online

www.knihovnice.cz/klicek/0812.pdf08. prosince 20084. číslo

Klíček ke knihám 2

Milí čtenáři,prosincové číslo jsme se snažili naladit vánočně, takže na Vás kromě obvyklých recenzí čeká také článek plný tipů na knižní balíčky pod stromeček. Pro ty, kteří Vánoce z důvodu zachování svého duševního zdraví až do 23. prosince ignorují (a nejen pro ně), je přichystán rozho-vor s novou osobností českého lite-rárního světa Petrem Eisnerem.

Pokud Vás časopis zaujme a nejste ještě přihlášeni k jeho odběru, můžete tak učinit na stránkách www.knihovnice.cz.

Vaše redakce

S elegancí ježkarecenze, 3

petr eisnerrozhovor s osobností, 4

povídkyrecenze, 8

vánoce, vánoce, přicházejítéma, tipy na dárky, 9

velká kniha čeSkých říkadelrecenze, 16

vánoční ohlednutírecenze, 17

DVD NEPOSEDNÉ NOHY & CO JSEM TO PROBOHA UDĚLAL?Režie Petr Slabý, 198 Kč

Fulghum při tanci o čarodějnicích. Fulghum s kytarou. Fulghum na dětském hřišti. Fulghum coby skvělý vypravěč povedené svatební historky. Fulghum v Praze. Fulghum se svým překladatelem. Fulghum o svých knihách. Fulghum o sobě. Poprvé v českém dokumentu.

Fulghum na jevišti, živě, při představení brněnské literárně-divadelní skupiny LiStOVáNí.

Robert Fulghum navštívil v květnu 2007 Českou republiku. Jeho pobyt, názory a setkání s jeho českým nakladatelem a přáteli zachytil režisér Petr Slabý v dokumentu Neposedné nohy.

Součástí DVD je také unikátní záznam z představení scénického čtení v brněnském HaDivadle, které připravil režisér Lukáš Hejlík a projekt LiStOVáNí na motivy Fulghumovy zatím poslední knihy Co jsem to proboha udělal?, a to za osobní účasti autora.

Vychází DVD zaznamenávající návštěvu ROBERTA FULGHUMA v Praze!

Nakladatelství ARGOwww.argo.cz

Distribuce KOSMASwww.kosmas.cz

Klicek_DVD_Fulghum_153x113_CMYK.indd 1 1.12.2008, 15:58:47

obsah

Klíček ke knihám 3

Když se mne nedávno jen tak mezi řečí zeptal můj kamarád, co právě čtu, řekl jsem mu, že nějaký moderní francouzský román. Na to mi odvětil, že podle něj jsou fran-couzské romány takové divné. A na knihu francouzské profesorky filosofie a spisovatelky Muriel Barberyové (*1969) „ S elegancí ježka“ (orig. L'élégance du héris-son, 2006) se dá nahlížet jako na divnou. Ovšem „divná“ také může znamenat jiná, netradiční či zajímavá. A že skutečně je zají-mavá dokazuje i fakt, že se už pro-dala v milionech kusů, získala několik ocenění a byla přeložena do desítek jazyků, teď i do češtiny. Stejně zajímavá jako kniha je i sama autorka. Narodila se v Maroku, vystudovala ve Francii filosofii a v současnosti žije se svým man-želem poblíž Kjóto v Japonsku.

„S elegancí ježka“ se dá charak-terizovat jako filozofující román o smyslu života. Ne o jeho hle-dání, protože obě aktérky příběhu v něm mají jasno (a prozradí nám to už na počátku knihy). Hlavními

postavami jsou tedy dvě ženy, které sice spojuje stejná adresa, ale jinak patří do diametrálně odlišných světů. Jednou je čtyřia-padesátiletá Renée trávící většinu života jako domovnice v luxusním pařížském domě v čísle 7 na ulici Grenelle. Tou druhou je dvanác-tiletá Paloma, žijící se svojí vliv-nou a bohatou rodinou v čísle 7 na ulici Grenelle. Obě dvě mají pevně dané své postavení, které se navenek snaží potvrzovat, ale ve skrytu žijí zcela odlišným životem.

Pokud bych měl soudit, tak prim v příběhu hraje především Renée, která do vínku nedostala ani krásu, ani bohatství. Jednou z mála radostí jejího života, vlastně celým jeho smyslem, je touha po vědění. Nikdo by v té malé, tlusté, ošklivé domovnici s kuřími oky a vypase-ným kocourem nehledal intelekt, který má načtena všechna filoso-fická díla a směry, největší svě-tová literární díla, teorie umění atd. A nejen načtena, ale přede-vším pochopena. Jejím nejdůle-žitějším pochopením světa a jeho řádu je nesnažit se zviditelnit ve společenském postavení, které vám život nepřiřadil. Pohledem Renée můžeme nahlížet na náš svět, naše trapné a přetvařující se bytí, které musí hrát roli především spole-čensky akceptovatelnou. Není to pohled nějak přehnaně kritický, spíše ironický až dojemný, i když sem tam dloubavý.

Jejím mladším protějškem je Paloma, která má na svůj věk rovněž výjimečný intelekt, díky čemuž se rozhodla v den svých třináctých narozenin spáchat sebevraždu.

Ke knize jsem přistupoval s jistým despektem, s obavou, do čeho jsem se to natlačil. Pojem filozofie ve

mne evokuje pouze jedinou větu z dob svých socialistických studií, a to že marxismu-leninismus je jedinou cestou ke světovému míru. Tím mé edukační procesy v oblasti filosofie skončily. Ale Barberyová nám ji ústy Renée podává lidsky a přístupně, tedy žádným inte-lektuálně snobským stylem, ale stylem člověka, který mimo ruských a japonských klasiků a filmů má slabost například i pro Seana Conneryho v thrilleru „Hon na ponorku“.

„S elegancí ježka“ je dílo o rado-sti ze svých skrytých tajemství a starostech z jejich odkrývání. Dílo psané s lehkou vzdušností, příběh, který spočívá především na vnitřních monolozích postav. Příběh spíše dojemný, než šťastný, s koncem, který jen dává za pravdu tvrzení, že když překročíte vám dané společenské hranice, osud s vámi zatočí. Ale i přesto život stojí za to žít. To na konci potvr-zuje i Paloma ve svém deníku: „… právě tohle je možná život: spousta beznaděje, ale také chvíle krásy, ve kterých čas neubíhá stejně.“

Tento výborný příklad moderního francouzského díla, který se vyva-roval zbytečného patosu, vydalo nakl. HOST v Brně v překladu Petra Christova.

