KONTRAPUNKT Pro poteby Jankovy konzervatoe a Gymnzia v Ostrav zpracoval Mgr. Frantiek Mixa

Charakteristika voklnho kontrapunktu, crkevn mody. Osnova:

Pojem a druhy kontrapunktu

Popsat obdob polyfonnho voklnho slohu

Znaky vokln polyfonie (tniny, veden hlas, uit konsonanc a disonanc, uit modulace, hlasov pohyblivost, formy)

Notace vokln polyfonie (modln rytmika, menzurln notace, uvn kl)

Systm crkevnch stupnic a tnin (autentick a plagln mody, finalis, dominanta, ambitus, reperkuse, tonus, tonus recitans)

prava crkevnch mod (zavdn citlivho tnu stoupajcho a prava tritonu)

Materily k analze: str. 4

vod do studia kontrapunktu Pojem kontrapunkt:

Homofonie (etina, homos = stejn, fonos = hlas), stejnohlas, je specifick typ faktury (faktura = sazba), v n melodie (umstn v ktermkoli hlase) je vedoucm prvkem a ostatn hlasy ji harmonicky doprovzej. Skladebn technika homofonie se nazv harmonie.

Polyfonie (etina, polys = mnoh), mnohohlas, je typ faktury, kter se vyznauje relativn samostatnost linern pojatch hlas. Skladebn technika polyfonie se nazv kontrapunkt (latinsky, punctum contra punctum = nota proti not).

Kontrapunkt tedy znamen spojen dvou nebo nkolika samostatnch hlas v jeden logick celek.

Nkter skladby maj fakturu pouze homofonn (nap.: W.A.Mozart: Mal non hudba 4.vta, Rondo) nebo pouze polyfonn (nap.: J.Desprez: Ave Maria). astji se vak vyskytuj ob faktury stdav vedle sebe v rmci jedn skladby (nap.: W.A.Mozart, 4. vta symfonie Jupiter, B.Smetana Z eskch luh a hj) nebo nad sebou tzv. faktura smen (nap.: J. Mysliveek: Nokturno stedn dl SZ 319).

Druhy kontrapunktu:

Podle skladebn techniky rozliujeme polyfonii (kontrapunkt) neimitan a imitan (imitace = napodoben). V neimitan polyfonii je zkladn melodick mylenka tma (tzv. cantus firmus = stl zpv, lat.) spojena s jednou nebo nkolika melodiemi, kter na tmatu melodicky ani rytmicky nezvis a vcemn s nm kontrastuj (nap.: znm hka t spletench psniek J do lesa nepojedu, Nevidli jste tu m panenky, Jede, jede potovsk panek, J.S.Bach: Allemande z 1. Anglick svity, M.Praetorius: Rno SZ 488) . V imitan polyfonii je tma - tzv. proposta napodobovno - imitovno v jinm hlasu - tzv. risposta (nap.: J.S.Bach: fuga z cyklu Preludium a fuga D dur, P.Eben: Maches Epithymia z cyklu eck slovnk, rzn knony SZ 526).

Podle potu hlas rozliujeme kontrapunkt (ktp) dvojhlas a ptihlas, vjimen i vcehlas (nap.: J.S.Bach: Dvojhlas invence .1 a trojhlas sinfonie . 1, ptihlas fuga b moll z I. dlu cyklu Temperovan klavr)

Podle notovch hodnot, v jakch ktp postupuje, rozeznvme ktp stejn (1:1 = jedna nota proti jedn not) a nestejn

(nap.: 2:1 = dv noty proti jedn not, 4:1 atd.).

Podle toho, zda lze hlasy pevrtit, tj. zda lze provst vzjemnou polohovou vmnu hlas, nap. melodie ze soprnu se vymn s melodi v basu a obrcen, rozliujeme ktp jednoduch a ktp pevratn. (nap.: J.S.Bach: Dvojhlas invence .9) Pevratn ktp dle dlme:

podle potu monch pevratnch hlas rozeznvme dvojit, trojit nebo tynsobn podle intervalu v nm hlasy pevracme rozliujeme ktp pevratn v oktv, v decim nebo v duodecim.

Kontrapunktick obdob tdme na dva zkladn polyfonn slohy: 1. polyfonn vokln sloh (7. 16. stolet) se proln ve svch zatcch s jednohlasm slohem chorlnm (7. 10.

stol.) a s jednohlasm slohem svtskm (truvrskm, trubadrskm a se slohem minnesingr (konec 10. 13. stol.). Vyspl vokln polyfonie se asto nazv polyfoni palestrinovskou. (nap.: G.P.da Palestrina: Gloria z Missa Papae Marcelli)

2. polyfonn instrumentln sloh se zan vyvjet kolem r. 1600, v obdob baroka. Zpotku je ponkud potlaen monodi (jednohlasou doprovzenou psn, nap.: C. Monteverdi: Ballo delle Ingrate Balet nevdnic z 8. knihy madrigal), avak rozvoj generlbasu a vzrstajc vznam nstrojov hudby urychluje v 2. pol. 17. stolet i jeho vvoj. Vyspl instrumentln polyfonie se asto nazv polyfoni bachovskou. (nap.: J.S.Bach: Umn fugy)

2

Dal rozvoj polyfonie byl nesen aktualizac kontrapunktickch forem, zvlt fugy, setrvanost nkterch nr a vrazovm ozvltnnm projevu pomoc pslunch technik (nap.: B.Britten: Fuga z Prvodce mladho lovka orchestrem na Purcellovo tma, P. Hindemith: Fuga septima in As, Moderato z cyklu Ludus tonalis), piem v hudb 20. stol. vystil do novho typu linearity, tzv. polyfonie ady (nap.: A.Schnberg: Dechov kvintet, 1. vta). Svrzn typ relativn samostatnho uplatnn hlas pin tak jazz svm improvizanm pojetm melodiky (nap.: L.Armstrong, M.Davis, MJQ).

V obdob vokln polyfonie se tak rozvj notov zznam hudby. Vychz pitom z notace chorln a jej rozvoj se zamuje zejmna na zachycen asovho (rytmicko-metrickho) momentu, nebo vzjemn souhra dvou nebo vce hlas je zvisl na asovm prbhu. Uvdme proto strun vvoj notace:

1. Notace psmenn a) eck (starovk)

pro zpis zpvu jsou uvna velk psmena abecedy, je jsou psna v rznch polohch nad text ( 16) - nap.: Seikilova pse

b) dasijsk ( 9. stolet) rzn tvary psmena F (mnich Hucbald)

2. notace grafick (znaky): a) eck (starovk)

pro nstrojovou hudbu byla uvna zvltn znamnka b) neumy (4. 6. stol):

teky (punctum) ni tny, rky (virga) vy tny, krouky, hky, oblouky a kliky. Nezaznamenvaly vku tn pesn, naznaovaly jen smr melodie. (16)

c) zaveden notov osnovy (9. stol.): 6 11 linek (mnich Hucbald): do mezer byly vpisovny slabiky textu, vka jen piblin

d) notace chorln (10.- 12. stol.) - nap.: Puer natus est ze tet me k Narozen Pn Quido z Arezzy (11.stol.): neumy vpisovny na i mezi 4 linky (barevn: 1. ern, 2. erven pro f, 3. ern, 4.

lut nebo jin pro c), vka byla takto urena pesn. Pozdji byly barevn linky oznaovny psmeny F a C, z eho se vyvinuly kle. Kl G se k nim pipojil v 13. stol. ( 32)

zkladn tvary: punctum, virga, podatus, clivis, torculus existovaly rzn kaligrafick stylizace chorln notace: gotick (hebov a podkovov psmo), romnsk (nota

quadrata), rhombick (kosotveren pedevm u ns) ( 33) Franco z Kolna (13. stol.): 5 linek, zpotku jen pro hudbu svtskou, pozdji veobecn, a dodnes.

e) notace menzurln (12. 14. stol.) modln rytmika lenila melodickou linii podle uritho metrickho modelu, tzv. modus. Bylo 6 zkladnch

mod, nejvce se uvaly tyto tyi: (trochaeus -- . ) (jambus . -- ) (daktylus --- . -- ) (anapest . -- --- ) ( 53)

kolem roku 1250 byla zavedena menzurln notace, kter velmi zpesnila vzjemn rytmick pomr vech hlas (Franco Kolnsk). Zkladn dlky seazeny od nejdel k nejkrat hodnot: maxima, longa, brevis = dvoucel, semibrevis = cel, minima = plov, semiminima = tvrov, fusa = osminov, semifusa = estnctinov (H 60)

menzurln soustava byla zpotku dvoudob. Pozdji se dlila jednak v trojdobou (dokonalou, ili perfektn soustavu), jednak v dvojdobou (nedokonalou, ili imperfektn soustavu). Na za. 14. stol. Nabylo sud rozdlen stejnho oprvnn s lichm. Perfektn rozdlen se znaili kruhem (),

imperfektn polokruhem (). Doba uren pohybem ruky dol a nahoru se jmenovala tactus, tj. asov jednotka. Ve 13. stolet j byla brevis, pozdji semibrevis, za. 17. stol. se j stala minima.

v polovin 15. stol. tzv. bl notace nevyplnn hlaviky (H 60) v 16. stol. byly hranat tvary nahrazeny kulatmi - nota rotonda

f) tabulatury (15. stol.) byly uvny pro hudbu nstrojovou loutnov tabulatury znaky pro hmaty a pro rytmus (H 65) varhann tabulatury diskant: mensurln notace

- ostatn hlasy: vypsny psmena jmny not s rytmickmi znakami (H - 64)

g) dnen notopis (od 17. stol.) slouen notace vokln a instrumentln

Literatura: Zdenk Hla, Nauka o kontrapunktu, Supraphon, Praha 1985

3

Charakteristika vokln polyfonie, notace (kle F,C,G), crkevn stupnice a tniny (autentick a plagln mody, finalis a dominanta, ambitus, prava crkevnch mod)

(str. 6 14)

Charakteristika vokln polyfonie Polyfonn vokln sloh (7. 16. stolet) se proln ve svch zatcch s jednohlasm slohem chorlnm (7. 10. stol.) a s jednohlasm slohem svtskm (truvrskm, trubadrskm a se slohem minnesingr (konec 10. 13. stol.). Vyspl vokln polyfonie se asto nazv polyfoni palestrinovskou. Vokln polyfonie se vyznauje tmito znaky:

1. crkevnmi tninami 2. linern vedenmi hlasy, zpotku bez ohledu na harmonick vsledek; teprve v renesanci, s pibvajcm

harmonickm ctnm, se zohleduje i vsledn vertikln sloka 3. uvnm tm vhradn konsonantnch souzvuk, prtan disonance na tkch dobch lze ut pouze

pipraven a rozveden, na lehkch dobch uv vtinou disonance prchodn nebo spodn stdav 4. uvnm pouze diatonick modulace v crkevnch tninch 5. mrnou hlasovou pohyblivost, vyplvajc z poadavk pveckho slohu 6. pslunmi hudebnmi formami, zejmna: me, moteto, madrigal.

Notace vokln polyfonie

Ve stedovkch voklnch skladbch byl tm cel rozsah jednotlivch hlas notovn pouze v linkov osnov, proto byl kad hlas notovn v takovm kli, v nm se nepouvalo pomocnch linek. Vyspl vokln polyfonie uv proto t skupin kl: F, C a G: F kle udvaj polohu tnu mal f (1/11): subbasov 5. linka basov 4. linka barytonov 3. linka 2. linka

1. linka

C kle udvaj polohu tnu c1 (2/11): barytonov 5. linka tenorov 4. linka altov 3. linka mezzosoprnov 2. linka soprnov 1. linka

Barytonov F kl a barytonov C kl se sob rovnaj.

G kle udvaj polohu tnu g1 ( 3/11) : 5. linka 4. linka

3. linka

diskantov 2. linka francouzsk houslov 1. linka Francouzsk houslov G kl vymizel koncem 17. stol. Nejobvyklej notac v 16. stol. byla sestava kl soprnovho, altovho, tenorovho a basovho. (4/12)

Crkevn stupnice a tniny Z crkevnch stupnic mod vyrst melodika jednohlasho gregorinskho chorlu i melodika palestrinovsk vokln polyfonie. Crkevn stupnice pely do crkevnch zpv asi ve 4. stol. z eckch harmoni (dva sestupn tetrachordy v rmci oktvy tetrachord byla pvodn eck tystrunn lyra). Byly vak proti eck soustav chpny jako vzestupn ady v rozsahu oktvy, a tak jejich pojmenovn se liilo od pvodnch nzv eckch, nebo stedovc teoretikov pojmenovali crkevn tniny v opanm poad, ne tomu bylo v eck soustav:

Pojmenovn eckch harmoni Pojmenovn crkevnch mod G g mixolydick F f lydick drsk e E E e frygick frygick d D D d drsk lydick c C mixolydick h H

Tyto ady nazvme crkevnmi autentickmi (pvodnmi) mody. Oznaujeme je lichmi mskmi sly. Kad modus m svj zkladn tn (tniku), kter je toton s tnem zvrenm, jen se nazv finalis. Od autentickch mod se pozdji odvodily mody plagln, kter zanaj vdy o kvartu ne, maj vak s autentickmi mody stejnou finlu. Oznauj se sudmi mskmi sly a pedponou hypo- .

