UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD
Ústav ošetřovatelství
Michaela Zůbková
Preventivní programy HIV/AIDS
Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr. Renata Hrubá
Olomouc 2017
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené
bibliografické a elektronické zdroje.
Olomouc 28. dubna 2017
-------------------------------
podpis
Poděkování
Děkuji vážené Mgr. Renatě Hrubé za odborné vedení, vstřícnost, cenné rady
a připomínky při zpracování bakalářské práce.
ANOTACE
Typ závěrečné práce: Bakalářská práce
Téma práce: Preventivní programy HIV/AIDS
Název práce: Preventivní programy HIV/AIDS
Název práce v AJ: HIV/AIDS prevention programs
Datum zadání: 2017-01-31
Datum odevzdání: 2017-04-28
Vysoká škola, fakulta, ústav: Univerzita Palackého v Olomouci
Fakulta zdravotnických věd
Ústav ošetřovatelství
Autor práce: Zůbková Michaela
Vedoucí práce: Mgr. Renata Hrubá
Oponent práce:
Abstrakt v ČJ: Bakalářská práce je zaměřena na preventivní programy v boji proti
HIV/AIDS na území České republiky a v zemích subsaharské Afriky. Pojednává o zapojení
všeobecných sester do preventivních programů. Ze získaných informací vyplývá, že
nejdůležitější rolí v zabránění šíření HIV/AIDS je stále prevence, neboť doposud nebyla
objevena žádná účinná léčba, která by infekci HIV zcela vyléčila. Všeobecné sestry i ostatní
zdravotničtí pracovníci se hojně zapojují do preventivních programů, ovšem počty HIV
infikovaných osob neustále narůstají. Informace byly čerpány z elektronických databází
BMČ, EBSCO, ProQuest, odborných českých periodik, monografií a webových stránek
týkajících se HIV/AIDS problematiky.
Abstrakt v AJ: The bachelor thesis is focused on HIV/AIDS prevention programs in Czech
Republic and in Sub-Saharan Africa countries. Thesis describes roles of general nurses in
those prevention programs. According to the researches prevention still the most important
thing in term of avoiding of HIV/AIDS expanding as there is no invented successful HIV
treatment so far. There is increasing amount of infected person even though that general
nurses and other health care professionals take important part in prevention programs.
Information were taken from electronic databases BMČ, EBSCO, ProQuest, Czech
professional periodical, monographs and web pages contain details about HIV/AIDS.
Klíčová slova v ČJ: HIV, AIDS, prevence, preventivní programy, preventivní strategie,
preventivní kampaně, všeobecná sestra, role sestry, Afrika, Česká republika
Klíčová slova v AJ: HIV, AIDS, prevention, prevention programs, prevention strategies,
prevention campaigns, nurse, role of nurse, Africa, Czech Republic
Rozsah: 39 stran/3 přílohy
6
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7
1 Popis rešeršní strategie ............................................................................................................ 9
2 Preventivní programy HIV/AIDS v České republice ............................................................ 11
2.1 Prevence HIV/AIDS v ČR ............................................................................................. 12
2.2 Výskyt HIV/AIDS na území ČR ................................................................................... 17
3 Preventivní programy HIV/AIDS ve vybraných zemích světa ............................................. 19
3.1 Prevence HIV/AIDS v zemích subsaharské Afriky ....................................................... 20
3.2 Výskyt HIV/AIDS na území subsaharské Afriky .......................................................... 24
4 Zapojení všeobecných sester do preventivních programů HIV/AIDS .................................. 25
5 Význam a limitace dohledaných poznatků ............................................................................ 27
Závěr ......................................................................................................................................... 28
Referenční seznam .................................................................................................................... 29
Seznam zkratek ......................................................................................................................... 35
Seznam příloh ........................................................................................................................... 36
7
Úvod
V roce 2016 tomu bylo přesně 35 let, kdy byl poprvé definován syndrom získaného
selhání imunity (AIDS), ovšem původce onemocnění, tedy virus lidské imunitní
nedostatečnosti (HIV), byl objasněn až roku 1983 (Preis a Čechurová, 2016, s. 198).
HIV je virus, který patří do čeledi Retroviridae a rodu Lentivirus. HIV je schopen
vytvořit podle své molekuly RNA molekulu DNA, kterou následně integruje do hostitelské
buňky a ta získá schopnost produkovat viry. Virus přetrvává v hostitelské buňce do té doby,
dokud není probuzen nějakým podnětem (např. infekcí). Probuzený virus se následně začne
množit a uvolňovat do krevního oběhu, napadá další lymfocyty, což vyústí v jejich úbytek
a s tím související postupné selhávání imunity. V dnešní době jsou známy dva typy
viru. HIV-1, který se vyskytuje převážně v Americe, Asii a Evropě a HIV-2, který se
vyskytuje pouze regionálně (Strnisková, 2014, s. 10). V 90. letech 20. století bylo potvrzeno,
že HIV je příbuzné s opičími retroviry (SIV). Za vyvinutí viru HIV-1 je zodpovědný šimpanz,
za virus HIV-2 makak. Přenos viru na člověka vznikl pravděpodobně díky lovu a následnému
porcování opic (Jilich a Kulířová, 2014, s. 20). Podle klinických projevů dělíme HIV infekci
do několika stádií: stádium akutní, stádium asymptomatické, stádium časné symptomatické
a stádium pozdní symptomatické – AIDS. K propuknutí akutní infekce dochází
v horizontu 2-6 týdnů od nákazy, projevuje se většinou chřipkovým onemocněním, únavou,
teplotou aj. Výše představené projevy se vyskytují pouze u 50 % nakažených, druhá polovina
infikovaných zůstává bez prvotních příznaků. Následuje bezpříznakové stádium, které trvá
v průměru 8-9 let, poté se dostavuje časné symptomatické stádium, u kterého se vyskytují
oportunní infekce (kvasinkové infekce, pásový opar) a také nechutenství, únava, průjmy,
hubnutí či horečky. V tomto stádiu je potřeba zahájit antiretrovirovou terapii (ART). Pokud
není terapie zahájena, dochází k dalšímu zhoršení funkce imunitního systému, což vede
k vyústění v onemocnění AIDS. V tomto stádiu infikovaný člověk většinou umírá
(Strnisková, 2014, s. 16). Je důležité také podotknout, že HIV se přenáší pouze třemi cestami
– pohlavním stykem (vaginální, orální, anální sex), krví (sdílení jehel, tetování, piercing,
transfúze aj.) a vertikálně, tedy z matky na dítě (v průběhu těhotenství, při porodu, během
kojení). Celosvětově nejvíce přenosů infekce probíhá skrze nechráněný pohlavní styk, a proto
nejznámější metodou prevence je metoda ABC - sexuální abstinence, věrnost stálému
partnerovi, používání kondomů (Jilich a Kulířová, 2014, s. 100-101).
HIV představuje globální hrozbu, neboť specifická prevence ve formě vakcíny nebyla
prozatím objevena. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že ani nikdy objevena nebude. Na světě
8
existují pouze jediná nenáročná opatření, kterými jsou edukace, osvěta, výchova
k zodpovědnosti a dodržování základních morálních hodnot. Proti šíření infekce je třeba
uplatňovat pravidla bezpečného sexu a podporovat celosvětové kampaně, které mají za úkol
snížit šíření HIV/AIDS (Brůčková, 2012, s. 119).
Cílem bakalářské práce je předložit dohledané publikované poznatky týkající se preventivních
programů v boji proti HIV/AIDS. Cíl je specifikován v dílčích cílech:
Cíl 1
Předložit dohledané publikované poznatky o preventivních programech HIV/AIDS v České
republice.
Cíl 2
Předložit dohledané publikované poznatky o preventivních programech HIV/AIDS
ve vybraných zemích světa.
Cíl 3
Předložit dohledané publikované poznatky o zapojení všeobecných sester do preventivních
programů HIV/AIDS.
Vstupní studijní literatura:
GÖPFERTOVÁ, Dana, Petr PAZDIORA a Jana DÁŇOVÁ, 2006. Epidemiologie: (obecná
a speciální epidemiologie infekčních nemocí). 1. vydání. Praha: Karolinum. 300 s. ISBN 80-
246-1232-1.
JILICH, David a Veronika KULÍŘOVÁ, 2014. HIV infekce: současné trendy v diagnostice,
léčbě a ošetřovatelství. Praha: Mladá fronta. 173 s. ISBN 978-80-204-3325-1.
STRNISKOVÁ, Dana, 2014. Úvod do problematiky HIV/AIDS. 1. vydání. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci. 51 s. ISBN 978-80-244-3933-4.
WEISS, Petr, 2010. Sexuologie. 1. vydání. Praha: Grada. 744 s. ISBN: 978-80-247-2492-8.
9
1 Popis rešeršní strategie
Pro rešeršní činnost byl použit standardní postup vyhledávání s použitím vhodných klíčových
slov a booleovských operátorů. Rešerše proběhla v období od 1. listopadu 2016 do 15. února
2017.
ALGORITMUS REŠERŠNÍ ČINNOSTI
VYHLEDÁVAJÍCÍ KRITÉRIA:
Klíčová slova v ČJ: HIV, AIDS, prevence, preventivní programy, preventivní strategie,
preventivní kampaně, všeobecná sestra, role sestry, Afrika, Česká republika
Klíčová slova v AJ: HIV, AIDS, prevention, prevention programs, prevention strategies,
prevention campaigns, nurse, role of nurse, Africa, Czech Republic
Jazyk: český, anglický
Období: 2010-2017
Další kritéria: recenzované články, plné texty, dostupné reference
DATABÁZE:
BMČ 16 článků, EBSCO 147 článků, ProQuest 124 článků
Nalezeno 287 článků
Vyřazeno: 267 článků
Vyřazující kritéria:
- duplicitní články
- kvalifikační práce
- články, které nesplnily kritéria
-
10
Pro tvorbu bakalářské práce byly dále použity 2 české monografie, 3 články z českých
periodik a údaje z českých webových stránek zabývající se problematikou a výskytem
HIV/AIDS, do kterých můžeme zařadit informace České společnosti AIDS pomoc, Státního
zdravotního ústavu, Světové zdravotnické organizace, hygienických stanic, organizace Lékaři
bez hranic, 2 dokumenty Ministerstva zdravotnictví České republiky a Usnesení vlády České
republiky č. 956. Ze zahraničních zdrojů pak byly dále použity webové stránky
Mezinárodního programu HIV/AIDS a údaje Centra pro kontrolu a prevenci nemocí. Pro
tvorbu teoretických východisek bylo celkem použito 57 zdrojů.
