ProPrium ordinis Prædicatorum Triduo anTe Paschaop.cz/download/liturgie/triduum.pdf · deus, tu...

ProPrium ordinis Prædicatorum

Triduo anTe Pascha

ProPrium ordinis Prædicatorum

LiTurgia horarum

Triduo anTe Pascha

iuxTa riTum s.o.P.

Pragæ a. d. mmXiii

Texty: ◆ officium Hebdomadæ sanctæ iuxta ritum o.P.,

r.P. aniceti Fernández iussu editum, romæ, 1965

Překlady: ◆ Psalmodie: Liturgie hodin, vydání pro potřebu dominikánského řádu, Praha,

2000–03 ◆ Biblické texty: Liturgický překlad, Jeruzalémská bible ◆ patristická čtení přeložil fr. Justin dvorský o.P.

nápěvy: ◆ Ecclesiasticum officium iuxta ritum s.o.P. triduo ante Pascha,

r.P. Bonaventuræ garcía Paredes iussu editum, romæ, 1927 ◆ antiphonarium s.o.P.,

r.P. martini stanislai gillet iussu editum, romæ, 1933

ad usum internum© Provincia Bohemiæ ordinis Prædicatorum, Pragæ, 2013Locuples composuit

introductio gEnEraLis 5

Všeobecné PokynyBěhem velikonočního tridua se bratři mohou modlit běžné oficium podle Římského breviáře, nebo na celé triduum (tj. od Zeleného čtvrtka ráno až po nešpory Bílé soboty včetně) přejít na upravený dominikánský ritus. Rozsah oficia se řídí platným kanonickým právem, tj. bratři jsou v obou případech vázáni modlit se pouze jednu malou hóru. Následující rubriky se uplatňují po celé triduum:

◆ Slavení oficia předsedá představený a pravý chór je první, i když na něj nepřipadá jejich týden.

◆ Před oficiem ani po oficiu se neříkají žádné modlitby, bratři se potichu modlí; ◆ Začátek: na znamení představeného se všichni otočí čelem k oltáři a znamenají

se křížem, nic přitom neříkají. Poté se chóry otočí čelem k sobě a kantor začne antifonu prvního žalmu;

◆ Před antifonou prvního žalmu si bratři nasadí kapuce. Sundají si je až na antifo-nu k evangelijnímu kantiku resp. závěrečnou modlitbu. Dále si kapuci sundávají lektoři na čtení a kantoři na inchoace a responsoria;

◆ Při psalmodii chóry střídavě stojí a sedí jako obvykle; ◆ Na konci žalmů ani v responsoriích se neříká sláva otci; ◆ Při malých hórách a kompletáři se psalmodie recituje či zpívá polohlasem, to jest

jen tak hlasitě, aby bylo v druhém chóru rozumět; ◆ Vynechává se invitatorium, hymny a krátká čtení včetně responsorií; ◆ Po čteních v matutinu ihned navazuje responsorium; ◆ Modlitbu otče náš se bratři modlí potichu (pokud je předepsána); ◆ Při oraci respice, quæsumus (závěrečná modlitba všech hodinek tridua) se neříká

výzva modleme se, vynechává se konkluze, neodpovídá se amen. Při ostatních oracích se však výzva, konkluze i odpověď amen říkají jako obvykle.

◆ Při oficiu se vynechává požehnání a propuštění; ◆ Po kompletáři či nešporách není průvod se salve. ◆ de profundis se říká jako obvykle. Stolní modlitby se konají jako obvykle, vyne-

chává se v nich však sláva otci.

Úpravy temných hodinek oproti Officiu Hebdomadæ Sanctæ (ed. Fernández 1965): ◆ počet žalmů v ranních chválách snížen na tři, ◆ zkrácena psalmodie, ◆ nabídka variantních cyklů čtení.

Horæ tEnEBræ 7

A.1

Zum ti-bi ce-cidérunt super me.

VIIIc

e-lus domus tu- æ comédit me: et oppróbri-a exprobránti-

horæ TenebræFeria V in cena domini

Na temné hodinky se připraví trojúhelníkový svícen se třinácti svícemi. Na začátku každého žalmu se zhasne jedna svíce, střídavě zprava a zleva.

Dále se rozsvítí šest svící na oltáři.

Na znamení představeného se bratři otočí čelem ke svatostánku či kříži a znamenají se křížem, nic přitom neříkají. Poté se oba chóry otočí čelem k sobě,

bratři si zahalí hlavy kapucemi a kantor začne antifonu.

in i nocTurno

A.1 stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, || hanoben těmi, kdo hanobí tebe. (Ps 68,10)

Psalmus 68I

Pojď mě zachránit, bože, * voda až k hrdlu mi sahá,

bořím se v hlubokém bahně, * jako by bezedné bylo,

padl jsem do hlubin vodních, * proud mě strhuje s sebou.

Jsem už vysílen křikem, * hrdlo mám ochraptělé,

oči mi hleděním slábnou, * jak čekám na svého boha.

Salvum me fac, deus: * quóniam in tra vérunt aquæ usque ad ánimam meam.

infíxus sum in limo profúndi: * et non est substántia.

Veni in altitúdinem maris: * et tempéstas demérsit me.

Laborávi clamans, † raucæ factæ sunt fauces meæ: * defecérunt óculi mei, dum spero in Deum meum.

8 FEria V in cEna domini

multiplicáti sunt super capíllos cápitis mei, * qui odérunt me gratis.

confortáti sunt qui persecúti sunt me inimíci mei iniúste: * quæ non rápui, tunc exsolvébam.

deus, tu scis insipiéntiam meam: * et delícta mea a te non sunt ab-scóndita.

non erubéscant in me qui exspéctant te, dómine, * dómine virtútum

non confundántur super me * qui quǽrunt te, Deus israel.

Quóniam propter te sustínui oppróbrium: * opéruit confúsio fáciem meam.

Extráneus factus sum frátribus meis, * et peregrínus fíliis matris meæ.

Quóniam zelus domus tuæ comédit me: * et oppróbria exprobrántium tibi cecidérunt super me.

Et opérui in ieiúnio ánimam meam: * et factum est in opprób-rium mihi.

Et pósui vestiméntum meum cilícium: * et factus sum illis in parábolam.

advérsum me loquebántur, qui sedébant in porta: * et in me psallébant qui bibébant vinum.Omittitur gloria Patri.

Víc, než mám na hlavě vlasů, * je těch, kdo mají mě v zášti,

silnější nežli mé kosti † jsou, kdo mě stíhají křivě. * Vrátit mám to, co jsem nevzal!

ty, Bože, znáš mé pošetilosti, * prohřešky moje nejsou ti tajny.

Pro mne kéž nedojdou zahanbení, * kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,

ať kvůli mně se nedočká hanby, * kdo hledá Boha Izraele!

Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, * pohana ulpěla na mé tváři.

odcizil jsem se svým vlastním bratřím, * synům mé matky jsem jako cizí.

stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, * hanoben těmi, kdo hanobí tebe.

sebe jsem týral mnohými posty, * ale i to mi jen k potupě bylo.

V pytli jsem chodil za pokání, * za to jsem jim byl leda pro smích.

tlachají o mně, kdo u brány sedí, * opilci zpívají posměšky o mně.

Neříká se sláva otci.

Horæ tEnEBræ 9

A.1

Zum ti-bi ce-cidérunt super me.

VIIIc

e-lus domus tu- æ comédit me: et oppróbri-a exprobránti-

A.1 stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, || hanoben těmi, kdo hanobí tebe.

A.2

Ama-la. Ps. VIIIc

vertántur retrórsum, et e-rubé-scant, qui có- gi-tant mi-hi

A.2 ať se stydí a zalezou všichni, || kdo se z mých pohrom radují. II (Ps 69,3)Ego vero oratiónem meam ad te, dómine: * tempus benepláciti, deus.

in multitúdine misericórdiæ tuæ exáudi me, * in veritáte salútis tuæ:

Éripe me de luto, ut non infígar: * líbera me ab iis, qui odérunt me, et de profúndis aquárum.

non me demérgat tempéstas aquæ, † neque absórbeat me profúndum: * neque úrgeat super me púteus os suum.

Exáudi me, dómine, quóniam benígna est misericórdia tua: * secúndum multitúdinem miseratiónum tuárum réspice in me.

Já však se modlím k tobě, Pane! * milostiv buď mi a vyslyš mě, bože,

jak jenom ty se smilovat umíš, * jak jenom ty jsi v pomoci věrný!

Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, * zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,

aby mě proud už nestrhoval, † aby mě hloubka nepohltila, * ať propast nade mnou nezavře jícen!

Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, * shlédni ke mně v svém milo-srdenství!


Et ne avértas fáciem tuam a púero tuo: * quóniam tríbulor, velóciter exáudi me.

inténde ánimæ meæ, et líbera eam: * propter inimícos meos éripe me.

tu scis impropérium meum, et confusiónem meam, * et reveréntiam meam.

in conspéctu tuo sunt omnes qui tríbulant me: * impropérium exspectávit cor meum, et misériam.

Et sustínui qui simul contristarétur, et non fuit: * et qui consolarétur, et non invéni.

Et dedérunt in escam meam fel: * et in siti mea potavérunt me acéto.

Fiat mensa eórum coram ipsis in láqueum, * et in retributiónes, et in scándalum.

obscuréntur óculi eórum ne víde ant: * et dorsum eórum semper incúrva.

Effúnde super eos iram tuam: * et furor iræ tuæ comprehéndat eos.

Fiat habitátio eórum desérta: * et in tabernáculis eórum non sit qui inhábitet.

Quóniam quem tu percussísti, persecúti sunt: * et super dolórem vúlnerum meórum addidérunt.

appóne iniquitátem super iniquitátem eórum: * et non intrent in iustítiam tuam.

deleántur de libro vivéntium: * et cum iustis non scribántur.

Omittitur gloria Patri.

neukrývej se před služebníkem, * vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě!

Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, * zachraň mě navzdor mým nepřá-telům!

ty přece znáš mé ponížení, * před tebou stojí mí protivníci.

Zahanbení mi zlomilo srdce, * potupa má je nezhojitelná;

doufal jsem v soucit, ale marně, * v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.

Žluč mi kapali do mého jídla, * v žízni mě octem napájeli.

ať jejich stůl se stane jim pastí, * obětní pokrm návnadou zkázy!

Zakal jim oči, že nebudou vidět, * ať jsou navždycky strženi v bedrech!

Vylij na ně své rozhořčení, * udeř na ně svým horoucím hněvem!

ať jejich domovy nadobro zpustnou, * ať jejich stany zůstanou prázdné!

stíhají toho, jejž ty už jsi stihl, * dál bijí toho, jejž ty už jsi ranil.

Jen je nech dál vinu na vinu vršit, * abys je neshledal spravedlivými!

Jen ať jsou škrtnuti z knihy živých, * ať mezi věrnými zapsáni nejsou!


Horæ tEnEBræ 11

Avertántur retrórsum, et e-rubé-scant, qui có- gi-tant mi-hi ma-la.

A.3

D e-us me-us, é-ripe me de manu peccató-ris. VIIIc

A.3 Zachraň mě, Pane, || z ruky zlých. (Ps 70,4)III

Já však jsem ubožák v bídě, * chraň mě svou pomocí, bože!

chci jménu Božímu zpívat, * vděčně je chválit a slavit.

to bude milejší Pánu, * nad žertvu rohatých býků.

těšte se, pokorní, z toho: * Kdo hledá Boha, ten sílí!

neboť Pán ubohé slyší, * nezhrdne zajatci svými.

chval ho nebe i země, * moře a vše, co v něm žije!

neboť Bůh zachová sión, † zbuduje judská města; * budou v nich žít a sídlit

potomci těch, kdo mu slouží; † kdo jeho jméno ctí s láskou, * najdou v nich navždy svůj domov.

Neříká se sláva otci, opakuje se antifona.

Ego sum pauper et dolens: * salus tua, deus, suscépit me.

Laudábo nomen dei cum cántico: * et magnificábo eum in laude:

Et placébit deo super vítulum novéllum: * córnua producéntem et úngulas.

Vídeant páuperes et læténtur: * quǽrite deum, et vivet ánima vestra.

Quóniam exaudívit páuperes dóminus: * et vinctos suos non despéxit.

Laudent illum cæli et terra, * mare et ómnia reptília in eis.

Quóniam deus salvam fáciet sion: * et ædificabúntur civitátes iuda.

Et inhabitábunt ibi, * et hereditáte acquírent eam.

Et semen servórum eius possidébit eam: * et qui díligunt nomen eius, habitábunt in ea.Omittendo gloria repetitur antiphona.

A.2 ať se stydí a zalezou všichni, || kdo se z mých pohrom radují.


V. Povstaň, Pane. (cf. Ps 73,22)R. své věci se ujmi. Lectio I (Lam 1,1-3)

vExsúrge, Dómine. rEt iúdi-ca causam me-am.

I ncí-pit lamentá-ti-o Ieremí-æ Prophé-tæ. Aleph. Quómodo

sedet so-la cí-vi-tas plena pópulo: facta est qua-si vídu-a Dómina

génti-um: Princeps provinci-árum facta est sub tri-búto. Beth.

Plorans plorávit in nocte, et lácrimæ e-ius in maxíl-lis e-ius. Non est

qui conso-létur e-am ex ómnibus ca-ris e-ius. Omnes amí-ci e-ius

sprevérunt e-am, et facti sunt e-i inimí-ci. Ghimel. Migrávit Iudas

propter af�icti-ónem et multi-túdinem servi-tú-tis: habi-távit inter

gentes, nec invénit réqui-em. Omnes persecutóres e-ius apprehendé-

runt e-am inter angústi-as. Ierúsa-lem, Ierúsa-lem, convértere ad

Dóminum De-um tu-um.

Horæ tEnEBræ 13

I ncí-pit lamentá-ti-o Ieremí-æ Prophé-tæ. Aleph. Quómodo

sedet so-la cí-vi-tas plena pópulo: facta est qua-si vídu-a Dómina

génti-um: Princeps provinci-árum facta est sub tri-búto. Beth.

Plorans plorávit in nocte, et lácrimæ e-ius in maxíl-lis e-ius. Non est

qui conso-létur e-am ex ómnibus ca-ris e-ius. Omnes amí-ci e-ius

sprevérunt e-am, et facti sunt e-i inimí-ci. Ghimel. Migrávit Iudas

propter af�icti-ónem et multi-túdinem servi-tú-tis: habi-távit inter

gentes, nec invénit réqui-em. Omnes persecutóres e-ius apprehendé-

runt e-am inter angústi-as. Ierúsa-lem, Ierúsa-lem, convértere ad

Dóminum De-um tu-um.

Z pláče proroka Jeremiášea ach, sedí tak osaměle to lidnaté město! Jako by ovdovělo, ono mocné

mezi národy. Kněžna mezi krajinami musí na robotu.b celé noci propláče a slzy jí zalévají líce. neutěší ji ani jeden ze všech

jejích milenců. Všichni přátelé ji zradili, stali se z nich nepřátelé.g Juda je vyhnán, vystaven útisk, těžké porobě. Bydlí mezi národy a nena

chází oddechu. Všichni pronásledovatelé ho dostihli v místech, odkud není úniku.

Jeruzaléme, Jeruzaléme, obrať se k Pánu, Bohu svému. Responsorium I (cf. Mt 26,39-42)

VIII

I

vVerúmtamen non sicut ego vo- lo, sed si-cut tu vis.

* Fi- at volúntas tu- a.

n mon-te O-livé- ti orá- vit ad Pa- trem: Pa-ter,

si fí-e-ri po- test, tránse-at a me ca-lix i- ste. Spí-ri-tus qui dem

promptus est, ca-ro autem in- fír- ma. * Fi- at volúntas tu- a.

R. na olivové hoře || se modlil k otci: | otče, jeli to možné, ať mě mine tento kalich. | duch je sice ochotný, ale tělo slabé. * ať se stane tvá vůle.

V. avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš. * ať se stane.


Lectio II (Lam 1,4-6)

D a-leth. Vi-æ Si-on lugent, e-o quod non sint qui véni-ant ad

so-lemni-tá-tem: omnes portæ e-ius destrúctæ, sacerdótes e-ius ge-

méntes: vírgines e-ius squá-lidæ, et ipsa oppréssa ama-ri-túdine.

He. Facti sunt hostes e-ius in cápi-te, inimí-ci e-ius locuple-tá-ti

sunt: qui-a Dóminus locútus est super e-am, propter multi-túdinem

iniqui-tá-tum e-ius: párvu-li e-ius ducti sunt in capti-vi-tá-tem, ante

fá-ci-em tribu-lántis. Va-u. Et egréssus est a fí-li-a Si-on omnis

decor e-ius: facti sunt princípes e-ius ve-lut a-rí-e-tes non inveni-éntes

páscu-a: et abi-érunt absque forti-túdine ante fá-ci-em sub sequéntis.

Ierúsa-lem, Ierúsa-lem, convértere ad Dóminum De-um tu-um.

Horæ tEnEBræ 15

VIII

T

lá- ri pro vo- bis. vEcce appro-pínquat hora, et Fí-

ristis est á-nima me- a us-que ad mortem: sustiné-te

hic, et vi-gi-lá-te mecum: nunc vidébi-tis turbam, quæ circúmda-

bit me: * Vos fu- gam capi-é- tis, et e- go vadam immo-

li-us hóminis tradétur in manus peccató- rum. * Vos fu- gam

d cesty na sión truchlí, nikdo už nechodí na jeho slavnosti. Všechny jeho brány jsou opuštěné, jeho kněží sténají, jeho panny se rmoutí. Hořko je mu!

h Jeho utiskovatelé nabyli vrchu, šťastní jsou jeho nepřátelé, neboť Hospodin ho zkrušil za jeho četné zločiny; jeho děti odešly jako zajatci před utiskovatelem.

w od siónské dcery odstoupila všechna její nádhera. Její knížata byla jako jeleni, kteří nenalézají pastvu; sotva se vlekli před tím, kdo je hnal.

Jeruzaléme, Jeruzaléme, obrať se k Pánu, Bohu svému. Responsorium II (cf. Mt 26,38.45.56; Ps 7,8)

R. má duše je || smutná až k smrti. | Zůstaňte zde a bděte se mnou. | nyní uvidíte dav, který mě obkličuje. * Vy se rozprchnete | a já se půjdu za vás obětovat.

V. Hle, blíží se hodina, | kdy syn člověka bude vydán do rukou hříšníků. * Vy se rozprchnete.


Lectio III (Lam 1,7-9)

Z a-in. Recordá-ta est Ierúsa-lem di-érum af�icti-ónis su-æ,

et præ va-ri-ca-ti-ónis ómni-um de-siderabí-li-um su-órum, quæ ha-

bú-erat a di-ébus antíquis, cum cáderet pópulus e-ius in manu hostí-

li, et non esset auxi-li- átor: vidérunt e-am hostes, et de-ri-sérunt

sábba-ta e-ius. Heth. Peccátum peccávit Ierúsa-lem, proptére-a in-

stábi-lis facta est: omnes qui glo-ri-�-cábant e-am, sprevérunt illam,

qui-a vidérunt ignomíni-am e-ius: ipsa autem gemens convérsa est

retrórsum. Teth. Sordes e-ius in pédibus e-ius; nec recordá-ta est �-

nis su-i: depó-si-ta est veheménter, non habens conso-la-tórem: vide,

Dómine, af�icti-ónem me-am, quóni-am eréctus est inimícus.


Horæ tEnEBræ 17

z Jeruzalém si vzpomíná na dny své bídy a úzkosti, kdy jeho lid klesal pod ranami protivníka a nikdo nepřispěl na pomoc. Jeho protivníci ho viděli, posmívali se jeho zkáze.

x Jeruzalém těžce zhřešil, a tak se z něho stalo něco nečistého. Všichni, kdo jej ctili, jím pohrdají: uviděli jeho nahotu. on pak sténá a odvrací se.

j Jeho nečistota mu ulpívá na lemu jeho šatu. na takový konec nepomyslel; tak hluboko klesl! není, kdo by ho utěšil. Pohleď, Hospodine, na mou bídu: nepřítel slaví vítězství.

Jeruzaléme, Jeruzaléme, obrať se k Pánu, Bohu svému. Responsorium III (cf. Is 53,2-5.11)

V

E cce vídimus e- um non habéntem spé-ciem, neque

de- có- rem: aspéctus e-ius in e- o non est. Hic pec-

cá-ta nostra portá- vit, et pro no-bis do- let: ipse autem

vulnerá- tus est propter in-iqui-tá-tes no-stras: * Cuius

livó- re saná- ti sumus. vVere languóres nostros

ipse tu- lit, et do-lóres nostros i-pse portá- vit. * Cuius.

rEcce.


R. Hle, viděli jsme ho, || neměl podobu ani krásu, | jeho vzhled je k nepoznání. | on nesl naše hříchy, | byl ztýrán pro naše nepravosti. * Jeho ranami jsme uzdraveni.

V. on nesl naše utrpení, | obtížil se našimi bolestmi. * Jeho. R. Hle.

in ii nocTurnoA.4

L iberá- vit Dómi-nus páuperem a poténte: et ínopem, cu-i

non erat ad-íutor. Ps. VIId

A.4 Pán se ujme nebožáka, jenž ho vzývá, || chudáka, který nemá zastání. (Ps 71,12)

Psalmus 69Deus, in adiutórium meum inténde: * dómine, ad adiuvándum me festína.

confundántur et revereántur, * qui quǽrunt ánimam meam.

avertántur retrórsum, et erubéscant, * qui volunt mihi mala.

avertántur statim erubescéntes, * qui dicunt mihi: euge, euge.

Exsúltent et læténtur in te omnes qui quǽ~runt te, * et dicant semper: magnificétur dóminus: qui díligunt salutáre tuum.

Ego vero egénus, et pau~per sum: * deus, ádiuva me.

adiútor meus, et liberátor meus es tu: * dómine, ne moréris.Omittendo gloria repetitur antiphona.

Kéž se ti, Bože, zlíbí mě vysvobodit! * Pospěš mi, Pane, na pomoc!

ať hanba s potupou padnou konečně na ty, * kdo se mě snaží zahubit,

ať se stydí a zalezou všichni, * kdo se z mých pohrom radují!

Jen ať se stáhnou se zahanbením ti všichni, * kdo o mně říkali: „dobře mu tak.“

Zato ať jásají, ať se radují v tobě * všichni, kdo tebe hledají!

ať mohou říkat: „Velký je Bůh,“ * kdo k tobě volají o pomoc.

Já jsem jen ubohý nuzák, přijď ke mně, Pane! † ty jsi má pomoc, můj zachránce, * Pane, déle už neotálej!Neříká se sláva otci, opakuje se antifona.

Horæ tEnEBræ 19

A.5

tem in excélso lo-cú-ti sunt. VIIIc

C ogi- ta-vérunt ímpi- i, et locú-ti sunt nequíti-am: in-iqui-tá-

A.5 Bezbožní se pošklebují a mluví darebně, || z povýšenosti ubližují slovem. (Ps 72,8)

Psalmus 70I

In te, dómine, sperávi, non confúndar in ætérnum: * in iustítia tua líbera me, et éripe me.

inclína ad me aurem tuam, * et ~salva me.

Esto mihi in deum protectórem, et in locum munítum: * ut salvum me fácias,

Q u ó n i a m f i r m a m é n t u m meum, * et refúgium meum es tu.

deus meus, éripe me de manu peccatóris, * et de manu contra legem agéntis et iníqui:

Quóniam tu es patiéntia mea, dómine: * dómine, spes mea a iuventúte mea.

in te confirmátus sum ex útero: * de ventre matris meæ tu es protéctor meus.

K tobě se, Pane, utíkám, * nenech mě navždy v zahanbení!

Podle své spravedlnosti † vyprosť mě z bídy, vysvoboď mě, * popřej mi sluch a zachraň mě!

Buď mojí skálou ochrannou † mně na pomoc buď pevným hradem, * vždyť jsi má skála, jsi můj hrad!

Zachraň mě, Pane, z ruky zlých, * ze spárů bezbožného lotra!

ty, Pane, jsi má naděje, * od mládí doufám v tebe, Pane.

Byls při mně v lůně mateřském, † chráníš mě od matčina klína, * tebe jsem vzýval v každý čas!

mnohým jsem učiněný div: * ty jsi mi mocným pomocníkem.

Ústa mám stále plná chval, * po celý den k tvé slávě zpívám.


in te cantátio mea semper: * tamquam prodígium factus sum multis: et tu adiútor fortis.

repleátur os meum laude, ut cantem glóriam tuam: * tota die magnitúdinem tuam.

ne proiícias me in témpore senectútis: * cum defécerit virtus mea, ne derelínquas me.

Quia dixérunt inimíci mei mihi: * et qui custodiébant ánimam meam, consílium fecérunt in unum.

dicéntes: deus derelíquit eum, † persequímini, et comprehéndite eum: * quia non est qui erípiat.

deus, ne elongéris a me: * deus meus, in auxílium meum réspice.

confundántur, et defíciant detrahéntes ánimæ meæ: * operiántur confusióne, et pudóre qui quǽrunt mala mihi.


nezavrhuj mě ve stáří, * až ztratím síly, neopusť mě!

odpůrci o mně klevetí, * číhají, říkají si svorně:

„na něj, když Bůh jej opustil! * ochránce nemá, chopte se ho!“

Jen, Bože, nestůj daleko, * můj Bože, na pomoc mi pospěš!

Potup ty, kdo mě skličují, * zahanbi, kdo mou zkázu chtějí!Neříká se sláva otci.

A.5

tem in excélso lo-cú-ti sunt. VIIIc

C ogi- ta-vérunt ímpi- i, et locú-ti sunt nequíti-am: in-iqui-tá-

A.5 Bezbožní se pošklebují a mluví darebně, || z povýšenosti ubližují slovem.

Horæ tEnEBræ 21

A.6

E xsúrge, Dómine, et iúdi-ca causam me-am. Ia

A.6 Povstaň, Pane, || své věci se ujmi. (cf. Ps 73,22)II

Ego autem semper sperábo: * et adiíciam super omnem laudem tuam.

os meum annuntiábit iustítiam tuam: * tota die salutáre tuum.

Quóniam non cognóvi litteratúram, introíbo in poténtias dómini: * dómine, memorábor iustítiæ tuæ solíus.

deus, docuísti me a iuventúte mea: * et usque nunc pronuntiábo mirabília tua.

Et usque in senéctam et sénium: * deus, ne derelínquas me,

donec annúntiem bráchium tuum * generatióni omni, quæ ventúra est:

Poténtiam tuam, et iustítiam tuam, deus, usque in altíssima, quæ fecísti magnália: * deus, quis símilis tibi?

Quantas ostendísti mihi tribulatiónes multas et malas: † et convérsus vivificásti me: * et de abýssis terræ íterum reduxísti me:

Já však chci doufat v každý čas * a rozhlašovat tvoji chválu.

má ústa denně hlásají † tvou spravedlnost a tvou pomoc, * nelze ji ani dohlédnout.

opěvat budu boží moc, * velebit tvoji dobrotu.

učils mě, bože, od mládí, * dodnes tvé mocné divy hlásám.

neopouštěj mě ve stáří, † ať, Pane, příštím pokolením * vyprávím o tvém rameni,

o divech spravedlnosti, * jež, Bože, všechno převyšuje!

Vykonals věci nesmírné, * kdo by se tobě, Bože, rovnal?

dal jsi mi prožít zlého dost, † a zase k životu mě křísíš, * až z hlubin země pozvedáš.

rozhojni moji důstojnost * a zase s útěchou stůj při mně!

s harfou tě budu velebit * tvou věrnost opěvat, můj bože,

a hráti na své citeře * k tvé chvále, svatý Izraele!


ať zajásají moje rty † až tobě budu hrát a zpívat! * ať zachráněná duše jásá!

ať i můj jazyk celý den * velebí tvoji spravedlnost,

žes potupil a zahanbil * ty, kteří hledají mou zkázu.


multiplicásti magnificéntiam tuam: * et convérsus consolátus es me.

nam et ego confitébor tibi in vasis psalmi veritátem tuam: * deus, psallam tibi in cíthara, Sanctus israel.

Exsultábunt lábia mea cum cantávero tibi: * et ánima mea, quam redemísti.

sed et lingua mea tota die meditábitur iustítiam tuam: * cum confúsi et revériti fúerint, qui quǽrunt mala mihi.

Omittitur gloria Patri.A.6

E xsúrge, Dómine, et iúdi-ca causam me-am. IaA.6 Povstaň, Pane, || své věci se ujmi.

Versiculus

V. Zachraň mě, Pane, z ruky zlých. (Ps 70,4)R. Ze spárů bezbožného lotra.

Lectio IV–VIČtení jsou uvedena v lekcionáři na str. 119 a násl.

Po každém čtení následuje responsorium.

vDe-us me-us, é-ripe me de manu peccató-ris.

rEt de manu contra legem agéntis, et iníqui.

Horæ tEnEBræ 23

VIII

A mí- cus me-us óscu-li me trádidit sig-no. Quem

oscu-látus fú-e- ro, ipse est, tené- te e- um. Hoc

dium. * Infé-lix præ termí- sit pré-ti-um sángui- nis, et in

�ne láque-o se sus- pén-dit. vFí-li- us- quidem hóminis vadit,

sicut scriptum est de il- lo: væ autem hómini il-li, per quem tra-

dé- tur. * Infé-lix.

malum fe-cit sig- num, qui per ósculum adimplévit ho-mi-cí-

Responsorium IV (cf. Lc 22,48; Mt 26,24)

R. můj přítel mě || zradil políbením. | Koho políbím, ten to je, toho se chopte. | toto zlé znamení učinil ten, který políbením dokonal vraždu. * nešťastník prolil vzácnou krev | a nakonec se oběsil.

V. syn člověka odchází, jak je o něm psáno, | ale běda tomu člověku, který ho zradí. * nešťastník.


VIII

U

ís- set. vQui intíngit mecum manum in parópsi- de hic me

tradi-túrus est in manus peccató- rum. * Mé-li-us.

nus ex vo- bis tradet me hódi- e: væ illi, per

quem tra-dar e- go: * Mé-li-us il-li e- rat, si natus non fu-

Responsorium V (cf. Mt 26,21-24)

R. Jeden z vás || mě dnes zradí. | Běda tomu, skrze nějž budu zrazen. * Lépe by mu bylo, | kdyby se nebyl narodil.

V. ten, který si se mnou namáčí skývu v míse, | mě vydá do rukou hříšníků. * Lépe.

Horæ tEnEBræ 25

VII

E

me- i advérsum me, di-céntes: * Ve ní-te, mittámus lignum in pa-

vOmnes inimí-ci me-i advérsum me cogi-tábant ma-la mihi:

* Ve ní-te. rE- ram.

ram qua- si agnus ínno- cens: du-ctus sum ad im-

mo- lán-dum, et ne-sci-é- bam: consí-li-um fecé- runt in-imí-ci

nem e- ius, et eradá-mus e-um de ter-ra vi- vénti- um.

ver-bum iníqu-um mandavérunt advérsum me, di- cén- tes:

Responsorium VI (Ier 11,19; Ps 40,8)

R. Byl jsem jako || nevinný beránek, vedený na porážku | a nevěděl jsem, že moji nepřátelé mi strojí úklady. * Zničme strom i s jeho mízou, | vytněme jej ze země živých.

V. Všichni mí odpůrci v skrytu mě haní, | smýšlejí o mně co nejhůře. * Zničme.

R. Byl jsem.


in iii nocTurnoA.7

D i-xi iníquis: No-lí-te loqui advérsus De-um in-iqui-tá-tem. VIId

A.7 Pyšným říkám: || jen se nepyšněte vůči Bohu. (cf. Ps 74,5)Psalmus 74

Confitébimur tibi, deus: * confité bimur, et invocábimus nomen tuum.

narrábimus mirabília tua: * cum accépero tempus, ego iustítias iudicábo.

Liquefácta est terra, et omnes qui hábitant in~ ea: * ego confirmávi colúmnas eius.

dixi iníquis: nolíte iníque ágere: * et delinquéntibus: nolíte exaltáre cornu:

nolíte extóllere in altum cornu vestrum: * nolíte loqui advérsus deum iniquitátem.

Quia neque ab oriénte, neque ab occidénte, neque a desértis móntibus: * quóniam deus iudex est.

Hunc humíliat, et hunc exáltat: * quia calix in manu dómini vini meri plenus misto.

Et inclinávit ex hoc in hoc: verúmtamen fæx eius non est exinaníta: * bibent omnes peccatóres terræ.

Slavíme tě, Pane, slavíme tě, * vzýváme tě, hlásáme tvé divy.

„V době, kterou já sám ustanovím, * soudit budu spravedlivým soudem.

Byť se zem i s tvorstvem kymácela, * její pilíře já pevně držím.

Pyšným říkám: Jen se nepyšněte! * Bezbožným: Jen nezdvíhejte hlavu!

nezdvíhejte hlavu příliš zpupně, * nehovořte k Bohu s šíjí vzdornou!“

od východu ani od západu, * z pouště ani z hor nic nečekejte,

nikoli, jen Bůh je všeho soudcem: * toho poníží a toho vznese.

tak to je: Pán drží v ruce kalich * s šumivým a kořeněným vínem,

podává jej tomu a zas tomu, † vylokat je musí po kvasnice, * vypít všichni bezbožníci země.

Já však budu do věčnosti jásat, * Jákobovu Bohu hrát a zpívat.

Horæ tEnEBræ 27

Ego autem annuntiábo in sǽculum: * cantábo deo iacob.

Et ómnia córnua peccatórum confríngam: * et exaltabúntur córnua iusti.

Omittendo gloria repetitur antiphona.

on zuráží rohy bezbožníkům, * kdežto spravedliví zdvihnou čelo.Neříká se sláva otci, opakuje se antifona.

A.8

TDe-us. Ps. VIIIc

erra trému-it et qui-é-vit, dum resúrgeret in iudí-ci-um

A.8 Země se zděsila a zmlkla, || když jako soudce povstal Bůh. Psalmus 75 (Ps 75,9-10)Notus in iudǽa deus: * in israel mag num nomen eius.

Et factus est in pace locus eius: * et habitátio eius in sion.

ibi confrégit poténtias árcuum, * scutum, gládium, et bellum.

illúminans tu mirabíliter a móntibus ætérnis: * turbáti sunt omnes insipiéntes corde.

dormiérunt somnum suum: * et nihil invenérunt omnes viri divitiárum in mánibus suis.

ab increpatióne tua, deus iacob, * dormitavérunt qui ascendérunt equos.

tu terríbilis es, et quis resístet tibi? * ex tunc ira tua.

de cælo audítum fecísti iudícium: * terra trémuit et quiévit,

Po celém Judsku znám je bůh, * velké má jméno v Izraeli.

V sálemu stojí jeho stan, * příbytek jeho na Sióně.

tam blesky luku přelomil, * i štít a meč a zbraně války.

strašlivý jsi a přemocný, * mocnější nežli věčné hory.

i siláci jsou kořistí, † upadli do tuhého spánku, * hrdinům ruce zemdlely.

tvou hrozbou, Bože Jákobův, * jezdci i koně znehybněli.

Hrozný jsi! Kdo by před tebou, * před silou tvého hněvu obstál?

Z nebe jsi zahřměl rozsudek, * země se zděsila a zmlkla,

když jako soudce povstal bůh * k spáse všech ponížených země.


cum exsúrgeret in iudícium deus, * ut salvos fáceret omnes mansuétos terræ.

Quóniam cogitátio hóminis confitébitur tibi: * et relíquiæ cogitatiónis diem festum agent tibi.

Vovéte, et réddite dómino, deo vestro: * omnes, qui in circúitu eius affértis múnera.

terríbili et ei qui aufert spíritum príncipum, * terríbili apud reges terræ.


i vzteklý Edom ať tě ctí, * ať zbytek Hamátu tě slaví!

slavnostně sliby skládejte * a plňte Pánu, svému bohu!

ať všichni z krajů sousedních * přinesou Hroznému své dary!

on pokořuje knížata, * je postrachem všech králů země.Neříká se sláva otci.

A.8

T erra trému-it et qui-é-vit, dum resúrgeret in iudí-ci-um

De-us. A.8 Země se zděsila a zmlkla, || když jako soudce povstal Bůh.

A.9

I n di- e tribu-la-ti- ónis me-æ De-um exqui-sí-vi má-nibus

me-is. Ps. VIIaA.9 V den své tísně za Pánem hledím, || vztahuji ruce. (Ps 76,3)

Horæ tEnEBræ 29

Voce mea ad dóminum clamávi: * voce mea ad deum, et inténdit mihi.

in die tribulatiónis meæ deum exquisívi, mánibus meis nocte contra eum: * et non sum decéptus.

rénuit consolári ánima mea, † memor fui dei, et delectátus sum, et exercitátus sum: * et defécit spíritus meus.

anticipavérunt vigílias óculi mei: * turbátus sum, et non sum locútus.

cogitávi dies antíquos: * et annos ætérnos in mente hábui.

Et meditátus sum nocte cum corde meo, * et exercitábar, et scopébam spíritum meum.

numquid in ætérnum proiíciet deus: * aut non appónet ut complacítior sit adhuc?

aut in finem misericórdiam suam abscíndet, * a generatióne in generatiónem?

aut obliviscétur miseréri deus? * aut continébit in ira sua misericórdias suas?

Et dixi: nunc ~cœpi: * hæc mutátio déxteræ Excélsi.

memor fui óperum dómini: * quia memor ero ab inítio mirabílium tuórum.

Psalmus 76K Bohu volám, hlasitě křičím, * k Bohu volám, aby mě slyšel.

V den své tísně za Pánem hledím, † bez oddechu vztahuji ruce, * duše má se utěšit nedá.

Vzdychám, jak jen vzpomenu boha, * duch můj zemdlí, začnuli hloubat.

Víčka oční nemohu zavřít, * neklidný jsem, neschopen slova.

rozvažuji o starých dobách, * o těch dávno minulých létech.

Za noci tak přemítám v srdci, * rozjímám a srovnávám v duchu:

„což Pán může zavrhnout navždy? * nikdy už se slitovat nemá?

navždy se svou milostí skončil, * slovo jeho na věky zmlklo?

Zapomněl Bůh na slitování, * či svůj soucit odpírá z hněvu?“

tak si říkám: „V tom je má bolest, * změnila se pravice Páně!“

stále myslím na Boží skutky, * myslím na tvé někdejší divy!

uvažuji o všech tvých dílech, * probírám tvé veliké činy.