4

V 16. stol. se poet crkevnch mod zvtil proniknm durovho a mollovho rodu o dva dal mody, aiolsk a jnsk. U autentickch mod se dl ambitus na kvintu a kvartu, u plaglnch mod pak na kvartu a kvintu: Reperkuse ( = spojen zkladnho tnu s dominantou, vyskytujc se asto na zatku chorlnch melodi) MODUS (TONUS) FINALIS DOMINANTA AMBITUS ( = rozsah)

I. drsk D a D A d II. hypodrsk D f A d a III. frygick E c E H e IV. hypofrygick E a H e h V. lydick F c F c f VI. hypolydick F a C F c VII.mixolydick G d G d g VIII.hypomixolydick G c D G d IX. aiolsk A e A e a X. hypoaiolsk A c E A e XI. jnsk C g C G c XII.hypojnsk C e G c g

Tonus je npv, utvoen z tnov ady modu (dnen adekvtn nzvy: modus = stupnice, tonus = tnina). V npvech gregorinskho chorlu asto pevld jeden tn (tonus dominans = pevldajc tn), ktermu se k dominanta. V nejstarch almovch zpvech (psalmodich) se na dominant recituj del almov texty, proto se j k recitanta (tonus recitans). (9/14) Dominantou mohl bt zpotku kterkoli tn. Pozdji se dominanta ustlila. V autentickch modech to byl tn na 5. stupni, v plaglnch modech pak tn o tercii ni ne dominanta v autentickm modu. Nikdy vak nebyl dominantou pohybliv tn h*, kter byl vdy zastupovn sousednm tnem c.

prava crkevnch mod Crkevn tniny se v renesanci asto upravuj:

1. Zavdnm citlivho tnu stoupajcho: v zvru vcehlas skladby ped finlou se zvyuje 7. stupe v drskm, mixolydickm a aiolskm modu. V aiolskm modu se zvyuje i 6. stupe. (8/14)

2. Tritonus v lydick a drsk ad: zv.4 lydick ady se upravuje na .4 (snenm tnu h na b) tehdy, kles-li melodie od kvarty k tnice (6/13). v.6 drsk ady se upravuje na m.6 (snenm tnu h na b) tehdy, kles-li melodie od sexty ke kvint nebo

k tercii (7/13).

* Pojmenovn tn zkladn tnov ady pochz z doby papee ehoe Velikho (540 604), jemu se pipisuje oznaen tn prvnmi psmeny abecedy : a b c d e f g . Psmeno b znailo pvodn podle poteby dnen b i h. Na vech tnech tto zkladn tnov ady bylo toti mono vytvoit ist kvarty, kter se tehdy v paralelnm vcehlase vyskytovaly, jenom na tnu f je zvten kvarta, triton f h. Snme-li tn h na b, vznikne zase triton mezi b e. Proto byl pvodn tn b dvoj, podle poteby; ve spojen se spodn kvartou f se uvalo niho b (tzv. b rotundum nebo t b

molle, tvarem kulat b: b), ve spojen s vrchn kvartou e nastoupilo vy h (tzv. b kvadratum nebo t b durum, tvarem hranat b: ). V dalm vvoji bylo hranat b oznaeno nsledujcm psmenem abecedy jdoucm po g, tj. h. Dnes zanme hudebn abecedu tnem c (c d e f g a h c), protoe je nm zvukov durov stupnice bli.

Stavba cantu firmu, kontrapunkt dvojhlas 1:1. Osnova:

Stavba cantu firmu o Pojem cantus firmus o Zatek c.f. o Prbh c.f. (stupovit postupy, kroky, skoky, nemelodick postupy, triton, melodick vrcholy, rytmus,

melodika, melodick rozpt, dlka c.f.) o Zakonen c.f. o Odlinosti stavby palestrinovsk melodie od c.f. (melodick ohnisko, rytmick odlinosti) o Napite c.f. v d drsk.

Kontrapunkt dvojhlas 1:1 o Zatek o Prbh (konsonance a disonance, pohyb hlas, uit primy, ken hlas) o Zvr o Napite c.f. v a aiolsk a k nmu kontrapunkt 1:1.

Materily k analze: str. 7, 8

5

Melodick stavba cantu firmu (zatek c.f., prbh c.f. stupovit postupy, kroky, skoky, nemelodick postupy, triton, zakonen

c.f., stavba c.f. melodick vrcholy, rytmus, melodika, melodick rozpt, dlka c.f.) (str. 15 21)

Zkladn melodie neimitan polyfonie se nazv cantus firmus c.f. (stl, pevn zpv). Ostatnm melodim, kter se poj s c.f., kme kontrapunkty.

Zatek c.f. C.f. zan 1. nebo 5. stupnm danho modu. (23/20)

Prbh c.f. 1. Pevldaj stupovit postupy, kroky a obas se objevuj skoky: Stupovit stoupajc i klesajc postupy: m.2 v.2 Stoupajc i klesajc kroky: m.3 v.3 Skoky: stoupajc i klesajc: .4 .5 .8

pouze stoupajc: m.6 Po oktvovm nebo sextovm skoku je teba postupovat stupovit opanm smrem. (10,11 /15)

2. Dva stejnosmrn postupy, jejich vsledkem je septima nebo nna, tzv. nemelodick postupy, se neuvaj (13/16). Konsonantn oktvov rozklad (5+4, 4+5) se vak uv (15/17).

3. Tritonus (zkrcen tritn, nazvan stedovkmi teoretiky za bla v hudb) je interval t celch tn = zv.4 (v irm pojet i zm.5): Zv.4 se neuv v pmm tvaru (nap.: f1 h1, vdy mus bt vyplnna dvma prchodnmi tny a pltnovm

postupem rozvedena do .5 nahoru nebo dol. (17/17) Zm.5 se rovn neuv v pmm tvaru (nap.: h1 f2), vdy mus bt vyplnna alespo jednm tnem, kter vak

nesm vytvoit akordick rozklad (nap.: h1-d2 f2) a mus bt pltnovm postupem rozvedena. (18/18)

Stavba c.f. 1. C.f. m mt jeden vrchn melodick vrchol, obvykle v 1/3 npvu a jeden a dva dly spodn melodick vrcholy. C.f.

nen rytmicky lenn, probh v celch nebo plovch hodnotch.

2. Melodika c.f. se vyhb sekvencm, opakovanm tnm, rozloenm akordm a nvratm k jednomu a tmu tnu (monotnii). (23/20)

3. C.f. m melodick rozpt: pln (tonus perfectus) melodie vypln celou oktvu plaglnho nebo autentickho modu nepln (tonus imperfectus) melodie nedoshne rozsahu oktvy plag. nebo autent. modu. rozen (tonus plusquamperfectus) melodie peshne oktvu o jeden tn ne u plaglnho nebo o jeden tn

ve u autentickho modu smen (tonus mixtus) melodie je v rozsahu plag. i autent. modu (kvarta + oktva). (23/20)

4. Dlka c.f. se pohybuje v rozmez od 6 7 takt do 13 15 takt.

Zakonen c.f.: c.f. kon vdy finlou finla se pipravuje sousednmi pevodnmi tny:

vrchn pevodn tn (celotnov) = v.2 krom frygickho modu (20, 22 /20) spodn pevodn tn (pltnov) = m.2 krom frygickho modu (21,22 /20)

Postup melodie k pevodnmu tnu: stupovit, sekundou shora nebo zdola (v aiolsk se 6. st. zvyuje) terciovm krokem pouze shora vt skoky neuvat (20,21,22 /20)

6

Zsady stavby palestrinovsk melodie (postup v delch a osminovch hodnotch, postup pes taktovou ru, zakonen, stavba melodick

vrcholy a ohniska)

Palestrinovsk melodika se v mnohch jednotlivostech podob stavb c.f.. Ob melodie se v zsad li jen

rytmicky: kontrapunktick melodie voklnch polyfonik maj bohat rozrznn rytmus, kdeto c.f. se pohybuje ve velkch notovch hodnotch. Pitom se skladatel vokln polyfonie dili pokyny o omezench monostech lidskho hlasu a pihleli tak k obsahu a form bsnick pedlohy.

Proto k uvedenm pravidlm o stavb c.f. pibudou jen nkter volnosti, kter by nebylo mono ut u stavby c.f., a pak hlavn pravidla pro stavbu rytmicky rozrznn melodie.

Zatek palestrinovsk melodie je shodn jako zatek c.f. (1. nebo 5. stupe).

Prbh: 1. Palestrinovsk melodika uv stejn jako c.f. stupovit postupy, kroky a obasn skoky, kter vak rytmicky

odpovdaj textovmu podkladu (sylabick nebo melismatick zpv) (14/16). Navc uv opakovanch tn, aby se pi vceslabinch slovech melodick linie pli nezneklidovala (9/14). astji ne opakovn tnu se uv nvrat melodie k jednomu a tmu tnu, tzv. melodick ohnisko. Tn, k nmu se melodie vrac, je obvykle dominantou (19/19).

2. Zvislost melodickch postup na hybnosti: v delch hodnotch (cel, plov, tvrov) lze vechny skoky uvdt na kterkoli taktov dob v osminovch hodnotch:

o stupovit postup je mono ut vdy o na tk dob lze ut maximln klesajc tercie o na lehkch dobch lze ut maximln klesajc nebo stoupajc tercie o ve smenm rytmu (tvrov nota + dv osminov) lze pout i vtch skok (12/16)

3. Postup melodie pes taktovou ru: po del stupovit vzestupn ad nelze po taktov e ut krok nebo skok ve stejnm smru, pouze stupovit

postup. Obrtme-li vak smr, meme se pohybovat kroky i skoky. po del stupovit sestupn ad lze ve stejnm smru pokraovat maximln terciovm krokem, po nm mus

melodie pokraovat stupovit vzhru. (16/17)

Zakonen c.f.: Palestrinovsk melodie kon nejastji finlou, me vak konit tak kvintou nebo terci zvrenho akordu.

(19/19)

Vokln dvojhlas kontrapunkt stejn 1:1 (zatek, prbh konsonance a disonance, pohyb hlas, uit primy, ken hlas, zvr)

(25 28)

Rozdlen interval:

przdn - dokonal (.1, .5, .8) Konsonance Disonance vechny ostatn pln (v.,m.3, v.,m.6)

Zatek Na zatku zaznv vdy tnika (vzcn dominanta), v podob .5, .8 nebo .1 (unisono) tj. vdy jen przdn konsonance. (26/25)

Prbh uvme pouze przdn a pln konsonance:

o pednost dvme plnm intervalm o primu (unisono) uvdme pouze na zatku a na konci, v prbhu se j vyhbme

7

pohyb hlas: o hlasy vedeme v protipohybu o paraleln pohyb je mon pouze v plnch konsonancch (3 + 6), a to maximln 3 4 krt:

nelze tedy postupovat v paralelnch nebo antiparalelnch kvintch nebo oktvch nelze vak tak ut tzv. skon tercie nebo sexty (= paraleln postup kvartovm a vtm skokem).

Tomu lze elit pechodem z tercie do sexty nebo do oktvy a obrcen (27/26) o rovn pohyb:

rovn pohyb nelze ut v postupu do przdnch konsonanc (tzv. skryt kvinty nebo oktvy = rovn pohyb do kvinty nebo oktvy). Do przdnch konsonanc se vdy postupuje protipohybem a doporuuje se vychzet z nich tak protipohybem, tj. rozbhav nebo sbhav

rovn pohyb lze ut pouze v postupu mezi plnmi konsonancemi

vzdlenost c.f. od kontrapunktu o obvykle do oktvy o nejvce decima a pak ihned snit na oktvu nebo sextu. Nepovoluje se postup v paralelnch decimch !

ken hlas je povoleno a doporueno nelze uvat pnost (chromatick postup rozdlen mezi dva hlasy) tk se zejmna zvru vty kontrapunkt lze utvoit nad i pod c.f. (30/27) kontrapunktick hlas mus splovat stejn kritria jako c.f.

Zvr

Pedposledn takt je tvoen obma pevodnmi tny ve vzdlenosti tercie nebo sexty. Ne decimy! Vtu pak uzavrme finlou ve vzdlenosti primy nebo oktvy (29/27)

Kontrapunkt dvojhlas 2:1, 4:1 a synkopick.

