Pedagogika Eva Stodůlková & Eliška Zapletalová · Sokratova přísaha učitele „ Jako učitel...

Pedagogikapro střední školyEva Stodůlková & Eliška Zapletalová

obecná

pedagogika

srovnávací

pedagogika

didaktika

sociální

pedagogika

speciální

pedagogika

předškolní

pedagogika

dějinypedagogiky

pedagogika

volného

času

andragogika

Eva

Stod

ůlko

vá &

Eliš

ka Z

aple

talo

vá

Pedagogikapro střední školyEva Stodůlková & Eliška Zapletalová

text © Eva Stodůlková & Eliška Zapletalovágrafická úprava © Kameel MachartISBN 978-80-87517-22-2

Děkujeme lektorkám doc. PhDr. Evě Opravilové CSc., předsedkyni Asociace předškolní výchovy a PhDr. Zdeň-ce Kutínové, předsedkyni Asociace ředitelů SPgŠ, je-jichž cenné připomínky a doporučení významně přispě-ly ke zkvalitnění této učebnice a PhDr. Kláře Beránkové a Ing. Liborovi Stodůlkovi za ochotu a pomoc při technic-kém zpracování učebnice.

Věnováno našim dětem Jirkovi, Liborovi, Klárce a Markovi.

Obsah

Předmluva________________________________________________________7

1_ Pedagogika_a_výchova__________________________________________81.1 Význam výchovy a její znaky .............................................................................................. 81.2 Vztah výchovy, vzdělávání, vzdělání a vyučování ..............................................................101.3 Úloha výchovy ve vývoji jedince z pohledu historie a současnosti ........................................131.4 Význam výchovy a vzdělávání pro společnost .....................................................................15

2_ Pedagogika_jako_věda_a_učební_předmět________________________182.1 Obory pedagogiky .............................................................................................................192.2 Vztah pedagogiky k jiným vědám .....................................................................................212.3 Informační zdroje při studiu pedagogiky ...........................................................................22

3_ Cíle_a_prostředky_výchovy_____________________________________283.1 Problematika cíle, obsahu výchovy a vzdělávání ................................................................283.2 Klasifikace prostředků výchovy .........................................................................................343.3 Materiální a nemateriální prostředky výchovy ..................................................................353.4 Metody vzdělávání a výchovy ............................................................................................473.5 Organizační formy vyučování ...........................................................................................593.6 Zásady výchovného procesu ...............................................................................................613.7 Hromadné sdělovací prostředky a jejich vliv na sociální chování, hodnotovou orientaci a životní styl ...................................................................................64

4_ Soustava_výchovy_a_vzdělávání_v_České_republice_______________714.1 Předškolní vzdělávání ......................................................................................................724.2 Základní školství .............................................................................................................744.3 Střední školství ................................................................................................................784.4 Vyšší odborné školy ...........................................................................................................804.5 Vysoké školy .....................................................................................................................814.6 Přehled zařízení pro výchovu mimo vyučování ..................................................................844.7 Speciální školství a integrace dětí se speciálními vzdělávacími potřebami ..........................98

5_ Práva_dítěte__________________________________________________1065.1 Úmluva o právech dítěte ................................................................................................1065.2 Instituce zajišťující práva dětí a jejich ochranu ...............................................................1095.3 Děti se specifickými poruchami učení a chování a sociálně znevýhodněné děti ..................1105.4 Rizikové skupiny dětí a mládeže .....................................................................................116

6_ Rodina_a_rodinná_výchova____________________________________1266.1 Rodina a její význam pro rozvoj člověka .........................................................................1266.2 Vývoj rodiny a její typy ..................................................................................................1276.3 Funkce rodiny ................................................................................................................1306.4 Charakteristika rodinné výchovy ....................................................................................1316.5 Klasifikace rodin z pedagogického hlediska .....................................................................1316.6 Styly rodinné výchovy .....................................................................................................133

7_ Náhradní_rodinná_péče_ ______________________________________1407.1 Formy náhradní rodinné péče .........................................................................................1407.2 Ústavní péče ...................................................................................................................145

8_ Didaktika_a_její_předmět______________________________________1518.1 Základní didaktické pojmy a vztahy mezi nimi ..............................................................1518.2 Typy vyučování ..............................................................................................................1538.3 Motivace žáka ve vyučování ............................................................................................1558.4 Kontrola, hodnocení a klasifikace ve vyučování ...............................................................1568.5 Osobnost učitele a vychovatele .........................................................................................1598.6 Sebevzdělávání a celoživotní vzdělávání ..........................................................................162

9_ Výchova_a_vzdělávání_z_pohledu_dějin_pedagogiky______________1669.1 Počátky výchovy .............................................................................................................1669.2 Výchova a vzdělávání ve starověku a středověku .............................................................1689.3 Pedagogický a filozofický systém Jana Ámose Komenského ...............................................1729.4 Významní pedagogové 17. – 19. století ...........................................................................1759.5 Vznik a vývoj veřejného školství v českých zemích od počátku 18. století do konce 19. století .........................................................................................................1799.6 Reformní pedagogika ve světě a u nás .............................................................................1839.7 Veřejné školství v Československu a jeho proměny ve 20. století .......................................185

10_ Srovnávací_pedagogika_______________________________________19310.1 Alternativní školy ........................................................................................................19310.2 Alternativní školství v České republice .........................................................................19810.3 Vybrané školské systémy v zahraničí.............................................................................199

Přílohy .................................................................................................................................206Použitá a doporučená literatura ............................................................................................209

Sokratova přísaha učitele

„ Jako učitel se zavazuji:

respektovat individuální zvláštnosti každého dítěte a v případě potřeby ��

je bránit,

odpovídat za nepoškození jeho tělesného a duševního vývoje,��

dbát na jeho vývoj, naslouchat mu, brát ho vážně,��

hledat jeho souhlas ke všemu, co činím s jeho osobou tak, jak bych to ��

dělal v případě dospělých,

vysvětlovat zákonitosti vývoje dítěte v jeho prospěch – rozvíjet a podpo-��

rovat jeho vlohy,

akceptovat jeho slabosti a být mu oporou při překonávání strachu a viny, ��

zloby a lži, pochyb a nedůvěry, nedůtklivosti a sobectví, tedy všude tam, kde to potřebuje,

nepodlamovat dítěti vůli ani tehdy, když se zdá jeho jednání nesmyslné, ��

ale pomoct mu ovládnout vůli rozumem,

připravit dítě pro převzetí zodpovědnosti ve společnosti,��

nechat mu poznat jaký je svět bez toho, že by ho podrobil,��

umožnit dítěti, aby se dozvědělo, co je – dobrý život,��

dát mu vizi lepšího světa a jistotu, že je ji možné dosáhnout,��

učit ho pravdomluvnosti.“��

Hentig, H.: Die Schule neu denken. München, Carl Hanser 1993. S. 250

Sokratova přísaha učitele

PředmluvaUčebnice je určena jako základní literatura pro výuku pedagogiky na střed-

ních školách, především pro obor pedagogické lyceum. Podle potřeby bude využívána na středních pedagogických školách, na gymnáziích, na vyšších od-borných školách i v různých formách rekvalifikačního studia v rámci celoživot-ního vzdělávání. Kniha také pomůže zájemcům o studium na vysokých školách v přípravě k příjímacím zkouškám.

Kromě teoretických informací učební text zpřístupňuje u některých kapitol i praktické zkušenosti z výchovné problematiky v běžném životě. Je vhodným studijním materiálem nejen pro žáky, ale i pro všechny výchovné pracovníky, kteří pracují s dětmi a mládeží.

Učebnice zprostředkovává studujícím učitelství a vychovatelství základní in-formace o pedagogice jako vědní disciplíně, o výchově jako významné sociálně komplexní činnosti a pedagogických prostředcích využívaných ve škole, mimo školu i v rodině. Základní orientace studujících v pedagogické teorii umožňuje do větší šíře a hloubky pochopit pedagogické zákonitosti a jevy každodenního života.

Kniha využívá bohatých, dlouholetých, teoretických i praktických zkuše-ností autorek z hodin pedagogiky, speciální pedagogiky, psychologie i z vede-ní pedagogické praxe studentů v různých výchovně vzdělávacích zařízeních – předškolních, školních i ve výchově mimo vyučování.

V učebnici nebylo možné podat vyčerpávající přehled poznatků, a proto se předkládá řada námětů k samostatné práci, k hlubšímu zamyšlení nad tématy a k doplňkovému studiu. Kniha neobsahuje učivo z jednotlivých oborů speciální pedagogiky, protože relevantní informace si každý může vyhledat v doporuče-ných publikacích. Učební text představuje obsahovou náplň vyučovacího před-mětu pedagogika pro střední vzdělávání a je vhodným výukovým materiálem pro tvorbu školního vzdělávacího programu. Učebnice poskytuje i konkrétní informace vhodné pro využití v praxi a tím se stává univerzálně použitelnou.

