40
Zase ti tupitelé 2
SCÉNICKÉ POZNÁMKY
Jevišt � p �edstavuje jednací sál. Sta �í pouze t �i stoly po dvou místech sestavené do písmene L. V �ele sedí starosta, po jeho boku pak postupn � �elem k divák �m Libuška, Hanka, Jarmila, Aleš a Lojza.
Libuška Hanka Jarmila Aleš Lojza
STAROSTA
POSTAVY
STAROSTA: zkušený politik a praktik
JARMILA: zastupitelka, d �chodkyn �
LOJZA: zastupitel, p �íjmením Ková �, podnikatel
ALEŠ: zastupitel, sportovec, jednoduchý �lov �k
HANKA: zastupitelka, mladá u �itelka
LIBUŠKA: zapisovatelka, snaživá asistentka
MARIE: rázná žena sedící v obecenstvu
NEMYTÝ: zástupce hazardní lobby
HLADNÝ: dopravní policista
Zase ti tupitelé 3
OBRAZ 1
Na scén � je st �l postavený do písmene L (viz. scénické poznámky). V hledišti mezi diváky sedí v první �ad� uprost �ed Marie. Za �íná hrát dechovka z ve �ejného rozhlasu. Hudba je zkreslená starým tlampa �em, jak to na vesnicích bývá. Po chvíli dechovka kon �í a za �íná hlášení rozhlasu. HLÁŠENÍ: Hlášení místního rozhlasu. Dnes ve 20:00, to je
v osum hodin, se v sále hostince uskute ční desáté julibejní zasedání zastupitelstva obce. Jste všichni srde čně zváni. Ob čerstvení není zajišt ěno. Zítra v 8:00, to je v osum hodin, se budou p řed samoobsluhou prodávat brambory. Kilo za patnáct korun. Pytle vlastní sebou. Opakuji hlášení. Dneska zastupitelstvo, zítra brambory. Konec hlášení.
Op�t za �íná hrát dechovka, která je po chvíli utlumena. P�ichází zapisovatelka Libuška. Pohledem kontroluje o byvatele vesnice (obecenstvo). LIBUŠKA: Dobré odpoledne. Jé, vás tady ale je. Starosta
bude mít up římnou radost, až vás uvidí. Jenom, jestli vás m ůžu poprosit, lidi, neházejte po našich zastupitelích sklen ěné p ůllitry. Jako minule. Kdybyste se aspo ň trefili. Jenže vy se netrefíte a já to pak musím zametat. Když už musíte n ěco házet, vemte si PET láhve.
Zkontroluje hodiny. LIBUŠKA: Jejda, za chvilku je tu starosta. Ješt ě to musím
dodělat. Na scénu p �ichází Nemytý. NEMYTÝ: Dobrý ve čer, tady je dneska to zastupitelstvo?
LIBUŠKA: Ano, co pot řebujete?
NEMYTÝ: Já jsem bod dva.
Zase ti tupitelé 4
LIBUŠKA: Bod dva? Jo vy jste ten hazard?
NEMYTÝ: Ano, prosím, já jsem ten výherní automat.
LIBUŠKA: A budete vystupovat?
NEMYTÝ: Jestli m ě nechají.
LIBUŠKA: Tak po čkejte ve vý čepu, my pro vás pošleme.
NEMYTÝ: D ěkuji. A prosím vás, jací jsou zastupitelé?
LIBUŠKA: ( zamyslí se ) Jací jsou? No, jsou řádně zvoleni.
NEMYTÝ: Výborn ě, takoví jsou nejlepší. A co pan
starosta? Dá se s ním mluvit? LIBUŠKA: ( hrd �) Pan starosta má vysokou školu.
NEMYTÝ: Aha. No co se dá d ělat. Tak vám d ěkuji.
Nemytý odchází. Libuška provádí poslední úpravy – r ovná ubrusy, na jednotlivá místa rozdává podklady k jedn ání a na záv �r svých úprav položí každému radnímu i starostovi n a místo láhev alkoholu. S uspokojením zhodnotí výsledek a s edá si na své místo. Na scénu p �ichází starosta oble �en v saku. STAROSTA: Dobrý ve čer, Libuško, tak jak to vypadá? P řišel
někdo? LIBUŠKA: Dobrý ve čer, pane starosto, dneska máme plno.
Starosta si spokojen � prohlíží obecenstvo. STAROSTA: To mám ale up římnou radost. Není nad to, když se
lidé aktivn ě zajímají o fungování obce. ( zamyslí se ) A čkoliv, všeho moc taky škodí, že? ( k Libušce ) Kde mám sv ůj řet ěz?
LIBUŠKA: Chcete zlatý nebo st říbrný?
STAROSTA: Dneska si vezmu zlatý.
Zase ti tupitelé 5
Libuška p �ináší starostovi zlatý �et �z kolem krku se znakem obce. LIBUŠKA: Vždycky chcete zlatý.
STAROSTA: Slavnostn ěji by to nešlo?
Libuška si povzdechne, vrátí se ke stolku a zapíná kaze �ák. Zazní známé prezidentské fanfáry z Libuše. Pak napo dobuje krok voják � a pochoduje ke starostovi. Starosta se sklání a Li buška mu dává zlatý �et �z slavnostn � na krk. Starosta se tvá �í velmi d�ležit �. Stojí a poslouchá hudbu. Libuška se vrací ke stol ku a fanfáry necitliv � uprost �ed taktu vypíná. LIBUŠKA: Starosta sousední obce si bere řet ěz jenom, když
oddává. STAROSTA: Starosta sousední obce je blbec. Nezapomínejte,
co nám postavili na hranicích katastru. Ten vep řín! Když to fouká od nich, člov ěk aby nosil roušku.
Starosta jde ke svému místu v �ele stolu a udiven � bere do ruky láhev alkoholu. STAROSTA: A toto je co?
LIBUŠKA: To je p říloha k usnesení bodu číslo jedna. Ta
parcela u lesa. STAROSTA: Jo, už vím. Ten Pražák. Ješt ě to zkontroluju,
ale myslím, že je to vy řešená v ěc. Starosta otevírá láhev a ochutnává. V tu chvíli na scénu p�ichází první zastupitel Aleš. Na sob � má �ervené trenýrky, bílý nát �lník a pod paží si nese fotbalový mí �. Zep �edu vypadá oble �ení �isté. ALEŠ: To za čínáš brzo, starosto.
STAROSTA: Taky sis mohl vzít n ěco lepšího na sebe. P řišlo
plno lidí.
Zase ti tupitelé 6
ALEŠ: Já je nezval. Nevím, pro č strkají nos do cizích
věcí. A toto jsou náhodou zna čkové trenýrky. Ty stály víc, než to tvoje kvádro. A všechno čisté. I zevnit ř.
Obchází st �l zep �edu, zastavuje se u svého místa a otá �í se k divák �m zády, aby si prohlédl svou láhev. Obecenstvo vidí jeho záda – tri �ko i trenýrky má Aleš totáln � špinavé od bahna, zelené od trávy a lze dokonce rozeznat n �kolik stop od kopa �ek. Aleš zvedá láhev. ALEŠ: A toto je co?
LIBUŠKA: To je p říloha k usnesení bodu číslo jedna. Ta
parcela u lesa. ALEŠ: Jo, já vím. Ten Pražák. Já bych mu to p řiklepl,
starosto. Vypadá, že je ve vat ě. Má známosti. Fandí Spart ě, Barcelon ě a nám.
