NATOD

EP

OT

AN

TW

ER

PE

N X

NATOreviewJARO 2001

BelgieKanada

âeská republikaDánskoFrancie

Nûmecko¤ecko

MaìarskoIslandItálie

LucemburskoNizozemsko

NorskoPolsko

Portugalsko·panûlskoTurecko

Velká BritánieSpojené státy

Organizace Severoatlantické smlouvy

ZAOST¤ENO NA NATO4Struãné zprávy z Aliance.

TRANSATLANTICK¯ SVAZEK DNES

6Trval˘ svazekSimon Serfaty zafiazujetransatlantick˘ vztah do jehohistorického kontextu.

9UdrÏet kursJames Dobbins vidí kontinuituv transatlantick˘ch vztazích.

12Opût nov˘ zaãátekChristoph Bertram hodnotíevropské obavy a oãekávánív souvislosti se zmûnounájemníka v Bílém domû.

NATO review2 jaro 2001

DISKUSE

15Mûní se zásadní povaha

transatlantického

bezpeãnostního vztahu?FRANCOIS HEISBOURG VS ROB DE WIJKKam NATO smûfiuje? Jak˘ dopadna Alianci mají ESDP, NMD a RMA?

âLÁNKY

20Nové tváfie v NATO

21Obnova ve znamení CIMIC

ROZHOVOR

22András Simonyi: Vyslanec

Maìarska

NA OBÁLCE

Colin Powell a George Robertsonpfiedstupují pfied média pfii prvníPowellovû náv‰tûvû v NATO vefunkci ministra zahraniãíSpojen˘ch státÛ 27. února

© N

AT

O

obsahNATOTento časopis, vydávaný z pověřenígenerálního tajemníka, si klade za cílpřispívat ke konstruktivní diskusi o atlan-tických otázkách. Články proto nemusejínutně reprezentovat oficiální názory nebopolitiku členských vlád nebo NATO.

EDITOR: Christopher BennettZÁSTUPCE EDITORA: Vicki NielsenASISTENTKA PRODUKCE: Felicity BreezeGRAFICKÁ ÚPRAVA: NATO Graphics StudioVYDAVATEL: ¤editel pro informace a tisk

NATO, 1110 Brussels, BelgiumVyti‰tûno v âeské republice,SdruÏení MAC, spol. s r.o.© NATOrevieweditor@hq.nato.intpublications@hq.nato.int

âlánky mohou b˘t pfietiskovány se svolenímeditora, s uvedením NATO Review jako zdro-je a s uvedením jména autora u podepsan˘chmateriálÛ.

NATO Review vychází periodicky v angliãtinû,ãe‰tinû (NATO Review), dán‰tinû (NATONyt), francouz‰tinû (Revue de l’Otan), holand-‰tinû (NAVO Kroniek), ital‰tinû (Rivista dellaNATO), maìar‰tinû (NATO Tükör), nûmãinû(NATO Brief), nor‰tinû (NATO Nytt), pol‰tinû(Przeglad NATO), portugal‰tinû (Noticias daOTAN), fieãtinû (Deltio NATO), ‰panûl‰tinû(Revista de la OTAN) a tureãtinû (NATODergisi). Jednou roãnû vychází v island‰tinû(NATO Fréttir). Obãasná vydání vycházejítaké v ru‰tinû a ukrajin‰tinû.

NATO Review je rovnûÏ uvefiejÀována nainternetov˘ch stránkách NATO na adresewww.nato.int/docu/review.htm

V˘tisky ãasopisu mohou ãtenáfii v následujícíchzemích získat zdarma na následujících adresách:KANADA:Foreign Policy Communications DivisionDepartment of Foreign Affairs and Int’l Trade125 Sussex DriveOttawa, Ontario K1A 0G2VELKÁ BRITÁNIE:Communication Planning UnitMinistry of DefenceRoom 0370 Main BuildingLondon SW1A 2HBSPOJENÉ STÁTY:NATO Review – US Mission to NATOPSC 81 Box 200 – APO AE 09724

Îádosti o ãasopis nebo dal‰í publikace NATOz jin˘ch zemí adresujte na:NATO Office of Information and Press1110 Brussels, BelgiumFax: (32-2) 707.4579E-mail: distribution@hq.nato.int

Jakákoliv zmínka o B˘valé jugoslávské repub-lice Makedonii v tomto ãasopise je oznaãenahvûzdiãkou (*), která odkazuje na následujícípoznámku: Turecko uznává Republiku Make-donii pod jejím ústavním názvem.

NATOreview

NÁZOR

24Velká oãekáváníAndrei Zagorski rozebírá oblevuve vztazích NATO-Rusko.

RECENZE

28Porozumût NATOMichael Rühle hodnotí literaturuo Alianci z posledního období.

VOJENSKÉ ZÁLEÎITOSTI

30Zvy‰ování mobilityElinor Sloanová rozebírá mobilitua rozvinutelnost sil NATO a dopadprogramÛ zamûfien˘ch nazlep‰ování schopností.

STATISTIKA

34V˘daje na obranu

jaro 2001 NATO review 3

Soudû podle dopisÛ ãtenáfiÛ, novû pojatá NATOReview podle v‰eho udefiila na správnou strunu. Totovydání obsahuje nûkolik dal‰ích novinek, vãetnû velkéhorozhovoru a stránky statistik. Ústfiedním tématem jejinak transatlantick˘ bezpeãnostní vztah, základatlantické aliance, po v˘mûnû vlády ve Spojen˘chstátech. Simon Serfaty, fieditel washingtonskéhoStfiediska pro strategická a mezinárodní studia,zafiazuje tento transatlantick˘ vztah do jehohistorického kontextu. Velvyslanec James Dobbins,tajemník pro evropské záleÏitosti na Ministerstvuzahraniãí Spojen˘ch státÛ, hovofií v interview o tom, jakpfies v˘mûnu vlády oãekává kontinuitu v tomto klíãovémvztahu. Christoph Bertram, fieditel berlínské StiftungWissenschaft und Politik, hodnotí evropské obavya oãekávání. V diskusi François Heisbourg, fieditelÏenevského Stfiediska pro bezpeãnostní politiku, a Robde Wijk, profesor mezinárodních vztahÛ z holandskéKrálovské vojenské akademie v Bredû, zkoumají mûnícíse povahu transatlantického bezpeãnostního vztahu.âlánky se pak t˘kají programu interních stáÏí v rámciPartnerství pro mír NATO a civilnû-vojenské spoluprácev Kosovu. Velvyslanec András Simonyi, první stál˘zástupce Maìarska u NATO, v rozhovoru mluví o dopaduãlenství v NATO na jeho zemi. V kniÏní recenzi seMichael Rühle, vedoucí úseku pfiípravy projevÛa politického plánování v Divizi NATO pro politickézáleÏitosti, zam˘‰lí nad nûkter˘mi publikacemi o NATOz poslední doby. Andrei Zagorski z EastWest Instituteanalyzuje poslední v˘voj ve vztazích mezi NATOa Ruskem. Elinor Sloanová z Direktorátu prostrategické anal˘zy kanadského Velitelství národníobrany pak podrobnû rozebírá mobilitu sil NATO a jejichrozvinutelnost. Celé toto ãíslo zavr‰ují statistikydokumentující v˘daje NATO na obranu.

Christopher Bennett

Roãník 49Jaro 2001

CD-ROM NATO 2000 pomáháuÏivatelÛm seznámit se s rolía pÛsobením NATO. Pfiehledn˘mzpÛsobem pfiedstavuje v˘voj Aliancea popisuje zmûny, které podnikla, abyse pfiipravila na úkoly 21. století.CD-ROM mÛÏete obdrÏet zdarma navyÏádání na adrese:Distribution UnitOffice of Information and PressNATO, 1110-Brussels, Belgium

edit

oria

l

Generální tajemník NATO GeorgeRobertson nav‰tívil 26. bfieznaSkopje v B˘valé jugoslávské repub-lice Makedonii* a setkal se s prezi-dentem Borisem Trajkovsk˘m a ve-doucími pfiedstaviteli politick˘chstran v zemi. George Robertsonpotvrdil podporu vládû v jejím bojis albánsk˘mi rebely, ale naléhal takéna zachování zdrÏenlivosti a vyzvalpovstalce, aby sloÏili zbranû.

Generální tajemník NATO GeorgeRobertson ve svém programovémprojevu 26. bfiezna v ¤ímû na konfe-renci, která byla vûnována bezpeã-nostním úkolÛm v jihov˘chodníEvropû a regionálním perspektivám,vyloÏil priority NATO v jihov˘chodníEvropû.

Generální tajemník NATO GeorgeRobertson 21. bfiezna informovalo souboru opatfiení s cílem posílitstabilitu na jiÏním Balkánû a demon-strovat podporu mnohonárodnostnívládû B˘valé jugoslávské republikyMakedonie*.

Prezident Mezinárodního v˘boruâerveného kfiíÏe Jakob Kellenber-ger se 21. bfiezna setkal v NATOs generálním tajemníkem GeorgemRobertsonem a pfiednesl projevv Euroatlantické radû partnerství.

Brífink o Bosnû

Vysok˘ pfiedstavitel Wolfgang Pet-ritch se 19. bfiezna setkal v NATOs generálním tajemníkem GeorgemRobertsonem a na schÛzce zemípfiispívajících sv˘mi jednotkamido SFOR podal struãnou informacio situaci v Bosnû a Hercegovinû(Bosnû).

14. bfiezna vstoupily jugoslávskéjednotky poprvé od staÏení jugo-slávské armády z Kosova v ãervnu1999 do pozemní bezpeãnostnízóny, pûtikilometrového pásma v jiÏ-ním Srbsku podél hranic s Koso-vem.

Generální tajemník NATO GeorgeRobertson nav‰tívil 16. bfiezna Atény,kde se setkal s fieck˘m prezidentemKonstantinosem Stefanopulosem,premiérem Kostasem Simitisema s ministry zahraniãí a obrany.

Hlavním tématem rozhovorÛ meziSeveroatlantickou radou a Politic-k˘m a bezpeãnostním v˘borem EUv Bruselu 14. kvûtna byla situacev Kosovu a okolí.

Záchranáfii a zdravotniãtí odbornícise zamûfiením na ponorky ze 13 ze-mí NATO se zúãastnili cviãení Phoe-nix 2001, jehoÏ cílem byl nácvik po-stupÛ pro zvládání nouzov˘chsituací na ponorkách. Cviãení se ko-nalo na velitelství NATO v anglickémNorthwoodu ve dnech 13. aÏ 15.bfiezna.

Zprostfiedkovatelé NATO vyjednali12. bfiezna pfiímûfií mezi Svazovourepublikou Jugoslávií a etnick˘miAlbánci v jiÏním Srbsku.

Cesta do USAGenerální tajemník NATO GeorgeRobertson nav‰tívil ve dnech 6. aÏ10. bfiezna Spojené státy. Setkal ses generálním tajemníkem OSN KofiAnnanem a zúãastnil se neformální-ho zasedání Rady bezpeãnosti OSN;poté se setkal s prezidentem USAGeorgem W. Bushem a nejvy‰‰ímipfiedstaviteli nové vlády, nûkolikasenátory a kongresmany. ProneslrovnûÏ projev na sympóziu, které naKapitolu uspofiádal American En-terprise Institute.

Generální tajemník NATO GeorgeRobertson oznámil 8. bfiezna opat-fiení, jeÏ mají vést k obnovení stabi-lity v jiÏním Srbsku a B˘valé jugo-slávské republice Makedonii*a zabránit etnick˘m albánsk˘m ex-tremistÛm ve zneuÏívání pozemníbezpeãnostní zóny.

Parlamentní ãinitelé NATO a Ruskase 5. a 6. bfiezna se‰li v NATO, abyjednali o vojenské, vûdecké a ekolo-gické spolupráci a o potfiebû posílenídialogu.

Bulharsk˘ prezident Petar Stojanovhovofiil 5. bfiezna v NATO Makedonii

s velvyslanci NATO o obavách z ros-toucího násilí v sousední B˘valéjugoslávské republice Makedonii*.

Cviãení Cooperative Osprey 2001se za úãasti ‰esti zemí NATO a 13partnersk˘ch zemí uskuteãnilo vednech 1. aÏ 9. bfiezna v Pearsonovûmírovém stfiedisku v Halifaxu v ka-nadské provincii Nova Scotia.

Novû jmenovan˘ zvlá‰tní zmocnû-nec OSN Hans Haekkerup, b˘val˘ministr obrany Dánska, nav‰tívil 28.února NATO, aby podal velvyslan-cÛm NATO informace o situaci v Ko-sovu a jeho okolí.

Powellova náv‰tûva

Ministr zahraniãí Spojen˘ch státÛColin Powell se bûhem své náv‰tûvyv NATO 27. února setkal s generál-ním tajemníkem GeorgemRobertsonem a spojeneck˘mi mi-nistry zahraniãí. Ministr PowellzdÛraznil podporu nové vlády rozví-jení evropské bezpeãnostnía obranné identity a její závazekkonzultovat se spojenci ve vûciplánované národní protiraketovéobrany.

Pfiedstavitelé EU, OBSE, NATO, OSNa UNHCR se 27. února poprvé se‰liv NATO k jednání o tom, jak fie‰itproblémy rostoucího násilí na hrani-cích Kosova.

Generální tajemník NATO GeorgeRobertson se 21. a 22. února v Prazesetkal s prezidentem âeské repub-liky Václavem Havlem, premiéremMilo‰em Zemanem a ãesk˘miministry zahraniãí a obrany.

Nová velitelská opatfieníV souladu s nov˘mi velitelsk˘mi

opatfieními oznámen˘mi v loÀskémroce pfievzalo regionální Velitelstvíspojeneck˘ch sil v jiÏní Evropû(AFSOUTH) se sídlem v italské Ne-apoli 20. února bûÏné veleníStabilizaãních sil (SFOR) od Vrch-ního velitelství spojeneck˘ch silv Evropû (SHAPE). Velení Kosov-sk˘ch sil (KFOR) pfie‰lo na AF-SOUTH 18. ledna.

Kanceláfi v Moskvû

NATO review4 jaro 2001

ZAOST¤ENO NA NATO

Generální tajemník George Robertson20. února slavnostnû otevfiel Infor-maãní kanceláfi NATO v Moskvû; jdeo viditelnou známku zlep‰ujících sevztahÛ s Ruskem.

Parlamentní ãinitelé NATO jednali19. února o souãasné agendû NATOse Severoatlantickou radou.

Nov˘ maìarsk˘velvyslanecVelvyslanec János Herman vystfiídal19. února velvyslance AndráseSimonyiho ve funkci stálého pfiedsta-vitele Maìarska u Severoatlantickérady. Velvyslanec Herman (48), pro-fesionální diplomat, pÛsobil dfiívejako námûstek ministra zahraniãípro mnohostranné záleÏitosti.

Pfies 1500 lidí ze 7 zemí NATO se zú-ãastnilo cviãení pomoci pfii katastro-fách, které pod názvem Relieve Dis-comfort 2001 probíhalo ve dnech18. aÏ 22. února na karibském ost-rovû Curaçao.

Dvanáct zemí NATO se zúãastnilonejvût‰ího svûtového kaÏdoroãníhocviãení v protiponorkovém boji Dog-fish 2001, které se ve dnech 15. aÏ

28. února konalo v Jónském mofii nav˘chod od Sicílie.

Srbsk˘ námûstek pfiedsedy vládyNeboj‰a âoviã a jugoslávsk˘ ministrzahraniãí Goran Svilanoviã se 15.února se‰li v NATO s generálnímtajemníkem Georgem Robertsonema velvyslanci NATO k jednánío návrzích na zmírnûní napûtí v jiÏ-ním Srbsku.

KaÏdoroãní cviãení NATO v oblastikrizového managementu CMX 2001se poprvé za úãasti partnersk˘ch ze-mí uskuteãnilo ve dnech 15. aÏ 19.února v NATO.

Plnûní Smlouvy o konvenãníchozbrojen˘ch silách v Evropû bylotématem jednání 30 signatáfisk˘chzemí této smlouvy na v˘roãnímsemináfii V˘boru NATO pro koordinaciovûfiování, kter˘ se konal v NATO vednech 14. aÏ 16. února.

Novû jmenovan˘ vysok˘ komisafiOSN pro uprchlíky Ruud Lubbers se6. února se‰el v NATO s generálnímtajemníkem Georgem Robertsonem.

První schÛzka Politického a bez-peãnostního v˘boru EU a Severo-atlantické rady v rámci nov˘chstál˘ch ujednání o konzultacíchmezi EU a NATO se uskuteãnila 4. února v Bruselu.

Generální tajemník George Robertsonna v˘roãní Konferenci o meziná-rodní bezpeãnostní politice, kteráse konala od 2. do 3. února v Mni-chovû, nastínil klíãové body agendyNATO. Setkal se také s nov˘mministrem obrany Spojen˘ch státÛDonaldem Rumsfeldem.

Generální tajemník George Robertsonse 1. a 2. února v Oslu setkal s norsk˘m ministersk˘m pfiedsedouJensem Stoltenbergem a ministryzahraniãí a obrany.

Vojensk˘ v˘bor, nejvy‰‰í vojensk˘orgán NATO, nav‰tívíl 2. únoraanglick˘ Northwood, kde sídlí jakregionální velení Spojeneck˘ch sil vev˘chodním Atlantiku (EASTLANT),tak velení Spojeneck˘ch námofiníchsil Sever (NAVNORTH).

Litevsk˘ premiér Rolandas Paksasse 31. ledna v NATO setkal s gene-rálním tajemníkem Georgem Ro-bertsonem. Jednali o vztazíchs Ruskem, mírov˘ch operacích naBalkánû a pfiípravách Litvy na ãlenstvív NATO.

V souvislosti s ukonãením svého18mûsíãního pÛsobení ve funkci pro-nesl b˘val˘ zvlá‰tní zmocnûnec OSNpro Kosovo Bernard Kouchner 30.ledna v NATO projev pfied Euroatlan-tickou radou partnerství a pfiedstavi-teli dal‰ích zemí pfiispívajících doKFOR.

Generální tajemník NATO GeorgeRobertson se 25. ledna setkal v Ber-línû s nûmeck˘m ministrem obranyRudolfem Scharpingem; prosloviltam rovnûÏ leto‰ní pfiedná‰ku vûno-vanou památce Manfreda Wörnera(Manfred Wörner Memorial Lecture).

Rumunsk˘ premiér Adrian Nastasese setkal s generálním tajemníkemGeorgem Robertsonem v NATO 24.ledna; jednali o pfiípravách Rumun-ska na ãlenství v NATO a jeho pfiís-pûvku ke KFOR a SFOR.

Mongolsk˘ premiér NambarynEnkhbajar se setkal 22. lednav NATO s generálním tajemníkemGeorgem Robertsonem.

Ochuzen˘ uranKomise pro ochuzen˘ uran, vytvofie-ná v dÛsledku vefiejného znepokojenív souvislosti s moÏn˘ch ekologick˘-mi a zdravotními riziky spojen˘mis pouÏitím ochuzeného uranu, sloÏe-ná z pfiedstavitelÛ NATO a zástupcÛzemí, které v minulosti pfiispívalya pfiispívají k SFOR a KFOR, se 16.ledna poprvé se‰la k projednánílékafisk˘ch a vûdeck˘ch dÛkazníchmateriálÛ. O den dfiíve se se‰el vrcholn˘poradní orgán NATO pro otázky me-dicíny, V˘bor náãelníkÛ vojensk˘chzdravotních sluÏeb, aby si vymûnilinformace k této otázce.

Generální tajemník NATO George Ro-bertson nav‰tívil ve dnech 15. aÏ 18.ledna Arménii, ÁzerbájdÏán a Turk-menistán, kde se setkal s hlavamistátÛ a ministry zahraniãí a obrany.

Generální tajemník NATO GeorgeRobertson nav‰tívil 11. ledna ·véd-sko, které v souãasné dobû pfiedse-dá EU, aby s ministryní zahraniãíAnnou Lindhovou a ministrem obra-ny Björnem von Sydow jednal o vy-tvofiení siln˘ch svazkÛ mezi EUa NATO v krizovém fiízení.

První náv‰tûvaz Jugoslávie

jaro 2001 NATO review 5

Dal‰í informace viz NATOUpdate na internetové adresewww.nato.int/docu/update/index.htm.

ZAOST¤ENO NA NATOKouchnerovo rozlouãení

První jugoslávsk˘ ministr, kter˘ odpádu b˘valého jugoslávského prezi-denta Slobodana Milo‰eviãe nav‰tí-vil NATO, ministr zahraniãí GoranSvilanoviã, se 10. ledna setkals generálním tajemníkem GeorgemRobertsonem a velvyslanci NATO.

Nov˘ velvyslanecVelké BritánieVelvyslanec David Manning vystfiídal8. ledna velvyslance Sira JohnaGouldena ve funkci stálého zástupceVelké Británie u Severoatlantickérady. Velvyslanec Manning (51), profe-sionální diplomat, v letech 1998 aÏ2000 pracoval jako vysok˘ úfiedníkbritského ministerstva zahraniãníchvûcí. Pfiedtím byl velvyslancem VelkéBritánie v Izraeli (1995-1998).

U pfiíleÏitosti pátého v˘roãí nasazeníNATO v Bosnû nav‰tívil generálnítajemník George Robertson jednotkySFOR a v bosenském Sarajevu se20. prosince setkal s politick˘mipfiedstaviteli bosensk˘ch MuslimÛ,ChorvatÛ a SrbÛ.

Spojeneãtí ministfii zahraniãí se14. a 15. prosince se‰li v Bruselu,aby se pfiedbûÏnû dohodli na pfiístu-

pu ke stál˘m ujednáním mezi Alian-cí a Evropskou unií, konstatovaliv‰ak, Ïe praktická ujednání je‰tûmusí b˘t dopracována. Ministfii serovnûÏ se‰li k schÛzkám se sv˘miprotûj‰ky z Ruska a Ukrajiny a dal-‰ích partnersk˘ch zemí.

Náv‰tûva Trajkovského

Boris Trajkovski, prezident B˘valéjugoslávské republiky Makedonie*,se 7. prosince v NATO setkal s gene-rálním tajemníkem Georgem Ro-bertsonem, aby s ním jednal o bez-peãnosti v jihov˘chodní Evropû,vztazích s KFOR a pfiípravách na budoucí moÏné ãlenství v NATO.

Nová opatfiení k budování dÛvûrymezi ¤eckem a Tureckem byla ozná-mena 6. prosince. Podle nich kaÏdáz tûchto zemí pfiedem vyrozumídruhou o konání vojensk˘ch cviãení.

Spojeneãtí ministfii obrany se se‰li5. a 6. prosince v Bruselu a jednalizejména o Iniciativû pro obrannéschopnosti (DCI) a vztazích mezi EUa NATO. Ministfii rovnûÏ pfiijali pûtilet˘plán v˘stavby sil, zhodnotili národníobranné plány spojencÛ na období2001-2005 a schválili novou minis-terskou smûrnici pro obranné pláno-vání NATO a národní obranné pláno-vání do roku 2008. Ministfii se rovnûÏsetkali se sv˘mi protûj‰ky z Ruskaa Ukrajiny a dal‰ích partnersk˘chzemí. Zvlá‰tní vyslanec OSN Carl Bildtinformoval ministry v Euroatlantickéradû partnerství o posledním v˘vojina Balkánû a generál Joseph Ral-ston, vrchní velitel spojeneck˘ch silv Evropû, poskytl aktuální informaceo operacích KFOR a SFOR.

NATO review6 jaro 2001

first“ za vlády prezidenta Harryho S. Trumana, pfiispûlytaké k v˘voji zodpovûdného euroatlantického spoleãen-ství zájmÛ a hodnot, bez nûhoÏ byl Spojené státy aniEvropa nemohly Ïít tak dobfie, tak svobodnû a tak bez-peãnû, jako je tomu dnes. Organizace Severoatlantickésmlouvy (NATO) a Evropská unie navíc i po studené válcezÛstávají institucionálními pilífii tohoto spoleãenství.

Pfies mnohé úspûchy inspirované transatlantick˘msvazkem zÛstávají Ameriãané a Evropané vÛãi sobû na-vzájem hluboce skeptiãtí. Údajná americká rozpolcenostpokud jde o v˘voj Evropy ve svaz státÛ a pr˘ neujasnûn˘postoj Evropy vÛãi vedoucímu postavení USA v NATOnadále vyvolávají znepokojení nad trhlinou v transatlan-tick˘ch vztazích. Jak bylo lze tu‰it, obavy evropsk˘chnárodních státÛ mají pfieváÏnou mûrou co do ãinûnís dÛsledky jejich transformace.Ve Spojen˘ch státech v‰aktyto obavy souvisejí se strachem, Ïe se z Evropy staneprotiváha, která by mohla jednat nezávisle na Spojen˘chstátech ãi dokonce proti nim. Jakkoliv pfiehnané takovétoobavy mohou b˘t, nelze je ignorovat. âtyfiikrát v prÛbûhu20. století – v letech 1917, 1941, 1949 a 1989 – pomohly

Simon Serfaty je profesorem americké zahraniãní politiky na OldDominion University v Norfolku, Virgínie, a fieditelem evropsk˘chstudií ve Stfiedisku pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu, D.C. Je autorem fiady publikací, mimo jiné TakingEurope Seriously (Palgrave, 1992), Stay the Course (Praeger, 1997),Memories of Europe’s Future: Farewell to Yesteryear (CSIS,1999), and Europe 2007: From Nation-States to Member States(CSIS, 2000).