SUMARIZACE VYUŽITÝCH DATABÁZÍ A DOHLEDANÝCH DOKUMENTŮ:
BMČ: 2 články
EBSCO: 10 článků
ProQuest: 8 článků -
SUMARIZACE DOHLEDANÝCH PERIODIK A DOKUMENTŮ:
African Journal for Physical, Health Education, Recreation and Dance: 1 článek
African Journal of AIDS Research: 1 článek
African Journal of Reproductive Health: 1 článek
African Journal og Drug & Alcohol Studies: 1 článek
African Population Studies: 1 článek
AIDS Education and Prevention: 1 článek
Central European Journal of Public Health: 1 článek
Demografie: 1 článek
Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie: 2 články
Journal of Adolescent Health: 1 článek
Journal of the Association of Nurses in AIDS care: 2 články
Journal of the International AIDS Society: 1 článek
Klinická mikrobiologie a infekční lékařství: 1 článek
Mediterranean Journal of Social Sciences: 1 článek
PLOS Medicine: 2 články
PLOSE ONE: 1 článek
The Scientific Wold Journal: 1 článek
Pro tvorbu teoretických východisek bylo použito 20 dohledaných článků.
11
2 Preventivní programy HIV/AIDS v České republice
Česká republika (ČR) zůstává stále zemí s relativně nízkou úrovní infekce HIV/AIDS
v rámci celého světa, ovšem nárůst infikovaných osob rapidně přibývá. Zatímco v roce 2002
bylo podle údajů Národní referenční laboratoře (NRL) pro HIV/AIDS v ČR evidováno 50
nových případů HIV infekce, v roce 2015 dochází k nárůstu o 266 nových případů infekce.
Nejčastějším způsobem HIV přenosu je přenos sexuální, kdy jednoznačně převažuje
bisexuální/homosexuální styk, který může až za 65 % HIV infekcí (Malý, Němeček
a Zákoucká, 2016, s. 320). Problematiku rozsáhlého šíření si uvědomuje i Česká společnost
AIDS pomoc (ČSAP), která v průběhu měsíce dubna 2014 zorganizovala rozsáhlou kampaň.
Cílem kampaně bylo znovuoživení prevence v problematice HIV/AIDS i ostatních pohlavně
přenosných nemocí. Předchozí velmi rozsáhlou kampaní byla pouze kampaň v roce 1989.
Další pokusy, ovšem s mnohem menším dopadem, byly zaznamenány v průběhu dvacátých
let 20. století (Pazdiora, 2014, s. 29).
Prvním krokem, který směřoval k diagnostice, hlášení výskytu či prevenci HIV/AIDS
na území ČR, byl iniciován Ministerstvem zdravotnictví roku 1984 (Hygienická stanice hl. m.
Prahy, 2007, s. 4-5). O rok později, tedy v roce 1985, byla v Československu zřízena NRL
pro HIV/AIDS, a téhož roku byl u nás diagnostikován první případ HIV pozitivity (Brůčková,
2012, s. 116). První laboratorně ověřený případ na našem území přinášel i další
administrativně organizační problémy, řešily se otázky hlášení a také otázky evidence.
V průběhu roku 1986 byl zaznamenán nárůst HIV pozitivních případů u homosexuálů
a zahraničních studentů, kteří pocházeli především z Afriky. První oficiální klinicky
potvrzené případy rozvinutého AIDS byly hlášeny taktéž roku 1986 (Hygienická stanice
hl. m. Prahy, 2007, s. 4-5). Začátkem roku 1987 do praxe přichází screening krevních dárců
na transfúzních odděleních, ve druhé polovině roku byl vyšetřovací program zaveden
i do některých mikrobiologických laboratoří. Pro léčbu AIDS byla vytvořena klinická centra,
která jsou do dnešního dne vedena klinickým centrem při infekčním oddělení Nemocnice
na Bulovce v Praze (Brůčková, 2012, s. 116-118).
12
2.1 Prevence HIV/AIDS v ČR
Koordinace programu a řešení problematiky HIV/AIDS spadá do kompetencí hlavního
hygienika ČR, který je zaměstnancem Ministerstva zdravotnictví (MZ). Při MZ je vytvořen
poradní orgán, kterým je Koordinační skupina skládající se z předsedy (hlavní hygienik ČR),
místopředsedy (manažer Národního programu HIV/AIDS, který je pracovníkem Státního
zdravotního ústavu) a dalších členů (např. odborníci pro problematiku HIV/AIDS, zástupci
osob žijících s HIV infekcí, členové občanských sdružení a jiných institucí). Koordinační
skupina má za úkol připravovat doporučení pro využití finančních prostředků, vyjadřuje
se k základním otázkám prevence aj. Aktivity řešící problematiku HIV/AIDS vycházejí
ze střednědobého plánu, kterým je Národní program řešení problematiky HIV/AIDS. Program
je vždy zpracován na pětileté období. K naplňování preventivních opatření, je využívána
státní dotace, která je vyčleňována každý rok v rámci rozpočtové kapitoly zdravotnictví.
Finanční prostředky pro jednotlivé projekty, které byly doporučeny Komisí MZ, jsou
poskytovány formou rozhodnutí MZ. Na úrovni krajů je za problematiku prevence HIV/AIDS
zodpovědný ředitel protiepidemického odboru krajské hygienické stanice (KHS). Ředitel
KHS taktéž podává jednou ročně zprávu o všech aktivitách hlavnímu hygienikovi ČR.
Nezbytnou součástí účinné prevence proti pandemii HIV/AIDS je mezinárodní spolupráce,
a to především s European Centre for Disease Prevention and Control (ECDC), World Health
Organization (WHO) a The Joint United Nations Programme on HIV/AIDS (UNAIDS).
Spolupráce se zahraničními nevládními organizacemi je zajištěna buď členstvím nevládních
organizací v těchto organizacích (např. International Council of AIDS Service Organizations,
The United Nations Population Fund atd.) anebo prostřednictvím UNAIDS, u kterého
je zřízena kancelář pro nevládní organizace (tzv. The United Nations NON-Governmental
Liaison Service) (Gottvaldová, 2016, s. 13). Mezi nejznámější české nevládní organizace patří
Česká společnost AIDS pomoc, kterou využívají především muži mající sex s muži a nevládní
organizace Rozkoš bez rizika, která nabízí odborné poradenství především sexuálním
pracovnicím (Hulínský a Hamplová, 2013, s. 14-15).
V současnosti je stále nejdůležitějším krokem v boji proti šíření HIV/AIDS prevence,
a proto byl koncem roku 2012 vládou schválen dokument s názvem „Národní program řešení
problematiky HIV/AIDS v České republice pro období 2013-2017“. Tento dokument vychází
ze základů Národního programu prevence AIDS, který byl schválen již roku 1990 (Hulínský
a Hamplová, 2013, s. 13). Základní prioritou dokumentu jsou preventivní programy zaměřené
na celou populaci (především mládež), gravidní ženy a skupiny, které mají zvýšené riziko
13
získání HIV infekce (např. muži mající sex s muži, injekční uživatelé drog, migranti
přicházející ze zemí s vysokým výskytem HIV/AIDS, příslušníci zahraničních misí Armády
ČR atd.). Národní program vychází ze dvou hlavních strategických cílů. Prvním strategickým
cílem je „Potlačení výskytu a šíření infekce HIV“. V minulém období byl sice zaznamenán
velký pokrok v diagnostice i léčbě HIV/AIDS, ovšem nebyl doposud nalezen žádný způsob,
kterým lze odstranit virus HIV z infikovaných osob, čímž by došlo k zamezení jeho šíření
mezi další populaci. Taktéž se nepodařilo vyvinout účinnou anti-HIV vakcínu pro specifickou
prevenci HIV/AIDS, a proto jsou stále nejúčinnější nespecifická preventivní opatření.
Na celém území České republiky je potřeba realizovat cílenou primární prevenci. Stejně
důležité jako preventivní aktivity, jsou i HIV screening a včasná antiretrovirová terapie HIV.
K dosažení tohoto cíle je potřeba dbát na prevenci sexuálního přenosu infekce HIV, prevenci
přenosu infekce HIV krví, prevenci přenosu z matky na plod/dítě. Dále pak podporovat
aktivity, které vedou ke zviditelnění problému a propagaci preventivních aktivit, zajistit
podmínky pro včasnou klinickou i laboratorní diagnostiku HIV pozitivních osob, podporovat
projekty prevence HIV/AIDS aj. Druhým strategickým cílem je: „Omezení dopadu HIV
infekce na jednotlivce i společnost“. Aby byl dosažen tento cíl, je zapotřebí zajistit
dostatečnou podporu AIDS center, zajistit dostatečný počet HIV testovacích míst, zajistit
profylaktická opatření u všech HIV pozitivních těhotných žen a jejich novorozenců, zajistit
pomoc a podporu prostřednictvím sociálních služeb u HIV pozitivních osob, podporovat
hospicová zařízení pečující o pacienty s HIV/AIDS, monitorovat případy diskriminace
a porušení práv a svobod HIV pozitivních osob (ČESKO, 2013, s. 4-9)
Státní zdravotní ústav (SZÚ) v rámci boje proti HIV/AIDS věnuje pozornost jak
primární, tak sekundární prevenci. V rámci primární prevence, která je zaměřena na zdravou
populaci, bylo v loňském roce, tedy v roce 2016, vydáno celkově na 50 000 kusů tištěných
preventivních materiálů. Tyto materiály byly rozmístěny do škol, čekáren praktických lékařů,
klubů, restaurací, poraden pro HIV infikované a na různých kulturních akcích (např. Prague
Pride, Evropský testovací týden). Na Národní telefonní bezplatnou linku HIV/AIDS bylo
zavoláno celkově 1250, kdy 753 telefonátů směřovalo na dotaz týkající se testování a 309
telefonátů na informace týkající se způsobu přenosu ve vztahu k rizikovému chování.
Interaktivní program „Hrou proti AIDS“ absolvovalo přes 7000 žáků základních a středních
škol. Pro činnosti v prevenci sexuálně přenosných nemocí, včetně přenosu HIV, bylo
proškoleno přes 2000 zdravotníků a posluchačů vysokých a vyšších odborných škol
(Němeček et al., 2016).