Lokne si z darované láhve. ALEŠ: Ta píše!
LIBUŠKA: Mám to zapsat?
ALEŠ: To nepiš! ( na starostu ) Starosto, ten vep řín
dneska zase táhne, to ti řeknu. STAROSTA: Dej mi pokoj.
Aleš si znovu lokne. Na scénu v tu chvíli pomalu vc hází zastupitelka Jarmila – d �chodkyn � s francouzskou holí. JARMILA: No to brzo za čínáte. Ale já vám n ěco řeknu. Za
mých mladých let se tolik nepilo. ALEŠ: Ne. To se chlastalo.
JARMILA: Vidím, že p řišlo podez řele moc lidí. Nemáš
nějaký pr ůser, starosto? Zase ti nep řišly dotace?
Zase ti tupitelé 7
STAROSTA: Tak pozor. Já si stojím za tím, že projekt
revitalizace kravského chléva byl dobrý nápad. JARMILA: Jo. Máš novou garáž za naše peníze.
STAROSTA: Protože nep řišly dotace.
JARMILA: To se nedivím. Na takový projekt.
STAROSTA: Ten chlév by se musel jinak zbourat.
JARMILA: Žádná škoda.
STAROSTA: Je to historická památka.
JARMILA: A te ď je z ní garáž.
Starosta vstává naštvan � od stolu a jde p �ed lidi. STAROSTA: Podívej, Jarmilo, já jsem p řesv ědčený, že dnes,
na toto zastupitelstvo, p řišli tihle lidé proto, že mají zájem o naši obec. Že cht ějí v ědět, co se tady d ěje a jak nakládáme s ve řejnými prost ředky. Tito lidé sem nep řišli proto, aby se vrtali v minulosti. Tito lidé nás nep řišli kritizovat. No nemám pravdu?
Poslední otázkou se s nad �jí obrací k obecenstvu. Jako odpov �� mu z publika p �iletí na pódium prázdná PET láhev, kterou má na sv �domí Marie. Starosta d �lá, že nic nevidí. STAROSTA: No tak vidíš.
Starosta si jde sednout. Libuška zvedá hozenou PETk u a gestem d�kuje do publika za to, že nep �ilet �lo sklo. Sednout si jde i Jarmila. Na svém míst � zaregistruje rozdanou láhev. Zamí �í na ni svoji h �l tak (ne)šikovn �, že jím ohrožuje Aleše, kolem kterého prochází. JARMILA: A toto je co? Úplatek?
LIBUŠKA: ( pohotov �) To je ob čerstvení.
Zase ti tupitelé 8
JARMILA: Jenom aby. Za našich mladých let jsme tolik
občerstvení nem ěli. Jídla bylo málo. ALEŠ: Když vám vym řeli mamuti.
Jarmila bolestiv � dloubne Aleše holí. JARMILA: B ěž se rozb ěhat, mláden če.
Jarmila si otevírá sv �j p �llitr a opatrn � ochutnává. JARMILA: Starosto, dneska ten prase čák p ěkně táhne.
STAROSTA: Dej mi pokoj.
Jarmila znovu ochutná. V tu chvíli p �ichází na jevišt � mladá zastupitelka Hanka. HANKA: No teda, Jarmilko, to brzo za čínáte.
JARMILA: No no. Sle činka u čitelka je n ějaká drzá. Já si
pamatuju tvého otce, když byl takhle malý! Jarmila ukáže mezi prsty mezeru asi p �t centimetr �. JARMILA: To byl teda velký chuligán! Všichni ti malí
haranti jsou p ěkní chuligáni. HANKA: Starosto, cht ěla bych pak s tebou n ěco probrat.
STAROSTA: Já vím, vep řín.
HANKA: Ne, školní jídelnu.
JARMILA: Velký rozdíl v tom teda není.
STAROSTA: Nech si to na interpelace.
Hanka i ostatní zastupitelé se usazují na svá místa . Hanka bere udiven � svoji láhev do ruky. Aleš ji pozoruje, a když vidí, že se k ní nemá, tak jí ji vezme a zabaví. STAROSTA: Jsme všichni, Libuško, nebo ješt ě n ěkdo chybí?
Zase ti tupitelé 9
LIBUŠKA: Ješt ě chybí pan zastupitel Ková ř.
ALEŠ: Lojza zas n ěkde honí kšefty. Já bych mu to
podnikání zakázal. Starosto, je to v ůbec dovolený, aby zastupitel podnikal? Není to zájem ve st ředu?
STAROSTA: Myslíš st řet zájmu? Není. To by musel dostávat
zakázky od obce a vyd ělávat na nich. ALEŠ: Ale to on p řece d ělá, ne? Co ty chodníky? Tu
zámkovou dlažbu dodával on. STAROSTA: Ale p řes stavební firmu svého bratra. To je
v po řádku. Tak se to má správn ě d ělat. V tu chvíli vchází na jevišt � svižným krokem Lojza. P �es rameno má brašnu s notebookem. U ucha drží mobil – absurdn � obrovskou placku. Ukon �uje práv � probíhající hovor s klientem. LOJZA: Ano, ano, ano, ano... ( poslouchá ) Ne, ne to by
nešlo! Jo, tak to jo, to by šlo. A jak to zafinancujeme? ( poslouchá ) V krabici od vína? Výborn ě, jdeme s dobou. Tak nashledanou, budu se t ěšit!
Ukon�uje hovor a rozhlíží se kolem. LOJZA: Dobrý ve čer, dámy a pánové. Vás tady ale je.
Zdržel jsem se s klientem. Mám s ním rozjednaný jeden kšeft za t řicet mega.
JARMILA: T řicet čeho?
ALEŠ: Meloun ů.
JARMILA: Tak jestli nebudou shnilé, taky si jeden vezmu.
Lozja jde ke svému místu, cestou se s každým p �ivítá a podá mu ruku. U Aleše ud �lá výjimku a dá mu p �st pod nos. Potom usedá na svou židli. Do ruky bere láhev. LOJZA: To je ta parcela u lesa?
Zase ti tupitelé 10
JARMILA: To je flaška.
LIBUŠKA: Ano, to je ten bod číslo jedna.
LOJZA: V po řádku, sám jsem mu to poradil.
Jarmila ned �v��iv � pozoruje svou láhev.
Zase ti tupitelé 11
OBRAZ 2
STAROSTA: Takže jsme všichni. Já myslím, že m ůžeme zahájit
toto, v po řadí již desáté, jednání zastupitelstva.
Lojza mezitím z tašky vytahuje a zapojuje notebook. Dál pak n�co hledá v brašn �. LOJZA: Promi ň, starosto, nemáte tu n ěkdo náhradní myš?
JARMILA: Sko č si k nám na p ůdu, v noci kv ůli nim nem ůžu
spát. LOJZA: Á, nemusíte. Už jsem ji našel.
Z brašny tahá za káblík po �íta �ovou myš. Nakonec ji vytáhne celou a chvíli s ní houpe. Jarmila se lekne. JARMILA: Fuj, dej tu potvoru pry č.
Lojza p �ipojuje myš k notebooku. LOJZA: Chytáte tu wifinu?
JARMILA: V naší obci byla jedna Vifina. N ěmci ji tu
chytali za války. Utekla jim do Ruska. STAROSTA: Tak já myslím, že budeme rad ěji pokra čovat.