Bože, vše, co konáš, je svaté! * Kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?

ty jsi Bůh, jenž zázraky dělá, * svou moc dal jsi národům poznat

a svou paží spasil svůj národ, * Jákoba a Josefa syny.


Et meditábor in ómnibus opéribus tuis: * et in adinventiónibus tuis exercébor.

deus, in sancto via tua: † quis deus magnus sicut deus noster? * tu es deus qui facis mirabília.

notam fecísti in pópulis virtútem tuam: * redemísti in bráchio tuo pópulum tuum, fílios iacob et ioseph.

Vidérunt te aquæ, deus, † vidérunt te aquæ: * et timuérunt, et turbátæ sunt abýssi.

multitúdo sónitus aquárum: * vocem dedérunt nubes.

Étenim sagíttæ tuæ tránseunt: * vox tonítrui tui in rota.

illuxérunt coruscatiónes tuæ orbi terræ: * commóta est, et contrémuit terra.

in mari via tua, et sémitæ tuæ in aquis multis: * et vestígia tua non cognoscéntur.

deduxísti sicut oves pópulum tuum, * in manu móysi et aaron.


uzřely tě vody, můj Bože, † uzřely tě, chvěly se hrůzou, * zabouřily hlubiny mořské.

mraky proudem chrlily vodu, † mračna zněla dunivým hlasem, * šípy tvé se míhaly jimi.

ryk tvých hromů pod koly duněl, † blesky plály přes celý obzor, * všechna zem se chvěla a třásla.

tvoje cesta vedla nás mořem, † tvoje stezka spoustami vodstev, * aniž nechals za sebou stopy.

svůj lid jak stádo vedl jsi rukou * mojžíšovou a Áronovou.


A.9

I n di- e tribu-la-ti- ónis me-æ De-um exqui-sí-vi má-nibus me-is. A.9 V den své tísně za Pánem hledím, || vztahuji ruce.

Horæ tEnEBræ 31

V. Ba i můj přítel, jemuž jsem věřil. (Ps 40,10)R. Podrazil mi nohy.

Lectio VII–IXČtení jsou uvedena v lekcionáři na str. 119 a násl.


Responsorium VII (cf. Mt 26,40-46)VII

U na hora- non potu-í- stis vi-gi-lá- re mecum,

qui exhortabámi- ni mo-ri pro me? * Vel Iu- dam non vi-dé- tis,

vDormí- te iam et requi-ésci- te: ec-ce appropínquat, qui

quómodo non dormit, sed festí- nat trádere me Iu- dǽ- is?

me tradet. * Vel Iu- dam.

Versiculus

vHomo pa-cis me-æ, in quo sperávi.

rAmpli-ávit advérsum me supplanta-ti-ónem.


I

S e-ni- ó-res pó-puli consí-li-um fecé- runt, * Ut Iesum

é- runt tamquam ad latró- nem. vCollegérunt ergo Pontí-�-

do-lo tené-rent, et occí- de- rent: cum gládi- is, et fústi-bus ex-i-

ces et Pha-ri-sæ- i concí- lium. * Ut Iesum.

R. starší lidu || se usnesli, * že se Ježíše zmocní lstí a připraví ho o život. | s meči a kyji vytáhli jako na zločince.

V. Velekněží a farizeové svolali veleradu a usnesli se, * že se Ježíše.

R. ani hodinu || jste se mnou nemohli bdít, | vy, kteří jste chtěli za mě zemřít? * neviděli jste Jidáše, jak nespal, | ale pospíchal mě vydat Židům?

V. spěte a odpočívejte. | Hle blíží se můj zrádce. * neviděli jste. Responsorium VIII (Mt 26,3.55.59)

Horæ tEnEBræ 33

I

R

di-e furó-ris Dó-mini: * Cum e- is, qui dixérunt Dómino De- o:

du-cé- tur. * Cum e- is. rReve-lábunt.

eve-lábunt cæ- li iniqui-tá-tem Iu- dæ, et terra advér-

sus e-um con- súr-get: et mani-féstum e- rit peccátum il-lí- us in

Recé-de a nobis, sci-énti-am vi-árum tu-árum nó- lu-mus.

v-In di-em perdi-ti-ó-nis servábi-tur et ad di-em ulti-ó- nis

R. nebesa || odhalí Jidášovu nepravost | a povstane proti němu země. | Jeho hřích se stane zjevným v den Božího hněvu, * s těmi, kdo říkají Bohu: | odstup od nás, | nechceme poznávat tvé cesty.

V. V den pohromy bývá ušetřen, | v den hněvu bývá uchráněn, * s těmi.R. nebesa.

Responsorium IX (cf. Iob 20,27; 21,14.30)


ad Laudes maTuTinas

A.1 shlédni na mne, Pane, || vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě. (cf. Ps 68,18)

Psalmus 79

A.1

V ide, Dómine, et consídera quóni-am tríbulor: ve-lóci-ter

exáudi me. Ps. VIId

Qui regis israel, inténde: * qui dedúcis velut ovem ioseph.

Qui sedes super chérubim, * manifestáre coram Éphraim, Béniamin, et manásse.

Éxcita poténtiam tuam, et veni, * ut salvos fácias nos.

deus, convér~te nos: * et osténde fáciem tuam, et salvi érimus.

dómine, deus virtútum, * quoúsque irascéris super oratiónem servi tui?

cibábis nos pane lacrimárum: * et potum dabis nobis in lácrimis in mensúra?

Posuísti nos in contradictiónem vicínis nostris: * et inimíci nostri subsannavérunt nos.

deus virtútum, convér~te nos: * et osténde fáciem tuam, et salvi érimus.

Uslyš nás, ty, jenž paseš izrael, * Josefův lid jak svoje stádo vodíš,

ty, který trůníš nad cherubíny, * ukaž se, ať tě v plné slávě spatří

Efraim, benjamin i manasse! * Vzbuď svoji moc a zachránit nás pospěš!

Povznes nás opět, Pane zástupů, * rozjasni tvář, a budem zachráněni!

Jak dlouho ještě, Pane zástupů, * míníš se hněvat, když tvůj lid tě vzývá?

slzavým chlebem jsi jej nasytil, * slzami napojil jej v plné míře.

Za předmět pře jsi nás dal sousedům, * až se nám proto nepřátelé smějí.


Horæ tEnEBræ 35

Víneam de ægýpto transtulísti: * eiecísti gentes, et plantásti eam.

dux itíneris fuísti in conspéctu eius: * plantásti radíces eius, et implévit terram.

opéruit montes umbra eius: * et arbústa eius cedros dei.

Exténdit pálmites suos usque ad mare: * et usque ad flumen propágines eius.

ut quid destruxísti macériam eius: * et vindémiant eam omnes, qui prætergrediúntur viam?

Exterminávit eam aper de silva: * et singuláris ferus depástus est eam.

deus virtútum, convértere: * réspice de cælo, et vide, et vísita víneam istam.

Et pérfice eam, quam plantá vit déxtera tua: * et super fílium hóminis, quem confirmásti tibi.

incénsa igni, et suffóssa * ab increpatióne vultus tui períbunt.

Fiat manus tua super virum déxteræ tuæ: * et super fílium hóminis, quem confirmásti tibi.

Et non discédimus a te, vivificá~bis nos: * et nomen tuum invocábimus.

dómine, deus virtútum, convér~te nos: * et osténde fáciem tuam, et salvi érimus.


sám révu z egypta jsi přenesl, * sám vyhnals pohany a révu vsadil.

sám připravil jsi pro ni místa dost, * vkořenila se, zaplnila zemi.

svým stínem celé hory pokryla * a svými ratolestmi boží cedry.

až k moři vyhnala své úponky, * až k Eufratu své čilé letorosty.

Proč jen jsi strhl její ohradu? * teď, kdo jde kolem, na ní hrozny sbírá,

teď kanec divočák ji pustoší, * kdekterá polní zvěř se na ní pase.

obrať se, Pane zástupů, zas k nám! * Popatři z výšin nebeských a pohleď!

svou péčí se zas ujmi révy své, † zahrady, již jsi vysázel svou paží, * výhonku, který sám jsi vypěstil.

ti, kdo ji spálili a zničili, * ať zhynou hrůzou, zdrceni tvou tváří!

chraň muže, jenž je po tvé pravici, * chraň syna člověka, jejž vychoval sis!

oživ nás, nespustíme se tě již, * vzývat a chválit budeme tvé jméno!




A.2 tvůj hněv se obrátil || a potěšil jsi mne. (Is 12,1) Canticum Isaiæ prophetæ (Is 12,1-6)

A.2

C onvérsus est furor tu-us, Dómine, et conso-látus es me. VIII G

Confitébor tibi, dómine, quóniam irátus es mihi, * convérsus est furor tuus, et consolátus es me.

Ecce deus salvátor meus, * fiduciáliter agam et non timébo:

Quia fortitúdo mea et laus mea dóminus, * et factus est mihi in salútem.

Hauriétis aquas in gáudiode fóntibus salvatóris: * et dicétis in die illa: confitémini dómino et invocáte nomen eius:

notas fácite in pópulis adinventiónes eius: * mementóte quóniam excélsum est nomen eius.

cantáte dómino, quóniam magnífice fecit: * annuntiáte hoc in univérsa terra.

Exsúlta et lauda, habitátio sion: * quia magnus in médio tui Sanctus israel.Omittendo gloria repetitur antiphona.

Sláva ti, Pane! Hněval ses na mne, * ale tvůj hněv se obrátil a potěšil jsi mne.

Hleďte, Bůh je můj spasitel, * bez bázně budu doufat,

neboť Pán je má síla i sláva, * a stal se mi spásou.

s radostí budete vážit vody * z bohatých pramenů Spasitele.

V ten den budete volat: oslavujte Pána, * vzývejte jeho jméno!

Zvěstujte národům jeho veliké činy, * hlásejte vznešenost jeho jména.

Zpívejte Pánu pro jeho veliké skutky, * ať se to dozví celá země.

Kdo bydlíte na siónu, radujte se a jásejte, * protože uprostřed vás je veliký svatý Izraele.


Během následujícího žalmu se zhasnou svíce na oltáři a všechna světla v kostele, svítit zůstane pouze poslední svíce na trojramenném svícnu.

Horæ tEnEBræ 37

A.3 Z vlastní vůle se obětoval || a vzal na sebe naše hříchy. (cf. Is 53,7.11)Psalmus 80

portávit. Ps. II

A.3

O b-látus est, qui-a ipse volu- it: et peccá-ta nostra, ipse

Exsultáte deo, adiutóri nostro: * iubiláte deo iacob.

súmite psalmum, et date týmpanum: * psaltérium iucúndum cum cíthara.

Buccináte in neoménia tuba, * in insígni die solemnitátis vestræ.

Quia præcéptum in israel est: * et iudícium deo iacob.

testimónium in ioseph pósuit illud, cum exíret de terra ægýpti: * linguam, quam non nóverat, audívit.

divértit ab onéribus dorsum eius: * manus eius in cóphino serviérunt.

in tribulatióne invocásti me, et liberávi te: * exaudívi te in abscóndito tempestátis: probávi te apud aquam contradictiónis.

audi, pópulus meus, et contestábor te: * israel, si audíeris me, non erit in te deus recens, neque adorábis deum aliénum.

Zpívejte Pánu, síle naší, * jásejte vstříc Bohu Jákobovu!

dejte se do zpěvu, do bubnů bijte, * udeřte na zvučnou harfu a loutnu!

Zadujte na rohy o novoluní * i při úplňku, v den našeho svátku!

izrael má tak zákonem dáno, * příkazem od Boha Jákobova,

zřízením, které obdržel Josef, * když táhl Bůh proti Egypťanům.

slyším hlas dosud nepoznaný: * „otevři ústa a naplním ti je.

Já jeho šíji jsem břemene zbavil, * košů jsem zprostil jeho ruce.

Volals mě v nouzi, zachránil jsem tě, † z hromových mračen jsem odpověděl; * tys mě však u vody v meribě zkoušel.

Lide můj, slyš mé napomenutí, * kéž mě izrael vyposlechne:

nebudeš míti jiného boha, * cizímu bohu nesmíš se klanět!


Já jsem Pán, to já jsem bůh tvůj, * který tě vyvedl z egyptské země!

avšak můj národ na můj hlas nedbal, * izrael byl mě neposlušen.

ať tedy dál jsou zaryti srdcem, * ať jen si dělají podle svého.

Kdyby však byl můj národ mě slyšel, * kdyby byl izrael šel mou cestou,

hned bych byl jeho odpůrce srazil, * svou rukou pokořil nepřátele.

Kdo jej má v zášti, dnes by se klaněl, * v uctivém strachu by setrval navždy.

svůj lid bych živil pšenicí vzácnou, * sytil jej sladkostí skalního medu.“Neříká se sláva otci.

Ego enim sum dóminus deus tuus, qui edúxi te de terra ægýpti: * diláta os tuum, et implébo illud.

Et non audívit pópulus meus vocem meam: * et israel non inténdit mihi.

Et dimísi eos secúndum desidéria cordis eórum: * ibunt in adinventiónibus suis.

si pópulus meus audísset me: * israel si in viis meis ambulásset:

Pro níhilo fórsitan inimícos eórum humiliássem: * et super tribulántes eos misíssem manum meam.

inimíci dómini mentíti sunt ei: * et erit tempus eórum in sǽcula.

Et cibávit eos ex ádipe fruménti: * et de petra, melle saturávit eos.Omittitur gloria Patri.

A.3 Z vlastní vůle se obětoval || a vzal na sebe naše hříchy.Bratři si sundají kapuce. Jakmile kantor začne zpívat antifonu k Benedictus,

zhasne se poslední svíce na trojramenném svícnu.

A.3

O b-látus est, qui-a ipse volu- it: et peccá-ta nostra, ipse

portávit.

Horæ tEnEBræ 39

A. toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto velikonočního beránka, || dříve než budu trpět. (Lc 22,15)

Canticum Zachariæ (Lc 1,68-79)

Ad Ben.

D e-sidé-ri-o de-siderávi hoc Pascha manducáre vobíscum,

antequam pá-ti-ar. Cant. IVA

Požehnaný buď Pán, Bůh izraele, * protože navštívil a vykoupil svůj lid.

A vzbudil nám mocného spasitele * z rodu davida, svého slu-žebníka,

jak slíbil od pradávna * ústy svých svatých proroků:

že nás zachrání od našich nepřátel * a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci * a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:

na přísahu, kterou se zavázal našemu otci abrahámovi, * ~že nám dá,

abychom mu beze strachu * a vysvobozeni z rukou nepřátel

zbožně a spravedlivě sloužili * po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem nejvyššího, * neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu

a dal jeho lidu poznat spásu * v odpuštění hříchů

Benedíctus dóminus, deus israel, * quia visitávit et fecit redemptiónem plebis suæ.

et eréxit cornu salútis nobis * in domo david púeri sui,

sicut locútus est per os sanctórum, * qui a sǽculo sunt, prophetárum eius,

salútem ex inimícis nostris * et de manu ómnium, qui odérunt nos;

ad faciéndam misericórdiam cum pá tribus nostris * et memorári testaménti sui sancti,

iusiurándum, quod iurávit ad abraham patrem nostrum, * datúrum se nobis,

ut sine timóre, de manu inimicórum liberáti, * serviámus illi

in sanctitáte et iustítia coram ipso * ómnibus diébus nostris.

Et tu, puer, prophéta Altíssimi vocáberis: * præíbis enim ante fáciem dómini paráre vias eius,


ad dandam sciéntiam salútis plebi eius * in remissiónem peccatórum eórum,

per víscera misericórdiæ dei nostri, * in quibus visitávit nos oriens ex alto,

illumináre his, qui in ténebris et in umbra mortis sedent, * ad dirigéndos pedes nostros in viam pacis.


pro slitování a milosrdenství našeho boha, * kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,

aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, * a uvedl naše kroky na cestu pokoje.


Ad Ben.

D e-sidé-ri-o de-siderávi hoc Pascha manducáre vobíscum,

antequam pá-ti-ar. A. toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto velikonočního beránka, ||

dříve než budu trpět.Preces

Během přímluv všichni bratři stojí čelem ke svatostánku či kříži. Kantor a succentor se postaví před oltářní stupně, další dva bratři doprostřed

chóru, ostatní zůstanou na svých místech.

Ký-ri-e, e-léi-son. Ký-ri-e, e-léi-son.

Duo fratres ante gradus altari: Chorus:

Ký-ri-e, e-léi-son. Dómine, mi-serére.

Duo fratres ante gradus altari: Duo fratres in medio chori:

Christus Dóminus factus est obédi- ens usque ad mortem.

Chorus:

vQui passúrus adve-nísti propter nos. Christe, e-léi-son.

Duo fratres ante gradus altari:

vQui expánsis in cru-ce mánibus, traxísti ómni- a ad te sǽ cu-la. Christe.

vQui prophé-ti-ce prompsí-sti: Ero mors tu- a, o mors. Christe.



Chorus:

Chorus:

Chorus:

Dómine, mi-serére.

Duo fratres in medio chori:


Chorus:

Mortem autem crucis.

Deinde duo fratres ante gradus altari alta voce cantent:






Chorus:

Horæ tEnEBræ 41






Chorus:







Chorus:

Chorus:

Chorus:




Chorus:








Chorus:







Chorus:







Chorus:

Chorus:

Chorus:




Chorus:








Chorus:

K. = dva kantoři před oltářními stupniS. = dva jiní bratři uprostřed chóru; Ch. = chór

K. Kyrie, eleison. ch. Kyrie, eleison.K. Kyrie, eleison. s. Pane, smiluj se.ch. Kristus Pán se stal poslušným až k smrti.K. ty, který jsi přišel, abys za nás trpěl. ch. Kriste, eleison.K. ty, který jsi rozepjal ruce na kříži

a přitáhl k sobě všechny věky. ch. Kriste, eleison.K. ty který jsi prorocky pravil:

Budu tvou smrtí, ó smrti. ch. Kriste, eleison. s. Pane, smiluj se.ch. Kristus Pán se stal poslušným až k smrti.K. Kyrie, eleison. ch. Kyrie, eleison.K. Kyrie, eleison. s. Pane, smiluj se.ch. Kristus Pán se stal poslušným až k smrti.K. a to k smrti na kříži.

Po těch slovech všichni pokleknou (chór proti chóru, zpěváci však zůstanou uprostřed chóru a čelem ke svatostánku nebo kříži).

Všichni se potichu modlí Pater noster.

Horæ tEnEBræ 43

réspice, quǽsumus, dómine, super hanc famíliam tuam † pro qua dóminus noster iesus christus non dubitávit mánibus tradi nocéntium ° et crucis subíre torméntum. †

Bratři chvíli setrvají v modlitbě a poté na znamení představeného povstanou. Je-li to zvykem, znovu se zapálí se prostřední ze 13 svící.

Po skončení oficia mohou bratři pokračovat v osobní modlitbě, nebo se v tichosti rozejdou.

shlédni, prosíme, Bože, na tuto svou rodinu, † pro niž se náš Pán Ježíš Kristus neváhal vydat do rukou hříšníků ° a dát se ukřižovat. †

OratioPoté ihned navazuje modlitba, bez výzvy modleme se, bez konkluze

a bez odpovědi amen. Zpívá se obvyklým nápěvem orace. Bratři přitom zůstávají klečet.

Horæ tEnEBræ 45

VIII G

A.1

A sti-térunt reges terræ, et prínci-pes convenérunt in unum

advérsus Dóminum et advérsus Christum e-ius.

Feria Vi in Passione dominiNa temné hodinky se připraví trojúhelníkový svícen se třinácti svícemi.

Na začátku každého žalmu se zhasne jedna svíce, střídavě zprava a zleva. Dále se rozsvítí šest svící na oltáři.



in i nocTurno

A.1 K boji povstávají králové, †|| smlouvají se vládci proti Pánu, | proti jeho Pomazanému. (Ps 2,2)

Psalmus 2Proč se bouří kmeny pohanů, * národy proč snují marné plány?

K boji povstávají králové, † smlouvají se vládci proti Pánu, * proti jeho pomazanému.

„Zpřetrhejme jejich okovy, * shoďme ze sebe ta jejich pouta!“

směje se jim na nebesích Pán, * úsměšek má pro ně na svém trůnu.

Quare fremuérunt gentes: * et pópuli meditáti sunt inánia?

astitérunt reges terræ, et príncipes convenérunt in unum * advérsus dóminum, et advérsus Christum eius.

dirumpámus víncula eórum: * et proiiciámus a nobis iugum ipsórum.

Qui hábitat in cælis, irridébit eos: * et dóminus subsannábit eos.

46 FEria Vi in PassionE domini

tunc loquétur ad eos in ira sua, * et in furóre suo conturbábit eos.

Ego autem constitútus sum rex ab eo super sion montem sanctum eius, * prǽdicans præcéptum eius.

dóminus dixit ad me: * Fílius meus es tu, ego hódie génui te.

Póstula a me, et dabo tibi gentes hereditátem tuam, * et possessiónem tuam términos terræ.

reges eos in virga férrea, * et tamquam vas fíguli confrínges eos.

Et nunc, reges, intellígite: * erudímini, qui iudicátis terram.

servíte dómino in timóre: * et exsultáte ei cum tremóre.

apprehéndite disciplínam, nequándo irascátur dóminus, * et pereátis de via iusta.

cum exárserit in brevi ira eius: * beáti omnes qui confídunt in eo.Omittitur gloria Patri.

Potom k nim však s hněvem promluví, * vyděsí je ve svém rozhoř-čení:

„Já jsem svého krále dosadil * na siónu, na své svaté hoře!“

rozhodnutí Páně rozhlásím. † takto ke mně promluvil můj Pán: * „tys můj syn, dnes já jsem tebe zplodil.

Požádej, a národy ti dám, * zemi budeš vlastnit do všech končin.

Povládneš jim prutem železným, * jako z hlíny džbán je můžeš rozbít.“

Proto, králové, už prohlédněte, * poučit se dejte, vládci země!

V bázni služte Pánu, vzývejte ho, * v rozechvění líbejte mu nohy,

ať se k vaší zkáze nerozhorlí, † neboť hněvem snadno může vzplanout. * Blaze všem, kdo důvěřují v něho!


VIII G

A.1

A sti-térunt reges terræ, et prínci-pes convenérunt in unum

advérsus Dóminum et advérsus Christum e-ius. A.1 K boji povstávají králové, †|| smlouvají se vládci proti Pánu, |

proti jeho Pomazanému.

Horæ tEnEBræ 47

A.2

D i-vi-sérunt si-bi vestiménta me-a, et super vestem meam

mi-sérunt sortem. Ps. VIII GA.2 rozdělují si moje šaty, || metají kostky o můj oděv. (Ps 21,19)

Psalmus 21Deus, deus meus, réspice in me: quare me dereliquísti? * longe a salúte mea verba delictórum meórum.

deus meus, clamábo per diem, et non exáudies: * et nocte, et non ad insipiéntiam mihi.

tu autem in sancto hábitas, * laus ~israël.

in te speravérunt patres nostri: * speravérunt, et liberásti eos.

ad te clamavérunt, et salvi facti sunt: * in te speravérunt, et non sunt confúsi.

Ego autem sum vermis, et non homo: * oppróbrium hóminum, et abiéctio plebis.

omnes vidéntes me, derisérunt me: * locúti sunt lábiis, et movérunt caput.

sperávit in dómino, erípiat eum: * salvum fáciat eum, quóniam vult eum.

Bože, můj Bože, pročs mě opustil? * tak vzdálen jsi mým nářkům a mým prosbám!

můj Bože, volám za dne neodpovíš, * za noci nedocházím utišení.

ty však jsi svatý, ve svatyni sídlíš, * ve chvalozpěvech izraele trváš.

otcové naši doufali jen v tebe, * doufali v tebe, tys je vysvobodil;

volali k tobě, byli zachráněni, * doufali v tebe, neupadli v hanbu.

Já však už jsem jen červ, ne ani člověk, * pro posměch lidem, davu k pohrdání.

Všichni, kdo na mě hledí, se mi smějí, * rty sešklebují, potřásají hlavou:

„svěřil se Pánu, ať ho vysvobodí, * ať ho teď zachrání, když ho má v lásce.“

Vždyť jenom tys mě vyvedl už z lůna, * tys mi dal úkryt na matči-ných prsou,


Quóniam tu es, qui extraxísti me de ventre: * spes mea ab ubéribus matris meæ. in te proiéctus sum ex útero:

de ventre matris meæ deus meus es tu, * ne discésseris a me:

Quóniam tribulátio próxima est: * quóniam non est qui ádiuvet.

circumdedérunt me vítuli multi: * tauri pingues obsedérunt me.

aperuérunt super me os suum, * sicut leo rápiens et rúgiens.

sicut aqua effúsus sum: * et dispérsa sunt ómnia ossa mea.

Factum est cor meum tamquam cera liquéscens * in médio ventris mei.

aruit tamquam testa virtus mea, et lingua mea adhæsit fáucibus meis: * et in púlverem mortis deduxísti me.

Quóniam circumdedérunt me canes multi: * concílium malignántium obsédit me.

Fodérunt manus meas et pedes meos: * dinumeravérunt ómnia ossa mea.

ipsi vero consideravérunt et inspexérunt me: * divisérunt sibi vestiménta mea, et super vestem meam misérunt sortem.

na tebe odkázán jsem od zrození, * jen tys můj Bůh už od matčina klína.

nevzdaluj se mi, když se blíží muka, * a nikde nikdo, aby pomohl!

obklopuje mě množství býků, * bašanští tuři sevřeli mě,

své chřtány na mě otvírají * jako lvi krvelačně řvoucí.

celý se roztékám jak voda, * kosti se ve mně rozpojují

a moje srdce jako z vosku * rozpouští se mi uvnitř těla.

Hrdlo už jako střep mám vyschlé † a jazyk na patro se lepí, * do prachu smrti jsi mě vrhl.

smečka zlých psů mě obkličuje, * zločinná tlupa stojí kolem.

ruce mi proťali i nohy, † všechny své kosti mohu spočíst, * a oni na mne krutě civí.

rozdělují si moje šaty, * metají kostky o můj oděv.

ty, Pane, však mi nebuď vzdálen! * ty mi přijď na pomoc, má sílo!

Zpod meče vytrhni mou duši * a z drápů lítých psů můj život.

Ze lvího chřtánu vysvoboď mě † a zachraň před tuřími rohy! * Vyslyš mě, vyslyš ubohého!

Vyprávět budu o tobě svým bratřím, * ve shromáždění velebit tě budu.

Horæ tEnEBræ 49

tu autem, dómine, ne elongáve ris auxílium tuum a me: * ad defensiónem meam cónspice.

Erue a frámea, deus, ánimam meam: * et de manu canis únicam meam:

salva me ex ore leónis: * et a córnibus unicórnium humilitátem meam.

narrábo nomen tuum frátribus meis: * in médio ecclésiæ laudábo te.

Qui timétis dóminum, laudáte eum: * univérsum semen iacob, glorificáte eum.

tímeat eum omne semen israël: * quóniam non sprevit, neque despéxit deprecatiónem páuperis:

nec avértit fáciem suam a me: * et cum clamárem ad eum, exau-dívit me.

apud te laus mea in ecclésia magna: * vota mea reddam in conspéctu timéntium eum.

Edent páuperes, et saturabúntur: et laudábunt dóminum qui requírunt eum: * vivent corda eórum in sǽculum sǽculi.

reminiscéntur et converténtur ad dóminum * univérsi fines terræ:

Et adorábunt in conspéctu eius * univérsæ famíliæ géntium.

Quóniam dómini est regnum: * et ipse dominábitur géntium.

Kdo bojíte se Pána, velebte jej, † slavte jej všichni z Jákobova rodu, * chvějte se před ním, děti Izraele!

Protože nepohrdl poníženým, * nezošklivil si bídu nebožáka,

tvář před ním neskryl, ale vyslyšel ho, * když k němu v bídě úpěl o pomoc.

tys cíl mé chvály v shromážděné obci, * své sliby splním před ctiteli Páně:

chudobní najedí se do sytosti † a chválit budou Pána, kdo jdou za ním, * ať jejich srdce věčné věky žije!

rozpomenou se všechny kraje země, † vrátí se k Pánu všechny lidské rody * a s uctíváním padnou před ním na tvář.

neboť jen Pánu patří kralování, * jeho je všechna vláda nad národy.

Jemu ať klanějí se mocní země * vzdávají úctu ti, co v hlíně leží!

i moje duše pouze jemu žije, * všechno mé potomstvo mu bude sloužit.

Všem příštím o Pánu se bude zpívat, † budoucím hlásat jeho spravedlnost: * neboť tak veliké je dílo Páně.Neříká se sláva otci.


manducavérunt et adoravérunt omnes pingues terræ: * in conspéctu eius cadent omnes qui descéndunt in terram.

Et ánima mea illi vivet: * et semen meum sérviet ipsi.

annuntiábitur dómino generátio ventúra: * et annuntiábunt cæli iustítiam eius pópulo qui nascétur, quem fecit dóminus.


A.2

D i-vi-sérunt si-bi vestiménta me-a, et super vestem meam

mi-sérunt sortem. A.2 rozdělují si moje šaty, || metají kostky o můj oděv.

A.3

I nsurrexérunt in me testes iníqui, et mentí-ta est iníqui-tas

si-bi. Ps. VIII GA.3 stojí proti mně falešní svědci, || v zášti mi hrozí záhubou. (Ps 26,12)

Psalmus 26Pán je mé světlo a spása, koho měl bych se bát, * Pán je záštita pro můj život, před kým se třást?

Dóminus illuminátio mea, et salus mea, * quem timébo?

dóminus protéctor vitæ meæ, * a quo trepidábo?

Horæ tEnEBræ 51

Když se na mne zločinci vrhnou a chtějí mě drásat, * sami ti zavilí nepřátelé klopýtnou k pádu.

i když mě obklíčí vojskem, mé srdce se nevyděsí, * i kdyby zvedli proti mně válku, v důvěře trvám.

Jen jedno jediné na Pánu žádám, po jednom toužím: † abych směl v Pánově domě přebývat po celý život, * na jeho dobrotu patřit, z něho se ve chrámě těšit.

Vždyť on v čas nouze mě bezpečně skryje v svém posvátném domě, * ve svém stanu mě zaštítí, na svou horu mě zdvihne.

nad své odpůrce vůkol teď vysoko pozvedám hlavu, † do jeho stánku s jásotem přináším děkovnou oběť, * Pánu zde budu radostně zpívat a k oslavě hrát.

slyš mé hlasité volání, Pane, * vyslyš mě, smiluj se nade mnou!

V srdci mám tvoje přikázání: * „Hledejte tvář mou!“ a hledám tvou tvář.

Proto svou tvář mi neukrývej, * věrnému svému se nevzdaluj s hněvem.

tys byl má pomoc, neodmítej mě, * neopusť, Bože mé záchrany!

Kdyby mě opustil otec i matka, * přijme mě pod svou ochranu Pán.

dum apprópiant super me nocéntes, * ut edant carnes meas:

Qui tríbulant me inimíci mei, * ipsi infirmáti sunt, et cecidérunt.

si consístant advérsum me castra, * non timébit cor meum.

si exsúrgat advérsum me prǽlium, * in hoc ego sperábo.

unam pétii a dómino, hanc requíram, * ut inhábitem in domo dómini ómnibus diébus vitæ meæ:

ut vídeam voluptátem dómini, * et vísitem templum eius.

Quóniam abscóndit me in tabernáculo suo: * in die malórum protéxit me in abscóndito tabernáculi sui.

in petra exaltávit me: * et nunc exaltávit caput meum super inimícos meos.

circuívi, et immolávi in tabernáculo eius hóstiam vociferatiónis: * cantábo, et psalmum dicam dómino.

Exáudi, dómine, vocem meam, qua clamávi ad te: * miserére mei, et exáudi me.

tibi dixit cor meum, exquisívit te fácies mea: * fáciem tuam, dómine, requíram.

ne avértas fáciem tuam a me: * ne declínes in ira a servo tuo.

adiútor meus esto: * ne derelín quas me, neque despícias me, deus, salutáris meus.


Quóniam pater meus, et mater mea dereliquérunt me: * dóminus autem assúmpsit me.

Legem pone mihi, dómine, in via tua: * et dírige me in sémitam rectam propter inimícos meos.

ne tradíderis me in ánimas tribulántium me: * quóniam insurrexérunt in me testes iníqui, et mentíta est iníquitas sibi.

credo vidére bona dómini * in terra vivéntium.

Exspécta dóminum, viríliter age: * et confortétur cor tuum, et sústine dóminum.


ukaž mi, Pane, svou cestu a veď mne * navzdory odpůrcům po cestě přímé.

nenech mě napospas nepřátelům, † když stojí proti mně falešní svědci, * v zášti mi hrozí záhubou.

Jistotně doufám v dobrotu Páně, * spatřím ji v zemi žijících.

na Pána hleď a zůstaň silný, * s pevnou myslí na Pána hleď!Neříká se sláva otci.

A.3

I nsurrexérunt in me testes iníqui, et mentí-ta est iníqui-tas si-bi. A.3 stojí proti mně falešní svědci, || v zášti mi hrozí záhubou.

Versiculus

vDi-vi-sérunt si-bi vestiménta me-a.

rEt super vestem me-am mi-sérunt sortem. V. rozdělují si mé šaty.R. metají kostky o můj oděv. (Ps 21,19)

Horæ tEnEBræ 53

Lectio I (Lam 2,1-3)

D e lamenta-ti-óne Ieremí-æ Prophé-tæ. Aleph. Quómodo

obtéxit ca-lí-gine in furóre su-o Dóminus fí-li-am Si-on: pro-ié-cit

de cæ lo in terram íncly-tam Isra-ël et non est recordátus scabélli pe-

dum su-órum in di-e furó-ris su-i. Beth. Præ ci-pi-távit Dóminus, nec

pepércit ómni-a spe-ci-ósa Iacob: destrúxit in furóre su-o muni-ti-ó-

nes vírginis Iuda, et de-ié-cit in terram: póllu-it regnum, et príncipes

e-ius. Ghimel. Confrégit in i-ra furó-ris su-i omne cornu Isra-ël;

avértit retrórsum déxteram su-am a fá-ci-e inimí-ci: et succéndit in

Iacob qua-si ignem �ammæ devorántis in gyro.



Z pláče proroka Jeremiášea ach, Pán ve svém hněvu zastřel temnotou siónskou dceru! Z nebe na

zem svrhl slávu izraele! na svou podnož si už nevzpomněl v den svého hněvu!

b Bez milosti Pán zničil všechna Jakubova obydlí; povalil ve svém hněvu pevnosti Judovy dcery; k zemi srazil, proklel království a jeho knížata.

g V žáru svého hněvu zlomil veškerou sílu izraele, nazpět stáhl svou pravici před nepřítelem; zapálil v Jakubovi planoucí oheň, jenž vše kol dokola hltá.

Jeruzaléme, Jeruzaléme, obrať se k Pánu, Bohu svému. Responsorium I (cf. Iob 19,14; Ps 68,22)

III

O mnes ami-ci me- i dere- liqué- runt me, et præ va-

lu-é- runt insidi-án-tes mihi: trádidit me, quem di-ligé- bam:

et terri-bí-libus ó- culis pla-ga crudé-li percu- ti-éntes, * Acé-

to potá- bant me. vEt dedé- runt in escam me-am fel,

et in- si-ti me- a. * Acé- to.

R. Všichni || moji přátelé mě opustili, | zvítězili ti, kdo kladli mi léčky. | Zradil mě ten, jehož jsem miloval. | ti kdo mě s hroznými pohledy bili krutou ranou, * octem mě napájeli.

V. Žluč mi kapali do mého jídla | a v žízni * octem mě napájeli.

Horæ tEnEBræ 55

Lectio II (Lam 2,4-6)

D a-leth. Te-téndit arcum su-um qua-si inimícus, �rmávit déxte-

ram su-am qua-si hostis: et occídit omne, quod pulchrum erat vi-su

in tabernáculo fí-li-æ Si-on, effúdit qua-si ignem indigna-ti-ónem

su-am. He. Factus est Dóminus ve-lut inimícus: præ ci-pi-távit Isra-

ël, præ ci-pi-távit ómni-a mœ ni-a e-ius, dissipávit muni-ti-ónes e-ius,

Et dissipávit qua-si hortum tentó-ri-um su-um, demo-lí-tus est taber-

náculum su-um: obli-vi-óni trádidit Dóminus in Si-on festi-vi-tá-tem

et sábbatum: et in oppróbri-um, et in indigna-ti-ónem furó-ris su-i

regem et sacerdótem. Ierúsa-lem, Ierúsa-lem, convértere ad Dómi-

num De-um tu-um.

et replévit in fí-li-a Iuda humi-li-átum et humi-li- á-tam. Va-u.


d napjal svůj luk jako nepřítel, upevnil svou pravici, jako protivník pobil všechny, kdo lahodili oku; na stan siónské dcery vylil své rozlícení jako oheň.

h Pán byl jako nepřítel; zničil izraele, zničil všechny jeho paláce, zbořil jeho pevnosti a na Judovu dceru nakupil nářek a pláč.

w Prolomil její ohradu jako sad, zbořil místo jejích shromáždění. Hospodin dal siónu zapomenout na slavnosti a soboty; odvrhl v žáru svého hněvu krále i kněze.

Jeruzaléme, Jeruzaléme, obrať se k Pánu, Bohu svému. Responsorium II (cf. Lc 23,41-45)

II

V e-lum templi scis-sum est, et omnis terra trému- it:

latro de cruce clamábat di- cens: * Meménto me- i Dómi- ne,

e mecum e-ris in Para- dí- so. * Meménto me- i.

dum vé-ne-ris in regnum tuum. vA-men dico tibi: hódi-

R. chrámová || opona se roztrhla a země se zatřásla. | Lotr zvolal z kříže: * Pamatuj na mě, Pane, | až přijdeš do svého království.

