Rozhovor s MUDr. Marxem:“Medicína pro mě byla cesta na západ“
Malý Eden:Story na pokračování
Párty life medikov:report z Láskopárty a Mikulášské
I. číslo ročník 2016časopis 3. lékařské fakulty
TRIEDR
prosinec 2016 3
Vážení akademici, milí spolužáci!
Je nám velkou ctí představit Vám první číslo nového studentského časopisu TRIEDR (Testimonium Radicalis In Educatione Doctorum). Časopis vzni-kal od letošního podzimu a jeho cílem je vytvoření prostoru pro všechny literárně-publicistické nadšence této fakulty. Chceme, aby studenti psali a tvořili hlavně, ale nejen pro studenty. Proto vyzýváme všechny z Vás, kdo rádi píšete, kreslíte, tvoříte komiksy, zabýváte se filosofickými otáz-kami, recenzujete filmy či hudbu, skládáte básně nebo se chcete dělit o své zážitky z nespočtu bláznivých akcí, abyste se přidali do naší redakce.
Hodláme bavit své kolegy ve studiu, uvolňovat stres před zkouškami a reagovat na aktuální dění nejen na fakultě. Proto i v tomto prvním čísle přicházíme s článkem o studentské kavárně, reporty z Mikulášské a Láskopárty či neformálním rozhovorem s panem proděkanem. Začtěte se do řádků, které psali vaši spolužáci, prohlížejte fotky, připomeňte si akce našich studentských spolků a nakonec nezapomeňte časopis ohodnotit na jeho face-stránkách. Za každou připomínku nebo návrh budeme rádi.
ÚVODEM
Jménem celé redakce časopisu,Radek Štefela
Osobně bych chtěl poděkovat všem redaktorům, fotografům, editorům, grafikům a dalším, kteří na vzniku časopisu spo-lupracovali. Zvláštní dík patří MUDr. Davidu Marxovi Ph.D. za poskytnutí rozhovoru a za posvěcení tohoto projektu.
TRIEDR
prosinec 20164 prosinec 2016 5
Obsah06
08
11 16
18 20
6
8
11
15
16
18
20
22
Cesta ven
Párty life medikov
Praxe v Africe je nezastupitelná zkušenost
Sloupek pana Viktora Šeba
Nástupem na medicínu skončil Tvůj společenský život
Druhý příchod aneb Anděl Páně 2 se řadí mezi ovce a ne kozly!
Misantropův koutek
Face photo life
15 Ze života NLZP
TRIEDR
prosinec 20166 prosinec 2016 7
Možná už jste nad tím také někdy přemýšleli; co se vlastně stalo s Malým
Edenem? Když vyjdete z fakulty, máte jej přímo před očima. Dnes je pros-tor prázdný, zanedbaný. Nebývalo tomu tak ale vždy. Ještě před pár lety místo hýřilo hospodským životem, možná trochu neutěšeným, ale přesto životem. Tento produkt české pivní kultury (mé oblíbené) na-konec dokle-pal na stížnosti od obyvatel okolí. Úřad provoz zrušil a prostory umístil opět do veřejné nabídky. Vzhledem k obecným podmínkám se tam Eden statečně držel více než rok. Jedinými, kdo v důsledku mohli mít opravdový zájem na pohostin-ské renesanci Ruské ulice, zůstali studenti a zaměstnanci přilehlých státních institucí. Na podzim roku
2015 uspořádal akademický senát 3. LF anketu, v níž krom jiného sháněl kontakty na případné provozní. Už dlouho jsme s kamarádem Ondrou Balíkem přemýšleli, jak Eden otevřít, a tak, když přišel impulz ze školy, jsme se chytili šance. Ani jsem nevěděl, co to znamená být provozní, ale uv-
edl jsem spojení na jednu svou kamarádku. Jakub
Štefela, který byl místopředsedou
AS, se s námi sešel, vylíčil nám, že fakul-ta ani Trimed kavárnu nejspíš
neotevřou a že jestli chceme,
máme se do toho pustit. Předal nám tu