KdyÏ se budoucí historikové ohlédnou zpût do roku2001, pravdûpodobnû budou Ïasnout, ãeho bylove druhé polovinû pfiedcházejícího století dosa-

Ïeno. To, co bylo odváÏnou vizí – ba dokonce, jak mnozívarovali, nebezpeãnou iluzí – se postupnû stalo nezvrat-nou skuteãností. Historie zmûnila svÛj chod a geografiese posunula; státy Evropy získaly integrovanou podobuà l’américaine, zatímco Spojené státy pfiecházely na bez-peãnostní identitu à l’européenne.

Instituce vytváfiené bezprostfiednû po druhé svûtovéválce, které byly ãásteãnû inspirovány politikou „Europe

Trval˘ svazek

© N

ATO

Prorocká slova: Myšlenky prezidenta Trumana sloužily jako pochodeň, která prosvětlovala poválečnou temnotu, a stále ozařují cestu vpřed

Simon Serfaty zafiazuje transatlantick˘ vztah do jeho historického kontextu a zam˘‰líse nad problémy, které jej pravdûpodobnû budou utváfiet v nadcházejících letech.

moc a vedoucí úloha Spojen˘ch státÛ zachránit Evro-pany pfied nimi samotn˘mi ve prospûch v‰ech, vãetnûUSA. V Evropû zÛstává v‰ak stále aÏ pfiíli‰ mnoho tûch,kdo jsou ochotni zpochybÀovat vÛdãí úlohu Spojen˘chstátÛ jakoÏto ru‰ivou, zrádnou, neúãinnou a dokoncenebezpeãnou.

Evropské znejistûní bylo zvlá‰tû patrné bûhem po-sledních prezidentsk˘ch voleb ve Spojen˘ch státech.Jazyk, jehoÏ tehdy nûkterá evropská média uÏívala, kdyÏpfiedstavovala oba hlavní soupefie, a zejména republi-kánského kandidáta, hraniãil s uráÏkou. Velká ãástznepokojení jako by odráÏela povrchnû zjednodu‰ujícídomnûnku, Ïe zmûny v politick˘ch majoritách ãiv prezidentském úfiadû nevyhnutelnû vedou k posunÛmv zahraniãní a bezpeãnostní politice zemû. Zku‰enostiz posledních 50 let ov‰em naznaãují, Ïe politické zmûnybûhem funkãního období jedné vlády ãasto b˘vají hlub‰íneÏ ty, které souvisejí s jejím vystfiídáním, neboÈ vnûj‰íudálosti jiÏ ãasto pfiimûly prezidenty k tomu, aby zmûni-li smûr. Takto se napfiíklad zahraniãní politika JimmyCartera v lednu 1980, rok pfied inaugurací jeho nástupce,prakticky otoãila o 180 stupÀÛ v dÛsledku sovûtské inva-ze do Afghánistánu a íránské revoluce. Ronald Reaganpak zmûnil kurs, kdyÏ se rozpadla „fií‰e zla“, proti kterépfiedtím bojoval. A jeho nástupce George Bush opustilsvÛj urãující zájem o svûtové vedení na podzim 1991, kdyusoudil, Ïe ke svému znovuzvolení bude potfiebovatnov˘ prezidentsk˘ image. Tento image se v‰ak lépe hodilBillu Clintonovi aÏ do roku 1994, kdy po volbách do Kon-gresu znovu na‰el sám sebe v roli svûtového vÛdce a za-hájil mnohé z tûch politick˘ch programÛ, jejichÏ následkynyní zdûdil jeho nástupce.

Domnívat se, Ïe v roce 2001 by se nov˘ americk˘ pre-zident mohl úmyslnû ãi z nedostatku zku‰enosti odvrátitod Evropy, znamená pfiedpokládat luxus moÏnosti volby,která pfiestává existovat, jakmile jednou skonãí politickákampaÀ. Pfiítomnost Spojen˘ch státÛ v Evropû je tak na-prostá, Ïe konãí jakékoliv nadûje na vyvázání. Struãnû fie-ãeno, dûlící ãára peãlivû budovaná pfies Atlantik v 19. sto-letí byla smetena ãast˘mi evropsk˘mi boufiemi stoletídvacátého. Aãkoliv Spojené státy nejsou evropskou moc-ností ani sv˘m posláním, ani volbou, jsou mocností v Ev-ropû jak sv˘m postavením, tak sv˘mi zájmy.

Na poãátku 21. století stojí pfied NATO i Evropskouunií bohatá a sloÏitá agenda. Zatímco úkoly a priority sev pfiípadû kaÏdé z tûchto institucí li‰í, obecn˘ principzÛstává t˘Ï: roz‰ifiovat se za úãelem prohlubování, prohlu-bovat za úãelem roz‰ifiování a reformovat se, aby bylomoÏno ãinit obojí. Îádná z obou institucí v‰ak nemÛÏeoãekávat, Ïe svou agendu bude fie‰it nezávisle na druhé.KaÏdá z obou institucionálních agend je oddûlitelná odté druhé, ale ani jedna z nich nemÛÏe b˘t oddûlena od ‰ir‰ítransatlantické agendy, k níÏ patfií.

Vysoko na pofiadu transatlantické agendy jsou per-spektivy národní protiraketové obrany (National Missile

Defense, NMD) a evropské bezpeãnostní a obranné poli-tiky (European Security and Defence Policy, ESDP),které kaÏdá ze stran Atlantiku má sklon pfiedstavovat jakozkou‰ku soudrÏnosti po studené válce. Tato zkou‰ka jev‰ak sotva pfiesvûdãivá, neboÈ jak NMD, tak ESDP stálevyvolávají pfiíli‰ mnoho oprávnûn˘ch otázek a mají pfiíli‰málo dÛkazÛ, které by nabízely dostateãnû vûrohodnéodpovûdi. MÛÏe to fungovat? Za pfiedpokladu, Ïe to fun-govat bude, je to finanãnû únosné? Za pfiedpokladu, Ïe toje únosné, je to ekonomické? Za pfiedpokladu, Ïe to jeekonomické, je to nezbytnû nutné? Za pfiedpokladu, Ïe toje nezbytnû nutné, bude to mít takov˘ dopad, kter˘ pfie-sáhne jakékoliv v˘sledky, které to umoÏní? A tak je to jakv pfiípadû NMD, tak ESDP – paralelní diskuse o zámû-rech, které jsou na kaÏdé a o kaÏdé stranû Atlantiku takdezinterpretovány, Ïe vzniká riziko dÛsledkÛ, které si anijedna strana nepfieje ani nemÛÏe dovolit. Takovátodebata navíc v nejbliωích nûkolika letech bude pfiedãasná,neboÈ pravdûpodobnost, Ïe se Evropa spolehne na svojivirtuální ESDP a bude bojovat bez Spojen˘ch státÛ, nenío nic vût‰í, neÏ Ïe se Spojené státy budou distancovat odEvropy skryty za svou virtuální NMD. Zatím ESDPi NMD pravdûpodobnû zÛstanou pfiedev‰ím zdrojem dis-kusí v rámci Evropy a v rámci Ameriky spí‰e neÏ meziEvropany a Ameriãany navzájem.

ESDP je pfiitom právû to, co kaÏdá vláda Spojen˘chstátÛ od roku 1945 od Evropy oãekávala – a sice posíle-ná vojenská kapacita, která by ulehãila Spojen˘m státÛmjejich bfiímû tím, Ïe by jednala s nimi ãi bez nich, ale neproti nim ãi navzdory nim. Také NMD je naopak zase to,co Evropa chce od Spojen˘ch státÛ – zesílená ochrana,která by sníÏila následky neúspûchu, pokud by se náhod-n˘ ãi úmyslnû vyvolan˘ konflikt roz‰ífiil na Spojené státy,jejich spojence a pfiátele.

NMD jde spí‰e o zaji‰tûní trvalé angaÏovanosti USA,definitivní skoncování se studenou válkou, vyhnutí sevojenské soutûÏi a stabilizaci odstra‰ování neÏ o hrozbuuvolnûní vazby mezi Spojen˘mi státy a Evropou, rozpou-tání dal‰í studené války, vystupÀování nov˘ch závodÛ vezbrojení a destabilizaci odstra‰ování, jak argumentují jejíkritikové. Spojené státy chápou, Ïe dne‰ní jednopolárnísvût je pfiechodn˘ a Ïe mocnosti na vzestupu a státy sesklonem dûlat potíÏe nakonec ohrozí uspofiádání, které sevytvofiilo po studené válce, a tedy i zájmy Spojen˘ch státÛa jejich spojencÛ. Z dÛvodu volby (soudrÏnost Aliance),nutnosti (radary v Grónsku a Anglii) a pfiedvídavosti(vzestup „zl˘ch“ státÛ a dal‰í nespecifikované hrozby) byevropské státy udûlaly dobfie, kdyby své námitky vÛãiNMD znovu zváÏily. Spojené státy by zase udûlaly dobfie,kdyby roz‰ífiily tuto koncepci na multilaterální systém,kter˘ by zahrnoval i Evropu a dal‰í, neÏ aby rozmísÈovalyomezenûj‰í systém i pfies nesouhlasn˘ názor spojencÛ.

Zlep‰ování vztahÛ mezi Evropskou unií a Spojen˘mistáty a mezi Evropskou unií a NATO je skryt˘m rysemroz‰ifiování NATO i EU. Od let 1949 a 1957, kdy byly po-stupnû podepsány Washingtonská a ¤ímská smlouva,

TRANSATLANTICK¯ SVAZEK DNES

jaro 2001 NATO review 7

existuje ve Spojen˘ch státech i v Evropû implicitní pfied-poklad, Ïe obû instituce budou roz‰ifiovány zpÛsobem,kter˘ pfiivedl ãleny NATO do tehdej‰ího Evropskéhospoleãenství (EC) a ãleny EC do NATO. V‰ech pÛvod-ních ‰est zemí Evropského spoleãenství bylo zakládají-cími ãleny NATO a ãtyfii ze ‰esti zemí, které do Evrop-ského spoleãenství vstoupily v letech 1973 aÏ 1986, jiÏbyly ãleny NATO (Dánsko, Portugalsko, ¤ecko a VelkáBritánie), pfiiãemÏ pátá zemû z tûchto novû pfiíchozích(·panûlsko) se k Alianci pfiipojila o nûkolik t˘dnÛ po-zdûji. V roce 1986 bylo Irsko vlastnû jedinou zemí EC,která nebyla ãlenem tehdy ‰estnáctiãlenné atlantickéaliance, zatímco Turecko, Norsko a Island byly jedin˘miãleny NATO, ktefií nepatfiili do dvanáctiãlenné Evropskéunie. Od konce studené války se v‰ak tato mezera roz‰í-fiila, kdyÏ Ïádná ze tfií nov˘ch zemí EU z roku 1995nebyla ãlenem NATO (Rakousko, Finsko a ·védsko)a Ïádná ze tfií nov˘ch zemí NATO v roce 1999 nebylaãlenem EU (âeská republika, Maìarsko a Polsko).

Pfieklenutí této mezery v ãlenstvímezi obûma západními institucemiby usnadnilo institucionální komple-mentaritu, o kterou usiluje jak Evro-pa, tak Spojené státy. Mohlo by serovnûÏ stát implicitní smûrnicí probudoucí roz‰ifiování – vytvofienímtoho, co by zesnul˘ italsk˘ premiérAldo Moro oznaãil jako paralleleconvergente, s bodem konvergence,kterého bylo dosaÏeno v okamÏiku,jakmile by v‰echny zemû EU bylytaké ãleny NATO a v‰echny evropskézemû NATO zároveÀ také ãleny EU.Na jafie 2002 by jiÏ nûkteré uchazeãské zemû mûly mít zasebou dostateãn˘ pokrok, aby NATO a Evropská uniemohly na oddûlen˘ch ãi spoleãn˘ch summitech naplnitsvé závazky k roz‰ifiování.

Komplementarita EU a NATO není jen záleÏitostíãlenství. Je to také politická otázka.Vzhledem k tomu, ÏeÏádná z obou institucí nefie‰í v‰echny problémy, mohouse obû vûnovat oddûlen˘m, byÈ neoddûliteln˘m funkcím.NATO tak mÛÏe chránit své ãleny pfied vnûj‰í agresí,zatímco Evropská unie se mÛÏe zab˘vat otázkami „mûkké“bezpeãnosti, které by jinak mohly naru‰it mír.V nûkolikaprimárních oblastech nestability a dokonce konfliktu – vãetnû jihov˘chodní Evropy a Egejského mofie – by bylaÏádoucí lep‰í koordinace mezi obûma tûmito institucemi.HrÛzám, které poãátkem 90. let suÏovaly b˘valou Jugo-slávii, prokazatelnû bylo moÏno se ãásteãnû vyhnout,kdyby se nejen NATO, ale i Evropská unie angaÏovalydfiíve, a nadûje na to, Ïe bude moÏno uniknout dal‰ímhrÛzám, rozhodnû závisejí na evropském zapojení tako-v˘m zpÛsobem, jak˘ Spojené státy obãas nejsou schopnyuznat.

Transatlantická agenda se jistû neomezuje jen na to.Typick˘m pfiíkladem je Rusko – pfiíli‰ blízké na to, aby

TRANSATLANTICK¯ SVAZEK DNES

NATO review8 jaro 2001

bylo moÏno je ignorovat, pfiíli‰ velké, aby bylo moÏno jeintegrovat, a pfiíli‰ jaderné, aby bylo moÏno je urazit. OdRuska lze stále je‰tû oãekávat, Ïe se pokusí vyuÏít jaké-koliv pfiíleÏitosti, aby vrazilo klín mezi Evropu a Spojenéstáty – aÈ jiÏ kvÛli NMD, roz‰ifiování NATO, ESDP neboroz‰ifiování EU. Tady je nesmírnû dÛleÏité pfiesvûdãitMoskvu, Ïe roz‰ifiování euroatlantického sousedstvípomáhá také roz‰ífiit oblast bezpeãnosti NATO a blahoby-tu EU na zemû, které nejsou ani ãleny NATO, ani ãlenyEU, vãetnû pfiedev‰ím Ruska. Ostatní evrop‰tí instituci-onální sirotci, zemû mimo Evropskou unii i NATO, kterése asi budou muset nauãit Ïít po urãitou del‰í dobu na vlastní pûst,by také nemûly b˘t ponechávány samy sobû.Nezbytnû dÛleÏitá je silnûj‰í spolupráce nejen se ãlenyposíleného Partnerství pro mír NATO, ale také rozsáhláa velkorysá spolupráce s pfiidruÏen˘mi zemûmi EU.

Blízk˘ v˘chod v ‰ir‰ím pojetí, od Severní Afriky pfiesBlízk˘ v˘chod aÏ po Persk˘ záliv, je dal‰í oblast, které by

prospûl koordinovan˘ transatlantick˘pfiístup. Aãkoli zájmy zde nejsou vÏdyspoleãné, aÈ jiÏ v rámci Evropy nebomezi Evropou a Spojen˘mi státy, cílejsou obvykle podobné a politické pfií-stupy, tfiebaÏe ne spoleãné, mohou b˘tsluãitelné. I kdyÏ kapacity nejsou rov-nocenné, jsou navíc dostateãnû kom-plementární na to, aby kompatibilnípolitické linie mohly dosahovat spo-leãn˘ch cílÛ efektivnûji, pokud Spoje-né státy a státy Evropy budou postu-povat spoleãnû, neÏ budou-li jednatsamostatnû.

Asie je také oblastí, kde se Ameriãané a Evropanémusí nauãit uvaÏovat unisono, jestliÏe mají postupovatspoleãnû ãi zpÛsobem vzájemnû se doplÀujícím. Zvlá‰tû toplatí v pfiípadû âíny, zemû, která musí figurovat v jakéko-liv diskusi o NMD a budoucnosti jaderného odstra‰ování.Pracovat unisono mimo euroatlantickou oblast v‰ak vyÏa-duje posílené mechanismy pro koordinaci transatlanticképolitiky a konzultace.

Tato kooperativní transatlantická agenda a pozorn˘dialog, kter˘ vyÏaduje, nejsou o nov˘ch vizích. Vize jev podstatû stejná jako ta, jeÏ inspirovala ty evropskéa americké státníky, ktefií vytvofiili NATO a Evropskouunii a jejichÏ my‰lenky poslouÏily jako pochodeÀ, kteráprosvûtlila pováleãnou temnotu. Pováleãní pfiedstaviteléna obou stranách Atlantiku mûli pfied oãima srovnateln˘obraz nezdafiené minulosti a proto také byli vedenipodobn˘mi ambicemi, jak uniknout vlastní historii a zaãítznovu. V jiné konstelaci pováleãn˘ch podmínek nynípochodeÀ, kterou pozvedl prezident Truman a dal‰í, stáleosvûtluje cestu vpfied, a prezident Bush a jiní politiãtípfiedstavitelé se budou snaÏit naplnit vizi sv˘ch pfied-chÛdcÛ o jednotné a svobodné Evropû, která postupujejako protûj‰ek Spojen˘ch státÛ v silném a soudrÏnémeuroatlantickém spoleãenství. ■

Pfies mnohé úspûchy

inspirované

transatlantick˘m svazkem

zÛstávají Ameriãané

a Evropané vÛãi sobû

navzájem hluboce skeptiãtí

jaro 2001 NATO review 9

UdrÏet kursJames Dobbins, tajemník pro evropské záleÏitosti na Ministerstvu zahraniãí Spojen˘ch státÛ, fiíká v rozhovoru se ‰éfredaktorem Review Christopherem Bennettem, Ïe vidí kontinuitu v transatlantick˘ch bezpeãnostních vztazích.

CHRISTOPHER BENNETT: PfiikaÏdé zmûnû americké vlády analy-tikové na obou stranách Atlantikudebatují o v˘znamu této událostipro transatlantické vztahy. Jakoumíru kontinuity a jakou míru zmûnby spojenci USA mûli oãekávatv nadcházejících letech?

JD: PokaÏdé, kdyÏ se ve Washingto-nu mûní vláda, skuteãnû docházík diskusím o pfiesné rovnováze kon-tinuity a zmûn. Pokud jde o atlantic-kou alianci, nová vláda ji bude jed-noznaãnû a rozhodnû podporovat.To je patrné ze v‰eho, co prezidentGeorge W. Bush, ministr zahraniãíColin Powell, ministr obrany Do-nald Rumsfeld a dal‰í na toto témafiekli. Pokud jde o Balkán, budepokraãovat úsilí o vyhodnocení roz-sahu sil potfiebn˘ch k provádûníúkolÛ NATO. Toto vyhodnocenív‰ak probûhne v kontextu NATO. JedÛleÏité periodicky vyhodnocovatzávazky a zajistit, aby byly v souladus v˘vojem okolností. Závazek kespolupráci na Balkánû je evidentní.Ministr zahraniãí Powell to dal jasnûnajevo pfii své únorové náv‰tûvûv NATO a prezident Bush to dalpodobn˘m zpÛsobem najevo naschÛzkách, které mûl ve Washingtonus generálním tajemníkem NATOGeorgem Robertsonem a dal‰ímivedoucími pfiedstaviteli NATO.

CB: V dÛsledku poznámek, kterépadly v prÛbûhu americké volebníkampanû, média spekulovala, Ïe no-vá vláda Spojen˘ch státÛ se chystázkoumat moÏnosti „nové dûlby prá-ce“ se sv˘mi spojenci. Podle takové-hoto scénáfie by se Evropané zfiejmûsoustfiedili na stabilizaci Evropy

a její periférie, zatímco Spojenéstáty by tak mûly moÏnost zamûfiitsvou energii na strategiãtûj‰íhrozby. Nakolik je takovéto my‰lenív nové vládû Spojen˘ch státÛroz‰ífieno a jak˘mi úvahami sepravdûpodobnû budou fiídit vztahyse spojenci?

JD: Vláda uznává, Ïe úkol, kter˘jsme na sebe spoleãnû vzali na Bal-kánu, je úkolem, k nûmuÏ se zaváza-la Evropa i Spojené státy, a tak by tomûlo zÛstat. V oblasti dlouhodobûj-‰ího politického plánování nemohuvylouãit diskuse toho typu, jak˘ jstenaznaãil, aãkoliv jsem dosud nevidûlÏádné návrhy v tom smyslu.

CB: Mírové procesy v Bosnûa Hercegovinû (Bosnû) a v KosovujiÏ zaznamenaly fiadu v˘znamn˘chposunÛ a tamní podmínky se zlep-‰ují. Je v‰ak stále jasnûj‰í, Ïe mezi-národní spoleãenství bude musetvynaloÏit mnoho let, obrovskézdroje a znaãn˘ politick˘ kapitál,pokud má na Balkánû obnovit fun-gující spoleãnosti. Vzhledem k va-‰im zku‰enostem s tímto regionem,jaké vidíte pfiíleÏitosti pro vytvofie-ní trvalého míru, kter˘ by nevyÏa-doval vnûj‰í podporu? A jak sebude nová vláda Spojen˘ch státÛsnaÏit vnést do tohoto procesunovou energii?

JD: NejdÛleÏitûj‰í a také nejnadûj-nûj‰í událostí minulého roku bylyzmûny, ke kter˘m do‰lo v Záhfiebua v Bûlehradu. Valná ãást napûtív regionu, pfiedev‰ím pokud jdeo Bosnu, pramenila v 90. letech z od-stfiedivého tlaku, kter˘ tato dvûhlavní mûsta vyvíjela na bosenskou

spoleãnost a prakticky ji tak trhalana kusy. Nyní máme pfiíleÏitost vidûtJugoslávii i Chorvatsko, jak hrajíkonstruktivní roli a pomáhají udr-Ïet a vybudovat Ïivotaschopn˘bosensk˘ stát na multietnickémzákladû v souladu s daytonsk˘midohodami. Ten druh spolupráce,ke kterému se Záhfieb v˘slovnû zavá-zal a kter˘ mÛÏeme oãekávat a po-Ïadovat od Bûlehradu, je nejlep‰ínadûjí pro stabilitu v Bosnû a v ce-lém regionu. JistûÏe jiÏní Srbskonadále zÛstává v˘bu‰nou oblastí, aleNATO úãinnû spolupracuje a kon-struktivnû spolupÛsobí s B˘valoujugoslávskou republikou Makedo-nií*, se Srbskem a s umírnûn˘mialbánsk˘mi pfiedstaviteli v Kosovuna zklidnûní této situace. Základníprvky budování stability v regionujinak jiÏ existují. Je to Pakt stability,rezoluce Rady bezpeãnosti OSN1244 o Kosovu, která vytyãuje cestuke znaãné autonomii, ale odkládározhodnutí o koneãném postavenítéto provincie, a daytonské dohody,jejich postupné uskuteãÀování a bu-dování takov˘ch multietnick˘chstruktur v Bosnû, které se neopírajío nacionalistické strany, jeÏ bylyu moci bûhem války. Není to ani takotázka nov˘ch iniciativ, jako spí‰evytrvalého nasazení ve v‰ech tûchtooblastech. Vláda naznaãila, Ïe máv úmyslu pokraãovat v práci na Paktustability, mírovém úsilí pod vede-ním NATO v Bosnû a Kosovu a naproblematice roz‰ifiování NATO,jeÏ v dlouhodobûj‰í perspektivûnabízí urãit˘ zpÛsob stabilizace a inte-grace Balkánu i severov˘chodníEvropy. Evropa zde má je‰tû nároã-nûj‰í úkol, neboÈ spûje k integracitûchto spoleãností do Evropskéunie. Uznáváme, Ïe evropsk˘ pfiís-pûvek je v mnoha smûrech nejdÛ-leÏitûj‰í, a oceÀujeme úsilí, které

Evropská unie a její ãlenové v tomtoohledu vyvíjejí.

CB: Mnozí spojenci a partnefii dalijasnû najevo, Ïe mají v˘hrady k plá-nÛm nové vlády na vybudovánísystému národní protiraketovéobrany (NMD). Jak nová vláda hodláv tomto projektu pokraãovat? A jakuklidní spojence a partnery, ÏeNMD je nejen v jejich zájmu, alepomÛÏe také uãinit svût bezpeãnûj‰ímmístem?

JD: Vláda jiÏ zahájila proces kon-zultací se spojenci o otázkách proti-raketové obrany a o tom, jak proti-raketová obrana zapadá do politikyodstra‰ování, která rovnûÏ zahrnujedal‰í aspekty obrany a také kontro-lu zbrojení a ne‰ífiení zbraní hro-madného niãení. Ministru zahraniãíPowellovi se na jeho únorové ná-v‰tûvû v NATO dostalo od spojencÛvelmi dobrého ohlasu na tyto otáz-ky a on se za Spojené státy zavázalke vãasn˘m a ãast˘m konzultacímk tûmto tématÛm, ãi vlastnû ke kon-zultacím je‰tû pfiedtím, neÏ uãinímezákladní rozhodnutí o architektufienûjakého systému protiraketovéobrany. Dali jsme také jasnû najevo,Ïe chceme spolupracovat se spojencina opatfieních protiraketové obrany,která budou chránit je stejnû takjako Spojené státy. A dali jsme takéjasnû najevo, Ïe chceme úzce kon-zultovat i s dal‰ími, vãetnû RusÛa âíÀanÛ. Ministr zahraniãí PowelljiÏ skuteãnû o tomto tématu a dal‰íchotázkách diskutoval s rusk˘mministrem zahraniãí.