Boboking

S ELEGANCÍ JEŽKA od Muriel Barbery

Klíček ke knihám 4

Mladý český autor, který se nebojí riskovat. Na vlastní pěst jezdí po celém světě, plynně hovoří ang-licky, portugalsky, má vysoko-školské vzdělání, ale v kanceláři pražského business centra ho nena-jdete. Pro někoho neznámá tvář, pro čtenáře Knihovnice nadějný spisovatel, jehož knihy čtete jedním dechem – Petr Eisner.

v listopadu spatřila světlo světa vaše druhá kniha. o čem tato novinka je? jak byste ji předsta-vil našim čtenářům?Já jsem si ten žánr pojmenoval jako „ekoscifi“, ale to je samozřejmě jen takové moje pracovní označení :-). Kniha naráží na horký problém ekologie a odehrává se v blízké budoucnosti. Nejedná se tam ale o žádné UFO ani nic nadpřiroze-ného, i když asi záleží, jak je kdo schopen věci chápat, jak jim rozu-mět. Já jsem se snažil, aby bylo vše logické a srozumitelné, přes-tože právě to, že často nejsme schopni věcem správně porozumět, nás nutí vytvářet mystéria a bát se jich. Zvlášť u věcí, které jako lidé nejsme schopni ovládnout.

Kniha je o tom, že lidé už vůči Zemi překročili jistou hranici a tak se dávají do pohybu věci, které jsou přirozené, ale velmi tvrdé. Prostě zákon akce-reakce. Je to velmi rychlé. Prostě „obranný reflex“. Je na člověku, jestli prozře nebo ne. Tak jako tak je už na mnoho věcí prostě pozdě. Svět čeká rychlá změna. Čím bude vykoupená a kdo a jak ji bude nebo nebude moci ještě ovlivnit už nebudu prozrazovat.

„obranný reflex“ vychází půl roku po vaší první knize – to je krátký čas. jak dlouho jste na knize pracoval?Záleží od kdy se ta práce počítá. Psát jsem začal až v lednu 08, ale předtím už jsem to nosil pár měsíců v hlavě. Když je to donošeno do správného stavu, tak to pak poměrně rychle vychr-lím. Pak si dám pauzu a pak to znovu upravuju. První verze byla hotová ještě než vyšly Rychlé lodě, ta finální v září.

nakladatelství jota, ve kterém obě knihy vyšly, vás přirovnává k českému Stephenu kingovi. co si o tom myslíte?

No...:-)). To mi v jistém smyslu samozřejmě zalichotilo. První kniha tak možná v některých bodech může působit, ale já sám bych se k nějakým přirovnáním neodvažoval. Zvlášť s takovými velkými jmény. Všichni víme, co King píše, je to jasná škatulka a v ní bych nerad uvíznul. Myslím, že mířím trochu jinam. Rychlé lodě do pekel byla prostě první kniha neznámého autora a potře-bovala zřejmě pro čtenáře nějaké vodítko, přirovnání, aby věděli, kam je její stránky zhruba povedou. Ale Kingem se necítím (v žádném slova významu). :-)

Petr Eisnerrozhovor

Klíček ke knihám 5

děj první knihy (Rychlé lodě do pekel) se odehrává v jižní americe, kde velmi naturalis-ticky popisujete děj. Byly pro vás inspirací osobní zkušenosti z cestování? Bohužel a bohudík ano. Jelikož jsem cestoval sám (kniha je z velké části autentickým cestopisem) užil jsem si dosyta věcí, které mě inspirovaly k napsání Rychlých lodí. Nebudu prozrazovat, co konkrétně to bylo, abych některé čtenáře nevyděsil a jiné nezklamal, ale přiznám se k tomu že napsání této knihy byla v podstatě léčba z dovezených bra-zilských traumat. Teď už vím, že to, co se stalo, mělo opravdu smysl, ale to člověk zužitkuje, jen pokud ty nástrahy osudu přežije.

hlavní postava tohoto románu je mladík znechucený současným světem, hledající únik. Byl to i váš případ?No, v podstatě byl a je. Stereotypy ve kterých „musíme“ žít mě prostě hrozně svazujou. Musíš platit tohle a tamto a proto musíš dělat tohle a tohle..., Nakonec jedeme na kolo-toči, na kterém se nám vůbec nelíbí, jen proto, že ho sami roztáčíme. Samozřejmě se dá seskočit, ale to chce hodně odvahy a vnitřní síly.

první část této knihy je spíše popisná, dobrodružství s velkým spádem přichází až následně s velmi rychlým koncem. Byl to váš záměr, nebo se kniha vyví-jela postupně během psaní?Ano, byl to záměr. V první verzi rukopisu to bylo ještě markant-nější. Chtěl jsem, aby to bylo tak, jak se to v životě prostě stává. Tj. Nic se neděje..., pohoda, … nuda..., (člověk je jakoby strnulý, nevnímá věci okolo, nečte zna-mení..) a najednou BÁC! Strašná rána, překvapení, honění bycha, ...no a často taky rychlý konec. Chtěl jsem aby byl v knize tento „úder“ patrný. Vypořádání se se sebou a svým životem, uvědo-mění, smíření... to jsou hodnoty, které pak honíme ve zlomcích času, protože jsme se předtím dlou-hou dobu flákali a zabývali se úpl-nýma kravinama (třeba jízdou na kolotoči)...

Rád cestujete, které země jste procestoval a kde se vám nejvíce líbilo?Byl jsem v U.S.A., tedy spíš na Hawaji, samozřejmě v Brazílii a po Evropě křížem krážem. Naposled v Portugalsku. Nádhera. Ale taky skutečně miluju Anglii.

Nedokážu asi říct, kde se mi líbilo nejvíc. Všude je něco krásného a naopak. Nejvíc mi dala asi právě Brazílie, protože je tak různorodá. Je ale těžké říct, že se vám líbilo někde, kde vám šlo o život. Ale ano, když se nad tím zamýšlím, tak přes to všechno bylo tím nej místem Rio de Janeiro. Tam prostě „něco“ je. Mám z toho husinu, kdykoli si na to město vzpomenu.

kam bude pokračovat vaše další cesta?Indie, případně jihovýchodní Asie. To bych moc rád. Na pár měsíců...:-). Taky bych rád projel Státy, když teď padly ty víza, ale to by byla poměrně dražší záležitost.

působíte na mě dojmem člověka, který se nebojí riskovat a rád zkouší nové věci. jste schopen se během hodiny sebrat a zmizet na druhý konec planety? nebo zvažujete a dopředu plánujete? No, to je otázka podmínek. Schopen jsem. To ano. Ale pro-tože to vyžaduje nějaké pro-středky, musím plánovat a šetřit. Během cesty ale plánování nemám rád. Je skvělé prostě nevědět, co přijde a rozhodovat se podle toho, co člověk momentálně cítí. Je skvělé nic nemuset. To je ale opravdu dost velký luxus. Chce to mít čas i nějaké prostředky. S riskem záleží na situaci. Někdy se hodně bojím, jindy se vrhám střemhlav.