Osnova:

Vokln dvojhlas kontrapunkt nestejn 2:1 o Zatek o Prbh konsonance a disonance na tkch a lehkch dobch, pohyb hlas, uit primy o Zvr disonantn prtahy k citlivmu tnu

Vokln dvojhlas kontrapunkt nestejn 4:1 o Zatek o Prbh konsonance a disonance na tkch a lehkch dobch, pohyb hlas, uit primy, nota cambiata o Zvr

Vokln dvojhlas nestejn kontrapunkt synkopick o Vznik disonantnch prtah a pravidla jejich rozveden o Zatek o Prbh konsonance na tk dob, prima, peruen synkopovn o Zvr

Materily k analze: str. 9,11,14

Vokln dvojhlas kontrapunkt nestejn 2:1 (zatek, prbh konsonance a disonance na tkch a lehkch dobch, pohyb hlas,uit primy,

zvr disonantn prtahy k citl.tnu)

a 3:1 (uit konsonanc a disonanc, zatek,prbh a zvr) (28 33)

Kontrapunkt v pomru 2:1 Zatek stejn jako u ktp 1 : 1 (jen dokonal konsonance) kontrapunkt vak me nastoupit a na druhou dobu dokonalou konsonanc (31/29)

Prbh Na tkch dobch uvme pouze konsonance (plyne z ktp 1:1)

o pln voln o przdn protipohybem, pitom neuvme primu

8

Na lehkch dobch lze ut konsonance i disonance o konsonance voln (32 a /29) o lze ut i primu (34/30) o disonance pouze jako lehk prchod, ne stdav tn (32 b,c,d /29)

Postup kontrapunktu z tk doby na lehkou se dje strannm pohybem - c.f. le, kontrapunkt postupuje o do konsonance stupovit, krokem nebo skokem (32 a, d /29, 33/30, 38,39/31) o do disonance pouze stupovit (32 b /29)

Postup c.f. a kontrapunktu z lehk doby na tkou dodruje vechna pravidla jako ktp 1:1, tj. zejmna: o neuvat kvintov nebo oktvov paralely nebo antiparalely o neuvat skryt kvinty nebo oktvy o do kvinty nebo oktvy na tk dob vedeme vrchn hlas nejlpe stupovit, nikoli skomo (tzv. quinta nebo ottava

battuta) (36/30)

o z primy postupujeme protipohybem, rozbhav (34/30) Vztahy mezi tkmi dobami sousednch takt (pravidla vyplvaj z ktp 1:1)

o na tkch dobch sousednch takt se vyhbme tzv. pzvunm kvintm nebo oktvm: to znamen, e uvedeme-li na tk dob taktu kvintu, pak se kvinta nesm objevit na tk dob ani

v taktu pedelm, ani v taktu nsledujcm. Tot plat i o oktv. (V ktp 1:1 by lo o paraleln kvinty nebo oktvy)

o na tkch dobch sousednch takt se rovn vyhbme skrytm kvintm a oktvm: to znamen, e uvedeme-li na tk dob kvintu nebo oktvu, pak nesm nastupovat rovnm pohybem

z intervalu na tk dob pedelho taktu. (V ktp 1:1 by lo o skryt kvinty nebo oktvy) chceme-li vak z rznch dvod ut skrytou kvintu nebo oktvu mezi tkmi dobami sousednch takt

v ktp 2:1, lze tento postup zamaskovat takto:

na lehk dob prvho taktu zvolme v kontrapunktu takov vhodn tn, aby postupoval do nsledujc tk doby druhho taktu protipohybem (33/30)

Uit sekundy o sekunda se v harmonick vt rozvd vdy strannm pohybem nebo protipohybem o v kontrapunktick vt lze sekundu rozvst i rovnm pohybem, postupuje-li kontrapunkt stupovit (35/30)

Zvr tvo se obma pevodnmi tny, kter vysuj ve finlu (primu nebo oktvu) ktp v poslednm taktu vdy kon stejnou notovou hodnotou jako c.f. (v pomru 1:1) je-li v pedposlednm taktu v c.f. stoupajc pevodn tn

o pak ktp dodruje hodnotu c.f. ji v pedposlednm taktu (krom frygick, kde lze ve vrchnm hlase postoupit 5 3 1)

o v durovch modech a ve frygick vak lze ve spodnm hlase ut pomr 2:1 postupem 5 6 8 (39c /31) je-li v pedposlednm taktu v c.f. klesajc pevodn tn

o pak lze ve vrchnm hlase ut pomr 2:1 postupem 5 6 8 (37a /30) o nebo ut disonantnch prtah k citlivmu tnu:

ve vrchnm hlase se uv prtahu septimy k sext ve spodnm hlase se uv prtahu sekundy k tercii (38/31)

jin disonance ( zejmna kvartov prtahy) v pedposlednm taktu neuvme (39 a, b, d /31)

Kontrapunkt v pomru 3:1 Kontrapunktick vta v pomru 3:1 se vyskytuje velmi zdka.

Josef Fux* povoluje uvn disonanc na 2. dob, Otakar n** na 3. dob. Podle Zdeka Hly*** se tyto volnosti neshoduj s tvr prax voklnch polyfonik, kte uvdj na vech tech dobch pouze konsonance.

Zatek - ktp nastupuje buto na tk nebo na druh dob dokonalou konsonanc. Prbh i zvr - se tvo podobn jako v ktp 2:1. (41/33)

* Joseph Johann Fux (1660-1741) nejvznamnj rakousk barokn skladatel a teoretik, varhank a kapelnk ve Vdni. Jeho teoretick dlo Gradus ad Parnassum (1725) je uebnic kontrapunktu vychzejc z Palestrinovch zsad. ** Otakar n (1881-1943) esk hudebn teoretik a skladatel. Autor uebnic veobecn nauky o hudb, harmonii a kontrapunktu. *** Zdenk Hla (1901-1986) esk skladatel a hudebn teoretik, autor knih Nauka o harmonii, Nauka o kontrapunktu, Brna hudby.

9

Vokln dvojhlas kontrapunkt nestejn 4:1 (zatek, prbh konsonance a disonance na tkch a lehkch dobch, pohyb hlas, uit primy, nota cambiata, zvr)

a 6:1 (zatek, prbh, zvr) (34 40)

Kontrapunkt v pomru 4:1

nepzvun nepzvun

tk polotk tk polotk

pzvun pzvun

Zatek (jako u 2:1): na prvn nebo na druhou dobu dokonalou konsonanc

Prbh: Na pzvunch dobch uvme - jako u 2:1 - jen konsonance Na nepzvunch dobch lze ut:

stejn jako u ktp 2:1: nsledn nebo stdav konsonance disonantn prchod ne vak 2 disonantn prchody za sebou

nov pravidlo: spodn disonantn stdav tn (42/34) Postup kontrapunktu z pzvun doby (tk nebo polotk) na nepzvunou

provdme stejn jako u ktp 2:1 strannm pohybem Postup z lehk doby na pzvunou (tkou nebo polotkou) provdme stejn jako u ktp 2:1

neuvme kvintov nebo oktvov paralely nebo antiparalely neuvme skryt primy, kvinty a oktvy

Vztahy mezi pzvunmi dobami v rmci jednoho taktu a mezi sousednmi takty (plyne z ktp 2:1): neuvme pzvun kvinty a oktvy skryt kvinty a oktvy lze zamaskovat podobn jako u ktp 2:1 nov pravidlo: pzvun nebo skryt kvinty a oktvy nevad mezi polotkmi dobami sousednch takt

nevad

neuvme pzvun 5,8

vhodnm postupem retuujeme skryt 5,8

Primu lze ut na vech dobch, krom prvn (tk) za stejnch podmnek jako v ktp 2:1 (43/35) nov pravidlo:

Nota cambiata je tytnov ozdobn figura, kter nastupuje na tk nebo polotk dob: 1. tn: konsonance 3. tn: krok terciovm postupem do konsonance 2. tn: prchodn disonance 4. tn: nvrat k rozvodnmu tnu prchodn disonance

Nota cambiata me bt uita uvnit taktu, pes taktovou ru, ve vrchnm i spodnm hlase ve tvaru 3-4-6-5 nebo 8-7-5-6 a pokrauje v tm smru stupovit. (44/35)

Ve 3. a 4. tnu noty cambiaty uit pes taktovou ru vak dochz ke zmn interval ke c.f., nebo po taktov e se c.f. mn. Ve uveden definice noty cambiaty vak plat. Jen je teba si uvdomit, e 4. tn - nvrat k rozvodnmu tnu prchodn disonance - nemus konsonovat s c.f. (44b,d/35).

Uit sekundy se shoduje s ktp 2:1 Zvr je shodn s ktp 2:1 nkdy se melodie uzavr obtn, proto musme jej pohyb zmrnit nebo zastavit ji v pedposlednm taktu (46/36) (47/36)

Kontrapunkt v pomru 6:1 Melodie plyne v 3/2 taktu ve tvrovch hodnotch nebo v 3/4 taktu v osminovch hodnotch. Takt tedy obsahuje jednu tkou a dv polotk doby a vta se tvo a uzavr podle stejnch pravidel jako v ktp 4:1. (48/39)

10

Vokln dvojhlas nestejn kontrapunkt synkopick (vznik disonantnch prtah a pravidla jejich rozveden, zatek, prbh konsonance na

tk dob, prima, peruen synkopovn, zvr)

(40 45)

Synkopick kontrapunkt vznik dslednm vznm not z lehk doby na tkou.

Zatek nastupuje obvykle na 2. dobu dokonalou konsonanc nastoup-li na prvn dob dokonalou konsonanc, pak jsou konsonance na obou dobch (49/40)

Prbh

vznm tn vznikaj na tkch dobch bu disonantn prtahy (49a/40) nebo konsonance (49b/40)

na lehkch dobch se uv pouze konsonanc, kter maj dvoj funkci pedchoz prtah rozvdj nsledujc prtah pipravuj

vznik synkopickho ktp si lze pedstavit jako posunut nap. vrchnho hlasu ktp 1:1 proti c.f. o polovinu hodnoty c.f. dozadu

disonantn prtahy

uvme pouze pipraven vdy stupovit klesaj do rozvodnch tn

ve vrchnm hlase: 4 3 7 6 9 8 (zdka) (50/41) ve spodnm hlase: 2 3 9 10 4 5 (zdka) (51/41)

(Rozvod do przdnch interval se tm neuv zeslabuje se tm innost prtahu a pi vcensobnm uit tchto prtah vznik etz nslednch zjevnch nebo skrytch przdnch interval na lehkch dobch, kter je ve dvojhlas vt chybn. Ve stednch hlasech thlas vty je vak povolen, nebo nsledn intervaly jsou zde maskovny.)

je teba psn dodret pravidla rozveden prtahu rozvodn tn prtahu mus bt konsonantn zdvojen rozvodnho tnu nad prtahem, ani ve stejn vi nen mon (52/42)

nelze-li na tk dob vytvoit disonantn prtah, uijeme na tk dob konsonanci v synkopickm ktp jsou lehk doby dleitj ne tk, proto pzvun kvinty a oktvy nepsob tak vtrav jako

v ostatnch druzch nestejnho ktp na lehkch dobch sousednch takt vak nesmj vznikat (ve dvojhlasm ktp) paraleln nebo skryt kvinty a oktvy

tzv. nsledn zjevn nebo skryt kvinty a oktvy pozor na rozvody do przdnch interval ! viz ve (53,54/42) po konsonantnch souzvucch na tk dob se skryt kvinty a oktvy mezi lehkmi dobami povoluj

(55/42)

primu lze uvst na lehk i tk dob (56/43) peruen synkopovn (max. 2 takty)

nelze-li utvoit ani konsonantn ani disonantn synkopu, kontrapunktujeme 2:1, pitom neuvme disonantnch prchod nebo stdavch tn

hlasy synkopickho kontrapunktu se mohou od sebe vzdlit vjimen na duodecimu (zejmna na lehk dob)

Zvr

je obdobn jako u ktp 2:1 (57/43)

11

Kontrapunkt smen, voln a pevratn. Osnova:

Dvojhlas kontrapunkt smen o Definice o Rytmick zkonitosti pohyb v osminovch hodnotch, smen rytmick tvar, estnctinov hodnoty,

synkopy

o Melodick zkonitosti tk prchod, vrchn stdav tn, portamento

Voln polyfonn dvojhlas ve smench notovch hodnotch o Definice o Zatek o Rytmick prbh horizontln, vertikln o Melodick prbh horizontln a vertikln, deklaman poadavky

Pevratn kontrapunkt (pojem pevratnho kontrapunktu)

V oktv (tabulka, konsonance, disonance na lehk a tk dob, hlasov vzdlenost)

V decim (tabulka, konsonance, disonance na lehk a tk dob, hlasov vzdlenost, evoluce a transpozice)

V duodecim (tabulka, konsonance, disonance na lehk a tk dob, hlasov vzdlenost, evoluce a transpozice)

Materily k analze: str. 18, 20, 26

Vokln dvojhlas kontrapunkt smen (definice, rytmick zkonitosti pohyb v osminovch hodnotch, smen rytmick tvar, estnctinov hodnoty, synkopy, melodick

zkonitosti tk prchod, vrchn stdav tn, portamento) (45 52)

Smen kontrapunkt spojuje vechny druhy nestejnho kontrapunktu.

Rytmick zkonitosti melodie zan delmi hodnotami, pak se jej pohyb rozvj a na zvr se opt zvoln stupovit sestupn melodie zan obvykle del hodnotou, pohyb v osminovch hodnotch zahajujeme

obvykle na lehk dob (59 a,b /46) stupovit vzestupn melodie me zat hned rychlejmi hodnotami (59 c,d /46) smen rytmus je mono na pzvun dob ut kdykoli (60a/46) obrcen smen rytmus lze na pzvun dob ut, jestlie:

o mu pedchz osminov nota (60b/46) o nebo mu pedchz tvrov nota kter se s nm synkopicky ve (60c/46) o nebo ve-li se s nsledujc tvrovou notou (60d/46)

pozn.: tot plat pi dvojnsobnch hodnotch estnctinov notov hodnoty maj pouze ornamentln rz, uvaj se na lehkch dobch vdy ve dvojici,

pouze jako o disonantn prchodn nebo spodn stdav tn (pitom alespo jedna estnctina mus bt

konsonantn) o nebo jsou ob estnctiny konsonantn (61/47)

synkopy vznikaj vznm o stejnch notovch hodnot v pomru 1:1 o nestejnch notovch hodnot v pomru 2:1 (v pomru 1:2 lze pouze v zvru melodie) (62/47)

Melodick zkonitosti vesms se dme stejnmi pravidly jako u vech druh kontrapunktu, mimo nkter vjimky: tk disonantn prchod se vyskytuje na polotk dob, a to pouze klesajc po del rytmick hodnot, ne je

on sm (63a,b/48) vrchn disonantn stdav tn se vyskytuje na lehk dob, a to pouze tehdy, je-li soust dvoutnov figury

mench rytmickch hodnot a jeho rozvodn tn je 2x a 4x del ne je on sm (63c,d/48) nota cambiata m rozmanitj tvary

o druh nota figury nesm bt krat ne osminov hodnota (64/48) o pokraovn cambiatov figury:

je-li tet nota tvrov, mus bt 4. nota tvrov nebo plov, a pak me nsledovat jakkoli postup nejen ve stejnm smru stupovit (64a,b/48)

je-li tet nota osminov, pak i tvrt nota mus bt osminov a nsledujc postup me bt pouze stupovit ve stejnm smru (64c,d/48)

portamento je ozdobn melodick tn v osminov hodnot, kter spojuje dva sestupujc sousedn tny jako pedjmka na nepzvun dl taktov dob (65/49)

zvr tvome obdobn jako u synkopickho ktp, navc vak lze stoupajc pevodn tn ped jeho rozvedenm do finly vyzdobit spodnm stdavm tnem v estnctinov hodnot (66/49).

