Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Fakulta životního prostředí

Pracoviště Most

Očkování dětí Seminární práce

2009 Lucie Čapková

Obsah 1. Úvod 2. Historie očkování 3. Důležitost očkování 4. Povinnost očkování 5. Jak chrání očkování 6. Očkovací kalendář 6.1 Tuberkulóza 6.2 Záškrt (diftérie) 6.3 Dávivý/černý kašel (pertusse) 6.4 Dětská obrna (poliomyelitida) 6.5 Žloutenka typu B 6.6 Tetanus 6.7 Spalničky (morbilli) 6.8 Zarděnky (rubeola) 6.9 Příušnice (parotitida) 6.10 Gastroenteritidy s průjmy vyvolané rotaviry 6.11 Prevence karcinomu spojené s papilomavirem 6.12 Klíšťová meningoencefalitida 6.13 Meningoková meningitida 6.14 Vzteklina (rabies) 6.15 Chřipka (influenza) 6.16 Plané neštovice (varicella) 6.17 Pneumokokové nákazy 6.18 Žloutenka typu A, žloutenka typu B 7. Živé a neživé vakcíny 8. Podání očkovací látky 9. Reakce po očkování 10. Kdy neočkovat 11. Hexavakcína 12. Závěr

1. Úvod

Očkování je důležitou součástí dnešní medicíny. Je to zatím jediný dostupný

prostředek, jak předcházet vzniku infekčního onemocnění. V minulosti umíraly

statisíce dětí na různá infekční onemocnění. Dnes se očkuje po celém světě a díky

tomu byla vymýcena jedna z nejnebezpečnějších a nejzákeřnějších nemocí. Černé

neštovice byly díky očkování vymýceny před více než 20 lety.[2]

2. Historie očkování

Za objevitele očkování je považován skotský lékař Edward Jenner. Roku 1770

zpozoroval, že dojičky krav, které prodělaly kravské neštovice, neonemocněly,

když nastala epidemie pravých neštovic. Na základě vlastních pozorování

provedl několik pokusů. V roce 1789 podal svému synovi a dvěma dalším lidem

virus kravských neštovic. Všichni tři nejprve lehce onemocněli. O rok později se

všem podal původce pravých neštovic. Nikdo z nich pravými neštovicemi

neonemocněl. Několik let prováděl další pokusy a výsledky publikoval v roce

1798. Již za tři roky byli v Evropě očkováni proti pravým neštovicím statisíce

lidí. V Čechách se začalo očkovat proti neštovicím v roce 1821 na základě

vydání císařského dokumentu.[1]

Druhý člověk, který je s očkováním spojován, je Louis Pasteur. V roce 1881

zjistil, že se virus vztekliny množí v mozkové tkáni. Během svých pokusů se

snažil dokázat, že je možné vzteklinu přenést od nemocných králíků na zdravá

zvířata, a to tím, že se jim nakažená mozková tkáň vpraví do těla.

Nejdůležitějším zjištěním těchto pokusů bylo, že sušená mozková tkáň

nakažených zvířat nebyla již po patnácti dnech infekční. Tato skutečnost vedla

k přípravě očkovací látky z míchy nakažených králíků. Vakcína se používala

k očkování psů. První člověk, který byl proti vzteklině očkován v roce 1885, byl

devítiletý chlapec. Chlapce mnohokrát pokousal vzteklý pes, proto mu Louis

Pasteur spolu s profesorem Jacquesem-Josephem Grancherem podali očkovací

látku. Nemocný chlapec dostal pod kůži celkem dvanáct injekcí.[1]

1

Chlapec přežil, hrozily však nežádoucí komplikace, např. zánět mozku. Dnešní

moderní vakcíny jsou připravovány zcela odlišným způsobem, proto tyto

komplikace již nenastávají.[1]