trochu informací, kterou při analýze situace nabyl, a od té chvíle byl Eden “náš”.Oba nás s Ondrou pohltila představa, jak do půl roku otevřeme super a profitabilní kavárnu, kde lidi budou chtít spíš bydlet než konzumovat a kde bude skvělého programu, že
Cesta venaneb Malý Eden revival
Cesta Ven
se nevejde na roční rozpis. Schůzka míjela schůzku, nápad se vršil na nápad a po dvou měsících zřetelný posun v nedohlednu. Nakonec jsme spachtili do kopy stanovy spolku, ve kterých jsme honosně nadefinovali své cíle, protože po mnoha diskuzích už ani jeden z nás neviděl za Malým Edenem jen kavárnu. Oba jsme tam viděli hlavně setkávání na všech úrovních a bez bariér. Se stanovami jsme přizvali další kamarády a vznikl spolek. Asi proto, že jsme měli tou dobou “existenční krizi”, nazvali jsme jej Cesta ven. A najednou jsme
byli reální. Se spolkem jsme skočili po Edenu. První výběrové řízení bylo fiasko. Nedokázali jsme se zorgan-izovat a to vyústilo v naše vyřazení. Nebyl však čas příliš se tím trápit, protože na pořadu již byl chari-tativní festival Dudlík. Po prvním zběsilém ročníku, který jsem ještě pořádal takříkajíc na vlastní triko, jsem se rozhodl festival přesunout pod hlavičku spolku. Bylo to logické a pragmatické. Kamarádi, co mi s ním pomáhali, byli členy spolku a akce se dala takto zaštítit oficiální struk-turou. Díky společnému nadšení se vše podařilo a vybralo se 34 tisíc na dětskou psychiatrii v Bohnicích. Po festivalu nastal prázdninový útlum a zbyl čas právě tak na to oběhat všechny úřady a nabrat síly na další kolo války s byrokratickým molo-chem. Finančák, sociálka, jedem. V září totiž odstartovalo další řízení… Dva měsíce nervů a nakonec – Malý Eden má po letech nového nájemce!Jak to bude s kavárnou a se spolkem dál? To si počkejte do dalšího čísla. Průběžné informace ale můžete sledovat na fb stránce Cesta ven, z. s. Za jakékoliv ná-pady, dotazy a připomínky budeme nesmírně rádi na [email protected] !
Viktor Šebo
TRIEDR
prosinec 20168 prosinec 2016 9
Nech Vám teda osviežim pamäť: prvou fakultnou párty, ktorú ste mali od
Beánií možnosť zažiť, a to konkré-tne 30. novembra v klube Uhelna, bola Láskopárty III. organizovaná spolkom IFMSA. Ak ste tam neboli, určite Vás neminulo nespočetné množstvo fotiek, ktoré Vám 1. decem-bra zavalilo News Feed na Facebooku. Ak si myslíte, že vďaka fotkám už presne viete, o čom bola tohtoročná Láskopárty („Like a virgin“, „Without condom not even maybe“, „Touched for the first time“, „Reprodukční medicína“, obrovské srdce a mnoho iných dekorácii a tabuliek na vy-jadrenie Vašich pocitov ohľadom a počas Láskopárty), tak Vám stále chý-ba veľká časť obrazu. Na parkete sa totižto vyskytli celkom zaujímavé indivíduá typu Hugging Lady a Kôň a Zebra, ktorí súčasne hrali rolu Amora vrátane správnej výbavy, luku a šípov, no nie obyčajných. Na rovinu, chodili okolo s lukom a šípom z dvoch gumených penisov zviazaných kondómom, a čo bolo horšie, tak ním mierili na
Vás. Teda... keď Vás strelí Amor svo-jim šípom, tak sa zamilujte, že? Čo sa ale teda stane ak do Vás streli Amor takým šípom z penisov? Som celkom rada, že nám tým len hrozili, ale nep-ostrelili skutočne lebo potom by to tam vyzeralo ako tesne pred koncom sveta ak viete, čo tým myslím.Nech Vám tu teda nebľabocem len ja, tak sa ešte spýtame na postre-hy samotnej Hugging Lady, Diany Rochovanskej:
“Ze začátku to vypadalo jako super nápad – budeš objímat hezké mediky na párty a ještě vybírat peníze na vědu – práce snů! Tenhle náhled se mi trochu změnil v momentě, kdy se dostavila realita v podobě Šárky držící velké papírové srdce s nápisem ,,Hug me” a pokladničku. Naráz to znamenalo přijít k naprosto cizím lidem, chtít je obejmout a ještě za to dostat zaplaceno – v podstatě prodá-vat své tělo (i když pro vědu). Takže moje první cesta vedla na bar. Díky al-koholu a pár známým tvářím v davu jsem se dostala do správné seznamo-vací nálady a hláška ,,Ahoj, nechcete
Párty life medikovaneb párty, ktoré si možno nepamätáte (*ehm*)
reportáž
přispět na výzkum HIV? Jen 5 korun a ještě Vás obejmu – antistresově!” mi pak šla z pusy skoro sama. Ještě teď se mi stane, že mě lidé poznávají na
športovni. Ľudí ako ja, ktorí sa v Prahe neustále strácaju, tým celkom potrápili. V prvom momente sme všetci so skupinky ľudí, s ktorými
som prišla, stáli a obkľučovali mo-bil, ktorý bol v spojení so strýčkom Googlom, aby sme si potvrdili dom-nienku, že áno, tu niekde by to malo byť. Ale kde? Veď tu je len táto veľká stodola schovaná v tieni a obklopená poloprázdnym parkoviskom (veľmi podozrivé...). Pochopiteľne sĺp plotu nám bránil v tom, aby sme videli ten obrovský nápis Radlická. Vo vnútri nás čakal zaujímavý in-teriér na druhý pohľad evokujúci, na
chodbě – ,,Jo, tebe znám, ty jsi nás ob-jímala na párty!” Nakonec z toho byl asi nejlepší zážitek za hodně dlouhou dobu. Občas se prostě vyplatí udělat něco šíleného!”
Druhý fakultný spolok, Trimed, tiež nezaháľal a dva týždne na to aj on zorganizoval fakultnú párty (teda ešte štastie, že máme len dva spolky). Mikulášska párty sa konala 12. decembra v Radlickej kultúrnej
TRIEDR
prosinec 201610 prosinec 2016 11
tie časy asi mierne nepatričnú, oslavu Ježiškovho narodenia (vzhľadom na hudbu, Mikuláša a množstvo alko-holu). Stodola so stenami pokreslen-
ými obrázkami anjelov a inými kresťanskými výjavmi a obrovský vianočný stromček plus výzdoba s balónmi a vločkami. Jeden anjel tam bol dokonca aj naživo v podobe p. doktorky Svobodovej spoločne s Mikulášom p. doktorom Zachom a čertom p. doktorom Váchom. Ako mi bolo neskôr povedané, uniklo mi pomerne veľa ďalších vecí hod-
ných spomenutia, ako napríklad polnočné prekvapenie v podobe vy-stúpenia roztlieskavačiek a tréningu futbalistov, kde si zahviezdil okrem iných aj p. doktor Fontana (tých som mimochodom zaregistrovala, keď sa predierali okolo nás, ale môj mozog zavalený alkoholom to nevy-hodnotil ako nič nezvyčajné a vrá-tila som sa naspäť k činnosti, ktorú som robila dovtedy, a tento úkaz mi do milisekúnd unikol z pamäte) a SaxoFrancis (na neho som si spätne spomenula, takže až také zlé to našťastie so mnou nie je).A pikoška na záver: párty oficiálne začínala o 20:00 a presne dovtedy tam dekoračnému tímu robili spoločnosť crossfiťáci a judistické žinenky. No a nech sa počas tejto prokrastinácie aj niečo naučíte: zaujímalo Vás niekedy koľko papiera treba na vyrobenie takej obrej snehovej vločky? Šesť,.. a to ich tam bolo dvadsať.