Zápis z minulého jednání m ěla ov ěřit sle čna Hanka. Stalo se tak?
HANKA: Ano, zápis jsem četla a odpovídá pr ůběhu
jednání. Teda až na to, že si n ějak nepamatuju, že bychom schvalovali dotaci ve výši deset tisíc pro místní fotbalový klub.
STAROSTA: Já taky ne. Aleši, to bylo naposledy, jasné?
Vždyť ti p řispíváme na chod klubu. ALEŠ: Ale to nem ělo být pro kluky. To m ělo být pro
rozhod čího. Ty potvory jsou čím dál dražší.
Zase ti tupitelé 12
STAROSTA: To si vy řídíme pozd ěji. Takže, na stole máte
program dnešního zastupitelstva, podklady jste dostali poštou. Souhlasíte s tímto programem? Kdo je pro?
Všichni zvednou ruce (Libuška ne, ta je zapisovatel ka). Jarmila hlasuje zvednutou holí, nehlasuje pouze Loj za. STAROSTA: Takže to máme čty ři pro. Kdo je proti?
Nikdo se nehlásí. STAROSTA: Nikdo. Zdržel se?
Nikdo se nehlásí. LIBUŠKA: Zastupitel Alois Ková ř se zdržel úpln ě.
STAROSTA: Lojzo, ty dnes nebudeš hlasovat? Souhlasíš
s programem? LOJZA: Jasn ě. Zrovna jsem ti to poslal mailem.
STAROSTA: Lojzo, jestli s tím nep řestaneš, tak ti ten
kompj ůtr p řeprogramuju motykou. Jasné? LOJZA: Jasné, starosto. Já jsem slíbil Hance, že jí
stáhnu n ějaké empétrojky. STAROSTA: To snad nemusíš d ělat zrovna tady.
JARMILA: Správn ě. Takové v ěci se snad d ělají doma. A
potmě. ALEŠ: A pod pe řinou.
STAROSTA: Prosím vás, poj ďme dál. První bod dnešního
zastupitelstva jsou interpelace zastupitel ů. Hanko, ty jsi říkala n ěco o škole.
HANKA: O školní jídeln ě. Pot řebujeme nový kotel.
JARMILA: Kotel na d ěti?
Zase ti tupitelé 13
HANKA: Pro d ěti. Te če nám kotel na polívku. Nevím,
jestli má cenu ho spravovat, je už p řes dvacet let starý. Tak jenom jestli by se v obecní pokladn ě nenašly n ějaké peníze.
STAROSTA: Kolik taková v ěc stojí?
HANKA: Tak t řicet tisíc.
JARMILA: T řicet tisíc? Já mám kotel ješt ě po prabáb ě. Já
vám ho klidn ě dám. LOJZA: Prosím t ě, to je čarod ějnický kotel nad ohništ ě.
My mluvíme o nerezovém kotli na elektriku. Já myslím, že bychom v rozpo čtu mohli n ěco najít.
STAROSTA: Správn ě. Když tak uber n ěco fotbalist ům, ti nám
stejn ě dluží. ALEŠ: ( naštvan �) Jo. A když v ned ěli prohrajem, tak za
mnou necho ďte. STAROSTA: Nef ňukej. Kdybyste trávili víc času na h řišti a
míň v hospod ě, vypadaly by výsledky jinak. ALEŠ: Pomluvy.
STAROSTA: Má n ěkdo z vás, kolegové, n ěco dalšího na srdci?
Po chvíli ticha se ozve Aleš. ALEŠ: No, když nikdo nic, tak já bych n ěco m ěl. Vzadu
za vesnicí je v p říkop ě auto. Už p ůl roku. Je to vrak, majitel ho nehodlá odstranit, lidi si na to st ěžujou. Tak se t ě te ď, jako zastupitel ptám, co s tím ud ěláš, starosto. Protože n ěco by se s tím d ělat m ělo.
STAROSTA: No, pokud vím, Aleši, je to tvoje auto. Nechals
ho tam, když ses vracel na T ři krále ze silvestrovské zábavy.
Zase ti tupitelé 14
ALEŠ: To sem netahej, starosto, to tady nepat ří. Já se
t ě jako zastupitel ptám, co s tím budeš d ělat. A cht ěl bych slyšet odpov ěď, protože lidem to vadí.
LOJZA: Prost ě si to odvezeš do šrotu.
ALEŠ: Do šrotu se to m ůže odvézt, ale má na to obec
peníze? Chce obec utrácet peníze da ňových poplatník ů za odvoz cizích vrak ů na vrakovišt ě? Dělá tohle správný hospodá ř?
STAROSTA: Co navrhuješ ty?
ALEŠ: Já? Já nic. Já tomu nerozumím. Já bych jenom rád
slyšel tvoji odpov ěď. STAROSTA: Domluvme se tak, že odpov ěď dostaneš písemn ě.
Nebude to p římo ode m ě, ale od policie ČR a nebude to odpov ěď, ale p ředvolání. Spokojen?
ALEŠ: Já si teda myslím...
Starosta ho rázn � utne. STAROSTA: Má ješt ě n ěkdo další ze zastupitel ů n ějakou
interpelaci, která by m ěla hlavu a patu? Jestli ne, p řistupme k bodu číslo dva. To jsou interpelace ob čanů naší obce. Je vás tady hodn ě, proto p řipomenu pravidla. Každý m ůže vystoupit pouze jednou a to k bod ům, které jsou na po řadu jednání. Mluvit m ůžete maximáln ě deset vte řin na jedno nadechnutí. O p řípadném prodloužení musí hlasovat zastupitelé. Rozhodne jednomyslná většina. Je to jasné? Takže kdo by cht ěl vystoupit, a ť se p řihlásí. Vidím, že nikdo...
V obecenstvu se vehementn � hlásí Marie. Starosta d �lá, že ji nevidí a chce pokra �ovat dál. Zasáhne ovšem Libuška. LIBUŠKA: Pane starosto, hlásí se tam jedna paní!
STAROSTA: Kde? Já nikoho nevidím.
Zase ti tupitelé 15
Marie se hlásí jako o život. LIBUŠKA: Tady, p římo p řed vámi.
STAROSTA: Není to pr ůvan?
MARIE: Není!
STAROSTA: Á, paní sousedka. Tak prosím, m ůžeš mluvit,
Marie. Marie se v hledišti postaví a za čne p ěkně od plic. MARIE: Takže, vážení naši zastupitelé. Není to tak
dávno, co jste nám slibovali, že se opraví chodníky v celé obci. Dva dny te ď popršelo a místo chodník ů máme bažinu. V čera do ní zapadl Franta Kužel ů až po pytlík. S pe čivem. Proto se ptám...
STAROSTA: Je mi líto, tvých deset vte řin uplynulo. Takže
dotaz nepadl a m ůžeme pokra čovat dál... LOJZA: Po čkej, starosto, já Marii rád odpovím. Protože
v tomhle se má naše obec čím chlubit! Letos se nám poda řilo realizovat vým ěnu prvních dvaceti metr ů nového chodníku. Je tam te ď krásná zámková dlažba.
MARIE: Jo, a že zrovna p řed tvým barákem.
LOJZA: N ěkde se za čít muselo. P říští rok se bude
pokra čovat p řed domem starosty. MARIE: Ale starost ův d ům je na úpln ě opa čném konci
obce! LOJZA: N ěkde se pokra čovat musí.