14
V roce 2015 probíhal výzkum na základních školách a víceletých gymnáziích ČR,
týkající se výuky problematiky HIV/AIDS. Dotazníkové šetření bylo připraveno během roku
2014 v souladu s naplňováním „Národního programu řešení problematiky HIV/AIDS v ČR
na období 2013-2017“, k samotné realizaci došlo v následujícím roce od měsíce března
do měsíce června. Do výzkumného šetření bylo zapojeno celkem 1627 žáků z 57 škol napříč
celou republikou. Dotazníkové šetření probíhalo elektronickou formou a žáci jej vyplňovali
zcela anonymně. Skládalo se ze dvou částí, kdy první část byla zaměřena na žáky a druhá část
na učitele zabývající se metodikou prevence. Dotazník pro žáky vyplnilo 1627 žáků, z toho
794 chlapců, 786 dívek a 47 žáků neuvedlo pohlaví. Celkově 565 žáků bylo žáky 7. třídy, 535
žáků 8. třídy a 527 žáků 9. třídy. Dotazníky určené pro školní metodiky prevence vyplnilo
celkově 57 škol. K testování byl použit mediánový test, Kolmogorov-Smirnov test, Mann-
Whitney test a hladina statické významnosti alfa byla 0,05. Ověření znalostí žáků spočívalo
v položení 21 otázek, kdy byla možná právě jedna správná odpověď (příloha č. 1). Medián
byl 15 bodů. Z dotazníkového šetření jasně vyplývá, že znalosti žáků se zvyšovaly ve vyšších
ročnících a výsledky nebyly závislé na pohlaví, ani na velikosti obce, ve které se škola
nacházela. Žáci z gymnázii ovšem dosahovali v průměru o 1,33 bodu více než žáci
ze základních škol. Postoje vůči HIV pozitivním osobám zaujímají vstřícněji ti žáci, kteří měli
lepší znalosti o problematice HIV/AIDS. Např. na dotaz: „Koupili byste si čerstvou zeleninu
od HIV pozitivního prodejce?“, odpovědělo kladně pouze 500 žáku (tj. 31 %). Na dotaz
týkající se dostatečného množství informací o HIV a AIDS odpověděla většina žáků
negativně, tedy že nemají dostatečné informace o této problematice. Celkově tedy 669 žáků
(41,6 %) odpovědělo ne, 495 žáku (30, 8 %) odpovědělo ano a 444 žáků (27, 6 %)
odpovědělo nevím. Ovšem přibližně polovina žáku (826 žáků, tj. 50,8 %) uvedla, že hlavní
zdroj informací týkajících se HIV/AIDS představuje škola. 1214 žáků (75 %) taktéž uvedlo,
že zaujímají bezpečné chování, aby nedošlo k nákaze virem HIV. Z dotazníkového šetření
určeného pro školní metodiky prevence vyplynulo, že problematika HIV/AIDS je nejčastěji
zařazována do předmětu výchova ke zdraví (43 škol), přírodopis (44 škol), výchova
k občanství (43 škol), ale i do jiných předmětů (6 škol) jako je biologie, zeměpis, rodinná
výchova aj. Až na jednu školu, všechny školy uvedly, že se v rámci povinné výuky věnují
problematice HIV/AIDS i jiným pohlavně přenosným chorobám (Šikolová a Fialová, 2015,
s. 2-9).
Velice úspěšným projektem SZÚ je také „Hrou proti AIDS – celorepublikový (nejen)
peer program“ (Stupka, 2010). Na tento projekt bylo poskytnuto v roce 2014 ze státních
dotací 133 000 Kč (Šikolová, 2015, s. 160), v roce 2016 již 225 000 Kč (Ministerstvo
15
zdravotnictví ČR, 2016). Vize projektu z roku 1999 byla následující: „Našim cílem je,
aby projekt „Hrou proti AIDS“ Českou republiku opravdu objel.“ (Stupka, 2010). „Hrou proti
AIDS“ je projekt, který se zabývá primární prevencí. Jeho cílem je prohloubit základní
znalostí týkající se viru HIV a ostatních pohlavně přenosných nemocí. Zabývá se taktéž
ochranou před nechtěným otěhotněním a řeší otázky chování v rizikových situacích. Díky
česko-německé spolupráci je možné tuto hru realizovat od roku 1998 i na území ČR. Předlohu
vytvořila Spolková německá centrála pro zdravotní osvětu (Dlouhá a Stehlíková, 2015, s. 1).
„Hrou proti AIDS“ je primárně určeno pro žáky základních škol (především pro druhý
stupeň), dále pak pro studenty středních škol a učilišť. Výjimkou nejsou ani vojáci z povolání
a zvláštní skupiny (jako např. diagnostické a výchovné ústavy). Účastníci projektu jsou
rozděleni do pěti skupin a postupně navštěvují každé z pěti stanovišť. Do cíle přicházejí
po zhruba 90 minutách. Na každém stanovišti dochází k vyhodnocení postoje a výkonu celé
skupiny, čímž dochází ke zpětné vazbě. Prvním stanovištěm jsou „Cesty přenosu HIV“, kdy
účastníci vyhodnocují situace z hlediska rizika přenosu viru HIV. Každou rizikovou situaci
ohodnotí jedním výběrem ze čtyř možností – vysoké riziko přenosu, minimální riziko přenosu
anebo žádné riziko přenosu. Pokud si účastník neví rady, může použít kartičku se slovem
nevím. Dalším stanovištěm je „Láska, sexualita a ochrana před HIV“. Na tomto stanovišti
účastnící hodí kostkou, která jim vylosuje otázky a úkoly týkající se dané problematiky.
Cílem tohoto stanoviště je ověření postojů k ochraně před šířením HIV a přístupu během
partnerského vztahu. „Zábrana nechtěného těhotenství, pohlavně přenosných infekcí a HIV“
je třetím stanovištěm v této hře. Řeší se otázky výhod a nevýhod všech druhů antikoncepčních
metod, díky kterým dojde k zabránění nechtěného početí. Předposledním stanovištěm
je „Sexualita řečí těla“. V tomto úseku se účastníci protáhnou a vyjádří své pocity a situace
v partnerství s pomocí pantomimy. Závěrečné stanoviště nese název „Život s HIV/AIDS“.
Na tomto stanovišti účastnící hry rozebírají právní a medicinská hlediska. Řeší také otázky
dopadu HIV infekce na osobní život (Kubátová a Stupka, © 2011-2013). V případě,
že informace nebyly dostatečné, mohou účastníci, ale i široká veřejnost využít služeb
telefonního poradenství na „Help line AIDS“, které je zdarma. Poradenství je klienty velmi
často vyhledáváno, neboť je anonymní, snadno dostupné a většinou příjemnější, než přímý
kontakt z očí do očí. Naopak nevýhodné je pro pracovníky centra. Poradcům se špatně
odhaduje situace a rozpoložení, v jakém se klient nachází. Podané informace mohou působit
zkresleně a nemusí být pochopeny v plném rozsahu. Celkově je tedy možné říci,
že poradenství po telefonu je obtížnější, nežli přímý kontakt s klientem (Brůčková et al.,
2007, s. 49).
16
Další z preventivních opatření proti šíření HIV/AIDS spočívá také v testování na virus
HIV, které spadá do sekundární prevence. Test informuje o tom, zdali byl člověk infikovaný
virem HIV. Jedná se o jednu z nejspolehlivějších metod jak zjistit přítomnost viru HIV, neboť
nepravdivé výsledky se objevují pouze ojediněle. Test lze provést téměř v každém
zdravotnickém zařízení, v AIDS centru, ale také u praktického lékaře, kde vyšetření hradí
zdravotní pojišťovna (Kubátová a Stupka, © 2011-2013). V ČR se nachází celkově 7 AIDS
center, které jsou ve Fakultní nemocnici Na Bulovce, Plzni, Českých Budějovicích, Ústí nad
Labem, Hradci Králové, Brně a Ostravě (Šikolová, 2015, s. 141). V některých městech ČR
(Praha, Ostrava a Olomouc) probíhá i anonymní testování na HIV. Testy jsou zdarma a jsou
hrazené z dotací, získaných darů a sponzorských příspěvků (Anonymní testy, 2014). ČSAP
se každým rokem aktivně zapojuje do Evropského testovacího týdne HIV (ETT), kdy jsou
otevřeny všechny pobočky pro testování a možnost otestovat se probíhá během celého týdne
(ČSAP se již po čtvrté účastní Evropského testovacího týdne, 2016). V loňském roce tento
týden probíhal od 18. 11. do 25. 11. 2016, k dispozici bylo 68 testovacích míst ve všech
krajích ČR. Do ETT byly zapojeny SZÚ, zdravotní ústavy (Ústí nad Labem, Ostrava), KHS,
nemocnice, privátní ordinace a nestátní neziskové organizace, jako jsou např. K-Centra
(Němeček et al., 2016.). Cílem této kampaně je podpora anonymního bezplatného HIV
testování (Šikolová, 2015, s. 38). V loňském roce (rok 2016) do terénu vyjelo i mobilní
testovací pracoviště, které umožnilo testování i v dalších městech – Zlín, Šumperk, Opava.
Rovněž mohli mobilního testovacího pracoviště využít i obyvatelé z Olomouce, kteří mají
bezplatné testování zpřístupněno po celý rok. Výhodou mobilního pracoviště je, že výsledky
jsou známy do 20 minut od odebrání kapilární krve (ČSAP se již po čtvrté účastní
Evropského testovacího týdne, 2016). Mobilní testovací pracoviště podporuje i jiné akce, jako
je např. Světový den kondomů, který je datován k 13. únoru. V roce 2017 vyjely dvě sanitky
z Domu světla (projekt, který poskytuje od roku 1999 pomoc a podporu HIV pozitivním
osobám) do ulic Prahy, se zastávkou u stanice metra Anděl, kde bylo možné využít jejich
služeb testování. Světový den kondomů upozorňuje na prevenci před šířením HIV/AIDS
a ostatních pohlavně přenosných chorob, a proto bylo během tohoto dne distribuováno
celkově 4360 kusů kondomů do „gay“ a „gay friendly“ podniků po celé ČR. S myšlenkou
Světového dne kondomů přišla mezinárodní organizace AIDS Healthcare Foundation
působící ve 38 zemích světa. Jejím cílem byla propagace bezpečného sexu zábavnou formou
(Jettmar, 2017).
„Světový den boje proti AIDS“ je oficiálním dnem, během kterého si připomínáme
onemocnění AIDS a s tím spojené komplikace. Každoročně spadá na 1. prosince a jeho cílem
17
je zvýšení povědomí o již tolik zákeřné nemoci. Široká veřejnost musí být informována
o způsobech nákazy, možnostech ochrany a léčbě (WHO, 2012). Červená stužka, značící
naději, se stala celosvětovým symbolem HIV a AIDS. Drobným příspěvkem lze stužku
zakoupit, čímž mimo jiné, vyjádříme souhlas s bojem proti HIV/AIDS (Červená stužka,
© 2014). Na území republiky můžeme též zpozorovat osvětové tramvaje dopravního podniku,
ve kterých nalezneme dobrovolníky, mediky a preventisty, kteří rádi odpovědí na veškeré
dotazy týkající se HIV/AIDS (Dopravní podniky bojují proti AIDS, 2014).
