Filosofick stav Akademie vd R v.v.i. Praha 2011 Redakce asopisu Aithr Filosofick stav AVR Jilsk 1 Praha 1 110 00 www.aither.eu ISSN 1803-7860 (Online) ISSN 1803-7879 (Print) asopis pro studium eck a latinsk filosofick tradice Journal for the Study of Greek and Latin Philosophical Traditions Ronk III slo 5 OBSAH: Pedmluva HABILITAN E pinka......................................................................................................................................................819 LNKY Koandrle: Aristotels a Mlan....................................................................................................21-61 Hobza: Aristotelova numerick kategorizace pedchdc: Zdroje a dsledky.........................6395 Dane: Spor Aristotela s Platnem o vchovnou funkci tragickho divadla..........................97-122 Moural: Platnv dialog Lysis a ptelstv v Etice Nikomachov...........................................123-134 Jinek: Aristotels o pvodu obce ..................................................................................................135-174 Pavlek: Otzka a kontext problematiky sufficientia praedicamentorum u Jeronma Praskho a Robert Alyngton jako oxfordsk zdroj jeho odpovdi ...................................175-222 DIALOG: PSMO DISKUSNCH STUDI Hobza...............................................................................................................................................225-236 Bohek............................................................................................................................................237-248 Novk...............................................................................................................................................249-272 Nmec...............................................................................................................................................273-302 Novotn...........................................................................................................................................303-326 Mller...............................................................................................................................................327-331 ROZHOVORY Vzpomnka na Milana Mrze Herold Baran Pedmluva k ptmu slu Ven teni pedstupuji ped vs ji popt s myslem pedstavit vm aktuln slo naeho elektronickho asopisu Aithr, poprv za ta ti lta trvn asopisu se na vs obracm s velmi smenmi pocity. Na jednu stranu jsem samozejm hrd na to, e se takto zce zamen asopis da dret pi ivot i pes veobecn se stle zhorujc vnj podmnky tradinho bdn ueneckho typu, e se Aithr stv znmou internetovou adresou, kterou si zvyk navtvovat stle vce erudovanch ten, a to vzhledem k loskmu mezinrodnmu slu - dokonce i ze zahrani. T mne i celou redakci a redakn radu, kter zde jako fredaktor zastupuji, i narstajc zjem zejmna mladch perspektivnch autor, kte se zanaj sami hlsit se svmi texty, a to i vetn badatel ze vzdlenjch slovenskch universit. Na druhou stranu ovem tyto pocity zskvaj jist melancholick zabarven na pozad hlubokho smutku, spojenho s loskm prosincovm mrtm Milana Mrze, velk osobnosti eskho bdn o antickm starovku i jeho pozdj latinsk recepci, a jednoho z nejvznamnjch pedstavitel polistopadov filosofick scny. Milan Mrz byl mimo sv jin zsluhy tak lenem redakn rady naeho asopisu a jeho nenadl odchod ns vechny hluboce zashl. Toto slo proto vnujeme pamtce Milana Mrze, nyn ji estnho lena redakn rady, naeho moudrho a laskavho kolegy, ptele a uitele. 1 Pedstaven obsahu ptho sla: loze vzdt est a hold odkazu Milana Mrze byla podzena i koncepce pedstavovanho sla: zahrnut texty maj vdy njakou podstatnou vazbu na Mrzv celoivotn zjem, Aristotelovu filosofii, jej veker souvislosti a dal recepci. slo otevr habilitan e tpna pinky, strhujcm aktualizujcm zpsobem pojednvajc o Aristotelov etice jakoto trvale iv vzv odpovdnho lovka. Konkrtnm pedmtem rozpracovan a do podoby lnku upraven pednky je samozejm vce ne aktuln otzka tst. Habilitan pednka nen z rodu onch vysoce specilnch text, jich by na vysok odborn rovni chrl dnen akademick provoz na celm svt kadoron stovky, je to spe jaksi eji ukotven a obecnji srozumiteln krdo nov habilitovanho docenta; jedn se o zleitost jednorzovou, neopakovatelnou, uniktn. Z tohoto pohledu oceujeme vnovn Milanu Mrzovi jako velk gesto cty a mimodnho uznn. Dovolm si dodat, e si neskonale vm toho, e tpn pinka svil svou habilitan pednku prv Aithru, je to velk est pro cel asopis i pro mne osobn. V sekci standardnch lnk nejprve Radim Koandrle pojednv o Aristotelov zsadn roli pi zachovn i charakteristickm zkreslen pedchoz fysiologick tradice, zejmna pak ve slavn otzce po arch a fysis; zkoumn problmu arch tak stoj na potku srie lnk postupn traktujcch aristotelskou mylenkovou tradici. Radim Koandrle se jako mlad badatel, jen nevystudoval v Praze, setkal s Milanem Mrzem a jako s kolegou bhem jeho psoben na Zpadoesk universit 2 v Plzni; je jeho tamnm nstupcem zejmna v pednkch vnovanch antickm potkm prodnch vd. Druh lnek Pavla Hobzy zce navazuje pedchoz pojednn. Je vnovn pelivmu zkoumn Aristotelova pedporozumn tzv. preskratikm a jeho konstruknmu vlivu na celou nsledujc akademickou filosofickou tradici a hluboko do dvactho stolet. Problematikou, na n Hobza tuto ir otzku dokld, je textov evidence Aristotelovy kategorizace pedchdc podle toho, s jakm potem archai jejich prodovdn koncepce pot. Pavel Hobza, psobc v Olomouci, se rovn s Milanem Mrzem nesetkal jakoto k, ale jako kolega a podzen v Oddlen pro djiny star evropsk a esk filosofie Filosofickho stavu Akademie vd R, a samozejm v rmci asopisu Aithr, kde zastv funkci zstupce fredaktora. Jaroslav Dane ve tetm lnku posouv centrum zjmu k dleit problematice Aristotelova vyrovnn se s Platnovm filosofickm konceptem, jen zcela striktn odmt soudobou tradici tragick poesie jakoto ideologicko-pedagogickou konkurenci. Aristotels naproti tomu je Daneem pedstaven jako podstatn benevolentnj a demokratitj myslitel, jen nicmn se svm uitelem sdl ostr odpor k soudob podob demokracie. Jaroslav Dane, jen vystudoval v Brn, se s Milanem Mrzem setkal jakoto kolega a spolupracovnk v rmci Oddlen pro djiny star evropsk a esk filosofie Filosofickho stavu Akademie vd R. tvrt pspvek Josefa Mourala rovn sleduje posuny drazu mezi platnskmi dialogy a aristotelskm pojednnm, je vak centrovn ji na tak bytostn aristotelskou problematiku, jakou je politicky koncipovan etika, zejmna pak hlubok analzy fenomnu ptelstv 3 z VIII. a IX. knihy Etiky Nkomachovy. Moural velmi pesvdiv ukazuje platnsk koeny Aristotelovy tendence rozliit v rmci obecnho pojmu ptelstv nkolik specifickch podob, a to zejmna ve vztahu k dialogu Lysis. Josef Moural coby badatel v nejlepch letech samozejm neml monost setkat se s Milanem Mrzem bhem studi, ale poznal jej a pozdji, zejmna jako kolegu na Filosofick fakult University Karlovy a dle t jako dlouholetho mstopedsedu esk platnsk spolenosti. Politick problematice se vnuje i pedposledn lnek Jakuba Jinka, jen se zamil pmo na Aristotelovo pojet polis, zejmna v jej ponkud paradoxn jednot historick genese a pirozen danch struktur lidskch poteb. Jinkv pozoruhodn, jaksi mezi dky podntn aktualizujc pohled, pedstavuje Aristotela jako citlivho a vnmavho myslitele, jen se vdy nech inspirovat zkuenost a jemu je jakkoli zsadov schematismus zcela ciz, take v posledku se jev jako nkdo, kdo m vdy spe vli zahrnout, ne vylouit. Jakub Jinek vystudoval politologii a s Milanem Mrzem spolupracoval zejmna v rmci nakladatelstv OIKOYMENH a dle na Filosofick Fakult Karlovy University. Posledn lnek pedloil Ota Pavlek, nejmlad badatel Oddlen pro djiny star evropsk a esk filosofie Filosofickho stavu Akademie vd R, v jejm rmci tak s Mrzem spolupracoval. A prv tak svdectv o spoluprci pin jeho lnek v ploze. Pavlek se toti zabv pojetm kategori u Jeronma Praskho, samozejm v dobovm kontextu a ve vztahu k samotnm Aristotelovm Kategorim i Porfyriov Eisagg. Prv Porfyriv ve stedovku tak proslaven vod ke Kategorim byl prvnm velkm pekladem Milana Mrze a Jeronm 4 Prask stl v samm potku jeho odborn kariry; peklad Kategori pak pipravoval k vydn do svch poslednch dn. V ploze vidme skrze text autentickho dopisu Mrze, radcho mladmu kolegovi . Mediavelistickou recepc Aristotelova mylen kon klasick lnky a slo v souladu s dlouhodobou koncepc Aithru pokrauje psmem diskusnch studi, tj. voln na sebe reagujcch polemickch lnk. Tentokrt se ovem prostednictvm psma rozhodli vzdt est Mrzov pamtce badatel z jeho domovskho Oddlen pro djiny star evropsk a esk filosofie Filosofickho stavu Akademie vd; jako vchoz tma pro vzjemnou diskusi si proto zvolili metafysiku v jejch nejrznjch podobch: koneckonc, lze si pedstavit njak typitj aristotelsk tma? Pes slab zastoupen logicko-analytickho pohledu v tradin zamenm Oddlen si jeho lenov uvdomuj vznam tto linie pro specifick zpsob rozvjen aristotelskho ddictv, a proto byli pizvni dva host. Prvn