publikace odpovednost firem:Sestava 1 - Frank Bold · jejich aktivit a jejich vliv na národní...

Společenskáodpovědnost firem a ochrana životního prostředíJak hodnotit odpovědnost korporací ?

publikace odpovednost firem:Sestava 1 26.8.2007 17:15 Stránka 1


OBSAH

Úvod 2Globalizace a role nadnárodních korporací 2Společenská odpovědnost korporací 3Jak hodnotit, zda korporace jednají odpovědně 4

1.Dodržování platných právních předpisů 6

2. Zdržení se jednání vedoucího ke korupci 9

Smluvní ujednání omezující státní suverenitu 9Podplácení veřejných činitelů 10Politika a střet zájmů 11Ovlivňování veřejného mínění ve vztahu

k veřejným otázkám 12

3. Povinnosti odpovědné korporace ve vztahu k životnímu prostředí a lidským právům 13

Povinnost zdržet se jakýchkoliv aktivit, které jsou v rozporu s principy trvalé udržitelnosti – princip předběžné opatrnosti 13

Princip minimalizace negativních dopadů svých činností 16

Posouzení vlivu činností na životní prostředí a na sociální oblast 16

Dialog se zainteresovanou veřejností 17Aplikace nejlepších dostupných technologií

a provozních postupů 19Offshoring 19Korporace by neměly být spoluúčastny na porušování

lidských a environmentálních práv 20Sféra vlivu korporace ve vztahu k porušování lidských

práv ze strany států 20Sféra vlivu korporace ve vztahu k porušování lidských

práv ze strany jejich dceřinných společností, subdodavatelů, odběratelů a dalších obchodních partnerů 21

4. Kodexy chování, systémy vnitropodnikového řízení a verifikace 23

Kodexy chování 23Systémy řízení 25Zveřejňování informací 27Greenwashing 29

Závěr 31


Úvod

Proč se nevládní organizace zabývají kon-ceptem společenské odpovědnosti firem,který je založen na dobrovolné aktivitě podni-katelské sféry? Odpověď je prostá. Protožehranice mezi společenskou odpovědností,jako dobrovolnou aktivitou firem, která vede k minimalizaci negativních dopadů podnikáníté či oné firmy na společnost a společenskouodpovědností jako nástrojem komunikace s veřejností ( a možno i nástrojem pro vylep-šování si pošramoceného obrazu v očích ve-řejnosti) je více než křehká. Společenskáodpovědnost firem – koncept CSR – je ná-strojem komunikace s veřejností, který byvšak neměl zastírat případné slabiny podni-kání firem a pokoušet se manipulovat veřej-ným míněním (tzv. greenwashing). Dalšízajímavý vztah je mezi společenskou odpo-vědností a filantropií. Filantropii (dárcovství)můžeme chápat jako součást či projev spole-čenské odpovědnosti, ale základ konceptuspolečenské odpovědnosti firem (CSR) spo-čívá ve způsobu realizace hlavních aktivit kor-porace, nikoliv ve filantropii. Proto nelze tytodva koncepty zaměňovat, což se v českýchpodmínkách občas děje.

Předložená publikace je prvním pokusemo definování základních kritérií, které by firmyměly splňovat v oblasti ochrany životního pro-středí, pokud se označují za společensky od-povědné. Nejde o žádný diktát ze stranynevládních organizací, které se pokoušejíříkat firmám, co mají či nemají dobrovolnědělat. Jsme však přesvědčeni, že smysluplnýkoncept společenské odpovědnosti firemvzniká i v interakci s veřejností a nevládnímiorganizacemi, které hájí ve společnosti ve-řejné zájmy a které mohou pomoci definovatobsah konceptu „Společenské odpovědnostifirem“ v různých oblastech. Nevládní organi-zace by se jako představitelé zainteresovanéveřejnosti měly také účastnit kontroly, zda

firmy své dobrovolné závazky dodržují. Zelenýkruh sdružuje ekologické nevládní organi-zace, které hájí zájem ochrany životního pro-středí, potažmo veřejného zdraví. Publikacevychází z dokumentu zpracovaného FilipemGregorem z programu GARDE - Ekologic-kého právního servisu, který byl připravenjako vstup pro debatu nevládních organizací a zástupců firem o společenské odpověd-nosti na poli ochrany životního prostředí. Vy-chází z praxe nadnárodních společností a velkým nadnárodním společnostem je taképřednostně určen.

Publikace vzniká jako jeden z výstupů pro-jektu podpořeného Transition Facility EU,který je zaměřen na podporu implementaceAarhuské úmluvy (o přístupu k informacím,účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v otázkách životního pro-středí) v České republice. Zpřístupňování in-formací, komunikace a spolupráce meziveřejnou správou a různými skupinami vespolečnosti jsou základními principy, kteréAarhuská úmluva prosazuje, a se záměremzahájit diskusi a soustavnější komunikaci s firmami o konceptu společenské odpověd-nosti jsme ji také připravovali. Více o Aarhus-ké úmluvě je k dispozici na webové stráncewww.ucastverejnosti.cz.

Globalizace a role nadnárodních korporací

Současný vývoj světového společenství jenerozlučně spjat s procesem globalizace. Encyklopedie Wikipedia, která je sama o sobě produktem tohoto procesu, jej cha-rakterizuje jako: „... zvyšování světové propo-jenosti, vzájemné integrace a závislosti v ekonomické, sociální, technologické, kul-turní, politické a ekologické sféře“.1) V eko-nomické rovině lze globalizaci demonstrovatna zvyšujícím se toku přímých zahraničníchinvestic. V průběhu 90. let došlo v celosvěto-vém měřítku k jeho nárůstu z 228 miliardamerických dolarů ročně na 1,1 bilionu v roce2000.2) Příliv investic do České republiky sena tomto čísle podílel ročně v průměru 2,131miliardami dolarů. V roce 2005 to již bylo

2

Úv

od

1) http://en.wikipedia.org/wiki/Globalization2) Leighton, Michelle; Zarsky, Lyuba; Roht-Arriaza, Naomi: Beyond Good Deeds, Case Studies and a New Policy Agenda

for Corporate Accountability, Natural Heritage Institute, The Nautilus Institute for Security and Sustainable Develop-ment, Human Rights Advocates ,Červen 2002, str. 31


téměř 11 miliard, což představovalo 34% z tvorby českého hrubého fixního kapitálu.3)

Nositeli zahraničních investic jsou nadná-rodní korporace (NNK), tedy soukromé pod-nikatelské subjekty. Mezinárodní charakterjejich aktivit a jejich vliv na národní hospodář-ství jsou faktory, se kterými tradiční právnísystémy nepočítají.4) Zatímco se systematickyruší hranice mezi státy pro potřeby volnéhoobchodu a pohybu kapitálu, nedochází k pa-ralelnímu globálnímu sjednocování environ-mentálních a sociálních pravidel. V závěrečnéstudii California Global Accountability Pro-ject5), který se zabýval výzkumem vzájem-ného vztahu korporací a lidských práv, seuvádí: „Jedním z faktorů, který brání zvyšovánínárodních environmentálních, pracovních a lidsko-právních standardů, je soutěžení o in-vestice NNK. Při absenci globálních stan-dardů pro korporace vytváří soutěžení o in-vestice NNK ve světovém hospodářství oblastbez tlaku, udržující národní standardy „uvízlév bahně“6) Soutěžení o investice negativněovlivňuje i uplatnění již existujících zákonnýchstandardů. Česká republika se do soutěže o zahraniční investice zapojila v roce 1998 nazákladě rozhodnutí vlády Miloše Zemana7).Největšími úspěchy této politiky bylo získánívelkých průmyslových investic na zelenélouce – např. Nemak, LG Phillips, TPCA, Hyundai M. C. Tyto případy však dle nevlád-ních organizací představují také příklady vá-žného porušování platných lidských a envi-ronmentálních práv v České republice.8) Ilust-rací reálného vztahu státu a korporací je vyjá-dření náměstka Moravskoslezského krajePavla Drobila, jedné z ústředních postav vy-jednávání o investici společnosti Hyundai:“Od samého začátku rozhodovala Hyundai,rozdali karty, a proto jsme postupovali, jakjsme postupovali.”9)

Společenská odpovědnost korporací

Řada NNK na tuto situaci, v reakci navzrůstající veřejnou kritiku, volající po zvýšeníodpovědnosti za negativní dopady jejich čin-nosti, reagovala vytvořením vlastních kon-ceptů tzv. společenské odpovědnosti korpo-rací (CSR z anglického Corporate Social Res-ponsibility) – tedy závazku řídit se ve své čin-nosti vysokými etickými standardy, bez ohle-du na to, zda jsou zákony nebo praxí vyžado-vány. Evropská komise definovala CSR mj.jako: „podniky dobrovolně přijatý způsob cho-vání, který jde nad rámec zákonných poža-davků, neboť jej podniky považují za svůjdlouhodobý zájem.“10) Z této premisy však vy-plývá i základní filozofické omezení dobrovol-ného přístupu NNK k odpovědnosti. Pokud jedůvodem pro přijetí konceptu CSR NNK sku-tečnost, že je to pro ně výhodné, a contrariolze dovodit, že je zde velké riziko, že se NNKnebudou chovat odpovědně, pokud pro něbude v dané situaci výhodnější se zachovatjinak. Praktické zkušenosti dokládají, že k těmto situacím dochází více jako často a nástroje CSR politiky v nich neslouží jakoregulativ pro rozhodování NNK, ale jako pro-středek komunikace s veřejností, který mani-puluje s veřejným míněním, přístup přezdí-vaný jako greenwashing.11)

Při absenci účinných právních nástrojů,kterými by se veřejně deklarovaná politikaCSR dala vynutit, je hlavní motivací NNK k od-povědnému chování riziko spojené s nega-tivní publicitou způsobenou veřejnou kritikouze strany nevládních organizací a veřejnosti,která může poškodit dobré jméno firmy a mítnegativní dopad na její obchodní výsledky. Toplatí zejména ve vztahu ke korporacím, jejímižpřímými zákazníky jsou spotřebitelé. Dobro-

3

Úv

od

3) Zdroj: UNCTAD (Konference Spojených národů o obchodu a rozvoji) - www.unctad.org4) Postavení korporací lze demonstrovat na skutečnosti, že již v roce 2000 v žebříčku 100 největších ekonomik světa

bylo 49 států a 51 korporací. Zdroj: Anderson, Sarah; Cavanagh, John: Report on the Top 200 corporations, Institutefor Policy Studies, Prosinec 2000

5) http://www.nautilus.org/archives/cap/about.html6) viz 2: str. 177) Legislativním vyvrcholením nastolené politiky byl zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, a zřízení vládní

agentury CzechInvest, jejímž úkolem je mj. získávání zahraničních investic z oblasti výroby, strategických služeb atechnologických center. Za období 2000-2005 byly zahraničním investorům poskytnuty přímé pobídky v celkové výši7.8 mld Kč. Zdroj: Kavka, Martin: Vyhodnocení systému investičních pobídek, Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2006

8) Zdroj: program GARDE Ekologického právního servisu - http://www.responsibility.cz/index.php?id=99) Týdeník Respekt, 51/05, str. 710) Sdělení Evropské komise (COM(2002)347) k Zelené knize Evropské unie (COM(2001)366)11) Ikonou greenwashingu se stala společnost Shell, která se rozhodla čelit obviněním z destrukce životního prostředí v deltě

řeky Nigeru investicí do mediální kampaně zaměřené na propagaci své CSR politiky, aniž by omezila své environmen-tálně problematické aktivity. Zdroj: http://www.foe.co.uk/campaigns/corporates/case_studies/shell/index.html


volně přijaté závazky mohou také sloužit jakoargument proti přijetí závazné regulace.12)

Jak hodnotit, zda korporace jednají odpovědně

Pokud spotřebitelé nebo investoři nejsouschopni odlišit společnosti, které se sku-tečně chovají odpovědně, od neodpověd-ných, koncept CSR v praxi selhává. K tomu,aby mohli toto odlišení učinit, však potřebujíinformace.

Kvalitní informování veřejnosti je samo o sobějedním ze základních předpokladů odpověd-ného chování NNK, protože samy korporacejsou jediným zdrojem informací o vlastním ko-nání. Hodnocení odpovědnosti korporace takz valné části spočívá na hodnocení kvality a úplnosti poskytnutých informací a na ově-řování jejich pravdivosti.

Neexistence závazných standardů odpo-vědného chování vytváří řadu nejasností, coje a co není možné považovat za odpovědnéchování. Jako základní vodítko pro společen-skou odpovědnost firem může sloužit komp-lexní soubor pravidel chování pro NNK,kterým je Směrnice OECD pro nadnárodníspolečnosti.13)

„Směrnice OECD pro nadnárodní společ-nosti (Směrnice) jsou doporučení vlád adre-sovaná nadnárodním společnostem. Obsa-

hují dobrovolné zásady a standardy odpo-vědného podnikatelského chování, které jeslučitelné s platnými právními předpisy. Směr-nice si kladou za cíl zajistit, aby operace těchto podniků byly v souladu se státní politi-kou, posílit základnu vzájemné důvěry mezipodniky a společenským prostředím, kdepodnikají, pomáhat zlepšit klima pro zahra-niční investice a zvýšit tak možnost nadná-rodních společností přispět k udržitelnémurozvoji.“14)

Nerespektování Směrnic je nerespekto-váním doporučení států týkajících se odpo-vědného podnikání. Směrnice představujípouze obecný rámec, ve kterém by se mělaodpovědná korporace pohybovat, avšak od-kazují na konkrétní nástroje ochrany životníhoprostředí definované v Århuské úmluvě15)

nebo v Deklaraci z Ria o životním prostředí a rozvoji.16) Předpokládá se, že korporace přispějí k dodržování všech těchto nástrojů.17)

Při výkladu environmentálních ustanoveníSměrnic by měly být zohledněny také stan-dardy stanovené v Úmluvě OSN o přírodnírozmanitosti, v Cartagenském protokolu o biologické bezpečnosti, v Kjótském proto-kolu, ve Stockholmské úmluvě o persistent-ních organických znečisťujících látkách,18)

v Prohlášení o principech udržitelného les-ního hospodaření19) a v dalších mezinárod-ních úmluvách.20)

Dalším mezinárodním souborem pravidelchování nadnárodních korporací je iniciativaOSN nazvaná Global Compact.21) Nejedná

4

Úv

od

12) Evropská rada chemického průmyslu reagovala na oznámení návrhu na přijetí nařízení REACH prohlášením, že regulace chemického průmyslu není potřeba, protože chemický průmysl již má nastaven systém pro dobrovolnétestování a posuzování rizik.

13) OECD je zkratka pro Organizaci pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, která sdružuje 30 nejvyspělejších státůsvěta. V těchto státech sídlí drtivá většina korporací. Aktuální znění Směrnic OECD pro nadnárodní společnosti lzenalézt - na internetových stránkách Ministerstva financí (v českém jazyce):http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/hs.xsl/mez_ekon_organizace_12363.html- na internetových stránkách OECD (anglicky a francouzsky):http://www.oecd.org/document/28/0,2340,en_2649_34889_2397532_1_1_1_1,00.html

14) Článek 1 Směrnic OECD15) více informací o Århuské úmluvě lze najít na: http://www.ucastverejnosti.cz16) text Deklarace z Ria lze najít na:

http://www.unep.org/Documents.Multilingual/Default.asp?DocumentID=78&ArticleID=116317) bod 30 oficiálního Komentáře ke Směrnicím OECD18) Text úmluvy lze nalézt na: http://www.pops.int/19) Text prohlášení lze nalézt na: http://www.un.org/documents/ga/conf151/aconf15126-3annex3.htm20) Seznam a texty dalších mezinárodních úmluv týkajích se ochrany životního prostředí lze nalézt na internetových

stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky:http://www.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=1664

21) 10 principů Global Compact lze nalézt na internetových stránkách této iniciativy:http://www.unglobalcompact.org/AboutTheGC/TheTenPrinciples/index.html


se o jasně definovaná pravidla, nýbrž pouze o principy, které by měly společnosti, kterése ke Global Compact dobrovolně přihlásí,dodržovat. Zcela nezávazný charakter majítzv. Normy OSN o odpovědnosti nadnárod-ních korporací a jiných obchodních podniků s ohledem na lidská práva.22) Jejich obsah jepodobný Směrnicím OECD, ale není zcelaidentický. I tyto normy by měla odpovědnákorporace respektovat.