V. amen, pravím ti: | dnes budeš se mnou v ráji. * Pamatuj.

Horæ tEnEBræ 57

Lectio III (Lam 2,7-9)

Z a-in. Répu-lit Dóminus altáre su-um, ma-ledí-xit sancti-�-ca-

ti- óni su-æ: trádidit in manu inimí-ci muros túrri-um e-ius: vocem

dedérunt in domo Dómini, sicut in di-e so-lémni. Heth. Cogi-távit

dissipáre murum fí-li-æ Si-on: te-téndit funículum su-um, et non a-

vértit manum su-am a perdi-ti- óne: luxítque antemurá-le, et murus

pá-ri-ter dissi-pátus est. Teth. De-fíxæ sunt in terra portæ e-ius: pérdi-

dit, et contrí-vit vectes e-ius: regem e-ius et princípes e-ius in géntibus:

Non est lex, et Prophé-tæ e-ius non invenérunt vi-si-ónem a Dómino.



z Pán si zošklivil svůj oltář, zhnusila se mu jeho svatyně; do rukou nepřítele vydal hradby svých paláců; Hospodinovým chrámem zní povyk jako v den slavnosti.

x Hospodin si usmyslel, že zboří hradbu siónské dcery. napnul šňůru a ruku neodtáhl, dokud vše nebylo pohlceno. do smutku zahalil zeď i parkán: ony se společně rmoutí.

j Její brány jsou zahrabány pod zemí, on zničil a zlámal její závory; její král a její knížata jsou u pohanů; Zákon už není. Ba ani jejím prorokům se už nedostává vidění od Hospodina.

Jeruzaléme, Jeruzaléme, obrať se k Pánu, Bohu svému. Responsorium III (cf. Ier 2,21; Dt 32.32;

VIII

Vdo convér-sa es in a-ma-ri- túdi- nem, ut me cru-ci-fí-ge-

te víne-am meam e-léc-tam, omne- semen ve- rum.

* Quómodo. rVíne-a me-a.

res, et Bar-ábbam di- mítte- res? vEgo quidem plantávi

íne-a me-a e-lé- cta, ego te plan- tá- vi: * Quómo-

R. Vysadil jsem tě || jako svou vybranou révu. * Jak ses mi změnila v hořkost, | žes mě dala ukřižovat a Barabáše propustit.

V. Já jsem tě zasadil jako vybranou révu, | samé nejlepší semeno. * Jak. R. Vysadil.

Horæ tEnEBræ 59

in ii nocTurno

Dómine, ne in furóre tuo árguas me, * neque in ira tua corrípias me.

Quóniam sagíttæ tuæ infíxæ sunt mihi: * et confirmásti super me manum tuam.

non est sánitas in carne mea a fácie iræ tuæ: * non est pax óssibus meis a fácie peccatórum meórum.

Quóniam iniquitátes meæ supergréssæ sunt caput meum: * et sicut onus grave gravátæ sunt super me.

Putruérunt et corrúptæ sunt cicatríces meæ, * a fácie insipiéntiæ meæ.

miser factus sum, et curvátus sum usque in finem: * tota die contristátus ingrediébar.

Quóniam lumbi mei impléti sunt illusiónibus: * et non est sánitas in carne mea.

afflíctus sum, et humiliátus sum nimis: * rugiébam a gémitu cor-dis mei.

A.4 Použili síly || ti, kdo mě chtějí zabít. (Ps 37,13)Psalmus 37

I

A.4

V im fa-ci-ébant qui quæ rébant á-nimam me-am. VIII G

Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, * netrestej mě ve svém rozhorlení!

Zaryly se do mne tvoje šípy, * těžce na mne dolehla tvá ruka.

Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, * pro můj hřích kost ve mně není celá.

nad hlavu se nakupily viny, * tíhou přetěžkou mě obtížily.

Jitří se a páchnou moje rány, * a to všechno pro mou pošetilost.

Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, * celý den se v sklíčenosti vláčím.

Bedra má jsou celá zanícená, * místečko v mém těle není zdravé.

Zesláblý jsem, zkroušený až běda, * křičím z hloubi sevřeného srdce.

Pane, ty znáš každou moji touhu, * žádný povzdech můj ti není tajný.

srdce buší, opouští mě síla, * už i světlo v očích se mi kalí.


A.4 Použili síly || ti, kdo mě chtějí zabít.

A.4

V im fa-ci-ébant qui quæ rébant á-nimam me-am. VIII G

Všichni moji přátelé a druzi † mému neštěstí se vyhýbají, * ba i příbuzní se drží stranou.

Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, † hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, * denně nové lsti si vy-mýšlejí.


dómine, ante te omne desidérium meum: * et gémitus meus a te non est abscónditus.

cor meum conturbátum est, derelíquit me virtus mea: * et lumen oculórum meórum, et ipsum non est mecum.

amíci mei, et próximi mei * advérsum me appropinquavérunt, et stetérunt.

Et qui iuxta me erant, de longe stetérunt: * et vim faciébant qui quærébant ánimam meam.

Et qui inquirébant mala mihi, locúti sunt vanitátes: * et dolos tota die meditabántur.Omitittur gloria Patri.

A.5 ať hanba s potupou padnou na ty, || kdo se mě snaží zahubit. (Ps 39,15)

A.5

C onfundántur et revere-ántur, qui quǽ runt ánimam meam,

ut áuferant e-am. Ps. IV A

Horæ tEnEBræ 61

IIEgo autem tamquam surdus non audiébam: * et sicut mutus non apériens os suum.

Et factus sum sicut homo non áudiens: * et non habens in ore suo redargutiónes.

Quóniam in te, dómine, sperávi: * tu exáudies me, dómine, Deus meus.

Quia dixi: nequándo supergáudeant mihi inimíci mei: * et dum commovéntur pedes mei, super me magna locúti sunt.

Quóniam ego in flagélla parátus sum: * et dolor meus in conspéctu meo semper.

Quóniam iniquitátem meam annuntiábo: * et cogitábo pro peccáto meo.

inimíci autem mei vivunt, et confirmáti sunt super me: * et multiplicáti sunt qui odérunt me iníque.

Qui retríbuunt mala pro bonis, detrahébant mihi: * quóniam sequébar bonitátem.

ne derelínquas me, dómine, Deus meus: * ne discésseris a me.

inténde in adiutórium meum, * dómine, deus, salútis meæ.


Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, * němý jsem a ústa neotvírám.

tak jsem jako člověk beze sluchu, * bez schopnosti ubránit se slovem.

doufám, Pane, v tebe jediného, * ty mě vyslyšíš, můj Pane bože!

Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, * těm, kdo mají radost, klopýtnuli!“

Já pak mám až příliš blízko k pádu, * stále mám svou bolest před očima.

Proto zhloubi přiznávám svou vinu, * pro svůj hřích jsem oba-vami sklíčen.

silní však jsou moji nepřátelé, * mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,

za dobrotu zlem mi odplácejí, * pasou po mně za to, že chci dobro.

Proto ty mě, Pane, neopouštěj, † nevzdaluj se ode mne, můj bože! * na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!Neříká se sláva otci, opakuje se antifona.


A.6 Povstali proti mně zpupní || a ukládají mi o život. (Ps 53,5)Psalmus 53

A.6

A li-éni insurrexérunt in me, et fortes quæ si-é-runt áni-

mam me-am. Ps. IV A

Deus, in nómine tuo salvum me fac: * et in virtúte tua iúdica me.

deus, exáudi oratiónem meam: * áuribus pércipe verba oris mei.

Quóniam aliéni insurrexérunt advérsum me, et fortes quæsiérunt á ni-mam meam: * et non proposuérunt deum ante conspéctum suum.

Ecce enim, deus ádiuvat me: * et dóminus suscéptor est ánimæ meæ.

avérte mala inimícis meis: * et in veritáte tua dispérde illos.

Voluntárie sacrificábo tibi, * et confitébor nómini tuo, dómine: quóniam bonum est:

Quóniam ex omni tribulatióne eripuísti me: * et super inimícos meos despéxit óculus meus.Omittendo gloria repetitur antiphona.

Bože, pro své jméno mě zachraň, * svou mocí zjednej mi právo!

Bože, vyslyš modlitbu moji, * popřej sluchu mým slovům!

neboť povstali proti mně zpupní, † vzpurní mi o život ukládají, * na Boha neberou ohled.

a ejhle, Bůh je mým pomocníkem, * Pán mi zachoval život.

Pohromou stihni mé odpůrce, Pane * pro svoji věrnost je zahlaď.

radostně vzdám ti oběť a chválu * pro tvé jméno tak dobré.

Vždyť Pán mě vyprostil z každé mé tísně, * k odpůrcům pohlížím svrchu.Neříká se sláva otci, opakuje se antifona.

Horæ tEnEBræ 63

V. Bože, chraň mě před těmi. (Ps 58,2)R. Kdo brojí proti mně.



Responsorium IV (cf. Mt 26,24.55-56; 27.31)VIII

Tde- re me: quo-tí-di-e apud vos eram in templo do- cens, et

non me tenu-í-stis et ecce �agellátum dúci-tis * Ad cru-

tum est de il- lo: væ autem hómini il-li, per quem tradé- tur.

amquam ad latrónem exístis cum glá-di- is comprehén-

ci- �- gén-dum. vFí-li- us quidem hóminis vadit, sicut scrip-

* Ad cru-ci- �- gén-dum.

Versiculus

vAb insurgéntibus in me. rLíbera me, Dómine.


R. Jako na zločince || jste vytáhli s meči, | abyste mě zatkli. | sedával jsem den co den v chrámě, a nezmocnili jste se mě. | Zbičovaného ho odvedli, * aby byl ukřižován.

V. syn člověka odchází, jak je o něm psáno, | ale běda tomu člověku, který ho zradí, * aby byl ukřižován.

Responsorium V (Mt 27,45-46; Io 19.30)VII

T énebræ factæ sunt, dum cruci-�-xíssent Iesum Iu- dǽ-

i: et cir-ca ho-ram nonam excla-má-vit Ie- sus voce

mag-na: De- us meus, De- us meus, ut quid me dere- li-

quí-sti? * Et incliná-to cápi- te emí-sit spí-ritum. vCum er-

go accepísset acé- tum, di-xit: Con-summá- tum est.

* Et incliná-to cápi- te emí-sit spí-ritum. R. nastala tma || po celém kraji, | když ukřižovali Ježíše. | Kolem tří hodin

zvolal Ježíš mocným hlasem: | Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? * a sklonil hlavu a skonal.

V. Když okusil octa, řekl: | dokonáno jest. * a sklonil.

Horæ tEnEBræ 65

Responsorium VIII

Bdi- tur: nam et-Iudas armis doc- tus scé- le- ris, qui per pacem

dídi-cit fá- cere bellum, * Oscu-lándo trá-didit Dóminum

Iesum Chris- tum. vEc-ce turba, et qui vocabátur Iudas, ve- nit:

et dum appropinquá- ret ad Ie-sum. * Oscu-lándo. rBarábbas.

arábbas latro dimít-ti-tur, et ínnocens Chris- tus oc- cí-

R. Zločinec || Barabáš byl propuštěn a nevinný Kristus zabit. | Jidáš, znalý v prostředcích zločinu, | který se znamením pokoje naučil působit boj, * políbením zradil Pána Ježíše Krista.

V. Hle přichází houf, jejž přivedl Jidáš. | Když přistoupil k Ježíši, * políbením.

R. Zločinec.


in iii nocTurnoA.7

A b insurgéntibus in me líbera me, Dómi-ne: qui-a occupavé-

runt ánimam me-am. Ig

A.7 chraň mě před těmi, kdo brojí proti mně, || kdo usilují o můj život. (Srov. Ps 58,2)

Psalmus 58Éripe me de inimícis meis, deus meus: * et ab insurgéntibus in me líbera me.

Éripe me de operántibus iniquitátem: * et de viris sánguinum salva me.

Quia ecce cepérunt ánimam meam: * irruérunt in me fortes.

neque iníquitas mea, neque peccátum meum, dómine: * sine iniquitáte cucúrri, et diréxi.

Exsúrge in occúrsum meum, et vide: * et tu, dómine, deus virtútum, Deus israël,

inténde ad visitándas omnes gentes: * non misereáris óm nibus, qui operántur iniquitátem.

converténtur ad vésperam: et famem patiéntur ut canes, * et circuíbunt civitátem.

Od mých nepřátel mě vysvoboď, můj bože, * chraň mě před těmi, kdo brojí proti mně.

Vysvoboď mě od těch, kdo jen křivdy pášou, * proti vražedníkům přijď mi na pomoc!

Jenom na ně pohleď, kterak po mně slídí, † kterak proti mně se mocní spolčili, * i když na mně nelpí zločin ani hřích.

nevinen jsem, oni útokem se ženou. * Vzbuď se, pojď mi vstříc a sám se podívej!

Jsi Pán zástupů a jsi Bůh izraele! † Procitni a ztrestej všechny pohany! * neměj slitování s těmi zločinci!

oni přicházejí každý večer znova, * obcházejí městem, štěkají jak psi.

Horæ tEnEBræ 67

Ecce, loquéntur in ore suo, et gládius in lábiis eórum: * quóni am quis audívit?

Et tu, dómine, deridébis eos: * ad níhilum dedúces omnes gentes.

Fortitúdinem meam ad te custódiam, * quia, deus, suscéptor meus es:

deus meus, misericórdia eius prævéniet me. * deus osténdet mihi super inimícos meos,

ne occídas eos: * nequándo obliviscántur pópuli mei.

dispérge illos in virtúte tua: * et depóne eos, protéctor meus, dómine:

delíctum oris eórum, sermónem labiórum ipsórum: * et comprehendántur in supérbia sua.

Et de exsecratióne et mendácio annuntiabúntur in consummatióne: * in ira consummatiónis, et non erunt.

Et scient quia deus dominábitur iacob: * et fínium terræ.

converténtur ad vésperam: et famem patiéntur ut canes, * et circuíbunt civitátem.

ipsi dispergéntur ad manducándum: * si vero non fúerint saturáti, et murmurábunt.

Ego autem cantábo fortitúdinem tuam: * et exsultábo mane misericórdiam tuam.

Právě tak se vzteky jejich ústa pění, * jejich rty jsou meče. Kdo to slyšel kdy!

ty však se jim, Pane, jenom svrchu směješ, * ty se můžeš vysmát všem těm pohanům.

ty jsi moje síla, jenom k tobě vzhlížím, * neboť ty jsi, Bože, útočiště mé.

Bůh můj milosrdný! naproti mi spěchá * Pán mé odpůrce mi dává přehlížet.

Jen je pobij, aby můj lid nezapomněl! * rozptyl je svou mocí, do prachu je sraz!

Zaraz jim hned v ústech, Pane, jejich hříšnost, † slovo na rtech, ať je přejde nadutost! * Za kletby a lži, které říkají,

v hněvu svém je znič, ať žádný nezůstane! † ať se ví, že Bůh, jenž vládne Jákobovi, * prostírá svou vládu nad veškerou zem.

oni přicházejí každý večer znova, * obcházejí městem, štěkají jak psi.

toulají se lačně, slídí za potravou, * když se nenasytí, vyjí do noci.

Já však budu zpívat na tvou moc jen chvály, † z lásky tvé se zrána vděčně radovat. * neboť tys můj hrad, jsi útočiště v nouzi,

ty jsi moje síla, jenom tobě zpívám, * Pane, tys můj hrad, můj mi-losrdný Bůh.Neříká se sláva otci.


Quia factus es suscéptor meus, * et refúgium meum, in die tribulatiónis meæ.

adiútor meus, tibi psallam, quia, deus, suscéptor meus es: * deus meus, misericórdia mea.Omittitur gloria Patri.

A.7

A b insurgéntibus in me líbera me, Dómi-ne: qui-a occupavé-

runt ánimam me-am. IgA.7 chraň mě před těmi, kdo brojí proti mně, ||

kdo usilují o můj život.

Horæ tEnEBræ 69

A.8

L onge fe-císti notos me-os a me: trádi-tus sum, et non egredi-

ébar. Ps. VIII GA.8 odehnals mi přátele i známé, ||

uvězněn jsem, ven se nedostanu. (Ps 87,9-10)Psalmus 87

IDómine, deus salútis meæ: * in die clamávi, et nocte coram te.

intret in conspéctu tuo orátio mea: * inclína aurem tuam ad precem meam:

Quia repléta est malis ánima mea: * et vita mea inférno appropinquávit.

æstimátus sum cum descendéntibus in lacum: * factus sum sicut homo sine adiutório, inter mórtuos liber.

sicut vulneráti dormiéntes in sepúlcris, quorum non es memor ámplius: * et ipsi de manu tua re-púlsi sunt.

Posuérunt me in lacu inferióri: * in tenebrósis, et in umbra mortis.

super me confirmátus est furor tuus: * et omnes fluctus tuos induxísti super me.Omittendo gloria repetitur antiphona.

Pane, Bože spásy, volám za dne, * za noci můj křik se k tobě dere.

dej, ať modlitba má dojde k tobě, * nachyl ucho k mému naříkání!

Vždyť má duše už je syta útrap, * k podsvětí se naklání můj život.

už mě počítají mezi mrtvé, * jsem jak ten, v kom všechny síly zhasly.

mezi mrtvými je moje lůžko, * mezi padlými, co leží v hrobě,

na které už ani nevzpomeneš; * ze vší péče tvé jsou vyloučeni.

uvrhls mě do hluboké jámy, * do propasti, do nejhlubších temnot.

Leží na mně tíha tvého hněvu, * všechny vlny tvé mě zaplavují.



A.9

C aptábunt in ánimam iusti: et sánguinem innocéntem con-

demnábunt. Ps. VIII GA.9 Zničit chtějí spravedlivé, || odsoudit krev nevinnou. (Ps 93,21)

IILonge fecísti notos meos a me: * posuérunt me abominatiónem sibi.

tráditus sum, et non egrediébar: * óculi mei languérunt præ inópia.

clamávi ad te, dómine, tota die: * expándi ad te manus meas.

numquid mórtuis fácies mirabília: * aut médici suscitábunt, et confitebúntur tibi?

numquid narrábit áliquis in sepúlcro misericórdiam tuam, * et veritátem tuam in perditióne?

numquid cognoscéntur in té nebris mirabília tua, * et iustítia tua in terra obliviónis?

Et ego ad te, dómine, clamávi: * et mane orátio mea prævéniet te.

ut quid, dómine, repéllis oratiónem meam: * avértis fáciem tuam a me?

Pauper sum ego, et in labóribus a iuventúte mea: * exaltátus autem, humiliátus sum et conturbátus.

Odehnals mi přátele i známé, * učinils, že všichni si mě hnusí;

uvězněn jsem, ven se nedostanu, * oko mé je vysíleno hořem.

K tobě, Pane, běduji den za dnem * a jen po tobě své ruce vzpínám.

Konáš divy pro ty, kdo jsou mrtvi? * mohou stíny vstát a tebe chválit?

Vyprávějí o tvé lásce v hrobech, * o tvé věrnosti tam v říši mrtvých?

Budou známy v temnotách tvé divy, * tvoje milost v kraji za-pomnění?

Proto, Pane, stále k tobě úpím, * k tobě stoupá prosba má hned zrána.

Proč mě tedy zavrhuješ, Pane? * Proč svou tvář mi neustále skrýváš?

ubožák jsem, z dětství vydán smrti, * zdrcen tvými hrůzami, jež snáším.

Přese mne se přehnaly tvé hněvy, * hrůzy tvé mi ústa umlčují.

Horæ tEnEBræ 71

stále mě jak vody zaplavují, * nade mnou se zavírají všechny.

odcizils mi přítele i druha, * už se přátelím jen s temnotami.


in me transiérunt iræ tuæ: * et terróres tui conturbavérunt me.

circumdedérunt me sicut aqua tota die: * circumdedérunt me simul.

Elongásti a me amícum et próximum: * et notos meos a miséria.


V. Zahrnuli mě slovy zášti. (Ps 108,3)R. Pustili se do mě pro nic za nic.



vLocú-ti sunt advérsum me lingua do-lósa.

rEt sermónibus ódi- i circumdedérunt me.

Versiculus


VI

Tquos pro-ie- cérunt me, et non pepercé- runt áni- mæ me- æ:

congregá- ti sunt advérsum me fortes, * et sic-ut gi-gántes

ste-té-runt contra me. vAsti-té-runt reges ter-ræ, et príncipes

convené-runt in u- num. * Et sic-ut.

radidé-runt me in manus impi- ó- rum, et inter iní-

R. Vydali mě || do rukou bezbožníků, | započítali mě mezi zločince | a neušetřili můj život. | shromáždili se proti mně silní * a jako obři stáli proti mně.

V. K boji povstali králové, | smluvili se vládci * a jako. Responsorium VIII (cf. Mt 26.58; 27)

VIII

I esum trá- didit ímpi- ius summis princí-pibus sa-

cerdó-tum, et seni-ó-ribus pópu- li: Petrus autem sequebátur

átri- um prínci-pis sa-cerdó- tum. * Ut vidé- ret.

a lon-ge, * ut vidé- ret �- nem. vEt ingréssus est Petrus in

Responsorium VII (cf. Is 53,12; Ps 2, 2)

Horæ tEnEBræ 73

IV

S icut ovis ad occi-si-ónem duc-tus est: et dum ma-le trac-

ta-ré- tur, non apéru-it os suum: trádi-tus est ad mortem,

* ut vi-vi-�-cá- ret pó-pu-lum suum. v-Ipse vulnerátus

est propter iniqui-tá-tes nostras: attrí-tus est propter scé- lera

nos-tra. * Ut vi-vi-�-cá- ret. rSicut ovis.

R. Byl týrán, || ale podrobil se a neotevřel svá ústa | jako beránek vedený na porážku; | byl vydán na smrt, * aby dal život svému lidu.

V. sám sebe vydal na smrt | a dal se přičíst k hříšníkům. * aby dal. R. Byl týrán.

R. Zrádce vydal || Ježíše velekněžím a starším lidu. | Petr šel zpovzdálí za ním, * aby viděl, jak to skončí.

V. Vešel dovnitř do veleknězova dvora, * aby viděl. Responsorium IX (Is 53,5.7)

VIII

I esum trá- didit ímpi- ius summis princí-pibus sa-

cerdó-tum, et seni-ó-ribus pópu- li: Petrus autem sequebátur

átri- um prínci-pis sa-cerdó- tum. * Ut vidé- ret.

a lon-ge, * ut vidé- ret �- nem. vEt ingréssus est Petrus in


ad Laudes maTuTinasA.1

P rópri-o Fí-li-o su-o non pepércit De-us: sed pro nóbis ómni-

bus trádidit illum. Ps VIIdA.1 ani vlastního syna Bůh neušetřil, ||

ale vydal ho za nás za všechny. (Rm 8,32)Psalmus 50

Miserére mei, deus, * secúndum magnam misericórdiam tuam.

Et secúndum multitúdinem miseratiónum tuárum, * dele iniquitátem meam.

amplius lava me ab iniquitáte mea: * et a peccáto meo munda me.

Quóniam iniquitátem meam ego cognósco: * et peccátum meum contra me est semper.

tibi soli peccávi, et malum coram te feci: * ut iustificéris in sermónibus tuis, et vincas cum iudicáris.

Ecce enim, in iniquitátibus concép~tus sum: * et in peccátis concépit me mater mea.

Ecce enim, veritátem dilexísti: * incérta et occúlta sapiéntiæ tuæ manifestásti mihi.

aspérges me hyssópo, et mundábor: * lavábis me, et super nivem dealbábor.

Smiluj se nade mnou, bože, * jenž jsi tak milosrdný,

tak plný slitování, * a moji nepravost zahlaď!

smyj ze mne všechnu mou vinu * a z mého hříchu mě očisť!

uznávám, špatně jsem činil, * svůj hřích mám na očích stále.

to proti tobě jsem hřešil, * spáchal, co tobě se příčí,

takže tvůj soud je správný, * tvůj ortel spravedlivý.

Vždyť jsem už narozen s vinou, * matka mě počala s hříchem.

ty máš rád upřímné srdce, * v skrytu mě moudrosti učíš.

Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, * umyj mě, bělejší budu než sníh.

Veselí, radost mi zakusit dopřej, * ať jásají kosti, které jsi zdrtil.

Horæ tEnEBræ 75

audítui meo dabis gáudium et lætítiam: * et exsultábunt ossa humiliáta.

avérte fáciem tuam a peccátis meis: * et omnes iniquitátes meas dele.

cor mundum crea in me, deus: * et spíritum rectum ínnova in viscéribus meis.

ne proiícias me a fácie tua: * et spíritum sanctum tuum ne áufe ras a me.

redde mihi lætítiam salutáris tui: * et spíritu principáli confírma me.

docébo iníquos vias tuas: * et ímpii ad te converténtur.

Líbera me de sanguínibus, deus, deus salútis meæ: * et exsultábit lingua mea iustítiam tuam.

dómine, lábia mea apéries: * et os meum annuntiábit laudem tuam.

Quóniam si voluísses sacrifícium, dedíssem útique: * holocáustis non delectáberis.

sacrifícium deo spíritus contribulátus: * cor contrítum, et humiliátum, deus, non despícies.

Benígne fac, dómine, in bona voluntáte tua sion: * ut ædificéntur muri ierúsalem.

tunc acceptábis sacrifícium ius títiæ, oblatiónes, et holocáusta: * tunc impónent super altáre tuum vítulos.


odvrať se tváří od mých hříchů, * všechny mé špatnosti nadobro zahlaď.

stvoř ve mně čisté srdce, Pane, * nového, stálého ducha mi dej.

neodvrhuj mě od své tváře, * ať ve mně trvá tvůj svatý duch.

dej, ať se opět těším z tvé spásy, * posil mě velkodušností.

Hříšníky budu učit tvým cestám, * bezbožní k tobě se vrátí zas.

Před krveprolitím zachraň mě, Pane, * zajásám, jak jsi spravedlivý!

odemkni, Pane, opět má ústa, * mé rty ti zapějí chvalozpěv.

V krvavých žertvách zálibu nemáš, * obětí tou se ti nezavděčím.

má oběť je, Pane, zkroušený duch, * zdrcené srdce neodmítneš.

oblaž, Pane, svou dobrotou sión, * zbuduj zas hradby Jeruzaléma!

Pak se ti zalíbí v obětech řádných, † v zápalných žertvách a celopalech, * na oltář budou ti býčky klást.Neříká se sláva otci, opakuje se antifona.


A.2

D um conturbá-ta fú-e-rit ánima me-a, Dómi-ne, mi-se-ricór-

di-æ memor e-ris. Ps. IgA.2 až se má duše bude rmoutit,||

pamatuj, Bože, na své milosrdenství. (cf. Ps 41,7) Canticum (Hab 3,2-4.13a.15-19)Dómine, audívi auditiónem tuam, * ~et tímui.

dómine, opus tuum, * in médio annórum vivífica illud:

in médio annórum notum fácies: * cum irátus fúeris, misericórdiæ re-cordáberis.

deus ab austro véniet, * et sanctus de monte Pharan:

opéruit cælos glória eius: * et laudis eius plena est terra.

splendor eius ut lux erit: † córnua in mánibus eius: * ibi abscóndita est fortitúdo eius.

Egréssus es in salútem pópuli tui: * in salútem cum Christo tuo.

Viam fecísti in mari equis tuis, * in luto aquárum multárum.

audívi, et conturbátus est venter meus: * a voce contremuérunt lábia mea.

ingrediátur putrédo in óssibus meis, * et subter me scáteat.

Zaslechl jsem Pane, tvé slovo, * a zděsil jsem se.

Vidím tvůj záměr, Pane, * během času jej zjevíš,

během času jej oznam, † a když se rozhněváš, * na milosrdenství pamatuj!

Bůh už se blíží od poledne, * svatý od faranských hor.

Jeho sláva pokrývá nebe * a zemi naplňuje jeho vznešenost.

Jeho záře je jako svit slunce, † z jeho rukou planou blesky, * síla je v nich skryta.

Vyšel jsi svůj lid chránit, * spasit ho se svým Pomazaným.

svým ořům jsi udělal v moři cestu * přes bahno velikých vod.

slyšel jsem a celý jsem se zachvěl, * tvůj hlas mi roztřásl rty.

až do kostí mi pronikl hrozný děs * a nohy se mi podlomily.

Jen abych přečkal ten den tísně * a svůj lid našel připravený!

Horæ tEnEBræ 77

ut requiéscam in die tribulatiónis: * ut ascéndam ad pópulum accínctum nostrum.

Ficus enim non florébit: * et non erit germen in víneis.

mentiétur opus olívæ: * et arva non áfferent cibum.

abscindétur de oví l i pecus: * et non erit arméntum in præsépibus.

Ego autem in dómino gaudébo: * et exsultábo in deo Iesu meo.

deus dóminus fortitúdo mea: * et ponet pedes meos quasi cer-vórum.

Et super excélsa mea dedúcet me victor * in psalmis canéntem.Omittendo gloria repetitur antiphona.

Fíkovník už nevyraší, * vinice nedají plody:

výnos oliv zklame, * pole obilí neu-rodí.

Vyhynula stáda ovcí, * ve stájích už není skotu.

Já však budu jásat v Pánu, * radovat se z Boha, svého Spasitele.

Pán Bůh je má síla, * mým nohám dává hbitost laní.

Jako vítěz mne dovede na výšiny, * a já mu budu žalmy zpívat.Neříká se sláva otci, opakuje se antifona.


VIII G

A.3

M eménto me-i, Dómine, dum véne-ris in regnum tu-um.

A.3 Pamatuj na mě, Pane, || až přijdeš do svého království. (Lc 23,42)Psalmus 147

Lauda, ierúsalem, dóminum: * lauda deum tuum, sion.

Quóniam confortávit seras portárum tuárum: * benedíxit fíliis tuis in te.

Qui pósuit fines tuos pacem: * et ádipe fruménti sátiat te.

oslavuj Pána, Jeruzaléme, * veleb, sióne, svého boha!

on v tvých branách závory zpevnil, * žehná tvým dětem, žijícím v tobě.

on tvé území v pokoji chrání, * jadrnou pšenicí štědře tě sytí.


I D

Ad Ben.

P osu-é-runt super caput e-ius causam ipsí-us scrip-tam:

Iesus Nazarénus, Rex Iudæ- órum.

A. nad jeho hlavu dali nápis: || Ježíš nazaretský, | židovský král. (Mt 27,37)

Qui emíttit elóquium suum terræ: * velóciter currit sermo eius.

Qui dat nivem sicut lanam: * nébulam sicut cínerem spargit.

mittit crystállum suam sicut buccéllas: * ante fáciem frígoris eius quis sustinébit?

Emíttet verbum suum, et liquefáciet ea: * flabit spíritus eius, et fluent aquæ.

Qui annúntiat verbum suum iacob: * iustítias, et iudícia sua Israël.

non fecit táliter omni natióni: * et iudícia sua non manifestávit eis.Omittitur gloria Patri.

VIII G

A.3

M eménto me-i, Dómine, dum véne-ris in regnum tu-um. A.3 Pamatuj na mě, Pane, || až přijdeš do svého království.

Bratři si sundají kapuce. Jakmile kantor začne zpívat antifonu k Benedictus, zhasne se poslední svíce na trojramenném svícnu.

on své slovo sesílá na zem, * co on vyřkne, se rozbíhá kvapem.

on dává sníh jak hebkou vlnu, * jíní rozsévá jako popel.

Kroupy sype jak chlebové drobty, * chladem jeho zmrzají vody:

sešle slovo, a roztají zase, * větru dá zavát, a zas vody tekou.

slova svá zjevil Jákobovi, * zákony, příkazy Izraeli.

s žádným národem nejednal takto, * žádnému jinému nedal svůj zákon.Neříká se sláva otci.

Horæ tEnEBræ 79

Canticum Zachariæ (Lc 1,68-79)Benedíctus dóminus, deus israel, * quia visitávit et fecit redemptiónem plebis suæ














A vzbudil nám mocného spasitele * z rodu davida, svého slu-žebníka,









pro slitování a milosrdenství našeho Boha, * kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,




PrecesBěhem přímluv všichni bratři stojí čelem ke svatostánku či kříži.

Kantor a succentor se postaví před oltářní stupně, další dva bratři doprostřed chóru, ostatní zůstanou na svých místech.






Chorus:




Chorus:

Chorus:

Chorus:




Chorus:



vAgno mi-ti bá-si-a cu-i lupus dedit venenósa. Christe, e-léi-son.

vVi-ta in ligno mó-ri-tur: inférnus et mors lugens spo-li-átur. Christe.

vTe qui vincí- ri volu-ísti, nosque a mortis víncu-lis e-ripu-ísti. Christe.






Chorus:

Horæ tEnEBræ 81






Chorus:




Chorus:

Chorus:

Chorus:




Chorus:



vAgno mi-ti bá-si-a cu-i lupus dedit venenósa. Christe, e-léi-son.

vVi-ta in ligno mó-ri-tur: inférnus et mors lugens spo-li-átur. Christe.

vTe qui vincí- ri volu-ísti, nosque a mortis víncu-lis e-ripu-ísti. Christe.






Chorus:


K. Kyrie, eleison. ch. Kyrie, eleison.K. Kyrie, eleison. s. Pane, smiluj se.ch. Kristus Pán se stal poslušným až k smrti.K. mírnému beránku dal vlk otrávené polibky. ch. Kriste, eleison.K. Život zemřel na dřevě:

truchlící peklo a smrt byly oloupeny. ch. Kriste, eleison.K. ty který ses nechal spoutat,

nás jsi vyrval z pout smrti. ch. Kriste, eleison. s. Pane, smiluj se.ch. Kristus Pán se stal poslušným až k smrti.K. Kyrie, eleison. ch. Kyrie, eleison.K. Kyrie, eleison. s. Pane, smiluj se.ch. Kristus Pán se stal poslušným až k smrti.K. a to k smrti na kříži.










Horæ tEnEBræ 83

A.1

I n pace in id-ípsum dórmi-am et requi-éscam. VIII G

sabbaTo sancToNa temné hodinky se připraví trojúhelníkový svícen se třinácti svícemi.

Na začátku každého žalmu se zhasne jedna svíce, střídavě zprava a zleva. Dále se rozsvítí šest svící na oltáři.



in i nocTurno

A.1 Pokojně ulehnu || a klidně usnu. (Ps 4,9)Psalmus 4

Cum invocárem exaudívit me deus iustítiæ meæ: * in tribulatióne dilatásti mihi.

miserére mei, * et exáudi oratiónem meam.

Fílii hóminum, úsquequo gravi corde? * ut quid dilígitis vanitátem, et quǽritis mendácium?

Et scitóte quóniam mirificávit dóminus sanctum suum: * dóminus exáudiet me cum clamávero ad eum.

irascímini, et nolíte peccáre: * quæ dícitis in córdibus vestris, in cubílibus vestris compungímini.

Slyš mě, když volám, Bože, moje spáso, † tys mi dal vždy v mé tísni volný prostor; * smiluj se nade mnou, mé prosby slyš!

Jak dlouho, lidé, chcete čest mou deptat? * chytat se klamu, násle-dovat lež?

Vězte, že Pán svým věrným koná divy: * Pán uslyší, když k němu zavolám.

Proto se zachvějte a nehřešte již, * v lůžku to uvažte a ztište se.

Jen obětujte Pánu náležitě * a na něj vložte všechnu důvěru.

84 saBBato sancto

sacrificáte sacrifícium iustítiæ, et speráte in dómino. * multi dicunt: Quis osténdit nobis bona?

signátum est super nos lumen vultus tui, dómine: * dedísti lætítiam in corde meo.

a fructu fruménti, vini, et ólei sui * multiplicáti sunt.

in pace in idípsum * dórmiam, et requiéscam;

Quóniam tu, dómine, singuláriter in spe * constituísti me.


Říkají: „Kdopak nám dá poznat blaho?“ * ty, Pane, ukaž nám svou jasnou tvář!

Víc radosti to mému srdci dodá, * než mají oni z hojné úrody.

Pokojně ulehnu a klidně usnu, * vždyť ty dbáš, Pane, o mé bezpečí.


A.1

I n pace in id-ípsum dórmi-am et requi-éscam. VIII GA.1 Pokojně ulehnu || a klidně usnu.

A.2

H a-bi-tábit in tabernáculo tu-o: requi-éscet in monte sancto

tu-o. Ps. IV EA.2 Bude v tvém stánku dlít, || přebývat na tvé svaté hoře. (Ps 14,1)

Psalmus 14Dómine, quis habitábit in tabernáculo tuo? * aut quis requiéscet in monte sancto tuo?

Qui ingréditur sine mácula, * et operátur iustítiam:

Qui lóquitur veritátem in corde suo, * qui non egit dolum in lingua sua:

Kdo, Pane, smí v tvém stánku dlít, * přebývat na tvé svaté hoře?

Kdo životem jde bez poskvrn, * je řádný, upřímného srdce,

kdo neukřivdí jazykem, † bližnímu svému neuškodí, * souseda svého nehanobí,

Horæ tEnEBræ 85

nec fecit próximo suo malum, * et oppróbrium non accépit advérsus próximos suos.

ad níhilum dedúctus est in conspéctu eius malígnus: * timéntes autem dóminum gloríficat:

Qui iurat próximo suo, et non décipit, * qui pecúniam suam non dedit ad usúram, et múnera super innocéntem non accépit.

Qui facit hæc: * non movébitur in ætérnum.Omittendo gloria repetitur antiphona.

kdo bohaprázdným pohrdá, * zato si váží bohabojných,

kdo, i když ztrácí, drží slib: * svých peněz neužívá k lichvě

a proti zájmům nevinného † ničím se nedá podplatit. * Kdo žije tak, je provždy pevný.


VIId

A.3

C aro me- a requi-éscet in spe.

A.3 i mé tělo || trvá v bezpečí. (Ps 15,9)Psalmus 15

Consérva me, dómine, quóniam sperávi in te. * dixi dómino: deus meus es tu, quóniam bonórum meórum non ~eges.

sanctis, qui sunt in terra eius, * mirificávit omnes voluntátes meas in eis.

multiplicátæ sunt infirmitátes eórum: * póstea acceleravérunt.

non congregábo conventícula eórum de sanguínibus, * nec memor ero nóminum eórum per lábia mea.

Zachovej mě, Bože, doufám v tebe. * Říkám Pánu: „Jenom tys mé blaho!“

na nic nejsou všichni bůžci země, * ať je slaví jejich ctitelé,

ať si svoje modly rozmnožují! † nepodám jim oběť krvavou, * nikdy jejich jména nevyřknu!

Pán je vše, co mám, on je můj úděl. * osud můj máš v rukou jenom ty!

V zemi překrásné já mám svůj podíl, * z hloubi blaží mě mé dědictví.