studie Pavla Hobzy se zabv pojmem metafysika, jeho genes a normativn rol v djinch kolsk filosofie zpadoevropskho typu. Krytof Bohek si pokld pomrn blzkou otzku, co dnes s odstupem dvou a pl tiscilet nazvme metafysikou a kde bychom pedchdce takovhoto typu mylen nalezli. Hostujc Luk Novk pak ve svm ponkud kantovsky ladnm pspvku rozebr problematiku apriorn fundace monosti metafysiky. Vclav Nmec si klade otzku, jak jsou monosti metafysiky v rmci souasnho mylen a rovn ve vztahu k theologii. Druh host, Daniel Novotn, pedloil jakousi pehledovou zprvu o aktulnch konceptech spojovanch s termnem metafysika, zejmna v rmci analytick tradice. Zvr psma pat Ivanu 5 Mllerovi a jeho emfatickmu ztotonn klasick metafysiky prost s zpadn kolskou filosofickou tradic. Zvr vzpomnkovho sla je vyhrazen vzpomnn. Pesnji eeno dvma rozhovorm, vzpomnajcho osobnost Milana Mrze ze dvou rozdlnch a pitom do jist mry analogickch stanovisek. Prvn rozhovor je veden s Vilmem Heroldem, Mrzovm celoivotnm ptelem a kolegou, jen Mrze vystdal na postu editele Filosofickho stavu a rovn po nm pevzal veden. Herold v nm vzpomn na sv prvn setkn s Mrzem, jeho zsluhy jet z dob pedlistopadovch, a pidv poutav osobn portrt lovka, jeho prci znaj a jet dlouho budou znt mnoz, avak jinak je pro n pouhm jmnem uvedenm pod vynikajcm pekladem. Druh rozhovor byl veden s Pavlem Baranem, souasnm editelem Filosofickho stavu. Nmtem bylo hodnocen cel dlouholet mrzovsk ry, tzn. Ze zasvcenho pohledu editele pohled zpt na znovuobnoven Filosofickho stavu, hledn jeho role v rmci mnc se Akademie, zpsob polistopadovho oitn od normalizac poznamenanch pracovnk, zapojen do stle vznamnjho systmu grant, evaluan procedury to ve jsou vznamn kroky, kter probhly do znan mry nensiln a potichu, pesto vak promylen a zsadn utvely souasnou podobu Filosofickho stavu a velkou jejich vtinu uskutenil prv Milan Mrz. Pocta Milanu Mrzovi Milan Mrz byl nepominutelnou osobnost studi antick filosofie u ns, kad, kdo se tmto oborem dle zabval, se s nm dve i pozdji musel setkat. Pro vtinu 6 z ns, badatel Filosofickho stavu Akademie vd, pedstavoval pozorn naslouchajcho a zkuenho rdce, na jeho dvee bylo mono zaklepat ve chvlch nejrznjch obt zejmna institucionlnho a obecn formlnho rzu vdy a do sv smrti zastval funkci zstupce editele Filosofickho stavu a v dob pijmn vtiny z ns byl adujcm editelem. Pro leny Oddlen pro djiny star evropsk a esk filosofie pak Milan Mrz pedstavoval nestora tohoto typu bdn, zakladatele a dlouholetho vedoucho skupiny, jen byl schopen vdy vznst upesujc poznmku a na jeho filologicky fundovan kritick sudek bylo mono se naprosto spolehnout. Pro leny esk platnsk spolenosti pedstavoval mstopedsedu, jen od data zaloen spolenosti a do svho skonu trvale zajioval spojen s Akademi, byl zdrojem nenahraditelnch informac i rad z hlediska strategie a rozvoje spolenosti, i ve vztahu k jinm institucionln vlivnm oborm. Vechny tyto aretai Milana Mrze jsou obdivuhodnm zpsobem vzpomenuty v rozhovorech a je jim mezi dky vzdna est v lncch i diskusnch studich. Vedle toho zde ovem byl jet Milan Mrz uitel. Na zvr si dovolm pipomenout i tento aspekt, nebo jsem ml to tst, e jsem se bhem svho magisterskho studia s Mrzem setkal a ml jsem monost se astnit nkterch jeho semin. Milan Mrz nebyl typem uhranivho uitele, jen bhem pti minut uchvt plnou posluchrnu a doke k antick filosofii pivst i studenty, doposud tmito studii opovrhujc. Velk obecn pednky nebyly jeho domnou a v rmci Karlovy university je velice rychle opustil vodn semestrln cyklus k antice, na nm jsem jej poprv poznal, me slouit jako doklad toho, e se jednalo o 7 sprvn rozhodnut. Studenti Zpadoesk university, kter z vt sti nabz prv tento typ obecnch filosofickch pednek pro poetn auditorium, v drtiv vtin nebyli schopni docenit Mrzovy kvality a mme-li se dopustit nutnho zjednoduen, prost mu nerozumli. Na lovka, jen nem elementrn zklady klasickho vzdln, byl Mrz prost pli erudovan, pli hlubok, pli odborn vcn. Zcela jin situace byla na seminch. Mrz vedl men skupinky spe pokroilejch student, kte mli zvldnut minimln zklady staroetiny a njak ten kurs latiny. Rozum se samo sebou, e ji jinde absolvovali vody do studia starovku a vdli ji, e tto problematice je teba se vnovat s maximlnm silm pinejmenm v rmci studia. Jednm z takovch student jsem byl i j. A teprve na tchto seminch, kde ns Mrz zasvcoval do etby Aristotela ve staroeckm originle, jsem zanal oceovat jeho kvality, kter jsem dodnes vhm, zda vlastn v pln me docenil a jako dospl badatel po jeho boku v Akademii vd. esk republika je zvltn tm, e m mimodn dobrou posici v oblasti platnskho bdn, a naopak neobvykle mizernou situaci aristotelskch studi. Role Milana Mrze je v tomto ohledu nezastupiteln, velk vtina tch, kte se dnes u ns Aristotelem zabvaj, jm byla inspirovna, vedena i pinejmenm podporovna a smrovna. Kvli zmnnm specifikm Mrzovy vuky nicmn vichni zanali v jinch smrech antickho bdn. J sm jsem napklad vdy byl pevn platonikem a Aristotels pro mne zcela ciz a zapovzenou, by heslovit znmou, kapitolou. Dky Milanu Mrzovi jsem pochopil onu bariru pkladn nevyhovujcch eskch peklad a relativn otevenou cestu k jinak obvykle nepstupnm eckm textm. 8 Za to ve pat Milanu Mrzovi neskonal dk, stejn jako za jeho radu a podporu v rmci redakn rady asopisu Aithr. Nezastrm, e se jedn o ztrtu, kterou redakn rada zatm nedoke pln nahradit. Tv v tv majesttu smrti m smrtelnk velmi omezen monosti, jak nenadl situaci elit se ct. Vzpomnkov slo pro jednoho z ns je to nejmen, m me a m n stejn jako kad jin asopis vzdt est jeho pamtce. Shodou okolnost se tak dje prv v periodiku, jen nese vzhledem k pn vn pamtky aristotelika zcela ppadn nzev: Aithr. Za redakci a redakn radu asopisu Aithr S pohnutm a velou vzpomnkou Krytof Bohek, fredaktor 9 HABILITAN E Je astn ivot mravn? (Nkolik poznmek k Aristotelovu pojet tst)i tpn pinka I. Nvraty k antickm koenm Antick etika zaila v druh polovin dvactho stolet nebvalou renesanci. Opakovan se toti ukzalo, e me slouit nejen jako inspirace pi promlen aktulnch morlnch problm, ale tak jako korektiv jednostrannosti hlavnch novovkch etickch rozvrh, tedy utilitarismu na stran jedn a kantovsky orientovan etiky povinnosti na stran druh. Krom Platna a nkterch kol helnistick filosofie hrl v tto renesanci dleitou roli zejmna Aristotels. Nvrat k Aristotelovi pinesl plody pedevm ve dvou oblastech. V angloamerick filosofii to byl zejmna obnoven zjem o etiku ctnost, tedy o takov rozvrhy i Pedkldan text je a na drobn zmny toton s textem habilitan pednky pednesen v ervnu 2011 na Filozofick fakult UK v Praze. S radost i vdnost jej vnuji pamtce doc. Milana Mrze. Spolhm pitom na jeho povstnou dobrotu a doufm, e mi i takto po smrti odpust mnoh zjednoduen a troufalost nsledujcch dek. 10 etiky, jejich centrem nen otzka Jak mme v dan situaci jednat?, ale Km mme bt? i Jakm lovkem se mme stvat? Na kontinentu se pak pod vlivem fenomenologick a hermeneuticky orientovan filosofie rozvinul intenzivn zjem o Aristotelovu koncepci praktick rozumnosti (fronsis) jako typicky lidsk racionality, kterou je zapoteb odliit jak od ist teoretickho, tak od instrumentlnho technickho vdn a kter by mohla slouit jako zklad novmu porozumn specificky lidskho konenho zpsobu byt. Pedkldan text se sousted na tet zajmav rys Aristotelovy etiky, toti na jej zamen na tst i blaenost (eudaimonia). Pokus se ve velk strunosti nartnout nkter hlavn rysy Aristotelovy koncepce blaenosti a pedstavit tuto koncepci jako cestu, kter se vyhb extrmm utilitaristickho hedonismu i vyhrocenho kantovstv a sna se dostt vceznanosti a obtn uchopitelnosti lidskho tst. Nsledujc text je tak mon pochopit dvojm zpsobem. V prvnm plnu je historicko-filosofickou rtou a strunm pspvkem do rozhovoru mezi dnenm a antickm mylenm. V druhm plnu je pak pokusem zvit monost, zda ona na prvn pohled beznadjn neuchopiteln mnohoznanost slova tst, kter se zd kad pokus o jeho teoretick vystien pedem odsuzovat k vdy ponkud trapnmu nespchu, nakonec nevypovd cosi velmi podstatnho o ns a o naich ivotech. 11 II. Blaenost a ctnost Aristotelova etick pojednn, tedy Etika Nikomachova, Etika Eudmova a Magna Moralia, vychzej obdobn jako jeho Metafyzika, Fyzika a biologick spisy z teleologicky zamenho pojet skutenosti. Proto tak Stagirita zan svj hlavn etick spis, Etiku Nikomachovu, znmm tvrzenm, e nejen kad umn, vda a jednn m k njakmu dobru, ale e tak cel n ivot m k cli, kter mu propjuje tvar a smysl, a kter tak hraje roli nejvyho dobra.i Tento pedpoklad jednotnho zamen lidskho ivota nen samozejm a podle Aristotela mu tak dobe rozum pouze ti, kte berou svj ivot vn a sna se ho skuten jakoto jednotn celek utvet. Pesto se vak tm vichni shodnou na jmnu tohoto dobra. Kad toti nakonec podle Aristotela tou po tst i po blaenosti (eudaimonia).ii Zsadn rozdly vak panuj v tom, co touto blaenost i tstm mnme. Pro jedny spov eudaimonia ve slasti, pro druh ve slv, jin ji nachzej ve vdn a teoretickm poznvn.iii Podle Aristotela nakonec blaenost nememe hledat nikde jinde ne v uskutenn naich nejvlastnjch monost. i pesnji, jeho terminologi vyjdeno: eudaimonia je uskutenn (energeia) due co do jej skvlosti i ctnosti i Aristotels, Ethica Nicomachea, 1094a122. ii Ibid., 1095a1420. iii Ibid., 1095a201096a10. 