PORTÁL

O s o b i t é p e r i o d i k u m n e j e n p r o p o l i t i k u a e k o n o m i k u

B R Á N A K V Y T ¤ Í B E N ¯ M N Á Z O R Ò M

TÉMA: Islamisté si ochoãují Evropu...Ma‰ínové: Pro zabité esenbáky omluvu nehledámeROZHOVORY: Bar‰a, Kuras, Záhorovsk˘

www.ePortal.cz

12005

Kdepfií‰tû?

PORTÁLã a s o p i s

2

ú v o d n í k

O b s a h

Dopisy a ohlasy / Pět dam do čepice .....................................3Lukáš Kovanda: Václav Havel tápe v proměnách .................4Jan Patočka: Organizace spojených marodů? .......................5Lukáš Petřík: Bída multikulturalismu.......................................6Rozhovor s Benjaminem Kurasem ...........................................8Rozhovor s Josefem Mašínem ..............................................10Martin Daneš: Na a vyber si ...................................................14Josef Šíma: Sovětský svaz, Rusko a jednotná Evropa ......15Jiří Koníček: Přichází den zúčtování s Německem ............15Benjamin Kuras: Evropské šprýmy a špásy ........................16Petr Mach: Mitbestimmung – export německého

korporativismu .....................................................................17

Lukáš Kovanda: Britové: Ještě že jsme nepřijali to euro......19Rozhovor s Pavlem Baršou .....................................................20Pavel Křepelka: Čeští muslimové: Američané si prý

„jedenácté září“ zorganizovali sami! ...............................22Olga Ryantová: Islámský dům míru – není mír jako mír ........22Richard Zatloukal: Stane se Korán Mein Kampfem

21. století? ...................................................................................24Jiří Kolečkář: Pohled multikulturalisty .........................................26Dušan Šrámek: Pravda může být ještě horší .......................27Fernando Santiago: Mrazivá pravda o Chile za vlády

Salvadora Allende................................................................28Martin Daneš: „V“ jako victory (2000) .................................30Andrea Cerqueirová: Adventní koncert se vydařil ...............33Rozhovor s Juliánem Záhorovským ......................................34

„ K ř e p e l k o , m á š p a d á k a ! “

Třídit poštu, jež neustále proudí k nám do redakce, není záležitost pro přecitli-vělého jedince. Na jedné straně chvála a povzbudivé dopisy, až oko vlhne, nastraně druhé zášť a nejrůznější hrozby od prostého „zakroucení krkem“ po dů-myslnější „pomalou smrt při práci na lomu ve Fojtce“, vísce nedaleko Liberce.Ta je prý každoročně „poctěna“ průměrně nejchladnějším počasím.

Zvláštní balíček s visačkou „Křepelka“ rovněž nezeje prázdnotou. „Proč v re-dakci držíte pravicového bolšouna Křepelku?“ nebo „Časopis je dobrý, pouze seneztotožňuji s údernickými pokřiky Pavla Křepelky, dejte mu konečně padáka!“Nálepka „vysoce kontroverzní autor“ sedne na Pavla Křepelku, našeho redak-tora, jako vyšitá. Co článek, to vlna emotivně zabarvených reakcí.

Domnívám se, že jsou chvíle, kdy vyhraněně a ostře podaný názor může roz-proudit obohacující debatu spíše, než konformně a politicky korektně formulo-vaný soud, na jehož gró však zapomente, jakmile přečtete předposlední řádek.Proto ode mne Pavel Křepelka – i přes situace, kdy nepochybně „přestřelil“ –zatím padáka nedostane, a to ani zlatého, ani děravého. Na zlaté padáky u násnehrajeme a ten děravý by zbytečně přeťal nadějně se rozbíhající kariéru kvalit-ního žurnalisty, jichž je vždy jako šafránu.

Že Pavel Křepelka jenom neblábolí, dokazuje i úryvek z dopisu, který mu na-psal pan Karel Svoboda, vězeň číslo 138151 z koncentračního tábora Osvětim.Pisatel v něm reaguje na Křepelkův článek z minulého Portálu „Kdo je JanKraus“. Nutno přitom podotknout, že Svoboda snášel válečná muka ve společ-nosti Krausova otce, jehož si velmi váží. „S potěšením a především plným sou-hlasem s Vaším nesporně bystrým postřehem (...) Vám děkuji za otevřenou kritikuJana Krause, reprezentanta tolik škodlivého negativismu, snažícího se očernit vše,co je v člověku dobré, a zabraňovat jeho snaze být stále lepším. (...) Upřímně přejihodně dalších podobných kritik na jiné negativisty,“ uzavírá pan Svoboda.

Pane Svobodo, děkuji i za Pavla Křepelku, a vám, čtenáři, přeji hezké čtení.

šéfredaktor

3

d o p i s y a o h l a s y / a n k e t a

Nemám obavu ze vzrůstající moci komunistů, spíše mám obavuz vlivu neustále zkreslovaných informací. Nejsem příznivec pravi-ce, ale jsem politicky příznivcem radikální levice. Nechci evropskýsuperstát, ale rovnoprávnou spolupráci. Nemám germanofobii, alevadí mi, že minulé ani současné vlády nic nedělají proto, aby sdě-

lovací prostředky nebyly pouze v rukou německých monopolů. Informačníslepota a jednostrannost je tady snad největší na světě. Nakonec nechci býtani mladým konzervativcem, protože už jsem na to dost starý, abych se vnu-coval k mladým.

Vojtěch Filip

Nebyli právě komunisté, ti z KSČ, nechvalně mistrnými „zkreslovateli“informací? A nenavazuje Vaše „KSČ“, KSČM, na jejich linii hladčeji nežhladce? Nejsme možná ještě dost staří, ale máme obavu, že tu zase kdosicosi zkresluje...

Mám to ráda!Linda Hradílová

A nezkresluješ, Lindo?redakce@eportal.cz

âASOPIS PORTÁLbřezen 2005 • číslo 1 • ročník III

Šéfredaktor

Lukáš Kovanda

lukas.kovanda@eportal.cz

Zástupce šéfredaktora

Jan Patočka

jan.patocka@eportal.cz

Redakce

Martin Daneš, Dominika Krejčí,

Pavel Křepelka, Lukáš Petřík,

Olga Ryantová, Dušan Šrámek,

Jiří Zahrádka, Richard Zatloukal

jmeno.prijmeni@eportal.cz

Grafik

Jiří Kovanda

jiri.kovanda@eportal.cz

Portál OnLine

Jiří Vitek

jiri.vitek@eportal.cz

Marketing, inzerce

Michaela Rothová

michaela.rothova@eportal.cz

Tisk

Europrint, a. s.

Mezi Vodami 1952/9, 143 00 Praha 4

http://www.europrint.cz

Eportal, o. s.

Benediktská 8/689, 110 00 Praha 1

Tel.: +420 605 851 711

Email: info@eportal.cz

http://www.eportal.cz

Portál – Brána k vytříbeným názorům

vychází čtyřikrát ročně.

ePortal.cz a EU.ePortal.cz jsou pravidelně

aktualizované internetové podoby časopisu Portál.

reg. MK ČR E 15343

ISSN 1214–9462

© Veškerá práva vyhrazena.

Jakékoliv užití části nebo celku, zejména přetisk

včetně šíření jakýmkoliv způsobem bez výslovného

svolení vydavatele je zapovězeno.

D o p i s y a o h l a s y

Pět dam do čepice: Jste pro zákaz potratů?

Kateřina Brožová, herečka: NEŽeně by nemělo být bráněno svobodně si zvolit životní osud. Jsem

proti především v odůvodněných případech. Je to určitě i věc muže, aledítě vždy rodí žena, proto má právo o svém dalším životě rozhodnout.

Hana Fifková, sexuoložka: NEJsem proti zákazu potratů. Je to ale velmi komplikovaná věc a do-

mnívám se, že ji nelze na třech řádcích dostatečně rozebrat.

Romana Vítová, rosnička TV Prima: SPÍŠE NEJe to velmi složitá otázka. Doufám, že před takovým rozhodnutím

nikdy stát nebudu. Kvůli případům, kdy může být plod geneticky po-škozen, nebo kdy je dítě počato znásilněním, jsem spíše proti zákazu.

Jana Volfová, expolitička ČSSD: NEV každém případě by měl zůstat současný stav. Relativní počet po-

tratů neustále klesá, ženy si uvědomují, že je to velmi krajní situacea tak k tomu také přistupují. Bohužel někdy nezbývá jiná cesta.

Helena Zeťová, zpěvačka: NEZachovala bych stav, který je nyní. Ty nechtěné děti pak většinou

stejně končí v „děcácích“ a vyrůstají z nich zločinci. Není to pak asi to„pravý ořechový“.

4

2 3 . 2 . 2 0 0 5Kdo se bojí, nesmí do Bruselu

Proč premiér, který ještě o víkendu s lítostívzkazoval prezidentovi, že jej nemůže vzíts sebou na summit Evropské unie s GeorgemBushem, náhle změnil názor a do Bruselu ne-chal včera jet Václava Klause samotného?Protože dostal strach, že ho tam v předsálízastaví prezident Chirac a zeptá se: „Tak co,Stanislave, kdy splatíte půjčku strýčku Viko-vi?“ A jeho velký vzor Blair jej chytne v pod-paždí a zaševelí mu do ouška: „Jsi si jist, žetvůj pravicový spojenec tu směnku dobře spá-lil?“ Západní státníci tyhle historky také znajía jako my se jimi dobře baví. StanislaveGrossi, děkujeme, odejděte!

Podnikatelka v nesnázích Šárka Grossová se roz-hodla vzdát projektu„luxusního bydlení“ napražském Proseku, kte-rý rozjela se svou ka-

marádkou bordelmamá Barkovou. „V téhle ze-mi se prostě nedá podnikat,“ postěžovala si.Prosím vás, poraďte jí: nevíte o nějaké zemi,kde se dají poctivě vyprat špinavé peníze?

Drží se své židle Proč má ministr Cyril Svoboda tak rád pre-miéra Grosse a křičí, že jeho stranický šéfKalousek „nemá mandát“ k rozbití koalice?Odpověď je nachlup stejná jako v případě mi-nistra Němce: padne-li premiér Gross, padnevláda a v žádné další nebude Svoboda minist-rem zahraničí. Víc: v žádné další vládě už ne-bude vůbec.

Hovory Z Blblán „Jakmile se někdo stane nejpopulárnějšímpolitikem, je třeba ho ,kopnouti do kotníku‘,“zhodnotil Václav Havel v pondělí na Radio-žurnálu aféry premiéra Grosse. „Co on prove-dl? Půjčil si na byt. Kdekdo si půjčil na byt. Onse akorát podivně kroutil a mlžil, když ho vy-slýchali, od koho si půjčil. Jiní to dělají ši-kovněji.“ Analogii se sarajevským atentátemz roku 1997 Havel odmítl: Klause opustili jehospojenci „zhnusení celou tou kauzou těch po-divných peněz uvnitř vládnoucí strany…Dílem tento rozpad vlády byl i projevem ne-souhlasu se způsobem, jakým byla ta vládavedena. S arogancí premiérovou a s manipu-lací…, s ponižováním ministrů.“ Aha, takžekdyž premiér ponižuje ministry, je to horší,než kdy lže a krade? Nějak v tom hodnoto-vém žebříčku naší morální autority číslo jednamám trošku guláš.

n á z o r y / d a n e š ů v ( o b ) d e n í č e k

Václav Havel tápe v proměnách

Bývalý prezident Václav Havel, světově nejproslu-lejší Čech současnosti, se nedávno, poprvé podvou letech, v televizním pořadu vyjádřil k palči-vým problémům České republiky – státu, jemužpřed více než patnácti lety „přinesl“ svobodu.Tentokráte to byl jiný Havel.

Zatímco v roce 1989 hřímal z balkónů za opra-vdovou vládu lidu, za občanskou společnost, v nížo zásadních otázkách nebudou rozhodovat „rov-nější mezi rovnými“, dnes tápe na půli cesty zpět.Prý referendum k evropské ústavě nemá smysl,

lidé jí stejně nerozumí. V tom má pravdu, běžný občan ústavu nechápe,ba se ji ani nesnaží pochopit. Ale... Havel tímto výrokem de facto povy-šuje diskutabilní zasvěcenost politika nad – zdálo by se – samozřejméprávo každého z nás. Právo mít možnost svobodně se rozhodnout vevěci, jež zcela jistě, aniž si to třeba dnes plně uvědomujeme, ovlivníbudoucnost naší i dalších generací. Pokud volíme svobodu a svéprávnostjednotlivce, je takovým právem i možnost k urně nejít či – dokonce –vhodit lístek v závislosti na subjektivních dojmech a pocitech – to je „rizi-ko“ přímé demokracie.

Václav Havel brojí a píská proti tomu, co před lety spolu s dalšími „vy-cinkal“ na náměstích, zač v éře komunismu neváhal trávit život ve věz-nicích. Neptá se, proč je ústava tak složitá a „technicistní“, raději by šma-hem svěřil občany-ovečky do rukou moudrých politiků-náhončích. Nadtím, zda by právě plebiscit nepřispěl k částečné popularizaci stěžejníhotématu a zda by „nesnesl“ otázku euroústavy z ministerských salónků dodomácností a kanceláří, se už raději vůbec nezamýšlí.

Havlovo tápání lze odhalit i v dalších sférách.Ekonomice nikdy příliš nerozuměl, to ostatněvýznamnému literátovi, dramatikovi či myslitelinikdo nazazlíval. Dříve se k ní však také přílišhorlivě nevyjadřoval. Ne tak nyní. Ve zmíněnémtelevizním pořadu přirovnal stát, který láká – tře-ba formou nižších daní – velké nadnárodní spo-lečnosti k investicím na jeho výsostném území,k prostitutce. K děvě, jež své lechtivé služby zišt-ně nabízí kolemjedoucím ve skleněných vitrínáchpodél výpadovky E55. Taková metafora je jistělíbivá, v hostincích se o ní bude diskutovat ještě

možná za týden, avšak kulhá na všechny nohy. Zahraniční investoři ne-jenže v Česku platí daně, ale také zaměstnávají české občany, přinášejízahraniční know-how a inovace. A navíc, pokud na ně dohlíží efektivnía obtížně korumpovatelné úřady, jsou tyto nadnárodní společnosti nuce-ny zavést například ekologicky co možná nejšetrnější výrobní procesy.A o ekologii by měl „stále zelenější Havel“, jak sám sebe nazval, jevit pri-mární zájem.

Bohatý zahraniční investor ve spojení s řádným úřednictvem zvýší bla-hobyt celé společnosti. Čím, kromě peněz, prospěje záletník lehké dívce?Havel v minulosti, nejen ve svých dramatických dílech, jistě nalezl bez-počet trefnějších přirovnání.

Ú n o r o v ý ú m o r i h u m o rt u z e m s k é h o p o l i t i c k é h o t y j á t r u

5

Organizace spojených marodů?

Tak jako koroze prostupuje postup-ně železem, jsou i lidské instituce vy-staveny postupnému úpadku. Zdá se,že tu panuje přímá úměrnost: čím jetaková instituce mohutnější, vyžadu-jící složitý byrokratický aparát, tímje i její chátrání nabývá astronomic-kých rozměrů. Na našem kontinentuto můžeme názorně pozorovat nakdysi slibné evropské integraci ně-

kdejšího Evropského hospodářského společenství postupně ústící dodnešní superbyrokratické Evropské unie.

O něco málo letitější je i mamut Organizace spojených národů. Rezavízdatně zhruba od druhé poloviny padesátých let, kdy nově vznikajícístáty z bývalých evropských kolonií zaujaly svá místa v mannhatanskémkolosu budovy OSN. S časovým odstupem je čím dál víc zřejmé, že znač-ná část dekolonizovaných zemí snadno podlehla pokušení socialistic-kých projektů podle sovětského mustru. Ostatně cesta tzv. osvobozene-ckých hnutí byla lemována sovětskými poradci a zbraněmi. Zvláštníškolící střediska v SSSR a přidružených zemích vyráběla osvoboditelejako na běžícím pásu (u nás Univerzita 17. Listopadu).

Zmiňme se ještě o „hnutí nezávislých zemí“ jako byla Indonézie,Egypt, koketovala s ním Indie a ideologicky se zde snažil vévodit jugo-slávský Tito. Všechny tyto projekty dostávaly znamenitou podporu napůdě OSN. Končily – a končí ve velké většině v chaosu korupce, lokál-ních válek genocidního charakteru s všudypřítomným hladem a infekč-ními chorobami, tedy jevy nevídanými za doby koloniálního panství.

Vzájemná podpora těchto novodobých uzurpátorů na půdě OSN jesmutným faktem. Vzpomeňme na podporu palestinských teroristů, eti-opských marxistů svrhnuvších nejstarší nezávislý státní útvar na světě,trapnému přihlížení na intervenci Castrových vojáků v Angole atd, atd…

Zatímco Afrika se podobá vypleněnému spáleništi, byrokratický kolosOSN jen kvete. A je jen příznačné, že pro samé organizační záležitostijejí generální tajemník zareaguje na tsunami jako jedna z posledních svě-tových vůdčích osobností. Náš občan si může snadno udělat svůj úsudeko aparátu, jemuž může předsedat někdo takový jako Kavan. Zkrátka: pošedesáti létech existence této kdysi nadějné instituce vidíme neklamnéznámky úpadku. Vážně ji už nebere nikdo, ať už z mocných, nebo z bez-mocných zemí světa.

n á z o r y / d a n e š ů v ( o b ) d e n í č e k

Lukáš Kovanda , šé f redak tor Por tá lu

Jan Pa točka , zás tupce šé f redak tor a Por tá lu

Ideální parťák pro Bubílkovou Když už hovoříme o našem Robinsonovi, vzpo-meňme i jeho věrného sluhu Pátka. PolitologJiří Pehe článkem Špidlo, vrať se! oslavujev Literárních novinách předchůdce premiéraGrosse takto: „…ten nešťastník byl opravduslušný! Zcela evidentně nekradl, pracovalosmnáct hodin denně, a to, co říkal, myslelvětšinou vážně!“ Jsou momenty jako tento,kdy se sebevtipnější komentář nevyrovnáoriginálu.

21. 2 . 2 0 0 5Nechte nás ještě žrát

Kdo v posledních dnech sleduje chování mi-nistra a šéfa US Němce, musí se buď nahlassmát, nebo propadat hluboké depresi. Uniesvobody, strana Pravdy, Lásky a Nového poli-tického stylu, se de facto stala jedním z křídelČSSD, a to tím zdaleka nejloajálnějším k vel-kému strojvůdci. „Proboha, nedělejte vlny!“čtete úpěnlivou prosbu v očích mladého du-bajského novomanžela, „moc času nezbýváa my chceme ještě vládnout!“

Limity prognostika Šarapatky Zdeněk Šarapatka, bývalý šéfporadce premié-ra Grosse, byl loni na hodinu propuštěn poté,co vyzradil novinářům pendrekářskou minu-lost čerstvě jmenovaného šéfa úřadu vládyPavla Přibyla. Hodně toho na premiéra vía část z afér, které nyní otřásají jeho křeslem,má pocházet právě z jeho informačních zdro-jů. Nejnověji se Šarapatka dal na prognostiku:v páteční Mladé frontě napsal, že se Gross nabřeznovém sjezdu ČSSD chystá odstoupitz funkce předsedy strany a ponechat si „pou-ze“ vládu. Odpovědnost za očekávaný volebnídebakl by padla na někoho jiného a Gross byse pak chutě vrátil na teplé místečko do sně-movny. Plán to není zlý, podmínkou jeho úspě-chu ale je, že bude Gross ještě v březnu pre-miérem. Věřte, ani Šarapatka nemusí být vždyneomylný.

Charitativní Šárka Šárku Grossovou vel-mi mrzí, že má z roz-hodnutí svého muženačas opustit společ-ný byznys se svoupřítelkyní bordelma-má Barkovou, „pro-tože to podnikání by-lo absolutně čisté“.A co bude dělat teď?„Chci se věnovat cha-

ritě,“ říká. Konkrétně půjde o projekt výstav-by luxusních sociálních apartmánů se sau-nou, whirlpoolem a relaxačním a masážnímsalónem.

Lidé se mění. Mění je životní osud, přátelé, peníze či pouhá funkce.Názor Václava Havla bude Čechy vždy sledován, analyzován i kritizován.Exprezident by měl více vážit to, co vypouští z úst. Už jen proto, aby kestáru lacinými slovy nepopřel či nezpochybnil to, zač před lety tvrděbojoval svými činy.

6

18 . 2 . 2 0 0 5Jak zchladit Kalouska

Lidovecký šéf Kalousekna počátku týdne vyhlá-sil, že doba Grossovýchvysvětlování skončila,vyzval premiéra k „aktiv-ním krokům“ a současněinicioval jednání lídrů

parlamentních stran. Nad Grossem se stáhlymraky. Pak premiér na dálku vzkázal, že sipo návratu z cest s každým z koaličních líd-rů pohovoří separátně, načež Kalousek oto-čil a zveřejnil své „tvrdé“ požadavky vůčipremiérovi. Na jejich základě Gross naokosplatí fiktivní milionový dluh strýčku Vikovi,Šárka předá správu svých firem „renomova-né kanceláři“ bordelmamá Barkové a pojedese dál, močálem černým podél bílých skal.Proč Kalousek tak najednou stáhl ocas? Inu,neměl moc velkou chuť si od Grosse mezičtyřma očima vyslechnout, co na něj Mlýnzjistil.

