PROJEKT EVROPA 2030 - consilium.europa.eu · zasedání v Bruselu dne 14. prosince 2007 a jež se...

PROJEKT EVROPA 2030Výzvy a příležitosti

Zpráva pro Evropskou radupředložená Reflexní skupinou pro diskusi

o budoucnosti EU 2030

CS


Zpráva pro Evropskou radupředložená Reflexní skupinou pro diskusi

o budoucnosti EU 2030

Obsah 2010

Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na internetu.

Můžete se s nimi seznámit na evropském serveru (http://europa.eu).

Katalogové údaje jsou uvedeny na konci této publikace.

Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2010

ISBN 978-92-824-2696-8

doi:10.2860/93160

© Evropská unie, 2010

Grafi cká úprava © Město Stuttgart, 2010

Reprodukce povolena pod podmínkou uvedení zdroje.

Printed in Belgium

VYTIŠTĚNO NA PAPÍŘE BĚLENÉM BEZ POUŽITÍ ELEMENTÁRNÍHO CHLORU (ECF)

CS.indd 2 13/07/10 13:21:05

3

Vážený pane předsedo, vážení členové Evropské rady,

máme tu čest předložit Vám zprávu, o jejíž vypracování požádala Evropská rada na

zasedání v Bruselu dne 14. prosince 2007 a jež se zabývá výzvami, kterým bude EU

pravděpodobně čelit v roce 2030, a možnými způsoby jejich řešení.

Tato zpráva je výsledkem práce různorodé skupiny, jejíž jednotliví členové mají rozma-

nité priority a zájmy. Je výsledkem dlouhých debat a diskusí, a jako taková tedy před-

stavuje konsenzus i kompromis. Ne všechny návrhy mají podporu všech členů, všichni

členové však s jejím obsahem převážně souhlasí.

Vzhledem k nejistotě příznačné pro dnešní dobu se náš úkol stal obzvláště obtížným.

Svoji analýzu jsme byli nuceni založit pouze na dlouhodobých vývojových trendech, jež

lze snadněji rozpoznat.

Zjištěný stav věcí není pro Unii ani pro naše občany příliš povzbudivý: světová

hospodářská krize, státní intervence na záchranu bank, stárnoucí populace ohrožující

konkurenceschopnost našich ekonomik a udržitelnost našich sociálních modelů, tlak

na snížení nákladů a mezd, výzvy související se změnou klimatu a rostoucí energetic-

kou závislostí a přesun v globálním rozložení výroby a úspor směrem na východ. Navíc

se nad námi vznáší hrozba terorismu, organizované trestné činnosti a šíření zbraní

hromadného ničení.

Bude EU v tomto měnícím se světě schopna zachovat a zvýšit svoji úroveň

prosperity? Bude schopna prosazovat a hájit evropské hodnoty a zájmy?

Naše odpověď je kladná. EU může být hybnou silou změn ve světě a určovat

vývojové trendy, nemusí pouze pasivně přihlížet. Toho však lze dosáhnout jen

tehdy, budeme-li spolupracovat; budoucí výzvy jsou příliš náročné na to, aby je která-

koli evropská země byla schopna zvládnout vlastními silami. Naše schopnost ovlivňovat

vývoj mimo naše hranice bude zase záviset na tom, zda dokážeme zajistit solidní růst a

vnitřní soudržnost Unie. Takový je závěr, k němuž po intenzivním jednání a konzultacích

s řadou odborníků a institucí dospěla naše reflexní skupina.

Všichni naši členové se shodují v jedné základní otázce: Evropa se v současné době

nachází v přelomové fázi svého vývoje. Výzvy, před nimiž stojíme, překonáme

pouze tehdy, pokud všichni – politici, občané, zaměstnavatelé a zaměstnanci –

budeme schopni se semknout a směřovat k novému společnému cíli, jenž bude

určen na základě požadavků dnešní doby.

ÚVODNÍ SLOVO ČLENŮ REFLEXNÍ SKUPINYPRO EVROPSKOU RADU

4

Od chvíle, kdy byla naše skupina ustavena, byla Evropa svědkem řady důležitých

událostí, včetně institucionální krize způsobené odmítnutím Lisabonské smlouvy a

nedávné finanční krize, jež vyústila v celosvětovou recesi.

Úspěšná ratifikace Lisabonské smlouvy nám umožnila ukončit dlouhé období sebe-

reflexe, která odváděla pozornost Unie od významných problémů ovlivňujících naši

budoucnost.

Finanční krize, kterou způsobily nedostatky ve fungování našich finančních institucí a

nedostatečný dohled nad nimi, přetrvává bohužel dodnes. Na situaci uvnitř Unie, a tedy

i na naše vlastní úvahy měly nesmírný vliv sociální, hospodářské a politické dopady krize.

V tomto kritickém okamžiku je třeba, aby EU vystupovala rozhodně a jednotně a

nepodlehla pokušení protekcionismu.

Tato krize, jež původně začala na druhé straně Atlantiku, měla na Evropu větší dopad

než na kteroukoli jinou část světa, neboť odhalila strukturální nedostatky evropského

hospodářství, které sice byly již dlouho známy, avšak příliš často opomíjeny.

Krize se tedy stala pro Evropu varovným signálem, že je třeba reagovat na měnící se

světový řád. Tak jako u každého transformačního procesu přinese nový řád nové vítěze i

poražené. Nechce-li Evropa patřit k poraženým, musí hledět kupředu a přijmout ambici-

ózní dlouhodobý program reforem na příštích dvacet let.

Vedoucí představitelé EU musí nadále přijímat opatření k překonání současné

krize, tato opatření však musí být spojena se střednědobými a dlouhodobými

reformami, jež Unie potřebuje. O Unii hovoříme proto, že máme jednotný trh, společ-

nou měnu a Pakt o stabilitě a růstu, což však také znamená, že jsme na sobě vzájemně

závislí. Evropané musí krizi řešit společně; v opačném případě budeme všichni svědky

neúspěchu vlastních iniciativ.

K úplnému překonání krize je zapotřebí, abychom pokračovali ve stimulačních opatře-

ních, dokud naše ekonomiky nebudou schopny fungovat bez vnějších zásahů. Budou-li

výdaje omezeny příliš brzy, mohl by v procesu našeho hospodářského oživení nastat

nepříznivý obrat. Naší hlavní prioritou musí být i nadále vytváření pracovních míst a

podpora růstu. A ty členské státy, které si vzhledem k nákladným záchranným opera-

cím, rostoucím sociálním výdajům a klesajícím zdrojům příjmů již nemohou dovolit

další výdaje, budou muset spoléhat na to, že se EU a jiné členské státy chopí iniciativy a

vytvoří podmínky pro hospodářské oživení.

Máme-li zabránit asymetrickým šokům, které plynou ze souběžné existence naší

měnové unie a jednotného trhu na jedné straně a různorodých hospodářských politik

na straně druhé, je naléhavě zapotřebí posílit hospodářskou správu v EU. Vznik krize

souvisel pouze okrajově s eurem a Paktem o stabilitě a růstu, avšak tyto mechanismy

nebyly postačující k tomu, aby během krize byla zajištěna hospodářská konvergence. EU

potřebuje nalézt způsob, jak řešit stávající nerovnováhu mezi členskými státy, tj. musí

prozkoumat a korigovat ztrátu konkurenceschopnosti, jež se projevila v platebních

bilancích a ve schodcích běžného účtu. Tyto otázky se musí stát součástí konver-

genčních kritérií Unie; rovněž je zapotřebí nástroj pro zajištění měnové stability, který by

napomohl řešit neočekávané krize.

Má-li EU zabránit tomu, aby se krize opakovala, musí neodkladně provést

reformy v oblasti fungování finančních institucí a dohledu nad nimi. Finanční

instituce dosud změnily velmi málo postupů, jež vedly ke krizi, s výjimkou výrazného

omezení poskytování úvěrů. Bylo by žádoucí, aby byly tyto reformy koordinovány v

rámci skupiny G20; avšak dokud k tomu nedojde, musí EU vypracovat své vlastní regu-

lativní normy a mechanismy kontroly a dohledu. Naši občané již totiž nebudou ochotni

tolerovat další záchrannou operaci takového rozsahu, jehož jsme byli svědky.

Při výhledu do roku 2030 je zjevné, že Evropané budou potřebovat vysoce konku-

renceschopné a udržitelné sociálně tržní hospodářství, aby bylo možné zachovat

sociální soudržnost a bojovat proti změně klimatu.

To bude vyžadovat ambiciózní reformní program s jasnými prioritami a mnohem účin-

nějšími mechanismy prosazování, než které nabízí otevřená metoda koordinace. V

této souvislosti očekáváme, že součástí tohoto širšího úsilí bude nová strategie Komise

„Evropa 2020“.

EU proto musí bez dalšího odkladu provést strukturální reformy, které byly stanoveny v

lisabonské agendě a dosud nebyly uskutečněny. Za tímto účelem bude zapotřebí refor-

movat prováděcí mechanismy nové strategie prostřednictvím účinnějšího systému pobí-

dek, a zajistit tak faktické splnění cílů, o nichž rozhodla Evropská rada a další evropské

orgány.

Klíčovým strategickým nástrojem zajištění úspěchu ve světové ekonomice je

lidský kapitál. Evropa však na cestě ke znalostní ekonomice značně zaostala. Aby

dostihla ostatní, bude muset vyvíjet koordinované úsilí. Členské státy musí za pomoci

soukromého sektoru mobilizovat zdroje, které přislíbily investovat do výzkumu a vývoje,

a reformovat všechny aspekty vzdělávání, včetně odborné přípravy. Unie musí také

uplatňovat své vlastní revidované rozpočtové nástroje a lépe využívat Evropskou inves-

tiční banku a Evropský investiční fond. Rovněž musíme zvážit možnost vytvoření nových

zdrojů příjmu, například zavedením daně z uhlíku.

5

6

EU musí provádět společnou energetickou politiku zahrnující vnitřní i vnější rozměr,

která nám umožní dosáhnout větší energetické účinnosti a úspor toho druhu, jež prosa-

zuje strategie Evropa 2020, a diverzifikovat naše dodávky energie z třetích zemí. Evro-

pané také musejí zahájit vážnou debatu o potřebě zajistit v Evropě bezpečnou jadernou

energii a vymezit rysy stálého systému pobídek pro rozvoj alternativních zdrojů energie.

EU musí i nadále stát v čele boje proti změně klimatu. Aby však v nově vznikajícím

světovém řádu měla větší vliv a význam, musí se vyvarovat opakování chyb, jichž jsme

se dopustili v Kodani. Bude nezbytné vytvořit skutečně společnou vyjednávací strategii,

jež by nám umožnila lépe hájit naše zájmy.

Evropané musí řešit svůj demografický problém. Nebudou-li přijata naléhavá opat-

ření, naše stárnoucí společnosti budou neudržitelně zatěžovat důchodové a zdravotní

systémy a systémy sociálního zabezpečení a ohrozí naši hospodářskou konkurence-

schopnost. Prioritní opatření musí zahrnovat zvýšení podílu žen na trhu práce, usnad-

nění sladění pracovního a soukromého života, změnu přístupu k odchodu do důchodu

tak, aby byl považován za právo, a nikoli za povinnost, a vypracování proaktivnější

přistěhovalecké politiky, která bude odpovídat našim demografickým potřebám a

potřebám trhu práce.

EU musí posílit jednotný trh a odolat svodům ekonomického nacionalismu a musí

tento trh dotvořit tak, aby zahrnoval služby, digitální společnost a jiná odvětví, u nichž

se dá předpokládat, že se stanou hybnými silami růstu a vytváření pracovních míst

na trhu, který představuje 500 milionů uživatelů a spotřebitelů. Posílení a dotvoření

jednotného trhu by měla doprovázet lepší daňová koordinace.

Evropané musí reformovat trh práce a modernizovat postupy správy a řízení

podniků. Máme-li plně využít potenciálu technologické revoluce, musíme provést

rozsáhlé změny našich struktur trhu práce. Některé členské státy již úspěšně provedly

reformy založené na modelu flexikurity; z jejich zkušeností musíme čerpat ponaučení

a současně tyto poznatky uzpůsobovat našim odlišným vnitrostátním podmínkám. V

ekonomice, která neustále prochází změnami, musíme zvýšit zaměstnatelnost našich

pracujících a flexibilitu našich společností. Prioritou se musí stát zvýšení produktivity

práce a toto zvýšení se musí přímo úměrně odrazit ve výši příjmů.

Řešení těchto výzev nebude vyžadovat žádnou změnu Smlouvy. Tato zpráva

rovněž v souladu s naším mandátem přísně nerozlišuje jednotlivé úrovně pravo-

moci a ani nestanoví, na jaké úrovni je třeba konat. Nezabývali jsme se tím, kdo by

měl konat, ale spíše tím, jaký postup by měl být zvolen, a to bez zbytečné prodlevy.

To rovněž znamená, že je naléhavě nutné posoudit stávající rozpočtové úrovně a prio-

rity, včetně finančních prostředků vyčleněných Unií i členskými státy na plnění priorit

dohodnutých na úrovni EU. Pokud jsou ke splnění ambiciózních cílů k dispozici jen

omezené zdroje a slabé prováděcí mechanismy, výsledek může být jen zklamáním.

Má-li EU dosáhnout svých cílů, Evropská rada a Euroskupina budou muset v koordi-

naci s Komisí a Evropským parlamentem posílit svou vedoucí úlohu.

Při provádění těchto reforem musíme plně využívat nových nástrojů obsažených v Lisa-

bonské smlouvě, abychom zajistili větší účast občanů na činnosti Unie, vypracovali účin-

nou politiku vnitřní a vnější bezpečnosti, vytvořili lepší vztahy s našimi sousedy a posílili

schopnost zastupovat naše zájmy v zahraničí.

Projekt EU by měl být současně projektem občanů. Naši občané jsou přesvědčeni – a

podle průzkumů často více než jejich vedoucí představitelé –, že je v zájmu Unie a jejích

členských států, aby se EU stala významnějším a efektivnějším globálním aktérem a aby

vystupovala jednotně ve snaze prosazovat naše společné zájmy.

Naši občané požadují větší evropskou koordinaci v boji proti organizované trestné

činnosti a terorismu, neboť si uvědomují, že je to jediný způsob, jak řešit tyto výzvy v

prostoru, v němž lidé mohou svobodně překračovat hranice.

Naši občané si jsou vědomi, že náš blahobyt, rozvoj a bezpečnost souvisejí s blahoby-

tem, rozvojem a bezpečností našich sousedů, s nimiž musíme obzvláště úzce spolupra-

covat za účelem prosazování našich společných zájmů.

Naši občané vědí, že naše zahraniční politika bude vlivnější a účinnější, budeme-li

schopni společně hájit naše zájmy, a nikoli vystupovat nejednotně a soupeřit mezi

sebou o hlavní úlohu, jako tomu bylo v dobách minulých.

Naši občané si přejí, aby Evropská unie sloužila jejich zájmům, a proto očekávají, že při

pohybu v rámci Unie si vždy zachovají svá sociální, občanská, rodinná a zaměstnanecká

práva. Právě zajištěním přenositelnosti sociálních práv se Unie stane pro naše občany

smysluplnější.

To vše vyžaduje novou dohodu mezi evropskými orgány a hospodářskými a společen-

skými aktéry i mezi jednotlivými úrovněmi veřejné moci – celostátní, regionální a místní.

Situace zejména vyžaduje pevné politické vedení, tedy vedení, v jehož rámci bude

možné vést otevřený a přínosný dialog s občany a řešit věci společně. Zajištění podpory

našich občanů bude mít zásadní význam nejen proto, aby se Unie mohla vypořádat se

sociálním a hospodářským dopadem krize, ale také proto, aby mohla provést struktu-

rální reformy, jež budou nezbytné, má-li se Evropa stát v budoucnu silnější.

7

8

EU je více než jen společný trh. Je rovněž unií hodnot. S podporou občanů Evropy může

EU stát v čele úsilí o řešení závažných celosvětových výzev. Naši občané musí čelit krizi,

kterou nezpůsobili, a proto bude jejich důvěra v evropský projekt obnovena pouze v

případě, že je budou jejich vedoucí představitelé pravdivě informovat o rozsahu úkolů,

jež bude třeba řešit, a pokud budou vybídnuti k vynaložení úsilí srovnatelného s úsilím,

jež přineslo Evropě prosperitu po druhé světové válce.

Se srdečným pozdravem

ČLENOVÉ REFLEXNÍ SKUPINY

Felipe González Márquez, předseda Vaira Vīķe-Freiberga, místopředsedkyně

Jorma Ollila, místopředseda Lykke Friis (do listopadu 2009)

Rem Koolhaas Richard Lambert

Mario Monti Rainer Münz

Kalypso Nicolaïdis Nicole Notat

Wolfgang Schuster Lech Wałęsa

ÚVODNÍ SLOVO ČLENŮ REFLEXNÍ SKUPINY PRO EVROPSKOU RADU 3

EU MÁ MOŽNOST VOLBY 11

MODERNIZACE EVROPSKÉHO HOSPODÁŘSKÉHO A SOCIÁLNÍHO MODELU 15

RŮST PROSTŘEDNICTVÍM ZNALOSTÍ: POSILOVÁNÍ POSTAVENÍ JEDNOTLIVCE 21

DEMOGRAFICKÁ VÝZVA: STÁRNUTÍ, MIGRACE A INTEGRACE 25

ENERGETICKÁ BEZPEČNOST A ZMĚNA KLIMATU: NOVÁ PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE 31

VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ BEZPEČNOST: NEUSTÁLÁ VÝZVA 37

EVROPA VE SVĚTĚ: POTŘEBA SEBEVĚDOMĚJŠÍHO VYSTUPOVÁNÍ 43

EU A JEJÍ OBČANÉ 47

VYUŽÍVÁNÍ SILNÝCH STRÁNEK EU 51

PODĚKOVÁNÍ 53

SPIS TREŚCI

9

10

11

Od konce studené války jsme svědky neuvěřitelně rychlých

a rozsáhlých změn. Posledních dvacet let poznamenalo vše:

způsob, jakým pracujeme, konzumujeme, cestujeme, jak

spolu komunikujeme, důvody naší empatie, otázky, jež v

změn nás zaskočila. Světová finanční krize je pouze poslední

z řady událostí, jež otřásly tím, o čem jsme byli přesvědčeni

a v co jsme věřili. Poprvé v nejnovějších dějinách Evropy

panují všeobecné obavy, že dnešní děti nebudou mít tak

dobré životní podmínky, jako měla generace jejich rodičů.