12 (aret) na zklad toho, co je lovku nejvlastnj, tedy rozumu (logos). Protoe vak ctnost me bt vce, je blaenost uskutennm due co do jej nejdokonalej ctnosti. A protoe je eudaimonia formou celho ivota, me j bt pouze takov uskutenn naich monost, kter uruje a zavruje cel n ivot, nikoli pouze jednotliv jednn i pechodn postoj.i Tak jako na jinch mstech svch spis, tak v tchto vahch Aristotels postupuje za pomoci metody, kterou pleitostn nazv dialektickou a kter sestv ze t krok. V prvnm z nich Aristotels kriticky prozkoumv obecn sdlen mnn o diskutovanm problmu. To v naem ppad znamen vet a odmtnut ve zmnnch pedstav o blaenosti.ii V druhm kroku pak Aristotels za pomoci svch zkladnch ontologickch rozlien (nap. mezi ltkou a formou i potenc a aktem) a mylenkovch schmat formuluje vlastn stanovisko k diskutovanmu problmu.iii V naem ppad se tento druh krok nejjasnji projevuje v Aristotelov vaze o lidskm ergon, tedy dle i kolu, ze est kapitoly prvn knihy Etiky Nikomachovy.iv V nejstrunj podob postupuje tato vaha takto: lovk je iv bytost. A protoe principem ivota, tedy prvnm uskutennm (entelecheia) a nositelem vech dalch, na i Ibid., 1098a1618. ii Ibid., 1095a201097a14. iii Ibid., 1097a151098a20. iv Ibid., 1097b241098a18. 13 toto uskutenn navazujcch potencialit iv bytosti je due, musme blaenost hledat v jejm uskutenn (tedy v energeia ts psychs). Protoe se vak lovk od ostatnch ivch bytost li svm rozumem (je zon logon echon), mus jeho blaenost spovat v uskutenn rozumu v rznch sfrch na lidsk bytosti. Ve tetm kroku sv metody pak Aristotels postupn ukazuje, e z takto zskan perspektivy meme nejen pochopit dvody selhn dve uvedench alternativnch mnn, ale tak odhalit jejich motivace a ukzat, v jakm ohledu mohou bt sten pravdiv.i Tet krok tak potvrzuje pevahu (a nepmo tm tak pravdivost) Aristotelovy koncepce, zrove ji vak umouje systematicky rozvinout. Aristotelovo pojet blaenosti tak na jedn stran vyrst z vahy o lidskm ergon, na druh stran pak ze zkoumn, jak toto pojet umouje porozumt bnm fenomnm a alternativnm koncepcm blaenosti a tst. Nen clem tohoto textu podrobn sledovat Aristotelovo rozdlen ctnost na etick a rozumov a jejich podrobnou analzu,ii ani jeho vahy o vznamu slastiiii a ptelstviv pro pro astn ivot. V souvislosti s na otzkou se soustedme pouze na jeden zajmav rys Aristotelova pojet, toti na spojen plnho uskutenn ctnosti s tm, co i Ibid., 1098b91102a4. ii Ibid., 1102a51145a11. iii Ibid., 1152b11154b34 a 1172a161176a29. iv Ibid., 1155a11172a15. 14 bychom mohli nazvat tstm ve smyslu subjektivnho pocitu i niternho rozpoloen mysli. Vidli jsme, e aristotelsk eudaimonia neznamen primrn subjektivn (nato prchav) pocit tst, ale celkovou zdailost ivota. Kdybychom tedy chtli najt njak uit eskho slova tst i jeho derivt, kter by odpovdalo Aristotelov eudaimonia, pak bychom se mohli obrtit k onomu znmmu zvru kninho vylen jednoho kanonicky zdailho ivota, kdy se zpoza klesajc zclony zmeckho okna ozv tich a obdivn knnin povzdech astn to ena. Aristotelova eudaimonia tedy oznauje zdail uskutenn lidskho kolu i dla, v nm lovk aktualizuje svou k dobru zamenou pirozenost. Takov pln zdail ivot je vak podle Aristotela tak nutn subjektivn astn. Aristotels toti svou etiku nezakld pouze na rozlien protiklad ctnosti a patnosti, ale tak na diferenci mezi ctnost (aret) a pouhou zdrenlivost (enkrateia) a na analogick diferenci mezi patnost (kakia) a nezdrelivost (akrasia).i Na rozdl od pouze zdrenlivho si toti pln ctnostn lovk ji natolik osvojil zamen k dobrmu ivotu, e ho nemus pokad znovu obtn vybojovvat proti svm protichdnm sklonm. Toto zamen je v nm natolik habitualizovno (a pelo mu tedy do krve), e v kad individuln situaci doke s jakousi a virtuzn i Ibid., 1145a151145b20. 15 lehkost, samozejmost, ba radost zaujmout nleit postoj a sprvn jednat. Tento rys Aristotelova pojet blaenosti vyvstane zvlt zeteln, pokud ho srovnme s Kantovmi vahami o rozdlu mezi jednnm na zklad mravnho zkona a na zklad pirozench nklonnost. Clem lidskho ivota toti podle Aristotela nen heroick mravn jednn na zklad rozumov pochopen povinnosti, kter se prosazuje navzdory naim pirozenm sklonm, ale dosaen vnitn jednoty, v n ji rozum natolik pemluvil nai iracionln sloku, e mu nejen neklade odpor, ale e mu pomh v jednotlivch konkrtnch situacch bezprostedn vidt pleitost k uskutenn zdailho ivota a bez kloptnut a vnitnch zpas se tchto pleitost inn chopit a realizovat je. Proto tak dokonal blaenosti podle Aristotela nikdy nechyb slast, pochopen jako zavren nim neruen a bez pekek se uskuteujc aktualizace lidsk pirozenosti a jejch potencialit.i astn ivot je tedy podle Aristotela charakterizovn jak celkovou zdailost, tak pslunm stavem mysli, piem jednoty obojho lze doshnout pouze tehdy, kdy se zamme na celkovou zdailost ivota, nikoli na subjektivn stav mysli. Jakkoli to me znt pehnan optimisticky, ve zkratce podle Aristotela plat, e skuten dobr lovk ije svj zdail ivot asten a rd i Ibid., 1152b11154b34 a 1172a161176a29. 16 III. Nahodilost a podl na boskm osudu Z doposud eenho by se mohlo zdt, e Aristotels stav sv pojet blaenosti na snad a pemrtnm pedpokladu jednoty lidsk pirozenosti. lovk je sice podle nj vnitn bohat diferencovan bytost, nen vak obanem dvou svt (tedy napklad, tak jako u Kanta, svta prodn determinace a pirozench sklon na stran jedn, svobody a jednan z cty k zkonu na stran druh), ani se v jeho nitru neskrv njak zkladn rozkol i tragick rozpolcenost. Pokud svj ivot zamme sprvnm smrem, tedy na jeho celkovou zdailost zaloenou na kritickm promlen, internalizaci a habitualizaci ctnost, mohou vechny nae rznorod sloky, vetn na touhy po slasti a subjektivnm tst dojt svho plnho uskutenn. Aristotels, tento bystr pozorovatel mnohoznanosti prodnch i lidskch fenomn, je vak zrove dalek jakhokoli naivnho optimismu a jeho ctnostn lovk se ani zdaleka nepodob bezduchmu automatu na dokonal jednn. Jak je zejm z analz v Poetice a dalch spisech, n myslitel si je dobe vdom nejen nebezpe tragickho zvratu tst a lidskho sil o nj v jeho protiklad, ale tak velmi obtnho, ne-li neuskutenitelnho dosaen pln ctnosti a s n souvisejc blaenosti. Povdom o kehkosti lidskho dobra a o zvislosti zdailho ivota na okolnostech, nad nimi nemme vldu, se opakovan navrac tak v Aristotelovch etickch 17 spisech. Jakoto smrteln obyvatel sublunrnho svta, v nm sice nechyb d a racionalita, v nm vak ve me bt tak jinak, jsme nakonec v mnohm ohledu odkzni na pze osudu a nahodilosti. Proto tak ani potek, ani zavren naeho sil o dobr ivot nemme pln ve sv moci. Pokud jsme se napklad narodili do otrockho postaven, i pokud se nm nedostalo nleitho vychovn, jsou podle Aristotela nae monosti t vskutku astn ivot radikln omezen. Tak rozvinut naich monost v dosplm vku pedpokld ptomnost alespo zkladnch materilnch podmnek a vnjch dober a nikdy nad nm nepestane viset Damoklv me ivotnch nezdar a katastrof.i Do zdnliv harmonickho pojet lidskho tst vak nevn napt pouze zvislost na vnjch dobrech. Aristotels se od potku svch etickch zkoumn vymezuje proti svmu uiteli Platnovi a zdrazuje, e nehled njak obecn transcendentn dobro, ale dobro lidsk, uskuteniteln v lidskm ivot.ii O to pekvapivj me bt zvr, k nmu alespo v Etice Nikomachov dospv. Nejvy blaenost toti nakonec podle naeho filosofa nen to, co je lidsky uskuteniteln, tedy politick ivot v obci, ale podl na bosk blaenosti spovajc v theoria, tedy v kontemplaci a poznn toho, co je nemnn.iii V tomto ohledu se lidsk blaenost zd bt vdy i Ibid., 1110a10110196a21. ii Ibid., 1096b321096b35. iii Ibid., 1140b311145a11 a pedevm 1177a121178b32. 18 nedokonal, nebo svou mru i sv zavren nem psn vzato v sob, ale v tom, emu se me vdy pouze blit a pipodobovat. IV. Jednota a mnohotvrnost tst Je tedy nakonec Aristotelovo pojet lidsk pirozenosti a lidskho tst jednotn pouze zdnliv? Z ve eenho je zejm, e si tuto jednotu nesmme podle Aristotela pedstavovat pli neproblematicky. Zrove vak plat, e Aristotelovo pojet tst a blaenosti nalz paradoxn nov potvrzen prv tam, kde by se mohlo zat ttit. Jak nahodilost sublunrnho svta, tak podl na boskm dlu, kter je mtkem a nedosaitelnm bnkem naich ivot,i sice toti na prvn pohled naruuj harmonii lidskho mravnho sil a na nm zaloen subjektivn radosti, nakonec vak vedou k prohloubenmu porozumn tst a toho, co ve k nmu pat. sil o zdailost celho ivota, ale i jeho spch spojen s dosaenm subjektivnho tst, jsou toti vzhledem k nahodilosti naeho svta jet v jinm smyslu zvisl na tst. Neobejdou se toti bez astnho zen osudu. Pln dobr lidsk ivot by tak byl podle Aristotela astn ve trojm smyslu: (1) byl by zdailm uskutennm lidskho ergon; (2) provzel by ho astn stav mysli; a nechybl by mu (3) ani prvek tst ve smyslu fortuny, i Ibid., 1177b261178b32. 