86 saBBato sancto

dobrořečím Pánu, že mi radí, * že mi k srdci mluví za noci.

upínám své oči stále k Pánu, * jeli při mně, nezakolísám.

srdce mé se těší, duše jásá, * ba i tělo trvá v bezpečí.

nezanecháš v podsvětí mou duši, † nedopustíš, aby měl tvůj věrný * v temnou říši mrtvých pohlížet.

stezku života mi ukazuješ: † naplněnou radost před tvou tváří, * po tvé pravici slast na věky.


dóminus pars hereditátis meæ, et cálicis mei: * tu es, qui restítues hereditátem meam mihi.

Funes cecidérunt mihi in præcláris: * étenim heréditas mea præclára est mihi.

Benedícam dóminum, qui tríbuit mihi intelléctum: * ínsuper et usque ad noctem increpuérunt me renes mei.

Providébam dóminum in conspéctu meo semper: * quóniam a dextris est mihi, ne commóvear.

Propter hoc lætátum est cor meum, et exsultávit lingua mea: * ínsuper et caro mea requiéscet in spe.

Quóniam non derelínques ánimam meam in inférno: * nec dabis sanctum tuum vidére corruptiónem.

notas mihi fecísti vias vitæ, adimplébis me lætítia cum vultu tuo: * delectatiónes in déxtera tua usque in finem.Omittitur gloria Patri.

VIId

A.3

C aro me- a requi-éscet in spe. A.3 i mé tělo || trvá v bezpečí.

Versiculus

v-In pace in idípsum. rDórmi-am et requi-éscam.

Horæ tEnEBræ 87

V. Pokojně ulehnu.R. a klidně usnu. (Ps 4,9) Lectio I (Lam 4,1-4)

D e lamenta-ti-óne Ieremí-æ Prophé-tæ. Aleph. Quómodo

obscurátum est aurum, mutátus co-lor óptimus, dispérsi sunt lápides

sanctu-á-ri- i in cápi-te ómni-um pla-te- árum? Beth. Fí-li- i Si-on

íncly-ti, et amícti auro primo: quómodo reputá-ti sunt in vasa tés-

mammam, lactavérunt cátulos su-os: fí-li-a pópu-li me-i crudé-lis,

qua-si strúthi-o in dé-serto. Da-leth. Adhǽ sit lingua lacténtis ad pa-

látum e-ius in si-ti: párvu-li pe-ti-érunt panem, et non erat qui frán-

geret e-is. Ierúsa-lem, Ierúsa-lem, convértere ad Dóminum De-um

tu-um.

te-a, opus mánu-um fígu-li? Ghimel. Sed et lámi-æ nudavérunt

88 saBBato sancto

Z pláče proroka Jeremiášea ach, zašlo zlato, zkazilo se, zlato tak ryzí! Posvátné kameny byly rozesety

po nárožích všech ulic.b siónští synové, vzácní jako ryzí zlato, ach, jsou pokládáni za hliněné

nádoby, dílo hrnčířových rukou!g i šakalice nastavují své struky a kojí svá mláďata; dcera mého lidu je tak

krutá jako pštrosi na poušti.d Kojenci se od žízně lepí jazyk na patro; malé děti se dožadují chleba:

nikdo jim ho nenaláme. Jeruzaléme, Jeruzaléme, obrať se k Pánu, Bohu svému. Responsorium I (Mt 27,62-66)

II

Slápi- dem ad ósti-um monumén- ti, * ponén-tes mí-li- tes qui

custodí- rent illud. vNe for-te véni-ant discípu-li e-ius, et fu-

réntur e- um, et di-cant plebi: surréxit a mór- tuis. * Ponén-tes.

epúlto Dó-mino, signátum est monumén- tum: volvén-tes

R. Když byl Pán || pohřben, | přivalili před vchod do hrobky velký kámen a zapečetili jej. * Postavili na stráž vojáky.

V. Jinak by mohli jeho učedníci přijít, | ukradnout ho a říci lidu: | Vstal z mrtvých. * Postavili.

Horæ tEnEBræ 89

Lectio II (Lam 4,5–8)

H e. Qui vescebántur voluptu-óse, inte-ri-érunt in viis: qui nu-

tri-ebántur in cróce-is, amplexá-ti sunt stércora. Va-u. Et ma-ior

effécta est iníqui-tas fí-li-æ pópu-li me-i peccáto Sodomórum, quæ

subvérsa est in moménto, et non cepérunt in e-a manus. Za-in.

Candidi-óres Nazarǽ- i e-ius nive, ni-tidi-óres lacte, rubicundi-óres é-

bore antíquo, sapphí-ro pulchri- óres. Heth. Denigrá-ta est super car-

bónes fá-ci-es e-órum, et non sunt cógni-ti in pla-té-is: adhǽ sit cu-

tis e-órum óssibus: áru-it, et facta est qua-si lignum. Ierúsa-lem,

Ierúsa-lem, convértere ad Dóminum De-um tu-um.

90 saBBato sancto

h Kdo jídali lahodné pokrmy, hynou na ulicích; kdo byli vychováni v purpuru, objímají hnůj.

w Provinění dcery mého lidu překonalo hříchy sodomy, která byla vyvrácena v jediném okamžiku, aniž kdo hnul prstem.

z Její mladíci se skvěli víc než sníh, byli nad mléko bělejší; jejich tělo bylo nad korál ruměné, jejich pleť safírová.

x mají tvář nad saze temnější, na ulicích je už nelze poznat. Kůže se jim lepí na kosti, je vyschlá jako dřevo.

Jeruzaléme, Jeruzaléme, obrať se k Pánu, Bohu svému. Responsorium II (cf. Ier 6,26; Lam 2,18; Lc 13,34)

V

I erúsa-lem, lu- ge, et éxu-e te vésti- bus iucundi- tá- tis:

Salvá- tor Isra- el. vDeduc qua-si torréntem lácrimas per di-

indú-ere cínere, et ci-lí- ci- o: * qui-a in te est oc- cí- sus

em et noctem, et non táce-at pupílla ó- cu-li tu- i. * Qui-a.

R. truchli, Jeruzaléme, || odlož oděv radosti | a obleč se do žínice a popela, * neboť v tobě byl zabit spasitel izraele.

V. své slzy nech téci proudem ve dne v noci, | tvé oči ať si neodpočinou, * neboť.

Horæ tEnEBræ 91

Lectio III (Lam 4,9–12)

T eth. Mé-li-us fu-it occí-sis gládi-o, quam inter- féctis fame:

quóni-am isti extabu-érunt, consúmpti a ste-ri-li-tá-te terræ. Iod.

Manus mu-lí-erum mi-se-ricórdi-um coxérunt fí-li-os su-os: facti sunt

cibus e-árum in contri-ti-óne fí-li-æ pópu-li me-i. Caph. Complévit

Dóminus furórem su-um, effúdit i-ram indigna-ti-ónis su-æ: et suc-

céndit ignem in Si-on, et devorávit fundaménta e-ius. Lamed. Non

credidérunt reges terræ, et univérsi habi-tatóres orbis, quóni-am in-

grederétur hostis et inimícus per portas Ierúsa-lem. Ierúsa-lem, Ierú-

sa-lem, convértere ad Dóminum De-um tu-um.

92 saBBato sancto

j Šťastné byly oběti meče, šťastnější nežli oběti hladu, které klesají vyčerpáním, připraveny o úrodu polí.

y něžné ženy vlastníma rukama uvařily své děti: ty jim posloužily za potravu při pohromě dcery mého lidu.

k Hospodin ukojil svou rozlícenost, vylil žár svého hněvu, zažehl na siónu oheň, jenž pohltil jeho základy.

l nevěřili králové země ani všichni obyvatelé svět, že by utiskovatel a nepřítel prošel jeruzalémskými branami.

Jeruzaléme, Jeruzaléme, obrať se k Pánu, Bohu svému. Responsorium III (Joel 1,8; Ier 25,34; Soph 1,14)

V

P lange qua-si virgo plebs me- a: ulu-lá- te pas-

mini magna et amá- ra valde. vUlu-lá-te pastó-

rPlange qua-si virgo.

tó- res in cínere, et ci-lí- ci- o: * qui-a véni- et Di-es Dó-

res, et clamá- te: aspérgi-te vos cíne- re. * Qui-a véni- et.

R. naříkej, || můj lide, jako panna; | kvílejte, pastýři, v popelu a žínici, * neboť přichází den Páně, strašný a hořký.

V. Kvílejte, pastýři, a volejte, | posypte se popelem, * neboť. R. naříkej.

Horæ tEnEBræ 93

in ii nocTurnoA.4

E levámi-ni portæ æ terná-les: et intro-í-bit Rex gló-ri-æ. V

A.4 Zvyšte se ještě, vy brány, || pro příchod slavného krále. (Ps 23,7)Psalmus 23

Dómini est terra, et plenitúdo eius: * orbis terrárum, et univérsi qui hábitant in eo.

Quia ipse super mária fundávit eum: * et super flúmina præparávit eum.

Quis ascéndet in montem dómini? * aut quis stabit in loco sancto eius?

Ínnocens mánibus et mundo corde, * qui non accépit in vano ánimam suam, nec iurávit in dolo próximo suo.

Hic accípiet benedictiónem a dómi no: * et misericórdiam a deo, salutári suo.

Hæc est generátio quæréntium eum, * quæréntium fáciem dei iacob.

attóllite portas, príncipes, vestras, et elevámini, portæ æternáles: * et introíbit rex glóriæ.

Quis est iste rex glóriæ? * dómi nus fortis et potens: dóminus potens in prǽlio.

Pánu zem patří se vším, co nese, * jeho je svět i vše, co v něm žije.

sám jej založil nad oceány, * upevnil nad tekoucími proudy.

Kdo smí vstoupit na horu Páně, * stanout na jeho svatém místě?

ten, kdo má čisté ruce i srdce, * neklame, nepřísahá křivě.

dostane od Pána požehnání, * u Boha Zachránce nalezne pomoc.

to je rod těch, kdo hledají Pána, * hledají tvář Boha Jákobova.

Zvyšte se ještě, vy brány, † zvětšte se, pradávné vjezdy, * pro příchod slavného krále!

„Kdo je ten král tak slavný?“ † Pán, jenž je silný a mocný, * Pán, který mocný je v boji.

Zvyšte se ještě, vy brány, † zvětšte se, pradávné vjezdy, * pro příchod slavného krále!

„Kdo je ten král tak slavný?“ † on, Pán zástupů věčných, * on, král věčné slávy!


94 saBBato sancto

attóllite portas, príncipes, vestras, et elevámini, portæ æternáles: * et introíbit rex glóriæ.

Quis est iste rex glóriæ? * dóminus virtútum ipse est rex glóriæ.

Omittitur gloria Patri.A.4

E levámi-ni portæ æ terná-les: et intro-í-bit Rex gló-ri-æ. VA.4 Zvyšte se ještě, vy brány, || pro příchod slavného krále.

A.5

C redo vidé-re bona Dómini in terra vivénti-um. IV E

A.5 Jistotně doufám v dobrotu Páně, || spatřím ji v zemi žijících. (Ps 26,13)

Psalmus 26Dóminus illuminátio mea, et salus mea, * ~quem timébo?

dóminus protéctor vitæ meæ, * a quo trepidábo?

dum apprópiant super me nocéntes, * ut edant carnes meas:

Qui tríbulant me inimíci mei, * ipsi infirmáti sunt, et cecidérunt.

si consístant advérsum me castra, * non timébit cor meum.

si exsúrgat advérsum me prǽlium, * in hoc ego sperábo.

Pán je mé světlo a spása, koho měl bych se bát?, * Pán je záštita pro můj život, před kým se třást?

Když se na mne zločinci vrhnou a chtějí mě drásat, * sami ti zavilí nepřátelé klopýtnou k pádu.

i když mě obklíčí vojskem, mé srdce se nevyděsí, * i kdyby zvedli proti mně válku, v důvěře trvám.

Horæ tEnEBræ 95

unam pétii a dómino, hanc re-quíram, * ut inhábitem in domo dómini ómnibus diébus vitæ meæ:

ut vídeam voluptátem dómini, * et vísitem templum eius.

Quóniam abscóndit me in tabernáculo suo: * in die malórum protéxit me in abscóndito tabernáculi sui.

in petra exaltávit me: * et nunc exaltávit caput meum super inimícos meos.

circuívi, et immolávi in tabernáculo eius hóstiam vociferatiónis: * cantábo, et psalmum dicam dómino.

Exáudi, dómine, vocem meam, qua clamávi ad te: * miserére mei, et exáudi me.

tibi dixit cor meum, exquisívit te fácies mea: * fáciem tuam, dómine, requíram.

ne avértas fáciem tuam a me: * ne declínes in ira a servo tuo.

adiútor meus esto: * ne derelín quas me, neque despícias me, deus, salutáris meus.

Quóniam pater meus, et mater mea dereliquérunt me: * dóminus autem assúmpsit me.

Legem pone mihi, dómine, in via tua: * et dírige me in sémitam rectam propter inimícos meos.

Jen jedno jediné na Pánu žádám, po jednom toužím: † abych směl v Pánově domě přebývat po celý život, * na jeho dobrotu patřit, z něho se ve chrámě těšit.

Vždyť on v čas nouze mě bezpečně skryje v svém posvátném domě, * ve svém stanu mě zaštítí, na svou horu mě zdvihne.

nad své odpůrce vůkol teď vysoko pozvedám hlavu, † do jeho stánku s jásotem přináším děkovnou oběť, * Pánu zde budu radostně zpívat a k oslavě hrát.

slyš mé hlasité volání, Pane, * vyslyš mě, smiluj se nade mnou!

V srdci mám tvoje přikázání: * „Hledejte tvář mou!“ a hledám tvou tvář.

Proto svou tvář mi neukrývej, * věrnému svému se nevzdaluj s hněvem.

tys byl má pomoc, neodmítej mě, * neopusť, Bože mé záchrany!

Kdyby mě opustil otec i matka, * přijme mě pod svou ochranu Pán.

ukaž mi, Pane, svou cestu a veď mne * navzdory odpůrcům po cestě přímé.

nenech mě napospas nepřátelům, † když stojí proti mně falešní svědci, * v zášti mi hrozí záhubou.

Jistotně doufám v dobrotu Páně, * spatřím ji v zemi žijících.

96 saBBato sancto

ne tradíderis me in ánimas tribulántium me: * quóniam insurrexérunt in me testes iníqui, et mentíta est iníquitas sibi.

credo vidére bona dómini * in terra vivéntium.

Exspécta dóminum, viríliter age: * et confortétur cor tuum, et sústine dóminum.


na Pána hleď a zůstaň silný, * s pevnou myslí na Pána hleď!Neříká se sláva otci.

A.5

C redo vidé-re bona Dómini in terra vivénti-um. IV EA.5 Jistotně doufám v dobrotu Páně, || spatřím ji v zemi žijících.

A.6

D ómine, abstraxísti ab ínfe-ris á-nimam me-am. VIII G

A.6 tys mě, Pane, vyvedl || z propasti smrti. (Ps 29,4)Psalmus 29

Exaltábo te, dómine, quóniam suscepísti me: * nec delectásti inimícos meos super me.

dómine, deus meus, clamávi ad te, * et sanásti me.

dómine, eduxísti ab inférno ánimam meam: * salvásti me a descendéntibus in lacum.

Psállite dómino, sancti eius: * et confitémini memóriæ sanctitátis eius.

chválím tě, Pane, že jsi mě vytáhl z hlubin, * žes mým odpůrcům nedopřál nade mnou jásat.

Pane, můj Bože, k tobě jsem o pomoc volal * a tys mně chorému opět navrátil zdraví.

tys mě, Pane, vyvedl z propasti smrti, * k životu vrátil z řad těch, kdo k hrobu se kloní.

Horæ tEnEBræ 97

Quóniam ira in indignatióne eius: * et vita in voluntáte eius.

ad vésperum demorábitur fletus: * et ad matutínum lætítia.

Ego autem dixi in abundántia mea: * non movébor in ætérnum.

dómine, in voluntáte tua, * præstitísti decóri meo virtútem.

avertísti fáciem tuam a me, * et factus sum conturbátus.

ad te, dómine, clamábo: * et ad deum meum deprecábor.

Quæ utílitas in sánguine meo, * dum descéndo in corruptiónem?

numquid confitébitur tibi pulvis, * aut annuntiábit veritátem tuam?

audívit dóminus, et misértus est mei: * dóminus factus est adiútor meus.

convertísti planctum meum in gáudium mihi: * conscidísti saccum meum, et circumdedísti me lætítia:

ut cantet tibi glória mea, et non compúngar: * dómine, deus meus, in ætérnum confitébor tibi.Omittendo gloria repetitur antiphona.

Pánu zpívejte chvály, kdo jste mu věrní, * vzdávejte díky jeho svatému jménu!

Hněvá se chvilku a laskav je pro celý život, * i když z večera pláčeš, ráno už jásáš.

Za dnů, kdy jsem se spoléhal na svoje štěstí, * myslíval jsem si: však já už nepadnu nikdy.

držels mě na hoře bezpečí, předobrý Pane; * jen však jsi zakryl svou tvář, a dolehla hrůza.

tehdy, Pane, jsem začal o pomoc volat, * ke svému Bohu jsem křičel o slitování.

„nač ti bude má krev, co získáš mou smrtí? * může tě velebit prach a hlásat tvou věrnost?

Vyslyš mě, Pane, měj ke mně milosrdenství! * Jenom ty, Pane, zůstaň mou pomocí stálou!“

a tys můj nářek obrátil v jásavý tanec, * svlékls můj smuteční šat a oděl mne v radost,

abych ti ze srdce zpíval a neustal nikdy, * Pane, můj Bože, na věky budu tě chválit.


98 saBBato sancto

V. ty však se, Pane, nade mnou smiluj. (Ps 40,11)R. Z lože mě zdvihni a splatím to všem.



Responsorium IV (cf. Lc 23,45; Eph 4,3; Heb 2,14-15)

VII

Rtránsi-tum sol obscurá- tus est: nam et ille captus est, qui

ecéssit Pastor noster, fons a- quæ vi- væ, ad cu-ius

captívum tené- bat primum hómi- nem: * hó-di- e por-

tas mortis et se-ras pá- ri-ter Salvátor noster dis- rú- pit.

vDestrú- xit quidem claustra infér-ni, et subvértit poténti-as di-

á- bo- li. * Hó-di- e.

Versiculus

vTu autem, Dómine, mi-serére me-i.

rEt resúsci-ta me, et retríbu-am e-is.

Horæ tEnEBræ 99

R. odešel náš Pastýř, || pramen vody živé, | při jehož smrti se zatmělo slunce. | nyní je zajat ten, kdo držel v zajetí prvního člověka. * dnes náš spasitel rozlomil brány smrti.

V. Zničil závory pekla a svrhl moc ďábla. * dnes. Responsorium V (Lam 1,12.18)

VIII

O

te uni-vérsi pópu- li, et vidé-te do- ló-rem meum.

vos omnes, qui transí-tis per vi-am, atténdi-te et vidé-

te, * si est do-lor sí- milis si-cut do-lor meus. vAtténdi-

* Si est do-lor sí- milis si-cut do-lor meus. R. Vy všichni, || kdo jdete kolem, | pohleďte a vizte, * jeli jaká bolest jako

bolest má. V. Pohleďte, všechny národy a vizte mou bolest, * jeli.

100 saBBato sancto

Responsorium VI (Lam 1,12)V

C a-ligavé-runt ócu-li me- i a �e- tu me- o: qui-a e-lon-

gátus est a me, et conso- la-bá- tur me: vidé-te omnes pópu- li,

* si est do-lor, sí-milis si-cut do-lor meus. vO vos om-

nes, qui transí-tis per viam, atténdi-te, et vidé- te, * si est

do-lor, sí-milis si-cut do-lor meus. rCa-ligavé-runt.

R. oči se mi || zakalily pláčem, | neboť daleko je ode mne ten, který je mou útěchou. | Vizte, všechny národy, * jeli jaká bolest jako bolest má.

V. Vy všichni, kdo jdete kolem, | pohleďte a vizte, * jeli. R. oči.

Horæ tEnEBræ 101

in iii nocTurnoA.7

D e-us ádiuvat me: et Dóminus suscéptor est á-nimæ me-æ. VIII G

A.7 Bůh je mým pomocníkem, || Pán mi zachoval život. (Ps 53,6)Psalmus 53

Deus, in nómine tuo salvum me fac: * et in virtúte tua iúdica me.

deus, exáudi oratiónem meam: * áuribus pércipe verba oris mei.

Quóniam aliéni insurrexérunt advérsum me, et fortes quæsiérunt ánimam meam: * et non proposuérunt deum ante conspéctum suum.

Ecce enim, deus ádiuvat me: * et dóminus suscéptor est ánimæ meæ.

avérte mala inimícis meis: * et in veritáte tua dispérde illos.

Voluntárie sacrificábo tibi, * et confitébor nómini tuo, dómine: quóniam bonum est:

Quóniam ex omni tribulatióne eripuísti me: * et super inimícos meos despéxit óculus meus.Omittendo gloria repetitur antiphona.

Bože, pro své jméno mě zachraň, * svou mocí zjednej mi právo!

Bože, vyslyš modlitbu moji, * popřej sluchu mým slovům!

neboť povstali proti mně zpupní, † vzpurní mi o život ukládají, * na Boha neberou ohled.

a ejhle, Bůh je mým pomocníkem, * Pán mi zachoval život.

radostně vzdám ti oběť a chválu * pro tvé jméno tak dobré.

Vždyť Pán mě vyprostil z každé mé tísně, * k odpůrcům pohlí-žím svrchu.


102 saBBato sancto

A.8

I n pace factus est lo-cus e-ius: et in Si- on habi-tá-ti-o e-ius. VIIa

A.8 V sálemu stojí jeho stan, || příbytek jeho na sióně. (Ps 75,3)Psalmus 39

IExspéctans exspectávi dóminum, * et inténdit mihi.

Et exaudívit preces meas: * et edúxit me de lacu misériæ, et de luto fæcis.

Et státuit super petram pedes meos: * et diréxit gressus meos.

Et immísit in os meum cánticum novum, * carmen deo nostro.

Vidébunt multi, et timébunt: * et sperábunt in dómino.

Beátus vir, cuius est nomen dómini spes ~eius: * et non respéxit in vanitátes et insánias falsas.

multa fecísti tu, dómine, deus meus, mirabília tua: * et cogitatióni bus tuis non est qui símilis sit tibi.

annuntiávi et locútus sum: * multiplicáti sunt super númerum.

sacrifícium et oblatiónem noluísti: * aures autem perfecísti mihi.

Doufal jsem, doufal v Pána, i sklonil se ke mně * a vyslyšel moje volání.

Z jámy zkázy mě vytáhl, z bahna a kalu, † mé nohy na skálu postavil, * mým krokům opět jistotu dal.

do úst mi vložil zpěv nový, chvalozpěv Bohu. † spatří to mnozí, pojme je bázeň, * v důvěře skloní se před Pánem.

Šťastný člověk, jenž v Pána naději vkládá, † jenž nedruží se ke zpupným * a k těm, kdo upadli v lež a blud.

mnohé divy jsi učinil, Pane, můj Bože, † i záměry, které s námi máš; * kdo by se tobě vyrovnal!

Kdybych měl o nich vyprávět, * víc je jich, než se spočítat dá.

V žertvách a krvavých darech zálibu nemáš, † smírné a zápalné oběti nechceš, * avšak mně jsi otevřel sluch.

Řekl jsem tedy: „Hle, zde přicházím nyní! * Ve svitku pro mne je příkaz psán.

Horæ tEnEBræ 103

Blaží mě, Bože můj, konat podle tvé vůle, * tvůj zákon v hloubi srdce mám.“Neříká se sláva otci, opakuje se antifona.

Holocáustum et pro peccáto non postulásti: * tunc dixi: ecce, vénio.

in cápite libri scriptum est de me ut fácerem voluntátem tuam: * deus meus, vólui, et legem tuam in médio cordis mei.Omittendo gloria repetitur antiphona.

A.9

F actus sum sicut homo sine adiutó-ri-o, inter mórtu-os liber. IV A

A.9 Jsem jako člověk bez pomoci, || propuštěn mezi mrtvé. (Ps 87,6)II

Annuntiávi iustítiam tuam in ecclésia magna, * ecce, lábia mea non prohibébo: dómine, tu scisti.

iustítiam tuam non abscóndi in corde meo: * veritátem tuam et salutáre tuum dixi.

non abscóndi misericórdiam tuam et veritátem tuam * a concílio multo.

tu autem, dómine, ne longe fácias miseratiónes tuas a me: * misericórdia tua et véritas tua semper suscepérunt me.

Quóniam circumdedérunt me mala, quorum non est númerus: * comprehendérunt me iniquitátes meæ, et non pótui ut vidérem.

Tvou spravedlnost jsem zvěstoval před velkou obcí, * ústa jsem nezamkl, Pane, ty víš.

tvou spravedlnost nenechám pro sebe v skrytu, * tvou věrnost a pomoc rozhlásím.

ani tvou čestnost a laskavost * před velkou obcí nesmlčím.

neodpírej mi, Pane, své slitování, * tvá milost a věrnost buď se mnou vždy!

neboť mě skličují vůkol nesčetné strasti, † mé hříchy na mne dopadly, * že ani vzhlédnout si netroufám.

mám jich víc, nežli na hlavě vlasů, * ztratil jsem veškerou odvahu.

104 saBBato sancto

multiplicátæ sunt super capíllos cápitis mei: * et cor meum de-relíquit me.

compláceat tibi, dómine, ut éruas me: * dómine, ad adiuvándum me réspice.

confundántur et revereántur simul, qui quærunt ánimam meam, * ut áuferant eam.

convertántur retrórsum, et reve-reántur, * qui volunt mihi mala.

Ferant conféstim confusiónem suam, * qui dicunt mihi: Euge, euge.

Exsúltent et læténtur super te omnes quæréntes te: * et dicant semper: magnificétur dóminus: qui díligunt salutáre tuum.

Ego autem mendícus sum, et pauper: * dóminus sollícitus est mei.

adiútor meus, et protéctor meus tu es: * deus meus, ne tardáveris.Omittitur gloria Patri.

Kéž se ti, Pane, zlíbí mě vysvobodit! * Pospěš mi, Pane, na pomoc!

ať hanba s potupou padnou konečně na ty, * kdo se mě snaží zahubit,

ať se stydí a zalezou všichni, * kdo se z mých pohrom radují!

Jen ať se stáhnou se zahanbením ti všichni, * kdo o mně říkali: „Dobře mu tak.“

Zato ať jásají, ať se radují v tobě * všichni, kdo tebe hledají!

ať mohou říkat: „Velký je Pán“, * kdo k tobě volají o pomoc!

Já jsem jen ubohý nuzák; přijď ke mně, Pane! † ty jsi má pomoc, můj zachránce, * neotálej už, bože můj!Neříká se sláva otci.

A.9

F actus sum sicut homo sine adiutó-ri-o, inter mórtu-os liber. IV AA.9 Jsem jako člověk bez pomoci, || propuštěn mezi mrtvé.

Horæ tEnEBræ 105

V. V sálemu stojí jeho stan. (Ps 75,3)R. Příbytek jeho na sióně.



Responsorium VII (Is 57,1; Ps 75,3)

IV

E

tá- ti-o e- ius. * Et e-rit.

c- ce quómodo mó-ri-tur ius-tus, et ne-mo pérci-pit cor-de:

qui-tá- tis sub lá- tus est ius-tus, * et e-rit in pace memó-ri-

a e- ius. v-In pace factus est locus e- ius: et in Si-on habi-

et vi-ri iusti tollún-tur, et nemo con-sí- de- rat: a fá-ci-e ini-

R. Hle, jak hyne spravedlivý || a nikoho to neznepokojuje, | koseni jsou zbožní a nikdo o to nedbá. | Kvůli zvrácenosti byl spravedlivý skosen. * Jeho památka dosáhne pokoje.

V. V sálemu stojí jeho stan, | příbytek jeho na sióně. * Jeho.

Versiculus

v-In pace factus est locus e-ius. rEt in Si-on habi-tá-ti-o e-ius.

106 saBBato sancto

Responsorium VIII (Ps 87,5.7)

sum sicut ho-mo sine ad-iutó- ri- o, inter mór-tu-os

liber. vPosu-érunt me in lacu infe-ri- ó- ri: in tenebró-

sis, et in umbra mortis. * Factus sum.

IV

Æ stimátus sum cum descendéntibus in lacum: * factus

R. už mě počítají || mezi mrtvé. * Jsem jako vyřízený člověk, | propuštěn mezi mrtvé.

V. uvrhls mě do hluboké jámy, | do propasti, do nejhlubších temnot. * Jsem jako.

Po 9. čtení ihned následuje modlitba proroka Jeremiáše. Oratio Iremiæ prophetæ (Lam 5,1-22)

OR ecordáre, Dómine, quid accíde-rit no-bis: in-tu-ére, et réspi-

ce oppró-bri-um nostrum. Herédi-tas nostra versa est ad a-li-

é-nos: domus nostræ ad extráne-os. Pupíl-li facti sumus absque pat-

re, ma-tres nostræ qua-si vídu-æ. Aquam nostram pecú-

ni-a bí-bimus: ligna nostra pré-ti-o compa-rávimus. Cerví-cibus nos-

tris minabámur, las- sis non da- bátur réqui-es. Æ gýpto dé-

dimus manum, et Assý-riis, ut saturarémur pane. Patres nostri

peccavérunt, et non sunt: et nos iniqui-tá-tes e-ó- rum por-távimus.

Servi dominá-ti sunt nostri: non fu-it qui redímeret de ma-

nu e- órum. In animábus nostris afferebámus panem no-bis, a fá-

ci-e gládi- i in de- sérto. Pellis nostra, qua-si clíbanus exús-

ta est, a fá-ci-e tempestá-tum fámis. Mu-lí-eres in Si-on humi-li-a-

vé-runt, et vírgines in ci-vi-tá- tibus Iuda. Príncipes manu

suspénsi sunt: fá-ci-es senum non eru-bu- érunt. Ado-lescéntibus im-

pudí-ce abú-si sunt: et pú-e-ri in ligno- corru- érunt. Senes

de-fecérunt de por-tis: iúvenes de cho-ro psal-lénti-um. De-fé-cit gáu-

di-um cordis nostri: ver-sus est in luctum chorus noster.

Cé-cidit coróna cápi-tis nostri: væ nobis, qui- a peccávimus. Proptére-

a mæ stum factum est cor nostrum, í- de-o contenebrá-ti sunt ó- cu-

li nostri: Propter montem Si-on qui-a dispé-riit, vulpes am-

bu-lavé-runt in e-o. Tu autem, Dómine, in æ térnum permané-bis,

só- li-um tu-um in genera-ti-ónem et genera-ti- ónem.

Quare in perpétu-um obli-viscé-ris nostri? dere-línques nos in longi-

rá- ti-o Ieremí- æ Pro-phé-tæ.

tú-dinem di- érum? Convérte nos, Dómine, ad te, et convertémur:

ín-nova di-es nostros, sicut a prin-cí-pi-o. Sed pro-iíci-ens

repu-lí-sti nos, i-rátus es contra nos veheménter. Ierúsa-lem,

Ierúsa- lem, con-vértere ad Dóminum De-um tu-um.

Horæ tEnEBræ 107





























108 saBBato sancto





























Horæ tEnEBræ 109





























modlitba proroka Jeremiášerozpomeň se, Hospodine, na to, co nás potkalo,

pohleď a považ naši potupu! naše dědictví připadlo cizincům,

naše domy neznámým lidem.sirotky jsme, bez otce;

naše matky jsou jako vdovy. Vlastní vodu pijeme za peníze,

za své dříví musíme platit. máme jařmo na krku, pronásledují nás,

už nemůžeme dál a není nim dopřáno oddechu. Podáváme ruku Egyptu,

ašuru, abychom se nasytili chlebem. naši otcové zhřešili, už nejsou;

a na nás je nést jejich provinění.

110 saBBato sancto

otroci nad námi vládnou, nikdo nás nevysvobodí z jejich ruky.

s nasazením života si přinášíme chléb, čelíce meči v poušti.

naše kůže žhne jako pec kvůli palčivému hladu.

na siónu znásilňovali ženy, v judských městech panny.

Jejich rukou byla oběšena knížata: tváři starců se neprokazovala úcta.

Jinoši nosili mlýnský kámen, chlapci klopýtali pod dřívím.

starci odešli od brány; mladíci přestali hrát.

Ze srdce se nim vytratila radost, náš tanec se změnil v truchlení.

Věnec nám spadl z hlavy. Běda nám, neboť jsme zhřešili!

to proto naše srdce stůně, proto se nám zatemňují oči:

protože siónská hora je zpustošená, potulují se tam šakalové!

ale ty, Hospodine, zůstáváš navždy; tvůj trůn trvá od věků do věků!

Proč bys na nás měl navěky zapomenout, opustit nás až do konce dnů?

dej, ať se k tobě vrátíme, Hospodine, a my se vrátíme. obnov naše dny jako kdysi,

pokud jsi nás nadobro neodvrhl, bez míry se na nás nerozhněval.

Jeruzaléme, Jeruzaléme, obrať se k Pánu, Bohu svému.

Horæ tEnEBræ 111

Na Jeremiášovu modlitbu naváže responsorium.

Responsorium IX (Venantius Fortunatus)II

A

vLu-stris sex qui iam peráctis tempus implens córpo-ris, se vo-lénte,

natus ad hoc, passi- óni dédi- tus, Agnus in cruce le-vátur, immo-

lán-dus stí- pite. * Damna. rAgnus.

mun-di: nam de pa-réntis pro-toplá- sti fraude Factor condo-

lens, quando pomi noxi-á- lis morsu in mor-tem córru- it,

gnus De-i Chris- tus immo-lá- tus- est pro sa-lú- te

ipse lignum tunc notá- vit, * damna lig-ni ut sólve- ret.

R. Beránek || Boží Kristus byl obětován pro spásu světa. | neboť sám tvůrce se slitoval nad praotcem podvedeným, | který jedním soustem jablka svůj rod smrti zaprodal. | ten strom kříže určen byl, * aby kletbu stromu sňal.

V. Když naplnil věk šesti pětiletí, jde z vlastní vůle trpět, | neboť proto se narodil. | Beránek je povýšen na kříž, obětován na kmeni, * aby kletbu.

R. Beránek.

112 saBBato sancto

ad Laudes maTuTinasA.1

P langent e-um qua-si unigéni-tum: qui-a ínnocens Dóminus

occí-sus est. Ps. IV AA.1 Budou nad ním naříkat, †|| jako se naříká nad jediným synem, |

neboť nevinný Pán byl zabit. (cf. Zach 12,10)Psalmus 63

Exáudi, deus, oratiónem meam cum déprecor: * a timóre inimíci éripe ánimam meam.

Protexísti me a convéntu ma-lignántium: * a multitúdine operántium iniquitátem.

Quia exacuérunt ut gládium lin-guas suas: * intendérunt arcum rem amáram, ut sagíttent in occúltis im-maculátum.

súbito sagittábunt eum, et non timébunt: * firmavérunt sibi ser-mónem nequam.

narravérunt ut abscónderent lá queos: * dixérunt: Quis vidébit eos?

scrutáti sunt iniquitátes: * defecérunt scrutántes scrutínio.

accédet homo ad cor altum: * et exaltábitur deus.

sagíttæ parvulórum factæ sunt plagæ eórum: * et infirmátæ sunt contra eos linguæ eórum.

Uslyš, Bože, moje naříkání, * před hrůzami nepřátel mě zachraň!

dej mi úkryt před ničemnou smečkou, * dorážením těch, kdo pášou křivdy!

Jazyky si brousí jako meče, * zlými slovy střílejí jak šípy,

ze zálohy stihnou nevinného, * zasáhnou ho náhle, neviděni.

odhodlaně kují zhoubné plány, † kopou jámy, tajně kladou léčky, * říkají si: „Kdo nás může vidět,

kdo prohlédne utajený záměr?“ † Prohlédne ho ten, jenž vidí na dno, * do hlubiny člově-kova srdce.

Bůh je věru stihne svými šípy, * rány zasáhnou je znenadání.

dá jim padnout za ten jejich jazyk, * každý nad nimi jen kývne hlavou.

Horæ tEnEBræ 113

Všichni lidé zachvějí se bázní, † budou mluvit o zásahu Páně, * neboť rozpoznají jeho dílo.

spravedlivý raduje se z Pána, † utíká se k němu, jím se chlubí * každý, kdo je upřímného srdce.


conturbáti sunt omnes qui vidébant eos: * et tímuit omnis homo.

Et annuntiavérunt ópera dei, * et facta eius intellexérunt.

Lætábitur iustus in dómino, et sperábit in eo, * et laudabúntur omnes recti corde.Omittendo gloria repetitur antiphona.

A.2

A porta ínfe-ri éru-e, Dómine, ánimam me-am. II

A.2 od bran podsvětí || vysvoboď, Pane, mou duši. (cf. Ps 85,13) Canticum Ezechiæ regis (Is 38,10-14.17-20)Ego dixi: in dimídio diérum meórum * vadam ad portas ínferi.

Quæsívi resíduum annórum meórum. * dixi: non vidébo dóminum deum in terra vi-véntium.

non aspíciam hóminem ultra, * et habitatórem quiétis.

generátio mea abláta est, et convolúta est a me, * quasi tabernáculum pastórum.

Præcísa est velut a texénte, vita mea: dum adhuc ordírer, succídit me: * de mane usque ad vésperam fínies me.

sperábam usque ad mane, * quasi leo sic contrívit ómnia ossa mea:

Řekl jsem si: „uprostřed života * mám sestoupit k branám podsvětí!“

Bylo mi líto zbytku mých let, * a tak jsem si řekl:

„už neuvidím Pána Boha v zemi živých, * ani člověka mezi pozem-šťany.“

rozpadá se mi má schránka a život mně mizí * jako stan kočovníků:

můj život je jako když tkadlec svinuje plátno, † je jako tkanina od stavu odřezaná; * ještě než večer vystřídá ráno, konec mě čeká.

už od rána o pomoc volám, † je mi, jako by lev mi drtil kosti, * ještě než večer vystřídá ráno, konec mě čeká.