Doba, v níž dnes žijeme, je dobou nejistoty.

Tato situace představuje pro Evropskou unii výzvu, která

nemá obdoby. Po většinu své existence zajišťovala Unie

vnitřní stabilitu, neboť v době po druhé světové válce

nastolila na polovině kontinentu mír a demokracii a vytvo-

řila značnou prosperitu. Později začlenila prostřednictvím

procesu bezprecedentní politické a hospodářské integrace

druhou polovinu Evropy. Tyto úspěchy umožnily EU stát

se největší světovou hospodářskou velmocí, vyznačující se

když pohlížejí do stále složitější a nejisté budoucnosti,

nemají společný cíl, který byl příznačný pro poválečné

období.

EU MÁ MOŽNOST VOLBY

12

Úspěchy, jichž EU dosáhla, se týkaly zejména jejího vlast-

ního území. Během jednotlivých fází integrace byl svět

obklopující Evropu relativně stabilní. Dnes je situace napro-

sto odlišná. Na celém světě dochází k rychlým změnám.

V příštích dvaceti letech bude nejen existovat několik

mocenských pólů, ale změní se rovněž těžiště světa –

přesune se do Asie a k světovému jihu, k novým veřejným

a soukromým aktérům, k nadnárodním institucím. Výzvy,

před nimiž dnes Evropa stojí, souvisejí jak s vývojem za

jejími hranicemi, tak s váhavostí EU při reakci na ně. Má-li

Unie zabezpečit svoji budoucnost, bude muset přizpůsobit

své cíle a politiky tak, aby v tomto rychle se měnícím světě

obstála.

Doba dramatických změn ve světě

Období posledních dvaceti let bylo plné zvratů a lze

očekávat, že příštích dvacet let bude ještě více nesta-

bilních. Vzniká nový multipolární svět, v němž je moc

méně koncentrovaná a vývoj mezinárodní situace složi-

tější. Vzhledem k pomalejšímu růstu v EU ve srovnání se

zeměmi, které jsou jejími hlavními konkurenty, se její podíl

na světovém bohatství nevyhnutelně zmenšuje. Po dlou-

hou dobu přispíval lidský kapitál EU k rozvoji její ekonomiky

na základě přelomových inovací a kreativity. Avšak nyní se

do popředí dostávají jiné regiony díky vyšší úrovni investic

do výzkumu, technologického rozvoje a inovací. Očekává

se, že v roce 2030 bude v čele vědeckého a technologic-

kého rozvoje stát Asie, která bude vyrábět zboží vysoké

hodnoty, jež bude schopné změnit produkci a celkovou

kvalitu života.

Současně s tím, jak rozvíjející se ekonomiky postupně

dosahují životní úrovně běžné v rozvinutém industrializo-

vaném světě, narůstá světová spotřeba energie. V roce

2030 bude světová poptávka po energii pravděpodobně o

50 % vyšší než v současnosti, přičemž fosilní paliva budou

představovat 80 % dodávek. Vzroste závislost na dovozu

energie – EU bude dovážet téměř dvě třetiny energie, již

bude potřebovat.

Dále je pravděpodobné, že dostupnost energie a dalších

nezbytných zdrojů bude nepříznivě ovlivněna změnou

klimatu a podle řady prognóz nastane v roce 2030 v této

oblasti závažný nedostatek. K cenové nestabilitě a nejis-

totě dodávek přispěje rovněž politická nestabilita v zemích

bohatých na energetické zdroje. Obnovitelné zdroje ener-

gie budou růst rychleji než tradiční zdroje, avšak v roce

2030 budou nadále představovat pouze malou část světo-

vých dodávek energie. Tento trend zhoršuje skutečnost,

že se nám nedaří zastavit ztrátu biologické rozmanitosti,

což má závažné dopady na dlouhodobou hospodářskou

udržitelnost.

Toto vše se odehrává na pozadí převratných společenských

změn probíhajících v našich zemích. Ve stárnoucí společ-

nosti, kde na jednoho pracovníka ve srovnání s dneškem

Budoucí očekávání, pokud jde o život evropských občanů v roce 2030„Představte si Evropskou unii v roce 2030. Bude ve srovnání s dnešním stavem život evropských občanů…?“

snazší-

obtížnější-

stejný-

Nevím

v %

Zdroj: Eurobarometr 6/2009, EU 27

13

připadne téměř dvojnásobný počet osob starších 65

let, budou členské státy EU muset vynaložit značné úsilí

v souvislosti s financováním systémů sociální podpory a

udržením starších osob na trhu práce. Vzhledem k tomu,

že domácí nabídka pracovních sil a dovedností klesá,

Evropa bude muset přilákat více pracovníků z řad přistě-

hovalců, což bude mít důsledky pro naši schopnost řídit

sociální integraci. A konečně technologická a komunikační

revoluce mění naše soukromé i profesní vztahy a přináší

nový způsob života a práce, jemuž se mnozí přizpůsobují

jen s obtížemi.

Pro EU je volba jasná: reforma, nebo úpadek

Mnohé z těchto změn urychlila současná hospodářská a

finanční krize, která je od velké hospodářské krize z 30.

let minulého století nejhorší krizí svého druhu, z níž se

EU bude zotavovat řadu let. Krize odhalila strukturální

nedostatky, jimiž trpí ekonomiky většiny evropských zemí:

nízkou produktivitu, strukturální nezaměstnanost, nedosta-

tečnou pružnost trhu práce, zastaralé dovednosti a nízký

růst.

Současně však mírnější dopad krize na země jako Čína a

Indie a jejich mnohem rychlejší hospodářské oživení vedly

k tomu, že mnozí zaujali k rychlým změnám ovlivňujícím

světovou ekonomiku méně příznivé stanovisko. Dnes

panují obavy, že rozvíjející se ekonomiky využijí strukturál-

ních nedostatků Evropy k dosažení svého plného hospo-

dářského potenciálu. Popravdě řečeno, současné posuny

v hospodářské produkci mohou být vzájemně prospěšné

a mohou vést k všeobecně vyšší míře investic, obchodu a

spotřeby. EU však nemůže očekávat, že vzestup ostatních

zemí nezbytně povede k situaci, která bude prospěšná pro

všechny. Nepřizpůsobí-li se EU požadavkům světového

hospodářství, existuje reálné nebezpečí, že se relativní

úpadek Evropy stane absolutním.

Po 50 letech konsolidace – prostřednictvím prohlubování

i rozšiřování – stojí EU před zásadní volbou. Rok 2010 by

se pro EU mohl stát počátkem nové éry a v průběhu příš-

tích 50 let by Evropa mohla vystupovat jako sebevědomý

globální aktér, nebo by se Unie a její členské státy naopak

mohly postupně ocitnout v marginálním postavení a stát

se stále více irelevantním západním poloostrovem asijského

kontinentu.

Úsilí vyvíjené na globální úrovni by v žádném případě

nemělo vést k omezení domácích reforem; bez solidního

růstu v celé Evropské unii a bez její vnitřní soudržnosti

nelze dosáhnout vnějšího vlivu. Naše současná éra se však

zjevně stala globální, přičemž tento proces změny přináší

nové vítěze i nové poražené. Nechceme-li rozšířit řady

poražených, musíme nyní přistoupit k odvážným činům.

Proč Evropská unie?

Výzvy, před nimiž dnes stojíme, jsou jiné než výzvy minu-

losti a vyžadují jiná řešení. Relativní demografický a hospo-

dářský pokles, změna klimatu nebo nedostatek energie

představují výzvy, jež

lze náležitě pochopit a řešit pouze tehdy, budou-li zasa-

zeny do regionálního a celosvětového kontextu. Právě v

tomto ohledu může EU jakožto subjekt, který je mnohem

více než jen souhrnem svých členských států, prokázat

svoji hodnotu. Pokud EU využije celé řady mocenských

úrovní, od globální až po místní, bude schopná více než

kterýkoli členský stát uspět při řešení nejzávažnějších výzev

21. století.

To však nenastane automaticky. EU sice má k dispozici

nezbytné struktury a nástroje, ale současně je zapotřebí,

aby těchto struktur a nástrojů využívaly členské státy, a to

s rozhodností a ke správným účelům. Společný program

EU se v zásadě týká dvou obecných a společných úkolů:

zajištění udržitelnosti našeho sociálního a hospodářského

modelu a vytvoření nástrojů na podporu a obranu tohoto

modelu, spolu s našimi společnými hodnotami a zájmy, v

celosvětovém měřítku. Je proto zapotřebí podpořit novou

14

strategii Komise „Evropa 2020“, avšak současně bude

třeba ji zasadit do širší perspektivy.

Aby se EU stala účinným a dynamickým globálním akté-

rem, bude rovněž muset zajistit, že se podstatným prvkem

evropského projektu stane solidarita. Solidarita není

nepodmíněným nárokem – závisí na individuální a kolek-

tivní odpovědnosti. Jako taková je a musí být pro EU obec-

nou zásadou při tvorbě politik a při rozvoji vztahů na všech

úrovních, mezi jednotlivci a generacemi i mezi jednotlivými

obcemi, regiony a členskými státy.

Přesto evropští občané stále obtížně nalézají v EU řešení

svých problémů. Má-li být náš úkol sdílen, musí za evrop-

ský projekt přijmout odpovědnost politici i občané. Budou-

li vlády oportunisticky zaujímat k EU a jejím orgánům

odcizený nebo nepřátelský postoj, existuje jen malá naděje,

že se občané s EU ztotožní takovým způsobem, který jí

umožní dosáhnout úspěchů. Pro úspěch EU je naopak

třeba, aby umožněním větší účasti a transparentnosti

znovu získala podporu svých občanů.

Významné výzvy v roce 2030„Představujete-li si stále rok 2030, jaké budou podle vašeho názoru dvě nejvýznamnější

výzvy, jimž bude (VAŠE ZEMĚ) čelit v roce 2030?“ (MAXIMÁLNĚ 2 ODPOVĚDI)

Hospodářská situace-

Nezaměstnanost-

Kriminalita

Důchody-

Ochrana životního prostředí-

Systém zdravotní péče-

Přistěhovalectví-

Rostoucí ceny / inflace-

Terorismus-

Vzdělávací systém-

Bydlení-

Daně-

Obrana / zahraniční věci-

Nevím: 8 % Zdroj: Eurobarometr 6/2009, EU 27

v %

15

Jedním ze základních prvků Evropského společenství je

specifický hospodářský a sociální model, který je v Lisabon-

ské smlouvě označován jako „vysoce konkurenceschopné

sociálně tržní hospodářství“. Existuje řada jeho variant s

kvalitativně odlišnými výsledky, obecně však všechny tyto

varianty spadají do jednoho rámce. Tento model, který

vychází z přesvědčení, že prostřednictvím trhu by mělo

být dosahováno hospodářského růstu v zájmu sociálních

cílů, je veřejností všeobecně akceptován. Po druhé světové

válce napomohl přeměně Evropy v oblast se silnými

průmyslovými odvětvími a službami s nesmírným poten-

ciálem pro vytváření pracovních míst, díky němuž mohl

být zaveden spravedlivý systém sociální ochrany. Byla tak

vytvořena „pozitivní spirála“ spojující solidaritu, odpověd-

nost a konkurenceschopnost.

Avšak vzhledem k novým naléhavým výzvám na domácí

i celosvětové úrovni, je třeba tento model neprodleně

nově vymezit a přizpůsobit měnící se situaci. V posled-

ních dvou desetiletích minulého století se v porovnání s

hlavními obchodními partnery snížil potenciál EU vytvá-

řet růst a pracovní místa, a zlepšovat tak životní úroveň.

Ačkoli několika členským státům EU se podařilo se tomuto

trendu vyhnout, celkově tato situace přetrvává dodnes.

Současná finanční a hospodářská krize odhalila strukturální

nedostatky evropské ekonomiky, a stala se tak varovným

signálem. Vzhledem k tomu, že EU čelí rostoucí konkurenci

ze strany nově se rozvíjejících a rozvinutých ekonomik,

musí přijmout nový smělý reformní program s cílem zvýšit

hospodářskou efektivitu.

Konsensus, který ohledně modelu existuje, současně závisí

na tom, zda bude jeho sociální a tržní rozměr i nadále

MODERNIZACE EVROPSKÉHO HOSPODÁŘ-SKÉHO A SOCIÁLNÍHO MODELU

Trh ve městě – obchod je koneckonců vždy místní záležitostí. Foto: Schubert

16

v rovnováze. Tato rovnováha byla postupně narušena v

důsledku rostoucích sociálních nerovností. Pro některé

občany EU zůstává nadále realitou sociální vyloučení a

špatné pracovní podmínky. Řešení tohoto problému nezna-

mená konec hospodářské reformy. Nový důraz na zvyšo-

vání hospodářské efektivity naopak vyžaduje nové sociální

politiky. Jinak řečeno, udržitelnost evropského hospodář-

ského a sociálního modelu bude záviset na naší schopnosti

znovu nastolit dynamickou rovnováhu mezi hospodářským,

sociálním a environmentálním rozměrem rozvoje.

Úsilí o dosažení růstu a zaměstnanosti

Nezbytným předpokladem zvyšování životní úrovně je

silná a celosvětově konkurenceschopná ekonomika, která

se vyznačuje vysokou produktivitou. Hospodářský růst je

stále více závislý na technologických změnách a větší speci-

alizaci v kontextu prohlubující se globalizace. Tento vývoj

má vliv na pracovníky a společnosti, jakož i na fungování

trhů a řízení společností, neboť jde o proces strukturálních

změn. Digitalizace rozšiřuje možnosti využívání externích

dodavatelů (outsourcing) a revoluce v oblasti informačních

a komunikačních technologií může v příštích desetiletích

významně přispět k růstu produktivity.

EU může proces růstu podpořit dalším rozvojem vnitřního

trhu, například v oblasti služeb, potíráním všech forem

protekcionismu a zajištěním úspěšného završení jednání z

Dohá. Zbytečná zátěž kladená na pracovní síly a na společ-

nosti nesmí brzdit růst odvětví dynamických a inovativních

služeb; současně je třeba podporovat podnikání a přijímání

rizika. Společně se domníváme, že technologické změny,

globalizace a stárnoucí populace si žádají neodkladné

strukturální reformy, které povedou k posílení flexibility,

konkurenceschopnosti a dynamiky.

K zajištění většího počtu a lepší kvality pracovních míst

je nezbytná reforma pracovního trhu. Členské státy by se

měly zaměřit na zlepšení tří hlavních aspektů trhů práce:

flexibility a jistoty pro své pracovní síly (tzv. „flexikurity“),

pracovní mobility a podnikové kultury a manažerských

postupů. Rovněž je třeba zvýšit míru participace pracov-

ních sil (o této otázce je pojednáno níže v části věnované

demografii).

Jedním z klíčových předpokladů zachování produktivity

je schopnost pracovníků přizpůsobovat se neustálým

změnám ve výrobě. Pracovní flexibilita musí být vyvá-

žena pracovní jistotou. V rychle se měnícím světě není

třeba chránit pracovní místa, ale spíše osoby, které ztratí

Programy odborné přípravy a vzdělávání – klíč k profesnímu úspěchu. Foto: Hass

17

práci, a to zvýšením možností jejich pracovního uplat-

nění. Tuto ochranu nejlépe poskytne „flexikurita“, která

umožní pracovníkům využívat změn trhu práce a usku-

tečnit přechod do lepšího zaměstnání. V této souvislosti

má zásadní význam schopnost získávat a přizpůsobovat

dovednosti v průběhu celého života, jakož i podmínky

pro přenášení dovedností mezi členskými státy i v rámci

jednotlivých států.

V současné době pracovníci a podnikatelé stále obtížně

získávají přístup k pravidlům a nařízením, která se týkají

uzavírání pracovního poměru nebo zahájení podnikatelské

činnosti, a mají potíže jim porozumět. Byrokratické postupy

nelze žádnými předpisy zcela zrušit, neměly by však být

překážkou mobility. Dále je nezbytné s konečnou platností

zajistit snadnou přenositelnost práv v oblasti sociálního

zabezpečení mezi jednotlivými členskými státy. Je třeba

zajistit uznávání kvalifikací v celé EU a podporovat mnoho-

jazyčnost. EU by měla rovněž vytvořit novou „politiku

profesní fluktuace“, která by podněcovala a usnadňovala

přechody mezi zaměstnáními a podporovala sociální

rozměr Unie.

