BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLINpro učitelské kombinace biologie
2/2, Z + Zk, 4 kredity
Yvonne Němcová [email protected] Prášil [email protected]
verze 2010
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLINpro učitelské kombinace biologie
6. lekce
Heterotrofní zástupci říše Chromista, v minulosti zařazovaní mezi houby
(Fungi s.l., sensu lato, tedy v širokém smyslu slova).
verze 2010
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLINpro učitelské kombinace biologie
6. lekce
Heterotrofní organizmy vývojové větve Chromalveolata (Straminipila),
v minulosti zařazované mezi houby (Fungi s.l., sensu lato, tedy v širokém smyslu slova).
verze 2010
PROKARYOTA
EUKARYOTAEUKARYOTAEUKARYOTAEUKARYOTAEUKARYOTA
Eubacteria Archaea
Alternativní systém skupin („říší“) dle Simpsona & Rogera (2004).
mykologie
Cyanobacteria
Chlorarachniophyta
Dinoflagellata
Plasmodiophorida
Acrasea
impérium: Eukarya (Eukaryota)říše: PROTOZOA – prvoci
Skupiny heterotrofních organizmů, dříve řazených mezi houby:oddělení: Acrasiomycota – akrasie, buněčné hlenkyoddělení: Myxomycota (Mycetozoa) – hlenky
třída: Protosteliomycetes – protostelidytřída: Dictyosteliomycetes – diktyostelidytřída: Myxomycetes – vlastní hlenky
oddělení: Plasmodiophoromycota – plasmodiofory
říše: CHROMISTA (STRAMINIPILA)Skupiny heterotrofních organizmů, dříve řazených mezi houby:
oddělení: Labyrinthulomycota – labyrintuly, vodní hlenkyoddělení: Peronosporomycota (Oomycota) – oomycetyoddělení: Hyphochytriomycota - hyfochytriomycety
impérium: Eukarya (Eukaryota)říše: PROTOZOA – prvoci
Skupiny heterotrofních organizmů, dříve řazených mezi houby:oddělení: Acrasiomycota – akrasie, buněčné hlenkyoddělení: Myxomycota (Mycetozoa) – hlenky
třída: Protosteliomycetes – protostelidytřída: Dictyosteliomycetes – diktyostelidytřída: Myxomycetes – vlastní hlenky
oddělení: Plasmodiophoromycota – plasmodiofory
říše: CHROMALVEOLATA (STRAMINIPILA)Skupiny heterotrofních organizmů, dříve řazených mezi houby:
oddělení: Labyrinthulomycota – labyrintuly, vodní hlenkyoddělení: Peronosporomycota (Oomycota) – oomycetyoddělení: Hyphochytriomycota - hyfochytriomycety
Chromalveolata
Synura petersenii, planktonní řasa,autotrofní zástupce chromist
Pseudoperonosporahumuliheterotrofní parazitna chmelu
CHROMISTA Cavalier-Smith 1981, relativně „mladá“ říše, ustavená pro skupiny jak primárně heterotrofních tak sekundárně autotrofních organizmů, které získaly chloroplasty sekundární endosymbiózou (chloroplasty mají na povrchu čtyřmi membrány). Buněčná stěna je převážněcelulózní či z jiných polysacharidů. Zásobní látkou je u většiny zástupců polysacharid chrysolaminaran, u heterotrofních zástupců pak polysacharid označovaný mykolaminaran, škrob se tvoří pouze u skrytěnek (Cryptophyta). Bičíky (pokud jsou vyvinuty) bývají dva, alespoň jeden s mastigonematy.
Chromista obsahují autotrofní řasové organizmy i heterotrofníorganizmy houbám podobné, které zřejmě mají společný původ, pro který hovoří některé fyziologické znaky (syntéza lysinu přes kyselinu diaminopimelovou (DAP), zatímco u vlastních hub jde přes kyselinu aminoadipovou). Další rozdíly jsou v mitochondriích (trubicovité přepážky) a v uspořádáníbičíků s mastigonematy.