Zase ti tupitelé 16
STAROSTA: Nechte toho. Na chodnících se d ělá, to je prost ě
fakt. Takže my své sliby plníme. A te ď p řejd ěme k prvnímu bodu řádného jednání a tím je schválení prodeje části obecního pozemku 123 / 15, je to ta parcela u lesa. Kupec je nám ěstek sou časného ministra pr ůmyslu a obchodu, takže si myslím, že by na tom naše vesnice mohla jenom vyd ělat. Ostatn ě je tady osobn ě, m ůžeme si jeho nabídku poslechnout všichni. Libuško, m ůžeš ho zavolat?
Libuška se tvá ří polekan ě, b ěží ke starostovi a n ěco mu šeptá do ucha. Starosta odpovídá nahlas. STAROSTA: Sedí na dvo ře? No tak pro n ěho sko č.
Libuška vrtí hlavou a op ět n ěco starostovi šeptá. STAROSTA: Sedí na Borech? Aha. ( zarazí se, chvíli
přemýšlí ) V tom p řípad ě navrhuji stáhnout tento bod z jednání a d ělat jakoby nic. Jste pro?
Ostatní zastupitelé ml čky souhlasí a všichni schovají darované láhve alkoholu pod st ůl.
Zase ti tupitelé 17
OBRAZ 3
STAROSTA: Bod číslo dva řádné sch ůze se týká vyhlášky o
provozování výherních automat ů na území katastru obce. P řed sebou máte návrh usnesení, které tyto automaty úpln ě zakazuje. Otevírám rozpravu.
Aleš zvedá ruku. STAROSTA: Tak prosím, Aleši.
ALEŠ: Myslím si, starosto, že touto vyhláškou d ěláme
obrovskou chybu. Prakticky se jedná o jeden automat tady v hospod ě. Ten m ůže t ěžko n ěkoho zruinovat. Naopak si myslím, že u mládeže podporuje zdravou sout ěživost. Navíc, už podle názvu – výherní automat – m ůže kluk ům vylepšit rozpo čet.
Hančina ruka vyletí vzh ůru, starosta ji registruje. STAROSTA: Hanko, po čkej, Aleši pokra čuj.
ALEŠ: Nesmíme taky zapomenout na peníze, které díky
němu te čou do obecní pokladny. Opravdu jsme tak bohatá obec, abychom si to mohli dovolit?
Lojzova ruka vyletí vzh ůru, i toho starosta registruje. STAROSTA: Lojzo, ješt ě po čkej, Aleši pokra čuj.
ALEŠ: Dovolil jsem si pozvat na toto zastupitelstvo
zástupce firmy, která tento automat provozuje, aby nám řekl sv ůj pohled na v ěc. M ůžu pro n ěho sko čit? Čeká u vý čepu.
Jarmila zvedá svou francouzskou h ůl. STAROSTA: Ješt ě po čkej, Jarmilo. Asi bychom ho m ěli
vyslechnout. Je t řeba znát všechna fakta p ři rozhodování. M ůžeš ho p řivést.
Aleš odchází, Hance se to nelíbí.
Zase ti tupitelé 18
HANKA: Starosto, je to zástupce hazardní lobby!
JARMILA: Ježišmarja!
STAROSTA: Všichni víme, že ty automaty chceme zrušit. Ale
musíme to ud ělat s čistým štítem. Vyslechneme ho...
LOJZA: A vykopneme ho!
Aleš se vrací, spolu s ním p řichází Nemytý a s taškou. ALEŠ: Tak, Franto, všechno jim to řekni.
Nemytý se zastavuje p řed stoly, Aleš si jde sednout na své místo. NEMYTÝ: Dobrý ve čer, vážené zastupitelé, krásný dobrý
večer i vám obyvatel ům obce. Dovolte, abych se představil. Jsem František Nemytý a jsem tady z jednoduchého d ůvodu. Vy chcete zrušit všechny výherní automaty. A víte co? Já s vámi souhlasím!
ALEŠ: ( překvapen ě) Franto!
NEMYTÝ: Dokonce vám navrhnu řešení, které vás nebude
stát v ůbec nic, naopak na n ěm ješt ě vyd ěláte. My si ten automat odvezeme a místo n ěj nainstalujeme takzvaný kvízomat.
JARMILA: Co to je?
NEMYTÝ: Jist ě se ptáte, co to je. No, je to prakticky
taková škola v krabici. Pokládá hrá čům r ůzné otázky a oni se odpov ěďmi u čí.
HANKA: Kvízomaty jsou hazard!
STAROSTA: Moment, abychom si to ujasnili. Tady ten blika č
ve vý čepu si odvezete a místo n ěho nám tu dáte ten váš kvízomat, který bude v hospod ě vyu čovat malé d ěti?
Zase ti tupitelé 19
NEMYTÝ: Prakticky ano. A nemusí jít jen o malé d ěti.
Svoje znalosti si m ůže ov ěřit kdokoliv, i vy. HANKA: A te ď jim řekn ěte, co se stane, když tu otázku
uhodnou. NEMYTÝ: Pak, ano, za odm ěnu, si hrá č může zahrát pár her
a může tak vyhrát, za odm ěnu, n ějaké peníze. STAROSTA: Do toho se hážou peníze?
NEMYTÝ: Hážou, hážou, jak vás mohlo n ěco takového
napadnout. Do kvízomatu se velmi jednoduše vkládají bankovky.
STAROSTA: Já nevím, to m ě skoro lepší p řipadá ten automat,
co tam máme te ď. NEMYTÝ: Nezanedbatelná stránka v ěci je také odvod
poplatk ů do obecní kasy. LOJZA: Kolik by to bylo?
NEMYTÝ: Za tento starý typ automatu to te ď d ělá t ři
tisíce korun. Z kvízomatu bude obec dostávat p ět tisíc korun.
LOJZA: Zas tak moc to není.
ALEŠ: Na dv ě penalty to sta čí. Já jsem pro. D ěcka se
něco nau čí a ješt ě na tom vyd ěláme. Byli bychom blázni, kdybychom do toho nešli.
HANKA: Prosím vás, m ůžu vid ět n ějaké otázky, které
budou v tom kvízomatu? NEMYTÝ: Ale jist ě, n ěkde tu mám prospekt.
Z tašky vytahuje papír a krátce ho prohlíží. NEMYTÝ: Tak t řeba tady: Jak se jmenoval úpln ě první
prezident Československé republiky, zvolený v roce 1918.
Zase ti tupitelé 20
ALEŠ: No vidíte. Otázka jak hrom. Já t řeba v ůbec
nevím. NEMYTÝ: Proto jsou tady možnosti.
HANKA: Kolik?
NEMYTÝ: Dv ě. Za á - Tomáš Garrigue Masaryk, nebo za bé
- Hanzelka a Zikmund. ALEŠ: Za bé. Hanzelka a Zikmund.
NEMYTÝ: Špatná odpov ěď. Byl to Masaryk.
JARMILA: Jo, já si ho ješt ě pamatuju, když byl takhle
malý. ALEŠ: Aha, vidíte. A já už bych si nezahrál. Musel
bych jít dom ů a nau čit se d ějepis. To je geniální nápad. M ůžeme klidn ě zrušit školy.
HANKA: ( na Nemytého ) To nemyslíte vážn ě, takové otázky?