Máte za sebou poezii, diva-delní hru, jak jste se dostal k psaní beletrie?K tomu jsem asi nějak dozrál. Psal jsem už dávno, ale byly to menší věci. U velké jsem nedoká-zal vydržet. Takže to byly povídky, pohádky a tak podobně. A samo-zřejmě ty básničky. První celistvá věc, která by se dala samostatně publikovat byly až Rychlé lodě. Na nich jsem zjistil, že to dokážu dotáhnout a to mi otevřelo nový

Klíček ke knihám 6

obzor. Není nic horšího, než něco rozepsat do půlky a pak odpad-nout a odložit to. Mám pár tako-vých věcí a cítím vyloženě odpor se k nim vracet a dodělávat je. Ty prostě uvízly v čase, který už minul.

nyní pracujete jako koordi-nátor vzdělávání v organizaci o.s. pohoda. v čem spočívá tato práce? jak probíhá váš den?To se může lišit. Buď připravuju a organizuju vzdělávací akce – kurzy, semináře, přednášky, které v rámci organizace nabízíme, nebo sám někde lektoruju. Jedná se o nabídku témat pro pracov-níky v sociálních službách (a nejen pro ně). Já sám se zabývám hlavně sexualitou lidí s postižením, která u nás potřebuje velkou osvětu.

Vedu tým lektorů a lektorek a snažíme se vytvořit zajímavou nabídku kurzů. Máme všichni hodně praxe a vlastních zkušeností a na tom se dá dobře stavět. K tomu jsem také začal na částečný úvazek pracovat jako asistent s lidmi s postižením, abych si styk s praxí stále udržel.

věnujete se také výtvarnému umění. Můžete nám předsta-vit svoji tvorbu, a kam se na ni můžeme zajít podívat?Éééé...., no to nevím. Já ty věci nedo-kážu moc popsat. Nějaké obrázky jsou k vidění na internetu jako příloha Dobré adresy, ale oprav-dová výstava asi jen tak nebude. Já sám v těch věcech nemám moc ambice a kdykoli nějaká výstava byla, tak to nebyla moje zásluha. Prostě to někdo zorganizoval, já jsem jen dodal obrázky.

zajímalo by mne také, jaké knihy rád čtete?Mám rád knihy, které přinášejí nějaké nové pohledy. Nové vní-mání světa. Myšlenky, které jdou

jinudy, než je obvyklé. Proto mám rád knihy Trumana Capoteho nebo Jamaicy Kincaidové. Taky mám rád cestopisy, historické věci, které mají ducha a nakonec pohádky. Tam je tolik moudrosti. Někdy jen zírám, jak jsou ty podo-benství v současném životě stále aktuální a jak je to nadčasové. Moc rád si čtu taky poezii.

inspirujete se i v knihách jiných autorů?Jisté věci na mě mají určitě vliv, ale že by to byla vyloženě inspirace, to ne. Mám dost vlastních témat,

se kterými se chci vypořádat, ke kterým chci něco sdělit.

na co se můžou čtenáři těšit nyní? chystáte další knihu? V hlavě toho chystám spoustu. Teď v myšlenkách živím hned tři příběhy, které bych chtěl ze sebe dostat. Pro jeden z nich se asi brzy rozhodnu. Po novém roce bych rád zase začal psát. Favoritem je Milující sestra, původně divadelní hra, kterou jsem napsal už v roce 2002 a je to moje srdeční záležitost. Rád bych ji přepsal do románu, ale na to musí nastat ten správný čas, abych to nezkazil. Abych v tom příběhu vydržel než bude hotový. Ale jsou tu taky témata, týkající se mojí profese, která mě hrozně lákají, takže možná nakonec začnu psát něco jiného, prostě podle toho, jak to budu cítit. Hlavní je mít na to čas a místo v hlavě, což je někdy dost problém. Rozhodně bych v budoucnu rád ukázal i jinou tvář psaní, než jakou mají první dvě knihy.

jak bylo těžké najít naklada-telství pro vaši první knihu? proč zrovna nakladatelství jota?Když jsem se doptával známých lidí z oboru, zrazovali mě, že to nemá cenu, že je dnes nemysli-telné se někam dostat. Jak už jsem u kreslení mluvil o slabých ambi-cích, tak ani tady jsem nebyl scho-pen někam se vehementně cpát a prosazovat se. Takže jsem jenom lehce cvrnknul a čekal. Poslal jsem rukopis mailem do tří nakladatelství, které jsem si vytipo-val podle knih, které vydávají. Jotu jsem měl na prvním místě, protože s jejím průvodcem RoughGuide (o který jsem přišel v Salvadoru) jsem cestoval po Brazílii, kde mi v hlavě začal krystalizovat příběh Rychlých lodí do pekel. Známí mi říkali, že se musím pořád připomí-nat a volat a znovu a znovu posí-lat rukopis, ale já jsem nic z toho

Klíček ke knihám 7

neudělal. Jen jsem čekal. Za nějaký čas přišla odpověď a o knize se začalo jednat. Od poslaní rukopisu do vydání knihy uběhlo jen nece-lých 8 měsíců. Nedokážu posoudit jestli to bylo štěstí, ale rozhodně to byla šance. Nevím jak to jinak chodí, moje zkušenost je tahle a jsem za ni vděčný.

kniha se dočkala slušného úspě-chu – najednou se o vás píše, dáváte rozhovory, vaše knihy jsou podrobovány recenzím… :-) jak vnímáte tuto popularitu?Popularita..., to je strašné slovo:-)). No je to samozřejmě příjemné, zvlášť když Lodě měly vesměs velmi pozitivní recenze i jiné ohlasy. Ale dokážu si představit, že bych mohl dostat taky pěkně na frak:-). Pro mě je úžasný ten pocit, že vím, že si stovky cizích lidí, které neznám, tu knihu kou-pily a měly z ní nějaký proži-tek, že jsem jim to mohl vyprávět a že to v nich nějakou dobu přetrvá. To je ta smetana. To je bonus k tomu, že kniha byla napsána a já jsem ze sebe dostal to, co jsem potřebo-val. Jinak doufám, že mě nějaká divoká „popularita“ nestihne, i když je mi jasné, že některým věcem se prostě nelze vyhnout, když jde člověk s kůží na trh.

