OK ÉNKO zpravodaj farností Nový Jičín, Šenov u Nov.Jičína a Kunín

Říjen 2015

1

DUCHOVNÍ SLOVOJáhen Antonín Glogar

Právě končící měsíc říjen není vzácný jen proto, že je to doba, kdy se sklízí úroda – Boží dary, ale je to také měsíc zasvěcený Panně Marii – Královně po-svátného růžence. Tak Ji také oslovujeme v loretánské litanii. Dnešní nemoc-ný svět potřebuje stále více modliteb. Lidé se odklánějí od Boží cesty, přestá-vají s Bohem komunikovat, zvláště v modlitbě a svátostech.

Následkem toho ztrácí člověk vědomí Boží přítomnosti a jistotu, že ho Bůh miluje i přes jeho nevěrnosti a zlé skutky. Plán spásy člověka Bohem neskon-čil, právě naopak – Nejvyšší stále usiluje o záchranu člověka odvráceného, marnotratného, a proto posílá Pannu Marii, aby tlumočila světu Boží vůli a plán.

Modlitba, pokání, mír! Tato slova se v posledních dobách stále v různých obměnách opakují. Jejich naléhavost nás nemůže nechat lhostejnými. Musí-me si uvědomit, že všichni neseme velkou odpovědnost jeden za druhého, za to veliké množství bloudících bratrů a sester, kteří ztrácejí, nebo dokonce již ztratili vědomí existence Boha a Jeho lásky.

Kolikpak je stále těch, kteří ještě o Ježíši Kristu, Panně Marii a církvi

neslyšeli a vyznávají jiná náboženství nebo vůbec žádná. Naší společnou snahou musí být touha zachraňovat lidské nesmrtelné duše ohrožené věč-nou záhubou. A právě k tomu máme zbraň nejcennější – modlitbu. Máme se tedy nejen v tomto měsíci denně modlit růženec, abychom v něm na-cházeli úžasný zdroj síly a pokoje. Modlitba svatého růžence – tak vře-le doporučována Pannou Marii a sva-tou církví – je skutečnou zbraní, kte-rou se spoutává zlý duch.

Modlitba se musí prožívat, musí jít o modlitbu srdce, nikoliv jen o pouhé bezmyšlenkové opakování. První po-hled může být mělký a teprve hlub-ším prožitkem člověk poznává, že sva-tý růženec v sobě obsahuje nesmírně hluboká tajemství: celý život, poslání, utrpení a oslavení Ježíše Krista. Je to evangelium v kostce.

A také i v nastávajících dnech, kdy se víc spojujeme s církví trpící a ví-těznou, mohou naše modlitby přispět k tomu, aby ti, kteří nás předešli se znamením víry, mohli spočinout v náručí Boží.

PŘEDSTAVUJEME…Jubileum Bohumila Bayera10. září oslavil své životní jubileum 80 let Bohumil Bayer, rodák z Ber-nartic nad Odrou a dlouholetý kos-telník farního kostela Povýšení svaté-ho Kříže v Kuníně. Za všechny farní-ky a přátele chceme Bohumilovi po-děkovat za jeho neúnavnou a oběta-vou práci pro kostel a celou farnost. Bez něj a jeho rodiny by kostel v Ku-níně nebyl tím, čím je. Doufáme, že se během svého vysněného letu po-kochal nejen leteckým pohledem na Kunín, ale také na milovaný hrad Starý Jičín a nedalekou rodnou ves. Bohumilovi z celého srdce přejeme mnoho zdraví, rodinného štěstí a Bo-žího požehnání.Při příležitosti jubilea vznikl také malý rozhovor:

2

» Bohumile, můžeš našim čtenářům trochu přiblížit rodinné prostředí ve kterém jsi vyrůstal ? Jaké jsou Tvé vzpomínky na dětství?

• Pocházím ze tří sourozenců jako nejmladší. Rodinné zázemí u nás bylo klidné, rodiče měli hospodář-ství, které vyžadovalo mnoho práce a starostí pro všechny členy rodiny. Jako chlapec jsem po návratu ze ško-ly pomáhal spolu se sourozenci rodi-čům na hospodárce. Vzpomínky na dětství ? Rád vzpomínám na naše ne-dělní besedy na výminku u tetiček a já jako malý kluk jsem rád poslou-chal. Taktéž na své kamarády a na klukoviny, na lidi ze vsi, kteří se čas-to stavovali u našeho zápraží a hod-ně se vykládalo.

» Tvá rodina pochází z nedalekých Bernartic nad Odrou. Můžeš nám prozradit, jaké byly Tvé pocity, když jsi se usadil zde v Kuníně, původně německé vesnici ?

• 11 let jsme bydleli v Jeseníku nad Odrou u manželčiných rodičů. Měli jsme s nimi pěkné vztahy, ale naše přání bylo pořídit si vlastní domek. Naskytla se možnost právě zde v Ku-níně. Bydlíme zde už 35 let. Já jsem to nesl dobře, manželka tuto změnu nesla hůř. V Jeseníku měla své ko-řeny, živou farnost, dobré duchovní vedení – O.Tomeček, O.M.Kouba.

» Čím jsi původně chtěl být a jaká byla nakonec Tvá profese?

• Jako chlapec bylo mým přáním za-bývat se motory. Tehdejší doba nám nepřála – studia nám byla zapověze-na, zemědělství byla priorita. Po ze-mědělské škole jsem pracoval na na-šem hospodářství. Pak jsem musel nastoupit do JZD. Jakmile se naskyt-la příležitost, nastoupil jsem do prů-myslu – Agroma v Šenově, tam jsem

pracoval až do důchodu.

» Za jakých okolností a kdy jsi se stal zde v Kuníně kostelníkem? Zajímala Tě práce kostelníků už někdy předtím ?