Skupina (nejčastěji vedená v hodnotě říše) bývá také označována jako Straminipila.
Připomeneme si z minulé lekce: terminologie bičíkatých stadií(myxomonády, flageláti, zoospory, ciliátní buňky a pod.):
Dle počtu bičíků:
akontní, aplanospora(bez bičíků)
monokontní, monoflagelátní
spora
biflagelátní, bikontníspora
Připomeneme si z minulé lekce: terminologie bičíkatých stadií(myxomonády, flageláti, zoospory, ciliátní buňky a pod.):
Dle uložení bičíků a směru pohybu:
akrokontníbičík vpředu
pleurokontní(bičíky po straně)
směr
poh
ybu
opistokontní(bičík vzadu)
Příklady jednotlivých typů bičíkatých stádiíu některých skupin bezcévných rostlin:
Chytridio-mycota
Hyphochytrio-mycota
Cryptophyta
Peronosporomycota(Oomycota)
(Opisthokonta)
Příklady jednotlivých typů bičíkatých stádiíu některých skupin bezcévných rostlin:
Chrysophyta
Labyrinthulo-mycota
Phaeophyta
Peronosporomycota(Oomycota)
Příklady jednotlivých typů bičíkatých stádiíu některých skupin bezcévných rostlin:
Dinophyta
Euglenophyta
Plasmodiophoromycota
KDE JSME V SYSTÉMUimpérium: Eukarya (Eukaryota)
říše: CHROMISTASkupiny heterotrofních organizmů, dříve řazených mezi houby:
oddělení: LABYRINTHULOMYCOTA - labyrintuly, vodní hlenky
oddělení: PERONOSPOROMYCOTA (OOMYCOTA) - oomycety
oddělení: HYPHOCHYTRIOMYCOTA -- hyfochytriomycety
KDE JSME V SYSTÉMU:říše: CHROMISTAoddělení: LABYRINTHULOMYCOTAtřída: LABYRINTHULOMYCETES - labyrintuly
alternativní možnost zařazení: skupina: Chromalveolata, kmen: Labyrinthulida
LABYRINTHULOMYCOTA - ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKAMalá skupina dosud nepříliš probádaných organizmů, vázaných na mořské biotopy, kde se vyskytují zástupcisaprotrofní i parazité řas a vyšších rostlin.V minulosti zařazování mezi houby, prvoky, hlenky i řasy.Dnes sem kladeny dvě dosti odlišné skupiny, nejčastěji v hodnotě řádů Labyrinthulales a Thraustochytriales.
Labyrinthulazoospora
Thraustochytrium
Řád: Labyrinthulales – buňky vřetenovité, uzavřené v ektoplazmatické síti.Řád: Thraustochytriales – buňky většinou kulovité, s ektoplazmatickými
výběžky na bázi.
LABYRINTHULOMYCOTA - ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKAMalá skupina dosud nepříliš probádaných organizmů, vázaných na mořské biotopy, kde se vyskytují zástupcisaprotrofní i parazité řas a vyšších rostlin.V minulosti zařazování mezi houby, prvoky, hlenky i řasy.Dnes sem kladeny dvě dosti odlišné skupiny, nejčastěji v hodnotě řádů Labyrinthulales a Thraustochytriales.
Společná charakteristika je v důsledku toho trochu obtížná.
Charakteristickým znakem zástupců této skupiny organizmů je vytvářeníektoplazmatických výběžků, které se spojují v síťovité útvary, dříve označovanéjako filoplazmodia (Labyrinthulales) nebo rhizoidy (Thraustochytriales). Tyto výběžky nemají strukturu buněčných stěn, neobsahují rovněž žádnéribozomy či jiné buněčné organely. Jsou produkovány botrozomy (někdo užívávýrazu sagenogeny), což jsou specifické organely přítomné na povrchu buněk.V reprodukční fázi dochází k vytváření sporangií, v nichž vznikají buďpleurokontní zoospory nebo bezbičíkaté aplanospory.Dopředu směřující delší bičík je tužší, péřitý, dozadu směřující bičík je hladký. V literatuře je zmiňována i možnost améboidního pohybu zoospor. U jediného druhu bylo pozorováno izogamické pohlavní rozmnožování.