Dále jsou zapotřebí dalekosáhlé změny podnikové kultury

a manažerských postupů podniků, má-li být úsilí o zlep-

šování dovedností jejich zaměstnanců korunováno úspě-

chem. Společnosti budou muset více podporovat iniciativy

pracovníků a otevřené inovace ke zvýšení konkurence-

schopnosti prostřednictvím nových výrobních postupů a

technologií. Rovněž budou muset v rámci podniků pěsto-

vat kulturu odpovědnosti.

Naplňování evropských sociálních ambicí

prostřednictvím nových cílených politik

Toto nové úsilí o hospodářskou reformu musejí doprová-

zet nová cílená opatření, jejichž úkolem bude poskytnout

jednotlivcům větší jistotu a solidaritu. Systémy sociální

podpory musí být důsledně chráněny před zneužitím nebo

„morálním hazardem“. Práva a nároky musí být vyváženy

povinnostmi a závazky. Zvláště systémy sociálního zabez-

pečení by měly být uzpůsobeny tak, aby spíše napomáhaly

rychlému opětovnému začleňování na trhu práce, než aby

poskytovaly dlouhodobou podporu osobám v produktiv-

ním věku.

S ohledem na stávající rozdělení pravomocí v oblasti

sociální politiky by měly být přednostně stanoveny jasně

formulované a společně dohodnuté cíle v souladu s dopo-

ručeními agendy „Evropa 2020“. Členské státy by se měly

chopit iniciativy a začít s odstraňováním nerovných podmí-

nek existujících z důvodu dvouúrovňového trhu práce, na

němž určité skupiny zaměstnanců mají výhodu stálého

zaměstnání, zatímco jiní pracovníci tuto výhodu nemají a

neustále jim hrozí propuštění.

Členské státy by rovněž měly vyčlenit přiměřené zdroje pro

účely boje proti sociálnímu vyloučení, chudobě a diskrimi-

naci na základě pohlaví, například prostřednictvím prová-

dění stávajících právních předpisů EU s cílem zajistit dohod-

nuté minimální normy. Významnou součástí tohoto úsilí

bude posílení postavení uchazečů o zaměstnání a dalších

sociálních partnerů. Dobrým začátkem by bylo zlepšení

informací dostupných v rámci Evropských služeb zaměstna-

nosti (EURES) a rozšíření dostupnosti e- infrastruktury pro

domácnosti, školy a podniky.

Zajištěním náležité koordinace v oblasti sociální a daňové

politiky může EU posílit schopnost členských států plnit

sociální cíle v souladu s jejich vlastními prioritami, aniž by

to vedlo k narušení hospodářské soutěže nebo jednotného

trhu. Na podporu cílů týkajících se sociální soudržnosti a

boje proti chudobě, které byly dohodnuty na úrovni EU, by

měla být plně využita Evropská investiční banka a Evropský

sociální fond.

EU by také měla přispět k dosažení cíle, jímž je zdravá

evropská populace – jež má zásadní význam z ekono-

mického i sociálního hlediska –, zejména prostřednictvím

rozvoje průmyslových odvětví a služeb souvisejících se

zdravotní péčí, zdravým způsobem života a stárnutím.

18

S ohledem na krizi by dále svůj díl odpovědnosti měly

přijmout podniky a zavázat se k samoregulaci v oblasti

etiky, odpovědnosti, sociálního a environmentálního pově-

domí, opatření proti diskriminaci, celoživotního učení a

trvalého zlepšování pracovních podmínek.

Vytváření podmínek prospěšných všem stranám:

nová politika pro jednotný trh

Je třeba, aby se výše uvedená sociální a ekonomická

opatření mohla opřít o plně fungující jednotný trh. Rozvoj

jednotného trhu již dlouho narušují dva souběžné procesy:

odmítavý postoj některých členských států k uplatňování

pravidel vnitřního trhu, hospodářské soutěže a státní

podpory a tendence jiných členských států bránit se byť jen

umírněným návrhům v oblasti daňové koordinace, které by

mohly zlepšit fungování jednotného trhu a rozptýlit obavu,

že jednotný trh může bránit plnění sociálních cílů.

Nebudeme-li tuto situaci řešit, mohly by uvedené tendence

prohloubit nepříznivý vliv daňových systémů na vytváření

pracovních míst a zvýšit obtíže členských států při odstra-

ňování nerovných podmínek. Rovněž by to znamenalo

radikální omezení sociální ochrany a posílilo zamítavý

postoj k integraci. Stručně řečeno, hospodářský a sociální

rozměr rozvoje by se ocitl v situaci znamenající prohru

všech zúčastněných.

Současná hospodářská krize dále poukázala na to, že je

nezbytné dodržovat pravidla jednotného trhu. Uchylování

se k ekonomickému nacionalismu by mělo za následek

pouze větší obtíže při překonávání krize a menší konku-

renceschopnost evropské ekonomiky. Přesto jsme svědky

toho, že v mnoha členských státech jsou až příliš běžné

sklony k protekcionismu, ať již na úrovni veřejného mínění,

nebo mezi politickými představiteli.

Vzhledem k této nepříznivé situaci nebude možné oživit

a dotvořit jednotný trh bez nové strategie či politiky.

Součástí této politiky by měl být závazek, že ve stanove-

ných lhůtách dojde k rozšíření jednotného trhu i na oblasti,

v nichž dosud neexistuje nebo v nichž není dostatečně

rozvinut, především na oblast služeb, včetně finančního

sektoru. To by mělo být spojeno s rozvojem iniciativ, nebo

dokonce s prohlubováním integrace v oblasti soudržnosti

a sociální a daňové politiky a současně by měl být zohled-

ňován požadavek, aby EU byla konkurenceschopná. Záro-

veň s úsilím o pokrok směrem k nízkouhlíkové ekonomice

musí být přijata opatření na podporu sociálního začleňo-

vání, zejména ve vztahu ke vzdělávání, zaměstnanosti,

informacím, zdraví a bankovním službám.

Posílená hospodářská správa: v zájmu stability a

konvergence

Světová finanční krize a rostoucí rozdíly v hospodářské situ-

aci jednotlivých členských států jsou také dalším potvrze-

ním toho, že je v EU zapotřebí posílená hospodářská koor-

dinace. Základním předpokladem hospodářského úspěchu

a jednoty EU obecně a eurozóny obzvláště je obnovení úsilí

o konvergenci, jež bylo vynakládáno v 90. letech a jež by

rovněž vedlo k rozšíření eurozóny. Úsilí o konvergenci by

mělo být založeno na těchto opatřeních:

– pověřit řízením hospodářské koordinace Evropskou

radu, která by plně respektovala úlohu Komise a úzce

spolupracovala s Evropským parlamentem, Komisí a

dalšími příslušnými hospodářskými institucemi; posílit a

rozšířit úkoly Euroskupiny v oblasti koordinace v rámci

interního i externího řízení měnové unie;

– posílit postupy dohledu nad vnitrostátními rozpočty s

cílem zajistit transparentnost a udržitelnost veřejných

financí; vybízet členské státy k harmonizaci rozpočto-

vých procesů a kalendářů;

– rozšířit makroekonomickou koordinaci tak, aby se

vztahovala i na soukromé zadlužení, na platební

bilanci a obecněji i na podmínky zajišťující konkurence-

schopnost;

19

– posílit celkovou důvěryhodnost rozpočtů vytvořením

finančního nástroje určeného ke zvládání neočekáva-

ných krizí a asymetrických šoků za současného zohled-

nění rizik morálního hazardu;

– posílit fungování finančních institucí a dohled nad nimi

s cílem zabránit nadměrnému využívání pákového

mechanismu a nadměrnému přijímaní rizika;

– posílit investiční úsilí EU stanovením cílových hodnot

pro růst podílu investic na veřejných výdajích členských

států, zvýšit zdroje Evropské investiční banky a Evrop-

ského investičního fondu a upravit evropský regulační

rámec tak, aby přilákal více dlouhodobých investorů

a podpořil obezřetné bankovnictví, které by se zabý-

valo potřebami reálné ekonomiky spíše než finančními

spekulacemi.

Výzva environmentální udržitelnosti

Úkol spočívající v novém vymezení evropského hospo-

dářského a sociálního modelu dále komplikuje výzva, již

představuje environmentální udržitelnost. V této souvislosti

bude EU muset přehodnotit nejen svůj přístup k územnímu

plánování, městům a dopravě a vzdělávání a své spotřební

zvyklosti, ale také svůj růstový model. Je zapotřebí „nová

průmyslová strategie“, která by prosazovala nové zelené

technologie a udržitelné průmyslové procesy. Na podporu

uvedeného by EU měla:

– přijmout evropský inovační akt, který zjednoduší

možnosti financování, a posílit postavení Evropského

inovačního a technologického institutu, aby mohl

zavádět společné programy pro inovace v rámci celé

EU;

– vypracovat iniciativu týkající se výzkumu malých

podniků, jež by mladým a inovativním malým podni-

kům umožnila přístup k trhům veřejných zakázek;

– zvýšit přidanou hodnotu rostlinné i živočišné výroby

a potravinářského průmyslu a současně zmenšit jejich

negativní environmentální dopad zlepšením přístupu

k novým technologiím a zvyšováním informovanosti

spotřebitelů;

Nové veletržní centrum ve Stuttgartu: jeden z největších střešních fotovoltaických systémů na světě. Foto: © Dirk Wilhelmy pro Planet Energy a Projektgesellschaft Neue Messe

20

– v rámci Evropského technologického institutu vytvořit

nebo vyčlenit řadu evropských výzkumných středisek,

která budou zaměřena na obnovitelné zdroje energie,

energetickou účinnost, informační a komunikační

technologie potřebné pro udržitelný rozvoj a dopravní

sítě, biotechnologie a nanotechnologie;

– přijmout strategii pro přechod k nízkouhlíkové společ-

nosti s cílem stanovit vizi nízkouhlíkové ekonomiky do

roku 2030 a kroky, jež musí EU i členské státy učinit,

aby se tato vize stala skutečností.

Vyhnout se chybám Lisabonské strategie

Chce-li EU skutečně provést reformu, musí náležitě uzpů-

sobit své řídící struktury a zdroje. Takové je ponaučení z

Lisabonské strategie, jejíž slib zajistit Evropě konkurence-

schopnost zmařily slabé mechanismy provádění. Zejména

by měla být posílena vazba mezi společnými pokyny

stanovenými na úrovni Společenství a jejich prováděním na

úrovni členských států, v souladu s rozdělením pravomocí

uvnitř každé země, prostřednictvím účinného mechanismu

vzájemného tlaku (veřejné označení těch, kdo nedodržují

pravidla, „name and shame“), jakož i pozitivních pobí-

dek, finančních a jiných. V neposlední řadě by hodnotící

postupy měly být zaměřeny spíše na výsledky než na

vstupy nebo procesy.

Současně s tím je třeba soudržnějším způsobem využívat

vlastní finanční zdroje EU, zdroje Evropské investiční banky

a rozpočtové zdroje členských států a sloučit prostředky

určené k plnění dohodnutých priorit. Pozornost musíme

zaměřit zejména na vytváření růstu a pracovních míst.

Nemůže jít o jakákoli pracovní místa – musejí odpovídat

požadavkům znalostní společnosti; ani nemůže jít o jaký-

koli druh růstu, ale o růst, který je udržitelný a není vyjád-

řený pouze pomocí HDP. Tímto směrem by se Evropa měla

do budoucna vyvíjet.

21

RŮST PROSTŘEDNICTVÍM ZNALOSTÍ: POSILOVÁNÍ POSTAVENÍ JEDNOTLIVCE

V posledních dvou desetiletích zaznamenaly významný

rozmach znalostní a kreativní průmyslová odvětví a služby,

které zásadním způsobem přispívaly k zaměstnanosti a

hospodářské dynamice v Evropě. Doba, kdy bylo možné

měřit konkurenční výhodu EU prostřednictvím mzdových

nákladů, je již dávno pryč. Dnes se základním kritériem

stala inteligence, inovace a kreativita. Jsou zárukou

budoucí prosperity Evropy. Žijeme ve světě, který si žádá

nejen vysoce hodnotné výrobky a trhy, ale stále více i

vysoce hodnotné dovednosti.

Nicméně Evropa v oblasti dovedností postupně zaostává.

Budou-li pokračovat současné investiční trendy, může

se stát, že v roce 2025 bude v čele vědecko-technického

rozvoje stát Asie, která zastíní EU i Spojené státy. Podle

odhadů bude dále v uvedeném roce studovat v zahraničí

téměř milion čínských a indických studentů, kteří se poté

vrátí do své vlasti a obohatí ji svým talentem a zkuše-

nostmi. Jejich počet kontrastuje s relativně malým počtem

evropských studentů, kteří studují mimo Evropu. EU

rovněž zaostává v oblasti vysokoškolského vzdělávání, což

dokládá skutečnost, že mezi stovkou nejlepších vysokých

škol na světě je v současné době pouze 27 škol z EU oproti

57 školám v USA. EU je také slabě zastoupena v rámci poli-

tických, podnikatelských a environmentálních debat vede-

ných za jejími hranicemi.

EU si nemůže dovolit zůstat tváří v tvář tomuto trendu

nečinná. Klíčovým strategickým nástrojem k zajištění kari-

érního růstu jednotlivců a pokroku evropské společnosti

jako takové je lepší využívání lidského talentu. Má-li EU

dostát svému slibu, že vytvoří znalostní společnost, musí

zajistit špičkovou úroveň ve všech fázích vzdělávacího

procesu, trvale aktualizovat dovednostní základnu svých

obyvatel podle potřeby a vytvořit sociální, ekonomické a

právní podmínky, v nichž může vzkvétat výzkum, kreativita

a inovace.

Podpora talentu ve všech oblastech. Foto: Kunsch

22

Úsilí o špičkovou úroveň a relevantnost: zlepšení

vzdělávání a dovedností

Solidní základy vzdělání získané na základní a střední škole

mohou mít nesmírný vliv na to, jakého pokroku bude daná

osoba schopna v životě dosáhnout. Příliš mnoho evrop-

ských občanů a státních příslušníků třetích zemí žijících v

Evropě nemá přístup ke vzdělávacím systémům nejvyšší

kvality. K řešení této situace je třeba přijmout naléhavá

opatření, mimo jiné projevovat učitelům zasloužené uznání

za výkon jejich povolání, vypracovávat flexibilní a otevřené

studijní plány schopné rozvíjet zvídavost a tvořivost dětí a

posilovat vazby mezi systémy veřejného školství a podniky

a společností.

V EU rovněž není dostatek vysoce kvalitních vysokých škol,

což vede k tomu, že Evropa je méně atraktivní pro vysoce

kvalifikované absolventy. EU musí tuto situaci napravit

vytvořením sítě špičkových vysokoškolských institucí, které

by byly schopné konkurovat nejlepším vysokým školám

na světě. Úsilí o špičkovou úroveň nevylučuje, aby bylo

vynakládáno souběžné úsilí na podporu větší dostupnosti

vysokoškolského vzdělání s cílem zlepšit průměrnou úroveň

vzdělání v rámci širší populace. Špičková úroveň vyžaduje

kritickou masu a konkurenci, tedy jakýsi „společný prostor“

pro studenty, vysoké školy a akademický výzkum.

Rovněž je třeba podpořit správní a finanční autono-

mii vysokých škol, neboť jde o nejúčinnější způsob, jak

zvýšit soukromé financování vysokoškolského vzdělávání.

Finančně zajištění studenti by vzhledem k tomu, že budou

Výdaje na instituce základního a středoškolského vzdělání v % HDP (2006)

Malta, Slovinsko: údaje nejsou k dispozici.1 Referenční rok 2005.

Kypr

Dánsk

oSp

ojené k

rálo

vstv

í Be

lgie

Švéd

sko

Rakousk

oPo

lsko

Portu

galsko

Esto

nsko

Itálie

Maď

arsk

oLo

tyšs

koIrs

koLu

cem

bursko

Němec

koLit

vaČes

ká re

publika

Špan

ělsko

Řeck

o1Slo

vensk

oBu

lhar

sko

Rum

unsko1

Kore

aŠv

ýcar

sko

USAAustr

álie

Mex

ikoKan

ada1

Japonsk

oPr

ůměr

OEC

D

Nizoze

msk

oFin

sko

Fran

cie

Zdroj: Eurostat, OECD

Země EU

Průměr EU 27

Země OECD

23

v budoucnu těžit ze svého vzdělání, měli přispívat k rostou-

cím nákladům na vzdělání, přičemž studenti potřebující

finanční podporu by měli mít k dispozici systém stipendií a

studentských půjček. Také je třeba podporovat konkurenci

mezi vysokými školami, jakož i modely řízení, jež budou

založeny na odpovědnosti a transparentnosti.

Je nezbytné důrazně bojovat proti vysokoškolským systé-

mům, jež se vyznačují klientelismem a korporatismem.

Místo toho je třeba zajistit, aby vysoké školy byly více

konfrontovány s reálnou ekonomikou v Evropě i jinde ve

světě. Tento reformní proces by měl zahrnovat opatření

ke zvýšení mobility studentů podněcováním větší účasti v

programu ERASMUS a přiznáním výhod studentům, kteří

získají diplom ve více než jedné zemi. Vysoké školy musí

učinit více, aby poskytly studentům dovednosti žádané

průmyslem.