Konkrétnější pravidla odpovědného neboudržitelného podnikání obsahují oborové ko-dexy chování, které vznikly na „multi-stake-holderové“ platformě, tzn. za účasti všechzainteresovaných subjektů, včetně nevlád-ních organizací zabývajících se ochranou ži-votního prostředí.

V následujících kapitolách diskutujemejednotlivá kritéria, která by korporace mělysplňovat, aby je bylo možné považovat zaspolečensky odpovědné. Předložený rozborje veden metodou tzv. negativního screeningu(posuzování společnosti proti sadě negativ-ních nebo pozitivních kritérií – pokud není

splněno některé z nich, výsledné hodnoceníje negativní).23) Soustředíme se na environ-mentální kritéria odpovědného jednání, alenevyřazujeme ani kritéria „průřezového“ cha-rakteru. Pohybujeme se na obecné rovině,proto je nutné při aplikaci závěrů přihlédnouttaké ke konkrétním okolnostem jednotlivýchpřípadů. Stavíme na předpokladu, že odpo-vědnost korporací není limitována hranicemistátů, ani určitými činnostmi nebo jejich vy-konavateli. Korporace jsou odpovědné zavšechna jednání, která jsou v jejich moci.

5

Úv

od

21) Znění Norem OSN lze najít na této adrese:http://www.unhchr.ch/Huridocda/Huridoca.nsf/0/64155e7e8141b38cc1256d63002c55e8?Opendocument

22) Kutáček, Stanislav: Hodnocení společenské odpovědnosti korporací, Brno 2007, str. 5


I.

Dodržování platných právníchpředpisů

Nadnárodní korporace a jiné obchodní podniky mají vykonávat své aktivity v souladus vnitrostátními právy, předpisy, správnímipostupy a zásadami, které se vztahují k zachování životního prostředí zemí, ve kterých operují. - čl. 14 Norem OSN o odpovědnosti nadnárodních korporací

Základním východiskem pro posouzení,zda se korporace chová odpovědně, jeotázka, zda neporušuje právní předpisy státu,ve kterém operuje. Jakkoliv se povinnost do-držovat právní předpisy zdá být samozřejmou,není neobvyklým jevem, že korporace tutopovinnost nedodržují. V takovém případě kor-porace nemůže být za žádných okolnostíhodnocena jako odpovědná, a to z následují-cích důvodů:

• Povinnost respektovat právo nepředsta-vuje dobrovolný nadstandardní závazekkorporace. Pokud se korporace svo-bodně rozhodují o tom, které zákony bu-dou dodržovat, znamená to významnéomezení státní suverenity a ohrožení de-mokratických principů;

• Hrozba demokratického deficitu je o to vá-žnější, že ekonomická síla a nadnárodnícharakter korporací činí vůči nim vymaha-telnost práva problematickou.

• Odpovědnost za porušení práva lze vylou-čit pouze tehdy, když je tím odvrácenabezprostřední hrozba jiného zásahu dosrovnatelných, právem chráněných zájmů.

Porušení právních předpisů není možnéospravedlnit realizací nadstandardních, spo-lečensky prospěšných aktivit – tzv. spole-čenskou profilací korporace, což je poměrněúčinný nástroj ovlivňování veřejného mínění.Podobně jako v případě prodeje odpustků ka-tolickou církví ve středověku se jedná osměnu neporovnatelných věcí. Může se zdát,že významné porušení práva, je natolik evi-dentní prohřešek, že společenská profilacekorporace nemůže před veřejností zakrýtproblematičnost takového počínání. Ve sku-tečnosti však veřejnost porušování práva zestrany korporací často nereflektuje. Děje setak z několika příčin:

• Podstata porušeného práva nebo způsobjeho porušení mohou být obtížně srozumi-telné nebo působí marginálním dojmem.

I když porušené zákony patří mezi nejdů-ležitější environmentální předpisy, bez po-drobných znalostí o tom, jak je strukturovánsystém práva životního prostředí, není možnéposoudit, zda porušení uvedených právníchpovinností bylo důležité, nebo se jednalopouze o nesplněnou formalitu.

• K porušování práva dochází v zahraničí.Skutečnost, že se problematické počínáníkorporace nedotýká přímo území, na kte-rém žije vymezená veřejnost, významně

6

Do

dr

žo

vá

ní p

lat

ný

ch

pr

áv

níc

h p

ře

dp

isů

Příklad 1: Závod korporace LG. Phil-lips na výrobu obrazovek v Hranicích naMoravě byl v rozporu s českými práv-ními předpisy provozován od roku 2001do roku 2004 bez schváleného pro-gramu prevence závažné havárie, ačko-liv se v něm nakládalo s nebezpečnýmichemickými látkami (toluen, aceton,isopropanol, kyselina fluorovodíková a dusičná). Následně si společnostLG.Phillips zažádala o vydání tzv. inte-grovaného povolení (IPPC), které jí bylovydáno, ale následně zase soudně zru-šeno, protože LG.Phillips si nechala po-soudit pouze malou část svého pro-vozu.24)

24) Zdroj: program GARDE Ekologického právního servisu - http://www.responsibility.cz/index.php?id=83


snižuje problematičnost v jejích očích.Faktem je, že k nejdrastičtějším zásahůmdo životního prostředí a porušování envi-ronmentální legislativy dochází v zemíchtřetího světa. Často se přitom jedná o zá-sahy do životního prostředí, které mají glo-bální dopad.

• Porušování práva se nedopouští korpo-race, ale v její prospěch tak činí stát, příp.samosprávné územní jednotky. Typickýmipřípady bývá, že korporace zažádá stát ovydání environmentálního povolení a státtuto žádost kladně – a v rozporu se svýmizákony – vyřídí. V takových případech jemožné přičíst odpovědnost za porušenípráva korporaci pouze tehdy, když bylanamítaná protiprávnost od počátku evi-dentní, nebo tehdy, když korporace ne-podnikne kroky k nápravě poté, co se oprotiprávnosti dozví. Variantou k tomutoscénáři je, že se protiprávního jednání do-pouští subdodavatel korporace, která sicez něho profituje, ale z právního hlediska zaně není odpovědná. Problematice odpo-vědnosti korporace za porušování zákonů,kterých se dopouští její subdodavatelénebo k jejímu prospěchu stát, se věnu-jeme v samostatné kapitole.

Do rámce povinnosti odpovědné společ-nosti dodržovat platné právní předpisy patří i zásada neusilovat o získání nebo přijímánívýjimek, které nejsou součástí právního neboregulačního rámce a které se týkají životníhoprostředí, zdraví, bezpečnosti práce, pracov-ních sil, zdanění, finančních pobídek nebodalších otázek. Tato zásada je přímo vyjá-dřena v čl. II.5 Směrnic OECD. Lze ji dovoditi z logiky věci – v případě porušení právanebo získání nestandardní výjimky z práva sepodstata jednání nemění a zůstává obecněprotiprávní. Získání výjimky pro protiprávníjednání je zřejmě ještě nebezpečnější, pro-tože se tím korporace zbavuje právní odpo-vědnosti.

Složitější k posouzení je situace, kdy kor-porace usiluje o výjimku, která je právnímrámcem předpokládána. Zde záleží přede-vším na právním posouzení charakteru výjimky – pro jaké účely byla konstruována a zda je korporace oprávněna o výjimku po-žádat. Pokud žádost o výjimku projde tímtotestem, je nutné posoudit, o jak významnýfaktický zásah do životního prostředí se jedná

7

Do

dr

žo

vá

ní p

lat

ný

ch

pr

áv

níc

h p

ře

dp

isů

Příklad 2: Mezi kritizované aktivity spo-lečnosti Shell v deltě řeky Nigeru patřímj. pálení zemního plynu, který se dos-tává na zemský povrch při těžbě ropy.Kromě přímých negativních zdravotníchdopadů na lokální životní prostředí a zdraví místních obyvatel, přispělo dleStrategického plánu Nigerijské vládypálení zemního plynu v Nigerské deltě v roce 1994 zhruba 70 miliony tun CO2

ke zvyšování emisí skleníkových plynů v atmosféře.25) Pálení zemního plynu z ropných vrtů je přitom v Nigérii zaká-záno zákonem již od roku 1984.

Příklad 3: Pro umístění výrobního zá-vodu společnosti Hyundai vytipovalaagentura CzechInvest tři možné lokalityna zelené louce – v Holešově, Mošnově a Nošovicích. Následně Zlínský kraj,Moravskoslezský kraj a město Ostravapodaly žádost o zahájení procesu EIA(posouzení dopadu na životní prostředí)pro plánovaný závod pro jednotlivé lokality. Ačkoliv to zákon a příslušná Evropská směrnice vyžaduje, neobsa-hovala dokumentace v jednotlivých řízeních nástin alternativních variantumístění závodu. Proběhly tak úspěšnětři schvalovací procesy se závěrem, ževždy daná lokalita je z hlediska dopaduna životní prostředí ta nejvhodnější.Společnost Hyundai stála úplně mimotento proces.26)

25) Zdroj: Gas Flaring In Nigeria: A Human Rights, Environmental And Economic Monstrosity - A report by the Climate Jus-tice Programme and Environmental Rights Action/Friends of the Earth Nigeria, June 2005, sekce 6 (http://www.cli-matelaw.org/gas.flaring/report/report/report/section6)

26) Zdroj: program GARDE Ekologického právního servisu - http://www.eps.cz/php/index.php?cat=prip&art=hyundai-no-sovice


ve vztahu k nezbytnosti takového zásahu prooperace korporace. Třetí veličinou vstupujícído tohoto soudu je otázka, jak se korporacevzhledem k dané otázce společensky profilo-vala.

8

Do

dr

žo

vá

ní p

lat

ný

ch

pr

áv

níc

h p

ře

dp

isů

Příklad 4: Společnost Toyota PeugeotCitroën Automobiles (TPCA), která vy-stavěla u Kolína svůj výrobní závod, po-žádala stát o povolení výjimky z omezeníjízdy nákladních automobilů v neděli a ostatních dnech pracovního klidu vesmyslu tehdy platného zákona o pro-vozu na pozemních komunikacích. Pří-slušné ustanovení však povolení časověomezovalo a nešlo jej vydat na déle nežjeden rok. Prováděcí právní předpisdále stanovoval povinnost uvést státnípoznávací značku, druh, tovární značkua typ vozidla, pro které byla požadovánavýjimka. Z uvedeného vyplývá, že sys-tém pro udělení výjimky byl koncipovánpouze pro zvláštní ojedinělé případy.Provoz závodu TPCA nebyl plánovánpouze na jeden kalendářní rok, ani senedá předpokládat, že by jeho zásobo-vání mělo zajišťovat pouze několik málonákladních automobilů. Skutečná délkavýjimky (formálně ji samozřejmě šlo kaž-doročně prodlužovat) a množství ná-kladních automobilů, které měly výjimkuobdržet, šly proti smyslu omezení jízdynákladních automobilů ve dnech pra-covního klidu, jednoho z principů tehdyplatného zákona. Společnost TPCA na-konec po intervenci nevládních organi-zací vedených programech GARDEEkologického servisu, svou žádoststáhla.27)

27) Zdroj: program GARDE Ekologického právního servisu - http://www.sedlakjan.cz/index-sedlak.php?cat=03.dalsi&art=03.03#N


II.

Zdržení se jednánívedoucího ke korupci

Nadnárodní korporace a jiné podniky mají uznávat a respektovat panství práva,veřejný zájem, sociální, ekonomické a kulturní politiky včetně transparentnosti,odpovědnosti a zákazu korupce a suverenitu států, ve kterých operují. - čl. 10 Norem OSN o odpovědnosti nadnárodních korporací.

Korupce bývá často veřejností nahlížena z perspektivy peněžních nebo jiných úplatků.To však představuje pouze jeden z nástrojůkorupce. Podstata a nebezpečnost korupcenetkví v nástrojích, kterými je dosahována, alev účinku na fungování systému, který se snažíovlivnit. Encyklopedie Wikipedia definuje korupci takto: „Korupce je obecný konceptpopisující jakýkoliv organizovaný, vzájemnězávislý systém, ve kterém část systému nevy-konává úkoly, ke kterým byla určena, nebo jevykonává nesprávným způsobem ke škoděpůvodního účelu systému.“28) O korupci v šir-ším slova smyslu se hovoří také v 10. principuiniciativy OSN Global Compact: „Podniky byměly vyvíjet úsilí proti všem formám korupce,včetně vydírání a úplatkářství.“

Důležitost korporací v mezinárodním eko-nomickém systému i jejich prostá ekono-mické síla poskytují pro korupci státní mocivelký prostor. Zároveň je korupce mnohdyobtížně dokazatelná. Obecně platí, že čím vy-spělejšího státu se týká, tím nabírá skrytějšíchpodob. Naopak v zemích třetího světa se

mnohé korporace podílejí na korupci státnímoci zcela bez okolků. V Barmě kupříkladuspolečnost Total spolupracuje s vojenskýmrežimem, který převzal moc od demokratickyzvolené vlády, na výstavbě ropovodu, při níždochází k závažnému porušování lidskýchpráv místních obyvatel včetně jejich vystěho-vání, nucených prací a poprav těch, kteří ne-uposlechnou.29) V České republice se set-káváme s jemnějšími podobami korupce, je-jichž popis následuje.

Smluvní ujednání omezujícístátní suverenitu

Nejpatrnější demonstrací moci korporacíjsou smlouvy se státy, ve kterých je zavazují,jakým způsobem mají vykonávat a vykládatvlastní legislativu či mezinárodní smlouvy, pří-padně je nevykonávat, jaké zákony musí nebonaopak nesmí přijmout a případně vylučujícísoudní kontrolu. Ve střední Evropě se tako-véto doložky objevují v tzv. investičních smlou-vách, které upravují vztah státu a velkéhoinvestora. Následující citace pocházejí zesmlouvy mezi společností KIA (sesterskouspolečností Hyundai) a Slovenskou republi-kou. Při realizaci závodu KIA nebylo namítánovýrazné porušení environmentálního práva,nicméně investiční smlouva pro tuto eventua-litu připravila formální rámec.

9

Zd

rž

en

í se

je

dn

án

í ve

do

uc

ího

ke

ko

ru

pc

i

Příklad 5: „Slovensko vyhlasuje a zaru-čuje, ... že žiadna časť štátnej pomocialebo podpory, ktorá má byť poskytnutápodľa tejto Zmluvy nebude nikdy pova-žovaná alebo pokladaná za protiprávnu,neprípustnú, ani sa nebude vyžadovaťjej spätná úhrada, či jej obmedzeniealebo zrušenie podľa zákonov Sloven-ska alebo EÚ.“30)

„Slovensko a Žilina [vynaloží] maxi-málne úsilie na zabezpečenie, že vo

�

28) http://en.wikipedia.org/wiki/Corruption29) Zdroj: http://www.burmacampaign.org.uk/total_briefing.html30) Investičná Zmluva týkajúcí sa navrhovanej výstavby závodu na montáž automobilov v Žiline, Slovenská republika,

Bod 5.13.1


Problematické pasáže obsahují i SmlouvyČeské republiky se společnostmi Hyundai a TPCA. Ujednání o porozumění mezi Toyotoua PSA (jejichž společným podnikem TPCA je)a českými ministerstvy obsahuje např. záva-zek realizovat na náklady ČR v určitých termí-nech výstavbu přivaděčů k dálnici D 11, anižby byly známy vlivy plánovaných komunikacína životní prostředí obyvatel dotčených obcí a Národní přírodní rezervaci Libický luh.34)

Podplácení veřejných činitelů (Úplatkářství)

Úplatkářství definuje čl. VI SměrnicOECD: „Podniky by neměly přímo nebo ne-

přímo nabízet, slibovat, dávat nebo požado-vat úplatek nebo jinou nedovolenou výhodu,aby dostaly nebo si udržely zakázky nebo jinénedovolené výhody.“ Úplatek nemusí nabývatpeněžní formy ani nemusí být poskytnut způ-sobem něco za něco. Korporace často vstu-pují do přímých vztahů s veřejnými činiteli – ať již v rámci jednání o investičních smlou-vách, ucházením se o státní zakázky nebo ji-nými způsoby. V takovýchto případech jeobtížné odlišit věcná jednání a informačníschůzky od pozorností, kterými mohou býtveřejní činitelé zavázáni.