LABYRINTHULOMYCOTA - ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKAMalá skupina dosud nepříliš probádaných organizmů, vázaných na mořské biotopy, kde se vyskytují zástupcisaprotrofní i parazité řas a vyšších rostlin.V minulosti zařazování mezi houby, prvoky, hlenky i řasy.Dnes sem kladeny dvě dosti odlišné skupiny, nejčastěji v hodnotě řádů Labyrinthulales a Thraustochytriales.Labyrinthulales – vřetenovité neoblaněné buňky se pohy-bují ve slizovité síti, tvořené mukopolysacharidy a bílkovinami. Zástupci se vyskytují na povrchu makrosko-pických mořských řas (Laminaria, Ulva) a na cévnatých, v moři žijících rostlinách.
Labyrinthula
fotografie v optickémmikroskopu
ultrastruktura buněk
zoospora
fotografie ve skenovacímmikroskopu
Labyrinthula
fotografie v optickémmikroskopu
rod Labyrinthulaultrastruktura buňky
Labyrinthula – životní cyklus
agregace dosporogenního útvaru
(sporangium)
síť vegetativníchbuněk
tvorba haploidních zoospor
vegetativníbuňka
zoospory heterokontnípleurokontní
Labyrinthulales – ekologie a zástupciZástupci tohoto řádu se vyskytují převážně v mořích, eventuelně
v brakických vodách. Byli nalezeni v organickém detritu, na povrchu makroskopických řas (Laminaria, Ulva, Cladophora aj.) a rozsivek i na mořských cévnatých rostlinách (Zostera, Spartina, Thallasia aj.). Druh Labyrinthula cienkowskii je pravděpodobně slabým parazitem sladkovodní řasy Vaucheria sessilis, jiné druhy byly nalezeny nakořenech stromů ve slaných půdách nebo ve spojení s houbami, které tvoří vezikulo-arbuskulární mykorhizu (Glomales).
V laboratorních podmínkách buňky rodu Labyrinthula napadají některédruhy řas i cévnatých rostlin. Pronikají do buněk a rozkládají jejich obsah. Stejně tak jejich síťovité útvary napadají bakterie, kvasinky, hyfy hub, rozsivky i zástupce řádu Thraustochytriales. V přírodě však dosud zástupci této skupiny nebyli nalezeni v buňkách hostitele, z jehožpovrchu byli izolováni.
Kromě rodu Labyrinthula a příbuzného, v novějších studiích jižneoddělovaného rodu Labyrinthomyxa, řazených do jediné čeledi Labyrinthulaceae, se dnes k tomuto řádu přiřazují ještě další 2 rody nejistého zařazen (incertae sedis).
Rod Labyrinthula má kolem 11–12 druhů a je nejvýznamnějším rodem celého řádu.
LABYRINTHULOMYCOTA - ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKAMalá skupina dosud nepříliš probádaných organizmů, vázaných na mořské biotopy, kde se vyskytují zástupcisaprotrofní i parazité řas a vyšších rostlin.V minulosti zařazování mezi houby, prvoky, hlenky i řasy.Dnes sem kladeny dvě dosti odlišné skupiny, nejčastěji v hodnotě řádů Labyrinthulales a Thraustochytriales.Labyrinthulales – vřetenovité neoblaněné buňky se pohy-bují ve slizovité síti, tvořené mukopolysacharidy a bílkovinami. Zástupci se vyskytují na povrchu makrosko-pických mořských řas (Laminaria, Ulva) a na cévnatých, v moři žijících rostlinách. Thraustochytriales – vegetativní buňky jsou oválné ažkulovité, na bázi vytvářejí síť ektoplazmatických výběžků.Saprotrofní zástupci se vyskytují na povrchu řas i cévna-tých rostlinách ve slané vodě. Některé druhy jsou údajněschopny parazitovat na měkkýších a ostnokožcích.