12

Vokln voln polyfonn dvojhlas ve smench notovch hodnotch (definice, zatek, rytmick prbh horizontln, vertikln, melodick prbh horizontln

a vertikln, deklaman poadavky)

(52 - 57)

Kad z obou hlas se vyvj melodicky i rytmicky samostatn.

Zatek ob melodie zanaj dokonalou konsonanc souasn nebo po sob

Prbh

Rytmick prbh o horizontln - kad melodie se vyvj dle vlastnho navazovn a vyrovnvn rytmickho pohybu (viz

rytmick zkonitosti smenho ktp) o vertikln - na zklad kontrastu: pohyb v delch hodnotch proti rychlejmu pohybu v druhm hlasu,

pitom se nezamt jednotn postup hlas 1:1 v rznch hodnotch

Melodick prbh o horizontln - uvme hlavn protipohyb, lze vak ut i paraleln pohyb v tercich nebo sextch:

v osminovch hodnotch se lze pohybovat v delch secch ve tvrovch hodnotch 3 4 paralely za sebou v plovch hodnotch volme radji protipohyb

o vertikln - vznikaj konsonance a disonance dle tchto pravidel: del notov hodnoty v pomru 1:1 nesmj disonovat (69a/53) osminov hodnoty v pomru 1:1 mohou disonovat pouze tehdy, dodrme-li pravidla smenho

ktp (lehk nebo tk prchod, disonantn stdav tn, nota cambiata apod.) (69b/53) v tytnov sestupn figue v osminovch hodnotch me jej tet nota disonovat jen takto:

po figue nsleduje vzestupn sekunda (nvrat k disonantnmu tnu)

souasn v ktp hlasu probh k tto tet not disonantn prtah (69c/53) o disonantn prtahy se pravideln rozvdj

do rozvodnho tnu do rozvodnho tnu, jen je soust jinho konsonantnho intervalu (69d/54) prtah me zmnit disonantn interval v konsonanci jet ped svm rozvodem (69e/54)

Deklaman poadavky pi zhudebnn mench nebo umlch text: kadou slabiku lze zhudebnit kteroukoli notovou hodnotou, krom osminy na osminovou notu me pipadnout slabika jen tehdy, kdy je ped n tosminov nota a souasn po n tvrov

nebo vt hodnota (70/54) ada osminovch not se zpv melismaticky (71/54) po ad melismatickch osmin nepipad na nsledujc tvrovou notu dal slabika, aby nepsobila ukvapen

(72/55)

na estnctinovou hodnotu nikdy nepipad slabika (72/55) pzvun slabika m bt na pzvun dob, nepzvun slabika na nepzvun dob (73/55)

Vokln polyfonn dvojhlas shrnut

prava crkevnch mod Zavd se citliv tn stoupajc: v zvru ped finlou se zvyuje 7. stupe v drskm, mixolydickm a aiolskm modu. V aiolskm modu se zvyuje i 6. stupe.

Tritonus v lydick a drsk ad:

zv.4 lydick ady se upravuje na .4 (snenm tnu h na b) tehdy, kles-li melodie od kvarty k tnice

v.6 drsk ady se upravuje na m.6 (snenm tnu h na b) tehdy, kles-li melodie od sexty ke kvint nebo k tercii

13

Melodick stavba cantu firmu 1. C.f. zan 1. nebo 5. stupnm danho modu 2. C.f. postupuje:

stupovit - stoupajc i klesajc postupy m.2, v.2

kroky - stoupajc i klesajc postupy m.3,v.3

skoky - stoupajc i klesajc .4, .5, .8, pouze stoupajc m.6 (po oktvovm nebo sextovm skoku je teba postupovat stupovit opanm smrem

Neuv se: tritonus ve tvaru zv.4 v pmm tvaru - vdy mus bt vyplnn dvma prchodnmi tny a pltnovm postupem rozveden do

.5 nahoru nebo dol

tritonus ve tvaru zm.5 v pmm tvaru - vdy mus bt vyplnn alespo jednm tnem, kter vak nesm vytvoit akordick rozklad a mus bt pltnovm postupem rozveden

nemelodick postupy - dva stejnosmrn postupy, jejich vsledkem je septima nebo nna; (konsonantn oktvov rozklad 5+4 nebo 4+5 se vak uv)

3. C.f. kon vdy finlou, kter se pipravuje sousednmi pevodnmi tny (vrchn pevodn tn celotnov krom frygickho modu; spodn pevodn tn pltnov krom frygickho modu. K pevodnmu tnu postupuje melodie stupovit, sekundou shora nebo zdola (v aiolsk se 6. st. zvyuje) nebo terciovm krokem pouze shora.

Rozdlen interval: Konsonance - przdn (dokonal): .1, .5, .8; - pln: v.,m.3, v.,m.6; Disonance - vechny ostatn

Zatek 1:1 - vdy przdn (dokonal) konsonance tnick, vzcn dominantn 2:1, 3:1, 4:1, synkopick (SK) a smen ktp (SMK, VPD) - na prvn nebo na druhou dobu dokonalou konsonanc

Prbh kontrapunktick hlas mus splovat stejn kritria jako c.f.

ken hlas je povoleno a doporueno

nelze uvat pnost (chromatick postup rozdlen mezi dva hlasy) tk se zejmna zvru vty

kontrapunkt lze utvoit nad i pod c.f.

Pohyb hlas: Postup c.f. a kontrapunktu z lehk doby na tkou (2:1, 3:1, 4:1, 6:1, SMK, VPD) nebo z tk doby na tkou (1:1):

preferujeme protipohyb

paraleln pohyb je mon pouze v plnch konsonancch, a to maximln 3 4 krt (nelze vak ut skon tercie nebo sexty, nelze ut zjevn kvinty nebo oktvy)

rovn pohyb lze ut pouze v postupu mezi plnmi konsonancemi (nelze postupovat do przdnch konsonanc rovnm pohybem - skryt kvinty nebo oktvy; do przdnch konsonanc se vdy postupuje protipohybem a doporuuje se vychzet z nich tak protipohybem, tj. rozbhav nebo sbhav.

Postup kontrapunktu z tk doby na lehkou (2:1, 3:1, 4:1, 6:1, SK, SMK, VPD):

strann pohyb do konsonance i z konsonance lze postoupit stupovit (prchodn nebo stdav konsonace), krokem i skokem; do disonance i z disonance vak postupujeme pouze stupovit

Postup hlas ve volnm polyfonnm dvojhlasu (VPD): kad melodie se rytmicky rozvj samostatn, pitom se preferuje rychlej pohyb v jednom hlasu proti pomalejmu pohybu

v druhm hlasu

me vak bt ut i pohyb 1:1 takto: o del notov hodnoty nesmj disonovat, uvme protipohyb, mezi konsonancemi i rovn pohyb o osminov hodnoty mohou disonovat

dodrme-li pravidla SMK ve tytnov sestupn osminov figue me disonovat jej tet tn, kdy tn nsledujc po tytnov figue se

vrt k tetmu tnu a souasn ve druhm hlasu probh proti tet not disonantn prtah o ve tvrovch a osminovch hodnotch uijeme protipohyb, mezi konsonancemi i rovn pohyb, ale i paraleln pohyb

v plnch konsonancch, a to ve tvrovch hodnotch 3 4 x za sebou, v osminovch hodnotch i vcekrt za sebou

disonantn prtahy se rozvdj do rozvodnho tnu, jen me bt soust jinho konsonantnho intervalu; prtah me zmnit disonantn interval v konsonanci jet ped svm rozvedenm

Vzdlenost c.f. od kontrapunktu: 1:1, 2:1, 3:1, 4:1, 6:1 nejvce decima a pak ihned snit na oktvu nebo sextu

SK nejvce vjimen duodecima (zejmna na lehk dob)

Przdn konsonance uvme na tkch, polotkch i lehkch dobch - do konsonance i z konsonance lze postoupit stupovit, krokem i skokem, avak pouze protipohybem

Pln konsonance uvme na tkch, polotkch i lehkch dobch voln (tj. vemi druhy pohybu) do konsonance i z konsonance lze postoupit stupovit, krokem i skokem

14

Disonance 1. v ktp 1:1 a 3:1 neuvme 2. v ostatnch ktp (krom SK) uvme disonance pouze na lehkch dobch; do disonance i z disonance postupujeme pouze

stupovit 3. 2:1 - pouze lehk prchod 4. 4:1, 6:1 - lehk prchod a spodn stdav tn 5. SK na tkch dobch vznikaj vznm tn bu

o disonantn prtahy (tzv. tk prtah) nebo o konsonance

- na lehkch dobch se uv pouze konsonanc, kter maj dvoj funkci o pedchoz prtah rozvdj o nsledujc prtah pipravuj

disonantn prtahy o uvme pouze pipraven o vdy stupovit klesaj do rozvodnch tn

ve vrchnm hlase: 4 3 7 6 9 8 (zdka) ve spodnm hlase: 2 3 9 10 4 5 (zdka)

6. SMK - tk disonantn prchod - na polotk dob, a to pouze klesajc po del rytmick hodnot, ne je on sm; vrchn disonantn stdav tn - na lehk dob, a to pouze tehdy, je-li soust dvoutnov figury mench rytmickch hodnot a jeho rozvodn tn je 2x a 4x del ne je on sm; portamento - ozdobn melodick tn v osminov hodnot, kter spojuje dva sestupujc sousedn tny jako pedjmka na nepzvun dl taktov dob

Postup kontrapunktu z tk doby na lehkou se dje strannm pohybem - c.f. le, kontrapunkt postupuje o do konsonance stupovit, krokem nebo skokem o do disonance pouze stupovit

Postup c.f. a kontrapunktu z lehk doby na tkou se dje protipohybem, rovnm nebo paralelnm pohybem o neuvat kvintov nebo oktvov paralely nebo antiparalely o neuvat skryt kvinty nebo oktvy o do kvinty nebo oktvy na tk dob vedeme vrchn hlas nejlpe stupovit, nikoli skomo (tzv. quinta nebo ottava

battuta)

Vztahy mezi tkmi dobami sousednch takt na tkch dobch sousednch takt neuvme

pzvun kvinty nebo oktvy

skryt kvinty nebo oktvy - tyto lze zamaskovat tak, aby tn v kontrapunktu na lehk dob postupoval do nsledujc tk doby protipohybem (v ktp 4:1 pzvun nebo skryt kvinty a oktvy nevad mezi polotkmi dobami sousednch takt)

Vztahy mezi lehkmi dobami sousednch takt V synkopickm ktp jsou lehk doby dleitj ne tk, proto pzvun kvinty a oktvy nevad. Na lehkch dobch sousednch takt vak nesmj vznikat (ve dvojhlasm ktp) paraleln nebo skryt kvinty a oktvy nsledn zjevn nebo skryt kvinty a oktvy

Sekunda se v kontrapunktick vt rozvd tak rovnm pohybem, postupuje-li kontrapunkt stupovit

Prima (z primy postupujeme protipohybem, rozbhav) 1:1 uvdme pouze na zatku a na konci 2:1, 3:1, 4:1, 6:1 lze ut na vech dobch, krom prvn SK lze uvst na lehk i tk dob

Nota cambiata 4:1 je tytnov ozdobn figura, kter nastupuje na tk nebo polotk dob: 1. tn: konsonance 3. tn: krok terciovm postupem do konsonance 2. tn: prchodn disonance 4. tn: nvrat k rozvodnmu tnu prchodn disonance Nota cambiata me bt uita uvnit taktu, pes taktovou ru, ve vrchnm i spodnm hlase ve tvaru 3-4-6-5 nebo 8-7-5-6 a pokrauje v tm smru stupovit. Ve 3. a 4. tnu noty cambiaty uit pes taktovou ru vak dochz ke zmn interval ke c.f., nebo po taktov e se c.f. mn. Ve uveden definice noty cambiaty vak plat. Jen je teba si uvdomit, e 4. tn - nvrat k rozvodnmu tnu prchodn disonance - nemus konsonovat s c.f.

SMK druh nota figury nesm bt krat ne osminov hodnota

je-li tet nota tvrov, mus bt 4. nota tvrov nebo plov, a pak me nsledovat jakkoli postup nejen ve stejnm smru stupovit

je-li tet nota osminov, pak i tvrt nota mus bt osminov a nsledujc postup me bt pouze stupovit ve stejnm smru

15

Zvr 1:1 Pedposledn takt je tvoen obma pevodnmi tny ve vzdlenosti tercie nebo sexty, ne decimy. Vtu uzavrme finlou ve vzd lenosti primy nebo oktvy.