10

Zd

rž

en

í se

je

dn

án

í ve

do

uc

ího

ke

ko

ru

pc

i

�

vzdialenosti jednosto (100) kilometrovod Lokality nebude zriadená žiadna to-váreň alebo výrobný závod na výrobuautomobilov. Táto povinnosť sa týka roz-širovania zariadení existujúcich ku dňutejto Zmluvy.“31)

„Pokiaľ sa na realizáciu tejto Zmluvy,Realizačných zmlúv alebo Projektu v sú-lade so zásadami a podmienkami sta-novenými v tejto Zmluve budú vyžadovaťzmeny platnej slovenskej legislatívyalebo nariadení alebo obecných naria-dení a predpisov mesta Žilina, vynaložíSlovensko a Žilina maximálne úsilie nazabezpečenie takých zmien, ktoré umo-žnia realizáciu Projektu tak, ako je uva-žovaný v tejto Zmluve.„32)

„Slovensko vynaloží všetko úsilie napredídenie takým zmenám v legislatíve,ktorých dôsledkom by bola strata alebozrušenie ekonomických prínosov prespoločnosti KIA a KIA Motors Slovens-ko v súvislosti s akoukoľvek štátnou po-mocou alebo podporou uvedenou v tejto Zmluve.„ 33)

31) Ibid Bod 5.1232) Ibid Bod 5.13.533) Ibid. Bod 5.13.634) 19

Příklad 6: V říjnu 2005 generální ředi-tel korporace Hyundai M. C. ČongMong-ku pozval hejtmana Moravsko-slezského kraje Evžena Tošenovskéhoa primátora města Ostrava Aleše Zed-níka na návštěvu Jižní Korey. Veškerénáklady cesty a pobytu hradila Hyundai.Cesty se kromě těchto dvou veřejnýchčinitelů účastnily pouze jejich manželkya Petr Vaněk, vedoucí kanceláře hejt-mana. Ze 4 dnů pobytu 2 dny byly na-plněny poznávacími výlety, zbylé 2 dnybyly naplněny recepcí u generálního ře-ditele Hyundai, jednáním o podmínkáchumístění závodů v Moravskoslezskémkraji a prohlídkami dvou výrobních zá-vodů a výzkumného střediska Hyundai.Moravskoslezský kraj v odpovědi na žá-dost o informace podané programemGARDE Ekologického právního servisuuvedl: „Veškeré náklady (letenky, hotely,stravu) hradila HMC, a to způsobem,který nepřipouštěl jakoukoliv participaciz české strany (bez rizika hlubokéurážky předsedy HMC, který pozváníformuloval jako osobní projev vstřícnostia partnerství). Pro informaci dodávám,že nikdo z členů delegace nečerpalžádné stravné (tj. "diety"), pouze tzv. kapesné ve výši 40% denní výše strav-ného.“ Po návratu se hejtman Tošenovský

�


V praxi je velice obtížné určit, do jaké mírymohou obdobné aktivity ovlivnit rozhodováníveřejných činitelů. Korporace by se proto odnich měly distancovat a zásadně neposkyto-vat veřejným činitelům žádné „pozornosti“, aťjiž v jakékoliv podobě. Tomuto požadavku od-povídá i znění čl. VI.2 Směrnic OECD, kteréuvádí: „[Podniky by měly] Zajistit, aby odměnyzástupcům odpovídaly jen jejich legitimnímslužbám. Tam, kde je to relevantní, měly bybýt vedeny a kompetentním orgánům dány k dispozici seznamy zástupců zaměstnáva-ných v souvislosti s transakcemi s veřejnýmiorgány a státem vlastněnými podniky.“

Politika a střet zájmů

Čl. VI.6 Směrnic OECD uvádí, že: „[Pod-niky by měly] Neposkytovat nelegální pří-spěvky kandidátům na veřejné funkce nebopolitickým stranám nebo jiným politickým organizacím. Příspěvky by měly být plně v souladu s existujícími požadavky na zveřej-ňování informací a měly by být hlášeny vedenífirmy.“ Směrnice OECD ponechávají posou-zení přípustnosti a vhodnosti finanční pod-pory politických sil ze strany korporací naveřejnosti. Minimálním požadavkem odpo-vědného chování korporací je zveřejněnívšech takových příspěvků. Je ovšem diskuta-bilní, zda zveřejnění finanční podpory politic-kých sil je dostatečnou prevencí korupce. Toplatí obzvláště pro země s nižší politickou kul-turou a s totalitární minulostí.

Obdobně problematickou skutečností jeotázka střetu zájmu v podobě osobní prová-zanosti veřejných a korporátních funkcí. V roz-poru s požadavkem na odpovědné jednání zestrany korporace bude, pokud její představi-tel současně vykonává veřejnou funkci, vekteré může ovlivnit výkon veřejné moci vevztahu ke korporaci. Je otázkou, zda jemožné požadovat po korporaci, aby vyloučila,aby se její představitelé v takových funkcíchnevyskytovali i v určité době po opuštěnífunkce v korporaci. V každém případě, pokudk tomu dojde, existuje zde zvýšené riziko ko-rupce.

11

Zd

rž

en

í se

je

dn

án

í ve

do

uc

ího

ke

ko

ru

pc

i

�

silně angažoval ve prospěch investiceHyundai za využití eticky velmi proble-matických prostředků.35) Generální ře-ditel Hyundai Čong Mong-ku byl v únoru2007 odsouzen korejským soudem ketřem letům vězení za vytváření tajnýchfondů určených k podplácení veřejnýchčinitelů.36)

Příklad 7: Sam Bodman, generální ře-ditel společnosti Cabot v letech 1991-2000, největšího světového výrobcesazí, operujícího i v České republice veValašském Meziříčí, se v roce 2000 stalministrem energetiky v administrativě(vládě) amerického prezidenta G. W.Bushe. Bodman údajně stál v pozadí te-xaského zákona vydaného za Busho-vého guvernátorství, který zrušil časovéomezení platnosti výjimky emisních li-mitů pro závody postavené před rokem1971.37) V říjnu 2002 se bývalá Bodma-nova společnost Cabot objevila vezprávě Panelu expertů OSN, která po-pisovala podíl několika korporací naválce v Demokratické republice Kongoúčastí na obchodu s jeho nerostnýmisurovinami.38) Nevládní organizace Friends of the Earth US podala v reakcina tuto zprávu stížnost na společnostCabot k americké vládě, resp. k jí pro-vozovanému Národnímu kontaktnímumístu, které má dle Směrnic OECD,řešit stížnosti na jejich porušení. Ná-rodní kontaktní místo se stížností neza-bývalo, i když ji formálně neodmítlo.39)

37) Zdroj: http://www.earthisland.org/eijournal/new_articles.cfm?articleID=959&journalID=8338) Zprávu Panelu expertů je možné získat z této adresy:

http://www.foe.org/oecdguidelines/UnansweredQuestions.pdf39) OECDWATCH: FIVE YEARS ON – A Review of the OECD Guidelines and National Contact Points, SOMO – Center

for Research on Multinational Corporations, 2005, str. 58-59. Tato studie je k dispozici na internetové adrese:http://www.oecdwatch.org/


Ovlivňování veřejného mínění ve vztahu k veřejným otázkám

Veřejné mínění má velký vliv při formovánístátní politiky, obzvláště co se týče nových a kontroverzních témat, o jejichž legislativníúpravě probíhá veřejná debata, např. otázkyregulace geneticky upravených organismů,zavádění emisních limitů, registrace a testo-vání chemických látek, používání pesticidů aj.Vzhledem k ekonomickým zájmům korporacíje jejich zapojení do veřejné debaty o formo-vání státní politiky problematické. SměrniceOECD v čl. V.4 uvádí: „[Podniky by zejménaměly] V souladu s vědeckým a technickýmpoznáním rizik tam, kde hrozí vážné poško-zení životního prostředí, a také se zřetelem k lidskému zdraví a bezpečnosti, nepoužívatfakt, že možná rizika nejsou dostatečně vě-decky doložená jako důvod pro odložení rea-lizace opatření, efektivních vzhledem k vynaloženým nákladům, na prevenci nebominimalizaci poškození životního prostředí.“Dále v článku V.8 povinnosti odpovědné kor-porace rozvíjí: „[Podniky by zejména měly]Přispívat k vypracování veřejné politiky, kteráje po environmentální stránce účelná a poekonomické stránce účinná, například po-mocí partnerství nebo iniciativ, které zvýší en-vironmentální uvědomění a ochranu životníhoprostředí.“ Korporace by tedy měly vždy jednat v souladu s principem předběžnéopatrnosti a v tomto smyslu podporovat vypracování odpovídající veřejné politiky a ni-koliv naopak. Nepřímo lze na tuto problema-tiku aplikovat i princip vyjádřený v čl. IV.8Směrnic OECD: „V kontextu bona fide vyjed-návání se zástupci zaměstnanců o pracovníchpodmínkách nebo když zaměstnanci využívajísvé právo sdružovat se, nevyhrožovat trans-ferem celé nebo části organizační jednotky z příslušné země.“

12

Zd

rž

en

í se

je

dn

án

í ve

do

uc

ího

ke

ko

ru

pc

i

Příklad 8: Evropská komise 7. února2007 oznámila, že vydá nařízení, kteréstanoví emisní limity pro oxid uhličitý pronově vyrobené automobily. Komise k to-muto kroku přistoupila po zjištění, že vý-robci automobilů neplní dobrovolnoudohodu o snižování emisí oxidu uhliči-tého, kterou v roce 1998 s Komisí uza-vřeli.40) Před rozhodnutím o výši limituemisí probíhala v Komisi i v médiíchbouřlivá diskuze. Škoda Auto do nívstoupila prohlášením svého personál-ního ředitele Martina Jahna, který v roz-hovoru pro Hospodářské noviny naotázku vztahující se k možnosti zavedenítéto regulace uvedl: „V takovém případěbychom zvažovali přesun výroby smě-rem na východ, abychom kompenzovalirůst nákladů.”41) Vzhledem k významuŠkody Auto pro české hospodářstvímohlo mít toto sdělení podstatný vliv napostoj veřejnosti, vlády i českého komi-saře.

40) Zdroj: http://www.euractiv.com/en/climate-change/commission-wants-binding-cuts-car-emissions/article-16153141) Zdroj: http://hn.ihned.cz/c4-10084240-20366160-500000_d-tlak-z-bruselu-zdrazi-auta


III.

Povinnosti odpo-vědné korporaceve vztahu k život-nímu prostředí a lidským právům

Nadnárodní korporace a jiné obchodní podniky mají vykonávat své aktivity v souladus vnitrostátními právy … , jakož i v souladu s mezinárodními smlouvami, principy, cíli,odpovědnostmi a standardy ve vztahu k životnímu prostředí, jakož i k lidským právům, veřejnému zdraví a bezpečnosti, bioetice a principu předběžné opatrnosti, a měly by vykonávat své aktivity způsobem,který přispívá k širšímu cíli udržitelného rozvoje – čl. 14 Norem OSN o odpovědnostinadnárodních korporací, 2. část42)

Smyslem existence kterékoliv obchodníspolečnosti je dosahování zisku. Jedinýmomezením při této činnosti jsou závaznéprávní předpisy – tedy normativní vyjádřeníspolečenského konsensu o spravedlivémuspořádání vztahů ve společnosti. S postu-pem globalizace a růstem korporací se kor-porace dostávají do situací, které národníprávní předpisy zemí, ve kterých operují, ne-regulují. Tato situace je staví před etické di-lema, zda využít této situace a jednáním, kteréje v rozporu s určitými společenskými stan-

dardy, maximalizovat svůj zisk, anebo ke svéobchodní újmě respektovat tyto standardy a případně své odpovědné počínání přetavit v soutěžní výhodu. Druhé rozhodnutí je všakstaví do ještě větší nejistoty, a totiž, co se tě-mito společenskými standardy rozumí. Jed-noduchý odkaz např. na standardy a zákonyplatné v Evropské unii na tuto otázku dávápouze obecnou odpověď, protože i mezi jed-notlivými zeměmi Evropské unie panují jistérozdíly v jejich uplatňování a ne vždy jsouvšechna „evropská“ pravidla nutně aplikova-telná. Proto i kritéria lze většinou popsatpouze poměrně obecným způsobem. Vy-hodnocení, zda je korporace skutečněsplňuje, je pak možné provést jenom vevztahu ke konkrétnímu jednání, které nějakýmzpůsobem negativně zasahuje životní pros-tředí. Níže rozebíraná kritéria pramení z mezi-národních úmluv týkajících se odpovědnéhochování korporací a vztahují se jednak k pří-mým regulativům chování korporací ve vztahuk životnímu prostředí a lidským právům a jed-nak ke způsobům, kterými by měly korporacedocílit odpovědného přístupu.

Povinnost zdržet se jakýchkoliv aktivit, kteréjsou v rozporu s principytrvalé udržitelnosti – princippředběžné opatrnosti

Evropská komise jako definiční znaky spo-lečenské odpovědnosti korporací uvedla mj.:„CSR je vnitřně spojen s konceptem trvaléudržitelnosti: podniky musí začleňovat eko-nomické, sociální a environmentální dopadydo svých činností. CSR není volitelným do-plňkem k hlavním podnikatelským aktivitám,ale jde o způsob, kterým je podnikání ří-zeno.“43) Směrnice OECD v čl. V. uvádějí, žekorporace by měly: „brát náležitý ohled na po-třebu ochrany životního prostředí, veřejnéhozdraví a bezpečnosti a obecně provádět své

13

Po

vin

no

st

i ve

vz

ta

hu

k ž

ivo

tn

ímu

pr

os

tř

ed

í a li

ds

ký

m p

rá

vů

m

42) První část článku 14 Norem OSN se věnuje povinnost nadnárodních korporací respektovat a dodržovat vnitrostátníprávo, tedy nejzákladnějšímu předpokladu odpovědného korporátního chování. Této problematice je věnována ka-pitola 1. tohoto rozboru. V této, tedy 3. kapitole, se zabýváme situacemi, na které se vnitrostátní zákony nevztahují.Celý článek 14 Norem OSN zní: „Nadnárodní korporace a jiné obchodní podniky mají vykonovát své aktivity v sou-ladu s vnitrostátními právy, předpisy, správními postupy a zásadami, které se vztahují k zachování životního pro-středí zemí, ve kterých operují , jakož i v souladu s mezinárodními smlouvami, principy, cíly, odpovědnostmi astandardy ve vztahu k životnímu prostředí, jakož i k lidským právům, veřejnému zdraví a bezpečnosti, bioetice a pri-ncipu předběžné opatrnosti, a měly by vykonávat své aktivity způsobem, který přispívá k širšímu cíli udržitelnéhorozvoje.“

43) Sdělení Evropské komise (COM(2002)347) k Zelené knize Evropské unie (COM(2001)366)


činnosti způsobem, který přispívá k širšímcílům trvale udržitelného rozvoje.“ Z konceptutrvalé udržitelnosti přirozeně vyplývá, že exis-tují činnosti, které jsou pro život na Zemi a prolidstvo destruktivní a korporace by se jich tedyměly zcela zříci. Nicméně je poměrně častýmpřístupem, že korporace přistupují ke kon-ceptu společenské odpovědnosti barterovýmzpůsobem, kdy se snaží své trvale neudrži-telné aktivity vyvážit pozitivním přístupem v jiné oblasti.