Thraustochytrium
vegetativníbuňka
životní cyklus
uvolňování zoospor
mladávegetativníbuňka
mnohonásobnédělení jader rozpad původního
protoplastu na jednotlivézoospory
sporangium
pohlavní rozmnožování dosud nebylo pozorováno
Thraustochytriales – ekologie a zástupciZástupci tohoto řádu (8–11 rodů a asi 40 druhů v jedné čeledi)jsou saprofytické druhy na povrchu řas, organickém detritu či cévnatých rostlinách. Některé druhy jsou však nekrotrofnímiparazity některých měkkýšů, jiné byli popsány jako parazitédokonce snad i obratlovců; byli izolováni dále z ostnokožcůa hub (Porifera), ale zde není zcela známa povaha jejich vztahu s hostitelem. Vyskytují se pouze v mořích či slaných vodách, sladkovodní druhy nejsou známy.Rod Thraustochytrium je nejpočetnějším rodem řádu.T. kinnei je poměrně hojným druhem v letních měsících v Severním moři.Rod Labyrinthuloides má stélku tvořenou koloniemi buněk, které se trhavým pohybem posunují po ektoplazmatické síti.Podivný druh Althornia crouchii nemá botrozomy a nevytváříproto ektoplazmatickou síť. Ostatní morfologické znaky, stejnějako zoospory, odpovídají tomuto řádu. Jedná se buď o primitivnínebo naopak o redukovaný typ.
KDE JSME V SYSTÉMU:říše: CHROMISTAoddělení: PERONOSPOROMYCOTA
(OOMYCOTA) – oomycetytřída: PERONOSPOROMYCETES
(OOMYCETES) - oomycety
50 μm
oogonia rodu Saprolegnia
zoosporangiarodu Phytophtora
PERONOSPOROMYCOTA – ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA
Na rozdíl od předcházející a následující skupiny jsou oomycety poměrně velká a významná skupina vodních isuchozemských, saprotrofních i parazitických organizmů.
Stélka u primitivnějších typů jednobuněčná, endobiotická, holokarpní nebo eukarpní, u pokročilejších typů stélku tvoří nepřehrádkové (coenocytické) mnohojaderné myce-lium. Pravá septa oddělují rozmnožovací orgány (game-tangia a sporangia).
Biochemické odlišnosti oomycetů od hub: buněčná stěnatvořena celulózou a dalšími polysacharidy, u endobio-tických parazitů chybí. Zásobní látkou je nejčastěji myko-laminaran (ß-1,3-polyglukan), nikoli glykogen jako u hub. Syntéza lysinu přes DAP, nikoli přes AAD jako u hub. Hlavním sterolem je fukosterol (u hub je to ergosterol).
Nepohlavní rozmnožování je poměrně rozmanité. 1) Ve sporangiu se mohou tvořit dvoubičíkaté zoospory
s bičíky umístěnými na boku (pleurokontní zoospory),nebo v přední části (akrokontní zoospory), nebo i bezbičíkaté aplanospory.
směrpohybu
pohyblivé zoospory
pleurokontní akrokontní
mastigonemata
aplanospora
mastigonemata
Nepohlavní rozmnožování je poměrně rozmanité. 1) Ve sporangiu se mohou tvořit dvoubičíkaté zoospory
s bičíky umístěnými na boku (pleurokontní zoospory),nebo v přední části (akrokontní zoospory), nebo i bezbičíkaté aplanospory.
2) Jev diplanetismu: nejdříve se vytvoří akrokontníprimární zoospory, ty encystují a vyklíčí v sekundárnípleurokontní zoospory. Ty mohou opět encystovat a (u nejpokročilejších typů) vyklíčit hyfou.