Tabulka 1. Přehled očkovacích látek s uvedeným rokem, kdy bylo v Čechách jejich podávání zahájeno [1] Onemocnění Rok Poznámka pravé neštovice 1821 císařský dokument, ukončeno v roce 1980 vzteklina 1918 profylaktické použití – ještě před pokousáním tuberkulóza 1923 první použití vakcíny 1953 povinné očkování, česká vakcína záškrt 1947 zahájeno očkování dětí tetanus 1952 očkovány děti v kolektivech dávivý kašel 1958 všechny děti byly očkovány kombinovanou vakcínou

proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli (DTP vakcína) dětská obrna 1960 očkovány všechny děti spalničky 1969 očkovány všechny děti zarděnky 1982 očkovány dívky ve dvanácti letech 1986 očkovány všechny děti ve dvou letech příušnice 1987 všechny děti očkovány vakcínou Mopavac meningokok. meningitida

1995 mimořádné očkování, očkování na žádost

spalničky, zarděnky, příušnice

1996 všechny děti očkovány kombinovanou vakcínou Trivivac

vir. žloutenka typ B 1982 očkování rizikových skupin 2001 očkováni novorozenci a děti ve dvanácti letech H. influenzae typ b. 2001 součást tetravakcíny společně s DTP

3. Důležitost očkování

Očkování patří stále k nejúspěšnějším prostředkům jak bránit vzniku a šíření

infekčních nemocí. Protože se v České republice očkuje už od 50. let 20. století,

je proočkovanost naší populace na vysokém stupni a výskyt přenosných nemocí

je relativně nízký. To, že se příslušné onemocnění u nás vyskytuje vzácně,

neznamená, že je možné přestat s očkováním. V posledních letech se u nás

objevila některá dříve téměř neznámá onemocnění. Jednalo se o zavlečené

infekce ze zahraničí. Díky vysokému stupni proočkovanosti populace se

zabránilo dalšímu šíření infekce.[2]

2

Tomuto jevu se říká kolektivní imunita. Při zavlečení infekce z ciziny nedojde

k jejímu rozšíření, i když není naočkována celá populace. Proočkovanost není

nikdy stoprocentní. Důležité je, aby většina populace, hlavně dětí měla dostatek

obranných látek a dokázala se případné infekci ubránit.[2]

V souvislosti s očkováním se objevila řada spekulací o škodlivosti. Například

přibývání atopických a alergických reakcí u dětí, výskyt neurologických nemocí

nebo vznik a přibývání případů cukrovky 1. typu. Mnoho vědeckých prací však

škodlivost očkování vyvrátilo. Každé očkování je spojeno s určitými

nežádoucími reakcemi, které však bývají mírné. Tyto reakce zpravidla do dvou

až tří dnů odezní. Skutečná rizika po očkování jsou vzácná a v porovnání s riziky

prodělaného infekčního onemocnění jsou zanedbatelná. V případě, že by se

přestalo očkovat proti infekčním nemocem, následovalo by zvýšení počtu

onemocnění a následně také úmrtí na tyto nemoci.[1]

Tabulka 2. Úmrtí na infekční nemoci, proti kterým se provádí pravidelné očkování (Česká republika, děti 0 – 14 let, období 1946 -2004) [1] Rok Dětská

obrna Záškrt Dávivý

kašel Tetanus Spalničky Zarděnky Příušnice Tuberkulóza

1946 16 828 433 85 160 0 3 749 1950 13 139 166 57 179 0 1 306 1955 3 81 46 18 42 1 2 53 1960 1 13 4 1 48 1 0 11 1961-1970

