OPAKOVÁNÍ UČIVA 5. ROČNÍKUPISY 6... · 2019-10-11 · Označil organismy dvouslovným jménem...

PŘÍRODOPIS 6. ROČNÍK, HODINA Č. 1 [email protected]

OPAKOVÁNÍ UČIVA 5. ROČNÍKU


VZNIK A STAVBA ZEMĚ

NÁZORY NA VZNIK ZEMĚ A ŽIVOTA NA NÍ:

Náboženské – židé, křesťané – Zemi a život na ní stvořil Bůh.

Vědecké – teorie velkého třesku „big bang“ před 13,7 mld. let.

Tyto názory se navzájem nevylučují.

Hvězda Slunce a planety Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun tvoří

Sluneční soustavu.

Sluneční soustava je součástí Galaxie, staré 4,7 mld. let. Vytvořila se z plochého rotujícího

disku mezihvězdného plynu a prachu (tvořících mlhovinu), jehož části se vlivem gravitace

postupně smršťovaly.

Povrch Země se ochlazoval, až klesnul pod 100oC, objevila se zde voda v kapalném stavu, což

je nejdůležitější podmínka pro vznik života na Zemi.

Země je jediná planeta, na které je voda v kapalném stavu, to umožňuje život.

V průběhu vývoje Země se v ní látky rozvrstvily a vytvořily se 3 hlavní části – sféry – Země:

1. Kůra – tenký vnější obal - složená z lehkých světlých hornin (4 km – 80 km). 2. Plášť – střední část Země - těžší tmavé horniny - sloučeniny Si, Al, Mg, O (80 km –

2900 km). 3. Jádro – NIFE – žhavá část - nejtěžší prvky - Ni, Fe (2900 km – 6378 km)

STAVBA ZEMSKÉHO TĚLESA: Nákres s popisem obr.3/ str.7


VZNIK A VÝVOJ ŽIVOTA

• Z jednobuněčných organismů se postupně vyvinuly organismy mnohobuněčné

(rostliny, živočichové a houby).

• Život nejprve probíhal v praoceánech. Fotosyntézou bylo rostlinami vyprodukováno

dostatečné množství kyslíku pro život na souši.

ATMOSFÉRA – plynný obal Země, sahá do výšky asi 40tis. kilometrů

složení atmosféry:

21% kyslíku

78% dusíku

0,03% oxidu uhličitého

1% ostatních plynů

Ozonosféra – část atmosféry, která zachycuje UV záření. Díky tomu mohl začít rozvoj života

také na souši. Oslabená místa v ozonosféře se nazývají ozonové díry.

HYDROSFÉRA – vodní obal Země

96% tvoří oceány a moře. Asi 3% představují zásoby sladké vody.

BIOSFÉRA - živý obal Země. Patří do ní všechno živé na naší planetě (živočichové i rostliny) –

sahá od části pod zemskou kůrou až 10km nad povrch Země.

PEDOSFÉRA – půdní obal Země, všechny půdy.

ROZLOŽENÍ SFÉR (OBALŮ) NAD ZEMSKÝM POVRCHEM: str. 7 stará učebnice


PROJEVY ŽIVOTA

Každý živý organismus (zvíře, rostlina, houba, mikrobi) se vyznačuje těmito projevy:

1. dýchání

2. přijímání potravy

3. vylučování

4. růst

5. pohyb

6. reakce na podněty z okolí – dráždivost

7. rozmnožování

Organismy žijí ve vodě, ve vzduchu a taky na souši. Projevy života organismů odpovídají

podmínkám prostředí, v němž žijí např.:

ryba – ploutve, žábry

pták – křídla, lehčí kostra, zobák

pes – zimní srst, letní srst, čtyři končetiny

OBRÁZEK ORGANISMU ŽIJÍCÍHO VE VODĚ, VE VZDUCHU A NA SOUŠI:


LABORATORNÍ PRÁCE Č. 1

JMÉNO A PŘÍJMENÍ: TŘÍDA: DATUM:

Téma: MIKROSKOP

Pomůcky: Mikroskop, vyhotovený preparát (podložní a krycí sklíčko), protokol, psací

potřeby, přívod elektřiny

Úkol č. 1 Seznámit se se stavbou mikroskopu

Postup práce: Podle výkladu vyučujícího a obrázku v sešitě si ukážeme jednotlivé části

mikroskopu a vyzkoušíme si praktickou manipulaci s těmi částmi, které jsou k tomu určené

(výměna okuláru, objektivu, nastavení zrcátka, zapnutí světla, nastavení průchodu světla,

práce s podložní destičkou - připevnění preparátu a zaostřování)

Nákres: MIKROSKOP A JEHO ČÁSTI (s popisem jednotlivých částí)


Úkol č. 2 Pozorování preparátu (již zhotoveného)

ZÁSADY PŘI PRÁCI S MIKROSKOPEM:

1. Příprava pracovního místa

Při práci s mikroskopem pracujeme vždy v uklizeném prostředí! Na čistém pracovním stole,

čistýma rukama. Na stole máme připraven mikroskop, přívod elektřiny (pokud to vyžaduje

typ mikroskopu), preparát (v případě přípravy preparátu dále preparační misku a preparační

nástroje, podložní a krycí sklíčko), pod lavicí pak máme připraven protokol v eurosložce,

propisku a tužku, abychom mohli zaznamenat výsledky našich pozorování. Vše ostatní je

uklizeno v uzavřené aktovce, která je zavěšena na háčku lavice.

2. Samotné mikroskopování

1. Sedíme na židli, před sebe si připravíme mikroskop, pomocí otáčení zaostřovacích

šroubů oddálíme objektiv co nejdál od preparátu (u některých typů mikroskopů oddalujeme

stolek od objektivu).

2. Vložíme připravený preparát, připevníme ho příchytnými svorkami (preparát

umístím tak, že pozorovaný objekt je uprostřed zorného pole objektivu! DŮLEŽITÉ!!! Jinak

neuvidíte to, co máte , respektive neuvidíte nic

3. Díváme se ze strany na mezeru mezi objektivem a preparátem a otáčíme opatrně

zaostřovacím šroubem, až se dostaneme co nejtěsněji k preparátu.

4. Podívám se do okuláru, zapnu světelný zdroj, případně seřídím zrcátko, aby zorné

pole bylo co nejsvětlejší.

5. Potom velmi pomalu otáčím zaostřovacím šroubem tak, aby se objektiv (u

některých typů mikroskopů stolek) vzdaloval od preparátu. NIKDY NE OPAČNĚ!!! Pokud

byste zaostřovali nesprávně, mohli byste prorazit preparát a poškodit objektiv! Dobře se

dívejte, někdy již po nepatrném otočení zaostřovacím šroubem uvidíte ostrý obraz.

6. Vyberte si dobře zaostřenou část preparátu a zakreslete detail buněk do protokolu.

7. Sestavte zápis o pozorování.

BUĎTE PŘI PRÁCI OPATRNÍ, MIKROSKOP JE DRAHÝ PŘÍSTROJ. V PŘÍPADĚ NEDBALÉHO

POUŽÍVÁNÍ BUDETE POVINNI JEJ NECHAT OPRAVIT PŘÍPADNĚ ZAKOUPIT NOVÝ!!!

ZÁVĚR: Do závěru protokolu uvádíme, co jsme se v hodině naučili, k jakým výsledkům jsme

dospěli. Jak se naše výsledky pozorování (příp. měření) shodují či liší s obecnými

informacemi, teorií atd. V jaké oblasti běžného života můžeme nabyté schopnosti a

vědomosti využít apod.