2.2 Výskyt HIV/AIDS na území ČR
V ČR během posledních let narůstá počet infikovaných osob virem HIV, což dokazuje
každoroční monitoring výskytu na území ČR, který provádí NRL pro AIDS v SZÚ v Praze
(Stehlíková, 2013, s. 15) (příloha č. 2). Onemocnění se na území ČR sleduje od 1. 10. 1985,
kdy k 31. 12. 2016 bylo za toto období zjištěno celkově 2906 osob nakažených HIV virem,
z toho 2245 občanů ČR a 661 rezidentů. Mezi nakaženými bylo 2484 mužů a 422 žen. U 506
infikovaných osob (410 mužů, 96 žen) došlo k rozvinutí nemoci AIDS. Z celkového počtu
nakažených je známo, že 361 osob zemřelo, z toho 255 úmrtí bylo ve stadiu AIDS a 106
úmrtí z jiné příčiny (Němeček et al., 2016).
V roce 2013 bylo nahlášeno 235 nových případů HIV infekce, což odpovídá 2,24
případu na 100 000 obyvatel. Onemocnění AIDS bylo nově diagnostikováno u 26 HIV
pozitivních osob. Na konci roku bylo v ČR celkově registrováno 2122 HIV pozitivních osob,
z nich je 441 rezidentů (především z Ukrajiny, dále pak Slovenska, Vietnamu, Polska
a Ruska). Nejčastějším způsobem přenosu byl sexuální přenos, který tvořil 95,3 %
objevených případů. Velký význam v přenosu infekce mají muži, kteří provozují styk s muži,
tedy homosexuálové. Podíl mužů z nově diagnostikovaných případů HIV infekce byl v roce
2013 89, 8 %. V průběhu roku 2013 byla u 3 gravidních žen diagnostikována HIV pozitivita,
zemřelo 12 osob (10 mužů a 2 ženy) (Malý, Němeček a Zákoucká, 2014, s. 321-331).
V roce 2014 bylo hlášeno 232 nových případů HIV infekce (209 mužů, 23 žen), což
je o 3 případy méně než v roce předešlém. Uvedený počet lze vyjádřit jako 2,21 případu
na 100 000 obyvatel. Nejvíce nově HIV zjištěných případů připadá na hlavní město Praha
a Středočeský kraj, celkově se jedná o více jak 60 % případů. Onemocnění AIDS bylo nově
diagnostikováno u 24 osob s HIV pozitivitou. Koncem roku 2014 bylo v ČR evidováno 2354
HIV pozitivních případů, 428 z nich se rozvinulo v AIDS. Celkově doposud zemřelo 228
osob s nemocí AIDS a 95 osob s infekcí HIV z jiné příčiny. Od roku 2013 výrazně stoupá
procentuální zastoupení HIV pozitivních mužů, kteří mají sex s muži. Zastoupení se pohybuje
18
okolo 70-85 %. V průběhu roku bylo diagnostikováno také 24 případů onemocnění AIDS,
z toho bylo 18 mužů a 6 žen. V roce 2014 zemřelo ve stadiu AIDS 14 postižených, z toho 11
mužů a 3 ženy, u jednoho z nich nebylo způsobeno úmrtí nemocí AIDS. Screening těhotných
žen v roce 2014 zachytil 4 nové případy HIV pozitivity. Narodilo se 11 dětí HIV pozitivním
matkám, kdy právě 1 bylo infikované. K infikování došlo z toho důvodu, že matka nedodržela
HIV léčbu a porodila sama doma (Malý, Němeček a Zákoucká, 2015, s. 294-304).
V roce 2015 bylo zjištěno 266 nových případů HIV infikovaných osob (248 mužů, 18
žen), na 100 000 obyvatel tedy připadá 2,52 případu. U 33 HIV pozitivních osob bylo
diagnostikováno onemocnění AIDS. Nejvíce infikovaných osob bylo diagnostikováno v Praze
(136 osob), a naopak ve Zlínském kraji nebyl diagnostikován nikdo. Ke konci roku je v ČR
přítomno 2620 HIV pozitivních osob, u 468 byla infekce rozvinuta v nemoc AIDS. Stále
největší rizikovou skupinou jsou muži mající sex s muži. V roce 2015 zemřelo na AIDS 9
osob (8 mužů a 1 žena), dalších 8 HIV pozitivních zemřelo z jiné příčiny. V roce 2015 bylo
diagnostikováno 5 HIV pozitivních matek a narodilo se 1 HIV pozitivní dítě, jehož matka
byla diagnostikována až při porodu a odmítla další spolupráci (Malý, Němeček a Zákoucká,
2016, s. 320-330).
V roce 2016 výskyt HIV infikovaných osob opět roste, bylo diagnostikováno 286
nových případů. Od roku 2002 můžeme hovořit až o šestinásobku počtu nově infikovaných
jedinců. Na 100 000 obyvatel připadá v roce 2016 2,71 případu. Mezi nově nakaženými
je 262 mužů a 24 žen. Nejvyšší počet výskytu zaujímá Praha, naopak nejmenší počet kraj
Vysočina, Olomoucký a Zlínský. Sexuální přenos se opakovaně vyskytuje na první příčce
v šíření infekce, naopak podíl šíření s pomocí injekčních stříkaček je dlouhodobě nízký
(příloha č. 3). Taktéž bylo zaznamenáno 8 případů nově vzniklého onemocnění AIDS, 20
úmrtí (16 osob ve stádiu AIDS, 4 úmrtí z jiné příčiny), při screeningu těhotných žen byly
zachyceny 2 nové případy HIV a narodily se 3 HIV pozitivní děti (Němeček et al., 2016).
V lednu 2017 bylo zjištěno dalších 18 nových případů HIV infikovaných osob, kdy
právě 11 z celkového počtu bylo diagnostikováno v Praze. Celkový počet HIV pozitivních
osob je k 31. 1. 2017 2924, osob s nemocí AIDS 537 (Národní referenční laboratoř AIDS,
2017).
19
3 Preventivní programy HIV/AIDS ve vybraných zemích světa
Podle globálních statistických údajů UNAIDS z roku 2015, je na celém světě
infikováno virem HIV zhruba 36,7 milionů lidí, 40 % z nich ani neví, že jsou držiteli této
infekce. Afrika stále zůstává kontinentem, ve kterém se vyskytuje nejvíce nakažených, zhruba
25,5 milionu lidí se soustřeďuje právě v subsaharské Africe (AIDS by the number, 2016).
Tato část Afriky je rovněž považována za místo, kde se virus HIV objevil vůbec poprvé v naší
historii. Důležitou roli v šíření HIV i na jiné kontinenty, zastává stát Haiti, který se nachází
v Karibiku. Na Haiti se virus HIV dostal kolem roku 1970, kdy se obyvatelé státu vraceli
zpátky domů z pracovních stáží, které probíhaly pod záštitou Organizace spojených národů
(OSN) ve státě Zair (dnešní Demokratická republika Kongo). V této době byla karibská oblast
velmi navštěvovanou a oblíbenou destinací amerických turistů, čímž následně došlo k přenosu
do Severní Ameriky. Západní Evropu HIV ovládlo díky koloniálním vazbám a větší mobilitě,
do Francie, Velké Británie či Portugalska se dostalo přímo migrací Afričanů. Rusko
si zajistilo infekci nabídkou vzdělání socialistickým státům rozvojového světa, především
tedy Africe (Preis a Čechurová, 2016, s. 199-200).
V celosvětovém měřítku patří mezi země s největší prevalencí Republika Jižní Afrika,
dále pak Zimbabwe, Mozambique, Zambie, Tanzanie, Uganda a Kenya. Všechny tyto země
spadají pod africký kontinent, kde např. Republika Jižní Afrika (též Jihoafrická republika,
JAR) sčítá ke konci roku 2015 sedm milionů HIV infikovaných osob. Jestliže si rozebereme
i jiné kontinenty, jako je např. asijský či jihoamerický kontinent, výskyt HIV sice klesá, nýbrž
prevalence je stále dech beroucí. Indie sčítá 2 100 000 infikovaných a Brazílie 830 000
infikovaných (UNAIDS, 2016). Podle Centra pro kontrolu nemocí a prevenci bylo
ve Spojených Státech Amerických (USA) datováno ke konci roku 2013 – 1,2 milionu
infikovaných osob virem HIV (Statistics Overview, 2015).
20
3.1 Prevence HIV/AIDS v zemích subsaharské Afriky
Subsaharská Afrika je místem s největší prevalencí HIV/AIDS vůbec na celé planetě.
Na rostoucí výskyt HIV pozitivity bylo reagováno systémem ABC (sexuální abstinence,
věrnost, používání kondomu), kdy koncem roku 1990 vláda v Botswaně vyhlásila důležitost
systému ABC, neboť sehrává významnou roli v prevenci HIV na celém světě. Některé
preventivní kampaně začaly využívat i alternativní metodu CNN (používání kondomů,
výměna jehel, zodpovědné chování) (Kerwin et al., 2011, s. 287). V roce 2000 bylo ovšem
zjištěno, že systém ABC nestačí a je potřeba využívat kombinované prevence. Kombinovaná
prevence zaujímá holistický přístup, přičemž nestačí pouze distribuovat kondomy, ale je třeba
zařadit i behaviorální, biomedicinské a strukturální strategie (HIV prevention programmes
overview, 2016). Burman, Aphane a Delobelle (2015, s. 20-21) naopak poukazují na to,
že systém ABC by se měl vyměnit za strategie A-3B-4C-T. Písmeno A značí: „antiretroviral
therapy“ (využívání ART a zodpovědný přístup k léčbě), 3B: „barriers“ (používat kondomy,
sexuální abstinence, věrnost partnerovi), „babies“ (včasná detekce HIV v těhotenství, včasné
zahájení léčby a správné postupy při kojení), „blood and broken skins“ (testování krve, dbát
na prevenci poranění kůže, preventivní opatření proti poranění jehlou), 4C zahrnují: „Co-
infections“ (prevence infekcí, včasná detekce pohlavně přenosných chorob, léčit tuberkulózu
a pneumonii), „circumcision“ (dělat mužské obřízky), „community viral load management“
(provádět v komunitě i v domácím prostředí správné intervence) a „couples HIV testing and
couselling“ (provádět testování v páru, využívat poradenství a znát příznaky HIV). Poslední
písmeno T zahrnuje „testing“ (mít dostatečné informace o nakažení HIV a o jeho
symptomech, nechat se testovat). Ať zvolíme variantu ABC, CNN, A-3B-4C-T nebo
kombinovanou prevenci, všechny tyto strategie hovoří o nejdůležitějším prvku, a to používání
prezervativu. Během praxe se ovšem můžeme setkat s případy, kdy muži odmítají ochranu
ve formě prezervativu, přestože vědí o důležitosti a funkci této ochrany. Stává se tomu tak
především v dlouhodobých vztazích, kdy následně ženy podléhají a vystavují se nákaze virem
HIV (Kacanek et al., 2012, s. 54).