0 12 12 1 291 1 4 26

1971-1980

0 0 0 0 0 0 3 3

1981-2000

0 0 0 0 0 0 1 1

2001-2004

0 0 0 0 0 0 0 0

3

Tabulka 3. Hlášená infekční onemocnění, proti kterým se provádí pravidelné očkování (Česká republika, děti 0 – 14 let, období 1955 – 2004) [1] Rok Dětská

obrna Záškrt Dávivý

kašel Tetanus Spalničky Zarděnky Příušnice Tuberkulóza

1955 133 1232 30 402 27 42 246 - - 1 683 1965 0 21 657 1 22 591 8 763 47 559 198 1975 0 1 16 0 17 998 3 059 100 553 58 1985 0 0 35 0 26 68 024 58 065 46 1995 0 0 14 0 1 420 5 303 67 2000 0 0 159 0 4 16 41 21 2001 0 0 104 0 3 28 32 12 2002 0 0 272 0 1 58 105 12 2003 0 0 288 0 18 13 98 11 2004 0 0 315 0 10 14 79 10

4. Povinnost očkování V České republice je pravidelné očkování povinné a je vymezeno § 45 a

zákonem č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. Rodiče musejí dát souhlas,

aby mohlo být dítě očkováno. Pokud souhlas nedají, nejednají v nejlepším zájmu

svého dítěte. Pokud není dítě očkované, nemůže být přijato do kolektivního

zařízení. Není přijato nejen do školky, ale i do školy. V případě školy by byli

rodiče vystaveni právnímu postihu.[6]

5. Jak chrání očkování Očkování navozuje situaci, jako kdyby infekce v těle skutečně probíhala. Aktivní

složka tzv. antigen se vpraví do těla. Do těla se vpravují usmrcení nebo oslabení

vyvolavatelé příslušného onemocnění, resp. příslušné antigeny s cílem dosáhnout

aktivní imunitní odpovědi s dlouhodobým efektem. Po podání látky se začínají

tvořit protilátky nebo buňky, které jsou schopny při dalším setkání s antigenem

znovu reagovat. Čím vícekrát se látka podá, tím lepší je obranná reakce

organismu.[1, 3]

4

6. Očkovací kalendář

Očkovací kalendář je rozvrh jednotlivých očkování od narození až do 18-ti let

věku. Máme očkování povinná nebo nepovinná. Povinná očkování jsou dána ze

zákona. U nepovinných očkování záleží na uvážení rodičů, proti kterým

infekčním nemocem nechají své dítě očkovat.

Tabulka 4. Povinná a doporučená očkování dle věku dítěte. [4]

Věk Povinné očkování Doporučené očkování

1. měsíc tuberkulóza

2. měsíc gastroenteritidy s průjmy vyvolané rotaviry

3. měsíc gastroenteritidy s průjmy vyvolané rotaviry

4. měsíc záškrt dávivý/černý kašel onemocnění vyvolané původcem Haemophilus influenzae b dětská obrna žloutenka typu B tetanus

gastroenteritidy s průjmy vyvolané rotaviry

5. měsíc stejné jako ve 4. měsíci

6. měsíc stejné jako ve 4. měsíci

od 1 roku záškrt dávivý/černý kašel onemocnění vyvolané původcem Haemophilus influenzae b dětská obrna žloutenka typu B tetanus

spalničky zarděnky příušnice

od 5 let záškrt dávivý/černý kašel tetanus

od 9 let prevence karcinomu spojené s papilomavirem

od10 let záškrt dávivý/černý kašel dětská obrna tetanus

5

od 12 let žloutenka typu B

od 14 let tetanus

Tabulka 5. Povinná a doporučená očkování nevázaně na věk [4]

Povinné očkování pro určité skupiny Doporučené očkování

chřipka klíšťová meningoencefalitida

pneumokokové nákazy meningoková meningitida

žloutenka typu B žloutenka typu A

žloutenka typu B žloutenka typu A

vzteklina vzteklina

chřipka

plané neštovice

prevence karcinomu spojené s papilomavirem

tetanus

6.1 Tuberkulóza

Tuberkulóza je infekční onemocnění vyvolané bakteriemi Mycobacterium

tuberculosis. Nejčastěji napadá plíce a hlavními příznaky jsou malátnost, horečka

a kašel. Lidé s otevřenou plicní tuberkulózou kašlem přenáší nákazu. Ne všichni

lidé se nakazí, záleží na obranné reakci imunitního systému.[5] Očkování se

provádí nejdříve čtvrtý den po narození, nejpozději však do konce šestého týdne.