NEMYTÝ: Máme tu i t ěžší. Hlavní m ěsto České republiky.
Za á Praha, za bé Pod ěbrady. ALEŠ: V ůbec netuším!
HANKA: Já mám teda jasno!
STAROSTA: Já myslím, že skoro všichni. Takže d ěkujeme panu
Nemytému za jeho osobní angažování a myslím, že můžeme hlasovat.
Nemytý se ukloní a odchází. JARMILA: A p říšt ě by se mohl aspo ň umýt.
STAROSTA: Takže kdo je pro to, abychom u nás zakázali
všechny druhy hazardních automat ů? Přihlásí se starosta, Lojza, Hanka i Jarmila.
Zase ti tupitelé 21
LIBUŠKA: Čty ři!
STAROSTA: Kdo je proti?
Přihlásí se otráven ě Aleš. LIBUŠKA: Jeden!
STAROSTA: Takže konstatuji, že bod číslo dva byl schválen.
ALEŠ: Tohle byla velká blbost, chudáci d ěcka!
Zase ti tupitelé 22
OBRAZ 4
STAROSTA: Dalším bodem na programu je místní úprava
komunikace zpomalovacím prahem, takzvaným retardérem. Jedná se o p řechod pro chodce p řed školkou. Je to nebezpe čný úsek, řidi či tam nedodržují rychlost a zvýšíme tak bezpe čnost dětí. Jako odborníka na tuto oblast jsem na dnešní jednání pozval p říslušníka dopravní policie, který na sou časném p řechodu často hlídkuje. ( na Libušku ) Prosím t ě, sko č pro n ěho, čeká ve vý čepu.
Libuška odbíhá pro policistu Hladného. JARMILA: A já si myslím, že je to zbyte čné.
STAROSTA: Po čkej se svými soudy, Jarmilo, poslechneme si
odborníka. Libuška se vrací následovaná policistou. Libuška si jde sednout, policista z ůstává stát. STAROSTA: Tak, to je prapor čík Hladný. Poprosil jsem ho,
aby nám poreferoval o dopravní situaci v naší obci. Prosím, pane prapor číku.
Hladný si vytáhne papír se statistikami. HLADNÝ: Dobrý ve čer. Nebudu zbyte čně chodit kolem
horkého jídla. Dopravní situace ve vaší obci je kritická. Jenom za minulý rok zde byla překro čena povolená rychlost 130 krát a to v souhrnu o 2 200 kilometr ů v hodin ě! To je, pro zajímavost, maximální rychlost stíhacího bitevníku gripen.
Zastupitelé jsou šokováni.
Zase ti tupitelé 23
HLADNÝ: Celkov ě pak bylo pokutováno 75 osob a na
pokutách jsme vybrali 112 tisíc korun. Což je, pro zajímavost, cena za jeden raut na ministerstvu dopravy. Lidi tady zkrátka jezdí jako... te ď mě ani nenapadá žádné slušné slovo.
ALEŠ: Prasata!
HLADNÝ: Ano, jako prasata. Ale my na dopravní policii
víme, že nesta čí pouhá represe. My musíme taky trestat. B ěhem lo ňského roku jsme na katastru vaší obce zadrželi sedmnáct řidi čských oprávn ění za rychlou jízdu. Naposledy zrovna p ředev čírem. Ješt ě ho mám sebou!
Vytáhne z kapsy řidi čák a všem ho ukáže. ALEŠ: Ten je m ůj!
HLADNÝ: Ano, prasata. A takový styl jízdy p řináší i své
plody. Došlo zde k dvaceti dopravním nehodám. Léka ři ošet řovali sedm lehkých zran ění a dv ě t ěžká. Škoda na majetku se vyšplhala na sedm set tisíc. To je, pro zajímavost, bilance zápasu Slavia Praha a Baník Ostrava!
Zastupitelé jsou op ět šokováni. HLADNÝ: Když za mnou p řišel poprvé pan starosta s plánem
vybudovat zde retardér, vyhodil jsem ho. Byl celý umašt ěný!
Zastupitelé se zv ědav ě podívají na starostu. STAROSTA: ( neš ťastn ě) Ten plán!
HLADNÝ: Ano, ten plán. Když jsme pak plán z koše
vytáhli, dal jsem starostovi za pravdu. Výstavbu retardéru v obci pln ě podporuji. D ěkuji za pozornost, m ůžete pokra čovat v jízd ě.
Zase ti tupitelé 24
STAROSTA: Tak já d ěkuji panu prapor číkovi za výklad a
ješt ě ho poprosím, jestli by mohl z ůstat a zodpov ědět p řípadné dotazy. Otevírám tedy diskuzi.
JARMILA: Já tedy nezpochyb ňuji vybudování toho remorkéru
u nás v obci. Jen se mi nezdá to místo. STAROSTA: A kde jinde než u školky? D ěti jdou ráno do
školky, t ěší se, k ři čí, poskakují, nedávají pozor. To je naopak ideální místo.
JARMILA: Já myslím, že ideální místo je u h řbitova. Tam
je taky p řechod. A pro nás d ůchodce je to nebezpe čné. Taky jdeme ve čer na h řbitov, t ěšíme se, k ři číme, poskakujeme a taky nedáváme pozor.
STAROSTA: ( na Hladkého ) Pane prapor číku.
HLADNÝ: Já myslím, že u h řbitova je to už zbyte čné.
JARMILA: To není policajt, to je ras!
ALEŠ: No m ě by hlavn ě zajímalo, kolik ta sranda bude
stát. LOJZA: Levné to nebude.
STAROSTA: Po čkej, Lojzo, to nem ůžeš v ědět. Na takovou akci
musíme vypsat výb ěrové řízení a nakonec vybereme toho nejlepšího dodavatele.
LOJZA: No jak říkám, levné to nebude.
HANKA: Myslím, že tady zapomínáme na to podstatné. Jde
přece o zdraví a životy našich d ětí. Na tom by se šet řit nem ělo.
ALEŠ: Hele, Hanko, bezpe čnost je v ěc rodiny. P řece
není problém nau čit d ěcka, jak p řecházet ulici. Já to doma malému Aleškovi ukazuju názorn ě.
Vstává a v prostoru u Hladného p ředvádí, jak se chovat na přechodu.
Zase ti tupitelé 25
ALEŠ: Dojdu k p řechodu, zastavím se. Podívám se
doleva, doprava, pak zase doleva, zase doprava, nahoru nebo jak to je a pak m ůžu v klidu p řejít. Můj Alešek to už všechno umí. A nepot řebuje k tomu žádný retardér.
Hladný ho se zájmem pozoruje a n ěco si poznamená do svého blo čku. Aleš si odchází sednout LOJZA: Tak hele. Já mám taky malé d ěcko. A taky ho
učím, jak se má chovat p ři p řecházení cesty. Že se má podívat doleva, doprava, za sebe, jestli ho n ěkdo nesleduje, potom pod nohy, jestli mu tam n ěkdo nenaházel klacky a teprve pak m ůže jít. Ale já výstavbu retardéru pln ě podporuji.
ALEŠ: A kdo ho asi tak bude stav ět.
LOJZA: Jak říkal starosta. Bude transparentní výb ěrové
řízení a vyhraje ten nejlepší. ALEŠ: Doneseš nejv ětší transparent a myslíš si, že
vyhraješ. Jak na fotbale, že? STAROSTA: Takhle se nikam nedostaneme. Má ješt ě n ěkdo
nějaký dotaz? Jinak bych navrhoval hlasovat. Přihlásí se prapor čík Hladný. STAROSTA: No prosím.