„Občas iniciativy směřují k naplňování kor-porátní odpovědnosti à la carte. Jinými slovy sispolečnosti vybírají tu oblast odpovědnosti, vekteré je učinit ústupky stojí nejméně. Ovšemprodukce pozemních min šetrná k životnímuprostředí pasuje ke komplexnímu konceptukorporátní odpovědnosti stejně jako výrobaautomobilu s 20-ti litrovým motorem, i když setak děje bez využití dětské práce.“44)

Rozpory mezi odpovědným a neodpověd-ným chováním korporace mohou nastat i v rámci jedné oblasti, což v důsledku můževést ke zkreslení obrazu skutečné povahy od-povědnosti dané společnosti. Základ spole-čenské odpovědnosti by měl například spo-čívat ve způsobu realizace hlavních aktivit kor-porace, nikoliv v jinak chvályhodné a spole-čensky prospěšné filantropii.

Zůstává otázkou posouzení v jednotlivýchpřípadech, jaké jednání je nutné chápat jako„zakázané“. Ty nejevidentnější příklady trvaleneudržitelného jednání lze dovodit z meziná-rodních úmluv, v environmentálních otázkáchzejména z Deklarace z Ria. Její 7. principuvádí, že: „Státy mají spolupracovat v duchuglobálního partnerství na uchování, ochraně a obnovení zdraví a integrity Zemského eko-systému.“ Aktivity korporací by neměly ohro-žovat biodiverzitu, tedy především nezvratněničit přirozené životní prostředí, ať již napří-klad záborem území pro jiné účely, jako jetomu v případě kácení deštných pralesů,nebo excesivním znečištěním jednotlivýchsložek životního prostředí, což může mít jed-nak lokální povahu nebo se může týkat glo-bálních problémů jako jsou ozónová vrstvanebo skleníkový efekt, nebo přímým lovem čisběrem ohrožených druhů, což se nejvícedotýká mořských organismů.47) Korporace by

14

Po

vin

no

st

i ve

vz

ta

hu

k ž

ivo

tn

ímu

pr

os

tř

ed

í a li

ds

ký

m p

rá

vů

m

Příklad 9: Společnost Skanska se for-mou poskytnutím finančního darů stalatzv. generálním partnerem programuNadace Partnerství nazvaného Strom života, jehož účelem je podpora sázenía péče o stromy, pomoc místním inicia-tivám a rozvoj občanské odpovědnostik životnímu prostředí. Program je pro-pagován na internetových stránkáchNadace i společnosti Skanska.45) Je na něj navázána rovněž anketa Strom rokus veřejným hlasováním o nejoblíbenější

�

�

strom v České republice. Hlavními podnikatelskými aktivitami společnostiSkanska je organizace významných ve-řejných staveb, většinou dopravní infra-struktury. Skanska mj. získala ve výbě-rovém řízení 52 % podíl na realizacistavby Plavební stupeň Přelouč II./2.Podle nevládních organizací a řady od-borníků má mít tato stavba výrazné ne-gativní dopady na unikátní biocentrumSlavíkovy ostrovy - slepé rameno Labe,kde žije téměř šedesát chráněnýchdruhů živočichů a rostlin, které mělo býtpro svou biologickou hodnotu zařazenona seznam evropsky významných loka-lit NATURA 2000. Výjimka Ministerstvaživotního prostředí k zásahu do této lo-kality, která byla vydána navzdory odliš-nému stanovisku rozkladové komiseministerstva, byla přitom soudně zru-šena.46)

44) Kerkow, Uwe; Martens, Jens; Schmitt, Tobias: The limits of voluntarism – Corporate self-regulation, multistakehol-der initiatives and the role of the civil society; World Economy, Ecology & Developement Assoc. (WEED), Bonn/Ber-lin 2003, str. 25

45) http://www.skanska.cz/skanska/templates/page____980.aspx46) Zdroj: Ekologický právní servis - http://www.eps.cz/php/index.php?cat=arch&art=news&x=1964641 a

http://www.eps.cz/php/index.php?cat=prip&art=labe47) viz např. Prohlášení o principech udržitelného lesního hospodaření, Kjótský protokol, Montrealský protokol, Úmluva

OSN o biodiversitě aj.


měly přitom postupovat v souladu s principempředběžné opatrnosti, vyjádřeným v 15. pri-ncipu Deklarace z Ria a v čl. V.4 SměrnicOECD, který uvádí, že: „Tam kde je hrozbavážného nebo nezvratného poškození, ne-dostatek vědecké jistoty nemá být využívánjako důvod pro odložení cenově efektivníchopatření k zabránění degradace životního pro-středí.“ Z výše uvedeného také vyplývá, žekorporace jsou povinny znát environmentálnídopady svých činností (viz pasáž věnovanáposouzení vlivu činností na životní prostředí).

Korporace by se také neměly dopouštětzneužívání a porušování lidských práv, ani po-rušování lidských práv umožňovat nebo ja-koukoli formou podporovat nebo z nichprofitovat.49) Jedním z principů je, že korpo-race by neměly zasahovat do životního pro-středí a využívat přírodních zdrojů, které senacházejí na území lidí, kteří žijí v útisku, podnadvládou nebo okupací.50)

Součástí lidských práv jsou také pracovnípráva, definovaná Mezinárodní organizacípráce a shrnutá ve znění Deklarace o základ-

ních principech a pracovních právech z roku1998.51) Těmito právy jsou:(a)svoboda sdružování a účinné uznání práva

na kolektivní vyjednávání;(b)vyloučení všech forem nucené nebo po-

vinné práce;(c)účinné odstranění dětské práce; a(d)vyloučení diskriminace ve vztahu k zamě-

stnání.

Oblast pracovních práv, které by měly kor-porace respektovat zahrnuje i další práva,jako např. zabezpečení bezpečnosti praco-viště a zdravých pracovních podmínek.

Povinnosti korporací ve vztahu k lidskýmprávům a životnímu prostředí je nutné chápatv širším slova smyslu. Korporace se může naporušování lidských práv podílet nepřímo – například obchodem se zbraněmi, výrobouzakázaných zbraní, výrobou biocidních látekatp. Dalšími příklady jsou stanovení nízkýchmezd nebo výkupních cen, které neumožňujímístním lidem, aby si zajistili adekvátní byd-lení a stravu, ani možnost přístupu ke vzdě-lání či zdravotní péči. Korporace by se takénikdy neměly podílet na nuceném přesídlo-vání jednotlivců nebo komunit. V neposlednířadě by korporace neměly v důsledku svýchaktivit činit životní prostředí neobyvatelným.

15

Po

vin

no

st

i ve

vz

ta

hu

k ž

ivo

tn

ímu

pr

os

tř

ed

í a li

ds

ký

m p

rá

vů

m

Příklad 10: Jedním z kontroverzníchprojektů společnosti Shell je projekt Sa-chalin II, jehož součástí je mj. výstavba800 km ropovodů na tomto ostrově a ropných plošin u jeho pobřeží. Hlavníkritika nevládních organizací se zamě-řuje na skutečnost, že ropné plošinymají být postaveny v oblasti, kam se v létě stěhuje za potravou poslední zbý-vající populace Západopacifických še-dých velryb. Vzhledem k současnémustavu vědeckého poznání není možné s jistotou určit, jaký na ně budou mít vlivzměněné podmínky včetně zvýšenéholodního provozu a možných ropnýchskvrn.48)

48) Zdroj: http://www.foe.co.uk/resource/press_releases/dirty_dossier_on_shells_sa_19052006.html49) Přehled, čeho by se korporace ve vztahu k lidským právům neměly dopouštět uvádí 3. až 12. článek Norem OSN o

odpovědnosti nadnárodních korporací. Základním dokumentem na poli lidských práv je potom Všeobecná dekla-race lidských práv OSN z roku 1947.

50) 23. princip Deklarace z Ria51) Text Deklarace lze nalézt na internetových stránkách Mezinárodní organizace práce: http://www.ilo.org/public/en-

glish/standards/relm/ilc/ilc86/com-dtxt.htm . Mezinárodní organizace práce vydala i tzv. „Tripartitní deklaraci o zá-sadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku“ oslovující přímo nadnárodní korporace.

52) Zdroj: http://www.corpwatch.org/article.php?id=7508

Příklad 11: Společnost Coca Cola če-lila od začátku 21. století vzrůstající kri-tice, že odběr vody z komunitních zdrojůpro její továrnu v Kerale způsobují v při-lehlém okolí její nedostatek. Coca Colabyla obviněna i z distribuce toxickýchhnojiv jako odpadního materiálu zesvých továren a z podílu na potlačovánídemonstrací namířených proti jejím stá-vajícím i plánovaným aktivitám v dalšíchmístech.52) Zatímco Coca Cola mělaběhem 7 měsíců v roce 2003 odebrat

�


Princip minimalizacenegativních dopadů svých činností

Koncept odpovědné korporace je posta-ven na třech pilířích – ekonomické, sociálnía environmentální udržitelnosti. V případě, žekorporace vyloučí ze své činnosti trvale ne-udržitelné aktivity, stále bude postavena předřadu jemnějších rozhodování o způsobu pro-vádění svých aktivit s různými dopady v uve-dených sférách. Korporace by měla vždy volitřešení, které nejméně poškozuje životní pro-středí a je nejvíce ku prospěchu společnosti.Na druhou stranu není možné po korporaci

požadovat, aby volila životnímu prostředí nej-přátelštější řešení, pokud to není pro ni eko-nomicky udržitelné.56) Je nutné vzít v úvahu i fakt, že ekonomická odpovědnost korporacízahrnuje běžně desítky tisíc zaměstnanců a podílí se významnou měrou na rozvoji míst-ních i národních hospodářství.

O principu minimalizace negativních do-padů činností korporace lze hovořit ve třechrovinách – jednak ve smyslu posouzení vlivučinností na životní prostředí, dále vedenímdialogu se zainteresovanou veřejností a v ne-poslední řadě aplikacemi nejlepší dostupnétechnologie a provozních postupů. Navšechny tyto roviny lze nahlížet prizmatemkrátkodobé i dlouhodobé perspektivy. Odpo-vědná korporace by měla integrovat principminimalizace negativních dopadů svých čin-ností nejen do dílčích konkrétních rozhodnutí,ale také do strategického plánování. Samoz-řejmou povinností odpovědné korporace jekomplexní a transparentní informování veřej-nosti o naplňování principu minimalizace ne-gativních dopadů, a to jak z hlediska stra-tegického plánování, tak z hlediska rozhodo-vání o konkrétních aktivitách.

Posouzení vlivu činností na životní prostředí a na sociální oblast

Logickým předpokladem environmentálněodpovědného rozhodování je znalost, jakédopady na životní prostředí dané rozhodnutípřinese. Zjištění těchto dopadů a jejich po-souzení by mělo – v souladu s principempředběžné opatrnosti – předcházet každémurozhodnutí, které se týká činností, kterémohou mít významné vlivy na životní prostředí.To vyplývá i z čl. V.3 Směrnic OECD, kterýzní: „[Podniky by zejména měly] Posoudit a přirozhodování se zaměřit na předvídatelné vlivyprocesů, zboží a služeb podniku na životníprostředí, zdraví a bezpečnost během celéhojejich životní cyklu. Tam, kde mohou mít na-vržené činnosti významné vlivy na životní pro-

16

Po

vin

no

st

i ve

vz

ta

hu

k ž

ivo

tn

ímu

pr

os

tř

ed

í a li

ds

ký

m p

rá

vů

m

�

148 259 kubických metrů čerpaných z podzemních vod, což je množstvíkteré mělo stačit k zavlažení 2000 hek-tarů zemědělské půdy, došlo v oblasti k poklesu hladiny podzemní vody oprotiminulé dekádě o 38 metrů a s tím i k vy-schnutí řady jejích zdrojů a k jejímu cel-kovému nedostatku.53) Reakce CocaColy na tento problém spočívala v od-mítnutí jakékoliv odpovědnosti.54) Prv-ním krokem odpovědné společnosti byv takovém případě mělo být řádné po-souzení vlivu na životní prostředí, tedydopadu činnosti továrny na zásoby vodyv lokalitě a jeho zveřejnění. Podle jehovýsledku by se měly odvíjet další krokyspolečnosti – v případě nutnosti odkompletního uzavření provozu závodu,po realizaci komunitních programů za-měřených na řešení nedostatku vody.Není bez zajímavosti, že v České re-publice se Coca Cola profiluje jako od-povědná společnost, podporující mladézačínající umělce – viz např. soutěž„Coca Cola Popstar“, která pomáhá začínajícím hudebníkům.55)

53) Zdroj: http://www.indiaresource.org/news/2004/1020.html54) viz prohlášení Coca Cola India „Our approach to water“: http://www.coca-colaindia.com/water_management/ap-

proach-to-water.asp55) http://www.music.coca-cola.com/about56) V tomto smyslu je postaven čl. 15 Deklarace z Ria, který hovoří o tom, že na základě principu předběžné opatrnosti

by něměla být odkládána cenově efektivní opatření k zabránění degradace životního prostředí.


středí, zdraví a bezpečnost, a tam, kde po-dléhají rozhodnutí kompetentního orgánu, vy-pracovat odpovídající posouzení vlivů naživotní prostředí.“ Princip předběžné opatr-nosti se zde uplatní ještě v jedné podobě.Korporace by se měly zdržet aktivit, jejichž vlivna životní prostředí nelze spolehlivě určit.57)

Pokud má být posouzení vlivu činností naživotní prostředí vyjádřením principu minima-lizace negativních dopadů, mělo by být za-měřeno na zkoumání alternativ a opatřenízaměřených na předcházení či zmírnění ne-gativních vlivů, a to jednak z hlediska umístěníposuzované činnosti a jednak z hlediskapoužitých technologií a postupů.58) Podnikyby měly takto postupovat bez ohledu na to,zda posouzení variantních řešení zákon vý-slovně vyžaduje. Tato problematika je aktuálníi v rámci evropského práva, které pouze po-žaduje, aby byl uveden při posouzení vlivů naživotní prostředí nástin hlavních variant studo-vaných oznamovatelem.59) V praxi je toto ustanovení vykládáno značně restriktivně, cožumožňuje oznamovateli efektivně se této po-vinnosti vyhnout.60)

Posuzování vlivů na životní prostředí by semělo také týkat produktů korporace, a to s ohledem na celý jejich životní cyklus (tzv.Life Cycle Assessment) – tzn. především vlivyna životní prostředí způsobené získáváním su-rovin použitých pro výrobu produktu, přímýmivlivy produktu na životní prostředí a zdraví lidí,kteří jej budou užívat, a konečně otázkou re-cyklace či odbouráváním odpadů, ve které senakonec promění. LCA by mělo být integro-váno do výzkumu a vývoje nových produktů a technologií.

Nezbytným závěrem posouzení vlivů na životní prostředí je jeho promítnutí do koneč-ného rozhodnutí korporace, které bude v ma-

ximální možné míře respektovat řešení nejše-trnější k životnímu prostředí a tam, kde ne-bude možné dosáhnout dostatečné ochranyživotního prostředí jinak, bude mít podobutakzvané nulové varianty – tedy posuzovanáaktivita se nebude realizovat.

Odpovědná korporace by měla zahrnoutdo svého plánování také zvážení sociálníchaspektů rozhodnutí – tzv. Social Impact Assessment (SIA). V rámci SIA je obtížnějšíurčit kritéria, která by měla být korporací respektována nebo zvážena – názory na to,co je dobré pro společnost jsou často velmirozdílné. Neoddiskutovatelný vliv na společ-nost má rozšiřování aktivit korporací na nováúzemí. Přitom by měly být respektovány místníkomunity a jejich způsob života – obzvláště tykomunity, které budou zasaženy aktivitamikorporace pouze negativně. Při plánování ak-tivit by měla být zvážena také jejich udržitel-nost – zde se nabízí srovnání s investicí L.G.Phillips v Hranicích na Moravě do výroby CRTobrazovek, již v té době zastaralé technolo-gie. Zatímco tento projekt v Hranicích kra-choval, L.G. Phillips investovala do továrnyvyužívající moderní technologii plochých ob-razovek v sousedním státě.61) SIA by měla býttaké integrální součástí posouzení produktukorporace – společensky škodlivé mohou býtnejen například automatické zbraně, ale takétřeba hračky pro děti podporující nábožens-kou nebo rasovou nesnášenlivost.