CB: Spojené státy z fiady nejrÛznûj-‰ích dÛvodÛ v posledních letechnepotvrdily nûkolik mezinárodníchdohod. Patfií k nim Smlouvao pozemních minách, smlouva, jíÏ sezfiizuje Mezinárodní trestní soud,a Smlouva o v‰eobecném zákazujadern˘ch zkou‰ek.Kromû toho plányna vybudování národní protiraketo-vé obrany hrozí, Ïe naru‰í Smlouvu

ABM. Jak˘ pfiístup zaujme nová vlá-da vÛãi tûmto smlouvám?

JD: Spojené státy mají globálnípovinnosti, které jsou v nûkter˘chohledech jedineãné; odráÏejí na‰eobranné závazky v Koreji, v Perskémzálivu, v Evropû a jinde. Pfii fie‰enínûkter˘ch z tûchto otázek Spojenéstáty mají starosti, které nûktefií z na-‰ich spojencÛ nepociÈují ãi nepociÈu-jí tak ostfie. Budeme pokraãovatv konzultacích s na‰imi spojencia spolupracovat s nimi pokud jdeo Smlouvu ABM, jeÏ bude také zfiej-mû v˘znamn˘m prvkem diskusí,které vedeme s Ruskem. Pokud jdeo Mezinárodní trestní soud, je dÛle-Ïité si uvûdomit, Ïe podpis prezidentaClintona pod touto smlouvou bylv podstatû technick˘m krokem spí‰eneÏ v˘razem úmyslu pfiedloÏit tutosmlouvu k ratifikaci.Clintonova vládanaznaãila, Ïe má s touto smlouvouproblémy a Ïe nevûfií, Ïe se jí podafiíji uvést v platnost. ClintonÛv podpisnemûl za cíl vyvolat zásadní zmûnuv postoji jeho vlády k tomuto bodu.Byl zam˘‰len spí‰e jako technick˘krok, kter˘ mûl zapojit Spojené státydo pokraãujících úvah o nûkter˘chaspektech uplatÀování této smlouvy.Nová vláda je‰tû pfied sv˘m nástu-pem vyjádfiila v souvislosti s toutodohodou obavy, které se shodovalya byly snad je‰tû silnûj‰í neÏ obavyClintonovy vlády. Oãekávám proto,Ïe bude podobné v˘hrady a obavyvyjadfiovat v budoucnu i nadále.

CB: Rusko je v˘znamn˘m partne-rem Aliance, kter˘ v‰ak v posledníchletech b˘vá obãas rozladûn. Jak hodlánová vláda postupovat ve vztahuk Rusku? Jak˘ potenciál spatfiuje veStálé spoleãné radû? A jak by tatoinstituce mohla b˘t rozvíjena?

JD: Vláda hodlá mít s Ruskem dobrépracovní vztahy. Ministr zahraniãíPowell jiÏ absolvoval pfiedbûÏné set-kání s rusk˘m ministrem zahraniãía prezident Bush jiÏ hovofiil s rusk˘mprezidentem Putinem a tyto vztahybudou v nadcházejících mûsícíchrozvíjeny v rámci normálního systé-

NATO review10 jaro 2001

mu bilaterálních a multilaterálníchschÛzek.V tomto vztahu je fiada otá-zek, které je tfieba fie‰it, ale existujefiada bodÛ, kde lze dÛvodnû oãeká-vat spolupráci. Podporujeme samo-zfiejmû kontakty NATO s Ruskemjako doplnûk k tûmto bilaterálnímkonzultacím, vãetnû Stálé spoleãnérady, a tû‰íme se na jejich dal‰í rozví-jení bûhem následujících mûsícÛ.

CB: Jednotlivé vlády Spojen˘chstátÛ vÏdy naléhají na své evropskéspojence,aby zv˘‰ili v˘daje na obranu.Teì, kdyÏ si Evropská unie vytváfiíkapacity pro zvládání krizí, se ko-neãnû zdá, Ïe Evropané pfiebírajívût‰í díl bfiemene za svou bezpeã-nost. Pfiesto jako by mnozí Ameri-ãané nyní zaujímali k evropské bez-peãnostní a obranné politice(ESDP) podezíravé stanoviskoa dokonce se obávali, Ïe by mohlapodkopat NATO. Jaké obavy mánová vláda Spojen˘ch státÛ v sou-vislosti s tímto projektem a co musí Evropané udûlat, aby jepfiekonali?

JD: Vláda dala jasnû najevo, Ïe pod-poruje rozvíjení takové evropskébezpeãnostní a obranné politiky,která bude posilovat Alianci, budepfiispívat k celkov˘m schopnostema vyhne se zdvojování existujícíchplánovacích struktur Aliance. Taktose ESDP rozvíjí a tímto zpÛsobemdoufáme a oãekáváme, Ïe se buderozvíjet i nadále. Stále v‰ak existujínevyfie‰ené otázky, které je tfiebadopracovat v pfií‰tích mûsících bû-hem pokraãujících rozhovorÛ meziNATO a Evropskou unií. K tûmtonevyfie‰en˘m otázkám patfií mecha-nismy, jejichÏ prostfiednictvím budeprovádûno plánování sil v Evropskéunii a v NATO. Probíhají proto dis-kuse o vztahu mezi procesy plánová-ní sil v obou tûchto organizacícha rovnûÏ o opatfieních pro operativníplánování a o problému, zda NATOmÛÏe zajistit Evropské unii pfiístupk plánování NATO za v‰ech okol-ností. Dal‰ích diskusí je také zapo-tfiebí k tomu, aby byly definoványprocesy, jak mohou b˘t prostfiedky

TRANSATLANTICK¯ SVAZEK DNES

NATO dány k dispozici Evropskéunii. A koneãnû musí b˘t je‰tû vyfie-‰ena otázka úãasti spojencÛ, ktefiínejsou ãleny Evropské unie, na akti-vitách a operacích EU.

CB: V‰ech devût zemí, které se zú-ãastÀují Akãního plánu ãlenstvíNATO, doufá, Ïe budou pozványke vstupu do Aliance na jejím sum-mitu koncem pfií‰tího roku. Aãko-

liv Washington neãiní ve vûci roz‰i-fiování NATO jednostranná roz-hodnutí, názor nové vlády Spoje-n˘ch státÛ bude mít velk˘ vliv nato, kdo bude a kdo nebude pozván,ãi zda vÛbec nûkdo bude pozván kevstupu do Aliance. Jaké faktorybudou brány v úvahu pfii tomtorozhodování a jak mohou uchazeã-ské zemû maximalizovat své ‰ancena pfiijetí?

JD: Klíãem k budoucímu ãlenstvív Alianci je Akãní plán ãlenství.

jaro 2001 NATO review 11

V‰ichni uchazeãi o ãlenství si stano-vili své akãní plány ãlenství, pracujív souãasné dobû na jejich realizacia budou, aÏ pfiijde ãas, posuzovánina jejich základû. Pfiipravenost zemía míra úsilí, které vynaloÏily na to,aby se na ãlenství v NATO pfiipravi-ly, jsou samozfiejmû hlavní kritériapro rozhodování o budoucích ãle-nech. K v˘znamn˘m faktorÛm patfiítaké stupeÀ, do jakého byly v zeminezvratnû vybudovány demokratic-ké instituce, a perspektivy jejídemokratické stability . ■

TRANSATLANTICK¯ SVAZEK DNES

James Dobbins (vlevo) sloÏil slib,jímÏ se stal tajemníkem pro evropskézáleÏitosti, v lednu 2001. Od kvûtna2000 tuto funkci zastával jako úfiadu-jící tajemník. Tento osmapadesátilet˘diplomat se bûhem své více neÏ tfiice-tileté kariéry na Ministerstvu zahra-niãí Spojen˘ch státÛ pfies dvacet letzab˘val evropsk˘mi záleÏitostmi.

V období od února 1999 do kvûtna2000, které pfiedcházelo jeho nástupudo úfiadu tajemníka pro evropskézáleÏitosti, pÛsobil velvyslanec Dob-bins jako zvlá‰tní poradce prezidentaa ministra zahraniãí pro Kosovoa Bosnu a Hercegovinu.V této funkcimûl hlavní zodpovûdnost za zvládáníbalkánské krize bûhem celé leteckéoperace NATO v Kosovu.

Je‰tû pfiedtím zastával velvyslanecDobbins funkci hlavního koordiná-tora ministerstva zahraniãí pro míro-vé operace na Haiti, kdy koordinovaldiplomatické a civilní aspekty inter-vence z let 1994-96, a v Somálsku, kdydohlíÏel na stahování americk˘ch silv letech 1993-94. V letech 1996 aÏ1999 byl velvyslanec Dobbins zvlá‰t-

ním poradcem prezidenta a fieditelem sekretariátu Národní bezpeãnostní rady, kde mûl na starosti Latinskou Ameriku.

Kromû sv˘ch oficiálních funkcí pÛsobil velvyslanec Dobbins v roce 1993 jako star‰í vûdeck˘pracovník Rand Corporation a v letech 1995-96 pracoval ve stejné pozici v Radû pro zahraniãnívztahy. Pfied sv˘m nástupem na ministerstvo zahraniãí slouÏil velvyslanec Dobbins 3 roky jakodÛstojník námofinictva Spojen˘ch státÛ, vãetnû dvou sluÏebních období na vietnamském boji‰ti.

© U

S S

tate

Dep

artm

ent

NATO review12 jaro 2001

Christoph Bertram je fieditelem Stiftung Wissenschaft und Politikse sídlem v Berlínû. Je spoluautorem, spoleãnû s Gillesem Andréanima Charlesem Grantem, publikace Europe’s Military Revolution(Centre for European Reform, 2001).

Opût nov˘ zaãátekChristoph Bertram hodnotí evropské obavy a oãekávání po zmûnû

nájemníka v Bílém domû.

© R

eute

rs

Zpátky do budoucnosti: Prezident Bush sestavil zahraničněpolitický tým, který je převážně týž, jaký před osmi lety opouštěl úřad spolu s jeho otcem

Kdykoliv se do Bílého domu stûhuje nûkdo nov ,evropské vlády tají dech. Rozsáhlá v˘mûna klíão-v˘ch osob, která provází v‰echny zmûny v prezi-

dentském kfiesle, znamená, Ïe mnozí v nové vládû budouv prvních mûsících nevyhnutelnû tápat. A pfiestoÏe kaÏd˘americk˘ prezidentsk˘ kandidát slibuje, Ïe stávajícíhoprezidenta pfiekoná co do „posilování vztahÛ s na‰imispojenci“, Evropané se nauãili b˘t opatrní. Nikdy nemû-li dÛvod pochybovat o dobré vÛli nového prezidenta, alenûkdy pociÈují urãité rozpaky pokud jde o kvalifikacinûkter˘ch ãlenÛ nového t˘mu ãi nedÛvûru pramenící

ze zjevnû nepotlaãitelné potfieby pfiehodnocovat politikupfiedchozí vlády a pfiicházet s nov˘mi vizemi.

Tentokrát je to v‰ak jiné. Prezident George W. Bushsestavil zahraniãnûpolitick˘ t˘m, kter˘ je pfieváÏnû t˘Ï,jak˘ opou‰tûl úfiad s odchodem jeho otce pfied osmilety. Tato vláda byla vysoce respektována pro to, jakobratnû postupovala ve vûci znovusjednocení Nûmecka,zániku Sovûtského svazu a po invazi Iráku do Kuvajtu.Skuteãnost, Ïe evropské zahraniãnûpolitické kruhytento t˘m znají, v‰ak k jejich uklidnûní nepostaãuje.Obavy pfiitom nevyvolávají schopnosti nové vlády, alejejí nová agenda. Mnozí Evropané se obávají, Ïe jemÛÏe ãekat nepfiíjemné rozhodování v euroatlantic-k˘ch otázkách jako je protiraketová obrana a roz‰ifio-vání NATO, ale i v otázkách vzdálenûj‰ích, kde Spoje-né státy zaujímají tvrd‰í postoj, jako je politika vÛãiIráku a âínû, ve vztahu k Rusku a ke globálnímu otep-lování.

Takovéto obavy jsou pfieváÏnû neopodstatnûné, pokudjde o tradiãnûj‰í otázky Aliance.Tam sice zdánlivû hrozí roz-kol, ale mûlo by se ukázat, Ïe v‰e je naprosto zvladatelné.Skuteãné problémy tkví mimo agendu NATO. V takov˘ch-to ‰ir‰ích bezpeãnostních otázkách neexistuje koordinacemezi Spojen˘mi státy a jejich evropsk˘mi spojenci a je zdeskuteãné riziko, Ïe se trhlina ve vnímání transatlanticképolitiky,která vznikla v posledních letech,bude dále roz‰ifiovat.

Pfii pohledu na tradiãní bezpeãnostní agendu zatím nej-vût‰í kontroverzi vyvolaly plány Spojen˘ch státÛ na národ-ní protiraketovou obranu (NMD), jedna z priorit novéhoprezidenta.Tento problém v‰ak jiÏ postupnû mizí do ztrace-na, neboÈ evropské vlády si uvûdomují, Ïe sotva mohouovlivnit rozhodnutí Washingtonu pfiistoupit k realizaciprojektu. Mnozí spojenci se stavûli proti NMD z obav pfiedreakcí Ruska.Vzhledem k tomu,Ïe rusk˘ prezident VladimírPutin vysílá signály o moÏné dohodû, spojující drastickésníÏení rusk˘ch a americk˘ch strategick˘ch sil s úpravouSmlouvy ABM, Evropané zaãínají dospívat k poznání, ÏeNMD vlastnû mÛÏe nabídnout nové pfiíleÏitosti k omezová-ní strategick˘ch zbraní. Zaãínají si uvûdomovat, stejnû jakoRusové, Ïe ‰ífiení balistick˘ch fiízen˘ch stfiel se jednou staneskuteãnou hrozbou pro jejich vlastní bezpeãnost. JestliÏezavedení NMD bude kompenzováno formálním reÏimemzdrÏenlivosti a doprovázeno v˘znamn˘mi redukcemi jadern˘charzenálÛ, mizí dÛvody pro to, stavût se proti nûmu. Aktivníúãast v nûjakém systému vztahujícím se na celou Alianci sedokonce stává atraktivní, tfiebaÏe vzdálenou perspektivou.

Tak daleko samozfiejmû je‰tû nejsme. Je zapotfiebí, abyprobûhla skuteãná jednání s Ruskem o novelizaci Smlou-vy ABM, a návrhy na zásadní redukce poãtu jadern˘chhlavic jsou zatím jen pfiedbûÏné.Teì v‰ak je tady alespoÀnûjak˘ cíl, kter˘ Evropané mohou sdílet. Projekt NMD,kter˘ zatím je‰tû neprokázal svou Ïivotaschopnost,nemusí nutnû rozdûlit Alianci, pokud bude odloÏenojakékoliv rozhodnutí o odstoupení od Smlouvy ABM.

Mnozí zastánci NMD ve Spojen˘ch státech nechápou,proã jejich evrop‰tí spojenci pfiikládají takov˘ v˘znamsmlouvû, kterou oni povaÏují za anachronismus z doby, kdyexistoval Sovûtsk˘ svaz a omezování protiraketové obranyse zdálo b˘t klíãov˘m prvkem transparentnosti jadernéhoodstra‰ování mezi supervelmocemi. Evropané ochotnûpfiiznávají, Ïe svût se zmûnil, ale mají dojem, Ïe pravidla ja-derné soutûÏe nejsou v novém bezpeãnostním prostfiedío nic ménû dÛleÏitá.Smlouva ABM sice formálnû mÛÏe b˘tbilaterální dohodou mezi Ruskem a Spojen˘mi státy,ovliv-Àuje v‰ak kalkulace o existujících a budoucích jadern˘chsilách a nabízí jistou míru pfiedvídatelnosti v mezinárodníjaderné soutûÏi. Evropané by proto nemûli námitky anivÛãi v˘znamnûj‰í revizi této smlouvy, ale byli by hluboceznepokojeni jejím ukonãením. Spojené státy by mûly tutoobavu brát váÏnû a mohou si to klidnû dovolit. Dlouhá dobamezi návrhem a zavedením jakéhokoliv realistickéhosystému národní protiraketové obrany znamená, Ïe s vy-povídáním smlouvy není naspûch. Vzhledem k tomu, Ïeruská vláda se zdá b˘t naklonûna ke zváÏení urãit˘ch revi-

zí,pfiání EvropanÛ by docela dobfie mohla b˘t splnûna, aniÏby to omezilo plány Spojen˘ch státÛ.

Druhé kolo roz‰ifiování NATO je dal‰ím potenciálnímzdrojem transatlantického napûtí. Rozhodnutí o tom,které, a zda vÛbec nûjaké, kandidátské zemû pozvat kevstupu do Aliance, má padnout na pfií‰tím summituNATO v Praze v roce 2002 a málokterá evropská vládavyvíjí v této vûci nûjak˘ tlak. Uvûdomují si v‰ak, Ïe prost˘odklad tohoto rozhodnutí nic nefie‰í, neboÈ jsou zdezávazky pfiijaté na washingtonském summitu v roce 1999.Roz‰ifiování je na programu Aliance proto, Ïe je tam daliv‰ichni ãlenové, ne jen Spojené státy.

Aãkoliv se zatím neobjevuje Ïádná jasná linie, konturytéto debaty se vyjasÀují. Spojeneãtí pfiedstavitelé v‰ak sesv˘m rozhodnutím nemohou ãekat aÏ na Prahu.Je tomu takproto, Ïe na programu nevyhnutelnû budou pobaltskérepubliky, aÈ jiÏ ke vstupu do Aliance v pfií‰tí vlnû budouãi nebudou vyzvány v dÛsledku protestÛ Ruska, Ïe jejichãlenství by pfiedstavovalo nepfiijateln˘ útok na jeho vlastníbezpeãnost. Rozhodnutí o jejich zafiazení ãi vylouãeníz pfií‰tího kola rozhodování o ãlenství by proto mûlo b˘tRusku a pobaltsk˘m republikám sdûleno v dostateãnémpfiedstihu pfied praÏsk˘m summitem a ne na nû vypáleno naposlední chvíli. Pokud pobaltské republiky pfiijaty budou,Rusko musí b˘t uji‰tûno o tom, Ïe neexistuje Ïádn˘ nepfiá-telsk˘ úmysl. Pokud bude pfiijetí pobaltsk˘ch republikzablokováno, budou potfiebovat jasná uji‰tûní, Ïe to neoslabíjejich stávající, spí‰e nepfiímé bezpeãnostní svazky se Zápa-dem. Není proto zas aÏ tolik ãasu na pfiípravu konsensunezbytného v rámci Aliance, na získání potfiebné domácípodpory ve Spojen˘ch státech, zejména v Senátu, a na vytvo-fiení spoleãné strategie k uskuteãnûní tohoto rozhodnutí.

Dal‰ím potenciálním pÛvodcem transatlantick˘ch po-chybností je zámûr Evropské unie vybudovat do roku 2003síly rychlé reakce. Americká podpora, jiÏ za Clintonovyvlády obezfietná, pravdûpodobnû zÛstane nepfiíli‰ vfielá i za nového vedení. Spojené státy nadále povaÏují za ústfiednínástroj své evropské politiky NATO a nechtûjí, aby tatoorganizace byla oslabena jak˘mkoliv samostatn˘m evrop-sk˘m obrann˘m projektem. Sotva nûkolik t˘dnÛ od svéhonástupu nicménû nová vláda zaãala navazovat zhruba tam,kde pfiedchozí ustala: Ïádné nad‰ené vítání evropské inicia-tivy, ale také Ïádné obstrukce. Jediné varování je, Ïe aÈ jiÏbudou vytvofieny jakékoliv nové evropské koordinaãnístruktury, mûly by zÛstat zakotveny v NATO.

DÛvody pro relativnû uvolnûn˘ postoj Bushovy admi-nistrativy jsou tytéÏ, které vedly její pfiedchÛdkyni.JestliÏe evrop‰tí spojenci posílí své vojenské úsilí, tfiebai pod evropskou vlajkou, poslouÏí to Alianci jako celku.Vzhledem k tomu, Ïe Evropané budou v dohlednébudoucnosti pro jakoukoliv závaÏnûj‰í operaci nadálezáviset na prostfiedcích Spojen˘ch státÛ, USA si navícpodrÏí úãinné veto. V˘hody jasnû pfievaÏují nad riziky.Deklarovan˘ postoj prezidenta Bushe nyní je dátevropsk˘m vládám ‰anci, aby dostály svému slovu.

TRANSATLANTICK¯ SVAZEK DNES

jaro 2001 NATO review 13

Skuteãn˘m rizikem pro transatlantické vztahy mÛÏeparadoxnû b˘t spí‰e neúspûch EvropanÛ ve snaze o do-saÏení cíle, kter˘ si pfiedsevzali, a nikoliv jejich úspûch.Tento projekt nebude posuzován na základû institucí,které vytvofií, ale zv˘‰ené vojenské údernosti, ke kterépovede. Zatímco nové orgány EU pro bezpeãnostní otáz-ky byly vytvofieny pozoruhodnû rychle, cíl vûrohodn˘chautonomních vojensk˘ch kapacit zÛstává vzdálen .

Nikdo do roku 2003 neoãekává Ïádné zázraky. Aby v‰akevropská iniciativa byla vûrohodná, vyÏaduje alespoÀ mûfii-teln˘ nárÛst vojensk˘ch intervenãních schopností, doprová-zen˘ odpovídajícími fondy.Ve sv˘ch pfiíslibech pro budoucísíly rychlé reakce vycházely zemû EU pfieváÏnû ze stávají-cích spoleãn˘ch sil. Je tfieba, aby je‰tû zv˘‰ily poãet opera-tivních vojákÛ a vynaloÏily reálné finance na zlep‰ení vojen-ské mobility. Pokud tak neuãiní v následujících dvou letech,jejich vûrohodnost ve Spojen˘ch státech i v Evropû budezcela jistû silnû po‰kozena. Neschopnost splnit cíle, po v‰echtûch slibech uãinûn˘ch v mnoha komuniké NATO a EU, bymohla vést k v˘znamnému zpochybnûní transatlantick˘chvztahÛ i ke vzájemnému obviÀovánímezi evropsk˘mi zemûmi. Spojenéstáty si mohou dovolit zaujmout vyãká-vací postoj. Evropané nikoliv.

JestliÏe Evropané do roku 2003skuteãnû pfiedloÏí nûco hmatatelného,jejich úspûch roz‰ífií celkové vojenskémoÏnosti Západu. Evropské vlády sepak budou moci cítit povzbuzenyk dal‰ím krokÛm ve sdruÏování sv˘chvojensk˘ch zdrojÛ a politik a obavySpojen˘ch státÛ, Ïe v NATO pfiestanou hrát ústfiední roli, sepak mohou doãkat urãitého opodstatnûní.Úkol pfiizpÛsobitAlianci mûnící se dobû a okolnostem v‰ak musí b˘t splnûnv kaÏdém pfiípadû. Vût‰í evropsk˘ pfiíspûvek ke zvládáníkrizí na kontinentu by fakticky jedinû pomohl k tomu, abybyl splnûn efektivnûji. To v‰ak jsou záleÏitosti, které nenítfieba fie‰it v prvním funkãním období prezidenta Bushe.

Zatímco tak souãasné struktury NATO mohou znovupotvrdit svou schopnost fie‰it a neutralizovat jak˘kolivz potenciálnû rozvratn˘ch euroatlantick˘ch problémÛ naobzoru, neplatí to v pfiípadû bezpeãnostních otázek mi-mo geografick˘ okruh NATO. Dva pfiíklady, Irák a âína,mohou ilustrovat tento obecn˘ problém.

Pokud jde o Irák, frustrace je v‰eobecná.Ani sankce, anibezletové zóny nedonutily Bagdád, aby upustil od sv˘chplánÛ na pfiezbrojení nebo aby znovu umoÏnil inspektorÛmOSN vstup do zemû. V dÛsledku zhroucení blízkov˘chod-ního mírového procesu zatím stoupá podpora pro SaddámaHusajna v arabsk˘ch zemích a oslabuje vliv Západu v tétooblasti produkující ropu. Ani Spojené státy, ani evrop‰tíspojenci nemají na tento problém odpovûì. Jejich instinktyv‰ak ukazují velice rozdíln˘m smûrem. Evropané dávajípfiednost „politickému fie‰ení“, aniÏ by byli schopni je for-mulovat. Nová administrativa Spojen˘ch státÛ se pfiiklání

TRANSATLANTICK¯ SVAZEK DNES

NATO review14 jaro 2001

k tvrd‰ímu vojenskému postupu. Je tûÏké si pfiedstavit, jakby tento rozdíl mohl b˘t pfieklenut.