Zuzana Rabatinová
reportáž
MUDr. David Marx
rozhovor
TRIEDR
prosinec 201612 prosinec 2016 13
Co Vás přivedlo k medicíně?Tak ta volba byla hodně překvapivá a náhodná. Nebyl jsem přesvědčený o tom, že bych chtěl medicínu stu-dovat, mojí prioritou byl učitelský obor. Chtěl jsem učit angličtinu a češtinu, ale bohužel mi v tom tehdejší socialistický režim zabránil, zřejmě kvůli mým středoškolským pseudodisidentským aktivitám. Potom ta volba už byla na lékařskou fakultu, byla to pro mne jakási cesta na Západ, podobně jako pro mnoho dalších lidí v 70. letech.
Jaký jste byl student?Říkal jsem si, že jak mě z nějaké zkoušky vyhodí, tak to pro mě bude signál k tomu, abych ze školy odešel. Ale nevyhodili a já studoval s doce-la slušným studijním průměrem, byť to pro mě zejména v začátcích studia bylo krušné. Když jsem jel tramvají se svými spolužáky z hu-manitního gymnázia, páchnul jsem formalínem a čekalo mě 150 stran učení na další den, zatímco oni šli do divadla, což ve mně nevzbuzovalo
příliš velký optimismus. Tak jako na střední škole jsem i v prváku praco-val v nemocnici pod Petřínem a to byla skvělá příležitost potkávat se s tehdejšími disidenty, jako například s ošetřujícím lékařem Jana Palacha docentem Vrabcem a dalšími. Ta společnost mi byla příjemná, hlavně jsem si oblíbil klinickou medicínu a kontakt s pacientem, začalo mě to bavit.
Jaké byly vaše záliby?Hrál jsem v ochotnickém divadle, byl jsem v recitačním kroužku a také jsem od prváku jezdil na dětské tábo-ry jako zdravotník, což mi pomohlo vybrat si pozdější specializaci.
“Praxe v Africe je nezastupitelná zkušenost”
Rozhovor s MUDr. Davidem Marxem Ph.D.
rozhovor
Jak jste to všechno stíhal?Stíhal jsem to docela dobře. Přesto že to nepůsobí jako dobrý příklad, pečlivě jsem si vybíral důležité přednášky a na těch ostatních jsem se „nevyskytoval.“ Volného času bylo tehdy také víc.
Na co byste se zaměřil jako student medicíny dneska?Využil bych toho, jak obrovsky pes-trá je nabídka nejenom v rámci stu-dia, ale zejména v těch paraškolních aktivitách, které ani zdaleka nejsou takové, že by neměly co společného s medicínou. Do třetího ročníku bych vyzkoušel, co všechno medicína znamená, abych se mohl co nejdříve rozhodovat o budoucí specializaci. A zejména bych využil možností poby-tu v zahraničí, pro mladého lékaře a studenta je to naprosto nenahraditel-ná a neocenitelná zkušenost. Jak vnímáte studenty naší fakulty?Studenty naší fakulty pochopitelně vnímám jako nejlepší studenty nejlepší lékařské fakulty v České re-publice. A to myslím vážně. Hlavně mám radost sledovat neustále se zvyšující trend, díky svobod-omyslnému prostředí středních škol, díky erasmu, jejich lepším jazykovým schopnostem, než jaké jsme měli my,
je radost poslouchat uchazeče u úst-ních pohovorů a sledovat do jak velké
míry se věnují extrakurikulárním ak-tivitám. Společnost se z hlediska mla-dé generace jednoznačně zlepšuje.
Mohl byste charakterizovat ideál-ního mladého lékaře?Musí být připraven na to, že to pro-mocí všechno teprve začíná a měl by ke svému povolání přistupovat se skromností a pokorou. Každý mladý lékař má ale taky důvod k optimismu, protože si může vybrat z velké na-bídky oborů, které jemu samotnému budou vyhovovat. Neexistují žádné vyšší a nižší obory, každý z nich se dá dělat velmi profesionálně.
