+ All Categories
Home > Documents > Přednáška 11 -  · Proces vzniku chaosu při narušení integrabilního systému je...

Přednáška 11 -  · Proces vzniku chaosu při narušení integrabilního systému je...

Date post: 27-Feb-2019
Category:
Upload: ngothuan
View: 218 times
Download: 0 times
Share this document with a friend
38
Přednáška 11 Od chaosu ke komplexitě všechnofyzikaPavel Cejnar Ústav částicové a jaderné fyziky MFF UK Fyzika jako dobrodružství poznání MFF UK v Praze, letsemestr 2015
Transcript

Přednáška 11

Od chaosu ke

komplexitě

– „všechnofyzika“

Pavel Cejnar Ústav částicové a jaderné fyziky MFF UK

Fyzika jako dobrodružství poznání MFF UK v Praze, letní semestr 2015

0divrot

divrot

Bjt

DH

Dt

BE

Fyzika 1. druhu: „kódování“

Maxwellovy

rovnice

Fyzika 2. druhu: „dekódování“

Henri Poincaré (1854-1912)

)(3||

)(

ij ij

ijj

irr

rrmGr

}3,2,1{, ji

problém 3 těles

1) Klasický chaos

2) Komplexita

3) Kvantový chaos-nechaos

Hamiltonovy rovnice

vyjadřují tok po nadploše E=const ve

fázovém prostoru (pro f =2 nadplocha 3D).

2/ mlp

q

qpHp

p

qpHq

),(),(

f=2 f=1

Učebnice klasické mechaniky si všímají především tzv.

integrabilních systémů (např. matematické kyvadlo,

harmonický oscilátor nebo Keplerův systém), ale

naprostá většina skutečných systémů integrabilní není!

Integrabilita: Systém s f stupni volnosti má f

integrálů pohybu I1, I2… If v „involuci“: { Ii , Ij } = 0.

Trajektorie int.systému ve fáz.prostoru leží na

nadplochách topologicky ekvivalentních torům

Pro f =1 jsou všechny

systémy integrabilní

„tory = kružnice“

Pro f =2 integrabilita vyžaduje

existenci dodatečného

integrálu pohybu

(Ne)integrabilní systémy

t

Hamiltonovy rovnice

vyjadřují tok po nadploše E=const ve

fázovém prostoru (pro f =2 nadplocha 3D).

q

qpHp

p

qpHq

),(),(Hamiltonovy rovnice zachovávají

objem buňky fázového prostoru

– představují tok „nestlačitelné

kapaliny“. Tvar buňky fázového

prostoru se ale může stávat velmi

komplikovaným => možnost chaotických řešení

vykazujících exponenciální citlivost k počátečním

podmínkám…

„efekt motýlího křídla“

= exponenciální vzdalování některých trajektorií

t t

(Ne)integrabilní systémy Učebnice klasické mechaniky si všímají především tzv.

integrabilních systémů (např. matematické kyvadlo,

harmonický oscilátor nebo Keplerův systém), ale

naprostá většina skutečných systémů integrabilní není!

Problém 3 těles

P. Hut, J.N. Bahcall, Astrophys. J. 268, 319 (1983)

Existence chaotických řešení znamená faktický

pád klasického determinismu zformulovaného

v roce 1814 Laplacem…

Příklad chaotického

rozptylu 3 těles:

Pierre-Simon

Laplace (1749–1827)

Intelekt, jenž by v jistém okamžiku znal všechny síly, které uvedly přírodu do pohybu, a polohy všech věcí, z nichž se příroda skládá, … by v jediné formuli obsáhl pohyby největ-ších těles vesmíru i pohyby těch nejmenších atomů; pro takový intelekt by nic nebylo nejisté a před jeho očima by se zpřítomňo- vala budoucnost stejně jako minulost …

Henri Poincaré (1854-1912)

V roce 1885 vyhlašuje švédský & norský král Oscar II.

u příležitosti svých 60. narozenin vědeckou soutěž

(ceny: zlatá medaile a 2500 zlatých korun) s cílem nalezení

obecného analytického řešení (ve formě konvergující řady)

dynamiky systému mnoha těles v nebeské mechanice. V roce1888 se do soutěže přihlašuje Henri Poincaré (34 let) prací

nazvanou „O problému tří těles a rovnicích dynamiky“. Komise

soutěže (Karl Weierstrass, Charles Hermite, Gösta Mittag-Leffler) jej vyhlašuje

vítězem (i když plné řešení zadaného problému nepředložil). Když má být jeho 160 stránková

práce publikována, editor upozorňuje na určité nejasnosti.