7

Předmluva

8

1 Pedagogika a výchova

Pedagogika je nauka o osobnostním a sociálním rozvoji dětí, mládeže a dospělých. Předmětem studia pedagogiky je výchova, která se na tomto rozvoji podílí. Název oboru pochází ze starověkého Řecka, kde paidagogos byl vzdělaný otrok starající se o děti svých pánů, které dopro-vázel do školy. Chránil je tak, aby se nesetkávaly se špatnostmi tehdejší doby. V řečtině pais znamená dítě a agein vésti nebo doprovázeti. Výraz z řečtiny poz-ději převzala i latina. Pedagogické názory na výchovu a vzdělání byly součástí filozofie již od dob antiky. Jako samostatný vědní obor se pedagogika vyčlenila z filozofie na počátku 19. století vlivem německého pedagoga J. F. Herbarta. V našich zemích však bývá považován za zakladatele pedagogiky Jan Ámos Komenský, který žil v 17. století.

Pedagogika je však také vyučovacím předmětem, který je součástí výuky na mnoha středních, vyšších odborných a vysokých školách. Vzhledem k dů-ležitosti celoživotního vzdělávání se pedagogická teorie stala součástí obsahu vzdělávání i v rekvalifikačním studiu. Významnou roli ve všech formách vzdě-lávání má pedagog. Ten bývá tradičně chápán jako vysoce erudovaný odborník (teoretik). Naopak ten, kdo nás vzdělává a vychovává, je učitel a vychovatel (praktik). Našimi nejbližšími vychovateli jsou rodiče a prarodiče. V odborné literatuře se často setkáváme s volnějším výkladem těchto pojmů.

1.1 Význam výchovy a její znaky

Jaký je význam výchovy při utváření osobnosti člověka? V zásadě existu-jí dva krajní názory. Zastánci prvního názoru jsou přesvědčeni, že výchova je určující, že zcela člověka ovlivní. Tím myslíme výchovné vlivy nejen rodin-né, ale také ze širšího společenského prostředí. Druhý názor zdůrazňuje vlivy biologické, tedy dědičné a vrozené. V případě dědičnosti se do dalších generací promítají vlastnosti předků, zatímco vrozené vlastnosti se vytvářejí v relativně krátkém období života dítěte od početí do narození.

Pedagogové, sociologové a psychologové hledají argumenty pro zdůraznění vlivů prostředí, kterých na nás působí celá řada. Nejvýraznější vlivy jsou přisu-zovány rodině a dalším institucím. Z nich na první místo řadíme školu.

1. Pedagogika a výchova

Abychom lépe porozuměli společenskému jevu, který nazýváme výchova, vysvětlíme si jeho znaky:

1. Výchova je záměrná a vědomá. Výchovou se vždy snažíme dítě, ale může to být i dospělý člověk, třeba pacient, kterého lékař přesvědčuje, aby více pozornosti věnoval své životosprávě – k něčemu dovést. Od počátku lidského života můžeme pozorovat, jak rodiče usilují o to, aby dítě k něčemu dospělo: umělo se samostatně obléknout, pozdravit, snažilo se splnit, co slíbilo. Později v tomto úsilí pokračují i další lidé. Velmi často k tomu dochází ve výchovně-vzdělávacích institucích a později i v zaměstnání.

2. Výchova je cílevědomá. To znamená, že dítě bezprostředně něčemu učíme, ale význam takového učení je dlouhodobý. Dítě formou hry například seznamujeme s barvami. Konečným cílem je znalost barev a jejich dobré rozli-šování, což je možné využít v různých činnostech. Cíle mohou být vzdálené, ale i blízké. Určitými kroky k jejich dosažení jsou jednotlivé úkoly a je na vycho-vatelích, aby tyto úkoly vybírali a trvali důsledně na jejich splnění. Za obecný cíl výchovy bývá považován člověk harmonicky rozvinutý po všech stránkách – po stránce tělesné, duševní i sociální.

3. Výchovné působení je komplexní. To znamená, že výchovou pů-sobíme na celou osobnost člověka.

4. Výchova je typicky lidská činnost. Člověk je schopen se zamýšlet nejen nad výchovou svých dětí, ale i nad výchovou sebe sama. Dovede uvažo-vat o výchově celých generací v minulosti a zamýšlet se nad smyslem výchovy v budoucnosti.

5. Výchova je dlouhodobý proces. Člověk je vychováván po celý život. Je nutno říci, že ochota nechat se vychovávat se během života mění. Nesporným vyvrcholením výchovy je sebevýchova a sebevzdělávání. I když projde mladý člověk soustavným výchovným působením, v praxi se setkáváme s tím, že si prosazuje své vlastní cíle a nechce vždy přijmout společenská pravidla, konven-ce a zvyklosti.

6. Výchova je společensky podmíněna. Problémy vzniklé ve společ-nosti, např. nezaměstnanost, kriminalita, alkoholismus, krize mezilidských vzta-hů, zhoršující se životní prostředí, je nutné řešit. Jednou z oblastí, ve které se o to můžeme pokusit, je výchova, i když víme, že ne všechny společenské problémy lze vyřešit výchovným působením. Na „odstranění“ společenských problémů se podílejí ekonomové, sociologové, politici, právníci, lékaři, pedagogové, psycho-logové a další. Výsledkem studia pedagogiky je také aktivní podíl na prevenci a řešení společenských problémů.

9


1.2 Vztah výchovy, vzdělávání, vzdělání a vyučování

Výchova je v odborné literatuře považována za pojem obecnější než vzdělá-ní. Vzděláváme-li jedince, současně ho i vychováváme.

V nejširším slova smyslu je výchova působením na celou osobnost. V užším slova smyslu zdůrazňujeme především kultivaci mravní stránky člově-ka, tedy rozvoj toho, co považujeme v dané době pro společnost za dobré. Jedná se především o výchovu k prosociálnímu chování (zkráceně k prosociál-nosti). Výchovné působení nejbližších (rodičů, prarodičů, vychovatelů a učitelů) směřuje ve většině případů u dětí k vytváření pozitivního vztahu k lidem, a to už od útlého věku. Důraz je kladen na tolerantní jednání s lidmi různé rasy, věku, náboženského vyznání, sexuální orientace, zdravotního stavu a sociálního po-stavení. Chování a jednání je zaměřeno na pomoc druhým a na slušné, vstřícné, přátelské a ohleduplné chování.

Komplexní_rozvoj_jedince_předpokládá_orientovat_ho_v_základních_kulturních_oblastech:

� v oblasti vědy, techniky a umění,

� v oblasti morálky, práva a politiky,

� v oblasti fyzické i duševní práce,

� v oblasti tělesné výchovy a sportu,

� v oblasti filozofie a náboženství.

Nejorganizovanější formou výchovy je vyučování. V průběhu vyučovací-ho procesu se žáci vzdělávají a získávají pod vedením učitele určité vzdělání. A výsledkem vzdělávání je tedy vzdělání. Díky němu člověk získává určité socioekonomické postavení. Výchova a vzdělání ve svém výsledku člověka kul-tivují a socializují.

Stupně vzdělávání a vzdělání

V současné době řadíme předškolní vzdělávání, které děti získávají v ma-teřských školách a speciálních mateřských školách, za předstupeň k základnímu vzdělávání. Předškolní vzdělávání není povinné. Další stupeň představuje zá-kladní vzdělávání. Je všeobecné, určené veškeré populaci a realizuje se v insti-

10


tucích základního školství. V České republice jej poskytují základní školy popula-ci ve věku od 6 do 15 let v rámci povinné školní docházky.

Na základní vzdělávání navazuje vzdělávání střední, které se získává na některém typu střední školy. Do soustavy škol poskytujících toto vzdělání pa-tří gymnázia, konzervatoře, střední odborné školy a střední odborná učiliště. Úspěšným ukončením příslušného vzdělávacího programu se dosahuje těchto stupňů vzdělání:

střední vzdělání,��

střední vzdělání s výučním listem,��

střední vzdělání s maturitní zkouškou.��

Od roku 1995 získávají studenti vyšší odborné vzdělání na vyšších od-borných školách, kde studium trvá tři roky.

Nejvyšší stupeň vzdělávání poskytují vysoké školy. Vysokoškolské vzdě-lání je výsledkem vzdělávacího procesu na jednotlivých fakultách vysokých škol, kde vyučují profesoři, docenti, odborní asistenti, asistenti, lektoři (např. cizích jazyků), instruktoři (např. tělesné výchovy). Po třech letech studia na vy-soké škole většina studentů získává titul bakalář (Bc.). Na bakalářské studium navazuje studium magisterské, které je dvouleté a po jeho ukončení získáva-jí absolventi například titul magistr (Mgr.). Jen malá část studentů s předpokla-dy samostatné vědecké práce pokračuje ve studiu doktorském. Některé obory lze studovat pouze v magisterských studijních programech (všeobecné lékařství, farmacie, psychologie, právo a právní vědy či veterinární lékařství).

Počáteční vzdělávání

Počáteční vzdělávání zahrnuje veškerou přípravu na povolání ve školách, kte-rá se uskutečňuje v rámci povinné školní docházky a soustavné přípravy na bu-doucí povolání (viz. §5 písmeno d, zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti) před prvním vstupem jednotlivce na trh práce. Počáteční vzdělávání vede k získání určitého stupně vzdělání a zahrnuje vzdělávání základní, střední a terciární.