TŘÍDĚNÍ ORGANISMŮ

Organismy s podobnými znaky jsou řazeny do společných skupin, tzv. systematických

jednotek.

Novodobý základ třídění organismů položil Carl Linné – švédský přírodovědec a zakladatel

botanické a zoologické systematiky. Označil organismy dvouslovným jménem – druhový

název (kočka domácí).

DRUH - je základní systematickou jednotkou

- je skupina organismů, které mají společné znaky a vlastnosti, mohou se

rozmnožovat a mají plodné potomky. Druh má dvouslovné pojmenování (kočka

domácí, hrách setý, hřib pravý).

- skládá se z rodového a druhového jména rodové - kočka

druhové - domácí

ROD

ČELEĎ – skupina rodů vývojově příbuzných (čeleď: kočkovité šelmy patří zde rody rys, lev,

tygr, gepard)

ŘÍŠE – živé organismy řadíme do 5 říší:

1 NEBUNĚČNÍ, 2 PRVOBUNĚČNÍ, 3 ROSTLINNÁ ŘÍŠE, 4 ŽIVOČIŠNÁ ŘÍŠE A 5 ŘÍŠE HUB

ŘÍŠE ROSTLINNÁ ŽIVOČIŠNÁ HOUBY

ODDĚLENÍ KRYTOSEMENNÉ ----------------------- PRAVÉ HOUBY

KMEN ------------------------------- STRUNATCI ------------------------------

TŘÍDA DVOUDĚLOŽNÉ SAVCI STOPKOVÝTRUSNÉ

ŘÁD BOBOKVĚTÉ ŠELMY HŘIBOTVARÉ

ČELEĎ BOBOVITÉ KOČKOVITÉ HŘIBOVITÉ

ROD HRÁCH RYS HŘIB

DRUH HRÁCH SETÝ RYS OSTROVID HŘIB SMRKOVÝ


BUŇKA

Buňka je základní stavební a f-ční jednotkou organismů.

STAVBA ŽIVOČIŠNÉ BUŇKY:

CYTOPLAZMA – vyplňuje vnitřní prostředí buňky, v ní jsou uloženy všechny organely buňky

(jádro, mitochondrie atd.)

PLAZMATICKÁ MEMBRÁNA – obal buňky. Do buňky a z buňky propouští jen některé látky –

je polopropustná. Zajišťuje styk buňky s okolím.

JÁDRO – řídí činnost buňky a rozmnožování. Je nositelem dědičné informace.

MITOCHONDRIE – vyrábí energii pro buňku a probíhá zde buněčné dýchání.

ENDOPLAZMATICKÉ RETIKULUM – soustava kanálků kolem jádra. Zpracovává bílkoviny,

probíhá zde metabolismus.

ROSTLINNÉ BUŇKY MAJÍ NAVÍC:

CHLOROPLASTY – obsahují zelené barvivo chlorofyl – a probíhá v nich fotosyntéza.

BUNĚČNÁ STĚNA – zpevňuje a chrání rostlinnou buňku. Je plněpropustná.

VAKUOLY – obsahují buněčnou šťávu, kterou tvoří převážně voda s rozpuštěnými látkami.

Některé obsahují i barviva a dávají tak zbarvení celým orgánům (plod černého rybízu, třešní,

listy červeného zelí atd.)

BUŇKY HUB:

BUNĚČNÁ STĚNA – stejně jako u rostlin, ale nemají chloroplasty.

NAKRESLI SI O BRÁZKY BUŇKY ROSTLINNÉ A ŽIVOČIŠNÉ S POPISEM:


JEDNOBUNĚČNÉ A MNOHOBUNĚČNÉ ORGANISMY

Podle počtu buněk, které tvoří organismus, dělíme organismy na:

1. JEDNOBUNĚČNÉ – tělo tvořeno jednou buňkou, která vykonává všechny životní

děje. Jsou velmi malé, proto je nazýváme mikroorganismy – můžeme je pozorovat jen pod

mikroskopem (bakterie, sinice, některé řasy, houby a prvoci)

2. MNOHOBUNĚČNÉ – tělo je tvořeno velkým množstvím buněk (tisíce až několik

biliónů). Jejich buňky se specializují na průběh určitých životních dějů. Patří sem některé řasy

a všechny ostatní rostliny, většina hub a živočichové.

Buňky stejného tvaru a f-ce se nazývají :

- u rostlin PLETIVA – např. krycí pletiva – pokožka, pletiva vodivá – cévní svazky

- u živočichů TKÁNĚ – např. tkáň svalová, nervová.

Několik druhů pletiv (u rostlin) nebo tkání (u živočichů) vytváří ORGÁN:

- u rostlin např. stonek, list

- u živočichů např. srdce, plíce

Orgány pak tvoří ORGÁNOVÉ SOUSTAVY např. soustava dýchací, vylučovací, kožní.

Orgány a orgánové soustavy pak vytvářejí MNOHOBUNĚČNÝ ORGANISMUS.


NEBUNĚČNÉ ORGANISMY - VIRY

jsou nebuněčné parazitické organismy, které mají schopnost rozmnožování pouze v

hostitelských buňkách.

VIROZA – nemoc, která je způsobena viry:

U člověka – chřipka, rýma, opar, bradavice, AIDS, spalničky, neštovice, zarděnky, dětská

mozková obrna, infekční žloutenka

U zvířat – vzteklina – je přenosná i na člověka!, mor, ptačí chřipka, slintavka, kulhavka

U rostlin – tabáková mozaika (na listech tabáku)

PŘENOS: vzduchem (kapénková infekce), hmyzem, větrem, vodou, semeny,

potravinami, parazity nebo stykem s nemocným.

VIRY: ZAKRESLI SI MODELY VIRŮ OBR. 20, STR. 19


JEDNOBUNĚČNÉ ORGANISMY S NEPRAVÝM JÁDREM

- BAKTERIE A SINICE –

BAKTERIE

Jsou nejjednodušší a nejpočetnější organismy na Zemi. Jádro bakterií není ohraničeno od

okolní cytoplazmy obalem.

Některé druhy dokáží žít při +100 °C jiné až při -190 °C

Množí se nejčastěji buněčným dělením – mateřská buňka se při něm protáhne a rozdělí se na

2 buňky dceřiné.

DRUHY BAKTERIÍ A JEJICH VÝZNAM:

Bakterie jsou všude. Patří mezi REDUCENTY.

PŮDNÍ BAKTERIE žijí hlavně v půdě, způsobují tlení a hnití.

HLÍZKOVITÉ BAKTERIE žijí na kořenech bobovitých rostlin (hrách, fazol, jetel)

KVASNÉ A HNILOBNÉ BAKTERIE - žijí ve střevech.

BAKTERIE MLÉČNÉHO A OCTOVÉHO KVAŠENÍ - při přípravě potravin.

PATOGENNÍ BAKTERIE - způsobují vážná a přenosná onemocnění člověka a zvířat, např.

zápal plic, angíny, spála, tuberkulóza, opar, tetanus, salmonelóza, borelióza, mor, cholera.

Základní tvary bakterií jsou koky a tyčinky.

Nemoci se léčí antibiotiky. Stavba bakterie: obr. 21 str. 20


SINICE

Obsahují chlorofyl, jsou schopny fotosyntézy, tzn. jsou PRODUCENTY! Obsahují i červená a

modrá barviva.

Vyskytují se ve vodě, půdě, na kůře stromů i na sněhu.

Jsou součástí planktonu.

Přemnožením sinic ve vodě vzniká „vodní květ“ – ZÁKAZ KOUPÁNÍ.