Očkovací látkou je vakcína BCG Vaccine SSI. Vakcína se podává nitrokožně.[4]

Po třech až čtyřech měsících se provede kontrola vpichu a zjišťují se protilátky

v těle. Pokud je jich málo, dítě musí být znovu přeočkováno. Další kontrola je

v jedenácti letech.[2]

6.2 Záškrt (diftérie)

Vyvolavatelem onemocnění je mikrob Corynebacterium diphtheriae. Nemoc se

přenáší vzdušnou cestou. Inkubační doba je 2–7 dní. Poté se dostaví bolesti hlavy

6

malátnost, nechutenství, horečka a zánět mandlí.[5] Základní očkování se provádí

v době od započatého 13. týdne po narození dítěte, vždy však až po zhojení

postvakcinační reakce po očkování proti tuberkulóze, a to třemi dávkami

hexavalentní očkovací látky v průběhu prvního roku života dítěte, podanými

v intervalech nejméně jednoho měsíce mezi dávkami, a čtvrtou dávkou podanou

nejméně 6 měsíců po podání třetí dávky. Čtvrtá dávka hexavalentní očkovací látky se

podá nejpozději před dovršením osmnáctého měsíce věku dítěte. K dispozici jsou

tyto očkovací látky – vakcína Infanrix hexa – kombinovaná, Infanrix HIB –

kombinovaná, Infanrix – kombinovaná, Engerix-B – samostatná, Imovax Polio –

samostatná.[4] Další přeočkování je v 5 letech.[2]

6.3 Dávivý/černý kašel (pertusse)

Onemocnění způsobuje bakterie Bordetella pertusis. Nemoc se přenásí kapénkovou

infekcí a inkubační doba je 1-2 týdny. Nemoc má 3 stadia. Prvním je

necharakteristický kašel, hlavně v noci. Druhým stadiem jsou záchvaty kašle se

zvracením, pocit dušení, vykašlávání hlenu. Třetí stadium přináší postupný ústup

záchvatů, ale dlouho přetrvávající kašel.[3] Očkovací látky jsou stejné jako u záškrtu.

[4] V 5 letech následuje další přeočkování.[2]

6.4 Dětská obrna (poliomyelitida)

Původcem nemoci je Poliovirus z čeledi Picornaviridae. Viry se vylučují stolicí

nemocného člověka a mohou se dál šířit při nedostatečné hygieně, dále pak

kontaminovanou vodou nebo potravinami. Existuje však i kapénkový přenos. Jsou

dvě formy nemoci. Při lehké formě mají nemocní zvýšenou teplotu, bolesti hlavy a

břicha. Vyléčí se však bez trvalých následků. Pokud ovšem viry zasáhnou centrální

nervový systém, pak následuje horečka a bolesti končetin. Může dojít až k ochrnutí,

nejčastěji dolních končetin a pacient má trvalé následky do konce života. Při

napadení mozkového kmene dochází k selhání životně důležitých orgánů. Smrtící

kombinací je také postižení dýchacích a polykacích svalů.[5] Vakcíny jsou použity

7

stejné jako u záškrtu.[4] Děti, které nebyly očkovány kombinovanou vakcínou, se

očkují dvěma dávkami. Očkovací látka se podává na lžičce. Očkují se děti starší 10

měsíců a to vždy na jaře. Stejný postup pak následuje v dalším roce a poslední

přeočkování se provádí ve třinácti letech.[2]