TfiebaÏe snahy vymyslet nûjaké „chytré sankce“,které byzasahovaly reÏim spí‰e neÏ iráck˘ lid, jsou vítány, nenípravdûpodobné,Ïe by rychle vedly k nûjak˘m hmatateln˘mv˘sledkÛm. Bude proto zapotfiebí hledat jiné cesty.Zde mohou základní evropské a americké preferencepravdûpodobnû vyvolat tfienice, kdy by Spojené státypotenciálnû mohly svalovat vinu za neúspûch vojenské akcena nedostatek podpory ze strany EvropanÛ a Evropané bymohli reagovat obviÀováním jednostrannosti Spojen˘chstátÛ, která je pfiekáÏkou jejich politickému pfiístupu.

âína je dal‰ím typick˘m pfiíkladem.V tomto pfiípadû jsourozdíly mezi obûma stranami Atlantiku ménû v˘razné,hlavnû proto, Ïe Evropané Ïádnou zvlá‰tní politiku vÛãiâínû nemají, pokud za ni nebudeme povaÏovat sledováníobchodních zájmÛ a obecné pfiání âínu izolovat. Na druhéstranû Spojené státy jsou jedním z pilífiÛ stability v Asii a je-jich vztahy s âínou ovlivÀují cel˘ region. Zjevné pfiitvrzení

amerického pfiístupu k âínû za Busho-vy vlády by mohlo mít dalekosáhlouodezvu. Evropa by v nûm mohla spat-fiovat dal‰í pfiíklad amerického unila-teralismu, pfiijímaného s o to vût‰ínevolí, neboÈ zdÛrazÀuje absenci jaké-koliv skuteãné evropské strategie.

Oblasti potenciálního transatlantic-kého nesouladu v tradiãních alianãníchzáleÏitostech, jako je protiraketováobrana, roz‰ifiování a evropská obran-

ná integrace,se zdají b˘t na cestû k vyfie‰ení.Spoleãnû se sv˘-mi evropsk˘mi spojenci je Bushova vláda nebude fie‰it o nicménû efektivnû neÏ pfiedchozí administrativy. Irák a âínav‰ak podtrhují skuteãnost, Ïe bezpeãnost se pro Západ staladaleko ‰ir‰ím zadáním, neÏ jakému odpovídají stávajícístruktury Aliance, stejnû jako to, Ïe je Ïádoucí uωí politickáa krizová koordinace mezi Spojen˘mi státy a jejich evrop-sk˘mi spojenci mimo geografickou sféru pÛsobnosti NATO.Tady mají Spojené státy jen malou praxi v konzultování svépolitiky s Evropou a jsou tomu snad i málo naklonûny. Stálesebejistûj‰í Evropská unie, která se díky svému vlastnímuprocesu roz‰ifiování dostává do tûsnûj‰í blízkosti odlehlej-‰ích krizov˘ch oblastí, si postupnû vytvofií vlastní smysl prozodpovûdnost za mezinárodní pofiádek. DosaÏení takové-hoto pofiádku bude pak pfieváÏnû záviset na obou hlavníchzápadních mocensk˘ch celcích a jejich spolupráci.

Clintonova administrativa se zdála b˘t instinktivnûochotna zaãít uvaÏovat o rozvíjení vztahÛ s Evropouv tomto smûru, i kdyÏ zdaleka není jasné, jak by taková-to spolupráce mohla b˘t organizována. Bushova admi-nistrativa a její pfiíznivci v Kongresu podobn˘ úmyslnajevo nedali a zdá se, Ïe nejsou ani pfiipraveni, ani ochotnina nûm pracovat. Budou to tedy právû tyto ‰ir‰í, globál-ní otázky spí‰e neÏ známá témata Aliance, jeÏ budounejvût‰í v˘zvou pro evropsko-americké vztahy. ■

Bezpeãnost se pro Západ

stala ‰ir‰ím zadáním neÏ

je to, které fie‰í stávající

struktury Aliance

jaro 2001 NATO review 15

Diskuse

Mûní se zásadní povahatransatlantického

bezpeãnostního vztahu?

Ano:Francois Heisbourg jefieditelem Ïenevského

Stfiediska probezpeãnostní politiku.

Ne:Rob de Wijk je profesoremmezinárodních vztahÛ naLeidenské univerzitû,Královské vojenskéakademii a InstitutuClingendael.

Mil˘ Robe,

vzhledem k tomu, jak úspû‰nûNATO dokazuje svoji relevancia svou hodnotu v souvislosti se zmû-nami období po studené válce v Ev-ropû, bylo by lákavé vyvodit z tohozávûr, Ïe atlantická aliance se v nad-cházejících letech bude muset pfii-zpÛsobovat jen okrajovû. Obstálakonec koncÛ ve zkou‰ce války a míruna Balkánû. Kdyby to jen bylo takjednoduché! NATO bude muset projítv˘raznou transformací, pokud mánadále zaji‰Èovat strategické partner-ství mezi sv˘mi severoamerick˘mia evropsk˘mi ãleny. Prvním a nejzfiej-mûj‰ím dÛvodem pro vyslovení tako-véhoto názoru je náhl˘ a v˘znamn˘vznik evropské bezpeãnostnía obranné politiky (European Secu-rity and Defence Policy, ESDP)v rámci Evropské unie. Z hlediskaNATO jde o revoluãní v˘voj. Je prav-da,Ïe ESDP vznikla v neposlední fiadûtaké proto, Ïe se v roce 1998 Velká

Británie rozhodla, Ïe by to byl dobr˘nápad, a Lond˘n se nesnaÏí podko-pat NATO. ESDP je v‰ak nástrojemradikální zmûny, pokud bude dosaÏe-no institucionálních a materiálníchcílÛ Evropské unie, protoÏe s sebounese i to, Ïe atlantická aliance se sta-ne organizací se dvûma pilífii, s EUjako kolektivním politick˘m a vojen-sk˘m aktérem. Takováto vize bynemûla sama o sobû pro NATOobecnû a pro Spojené státy zvlá‰tûpfiedstavovat metafyzick˘ problém.Byla by to konec koncÛ opoÏdûnárealizace pfiedstavy prezidenta JohnaF. Kennedyho o dvou pilífiích NATO,formulované v roce 1962. Faktemv‰ak zÛstává, Ïe tento v˘voj budetraumatick , protoÏe NATO na tomtozákladû zatím nikdy nefungovalo.

Dal‰í zdroj potenciálních pfievrat-n˘ch zmûn pramení z rozhodnutíSpojen˘ch státÛ. Jako první ãlovûkanapadá národní protiraketová obrana(NMD). To ale není podle mého

názoru hlavní zdroj ohroÏení „staré-ho“ NATO ze strany Spojen˘ch stá-tÛ, i kdyÏ je nejviditelnûj‰í a politickyzávaÏn . NATO bude ve vût‰ím roz-sahu ohroÏeno v˘znamn˘mi a nevy-hnuteln˘mi zmûnami ve struktufiea doktrínû americk˘ch ozbrojen˘chsil, jeÏ budou vypl˘vat z rozpoãto-v˘ch a strategick˘ch úvah. Evropskévlády, kter˘m jejich ameriãtí pfiátelénebo evrop‰tí analytici jako ty a jáneustále pfiipomínají nedostateãnostjejich v˘dajÛ na obranu, se nyníbudou muset vyrovnat s dÛsledkyamerick˘ch rozpoãtov˘ch omezení.V˘daje Spojen˘ch státÛ na obranuv souãasném finanãním roce nejenÏepoprvé od zaloÏení NATO kleslypod 3 procenta HDP, ale je‰tû dÛle-Ïitûj‰í je, Ïe armáda Spojen˘ch státÛbude v pfií‰tím desetiletí postavenapfied problém zastarávání cel˘chblokÛ hlavních zbraÀov˘ch systémÛ,které byly nakoupeny v obdobíReaganovy vlády. Nahrazovánítakov˘chto systémÛ pfii nezmûnûné

struktufie a doktrínû ozbrojen˘ch silSpojen˘ch státÛ by znamenalo nut-nost kaÏdoroãního zvy‰ování v˘dajÛna obranu asi o 50 miliard dolarÛ. Jejen malá pravdûpodobnost, Ïe se takstane, zejména v kontextu rozsáhlé-ho sniÏování daní. Struktura a dokt-rína ozbrojen˘ch sil se budou musetzmûnit. Skuteãnost, Ïe pfiehodnoce-ním politiky byl povûfien AndyMarshall, jehoÏ jméno je spojenos pojmem „revoluce ve vojensk˘chzáleÏitostech“ (Revolution in Mili-tary Affairs, RMA), lze povaÏovatza pfiedzvûst hlubok˘ch zmûn.

Na strategické úrovni nejsou síly,které nutí ke zmûnám, o nic ménûradikální. NejzávaÏnûj‰í rizika skuteã-nû v˘znamné vojenské konfrontacezasahující zájmy Spojen˘ch státÛa jejich partnery jsou pfieváÏnûv Asii, od Blízkého v˘chodu a Per-ského zálivu aÏ po Tchaj-wan a Ko-reu. Teì, kdyÏ b˘val˘ jugoslávsk˘prezident Slobodan Milo‰eviã v Srb-sku pfii‰el o moc, mohou Spojené stá-ty usoudit, Ïe bude rozumné skonco-vat s pfiibliÏnou paritou, která dnesexistuje mezi americk˘mi ozbrojen˘-mi silami rozmístûn˘mi v Evropûa tûmi, které jsou vázány v Asii,a soustfiedit se právû na Asii.

Rozpoãtové tlaky a strategickéreality sníÏí absolutní a relativní úroveÀamerické vojenské pfiítomnosti v Evropû.Kromû toho se mÛÏe zmûnitpovaha této pfiítomnosti, jestliÏe v dÛsledku revoluce ve vojensk˘chzáleÏitostech Spojené státy dospûjík závûru, Ïe tradiãní opory strukturyamerick˘ch sil (divize americk˘ch

pozemních sil, uskupení letadlov˘chlodí amerického námofinictva, letkyamerick˘ch vzdu‰n˘ch sil) bude tfiebanahradit nûãím jin˘m.V této souvislostibude protiraketová obrana pÛsobitjako akcelerátor, neboÈ zdÛrazní od-klon od opor struktury americk˘ch silz doby po druhé svûtové válce a samabude ãerpat z omezen˘ch v˘dajÛ na obranu. Náklady na tu verzi proti-raketové obrany, kterou pfiedloÏilaClintonova vláda, byly odhadnuty na 60 miliard dolarÛ bûhem pûtileté-ho období, tj. podstatnû více, neÏ jeplánovan˘ nárÛst v˘dajÛ na obranu.

ESDP na jedné stranû a zmûnyiniciované Spojen˘mi státy na stranûdruhé by se docela dobfie mohlyukázat jako kompatibilní. AÈ tomuv‰ak jiÏ bude jakkoliv, jsou to hlubo-ce rozvratné síly ve vztahu k prvnímpadesáti letÛm historie NATO. V ur-ãitém smyslu se právû teì koneãnûzaãíná rozpadat organizaãní a dokt-rinální dûdictví studené války.

TvÛjFrançois

Mil˘ François,

argumentuje‰, Ïe NATO bude mu-set projít velkou pfiemûnou z dÛvodurychlého pokroku v ESDP a politic-k˘ch rozhodnutí Spojen˘ch státÛ.Souhlasím s velkou ãástí tvé anal˘zy,nesdílím v‰ak tvÛj závûr. To „staré“NATO,o kterém ses zmínil,uÏ neexis-tuje, a to z následujících dÛvodÛ.

Za prvé NATO jiÏ impozantnítransformací pro‰lo. Od studené vál-ky se NATO transformovalo z alian-ce pro kolektivní obranu a transat-lantické konzultace v organizacis vût‰ím dÛrazem na obrannou spo-lupráci a kooperativní bezpeãnost.NATO tak zahájilo nové iniciativy,jako jsou Severoatlantická rada prospolupráci, pfiedchÛdkynû nynûj‰íEuroatlantické rady partnerství,Stálá spoleãná rada NATO-Rusko,dialog mezi NATO a Ukrajinoua Partnerství pro mír. Aliance také

pfiijala nové ãleny.V ãetn˘ch komunikévedoucí pfiedstavitelé NATO argumen-tovali, Ïe kooperativní bezpeãnostvyÏaduje úzkou spolupráci s partne-ry jakoÏto pfiedpoklad mírové, stabil-ní a nerozdûlené Evropy.

Za druhé NATO pfiijalo nové úko-ly. Evropská revoluce z roku 1989,válka v Perském zálivu a války prová-zející rozpad Jugoslávie otevfiely ces-tu k provádûní krizov˘ch operacía misí na podporu míru mimo oblastNATO.Toto nové poslání navíc získa-lo dal‰í dimenzi, kdyÏ byli partnefiivyzváni, aby pfiispívali k mezinárod-ním koalicím pod vedením NATOjako SFOR a KFOR. Proces plánovánía hodnocení usiluje o harmonizaciobranného plánování ãlensk˘ch státÛNATO a partnerÛ s cílem zlep‰ení in-teroperability pro spoleãné operace.

Za tfietí NATO jiÏ my‰lenkuevropského pilífie vzalo za svou.Ve Strategické koncepci Aliance z roku1991, politické strategii NATO, bylodohodnuto, Ïe v rámci NATO buderozvíjena „evropská bezpeãnostníidentita“. Summit NATO z roku 1994potvrdil koncepce „oddûliteln˘ch,av‰ak neoddûlen˘ch sil“ a spoleãn˘chsmí‰en˘ch úkolov˘ch seskupení sil(CJTF), které by mohly b˘t dáványk dispozici pro operace pod evrop-sk˘m vedením jiné neÏ ke kolektivníobranû.V Berlínû v roce 1996 minist-fii zahraniãí NATO rozhodli o vytvá-fiení evropské bezpeãnostní a obran-né identity (ESDI). Na své schÛzcev St. Malo v roce 1998 pfii‰li francouz-sk˘ prezident Jacques Chirac a brit-sk˘ premiér Tony Blair s iniciativouna vytvofiení kapacit pro autonomníevropské zasahování, která vedlak tomu,Ïe na zasedání Evropské uniev Helsinkách byl stanoven rámcov˘cíl vytvofiit do roku 2003 rychlé zása-hové síly v poãtu 60 000 muÏÛ.Bûhemwashingtonského summitu v roce1999 vedoucí pfiedstavitelé Aliancepfiijali opatfiení potfiebná k tomu, abyEU byl umoÏnûn pfiístup ke kolektiv-ním prostfiedkÛm a kapacitámNATO pro operace reagující na krize

NATO review16 jaro 2001

FRANÇOIS HEISBOURG

ESDP je nástrojem radikální zmûny,

protoÏe s sebou nese to,Ïe se atlantická aliance

stane organizací se dvûma pilífii

FRANCOIS HEISBOURGversusROB DE WIJK

naplnit sliby pfiijaté na washington-ském summitu v roce 1999 o tom, ÏeEvropské unii bude dán pfiístup kekolektivním prostfiedkÛm a kapaci-tám NATO. Jak dobfie ví‰, nejménûjedna prominentní ãlenská zemû, Tu-recko,neprojevila v tomto ohledu na-d‰ení. NATO se snad ztotoÏnilos my‰lenkou pilífie EU,ale kdyÏ dojdena to, aby byla pfiijata skuteãnost a nejen pfiedstava, vûci uÏ zdaleka nejsoutak jasné a pfiehledné.

Primární promûnnou, jde-li o posouzení schopnosti NATO pfiejítod konstrukce s jedním pilífiem kekonstrukci se dvûma,je politika Spoje-n˘ch státÛ. Samozfiejmû pokud, jaknaznaãuje‰, Spojené státy smûfiujík v˘razné jednostrannosti, pak jsounadûje na NATO o dvou pilífiích sku-teãnû slabé. Washington konec kon-cÛ nijak netû‰ila omezení kladenámnohostrannou povahou NATObûhem kosovské operace. Názornouukázkou toho byla „válka ve válce“mezi velením NATO a velenímSpojen˘ch státÛ. JestliÏe se jiÏ NATOo jednom pilífii jeví nûkter˘m lidemve Spojen˘ch státech jako obtíÏné,zdálo by se, Ïe dvoupilífiová Aliances evropskou sloÏkou má na podporuWashingtonu pramalou nadûji.

Radikální vojenské zmûny ve Spo-jen˘ch státech otevírají v‰ak prostorpro nov˘ modus operandi mezi Spo-jen˘mi státy a Evropou v NATO.Washington se bude chtít soustfieditvíce na Asii – kde jsou závaÏnûj‰ívojenská rizika a strategiãtûj‰í státy –a bude omezovat své pfiedsunutéstruktury sil z rozpoãtov˘ch dÛvodÛa z dÛvodÛ souvisejících s RMA.Protiraketová obrana bude také

jaro 2001 NATO review 17

ROB DE WIJK

Ameriãané musí b˘t srozumûni

s rychlostí procesu vedoucího k ESDP

v pfiípadech, kdy se Aliance jakocelek vojensky angaÏovat nebude. Jetaké dÛleÏité pfiipomenout,Ïe Spojenéstáty tato opatfiení plnû podpofiily.Jin˘mi slovy,NATO dosáhlo konsensuve vûci ESDI a její role pfii vytváfieníspoleãné zahraniãní a bezpeãnostnípolitiky (CFSP) Evropské unie,vãetnû ESDP.

Souhlasím s tv˘mi poznámkamio potenciálních pfievratn˘ch zmû-nách pramenících z politick˘ch roz-hodnutí Spojen˘ch státÛ. Protirake-tová obrana by mohla vyvolat rozkolv rámci NATO. Spojené státy navícnepochybnû budou klást vût‰í dÛrazna obranu sv˘ch zájmÛ ve stfiedníAsii, zejména v ropné oblasti Kas-pického mofie. Spojené státy faktickybudou muset investovat do expe-diãních ozbrojen˘ch sil pro tytoúãely. Pfiechod od nákladn˘ch me-chanizovan˘ch jednotek a platforem(letadel a lodí), které byly vysoce re-levantní v období studené války,k men‰ím a flexibilnûj‰ím jednotkámse znaãnou palebnou silou a vy‰‰ímobilitou pro projekci síly do zahra-niãí by rovnûÏ mohl u‰etfiit peníze.Oãekávám, Ïe Andy Marshall pfiijdes nov˘mi my‰lenkami v tomto smû-ru. Jsem nicménû optimistick ,pokud jde o schopnost prezidentaBushe pfiesvûdãit Kongres o zv˘‰enírozpoãtu v pfiípadû, Ïe by Marshallpfii‰el s novou strategickou vizí.

Nejvût‰ím zdrojem pfievratn˘chzmûn je nûco jiného.AÏ do roku 1998byl dominantním rysem zahraniãnípolitiky Spojen˘ch státÛ multilatera-lismus. Spojené státy podnikaly inici-ativy k upevnûní kooperativní bez-peãnosti v Evropû a k vytvofienísystému doplÀujících se a vzájemnûse posilujících institucí. Z rÛzn˘chdÛvodÛ poloÏila americká zahraniã-ní politika v roce 1998 na posilováníkooperativní bezpeãnosti men‰í dÛraz.Místo toho byl poloÏen vût‰í dÛrazna prosazování národních zájmÛ.To vedlo k v˘bûrovûj‰í angaÏovanos-ti ve zbytku svûta. Intervence v Sú-dánu, Afghánistánu a Iráku v roce

1998, NMD a odmítnutí Senátu rati-fikovat Smlouvu o v‰eobecném zá-kazu jadern˘ch zkou‰ek tuto zmûnuv zahraniãní politice Spojen˘ch státÛpodtrhují. Operace vzdu‰n˘ch silNATO v Kosovu navíc jasnû ukázalamíru evropské závislosti na Spoje-n˘ch státech pokud jde o vojenskéoperace velkého rozsahu. Pfiesunv zahraniãní politice Spojen˘ch státÛa tato technologická propast takzpÛsobily, Ïe se Evropané zaãaliobávat oddûlení americké a evropskébezpeãnosti, a to bylo dal‰í pobídkouk CFSP a ESDP.

KdyÏ to shrneme, „staré“ NATOuÏ neexistuje, je zde konsensus ve vû-ci dal‰ího postupu, vãetnû rozvojeevropské obranné identity, a poten-ciálním zdrojem pfievratn˘ch zmûnje vnímání, Ïe Spojené státy nastou-pily politiku v˘bûrové angaÏovanos-ti, která by mohla vést k uvolnûnívazby mezi americkou a evropskoubezpeãností. Skuteãná otázka tedyje, jak udrÏet plné zapojení Spoje-n˘ch státÛ, aby bylo zaji‰tûno, Ïe siNATO zachová svou relevancii v budoucnosti.

TvÛjRob

Mil˘ Robe,

dÛraz, kter˘ klade‰ na schopnostNATO pfiizpÛsobovat se nov˘mokolnostem, naprosto sdílím. V tûch-to zmûnách je v‰ak nûco, co mi pfiipo-míná vûtu z Geparda italského spiso-vatele Giuseppe Tomasiho diLampedusa: „V‰echno se musí zmû-nit, aby se nezmûnilo nic.“ Problémy,o kter˘ch se zmiÀuji, pfiinutí Aliancinejen k tomu, aby se prostû pfiizpÛso-bila, ale aby se transformovala v or-ganizaci o dvou pilífiích, v praxi a nejen slovnû. ESDI sotva mohla nab˘tnûjakého obsahu, dokud neexistova-la Ïádná celoevropská politika, kteráby ji podpofiila, a neexistence takové-to politiky nebyla vinou NATO. Teì,kdyÏ se ESDP stává skuteãností, spo-jenci v NATO stojí pfied úkolem

FRANCOIS HEISBOURGversusROB DE WIJK

fungovat jako akcelerátor tûchtohlubok˘ch zmûn ve struktufie a dokt-rínû americk˘ch sil, neboÈ nav˘‰eníobranného rozpoãtu bude pravdûpo-dobnû odãerpávat právû tato oblast.Vzhledem k tûmto rozpoãtov˘momezením a strategick˘m pfiesunÛmbude mít Washington dÛvod naléhat,aby evropské bezpeãnostní a obran-né politiky bylo spí‰e více neÏ ménû.

MoÏná jsem pfiíli‰ optimistick .Bushova vláda tfieba pfiinese nástupunilateralismu a konec strategickéa vojenské angaÏovanosti Spojen˘chstátÛ na mezinárodní scénû a to bybyla pro NATO skuteãnû ‰patnázpráva. SloÏení nov˘ch vládních t˘-mÛ pro otázky bezpeãnosti a obranytomu v‰ak nenasvûdãuje.

TvÛjFrançois

Mil˘ François,

správnû argumentuje‰, Ïe kdyÏdojde na to, pfiijmout skuteãnost a nepouhou pfiedstavu, vûci zdaleka ne-jsou tak nekomplikované. Souhlasímtaké, Ïe Spojené státy budou pravdû-podobnû klást vût‰í dÛraz na svébezpeãnostní zájmy mimo Evropu.Tento posun by skuteãnû od Washing-tonu vyÏadoval, aby naléhal na vût‰ía nikoliv men‰í rozsah ESDP.

Argumentoval jsem, Ïe urychleníjak CFSP, tak ESDP bylo mimo jinézpÛsobeno evropsk˘mi obavami, Ïeposuny v zahraniãní politice Spoje-n˘ch státÛ a technologická propastpovedou k uvolnûní vazby mezi

evropskou a americkou bezpeãností.Dal‰í v˘voj ESDP v‰ak uÏ nezávisína strategick˘ch rozhodnutích Spo-jen˘ch státÛ. DÛvodem je proceszahájen˘ v St. Malo v roce 1998.Deklarace ze St.Malo doplnila debatuo institucionálních záleÏitostechrozhodnutími o kapacitách.V obdobípo St. Malo bylo pfiijato nûkolik klíão-v˘ch opatfiení k pfiizpÛsobení struk-tur Aliance nové ESDI. V prÛbûhukolínského zasedání Evropské radyv roce 1999 bylo rozhodnuto vytvofiitstál˘ Politick˘ a bezpeãnostní v˘borEU, Vojensk˘ v˘bor EU a vojensk˘‰táb EU. V˘znam tûchto rozhodnutílze jen stûÏí pfiecenit.

Ustavení nov˘ch stál˘ch politicko--vojensk˘ch struktur v Bruselupovede k vytvofiení nové byrokracie.Vojensk˘ ‰táb Evropské unie se takéjiÏ nyní rozrostl na více neÏ 130 lidí.Tato byrokracie bude nevyhnutelnûvytváfiet politické linie, které zasesamy vyvinou urãitou vlastní dyna-miku. Jin˘mi slovy, vznik nov˘ch stá-l˘ch struktur EU spolu s katalogemsil pro operace pod vedením EU,dohodnut˘m bûhem loÀské konfe-rence o závazcích v Bruselu, vytvofiildynamiku nezávislou na politiceSpojen˘ch státÛ,s potenciálnû daleko-sáhl˘mi dÛsledky pro transatlantickévztahy.

Právû proto se klíãov˘m hráãemstala Velká Británie. Tam, kde Fran-cie vÏdy dává pfiednost urychleníprocesu ve smûru ESDP, ministersk˘pfiedseda Blair váhá právû z dÛvodupotenciálních dÛsledkÛ pro transat-lantické vztahy. To podtrhuje moudfiívûj‰í poznámku, Ïe skuteãn˘mproblémem je, jak udrÏet Spojenéstáty plnû angaÏované a zajistit tak,aby si NATO podrÏelo svou relevan-ci. Jako první krok by se ãlenské stá-ty EU mûly dohodnout na strategic-ké koncepci, která by podrobnûdefinovala spoleãné zájmy ãlensk˘chstátÛ, to, kde tyto zájmy mohou b˘tohroÏeny a jak je moÏné je chránit.To by se mûlo stát základem proobranné a operaãní plánování.