Night-club U korytářů Při včerejších interpelacích premiér Gross po-slancům ODS řekl, že jej „mrzí“, že se za šes-timilionový úvěr jeho ženě zaručila trestně stí-haná Libuše Barková. „Ale když podnikatzačínaly, tato situace ještě nebyla,“ vysvětlil.Jenže bordelmamá byla Barková už dřív, a toGrosse nemrzí? Vlastně co by ho mrzelo, kdyžuž přes půl roku šéfuje sám mnohem většímubordelu ve Strakově akademii.

Novinky z naší ZOO Ministr Zdeněk Škromach přirovnal aféru ko-lem financování bytu premiéra Grosse a pod-nikání jeho ženy k situaci, kdy komár štípeslona. Rozdíl je prý v tom, když pak slon šláp-ne na komára. Je-li Gross slon a čeští žurna-listé komáři, pak se my komáři máme na cotěšit. Škromachova loajalita hraničící se ser-vilitou napovídá, že se hroch už zřejmě roz-loučil s nadějí, že by v březnu vyhodil slona zesedla.

Ministr v říši divů Premiér Gross minulý týden umravňoval vlád-ního maskota Martina Jahna. Zakázal mu říkatnahlas, co si myslí o koncepci zdravotnické re-formy z dílny ministryně Emmerové. „Já sesnažím do programu vlády dostat reálné eko-nomické řešení problémů,“ postěžoval si pakJahn a prozradil, že „někteří sociální demo-kraté… zpochybňují i uznávané organizace,jako je Světová banka.“ Pro pána Jahna, čemuse diví? Na reálné ekonomické řešení problé-mů Gross nikoho nepotřebuje; jediné, co po-třebuje, je nějak to ve funkci doklepat do jarapříštího roku.

Bída multikulturalismu

V dnešní době převážně levicovými intelektuály tolikprotěžovaná teorie multikulturalismu zamořuje intelek-tuální ovzduší národních států. Multikulturalisté obha-jují práva všech možných i nemožných menšin, avšak,s trochou nadsázky, se dnes nejohroženější menšinoustává zdravý, heterosexuální bílý muž vyznávající mo-rální hodnoty západní civilizace. A nedej bože, když je

ke všemu ještě kapitalista. Způsobil totiž veškerá zla dějinného vývojea neustále způsobuje. Vykořisťuje své zaměstnance tím, že jim dává prá-ci, sexisticky uráží emancipované ženy tím, že jim např. podrží dveře, do-mnívá se, že rodina je základ společnosti, a proto nepodporuje perverz-ní svazky, jelikož je považuje za něco, co je proti přírodě. Ke všemu bychtěl, ten kulturní imperialista zachovat zvyky a tradice své kultury a své-ho národa, čímž diskriminuje, chudáky, všechny uprchlíky, kteří se valípo vlnách do jeho země (asi z toho důvodu, že doma se jim žilo lépe).

Dnešní nezdravý posun v diskusi kritizuje J. O’Sullivan: „Aniž by si tohoněkdo příliš všímal, dostala se diskuse kolem imigrace v poslední době doúplně jiného myšlenkového kontextu. Důsledkem tohoto nového uvažová-ní je to, že povinnost cosi změnit se přenáší z imigranta na hostitelskouzemi. Imigrace není pociťována jako významná událost v imigrantově ži-votě – ten se prostě přesunuje někam jinam. Měl by mít právo tak učinit –ať už z hlediska morálního nebo z hlediska zákona –, jinak by ale měl mítmožnost ponechat si své staré já. Spíše než by se on změnil a přizpůsobilse svému novému prostředí, měla by hostitelská země přizpůsobit své zvy-ky a instituce jemu… Můj závěr… (ale) zní, že imigranti by se měli přizpů-sobit potřebám a hodnotám hostitelského národa spíše než naopak.“1

Multikulturalista Kymlicka naopak požaduje pro kulturní menšiny (včet-ně žen!) tato práva: programy afirmativní akce, garance jistého počtukřesel v zastupitelských orgánech, revizi učebních programů ku většímuprospěchu menšin, zpružnění pracovní a otevírací doby s ohledem na ná-boženské svátky imigrantů, zpružnění pravidel oblékání v různých veřej-ných institucích (např. problém turbanů u příslušníků policie, či při jíz-dě na motocyklu), antirasistické vzdělávací programy, jazykové kodexyzakazující na pracovištích a školách používat rasisticky, sexisticky čihomofobicky zabarvených výrazů; výcvik v kulturní rozmanitosti propolicisty, sociální pracovníky apod.; směrnice pro veřejnoprávní médiaupozorňující na etnické a rasové stereotypy; státní finanční podporuetnických festivalů a studijních programů atd., atd.2

Tyto požadavky pozitivní diskriminace ale nejsou ničím jiným než rasis-mem naruby diskriminujícím příslušníky původního národa, navíc doznačné míry omezující tradiční demokracii. V jednom svém článku jsemnapsal: „…opravdový vlastenec si váží ostatních národů, pokud nechtějíomezit svobodu, tradice a práva národa jeho.“3 V tomto případě však imi-granté naši svobodu, práva a tradice ohrožují.

Velevážení imigranté (a pan Kymlicka) by si mohli uvědomit jednu věc:oni vstupují k nám, a ne my k nim. My jsme zdědili svou zemi a svá

n á z o r y / d a n e š ů v ( o b ) d e n í č e k

7

národní práva a máme právo o budoucnosti své země rozhodovat sami,nikdo jiný. Oni mají svobodnou volbu přijmout nebo nepřijmout našikulturu a identitu. Jak totiž ukazuje dnešní situace – rozvoj islámskéhoterorismu, problémy s arabskými i jinými imigranty ve Francii i jindev Evropě a řada světových mezikulturních konfliktů (Indie, Palestina) –přináší „mnohokulturnost“ střety kultur a civilizací, protože jejich mo-rální hodnoty jsou v jedné společnosti neslučitelné.

Navíc je sporné, zda je imigrace pro Evropu potřebná, ač populace stárnea lidí ubývá. Pokud se prosadí důchodová reforma, jež ponechá odpo-vědnost za své stáří na individuu nebo pomoci rodiny a při prodlužová-ní střední délky života se prosadí delší odchod do důchodu, není úbytekobyvatelstva žádnou hospodářskou katastrofou. Výsledné bohatství sesice zmenší, ale bude se o něj dělit méně lidí.4

Na závěr své politicky nekorektní úvahy musím naprosto souhlasit s tou-to tezí Romana Jocha: „Multikulturalismus čili přesvědčení o inherentnírovnosti všech kultur a civilizací je vrcholem egalitářské vášně levice. Jesoučasně určitým vrcholem relativismu: právě tak, jako systematizacírelativismu ve filosofii dostaneme postmodernismus, tak systematizacírelativismu v politické filosofii vzniká multikulturalismus.“5

1) O’ SULLIVAN John: Kterak nepřistupovat k imigraci, Bulletin Občanského institutu

č. 143, červenec 2003

2) BARŠA Pavel: Politická teorie multikulturalismu, CDK Brno 2003, s. 47–48

3) PETŘÍK Lukáš: Vlastenectví – konzervativní postoj, in: Portál 2/2004, s. 19

4) LOUŽEK Marek: Nesmyslné nářky nad populačním vývojem, in: Newsletter (CEP),

únor 2004, s. 3–4

5) JOCH Roman: Pravice a levice, Bulletin Občanského institutu č. 56, duben 1996, s. 17

16 . 2 . 2 0 0 5Kabinet dle Grossova gusta

„Individuální problémy pana premiéra ohrožujíakceschopnost vlády České republiky,“ řeklšéf KDU-ČSL Kalousek a svolal mimořádnéjednání koaličních lídrů. V ČSSD se rozklepalistrachy a Unie svobody ze svých ministerstevzačala svážet barokní nábytek: všichni vědí,co takový signál od koaličních lidovců zname-ná. Jen premiér Gross zachovává klid. Z ná-vštěvy v Paříži Kalouskovi vzkázal, že ho v ko-alici nedrží, a dodal: „Myslím, že si velicedobře poradíme i bez KDU-ČSL.“ Má už všepromyšlené: tři lidovecké ministry prostě od-volá a nahradí je Pavlem Přibylem, FrantiškemJanečkem a Libuší Barkovou.

Po Roccovi Stanislav Libuše Barková, „dávná rodinná známá“ Šárkya Stanislava Grossových a „majitelka nemovi-tosti, v níž sídlí pražský nevěstinec Escade“,v něm před vstupem do vysoké politiky půso-bila jako regulérní bordelmamá. Ve svém bor-delu realizovala natáčení „péčka“ s proslulýmitalským hřebcem Roccem Siffredim a ve skle-pě plánovala vybudovat „největší S/M jeskyniv Evropě“. Ze sado-maso jeskyně sice sešlo,ale to, co dnes rozjíždějí s premiérovou rodin-kou, je ještě větší maso.

Kam to jenom dal Jiří Vacek, lidovecký náměstek ministra vnitraa lžiinženýr, složil funkci poté, co se mu nepo-dařilo najít maturitní diplom. Díval se všude: doskříně, pod stůl, pod matraci, dokonce i podkoberec… nikde nic. Proč nezavolal do němec-ké školy, kde měl diplom získat, aby mu poslaliduplikát? Jednoduše proto, že v detoxikačníchcentrech žádné diplomy nevystavují.

Více glos a postřehů objevíte v Danešově(ob)deníčku na www.danes.cz.

n á z o r y / d a n e š ů v ( o b ) d e n í č e k

Lukáš Pe t ř ík , r edak tor Por tá lu

V Z K A Z

No nepůjčili byste jim?

Přinášíme vám exkluzivní interview s novinářem, dramatikema spisovatelem Benjaminem Kurasem. Autor knížky „Tao v se-xu“, vyhlášený gurmán i milovník života přebývá „napřeskáč-ku“ v Británii i v Čechách. Možná díky tomu si udržuje svěžínáhled na současný integrační proces v rámci Evropské uniezrovna tak, jako na možnou hrozbu případné „islamizaceEvropy“. Právě kolem islamistů, jež si ochočují starý konti-nent, se převážně točí i tento rozhovor.

Kromě toho, že jste znám jako velký kritik Evropské unie, tak se o vástaké ví, že jste odpůrcem islamizace Evropy a nekontrolovatelného přívaluimigrantů. V jakém okamžiku života jste došel k takovému názoru naislám a imigraci? Co bylo vaší hlavní motivací?

Toho dne, kdy byl starostou mé čtvrti zvolen sousedAhmed Shahzad, který mě spolu s dalšími třemi, po islámskuoděnými sousedy pár měsíců předtím veřejně vynadal do ra-sistů, když jsem ho na setkání radních s občany slušně požá-dal, zda by nemohl své povídání (po asi půlhodině blábolení)zkrátit, neboť na slovo čekají desítky občanů. Ten jeho půlho-dinový blábol byl o tom, že zatímco my všichni musíme platitparkovací poplatky na nově zavedených zákazech volnéhoparkování, našim muslimským spoluobčanům musí být dovo-leno parkovat zdarma v okolí místních mešit v dobách modli-teb. Zda se to dá nazvat motivací, nedovedu posoudit.

Víte, že na internetovém serveru Muslimské listy je obrázek vlajky EUa u ní nápis Evropská unie – náš domov?

Nevím, Muslimské listy neznám, ale nepřekvapuje mě to.

Můžete nám něco říci o tom, jak probíhaly irácké volby v Británii? V mé-diích se ukázalo, že Iráčané byli napadeni muslimy z jiných zemí…

8

r o z h o v o r : i s l a m i s t é s i o c h o č u j í e v r o p u

B e n j a m i n K u r a s :

S e b e m r s k a č s k ý Z á p a d

s e t o t a l i t á r n í m u v i t a l i s m u i s l á m u

t ě ž k o u b r á n í

Buď je to kachna, nebo si to už britská média nedovolilanapsat, aby nevyvolala hněv muslimů. Nějak mně ta napade-ní unikla. Všiml jsem si jen zpráv o radostných a hrdých irác-kých voličích.

Souhlasil jste s válkou v Iráku? Totiž mezi konzervativci na to nebyl jed-notný názor – proti byli např. paleokonzervativci v USA, u nás např. i pre-zident Václav Klaus…

Souhlasil jsem se svržením Saddámovy tyranie a s poku-sem o zavedení demokracie v některém z islámských států.Vycházel jsem při tom ze stejné teorie, jako George Bush, žetyranie představují pro svět věští riziko, než demokracie či po-dobné humánní systémy. Platnost – či přinejmenším záhod-nost – této teorie mně nevyvrátila ani poměrná nepřipravenostspojenců na organizaci Iráku po invazi. Rozhodně pokládámza kýžené v tomto pokusu o demokracii pokračovat, dokudse mimo veškeré pochybnosti neprokáže, že demokracie jes islámem skutečně neslučitelná. V tom bude Irák jakýmsilakmusovým papírkem. Přitom ale těžko chápu, proč se trvána tom, že musí zůstat pohromadě nepřirozeně udržovanýcelek tří nebo čtyř vzájemně nevraživých etnik, který splácalidohromady Britové z rozpadlé Osmanské říše před necelýmstoletím. Proč například neumožnit svobodu a demokraciiKurdům, kteří o ni stojí a mohli by být spolehlivými spojenci(dokonce bohatými na ropu), a přitom ji vnucovat šiítům, kteříby raději měli teokracii.

Lze podle vás vyvážet demokracii do společností, kde ještě funguje kme-nová a rodová společnost? Není lepší spíše podporovat „rozumné“ seku-larizované a umírněné vojenské diktatury, které brání v uchopení mocifanatikům? Narážím tím např. na Atatürka v Turecku.

Nemám na to jasnější odpověď, než jsem dal v té předcho-zí otázce. Za pokus to stojí, dokud se neprokáže, že to za žád-ných okolností není možné. Totéž se říkávalo velmi nedávnoo zemích postkomunistických, předtím o Španělsku, Portugal-sku a Řecku, předtím o Německu a Japonsku.

Myslíte si, že dojde, či už dochází ke Střetu civilizací nebo Smti Západu?Jistě jste poznal, že tím narážím i na knihy Samuela Huntigtona a PataBuchanana.

Už probíhá, a nedovedu si představit, jak se neustáleo sobě pochybující morálně degenerovaný Západ, který ztrácí

9

r o z h o v o r : i s l a m i s t é s i o c h o č u j í e v r o p u

sebevědomí, sebeúctu a pud sebezáchovy jako nezbytnoumotivaci k sebeobraně, může ubránit geometrickým tempemsílící vlně vitality, sebejistoty a totální jediné pravdy islámu.

Kolik antisemitistických (míněno protižidovských) útoků v Evropě či Britániiprovádějí muslimové a o čem to podle vás vypovídá?

Podle zjištění jedné velké studie EU je to okolo 90 procent,alespoň ve Francii. Ta studie ale byla cenzurována, aby neura-zila muslimy, a její shrnutí pro veřejnost místo toho uvádělopravicový extremismus jako hlavní motivaci, než si ji celou pře-četlo pár investigativních novinářů. Pravicový extremismus veskutečnosti zůstal zhruba stejný, jako v předchozích letech.O čem to vypovídá? Nejspíš o pravdivosti Izajášova proroctví,že „v každé generaci bude někdo, kdo vás bude chtít zničit“.Znamená to taky asi, že Evropa brzy opět přestane být proŽidy bezpečný kontinent. Většině Evropanům to asi bude vy-hovovat. Evropa dodnes nedokázala Židům odpustit holocaust.

Myslíte si, že islámský fanatismus je jen okrajovou záležitostí islámu neboje fenoménem široce rozšířeným a nakonec i logickým vyústěním muslim-ské věrouky rozlišující svět na „území míru“, kde vládne islám, a „územíválky“, které musí být dobyto? Není islám extrémní ze své podstaty?

Že není záležitostí okrajovou, se ukázalo už na počtecha společenském průřezu britských muslimů, kteří pálili v uli-cích knihy Rushdieho a žádali jeho spravedlivé „potrestání“ zaurážku víry. My, naivní Zápaďáci si pořád myslíme, že urážkyse neřeší zabíjením a pálením, nýbrž diskusí a nanejvýš sou-dem. To bude možná zase brzy na dlouho věcí minulosti.

Co si myslíte o teorii tzv. multikulturalismu. Není to po 11. září a nedáv-ných událostech v Holandsku jen prázdná utopie levicových snílků?

Mám okolo sebe rád směsici kultur, pokud gravitují ke spo-lečnému jmenovateli, jímž jsou kultura, tradice a zákony hos-titelské země. Tak mohou příchozí kultury být přínosem, jakse dá dokázat na staletích různých vln imigrace. Zároveň bychale pokládal za spravedlivější a logičtější, kdyby uprchlíciprchající z tyranie bránili ten systém, který jim poskytl útulek,místo aby se snažili jej nahradit systémem, před nímž uprchli.Připadá mně to, jako kdybychom v osmašedesátém z ko-munismu všichni prchali na Západ nastolovat komunismus.A rmoutí mě, že tuto podobnost dnes nikdo nevidí. Nechci zdevyslovovat soud, zda západní demokracie je systém ve všema navždy nadřazený všem jiným, akorát se mně pod tímto re-žimem žije ze všech existujících nejradostněji a nerad bych jejměnil za jiný – zvlášť je-li to takový, který by mě nenechal žítvůbec, tím méně radostně.

Proč podle vás nacisté (např. Heinrich Himmler) podporovali islám a řadamuslimů byla obdivovateli Hitlera a sloužila i v SS (divize Handschar,Skandenberg)? Existuje spojitost mezi nacismem a islámem?

Vzájemné sympatie mezi všemi totalitními myšlenkovýmisystémy existují od té doby, co někdo přišel s nápadem tole-

rantního, spravedlivého a liberálního uspořádání vztahů mezilidmi. Jako první s takovými nápady přišli židovští proroci, cožmožná vysvětluje, proč jsou Židé vždycky jedním z prvníchterčů každé totality. Taky se podle toho totalismus pozná hnedv začátcích. Antisemitismus je vždy jakýsi barometr, kterýukazuje, že tlak totalismu stoupá.

Souhlasíte s tezí bývalého poradce Margareth Thatcherové Johna O’Sulli-vana, že imigranté by se měli přizpůsobit a přijmout identitu hostitelskézemě, a ne naopak?

Samozřejmě.

Jak se vůbec k otázkám imigrace staví britští konzervativci? Je jejich po-stoj podobně vybledlý jako k Evropské unii po odchodu M. Thatcherové?

Jednak je, jak říkáte, vybledlý. Jednak je odsouzen k záni-ku už v zárodcích, jak se ukázalo, když Michael Howard chtělkontrolu imigrace dát do volebního programu. Levicová médiaho označila za rasistu a EU ho upozornila, že touto otázku seuž vůbec nemusí obtěžovat, protože jakoukoli kontrolou při-stěhovalectví by porušil nový evropský zákon, podle něhožpouze Brusel smí výlučně rozhodovat o migračních „tocích“,jak to humánně nazývá evropská ústava.

Má islám se svým brutálním zacházením se ženami v západní společnos-ti místo?

Já mám ženy rád a chtěl bych, aby nám pro změnu vládlyony, tak si nedovedu představit, jak to s tím islámem skloubit.

Co říkáte tomu, že EU posílá peníze palestinské samosprávě, která je pakposílá muslimským teroristům?

Je to už v souladu s myšlením většiny Evropanů, kteříz 60 % pokládají Izrael za největší hrozbu světového míru,a dovedu si to vysvětlil opět jen tím, že Evropa stále neníschopna odpustit Židům za holocaust a docela se těší, jak jimzas někdo napráská.

Ve svém článku Neomarxismus a vláda puberty píšete o tom, že příslušnícinové levice bojují za feminismus a homosexuály, stejně tak jako za islám,který předchozí dvě skupiny nenávidí. Jak si tento paradox vysvětlujete?

Schizofrenií.

Máme přijmout Turecko do EU? Řada euroskeptiků, jako např. David Hanák,je pro, řada ale proti…

To záleží na tom, jak chcete zrychlit islamizaci Evropy a jejíekonomický kolaps. Přijetím Turecka se počet evropských mus-limů zpětinásobí z 20 na 100 milionů. A všichni budou mít za-ručené právo na sociální podporu ve všech členských státech.

Jak bránit Západ?Jestliže nevíme proč, je to otázka nezodpověditelná.

p t a l se Lukáš Pe t ř ík

10

vojenskou akademii. Co způsobilo to, že jste své sny o vojenské kariéřenemohl zrealizovat?

Násilné přejmutí moci v Československu komunisty v úno-ru 1948.

Kdy jste si poprvé uvědomil, že jediný účinný a adekvátní způsob bojeproti komunistické diktatuře je se zbraní v ruce? Jaká panovala v tédobě atmosféra mezi vašimi známými v Poděbradech?

Po únoru 1948. Byl to vývoj, který dospěl začátkem pa-desátých let. Komunisté vyhlásili třídní boj většině našehonároda. Zatýkání jinak smýšlejících bylo na denním pořádku.Popravy vlastenců se množily. Mezi našimi známými panovalstrach. Lidé očekávali pomoc od západních spojenců, odAmeriky. Politické řešení na národní úrovni bylo nemyslitelné.My jsme toto vyhlášení války komunisty přijali.