V průběhu posledních deseti let jsou na území Jižní Afriky, ale i zbylém území
pořádány rozsáhlé kampaně, které zaštituje vláda i nevládní organizace (Peltzer et al., 2012,
s. 1). Především rozdávání mužských prezervativů zdarma, v rámci primární prevence, lze
považovat za velmi dobrou a účinnou preventivní strategii (Beksinska, Smit a Mantell, 2012,
s. 51). Na dvou klinikách v Limpopu (Jižní Afrika) byla provedena kvalitativní studie
o vzorku 15 adolescentů ve věku 15-19 let. Výběr byl náhodný a data byla sbírána dle
21
nestrukturovaného rozhovoru. Rozhovor trval zhruba 45 minut a základní otázkou bylo: „Jaký
je tvůj názor na používání kondomů v rámci HIV prevence?“. Mezi dalšími otázkami byly
např. pozitiva a negativa v používání kondomů, zdali má každý jedinec trvat na použití
kondomu před stykem aj. Více jak 50 % účastníků této studie uvedlo, že má pozitivní přístup
k používání kondomů. Účastníci se také vyjádřili, že používání prezervativů je jednou
z nejúčinnějších metod, jak zabránit přenosu HIV infekce. Všichni také kladně odpověděli
na otázku týkající se preventivních programů. Účastníci především upozorňovali na vliv
médii (televize, rádio, noviny) a nutnost preventivních programů, které se pořádají na školách
a klinikách nemocnic (Mothiba, Maputle a Lebese, 2012, s. 13-20). Důležitost médií
potvrzuje i průřezová studie, která byla provedena ve 13 subsaharských zemích. Data byla
shromážděna mezi lety 2004-2010, ke studii se využíval standardizovaný dotazník, který
vyplnilo celkově 220 099 respondentů (151 209 žen a 68 890 mužů) starších patnácti let.
V průměru více než 90 % respondentů vědělo, co HIV a AIDS je (muži 96 %, ženy 94 %).
Horší výsledky se objevily u způsobů přenosu HIV/AIDS (muži 61 %, ženy také 61 %)
a preventivních opatření proti nákaze (muži 64 % a ženy 68 %). Vůbec zastrašujícím
případem jsou výsledky, které se týkaly používání prezervativu při pohlavním styku (muži 22
%, ženy 10 %). Pouze 1-2 respondentů použilo během poslední soulože ochranu ve formě
kondomu. Ze studie také vyplynulo, že nejčastěji používaným médiem je rádio, které každý
den zapne 36, 7 %. Zatímco televizi sleduje každý den pouze 17, 6 % a noviny čte 6,4 %.
Ze studie lze konstatovat, že lidé s vyšším vzděláním mají větší vědomosti týkající
se HIV/AIDS. Socioekonomické zázemí každého jedince má významný dopad na vědomosti
týkající se preventivních opatření proti šíření HIV/AIDS (Jung, Arya a Viswanath, 2013, s. 1-
3).
Národní strategický plán v letech 2012-2016 pro HIV, sexuálně přenosné choroby
a tuberkulózu (TBC) v Jižní Africe si kladl za čtyři základní cíle: žádné nové HIV a TBC
případy infekce, nulové infekce způsobené vertikálním přenosem, žádné případy úmrtí,
kterým se dalo předcházet a posledním cílem bylo odstranění diskriminace u osob s TBC
či HIV. Mezi hlavní strategický cíl, který má být splněn do 20 let, spadá především snížení
počtu nově HIV nakažených osob minimálně o 50 %. Tyto cíle vycházejí ze strategického
plánu UNIADS a WHO řešící celosvětovou problematiku HIV/AIDS (National Strategic Plan
on HIV, STIs and TB 2012-2016, s. 12, 2011). Pro Jižní Afriku to je veliká šance, jak snížit
výskyt HIV, jelikož právě 4 země Jižní Afriky (Svazijsko, Lesotho, Botswana a JAR) tvoří
největší prevalenci HIV na světě vůbec. Obecně je známo, že jednou z příčin výskytu HIV
v JAR je stěhování mužů za prací, neboť se v zemi těží zlato a diamanty. Ženy, které jsou
22
svobodné a nezaopatřené, poskytují sexuální služby. U mužů se na rozdíl od Západní Afriky
nepraktikuje obřízka. Mezi další zásadní problém spadá velká nezaměstnanost (Preis
a Čechurová, 2016, 202-203).
V poslední době se na území Jižní Afriky, ale celkově na celém africkém kontinentu,
snižuje výskyt HIV u dětí a mládeže. Tento pokles je z velké části přičítán preventivním
programům, které se zaměřují na snížení přenosu viru HIV z matky na dítě. Naopak nejvyšší
prevalence se vyskytuje u osob v reprodukčním věku, neboť touží po dítěti. Z důvodu
nepodporování preventivních programů, se řadu let nesnižuje HIV prevalence ani u osob
starších padesáti let. Možný je také fakt, že je v dnešní době více dostupná antiretrovirová
léčba, díky které se HIV infikovaní dožívají vyššího věku, než tomu bylo dříve. Lze také
předpokládat, že pokles výskytu HIV v nižším věku je dán behaviorálními změnami
v populaci. Mezi příklady můžeme uvést např. zvýšení používání ochranných prostředků
či změna postavení ženy ve společnosti, díky čemuž je i samotná žena schopna vyjednávat
se svým partnerem o použití preventivních prostředků aj. Naopak starší ženy se nedokáží při
pohlavním styku chránit, a proto je stále HIV prevalence na tak vysoké úrovni (Šustová,
2012, s. 141). Historicky lze ovšem říci, že ohniskem epidemie v Africe jsou především ženy
a děti, proto je spousta preventivních kampaní cílena právě na tuto populaci se zaměřením
na včasnou antiretrovirovou terapii (Mills et al., 2012, s. 1)
Jihoafričtí adolescenti představují významnou rizikovou skupinu, díky čemuž byl
vytvořen projekt „Let´s Talk!“ (Promluvme si!) v Kapském městu (Cape Town). V životě
každého jedince hraje významnou roli rodič, a proto je záhodné, aby rodiče se svými potomky
mluvili o sexu jako takovém, ale především o HIV a nutnosti používání prezervativu. Právě
v období adolescence začíná být člověk sexuálně aktivním. Projekt má za úkol zlepšit
komunikaci mezi rodiči a dětmi, neboť první intervencí k zahubení HIV/AIDS na celém
světě, je důkladná prevence u mladistvých. Je dokázáno, že díky tomuto projektu se výrazně
zlepšila komunikace o HIV prevenci mezi rodičem a dítětem (Bogart et al., 2013, s. 602-603).
Cílem komunikačních kampaní je změna vzorce chování. Lidé by měli být poučeni
o rizikovém chování a disciplinovaném sexuálním životu, díky čemuž snižují riziko přenosu
HIV (Oyero a Salawu, 2014, s. 2031).
Muži mající sex s muži řadíme mezi další rizikovou skupinu. Hlavním důvodem šíření
HIV u homosexuálů představuje nedostatečné používání prezervativů, ovšem HIV se velmi
rychle šíří i u heterosexuálů (Holínský a Hamplová, 2013, s. 11). UNAIDS a WHO
doporučují všem mužům v africkém regionu podstoupit mužskou obřízku, neboť se jedná
o velmi účinnou preventivní strategii, jak zabránit šíření HIV/AIDS především při
23
heterosexuálním styku. Mezi lety 2007 až 2012 bylo v Africe obřezáno 3.2 milionů mužů
(Kironde, Robert a Kwagala, 2016, s. 80). Randomizovaná kontrolovaná studie dokazuje,
že muži, kteří se nechají dobrovolně obřezat, snižují procento přenosu HIV infekce o 50-60 %
(Auvert et al., 2013, s. 1). Podle mnoha dalších výzkumů má právě provedení mužské obřízky
vůbec nejsilnější dopad v boji proti šíření HIV (Preis a Čechurová, 2016, s. 201). Studie, která
byla provedena v Ugandě na vzorku 4979 mužů, kterým bylo mezi 15 až 54 lety, zjistila,
že pouze 7 % mužů z daného vzorku je obřezáno kvůli prevenci HIV infekce. Dalších 30 %
bylo obřezáno z jiných důvodů (náboženské či kulturní důvody) a 63 % mužů nebylo
obřezáno vůbec (Kironde, Robert a Kwagala, 2016, s. 80). Naopak studie z období 2009-2011
podotkla, že pokud bude obřezáno 80 % mužů ve východní a jižní Africe 14 prioritních zemí,
mohlo by se dokázat zabránit v následujících pěti letech vzniku 3.4 milionu nových případů
HIV infekce a v následujících 15 letech ušetřit 16.5 miliardy amerických dolarů na léčebných
výlohách. Mimo to se usnadní práce všeobecným sestrám a ostatním zdravotnickým
pracovníkům, kteří nebudou muset pracovat o tolik infikovaných osob (Voluntary medical
male circumcision for HIV prevention, 2012).
Injekční uživatelé drog spadají mezi komunitu, ve které se také velmi často šíří HIV.
V Kenyi je celkově 18 % obyvatel nakaženo virem HIV právě kvůli injekčnímu užívání
návykových látek, nicméně tento problém se vyskytuje v celé subsaharské Africe. Největším
rizikem přenosu je právě sdílení společných jehel a injekčních stříkaček s dalšími uživateli.
Až 50 % dotazovaných během studie v Kenyi (2011) uvedlo, že při svojí poslední aplikaci
drogy použili již jednou použitou jehlu. Na tuto hroznou skutečnost reagovala vláda a zavedla
preventivní programy na výměnu jehel a injekčních stříkaček. V Kenyi tento preventivní
program vznikl mezi prvními v celé subsaharské Africe a zaštiťuje ho nevládní organizace
KANCO (The Kenya AIDS NGSo Consortum). Díky pravidelnému dodávání injekčních
stříkaček a jehel narkomanům došlo ke snížení HIV infekce mezi touto komunitou. Dle
kvalitativní studie o vzorku 118 uživatelů drog se udává, že až 88 % z dotazovaných již
používá čisté jehly a stříkačky (Ndimbii et al., 2015, s. 95-97).