Některé sinice žijí v symbióze s lišejníky.

SINICE: NAKRESLI SI OBRÁZEK Z UČEBNICE


JEDNOBUNĚČNÍ ŽIVOČICHOVÉ

PRVOCI

Prvoci jsou jednobuněční živočichové. Uvnitř buňku organely (buněčná ústa, potravní

vakuoly). Žijí ve vodním prostředí.

Prvoci se mohou pohybovat pomocí: ROZDĚLENÍ SI UPRAV PODLE VODEREK.CZ

- Brv (trepka)

- Bičíku (trypanozoma)

- Přeléváním cytoplazmy (měňavka)

- Pasivní pohyb – žijí paraziticky (krvinkovky, toxoplazma)

Trepka velká – žije v rybnících, kalužích. Živí se bakteriemi. NAKRESLI OBR. 25 ZE STR. 22


LABORATORNÍ PRÁCE Č. 2

JMÉNO A PŘÍJMENÍ: TŘÍDA: DATUM:

TÉMA: POZOROVÁNÍ PRVOKŮ

Potřeby:

senný nálev, vzorky vody z přírody, mikroskop a potřeby k mikroskopování

Pracovní postup:

Na podložní sklíčko kápneme kapku vody z nálevu. Kapka vody nesmí být na podložním skle

„čistá“. Nabereme do ní nepatrné množství rostlinných zbytků z nálevu, seškrábneme do ní

hlen z povrchu ponořených stonků či stěn nádoby nebo část povrchové blanky. Kapku

přikryjeme krycím sklíčkem a prohlížíme mikroskopem. Začneme nejmenším zvětšením.

Ve vzorcích pozorujeme většinou různé nálevníky, především rychle plovoucí bobovky,

ledvinovky, trepky, pomaleji se pohybující slávinky či stopkou k podkladu přisedlé vířenky.

Při bedlivém pozorování můžeme zjistit přítomnost měňavek (bývají často v hledu

pokrývajícím ponořené části rostlin a stěny nádoby).

Úkoly:

1. Pokus se podle obrázků určit pozorovaného prvoka a nakresli jeho tvar těla.

2. Porovnej přítomnost (popř. množství) různých prvoků v různě starých nálevech či

vzorcích vody z různých stanovišť. (NEBYLO MOŽNÉ SPLNIT, NEBOŤ ŽÁCI NEDONESLI

DALŠÍ VZORKY)

ZÁVĚR:


MNOHOBUNĚČNÍ ŽIVOČICHOVÉ

Patří zde kmen: žahavci, ploštěnci, hlísti, měkkýši, kroužkovci, členovci

ŽAHAVCI

Žijí ve sladkých i slaných vodách.

Mají vakovité tělo s láčkou. Láčka je trávicí dutina s jedním otvorem, kterým přijímá i

vyvrhuje potravu a jsou kolem něj ramena.

Na ramenech jsou žahavé buňky.

Někteří žijí převážně přisedle – stadium POLYPA, jiní se vznášejí ve vodě – stadium MEDŮZY.

Nervová soustava je rozptýlená.

Dýchají celým povrchem těla.

ZÁSTUPCI:

Polypovci: - nezmar obecný – nejběžnější žahavec žijící ve sladkých vodách. Může se

rozmnožovat nepohlavně – pučením, nebo pohlavně – je hermafrodit (obojetník) – samčí i

samičí pohlavní buňky se vytvářejí na jednom jedinci.

Medúzovci - talířovka ušatá – nejčastější medúza evropských moří.

Korálnatci – korál červený- žijí přisedle v teplých mořích. Celý život zůstávají ve stadiu polypa.

Tělo vylučuje pevné schránky. Při rozmnožování se noví jedinci neoddělují a vznikají tak

korálové útesy. Patří zde dále větevníky, mořské sasanky.

NEZMAR HNĚDÝ – STAVBA TĚLA: DÚ – NAKRESLI SI OBRÁZEK - STAVBA TĚLA NEZMARA str.

24

TALÍŘOVKA UŠATÁ str. 25


PLOŠTĚNCI

Mají tělo z břišní i hřbetní strany zploštělé, dvoustraně souměrné.

Žijí ve vlhkém prostředí, ve vodě nebo jako paraziti zvířat a člověka.

Vnitřní ústrojí jsou různě přizpůsobena podle jejich způsobu života.

Jsou hermafroditi (obojetníci).

Parazitující ploštěnci často střídají hostitele.

ZÁSTUPCI:

Ploštěnka mléčná – žije ve vodním prostředí na rostlinách, pod kameny, na dně. Potravu

přijímá vychlípitelným hltanem.

Další zástupci přijímají živiny z hostitele celým povrchem těla:

Motolice jaterní - žije v játrech ovcí, koz, skotu, prasat, vzácně i u člověka.

Tasemnice bezbranná – vyskytuje se v těle člověka, ale i u psů a koček. Mezihostitelem je

hovězí dobytek. Má článkované tělo až 10m dlouhé.

Tasemnice dlouhočlenná – mezihostitelem je prase. Tělo dlouhé až 3 m.

NAKRESLI PLOŠTĚNKU OBR. 33, STR. 27 A OBR. TASEMNICE 35 STR. 28


HLÍSTI

Žijí v půdě, ve vodě, někteří jsou parazity rostlin, živočichů i člověka.

Mají nečlánkované tělo.

Dýchají celým povrchem těla.

Jsou odděleného pohlaví.

ZÁSTUPCI:

Škrkavka dětská – parazituje v tenkém střevě člověka, je dlouhá 15 – 20 cm.

Roup dětský – parazituje nejčastěji u lidí, ale i zvířat.

Svalovec stočený – parazituje v tenkém střevě a ve svalech savců.

Háďátka – žijí v půdě. Parazitují na rostlinách.

NAKRESLI SI OBRÁZKY Z UČEBNICE


MĚKKÝŠI

Obývají vodní prostředí i souš.

Mají měkké tělo u většiny kryté schránkou.

Nejdůležitějšími třídami měkkýšů jsou plži, mlži a hlavonožci.

PLŽI

Tělo plžů tvoří hlava, svalnatá noha, plášť a plášťová dutina.

Někteří mají plášťovou dutinu chráněnou ulitou.

Dýchají plicními vaky, někteří žábrami.

Někteří jsou odděleného pohlaví (např. bahenka), jiní jsou hermafroditi (např. hlemýžď).

DÚ VYPSAT ZÁSTUPCE STR. 30-32,

HLEMÝŽĎ ZAHRADNÍ – STAVBA TĚLA: NAKRESLIT OBR. 41 ZE STR.30 S POPISEM!!!


MLŽI

Mají dvoustraně souměrné tělo – tvoří ho trup, noha a značně redukovaná hlava.

- tělo kryje plášť – vylučuje dvoudílnou schránku z uhličitanu vápenatého – pravá a levá

lastura.

- na vnitřní straně lastury je vrstva perleti.

- dýchají žábrami

- jsou nejčastěji odděleného pohlaví

ZÁSTUPCI:

Škeble rybničná - žije v rybnících, v mírně tekoucích vodách. Z vajíček se líhnou larvy, žijí

paraziticky na žábrách ryb, pak se oddělí a žijí jako dospělci = vývoj nepřímý

Velevrub malířský

Perlorodka říční – chová se pro perly

Perlotvorka mořská – chová se pro perly, zvláště v Japonsku

Ústřice jedlá – noha je zakrnělá = nepohybuje se. Velmi chutný jedlý mlž – chová se.