19 tto zvltn kombinace astn nhody a podlu na boskm zen.i Aristotels tak svm pojetm eudaimonia (tedy ivotn zdailosti, subjektivnho tst i ptomnosti dobrho daimna, jak bychom tak mohli toto eck slovo peloit) nejen pokrv ti zkladn vznamy slova tst (tst jako fortuna a astn nhoda; tst jako subjektivn deskriptivn stav mysli; a tst jako hodnotc charakteristika zdailho ivota, vystaven kritickmu pezkoumn druhch), ale naznauje tak jejich vzjemn vztah. Akoli toti astn a zdail ivot nen nikdy pln v na moci, je mon vhradn na zklad naeho dlouhodobho sil o uskutenn ctnosti v mdiu naeho tlesnho, do znan mry animlnho a stlm zajiovnm nejrznjch poteb zatenho ivota. A tst jako subjektivn pocit je sice znmkou pln zdailho ivota, lze ho vak doshnout pouze tehdy, kdy nen primrnm clem naeho snaen, ale kdy k nmu pistupuje takka mimochodem jako jaksi nvdavek a astn zavren, kter nen nikdy pln v naich silch a kter nm ve sv vrcholn podob nepslu jinak, ne jako letm dotyk ehosi boskho a vzdlenho. Podle Aristotela jsme tedy komplexn animln-racionln bytosti, kter v sublunrn sfe charakterizovan nahodilost uskuteuj to, co je vposledku bosk. Aristotelovo irok a vnitn diferencovan pojet tst tak i Ibid., 1179a2232. 20 do sebe zahrnuje jak mravn nrok a vnost lidskho sil, tak nitern stav mysli i vydanost lidsk snahy silm, je nemme v moci. Ruku v ruce s touto pednost Aristotelova irokho pojet tst a blaenosti vak jde tak jedna jeho slabina. Akoli toti Aristotels nabz hlubokou analzu ptelstv a politickho rozmru lidskch ivot, skuten ohled na utrpen a netst druhch zstv stranou jeho hlavnho zjmu. Jakoby si Aristotels nebyl vdom toho, e zdrhn, je nm me brnit v kladn odpovdi na nai vchoz otzku (toti zda je astn ivot mravn), nemus vychzet pouze z kantovskho pedpokladu, podle nho spolu mravnost a tst primrn nesouvis, ale tak z pochybnosti, zda si tv v tv vemu utrpen a bezprv v naem svt vbec smme dovolit bt v plnm slova smyslu astni. Obvm se, e na tuto pochybnost, stejn tak jako na otzku, zda se nakonec pli vypjat soustedn na dosaen tst samo snadno nestv zdrojem netst, Aristotels pesvdivou odpov nenabz. 21 LNKY Aristotels a Mlan Radim Koandrle Zvykli jsme si povaovat ti obyvatele msta Mltos, ijc tam mezi 7. a 6. stoletm p. Kr., za prvn pedstavitele filosofie. Nkdy se mluv i o tzv. mltsk kole, akoli by se tomuto spojen mlo nejspe rozumt jako generanmu propojen t myslitel, kte sdleli podobn mylenkov koncepty. Jednotcm prvkem pitom bylo zkoumn () zaloen pedevm na astronomickch pozorovnch, meteorologii nebo geometrii. V obecnm povdom je to ovem Aristotelova otzka po potku, principu (), kter je s nimi obvykle neodmysliteln spojovna jako urujc moment mylen. Od Thalta, Anaximandra a Anaximena ns dl vce jak dva a pl tisce let. Jejich spisy se dvno ztratily a jsme tak odkzni pouze na reference od jinch autor. U dnho z nich pitom nemme jistotu, zda ml pvodn spisy Mlan sm k dispozici. Pokud si v ppad Thalta tradice nen jista, zda skuten napsal njak spis, je to a Anaximandros, u nho mme dochovn prvn filosofick 22 text, zlomek DK 12 B 1 prostednictvm novoplatonika Simplikia. Cituje jej ale celch tisc let po Anaximandrovi, kdy komentuje Aristotelovu Fyziku a vyuv pitom Theofrastv spis Nzory prodovdc ( ). Nememe si bt proto jisti ani sprvnm kontextem, ani vyznnm. Snad jen nktermi slovy a hrubm nstinem mylenky. Nae snahy by o rmcov pochopen zpsobu mltsk reflexe svta tak mohou bt pouze pomyslnou szkou. Nejstarm autorem, kter zachovv mylenky Mlan je Aristotels. Jeho svdectv tak maj naprosto mimodnou vhu. V tto studii proto nahldneme na jednotliv msta, kde na Mlany reaguje. Budeme se vak vnovat pouze pasm, kde jsou uvedeni explicitn - jmnem, pestoe se k nim bezesporu vztahuj i jin msta. Draz pitom budeme klst zejmna na typickou Aristotelovu strnku vkladu Mlan, kterou je otzka po potku, principu (). Zrove vak poukeme na skuten jednotc spolen prvky typick pro insk zkoumn a archaickou filosofii vbec. Tm, co bude nejvce urujc pro vytvoen obecnho obrazu o archaick filosofii a zvlt Mlanech, je zmnn otzka po potku, principu (). Je znmou skutenost, e sama pitom byla poloena prv a Aristotelem a e vychz z jeho pojet pin. Kdy 23 Aristotels v I. knize spisu Metafyzika vyjmenuje jednotliv piny, vrac se ke svm pedchdcm, aby ukzal, e jeho koncepce je vyvrcholenm dosavadnho mylen. Domnv se, e i jeho pedchdci mli uvat potky a piny, piem vtina rozliila pouze potky v podob ltky: Vtina tch, kdo se prvn zabvali filosofi, se domnvala, e potky vc jsou jen v podob ltky. Nebo to, z eho vechny vci jsou a z eho nejprve vznikaj i do eho nakonec zanikaj - piem podstata trv a mn se jen ve svch stavech - to nazvaj prvkem a potkem jsoucen. Proto se domnvaj, e nic nevznik, ani nehyne, jeliko se vdy uchovv takovto pirozenost.i Aristotels u vtiny pedskratik nalz pedevm jedinou z jeho ty pin ve smyslu ltky. Existuje pouze jedna podstata - pirozenost, ze kter vechno vznik a opt do n zanik. Vznikn a zanikn jsou v dsledku pouze zmny v kategorii podstaty, kter m ltkov charakter, piem zstv v du svch promn nemnn. Jak poznamenv G. S. Kirk, potek je tak vyloen jako pvodn konstitutivn ltka vc, kter petrvv jako jaksi podklad a do n vci zaniknou. Obecnm i Aristotels, Met. I,3,983b3-11. Nen-li uvedeno jinak, peklady antickch autor podil na zklad starch peklad V. Hladk a kol. 24 uplatnnm tto strnul metody na pedskratiky ovem dolo k vraznmu posunu mezi pvodnmi vznamy a nslednm porozumnm.i Navc se zd, e cel koncept u vychz z eleatskch vah o nemonosti vzniku a zniku. Pro by se Parmenids jinak potkal s bn postulovanm vznikem a znikem?ii Otzka po potku byla jist pro myslitele archaick doby zsadn ji v rmci kosmogonickch vklad. Podobn meme tuit, e se za Aristotelovm vkladem ve skutenosti skrv pvodn artikulace dn v prod, kter se svmi promnami nevyerpv, a kdy se stle osvuje a zachovv novmi generacemi. Aristotelv pohled vak dle naformtoval celou tradici. V obvyklm povdom jsou pedskratici obecn vyloeni tak, e tzv. hledali praltky, piem se jedni od druhch li zejmna v tom, kterou ltku pokldali za potek. Z uebnic djin filosofie pitom uveden Aristotelv nhled dky svmu vlivu a dlouhmu psoben hned nezmiz.iii Akoli ji u Hrakleita z Efesu, jeho text je zachovn i mimo peripatetickou kolu, lze nabdnout alternativu k ltkovmu vkladu, jin je to prv u Mlan, jejich textov evidence vychz primrn prv z Aristotela a jeho ka Theofrasta. i Srov. KRS, 2004, s. 117-118. ii Srov. Graham, D. W., 2006, s. 65; Cherniss, H. F., 1971, s. 368. iii Srov. Graham, D. W., 2006, s. 50. 25 Thals Aristotels v pokraovn ve uvedenho textu I. knihy Metafyziky doslova uvd, e to byl Thals z Mltu, od nho se zaala odvjet filosofie. Tm jej de facto stav na prvn msto v ppadnch djinch filosofie: Mus toti bt njak pirozenost, a u jedna nebo vcero, ze kterch ve jin vznik, j udrovno. Poet a podobu takovho potku neuvdj ovem vichni stejn. Thals, pvodce takovto filosofie, k, e je to voda (proto tak hlsal, e Zem le na vod). Tuto domnnku mon vyvodil z pozorovn, e se vechno vyivuje z vlhka a i samo teplo z vlhka vznik a ije z nho (to, z eho vechno vznik, je potkem veho). Tuto domnnku pijal tak proto, e semena vech vc maj vlhkou pirozenost a e voda je potkem pirozenosti vlhkch vc. Nkte, ti nejstar (...), kte prvn vyprvli o bozch, mnili o pirozenosti, e je takto zaloena. keana a Tthydu uinili otcem vznikn a psahou boh vodu, nazvanou u jejich bsnk Styx. Nejctnj je toti [u nich] to nejstar, nejctnj je vak psaha. Ned se zjistit, zda tento vklad prody je pvodn a starobyl, ale o Thletovi se opravdu k (), e se v tomto smyslu vyjdil o prvn pin 26 (Hippna by toti nikdo nezaadil mezi tyto mue vzhledem k jeho skromnmu mylen).i Sm Aristotels vak evidentn neml k dispozici dn konkrtn Thaltv text, o kter by mohl opt sv tvrzen, kdy v zvru uitm neosobnho nezastr svou zvislost na jinch autorech.ii Akcent na vodu jako potek ivota, vchoz pirozenost, na n se ve ostatn dle zakld, je veden a do nejstarch dob. Prvn zetelnou postavou je pitom zmnn prv a Thals, kter jakoby pedstavoval finln postavu danho pochopen svta. Aristotels jasn k, e nen mon jednoznan urit tradici, pro n byli pvodci vzniku keanos, Tthys (Homr, Il. XIV,201) a voda, nazvan bsnky Styx (Homr, Il. XV,37). Hippna, kterho nsledn uvede, pitom odmtne z dvodu jeho nevraznho mylen k uveden tradici zapotat. Navc tento lka z jihu Itlie pochz a z ran klasick doby. Zd se, e uveden konkrtn dvody pochopen vody jako potku dovozuje a sm Aristotels. K Thaltovi se pesto me vztahovat zejmna motiv Zem spovajc na vod, kter Aristotels uvd pi jin pleitosti znovu, piem se s nm sm kriticky vypod (De caelo i Aristotels, Met. I,3,983b17 = DK 11 A 12. ii Srov. Guthrie, W. K. C., 1985, s. 45. 