6.5 Žloutenka typu B

Původcem nemoci jsou viry z čeledi Flaviviridae. Nemoc je způsobena DNA virem

hepatitidy B (HBV) z čeledi Hepadnaviridae. Onemocnění je velmi snadno přenosné

tělními tekutinami.[5] V očkovacím kalendáři je očkování proti žloutence typu B

zařazeno nově, protože se stává zdravotním problémem. V současné době se podává

společně se čtyřkombinací u dětí novorozených. Děti, které nebyly očkovány

v kojeneckém věku, jsou očkovány ve dvanácti letech.[2]

6.6 Tetanus

Onemocnění způsobuje bakterie Clostridium tetani, resp. její toxin. Bakterie se šíří

z infikované rány do celého organismu. Inkubační doba je 5-20 dnů. Poté se objeví

únava, nechutenství, tonické křeče svalů a vysoká horečka.[3] Očkovací vakcíny jsou

stejné jako u záškrtu.[4] Další přeočkování se provádí v pěti a ve čtrnácti letech.[2]

6.7 Spalničky (morbilli)

Původcem tohoto onemocnění je virus spalniček, jehož přirozeným hostitelem je

výhradně člověk. Nákaza se šíří kapénkami. Inkubační doba je v průměru třináct dní,

následuje kašel, rýma, vysoká horečka a vyrážka.[5] Základní očkování se provede

živou očkovací látkou, a to nejdříve první den patnáctého měsíce po narození dítěte.

Přeočkování se provede za 6 až 10 měsíců po provedeném základním očkování.

Používají se vakcíny Priorix-kombinovaná, Priorix-Tetra-kombinovaná nebo vakcína

Pavivac-samostatná. Vakcíny se vpichují pod kůži, u přípravku Priorix pod kůži,

popř. nitrosvalově.[4]

8

6.8 Zarděnky (rubeola)

Původcem onemocnění je virus zarděnek a přenáší se kapénkovou cestou. Inkubační

doba je 16-20 dní. Poté se objeví mírná teplota, vyrážka a zduření mízních uzlin.[5]

Očkovací látka je stejná jako v případě spalniček.[4]

6.9 Příušnice (parotitida)

Původcem onemocnění je virus příušnic a šíří se kapénkami. Inkubační doba je 12-21

dní. Onemocnění se projevuje horečkou, zánětem a zduřením příušní slinné žlázy.[5]

Očkovací látka je stejná jako v případě spalniček.[4]

6.10 Gastroenteritidy s průjmy vyvolané rotaviry

Hlavními příznaky jsou nechutenství, zvracení, průjmy a horečka. V případě kojenců

se jedná o vážné onemocnění vzhledem k rizikům dehydratace.[5] Očkuje se od 6

týdnů věku a vakcína se podává ústy. Používají se vakcíny Rotarix a RotaTeq.

Očkovací schéma se skládá ze dvou (Rotarix) až tří dávek (RotaTeq) v závislosti na

použité očkovací látce. Interval mezi dávkami by měl být nejméně 4 týdny.[4]

6.11 Prevence karcinomu spojené s papilomavirem

Používanou vakcínou je Cervarix nebo Silgard a vakcína se podává nitrosvalově.

Optimální doba pro vakcinaci je před zahájením pohlavního života.[4]

6.12 Klíšťová meningoencefalitida

Přenos původců ze skupiny Flaviridae se uskutečňuje klíšťaty. Existuje i přenos

tepelně neupravenými kozími a ovčími sýry nebo mléčnými výrobky. Nemoc napadá

mozek a mozkové blány. Příznaky nemoci jsou bolesti hlavy, horečky, dezorientace

a poruchy motorické koordinace. U dětí je průběh onemocnění lehčí než u

dospělých.[5] Očkují se děti od jednoho roku věku, a to ve třech dávkách. Druhá

dávka následuje za 1-3 měsíce od první dávky. Třetí dávka za 5-12 měsíců od druhé

dávky. Přeočkování se provádí za 3-5 let.[4]

9

Vakcínami jsou Encepur nebo FSME-IMMUN a aplikují se nitrosvalově.