V posledních letech byla v subsaharské Africe navýšena finanční podpora proti boji
s HIV/AIDS především skrze Globální fond (Global fund). Globální fond v roce 2010 zaplatil
2.3 milionům obyvatel subsaharské Afriky léčbu HIV. Na ostatní programy prevence
výraznou částkou přispívá vláda. S tím souvisí i fakt, že v některých zemích (jako např.
Kenya, Botswana, Uganda, Malawi) byly zavedeny vnitrostátní kampaně, které podporují
testování na HIV. V roce 2013 bylo v Kenyi testováno 6.4 milionů lidí, oproti roku 2008 je to
24
velké navýšení, neboť v tomto roce se nechalo testovat pouze 860 000 (HIV and AIDS in sub-
saharan Africa regional overview, 2015).
3.2 Výskyt HIV/AIDS na území subsaharské Afriky
Dle statistických údajů z roku 2013 bylo na území subsaharské Afriky 24,7 milionů
lidí žijících s infekcí HIV. V tomto roce se nakazilo 1,5 milionu osob infekcí HIV a celkově
zemřelo 1,1 milionu lidí na rozvinuté onemocnění AIDS. 39 % dospělých využívá ART. Jižní
Afrika je nejvíce postiženou oblastí a je všeobecně považována za epicentrum globální
epidemie HIV. Drtivá většina nově vzniklých infekcí se vyskytuje u dospělých nad 25 let,
ovšem velmi neúměrně se vyskytuje i u mladších žen ve věku 15-24 let. Dle 45 studií bylo
zjištěno, že vztahy mezi mladšími ženami a staršími muži nejsou v subsaharské Africe
ojedinělé. Starší muži odmítají používat prezervativ, a proto dochází k šíření HIV mezi
mladšími ženami (HIV and AIDS in sub-saharan Africa regional overview, 2015).
Dle posledních statistických údajů z roku 2015 bylo na území subsaharské Afriky
zhruba 25.5 milionu infikovaných lidí, nově se nakazilo 1,37 milionu lidí a celkově zemřelo
800 tisíc lidí. Z nově nakažených bylo 31 % mužů ve věku vyšším jak 25 let, 31 % žen
ve věku vyšším jak 25 let, 25 % žen ve věku 15-24 let a 12 % mužů ve věku 15-24 let.
Celkově v subsaharské Africe převažují nakažené ženy HIV virem ve věku vyšším jak 25 let
a tvoří 33% zastoupení. Mezi infikovanými lidmi mají své zastoupení klienti využívající
placené sexuální služby, homosexuálové, menší zastoupení sčítají injekční uživatelé drog
a sexuální pracovnice. Až 80 % infikovaných ovšem nespadá ani do jedné skupiny (AIDS by
the number, 2016)
25
4 Zapojení všeobecných sester do preventivních programů
HIV/AIDS
Všeobecné sestry a ostatní zdravotničtí pracovníci by měli zaujímat velké procentuální
zastoupení v pořádání preventivních programů, kampaní a osvět, týkajících se HIV/AIDS
problematiky, neboť právě oni vzbuzují u ostatní komunity velkou důvěru a respekt (Norr et
al., 2006, s. 318). Všeobecné sestry v Jižní Africe se každodenně potýkají s nemocností
a úmrtností v souvislosti s HIV/AIDS. Neustále řeší nesnáze s kolegy, pacienty, ale i jejich
rodinnými příslušníky. Infekce HIV v současnosti představuje velkou hrozbu, a proto musí
být všeobecné sestry schopné poskytovat kvalitní a efektivní služby prevence, péče i léčby
(Relf et al., 2011, s. 2-3). Bohužel celá subsaharská Afrika trpí mimo jiné velkým
nedostatkem všeobecných sester, které pečují o velké množství pacientů s HIV infekci, což
jim neumožňuje poskytovat základní zdravotní služby ostatním pacientům. Úsilím všech zemí
v subsaharské Africe je navýšení všech zdravotnických pracovníků, hlavně všeobecných
sester, kterým se zvyšují kompetence v poskytování péče o HIV infikované. Mnoho úkolů
jako je např. diagnostika HIV či zahajování ART nyní spadá do kompetencí všeobecných
sester a porodních asistentek namísto lékařů (McCarthny et al., 2013, s. 1-2). Všeobecné
sestry se samy účastní vzdělávacích programů, které poskytují aktuální informace
o HIV/AIDS. Tyto informace následně šíří v rámci prevence mezi další populaci (Kohi et al.,
2010, s. 93). V několika afrických studiích bylo zjištěno, že právě zdravotničtí pracovníci jsou
považováni jako nejdůvěryhodnější zdroj informací o nemocech a infekcích, včetně
HIV/AIDS (Norr et al., 2006, s. 318-319).
Všeobecné sestry se účastní primární, sekundární i terciární prevence. Cílem primární
prevence je zabránění vstupu infekce do organismu. Velmi vhodnou metodou je pořádání
preventivních programů zaměřených na mladou populaci a injekční uživatele drog, dále pak
testování dárců krve aj. Sekundární prevence se využívá u osob, které jsou již virem
nakažené, v této situaci se opět uplatňují sestry, které dle ordinace lékaře provádějí krevní
odběry na protilátky vůči HIV. Terciární prevence je v rukou pouze zdravotnického
pracovníka, především sestry, které spadá kompetence řádného edukování pacienta
o dodržování léčby a nutnosti pravidelných návštěv u lékaře (Jilich, 2014, s. 99-100).
V průběhu poskytování sekundární prevence si všeobecná sestra musí dávat velký pozor,
neboť přichází do styku s krevními deriváty. Jestliže by došlo při neopatrnosti k bodnutí,
vpichu či říznutí kontaminovaným předmětem (většinou jehlou) může dojít k přenosu HIV
infekce krví (Šrámová, 2004, s. 257). V takovém případě se jedná o profesionální nákazu
26
(Jilich a Kulířová , 2014, s. 108). Dle studií právě všeobecné sestry patří mezi nejvíce
ohroženou skupinu, neboť nejčastěji přicházejí do styku s krevními odběry (Haliřová, 2004,
s. 53). Za velký úspěch můžeme považovat to, že v České republice nebyl doposud žádný
zdravotnický pracovník infikován virem HIV. Bohužel takové štěstí nemají ostatní státy
světa, neboť např. v USA bylo v letech 1985-2001 infikováno virem HIV 57 zdravotníků
(Jilich a Kulířová, 2014, s. 108). Přestože při poranění zdravotníka ostrým předmětem
je riziko přenosu HIV 0,2% až 0,5% (Šrámová, 2004, s. 260), zdravotničtí pracovníci
se obávají léčit, ošetřovat a pečovat o HIV pozitivní pacienty (Jilich a Kulířová, 2014, s. 108).
Výzkum, který byl prezentován, na Mezinárodní konferenci v Atlantě popisoval, že 20-40x
větší riziko přenosu nastává u hepatitidy typu C ve srovnání s HIV (Šrámová, 2004, s. 259).
České všeobecné sestry také pořádají řadu přednášek jak pro zdravotnické pracovníky,
tak pro širokou veřejnost, především se zaměřením na mladou populaci a jejich učitele.
Opakovaně vystupují v rozhlasových relacích, publikují články, účastní se výzkumů aj.
Pracují na specializovaných jednotkách při infekčních klinikách (AIDS centra), kde pečují
o HIV infikované, provádí bezplatné anonymní testování a s tím spojené předtestové
a potestové poradenství (Stehlíková, 2013). Sestry také dobrovolně působí v pražském Domě
světla a nevládních organizacích jako je ČSAP a Rozkoš bez rizika, které poskytují zdravotní
a sociální služby HIV infikovaným po celé ČR (Hulínský a Hamplová, 2013, s. 15).
Všeobecné sestry, které tvoří největší zastoupení mezinárodní humanitární organizace „Lékaři
bez hranic“, pravidelně vyjíždí do zahraničních misí, kde se každý den potýkají s HIV
infikovaným obyvatelstvem. V rámci preventivních projektů apelují na pravidelné testování
a včasné zahájení léčby (Keňa: Lékaři bez hranic spouští nový projekt v boji s HIV, 2014).
V současnosti je také velmi aktuálním tématem migrace cizinců do celé Evropy.
Migranti nemají osvojené základní preventivní návyky, a proto musí být zdravotníci
připraveni na to, že příliv migrantů může ohrozit stav HIV v ČR, neboť např. v roce 2011
tvořil podíl cizinců v celkové prevalenci HIV na území ČR 26 % (Hnilicová, Dobiášová,
2011, s. 134-135).
27
5 Význam a limitace dohledaných poznatků
Pozitivní dopady preventivních programů HIV/AIDS jsou na první pohled zřejmé,
otázkou ovšem stále zůstává, proč je na světě tolik HIV infikovaných osob, jestliže nám jsou
známy způsoby přenosu i možnosti prevence. Právě všeobecné sestry jsou důležitým
informačním zdrojem pro celosvětovou populaci. Spolu s lékaři a ostatními zdravotníky
v lidech vzbuzují důvěru, ale zároveň respekt. Proto by měly mít všeobecné sestry adekvátní
vzdělání, znalosti týkající se standardních preventivních opatření a více se zapojovat
do preventivních aktivit. Jestliže budou preventivní kampaně účinné, bude méně HIV
infikovaných osob a všeobecné sestry žijící v zemích s větším výskytem infekce HIV
nebudou tolik zaneprázdněné a vytížené. Je důležité se proti HIV bránit, neboť původně
vypadající nic neříkající infekce může vyústit v těžké chronické onemocnění s doživotními
následky a případnou smrtí. Celosvětové preventivní programy, které se hojně zaměřují
na mladou populaci, ale i na ostatní rizikové skupiny, se musí i nadále podporovat
a financovat, jelikož se jedná o jedinou účinnou metodu, jak zabránit šíření. Všeobecné sestry
si také musejí dávat při výkonu povolání pozor na bezpečnou manipulaci s ostrými předměty.
Jestliže u každého pacienta budou podstupovat preventivním opatřením a zabrání možnosti
poranit se o ostrý předmět, nebudou následně překvapeny, že zrovna tento pacient byl HIV
pozitivní.
Je důležité si také uvědomit, že téměř všechny dohledané studie probíhaly v zahraničí.
HIV/AIDS v ČR není zrovna předmětem dnešních výzkumů. Naopak ale musím vyzdvihnout
přehlednost statistických údajů na území ČR. Zatímco v ČR statistické údaje týkající se
výskytu HIV/AIDS spravuje SZÚ a lze dohledat každoroční výskyt, v zahraničních
statistikách mnohdy nedohledáme aktuální informace. Lze ovšem předpokládat, že se v ČR
vyskytuje HIV/AIDS ve srovnání s jinými státy velmi ojediněle, a proto není problémem
vedení aktuálních statistických dat.