27 II,13,294a28). Objevuje se navc i v zvru Simplikiova refertu pojednvajcho Thaltv princip, kter souasn obsahuje Theofrastovy paralely uvedench dvod pro volbu vody za princip: Ty, kte tvrd, e potek je jeden a pohybliv, oznauje [Aristotels] jako fyziky ve vlastnm slova smyslu. Jedni tvrd, e potek je vymezen, jako teba Thals Examyv z Mltu a Hippn, kter se, jak se zd, stal ateistou. Tvrdili, e potek je voda, k emu je pivedly jevy, kter vnmali. Tepl se toti iv vlhkm, mrtv vci vysychaj a semena veho jsou vlhk a veker potrava je avnat. Z eho pak kad vc je, tm se tak pirozen iv. Voda je potkem vlhk pirozenosti a dr vechno [vechny vci] pohromad. Proto usoudili, e potkem vech vc je voda a tvrdili, e Zem le na vod.i V textu opt potkvme zmnku o viv teplho vlhkm a vlhkosti semen. Nejspe se pitom jedn pedevm o narku na semena ivoich. V podobnm smyslu bychom pak mohli pochopit Aristotelovo uveden pramene Styx, kter Ferekds vylo jako proud spermatu:ii i Simplikios, In Arist. Phys. 23,21 = DK 11 A 13. ii Srov. Kratochvl, Z., 2010, s. 205. 28 ... Nmnios a ti, kdo vykldaj mylenky Pthagorovy o tom, co je u Platna eka Ameltos [Resp. X,621a], u Hsioda a orfik Styx, u Ferekda proud spermatu. i Meme si pitom vimnout npadn podobnosti mezi obma zprvami, kter tm opakuj nkter dvody pijet vody za princip. Souasn dvaj vznamn akcent na konkrtn pozorovn. Ukazuj tak nejen zpsob vkladu pedchdc, ale zrove i typick znaky inskho zkoumn prody. Anaximens Vrtme-li se k textu Metafyziky, lze ci, e po uveden Thalta bychom ekali, e bude zmnn Anaximandros a pedstaven jeho dajn princip. Anaximandros vak vbec nen v I. knize Metafyziky uveden. V rychlm sledu naopak nsleduj jmna a nauky rznch myslitel: Anaximens a Diogens z Apollnie mli za princip pokldat vzduch, Hippasos z Metapontu a Hrakleitos z Efesu zase ohe, Empedokls vechny tyi prvky a Anaxagors z Klazomen ml uznvat neomezen mnostv princip. i Ferekds, DK 7 B 7. 29 Pokud ns zajmaj pouze Mlan, krtk text vc se k Anaximenovi, kter nsleduje bezprostedn po referenci o starch naukch uznvajcch za princip vodu, tvrd: Anaximens a Diogens [z Apollnie] pokldaj vzduch za dvj ne vodu a povauj jej za hlavn princip jednoduchch tles [ivl].i Je pozoruhodn, e uveden text je vm, co lze u Aristotela explicitn nalzt v ohledu Anaximenova principu. Pro lep ilustraci si tak opt meme vypomoci Simplikiem: Anaximens z Mltu, syn Eurystratv, byl druhem Anaximandrovm. I on tvrd, e zkladn pirozenost je jedna a bezmezn, stejn jako Anaximandros. Ne vak neurit, jako u Anaximandra, ale urit, nebo tvrd, e je j vzduch. Vzduch se pak li dkost nebo hustotou podle podstat [prvk a dalch vc]. Kdy vzduch dne, vznik ohe, kdy houstne, vznik vtr, dle pak oblak. Kdy jet vce zhoustne, vznik voda, pak zem, potom kmen, a ve ostatn z tchto vc. I on pedpokld vn pohyb, kterm se rovn dje pemna.ii i Aristotels, Met. I,3,984a5 = DK 13 A 4. ii Simplikios, In Arist. Phys. 24,26 = DK 13 A 5. 30 Jak uvidme dle, dal Aristotelovy zprvy o Anaximenovi se tkaj kosmologickch tmat nebo zemtesen. Zatm meme konstatovat, e dky provedenmu odlien mezi principy obou Mlan nm Simplikiv text zptn pomh porozumt Anaximandrovu principu. Simplikios rovn zachovv popisy princip Mlan v obvykl chronologii Thals Anaximandros Anaximens, kterou vzhledem k Aristotelovi v tto studii poruujeme. Anaximandros Jak jsme uvedli v krtkm intermezzu, o Anaximandrov principu nezskvme z Aristotelova textu dn zprvy. Pestoe se obvykle s Anaximandrem jako poj , bezmezno, je zjevn, e ve skutenosti k tomu dan pas nenabz oporu. Dvodm Anaximandrovy absence v I. knize Metafyziky jsme vnovali ir pozornost na jinm mst.i Cel dal tradice, kter referuje o Anaximandrovi, je vak v otzce jeho principu tm jednotn. Ji Theofrastos, kterho zprostedkovv i Srov. Koandrle, R., Pro Aristotels neuvd Anaximandra z Mltu v I. knize Metafyziky? Zaslno do Acta FF ZU. 31 Simplikios ve svm komenti Aristotelovy Fyziky, je v ohledu explicitn, kdy Anaximandrv princip pedstavuje: Mezi ty, kte mluvili o [potku] jakoto o jednu, jako o pohyblivm a bezmeznm, pat Anaximandros z Mltu, syn Praxiadv, k a nstupce Thaltv. Za potek a prvek toho, co je, prohlsil bezmezno. Jako prvn dal potku toto jmno. k, e potkem nen ani voda, ani dn z takzvanch prvk, nbr jaksi jin pirozenost, kter je bezmezn, z n vznikaj vechna nebesa a svty v nich. Z tch pak je jsoucm vcem vznik, do toho nastv i znik, podle nutnosti; navzjem si toti plat trest a pokutu za [sv] bezprv, podle du asu. Takto to k slovy dosti bsnickmi. Je zejm, e kdy pozoroval vzjemnou promnu ty prvk, neuznal za podklad jeden z nich, ale nco jinho mimo n. Podle nj vznik nen psoben promnou prvku, ale oddlovnm protiklad skrze vn pohyb. Proto jej Aristotels zaadil k tm kolem Anaxagory.i V jednom z monch ten tet z vodnch vt ml bt Anaximandros dokonce prvnm, kdo nazval potek bezmeznem. Z Theofrastova popisu princip Mlan i Simplikios, In Arist. Phys. 24,13 = DK 12 A 9. 32 zachovanho u Simplikia je v kadm ppad zjevn vlastn Aristotelv zpsob kategorizace, kter lze dobe dokladovat ji nsledujc pas z Fyziky, v n principy rozliuje: Princip je nutn bu jeden, nebo jich jest vce. Je-li jeden, je bu bez pohnut, jak tvrd Parmenids a Melissos, nebo se pohybuje, jak kaj fyzikov; jedni z nich za prvn princip prohlauj vzduch, druz vodu. Paklie je princip vce, jsou bu v potu omezenm, nebo neomezenm. A jestlie v potu omezenm, ale jest jich vce ne jeden, jsou bu dva nebo ti nebo tyi anebo njak jin poet, a jestlie v potu neomezenm, je to bu tak, jak prav Dmokritos, e jsou jednoho rodu a rzn se pouze svou podobou a tvarem, anebo i tak, e jsou v pomru protiv.i Aristotelv vklad princip je tak v popisu u Simplikia zeteln ptomn. Ten se pitom odvj od Thalta: Ty, kte tvrd, e potek je jeden a pohybliv, oznauje [Aristotels] jako fyziky ve vlastnm slova smyslu. Jedni tvrd, e potek je vymezen, jako teba Thals Examyv z Mltu...ii Anaximandrv princip ml bt podobn jeden i Aristotels, Phys. I,2,184b15-21. Pekl. A. K. ii Simplikios, In Arist. Phys. 23,21 = DK 11 A 13. 33 a pohybliv, nov ovem bezmezn. Anaximenv princip pak podobn bezmezn, nikoli vak neurit, nbr urit. Akoli Aristotels na inkriminovanm mst I. knihy Metafyziky Anaximandra nezmn, oproti ostatnm Mlanm jej vak co do otzky principu uvd hned na tech dalch mstech. Pokud bychom zstali u Metafyziky, je to 2. kapitola XII. knihy, kde je jmenovit zmnn. Aristotels zde ukazuje, e to, co vznik, vznik ze jsoucho, kter je v monosti. O tom, co je v monosti nsledn uvd: A toto [to v monosti] je ono Anaxagorovo jedno nebo to je lep vraz ne jeho vechno pospolu i ne Empedokleova a Anaximandrova sms.i Aristotels sice zjevn pizn opravu nauk svch pedchdc, kdy jednem nahrad pvodn vechno pospolu, pesto se domnv, e anticipovali jeho koncepci prvn ltky, kter je jako podklad zmny pouze v monosti. Aristotels, kter vysvtluje vznikn na zklad ltky, kter je podkladem, a dvou protiklad - tvaru a zbavenosti, nsledn ve Fyzice zeveobecuje, e vichni badatel o prod pokldali protiklady za principy (Phys. I,5,188a26). Jejich mylen jet dve pibl slovy: i Aristotels, Met. XII,2,1069b20-23 = DK 59 A 61. 34 Jak vak tvrd badatel o prod, jsou dva zpsoby [vkladu]. Jedni se toti domnvaj, e [ivlov] tleso, kter je zkladem, je jedno, a u nkter ze t [ivlovch tles], nebo jin, kter je hust ne ohe a jemnj ne vzduch. Ostatn vci se podle nich rod zhuovnm a zeovnm, m vznikaj mnoh vci. Toto jsou protiklady, obecn vzato nadbytek a nedostatek, stejn jako kdy Platn mluv o velkm a malm, a na to, e podle Platna tmi protiklady je ltka a tvar, ale tvar je jednm, zatmco podle badatel o prod je ltka to jedno v zkladu a protiklady jsou rozdly a formy. Dal tvrd, e protiklady se vydluj z jedna, v nm jsou, jak tvrd Anaximandros a ti, kdo kaj, e je jedno a mnoh, jako Empedokls a Anaxagors. I podle nich se toti vechno ostatn vydluje ze smsi.i V prvn skupin meme oekvat Thalta a Anaximena, kte mli za podklad pokldat jeden z prvk, piem vechny ostatn vci z nho vznikaly zhuovnm a zeovnm. Anaximandros je ovem uveden jmnem ve druh skupin, kter mla popisovat vznik na principu vydlovn protiklad z pvodnho jedna. Opt se tak ocit v blzkosti Empedoklea a Anaxagory. i Aristotels, Phys. I,4,187a12-23 = DK 12 A 9 a DK 12 A 16. 35 V kadm ppad, jeho dajn princip je pokad uveden pouze jako jedno nebo sms. Jedinou pas, v n je Anaximandros explicitn zmnn jmnem a v n je zrove uvedeno i , je 4. kapitola III. knihy Fyziky. Anaxagors s Empedokleem jsou v n pitom z dvodu stanoven dodatench pin vyloueni z okruhu myslitel, kter je reprezentovn prv Anaximandrem: Nebo vechno bu je potkem, nebo je z njakho potku. Nen vak dn potek bezmezna, nebo by pak [potek] byl jeho mez. Dle je [bezmezno] jak nezrozen, tak nezanikajc, pokud je jakmsi potkem. Protoe to, co vznik, nutn postihne konec, a kad znik m svj konec. Proto jak kme, tento [potek] nem potek, ale zd se, e on sm je potkem jinch vc, e vechny vci objm a d; jak kaj ti, kdo vedle bezmezna nepedpokldaj jin piny, napklad mysl nebo lsku. A bezmezno je bostvm (to theion), nebo je nesmrteln a nehynouc, jak prav Anaximandros a vtina badatel o prod.i Jak jsme uvedli, uveden pas je jedinm mstem, kde Aristotels uvd v pm spojitosti s Anaximandrem. Oproti bnmu pohledu, kter zde i Aristotels, Phys. III,4,203b6-15 = DK 12 A 15 = DK 12 B 3. 