V úvodu vaší odbojové činnosti jste plánovali útok na autobus StBu Kolína. Proč jste nakonec tuto akci nezrealizovali?

Pro nedostatek času před odchodem do zahraničí.

Při vaší první akci jste zlikvidovali na policejní stanici v Chlumci nadCidlinou, 13. září 1951, příslušníka SNB Oldřicha Kašíka. Jak tato akceprobíhala a co bylo jejím cílem?

Cílem této akce bylo získání zbraní pro další akce a uděle-ní morální rány ozbrojeným složkám komunistické diktatury.Akce byla úspěšná, ale zbraně jsme při této akci nezískali.

Při druhé akci, 28. září 1951, jste přepadli policejní stanici v Čelákovi-cích, díky které se vaše skupina vyzbrojila samopaly a pistolemi z arze-nálu této stanice. Přitom zahynul četař Jaroslav Honzátko, což je vám do-dnes vytýkáno vašimi oponenty a komunisty. Jaký je váš úhel pohledu nalikvidaci tohoto policisty? Bylo skutečně hlavním motivem odstranění ne-bezpečného svědka?

Pan Honzátko se stal členem SNB dobrovolně. Složil přísa-hu věrnosti komunistické straně, která v Československu vy-hlásila diktaturu proletariátu a třídní boj většině občanů náro-da. Slíbil bojovat a i položit život pro zájmy této strany. PanHonzátko v tomto boji padnul. Omluvu nehledáme.

Jak jste se vypořádali se strachem a obavami o životy své a zejménasvých blízkých po prvních dvou akcích? Komunisté se po vzoru nacis-tů mstili nejen svým oponentům, ale také jejich příbuzným a blízkým –bylo obtížné plánovat další protikomunistickou činnost za těchto okol-ností?

r o z h o v o r : n e v y z n a m e n á n i , p ř e s t o h r d i n o v é

Vážení čtenáři, přinášíme vám exkluzivní rozhovor s členemlegendární odbojové protikomunistické skupiny, panemJosefem Mašínem. Rozhovor s člověkem, který jako jedenz mála pochopil, že proti zrůdnosti komunismu lze bojovatpouze se zbraní v ruce. Dokázal se svým bratrem a druhyvzdorovat přesile několika desítek tisíc sovětských a výcho-doněmeckých vojáků a policistů. Je člověkem, který by seměl stát příkladem pro nás i naše děti, a ukázkou toho, žedostatek odhodlání, odvahy a vlastenectví dokáže překonati nepřízeň osudu, přesilu nepřítele a ze zdánlivě bezna-dějných situací učinit ty vítězné.

Pane Mašíne, váš otec, generál Josef Mašín je legenda protihabsbur-ského a především protinacistického odboje, člen známé odbojové sku-piny Tři králové, hrdý muž, který neváhal odejít od rodiny a bojovatproti nacistické diktatuře. Jaké jsou vaše vzpomínky na otce z dětství?Vychovával vás určitým způsobem k lásce k vlasti, k odporu vůči nespra-vedlnosti a diktaturám?

Náš otec byl voják, jeho úkolem bylo sloužit vlasti. Pro násbylo samozřejmé, že budeme jeho příkladu následovat.

Jak jste s bratrem Ctiradem a sestrou Zdenou snášeli nepřítomnost otceu rodiny během jeho odbojové činnosti?

Naše matka nás vedla ve víře, že Německo bude poraženoa že se náš otec, který bojuje proti Němcům v zahraničí, poskončené válce vrátí domů.

V roce 1946, když vám bylo čtrnáct let, jste byl spolu s bratrem v Podě-bradech vyznamenán prezidentem Benešem „Za chrabrost“. Můžete na-šim čtenářům přiblížit okolnosti vaší protinacistické činnosti?

Během války jsme pomohli k útěku ruským zajatcům, sa-botovali jsme vojenské transporty.

Jaký je váš osobní názor na prezidenta Edvarda Beneše? Narážím tím naobdobí kolem „Mnichova“ a jeho rozkazy, které znemožnily vojákům čes-koslovenské armády bránit Československo, a stejně tak na jeho pováleč-nou činnost, při které nezabránil komunistům v jejich únorovém puči?

Prezident Beneš byl slabý vůdce, selhal dvakrát. Čechoslo-váci naneštěstí, mimo Masaryka, v nedávné minulosti nemělimoc štěstí ve výběru svých vůdců.

Chtěli jste s bratrem Ctiradem jít ve šlépějích vašeho otce a začít karié-ru v armádě. Vy jste se chtěl stát vojenským pilotem, bratr chtěl studovat

J o s e f M a š í n :

P r o z a b i t é e s e n b á k y

o m l u v u n e h l e d á m e

Náš boj proti komunistické diktatuře jsme započali po zra-lé úvaze možných následků našich akcí. Ve válce se musí po-čítat se ztrátami na obou stranách. Naším cílem byla likvidacekomunismu v naší vlasti. Naším úkolem bylo být při plánová-ní našich akcí co nejopatrnější.

V listopadu 1951 provedla ve vašem domě v Poděbradech StB prohlíd-ku, během které byl zatčen a odvlečen váš bratr Ctirad, strýc Borek a na-konec i vy. Kdo přivedl StB na vaši stopu – byl to váš spolupracovníkBezucha nebo nadměrná míra spolupráce Koutného, který měl s vámi ode-jít na Západ? Jaké byly vlastně okolnosti a motivy spolupráce vaší skupinys těmito dvěma pány?

Naše spolupráce s panem Koutným, jehož jméno jsem usly-šel až po svém zatčení, byla omezena na náš souhlas jej vzíts sebou přes hranice. Jak k prozrazení přesně došlo nám neníznámo dodnes.

Jak jste snášel následující výslechy a bití v Praze v Bartolomějské ? Věděljste v té chvíli, že si vás StB vůbec nespojila s útoky v Chlumci a Čelá-kovicích a jste zadržován pouze kvůli plánu na útěk na Západ?

Pobyt v Bartolomějské a výslechy jsem snášel poměrnědobře. Hlavně pro to, že jsem si velice brzo uvědomil, ze StBo naší skutečné činnosti nic neví. Bezucha a Koutný nic ne-věděli, na Borka a na Radka jsem se mohl spolehnout, že nicneprozradí.

V zimě 1952 jste byl propuštěn. Dle mých informací jste neměl žádnézprávy o osudu bratra, strýce Borka ani ostatních, vám blízkým. I v tutochvíli jste byl pevně rozhodnut ve vašem boji pokračovat, nebo přecejen ve vás hlodala pochybnost? Nebylo by snadnější zařadit se do še-divé masy socialistického průměru a jako zbytek národa „držet hubua krok“?

Po mém návratu z vazby byl Borek již doma. Zda v našíčinnosti pokračovat pro nás nebylo otázkou. Náš první úkol,který jsme si uložili, bylo dostat Radka ven. Nevěděli jsme ze

11

r o z h o v o r : n e v y z n a m e n á n i , p ř e s t o h r d i n o v é

začátku, kde se v té době nalézal. Uvědomili jsme si, že v bu-doucnosti při našich akcích musíme být ještě víc opatrnější.

Po osmi měsících vyšetřovací vazby, bití a psychického nátlaku byl Ctiradodsouzen na dva a půl roku nucených prací v lágru v Jáchymově za od-mítnutí spolupráce s StB. Měl jste v té době o něm informace? Věděl jsteo jeho odsouzení?

O Radkově odsouzení a jeho přesunutí do Jáchymova jsmese dozvěděli až po několika týdnech po té, kdy už se do Já-chymova dostal.

Vaše skupina potřebovala na svou další činnost finance. Z tohoto důvodujste 2. srpna 1952 přepadli firemní automobil podniku Kovolis. Při tétoakci zahynul pokladník Kovolisu Josef Rošický, jenž se vám iniciativně po-stavil na odpor se zbraní v ruce. Mohl byste podrobněji popsat, jak celáakce probíhala?

Pan Rošický byl ozbrojený milicionář, který zapřel, že jeozbrojen. Jako milicionář složil též přísahu straně, za kteroubyl ochoten položit život. Při vystupování z automobilu vytáhlna mne svou nabitou pistoli. Nebyl jsem ozbrojen. Při násle-dující potyčce byl zastřelen svou pistolí.

Jak jste peníze získané z Kovolisu použili? K podpoře dalších akcí naší skupiny.

Po smrti Stalina přišla omezená amnestie, jež se naštěstí týkala i Ctirada.Čtvrtého května 1953 byl propuštěn, zároveň je však vaše rodina vyhná-na z Poděbrad do Činěvsi, do malého špinavého bytu bez topení a vody.Jak snášela šikanu své rodiny vaše matka?

Naše matka věřila, že diktatura proletariátu skončí zrovnatak, jako nadvláda nacistů. Během války byla vězněna naPankráci a v Terezíně. Naše matka plnila odkaz našeho otce.Morálně naši činnost podporovala, zrovna tak, jako podporo-vala našeho otce. Nestěžovala si! Měla i v Činěvsi své piano,na němž ráda hrála.

Josef MašínCtirad Mašín

Po návratu Ctirada z lágru jste plánovali vyhodit do povětří poděbradskýsekretariát KSČ, kolínskou rafinérii, zvažovali jste atentát na tehdejšíhoministra obrany Alexeje Čepičku. Proč z těchto plánů nakonec sešlo a ne-zrealizovali jste je?

Tyto akce potřebovaly důkladnou přípravu a čas. Čas jsmeneměli. Naše plánované akce nebyly zrušeny, pouze přesunu-ty na později.

Vaše skupina je především díky komunistické propagandě známa nejvíceakcemi ze září 1953, kdy jste na Moravě zapálili několik desítek stohů.Co bylo motivem těchto „ohnivých“ akcí? Jaký byl jejich dopad na širo-kou veřejnost? Vím, že jste v té době byl opět ve vězení, ale určitě jstetyto akce později s bratrem i ostatními probíral…

Cílem této akce bylo povzbuzení morálky nekomunistickéčásti obyvatelstva, hlavně selského stavu a způsobit hospo-dářskou škodu režimu. V této době komunisté tlačili na ze-mědělce, které nutili ke vstupu do JZD a zestátňovali země-dělskou půdu. Zemědělci, kterým byl ukraden majetek, bylinuceni pracovat ve státních statkách a v JZD. Oba naše cílejsme dosáhli.

V říjnu 1953 jste se rozhodli vy a Ctirad spolu s Milanem Paumerem,Švédou a Janatou opustit Československo. Proč jste se rozhodli k odcho-du zrovna v této chvíli? Vím, že jste plánovali svůj návrat zpět do vlastia chtěli jste pokračovat v boji proti komunistům – jak konkrétně jste sisvůj návrat představovali?

V třiapadesátém roce byla komunistická hysterie na vrcho-lu. Tisk hlásil téměř denně, že Amerika se chystá k ozbroje-nému útoku na mírový, komunistický tábor. Radia Free Europea Voice of America mluvila o blízkém osvobození utlačova-ných národů východního bloku, což byla otázka jen krátkéhočasu. Naši přátelé z důstojnických kruhů, kteří ještě nebylizavřeni, nebo již neodešli na západ, byli též toho názoru, žemusíme počítat s ozbrojeným konfliktem v nejkratší době.Z tohoto důvodu jsme se rozhodli odejít za hranice, na Západ,co nejdříve, abychom mohli informovat Američany o možnos-tech aktivního povstání v Československu a po absolvovánívojenského výcviku mohli přispět ke koordinovaným vojen-ským akcím v týlu nepřítele.

Dne 4. října 1953 jste se vlakem a pěšky dostali do tehdejšího východ-ního Německa. Proč jste volili cestu přes NDR a ne rovnou do ZápadníhoNěmecka?

Bylo nás pět. Při pokusu o přechod přes Šumavu by prav-děpodobně bývalo došlo k ozbrojenému konfliktu mezi po-hraniční stráží a naší skupinou. Cesta přes NDR vypadalasnadnější.

Tušili jste, jakou hysterii svým odchodem rozpoutáte v Československua zejména v bezpečnostních orgánech Východního Německa?

Nebýt následujících událostí v NDR, myslím, že by ke zmí-něné hysterii a návazujícímu soudnímu procesu s našimi přá-

12

r o z h o v o r : n e v y z n a m e n á n i , p ř e s t o h r d i n o v é

teli asi nebylo došlo. To byla reakce na náš úspěch, že jsmedosáhli Berlína i přes veškeré nasazené úsilí orgánů ČSRa NDR nám v tom zabránit.

Během vašeho boje o cestu do Západního Berlína jste prožili na útěkubezmála měsíc, v zimě, o hladu, v zádech s desítkami tisíc příslušníkůVolkspolizei a Sovětské armády. Můžete stručně popsat vaše putovánía boje, které jste za tu dobu zažili?

Část naší činnosti v ČSSR a naše cesta přes NDR bylapopsána v knihách: Ota Rambousek: „Jenom ne strach“, JanNěmeček: „Mašínové“, Zdena Mašínová/Rudolf Martin: „Čtyřičeské osudy“ nebo Jan Novák: „Zatím dobrý“. Další kniha,která využívá oficiálních historických dokladů z Ameriky,Stasi/VoPo (Volkspolizei – pozn. redakce) z Německa, Angliea z českých zdrojů, je v současnosti překládána do češtiny.V této knize se objeví mnoho informací, které v minulosti ne-byly zveřejněny nebo nebyly vůbec známy. Doporučuji též do-kumentární filmy Martina Vaďase „Země bez hrdinů, zeměbez zločinců“, který natočila Česká televize, nebo dokumenttelevize ARD „Luckauer Krieg“ autorské dvojice GeraldEnders/Ute Bönnen.

V bojích jste zlikvidovali několik příslušníků Volkspolizei, zároveň jsteztratili kamarády Švédu a Janatu. Jaký byl jejich další osud a jak jste ses tím psychicky vyrovnávali?

Naši přátelé padli za cenné ideály, za svobodu a pro de-mokracii ve své vlasti. Ctím jejich památku!

Do Západního Berlína jste se nakonec dostal vy, bratr Ctirad a postřele-ný Milan Paumer. Velmi rychle jste se přihlásili do americké armády.Podle vašich původních plánů jste se chtěli vrátit do Československa a po-kračovat v boji s podporou Američanů. Kdy jste si uvědomili, že vám ná-vrat nebude umožněn, že vás v boji proti komunistům v ČeskoslovenskuAmeričané nepodpoří? Jaká byla vaše bezprostřední reakce?

K závěru, že k brzkému osvobození Československa nedo-jde, jsme dospěli po skončení maďarského, neúspěšného po-vstání v roce 1956. V roce 1957 jsme se rozhodli sloužit v ame-rické armádě jenom do konce našeho tehdejšího závazku.

Po vašem odchodu začali komunisté ve své hysterii s okamžitou akcí pro-ti všem blízkým vaší skupině. Měli jste informace o osudu matky, Borkai ostatních, kteří vaši skupinu podporovali?

První přesnější informace jsme dostali až někdy v roce1956.

V březnu 1954 jste odjeli do Spojených států a okamžitě nastoupili k vý-cviku v americké armádě. Po úvodním výcviku ve Fort Dix v New Jerseyjste se přesunuli do Severní Karolíny k výcviku u proslulé 82. vzdušnévýsadkové divize. Nakonec jste byli převeleni k 77. speciální výsadkovéskupině, legendárním „zeleným baretům“, kde jste prošli výcvikem proboj v týlu nepřítele. Jak dlouho jste působili u „special forces“? Stále jstetoužili po návratu do Československa a obnovení boje proti komunistům?

13

Jsem zklamán. První garnitura politiků, kteří se dostali k mocipo roce 1989, se dopustila zločinů na českém lidu tím, že přija-la koncept kontinuity soudního řádu, který byl vypěstován bě-hem 40 let komunistické diktatury. Zproštěni jsme nebyli z niče-ho, neboť jsme nikdy nebyli oficiálně obžalováni. Naše „trestné“činy byly prohlášeny za promlčené. Vašek Švéda, Zbyněk Jana-ta a Ctibor Novák po vykonaném trestu smrti komunisty dostalikaždý ještě patnáct let zbytkového trestu v rámci rehabilitacea kontinuity z rukou dnešních českých demokratů.

V minulém roce vás, vašeho bratra a Milana Paumera navrhnul SenátParlamentu ČR na nejvyšší státní vyznamenání Řád bílého lva. I přes pod-poru mnohých významných českých osobností, včetně předsedy nejsilněj-ší politické strany ODS, Mirka Topolánka, jste k lítosti zhruba třetiny čes-kých občanů, kteří vás považují za hrdiny, vyznamenáni nebyli. Mnozítvrdí, že byste vyznamenání odmítli. Mohu znát váš názor?

Myslím, že ten návrh na udělení vyznamenání byl návrh naudělení vyznamenání za „odvahu“, což není důležité, rovněžnepokládáme za důležité, že pan prezident byl jiného mínění,než Senát. Můj bratr Radek, Milan Paumer a já, si vážímeúsudku těch a děkujeme těm, kteří nás na vyznamenání na-vrhli. Chtěl bych též poděkovat všem těm, kteří s námi sou-hlasí, že proti komunistům bylo nutné bojovat se zbraní v ruce.

Máte v úmyslu zavítat někdy v budoucnu do České republiky? Naději na návrat neztrácím.

Mezi naše čtenáře patří především mladí lidé. Chtěl byste jim něcovzkázat?

Dnešní mládež se musí učit z historie. Historie našeho ná-roda měla mimo švejků též husity. Kdo nezná chyby z minu-losti, bude je asi opakovat. Ti hodně mladí by nejlépe měli za-čít u Junáka, u Skautu. To je organizace, která věří v pevnémorální hodnoty. Musí pracovat pro demokratické zřízení na-šeho národa, demokratickými prostředky.

Děkuji za rozhovor. Publikováno ve spolupráci www.vlast.cz.

U special forces jsme sloužili asi tři roky. Naději na brzkýnávrat jsme pohřbili po Maďarsku.

Na konci roku 1959 jste s bratrem odešli od zelených baretů. Co bylohlavním důvodem k odchodu z armády?

V 1959 to vypadalo tak, ze k žádnému bezprostřednímustřetnutí se Sovětským blokem asi nedojde. Náš cíl bojovatproti komunismu se zdál být nedosažitelný.

Po odchodu z armády jste se opět dali dohromady s Milanem Paumerema začali jste podnikat. Výroba jamajských žaluzií však nedopadla dobře,váš kostarický společník zpronevěřil společné peníze. Ctirad s MilanemPaumerem zkoušeli štěstí s lovem nutrií, vy jste odjel do Německa, kdejste začal podnikat v oblasti kovů a slitin. Postupně se váš zájem pře-sunul k letadlům a v roce 1963 jste v Kolíně nad Rýnem založil prvníevropskou leteckou školu. Co vás táhlo zrovna k letadlům?

Letadla mne vždy zajímala, rád jsem létal a ještě létám.

Postupně jste se stal významným obchodníkem s letadly, úspěšným a bo-hatým mužem, který si prožil svůj „americký sen“. Sledoval jste běhemčasu události v Československu? Jaká byla vaše reakce na invazi vojskVaršavské smlouvy do Československa v srpnu 1968?

Invaze vojsk Varšavského paktu do Československa a ne-činnost Západu potvrdila správnost našeho rozhodnutí nepro-dloužit náš vojenský závazek.

V roce 1969 jste se v Kodani setkal se sestrou Zdenou. Lze vůbec popsatpocity, které jste tehdy zažíval? Přemlouval jste jí, aby se do komunistic-kého Československa nevracela?

Rozuměl jsem a respektoval jsem její rozhodnutí vrátit sedomů. Při našem setkání mi poprvé podrobně popsala udá-losti po našem odchodu

A co rok 1989? Vzpomínáte si na své první myšlenky, když jste se do-zvěděl o nepokojích v Československu? Věřil jste vůbec, že se dočkátepádu komunismu ve staré vlasti?

Ještě čekám!

Co si myslíte o současném vývoji v České republice ? Zproštěni svýchobvinění jste byli až v roce 1998, dlouhých devět let po revoluci…

r o z h o v o r : n e v y z n a m e n á n i , p ř e s t o h r d i n o v é

p t a l se Pave l S ibř ina

Pravda o EU pouze na

EU.eportal.cz

14

M r á z p ř i c h á z í z B r u s e l u a n e b C o j e O P R A V D U n o v é h o v E U

Podpora euroústavě ve Francii se snižujeDle deníku Le Monde průzkum veřejného mí-nění společnosti Ipsos vykázal v září podporueuroústavě u 64 procent respondentů, zatím-co jejích odpůrců bylo 36 procent. V prosincivšak stejná agentura zjistila podporu u 57 pro-cent Francouzů, zatímco odpůrců bylo 43 pro-cent. Podpora klesá zvláště u pravice, což jejedna z mála logických zpráv z Evropské unie.

„Je třeba hlídat, aby se ústava beztrestně nešpinila!“

Tak zdůvodnil Jo Leinen,socialistický europoslanec,vznik čtyřčlenné skupinynadšenců z Evropskéhoparlamentu na ochranu ev-ropské ústavy. ZastoupeníEvropského parlamentu ve

členských státech mají této skupince posílatinformace o dezinterpretacích ohledně euroú-stavy. Nebýt úvodní věty, mohli bychom tutoakci jen přivítat. Euronadšeneckých dezinter-pretací či nepřesností by se jistě našlo dosta čtyři europoslanci by na jejich opravy asi ne-stačili. Jenže oni chtějí evidentně „opravovat“jen ty kritické hlasy.