2:1, 3:1, SK ktp v poslednm taktu vdy kon stejnou notovou hodnotou jako c.f. (v pomru 1:1)

je-li v pedposlednm taktu v c.f. stoupajc pevodn tn, pak ktp dodruje hodnotu c.f. ji v pedposlednm taktu, krom frygick, kde lze ve vrchnm hlase postoupit 5 3 1. Ve spodnm hlase lze v durovch modech a ve frygick ut pomr 2:1 postupem 5 6 8.

je-li v pedposlednm taktu v c.f. klesajc pevodn tn, pak lze ve vrchnm hlase ut pomr 2:1 postupem 5 6 8 nebo ut disonantnch prtah k citlivmu tnu - ve vrchnm hlase se uv prtahu septimy k sext, ve spodnm hlase se uv prtahu sekundy k tercii

4:1, 6:1 - zvr je shodn s ktp 2:1, nkdy se vak melodie uzavr obtn, proto musme jej pohyb zmrnit nebo zastavit ji v pedposlednm taktu

SMK - zvr tvome obdobn jako u synkopickho ktp, navc vak lze stoupajc pevodn tn ped jeho rozvedenm do finly vyzdobit spodnm stdavm tnem v estnctinov hodnot

Dvojit (pevratn) kontrapunkt v oktv (pojem pevratnho kontrapunktu, tabulka, konsonance, disonance na lehk a tk dob, hlasov vzdlenost)

(95 97) Kontrapunkt, v nm se daj hlasy vzjemn pevrtit (peloit nap. o oktvu) se nazv pevratn kontrapunkt. Podle potu hlas, kter se daj pevrtit, rozliujeme pevratn kontrapunkt dvojit, trojit nebo tynsobn. Podle intervalu, v nm hlasy pevracme, rozeznvme kontrapunkt pevratn v oktv, decim a duodecim.

Peloenm obou hlas se nesm zmnit vzjemn vztah konsonanc a disonanc!

Pevratn kontrapunkt v oktv lze schematicky znzornit tabulkou:

1 2 3 4

8 7 6 5 souet je vdy 9

konsonance disonance na kvintu pohlme

jako na disonanci (120/95)

konsonance, je mohou postupovat v paralelch.

Konsonantnost i disonantnost vech interval se v pevratu tm nemn, a na konsonantn kvintu, kter se pevratem mn na disonantn kvartu a obrcen. Dvojhlas tedy zanme i uzavrme pouze primou nebo oktvou.

1

8 przdn konsonance je v pevratu zachovna. Oktva se vak pevrac v primu, proto oktvu neuvme v prbhu polyfonn vty na tk dob. Jinak se dme bnmi pravidly dvojhlasho kontrapunktu (neuvme skryt nebo pzvun paralely, na lehkch dobch uvme strann pohyb nebo protipohyb apod.)

3

6 pln konsonance se pevrac opt v plnou konsonanci. Tyto intervaly tedy mohou nastupovat v jakmkoli pohybu, proto je uvme nejastji.

16

4

5 disonantn kvarta se pevrac v kvintu, proto musme povaovat i jinak konsonantn kvintu za disonanci. Pitom se dme pravidly dvojhlasho kontrapunktu pro uvn disonanc (na nepzvun dob lehk prchod, ppadn spodn nebo vrchn stdav tn, na polotk dob tk prchod, na pzvun dob pipraven disonantn prtah: ve spodnm hlasu 5 6, ve vrchnm hlasu 5 4 3).

(121 / 96)

2

7 disonance se pevrac v disonanci. Opt se tedy dme pravidly dvojhlasho kontrapunktu pro uvn disonanc (viz ve), s jedinou vjimkou: nnovho prtahu se neuv, nebo nelze provst oktvov pevrat nny. (122/97)

Vzdlenost mezi obma hlasy nem peshnout oktvu v pevratu tak nedojde ke ken hlas. Peshneme-li tuto vzdlenost a chceme-li se ken hlas vyhnout, transponujeme jeden z obou hlas o 2 oktvy nebo kad z hlas o oktvu. (123/97)

V pevratnm kontrapunktu nazvme cantus firmus subjekt (S.), kontrapunkt kontrasubjekt ( Ks.) a penesen hlas se jmenuje transpozice.

Dvojit (pevratn) kontrapunkt v decim a duodecim (tabulky, konsonance, disonance na lehk a tk dob, hlasov vzdlenost, evoluce a transpozice)

(97 106) A. Dvojit kontrapunkt v decim

disonance

1 2 3 4 5

10 9 8 7 6 souet je vdy 11

konsonance (124/98)

1 3 5

10 8 6 konsonance pln se pevracej v konsonance przdn a naopak. Proto:

neuvme paraleln 3, 6, 10, vznikaj z nich paraleln 8, 5, 1, rovnomrn stdme pln konsonance s przdnmi preferujeme protipohyb nebo strann pohyb aby nevznikly zjevn nebo skryt pzvun a nsledn 1, 5 a 8, neuvme na pslunch

dobch ani 10, 6 a 3. decimu neuvme na tk dob v prbhu vty

2 4

9 7 disonance se pevracej v disonance, proto se lze dit pravidly dvojhlasho kontrapunktu pro uvn disonanc (na nepzvunch dobch prchody nebo stdav tny s jedinou vjimkou jen ve strannm pohybu nebo protipohybu, na pzvunch dobch pipraven disonantn prtahy).

Charakteristick prtahy: sekundov prtah se pipravuje ve spodnm hlase, a to jen primou 1 2 3 nnov prtah se pipravuje ve vrchnm hlase, a to jen decimou 10 9 8 kvartov prtah se pipravuje ve spodnm hlase, obvykle terci 3 4 5 septimov prtah se pipravuje ve vrchnm hlasu a rozvd se do sexty 8 7 6

17

Poznmka: Transpozice subjektu (S.) se nazv evoluce, transpozice kontrasubjektu (Ks.) se nazv transpozice:

c.f. = S. transpozice evoluce kp = Ks. transpozice transpozice (125/98) Hlasov vzdlenost mezi subjektem a kontrasubjektem nem peshnout decimu, aby pi transpozicch nedochzelo ke ken hlas. Chceme-li se ken hlas vyhnout, pelome kontrasubjekt nebo subjekt o decimu + oktvu. (130/100)

B. Dvojit kontrapunkt v duodecim

disonance

1 2 3 4 5 6

12 11 10 9 8 7 souet je vdy 13

konsonance (131/101)

1 5

12 8 przdn konsonance se pevracej v przdn konsonance. Proto je uvme v souladu s pravidly dvojhlasho kontrapunktu jen ve strannm pohybu a protipohybu. Duodecimu neuvme na tk dob v prbhu vty.

3

10 pln konsonance se pevracej v pln konsonance. Proto mohou postupovat libovoln, take i paraleln.

2 4 6

11 9 7 disonance se pevracej v disonance. Pouze konsonantn sexta se pevrac v disonantn septimu a obrcen. Proto povaujeme sextu za disonanci. Opt se dme pravidly dvojhlasho kontrapunktu pro uvn disonanc (na nepzvunch dobch prchody nebo stdav tny, na pzvunch dobch pipraven disonantn prtahy). (132/102, 136/104)

Charakteristick prtahy: sextov prtah se pipravuje ve spodnm hlase a rozvd se pes septimu do oktvy septimov prtah se pipravuje ve vrchnm hlase a rozvd se pes sextu do kvinty undecimov prtah se pipravuje ve vrchnm hlase a jeho pevrat sekundov prtah ve spodnm

hlase

kvartov i nnov prtah se me pipravit jak ve spodnm tak i ve vrchnm hlase

Hlasov vzdlenost mezi subjektem a kontrasubjektem nem peshnout duodecimu, aby pi transpozicch nedochzelo ke ken hlas. Chceme-li se ken hlas vyhnout, pelome kontrasubjekt nebo subjekt o duodecimu + oktvu.

Evoluce se mus vdy (transpozice jen nkdy) dodaten upravit posuvkami, nebo jej pvodn tnina se kvintovou transpozic mn.

Poznmky: 1. Smen pevratn kontrapunkt vznikne, daj-li se hlasy dvojhlasho kontrapunktu pevrtit souasn v oktv i decim, resp. duodecim. Jsou tyto monosti: 8 + 10 8 + 12 10 + 12 8 + 10 + 12

Ve vech ppadech mus kontrasubjekt splovat hlavn poadavky danch druh kontrapunkt! (137/105)

18

2. Permutace se nazv opakovn sti skladby, v n dolo k vmn hlas na zklad pevratnho kontrapunktu. Dvojit kontrapunkt se me doplnit na trojhlas nebo tyhlas jednm nebo dvma hlasy, kter pi permutacch zstvaj na mst jsou jen doplujcmi hlasy. (130 d,e/101)

Thlas a tyhlas kontrapunkt, imitace. Osnova:

Kontrapunkt imitan a neimitan

Imitace o Pojem imitace o Druhy imitac (dle zpsobu, jak odpovd risposta na propostu, dle pohybu, dle rytmickch obmn) o Tvorba imitace

Kontrapunkt vokln a instrumentln o Vokln kontrapunktick vta thlas

Zatek Prbh souzvuky, skryt kvinty a oktvy, ken hlas, stejn a nestejn kontrapunkt Zvr pedposledn a zvren akord

o tyhlas vokln kontrapunkt (souzvuky a jejich obraty, duetov hlasy, zjiovn chyb, zdvojovn tn v prbhu vty a zdvojen pevodnch tn v zvru)

o Charakteristika instrumentlnho kontrapunktu Obecn znaky melodick, harmonick, formov Bachovsk instrumentln melodie zatek, prbh, zvr Bachovsk kontrapunkt dvojhlas

o Instrumentln kontrapunkt trojhlas a vcehlas uvn akord pohyb jednotlivch hlas hlasy reln a doplujc (vytercovn a vysextovn) thlas bachovsk kontrapunkt s relnmi hlasy melodick a harmonick disonance formy uvan v trojhlasu (na zklad c.f. a tmatu) formy uvan ve tyhlasm bachovskm kontrapunktu)

Materily k analze: str. 24, 22, 36-37, 39-40

Imitace

(57 65) A. Imitace (napodoben) - jeden hlas napodobuje druh hlas Proposta prvn zaznn tmatu Risposta napodobujc hlas Vrazn motiv nstupu proposty (nap. interval kvinty nebo oktvy, nebo vrazn rytmus nap. tekovan apod.) se nazv hlava proposty. Risposta me nastoupit po propost v rznch intervalech:

v prim (v unisonu) ve vrchn nebo spodn sekund, tercii, kvart, kvint, sext, septim, oktv, nn, decim.

B. Druhy imitac: 1. dle zpsobu, jak odpovd risposta na propostu: a) psn nebo voln b) prost nebo uml c) reln nebo tonln 2. dle pohybu - pmosmrn (v rovnm pohybu) a protismrn (v inverzi, ra) 3. dle rytmickch obmn - zvten (v augmentaci) a zmenen (v diminuci)

V praxi se asto uv kombinace vce druh imitac. ad 1.a) Psn imitace: risposta = propost (rytmicky, velikost i jakost interval) je mon jen v prim, oktv,

nkdy v kvart nebo v kvint (74/58) Voln imitace: risposta napodobuje propostu jen piblin zachovv smr a rytmus, mn velikost i

jakost interval (75/58) Rytmick imitace: je druhem voln imitace. Risposta imituje jen rytmus proposty, melodie se mn.

(proposta mus mt vrazn rytmus) ad 1.b) Prost imitace: risposta nastoup po odeznn proposty (76a/58)

Uml imitace: risposta nastoup dve, ne dozn proposta (76b/58)

19

ad 1.c) Reln imitace: risposta je pesnou transpozic proposty (psnou imitac) obvykle proposta je v T, risposta v D, pak tnick prima odpovd dominantn prim a tnick kvinta odpovd dominantn kvint. (77/59)

Tonln imitace: risposta, nastupujc ve vrchn kvint, mn intervaly (voln imitace), aby se tonln doasn pizpsobila propost, kter smuje od 1. k 5. nebo od 5. k 1. stupni vzestupn nebo sestupn. Tnick prim proposty pak odpovd tnick kvinta risposty a tnick kvint proposty odpovd tnick prima risposty. Kvintov interval proposty se tak mn v kvartov interval risposty a obrcen. Nstup risposty tedy doasn probh v tnice, dominantn tnina nastoup pozdji. (78/59) (286/237) (287/238)

ad. 2) Imitace v inverzi: Risposta napodobuje propostu v opanm smru. Nejastji se uv inverze risposty v oktv nebo v kvint (zstv pevn tnika). Kad intervalov vztah m jeden spolen tn, tzv. pevn tn. Ostatn intervaly se protipohybem mn. (79,80 /60)

Imitace ra: risposta imituje propostu couvnm. Psn ra imitace imituje rytmus i melodii proposty vrn. Voln ra imitace me imitovat pesn jen rytmus (tzv. rytmick rak) nebo jen melodii (tzv. melodick rak). (142 / 115)

ad. 3) Augmentovan imitace: risposta napodobuje propostu ve dvojnsobnch rytmickch hodnotch. Proto risposta nastupuje asto dve, ne dozn proposta. (81/61)

Diminuovan imitace: risposta napodobuje propostu v polovinch rytmickch hodnotch. Proto risposta nastupuje asto mnohem pozdji ne proposta. (82/61)

V obou ppadech se uv tchto imitac i v inverzi.

C. Tvorba imitace

1. utvome hlavu proposty 2. peneseme ji jako rispostu 3. k tto rispost utvome kontrapunkt 4. tento kontrapunkt peneseme opt jako rispostu 5. postup stle opakujeme. Chceme-li peruit imitan zpsob, vedeme oba hlasy voln, na zpsob 6. neimitanho volnho polyfonnho dvojhlasu. (83/62)

Vokln kontrapunktick vta thlas (zatek, prbh, konec) (66 82)

1. Zatek: - thlas kp zan oktvovm (primovm) nebo kvintovm souzvukem se zdvojenm

zkladnm tnem - nebo tnickm kvintakordem, kter mus bt vdy durov. (90/69)

2. Prbh: - ke c.f. souasn tvome dva kp, kad z nich se d stejnmi pravidly jako ve dvojhlasm kp - libovoln dva hlasy mus splovat podmnky dvojhlasho kp

a) thlas kp uv:

konsonantn dvojzvuky se zdvojenm jednoho z tn (86/67)

trojzvuky dur a moll o kvintakordy o sextakordy (obsahuj kvartu krytou spodnm hlasem, proto je lze bez ppravy uvdt i na tkch dobch).