A tím se dostávám k otázce vede-ní. Snad nejvût‰í pfiekáÏkou vytvá-fiení a nasazení autonomní evropskékapacity je absence jasného vÛdce.Vedení je nezbytn˘m pfiedpokla-dem jak pro efektivní obranu, takpro operaãní plánování. Zatímv‰ichni hlavní hráãi – Francie, Nû-mecko a Velká Británie – hrají tutohru podle jin˘ch pravidel. Z teore-tického pohledu by ESDP mûl véstJavier Solana, vysok˘ pfiedstavitelzahraniãní politiky Evropské unie.To je ale nepravdûpodobné, dokudEvropská unie bude uplatÀovatmezivládní bezpeãnostní a obrannoupolitiku. Pokud Evropané tentoproces nezvládnou, mohlo by vznik-nout dvoupilífiové NATO, které bybylo tvofieno politick˘m fórem protransatlantické konzultace, pfiiãemÏona tolik vychvalovaná integrovanávojenská struktura by byla rozdûle-na mezi Severoameriãany a Evrop-skou unii. To není to NATO, kterébych si pfiál vidût. Na jedné stranûjsem pro uchování integrovanévojenské struktury, aby bylo moÏnose vyhnout zbyteãné duplikaci. Nadruhé stranû si myslím, Ïe bychommûli dosáhnut její vût‰í flexibility,aby byly moÏné CJTF pod vedenímEU s „oddûliteln˘mi, av‰ak neoddû-len˘mi silami“ a s vyuÏitím kolek-tivních prostfiedkÛ NATO. Z tohotodÛvodu je zapotfiebí, aby Ameriãané,a samozfiejmû Turci, byli srozumûnis rychlostí procesu smûfiujícíhok ESDP.

TvÛjRob

Mil˘ Robe,

aãkoliv ESDP je svou podstatoumezivládní, vûrnû se drÏí „Monneto-vy metody“ evropské integrace:nejprve se vytvofií solidarité de fait –nové obranné a bezpeãnostní institucea hlavní síly – a pak, ale teprve pak sefie‰í otázka, k ãemu je to dobré, tedyfinalité stratégique. Nyní nastal ãas,aby se Evropská unie – moÏná za nadcházejícího belgického pfied-

NATO review18 jaro 2001

FRANÇOIS HEISBOURG

Nyní nade‰el ãas, aby se Evropská unie

pustila do revize strategie

FRANCOIS HEISBOURGversusROB DE WIJK

sednictví – pustila do revize strategie.To je klíãové nejen kvÛli ESDP jakotakové,ale i pro transatlantické vztahy.Jak Evropská unie, tak Spojené státyse budou muset kolektivnû rozhod-nout, zda si pfiejí zdÛraznit dûlbu prá-ce – „Evropané dûlají Evropu, Spo-jené státy dûlají svût“ – nebo zdapoloÏí dÛraz na sdílení rizik uvnitfia mimo oblast NATO. Já bych jasnûpreferoval tu druhou moÏnost, alezatím pro takov˘to názor neexistujekonsensus ani ve Spojen˘ch státech,ani v Evropské unii.

Pak je zde existenciální problémvedení v Evropské unii. NATO fun-govalo na základû jednoho pilífie,kdy Spojené státy byly více neÏ pri-mus inter pares. Pro Evropskou unii,v níÏ Ïádn˘ jednotliv˘ ãlen nemÛÏedÛslednû a trvale sám nést bfiímûvedení, tento model evidentnû nenívhodn . Nové instituce ESDP, kterépfiipomínají instituce NATO, nemo-hou pracovat jako ty v NATO. V dÛ-sledku toho bude schopnost ESDPúãinnû fungovat jako druh˘ pilífiNATO záviset na institucionálnía snad také ústavní revizi Evropskéunie, která je naplánována na rok2004, v termínu, kdy ani Francie, aniNûmecko a Velká Británie nebudouãelit tlaku blíÏících se v‰eobecn˘chvoleb.

Prozatím je uklidÀující vidût, ÏeNATO a Evropská unie se skuteãnûuãí spoleãnû synergeticky fungovatpfii fie‰ení mimofiádnû sloÏité situacev B˘valé jugoslávské republiceMakedonii*. Tento v˘voj dává jistounadûji na to, Ïe dvoupilífiovéhomodelu mÛÏe ãasem b˘t dosaÏeno.

TvÛjFrançois

Mil˘ François,

potû‰ilo mû, kdyÏ jsem si pfieãetl,Ïe jsi pro strategickou koncepciEvropské unie. I já jsem pfiesvûdãen,Ïe nepotfiebujeme dûlbu práce meziEvropany a Ameriãany. Potfiebujeme

právû strategickou koncepci, jejímÏv˘chodiskem by byly kolektivnízájmy. Prosperita ãlensk˘ch státÛEvropské unie závisí na stabilníma bezpeãném globálním prostfiedí,které mÛÏe b˘t ohroÏeno událostmiv Asii nebo Africe. Evropská unie te-dy nemá na vybranou a musí hrát vesvûtov˘ch záleÏitostech aktivní rolis cílem obrany sv˘ch zájmÛ a posilo-vání mezinárodního právního fiádu.Strategická koncepce by proto mûladefinovat místo Evropské unie v glo-bálním mocenském rozloÏení. PokudEvropská unie bude dále zmatenûpfie‰lapovat, její vliv pravdûpodobnûklesne a mohlo by nastat mocenskévakuum.

Nejsem pro takovou dûlbu práce,podle níÏ by „Evropa dûlala Evropua Spojené státy zbytek svûta“. MyEvropané potfiebujeme kapacity proprojekci síly k obranû sv˘ch zájmÛ.Tyto kapacity by také mûly b˘t pou-Ïívány k projekci stability, tedyk provádûní operací na podporumíru. Jako první krok by evrop‰tíãlenové NATO mûli realizovatIniciativu pro obranné schopnosti(DCI), nejlépe prostfiednictvímspoleãn˘ch evropsk˘ch podnikÛ.Jedinû v úzké spolupráci budemeschopni za vynaloÏené penízedosáhnout vût‰ích v˘sledkÛ.

Strategická koncepce by námpomohla definovat takzvané „pe-tersberské úkoly“, které jsou vãle-nûny do Dohod o Evropské unii:humanitární a záchranné úkoly,úkoly v oblasti udrÏování mírua úkoly bojov˘ch sil pfii zvládáníkrizí, vãetnû nastolování míru.V rámci Evropské unie stále exis-tují rozcházející se politické názo-ry. Na jedné stranû ãlenové EU sesiln˘mi transatlantick˘mi sklony,jako je moje vlastní zemû, Holand-sko, tradiãnû upfiednostÀují omeze-n˘ v˘klad petersbersk˘ch úkolÛ.Chtûjí se ujímat jen operací maléhorozsahu v dolní ãásti spektra kon-fliktÛ, aby tak byla zaji‰tûna úãastSpojen˘ch státÛ pfii fie‰ení nároã-

jaro 2001 NATO review 19

ROB DE WIJK

Evropská unie nemá na vybranou a musí hrát ve svûtov˘ch

záleÏitostech aktivní roli

FRANCOIS HEISBOURGversusROB DE WIJK

nûj‰ích krizí. Na druhé stranû ãle-nové EU se silnou evropskou ori-entací, jako je tvoje zemû, Francie,dávají pfiednost vojensk˘m kapaci-tám, které by umoÏÀovaly prová-dûní tûchto úkolÛ v celém spektrukonfliktÛ.

Vûci se ov‰em mûní. Holandskávláda postupnû nachází vût‰í sympa-tie pro my‰lenku posilování evrop-ské obrany. Podle mého názoru by selidé jako ty a já mûli snaÏit pfiesvûd-ãovat politiky, Ïe Evropská unies globálními zájmy vyÏaduje maxi-malistick˘ v˘klad petersbersk˘chúkolÛ. Mûli bychom vysvûtlovat, Ïeto NATO nepo‰kodí, ale naopak jeposílí. Proto bychom mûli zdÛrazÀo-vat, Ïe by bylo zapotfiebí vyhnout sezbyteãné duplikaci. DvoupilífiovéNATO se dvûma byrokratick˘miaparáty, které by fie‰ily podobnéúkoly, a nakonec se dvûma integro-van˘mi vojensk˘mi strukturami, bybylo politováníhodnû.

Sdílím tvÛj názor, Ïe je povzbudi-vé vidût, jak se NATO a Evropskáunie uãí synergeticky operovatv B˘valé jugoslávské republice Ma-kedonii*.Toto je rozhodující zkou‰-ka. JestliÏe ji NATO a Evropskáunie patfiiãnû nezvládnou, potenciálpro eskalaci je nesmírn . JestliÏev této situaci projeví obratnost, bu-de to zase názorná ukázka, ÏeNATO a Evropská unie jsou promír a stabilitu v Evropû nepostra-datelné a Ïe dokáÏí spolupracovatefektivnû.

TvÛjRob

âLÁNKY

NATO review20 jaro 2001

Vposledních letech se v bru-

selském hlavním sídleNATO objevují nové tváfie.

Obãané zemí Partnerství vyuÏívajípfiíleÏitosti stát se sami svûdky roz-hodování a fungování Aliance. Pfies20 mlad˘ch státních úfiedníkÛz partnersk˘ch zemí se od roku1999 zúãastnilo programu interníchstáÏí Partnerství pro mír (PfP), kte-r˘ jim umoÏÀuje pracovat v samémsrdci Aliance.

Program, kter˘ byl pfiedstavenna schÛzce Euroatlantické radypartnerství v listopadu 1998, si odchvíle, kdy do hlavního sídla NATO bezprostfiednû po washington-ském summitu Aliance v roce 1999dorazili první stáÏisté z partner-sk˘ch zemí, získává stále vût‰í po-pularitu. Pro tento program bylovytvofieno osm míst v Mezinárod-ním sekretariátu NATO v divizích,které se zab˘vají aktivitami spoje-n˘mi s PfP – po dvou v divizi proobranné plánování a operace, propodporu obrany, pro civilní nouzo-vé plánování a pro politické záleÏi-tosti.

Náklady na program interníchstáÏí hradí partnerské zemû. Abyv‰ak bylo zaji‰tûno, Ïe jednotlivcize v‰ech partnersk˘ch zemí budoumít stejnou pfiíleÏitost tohoto pro-gramu vyuÏít, nûktefií ãlenovéNATO vybrané stáÏisty sponzo-rují. Ukrajinsk˘ stáÏista, kter˘ máprávû nastoupit, bude napfiíkladfinanãnû podporován VelkouBritánií.

V‰echna místa urãená pro PfPjsou otevfiena pro obãany v‰echpartnersk˘ch zemí, oãekává sev‰ak, Ïe budoucí stáÏisté budoudobfie ovládat jeden ze dvou pra-covních jazykÛ NATO. Kromû tohomají koneãné slovo ve jmenovánístáÏistÛ matefiské divize a tam zále-

Ïí na kvalifikaci budoucího stáÏistya na spravedlivém geografickémrozdûlení míst. Aby se stáÏistÛmdostalo tûch nejcennûj‰ích zku‰e-ností a aby byla zaji‰tûna pravidel-ná rotace míst, stáÏe jsou nabízenyna období od nûkolika mûsícÛ aÏdo jednoho roku.

Podmínky, za jak˘ch státní pfií-slu‰níci partnersk˘ch zemí pracujíu NATO, se fiídí zvlá‰tní politikou,jejímÏ cílem je sladit informaãnípotfieby stáÏisty s bezpeãnostnímipfiedpisy NATO. Aãkoliv mnohá

macím, aby mohli vykonávat svépovinnosti.

Eric de Labarthe, koordinátorprogramu interních stáÏí PfP, vysvût-luje: „Byla vydána zvlá‰tní povolení,aby se stáÏisté mohli zúãastÀovatporad souvisejících s jejich kaÏdo-denní prací. Díky pokraãujícímu úsilío harmonizaci utajení dokumentÛmezi NATO a PfP navíc stáÏisté jiÏmají pfiístup k ‰iroké ‰kále informací,které byly nedávno odtajnûny.“

Kromû praktického v˘cviku jestáÏistÛm dána pfiíleÏitost, aby sa-mi pfiispûli k chodu Aliance. Po do-hodû se sv˘mi matefisk˘mi divize-mi mohou úfiedníci z partnersk˘chzemí pracovat na samostatn˘chprojektech, od produkce publikacíNATO po pfiípravu hloubkov˘chanal˘z a pfiípadov˘ch studií na té-mata související s PfP. Podle MarieHolmbergové, ‰védské stáÏistky,která pro divizi podpory obranystudovala zapojení partnersk˘chzemí do aktivit NATO souvisejí-cích s pozemní v˘zbrojí a její bez-peãností, „tyto samostatné projektyukazují jedineãné moÏnosti, jaképrogram interních stáÏí PfP nabízí.“

Získané zku‰enosti z mezikulturníspolupráce a dÛkladné porozumûnízpÛsobu fungování NATO pomáhajírozptylovat m˘ty o Alianci. PaníHolmbergová fiíká, Ïe nyní se naAlianci dívá jako na „tûch devate-náct zemí za ní“ a oceÀuje „hodnotukonsensu v rozhodování“.

Program interních stáÏí PfP jes maximálním poãtem souãasnûosmi stáÏistÛ skromn˘ v porovnánís podobn˘mi programy ve vojen-ské oblasti. Tato iniciativa si v‰akzískala popularitu jak mezi perso-nálem v ústfiedí NATO, tak meziúãastníky z partnersk˘ch zemí, tak-Ïe je moÏné, Ïe bude roz‰ífiena.„Tato my‰lenka byla vfiele uvítána,aãkoliv k realizaci této snahy je za-potfiebí dal‰ího zváÏení,“ fiekl pande Labarthe. ■

NOVÉ TVÁ¤E V NATO

© H

olm

berg

Paní Holmbergová: Jedinečná možnost

ustanovení vycházela ze stávajícíchopatfiení pro stáÏisty z ãlensk˘chstátÛ NATO, obãané partnersk˘chzemí nemají pfiístup k utajovan˘minformacím, ani do nûkter˘ch ãástíhlavního sídla NATO. StáÏistÛmz partnersk˘ch zemí byly proto vy-dány propustky s oznaãením „ná-v‰tûvník bez doprovodu“, aby semohli pohybovat mezi sv˘mi kan-celáfiemi, které jsou umístûny vnûbezpeãnostních prostor NATO,a sv˘mi matefisk˘mi divizemi. Kro-mû toho byla zavedena zvlá‰tníopatfiení, jeÏ mají stáÏistÛm z part-nersk˘ch zemí poskytnout dosta-teãn˘ pfiístup k vyhrazen˘m infor-

âLÁNKY

jaro 2001 NATO review 21

Duge je odlehlá vesnice v ko-sovském pohofií CrnoljevapoblíÏ kfiiÏovatky cest mezi

mûsty Uro‰evac a Prizren. Má asi200 obyvatel, v zimû b˘vá vût‰inouodfiíznuta od zbytku provincie a po-dobnû jako velká ãást Kosova utr-pûla pfii bojích v letech 1998 a 1999rozsáhlé ‰kody. Dnes se Ïivot zaãínávracet k normálu, do znaãné mírydíky úsilí skupiny KFOR pro civil-nû-vojenskou spolupráci (CIMIC).

Válkou zpÛsobené ‰kody na hlav-ní silnici z Duge znamenaly pro ves-niãany mimofiádné ztíÏení pohybu,ztrátu bezprostfiedního pfiístupuk lékafiské péãi a znemoÏnûní ‰kolnídocházky pro jejich dûti. Oprava tfií-kilometrového úseku silnice spoju-jící Duge s okolním svûtem byla roz-hodující pro obnovení normálníhoÏivota ve vesnici a byla jedním z asi1000 projektÛ obnovy, které skupinaCIMIC loni stanovila.

CIMIC je proces spoluprácea koordinace mezi velitelemNATO a civilním obyvatelstvema civilními organizacemi v jehooperaãním prostoru. Tento proceszahrnuje navázání styãn˘ch mecha-nismÛ a koordinaci potfieb vojen-sk˘ch a civilních organizací. Za v˘-jimeãn˘ch okolností mÛÏe takévést k vojenskému zapojení doúkolÛ, které by normálnû spadalypod civilní mandát.

Zapojení CIMIC do obnovy byloklíãové pro strategii druhého veli-tele KFOR, ‰panûlského generálaJuana OrtuÀa, jehoÏ cílem bylo„zajistit provincii dlouhodobouekonomickou perspektivu“ a vyba-vit ji „mechanismem, kter˘ byusnadÀoval tok mezinárodní po-moci od dárcÛ na regionálnía obecní úroveÀ“. Tento pfiístup bylnejen pfiivítán ze strany civilníchorganizací, mezinárodních agentura místních úfiadÛ, ale pomohl také

budovat vzájemné porozumûní me-zi nimi a vojáky.

Po vyhodnocení v terénu v bfieznu2000, jehoÏ závûrem bylo, Ïe mezi-národnímu spoleãenství chybí kapa-city pro odhad potfieb rekonstrukcev mûfiítku celého Kosova, plánovaãiv SHAPE ustavili Skupinu pro roz-voj Kosova. Ta byla vyãlenûna podpravomoc odboru Evropské uniepro obnovu Kosova. Belgie, Dánsko,Finsko, Francie, Nûmecko, ¤ecko,Itálie a ·panûlsko poskytly personálsloÏen˘ z 18 vy‰kolen˘ch dÛstojníkÛ,ktefií pracovali ve tfiíãlenn˘ch sku-pinách v pûti sektorech provinciea v Pri‰tinû. O náklady se dûlízúãastnûné strany tak, Ïe úãastnickézemû hradí platy, velení KFORposkytuje ubytování a pracovníprostory a Evropská unie zaji‰Èujedopravu a reÏijní a doplÀkovév˘daje.

Od ãervence 2000 jezdily t˘mySkupiny pro rozvoj Kosova po celéprovincii a ve spolupráci s místnímiúfiady a s asi 120 nevládními organi-zacemi pÛsobícími v Kosovu zji‰Èo-

valy a stanovovaly pofiadí dÛleÏitos-ti jednotliv˘ch projektÛ obnovy,jako byl ten v Duge. Tyto projekty,které se t˘kají v‰ech stránek obno-vy, od oprav infrastruktury po obno-vu ekonomiky, nyní získaly finanãníkrytí z EU.

PÛvodní pracovníci Skupiny prorozvoj Kosova odjeli z provinciekoncem ledna, kdy skonãilo jejichsluÏební období. Jejich nástupcibudou dohlíÏet na projekty aÏ doãervence tohoto roku, kdy by jiÏk pfievzetí tohoto úkolu mûly b˘tpfiipraveny civilní struktury EU.

Od prosince 1995, kdy vojáci mí-rov˘ch sil pod vedením NATO do-razili na Balkán, se rozsah aktivit,do nichÏ se zapojovala armáda, neu-stále roz‰ifioval. Aãkoliv nároky navojáky a jejich kvalifikaci se zvy‰o-valy, zku‰enosti CIMIC s obnovouse ukázaly jako mimofiádnû pozitiv-ní a pomohly zlep‰it vztahy jaks místním obyvatelstvem, tak s dal-‰ími mezinárodními organizacemi,které zde pÛsobí.

Na základû zku‰eností z Bosnya Hercegoviny a Kosova pfiipraviloSHAPE politick˘ dokument, kter˘formuluje ‰iroké smûrnice pro CIMIC,definuje koncepci a stanovuje ope-raãní zásady. A co je nejdÛleÏitûj‰í,urãuje meze a rovnováhu, aby bylozaji‰tûno, Ïe k zapojování do civilníchúkolÛ bude docházet jen tehdy, po-kud nebude Ïádná alternativa. Tentodokument jiÏ byl schválen ãlensk˘mistáty NATO a mûl by vbrzku b˘tpotvrzen Severoatlantickou radou.

Ve snaze zlep‰it koordinaci v te-rénu SHAPE rovnûÏ navázalo pra-covní vztahy s klíãov˘mi meziná-rodními a nevládními organizacemiorientovan˘mi na civilnû-vojen-skou spolupráci, jako je Evropskáunie, Mezinárodní v˘bor âervené-ho kfiíÏe a agentury OSN. Byl takékoncipován návrh dal‰ího, ucele-nûj‰ího dokumentu doktríny CIMIC,kter˘ podrobnû stanoví, jak byCIMIC mûla fungovat v terénu.Tento dokument byl v souãasnédobû pfiedloÏen ke schválení ãlen-sk˘m státÛm. ■

OBNOVA VE ZNAMENÍ CIMIC

Generál Ortuňo: Dlouhodobá perspektiva

© N

ATO

NATO review22 jaro 2001

chovali,fakticky prokázalo moudrostroz‰ifiování NATO, protoÏe na‰epfiítomnost rozhodovací procesneztíÏila. Zde je dÛleÏité vyslovituznání maìarské vefiejnosti, pro-toÏe Maìarsko bylo vlastnû jedi-n˘m ãlensk˘m státem, jehoÏobyvatelstvo mohlo pfiímo vidûtdopad vzdu‰né operace. Ti, kdoÏijí poblíÏ jugoslávsko-maìarskéhranice, mohli skuteãnû vidûta sly‰et bombardování a ãastomûli pfiíbuzné na druhé stranûhranice. Pfiesto podpora pro tutooperaci nikdy neklesla pod 50procent. Maìarská vefiejnost dob-fie chápala, o co Alianci jde a proãjsme tuto operaci zahájili.

NR: V dobû, kdy Maìarsko vstu-povalo do Aliance, vyjadfiovali tianalytikové, ktefií byli proti roz‰i-fiování NATO, nejrÛznûj‰í obavy,

vãetnû dopadu, jak˘ by to mohlo mít na vztahy s Ruskem,zda bude Severoatlantická rada je‰tû schopna efektivnûfungovat a zda Maìarsko a dal‰í noví ãlenové budou navstup do Aliance vojensky pfiipraveni. Jak tyto obavy do-padly v praxi?

AS: Nûkteré obavy byly naprosto nepodloÏené a nûkte-ré pramenily ze znepokojení, zda roz‰ífiená devatenácti-ãlenná Aliance dokáÏe b˘t stejnû silná a úãinná, jakobyla pfii 16 ãlenech. Kosovská operace ukázala, Ïe je naprosto moÏné v 19 pfiijímat mimofiádnû obtíÏnározhodnutí, protoÏe solidarita, v˘konnost a soudrÏnostAliance se v dÛsledku ãeského, maìarského a polskéhoãlenství nijak nezmen‰ila, ale naopak posílila. Z tohoplyne, Ïe schopnost ãinit rozhodnutí nezávisí na poãtuzemí kolem stolu Rady, ale na jejich postojích a na tom,zda chápou, Ïe nakonec musí v‰echny táhnout za jeden

NATO review: Jak˘ dopad mûlvstup do NATO na Maìarskoa jak reagovala maìarská vefiej-nost?

AS: My‰lenka euroatlantické in-tegrace mûla na moji zemi obrov-sk˘ vliv. Maìarsko zdûdilo z dobkomunismu struktury a nezdra-vou ekonomiku, které bylo tfiebareformovat. VÛbec nejlep‰ím zpÛ-sobem reforem je zamûfiit se naintegraci do dvou hlavních institu-cí, které symbolizují modernizaci,tedy do NATO a Evropské unie.Pfiípravy na ãlenství v NATO námproto nesmírnû pomohly, neboÈudrÏovaly maximální tlak na ma-ìarské instituce, maìarskou spo-leãnost a maìarské politiky, abyzajistili provedení potfiebn˘ch re-forem tak, aby Maìarsko mohlodohnat nejmodernûj‰í demokra-tické zemû na svûtû, z nichÏ mnohé jsou ãleny NATO,a zafiadit se mezi nû. âlenství nebylo zadarmo. VyÏado-valo fiadu obûtí jak ve smyslu lidském, tak mûnovém.Nakonec ale Maìarsko dosáhlo stability a získalo takéznaãn˘ vliv na utváfiení euroatlantické politiky. Maìarskonyní má své místo v Severoatlantické radû, kde jsoupfiijímána nejdÛleÏitûj‰í rozhodnutí t˘kající se evropskébezpeãnosti.

NR: Jak Maìarsko a maìarská vefiejnost reagovaly nakosovskou leteckou operaci?

AS: Sotva po t˘dnu radostn˘ch oslav maìarského vstu-pu do Aliance 12. bfiezna 1999 pfii‰la letecká operaceNATO jako obrovsk˘ ‰ok. DÛleÏité v‰ak je, Ïe Maìarskov této zkou‰ce obstálo. To, jak se Maìarsko a koneckoncÛ i druzí dva noví ãlenové bûhem letecké operace

András Simonyi: Vyslanec Maìarska

Jako velvyslanec Maìarska u NATO od roku 1995 a první stál˘pfiedstavitel své zemû u Aliance od roku 1999 hrál András Simonyiklíãovou roli; nejprve dovedl Maìarsko ke ãlenství v NATO a poté

dohlíÏel na tento pfiechod. Velvyslanec Simonyi (49) letos v lednu podevíti letech opustil Brusel a zaãal pracovat jako konzultant. Nyní je jehocílem zvy‰ovat zájem zahraniãních investorÛ o stfiední a v˘chodní Evropu.