To znamená, že jednou z hlavních priorit vzdělávacího

systému se musí stát odstranění nesouladu mezi nabídkou

odborných znalostí a související poptávkou. K dosažení

toho cíle bude zapotřebí důrazně prosazovat zlepšování

dovedností, aby tak byli jednotlivci připraveni na přechody

mezi zaměstnáními i na používání nových technologií a

dovedností. Nezbytným předpokladem splnění tohoto

úkolu bude zavedení flexibilní kultury celoživotního učení,

která lidem umožní, aby se v jakékoli fázi své profesní dráhy

znovu zapojili do vzdělávacího procesu za stejných podmí-

nek jako mladí lidé. Hlavní zásadou napříč celým vzděláva-

cím systémem se musí stát rozvoj „schopnosti se učit“.

Směrem k evropskému výzkumnému prostoru: zvý-

šení výdajů v oblasti výzkumu a vývoje

I přes četné výzvy k výraznému zvýšení výdajů na výzkum

a vývoj se za posledních deset let změnilo velmi málo –

výdaje v EU činí i nadále 1,8 % HDP. V Evropě je zapotřebí

vynaložit společné úsilí, má-li být v souladu s agendou

„Evropa 2020“ splněn cíl zvýšení výdajů na výzkum a vývoj

na 3 % HDP a vytvoření „Unie inovací“. To musí zahrno-

vat přerozdělení rozpočtových prostředků a rozsáhlejší

financování ze soukromého sektoru. Měla by být zřízena

střediska EU pro předkonkurenční aplikovaný výzkum

(partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem, tj.

mezi státy, regiony a soukromými podniky) a současně

by se měla zvýšit podpora svobodného výzkumu iniciova-

ného výzkumnými pracovníky, která by byla poskytována

prostřednictvím Evropské rady pro výzkum.

� ��

��

��

��!�"�#��

$&#�

�'��"��#*��+4;�<�=&>

@�F

24

V tomto ohledu bude mít zásadní význam zjednodušení

postupů pro získání veřejného financování, včetně finanč-

ních prostředků EU. Toto zjednodušení by bylo přínosem

zejména pro malé dynamické podniky, které jsou často

hybnou silou pokrokových inovací. V současné době před-

stavuje podíl malých a středních podniků na HDP EU 50

%, ačkoli jim je určeno pouze 15 % programů v oblasti

výzkumu a vývoje. Nezbytné jsou nové formy partnerství

mezi výzkumnými pracovníky na vysokých školách financo-

vaných z veřejných zdrojů a výzkumnými pracovníky půso-

bícími v soukromě financovaných společnostech s cílem

zajistit trvalé sdružování poznatků v rámci výzkumného a

inovačního procesu. Rozsáhlejší financování je zapotřebí

zejména v oblasti aplikovaného výzkumu, z čehož by měly

prospěch malé a střední podniky.

Hlavním kritériem pro poskytování veřejné podpory na

vnitrostátní úrovni i na úrovni EU musí být špičková úroveň.

Je třeba rozšířit a posílit úlohu Evropské rady pro výzkum a

zajistit, aby finanční prostředky byly přidělovány výhradně

na základě vzájemně posouzené špičkové úrovně, skutečné

nebo potenciální. EU musí rovněž vybízet k rozvoji „evrop-

ských pólů excelence“ a současně zajistit, aby tento proces

koncentrace nevedl ke vzniku „intelektuálních pouští.“

V neposlední řadě se Evropský výzkumný prostor musí stát

realitou – musí být prostorem bez hranic, v němž lze díky

volnému pohybu výzkumných pracovníků, idejí, techno-

logií a kapitálu plně rozvinout veškerý vědecký potenciál,

ať již se nachází kdekoli. Tento proces „evropeizace“ se

musí zároveň stát součástí obecnější otevřenosti vůči

světu. Předávání znalostí se nyní stalo nezbytným doplň-

kem tradičních hybných sil globalizace, tedy toků zboží a

kapitálu.

Regulační rámec usnadňující inovace a kreativitu

Pro Evropu je často obtížné přenášet výsledky vědeckého

výzkumu do praxe tak, aby vznikaly nové výrobky, nové

patenty, nové podnikatelské činnosti a nová pracovní

místa. Nedostatečná konkurence na trzích služeb brzdí

inovace, zvyšuje náklady a omezuje růst. Obrovský poten-

ciál mají finanční služby, digitální služby příští generace,

energetická řešení a služby na podporu zdraví a vzdělá-

vání. EU má dobré předpoklady pro to, aby stanula v čele

nových odvětví služeb; to bude ovšem možné pouze tehdy,

pokud poskytovatelé služeb budou moci působit na celo-

evropském trhu a v novém regulačním rámci, kde mohou

skutečně vzkvétat inovace a kreativita.

Základní podmínkou pro rozvoj inovací jsou volné světové

trhy, které respektují práva duševního vlastnictví. Je proto

nezbytné, aby Evropa byla i nadále odhodlaná zlepšit

přístup k trhům v Evropě i mimo ni, čehož lze nejúčinněji

dosáhnout dotvořením jednotného trhu, a to v oblasti

služeb i v oblasti nových technologií. EU musí současně

přepracovat pravidla duševního vlastnictví, například tím,

že vytvoří transparentní evropský patentový systém, který

bude cenově dostupný, rychlý a přiměřený a poskytne

účinnou ochranu na evropské úrovni.

V této souvislosti bude rovněž důležité zavést opatření

nezbytná pro posílení trhů rizikového kapitálu a dostup-

nosti počátečního kapitálu. Zejména malé a střední

podniky, jež stojí velmi často v čele inovací, potřebují vhod-

nější mechanismy podpory, včetně přístupu k rizikovému

kapitálu, které by jim pomohly konkurovat na světovém

trhu.

Kreativní hospodářství se bude nadále vyvíjet rychleji

než politické procesy, jež mají toto hospodářství podpo-

rovat nebo regulovat. Každý den otevírá nové horizonty

a revoluční perspektivy. Základním aspektem jakéhokoli

regulačního rámce v této oblasti musí proto být flexibilita

a schopnost reagovat. Ještě důležitější je pak vytváření

kultury přijímání rizika a podnikavosti. Pouze tak bude EU

moci plně zúročit výsledky výzkumu a experimentování a

vytvářet nová pracovní místa.

25

Kombinace stárnoucí populace a klesajícího počtu domá-

cích pracovních sil bude mít pro Evropu nesmírně závažné

důsledky. Nebudou-li učiněny příslušné kroky, projeví se

tato situace neudržitelným tlakem na důchodové a zdra-

votní systémy a systémy sociálního zabezpečení a bude

mít negativní dopad na hospodářský růst a daně. Má-li

Evropa skutečně v úmyslu vytvořit znalostní společnost, je

třeba úsilí o posílení hospodářské efektivnosti a zlepšení

dovedností dnešní populace doplnit aktivními opatřeními,

která budou zaměřena na uvedený demografický problém.

Rovněž je třeba společně usilovat o to, aby se EU stala

atraktivní destinací pro přistěhovalce. Bez přistěhovalectví

nebude EU schopna se v budoucnu vyrovnat s nedostat-

kem pracovních sil ani s nedostatkem v oblasti dovedností.

Rovněž bude svědkem poklesu kulturní rozmanitosti

a experimentování, což jsou nezbytné předpoklady kreati-

vity a inovací.

Demografické trendy v Evropě se postupně stávají

trvalými

Evropa se z hlediska demografie vyznačuje extrémně

vysokou střední délkou života a zároveň velmi nízkou plod-

ností. Střední délka života, která v současnosti představuje

v průměru 75 let u mužů a 82 let u žen, vzroste v tomto

století ve většině členských států EU o dalších 15 až 20

let. Vzhledem k tomu, že se v Evropě nyní v průměru rodí

1,5 dítěte na 1 ženu a stále více žen zůstává bezdětných,

populace Evropy stárne a ubývá domácích pracovních sil.

Vezmeme-li v úvahu současný průměrný věk odchodu do

důchodu v Evropě (62 let u mužů a těsně nad 60 let u žen),

potom za předpokladu, že nebudou existovat kompen-

zační politiky, se v příštích 40 letech výrazně zhorší poměr

mezi počtem pracujících a důchodců, kdy čtyři přispívající

DEMOGRAFICKÁ VÝZVA: STÁRNUTÍ, MIGRACE A INTEGRACE

Populační vývoj v Evropě v letech 2000 až 2050 a podíl na světové populaciPočet obyvatel (v milionech)

EU27 Podíl na světové populaci

Podíl v %

Zdroj: Demografické projekce Eurostatu, demografické projekce OSN (revize z roku 2008)

26

pracující osoby budou podporovat tři důchodce. K vyrov-

nání těchto negativních trendů jsou zapotřebí naléhavá

opatření.

Prvním krokem by mělo být zavedení politik založených na

vstřícném přístupu k rodině, jejichž cílem by byla stabilizace

nebo zvýšení úrovně porodnosti. Dopad menšího počtu

domácích pracovních sil, včetně související otázky finan-

cování zdravotních a důchodových systémů, by také mohl

být částečně kompenzován větší produktivitou. Trvalý růst

produktivity by umožnil revizi přidělování zdrojů, která by

mohla napomoci překlenout stále se zvětšující propast

mezi počtem osob pobírajících důchod a počtem přispěva-

telů do systému.

Avšak vzhledem k tomu, že se demografické trendy v

Evropě postupně stávají trvalými, nebude dopad těchto

opatření dostatečný. Demografický problém Evropské

unie bude moci být v konečném důsledku řešen pouze

prostřednictvím dvou vzájemně se doplňujících opatření,

tedy zvýšením míry participace na trhu práce a prováděním

vyvážené, spravedlivé a proaktivní přistěhovalecké politiky.

Vyšší míra participace na trhu práce jako nezbytná

podmínka

Prvním krokem ke zvýšení participace pracovních sil je

vypracování a provádění účinných strategií na podporu

rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem (úprava

dovolené, práce na dálku atd.). Cílem musí být vytvoření

podmínek, za nichž by lidé, zejména ženy s malými dětmi a

starší pracovníci, mohli zůstat v pracovním procesu. Ačkoli

ženy mají vyšší střední délku života, odcházejí do důchodu

v nízkém věku a celková míra jejich zaměstnanosti je nižší

�� !"!#��!$!��!&!

"&�'�*+� ��

*&� ��-.

/��"&� ��

�� G�G�+��#'��J�#Q#&��W#�Y>�

27

než u mužů – 58,3 % oproti 72,5 %. Reakce na tuto

skutečnost bude vyžadovat větší zaměření na rovné příle-

žitosti a nediskriminaci a na programy péče o děti a školní

systémy podporující pracující rodiče.

Druhým krokem bude odstranění právních, administrativních

a kulturních překážek s cílem podpořit větší mobilitu pracov-

ních sil v rámci EU. Klíčové nástroje v tomto ohledu zahrnují

úplnou přenositelnost sociálních a důchodových práv, lepší

jazykové vzdělávání, úplné uznávání akademických titulů a

odborných dovedností v celé EU a vytvoření skutečně nedis-

kriminačního prostředí na všech politických úrovních.

V neposlední řadě je třeba zásadně změnit náš přístup

k odchodu do důchodu. Mělo by se usilovat o omezení

současné praxe předčasného odchodu do důchodu.

Odchod do důchodu by měl být spíše dobrovolný než

povinný. Pracovní život by měl být prodloužen zvýšením

skutečného i zákonného věku odchodu do důchodu.

Programy vzdělávání a odborné přípravy dospělých,

systémy odměňování, pracovní podmínky a důchodové

systémy by měly být upraveny s cílem vytvořit trh práce

pro osoby ve věku od 50 do 70 let tím, že učiní atraktivněj-

ším najímání a zaměstnávání starších pracovníků.

Přistěhovalecké politiky: směřování k proaktivnímu

přístupu

I kdyby mohla být zcela realizována vnitřní opatření zamě-

řená na zvýšení participace pracovních sil, nebudou dosta-

čovat k tomu, aby plně vyvážila důsledky demografických

změn pro budoucí nabídku pracovních sil. Skutečnost je

taková, že bez přílivu přistěhovalců, jehož zastavení je

však nepravděpodobné, a při konstantní míře participace

pracovních sil klesne počet pracovních sil EU do roku

2050 přibližně o 68 milionů pracovníků. Jelikož ne všichni

přistěhovalci se stávají ekonomicky aktivními, k překle-

nutí propasti by byl ve výsledku zapotřebí čistý přírůstek

přibližně o 100 milionů osob. Z hlediska reality není čistý

přírůstek takového rozsahu v průběhu příštích 40 let prav-

děpodobný ani nezbytně žádoucí. Migrující pracovní síly

budou nicméně součástí řešení nedostatku pracovních sil

a dovedností v Evropě a EU bude muset k přistěhovalectví

zaujmout proaktivní přístup.

Obecně je třeba, aby v Evropě došlo ke změně postojů.

Přistěhovalectví je příliš často vnímáno spíše jako zátěž,

kterou musíme vzít na svá bedra, než jako příležitost, jíž

je třeba využít. Evropa se v tomto ohledu má co učit od

Austrálie, Kanady a USA, s nimiž přímo soutěží o talento-

Městské úřady dbají o potřeby migrantů. Foto: Hass

28

vané a kvalifikované přistěhovalce. Ze zkušeností těchto

zemí lze vyvodit, že EU musí vytvořit společnou přistěho-

valeckou politiku, jejímž cílem bude přilákat nejvíce kvalifi-

kované, talentované a motivované přistěhovalce, a zároveň

přijmout opatření, aby se předešlo ztrátě lidského kapitálu

ve vysílajících zemích.

Společná přistěhovalecká politika pro EU by měla stanovit

konkrétní střednědobou až dlouhodobou strategii zamě-

řenou na kvalifikované přistěhovalce. K dispozici by měly

být snadno přístupné jasné informace, jež by propagovaly

výhody vyplývající z usazení v Evropě. Je také třeba se

dohodnout na přístupu ke společným kritériím pro příjí-

mání přistěhovalců (bodový nebo vyhodnocovací systém) a

zohledňovat konkrétní potřeby v členských státech.

Evropa se však stane atraktivní destinací pro kvalifikované

přistěhovalce, pouze pokud se budou cítit akceptováni,

budou mít plný přístup k oficiálním trhům práce a možnost

začít sami podnikat. Rozsáhlé iniciativy zaměřené na integ-

raci jsou zapotřebí na úrovni EU i členských států, zejména

však na místní úrovni, na níž jsou často nejlepší podmínky

pro určení a uspokojení potřeb přistěhovalecké i nepřistě-

hovalecké populace.

Jakmile se přistěhovalci v souladu se zákonem usadí v

EU, měli by mít stejná sociální práva jako státní příslušníci

EU. Využití potenciálu, který má pro zvýšení participace

pracovních sil stávající přistěhovalecká populace, by mělo

být umožněno prostřednictvím investic do jazykového,

odborného a všeobecného vzdělávání a důrazných proti-

Společná výuka jazyka pro děti a matky. Foto: Kunsch

diskriminačních strategií. Měly by být odstraněny veškeré

formy diskriminace namířené proti pracujícím přistěhoval-

cům a jejich rodinám.

Lidé v pohybu: kontrolní mechanismy a

odpovědnost

Pro řádné fungování společné evropské přistěhovalecké

politiky potřebuje EU, která tvoří prostor převážně bez

vnitřních hranic, věrohodný systém správy svých vnějších

hranic, včetně koordinovaného systému udělování víz

státním příslušníkům třetích zemí – tato otázka je rovněž

zmíněna níže v kontextu vnější a vnitřní bezpečnosti EU.

Vzhledem k tomu, že vnější hranice EU překračují v souladu

se zákonem každoročně desítky milionů státních přísluš-

níků třetích zemí, je rovněž naprosto nezbytné zlepšit

kontrolní a ověřovací mechanismy uvnitř EU. To by zajistilo,

že náročný úkol řízení migrace nebude jednostranně orien-

tován na vnější hranice EU a nebude spočívat pouze na

bedrech zemí, které zajišťují jejich bezpečnost.

Zapotřebí je také společný přístup k nelegálním přistěho-

valcům. EU musí odstranit rozdíly v politikách a postupech

členských států vůči osobám bez zákonného přístupu na

trh práce. To by mělo zahrnovat harmonizaci práv nelegál-

ních přistěhovalců v celé EU, aby se předešlo zvláštnímu

„efektu přitažlivosti“ v jednom členském státě, který by

mohl mít vliv na jiný členský stát.

Řešení nelegální migrace by mělo také zahrnovat potírání

kultury zaměstnávání nelegálních přistěhovalců, která

je stále běžnou praxí v řadě členských států, zejména ve

stavebnictví a zemědělství a rovněž v domácnostech. To

bude vedle dalších opatření vyžadovat zlepšení vnitřních

kontrol pracovních povolení a povolení k pobytu v zemích s

vysokým počtem nelegálních přistěhovalců.

Provádění věrohodných vnějších a vnitřních kontrol by

nicméně nemělo oslabit úsilí EU o to, aby v souladu se

svými základními hodnotami zůstala i nadále bezpečným

místem pro uprchlíky. Evropské azylové politiky musí zajis-

tit, že političtí uprchlíci budou mít právo žádat o azyl a že

jejich žádosti budou v rámci 27 členských států EU spra-

vedlivě posouzeny.

Úsilí o zastavení nelegálního přistěhovalectví a obchodo-

vání s lidmi musí zahrnovat také opatření na ochranu zrani-

telných osob a komunit před vykořisťováním na základě

nepřijatelných pracovních praktik nebo jiných forem zneu-

žívání, včetně obchodování s lidmi. To vyžaduje nepřetržitý

dialog mezi zeměmi původu a EU, který bude důsledně

využíván a bude doplňovat rozvojovou politiku EU.

