Jedním z dvou hlavních leitmotivů letošnísezony PKF – Prague Philharmonia je vedlelidského hlasu tvorba Ludwiga van Beetho-vena. Uvedete devět jeho děl, z toho čtyřisymfonie. Co napadne Emmanuela Villauma,když se řekne Beethoven?Beethovena považuji za génia, který otevřelnaplno cestu k romantismu a modernismu.Dotknul se věcí, které stojí daleko za hranicemiklasické hudby. Dokázal zprostředkovat odrazlidské mysli. To je něco, co nejen jako hudebník,ale i jako člověk vnímám jako monumentálníintelektuální návrat. Jeho skladby není snadnéinterpretovat. Vždy řešíte vyváženost jeho ex-trémně ambiciózních intelektuálních vizí s čis-tou energií a romantickým srdcem, kterépřekypuje nadšením a vášní. Pokud nejsteschopni vybalancovat tyto dva aspekty jehohudby, nemůže to nikdy fungovat.
Když byste měl promluvit o Beethovenovýchsymfoniích…… byli bychom tu velmi dlouho! Ale zastavímse u třech nejdůležitějších, které uslyšíte v le-
tošní sezoně PKF – Prague Philharmonia.Třetí „Eroika“ má v sobě něco, co dirigentynaplňuje radostí. Pátá „Osudová“ a šestá„Pastorální“ jsou velmi kontrastní a pro diri-genta nesmírně náročné. Pro diváky, a toi pro ty, kteří nejsou znalci klasické hudby, sevšak jejich poslech prakticky bez výjimkystává neskonalým zážitkem. Američané jimpřezdívají „audience blisses“, v překladu něcojako „miláčci publika“.
Vaše další vášeň – Gustav Mahler. To je proČechy velké téma.Stejně jako můžeme o Beethovenovi říct, žeotevřel cestu k romantismu, o Mahlerovi mů-žeme tvrdit, že tuto epochu uzavřel. Všechnysnahy, které tak silně cítíme u Beethovena –expresivní hudební vyjádření, hledání odpovědina smysl života –, u Mahlera kulminují a zá-roveň mizí v jedné obrovské explozi.
V sezoně nabídnete Mahlerův autobiografickýcyklus Písně potulného tovaryše, mimocho-dem se skvělým barytonistou Andrejem
Bondarenkem, a Písně o mrtvých dětech, ve kterých Mahler údajně předpověděl smrtsvých dvou dětí. Myslím, že temné aspektylidského života, které mají svou objektivní pří-činu v dědičnosti, či pramení z věcí uvnitř a mimo nás, že všechno toto je centrální myš-lenkou Mahlerovy hudby. Mahler předpovědělsvou vlastní smrt, bál se jí a byl v tomtoohledu velmi pověrčivý. Opravdu umřel velmimladý, v padesáti letech, ztratil obě své děti,a tak si sám pro sebe říkám, zda to skutečněnebyla vize? V každém případě je téma smrtia smrtelnosti určitě něco, co ho provázelo odsamotného počátku jeho umělecké tvorby.
V sezoně máte řadu dalších skladatelů, kteříse vážou k vídeňskému okruhu. Je to záměr?Ano, vytvořili jsme jakýsi most mezi tzv. prvnía druhou vídeňskou školou. Opět to hodněsouvisí s Beethovenem, který ovlivnil celédalší generace skladatelů. Věřím, že se námpodařilo vystavět sezonu na maximálně kul-tivovaném, noblesním základě, který oběškoly propojuje. Linii, která jde od Haydna,
Mozarta, Beethovena k Mahlerovi, Straussovi,Webernovi a Bergovi.
V programu koncertu 17. prosince se SumiJo je výrazně zastoupen právě Richard Strauss,Mahlerův současník. Jaký je mezi těmito dvě-ma skladateli rozdíl?Oba stoupali na stejnou horu, ale každý z jinéstrany. Mahler toužil po univerzalitě, hudbapro něj byla klíčem k odhalení tajemstvíživota a způsobem, jak přispět k rozvoji hu-manity, kterou pokládal za zásadní pro vývojlidského jedince, lidské společnosti. To bylaMahlerova vize. Strauss je naprosto mimo-řádný autor, podle mého názoru jeden z nej-lepších, který ale nikdy nezapomněl, že hudbamá v první řadě bavit. Takže i v jeho nejná-ročnějších, nebo řekněme nejzávažnějšíchdílech najdete místa, kde naprosto transpa-rentně říká: „OK, tohle je show, tohle píšupro pobavení publika.“ Jeho ambice jsou,řekněme, skromnější, pragmatičtější. To ovšemneznamená, že jeho hudba je méně kvalitnínebo že postrádá intelektuální rozměr.
