CJ Akademické sta tě

84

sP/sP 4/2013

Koučovací model Reteaming a jeho využití'při práci s nezaměstnanými

Coaching Model Reteaming and its Use in the Workwith Unemployed Clients

Leoš Zatloukal, Pavel Vítek

Mgr. Leoš Zadoukal, Ph.D. et Ph.D.,1 je absolventem doktorského studia sociální práce na Ost-ravské univerzitě v Ostravě a klinické psychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Absolvovalkomplexní 750h výcvik v systemické psychoterapii (ISZ), výcviky v hypnoterapii (prof. Kratochvíl,Dr. Zíka) a další kurzy a výcviky pod vedením předních tuzemských i zahraničních lektorů. Jemezinárodně certifikovaným koučem a trenérem Reteamingu - koučování zaměřeného na řešení(Dr. Ben Furman). Vyučuje poradenství a terapii a vybrané manažerské dovednosti na Katedřesociální práce CMTF Univerzity Palackého v Olomouci a na ewton College - vysoké školemanagementu v Brně, pracuje jako kouč a terapeut v soukromé praxi v Olomouci a jako terapeutv manželské a rodinné poradně v Bmě. Je spoluzakladatelem týmu koučů, terapeutů a lektorůpřístupu zaměřeného na řešení "Dalet" (www.dalet.cz).

Bc. Pavel Vítek" je absolventem studia sociologie a andragogiky na Univerzitě Palackého v Olomou-ci. Absolvoval komplexní 750h výcvik v systemické psychoterapii (ISZ) a další kurzy a výcviky podvedením předních tuzemských i zahraničních lektorů. Je certifikovaným Reteaming koučem a trené-rem (Dr. Ben Furrnan), certifikovaným lektorem AIVD ČR a SR. Působí jako kouč, více než 15 letse věnoval koučování na trhu práce,je rovněž supervizor pro účastníky psychoterapeutických výcviků(ISZ-MC, G- I, Dalet) a je supervizorem četných organizací poskytujících sociální služby. Je členemtýmu terapeutů, koučů a lektorů přístupu zaměřeného na řešení "Dalet" (www.dalet.cz).

AbstraktČlánek se zaměřuje na využití koučovacího modelu Reteaming při práci s nezaměstnanými.V první části textu je diskutováno propojení koučování a sociální práce s důrazem na oblast práces nezaměstnanými. V druhé části je představen model Reteaming a možnosti jeho aplikace připráci s nezaměstnanými jsou ilustrovány i několika příklady z praxe.

Klíčová slovakoučování, sociální práce, nezaměstnaní, přístup zaměřený na řešení

AbstractThis article is concerned on using coaching model Reteaming in work with unemployed cli-ents. Connection between coaching and social work with emphasis on working with unemployedclients is discussed in the first part of the article. Model Reteaming and possibilities of its use inwork with unemployed clients in introducted in the second part. There are also some examplesfrom practice in the article.

Keywordscoaching, social work, unemloyed people, solution-focused approach

Akademické staré I"Osobní rozvoj je týmový sport. "(Ben Furman)

Nezaměstnanost představuje závažný problém,který má četné psychologické, ekonomickéi sociální důsledky (Buchtová et al., 2002; Ma-reš, 2002) a přirozeně tak představuje význam-nou oblast zájmu sociální práce (Kodymová,Koláčková, 2005). V důsledku nezaměstnanostičasto dochází nejen ke ztrátě příjmů a sníženíživotní úrovně, ale i ke změnám sociálního sta-tusu, určité izolaci nezaměstnaného, rozvinutínegativního sebehodnocení, narušení vztahus rodinnými příslušníky nebo komunitou čik somatickým potížím (Mareš, 2002; Buchtováet al., 2002). V tomto textu není prostor pro de-tailní analýzu možných příčin a důsledků neza-městnanosti, které jsou navíc důkladně popsá-ny jinde (např. Buchtová, 2002; Mareš, 2002).Rádi bychom se zde ale zaměřili na konkrétnípráci s klienty, kteří se s nezaměstnaností po-týkají. Vzhledem k tomu, že nezaměstnanostje poměrně komplexní problém, existuje i vel-mi široké spektrum služeb pro nezaměstnanéa objevuje se i volání po "komplexním přístupu"kombinujícím individuální, skupinovou i ko-munitní práci (Kodymová, Koláčková, 2005).Někdy se však "komplexnost" přístupu zamě-ňuje se složitostí (Zatloukal, 2012). Předpoklá-dá se, že čím je problém složitější, tím složitějšímusí být i řešení (Jackson, McKergow, 2007).Mnohdy se při práci s odborníky pracujícímis nezaměstnanými setkáváme s pevným pře-svědčením, že práce s nezaměstnanými budespíše dlouhodobá, že je třeba při ní pracovats mnoha navzájem provázanými problémya využít široké spektrum různých služeb. Rádibychom nabídli alternativní pohled - řečenos J acksonem a McKergowem (2007) - "řešenínemusí kopírovat složitost problému ... i provelmi složité problémy lze společně s klientyvytvořit jednoduchá řešení". Nabízíme protov podstatě jednoduchý (což neznamená totéž,co snadný) přístup pro práci s nezaměstnanými(model Reteaming), který podle našeho soududokáže využít potenciál individuální, skupinovéi komunitní práce nebo jinými slovy potenciálklienta a jeho sociálního prostředí. Koučová-ní vnímáme při práci s nezaměstnanými jakov našich podmínkách nový způsob práce, kterýotevírá nové možnosti, jež jiné způsoby prá-ce s nezaměstnanými nenabízejí (Engstrand,

Vestenberg, 2011). V textu uvádíme také kon-krétní příklady z praxe, které ukazují aplikaciprezentovaného způsobu práce.

1. Koučování v kontextu sociální práceV názvu tohoto článku avizujeme "koučovací"model, proto bychom rádi začali vymezenímtohoto pojmu. Existuje mnoho definic koučo-vání. Whittmore ve své klasické definici (kterouon sám připisuje Gallweyovi) uvádí: .Koučová-ní uvolňuje potenciál člověka a umožňuje mutak maximalizovat jeho výkon. Spíše než by ně-čemu učilo, pomáhá učit se." (Whitmore, 2004:18.) Podobnou definici nabízí Downey (inO'Connel, Palmer, Williams, 2012: 1): "Koučo-vání je umění facilitovat (usnadňovat) výkon-nost, učení a rozvoj druhých."Výše uvedené definice zůstávají sice poněkudobecné, ale shodně ukazují, že koučování jeve své postatě silně spojeno s učením a že pro-ces učení je zde vnímán poměrně specifickýmzpůsobem (De Haan, 2008; Gallwey, 2004;Whitmore, 2004). Pro lepší porozumění tétospecifičnosti může být užitečné připomenoutzkušenost Gallweye, který bývá považovánza tvůrce moderního pojetí koučování (Whit-more, 2004). Gallwey začínal původně jakosportovní trenér a až posléze své poznatkyaplikoval v organizacích. V první fázi pečlivězkoumal procesy učení svých svěřenců, kte-ří chtěli zlepšit svůj výkon v tenise (Gallwey,2004). Zjistil, že tradiční metoda tréninku za-ložená na předvedení "správné" techniky trené-rem a napodobováním této "správné" technikysportovcem má značná omezení (přesto stálev oblasti sportu dominuje). Více se mu osvědčilpřístup založený na cíli klienta, jeho zdrojích,pečlivém pozorování rozdílů a posílení odpo-vědnosti klienta, který byl později označen jako"koučovací" (Whitmore, 2004). Podrobnějšía přehledné srovnání rozdílů mezi tradičníma koučovacím přístupem k učení nabízí tabulka(upraveno podle Gallwey, 2004, a Szabó, Meier,2010).

85

U Akademické statě sP/SP 4/2013

Tradiční přístup Koučovací přístup

Stanovení cíle učení určuje trenér určuje klient, kouč pomáhá s upřesněnímCíl správné kopírování vzoru (trenéra), nalezeni vlastního způsobu klienta, který mu

I provádění "správné techniky" pasujeKontrola trenér kontroluje proces učení jako trenér respektuje tempo a zdroje klienta

celek

Zaměření trenéra upozorňuje na chyby, konfrontuje a všímá si sebemenších známek zlepšení, věcněnapravuje popisuje, pracuje s rozdíly

Odpovědnost především trenér společně klient i trenérMetafora dolévání sklenice vody žalud, který potřebuje příhodné podmínky pro

růst

Principy koučování lze znázornit známým"trojúhelníkem koučování" (Gallwey, 2004),je-hož tři vrcholy tvoří vnímání, volba a důvěra.

Obr. 1: "Trojúhelník koučování" (Ga11wey,2004)

vNÍMÁNÍ

VOLBA DŮVĚRA

Při koučování je důraz kladen na pozorovánía detailní popisy, čímž se rozšiřuje a prohlubujevnímavost vůči dané situaci (ať je to odpal teni-sového míčku, jednání se zákazníkem nebo tře-ba vedení porady projektového týmu). Vnímánísituace však bývá často ovlivněno nejrůznějšímivlivy tzv. "prvního já" (Gallwey, 2004). Když vy-užijeme výše zmíněných příkladů, člověk můžemít strach, že míček neodpálí dobře, může sepovažovat za málo přesvědčivého obchodníkanebo může předpokládat, že projektový týmkvůli svým vnitřním konfliktům nedokáže pro-jekt dokončit včas apod. Díky tomu se jeho vní-mání může snadno zaměřit jen na jeden aspektsituace (např. "backhand mi nikdy nešel", "zasejsem se zakoktal", "už zase se hádají" ... ) a jinézcela přehlédnout (backhand, který se podařil,situaci, kdy se podařilo zákazníka přesvědčito výhodách koupě, úkol, který tým splnil ... ).