11


Mezinárodní standardní klasifikace vzdělávání (ISCED, přijaté na zasedání UNESCO v r. 1978):

Úroveň vzdělání podle ISCED v České republice

preprimární mateřská škola

primární 1. – 5. ročník základní školy

nižší_sekundární 6. – 9. ročník základní školy a nižší ročníky 6-8 letých gymnázií

vyšší_sekundární čtyřletá gymnázia, vyšší ročníky 6-8 letých gymnázií,střední odborné školy a střední odborná učiliště

terciární_neuniverzitní vyšší odborné školy a jiné pomaturitní studium

terciární_univerzitní bakalářské a magisterské vzdělávání na vysokých školách

terciární_postgraduální doktorské studium

Druhy vzdělání

Všeobecné vzdělání nás připravuje pro život ve společnosti, získáváme ho na základních a středních školách, v určité míře i na ostatních typech a stup-ních škol a v mimoškolním vzdělávání. Plní funkci socializační, osobnostně roz-vojovou a informační. Jeho obsah vychází z vědy, kultury a umění.

Pro výkon určité profese připravuje odborné vzdělání. V České republi-ce se realizuje v institucích odborného školství.

Střední odborné vzdělání�� zahrnuje všeobecné vzdělání a odbornou přípravu. Ukončuje se závěrečnou zkouškou ve studijních a učebních oborech.Úplné střední odborné vzdělání �� zahrnuje všeobecně vzdělávací a odbornou přípravu diferencovanou podle druhu střední školy. Ukon-čuje se maturitou.Vyšší odborné vzdělání�� zahrnuje všeobecné vzdělání a vyšší odbor-nou, teoretickou a praktickou přípravu. Ukončuje se absolutoriem.Vysokoškolské vzdělání�� – vysoké školy připravují vysoce kvalifiko-vané odborníky pro různé oblasti společenské činnosti a poskytují nej-vyšší možné vzdělání.

12


Podle zaměření se odborné vzdělání rozděluje na pedagogické, tech-nické, ekonomické, umělecké, zdravotnické atp. Proces vzdělávání není v dospívání a rané dospělosti ukončen, ale probíhá po celý život. (více v kapitolách 4 a 8)

1.3 Úloha výchovy ve vývoji jedince z pohledu historie a současnosti

Jak bylo uvedeno v podkapitole 1.1, vztah mezi vnějšími a vnitřními vlivy, podílejícími se na utváření osobnosti, není úplně jednoznačný. Často se nemů-žeme rozhodnout, zda určité lidské vlastnosti byly utvářeny výchovou nebo mají svůj biologický základ.

Anglický filozof a pedagog John Locke (1632 – 1704) uvádí, že „ze všech lidí, se kterými se setkáváme, devět z deseti jsou tím, čím jsou, dobří či zlí, pro-spěšní či neprospěšní, jen vychováním“. S rozšiřováním školských a především ústavních institucí od konce 18. století se objevily snahy takové myšlenky rea-lizovat. S vírou v mocný vliv výchovy se objevila otázka, které období v životě člověka je k jeho ovlivňování nejpříznivější. Zda se jedná pouze o prvních ně-kolik let nebo se to týká i dalších etap v životě člověka. To může být výzvou pro nejrůznější převýchovné programy. Klademe-li důraz na víru ve všemocnost výchovy, mluvíme o pedagogickém optimismu, jeho opakem je pedago-gický pesimismus. Krajně pesimistický pohled na možnost výchovy zastává německý filozof Arthur Schopenhauer (1788 – 1860) svým názorem, že „člověk se rodí jako dobrý nebo zlý, chytrý nebo hloupý a nic na světě to nezmění“. Pedagogický realismus přichází s myšlenkou, že lidské vlohy lze za přízni-vých okolností úspěšně rozvíjet.

Myšlenka o významu vrozených vlastností pochází z díla J. J. Rousseaua (1712 – 1778). Podle jeho představy se člověk rodí jako dobrý. Rousseau sice také zdůrazňuje ve vývoji jedince vliv vnitřních faktorů, ale výchovu nepodce-ňuje, pouze zdůrazňuje požadavek, aby výchova nepředbíhala přirozený vývoj dítěte.

Dnes již víme, že značnou roli hraje v životě člověka také zrání. Je to proces, který probíhá podle vnitřních zákonitostí rozvoje organismu. Zrání je spontán-ní vývoj, který se odehrává v čase a přináší změny. Dochází při něm k rozvoji těch možností jedince, které jsou „dané“, vrozené. Jde především o biologické, organické a tělesné změny (hmotnost, výška, růst a funkce orgánů atd.). Zrání probíhá spolu se vzájemným působením jedince a prostředí. Vnější prostředí

13


může proces zrání urychlovat, nebo také tlumit. Je ale vhodné urychlovat vývoj? Na tuto otázku není možné jednoznačně odpovědět.

Cílevědomé učení a stimulace (podněcování) jako prostředky zintenzivnění vývoje musí vycházet z dobrého a důkladného poznání věkových a individuál-ních zvláštností. Značný význam má také motivace dítěte, jeho postoje k učení a ochota něco nového se učit, radost z intelektové činnosti, zvídavost i úroveň citového prožívání, které s učením souvisejí. Není možné opomíjet věkové zvláštnosti a snažit se intenzivním učením požadovat v krátkém časovém úseku co nejvyšší výkony. To může mít za následek přetěžování dítěte, které může negativně ovlivnit vývoj osobnosti a vést až k neurotizaci dítěte.

Na vývoj člověka významně působí především sociální prostředí, kte-ré ho obklopuje a v němž jedinec vyrůstá (rodina, kamarádi i širší společen-ské okolí). Vlivy prostředí mohou být jak nezáměrné, nahodilé, tak záměrné a cílevědomé – taková je především výchova. Vzájemné působení jedince a prostředí se uskutečňuje v různých činnostech – zájmových, rekreačních, pra-covních, herních. K rozvíjení předpokladů pro úspěšné vykonávání činnosti dochází pomocí učení, při kterém se získávají zkušenosti a zdokonaluje se chování jedince. Co tedy rozhoduje o vztahu vývoje a učení a konec konců o člověku samotném? Rozhodující je především jeho vlastní činnost. Vý-chova, učení a vlastní činnost jsou významnými činiteli ve vývoji osobnosti člověka.

Vývoj je nutný a zákonitý proces, který se děje u všeho živého a spěje k ně-jakému cíli. Tělesný vývoj znamená postupné zdokonalování (rozvoj) tělesných funkcí. Vyvíjejí se jednotlivé orgány a tělo jako celek. Duševní vývoj znamená postupné změny psychických jevů a funkcí. K nim patří rozvoj a změny psy-chických procesů např. vnímání, představivosti, fantazie, paměti, myšlení, řeči a cítění, ale i stavů a vlastností. Duševní vývoj vyvolává změny v chování a pro-žívání člověka. Tělesný a duševní vývoj spolu navzájem těsně souvisejí.

Cílem lidského vývoje je rozvoj osobnosti. Osobnost je jednota tělesného a psychického, typická pro určitého jedince a projevují-cí se v jeho jednání a chování.

Každý člověk je osobnost. Stát se osobností znamená plně rozvinout lidské kvality. Najít své místo ve společnosti ostatních lidí, stát se zodpovědným, samo-statným a charakterním, být sám sebou.

14


Osobnost člověka se vyvíjí a utváří po celý život, a to především působením výchovy a nabýváním nových zkušeností. Člověk je schopen zaměřit svůj život k určitému cíli. Dokáže si stanovit vlastní plán a ten sledovat, případně pozmě-ňovat. Dokáže naplňovat své životní plány.

1.4 Význam výchovy a vzdělávání pro společnost

Posuzujeme-li význam výchovy a vzdělávání ve společnosti, můžeme se se-tkat s různými názory. Mají výchova a vzdělání podstatný vliv na společnost? O tom není pochyb. Dobrý vzdělávací systém a zodpovědná výchova vytvářejí klidnou a rozvíjející se společnost. Ale platí to i naopak. Hospodářsky rozvinutá a demokratická společnost vytváří příznivé podmínky pro výcho-vu a vzdělání. Výchovné prostředí lze zlepšit úpravou sociálního prostředí, tj. větším množstvím volného času, dostupným bydlením, odstraňováním zlo-činnosti či alkoholismu a přímo v oblasti výchovy zřizováním předškolních, školních a mimoškolních zařízení.

V současné době je úroveň vzdělání jedním z ukazatelů rozvoje společnosti. Jednotlivé země tedy můžeme posuzovat podle toho, kolik pro-cent obyvatel dosáhlo určitého stupně vzdělání nebo popřípadě kolik obyvatel v současné době přímo studuje. Do jaké míry se ve společnosti realizuje princip celoživotního vzdělávání. Mezinárodní výzkumy OECD (Organizace pro hos-podářskou spolupráci a rozvoj) srovnávají úroveň žáků základních škol v příro-dovědných a společenských vědách a v matematice. O potřebě zlepšit kvalitu vzdělávání se hovoří nejen v rozvojových zemích, ale také v těch nejvyspělej-ších. Především se diskutuje o délce povinné školní docházky a o vztahu mezi všeobecným a odborným vzděláváním.

Vzdělání jedince se promítá do života člověka celá další desetiletí. A to ne-jen jeho samotného, ale také jeho rodiny i celé společnosti. Může ovlivnit výběr životního partnera, spoluurčuje životní styl vlastní i druhých lidí, dále může mít vliv na přátelské i pracovní vztahy. Vzdělání je jedním z nejdůležitějších zna-ků pro určení statusu (výše postavení člověka na společenském žebříčku). Toto všechno si uvědomují také děti a jejich rodiče při výběru dalšího studia. Zjišťují informace o tom, jací učitelé budou na škole učit i jak je škola vybavena.