Nabídka orchestrálních koncertů v Praze jevelmi široká. Řekněte, proč vybírat právě zesezony PKF – Prague Philhamonia? Vedle výrazného zastoupení děl Beethovenabych podtrhl její vokální aspekt. Myslím, žeorchestry prezentují obecně velmi málo vokálníhudby, tedy odmyslíme-li si velká vokálně-instrumentální díla se sborem, která jsouhrána poměrně pravidelně. Pozvali jsme letosvynikající světové pěvce, dáváme jim možnostnaplno ukázat své kvality, ale představujemeje v naprosto odlišném repertoáru, než bývázvykem. To je postoj, který je v orchestrálníchsezonách nevídaný, řekl bych až lehce troufalý.Je mnohem jednodušší přilákat publikum naklavírní nebo houslový koncert nebo na opernígala. Já ale věřím, že si k nám publikumcestu najde, čemuž ostatně nasvědčuje i do-savadní zájem o vstupenky. Sezona je velmicelistvá, aniž by ztratila kouzlo rozmanitosti.Také v tom vidím její jedinečnost a rozdíloproti ostatním. Pro mě osobně hrajeme re-pertoár, ke kterému se vždy s radostí a vzru-šením vracím. Je také důležité si uvědomit,že PKF – Prague Philharmonia je svou pod-statou komorní orchestr beethovenovskéhotypu. Z toho je třeba vycházet, protože zde jejejí síla. Právě v tomto repertoáru může ukázat,proč se prosazuje i ve světové konkurenci –svou dokonalost frázování, artikulaci, sofisti-kovaný zvuk, které jsou pro ni, vedle mladic-kého espritu a energie, tolik charakteristické.Nicméně když se vrátím k vaší otázce. Budeto možná znít zvláštně, ale já nevnímámorchestrální cyklus PKF – Prague Philharmoniajako konkurenci, ale jako nesmírně zajímavýkontrapunkt velkým orchestrálním sezonámv Praze. Kontrapunkt, kterým stojí za to se za-bývat, protože přináší spoustu skvělé hudby.
Komerční příloha PKF – Prague Philharmonia pro Hospodářské noviny
PKF – Prague Philharmoniapodmanivě24. koncertní sezona 2017–2018
Proč milovat Beethovena? Co má společného violoncellista Daniel Müller-Schott s Philippem Lahmem? Jak se budí Sumi Jo a proč Václav Kopta nemusí operu? Čtěte speciální přílohu PKF – Prague Philharmonia k sezoně 2017–2018!
„Mahler a Straussstoupali na stejnouhoru, ale každý z jiné strany.“Emmanuel Villaume
Beethoven, Mahler neBo StrauSS?Z Prahy do texaského Santa Fe se dostanete letadlem za 11 hodin, vrtulníkem za 40 a holub to údajnězvládne za 125 hodin a 37 minut. Nám však stačilo sedět pohodlně u svých počítačů, abychom si navzdálenost 8 793 km popovídali s šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem o nové, „podmanivé“ sezoně PKF – Prague Philharmonia a především o jeho hudebních láskách – Beethovenovi, Mahlerovi a Straussovi.
Nebylo vám někdy líto, že jste simísto violoncella nezvolil menšínástroj?Ano, toho jsem mnohokráte v sou-vislosti s cestováním litoval. Na dru-hou stranu když hrajete na violon-cello, vznáší se hudba ve vašíabsolutní blízkosti. Dochází k na-prostému fyzickému propojení vása nástroje. Cítíte na svém těle jehovibrace, vnímáte, jak se pohybuje.Proto bych za klavír nebo housleneměnil. Cello je můj osudový ná-stroj.
Když slyšíte Dvořákův cellový kon-cert, co vás napadne jako první? Že je to velmi dojemná, srdečnáskladba, upřímná a ryzí v mnohaohledech. To je myslím důvod, pročna ni posluchači tak spontánně re-agují. Dvořák v ní otevřel své srdce,daleko v New Yorku sevřen touhoupo domově. Poprvé jsem ji slyšelna nahrávce, když mi bylo desetlet. Byl jsem tou hudbou absolutnědojatý a hned jsem věděl, že chcitento koncert jednou nastudovat,což jsem také v sedmnácti udělal.
Změnil se nějak váš přístup k této skladběběhem následujících dvaceti let?Dvořák je skutečně výzva pro každého cellistu.Myslím technická výzva. Ve své době byltento koncert považován téměř za nehratelný. S tím, jak skladbu více a více technicky ovlá-dáte, přichází umělecká svoboda.