86

Pro efektivní učení je užitečné vnímání dané si-tuace rozšířit a vykreslit do detailu (Whitmore,2004). Dalším prvkem trojúhelníku je volba.Učení je podle Gallweye (2004) efektivnější,pokud si člověk sám volí, co se chce v daný oka-mžik učit, a hraje v procesu učení aktivní roli,než v situacích, kdy někdo jiný učení dotyčnéosobě nařizuje nebo je předem definovaný plánučení bez ohledu na potřeby učícího se jedince.Posledním aspektem je důvěra. Při koučováníje nezbytné, aby kouč věřil ve zdroje a schop-nosti koučovaného, aby i sám koučovaný klientv ně mohl uvěřit (Berg, Szabó, 2005). Klientijsou v koučování vnímáni nikoli jako prázdnénádoby, které je třeba naplnit novým obsahem,ale spíše jako žaludy, které mají vše potřebnék tomu, aby vyrostly v košatý dub, pokud k tomumají vytvořené podmínky (Szabó, Meier, 2010).Úlohou kouče je tedy vytvářet podmínky proefektivní učení, nikoli přímo předávat nějakéznalosti a dovednosti.Postupem času vzniklo velké množství přístu-pů ke koučování. Vycházejí z různých teorií,používají různé metody a zaměřují se na růz-né věci. Přehledné schéma nabízí De Haan(2008):

Akademické statě

Obr. 2: Přístupy ke koučování (upraveno podleDe Haan, 2008)

zAMĚŘENÉ NAPROBLÉM

INSPIROVÁNÍ

zAMĚŘENÉ NAŘEŠENÍ

KONFRONTACE ---------i KOUČOV ÁNÍ

zAMĚŘENÉ NAVHLED

Koučovací přístupy zaměřené na problém sezaměřují na metody, které pomáhají narušit"problémové vzorce" a odstranit přesně defi-novaný problém (nízkou výkonnost, pokřivenévnímání skutečnosti, neefektivní spolupráciapod.). Některé postupy zaměřené na problémjsou velmi respektující a "jemné", jiné jsounaopak silně konfrontační až na hranici ma-nipulace, což zvyšuje jejich rizikovost pro kli-enta. Mezi "jemnější" lze zařadit napříkladklasický Whitmoreův model GROW (Whit-more, 2004) či Gallweyův model Inner Game(Gallwey, 2004), mezi "konfrontačnější" napří-klad strategické přístupy využívající různé para-doxy a provokace (De Haan, 2008).Koučovací přístupy zaměřené na vhled pomá-hají koučovanému klientovi uvědomit si věcikteré zůstávaly dosud neuvědomovány, s před~pokladem, že když bude odhalena a pochope-na základní (nevědomá) příčina, problém budevyřešen (O'Connor, Lages, 2007). Protože uvě-domění si těchto věcí brání tzv. "odpor",je tatometoda často konfrontační. Do této skupiny pa-tří různé psychodynamické přístupy vycházejícíz psychoanalýzy (zaměřené buď na jednotlivce,nebo na dynamiku týmu či organizace).Na osobu zaměřené přístupy v koučování vy-cházejí především z humanistické psychologie(Flaherty, 2005) a zabývají se zkoumáním nitračlověka a jeho pocitů v podporujícím a akcep-tujícím vztahu mezi koučem a koučovanýmklientem. Kouč je méně aktivní, spíše naslouchá

1------- PODPORA

zAMĚŘENÉ NAOSOBU

ZKOUMÁNÍ

a nabízí zpětnou vazbu. Kromě rogersovskéhoa gestalt přístupu sem lze zařadit i koučovánízaložené na populárním konceptu emocionálníinteligence či na focusingu (O'Connor, Lages,2007).Přístupy zaměřené na řešení kombinují pod-porující vztah a bezpečí s podněcováním a in-spirací, zaměřují se především na preferovanoubudoucnost (co klient chce) a zdroje (co již mák dispozici) a věnují minimální pozornost pro-blémům samotným, protože analýza problémůz tohoto pohledu není nutná k řešení a naopakmnohdy může uškodit (O'Connel, Palmer,Williams, 2012). Lze sem zařadit např. modelReteaming (Furman, Ahola, 2007), Brief coa-ching (Szabó, Meier, 2010) nebo Solutions fo-cus (Jackson, McKergow, 2007).Nejrůznější výzkumy ukazují, že jednotlivépřístupy jsou co do účinnosti srovnatelné (DeHaan, 2008), což ale neznamená, že jsou srov-natelní jednotliví koučové při práci s konkrét-ními klienty. Všechny uvedené přístupy mají svépřednosti, ale také svá rizika (De Haan 2008·Wilson,2007). ' ,Z hlediska porozumění koučování jako činnostimůže být zajímavé zaměřit pozornost na kruhuprostřed De Haanova schématu, který jsmedo něj doplnili (viz obr.). Domníváme se, žečím blíže k danému kruhu se způsob prácekouče nachází (ať už je v kterémkoli kvadran-tu), tím více jde o "čisté" koučování. Čím více sevzdaluje různými směry, tím více se blíží jiným

87

způsobům práce (např. vzdělávání, mentorin-gu, hodnocení apod.). Hranice je však neostráa není asi možné naprosto přesně označit mís-to, kde koučování přechází v jiný způsob práce.Přesto je možné tento model využít pro sebe-reflexi koučů i jako výchozí bod pro utvářeníurčitého diskurzu o koučování jako profesi (DeHaan, 2008).Koučování je způsob práce, který vznikl v pro-středí komerčních organizací. Je však možné jejaplikovat i do oblasti sociální práce? A pokudano, má to nějaký přínos, když už nyní je v rám-ci sociální práce nepřeberné množství jinýchmodelů a přístupů? V posledních letech se obje-vují různé příspěvky na toto téma (např. Caspi,2005; Engstrand, Vesternberg, 2011; Wallian-ros, 2001; NASW, 2012) a zdá se, že odpově-dí výše uvedených autorů na položené otázkyje opatrné ano. Především koučování vhodněkoresponduje s novými trendy v sociální prá-ci a v sociálních službách, jako je "aktivizace"klientů či partnerský a individuální přístup keklientům (Caspi, 2005; Matoušek, 2003; Musil,2004; Janák, Pilát, 2012). K opatrnosti naopakvede především nejasná definice koučování jakočinnosti a s tím související nedostatek jasnýchstandardů a kompetencí, který by zaručil, žese za kouče neprohlásí kdokoli, i když nebudemít příslušné kvalifikační předpoklady (Cas-pi, 2005). Tím by samozřejmě koučování jakoprofese do značné míry ztratilo důvěryhodnost.

a straně druhé nejasná definice profese neníjen problémem koučování, ale týká se i dalšíchoborů lidské činnosti v postmoderní společ-nosti - včetně sociální práce samotné (Sheafor,Horejsi, Horejsi, 2000).Zdá se, že právě v oblasti práce s nezaměstna-nými vzniká vhodný prostor pro rozvoj novéhokoučovacího přístupu, který je někdy označovánprostě jako koučování (Caspi, 2005; Wallian-tos, 2001),jindy jako kariérové koučování ("ca-reer coaching"; Amundson, 2003; Engstrand,Vesterberg, 2011; McDermott, Neault, 2011;NASW, 2012) či životní koučování ("life coa-ching"; Ozaki et al., 2011); nebo dokonce jakokoučování v rámci mentoringu (Scandura,1992) či specificky laděného kariérového po-radenství ("career counselling"; Hansen, 2007;Vendel, 2008; Burwell, Chen, 2006). ěkdy sepro stejný typ práce razí i další pojmy, napří-klad pracovní koučování ("job coaching") nebo

88

SP/SP 4/2013

koučování na trhu práce ("labour market coa-ching"; Engstrand, Vesterberg, 2011). Klonímese k označení "kariérové koučování", protože sev principu jedná o rozvoj profesní kariéry. Aťuž tento druh koučování označíme jakkoli, jdepodle našeho soudu o oblast, v níž se mohouangažovat právě sociální pracovníci a kteráklientům - v tomto případě nezaměstnaným -nabízí nové možnosti, které tradičně chápanéporadenství poskytnout nedokáže (Caspi, 2005;Hansen, 2007). Engstrand a Vesterberg (2011)upozorňují, že ve Švédsku došlo k dramatické-mu rozvoji kariérového či pracovního koučovánípoté, co do oblasti koučování nezaměstnanýchbylo vládou investováno přes miliardu švédskýchkorun. Nechceme teď spekulovat o možnostechpodobných investic v naší zemi, ale obecně lzeříci, že právě oblast politiky zaměstnanosti býváve většině sociálních států z naprosto pragma-tických důvodů jednou z nejštědřeji podporo-vaných oblastí (Buchtová, 2002). Caspi (2005)tvrdí, že právě klinicky zaměření sociální pra-covníci mají vhodné předpoklady pro uplatněníkoučování a že se jedná o zajímavou příležitostpro rozvoj vlastní profesní kariéry takových so-ciálních pracovníků. V podobě prezentovanéve výše citovaných zahraničních zdrojích by sevlastně jednalo o vytvoření nové specializacev rámci sociální práce. V naší zemi je kariéro-vé koučování při práci s nezaměstnanými zatímv plenkách, alespoň pokud bychom se podívalina převládající odborný diskurz v dané oblas-ti. Na druhou stranu stojí za zmínku, že jedenz autorů (P. V) již více než 15 let uplatňuje připráci s nezaměstnanými individuální i skupino-vé kariérové koučování (ačkoli se často realizu-je pod hlavičkou "poradenství" nebo dokonce"vzdělávání" v rámci různých projektů) a obaautoři tohoto textu nějaké projekty kariérovéhokoučování pro nezaměstnané realizovali. Autořirovněž aktuálně vzdělávají kariérové kouče protrh práce (tedy sociální pracovníky, kteří se učíkoučovací dovednosti pro práci s dlouhodo-bě nezaměstnanými), což může do budoucnarozvoj koučování v této oblasti posílit. Z naše-ho pohledu lze tyto aktivity vnímat jako určitésignály, že i v našem kontextu lze do budoucnaočekávat alespoň zčásti podobné trendy při prácis nezaměstnanými a také při propojování kou-čovacího přístupu a sociální práce, jaké lze sle-dovat ve skandinávských zemích nebo v USA.

Akademické sta té

Na druhé straně lze vznik nové profesní spe-cializace sociálních pracovníků vnímat jakopoměrně velký, a tudíž i časově vzdálený krok.Domníváme se, že není třeba čekat, až se etab-lují kariéroví koučové z řad klinicky zaměřenýchsociálních pracovníků. Koučovací dovednostimohou sociální pracovníci využít i ve stávají-cích kontextech, kde se v rámci výkonu profesepotkávají s nezaměstnanými jako svými klienty(např. v poradnách, azylových domech apod.).Využití koučovacích dovedností tímto způso-bem může být velmi rozmanité. Obecně lze říci,že by mělo kromě kompetencí sociálního pra-covníka a jeho zaměření korespondovat i s po-sláním organizace a potřebami klientů (Greene,Yee Lee, 2011).