15


16

K zamyšlení

Zamyslete_se_nad_současnými_problémy_v_oblasti_výchovy__�a_vzdělávání_a_přemýšlejte,_jak_by_se_daly_vyřešit?

Kontrolní otázky a úkoly

Které znáte knihy, filmy nebo divadelní představení ze života žáků ��a učitelů?

Vyhledejte v beletrii názory na školu nebo učitele.��

Pokuste se rozlišit blízké a vzdálené cíle. Setkali jste se již s tím, že ��by dospělí naplánovali svým dětem velmi vzdálené cíle? Jaké to byly cíle?

Uveďte, co by mohlo být příčinou neprospěchu žáka při studiu.��

Pokuste se vymyslet, jaké úkoly stojí před výchovou v následujících ��dvou desetiletích?

Jak si představujete systematické vzdělávání? Zdůvodněte, proč je ��vzdělávání ekonomicky náročné.

Na základě učení se cizímu jazyku vysvětlete jeho informační, ��socializační a osobnostně rozvojový význam.

Kteří činitelé se podílejí na vývoji jedince a co je jeho cílem?��

Co je to sociální prostředí a jaké mohou být jeho vlivy?��

Jakou má podle vás úlohu výchova ve vývoji jedince?��

Projevují se u vás zájmy odlišné od zájmů vašich rodičů ��a sourozenců?

Uveďte vlastnosti, které jste podle vás zdědili po svých rodičích ��a prarodičích.


17


Je užitečné vědět, že...

Pedagogika je nauka o osobnostním a sociálním rozvoji dětí, mlá- �deže a dospělých. Jako samostatný vědní obor se vydělila z filozofie v průběhu 19. století.

Výchova je lidská činnost, která je záměrná, cílevědomá, komplex- �ní, dlouhodobá a je společensky podmíněna.

Vlivy prostředí mohou být jak nezáměrné, nahodilé, tak záměrné �a cílevědomé (výchova).

Na utváření osobnosti člověka se podílejí jak jeho předpoklady vro- �zené a zděděné, tak i získané vlivem prostředí a výchovy.

Výchova, učení a vlastní činnost jsou významnými činiteli ve vývoji �člověka.

Cílem vývoje člověka je rozvoj jeho osobnosti. �

Výchova a vzdělání mají zásadní vliv na rozvoj společnosti. �

18

2 Pedagogika jako věda a učební předmět

„Žít aktivně znamená žít s přiměřenými informacemi.“

Norbert Wiener

Pedagogika jako společenská věda (nauka, teorie), která zkoumá výchovu, vzdělávání a vyučování se velmi intenzívně rozvíjí. V průběhu 19. a 20. století byla úzce vnímána převážně jako věda o výchově mladé generace. V součas-nosti, kdy se výchova a vzdělávání stále více chápou jako celoživotní proces, se její zaměření rozšiřuje prakticky na všechny vrstvy obyvatelstva. Vznikly a roz-víjejí se nové obory pedagogiky jako je andragogika a gerontopedagogika (vědy o výchově a vzdělávání dospělých).

Význam studia pedagogiky

Každý na sobě zažil a zažívá přímé zkušenosti s výchovou anebo se určitým způsobem na výchově podílí. S výchovným působením se tudíž setkáváme na každém kroku. Jedná se o významnou sociální činnost. Uskutečňuje se v rodině, ve školách i v mimoškolních zařízeních. Výchova má své místo i v občanských sdruženích, zájmových organizacích a na pracovištích. Proto má mnoho lidí pocit, že výchova je činnost snadná, které se není třeba zvlášť učit.

Někdy se setkáváme s pochybnostmi, zda je třeba studovat základy peda-gogiky na střední škole. Vždyť v běžném životě se můžeme setkat s lidmi, kteří dobře a s přehledem řeší výchovné situace, aniž by předtím pedagogiku studo-vali. Naopak ověřené pedagogické teorie samy o sobě nemusí být zárukou, že budeme úspěšnými vychovateli či učiteli. Na střední škole poskytuje studi-um tohoto předmětu základní informace o pedagogice jako vědní disciplíně, která zkoumá zákonitosti výchovy a vzdělávání a současně vede k porozumění mezilidským vztahům. Vyučovací předmět pedagogika v sobě zahrnuje stručný přehled o vývoji názorů na výchovu a vzdělávání z hlediska historie. Seznamuje také se základními zákonitostmi vyučovacího procesu a blíže infor-muje o současných vzdělávacích trendech v Evropě. Studium pedagogiky by mělo motivovat k hlubšímu, celoživotnímu zájmu o problematiku jak výchovy a vzdělávání, tak sebevýchovy a sebevzdělávání.

2. Pedagogika jako věda a učební předmět

Získané znalosti, zkušenosti, dovednosti i postoje pozitivně ovlivňují osob-nost žáka střední školy. Vedou ho k hlubšímu zamyšlení nad sebou samým, kultivují jej a rozvíjejí jeho pedagogické myšlení a cítění.

Pedagogika se v současné době studuje na vysokých školách jako vědní obor, který zahrnuje teorii i výzkum v oblasti výchovy a vzdělávání. Teorie je vyšším stádiem poznání, neboť ve své zobecnělé podobě vysvětluje vztahy mezi příčinami a důsledky. Poukazuje na podstatné souvislosti, zprostředkovává a systematizuje poznatky. Naopak praxe je činnost, která přináší přímé pozná-ní, protože se opírá o bezprostřední zkušenost člověka. Každý, kdo působí na lidi, konkrétní věci a jevy, vykonává praktickou činnost. Činnost učitele, rodiče, vychovatele, lektora či trenéra jsou dobrými příklady výchovné a vzdělávací praxe. Mezi pedagogickou teorií a její praxí je úzký vztah. Výchova existuje od pradávna, je stará jako lidstvo samo. Úvahy o výchově vedly od dob antického Řecka ke vzniku pedagogické teorie, která pomáhala a pomáhá zdo-konalovat výchovnou praxi.

V současné době se stále přesvědčujeme, že založit výchovné působení na teorii není zdaleka tak jednoduché. Nestačí jen znát poučky, principy, metody a formy výchovy a vzdělávání, ale je třeba pochopit jejich podstatu a umět je samostatně a tvořivě použít v konkrétních životních situacích.

2.1 Obory pedagogiky

Rozsah a obsah pedagogických problémů a otázek nelze řešit v rámci jedno-ho vědního oboru. Za dobu svého rozvoje se pedagogika natolik strukturovala, že dnes se běžně užívá označení pedagogické vědy (pedagogické disciplíny).

Základní pedagogické obory:

Obecná pedagogika zkoumá obecné kategorie a zákonitosti výchovných procesů. Formuluje výchovné cíle, funkce výchovy při rozvoji jedince, činitele výchovného procesu, dále výchovné principy, metody a formy výchovy a její organizaci ve společnosti.

Obecná didaktika je teorie vzdělávání a vyučování. Zkoumá zákonitosti vyučovacího procesu. Řeší problematiku modernizace výuky po stránce obsa-hové i metodické za využití didaktické techniky.

19


Speciální didaktika se zaměřuje na problematiku vyučování jednotlivé-mu předmětu. Hovoříme tedy o didaktice matematiky, dějepisu a tělesné vý-chovy.

Oborové didaktiky řeší otázky vyučování jednotlivých skupin předmětů (např. didaktika společenskovědních předmětů).

Teorie výchovy se zabývá rozvíjením jedince v různých oblastech kultury a sociálních vztahů. Zkoumají se cíle, obsah, metody a formy výchovy morální a právní, občanské, estetické, pracovní, tělesné, ekologické, dopravní, sexuální a další.

Sociální pedagogika zkoumá sociální vztahy v procesu výchovy, vzdě-lávání a vyučování. Zabývá se i výchovnými vlivy na rizikové a sociálně znevý-hodněné skupiny dětí, mládeže i dospělých.

Dějiny pedagogiky se zaměřují na historický vývoj pedagogických názo-rů, vychovatelské praxe a vzdělávacích institucí. Důležité postavení v dějinách pedagogiky mají filozofové a pedagogové, kteří svými myšlenkami ovlivnili pe-dagogickou teorii i praxi v minulosti i současnosti.

Srovnávací pedagogika analyzuje a porovnává výchovně vzdělávací systémy a školské soustavy v různých státech.

Speciální pedagogika studuje problémy výchovy a vzdělávání dětí, mlá-deže a dospělých se speciálními vzdělávacími potřebami, které vyplývají z růz-ných druhů postižení. Dílčí obory speciální pedagogiky:

psychopedie�� je zaměřena na výchovu a vzdělávání dětí, mládeže a do-spělých s mentálním postižením a psychickými poruchami;somatopedie�� se orientuje na výchovu a vzdělávání dětí, mládeže a do-spělých s tělesným postižením a zdravotním oslabením vlivem dlouho-dobého onemocnění;etopedie�� se zabývá různými formami výchovy a vzdělávání dětí, mlá-deže a dospělých s poruchami chování;surdopedie�� se specializuje na výchovu a vzdělávání dětí, mládeže a dospělých se sluchovým postižením;tyflopedie�� (oftalmopedie) se orientuje na výchovu a vzdělávání dětí, mládeže a dospělých se zrakovým postižením;logopedie�� je zaměřena na výchovu a vzdělávání dětí, mládeže a do-spělých s vadami řeči či poruchami řeči. Jedná se o cílené působení na osoby s narušenou komunikační schopností.