• Jako školák jsem občas v Bernarti-cích ve věži zvoníval. Zvonění nebylo na elektrický proud, zvony se muse-ly rozhoupat. Zde v Kuníně, kde bylo potřeba pomoci, rád jsem se zúčast-nil, bral jsem to jako samozřejmost. Předešlému panu kostelníkovi Vaško-vi jsem pomáhal jakmile mu ubýva-lo sil. V roce 1995 mi pan Vašek pře-dal službu.

» Kostel v Kuníně za Tvého pů-sobení se mimořádně povznesl, zkrásněl a zažil také mnoho nádherných neopakovatelných duchovních a kulturních zážitků. Na co vzpomínáš po letech nejra-ději ?

• Ano, povznesl se díky význam-ným událostem společným pro kos-tel i zámek a díky schopným lidem, kteří se jejich realizace ujali. V roce 2006 se postupně začal interiér kos-tela připravovat na jubileum 200 let od posvěcení chrámu - v roce 2012. Velmi si ceníme podnětů a realizací mnoha hodnotných kulturních akcí pořádaných panem kastelánem Dr. Zezulčíkem ve spolupráci s otcem dě-kanem. Asi nejraději vzpomínám na pietní uložení ostatků hraběnky Wal-burgy v květnu roku 2000. Byla to první velká událost našeho kostela a zámku. Dále to určitě bude primice otce Vlastimila roku 2010.

» Tvou nejbližší spolupracovnicí, po-mocnicí je manželka Anička a tvá

rodina. Jak trávíte nejraději svůj volný čas v rodinném kruhu mimo vaše povinnosti ?

• V době dětství našich dcer patřila neděle k vrcholům celotýdenní práce a učení. Silné rodinné pouto nás spo-juje a rádi se setkáváme. Rádi navště-vujeme poutní místa. V současné době, kdy dcery mají již své rodiny, přicházejí k nám i s dětmi. Máme 2 vnuky a 7 vnuček. Máme je moc rádi, sledujeme, jak od poslední návštěvy porostly. A děti nás rády baví. Často nám vymyslí pro zpestření nejednu veselou scénku.

» Můžeš nám přiblížit Tvé koníčky, záliby? Tvá oblíbená místa, knihu?

• V mládí jsem stavěl modely letadel ze špejlí. Chtěl jsem se přihlásit do ae-roklubu, ale okolnosti to nedovolova-ly – musel jsem nastoupit na vojnu a pak už šance dostat se k letadlům ne-byla. Aeroklub v Hůrce zrušili. Zá-jem se zúžil na četbu knih a časopisů týkajících se letectví. Také čtu rád ži-votopisy, cestopisy. Má oblíbená mís-ta? Už od mládí je to kaplička na Sa-laši, hrad Starý Jičín a z poutních míst Sv. Hostýn.

Co bys popřál kostelu, farnosti, far-níkům do dalších let ?

• Co bych přál našemu kostelu ? Aby naši lidé ze vsi měli k tomuto krásnému kostelu vztah a péči a nacházeli v něm posilu. Co bych přál farnosti ? Aby přibývalo více křesťanů. Co bych přál farníkům ? Aby v jejich rodinách vládla poho-da, zdraví a Boží požehnání.

Děkujeme za rozhovor.Otázky kladli Milena a Jaroslav Zezulčíkovi

EUCHARISTIEMarie Šindlářová

Slavení eucharistie v průběhu dějinEucharistie (řecky díkůvzdání) je zpřítomnění Ježíšovy oběti lásky na kří-

ži při mši svaté. Při ní se přijímá živé Tělo a Krev Ježíše Krista pod způsoba-mi chleba a vína, což se děje při části mši svaté, kterou nazýváme proměňová-ní. I toto přijímání Těla a Krve Kristovy se nazývá eucharistií neboli svatým přijímáním. Eucharistie je jednou ze sedmi svátostí, kterou může slavit při mši svaté v katolické církvi pouze biskup nebo kněz.

Byla ustavena na Zelený čtvrtek - Ježíš pozdvihl chléb a řekl: Vezměte a jez-te z toho všichni. Toto je moje tělo, které se za vás vydává. Poté vzal do ru-kou kalich vína a pravil: Vezměte a pijte z něho všichni. Toto je kalich mé krve, která se vydává za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlou-va nová a věčná, to konejte na mou památku.Praxe v prvotní církvi

Společné stolování hrálo v prvotní církvi důležitou součást společného ži-vota. Skutky apoštolů uvádějí lámání chleba mezi čtyřmi pilíři křesťanského

3

společenství. Při Večeři Páně se při-pomínaly a zároveň zvěstovaly dějiny spásy, tedy dějiny lidské zkušenosti s Bohem. Vrcholem těchto dějin spásy připomínaných při slavení eucharistie pak pro křesťany představuje Ježíšovo utrpení, smrt a vzkříšení.

Již na začátku 2. století se z původ-ní křesťanské bohoslužby vyvinula ustálená svátost. V průběhu středo-věku se pak eucharistická praxe změ-nila: pro laiky byl vydán příkaz o po-vinném přijímání Těla Kristova jed-nou ročně, naopak zaniklo laické při-jímání pod obojí. Vznikly současně nové formy eucharistické úcty jako je adorace při vystavené Nejsvětější Svátosti.

V chápání eucharistie lze rozlišit dva hlavní názory:

• Katolická církev, pravoslavní spo-lu se všemi starobylými východní-mi církvemi učí a věří, že pod způso-bami chleba a vína je skutečně pří-tomný živý Ježíš. Slavení eucharistie - mše svaté - je živou památkou na po-slední Večeři, kdy tato svátost byla samotným Ježíšem ustanovena a kdy se zpřítomňuje Ježíš ve své oběti kříže uprostřed svých věřících

• Druhá skupina učí, že způsoby chleba a vína jsou pouze znameními či symboly, které poukazují na Kris-tovo tělo a krev, ale nejsou jimi. Ve-čeře Páně je tak pouhou připomín-kou. Tohoto názoru se drží reformo-vané církve, většina baptistických církví a letniční církve.