28
Závěr
Pro tvorbu přehledové bakalářské práce bylo zvoleno téma preventivní programy
HIV/AIDS. HIV/AIDS je v současné době stále hojně diskutovaným tématem, neboť se jedná
o celosvětový problém, na který především v subsaharských zemích umírá spousta jedinců.
Sama jsem se během své odborné praxe setkala s HIV pozitivním pacientem, ovšem celkově
jsem neměla o infekci HIV dostatečné informace. Pokládala jsem si otázku, jak je možné, že
právě já, se setkávám s infikovaným člověkem, jestliže v ČR není výskyt tak významný.
Z dohledaných poznatků ovšem vyplývá, že ačkoliv si ČR vede v celosvětovém měřítku
velmi dobře, každoročně počty HIV infikovaných rostou. V praxi to znamená, že se každý
den nakazí zhruba 1 člověk. Ve srovnání se subsaharskou Afrikou si ČR vede velmi příznivě,
ovšem je mi záhadou, jak je možné, že počty nově infikovaných v Africe oproti naší republice
klesají. Přitom preventivní programy se zaměřují na stejné skupiny – adolescenty,
homosexuály, injekční uživatele drog či budoucí matky. Dochází k hojné distribuci
prezervativů a výměně jehel a injekčních stříkaček. Velkým zásadním rozdílem mezi českou a
africkou populací je fakt, že u afrických mužů se provádí mužská obřízka. Dle studií se jedná
o jednu z nejúčinnějších metod zabraňující šíření HIV/AIDS v rozvojových zemích světa.
Všeobecné sestry se zapojují do preventivních programů, pořádají přednášky, píší
články, účastní se výzkumů, pravidelně vystupují v relacích. Sestry zvyšují svoje kvalifikační
vzdělání a dokonce u sester v Africe dochází k navyšování kompetencí pro práci s HIV
infikovanými. Všeobecné sestry odebírají krevní vzorky na průkaz HIV, čímž se vystavují
nákaze. Jestliže je ovšem krev odebrána za dodržení standardních postupů, není se čeho
obávat. V neposlední řadě pečují o HIV pozitivní pacienty, edukují je o nutnosti dodržování
léčby a pravidelných doživotních prohlídkách. Účast všeobecných sester v preventivních
programech zdůrazňuje závažnost daného onemocnění (infekce), proto je důležité, aby i nově
vzdělané všeobecné sestry nadále podporovaly tyto aktivity.
Přehled dohledaných poznatků by mohl být publikován v odborných českých
periodicích (např. Sestra, Lékařské listy). Informace by mohly být přínosem pro všeobecné
sestry a ostatní zdravotnické pracovníky zajímající se o problematiku preventivních programů
HIV/AIDS. Poznatky je možné využít i pro další výzkumnou činnost, která by měla být
zaměřena především na stav preventivních programů HIV/AIDS v ČR a angažovanost
všeobecných sester, neboť česká recenzovaná periodika nevěnují této problematice dostatek
pozornosti.
Cíl i dílčí cíle přehledové bakalářské práce byly splněny.
29
Referenční seznam
1) Anonymní testy, 2014. HIV testování [online]. Praha: © Česká společnost AIDS pomoc
2014 [cit. 2017-02-25]. Dostupné z: http://www.hiv-testovani.cz/
2) AUVERT, Bertran et al. 2013. Association of the ANRS-12126 Male Circumcision Project
with HIV Levels among Men in South African Township: Evaluation of Effectivenes using
Cross-sectional Surveys. PLOS Medicine. 10(9), 1. ISSN: 1549-1277.
3) BEKSINSKA M.E., J. A. SMITH a J.E. MANTELL, 2011. Progress and challenges to
male and female condom use in South Africa. Sexual Health. 9(1), 51. doi:10.1071. Dostupné
také z:
https://www.researchgate.net/publication/221846014_Progress_and_challenges_to_male_and
_female_condom_use_in_South_Africa
4) BOGART, Laura M. et al. 2013. Let´s Talk!, A South African Worksite-Based HIV
Prevention Parenting Program. Journal of Adolescent Helath. 53(2013), 602-603. ISSN:
1054-139X.
5) BRŮČKOVÁ, Marie et al., ed., 2007. Příručka HIV poradenství. 2. vydání. Praha: Státní
zdravotní ústav, 112 s. ISBN: 978-80-7071-294-8.
6) BRŮČKOVÁ, Marie, 2012. Třicet let od popsání prvních případů AIDS – historie
a současnost. Část III. Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie. 61(4), 116-119. ISSN:
1210-7913.
7) BURMAN, Christopher, Marota APHANE a Peter DELOBELLE, 2015. Reducing the
overal HIV-burden in South Africa: is ´reviving ABC´an appropriate fit for a complex,
adaptive epidemiological HIV landscape? African Journal of AIDS Research. 14(1), 20-21.
ISSN: 1608-5906.
8) Co je červená stužka, © 2014. Červená stužka [online]. Praha: Česká společnost AIDS
pomoc [cit. 2017-02-25]. Dostupné z: http://www.cervenastuzka.cz/co-je-cervena-
stuzka.html
9) ČESKO, 2013. Usnesení vlády České republiky ze dne 20. prosince 2012 č. 956
k Národnímu programu řešení problematiky HIV/AIDS v České republice v období let 2013-
2017. Věstník vlády pro orgány krajů a orgány obcí. 11(1), 4-9. ISSN: 1214-2263. Dostupné
z: http://www.mvcr.cz/clanek/vestnik-vlady-pro-organy-kraju-a-organy-obci-rok-2013.aspx
10) ČSAP se již po čtvrté účastní Evropského testovacího týdne, 2016. HIV testování [online].
Praha: © Česká společnost AIDS pomoc 2014 Aktualizace 21. 11. 2016. [cit. 2017-02-25].
30
Dostupné z: http://www.hiv-testovani.cz/clanky/csap-se-jiz-po-ctvrte-ucastni-evropskeho-
testovaciho-tydne.html
11) DLOUHÁ, Kamila a Anna STEHLÍKOVÁ. Hrou proti AIDS. KHSKV [online]. Praha: ©
Krajská hygienická stanice Středočeského kraje se sídlem v Praze. Zpracováno 27. 5. 2015
[cit. 2017-02-25]. Dostupné z: http://www.khsstc.cz/dokumenty/hrou-proti-aids-
3432_3432_86_1.html
12) Dopravní podniky bojují proti AIDS, 2014. HIV prevence [online]. Praha: © Česká
společnost AIDS pomoc 2014. Aktualizace 25. 11. 2014 [cit. 2017-02-25]. Dostupné z:
http://www.hiv-prevence.cz/clanky/dopravni-podniky-bojuji-proti-aids.html
13) GOTTVALDOVÁ, Eva, 2016. Metodický návod k řešení problematiky infekce
HIV/AIDS v České republice. Čl. 12. Organizace a řízení prevence léčby HIV/AIDS. Věstník
MZ ČR [online]. (10), 13. [cit. 2017-02-25]. Dostupné z:
http://www.mzcr.cz/Odbornik/Vyhledavani.aspx?text=v%C4%9Bstn%C3%ADk
14) HALIŘOVÁ, Růžena, 2004. Rizika poranění zdravotníků ostrým předmětem. Interní
medicína pro praktické lékaře. 1, 53. ISSN: 1803-5256
15) HIV and AIDS in sub-saharan Africa regional overview, 2015. AVERT [online]. United
Kingdom: © AVERT 1986-2016 Aktualizace 16. 3. 2017 [cit. 2017-03-08]. Dostupné z:
https://www.avert.org/professionals/hiv-around-world/sub-saharan-africa/overview
16) HIV prevention programmes overview, 2016. AVERT [online]. United Kingdom: ©
AVERT 1986-2016 Aktualizace 16. 3. 2017 [cit. 2017-03-05]. Dostupné z:
https://www.avert.org/professionals/hiv-programming/prevention/overview
17) HNILICOVÁ, Helena a Karolina DOBIÁŠOVÁ, 2011. Migrants´health and access to
healthcare in the Czech Republic. Central European Journal of Public Health. 19(3), 134-135.
ISSN: 1210-7778.
18) HULÍNSKÝ, P. a L. HAMPLOVÁ, 2013. Řešení problematiky HIV/AIDS v České
republice. Zdravotnictví a sociální práce. 8(3), 11-15. ISSN: 1336-9326.
19) HYGIENICKÁ STANICE HL. M. PRAHY, 2007. Informační příručka pro prevenci
HIV/AIDS a pro propagaci testování na HIV [online]. Praha: Hygienická stanice hl. m. Prahy,
©2016, s. 4-5. [cit. 2017-02-25]. Dostupné z: http://www.hygpraha.cz/obsah/hiv-
aids_446_1.html
20) JETTMAR, Michael. Otestujte se v naší sanitce a pamatujte, že kondomy jsou stále
v módě, 2017. HIV prevence [online]. Praha: © Česká společnost AIDS pomoc 2014.
Aktualizace 13. 2. 2017 [cit. 2017-02-25]. Dostupné z: http://www.hiv-
31
prevence.cz/clanky/otestujte-se-v-nasi-sanitce-a-pamatujte-ze-kondomy-jsou-stale-v-
mode.html
21) JILICH, David a Veronika KULÍŘOVÁ. 2014. HIV infekce: současné trendy v
diagnostice, léčbě a ošetřovatelství. Praha: Mladá fronta. 173 s. ISBN 978-80-204-3325-1.
22) JUNG, Minsoo, Arya MONISHA a Kasisomayajula VISWANATH, 2013. Effect of
Media Use on HIV/AIDS-Related Knowledge and Condom Use in Sub-Saharan Africa: A
Cross-Sectional Study. PLOSE ONE. 8(7), 1-2. ISSN: 1932-6203.
23) KACANEK, Deborah et al. 2012. A qualitative study of obstacles to diaphragm and
condom use in an HIV prevention trial in Sub-saharan Africa. AIDS Education and
Prevention. 24(1), 54. ISSN: 0889-9546.
24) Keňa: Lékaři bez hranic spouští nový projekt v boji s HIV, 2014. Lékaři bez hranic
[online]. Praha: © 2014 Lékaři bez hranic/Médecins Sans Frontiéres [cit. 2017-03-16].
Dostupné z: http://www.lekari-bez-hranic.cz/sk/node/51066
25) KERWIN, Jason T. et al., 2011. Missing safer sex strategies in HIV Prevention: A call for
further research. African Population Studies. 25(2), 287. ISSN: 0850-5780.
26) KIRONDE, Brian, Wamala ROBERT a Betty KWAGALA, 2016. Determinants of Male
Circumcision for HIV/AIDS Prevention in East Central Uganda. African Journal of
Reproductive Health. 20(1), 80. ISSN: 1118-4841.