20


Speciální pedagogika věnuje pozornost i vzdělávání žáků se specifickými poruchami učení (více v podkapitole 5.3).

Mezi žáky se speciálními vzdělávacími potřebami se v současné době zařa-zují i žáci talentovaní a mimořádně nadaní, kteří se dostávají do zorného pole speciální pedagogiky.

Existuje i jiné členění pedagogiky, například podle věku vychovávané-ho jedince nebo podle výchovné (vzdělávací) instituce, která o jedince pečuje.Tradičně jsou uváděny tyto obory: předškolní pedagogika, primární pe-dagogika, školní a sociální pedagogika, pedagogika volného času, středoškolská pedagogika, vysokoškolská pedagogika, pedagogika dospělých (andragogika) a rodinná pedagogika.

Specializované pedagogické disciplíny jako sou bibliopedagogika, muzeopedagogika či divadelní pedagogika, se zabývají vzdělávacími aktivitami v kulturních zařízeních. Problematiku mediální výchovy studuje mediální peda-gogika, která řeší cíle, obsah, formy a metody působení hromadných sdělova-cích prostředků na děti, mládež a dospělé.

Úkol

V Pedagogickém slovníku autorů J. Průchy, E. Walterové a J. Mareše vy-hledejte pojem antipedagogika a vysvětlete jeho význam.

2.2 Vztah pedagogiky k jiným vědám

Pedagogika těsně spolupracuje se společenskými vědami, protože výchova je komplexní sociální jev. Také ale spolupracuje s vědami přírodními i tech-nickými. Využívá poznatky různých vědních oborů a naopak ostatní vědy se opírají o výsledky, ke kterým pedagogické vědy docházejí.

Filozofie je nauka o nejobecnějších otázkách života člověka, smyslu jeho existence, zákonitostech jeho poznávání. Je nezbytným východiskem pedago-gického pohledu na místo člověka ve světě.

Sociologie je věda o lidské společnosti, snaží se popsat sociální vztahy, procesy a instituce. O proti ní pedagogiku například zajímá vliv vzdělání na pracovní uplatnění jedince.

21


Logika je nauka o správném myšlení a z tohoto důvodu se stává význam-nou při vytváření pojmového aparátu a metod vědecké práce každého oboru. Didaktika využívá logické postupy při strukturování obsahu učiva.

Etika řeší problematiku morálky a mravnosti. Zabývá se základními otáz-kami, co je dobro, zlo, štěstí, svědomí, úmysl a čin jednajícího, svoboda člověka, jeho odpovědnost k sobě a k druhým lidem. Je nezastupitelná při stanovení výchovných cílů a volbě vzdělávacích i výchovných metod.

Estetika zkoumá vnímání, prožívání a tvoření v oblasti krásna. Zabývá se krásou v umění, přírodě a v sociálním prostředí. Pro pedagogiku znamená krása významnou skutečnost vzhledem ke kultivaci člověka.

Psychologie je věda o lidské psychice, odhaluje zákonitosti psychických jevů (procesů, stavů a vlastností). Pro pedagogiku je psychologie mimořádně důležitá, protože výchova působí hlavně na psychiku člověka. Zvláštní význam mají pro pedagogiku psychologické obory jako vývojová psychologie, pedago-gická a sociální psychologie.

Biologie zkoumá člověka jako živý organismus podléhající zákonitostem zrodu a vývoje. Problémy lidského organismu, anatomie a fyziologie nervové soustavy a otázky dědičnosti se stávají pro pedagogiku zásadní výzvou.

Lékařské vědy se zabývají tělesnými a duševními nemocemi, jejich dia-gnostikou a následně léčbou. Orientace medicíny na prevenci v oblasti úrazů a šíření nemocí sbližuje lékařské vědy s pedagogikou na společném cíli pro nej-širší vrstvy obyvatel – výchovu ke zdraví a zdravému životnímu stylu.

2.3 Informační zdroje při studiu pedagogiky

Vlivem rychlého rozvoje v oblasti pedagogických věd se stále zvětšuje množ-ství informací, s nimiž je konfrontován každý, kdo se výchovou a vzděláváním prakticky i teoreticky zabývá. Dnes už nikdo nevystačí s poznatky a dovednost-mi, které si osvojil v mládí ve škole, ale potřebuje se soustavně celoživotně vzdělávat.

Každý pedagog – teoretik, každý učitel či vychovatel – praktik si rozšiřuje a doplňuje odborné znalosti a hledá tak odpovědi na aktuální problémy. Infor-mační zdroje a materiály jsou snadno dostupné a lze je úspěšně využívat v prů-běhu studia předmětu pedagogika.

22


Užitečným zdrojem pedagogických informací jsou odborné slovníky existující ve dvou podobách:

Výkladové slovníky�� podávají k jednotlivým pojmům objasnění v daném jazyce. Pedagogický slovník (Průcha, Walterová, Mareš, 2009) je výkladový slovník, obsahuje více než 1400 hesel pokrývajících českou terminologii pro školství, školskou legislativu, disciplíny pedagogiky, pe-dagogický výzkum a pedagogické instituce.Překladové slovníky�� uvádějí ekvivalenty pedagogických termínů pro jiný jazyk nebo jazyky, některé přinášejí i výklad významu termínů. Pří-nos těchto slovníků je v tom, že ustalují pojmosloví pedagogiky a usnad-ňují mezinárodní komunikaci. Anglicko-český pedagogický slovník (J. Mareš, J. Gavora, 1999) je překladový slovník, který obsahuje přibližně 6000 hesel. Pokrývá terminologii školství a pedagogické teorie a k méně zná-mým termínům z anglosaského prostředí připojuje i stručný vysvětlující komentář. Slovník je doplněn seznamem anglických zkratek pedagogic-kých institucí s uvedením jejich úplného názvu.

Dalšími zdroji pedagogických informací jsou encyklopedie. V roce 2009 vyšla Pedagogická encyklopedie od J. Průchy a kolektivu autorů. U nás je považo-vána za nejobsáhlejší zdroj informací v daném oboru.

Pro studium pedagogiky mají velký význam středoškolské a vysokoškolské učebnice, které motivují a řídí učení žáků a studentů. Svým obsahem a struk-turou je seznamují s náplní pedagogiky jako nauky o osobnostním a sociálním rozvoji člověka vlivem výchovy a vzdělávání.

Vedle učebnic a slovníků se staly důležitým zdrojem poznání odborné pe-dagogické monografie. Jsou věnované jednomu tématu (například klasifika-ci, skupinovému vyučování, alternativním školám, kázni ve škole) nebo jedné významné osobnosti (například J. A. Komenskému, F. Fröbelovi – zakladatel Kindergarten, M. Montessori – zakladatelka moderní předškolní pedagogiky).

Součástí pomocných studijních materiálů pro učitele bývají didaktické příručky, které obsahují jak teoretická východiska, tak praktické názory, jak učit danému předmětu

Velmi potřebné a čtené se staly populárně naučné publikace, které jsou určené pro širší veřejnost. V současné době jich nejvíce vychází v naklada-telství Portál.

Pro pedagogiku jsou stěžejními odborné časopisy a jiná odborná peri-odika (bulletiny, sborníky publikované vědeckými ústavy, vysokými školami,

23


asociacemi), protože zveřejňují v relativně krátké době nové informace a pružně reagují na aktuální dění v oboru.

Nejvýznamnějším časopisem pro pedagogickou vědu a výzkum se stala Pe-dagogika. Má dlouholetou historii a je vydávána nepřetržitě od roku 1951. Vydavatel Pedagogická fakulta UK v Praze ji tiskne 4 x ročně. Časopis Peda-gogika zveřejňuje teoretické stati, výsledky výzkumu, zprávy o konferencích, recenze českých a zahraničních knih. Časopis Komenský je určen učitelům základních škol. Pojednává hlavně o didaktické problematice v primární škole. V roce 2010 vyšel již 135. ročník. Je to náš vůbec nejstarší pedagogický časopis. Problematice teorie a praxe speciální pedagogiky se věnuje odborný časopis s názvem Speciální pedagogika. Vychází 5x ročně a vydává jej Pedago-gická fakulta UK v Praze. Týdeník pro učitele Učitelské noviny patří mezi významné zdroje informací o současné školské praxi. Zveřejňuje příležitostně i dokumenty MŠMT ČR. Pedagogická společnost vydává odborný časopis s ná-zvem Pedagogická orientace.

Pro potřeby pedagogické praxe se tisknou další důležitá periodika, která jsou zaměřena populárně vědecky nebo prakticky. Mají své příznivce v řadách učitelů, vychovatelů, studentů i rodičů. V nabídce nakladatelství Portál najdeme časopisy: Děti a my, Informatorium 3 – 8, Rodina a škola a Psycho-logie dnes.