36 shledv jasn potvrzen Anaximandrova principu, vak lze vznst nkolik nmitek. V prv ad je zjevn, e se jedn pouze o generalizaci tmatu bezmezna, ktermu Aristotels vnuje ve Fyzice znan prostor. Zkoumn bezmezna toti podle nho pat do vdy o prod, nebo se tk velikost nebo pohybu a asu, kter jsou bu bezmezn, nebo omezen.i V dalm textu navc uvede, e badatel o prod pokldali za princip.ii Cel text je tak spe zeveobecnnm. Pestoe je v nm Anaximandros zmnn jmnem, je uveden v pm souvislosti s vtinou badatel o prod, tedy tm jako reprezentant cel skupiny.iii Jako nejdleitj se vak me zdt, e se k Anaximandrovi (a vtin badatel o prod) pmo vztahuje a samotn zvr s uvedenm bostv bezmezna ne samotn uren bezmezna jako principu, jakkoli jde prv o uren v tomto smyslu. H. Diels tak nejspe sprvn oznail slova nesmrteln a nehynouc - bosk atribut bezmezna - za ozvnu pvodnch Anaximandrovch slov, zlomek DK 12 B 3. Skuten se zd, e prv akcent na bostv a nikoli problm potku, by ml bt tm, co Aristotels u Anaximandra zmiuje. i Aristotels, Phys. III,4,202b30-203a1. ii Aristotels, Phys. III,4,203b3. iii Srov. Hobza, P., jr., 2004, s. 917-918. 37 Spojit proto vlun pouze s Anaximandrem jako jeho principem se z tohoto dvodu me jevit mimodn sporn. Pokud bychom vak hledali myslitele, kte pokldali za , jednalo by se v prv ad, na zklad nm dostupn textov evidence, prv o Anaximandra. Nen vak jist, zda skuten vhradn o nho. Jak se domnv J. Barnes, je mon, e cel pas je spe Aristotelovou smsic rznch pedskratovskch nauk, piem lze Anaximandrovi pipsat prv pouze samotn zvr.i Aristotelova generalizace by tak spe znamenala, e badatel o prod mli chpat sv potky jako bezmezn. V kadm ppad jsme vidli, e Aristotels se o Anaximandrovu principu vyjaduje spe jako o jednu nebo smsi, piem udv jeho souvislost s naukami Anaxagory a Empedoklea. Jedn se pochopiteln pouze o dv msta ze t, kter se explicitn vztahuj k popisu Anaximandrova principu. Pokud bychom ale nemli k dispozici celou dal tradici, kter vychz zejmna z Theofrasta, a mli k dispozici jen Aristotelova dla, je nepravdpodobn, e by prv bezmezno bylo tak bn uvdno jako Mlanv princip! Zabvme-li se Aristotelovm explicitnm uvdnm princip Mlan, meme nahldnout rovn do pseudo- i Srov. Barnes, J., 1982, s. 35-36. 38 aristotelskho spisu De Melisso, Xenophane, Gorgia. V sti, kter se vztahuje k Melissovi, nen Anaximandros tentokrt uvdn ve spojitosti s Anaxagorou i Empedokleem, ale konen jednm z Mlan - Anaximenem. Jedn se o jedin msto, kde jsou oba Mlan uvdni dohromady: Nadto nen nic, co by brnilo tomu, aby vekerenstvo bylo ve svm tvaru jakousi jednou podstatou, jak kaj jednak Anaximandros, jednak Anaximens, z nich prvn tvrd, e vekerenstvo je voda, zatmco druh, Anaximens, e je to vzduch; i vichni ostatn, kte usoudili, e vekerenstvo je v takovmto smyslu jedno. A toto pak [rznmi] podobami, mnostvm i malost a tm, e se stv idm a hustm, vytv mnoh a [potem] nekonen vci, kter jsou a kter se dji, a in z nich celek.i Anaximandrovi je vak v textu pisouzena jako podstata voda a zd se tak, e je uveden omylem msto Thalta. Oprava danho msta v edici Diels-Kranz - nahrazen Thalta za Anaximandra - je proto nejspe adekvtn. Navc se text zmiuje o zhuovn a zeovn. Ve ve uveden pasi z Fyziky (Phys. I,4,187a12-23) jsme pitom vidli, e jsou jako principy vzniku uvedeny u prvn ze i Pseudo-Aristotels, MXG II,975b21-25. 39 skupin badatel o prod, kterou Aristotels stav proti koncepci vydlovn protiklad z jedna, a tedy prv proti Anaximandrovi. Sama povaha textu je navc velmi problematick. Jeho autor nen znm a i datace spisu je nejist, nebo napklad H. Diels jej umstil a do 1. stolet po Kr.i Vidli jsme, e oproti obvyklm pohledm meme konstatovat, e msta Aristotelovch spis, na nich je Anaximandros explicitn uvdn jmnem, jej s vlastn pmo nespojuj a Anaximandrv princip je naopak opakovan konceptuln uvdn jako jedno nebo sms. Byl to mon a Theofrastos, kter Mlana s svzal, snad v dsledku sv kategorizace pedchdc.ii A jak jsme na jinm mst poukzali, Theofrastos pitom mohl bt veden pvodnm adjektivnm tvarem ().iii Zrove jsme mohli vidt, e Anaximandros nen nikdy uvdn ve spolenosti ostatnch dvou Mlan, akoli prv oni mohou patit do vtiny badatel o prod z Aristotelovy Fyziky. Ve skutenosti je dvakrt vslovn zmnn spolu s Anaxagorou a Empedokleem. I v dovtku v refertu DK 12 A 9 Simplikios pmo upozoruje na to, e jej Aristotels zaadil k tm kolem Anaxagory. Zmnnou i Srov. Bohek, K., 2004, s. 20-21. ii Srov. Hobza, P., jr., 2004, s. 916-919. iii Srov. Koandrle, R., 2010, s. 192, 240. 40 podobnost mezi mylenm obou mu artikulovanou Theofrastem zmiuje Simplikios jet na dalm mst: A Theofrastos k, e Anaxagorovo uen se v tomto podob Anaximandrovu. Anaxagors toti tvrd, e pi vydlovn z bezmezna se sourod vci pohybuj k sob a e to, co bylo v [pvodnm] celku zlatem, stv se zlatem, a co bylo zem, stv se zem. A stejn je tomu i s kadou jinou vc: nevznikaj, nbr trvaly ji pedtm v [pvodnm celku]. Za pinu pohybu a vzniku povaoval Anaxagors mysl; a to, co se jejm psobenm vydlilo, zrodilo svty a pirozenost ostatnch [vc]. A pi takovmto pojet by se zdlo, k [Theofrastos], e Anaxagors povauje ltkov potky [potem?] za bezmezn, a e je jedna pina pohybu a vzniku, toti mysl. Jestlie by se vak nkdo domnval, e sms vech [vc] je jednou pirozenost, neuritou jak tvarem, tak velikost, vyplv z toho, e tvrd, e jsou dva potky: pirozenost bezmezna a mysl. Tak se ukazuje, e pedpokld tlesn prvky podobnm zpsobem jako Anaximandros.i Cel text pitom tm doslovn zopakuje na jinm mst svho komente Aristotelovy Fyziky (In Arist. Phys. 154,14-23 = DK 12 A 9a). Podle Theofrasta lze Anaxagoru i Simplikios, In Arist. Phys. 27,11-23 = st DK 59 A 41. 41 vykldat dvma rznmi zpsoby. V prvnm ppad by uznval bezmezn poet princip a jednu pohybovou pinu. Zde by vechny vci ji existovaly v pvodn smsi, kter by tak byla sms nezmrnho mnostv prvk. Pokud bychom vak ve druhm ppad pokldali sms veho za jedno, bude princip jedinou pirozenost, kter je neurit tvarem a velikost, a ve sv podstat tak pjde pouze o dva principy. Je pitom ale zejm, e druh varianta je pouze odvozen z prvn. Nen ovem jasn, zda podobnost mezi obma mysliteli spov prv v uveden monosti st vklady dvma zpsoby, nebo jde prv o druhou monost, kdy je princip jeden a neurit tedy pesn takov, jak je Theofrastem popisovn u Anaximandra. Vzhledem k zatku druhho z mst Simplikiova komente: Theofrastos dv dohromady Anaxagoru a Anaximandra a vykld to, co k Anaxagors, zpsobem, e je to mon [pochopit] tak, e podklad je jedna pirozenost. ...i se zd, e se jedn prv o o druhou z monost, kter ml Theofrastos na mysli.ii Zrove jsme v dovtku Simplikiova refertu DK 12 A 9 mohli vidt dal z dvod, pro byl Anaximandros peripatetiky azen po bok s Anaxagorou: Podle nj vznik nen psoben promnou prvku, ale oddlovnm protiklad i Simplikios, In Arist. Phys. 154,14-23 = DK 12 A 9a. ii Srov. Gottschalk, H., 1965, s. 43; McDiarmid, J., 1953, s. 100. 42 skrze vn pohyb. Proto jej Aristotels zaadil k tm kolem Anaxagory.i Byl to odlin zpsob vzniku, kter ml Anaximandros prv oproti ostatnm Mlanm postulovat, nebo u nich se Aristotels domnval, e vysvtluj vznik v souvislosti s promnou prvku. Anaximandros ml naproti tomu vysvtlovat vznik oddlovnm protiklad. Mltsk kola Na tomto mst me pichzet ke slovu dleit moment pro pochopen mltskho zpsobu mylen. Pestoe vme, e prv zprvy, kter se tkaj vzniku, jsou poplatn Aristotelovm vkladm, nememe zde peci jen vidt rozdl mezi Mlany? Sice vme, e Aristotels te star texty vlastn optikou a jeho zprvy pibl pouze jeho vlastn nhled, ale peci jen pokud zde ukazuje diferenci, existovala takov i ve skutenosti? Jakkoli odlin od t artikulovan Aristotelem? Aristotels vlastn nikde neuvd Mlany pospolu. Dokonce na jednom z mla mst, kde uvede Anaximandra jmnem, tak in prv v opozici nejspe prv k druhm dvma Mlanm ve vkladu vzniku (Phys. I,4,187a12-23 i Simplikios, In Arist. Phys. 24,13 = DK 12 A 9. 43 = DK 12 A 9 a DK 12 A 16). Navc jeden z monch dvod, pro nen Anaximandros jmenovn v I. knize Metafyziky, me bt ten, e pokud jej Aristotels kladl vedle Anaxagory, nejspe by ho pak zmnil prv spolu s nm vzhledem ke strunosti popisu tak vak neuinil. Zakldaj-li se nae zvry na opodstatnnch dvodech, mli bychom si uvdomit, e kdy Aristotels a Theofrastos, bez ohledu na jejich vlastn koncepty, uvdj odlin zpsoby vzniku u Anaximandra a ostatnch dvou Mlan, pad obvykl pedstava o zk mylenkov nvaznosti Mlan, kdy v obecnm povdom Anaximens pouze nahrad neurit Anaximandrv prvek svm uritm vzduchem. Pestoe dnes vme, e Aristotels pokiv nm dostupn obraz mltskho mylen, zd se, e prv v uvedench souvislostech zpsobu vzniku - kter je pro nho kardinln - zachovv zsadn poznatek. Jak dovozuje i J. B. McDiarmid,i jakkoli se mohla Anaximandrova koncepce liit od koncepc Anaxagory i Empedoklea, je na peripatetick inklinaci spojovat Mlana s tmito mysliteli zejm, e jim byla patrn bli ne koncepcm monist (i kdy je mon koncepci smsi vykldat podle Aristotela obojm zpsobem). Akoli byla mnohokrt ukzna peripatetick dezinterpretace mltskho mylen, mohli i Srov. McDiarmid, J. B., 1953, s. 101. 