6.13 Meningoková meningitida

Neisseria meningitidis (meningococcus, meningokok) je gramnegativní diplokokální

bakterie, původce jednoho typu meningitidy. Meningitida je závažné infekční

onemocnění, při kterém dochází k zánětu mozkových obalů (tzv. meningů). Mezi

příznaky patří nevolnost, podrážděnost a zmatenost, bolesti hlavy, fotofobie.[5] Děti

lze očkovat již od dvou měsíců věku. Používané vakcíny jsou Meningococcal

Polysaccharide, Menjugate nebo Neisvac C. Vakcína se aplikuje nitrosvalově.[4]

6.14 Vzteklina (rabies)

Původcem vztekliniy je RNA virus z rodu Lyssavirus z čeledi Rhabdoviridae. Virus

je přenášen slinami nemocných zvířat. V České republice jsou hlavními přenašeči

lišky a psi. Inkubační doba je 15-60 dní. Po nakažení postupuje virus do mozku, kde

se rychle šíří. Vzhledem k dlouhé inkubační době lze provést očkování i po nákaze.

Nemoc se projevuje atypickým chováním, bolestmi svalů, nadměrnou produkcí slin a

hydrofobií.[3, 5] Očkování je určenou pro děti od dvou měsíců a provede se

v případě pokousání nebo poranění zvířetem podezřelého z nákazy. Vakcína Verorab

se aplikuje nitrosvalově.[4]

6.15 Chřipka (influenza)

Chřipka je onemocnění způsobené RNA virem z rodu Orthomyxoviridae. Existují tři

typy virů chřipky označovaných A, B, C. Virus napadá dýchací systém, je přenášen

z osoby na osobu kapénkami a symptomy jsou následující. Horečka, bolest hlavy a

těla, suchý kašel, bolest hrdla a únava.[5] Aplikují se vakcíny Begrivac, Influvac

nebo Vaxigrip, a to do svalu nebo hluboko pod kůži. Očkují se děti starší 36 měsíců.

U dětí od 6 měsíců do 35 měsíců jsou klinické údaje omezené. Jelikož viry chřipky

mutují, je vhodné očkovat každý rok.[4]

10

6.16 Plané neštovice (varicella)

Původcem nemoci je DNA virus varicella-zoster (HHV-3) z čeledi Herpesviridae,

jehož výhradním hostitelem je člověk. Virus se přenáší kapénkami, při přímém

kontaktu s nemocným. Nejčastěji onemocní děti ve věku 3-10 let, později už má

většina lidí protilátky, i když nemoc může propuknout kdykoliv. Inkubační doba je

průměrně 14 dní. Příznaky nemoci jsou horečka a svědění kůže, kde se později

objevuje vyrážka.[5] Vakcína Varilrix se aplikuje podkožně. Ve věku od 9 měsíců do

12 let se imunizace provádí jednou dávkou vakcíny. Od 13 let se imunizace provádí

2 dávkami. Druhá dávka se aplikuje po nejméně 6 týdnech po podání první dávky.[4]

6.17 Pneumokokové nákazy

Infekční onemocnění vyvolává bakterie Streptococcus pneumoniae neboli

Pneumococcus. Pneumokoky se přenášejí tzv. kapénkovou infekcí, to znamená

vzduchem. Zdrojem onemocnění je nemocný člověk nebo bacilonosič. Nejzávažnější

onemocnění, které pneumokokové bakterie mohou způsobit je zánět mozkových

blan.[7] Vakcíny Pneumo 23, Prevenar nebo Synflorix se aplikují nitrosvalově.