Dialog se zainteresovanouveřejností

Zainteresovaná veřejnost je český ekviva-lent běžněji používaného anglického pojmu„stakeholders“, který zahrnuje všechny osobynebo skupiny osob, které mají vliv na chodkorporace, nebo naopak které jsou jejími

17

Po

vin

no

st

i ve

vz

ta

hu

k ž

ivo

tn

ímu

pr

os

tř

ed

í a li

ds

ký

m p

rá

vů

m

57) V tomto smyslu charakterizuje princip předběžné opatrnosti ve svém 7. principu iniciativa OSN Global Compact58) viz bod 36. Komentáře ke Směrnicím OECD, který mj. uvádí: „Environmentální hodnocení prováděná podnikem

mohou zahrnovat široký a dlouhodobý výhled týkající se možných vlivů činností podniku, zaměřený na relevantnívlivy a zkoumající alternativy a opatření zaměřená na předcházení či zmírnění negativních vlivů.“

59 Viz směrnice Rady 85/337/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní pro-středí.Text směrnice lze nalézt na: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:1985:175:0040:016:CS:HTML

60) Viz str. 6 Příklad 3 – při výběru vhodné lokality pro umístnění výrobního závodu společnosti Hyundai byly posuzo-vány nezávisle na sobě 3 různé lokality, aniž by bylo provedeno jejich vzájemné srovnání.

61) Zdroj: internetové stránky programu GARDE Ekologického právního servisu:http://www.responsibility.cz/index.php?id=83 zpravodajský server Finance.cz: http://www.finance.cz/zpravy/finance/104353/


aktivitami ovlivňovány. Mezi stakeholdery patřízejména: zákazníci, akcionáři a jiní podílnícikorporace, zaměstnanci, sousedící komunitaa její členové, dodavatelé, obchodní partneři,zástupci státní správy a samosprávy, odbory,nevládní organizace a média.

Odpovědná korporace by měla se zainte-resovanou veřejností vést aktivní dialog. Právězainteresovaná veřejnost totiž může přinéstdo rozhodovacího procesu poznatky o mož-ných negativních dopadech činnosti korpo-race v sociální a environmentální sféře. Byloby lehkovážné odmítnout dialog například s místními komunitami s tím, že korporace „vílépe“, jakým způsobem jsou místní lidé zasa-ženi její činností. Tato povinnost vyplývá i zeSměrnic OECD čl. V.2, který se zabýváobecně dialogem korporací s veřejností v otázkách jejich environmentálních dopa-dů,62) nebo z 22. principu Deklarace z Ria,který přiznává práva domorodým obyvatelůmpodílet se na udržitelném rozvoji.

Odpovědná korporace by před rozhodnu-tím o činnostech, které mohou mít významnýdopad na životní prostředí nebo místní komu-nity, měla sama zahájit dialog s nejvíce zain-teresovanými (dotčenými) subjekty a poskyt-nout jim relevantní informace. Taktéž by kor-porace neměla ignorovat snahu o dialog zestrany stakeholderů a nereagovat na výzvy kezdržení se problematického jednání.

18

Po

vin

no

st

i ve

vz

ta

hu

k ž

ivo

tn

ímu

pr

os

tř

ed

í a li

ds

ký

m p

rá

vů

m

Příklad 12: V rámci přípravy lokality proumístění tehdy uvažované investice spo-lečnosti Hyundai, probíhala v Nošovi-cích, lokality preferované Hyundai,kampaň Moravskoslezského kraje za-měřená na získání potřebných pozemkůna území plánovaného závodu. Vlastnícipozemků a místní občané, kteří se zá-měrem výstavby továrny Hyundai ne-souhlasili, sepsali proti realizaci inves-tice petici, kterou podpořilo přes 360místních lidí, a společně s programem

�

�

GARDE – Globální odpovědnost EPSse v prosinci 2005 otevřeným dopisemobrátili na generálního ředitele Hyundai, v němž s odkazem na deklarovanouspolečenskou odpovědnost této auto-mobilky žádali o to, aby ještě zvážilaumístění své investice do Nošovic - s ohledem na negativní environmen-tální a sociální dopady. Hyundai na tutovýzvu ani na pozdější dopis upozorňu-jící ji na vyhrožování smrtí, díky kterémubyly nakonec pozemky pro její investicizískány, nereagovala. Nicméně v srpnu2006, poté co již bylo o realizaci inves-tice rozhodnuto, nabídla programuGARDE jednání, s největší pravděpo-dobností pod hrozbou časových zdrženízpůsobených odvoláními proti nezákon-nostem v povolovacích procesech. Výs-ledkem jednání byla řada konkrétníchzávazků společnosti Hyundai ke spole-čensky odpovědnému jednání.

Příklad 13: Příklad odpovědnějšíhopřístupu představuje reakce společ-nosti TPCA na kritiku programuGARDE, která se soustředila na jednáníspolečnosti při plánování a již ukon-čené realizaci jejího výrobního závodu u Kolína. Na základě návrhu starostyměsta Kolína proběhlo jednání meziprogramem GARDE a automobilkouTPCA, které vyústilo ve vypracování ná-vrhu společenské odpovědnosti, pře-dloženého programem GARDE, kterýbyl postupně TPCA implementován.Přestože by TPCA měla sama aktivněnaplňovat své cíle společenské odpo-vědnosti a zejména by se neměla jakoodpovědná korporace dopouštět poru-šování zákonů a zájmů ochrany život-ního prostředí, představuje její dialog s nevládními organizacemi v tomtosmyslu pozitivní příklad.

62) viz bod 35. Komentáře ke Směrnicím OECD, který uvádí: Informace o činnostech podniku a jejich evnironmentál-ních vlivech jsou důležitým faktorem pro získání důvěry veřejnosti. Tohoto cíle se nejspíše dosáhne, když se infor-mace poskytují transparentním způsobem a když se podporují aktivní konzultace se všemi zainteresovanýmistranami, k nimž patří zaměstnanci, spotřebitelé, dodavatelé, smluvní strany, místní komunita a celá veřejnost. Tímse vytvoří ovzduší dlouhodobé důvěry a porozumění pro environmentální otázky společného zájmu.


Aplikace nejlepších dostupných technologií a provozních postupů

O minimalizaci negativních dopadů by seměly korporace snažit také ve vztahu ke svýmjiž existujícím činnostem, a to především za-váděním nejlepších dostupných technologií(BAT z anglického Best Available Technology)a provozních postupů. Tento princip je vyjá-dřen v čl. V.6 Směrnic OECD jako: „[Korpo-race by měly] Nepřetržitě usilovat o zlepšenípřístupu podniku k ochraně životního pro-středí a tam, kde je to vhodné, podporovattakové činnosti jako:

a) uplatnění takových technologií a provoz-ních postupů ve všech částech podniku,které odpovídají standardům chování pod-niku při ochraně životního prostředí dosa-ženého v nejlépe fungující části podniku;

b) vývoj a poskytování výrobků a služeb,které nemají škodlivý vliv na životní pro-středí; jsou bezpečné pro zamýšlenépoužití; jsou úsporné, pokud jde o spo-třebu energie a přírodních zdrojů; mohoubýt znovu použity, recyklovány nebo bez-pečně zneškodněny.“

Směrnice OECD hovoří pouze o BATpoužité v rámci korporace, nicméně tento pri-ncip by měl být vztažen k BAT dostupné natrhu. Směrnice také korporace nabádajípouze „k usilování o zlepšení“, čímž se snažíreflektovat skutečnost, že z hlediska ekono-mické udržitelnosti není v silách žádné kor-porace bez dalšího aplikovat BAT ve všechoblastech. Zda je úsilí korporace v tomtosměru dostatečně odpovědné, je nutné vždyposuzovat v konkrétních případech s ohle-dem na relativní pozitivní dopad BAT oprotistávající technologii na životní prostředí, i s ohledem na již zmiňovanou ekonomickoudostupnost BAT. Zde se opět uplatní formu-lace čl. 15 Deklarace z Ria, která hovoří o „účelných“ nebo „cenově účelných“ opa-třeních.

Aplikace BAT a provozních postupů nez-namená jen aplikaci hi-tech technologií, aletaké řadu daleko méně nákladných inovativ-ních přístupů při provozování svých aktivit.Jednoduchý přehled dává komentář OSN k 9. principu iniciativy Global Compact (pod-niky by měly podporovat vývoj a rozšířenítechnologií šetrných k životnímu prostředí):

1. Změna procesu nebo techniky výroby –od jednoduchých modifikací k složitějšímzměnám vyžadujícím výzkum a vývoj.

2. Změna vstupního materiálu – například vesmyslu využití surovin, které jsou méně to-xické.

3. Změny produktu – například přechod odředidly k vodě rozpustným barvám.

4. Opětovné upotřebení použitých surovin v podniku – oddělení, úprava a zpětné získání surovin z odpadu, tzv. „součinnostvedlejších produktů“.63)

Offshoring

V zásadním rozporu s principem minimali-zace negativních dopadů je přesun aktivit kor-porace do třetího státu, ve kterém panují nižšíenvironmentální a lidskoprávní standardy a vy-užívání těchto standardů ke snížení nákladůkorporace. Nižší environmentální standardyvšak nebývají obvyklým důvodem pro přesunaktivit, pokud se nejedná o trvale neudržitelnéaktivity ve své podstatě. Hlavním důvodem je,že tzv. „environmentální náklady“ představujípouze několik procent z celkových výrobníchnákladů a vzhledem ke standardizaci výrob-ních technologií je pro korporace neúčelnéinvestovat do horších technologií.64) Naopakčastým důvodem přesunu aktivit do států s nižšími standardy bývá otázka nákladů napracovní sílu a pracovních standardů. Značnáčást textilní a obuvnické produkce západníhosvěta byla přesunuta do asijských továren,kde je spíše pravidlem než výjimkou, že jsouporušována mezinárodně stanovená pracovnípráva, zejména zákaz dětské práce.65)

19

Po

vin

no

st

i ve

vz

ta

hu

k ž

ivo

tn

ímu

pr

os

tř

ed

í a li

ds

ký

m p

rá

vů

m

63) viz: http://www.unglobalcompact.org/AboutTheGC/TheTenPrinciples/principle9.html64) Studie OECD: The Effects of Government Environmental Policy on Costs and Competitiveness: Iron and Steel Se-

ctor, DSTI/SI/SC(97) 46 (1997), citováno v: Williams, Cynthia A.: Corporate Social Responsibility in an Era of Eco-nomic Globalization, U.C. Davis Law Review February 2002

65) Známý je případ společnosti Nike v roce 2001 doznala, poté co byla obviněna z klamání spotřebitelů a čelila v Kali-fornii bojkotu svého zboží, že v továrnách jejích subdodavatelů dochází k zneužívání dětské práce. Zdroj:http://www.commondreams.org/headlines01/1020-01.htm


Zásadou při přesunu výroby je, že odpo-vědná korporace by se měla řídit stejnýmistandardy řízení bez ohledu na to, kde reali-zuje své aktivity.66)

Korporace by neměly být spoluúčastny na porušování lidských a environmentálních práv

Korporace se nemusí sama bezpro-středně dopustit přečinu, aby ji toto jednáníbylo přičitatelné. Odpovědnost za lidskápráva a ochranu životního prostředí nejsouohraničena vlastním konání. Jedná se o uni-verzální lidské hodnoty, které by měla každáentita v rámci svých možností prosazovat. Vlivkorporací a také nadnárodní rozměr jejich aktivit jim v tomto směru otvírá velký prostor – a tedy i velkou odpovědnost. Normy OSN o odpovědnosti nadnárodních korporací ho-voří v čl. 12 o tom, že korporace by měly tatopráva respektovat. Iniciativa OSN GlobalCompact ve svém 1. a 2. principu uvádí, žekorporace by je měly podporovat a předevšímse vyhnout jakékoliv spoluúčasti na jejich po-rušování.

Základní rámec odpovědnosti korporacílze najít ve vyjádření Úřadu Vysokého komi-saře OSN pro lidská práva: „Společnost jespoluúčastna na zneužití lidských práv, pokudschválí, toleruje nebo vědomě ignoruje jejichzneužití s entitou, se kterou je spojena, nebopokud společnost vědomě poskytne praktic-kou pomoc nebo podporu, která má pod-statný účinek na spáchání porušení lidskýchpráv. Účast společnosti nemusí ve skuteč-nosti způsobit porušení. Spíše podpora nebostimul od společnosti musí nabýt takové míry,že bez tohoto zapojení by k porušení nedošlove stejném rozsahu nebo stejným způso-bem“67)

Rozhodující otázkou pro určení odpověd-nosti korporace je, kam až sahá její sféravlivu. Sféru vlivu je možné definovat ve dvou

rovinách s ohledem na to, kdo se porušovánílidských práv dopouští – jednak se tak můžedít ze strany státu, na jehož území korporaceoperuje, nebo ze strany subdodavatelů, zá-kazníků nebo jiných obchodních partnerůkorporace. Přidržujeme se jazyka meziná-rodních dokumentů vzniklých na půdě OSN,které hovoří o lidských právech. Kategorie lids-kých práv je v tomto smyslu chápána široce –zahrnuje i otázku environmentálních práv a obecně „vládu práva“.

Sféra vlivu korporace ve vztahu k porušování lidských práv ze stranystátů

O definování situací, kdy se korporacemohou stát spoluúčastny na porušování lid-ských práv, se pokusila iniciativa „The Busi-ness Leaders Initiative on Human Rights“(BLIHR), sdružující několik významných nad-národních korporací a která si klade za cíl de-finovat a vyvinout metody, pomocí kterých bymohly být v obchodním kontextu realizoványmyšlenky Všeobecné deklarace lidských právOSN.68) BLIHR uvádí čtyři situace, na kterýchilustruje, jak může vzniknout povědomí o spoluúčasti korporace na porušování lids-kých práv:

1. Když společnost aktivně napomáhá,přímo nebo nepřímo, v porušování lid-ských práv, kterého se dopouští jiní, např.společnost poskytne vládě informace, o kterých ví, že budou použity k porušenílidských práv;

2. Když společnost začne spolupracovat s vládou a ví, nebo si dopředu nezjistila,že vláda se pravděpodobně dopustí poru-šení práv při naplnění své části dohody,např. násilným přesídlením lidí;

3. Když společnost získá prospěch z poru-šení lidských práv, i když jejich porušenínepodporovala ani je nezpůsobila, např.se porušení dopustí bezpečnostní jed-notky při potlačení nenásilných protestů

20

Po

vin

no

st

i ve

vz

ta

hu

k ž

ivo

tn

ímu

pr

os

tř

ed

í a li

ds

ký

m p

rá

vů

m

66) Tento požadavek je obsahem 8. principu iniciativy OSN Global Compact (Podniky by měly realizovat iniciativy kpodpoře environmentální odpovědnosti)

67) The Global Compact and Human Rights: Understanding Sphere of Influence and Complicity: OHCHR BriefingPaper,” citace převzata z „A Guide to for Integrating Human Rights into Business Management“, Business LeadersInitiative on Human Rights, 2005

68) Více informaci lze nalézt na: http://www.blihr.org/


proti obchodním aktivitám nebo dojde k represivním opatřením při hlídání objektůspolečnosti; a

4. Když společnost mlčí nebo je neaktivní,zatímco navzdory systematickému nebosouvislému porušování lidských práv,např. nečinnost nebo přijetí systematickédiskriminace určitých skupin v pracovnímprávu.69)

BLIHR dále uvádí: „Tam kde se jedná o mezinárodní zločin, spoluúčast může vznik-nout, když společnost napomáhá spáchánízločinu, pomoc měla podstatný vliv na spá-chání zločinu a společnost věděla, že její jed-nání napomůže spáchání zločinu, i kdyžnebylo jejím cílem zločin spáchat.“

Když poodhlédneme od použitého jazyka,který je poplatný způsobům porušování lid-ských práv v zemích třetího světa, lze z nastí-něných situací vyvodit obecně platné zásadyodpovědnosti korporací, které lze snadnoaplikovat i na případy, ve kterých korporaceprofitovaly z porušování práva Českou repu-blikou.70) Odpovědnost korporace je objek-tivní – není vyžadován úmysl. Není vyža-dována ani aktivní spoluúčast korporace naporušení práva – postačí, když společnostměla předpokládat, že k porušování bude do-cházet. Korporace je povinna činit aktivníkroky k zamezení porušování lidských práv,bez ohledu na míru své spoluúčasti.