© N

ATO

provaz. Proto nemám obavy o budoucí roz‰ifiování Aliancea rád bych vidûl, aby se do ní zapojilo co nejvíce nov˘chãlenÛ, s tou podmínkou, Ïe budou chápat v˘znam udrÏe-ní úãinnosti, soudrÏnosti a solidarity Aliance. Pokud jdeo Rusko, maìarsk˘ postoj vÏdy byl, Ïe roz‰ifiování NATOnemá nic spoleãného s obavami z Ruska. NATO se roz-‰ifiuje spí‰e proto, Ïe chceme roz‰ífiit zónu stability a bez-peãnosti smûrem na v˘chod. Myslíme si, Ïe je v zájmuRuska, aby na jeho západních hranicích vznikaly stabil-nûj‰í zemû. Uplynul˘ch pár let dokázalo, Ïe tato zóna sta-bility skuteãnû vyrostla a Ïe âeská republika, Maìarskoa Polsko jsou daleko stabilnûj‰í, jejich ekonomiky rostoumnohem rychleji a dokonce i ty zemû, které je‰tû nejsouãleny Aliance, ale s nov˘mi ãleny hraniãí, mají uÏitekz pocitu bezpeãnosti a stability.

NR: Ukázaly se nûkteré problémy jako obtíÏnûji pfieko-natelné, neÏ se oãekávalo?

AS: NATO pfii svém roz‰ifiování musí zÛstat silné a mu-sí si udrÏet pfiimûfiené kapacity. Nikdy jsem nebyl spoko-jen s rychlostí vojenské reformy. Jde o neustál˘ proces,kter˘ pravdûpodobnû nikdy nebude ukonãen, ale je ne-zbytnû dÛleÏit˘ pro plnûní bezpeãnostních úkolÛ moder-ního svûta. Lituji, Ïe jsme v prÛbûhu pfiípravného proce-su nemûli k dispozici ty nástroje, které mají uchazeãio ãlenství v Alianci nyní, ani moÏnost tak intenzívní spo-lupráce s NATO, jakou nyní partnefii mají. ·koda také, Ïejsme nemohli vyuÏívat intenzivního sdílení informací,které je nyní kandidátsk˘m zemû bûÏnû dostupné, proto-Ïe to mohlo pfiípravn˘ proces usnadnit. Podstatné ale je,Ïe v reformách budeme muset pokraãovat, protoÏe Ma-ìarsko potfiebuje men‰í, efektivnûj‰í, mobilnûj‰í a komu-nikativnûj‰í ozbrojené síly, které budou schopny lépeslouÏit zájmÛm Maìarska i NATO.

NR: Lze vyvodit nûjaké pouãení z naãasování a zpÛsobu,jak Maìarsko vstoupilo do Aliance?

AS: Na‰ím nejdÛleÏitûj‰ím pouãením je, Ïe vojenskáreforma by mûla b˘t rychlá a efektivní. Její pomalé pro-vádûní bolest nezmírní, ale naopak rozjitfií a povedek tomu, Ïe potrvá déle. Je dÛleÏité soustfiedit úsilí napriority, které je tfieba stanovit v raném stádiu a omezitje na nûkolik málo, jeÏ pak budou uskuteãÀovány. Nej-dÛleÏitûj‰í souãástí vojenské reformy je sniÏování poãtÛa pak restrukturalizace, a zde je vysoce dÛleÏité sou-stfiedit se na lidsk˘ prvek. ¤ízení lidsk˘ch zdrojÛ je klí-ãem k úspû‰né vojenské reformû. Do zastaralého systé-mu mÛÏete vlévat penûz, kolik chcete, a efekt budenaprosto neviditeln .Armády se reformují tak, Ïe je tfie-ba nejprve restrukturalizovat, reorganizovat a pfiipravitpracovní síly na to, aby k tomuto procesu byly vstfiícné,neÏ do nûj zaãnete vkládat peníze. Museli jsme se pouãitz praxe, Ïe vojenská reforma by nemûla b˘t provádûnaproto, neboÈ to poÏaduje NATO, ale proto, Ïe je tonedílná souãást procesu demokratick˘ch reforem, pfiinûmÏ vefiejnost bedlivû sleduje státní v˘daje a kter˘ ãinízemi v˘konnûj‰í.

NR: Jak Maìarsko zaji‰Èuje, Ïe jeho ozbrojené síly budouvybaveny tak, aby vyhovovaly nárokÛm 21. století?

AS: SniÏujeme stavy. Reorganizujeme. Pfievracíme pyra-midu zpût na základnu, coÏ znamená, Ïe chceme mítarmádu bojujících muÏÛ, která není pfietíÏena pfiíli‰n˘mpoãtem dÛstojníkÛ a generálÛ. Na‰e armáda bude taképotfiebovat lep‰í v˘stroj a v˘zbroj, kterou, aÈ chcemenebo ne, budeme muset nakoupit. Reforma ale není jeno penûzích. Rozhodující je politické vedení. Úspû‰néprovedení vojenské reformy vyÏaduje politickou vÛli,nasazení a jasné vedení ze strany vlády. Do vojenskéreformy mÛÏete investovat velké ãástky penûz, ale bezdobré koncepce, politické vÛle a politického vedenítento proces vÏdycky dopadne ‰patnû.

NR: Jaké pouãení lze na základû maìarsk˘ch zku‰enostívyvodit pro budoucí roz‰ifiování NATO, jak pokud jdeo Alianci, tak pokud jde o dal‰í uchazeãe o ãlenství? JaképfiedbûÏné podmínky by NATO mûlo stanovit a jakékroky by jiÏ uchazeãi mûli podnikat?

AS: Kritéria pro první tfii nové ãleny byla velmi jasná.Byly to za prvé politická demokracie a stabilita, za dru-hé ekonomická reforma a nastolení regulérní trÏní eko-nomiky, za tfietí naprosté respektování lidsk˘ch práva dobré vztahy se sousedy, a za ãtvrté vojenská reformaa civilní kontrola ozbrojen˘ch sil. Toto jsou ãtyfii klíão-vá kritéria, kter˘ch se musíme drÏet, aÈ jde o kterouko-liv zemi, protoÏe je dÛleÏité, aby se Aliance zároveÀs roz‰ifiováním vyvíjela ve spoleãenství podobnû sm˘‰-lejících státÛ. Pokud jde o pofiadí tûchto kritérií, tímnejdÛleÏitûj‰ím by vÏdy mûlo b˘t to, které pro danouzemi pfiedstavuje její slabou stránku. MÛj vzkaz zemím,které se chtûjí stát ãleny Aliance, proto zní, Ïe musíchápat, Ïe vstupní kritéria budou velmi tvrdá, ale pokudjde o jejich plnûní, nejsou v tom samy. Partnerství promír, Akãní plán ãlenství a Euroatlantická rada part-nerství nabízejí o tolik více, neÏ jsme mûli k dispozici myv prÛbûhu na‰ich pfiíprav pfied pûti lety. Maìarsko jenavíc také pfiipraveno se podûlit se kteroukoliv zemío své zku‰enosti, pozitivní i negativní, aby jí pomohlotato kritéria splnit.

NR: Jaké dojmy si s sebou odná‰íte po bezmála desetiletech v ústfiedí NATO?

AS: NATO je o mnoha vûcech, ale pfiedev‰ím je o udrÏe-ní transatlantického vztahu. Aliance je klíãov˘m nástro-jem, kter˘ udrÏuje obû strany Atlantiku pospolu, prosazo-vání tohoto svazku je v‰ak nejen úkolem pro vlády, alei pro jednotlivce. Jako soukrom˘ obãan hodlám zku‰e-ností, které jsem získal v NATO, vyuÏít co moÏná nejvícek tomu, abych prosazoval pfiedstavu severoatlantickéspolupráce a roz‰ifioval povûdomí vefiejnosti o v˘znamutransatlantick˘ch vztahÛ. KdyÏ jsem pfied nûkolika mûsícituto Alianci opustil, fiekl jsem ve svém projevu na rozlou-ãenou v Severoatlantické radû, Ïe je to skvûlá Aliance,kterou je tfieba udrÏet silnou. ■

ROZHOVOR

jaro 2001 NATO review 23

NATO review24 jaro 2001

NATO a Ruskem mohou navíc b˘t ovlivnûny vnûj‰ími udá-lostmi. V dÛsledku toho je moÏné, Ïe bude existovat jenomezená pfiíleÏitost ke smífiení zájmÛ Moskvy a Bruselua rozvíjení intenzivního dialogu o bezpeãnostních otázkách.

Po schválení uceleného pracovního programu na minis-terské schÛzce Stálé spoleãné rady ve Florencii v kvûtnu2000 pro‰ly vztahy mezi NATO a Ruskem zdlouhav˘mprocesem rehabilitace, kter˘ byl z velké ãásti ukonãenpoãátkem roku 2001. Pracovní agenda se roz‰ífiila tak, Ïezahrnuje ‰irokou ‰kálu otázek oboustranného zájmu,vãetnûpokraãující spolupráce a konzultací k mírov˘m operacímna Balkánû, diskusí o strategii a doktrínû a spoluprácev oblasti kontroly zbrojení, ne‰ífiení zbraní hromadnéhoniãení, vojenské infrastruktury, jaderné problematiky,systémÛ protiraketové obrany boji‰tû, rekvalifikace pro-pou‰tûného vojenského personálu a pátracích a záchran-n˘ch akcí na mofii.

Andrei Zagorski je fieditelem projektu vytváfiení sítí systémÛ vãasnév˘strahy na East West Institute v Praze a ‰iroce publikovan˘mautorem pí‰ícím o Rusku a bezpeãnostních otázkách.

Od obnovení dialogu v kvûtnu loÀského roku se vzta-hy mezi NATO a Ruskem neustále zlep‰ují. Solid-ní pokrok a roz‰ifiující se program aktivit spoluprá-

ce byly patrné na schÛzkách Stálé spoleãné rady v hlavnímsídle NATO v prosinci 2000, na kter˘ch se setkali spojene-ãtí ministfii obrany a zahraniãí se sv˘mi rusk˘mi protûj‰ky,mar‰álem Igorem Sergejevem a Igorem Ivanovem. Zlep‰e-ní z poslední doby v‰ak zastírá zásadní rozpory mezi spo-jenci a Ruskem pokud jde o vnímání v˘voje evropské bez-peãnostní architektury a povahy partnerství mezi NATOa Ruskem.Vzhledem k tomu, Ïe ruské vztahy se Západemse odehrávají v mnoha arénách, perspektivy dialogu mezi

Velká oãekáváníAndrei Zagorski se podrobnû zab˘vá oblevou ve vztazích mezi NATO

a Ruskem a dÛvody jak k optimismu, tak k obezfietnosti.

© N

ATO

Partneři při udržování míru: Spolupráce mezi NATO a Ruskem na Balkáně je zvláště pozitivní zkušenost

Zvlá‰tû pozitivní jsou praktické zku‰enosti ze spoleã-ného pÛsobení rusk˘ch vojákÛ a vojákÛ NATO v míro-v˘ch operacích pod vedením NATO v Bosnû a Hercego-vinû (Bosnû) a Kosovu. Ru‰tí dÛstojníci navíc hrají stálekonstruktivnûj‰í roli pfii plánování spoleãn˘ch operacív SHAPE. Otevfiení Informaãní kanceláfie NATOv Moskvû v únoru 2001, po roce nároãného vyjednávání,je dal‰í viditelnou známkou zlep‰ujících se vztahÛ.

Aãkoliv se Moskva obvykle snaÏí vyh˘bat náznakÛmve sv˘ch vefiejn˘ch prohlá‰eních, tento duch se v posled-ních mûsících nápadnû zmûnil. Ministr zahraniãí Ivanov,znám˘ svou zdrÏenlivostí, vefiejnû konstatoval, Ïe úspû-chy na praktické úrovni se zaãínají promítat i do dal‰íchoblastí a zlep‰ují celkové vztahy mezi NATO a Ruskem.I mar‰ál Sergejev se nedávno vyjádfiil optimistiãtûji,zejména kdyÏ chválil uωí spolupráci pfii plánování spo-leãn˘ch operací. ZároveÀ pfiitom varoval, Ïe vztahy je‰tûnebyly plnû obnoveny a Ïe je teprve zapotfiebí obrátit listza ne‰Èastnou kapitolou ve vztazích mezi Moskvoua Bruselem, jakou znamenala operace vzdu‰n˘ch silNATO v Kosovu.

Existují dÛvody jak k optimismu, tak k opatrnosti. Pra-covní program Stálé spoleãné rady na rok 2001 je témûfitak ‰irok˘ jako ten, kter˘ existoval koncem roku 1998,tedy v období, které pfiedstavovalo líbánky ve vztazích meziNATO a Ruskem. To ov‰em není dÛvodem k oãekávánízaãátku skuteãného partnerství, jde spí‰e o definováníbodÛ na pofiadu nadcházejícího procesu vyjednávání.âeká nás nesnadná cesta. I vyfie‰ení jednoduch˘ch vûcítrvá mûsíce a roky. Vleklá jednání, která nakonec vedlak otevfiení Informaãní kanceláfie NATO, a ta o zfiízeníVojenské styãné mise NATO v Moskvû, která stále pro-bíhají, odráÏejí nevyfie‰ené neshody mezi obûma strana-mi v jejich vnímání toho, jak by mûla b˘t organizovánaevropská bezpeãnost.Tyto neshody v období obnovovánípfiátelsk˘ch vztahÛ po kosovské krizi urovnány nebyly.Ony vlastnû této krizi ãasovû pfiedcházely. Tím je dánaodpovûì na otázku, zda NATO a Rusko skuteãnû dosáh-ly dost ve smyslu budování dÛvûry, které bylo ústfiednímbodem aktivit bûhem uplynul˘ch mûsícÛ, aby to postaão-valo k vytvofiení základÛ skuteãného partnerství.

KdyÏ byl v roce 1997 podepsán Zakládající akt NATO-Rusko a vytvofiena Stálá spoleãná rada, ruská elita v tomspatfiovala cviãení v omezování ‰kod v souvislosti s prv-ní vlnou roz‰ifiování Aliance smûrem na v˘chod. Moskvase v první fiadû snaÏila zabránit pfiípadnému rozmístûníjadern˘ch zbraní, roz‰ífiení vojenské infrastruktury Ali-ance a rozmístûní vojsk NATO v nov˘ch stfiedoevrop-sk˘ch ãlensk˘ch státech. âlenské státy NATO zase ze svéstrany mûly sklon povaÏovat Zakládající akt za souãástv˘mûnné dohody, která mûla uãinit roz‰ífiení NATO proRusko stravitelnûj‰ím.

Zakládající akt sám v‰ak mûl vût‰í ambice. Stálá spo-leãná rada mûla „poskytnout mechanismus pro konzulta-ce, koordinaci, a kde je to vhodné, v maximální moÏné

NÁZOR

jaro 2001 NATO review 25

mífie pro spoleãná rozhodnutí a spoleãn˘ postup pokud jdeo bezpeãnostní otázky spoleãného zájmu“. Deklarovan˘m„sdílen˘m cílem NATO a Ruska“ mûlo b˘t „definovata vyhledávat co moÏná nejvíce pfiíleÏitostí pro spoleãnéakce“. Pfiedpokládaného spoleãného rozhodovacího pro-cesu bohuÏel nebylo dosaÏeno. Dialog zÛstal na úrovnipravideln˘ch konzultací a po zahájení kosovské leteckéoperace ztratil mnoho ze svého poãáteãního smyslu.Moskva, která nebyla ochotna sdílet zodpovûdnost za akci,kterou nemohla podpofiit, ale jíÏ nedokázala zabránit,povaÏovala za lep‰í se prostû stáhnout.

Od té doby se vûci zfietelnû zmûnily k lep‰ímu. Roz‰í-fiené zapojení rusk˘ch dÛstojníkÛ do plánování spoleã-n˘ch operací se v posledních mûsících v˘raznû zlep‰iloa pfied pfiijímáním rozhodnutí NATO se více konzultuje.Moskva nemá právo veta, ale jejím stanoviskÛm a oba-vám je popfiáváno sluchu. Tento zpÛsob spolupráce sicev souãasné dobû funguje, není v‰ak jasné, zda by fungo-val i v tom pfiípadû, kdyby v sázce byly kontroverznûj‰íotázky neÏ v bfieznu 1999.

První cesta George Robertsona do Moskvy ve funkcigenerálního tajemníka v únoru 2000 mûla za cíl dodatvztahu mezi NATO a Ruskem novou energii. Spolu s rus-k˘m prezidentem Putinem se dohodli, Ïe by NATO a Rus-ko mûly uskuteãÀovat „intenzívní dialog o ‰iroké ‰kálebezpeãnostních otázek … s cílem fie‰ení nároãn˘ch úkolÛ,které pfied nimi jsou,a uãinit ze vzájemné spolupráce úhel-n˘ kámen evropské bezpeãnosti“. Obû strany nicménûnadále zastávají v˘raznû odli‰ná pojetí evropské bezpeã-nosti, která se od kosovské krize je‰tû více rozcházejí.Zatímco spoleãné prohlá‰ení vydané na ministerskéschÛzce Stálé spoleãné rady v prosinci 2000 vítá pokrok,jehoÏ bylo dosaÏeno, a potvrzuje „závazek budovat v rámciStálé spoleãné rady silné, stabilní a rovnocenné part-nerství“, Brusel a Moskva stále mají odli‰né pfiedstavy,pokud se jedná o cíle tohoto partnerství.

âlenské státy NATO povaÏují Alianci za hlavní sou-ãást a jedin˘ nejefektivnûj‰í vojensk˘ nástroj jakéhoko-liv evropského bezpeãnostního systému. ZÛstávajíotevfieny zlep‰ování spolupráce s Ruskem a s dal‰ímipartnersk˘mi zemûmi takov˘mi zpÛsoby, které posílí je-dineãnou roli NATO v kooperativní bezpeãnosti.V tomto kontextu je Stálá spoleãná rada povaÏovánaslovy generálního tajemníka Robertsona za „jednoz nejdÛleÏitûj‰ích institucionálních opatfiení, ke kter˘mdo‰lo po studené válce“.

Moskva by na druhé stranû ráda vidûla rozvoj celo-evropské bezpeãnostní architektury, v rámci níÏ by sekaÏdá zemû mohla cítit stejnû bezpeãná, a dÛslednû sesnaÏí podporovat roli Organizace pro bezpeãnosta spolupráci v Evropû. Nová koncepce ruské zahraniã-ní politiky, kterou prezident Putin podepsal 28. ãerven-ce 2000, zdÛrazÀuje potfiebu zlep‰ování a prohlubová-ní spolupráce s Aliancí a uznává dÛleÏitou roli, jakouNATO hraje v evropské bezpeãnosti. Je v‰ak také

nezvykle explicitní pokud jde o problémy, které Moskvas NATO má: „Souãasné politické a vojenské postojeNATO nejsou v souladu s bezpeãnostními zájmy Ruskéfederace a nûkdy jsou s nimi dokonce v pfiímém roz-poru.“ To se v podstatû t˘ká ustanovení Strategickékoncepce NATO z roku 1999, která nevyluãují nátla-kové operace „mimo oblast“ bez v˘slovného mandátuRady bezpeãnosti OSN, a moÏnosti druhé vlny roz‰ifio-vání NATO, zejména pokud se t˘ká i ãástí b˘valéhoSovûtského svazu.

Rusko proto nechce povaÏovat Alianci za stfied evrop-ského bezpeãnostního dialogu, ale za jednoho z nûkolikapartnerÛ takovéhoto dialogu. Stálá spoleãná rada posky-tuje fórum, kde mohou b˘t vyjadfiována ruská stanovis-ka k bezpeãnostním otázkám, nedává v‰ak Moskvû pra-vomoc pfiímo ovlivÀovat dûní. Z tohoto dÛvodu ministrzahraniãí Ivanov, pfiestoÏe vyzvedl nedávn˘ pokrok vespolupráci, popsal roli dialogu prostfiednictvím Stáléspoleãné rady jako omezenou na „dÛleÏit˘ kanál pro v˘-mûnu informací a pro zkoumání nûkter˘ch tematick˘choblastí“.

Tyto rozdílné perspektivy vedouRusko a Alianci k tomu, aby k dialogu NATO-Rusko pfiistupo-valy s rozdíln˘m programem. V prÛ-bûhu uplynulého roku Moskvanaléhala na v˘mûnu názorÛ na takovéotázky jako vojenské doktríny,rozvoj vojenské infrastrukturya protiraketová obrana boji‰tû a naspolupráci ve vûdû a technice. Ali-ance ze své strany zdÛrazÀovala v˘-znam praktické spolupráce v oblas-tech jako je vojenská reforma a snaÏila se motivovatRusko k aktivnûj‰ímu zapojení do ãinností Partnerstvípro mír. Tyto rozdílné agendy nejsou nesluãitelné. Pra-covní program Stále spoleãné rady na rok 2001 zahrnu-je v‰echny tyto oblasti a navíc fiadu dal‰ích. Pokud v‰aknedojde k urovnání zásadních rozporÛ, bude obtíÏnûj‰ídosáhnout podstatného pokroku ve kterékoliv z kon-troverznûj‰ích otázek a bude to také ménû pravdûpo-dobné.

V mezidobí mÛÏe b˘t pokroku dosahováno v oblas-tech ménû kontroverzních. Kromû úspû‰né spolupráce,která se rozvinula mezi jednotkami KFOR a SFORv Kosovu a v Bosnû (jejíÏ smysl je nicménû v RuskuzpochybÀován, kdykoliv se zdá, Ïe se záleÏitosti na Bal-kánû zaãínají ubírat ‰patn˘m smûrem), lze dal‰í úspû-chy zaznamenat v oblastech jako jsou pátrací a zá-chranné akce na mofii a rekvalifikace propu‰tûn˘chdÛstojníkÛ. DÛleÏitost i té nejskromnûj‰í praktické spo-lupráce ãi v˘znam otevfiení Informaãní kanceláfieNATO nebo úsilí o zfiízení Vojenské styãné mise NATOv Moskvû by v‰ak nemûly b˘t podceÀovány. Skuteãnépartnerství, je-li vÛbec moÏné, mÛÏe vyrÛstat jedinûz takov˘chto projektÛ.

NÁZOR

NATO review26 jaro 2001

Jak v‰ak odhalila nedávná historie, cykly stoupánía klesání ve vztazích mezi NATO a Ruskem se mohouukázat jako krátké a mohly by snadno padnout za obûÈzhor‰ování vzájemn˘ch vztahÛ plynoucímu z v˘voje udá-lostí v oblastech mimo rámec Stálé spoleãné rady. MÛÏese stát, Ïe praktická spolupráce prostfiednictvím spoleã-n˘ch podnikÛ nebude mít dost ãasu k tomu, aby vyzrálaa pfiinesla i vedlej‰í efekt. Krátk˘ pohled na hlavní oba-vy Ruska nám pomÛÏe pochopit, jak obtíÏné mÛÏe b˘turovnání rozdílÛ v zájmech Moskvy a Bruselu.

Zásadní obavou, která se dostala do v˘razného svûtlav dÛsledku kosovské krize, je podoba budoucího svûto-vého uspofiádání a pozice Ruska v nûm. V situaci, kdyNATO zdánlivû ohroÏuje autoritu Rady bezpeãnostiOSN, v níÏ Rusko poÏívá statusu stálého ãlena s právemveta, a kdy se ukazuje jako obtíÏné rozvíjet Organizacipro bezpeãnost a spolupráci v Evropû v efektivní regio-nální organizaci kolektivní bezpeãnosti, stojí Moskvapfied nesnadnou volbou. Buì pfiistoupit na uωí spolu-práci s NATO, nebo riskovat dal‰í rozklad postavení

Ruska jakoÏto velmoci, byÈ zdûdûné-ho z pfiedchozího bipolárního svûtaa jiÏ nepodloÏeného reáln˘mi kapa-citami s v˘jimkou jeho jadernéhoarzenálu. Nadcházející rozhodnutío roz‰ifiování NATO a o americkémsystému národní protiraketové obra-ny (NMD) pravdûpodobnû vyvolajínaru‰ení vztahÛ Ruska jak s NATO,tak se Spojen˘mi státy, protoÏe bu-dou povaÏována za dal‰í ohroÏenípozice Ruska ve svûtovém fiádu.

V souvislosti s roz‰ifiováním ru‰típfiedstavitelé opakovanû potvrzují negativní postojMoskvy zejména k moÏnému ãlenství pobaltsk˘ch státÛv NATO.Vojenské úvahy pravdûpodobnû hrají men‰í ro-li neÏ skuteãnost, Ïe budoucí NATO s témûfi celoevrop-sk˘m ãlenstvím a svazky, které prostfiednictvím Partner-ství pro mír sahají aÏ na Kavkaz a do Stfiední Asie, bynaru‰ilo ‰ance kterékoliv jiné instituce na získání v˘raz-nûj‰í úlohy v celoevropské bezpeãnosti. Moskvû byprakticky nezbyla jiná alternativa neÏ uωí spolupráces NATO.