Očkovat lze již děti od 6 týdnů věku. Kolik bude zapotřebí dávek, záleží na typu

vakcíny a věku dítěte.[8]

6.18 Žloutenka typu A, žloutenka typu B

Příznaky žloutenky typu A mohou zpočátku připomínat chřipku, tzn. únava,

nechutenství, horečka, slabost. Zežloutnutí kůže vůbec není pravidlem. Ztráta fyzické

kondice a únava mohou nemocné provázet až několik měsíců. Zvláště u dětí se

příznaky nemoci vůbec neobjeví. Mohou tak dále šířit onemocnění, aniž by o tom

věděly.[9] U žloutenky typu B řada nakažených nemusí mít příznaky, kterými jsou

únava, nechutenství, bolesti kloubů, vyrážka a horečka. U části nemocných může

žloutenka typu B přejít do chronické fáze, která bývá spojena s pokračující destrukcí

jater, cirhózou či dokonce karcinomem jater.[9]

11

Vakcíny Twinrix-kombinovaná, Avaxim-samostatná, Engerix-B-samostatná nebo

Havrix-samostatná se aplikují nitrosvalově. Očkovány mohou být děti již v prvním

roce života.[4]

7. Živé a neživé vakcíny

Aby bylo očkování účinné, je třeba podat jednu nebo více dávek očkovací látky, a to

v předem stanovených termínech. Očkovací látky proti většině infekčních nemocí

jsou neživé. Ochrana organismu po naočkování neživými vakcínami nebývá delší

než několik let, proto se musí s odstupem času provést přeočkování. Živé vakcíny

ochrání přibližně na deset let. Během té doby je možné měřit v krvi protilátky nebo

buňky proti infekčnímu původci. Ovšem i po této době zůstávají v lidském

organismu takzvané paměťové buňky. Ty po kontaktu s infekčním původcem nebo

s antigenem očkovací látky zajistí rychlou tvorbu protilátek nebo specifických buněk

imunitního systému, které jsou schopny bojovat s infekcí.[1]

8. Podání očkovací látky

Očkovací látky se nejčastěji podávají injekční jehlou do svalu. U malých dětí se pro

očkování používá stehenní sval. U dětí, které již chodí, se očkuje do deltového svalu,

který se nachází v horní části paže. U dospívajících se provádí očkování do

hýžďového svalu. Očkuje se také do kůže, která má velmi dobrý imunitní systém.

Poslední formou, jak vpravit do těla očkovací látku, je podání ústy, odkud se dostane

do trávicího ústrojí. To vyvolá silnou imunitní odpověď na sliznici střeva a znemožní

tak uchycení a působení původce infekčního onemocnění.[1]

9. Reakce po očkování

Kromě toho, že očkovací látka chrání organismus, může také způsobit nežádoucí

vedlejší reakce. Reakce po neživých očkovacích látkách se objevují již několik hodin

po očkování a trvají maximálně dva až tři dny. Po podání živé očkovací látky se

prvotní reakce dostaví do několika hodin.[1]

12

Za několik dní však může dojít k druhé vlně nežádoucí reakce. Její příznaky, které

ukazují, že došlo k přechodnému rozšíření očkovací látky do organismu, jsou

podobné příznakům chřipky. K vedlejším reakcím patří zvýšená teplota a bolestivost

v místě vpichu. V případě vysoké horečky nebo těžké reakce v místě vpichu je nutné

vyhledat lékařskou pomoc. Každé očkování je zásah do organismu a tomu je nutné se

přizpůsobit. Obecně platí, že po očkování by dítě nemělo podstupovat fyzickou ani

psychickou zátěž.[1]

10. Kdy neočkovat

Očkování dětí by se mělo provádět individuálně. Vždy je potřeba zjistit, zda existují

nějaké závažné zdravotní problémy, při kterých by nebylo možné provést očkování.