jaké podmínky mají, podle vás, začínající autoři v české republice?To opravdu nedokážu posoudit. Jistě je nevýhoda, že je náš trh tak malý a mnoho věcí se asi českým nakladatelům prostě nevyplatí. Ten náš malý český trh je navíc přesycen spoustou knih, dobrých i méně dobrých. Na druhou stranu dnes existuje možnost vydat si poměrně levně knihu sám a rozdat ji přátelům. Záleží na tom, kam autor směřuje a co ho uspo-kojí. Jestli už to že knihu napíše, nebo že ji dál přečtou jeho známí a nebo až to, že ji má číst mnoho dalších cizích lidí.

co byste poradil začínajícím autorům?Aby psali. Stojí to za to. Podle mě nezáleží na tom, jestli to pak vyjde nebo ne. Věci mají svůj účel a svou cestu si najdou a nemusí to být vydání v několikatisícovém nákladu. Když má člověk co říct a ví jak, tak to prostě řekne.

a na závěr poněkud otřepaná otázka, nemáte pro naše čtenáře nějaký zajímavý tip na knižní dárek?A víte že nemám:-). Já se do před-vánočního knihkupectví vyloženě bojím. Nejen, že nevím, kde mi hlava stojí, ale slintat na mnohé pře-krásné knihy, které si prostě těžko kdy budu moct koupit je pro mě sebemrskačství. Mám pro sebe teď k Vánocům jednu vyhlídnutou, ale v té jsou jen fotky a téměř žádný text. Jen pastva pro oči.

Otázky Petru Eisnerovi pokládali Tereza a racer

Zaujal Vás článek? Rádi byste si přečetli novinku Petra Eisnera?

Soutěžte s námi a Nakladatelstvím JOTA, od 15.12. na Knihovnici.

Klíček ke knihám 8

„Povídka je záhon, román je pole. Vždycky jsem věděl, že pole neob-dělám, ale práce na záhoncích mě lákala.“

Tak stojí psáno na zadní straně obalu povídkové prvotiny Zdeňka Svěráka, kterou vydalo naklada-telství Fragment a která je nazvaná jednoduše – Povídky.

Pana Zdeňka Svěráka má zřejmě většina z nás spojeného s Divadlem Járy Cimrmana, s jeho písnič-kami pro děti z cyklu Není nutno, není nutno a s nezapomenutelnými filmy jako je Obecná škola, Kolja, Tmavomodrý svět, Vratné lahve, ... On se však podle svých slov už od gymnaziálních let toužil stát především autorem povídek – a tento sen se mu nyní po mnoha letech vyplnil.

Sbírka Povídky obsahuje celkem 10 povídek, které byly napsány v průběhu více než 40 let.

Drobnými a křehce působícími ilu-stracemi je doplnil Svěrákův cimr-manovský kolega, herec a ilustrátor, Jaroslav Weigel.

Nejstarší povídka, nazvaná Podvodník, pochází z roku 1966 a jedná se o dlouhý monolog obža-lovaného, který se nese v krásně hrabalovském duchu. Druhá z poví-dek napsaných v šedesátých letech se jmenuje Za Přemkem Baštýřem a já osobně ji považuji za nejpo-vedenější z celé sbírky. Nevědět, že ji psal Svěrák, mohla by se klidně vydávat za jednu z Nerudových Povídek malostranských. Je v ní totiž zachycen podobně poe-tický ráz noční Prahy, i typ hlav-ního hrdiny – sympatický podivín, a podobně nostalgicko-melancho-lický je i závěr. Není určitě náhoda, že zrovna tuto povídku si vybrala

MF Dnes k otištění jako upou-távku na právě vycházející knížku, je skutečně krásná.

Z těch novějších bych chtěla zmínit povídku Natáčecí den, která už sice byla jednou vydána ve sborníku povídek Usměj se Lízo (Listen, 2004), ale i pokud jste ji už náhodou četli, jistě si o trampotách stárnou-cího druhořadého herce přečtete rádi zase. Zrovna na této povídce je krásně vidět, stejně tak jako třeba na povídce Vltava (2006) či Tetřev (2007), další charakteristický rys Svěrákova rukopisu – překvapivá a propracovaná pointa. Je vidět, že si na ni dal autor skutečně záležet – ostatně, jak sám říká: "Některé moderní povídky neskončí, ale přestanou. Čtete a chcete obrátit stránku, a ona už je další. To nemám rád, povídka by měla cinknout. Konec – to je, když už nemůžete dál vyprávět."

Zdeněk Svěrák v sobě nezapře uči-tele češtiny, jeho práce s jazykem je bravurní a tak nezbývá než dodat, že by byla věčná škoda, kdyby se touto sbírkou jeho povídkový sen naplnil a skončil.

Radana Maslowská

POVÍDKY Zdeněk Svěrák

Klíček ke knihám 9

a s nimi nákupní horečka, ale-spoň pro ty z nás, kteří nemají odvahu se naplno postavit komerč-nímu šílenství a říct si – dost – a rozdat si pod stromečkem s přáteli lásku a oříšky. Pokud patříte k té menšině, která nákupům před Vánoci odolává, možná pře-skočte na další článek a nebo berte následující slova jako takové mini-recenze. Všem ostatním nabízíme možnost, jak na před-vánočním knižním trhu vybrat něco, podle názoru našich přispě-vatelů zajímavého pro své blízké. Každý z nás pro Vás připravil podle svého nejlepšího vědomí a svědomí několik tipů, je na Vás si vybrat.

Knižní dárek doporučují nejen čtyři z pěti pedagogů – všimli jste si například, které dárečky se nej-lépe zamotávají do některého ze spousty nevkusných barevných papírů? Kniha je obvykle tak pěkně hranatě pravidelná, že jí zvládne zabalit i sebevětší dřevo. Navíc většina knihkupců poskytuje své balící služby za lidové ceny.

Boboking

Pro všechny příznivce fantas-tiky, jakéhokoliv věku a pohlaví, by mohl být výborným tipem nový román hvězdy na nebi české fan-tastiky Miroslava žambocha „koniáš – vlk samotář“. Po letech čekání se tak naši fandové dočkali dalšího „tlustého“ románu o oblí-beném drsňákovi Koniášovi. Jeho poslední romány „Drsný spasitel“ a „Predátoři“ byly výborné, ale přece jen koniášovky umí ještě lépe. Vydalo nakl. Triton, 630 str., 399,- Kč.