Kyjovka šupinatá

Slávka jedlá

Srdcovka jedlá

Hřebenatka

Zéva obrovská – největší mlž, až 1,3 m a 200kg

ZAKRESLI SI ZÁSTUPCE DLE VLASTNÍHO VÝBĚRU


HLAVONOŽCI

Mají vakovité tělo s velkou hlavou a velkýma očima. Tělo není kryté vápenatou schránkou.

Kolem ústního otvoru mají 8 – 10 ramen s přísavkami.

Jsou to draví mořští živočichové, pohybují se raketovým způsobem.

ZÁSTUPCI:

Sépie obecná, chobotnice, krakatice, oliheň

https://www.youtube.com/watch?v=terea7ZygP8 dvouminutové video o hlavonožcích

NAKRESLI SI JAKÉHOKOLIV HLAVONOŽCE ZE STR. 35 S POPISEM

https://www.youtube.com/watch?v=terea7ZygP8


KROUŽKOVCI

- vodní i suchozemští živočichové

- tělo je stejnoměrně článkované

- někteří kroužkovci mají štětinky, které usnadňují pohyb

- dýchají celým povrchem těla

- nervová soustava je žebříčkovitá

- někteří jsou hermafrodité, jiní odděleného pohlaví

ZÁSTUPCI:

Žížala obecná – může dorůst v případě přerýpnutí – část s opaskem doroste v novou žížalu

Nitěnka obecná – potrava pro akvarijní rybky

Pijavka koňská – živí se krví

Pijavka lékařská – živí se krví živočichů – žije jako vnější parazit

Chobotnatka rybí – parazitují na rybách

Nereidka – mořský zástupce

https://www.youtube.com/watch?v=6x2R7Td1_SM

https://www.youtube.com/watch?v=534IptM_mk4

ZAKRESLI OBRÁZEK 61 ZE STRANY 36 S POPISEM

ŽÍŽALA OBECNÁ – STAVBA TĚLA:


ČLENOVCI

Mají nestejnocenně článkované tělo a článkované končetiny

Tělo tvoří HLAVA, HRUĎ A ZADEČEK

Na povrchu těla je pevný chitinový pokryv – tzv. vnější kostra – omezuje jejich růst – proto ji

svlékají a je nahrazena větší (většinou jen v larválním vývinu – v dospělosti se velikost těla

nemění)

Dýchají - celým povrchem těla (někteří korýši)

- plicními vaky (pavouci)

- žábry (korýši)

- vzdušnicemi (mnohonožky, stonožky, chvostoskoci, hmyz)

Smyslové ústrojí – složené oko, hmat. ústrojí mají na tykadlech

Patří zde třída:

trilobiti – vyhynulí

pavoukovci

korýši

hmyz

PAVOUKOVCI

Tělo tvoří HLAVOHRUĎ A ZADEČEK.

4 páry článkovaných končetin. První pár končetin se přeměnil v klepítka.

Snovací bradavky (pavučina).

Mimotělní trávení.

Patří zde řád: pavouci, sekáči, roztoči a štíři.

DÚ NAKRESLI OBR. 105 ZE STR. 56 S POPISEM

V ÚTERÝ 10.3. TESTÍK NA PLŽE, MLŽE, HLAVONOŽCE A KROUŽKOVCE


PAVOUCI

V přední části hlavohrudi jsou jednoduchá očka, ústní ústrojí ve tvaru klepítek a krátká

makadla.

Na spodní části hlavohrudi jsou čtyři páry článkovaných kráčivých noh.

Zadeček je k hlavohrudi připojen stopkou.

Na konci zadečku jsou snovací bradavky.

Na těle a končetinách mají rozmístěné smyslové brvy, které vnímají otřesy a pohyb.

Dýchají plicními vaky.

Jsou odděleného pohlaví. Samice bývají větší než samci.

ZÁSTUPCI:

Pokoutník domácí – často žije v lidských obydlích

Vodouch stříbřitý – jediný pavouk žijící pod vodou, kde spřádá i pavučiny.

Křižák obecný

Běžníci – nedospělí běžníci vytvářejí tzv. „babí léto“

Sklípkani – největší pavouci na Zemi, obývají tropické oblasti. Dožívají se až 20 let.


ROZTOČI

Hruď je spojená se zadečkem.

ZÁSTUPCI:

Klíště obecné – vnější parazit, samice saje krev obratlovcům, nejraději savcům. Vypouští do

rány látku zamezující srážení krve, po nasátí se zadeček mnohonásobně zvětšuje. Samci

nepřijímají potravu.

Klíšťata přenášejí nemoci – lymskou boreliózu – bakteriální onemocnění, encefalitidu (zánět

mozkových blan) – virové onemocnění

NAKRESLI OBRÁZEK 112, ZE STR. 59

Zákožka svrabová – vnější parazit, vyvrtává v lidské pokožce chodbičky, do kterých klade

vajíčka, což způsobuje nesnesitelné svědění – kožní choroba SVRAB. Zákožka není viditelná

pouhým okem. Přenos – přímý styk s postiženou osobou.

Varoa včelí – parazituje na včele medonosné, nutné léčení včelstva


SEKÁČI

Zadeček přisedá k hlavohrudi celou šíří (nemají stopku) tím vytváří dojem kulatého tvaru

těla.

Kráčivé končetiny jsou nápadně dlouhé, prodloužená jsou i makadla.

Název sekáči je odvozena od schopnosti odvrhnout končetinu, která se pohybuje – tím

odláká pozornost predátora.

ZÁSTUPCE:

Sekáč domácí – žije v domácnostech

ŠTÍŘI

Svou stavbou těla připomínají raka

ZÁSTUPCE:

Štír kýlnatý – na konci zadečku mají hrot s jedovou žlázou. Jsou draví. Žijí v tropických a

subtropických oblastech. V ČR se vyskytují u Slapské přehrady na Vltavě.


KORÝŠI

Tělo je rozčleněno na hlavohruď a zadeček.

Vnější kostra je vylučována pokožkou – neroste. Živočich se musí svlékat, vyrůst a vytvořit si

větší vnější kostru.

Někteří korýši mají vnější kostru v podobě KRUNÝŘE, zpevněnou chitinem a někdy i

uhličitanem vápenatým.

Mají větší množství končetin, některé jsou přeměněny podle funkce, kterou vykonávají (př.

klepýtka)

Dýchají žábrami, někdy celým povrchem těla.

Jsou odděleného pohlaví.

Nervová soustava je žebříčkovitá.

ZÁSTUPCI:

Rak říční – dosahuje délky až 25cm

Hlavohruď je kryta krunýřem z chitinu a uhličitanu vápenatého – když rostou, krunýř svlékají

a vytvářejí si větší.

Na hlavohrudi jsou dva páry tykadel.

Na spodní části hlavohrudi vyrůstají článkované končetiny různého tvaru:

- u ústního otvoru mají - pár kusadel

- dva páry čelistí

- tři páry čelistních nožek

- nápadný je první pár kráčivých noh, který je zakončen mohutnými klepety

- další čtyři páry končetin slouží k pohybu raka po dně – první dva páry jsou zakončeny

malými klepítky

Zadeček tvoří šest článků, na kterých je po jednom páru končetin.

Za posledním článkem je ocasní ploutvička.

Raci dýchají žábrami.

Cévní soustava je otevřená.


Vylučovací soustava – odpadní látky jsou vylučovány tykadlovými žlázami – jejich vývod je na

základním článku delších tykadel.

Nervová soustava je žebříčkovitá. Důležitými smysly jsou hmat (zajišťují delší tykadla) a čich

(pomocí kratších tykadel).