114 saBBato sancto

de mane usque ad vésperam fí nies me: * sicut pullus hirúndinis sic clamábo, meditábor ut colúmba:

attenuáti sunt óculi mei, * suspiciéntes in excélsum.

dómine, vim pátior, respónde pro me. * Quid dicam, aut quid respondébit mihi, cum ipse fécerit?

recogitábo tibi omnes annos meos * in amaritúdine ánimæ meæ.

tu autem eruísti ánimam meam ut non períret: * proiecísti post tergum tuum ómnia peccáta mea.

Quia non inférnus confitébitur tibi, neque mors laudábit te: * non exspectábunt qui descéndunt in lacum, veritátem tuam.

Vivens vivens ipse confitébitur tibi, sicut et ego hódie: * pater fíliis notam fáciet veritátem tuam.

domine salvum me fac * et psalmos nostros cantábimus cunctis diébus vitae nostrae in domo dómini.


Jako když holátko ve strachu pípá, † jako když holub mláďata volá, * tak je můj nářek;

zemdlený zrak upírám k nebi, * mně úzko je, pomoz mi, Pane!

a ty jsi můj život vytrhl z jisté zkázy, * všechny mé hříchy jsi jako za záda hodil.

Vždyť mrtví a smrt tě nemohou chválit * a kdo jde do hrobu, nedoufá ve tvou věrnost.

Jenom ten, kdo žije, tě chválí, jako já dnes, * o tvé věrnosti otec vypráví synům.

Zachovej mě, Pane, a po celý život * zpívat ti budem své žalmy v tvém domě.


A.2

A porta ínfe-ri éru-e, Dómine, ánimam me-am. IIA.2 od bran podsvětí || vysvoboď, Pane, mou duši.

Horæ tEnEBræ 115

A.3

O vos omnes, qui transí-tis per vi-am, atténdi-te, et vidé-te,

VIIIc

si est do-lor si-cut do-lor me-us.

A.3 Vy všichni, kdo jdete kolem, †|| pohleďte a vizte, | jeli jaká bolest jako bolest má. (Lam 1,12)

Psalmus 150Laudáte dóminum in sanctis eius: * laudáte eum in firmaménto virtútis eius.

Laudáte eum in virtútibus eius: * laudáte eum secúndum multitúdinem magnitúdinis eius.

Laudáte eum in sono tubæ: * laudáte eum in psaltério, et cíthara.

Laudáte eum in týmpano, et choro: * laudáte eum in chordis, et órgano.

Laudáte eum in cýmbalis benesonántibus: laudáte eum in cýmbalis iubilatiónis: * omnis spíritus laudet dóminum.Omittendo gloria repetitur antiphona.

Velebte Pána v jeho svatyni, * chvalte na jeho mocné klenbě nebes!

chvalte ho za divy, jež učinil, * chvalte ho pro velikost svrcho-vanou!

chvalte ho zvučným hlaholením trub, * chvalte ho v doprovodu harf a citer!

chvalte ho bubínky a vířením, * chvalte ho strunnou hrou a píš-ťalami!

chvalte ho zvonivými cimbály, † chvalte ho cimbály, jež zvučně chřestí! * Vše, co má dech, ať Pána velebí!Neříká se sláva otci, opakuje se anitfona.


116 saBBato sancto

Ad Ben.

M u-li-é-res sedéntes ad monuméntum lamenta-bántur

�entes Dóminum. Cant. IdA. Ženy seděly u hrobu a naříkaly, || oplakávajíce Pána. (cf. Mt 27,61) Canticum Zachariæ (Lc 1,68-79)Benedíctus dóminus, deus israel, * quia visitávit et fecit redemptiónem plebis suæ










A vzbudil nám mocného spasitele * z rodu davida, svého služebníka,









Horæ tEnEBræ 117

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, * kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,







PrecesBěhem přímluv všichni bratři stojí čelem ke svatostánku či kříži.

Kantor a succentor se postaví před oltářní stupně, další dva bratři doprostřed chóru, ostatní zůstanou na svých místech.






Chorus:







Chorus:

Chorus:

Chorus:




Chorus:








Chorus:

118 saBBato sancto






Chorus:







Chorus:

Chorus:

Chorus:




Chorus:








Chorus:

Horæ tEnEBræ 119






K. Kyrie, eleison. ch. Kyrie, eleison.K. Kyrie, eleison. s. Pane, smiluj se.ch. Kristus Pán se stal poslušným až k smrti.K. ty, který jsi přišel, abys za nás trpěl. ch. Kriste, eleison.K. ty, který jsi rozepjal ruce na kříži

a přitáhl k sobě všechny věky. ch. Kriste, eleison.K. ty který jsi prorocky pravil:

Budu tvou smrtí, ó smrti. ch. Kriste, eleison. s. Pane, smiluj se.ch. Kristus Pán se stal poslušným až k smrti.K. Kyrie, eleison. ch. Kyrie, eleison.K. Kyrie, eleison. s. Pane, smiluj se.ch. Kristus Pán se stal poslušným až k smrti.K. a to k smrti na kříži.





triduo antE PascHa 121

LecTionarium ad horas Tenebras

inTroducTioPro 4.–9. čtení temných hodinek jsou na výběr čtyři řady čtení. Protože se však některé texty vyskytují ve více řadách, je třeba zvolit jednu řadu čtení pro celé triduum.

Tyto čtyři řady jsou převzaté z následujících pramenů:A. Officium Hebdomadæ Sanctæ iuxta ritum O.P., ed. Fernández, 1965B. Breviarium Romanum, ed. 1960C. Liturgie hodin, vydání pro potřebu dominikánského řádu, II. díl, 2002D. Bouchet OP, Jean-René, Lectionnaire pour les dimanches et les fêtes, Cerf,

Paris, 1994

Řady A a D nabízejí čistě patristická čtení, v řadách B a C je jeden nokturn no-vozákonní a jeden patristický. Ve všech případech je v každém nokturnu jedno dlouhé čtení, rozdělené na tři části.

V případě řad A a B byl pracovní překlad pořízen z latiny, v případě řady D z francouzštiny, s přihlédnutím k užívanému liturgickému překladu Písma sva-tého v případě biblických citací či parafrází. U řady C byla dlouhá čtení rozdě-lena na tři části.

122 LEctionarium – sEriEs a

Řada apodle dominikánské liturgie

ZeLený čTVrTek

4. čtení (Sermo 7 de Passione)Kázání svatého Lva, papeženejmilejší, když začínáme pojednávat o utrpení Páně, chápeme, že božím úradkem bylo ustanoveno, aby svatokrádežní vůdcové židů a bezbožní kněží, kteří ve své zuřivosti proti Kristu již předtím často hledali příležitost, se nechopili možnosti uskutečnit sůj záměr nikdy jindy, než při velikonoční slavnosti. Bylo totiž třeba, aby se zjevně naplnilo to, co bylo již dlouho předtím přislíbeno a jednou obětí se naplnila mnohost různých obětí.1 aby tedy stíny ustoupily tělu a obrazy nahradila přítomnost pravdy, starodávný obřad je nahrazen novou svátostí. oběť přechází v hostii a a krví je odstraněna krev. a slavnost předepsaná Zákonem je naplněna, jsouc přeměněna. ¶1Srov. Žid 10,11-12.

5. čtenína začátku velikonoční slavnosti se totiž společně smlouvají k zločinu ti, kteří měli zdobit chrám, čistit nádoby a zajišťovat oběti, aby jednak nepochopili nová mystéria, jednak znesvětili ta stará. Když zajišťovali, aby ve svatý den nenastaly nepokoje, nešlo jim o slavnost, nýbrž o zločin. nebáli se, aby lid nezhřešil, ale aby Kristus neunikl. Ježíš přitom, jistý si svým úradkem, završoval starou smlouvu, a zakládal novou Paschu. a když se v Kaifášově atriu řešilo, jak by měl být Kristus zabit, on ustanovil svátost svého těla a své krve a učil, jaká oběť by se měla Bohu předložit, když totiž ani zrádce nevyhnal, aby ukázal, že není vyveden z míry žádným bezprávím. ¶


6. čteníostatně když řekl: „Jeden z vás mě zradí“ 1, ukázal, že je mu známo smýšlení jeho zrádce. neuvedl bezbožníka do rozpaků hrubou či otevřenou výtkou, ale přiblížil se mu jemným a tichým napomenutím, aby lítost snáze napravila toho, na koho nezapůsobilo žádné odvržení. Proč jsi, nešťastný Jidáši, nevyužil takové laskavosti? Hle, Pán šetří tvoji opovážlivost, Kristus na tebe neukazuje nikomu než tobě samému, tvé jméno ani tvá osoba není odhalena, pouze hlubiny tvého srdce jsou dotčeny slovem pravdy a milosrdenství. není ti odmítnuta ani čest apoštolského úřadu ani podíl na svátostech. shovívavost zve, spása tluče: vzpamatuj se, odlož zášť a nabuď smyslů. Život tě volá znovu k životu.1Mt 26,21. ¶

7. čtení (Hom. 1 de proditione Iudæ)Kázání svatého Jana Zlatoústého Vyšel ven,1 praví Písmo. nebyl pozván od starších lidu, ale vyšel sám od sebe. Jeden z dvanácti. Bylo ještě sedmdesát dalších učedníků, ale těm nebyly svěřeny vnitřní záležitosti. toto byla královská družina. Z tohoto sboru Jidáš vystoupil. Jidáš iškariotský. Proč mi říkáš jeho původ? Kéž by jen i jeho samého bylo dovoleno neznat. a řekl jim: „Co mi dáte, když vám ho zradím?“ 2 Ó krutosti. Řekni, jaká je příčina zrady? snad že ti dal moc nad démony, že tě uschopnil pomáhat nemocným, že ses naučil křísit mrtvé?3 Ó slovo nezměrné pýchy. Vydáváš toho, který všechno zachovává, který poroučí démonům, jehož poslouchá moře, kterému jsou podřízeny veškeré mocnosti. ¶1Mt 26,14. 2Mt 26,15. 3Mt 10,1.

8. čteníKdyž Jidáš jednal o vydání Ježíše, učedníci říkají: „Kde chceš abychom ti připravili velikonočního beránka?“ 1 Hleď na učedníky, hleď na učedníka. tito mají starosti s přípravou, tento vystupuje jako kupec s Pánovou krví. onu židovskou Paschu zajisté připravovali učedníci. tuto však, jež náleží nám, ustanovil sám Kristus. a řekl: „Toto je mé tělo, které se za vás vydává. Toto je má krev, která se prolévá za mnohé.“ 2 Ó Kristovo


milosrdenství. Ó Jidášova pomatenosti. on o něm smlouval, aby jej prodal. Krev, kterou prodal, mu Kristus nabízel, aby dosáhl odpuštění hříchů, kdyby nechtěl být bezbožným. neboť si zasloužil sdílení oběti a Kristus mu umyl nohy, aby neměl omluvu pro svoji zlobu.1Mt 26,17. 2Srov. Mk 14,24; Lk 22,19.

9. čteníJiž ale přistupme k hostině budící bázeň a chvění, s povinnou úctou, s odpovídající bdělostí. Příhodný čas k tomu zve.1 ať se zde nenajde žádný Jidáš, žádný nenávistný ať nepřistupuje. ani zákeřnosti ať nikdo neukrývá v mysli. Žádný falešník ať nepřistupuje, žádný pokrytec. ať je čistá mysl, ať je čisté smýšlení, neboť i oběť je čistá.2 náš Pán totiž, když měl odnést přijaté tělo z našich očí a vnést je mezi hvězdy, zasvětil v tomto dni svátost svého těla a své krve, aby ona věčná oběť žila v památce a vždycky byla přítomná v milosti.3 Když tedy přistupuješ k úctyhodnému oltáři, měj ve víře ohled na posvátné tělo a krev svého Boha, obdivuj je v úctě a v mysli se ho dotýkej, rukou srdce je uchop a vnitřní chutí přijmi. ¶12 Kor 6,2. 2Srov. 1 Kor 11,28-29 3Srov. 1 Kor 11,23-26.

VeLký PÁTek

4. čtení (Sermo 8 de Passione)Kázání svatého Lva, papežeKdyž Pán slovy své modlitby prohlásil, že je v něm nejvýš pravdivě a plně přítomna jak lidská, tak Boží přirozenost, ukázal, v čem mělo původ to, že nechtěl trpět, a v čem to, že chtěl. Zahnav úzkost slabosti a posilniv velkodušnost ctnosti, navrátil se k rozhodnutí svého věčného záměru. Ďáblovi, jenž běsnil prostřednictvím židovských představených, se postavil v podobě služebníka nedotčeného hříchem, aby se o záležitost všech jednalo skrze toho, v němž jediném byla lidská přirozenost bez viny. synové temnot se tedy vrhli proti světlu, a ačkoli užili loučí a lamp, neunikli noci své nevěry. Zajímají toho, který chce být zadržen, vlečou toho, jenž chce být vlečen, čemuž kdyby se chtěl


bránit, bezbožné ruce by nic nezmohly.1 ale vykoupení světa by bylo narušeno a nedotčen by nebyl nikoho spasil ten, který měl zemřít pro spásu všech. ¶1Srov. Mt 26,53.

5. čtenítedy k annášovi, tchánovi Kaifášově, a posléze ke Kaifášovi je přiveden, a po šílených řečech pomlouvačů je přiveden k výslechu před Pilátem. Jeho žalobci, zanedbajíce Božího práva, předstírali oddanost římským zákonům a žádali spíše vykonavatele zuřivosti než rozhodčího v soudní záležitosti. Představili totiž Ježíše spoutaného tvrdými uzly, fackami a ranami hojně zbitého, poplivaného, křikem již předem odsouzeného, aby Pilát neměl odvahu osvobodit toho, jehož záhubu si všichni přáli. ostatně když jej soudce prohlašuje nevinným, sám nás poučuje, že ani v žalovaném nenalezl vinu,1 ani ve svém rozsudku nezachoval stálost. Když jej však chtěl osvobodit, začali křičet: „Když ho propustíš, nejsi přítel císařův. Každý, kdo se dělá králem, staví se proti císaři.“ 2 nerozvážně ses, Piláte, zalekl. Jméno králů by bylo hrozivé, jen kdyby bylo odkryto shánění zbraní, shromažďování bohatství, vojenské oddíly. ¶1Srov. Jan 19,6. 2Jan 19,12.

6. čteníProč necháváš obviňovat, ó Piláte, z touhy po moci toho, který vynikal zvláštní naukou o pokoře? neprotiřečil římským zákonům, podstoupil sčítání lidu, zaplatil didrachmu. nebránil daním, ustanovil, že to co je císaře, se má dát císaři,1 zvolil si chudobu, doporučoval poslušnost, hlásal mírnost. toto neznamená bojovat proti císaři, nýbrž mu pomáhat. nicméně, aby se výtky židů nejevily naprosto prázdné, zkoumej podrobněji, prokurátore, co je známo o dílech Pána Ježíše, co je potvrzeno o jeho moci. slepým dal zrak, hluchým sluch, chromým chůzi, němým řeč.2 Horečky odstraňoval, z bolestí osvobozoval, démony vyháněl, mrtvé oživoval. ať tedy židé vytýkají tuto moc, vyslovíce ústy to co drží v srdci. Proč pomlouvají pozemská díla ti, kdo pronásledují nebeská? ¶1Lk 20,25. 2Lk 7,22.


7. čtení (Sermo 8 de Passione)Kázání svatého Lva, papežeZločin židů překračuje zajisté Pilátovo provinění, těch, kteří jej, poděšeného jménem císaře, přiměli k vykonání svého zlého záměru. ale ani Pilát neunikl vině, protože upustil od vlastního soudu a podílel se na cizím zločinu. dovolil Ježíše zneuctít výsměchem a týrat urážkami; zbičovaného, korunovaného trním a oděného do posměšného pláště jej vystavil pohledu pronásledovatelů. Pilát se domníval, že obměkčí ducha jeho nepřátel, aby nepokládali za nutné dále pronásledovat toho, kterého viděli tolika způsoby poníženého; že jejich nenávist bude nasycena.1 ale když se vznítil hněv křičícího davu, obdrželi ke svému zavržení to, co zatvrzele vyžadovali.2 a tak byl Pán vydán vůli zuřících, výsměchu královské hodnosti, odsouzený nést své utrpení, aby se naplnilo slovo: „Jeho vláda je na jeho rameni.“ 3 s nádherným leskem nesl trofej svého triumfu a přinesl všem královstvím spasitelné a klanění hodné znamení. ¶1Srov. Jan 19,5. 2Srov. Jan 19,16. 3Iz 9,6 (Vulg.).

8. čteníV davech jdoucích s Ježíšem se našel jistý Šimon Kyrénský,1 na nějž bylo přeneseno dřevo utrpení, aby se tak předznamenala víra národů, jimž Kristův kříž neměl být zahanbením, nýbrž slávou. nebyl však ukřižován v chrámě ani uvnitř hradeb města, nýbrž mimo tábor,2 aby když končila mystéria starých obětí, nová oběť byla ustanovena na novém oltáři a Kristův kříž nebyl oltářem chrámu, nýbrž světa. Když je tedy Kristus skrze kříž vyvýšen, nechť se pohledu mysli neukazuje jen onen zjev, který byl v očích bezbožných, jimž bylo skrze mojžíše řečeno: A tvůj život bude viset před tvýma očima, a budeš se děsit ve dne v noci a nebudeš si jist životem,3 nýbrž náš rozum ať přijímá čistým srdcem slávu kříže, zářící na nebi i na zemi, a ať vidí to co řekl Pán: „Nyní nastává soud nad světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.“ 4 ¶1Mt 27,32. 2Srov. Žid 13,12. 3Dt 28,66 (Vulg.). 4Jan 12,31-23.


9. čteníobdivuhodná je moc Kristova kříže, nevýslovná je sláva jeho utrpení! V kříži je místo Kristova soudu, odsouzení světa i moc ukřižovaného. Přitáhl jsi, Pane, všechno k sobě, když celý svět pochopil smysl tvého vyznání hodného majestátu. Přitáhl jsi, Pane, všechno k sobě, když všechny živly pronesly jediný rozsudek k prokletí židovské zvrhlosti: když při zatmění nebeských světel země začala třást, veškeré tvorstvo odmítlo sloužit bezbožným.1 Přitáhl jsi, Pane, všechno k sobě: když se při roztržení chrámové opony přítomnost tvé svatosti odstoupila od nehodných velekněží, aby se obraz obrátil v pravdu, proroctví v naplnění, Zákon v Evangelium. Přitáhl jsi, Pane, všechno k sobě; to, co se v jediném židovském chrámě konalo v nejasných náznacích, měl všude slavit zbožný lid všech národů v nezastřené plnosti svátosti. ¶1Srov. Mt 27,45.51-53

bíLÁ soboTa

4. čtení (In psalmum 63, ad 7. versum)Z traktátu svatého biskupa augustina o žalmech Prohlédne ho ten, jenž vidí na dno, do hlubiny člověkova srdce.1 Říkají si: „Kdo nás může vidět?“ 2 selhaly jejich utajené záměry. Člověk prohlédl tyto záměry a strpěl být zadržen jako člověk. nebyl by totiž zadržen, neli jako člověk, ani viděn, neli jako člověk, ani zbit, neli jako člověk, ani by nebyl ukřižován a nezemřel by, neli jako člověk. Člověk tedy přistoupil ke všem těm utrpením, která by proti němu neměla žádnou moc, kdyby nebyl člověkem. ale kdyby on nebyl člověkem, člověk by nebyl osvobozen. Prohlédl utajené hlubiny člověkova srdce, navenek jako pouhý člověk, uvnitř sloužil Bohu. ukryl způsob bytí Boha, v němž je roven otci a vzal na sebe způsob bytí služebníka, v němž je menší než otec.3 ¶1Žl 63,7. 2Žl 63,6. 3Srov. Flp 2,6-8.


5. čteníutajené záměry vedly starší lidu až k tomu, aby postavili stráže ke hrobu, i když už Pán byl mrtev a pohřben. Řekli totiž Pilátovi: „Ten pod-vodník...“ tímto jménem byl nazýván Pán Ježíš Kristus, k útěše svých služebníků, až budou i oni nazýváni podvodníky. Řekli tedy Pilátovi: „Ten podvodník ještě zaživa prohlásil: ‚po třech dnech vstanu z mrtvých.‘ Dej tedy rozkaz zajistit hrob až do třetího dne. Jinak by mohli jeho učed-níci přijít, ukradnout ho a říci lidu: ‚Vstal z mrtvých.‘ Pak by ten poslední podvod byl ještě horší než první.“ Pilát jim odpověděl: „Tady máte stráž. Jděte a zajistěte hrob, jak uznáte za dobré.“ Oni šli a zajistili hrob tím, že zapečetili kámen a postavili stráž.1 ¶1Mt 27,63-66.

6. čteníPostavili stráž ke hrobu. otřásla se země, Pán vstal. Kolem hrobu se udály takové zázraky, že i vojáci, kteří přišli jako strážní, by se stali svědky, kdyby jen chtěli pravdivě zvěstovat. avšak ona hamižnost, která uchvátila Kristova učedníka, uchvátila i strážce hrobu. dáme vám peníze, a řekněte, že když jste spali, přišli jeho učedníci a odnesli ho.1

Vskutku selhaly utajené záměry. co jsi to řekla, ó nešťastná chytrosti? což jsi zcela neopustila světlo Božího úradku a neponořila se do hlubin lstivosti, že říkáš: „Říkejte: ‚V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, zatímco my jsme spali.‘“ 2 Přivoláváš spící svědky? Vskutku ty sama jsi usnula, jestliže jsi selhala při zkoumání takové věci. ¶1Srov. Mt 28,12-13. 2Mt 28,13.

7. čtení (Sermo 9 de Passione)Kázání svatého Lva, papeženejmilejší, když byl završen spasitelův triumf, a dovršena veškerá zaslíbení, která zvěstoval starý zákon, kéž skučí tělesný žid, ale ať se raduje duchovní křesťan. a slavnost, která se oněm obrátila v noc, ať se nám třpytí světlem. neboť tentýž Kristův kříž je slávou věřících a trestem nevěřících.1 ačkoli totiž vztek pronásledovatelů proti Pánu slávy nevykonal nic jiného, než příšernou krutost a tvrdá muka, přesto je těm,


kdo jsou tímto Pánovým utrpením vykoupeni, pravdivěji a spravedlivěji důvodem radosti než nářků. ¶1Srov. 1 Kor 1,18.

8. čtenístrach učedníků byl tehdy omluvitelný, a jejich zdrcenost není hříchem nevěry. Když se židé a jejich vůdci shromáždili ke zločinu, nejvyšší nadutost těch tučných býků a nestoudná divokost býčků zuřila, když se šílenství zuřivě řvoucích šelem před očima ovcí dožadovalo krve spravedlivého Pastýře, když konečně i on sám, který přišel, aby trpěl, kvůli společenství naší přirozenosti říkal: „Má duše je smutná až k smrti.“ 1 ¶1Mt 26,28.

9. čtenínyní však po přijetí slabosti je oslavena moc ctnosti. Velikonoční slavnost nemá být zatemněna žádným zármutkem věřících, a průběh událostí si máme připomínat beze smutku, když totiž Pán tak využil zloby, aby skrze zločinný úmysl byla naplněna vůle smilovávajícího se. Jestliže totiž při vyjití izraele z Egypta byla krev beránka ustanovením svobody, a posvátnou byla učiněna slavnost, která obětováním zvířete odvrátila hněv zhoubce,1 jak velká musí být radost v národech křesťanských, kvůli kterým všemohoucí otec neušetřil svého syna, ale vydal ho za nás za všechny,2 aby se zabitím Krista stala Pascha jedinou a pravou obětí,3 jíž nebyl vyveden jeden národ z nadvlády faraona, ale celý svět z ďáblova zajetí. ¶1Srov. Ex 12,13. 2Řím 8,32. 3Srov. Žid 10,12.

130 LEctionarium – sEriEs B

Řada bpodle římského breviáře

ZeLený čTVrTek

4. čtení (In Psalmum 54, ad 2. versum)Z traktátu svatého biskupa augustina o žalmechNakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, nestraň se mých úpěnlivých proseb, slyš mě pozorně a vyslyš mě.1 to jsou slova člověka stísněného, ustaraného, v soužení. trpící se mnoho modlí v touze být vysvobozen od zla. Je ale třeba vidět, v jakém zlu se nachází. a když to začne říkat, seznáváme, že jsme tam i my, abychom s ním sdíleli jeho utrpení a spojili se s ním v modlitbě. Zarmoucen jsem, praví, a rozrušen ve svém výcviku.2 Kde je zarmoucen? Kde rozrušen? Říká, že ve svém výcviku. Připomíná špatné lidi, kteří jej trápí a toto trápení od špatných lidí nazývá svým výcvikem. nemyslete si, že špatní jsou na světě zbytečně a že Bůh z nich neučiní nic dobrého. Každý špatný žije buď proto, aby byl napraven, nebo proto, aby byl skrze něj cvičen dobrý. ¶1Žl 54,2-3. 2Žl 54,3 (Vulg.).

5. čteníKéž by se tedy ti, kteří nás nyní cvičí, obrátili, a byli cvičeni spolu s námi! Přesto však, dokud jsou v takovém stavu, že nás cvičí, nemějme k nim nenávist. nevíme totiž, zda někdo z nich setrvá ve své špatnosti až do konce. Velmi často, když se domníváš nenávidět nepřítele, nenávidíš bratra a nevíš o tom. o ďáblovi a jeho andělech víme z Písma, že jsou určeni k věčnému ohni.1 Jen u nich není naděje na nápravu. Proti nim vedeme skrytý zápas, ke kterému nás vyzbrojuje apoštol slovy: Vede-me přece zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem, proti těm, kdo mají svou říši tmy v tomto světě.2 ne abys to snad chápal tak, že by jejich vláda znamenala, že démonům náleží řízení nebe a země. svět, kterému vládnou, je říší tmy, svět milovníků tohoto světa, svět bezbožných a nespravedlivých. Vládnou světu, o kterém říká evangelium: ale svět ho nepoznal.3 ¶1Mt 25,41. 2Ef 6,12. 3Jan 1,10.


6. čteníVe městě vidím nespravedlnost a sváry.1 Buď pozorný k slávě kříže samého. onen kříž, jejž dříve nepřátelé uráželi, je již upevněn v čele králů. Účinek prokázal moc: podřídil si svět nikoli železem, nýbrž dřevem. dřevo kříže se nepřátelům zdálo být hodné urážek; když stáli před tím dřevem, pokyvovali hlavou a říkali: „Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže.“ 2 Ježíš vztahoval ruce k lidu nevěřícímu a vzpurnému. Jeli totiž spravedlivý ten, kdo žije z víry,3 nespravedlivý je ten, kdo nemá víru. Když je zde řeč o nespravedlnosti, rozuměj nevěru. Pán tedy viděl ve městě nespravedlnost a sváry, vztahoval své ruce k lidu nevěřícímu a odporujícímu. a přesto říkal: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ 4 ¶1Žl 54,10 (Vulg.). 2Mt 27,40. 3Srov. Řím 3,21-26; Ga 2,16 aj. 4Lk 23,33.

7. čteníZ prvního listu sv. apoštola Pavla Korinťanům (1Kor 11,17-34)nemohu chválit, že když se scházíte, je to spíše ke škodě než k užitku. Předně slyším, že když se shromažďujete v církevní obci, oddělujete se jedni od druhých, a zčásti tomu věřím. nedá se tomu vyhnout, že mezi vámi dojde i k rozštěpení. tak se alespoň ukáže, kteří z vás jsou opravdu dobří. Když se tedy scházíte už to není večeře, jak ji ustanovil Pán. Každý si totiž bere, co si přinesl k jídlu, takže potom jeden má hlad, a druhý je napilý. copak nemáte dost domů, kde byste se mohli najíst a napít? Či pohrdáte církevní obcí Boží, že zahanbujete ty, kdo nic nemají? co vám na to mám říci? Pochválit vás? V tomhle vás pochválit nemohu. ¶

8. čteníco jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: „toto je moje tělo, které se za vás vydává. to čiňte na mou památku.“ Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: „tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví. Kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku.“ Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. ¶


9. čteníKdo by tedy jedl chléb Páně nebo pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Proto musí člověk sám sebe zkoumat, a tak ať chléb jí a z kalicha pije. Kdo totiž jí a pije, a tělo Páně nerozlišuje od obyčejného chleba, jí a pije si odsouzení. Proto je mezi vámi tolik nemocných a churavých a mnoho jich už umřelo. Kdybychom se sami správně posuzovali, nebyli bychom trestáni. ale když nás Pán trestá, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni s tímto světem. Proto, moji bratři, když se scházíte k jídlu, čekejte jedni na druhé. máli kdo hlad, ať se nají doma, abyste se nescházeli k potrestání. ostatní věci pak zařídím až přijdu. ¶

VeLký PÁTek

4. čtení (In Psalmum 63, ad versum 2.)Z traktátu svatého biskupa augustina o žalmechDej mi úkryt před ničemnou smečkou, dorážením těch, kdo pášou křiv-dy.1 Pohleďme na Krista, naši hlavu. mnozí mučedníci vytrpěli velké soužení, nikdo však nevyzařuje tak, jako hlava mučedníků. na něm lépe vidíme, co mučedníci zakusili. Byl ochráněn před ničemnou smečkou, jsa chráněn Bohem. Jeho tělo bylo chráněno samotným synem a také člověkem, jímž se oděl, neboť je synem člověka i synem Božím. syn Boží kvůli přirozenosti Boha, syn člověka kvůli přirozenosti služebníka, měl v moci dát svůj život a přijmout jej. co mu mohli nepřátelé učinit? Zabili tělo, duši nezabili. nestačilo by tedy, aby Pán povzbuzoval mučedníky slovem, kdyby je neupevnil také příkladem. ¶1Žl 54,3.

5. čteníVíte, jaká to byla ničemná smečka Židů, jak doráželi ti, kdo pášou křivdy. o jakou křivdu se jedná? chtěli zabít Pána Ježíše Krista. „Ukázal jsme vám mnoho dobrých skutků,“ praví, „Pro který z nich mne chcete zabít?“ 1 snesl všechny jejich nemocné, uzdravil všechny jejich choré,


kázal jim nebeské království, nemlčel o jejich neřestech, aby se jim znechutily spíše ony, a ne lékař, jímž byli uzdravováni. nevděční vůči všemu tomuto jeho léčení, jako pomatení velkou horečkou, běsnící proti lékaři, který je přišel léčit, vymysleli plán jeho záhuby. Jako by chtěli vyzkoušet, zda je skutečně člověk, který může zemřít, anebo zda je nad lidmi a nedovolí svoji smrt. Jejich slovo rozpoznáváme v moudrosti Šalomounově: Odsuďme ho k potupné smrti, vždyť se mu, jak říká, dostane navštívení.2 Je-li to skutečně Syn Boží, ať jej Bůh osvobodí.3 ¶1Srov. Jan 10,32. 2Mdr. 2,20. 3Srov. Mt 27,43.

6. čteníJazyky si brousí jako meče.1 ať Židé neříkají: nezabili jsme Krista. Proto jej totiž dali soudit Pilátovi, aby se zdáli být zproštěni jeho smrti. neboť když jim Pilát řekl: „Zabijte ho vy sami“, odpověděli: „My nemáme právo nikoho popravit.“ 2 nespravedlnost svého zločinu chtěli přenést na soudcečlověka, ale cožpak oklamali soudceBoha? to, co udělal Pilát, bylo významnou účastí na zločinu. ale ve srovnání s nimi má mnohem menší vinu. snažil se totiž, jak mohl, aby jej z jejich rukou vysvobodil, neboť proto jej před ně předvedl zbičovaného. nezbičoval Pána z nepřátelství, nýbrž aby uspokojil jejich zuřivost, aby se obměkčili a přestali toužit po jeho smrti, když by jej viděli zbičovaného.3 ale když neustali, víte, že si umyl ruce a řekl, že nemá vinu na jeho smrti.4 udělal to však. Jeli však vinen, neboť to udělal, byť proti své vůli, jsou snad nevinní ti, kdo jej nutili, aby to udělal? V žádném případě. Pilát nad Ježíšem pronesl rozsudek a odsoudil jej k ukřižování, a jakoby on sám jej zabil. i vy, ó Židé, jste jej zabili. Jak? mečem jazyka. nabrousili jste si totiž vaše jazyky. a kdy jste udeřili, neli tehdy, když jste zvolali: „Ukřižuj ho! Ukřižuj!“ 5? ¶1Žl 63,4. 2Jan 18,31. 3Srov. Jan 19,5. 4Mt 27,24. 5Jan 19,6.

7. čteníZ listu Židům (Žid 4,11 – 5,10)Pospěšme si tedy, abychom vešli na to místo odpočinku; ať nikdo nepodlehne takovému příkladu neposlušnosti. Boží slovo je plné života


a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. není tvora, který by se před Bohem mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat. ¶

8. čtenímáme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží syn. Proto se pevně držme svého vyznání. náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci. Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. a proto musel podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. ¶

9. čtenínikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Áron. tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl:„Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil;“ 1jak říká i na jiném místě:„Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.“ 2

V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. ačkoli to byl syn Boží, naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal své dílo, stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají. Byl od Boha prohlášen veleknězem podle řádu melchizedechova. ¶Žl 2,7. 2Žl 109,4.


bíLÁ soboTa

4. čtení (In psalmum 63, ad 7. versum)Z traktátu svatého biskupa augustina o žalmech Prohlédne ho ten, jenž vidí na dno, do hlubiny člověkova srdce.1 Říkají si: „Kdo nás může vidět?“ 2 selhaly jejich utajené záměry. Člověk prohlédl tyto záměry a strpěl být zadržen jako člověk. nebyl by totiž zadržen, neli jako člověk, ani viděn, neli jako člověk, ani zbit, neli jako člověk, ani by nebyl ukřižován a nezemřel by, neli jako člověk. Člověk tedy přistoupil ke všem těm utrpením, která by proti němu neměla žádnou moc, kdyby nebyl člověkem. ale kdyby on nebyl člověkem, člověk by nebyl osvobozen. Prohlédl utajené hlubiny člověkova srdce, navenek jako pouhý člověk, uvnitř sloužil Bohu. ukryl způsob bytí Boha, v němž je roven otci, a vzal na sebe způsob bytí služebníka, v němž je menší než otec.3 ¶1Žl 63,7. 2Žl 63,6. 3Srov. Flp 2,6-8.

5. čteníutajené záměry vedly starší lidu až k tomu, aby postavili stráže ke hrobu, i když už Pán byl mrtev a pohřben. Řekli totiž Pilátovi: „Ten pod-vodník...“ tímto jménem byl nazýván Pán Ježíš Kristus, k útěše svých služebníků, až budou i oni nazýváni podvodníky. Řekli tedy Pilátovi: „Ten podvodník ještě zaživa prohlásil: ‚po třech dnech vstanu z mrtvých.‘ Dej tedy rozkaz zajistit hrob až do třetího dne. Jinak by mohli jeho učed-níci přijít, ukradnout ho a říci lidu: ‚Vstal z mrtvých.‘ Pak by ten poslední podvod byl ještě horší než první.“ Pilát jim odpověděl: „Tady máte stráž. Jděte a zajistěte hrob, jak uznáte za dobré.“ Oni šli a zajistili hrob tím, že zapečetili kámen a postavili stráž.1 ¶1Mt 27,63-66.

6. čteníPostavili stráž ke hrobu. otřásla se země, Pán vstal. Kolem hrobu se udály takové zázraky, že i vojáci, kteří přišli jako strážní, by se stali


svědky, kdyby jen chtěli pravdivě zvěstovat. avšak ona hamižnost, která uchvátila Kristova učedníka, uchvátila i strážce hrobu. dáme vám peníze, a řekněte, že když jste spali, přišli jeho učedníci a odnesli ho.1

Vskutku selhaly utajené záměry. co jsi to řekla, ó nešťastná chytrosti? což jsi zcela neopustila světlo Božího úradku a neponořila se do hlubin lstivosti, že říkáš: „Říkejte: ‚V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, zatímco my jsme spali.‘“ 2 Přivoláváš spící svědky? Vskutku ty sama jsi usnula, jestliže jsi selhala při zkoumání takové věci. ¶1Srov. Mt 28,12-13. 2Mt 28,13.

7. čteníZ listu Židům (Žid 9,11-22)Kristus přišel jako velekněz budoucích hodnot; prošel stánkem větším a dokonalejším, který není udělán lidskýma rukama, to je: nenáleží k tomuto stvořenému světu, a vešel jednou provždy do svatyně, ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tím nám získal věčné vykoupení. Jestliže už samo pokropení krví kozlů, býků a popel z jalovice posvěcuje ty, kteří jsou nečistí, k čistotě těla, čím spíše krev Krista, který skrze věčného ducha sám sebe přinesl Bohu jako oběť bez poskvrny, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli sloužit Bohu živému. ¶

8. čtenía proto on je prostředníkem nové smlouvy. svou smrtí dal zadostiučinění za hříchy spáchané v době, kdy ještě platila dřívější smlouva. tím se povolaným dostává splnění slibu o věčném dědictví. aby totiž vstoupila v platnost závěť, musí být napřed prokázána smrt toho, kdo tu závěť udělal. ta závěť je přece platná až po jeho smrti; dokud on žije, nemá jeho závěť právní účinnost. Proto ani první smlouva nebyla uzavřena bez krve. ¶

9. čteníneboť když mojžíš ohlásil celému shromáždění všechna nařízení Zákona, vzal yzop se šarlatovou vlnou a pokropil jak knihu samu, tak


všechen lid krví telat a kozlů smíchanou s vodou a řekl: „Toto je krev smlouvy, kterou s vámi uzavřel Bůh.“ 1 Podobně pokropil krví i stánek a všechno bohoslužebné nářadí. a skoro všechno – jak Zákon nařizuje – se očišťuje krví a bez prolití krve není odpuštění. ¶1Ex 24,8.

138 LEctionarium – sEriEs c

Řada cpodle Liturgie hodin

ZeLený čTVrTek4. čteníZ Listu Židům (4, 14 – 5, 10)máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží syn. Proto se pevně držme svého vyznání. náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci. ¶

5. čteníKaždý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. a proto musel podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi.nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Áron. tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil;“ 1jak říká i na jiném místě:„Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.“ 2 ¶Žl 2,7. 2Žl 109,4.