44 bychom vzt danou skutenost vn, nebo star textov alternativy nemme k dispozici. Opt se pirozen me jednat o peripatetick anachronick ten. Pesto meme zvit, nakolik Aristotels a nsledn Theofrastos prv zde mimo jin upozornili na dleitou skutenost zsadnho rozdlu mezi Mlany. V jin souvislosti jsme upozornili na mon posun od pvodnho Anaximandrova akcentu na protiklady a nslednho Anaximenova zdraznn vzduchu jako zkladu vznikn, kter zachovv Pltarchos: Nebo jak se domnval star Anaximens, nemjme chladn a tepl za soust podstaty, ale za spolen stavy ltky, kter nastvaj pi jejch promnch. k toti, e ta st z n, kter se kondenzuje [kontrahuje] a zhuuje, je chladn, zatmco ta st, kter je dk a rozvolnn tak njak to nazval i tmto slovem je tepl.i Protiklady jsou jasn odkzny na vedlej kolej, nebo se jedn pouze o dsledky promny substance (vzduchu), kter se v peripatetickm vidn svta stv podkladem, z nho ve vznik a opt zanik. Protiklady jsou tak a odvozen, zvisl na jejch promnch. Akoli je jasn patrn, e se cel mylenka odehrv v rmci Aristotelovy i Pltarchos, De prim. frig. 7,947f = DK 13 B 1. 45 koncepce, pesto zde me bt mezi dky vidn posun v pojet vzniku, od protiklad k jednomu principu. Jakoby Pltarchos mlhav zachoval monou Anaximenovu reakci na Anaximandra a zrove posun v pojet vzniku u obou Mlan.i Pochopiteln, i Anaximens je spojovn s Anaxagorou. A astji ne Anaximandros. Simplikios dokonce na zatku svho refertu k Anaxagorovi (z nho jsme ve uvdli jen pase tkajc se Anaximandra) zaznamenv, e Anaxagors ml sdlet Anaximenovu filosofii.ii Anaxagors je souasn mnohmi autory pokldn za Anaximenova ka, snad jako da problematick nvaznosti, poplatn pozdnm schmatm. Diogens Laertios,iii rsujc dv vtve filosofie, tak klade Anaxagoru do insk vtve hned za Anaximena a podobnou linii dr Klement Alexandrijsk,iv podle nho Anaxagors penesl insk mylen na pdu Athn. V dochovanch textech se objevuj i sporadick konkrtn styn body nauk.v Je to vak a Anaximens, kter ml podle Theofrasta dret charakteristick zpsob vzniku ve smyslu zhuovn i Srov. Koandrle, R., 2010, s. 243-244. ii Simplikios, In Arist. Phys. 27,2 = DK 59 A 41. iii DL I,13-14. iv Klement Alexandrijsk, Strom. I,63 = DK 59 A 7. v etios, Plac. II,4,6 = DK 59 A 65; IV,3,2 = DK 59 A 93; Simplikios, In Arist. De caelo 520,28 = DK 59 A 88; Aristotels, De caelo II,13,294b13 = DK 13 A 20. 46 a zeovn danho prvku, zde vzduchu.i Jakkoli Anaximens patrn vychzel z pvodnho Anaximandrova principu zmny v rmci povstalho svta, piel s odlinm konceptem. Od akcentu na bezmeznou pirozenost, protiklady, jejich vnitn spojitost a souasn vzjemn promny, poukzal na diferenciace veobklopujcho vzduchu, kter je ve prostupujc a oduevujc silou. Pestoe Aristotels petlumo mylenky Mlan svou vlastn optikou, piem nejspe naprosto zmn pvodn vznamy, meme si z jeho popis princip peci jen nco odnst. Lze pedpokldat, e Aristotels neakcentuje jednotliv konkrtn principy v podob prvk (kter se pitom objevuj v rmci nauky a u Empedoklea a jako konkrtn vkladov schma prody prv u Aristotela) svvoln, i kdy je klade do vlastnho konceptu, kter se s nkdejm mj. Akoli nememe bt konkrtn, lze se domnvat, e zmnn prvky skuten hrly ve vkladech Mlan svoji vznamnou roli, kter Aristotela vedla k tomu, aby na n upozornil. To pedstavuj ji Aristotelovy pokusy zasadit Anaximandrv princip do vlastn koncepce, kter jej jednou in z jednoho hlediska jednem, z jinho sms nebo jsou zmnny jeho bosk atributy, ani by pitom Aristotels mohl konkrtn ukzat na nkter z prvk. Poukazuj tak zrove k tomu, nakolik se s i Simplikios, In Arist. Phys. 149,32 = DK 13 A 5. 47 archaickm mylenm mjej. I tzv. stedn prvek, s nm je nkdy Anaximandros dvn do souvislosti, me bt spe ukzkou peripatetickho zpsobu kategorizace pedskratik. Insk zkoumn prody Aristotels ovem neuvd Mlany pouze v souvislosti se svm tmatem potku a principu ve smyslu ltkov piny, ale zmiuje jednotliv pedstavitele i v jinch souvislostech. Ty jsou tm vdy velmi konkrtn, nebo se tkaj pedevm typickch oblast inskho zkoumn, piem nejvraznji vystupuje sfra kosmologie. Thals je uvdn dvakrt ve spise O dui, kde Aristotels upozoruje na roli due jako vnitnho hybnho principu, piem uv typickou figuru spojenou s Mlany analogii s konkrtnm pkladem, zde magnetitem: Zd se, e i Thals, podle toto, co se z jeho mylenek pipomn, pokldal dui za cosi pohybujcho, kdy kal, e kmen [magnetovec] m dui, protoe hbe elezem.i i Aristotels, De an. I,2,405a19 = DK 11 A 22. 48 Diogens Laertios v pmm odkazu prv na Aristotela zprvu dopluje s tm, e kamenem ml bt magnetit a navc zmiuje i elektron (jantar), podobn jako jedna ze sbrek scholi.i iv bytosti dok pohybovat samy sebou, a a v tomto duchu je rdi odliujeme od neiv prody. Thals vak ukazuje, e ivot m ve skutenosti daleko ir projevy a psobnost. Obecnj vznam zsk cel mylenka jet na jinm mst, piem m i dal paralely: Nkte tvrd, e due je smena s vesmrem (s celkem svta); snad proto Thals myslel, e ve je pln boh.ii Athnsk host v Platnovch Zkonech pitom jet ped Aristotelem podobn k: A vechny hvzdy a msc, roky a msce a vechna ron obdob - jak jin vklad o nich podme neli tent, e kdy se jedna due nebo vce du ukzalo pinou toho veho, a ty jsou dobr vekerou dobrost, budeme je pokldat za bohy, a u d vechen svt, sdlce v tlech jako ivoci, a u jakmkoli zpsobem? Jest nkdo, kdo by toto uznval, a pece snesl tvrzen, e nen vechno plno boh?iii i DL I,24 = DK 11 A 1; Schol. Plat. Rem publ. 600a = DK 11 A 3. ii Aristotels, De an. I,5,411a7 = DK 11 A 22. iii Platn, Leg. X,899b. Pekl. F. Novotn. 49 Thals je tradic rovn asto len jako mudrc a ji Platn jej ad mezi sedm mudrc.i Vidli jsme, e Aristotels jej ad na potek filosofie, zatmco Diogens Laertios jej vnm spe jako pedchdce insk vtve filosofie.ii Aristotels pak ukazuje povahu Thaltova mylen, kter v sob nese jak znaky tradinho mudrctv, tak potek inskho zkoumn. V Etice Nkomachov pedstavuje nkdej rozdl mezi moudrost a rozumnost prv na pkladu Thalta a Anaxagory: Proto Anaxagoru, Thalta a jim podobn nazvaj sice moudrmi, nikoli vak rozumnmi, kdy vid, e neznaj vlastn prospch. kaj o nich, e sice znaj vci neobyejn, podivuhodn, obtn a daimonsk; avak neuiten, protoe nehledaj vci dobr pro lidi.iii Ukazuje pitom obecn nhled pokldajc zkoumn prody za neuiten a nepraktick pro poteby vednho ivota. Zrove vak zkoumn zhodnocuje v Politiceiv, kdy v pbhu o pedpovdi bohat sklizn oliv pedkld i konkrtn uitek, kter me pinst. Dodv, e me vst i Platn, Prot. 342e-343a. ii DL I,13. iii Aristotels, Eth. Nic. VI,7,1141b3 = DK 59 A 30. iv Aristotels, Pol. I,11,1259a6 = DK 11 A 10. 50 ke zbohatnut, kter vak nen jeho elem. Pbh pitom s odkazem na Hieronyma ze Rhodu zmn i Diogens Laertios.i Aristotels uvd Thalta v Politice jet jednou v problematickm kontextu zkonodrc jako Onomakrita a poslucha Lykrga a Zaleuka. Sm pitom upozoruje, e se jedn o daje, kter nezohleduj asovou posloupnost.ii K prodovdnm tmatm se opt vyslovuje ve spise O nebi, kde pibliuje ve uveden pojet vysvtlen stability Zem: Jin tvrd, e [Zem] spov na vod. Takov jsme toti pijali nejstar vklad, podle kterho pr Thals Mltsk tvrd, e [Zem] setrvv, nebo plave jako devo, nebo nco jinho takovho (nebo z tchto vc ze sv pirozenosti nic nesetrvv na vzduchu, ale na vod), take nen stejn vysvtlen ohledn Zem a vody, kter nese Zemi. Voda toti ze sv pirozenosti nesetrvv nahoe, ale spov na nem.iii Aristotels opt jasn ukazuje svoji zvislost na jinch textech a souasn zmnn zdvodnn stability Zem v zvru kritizuje, nebo by bylo nutn vysvtlit i co i DL I,26 = DK 11 A 1. ii Aristotels, Pol. 1274a28. iii Aristotels, De caelo II,13,294a28 = DK 11 A 14. 51 podpr samotnou vodu. Vidli jsme, e umstn Zem na vod uvd ve spojitosti s Thaltem t v Metafyzice, kdy jej dv do souvislosti s vodou jako principem. Je mon, e se za celou pedstavou skrvaj blzkovchodn kosmogonie nebo mytick role vody pipomenut prv v Metafyzice. Thals ale nemusel vc konkrtn eit, podobn jako ani pozdji Xenofans,i podle nho spodn hranice Zem sah do bezmezna.ii Ve stejnm spise Aristotels zmn naposledy rovn Anaximandra. in tak v zvru k pojednvanm koncepcm o stabilit Zem, piem jej ukazuje jako pedstavitele mylenky nehybnho umstn Zem ve stedu univerza z dvodu jej rovnovhy vi okol: Jsou vak tac, kte tvrd, e Zem setrvv v klidu dky rovnovze; jako ze starch myslitel Anaximandros. Nic, co je usazeno ve stedu a je stejn vzdlen od kraj se neme pohybovat spe nahoru, dol nebo do stran. Souasn je nemon, aby se to pohybovalo v protikladnch smrech, take nutn setrvv v klidu.iii Zmnn dvod pin celou adu obt. V prvn ad by mohl principiln platit pouze v ppad Zem jako i Achills, Isag. 4, p. 34,11 = DK 21 B 28. ii Srov. Kratochvl, Z., 2010, s. 199-200; KRS, 2004, s. 117-118. iii Aristotels, De caelo II,13,295b10 = DK 12 A 26. 