V zvru vty lze ut tak sextakord zmenenho kvintakordu VII. stupn. o kvartsextakordy obsahuj nekrytou kvartu, proto se uvaj jen prtan. (85/66) Doporuuje se dvojzvuky stdat s trojzvuky, aby nevznikl pohyb v dvojhlase. Hlasy tak nesm postupovat v paralelnch kvintch a oktvch. (90/69)

b) skryt kvinty a oktvy:

skryt kvinty jsou povoleny (87/67)

skryt oktvy se nepovoluj, protoe thlas neumouje doplnit oktvu na pln akord jen vjimen v zvru skladby se povoluj (88/68).

c) ken hlas se opt doporuuje. Ped zvrem je nutno vechny hlasy svst do pvodnho poad. Peken nejni hlas se stv basem ! (90/69)

d) kp stejn 1:1

lze ut jen konsonantn dvojzvuky a trojzvuky (lze ut kryt kvarty a kryt zm. kvinty)

paraleln sextakordy lze ut jen 3x za sebou (s ohledem na samostatnost hlas) (90/69)

20

e) kp nestejn

jeden kp je ke c.f. v pomru 1:1, druh pak v pomru 2:1, 3:1, 4:1 nebo 6:1(pitom plat stejn pravidla jako v kp dvojhlasm) o na tkch dobch jen konsonance o na lehkch dobch mohou bt konsonance nebo dochz k disonancm mezi:

2.kp a 1.kp, 2.kp a c.f . 2.kp a 1.kp i c.f. (91/70) o tyto disonance jsou:

lehk prchod (ne tk na polotkch dobch !) spodn stdav tn (94/71) nota cambiata (terciov odskok mus konsonovat s obma hlasy !) (95/72)

kombinovan pomr 2:1 a 4:1 nebo 3:1 a 6:1 je-li c.f. s 1.kp v pomru 2:1 (3:1) a s 2.kp v pomru 4:1 (6:1), pak 1.kp a 2.kp jsou v pomru 2:1 (97,98 /74)

f) kp synkopick

prtan disonance uvme jen v jednom hlase: o u kvintakord: 4 k 3 a 2 k 1 (6 k 5 nen disonantn prtah) o u sextakord: 7 k 6, 4 k 3 a 2 k 1. (99/76) (100/77) (101/78)

g) kp smen o smen kp uijeme jen v jednom hlase, druh hlas jde s c.f.v pomru 1:1 (102 a,b,c /79) o smen kp uijeme v obou kp (102 d /80)

h) voln polyfonn thlas (kombinace vech kontrapunkt) vechny jeho hlasy se rytmicky i melodicky rozvjej samostatn (103/81)

3. Zvr pedposledn akord mus bt pln a mus obsahovat oba pevodn tny. Jsou to tyto akordy: D, D6, VII 6. Ve frygick

tnin je to jen kvintakord nebo sextakord VII. stupn.

pevodn tny pak smuj stupovit do finly (t.j. do primy nebo oktvy), zbvajc hlas postupuje do primy, tercie (vdy jen durov) nebo kvinty zvrenho souzvuku.

zvren akord je tedy nepln, bez tercie (pak ovem ne v kvintov poloze) nebo bez kvinty nebo jen ztrojen finla. (88,89/68)

tyhlas vokln kontrapunkt (83 94)

uv stejnch trojzvuk jako thlas kontrapunkt (kvintakordy, sextakordy, prtan kvartsextakord), kter dopluje tvrtm hlasem podle nauky o harmonii. Je vak lhostejn, kter tn se zdvojuje. Dvojzvuky s dvma zdvojenmi tny nebo jednm ztrojenm uvme jen zdka.

Krajn hlasy tzv. duetov hlasy jsou nejdleitj, maj tvoit pln znjc dvojhlas.

Zvry tyhlas vty maj stejn akordick tvar jako zvry thlas vty. (106/84)

1. Stejn kontrapunkt 1 : 1 krom skrytch kvint se ve tyhlase uv i skrytch oktv, kter se teprve ve tyhlase dopln na pln akord. (105/83, 106/84)

2. Nestejn kontrapunkt 2:1 a 3:1 jsou dv monosti nestejn kontrapunkt jen v jednom hlase (107/84, 108/85, 109/85) nestejn kontrapunkt ve vce hlasech (110/86, 111/87)

3. Synkopick kontrapunkt prtahy ve tyhlas vt se li od prtah v thlas vt jen svou pravou a vtmi monostmi v rznch hlasech. (112/87, 113/88)

4. Smen kontrapunkt tyhlas opt dv monosti c.f. + dva hlasy v pomru 1 : 1, tet hlas ve smenm kontrapunktu (114/89) c.f. + vechny ti hlasy ve smenm kontrapunktu (115/90) 5. Voln polyfonn tyhlas vechny hlasy jsou samostatn a rovnocenn (116/91)

21

Poznmka: Chyby se nejlpe zjist rozloenm tyhlasu na est dvojhlasch vt a pezkouenm tchto dvojic hlas mezi sebou:

S S S A A T B A T B T B

Vcehlas kontrapunkt v akordickch tvarech lze zdvojit kterkoli tn, pitom dbme, aby zdvojen tny byly vdy v rznch hlasech kad

hlas mus zpvat jinou melodii ! v zvru nelze zdvojit ani stoupajc ani klesajc citliv tn. Pevodn tn celotnov se vak me zdvojit, vedeme-li

oba tny rozdlnm smrem. (118/93, 119/94)

Charakteristika instrumentlnho kontrapunktu (bachovsk kontrapunkt) (123 186)

A. Obecn znaky instrumentlnho kontrapunktu (1600 1750) Ji v obdob vokln polyfonie byly komponovny instrumentln skladby nebo vokln skladby s doprovodem nstroj (nap. J. des Prs). V nich se vak slohov neliila nstrojov sloka od sloky pveck, a proto adme tyto skladby do obdob vokln polyfonie. Instrumentln sloh se zan rozvjet bhem 16. stolet v souvislosti s rozvojem techniky hudebnch nstroj (konec 16. stol. housle, za. 18. stol. klavr). Instrumentln technika ovlivnila hudebn mylen po strnce:

melodick volnj intonace nezvyklch interval (zv.4, zm.5, zm.7), melodick rozsah (a 3 oktvy)

pohybov (tj. tempo a rytmus) hlasy jsou daleko pohyblivj, s pravidelnmi i nepravidelnmi takty a synkopac a k uvolnnmu metru - rubato

harmonick - star tniny miz, ustaluje se tnina durov a mollov (harmonick a melodick) - miz star kle (uv se houslov, basov, altov a tenorov kl) - ustaluje se benevolentnj nzor na disonanci a jej znan uvn - po obdob doprovzen mondie (florentsk opera) brzy dochz k syntze polyfonnho a harmonickho (homofonnho) mylen, m je poloen zklad k instrumentlnmu kontrapunktu, jeho vrcholn rozkvt spad do prvn poloviny 18. stol. (odtud bachovsk kontrapunkt)

formov instrumentln periodick melodie se rozvj na zklad motivick prce, dalmi formotvornmi prvky jsou figura a pas - vznikaj nov formy: toccata, fuga, slov sonta, ciaccona, passacaglia, concerto grosso, suita

Instumentln polyfonie vznik spojenm dvou nebo nkolika samostatn vedench hlas nstrojov povahy v mezch harmonick a formov zkonitosti.

Nejvt pedstavitel: Arcangelo Corelli, Antonio Vivaldi, Georg Friedrich Hndel, Johann Sebastian Bach. U ns nap.: Jan Dismas Zelenka, Josef Ferdinand Seger, Bohuslav Matj ernohorsk.

B. Bachovsk instrumentln melodie Barokn skladatel navazuj na palestrinovskou melodiku, pizpsobuj nkter pravidla voklnho kontrapunktu novm poadavkm a dle je rozvjej: 1. melodie zan na 1. nebo 5. stupni tniny v instr. kp dodruj toto pravidlo fugov tmata, nefugov tmata zanaj i

jinmi stupni, tetm a ideji i ostatnmi stupni (147,148 / 128). 2. melodick plynulost vznikajc stupovitmi postupy je v instr. kp dodrena zejmna pi prci s motivem (faktura

motivick), navc se vak uv faktury figuran. Vok. kp se rozloenm akordm vyhb, pro instr. kp jsou rozklady akord charakteristick. Figuran faktura uv melodick figury, jej vrchn nebo spodn tny tvo melodick obrys (147a,149 / 129). Nslednmi akordickmi tny (rozloenmi akordy) je linern vyjdena latentn harmonie (153/132). Polyfonick jednohlas tak me psobit dojmem skutenho dvojhlasu nebo trojhlasu. Tm zpsobem dosahuje vcehlasosti i melodie motivick nebo smen faktury tak, e se jej melodick proud tp do dvou nebo t psem (161 / 136).

3. zlomen melodick linie po vtm skoku nebo nemelodick postupy (dva kvartov nebo kvintov postupy stejnm smrem, dva stejnosmrn postupy v rozsahu septimy nebo nny) ob tato pravidla se v instr. kp nkdy nedodruj z dvodu harmonickho vvoje melodie (147b,c / 128, 150 / 130).

4. skoky v instr. kp jsou povoleny skoky vemi intervaly. Nezpvnch interval uv instr. kp v pmch tvarech (zejmna zv.2., zv.4., zm.3., zm.4., zm.5., zm.7.), co je pro instr.kp charakteristick. Tyto postupy jsou zdvodnny harmonickm vznamem melodie a jsou vdy rozvdny ihned nebo dodaten do konsonance. Po vtm skoku nsleduje stupovit pohyb opanm smrem (152 / 131, 150 / 130).

5. zavrcholen melodie jednm vrcholem a jednm dlem se nkdy v instr. kp nedodruje, p se tmata se dvma vrcholy nebo bezvrcholov (147 / 128, 151 / 130).

22

6. opakovan tny ve vok.kp se dovoluj jen v delch hodnotch nebo jako portamento. V bachovsk melodii se opakovanch tn uv voln.

7. periodicita melodie periodick stavba melodie v instr. kp vznik motivickou souvislost (tma k variacm, tance svit), neperiodick stavba se vyznauje rozvjenm stle novch neshodnch mylenek (fuga, invence, preludium), ve smen stavb se znaky periodicity prolnaj se znaky neperiodinosti (157,158 / 134).

8. melodicko-harmonick sekvence v instr. kp se uvaj tonln i modulujc sekvence (158 / 134, 159 / 135). 9. gradace se dociluj v instr. kp sekvencemi a stupovnm figuranch rozkmit (160 / 135). 10. zvry psn, jsou stejn jako ve vok. kp (162 / 136), voln se vyznauj neobvyklmi postupy k pevodnm tnm,

nahrazenm pevodnch tn jinmi tny nebo nepravidelnm rozvodem citlivho tnu do spodn tniky (163 / 137).

C. Bachovsk kontrapunkt dvojhlas Z velkho potu polyfonnch dl hudebnho baroka je jen mal st skladeb dvojhlas. Nkter skladebn techniky

nachzme a ve skladbch thlasch a vcehlasch.

Podle charakteru jednotlivch hlas dlme polyfonn skladby na dv skupiny: 1. Polyfonn dvojhlas na zklad cantu firmu s volnm kp, c.f. obvykle bv protestantsk nebo vjimen gregorinsk

chorl. Chorln melodie me bt prost nebo kolorovan (ozdoben melodickmi tny). Tato technika je uita v nkterch druzch chorlnch pedeher. (199/161, 200/163, 201/164, 202/165).

2. Polyfonn dvojhlas na zklad tmatu s volnm kp - tma je vytvoeno skladatelem. Tato technika je uita ve dvojhlasch tancch barokn svity, nejastji v intermezzech (gavota, bourre, menuet aj.). (205/168).

Instrumentln kontrapunkt uv imitan i neimitan polyfonii a pracuje technikou jednoduchho i pevratnho kontrapunktu:

1. Polyfonn dvojhlas imitan vyuv vech druh imitac znmch z voklnho kp, avak je podzen harmonickmu principu. Tato technika je uita nap. ve dvojhlasch invencch, ve svit (gigue, preludium), v knonu apod.) (207/170, 209/171, 210/172, 211/173).

2. Polyfonn dvojhlas pevratn me bt vytvoen technikou dvojitho kontrapunktu v oktv, decim nebo v duodecim. Pravidla instrumentlnho kontrapunktu se v hlavnch rysech shoduj s pravidly tho kontrapunktu voklnho (211/173, 222/179, 228/182, 233/185).

Harmonick strnka polyfonnho dvojhlasu: 1. Harmonick funkce v dvojhlas vt neprojevuj se tak vyhrann jako v homofonii, protoe jsou zastoupeny pouze

souzvuky o dvou hlasech. Pesnj uren vyplv ze souvislost a z figurac: - konsonantn trojzvuky uvme oba, lze je vyjdit libovolnmi dvma tny (167/141) - disonantn trojzvuky - uvme vtinou zmenen, zvten jen v moll v dominantn funkci, lze je vyjdit

libovolnmi dvma tny (168/141) - charakteristick tyzvuky uvdme nejvznanjmi tny, disonance se pipravuj nebo nastupuj voln (169/142,

170/143, 171/144) - vedlej tyzvuky rovn uvdme nejvznanjmi tny, septimu vedlejho tyzvuku je nutno pipravit zkladnm

tnem nebo prtahem (172/145) Ve figuracch uvdme vechny akordy plnmi akordickmi rozklady. Rozvody a spoje akord v polyfonnm pedivu se provdj podle zsad nauky o harmonii (173/146).