Zakáže EU reklamu na sladkosti? Komisař pro zdraví a spotřebitelské věci Mar-kos Kyprianou varoval, že pokud potravinářskéfirmy neomezí reklamu na „rizikové potraviny“(příliš sladké, slané či tučné pokrmy), zaměře-nou na děti, vypracuje Brusel legislativní nor-mu, která by takovou reklamu zregulovala. Žejsou dnes lidé často obézní, a že to má dopadna lékařské výdaje, je asi pravda. Zrovna tak jeale pravda, že činnost bruselských úředníků mái dle eurooptimistických analýz tíživý dopad naunijní ekonomiku. A žádná reklama na Bruselzakázána dosud nebyla. Proč?

Největší britské společnosti odmítají euroústavu. Dle průzkumu společnosti MORI je šedesát pro-cent manažerů největších britských společnostíproti euroústavě. „Pro“ novou unijní smlouvu by-lo 32 % respondentů, „silně pro“ osm procent.

V přepočtu okolo čtvrt miliardy korunjsou plánované náklady na kampaň Evropské-ho parlamentu k přesvědčení občanů EU, abyhlasovali pro euroústavu. Když se k tomu při-počítají výdaje jednotlivých národních vlád,

Na a vyber si

Europoslanec Jean-Luc Dehaene není v Bruselu žádným pátým kolem u vozu.Dlouholetý belgický premiér byl místopředsedou Konventu i loňským kandidátemna šéfa Evropské komise. Na otázku redaktora Hospodářských novin, co by sestalo, kdyby Česko odmítlo euroústavu, Dehaene odpověděl: „Takový vývoj ne-smíme dopustit. Musíme udělat vše pro to, aby ústavu schválily všechny státy…Ústava je natolik důležitý projekt, že si unie nemůže dovolit klopýtnout.“

„Krach ústavní smlouvy by byl velkou ranou pro Evropu i každou jednotlivou zemi,“varoval na své lednové návštěvě v Česku rakouský kancléř Wolfgang Schüssel.A francouzská ministryně pro evropské záležitosti Claudie Haigneréová o pár dnípozději v Praze připustila, že „diskuse je nutná“, jedním dechem však dodala, že se„odmítá smířit“ s myšlenkou, že by v evropských věcech „neměl existovat pokrok“.

Rétorika evropských politiků jak vidno dosti souzní s tím, co o scénáři nepřijetíeuroústavy v Česku řekli někteří čeští politici v čele s Václavem Havlem. V takovémpřípadě by nám prý hrozily „nedozírné“ důsledky. Pravidla EU přitom hovoří jasně:smlouva vstoupí v platnost teprve po ratifikaci všemi členskými státy.

Kateřina Šafaříková, zpravodajka Lidových novin v Bruselu znalá tamních pomě-rů, nám ve svém listu objasnila, jak to funguje v praxi. Kdyby ústavu odmítla „napří-klad jen Francie,“ napsala, „evropští lídři by… stáli před otázkou, zda to znamená de-finitivní konec ústavy… Pokud by ústavu odmítly dva či tři menší státy nebo novějšíčlenové…, důležitým vodítkem by bylo, jak velkým poměrem byla ústava zamítnutaa z jakého důvodu, tedy jestli voliči nebo parlamentní opozice chtěli potrestat vládua hlasování o ústavě jim poskytlo dobrou příležitost. Pokud by to byl právě tentopřípad, rebelující země by zřejmě byla vyzvána, aby hlasovala znovu, tentokrát oprav-du o ústavě.“

Ptáte se, jak by se zjistilo, zda voliči či zastupitelé menšího státu hlasovaliopravdu o ústavě? Jednoduše: zvítězí-li ano, hlasovali o ústavě, zvítězí-li ne, chtě-li jen potrestat vládu a hlasování o ústavě se musí zopakovat. Taková je demo-kracie po evropsku.

p r a v d a o e u

Mart in Daneš , psáno pro časop is 51PRO

www.51pro.cz

Buďte v obraze s časopisem

společenský měsíčník o politice, ekonomice a o tom, jak si zlepšit svou životní úroveň

15

Sovětský svaz, Rusko a jednotná Evropa

Sovětské či ruské politické myšlení si koncept jednotné Evropy nebo Společnéhoevropského domu velmi oblíbilo a vidělo v něm záchranu před, pro ně stále nepřá-telskou, masovou kulturou přicházející z USA a „primitivním kultem násilí a porno-grafií, záplavou laciných citů a prázdných myšlenek“. (Michail Gorbačov)

Společná Evropa se tomuto způsobu myšlení zdála a pravděpodobně stále zdájakýmsi pokračováním tohoto procesu (což je myšlenka, kterou obzvláště fran-couzští političtí představitelé neustále znovu přinášejí). Tento pocit je tak intenzívní,že i bývalý sovětský ministr zahraničí Eduard Ševardnaze v roce 1992 prohlásil:„Perestrojka významně určila podobu hnutí směřující k vytvoření jednotné Evropy.“

Rusko se při svých imperiálních snahách často a rádo zaštiťuje ideou Evropy,která vyústila ve vytvoření EU, a zdůrazňuje svou inspiraci EU při některých opatře-ních své zahraniční politiky v „blízkém pohraničí“. „Během jediného dne dosáhly čty-ři země takovou úroveň integrace, které dosáhly země Evropské unie až po mnohaletech,“ řekl prezident Jelcin na setkání zástupců Ruska, Běloruska, Kazachstánua Kirgyzstánu a ruští komunisté hovoří neustále o sdružení bývalých států Sovětskéhosvazu po vzoru EU a používají stejný eurospeak, který lze slyšet od západoevropskýchpřívrženců integrace, když hovoří o odstranění hraničních kontrol nebo o vytvořeníněkterých společných politik tak, aby děti mohly volně „cestovat z Kyjeva do Moskvy“.

člověk nabyde dojmu, že europoslanci anieuronadšenci v národních vládách nevědí, codělat s penězi daňových poplatníků...

Zrušení zbrojního embarga na Čínu zhorší vztahy EU s USA

Zhruba tak lze interpretovat výroky expertů,které se týkají chystaného zrušení embargana dodávky evropsko-unijních zbrojařů Číně.USA jsou smluvně zavázány bránit Tchaj-wanv případě čínského útoku. Čína považuje de-mokratický Tchaj-wan za součást svého úze-mí, což vyvolává logické napětí mezi vládouv Pekingu a Tchaj-peji. Snahy evropsko-unij-ních zbrojních lobbystů kritizovala i organiza-ce Human Rights Watch, která uvedla: „EUupřednostňuje obchod před lidskými právy.“Více k tématu viz „Unie může mít kvůli Číněpotíže s USA“ v Hospodářských novináchz 21. 1. 2005.

Perestrojka lisabonské agendyNávrh vnitřního dokumentu Evropské komisepředkládá k úvaze určité přeorientování a změ-ny v Lisabonské agendě. Kromě zacílení napřilákání více lidí do zaměstnání (jako by něcotakového nebylo přirozenou aktivitou neza-městnaných, pakliže by nebyli domotivovánipřehnaně štědrými sociálními dávkami a pře-regulovaností podnikání) si pohrává s myšlen-kou, aby každý členský stát EU měl svého„pana (nebo svou paní) Lisabon“. Tato osobaby měla za úkol koordinovat activity k dosa-žení cílů Lisabonu. Zlehka se take přesouvázáměr dosažení „nej…“ ekonomiky do roku2010 na „vyjasnění a zjednodušení“ metodv cyklu tří let, i když původní záměr zřejměnebude formálně zrušen. Cílů Lisabonu seevidentně nedaří dosáhnout, ale pár úředníkůmá aspoň co dělat při jeho úpravách. Kdyby tonebylo za peníze nás, daňových poplatníků,šlo by skoro o dobrou zprávu!

Fanatickému diktátorovi Castrovi Brusel ustupujeKubánská vláda oznámila,že obnovuje vztahy s EU.Již na začátku ledna obno-vila vztahy s těmi zeměmiEU, které uposlechly do-poručení Bruselu a přesta-ly zvát na své ambasády

kubánské disidenty. Spolupráce se zrůdamizačíná být jednou z charakteristik unijní diplo-macie... Více k tématu viz článek „Kuba obno-vila vztahy s EU“ z 11. 1. 2005 v Hospodář-ských novinách.

p r a v d a o e u

Jose f Š íma , ana ly t i k L iberá ln ího ins t i t u tu

Přichází den zúčtování s Německem

Někteří čeští političtí diletanti se radují, že německý kancléř Gerhard Schröder (SPD)nepodporuje nároky tzv. sudetských Němců na české majetky. Jde o hluboké ne-porozumění problému. Majetky sudeťáků byly vyvlastněny jako částečná splátkaválečných reparací. Odškodnit je měla – a také odškodnila, vláda Spolkové republikyNěmecko, jako nástupnický stát hitlerovské Třetí říše.

V důsledku fašistického teroru a války utrpělo bývalé Československo (jehožjedním z nástupnických států je Česká republika) obrovské lidské ztráty a škody.Nenahraditelné jsou ztráty lidských životů – údaje o počtu obětí se v různých pra-menech liší. V Prohlášení německo-české a německo-slovenské komise historikůz 29. 4. 1995 je zmínka o zločinném usmrcení více než 300 000 čs. státních pří-slušníků, ale z kontextu není jasné, byly-li do tohoto údaje započteny i oběti váleč-ných událostí. Materiální škody je možno rozdělit do několika kategorií. Nejviditel-nější byly destrukce způsobené fašistickou taktikou spálené země při ústupu,leteckým bombardováním a převážně na Slovensku, ve Slezsku a na jižní Moravě připřechodu fronty. Druhou skupinu tvořily zjevné i legalizované krádeže majetku – vý-zbroje čs. armády, výrobního zařízení, zásob, hospodářských zvířat, dopravních pro-středků, drahých kovů, valut, uměleckých předmětů, archiválií a dalších cenností.Sem spadal i obrovský majetek odcizený při arizaci, dalších konfiskacích nebo přivynucených kapitálových a ostatních transakcích.

Rozsahem největší škody utrpělo Československo militarizací hospodářství a jehomnohaletým vykořisťováním. Německo k tomu používalo I rafinované, nesnadnoprůhledné metody, např. v oblasti měnových kurzů, clearingu, při vývozu inflacez Německa, stanovením povinnosti protektorátu odvádět matrikulární příspěveknebo vynuceným přesunem obrovského pracovního potenciálu na území Německéříše, který zmenšoval národní důchod vytvořený na území Československa. V ofici-ální čs. zprávě, předložené norimberskému tribunálu s hlavními válečnými zločinci

Evropské šprýmy a špásy

Nebojte se, nepřestal jsem je pro vás sbírat, třebaže jste v tomuž taky až po uši a nic s tím nenaděláte. Z bezmocnosti častovzniká ten nejlepší humor.

Nejnovější výrobnu chemických zbraní hromadného ničenív městečku Letchworth v hrabství Hertfordshiru ve firmě Auto-glym, která už několik desetiletí dodává čisticí prostředky na au-tomobily královské rodině, objevili inspektoři britského úřadu

pro implementaci evropských direktiv. V oficiálním dotazníku Ministerstva obchodua průmyslu sestaveném podle direktiv EU a obsahujícím seznam teroristy použitel-ných chemikálií musela Autoglym dvoutýdenním pečlivým odškrtáváním přiznat, žemezi asi patnácti sty chemikálií, které vyrábí, se vyskytuje několik stovek, z nichž sedají vyrábět teroristické zbraně. Včetně acetonu, který si dosud myslela, že vyrábí naleštění nehtů. Zatím na firmu nikdo nepodal žalobu ze spolupráce s terorismem, anizákaz výroby teroristického zařízení.

Odškrtávání zabralo dva týdny placené práce několika vysoce kvalifikovanýma dobře placeným chemickým odborníkům, bez nichž by si firma těžko poradilas dotazníky, které na ministerstvu sestavovaly další desítky vysoce kvalifikovanýchodborníků, dobře placených tentokrát z kapes daňových poplatníků. Další vysocekvalifikovaní odborníci na témže ministerstvu, rovněž dobře placení z kapes daňo-vých poplatníků, mezitím propočítali, že vyplňováním podobných dotazníků, imple-mentací evropských direktiv a předěláváním výrobků podle evropských směrnicztrácí britský průmysl osm a půl miliardy liber ročně. Tato číslice nezahrnuje nákla-dy na výdaje státních institucí, které se těmito šprýmy zabývají a které platí opětdaňový poplatník.

A pro ty z nás, kteří si říkáme, že když je tak těžké se v EU uživit poctivým pod-nikáním, budeme raději sedět na zadku a psát knížky, perlička spisovatelská.

Britský autor Philip Pullman obdržel před rokem z Bruselu dopis od vysokéhočinitele Evropské komise jistého pana Drauze, který mu sděloval, že bruselská insti-tuce zvaná „Merger Task Force“ – česky nejspíš „Jednotka rychlého nasazení profůze podniků“, podřízená „direktorátu B pro obchodní konkurenci“, vyšetřuje fůzi

16

„V současnosti není ekonomický důvod pro přijetí eura,“

řekl pro BBC britský mi-nisterský předseda Blair.Ještě před tím upozornil,že politický důvod pro za-vedení společné evropskéměny v Británii existuje.A nebyl by to Tony Blair,aby neřekl pár líbivých

slov – tentokrát rozumně pravil, že jde o to, coje dobré pro „britské úrokové míry, investicea pracovní místa“. Snad obavy z odmítnutí eu-roústavy nutí i tohoto euro-stoupence, aby ve-řejnosti ukázal tvář rozvážného, racionálně jed-najícího vůdce, pro něhož důležitější jsou faktanež propagace všeho s předponou „euro-“.Jeho výroky ale budí otázky. Například, jaké tojsou ty „politické důvody“, které svědčí pro při-jetí něčeho tak výsostně ekonomického, jako jenová měna? A dále, nejsou politici financovánisvými daňovými poplatníky za to, aby vždy jed-nali podle toho, co je dobré pro jejich spoluob-čany – tedy pro ony „úrokové míry, investicea pracovní místa“, a to bez ohledu na širší „po-litické důvody“?

Finanční souboje v EU na obzoruOpět se rozhořívá diskuse mezi členskýmistáty EU o způsob financování rozpočtu Uniev letech 2007–2013. Zatímco unijní institu-ce jsou schopny se dohodnout bez většíchtlaků voličů, zástupci jednotlivých členskýchzemí budou mít asi více starostí. Proto bo-haté státy chtějí šetřit, což by se projevilozejména v omezení finančních podpor chu-dým regionům. Naproti tomu zemědělsképlatby ohroženy nejsou, protože byly již do-předu dohodnuty. To samozřejmě určitě nenítím, že právě na nich má velký významFrancie a také Německo – EU je přeci spole-čenstvím rovnoprávných států, kde velcí ne-diktují malým (tak nějak nám to alespoňtvrdil Vladimír Dušín Špidla a jeho kolektiv).Je třeba ovšem přiznat, že snížením platebpro chudší regiony by se asi žádná velká ka-tastrofa nestala. Princip finančních podporchudým regionům u voličů sice „zabírá“, fak-tické výsledky jsou ale tristní. Podle dřívezveřejněné analýzy společnosti Robert Hug-gins Associates se totiž navzdory přerozdě-lování rozdíly mezi chudšími a bohatými re-giony nezmenšují, ale ještě zvyšují. Článeko jednáních o rozpočtu uveřejnily Hospo-dářské noviny 3. 1. 2005 v článku „Bruselčeká boj o budoucí peníze“.

pod názem Německé zločiny proti Československu, byly škody a ztráty spojenés německou exploatací a válkou vyčísleny úhrnnou sumou 347,5 miliardy tehdej-ších korun, viz tabulka. Na Slovensku dosáhly válečné škody 114,5 miliardy korun.

Tento účet je třeba po skončení studené války a vstupu ČR do EU Spolkové republi-ce předložit. Jsme dobří evropští sousedé a dobré účty dělají i dobré přátele. Jakoprvní splátku lze uvažovat převod cca 30 procent akcií firmy Volkswagen v drženíspolkové země Sasko do rukou českého státu.

p r a v d a o e u

Ji ř í Kon íček , spo lupracovn ík redakce

DRUH ŠKODY OCENĚNÍ V TIS. KČ

IV. Náklady německé okupace (kromě II. a III.) 113 835 618

V. Všechny ostatní nároky vůči Německu 40 447 057

ÚHRN I.–V. 347 512 374

III. Ztráty a životech, zdraví a pracovní síle 25 429 300

II. Vojenské a jiné hmotné škody a ztráty 16 539 353

I. Hmotné škody a ztráty specifikované komisí Spojenců 151 261 046

17

Evropský parlament „schválil“ Smlouvu o Ústavě pro Evropu

A to drtivě: pěti sty hlasypro z celkově přítomných677 poslanců. To není mocpřekvapivé – europoslanci,volení extrémně nízkým po-čtem voličů, jsou většinoueuronadšenci. Více překva-

pí hlasování jako takové. Evropský parlamenttotiž do přijetí mezinárodní dohody, jíž evrop-ská ústava je, nemá moc co mluvit – protohlasoval de jure jen o nezávazné, avšak o tojásavější deklaraci. Nejde o trapnou frašku,která měla sloužit jen navození správně euro-nadšenecky odhodlané nálady mezi občanya poslanci národních parlamentů? Nepřekva-pil ani výrok sociálního demokrata LiboraRoučka. Ten k faktu, že mezi poslanci za Čes-kou republiku byl největší podíl těch, kdo hla-sovali proti, řekl: „Je to ostuda.“ Jiný názor jedle Roučka „ostuda“. Neměli bychom Rouč-kovi poslat děkovné maily za to, že nás za jinýnázor (zatím) neposílají do lágru? Až nás tamtotiž posílat začnou, k mailům se třeba nedo-staneme...

Chce EU ovládat Izrael? Komisař pro průmyslGünter Verheugen na-psal, že si dovede před-stavit Izrael široce za-pojený do evropských

ekonomických struktur a podílející se na spo-lečném trhu. Dlouhodobě prý nevylučuje animěnovou unii. Velkorysé! EU na jednu stranudotuje palestinské fondy, z kterých se pravdě-podobně financovali i palestinští teroristé, nadruhou stranu její velmi významný komisařpřemýšlí o uniích s Izraelem. Že by v Bruselupřiváděli do praxe úsloví „If you can not beatit, join it! (Nemůžeš-li to porazit, spoj ses tím!)“? Zbývá jen doufat, že Izraelci vědí, žejednotný trh dle Bruselu znamená první stu-peň k ovládnutí připojeného území. Nelze sevyhnout dojmu, že právě o to v nynějšíchVerheugenových úvahách jde.

Španělská vláda odstartovala pro-euroústavní kampaň.

V rámci ní budou k propagaci „použity“ hvěz-dy showbusinessu a sportu. A to přesto, že seočekává výsledek jasně „pro“ evropskou ústa-vu. Až se budou euronadšenci provokativněptát, jak to, že euroskeptici a tzv. „eurorea-listé“ v České republice jsou proti tomuto do-

p r a v d a o e u

Ben jamin Kuras , nov inář, dr amat ik a sp isova te l

dvou francouzských nakladatelství. Podle „regulace o fůzích EC číslo 4064/89“ mutímto nařizuje vyplnit a do tří týdnů odevzdat vyplněný pětistránkový dotazník s dva-ceti otázkami, z nich několik syntakticky a gramaticky nesrozumitelných. Jestliže jejdo stanoveného data neodevzdá, bude mu vyměřena pokuta 50 000 eur a dalších25 000 eur za každý den prodlení, hrozil pan Drauz.

Třebaže Pullman u žádného z fůzujících nakladatelů nikdy nic nevydal, dotazníkho vyzýval, aby vysvětlil, proč dával jako autor přednost jednomu nakladateli předdruhým a poskytnout podrobnosti všech nakladatelských kontraktů podepsaných sevšemi francouzskými nakladateli v uplynulých pěti letech, a jména všech editorů,kteří projevili zájem o jeho knihy.

Pullman panu Drauzovi stručně odepsal, že s uvedenými nakladateli nemá nicspolečného, že obsah smluv je důvěrný, a že odpovědět na všechny otázky by muzabralo tolik času, že by jako profesionální spisovatel musel Komisi účtovat vysokýhonorář.

Odpověď už nedostal. Panu Drauzovi – jako všem těm ostatním tisícovkám in-spektorů rozrůstající se chobotnice evropských inspektorátů – šlo určitě jen o tovykazovat činnost a být nepostradatelní a dobře placení.

Lepší špás drahý než žádný.

Mitbestimmung – export německého korporativismu

Německo uplatňuje v Evropě ojedinělý korporativistický model řízení akciových spo-lečností, zvaný Mitbestimmung (spolurozhodování), který znamená, že v předsta-venstvu, které řídí firmu, zasedají s hlasovacím právem kromě zástupců akcionářůi zástupci odborů.