Dále je třeba, aby si EU uvědomovala souvislosti mezi

migrací a rozvojem a aby formulovala politická řešení, která

plně využijí synergií, jež mezi nimi existují. Úspěšná nábo-

rová politika povede nevyhnutelně k odlivu mozků, který

by mohl narušit rozvojový proces ve vysílajících zemích. EU

by měla vyvinout co největší úsilí, aby tomuto jevu přede-

šla, a měla by těmto zemím pomoci vytvořit lidský kapitál,

který je nezbytný pro jejich rozvoj.

Dvoustranné dohody o rozvoji by měly zahrnovat úsilí o

podporu řízeného přistěhovalectví prostřednictvím part-

nerství v oblasti mobility, jakož i náboru pracovníků a

readmisních dohod. Při tvorbě takových politik by měl být

brán v úvahu možný přínos zpětné migrace a oboustranné

mobility mezi vysílajícími a přijímajícími zeměmi pro rozvoj.

Udělení trvalého pobytu v EU, například formou „modré

karty“, by mohlo podnítit cirkulační migraci osob, které se

chtějí na delší dobu navrátit do svých zemí původu.

EU by měla investovat do systémů vysokoškolského vzdě-

lávání ve vysílajících zemích za účelem rozvoje dovedností,

které lze později sdílet. Stručně řečeno, cílem by mělo být

vzdělávat, a nikoli podporovat odliv mozků.

29

30

31

ENERGETICKÁ BEZPEČNOST A ZMĚNA KLIMATU: NOVÁ PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE

Nebudeme-li se zabývat energetickou situací v Evropě, do

roku 2030 se bude vyznačovat vzrůstající potřebou a klesa-

jícími dodávkami. Závislost na nákladném dovozu ropy,

plynu a uhlí z třetích zemí vzroste ze současných 50 %

přibližně na 60 % a fosilní paliva by mohla mít z hlediska

skladby zdrojů energie v Evropě až 80% podíl. Dodávky

energie budou navíc pocházet z některých politicky nejvíce

nestabilních oblastí světa. Vzhledem k velké energetické

náročnosti našich ekonomik je prostor pro zranitelnost a

otřesy ohromný.

A jako by to nestačilo, dopad změny klimatu na globální

ekonomiku by mohl výrazně přesáhnout dopad současné

finanční a hospodářské krize. Nebudou-li přijata odpo-

vídající opatření, mohla by do konce století významně

vzrůst teplota planety, což by vedlo k zániku celých regi-

onů a k ohromným tokům uprchlíků, které z domovů

vyžene změna klimatu, a miliardy lidí by se ocitly bez vody.

V nejlepším případě bychom čelili měnícím se formám

desertifikace, stoupající hladině moří, velkým suchům

a vyšším teplotám – a to se všemi jejich důsledky.

Výzvy, před nimiž stojíme, jsou obrovské a vyžadují

okamžitou reakci spolu s rozsáhlou mobilizací zdrojů.

Například mají-li být splněny současné cíle pro emise

uhlíku, bude třeba desetkrát zvýšit uhlíkovou produktivitu

(tj. výši HDP na každou vypuštěnou tunu oxidu uhličitého),

přičemž toho musíme dosáhnout za „pouhých“ 40 let.

91 89 92 97

81 95115

134

114125

144

166

4236

3137

2.3%

2.3%

1.6%

30

24 21

2015

555

89

21

29

2010

495

94

622

20202006

464

83

21

2327

27

83

25

3021

2.1

2.7

1.0

3.6

4.0

0.2

0.9

0.4

3.6

%

Obr. 10

Dlouhodobý nárůst poptávky po energii se po poklesu opět zvýšíCelkové roční tempo růstu, 2006-2020Energetická poptávka podle zemí, 2006-2020

QBTU

Zbytek světaRuskoIndieČínaBlízký východJaponskoEvropa

USA

Zdroj: McKinsey Global Institute Global Energy Demand Model 2009 McKinsey & Company

32

Reálně proto hrozí možné důsledky v podobě sociální,

hospodářské a politické destabilizace. Máme-li se s tímto

herkulovských úkolem vypořádat, nemůžeme jednoduše

spoléhat na trh. Nutné jsou spíše rozsáhlé veřejné inter-

vence a podpora, které podnítí „novou průmyslovou

revoluci“. EU musí z tohoto problému učinit skutečnou

příležitost.

Společenské a hospodářské přínosy nové

průmyslové revoluce

Změna v průmyslu a chování, která je za tímto účelem

nezbytná, nebude snadná. Důvody jsou však zřejmé.

Roční náklady na snižování emisí skleníkových plynů jsou

odhadovány přibližně na 2 % světového HDP; v případě

nečinnosti jsou každoroční náklady odhadovány nejméně

na 5 % HDP. Zároveň nabízí rozvoj udržitelné „zelené“

ekonomiky rozsáhlé technologické, podnikatelské a

obchodní příležitosti, jichž je třeba využít. EU má skuteč-

nou příležitost zaujmout v této diskusi pozici morálního

a politického vůdce, aniž by ztratila ze zřetele hmatatelný

přínos v hospodářské a průmyslové oblasti. Musí tak ale

učinit rychle, než ji ostatní předstihnou.

Stejně tak je třeba využít důležitých výhod plynoucích z

provádění soudržné evropské energetické politiky, včetně

dotvoření skutečného, liberalizovaného jednotného trhu v

odvětví energetiky, silné evropské politiky investování do

nových technologií a do významných společných energe-

tických infrastruktur, společné vnější politiky a společného

fiskálního přístupu přispívajícího k financování této inves-

tiční politiky. Skoncovalo by se tak s ochranou „národních

favoritů“, čímž by se připravila půda pro nástup „favoritů“

evropských a pro oddělení přenosových sítí od společností,

které vyrábějí nebo distribuují elektřinu či plyn („oddělení

činností“). V této oblasti musejí být odstraněny zbývající

překážky a „energetické ostrovy“ musí být jednou provždy

propojeny s evropskými sítěmi.

Z těchto změn by nejvíce těžili evropští spotřebitelé.

Vysoké ceny energií představují nadále značnou zátěž pro

jednotlivé domácnosti – energie tvoří 15 % jejich celko-

vých výdajů. Podobně v některých odvětvích závislých na

energiích narušují vysoké ceny energií základní konkuren-

ceschopnost evropského průmyslu. EU nemůže tváří v tvář

těmto výzvám zůstat nečinná. Musí pomoci svým člen-

ských státům tím, že vytvoří skutečně společnou a integro-

vanou energetickou politiku, zaměřenou na energetickou

účinnost, diverzifikaci, závislost a boj proti změně klimatu.

Je třeba začít snadno dosažitelnými cíli: zásadní

změny v oblasti energetické účinnosti

Nejefektivnější cestou, jak omezit emise uhlíku i závislost

na vnějších zdrojích, je dosažení úspor energie v průmyslu,

dopravě a stavebnictví a u domácích spotřebičů. Je to

také nejrychlejší způsob, jak může EU dosáhnout hmata-

telných výsledků. Nejlevnější a nejčistší formou energie je

evidentně energie, která není spotřebována. Jakkoli není

zvyšování energetické účinnosti žádnou novinkou, je třeba

jej rozšířit a upevnit jako klíčový cíl pro všechny členské

státy.

Za tímto účelem by měl být celkový cíl pro energetic-

kou účinnost, který podle stávající dohody představuje

20% nárůst do roku 2020, zvýšen tak, aby představoval

50% nárůst do roku 2030. EU může v plnění tohoto cíle

pokročit tím, že bude uplatňovat přísnější normy účinnosti

pro domácí spotřebiče a nové budovy spolu s ambicióz-

nějšími cíli pro emise z vozidel. Měla by také podporovat

inovativní partnerství mezi soukromým a veřejným sekto-

rem zaměřená na investice v oblasti energetické účinnosti

a stanovit a sledovat dodržování cílů v oblasti účinnosti ze

strany členských států.

33

Úsilí o udržitelnější výrobu elektřiny

Je třeba urychlit hledání životaschopných obnovitelných

zdrojů energie. Existuje řada slibných alternativ včetně

větrné energie, solární energie a biomasy. Evropa by měla

také přestat spoléhat na ropu jako hlavní zdroj energie pro

dopravu a místo toho podporovat normy pro biopaliva

a vozidla s elektrickým a hybridním pohonem. Aby však

bylo možné toto vše uskutečnit, potřebuje EU rozsáhlé

investice do modernizace svých rozvodných energetických

sítí a rozvoje inteligentních energetických sítí („chytrých

sítí“), které budou použitelné pro budoucí zdroje energie a

budou umět minimalizovat energetické ztráty, což by nako-

nec vedlo k plně integrovanému systému dodávek energie.

V řadě otázek již nelze odkládat přijetí pevných rozhod-

nutí, kterými je třeba podpořit vývoj systémů zachycování

a ukládání uhlíku. Patří mezi ně vhodná úroveň subvencí,

právní rámec a plán vývoje těchto systémů po skončení

demonstrační fáze. Aby bylo možné přejít co nejrychleji od

zkušební fáze k fázi provozní, musí EU zkoumat, vyvíjet a

testovat nové technologie a postupy pro bezpečné zachy-

cování a ukládání CO2 pod zemí.

Hledání vhodnější skladby zdrojů energie musí zahrnovat

také využití jaderné energie. Evropa si nemůže dovolit

vzdát se tohoto důležitého zdroje, avšak k uvolnění investic

do jaderné energie je zapotřebí větší míra právní jistoty a

další rozvoj bezpečnostních norem. A konečně, má-li dojít

k vývoji energetických technologií příští generace, je třeba

značného úsilí ve výzkumu a vývoji a vytvářet inovativní

partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem. EU

v této souvislosti naléhavě potřebuje několik důležitých

projektů, jako je vybudování solárních parků v severní

Africe a vytvoření větrných parků v oblasti Severního moře.

Snižování energetické závislosti EU na vnějších

zdrojích

Zdá se, že doba levné ropy pominula, nové dodávky

pocházejí ze stále vzdálenějších oblastí, přístup k nim je

obtížný a jejich těžba je nákladnější. Zároveň bude EU v

dodávkách energie ještě značně dlouho záviset na vnějších

zdrojích. Dnes je na nich závislá z 90 % v případě dodá-

vek ropy, z 80 % u plynu a z 50 % v případě uhlí. Čtyřicet

dva procent dováženého plynu pochází v současné době

z Ruska. Nedá se předpokládat, že se EU stane energeticky

Větrná energie je jedním z možných obnovitelných zdrojů energie. Foto: German WindEnergy Association

34

Dovoz ropy do EU 27 podle země původu (2007)

Podíl na celkovém dovozu ropy

Kuvajt 1,0 JinéSyrská arabská republika 1,2

Mexiko 1,4Venezuela 1,5

Dánsko 1,6Angola 1,9

Alžírsko

Nigérie

Ázerbájdžán

Kazachstán

Irák

Spojené království

Íránská islámská republika

Saúdská ArábieLibye

Norsko

Ruská federace

Dovoz zemního plynu do EU 27 podle země původu (2007)

Podíl na celkovém dovozu zemního plynu

JinéSpojené království 1,4Egypt 1,5

Belgie 1,5Katar 1,8

Libye

Nigérie

Německo

Nizozemsko

AlžírskoNorsko

Ruská federace

Zdroj: Eurostat

35

nezávislou, musí však všemi prostředky usilovat o posílení

své energetické bezpečnosti.

Především stále existuje značný prostor pro zvýšení

produkce plynu v Evropě. EU by měla domácí produkci

plynu podporovat a zvyšovat otevíráním nových, dosud

neprozkoumaných oblastí potenciálních ložisek plynu,

odstraněním licenčních překážek a umožněním investic v

těchto oblastech, například v Arktidě. Značný potenciál

má dále rozvoj nekonvenčních zdrojů energie, jako je plyn

stlačený v horninách a ropa vázaná v břidlicích, například

ve střední a severní Evropě.

Tyto strategie musí být následně podpořeny novým

úsilím o snížení zranitelnosti EU vůči vnějším otřesům. To

znamená, že je třeba navázat spolehlivé a trvalé vztahy s

hlavními dodavateli, zejména s Ruskem, a zároveň diver-

zifikovat zásobovací trasy a metody, včetně alternativních

plynovodů

a rozvoje dovozu zkapalněného zemního plynu. Za tímto

účelem potřebuje EU společnou strategii a sebevědomou

vnější politiku, aby mohla lépe hájit své zájmy na meziná-

rodní scéně.

V čele boje proti změně klimatu

Změnu klimatu je možné efektivně řešit pouze na celosvě-

tové úrovni. Výsledek kodaňského summitu OSN byl proto

trpkým zklamáním, protože je nepravděpodobně, že by

na něm dosažená nezávazná dohoda byla dostačující k

zastavení nebezpečného globálního oteplování. V Kodani

se dále ukázalo, že EU stále není plně akceptována jako

nepostradatelný partner a aktér na celosvětové úrovni – a

to navzdory svému úsilí jít příkladem a přijetí závazku k

dosažení ambiciózního cíle: snížit do roku 2020 své emise

o 20 % a zároveň zvýšit svou energetickou účinnost a

podíl obnovitelných zdrojů energie o 20 %.

To však nesmí znamenat, že by EU měla snížit úsilí o získání

vedoucího postavení v boji proti změně klimatu. Naopak

– v rámci následujících jednání by EU měla prosazovat

dohodu, která zajistí, že přísliby rozvinutých i rozvojových

zemí učiněné v Kodani budou splněny. EU by při této příle-

žitosti měla hájit své legitimní zájmy a zajistit, že výsledek

jakékoli nové dohody napomůže obhájit cíle evropského

hospodářského a sociálního modelu, například prostřed-

nictvím cílené strategie podmíněnosti.

Aby se tak stalo, musí EU pracovat také na domácí půdě.

Je třeba mimo jiné zlepšit fungování jejího trhu s uhlíkem,

který je největším existujícím trhem svého druhu. Obecně

se nyní uznává, že cena uhlíku, která je centrálním prvkem

tohoto trhu, je problematická a systém obchodování

s emisemi postrádá přehlednost a předvídatelnost, které

jsou nezbytné pro průmysl. Cena musí být nakonec stano-

vena na úrovni, která má dvojí účinek: na jedné straně

musí odrazovat od emisí uhlíku a na straně druhé podně-

covat investice do vývoje životaschopných nových, čistých

technologií. Zároveň s tím by měl být tržní mechanismus

Úpravy budov za účelem energetických úspor. Foto: Görres

36

doplněn o daně z emisí CO2. Jelikož některé členské státy

tak již učinily, musí EU naléhavě přistoupit ke koordinaci

těchto fiskálních opatření, aby se předešlo narušení trhu.

EU se dále musí chopit hospodářských příležitostí, jež

nabízí přechod k nízkouhlíkové ekonomice účinně využí-

vající zdroje a odolné vůči změně klimatu. To musí zahr-

novat další podporu, pobídky a vhodnou infrastrukturu,

které usnadní etablování vedoucích subjektů „zeleného“

průmyslu. V rámci nízkouhlíkové ekonomiky vznikne

mnoho nových průmyslových odvětví, zahrnujících

například elektrická vozidla, řešení v oblasti energetické

účinnosti, služby zaměřené na účinnost vody, generátory

biomasy či poskytovatele systémů zachycování a ukládání

uhlíku.

V této nové oblasti hospodářství, představující přerozdělení

1 % celosvětového HDP, je možné dosáhnout významných

ekonomických zisků. Ačkoli v celosvětovém měřítku náleží

Evropské unii se 40% tržním podílem na vývozu techno-

logií pro využití energie z obnovitelných zdrojů i nadále

vedoucí pozice, zdroje pro výzkum a vývoj i financování na

podporu těchto technologií jsou zřetelně rychleji přidělo-

vány v Číně a USA. EU musí zajistit upevnění svého vedou-

cího postavení tím, že při přerozdělování přiměřeně navýší

příslušné zdroje a finanční prostředky.

A konečně nelze opominout zemědělství, které se na

celkových emisích skleníkových plynů podílí přibližně 14

%. Lesy a půda fungují jako přirozené propady uhlíku.

Zastavení pokračujícího úbytku tropických lesů, opětovné

zalesňování půdy v marginálních oblastech a zachycování

většího množství CO2 v půdě prostřednictvím změny

zemědělských postupů by zvýšily sekvestraci uhlíku. EU

by proto měla přesměrovat prostředky určené pro společ-

nou zemědělskou politiku směrem k rostlinné a živočišné

výrobě šetrné k životnímu prostředí a na úrovni EU i na

úrovni mezinárodní by se měla aktivně zapojit do úsilí o

obnovu lesů.

Lesy tvoří významnou součást krajiny a místního klimatu. Foto: ccvision

37

V posledních dvaceti letech jsme byli svědky toho, jak se

bipolární světový pořádek po krátké „unipolární epizodě“,

kdy převahu získaly USA, posunul směrem k postupně se

rozvíjejícímu multipolárnímu systému. V tomto novém

uspořádání světa vedle sebe existují různá mocenská

centra ve více nestabilním prostředí. Staré hrozby, včetně

jaderných zbraní, přetrvávají v nových formách (šíření) a

zároveň se objevily hrozby nové. Tyto nové formy nebez-

pečí – které zahrnují finanční nestabilitu, zhoršování

životního prostředí, energetickou závislost, organizovanou

trestnou činnost a terorismus – jsou rozmanitější, méně

viditelné a méně předvídatelné než kdy předtím.