Po dlouhém mlčení nachází Poincaré fatální chybu. Stahuje

mezitím již vytištěné vydání práce a v roce 1890 publikuje

novou práci v rozsahu 270 stránek na vlastní náklady >2500 korun

(také zlatá medaile mu byla později ukradena). Její výsledky odhalují do

té doby převážně skrytou bohatost a složitost řešení dynamic-

kých rovnic klasické mechaniky a ukazují jejich nestabilitu.

Nová práce pokládá

základy pozdějšího

studia chaosu

a komplexity ve

fyzice i mimo ni…

Problém 3 těles – z historie

Henri Poincaré (1854-1912)

Problém 3 těles – zjednodušení

Redukovaný problém 3 těles:

0,0 321 mmm & )0,,(),,( yxzyx

Vyřeším pohyb těles 1+2 (rotace kolem těžiště) a hledám pohyb

tělesa 3 v rotující soustavě v gravitačním poli těles 1+2 tj. se započtením

odstředivé &

Coriolisovy síly

Vhodnou volbou jednotek lze dosáhnout:

a za předpokladu kruhového pohybu

1+2 nabývají dynamické rovnice tvaru:

, kde:

11 @1 xm

Ux

Uy

y

x

y

x

2

2

2222

22

)1()(

1

2 yxyx

yxU

Existuje 1 integrál pohybu (Jacobiho

energie):

1@ 22 xm&

),()( 22

21 yxUyxE

Odvození: viz např. J.D.M.James @ http://www.math.rutgers.edu/~jmireles/celestMech.html

=> problém se 2 stupni volnosti

L1

L4

m1 m2

L1, L2, L3, L4, L5 – Lagrangeovy body (nestabilní rovnováha tělesa 3)

3

2

4.0

2

1

m

m

© R.Moeckel

L5

L3 L2

Země-Měsíc: μ=0.01215

Problém 3 těles – vizualizace

Všechny trajektorie leží na 3D

nadploše E=const ve 4D

fázovém prostoru

xx

0y

• Pokud by existoval 2. integrál

pohybu, body patřící stejným

trajektoriím by v rovině řezu

ležely na křivkách – průsečících

řezu s tory (integrabilní systém)

• Každý bod řezu protíná právě

1 trajektorie (díky zachování E)

• Pokud 2. integrál pohybu

neexistuje, může řez vypadat

třeba i takto:

Poincarého mapa: Poincaré vynalezl způsob vizualizace

dynamiky obecného systému pomocí zobrazení opakovaných

průchodů trajektorií řezem fázového prostoru („strobo-

skopické zobrazení“, „návratová mapa“). Pro konzervativní

(E=const) systém se 2 stupni volnosti je mapa 2-rozměrná…

x

x rovina

řezu:

y=0

© Pavel Stránský

směr

průchodu

Problém 3 těles – vizualizace

1

59.1 LEEZemě - Měsíc

μ=0.01215

Vznik chaosu

Vladimir

Arnold (1937-2010)

George

Birkhoff (1884-1944)

Jürgen

Moser (1928-1999)

Andrej

Kolmogorov (1903-1987)

Proces vzniku chaosu při narušení integrabilního systému je

fascinující a na jeho pochopení pracují generace matematiků

je úchvatný !

kanonická poruchová teorie, KAM teorie…

stabilita diferenciálních rovnic…

disipativní systémy, atraktory…

proudění, turbulence…

symbolická dynamika, diskrétní mapy…

ergodická teorie…

Vznik chaosu

1) Kolmogorov-Arnold-Moserův (KAM)

teorém (1954,63,62): racionální tory umírají

nejdřív, silně iracionální tory přežívají nejdéle

2D:

1

2,2,1, 212

22

1 const

mm

mm

m

>0

podmínka pro přežití toru

(konstanta je úměrná síle poruchy)

1)

2

1

m

m

horní mez

2

2 ||

1

mdolní

mez

2

2 ||

1

m

|| 2m

Aproximace

iracionálního čísla

racionálním zlomkem

Proces vzniku chaosu při narušení integrabilního systému je

fascinující a na jeho pochopení pracují generace matematiků

...618.11

11

2

51

1

11

11

1

… zlatý řez má nejpomaleji

konvergující řadu – tory s tímto

(nebo obdobným) poměrem

frekvencí přežijí nejdéle…

poměr frekvencí

podél obou kružnic toru

je úchvatný !

1

2

Vznik chaosu

1) Kolmogorov-Arnold-Moserův (KAM)

teorém (1954,63,62): racionální tory umírají

nejdřív, silně iracionální tory přežívají nejdéle

2D:

1

2,2,1, 212

22

1 const

mm

mm

m

>0

2) Poincaré-Birkhoffův teorém (1912,35):

zánikem toru vzniká 2n periodických orbit, n

z nich je stabilních, n nestabilních

1) 2)

Proces vzniku chaosu při narušení integrabilního systému je

fascinující a na jeho pochopení pracují generace matematiků

P. Cejnar, P. Stránský, AIP Conf.Proc.1575(2014)23

Simulace M. Macek (ilustrativní příklad)

je úchvatný !

Vznik chaosu

1) Kolmogorov-Arnold-Moserův (KAM)

teorém (1954,63,62): racionální tory umírají

nejdřív, silně iracionální tory přežívají nejdéle

2D:

1

2,2,1, 212

22

1 const

mm

mm

m

>0

2) Poincaré-Birkhoffův teorém (1912,35):

zánikem toru vzniká 2n periodických orbit, n

z nich je stabilních, n nestabilních

1) 2) 3)

3) „Heteroklinická změť“

(1890): stabilní a nestabil-

ní nadplochy kolem ne-

stabilní orbity vytvářejí

komplikovaný propletenec

Proces vzniku chaosu při narušení integrabilního systému je

fascinující a na jeho pochopení pracují generace matematiků

„Člověk je ohromen složitostí tohoto obrázku,

který se zde ani neodvažuji nakreslit…“

A. Chenciner: Seminaire Poincaré XVI(2012)45

Simulace C.Simó (ilustrativní příklad)

Modelování chaosu Geometrický model atomového jádra (schematický popis jaderných vibrací)

222

0

2322

22

21

)()3()( yxCxyxByxA

ppH yxM

Hénon-Heilesův model (schematický popis pohybu hvězd kolem centra galaxie)

0

E=23

A=–0.84, B,C,M=1

E=1.42

E=24.4

A=–2.6, B,C,M=1

x

x

Potenciál pro A=–0.84, B,C,M=1

x

yPoincarého mapy

pro řez y=0

Vysoká variabilita chování při změnách parametrů

a energie:

Geometrický model atomového jádra (schematický popis jaderných vibrací)

222

0

2322

22

21

)()3()( yxCxyxByxA

ppH yxM

Hénon-Heilesův model (schematický popis pohybu hvězd kolem centra galaxie)

0

E=23

A=–0.84, B,C,M=1

E=1.42

E=24.4

A=–2.6, B,C,M=1

x

yPotenciál pro A=–0.84, B,C,M=1

P h y s i c a

Magia Maxima

Modelování chaosu

B=

integrabilní

limita

Geometrický model atomového jádra (schematický popis jaderných vibrací)

222

0

2322

22

21

)()3()( yxCxyxByxA

ppH yxM

Hénon-Heilesův model (schematický popis pohybu hvězd kolem centra galaxie)

0

A=–1, C,M=1

E=0 (energie lokálního maxima pro x,y=0)