2. Reteaming - model koučování zaměřené-ho na řešení

Model Reteaming vytvořili Ben Furman a Ta-pani Ahola z Finska. Vznikl původně jakomodel pro koučování týmů a jednotlivců v ko-merčním i neziskovém sektoru, ale autoři jejpoměrně brzy začali využívat i při výuce pora-denských dovedností, supervizích či poraden-ských a terapeutických konzultacích (Furman,Ahola, 2007). Jedná se o jednoduchý model,který vychází z přístupu zaměřeného na řeše-ní (De Jong, Berg, 2008; Furman, Ahola, 2007;Greene, Yee Lee, 2011). Samotní autoři Re-teaming definují následovně: .Reteaming jeobecná a široce využitelná metoda sestávajícíz dvanácti kroků, jejichž záměrem je pomocijednotlivcům stejně jako skupinám lidí ke změ-nám k lepšímu pomocí podpory při stanovenícílů a rozvíjení motivace a spolupráce nutnék jejich dosažení." (Furman, Ahola, 2007: 7.)Reteaming lze podle výše uvedené definice po-psat jako způsob práce, v němž hrají význam-nou roli pragmatické zaměření na pozitivnízměnu a stejně významné zaměření na partner-skou spolupráci s klienty. Tyto dva aspekty jepoměrně obtížné propojit a v postmoderních čisystemických přístupech existuje velká diskuseo "podněcování" změn na jedné straně a re-spektu a spolupráci na straně druhé (Keeney,Keeney, 2012; Anderson, 2009).Samotný název Reteaming je možná trochuzavádějící, protože sugeruje práci s týmy. Platívšak, že Reteaming lze využít při práci s jed-notlivci, skupinami i týmy. S týmy lze pomocí

Reteamingu pracovat na společném cíli s využi-tím podpory ostatních členů týmu, s hledánímnejúčinnějších forem spolupráce a s pečlivýmoceňováním pro přínosy jednotlivých členů. Seskupinami lidí z různých kontextů lze praco-vat s využitím Reteamingu na různých cílechjednotlivých účastníků za podpory ostatních,kteří pomáhají s nápady, postřehy i praktický-mi a konkrétními kroky. U individuální práceje třeba podporu skupiny či týmu vynahraditpečlivou prací s kontextem klienta - s blízkýmilidmi, spolupracovníky apod. I při individuálnípráci platí zásada uvedená v mottu tohoto tex-tu, že osobní rozvoj je vlastně vždy svým způ-sobem záležitost týmová, protože každý "indi-viduální projekt" probíhá v nějakém sociálnímkontextu. Při práci s nezaměstnanými formouReteamingu se uplatňuje individuální i skupi-nová varianta.

Dvanáct kroků Reteamingu:1. Popsat svůj sen2. Určit cíl3. Zkoumat přínosy cíle4. Získat podporu5. Všímat si pokroků, které již nastaly6. Představit si další krok7. Zhodnotit, v čem je cíl náročnou výzvou8. Popsat, proč lze věřit v dosažení cíle9. Učinit veřejný závazek (slib)10. Připravit se na možné překážky11. Sledovat další pokrok12. Oslavit úspěch a poděko-

vat všem zúčastněným

Reteaming se skládá z dvanácti kroků (Furman,Ahola, 2007; viz rámeček). Tyto kroky nejsouchápány jako nějaký striktně daný a neměnnýpostup, ale slouží jako určité vodítko pro tvo-řivou a individualizovanou práci s lidmi (Fur-man, Ahola, 2007). Zkušenost umělců (např.jazzových hudebníků) ukazuje, že opravdutvořivé nápady lze rozvinout jen tehdy, máme--li k dispozici nějakou základní strukturu a ne-zbytné technické dovednosti (Keeney, Keeney,2012). Reteaming nabízí základní strukturuefektivních rozhovorů, která umožňuje tvoři-vou improvizaci a zároveň pomáhá začínajícímporadcům či koučůrn? osvojit si základní doved-nosti přístupu zaměřeného na řešení (Furman,Ahola, 2007; Jackson, McKergow, 2007).

8~

, Akademické statě

Protože Reteaming nabízí jen základní struk-turu, jeho jednotlivé kroky působí na první po-hled velmi jednoduše, až triviálně. Jednoduchost(na rozdíl od přílišného zjednodušení) je v pří-stupu zaměřeném na řešení velmi vysoko ceně-nou hodnotou (Greene, Yee Lee, 2011; De Jong,Berg, 2008; Jackson, McKergow, 2007; Zatlou-kal, 2012; McKergow, Korman, 2009). Tentozpůsob práce vychází z předpokladu, že příliš-né teoretizování a "intelektualizování" odvádípracovníka od zaměření na dojednávání cílů čiod hledání možností a zdrojů v živé interakcis klientem (De Shazer, 1994) a tím i od základ-ních principů tzv. "kybernetiky druhého řádu"(Keeney, Keeney, 2012), k níž se na řešení za-měřený přístup hlásí (De Shazer, 1994). Zají-mavým paradoxem je, že tyto úvahy o zjedno-dušování přicházejí od lidí, kteří sami výraznýmzpůsobem přispěli k rozvoji teorie oboru. Zku-šenost však učí, že dělat věci jednoduše býváčasto velmi obtížné. Jednoduchost, úspornosta určitá elegance jsou z našeho pohledu atri-buty mistrů - ať už jde o bojová umění, kuli-nářské dovednosti nebo práci s lidmi (Jackson,McKergow, 2007; Szabó, Meier, 2010).

MotivaceJedním z ústředních témat, zmíněných v před-chozí definici Reteamingu, je motivace. V Re-teamingu se motivace chápe specifickým způ-sobem. Autoři spojují motivaci s cíli a nabízejípět faktorů, které posilují motivaci (Furman,Ahola, 2007):l.Jde o cíl klienta - pokud si klient cíl sám vy-

bral a přijal za svůj, bude jeho motivace vyššínež v případě, že jej někdo k něčemu nutí

2. Cíl má pro klienta hodnotu - pokud je cílpro klienta významný a jeho dosažení proněj bude přínosem,je vyšší i motivace k prácina něm

3. Cíl je dosažitelný - nerealistický cíl snižujemotivaci, cíl, o kterém klient věří, že jej lzedosáhnout, motivaci zvyšuje

4. Existuje nějaký (alespoň drobný) pokroksměrem k cíli - málokdo vydrží s nadšenímvykonávat delší dobu něco, co se mu vůbecnedaří nebo kde nepozoruje žádný pokrok,naopak alespoň drobný pokrok v prvníchtřech sezeních je významným prediktoremúspěchu terapie a poradenství (Duncan, Mil-ler, Sparks, 2004)

90

SP/SP4/2013

5. Klient je připraven se "poprat" s možnýmipřekážkami - překážky mohou výrazně sní-žit motivaci, když se objeví - a to zejménav případech, kdy na ně člověk není vůbecpřipravený, naopak předpokládané překážkyposilují odhodlání klienta je překonat

Je zajímavé si všimnout, že ve dvanácti kro-cích Reteamingu (viz výše) je všech těchto pětfaktorů motivace nějakým způsobem ošetřeno.

SpolupráceNa základě výše uvedených úvah o motivaci sev Reteamingu uvažuje i o dalším důležitém as-pektu, který byl zmíněn i v definici Reteamingu,tedy o spolupráci s klienty. Radikálně řečeno -nepracujeme s předpokladem, že (přinejmenšímněkteří) klienti jsou "nespolupracující" či "ne-motivovaní", ale předpokládáme, že klienti jsoupřipraveni spolupracovat, jen ne vždy na stej-ných věcech či stejným způsobem, kterým bydával přednost poradce či kouč (De Shazer,1994; De Jong, Berg, 2008). Četné výzkumyukazují, že shoda s klientem na cílech spolu-práce a na metodách (tedy způsobu jejich dosa-hování) coby dvou zásadních oblastí konceptu"pracovního spojenectví" ("working alliance'"- Duncan, Miller, Sparks, 2004) je významnýmčinitelem změny v poradenství a z kvality pra-covního spojenectví lze usuzovat na výsledekspolupráce s klientem mnohem přesněji nežna základě diagnózy problémů nebo přístupupracovníka (Duncan, Miller, Sparks, 2004).Klíčovou dovedností v přístupu zaměřenémna řešení, či konkrétně v Reteamingu, je při-pojení se ke klientovi a zároveň společné hle-dání a dojednávání cíle či směřování společnépráce (De Jong, Berg, 2008; Zatloukal, 2009).Toto dojednávání je velmi otevřený a respektu-jící proces, v němž kouč i klient vystupují jakokonverzační partneři (Anderson, 2009). Tentoproces vnímáme spíše jako záležitost určitého"nastavení" či postoje než jako záležitost něja-kých specifických technik nebo dokonce "triků"(Walter, Peller, 2000) či rigidního "manuálu",popřípadě modelu (Keeney, Keeney, 2012).

3. Základní oblasti ReteaminguV praktické rovině lze popsat tři klíčové ob-lasti, kterým se v rámci Reteamingu věnujedetailní pozornost - můžeme je pojmenovat

Akademické statě

jako "směřování", "zdroje" a "malé kroky". Díkytomu, že věnujeme pozornost poměrně malé-mu počtu oblastí (a mnohé další možné oblas-ti necháváme stranou), lze se těmto oblastemvěnovat velmi detailně a důkladně. Jednotlivýmoblastem se věnujeme v následující části člán-ku s tím, že připojujeme pro ilustraci příkladyz praxe.

SměřováníSpolečné směřování jsme zmínili jako základnístavební kámen spolupráce s klienty. V Retea-mingu (a v přístupu zaměřeném na řešení obec-ně) je velká pozornost věnována detailnímu po-pisu vize preferované budoucnosti klienta (DeJong, Berg, 2008; Furman, Ahola, 2007; Szabó,Meier, 2010; Greene, Yee Lee, 2011). V Re-teamingu se místo označení vize raději hovořío snu, aby se zdůraznilo, že jde o živý a "plastic-ký" obraz toho, co klient chce, a nikoli o nějakéformální shrnutí žádoucího směru (Furman,Ahola, 2007). Sen je popsán velmi konkrétněa jsou do něj zahrnuty i pohledy významnýchdruhých (De Jong, Berg, 2008). Celá konverza-ce o preferované budoucnosti obvykle vycházíze "zázračné otázky" nebo jejích alternativ (Za-tloukal, 2009; Berg, Szabó, 2005).Od popisu preferované budoucnosti se v Re-teamingu obvykle přechází k cíli, tedy něče-mu, čeho je třeba dosáhnout nebo se naučit,aby bylo možné naplnit sen (Furman, Ahola,2007). Cíl je jasnější a ohraničenější než senči vize. Užitečně zformulovaný cíl by měl býtkonkrétní, realistický, měřitelný a časově ohra-ničený (Jackson, McKergow, 2007). Většinouse vynoří hned několik cílů, z nichž se potomvybere jeden, se kterým se začne. Užitečné bývátaké vybraný cíl nějak pojmenovat, případněi symbolicky znázornit. Tento proces umožňujepracovat na definici cíle i v rovině metaforickéa tvořivé a tím definici cíle obohatit (Furman,Ahola, 2007). Někteří klienti si svůj symbol procíl umístí pro připomenutí například na ná-stěnce nebo jako spořič obrazovky v notebookuči jako tapetu v mobilu.Velmi důležitou oblastí jsou přínosy cíle proklienta i pro další zainteresované osoby. Jednímz faktorů motivace zmiňovaných výše je, že cílmá pro klienta hodnotu. Nejde jen o to, že siporadce či kouč v Reteamingu ověřuje, zda cílje dostatečně významný pro klienta. Samotná

diskuse o přínosech cíle posiluje uvědomění sitěchto přínosů a tím posiluje i motivaci klientasamotného (Berg, Szabó, 2005).