SaprolegniaAchlya
ThraustothecaDictyuchus Aplanes
čeleď Saprolegniaceae
K čemu směřuje
tento vývojový
trend?
Saprolegniaceae
1
23
4
Saprolegniazoosporangiuma zoospory
Thraustothecasporangiums primárními cystami
Dictyuchussporangiumse sekund.zoosporami
Aplanessporangiumcystami, kteréklíčí hyfou
Nepohlavní rozmnožování je poměrně rozmanité. 1) Ve sporangiu se mohou tvořit dvoubičíkaté zoospory
s bičíky umístěnými na boku (pleurokontní zoospory),nebo v přední části (akrokontní zoospory), nebo i bezbičíkaté aplanospory.
2) Jev diplanetismu: nejdříve se vytvoří akrokontníprimární zoospory, ty encystují a vyklíčí v sekundárnípleurokontní zoospory. Ty mohou opět encystovat a (u nejpokročilejších typů) vyklíčit hyfou.
3) U suchozemských parazitických typů (řád Peronospo-rales) dochází k redukci výskytu zoospor ve prospěch tvorby jednosporových sporangií, která jsou schopna klíčit hyfou.
Pythium
Phytophtora Peronospora
cysta klíčí hyfou
sporangiumklíčí hyfou10°C 20°C
Vývojový trendu čeledi
Peronosporaceae
Pythium
Phytophtora Peronospora
cysta klíčí hyfou
sporangiumklíčí hyfou
10°C 20°C
CO MUSÍTE BEZPEČNĚ ZNÁT:Vývojové trendy: diplanetizmus,
klíčení hyfou a přechod na souš cestou biotrofního
parazitizmu
Pseudoperonospora humuliBremia lactucae
čeleď Peronosporaceaepříklady sporangioforůs jednosporovými sporangii
Pohlavní rozmnožování je oogametangiogamie. Antheridium kyjovitého tvaru, oogonia kulovitá, s jednou či více oosférami. Oosféra po oplození se mění v tlusto-stěnnou oosporu (zygotu). Oospora vyklíčí v klíční hyfu a na jejím konci se buď vytvoří zoosporangium, nebo se hyfa rozvětví a vyrůstá v novou diploidní stélku.
oogonia s oosporami
Achlya50 μm
CO MUSÍTE BEZPEČNĚ ZNÁT:
typ pohlavního procesu u peronosporomycot
oogametangiogamie
Při pohlavním procesu se netvořípohyblivé gamety (zoospory) !
oplozovacíkanálek
oogoniumoosféra
antheridium
Schematické znázornění nejdůležitějších typůpohlavního procesu u hub a houbám podobných chromist.
OOGAMETANGIOGAMIEANISOGAMETOGAMIE
♀
♀ ♂ ♂
♂
♀
OOGAMIE
♀ ♂
Proč je pohlavní rozmnožování oogametangiogamiea nikoli oogamie?Životní cyklus je u většiny zástupců diploidní, k meiózidochází při tvorbě gametangií. I v tom je rozdíl od hub(říše Fungi), u kterých je životní cyklus většinou haplo-dikaryotický a diploidní žc mají pouze některé kvasinky.Vývojové trendy v oddělení Peronosporomycota:
1) přechod z vodního prostředí na souš (potlačenítvorby zoospor ve prospěch jednosporovýchsporangií, klíčících hyfou;
2) přechod od saprotrofismu k biotrofnímu parazi-tizmu (ztráta některých biosyntéz), specializacena hostitele a organotropie.
Achlya ambisexualis (Saprolegniales) – životní cyklus
mycelium tvořícíantheridia
gametangia
oplození
karyogamie
oospory(encystované
zygoty)
klíčícídiploidnímycelium
zoosporangiuma zoospory
meióza
pohlavně různěladěná mycelia
myceliumtvořícíoogonia
Ekologie:ve vodě i v půdě.