2. Tonln d skladby skladba zan a kon stejnou tninou (tzv. hlavn tnina), me se liit tnorodem. Ve svm prbhu prochz blzkmi tninami.

Rytmick strnka polyfonnho dvojhlasu: Oba hlasy se v zjmu kontrastu a plastinosti skladby rytmicky rozrzuj: 1. komplementrn rytmus vytv vzjemnm rytmickm doplovnm obou hlas stejnomrn plynouc pohyb

(174,175/147) 2. protikladn rytmy jsou uvny nejastji. Proti klidnmu toku jednoho hlasu je postaven ivj druh hlas (176/147) 3. souhlasn rytmy (syrrytmie) uvme jen ojedinle a krtce (178/149). Vzjemnou pohybovou zvislost obou hlas lze

ozvltnit tm, e zavrcholme kadou melodii na jinm mst (179/149).

Technika dvojhlasho bachovskho kontrapunktu: Instrumentln polyfonikov uvdj disonance mnohem svobodnji ne vokln polyfonikov. Rozliujeme melodick a harmonick disonance. 1. melodick disonance (prtah, prchod, stdav tn, pedjmka) jsou bohat uvny v t podob, jak je znme z nauky o

harmonii (163 / 137).

2. harmonick disonance jsou vlunm jevem instr. kp (do konsonantnch akord vokln polyfonie pronikaj na nepzvunch dobch jen melodick disonance). Instr. kp uv trojzvuk i tyzvuk disonance na vech metrickch dobch (181/151). V rychlch pasch je mono ut nkolik disonantnch interval za sebou (182c/152), vst hlasy v nestejnch kvintch (182d/152), v paralelnch zmenench kvintch (185e/153), ve skonch kvintch (185d/153) nebo ke skryt kvint (182e/152), nkdy i ke skryt oktv (182f/152). Lze ut ve, co dovoluje nauka o harmonii.

23

Tvorba kontrapunktickho dvojhlasu: 1. Kad tma nebo c.f. m latentn (mylenou, utajenou) harmonii (164,165/138). Tuto harmonii si musme ujasnit a

nartnout si harmonick funkce 2. V rmci tto harmonie tvome kontrapunkt pi dodren rozsahu hlas, harmonickch zsad a rytmickch zkonitost

(166/140).

Instrumentln kontrapunkt trojhlas a vcehlas (uvn akord, pohyb jednotlivch hlas, hlasy reln a doplujc - vytercovn a vysextovn,

thlas bachovsk kontrapunkt s relnmi hlasy melodick a harmonick disonance, thlas na zklad c.f. a tmatu, imitan a pevratn polyfonn thlas, tyhlas a vcehlas bachovsk

kontrapunkt)

(187 220)

V thlasm kontrapunktu lze ji harmonick prbh vty vyjdit pomrn pesn trojzvukovmi tvary akord, ve tyhlasm a vcehlasm kontrapunktu vyjadujeme harmonii zcela jednoznan. Bn se uv tchto tvar:

pln kvintakordy s obraty

Nepln septakordy s obraty (bez kvinty nebo bez tercie)

Dvojzvuky s jednm zdvojenm tnem (nejastji 2x prima + tercie)

Pohyb jednotlivch hlas v thlas vt:

Kad hlas m jin pohyb (235/188)

Jeden hlas se pohybuje ve vtch hodnotch stejnomrn, ostatn hlasy komplementrn (236/189)

Pohybov prvky tmatu se stdav uplatuj ve vech hlasech (237/189)

Kad hlas je teba zavrcholit na rznch taktovch dobch (238/190).

Thlas kontrapunktick vta vznik:

K dvojhlas vt pipojme tet doplujc hlas

K tmatu nebo c.f. utvome nejprve jeden a pak druh reln kontrapunktick hlas

Dva nebo vechny ti reln hlasy tvome najednou (velmi obtn).

A. Tet (tvrt) hlas harmonicky doplujc dvojhlasou vtu 1. Rozliujeme hlasy reln a doplujc. Reln hlasy maj skutenou tmatickou lohu (proposta, risposta, dux, comes),

doplujc hlasy pouze doprovzej a harmonicky dokresluj reln hlasy, pitom se vak db, aby i ony mly svou hudebn logiku (nap. aby to byly by krtk, ale ucelen hudebn frze apod.).

2. Reln dvojhlas me bt doplnn tetm (nebo i dalm) hlasem, kter provz v uritch paralelch hlasy reln. Tyto paralely mohou bt rzn, nap. ast byly oktvov paralely (viz mixtury u varhan), avak zcela zvltn vznam mly paraleln tercie a sexty, (tzv. vytercovn a vysextovn).

3. Technika vytercovn a vysextovn tet (i dal) hlas se me pohybovat v paralelnch tercich nebo sextch k nktermu z relnch hlas (k tmatu, c.f., kp). Doplujc hlas (hlasy) me tvoit paralely k jednomu, pozdji opt k druhmu z relnch hlas. Mohou bt vedeny v delch hodnotch (212,213/174, 232/185).

B. Technika thlasho bachovskho kontrapunktu s relnmi hlasy se v hlavnch rysech shoduje s technikou tho kontrapunktu dvojhlasho. Doplujeme je specilnmi pravidly: 1. dvojit melodick tny jsou ve dvojhlasu vdy harmonicky neurit. Teprve trojhlas je promn v melodick disonance

s harmonickou uritost (239/190) 2. harmonick disonance pipraven i nepipraven lze (stejn jako ve dvojhlasu) ut na kterkoli dob (240a,b/191) 3. melodick disonance lze uvat v rozsahu danm naukou o harmonii, a to pouze v jednom hlase nebo stdav ve dvou

hlasech nebo souasn ve dvou nebo tech hlasech (240,241/191).

C. Polyfonn thlas v barokn polyfonii 1. Polyfonn thlas na zklad c.f. s dvma volnmi kp chorln fugy nebo fughetty, nkdy chorln pedehry

(244/193, 245/194) 2. Polyfonn thlas na zklad tmatu s dvma volnmi kp tanen intermezza svit (gavota,bourre,menuet), hlavn

tance svity (allemand, courant). Tyto formy nemus vyznvat v celm prbhu thlasn, nkdy se hlas ubr nebo naopak pidv (246/195)

3. Polyfonn thlas imitan

vechny hlasy mus plynout harmonicky pirozen

ob risposty by mly nastoupit jako vnj, zcela obnaen hlasy, nap.: T-A-S, S-A-T, A-T-S, A-S-T apod. (104/82)

24

zpsoby imitan prce - obasn imitace (nejjednodu): nepravideln ve vech hlasech, obvykle zahajuj dal neimitan proud (247/197)

- pedjat imitace: uv se v chorln pedehe, v n vod i mezihry uvaj motivickho materilu pozdji nastupujcho chorlu (248/198, 249/199)

- prost imitace: uv se ve skladbch s jedinou stedn melodi, kter je imitovna (preludium, invence, gigue, francouzsk lullyovsk ouvertura, triov sonta, bachovsk thlas varhann sonta) (250/200)

- uml imitace psn: vyskytuje se vzcn jako thlas knon (251/201)

4. Polyfonn thlas pevratn Pravidla trojitho kontrapunktu se v hlavnch rysech shoduj s pravidly tho kontrapunktu voklnho.

D. tyhlas a vcehlas bachovsk kontrapunkt Zvukov sytost tyhlasho kontrapunktu vyplv z prav znmch z nauky o harmonii. Tvorba i technika tyhlasho kontrapunktu je analogick s thlasm kontrapunktem. 1. Polyfonn tyhlas na zklad c.f. + 3 voln kp: chorln pedehry (261/208, 262,263/209) 2. Polyfonn tyhlas na zklad tmatu + 3 voln kp: nkter sti svity nebo concerta grossa (264/210) 3. Polyfonn tyhlas imitan: stejn formy jako u thlasu, navc jet oratoria, paije, me a dvojit knony 4. Polyfonn tyhlas pevratn: je obdobou thlasho pevratnho kontapunktu.

S vcehlasm kontrapunktem se setkvme hlavn ve sborovch stech baroknch oper, m, kantt, oratori nebo ve voklnch skladbch a capella. Sborov partie tchto skladeb jsou nejastji osmihlas (kad hlas se dl). Tak je tomu nap. v Purcellovch nebo Hndlovch anthemech (tak antifona = v angliknsk liturgii soubor zpv na biblick text) nebo v Bachovch motetech (271/218). 1. Ve vcehlasch skladbch se neshledme s tak bohatm melodickm a pohybovm kontrastem jako ve skladb thlas.

Ji ve tyhlasm polyfonnm pedivu obas vysledujeme jeden hlas, kter se stdav pimyk k ostatnm hlasm v tercovch nebo sextovch paralelch. Toto tzv. vytercovn nebo vysextovn je pak tm astj, m je skladba hlasov poetnj.

2. Z instrumentlnch baroknch skladeb jsou vcehlas hlavn chorln pedehry a fugy. Fugy jsou obvykle komponovny pro ti a pt relnch hlas a jen velmi vzcn pro vt poet hlas. S mnohohlasmi knony se v baroku setkvme jen zdka.

3. Ve vcehlas polyfonii se uv spe techniky jednoduchho kontrapunktu. S technikou pevratnho kontrapunktu se setkvme zdka.

Kontrapunktick formy. Osnova:

Formy voklnho kontrapunktu o Ran vcehlas 7. 13. stolet (organum paraleln a laterln, discantus - discantus floridus, gymel -

fauxbourdon)

o Ars antiqua 1250 1320 (conductus, motetus, knonick rondellus knon, rondeau) o Ars nova 1320 1420 (francouzsk: izorytmick motetus, me thlas a tyhlas, psov formy

rondeau, balada, virelai, chasse; italsk: Italsk madrigal, ballata, caccia) o Nizozemsk kola 15. stol. a vrcholn renesance 16. stol. (moteto, ricercar, madrigal polyfonn, frottola,

chanson, me)

Knon o Pojem knon (zpis a zakonen knonu) o Druhy knon (analogie s druhy imitac, knony s doplujcmi hlasy nebo s harmonickm doprovodem,

knon dvojit) o Hkov knony

Formy instrumentlnho kontrapunktu o Passacaglia a ciaccona (definice, vvoj, rozdl mezi passacagli a ciacconou, forma - ostintn tma,

kompozin gradace) o Dal formy (barokn svita, barokn sonty a koncerty, opera, oratorium, kantta, fuga, varhann chorln

pedehry)

Materily k analze: str. 31-34, 44-46

25

Pehled forem voklnho kontrapunktu (ran vcehlas, ars antiqua, ars nova, nizozemsk kola a vrcholn renesance)

(111 120) A. Ran vcehlas (7. 13. stolet) 1. Vchodiskem byla heterofonie (rznohlas) - unisonov pednes melodie nkolika hlasy, v nich zaznvaj drobn

interpretan obmny a ozdoby, kter vytvej v detailech odlin verze te melodie, ve snaze zeslit a zpestit in jedn hudebn mylenky soubnmi postupy.

2. Organum /184/ je nejstar stedovkou skladebnou technikou (7.stol.). M dva hlasy. Gregorinsk melodie, tzv. cantus firmus (tenor, vox principalis) je doprovzena ve spodnm hlase, tzv. vox organalis, paralelnmi istmi kvartami. Oba hlasy mohou bt zdvojeny v oktvch (z paralelnch kvart tak vznikaj paraleln kvinty). Takov organum se nazv organum paraleln (rovnobn). Laterln (strann) organum zan unisonem, pokrauje strannm pohybem do kvarty, pak postupuje paraleln a v zvru se vrac opt strannm pohybem do unisona. Nejdleitjm ohniskem organln tvorby se stal pozdji notredamsk chrm v Pai, kde byl kapelnkem Leoninus (kolem r. 1150), jen byl zvn nejlepm organistou (znan pozdji nabylo toto slovo vznamu varhank).

3. Discantus /186/ protipohybov organum. C.f. (sm o sob melodicky i rytmicky bohat) je doprovzen vrchnm hlasem, tzv. discantem, jen protipohybem (ale i strannm a rovnm pohybem) tvo ke c.f. dokonal konsonance. Hlasy lze tak kit. Pozdji se discantus obohacuje prchodnmi tny a melodickmi ozdobami (tzv. discantus floridus doslova kvtnat), v souznn se pipoutj i jin intervaly, zejmna tercie a sexty. Nstupce Leonina, Perotinus (kolem r. 1200) byl obdivovn jako nejvt discantor.

4. Gymel (10. 11. stol.) lat. cantus gemellus bleneck zpv. Je lidovho pvodu a pochz z Anglie. Gymel je dvojhlas, zan kvintovm souzvukem a pak pokrauje v paralelnch tercich nebo sextch. Pozdj thlas zpv v paralelnch sextakordech se nazval fauxbourdon (neprav bas) /187/.

Vechny formy vcehlasu se uplatovaly pi slavnostnch liturgickch obadech jako improvizace dle uritch pravidel. Teprve a od 10. stol. se objevuj notovan vcehlasy. Podstatou vcehlas skladebn techniky (organum, discantus) bylo postupn vypracovn novch hlas k danmu tenoru (c.f.). Druh hlas se jmenoval duplum, tet triplum, tyhlas organum nebo dicantus se nazval quadruplum.