Případ 1: PaníAJeden z autorů (P. V) pracoval s klientkou, kte-ré individuální konzultace s koučem doporučilúřad práce. V úvodním rozhovoru paní A zmí-nila, že pracovala několik let v obchodě. Začí-nala v kamenném obchodě, ale to jí nevyhovo-valo. Dělala pak 7 let obchodní zástupkyni, aleto ji také neuspokojovalo a nechce se k tomuvracet. Poté 8 let podnikala v oboru kosmetikaa kadeřnictví, měla několik zarněstnankyň. Pakvystřídala několik různých krátkodobějších za-městnání, mimo jiné pracovala také jako úředni-ce ve státní správě. Když byla zaměstnaná, mělačasto problémy se vztahy se ženami na praco-višti. Její situaci ještě ztěžovalo to, že od dět-ství byla dlouhodobě nemocná. Na konzultacipřišla s tím, že už neví, co dál, a že ztrácí nadějina jakékoliv své budoucí pracovní uplatnění.Oslovila již mnoho zaměstnavatelů, absolvova-la několik pohovorů u zaměstnavatelů, a stáleneúspěšně. Pozorně jsem naslouchal jejímu vy-právění o dosavadním životě i o jejím trápení.Když se zdálo, že již řekla to, co jí nejvíc trápilo,a uvolnila si tak prostor pro přemýšlení o pre-ferované budoucnosti, zeptal jsem se jí: "Pokudby se nám společně povedlo věci nějak zařídita vy jste mohla dělat v životě takovou práci,ja-kou chcete, co byste dělala a jak by to pak vypa-dalo?" Paní A po chvilce mlčení začala mluvito tom, že by opět ráda podnikala jako OSVČ.Ale do povídání o budoucnosti se jí stále ještěvkrádaly myšlenky na to, proč to nepůjde: "Rádabych podnikala, ale mám částečný invalidní dů-chod a nemůžu dlouhodobě stát nebo sedět.Baví mě přímý obchod, dlouhodobější kontaktse zákazníkem, aby on byl spokojený a já také."A pokračovala o tom, že ze zdravotních důvodůby jí vyhovovala např. práce v kosmetice. Bě-hem posledních dvou let zvažuje další studiumv ekonomické oblasti, ve vzdělávání dospělýchnebo psychologii. Ve volném čase vykládá karty.Rozhovor se přesunul k podrobnějšímu popi-su jejího snu (vize). Jejím snem je dělat prácis lidmi, pomáhat lidem. Postupně se tento senv rozhovoru specifikoval do konkrétních cílů.Paní A chce dělat kosmetiku v kombinaci s te-rapií. Mluvili jsme o konkrétní podobě tohoto

91

C Akademické sta tě

spojení: ,Jak konkrétně to bude vypadat, kdyžse podaří tento sen naplnit?" "Budu mít svéstálé zákaznice, za kterými budu jezdit k nimdomů." A pokračovala podrobným popisem svépředstavy o tom, jak bude podnikat. áhle tobyla "jiná" paní A, začala mluvit s větším elá-nem, začala se usmívat a bylo vidět, jak ji tatopředstava začíná bavit. To se ještě víc umocni-lo, když začala mluvit o tom, jaké pro ni budemít přínosy, když se to podaří: "Budu mnohemvíc spokojená, protože budu moci dělat to, coumím a co mě baví. Taky to pomůže jiným li-dem a mně to snad přinese i peníze. Budu mezilidmi, teď zapomínám mluvit, protože žiju samave vesnici, kde skoro nikoho neznám. Přinese toužitek mému okolí i okolí mých klientů."Zajímavé bylo, jak se v případě paní A její cíleproměňovaly. Při realizaci jednotlivých kro-ků směrem ke svému snu paní A zjistila, žeje na sebe hodně náročná a současně nestíháa špatně si organizuje čas. Proto požádala, žechce pracovat se svou nedochvilností, naučitse plánovat čas. Je totiž často nervózní, když sitoho moc naplánuje a nestíhá to. Tento cíl senyní dostal do popředí. Chce se věnovat tématučasu. Zde jsem zvolil jinou cestu a hned jsemse ptal, zda se jí v jejím plánování času již něcodaří, a na těchto zdrojích jsme stavěli (viz dálev textu). Na další setkání přišla paní A s infor-mací, že se jí ozvala firma, u které dělala již dřívepohovor na místo mzdové účetní. Měla přijítukázat, co umí. Teď tam byla a má z toho dobrýpocit. Zajímal jsem se víc o tuto aktuální zku-šenost. Zajímavé bylo, jak klientka viděla svojišanci v této firmě uspět: "Myslím si, že bych tozvládla. Nedělám si sice velké naděje, ale věřím,že bych tuto práci zvládla." Od našeho prvníhosetkání se nyní změnil její cíl ohledně budou-cího pracovního uplatnění. Na prvním místěje práce v oboru vedení účetnictví. Kosmetikuchce spíš pojmout jako koníček. Začala zvažo-vat různé možnosti, jak dělat účetnictví - sou-kromě, ve firmě, v daňové a účetní firmě. Chceraději pracovat v menší firmě nebo na zkrácenýpracovní úvazek, protože by nevydržela ze zdra-votních důvodů sedět 8 hodin u PC. Na tomtopřípadě je vidět, že se v průběhu koučování mo-hou cíle klientů měnit. Není důležité, abychomse zabývali stále stejným cílem, ale abychomspolečně s klientem směřovali k jeho prefero-vané budoucnosti, domlouvali se na ní a aby

92

sP/sP 4/2013

klient realizoval postupné malé krůčky - abydošlo k pohybu směrem k jeho snu. Někdy prá-vě první krůčky a drobné úspěchy na cestě k cíliklientům ukážou ještě jiné možnosti a klienti semohou vydat i jiným směrem, než si původněpředstavovali.

Případ 2: Paní BPracoval jsem (P. V.) s paní B, která je 331etážena, samoživitelka s 91etým synem. Dříve dě-lala 2 roky v kavárně, přechodně brigády v úkli-dové firmě a naposledy 5 let ve skladu potravin.Má vystudované SOU potravinářské, obor ku-chař-číšník, a následně střední hotelovou ško-lu. V tomto oboru si není jistá, zda by zvládlavést hotel nebo restauraci. S ohledem na péčio syna hledá práci na ranní směnu, případněi odpolední. Má babičku, která jí pomáhá s péčío syna, a syn je hodně samostatný. Přistěhovalise z jiného města, paní B si zvykla snadno, alesyn si zvyká obtížně, proto se mu chce věnovat.Bavila by ji také administrativní práce.Zaregistroval jsem při jejím vyprávění o součas-né situaci, že i když popisuje,jak se jí nedaří na-lézt práci a co jí to ztěžuje, že si také uvědomujesvé výhody (viz babička a samostatnost syna).Byl jsem zvědavý na to, co pro ni bude dobrýmvýsledkem naší společné práce. "Chci se hnoutz mrtvého bodu. Udělat si víc jasno v tom, cochci. Chci se nakopnout."Zajímalo mě,jak pozná, že je nakopnutá. "Buduse cítit líp, budu usměvavá, odmítnutí od za-městnavatelů mě tak nerozhodí, půjdu dál zases elánem a nadšením.""A je někdo, kdo by to poznal, že jstenakopnutá?""Tady, kde teď bydlím, to na mně nikdo ne-pozná, ale poznala by to kamarádka v místě,odkud jsem se sem přistěhovala. Lidi na mněnepoznají, že mám nějaké trápení. Sama jim toneříkám, ale kamarádka to pozná. A taky by topoznal syn, ten mi hodně pomáhá zvládat mojetrápení, a poznal by, že jsem nakopnutá. S nímo všem hodně otevřeně mluvím. Ale hlavně tona sobě poznám já sama." Dále jsme rozvíjeli,jak konkrétně to na sobě pozná ona sama a jakkamarádka a syn.Poté jsem se zajímal o klientčin sen. Zeptaljsem se: "Pokud bychom se potkali za rok a vyjste byla nakopnutá a měla takovou práci,jakouchcete, co byste mi pak říkala?"

•Akademické statě

"Že dělám pestrou praCl, něco v gastronomiia jsem při tom smíšek a pozitivní člověk. A žeji dělám v ěmecku, kde i se synem žijemeu mého přítele.""Můžete mi o této představě říct ještě něcobližšího?"A paní B se rozpovídala o tom, že má v Ně-mecku žijícího přítele a ten ji již delší dobu pře-mlouvá, aby tam šla za ním. Z osobních důvodůby raději do ěmecka, ale z pracovních by radě-ji zůstala v ČR. Začíná si s myšlenkou odchodudo ěmecka pohrávat. Má sice mnoho otázeks tím spojených, hlavně jak řešit školu pro syna,jak se sama zdokonalit v němčině, zda a jakoupráci by tam našla, ale současně je vidět,jak tatomyšlenka začíná v její hlavě získávat konkrét-nější podobu.Nabízím jí proto experiment na mezidobído dalšího setkání. Každý den ráno si hodí ko-runou. Pokud padne hlava, ať si zkusí ten denpředstavovat život v ěmecku, že už tam žije,bydlí a co to s ní dělá. Když padne orel, ať sivšímá svého života zde v ČR a co to s ní dělá.