částečná

regularita

)(

)()(

tot

reg

regE

EEf

]1,0[

celkový (2f -1)-dim.objem nadplochy E

objem regulární části nadplochy E

x

x0y

P. Stránský, M. Kurian, P. Cejnar, Phys. Rev. C 74 (2006) 014306 P. Cejnar, P. Stránský, Phys. Rev. Lett. 93 (2004) 102502

© Pavel Stránský

Modelování chaosu

),(),()(

1)(),(

1lim )(

totprostorfázovýčas

0

qpOqpHEqdpdE

OOtqtpOdtT

T

T

Pro plně chaotické systémy

platí ergodická teorie:

Každá trajektorie po dostatečně dlouhém čase projde

libovolně blízkým okolím všech bodů na dané energetické

nadploše fázového prostoru

všechny trajektorie jsou v podstatě

ekvivalentní

fyzikální veličiny sice podléhají

nepředvídatelným fluktuacím,

ale jejich střední hodnoty se

dají dobře odhadnout integrací

veličiny po energetické nadploše

statistická předvídatelnost

Vláda chaosu

celkový (2f -1)-dimenzionální objem

energetické nadplochy

G. Birkhoff 1931

J. von Neumann 1932

není tak hrozná

1) Klasický chaos

2) Komplexita

3) Kvantový chaos-nechaos

Mandelbrotova

množina

Fraktály

„Fraktální dimenze“ D

Geometrické útvary, jejichž struktura je stejně

složitá při každé volbě škály…

DLXN

CDNLX lnln

Předpoklad

pro L → 0

počet □ obsahujících objekt

LXln

Nln

počet □ podél jedné strany objektu

Pokrytí objektu d-dim mřížkou o straně L

D

d LL

relin.rozmobjem

L

X

…hodnoty c , pro něž je

komplexní posloupnost

zn+1=(zn)2+c omezená

–1 +1

–i

+i

Re c

Im c

Z historie:

1940s: Stanislaw Ulam, John von Neumann:

návrh a analýza prvních celulárních automatů

1970: John Conway: model „The Game of Life“

1987: Per Bak, Chao Tang, Kurt Wiesenfeld:

„semenný“ článek „Self-Organized Criticality“

2002: Stephen Wolfram: kniha „A New Kind of Science“

Celulární automaty C.a. = pravidelný systém buněk (obvykle

2D mříž), z nichž každá může nabývat

diskrétní množiny stavů, např. {■,□}.

C.a. se vyvíjí podle jistých lokálních

pravidel v diskrétním čase t = 0,1,2,3…

Navzdory jednoduchosti svých pravidel

c.a. vytvářejí velmi složité struktury…

„Sandpile“ modely popisují procesy

podobné sesouvání hromádek písku:

Bij …počet zrnek v buňce (i,j)

…rozdíl vůči sousedním buňkám

periodická struktura

(„gun“) generovaná

v modelu „Game of Life” http://en.wikipedia.org/wiki/Conway%27s_Game_of_Life

kl

klijij BBB41

Dynamika: pokud ΔBij ≥ Bc (kritická hodnota)

pak proveď: c5

1c5

4 , BBBBBB klklijij sousední buňky

© C.Rocchini (Wikipedia)

původní buňka

Celulární automaty

lavina #1628: vybrané momentky

„Sandpile“ modely – viz např. M.J. Aschwanden,

Astronomy & Astrophysics 539 (2012); arXiv:1112.4859

počátek laviny

Nafitovaná fraktální dimenze:

(teoretická předpověď: D = 3/2) 17.043.1 D

Rovnoměrné „přihazování“ zrnek do náhodných

buněk. Při překročení kritického „gradientu“

rozdělení zrnek dochází ke kaskádovitému

přerozdělování. Vzniklé laviny vykazují škálovou

invarianci a vznikají při nich fraktální útvary ! Time t=26 Time t=118 Time t=132

Celulární automaty Škálová invariance v akci: celulární automat se samovolně vyvine do

stavu, kdy jakkoli malý podnět může způsobit lavinu libovolné velikosti.