V říjnu jste navštívil zdravotnické
TRIEDR
prosinec 201614 prosinec 2016 15
zařízení v keňském Itibo, jaký na vás Afrika udělala dojem?Nejprve bych chtěl poděkovat našemu šesťákovi Lukáši Malému, který byl iniciátorem spolupráce 3. lékařské fakulty se společností ADRA, která zdravotnické zařízení v Itibo provo-zuje. Já sám se chtěl podívat, kam ti mladí lékaři jezdí, jednalo se o moji první návštěvu takto chudé země. Byl to velmi formativní zážitek, přestože byl krátký. Pracovat v prostředí, kde máte výrazně omezené zdroje, kde musíte rychle jednat při nedostatku léků a diagnostických metod, to je naprosto nezastupitelná zkušenost. Dle mého názoru by si tímto měl pro-jít každý lékař, abychom si uvědomili, jak dobře se tady máme, jak bohatou a plýtvavou společností jsme. Po té stránce turistické to bylo hodně omezené, ale líbila se mi i Keňa jako taková. Jsem rád, že tam můžeme naše studenty dvakrát ročně posílat a doufám, že se tam s nimi vypravím ještě jednou a na delší dobu.
Je vůbec ještě nějaká země, kterou jste nenavštívil, ale chtěl byste?Těch je hodně (směje se). Zatím jsem neměl možnost navštívit Nový Zé-land, tam se chystám příští rok.
Nebo řada dalších afrických států, Keňa byla zatím prvním rozvojovým státem, který jsem navštívil, ale snad to portfolium bude narůstat.
Kolik kilometrů jste už nalétal? Počítáte si to?Nepočítám, ale asi dost (směje se) protože mě to drží na zlatých příčkách takových těch kartiček, co vydávají letecké společnosti.
Co byste popřál studentům do nového roku 2017?Studentům bych popřál jednak to, co se přává, aby byli zdraví, aby měli štěstí jak profesní, tak soukromé, aby dostali to, co si přáli k Vánocům a aby pořád byli stejně aktivní a snažili se nejenom od nás čerpat, ale také nás a celou naší komunitu obohacovat. Ale hlavně jim přeju, ať si užívají té doby studentské a pamatují si, že nejdůležitější je to, s kým jsou, že mohou být s dobrými lidmi, s přáteli. Šest let je na začátku dlouhá doba a těch plánů může být hodně, jenže to uteče velmi rychle. Užívejte si toho prostředí, protože možná to bude něco, co vás – já doufám, že pozitivně – ovlivní na celý život.
Radek Štefela & Adéla Hlaváčková
rozhovor
Nový senát jede bomby! Ještě jim snad ani nezačalo funkční období a my už máme zpřístupněné fakultní sprchy. Co to znamená? Jdeš na pitevnu za svojí crush učit svaly, ale už trochu smrdíš z tuplovanejch praktik na patologii? Máš jenom půl hodiny na oběd a dom to prostě nestíháš? Neva! Odteď totiž stačí myslet dopředu a čapnout doma navíc krom “obligátního” fonenďáku ještě sprcháč a ručník. Deset minut hygiena, deset bageta, deset na cestu a jseš vysmátej a ready. A to se vyplatí!Aby toho nebylo málo, pro studenty kteří se opravdu učí, místo toho aby o tom furt jen mleli, se prodlužují otevíračky knihovny. Ano! Máme kni-hovnu! Tudíž od teď full-day service obklopenej věděním těch lepších. Asi tam začnu chodit. Držte tempo a máte u mě nanuka.