Případ 3: Paní CNa konzultaci s jedním z autorů (L. Z.) dora-zila na základě doporučení úřadu práce 46letáklientka, která se sama stará o sedmiletého syna.Předtím než odešla na rodičovskou dovolenou,pracovala 17 let v jedné významné české bancejako vedoucí analytického úseku. Po skonče-ní rodičovské dovolené se však nechtěla vrátitna původní místo, protože by musela práci vě-novat velké množství času a nemá možnost hlí-dání pro syna ani už nechce takovým "worko-holickým" stylem života žít. Klientka poměrnědetailně popisovala obtíže, které jí brání v na-lezení práce. Pozorně jsem naslouchal a ocenilrůzné pokusy, které už k řešení své situace pod-nikla. Později jsem ji přizval k popisu jejího snu(vize): "Kdyby se na vás usmálo štěstí a věci šlytak dobře, jak je to jen možné, a vy byste běhemněkolika dní získala přesně takovou práci,jakousi přejete, jak by váš život vypadal?""Měla bych práci v dobrém kolektivu ... spíšklidnou práci a odbornou ... finanční ohodno-cení pro mne není priorita, ale hlavně možnostpostarat se o syna. Dříve jsem měla nadstan-dardně placenou práci, ale bylo to časově velmináročné, teď už bych to tak nechtěla."Když jsme o její představě mluvili konkrétněji,

uvedla, že by ráda dělala něco v ekonomickémoboru, ideálně na zkrácený úvaze k (není pod-mínkou), zajímavým zaměstnavatelem by proni byl magistrát, kraj nebo řízení nějakých pro-jektů z ESF. Minimální mzda pro ni je 13 000,-čistého, dalšími přínosy pro ni budou kontaktys dalšími lidmi, určitá seberealizace, ale přitomi péče o syna. V konverzaci jsme plynule pře-cházeli mezi popisem jejího snu a stížnostmina věci, které jeho realizaci komplikují a kteréklientka vždy zmiňovala. Snažil jsem se pečlivěnaslouchat a potvrzovat, že rozumím jejím oba-vám, ale zároveň citlivě vracet rozhovor k de-tailnějším popisům jejího snu. Během konver-zace se její oči rozzářily, vyprávěla i o přínosechtohoto snu pro ni i pro syna.

Případ 4: Pan DNa konzultaci za jedním z autorů (L. Z.) do-razil na základě doporučeni úřadu práce 33letýabsolvent doktorského studia biologie, je-hož pracovní zkušenosti zahrnovaly rok prácena poště (třídění balíků) a externí nárazovouterénní práci biologa. Od začátku vyjadřovalvelkou skepsi vůči svým možnostem uplatnitse v nějakém zaměstnání - je podle svých slovhodně samotářský a není příliš komunikativ-ní. Když jsem se zeptal na jeho sen, odpovídalspíše v termínech toho, co nechce. Položkamiseznamu toho, co nechce, byly například:práce, kde se vyžaduje aktivní angličtinapráce, kde jsou noční směnypráce, kde je v nabídce uveden jen telefonickýkontakt Oe ochoten odpovídat na nabídky jenv písemné formě, např. e-mailem)práce, kde se vyžaduje aktivní řízení vozidlapráce, která je mimo město, kde žijepráce, kde by se měl zřizovat živnostenský listTento seznam do značné míry omezoval mož-nosti uplatnění klienta, protože takových pozic,které by splňovaly výše uvedené charakteristiky,je velmi málo a jsou obsazené. Později a velmipomalu se podařilo detailněji popsat kromě věcí,které nechce, i něco z toho, co si přeje. Mluvilo tom, že by si přál klidnou práci, nejlépe v obo-ru (biologie, ochrana přírody, zoo) nebo v ad-ministrativě, plat pro něj není rozhodující, alerád by se pohyboval přinejmenším někde ko-lem 10000 Kč měsíčně. Když jsme v konverzaciprobírali přínosy, které mu taková práce přinese,objevil se u něj zájem a určité nadšení, které se

93

(jj Akademické statě

velmi lišilo od převládající skepse a strohýchodpovědí z první části konzultace. Když jsmepomocí škály mapovali jeho důvěru ve změnu(nakolik věří, že by se to mohlo podařit), jehodůvěra byla relativně nízká a opíral ji o naději,že by mohl "posunout hranice", které si stanovil(viz seznam toho, co nechce). Domluvili jsmese, že prvním cílem pro naši spolupráci budetento posun hranic a tím rozšíření možností.

Předchozí příklady ukazují, že formulovánísnu/vize a cílů není vždy přímočarý proces.Obecně vycházíme z předpokladu, že pokudklient přichází s nějakým problémem či trápe-ním, má i určitou (byť třeba nezformulovanou)představu, co by chtěl místo toho, tedy vizi pre-ferované budoucnosti (De Jong, Berg, 2008).Ačkoli se někdy podaří tuto představu detailněpopsat poměrně záhy během prvního setkání,v jiných případech si dojednávání cílů a nasmě-rování spolupráce s klientem vyžádá více času(viz případ pana D) anebo dochází k nejrůz-nějším změnám (viz případ paní A). Často sepopis preferované budoucnosti prolíná s po-pisem stížností a někdy bývá náročné klientake konverzaci o jeho snech vůbec přizvat (vizpřípad paní C). Bez definování snu je ale obtíž-né smyslu plně pracovat na změně. Zajímavé je,že konverzace o preferované budoucnosti ote-vírá prostor pro tvořivost a umožňuje následnéhledání nových možností natolik, že mnohdynení třeba při koučování již nic dalšího. ěkteříklienti poté, co si ujasní svůj sen, už sami doká-žou zkoumat a využívat své zdroje pro změnua dělat konkrétní kroky směrem ke svému cíli.

ZdrojeZjednodušeně lze říci, že zatímco v předcho-zí oblasti jsme se s klienty zabývali tím, kamse chtějí dostat, v této oblasti je pozornostvěnována tomu, kde se aktuálně nacházíme.Proces zjišťování aktuální situace v přístupuzaměřeném na řešení se diametrálně odlišujeod na problém zaměřeného procesu "stano-vení diagnózy" či "posouzení životní situaceklienta" (Payne, 1997; avrátil,Janebová,2010;Greene, Yee Lee, 2011). Hlavní rozdíl je v za-měření na zdroje místo na nedostatky a v citlivépráci s jazykem v konverzaci (Greene, Yee Lee,2011). Při zaměření na zdroje nejde o nějakouignoraci omezení a nedostatků klientů, jde spíše

94

sP/sP 4/2013

o důsledné mapování toho, co je k dispozici,místo mapování toho, co by mělo být a není(Berg, Miller, 1992).5V této oblasti se poradce či kouč zaměřu-je především na dosažený pokrok směremk cíli a na to, co k tomuto pokroku pomohlo(Furman, Ahola, 2007). Jakékoli zdroje skrytéza sebemenším pokrokem - např. schopnos-ti, dovednosti, znalosti, podpora druhých lidíapod. - mohou být dále využity k dosaženícíle a rozvíjeny (De Jong, Berg, 2008). To pla-tí i v případech, kdy se jedná o naprosto mi-zivý posun ve srovnání s tím, jak daleko je cíl(Greene, Yee Lee, 2011). Důležitou dovednostíporadce je udržet konverzaci u zdrojů a zma-povat je přinejmenším stejně pečlivě, jako sev jiných přístupech mapují nedostatky a slabéstránky (De Jong, Berg, 2008).

Případ 1: Paní A (pokračování)V rozhovoru s paní A jsme se posunuli od po-pisu snu a cílů k tomu, co již udělala a jaké mázdroje, na nichž může dál stavět. Uvědomilasi, že má zkušenosti v oboru, ve kterém chcepodnikat, a současně celkově zkušenosti z pod-nikání (i v době svých zaměstnání pomáhalaotci, který podniká). Když jsem se ptal, čehosi ve svém dosavadním profesním životě cenínejvíc, zamyslela se a prohlásila: "Umím chy-tit příležitost za pačesy. Vždycky, když se okolomě naskytla nějaká příležitost, dokázala jsemjí využít." A popisovala různé situace ve svémživotě, kdy toto dokázala. Bylo vidět, jak se cítísebevědomější díky uvědomování si toho, coumí a jaké má dovednosti.Zajímal jsem se, jak jde těmto příležitostemnaproti. Co takového ona dělá, aby se ty pří-ležitosti mohly objevovat? Mluvila o tom, jaksi nyní prošla okolní města, kosmetické salóny,zjišťovala si ceny. S psycholožkou z úřadu prácesi zpracovala nový životopis. Má doma kartoté-ku zákaznic z doby, kdy podnikala. Měla svojestálé zákaznice a nyní přemýšlí, jak je oslovit.Zvažuje, jak to dělat, když bude s kosmetikoujezdit k zákaznicím. A hned to konkretizova-la "musím zjistit, kde bych sehnala kosmetickýstolek na mobilní kosmetiku". Má zpracovanoukalkulaci na kosmetické služby a ví, jaké oslovitdodavatele. Ptala se kamarádek, jestli by za jejíceny měly zájem o její služby. Je předběžně do-mluvená s otcem, že by jí pro začátek finančně

Akademické sta tě

pomohl, aby mohla zahájit podnikání. Najed-nou bylo vidět, kolik toho již klientka udělala.Dělala to průběžně, ale když jsme nyní o všemhovořili takto souhrnně, bylo vidět, že je tohouž hodně, co má připravené směrem k reali-zaci svého cíle. Důležité bylo, že jsme mluvilio konkrétních věcech, podrobně je popisovalia že jsem byl zvědavý na to, co ještě klientkaudělala nebo umí. enechal jsem se uspokojitjedinou věcí a vytvářel jsem prostor pro dalšíhledání zdrojů a průběžně oceňoval vše dosaže-né. Podobným způsobem jsme postupovali i připopisování zdrojů vztažených k dalším cílůmklientky (plánování času, účetnictví ... ).