Jak šla staletí, úcta v katolické círk-vi se prohlubovala, bylo složeno mno-ho písní k oslavě Nejsvětější svátosti

(nejznámější z nich pochází od Tomá-še Akvinského: „Adoro Te Devote“ - Klaním se Ti vroucně…), byly zavede-ny adorace, procesí a svátek Těla a Krve Páně neboli lidově Boží Tělo.

Odpověď na pochybnostPočátky slavení svátku Božího Těla

jsou spojeny s naší zemí, ale zatímco u nás byla tradice násilně přerušena, italské Orvieto (město vzdálené asi 120 km severně od Říma) tuto udá-lost každoročně připomíná.

V roce 1263 český kněz Petr z Pra-hy, který pochyboval o pravdivos-ti reálné přítomnosti Ježíše Krista ve svátosti eucharistie, putoval z Prahy do Říma, aby si vyprosil vysvobození z pochyb. U hrobu svaté Kristýny v Bolseně sloužil mši svatou, při níž z proměněné hostie začala kapat krev a skrápěla korporál i liturgic-ká plátna. (Korporál je bílá lněná lát-ka čtvercového tvaru, na kterou se během mše pokládá kalich a obět-ní miska.) Překvapený kněz spěchal do blízkého Orvieta, kde tehdy prá-vě pobýval papež Urban IV., aby mu o celé události vyprávěl. Papež poslal do Bolseny biskupa Giacoma, kte-rý měl za úkol důkladně prozkoumat, co se stalo, a přinést plátno do Orvi-eta. Umělecká díla té doby i doby pozdější často vyobrazují právě se-tkání papeže s biskupem na Ponte di Rio Chiaro (dnešním Ponte del Sole) a předání plátna papeži. Tentýž pa-pež 11. srpna 1264 vydal bulu Transi-turus, kterou ustanovil Slavnost Bo-žího těla pro všechen křesťanský lid (zároveň pověřil Tomáše Akvinského, aby pro tento účel vypracoval litur-gické texty). Ještě několik týdnů před vyhlášením tohoto svátku, 19. červ-na 1264, se Urban IV. – spolu s mno-ha kardinály a dalšími představite-li církve z nejrůznějších míst a také s množstvím věřících – zúčastnil slav-nostního průvodu ulicemi města. Od té doby se v Orvietu každý rok koná slavné procesí.

Pouť kněze Petra z Prahy se stala také inspirací pro ojedinělý štafeto-vý běh Praha – Orvieto, jehož spolu-pořadatelem je Arcidiecézní charita Praha. Štafeta se od roku 2002 běže-la čtyřikrát. Na dvacet mladých dob-rovolníků, deset z Česka a deset z Itá-lie, čekají tři etapy na území České republiky, přes Rakousko se celý pe-loton přesunuje autobusem a u ital-ských hranic pokračují dalšími šes-ti etapami. Trasa vede přes Řím až do toskánské Bolseny a končí v Orvietu

v předvečer oslav Svátku Božího těla. Nejedná se o závod, ale o sym-bolickou událost, jejímž cílem je pře-devším vzájemné poznání, navázání osobních vztahů a uvědomění si hod-not, které jsou duchovní a nadčasové.

V roce 1856 založil sv. Petr Juli-án Eymard řeholní Kongregaci kněží Nejsvětější Svátosti, tzv. eucharistiá-ny, jejichž generální představený pod-léhá přímo papeži. Posláním kongre-gace eucharistiánů je poznávat a vést k poznání Ježíše v Nejsvětější svátos-ti, milovat Jej a probouzet tuto lás-ku v druhých, adorovat a vést k ado-raci... V praxi to znamená prohlu-bovat úctu katolické veřejnosti k eu-charistii. V ČR řád existoval od roku 1912 do roku 1950 v Brně. Dva čeští eucharistiáni nyní patří do komuni-ty ve Vídni.

Podmínky pro přijetí svátosti

V římskokatolické církvi se uzná-vá tradice prvního svatého přijímá-ní, kde děti z farnosti, které jsou star-ší šesti let, společně po přípravě popr-vé přijmou Tělo Kristovo. Do začátku 20. století byla věková hranice vyšší.

Svaté přijímání může opakovaně přijímat pokřtěný člověk, který již byl u prvního svatého přijímání, nemá na svědomí těžký hřích a není stižen církevními tresty, které mu přístup k přijímání zakazují. Nesmí být uděle-no nekatolíkům.

V římskokatolické církvi se Eucha-ristie neboli Nejsvětější svátost ucho-vává v kostelích, a to ve svatostánku v liturgických nádobách. Tyto nádo-by mají podle tvaru a funkce rozdíl-né názvy: ciborium - v něm se ucho-vávají malé hostie, které přijímají vě-řící účastníci bohoslužby, dále pyxida - v ní se přechovává tzv. „velká hos-tie“, která se vkládá do monstrance. V té je vystavována při (eucharistic-kém) výstavu, kdy věřící jsou vyzý-váni k adoraci (klanění). Zprvu se to-tiž Eucharistie uchovávala jen kvů-li nemocným křesťanům, aby ti, kteří se nemohli zúčastnit mše svaté, moh-li být posilněni Kristovým tělem, a to buď k uzdravení nebo k přechodu ze smrti do věčného života (toto po-slední svaté přijímání se nazývá via-tikum, tj. pokrm na cestu (z latinské-ho via, tj. cesta). Teprve později (za sv. Františka z Assisi) se začala šířit úcta formou klanění se Tělu Kristovu a současně se postupně tvořil systém pravidel, jak tuto svátost uchovávat.