Díky podpoře Anne-Sophie Mutter jste mohlrok studovat u Mstislava Rostropoviče. Jakéna něj máte vzpomínky?Mnoho! Bylo to často velmi obtížné se s ním
vůbec sejít, protože Rostropovič byl v klasiceněco jako popová hvězda. Byl neustále ob-klopen lidmi z rozhlasu, televize, agenty, fa-noušky, takže bylo opravdu velmi obtížnézůstat s ním alespoň na chvilku sám a pra-covat. Ale když se to podařilo, bylo to skvělé.Zajímal jsem ho, protože jsem v patnáctivyhrál Čajkovského soutěž. To vzbudilo jehozájem. Každá lekce byla totálně jiná. Nedalose prakticky předvídat, jak bude vypadat dalšísetkání. Někdy mi zavolal o půlnoci a chtěl,abych mu něco zahrál. Někdy si sedl ke
klavíru a analyzoval dílo po teo-retické stránce, aby mi nastíniljeho architekturu. Konzultoval jsems ním mnoho skladeb – Šostako-viče, Prokofjeva i Dvořáka. Bylo toneuvěřitelně intenzivní.
Žil jste v té době v Moskvě?Ne, scházeli jsme se privátně. Jezdiljsem za ním po celé Evropě, podletoho, kde hrál či dirigoval – v Ně-mecku, Švýcarsku, Švédsku, Francii.Nebylo to tak snadné, v té doběještě neexistovaly mobilní telefony,takže občas to bylo skutečné dob-rodružství. Jeho itinerář se měnilkaždou vteřinu.
Vraťme se do vašeho útlého dětství. Je prav-da, že jste se chtěl stát fotbalistou?Ano, chtěl, jako mnoho malých kluků! Navícjsem vyrůstal v Mnichově. Jsme velcí přátelés Philippem Lahmem, který hrál právě zaBayern. Upřímně, teď jsem ale vlastně velmirád, že jsem cellista, ve světle toho, že Philippmusel ve svých 34 letech odejít do důchodu,zatímco já mohu směle pokračovat ve svékariéře. Takže svou finální volbu považuji zavelmi šťastnou!
Co má vrcholový sportovec společnéhos vrcholovým violoncellistou?Možná se budete divit, ale je toho spoustu.Obojí je o velkém vydávání sebe sama, o velkékoncentraci, stimulaci, dobré fyzické kondici,kterou si musíte udržovat. Potřebujete mítdobré nervy a cit, ten je opravdu klíčový. Dobřífotbalisté například neuvěřitelně pracují s gra-vitací. Přesně vědí, kam umístit míč a jak hotam dostat. Stejně tak hudebník musí mít citpro propojení se s nástrojem, s hudbou.
Jste velký znalec výtvarného umění. Pomáhávám to nějak ve vaší hudební kariéře?Určitě ano. Stimuluje to mou fantazii. Když sedívám na krásný obraz, je to jako dívat se dozrcadla a vidět své vlastní zážitky očima někohojiného. Někoho, kdo je vnímá ze zcela jinéperspektivy. Pokud se věnujete hudební profesi,je důležité být prakticky nepřetržitě něčím in-spirován. Nikdy nesmíte propadnout rutině.Kontakt s výtvarným uměním mne udržujev aktivitě a tvořivosti.
Budete hostem novoročního koncertu. Dávátesi nějaká novoroční předsevzetí?Dávám si předsevzetí každý den, protože kdyžchcete něco skutečně změnit, musíte to udělathned.
Zpívala na všech velkých operních scénáchod Teatro alla Scala až po Metropolitníoperu. Její dětství a operní začátky všakvůbec nebyly lehké. „Má matka se narodilaza japonské okupace a prožila válku v Koreji.Hodně strádala. Nejen hladem a bídou,ale také naprostým nedostatkem jakých-koliv kulturních podnětů. Proto si usmyslela,že když bude mít děvčátko, udělá z nějoperní zpěvačku. A vidíte, stalo se! O mémosudu rozhodla ona.“
Mnohahodinové cvičení, baletní lekce,výuka jazyků. To vše musela Sumi Jo zvládatjiž od velmi útlého věku. Když jí bylo de-vatenáct, odjela studovat do Říma. „Vybralajsem si Itálii jednoduše proto, že jsemchtěla studovat operní zpěv. Ani ve snumne nenapadlo, že to bude tak těžké! Ne-uměla jsem italsky, neuměla jsem vařit,neuměla jsem jednat s cizími lidmi. Prvnírok jsem se sedmkrát stěhovala!“ Z tétodoby pochází její láska ke zvířatům. „Jednoujsem na ulici našla opuštěné štěně, ze kte-rého se vyklubal můj nejvěrnější přítel nadlouhých 15 let.“ Dnes tato držitelka čest-ného titulu Umělec UNESCO spolupracujenejen s organizacemi pro lidská práva, alei na ochranu zvířat. V Koreji dokonce ote-
vřela výchovně-naučné centrum pro psya kočky. „Kdybych nebyla zpěvačkou, bylabych nejspíš veterinářkou,“ dodává.