Pro mladší čtenářstvo, ale určitě nejen pro ně, bude velkým láka-dlem další knížka z dílny nejzná-mější autorky současnosti a matky Harryho Pottera J. K. Rowlingové. Jedná se knihu „Bajky barda Beedleho“, kterou vlastnoručně napsala v roce 2007 v sedmi exemplářích pro nejbližší přátele a charitu. Je to sbírka pohádek, které v posledním dílu cyklu dostala Hermiona jako dědictví po profesoru Brumbálovi. Titul má 128 stran, bude stát 249,- Kč., přeložil ho opět Pavel Medek a vyjde 4. prosince 2008.

Jako BoboKing tu musím dopo-ručit všem milovníkům dobrých napínavých knih nový román světo-vého krále hororů Stephena kinga „ostrov duma key“. Jedná se o jeden z nejnovějších přírůstků do bibliografie tohoto kultovního amerického autora. Je to příběh muže, který po zranění mozku začíná trpět duševními problémy a tak se pro rekonvalescenci odstě-huje na malý ostrůvek u Floridy Duma Key. Ale tam přebývá něco zlého… Námět tohoto pěti-set stránkového hororu vypadá slibně a osobně si ho určitě zakou-pím. Knihu na přelomu listopadu a prosince vydá nakl. BETA v ceně cca. 340,- Kč.

Jaromír Kopeček

Knihkupecké žně se pomalu blíží, takže je načase navnadit zml-sané čtenáře na něco, co nevyšlo, ale vyjít (údajně) stihne. Začněme od nákladnější části spektra:

VÁNOCE, VÁNOCE PŘICHÁZEJÍ...

Klíček ke knihám 10

Což takhle něco kontroverz-ního, leckde zakázaného, drahého, kresleného, ale přesto vytvoře-ného kultovními autory i kul-tovními překladateli, takže ani salonního intelektuála nezahanbu-jícího? Doporučuji: allan Moore: ztracené dívky - alternativní životní osudy tří hrdinek anglo-fonní klasiky: Alenky, Dorotky a Wendy (to mi přijde těžké, takže napovím Petra Pana). Vydá Argo:

http://www.argo.cz/knihy/143771/ztracene-divky/

Angličtináři si naklikají na Wikipedii (http://en.wikipedia.org/wiki/Lost_Girls ) zmiňované kontroverze i ukázky, ostatní se musí ukojit na Fantasy Planet: ht t p: //w w w.fantasy planet .cz /clanek.asp?id=2345

Za druhé, opět perla, ale opět pro otrlejší naturely:

vidím to jinak - výbor „toho nejlepšího“ z Bruce Sterlinga. Vydá Laser-books: h t t p: / / w w w. l a s e r- b o o k s . c z / scifi_plan.html

Výbor spoluotce zaklada-tele kyberpunku bude soustem mnoha chutí, od kterého rozhodně

nečekejte lacinou oddechovou četbu. Co ostatně můžete chtít od Američana, který se odstěho-val do Bělehradu? Neznalým dopo-ručuji nahlédnout třeba do mého potýkání se Schiznmatrixem: http://www.knihovnice.cz/recenze/sterling-b-schismatrix-plus.html

A do třetice se musím přiznat, že jsem žádný velký, nepublikovaný špek neobjevil, ale za to už mám doma obří svazek, který nakladatel už ani nenazývá knihou, ale arte-faktem: Michelangelo. dílo:

ht t p://w w w.slovar t .cz / buxus/g e n e r a t e _ p a g e . p h p? p a g e _id=121&kniha_id=6006&edicia_id=4503&tema_id=3709&kat=sk

Je třeba poznamenat, že kompletní...

Poněvadž mi stránka vydava-tele přijde dosti pustá, dovolím si novinový odkaz:

h t t p : / / k u l t u r a . i h n e d . c z /c1-30676040-michelangelo-dilo-monografie-slavneho-umelce-v-kategorii-sumo-696-stran-4999-kc

Přeji Vám příjemné literární Vánoce a mnoho zdraví a úspěchů v Novém roce, protože bez nich si na knihy nevyděláte.

Jana RezkováMiloš urban: lord Mord

Láká mně autorův svérázný černý humor a také morbidní, horo-rové prvky, obsažené ve všech jeho románech, které vynikají čti-vostí, nadsázkou, bohatým dějem, důmyslnou výstavbou a překvapi-vými pointami.

Zajímavé pro muže i pro ženy.

Klíček ke knihám 11

halina pawlowská: zanzibar

Kniha, jež je vhodná pro ženy a pro zábavu, je tak trochu cestopis i průvodce na cestách.

Netradičně obsahuje kuchařské recepty, které si autorka přivezla, osobně vyzkoušela, aby je pak předala svým čtenářům.

zdeněk Svěrák: tatínku, ta se ti povedla

Pohádky pro děti od 5 let, laskavé vyprávění pana Zdeňka Svěráka je umocněno humorem, lidskostí.

Autor vypráví o obyčejných, ale nejdůležitějších věcech: o rodině, o pohádkách před spaním, o komunikaci a lásce...

Jana Spálenková

to nejlepší z večerníčků. Výbor knih z edice Ahoj děti - Dobrou noc, Albatros, Praha 2005, 148 s.

Kateřina Závadová vybrala a uspo-řádala ke čtyřicátému vzniku tele-vizního pořadu Večerníček výbor z knih edice Ahoj děti- Dobrou noc s názvem To nejlepší z večerníčků.

Kniha, která právě vychází v nakladatelství Albatros určitě nepotěší jen malé čtenáře, radost udělá také velkým a dospě-lým. Půvabná knížka vás zavede do pohádkového světa nejen Rumcajse a Manky, ale i Rákosníčka, Makové panenky, Malé čaroděj-nice, maxipsa Fíka, Boba a Bobka nebo Macha a Šebestové.

Jaká jiná kniha by pod vánočním stromečkem mohla více potěšit Vaše ratolesti?

Monaco, james: jak číst film. Svět filmů, médií a multimédií. Umění, technologie, jazyk, dějiny, teorie, Albatros, Praha 2008, 735 s., s diagramy Davida Lindrotha

Kniha Jak číst film není čtenář-skou novinkou. Už první vydání v roce 1977 bylo přijato s nadše-

ním. Právě proto vydal Albatros tento rok upravené nové vydání.

Filmový teoretik James Monaco vám v této „ filmové bibli“ (bibli připomíná kniha nejen svým roz-sahem, ale i obsahem- naleznete v ní snad úplně vše o filmu) přiblíží svět tohoto populárního média.