4

Jedním z nich je tzv. věčné světlo svítící poblíž svatostánku, které svým svitem má upozornit - pokloň se před Pánem…

Úryvek z modlitby za Národní eucharistický kongres 2015 v Brně: • Bože, náš nebeský Otče, děkujeme Ti, že s námi uzavíráš z lásky smlouvu

novou a věčnou... Uč nás tuto smlouvu slavit, milovat a zachovávat...Další informace si můžete přečíst v článku o. A. Peroutky - Liturgické okénko - Eucharistická modlitba (Okénko č. 6/2006)

UČITELÉ CÍRKVE - začátkyMarie Šindlářová

Učitel církve je titul udělovaný římskokatolickou církví významným teolo-gům, jejichž životy i učení jsou dávány za vzor.

Katolická církev určila podmínky k udělení tohoto titulu • pravověrnost (ne neomylnost) • znamenité učení • významná svatost života • oficiální církevní prohlášení za učitele církve.Samotný titul je po pečlivém prozkoumání celého díla udělen kongregací

Sacra Rota a potvrzen papežem.Z dosud prohlášených 36 učitelů církve jich 18 z nich uctívá i pravoslavná

církev (ty, kteří zemřeli před r. 1054, tj. před Velkým schismatem).První čtyři učitele církve vyhlásil papež Bonifác VIII. v roce 1298. • Sv. Řehoř I. Veliký - Říman a 64. papež v pořadí

Žil v 6. století. Je považován za zakladatele světské moci papežského státu, byl velmi aktivní v misijním působení na území Británie. (V této souvislosti ang-lický dějepisec Gibbon napsal, že „Caesar potřeboval k dobytí Británie šest le-gií, zatímco Řehoř dosáhl stejného cíle se čtyřiceti mnichy“.) Nesmrtelné záslu-hy má o zvelebení bohoslužebných úkonů a zpěvu, dodnes známého jako Gre-goriánský chorál. Byl rovněž horlivým podporovatelem kultu uctívání svatých relikvií. Pohřben je v bazilice sv. Petra v Římě.

• Sv. Ambrož původem z Trevíru v Německu4. století. Jako milánský biskup (v Miláně je i pohřben) byl výmluvným ka-zatelem a významným autorem mnoha teologických spisů a liturgických hymnů.

• Sv. Augustin z Thagaste v dnešním Alžíru 4.-5. století. Prožil neklidné mládí s pochybným způsobem života a teprve ve 33 letech se v Miláně stal křesťanem. Zásluhu na tom mají jak prosby jeho matky sv. Moniky, tak především učení sv. Ambrože - navštěvoval totiž horli-vě jeho přednášky, ve kterých nacházel odpovědi na mnohé svoje pochybnos-ti. Z jeho rukou pak přijal i křest. Vrátil se posléze do svého rodiště a v měs-tě Hippo (dnešní Anaba v Alžíru) prožil zbytek života v úřadě biskupa. Jeho ostat-ky jsou uloženy v Pavii v Itálii. Jako geniální teolog, filozof i polemik doká-zal mluvit velice prostě a srozumitelně a cestu ke sjednocení s Bohem vyjádřil ve svém stěžejním díle Vyznání (je k dispozici ve farní knihovně) slovy: „Ty jsi nás stvořil pro sebe, Pane, a neklidné je naše srdce dokud nespočine v Tobě“.

• Sv. Jeroným ze Stridonu v dnešní Dalmácii 4.-5. století. Znám je především jako teolog a překladatel náboženských textů do latiny - především díky své dobré znalosti hebrejštiny i řečtiny. Posledních 30 let žil v Betlémě v místě Kristova narození, kde se dodnes ukazuje kryp-ta, kde dle tradice žil a z původních textů překládal Bibli do latiny (Vulgata). Byl v tomto chrámu i pohřben, teprve později byly jeho ostatky přeneseny do Říma.

NAPSALI JSTE NÁMPrvopáteční adorace – očekávat vícPatricie Plašilová

Vždy první pátek v měsíci je v naší farnosti možnost celodenní adorace. Každý máme možnost setrvat před Pánem podle svého uvážení, ráno, odpoledne nebo večer.

Bývá u nás také zvykem adorovat ještě večer po mši svaté. Ti z nás, kte-ří se večerní adorace pravidelněji zú-častňujeme, víme, že nás tam není moc. Možná jsme v práci, musíme na nákup, nemá, kdo hlídat děti, mož-ná nevíme, že nějaká adorace je, mož-ná se nám nechce. Možná je tam ale někdo, kdo na nás čeká! Ježíš, který Tě zve na setkání s ním. Ježíš, který požehná čas, který mu věnuješ. Ježíš, který na Tebe čeká, aby Ti mohl dát to, po čem tak dlouho toužíš. Stojí u Tvých dveří a tluče. (Zj 3,20) Volá Tě, protože mu na Tobě záleží. Chce Ti dát pokoj a radost do života. Chce, aby ses cítil jako milované dítě Boží. Chce Ti dát veškeré své požehnání a jistotu do budoucnosti. Můžeš očeká-vat víc! U Tvého Boha není nic ne-možné! Náš Bůh je věrný!

Misijní výjezd Korwie, LitvaPatricie Plášilová

Kdyby mi někdo ještě před třemi lety řekl, že pojedu na nějaké misie, asi se mu vysměju. Misie jsem bra-la jako něco na jednu stranu blízké-ho (moje teta je misionářka), ale taky něco dalekého, pro mě nedostupné-ho. Letos v srpnu jsem však měla možnost „to“ daleké přiblížit a usku-tečnit v podobě misijního výjezdu na Litvu.