Dokumentace o školství

Výzkum v pedagogice se musí opírat o přesná data, která poskytují infor-mace o školství a vzdělávání jak u nás, tak v zahraničí. Dokumentace je tvořena statistickými údaji, které odrážejí faktický stav vzdělávacího systému. V České republice má školská dokumentace dlouholetou historii a ve srovnání s mnoha zeměmi ojedinělou. Pravidelné statistiky o školství existují od roku 1828. Od roku 1991 zajišťuje Ústav pro informace ve vzdělávání (ÚIV) centrální sběr a zpracování dat o vzdělávacím systému České republiky. Za nejdůležitější dokumenty o stavu českého vzdělávacího systému jsou považovány statistické ročenky školství, které vycházejí každoročně. Součástí ÚIV je Zákaznické infor-mační centrum (ZIC), které zabezpečuje všestranný informační servis pro veřej-nost, školy, orgány veřejné správy, podnikatele, firmy a média. ZIC poskytuje služby a poradenství v rámci školství, vzdělávání a mimoškolních aktivit dětí a mládeže.

24


Internet a knihovny jako zdroj pedagogických informací

V posledních desetiletích se stal internet pro mladou generaci samozřej-mou součástí jejich života. Kromě zábavné či komerční funkce, kterou uživa-telům rovněž nabízí, je dnes internet pro široké vrstvy obyvatelstva skutečně nejdůležitějším zdrojem pro získání informací.

Odbornou, populárně-naučnou knižní i časopiseckou literaturu, z níž studu-jeme, nacházíme především v knihovnách. Každá veřejná i školní knihovna má oddělení se základní pedagogickou literaturou. Specializovanou knihov-nou u nás je Národní pedagogická knihovna Komenského v Praze (NPKK). Jedná se o veřejně přístupnou vědeckou knihovnu zaměřenou na ob-last výchovy, vzdělávání a školství. Své služby nabízí a poskytuje nejen učitelům a studentům pedagogických, ale i jiných oborů. Novou službou knihoven peda-gogického zaměření (NPKK a knihoven pedagogických fakult) je elektronic-ká pedagogická knihovna (e-Pk). Jejím cílem je poskytovat knihovnické a informační služby všem uživatelům prostřednictvím internetu a zkvalitnit tak přístup ke knihovním fondům. Knihovna je přístupná na www.epk.cz nebo na www.npkk.cz. Posláním této virtuální knihovny, stejně jako knihovny skuteč-né, je poskytnout čtenáři informace a dovést jej až k plnému textu potřebného dokumentu.

Nedílnou součástí moderních knihoven se stala studovna, kterou doplňují jak počítače s připojením na internet, tak kopírky. Smyslem činnosti každé knihov-ny je vést čtenáře k samostatnému vyhledávání informací. Naučit je pracovat s katalogy, bibliografiemi a komunikovat s různými informačními systémy.

Stejně důležité je pro každého čtenáře zaznamenat si základní údaje o pře-čteném článku nebo knize. Jak tedy správně napsat bibliografický údaj?

Publikace:

Zelinková, O. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-544-X.

Časopisy:

Kramulová, D. Čeká nás školka v přírodě. Informatorium 3-8, roč. XV, 2008, č. 2, s. 14-15.

Internetové zdroje:

Rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007. 101 s. Dostupný také z WWW: <http://www.msmt.cz/uploads/soubory/PDF/RVPG_2007_06_final.pdf>.

25


26


Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004. 48 s. Dostupný také z WWW: < http://old.rvp.cz/soubor/RVP_PV-2004.pdf>.

Bibliografický údaj z knihy obsahuje: jméno autora – název knihy – nakla-datelství – místo a rok vydání. Jak se říká, kniha nezapsaná se časem stává ne-přečtenou. U časopisu se uvádí: jméno autora – název článku – název časopisu – číslo/rok vydání – strana. Součástí bibliografických údajů jsou anotace, které tvoří stručný přehled hlavních myšlenek a faktů, které jsou v knižním či časopi-seckém textu uvedeny.

Úkol

Na základě přečteného článku v odborném časopise vypracujte ano-tační záznam.

Odborná kartotéka – tzv. portfolio

Někteří studující si píší čtenářské deníky, kam si zaznamenávají údaje o pře-čtené knize nebo článku. Systém záznamových listů se stává výhodný, neboť je základem pro kartotéku, ve které se mohou podle potřeby záznamy různě řadit. Na přední stranu listu se napíše anotace a na zadní stranu co nás nejvíce zau-jalo, vlastní postřehy a citace zajímavých myšlenek. Portfolio může obsahovat i písemné přípravy, ukázky pracovních postupů, tradiční a netradiční výtvarné techniky, fotodokumentaci z vlastních aktivit.

K zamyšlení

Výchova_nás_provází_po_celý_život._Jsme_vychováváni_druhý-_�mi_lidmi,_sami_vychováváme_jiné_a_někdy_se_snažíme_vycho-vávat_sami_sebe._Co_je_podle_vás_snazší,_vychovávat_nebo_být_vychováván?

Pokuste_se_zamyslet_nad_následujícími_obory_jako_jsou_eko-_�nomie,_právo,_politologie,_informatika,_architektura,_historie._Která_konkrétní_témata_mohou_jednotlivé_vědy_řešit_ve_spo-lupráci_s_pedagogikou?

27


Kontrolní otázky a úkoly

Najděte v naučném slovníku hesla teorie a praxe a vypište si je. ��Jak rozumíte tvrzení, že „není nic praktičtějšího než dobrá teorie“? Dokážete je vysvětlit?

Zjistěte, jaké služby čtenářům poskytují tato pracoviště NPKK: ��půjčovna, studovna, bibliografická studovna, komeniologická studovna, pracoviště pro učebnice a skripta VŠ, Sukova knihovna pro mládež.

Nezapomeňte navštívit knihovnu v místě vašeho bydliště a ověřit si, ��které odborné knížky a časopisy si zde můžete půjčovat.

Vypracujte bibliografický záznam o pedagogické literatuře, s níž ��se seznámíte při návštěvě školní či veřejné knihovny. Může to být knižní nebo časopisecký titul.

Založte si čtenářský deník nebo odbornou kartotéku, které budete ��využívat pro přípravu k maturitní zkoušce a pro vlastní pedagogický růst.

Na základě prostudování některého z pedagogických časopisů si ��připravte referát, kde ostatním přiblížíte, pro koho je určen a co je jeho obsahem.

Podívejte se na webové stránky www.msmt.cz, www.uiv.cz, ��www.vuppraha.cz, www.nuov.cz, www.pmjak.cz, www.icm.cz

Je užitečné vědět, že...

Pro úspěšné studium pedagogiky je třeba se průběžně seznamovat se �zdroji informací o pedagogické teorii. Důležité je naučit se s nimi pra-covat a osvojit si návyky pro práci s knihami a odbornými časopisy.

28

3 Cíle a prostředky výchovy

Člověk mnoho vydrží, má-li cíl.

Tomáš Garrigue Masaryk

3.1 Problematika cíle, obsahu výchovy a vzdělávání

Pro každou výchovnou činnost je důležité, aby učitel či vychovatel znal cíle, kterých chce dosáhnout. Formulace cílů výchovy je úkol složitý a jeho zvlád-nutí nemůže být záležitostí jedince nebo jedné disciplíny. Obecné cíle výchovy jsou ideální představou žádoucích vlastností člověka, které lze získat v určité společnosti a v konkrétní době. Je zřejmé, že jejich kvalifikované vymezení je úkolem odborníků z řad pedagogů, filozofů, psychologů, politologů, sociologů a antropologů. Například kulturní a sociální antropologové uvádějí za základ-ní výsledky výchovy:

osvojit si jazyk a další formy dorozumívání (gesta, mimika),��

získat všeobecně platné návyky (hygienické návyky, stolování, pravidla ��

chování),osvojit si základní sociální role přiměřené věku a pohlaví (role žáka, ka-��

maráda, manžela, rodiče),schopnost užívat běžné předměty a přístroje v domácnosti (každodenní ��

i dlouhodobé potřeby),osvojit si základní poznatky o přírodě, společnosti a člověku,��

schopnost orientovat se v hodnotovém žebříčku dané kultury (co je dob-��

ré a naopak špatné, co se smí a nesmí, co je krásné, co ošklivé).

Lidé si společenské zvyklosti, dovednosti a znalosti předávají tím, že se je učí. Proces učení začíná od raného dětství a provází člověka po celý život.

3. Cíle a prostředky výchovy

BALKOVÁ, Krista. �� Náměty pro školní družinu: konkrétní činnosti v 10 tematických pro-jektech. 1. vyd. Praha: Portál, 2006. 151 s. ISBN 80-7367-064-X.

BEČVÁŘOVÁ, Zuzana. �� Současná mateřská škola a její řízení. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 154 s. ISBN 80-7178-537-7.

BEDNÁŘOVÁ, Jiřina; ŠMARDOVÁ, Vlasta. �� Diagnostika dítěte předškolního věku: co by dítě mělo umět ve věku od 3 do 6 let. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007. iv, 212 s. ISBN 978-80-251-1829-0.

BRIERLEY, John Keith. �� 7 prvních let života rozhoduje. Přeložil Karel Balcar. 1. vyd. Praha: Portál, 1996. 120 s. ISBN 80-7178-109-6.