Toto silné omezení vlastnických práv ve Spolkové republice Německo je nyníoznačováno ekonomy za neefektivní anachronismus. Odbory v představenstvechfirem brání tlakům na růst produktivity práce a blokují propouštění nevýkonnýchzaměstnanců. To samozřejmě Němcům v konečném důsledku nepomáhá, protožekonkurence právních systémů neúprosně ukazuje, který systém je efektivnější.Německé firmy raději přesouvají výrobu z Německa pryč. Bylo by logické, kdybyNěmecko systém liberalizovalo a přizpůsobilo se tak mezinárodní soutěži právníchsystémů. Jak ale píše např. týdeník Economist: „Místo aby Německo opustilo rolianachronického systému Mitbestimmung, nová evropská pravidla exportují německýsystém do ostatních zemí.“1

1. Mitbestimmung na začátku dobrovolný

Vizionáři jednotného celoevropského modelu korporativistického podnikání prosadilizavedení nové právní formy podnikání, „evropskou společnost“. Nařízením Radyč. 2157 z roku 2001 bylo nařízeno všem členským zemím začlenit „evropskou spo-lečnost“ do svých právních řádů vedle tradiční akciové společnosti či společnostis ručením omezeným. „Evropská společnost“ se nicméně stala dobrovolnou for-mou – a též proto, že obsahuje nesmyslný model zapojení nevlastníků do řízení fir-my, neobjevil se – k lítosti zastánců unifikace – dosud nikdo, kdo by „evropskou spo-lečnost“ založil.

V listopadu letošního roku schválil „zákon o evropské společnosti“ velkou většinouhlasů český parlament. Pro zákon hlasovali poslanci všech politických stran a k ná-vrhu se ani nevedla žádná diskuse. Vlastně nikdo z poslanců a senátorů netušil, o co

18

jde – a ani to nebylo potřeba – zákon přeci pouze „implementoval směrnici EU“ a po-slanci topící se v direktivách a návrzích zákonů jej chtěli mít rychle za sebou.

Většina z 29 stran zákona popisuje procedury zapojení zástupců zaměstnanců dořízení firmy. Zákon např. stanoví, že 10 % zaměstnanců může iniciovat založení „vy-jednávacího výboru“ složeného ze zástupců zaměstnanců, kterému firma musí hra-dit veškeré náklady a k němuž má přizvat „odborné poradce, zejména zástupce od-borových organizací na úrovni Evropských společenství“2. Výbor pak dojednávákonkrétní formu zapojení zaměstnanců do řízení firmy. Zavádí se princip, že v přípa-dě evropské společnosti založené sloučením firem ze dvou členských zemí se pou-žije pro účast zaměstnanců na řízení společnosti legislativa té země, kde je účastzaměstnanců na řízení firmy rozsáhlejší.

2. Mitbestimmung povinný pro společné podniky

Zdálo by se, že zákon je absolutně neškodný, protože založení „evropské společ-nosti“ není povinné. Týden po té, co zákon prošel i Senátem, rozhodla EU na zase-dání Rady ministrů 25. listopadu 2004 o směrnici, která stanoví, že pravidla danáevropskou společností jsou nyní povinná v případě společností založených spojenímfirem registrovaných v různých členských zemích.

Jak píše britský týdeník The Economist: „V praxi to znamená, že když se budechtít anglická nebo francouzská společnost sloučit s německou, bude muset do před-stavenstva začlenit zástupce zaměstnanců.“3 Analogicky, v případě českých firem,do nichž vstoupí německý investor, bude muset být zaveden model zapojení za-městnanců do řízení firmy odpovídající německé legislativě.

3. Mitbestimmung povinný pro všechny

Regulací nadnárodních fúzí ale snahy o celoevropské prosazení systému Mit-bestimmung nekončí. Jak se píše v návrhu Evropské ústavy: „Unie doplňuje činnostčlenských států v oblasti zastupování a kolektivní obrany zájmů pracovníků a za-městnavatelů včetně spolurozhodování (Mitbestimmung)“ (článek III-210, písm. f/Evropské ústavy). V případě ratifikace euroústavy bude moci EU pomocí novýchsměrnic systém Mitbestimmung diktovat všem firmám v Unii!

Konečným cílem má být všeobecné zavedení „sociální spravedlnosti“ a „rovno-právného“ podílu zaměstnanců na řízení firem na celém kontinentu. Jak se píše na163. straně Evropské ústavy: „Unie a členské státy soudí, že takový vývoj budevýsledkem nejen fungování vnitřního trhu, který napomůže harmonizaci sociálníchsystémů, ale také výsledkem postupů stanovených Ústavou a sbližování právnícha správních předpisů členských států.“

Mitbestimmung znemená nejen omezení vlastnických práv, ale také vytvořenísystému neefektivního a globálně nekonkurenceschopného. EU ho přitom prosazujes odvoláním na „lisabonský“ cíl stát se „nejdynamičtějším a nejkonkurenceschop-nějším ekonomickým blokem do roku 2010“.

Evropská ústava, která je České republice předložena k ratifikaci, má ukončit roz-manitost a konkurenci právních řádů, přičemž legislativa právní formy podnikání jejen maličkou součástí této chystané přelomové státoprávní změny.

1) The Economist, 4. 12. 2004, str. 11

2) Zákon o Evropské společnosti, str. 20

3) The Economist, 4. 12. 2004, str. 11–12

p r a v d a o e u

kumentu, když třeba Španělé ji silně podporu-jí, nabízíme jednu odpověď: 90 procent Špa-nělů dle posledních výzkumů veřejného míně-ní ví o euroústavě velmi málo (rozumějte „jento, co slyšeli v televizi od fotbalových hvězda socialistických politiků“).

Chcete dotace? Navrhujte programy

„aktivního evropského občanství“! Evropská komise zahájila konzultace o prio-ritách budoucího akčního programu evrop-ského společenství na podporu aktivního ev-ropského občanství. Nynější program mábýt vyčerpán 31. 12. 2006. V rámci tříletéhoobdobí má být jeho prostřednictvím rozděle-no 72 milionů eur. Tyto peníze daňových po-platníků jsou rozdělovány organizacím, kteréaktivně prosazují „evropské hodnoty“ a je-jichž záměrem je zangažovat občany k dis-kusím o EU. Ponechme stranou morálnístránku takto financované, jinak zajisté zce-la spontánní podpory EU ze strany uplace-ných euroobčanů. Nabízí se spíše technickáotázka: expertní tým pro Romana Prodihovypracoval analýzu, z které vyplynulo, že ne-existuje pevný seznam „evropských hod-not“. Za co chce tedy Komise peníze vypla-tit – a hlavně, komu? Abychom však bylidostatečně evropsky aktivní, nabízíme k ce-lému programu jeden zlepšovák – také cent-ralistický, a praxí také vyzkoušený: Brusele,zaveď ještě revoluční uliční výbory, které bu-dou míru evropské angažovanosti občanůkontrolovat, odměňovat, a ty málo aktivnítrestat!

Investice do výzkumu v EU klesají! Analýza objemu investic v oblasti výzkumua vývoje, kterou představila Evropská komise,odhalila několik zajímavých a znepokojivýchskutečností. Zatímco výdaje největších 500společností mimo EU v letech 2002 a 2003vzrostly o 3,9 procenta, v Evropské unii u nej-větších firem poklesly o 2 procenta. Přes po-lovinu celkového objemu financí přitom vy-naložilo 20 největších unijních podnikůa investice se soustředily jen na několik nej-větších oborů (jako automobilový průmysl,elektronika, farmacie; počet žádostí o schvá-lení nových farmaceutik přitom taktéž vý-znamně poklesl). Sedmdesátčtyři procentvýdajů účtovaly přitom firmy, registrované ve„Velké trojce“ – SRN, Francii a Velká Británii.Více informací viz EurActiv.com a tiskovézprávy Evropské komise. Pe t r Mach , poradce prez iden t a Vác lava K lause

19

Britové: Ještě že jsme nepřijali to euro

„Britská ekonomika roste už delší dobu asi dvakrát rychleji než euro-zóna. Míra nezaměstnanosti je na ostrovech ve srovnání se západoev-ropskou dvanáctkou zhruba poloviční a výrazně se liší i úrokové sazby.Dvě ekonomiky se podle expertů nesbližují, spíše naopak. Prospěch

z toho má hlavně britská libra šterlinků.“ Tolik citace z článku, jenž vyšel v Hospo-dářských novinách na sklonku loňského roku.

Britové si mohou mnout ruce! Zachovali chladnou hlavu, nepodlehli falešnémueurofilnímu vábení a nyní sklízejí sladké ovoce zdravě konzervativního postoje.Německá ekonomika dýchavičně klopýtá, ta belgická je zase zadlužená až po uši,avšak výkonnost britského hospodářství stoupá v doprovodu posilující měny a sni-žující se nezaměstnanosti.

Češi svým vstupem do EU v podstatě přijali i euro. Budeme tak součástí experi-mentu s nejasným koncem, ale s poměrně zřetelným a hmatatelným startem: prvníchpět let eura ukázalo, že společná měna není vstupenkou do ráje, ba naopak, je trnitoustezkou k redukci hospodářského výkonu a expanzi v počtu lidí bez práce. Přesněv rozporu s tím, co si konstruktéři jednotného evropského trhu a měny vysnili ve svýchfantasmagorických představách a čemu desítky miliónů Evropanů slepě uvěřily.

Věřit „hokuspokusům“ se nemusí vyplatit, vždyť i černobylská jaderná tragédiezačala „řízeným experimentem“. Parafrázujeme-li, úspěch „bezeuroidní“ britské eko-nomiky je varovně blikající kontrolkou na panelu „euroidní“ jaderné elektrárny se síd-lem v Bruselu. Prvním krokem k odvrácení smrtícího výbuchu může být zřetelné„NE“ Evropské ústavě.

p r a v d a o e u

Eurosocialisté drží Komisi pod krkem. Takový dojem lze zís-kat z nedávných pro-hlášení socialistů v ev-ropském parlamentu.V evropských volbáchvyhráli sice eurolidov-ci, jenže to vypadá, žeani toto lehoulincepravicovější uskupenínemá mnoho šancí

prosazovat nesocialistický program. Šéf ev-ropských socialistů Rasmussen upozornilpředsedu Evropské komise Barrosa, že po-třebuje jejich podporu, „chce-li obnovit autori-tu svého vůdcovství“. Dle serveru EUobser-ver.com pohrozil zdroj ze socialistické stranyv Evropském parlamentu vyjádřením nedo-statku důvěry komisařům, „jestliže budou stá-le přicházet s neo-liberální agendou bez vyvá-žení“... V praxi by to mohlo znamenat výměnudaného komisaře jiným kandidátem. Takhle tov EU vypadá, když oficiálně zvítězila konzerva-tivní pravice... Což teprve, až se i formálně vlá-dy opět chopí levice?

Noví členové EU na obzoruMinistři zahraničí členských států EU potvrdi-li, že Rumunsko a Bulharsko by se v roce2007 měly stát členskými zeměmi Unie.S Chorvatskem by naproti tomu měly v břez-nu 2005 začít teprve přistupové rozhovory.Pro Rumuny a Bulhary mají být k dispoziciklauzule, které v případě nepřipravenostiobou zemí mohou odsunout plánovaný vstupna pozdější dobu. Jednání s Chorvatskem jepodmíněno plnou spoluprací tohoto státu sesoudním tribunálem v Haagu. Otázkou je, na-kolik budou na vstup do EU připraveni takéobyvatelé Balkánu. Zatím jejich působenínapříklad na našem území není vždy bezpro-blémové...

Dánští socialisté jsou pro euroústavuTéměř 64 procent členů Dánské socialistickélidové strany hlasovalo ve vnitrostranickémreferendu pro euroústavu. Podpora tohotozákladního dokumentu EU socialistickýmistranami je logická. Jenže právě dánští so-cialisté dříve oponovali Maastrichtskésmlouvě i přijetí eura. Velmi zajímavá slovak danému tématu napsal server EUobser-ver.com, podle kterého se strana v posled-ních letech posunula více k pro-evropskémuprofilu a k pozici ve vládě. Že by příčinnásouvislost...?

S O U T Ě Ž !

Gratulujeme vítězům CD skupiny MIG 21 POP POP POP!Maximální rychlost stíhačky MIG 21 21MF je 2230 km/h.

•Ladislav Mrklas, Praha••Jiří Stejček, Vrchlabí•

•Rostislav Machala, Stříbro•

Lukáš Kovanda , šé f redak tor Por tá lu

20

r o z h o v o r : i s l a m i s t é s i o c h o č u j í e v r o p u

Pavel Barša je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárod-ních vztahů v Praze a docentem politologie na Filozofickéfakultě Univerzity Karlovy.

Po jedenáctém září začal být islám považován v Evropě i u nás za velképotenciální nebezpečí…

V západní Evropě se o nebezpečí islámu začalo mluvit užv souvislosti s kauzou Salmana Rushdieho.

Jak ji vidí současní muslimové?Mám pocit, že to odeznělo, ale to, co zůstává, je ten pro-

blém sám. Zásadní tehdy bylo, že britští muslimové se na-jednou – k hrůze svých spoluobčanů – postavili za rozsudeksmrti, a tím popřeli jeden z nejvlastnějších principů liberálnídemokracie – svobodu vyjadřování a názorovou pluralitu.Tento problém stále zůstává. Část muslimských věřících chá-pe islám natolik striktně, že se dostávají do konfliktu s prin-cipy liberální demokracie.

V nedávné době podala překladatelka Olga Ryantová návrh na odebráníregistrace české muslimské obci. Právě z toho důvodu, že má dojem, žei u nás převažuje ta „zlá“, dogmatická podoba islámu…

Myslím, že to je problém analogický vztahu státu k různýmsektám. Ty se také často, tak či onak, ocitají v rozporu s libe-rálními principy. Stát musí prostě volit mezi jednou ze svýchzákladních svobod – což je svoboda náboženského vyznání –

a mezi povinností ochraňovat liberální hodnoty. Neznám de-taily toho případu, nemohu říct nic přesnějšího.Převedu to do celoevropského kontextu. Jak se díváte na možnost řešitpodobné problémy radikální cestou. Například zavedením kvót pro imi-granty?

Zatím se ta řeč o kvótách vede ve Francii a Británii spíšez hlediska kvalifikace těchto lidí a jejich potenciálu na inte-graci. Je však možné, že to disproporčně zasáhne právě mus-limské imigranty.

Chtěl bych k tomu říct jednu věc. Tato politika se v sou-časné době mění. Francie a Británie se v tom liší: Francie bylastriktnější v potírání netolerantního islámu, běžně jeho vyzna-vače deportovala. Například nedávno byl deportován jedenimám z lyonského předměstí, neboť veřejně prohlásil, že mužmá právo bít svou ženu. Na rozdíl od toho, Británie byla – aždo loňského jara – velmi tolerantní. Příkladem může být imámmešity ve Finsbury Park, což je čtvrť přezdívaná „Londo-nistán“. Ten bojoval v Afghanistánu proti Sovětům, byl vestejné „síti“ jako Imám Al-Zawahrí a Usáma bin Ládin. Až dojara tohoto roku hlásal striktní podobu islámu, ačkoliv nevy-zýval k bezprostřednímu násilí. Hlásal velmi netolerantní po-dobu islámu a Britové ho tam svobodně nechali prezentovatsvé názory. To se právě nyní mění, dnes začínají převládatbezpečnostní hlediska nad principem svobody náboženskéhopřesvědčení.

Ale to sebou nese velké riziko. Omezuje to občanské svobody.Omezuje. Jeden problém je svoboda náboženského pře-

svědčení, druhý problém nastává na jiné úrovni – do jakémíry je přípustné překračovat některé standardy justicenebo liberální spravedlnosti. Například problém cíleného za-bíjení teroristů, kdy třeba bezpečnostní složky mají pocit, žedošlo k bezprostřednímu ohrožení, nebo problém jejich prá-va na náležitý proces. Problémem je otázka práva a nějaké-ho účelu. Minimálně v těchto případech se tato otázka zno-vu staví. Otazník visí nad tím, do jaké míry jsou tato právaabsolutní, do jaké míry je možno je v případě velkého ne-bezpečí porušit. Jedna úroveň je ta čistě kriminální, potom jetu ale také stupeň, kdy dotčení nepáchají žádný konkrétnítrestný skutek, avšak jejich ideologie je ve flagrantním roz-poru s liberálními principy naší, hostitelské společnosti.Znova opakuji, vidím tam analogii se vztahem k sektám.Jsou některé sekty, jejichž víra by v případě, kdy by se roz-šířila na větší část společnosti, evidentně narušovala fun-

P a v e l B a r š a :

I u m í r n ě n í m u s l i m o v é j s o u

„ p á t o u k o l o n o u “ b i n L á d i n a

Pavel Barša (vlevo) diskutuje s Romanem Jochem

21

gování základních institucí. Potom je tu ještě třetí poloha. Taprvní, to je obecná spravedlnost, druhá analogie se sektami.Na třetí polohu mohu poukázat v souvislosti s nedávnýmifrancouzskými demonstracemi.

Myslíte v souvislosti s oním zákonem, zakazujícím ve škole muslimkámnosit šátky?

Ano. V tom nošení šátků ve vyšších třídách škol se právěprojevuje ještě jiný proud islamismu. Vedle toho násilného,teroristického, a toho druhého, fundamentalistického, je toproud, jenž sice není tak násilný, ale stejně jsou jeho názo-rové pilíře v rozporu s našimi principy. Tady vidím analogiis komunismem. Ten proud totiž požaduje uznání muslimů zasoučást veřejného života. Částečně vlastně přebírá určitéprincipy z toho fundamentálního islámu, například důraz nanošení šátků, ale v mnoha těch politických věcech dávádeklaratorně najevo, že přijímá liberální principy. Tito musli-mové demonstrovali v šátcích, jež měli barvu trikolóry, vykři-kovali „Liberté, Egalité, Fraternité“, ale pokud si přečtete jejichprogram do hloubky, zjistíte, že jejich spisy vychází z plánunastolení islámského státu. Oni to v současné době většinou„neventilují“ a naopak se hlásí k demokratickým svobodám.Jde podle mě o politické dilema. Máme tedy celkem tři dile-mata: dilema liberálního státu, dilema náboženské svobodya třetí, skutečně politické dilema.

Co s tím?Co s tím? Když si vezmeme tu paralelu s komunistickým

režimem, tak při jeho postupném „nabývání na síle“ existo-valy dvě možnosti. Liberální režimy se buď snažily o něja-kou kooptaci a doufaly, že touto kooptací ty komunistickéstrany postupně „vyměknou“ – tento přístup převládal v zá-padní Evropě po druhé světové válce, ačkoliv existovalodůležité omezení, dle něhož komunisté až do 80. let ne-směli do vlády. Mitterrand to porušil. Až do 80. let jim byladávána politická svoboda, cestu do vlády však měli uza-vřenou.

Ale tehdy panovala taková mezinárodní situace, že komunisté nemohli dě-lat až takovou „neplechu“.

Na druhé straně měli své „internacionální“ centrum v Mos-kvě. Komunisté v kapitalistických zemích, třeba komunistickéstrany v Itálii, byli svým způsobem pátou kolonou Moskvy,sovětského impéria. Pokud to paralelně vztáhneme na mus-limy v současnosti, můžeme to pojmout podobně. A sice tak,že tito muslimové jsou vlastně pátou kolonou islamistickýchfundamentalistů, jako je Usáma bin Ládin, nebo těch, kteří seschovávají někde v pákistánských horách, či těch, co operujítřeba kdesi v Egyptě. Pokud se zaměříme na bin Ládinovuideologii, jež hlásá „boj islámu se Západem“, tak nejen ti „po-evropštělí“ muslimové jsou vlastně pátou kolonou silně mili-tantního islámu.

Vraťme se ještě k té druhé možnosti jak mírnit dopadposilování komunismu. Ta spočívala v tom, že pravicovípolitici mohli proti komunistům bojovat daleko tvrdším způ-sobem. Domnívám se, že v současné době to třeba s pou-kazem na Francii a muslimskou paralelu není tak jednodu-ché. Pokud začneme potírat určitá, třeba muslimskáuskupení, musíme okamžitě přitáhnout šrouby i krajní pra-vici, či krajní levici, které se tak či onak též pohybují nakraji politického spektra.

Ovšem islám je pro nás do budoucna větším nebezpečím. Nebo ne?Z hlediska bezpečnosti lze říci, že je urgentnějším ne-

bezpečím. Ale právě ten třetí proud, o němž jsem mluvil,který vytváří to politické dilema, je alespoň na povrchukompromisní. Proti němu „tvrdou“ kartu použít nemůžeme,protože oni skutečně nejsou bezpečnostním rizikem. Na roz-díl od teroristů a – do jisté míry – i na rozdíl od těch funda-mentalistů. Právě proto, že tito muslimové jsou otevření,že jednají ve veřejném prostoru, že hlásají své názory ve-řejně, hrají do jisté míry pluralitní, demokratickou hru. A ne-ní úplně evidentní, že pouze kvůli faktu, že prosazují spo-lečnost řízenou islámskými hodnotami, mají být zakázáni.Jde o interpretaci islámských hodnot, ale je třeba připome-nout, že zatím, statisticky, se drtivá většina muslimů v zá-padní Evropě akomoduje dobře. V Nizozemí žije takřka mili-ón muslimů a pouze nějakých pět, deset tisíc z nich máfundamentalistické sklony. Právě tato „bojovná menšina“narušuje chod celé společnosti. Používat a priori princip ko-lektivní viny se mi jeví jako velmi nemoudré. Za tu menši-nu, jež představuje skutečné ohrožení, je nesmyslné penali-zovat většinu, která je mírumilovná a dokonce ani žádnoumuslimskou ideologii veřejně nehlásá, prostě žije normál-ním životem.