Jak jsem se tam dostala? Jednodu-še. Účastnila jsem se Mezinárodní evangelizační školy v Polsku, v měs-tečku Rajské. Nabídka jet na výjezd přišla o půl roku dřív, jen s možnos-tí jet do Běloruska. Výjezd se ale zru-šil, proto ti, kteří tam měli vycesto-vat, dostali možnost jet na Litvu. Ve finále misijní tým tvořilo 13 osob ze zemí jako je Polsko, Slovensko a ČR (z ČR jsem jela já spolu se dvěma ka-marádkami). O tom, že hlásat Kris-ta ukřižovaného a zmrtvýchvstalého může každý, svědčilo i složení našeho týmu. Nejmladší člen měl 10 let, nej-starší měla přes 60 let. Misie na Lit-vě spolu s evangelizační školou, která

5

předcházela samotnému výjezdu, tr-valy něco málo přes tři týdny.

Důvodem našeho výjezdu do litev-ské Korwi bylo nést radost evangelia, nést Ježíšovu přítomnost a lásku k li-dem, kteří toužili po Bohu. Ohlašo-vat to, co tak často bereme jako samo-zřejmost, až si neuvědomujeme dopad, jaký to má pro náš život. To, že Ježíš vzal na sebe kříž z lásky k nám, zemřel a vstal z mrtvých, aby nám daroval věčný život. Od toho se odvíjela veš-kerá naše misijní služba ve farnosti.

Náš den na místě bych charakteri-zovala jako den modlitby, jedné ne-ustálé modlitby, ze které se odvíjela i následná služba. Ráno jsme se spo-lečně scházeli ke společné a indivi-duální modlitbě. V poledne nás če-kal program ve škole s uvedením do modlitby. Následovalo sdílení ve sku-pinkách podle věku. Na polední pro-gram chodily převážně děti a mládež. Večerní program zahajovalo slavení mše svaté s promluvou k tématu da-ného dne. Po mši svaté se vždy každý den pokračovalo určitou modlitbou. Jednalo se o modlitbu chval, přímluv-nou modlitbu (modlitbu za lidi), mod-litbu za odpuštění, udělovalo se také pomazání nemocných s následnou modlitbou za všechny nemocné, na kterou mohli přijít i ti, kteří nemoh-li z různých důvodů přijmout poma-zání nemocných. Večer přicházeli většinou pracující, kteří nemohli při-jít přes den. Kostel byl vždy plný Bo-žím lidem.

Pro mě byl celý týden strávený na Litvě velkým požehnáním. Skr-ze modlitby všech, kteří se za ten čas modlili (těch lidí bylo opravdu vel-ké množství z různých krajin Evro-py, možná i světa), Bůh už dopře-du připravoval pro nás půdu a srd-ce místních lidí. Lidé nás očekávali s otevřenou náručí, byli velmi pohos-tinní a dávali nám sami z mála, kte-ré měli, proti našim poměrům. Kaž-dý druhý den jsme např. měli na sní-dani čerstvé kravské mléko atd. Důle-žitější však bylo to, že Bůh se dotýkal lidských srdcí. Na lidech bylo znát, že jsou hladoví po Bohu a touží po něm. Pro nás to byla velká Boží pomoc, přijet k lidem, kteří jsou otevření pro Boha. O to bylo radostnější sledovat jejich proměnu. Bůh přišel a dotýkal se konkrétních oblastí, uzdravoval z deprese, uzdravoval rodinné vztahy, přinášel radost a pokoj, dával nadě-ji tam, kde byla beznaděj a smutek. Uzdravoval tělo i ducha.

To všechno se ale neděje jen na

Litvě, to se může dít všude tam, kde lidé očekávají Pánovo působení, i u nás, v našich rodinách, životech, po-kud dáme Bohu souhlas k tomu, aby přišel a konal.

O našem působení je také možné dočíst se v litevských novinách, kde byl publikovaný také článek z misií (článek je psán v polštině) spolu s fo-tografiemi přibližující dění v Korwě. Dostupné na: http://l24.lt/pl/religia/item/86054-bog-kocha-korwie.

Díky Bože za Tvou péči. Dzięki Bogu!

Chaloupka 2015Jiří Adamec

Letos o prázdninách, jako už tra-dičně od roku 2000, pořádal páter Antonín Forbelský společně s týmem vedoucích, kteří jsou posbíráni z růz-ných koutů naší krásné země a mimo jiné i z Nového Jičína, Chaloupku pro děti ve věku 6-12let.

Ta letošní Chaloupka se konala v Jeníkově u Hlinska a z 22 přihlá-šených dětí bylo 10 z Novojičínské farnosti.

Téma Chaloupky byl „Rok na vsi“. Z dětí se stali sedláci na gruntech a v průběhu týdne mohli zažívat všechny tradiční svátky, radosti či starosti obyčejných lidí, jako např. koledování tří králů, den naruby čili 1. Apríla, Velikonoce, sužovalo je su-cho, zvířecí mor, slavili dožínky a při-šel i Mikuláš. Vše zakončila silves-trovská oslava se šampaňským (dět-ským) a malým ohňostrojem. Za ka-ždou soutěž „sedláci“ dostávali gro-še, aby mohli vlastní grunt zdokona-lovat a zvětšovat skupováním pozem-ků. Tým, který na konci pobytu měl největší grunt, vyhrál!

Každý den měly děti možnost sla-vit mši svatou a aktivně se na ní podílet třeba zpěvem žalmů nebo

přisluhováním u oltáře. Týden bez mobilů, televize a jiných výdobytků techniky udělal všem dobře. Rodiče děti sledovali na www.forbelsky.com, kde se každý den objevovaly nové fo-tografie z jejich počínání a prožívali tento požehnaný týden s nimi, i když jen na dálku.