Jen pro ilustracijiný způsob znázorněníživotního cyklu blízkého rodu Saprolegnia(také Saprolegniales)
nepohlavní částživotního cyklu
pohlavní část životního cyklu
zoosporangiumgametangia
n
2n
Teprve přiblíženíživotního cyklu nám ukazuje celkovoumorfologii daného organizmu,jinými slovyjak ten organizmus skutečně vypadá.
Pythium debaryanum(Pythiales)
životní cyklus
nepohlavní částživotního cyklu
pohlavní část životního cyklu
zoosporangium
váček se zoosporami
zoospory
encystovanézoospory
klíčenívegetativní hyfa
pohlavníorgány
oplozenídiferenciace jediné oospory
oogoniums jednouoplozenou oosférou
klíčícíoospora
meióza
n2n
tvorba váčku a diferenciace zoospor
plasmo-gamie
karyogamie
Hojný půdní druh, způsobující padáníklíčních rostlin pěstované zeleniny, řepy cukrovky a dalších plodin.
Plasmopara viticolavřetenatka révová(Peronosporales)
životní cyklus
Druh parazitujícína vinné révě.
n2n
somatické hyfyv pletivuhostitele
průduch na rubu listusporangioforyse sporangii
zoospory
encystace
klíčení hyfoua infekce hostitele
game-tangia
plazmogamiekary ogamie
oospora
oospora klíčízoosporangiem
PERONOSPOROMYCOTA – DALŠÍ DŮLEŽITÉ INFORMACE
Původ: pravděpodobně apoplastická větev pravěkých chromist se sifonální stélkou. Odlišnosti od ostatních skupin chromist: nepřítomnost pohyblivých (volných)samčích gamet (proto ta oogametangiogamie).Základní znaky pro vnitřní systematiku: ultrastrukturazoospor, především tzv. „přechodné zóny“ bičíků, která je (jen pro představu) na následujícím schematu:
Ultrastruktura zoospor a ukotvení bičíků v buňce („přechodná zóna“).
PERONOSPOROMYCOTA – DALŠÍ DŮLEŽITÉ INFORMACE
Původ: pravděpodobně apoplastická větev pravěkých chromist se sifonální stélkou. Odlišnosti od ostatních skupin chromist: nepřítomnost pohyblivých (volných)samčích gamet. Základní znaky pro vnitřní systematiku: ultrastrukturazoospor, především tzv. „přechodné zóny“ bičíků, která je (jen pro představu) na následujícím schematu.Ekologie: v základu dvě skupiny:
1) Vodní saprotrofní i parazitické organizmy. Sapro-trofní mrtvém hmyzu, bezobratlích i obratlovcích.Parazité na korýších, vířnících, vodním hmyzu i rybách.
2) Suchozemské typy – především biotrofní parazitécévnatých rostlin, ale i půdní saprotrofní zástupci,případně původci hnilob kořenových částí rostlin.
3) Zajímavost: existence fakultativně nebo i obligátněanaerobních druhů. Též mořské typy.
PERONOSPOROMYCOTA – DALŠÍ DŮLEŽITÉ INFORMACEHospodářský význam: několik významných fytopato-genních druhů, též původci skládkových chorob koře-nové zeleniny, dosud nevyužité možnosti druhů, parazitujících na komárech resp. jejich larvách.
Velikost skupiny a systém: kolem 90 rodů a 800 druhů, členěných nejčastěji do 8 řádů. Nejdůležitější rody jsouzastoupeny v řádech Peronosporales, Pythiales a Sapro-legniales.