V Čechách máme zákaz radikální pravice. Nebylo by logické postavitislám do stejné kolonky?

Radikální islám samozřejmě ano. Problém nastává s ohle-dem na jejich symboly. Ve Francii se rozproudila diskuseo tom, co vlastně symbolizuje šátek muslimek. Republikánitvrdili, že šátek symbolizuje podřízení ženy muži, zatímconěkteří ideologové z řad umírněných islamistů prohlašovali,že šátek symbolizuje podřízení ženy Bohu. A tomuto Bohuje podřízena jak žena, tak muž. Z tohoto hlediska jsou si po-hlaví rovna.

Pak se ovšem nabízí otázka, proč muži nenosí šátky také.(smích) Protože jsou muži? Fundamentalisté se zase

často poznají podle toho, že nosí vous. Ovšem řada umír-něných muslimů – a to je podle mě velmi zajímavé – vousnenosí.

r o z h o v o r : i s l a m i s t é s i o c h o č u j í e v r o p u

p t a l se R ichard Za t louka l

22

I s l á m s k ý d ů m m í r u –

n e n í m í r j a k o m í r

Olga Ryantová

„Satana Bushe a jeho žoldáků“? Proč se pan Abbas nevrátí dovlasti, země zaslíbené? Je snad takovým farizejem? Neboagentem?

Dvě české přílivové vlny jsou však ničím proti desítkámmuslimských tsunami, které již zamořily Německo či Francii.Muslimové nasávají naši svobodu plnými doušky, ale přitomse odmítají jakkoliv přizpůsobovat evropským tradicím a kul-tuře. Většinou žijí z peněz daňových poplatníků, často křesťa-nů. Někteří podnikají, obvykle v rámci svého, stále mocnější-ho, ghetta. S tím stoupá jejich společenská moc, derou se dopolitiky, kde je s otevřenou náručí vítají jako vždy pomateníevropanští humanisté. Ti netuší, a nechtějí tušit, že otvírajídveře nevyzpytatelnému živlu, jenž se může v budoucnu státzákladem mašinérie zkázy a pohřbít nynější Evropu. A lidéjako Abbas už mají nohu ve dveřích!

Bez Američanů by Česko bylo v područí buď nacistů,anebo komunistů. To by si měl uvědomit nejen pan Abbas.Bez Američanů by pan Abbas nemohl podnikat a šířit vlast-ní bludy a hysterické zkraty po webových stránkách. BezAmeričanů by pan Abbas velmi pravděpodobně chodil s šát-kem na hlavě a desetkrát za den myl a líbal nohy imámůma ajjatoláhům. Nebo by v područí mocných vraždil bezvěrné.Rozhodně by nebyl svobodný. Tohle, Vy, pane Abbasi, a vy,levicoví multikulturalisté, opravdu chcete?

„Útok na New York si zorganizovali a provedli Američanésami. Potřebovali záminku ke globálnímu tažení proti musli-mům,“ s kamennou tváří konstatuje Mohamed Abbas, vyda-vatel internetového paskvilu Muslimské listy. Ne, nedělá silegraci, vždyť tento jeho výrok uveřejnily i Hospodářské no-viny ve svém magazínu.

Mohamed Abbas je jedním z mluvčích „českých“ muslimůa jak je vidět, jde na to pěkně „zvostra“. Lež střídá lež! I on jejedním z houfu nestoudných pokrytců, kteří žijí od student-ských let v naší zemi, užívají si zdejší relativní svobody, alepřitom fanaticky a demagogicky vzývají poměry v rodné do-movině a do značné míry ospravedlňují zvěrstva svých kra-janů – krvežíznivých teroristů –, kteří v Iráku řežou hlavynevinným obětem a v Egyptě vraždí turisty po desítkách.

Floutci typu Abbase se ozývají stále halasněji. Je to zléznamení, varovný signál. První vlna muslimů, jež Čechy za-chvátila v osmdesátých a devadesátých letech, byla tvořena„tichými, špionážními typy“, kteří o sobě příliš nedávali vědět.Většinou studenti čekých eletrotechnik se v tuzemsku, v rám-ci dohod Arafat–Husák, připravovali na budoucí „povolání“teroristy a masového vraha.

S rozvojem demokracie v Česku přichází druhá vlna mus-limských věrozvěstů. Tito už tak tiší nejsou. Zneužívají našisvobodu a řinčí za islámské „hodnoty“, přitom však třebavesele a svobodně podnikají. Proč pan Abbas podniká v ze-mi plné křižáků a bezvěrných psů, jež je navíc spojencem

i s l a m i s t é s i o c h o č u j í e v r o p u

Č e š t í m u s l i m o v é :

A m e r i č a n é s i p r ý „ j e d e n á c t é z á ř í “

z o r g a n i z o v a l i s a m i !

Pave l Křepe lka

pave l .k repe lka@epor t a l . cz

Představte si dokonalou situaci! žijete v míru, máte šťast-ný život, skvělého partnera, spolehlivé přátele, kolem vásse dějí zajímavé věci, všechny situace jsou naprosto otev-řené, můžete se svobodně rozhodnout, kde pracovat i kdestrávit dovolenou, kam jít s přáteli. Pokud máte pocit, žetéto situaci schází k úplné dokonalosti již jen málo, velmise mýlíte.

Žijete totiž v naprosto zvráceném světě, který se vymykápřáním a vizi všemohoucího a spravedlivého Alláha, ve svě-tě, kde nepanuje jeho! řád a mír. Ve světě, který je třeba změ-nit. Alláh má o vašem štěstí zcela jiné představy. A pokudjste žena, buďte si jista, že naprosto odlišné představy.

Nyní si představte odlišnou situaci. žijete v neúrodné pou-šti, jste žena, není vám dovoleno bez shody manžela opustit

23

dům, cizí muž z vašeho těla nesmí vidět více než ruce a obli-čej. Existuje seznam doporučených a povolených činností,které smíte vykonávat. Tím způsobem je chráněna vaše po-čestnost. Máte sedm dětí, které čeká stejná budoucnost. Po-kud se vám zdá tato situace nepřitažlivá, ani nevíte jak se mý-líte. Následujete totiž božský řád a čeká vás po smrti dokonaláodměna.

K tomu, abyste pochopili a poznali, kde je opravdové štěs-tí, není zapotřebí mnoho. Nejsou nutné žádné ekonomickéanalýzy, hluboké studium filozofie, váš osobní názor nebo do-konce důkaz v podobě prosperující a Šťastné islámské spo-lečnosti. Stačí si jen přečíst Alláhovu svatou knihu, dokonalýa nadčasový zdroj inspirace, pevný bod vesmíru a uvěřitv jeho poselství. Není to těžké. Nevyžaduje to pronikavou inte-ligenci, životní zkušenosti ani dlouhé roky hledání. Ve chvíli sez vás stane odborník na štěstí, neohrožený prorokův následo-vník, který ví, co je správné a co špatné a který má neotřesi-telné právo měnit cizí životy. Již není zapotřebí něco kromě

Koránu dále zkoumat, právě jste nastoupili džihád, cestu vnitř-ního probuzení a šíření pravdy.

Dnes je islám náboženstvím přibližně 1,3 miliardy lidí na ze-měkouli. Lidí, kteří hustě obývají především oblasti Blízkéhovýchodu a Maghrebu. Ve více než čtyřiceti státech světa žijevíce či méně tolerantní muslimské obyvatelstvo masírovanépropagandou strachu z nedodržování příkazů mstivého Alláhaa nenávistí vůči bohatému a zkaženému Západu a Americe,zdroji jejich neštěstí a utrpení. Historie tohoto národa byla jakoperský koberec protkána neutuchajícími boji o životodárnéoázy a dobývání území ve jménu spravedlivého Alláha.

Díky prozíravosti našich politiků, možnému vstupu Tureckado EU, evropské imigrační politice a přirozenému přírůstkumuslimského obyvatelstva, které přinejmenším nesdílí našehodnoty se možná za pár let naše děti nebo jejich děti budouučit něco úplně jiného. Třeba Korán.

i s l a m i s t é s i o c h o č u j í e v r o p u

o lga . r yan tova@epor t a l . cz

www.muslimskelisty.cz Noviny českých muslimů

Povolené a zakázané v IslámuSoupis islámského práva šária vydala jako jeden z prvníchpřeložených textů do češtiny Islámská nadace v Praze v ro-ce 2004 (v originále Al-Halál wal Harám fil Islám)

Korán Především pak následující súry:Súra 2:189 (str. 465): A bojujte proti nim, dokud nebude ko-nec svádění od víry a dokud nebude všechno náboženstvípatřit Bohu.Súra 4: 59 (str. 528): Věru ty, kdož neuvěřili v Naše znamení,My v ohni sežehneme, a kdykoliv vyschnou kůže jejich,vyměníme je za jiné, aby tak trestu okusili. A Bůh zajisté jemocný a moudrý.Súra 5:37 (str. 605): A odměnou těch, kdož vedli válku protiBohu a Jeho poslu a šířili na zemi pohoršení bude věru to,že budou zabiti nebo ukřižováni či budou jim useknuty jejichpravé ruce a levé nohy a nebo budou ze země vyhnáni.Súra 5:51 (str. 607): Vy, kteří věříte! Neberte si židy anikřesťany jako přátele, neboť oni jsou si přáteli jedni dru-hým. Kdokoliv z vás se s nimi přátelí, ten stane se jednímz nich... Súra 47:4 (str. 492): A když se střetnete s nevěřícími, udeř-te je do šíjí, a až jim způsobíte úplnou porážku, pevně jespoutejte!Súra 48:13 (str. 575): A kdo nevěří v Boha a posla jeho...pro nevěřící jsme připravili plamen šlehající.

Súra 48:29 (str. 575): Muhamed je posel Boží a ti, kdožjsou s ním strašní jsou proti nevěřícím, však laskaví mezisebouSúra 9:39 (str. 589): Jestliže nevytáhnete do boje, Bůh váspotrestá trestem bolestným.Súra 9:74 (str. 593): Proroku, bojuj usilovně proti nevěřícíma pokrytcům a buď přísný na ně. Útočištěm jejich bude pekloa jak hnusný je to cíl konečný.Súra 9:124 (str. 599): Vy, kteří věříte! Bojujte proti těm z ne-věřících, kteří jsou poblíže! Nechť ve vás naleznou tvrdosta vězte, že Bůh je na straně bohabojných!Súra 25:54 (str. 250): Neposlouchej nevěřící, ale pusť seproti nim do boje úporného.Súra 8:57 (str. 489): Nejhoršími tvory před Bohem jsou ti,kdo byli zatvrzele nevěřící a stále ještě nevěří.

Výroky různých představitelů islámu:

Muslimové musí konečně pochopit, že nemají jiné přá-tele než muslimy.

Každý muslim musí být v každém okamžiku připravenk džihádu.

Dříve byli Evropané našimi otroky, dnes jsou jimi musli-mové. To se musí změnit. Dnes jsme závislí na nezávislých.Oni chtějí zakázat naše náboženství. My musíme nezávislézahnat do nejhlubších pekel.

Kazatelé hnutí Milli Görüs, 2002 (IGMG)

Seznam doporučené literatury

24

i s l a m i s t é s i o c h o č u j í e v r o p u

S t a n e s e K o r á n

M e i n K a m p f e m 21. s t o l e t í ?

Richard Zat louka l

Dnešní česká společnost má velmi zvláštně odstup-ňovaný postoj k různým extrémistickým ideologiím.Jestliže chcete zprostředkovat čtenářům Mein Kampfjako historický dokument, můžete být odsouzenik nepodmíněnému trestu. Vyznavačům Koránu nicpodobného nehrozí, naopak, na svou činnost mohoudostat státní granty.

Bez ohledu na to, že se jejich poselství nikterakneliší.

Hitler psal Mein Kampf s jednoduchým cílem.Pevně zorganizovat árijskou rasu, vybavit ji bojovnouideologií, a tak ji umožnit vybudovat světovou říši.

Ten samý důvod sledoval Mohamed, když skládalKorán. Polovinu jeho textu zabírají pokyny pro or-ganizaci armády, nakládání s kořistí či rady, kdya které zajatce zabít. Další části mají jen dva motivy:Buď organizují život věřících do nejmenšího detailu,nebo dští oheň a síru na hlavy nevěřících, slibují jimtresty pekelné a nabádají muslimy, aby nikdy nepře-stali s bojem proti nim. Muslimové od těchto zásadnikdy neustoupili. A ani ustoupit nemohou, Korána sunna jsou posvátné a není v nich možné změnitani písmenko. Mohou se je pouze a jen vykládat.A výklad je vždy jednoznačný. Stačí si nalistovat.

Súra 9, verš 5: Až uplynou posvátné měsíce, pak za-bíjejte modloslužebníky kdekoliv je najdete, zajímejte je,obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy!Jestliže se však kajícně obrátí, budou-li dodržovat mod-litbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyťbůh je věru odpouštějící a slitovný.

Ano, obrátíme-li se, bude nám odpuštěno. To majízřejmě namysli různí hlasatelé tolerance a multikul-tury, kteří mluví o mírumilovnosti islámu. A zloči-nem těch tří tisíc lidí, kteří zůstali ve věžích WTC,zřejmě bylo, že to nepochopili.

Muslimové se svými názory koneckonců nijak ne-tají. Jejich cílem je ovládnutí Evropy i USA. Stačí siprojít jejich oficiální materiály nebo zpravodajství.Například na www.islamweb.cz, což jsou společnéstránky českých mešit, můžeme nalézt následující za-jímavé pasáže.

„Někteří lidé nepochopili, že islám je nejen nábožen-ství mezi jednotlivcem a jeho Pánem, ale že je to takésociální a politický systém založený na spravedlnosti,

rovnosti a svobodě myšlení a svědomí. Všechny systémypřed islámem se topily v tyranii, kastovnictví, zakláda-ly se na pýše, nespravedlnosti a útlaku. Žádný takovýsystém by neumožnil rozvoj islámu, proto bylo nutné jimvyhlásit válku.“

Nebo: „Je velmi doporučeno stěhovat se do zemí, kdemuslimové mohou praktikovat svou víru a šířit poselstvíIslámu. Prorok, mír a požehnání s ním, poslal mnohojeho společníků (sahába) do různých oblastí rozšířita učit Islám. Po smrti Proroka, mír a požehnání s ním,mnoho společníků (sahába) odešlo z Medíny do růz-ných zemí, aby tam žili a učili lid té země. Jejich záslu-hou se Islám tak rychle rozšířil do mnoha zemí. Toto jetaké naší povinností a musíme maximálně usilovato rozšíření poselství Alláha pro celý svět.“

Jak by vypadala ona rovnost pro „nemuslimy“, mů-žeme poznat z následující fatwy:

„Nejdůležitějším právem jsou práva Boha, která jsou,že má být rozeznán a uctíván… Ateista, který činí dobréskutky v jeho očích a činí jakékoliv dobré skutky projeho společnost, je jako člověk, který zabil jeho matkua otce a dobře se stará o psy.“

A z této fatwy se dozvíme, co pro islám znamenásvoboda svědomí:

„Pokud tedy někdo dobrovolně odstoupí od nábožen-ství – tedy opustí společenství, které ho chránilo – mů-žeme to srovnat se zradou na politické úrovni. Za zradu

i s l a m i s t é s i o c h o č u j í e v r o p u

25

země – velezradu – bývá trest smrti. Stejně tak je tomuv případě velezrady v náboženství. Islám nikoho nenutí,aby jej přijal. Ale když se dobrovolně a z přesvědčení roz-hodneme, že se staneme muslimy, musíme svůj závazekdodržet. Náboženství není hra a vstup do náboženství jenutné vážně promyslet.“

Oficiální názor na islámské pojetí spravedlnosti simůžeme najít na internetových stránkách Muslimskéunie. V článku „Deset věcí, jež zruší islám“ najdemezajímavý odstavec:

„Jestliže někdo věří, že jiné vedení než Proroka je lep-ší nebo celistvější, stává se nevěřícím. Do této kategoriepatří i ti, kdož upřednostňují lidské nebo jiné zákonypřed svatým právem šaría.“

Toto je ovšem jen zkrácená varianta. Četl jsemi obsáhlejší překlad, publikovaný na stránkách jednéinternetové diskusní skupiny českých muslimů. Podleněho zhřeší například ten, kdo pochybuje o správ-nosti sekání rukou zlodějům, nebo zabíjení odpadlíků.Jiný výklad je ostatně nesmyslný, šaría byla jednoudána Prorokem a nemění se. A tato zvěrstva byla jejísoučástí od počátku.

V Dánsku muslimové učinili pokus zavést šaríjujako oficiální součást tamějšího práva. Stejně takv Kanadě, kde už byly vytvořeny zvláštní tribunály

imámů. Dovoluje to kanadský právní řád, který obča-nům umožňuje se v občanskoprávních sporech obra-cet na instituce svých menšin. Týká se to napříkladmanželských sporů, a to přesto, že šaría ženu pova-žuje v podstatě za věc a vymezuje i případy, kdy smíbýt manželem bita. Kanadské soudy jsou těmto tri-bunálům stále teoreticky nadřazeny. Pochybujiovšem, že třeba týraná manželka se odváží odvolatproti rozhodnutí podle „svatého práva“ a riskovat takzavržení a násilí od svého okolí.

Cílem muslimů není ale jenom zavést právo ša-ría pro své souvěrce v Evropě. Jejich snem je obrátitna svou víru celý Západ a uplatňovat šaríju na násvšechny.

Nacismus je pro všechny ztělesněním zla. Na jehopotírání máme zvláštní zákony. Přesto, že jej vyznávájen několik hlupáčků, co čas od času někde převrh-nou popelnici, nebo vyprovokují pouliční rvačku. Nichoršího už od nich nehrozí. Naproti tomu je islám ne-bezpečím aktuálním. Každým rokem se v Evropějeho vliv a moc rozšiřuje. Myslím, že je třeba s tímněco začít dělat.

r ichard . za t l ouka l@epor t a l . cz

26

Nemohu nečinně přihlížet štvavé kampani Portálu proti inte-graci islámu, a potažmo i jiných menšin, do evropské spo-lečnosti.

Pánové Křepelka, Kovanda nebo Zatloukal svým uvažová-ním zaspali dobu. Neuvědomují si, že čas národů, ras nebonesnášenlivých náboženství již dávno skončil. Dnešní společ-nost je založena na pluralitě a mnohovrstevnosti, ať se to týkápolitických názorů, náboženství, či životního stylu. Nechápou,že někdo může toužit po odlišném stylu života, než vedou oni.Chtěli by někomu vnutit své názory, bez ohledu na to, že vy-růstal v jiné společnosti, ve světě odlišných hodnot.

Anebo by z proudu přistěhovalců, kteří hledají práci a mož-nost důstojného života, chtěli udělat nějaký děsivý nájezdbarbarů na naši civilizaci. Přičemž islám vůbec není nějakouagresivní ideologií, naopak, je mnohem tolerantnější a míru-milovnější než křesťanství nebo judaismus. Teroristické činy,jež se mu připisují, jsou dílem konkrétních jedinců a nejsou vů-bec v duchu islámu, jak se mnoho lidí snaží tvrdit. To je stej-né, jako kdybychom činy organizací typu ETA nebo IRA připi-sovali katolické církvi.

Nesmíme také zapomenout na útlak, jemuž jsou dnes mus-limové vystaveni. Nesmíme jen sledovat oběti teroristů. Musí-me si také uvědomit, jak hrozná musí být moc, jež člověkak tomuto činu přivede.

Čečenské černé vdovy jsou ženy, jež v občanské válce při-šly o rodinu, o manžela a o děti. Takže je dost těžko můžemejen tak odsoudit, pokud se opásají dynamitem a odpálí samysebe v ruském autobusu.

Muslimové jsou od malička vychováváni, aby bojovali zasvou víru. V Evropě se setkávají jen s opovržením a útoky. Čas-to musí skomírat na sociální podpoře. Nebo jsou dotlačeni ke kri-minální činnosti a končí ve vězení. Film Thea van Gogha (ko-mentář viz Portál 4/2004) byl prostě pro jednoho z nich posledníkapkou. Nechci ospravedlňovat vraždu člověka. Ta je samozřejměnedovoleným činem. Chci se jen ptát, kdo je vlastně viník?

Musíme chápat pohled druhé strany. To se týká i případuTheo van Gogha, což byl jen primitiv, který provokoval porno-grafickými díly. Boj proti islámu byl jen zástěrkou, šlo mu o po-pularitu a peníze.

f ó r u m p o r t á l u

au tor s tudu je na ČZU v Praze

P o h l e d m u l t i k u l t u r a l i s t y :

N e o d s u z u j m e „ č e r n é v d o v y “

z Č e č n y

J i ř í Ko lečkář

Stejně tak nelze jen tak odmítnout hodnoty muslimské společ-nosti. Nám mohou připadat zvláštní, musíme si ale uvědomit,že nejsou naší věcí. Nám připadá, že muslimská žena trpí, kdyžse musí zahalit šátkem, ona však spíše trpí, pokud vystaví svévlasy. České ženě by se také nelíbilo chodit po ulici s obnaže-nými ňadry. Stejně tak je pro muslimky mnohdy přirozené, žetráví svůj čas v uzavřené části domu. Byly tak od dětství vy-chovávány, nikterak jim to nepřipadá kruté. To jenom my, no-sitelé „vyšší kultury“, nejsme schopni pochopit někoho jiného.