Malé ohlédnutí za DolomityMilena a Jaroslav Zezulčíkovi

Tradiční výlet farníků do Dolomit v srpnu letošního roku opět niko-ho nezklamal a ani zklamat nemohl. Rodinné prostředí ve Svatém Marti-nu, skvělá kuchyně, obětaví lidé, kte-ří připravují zázemí - na to vše jsou již výletníci zvyklí. Mírné, občas deš-tivé počasí navíc příjemně nahradi-lo horoucí počasí, ze kterého jsme z domu odjížděli. Velebné Dolomity uchvátí každého, kdo je navštíví. Ti, kteří však hory už znají a chtějí si od nich odpočinout, nemusí litovat, že do Svatého Martina jeli. Jen kousek od domu, ve kterém se ubytováváme, se rozkládá romantické udolí Gsiesu, nádherné výhledy z okolních kopců a možnosti toulek vysoko v kopcích v překrásné tyrolské krajině se spous-tou almů.

Za zážitky se dalo vyjet také kousek autobusy a vlakem do okolí. V nej-bližším městečku Welsbergu se pyšní gotickým hradem, kde uvidíme také obrazy mocných příbuzných majite-lů zámku v Kuníně, ve farním kos-tele pak díla zdejšího rodáka a slav-ného barokního malíře Paula Troge-ra. Necelou hodinu vlakem pak za-jedeme do historického města Bru-neck s mohutným hradem a expozi-cí horských kultur slavného Rainol-da Messnera. Návštěva hradu a expo-zic byla velkým duchovním zážitkem, který umožní pochopit každoden-ní život lidí ve velehorách. A za další

6

hodinu nás vlak přiváží do Brixenu, známého legendou o věznění Karla Havlíčka Borovského. Zde zjístíme, že pobyt v takových lázních musel být pro českého vlastence balzámem.... Dóm, křížová chodba s gotickými malbami či biskupská rezidence zdej-šího Hofburgu s unikátními sbírkami diecézního muzea byly zážitkem.

Těšíme se proto za rok opět na shle-dání a na skvělou partu lidí, která se sešla zavzpomínat na letošní Dolomity v neděli 4. října na zámku v Kuníně. Všem, co se podíleli na přípravách a průběhu cesty od otce Aloise přes kuchařky Marušku a Zdeňku či řidiče autobusu, Pán Bůh zaplať !

Vzpomínkový koncert věnovaný novojičínskému řediteli kůru, varhaníku a hudebnímu skladateli Fran-tišku ŠimíčkoviMarie Dohnalová

V sobotu 7.listopadu 2015 v 18.00 hodin se ve farním kostele uskuteční koncert pěveckého sboru Ondráš u příležitosti 120. výročí narození Fran-tiška Šimíčka (* 14.11.1895 v Bernarticích nad

Odrou.) a k poctě novojičínských hu-debních osobností.

Jedná se o výjimečnou osobnost, která se starala o hudbu v novojičín-ském chrámu, na což si možná ještě vzpomenou dříve narození farníci.

František Šimíček se v dětsví hu-debně vzdělával u Josefa Hauptman-na v Jeseníku nad Odrou a Cyrila Hrabovského ve Starém Jičíně. Ve 13 letech ovládl hru na housle, klavír, trubku a baskřídlovku. Dvouletou Hudební školu Matice školské V Os-travě - Mariánských Horách v oboru hra na varhany absolvoval s vyzna-menáním za jeden rok. V r. 1911 za-čal hrát na varhany ve svém rodišti v Bernarticích nad Odrou.1915 nastou-pil vojenskou službu a aktivně se zú-častnil bojů v 1. sv. válce na ruské vá-lečné frontě. V r. 1917 jej přijali k vo-jenské hudbě, se kterou odjel na ital-skou frontu. Od roku 1920 hrál na varhany v kostele Sv. Václava ve Sta-rém Jičíně. V r. 1922 se oženil a byd-lel zde do r. 1938. Narodilo se jim po-stupně 6 dětí. V r. 1938 se i s rodinou odstěhoval do Hustopečí nad Bečvou a přijal zde místo nového varhaníka. V r. 1942 se zde narodilo sedmé a po-slední dítě Jan, klavírista a hudební skladatel. Po ukončení druhé světo-vé války odešel v roce 1945 Františk Šimíček i rodinou do Nového Jičína, kde nastoupil místo ředitele kůru v kostele Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1946 se poprvé představil také v roli dirigenta amatérského symfo-nického orchestru. Tento orchestr ří-dil společně s Jaroslavem Štindlem. V letech 1947 - 1949 řídil také Šimí-ček městskou dechovou hudbu.

V Novém Jičíně dokázal shromáž-dit kostelní smíšený sbor, který měl 45 zpěváků a 24 nejlepších místních muzikantů. Zavedl pravidelné muzi-círování na kůru, vzniklo zde mno-ho nových hudebních děl a realizu-je zde i jejich provedení. V r.1965 po smrti manželky Štěpánky se odstěho-val zpět do Hustopečí nad Bečvou,

kde se opět ujal varhanické činnos-ti. Na důchod odešel v r. 1969 ke své dceři do Hradce Králové a od-tud zase zpět spolu s dcerou Ludmi-lou a jejím manželem zpátky do Hus-topečí nad Bečvou. Zde 24. prosince 1982 zemřel. Šimíčkova hudba figuru-je v mnoha repertoárech chrámových sborů po celé republice.

Program koncertu: • František Šimíček: Druhá česká

mše - Kyrie, Sanctus, Benedictus - Ondráš

• Antonín Tučapský: Pater mi - Ondráš

• Václav Ptáček: Ave Maria - On-dráš

• Jan Šimíček: Prosba ze symfonie Moravia Ondráš

• František Šimíček: Je s chlebem víno - kostelní sbor NJ

• František Šimíček: Prosba k Pan-ně Marii - kostelní sbor NJ

• František Šimíček: Svatá Panno Maria - kostelní sbor NJ

• František Šimíček: Večerní kle-kání - ženský sbor a sólo soprán alt- Ondráš

• František Šimíček: Pod Tvoji ochranu - ženský sbor - Ondráš

• František Šimíček: Maria Krá-lovno hvězd - sólo pro soprán a alt - Ondráš

• Václav Ptáček: Vršíčky- Ondráš • Antonín Tučapský: Hlas domova

- Ondráš • Václav Ptáček:Bye, bye blues- On-

dráš • Václav Ptáček: Edelweis- Ondráš • John Rutter: Všechny věci báječ-

né - Ondráš • Společná skladba - František Šimí-

ček: Zdrávas Maria - Ondráš + kos-telní sbor NJ

7

Z NAŠÍ KNIHOVNYMarie Šindlářová

Pět cest k radosti - Josef Zvěřina (1913 - 1990)

Josef Zvěřina byl nepochybně jed-nou z nejvýznamnějších osobností české katolické církve. Kněz, historik, učitel, filozof, chartista, poradce kar-dinála Tomáška, výrazná osobnost ekumenického smýšlení.