52 koule umstn vprosted sfry. Pokud je vak sprvn pedstava Anaximandrova univerza jako soustednch kruh nebeskch tles kolem ploch Zem tvaru vlce ve stedu, s kruhy stlic nejble Zemi, nen argument platn. Pesto se domnvme, e je teba vzt Aristotela vn. Jak jsme jinde uvedli, dan argument me bt reminiscenc mon Anaximandrovy mapy univerza a odpovdat prv nrtu univerza z pdorysu. Navc je mon, e svoji roli hrlo i dodaten fyzikln vysvtlen, nebo lze pedpokldat, e Zem spov na vzduchu, kter vyploval ji za ranch fzch vzniku svta planouc sfru. V vahu lze ovem jist vzt i to, e samotn tvar Zem byl zanedbn a jednalo se pouze o koncepci v rmci umstn tlesa do soustednch prstenc hvzd (vytvejcch dohromady sfru).i Ve stejn souvislosti uvede Aristotels dve i Anaximena: Anaximens, Anaxagors a Dmokritos vak tvrd, e pinou toho, e Zem stoj, je jej plochost. Neraz si cestu vzduchem pod sebou, ale pikrv jej jako poklice, co ploch tlesa zjevn dlaj. Ta jsou toti vi vtru nehybn dky protitlaku. Tvrd, e takto to in i Zem svou plochost i Srov. Koandrle, R., 2010, s. 270-280. 53 vi vzduchu pod n. Vzduch nem dostaten msto, aby se pohnul, zstv dole a v klidu, jako voda v klepsyde.i Umstn Zem ve stedu univerza ji nhle nesta na vysvtlen jej stability. Jakoby se naopak vracel Thaltv motiv, kter je ale zhodnocen v jinm ivlovm kontextu. Plochost Zem je uvedena jako pina jej stability spolu s pedpokladem nehybnosti vzduchu, kter neme nikam uniknout. Zd se vak, e zprva je sten zmaten, nebo bychom spe pedpokldali, e vzduch, kter je bezmezn, slou jako opora prv dky tomuto svmu aspektu. Mon je vak prv vzduch vrazem hledan rovnovhy, nebo vechny jeho promny zavdvaj ke vzniku veho ostatnho. V kadm ppad, vichni Mlan tak Aristotelovi slou za vzory rznch zpsob vkladu nehybnho postaven Zem v univerzu. Jedn se tak o jedin aspekt, kdy je Aristotels vechny postupn uvede.ii Konen se me zdt pozoruhodn, e Anaximens je pouze jedinm z Mlan, kter je jmenovit uveden ve spisu Meteorologika, vzhledem k tomu, jak zsadn je v insk tradici zkoumn meteorologickch jev. Odhldneme-li od zprvy o pohybu Slunce kolem Zem, kdy je noc psobena vysokou severn st Zem,iii je zde i Aristotels, De caelo II,13,294b13 = DK 13 A 20. ii Srov. Kratochvl, Z., 2010, s. 284-285; KRS, 2004, s. 197-198. iii Aristotels, Meteor. II,1,354a27 = DK 13 A 14. 54 Anaximens explicitn uvdn a v souvislosti s vkladem zemtesen: Anaximens k, e kdy je zem promoena detm a vysuena, puk a pdem odlamovanch nvr se ots. Proto zemtesen nastvaj v dobch horka, nebo zase za velkch de, nebo v dobch horka, jak bylo eeno, vysuen zem puk a [naopak] pli vlhk zem se rozpad.i Aristotels pitom tvrd, e ped nm samotnm existovala pouze ti vysvtlen pin zemtesen: O zemtesen a pohybech zem je potom teba ci: pina, kter souvis s touto udlost je tohoto druhu: a dosud jsou ti vklady od t autor. Vyjadovali se Anaxagors z Klazomen a pedtm Anaximens z Mltu a pozdji Dmokritos z Abdr.ii Pesto se lze dvodn domnvat, e i Anaximandros nabdl sv vlastn vysvtlen, jak zaznamenv Ammianus Marcellinus: i Aristotels, Meteor. II,7,365b6 = DK 13 A 21. ii Aristotels, Meteor. II,7,365a14 = DK 68 A 7. 55 Anaximandros k, e v zemi, kter psobenm nesmrn suchosti tepla vysych, nebo zase po vlhku z de, se otevraj dosti velk trbiny, do nich seshora pronik prudk a siln vzduch. Skrze tyto trbiny hbe mocn vanut zem, kter se ots ve svch zkladech. A z tto piny dochz k zemtesen v dobch vypaovn, nebo psobenm nesmrnho rozlit nebeskch vod. A proto sta bsnci a theologov nazvali Neptuna [Poseidna], pna vlhk podstaty, Zemtasem [Ennosigain, Sisichthn].i Autenticitu zprvy me podporovat Cicero, kter zachovv jednu ze zprv, lcch dajn Anaximandrv pobyt ve Spart, podle n ml Mlan pedpovdt zemtesen, kter Spartu nsledn i postihlo: Fyzik Anaximandros upozornil Lakedaimnsk, aby opustili msto a spali ozbrojeni v krajin, protoe hroz zemtesen. Bylo to tehdy, kdy bylo cel msto znieno a kdy se z hory Tygetu odlomil vrcholek jako z lodi.ii Oba vklady zemtesen jsou zaloeny na podobnch pedpokladech vysuovn nebo naopak silnho zavlaen zem a odliuj se zejmna prv co do psoben vzduchu- i Ammianus Marcellinus, Hist. XVII,7,12 = DK 12 A 28. ii Cicero, De div. I,50,112 = DK 12 A 5a. 56 vanut. Vzhledem k roli vzduchu u Anaximandrovy verze by se dokonce mohlo zdt, e by mla spe odpovdat Anaximenovi. Ji k Ciceronov zmnce se lze pesto domnvat, e Aristotels Anaximandrv vklad skuten pehldl. Zvr Jak jsme uvedli na zatku studie, akoli jsou Aristotelova dla jist protkna odkazy na Mlany i na jinch mstech, zamili jsme se vhradn na pase, v nich se jmna jednotlivch Mlan pmo objevuj. Vidli jsme, e znm problm otzky po potku (), tradin spojovan s pedskratovskmi mysliteli, meme spe pokldat pouze za upozornn na vznamnou roli toho kterho prvku v mylen uvedench myslitel, ani bychom vak dostaten znali pvodn smysl a kontext. Zjevn je to prv u Anaximandra, jeho princip je Aristotelem rzn zachycovn a v rmci peripatetickho pojet, kdy jako mohl bt formulovn nsledn a Theofrastem. Souasn lze konstatovat, e Aristotelovy zmnky ve svm hrnu v zsad odpovdaj celkovmu dojmu z mltskho mylen, kter zskvme na zklad doxografie (by sama vychz prv z peripatetik). Vedle problmu potku zde dominuj pedevm 57 kosmologick tmata, akoli nejsou de facto zastoupena meteorologick pozorovn, tolik typick pro insk mylen. Aristotels tak ve svch dlech v zkladnch rysech zachovv typick obraz inskho zkoumn, jak jej znme. Zkoumn, kter spovalo pedevm v prolnajcch se oblastech meteorologie, astronomie a geomet 58 Seznam zkratek citovanch dl DK - Diels, H., Kranz, W., 2004/2005, Die Fragmente der Vorsokratiker. Griechisch und Deutsch, I-III, Zrich. KRS - Kirk, G. S., Raven, J. E., Schofield, M., 2004, Pedskratovt filosofov. Kritick djiny s vybranmi texty, pekl. F. Karfk, P. Kolev, T. Vtek, Praha. etios Plac. Placita philosophorum Achills Isag. Isagoge in Arati Phaenomena Ammianus Marcellinus Hist. Historiae Aristotels De an. De anima Eth. Nic. Ethica Nicomachea Met. - Metaphysica Meteor. Meteorologica Phys. Physica Pol. Politica Pseudo-Aristotels MXG De Melisso, Xenophane, Gorgia 59 Cicero De div. De divinatione Diogens Laertios DL Diogenis Laertii Vitae philosophorum Klement Alexandrijsk Strom. Stromata Platn Leg. Leges Prot. Protagoras Resp. Respublica Pltarchos De prim. frig. De primo frigido Scholia Schol. Plat. Rem publ. Scholia in Platonis Rem publicam Simplikios In Arist. De caelo In Aristotelis De caelo commentaria In Arist. Phys. In Aristotelis Physicorum libros commentaria Seznam pouit literatury Prameny 60 Diels, H., Kranz, W., 2004/2005, Die Fragmente der Vorsokratiker. Griechisch und Deutsch, I-III, Zrich. esk peklady pramen Nen-li uvedeno jinak, peklady antickch autor podil na zklad starch peklad V. Hladk a kol. Aristotels, 1996, Fyzika, pekl. A. K, Praha. Platn, 1997, Zkony, pekl. F. Novotn, Praha. Sekundrn literatura Barnes, J., 1982, The Presocratic Philosophers, London. Bohek, K., 2004, Pro Gorgis mluv. vod do filosofie nebyt, Praha. Gottschalk, H. B., 1965, Anaximanders Apeiron, Phronesis 10, s. 3753. Graham, D. W., 2006, Explaining the Cosmos. The Ionian Tradition of Scientific Philosophy, Princeton. Guthrie, W. K. C., 1985, A History of Greek Philosophy, I, The Earlier Presocratics and the Pythagoreans, Cambridge. Hobza, P., jr., 2004, Aristotels a Theofrastos jako tvrci mltsk filosofie, Filosofick asopis 6, s. 889924. 61 Cherniss, H. F., 1971, Aristotles Criticism of Presocratic Philosophy, New York. Kirk, G. S., Raven, J. E., Schofield, M., 2004, Pedskratovt filosofov. Kritick djiny s vybranmi texty, pekl. F. Karfk, P. Kolev, T. Vtek, Praha. Koandrle, R., 2010, Anaximandros z Mltu, erven Kostelec. Koandrle, R., Pro Aristotels neuvd Anaximandra z Mltu v I. knize Metafyziky? Zaslno do Acta FF ZU. Kratochvl, Z., 2010, Mezi moem a nebem, Odkaz insk archaick vnmavosti, erven Kostelec. McDiarmid, J. B., 1953, Theophrastus on the Presocratic Causes, Harvard Studies in Classical Philology 61, s. 85156. 62 63 Aristotelova numerick kategorizace pedchdc: Zdroje a dsledky Pavel Hobza I kdy je Aristotels pedevm systematickm filosofem, pesto dleitou st jeho mylen pedstavuje studium jeho pedchdc. Pitom se ovem jak znmo nejedn o historickou i historicky vrnou interpretaci (v tom smyslu, jak se na zklad nejrznjch hermeneutickch kritri a pstup sname my dnes dosahovat historick vrnosti i pravdy). Aristotels sv pedchdce chpal jako partnery aktuln filosofick diskuse, jejich mylen je mon, ba nutn neustle podrobovat kritick reflexi, a nikoli jako jaksi antikvrn poklady minulosti, k nim by bylo nejen nezdvoil, ale pedevm nevdeck i nefilosofick pistupovat jinak ne s uctivou otzkou, jak sv mylenky vlastn mysleli, respektive jak je jim teba rozumt v dobovm intelektulnm a kulturnm kontextu. Jinmi slovy, nzory pedchdc slouily Aristotelovi jako neustle iv a aktuln inspirace jeho mylen. Protoe rizika Aristotelova interpretanho pstupu jsou zjevn a rovn i dostaten zdokumentovan,