6. čteníV době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. ačkoli to byl syn Boží, naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal své dílo, stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají. Byl od Boha prohlášen veleknězem podle řádu melchizedechova. ¶


7. čtení (č. 65-71, SCh 123, str. 95-101)Z velikonoční homilie biskupa melitona ze sardProroci předpověděli mnoho o velikonočním tajemství, kterým je Kristus. Jemu buď sláva na věčné věky. Amen.1 Přišel z nebe na zem kvůli trpícímu člověku. toho si oblékl v panenském lůně a jako člověk přišel na svět. skrze tělo podrobené utrpení na sebe vzal utrpení trpícího člověka a tělesná utrpení zničil. a duchem, který nemohl zemřít, usmrtil vražednou smrt.Byl přiveden jako beránek a zabit jako ovce.2 Vysvobodil nás z poddanství světa jako z Egypta a zachránil nás z ďábelského otroctví jako z ruky faraónovy. Pečetí vlastního ducha označil naše duše3 a pečetí své krve údy našeho těla. ¶1Žid 13,21. 2Srov Iz 53,7. 3Srov Ef 1,13.

8. čteníKristus je ten, který zahanbil smrt a ďábla zanechal v nářku jako mojžíš faraóna. on je ten, který zasadil ránu nepravosti a nespravedlnost odsoudil k neplodnosti tak jako mojžíš Egypt.Kristus je ten, který nás vyrval z otroctví ke svobodě i z temnoty ke světlu, ze smrti k životu, z tyranie k věčnému království. učinil z nás nové kněžstvo a lid vyvolený1 navěky. Kristus je velikonoční Beránek naší spásy.Kristus je ten, který v mnohých mnoho vytrpěl: v Ábelovi byl zavražděn, v izákovi mu byly svázány nohy, v Jakubovi musel pobývat v cizině, v Josefovi byl prodán, v mojžíšovi jako dítě odložen, v beránkovi zabit, v davidovi pronásledován, v prorocích zneuctěn. ¶1Srov. 1 Petr 2,9.

9. čteníKristus je ten, který se v Panně stal člověkem, který byl pověšen na dřevo a pohřben do země, který vstal z mrtvých a vystoupil do výšin nebes. Kristus je ten nový beránek, který neotevřel ústa,1 ten beránek zabitý, narozený z marie, krásné ovečky. on je ten, který byl vyhnán ze


stáda a vlečen na porážku, který byl večer obětován a v noci pohřben; ten, kterému nebyly na dřevě zlámány kosti2 a pod zemí se nerozpadl v prach;3 ten, který vstal z mrtvých a vzkřísil člověka z nejhlubšího hrobu. ¶1Srov. Iz 53,7. 2Srov. Ex 12,46. 3Srov Sk 2,31.

VeLký PÁTek4. čteníZ listu Židům (9, 11-28)Kristus přišel jako velekněz budoucích hodnot; prošel stánkem větším a dokonalejším, který není udělán lidskýma rukama, to je: nenáleží k tomuto stvořenému světu, a vešel jednou provždy do svatyně, ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tím nám získal věčné vykoupení. Jestliže už samo pokropení krví kozlů, býků a popel z jalovice posvěcuje ty, kteří jsou nečistí, k čistotě těla, čím spíše krev Krista, který skrze věčného ducha sám sebe přinesl Bohu jako oběť bez poskvrny, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli sloužit Bohu živému. ¶

5. čtenía proto on je prostředníkem nové smlouvy. svou smrtí dal zadostiučinění za hříchy spáchané v době, kdy ještě platila dřívější smlouva. tím se povolaným dostává splnění slibu o věčném dědictví. aby totiž vstoupila v platnost závěť, musí být napřed prokázána smrt toho, kdo tu závěť udělal. ta závěť je přece platná až po jeho smrti; dokud on žije, nemá jeho závěť právní účinnost. Proto ani první smlouva nebyla uzavřena bez krve. neboť když mojžíš ohlásil celému shromáždění všechna nařízení Zákona, vzal yzop se šarlatovou vlnou a pokropil jak knihu samu, tak všechen lid krví telat a kozlů smíchanou s vodou a řekl: „Toto je krev smlouvy, kterou s vámi uzavřel Bůh.“ 1 Podobně pokropil krví i stánek a všechno bohoslužebné nářadí. a skoro všechno – jak Zákon nařizuje – se očišťuje krví a bez prolití krve není odpuštění. ¶1Ex 24,8


6. čtenítakhle se tedy muselo očišťovat to, co nebeskou svatyni jen připomínalo, ale nebeská svatyně sama vyžaduje obětí vzácnějších, než jsou tyto. neboť Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe, aby se teď staral o naše záležitosti u Boha. a není třeba, aby víckrát obětoval sám sebe, jako velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví, jinak by byl musel trpět už mnohokrát od stvoření světa. ale zjevil se teď, na konci věků jednou provždy, aby svou obětí odstranil hřích. a jako je lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak nastane soud, podobně je tomu i u Krista: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé – ne už pro hříchy – ale aby přinesl spásu těm, kteří na něho čekají. ¶

7. čtení (Cat. 3, 13-19: SCh 50, 158-162; lat. 174-177)Z katechezí svatého biskupa Jana Zlatoústéhochceš poznat moc Kristovy krve? Pak se vraťme k jejímu předobrazu, k dávným příběhům, jak se odehrály v Egyptě. Zabijte, říká mojžíš, beránka, na němž není vady, a jeho krví pomažte dveře.1 co to znamená? Že krev zvířete je schopna spasit rozumného člověka? Zajisté, říká, ale nikoli proto, že je to krev, nýbrž proto, že je předobrazem krve Páně. Jestliže ďábel nyní uvidí nikoli krev předobrazu rozetřenou po dveřích, nýbrž krev pravdy nanesenou ústy věrných na dveře chrámu, v němž spočívá Kristus, což se tím spíše nestáhne zpět? ¶1Srov. Ex 12,5-7.

8. čteníchceš poznat moc této krve i z jiné strany? Pohleď, odkud zpočátku vytékala a z jakého pramene vytryskla: z výšin kříže, z boku Páně. Jak je psáno, když Kristus zemřel a byl ještě na kříži, přistoupil voják, probodl kopím bok a nato vytekla voda a krev. První byla symbolem křtu, druhá svatých tajemství eucharistie. onen voják tedy probodl bok, prorazil stěnu svatého chrámu a já jsem nalezl poklad a získal bohatství. tak tomu bylo i s Beránkem: Židé ho zabili a mně ta oběť přinesla spásu.


Z boku vytekla voda a krev.1 toto tajemství nesmíš, můj milý, přejít jen tak beze všeho. mám ještě dále co mluvit o tajemstvích: řekl jsem, že ona krev a voda jsou symboly křtu a svatých tajemství. Z nich obou se zrodila církev v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem svatým,2 to jest skrze křest a svatá tajemství. a symboly křtu a svatých tajemství vycházejí z boku. Ze svého boku tedy Kristus vytvořil církev, jako vytvořil z adamova boku Evu. ¶1Jan 19,34. 2Tit 3,5.

9. čteníProto i mojžíš, když hovoří o prvním člověku, říká: Kost z mých kostí a tělo z mého těla;1 tím nám naznačuje bok Páně. Vždyť jako vzal kdysi Bůh z boku a vytvořil ženu, tak nám dal krev a vodu ze svého boku a vytvořil církev. a jako tenkrát vzal z boku, když adam spal a nevěděl o sobě, obdobně i nyní dal krev a vodu až po své smrti.Viděli jste, jakým způsobem se Kristus zasnoubil se svou nevěstou? Viděli jste, jakým pokrmem nás všechny živí? týž pokrm nás utváří i živí. a jako krmí žena toho, koho porodila, vlastní krví a mlékem, tak i Kristus neustále živí svou krví ty, jimž dal život. ¶1Gn 2,23.

bíLÁ soboTa4. čteníZ listu Židům (4, 1-13)Přislíbení, že je možno vejít na místo Božího odpočinku, trvá dále. Proto se bojme, aby snad někdo z nás nemyslel, že se tam nemůže dostat. ta radostná zvěst platí totiž stejně nám jako izraelitům na poušti. Jenomže jim nic nepomohlo, že to slyšeli; pouze to vyslechli, ale scházela jim přitom víra. na to místo odpočinku totiž vejdeme, jen když věříme, jak to Bůh řekl: „A tak jsem ve svém hněvu přísahal: Nevejdou na místo, kde by si u mě mohli odpočinout.“ ¶1Žl 94,11.


5. čteníJe to ono odpočinutí po stvoření světa, když Bůh svoje dílo dokončil. V tom smyslu se kdesi říká o sedmém dnu: „Odpočinul Bůh sedmého dne ode všech svých prací“;1 tady však čteme: „Nevejdou na místo, kde by si u mě mohli odpočinout.“ 2 Zůstává tedy možnost, že tam někteří vejdou, ale ti, kterým už dříve ta radostná zvěst platila, tam nevešli, protože byli neposlušní. a právě proto Bůh zase znova stanoví jakýsi „den“: „Dnes“ – říká to ústy davida po dlouhé době, jak už bylo dříve řečeno –„až uslyšíte dnes jeho hlas, nezatvrzujte svoje srdce!“ 3

Kdyby je byl totiž Jozue uvedl na to místo odpočinku, nemluvil by Bůh o jiném, pozdějším dnu. Zůstává proto v platnosti onen sváteční odpočinek, vyhrazený Božímu lidu; neboť kdo vejde na místo jeho odpočinku, ten si také odpočine od svých prací, jako Bůh si odpočal od svých.1Gn 2,2 2Žl 93,11 3Žl 94,8. ¶

6. čteníPospěšme si tedy, abychom vešli na to místo odpočinku; ať nikdo nepodlehne takovému příkladu neposlušnosti. Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. není tvora, který by se před Bohem mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat. ¶

7. čtení (PG 43, str. 439.451.462-463)Ze starobylé homilie na Velkou a svatou sobotuco se to děje? na zemi je dnes veliké ticho. Veliké ticho a samota. Veliké ticho, protože Král spí. Země se zděsila a zmlkla,1 protože vtělený Bůh usnul a vyburcoval ty, kteří od věků spali. Vtělený Bůh zemřel a otřásl říší mrtvých.


Jistě jde hledat praotce lidstva jako ztracenou ovci.2 Jistě chce navštívit ty, kdo se nacházejí v naprostých temnotách a ve stínu smrti;3 jistě přichází vysvobodit z bolestí uvězněného adama spolu s uvězněnou Evou, jako Bůh i Evin syn.4

Pán k nim vešel vyzbrojen vítězným křížem. Jakmile ho praotec adam uviděl, v úžasu se bil v prsa a na všechny volal: „můj Pán ať je se všemi!“ a Kristus adamovi odpovídá: „i s tebou.“ chápe ho za ruku a burcuje ho slovy: „Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.“ 5 ¶1Žl 75,9. 2Srov. Lk 15,3 a násl. 3Srov Lk 1,79. 4Srov Gn 3,15. 5Ef 5,14.

8. čteníJá jsem tvůj Bůh a pro tebe jsem se stal tvým synem; pro tebe a pro ty, kteří se mají z tebe narodit nyní říkám a s veškerou mocí poroučím těm, kdo byli v poutech: Vyjděte ven. a těm, kdo byli v temnotě: mějte světlo. a spícím: Vstaňte.Přikazuji ti: Probuď se, spáči, přece jsem tě neučinil proto, abys prodléval spoutaný v podsvětí. Vstaň z mrtvých, neboť já jsem život těch, kdo zemřeli. Vstaň, dílo mých rukou, vstaň můj obraze učiněný k mé podobě.1 Vstaň a vyjděme odtud. neboť tys ve mně a já v tobě,2 jsme přece jedna nedílná osoba.Pro tebe jsem se stal já, tvůj Bůh, tvým synem. Pro tebe jsem já, Pán, přijal tvou podobu služebníka. Pro tebe jsem já, který jsem na nebi, přišel na zem a do podsvětí. Pro tebe, člověče, jsem byl jako člověk, bez pomoci, odložený mezi mrtvé.3 Pro tebe, který jsi vyšel ze zahrady, 4jsem byl ze zahrady vydán Židům5 a v zahradě ukřižován.6 ¶1Srov. Gn 1,27. 2Srov. Jan 17,21.23 3Srov. Žl 87,5-6. 4Srov. Gn 3,23. 5Srov. Jan 18,1 a násl. 6Srov. Jan 19,41.

9. čteníPohleď na můj poplivaný obličej, to jsem snesl pro tebe, abych v tobě obnovil dřívější dech.1 Pohleď na mé zpolíčkované tváře; to jsem snesl, abych tvou porušenou podobu obnovil opět k svému obrazu.


Pohleď na má zbičovaná záda; to jsem snesl, abych odstranil břemeno hříchů tížící tvá ramena. Pohleď na mé ruce šťastně přibité ke kmeni kříže; to pro tebe, jenžs kdysi nešťastně vztáhl svou ruku ke kmeni v ráji.usnul jsem na kříži a kopí proklálo můj bok. to pro tebe, který jsi usnul v ráji a nechal vyvést ze svého boku Evu. můj bok vyléčil ránu ve tvém boku. můj spánek tě vyvede ze spánku podsvětí. mé kopí zadrželo kopí namířené proti tobě.Vstaň, vyjděme odtud! nepřítel tě vyvedl z rajské země; já už tě neusadím do ráje, ale na nebeský trůn. on tě zahnal od stromu života, který byl předobrazem; avšak já jsem sám život, a hle, jsem s tebou spojen. určil jsem cheruby, aby tě opatrovali jako služebníci a přikazuji jim, aby tě měli v takové úctě, jaká přináleží Bohu.trůn s cheruby je uchystán, nosiči jsou pohotově a připraveni, svatební komnata je vystrojena a jídla přichystána. Věčné stánky a příbytky jsou vyzdobeny, poklady věčných statků otevřeny a nebeské království je připraveno už od věků. ¶1Srov. Gn 2,7.

146 LEctionarium – sEriEs d

Řada dpodle lekcionáře J.-P. Boucheta OP

ZeLený čTVrTek4. čtení (Smyrňanům 1,1)Z listů svatého biskupa a mučedníka ignáce antiochijskéhooslavuji Ježíše Krista Boha, který vám dal takovou moudrost; poznal jsem totiž, že setrváváte v pevné víře, že jste jakoby tělem i duchem přibiti na kříži Pána Ježíše Krista a upevněni v lásce krví Kristovou, naplněni vírou v našeho Pána, který skutečně je podle těla z rodu davidova a Boží syn z vůle a moci Boží, který se skutečně narodil z panny, od Jana byl pokřtěn, aby naplnil všechnu spravedlnost. Za vlády Poncia Piláta a tetrarchy Heroda byl skutečně za nás přibit, a plodem tohoto Bohem požehnaného utrpení jsme my. tak chtěl svým zmrtvýchvstáním na věky vztyčit znamení pro své svaté a věrné, ať ze židů nebo pohanů, v jednom těle své církve. to všechno totiž vytrpěl pro nás, abychom byli spaseni; a trpěl skutečně, jako skutečně i sám sebe vzkřísil. ¶

5. čtení (Filadelfanům 4; 7,2)dbejte tedy, abyste slavili jednu eucharistii, neboť jedno je tělo našeho Pána Ježíše Krista a jeden je kalich sjednocení v jeho krvi; a jeden je oltář, tak jako je jeden biskup spolu s kněžstvem a jáhny, svými spoluslužebníky. takže cokoli konáte, konejte podle Boha.Bratři moji, mé srdce je láskou k vám zjihlé a bdí nad vámi s největší radostí. nejsem to však já, ale Ježíš Kristus...utíkám se k evangeliu, stejně jako k tělu Kristovu a k apoštolům, stejně jako k presbyteriu církve. milujme také proroky, neboť i oni hlásali evangelium; doufali v Kristu a čekali jej, vírou v něho byli spaseni, byli s ním sjednoceni, svatí a láskyhodní, a tak si zasloužili obdržet Kristovo svědectví a a mít účast na evangeliu, které je naší společnou nadějí.


shromažďujte se s nerozděleným srdcem. milujte jednotu, prchejte před rozdělením. napodobujte Ježíše Krista, jako on je podobou svého otce. Kde je rozdělení a hněv, tam Bůh nepřebývá. Vyzývám vás, abyste nic nedělali v duchu rozepří, ale podle Kristova učení. slyšel jsem, že někteří říkali: „co nenaleznu ve starých listinách, tomu nevěřím ani v evangeliu“. Kristus je pro mě onou starou listinou, jeho kříž, smrt a vzkříšení a víra, která od něho pochází. V tomto doufám být ospravedlněn, skrze vaše modlitby. ¶

6. čtení (Římanům 6,1-3; 7,1; 7,3)Žádné slasti světa ani žádné pozemské království by mi nebyly k ničemu. Zemřít pro Ježíše Krista je pro mě lepší než kralovat nade všemi končinami země. Hledám toho, který pro nás zemřel, toužím po tom, který pro nás vstal z mrtvých. a chvíle mého zrození už nadchází. Promiňte, bratři, ale nestůjte v cestě mému životu a nepřejte si mou smrt. Když chci být Boží, nedávejte mě světu a nesvádějte mě hmotou. nechte mě dojít čistého světla; až tam dojdu, bude ze mě pravý člověk. dovolte mi, abych byl v utrpení následovníkem svého Boha. Každý, kdo ho v sobě má, musí vědět, co chci, a musí mít se mnou soucit, protože ví, co mě souží.Vládce tohoto věku se mě hodlá zmocnit a zničit mé smýšlení obrácené k Bohu... má touha je ukřižována a žádný oheň pozemské žádosti už ve mně neplane, to spíš je ve mně živá, mluvící voda, která mi uvnitř říká: „Vzhůru k otci!“ nekochám se pomíjejícím pokrmem ani radovánkami tohoto života, chci chléb Boží, to jest tělo Ježíše Krista, ze semene davidova, a za nápoj chci jeho krev, to jest lásku nepomíjející. ¶

7. čtení (traktát na evangelium sv. Lukáše, PL 15, str. 1817-18)Kázání svatého biskupa ambrože milánskéhoOtče, chceš-li, odejmi ode mě tento kalich.1 nevidím důvod, kterým bych omluvil tato Kristova slova, ale ještě více obdivuji jeho něhu a velikost. dobrodiní, které mi prokazuje Pánovo utrpení, by bylo menší, kdyby se nedotýkalo mých citů. Pro mne se tedy zarmoutil, nemaje


sám žádný důvod k zármutku. Ponechal stranou blaženost svého věčného božství, aby se nechal zasáhnout otupělostí mé slabosti. Vzal na sebe můj zármutek, aby mi dal svoji radost; v mých stopách sestoupil až k smrtelné úzkosti, abych já byl v jeho stopách povolán k životu. neváhám tedy mluvit o zármutku když kážu kříž. to proto, že Kristus na sebe svým vtělením nevzal jenom zdání těla, ale skutečnost. musel tedy na sebe vzít i bolest, aby mohl zvítězit nad zármutkem a nejen jej potlačit. Vždyť není chválen za odvahu ten, který snášel jen otupělost smutku, ale nepoznal rány. Muž bolesti, znalý utrpení,2 chtěl nás poučit. Zatímco Josefův příběh nás naučil nebát se vězení, v Kristu se učíme vítězit nad smrtí, ba dokonce přemoci úzkost z přicházející smrti. Jak bychom tě, Pane Ježíši, mohli napodobovat, kdybychom tě nenásledovali ve tvém lidství, kdybychom nevěřili, že jsi zemřel, kdybychom neviděli tvé rány? Jak by učedníci uvěřili, že jdeš na smrt, kdyby neviděli úzkost umírajícího? ¶1Lk 22,42. 2Iz 53,3.

8. čteníučedníci spí a nevědí o bolesti, kterou kvůli nim Kristus podstupuje. Jak čteme: Vzal na sebe naše hříchy, trpěl za nás.1 trpíš, Pane, ne kvůli svým ranám, ale kvůli mým; ne kvůli své smrti, ale kvůli mé slabosti. a my jsme se na tebe dívali jako na muže bolesti,2 když jsi trpěl ne pro sebe, ale pro nás. stal ses slabým kvůli mým hříchům, protože tuto slabost jsi nepřijal od otce, ale vzal jsi ji na sebe místo mě. Bylo dobré, aby trest, který nám navrací pokoj, padl na tebe a tvé rány aby zhojily naše zranění. co je překvapujícího na tom, že trpěl za všechny ten, který plakal pro jednoho? co je divného na tom, že před svým utrpením za všechny pocítil slabost ten, který plakal při vzkříšení Lazara?3 tehdy slzy milující sestry pohnuly jeho srdce, nyní jej pohání hluboká touha. stejně jako ve svém těle zničil náš hřích, tak i úzkost jeho duše zničila naši úzkost. ¶1Srov. Iz 53,12. 2Iz 53,3. 3Jan 11,35.


9. čteníPetr šel za ním zpovzdálí.1 opravdu jen zdáli, jsa již tak blízko zapření, protože by jej nemohl zapřít, kdyby s ním byl úzce spojen. možná bychom jej však měli spíše obdivovat, že neopustil Pána, ačkoli měl strach. Jeho pád není ničím neobvyklým, avšak jeho pokání pochází z víry. Petr zapírá na místě, kde je Kristus uvězněn a spoután. Bylo chladno.2 Bylo chladno na místě, kde byl Ježíš zneuznán, kde nebyl nikdo, kdo by viděl světlo, kde byl popírán oheň jenž spaluje. chladno bylo v srdcích, ne pro těla. tak i Petr se ohříval u ohně,3 protože měl srdce prokřehlé.Petrovo selhání je poučením pro spravedlivé, jeho klopýtnutí je pro všechny skálou. týž Petr zakolísal na moři,4 ale šel dále. Kolísající Petr je pevnější než všechna naše pevnost. Padnout bylo pro něj lepší, než pro mnohé jiné zůstat stát. Bylo pro něj lepší, aby padl, protože Kristus jej pozvedl. Ježíš na něj pohlédl:5 jak pláčou ti, na které Ježíš hledí! Pohlédni na nás, Pane Ježíši, abychom uměli plakat nad svým hříchem. dej, ať napodobujeme Petra, který třikrát opakoval: „Pane, ty víš, že tě miluji.“ 6 Protože třikrát zapřel, třikrát vyznává. Zapřel v noci, vyznal Pána za denního světla. ¶1Lk 22,54. 2Srov. Jan 18,18. 3Jan 18,18. 4Srov. Mt 14,30. 5Lk 22,61-62. 6Jan 21,15-17.

VeLký PÁTek

4. čtení (L. II, str. 65-67)Z PseudoEfréma syrskéhodnes strmí kříž a celé stvoření jásá. Kříž, cesta ztracených, naděje křesťanů, kázání apoštolů, bezpečí světa, základ církve, pramen žíznících. dnes ční kříž a peklo je otřeseno. Ježíšovy ruce jsou přitlučeny hřeby a pouta, jež svazovala zemřelé, jsou rozvázána. dnes se krev, jež stéká z kříže, dostává až do hrobů a dává vzklíčit životu v podsvětí. Ježíš je veden vstříc svému umučení a s velkou mírností blahořečí svým bolestem. Je veden do vládní budovy k Pilátovu soudu, o šesté hodině je vy


smíván, až do deváté hodiny snáší bolest způsobenou hřeby, poté smrt ukončí jeho utrpení. o dvanácté hodině je sňat z kříže; řekli bychom: spící lev. tehdy sestupuje do pekel, s touhou vidět spravedlivé, kteří odpočívají po své námaze. Přehlédne je, jako když král hledí na své vojsko, odpočívající v poledne. Řekne: „Hle, přicházím.“ a celé vojsko ihned povstane. ¶

5. čteníVraťme se však k jeho utrpení. na soudu moudrost mlčí a slovo nic neříká. Jeho nepřátelé jím pohrdají a ukřižují jej. a tu náhle svět je otřesen, den zmizí a obloha se zatemní. Byl zahalen do směšného oděvu a ukřižován mezi zločinci. ti, kterým dal den předtím své tělo za pokrm, přihlížejí jeho smrti z povzdálí. Petr, první z apoštolů, utekl jako první. ondřej také prchl a Jan, který spočíval na jeho boku, nezabránil vojákovi probodnout mu bok kopím. sbor dvanácti se rozprchl, neřekli ani slovo na obranu toho, který za ně položil svůj život. není tu Lazar, kterému vrátil život, slepec neoplakává toho, jenž mu vrátil zrak, neběžel za ním chromý, který díky němu mohl znovu chodit. Jen jeden ze zločinců, ukřižovaných po jeho boku, jej vyzná a nazve jej svým králem k pohoršení Židů. Ó lotře, raný květe dřeva kříže, prvotino golgotského stromu. ¶

6. čtenínyní jsou skrze kříž rozehnány temnoty a pravda vychází najevo, jak říká apoštol: „Starý svět pominul, všechno tvořím nové.“ 1 smrt je přemožena, peklo vydává své zajatce, člověk je svobodný, Pán vládne, stvoření se raduje. Kříž slaví vítězství a všechny národy a pronárody, kmeny a jazyky se mu přicházejí klanět. V něm nalézáme svou radost spolu se svatým Pavlem, který volá: „Ať je daleko ode mě, abych se chlu-bil něčím jiným než křížem našeho Páne Ježíše Krista.“ 2 Kříž osvěcuje svým světlem celý svět, zahání temnoty a shromažďuje národy od západu, severu, od moře i od východu do jediné církve, ve jedné víře a jednom křtu v lásce. Kříž je středem světa, zakotveným na Kalvárii. Vyzbrojeni křížem, apoštolové jdou kázat a přivést k uctívání kříže celý


svět, podrobujíce všechny nepřátelské mocnosti. skrze kříž mučedníci odvážně vyznali víru a nezalekli se zuřivosti svých mučitelů. Kříž na sebe s nesmírnou radostí vzali mniši, kteří si zvolili dlít v samotě. tento kříž se znovu objeví ve chvíli Kristova druhého příchodu: vzácné, živé, pravé a svaté žezlo velkého krále. Potom, jak pravil Pán, se na nebi obje-ví znamení Syna člověka.3 uvidíme jej v doprovodu andělů, jak ozařuje zemi od jednoho konce na druhý, jasnější než slunce, ohlašující den Páně. ¶1Srov. 2 Kor 5,17. 2Ga 6,14. 3Mt 24,30.

7. čtení (In Domini corporis sepulturam, PG 98, str. 251-260)Kázání svatého germana Konstantinopolského, biskupaLid, který kráčel v temnotách, uviděl veliké světlo. Obyvatelům temné země zazářilo světlo,1 světlo spásy. Poslav zraněného tyrana na smrt, vrací se z temnot na světlo, ze smrti k životu. Jedině Ježíšovo vítězství je spásou těch, kdo se vlastní vinou od něj vzdálili. dřevo kříže nese toho, jenž stvořil svět. Je na něm přibit ten, kterého kdysi patriarcha Jakub viděl na vrcholu žebříku. Pro můj život trpí smrt, je přibit na kříž jako mrtvý, ten, který nese celý svět. na dřevě vypustil duši ten, který vdechuje život zemřelým. Kříž pro něj není potupou, ale trofejí, jež svědčí o jeho úplném vítězství. sedí na trůnu kříže jako spravedlivý soudce. ¶1Iz 9,1.

8. čtenítrnová koruna na jeho hlavě potvrzuje jeho vítězství: Buďte dobré my-sli! Já jsem přemohl svět1 a kníže tohoto světa, když jsem nesl hřích celého světa. toto Kristovo vítězství přechází na celé lidstvo, jehož je Pán prvotinou. dokonce i kameny volají, že kříž je triumfem; kameny Kalvárie, kde, podle staré tradice otců, byl pohřben adam, náš praotec. tato tradice ukazuje, že adam byl důvodem Pánova příchodu na svět, že celé tajemství Kristova ponížení jej mělo přivést zpět a spasit jej. co je cílem toho všeho? Vysvobození adama. a důvodem? Láska, kterou k němu chová jeho stvořitel. ¶1Jan 16,33.


9. čteníAdame, kde jsi?1 Volá znovu Kristus z kříže. Přišel jsem, protože jsem tě hledal. a abych tě nalezl, rozepjal jsem na kříži ruce. s rukama rozepjatýma se obracím k otci a vzdávám díky, že jsem tě nalezl. Kéž bych je mohl vztáhnout i k tobě, abych tě objal. nepřišel jsem soudit tvůj hřích, ale spasit tě pro svoji lásku k lidem. nepřišel jsem tě proklít za tvou neposlušnost, ale požehnat ti pro svou poslušnost. Přikryji tě svými křídly, v mém stínu najdeš útulek. moje věrnost tě přikryje štítem kříže a nebudeš se bát nočních temnot,2 protože poznáš den, jenž nezná západu. nalezu tvůj život, ukrytý v temnotě a stínu smrti.3 nespočinu, dokud nepřijmu ponížení a nesestoupím až do pekel a nepřivedu tě až do nebe. ¶1Srov. Gn 3,9. 2Žl 90,5. 3Srov. Lk 1,79.

bíLÁ soboTa

4. čtení (PG 43, str. 439-464)Ze starobylé homilie na Velkou a svatou sobotuco se to děje? na zemi je dnes veliké ticho. Veliké ticho a samota. Veliké ticho, protože Král spí. Země se zděsila a zmlkla,1 protože vtělený Bůh usnul a vyburcoval ty, kteří od věků spali. Vtělený Bůh zemřel a otřásl říší mrtvých.Jistě jde hledat praotce lidstva jako ztracenou ovci.2 nepochybně chce navštívit ty, kdo se nacházejí v naprostých temnotách a ve stínu smrti;3 jistě přichází vysvobodit z bolestí uvězněného adama spolu se spoutanou Evou, on, který je současně jejich Bůh i syn.4 sestupme tedy s ním a vizme smlouvu mezi Bohem a lidmi...nachází se tam adam, první z praotců, a jakožto první stvořený je pohřben hlouběji než všichni odsouzení. Je zde Ábel, první zemřelý, který je jako první spravedlivý pastýř předobrazem nespravedlivé vraždy dobrého pastýře Krista. nachází se tam noe, předobraz Krista, stavitele velké Boží archy, kterou je církev... Je zde abrahám, Kristův předek,


který obětoval Bohu mečem oběť života. ta se navzdory všemu obešla bez meče a beze smrti. Přebývá tam v temnotách podsvětí mojžíš, který kdysi prodléval v nebeském oblaku Boží archy. nachází se tam daniel v jámě pekelné, který byl kdys na zemi uvržen do jámy lvové.5 Je zde Jeremiáš, v jámě plné bahna,6 jámě pekelné, jámě smrtelného rozkladu. nachází se tam Jonáš v nestvůře, schopné pohltit celý svět, to jest v pekle, jako znamení věčného Krista. a mezi proroky se najde jeden, který zvolá: „Z hlubin podsvětí slyš moji prosbu, vyslechni mé volání!“ a jiný: „Z hloubi volám k tobě, Pane, Pane vyslechni můj hlas.“ 7 a jiný: „Rozjasni nad námi svou tvář a budeme zachráněni!“ 8 ¶1Žl 75,9. 2Srov. Lk 15,3 a násl. 3Srov Lk 1,79. 4Srov Gn 3,15. 5Dan 14,31 a násl. 6Jer 38,6. 7Žl 129,1. 8Žl 79,4.

5. čteníPán chtěl při svém příchodu sestoupit až do nejhlubších míst podsvětí. adam, jako nejstarší z praotců, první stvořený ze všech lidí a první, jenž se stal smrtelným, on, který byl držen v zajetí hlouběji než všichni ostatní, uslyšel jako první kroky Pána, jak přicházel vysvobodit zajatce. Poznal hlas toho, který procházel žalářem, a obrátil se k ostatním, kteří byli spolu s ním spoutáni od počátku světa: „slyším kroky někoho, kdo přichází k nám.“Když ještě mluvil, Pán k nim vešel vyzbrojen vítězným křížem. Jakmile ho praotec adam uviděl, v úžasu se bil v prsa a na všechny volal: „můj Pán ať je se všemi!“ a Kristus adamovi odpovídá: „i s tebou.“ chápe ho za ruku a burcuje ho slovy: „Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.“ 1

Já jsem tvůj Bůh a pro tebe jsem se stal tvým synem; pro tebe a pro ty, kteří se mají z tebe narodit. nyní říkám a s veškerou mocí poroučím těm, kdo byli v poutech: Vyjděte ven. a těm, kdo byli v temnotě: mějte světlo. a spícím: Vstaňte.Přikazuji ti: Probuď se, spáči, přece jsem tě neučinil proto, abys meškal spoutaný v podsvětí. Vstaň z mrtvých, neboť já jsem život těch, kdo zemřeli. Vstaň, dílo mých rukou, vstaň můj obraze učiněný k mé


podobě.2 Vstaň a vyjděme odtud. neboť tys ve mně a já v tobě,3 jsme přece jedna nedílná osoba.Pro tebe jsem se stal já, tvůj Bůh, tvým synem. Pro tebe jsem já, Pán, přijal tvou podobu služebníka. Pro tebe jsem já, který jsem na nebi, přišel na zem a do podsvětí. Pro tebe, člověče, jsem byl jako člověk, bez pomoci, odložený mezi mrtvé.4 Pro tebe, který jsi vyšel ze zahrady, 5jsem byl ze zahrady vydán Židům6 a v zahradě ukřižován.6 ¶1Ef 5,14 2Srov. Gn 1,27. 3Srov. Jan 17,21.23 4Srov. Žl 87,5-6. 5Srov. Gn 3,23. 6Srov. Jan 18,1 a násl. 7Srov. Jan 19,41.

6. čteníPohleď na můj poplivaný obličej, to jsem snesl pro tebe, abych v tobě obnovil dřívější dech.1 Pohleď na mé zpolíčkované tváře; to jsem snesl, abych tvou porušenou podobu obnovil opět k svému obrazu.Pohleď na má zbičovaná bedra; to jsem snesl, abych odstranil břemeno hříchů tížící tvá ramena. Pohleď na mé ruce šťastně přibité ke kmeni kříže; to pro tebe, jenžs kdysi nešťastně vztáhl svou ruku ke kmeni v ráji.usnul jsem na kříži a kopí proklálo můj bok. to pro tebe, který jsi usnul v ráji a nechal vyvést ze svého boku Evu. můj bok vyléčil ránu ve tvém boku. můj spánek tě vyvede ze spánku podsvětí. mé kopí zadrželo kopí namířené proti tobě.Vstaň, vyjděme odtud! nepřítel tě vyvedl z rajské země; já už tě neusadím do ráje, ale na nebeský trůn. on tě zahnal od stromu života, který byl předobrazem; já však jsem sám život, a hle, jsem s tebou spojen. určil jsem cheruby, aby tě opatrovali jako služebníci a přikazuji jim, aby tě měli v takové úctě, jaká přináleží Bohu.trůn s cheruby je uchystán, nosiči jsou ve střehu a připraveni, svatební komnata je vystrojena a jídla přichystána. Věčné stánky a příbytky jsou vyzdobeny, poklady věčných statků otevřeny a nebeské království je připraveno už od věků. ¶1Srov. Gn 2,7.


7. čtení (Kázání na Bílou sobotu 3, 21-22, 24, 39; PG 93, str. 603-644)Kázání sv. Jana damascénského, knězePojďme k ukřižovanému Kristu, mějme účast na jeho utrpení, abychom mohli mít účast i na jeho slávě. Zemřeme hříchu, abychom žili pro spravedlnost.1 Kristus byl položen do nové hrobky, odstraňme starý kvas, aby se z nás stalo nové těsto2 a aby v nás Kristus mohl spočinout. Kristus sestoupil do pekel, sestupme s ním do povznášejícího ponížení, abychom byli spolu s nám vzkříšeni, povýšeni, oslaveni, abychom navždycky viděli Boha a on nás. Vy, kteří jste z tohoto světa, buďte svobodní; vy, kteří jste omotáni pruhy plátna, vyjděte; zajatci, buďte propuštěni; slepí, pozdvihněte svůj zrak. Probuď se, spící adame, vstaň z mrtvých, neboť zmrtvýchvstalý Kristus se přiblížil. ten, který trůní nad cheruby, visí na kříži jako odsouzenec. on je životem lidí, v nějž neuvěřili bohovrazi, když jej viděli viset na dřevě. ten, který svýma božskýma rukama utvořil člověka, měl po celý den paže rozepjaté vstříc vzpurnému lidu, který kráčel po cestách nepravosti, aby pak odevzdal svého ducha do rukou otce. Kopím je proboden bok toho, který z adamova boku stvořil Evu; vytéká z něj voda a krev, nápoj nesmrtelnosti a křest znovuzrození. slunce se zatmělo, protože se nemohlo dívat, jak je mučeno slunce spravedlnosti, a země se zatřásla, pokropená krví Páně a tak očištěná od modloslužby, plna radosti nad touto očistou. ¶1Srov. 1 Petr 2,24. 21 Kor 5,7.

8. čteníten, který vdechl adamovi dech života, aby z něj učinil duši živou, je uložen do hrobu, mrtev, bez života. ten, který odsoudil člověka, aby se obrátil zpátky v prach, je připočten mezi ty, na jejichž vzpomínku usedá prach. Brány z bronzu jsou rozraženy, železné závory zlomeny vedví,1 pradávné vjezdy se zvyšují,2 strážce podsvětí se chvěje. ten, který je nezasažen hříchem, byl započten mezi mrtvé. ten, který rozvázal Lazara, je sám ovinut pruhy plátna, aby osvobodil a zbavil okovů člověka, mrtvého a spoutaného hříchem. nyní král slávy sestupuje k tyranovi, Pán,


který je mocný je v boji,3 jehož slunce vychází na východě a běží zas až na opačný konec,4 který se těší jak běžec před závodem.5 nyní se peklo stává nebem, podsvětí je naplněno sluncem, vzdalují se temnoty, jež naplňovaly strachem, slepí nacházejí zrak. neboť slunce, světlo vychá-zející z výsosti navštěvuje ty, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti.6 ¶1Srov. Žl 106,16. 2Srov. Žl 23,7. 3Žl 23,8. 4Žl 18,7. 5Žl 18,6. 6Srov. Lk 1,78-79.