Globalizace také posílila náš pocit zranitelnosti tím, že

setřela hranice mezi vnitřními a vnějšími formami bezpeč-

nosti. Ozbrojené konflikty na vzdálených kontinentech

mohou ohrozit vnitřní stabilitu Evropy tím, že zapříčiní

velký příliv uprchlíků. Stejně tak může nedostatečná

spolupráce v oblasti vymáhání práva v evropských zemích

ohrozit úsilí vynakládané na boj proti terorismu v zahraničí.

Všechna bezpečnostní rizika jsou tak vzájemně provázána,

přičemž chudoba a nestabilita v selhávajících státech se

stávají živnou půdou pro terorismus a další druhy trestné

činnosti. Bezpečnostní výzvy 21. století proto vyžadují, aby

se k nim přistupovalo odpovídajícím způsobem globálně a

s předstihem, což může zajistit pouze aktér velikosti EU.

Směrem k evropskému modelu bezpečnosti

EU se již před dlouhou dobou zavázala k zachování a

rozvoji „prostoru svobody, bezpečnosti a práva“, jehož

cílem je usnadnit každodenní život občanů. Teroris-

tické útoky spáchané v září roku 2001 v USA, v březnu

roku 2004 v Madridu a v červenci roku 2005 v Londýně

nicméně jasně ukázaly, že na úrovni EU jsou zapotřebí

VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ BEZPEČNOST: NEUSTÁLÁ VÝZVA

Operace EU NAVFOR, Somálsko. Foto: Evropská unie 2010

účinnější a koordinovanější opatření pro účely boje

proti terorismu a dalším přeshraničním bezpečnostním

problémům. Patří sem obchodování s lidmi, převaděčství

a nedovolený obchod s nelegálními látkami, praní peněz,

vykořisťování žen a dětí, přírodní a člověkem způsobené

katastrofy, počítačová trestná činnost, pirátství v oblasti

duševního vlastnictví a samozřejmě i korupce.

Nyní musíme jednat rozhodně a zavést nový „evropský

model bezpečnosti“. S ohledem na vize a cíle obsažené v

nedávno přijaté „strategii vnitřní bezpečnosti“ musí tento

model stavět do popředí zájmy evropských občanů a

zároveň reagovat na rychle se vyvíjející výzvy 21. století.

Musí chránit osobní práva a svobody, posílit spolupráci

a solidaritu mezi členskými státy, zaměřit se na příčiny

nedostatečné bezpečnosti, a nikoli jen na její následky,

zařadit prevenci mezi priority, navázat kontakt s občany a

uvědomovat si vzájemnou závislost mezi vnitřním a vnějším

rozměrem bezpečnosti při vytváření koncepce „globální

bezpečnosti“ se třetími zeměmi.

Společnému postupu v této oblasti zatím brání skutečnost,

že členské státy odmítají sdílet informace a koordinovat

politiky související s oblastí právního státu, což je i nadále

jedna z politicky nejcitlivějších otázek domácí politiky.

Tento vzdor je však v rozporu s vůlí evropských občanů,

kteří si přejí, aby se EU stala důležitějším bezpečnostním

aktérem. Opomíjí také podstatné nástroje a zdroje, které

EU v oblasti bezpečnosti postupně získala, v neposlední

řadě prostřednictvím nedávno přijaté Lisabonské smlouvy.

Vytváření kultury spolupráce: bezpečnost jako

nadnárodní veřejný statek

Bezpečnostní výzvy, před nimiž stojíme, vyžadují skutečný

společný přístup na úrovni celé EU, rozsáhlou spolupráci,

společné instituce a řádné financování. Nová kultura spolu-

práce je nutná v řadě oblastí včetně justiční spolupráce,

vymáhání práva, správy hranic, ochrany zdraví a sociální

a civilní ochrany. To bude vyžadovat posílení pravomocí

stávajících agentur a nástrojů, jako je Europol, Eurojust,

Situační středisko, agentura Frontex a protiteroristický

koordinátor. Také to bude vyžadovat zřízení nových

subjektů, například evropského střediska pro osvědčené

postupy policejní práce.

Dále by měly být za prioritní považovány tyto otázky:

– zdokonalení systémů pro výměnu informací v souvis-

losti s financováním sítí, trasami obchodu se zbraněmi

hromadného ničení, obnovou po teroristických útocích

a dlouhodobými preventivními opatřeními;

– vytvoření evropského civilního záložního týmu speci-

álně vycvičených jednotek, které by mohly být rozmís-

těny v krátké lhůtě, po vzoru vojenských jednotek;

– vytvoření integrovanějšího systému správy vnějších

hranic posílením agentury Frontex prostřednictvím

evropské skupiny odborného personálu, který by byl k

dispozici na podporu členských států;

– odstranění rozdílů v evropském azylovém systému,

zejména standardním vymezením pojmu „uprchlík“;

– vytvoření jednotné vízové politiky a evropské konzu-

lární služby v rámci Evropské služby pro vnější činnost.

Impulzem k vymezení politiky v této oblasti jsou příliš často

konkrétní události, takže je třeba nalézt rovnováhu mezi

posilováním bezpečnosti a ochranou osobních svobod a

38

Znak sil Eurocorps

39

lidských práv. V souvislosti s hledáním této rovnováhy se

bude hranice mezi těmito dvěma neoddělitelnými prvky

postupem doby měnit v závislosti na okolnostech, což

bude vyžadovat neustálou politickou diskusi v celé EU. I v

případech, kdy jsou v sázce bezpečnostní rizika, by měla

být přísně dodržována jasná omezení týkající se přístupu k

osobním údajům a jejich výměny.

Členské státy EU si musí především uvědomit, že vnitřní

bezpečnost závisí do značné míry na zajištění bezpečného

vnějšího prostředí. Přeshraniční bezpečnostní problémy

se nezastaví na prahu EU. Posílení bezpečnosti a svobody

evropských občanů bude proto vyžadovat přijetí doplňko-

vých opatření i za hranicemi EU.

Vnější bezpečnost: překonání strukturálních

omezení

Již po více než deset let EU rozvíjí důležité nástroje v rámci

společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP). Zahrnují

Vojenský výbor a Vojenský štáb, plnící funkce včasného

varování a strategického plánování, a Evropskou obrannou

agenturu. Má také k dispozici celou řadu civilních pracov-

níků, kteří prošli odbornou přípravou, jež jim umožňuje

poskytovat pomoc místnímu obyvatelstvu v konfliktem

rozvrácených oblastech světa. Tyto civilní schopnosti jsou

stále důležitější pro řešení otázky, která je nyní obecně

známa pod pojmem „lidská bezpečnost“ – tato koncepce

vychází z přesvědčení, že vnitrostátní a globální bezpeč-

nost nelze oddělit od blaha jednotlivců a společenství, v

nichž žijí.

EU dosud zahájila 22 pozorovatelských, mírových a stabi-

lizačních misí na celém světě. Tyto mise, které jsou často

prováděny ve spolupráci s NATO, OSN a dalšími meziná-

rodními organizacemi, měly podporu většiny evropských

občanů. Pokud však celkové vojenské výdaje členských

států EU (odpovídající přibližně 50 % vojenského rozpočtu

USA) porovnáme s konečným výstupem (schopnosti vyslání

sil EU do zámoří dosahují pouze 10–15 % schopností USA),

musíme tento systém jasně považovat za nedostatečný.

Členským státům EU se nedaří maximalizovat synergie

a úspory z rozsahu, které jsou nezbytné, mají-li být zajiš-

těny co nejlepší celkové výsledky.

Celkově EU doplácí na jedno obecné strukturální omezení:

na zásadně národní povahu evropských obranných

systémů. EU, která nemá vlastní vojenské zdroje, je závislá

na dobrovolných příspěvcích svých členských států, a

ty jsou často nedostatečné. Vojenské zdroje členských

států jsou dosud často zaměřeny na územní obranu proti

pozemní invazi, a to dokonce i v členských státech, kde je

taková invaze nepravděpodobná. Obecně se nedostatečně

investuje do schopností, jež jsou nezbytné pro reakci na

nové bezpečnostní situace (síly rychlého nasazení, strate-

gická vzdušná přeprava, vrtulníky, komunikace, vojenská

policie).

EU má 1,8 milionu vojáků ve zbrani, tedy o půl milionu více

než USA, ale není schopna rozmístit síly rychlého zásahu

v počtu 60 000 osob a je pro ni obtížné poskytnout síly v

počtu 5 000 osob pro misi v rámci společné bezpečnostní

a obranné politiky (SBOP). Ve skutečnosti je 70 % evrop-

ských pozemních sil nezpůsobilých operovat v zahraničí v

dnešní situaci, kdy si konflikty žádají rozmístitelné a udrži-

telné expediční síly.

Obecně lze pozorovat tendenci, že svou povahou a

rozsahem jsou mise SBOP spíše jednotlivé akce vynucené

naléhavými okolnostmi, než aby zapadaly do souhrnného

plánu nebo strategie. EU navíc pro své mise nemá žádné

společné financování. Nedochází ke spravedlivému sdílení

nákladů mezi členskými státy, což odrazuje od účasti na

vojenských misích.

To platí i pro civilní rozměr misí EU, kde je obvykle rozmís-

těna méně než polovina personálu přislíbeného členskými

státy, což vede k tomu, že mise mají v místě působení

nedostatek pohotovostních odborných týmů a zkušeností.

Má-li být tato situace napravena, EU musí vybízet své člen-

ské státy, aby dodržovaly své závazky a vytvářely skutečně

40

operativní civilní seznamy soudců, příslušníků policie, inže-

nýrů a dalších odborníků. To předpokládá skutečně akce-

schopné a dobře personálně zajištěné evropské operační

velitelství, jehož úkolem by bylo plánování, rozmisťování a

monitorování civilních/vojenských operací v zahraničí.

EU má také problém v souvislosti s úsporami z rozsahu,

pokud jde o její průmyslový a technologický trh se zbra-

němi: v porovnání s jinými dodavateli zbraní, například s

USA, vyrábí Evropa mnohem méně za mnohem více peněz.

EU proto musí vytvořit jednotný evropský obranný trh a

rozvíjet společné pořizování vybavení. Úspěch jednotného

trhu EU může a měl by být rozšířen na oblast obrany

prostřednictvím posílení Evropské obranné agentury a

omezení překážek, které stále chrání vnitrostátní trhy.

Evropská vize kolektivní obrany

Lisabonská smlouva poskytla řadu důležitých nástrojů,

které mohou členským státům napomoci při řešení těchto

výzev. Prostřednictvím inovativního systému stálé struktu-

rované spolupráce Smlouva členským státům umožňuje,

aby postupovaly paralelně a různou rychlostí s cílem

dosáhnout konkrétních cílů v závislosti na jejich ochotě a

kapacitách. „Průkopnické“ skupiny států budou nyní

moci zvýšit svou úroveň ambicí, pokud jde o rozmístitel-

nost, interoperabilitu a udržitelnost sil, což by jim dovolilo

zajistit více schopností pro mise SBOP, NATO, OSN i další

mise.

Lisabonská smlouva by měla členským státům také umož-

nit, aby nedostatky v oblasti financování SBOP překonaly

Příslušník mírových sil KFOR hovořící s albánskými stavebními dělníky v Kosovu. Foto: dpa, picture alliance, 13.12.2006

41

vytvořením „počátečního fondu“ na podporu společných

misí, který by byl následně podporován úhradou „naléha-

vých prostředků“ ve fázi plánování operací.

Můžeme se zabývat navýšením společného financování

pro mise SBOP a vybízet členské státy, aby dobrovolně

poskytovaly více jednotek nebo vyřešily otázku chybějícího

strategického plánování EU, nicméně hlavním problémem,

jemuž EU čelí v oblasti obrany, jsou rozdíly ve strategic-

kých náhledech, jež existují mezi jednotlivými členskými

státy. Vedoucí představitelé těchto států stále nedosáhli

konsenzu, pokud jde o obecný účel posilování obranných

schopností EU.

Je třeba, aby se EU dohodla na dlouhodobé vizi obrany

EU, která by mohla být zakotvena v bílé knize a v jejímž

rámci by byly jasně stanoveny priority, pokud jde o hrozby,

kritéria zapojení a vyčleněné zdroje. Tato vize musí upřesnit

logické rozdělení povinností mezi NATO a EU na základě

objektivního posouzení jejich komparativních výhod. Nebu-

dou-li členské státy EU schopny se dohodnout na přijatelné

strategické koncepci pro EU, EU nebude moci překlenout

propast, která v současné době existuje mezi očekáváními

v oblasti SBOP na jedné straně a jejími operačními schop-

nostmi a zdroji na straně druhé.

42

43

EVROPA VE SVĚTĚ: POTŘEBA SEBEVĚDOMĚJŠÍHO VYSTUPOVÁNÍ

Má-li EU plnit své ambiciózní cíle, bude muset mnohem

sebevědoměji vystupovat na mezinárodní scéně. Ať už jde

o zvyšování hospodářské konkurenceschopnosti Evropy,

nebo o získání náskoku ve znalostní ekonomice a zajištění

svobody a bezpečnosti pro své občany, jedná se o výzvy

globální povahy, které lze řešit pouze na základě meziná-

rodních strategií.

Navíc dochází k oslabení postavení Evropy a USA a mění

se i samotná pravidla mezinárodní angažovanosti. V tomto

bouřlivém prostředí si EU již nemůže dovolit improvizovat.

Musí se stát hybnou silou při vytváření nových pravidel

globální správy a řízení, jinak riskuje, že zůstane pozadu.

Má-li postupovat účelněji, bude také muset bojovat za

mezinárodní prostředí, které EU umožní prosazovat její

program.

Ochrana evropských zájmů v době měnícího se svě-

tového pořádku

Za posledních dvacet let evropské země významně těžily z

rostoucí vzájemné závislosti na celosvětové úrovni. Finanční

krize a nestabilita ovlivňující ceny potravin a energií však

upozornily na nebezpečí asymetrické závislosti, zejména ve

vztahu k dodavatelům vzácných zdrojů. Vzájemná závislost

však není jen skutečností, ale i způsobem života, který jsme

si v EU zvolili, abychom usnadnili výměny všech druhů.

Vzájemnou závislost nicméně nemůžeme považovat za

samozřejmost. Vzhledem k tomu, že jednotlivé země

reagují na finanční a hospodářskou krizi prosazováním

své autonomie v řadě otázek, mohlo by reálně dojít k

deglobalizaci. EU musí této možnosti předejít tím, že bude

proaktivně hájit ideál odpovědné vzájemné závislosti, kdy

jednotliví aktéři dodržují svůj závazek k zachování udržitel-

nosti systému.

Na druhou stranu bude pro prosazování odpovědné

vzájemné závislosti nezbytný svět, v němž nejvýznamnější

aktéři podpoří a přijmou systém multilaterálního řízení.

Tento cíl je však založen na křehkém konsenzu, protože

výhody multilateralismu nejsou vždy zjevné pro státy, které

se nepodílely na vytváření institucionálních struktur zříze-

ných po druhé světové válce. Proto je třeba uzavřít novou

zásadní dohodu, která zohlední výhrady současných i nově

se rozvíjejících mocností ke stávajícím pravidlům a zároveň

bude klást důraz na důležitou roli multilateralismu, nevý-

lučnosti, spravedlnosti, udržitelného rozvoje, kolektivní

bezpečnosti, dodržování lidských práv a zásad právního

státu i zásad spravedlivého obchodování.

A konečně, Evropa bude v konkurenčním světě prospe-

rovat pouze v případě, že bude prosazovat klíčové prvky

obnoveného evropského růstového modelu, založeného

na konkurenceschopnosti, začlenění, sociální odpověd-

nosti a environmentální udržitelnosti. Jiní globální aktéři,

zejména rozvíjející se ekonomiky, se budou pohybovat

po vlastní dráze, takže pro EU bude ještě důležitější, aby

prostřednictvím mnohostranných a dvoustranných jednání

stanovila společné zájmy a postupy.

V této souvislosti je nezbytné, aby EU vypracovala globální

hospodářskou strategii, jež vezme v úvahu euro jako

druhou světovou rezervní měnu a vypořádá se s negativ-

ním dopadem celosvětové hospodářské nerovnováhy na

konkurenceschopnost Evropy. EU by měla spolu se svými

partnery usilovat o vyváženější a flexibilnější měnové

vztahy a zvážit možnost globálního partnerství, v němž by

země, které by si přály provést fixaci své měny, tuto fixaci

provedly vůči koši měn, a nikoli pouze vůči dolaru.

V krátkodobém horizontu by EU měla za prioritu považovat

podporu iniciativ Mezinárodní organizace práce, jako je

globální sociální minimum nebo program pro důstojnou

práci, a zajistit, aby byly v souladu se zásadou otevřených

trhů. Měla by také rozvíjet svůj pevný závazek ke „spraved-

livému obchodování“, a povzbudit tak jiné části světa, aby

tímto způsobem také významně přispěly k mezinárodní

solidaritě.

44

Posílení nástrojů EU

Evropští občané vyjádřili přání, aby EU nesla více odpověd-

nosti za jejich zájmy a hodnoty na celosvětové scéně. O

jaké mocenské zdroje se však EU při plnění tohoto úkolu

může opírat? Členské státy by měly EU ve větší míře chápat

jako multiplikátor síly a stále více na ni v tomto smyslu

spoléhat, což by jim napomohlo dosahovat cílů, jež by

jinak nebyly reálné.