Pravděpodobnosti výskytu lavin o rozloze S a s dobou trvání T je určena

mocninnými závislostmi: SSSP

)( TTtP

)(

1S 57.1T

“self-organized

criticality”

(samosezorganizovavší

kritikalita )

Per Bak, Chao Tang, Kurt Wiesenfeld,

Phys. Rev. A 38, 364 (1988)

zemětřesení

kritický Isingův model

R.V. Solé: Phase Transitions (2011)

D.L. Turcotte, Rep. Prog. Phys. 62 (1999) 1377 Slope ≈ -2.0

S T

P P

s

lesní požáry USA

S (km2)

Škálová invariance

Wienerův proces (ideální Brownův pohyb)

zdroj: Wikipedia

• Sesuvy půdy, laviny…

• Sluneční erupce…

• Evoluce & extinkce druhů…

• Války, nehody, katastrofy…

• Burzovní obchody…

• Difuze, turbulence…

• Srdeční, mozková aktivita…

• Lingvistika, DNA…

• ………

Benfordův zákon Škálově invariantní rozdělení hodnot x

nějaké sledované veličiny vede k nerovnoměrnému

rozdělení zastoupení první platné cifry:

Že se tímto zákonem řídí mnoho

odlišných souborů čísel si všiml

astronom S. Newcomb v r.1881.

V r.1938 fyzik Frank Benford

jeho platnost ověřil na 20 229

souborech čísel (délky 335 řek,

velikost 3259 amer.obcí, hodnoty

104 fyzikálních konstant, 1800

molekulárních vah, 5000 položek matematické příručky, 308 čísel

z Reader's Digest, adresy 342 osob v American Men of Science…..)

xxP

1)(

xxx dddP 1010 log)1(log)(

Nezávislost na škále (byť jen v konečném rozsahu

hodnot ) vykazuje řada reálných jevů!

Namátkou:

zdroj: Wikipedia

zemětřesení

kritický Isingův model

D.L. Turcotte, Rep. Prog. Phys. 62 (1999) 1377 Slope ≈ -2.0

s

lesní požáry USA

S (km2)

R.V. Solé: Phase Transitions (2011)

Logistické mapy

Pierre François

Verhulst (1804–49)

Schematický model pro vývoj populace inspirovaný Verhulstovou

rovnicí z roku 1838. Relativní populace n. generace:

populace (n+1).generace: ]1,0[/ max NNxn

parametr, jenž zásadním způsobem ovlivňuje evoluci

1nx

nx

zdroj: Wikipedia zdroj: WolframMathWorld

1nx

nx

r =3.741

x0=0.00079

]4,0[r pro r > 4 posloupnost xn

opouští povolený interval )1()(1 nnnn xxrxfx

Logistické mapy

2.3r

8.3r

5.3r

2r

a

a

b

b

c

c d r

x

n n

n

n

x

x

x

d

Atraktor: množina hodnot xn, do nichž se systém vyvíjí při n→∞ z libovolné

poč. hodnoty x0 (tyto hodnoty se pro velká n budou opakovat v periodických cyklech)

Základy modelu - viz např.: http://student.ulb.ac.be/~dgonze/TEACHING/logistic.pdf

r∞=3.56995…

→ perioda=∞

02996692016091.4lim1

1

nn

nn

n rr

rr

Feigenbaumova

konstanta

ostrovy regularity

soběpodobné

struktury

r0=1 → atraktor ≠0

r1=3

→ perioda=2

r2=3.44949…

→ perioda=4

r3=3.54409... → perioda=8

Fraktální dimenze

atraktoru v bodě

r∞ je D = 0.538…

)1()(1 nnnn xxrxfx x*

Bernoulliova mapa

)1(mod21 nn xx

0001001110010110110011101.0

0001101110010110110011101.0

0

0

x

x

4

)4(

3

)3(

2

)2(

1

)1(

0

)4()3()2()1(

22222

0.0 nnnn

nnnnn

bbbbbbbbx

4

)5(

3

)4(

2

)3(

1

)2(

0

)5()4()3()2(

122222

0.0

)4(1

)3(1

)2(1

)1(1

)4(1

)3(1

)2(1

)1(1

nnnn

nnnn

b

n

b

n

b

n

b

n

b

n

b

n

b

n

b

nn

bbbbbbbbx

V binárním zápisu je tato transformace vyjádřena jako

ciferný posun (doleva o jedno místo):