Viktor Šebo
Sloupek pana Viktora Šeba
Mnoho nemocí s sebou kromě potíží těla nese i jistou újmu
mysli. Jednání se zmatenými pacienty je poměrně specifické v tom, že se pokud možno snažíte nenarušovat jejich blud. Je to tak trochu jako herecká improvizace: hrajete s pa-cientem jeho přelud, ať už je to coko-liv - že se jdete fotit, nakupovat nebo na pivo - a pokud možno se ho v rám-ci něj snažíte dostat do postele. Pak se vymluvíte, že si musíte dojít pro foťák nebo že počkáte na autobus.
Ze života NLZPMé jméno je sanitář. Můj svět je oheň, krev a pacienti, kteří
patří na gerontopsychatrii. A pokud se ptáte, jestli jsem víc šílený já, nebo oni, tak pamatujte, že já jsem tu dobrovolně.
“Co je to?”“To je kanyla. Tím vám jdou
do těla léky.”“Aha. A tohle?”“To je taková hadička, ta za vás čůrá.”“Ne to, tamto.”“Tohle?”“No, to.”“To je moje ruka.” Inu, pondělí.
Misantrop
TRIEDR
prosinec 201616 prosinec 2016 17
První kurz je náročný. Nikoliv objemem učiva, ale spíše vy-sokými nároky na time man-
agement. Starší ročníky totiž zavětří čerstvou krev - nadšené nováčky, kteří už se vidí v bílých pláštích s fonen-doskopem kráčet po odděleních, kde k nim budou pacienti vzhlížet a krás-né sestřičky padat k nohám. A toho je třeba využít k všemožným náborům na dobrovolné akce!
Takže v prvním měsíci vypadal můj diář asi takto: Úterý – kolektiv utužující hospoda se spolužáky. Středa – praktika z biofyziky. Čtvrtek– schůzka IFMSA (pokračování v hospodě). Víkend – udržování hladinky na rodné Moravě. Pondělí – schůzka Trimedu (netřeba dodávat, kde a jak se končilo). Úterý – hospoda s tutorem. Středa – školení Nemocnice pro medvídky. A takhle bych mohla pokračovat dál.
Čím víc se blížil první test, tím rostly výčitky. ,,Ty týdny nějak rychle utíkají a já skončila u prvních pěti tvrzení! A po těch akcích se pak ráno špatně vstává na přednášky...” Díky bohu (Františkovi) za skripta!
Hned po první přednášce druhého kurzu víte, že tohle bude dobrých pět týdnů. Protože ať už jste nebo nejste fanda biochemie, bude se na co kouk-at. A taky se po ránu můžete těšit na sebevražedné králíčky.
Přestáváte se ztrácet v učebnách a patrech, i když hlavním orientačním bodem stále zůstávají záchody na konci chodeb.Taky zjistíte, kde sídlí IT oddělení – to až se Vám na méně zajímavé přednášce nepůjde připojit k wifi.
V histologii jste sice v té růžovo-fialové změti stále ztracení, ale zjistíte, že Vaši spolužáci jsou marní úplně stejně, a tak Vás to už tolik netrápí. Všichni máte stejné růžové fleky v pracovních sešitech a přestali
Nástupem na medicínu skončil Tvůj společenský život
Alespoň tak to všichni říkali.
blog
jste řešit, proč deset minut hledáte erytrocyt v epitelu tlustého střeva. Splést si čísla preparátů může každý a Vy přece nepoznáte jícen od vagíny. Pokud jste trochu akčnější, vyrazíte do školek v bílých pláštích diagnos-tikovat plyšákům zlomené pacičky a nachlazený krček. Ti odvážnější se vyzbrojí obvazy a půjdou školit první pomoc na základní školy. A největší blázni popadnou kondomy a gumová dilda a stoupnou si s nimi před třídu plnou puberťáků. Dobrá rada pro medičky – neberte si na školení sukni a už vůbec krátkou! Nebo budete sedět hodinu a půl s překříženýma nohama a bát se, že jim z té sexuální výchovy předvedete více než je v osnovách.