Pokud korporace ve výše uvedených pří-padech není schopna zajistit dodržování lid-ských práv, měla by svoje operace, sekterými je spojeno porušování lidských práv,ukončit. Tento závěr je podpořen i 23. princi-pem Deklarace z Ria, který uvádí: „Životníprostředí a přírodní zdroje lidí pod útlakem,nadvládou a okupací by měly být chráněny.“K diskuzi zůstává, do jaké míry může odpo-vědná korporace jakkoliv spolupracovat s vlá-dou, která utlačuje své obyvatelstvo, i když v přímé souvislosti s operacemi korporace k porušování lidských práv nedochází. Je

zřejmě oprávněným požadavkem, aby se kor-porace vyhnuly operacím v jistých zemích, aleje otázkou, dle jakých kritérií lze tyto zeměurčit.

Sféra vlivu korporace ve vztahu k porušování lidských práv ze strany jejich dceřiných společ-ností, subdodavatelů, odběratelů a dalších obchodních partnerů

Odpovědnost korporací za dodržování lid-ských práv se uplatní i v jejich vztazích se sou-kromými subjekty, které využívají chybějícíregulace nebo pasivity států a porušují lidskápráva nebo z porušování lidských práv profi-tují. Tuto odpovědnost lze vyvodit, mimo výšeuvedené principy iniciativy OSN Global Com-pact, také z čl. II.10 Směrnic OECD: „[Pod-niky by měly] Vybízet, tam kde je to praktické,obchodní partnery, dodavatele a smluvní part-nery, aby užívali zásady správy a řízení spo-lečností, které jsou slučitelné se SměrnicemiOECD pro nadnárodní společnosti.“ Komen-tář k tomuto článku uvádí, že toto doporučeníje zaměřeno hlavně na stabilní a přímé ob-chodní vztahy. Závěrečný materiál Evropskékonference o společenské odpovědnosti kor-porací dospívá k přesvědčivějšímu závěru:„CSR dopadá na všechny aktivity společ-nosti, včetně přeshraničních investic a ob-chodu.“71)

Odpovědnost korporací za své dceřinéspolečnosti je neoddiskutovatelná – přede-vším vzhledem k přímé kontrole těchto entitprostřednictvím akcionářských práv. Poněkudsložitější je otázka vlivu korporací v jejich ob-chodních vztazích. Nejúčinnějším prostřed-kem, který se korporacím nabízí, je prostévyžadování dodržování lidskoprávních a envi-ronmentálních standardů od svých obchod-ních partnerů se sankcí bojkotu obchodníspolupráce. Ne vždy je však takový postup

21

Po

vin

no

st

i ve

vz

ta

hu

k ž

ivo

tn

ímu

pr

os

tř

ed

í a li

ds

ký

m p

rá

vů

m

69) Business Leaders Initiative for Human Rights v publikaci: „A Guide to for Integrating Human Rights into BusinessManagement“, Business Leaders Initiative on Human Rights, 2005. Publikace lze stáhnout z internetových stránek:http://www.blihr.org/pdfs/GIHRBM_text_version.pdf

70) Viz kapitola 1. a popisované případy nezákonností, kterých se dopustil stát v případech Hyundai, TPCA a KIA71) Evropská konference o společenské odpovědnosti korporací: Final Conclusions, Maastrich, Listopad 2004, str.

7-9. Citace převzata z „The OECD Guidelines for Multinational Enterprises and Supply Chain Responsibility – A Dis-cussion paper 1, OECDWatch, December 2004“


možný. Korporace nemusí disponovat dosta-tečnou ekonomickou převahou, aby mohladiktovat podmínky obchodní činnosti svýchpartnerů, a zároveň nemusí existovat ekono-micky udržitelné alternativy k daným obchod-ním vztahům. Korporace by však vždy mělyčinit všechny možné kroky k podpoře lids-kých práv, včetně využitích dostupných práv-ních prostředků.72) Ve vztahu k subdoda-vatelům je nezbytným požadavkem poskytnutítzv. „fair price“ - tedy spravedlivé ceny, kteráumožňuje subdodavatelům korporace, abydosáhli požadovaných standardů. Ve velkémmnožství případů je však zcela v možnostechkorporace určovat chování svých obchodníchpartnerů, a tudíž její odpovědnost dopadá i na porušování práv, ke kterým dochází v ná-vaznosti na tyto vztahy.

OECD Watch, sdružení nevládních orga-nizací, jež si klade za cíl podporovat prosazo-vání odpovědného chování korporací pros-třednictvím Směrnic OECD, navrhlo čtyř úrov-ňový model chápání sféry vlivu korporací

Úroveň 1 – Přímá investice− V případě, že existuje přímá investice,jako je ovládnutí dceřiné společnosti,umístění plně nebo částečně vlastněnéhozávodu, společného podniku, sloučenípodniků, nebo jiné formy jasného vlast-nického práva nad daným subjektemnebo operací, je nutné plně implemento-vat Směrnice [OECD].

Úroveň 2 – Akcionářská investice− Společnost investovala peněžní pro-středky koupí akcií nebo podílu na danémsubjektu. Může být rozlišováno mezi ovlá-dáním rozhodujícího podílu nebo menši-nového podílu, kdy vlastnictví rozho-dujícího podílu znamená, že společnostmusí plně implementovat Směrnice, pro-tože se jedná o dceřinou společnost. V případě vlastnictví menšího podílu, seočekává, že společnost bude implemen-taci Směrnic u managementu a/nebo u dalších akcionářích prosazovat.

Úroveň 3 – Subdodavatelská a výrobní síť− Jedná se o jiný vliv než investiční, za-ložený na obchodních vztazích a na tržnísíle (dodávání zdrojů a výrobků) a na ob-chodních praktikách (certifikace, systémysledování výrobku). Měla by být plně im-plementována kapitola Směrnic [OECD],týkající se subdodavatelů [čl. II.10]

Úroveň 4 – Sektorová odpovědnost− V případech, kdy je potenciální vlivspolečnosti omezený, očekává se, žespolečnost bude demonstrovat, jak tentovliv využívá k podpoře implementaceSměrnic [OECD] svými obchodními part-nery. To může činit například naléháním naobchodní partnery, aby aplikovali principykorporátního jednání, které jsou kompati-bilní se Směrnicemi, rozšiřováním dekla-rovaných zásad politiky podniku nebočlenstvím v obchodních federacích, kterévyzývají obchodní partnery k používání pri-ncipů korporátního jednání kompatibilníhose Směrnicemi.

Požadavky na odpovědné chování, kteréby měla korporace uplatňovat ve své sféřevlivu, se neomezují pouze na dodržování ur-čité minimální úrovně, ale měly by – v souladus principem minimalizace dopadů - odpovídatstejným standardům, které korporace uplat-ňuje ve svých vlastních aktivitách, respektivestejným principům v případě, že aktivity ob-chodních partnerů korporace jsou odlišné.

22

Po

vin

no

st

i ve

vz

ta

hu

k ž

ivo

tn

ímu

pr

os

tř

ed

í a li

ds

ký

m p

rá

vů

m

72) Příkladem odpovědného přístupu může být americká společnost Liz Claiborne, která podala stížnost k Národnímu kontaktnímu místu OECD na své dva korejské subdodavatele, kteří se ve svých guatemalských závodech dopouštěli porušování pracovních práv. Zdroj: OECDWatch – viz 68


IV.

Kodexy chování,systémy vnitro-podnikového řízení a verifikace

Nadnárodní korporace a jiné obchodní podniky mají být podrobeny pravidelnémumonitorování a verifikaci Organizací spojených národů, jinými mezinárodníminebo národními mechanismy, již existujícími,nebo které budou teprve vytvořeny, vevztahu k používání těchto Norem. Toto monitorování má být transparentní a nezávislé a má brát v úvahu podněty stakeholderů (včetně nevládních organizací)a má být důsledkem stížností na porušenítěchto Norem. Dále, nadnárodní korporacea jiné obchodní podniky mají vykonávat pravidelné ověřování, týkajícího se dopaduvlastních aktivit na lidská práva dle těchtoNorem – čl. 16 Norem OSN o odpovědnostinadnárodních korporací

Základem konceptu společenské odpo-vědnosti firem je integrace environmentálnícha sociálních kritérií do jejich řízení, což vyža-duje nastavení efektivních procedur a sys-témů uvnitř firem (korporací) s cílemdlouhodobě zlepšovat a zvyšovat odpověd-nost korporace vůči stakeholderům a veřej-nosti obecně. „Existují tři vzájemně propojenémožnosti, jak společenskou odpovědnostzkoumat: kodexy chování, vnitřní systémy ří-zení a zveřejňování informací a verifikace tře-

tími osobami.“73) Při zkoumání, zda je korpo-race odpovědná, bychom se měli soustředitprávě na tyto „procedurální“ aspekty odpo-vědnosti, protože právě ty jsou hlavním zdro-jem informací o jednání korporace. Pokudjsou správně implementovány, korporaceidentifikuje a zveřejní své problematické jed-nání sama s logickými konsekvencemi.Pokud však výstupy těchto systémů nedosta-tečně vypovídají o dopadech činnosti korpo-race nebo jsou v protikladu se známouskutečností, je to jasné určení neodpověd-nosti korporace – tedy že sociální a environ-mentální kritéria nejsou integrována dopodnikového rozhodování a tedy nejsou na-plňována, nebo dokonce že se korporacesnaží neúplnými či nepravdivými informacemizastřít veřejnosti, že tato kritéria nenaplňuje.

Kodexy chování

Kodexy chování jsou soubory pravidel, k je-jichž dodržování se korporace dobrovolně při-hlásila. Jedná se jakési kvazi-právní doku-menty identifikující lidská a environmentálnípráva, která by měly korporace respektovat, a postupy, kterými toho lze dosáhnout. Ko-dexy chování mohou mít původ v samotnékorporaci nebo mohou být definovány procelé odvětví třetí stranou – obchodními fede-racemi, mezinárodními organizacemi nebomultistakeholderovými iniciativami.74) Nej-obecnějším kodexem chování je iniciativaOSN Global Compact, která stanovuje 9 zá-kladních principů, které by měla každá nad-národní korporace dodržovat.

Obsah kodexů chování se přirozeně lišídle odvětví i dle jednotlivých společností – v závislosti na odpovídajících environmen-tálních a sociálních problémech, kterým danésubjekty čelí. Největší rozdíly však spočívají v odpovědnostních a implementačních me-chanismech. Většina kodexů neobsahuježádné mechanismy zaručující jejich dodržo-vání a ověřování a zdají se tak být určeny více

23

Ko

de

xy

ch

ov

án

í, s

ys

té

my

vn

itr

op

od

nik

ov

éh

o ř

íze

ní a

ve

rif

ika

ce

73) Leighton, Michelle; Zarsky, Lyuba; Roht-Arriaza, Naomi: Beyond Good Deeds, Case Studies and a New PolicyAgenda for Corporate Accountability, Natural Heritage Institute, The Nautilus Institute for Security and SustainableDevelopment, Human Rights Advocates Červen 2002, str. 37

74) Dle průzkumu Obchodního výboru OECD provedeného v roce 2000 byla drtivé většina kodexů nadnárodních kor-porací vnitropodnikové povahy (48 %) nebo měla svůj původ v obchodních federacích (37%). 2 % kodexů byla in-iciována mezinárodními organizacemi. Zdroj: Kerkow, Uwe; Martens, Jens; Schmitt, Tobias: The limits ofvoluntarism – Corporate self-regulation, multistakeholder initiatives and the role of the civil society; World Eco-nomy, Ecology & Developement Assoc. (WEED), Bonn/Berlin 2003, str. 6


pro prezentaci korporace na veřejnosti, nežjako nástroj pro vnitřní řízení.75) Neexistencetěchto mechanismů neznamená, že korpo-race nutně nedodržuje svůj kodex chování,nicméně umožňuje opurtinistické chování.

K tomu, aby kodexy chování plnily svůj základní účel a nebyly pouze prostředkem formování obrazu korporace před veřejností,musí splňovat následující kritéria:

1. KomplexnostKodexy chování by měly pokrývat veškeréaktivity korporace, resp. měly by stanovo-vat pravidla pro všechny situace, kdy čin-nost korporace nějakým způsobem můženegativně ovlivňovat životní prostředí nebospolečnost. Pod tímto kritériem se skrý-vají požadavky vytyčené v 3. kapitole – fundamentální standardy lidských a envi-ronmentálních práv, závazky k minimali-zaci vlivů na životní prostředí a ke komu-nikaci se stakeholdery, vytyčení vztahu k obchodním partnerům a k vládám, kteréporušují lidská práva atp.

2. Dlouhodobé cíleKodexy chování by neměly být vztaženypouze na způsob provádění momentál-ních aktivit korporace, ale měly by takédefinovat vizi, jakým způsobem se budouaktivity korporace vyvíjet ve středně a dlouhodobé perspektivě s ohledem naminimalizaci jejich negativních dopadů.Může jít o závazky ve vztahu k výzkumu a vývoji, zavádění nových technologií a výrobních postupů či posuny v zaměřeníkorporace. Bez definování vize společ-nosti a kroků směřujících k jejímu naplněnípůsobí koncept odpovědné společnostinekoncepčně s logickými důsledky najeho efektivitu.

3. KonkrétnostZávazky definované v kodexech chováníby měly být specifické a detailní tak, abyjejich naplňování bylo snadno ověřitelné.Jinými slovy kodexy chování by měly ob-sahovat kvantifikovatelné ukazatele. V pří-padě principu minimalizace vlivů na životníprostředí je kvantifikovatelným ukazatelemzávazek vypracovávat ve všech případech,

kdy může dojít k významnému zásahu doživotního prostředí, EIA ve variantním ře-šení. Požadavek konkrétnosti je důležitýnejen z hlediska ověřitelnosti, zda se kor-porace řídí svým kodexem chování, ale i z hlediska právní odpovědnosti korpo-race. Směrnice 2005/29/ES, která musíbýt do konce roku 2007 implementována,definuje porušování kodexů chování,pokud se jedná o jednoznačné závazky a nikoliv pouze o záměry závazků, jako kla-mání spotřebitele.

4. PublicitaKorporace by se měla při všech svých aktivitách, a to ve vztahu ke svým obchod-ním partnerům i veřejnosti, vždy prezento-vat kodexem chování a závazky v němstanovenými. Stálá komunikace kodexuchování působí jako určitý psychologickýmoment, přispívající k tomu, že kodex budevíce respektován – především ze strany ob-chodních partnerů korporace. Dostatečnápublicita ve vztahu k veřejnosti zvyšuje ve-řejnou kontrolu dodržování kodexu a také,v případě, že se korporace kodexem sku-tečně řídí, vytváří tlak na jiné obchodní pod-niky, aby se dané praxi přizpůsobily.

5. Monitoring a nezávislá verifikaceSamotný soubor závazků v kodexech cho-vání nemá žádný efekt, pokud není usta-ven systém, který monitoruje a verifikujejeho naplňování. Monitorovací systém byměl být zajišťován nezávislým externímsubjektem a měl by zahrnovat i aktivity ob-chodních partnerů korporace. V opačnémpřípadě hrozí zkreslení jeho výsledku proúčely komunikace s veřejností. V ideálnímpřípadě by subjekt provádějící monitoringměl být multistakeholderovou iniciativou.Nezbytnou náležitostí nezávislé verifikacedodržování kodexu je transparentní a po-drobné zveřejnění výsledků monitoringu.