Lineární kongruenční

1. cifra lokalizuje bod v levé/pravé ½ intervalu [0,1]

2. cifra ……………………………………… daného ½-intervalu

3. cifra ……………………………………… daného ¼-intervalu ...

pravá1

levá0)(k

nb

Bernoulliova transformace generuje chaotické „trajektorie“! Např. sekvence vycházející z těchto počátečních

bodů jsou ve 24. kroku v opačných ½-intervalech:

0 1 ½ ¼ ¾

rovnice:

½

½

Algoritmická komplexita Složitost K(Bn) binární sekvence délky n je rovna minimální bitové

délce počítačového programu schopného tuto sekvenci vygenerovat…

nn

iib B1

Pro „jednoduché“ sekvence: např. for i=1 to n print 1 nK nn

2log)( B

Složitost nekonečné sekvence:

n

KK

n

n

)(lim)(

BB

Pro „složité“ sekvence: výčet elementů: print { b1, b2,……, bn }

0 jednoduché

≠0 složité sekvence

Pozn.: teorie algoritmické složitosti – viz A. Kolmogorov, G. Chaitin, R. Solomonov (1970s);

fyzikální důsledky – J. Ford (& G.Mantica), Physics Today 1983, p.40 & Am. J. Phys. 60 (1992) 1086

Bernoulliova mapa generuje maximálně složité sekvence

Klasická mechanika generuje maximálně složité sekvence

#i0

#ik

Maximálně složité sekvence jsou z praktického hlediska zcela „náhodné“!

nK nn )(B

Rozdělení fázového prostoru na očíslované

buňky. Sledujeme sekvenci buněk

#i0,#i1,…, #ik ,… kterými prochází

trajektorie z definovaného

počátečního bodu…

Dim = 6N

fázový prostor

t

1) Klasický chaos

2) Komplexita

3) Kvantový chaos-nechaos

)0(ˆ

e)0(ˆ

e

)()()(

tHtH ii

ttt )0(

)0(

)0(

Kvantová evoluce je unitární!

původní stavový vektor

porucha (infinitesimální

koeficient δ )

nový

stavový

vektor

)0(ˆ

e)( tH

ti

Vývoj stavového vektoru je lineární

a zachovává skalární součiny:

Změna počáteční podmínky: vývoj nového vektoru:

)()()()( tttt Rozdíl řešení:

)()( ttd

Dim ~ exp N

Kvantová mechanika je „algoritmicky jednoduchá“ (sic ) !!!

Hilbertův prostor

Aproximace stavového vektoru v čase 0

na dané úrovni přesnosti umožňuje

predikce pro libovolné časy t na

stejné úrovni přesnosti !

Vzdálenost

řešení

t

t

tt

tt

tt

0)()(

1)()(

1)()(

se nemění!

Kvantově-klasická korespondence

t

t

Dim = 6N

fázový prostor

klasická limita

ħ → 0

S linearitou kvantové evoluce (bez měření) ožívá myšlenka Laplaceova

démona. Predikce pro libovolné časy lze provést na kvantové úrovni

a pak přejít na klasickou úroveň

pomocí klasické limity QM

kvantování systému a evoluce

pro zvolený semiklasický

počáteční stav (např. vlnový

balík)

Dim ~ exp N

Hilbertův prostor To má ale

háček …

Kvantově-klasická korespondence

t

t

Dim = 6N

fázový prostor

klasická limita

ħ → 0

Korespondence mezi klasickou a kvantovou mechanikou (pro semiklasické

počáteční stavy) na velmi dlouhé časové škále zaniká …

Dim ~ exp N

Hilbertův prostor

Ehrenfestův čas

Heisenbergův čas

Ltt lnchaosE

Et

H

kvantová „buňka“

N3… kvantové fluktuace

ničí jemná vlákna ve

fázovém prostoru

– nastupuje kvantový

režim …

Q E

Interakce systému s prostředím zpravidla nástup kvantového režimu oddaluje

(tím víc, čím větší je prostředí) …

… ale vesmír jako celek (je-li to izolovaný kvantový systém)

by měl být nechaotický !