BUREŠ, Miroslav, et al. �� Pedagogika pro učitele. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Gra-da, 2011. 456 s. ISBN 978-80-247-3357-9.

ČÁP, Jan. �� Psychologie výchovy a vyučování. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1993. 415 s. ISBN 80-7066-534-3.

ČÁP, Jan. �� Rozvíjení a způsob výchovy. 1. vyd. Praha: ISV, 1996. 302 s. ISBN 80-85866-15-3.

ČÁBALOVÁ, Dagmar. �� Pedagogika: pro střední školy pedagogického zaměření. Pra-ha: Grada, 2011. 160 s. ISBN 978-80-247-2993-0.

Děti, vedoucí, volný čas.�� Praha: Institut dětí a mládeže MŠMT, 2004. 120 s. ISBN 80-86784-06-1.

DVOŘÁČEK, Jiří. �� Základy pedagogiky. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1999. 212 s. ISBN 80-7079-431-3.

DVOŘÁČEK, Jiří. �� Základy pedagogiky pro učitele a vychovatele. Praha: Univerzita Kar-lova, 2004. 144 s. ISBN 80-7290-159-1.

GRECMANOVÁ, Helena; HOLOUŠOVÁ, Drahomíra; URBANOVSKÁ, Eva. ��Obecná pedagogika I., II. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 1998.

GROMNICA, Rostislav. �� Kapitoly z pedagogiky pro střední školy. Ostrava: Montanex, 2010. 157 s. ISBN 978-80-7225-326-5.

HÁJEK, Bedřich; HOFBAUER, Břetislav; PÁVKOVÁ, Jiřina. �� Pedagogické ovlivňo-vání volného času: současné trendy. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 239 s. ISBN 80-7367-473-1.

HELUS, Zdeněk. �� Psychologie pro střední školy. Praha: Fortuna, 1994.

JEŽKOVÁ, V.; WALTEROVÁ, E. �� Vzdělávání v zemích Evropské Unie. Praha: Peda-gogická fakulta Univerzity Karlovy, 1997. 194 s. ISBN 80-86039-19-6.

JŮVA, Vladimír. �� Stručné dějiny pedagogiky. 6., rozš. vyd. Brno: Paido, 2007. 91 s. ISBN 978-80-7315-151-5.

JŮVA, Vladimír sen.; JŮVA, Vladimír jun. �� Úvod do pedagogiky. 4. dopl. vyd. Brno: Paido, 1999. 110 s. ISBN 80-85931-78-8.

Použitá a doporučená literatura

209


KALHOUS, Zdeněk; OBST, Otto. �� Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. 447 s. ISBN 80-7178-253-X.

KASÍKOVÁ, Hana. �� Kooperativní učení, kooperativní škola. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 147 s. ISBN 80-7178-167-3.

KASPER, Tomáš; KASPEROVÁ, Dana. �� Dějiny pedagogiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 224 s. ISBN 80-247-2429-4.

KELLER, Jan; TVRDÝ, Lubor. �� Vzdělanostní společnost? Chrám, výtah a pojišťovna. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2008. 183 s. ISBN 80-86429-78-6.

KOCUROVÁ, Marie, et al. �� Speciální pedagogika pro pomáhající profese. 1. vyd. Plzeň: Západočeská univerzita, Pedagogická fakulta, 2002. 209 s. ISBN 80-7082-844-7.

KOLÁŘ, Michal. �� Skrytý svět šikanování ve školách: příčiny, diagnostika a praktická pomoc. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 127 s. ISBN 80-7178-123-1.

KOTÁSEK, J. �� Národní program rozvoje vzdělávání v České republice: „Bílá kniha“. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, 2001.

KOŤÁTKOVÁ, Soňa. �� Dítě a mateřská škola. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 193 s. ISBN 80-247-1568-1.

KROPÁČKOVÁ, Jana. �� Budeme mít prvňáčka: pro rodiče dětí od 5 let. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 158 s. ISBN 978-80-7367-359-8.

KUTÁLKOVÁ, Dana. �� Logopedická prevence: průvodce vývojem dětské řeči. 4. vyd. Praha: Portál, 2005. 213 s. ISBN 80-7367-056-9.

MAŇÁK, Josef. �� Nárys didaktiky: Určeno pro posluchače Pedagogické fakulty Masaryko-vy Univerzity. 4. dotisk 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1994. 111 s. ISBN 80-210-0210-7.

MAŇÁK, Josef. �� Kapitoly z metodologie pedagogiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzi-ta, 1994. 125 s. ISBN 80-210-1031-2.

MAREŠ, Jiří. �� Styly učení žáků a studentů. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 240 s. ISBN 80-7178-246-7.

MATĚJČEK, Zdeněk. �� O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha: Portál, 1994. 98 s. ISBN 80-85282-83-6.

MATĚJČEK, Zdeněk. �� Rodiče a děti. 2. vyd. Praha: Avicenum, 1989.

MATĚJČEK, Zdeněk. �� Náhradní rodinná péče: průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstou-ny. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 183 s. ISBN 80-7178-304-8.

MATĚJČEK, Zdeněk. �� Po dobrém nebo po zlém? O výchovných odměnách a trestech. 2. upr. vyd. Praha: Portál, 1993. 109 s. ISBN 80-85282-78-X.

MATOUŠEK, O.; KROFTOVÁ, A. �� Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1997.

MERTIN, Václav. �� Psychologie pro učitelky mateřské školy. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 230 s. ISBN 80-7178-799-X.

MOŽNÝ, Ivo. �� Sociologie rodiny. 1.vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. 251 s. ISBN 80-85850-75-3.

210


MUSIL, Josef. �� Elektronická média v informační společnosti. Praha: Votobia, 2003. 216 s. ISBN 80-7220-157-3.

NEČAS, Ctibor. �� Romové v České republice včera a dnes. 2. dopl. vyd. Olomouc: Univer-zita Palackého v Olomouci, 1993. 99 s. ISBN 80-7067-310-9.

NEŠPOR, Karel. �� Už jsem prohrál dost: příručka pro ty, kdo mají problém s hazardní hrou, kdo chtějí takovým lidem pomáhat, kdo chtějí problémům s hazardní hrou předcházet. Praha: Sportpropag, 2006. 130 s.

NEŠPOR, Karel; CSÉMY, Ladislav. �� Alkohol, drogy a vaše děti: jak problémům předchá-zet, jak je včas rozpoznat, jak je zvládat. 2. rozš. vyd. Praha: Sportpropag, 1994. 159 s.

NOVOTNÁ, Marie; KREMLIČKOVÁ, Marta. �� Kapitoly ze speciální pedagogiky pro učitele: (setkání speciálněpedagogická, sociálněpedagogická a pedagogickodiagnostická). 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1997. 115 s. ISBN 80-85937-60-3.

Občanská nauka pro střední odborné školy a studijní obory SOU.�� 1. vyd. Praha: Státní pe-dagogické nakladatelství, 2003. 326 s. ISBN 80-7235-233-4.

OPRAVILOVÁ, Eva; GEBHARTOVÁ, Vladimíra. �� Rok v mateřské škole: učebnice pro pedagogické obory středních, vyšších a vysokých škol. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 491 s. ISBN 80-7178-847-3.

OPRAVILOVÁ, Eva; KROPÁČKOVÁ, Jana. �� Studijní texty k předškolní pedagogice s úvodem do pedagogiky. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2005. 87 s. ISBN 80-7290-251-2.

PÁNKOVÁ, Markéta. �� Vzdělávání dívek v Čechách. 2. upr. vyd. Praha: Pedagogické muzeum J. A. Komenského, 2008. 35 s. ISBN 80-86935-06-5.

PASCH, Marvin. �� Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině: jak pracovat s kurikulem. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 416 s. ISBN 80-7178-127-4.

PÁVKOVÁ, Jiřina. �� Pedagogika volného času: teorie, praxe a perspektivy mimoškolní výcho-vy a zařízení volného času. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 229 s. ISBN 80-7178-295-5.

PETTY, Geoffrey. �� Moderní vyučování. 1. vyd. Praha: Portál, 1996. 380 s. ISBN 80-7178-070-7.

Pěstouni mají právo na služby: �� Občanské sdružení Rozum a Cit. Praha, 2007. 242 s.

PIPEKOVÁ, Jarmila. �� Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. rozš. a přeprac. vyd. Brno: Paido, 2006. 404 s. ISBN 80-7315-120-0.

PÖTHE, Petr. �� Dítě v ohrožení. 2. rozš. vyd. Praha: G plus G, 1999. 186 s. ISBN 80-86103-21-8.

PRŮCHA, Jan. �� Alternativní školy. 2. upr. vyd. Praha: Portál, 1996. 106 s. ISBN 80-7178-072-3.

PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. �� Pedagogický slovník. 6. rozšířené vyd. Praha: Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

PRŮCHA, Jan. �� Vzdělávání a školství ve světě: základy mezinárodní komparace vzdělávacích systémů. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 319 s. ISBN 80-7178-290-4.

211


PRŮCHA, Jan. �� Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 269 s. ISBN 80-7178-399-4.

PRŮCHA, Jan. (ed.)�� Pedagogická encyklopedie. Praha: Portál, 2009. 936 s. ISBN 978-80-7367-546-2.

ROTPORT, Miloslav. �� Didaktická technika. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2003. 74 s. ISBN 80-245-0481-2.