Mezníkem v její kariéře se stalo v roce1986 setkání s Herbertem von Karajanem,který ji angažoval společně s Plácidem Do-mingem do Verdiho Maškarního plesu naSalcburském festivalu. Karajan bohužel bě-hem zkoušek zemřel, nicméně stihl operunahrát pro vydavatelství Deutsche Gram-mophon a získat pro Sumi Jo její první cenuGrammy. „Ve své kariéře jsem se setkalas mnoha vynikajícími umělci. Přesto Karajanadodnes považuji za toho nejdůležitějšího.“Následovaly debuty v milánské La Scale, Ví-deňské státní opeře, Metropolitní opeře v NewYorku, londýnské Covent Garden. Mezi jejífamózní role se natrvalo zařadila Violetta,
Gilda, Lucie z Lammermooru nebo právěmozartovský a straussovský repertoár, kterýzazpívá v Praze. Existují role, po kterýchstále touží? „Miluji například Pucciniho, alejeho ženské postavy jsou naprosto mimo můjhlasový obor. A velmi podobné to mám takés Richardem Wagnerem. Zůstávám jen jehovášnivou posluchačkou.“
Sumi Jo se dnes právem řadí k opernímprimadonám typu Callas, Thebaldi, Sutherland.„Všechny tři byly záhadné, všechny měly osobníkouzlo. Od moderních primadon se dnes navícočekává schopnost využít své postavení k tomu,abyste ze světa udělali lepší místo k životu.“Kde k tomu čerpat energii a motivaci? „Každýden, když ráno vstanu, děkuji Bohu, že mohuzpívat. Život je velký dar.“
MIMořádný Koncert SuMI joJestli lze mluvit ve světě klasické hudby o celebritách, pak k nim určitěpatří. Se svými více než padesáti nahrávkami je nejprodávanějšímumělcem klasické hudby na zeměkouli. Jen alba „Only Love“ se prodalo1,2 milionu kusů. V roce 2016 získala Zlatý glóbus a nominaci na cenuAmerické filmové akademie Oscar za soundtrack k filmu „Mládí“ PaolaSorrentina. Její hlas zazněl v rámci Olympijských her v Pekingu nebopři zahajovacím ceremoniálu atletického mistrovství světa v korejskémDaegu. Jihokorejská sopranistka Sumi Jo ozdobí sezonu PKF – PraguePhilharmonia v mimořádném koncertu 17. prosince v Rudolfinu.
novoroční Koncert? dvořáK! Kdybychom sestavovali žebříček Top 10 violoncellistů jeho generace, určitě by tam nesměl chybět. Daniel Müller-Schott se řadí k těm zázračnýmdětem, které dosáhly na světovou kariéru. Po svém vítězství v Mezinárodní soutěži P. I. Čajkovského studoval ještě jako teenager rok u MstislavaRostropoviče. Dnes se jeho životopis pyšní spolupracemi s Newyorskou, Londýnskou či Berlínskou filharmonií, Bostonskými a Chicagskými symfonikya řadou dalších světových těles. Za nahrávku Dvořákova violoncellového koncertu, který zahraje 5. ledna v Rudolfinu, získal v roce 2014 ocenění Chocde Classica. Vášnivý milovník výtvarného umění a fanoušek Bayernu Mnichov odehraje ročně na 100 koncertů.
SetKání Se SuMI jo!V prodeji 30 VIP vstupenek na tentomimořádný koncert! S VIP vstupenkouzískáte následující exkluzivní servis:
Pozvánku na welcome drink, malé občerstvení o přestávce koncertua setkání s hvězdou večera Sumi Jo a šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem v jednom z luxusníchsalonků Rudolfina po koncertě.