Názory těchto pánů ovšem v důsledku vedou k tomu, že seeuroamerický svět snaží vnutit svou vizi společnosti ostatnímpomocí násilí. Nevidí, jak třeba v Kanadě multikulturní společ-nost krásně funguje. Ostatní lidé jsou slepí k nebezpečí, jaké no-sitelé podobných názorů představují. Kdyby někdo chtěl zavéstzákony, nebo alespoň veřejné komise, které by zabraňovaly hlá-sání takovýchto idejí, hned by došlo na obviňování z totalitníchtendencí, omezování svobody názorů a na podobné žvásty.

Výsledkem tohoto přístupu jsou jen tisíce obětí, v Iráku,Palestině, Afghanistánu. Každý, jako zmiňovaní redaktoři Por-tálu, a každý Evropan nebo Američan, který koná stejně, jevlastně spoluviníkem. A nechtěl bych být v jeho kůži, až utla-čovaným dojde trpělivost.

Fórum PortáluMilí čtenáři, časopis Portál není hlasatelem jedné pravdy. Rádi uveřejníme i Vaše vytříbené názory. Své příspěvky posílejte na adresu forum@eportal.cz.

27

p o r t á l p l u s

Na aféře s bytem premiéra Grosse je půvabné, kolik i po mě-síci zevrubného pátrání ponechává námětů k nejrůznějšímspekulacím, hypotézám, teoriím. Klíčová je zde bezesporurole Rostislava Roda, tedy toho, kdo údajně na premiérůvbyt poskytl půjčku ve výši 900 000 korun. Slovíčko „údaj-ně“ je přitom pro většinu komentujících synonymem pro slo-vo lež, neboť skutečný původ peněz hledají kdekoli jinde, jenne v kapse jihlavského hrdiny. Pokud ale jsou peníze oprav-du jeho, může být tato pravda pro premiéra daleko horší, nežřada jiných variant. Zásadní je totiž původ těchto financí.Rostislav Rod totiž ke štestí přišel díky privatizaci Mladéfronty.

Bude-li kdy nějaký historik psát o dějinách tunelovánív Čechách, právě privatizace někdejšího deníku ÚV SSMv nich zaujme místo nejčelnější. Přes moratorium z března1990, kterým tehdejší Federální shromáždění zakázalo ja-kékoli nakládání s majetkem bývalého SSM, a přes násled-ný zákon FS o navrácení majetku SSM do rukou lidu ČSFRč. 497/1991 Sb., si Mladou frontu zprivatizovali její redaktoři,aniž by z ní stát viděl jedinou korunu. Má-li skutečně Grosspeníze od pana Roda, má tak svůj byt částečně splacen z vy-tunelovaného podniku, ergo z výnosů z trestné činnosti. Lze sipři všech spekulacích představit horší variantu? A propos,a byly ony peníze vůbec zdaněné? To, že je neměl Rod na kon-tě, ale údajně v trezoru, může o tomto problému leccos napo-vědět. Nezdaněné peníze vynaložené na jakýkoli účel jsou

ovšem rovněž nezákonným způsobem obohacení, a to i bezohledu na právní meritum privatizce MF.

Dlouhá léta se ovšem okolo divoké privatizace MF chodilopo špičkách. Není divu – vždyť její šéfkomentátor je synembývalého místopředsedy federální vlády a s nejvlivnějším čes-kým deníkem si to nechtěli rozházet ani jiní politici. Až MilošZeman začal veřejně vyhrožovat, že se po svém vstupu doStrakovky na polozapomenutou privatizaci podívá. Zemanovyvýhružky ovšem byly v této věci nejenom první, ale i to po-slední, co se veřejnost dozvěděla. Pro pořádek budiž ještě ře-čeno, že se divokou privatizací MF údajně zabývala i Baštovadetektivní úderka Čisté ruce. Vyšetřování skončilo na tom, žesvazáci již deník prodali, a ČSSD nechtěla znejišťovat zahra-ničního investora. Budiž, a nám holt nezbývá než tomu věřit.

Zřejmě jenom nenapravitelného paranoika by mohlo na-padnout, zda Rodova půjčka, pokud byl skutečně oním ban-kéřem, nebyl náhodou úplatek, aby se již tehdy všemocnýmístopředseda Poslanecké sněmovny, který již nota benemířil na vnitro, postaral o to, aby se na celou privatizační lapá-lii zapomnělo. Byť možná zní tato spekulace šíleně, o pravémúčelu tzv. půjčky, z níž nejenom že nemá věřitel (nota benepodnikatel) ani korunu úroků, ale dokonce na ní díky inflaciprodělá, a je mu to vlastně jedno, si lze domýšlet cokoli.A o Grossově úhořovité upřímnosti rovněž.

P r a v d a m ů ž e b ý t j e š t ě h o r š í

Dušan Šrámek

dusan .sramek@epor ta l . cz

28

Chilský politik Augusto Pinochet je opakovaně stí-hán za své chování během převratu a po něm; pojď-me se tedy blíže podívat, co předcházelo vojenskémupuči a zamysleme se, kdo byl vlastně v právu – zdademokraticky zvolený stalinista nebo antikomunistic-ký generál.

V šedesátých letech, za vlády prezidenta EduardaFrei Montalva, se chilská společnost velmi zpolari-zovala. Levice se začala chovat mnohem agresivně-ji, vytvářela komunistické bojůvky a i jinak podpo-rovala extrémní násilí. Přitom něco takového do tédoby Chile nepamatovala, tato země byla tradičnědemokratická a stabilní. V roce 1970 ve volbách zví-tězila s 36 procenty hlasů Lidová jednota socialistySalvadora Allende Gossense, tvořená Socialistickoustranou, Komunistickou stranou, Radikální stranou,Křesťanskou levicí a Lidovým hnutím akční jednoty(MAPU).

Socialisté a komunisté se nás dnes snaží přesvěd-čit, že Lidová jednota zvítězila „absolutní většinou“,což však 36 procent jistě není. Stejně tak nebylGossens zvolen lidem přímo – podle tehdy platné ústa-vy prezidenta volil Kongres. Dnes také někteří komu-nisté a ignoranti tvrdí, že „byl jen sociálním demokra-tem“, který se snažil o pár přátelských reforem. Opakje pravdou, nebyl to žádný milý místní poslanec, byl toextremista, obdivoval Fidela Castra (nejenže ho dva-krát pozval, dokonce s ním tancoval!) a dokonce ses levicovými bojůvkami i cvičil v používání samopalu.Vypadá snad tenhle skutečný Allende jako prostý so-ciální demokrat? Myslíme že ne, spíše jako blázen.

Diktátor Allende: Luxus a přetvářkaJe zábavné poslouchat některé lidi, jak mluví o „de-mokratickém“ Allendovi; vždyť se choval jako diktá-tor. Postupem času byl více a více „ideologicky ško-len“ komunisty, dokonce začal paranoidně věřitv připravovaný puč proti jeho marxistické vládě. Již

od začátku prohlašoval, že není rozporu mezi socia-listickým procesem v Chile a na Kubě; v roce 1972byl na návštěvě v SSSR a po návratu jej oslavoval jako„staršího bratra Chile“.

Žil jako velmi bohatý člověk (jak by komunistéřekli, jako „buržoa“), měl velké sídlo v ulici TomaseMora, jeden z nejlepších vinných sklepů v Chile(dobře zásobený, zatímco zbytek obyvatelstva mělvína nedostatek), velké množství jídla a delikates, kte-ré obyčejní lidé neměli vůbec, běžný občan měl ne-dostatek základních věcí jako cukru, oleje, drůbeže,rýže, plynu a dalších kvůli špatně organizované vlád-ní distribuci. Naopak Allende nakupoval přímo odcizích států, oblékal se do drahých a elegantních oble-ků s hedvábnými kravatami (k nesehnání v normál-ních obchodech), které si sundával (nebo se rovnoukompletně převlékal), když měl mít projev k chudýmspoluobčanům, během něhož je přesvědčoval, jak do-brým prezidentem je.

Za Allendeho vlády byla demokracie posunuta ažna hranici svých možností, zakázána byla volnostšíření myšlenek a noviny kritizující vládu (noviny,které, světe div se, byly založeny na svobodných demo-kratických myšlenkách). Lidová jednota často igno-rovala a překračovala zákony. Podle práva konala jentehdy, kdy se jí to hodilo. Allende byl často ve sporus Kongresem, Senátem i Nejvyšším soudem, obviňo-val je, že jsou proti němu zaujatí. Allende, stejnějako většina ostatních stran v koalici, viděl demokra-cii jako „buržoazní“ věc a chtěli co nejdříve zavéstsocialismus.

Znárodnění v doprovodu hyperinflaceAllende a jeho nohsledi nazývali všechny odpůrce„fašisty“ a „reakčními buržoalisty“, násilné akce (jakovraždy a únosy) prohlašovali za akci CIA a fašistů,snažících se svrhnout jeho vládu, zatímco ve skuteč-nosti většinu těchto vražd spáchali levicoví teroristé(a, jak jinak, obviňováni byli teroristi pravicoví).

Jak vidíte, jeho vláda se nikdy nesnažila „sjedno-tit“ Chilany, naopak se snažila posílit jejich vzájem-nou nevraživost. Již od začátku tvrdil, že „není prezi-dentem všech Chilanů“. Znepřátelil chilský lidumělým zvyšováním „třídní nenávisti“ a předkládá-

p o r t á l p l u s

M r a z i v á p r a v d a o C h i l e

z a v l á d y S a l v a d o r a A l l e n d e

Fernando Sant iago

29

p o r t á l p l u s

au tor je předsedou Ch i l ské an t ikomun is t i cké l i gy

ním falešných vizí lepší budoucnosti chudým. Ve sku-tečnosti Allende a Lidová jednota pomohli chudýmmálo, pokud vůbec; Allendova vláda se o tyto lidinikdy nestarala, místo bydlení a práce jim dala jensliby, které samy nikdy nikomu nepomohou. KdyžLidová jednota hrdě prohlásila, že „vytvořila pracov-ní příležitosti“, jednalo se jen o nabobtnání nepro-duktivní byrokracie.

Vláda Lidové jednoty převzala (ukradla) téměř80 procent místního a mezinárodního průmyslu bezohledu na jeho velikost či důležitost. Toto převzetíbylo činěno v zájmu „pokroku“ a označeno jako „pře-dání lidu“, aby lid měl z těchto továren větší užitek.Vláda otevřeně žádala převzetí celého místního prů-myslu po „svržení“ jeho šéfů. Dohled nad přebíránímpůdy a průmyslu měli extremističtí teroristé, v tomsice nebyla vláda namočena přímo, je ale pravda, žetyto násilné tlupy podporovala morálně.

Kde se „zapomněla“ Amnesty International? Allendova politika ničila ekonomiku, fixní ceny pod-porovaly vznik černého trhu, inflace dosáhla histo-rického maxima 1000 procent. Kousek po kouskuvláda přebírala vše a získávala tak absolutní moc,udržitelnou navždy. Práva osobního vlastnictvía osobních svobod nebyla respektována. Allendeamnestoval levicové partyzány (např. FPMR čiMAPU) a tisíce dalších, prohlašujíce je za „mladéidealisty“. Jeho rozhodnutí byla samozřejmě jedno-stranná – když se jednalo o příslušníky pravice, pou-žíval výrazy jako „vražední fašisté“ či provokatéři. Jeaž k smíchu, jak pozorovatelé z organizací „HumanRights“ a „Amnesty International“ nevypozorovali(ani nekritizovali) zneužívání moci ze strany vládyLidové jednoty.

Brzo, jak již bylo zmíněno, nebylo k dostání ani zá-kladní zboží, a pokud bylo, pak jen v malém množ-ství a musely se naň vystát několikahodinové fronty.Lidová jednota ovládala lid jeho hladem, aby si člo-věk vůbec mohl koupit jídlo, musel být členem JAP(Juntas de Abastecimiento y Control de Precios –Rada zásobování a kontrol cen); a i pak tak směl uči-nit jen v oblasti, kde byla členská karta JAP vydána.Allende tak nutil občany, aby mu deklarovali podpo-ru – jinak by se totiž nenajedli. JAP také nutila do-držovat obchodníky fixní, regulované ceny.

Tvrdí se, že největším Allendovým triumfem bylaagrární reforma, započatá v šedesátých letech křes-ťanskodemokratickým prezidentem Frei Montalvem.Ve skutečnosti to byla katastrofa. Právě v této oblas-ti docházelo k nejhoršímu násilí. Vláda Lidovéhosjednocení převzala půdu násilím, bez kompenzací.

Často se tak dělo protizákonným způsobem, dochá-zelo k únosům či dokonce k vraždám (podobně jakodnes v Zimbabwe). Velcí i malí čestní, tvrdě pracu-jící vlastníci půdy, byli nuceni dát svou půdu státu(kdo si myslí že jsou, každý má právo dělat si na je-jich půdě co chce!). Vláda pak rozkouskovanoupůdu dala ignorantským nájemcům, kteří nebylischopni nic vypěstovat, půdy, kterou dostali, bylopříliš málo, chyběly jim peníze, mechanizace, „know--how“. Chile se tak stala závislou na kubánskémcukru a poprvé v historii Chile žebrala o jídlou „Východního bloku“.

Sovětská vláda, která v této situaci viděla možnostprosadit v Chile svou ideologii, začala činit Chile zá-vislou na SSSR v dodávkách většiny importovanéhozboží. Množství násilností den ode dne stoupalo a vy-tvářelo tak neúnosnou atmosféru, kdy nikdo nemělv co věřit, chaos se stal pravidlem a demokracie a svo-boda (a vše, co je reprezentovalo) se zdálo být pryčči znemravněno.

Sebevražda? Samopalem od Castra! Koncem roku 1973 většina Chilanů ze všech částíspolečnosti (vyjma samozřejmě komunistů, socialistůa levicových násilníků) požadovala odstoupeníSalvadora Allende z prezidentské funkce, aby se takobnovila stabilita, zákon, pořádek a ekonomická pro-sperita. Jenže Allende se stával čím dál více diktáto-rem a požadavky na odstoupení odmítal s tím, žejeho prokomunistickou vládu mohou odstranit jenkulky. Armáda mu dala ultimatum, aby buď odstou-pil, nebo čelil následkům. Vojsko bylo připraveno po-skytnout letadlo, aby mohl opustit zemi a uchýlit sei se svou rodinou do zahraničního exilu; Allende od-mítl a z prezidentského paláce, kde zůstal s několi-ka věrnými přáteli, odpověděl střelbou ze samopalu.Armáda odpověděla profesionálně: leteckým bom-bardováním prezidentského paláce „La Moneda“.

Sám, s pocitem viny a úzkosti, spáchal Allende se-bevraždu samopalem, který mu věnoval darem jehopřítel Fidel Castro (alespoň tak to popsal Allendůvosobní lékař). Pozemní vojsko, letectvo, námořnictvoa karabiniéři (policie) se, unaveni morálním a ekono-mickým úpadkem a chaosem ve své vlasti, vedeni jensnahou o její blaho, rozhodli pro záchranu národaa splnění své vlastenecké povinnosti.

(mezititulky redakce)

Publikováno ve spolupráci s časopisem Národní myšlenka.

30

Zírala do zad jeho saka a snažila se pochopit některé zeslov, jež pronáší do kamery. Jazyk, jímž hovořil, se nepo-dobal žádnému z těch, co znala, a s nelibostí muselakonstatovat, že nerozumí ničemu. Svou pozornost pakpřenesla alespoň k mužovu vzrušenému tónu a prudcegestikulující paži, jíž udával rytmus při vysekávánísvých vět.

Nenápadně se poohlédla na obě strany po lidech,kteří stáli po její levici i pravici a jako ona hleděli nareportérova záda. Kdo ví, zda mu tu vůbec někdo rozu-mí; hádala by, že nikdo. To jim však zjevně nevadilo,naopak vypadali spokojeně. Konečně kdo by neuvítalmožnost dělat deset minut stafáž bratru za šest set fran-ků? Šedesát franků na minutu nečinnosti byl i na zdejšípoměry vcelku slušný tarif.

Anne stojící vedle ní byla kadeřnice a nejenže jí vy-dělat tyhle peníze trvalo déle, ale měla se přitom ještě cootáčet. Tady se nesměla ani pohnout: podle pokynů, ježdostali před natáčením, měli vytvořit řadu a v uvolně-ném postoji hledět přímo před sebe. Přestože jí to mohlobýt jedno, Nicole stále vrtalo hlavou, jaký je smysl tohoaranžmá, při němž jeden člověk hovoří do kamery a zazády má mlčící kompars. Šlo snad o simulaci představe-ní avantgardního divadla, jaká v oněch končinách údajnědodnes plní sály? To by se jim ten muž stěží představiljako novinář natáčející šot k jakési tamní krizi.

Možná u nich zuří válka, pomyslela si Nicole. Pokudv té zemi vypukla občanská válka, její obyvatelé určitěnevýslovně trpí. Genocida už přestala být termínem vy-taženým z hloubi druhé světové války, genocida bylav Evropě bohužel opět realitou. Například Jugoslávie.Zpočátku se ten složitý konflikt pokoušela sledovat a po-chopit jeho příčiny, televizní záběry kulometné střelbydo bezbranných lidí pouhé stovky kilometrů od jejíhodomova v ní však vyvolávaly takový pocit beznaděje, žese zprávy z té oblasti jala raději ignorovat. Vinou tohojí uniklo, jak to tam vlastně tenkrát dopadlo. Třebajde o nové kolo násilí opomíjené znuděným, blahobyt-ným Západem, a oni tu teď naoko zastupují hrstkuEvropanů nadále solidarizující s trpícím národem, nanějž všichni zapomněli. Solidarita za šest set franků?Měla by se stydět.

Pak dostala ten nápad. Spíše než o nápad šlo o vnitř-ní puzení, jemuž se musela poddat a udělat to gesto,které nebylo součástí její honorované role. Opatrně po-zdvihla pravačku a ukazovákem a prostředníčkem vy-

kouzlila do kamery véčko, mezinárodní symbol vítěz-ství. Cítila se trochu směšně, přesto jí něco říkalo, že jejígesto není nepatřičné. Ostatně kdyby bylo, určitě by jiza ně po natáčení někdo pokáral, něco jí vytkl, a to senestalo.

Poté, co muž domluvil, kameraman vypnul přístroja štáb začal balit náčiní, dodala si Nicole odvahy a při-stoupila k těm lidem. Reportéra znala od vidění, byl tunejspíš stálým televizním zpravodajem, ale poprvé s nímmluvila až tehdy, když ji vedle dalších místních zaměst-nanců oslovil kvůli natáčení. Měla nyní mimořádnoupříležitost pohovořit s ním o tom, co se u nich děje,a v případě potřeby mu vyslovit svou účast a podporu,třebaže jí bylo jasné, že by tak nevytáhla jeho zemiz bryndy.

Smůla. Muž hovořil obstojně anglicky, leč se zvlášt-ním tvrdým akcentem. Onomu přízvuku přisuzovala svépodezření, že slova, jak jim rozumí, neodpovídají jejichpravým významům. Novinář jí vyprávěl o jakési veřejnételevizní stanici, kterou se pokoušejí ovládnout politickéstrany.

„Jaké politické strany máte na mysli – parlamentnístrany?“ zeptala se Nicole.

„Ano, parlamentní,“ odpověděl reportér.„A vy si svůj parlament nevolíte ve svobodných vol-

bách,“ ujišťovala se.„Parlament volíme," řekl ten muž a jedním dechem

se omluvil, že spěchá do střižny dokončit svou práci.Z toho, co se dozvěděla, nebyla Nicole nijak moudrá.

Nezbývalo jí než se smířit s faktem, že se o konfliktu v tévzdálené zemi alespoň v danou chvíli nic bližšího nedozví.

Skončil živý přenos večerních zpráv a David po půl-hodinovém znehybnění plném symbolických významůopustil své stanoviště uprostřed hlídky složené z elitynároda. Známý spisovatel, který stál po jeho pravici,i populární herečka po jeho levici se jako on chystalinavrátit ke svému obvyklému programu. Ti dva a mnozídalší si přes značné pracovní vytížení vždy navečer udě-lali čas, přijeli až sem do televizního studia a postavilise k jeho zadní stěně, za sedící moderátory. Většina pat-řila k blízkým spolupracovníkům televize a se svou opa-kovanou účastí bez váhání souhlasila. Asi pochopili, žepřípadný vnější zásah do zdejšího spolehlivě fungujícíhosoustrojí by se mohl dotknout i jich. Osobnosti držícístráž proti nebezpečným choutkám moci viděli divácina svých obrazovkách, nebo alespoň ti z diváků, k nimž

c h v í l e p r o p o v í d k u

„ V " j a k o v i c t o r y ( 2 0 0 0 )

Mart in Daneš

31

si jist, zda je to mrazivým větrem šlehajícím ho do tváří,nebo dojetím.

Na malém pódiu právě řečnila známá herečka. Dě-kovala lidem, že sem přišli, a nakonec se jim několikrátzhluboka poklonila s dovětkem, že je na ně pyšná, jakouž dlouho na nikoho nebyla. Za své vystoupení sklidilavelký aplaus.