Pokud jde o protiraketovou obranu, Rusko má obavy,Ïe jeho status globální jaderné velmoci by byl ohroÏenv pfiípadû, Ïe by Spojené státy nebyly ochotny ãi schopnynalézt kompromis pokud jde o modality svého projektuNMD a o budoucnost Smlouvy ABM. Bushova vládabude stále jednostrannûj‰í. Moskva se obává, Ïe to bymohlo naru‰it roli Organizace spojen˘ch národÛ a ovlivniti spolupráci Spojen˘ch státÛ s Ruskem, coÏ by zase mohloomezit moÏnosti Ruska k vyjednávání v rámci dialogumezi NATO a Ruskem.

Zatím se zdá, Ïe Moskva zaujímá jednostrannûj‰í poli-tick˘ pfiístup a vyjadfiuje odhodlání udrÏet si svobodu volby

Rozdílné perspektivy vedou

Rusko a Alianci k tomu, aby

k dialogu NATO-Rusko pfii-

stupovaly s rozdíln˘m pro-

gramem

a jednání. ZároveÀ Rusko dává najevo ochotu k pfiíle-Ïitostné spolupráci s NATO i se Spojen˘mi státy v oblas-tech, kde nedochází ke stfietu zájmÛ, pfiiãemÏ opakovanûzdÛrazÀuje nadfiazenost Organizace spojen˘ch národÛa mezinárodního práva. Pokud by se ukázalo, Ïe Ruskonení schopno aktivnû bránit v˘voji, o kterém se domnívá,Ïe by podkopal jeho velmocensk˘ status, pravdûpodobnûse v mezinárodní politice uch˘lí do odtaÏitûj‰í pozice.

Klíãová rozhodnutí o roz‰ifiování a o NMD, která by potenciálnû mohla mít znaãn˘ vliv na vztahy mezi

NATO a Ruskem, budou zfiejmû pfiijata spí‰e dfiíve neÏpozdûji. To ponechává málo ãasu pro rozvíjení onoho„intenzívního dialogu“, dohodnutého mezi prezidentemPutinem a generálním tajemníkem Robertsonem. Obûstrany mají dlouhou tradici neústupného vzájemnéhovyjednávání. Pokud v blízké budoucnosti nebude dosa-Ïeno Ïádn˘ch v˘sledkÛ a nenastane Ïádn˘ pokrokv urovnávání zásadních neshod, existuje riziko stagnacedialogu mezi Moskvou a Bruselem a budoucí smûfiová-ní vztahÛ mezi NATO a Ruskem by se mohlo stát ru-kojmím vnûj‰ího v˘voje. ■

NÁZOR

jaro 2001 NATO review 27

Informaãní kanceláfi NATO

Slavnostní zahájení: Generální tajemník NATO Robertson odhaluje pamětní desku připomínající zahájení činnosti Informačníkanceláře NATO v Moskvě

Generální tajemník NATO George Robertson 20. února slavnostnû otevfiel Informaãní kanceláfiNATO v centru Moskvy.

Tato kanceláfi bude poskytovat RusÛm informaceo Alianci a jejích úkolech a bude posilovat spolu-práci mezi NATO a Ruskem. Její personál budoutvofiit dva vedoucí pracovníci NATO a místní za-mûstnanci.

Její otevfiení je odrazem zlep‰ování vztahÛ meziNATO a Ruskem od kosovské letecké operacev roce 1999.

Dohody o otevfiení takovéto kanceláfie bylo dosa-Ïeno na ministerské schÛzce Stálé spoleãné radyv prosinci 2000, po roce nároãn˘ch jednání, a po-té následovala v˘mûna dopisÛ mezi generálnímtajemníkem Robertsonem a rusk˘m ministremzahraniãí Igorem Ivanovem.

„Na zaãátku 21. století, více neÏ deset let po ukon-ãení studené války, se vztahy mezi NATO a Rus-kem musí vyvíjet ve skuteãné strategické partner-ství,“ fiekl generální tajemník Robertson na slavnostním zahájení.

© N

ATO

NATO review28 jaro 2001

Porozumût NATO

ce spoleãn˘ch smí‰en˘ch úkolov˘ch seskupení sil (CJTF)NATO. PovaÏovat v‰ak CJTF za (celosvûtov˘) americk˘program vojenské pomoci vyÏaduje jiÏ zvlá‰tní snahuo matení pojmÛ. TotéÏ platí, jestliÏe ze Stálé spoleãnérady NATO-Rusko udûlá „Fórum NATO a Ruska“, ãi projeho tvrzení, Ïe Sovûti ukr˘vali jaderné stfiely stfiedníhodoletu SS-20 ve v˘chodním Nûmecku. Jeho pojednánío pÛsobení NATO na Balkánû nedopadá o nic lépe:Ibrahim Rugova, symbol kosovské mírové cesty k nezá-vislosti par excellence, by jistû byl pfiekvapen, kdyby se dozvûdûl, Ïe obhajoval autonomii Kosova v rámciJugoslávie.

V tom, jak Duignan v‰echna tato fakta plete, projevu-je alespoÀ urãitou dÛslednost. V jeho politick˘ch úsud-cích v‰ak uÏ této dÛslednosti nezÛstává ani ‰petka.Zatímco nejprve peskuje kritiky roz‰ifiování NATOa argumentuje, Ïe roz‰ífiení bylo správn˘m krokem, o nû-co dále v knize si to rozmyslí a varuje ãtenáfie, Ïe „fiedûní“NATO dal‰ími ãleny by mohlo ohrozit jeho rozhodovacíproces (strana 115). V podobném duchu argumentuje,Ïe známá charakteristika NATO slovy lorda IsmayejakoÏto nástroje k tomu, aby „Nûmci byli udrÏeni pfiizemi“, dnes stále platí, ale s postupujícími stránkami opûtmûní názor a tvrdí, Ïe „vedení NATO … by mûlo na poãátku 21. století pfiejít z AmeriãanÛ na Evropany“ a Ïe „Nûmecko pfiedstavuje logickou volbu pokud jdeo pfievzetí role Spojen˘ch státÛ“ (strana 119).

Tato intelektuální horská dráha je dále zostfiena absen-cí struktury (napfi. V˘bor pro otázky moderní spoleãnostije probírán pod hlaviãkou roz‰ifiování NATO). Namístotoho text pfieskakuje mezi minulostí a budoucností, mezifakty zflikovan˘mi z Pfiíruãky NATO a osobním pfiemítá-ním, a to v‰e nese peãeÈ nûkoho, kdo vlastnû pofiádnû ne-ví, co chce fiíct. PfiiãemÏ „fiíct“ je tady skuteãnû to pravéslovo, protoÏe valná ãást knihy budí pfii ãetbû dojem, jakoby byla namluvena pfiímo do diktafonu.

·patn˘ch knih je mofie, pfiesto má ãlovûk v tomtopfiípadû pocit tragédie. Duignan je pfiece konec koncÛzastánce NATO a atlantismu. Zjevnû chtûl napsat obha-jobu angaÏovanosti Spojen˘ch státÛ v Evropû. To, Ïe takpozoruhodnû selhal ve svém taÏení za tak chvályhodnouvûc, je deprimující.

To, Ïe pro nezmen‰enou relevantnost NATO skuteãnûlze uvádût pfiesvûdãivé dÛvody, ukazuje publikace DavidaYosta NATO Transformed (United States Institute ofPeace Press, 1998). PfiestoÏe vy‰la jiÏ asi pfied tfiemi lety, tedy

Monografie o atlantické alianci po studené válcenemají jednoduch˘ úkol. Pokou‰ejí se zachytitpohybliv˘ cíl. V porovnání se sborníky, které

ãasto b˘vají jen narychlo sestaven˘mi konferenãnímipfiíspûvky rozliãné délky a kvality, by se v‰ak monografiemûly vyznaãovat alespoÀ dÛsledností a jasnou argumen-tací. Je-li zodpovûdnost jen na jednom autorovi, nemûlby nastávat problém mnoha kuchafiÛ.

Co kdyÏ ale tento kuchafi nemá recept? Právû tak je to-mu v pfiípadû monografie Petera Duignana, vûdeckéhopracovníka Hoover Institution z kalifornského Stanfor-du. Nad jeho NATO: Its Past, Present and Future (HooverInstitution Press, 2000) ãlovûku vytanou na mysli nesmr-telná slova Ambrose Bierce: „Desky této knihy jsou pfií-li‰ daleko od sebe.“ Desky Duignanovy stopadesáti-stránkové knihy jsou skuteãnû pfiíli‰ daleko od sebe – asitak o 150 stránek. JiÏ na stranû 9 se dovídáme, Ïe slavnélisabonské cíle v˘stavby sil z roku 1952 byly podle v‰ehoschváleny v Bostonu. Dovídáme se, Ïe „mocnosti NATOse na roz‰ífiení dohodly v roce 1998“ (strana 61), tedy rokpo madridském summitu z roku 1997. „Jaltská zrada“z roku 1945 se posouvá do roku 1946 (strana 71). Mapkana stranû 78 klade datum vytvofiení NATO do roku 1946,tedy o tfii roky dfiíve, a dovídáme se také, Ïe pfií‰tími ãle-ny se v údajné „vlnû roku 2003“ pravdûpodobnû stanouSlovinsko, Rumunsko a Rakousko (str. 115 a 118).

V rozboru adaptace NATO po studené válce Duignanprojevuje dûsivû chabé znalosti. Na základû zdrojÛ z roku1990 (!) napfiíklad vyvozuje, Ïe ZEU bude hrát v evropskébezpeãnosti roz‰ífienou roli – v blaÏené nevûdomosti, ÏeZEU byla ve skuteãnosti rozpu‰tûna. Podle v‰eho je taképfiesvûdãen, Ïe ESDI je instituce a nikoliv politika. Nabízítak nûkteré pronikavé politické rady: „ZEU by proto mû-la b˘t povzbuzována, aby pfiebírala více zodpovûdnostíNATO a aby spolupracovala s ESDI na celoevropskémsystému obrany s podporou NATO. ZEU, anglo-francouz-ské “evropské síly„, OBSE a ESDI aÈ fie‰í vût‰inu funkcíNATO v oblasti udrÏování míru a zvládání konfliktÛv Evropû. Aktivity mimo Evropu by rovnûÏ mûly b˘tsdíleny, pokud se EU bude chtít zúãastnit“ (strana 119).

Tato fra‰ka pokraãuje v celém spektru aktivit NATO.Autorovi snad lze odpustit, Ïe pfiesnû neví, co je koncep-

Michael Rühle je vedoucím politického plánování a pfiípravy pro-jevÛ v divizi NATO pro politické záleÏitosti.

Michael Rühle hodnotí nûkteré z nejlep‰ích a nejhor‰ích publikací o Alianci vydan˘ch v poslední dobû.

FórumAkademické

RECENZE

jaro 2001 NATO review 29

pfied kosovskou leteckou operací, stále patfií k nejlep‰ímmonografiím na toto téma. Yostova kniha, napsaná na zá-kladû peãliv˘ch re‰er‰í, provede ãtenáfie nejprve historiíNATO v období studené války a poté se podrobnû vûnujeadaptaci Aliance po studené válce, adaptaci charakterizo-vané posunem od pouhé kolektivní obrany ke kombinacikolektivní obrany a kolektivní bezpeãnosti.

Yost nepfiipou‰tí pochyby o tom, kde vidí potenciálnízdroj potíÏí. Obává se, Ïe to, jak se NATO pou‰tí do kolek-tivní bezpeãnosti, s sebou mÛÏe nést riziko naru-‰ení jak schopností, tak soudrÏnosti potfiebn˘chpro zaji‰Èování jeho ústfiední funkce kolektivníobrany. Odtud jeho ponûkud sloÏité pojednánímy‰lenky kolektivní bezpeãnosti a je-jích úskalí. Vzhle-dem k obtíÏím spoje-n˘m s udrÏovánímsouãasné vojenské an-gaÏovanosti NATO naBalkánû je tfieba Yo-stova varování skuteã-nû brát váÏnû.

Známé problémy ko-sovské kampanû NATOmohou dokonce pfiidatna vûrohodnosti Yosto-v˘m varováním, Ïe NATOse vydává na nejistou pÛ-du ve smûru pfiíli‰ného roz‰ífiení. Je v‰ak opravdu takdÛleÏité dosáhnout pojmové jasnosti v tom, co NATOskuteãnû „je“? Nemûli bychom se více zab˘vat tím, coNATO „dûlá“ – a co dûlá správnû? Kolektivní obrana je snad ménû nároãn˘ pojem neÏ kolektivní bezpeãnost,ale mÛÏe si NATO opravdu dovolit hrát na housle,zatímco Balkán hofií? A Yost sám v podstatû pfiiznává,Ïe spojenci nemají pfiíli‰ na vybranou neÏ sledovat dvojí strategii uskuteãÀování snah o kolektivní bezpeã-nost do té míry, nakolik je to schÛdné a rozumné, a sou-ãasného zachovávání sv˘ch pozic a orientace na kolek-tivní obranu. Nevyhneme se tak podezfiení, Ïe jehozdlouhavé pojednání o kolektivní bezpeãnosti mÛÏe b˘ttak trochu jen na oko. Yost je v‰ak pfiedkládá natolikefektivním a pouãn˘m zpÛsobem, Ïe je vysoce cenné.Ti,kdo se nedají odradit byteln˘m rozsahem knihy (430stránek), se o dne‰ním NATO dozvûdí více neÏ ze kte-rékoliv jiné knihy na toto téma.

Jednou z obûtí kosovské operace NATO bylo i 50. v˘-roãí Aliance. Balkánská tragédie, které se rozpoutala najafie 1999, neponechala mnoho ãasu pro úvahy nad prv-ním pÛlstoletím NATO. To, Ïe Aliance nakonec v Koso-vu zvítûzila, jistû stálo za zru‰ení té ãi oné vzpomínkovéakce. Pro ty, kdo se v‰ak o historii NATO skuteãnû zají-mají, bude prav˘m pokladem kniha Lawrence S. Kapla-na The Long Entanglement: NATO’s First Fifty Years(Praeger, 1999). Není to monografie, ale sbírka 12 esejÛpsan˘ch po dobu témûfi dvou desetiletí. PodrÏuje si

nicménû vysokou míru dÛslednosti a tûch nûkolik míst,kde nevyhnutelnû dochází k pfiekr˘vání ãi opakování,není pfiíli‰ na závadu.

Kaplan je historik. âtenáfi by tak nemûl oãekávat mno-ho ze souãasnosti ãi budoucnosti NATO. Kdykoliv seKaplan zab˘vá souãasn˘mi problémy, skuteãnû upadá doneurãitosti a mlhavosti. Jak navíc naznaãuje titul,Kaplan sehodnû zamûfiuje na americkou zahraniãní politiku. Nicz toho v‰ak nesniÏuje v˘znam této sbírky. Její zamûfiení naminulost je naopak spí‰e zdravou protilátkou proti tûm

„odborníkÛm“, ktefií se domnívají, Ïe svûtzaãal koncem studené války v roce 1989.Kaplan také usvûdãuje z omylu ty, kdo jsou

pfiesvûdãeni, Ïe historie vÏdycky musíb˘t nudná. Jeho esej

NATO: A Counter-factual History nabí-zí napfiíklad inspiru-jící spekulaci o cestû,jakou se Evropamohla ubírat, pokudby NATO nebylo vy-tvofieno. I kdyÏ ãtenáfinemusí vÏdy souhlasits Kaplanov˘mi v˘vodyo tom, „co by se stalo,kdyby…“,uÏ jen tato kapi-tola stojí za cenu celé knihy.

Yost a Kaplan nabízejí dobré, fundované texty o NATO a transatlantick˘ch vztazích. Jsou to v‰ak knihypro „fanou‰ka“ Aliance, ne pro prÛmûrného ãtenáfie.„âítanka“ NATO teprve musí b˘t napsána. Studentmezinárodních vztahÛ, kter˘ hledá ãtivou monografiipfiimûfiené délky, si je‰tû musí poãkat. ■

Dvakrát trefa a jednou vedle

NATO nabízí kaÏdoroãnû omezen˘ poãet vûdeck˘ch stipendií pro jednotlivce

i instituce. O stipendia se mohou ucházet státní pfiíslu‰níci ãlensk˘ch zemí NATO

i partnersk˘ch zemí.

Podrobnosti naleznetena internetov˘ch stránkách NATO:

S t i p e n d i a

http://www.nato.int/acad/home.htm

NATO review30 jaro 2001

z mnoha rÛzn˘ch jednotek. Proces profesionalizace je nyníjiÏ v plném proudu a má b˘t ukonãen do roku 2002, kdypfies 90 procent francouzské armády budou tvofiit vojáciz povolání,v porovnání s ménû neÏ 60 procenty z roku 1996.

Oproti tomu v‰echny nûmecké vlády se v prvním de-setiletí po studené válce jak˘mkoliv diskusím o omezeníãi zru‰ení v‰eobecné branné povinnosti vyh˘baly s odÛ-vodnûním, Ïe vojenská sluÏba je dÛleÏitá souãást nûmec-ké branné kultury, která fakticky vytváfií vazbu meziarmádou a civilní spoleãností. Toto stanovisko se zmírniloteprve v nedávné dobû. V kvûtnu 2000, ve svûtle do oãíbijících dÛkazÛ, jaké poskytla operace Allied Force podvedením NATO v Kosovu o tom, Ïe konskripãní síly jsoupro dne‰ní prostfiedí mezinárodní bezpeãnosti nevhodné,doporuãila vládou povûfiená Komise pro spoleãnou bez-peãnost a budoucnost Bundeswehru (Komise) v˘znamnézmûny v systému v‰eobecné branné povinnosti. V dÛ-sledku toho má b˘t poãet nûmeck˘ch vojákÛ základnísluÏby sníÏen na 80 000 roãnû, coÏ je daleko ménû neÏ dfií-vûj‰í úroveÀ 135 000, i kdyÏ stále podstatnû více neÏ30 000, jak znûlo doporuãení Komise.

Nûkolik dal‰ích zemí NATO zmûnilo bûhem uplynu-l˘ch deseti let sloÏení sv˘ch armád tím zpÛsobem, Ïe zv˘-‰ily pomûrné zastoupení profesionálních sil. Belgie a Ni-zozemsko povinnou vojenskou základní sluÏbu zru‰ilyzcela, zatímco Itálie, Portugalsko a ·panûlsko plánují, Ïetak uãiní v prÛbûhu pfií‰tích nûkolika let. âeská republikaa Maìarsko plánují zru‰ení ãi sníÏení v‰eobecné brannépovinnosti, jakmile jim to umoÏní jejich finanãní situace,a Polsko nedávno oznámilo svÛj zámûr sníÏit a profesio-nalizovat polovinu sv˘ch ozbrojen˘ch sil do roku 2003.

Zmûny v tûÏkopádn˘ch strukturách sil z období stude-né války mají také klíãov˘ v˘znam pro posílení rozvinu-telnosti a mobility sil NATO. Souãástí toho je i sniÏovánípoãetních stavÛ velk˘ch armád z dob studené války. Fran-couzské ozbrojené síly se redukují z 500 000, coÏ je úroveÀz roku 1996, na poãet 357 000, kterého má b˘t dosaÏenov roce 2002, zatímco úrovnû nûmeck˘ch sil budou bûhempfií‰tích tfií nebo ãtyfi let sníÏeny ze souãasn˘ch 320 000na asi 275 000. Jiné zemû NATO, jako je Kanada, VelkáBritánie a Spojené státy, provedly podobné redukce silv fiádu 25 aÏ 30 procent v prÛbûhu první poloviny 90. let.

Je‰tû dÛleÏitûj‰í je organizaãní restrukturalizace zb˘va-jících sil v rychleji rozvinutelné jednotky,které si zachovajívysokou úãinnost. I tady do‰lo bûhem uplynul˘ch nûkoli-ka let k v˘znamnému v˘voji. Strategická revize obrany

Elinor Sloanová pÛsobí jako analytiãka direktorátu pro strate-gické anal˘zy kanadského Velitelství národní obrany a je autorkoupublikací Bosnia and the New Collective Security (Praeger, 1998)a The Revolution in Military Affairs: Implications for Canadaand NATO (McGill-Queens Press, vyjde v roce 2001).

Po vût‰inu uplynulého desetiletí byla literaturav oboru vojenství a bezpeãnosti zaplÀována dis-kusemi o takzvané „revoluci ve vojensk˘ch zále-

Ïitostech“. Tento pojem bezprostfiednû navozuje pfied-stavu vedení boje s nasazením ‰piãkové techniky, vãetnûvysoce citliv˘ch senzorÛ, komunikaãních a v˘poãetníchsystémÛ, technologie stealth a zbraní s pfiesn˘m navádû-ním. To, co se v‰ak z tûchto diskusí ãasto vytrácí, je sku-teãnost, Ïe k Ïádné revoluci nedojde do té doby, dokudtechnické zázraky nebudou spojeny s v˘razn˘mi zmûna-mi v oblasti doktríny a organizace. Pro schopnost NATOefektivnû reagovat na úkoly nového bezpeãnostníhoprostfiedí má ústfiední v˘znam zv˘‰ení rozvinutelnostia mobility jeho sil. Není Ïádn˘m pfiekvapením, Ïe Strate-gická koncepce NATO oznaãuje rozvinutelnost a mobi-litu za „základní operaãní schopnost“ sil Aliance, a Inici-ativa pro obranné schopnosti, vyhlá‰ená na nejvy‰‰íúrovni NATO, povaÏuje rozvinutelnost a mobilitu silNATO za jednu z klíãov˘ch oblastí, na kterou je se tfiebazamûfiit pfii transformaci.

Rozvinutelnost a mobilita sil mohou b˘t povaÏoványza funkci pfiipravenosti sil, jejich vycviãenosti, organizaã-ní struktury a vybavenosti. Právní pfiekáÏky ve vztahuk rozmísÈování konskripãních sil mimo národní hraniceve spojitosti s poÏadavkem na vysoce kvalifikovanéa proto déle slouÏící vojáky znamenají, Ïe rozvinutelnos-ti sil lze snáze dosáhnout u profesionálních armád. ¤adazemí NATO, jako je Kanada, Velká Británie a Spojenéstáty, vÏdy mûla profesionální síly, nebo je alespoÀ majíjiÏ nûkolik desetiletí. Jiné v‰ak tradiãnû mají konskripã-ní ozbrojené síly a zde docházelo v uplynul˘ch nûkolikaletech k v˘znamn˘m zmûnám.

Snad nejv˘znamnûj‰í bylo, kdyÏ francouzsk˘ prezidentJacques Chirac v roce 1996 uãinil dramatické rozhodnutízru‰it po více neÏ 200 letech v‰eobecnou brannou povin-nost a tak profesionalizovat francouzské ozbrojené síly.Francii k tomu podnítila válka v Perském zálivu a síly rychléreakce, které byly v roce 1995 vyslány do Bosny a Herce-goviny (Bosny). V obou pfiípadech mohla pfiispût sv˘misilami jedinû tak, Ïe „posbírala“ profesionální vojáky

Zvy‰ování mobilityElinor Sloanová podrobnû zkoumá mobilitu a rozvinutelnost sil NATO

a dopad programÛ zamûfien˘ch na zlep‰ování schopností.

Velké Británie z roku1998 uvedla do choduposun od kontinentál-ní evropské strategieke strategii expediã-ních sil pro projekci sí-ly za krizové situace.Britské pozemní sílybyly reorganizoványdo dvou rozvinutel-n˘ch divizí, z nichÏ kaÏ-dá je sloÏena ze tfií fle-xibilních, mobilníchbrigád. Velká Británievytváfií také smí‰ené sí-ly rychlé reakce, kterésdruÏují „úãinné a v‰e-stranné“ jednotky zev‰ech tfií druhÛ vojska plnû funkãní mají b˘tjiÏ letos.

Francie v souladu sesv˘m zákonem o vojen-ském programu z roku1996 restrukturalizujesvou armádu do 51 ma-névrovacích plukÛ,podporovan˘ch 15 lo-gistick˘mi pluky a 19specializovan˘mi pod-pÛrn˘mi pluky, jeÏ jsouv‰echny seskupeny do11 bojov˘ch brigád. Ty-to pluky pfiedstavují zá-kladní modulární jed-notky, které mohou b˘tsdruÏovány v nejrÛznûj-‰ích kombinacích v zá-vislosti na povaze krize,na kterou reagují. Fran-cie si rovnûÏ vzala za cílvybudovat do roku2002 síly rychlé reakcev poãtu 50 000–60 000vojákÛ, které by bylyrychle rozmístitelné dooblastí po celém svûtû.Nûmecko zatím vytvo-fiilo své vlastní síly kri-zové reakce, sloÏené ze‰esti plnû vyzbrojen˘chbrigád, 18 letek a zhru-ba 40 procent lodí ná-mofiních sil ve kterém-koliv okamÏiku. Tytov˘hradnû profesionální síly, které tvofií 50 000 vojákÛ, majíb˘t v souladu s doporuãením Komise transformovány v po-hotovostní síly v poãtu 150 000, kde budou k dispozici

námofiníci, vojáci po-zemních sil a letci vetfiech rotacích po 50 000muÏÛ.