a1 PaStorální zahájeníBeethovenova „Pastorální“ a Mahlerovyautobiografické Písně potulného tovaryšev podání vítěze BBC Cardiff Singer ofthe World Song Competition barytonistyAndreje Bondarenka.neděle 10. září 2017, Rudolfinum
a2 SuPPého velKá MšeFranz von Suppé, autor úspěšných opereta druhé rakouské hymny Das ist meinÖsterreich, v monumentálním díle proorchestr, kvarteto sólistů a velký sbor.neděle 8. října 2017, Rudolfinum
a3 jaKuB hrůšaBeethovenovy árie a předehry v kontrastus dílem Bohuslava Martinů. K PKF sevrací bývalý šéfdirigent Jakub Hrůša,čerstvý debutant na festivalu BBC Promsv Londýně. neděle 22. října 2017, Rudolfinum
a4 novoroční KoncertBeethoven versus Dvořák. Violoncellovýkoncert h moll se sólistou DanielemMüllerem-Schottem a Dvořákova Sym-fonie č. 8 „Anglická“.pátek 5. ledna 2018, Rudolfinum
a5 StvořeníHvězdně obsazené Haydnovo oratoriumStvoření! Simona Houda-Šaturová, PaulGroves, Martin Snell, Český filharmonickýsbor Brno & Emmanuel Villaume.sobota 20. ledna 2018, Rudolfinum
a6 IMPreSe a exPreSeMezzosopranistka Angela Brower, hostKrálovské opery Covent Garden, v duelus venezuelským dirigentem Ilyichem Rivasem, držitelem Ceny Bruno Waltera.Beethovenova Symfonie č. 1 a světovápremiéra orchestrální verze skladby „Jin– nostalgie a naděje“ Ondřeje Štochla.neděle 4. února 2018, Rudolfinum
a7 eroIKaBeethovenova nejslavnější symfonie„Eroika“, Brittenova Nokturna a král ko-loratury Jeremy Ovenden.neděle 25. února 2018, Rudolfinum
a9 Kadence a deKadenceReflexe mimořádného hudebního bo-hatství 1. poloviny 20. století v kombinacis hudbou W. A. Mozarta. Dinara Alievav písních Sergeje Rachmaninova prosoprán a orchestr.středa 9. května 2018, Rudolfinum
a10 oSudová na KonecLoučení se sezonou 2017-2018. Beetho-venova „Osudová“ a Písně o mrtvýchdětech Gustava Mahlera v podání držiteleceny Grammy Lucase Meachema.středa 27. června 2018, Rudolfinum
Začátky koncertů v 19.30Vstupenky on-line na www.pkf.cz
„Snažíme se, aby seLobkowiczké sbírkyplně otevřely veřejnosti.“william Lobkowicz
www.pkf.cz/lobkowicz
PKF – Prague Philharmonia vznikla v roce1994 z iniciativy dirigenta Jiřího Bělohlávka.Je paradoxem osudu, že s tímto velkým uměl-cem, svým zakladatelem a celoživotním pod-porovatelem, odehrála poslední koncert jehoživota 7. května 2017 v Poličce. Uzavřel se tak23 let trvající příběh, který pro obě stranyznamenal více než jen uměleckou prestiž.PKF – Prague Philharmonia dnes patří mezinejrespektovanější světové komorní orchestry.Ročně odehraje na 100 koncertů, z toho prů-měrně 35–40 v zahraničí. Je vyhledávanýmpartnerem řady uměleckých hvězd: Anny Ne-trebko, Diany Damrau, Jefima Bronfmana,
Andráse Schiffa, Angely Gheorghiu, MagdalenyKožené, Plácida Dominga a dalších. Do pražskékulturní nabídky přispívá téměř 50 koncertyročně. Její diskografie čítá na 80 titulů, vesměspro prestižní gramofonová vydavatelství:Deutsche Grammophon, Warner Classics,Sony Classical, Decca či EMI. Byla to PKF –Prague Philharmonia, kdo jako první spustilv České republice edukační koncertní programypro děti předškolního a školního věku, a kdojako první otevřel Orchestrální akademii pro nadané mladé hudebníky. Od sezony2015-2016 je jejím šéfdirigentem světově pro-slulý francouzský dirigent Emmanuel Villaume.
PKF – Prague PhIlharMonIaunIKát MezI čeSKýMI orcheStry
Rodina Lobkowiczů dokumentuje důležitéaspekty kulturního, společenského, politic-kého a hospodářského života střední Evropyjiž více než sedm set let. Její sbírky obsahujípřes tisíc pět set obrazů, unikátní delftskýservis, svým rozsahem největší na světě,nebo jeden z nejstarších prvotisků čtyřice-tiosmiřádkové bible z roku 1462. Využilijsme velmi vzácné příležitosti zeptat sepřímo williama Lobkowicze, jak se žije po-kračovateli rodu, jehož členové se řadí k nej-významnějším evropským, ne-li světovýmmecenášům umění? Můj život je velmi hektický, náročný, ale takévelmi naplňující. Zatímco můj předek, JosefFrantišek Maxmilián z Lobkowicz (1772-1816),který byl mimo jiné jedním z podporovatelůLudwiga van Beethovena, se většinu životavěnoval svým hudebním zálibám, v současnégeneraci se soustředíme na obnovu kulturníhodědictví poničeného léty totality. S mou ženouSandrou jsme strávili téměř 27 let restitu-ováním a restaurováním majetku naší rodiny.Naše vize jsou trochu jiné, než měli našipředkové. Snažíme se, abychom sbírky ucho-vali pro další generace a aby se naše zámky,umělecké sbírky, knihovny a archivy plněotevřely veřejnosti. A protože naším přánímje, aby se z tohoto odkazu mohl radovat sku-tečně kdokoliv, vymýšlíme řadu programů,které tomuto kulturnímu bohatství vdechujíživot i v 21. století.