Za tykadly jsou umístěné složené oči na malých stopkách.

V prvním článku kratších tykadel má rak STATOCYSTU – orgán, který informuje raka o poloze

těla.

Rozmnožovací soustava – samec dospívá ve 3. roce, samice ve 4. roce. Oplození je vnější.

Samička klade 200 vajíček. Malí raci se ještě asi 14dní drží samice.

Rak bahenní – může žít i v mírně znečištěných vodách. Živí se drobnými vodními živočichy.


DALŠÍ SLADKOVODNÍ A MOŘŠTÍ KORÝŠI


DALŠÍ ČLENOVCI – TI, KTEŘÍ DÝCHAJÍ VZDUŠNICEMI

Další probírané třídy kmene členovců – mnohonožky, stonožky, chvostkovci a hmyz, mají

podstatný společný znak – dýchací soustava je tvořena vzdušnicemi.

VZDUŠNICE jsou rozvětvené trubičky vyztužené chitinem. Vyúsťují dýchacími otvory na

článcích hrudi a zadečku. Vzdušnice přivádějí a rozvádějí kyslík přímo k orgánům a odvádějí

oxid uhličitý.

MNOHONOŽKY

Mají válcovité tělo složené z mnoha článků.

Z každého článku vyrůstají dva páry nohou.

Živí se částmi rostlinných těl a odumřelými živočichy.

ZÁSTUPCI:

Mnohonožka zemní – při nebezpečí se stočí do spirály.

Svinule lesní - pestře zbarvená mnohonožka, která se při nebezpečí svine do kuličky.

STONOŽKY

Stonožky mají tělo shora zploštělé. Na hlavě mají jeden pár tenkých nitkovitých tykadel. Každý článek nese jeden pár nohou. První pár je přeměněn v kusadlové nožky s jedovou žlázou. Stonožka jimi omračuje kořist, všechny jsou totiž DRAVÉ. Některé stonožky mohou dorůstat až 20 centimetrů a více, dokáží zabít i malé obratlovce jako třeba myš nebo ještěrku. U nás žijící stonožky dorůstají nejvýše 6 cm. ZÁSTUPCE: Stonožka škvorová - žije pod kůrou, pod kameny a ve spadaném listí.

CHVOSTOSKOCI

Drobní členovci podobní hmyzu. Měří v průměru 1 – 3 mm. Většinou mají na zadečku zvláštní skákací zařízení – je to vidlice, která je v klidu složena pod tělem a v nebezpečí se chvostoskok s její pomocí vymrští. Mají důležitý význam – rozkládají odumřelé zbytky rostlin a živočichů a vytvářejí humus. ZÁSTUPCE: Larvěnka obrovská - náš největší chvostoskok, o délce těla až 9 mm. Tělo je modrošedě zbarvené, článkované. Skákací vidlička je zakrnělá.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jed

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stono%C5%BEka_%C5%A1kvorov%C3%A1&action=edit&redlink=1


HMYZ

Hmyz je nejpočetnější třídou živočichů na Zemi. Stejně jako ostatní členovci mají nestejnocenně článkované tělo a končetiny. Tělo rozčleněno na hlavu, hruď a zadeček, povrch těla je vyztužen chitinem.

1. HLAVA nese:

ústní ústrojí různého typu - kousací (brouk) - sací (motýl)

- bodavě sací (komár) - lízací (moucha) - lízavě sací (včela) tykadla – sídla čichu a hmatu složené oči – složené z velkého počtu malých šestibokých oček popř. i jednoduchá očka (včela má jak oči složené, tak i jednoduchá očka)

2. HRUĎ

Na hrudi jsou dva páry křídel – u dvoukřídlých druhý pár přeměněn v kyvadélka a tři páry článkovaných noh.

3. ZADEČEK srdce, zažívací trubice, vylučovací orgány, pohlavní orgány

Hmyz dýchá vzdušnicemi. Cévní soustava je otevřená. Vylučovací soustava – malphigické trubice odvádějí odpadní látky z těla do zadní části střeva (stejně jako u pavouků). Nervová soustava – vyvinula se ze soustavy žebříčkovité, je už dokonalejší – je tvořena velkými uzlinami v hlavové části těla, z nich vedou nervová vlákna do několika menších uzlin na břišní straně hrudi a zadečku. Různé typy noh hmyzu - kráčivá (brouk) - s přísavným polštářkem na chodidle (moucha) - hrabavá (krtonožka) - skákací (kobylka) - přichycovací (veš) - sběrací (včela) Pohlaví je oddělené. Vývin je nepřímý - proměnou dokonalou – přítomnost stadia kukly – vývin jedince od nakladení vajíčka přes stadium larvy, kukly po dospělce.

- proměnou nedokonalou – bez stadia kukly – z larvy se vyvine po několikerém svlékání dospělý jedinec.


HMYZ S PROMĚNOU NEDOKONALOU

Vajíčko – larva, která se po několikerém svlékání přemění v dospělce.

Larva se od dospělce liší tím, že nemá vyvinutá křídla a pohlavní ústrojí.

Jepice – štíhlé tělo, 3 štíty na zadečku, dospělci žijí několik hodin až 3 dny, nymfy žijí ve vodě.

Vážky - šídla

vážky NYMFY VE VODĚ

motýlice

Švábi – v domácnostech, ve skladištích, kde je vyšší teplota. Ploché tělo.

Rovnokřídlí – kobylky

cvrčci SKÁKAVÉ NOHY

sarančata

Škvoři – noční živočichové, pod kameny a kůrou.

Stejnokřídlí - pěnodějky ŽIVÍ SE SÁNÍM ŠŤÁV

mšice

ploštice – štěnice

bruslařky SAJÍ ŠŤÁVY NA ROSTLINÁCH, NEBO KREV

ruměnice


HMYZ S PROMĚNOU NEDOKONALOU

Vývin hmyzu probíhá bez stadia kukly. Tzn. z vajíčka se vylíhne larva, z larvy se vyvine po několikerém svlékání dospělý jedinec. Larvální stadium nazýváme NYMFA, která se liší od dospělce pouze tím, že nemá plně vyvinutá křídla a pohlavní orgány.

RYBENKY

RYBENKA DOMÁCÍ – vyskytují se běžně v domácnostech

VÁŽKY

Dva páry hustě žilkovaných křídel Kousací ústní ústrojí. Dvě velké složené oči Vajíčka kladou do vody – z nich se líhnou nymfy – NAJÁDY – mají základy křídel. ZÁSTUPCI: MOTÝLICE LESKLÁ ŠÍDLO VELKÉ VÁŽKA PLOSKÁ

ŠVÁBI

ŠVÁB OBECNÝ – samci mají dokonale vyvinutá křídla – samice je mají redukovaná na malé pahýlky. RUS DOMÁCÍ

SARANČE

SARANČE ČÁRKOVANÁ – kousací ústní ústrojí, krátká tykadla - typický znak sarančí. Na hrudi dva páry křídel a tři páry končetin – poslední pár uzpůsoben skákání. Jsou výhradně býložravá.