HLADNÝ: Jaká je povinná výbava každého auta?
Zastupitelé se zamyslí a za čínají hádat. HANKA: Lékárni čka!
ALEŠ: Žárovky, pojistky!
LOJZA: Lano!
HLADNÝ: Pozor! Lano je častá chyba. Je vhodné ho sebou
vozit, ale povinné není.
Zase ti tupitelé 26
ALEŠ: ( na Lojzu ) Há – ha. Há – ha. Neumí!
STAROSTA: Výstražný trojúhelník!
Hladný p řikývne, Libuška mu obdivn ě zatleská. Pak je delší ticho, zastupitel ům dojdou nápady. MARIE: Hasicí p řístroj!
HLADNÝ: Ten není povinný.
MARIE: Tak aspo ň minimax!
Starosta Marii uml čí mávnutím ruky. HLADNÝ: Jaká nep říjemná situace nás m ůže celkem b ěžně
potkat? ALEŠ: Zastaví nás fízlové.
Hladný si zase n ěco pozna čí do svého notýsku a Lojza se Alešovi vysm ěje. LOJZA: Há – ha. Neumí.
HANKA: M ůžeme dostat defekt.
ALEŠ: ( snaživ ě vyst řelí ) Klí č, hever, rezerva!
HLADNÝ: A ješt ě jednu v ěc jste zapomn ěli. Co si na sebe
vezmete, když jste t řeba ú častníkem dopravní nehody?
JARMILA: Rakev?
STAROSTA: Ale ne, reflexní vestu!
HLADNÝ: Tak vám gratuluji, jste lepší než v sousední
obci. Tam si nevzpomn ěli na pojistky. Zastupitelé se radují a gratulují si.
Zase ti tupitelé 27
STAROSTA: A jestli je to všechno, p řistoupíme k hlasování.
Takže, kdo souhlasí se zám ěrem vybudovat u školky retardér, zvedne ruku te ď.
Přihlásí se starosta, Hanka, Lojza a kupodivu Hladný. LIBUŠKA: Čty ři.
STAROSTA: Kdo je proti?
Zvednou ruku Aleš a Jarmila. LIBUŠKA: Dva.
STAROSTA: Čty ři ku dv ěma, tento bod jsme schválili. Já
děkuji prapor číkovi Hladnému. Prapor čík zasalutuje a odchází. JARMILA: Taky by se mohl kone čně najíst.
Zase ti tupitelé 28
OBRAZ 5
STAROSTA: Tak. Máme tady poslední bod číslo čty ři –
schválení textu na pam ětní desku našeho rodáka, slavného architekta Emila Bohá če, který loni zemřel. Text návrhu máte v usnesení, já myslím, že nic nebrání v tom to odhlasovat. Takže otevírám diskuzi k tomuto bodu – chce n ěkdo vystoupit? Nikdo?
ALEŠ: Já teda jenom se chci zeptat, možná blb ě, ale co
ten chlap ud ělal pro naši obec, že mu tady stavíme pomník?
STAROSTA: Aleši, máš pravdu. Ptáš se opravdu blb ě.
HANKA: Já bych, s dovolením pane starosto, odpov ěděla.
Emil Bohá č je významný architekt sv ětového formátu. V Brn ě postavil nap říklad slavný d ům připomínající Jana Husa na hranici. Ten bohužel sho řel. V Praze pak navrhl tunel Pavel a v Bruselu zrekonstruoval nám ěstí do tvaru hyperboloidu!
ALEŠ: Nám ěstí ve tvaru hemeroidu je sice hezká v ěc,
ale já se ptám, co ud ělal pro nás, pro naši vesnici? Když jsme tady stavili samoobsluhu, museli jsme si ji sami navrhnout a sami postavit.
LOJZA: Jo, dote ďka tam te če.
HANKA: Minulý rok uspo řádali v Praze výstavu jeho
návrh ů, která m ěla obrovský ohlas! ALEŠ: A když m ěli u nás o Vánocích výstavu d ěcka z
družiny, tak se nep řišel ani podívat. STAROSTA: Prosím t ě, Aleši, ty argumentuješ úpln ě jako
dít ě z družiny. Prost ě ten člov ěk staví zajímavé baráky po celém sv ět ě a asi t ěžko bude projektovat naši samoobsluhu. To dá rozum.
Zase ti tupitelé 29
JARMILA: Po čkej, starosto. Ono na tom n ěco bude. Kdo tady
o n ěm něco ví? Já vám n ěco řeknu. Já jsem ve sdružení zahrádká řů. Loni jsme si v kolonii postavili altánek. Asi jste ho vid ěli – je celý nak řivo a padá. Já chci jenom říct, že ne všichni architekti jsou dob ří.
STAROSTA: Ten altán vám stavili naši dva místní opilci. Já
nevím, nejsem zedník, ale vym ěřovat p ůdorys basou od piva a p řidávat do malty kindrvejce, to prost ě nemohlo dopadnout jinak.
JARMILA: Já nevím. Já si prost ě myslím, že taková pam ětní
deska je hrozn ě d ůležitá v ěc a m ěli bychom si dobře rozmyslet, kdo si ji zaslouží. Já bych na tvém míst ě nechala prov ěřit ty jeho stavby, jestli nejsou nak řivo.
HANKA: Já bych cht ěla jenom říct, že ve škole svým
dětem o Emilu Bohá či vyprávím a ukazuju jim jeho stavby na fotografiích. Takže minimáln ě naše děti ho znají. Te ď mě napadlo – Lojzo, m ůžeš nám ho ukázat?
LOJZA: Není problém, zrovna jsem si ho vyg ůglil.
JARMILA: Fuj!
LOJZA: Kdo chce, m ůže se jít podívat.
JARMILA: Nemusím vid ět všechno.
Ostatní se zvedají a jdou se podívat na Lojz ův po číta č, pouze Jarmila z ůstává sed ět. Hanka ukazuje na monitor. HANKA: Vidíte? To je ten tunel a tady je fotka toho
náměstí. ALEŠ: Já myslel, že hemeroidy jsou menší.
HANKA: A toto je slavná katedrála Notre Damme v Pa říži.
LIBUŠKA: Tu taky postavil?
Zase ti tupitelé 30
HANKA: Ne, ale je p řed ní vyfocený.
Jarmila se naštve a jde si stoupnout p řed lidi (obecenstvo). JARMILA: Tak víte co? Zeptejte se tady lidí, kdo z nich
ho zná. To jsem zv ědavá. No schváln ě, sousedi, kdo z vás n ěco ví o tom architektovi?
Přihlásí se pouze Marie, jinak (snad) nikdo. JARMILA: Vidíte? Nikdo!
LIBUŠKA: ( ukazuje na Marii ) Támhle paní sousedka se
hlásí. JARMILA: Není to pr ůvan?
MARIE: Není!
JARMILA: Tak prosím, Marie, co o n ěm víš?
MARIE: Jenom to, co se povídá.
JARMILA: A co se povídá?
MARIE: Oni ti Bohá čovi nebyli zas tak bohatí. Emil ův
otec bojoval za války na front ě proti nepřátel ům.
STAROSTA: No vidíte! Hrdina!