regulární biliár

E

Es

nE

1nE

2nE

3nE

En

erg

ie

chaotický biliár

Regularita/chaoticita klasické dynamiky má zásadní vliv na

vzájemné korelace mezi hladinami kvantových spekter…

Např. rozdělení

normalizovaných

vzdáleností mezi

sousedními

hladinami

There is no quantum chaos in the sense of exponential sensitivity to initial conditions, but there are several novel quantum phenomena which reflect the presence of classical chaos. The study of these phenomena is quantum chaology.

Michael Berry

(*1941)

T-symetrický případ

Fenomén „odpuzování hladin“

v chaotických systémech

„Kvantový chaos“

2

4e)(2

sssP

ssP e)(

střední energ.vzdálenost v dané oblasti spektra

Poissonovo rozdělení Wignerovo rozdělení

absence

korelací mezi

hladinami silné korelace

mezi hladinami

A.Bäcker (2007)

regulární biliár

E

Es

nE

1nE

2nE

3nE

En

erg

ie

chaotický biliár

A.Bäcker (2007)

Regularita/chaoticita klasické dynamiky má zásadní vliv na

vzájemné korelace mezi hladinami kvantových spekter…

There is no quantum chaos in the sense of exponential sensitivity to initial conditions, but there are several novel quantum phenomena which reflect the presence of classical chaos. The study of these phenomena is quantum chaology.

Michael Berry

(*1941)

T-symetrický případ

Fenomén „odpuzování hladin“

v chaotických systémech

„Kvantový chaos“

2

4e)(2

sssP

ssP e)(

absence

korelací mezi

hladinami silné korelace

mezi hladinami

střední energ.vzdálenost v dané oblasti spektra

Poissonovo rozdělení Wignerovo rozdělení

24

2 e)( 232 sssP

Např. rozdělení

normalizovaných

vzdáleností mezi

sousedními

hladinami

Niels Bohr (1936)

Eugene Wigner (1955)

Oriol Bohigas et al. (1982)

Vzdálenost

jaderných rezonancí (1726 experimentálních

hodnot)

energie

po absorpci

neutronu

„Kvantový chaos“ Korelace ve spektrech chaotických systémů mají univerzální charakter

a jsou popsány teorií náhodných matic

156Gd

Spektrum

atomového

jádra

Atom H v silném

mg.poli (num.

výpočet)

Wintgen, Friedrich (1987)

Ellegaard et al. (1996)

Elastomechanické

módy nepravidelného

krystalu Si (experiment)

Neutrální atomy

Hf, Ta, W, Re, Os, Ir

(exp.data)

Rosenzweig, Porter (1960)

dá se aplikovat v různých

fyzikálních systémech

Wigner

Šeba et al. (2000)

Vzdálenost autobusů

MHD (v Mexiku)

Puebla

Cuernavaca

„Kvantový chaos“ Korelace ve spektrech chaotických systémů mají univerzální charakter

a jsou popsány teorií náhodných matic přesah do mnoha oblastí

daleko mimo fyziku

Šeba (2003)

Vzdálenost vlastních hodnot

autokorelačních matic

EEG signálu

Vzdál. vl.hodnot korel.

matic pro různé meteo-

rologické veličiny

Santhanam et al. (2002)

Vzdál. vl.hodnot korel.matic

pro fluktuace

cen akcií

Plerou et al. (2002)

Potestio et al. (2009)

Vzdál.vl.hod.korel.matic

pro posunutí molekul

v proteinech

Vesmír možná není chaotický…

… ale i tak je krásný !

http://www.holoong.com/

???

Četba:

• Linda E. Reichl: The Transition to Chaos: Conservative Classical

Systems and Quantum Manifestations (Springer, 2004)

• A. Lesne, M. Leguës: Scale Invariance: From Phase Transitions to

Turbulence (Springer 2012)

kvantový svět klasický svět


Recommended