KOBYLKY

Dva páry křídel složených rovnoběžně podél těla. První pár je kožovitý, druhý pár je blanitý. Poslední pár nohou je přizpůsoben ke skákání. Ústní ústrojí je kousací. ZÁSTUPCI: KOBYLKA ZELENÁ – od sarančí se liší především dlouhými nitkovitými tykadly. Sluchové ústrojí se nachází na holeni prvního páru nohou. CVRČEK POLNÍ KRTONOŽKA OBECNÁ


STRAŠILKY

PAKOBYLKA INDICKÁ

VŠI

Nemají křídla. Končetiny mají drápky a jsou přizpůsobeny k přichycování a lezení ve vlasech a chlupech. Ústní ústrojí je bodavě sací. Proměna je nedokonalá. ZÁSTUPCI: VEŠ ŠATNÍ – ústní ústrojí bodavě sací. Živí se krví člověka. VEŠ DĚTSKÁ – žije ve vlasech dětí – vajíčka lepí na vlasy, říkáme jim hnidy. Dospělci sají krev.

STEJNOKŘÍDLÍ

Dva páry blanitých křídel. Létají pouze na krátké vzdálenosti. Někteří žijí přisedle. Ústní ústrojí je bodavě sací. Živí se rostlinnými šťávami. ZÁSTUPCI: MŠICE – živí se šťávami rostlin. Jsou to vnější paraziti rostlin. Ústní ústrojí bodavě sací. PĚNODĚJKA OBECNÁ MOLICE SKLENÍKOVÁ PUKLICE ŠVESTKOVÁ

PLOŠTICE

Mají ploché tělo, hlava je zřetelně oddělena od hrudi. Ústní ústrojí je bodavě sací. Za hlavou je nápadný štít. První pár křídel jsou polohovky – blíže tělu jsou pevné a konce blanité, druhý pár je blanitý. U některých druhů křídla chybějí. ZÁSTUPCI: RUMĚNICE POSPOLNÁ – živí se jak rostlinami, tak i mrtvými jedinci jiného hmyzu. BRUSLAŘKA OBECNÁ ŠTĚNICE DOMÁCÍ – živí se krví živočichů i člověka.


HMYZ S PROMĚNOU DOKONALOU

Vývoj probíhá ve stadiích: VAJÍČKO – LARVA – KUKLA – DOSPĚLEC

ZÁSTUPCI:

SÍŤOKŘÍDLÍ: zlatoočka – živí se mšicemi

MOTÝLI: šupinatá křídla, sosák, housenka má panožky

a) DENNÍ MOTÝLI – babočka admirál, okáči, modrásci

b) NOČNÍ MOTÝLI – můry, moli, obaleči, lišajové, bekyně

DVOUKŘÍDLÍ: 1. pár blanitých křídel, 2. pár křídel přeměněn v kyvadélka, larvy jsou beznohé

Mouchy – masařka, bzučivka

Ovádi – samičky sají krev, larvy ve vodě, nebo ve vlhké půdě.

Komáři – samičky sají krev, larvy ve vodě.

BLECHY: cizopasný hmyz, zploštělé tělo, skáče.

BLANOKŘÍDLÍ: 2 páry blanitých křídel, 1 pár složených očí + 3 očka.

Vosy

Včely

Lumci – vajíčka kladou pod kůru stromů – dřevokazný hmyz

Pilořitky

Mravenci


FOTOSYNTÉZA A DÝCHÁNÍ

DÝCHÁNÍ:

Při dýchání organismy přijímají kyslík (chemická značka O2) a vylučují oxid uhličitý (CO2).

Organismy dýchají ve dne i v noci (není závislé na světelné energii ani jiné podmínce).

FOTOSYNTÉZA:

Je proces, při kterém rostlina přijímá vodu s živinami (z půdy pomocí kořenů), oxid uhličitý

(ze vzduchu pomocí listů) a pomocí chlorofylu (který je obsažen v chloroplastech listů

zelených rostlin) světelné záření. Chemickou reakcí si z těchto surovin vyrobí organické látky

(cukry) a do ovzduší vyloučí kyslík. Cukry rostliny využijí pro svou výživu, kyslík je nezbytný

pro dýchání všech živých organismů na planetě Zemi.

CHEMICKÁ ROVNICE FOTOSYNTÉZY:

H2O voda + CO2 oxid uhličitý CUKRY organické látky + O2 kyslík

SCHÉMA FOTOSYNTÉZY:

Světlo

Chlorofyl


ŘASY – STÉLKATÉ ROSTLINY

Jsou nejjednodušší rostliny z hlediska stavby těla na Zemi

Jejich tělo se nazývá STÉLKA – není rozlišeno na kořen, stonek, listy a nemá vyvinuty cévní

svazky. Stélka je buď jednobuněčná, nebo mnohobuněčná.

VÝZNAM ŘAS:

Při fotosyntéze produkují velké množství organických látek a kyslíku – významní

PRODUCENTI

Jsou součástí mořského planktonu – potrava pro mnohé mořské (býložravé)

živočichy.

Úkryt pro mořské živočichy

Řasy žijící v půdě se podílejí na zlepšování úrodnosti půdy

Mnohé využíváme jako potravu či na výrobu léčiv, pro výrobu paliva.

Některé jsou součástí lišejníku (soužití s houbou)

Patří zde ruduchy, chaluhy a zelené řasy.

RUDUCHY (ČERVENÉ ŘASY)

Patří k nejstarším rostlinám na Zemi.

Žijí převážně v mořích, málo ve sladké vodě.

Mají kromě chlorofylu ještě červené nebo i modré barvivo – podle toho jsou zbarveny

červeně nebo modrozeleně.

Rozmnožují se pohlavně i nepohlavně.

Využívají se v potravinářství a farmaceutickém průmyslu (karagen a agar – gelová hmota,

zahušťování pokrmů, výroba želé, agar též jako živná půda pro množení mikroorganismů

v mikrobiologii).

ZÁSTUPCI:

NORI – její stélka využívaná na výrobu SUSHI


CHALUHY (HNĚDÉ ŘASY)

Kromě chlorofylu obsahují někteří zástupci i hnědé barvivo – podle toho jsou zbarveny

žlutohnědá až hnědá.

Rozmnožují se pohlavně i nepohlavně.

Žijí ve sladké i slané vodě.

ZÁSTUPCI:

CHALUHY – obsahují velké množství jódu

ROZSIVKY – jsou jednobuněčné a tělo kryje křemičitá schránka složená ze dvou dílů. Z jejich

schránek vzniká usazováním na dně vod mnoho milionů let hornina – křemelina využívá se

jako izolační materiál). Biondikátor kvality vody.


ZELENÉ ŘASY

Jednobuněčné i mnohobuněčné řasy. Mnohobuněčné stélky mohou být vláknité, lupenité či

keříčkovité.

Žijí ve vodě, vlhké půdě, na borce stromů.

ZÁSTUPCI:

ZRNĚNKA – jednobuněčná řasa, žije na kůře stromů, na skalách, v lesích i ve městech.

ZELENIVKA – jednobuněčná řasa, žije ve vodě i v půdě. Rozmnožuje se nepohlavně – dělením

Využívají se v potravinářství – obsahují bílkoviny a vitaminy. Není schopna samostatného

pohybu – nemá bičík.

PLÁŠTĚNKA – jednobuněčná řasa, má bičík, je schopna pohybu, má stigma – očko – vnímá

světlo

KRÁSNOOČKA – jednobuněčné řasy, žijí v rybnících a kalužích. Mají jeden či dva bičíky,

některé druhy krásnooček nemají chloroplasty s chlorofylem a jsou řazeny mezi

jednobuněčné živočichy. Mají stigma – světločivnou skvrnu.

VÁLEČ KOULIVÝ – kolonie zelených řas s bičíky. Kolonie je obalena a vyplněna slizem, z něhož

vyčnívají jen bičíky. Naznačuje možný vývoj mnohobuněčných organismů – kolonie váleče má

vysoký stupeň organizovanosti, který připomíná mnohobuněčný organismus.