I přes svou objemnost a nepřeberné množství informací je kniha vysta-věna přehledně a srozumitelně i pro filmového laika. Pod vánoč-ním stromečkem potěší nejednoho filmového „fajnšmekra“.

Není sice zaručeno, že Vás kniha Jamese Monaca Jak číst film naučí znát ze světa filmu každý detail. Určitě vám ale pomůže porozumět filmu jako médiu a pochopit ho jako jeden z mnoha druhů umění.

levy, joel: atlas atlantida a další ztracené civilizace. Poznejte dějiny a moudrost Atlantidy, Lemurie, země Mu a dalších starověkých civilizací, Metafora, Praha 2008, 175 s., přeložil Viktor Faktor.

Atlantida a další ztracené civili-zace je kniha připomínající atlas, při jehož listování se určitě nebu-dete nudit. Prozkoumáte každý kout zeměkoule, od pólů až

Klíček ke knihám 12

po tropický rovník, od hlubin oceánů až po vrcholky hor, od pouští až k pralesům. Během četby se ocitnete na dobrodružné pouti dějinami lidstva, překle-nete oblouk staletí, která nás dělí od ztracených civilizací.

Kniha upoutá barevnými ilustracemi a textem, který je založen na vědeckém bádání o zmizelých civilizacích, okořeněn trochou mystiky.

Potěší každého, kdo má rád tajem-ství a alespoň jednou v životě snil o objevení bájné ztracené země.

Radana MaslowskáSní Váš partner nebo Vaše partnerka o sexu ve třech a Vy byste mu to přání rádi splnili, ale nevíte jak na věc? Pak mám pro Vás tip na poněkud odvážný a lech-tivý vánoční dárek- u nakladatel-ství Metafora vychází kniha Lainie Speiserové, která nese výstižný název Sex ve třech. Lainie Speiserová je mluvčí časopisu Penthouse a její zkušenosti na poli erotiky jsou bohaté. Ve své knize nám dá nejen nahlédnout do sou-kromí své ložnice, ale zároveň Vás krok za krokem provede sexuální zkušeností ve třech. Nezapomíná obsáhnout všechny možné varianty: jednu dámu pro dva pány, či dalšího

pána do domu… či co dělat pokud si zrovna Vás vyhlédne nějaká dvo-jice. Pokud uvažujete o nějakých experimentech tohoto druhu, kniha Sex ve třech Vám bude zajisté uži-tečným průvodcem.

velikánská kniha o kreslení a malování a tak dál…kterou vydává nakladatel-ství Albatros je skvělým dárkem pod stromeček pro malé i větší umělce. Člověk by ani nevě-řil, jak je snadné nakreslit postavy, či zvířata pomocí jednoduchých geometrických tvarů, či jak snadno se dají obrázky zvětšovat a zmenšo-vat pomocí mřížky. Nebo tušíte jak namalovat brčkem kuře, nakres-lit komiks, či z krabiček od vají-ček vytvořit robota? Velikánská kniha o kreslení a malování je plná dobrých tipů a triků a velmi prav-děpodobně se něco nového dozví nejen Vaše děti, ale i Vy.

Pořízení výukového balíčku nakla-datelství Fragment krtek a kama-rádi, angličtina pro nejmenší, je skvělým způsobem jak začít seznamovat Vaše potomky s prv-ními anglickými slovíčky. Součástí balíčku je 32 pexesových dvojic s motivy zvířátek Zdeňka Milera a slovníček. Na jedné kartičce je název zvířátka uveden česky, na druhé anglicky. Přestože je balí-ček doporučován dětem od 4 let, myslím, že udělá radost i dětem mnohem mladším- kartičky jsou na tvrdém papíru a jsou pota-ženy folií, takže jsou prakticky nezničitelné. Pokud už Vaše dítko anglické názvy zvířátek umí, vychází rovněž u nakladatelství Fragment úplně stejný balíček, který se jmenuje Krtek a rok a ten obsahuje poněkud abstraktnější a náročnější pojmy, jako je oslava, večer, ráno, apod.

Terezaharuki Murakami – konec světa & hard-boiled Wonderland nakl. OdeonStrhující román se dá charakteri-zovat jako science fiction, detek-tivka a postmoderní manifest dohromady. Sledujeme muže, který podniká cestu do podsvětí

Klíček ke knihám 13

Tokia - a předem netuší, jak slo-žitá bude. Zároveň však podstu-puje cestu do temnot vlastní mysli. A konec světa je tak neuvěřitelně blízko… Další do češtiny přelo-žené dílo světoznámého japon-ského autora.

Marek audy Brány do ztraceného světa nakl. JotaUnikátní objevy na stolových horách Venezuely.

Když podniknete výšlap na stolo-vou horu ve Venezuele, nemusí to být v dnešní době ještě nic výji-mečného. Když ale na oné „tepui" najdete vstup do jeskyně, shodou náhod jste jeskyňář a shodou náhod má vaše výprava s sebou vyba-vení, abyste se mohli dostat dolů, dá se na to říct jedině: štěstí přeje připraveným.

Objevy mohou být dílem náhody, ale nejlepší je vyjít jim naproti, tak jako poctivě chodí Marek Audy při svých cestách do Jižní Ameriky. Spolu s dalšími venezuelskými, českými a slovenskými jeskyňáři tam objevil jeskyně, o kterých v prvních letech třetího tisíciletí ještě svět neměl tušení.

Na stolových horách Roraima a Chimantá byl díky několika výpra-vám popsán celý unikátní pod-zemní svět - můžeme ho tak označit díky ohromným prostorám jeskyn-ních systémů a výjimečnosti umís-tění tohoto křemencového světa. Marek Audy navíc dokázal objevo-vat i na povrchu stolové hory, v její fauně a floře. Ano - objevovat! Knih o cestování je mnoho, ale „Brány do ztraceného světa" je knihou při-praveného cestovatele, který své výpravy dokázal korunovat ve svě-tovém měřítku jedinečným obje-vem. A jak se dočtete v knize, začalo to přitom tak nevinně...

petr eisner – obranný reflex, nakl.Jota

Blízká budoucnost. Na různých místech planety se objevují nevy-světlitelné útoky zvířat na lidi. Existuje nějaká spojitost?

Eisner, stejně jako mistři hororo-vého žánru, skrývá tvář děsu dlouho ve stínu znepokojivých náznaků. Nepopisuje. Nepojmenovává. Smrtelné nebezpečí nastíní jen v matných obrysech, ve zlom-cích hrůzy. V tušení monstra pod temnou, nehybnou hladinou.