Případ 2: Paní B (pokračování)V dalším průběhu rozhovoru s paní B mluví-me o tom, co umí a co může zaměstnavatelůmnabízet. V předchozím zaměstnání hodně jed-nala s lidmi, měla velkou zodpovědnost a sa-mostatnost. Má schopnost jednání s dodavateli,schopnost samostatného rozhodování, důvěry-hodnost a spolehlivost (bývalá vedoucí jí plnědůvěřovala), schopnost převzít zodpovědnost,schopnost domluvit se s lidmi a velmi příjemnévystupování (působí na své okolí velmi příjem-ně a vstřícně). Také má schopnost podporovatjiné lidi a snahu pomoct druhým, vyjít s nimiv dobrém. Umí německý jazyk (pasívně, aledomluví se), má osvědčení z rekvalifikačníhokurzu Operátorka call centra a má znalost tétopráce. Za velké plus považuje to, že si umí prácizorganizovat, udělat si v práci systém, i když ne-umí organizovat práci druhým. Má čistý trestnírejstřík, základní znalost práce na PC, má řidič-ský průkaz. Klientka získává větší sebedůvěrua sama říká, že se nyní cítí mnohem lépe. Uvě-domila si, co všechno umí a co již ve svém životězvládla. Dokonce zmiňuje velmi zajímavou věc,která jí pomáhá zvládat její trápení - když slyšíostatní, jak si stěžují a nadávají. Pro někoho byto mohlo být deptající, ale klientce to pomáhá,protože si díky tomu uvědomuje, že by mohlobýt ještě hůř, a vidí díky tomu víc to, co se jídaří. Paní B uvádí, že jí pomohlo uvědomění si,že má právo dělat věci tak, jak je dělá, a nemusíse za to stydět. apříklad, že si může brát dobréz toho, když ostatní nadávají a stěžují si. emu-sí se cítit "nějaká divná", jak se jí to v poslednídobě stávalo.

Případ 3: Paní C (pokračování)Mluvili jsme s klientkou o věcech, které již udě-lala k tomu, aby dosáhla svého snu. Byl jsempřekvapený, jak velké množství věcí klientkajiž podnikla, a byl jsem zvědavý na podrobnos-ti. Klientka popisovala, že se snaží zdokonalitv angličtině (poslechy na internetu, četba an-glických knih ... ), že absolvovala rekvalifikaci(účetnictví), rozesílala žádosti o místo a vždypřizpůsobila životopis tak, aby nebyla příliš"překvalifikovaná" pro danou pozici,absolvovalarovněž kurz dovedností práce s počítačem, abysi je osvěžila. Mluvili jsme o dalších věcech, kte-ré se jí podařily nebo které umí a může na nichstavět, mluvili jsme o její zodpovědnosti, ocho-tě učit se novým věcem, loajalitě, kultivovanémvystupování a mnoha dalších věcech. Důležitébylo, že u všeho jsem se doptával na konkrétnípříklady, kdy se daná dovednost nebo schopnostprojevila. Vyprávění těchto příběhů změnilo at-mosféru v konzultacích, klientka si začala podlesvých slov "více uvědomovat, v čem je dobrá".Nebyly to nové věci, které by předtím nevědě-la, ale nyní je viděla detailněji a živěji, protožemísto abstraktních nálepek jako "spolehlivost"vyprávěla o konkrétních situacích z jejího ži-vota, kde se "spolehlivost" projevila. Hovořilijsme také o tom, kdo ji podporuje - zmínilasyna, že je jí oporou, stejně jako jedna blízkákamarádka, se kterou může o svých starostechmluvit. Zajímavým momentem bylo, kdyžklientka na druhém setkání shrnula: ,,Možná sesnažím získat nějakou práci, která je pod mouúroveň, ale možná si málo věřím, abych zkusilaněco pořádného ... teď se nějak cítím, že bych simohla na něco troufnout ... " Zbytek konzultacejsme strávili diskusí o tom, co jí dává ten pocit,že by si na to mohla troufnout, a mnoho z těch-to věcí vycházelo z předchozí části konzultaceo zdrojích.

Případ 4: Pan D (pokračování)S klientem jsme se v rozhovoru zaměřili na si-tuace, kdy se mu podařilo překonat něco, copředtím považoval za nemožné. Vzpomněl sina některé situace během studia i během prácena poště. Uvědomil si, že když je nejhůř, dokážese překonat, velkou podporu má rovněž v ro-dičích, s nimiž žije v rodinném domě. Oživiltaké některé kontakty z dřívějška (spolužáci,kolegové), dokázal si vytvořit vlastní blog se

95

Cj Akademické sta tě

zaměřením na biologii, umí dobře s počítačem.Přestože se dařilo jen velmi zvolna dostat k ně-jakým konkrétním zdrojům, klient popisovalvětší sebedůvěru a odhodlání.Uvedené případy mohou působit v tomto boděponěkud zkratkovitě, jako by se jednalo jeno určitý výčet zdrojů. Důležité však je tyto zdro-je popisovat v konkrétních situacích ze životůklientů. Oceňování - jedna z klíčových technikpřístupu zaměřeného na řešení - není nějakýmpokusem být "milí" na klienty, ale záměrnýma systematickým zviditelňováním zdrojů klien-ta v rámci konverzace (De Jong, Berg, 2008).Takto zviditelněné zdroje mohou být poslézevyužity - někdy i velmi překvapivým a tvořivýmzpůsobem - i pro další pozitivní změny v klien-tově životě (McKergow, Clarke, 2005).

Malý krokPoté, co se zmapovalo, kam se chce klient do-stat a kde na cestě nyní je (včetně toho, co mupomohlo se tam dostat), následuje další oblast-definování malého kroku. Důležitým aspektemprocesu změny je kromě nasměrování a zma-pování současného stavu i "uvedení do pohybu"(De Jong, Berg, 2008). Proto se v Reteaminguvěnuje velmi důkladná pozornost definovánímalého kroku.Cesta k cíli pak začíná prvním malým kro-kem, který klient často zveřejní před ostatnímia zaváže se k němu. Další postup je kombinacípečlivého sledování pokroku na cestě k cíli a je-jich oceňování a oslavování v kombinaci se sta-novováním dalších malých krůčků a hledánímdalších zdrojů.

Případ 1:Paní A (pokračování)Když jsme s klientkou měli dostatečně podrob-ně popsaný její sen a cíle (podnikat v oborukosmetiky) a to, co se jí již povedlo a jaké mázdroje, začali jsme přemýšlet o nejbližších kro-cích, které je třeba udělat. Klientka si vytvořilaseznam několika kroků:• Udělat průzkum současného trendu v kosme-tice (technika, vybavení, ... ).

• Projít si osobně okolní města a hledat prosto-ry nebo provozovny, kde by mohla pracovat.

• Udělat ceník (může použít starý a aktualizo-vat ceny).

• Udělat návrh, jak oslovit zákazníky, jak sek nim dostat.

96

sP/sP 4/2013

• Zjistit, kde a za jakých podmínek lze sehnatkosmetické lehátko.

• Zjistit hygienické podmínky pro provozováníkosmetiky se zaměřéním na mobilní kosme-tické služby.

Bylo toho hodně, a proto mě zajímalo, coklientka udělá jako první. Rozhodla se za-čít s průzkumem současných nových trendův kosmetice (technika, vybavení, ... ). Vzhle-dem k tomu, že si klientka na sebe chtěla klásthodně úkolů, domluvili jsme se, že si bude véstdeník, ve kterém bude mít evidenci svých kro-ků směrem k podnikání a bude si všímat toho,co se osvědčilo. Také jsme si povídali o tom,kdo a jak ji může v realizaci kroků podpořita jak si bude tuto podporu domlouvat. Bude topředevším její otec, hlavně radami a případněi finančně. Také teta v Brně, protože by jejímprostřednictvím bylo možné občas nabízet svéslužby i v Brně. Na dalším setkání jsme nejdřívemluvili o tom, co se paní A povedlo od minu-lého setkání a v čem z toho bude dál pokračo-vat. Protože došlo k redefinicím cíle, docházeloi k definování dalších malých kroků v různýchsměrech. Proces definování malých kroků bylstále podobný - dbal jsem na to, aby se jednaloo velmi konkrétní a malé kroky. Bylo zajímavésledovat, že poměrně rychle si klientka osvojiladovednost hledat u sebe zdroje pro jednotlivécíle a plánovat samostatně další malé krůčky.Z pozice kouče jí stačilo tímto procesem stáleméně provádět a přenechávat jí zvětšující se ak-tivitu a samostatnost.

a závěr naší společné práce jsme se podívalina to, jak se celkově paní A nyní v životě dařídosahovat to, co chtěla, a zda od naší spolupráceočekává ještě něco dalšího. Využili jsme k popi-su změn škálu v procentech. Klientka uvedla,že je spokojená s dosahováním svých cílů na 60až 70%, když začala chodit na poradenství, bylana 20-30 %. Důležitější než čísla jsou však vý-znamy. Bylo velmi zajímavé slyšet, jak se to, cojsme na konzultacích společně řešili, promítaloi do jiných oblastí klientčina života a do jejíhookolí. Při dělání pořádku v životě si udělalai pořádek v bytě. Přítel se dostal ze závislostina alkoholu a našel si práci. Přestala řešit různéstarosti ve vztahu, uvědomila si, že vztah je zá-ležitostí obou, žije zdravějším životním stylem.Zhubla, je v klidu a pohodě, má naplánovanéblížící se Vánoce bez shonu a v klidu. Naučila se

Akademické statě

říkat lidem ne, umí si hájit svoje názory. Naučilase více plánovat svůj čas. Po drobné autonehoděměla strach jezdit autem, nyní se jela podívatna místo autonehody a to jí pomohlo, víc sinyní věří, že umí překonat svůj strach. Naučilase rozhodovat víc sama za sebe. O všech těch-to věcech jsme na konzultaci podrobně mluvilina konkrétních příkladech.Paní A krátce po skončení poradenství na-stoupila do zaměstnání, při kterém si zařizo-vala jako vedlejší činnost soukromé podnikánív kosmetice. Co však považuji za důležitější,naučila se nové užitečné dovednosti: definovatsi velmi konkrétně své sny a cíle, stavět na svýchzdrojích a dělat postupné kroky směřující k jejípreferované budoucnosti. Vzala svůj život vícdo svých rukou a stala se tak sama sobě kou-čem, což vnímám jako nejvyšší metu koučovacípráce.