Jak jsme již v úvodu naznačili, Lobkowiczkésbírky se pyšní řadou unikátních exponátů.Co všechno ale vlastně obsahují? Naše sbírky jsou ohromné a velmi různorodé,od obrazů světových malířů, jakými byli PieterBruegel starší, Canaletto nebo Rubens, povíce než tisíc hudebních rukopisů, mezi nimižnajdete velikány typu Beethovena, Mozarta,Haydna. Máme velmi významnou sbírku de-korativního umění, stejně jako rozsáhlou ko-lekci zbraní a brnění, která reflektuje několikstaletí. Součástí je knihovna, která čítá vícenež šedesát tisíc svazků, a rozsáhlé archivy.Zde se ukrývají poklady, jakými jsou zlomekevangelia sv. Marka, evangeliář z období KarlaVelikého, Kobergerovo vydání textu Zjevení
svatého Jana ilustrované dřevořezy AlbrechtaDürera nebo desítky iluminovaných rukopisů.
V roce 2017 vznikla spojením PKF – PraguePhilharmonia a rodiny Lobkowiczů nová do-nátorská řada PKF – LOBKOwICZ abonmána podporu orchestru PKF. Jak vnímáte tutospolupráci?Již od dob Josefa Františka Maxmiliána z Lob-kowicz se náš rod tradičně propojuje s hu-debníky té nejvyšší kvality. Pomohl na světmnoha krásným, a dnes také slavným, hu-debním dílům a vždy se o ně dělil s milovníkyumění kdekoliv na světě. S PKF – PraguePhilharmonia jsme ve fázi plánování dalšíchprojektů. Jedním z důvodů, proč nás s tímtoorchestrem baví spolupracovat, je dynamickémyšlení a kreativita lidí, kteří na těchto plá-nech pracují. Všichni navíc sdílíme vášeň proobjevování a prezentaci skvělé hudby pro-střednictvím inspirativních hudebníků a di-rigentů. Pro mne osobně je hudba důležitousoučástí života, stejně jako byla důležitousoučástí mnoha generací lobkowiczkého rodu.Mnohokráte se během koncertů v Lobko-wiczkém paláci nebo na zámku v Nelahozevsiusmívám, protože vím, že pouze nenásledu-jeme naše předky, ale aktivně a s entusiasmemrozšiřujeme nabídku pro stále rostoucí skupinuvýznačných hostů a podporovatelů. Těch,kteří s námi sdílejí vášeň dále rozvíjet hudebnítradice a žít život obklopený hudbou.
Donátorská řada PKF – LOBKOwICZ abonmá Unikátní večery v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě na podporu uměleckých aktivit PKF – Prague Philharmonia v úzké spolupráci s rodinou Lobkowiczů.
SetKání S PříBěhy uMění
PKF – Prague Philharmonias Emmanuelem Villaumem přináší do pražského koncertníhoživota jiskru a krásné neotřeléprogramy. Samostatná donátorskářada v Lobkowiczkém paláci je místem setkávání, příběhůumění a úcty k tradicím. Přeji jí i v nadcházející sezoněhodně zdaru.
Julius Prügermecenáš PKF – LOBKOWICZ abonmá
V únoru 2017 se poprvé otevřelybrány Lobkowiczkého paláce, abypřivítaly nový společný projekt PKF– Prague Philharmonia a rodinyLobkowiczů. Speciální série čtyřkoncertů v roce je určena všem,kteří se – po vzoru tradice roduLobkowiczů – rozhodnou stát me-cenáši umění. Komponované večeryk podpoře uměleckých aktivit PKF– Prague Philharmonia vás za toodmění nejen zážitkem hudebním,evokujícím atmosféru koncertů 18. století, ale i jedinečnou možnostíseznámit se prostřednictvím kurá-
torů Lobkowiczkých sbírek s klenotyzdejšího hudebního archivu. Ma-gické prostředí elegantního palácez 16. století s úchvatným panora-matickým výhledem na Prahu pří-mo vybízí k setkání s přáteli nadskleničkou dobrého vína, či k na-vazování nových obchodních kon-taktů. To vše za přítomnosti světověuznávaných umělců. V roce 2018zde mimo jiné rozezní své stradi-várky „Lady Harmsworth“ houslovývirtuóz Kristóf Baráti, kterého v tétosezoně čeká debut s Losangeleskoufilharmonií.