Pět cest k radosti je výběr jeho nej-zásadnějších textů: od teologických statí přes dopisy představitelům ko-munistické moci až po komorní du-chovní úvahy (např. na stále aktuál-ní témata o mladých lidech, o rene-sanci působení křesťanů-laiků, o ne-věřících přátelích atd. ). Tento průřez Zvěřinovým celoživotním dílem je do-plněn základní biografií a bibliografií, předmluvou Oto Mádra a úryvky z biografického rozhovoru s Marií Rút Křížkovou.

Celým životem i smrtí se Ježíš po-stavil za svá slova, za své dílo pro nás. Smrt (ale pak i vzkříšení a osla-vení) byla svědectvím, že se nám da-roval cele.

Tím máme napověděno také, proč se obětoval a k čemu je vykoupení/spása. Ne jenom „zadostiučinění za urážky“, na „odčinění hříchů“. V ta-jemství vykoupení se zjevuje nejplně-ji - na rozdíl od pohanských představ usmíření božstva - především Boží láska. Bůh první přichází k nám, po-třebným spásy, jako otevřené nebe, jako znamení naděje.

„Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptej-te se, která je dobrá, po ní se vydej-te a vaše duše naleznou klid.“ Jeremi-áš, 6,l6

Josef Zvěřina si cestu vybral.

F A R N Í Č E KPřipravuje Tereza Adamcová

„Nechte děti přicházet ke mne“ - celosvětová adorace dětí

V pátek 2.10.2015 proběhl 13. roč-ník Celosvětové eucharistické adora-ce dětí.

Adorace probíhá každý rok vždy 1.pátek v měsíci říjnu. Tato myšlen-ka vznikla jako plod Roku růžen-ce, vyhlášeného sv. Janem Pavlem II. v roce 2003 a byla realizována nej-prve na území státu Minneapolis v USA a nyní je již slavena na celém světě a účastní se jí děti z více než 140 národů.

Letos se zapojila i naše farnost a děti mohly po dětské mši svaté po-kleknout před Pánem a připojit se tak k ostatním dětem po celém světě. Adorace byla zahájena prosvícením kostela svícemi dětí. Před oltářem pak poklekli a přednesli své prosby a modlitby našemu Pánu. Maminky z MamOázy, které adoraci vedly, neza-pomněly ani na písně a celá euchari-stická adorace dětí se tak nesla v ra-dostném duchu.

Zážitky z prázdninKlára 11let

O letošních prázdninách jsem jela už po desáté na Chaloupku, kte-rá letos byla v Jeníkově u Hlinska. Chaloupka je vlastně tábor, ako-rát nespíme ve stanech, ale v něja-kém domě nebo chalupě. Jsme rozdě-lení do družstev a každý den máme těžké soutěže, letos to bylo na téma „Rok na vsi“ a slavili jsme i Silvestra s ohňostrojem.

Je to tam fajn, protože každý rok potkáme staré kamarády a najdeme si i nové. Hlavním vedoucím je kněz, takže máme každý den své mše svaté a s holkama třeba zpíváme žalmy.

Jezdí tam semnou i kamarádka Anička.Prázdniny na Svatém HostýněDominik 10 let

I letos se mi podařilo prožít krásný prázdninový týden na poutním mís-tě na Svatém Hostýně, spolu s rodiči a moji sestřenici Klárkou.

I když nám počasí zrovna moc ne-přálo, pobyt na tomto místě byl opět nezapomenutelný a plný zážit-ků. Mezi ně patří například zajíma-vé osobní setkání s otcem biskupem Posádem, návštěva zámku v Bystřici

pod Hostýnem a Holešově, a samo-zřejmě pro mě jako ministranta služ-ba při mši svaté na hlavní pouti 15.8., kterou celebroval otec arcibis-kup Graubner. Také rád vzpomínám na večerní modlitbu svatého růžence v bazilice a mnoho dalších prožitků.

Mezi ně patřilo také milé překva-pení pro moji maminku, které jsme jako dárek k narozeninám pro ni za-řídili, a to prohlídku baziliky. Otec Jiří Šolc nás zavedl až do samého vr-cholu věže baziliky ke zvonům a do kopule baziliky, kde jsme si mohli vyzkoušet sami zvon rozeznít.

Na všechny tyto chvíle budu rád vzpomínat a těšit se na další výlet na Svatý Hostýn.

Nové knižní tituly ve farní knihovněBeata Plašilová

Letní prázdniny jsou za námi. Po dvouměsíční pauze opět funguje pá-teční farní knihovna po dětské mši svaté, kromě prvního pátku.

Připravili jsme pro Vás další nové tituly. Na co se můžete těšit? Nej-menší čtenáře potěší kniha:

O ustaraném vrabečkovi, kterému se podařilo překonat strach.

Bál se létat, že nenajde potravu, nebude mít co jíst, že nebude mít kde bydlet… Nakonec však přijde na něco velmi důležitého.