Několik nejdůležitějších rodů a druhů:řád Peronosporales: Peronospora, Pseudoperono-
spora, Plasmopara, Bremia, Albugořád Pythiales: Pythium, Phytophtora, Lagenidiumřád Saprolegniales: Saprolegnia, Achlya, Aphanomyces
řád PeronosporalesSymptom napadení – vzhled olejové skvrnyna líci napadených listů, na rubu bělavý povlak sporangioforů, vyrůstajících z průduchů. Peronospora (vřetenatka) – poměrně velký rod (asi 75 druhů), nejznámější je druh P. brassicae – vřetenatka kapustová, na-padající brukvovité rostliny a působícínapř. hnilobu hlávek zelí, dále P. destruc-tor na cibuli nebo P. tabacina parazitujícína tabáku.
Rod Pseudoperonospora (česky také vřetenatka) má dva důležité druhy: P. humuli je nebezpečný parazit chmele a do Evropy se dostala z Dálného východu zhruba před 100 lety, a dále druh P. cubensis (vřetenatka okurková) parazitující na rostlinách tykvovitých
sporangiofor
Pseudoperonospora humuli
na spodní straně listů vyrůstajíz průduchů sporangiofory (šedé skvrny)
významný parazit chmele (Humulus lupulus)
sporangiofory se sporangii
řád PeronosporalesRod Plasmopara (opět vřetenatka)má ekonomicky významný druh P. viticola (vřetenatka révová),působící nekrózy na listech révy vinné (ochrana měďnatými přípravky, např. tzv. „bordeauxkou jíchou“).
Rod Bremia s druhemB. lactu cae je nebezpeč-ným parazitem semenáč-ků a mladých rostlinek hlávkového salátu (Lactuca sativa var. capitata)
sporangiofory
sporangiofory
řád PythialesRod Phytophtoras nejvýznamnějšímdruhem P. infestans(plíseň bramborová),který napadá listy brambor (Solanumtuberosum). Listy žloutnou, nekrotizujía postupně usychajícelé nadzemní části. Za vlhkého a chladného počasí se infekce rychle šíří a pře-chází i na bramborové hlízy. Do Evropy choroba zavlečena v polovině 19. století. Ochrana pomocí fungicidů a šlechtěnímresistentních odrůd. P. cactorum – padání klíčních rostlin širokého okruhu hostitelů.P. parasitica – napadá rajská jablka (Lycopersicum esculentum )
zoosporangia sporangiumna substrátu uvolňující zoospory
řád PythialesRod Pythium zahrnuje převážněpůdní saprotrofní druhy, ale dalšídruhy způsobují padání klíčníchrostli (P. debaryanum, P. ultimum)nebo hniloby kořenů, včetně hnilob skladované kořenové zeleniny.P. oligandrum – biopreparát Polyversum. tlustostěnná oospora
Pythium – vývoj zoosporangia: tvorba apikální papily (a) a měchýřku (b), sporangium s měchýřkem, obsahujícím nediferenciovanou cytoplasmu (c), měchýřek se zoosporami (d), zoospory opouštějí měchýřek (e).
a b c d e
řád SaprolegnialesRod Saprolegnia (česky hnilobytka) má kolem 15 druhů, většinou vázaných na vodní prostředí.Druh S. parasitica může parazitovat na rybách (včet-ně akvarijních), jikrách, žabách i vodním hmyzu.Druh S. monoica je hojný saprotrof na mrtvém hmyzu,rostlinném detritu ve vodě, ale i v půdě a rašelině.
vyprazdňující se zoosporangium
20 μm
antheridium
oogonia různých druhů rodu Saprolegnia
řád SaprolegnialesNěkteré druhy rodu Aphanomyces (česky hnileček)
20 μm
Aphanomycespapilátní oogonias jednou oosférou
jsou parazité kultuních rostlina některých rostlin.