RÝDL, Karel. �� Inovace školských systémů. 1. vyd. Praha: ISV, 2003. 281 s. ISBN 80-86642-17-8.

ŘÍČAN, Pavel. �� Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. 1. vyd. Praha: Portál, 1995. 95 s. ISBN 80-7178-049-9.

ŘÍČAN, Pavel; PITHARTOVÁ, Drahomíra. �� Krotíme obrazovku: jak vést děti k rozumné-mu užívání médií. Praha: Portál, 1995. 62 s. ISBN 80-7178-084-7.

SITNÁ, Dagmar. �� Metody aktivního vyučování: spolupráce žáků ve skupinách. 1.vyd. Praha: Portál, 2009. 152 s. IBSN 978-80-7367-246-1.

SKALKOVÁ, Jarmila. �� Za novou kvalitu vyučování. Brno: Paido, 1996.

SKALKOVÁ, Jarmila. �� Obecná didiktika. 1. vyd. Praha: ISV, 1999. 292 s. ISBN 80-85866-33-1.

SLAVÍK, Jan. �� Hodnocení v současné škole: východiska a nové metody pro praxi. 1. vyd. Pra-ha: Portál, 1999. 190 s. ISBN 80-7178-262-9.

SLOWÍK, J.�� Speciální pedagogika. Praha: Grada, 2007. 160 s. ISBN 978-80-247-1733-3.

SVOBODOVÁ, Eva, et al. �� Vzdělávání v mateřské škole: školní a třídní vzdělávací program. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 166 s. ISBN 978-80-7367-774-9.

SVOBODOVÁ, Jarmila; JŮVA, Vladimír. �� Alternativní školy. Brno: Paido, 1995. 76 s. ISBN 80-85931-00-1.

ŠIRCOVÁ, Ivana. �� S dětmi v přírodě: zážitková výchova po celý rok. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 159 s. ISBN 80-7367-201-0.

ŠOTOLOVÁ, Eva. �� Vzdělávání Romů. 1. vyd. Praha: Grada, 2000. 95 s. ISBN 80-7169-528-9.

ŠTVERÁK, Vladimír. �� Dějiny pedagogiky: určeno pro posluchače fakulty pedagogické: I. díl. 2. přeprac. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991. 134 s. ISBN 80-7066-351-0.

ŠULOVÁ, Lenka. �� Raný psychický vývoj dítěte. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2004. 168 s. ISBN 80-246-0877-4.

ŠVARCOVÁ-SLABINOVÁ, Iva. �� Základy pedagogiky. 1. vyd. Praha: Vydavatelství VŠCHT, 2005. 290 s. ISBN 80-7080-573-0.

VÁGNEROVÁ, Marie. �� Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Praha: Karolinum, 2005. 430 s. ISBN 80-246-1074-4.

VALIŠOVÁ, Alena. �� Asertivita v rodině a ve škole, aneb Zásady přímého jednání mezi dět-mi, rodiči a učiteli. 2. upr. vyd. Praha: H&H, 1994. 152 s. ISBN 80-85787-29-6.

212


VÁŇOVÁ, Miroslava. �� Srovnávací pedagogika. 3. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2009. 72 s. ISBN 80-86723-68-6.

VÁŇOVÁ, Růžena. �� Studijní texty k dějinám pedagogiky. 2. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2003. 261 s. ISBN 80-7290-122-2.

VÁŽANSKÝ, Mojmír. �� Volný čas a pedagogika zážitku. Brno: Masarykova univerzita, 1992. ISBN 80-210-0428-2.

VÁŽANSKÝ, Mojmír. �� Základy pedagogiky volného času. Brno: Paido, 1995. 176 s. ISBN 80-901737-9-9.

VORLÍČEK, Chrudoš. �� Úvod do pedagogiky. 1. vyd. Jinočany: H&H, 2000. 175 s. ISBN 80-86022-79-X.

WALTEROVÁ, Eliška. �� Kurikulum: Proměny a trendy v mezinárodní perspektivě. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1994. 185 s. ISBN 80-210-0846-6.

ZELINKOVÁ, Olga. �� Pomoz mi, abych to dokázal: pedagogika Marie Montessoriové a její metody dnes. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 107 s. ISBN 80-7178-071-5.

ZELINKOVÁ, Olga. �� Poruchy učení. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-800-7.

Zákony, vyhlášky, dokumenty

Česko. Nález č. 72 Ústavního soudu České republiky ze dne 28. března 1995 ve věci ��návrhu na zrušení § 46 zákona o rodině č. 94/1963 Sb. In Sbírka zákonů. 1995, částka 15, s. 866-867. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1995/sb15-95.pdf>.

Česko. Ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních lidských ��práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativ-ní republiky. In Sbírka zákonů. 1991, částka 6, s. 114-121. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1991/sb006-91.pdf>.

Česko. Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdě-��lávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. In Sbírka zákonů. 2005, částka 20. s. 503-508. Dostupný také z WWW: <http://www.msmt.cz/uploads/soubory/sb020_05.pdf>.

Česko. Vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání. In �� Sbírka zákonů. 2005, část-ka 20, s. 509-511. Dostupný také z WWW: <http://www.msmt.cz/uploads/soubory/sb020_05.pdf>.

Česko. Vyhláška č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních ��a školských účelových zařízeních. In Sbírka zákonů. 2005, částka 34, s. 1121-1124. Dostup-ný také z WWW: <http://www.msmt.cz/uploads/soubory/sb034_05.pdf>.

Česko. Vyhláška č. 334/2003 Sb., kterou se upravují podrobnosti výkonu ústavní vý-��chovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních. In Sbírka zákonů. 2003, částka 111, s. 5602-5609. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2003/sb111-03.pdf>.

213


Česko. Vyhláška č. 458/2005 Sb., kterou se upravují podrobnosti o organizaci výchov-��ně vzdělávací péče ve střediscích výchovné péče. In Sbírka zákonů. 2005, částka 161, s. 8574-8580. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2005/sb161-05.pdf>.

Česko. Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve ��školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. In Sbírka zákonů. 2002, částka 48, s. 2978-2991. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.msmt.cz/PDF/sb048-02.pdf>.

Česko. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí. In �� Sbírka zákonů. 1999, částka 111, s. 7662-7681. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1999/sb111-99.pdf>.

Česko. Zákon č. 383/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústav-��ní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. In Sbírka zákonů. 2005, částka 133, s. 7110-7119. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2005/sb133-05.pdf>.

Česko. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném ��a jiném vzdělávání (školský zákon). In Sbírka zákonů. 2004, částka 190, s. 10262-10324. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.msmt.cz/Predpisy1/sb190-04.pdf>.

Česko. Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých ��zákonů. In Sbírka zákonů. 2004, částka 190, s. 10333-10346. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2004/sb190-04.pdf>.

Československo. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině. In �� Sbírka zákonů. 1963. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1963/sb53-63.pdf.>.

Československo. Zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství (školský ��zákon). In Sbírka zákonů. 1948, částka 38, s. 829-838. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1948/sb38-48.pdf>.

Rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání�� . Praha: Výzkumný ústav peda-gogický, 2007. 101 s. Dostupný také z WWW: <http://www.msmt.cz/uploads/soubory/PDF/RVPG_2007_06_final.pdf>.

Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání�� . Praha: Výzkumný ústav pedagogic-ký, 2004. 48 s. Dostupný také z WWW: < http://old.rvp.cz/soubor/RVP_PV-2004.pdf>.

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání: (se změnami provedenými k 1. 9. 2007)�� . Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007. 126 s. Dostupný také z WWW: <http://www.vuppraha.cz/soubory/RVPZV_2007-07.pdf>.

214


Jazyková úprava textu Mgr. Lucie Zajíčková

Návrh obálky a grafická úprava Kameel Machart

Vydalo nakladatelství Machart jako svoji 44. publikaci v roce 2011, první vydání.

Nakladatelství Machart, Lidická 669, 266 01 Beroun tel.: 311 600 454, [email protected] www.machart-books.cz

ISBN: 978-80-87517-22-2

Pedagogika pro střední školy

Eva Stodůlková & Eliška Zapletalová

Učebnici Pedagogika pro střední školy autorky připravo-

valy na základě svých bohatých zkušeností z výuky pedagogiky

a z vedení pedagogické praxe v mateřských školách a školních

družinách. Učební text si klade za cíl zprostředkovat studujícím

základní poznatky a fakta z rozsáhlé pedagogické literatury

a více jim přiblížit smysl pedagogiky jako nauky o osobnost-

ním a sociálním rozvoji jedince. Náměty k samostatné práci,

kontrolní otázky a úkoly slouží k hlubšímu zamyšlení nad ob-

sahovou náplní vyučovacího předmětu pedagogika pro střední

vzdělávání. Učebnice je využitelná na vyšších odborných ško-

lách, v přípravě ke studiu na vysokých školách a v různých for-

mách rekvalifikačního studia v rámci celoživotního vzdělávání.

ISBN 978-80-87517-22-2

Date post:	27-Feb-2019
Category:	Documents
Upload:	trinhkiet
View:	290 times
Download:	1 times

Pedagogika Eva Stodůlková & Eliška Zapletalová · Sokratova přísaha učitele „ Jako učitel...

Documents