Americké pozemnísíly, nepfiíjemnû zasaÏe-ny tím, jak nedokázalyrychle nasadit své heli-koptéry Apache v Al-bánii bûhem operaceAllied Force, mezitímpodnikly svou vlastnízásadní reorganizacistruktury sil. Tato sloÏ-ka hodlá doplnit svétûÏké a lehké souãástia vytváfií proto stfiednûtûÏké úderné síly, jeÏ sekoncem tohoto deseti-letí mají skládat nejmé-nû z pûti brigádních bo-jov˘ch útvarÛ rychléreakce. Vzdu‰né sílySpojen˘ch státÛ navíczcela reorganizovalysvé bojové síly do dese-ti vzdu‰n˘ch expediã-ních sil, které mají b˘tschopny rychlého roz-místûní kdekoliv nasvûtû. Nûkolik dal‰íchzemí NATO,vãetnû Itá-lie, Nizozemska, ·pa-nûlska a Turecka, takév uplynul˘ch deseti le-tech restrukturalizova-lo své síly s cílem zv˘‰e-ní jejich rozvinutelnostia mobility.

NATO jako celek za-hájilo iniciativy k adap-taci sv˘ch struktur sil nabezpeãnostní prostfiedípo studené válce.Poãát-kem 90. let NATO zfiídi-lo Sbor rychlé reakceACE (ARRC), mobilnívelitelství disponujícímezinárodním perso-nálem v poãtu asi 1000vojákÛ. Kromû tohoAliance od roku 1994pracuje na zavedeníkoncepce spoleãn˘ch

smí‰en˘ch úkolov˘ch seskupení sil (CJTF).Ta s sebou neserozvíjení mobilních velitelství pro velení a fiízení, která mo-hou b˘t oddûlena od stálé velitelské struktury Aliance

VOJENSKÉ ZÁLEÎITOSTI

jaro 2001 NATO review 31

Velký úkol: Pokud jde o dálkovou leteckou přepravu, jsou země NATO závislé naSpojených státech

© R

eute

rs

a umoÏní tak spojování jednotek z nejrÛznûj‰ích druhÛ vojska národÛ a jejich sestavování podle konkrétní situace. Stálávelitelská struktura NATO sama byla znaãnû modifikovánaa nyní probíhá pfiechod na novou velitelskou strukturu.

Koncepce CJTF se sice postupnû uskuteãÀuje, ale dosudnebyla realizována v plném rozsahu. Stále více také vychá-zí najevo, Ïe ARRC – kter˘ byl vyslán jak do Bosny v roce1995, tak do Kosova v roce 1999 – musí b˘t posílen nejmé-nû o druhé takovéto mobilní velitelství sboru. AdmirálGuido Venturoni, pfiedseda Vojenského v˘boru NATO,zastává názor, Ïe toto ãíslo by se spí‰e mohlo blíÏit tfiemvelitelstvím sborÛ pozemních sil pro síly na vysoké úrovnipohotovosti a ‰esti takov˘mto velitelstvím na niωí úrovnipohotovosti pro udrÏovací operace. Obdobné síly a velitel-ství jsou zapotfiebí pro prvky námofiní a vzdu‰né. âlenskézemû jiÏ nabídly asi desítku velitelství, která by se muselazmûnit v mnohonárodní (nebo mnohonárodnûj‰í), aby mo-hla fungovat na úrovni Aliance, mezi nimi i Eurocorps slo-Ïen˘ z vojákÛ pûti zemí a nûmecko-holandsk˘ sbor. Roz-hodnutí o tûchto otázkách budou nepochybnû figurovatmezi závûry a doporuãeními nynûj‰í revize struktury silNATO.V souãasnosti je tedy uskuteã-Àována fiada národních a alianãníchopatfiení, která mají fie‰it organizaãnía restrukturalizaãní poÏadavky na ka-pacity rychlé reakce.

Pokud jde o v˘zbroj, pro zvy‰ovánírozvinutelnosti a mobility vojensk˘chsil jsou rozhodující dva prvky. Za prvéje to poÏadavek na mobilnûj‰í platfor-my pozemních sil, které si pfiitom za-chovají vysokou úãinnost a nepovedouke sníÏení ochrany vojákÛ. Mnoho ze-mí NATO vyzbrojilo ãi plánuje vy-zbrojit své síly krizové reakce lehk˘miobrnûn˘mi vozidly jako je LAV III(Kanada a Spojené státy), budoucí obrnûné bojové vozidlopûchoty (Francie) a transportér s plnou pancéfiovou ochra-nou (Nûmecko). Tyto kolové platformy jsou daleko lehãíneÏ pásov˘ tank, lze je ve velk˘ch poãtech rozmístit pomo-cí letadel a jsou mnohem v‰estrannûj‰í, jakmile se dostanoudo terénu. Neposkytují v‰ak stejnou úroveÀ ochrany vojska stejnou palebnou sílu jako tank. Proto zemû NATO po-kraãují v modernizaci anebo zavádûní nov˘ch tankÛ jako jeLeclerc, Leopard 2, Challenger 2 a M1 Abrams.

Jsou rozpracovány projekty na v˘voj lehk˘ch bojov˘chvozidel, jeÏ mají vyhovovat dopravním poÏadavkÛm na ry-chlé rozvinutí. Patfií k nim kanadské obrnûné bojové vozid-lo (Armoured Combat Vehicle), nûmecká nová obrnûnáplatforma (New Armoured Platform) a americk˘ budoucíbojov˘ systém (Future Combat System).Tyto systémy v‰aknebudou v provozu je‰tû nejménû deset let. Spojené státyjsou nejvíce naklonûny posunu od tûÏk˘ch k lehãím, mobil-nûj‰ím a snáze rozvinuteln˘m pozemním silám v dÛsledkusvého geostrategického postavení a globálních bezpeãnost-ních zájmÛ. V˘znamnû proto zredukovaly své programy

VOJENSKÉ ZÁLEÎITOSTI

NATO review32 jaro 2001

na modernizaci tanku Abrams a samohybné houfnice Cru-sader a pfiesmûrovaly tyto finanãní prostfiedky do svého bu-doucího bojového systému. Oproti tomu evropské investiã-ní programy nadále poãítají s tûωími obrnûn˘mi vozidlyjako jsou tanky, samohybné houfnice a dûlostfielectvo.

Je‰tû vût‰í v˘znam pro zvy‰ování rozvinutelnosti a mobi-lity má strategická letecká a námofiní doprava.Tady Kanadaa evrop‰tí ãlenové NATO pokulhávají daleko za Spojen˘mistáty. Nûkolik zemí sice má ve v˘zbroji dopravní letouny C-130 a C-160, ty jsou v‰ak povaÏovány spí‰e za taktickouneÏ strategickou platformu.Mimoto mnoho vût‰ích doprav-ních letounÛ, jako francouzské a nûmecké C-160, je star˘cha dosluhuje. Vzhledem k tomu, Ïe neexistuje ekvivalentk americk˘m tûÏk˘m dopravním letounÛm C-17 nebo C-15,jsou zemû NATO, pokud jde o leteckou dopravu sv˘ch jed-notek a „nadmûrné“ v˘zbroje na velké vzdálenosti, témûfizcela závislé na Spojen˘ch státech.

Jsou pfiijímána opatfiení k tomu, jak tento problém fie‰it.Nûkolik evropsk˘ch ãlenÛ NATO – vãetnû Belgie, Francie,Nûmecka, Itálie, ·panûlska, Turecka a Velké Británie – se

rozhodlo nakoupit asi 200 tûÏkotonáÏ-ních dopravních letounÛ A400M spo-leãnosti Airbus Industries, jinak zná-m˘ch jako Future Large Aircraft.Neoãekává se v‰ak, Ïe tyto letounybudou zafiazeny do v˘zbroje dfiíve neÏzhruba v roce 2007, a jejich nynûj‰íkonstrukãní specifikace naznaãují, Ïenebudou stavûny na pfiepravu „nad-mûrné“ v˘zbroje. K pfiekonání tétomezery ve strategické letecké dopravûse Velká Británie rozhodla pro leasingãtyfi letounÛ C-17, z nichÏ první má b˘tRoyal Air Force dodán ve druhé polo-vinû tohoto roku.Je moÏné, Ïe si Fran-cie a Nûmecko ke splnûní krátkodo-

b˘ch a stfiednûdob˘ch poÏadavkÛ rovnûÏ pronajmounûkolik letounÛ C-17 nebo rusko-ukrajinsk˘ch dopravníchletounÛ AN-70, aãkoliv rozhodnutí v tomto smûru zatímje‰tû nepadla. Také Kanada zkoumá moÏnosti, jak zlep‰itsvé kapacity pro leteckou dopravu.Francie v roce 1999 pod-pofiila nûmeckou iniciativu k vytvofiení Evropského velenípro vojenskou leteckou pfiepravu, aby bylo moÏno sdruÏo-vat zdroje pro tuto pfiepravu, jako jsou strategické doprav-ní letouny a tankery pro doplÀování paliva ve vzduchu, bezohledu na národní hranice. Touto iniciativou se nyní zab˘-vá EAG (European Air Group), která jako první krokzfiizuje koordinaãní buÀku pro leteckou pfiepravu.

K roz‰ífiení kapacit pro námofiní pfiepravu plánuje VelkáBritánie postavit pfiibliÏnû do roku 2015 dvû nové velké le-tadlové lodi a zvy‰uje poãet sv˘ch kontejnerov˘ch plavidels moÏností horizontálního nakládání ze dvou na ‰est. Fran-cie zredukovala poãet sv˘ch letadlov˘ch lodí na jedinou,Charles de Gaulle, ale má plány na nákup dal‰ích lodí s moÏ-ností horizontálního nakládání a dohodla se s Holandskemna sdruÏení kapacit pro lodní dopravu pro pfiesun tûÏké

Kanad‰tí a evrop‰tí ãlenové

NATO zatím velk˘ pokrok

pfii vybavování sv˘ch armád

prostfiedky k zaji‰tûní jejich

rychlého pfiesunu na místo

letecky ãi námofiní cestou

neudûlali

v˘zbroje do problematick˘ch oblastí po mofii. Kanada po-kraãuje ve svém projektu Afloat Logistics and Sealift Ca-pability, v jehoÏ rámci je navrhována víceúãelová loì urãe-ná ãásteãnû pro strategickou pfiepravu. Nûmecko sezamûfiuje ani ne tak na strategickou pfiepravu jako na bu-dování flexibilních námofiních sil s pfiipravovan˘mi nov˘mifregatami, ponorkami U-2 a zásobovacími lodûmi.

Pro ty zemû,které jsou ãleny jak Evropské unie, tak NATO,je v˘znamn˘m podnûtem ke zvy‰ování rozvinutelnostia mobility jejich vojensk˘ch sil rámcov˘ cíl Evropské unievytvofiit do roku 2003 rychlé zásahové síly v poãtu 60 000muÏÛ.Tyto síly mají b˘t mobilní,vojensky sobûstaãné a roz-místitelné do vzdálenûj‰ích krizov˘ch oblastí do 60 dnÛ.Za-tímco zodpovûdnost NATO se vztahuje na celé spektrumkonfliktÛ, síly EU se pravdûpodobnû zamûfií na operace napodporu míru a mise v oblasti zvládání krizí. V dÛsledkutûchto odli‰n˘ch úkolÛ si lze pfiedstavit, Ïe by iniciativa EUmohla odvádût ty ãleny EU, ktefií jsou v NATO, od zlep‰o-vání jejich vojensk˘ch schopností v oblastech, které majívût‰í v˘znam spí‰e pro operace v horní ãásti spektra kolek-tivní bezpeãnosti, jako je pfiesné nasazení ãi umlãování ne-pfiátelské palby. AÈ jiÏ v‰ak pÛjde o reakci na válku ãi nakonflikty v niωí neÏ váleãné intenzitû, ãlenové EU, ktefiíjsou v NATO, budou chtít, aby byli schopni dostat své jed-notky k místu krize rychle a aby byli mobilní, jakmile jiÏv operaãního prostoru budou. Pokud by si ostatnû Franciea Nûmecko pronajaly v nejbliωích nûkolika letech pro-stfiedky pro tûÏkou nákladní pfiepravu, primárním podnû-tem pro to by byly právû jejich závazky vÛãi Evropské unii,bez jejichÏ splnûní termín roku 2003 nebude dodrÏen.

Posouzení dopadu iniciativy EU na rozvíjení lehãích,av‰ak stále vysoce úãinn˘ch pozemních sil je obtíÏnûj‰í.Za-mûfiení Evropské unie na úkoly v dolní ãásti spektra mÛÏeurychlit akvizici kolov˘ch obrnûn˘ch platforem, které prosvoji vût‰í mobilitu na boji‰ti lépe vyhovují potfiebám ope-rací na podporu míru. Stejnû tak ov‰em mÛÏe zpomalitv˘voj systémÛ jako je Future Combat System.

VOJENSKÉ ZÁLEÎITOSTI

jaro 2001 NATO review 33

VùDECK¯ PROGRAM NATO„Spojujeme vûdce v zájmu pokroku a míru“

Vûdeck˘ program NATO podporuje projekty spolupráce

mezi vûdci ze spojeneck˘ch a partnersk˘ch zemí.

Tento program – kter˘ se net˘ká otázek obrany – si klade za cíl

stimulovat spolupráci mezi vûdci rÛzného pÛvodu, vytváfiet trvalé vazby

mezi v˘zkumníky a podporovat vûdecké obce v partnersk˘ch zemích.

Podrobnosti naleznete na internetov˘ch stránkách NATO:

To, co se bude dít, bude do znaãné míry záviset na obran-n˘ch rozpoãtech a zejména na jejich pomûrné ãásti vyãle-nûné na nákupy v˘stroje a v˘zbroje. Obranné rozpoãtyv‰ech zemí NATO v 90. letech se dramaticky sníÏily a tentotrend se obrátil teprve v poslední dobû. Kanada,Velká Bri-tánie a zvlá‰tû Spojené státy zaznamenaly v uplynul˘chnûkolika letech reáln˘ vzrÛst sv˘ch obrann˘ch rozpoãtÛ.Naopak rozpoãet Nûmecka dále klesal, zatímco francouzsk˘zÛstal v podstatû stejn . Jedenáct dal‰ích evropsk˘ch ãlenÛNATO uvedlo, Ïe v roce 2001 plánují reálné zv˘‰ení v˘dajÛna obranu, ale tato zv˘‰ení budou malá a potrvá urãit˘ ãas,neÏ se budou moci promítnout do konkrétních schopností.S tím, jak se armády profesionalizují, existuje pfiedpoklad,Ïe více penûz bude uvolnûno pro nákupy vojenské techni-ky. I to je v‰ak dlouhodobá záleÏitost. Francie napfiíkladzjistila, Ïe profesionalizace její armády ji stojí mnohem více,neÏ pÛvodnû oãekávala.

V˘sledkem pragmatického pohledu na rozvinutel-nost a mobilitu sil NATO je smí‰en˘ obraz. V nûkter˘chzemích bylo dosaÏeno v˘znamného pokroku v profesi-onalizaci a restrukturalizaci národních sil, zatímco v ji-n˘ch byla transformace daleko pomalej‰í. To platíi o struktufie sil NATO. Armády se stávají lehãími a mo-bilnûj‰ími, ale stále pfietrvává siln˘ dÛraz na pfiípraváchna boj s vyuÏitím tûÏké obrnûné techniky. Obecnû fieãe-no, lze oãekávat, Ïe iniciativa EU podpofií rozvinutel-nost a mobilitu sil NATO. Nûkolik dal‰ích v˘znamn˘chprojektÛ je navíc ve stádiu pfiíprav. Faktem v‰ak zÛstá-vá, Ïe kanad‰tí a evrop‰tí ãlenové NATO zatím velk˘pokrok pfii vybavování sv˘ch armád prostfiedky k zaji‰-tûní jejich rychlého pfiesunu na místo letecky ãi námofi-ní cestou neudûlali. Potrvá je‰tû nûjakou dobu, neÏ seplánovan˘ nárÛst rozpoãtÛ bude moci projevit v kon-krétních schopnostech. I Spojené státy, svazovanénáklady na souãasné operace a pohotovost, by mohlyb˘t donuceny úsilí o transformaci své armády pfiibrzdit.Potrvá je‰tû mnoho let, neÏ revoluce, tfiebaÏe jiÏ probíhá,pfiinese plody. ■

http://www.nato.int/science

V˘daje na obranu jako procento hrubého domácího produktuZemû PrÛmûr PrÛmûr PrÛmûr PrÛmûr

1980 - 1984 1985 - 1989 1990 - 1994 1995 - 1999 1996 1997 1998 1999 2000e(0) (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)

Na základû souãasn˘ch cen

Belgie 3,2 2,8 2,0 1,5 1,6 1,5 1,5 1,4 1,4

âeská republika // // // // // // // 2.2 2.3

Dánsko 2,4 2,0 1,9 1,7 1,7 1,7 1,6 1,6 1,5

Francie 4,0 3,8 3,4 2,9 3,0 2,9 2,8 2,7 2,7

Nûmecko 3,3 3,0 2,1 1,6 1,6 1,6 1,5 1,5 1,5

¤ecko 5,3 5,1 4,4 4,6 4,5 4,6 4,8 4,8 4,9

Maìarsko // // // // // // // 1,6 1,7

Itálie 2,1 2,3 2,1 1,9 1,9 2,0 2,0 2,0 1,9

Lucembursko 1,0 1,0 0,9 0,8 0,8 0,8 0,8 0,8 0,7

Nizozemsko 3,0 2,8 2,3 1,8 1,9 1,8 1,7 1,8 1,6

Norsko 2,7 2,9 2,8 2,2 2,2 2,1 2,3 2,2 1,9

Polsko // // // // // // // 2,0 2,0

Portugalsko 2,9 2,7 2,6 2,3 2,4 2,4 2,2 2,2 2,2

·panûlsko 2,3 2,1 1,6 1,4 1,4 1,4 1,3 1,3 1,3

Turecko 4,0 3,3 3,8 4,4 4,1 4,1 4,4 5,4 6,0

Velká Británie 5,2 4,5 3,8 2,8 3,0 2,7 2,7 2,5 2,4

NATO - Evropa 3,5 3,2 2,6 2,2 2,2 2,2 2,1 | 2,1 2,1

Kanada 2,0 2,1 1,9 1,4 1,4 1,2 1,3 1,3 1,2

USA 5,6 6,0 4,7 3,3 3,5 3,3 3,1 3,0 3,0

Severní Amerika 5,3 5,6 4,4 3,2 3,3 3,2 3,0 2,9 2,9

NATO - celkem 4,5 4,5 3,5 2,7 2,8 2,7 2,6 | 2,6 2,5

V˘daje zemí NATO na obranuZemû Mûnová jednotka

(mil.) 1980 1985 1990 1995 1996 1997 1998 1999 2000e(0) (-) (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)

Souãasné ceny a kurzy

Belgie Bf 115754 144183 155205 131156 131334 131796 133007 136252 140256

âeská republika CZK // // // // // // // 41167 44022

Dánsko DKK 9117 13344 16399 17468 17896 18521 19079 19428 19349

Francie FRF 110514 186715 231911 238432 237375 241103 236226 239488 243936

Nûmecko DEM 48518 58650 68376 58986 58671 57602 58327 59854 59617

¤ecko GRG 96975 321981 612344 1171377 1343276 1510684 1724621 1853189 1981984

Maìarsko HUF // // // // // // // 187672 218023

Itálie 1000 ITL 7643 17767 28007 31561 36170 38701 40763 43062 43002

Lucembursko LUF 1534 2265 3233 4194 4380 4797 5197 5330 5468

Nizozemsko NLG 10476 12901 13513 12864 13199 13345 13561 14534 14192

Norsko NOK 8242 15446 21251 22224 22813 23010 25087 25809 25675

Polsko PLN // // // // // // // 12599 14065

Portugalsko PTE 43440 111375 267299 403478 401165 418772 420654 452843 475178

·panûlsko ESP 350423 674883 922808 1078751 1091432 1123046 1124054 1180075 1266429

Turecko 1000 TRL 203 1235 13866 302864 611521 1183327 2289430 4167636 6998960

Velká Británie GBP 11593 18301 22287 21439 22330 21612 22477 22548 22823

NATO - Evropa USD 111981 92218 186189 184352 186821 172732 175184 | 179671 164559

Kanada CAD 5788 10332 13473 12457 11511 10831 11716 12360 11948

USA USD 138191 258165 306170 278856 271417 276324 274278 280969 296373

Severní Amerika USD 143141 265731 317717 287933 279860 284146 282176 289288 304441

NATO - celkem USD 255122 357949 503906 472284 466681 456879 457360 | 468960 468999

NATO review34 jaro 2001

V˘daje na obranu

STATISTIKA

Belgie

âeská republika

Dánsko

Francie

Nûmecko

¤ecko

Maìarsko

Itálie

Lucembursko

Nizozemsko

Norsko

Polsko

Portugalsko

·panûlsko

Turecko

Velká Británie

NATO - Evropa

Kanada

USA

Severní Amerika

NATO - celkem

NATO jednou roãnû zvefiejÀujestatistiky o v˘dajích na obranu.Úplnáãísla, která aÏ dosud b˘vala pfietisko-vána v NATO Review, jsou nyní mís-to toho uvádûna na internetov˘chstránkách NATO. Vzhledem k rozdí-lÛm mezi definicí obrann˘ch v˘dajÛ,jak ji chápe NATO, a národními defi-

nicemi se tato ãísla mohu odchylovatod údajÛ uvádûn˘ch národními orgá-ny ãi udávan˘ch v národních rozpo-ãtech. Údaje t˘kající se Francie jsoupouze orientaãní, neboÈ Francie nenísouãástí integrované vojenské struk-tury a nezúãastÀuje se obranného plá-nování. Island Ïádné ozbrojené síly

nemá. âísla pro âeskou Republiku,Maìarsko a Polsko zaãínají v roce1999, kdy tyto tfii zemû vstoupily doAliance.

Úplné finanãní a ekonomické údaje v souvislosti s obranou NATO naleznete na:www.nato.int/docu/pr/2000/p00-107e.htm

V˘daje na obranuna jednoho obyvatele

(ceny a kurzy z roku 1995)

1995

2000e

USD

// nelze uplatnit| pfieru‰ení v kontinuitû fiadye odhad

0 200 400 600 800 1000

N O R T H A T L A N T I C T R E A T Y O R G A N I S A T I O N

NATO

50th ANNIVERSARY EDITION

KOSOVO – ONE YEAR ON –Achievement and ChallengeZpráva generálního tajemníka NATO George Robertsona

The NATO Handbook – 50th Anniversary editionPříručka obsahující komplexní informace o cílích a aktivitách

NATO, jeho současných programech a strukturách,chronologii prvních 50 let historie Aliance a kompilaci

z klíčových dokumentů a právnických textů

Extending Security: The Role of NATO and its Partner CountriesIlustrovaná brožura podávající celkový přehledo fungování NATO a politickém vývoji v klíčovýchoblastech aktivit Aliance

N O R T H A T L A N T I C T R E A T Y O R G A N I S A T I O N

NATO

50th ANNIVERSARY EDITION

Economics Colloquium 1999Materiály z kolokvia z listopadu 1999 na téma Ekonomickývývoj a reformy v partnerských zemích

NATO Topics Vizuální prezentace zachycující milníky ve vývoji NATO a klíčové otázkyz jeho současného programu(pouze elektronická verze: www.nato.int/docu/topics/2000/home.htm)

The Reader’s Guide to the Washington Summit Kompilace veškerých oficiálních textů a deklarací vydaných na

summitu NATO ve Washingtonu v dubnu 1999, včetnědoplňujících materiálů o programech a aktivitách Aliance

NATO at 50 Leták poskytující základní informace k historii Aliance

a přehled klíčových témat současné agendy NATO

NATO UpdateStručné týdenní shrnutí informací o aktivitách a událostech v NATO,

poskytující široký přehled o iniciativách v rámci celé Aliance(pouze elektronická verze: www.nato.int/docu/update/index.htm)

VŠECHNY PUBLIKACE JSOU K DISPOZICI V ANGLIČTINĚ A FRANCOUZŠTINĚ, NĚKTERÉ EXISTUJÍ I V DALŠÍCH JAZYCÍCH

Veškeré žádosti o informace a objednávky výtisků adresujte na:Office of Information and Press – Distribution UnitBld Leopold III – 1110 BRUSSELSTel: 00-32-2 707 5009Fax: 00-32-2 707 1252E-mail: distribution@hq.nato.int

Elektronická podoba těchto publikací je dostupná nainternetových stránkách NATO (www.nato.int)

Na těchto internetových stránkách jsou rovněž zveřejňovánaoficiální prohlášení, tiskové zprávy a projevy a další informaceo strukturách Aliance, jejích programech a aktivitách, a takénabídka některých on-line služeb.

N O R T H A T L A N T I C T R E A T Y O R G A N I S A T I O N

NATO

50th ANNIVERSARY EDITION

NATO

DE

PO

T A

NT

WE

RP

EN

X

NATOreviewJARO 2001

BelgieKanada

âeská republikaDánskoFrancie

Nûmecko¤ecko

MaìarskoIslandItálie

LucemburskoNizozemsko

NorskoPolsko

Portugalsko·panûlskoTurecko

Velká BritánieSpojené státy

Organizace Severoatlantické smlouvy