“
PKF – Prague Philharmonia má na naší hudební scéně zcela svébytné postavenírespektovaného, nezávislého orchestru. Je nositelem nových přístupů i špičkové interpretace.V Lobkowiczkém paláci nabízí v neopakovatelně přátelské atmosféře večery naplněnéhudebními příběhy. Je radost tímto způsobem orchestr podporovat na jeho cestě.
Helena Čackágenerální ředitelka Centrálního depozitáře cenných papírů Praha
“
Jak byste charakterizoval komorní „pondělky“PKF – Prague Philharmonia?Cyklus představuje hráče PKF – Prague Phil-harmonia, ať již v stálých komorních souborechči doplněné hosty. Považuji za skvělé, že nástak mají posluchači možnost slyšet i jinaknež v orchestru. Pro nás to znamená odpočinekod orchestrální hry – noříme se do studia ko-morních skladeb a provádíme jakousi „tech-nickou hygienu“. Oproti praxi v orchestru sezde totiž za nic a za nikoho neschováte. Principkomorního hraní je ve finále velmi přínosnýi pro orchestrální hru, protože vzájemně seposlouchat, společně frázovat, dynamicky sivyhovět a znát skladby do hloubky je naprostonutné, i když před vámi stojí dirigent.
Prodej vStuPeneK• on-line na www.pkf.cz• v pokladně PKF – Prague Philharmonia• v prodejní síti Perfect System• v místě konání koncertu vždy hodinu před jeho začátkem
POKLADNA A INFORMACE O PROGRAMUút a čt 9.30-13.00 st 9.30-12.00 a 13.00-17.00Tel: +420 224 267 644 | [email protected] 7, 110 00 Praha 1
ADRESY KONCERTNíCH SáLůRudolfinum Alšovo nábřeží 12, Praha 1 Orchestrální řada (A) Koncerty pro děti D/ELobkowiczký palác Jiřská 3, Praha 1 PKF – LOBKOWICZ abonmáČeské muzeum hudby Karmelitská 2/4, Praha 1 Komorní cyklus (K)Experimentální prostor NoD Dlouhá 33, Praha 1 Krása dneška (S)
Současného diváka ale přitahují, zdá se,spíše velké orchestrální projekty. Jak přilákatpublikum k poslechu komorní hudby?Zastávám názor, že velká většina skladatelů,která se vedle velkých partitur věnovala i ko-morní hudbě, skládala pro komorní obsazenís větší intenzitou a osobní výpovědí. Nejlépeto asi reprezentují smyčcové kvartety Ludwigavan Beethovena či Leoše Janáčka. Za mimo-řádnou považuji právě onu intenzivní blízkost,kdy slyšíte hudebníky doslova dýchat a máteje jen pár metrů od sebe. To u orchestrálníhokoncertu nezažijete. Osobně mám nejkrásnějšízážitky právě z koncertů v malých sálech čidokonce v domácím prostředí.
PKF letos zavedla na komorní řadu nový typrodinné vstupenky pro rodiny s dětmi. Vní-máte to jako pozitivní krok? PKF – Prague Philharmonia si standardnědrží vysokou návštěvnost a „tvrdé jádro“ svýchdlouholetých posluchačů. Rodinnou vstupenkuvnímám jako pozitivní počin, protože si myslím,že mladí lidé, ať už sami hrají na nějaký nástrojči prošli naším cyklem pro rodiče s dětmi, byrádi posunuli svoje hudební zkušenosti a zážitkyzase o nějaký kus dále. Čím bude v publikuvíce mladých, tím lépe. Jednak si tím budujemezákladnu věrných návštěvníků našich koncertů,ale také snad přispíváme k vnímání hudebníchkrás a k většímu uvědomění si potřeby kulturya kulturnosti v naší společnosti.
Máme po dědovi pár takových zvláštníchpodpisů, třeba Oskara Nedbala... Jako šéfprotokolu chodil na koncerty, ale vím, žejinak se v hudebním světě příliš nepohyboval.Táta ano. Měl větší štěstí v tom, že nebyltak líný jako já a poctivě se naučil noty,chodil déle do hodin klavíru… Pravda, ne-zahrál toho nakonec tolik co já, protože jájsem se učil tak zvaně „přes uši“. Měl ale tuvýhodu, že si otevřel klavírní výtah Novo-světské a dokázal si z něho přehrát své ob-líbené pasáže. Takže byl ohledně vážnéhudby poměrně velmi dobře zorientovanýa vím, že ji měl moc rád.