Případ 2: Paní B (pokračování)Na dalším setkání (po domluveném experimen-tu s korunou) již paní B mluví o tom, že bylav ěmecku za přítelem a zařizovali tam spo-lečný další život. Je rozhodnutá, že tam půjdei se synem žít. Na radnici ve městě, kde budoubydlet, si zjistila, že by neměla mít s přestěho-váním a pobytem v ěmecku problémy. Prvnítři měsíce bude chodit do kurzu němčiny a užběhem kurzu si bude hledat zaměstnání. Můžetam být tři měsíce na pracovní povolení, pokudtam bude mít trvalé bydliště a prokáže, že jeexistenčně zajištěná. V gastronomii je výjimka,můžou ji zaměstnat i dřív. Přítel tam má známés hospodou, mohli by ji zaměstnat.Neví nyní, co dělat dřív, aby vše plynulo podlejejích představ. Potřebuje si naplánovat postupdo odjezdu - jak se zdokonalovat i se synemv němčině, zařizovat překlady všech dokladů,domluvit se na úřadu práce, domluvit se ve ško-le tady a přítel ve škole v ěmecku, zjistit přes-né podmínky a definitivně vybrat školu, kteroujiž mají rozjednanou.Bylo toho hodně, co klientka mezi dvěma kon-zultacemi zvládla. Ocenil jsem ji, že pokud pra-cuje na tom, jak být nakopnutá, tak že se mizdá, že se jí to velmi dobře daří. Oči jí zářilya bylo vidět, jak ji její aktivity směřující k na-plnění jejího snu baví a jak jí dělají dobře. Do-mluvili jsme se, že si do příštího setkání najdea domluví učitelku němčiny a zkusí se aspoň

jednou sejít se svou známou, která je z Němec-ka a má zájem si povídat v němčině.Na následujícím setkání popisuje, jak si již za-řídila naplánované věci a jak se učí německy.Se známou se jí nepodařilo sejít, protože ta semezitím odstěhovala. Ale učí se víc němčinusama doma. Do dalšího setkání si naplánovala,že zjistí podrobné informace o platbě zdravot-ního pojištění do odjezdu i následně při pobytuv Německu. Společně jsme sestavili seznam, covše je třeba zařídit při stěhování do zahraničí.Paní B se do dvou měsíců odstěhovala i se sy-nem do Německa. Povedlo se jí pohnout sez mrtvého bodu. Udělala si víc jasno v tom, cochce. Nakopla se.

Případ 3: Paní C (pokračování)Snažili jsme se popsat, jak bude vypadat dal-ší krok směrem ke klientčinu snu. Klientka sinejprve zvolila intenzívnější trénink angličtinya zkusila 3x týdně pracovat s poslechy. Na dal-ším setkání referovala o tom, že se jí nepodařilov této věci posunout, ale udržela se na 1 posle-chu týdně. Mluvili jsme o tom, co jí pomáháudržet 1 poslech týdně. Na konci druhého se-tkání jsme se domluvili na jiném malém kro-ku - klientka se rozhodla zkusit rozeslat žá-dosti o práci na tři místa, která se jí líbila, alepředtím si na ně netroufala. To se jí podařiloa ve dvou případech byla dokonce pozvánana osobní pohovor. Mluvili jsme o tom na dal-ším setkání a klientka si přišla na to, že můžepřijímací pohovory pojmout jako zkoušku, zdadokáže "obstát se ctí" a "prodat, co umí". Po-hovorů se zúčastnila, a i když práci nezískala,ověřila si, že dokáže při pohovoru na takovémísto velmi kultivovaně reagovat a paradoxnějí absolvované pohovory spíše "zvedly sebevě-domí", než aby jí jej snížily, protože neuspěla.Možná to bylo dáno i tím, že v jednom z nichse umístila hned druhá a že u obou dostala po-zitivní zpětnou vazbu. Podpořilo ji to v tom, žese rozšířil okruh míst, o která se nyní odvážilaucházet. Po několika týdnech nakonec prácizískala. Jednalo se o vysoce odbornou eko-nomickou práci na poloviční úvazek, který siklientka se zaměstnavatelem dokázala vyjednat- zaměstnavatel hledal původně zaměstnancena plný úvazek, ale protože na základě pohovo-ru hodně stál o paní C, vyšel jí nakonec vstřícs polovičním úvazkem.

97

" Akademické sta tě

Případ 4: Pan D (pokračování)Prvním malým krokem, na kterém jsme ses klientem dohodli, bylo napsání žádostina místa, která trochu "překračují hranice", kte-ré si nastavil. Klient to přijal s tím, že není coztratit. Postupně začal odepisovat na nabídkypožadující znalost angličtiny a nabídky mimoměsto, kde žil. a jednotlivých sezeních jsmezkoumali jeho zdroje (co mu pomáhalo). e-podařilo se mu sice žádné místo získat, aleprotože odpovídal na nabídky, kde byl poža-davek znalosti angličtiny, rozhodl se v anglič-tině zdokonalovat. Během konzultace přišels nápadem vést svůj blog i v angličtině, aby si jipro trénoval. Tato činnost ho velmi bavila. Uva-žovali jsme i o možnosti oslovovat firmy, kteréaktuálně zaměstnance nehledají, a pokračová-ní v "oživování kontaktů". V rámci "oživováníkontaktů" se mu ozval bývalý spolužák, kterýbyl v kontaktu s nějakým výzkumným týmembiologů na Novém Zélandě. Klient na základětoho začal uvažovat o možnosti jet na nějakoudobu pracovat do zahraničí jako pomocníkv daném týmu. Jednalo se přesně o obor čin-nosti, který vystudoval a který ho baví a mohlby díky tomu získat zajímavé zkušenosti i proodbornou práci v tuzemsku. a druhou stranutato varianta překračovala snad všechny "hra-nice", které měl původně nastavené, a to velmipodstatně. Tento fakt jsem ocenil a bavili jsmese s klientem o tom,jakou výzvu pro něj takové"překročení hranic" představuje a co mu dávádůvěru, že to dokáže udělat. Nakonec se s po-mocí bývalého spolužáka s daným týmem kon-taktoval a v době, kdy jsme spolupráci končili,již podnikal velmi konkrétní kroky k tomu, abymohl na Nový Zéland odletět.

Výše uvedené příklady ukazují význam defi-nování skutečně malých kroků. Klíčové je zdeposunout se z roviny diskuse také do rovinypraxe, tedy nejen o procesu změny hovořit, alezačít s ním, "nastartovat" jej (De Jong, Berg,2008). U malých kroků je relativně vysoká šan-ce, že se je podaří udělat, což posiluje motivaciklienta a uvědomění zdrojů, které jsou k dispo-zici (Furman, Ahola, 2007). Kromě toho klientdíky malým krokům získává novou zkušenosts cílem, který si vytyčil. ěkdy se stává, žepřiblížení se k cíli vede paradoxně k jeho pře-formulování (např. v případě paní A), protože

98

SP/SP 4/2013

si klient uvědomí, že to není v souladu s jehopřáními, a rozhodne se zaměřit na něco jiného(Berg, Szabó, 2005). Jednotlivé kroky směřujícík cíli opět často nenabízejí úplně přímočaroucestu. ěkteré kroky, ačkoli jsou definoványjako malé a s velkou pravděpodobností usku-tečnitelné, se nepodaři zrealizovat (viz případ Bi C). ezrealizovaný krok však nemusí zname-nat rezignaci na celý cíl a sami klienti někdy na-jdou jiné cesty, jak se posunout kupředu (případB). Z hlediska přístupu zaměřeného na řešení jevelký důraz položený na pečlivé sledování změna definování bezprostředních malých kroků,na úkor krokování v dlouhodobější perspektivě(např. celou cestu k cíli). Vnímáme to vzhledemk nepředvídatelnosti celého procesu změny jakoúspornější, protože kroky, které bude např. pod-le individuálního plánu klient činit za půl roku,jsou spíše věštěním z křišťálové koule než plá-nem v pravém slova smyslu (Greene, Yee Lee,2011). V některých případech může klienta po-stupné naplňování malých kroků spojené s peč-livým zkoumáním zdrojů vést opravdu velminepředvídatelným směrem,jako v případě panaD. Domníváme se, že všechny uvedené varian-ty - přeformulování cíle, nezrealizované kro-ky či nepředvídaný směr - představují určitouvýzvu pro flexibilitu pracovníka. Poradce můžerůzné odchylky od plánu vnímat jako selhá-ní (svoje nebo klienta), nespolupráci, "odpor"ke změně apod. Z našeho pohledu je užitečnějšípředpokládat, že proces změny může být velmiindividuální a zaměřit se na pečlivé sledováníi malých změn a na určitou improvizaci (DeJong, Berg, 2008; Keeney, Keeney, 2012).

ZávěrSnažili jsme se představit koučování a konkrét-ně model na řešení zaměřeného koučování Re-teaming jako potenciálně slibný způsob práces nezaměstnanými. Potenciál tohoto způsobupráce jsme dokumentovali i několika krátký-mi kasuistikami. Na druhou stranu existujíi úskalí při uplatňování tohoto způsobu prácev kontextu práce s nezaměstnanými. Domnívá-me se, že určitým úskalím může být požada-vek na radikální změnu přístupu pracovníků.Uplatňování koučování - a konkrétně koučo-vání zaměřeného na řešení - vyžaduje poměrněspecifické dovednosti a postoje pracovníka, kte-ré mohou být někdy i protichůdné tomu,jak byl

Akademické statě

pracovník zvyklý s klienty pracovat nebo jakýzpůsob práce v daném oboru převažuje (Cas-pi, 2005; Berg, Szabó, 2005). I když se sociálnípracovník rozhodne tuto změnu učinit, zůstáváotázka, jak toho dosáhnout prakticky. Existu-je sice poměrně široká nabídka vzdělávacíchprogramů v koučování, ale převážně se jednáo programy zaměřené na komerční sektor a prosociální pracovníky zvažující kvalifikaci v kou-čování mohou být obtížně zejména finančnědostupné.Často kladenou otázkou je také účinnost kou-čování jako takového, koučování zaměřenéhona řešení specificky a nakonec i účinnost kou-čování zaměřeného na řešení při práci s neza-městnanými. Je třeba přiznat, že existuje zatímpoměrně málo empirických studií potvrzují-cích účinnost koučování. Do značné míry lzevycházet z předpokladu, že bude srovnatelnás účinností terapie a poradenství, protože sev něm uplatňují obdobné procesy změny (DeHaan, 2008; O'Connor, Lages, 2007). Tentopředpoklad rozhodně platí u přístupu zamě-řeného na řešení, kde se s klienty pracuje stálepodobným způsobem bez ohledu na to, zda jdeo terapii, poradenství či koučování (O'Connel,Palmer, Williams, 2012; Berg, Szabó, 2005;Furman, Ahola, 2007). Existuje však i specific-ký výzkum koučování, který se dotýká rovněžněkterých aspektů typických i pro koučovánízaměřené na řešení, jakými je například do-jednávání cíle nebo zaměření na zdroje a kdese ukázaly pozitivní výsledky (např. Burwell,Chen, 2006; De Haan, 2010; Elston, Boniwell,2011; Grant, 2012). Na straně druhé je třebapřiznat, že diskuse o účinnosti práce s klienty(a zejména o tom, co konkrétně a za jakýchpodmínek se na účinnosti podílí) je stále živáa neuzavřená, a to i ve starších a zavedenějšíchoborech, jako je psychoterapie (Timulák, 2010)nebo sociální práce (Magill, 2006). Přesto setyto způsoby práce využívají a přinášejí klien-tům prospěch a postupně roste i naše porozu-mění tomu, zda a především jak fungují.

edokážeme předvídat, zda trendy popsanévýše ve skandinávských zemích nebo USA do-razí i k nám, ale zdá se nám (na základě našízkušenosti supervizorů a lektorů koučovacíchvýcviků), že i mezi našimi sociálními pracov-níky či pracovníky veřejné správy zájem o kou-čování pozvolna roste. Pokud se to dotkne

i oblasti práce s nezaměstnanými, můžeme býtv budoucnu svědky zajímavé alternativy k tra-dičním způsobům práce s touto cílovou sku-pinou. Nová alternativa nemusí podle našehosoudu nutně vytlačit tradičnější způsoby práces nezaměstnanými, ale může je obohatit a vy-tvořit příležitosti k pozitivní změně v situacích,kde tradiční způsoby práce nepřinášejí výsledky.Slovy známého etického imperativu von Foer-stera (1984: 37): ,Jednejte vždy tak, abyste zvy-šovali počet možností."