Určitou záruku, že jsou splněna výše uve-dená kritéria, představují kodexy chování vy-pracované a monitorované multistakehol-derovými iniciativami. Nejznámějším příkla-dem těchto iniciativ jsou Forest StewardshipCouncil (FSC) a Marine Stewardship Council(MSC)76) zaměřené na udržitelné lesnictví

24

Ko

de

xy

ch

ov

án

í, s

ys

té

my

vn

itr

op

od

nik

ov

éh

o ř

íze

ní a

ve

rif

ika

ce

75) 70. Str. 3876) Internetové stránky FSC v češtině: http://www.czechfsc.cz/; Internetové stránky MSC: http://www.msc.org/


a rybolov. Do těchto iniciativ jsou mimo pod-niků zapojeny vlády, nadace a ekologické ne-vládní organizace jako jsou Greenpeace,Friends of the Earth a World Wildlife Fund. Je-jich podstatou je certifikace výtěžků těžbydřeva a rybolovu. Organizace, která chce zís-kat certifikaci a používat logo, musí projít au-ditem, který provede externí akreditovanýzástupce FSC nebo MSC. Zástupci iniciativpoté prověří postupy při těžbě a obhospoda-řování lesa či při rybolovu. Konečnou pod-mínkou je, aby byly produkty pocházející z certifikovaného hospodaření označenylogem. Nicméně i v případě těchto iniciativmůže dojít k obcházení jejich účelu. Napříkladiniciativa FSC byla kritizována za certifikovánímonokulturních porostů v Thajsku a Brazílii,které byly vysázeny na úkor původního dešt-ného pralesa.77)

Jiným příkladem multistakeholderové in-iciativy je Ethical Trade Initiative (ETI), která sesoustředí na monitoring dodržování pracov-ních práv v subdodavatelských řetězcích v po-travinářském a textilním průmyslu.78) ETI jeoproti FSC komplexnější iniciativou – za-hrnuje například aktivní podporu dodržovánípracovních standardů svými členy, monitorujekonkrétní sociální dopady své činnosti, iden-tifikuje a podporuje příklady dobré praxe atp.Odbory a nevládní organizace mají ve výbo-rech přijímajících rozhodnutí stejné poměrnézastoupení jako představitelé společností,které se k ETI přihlásily. Tyto výbory dále pro-vádějí v rámci připravených procedur monito-ring dodržování kodexu ETI jednotlivýmispolečnostmi. ETI zahrnuje i systém důvěr-ného hlášení a odvolacích procedur pro za-městnance společností. Iniciativa ETI je všakprozatím pouze v pilotní fázi.

V případě, že pro sektor činnosti korpo-race existují kodexy chování založené na tě-chto iniciativách, měla by se k nim odpovědnákorporace přihlásit, a to samé by měla vyža-dovat v rámci svého subdodavatelského ře-tězce.

Systémy řízení

Jestliže kodexy chování představují něcojako ústavu korporace, systémy řízení jsouprováděcími předpisy a vnitropodnikovýmiprocedurami, které ji uvádějí v život a integrujíji do praktického fungování korporace. Do-poručení ustavit systém environmentálního ří-zení lze nalézt i ve Směrnicích OECD,konkrétně čl. V.1. Systémy řízení se na rozdílod kodexů chování zaměřují na procesní stan-dardy a postupy. „Systémový přístup vycházíz předpokladu, že nelze řídit to, co není mě-řeno. Mají-li být systémy efektivní, ustavujívnitřní systémy řízení, jejichž součástí je mo-nitorování environmentálních, pracovnícha/nebo sociálních dopadů a poskytovánízpětné vazby výkonným manažerům.“79) Takémanagement společnosti na nižších úrovníchmusí mít jasné pokyny a zpětnou vazbu prosvé rozhodování. Integrace environmentál-ních a sociálních kritérií do rozhodování firemmá vždy větší či menší negativní dopady v ekonomické rovině. Nižší rozhodovací jed-notky v korporaci musí mít jistotu, že i ekono-micky méně výhodné rozhodnutí je v zájmukorporace.

Podobně jako v případě kodexů chováníexistují externí modely systémů řízení, jejichžsoučástí je externí verifikace a udělení certifi-kace. Jedním z nejvíce rozšířených systémuenvironmentálního řízení je ISO 14001 Mezi-národní organizace pro normy.80) PodstatouISO 14001 je čtyř fázový systém – stanoveníenvironmentální politiky a plánování, její im-plementace a výkon, kontrola, revize sys-tému. ISO 14001 je zaměřeno na správnéfungování implementace cílů. Jejich stano-vení je ovšem zcela v režii managementu. ISO14001 zkoumá čistě procesní stránku sys-tému řízení. Občas však bývá chybně inter-pretováno jako certifikát dodržování mate-riálních zásad. UNCTAD ve své studii envi-ronmentálních systému řízení uvedla: „Jest-liže politika vytvořená korporací nebo prů-myslovým sdružením je neadekvátní, potéžádné implementační úsilí, monitoring, zve-řejňování atd., ji neudělá více adekvátní. Exis-

25

Ko

de

xy

ch

ov

án

í, s

ys

té

my

vn

itr

op

od

nik

ov

éh

o ř

íze

ní a

ve

rif

ika

ce

77) Certifying the Uncertifiable. FSC Certification of Tree Plantations in Thailand and Brazil, World Rainforest Movement, August 2003. Zdroj: http://www.wrm.org.uy/actors/FSC/uncertifiable.html

78) http://www.ethicaltrade.org/79) 70. Str. 3880) viz: http://www.iso.cz/


tuje rčení v managementu, že pokud nevíte,kterou cestou se ubíráte, kterákoliv cesta vásdovede k cíli. Ve stejném smyslu, směřovánía cíle kodexů musí být ověřeny předtím, nežje monitorován a měřen postup jejich naplňo-vání.“81)

Nejrozšířenější standard řízení v sociálníoblasti je SA 8000 (Social Accountability)certifikovaný organizací Social AccountabilityInternational. Tento standard, na rozdíl odISO 14001, kromě fungování mechanismůmonitoringu a zpětné vazby zkoumá také mi-nimální materiální požadavky. SA 8000 po-krývá 9 základních oblastí: dětskou práci,nucenou práci, zdraví a bezpečnost, od-škodnění, pracovní dobu, diskriminaci, dis-ciplínu, svobodné sdružování a systémy ří-zení. V SA 8000 jsou zapojeny také nevládníorganizace, a to na úrovni auditu, školení, do-hledu na plnění podmínek a při poskytováníkonzultací zájemcům o certifikaci.82)

Z obdobných základů jako SA 8000 vy-chází i Evropským společenství stanový sys-tém EMAS (Environmental ManagementAuditing Standard).83) Společnosti usilující o certifikaci EMAS musí splňovat 4 základníkritéria – (1) přezkoumání vlivu svých činnostía výrobků na životní prostředí a zavedení od-povídajícího systému řízení; (2) audit ochranyživotního prostředí, (3) stanovení konkrétníchcílů společnosti v ochraně životního prostředí,které reflektují požadavek neustálého zlepšo-vání činnosti organizace, (4) ověření, že před-chozí kritéria byla naplněna v souladu s detailními požadavky uvedenými v nařízeníEMAS. Podmínky, které musí společnostsplňovat jsou poměrně přísné a představujíurčitý „zlatý standard“. Nicméně je nutné mítna paměti, že EMAS se soustředí na vnitroor-ganizační aspekty a standardy, zatímco úro-veň vnějšího environmentálního jednání můžebýt i velmi odlišná.

Není nezbytně nutné, aby korporace vy-užívala externích modelů systému řízení. Pod-

statné je skutečné jednání korporace nave-nek. Lze identifikovat několik důležitých po-žadavků, které by měl systém řízeníkorporace splňovat, aby byla zaručena efek-tivní integrace environmentální a sociálníproblematiky v rozhodovacích a plánovacíchprocesech korporace. Těmito požadavkyjsou:84)

1. Vize a strategieJe nezbytné vytyčit, čeho chce korporacedosáhnout (vize) a jakým způsobem (stra-tegie). To zahrnuje nastavení způsobu, jakbudou začleněna environmentální a soci-ální kritéria v existujících systémech řízení,což zahrnuje oblasti vedení, plánování,definování rolí a přidělování zdrojů. Stano-vení vize a strategie musí vycházet z iden-tifikace klíčových environmentálních a so-ciálních faktorů, se kterými korporace při-chází do styku.

2. Definování odpovědností managementu

Vrcholoví manažeři korporace by měli býtv této oblasti aktivní a měli by poskytovatpodporu a povzbuzovat nižší manage-ment. Podpora vrcholových manažerů jeuvnitř organizace určitou zárukou, že en-vironmentální a sociální politika je míněnavážně a že se očekává, že ji i nižší mana-gement bude naplňovat. Ve vrcholovémvedení společnosti by měla být konkrétníosoba, která nese odpovědnost za na-plňování environmentální a sociální poli-tiky, resp. tyto otázky jsou hlavní náplní jejíčinnosti. Tato osoba by měla plnit kroměkontrolních i výkonné funkce – předevšímposkytovat zázemí nižšímu managementupři jeho rozhodování.

3. Interní komunikaceVnitroorganizační komunikace podnikovéstrategie týkající se environmentálních a sociálních otázek je nezbytným předpo-kladem jejího uvedení do života. Zamě-stnanci společnosti by měli být infor-

26

Ko

de

xy

ch

ov

án

í, s

ys

té

my

vn

itr

op

od

nik

ov

éh

o ř

íze

ní a

ve

rif

ika

ce

81) Zdroj UNCTAD (1996). Citace převzata z 71. Str. 1182) viz: http://www.sa-intl.org/83) viz nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 761/2001 o dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků

a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS). Jeho text je dispozici na: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2001:114:0001:01:CS:HTML

84) Seznam požadavků vychází jednak příloha 1. nařízení EMAS a jednak z doporučení Business Leaders Initiative for Human Rights v publikaci: „A Guide to for Integrating Human Rights into Business Management“, BusinessLeaders Initiative on Human Rights, 2005


mováni o jejím obsahu, ale také o filozofii,na které je postavena. Také by měly býtsdělovány a vysvětlovány jednotlivé indi-kátory výkonnosti na tomto poli. Kvalitní a srozumitelná interní komunikace je před-pokladem aktivního zapojení zaměstnancůdo procesu kontroly dodržování podni-kové strategie.

4. ŠkoleníSoučástí školení zaměstnanců by měly býttaké problematika environmentální a so-ciální politiky podniku – jednak z hlediskajejich důvodů, cílů a dopadu na činnostkorporace a jednak z hlediska interníchmechanismů pro její naplňování.

5. OvěřováníHlavním účelem auditu je kontrola, že sys-tém pracuje dle plánu, tzn. že se řeší nověvznikající problémy a dochází ke stálémuzlepšování. K tomu je třeba vytvořit kon-trolní mechanismy a stanovit příslušné in-dikátory.

6. Externí komunikaceEnvironmentální a sociální politika pod-niku, včetně způsobů její integrace po-mocí interních mechanismů systémuřízení, by měla být plně a transparentněkomunikována s veřejností. Kromě toho,že externí komunikace je nezbytným před-pokladem verifikace naplňování politik, jetím vytvářen tlak na společnost a předevšímna její zaměstnance, aby ji přijali za svou.

Zveřejňování informací

Nejdůležitějším aspektem realizace kon-ceptu společenské odpovědnosti je umož-nění externí kontroly odpovědného chováníkorporace zainteresovanou a dotčenou ve-řejností. Toho je možné dosáhnout pouzezveřejněním kvalitních a komplexních infor-mací o relevantních činnostech korporace.Bez splnění tohoto požadavku nelze hovořit o společenské odpovědnosti, protože nenímožné od sebe odlišit skutečně odpovědnějednající korporaci a korporaci, jejíž odpo-vědnost se odehrává pouze ve sféře „publicrelations“. Korporace by měly veřejnosti poskytovat detailní a transparentní informace

o veškerém svém jednání, které má nebomůže mít environmentální a sociální důsledky,stejně jako o mechanismech vnitřního řízení,kterými se s touto problematikou vypořádá-vají. Měly by informovat o způsobu, jakým vy-hodnocují environmentální i sociální rizika svéčinnosti u konkrétních aktivit a produktů, i přistrategickém plánování dalšího směrováníkorporace. Měly by také podat informaci o způsobu, jakým korporace uplatňuje envi-ronmentální a sociální standardy vůči svýmobchodním partnerům.

Hlavním nástrojem pro informování veřej-nosti jsou výroční zprávy, často označovanéjako environmentální zprávy nebo zprávy o udržitelnosti (sustainability reports). Hlav-ním problémem výročních zpráv je nedosta-tek standardů – výroční zprávy jednotlivýchkorporací jsou mezi sebou obtížně porovna-telné, což má negativní vliv na koncept spo-lečenské odpovědnosti korporací jakoprostředek k získání soutěžní výhody, a častojsou také nekompletní a/nebo neověřitelné.O řešení tohoto problému se pokusila GlobalReporting Initiative (GRI), multistakeholderováiniciativa, ve které jsou zapojeny nevládní organizace a program OSN pro životní prost-ředí (UNEP). GRI vypracovala směrnice ob-sahující návod, o čem a jakým způsobem byměly korporace informovat veřejnost, a tzv.„sektorové doplňky“, které stanovují doda-tečné povinnosti a upřesnění pro jednotliváodvětví.85) GRI je možné považovat za stan-dard, který by měl být korporacemi dodržován.

Jako základní požadavky na informováníveřejnosti lze vytyčit následující:

− Komplexnost a podstatnost informacíInformace by se měly týkat veškerých oblastí, ve kterých aktivity korporace majívýznamné ekonomické, environmentální a sociální dopady, nebo které mohou podstatně ovlivnit úsudek a rozhodováníveřejnosti a „stakeholdrů“. Které infor-mace jsou podstatné, se odvíjí od povahyčinnosti korporace. Informace by měly po-krývat aktivity korporace ve vztahu ke glo-bálním společenským problémům, jichžse aktivity korporace nějakým způsobemdotýkají a měly by být kompletní.

27

Ko

de

xy

ch

ov

án

í, s

ys

té

my

vn

itr

op

od

nik

ov

éh

o ř

íze

ní a

ve

rif

ika

ce

85) viz: http://www.globalreporting.org/ReportingFramework/G3Online/


− Kontext trvalé udržitelnostiInformace o jednání korporace by mělybýt zasazeny do kontextu trvalé udržitel-nosti. Tzn. mělo by z nich být patrné,jakým způsobem směřují k dosažení defi-novaných cílů. Nezbytným předpoklademje vyjádření a vysvětlení vize, které korpo-race chce dosáhnout a stanovení kon-krétních cílů a ukazatelů, jejichž napl-ňování považuje v daném kontextu za dů-ležité. Jednání, o kterém korporace infor-muje, by mělo být ve zprávě zhodnoceno,v jakém smyslu přispívá k řešení aktuál-ních společenských a environmentálníchproblémů. Informace o jednání korporaceby měly být prezentovány na pozadí dlou-hodobého plánování.

− Označení stakeholderůKorporace by měla ve své zprávě identifi-kovat veškerou zainteresovanou veřejnosta vysvětlit, jakým způsobem reaguje na jejíočekávání a oprávněné zájmy.

− Označení obchodních partnerůKorporace by měla informovat o svých dceřiných společnostech, subdodavatelícha dalších obchodních partnerech. Zprávaby měla poskytovat informace o naplňováníenvironmentální a sociální politiky subjektů,které jsou pod přímou kontrolou nebo podvýznamným vlivem korporace, a to ve stej-ném detailu jako o vlastním konání korpo-race. Ve vztahu k obchodním partnerům,nad kterými korporace nemá dostatečnývliv, by měly být poskytnuty informace,jakým způsobem jsou vůči nim prosazo-vány environmentální a sociální kritéria.

− Ověřitelnost informacíPoskytnuté informace by měly splňovatpodmínku ověřitelnosti. Formát informacía zvolené ukazatele by měly být určité.Zpráva by měla popisovat zdroje informací,tak aby je bylo možno ověřit. Zpráva byměla uvádět další skutečnosti pro podporuhodnověrnosti poskytnutých informací.

− Srozumitelnost a jasnost informacíInformace by měly být sděleny způsobem,který je srozumitelný, přístupný a využi-telný zainteresovanou veřejností. Infor-mace by měly být pro veřejnost snadnodohledatelné, např. na internetovýchstránkách společnosti.