Tak předky Josefa a Pavla Koptu bychomměli. Ale co Václav Kopta?Můj vztah ke klasice léty zraje a nabývá nasíle. Vyrostl jsem na hudbě hanspaulskýchmuzikantů: Ivana Hlase, Bluesberry, Kraus-berry, Žlutého psa a tak dále. Takže běhempuberty a vlastně i v dalších letech jsemk ní příliš blízko neměl. Šest let jsem studo-val herectví na konzervatoři, kde se odevšadozývali cvičící pozounisti, bubeníci a podobně.Ale na ten správný okamžik jsem stále čekal.Přiznám se, že na cestě ke klasické hudběmi hodně pomohla stanice Classic FM (dnes
Classic Praha), která se objevila před deseti,patnácti lety. Díky ní a také díky CD, kteréumožňují opravdu kvalitní poslech, jsem seke klasické hudbě nakonec propracoval a dáse říci, že dnes ji mám moc rád.
To zní zajímavě! Můžeme jít ještě více dohloubky?Velmi se mi líbí Beethovenovy klavírní kon-certy, které máme doma v provedení Frie-dricha Guldy. Ty mě opravdu hodně berou.V pubertě jsem propadl Gershwinově Rapsodiiv modrém, tu považuji za jeden z úhelnýchkamenů hudebního vývoje. A pak jsou misympatické takové různé výboje jako OrffovaCarmina burana a podobně. V mládí jsmehodně poslouchali Vivaldiho, kdo ostatněneposlouchal Čtvero ročních dob… Mámstrašně rád Dvořákovu Novosvětskou a Re-quiem, to je fantastická hudba. Co třeba bo-hužel moc nemusím a teprve si k tomu dostiklikatě hledám cestu, je opera. Tím, jak jsemčinoherec, navíc odkojený třicetiletým an-gažmá v Semaforu, tak se mi představuLišky Bystroušky v celotrikotu s umělýmocasem prostě nějak nedaří skousnout. Stejnějako věřit tomu, že Jeník miluje Mařen-ku, když dohromady váží 316 kilo a je jim
105 let… Tak si tak nějak k opeře pořád hle-dám pozitivní vztah a zatím, přiznám, marně.
A teď otázka na tělo. Co vztah k soudobévážné hudbě? Jsem velmi konzervativní člověk, což je o mněcelkem známo. Rozhodně mi vyhovují spíševěci, které se věkem a časem osvědčily. Nicméněnebráním se tomu si nové skladby poslechnouta otevřeně říct svůj názor. Zcela upřímně – při
poslechu super moderní současné hudby, po-čínaje kakofonií a podobnými věcmi, bohuželmůj sluch, ač celkem kvalitní, spíše trpí, nežže by si to užíval. Ale je to dáno tou mojí kon-zervou, kterou mám v sobě, a budu rád, kdyžse mi podaří s tím alespoň o milimetr pohnouta svůj názor změnit. V každém případě s hudbouto mám asi tak jako s dobrým nebo špatnýmvínem. Prostě vám buďto chutná, anebo ne.Jsem si vědom, že teď jsem užil super otřepané
klišé, ale opravdu – buďto mne daná věcpobaví nebo zaujme na první dobrou, anebopro mě nemá smysl se jí dále zabývat. Protožepokud se k něčemu nutíte, otráví vás to ještědříve, než se dostanete k tomu, co pro vásmůže mít skutečný význam.
IntenzIvní BlízKoSt jana FIšeraSoučástí portfolia PKF – Prague Philharmonia je již tradičně cyklus komorních koncertů v Českém muzeu hudby.Letos se v jeho dramaturgii objevují takové lahůdky jako Schubertovo Klavírní trio č. 2, jedna z ústředních melodiíOscary ověnčeného filmu Barry Lyndon režiséra Stanleyho Kubricka. O tomto klenotu v pražské koncertnínabídce jsme si povídali s koncertním mistrem PKF – Prague Philharmonia, houslistou Janem Fišerem.
Proč (ne)MáM rád oPeru?Pochází ze slavného rodu Koptů. Dědeček Josef, vynikající spisovatel, byl šéfem protokolu doktora EdvardaBeneše. Znal se s bratry Čapkovými, Jaroslavem Seifertem, Janem Masarykem. Tatínek Pavel Kopta se proslaviljako textař populárních písní a šansonů. Jaký je vztah tohoto rodu ke klasické hudbě? Ptali jsme se VáclavaKopty, hosta jednoho z letošních setkání cyklu Krása dneška v Experimentálním prostoru NoD.
hlavní partneři hlavní partner cyklu D/E generální mediální partner hlavní mediální partneři
K
„Představu LiškyBystrouškyv celotrikotus umělým ocasem se mi prostě nějaknedaří skousnout.“Václav Kopta