V notovm zpisu vcehlas skladby bylo nutno uvat menzurovn, je umoovalo zaznamenat vzjemn trvn tn mezi jednotlivmi hlasy, tzv. modln rytmika (trochaeus -- . ) (jambus . -- ) (daktylus --- . -- ) (anapest . -- --- ) atd. Organum zachycovalo dlku tn jen v zkladnch rysech, discantus uval po tto strnce dosti pesn notace. Kolem roku 1250 pak byla zavedena menzurln notace, kter velmi zpesnila vzjemn rytmick pomr vech hlas.

B. Ars antiqua (1250 1320)

1. Organum zstalo trvale spjato s liturgi. 2. Conductus /188/ - chrmov, pozdji i svtsk forma pro slavnostn pleitosti. K samostatn zkomponovanmu tenoru

byly vypracovny dva a ti dal hlasy, zpravidla syrrytmicky. Zvr conductu se vyzdoboval melodickou virtuzn ozdobou, tzv. copulou, koloraturou na zpsob koncertn kadence /188/.

3. Motetus /189-190/ - zprvu chrmov forma psan technikou neimitan polyfonie. Nad tenorem, nkolikatnovm rytmicky upravenm chorlnm cittem, jen se opakuje s odmlkami po celou dlku skladby, rozvj se ve vrchn kvint nov hlas, tzv. motetus (pvodn snad vrok, ren), poppad dal triplum, vjimen tak quadruplum. Kad hlas je rytmizovn jinm rytmickm modem. Tenor (c.f.) je oznaen na zatku jedinm slovem, asto se nezpval, byl hrn na hudebn nstroj. Ostatn hlasy pinej rzn texty, v pvodnch stadich jaksi vklady chorlnho zpvu uitho v c.f. Pozdji motetus peel i do svtskho prosted, kde vedle latinskch text byly zaazovny i francouzsk psn.

4. Rondellus

Knonick rondellus (rota)* /193/ vyvrcholen imitan techniky, svtsk forma. Nap. estihlas anglick Letn knon (John Fornsete) kolem roku 1240.

Rondeau /192/ - starofrancouzsk tanen pse, v n se std slov zpv (couplet) se sborovm refrnem (ritornelem) psanm nejastji organln technikou, ve form ab aa ab ab. Skladatelsk tvorba ars antiqua je vtinou anonymn. Jmny se uvdj zvlt Franko Kolnsk, truvr Adam de la Halle a Petrus de Cruce.

* rota je tak pedchdce housl (ribeba)

C. Ars nova (1320 1420)

Francouzsk ars nova: Kvintov a oktvov paralely miz, msto przdnch istch interval zaznvaj pln tercie a sexty. Hlavnmi pedstaviteli jsou Philippe de Vitry a Guillame de Machaut. Hlavnmi formami jsou: 1. Motetus /ABC 47/ /198/ se li od star stavby izorytmickm lennm vech hlas (sluchem je nepostiiteln).

Izorytmie (ec. isos = stejn) je jednotn rytmick uspodn hudebn mylenky, je m pi kadm opakovn stejn rytmus a mn jen svj melodick obrys.

26

2. Me /209/ thlas, psan conductovou technikou nebo tyhlas, psan motetovou izorytmickou technikou s hlasy: tenor, kontratenor, motetus a triplum (tenor s kontratenorem me bt hrn instrumentln). Prvn tyhlasou mi napsal G.de Machaut.

3. Psov formy: Rondeau /202/ - stejn forma jako v ars atiqua (hlavn melodie se nazv cantus) Balada /203/ - vcehlas pse formy aab Virelai (virl) /205/ vcehlas tanen pse s refrnem (abbaa) Chasse (as) dvojhlas knon popisujc lov

Italsk ars nova (Florentsk) tzv. italsk trecento 14. stol.: Vyrst z lidov nbon psn zvan lauda, kter m pozdji znan vznam pro vznik oratoria. Hlavnm pedstavitelem je Francesco Landino.

1. Italsk madrigal /211/ zpotku dvojhlas, pozdji thlas skladba na strofick svtsk italsk text (milostn, satirick). Hlavn melodie je v nejvym hlase, ostatn hlasy jsou koncipovny vokln. Provdl se tak ve form jednohlas psn s instrumentlnm doprovodem. Forma aab.

2. Ballata /214/ je lidov tanen pse, podobn francouzsk virelai. 3. Caccia /216/ podob se francouzsk chasse. Dvojhlas knon je doplnn instrumentlnm nebo voklnm tetm hlasem.

(Po n piel ricercar a po nm pak fuga.)

D. Nizozemsk kola (15. stol.) a vrcholn renesance (16. stol.)

Prvn generace burgundsk (Guillame Dufay, Gilles Binchois): Rozvj a obohacuje odkaz ars nova a nle tedy jet do obdob gotiky. Dufay v zvru sv tvorby vybavuje sv skladby tymi hlasy, kter nazv discantus ili supremus (soprn), altus (alt), tenor a contratenor neboli bassus (bas). /222/ Druh generace (Jean Ockeghem): Pipravuje ji obdob vrcholn renesance. Nejdleitj formy: 1. Knon /230-231/ - s touto technikou se setkvme v chansonu, madrigalu, motetu i v mench skladbch. Setkvme

se tak s hkovmi knony, dvojitmi i trojitmi knony. 2. Moteto /229/ je novj druh motetu, kter je zaloen na principu imitan polyfonie psn, a hlavn voln. Textov

pedloha se rozdluje na krtk ryvky, z nich kad je zpracovvn samostatn na zklad novho motivu imitan technikou. Kad takto vznikl dl je ukonen dlm zvrem, avak v zjmu jednolitosti skladby jsou tyto dl zvry pekryty polyfonnm pedivem. Oddly se vzjemn li zpsobem zpracovn, sti textov nejzvanj bvaj komponovny syrrytmicky. V imitacch nastupuj hlasy ponejvce v prim, kvint a oktv. Pozdj moteta byla psna i s instrumentlnm doprovodem.

3. Me - hlavnm problmem, kter eili skladatel 15. stolet bylo hudebn sjednocen celho ptivtho menho cyklu, nap. uitm cantu firmu spolenho vem jeho stem. Podle tohoto cantu firmu pak byla me pojmenovna. Tento cantus firmus byl umsovn do tenoru (tzv. tenorov me).

Tet generace (Jacob Obrecht, Josquin des Prs a jejich nsledovnci v zpadnch zemch a Itlii) a vrcholn renesance (G. P. da Palestrina, A.Willaert, A. a G. Gabrielli, Orlando di Lasso):

Tet generace nizozemsk koly zuitkovala znovu a hloubji podnty italsk renesance, provedla syntzu dosavadnho vvoje, polyfonn proud je lenn kadencemi, upevnili vdom tniny. V 16. stolet byl polyfonn styl Nizozemc rozen a pijmn ve vech evropskch zemch. Pibyly vak nkter nov slohov rysy:

Stle vce byla posilovna harmonick struktura hudebnho mylen, homofonn faktura byla uvna jako kontrast k polyfonnm plochm, a nakonec ovldla cel oddly skladby.

Velk pozornost k zhudebovanmu textu (peliv deklamace, pzvuky, vystien obsahu a poetinosti textu)

Siln zliba v pln harmonii vedla ke zvyovn potu hlas (5 6 ti hlas skladby), vcesborov technika, kter vytvela vrazn prostorov efekt

Snaha o zvukovou barevnost byla diferencovan (liturgick hudba = a capella msk kola Palestrina, bentsk kola = instrumentln a vokln hudba G.Gabrielli). v 16. stol. dolo k velkmu rozkvtu instrumentln hudby (tanen svity, ricercar, canzon da sonar, sonta, klavrn hudba diference, ground, varhann hudba - fantasie, ricercary, canzony, toccaty, loutnov hudba)

1. Vcesborov technika /238/ je protjkem madrigalov komorn tvorby. Tvrci jsou kapelnk bentskho chrmu sv. Marka Adrian Willaert a jeho nsledovnci Andrea a Giovanni Gabrielli, kte tak vytvoili

2. ricercar, instrumentln polyfonn formu vyrstajc z motetu. Ricercar je pedchdcem barokn fugy, od n se li tm, e nezpracovv jen jedno tma, nbr provd stle nov a nov motivy.

3. Madrigal polyfonn /237/ nevznik obnovou landinovskho madrigalu z obdob ars nova. Vyrst z lidov melodiky, zvlt pak z frottoly. Je psn na nestrofick milostn text s volnm verem pro komorn sbor a capella. Neopr se o ciz c.f., vechny jeho hlasy jsou vymyleny skladatelem. Obdobou madrigalu byl ve Francii vcehlas chanson (J.des Prs). /231/ (Frottola /235/ jednohlas pse s instrumentlnm doprovodem, milostnm textem s humornm nebo posmnm zabarvenm. Forma se podob balad.)

4. Me je psna vysplou vokln polyfoni. V 16. stolet se veobecn prosadil nov typ tzv. parodick me, kter zpracovvala ciz hudebn materil (moteto, chanson, madrigal apod.) podle nho pak mla me pojmenovn (nap.: Missa super Dolorosi martir od Krytofa Haranta variovala madrigal Dolorosi martir Luky Marenzia). V tomto kontextu nem slovo parodie hanliv vznam, ale znamen pouze zakomponovn fragmentu jin skladby do vlastnho dla. Tento zpsob skladby neznamenal dn poruen autorstv. V t dob se vce ne melodick linka cenilo celkov zpracovn dla, vynalzavost ve veden hlas a architektura kompozice. Autor takto pouitho dla se nectil bt

27

pokozen, ale naopak poctn. Palestrina zkomponoval vce ne 50 takovchto m a v prvn polovin 16. stolet byl tento zpsob kompozice m pevldajc. Do parodick me byly vkldny teba i pouh jednotliv hlasy vcehlas skladby, take je dnes velmi obtn pouitou skladbu rozpoznat. Jako pedlohy byly asto pouity i sti svtskch skladeb (psn, dokonce i tanen skladby). Tento zpsob byl Tridentskm koncilem v roce 1562 zakzn. Tento koncil tak poadoval srozumitelnost textu, kter mnohdy vokln polyfonie neposkytovala. Takovou m, kter nebyla napsna podle dn pedlohy je estihlas Missa papae Marcelli G.P.Palestriny.

Knon

Knon = pravidlo (z etiny) je psn, uml imitace cel hudebn vty*. Jeliko risposta me nastoupit po propost v rznch intervalech,

rozeznvme knony (obdobn jako imitace) v prim, sekund, tercii, kvart, kvint .... a nn. Nap. Bu zdrv (SZ 540)

Rozliujeme knony dvoj-, troj-, ty- a vcehlas. Vcehlas knony jsou mn ast pro jejich harmonickou jednotvrnost, kter vznik mnohonsobnm opakovnm proposty. m je proposta krat a harmonicky jednoznanj, tm je harmonie jednotvrnj. Srovnejme: Na shledanou (SZ 530) a Zvonky (SZ 528).

Jednoduch knony v prim nebo oktv se obvykle zapisuj na jedn notov osnov (m-li nastoupit risposta v oktv, pe se pod houslov kl mal 8), nstupy jednotlivch rispost se vyznauj slic nad notovou osnovou.

Zakonen knonu me bt psn vechny hlasy dozpvaj a do konce

voln risposty skon na vhodnm mst na konci proposty. Knon me bt ukonen oktvou, primou, kvintou nebo kvintakordem, dle zvyklost danch uritm slohovm dobm. Nkdy skladatel tento zvr sm nazna (nap. hvzdikou, korunou apod.).

Vvoj knonu Knon m sv koeny ji v dob gotiky. Ve 13. a 14. stolet (ars antiqua, ars nova) vznikaj knony na lidov texty,

inspirovny krsami prody, ronmi obdobmi, lidskmi vztahy a city. Nap. Zvonky (SZ 528). Bvalo zvykem doprovzet knon doplujcm, nejastji ostintnm hlasem. Formy se nazvaly knonick rondellus zvan t rotta nebo caccia (kaa) skladba lc hon, nap. Letn knon (1.KHK/8). Knonick technika se v t dob asto oznaovala termnem fuga. Nap. Fuga trium vocum (SZ 530).

15. 16. stol. (renesance) knon mval obvykle duchovn text, nap. Palestrina, Illumina oculos meos (1.KHK/17). Velmi ast jsou tak hkov knony (Nizozemsk kola).

17. stol (baroko) knony si uchovvaj vn rz, objevuj se vak spe jako urit sek rozmrnj skladby. Nap. Bach, Invence c-moll (Hla 173 a 179). asto se vak stvalo, e jako spoleensk zbava byly zpvny dva (nebo vce) knony rznch autor souasn (jejich melodicko-harmonick prbh musel bt shodn), na zpsob quodlibetu**. Nap. Poj za mnou + Poj, u jedeme (1.KHK/31, SZ 529).

18. stol. (klasicismus) knon se spojuje s ertem, vtipem a satirou, slou k zbav spolenosti. Nap. Beethoven, Vynlezci metronomu (SZ 537), Haydn, Intervaly (SZ 539), Mozart, Ach jen pl (SZ 538), Krsn hj (SZ 539).

19. stol. (romantismus) od knonickch vtpk se ustupuje, knonu se uv spe ve smyslu instruktivnm. Nap. Brahms (SZ 542)

20. stolet spojuj se vechny aspekty pedchozho vvoje, svtsk, duchovn i hkov knony. Nap. Hurnk (SZ 526 528), Loudov (SZ 531) Hindemith (SZ 534, 536).

Druhy knon, knony s doplujcmi hlasy nebo s harmonickm doprovodem. Knon dvojit.

1. Druhy knon jsou analogick s druhy imitac: Knony jednoduch (pmosmrn imitace)

pesn zachovn interval je mon jen v prim a oktv, ostatn knony nezachovvaj jakost interv