9. čteníslyšme, my kdo jsme neviděli, a věřme evangeliu těch, kdo jsou zvěs-tovateli pokoje,1 protože se nám ukázala mocná ruka a napřažená paže Boží.2 Budeme oslaveni, popřejemeli sluchu a budemeli nahlížet Pánovu slávu v ponížení jako v zrcadle , vidět v jeho znetvořené tváři krásu, která předčí jakoukoli krásu. ačkoli jej zříme pověšeného na dřevě, bez krásy ani slávy,3 jak umírá za všechny lidi, je přesto odleskem Boží slávy. dává svůj šat vojákům, ti se o něj dělí, ale vzkříšen z mrtvých pošle ke všem národům své vyvolené učedníky a sám se stane křestním rouchem věřících, protože vy všichni, kdo jste v Krista byli pokřtěni, v Krista jste se oblékli.4 Především mějme lásku Ježíše Krista, který nás miloval, i když jsme ještě byli Boží nepřátelé.5 tehdy znovu získáme prvotní upřímnost, budeme moci slavit Hospodinovu Paschu, a církev bude žít v pokoji. a my půjdeme rozzáření a se zapálenými svícemi vstříc vítězi nad smrtí, nesmrtelnému Ženichovi a budeme hledět tváří v tvář na Pánovu slávu a radovat se z jeho krásy. ¶1Srov. Iz 52,7. 2Srov. Dt 11,2 aj. 3Srov. Iz 53,2. 4Ga 3,27. 5Srov. Řím 5,8.


Legem pone mihi, dómine, viam iustificatiónum tuárum: * et exquíram eam semper.

da mihi intelléctum, et scrutábor legem tuam: * et custódiam illam in toto corde meo.

deduc me in sémitam mandatórum tuórum: * quia ipsam vólui.

inclína cor meum in testimónia tua: * et non in avarítiam.

avérte óculos meos ne vídeant vanitátem: * in via tua vivífica me.

státue servo tuo elóquium tuum, * in timóre tuo.

Cestu tvých zásad, Pane, mi ukaž, * abych jí k svému prospěchu kráčel.

osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon * a byl ho poslušen z celého srdce.

stezkou svých příkazů voď mě stále, * neboť jen ta je mým potěšením.

nakloň mé srdce k tvým přikázáním, * nikoli k dychtění po hmotném zisku.

Pohledů na marnost uchraň mé oči, * na cestě své mě životem obdař.

splň svůj slib svému služebníku, * jak jsi jej dal svým vyzna-vačům.

Ant.

Christus factus est pro nobis obédi-ens usque ad mortem,

mortem autem crucis. Ps. VIII G

horæ aLiæad TerTiam


bratři si zahalí hlavy kapucemi a kantor začne antifonu, která se zpívá na stejný nápěv jako psalmodie.

A.Kristus se || pro nás stal poslušným až k smrti, | a to k smrti na kříži.Žalmy na sebe navazují bez inicia a recitují či zpívají se polohlasem.

Psalmus 118,33-80I

158 ad tErtiam

Ámputa oppróbrium meum quod suspicátus sum: * quia iudícia tua iucúnda.

Ecce, concupívi mandáta tua: * in æquitáte tua vivífica me.

Et véniat super me misericórdia tua, dómine: * salutáre tuum secúndum elóquium tuum.

Et respondébo exprobrántibus mihi verbum: * quia sperávi in sermónibus tuis.

Et ne áuferas de ore meo verbum veritátis usquequáque: * quia in iudíciis tuis supersperávi.

Et custódiam legem tuam semper: * in sǽculum et in sǽculum sǽculi.

Et ambulábam in latitúdine: * quia mandáta tua exquisívi.

Et loquébar in testimóniis tuis in conspéctu regum: * et non confundébar.

Et meditábar in mandátis tuis, * quæ diléxi.

Et levávi manus meas ad mandáta tua, quæ diléxi: * et exercébar in iustificatiónibus tuis.


odvrať potupu, které se hrozím, * neboť tvé výroky vždycky jsou dobré.

Vždyť toužím po tvých ustanoveních, * život mi dej svou spra-vedlností.

Kéž se mi dostane, Pane, tvé lásky, * pomoz mi podle svého slibu,

abych dal odpověď těm, kdo mě tupí; * s nadějí spoléhám na tvá slova.

neodnímej mi slovo pravdy, * neboť doufám v tvá rozhodnutí.

tvého zákona budu se držet, * ve všem a vždycky a na věčné časy.

Po cestě volně budu si kráčet, * protože dbám tvých nařízení.

Před králi zjevím tvá přikázání * bez bázně, že se mi dostane hany.

Z příkazů tvých se radovat budu, * protože k nim se upínám s láskou,

ruce k tvým příkazům vztahovat budu, * rozjímat o tvých usta-noveních.


memor esto verbi tui servo tuo, * in quo mihi spem dedísti.

Hæc me consoláta est in humilitáte mea: * quia elóquium tuum vivificávit me.

Vzpomeň si na slovo k sluhovi svému, * kterým jsi ve mně naději vzbudil!

to je má stálá útěcha v bídě, * že tvůj výrok mi daruje život!

II


supérbi iníque agébant usquequáque: * a lege autem tua non declinávi.

memor fui iudiciórum tuórum a sǽculo, dómine: * et consolátus sum.

deféctio ténuit me, * pro peccatóribus derelinquéntibus legem tuam.

cantábiles mihi erant iustificatiónes tuæ, * in loco peregrinatiónis meæ.

memor fui nocte nóminis tui, dómine: * et custodívi legem tuam.

Hæc facta est mihi: * quia iustificatiónes tuas exquisívi.

Pórtio mea, dómine, * dixi custodíre legem tuam.

deprecátus sum fáciem tuam in toto corde meo: * miserére mei secúndum elóquium tuum.

cogitávi vias meas: * et convérti pedes meos in testimónia tua.

Parátus sum, et non sum turbátus: * ut custódiam mandáta tua.

Funes peccatórum circumpléxi sunt me: * et legem tuam non sum oblítus.

média nocte surgébam ad confiténdum tibi, * super iudícia iustificatiónis tuæ.

Párticeps ego sum ómnium timéntium te: * et custodiéntium mandáta tua.

Pyšní jen výsměch pro mne mají, * já se však nespustím zákona tvého.

tvých dávných úradků pamětliv, Pane, * nacházím v nich své potěšení.

rozhořčuji se nad bezbožníky, * kteří tvůj zákon neuznávají.

Příkazy tvé se staly mou písní * v domě, kde přebývám jen jako poutník.

Za noci vzývám tvé jméno, Pane, * poslušen jsem tvých přikázání.

to je můj náležitý úděl: * abych vždy plnil tvá ustanovení.

Pán je můj úděl. takto jsem slíbil: * že tvoje slovo uchovám provždy.

Jen po tvé milosti ze srdce toužím, * smiluj se nade mnou dle svého slibu.

Přemýšlím o cestách, po kterých kráčím, * řídím své nohy k tvým přikázáním.

chvatně se snažím a nechci váhat, * abych tvé předpisy zacho-vával.

i když mě do léček lapají hříšní, * já na tvůj zákon nezapomínám.

V půlnoci vstávám, abych tě chválil * za tvoje spravedlivé soudy.

Jsem přítel všech, kdo mají tě v úctě, * všech, kdo dbají tvých na-řízení.

160 ad tErtiam

IIIBonitátem fecísti cum servo tuo, dómine, * secúndum verbum tuum.

Bonitátem, et disciplínam, et sciéntiam doce me: * quia mandátis tuis crédidi.

Priúsquam humiliárer ego delíqui: * proptérea elóquium tuum custodívi.

Bonus es tu: * et in bonitáte tua doce me iustificatiónes tuas.

multiplicáta est super me iníquitas superbórum: * ego autem in toto corde meo scrutábor mandáta tua.

coagulátum est sicut lac cor eórum: * ego vero legem tuam meditátus sum.

Bonum mihi quia humiliásti me: * ut discam iustificatiónes tuas.

Bonum mihi lex oris tui, * super míllia auri et argénti.

manus tuæ fecérunt me, et plasmavérunt me: * da mihi intelléctum, et discam mandáta tua.

Qui timent te vidébunt me, et lætabúntur: * quia in verba tua supersperávi.

cognóvi, dómine, quia ǽquitas iudícia tua: * et in veritáte tua humi-liásti me.

dobře jsi činil sluhovi svému, * právě tak, Pane, jak jsi to řekl.

Jen ty mě moudrému vědění nauč, * neboť tvým příkazům důvěřuji.

než jsem byl pokořen, leckdy jsem bloudil, * nyní tvých předpisů věrně se držím.

dobrý jsi, Pane, a dobro konáš, * vyuč mě ve svých ustanoveních.

Pyšní mě prolhaně obviňují, * já jen tvých soudů si upřímně hledím.

srdce jak v tuku jim otupělo, * já jen z tvých zákonů vroucně se těším.

Že jsem byl pokořen, bylo mi k dobru, * abych se učil tvým přikázáním.

Výrok tvých úst je mi milejší mnohem * nežli tisíce v zlatě a stříbře.

rukama tvýma jsem stvořen a ztvárněn, * osvěť mě, jak se tvým příkazům učit.

ti, kdo tě ctí, na mne pohlédnou rádi * za to, že spoléhám na tvoje slovo.

Vím, že tvé soudy, Pane, jsou správné, * že jsi mě pokořil podle práva.

misericórdia tua, dómine, plena est terra: * iustificatiónes tuas doce me.


Země je plna tvé milosti, Pane, * nauč mě tomu, cos ustanovil.




a bez odpovědi amen. Zpívá se obvyklým nápěvem orace. Bratři si sundají kapuce a dělají hlubokou úklonu.

Fiat misericórdia tua ut consolétur me, * secúndum elóquium tuum servo tuo.

Véniant mihi miseratiónes tuæ, et vivam: * quia lex tua meditátio mea est.

confundántur supérbi, quia iniúste iniquitátem fecérunt in me: * ego autem exercébor in mandátis tuis.

convertántur mihi timéntes te: * et qui novérunt testimónia tua.

Fiat cor meum immaculátum in iustificatiónibus tuis, * ut non confúndar.


Útěchou buď mi tvé milosrdenství, * jak jsi je svému sluhovi slíbil.

ať mi tvá slitovnost udělí život, * neboť tvůj zákon mě oblažuje.

Hanba buď pyšným, že křivě mě tisknou, * já však jen o tvých úradcích hloubám.

ať se obrátí ke mně tví věrní, * ti, kdo dbají tvých přikázání.

utvrď mé srdce v svých ustanoveních, * abych nedošel za-hanbení!



Bratři chvíli setrvají v modlitbě a poté se v tichosti rozejdou.


A.Kristus se || pro nás stal poslušným až k smrti, | a to k smrti na kříži.

A.Christus factus est || pro nobis obédiens usque ad mortem, | mortem autem crucis.

162 ad sEXtam

Defécit in salutáre tuum ánima mea: * et in verbum tuum super-sperávi.

defecérunt óculi mei in elóquium tuum, * dicéntes: Quando consoláberis me?

Quia factus sum sicut uter in pruína: * iustificatiónes tuas non sum oblítus.

Quot sunt dies servi tui? * quando fácies de persequéntibus me iudícium?

narravérunt mihi iníqui fabulatiónes: * sed non ut lex tua.

omnia mandáta tua véritas: * iníque persecúti sunt me, ádiuva me.

Po tvé pomoci prahne má duše; * důvěru mám a doufám v tvé slovo.

Po tvém výroku dychtí mé oči: * kdy mi dáš svoji útěchu, Pane?

Jsem už jak měch, co byl vysušen kouřem, * předpisů tvých však ne-zapomínám.

Kolik dnů tvému sluhovi zbývá? * Kdy budeš soudit mé utla-čitele?

Úkladně jámy kopou mi zpupní, * ti, co se neřídí zákony tvými.

Příkazy tvé jsou pravda sama: * oni mě stíhají lží, proto pomoz!

málem mě na zemi zahubili, * já však se držím tvých přikázání.

Ant.



ad sexTamNa znamení představeného se bratři otočí čelem ke svatostánku či kříži

a znamenají se křížem, nic přitom neříkají. Poté se oba chóry otočí čelem k sobě, bratři si zahalí hlavy kapucemi a kantor začne antifonu,

která se zpívá na stejný nápěv jako psalmodie.


Psalmus 118,81-128I


Paulo minus consummavérunt me in terra: * ego autem non derelíqui mandáta tua.

secúndum misericórdiam tuam vivífica me: * et custódiam testimónia oris tui.

in ætérnum, dómine, * verbum tuum pérmanet in cælo.

in generatiónem et generatiónem véritas tua: * fundásti ter-ram, et pérmanet.

ordinatióne tua persevérat dies: * quóniam ómnia sérviunt tibi.

nisi quod lex tua meditátio mea est: * tunc forte periíssem in humilitáte mea.

in ætérnum non oblivíscar iustificatiónes tuas: * quia in ipsis vivificásti me.

tuus sum ego, salvum me fac: * quóniam iustificatiónes tuas ex-quisívi.

me exspectavérunt peccatóres ut pérderent me: * testimónia tua in-telléxi.

omnis consummatiónis vidi finem: * latum mandátum tuum nimis.


Podle své milosti ponech mi život, * svědectví úst tvých zacho-vám věrně.

na věky stálé je, Pane, tvé slovo, * na nebi zůstává, nezměnitelné.

od rodu k rodu tvoje věrnost, * zemi jsi založil a ona trvá.

Podle tvé vůle ještě dnes trvá: * neboť vše stvořené tobě slouží.

Kdyby mi radostí nebyl tvůj zákon, * ve své bídě bych dávno byl zašel.

nikdy tvých příkazů nezapomenu, * neboť v nich jsi mi daroval život.

Já jsem tvůj a proto mě zachraň, * neboť mám v mysli tvá ustanovení.

Číhají bezbožní, zhubit mě chtějí, * já však jsem dbalý tvých přikázání.

Poznal jsem meze všech dokonalostí, * pouze tvé soudy jsou neomezené.


164 ad sEXtam

IIQuómodo diléxi legem tuam, dómine? * tota die meditátio mea est.

super inimícos meos prudéntem me fecísti mandáto tuo: * quia in ætérnum mihi est.

super omnes docéntes me intelléxi: * quia testimónia tua meditátio mea est.

super senes intelléxi: * quia mandáta tua quæsívi.

ab omni via mala prohíbui pedes meos: * ut custódiam verba tua.

a iudíciis tuis non declinávi: * quia tu legem posuísti mihi.

Quam dúlcia fáucibus meis elóquia tua, * super mel ori meo!

a mandátis tuis intelléxi: * proptérea odívi omnem viam iniqui-tátis.

Lucérna pédibus meis verbum tuum, * et lumen sémitis meis.

iurávi, et státui * custodíre iudícia iustítiæ tuæ.

Humiliátus sum usquequáque, dómine: * vivífica me secúndum verbum tuum.

Voluntária oris mei beneplácita fac, dómine: * et iudícia tua doce me.

Ánima mea in mánibus meis semper: * et legem tuam non sum oblítus.

ach, jak tvůj zákon miluji vroucně! * Po celý den já přemítám o něm.

moudřejším než jsou mí nepřátelé, * činí mě vůle tvá, stále je se mnou.

rozumem předčím své učitele, * protože o tvých výrocích hloubám.

rozvážnosti mám víc nežli starci, * neboť plním tvá přikázání.

od špatných cest já zdržuji nohy, * abych tvé slovo vždy zachovával.

neuhýbám před tvými soudy, * protože tys mi dal poučení.

Jak mi tvé příkazy na patře sládnou, * víc nežli med mi chutnají v ústech!

Zmoudřel jsem tvými rozhodnutími, * odpor mám ke každé nepravé cestě.

mým krokům svítilnou je tvé slovo, * ono mi cestu osvětluje.

dal jsem přísahu, také ji plním, * dbát všech tvých správných rozhodnutí.

těžce svou bídou jsem sužován, Pane, * dle svého slova mi zachovej život!

sliby mých úst, Pane, laskavě přijmi, * pouč mě o svých roz-hodnutích.

stále můj život je ohrožen zkázou, * já na tvůj zákon však nezapomínám.


IIIiníquos ódio hábui: * et legem tuam diléxi.

adiútor et suscéptor meus es tu: * et in verbum tuum super-sperávi.

declináte a me, malígni: * et scrutábor mandáta Dei mei.

súscipe me secúndum elóquium tuum, et vivam: * et non confúndas me ab exspectatióne mea.

Ádiuva me, et salvus ero: * et meditábor in iustificatiónibus tuis semper.

sprevísti omnes discedéntes a iudíciis tuis: * quia iniústa cogitátio eórum.

Prævaricántes reputávi omnes peccatóres terræ: * ídeo diléxi testimónia tua.

confíge timóre tuo carnes meas: * a iudíciis enim tuis tímui.

odpor mám k lidem vrtkavé mysli, * zato však v lásce mám tvůj zákon.

ty jsi má ochrana, ty jsi mi štítem, * s důvěrou spoléhám na tvé slovo.

odstupte ode mne, zlovolníci, * zachovám příkazy svého boha!

stůj při mně dle svého slibu, ať žiji, * nedopusť, abych se v naději zklamal!

dej mi svou pomoc a zachráněn budu, * rád se chci držet tvých při-kázání.

Zavrhneš ty, kdo tvé vůli se příčí, * neboť jsou ve svém smýšlení lživí.

Všichni, kdo hřeší, jsou pro tebe struskou, * proto tvé předpisy já mám v lásce.

Bázní před tebou trne mé tělo, * v úctě se chvěji před tvými soudy.

ať na mne bezbožní nástrahy líčí, * z cesty tvých příkazů ne-zabloudím.

svědectví tvá jsou mým dědictvím provždy, * neboť jsou radostí mého srdce.

srdce jsem přiměl tvé zásady plnit, * v tom je odměna na věčné časy.


Posuérunt peccatóres láqueum mihi: * et de mandátis tuis non errávi.

Hereditáte acquisívi testimónia tua in ætérnum: * quia exsultátio cordis mei sunt.

inclinávi cor meum ad faciéndas iustificatiónes tuas in ætérnum, * propter retributiónem.


166 ad sEXtam



Feci iudícium et iustítiam: * non tradas me calumniántibus me.

súscipe servum tuum in bonum: * non calumniéntur me supérbi.

Óculi mei defecérunt in salutáre tuum: * et in elóquium iustítiæ tuæ.

Fac cum servo tuo secúndum misericórdiam tuam: * et iustificatiónes tuas doce me.

servus tuus sum ego: * da mihi intelléctum, ut sciam testimónia tua.

tempus faciéndi, dómine: * dissipavérunt legem tuam.

Ídeo diléxi mandáta tua, * super aurum et topázion.

Proptérea ad ómnia mandáta tua dirigébar: * omnem viam iníquam ódio hábui.


Konám jen právo a spravedlnost, * nenech mě na pospas utlačitelům!

Zaruč se za svého služebníka, * aby mě pyšní neutiskli!

Po tvé pomoci dychtí mé oči, * po tvém příslibu spravedlivém.

milostiv buď svému služebníku, * pouč mě ve svých ustanoveních.

Jsem tvůj služebník, proto mě osvěť, * abych tvé výroky pochopil správně.

nastala chvíle k zásahu Páně: * neboť tvůj zákon porušili!

nade vše v lásce mám příkazy tvoje, * nad zlatou rudu i nad zlato ryzí.

Vedu si podle tvých nařízení, * nepravé cesty nenávidím.








Mirabília testimónia tua: * ídeo scrutáta est ea ánima mea.

declarátio sermónum tuórum illúminat: * et intelléctum dat párvulis.

os meum apérui, et attráxi spíritum: * quia mandáta tua desi-derábam.

Áspice in me, et miserére mei, * secúndum iudícium diligéntium nomen tuum.

gressus meos dírige secúndum elóquium tuum: * et non dominétur mei omnis iniustítia.

rédime me a calúmniis hó minum: * ut custódiam mandáta tua.

Příkazy tvé jsou podivuhodné, * proto má duše je zachovává.

Zjevení tvých slov osvěcuje, * vede i prosté k porozumění.

otvírám ústa, po dechu lapám, * jak prahnu po tvých ustanoveních.

obrať se ke mně, milostiv buď mi * jak těm, kdo v lásce mají tvé jméno.

Podle svých výroků veď moje kroky, * ať nemá nepravost nade mnou vládu.

Z lidského útisku vysvoboď mě, * budu dbát věrně tvých nařízení.

Zjev jasnou tvář svému služebníku * nauč mě, Pane, svým přikázáním!

Ant.



ad nonamNa znamení představeného se bratři otočí čelem ke svatostánku či kříži




Psalmus 118,129-176I

168 ad nonam

Fáciem tuam illúmina super servum tuum: * et doce me iustificatiónes tuas.

Éxitus aquárum deduxérunt óculi mei: * quia non custodiérunt legem tuam.

iustus es, dómine: * et rectum iudícium tuum.

mandásti iustítiam testimónia tua: * et veritátem tuam nimis.

tabéscere me fecit zelus meus: * quia oblíti sunt verba tua inimíci mei.

ignítum e ló quium tuum veheménter: * et servus tuus diléxit illud.

adolescéntulus sum ego et contémptus: * iustificatiónes tuas non sum oblítus.

iu s t í t i a tu a , iu s t í t i a i n ætérnum: * et lex tua véritas.

tribulátio, et angústia invenérunt me: * mandáta tua meditátio mea est.

æquitas testimónia tua in ætérnum: * intelléctum da mihi, et vivam.


Potoky slz mi z očí kanou * nad těmi, kteří ruší tvůj zákon.

ty, Pane, ty jsi spravedlivý, * správná jsou tvoje rozhodnutí.

Právem jsi dal svá přikázání, * mocně, pevně a spravedlivě.

sžírá mě hněv k mým nepřátelům, * že na tvá slova zapomněli.

Věrně se osvědčil tvůj výrok, * proto tvůj služebník má jej v lásce.

Jsem jen malý a opovržený, * příkazů tvých však nezapomínám.

Věčně je v právu tvá spravedlnost * a tvůj zákon je pravdivý provždy.

i když mě postihly útlak a tíseň, * přesto se těším z tvých ustanovení.

Předpisy tvé jsou na věky správné, * dej, ať je chápu, a já budu žíti.


clamávi in toto corde meo, exáudi me, dómine: * iustificatiónes tuas requíram.

clamávi ad te, salvum me fac: * ut custódiam mandáta tua.

Ze srdce volám, vyslyš mě, Pane, * poslušen budu tvých přikázání!

Volám k tobě, chraň mě a zachraň, * budu tvé příkazy poctivě plnit.

II


Prævéni in maturitáte, et clamávi: * quia in verba tua supersperávi.

Prævenérunt óculi mei ad te dilúculo: * ut meditárer elóquia tua.

Vocem meam audi secúndum misericórdiam tuam, dómine: * et secúndum iudícium tuum vivífica me.

appropinquavérunt persequéntes me iniquitáti: * a lege autem tua longe facti sunt.

Prope es tu, dómine: * et omnes viæ tuæ véritas.

inítio cognóvi de testimóniis tuis: * quia in ætérnum fundás-ti ea.

Vide humilitátem meam, et éripe me: * quia legem tuam non sum oblítus.

iúdica iudícium meum, et rédi me me: * propter elóquium tuum vivífica me.

Longe a peccatóribus salus: * quia iustificatiónes tuas non exquisiérunt.

misericórdiæ tuæ multæ, dó mine: * secúndum iudícium tuum vivífica me.

multi qui persequúntur me, et tríbulant me: * a testimóniis tuis non declinávi.

Vidi prævaricántes, et tabescébam: * quia elóquia tua non custodiérunt.

s úsvitem přicházím, o pomoc prosím, * s důvěrou spoléhám na tvé slovo.

oči mé bdí už před noční hlídkou, * hloubat chci o tvém roz-hodnutí.

slyš můj hlas ve svém milosrdenství, * uděl mi život podle své vůle!

Blíží se ti, kdo mi úklady strojí, * vzdáleni přitom zákonu tvému.

Zato však ty jsi mi nablízku, Pane, * věrně platí tvá ustanovení.

Z výroků tvých už dávno jsem poznal, * že jsi je stanovil na všechny věky.

Hleď na mou tíseň a vysvoboď mě, * že na tvůj zákon jsem nezapomněl.

mé pře se ujmi a z bídy mě vykup * dle svého výroku život mi uděl.

daleko k záchraně mívají hříšní, * neboť k tvým příkazům neberou ohled.

Hojné je, Pane, tvé slitování, * podle svých úradků daruj mi život.

Pronásledují a souží mě mnozí, * já od tvých předpisů neupouštím.

s odporem pohlížím na věrolomné, * protože nedbají na tvo-je slova.

Hle, jak mám v lásce tvá přikázání, * Pane, v své milosti daruj mi život!

170 ad nonam

IIIPríncipes persecúti sunt me gratis: * et a verbis tuis formidávit cor meum.

Lætábor ego super elóquia tua: * sicut qui invénit spólia multa.

iniquitátem ódio hábui, et abominátus sum: * legem autem tuam diléxi.

sépties in die laudem dixi tibi, * super iudícia iustítiæ tuæ.

Pax multa diligéntibus legem tuam: * et non est illis scándalum.

Exspectábam salutáre tuum, dómine: * et mandáta tua diléxi.

custodívit ánima mea testimónia tua: * et diléxit ea veheménter.

servávi mandáta tua, et testimónia tua: * quia omnes viæ meæ in conspéctu tuo.

appropínquet deprecátio mea in conspéctu tuo, dómine: * iuxta elóquium tuum da mihi intelléctum.

intret postulátio mea in conspéctu tuo: * secúndum eló quium tuum éripe me.

Pro nic mě knížata pronásledují, * v srdci mám bázeň jen před tvými slovy.

Z výroku tvého se raduji stejně, * jak ten, kdo získal bohatou kořist.

Ke lži mám nenávist, oškliví se mi, * zato však miluji tvůj zákon.

sedmkrát za den ti chvály zpívám * za tvoje spravedlivé soudy.

s těmi, kdo milují tvůj zákon, * hojný je pokoj, jsou bezpečni před zlem.

s nadějí čekám, Pane, tvou pomoc, * bedlivě plním tvá přiká-zání.

má duše střeží tvá ustanovení * a já je miluji z celého srdce.

dbám na tvé předpisy, nařízení, * všechny mé cesty jsou před tebou zjevné.

Kéž k tobě dojde mé volání, Pane, * pouč mě podle svého slova!

Kéž k tobě dospěje má prosba, * vysvoboď mě podle svých slibů!

Podstatou tvého slova je stálost, * každý tvůj pravdivý soud je věčný.


Vide quóniam mandáta tua diléxi, dómine: * in misericórdia tua vi-vífica me.

Princípium verbórum tuórum, véritas: * in ætérnum ómnia iudícia iustítiæ tuæ.





Eructábunt lábia mea hymnum, * cum docúeris me iustificatiónes tuas.

Pronuntiábit lingua mea eló quium tuum: * quia ómnia mandáta tua ǽquitas.

Fiat manus tua ut salvet me: * quóni am mandáta tua elégi.

concupívi salutáre tuum, dómi ne: * et lex tua meditátio mea est.

Vivet ánima mea, et laudábit te: * et iudícia tua adiuvábunt me.

Errávi, sicut ovis, quæ périit: * quære servum tuum, quia mandáta tua non sum oblítus.


rty mé ať hýří chvalozpěvem, * žes mi dal poznat tvá ustanovení!

Jazyk ať zpívá chválu tvých slibů, * neboť tvé příkazy všechny jsou správné.

Kéž se tvá ruka k mé pomoci vztáhne, * že jsem si zvolil tvá přikázání!

dychtím po tvojí pomoci, Pane, * pro mne tvůj zákon je potěšením.

oživ mou duši, ať může tě chválit, * kéž mě v tom sílí tvá rozhodnutí!

Bloudím jako ta ztracená ovce, † sám hledej svého služebníka, * pamětliv byl jsem tvých přiká-zání.







172 ad comPLEtorium

Cum invocárem exaudívit me deus iustítiæ meæ: * in tribulatióne dilatásti mihi.

miserére mei, * et exáudi oratiónem meam.

Fílii hóminum, úsquequo gravi corde? * ut quid dilígitis vanitátem, et quǽritis mendácium?

Et scitóte quóniam mirificávit dóminus sanctum suum: * dóminus exáudiet me cum clamávero ad eum.

irascímini, et nolíte peccáre: * quæ dícitis in córdibus vestris, in cubílibus vestris compungímini.

sacrificáte sacrifícium iustítiæ, et speráte in dómino. * multi dicunt: Quis osténdit nobis bona?

Slyš mě, když volám, Bože, moje spáso, † tys mi dal vždy v mé tísni volný prostor; * smiluj se nade mnou, mé prosby slyš!

Jak dlouho, lidé, chcete čest mou deptat? * chytat se klamu, násle-dovat lež?

Vězte, že Pán svým věrným koná divy: * Pán uslyší, když k němu zavolám.

Proto se zachvějte a nehřešte již, * v lůžku to uvažte a ztište se.

Jen obětujte Pánu náležitě * a na něj vložte všechnu důvěru.

Říkají: „Kdopak nám dá poznat blaho?“ * ty, Pane, ukaž nám svou jasnou tvář!

Víc radosti to mému srdci dodá, * než mají oni z hojné úrody.

Ant.



ad comPLeToriumNa znamení představeného se bratři otočí čelem ke svatostánku či kříži



A.Kristus se || pro nás stal poslušným až k smrti, | a to k smrti na kříži.Žalmy i kantikum na sebe navazují bez inicia a recitují či zpívají se polohlasem.

Psalmus 4


signátum est super nos lumen vultus tui, dómine: * dedísti lætítiam in corde meo.

a fructu fruménti, vini, et ólei sui * multiplicáti sunt.

in pace in idípsum * dórmiam, et requiéscam;

Quóniam tu, dómine, singuláriter in spe * constituísti me.


Pokojně ulehnu a klidně usnu, * vždyť ty dbáš, Pane, o mé bezpečí.


Qui hábitat in adiutório altíssimi, * in protectióne dei cæli commorábitur.

dicet dómino: suscéptor meus es tu, et refúgium meum: * deus meus sperábo in eum.

Quóniam ipse liberávit me de láqueo venántium, * et a verbo áspero.

scápulis suis obumbrábit tibi: * et sub pennis eius sperábis.

scuto circúmdabit te véritas eius: * non timébis a timóre noctúrno,

a sagítta volánte in die, a negótio perambulánte in ténebris: * ab incúrsu, et dæmónio meridiáno.

cadent a látere tuo mille, et decem míllia a dextris tuis: * ad te autem non appropinquábit.

Verúmtamen óculis tuis considerábis: * et retributiónem peccatórum vidébis.

Kdo žije pod ochranou nejvyššího, * přebývá v stínu Všemohoucího,

ať říká Pánu: „tys mé útočiště, * můj hrad a Bůh můj, v nějž mám důvěru.“

Vždyť on tě zachraňuje z tenat lovců, * před slovem, které zkázu přináší.

on zastíní tě svými perutěmi, * pod jeho křídly dojdeš ochrany.

nebudeš strachovat se nočních příšer * a šípů, které za dne létají,

nákazy, která v temnotách se plíží, * moru, jenž řádí za bílého dne.

i když jich padne po tvém boku tisíc, * ba deset tisíc po tvé pravici,

Záhuba přesto tebe nedosáhne, * vždyť jeho věrnost je tvůj kryt a štít.

naopak, na své oči budeš vidět, * spatříš, jak hříšné stíhá odplata.

Psalmus 90

174 ad comPLEtorium

Quóniam tu es, dómine, spes mea: * altíssimum posuísti refúg-ium tuum.

non accédet ad te malum: * et flagéllum non appropinquábit tabernáculo tuo.

Quóniam Ángelis suis mandávit de te: * ut custódiant te in ómnibus viis tuis.

in mánibus portábunt te: * ne forte offéndas ad lápidem pedem tuum.

super áspidem, et basilíscum ambulábis: * et conculcábis leónem et dracónem.

Quóniam in me sperávit, liberábo eum: * prótegam eum, quóniam cognóvit nomen meum.

clamábit ad me, et ego exáudiam eum: * cum ipso sum in tribulatióne: erípiam eum et glorificábo eum.

Longitúdine diérum replébo eum: * et osténdam illi salutáre meum.


co ty však? Pán je tvoje útočiště, * ty nejvyššího vzal sis k ochraně.

Proto nic zlého se ti nepřihodí, * nepřijde žádná rána na tvůj stan.

Vždyť kvůli tobě andělům dal příkaz, * na všech tvých cestách být ti ochránci.

a proto budou na rukou tě nosit, * aby ses neporanil o kámen.

a budeš kráčet po hadech a štírech * a lva i draka klidně zašlápneš.

Že je mi oddán, já ho vysvobodím, * ochráním, že se k mému jménu zná.

a vyslyším ho, když mě bude vzývat, † budu s ním v každém jeho soužení, * zachráním ho a ke cti pozvednu.

dosyta obdařím ho dlouhým věkem * a svoji spásu mu dám uvidět.Neříká se sláva otci.

Psalmus 133Ecce nunc benedícite dóminum, * omnes servi dómini:

Qui statis in domo dómini, * in átriis domus Dei nostri.

in nóctibus extóllite manus vestras in sancta, * et benedícite dóminum.

nuže, Pána velebte, * všichni služebníci Páně,

kteří v domě Pánově * bdíte za nočního času.

Vzneste ruce k svatyni, * Pána velebte a chvalte!


Bratři si sundají kapuce. Během kantika oba chóry stojí. Kantikum plynule navazuje na psalmodii, začíná jej druhý chór.

Canticum Simeonisnunc dimíttis servum tuum, dómine, * secúndum verbum tuum in pace:

Quia vidérunt óculi mei * salutáre tuum,

Quod parásti * ante fáciem ómnium populórum,

Lumen ad revelatiónem géntium, * et glóriam plebis tuæ israël.


nyní, Pane, můžeš propustit svého služebníka * podle svého slova v pokoji,

neboť mé oči viděly * tvou ~spásu,

kterou jsi připravil * přede všemi národy:

světlo k osvícení pohanů * a k slávě tvého izraelského lidu.

Neříká se sláva otci..

Benedícat te dóminus ex sion, * qui fecit cælum et terram.


Ze siónu žehnej ti * Pán, jenž stvořil zem i nebe!



a bez odpovědi amen. Zpívá se obvyklým nápěvem orace. Bratři přitom dělají hlubokou úklonu.




A. Kristus se || pro nás stal poslušným až k smrti, | a to k smrti na kříži.

A. Christus factus est || pro nobis obédiens usque ad mortem, | mortem autem crucis.

ad VEsPEras 177

VIII G

A.1

H ódi-e af�íctus sum valde, sed cras solvam víncu-la me-a.

sabbaTo sancTo – ad VesPerasNa znamení představeného se bratři otočí čelem ke svatostánku či kříži

a znamenají se křížem, nic přitom neříkají. Poté se oba chóry otočí čelem k sobě, bratři si zahalí hlavy kapucemi a kantor začne antifonu.

A.1 dnes jsem velmi sklíčen, || ale zítra rozvážu svá pouta.Psalmus 115

Věřil jsem, proto smím teď říci: * „Velice byl jsem ponížen!“

s úzkostí jsem si říkal v duchu: * „Věru, je každý člověk lhář!“

Čím nyní odvděčím se Pánu * za všechno, co mi prokázal?

do rukou vezmu kalich spásy * a jméno Páně oslavím.

Vyplním sliby dané Pánu * před jeho lidem veškerým.

Příliš je drahá v očích Páně * smrt těch, kdo jsou mu oddáni.

Ó Pane, jsem tvůj věrný sluha, † tvůj sluha, syn tvé služebnice, * tys moje pouta rozvázal.

děkovnou oběť přinesu ti * a jméno Páně vzývat chci.

Vyplním sliby dané Pánu * před jeho lidem veškerým,

zde na nádvoří domu Páně, * v tvém středu, Jeruzaléme.


Crédidi, propter quod locútus sum: * ego autem humiliátus sum nimis.

Ego dixi in excéssu meo: * omnis homo mendax.

Quid retríbuam dómino, * pro ómnibus, quæ retríbuit mihi?

cálicem salutáris accípiam: * et nomen dómini invocábo.

Vota mea dómino reddam coram omni pópulo eius: * pretiósa in conspéctu dómini mors sanctórum eius:

o dómine, quia ego servus tuus: * ego servus tuus, et fílius ancíllæ tuæ.

dirupísti víncula mea: * tibi sacrificábo hóstiam laudis, et nomen dómini invocábo.

Vota mea dómino reddam in conspéctu omnis pópuli eius: * in átriis domus dómini, in médio tui, Ierúsalem.


178 saBBato sancto

A.2

C um his qui odérunt pacem eram pa-cí-�cus: cum loquébar

il-lis, impugnábant me gra-tis. VIII G

A.2 Byl jsem pokojný vůči těm, kdo nenávidí pokoj; †|| když jsem k nim mluvil, | bez příčiny mě nenáviděli. (Ps 119,7)

Psalmus 119K Pánu jsem volal, když jsem trpěl útiskem, * a on mě vyslyšel.

„Vysvoboď, Pane, duši od úskočných úst, * jazyka lživého!“

co za to dostaneš, co sklidíš nádavkem, * ty lživý jazyku?

Jen z pevné ruky bojovníka břitký šíp, * uhlíky z kručinek.

Běda, že mezi moschy musím přebývat, * ve stanech kedarských!

Přespříliš dlouho bydlím už sám vprostřed těch, * kdo nenávidí mír!

Já mluvím o pokoji, mluvím o právu, * a oni chtějí boj.Neříká se sláva otci, opakuje se antifona.

Ad Dóminum cum tribulárer clamávi: * et exaudívit me.

dómine, líbera ánimam meam a lábiis iníquis, * et a lingua dolósa.

Quid detur tibi, aut quid apponátur tibi * ad linguam dolósam?

sagíttæ poténtis acútæ, * cum carbónibus desolatóriis.

Heu mihi, quia incolátus meus prolongátus est: habitávi cum habitántibus cedar: * multum íncola fuit ánima mea.

cum his, qui odérunt pacem, eram pacíficus: * cum loquébar illis, impugnábant me gratis.


ad VEsPEras 179

A.3

A b homínibus iníquis líbera me, Dómine. VIII G

A.3 osvoboď mě, Pane, || od bezbožníků. (cf. Ps 58,2)Psalmus 139

Osvoboď mě, Pane, od člověka zlého, * chraň mě před násilníkem!