Unie 27 členských států sdružujících svou svrchovanost v

zájmu společných rozhodnutí nicméně není automaticky

světovou velmocí. Skutečnost, že EU přijímá rozhodnutí v

oblasti zahraniční politiky jednomyslně, je obecně vnímána

jako handicap. Potenciál EU, pokud jde o uplatňování

vlivu, závisí na naší schopnosti překonat odlišné národní

zájmy formulováním společných postojů. Evropská unie

musí proto vytrvat v úsilí o větší koordinaci, aby vystupo-

vala jednotně, nebo alespoň usměrňovala polyfonii našich

hlasů. A to soudržným způsobem.

Tento proces bude vyžadovat určitý čas; nejprve je třeba

zlepšit vazbu mezi politikami jednotlivých států a politikami

EU a členské státy musí posílit svou účast na společné

činnosti. Budou-li sdílena stanoviska a zkušenosti jednotli-

vých států, měla by se díky těmto výměnám stát rozmani-

tost silnou stránkou zahraniční politiky EU, a nikoli slabostí.

Lisabonská smlouva přispěla v mnoha směrech k posílení

nástrojů zahraniční politiky EU. Například postup posílené

spolupráce, bude-li používán s mírou, může fungovat jako

zmírňující prostředek v případě, kdy budou přetrvávat

neshody v důležitých otázkách. Plně rozvinuta a perso-

nálně zajištěna by měla být nová Evropská služba pro vnější

činnost, aby mohla napomáhat EU při stanovování společ-

ných zájmů a vypracovávání společných politik poté, co

budou řádně zkoordinovány postoje jednotlivých států.

Příčina problému však zůstává stejná: tkví v rozporu mezi

kapacitami EU v oblastech, v nichž je oprávněna jednat

(hospodářství, obchod, rozvojová pomoc, politika hospo-

dářské soutěže), a absencí skutečných společných nástrojů

v oblasti, v níž byla rozšířena její původní působnost,

tj. v zahraniční a bezpečnostní politice. Ve srovnání s plnou

šíří hospodářských a právních nástrojů, které má EU k

dispozici, jsou její vojenské a politické nástroje o poznání

slabší.

EU jako střed kontinentu: maximalizace její

atraktivity

Pro mnoho lidí na celém světě zůstává EU důležitým

vzorem, alternativním modelem k tradičním mezistátním

vztahům a nadnárodním právním společenstvím, které

přineslo prosperitu a soudržnost regionu, jenž byl kdysi

rozdělen otevřenými válečnými konflikty i studenou válkou.

Tato „měkká síla“ je největší výhodou Unie. EU se musí

prostřednictvím strategie nevýlučnosti a angažovanosti

stát středem kontinentu. Tyto strategie byly s velkým úspě-

chem použity v jednotlivých vlnách rozšíření EU.

EU musí zůstat otevřena potenciálním novým členům z

Evropy, přičemž každou kandidaturu je třeba posuzovat

individuálně podle konkrétních výsledků a na základě

splnění kritérií pro členství. To jsou skutečné hranice

Evropy. V souladu s touto politikou angažovanosti a nevý-

lučnosti musí Unie dostát svým závazkům vůči současným

oficiálním kandidátům včetně Turecka a pokračovat ve

vyjednávacím procesu. Zároveň by měla potenciálním

budoucím kandidátům jako mezistupeň před zahájením

přístupových jednání nabídnout rozsáhlé dohody.

Atraktivita EU musí také zůstat ústředním prvkem její

rozvíjející se politiky sousedství. EU se bude muset více

zasazovat o stabilizaci svého bezprostředního okolí a

navázat přitom na stávající „evropskou politiku soused-

ství“, „Východní partnerství“ a „Unii pro Středomoří“. Tato

partnerství by měla být využita k vytvoření regionálního

prostoru demokracie, lidských práv, rozvoje a volného

obchodu. Ku prospěchu EU i jejích partnerů by měla také

poskytovat spravedlivý přístup na trh EU a nakonec i

prostor pro volný pohyb osob. EU by dále měla ve vztahu k

Rusku uplatňovat politiku strategické koexistence, moder-

nizace a rozvoje celého regionu.

Otevřený a komplexní přístup je třeba rozšířit také na

přeshraniční spolupráci EU s jinými regiony včetně ASEAN,

Mercosur nebo SADC. V rámci těchto i jiných vztahů musí

EU a její členské státy zohledňovat představy, očekávání

a obavy jiných částí světa. Zatímco EU je obecně vnímána

jako atraktivní příklad regionální integrace, často tento

potenciál maří tím, že vystupuje povýšeně. Se svou repu-

tací musíme nakládat moudře a musíme upevnit svou věro-

hodnost jakožto mocnost se značnou vyjednávací silou.

Převádění strategií v konkrétní opatření

Dopad vnější činnosti EU bude ve velké míře záviset na její

schopnosti přizpůsobit se četným výzvám, jimž bude čelit

do roku 2030. Má-li být EU schopna přenášet svou sílu i do

vnějších vztahů, nezbytnou podmínkou je zajištění ekono-

mické síly a vnitřní soudržnosti EU. Při utváření postojů k

vnějším otázkám se však proces formulování politiky nesmí

řídit pouze konkrétními událostmi. Je naléhavě třeba vypra-

covat společnou evropskou strategickou koncepci.

Tato koncepce by měla spojit diplomatickou, vojenskou,

obchodní a rozvojovou politiku EU s vnějším rozměrem

jejích společných hospodářských politik (hospodářské a

měnové unie, energetiky, dopravy atd.). Pouze budou-li

sloučeny všechny dostupné nástroje, bude Unie moci

vystupovat jako transformační síla a přispět k novému

vymezení pravidel globální správy a řízení. Tato strategická

koncepce, obsažená v pravidelně aktualizované bílé knize,

by pomohla stanovit dlouhodobé priority Unie a poskytla

by referenční rámec pro každodenní vnější činnost.

Napomoci by v tomto mohlo zřízení evropského prognos-

tického a analytického útvaru, který by byl součástí Evrop-

ské služby pro vnější činnost a podle zásady sdílení infor-

mací by úzce spolupracoval s národními středisky. Tento

útvar by přispěl k tomu, aby pozornost byla zaměřena na

potřebu neustále revidovat existující politiky. Zřízení evrop-

ské diplomatické akademie by navíc přispělo k utváření

společné diplomatické kultury.

45

Návštěva Catherine Ashtonové (vpravo), vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedkyně Evropské komise, v Moskvě, kde se účastnila jednání Kvartetu pro Blízký východ. Zleva doprava: Tony Blair, zástupce Kvartetu pro Blízký východ, Hillary Rodham Clintonová, ministryně zahraničních věcí USA, Sergej Lavrov, ruský ministr zahraničních věcí a Pan Ki-Mun, generální tajemník OSN. Foto: Evropská unie 2010

46

Pouze pokud si EU v oblasti vnějších vztahů osvojí tento

strategický přístup, bude schopna své ohromné finanční

úsilí (zdaleka největší na světě) lépe využívat k posílení své

politické váhy. Měla by využívat svou strukturální výhodu

k uplatňování inteligentní rozvojové a obchodní politiky.

EU by měla například nadále poskytovat podporu na

zmírňování změny klimatu v nejchudších regionech, které

jsou jí postiženy nejvíce, ačkoli ke globálnímu oteplování

přispěly nejméně. Měla by také pokračovat v záměru

bojovat „obchodem proti chudobě”, zejména prostřednic-

tvím dovozu zemědělských produktů. To bude vyžadovat

politicky obtížná rozhodnutí evropských činitelů, včetně

uzavření jednání z Dohá.

Strategické používání rozmanitých nástrojů by mělo EU

také umožnit efektivnější prosazování demokracie, práv-

ního státu a lidských práv. Je třeba moudřeji využívat poli-

tiku podmíněnosti, která posiluje postavení demokratic-

kých aktérů a odrazuje od zneužívání moci autoritářskými

režimy. To bude vyžadovat diskuse s partnery z řad občan-

ské společnosti, včetně sdružení žen a menšin, a nejen s

vládními partnery, dále intervence na podporu právního

státu na celém světě směřující zdola nahoru a jednotnější

přístup k pozorování voleb. V příštích dvou desetiletích se

musí tento program správy věcí veřejných stát v co nejvyšší

míře programem multilaterálním.

V neposlední řadě bude nezbytné zaujmout společný

přístup EU k reformě globální správy a řízení. EU by měla

vést reformu s cílem dodat na legitimnosti mezinárodním

institucím, které by měly přispívat ke sdílení odpovědnosti,

a zároveň by měla v tomto procesu prosazovat své vlastní

zájmy. To by mělo zahrnovat zjednodušené a jednotné

zastupování EU, zejména v rámci mezinárodních hospodář-

ských fór. Dokud nebude zajištěno jediné zastoupení EU,

členové EU zastoupení v mezinárodních organizacích by

měli předem koordinovat svá stanoviska a jednomyslně je

prosazovat.

EU je největším dárcem zahraniční pomoci. Foto: Evropská unie 2010

47

Během celého procesu evropské integrace se vztah mezi

Unií a jejími občany vyznačoval zejména „pasivním souhla-

sem.“ V posledních letech se však tento vztah začal měnit.

Evropané začali na EU klást větší nároky a začali také

více kriticky hodnotit její výsledky a vznášet pochybnosti

ohledně legitimity evropského projektu. Více něž jasným

důkazem jsou zamítavá referenda ve Francii a v Nizozem-

sku a posléze v Irsku. Veřejnost znovu přijme odpovědnost

za EU v okamžiku, kdy budou naši občané přesvědčeni, že

jejich hodnoty a zájmy lépe prosazuje Unie. Posílení tohoto

pocitu vlastní odpovědnosti se musí stát hybnou silou

všech našich společných opatření.

Odpovědný přístup k řádné správě věcí veřejných:

sdílení, vysvětlování a plnění úkolů

Zajištění „řádné správy věcí veřejných“ je v zásadě nejú-

činnějším prostředkem EU k zabezpečení trvalé účasti a

angažovanosti jejích občanů. Řádná správa věcí veřejných,

opírající se o zásadu otevřenosti, účasti, sdílení moci,

odpovědnosti, partnerství a účinnosti, musí rovněž dodr-

žovat zásadu „subsidiarity“, tedy zásadu, že rozhodnutí by

měla být přijímána na nejvhodnější úrovni a co nejblíže

občanům.

EU usiluje o naplnění těchto zásad prostřednictvím systému

„víceúrovňové správy“, v němž orgány různé úrovně sdílejí,

spíše než si rozdělují jednotlivé pravomoci. V praxi předsta-

vuje víceúrovňová správa systém dohodnutých, závazných

a průřezových sítí, jež působí mezi obcemi, regiony, orgány

členských států a orgány EU, jakož i mezi odborovými

a profesními sdruženími a dalšími nevládními organizacemi.

Prostřednictvím těchto sítí a v rámci svých vlastních obcí

a měst se mohou evropští občané vyjadřovat k otázkám

důležitým pro budoucnost EU.

Ve víceúrovňovém systému správy vykonávají orgány všech

úrovní – evropské, celostátní, regionální a místní – své

pravomoci v souladu s příslušnou zákonnou odpovědností.

Účelem systému je vytvořit podmínky, v nichž by členské

státy mohly bez ohledu na velikost, počet obyvatel nebo

ekonomickou váhu společně růst při současném respek-

tování vlastních národních kultur, jazyků, náboženství a

regionálních a místních charakteristik. Systém současně

respektuje svrchované právo členských států rozhodovat o

postupech přenášení pravomocí v rámci vlastního státního

celku.

Existence mnoha způsobů, jakými se občané mohou zapo-

jit do legislativního procesu, by Evropské unii měla poskyt-

EU A JEJÍ OBČANÉ

Budoucí očekávání ohledně Evropské unie v roce 2030„Řekli byste, že jste velmi optimističtí, poměrně optimističtí, poměrně pesimističtí

nebo velmi pesimističtí ohledně budoucnosti Evropské unie?“

Velmi optimističtí Velmi optimističtí

Zdroj: Eurobarometr 6/2009, EU 27

Poměrně pesimističtí

v %

Poměrně optimističtí

Nevím: 9 %

48

nout legitimitu a pružnost, jež potřebuje při řešení výzev

plynoucích z globalizace v digitální, vzájemně závislé, síťové

a otevřené společnosti. Víceúrovňová správa však nepo-

skytne veřejnosti pocit odpovědnosti automaticky. Jde o

složitý systém, který je třeba zvládnout a rozvíjet a o němž

především musíme informovat veřejnost.

Proto je naléhavě zapotřebí větší transparentnost a přes-

nost při informování o tvorbě politik EU. Obraz EU, který je

veřejnosti prezentován, musí být vyvážený a musí odrážet

silné i slabé stránky, spíše než aby byl jen idealizovaným

nebo přehnaně pesimistickým pohledem. Místo abychom

se zaměřovali na komunikační politiku, která někdy hraničí

s propagandou, bylo by lepší komunikovat o jednotli-

vých politikách, otevřeně vysvětlovat, co je v sázce a jaké

možnosti řešení se nabízejí. Členské státy musí dále nést

odpovědnost za to, jakou práci odvádějí v Bruselu, a za to,

co dělají pro provádění rozhodnutí EU.

Řádná správa věcí veřejných však bude v konečném

důsledku posuzována podle dosažených výsledků. EU již

zlepšila život občanů v mnoha směrech, například díky

euru, politice soudržnosti, společné zemědělské politice

nebo schengenskému prostoru, i když uznání za tyto

úspěchy se ne vždy dostává EU. Je však třeba vykonat

ještě mnohé. Průzkumy trvale ukazují, že veřejnost od EU

mnoho očekává v tak citlivých politických oblastech, jako

je bezpečnost, terorismus, energetika a změna klimatu,

jakož i zahraniční politika. EU by měla na tuto výzvu

reagovat stanovením nových cílů a vypracováním odůvod-

nění výrazněji zaměřeného na výsledky. Stručně řečeno,

nemůže se vzhlížet v rétorice a musí srozumitelně vysvětlit,

jakým způsobem obohacuje životy občanů.

Využívání nových nástrojů podle Lisabonské

smlouvy: politické občanství v praxi

Řádná správa věcí veřejných a větší důraz na výsledky jsou

nezbytnou podmínkou pro to, aby občané Evropskou unii

podporovali. Nemusí to však být postačující. Navzdory

všem úspěchům, jichž EU v minulosti dosáhla, existuje

vůči evropskému projektu znepokojivá lhostejnost, nebo

dokonce rozčarování. Tento problém již nemůžeme dále

přehlížet. Potřebujeme posílit pojítko mezi EU a jejími

občany tím, že využijeme celé řady nástrojů stanovených v

Lisabonské smlouvě k získání podpory a účasti veřejnosti.

Lisabonská smlouva posiluje koncepci „politického občan-

ství“ zavedením možnosti občanské iniciativy v legislativ-

ních otázkách a posílením úlohy vnitrostátních parlamentů.

Čas ukáže, do jaké míry tyto inovace přispějí k utvoření

evropského veřejného prostoru, prohloubení politického

vědomí a posílení legitimity Unie. V současné době neexis-

tuje skutečná evropská politická scéna a politika s velkou

pravděpodobností zůstane v zásadě vnitrostátní záležitostí.

Má-li však Unie posílit svoji legitimitu, musí všemožně

usilovat o posílení evropského politického občanství. Za

tímto účelem by Evropská unie měla:

– Rozvíjet politická práva. Je třeba posílit současná usta-

novení Lisabonské smlouvy zaprvé tím, že členské státy

budou vybízeny k tomu, aby po určité době pobytu a

splnění daňové povinnosti přiznaly hlasovací práva ve

vnitrostátních volbách příslušníkům jiných členských

států; druhým prostředkem by mělo být „poevrop-

štění“ voleb do Evropského parlamentu zavedením

přeshraničních kandidátek a konečně, vnitrostátní

parlamenty by měly být pro veřejnost prostředkem k

zapojení do evropských politických diskusí.

– Dát volbám smysluplnější obsah z pohledu občanů.

Evropským volbám se dosud nedařilo vzbudit zájem

občanů. Má-li se tato situace změnit, musí občané

vědět více o politikách EU, a především musí být

schopni se ztotožnit s evropskými politiky. Ve volbách

do Evropského parlamentu by v budoucnu měly

politické strany EU předkládat skutečně evropské

programy a vybírat kandidáty na funkci předsedy

Komise.

– Zajistit větší publicitu a větší transparentnost. Toho je

zapotřebí jak v případě rozhodování na vysoké úrovni,

týkajícího se například jmenování stálého předsedy

Evropské rady a vysokého představitele, tak v oblasti

každodenní činnosti EU. Uvedeného cíle lze dosáhnout

různými způsoby, například systematičtějším využívá-

ním digitálních zdrojů (elektronická správa – e-gover-

nance), zavedením evropského rozměru v rámci veřej-

noprávních sdělovacích prostředků a poskytováním

pobídek soukromým sdělovacím prostředkům, aby

vysílaly pořady o EU.

– Podporovat rozvoj evropské participativní demokracie.

V rámci legislativního procesu je třeba automaticky

a trvale konzultovat občanskou společnost. Za tímto

účelem by Komise a Rada měly soustavněji konzultovat

Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů.