Čím víc se začne blížit druhý test, tím více se samozřejmě stupňuje množství akcí. Jak ze začátku měsíce
ticho po pěšině, naráz je to Láskopár-ty, Motolpárty, přednáška Lékařů bez hranic, Trimed Job... A pak víkend před testem brečíte, protože ještě pořád netušíte, kde se vzalo to NADPH? Něco jsem přeskočila, nebo to má být příprava na příští rok (úřad práce)?
Nicméně i druhý kurz musí jed-nou skončit. A po něm je třeba zjistit, zda nám biochemici nelhali – a sice pokusit se přeměnit etha-nol na glukózu. A kde jinde než pod dohledem široké škály bývalých, současných a budoucích doktorů – na Mikulášské. A až pozvete čerta, Mikuláše i všechny anděly na panáky, teprve pochopíte, jak vypadá peklo. Ale jak se říká ,,Co si nepamatuju, to se nestalo!”
(C.)
TRIEDR
prosinec 201618 prosinec 2016 19
Asi jen málokdo byl nějak obzvláště nadšen, když se vynořila zpráva, že tel-
evizní pohádka Anděl Páně se dočká pokračování, tentokrát však v plnohodnotně filmovém formátu a se značně navýšeným rozpočtem. Inu, rok se s rokem sešel, a já jsem nucen přiznat, že jsem výsledkem skutečně nemálo okouzlen.
Proč tu pěji takovou chválu? Anděl Páně 2 totiž krásně funguje. Půvabně prostý nápad zasadit děj, odehráva-jící se okolo andělsko-pekelnického dua ztvárněného Ivanem Trojanem a Jiřím Dvořákem, do mikulášského období dodává dílu mírně ab-surdní ráz, který však působí až neodmyslitelně samozřejmě, a je dále rozvíjen jednak nečekaně přirozeně
Druhý příchod aneb Anděl Páně 2 se řadí mezi ovce a ne kozly!
Letošní vánoční pohádkový počin se totiž překvapivě vymyká kormutlivému osudu většiny “druhých dílů”
recenze
se odehrávajícími humornými scén kami, a jednak dějovými antago-nisty - až mravokárně klišoidním velkokrejčím plnícím roli “kapitali-stického vykořisťovatele” v podání, ve své roli nádherně oplzlého, Bolka Polívky a zlodějským mikulášským kolednickým gangem. Je sice pravda, že výše zmínění trpí jistou skicovi-tostí, ta je však kompenzována až nesmyslnou mírou zlovůle, která si vůbec nezadá s absurdní krutostí “záporáků” snímku Snowpiercer.
Když už byla řeč o vtipu - u původního Anděla Páně jsem se nemohl zbavit dojmu, že je tak nějak nešťastně rozdělen na nebeské “gagy” a vcelku běžnou pohádku. Pokračování se naštěstí tohoto nešvaru zbavilo a vtip si našel cestu i na zem. Všeobecně se Anděl Páně 2 na této frontě oproti svému předchůdci značně zlepšil. Je tu znát trochu větší důraz na dospělého diváka, vysvětlování ubylo a naopak přibylo humoru všeobecně. A jakého! Půvabně blasfemického! Tušíte-li navíc něco o svatých, byť i jen na elementární úrovni, užijete si film výrazně víc. Obzvláštní nadšenec pak může nalézat (ikdyž dost možná samovolně vzniknuvší) odkazy na některá teologická témata. Veskrze sympatickou věcí, kterou bych ještě
rád zmínil, je také to, že křesťanské téma Anděl Páně 2 pojal citlivě a základy věrouky se ve filmu zrcadlí vcelku nenuceně. Anděl Páně 2 vám sice asi nezmění život, na druhou stranu je to neobyčejně příjemný film, který mohu jen doporučit. Věřím, že času s ním stráveném nebudete litovat.
Eduard Eck
TRIEDR
prosinec 201620 prosinec 2016 21
Je těžký úděl misantropa, který se rozhodne studovat lékařskou fakultu. Nejen, že je prakticky
neustále nucen do kontaktu s lidmi – s vyučujícími, spolužáky i pacienty – ale především se stává obětí krutých pověr a předsudků: sice že člověk připravující se na povolání lékaře je člověk dobrosrdečný a lidi milující.