Seznam literatury

AMUNDSO, . Challenges for CareerInterventions in Changing Contexts. lnter-national Journal for Educational and Vacationa/Guidance 6, 2003, s. 3-14.A DERSO ,H. Konverzace, jazyk a jejichmožnosti: Postmoderní přístup k terapii.Brno: NC publishing, 2009.BERG,1. K., SZABÓ, P. Brief coaching forlasting solutions. ew York: W. W. ortonand comp., 2005.BUCHTOVÁ, B. et al. Nezaměstnanost- psy-chologický, ekonomický a sociální problém.Praha: Grada, 2002.BURWELL, R., CHEN, C. P. Applying theprinciples and techniques of solution-focu-sed therapy to career counselling. CounsellingPsychology Quarterly 19,2006, s. 189-203.CASPI, J. Coaching and Social Work: Chal-lenges and Concerns. Socia/ Work 50, 2005, s.359-362.D E HAAN, E. Relational coaching: Journeystowards mastering one-to-one learning. Chi-chester: John Willey and sons, 2008.DE HAAN, E. et al. Critical momentsof clients and coaches: A direct-comparisonstudy. Internationa/ Coaching Psychology Review5,2010, s. 109-128.DE JONG, P., BERG, 1. K. Interviewing forsolutions. 3rd ed. Pacific Groove: Brooks/Colepubl.,2008.DE SHAZER, S. Words were originally ma-gic. New York: Norton & co., 1994.DUNCAN, B. L., MILLER, S. D., SPARKS,J.A. The heroic client: A revolutionary way toimprove effectiveness through client-direc-ted, outcome-informed therapy. 2nd ed. SanFrancisco: Jossey- Bass, 2004.

99

V Akademické statě

ELSTON, F., BONIWELL, 1. A groundedtheory study of the value derived by womenfinancial services through a coaching inter-vention to help the identify their strenghtsand practise using them in the workplace, In-ternational Coaching Psychology Review 6,2011,s.16-32.ENGSTRAND, A., VESTERBERG, V.Job coaching: A discourse analysis. 2011;http://www.academia.edu/8896 78/J ob.,Coa-chin~A_Discourse_Analysis [on-line] [5. 2.2013].FLAHERTY, J. Coaching: Evoking Excel-lence in Others. 2nd ed. Burlington: Elsevier,2005.FURMAN, B., AHOLA, T. Change throughcooperation: Handbook of Reteaming, theart of motivating people to change what theywant to change. Helsinki: Helsinki brief thera-py institute, 2007.GALLWEY, W.T. Tajemství vysoké pracovnívýkonnosti: Metoda Inner Game. Praha: Ma-nagement press, 2004.GRANT, A. M. Au integrated model of go-al-focused coaching: An evidence-basedframework for teaching and practice. Inter-national Coaching Psychology Review 7, 2012,s.146-165.GREENE, G. J., YEE LEE, M. Solution--Oriented Social Work Practice: An Inte-grative Approach to Working With ClientStrenghts. Oxford: Oxford University Press,2011.HANSEN, E. Kariérové poradenství. Praha:DZS MŠMT, 2007.JACKSON, P Z., MCKERGOW, M. The so-lutions focus: Making coaching and changeSIMPLE. 2nd ed. London: Nicholas BrealeyInternational,2007.JANÁK, D., PILÁT, M. Vývojprávních noremk sociální péči a sociálním službám v Česko-slovensku a České republice od roku 1956. InKRAJČÍK, V.,JANÁK, D. et al.Mikropodni-kání v sociálních službách. Ostrava-Opava:Vysoká škola podnikání a Slezská univerzitav Opavě, 2012, s. 13-64.KEENEY, H., KEENEY, B. Circular The-rapeutics: Giving Therapy a Healing heart.Phoenix: Zeig, Tucker and Theisen, 2012.KODYMOVÁ, P, KOLÁČKOVÁ,J. Sociálnípráce s nezaměstnanými. In MATOUŠEK,

sP/sP 4/2013

O., KOLÁČKOVÁ,J., KODYMOVÁ, P (eds.).Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005, s.299-313.MAGILL, M. The future of evidence in evi-dence-based practice. Journal oj social work 6,2006, s.101-115.MAREŠ, P Nezaměstnanost jako sociálníproblém. 3. vyd. Praha: Slon, 2002.MATOUŠEK, O. et al. Metody a řízení so-ciální práce. Praha: Portál, 2003.MCDERMOTT, D., NEAULT, R. A. In-house career coaching: An internationalpartnership. [ournal oj employment counseling48,2011, s. 121-128.MCKERGOW, M., CLARKE, J. Possitiveapproaches to change: Applications of solu-tions focus and appreciative inquiry at work.Cheltenham: Solutions Books, 2005.MCKERGOW, M., KORMAN, H. In-between - neither inside nor outside: Theradical simplicity of solution-focused brieftherapy. Journal oj Systemic Tberapies 28, 2009,s.34-49.MUSIL, L. "Ráda bych Vám pomohla, ale"(Dilemata práce s klienty v organizacích).Brno: Marek Zeman, 2004.NATIO AL ASSOCIATION OF SOCIALWORKERS (NASW). Career coaching:A valuable resource for social workers. Wa-shington: NASW, 2012.NAVRÁTIL, P,JANEBOVÁ, R. et al. Refle-xivita v posuzování životní situace klienteka klientů sociální práce. Hradec Králové:Gau-deamus, 2010.O'CONNEL, B., PALMER, S.,WILLlAMS,H. Solution Focused Coaching in Practice.New York:Roudedge, 2012.O'CON OR, J., LAGES, A. How CoachingWorks: The Essential Guide to the Historyand Practice of Effective Coaching. London:A and C Black, 2007.OZAKI, R. R. et al. Personal navigation, lifecoaching, and case management: Approachesfor enhancing health and employment sup-port services. Journal oj Vacational Rehabilita-tion 34,2011, s. 83-95.PAYNE, M. Modern social work theory:A critical introduction. Houndmills: Macmil-lan, 1997.SCANDURA, T. A. Mentorship and ca-reer mobility: Au empirical investigation.

Akademické statě

[ournal oj Organisationa! Bebauior 13, 1992,s.169-174.SHEAFOR, B. W., HORE]SI, CH. R., HO-RE]SI, G. A. Techniques and guidelinesfor social work practice. 5th ed. NeedhamHeights: Allyn and Bacon, 2000.SZABÓ, P.,MEIER, D. Koučovanie - krátko,jednoducho, účinne (Úvod do koučovania za-meraného na riešenie). Banská Bystrica: COIMan., 2010.TIMULÁK, L. Psychoterapie podloženávýzkumem. In VYBlRAL, Z., ROUBAL, J.(eds.) Současná psychoterapie. Praha: Portál,2010, s. 544-560.VE DEL, Š. Kariérové poradenství. Praha:Grada publ., 2008.VON FOERSTER, H. On constructinga reality. In WATZLAWICK, P. (ed.) The in-vented reality. New York:W. W. Norton andcomp., 1984, s. 17-40.WALLIA TOS, C. Coaching can boostersocialwork career. ASW ews,2001; http://www.socialworkers,org/pubs/news/2001/02/coaching.htm [on-line] [10.2.2013].WALTER, J. L., PELLER, J. E. Recreatingbrief therapy: Preferences and possibilities.New York:W. W. Norton and comp., 2000.WHITMORE, J. Koučování: Rozvoj osob-nosti a zvyšování výkonnosti. Praha: Manage-ment Press, 2004.WILSON, C. Best practice in performancecoaching. London: Kogan page, 2007.ZATLOUKAL, L. "Zázračná otázka" a jejívyužití v krátké terapii. Psychoterapie 3, 2009,s.179-191.ZATLOUKAL, L. Několik poznámek k za-cházení s "Ockhamovou břitvou" v poraden-sképraxi.lnTRUHLÁŘOVÁ,N.,LEVICKÁ,K. (eds.). Od teorie k praxi, od praxe k teorii.Hradec Králové:Gaudeamus, 2012, s. 55-62.

Poznámky

1 leos.zatloukal@dalet.cz2 pavel.vitek@dalet.cz3 V textu používáme porůznu výraz"porad-

ce" nebo "kouč", popřípadě i oba výrazysoučasně. Snažíme se tak poukázat na to,že Reteaming je na jedné straně koučovacímodel a zároveň že v současnédobě u násbude daný pracovník označen spíše jako"poradce" než přímo jako "kouč".

4 "Pracovní spojenectví" ("working allian-ce") je popsáno jako jeden z nejvýznam-nějších faktorů změny v poradenstvía terapii a většinou se člení na tři oblas--ti - dohoda na cílech, dohoda na me-todách a emoční vazba (Duncan, Miller,Sparks, 2004).

5 Pro ilustraci může posloužit známý afo-rismus, že zatímco pesimista vidí sklenicipoloprázdnou, optimista ji vidí poloplnou.Pokud oba provedou důkladnou analýzusklenice, pravděpodobně dojdou ke stej-nému výsledkuohledně množství tekutinyve sklenici (oba se shodují na polovině).Uvedený pesimista však bude mít detailníinformace o tom, kolik chybí (a popřípa-dě čím to je), zatímco optimista bude mítinformace o tom, kolik kapaliny ve skle-nici už je (a popřípadě kde se tam vzala).V přístupu zaměřeném na řešení se před-pokládá, že informace, které má pomyslnýoptimista z tohoto příkladu, jsou výrazněužitečnější pro rozvíjení nějakého řešenínež informace, které má pomyslný pesi-mista (Jackson,McKergow,2007).

101