Podpora odpovědnosti a ztotožnění: přístup zdola

nahoru

Chceme-li, aby občané přijali plnou odpovědnost za evrop-

ský projekt, musí v EU existovat společné chápání její histo-

rie, každodenní reality a budoucnosti. Historické počátky

EU, k jejímuž zrodu došlo po druhé světové válce, jsou

dobře známy. Toto povědomí je třeba rozvíjet a podporo-

vat, a to nejen s cílem zabránit opakování kruté minulosti,

ale rovněž s cílem stát se vzorem pro zbytek světa.

Také Lisabonská smlouva stanoví obsáhlý soubor práv

a výhod, jimž se občané těší v každodenním životě. Na

základě zásady nediskriminace zahrnuje tento „sociální“

rozměr evropského občanství mimo jiné právo svobodně

se pohybovat, pobývat a pracovat na území členských

států a vzájemné uznávání kvalifikací.

Občanům EU však bohužel v uplatňování těchto práv

obvykle brání protekcionistické nebo korporatistické

reflexy. Za účelem řešení tohoto problému by měla být

přijata opatření ve čtyřech oblastech:

– posílení informačních služeb zajišťovaných místními

orgány s cílem zvýšit informovanost veřejnosti o

právech a výhodách spojených s občanstvím EU;

– vytvoření zvláštního správního nástroje, který by

jednotlivým osobám sloužil jako doklad evropského

občanství a který by mohly dobrovolně používat, aby

Na summitu evropských občanů konaném v roce 2009 diskutovali občané ze všech 27 členských států EU o doporučeních vzešlých z debat v jednotlivých státech. Foto: Toussaint/ifok

49

50

získaly práva související s pobytem, zaměstnáním a

sociálním zabezpečením;

– stanovení možnosti, aby občané využívali evropského

právního statusu („28. režimu“), který by se vztahoval

na smluvní vztahy v některých oblastech občanského

nebo obchodního práva vedle současných 27 vnitros-

tátních režimů;

– zřízení systému pro hodnocení dopadu právních

předpisů EU, přičemž by byly plně využity příslušné

pravomoci Komise, a vypracování opatření pro posí-

lení vymáhání a uplatňování právních předpisů EU v

jednotlivých členských státech. V tomto procesu by

hlavní úlohu měl hrát Evropský parlament a vnitros-

tátní parlamenty.

Budou-li tato opatření náležitě uplatňována, přispějí k

tomu, že si veřejnost bude více cenit evropské právo i

evropské orgány, sama o sobě však nevytvoří „pocit souná-

ležitosti“ s EU. Ten se může vyvinout až postupem času,

zejména mezi mladšími generacemi žijícími v Evropě.

Při úsilí o to, aby se s Evropou ztotožnily děti, mohou

hrát významnou úlohu školy tím, že budou vyučovat v

evropských jazycích, používat učebnice pojednávající o

společném evropském kulturním dědictví a pořádat kurzy

o evropském občanství. Rovněž je třeba rozšířit výměnné

programy, založené na nesmírně úspěšném programu

ERASMUS pro vysokoškolské studenty, aby zahrnovaly

i výměny v rámci základních a středních škol. „Evropská

obecně prospěšná služba“, koncipovaná a prováděná ve

spolupráci s členskými státy, by mohla mladým lidem také

poskytnout platformu, v jejímž rámci by mohli přispívat

k plnění úkolů obecného zájmu uvnitř i vně EU.

Všichni máme několik identit, které zahrnují místní, regio-

nální a národní prvky. Tyto primární formy identity budou

bezpochyby ještě dlouho základními pojmy, s nimiž se

občané budou ztotožňovat. Avšak tyto prvky by měly

existovat souběžně se vznikající identitou „evropskou“,

založenou na společném chápání historie EU, praktic-

kých výhodách plynoucích z občanství EU a společné vizi

budoucnosti Evropy a jejího místa ve světě. Naši občané

nabudou silnějšího pocitu odpovědnosti za evropský

projekt pouze tehdy, bude-li jasně formulován společný

program a cíl EU pro 21. století.

Účast ve volbách do Evropského parlamentu v letech 1979 - 2009

EU 9 EU10 EU 12 EU 12 EU 15 EU 25 EU 27

Zdroj: TNS Opinion ve spolupráci s Evropským parlamentem

Mnoho lidí stále vidí rok 2030 jako vzdálenou budoucnost

a odmítá platnost prognóz. Neměli bychom si však dělat

iluze. Svět prochází obdobím rychlých a dalekosáhlých

globálních změn, které budou i nadále významně ovlivňo-

vat životy našich občanů. Posledních dvacet let možná jen

naznačilo, co přinese budoucnost. V příštích dvaceti letech

dojde k urychlení a zhoršení mnoha trendů, jichž jsme nyní

svědky. Je třeba myslet dlouhodobě, avšak jednat odhod-

laně již nyní – touto zásadou se v dnešní době plné nejistot

musí řídit i formulování evropských politik.

V nadcházejících letech bude muset EU plnit ambiciózní

cíle. Bude muset více sblížit EU, její členské státy a občany,

obnovit evropský hospodářský a sociální model v době,

kdy vnitřní i vnější síly zpochybňují jeho udržitelnost, vytvo-

řit znalostní společnost posílením postavení jednotlivce,

co nejlépe využívat měnících se demografických trendů

a přistěhovalectví, učinit z nedostatku energie a změny

klimatu příležitost pro společenský a hospodářský rozvoj,

dosáhnout náležité rovnováhy mezi svobodou a bezpeč-

ností a přispívat k utváření světa tak, aby byly bezpečně

chráněny hodnoty a zájmy Evropy.

Společný program a vize pro budoucnost Evropy

Tyto cíle a ambice budou vyžadovat, aby se výrazně změnil

přístup vlád jednotlivých členských států k EU. Příliš často si

neuvědomují, že ve stále více provázaném a multipolárním

světě mohou být jejich dlouhodobé zájmy nejlépe prosa-

zovány spíše na evropské úrovni než na úrovni jednotlivých

států. Nepodařilo se jim zmobilizovat občany k podpoře a

účasti, které mají zásadní význam pro celkovou legitimitu

našeho projektu. Členské státy se často stahují do sebe a

na úkor širších evropských zájmů se soustředí pouze na své

zájmy národní.

EU se naléhavě potřebuje shodnout na tom, jakým způso-

bem uskutečnit své ambiciózní cíle. Potřebuje stanovit

opatření potřebná k tomu, aby se přizpůsobila globální éře,

a zjistit, jaká by byla cena a důsledky nečinnosti. Stručně

řečeno – musí přijít se společnou vizí toho, jak Evropa

může zajistit svou budoucnost. Volba, před níž stojíme, je

proto jasná: buď budeme stavět na silných stránkách EU

a využijeme její kolektivní váhu k tomu, abychom se stali

sebevědomým a významným světovým aktérem, nebo si

budeme zakládat na roztříštěnosti a hloubat nad možným

absolutním úpadkem ve světě, v němž pravidla určují jen ti

důležití.

V zájmu našich občanů

Evropa má silné stránky – to je nezpochybnitelný fakt. EU

má svou váhu – představuje největší trh na světě, podílí

se jednou čtvrtinou na světovém obchodu a je dárcem

dvou třetin rozvojové pomoci. Nabízí společnou infrastruk-

turu, jež poskytuje občanům širokou škálu práv, služeb

a příležitostí. Politiky a programy EU napomohly tomu, že

byl vytvořen propojený politický prostor zahrnující komu-

nikace, dopravu, sociální otázky, výzkum a vzdělávání.

Prostřednictvím organizace a regulace těchto tzv. „společ-

ných prostorů“ působí EU jako činitel umožňující činnost

občanů, obchodních společností a vlád.

EU je rovněž vnímána pozitivně. Do Unie by chtělo vstoupit

mnoho zájemců, ať již cestou přistoupení, nebo přistěho-

valectví. Chloubou Unie je vynikající kvalita života a s ní

související střední délka života, která je jednou z nejvyšších

na světě. Model správy a řízení příznačný pro EU – zalo-

žený na partnerství – je příkladem účinného regionalismu:

představuje společný veřejný prostor se sdruženou svrcho-

vaností a schopností definovat společné zájmy, silnými

institucemi a důrazem na zásady právního státu. K jejím

významným přednostem náleží politická stabilita, pevné

právní základy, úspěchy v oblasti sociální a hospodářské

soudržnosti a bohatá kulturní a etnická rozmanitost.

EU je více než jen společný trh. Je rovněž unií hodnot, jež

se projevují odhodláním zasazovat se o lidská práva, mír,

VYUŽÍVÁNÍ SILNÝCH STRÁNEK EU

51

52

svobodu a solidaritu. Tyto hodnoty mají univerzální plat-

nost. S podporou evropských občanů, vědců a politiků na

všech úrovních může EU stát v čele mezinárodního úsilí

o řešení závažných celosvětových výzev, včetně sociální

soudržnosti, změny klimatu, udržitelného rozvoje a míru

mezi národy.

V neposlední řadě lze konstatovat, že EU je schopna

uvažovat a jednat s ohledem na dlouhodobé zájmy evrop-

ských občanů. Členské státy jsou ve své činnosti často

omezeny každodenní politickou realitou, jež znesnadňuje

dlouhodobé plánování. Tvorba politik na evropské úrovni

nepodléhá z krátkodobého hlediska tak velkému tlaku, a

je zde proto více prostoru pro předkládání nových návrhů.

Přijetím Lisabonské smlouvy EU získala také nástroje, jako

je posílená spolupráce a zjednodušený postup pro přijí-

mání změn, které potřebuje k převedení svých návrhů v

konkrétní opatření. Více než kdy předtím se nyní EU může

zaměřit na dlouhodobé zájmy a potřeby svých občanů.

Otázka, na kterou si musíme odpovědět, je tedy násle-

dující: Můžeme využít silné stránky Unie v náš společný

prospěch? Globalizace a přeskupování moci ve světě jsou

důležitým novým důvodem ke společnému postupu EU.

Unie se však bude moci stát aktérem, s nímž se počítá

na globální scéně, pouze za předpokladu, že bude stát

na pevných základech. Tento úkol vyžaduje politickou

odvahu a kolektivní ambice, zdravý pragmatismus a jasnou

představu o ideálech, za něž stojí za to bojovat. Doma i v

zahraničí. Pusťme se do díla. Společně. Hned teď.

Foto: Evropská unie 2010

PODĚKOVÁNÍ

My, členové reflexní skupiny, bychom chtěli poděkovat

všem osobám a institucím, které nám při plnění svěřeného

úkolu v mnoha směrech poskytly neocenitelnou pomoc.

Naše poděkování patří zejména:

sekretariátu reflexní skupiny, bez jehož obětavé a efektivní

práce bychom nemohli vykonávat naši činnost a jehož

provoz zajišťovali: Žiga Turk, generální tajemník; Max

Keller-Noëllet, zvláštní poradce; Nicolás Pascual de la Parte,

Noel White, Eija Kaskimová a Gwen McLeanová;

našim poradcům a asistentům za jejich obětavou a neúnav-

nou práci. Patřili mezi ně: Carlos Westendorp y Cabeza,

zvláštní poradce předsedy Felipa Gonzáleze Márqueze;

Rolands Lappuke, poradce místopředsedkyně Vairy Viķe-

Freibergy; Nina Hyvärinenová, poradkyně místopředsedy

Jormy Ollily; Jean Ellermann-Kingombe, poradce Lykke

Friisové; Stephan Petermann, poradce Rema Koolhaase;

Elin Burnsová, poradkyně Richarda Lamberta; Stefano

Grassi, poradce Maria Montiho; Gregor Woschnagg,

poradce Rainera Münze; Lars Hoffman, poradce Kalypso

Nicolaïdisové; Guillaume Klossa, poradce Nicole Notatové;

Alexander Kreher, poradce Wolfganga Schustera; Andrzej

Gulczynski, poradce Lecha Wałęsy;

všem významným osobnostem a odborníkům, kteří se

zúčastnili našich jednání a velkoryse se s námi podělili o

své zkušenosti a znalosti: José Manuel Barroso, Ivo Bozon,

Etienne Davignon, Jacques Delors, Nikiforos Diamandou-

ros, Gérard Dumont, Joschka Fischer, Valéry Giscard dEsta-

ing, Jean Dominique Giuliani, Wim Kok, Alain Lamassoure,

Pascal Lamy, Stephan Leibfried, Lenny Mendonca, Geoff

Mulgan, Jean Pisani-Ferry, Maria João Rodriguesová, André

Sapir, Andreas Schleicher, Luc Soete, Gerhard Stahl, Peter

Sutherland, Antonio Vitorino, Nick Whitney a Jean-Pascal

van Ypersele de Strihout;

Olafu Crammemu a Eleně Juradové z organizace Policy

Network v Londýně, kteří s velkou pečlivostí připravili

návrh zprávy a zredigovali její závěrečné znění;

nadaci Innaxis a jejímu předsedovi Carlosu Álvarezovi

Pereirovi, který nám laskavě poskytl intranetový systém ke

konzultaci dokumentů a komunikaci v rámci naší skupiny;

Lublaňské univerzitě a její katedře Konstrukční informatiky

za hosting veřejné webové stránky skupiny;

našemu kolegovi Wolfgangu Schusterovi, který za pomoci

svých spolupracovníků z úřadu města Stuttgart naši zprávu

velkoryse ilustroval.

Neméně důležitá byla kolektivní i individuální podpora, již

nám poskytla celá řada neziskových organizací a sdružení,

koncepčních skupin a politických analytiků specializova-

ných v oblastech, na něž byla naše studie zaměřena: Výbor

poradců pro evropskou politiku (BEPA) při Evropské komisi

(Brusel), Univerzita v Berkeley, Bruegel (Bruselská laboratoř

evropské a světové ekonomiky), Centrum pro evropská

politická studia (CEPS) (Brusel), Chatham House (Královský

institut pro mezinárodní vztahy) (Londýn), Výbor regionů,

Confrontation Europe (Brusel), Digital Europe (Brusel),

Evropské středisko při Sciences-Po (Paříž), Evropská nadace

pro otázky klimatu, Evropská internetová nadace, Evropské

hnutí, výbory Evropského parlamentu – Výbor pro ústavní

záležitosti, Výbor pro zahraniční věci a Zvláštní výbor pro

finanční, hospodářskou a sociální krizi, Centrum evrop-

ských studií na Oxfordské univerzitě, Evropský hospodářský

a sociální výbor, Královský ústav pro mezinárodní a strate-

gická studia Elcano (Madrid), ETNO (Brusel), Eurobarome-

ter při Evropské komisi (Brusel), EuropaNova (Paříž), Evrop-

ská rada pro zahraniční vztahy, Centrum pro evropskou

politiku (EPC) (Brusel), Ústav Evropské unie pro studium

bezpečnosti (Paříž), Program Evropské unie pro stážisty,

Finský ústav mezinárodních vztahů (Helsinki), Přátelé

Evropy (Brusel), nadace Fundación Alternativas (Madrid),

nadace Fundación CIDOB (Barcelona), Harvardská univer-

zita, Ústav mezinárodních vztahů (IDIS) (Athény), Síť Jean

Monnet, iniciativa Navarino (Soluň), Notre Europe (Paříž),

Lisabonská rada (Brusel), Ústav Andrease Papandrea pro

strategická a rozvojová studia (ISTAME) (Athény), Prin-

53

54

cetonská univerzita, Asociace pro celoevropská politická

studia (Trans-European Policy Studies Association, Brusel)

a Univerzitní společnost pro moderní evropská studia

(UACES) (Londýn).

Rovněž bychom chtěli poděkovat dalším spolupracovní-

kům, mezi něž patřili: Aymeric Bourdin, Guillaume Borie,

Patricia Cadeirasová, Pavlos Eleftheriadis, Jean-François

Jamet, Thomas Klau, Christian Mandl, Hartmut Mayer,

Joaquin Munoz a Claudia Schragová.

Naše poděkování by nebylo úplné, kdybychom nevyjád-

řili uznání, jež si zaslouží Javier Solana, bývalý generální

tajemník, vysoký představitel pro SZBP, Pierre de Boissieu,

generální tajemník Rady EU, David Galloway, vedoucí

jeho kanceláře, Marc Lepoivre, generální ředitel v Radě EU

a tlumočníci, překladatelé a další pracovníci Rady, kteří s

velkým nasazením přispěli k naší práci.

Foto: Evropská unie 2010

Generální sekretariát Rady


Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie

2010 – 54 s. – 21,0 x 29,7 cm

ISBN 978-92-824-2696-8

doi:10.2860/93160

CS.indd Sec1:55 13/07/10 13:21:05

JAK ZÍSKAT PUBLIKACE EUBezplatné publikace:

• prostřednictvím stránek EU Bookshop (http://bookshop.europa.eu);

• v zastoupeních a delegacích Evropská unie.

Jejich kontaktní údaje naleznete na adrese http://ec.europa.eu

nebo si je můžete vyžádat faxem na čísle +352 2929-42758.

Placené publikace:

• prostřednictvím stránek EU Bookshop (http://bookshop.europa.eu).

Předplatné (např. roční řady Úředního věstníku Evropské unie, sbírky rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie):

• u některého z prodejců Úřadu pro publikace Evropské unie

(http://publications.europa.eu/others/agents/index_cs.htm).

CS.indd Sec1:56 13/07/10 13:21:05

QC-32-10-249-CS-C

10.2860/93160

Date post:	02-Nov-2019
Category:	Documents
Upload:	others
View:	3 times
Download:	0 times

PROJEKT EVROPA 2030 - consilium.europa.eu · zasedání v Bruselu dne 14. prosince 2007 a jež se...

Documents