VÝTRUSNÉ ROSTLINY - MECHOROSTY = MECHY

První zelené suchozemské rostliny (vznik ze zelených řas).

Rozmnožují se výtrusy.

Tělo mechů je rozčleněno na příchytná vlákna a lodyžku s lístky.

Na lodyžce se vytváří štět s tobolkou.

V tobolce jsou výtrusy, kterými se mechy rozmnožují.

VÝZNAM MECHŮ:

Zadržují dešťovou vodu a chrání lesní půdu před vysycháním.

Zabraňují odnosu půdy vodou a větrem.

Odpařují vodu, kterou zadržely při dešti, a tím zvlhčují ovzduší.

Žijí i na skalách a umožňují tady růst i dalším rostlinám.

ZÁSTUPCI - dělíme je na 2 skupiny:

1. JÁTROVKY

POROSTNICE MNOHOTVÁRNÁ

2. MECHY

RAŠELINÍK – tvoří rašeliniště

BĚLOMECH SIVÝ

PLONÍK ZTENČENÝ

ROKYT CYPŘIŠOVITÝ

MĚŘÍK TEČKOVANÝ

DRABÍK STROMKOVITÝ

TRAVNÍK SCHREBERŮV

STAVBA MECHOVÉ ROSTLINKY: obr.15, str. 81


CÉVNATÉ ROSTLINY

Mnohobuněčné zelené rostliny primárně přizpůsobeny životu na souši, některé druhotně

vodnímu.

Jejich tělo tvoří kořen, stonek a listy, v nich mají cévní svazky a v pokožce listů průduchy.

KOŘEN

Podzemní orgán rostliny.

Upevňují rostlinu v zemi, přijímají vodu s rozpuštěnými anorganickými látkami.

STONEK

Nadzemní část rostliny.

Vede vodu s anorganickými látkami z kořenů do listů. Z listů vede organické látky vytvořené

v listech fotosyntézou do ostatních částí těla rostliny (do kořenů, květů, plodů).

Podle stonku dělíme rostliny na byliny a dřeviny.

Byliny mají dužnatý stonek.

Dřeviny mají na povrchu borku, což je odumřelá část kůry.

Dřeviny rozdělujeme na stromy a keře.

PODLE STONKU DĚLÍME ROSTLINY NA BYLINY A DŘEVINY.

BYLINY mají dužnatý stonek. Na jeho povrchu je pokožka, vnitřek vyplňuje dužina, v níž jsou

cévní svazky – žilky. (některé bylinné stonky mohou mít i jiné f-ce – např. u přesliček a

kapradin je část stonku poléhavá, podzemní, nazývá se oddenek – rostlina do něj ukládá

organické látky do zásoby.

Cévní svazky mají 1. část lýkovou – vede látky z listů do ostatních částí těla rostliny

2. část dřevní – vede vodu s rozpuštěnými látkami z kořenů do listů

DŘEVINY mají na povrchu borku, což je odumřelá část kůry. Pod ní se spojují lýkové části

cévních svazků v lýko a dřevní části vytvářejí dřevo. Zjara, kdy je růst rychlejší, přirůstá dřevo

řidší (světlejší kruh). Koncem léta je růst zpomalen, dřevo je hustší (tmavší kruh) – vytváří se

tak letokruhy. Uprostřed dřevnatého stonku je dřeň.

Dřeviny rozdělujeme na stromy a keře.

LIST

Umožňuje fotosyntézu, dýchání a odpařování vody.

LIST LÍPY: obr. 30 str. 86


VÝTRUSNÉ ROSTLINY – KAPRAĎOROSTY - PLAVUNĚ, PŘESLIČKY A KAPRADINY

Tělo rozčleněné na kořen, stonek a listy s průduchy.

V tělech mají cévní svazky (vodivá pletiva) a rozmnožují se výtrusy.

Původ v prvohorách (před 350 mil. lety) – dosahovaly velikosti stromů, vytvářely lesy – vznik

černého uhlí

PLAVUNĚ

Plazivé, vidličnatě větvené stonky, výtrusnice často v šišticích

ZÁSTUPCI:

PLAVUŇ VIDLAČKA

PŘESLIČKY

Článkovaný stonek

Některé jarní a letní lodyhu - jarní (výtrusná) a letní (vytváří zásobní látky)

ZÁSTUPCI:

PŘESLIČKA ROLNÍ obr. 37 a 38 str. 88

PŘESLIČKA LESNÍ

KAPRADINY

Tělo tvoří oddenek, ze kterého do půdy vyrůstají kořeny a nad listy. Mají řapík a různě

tvarovanou čepel.

Naspod listů jsou výtrusy, kterými se rozmnožují. Jsou kryté ostěrou (blanitý lem).

Rostou ve stinných a vlhkých místech

ŽIVOT KAPRADIN:

výtrus – prokel (prvoklíček) – zde samčí a samičí pohl. orgány – oplození – nová rostlina

kapradiny

ZÁSTUPCI:

KAPRAĎ SAMEC

PAPRATKA SAMIČÍ

HASIVKA ORLIČÍ

OSLADIČ OBECNÝ

SLEZINÍK ROUTNIČKA

PAROŽNATKA – pokojová rostlina


NAHOSEMENNÉ ROSTLINY – CYKASY, JINANY A JEHLIČNANY

Semena nejsou ukryta v plodu, nejčastěji jsou ve zdřevnatělých šišticích (šiškách).

Listy i dřevo obsahují pryskyřice (vůně lesa)

CYKASY

Dvoudomé rostliny (jeden strom pouze samčí pohl. orgány, druhý strom pouze samičí pohl.

orgány)

JINANY

Jinan dvoulaločný – jediný zástupce, ostatní vyhynuli.

Obr. listu jinanu dvoulaločného


JEHLIČNANY

jehlicovité čepele většinou stále zelené jsou to dřeviny vajíčka bez obalu umístěna na šupinách šištic – zdřevnatělých (smrk, borovice, modřín, jedle) zdužnatělých (tis, jalovec) SMRK ZTEPILÝ krátké jehlice s 1 jedním proužkem měkké dřevo – užívá se ve stavebnictví, k výrobě nábytku a papíru BOROVICE LESNÍ jehlice dlouhé ve dvojicích, vyrůstají z brachyblastů dřevo tvrdší, smolnatější vyrábí se z něj terpentýn (z pryskyřice borovice – rozpouštědlo k ředění olejových barev a výrobě laků, kdysi i v léčitelství k hubení vší, k likvidaci střevních parazitů. JEDLE BĚLOKORÁ na zadní straně jehlice mají 2 bílé proužky dřevo kvalitní ke stavbě krovů MODŘÍN OPADAVÝ jehlice měkké ve svazcích (v zimě opadají) malé šišky dřevo tvrdší, odolné JALOVEC OBECNÝ jehlice v trojčetných přeslenech šištice dužnaté – jalovčinky – pod maso TIS ČERVENÝ Jedovatý!!! Semena obalena červeným míškem husté dřevo kdysi se z něj vyráběl vzácný nábytek, šperky, luky DALŠÍ JEHLIČNANY: borovice kleč, vejmutovka, černá, zerav západní (tuje) VÝZNAM LESŮ: producenti kyslíku, zadržují vláhu, těžba dřeva, útočiště pro zvířata, lesní plody, rekreační a estetický význam. LESY: jehličnaté, listnaté, smíšené VEGETAČNÍ STUPNĚ: obr. 70, str. 100 PATROVITOST LESA: obr. 71, str. 101


Říše: HOUBY

Třída: Vřeckovýtrusné

Stopkovýtrusné

Buňky hub mají buněčnou stěnu stejně jako rostlinné, ale nemají chloroplasty a proto nejsou

schopny fotosyntézy stejně jako živočišné buňky – proto patří do samostatné říše.