MARIE: Ve wehrmachtu. V p ěta čty řicátém se odst ěhovali
do Kanady. Ale to byly malému Emilovi asi t ři roky.
JARMILA: No prosím. Takže on od nás utekl a my mu za to
budeme stav ět obrovský pomník. Jarmila si odchází sednout na své místo. STAROSTA: Tak já bych jenom rád p řipomenul, že nejde o
žádný pomník, ale o menší mramorovou desti čku s nápisem... moment, hned to najdu.
Zase ti tupitelé 31
Starosta hledá v podkladech na stolech správný papí r s textem ke schválení. Nakonec jeden papír vytahuje. STAROSTA: Tady to mám: Vlasti zdar – ohni zmar!
JARMILA: Koho máme ohnout?
Starosta znovu prohledává papíry na stole. STAROSTA: Moment, to ne. Tento nápis je na hasi čský
prapor. Na tom památníku bude toto: „V tomto domě se v roce 1942 narodil Emil Bohá č, významný český architekt.“ Toto snad nikoho nemusí pobou řit.
Všichni zastupitelé nad textem chvíli p řemýšlí. JARMILA: Já bych tam to český nedávala. Jaký on je Čech,
když utekl? STAROSTA: Dobrá, tak to český škrtneme. Ješt ě n ěco?
HANKA: Ten rok narození není úpln ě jistý. On sám udává
rok 1943, ovšem v místní matrice je rok 1941. Když tam dáme 1942, tak to bude špatn ě ur čit ě.
STAROSTA: Výborn ě, rok škrtám. Další p řipomínky?
LOJZA: V podkladech píšou, že k řestní jméno Emil on
nepoužíval. Nechával si říkat É EM. STAROSTA: No jo, ale é em tam dávat nebudeme, to by nikdo
nepochopil. Necháme tam jenom p říjmení. Takže co nám z toho zbylo te ď: „V tomto dom ě se narodil Boháč.“
Zastupitelé op ět p řemýšlejí nad osekaným textem. Po chvíli si slovo bere starosta.
Zase ti tupitelé 32
STAROSTA: P řátelé, já vám řeknu jednu v ěc. Jestli tohle
bude viset na n ějakém našem dom ě, tak já se st ěhuju. Nechci d ělat starostu v Kocourkov ě. Vždyť bychom vypadali jako n ějaká bolševická vesnice. To tu pam ětní desku zrovna zrušme celou.
LOJZA: Vylou čeno. Deska je koupená a nebyla zrovna
nejlevn ější. Kameník čeká jenom na text. ALEŠ: Starosto, já mám nápad.
JARMILA: Pán B ůh s náma a zlý pry č.
Aleš má na srdci n ěco velmi d ůležitého. Vstává ze svého místa a jde i s mí čem na kraj jevišt ě. Mluví spíše k divák ům než ke koleg ům a po každé v ět ě bouchá balónem o zem, aby dodal svým slov ům váhu. ALEŠ: Jak jsme práv ě zjistili, tak pana architekta
Boháče u nás nikdo nezná. (buch!) Přitom pam ětní deska by se m ěla v ěnovat známým lidem. (buch!) Lidem, kte ří pro naši obec n ěco ud ělali. (buch!) Lidem, kte ří této činnosti v ěnují veškerý volný čas. (buch!) Lidem, kte ří naši obec zviditelnili. (buch!) Lidem, které zná celá naše obec! (buch!) Víte, kdo to je? Jsou to (buch!) naši (buch!) fotbalisti!
Místo záv ěre čného BUCH p řiletí z obecenstva další prázdná PET lahev. LIBUŠKA: Myslím, že dobrovolným hasi čům se to moc nelíbí.
Zase ti tupitelé 33
Jde zvednout láhev a op ět gestem pod ěkuje za plast. ALEŠ: Rád bych p řipomn ěl, že jsme loni skon čili pátí v
okresním p řeboru. Byla o nás reportáž v televizi.
STAROSTA: A co chceš, aby na té ceduli bylo napsané?
„Našim fotbalist ům, kte ří skon čili pátí v okresním p řeboru?“ To je, Aleši, taky Kocourkov. To by si tady mohl navrhnout už kdokoliv cokoliv.
Marie vyk řikne z obecenstva. MARIE: Dejte to hasi čům, mají novou st říka čku!
Aleš mávne rukou a uražen odchází na své místo. ALEŠ: No tak si tam dejte, co chcete. Ale já vám
garantuju, že budu hlasovat proti. HANKA: Ale s takovým p řístupem nikam nedojdeme.
Zase ti tupitelé 34
OBRAZ 6
LOJZA: Dámy a pánové, vypadá to, že se dnešní jednání
povle če. Jestli dovolíte, držím p řísnou dietu a musím se najíst.
Lojza za nechápavých pohled ů odchází do zákulisí. Za chvilku odtud p řichází s n ěkolika obrovskými papírovými krabicemi od dort ů, které si položí p řed sebe na st ůl. Z krabic za číná vytahovat ne zrovna dietní jídla – salámy, klobásy, tla čenky, celý pecen chleba... Zmateným koleg ům vysv ětluje. LOJZA: No co, držím krabi čkovou dietu.
A za číná jíst. HANKA: Pane starosto, já po řád nerozumím tomu, pro č
bychom nemohli tu pam ětní desku v ěnovat panu architektovi. M ůžeme z toho ud ělat velkou slávu. Za měsíc to bude p řesn ě rok, kdy um řel. Tak naplánujeme slavnostní odhalení, pozveme papaláše z Kraje, noviná ře a t řeba budeme i v televizi.
Starostovi se nápad za číná líbit. STAROSTA: Já bych mohl pozvat i hejtmana.
LOJZA: Ten taky drží krabi čkovou dietu.
ALEŠ: Tak já vám n ěco řeknu. Podle m ě je ten váš
architekt magor. Vid ěli jste, co stavil za ptákoviny? Je to blbec.
JARMILA: Mírni se, chlap če, o mrtvých jen dob ře.
ALEŠ: V tom p řípad ě je dob ře... že zem řel.
STAROSTA: No a co vy ostatní? Jak by se vám líbila taková
sláva. Ono za m ěsíc bude p řed volbama, na to nezapomeňte.
Zase ti tupitelé 35
ALEŠ: A kdy nebude p řed volbama? Tady je p řed volbama
furt. JARMILA: A on ten hejtman by nám na to jako n ěco
přihodil? STAROSTA: I to je možné. Pokud to pojmeme jako kulturní
akci, tak m ůžeme klidn ě požádat o malou dotaci. ALEŠ: Jaké dotace. Na kapelu a be čku s pivem ješt ě
máme. Úplní chudáci nejsme. Lojza protestuje s plnou pusou. LOJZA: To teda jsme! Promi ňte, musím zapít.
Lojza zapíjí pivem z láhve, kterou m ěl taky v krabi čce. LOJZA: Víte, jak jsme na tom s rozpo čtem na p říští rok.
Jestli chceme ješt ě letos dod ělat ve řejné chodníky p řed mojí firmou, musíme po čítat každou korunu.
JARMILA: Já nevím, ale mn ě se to nelíbí. Vy se tam
vyfotíte s hejtmanem a dotace zase prochlastáte. STAROSTA: Dob ře. Tak co navrhuješ ty?
JARMILA: Já jsem dostala takový nápad.
ALEŠ: Pán B ůh s námi a zlý pry č.