Před těmi, kdo v srdci zamýšlejí zlobu, * denně rozněcují svár.

nabroušeny mají jazyky jak hadi, * v jejich ústech zmijí jed.

Vytrhni mě, Pane, z ruky bezbožného, † chraň mě před násilníkem, * před těmi, kdo chtějí podrazit mi nohy!

Pyšní potají mi nastražují léčky, † zlí mi nastavují síť, * pasti podle cesty pod nohy mi kladou.

denně říkám Pánu: Jenom ty jsi bůh můj! * Pane, slyš mé žaloby!

Pane, tys můj vladař a má jistá pomoc, * v boji jsi mé hlavy štít.

nepovoluj, Pane, tužbám bezbožníka, * jeho úmysly mu zmař!

ať netyčí hlavu, kdo mě obkličují! * Zloba jejich rtů ať postihne je samy!

Pán ať žhavé uhlí na hlavu jim chrlí, * uvrhne je do jam, z kterých nepovstanou!

Žádný tlučhuba ať v zemi neobstojí * náhlé neštěstí ať násilníka stihne!

Éripe me, dómine, ab hómine malo: * a viro iníquo éripe me.

Qui cogitavérunt iniquitátes in corde: * tota die constituébant prǽlia.

acuérunt linguas suas sicut serpéntis: * venénum áspidum sub lábiis eórum.

custódi me, dómine, de manu peccatóris: * et ab homínibus iníquis éripe me.

Qui cogitavérunt supplantáre gressus meos: * abscondérunt supérbi láqueum mihi:

Et funes extendérunt in láqueum: * iuxta iter scándalum posuérunt mihi.

dixi dómino: deus meus es tu: * exáudi, dómine, vocem deprecatiónis meæ.

dómine, dómine, virtus salútis meæ: * obumbrásti super caput meum in die belli.

180 saBBato sancto

ne tradas me, dómine, a desidério meo peccatóri: * cogitavérunt contra me, ne derelínquas me, ne forte exalténtur.

caput circúitus eórum: * labor labiórum ipsórum opériet eos.

cadent super eos carbónes, in ignem deiícies eos: * in misériis non subsístent.

Vir linguósus non dirigétur in terra: * virum iniústum mala cápient in intéritu.

cognóvi quia fáciet dóminus iudícium ínopis: * et vindíctam páupe rum.

Verúmtamen iusti confitebúntur nómini tuo: * et habitábunt recti cum vultu tuo.


Poznal jsem, že Pán se staví za chudáka, * hájí právo ubohých.

tvoje jméno chválí jenom spravedliví, * před tvou tváří dlí, jen kdo jsou poctiví.Neříká se sláva otci.

A.3

A b homínibus iníquis líbera me, Dómine. VIII GA.3 osvoboď mě, Pane, || od bezbožníků.

A.4

C ustódi me a láque-o quem sta-tu-é-runt mihi: et a scánda-

lis operánti-um iniqui-tá-tem. Ps. VIII G

A.4 ochraň mě před léčkou, kterou mi nastražili, || před pastmi, které mi strojí, kdo pášou jen křivdy! (Ps 140,9)

ad VEsPEras 181

Dómine, clamávi ad te, exáudi me: * inténde voci meæ, cum clamávero ad te.

dirigátur orátio mea sicut incénsum in conspéctu tuo: * elevátio mánuum meárum sacrifícium vespertínum.

Pone, dómine, custódiam ori meo: * et óstium circumstántiæ lábiis meis.

non declínes cor meum in verba malítiæ, * ad excusándas excusatiónes in peccátis.

cum homínibus operántibus iniquitátem: * et non communicábo cum eléctis eórum.

corrípiet me iustus in misericórdia, et increpábit me: * óleum autem peccatóris non impínguet caput meum.

Quóniam adhuc et orátio mea in beneplácitis eórum: * absórpti sunt iuncti petræ iúdices eórum.

audient verba mea quóniam potuérunt: * sicut crassitúdo terræ erúpta est super terram.

dissipáta sunt ossa nostra secus inférnum: * quia ad te, dómine, dómine, óculi mei: in te sperávi, non áuferas ánimam meam.

custódi me a láqueo, quem statuérunt mihi: * et a scándalis operántium iniquitátem.

Psalmus 140Pane, za tebou volám, na pomoc pospěš, * uslyš můj hlas, když tebe se dovolávám!

obětním dýmem buď před tebou modlitba moje, * obětí večerní moje vztažené ruce!

Postav, Pane, k mým ústům ochranné stráže, * k bráně mých rtů svou spolehlivou hlídku!

nenech mé srdce, aby se klonilo ke zlu, * nedopusť, abych provedl nějakou špatnost

ve spolku s lidmi, kteří jen bezpráví činí; * z jejich pamlsků ani okusit nechci!

Poctivý ať si mě bije, zbožný ať káře, † olejem hříšných však hlavu si pomazat nedám. * Přes jejich zlobu má modlitba zůsta-ne stálá.

a kdyby jednou svým soudcům do rukou padli, * potom ať slyší, jak laskavá jsou moje slova.

tak jako pod pluhem kamínky vyorané * u jícnu podsvětí rozsety jsou jejich kosti.

Já však, Pane, stále jen za tebou hledím, * k tobě se utíkám, nenech zajít můj život!

ochraň mě před léčkou, kterou mi nastražili, * před pastmi, které mi strojí, kdo pášou jen křivdy!

182 saBBato sancto

cadent in retiáculo eius peccatóres: * singuláriter sum ego donec tránseam.Omittitur gloria.

do vlastních sítí ať bezbožní všichni padnou, * zatímco já svou cestou půjdu si dále.Neříká se sláva otci.

A.4

C ustódi me a láque-o quem sta-tu-é-runt mihi: et a scánda-

lis operánti-um iniqui-tá-tem.

A.4 ochraň mě před léčkou, kterou mi nastražili, || před pastmi, které mi strojí, kdo pášou jen křivdy!

A.5

C onsiderábam ad déxteram, et vidébam, et non e-rat qui cog-

nósceret me. Ps. VIIaA.5 Pohlédnu vedle sebe vpravo, ||

není tu, kdo by chtěl mě chránit. (Ps 141,5)Psalmus 141

Velikým hlasem k Pánu volám, * o milost nahlas Pána prosím.

Vylévám před ním svoje nářky, * svěřuji se mu se svou bídou.

i když můj duch už ve mně chřadne, * ty přesto znáš mou každou stezku.

na cestě, po které já kráčím, * tajně mi nastražili léčku.

Voce mea ad dóminum clamávi: * voce mea ad dóminum deprecátus sum:

Effúndo in conspéctu eius oratiónem meam, * et tribulatió nem meam ante ipsum pronúntio.

in deficiéndo ex me spíritum meum, * et tu cognovísti sémitas meas.

ad VEsPEras 183

in via hac, qua ambulábam, * abscondérunt láqueum mihi.

considerábam ad déxteram, et vidébam: * et non erat qui cognósceret me.

Périit fuga a me, * et non est qui requírat ánimam meam.

clamávi ad te, dómine, * dixi: tu es spes mea, pórtio mea in terra vivéntium.

inténde ad deprecatiónem meam: * quia humiliátus sum nimis.

Líbera me a persequéntibus me: * quia confortáti sunt super me.

Educ de custódia ánimam meam ad confiténdum nómini tuo: * me exspéctant iusti, donec retríbuas mihi.


Pohlédnu vedle sebe vpravo: * není tu, kdo by chtěl mě chránit.

nikde už nemám útočiště, * nikdo už nedbá na můj život.

Proto já, Pane, k tobě volám † a říkám: tys mé útočiště, * ty jsi můj úděl v zemi živých!

slyš moji úpěnlivou prosbu, * neboť jsem velmi zbědovaný.

ochraň mě od mých stihatelů, * na jejich přesilu jsem slabý.

Vyveď mě šťastně ze žaláře, * abych tvé jméno mohl chválit!

Poctiví přidají se ke mně, * když ty mi osvědčíš svou přízeň.Neříká se sláva otci, opakuje se antifona.

Bratři si sundají kapuce.

184 saBBato sancto

Ad Mag.

P rincipes sacerdótum et pha-ri-sǽ- i muni-érunt sepúlcrum,

signántes lápidem, cum custódibus. Cant. Magní-�-cat * ánima me-a

Dóminum, Cant. Ig

A. Velekněží a farizeové zajistili hrob tím, || že zapečetili kámen a postavili stráž. (Mt 27,62.66)

Canticum Beatæ Mariæ VirginisVelebí má duše Pána * a můj duch plesá v Bohu, mém Spasiteli,

že shlédl na svou nepatrnou služebnici: * Hle, od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení,

že mi učinil veliké věci ten, který je mocný; * jeho jméno je svaté

a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení * k těm, kdo se ho bojí.

Prokázal sílu svým ramenem, * rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně,

mocné ~svrhl z t růnu * a ponížené povýšil,

hladové nasytil dobrými věcmi * a bohaté propustil s prázdnou.

Et exsultávit spíritus meus * in deo salutári meo.

Quia respéxit humilitátem ancíllæ suæ. * Ecce enim ex hoc beátam me dicent omnes generatiónes.

Quia fecit mihi magna, qui potens est, * et sanctum nomen eius.

Et misericórdia eius in progénies et progénies * timéntibus eum.

Fecit poténtiam in bráchio suo, * dispérsit supérbos mente cordis sui.

Depósuit poténtes de sede * et exaltávit húmiles.

Esuriéntes implévit bonis * et dívites dimísit inánes.

Suscépit israel púerum suum, * recordátus misericórdiæ suæ.

ad VEsPEras 185

Ujal se svého služebníka izraele, * pamatoval na své milosrdenství,

jak slíbil našim otcům, * abrahámovi a jeho potomkům na věky.Neříká se sláva otci, opakuje se antifona.

Sicut locútus est ad patres nostros, * abraham et sémini eius in sǽcula.



a bez odpovědi amen. Zpívá se obvyklým nápěvem orace. Bratři přitom dělají hlubokou úklonu.




186 Varia

VariaumýVÁní oLTÁŘe

Je-li to zvykem, koná se na Zelený čtvrtek mezi mší svatou a před řečí Páně na rozloučenou umývání hlavního oltáře (původně dokonce všech oltářů v kostele).

Připraví se voda, větévka, ručník a konvička s vínem. Kněz oblékne albu a štólu fialové barvy. V průvodu jdou spolu s knězem a přisluhujícím dva bratři se sví-cemi, kteří se během umývání postaví vedle oltáře.

Po příchodu a pozdravení oltáře začne kantor zpívat responsorium in monte oliveti (str. 13), popř. další responsoria z temných hodinek Zeleného čtvrtku, nebo jiný vhodný zpěv (např. žalm).

Kněz z oltáře odstraní svícny a plátna, oltář polije vodou a rozetře ji větévkou, poté jej ručníkem vytře dosucha a nakonec vínem udělá kříž uprostřed oltáře.

Po skončení umývání kantor zazpívá příslušnou antifonu s veršem a kněz za-končí modlitbou podle zasvěcení oltáře (viz Triduo ante Pascha, ed. Paredes, 1927, str. 93 a násl.).

Řeč PÁně na roZLoučenouNa Zelený čtvrtek večer se podle prastaré řádové tradice čte z Janova evangelia řeč Páně na rozloučenou. V původní podobě tato četba bezprostředně navazovala na obřad umývání nohou, konaný po večeři v kapitulní síni, a během četby se konal průvod do kostela, kde navazoval kompletář. Za současných okolností je možné začít tuto pobožnost v chóru a jít průvodem do „Getsemanské zahrady“, kde se koná adorace Nejsvětější svátosti, přenesené po mši svaté na připomínku Večeře Páně.

Podle naší tradice čte celou řeč na rozloučenou jáhen, který oblékne dalmati-ku bílé barvy (není-li přítomen, čte některý kněz, oblečen do bílého pluviálu).1 K úvodní četbě evangelia o umývání nohou se přinesou svíce, kříž a kadidlo. Představený naloží kadidlo, jáhen požádá o požehnání a začne číst nebo zpívat evangelium stejným způsobem, jako při mši svaté.

1 Zdáli se to vhodnější, je možné četbu řeči na rozloučenou rozdělit mezi více lektorů (např. po kapitolách) – v tom případě jsou všichni oblečeni v kápách.


V. Pán s vámi.R. i s tebou.V. slova svatého evangelia podle Jana.R. sláva tobě, Pane.1Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto světa k otci. a protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti. 2Bylo to při večeři. Ďábel už vnukl Jidáši iškariotskému, synu Šimonovu, myšlenku, aby ho zradil. 3Ježíš věděl, že mu dal otec všechno do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu. 4Proto vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lněnou zástěru. 5Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástěrou, kterou měl uvázanou kolem pasu. 6tak přišel k Šimonu Petrovi. ten mu řekl: »Pane, ty mi chceš mýt nohy?« 7Ježíš mu odpověděl: »co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět; pochopíš to však později.« 8Petr mu řekl: »nohy mi umývat nebudeš! nikdy!« Ježíš mu odpověděl: »Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.« 9Šimon Petr mu řekl: »Pane, tak mi umyj nejen nohy, ale i ruce a hlavu!« 10Ježíš mu odpověděl: »Kdo se vykoupal, potřebuje si umýt jen nohy, a je čistý celý. i vy jste čistí, ale ne všichni.« 11Věděl totiž, kdo ho zradí; proto řekl: »ne všichni jste čistí.« 12Když jim tedy umyl nohy, zase si vzal na sebe své šaty, zaujal místo u stolu a řekl jim: »chápete, co jsem vám udělal? 13Vy mě nazýváte mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem. 14Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. 15dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy.V. slyšeli jsme slovo Boží.R. chvála tobě, Kriste.Svíce se postaví na zem vedle ambonu, kadidlo a kříž se odnesou zpět do sakris-tie. Všichni usednou a jáhen pokračuje v četbě.

188 Varia

16amen, amen, pravím vám: služebník není víc než jeho pán, posel není víc než ten, kdo ho poslal. 17Když to víte, blaze vám, jestliže podle toho jednáte. 18neříkám to o vás o všech. Já vím, které jsem si vyvolil. ale ať se naplní výrok Písma: ‚ten, kdo jí můj chléb, zvedl proti mně patu.‘ 19už teď vám to říkám, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane, že já to jsem. 20amen, amen, pravím vám: Kdo přijímá toho, koho já posílám, přijímá mne; kdo však přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.« 21Po těch slovech se Ježíš v duchu zachvěl a s důrazem prohlásil: »amen, amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí.« 22učedníci pohlíželi jeden na druhého v rozpacích, o kom to říká. 23Jeden z jeho učedníků ležel na Ježíšových prsou, ten, kterého Ježíš miloval. 24Šimon Petr na něj kývl a vybídl ho: »Zeptej se, kdo to je, o kom to říká.« 25on se naklonil k Ježíšovým prsům a zeptal se ho: »Pane, kdo je to?« 26Ježíš odpověděl: »ten je to, komu podám omočené sousto.« a vzal sousto, omočil ho a podal Jidášovi, synu Šimona iškariotského. 27Po tom soustu vstoupil do něho satan. Ježíš mu pak řekl: »co chceš udělat, udělej rychle.« 28Z ostatních, kteří byli u stolu, nikdo nerozuměl, proč mu to řekl. 29Poněvadž Jidáš spravoval pokladnu, mysleli někteří, že mu Ježíš nařídil: »nakup, čeho potřebujeme na svátky« nebo aby dal něco chudým. 30on pak vzal sousto a hned odešel. Byla noc. 31Když Jidáš odešel, Ježíš řekl: »nyní je oslaven syn člověka a Bůh je oslaven v něm. 32Jeli Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě; ano, hned ho oslaví. 33dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, ale jak jsem řekl židům, říkám teď i vám: Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete. 34nové přikázání vám dávám: milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. 35Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budeteli mít lásku k sobě navzájem.« 36Šimon Petr se ho zeptal: »Pane, kam jdeš?« Ježíš odpověděl: »Kam já jdu, tam za mnou teď nemůžeš jít; půjdeš však za mnou později.« 37Petr mu řekl: »Pane, proč nemohu jít za tebou už teď? svůj život za tebe


položím!« 38Ježíš mu odpověděl: »svůj život za mne položíš? amen, amen, pravím tobě: dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.

141ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mne. 2V domě mého otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že

odcházím vám připravit místo? 3a když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. 4cestu, kam já jdu, znáte.« 5tomáš mu řekl: »Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?« 6Ježíš mu odpověděl: »Já jsem cesta, pravda a život. nikdo nepřichází k otci než skrze mne. 7Kdybyste znali mne, znali byste i mého otce. nyní ho už znáte a viděli jste ho.« 8Filip mu řekl: »Pane, ukaž nám otce a to nám stačí.« 9Ježíš mu odpověděl: »Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl otce. Jak můžeš říci: ‚ukaž nám otce‘? 10nevěříš, že já jsem v otci a otec je ve mně? slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. 11Věřte mi, že já jsem v otci a otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky. 12amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k otci. 13a za cokoli budete prosit ve jménu mém, to všechno udělám, aby otec byl oslaven v synovi. 14Budeteli mě o něco prosit ve jménu mém, já to udělám. 15Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. 16a já budu prosit otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: 17ducha pravdy. svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás. 18nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu. 19Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte, protože já jsem živ a také vy budete živi. 20V onen den poznáte, že já jsem ve svém otci a vy ve mně jako já ve vás. 21Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.«

190 Varia

22Zeptal se ho Juda ne ten iškariotský: »Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, a světu ne?« 23Ježíš mu odpověděl: »Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. 24Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. a přece slovo, které slyšíte, není moje, ale mého otce, který mě poslal. 25to jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás. 26ale Přímluvce duch svatý, kterého otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já. 27Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. 28slyšeli jste, že jsem vám řekl: ‚odcházím‘ a ‚zase k vám přijdu‘. Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k otci, neboť otec je větší než já. 29Řekl jsem vám to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane. 30už s vámi nebudu mnoho mluvit, protože přichází vládce tohoto světa. Proti mně však nezmůže nic. 31ale ať svět pozná, že miluji otce a jednám, jak mi otec přikázal. Vstaňte, pojďme odtud!Všichni povstanou a jdou průvodem do ‚Getsemanské zahrady‘, nebo na jiné vhodné místo, v čele jáhen s evangeliářem, doprovázený ceroferáři. Po přícho-du na místo se svíce opět postaví na zem, všichni usednou a jáhen pokračuje v četbě.

151Já jsem pravý vinný kmen a můj otec je vinař. 2Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovo

ce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. 3Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. 4Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstaneli na kmeni, tak ani vy, nezůstaneteli ve mně. 5Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. 6Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně a hoří. 7Zůstaneteli ve mně a zůstanouli ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. 8tím bude oslaven můj otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.


9Jako otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. 10Zachováteli moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého otce a zůstávám v jeho lásce. 11to jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. 12to je mé přikázání: milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. 13nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. 14Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. 15už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého otce. 16ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém. 17to vám přikazuji: milujte se navzájem!18Jestliže vás svět nenávidí, uvažte, že mne nenáviděl dříve než vás. 19Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co mu patří. Že však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. 20Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: ‚služebník není víc než jeho pán.‘ Když pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás. Když zachovali moje slovo, budou zachovávat i vaše. 21ale to všechno vám způsobí kvůli mému jménu, protože neznají toho, který mě poslal. 22Kdybych byl nepřišel a k nim nemluvil, neměli by hřích; nyní však pro svůj hřích nemají výmluvu. 23Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého otce. 24Kdybych nebyl mezi nimi vykonal skutky, jaké nevykonal nikdo jiný, neměli by hřích; nyní však je viděli, a přesto mají v nenávisti mne i mého otce. 25ale má se splnit slovo napsané v jejich Zákoně: ‚nenáviděli mě bez příčiny.‘ 26až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od otce, duch pravdy, který vychází od otce, ten vydá o mně svědectví. 27Vy také vydávejte svědectví, protože jste se mnou od začátku.

161to jsem k vám mluvil, abyste neodpadli. 2Vyloučí vás ze synagógy, ano, přichází hodina, kdy každý, kdo vás zabije, bude si

myslet, že tím uctívá Boha. 3Budou tak jednat, protože nepoznali otce ani mne. 4ale toto jsem vám pověděl, abyste si až jednou ta chvíle při

192 Varia

jde vzpomněli na to, že já jsem vám to řekl. neřekl jsem vám to hned na začátku, protože jsem byl s vámi. 5nyní jdu k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: ‚Kam jdeš?‘ 6spíše je vaše srdce plné zármutku, že jsem vám to pověděl. 7ale já vám říkám pravdu: Je to pro vás dobré, abych já odešel. Jestliže totiž neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. odejduli však, pošlu ho k vám. 8a on, až přijde, usvědčí svět ze hříchu, ze spravedlnosti a ze soudu. 9Ze hříchu: že ve mne nevěří; 10ze spravedlnosti: že odcházím k otci a už mě neuvidíte; 11ze soudu: že vládce tohoto světa je už odsouzen. 12měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. 13ale až přijde on, duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. on totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. 14on mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. 15Všechno, co má otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí.16Zakrátko mě už nespatříte a opět zakrátko mě uvidíte.« 17někteří z jeho učedníků se navzájem ptali: »co to má znamenat, co nám říká: ‚Zakrátko mě nespatříte a opět zakrátko mě uvidíte‘ a ‚odcházím k otci‘?« 18Říkali: »co to má znamenat, co říká: ‚Zakrátko‘? nevíme, co mluví.« 19Ježíš poznal, že se ho chtějí tázat, a proto jim řekl: »o tom se mezi sebou dohadujete, že jsem řekl: ‚Zakrátko mě nespatříte a opět zakrátko mě uvidíte‘? 20amen, amen, pravím vám: Vy budete plakat a naříkat, svět se však bude radovat. Vy budete sice zarmouceni, ale váš zármutek se obrátí v radost. 21Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina. Když však porodí dítě, nemyslí už na bolesti pro radost, že přišel na svět člověk. 22tak i vy nyní máte zármutek. ale zase vás uvidím a vaše srdce se bude radovat, a vaši radost vám nikdo nevezme. 23V ten den se mě už nebudete na nic ptát. amen, amen, pravím vám: o cokoli budete prosit otce ve jménu mém, dá vám. 24dosud jste o nic neprosili ve jménu mém. Proste, a dostanete, aby se vaše radost naplnila. 25to vše jsem vám říkal obrazně. Přichází hodina, kdy k vám už nebudu mluvit obrazně, ale otevřeně vám budu podávat zvěst o otci. 26V ten


den budete prosit ve jménu mém a neříkám vám, že já budu prosit otce za vás; 27vždyť sám otec vás miluje, protože jste vy milovali mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha. 28Vyšel jsem od otce a přišel jsem na svět; zase opouštím svět a jdu k otci. 29učedníci řekli Ježíšovi: »teď mluvíš otevřeně, a ne obrazně. 30nyní víme, že víš všechno a nepotřebuješ, aby se tě kdo na něco ptal. Proto věříme, že jsi vyšel od Boha.« 31Ježíš jim odpověděl: »nyní už věříte? 32Hle, přichází hodina ano, už je tu kdy se rozprchnete, každý do svého domova, a mne necháte samotného. Přesto však nejsem sám, neboť otec je se mnou. 33toto jsem k vám mluvil, abyste měli ve mně pokoj. Ve světě budete mít soužení. ale buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět.«

171Po těch slovech pozvedl Ježíš oči k nebi a modlil se: »otče, přišla ta hodina. oslav svého syna, aby syn oslavil tebe. 2obdařils

ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. 3Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. 4Já jsem tě oslavil na zemi: dokončil jsem dílo, které jsi mi svěřil, abych ho vykonal. 5nyní oslav ty mne u sebe, otče, slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět. 6Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal a zachovali tvoje slovo. 7nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe; 8vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal. 9Já prosím za ně. neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji; 10a všechno mé je tvé a všechno tvé je mé. V nich jsem oslaven. 11už nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a já jdu k tobě. otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. 12dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo. 13nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. 14dal jsem jim tvé slovo. svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.

194 Varia

15neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého. 16nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. 17Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. 18Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. 19a pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě. 20Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: 21ať všichni jsou jedno. Jako ty, otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. 22a slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: 23já v nich a ty ve mně. tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne. 24otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa. 25spravedlivý otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal a tito moji učedníci poznali, že jsi mě poslal. 26dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich.«Po chvíli ticha na znamení představeného všichni povstanou. Představený zakončí veršem:V. naše pomoc je ve jménu Páně.R. Který stvořil nebe i zemi.Následuje modlitba kompletáře (str. 172).


modLiTba kaJících žaLmůPůvodně se modlitba kajících žalmů konala na Zelený čtvrtek po noně, avšak vzhle-dem k náročnosti tohoto dne se zdá vhodnější je přesunout na Velký pátek.

Bratři se je modlí vkleče, avšak zdá-li se to vhodnější, mohou stát. Kantor začne antifonu nevzpomínej Pane a bratři se modlí na dva chóry sedm kajících žalmů, přičemž se neříká sláva otci a žalmy se navazují jako v malé hóře.A. nevzpomínej, Pane, na provinění naše, ani našich otců ||

a netrestej nás za naše hříchy. (srov. Tob 3, 3)Žalm 6nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, * v rozhorlení svém mě netrestej!

nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, * uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.

na dno roztřesena je má duše, * jak chceš, Pane, dlouho otálet?

Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, * pro své slitování zachraň mě!

Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, * kdo by v podsvětí tě velebil?

už j s e m v y s í l e n s v ý m naříkáním, † každou noc jen pláčem lože skrápím, * slzami své lůžko promáčím.

oko mé je hořem zakaleno, * stárnu z tolika svých nepřátel.

Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! * neboť Pán mé nářky uslyšel.

uslyšel Pán volání mé prosby, * vyslyšel Pán moji modlitbu.

ať se poděsí mí nepřátelé, * ať se s hanbou kvapně odklidí!

Žalm 31Šťasten, komu odpuštěna nepravost * a už je přikryt jeho hřích!

Šťastný člověk, jehož Bůh již neviní * a v jehož duši není klam.

Když jsem mlčel, byl jsem sžírán do kostí, * po celé dny jsem bědoval.

dnem i nocí mě tvá ruka tížila, * až na troud jsem byl vyprahlý.

Konečně jsem se ti přiznal k špatnosti, * své bloudění jsem nesmlčel.

Řekl jsem si: „Vyznám před Pánem svůj hřích!“ * a tys mi vinu odpustil.

Proto ať se každý, kdo tě vyznává, * jen k tobě modlí v soužení.

Kdyby spousty vod se zvedly v zátopu, * až k němu nikdy nestoupnou.

tys mé útočiště, uchráníš mě běd, * svou záchranou mě rozjásáš.

„Poučím tě, ukážu ti, kudy jít, * radu i ochranu ti dám.

196 Varia

nebuď jak ten hloupý mezek nebo kůň, † které zkrotí jenom uzda s udidlem, * jinak je nepřitáhneš blíž.

Bezbožný je vydán mnoha trápením, † ale toho, kdo má k Bohu důvěru, * on zahrne svou milostí.

radujte se z Pána, kdo jste spravedliví, * jásejte, kdo jste upřímní!Žalm 37

nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, * netrestej mě ve svém rozhorlení!

Zaryly se do mne tvoje šípy, * těžce na mne dolehla tvá ruka.

Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, * pro můj hřích kost ve mně není celá.

nad hlavu se nakupily viny, * tíhou přetěžkou mě obtížily.

Jitří se a páchnou moje rány, * a to všechno pro mou pošetilost.

Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, * celý den se v sklíčenosti vláčím.

Bedra má jsou celá zanícená, * místečko v mém těle není zdravé.

Zesláblý jsem, zkroušený až běda, * křičím z hloubi sevřeného srdce.

Pane, ty znáš každou moji touhu, * žádný povzdech můj ti není tajný.

srdce buší, opouští mě síla, * už i světlo v očích se mi kalí.

Všichni moji přátelé a druzi † mému neštěstí se vyhýbají, * ba i příbuzní se drží stranou.

Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, † hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, * denně nové lsti si vymýšlejí.

Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, * němý jsem a ústa neotvírám.

tak jsem jako člověk beze sluchu, * bez schopnosti ubránit se slovem.

doufám, Pane, v tebe jediného, * ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!

Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, * těm, kdo mají radost, klopýtnuli!“

Já pak mám až příliš blízko k pádu, * stále mám svou bolest před očima.

Proto zhloubi přiznávám svou vinu, * pro svůj hřích jsem obavami sklíčen.

silní však jsou moji nepřátelé, * mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,

za dobrotu zlem mi odplácejí, * pasou po mně za to, že chci dobro.

Proto ty mě, Pane, neopouštěj, † nevzdaluj se ode mne, můj Bože! * na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!


Žalm 50smiluj se nade mnou, Bože, * jenž jsi tak milosrdný,

tak plný slitování, * a moji nepravost zahlaď!

smyj ze mne všechnu mou vinu * a z mého hříchu mě očisť!

uznávám, špatně jsem činil, * svůj hřích mám na očích stále.

to proti tobě jsem hřešil, * spáchal, co tobě se příčí,

takže tvůj soud je správný, * tvůj ortel spravedlivý.

Vždyť jsem už narozen s vinou, * matka mě počala s hříchem.

ty máš rád upřímné srdce, * v skrytu mě moudrosti učíš.

Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, * umyj mě, bělejší budu než sníh.

Veselí, radost mi zakusit dopřej, * ať jásají kosti, které jsi zdrtil.

odvrať se tváří od mých hříchů, * všechny mé špatnosti nadobro zahlaď.

stvoř ve mně čisté srdce, Pane, * nového, stálého ducha mi dej.

neodvrhuj mě od své tváře, * ať ve mně trvá tvůj svatý duch.

dej, ať se opět těším z tvé spásy, * posil mě velkodušností.

Hříšníky budu učit tvým cestám, * bezbožní k tobě se vrátí zas.

Před krveprolitím zachraň mě, Pane, * zajásám, jak jsi spravedlivý!

odemkni, Pane, opět má ústa, * mé rty ti zapějí chvalozpěv.

V krvavých žertvách zálibu nemáš, * obětí tou se ti nezavděčím.

má oběť je, Pane, zkroušený duch, * zdrcené srdce neodmítneš.

oblaž, Pane, svou dobrotou sión, * zbuduj zas hradby Jeruzaléma!

Pak se ti zalíbí v obětech řádných, † v zápalných žertvách a celopalech, * na oltář budou ti býčky klást.Žalm 101

Pane, vyslyš moje prosby, * kéž tě dosáhne můj hlas!

svoji tvář mi neukrývej * v dnešní strastiplný den.

nakloň ke mně ucho svoje, * pospěš na mé volání!

dny mé jako dým se tratí, * v kostech spaluje mě žár.

srdce schne jak zprahlá tráva, * zapomínám už i jíst.

sténáním a nářkem stálým * už jen kost a kůže jsem,

podobám se ptáku v poušti, * jsem jak sýček v sutinách,

chřadnu, naříkám jak ptáče * osiřelé na střeše.

198 Varia

stále běsní nepřátelé, * tupí mě a klnou mi.

Popel jídám jako chleba, * ředím nápoj slzami,

pro tvůj hněv a rozhorlení: * zdvi hls mě – a svrhl zpět!

mé dny jsou stín klesající, * sám jak tráva uvadám.

avšak ty, Pane, trváš věčně, * tvé jméno z rodu do rodu.

Vstaň, ustrň se zas nad siónem, * nadešel k slitování čas.

milují jej tví služebníci, * pláčí nad jeho zřícením.

národy budou ctít tvé jméno, * tvou slávu všichni králové,

až zbuduje Pán sión znova, * zjeví se ve své nádheře,

až k prosbě bezmocných se skloní, * nezhrdne jejich modlitbou.

tak budiž psáno pro budoucí, * ať příští národ Pána ctí!

neboť Pán shlédl ze svatyně, * on z nebe na zem popatřil,

zajatců vzdechy aby slyšel, * zachránil ty, jimž hrozí smrt.

Pak synové tvých služebníků * přebývat budou v bezpečí

a jejich potomstvo i nadál * před tvojí tváří potrvá

k cti tvého jména na sióně, * k tvé chvále v Jeruzalémě,

až národy a celé říše * se k službě Páně shromáždí.

cestou ochabla má síla, * dej mi znát těch pár mých dní,

z půlky jich mě neodváděj! * Věky věků je tvých let!

dávno založil jsi zemi, * nebesa jsou dílem tvým:

pominou, ty budeš dále; † rozpad nou se jako šat, * změníš je, jak šat se mění.

ty však stále stejný trváš, * roků tvých je bez konce.Žalm 129

Z hloubi volám k tobě, Pane, * Pane, vyslechni můj hlas!

ať tvé ucho vlídně slyší * na mé snažné volání! –

Kdybys, Pane, dbal na viny, * kdopak, Pane, obstojí?

ty však dáváš odpuštění, * abychom ti sloužili.

doufám, Pane, z duše doufám, * na tvé slovo vyčkávám.

na Pána má duše čeká † víc než strážní na úsvit, * noční strážní na úsvit.

izrael ať čeká Pána! † u Pána je slitování, * on nás štědře vykoupí.

on vykoupí izraele * z jeho provinění všech.


Žalm 142Pane, slyš mou snažnou modlitbu, † ve své věrnosti mou prosbu přijmi, * ve své spravedlnosti mě vyslyš!

nechtěj soudit svého služebníka, * nikdo z živých není tobě práv.

nepřítel mě stíhá, život deptá, * v tmách mě nechává, jak dávno mrtvé.

a můj duch už ve mně ochabuje, * srdce trne, sevřeno v mém nitru.

Vzpomínám si na dny dávno zašlé, † stále myslím na všechny tvé činy, * uvažuji o díle tvých rukou.

K tobě rozpřahuji obě paže, * žízním po tobě jak zprahlá země.

Pane, vyslyš mě a neotálej, * jsem už duchem vysílen a chřadnu!

neskrývej mi tvář, ať nejsem roven * těm, kdo sestoupili do tmy hrobu!

dej mi zrána zakusit tvou milost, * protože já důvěřuji v tebe.

dej mi poznat cestu, jíž mám kráčet, * neboť k tobě pozdvihuji duši.

Vysvoboď mě od nepřátel, Pane, * protože má záchrana je v tobě!

uč mě jednat podle vůle tvé, * protože jsi jenom ty můj Bůh.

dobrotivým duchem svým mě veď,*

abych kráčel rovnou krajinou.Pro své jméno, Pane, oživ mě, * pro svou spravedlnost osvoboď.

Pro svou milost nepřátele znič, † zahub všechny, kdo mě sužují!* Protože jsem já tvůj služebník.

A. nevzpomínej, Pane, na provinění naše, ani našich otců || a netrestej nás za naše hříchy.

Poté představený pokračuje:V. Kyrie, eleison. R. christe, eleison. Kyrie eleison. otče náš potichu. Po jeho skončení představený povstane.V. a neuveď nás v pokušení. R. ale zbav nás od zlého.V. Vysvoboď své služebníky, Bože.R. Kteří se utíkají k tobě.V. Kéž jim Pán pošle svou pomoc ze svatyně.R. Kéž jim svou podporu dá ze siónu.

200 Varia

V. Buď jim, Pane, útočištěm.R. Před nepřítelem pevná věž.V. Pane, vyslyš mou modlitbu.R. a mé volání přijď k tobě.V. Pán s vámi.R. i s tebou.modleme se. Vyslyš, Bože, naše pokorné prosby: slituj se nad hříšníky, kteří se ti vyznávají, aby těm, které obviňují výčitky svědomí, odpustila shovívavost tvé dobrotivosti. skrze Krista, našeho Pána. R. amen.Následuje absoluce:náš Pán Ježíš Kristus, který dal svému apoštolu Petrovi moc svazovat a rozvazovat, ať vás zbaví každého pouta provinění, abyste byli – nakolik je navzdory mé slabosti svěřeno mé službě – před jeho soudem zproštěni všech vašich provinění a opomenutí, dosáhli věčného života a žili s ním na věky věků. R. amen.


202 Varia

oFicia ŘaZenÁ chronoLogickyZelený čtvrtek

Temné hodinky ......................................................................................7Lekcionář – řada a .................................................................................122Lekcionář – řada B .................................................................................130Lekcionář – řada c .................................................................................138Lekcionář – řada d.................................................................................146

Tercie .................................................................................................. 157sexta .................................................................................................. 162nona .................................................................................................. 167umývání oltáře .................................................................................. 186Řeč Páně na rozloučenou .................................................................. 186kompletář .......................................................................................... 172

Velký pátekTemné hodinky .................................................................................... 45

Lekcionář – řada a .................................................................................124Lekcionář – řada B .................................................................................132Lekcionář – řada c .................................................................................140Lekcionář – řada d.................................................................................149

Tercie .................................................................................................. 157sexta .................................................................................................. 162nona .................................................................................................. 167modlitba kajících žalmů .................................................................... 195kompletář .......................................................................................... 172

Bílá sobotaTemné hodinky .................................................................................... 83

Lekcionář – řada a .................................................................................127Lekcionář – řada B .................................................................................135Lekcionář – řada c .................................................................................142Lekcionář – řada d.................................................................................152

Tercie .................................................................................................. 157sexta .................................................................................................. 162nona .................................................................................................. 167nešpory ............................................................................................. 177


obsahVšeobecné pokyny .................................................................................5

Temné hodinkyZelený čtvrtek ........................................................................................7Velký pátek ........................................................................................... 45bílá sobota ........................................................................................... 83

Lekcionář k temným hodinkámÚvod .................................................................................................. 121Řada a ............................................................................................... 122Řada b ................................................................................................ 130Řada c................................................................................................ 138Řada d ............................................................................................... 146

Ostatní hóryTercie .................................................................................................. 157sexta .................................................................................................. 162nona .................................................................................................. 167kompletář .......................................................................................... 172nešpory na bílou sobotu ................................................................... 177

Variaumývání oltáře .................................................................................. 186Řeč Páně na rozloučenou .................................................................. 186modlitba kajících žalmů .................................................................... 195

ad usum internum© Provincia Bohemiæ ordinis Prædicatorum, Pragæ, 2013

Locuples composuit

Date post:	25-Sep-2019
Category:	Documents
Upload:	others
View:	2 times
Download:	0 times

ProPrium ordinis Prædicatorum Triduo anTe Paschaop.cz/download/liturgie/triduum.pdf · deus, tu...

Documents