Podle způsobu života jsou houby:

Destruenti (rozkladači) – přijímají živiny z odumřelých těl

Parazité (cizopasníci) – přijímají živiny z živých buněk

Některé houby žijí v symbióze (soužití) - s kořeny rostlin (hřib dubový)

- se sinicí či řasou – vzniká lišejník

VÝZNAM HUB: jako jídlo, pro výrobu sýrů s plísní, výroba léků.

STAVBA TĚLA: 1. podhoubí + výtrusnice (vřeckovýtrusné)

2. podhoubí + plodnice s výtrusnicí (stopkovýtrusné)


HOUBY VŘECKOVÝTRUSNÉ

Houby, jejichž tělo netvoří plodnice.

Mají buněčnou stěnu jako buňky rostlinné, ale nemají chloroplasty stejně jako buňky

živočišné.

1. JEDNOBUNĚČNÉ VŘECKOVÝTRUSNÉ HOUBY - KVASINKY

- mají možnost kvašení a proto se jich využívá v potravinářství.

- PIVNÍ KVASINKY – k výrobě piva a chleba. Obsahují vitamín B – využívají se při léčbě

nervových onemocnění, kožních chorobách, poruchách trávení a jaterních chorobách.

- VINNÉ KVASINKY – k výrobě vína

Ale jsou i kvasinky, které lidem škodí, když se přemnoží – v pochvě, na kůži, ve vlasech a

vousech.

Rozmnožují se pučením.

NAKRESLI OBR. 91 ZE STR. 109

2. MNOHOBUNĚČNÉ VŘECKOVÝTRUSNÉ HOUBY

Tělo se skládá z podhoubí a výtrusnice.

Mají vřecka, ve kterých se tvoří výtrusy – pomocí nichž se houby rozmnožují.

ZÁSTUPCI:

ŠTĚTIČKOVEC – k výrobě antibiotika penicilinu, jiné druhy štětičkovců k výrobě plísňových

sýrů.

PLÍSEŇ HLAVIČKOVÁ, PALIČKOVICE NACHOVÁ, HLÍZENKA OVOCNÁ, PADLÍ JABLOŇOVÉ,

SMRŽ, UCHÁČ.

NÁKRES OBRÁZKU Č. 36 ZE STR. 26 (štětičkovec) A OBR. 37 ZE STR. 27 (plíseň hlavičková)


HOUBY STOPKOVÝTRUSNÉ

- vytvářejí plodnice

Nákres houby s plodnicí:

JEDLÉ – hřib dubový smrkový, bedla vysoká, červenající, muchomůrka růžovka, žampion

polní, kozák březový, modrák, křemenáč březový, pravák, babka, klouzek sličný

NEJEDLÉ – hřib žlučník (hořčák)

JEDOVATÉ – muchomůrka tygrovaná, královská, červená

SMRTELNĚ JEDOVATÉ – muchomůrka zelená, závojenka olovová

STAVBA PLODNIC: a) lupeny (žampion, bedla, muchomůrka)

b) rourky (hřib, klouzek, křemenáč)

NÁKRES JAKÉKOLIV HOUBY ZE STR. 31 – 35 + NAUČIT SE POZNÁVAT HOUBY NA OBRÁZCÍCH

Z UČEBNICE A URČIT, ZDA JE JEDLÁ, NEJEDLÁ, JEDOVATÁ str.31 -37


LIŠEJNÍKY

Jsou samostatnou skupinou organismů.

Každý lišejník je tvořen DVĚMA ORGANISMY: jedním je HOUBA a druhým je ŘASA nebo

SINICE.

Houba i řasa žijí navzájem v trvalé SYMBIÓZE (soužití):

HOUBOVÁ VLÁKNA dávají lišejníku TVAR, UPEVŇUJÍ ho k podkladu, ZADRŽUJÍ a DODÁVAJÍ

VODU.

ŘASY, které jsou mezi houbovými vlákny, vytvářejí pomocí fotosyntézy ORGANICKÉ LÁTKY.

Tělo lišejníku se nazývá stélka.

PODLE TVARU STÉLKY DĚLÍME LIŠEJNÍKY NA:

- korovité – rostou na skalách, i kůře stromů – lišejník zeměpisný

- lupenité – na kůře stromů, i na zemi – terčovka bublinatá

- keříčkovité – na pařezech - dutohlávka pohárkatá, na větvích – provazovky

Lišejníky rostou velmi pomalu – některé asi 1mm za rok, nejrychleji rostoucí asi 10mm za rok.

Rozmnožují se úlomky stélky.

Jsou potravou zvířat, slouží jako úkryt hmyzu, některé se využívají při výrobě léků.

Některé jsou velmi citlivé na čistotu ovzduší – např. provazovky (vzhledem k znečištění

ovzduší už v ČR vyhynuly)


Pracovní list

Kroužkovci

1. Z čeho je odvozen název kroužkovci? a) z opasku, který mají někteří zástupci b) z jejich

schopnosti stáčet se do kroužku c) od stejnoměrně článkovaného těla d) od kruhovitých

přísavek na předním i zadním konci těla

2. Když posloucháš, jak žížala leze po hrubém papíře, můžeš slyšet šustění. Víš, čím je

způsobeno? …………………………………………………………………………………………...

…………………………………………………………………………………………...

3. Zaškrtni pojmy nebo tvrzení, která pro žížalu NEPLATÍ: hermafrodit

plíce žije v moři oddělené pohlaví zvyšuje úrodnost půdy

žábry cizopasník žije v hlíně živí se zahnívajícími

částmi rostlin

4. Porovnej životní prostředí a způsob života žížaly a pijavky.

…………………………………………………………………………………………...

…………………………………………………………………………………………...

…………………………………………………………………………………………...

…………………………………………………………………………………………...

5. Proč při dešti vylézají žížaly ven z půdy? a) chtějí se umýt od hlíny b) mají nedostatek

vzduchu c) utíkají z vyplavených chodbiček d) potřebují načerpat tekutiny

6. Zdůvodni, proč se nervová soustava kroužkovců nazývá žebříčkovitá.

...…………………………………………………………………………………….......

…………………………………………………………………………………………...


7. Vyber pravdivá tvrzení: a) Z opasku žížaly se stane kokon s vajíčky. b) Když žížalu

přetrhneš, musí zemřít. c) V Austrálii žijí žížaly dlouhé skoro 4 metry. d) Opasek žížal je

umístěn v přední části jejich těla. e) Všechny druhy pijavic se živí krví.

8. Schematicky nakresli tělo kroužkovce s hlavními vnitřními orgány (orgánovými

soustavami) a popiš je.

9. Vysvětli princip rozmnožování žížal s použitím těchto slov: obojetník, pohlavní buňky,

opasek, kokon, sliz. …………………………………………………………………………………………...

…………………………………………………………………………………………...

…………………………………………………………………………………………...

…………………………………………………………………………………………...

10. Podtrhni živočichy, kteří patří mezi kroužkovce. chobotnatka tasemnice

ploštěnka nereidka

páskovka nítěnka loděnka

Date post:	24-Jan-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	2 times
Download:	0 times

OPAKOVÁNÍ UČIVA 5. ROČNÍKUPISY 6... · 2019-10-11 · Označil organismy dvouslovným jménem...

Documents