Konec civilizace? Lidstva? Autor mistrovsky dávkuje napětí. Spolu se čtenářem stojí na okraji pro-pasti. Je jasné, že se do ní zřítí, ale oba tu chvíli s potěšením oddalují, aby ji mohli déle vychutnávat. A zatím zjitřená fantazie vyvolává stále děsivější představy...

irene Bellini, danlo grossi největší záhady světa nakl. UniversumOd templářů po Nostradama, od tajemství svatého grálu po svitky z Kumránu, od bájné Atlantidy po tajemství jezera Loch Ness. Tato kniha vás provede různými historickými dobami i země-pisnými oblastmi a rozšíří vaše znalosti světa i dějin.

Klíček ke knihám 14

Záhadná místa

Domníváme se, že jsme záslu-hou satelitů a nových technologií prozkoumali každičký centimetr čtvereční naší planety - a nejenom jí. Existují ovšem místa, v jejichž historii se dosud skrývají tajem-ství, která by stálo za to odhalit.

Záhadné osobnosti

Badatele z celého světa odjak-živa fascinují nejrůznější schop-nosti lidské mysli. Někteří jedinci uplatnili tyto schopnosti tak ojedi-nělým způsobem, až se tím zapsali do legend. A někteří z nich jsou možná legendou sami o sobě.

Záhadné obrazce a spisy

Existují různé indicie lidského původu, v nichž se patrně skrý-vají dosud neodhalené vědomosti a schopnosti. Jde o obrazce na zemi, spisy či legendární dokumenty, s nimž se pojí dosud neznámé příběhy.

Záhadné předměty

Čemu se říká záhadný před-mět? Může být velký, ba dokonce velmi velký, ale také docela malý; ve většině případů by neměl vůbec existovat, anebo by za ním měl přinejmenším stát naprosto jiný příběh, než jaký známe. Záhadný předmět je něco, nad čím si mohou lámat hlavu nadšenci i seriózní badatelé.

a l z aRenčín, pavel – zlatý křížPražská městská fantasy, první díl trilogie Městské války.

Vedle běžné, nám známé tváře světa existuje ještě druhá, tajem-nější. Města jsou zde zosobněna téměř božskými bytostmi, obklo-

penými svými rytíři a správci území. Obyčejný finanční analytik Václav objevuje spolu se čtenářem postupně tento svět a stává se jeho velmi důležitým prvkem.

Je příjemné přečíst si napínavý fan-tastický příběh z důvěrně známého prostředí. Občas mne sice kniha spíš pobavila než držela v napětí („Na oči mu umístil jízdenky z tramvají č. 7 a č. 12, jejichž trasy tvoří na pražském Andělu kříž, a zamumlal zaklínadlo.“) a ještě jsem nestihla dojít až na poslední stránku, ale i tak ji mohu jako pove-denou doporučit.

gordon, R. a Williams B. ztracený svět v podzeMíTypický zástupce současné kva-litní fantastické tvorby pro mládež se čtrnáctiletým neohroženým hlavním hrdinou, záhadným světem a tajemnými bytostmi v něm. Willův otec se ztratí při svých archeologic-kých vykopávkách a Will po něm začne pátrat na vlastní pěst. Pátrání ho přivede do PODZEMÍ, kde se mu odkrývá nejen zcela neznámé území s vlastními pravidly a prapo-divným obyvatelstvem, ale i jeho vlastní minulost. Dobrodružný příběh se vším všudy, pro malé i velké, jen cena trochu zamrzí.

stein, Garth umění závodit v dešti aneb jak jsem byl psemPro všechny milovnice psů. Nejlepší přítel člověka jménem Enzo vypráví svůj životní příběh. Věří, že psí duše se může po smrti vrátit v lidském těle a z celého srdce si to přeje. Věřím, že kniha se bude líbit každé romantické duši, kterou dokážou oslovit psí oči.

Klíček ke knihám 15

racerhouellebecq, Michel – platformaRecenzi na tuto knihu si můžete přečíst na našem literárním serveru Knihovnice.cz. Autor píše, ales-poň pro mě, velmi čtivě. Ale hned dodávám, že na takové čtení musí být nálada...

http://www.knihovnice.cz/knihy/roman/houellebecq-m-platforma.html

viewegh, Michal – Román pro mužeOčekávaná novinka Michala Viewegha je klasicky dobře stravi-telná. Odpočinkové čtivo na jedno odpoledne. Bohužel kniha nijak významně nevybočuje z řady – ani nenadchne, ani neurazí.

Benamou, georges-Marc – Mnichovský přízrakNa závěr jsem si nechal knihu, která mě letos opravdu nejvíce pře-kvapila. Románové zpracování okolností kolem podpisu Mnichovské dohody doporu-čuji nejen mladým čtenářům, kteří už většinou ani nevědí co daná dohoda znamenala pro dějiny Československa. Pro mě osobně bylo překvapením, že knihu napsal francouzský autor. Méně už mě překvapil fakt, že ve Francii, Anglii i Itálii nebyla kniha dobře přijímána.

Pokud máte také nějaký zajímavý knižní tip a rádi byste se o něj podělili, můžete tak učinit v dár-kovém servisu na stránkách Knihovnice.cz.

Klíček ke knihám 16

České Vánoce si již řadu let bez pohlednic s ilustracemi Josefa Lady dokážeme jen těžko představit.

V předvánočním čase vydalo nakladatelství Fragment půvab-nou Velkou knihu českých říkadel. Kniha je určena primárně pro děti, ale říkadla, písničky a rozpočíta-dla potěší pod vánočním stromeč-kem nejen děti, ale určitě probudí hezké vzpomínky jejich rodičů a prarodičů.

Kdo by neznal Josefa Ladu? Snad nejznámějšího českého grafika, ilustrátora a autora knih pro děti. Ladovy obrázky se staly nejen symbolem idylických Vánoc, ale také české vesnice.

Pablo Piccaso měl údajne na výstavě československého výtvarného umění v Paříži v okouz-lení nad obrazy Josefa Lady prohlá-sit větu „Je to muž, který zachází s formou stejně svobodně jako já.“ Pokud srovnáme Piccasovy obrazy s ilustracemi Josefa Lady, je spíše pravděpodobnější výpověď jiných pramenů, podle nichž byl Piccaso poněkud zdrženlivější, když jen tak „mezi řečí“ konstatoval, že Josef Lada je světovým malí-řem. A skutečně je tomu tak. Jeho barevné obrazy českých (většinou vesnických) lidí, zachycených při jejich běžné činnosti, práci nebo oslavách na vesnici během roku, upoutají pozornost nejen dětskou,

ale zvláštním kouzlem přitahují i oči dospělého. Čím to je? Zřejmě jednoduchostí s jakou dokážou ke čtenáři promlouvat a podněco-vat jeho představivost. U dětí pou-tají soustředěním se na postavy a zvířata s dobrosrdečným úsmě-vem ve tváři (vzpomeňme si na usmívající se stařečky, paní-mámy, koledníky, ale také na pejsky a kočičky s tlamičkami od ucha k uchu). Dospělí lidé v ilustracích Josefa Lady nacházejí klid, bezsta-rostnost, bezpečí radost a tradici, tedy vše, co symbolizuje nejkrás-nější lidský věk – dětství.