− PorovnatelnostInformace by měly být sděleny způsobem,který umožňuje porovnat jak se vyvíjejí 28

Ko

de

xy

ch

ov

án

í, s

ys

té

my

vn

itr

op

od

nik

ov

éh

o ř

íze

ní a

ve

rif

ika

ce

Příklad 13: Korporace by měly informo-vat o vlivech svých výrobních zařízení, o využívání dopravy, o používaných suro-vinách a dopadech na životní prostředí,které způsobuje jejich získávání, o vli-vech výrobků na životní prostředí a zdravílidí, o odpadové politice, o způsobu hos-podaření s energií, o pracovněprávníproblematice, o vztahu s místními komu-nitami ovlivněnými v souvislosti s přímýmiaktivitami korporace a o způsobech řešení negativních dopadů, kterým jsouvystaveny atp. Zpráva by měla obsahovatvšechny informace, které by stakeholdeřipovažovali za významné.

Příklad 14: Informace by se měly týkatzpůsobu posuzování negativních do-padů aktivit korporace a posuzování alternativních řešení. Korporace by mě-la informovat o zavádění BAT a o dalšíchkrocích, které provádí ve vztahu k mini-malizaci svých negativních dopadů. In-formace by měly pokrývat kapitoludlouhodobého plánování.

Příklad 15: Korporace by měla určitveškeré stakeholdery, které její činnostjakýmkoliv způsobem zasahuje. Korpo-race by měla informovat o výsledcíchkomunikace se stakeholdery, měla byvyjadřovat postoj korporace k jimi vzne-seným požadavkům a popsat způsob,jak se s těmito požadavky vypořádala v rámci svých aktivit. Informace o ko-munikaci se stakeholdery a zohledněníjejich zájmů by se měly krýt s obsahemzprávy, tzn. korporace by se měla s touto otázkou vypořádat u každé svépopisované aktivity, včetně tvorby stra-tegie a výzkumu a vývoje.


v čase (vývojové trendy) i ve vztahu k zá-konným požadavkům. Zvolené ukazateleby měly být uvedeny také v absolutníchhodnotách.

− Přesnost informacíInformace by měly dostatečně přesné a detailní, aby umožňovaly posouzení výkonů korporace. Zpráva by měla obsa-hovat naměřená data a měly by být adek-vátně popsány metody měření, případnězpůsoby výpočtů hodnot dat, tak aby jebylo možné ověřit. Zpráva by měla ozna-čovat data, která jsou výsledkem odhadua popsat způsob, jak byla určena. Kvalita-tivní hodnocení dat by měla být zdůvod-něna.

− VyváženostZpráva by měla popisovat jak pozitivní, taknegativní aspekty činnosti korporace, abybylo možné rozumně posoudit její celkovývýkon. Zpráva by měla jasně odlišovat sku-tečné výsledky a vlivy korporace od ná-sledné interpretace a analýzy těchtoinformací. Důraz na jednotlivá témata, kte-rým se zpráva věnuje, by měl odrážet je-jich důležitost. Poskytnuté informace byměly být porovnatelné s výkonem společ-nosti v jiných letech, aby bylo možné po-soudit pokrok společnosti na daném poli.

− Pravidelnost informování a aktuálnostinformací

Informování veřejnosti by mělo probíhat napravidelném základě a měly by být do-stupné aktuální informace v době, kdy za-interesovaná veřejnost má napříkladpřijmout důležité rozhodnutí ve vztahu kekorporaci. Nezbytným předpokladem je,že zpráva uvádí, ke kterému období sedané informace vztahují.

Alternativou nebo doplňkem k informováníveřejnosti prostřednictvím výročních zpráv jeprovedení environmentálního a sociálního au-ditu třetí stranou, jehož cílem je ověření envi-ronmentálně a sociálně odpovědného jed-nání firmy (korporace). Nezávislost auditoraby měla být zaručena tím, že se jedná o mul-

tistakeholderovou iniciativu nebo přímo o „watchdogovou“ nevládní organizaci. Zpráv,které jsou tímto způsobem ověřovány, je všakzatím naprosté minimum.

Greenwashing

Autoři studie „Beyond Good Deeds“, pro-vedené v rámci California Accounatability Pro-ject, definovali greenwashing takto: „Green-washing je nedostatek důvěryhodnostia/nebo použitelnosti informací zveřejněnýchspolečností. Typickým nástrojem zveřejňováníinformací jsou výroční zprávy. Greenwashingnabývá mnohých forem: povrchní tvrzení o zlepšeních bez kvantitativních dat; selektivníúdaje, které zvýrazňují zlepšení v jedné ob-lasti, zatímco jsou ignorovány jiné podstatnéoblasti, a povrchní nebo klamavá verifikaceúdajů třetí stranou.“86)

Nosnou myšlenkou konceptu společens-ké odpovědnosti je, že být odpovědnými sekorporacím vyplácí – v tom smyslu že mohousvou lepší environmentální a sociální výkon-nost přetavit v soutěžní výhodu. Greenwas-hing působí přímo proti tomuto konceptu – stejný veřejný obraz poskytuje korporaci,která nejedná odpovědně, ale pouze šíří od-povídající dojem. Ze systémového hlediskapředstavuje greenwashing nejvíce neodpo-vědné jednání, kterého se korporace můžedopustit. Níže se pokusíme definovat některéprůvodní znaky greenwashingu. Nejedná sevšak v žádném případě o vyčerpávající se-znam.

Filantropie sama o sobě není společen-skou odpovědností

Filantropii lze považovat za doplňkový ná-stroj společenské odpovědnosti.87) Nelzevšak pominut, že filantropie, stejně jako spo-lečenská odpovědnost, je také účinným ná-strojem v PR politice korporací. Z toho vznikářada nepochopení, kdy je filantropie korpo-race, zaměňována s odpovědným chováním.Pokud filantropie zastiňuje nedodržování zá-kladních standardů chování odpovědné kor-

29

Ko

de

xy

ch

ov

án

í, s

ys

té

my

vn

itr

op

od

nik

ov

éh

o ř

íze

ní a

ve

rif

ika

ce

86) 73. Str. 4587) Srovnej definiční znaky společenské odpovědnosti korporaci ve Sdělení Evropské komise (COM(2002)347)

k Zelené knize Evropské unie (COM(2001)366), které hovoří o CSR jako o způsobu řízení podnikání, nikoliv jako o doplňkové aktivitě.


porace, lze ji považovat za formu green-washingu (ve smyslu vylepšování si veřejnéhoobrazu). Stejný princip platí ve vztahu k se-lektivní společenské odpovědnosti, kdy kor-porace na jedné straně dosahuje dobrýchenvironmentálních výsledků v jedné oblasti,ale v jiných její výkon pokulhává. Pokud je jejíveřejná prezentace zaměřena na její silnéstránky bez vyváženého informování o sla-bých stránkách, jedná se též o případ green-washingu.

Nedostatečné informování veřejnosti

Bez ohledu na to, zda společnost jedná činejedná odpovědně, je nutné považovat nez-veřejnění podstatných informací o jejích akti-vitách nebo jejich neúplné zveřejnění nebozveřejnění bez dostatečných podkladů zadůkaz její neodpovědnosti. Důvodem je sku-tečnost, že sama korporace je ve většině pří-padů jediným zdrojem informací o svémkonání a pokud neposkytne veřejnosti infor-mace v dostatečném rozsahu a kvalitě, ne-existuje žádná možnost ověření jejích tvrzení.

Neodůvodněná zelená reklama

Řada korporací vsadila na tzv. zelenouimage, kdy přizpůsobila své vystupování naveřejnosti společenské poptávce. Řada spo-lečností se prezentuje reklamou, ve které ak-centuje svůj pozitivní vztah k životnímuprostředí a své záměry zlepšovat svůj přístup.Některé společnosti této strategii přizpůsobily

i své logo a barevnou prezentaci. Záměry zá-vazků však nejsou závazky a relativní zlepšo-vání environmentálního přístupu ještěneznamená, že si společnost vede v environ-mentálních ukazatelích dobře. Důvody zele-nání společností často nebývají dobrovolné,ale jsou vynuceny tlakem veřejnosti. Příkla-dem může být již několikrát zmiňovaná spo-lečnost Shell, která přes svou budovanouzelenou image, přistoupila na alternativní ře-šení likvidace svých ropných plošin teprvepod bezprostřední hrozbou bojkotu ze stranyveřejnosti.88)

Společensky „odpovědné“ jednání pod-míněné aktivitou spotřebitele

Některé společnosti, jejichž zákazníkyjsou spotřebitelé, realizují určité formy spole-čensky odpovědného chování, nejčastěji fi-lantropii, kterou však podmiňují tím, že jispotřebitel zaplatí. Nejtypičtěji se jedná o akce typu „10 haléřů z toho zboží půjde nadobročinné účely“.89)

Greenwashingem je kterákoliv aktivita,která vzbuzuje dojem, že korporace jedná od-povědně, ač tomu tak není. Základní zásadouje, že skutečně odpovědná korporace jepouze ta, která se snaží jednat odpovědně vevšech svých činnostech.

30

Ko

de

xy

ch

ov

án

í, s

ys

té

my

vn

itr

op

od

nik

ov

éh

o ř

íze

ní a

ve

rif

ika

ce

87) Informace v češtině např. na stránkách Greenpeace: http://www.greenpeace.cz/magazine/98jaro/ja989-1.htm88) Nejznámější akcí tohoto druhu v České republice jsou tzv. Bertíci korporace Ahold. Bertíci – 1 Kč ze 100 Kč

nákupu – jsou použity, pokud je spotřebitel vhodí do speciální urny, jako dar dětským domovům. Poměr vybranýchpeněz a nákladů na organizaci a propagaci této akce je vyrovnaný. Navíc spotřebitel je motivován kupovat zboží několika málo velkých korporací, jejichž výrobky jsou ohodnoceny větším počtem Bertíků. Zdroj: http://www.ialbert.cz/jnp/cz/albert/jak_usetrit/bertik/index.html


Závěr

Pokusili jsme se nastínit nejvýznamnějšíaspekty společenské odpovědnosti korpo-rací ve vztahu k lidským právům a ochraně ži-votního prostředí. Pokud má být tentokoncept společensky přínosný, vyžadujekromě odhodlání a seriózního přístupu firem,dalšího vylepšování používané metodiky, takévětší zapojení veřejnosti. Spotřebitelé, média,místní komunity či nevládní organizace by seměly více podílet na vývoji tohoto konceptu(např. jak zkvalitňovat informování veřejnosti)i na kontrole dodržování dobrovolných zá-vazků konkrétních firem. Jsme přesvědčeni,že tato interakce firem s veřejností může véstk překvapivým pozitivním výsledkům, a to na-vzdory skutečnosti, kdy s postupem globali-zace přibývá případů závažných a ne-vratných zásahů do životního prostředí i domístních komunit, které jsou nějakým způso-bem spojeny s aktivitami korporací.

Tato publikace by měla sloužit jako pod-nět a podklad pro diskuzi o tom, kteréaspekty společenské odpovědnosti korpo-rací jsou podstatné a jejichž splnění je záro-veň možné reálně po korporacích požadovat.Jistá neurčitost konceptu společenské od-povědnosti, daná jeho dobrovolným a nere-gulovaným charakterem, umožňuje stanovitopět pouze relativně neurčitá kritéria. Jasný adefinovaný postoj zainteresované veřejnosti,a to zejména v konkrétních případech, můžeprostor, kde se tato kritéria budou pohybovat,významně ovlivnit.

31

Zá

vě

r


Zelený kruh je asociací 27 ekologických organizací. Své činnosti směřuje na rozvoj občanskéhosektoru v oblasti ochrany životního prostředí, udržitelného rozvoje a na zvyšování veřejného povědomí o činnosti en-vironmentálních organizací a aktuálních problémech ochrany životního prostředí.

Zelený kruh se dlouhodobě zabývá implementací Århuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti narozhodování a přístupu k právní ochraně v otázkách životního prostředí. Za tímto účelem provozuje webové stránkywww.ucastverejnosti.cz, které mají sloužit jako informační kanál od NNO směrem k veřejné správě a jako databankadobrých a špatných příkladů z praxe.

Zelený kruh provozuje webové stránky www.hraozemi.cz – rozcestník a zdroj informací o udržitelném rozvoji i s po-čitadlem ekologické stopy www.hraozemi.cz/ekostopa. Společně s Hnutí DUHA založil edici APEL (Alternativa-pří-roda-ekonomika-lidé), jejíž publikace mapují nová a v českých poměrech okrajově diskutovaná témata ochranyživotního prostředí.

Z dalších publikací Zeleného kruhu uvádíme:

Od územního plánování po stavební povolení. Kdy a jak se účastnit. Zelený kruh, 2007.Zpráva o implementaci Aarhuské úmluvy 2006. Zelený kruh, 2006.Zpráva o implementaci Aarhuské úmluvy 2005. Zelený kruh, 2005.Pověz mi, kdo je nejkrásnější aneb parlament a životní prostředí v letech VII 2002-2006. Zelený kruh, 2006.Biomasa - návrat k lokální surovinové politice a šance pro ekologické nevládní organizace. Zelený kruh, 2006.Volební priority ekologických organizací. Zelený kruh, 2005.Za cestu k zelenější Evropě (stanovisko environmentálních organizací k regionální evropské politice po roce 2006).Zelený kruh, Hnutí DUHA, ARNIKA,EPS, ČSOP; 2005.

Edice APEL:Česká stopa, ekologické a sociální dopady domácí spotřeby za našimi hranicemi.Zelený kruh & Hnutí DUHA, 2006.České perverzní dotace, analýza veřejných podpor s negativním dopadem na životní prostředí. Zelený kruh & HnutíDUHA, 2005.Slepá ulice, politika dálkové přepravy zboží, její ekonomické souvislosti, ekologické důsledky a možná řešení. Zelenýkruh & Hnutí DUHA, 2005.

Pracovní listy pro učitele:Odpovědná spotřeba. Zelený kruh, 2007. Hra o zemi a ekologická stopa. Zelený kruh, 2005.Metody aktivního učení. Zelený kruh, 2005.

Veškeré publikace jsou k dispozici na www.zelenykruh.cz.

GARDE - Globální odpovědnost je jedním z programů Ekologického právního se-rvisu - nevládní neziskové organizace zabývající se prosazováním práva ve veřejném zájmu (www.eps.cz).GARDE upozorňuje na výrazné společenské změny spojené s procesem globalizace. Zaměřuje se na identifikaci klí-čových problémů s cílem pomáhat lidem, kteří jsou negativními dopady globalizace postiženi.

GARDE se jako jediná organizace v ČR systematicky zabývá aktivitami nadnárodních korporací a do jeho působeníspadá jak téma korporátní odpovědnosti („corporate accountability“), tak téma společenské odpovědnosti korporací(CSR - „corporate social responsibility“). Zatímco dříve se program GARDE zaměřoval především na environmentálnídopady působení nadnárodních společností, v posledních letech rozšířil své aktivity v oblasti odpovědnosti korpo-rací na pracovněprávní diskriminaci zaměstnanců a na ochranu práv spotřebitelů. GARDE zastupuje EPS v meziná-rodní síti organizací OECD Watch a je členem výkonného výboru za Českou republiku v European Coalition forCorporate Justice (ECCJ).

více informací o programu GARDE na www.responsibility.cz



Společenská odpovědnost firem a ochrana životního prostředíJak hodnotit odpovědnost korporací ?

Zelený kruh, 2007

Autor: Filip Gregor, program GARDE-Globální odpovědnost Ekologického právního servisu, květen 2007

Editace: Zuzana Drhová, Zelený kruh

Zelený kruh, Lublaňská 18, 120 00 Praha 2www.zelenykruh.cz

GARDE / Ekologický právní servisDvořákova 13, 602 00 Brnowww.responsibility.cz

Tištěno na recyklovaném papíře.

Financováno z programu Transition Facility Evropské Unie

ISBN 978-80-254-0204-7


Date post:	22-Aug-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times