JARMILA: Co kdybychom se zeptali lidí. Je jich tady dost.
Chvíle p řemýšlení, b ěhem které Lojza za čne op ět lokat pivo. STAROSTA: ( opatrn ě) Zeptat se lidí, co by cht ěli? Zajímavá
myšlenka. ALEŠ: Ptát se lidí? To dopadne katastrofou, to vám
garantuju! Všechny nás zav řou!
Zase ti tupitelé 36
HANKA: Ale to je velice dobrý nápad! Je tady na to dost
lidí, zkusme to! Pane Ková ři, co na to říkáte? Že je to dobrý nápad?
Lojza, který až dote ď pil pivo, pomalu odkládá láhev. Evidentn ě mu není dob ře. LOJZA: To nebyl dobrý nápad.
Odbíhá na WC. HANKA: Nehledejte v tom problémy. Prost ě se zeptáme
lidí, co by na té desce cht ěli. M ůžeme to brát nezávazn ě, jenom jako takové malé referendum. Zkusíme to.
Hanka vstává a jde na kraj pódia. Jarmila ji tleská , Aleš ji varuje. ALEŠ: Ned ělej to! To nedopadne dob ře.
HANKA: ( k lidem ) Milé d ěti. Tedy vážení p řátelé,
obyvatelé naší krásné obce. Velmi si vážíme toho, že jste sem dnes v tak hojném po čtu dorazili.
ALEŠ: Mluv za sebe.
HANKA: Je vid ět, že vás život v naší vesnici zajímá.
Proto bych se cht ěla na vás obrátit s jednou anketní otázkou. Máme tady totiž pam ětní desku. Zatím je prázdná. Je tady n ěkolik návrh ů, co by na ní m ělo být. Já vám je p řečtu a vy se budete hlásit. A který návrh vyhraje, ten tam bude.
STAROSTA: Tak to pozor. Toto referendum je nezávazné.
HANKA: Dobrá. Tak k tomu výsledku budeme p řihlížet p ři
dalším rozhodováním. Takže návrhy jsou následující. Bu ď desku v ěnujeme našemu rodákovi, architektovi Bohá čovi a to prosím v p ůvodním znění, nebo našim fotbalist ům, kte ří skon čili pátí anebo našim hasi čům, kte ří si koupili novou st říka čku. Budeme hlasovat pro první návrh....
Zase ti tupitelé 37
Starosta ji p řeruší a žene se dop ředu. STAROSTA: Po čkej, po čkej, aby bylo jasno. Hlasování tady
řídím odjakživa já. Hlavn ě p řed volbama. JARMILA: Aby ses nepos...
STAROSTA: Cože?
JARMILA: Aby ses nepostavil moc dop ředu. Mohl bys
spadnout. Starosta jen mávne rukou a bere si slovo. STAROSTA: Takže, vážení ob čané, první hlasování bude o
původním návrhu – kdo z vás chce desku v ěnovanou architektovi Bohá čovi? Libuško, po čítej.
Libuška p řisp ěchá dop ředu a snaží se po čítat. LIBUŠKA: Hlásím asi tak dvacet kus ů.
STAROSTA: Co to je, asi tak. To musí být p řesn ě.
LIBUŠKA: Dvacet nula nula.
JARMILA: To už je osum?
STAROSTA: Další hlasování bude o návrhu v ěnovat pam ětní
desku našim fotbalist ům, kte ří skon čili pátí v okresním p řeboru. Kdo je pro?
Tentokrát se vehementn ě hlásí i Aleš. Když vidí, že v obecenstvu nemá podporu, vstává od stolu a jde také dop ředu ke starostovi. R ůznými posunky se snaží i konkrétní lidi v obecenstvu p řimět, aby zvedli ruku. Libuška op ět po čítá. STAROSTA: Tak jak to dopadlo?
LIBUŠKA: Osmnáct nula nula, pane starosto.
Jarmila se podívá na hodinky.
Zase ti tupitelé 38
JARMILA: To jsem blázen.
STAROSTA: A poslední hlasování se bude týkat návrhu
věnovat text na pam ětní desce našim hasi čům, kte ří si po řídili novou st říka čku. Kdo je pro?
LIBUŠKA: Dvacet nula nula. Takže výsledky hlasování:
Boháč dvacet, fotbalisti osmnáct, hasi či dvacet. STAROSTA: Tak. A co s tím?
Všichni si jdou op ět sednout. ALEŠ: No, tak jsme si tady zablbli a te ď vážn ě.
JARMILA: Musíme se řídit hlasováním.
ALEŠ: Nesmysl. I tady Hanka říkala, že pr ůzkum bude
nevázaný. JARMILA: NEZÁVAZNÝ říkala, to je rozdíl. Nevázaný m ůže
být sex. Všichni se na Jarmilu udiven ě podívají. JARMILA: Říkali v televizi. Na Šlágru.
STAROSTA: Na druhou stranu je pravda, že ty výsledky
nejsou zase tak jednozna čné. My musíme p řijít s dalším návrhem, s n ějakým kompromisem.
Po chvíli p řemýšlení. ALEŠ: Co takhle n ěco obecn ějšího. Co kdybychom tu
desku v ěnovali t řeba tomu prezidentovi: Hanzeli Zikmundkovi na v ěčnou památku.
HANKA: To p řece s naší obcí nijak nesouvisí.
ALEŠ: A jo, on bydlel v Pod ěbradech.
Všichni se pono ří do p řemýšlivého ticha. Ticho p řeruší Lojza, který se vrací z WC.
Zase ti tupitelé 39
LOJZA: Teda řeknu ti, starosto, ty záchody by
pot řebovaly generálku. Lidi tam to a pak to nemají jak spláchnout. Dejme tam aspo ň n ějakou ceduli.
STAROSTA: Ceduli?
LOJZA: Jasn ě, ceduli. Pozor nete če voda.
Starosta pomalu a opatrn ě. STAROSTA: No, pokud nebudou ostatní nic namítat, o jedné
ceduli bych v ěděl. LOJZA: Výborn ě, sta čí n ějaká papundeklová, já to tam
zrovna p řitlu ču. STAROSTA: Pro č papundeklová, když máme mramorovou?
LOJZA: Jo ty myslíš... aha!
STAROSTA: Zkusme jenom tak nevázan ě zahlasovat. Kdo by byl
pro? Přihlásí se starosta, Lojza a Aleš. STAROSTA: Jarmilo, na dámských nete če taky.
I Jarmila váhav ě zvedá ruku. STAROSTA: To máme čty ři hlasy. Kdo je proti?
Všichni s o čekáváním sledují Hanku. Ta už váhav ě, pomalu zvedá ruku. Lojza hlasit ě zašeptá. LOJZA: Hanko, mysli na kotel! Na retardér!
Hanka dá ruku op ět zp ět. Starosta je dojatý. Vstává a za číná všem blahop řát. STAROSTA: D ěkuji vám, p řátelé, toto je historický okamžik.
Jste skv ělí zastupitelé. Nakonec se obrací i k obecenstvu.
Zase ti tupitelé 40
STAROSTA: A d ěkuji i vám. Jste skv ělí obyvatelé! D ěkujeme
vám. A slibuji, že chodníky budou! Všichni se už obrátí k obecenstvu a ukloní se. V tu chvíli přiletí na pódium poslední PET lahev od Marie.
K O N E C