A. astaci – původce tzv. račího moru.
A. cochlioides působí hnilobukořenů řepy cukrovky.
A. euteiches napadá kořeny brambor (Solanum tuberosum).
A. parasiticus napadá mycelium vodních oomycetů.
KDE JSME V SYSTÉMUimpérium: Eukarya (Eukaryota)
říše: CHROMISTASkupiny heterotrofních organizmů, dříve řazených mezi houby:
oddělení: LABYRINTHULOMYCOTA - labyrintuly vodní hlenky
oddělení: PERONOSPOROMYCOTA (OOMYCOTA) - oomycety
oddělení: HYPHOCHYTRIOMYCOTA -- hyfochytriomycety
KDE JSME V SYSTÉMU
oddělení: HYPHOCHYTRIOMYCOTA - hyfochytriomycety
HYPHOCHYTRIOMYCOTA – ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA
Nevelká skupina půdních a sladkovodních organizmů,které se v mnohém podobají chytridiím z říše Fungi, aleliší se znaky ultrastrukturálními, biochemickými i molekulárními.Stélka je jednoduchá, holokarpická, monocentrická nebo eukarpická, polycentrická, často s rhizomyceliem, u po-kročilejších typů zoosporangia vznikají na neseptova-ných hyfách, přepážkou jsou oddělena právě jen sporan-gia. Buněčná stěna dvouvrstevná (celulóza i chitin).
zoospory nebo aplanospory(cysty)
způsob klíčení
dospělástélka
typAnisoplidium
typRhizidiomyces
typHyphochytrium
Hyphochytriomycota – modifikace morfologie stélky
HYPHOCHYTRIOMYCOTA – ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA
Nevelká skupina půdních a sladkovodních organizmů,které se v mnohém podobají chytridiím z říše Fungi, aleliší se znaky ultrastrukturálními, biochemickými i molekulárními.Stélka je jednoduchá, holokarpická, monocentrická nebo eukarpická, polycentrická, často s rhizomyceliem, u po-kročilejších typů zoosporangia vznikají na neseptova-ných hyfách, přepážkou jsou oddělena právě jen sporan-gia. Buněčná stěna dvouvrstevná (celulóza i chitin).Nepohlavní rozmnožování pomocí zoospor s jedním péřitým bičíkem na přední straně buňky. Pohlavní rozmno-žování není známo, předpokládá se izogamie.
pro
proniknutízoospory do substrátu,např. pylového zrna
klíčení hyfou
tvorba interkalárních zoosporangií
prázdnézoosporangium
protoplasma sporangia se zmnoženými jádry před diferenciacízoosporextrasporangiální
tvorba zoospor
ultrastrukturazoospory
přední péřitýbičík zoospory
HYPHOCHYTRIOMYCOTA – ŽIVOTNÍ CYKLUS
HYPHOCHYTRIOMYCOTA – ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA
Nevelká skupina půdních a sladkovodních organizmů,které se v mnohém podobají chytridiím z říše Fungi, aleliší se znaky ultrastrukturálními, biochemickými i molekulárními.Stélka je jednoduchá, holokarpická, monocentrická nebo eukarpická, polycentrická, často s rhizomyceliem, u po-kročilejších typů zoosporangia vznikají na neseptova-ných hyfách, přepážkou jsou oddělena právě jen sporan-gia. Buněčná stěna dvouvrstevná (celulóza i chitin).Nepohlavní rozmnožování pomocí zoospor s jedním péřitým bičíkem na přední straně buňky. Pohlavní rozmno-žování není známo, předpokládá se izogamie.Výskyt a význam: vodní organizmy (sladkovotní i mořské),parazité na řasách (především chaluhách), sladkovodnídruhy napadají pyl, spory hub, půdní řasy, členovce a podobně. Saprotrofní druhy na půdní organické hmotě.
HYPHOCHYTRIOMYCOTA - dokončení charakteristiky
Celkem asi 6 rodů a kolem 30 druhů.Druh Rhizidiomyces parasiticus s eukarpickou stélkouparazituje na řasách.Druh Hyphochytrium peniliae s vláknitou, eukarpickou
polycentrickou stélkou údajně parazituje na krabech v Bílém moři.
Druh Hyphochytrium catenoidesrostoucí na agarové půdě.Na snímku jehyfální stélka se zoosporangii.
Nashledanou příště!