Kdosi Davida vyzval, aby lidem také něco řekl. Vy-houpl se jako ve snách na pódium před mikrofon a spus-til. Nebyl kdovíjaký rétor, ani se nesnažil své myšlenkynějak zvlášť poskládat či učesat. Hovořil o tom, že sebojující televizní pracovníci drží jen díky podpoře lidí,těch, co sem přišli, i těch, co sem z různých důvodů při-jít nemohli. Pokaždé, když se odmlčel, aby nabral dech,ozvaly se z předních řad povzbudivé výkřiky.

Najednou se dav zavlnil a jeho řadami se tichou poš-tou nesla zpráva, že se sem pokouší protlačit zástupkyněnového vedení televizní stanice. Jeho nástup byl výstře-lem z kanónu, jímž všechno začalo, a pak už to šlo rázna ráz: zaměstnanci odmítli vedení uznat a podřídit sejeho autoritě. Proslýchalo se, že noví bossové, z nichžčást v televizi nikdy nepracovala, chystají dalekosáhlézměny, které by se nejspíš negativně dotkly Davidai mnoha jeho spolupracovníků. Odbojní redaktoři se za-barikádovali ve zpravodajském štábu, nervovém centrutelevize, a žádného z nových šéfů do něj nevpustili. Abypo jejich odchodu nemohli uzurpátoři ovládnout terén,nechali si do budovy dopravit spací pytle a na místěi přespávali. Lidé jim sem nosili jídlo, pití a jedna panídokonce upekla bábovku. Svým nekompromisním po-stojem odstavili zaměstnanci oficiální vedení na vedlejšíkolej a prokázali schopnost řídit se v mimořádné situacisami. Aby zvenčí dosazení šéfové vykázali nějakou čin-nost, nezbývalo jim než s pár přisluhovači ze studií kon-kurenční stanice provozovat paralelní televizní vysílání,které bylo svou nevalnou úrovní všem k posměchu.

David se upřímně podivoval opovážlivosti té ženy, kte-rá si jen tak razila cestu do samého nitra nepřátelskéhotábora.

„Nechte ji projít!“ vyzval publikum. „Ignorujte ji tak,jako ji ignorujeme my. Dokud jste tady s námi, nemo-hou naší televizi škodit!“ zvolal a dav propukl v jásot mí-sící se s rozhořčeným pískotem.

Lidé vetřelci neochotně uvolňovali cestu a při prů-chodu jej zahrnovali nadávkami a uplivovali si. Podlevlnění jinak sevřených řad David ze své vyvýšené pozicelehce vystopoval jeho dráhu. Blížil se k němu.

Snad tu přede všemi nechce vystoupit, napadloDavida, přece by nebyla tak naivní!

Jeho obavy se potvrdily. Na vzdálenost nějakých pat-nácti metrů už poznával tvář ženy, jíž před dvěma týdnyza sebe i své kolegy do očí řekl, že ji nepovažuje za svou

došel televizní signál. Pro ně tu byli. Myšlenka přítom-nosti umělců oblíbených publikem během přenosu hlav-ních zpráv vzešla z Davidovy hlavy. Mezi kolegy padla naúrodnou půdu a den co den tu byla naživo realizována.

David překypoval energií. Za patnáct let, co pracovalv televizi, v sobě nenašel nikdy tolik síly a odhodláníjako dnes. Jeho kariérní růst probíhal beze zvratů: ply-nule stoupal na hierarchickém žebříčku a byl nyní šéfemoddělení. Měl by snad bez boje ustoupit těm, kdo si zči-stajasna umínili zbořit tuto úctyhodnou stavbu, a s klid-ným srdcem zahodit vše, co za léta vybudoval?

Když jej předseda vlády při jednom parlamentnímprojevu, aniž ho jmenoval, označil za maoistu, považovalto David za vyznamenání a dále vystupňoval své aktivityv čele stávkového výboru. Bojovali tu přece proti snazepolitiků ovládnout televizi a stav, kdy první z politikůjejím vzbouřeným zaměstnancům posílá rozčilené vzkazya nezasáhne, měl opojnou příchuť vítězství. Znamenaloto, že se moc proti nim bojí vystoupit, neboť cítí, že ob-čané stojí na jejich straně. Zástupy, které se vždy předvysíláním hlavních zpráv shromažďovaly k manifesta-cím před televizní budovu a jednou zaplnily i samotnéhlavní pražské náměstí, naháněly politikům strach. Kdy-by se jim pokoušeli postavit do cesty, mohly by je smést.

David spěchal na prostranství před studio, kam si popřímém přenosu večerních zpráv chodil dobíjet energiiz lidí, kteří sem přicházeli podpořit revoltující redaktory.Hlavou se mu tak jako jiné dny honily nejzajímavějšíokamžiky ze zpráv, jež sledoval na monitoru umístěnémza kamerami. Zaujala i povzbudila ho reportáž brusel-ského zpravodaje o pobouření představitelů Evropy nadohrožením svobody slova v zemi. Za reportérem v tam-ním improvizovaném studiu stála také živá hradba, byťméně početná než ta domácí. Muži, ženy, staří i mladí.Nikoho z těch lidí neznal, ale ve tvářích rozpoznal srov-natelný zápal. Nejpřesvědčivěji působila jedna mladšížena, v jejíchž očích se zračilo hluboké pohnutí. Ke koncizáznamu na pár vteřin nesměle pozvedla ruku a dvěmaroztaženými prsty udělala „viktorku“.

Obraz té ženy a jejího neokázalého gesta se mu vy-nořoval i poté, co se venku postavil čelem k početnémudavu, jenž tu vzdoroval mrazu a studenému vichru. Tilidé sem přišli, protože věděli, že se zde bojuje i za jejichsvobodu, co ale k solidárnímu gestu přimělo ženu, kterážije svůj život stovky kilometrů daleko a s touto zemí nej-spíš nemá pranic společného? David si dokázal odpo-vědět jediným způsobem: Ta žena nebyla lhostejná k ci-zím lidem, a to ani k obyvatelům země, jejichž osudy senijak neprolínají s tím jejím. Ona byla živým svědkemtoho, že s nimi nejsou jen Pražané, kteří vážili cestu ažsem, před televizní sídlo, a diváci doma u obrazovek, alepodporují je i lidé v zahraničí. Davidovi zvlhly oči; nebyl

c h v í l e p r o p o v í d k u

32

nadřízenou, a nebude se proto řídit jejími pokyny. Onamu za to ještě týž den donesla písemnou výpověď. Spolus ostatními ji odmítl převzít.

Nyní stála přímo pod pódiem.„Co tu děláte?“ oslovil ji z výšky.Vzduchem se nesla konfrontace, v jejímž očekávání

dav zvolna utichal.„Přišla jsem sem, abych vyslovila svůj názor,“ odvěti-

la. „Doufám, že mě tu necháte vyjádřit se.“Pískot z prvních řad, které zaslechly její žádost, svěd-

čil o nesouhlasu publika.David tu ženu za její kuráž svým způsobem obdivoval.

Chybou bylo, že stála na nesprávné straně barikády.„Slyšíte, lidi váš názor nezajímá,“ řekl do mikrofonua jeho slova se rozlehla prostranstvím.

Zástup se zavlnil hněvem.„Vypal vocaď, ty svině!“ zařičel mladý muž kousek

pod pódiem.„Oni vás tu nechtějí, tak proč sem chodíte?“ zeptal se

jí David přes mikrofon.Z mnohohlavého davu vylétlo několik zaťatých pěstí.

Žena nedbala houstnoucí atmosféry a sama se vyškrá-bala na pódium.

David neváhal a když sahala po jeho mikrofonu,zlehka do ní strčil. Zavrávorala, ale hned zase nabylarovnováhy a učinila další pokus zmocnit se mikrofonu.

Lidé, kteří měli celou scénu před očima, bouřili a hvíz-dali na prsty.

David si vybavil mladou cizinku z televizní reportáže,která mu éterem zaslala symbolické vítězné poselství,a to mu dodalo síly. V následujícím okamžiku sletělvetřelec z pódia. Dopadl rovnýma nohama na zema smířen s porážkou, spěšně se davem provázejícím jejhanlivými výkřiky a bučením prodíral ven.

Davidovi zvolna docházelo, co udělal. Ano, udeřil ji.Bylo to asi vůbec poprvé v životě, kdy vztáhl ruku protiženě, a přece se za svůj čin nestyděl. Šlo totiž o výjimeč-nou situaci, která dovoluje i užití krajních prostředků.

c h v í l e p r o p o v í d k u / s o u t ě ž

Vyhrajte s Portálem!Soutěž o CD Čáry lásky

Soutěžní otázka:Ve kterém roce natočil Pavel Roth se skupinou Projektil písničku Zahrada ticha?

Odpovídejte, prosím, do 17. 4. 2005 na emailové adrese soutez@eportal.cz.

MARTIN DANEŠ

V roce 1991–92 byl diplomatickým poradcem

v Kanceláři prezidenta republiky. Pracoval

jako redaktor v Lidových novinách, Metropoli-

tanu, Českém deníku, šéfredaktor Denního

Telegrafu (1993–94) a měsíčníku Mezinárodní

politika (2002). V letech 2001–2003 působil též ve funkci

šéfredaktora pornomagazínu Hustler. V současné době je

zástupcem šéfredaktora měsíčníku 51PRO. Ukázka je

z jeho chystaného „povídkorománu“ Převlékači kůže.

Pavel Roth po zkušenostech z rockových skupin působil jako sólista orchestruVáclava Zahradníka. V roce 1985 založil vlastní doprovodnou skupinu Rotor, sekterou prožil úspěšné dvouleté období zakončené vydáním LP Zahrada ticha.V této době, kdy stoupal na žebříčcích popularity, svou uměleckou kariéruukončil.

Vrací se tedy po téměř osmnácti letech diskem Čáry lásky, inspirován konti-nuální oblibou některých skladeb svého tehdejšího repertoáru. Skladby jakoZahrada ticha, Krásnější než růže, Stále zasněná a další jsou dodnes v playlis-tech většiny rádií vysílajících českou hudbu. CD obsahuje šestnáct skladeb, kte-ré byly citlivě přetočeny s důrazem na zachování atmosféry 80. let. Stylově ši-roce pojaté album zahrnuje jak folkové, tak popové a rockové prvky, kterépředstavují zpěváka ve všech výrazových polohách.

CD Čáry lásky můžete objednat na internetové adrese roth.remake.cz.

33

Koncert se loni nekonal poprvé…Ano, už se konal loni a upřímně mohu říci, že i ten

se povedl. Bez nároku na honorář tehdy vystoupilitřeba Marcela Holanová, Miluška Voborníková, Vác-lav Neckář, Petr Vondráček či Kateřina Hrachovcová.I těm patří můj velký dík. Proč se věnujete charitě?

Když člověk může, měl by pomáhat jiným. Nikdoz nás neví, kdy bude sám pomoc potřebovat a buderád, že mu někdo pomocnou ruku podá. Slovo chari-ta moc rád nemám – dnes je už trochu zprofanované.Ať už to však kdokoli jakkoli nazývá, jde předevšímo výsledek.Vystupujete v několika představeních, v říčanské zvlášt-ní škole vyučujete, k tomu charita… Jak vše stíháte?

Je to poměrně náročné, ale nestěžuji si. Baví měneustálá změna a mnohotvárnost. Kdybych celýden seděl v kanceláři a dělal stále to samé, usoužilbych se. Potřebuji kolem sebe neustále živo a plnolidí.Co jinak je vaší ambicí?

Nevím, zda zrovna ambicí, spíš přáním. Přál bychsi, aby byli všichni kolem mě zdraví. Všechno ostatníuž přijde samo. Někdy je potřeba radovat se z malič-kostí a věřit, že to, co kolem sebe rozléváme, se námvrací.

Do Říčan zavítali Mikuláš s Ježíškem už 2. prosince.Tamní zvláštní škole pro handicapované děti nadělili to,co tolik potřebuje – finance. Výtěžkem z adventního kon-certu v říčanském kulturním domě Labuť byla částka85 000 korun. S projektem, jehož mediálním partnerembyl mimo jiné časopis Portál, měl plno práce muziká-lový zpěvák a tanečník Jiří Zbořil. „Stálo to za to. Kdyžčlověk vidí rozzářené oči dětí, veškerá únava jej oka-mžitě přejde,“ říká.

S vedením zvláštní školy pro děti s různými obtížemia různým stupněm mentálního postižení pilně pracovalna scénáři. Sháněl sponzory i účinkující. A podařilo se.Bez nároku na honorář vystoupili Marcela Březinová,soubor Bardáček, Marek Černoch, Josef Fousek, JanaChládková, Dalibor Janda, Heidi Janků, Richard Pach-man, Viktor Sodoma. Publikum bylo nadšeno, některéumělce svým potleskem „donutilo“ i k přídavkům…

Jiřímu Zbořilovi jsme položili několik otázek.

Na co konkrétně budou použity vybrané peníze?Na vybavení školy. Osmdesát pět tisíc velmi po-

může. Jak jste s koncertem spokojen?

Moc. Vydařil se, radost měli jak děti, tak také účin-kující a sponzoři, kterým znovu děkuji za lidský pří-stup a nezištnou pomoc. Šťastný dětský úsměv je tímnejkrásnějším. Viděl jsem, že všechny, kteří se na kon-certu jakkoli podíleli, zahřál u srdíčka.

v i p o r t á l

A d v e n t n í k o n c e r t s e v y d a ř i l

Jiří Zbořil pomáhá zvláštní škole v Říčanech

p t a la se Andrea Cerque i r ová

Jiř í Zboři l (30)

účinkoval v muzikálech Starci na chmelu,

Romeo a Julie, v rockové opeře Juno a Avos,

hostoval v Divadle na Vinohradech v před-

stavení Ze života hmyzu. Vystupoval také na

scéně Státní opery Praha v představeních

Pražského komorního baletu Pavla Šmoka

Don Juan, Golem (nominace na cenu Thalie)

či v pohádce O statečné Aničce a zakletém

princi. V současnosti účinkuje v muzikálu

Janka Ledeckého Galileo (divadlo Kalich)

a v muzikálu Zasněžená romance (divadlo

Skelet Pavla Trávníčka). Na fotce zcela vlevo.

34

Zpěvák Julian Záhorovský, který při loňském hledáníčeské SuperStar skončil na šestém místě, vydal debutovéalbum. Obsahuje i jeho vlastní hudební tvorbu. Texty jsouvýhradně v češtině, které ve zpěvu dává jednoznačnoupřednost před angličtinou. O politiku se příliš nezajímá,názory na „témata mladých“ má však srovnané.

Koncem ledna vyšlo vaše debutové album. Na co se mo-hou posluchači při vaší „premiéře“ těšit?

Na albu se zčásti podílím i autorsky – jak hudbou,tak texty. S některými písničkami mi pomáhal ka-marád, jiné jsou z dílny producenta alba, bývaléhoklávesisty úspěšné slovenské skupiny Team BohušeKantora. Deska je takový „andělský“ rock.

V průběhu soutěže Česko hledá SuperStar jste si hod-ně vybíral české skladby. Troufnu si dokonce říci, žejste, spolu se Šárkou Vaňkovou, udělal kus práce propopularizaci zpívané češtiny, protože mnozí ostatnídávali přednost angličtině. Najdeme výhradně českétexty i na vašem albu?

Ano. Jsme v Česku, proto zpívám víc a raději česky,než anglicky. Chci, aby moji posluchači textům rozu-měli. Kolikrát si někdo pobrukuje hit v angličtiněa ani netuší, o čem vlastně zpívá.

O čem jsou texty, které jste sám napsal?Především o lásce a zábavě. Jsou uvolněné a urče-

né hlavně k tomu, aby v lidech vyvolaly dobrý pocita fajn náladu. Většinu textů mi však na album napsali

skuteční profíci. Sám ve svém věku a se svými zkuše-nostmi zatím nedovedu některé myšlenky formulovattak dobře, jako lidé, kteří se tím živí.

Působil jste při vzniku textů coby poradce?Témata jsem dopředu nezadával, nechal jsem je

čistě na textařích. Každý text jsem si ale samozřejměnásledně pořádně přečetl a případně trochu upravil,aby se mi dobře zpíval.

Rockeři často zpívají i o problémech ve společnosti.Chtěl byste se v budoucnu zaměřit i na takovou tvorbu?

Není to vyloučeno. Nepovažuji se však za typickéhorockera ve smyslu, že bych chodil jen v kožené bunděa kožených kalhotách, pil pivo a zpíval o problémechcelého světa. Jde mi spíš o to, aby si moje písničkymohli posluchači zazpívat a zabrnkat na kytaru.

Jak se vám od dob hledání SuperStar změnil život?Úplně se mi otočil. Nebudu přehánět, když řeknu,

že o celých sto osmdesát stupňů. V autě trávím častotři hodiny naráz, do toho natáčení, vystoupení, občasrozhovory, pracovní obědy, schůzky… Do toho škola,kterou se snažím zvládat.

Baví vás takový kolotoč?Určitě. Jinak bych se na to dávno vykašlal a vrátil se

do poklidného života. Ten mě však už neláká. Hudbaje mým koníčkem od útlého dětství. Asi od šesti letjsem hrál na piáno, od jedenácti hraji na kytaru. Od tédoby si říkám, že to musím do maturity někam dotáh-nout. Jsem rád, že se mé předsevzetí naplňuje a bududělat vše pro to, aby se mi dařilo i nadále.

Se Šárkou Vaňkovou máte vystoupení, se kterým občasjezdíte po republice. Jaký je ohlas publika?

Se Šárkou se hodně snažíme, aby byli lidé spokojenia dle reakcí vnímáme, že se nám daří udržet je v dobrénáladě. Ještě dvě hodiny po představení se jim podepi-sujeme… Jsme až překvapeni, jak skvěle nás lidi berou.

V rámci těchto představení nevystupujete s vlastním re-pertoárem. Chystáte koncertní šňůru spojenou přímos vydáním alba?

v i p o r t á l

J u l i a n Z á h o r o v s k ý :

P o s l a n c i m u s í k a ž d é h o

n o r m á l n í h o o b č a n a u r a z i t

35

Jednoznačně. Jsou stejnými lidmi jako všichni ostat-ní, mají stejné povinnosti, tak mají mít i stejná práva.Nechápu, proč by jim měl stát bránit v jejich štěstí.

Co si myslíte o českých poslancích?Občas zahlédnu přenos z parlamentu, kde jich

sedí tak polovina. Myslím si, že to musí každého nor-málního občana urazit. Jistě jsou mezi nimi čestnílidé, nevím proč jako celek působí tak nevěrohodně...

V poslední době se vynořilo poměrně dost případů, kdymladí lidé (včetně dětí) brutálně zabíjeli. Setkáváte ses cynismem mladých ve svém okolí?

To ne, ale tyto děsivé zprávy samozřejmě s hrůzouregistruji. Snad by pomohly přísnější tresty. Nevím.Nechápu chování agresivních lidí.

Co je podle vás příčinou takové brutality?Výborná otázka. Ale když to nevědí odborníci – lé-

kaři, psychologové a hlavně zákonodárci, pak já užnetuším vůbec. Jen mě občas napadne, co si asi říka-jí školáci, když jdou hrát na plácek fotbal, o věcechkolem úplatků pro fotbalové rozhodčí a tak. Tam jemožná jeden z kořenů. Když vás bude od maličkakaždý den přesvědčovat okolí „hlavně nikomu nevěř“,kam to může dojít… Nechci soudit, ale opravdu si ne-umím představit, co jde klukovi hlavou chvíli předtím než probodne spolužáka...

Velmi bych si ji přál. Zatím však nevím nic kon-krétního. Rozhodně na ni budu, tak jako vždycky, zpí-vat živě a s kytarou. Playback není mým šálkem čaje.Když si lidé zaplatí vstupenku, mají slyšet živý zpěv.To si jinak mohou pustit cédéčko na přehrávači a dí-vat se na plakát konkrétního zpěváka.

Loni proběhly volby do krajských zastupitelstev. Byljste volit?

Nebyl, politika jde nějak mimo mě.

Je vám jedno, kdo vás zastupuje?To zase ne. Nějaký přehled mám, ale prioritou je

pro mě muzika. Když se do ní zakousnu, neumím sesoustředit na nic jiného.

Názory na „témata mladých“ však jistě máte. Legali-zoval byste kupříkladu tzv. lehké drogy, se kterými mámnoho mladých lidí zkušenost?

Nikdy jsem nezkusil kouřit ani klasickou cigare-tu, natož marihuanu. Takže mě zákaz užívání leh-kých drog nijak netíží. Nevím ani, zda je lepší vy-kouřit dvacet cigaret za den, nebo si dát jednou začas jointa. Někteří lidé (včetně odborníků) říkají, žetráva je milosrdnější… Mně by však dokonce neva-dil ani zákaz kouření klasických cigaret. Vím ale, žeby to nebylo řešením. Tak bych alespoň cigaretyzdražil.

A co registrované partnerství gayů a lesbiček. Jste pro?

v i p o r t á l

p t a la se Andrea Cerque i r ová

Zdro

j fot

ogra

fií: J

uliá

n Zá

horo

vský

– a

rchi

v fir

my

6P

www.europrint.cz

EUROPRINT MODŘANY, a. s.

Mezi vodami 1952/9

143 00 Praha 4-Modřany

tel. 225 276 122

fax 225 276 133

První tiskárna v České republicevybavená

OSMIBARVOVÝM tiskovým strojem ve formátu 72 x 102 cmHeidelberg Speedmaster SM 102 - 8 - P - S