27) KOHI, Thecla W. et al., 2010. The Tanzania HIV/AIDS Nursing Education (THANE)
Preservice Curriculum. Journal of the Association of Nurses in AIDS care. 21(2), 1-2. ISSN:
1552-6947. doi: 10.1016.
28) KUBÁTOVÁ, A. a J. STUPKA. Hrou proti AIDS. Národní program boje proti AIDS
v České republice [online]. Praha: © SZÚ 2011 - 2013 [cit. 2017-02-25]. Dostupné z:
http://www.aids-hiv.cz/html/hrou-proti-aids.html
29) MALÝ, Marek, Vratislav NĚMEČEK a Hana ZÁKOUCKÁ, 2014. Výskyt a šíření
HIV/AIDS v České republice v roce 2013 [online]. Praha: Státní zdravotní ústav, s. 321-331
[cit. 2017-02-27]. Dostupné z: http://www.szu.cz/tema/prevence/zprava-o-vyskytu-a-sireni-
hiv-aids-za-rok-2013
30) MALÝ, Marek, Vratislav NĚMEČEK a Hana ZÁKOUCKÁ, 2015. Výskyt a šíření
HIV/AIDS v České republice v roce 2014. Zprávy Centra epidemiologie a mikrobiologie.
24(9), 294-304. ISSN: 1804-8668.
31) MALÝ, Marek, Vratislav NĚMEČEK a Hana ZÁKOUCKÁ, 2016. Výskyt a šíření
HIV/AIDS v České republice v roce 2015. Zprávy Centra epidemiologie a mikrobiologie.
25(9-10), 320-330. ISSN: 1804-8668.
32
32) McCARTHY, Carey F. et al. 2013. Nursing and midwifery regulation and HIV scale-up:
establishing a baseline in east, central and souther Africa. Journal of the International AIDS
Society. 16:18051, 1-2. ISSN: 1758-2652. doi: 10.7448.
33) MILLS, Edward J. et al. 2012. Engaging Men in Prevention and Care for HIV/AIDS in
Africa. PLOS Medicine. 9(2), 1. ISSN: 1549-1277.
34) MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČR. Konkretizace finančních částek v jednotlivých
položkách podpořených projektů prevence HIV/AIDS pro rok 2016 [online]. Praha: MZČR
2016. [cit. 2017-02-25]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/dokumenty/konkretizace-
financnich-castek-v-jednotlivych-polozkach-podporenych-projektu-pre_11634_3437_1.html
35) MOTHIBA, T., M., M .S. Maputle a R. T. LEBESE, 2012. Perceptions of youth on the
use of condoms for HIV prevention in Capricorn Discrit, Limpopo Province, South Africa.
African Journal for Physical, Health Education, Recreation and Dance. (Supplement 2), 13-
20. ISSN: 1117-4315.
36) Národní referenční laboratoř AIDS, 2017. Leden 2017: výskyt a šíření HIV/AIDS
v České republice [online]. Praha: Státní zdravotní ústav [cit. 2017-03-05]. Dostupné z:
http://www.szu.cz/tema/prevence/zprava-o-vyskytu-a-sireni-hiv-aids-za-rok-2017
37) National Strategic Plan on HIV, STIs and TB 2012-2016, 2011. Republic of South Africa:
© Health Systems Trust 2017 [cit. 2017-03-07]. Dostupné z:
http://www.hst.org.za/publications/national-strategic-plan-hiv-stis-and-tb-2012-2016
38) NDIMBII, James et al. 2015. Implementing needle and sysringe programmes in Kenya:
changes, oppurtinities and challenges in HIV prevention. African Journal of Drug & Alcohol
Studies. 14(2), 95-97. ISSN: 1531-4065.
39) NĚMEČEK, Vratislav et al., 2016. Tisková zpráva o výskytu HIV/AIDS v ČR u
příležitosti Světového dne boje proti AIDS 2016: Státní zdravotní ústav [online]. Praha: SZÚ,
30. 11. 2016 [cit 2017-02-27]. Dostupné z: http://www.szu.cz/tema/prevence/tiskova-zprava-
o-vyskytu-hiv-aids-v-cr-2016-u-prilezitosti-dne-boje-proti-aids
40) NORR, Kathleen et al., 2006. A primary health care intervention to mobilize health
workers for HIV prevention in Malawi. Primary Health Care Research and Development. 7,
318-319. ISSN: 1463-4236. doi: 10.1017.
41) OYERO, Olusola a Abiodun SALAWU, 2014. Where Lies the Answer? HIV/AIDS
Prevention Campaign and the Rising Preavalence in South Africa. Mediterranean Journal of
Social Sciences. 5(23), 2031. ISSN: 2039-2117.
42) PAZDIORA, Petr, 2014. Počty HIV/AIDS prudce rostou – problémy přibývají. Klinická
mikrobiologie a infekční lékařství. 20(1), 29. ISSN: 1211-264X.
33
43) PELTZER, Karl et al., 2012. Impact of National HIV and AIDS Communication
Campaigns in South Africa to Reduce HIV Risk Behaviour. The Scientific World Journal
[online]. 2012, Article ID 384608 [cit. 2017-03-02]. ISSN: 2356-6140. doi: 10.1100.
44) PREIS, Jiří a Monika Čechurová, 2016. Epidemie HIV/AIDS v subsaharských regionech
na počátku druhé dekády 21. století: regionální specifika na pozadí analýzy dat UNAIDS.
Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie. 65(3), 198-203. ISSN: 1804-8668.
45) RELF, Michael V. et al., 2011. Essential Core Competiencies Related to HIV and AIDS
Are Critically Needed in Nursing. Journal of the Association of Nurses in AIDS care. 22(1),
2-3. ISSN: 1552-6947. doi: 10.1016.
46) Statistics Overview, 2015. CDC [online]. Centers for Disease Control and Prevention
[online]. Aktualizace 3. 1. 2017 [cit. 2017-03-08]. Dostupné z:
https://www.cdc.gov/hiv/statistics/overview/
47) STEHLÍKOVÁ, Džamila, ed., 2013. Ročenka Národního programu HIV/AIDS v České
republice 2011-2012. Praha: Státní zdravotní ústav. 203 s. ISBN: 978-80-7071-327-3.
48) STRNISKOVÁ, Dana. 2014. Úvod do problematiky HIV/AIDS. 1. vydání. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci. 51 s. ISBN 978-80-244-3933-4.
49) STUPKA, Jiří, 2010. Projekt „Hrou proti AIDS“ [prezentace]. Praha: Státní zdravotní
ústav, 2010[cit. 2017-02-25]. Dostupné z:
http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/seminare/2010/VVV_20oct10/Hrou_proti_AIDS_
Stupka.pdf
50) ŠIKOLOVÁ, Veronika a Alena FIALOVÁ, 2015. Výsledky dotazníkového šetření k výuce
problematiky HIV/AIDS na základních školách a víceletých gymnáziích [online] Praha: Státní
zdravotní ústav. s. 2-9 [cit. 2017-02-25]. Dostupné z:
http://www.prevencehiv.cz/dokumenty/vyzkum/dotaznikove-setreni.pdf
51) ŠIKOLOVÁ, Veronika, ed., 2015. Ročenka Národního programu HIV/AIDS v České
republice 2013-2014. Praha: Státní zdravotní ústav. 182 s. ISBN: 978-80-7071-336-5.
52) ŠRÁMOVÁ, Helena, 2004. Rizika a prevence poranění pracovníků ve zdravotnictví.
Interní medicína pro praxi. 5, 257-260. ISSN: 1212-7299
53) ŠUSTOVÁ, Šárka, 2012. Vliv HIV/AIDS na porodnost a plodnost v Jižní Africe.
Demografie. 54(2), 141. ISSN: 1805-2991.
54) UNAIDS, 2016. UNAIDS [online]. Joint United Nations Programme on HIV/AIDS [cit.
2017-03-08]. Dostupné z: http://aidsinfo.unaids.org/
34
55) AIDS by the number, 2016. UNAIDS [online]. Joint United Nations Programme on
HIV/AIDS [cit. 2017-03-02]. Dostupné z:
http://www.unaids.org/sites/default/files/media_asset/AIDS-by-the-numbers-2016_en.pdf
56) Voluntary medical male circumcision for HIV prevention, 2016. AVERT [online]. United
Kingdom: © AVERT 1986-2016 Aktualizace 16. 3. 2017 [cit. 2017-03-07]. Dostupné z:
https://www.avert.org/professionals/hiv-programming/prevention/voluntary-medical-male-
circumcision
57) WHO. 1. Prosince – Světový den boje proti AIDS, 2012. WHO [online]. Praha: © 2007
World Health Organization [cit. 2017-02-25]. Dostupné z: http://www.who.cz/1-prosince-
svetovy-den-boje-proti-aids.html
35
Seznam zkratek
AIDS Acquired Immunodeficiency Syndrome (syndrom získaného selhání imunity)
aj. a jiné
ART antiretrovirová terapie
atd. a tak dále
ČR Česká republika
ČSAP Česká společnost AIDS pomoc
ECDC European Centre for Disease Prevention and Control (Evropské centrum pro
prevenci a kontrolu nemocí)
ETT Evropský testovací týden
HIV Human Immunodeficiency Virus (virus lidské imunitní nedostatečnosti)
KHS krajská hygienická stanice
MZ Ministerstvo zdravotnictví
např. například
NRL Národní referenční laboratoř
OSN Organizace spojených národů
SZÚ Státní zdravotní ústav
TBC tuberkulóza
UNAIDS The Joint United Nations Programme on HIV/AIDS (Mezinárodní program pro
HIV/AIDS)
UN-NGLS The United Nations Non-Governmental Liaison Service (Nevládní servis
Organizace spojených národů)
WHO World Health Organization (Světová zdravotnická organizace)
36
Seznam příloh
Příloha č. 1: Znalosti žáků v problematice HIV/AIDS ………………………………….… 37
Příloha č. 2: Osoby žijící s HIV/AIDS na území České republiky mezi lety 1986-2016….. 38
Příloha č. 3: Vybrané kategorie HIV přenosu v České republice mezi lety 1986-2016…… 39
37
Příloha č. 1: Znalosti žáků v problematice HIV/AIDS a jejich odpovědi
(Šikolová a Fialová, 2015, s. 3).
38
Příloha č. 2: Osoby žijící s HIV/AIDS na území České republiky mezi lety 1986-2016
(Národní referenční laboratoř AIDS, 2017)
39
Příloha č. 3: Vybrané kategorie HIV přenosu v České republice mezi lety 1986-2016
(Národní referenční laboratoř AIDS, 2017)