O hodnotě kamarádství a jak je nebezpečná žárlivost se dozvíte v knize z nakladatelství Samuel:

Jedna žába, druhá žába.Dobu, ve které žil Pán Ježíš, přiblí-

ží dětem kniha:

Ježíšův příběh pro malé detektivy.

Při hře na detektivy se děti dozvě-dí o životě ve starověku, co všechno se mohlo přihodit, když Pán Ježíš ká-zal o Božím království.

Další tituly Vám již neprozradím, přijďte si je prohlédnout do knihov-ny. Těšíme se na Vás.

8

Číslo 3/2015 vychází 25.10. 2015 Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, 741 01 Nový Jičín, tel.: 731 625 671, e-mail: rkf.novyjicin@doo.cz, web: www.fnj.cz. Dotazy, připomínky, příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu, na faře, nebo u A.Urbana, tel.: 553 822 240, e-mail: tondaur@gmail. Internetový přístup ke stažení v PDF formátu: www.fnj.czN E P R O D E J N É. Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti. Zaregistrováno u Ministerstva kultury pod značkou: MK ČR E15101.

SVÁTEK VŠECH SVATÝCH A VZPOMÍNKA ZEMŘELÝCH

Podmínky k získání plnomocného odpuštění trestů za hříchy přivlastnitelné duším všech věrných zemřelých:Tuto milost je možno získat každý den v termínu l.1 - 8.11.2015, když v tyto dny: » jsme ve stavu posvěcující milosti a přijmeme sv. přijímání, » pomodlíme se na úmysl Sv. otce jakoukoli modlitbu » navštívíme hřbitov a třeba v duchu se pomodlíme za věrné zemřelé.l.11 odpoledne a 2.11 celý den je možno podmínku modlitby za ze-

mřelé učinit v kostele (Otče náš a Věřím v Boha), k tomu je potřeba splnit ostatní výše uvedené podmínky

Pro získání milostí je potřeba také přijmout sv. smíření před nebo kdykoliv v tomto období. V ostatní dny v roce za splnění obvyklých podmínek získáváme pro duše v očistci neplnomocné odpustky.

• neděle 1.11. mše sv. na slavnost Všech svatých: 7.30 a 10.00 far.kostel NJ, 8.45 Kunín, 10.15 Šenov u NJ a 18.30 Špan.kaple

• pondělí 2.11. mše sv. 6.45 a 18.00 far.kostel NJ, 17.00 Ku-nín a Šenov u NJ.

• Pobožnost za věrné zemřelé bude na hřbitově v N. Jičíně v nedě-li 1.11. v 15.00 hod. u zadního centrálního kříže. V pondělí 2.11. v 16.30 hod na hřbitově v Kuníně a po mši sv. na hřbitově v Šenově u NJ. Na hřbitově v Žilině bude pobožnost 7.11. po mši sv.

Příležitost k sv. zpovědi od 29.10 do 6.11.2015 k získání milostí pro naše zemřelé:

• čtvrtek 29.10. 6.15 - 6.40 far.kostel NJ, 17.00 - 17.50 Španěl. kaple, 16.30 Kunín a 16.30 Šenov u NJ

• pátek 30.10. 6.15 - 6.40 a 16.30-18.00 far.kostel NJ • sobota 31.10. 6.15 - 6.40 far.kostel NJ, 7.15 - 7.55 Žilina • neděle 1.11. při dopoledních mší sv. far.kostel NJ, Šenov

po mši sv. a 17.30-18.20 Španěl.kaple • pondělí 2.11. 6.15-7.30 a 17.00-19.00 far.kostel NJ • pátek 6.11. 6.15-8.00 a 16.30-18.00 far.kostel NJ

V ostatní dny se zpovídá vždy půl hodiny před mší sv.

ZAMYŠLENÍPřipravuje Alžběta Burová

Sv.Jan od kříže: „Já o studnici vím“ (zkráceno)

Já o studnici vím,jež vody rozlévái v temné noci

Tu věčnou studnici může ukrývat stín,kde vždycky najdu ji já spolehlivě vím

i v temné noci.

Snad bez počátku je, snad ani nemá dna,však dobře vím, že vše v ní počátek svůj má

i v temné noci.

Vím, že nic nemůže být v světě krásnější,že zem i nebesa tam žízeň konejší

i v temné noci.

Vím,že je bez konce té studny hlubinaa její podstatu že člověk nepozná

i v temné noci.

Jas této studnice se nikdy nezměnía světlo veškeré vychází pouze z ní

i v temné noci.

Ta věčná studnice je chlebem životaa život dává nám,jsouc uvnitř ukryta

i v temné noci.

Je zde a svolává všechno, co živé jeať blíže přistoupí a z ní se napije

i v temné noci.

Ta živá studnice, po které toužil jsem,zde v chlebě života mi bude pokrmem

i v temné noci.

VE ZKRATCE Z FARNOSTÍCo jsme prožili » 5.9. proběhla pouť za nová duchovní povolání a obnovu rodin k P. Marii do Frýdku » 17.10. se někteří farníci účastnili vyvrcholení eucharistického kongresu v Brně. » 4.10. Šenovská farnost pro děti uskutečnila akci „Lodičky“ » 10. a 11. 10. se mnoho dětí z našich farností zúčastnilo Děkanátního setkání v Lubině.

Co nás čeká » V sobotu 7.listopadu 2015 v 18.00 hodin se uskuteční ve farním kostele koncert pěveckého sboru Ondráš u příle-

žitosti 120. výročí narození Fra ntiška Šimíčka a k poctě novojičínských hudebních osobností » Srdečně zveme na pouť sv.Martina do Šenova u Nov.Jičína. Začínáme v sobotu 14.11. v 16 hod společným pro-

gramem v kostele a poté jste zváni na příjemné posezení u svatomartinské husy. V neděli 15. 11. bude slavena poutní mše svatá v 10,15. Hlavním celebrantem bude P. Mgr. Marek Žukowski, farář z Malé Morávky.