Pokud se spojí ilustrace umělce, jehož první honorář i na svou dobu činil poněkud směšných dvacet korun, s jednoduchým, melo-dickými českými texty – průpo-vídkami, říkadly, rozpočítadly, koledami nebo básničkami, vznikne kniha, kterou budete brát do ruky opakovaně vždy, když si budete chtít udělat radost. Právě taková je Velká kniha českých říkadel.

Říkadla jsou seřazena v obsahu podle názvů abecedně, první je tedy říkadlo ABCD s textem „Á, bé, cé, dé, kočka přede, kocour motá, pes počítá, kolik nití do desíti“ dopl-něné ilustrací černého kocoura, bílé kočky, dobráckého psa s čer-veným klubkem nití. Při listování knihou si rozpomeneme na známá dětská říkadla „Běží liška k Táboru“, „Bába leze do bezu“ nebo

„Ivánku náš“. Nemohou chybět samozřejmě ani vánoční koledy jako „Dědečku dědečku koleda“ nebo „Koleda, koleda, Štěpáne“. Zvláště u nejmenších dětí jsou oblí-bená rozpočítadla „Jeden, dva tři“ nebo „Jedna, dvě, tři, čtyři, pět“. Své místo našly ve Velké knize dětských říkadel také písňová říkadla. Z nejznámějších jsou to „Utíkej, Káčo“, „Šla Nanynka do zelí“, dětská hra „Zlatá brána“ nebo „Šly panenky silnicí“. Ke všem říkadlům (a je jich více než sto) se vztahuje některá z Ladových ilustrací.

Velká kniha českých říkadel ctí českou tradici, zároveň děti pou-čuje (mnohá z říkadel mají lehce morální podtext) a baví. Proto by neměla chybět v žádné rodinné knihovně.

Jana Spálenková

VELKÁ KNIHA ČESKÝCH ŘÍKADELIlustrace Josef Lada, Fragment 2008, 95 s.

Klíček ke knihám 17

Novelu Vánoční koleda napsal Ch. Dickens, symbol anglické literatury, před více než 150 lety a stále patří k tomu nejlepšímu, co anglická literatura může nabíd-nout. Českých vydání tohoto pří-běhu je několik, ale je jen jedno, které opravdu můžeme považovat za knižní skvost. Je to totiž jeden ze vzácných případů, kdy kva-litu knihy několikanásobně zvy-šuje její estetická úprava. Knihu z nakl. Champagne Avantgarde z roku 1994 ilustroval italský malíř Roberto Innocenti. V New Yorku bylo toto vydání vyhlášeno za nej-krásnější ilustrovanou knihu roku 1991. A není se čemu divit. Velké obrazové kompozice, které dýchají ponurou zimní atmosférou, umoc-ňují náladu celé knihy. Všechno je barevně laděné do tmavých barev, převážně hnědé. Kniha, i když vánoční, je vlastně velmi depri-mující. Čtenář by neměl ilustrace opomíjet. Důležité je prohlédnout si opravdu celou kresbu. Innocenti si vyhrál s každým detailem, který nám dokonale přibližuje svět Anglie v první polovině 19. století. Vše je vykresleno v perspektivní harmonii. Zvláštností je jeho pojetí portrétování. Všechny postavičky na malbě mají téměř identické tváře, jakoby ploché s výraznými temnými body v místech očí. Jediná pozitivní ilustrace je vlastně až závěrečná, kde Innocenti použil i jiné než temné barvy.

Vánoční koleda je příběh citově zatvrzelého, starého morouse pana Scrooge. Je to starý muž, který žije sám a jen pro sebe. Nic ze života kolem sebe nevnímá a nic ho také nezajímá. To vše se změní jed-noho štědrovečerního dne, kdy se mu zjeví duch jeho mrtvého spo-lečníka Marleyho a varuje ho před jeho dalším údělem. Jedinou spásou jsou tři duchové, kteří ho navštíví. Je to duch minulých vánoc, který mu ukáže, jaký byl Scrooge kdysi.

Duch současných vánoc, který mu ukazuje, jaký je teď a jaký je svět kolem něj. A poslední, pro Scroogeho i nejděsivější, je třetí duch, duch budoucnosti. Je jen na Scroogeovi, jakou cestu svého dalšího života si vybere. Vcelku můžeme říct, že kniha se tak trochu vymyká obvyklým dílům Charlese Dickense. Musíme si uvědomit, že Dickens je právem považován za představitele kritického realismu v literatuře a proto je trochu neob-vyklé, že většina děje se odehrává v metafyzickém světě duchů a pří-zraků. V čem ale naopak dostál své pověsti, je všudypřítomný soci-ální podtext. Autor, který nepatřil k chudině, se přímo vyžíval v soci-ální nespravedlnosti a na ní zalo-žil celé své dílo. Ve Vánoční koledě tato vlastnost splňuje svůj úkol na výtečnou. Přiznám se, že už od prvních stránek je mi jasné, jak příběh skončí. Přímo toužím se dostat na konec knihy, a tam se dočíst o vší lásce a štědrosti pana Scrooge. Tak má přeci vypadat vánoční příběh, jak by vám potvr-dil každý vánoční duch.

BoboKing, který toto vydání už několikrát četl, který ho miluje, a který je nešťastný, že ho nevlastní.

Recenze vyšla v roce 2004 na literárním serveru Knihovnice.cz

Vá

no

čn

í oh

lédn

ut

í

NAPIŠTE NÁMMáte nějaký nápad na to, o čem byste si v našem časopise rádi přečetli? Chcete nám sdělit, že jsme úplně vedle nebo snad máte v úmyslu utrousit několik pochval-ných slov? Napište nám a podělte se s námi o své názory, budou-li zají-mavé, otiskneme je v příštím čísle. Na sdílné čtenáře stále čekají zají-mavé knižní odměny.

Adresa pro Vaše e-maily je klicek@knihovnice.cz.