Lidé do tajů lékařské fakulty totiž v roli budoucího lékaře očekávají ideal-istu, co by za jiné dal ruku do ohně, ti znalejší poměrů studentstva mají očekávání realističtější, totiž někoho, kdo se jen snaží protlouct životem a nakrmit rodinu (nebo alespoň sebe). Jedinec obdařený mimořádnou averzí k ostatním jedincům svého druhu je však mimo očekávání i těch otrlejších kolegů. Co ho tedy nutí snášet tento krutý úděl a pokračovat ve studiu?
První úrovní naší otázky „proč“ je otázka „proč něco?“ Proč cokoliv? Není pohodlnější prostě čekat na smrt?
Bohužel, z definice bytí není možné „ničeho“ dosáhnout, proto musí být
alespoň „něco“, a to „něco“ může být medicína stejně dobře jako cokoliv jiného. A definujeme-li si v hédonis-tickém duchu dobro jako spokojené čekání na smrt, tedy vysedávání na gauči s lahví piva, po nějakém čase tohoto dobra dospějeme k závěru, že je dobré si od něj alespoň občas odpočinout hledáním nějakého vyššího smyslu.
Zkrátka a dobře, odpovědí na naši otázku „proč“ by mohlo být „prostě proto“, ale to není něco, s čím se poc-tivý misantrop, který chce být ve své nenávisti k lidem upřímný k sobě i k ostatním, může spokojit. Je tedy třeba připustit, že v našem životě existuje i jiný druh dobra než prosté uspokojování potřeb, a to rozvoj naší osobnosti – tedy sžíravé nenávisti k našim bližním. Zde není třeba zdlouhavé bádání v knihovně ani nahlížení do fakultních brožur, stačí letmé nahlédnutí na alternativní stranu internetu, abychom pocho-pili, proč je pro misantropa medicína tak lákavá volba. V žádném jiném oboru nemůžete za peníze do těl ne-bohých obětí pod rouškou očkování
První díl filosofické chvilky
filosofická chvilka
Misantropův koutek
vpravovat hliník, rtuť, olovo a další těžké kovy způsobující autismus, díky farmaceutickým korporacím vy-konáváte jedinou profesi s výjimkou vrcholové politiky, v rámci které jste placeni za to, abyste lidstvo udržovali v nevědomosti a bídě, a břišní chirur-gie je asi nejblíž, jak můžete někoho legálně pobodat.
Je zde však ještě vyšší úroveň, na které můžeme poslání misantropa v medicíně chápat. Je však třeba proniknout do myšlení současné mladé generace a filosofie, která je provází: kulminací křesťanské obsese posmrtným životem, buddhistických
tezí o utrpení v Samsáře a stále sílícího nihilismu a ztráty hodnot jsme se dostali do stavu, kdy pro dnešní mladé již život není dar, nýbrž utrpení, do kterého byli bez jejich souhlasu vrženi, a smrt není ničím jiným, než vysvobozením z těchto muk. V tomto směru má péče o zdraví a blaho bližních zcela nový rozměr, neboť dlouhý život bez útrap, na které by si mohli stěžovat, je z pohledu misantropa pro nenáviděné lidi spravedlivým trestem.
Misantrop
prosinec 201622
Šéfredaktor: Radek ŠtefelaRedaktoři: Viktor Šebo, Zuzana Rabatinová, Adéla Hlaváčková, Eduard Eck, Jiří Sýkora, Diana Rochovanská, Olga BouchalováEditoři: Petr Nohejl, Veronika SeverováSazba & grafika: Tomáš KorecNávrh loga: Jakub SlezákFotografie: Ivo Barabáš, Mikeshka photography, MUDr. David Marx, Radek Štefela, pixabay.com, andelpane2.czfacebook.com/triedr.lf3
I. číslo, uzávěrka 23.12.2016