O tom, zda očkovací látka bude podána, rozhoduje lékař. Ten musí mít na paměti jak

zdravotní stav dítěte, tak i termíny jednotlivých očkování. Musí dobře zvážit, co je

pro konkrétní dítě nejvhodnější.[1]

11. Hexavakcína

Hexavakcína je kombinovaná očkovací látka skládající se ze šesti složek, které by

měly po dokončeném očkování chránit proti šesti infekčním nemocem. Obsahuje

očkovací látku proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, žloutence typu B, dětské obrně a

H. influenzae. Složka proti dávivému kašli, na rozdíl od běžné vakcíny, neobsahuje

kompletní neaktivní bakterii původce onemocnění, ale jen dvě až pět složek této

bakterie, které jsou důležité pro vznik ochrany proti nemoci. Z toho důvodu vyvolává

očkovací látka méně reakcí. Hexavakcína se v základním očkování podává od

devátého týdne věku dítěte, a to ve třech dávkách s odstupem jednoho až dvou

měsíců.[1]

12. Závěr

Proočkovanost v České republice je na velmi vysoké úrovni. Na trhu je velké

množství očkovacích látek a záleží na poradě s lékařem, který přípravek rodič zvolí.

13

Vždy je lepší podstoupit vedlejší reakce, jako je například teplota nebo otok po

vpichu, než prodělat závažné infekční onemocnění, někdy i s trvalými následky.

Očkovat se mohou děti již od věku několika týdnů. Několik desetiletí zkušeností

s očkováním jistě přesvědčí většinu rodičů, aby své děti nechali očkovat i proti

nepovinným infekčním onemocněním.

14

Seznam použitých odkazů

[1] BERAN, Jiří. Očkování : Otázky a odpovědi. 1.vyd. Praha : Galén, 2006. 13-46

s. ISBN 80-7262-380-X.

[2] Škola zdraví [online]. Aktualizováno : 1.12.2009, [citováno 3.12.2009].

Dostupný z WWW:http://sz.ordinace.cz/lekce_uvod.php?lekce=2.

[3] KOČÍ, Antonín; ČERMÁK, Josef. Nové Universum : všeobecná encyklopedie.

1. vyd. Praha : Euromedia Group k. s., 2003. 164, 760, 1138, 1252 s. ISBN 80-242-

1069-X.

[4] Ministerstvo Zdravotnictví České republiky [online]. Aktualizováno :

1.12.2009, [citováno 3.12.2009]. Dostupný z WWW:

http://www,leky.sukl.cz/modules/vaccine/vaccine.php?data[category]=first_year.

[5] Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Aktualizováno : 19.11.2009,

[citováno 1.12.2009]. Dostupný z WWW:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Tuberkul%C3%B3za.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1%C5%A1krt.

http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Btsk%C3%A1_obrna.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Virov%C3%A1_hepatitida.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Spalni%C4%8D%ky.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Zard%C4%9Bnky.

http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADu%C5%A1%nice.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Gastroenteritida.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%AD%C5%A1%C5%A5%ov%C3%A1%_enc

efalitida.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Meningokok.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Meningitida.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Vzteklina.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ch%C5%99ipka.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Plan%C3%A9_ne%C5%A1tovice.

[6] LUDVÍKOVSKÁ, Kv ětoslava. Je očkování u dětí povinné? ǀ Baby on line

[online]. [citováno 20.11.2009]. Dostupný z WWW:

http://www.babyonline.cz/ockovani-deti/je-ockovani-u-deti-povinne.html.

[7] Preventivní péče – Očkování proti pneumokokovým nákazám [online].

[citováno 1.12.2009]. Dostupný z WWW:http://preventivnipece.cz/produkty/18-

ockovani-proti-pneumokokovym-nakazam.

[8] Synflorix – Inovativní vakcína nové generace [online]. [citováno 1.12.2009].

Dostupný z WWW:http://www.synflorix.cz/strana-5.html.

[9] Žloutenky.cz | žloutenka typu A, žloutenka typu B, žloutenka typu C [online].

[citováno 1.12.2009]. Dostupný z WWW:http://www.zloutenky.cz/zloutenka-a-

jeji-typy-podrobnosti.