Riziko a jeho řízení v MSP

Ing. Petra Rydvalová, Ph.D.petra.rydvalova@tul.czKPE, (6. P.) HF TUL

Koncepce „7 S“ – systémové chápání faktorů úspěchu

Struktura

Systémy řízení změn

Strategie

Schopnosti -

zkušenostiStyl řízení

Spolu-pracovníci

Sdílené hodnoty

Jednoduchý model „Kritických

faktorů úspěchu MSP“ - Vodáčkovi

Lídři

Strategie

Pracovníci

Struktura

Procesy

IS/IT

Kulturní, znalostní a inovační zázemí

Vnější pozitivní, neutrální a negativní kooperativní prostředí…

úspěch MSP

Sdílené hodnoty

Strategie a vize IS/ITLidské zdrojeKvalita a život. prostředí

Interní procesyStruktura

Osobnost podnikatele Podnikatelské prostředí

Rysy osobnosti

Výkonová složka

Motivace

Zdraví podnikatele

osobní iniciativa

umístění kontroly

tolerance

přijímání rizika

sebeúčinnost

Kognitivní schopnosti Znalosti a zkušenosti Dovednosti

převzetí odpovědnost

otevřenost zkušonostem

vládní politika

dostupnost kapitálu

fyzická infrastruktura

transfer výzkumu a výv.

podnikatelksá mentalita

Obchod. Partneři a služby

obchodní praktiky

úroveň vzdělání

situace na trhu

Marketing

Změny ve firmě a riziko

Jednou z nejdůležitějších podmínek úspěchu firmy je schopnost správné reakce na změnu.

Každá změna je iniciována určitými faktory.

S každou změnou ve firmě je spojeno riziko.

Základní pojmy

Nebezpečí je prvotní příčina, tedy to, co je příčinou vzniku škody.

Činitelům, které mohou ovlivnit výsledek našeho jednání, konání, naší aktivity, tedy i podnikání, často říkáme rizika

Hazard je výrazné podcenění rizika a záměrné nerespektování předpisů např. bezpečnostních často s vědomím „risk je zisk“ a v oblasti podnikání nemá co dělat.

Riziko Základní členění rizik:

riziko fyzické.Riziko morální. Riziko finanční.

Další možná členění (všeobecná a osobní či subjektivní).

Definice?

Riziko Definice;

Pravděpodobnost či možnost vzniku ztráty, obecně nezdaru. Variabilita možných výsledků nebo nejistota jejich dosažení. Odchýlení skutečných a očekávaných výsledků. Pravděpodobnost jakéhokoliv výsledku, odlišného od výsledku

očekávaného. Nebezpečí chybného rozhodnutí. Možnost vzniku ztráty nebo zisku, atd.

Analýza rizik; Měření; Klasifikace; Řízení rizik.

Analýza rizik z pravidla zahrnuje:

Identifikace aktiv (aktivum je vše co má pro daný subjekt hodnotu, která může být zmenšena působením hrozby).

Stanovení hodnoty aktiv. Identifikace hrozeb a slabin. Stanovení závažnosti hrozeb a míra

zranitelnosti (citlivost a kritičnost).

Metody analýzy rizik

Kvalitativní (metoda účelových interview – metoda Delphi).

Kvantitativní (zkoumání modelů určitého systému).

Řízení rizik – základní oblasti

Přírodní katastrofy a havárie (tzv. technologická rizika). Rizika ochrany životního prostředí. Finanční rizika (investiční, pojišťovací). Projektová rizika. Obchodní rizika (marketingové, strategické,

managementu, rozpočtové…). Technické riziko. Organizační riziko. Právní rizika.

Řízení rizik

Proces při němž se subjekt řízení snaží zamezit působení již existujících a budoucích rizik a navrhuje řešení, která pomáhají eliminovat účinek nežádoucích vlivů.

Jedná se tedy o rozhodovací proces vycházející z analýzy rizika s cílem minimalizace rizika.

Snahou je najít optimální řešení.

Metody snižování podnikatelského rizika Ofenzivní řízení firmy. Retence rizik. Redukce rizika. Přesun rizika na jiné podnikatelské subjekty (transfer

rizika). Diverzifikace. Pojištění. Vyhýbání se rizikům. Získávání dodatečných informací. Vytváření rezerv. Metody sítové analýzy, operační analýzy. Metody prognózování. Expertní systémy.

Doporučené metody pro obecné řešení problému rizika ve firmě Přesunout (transfer rizika), zadržet (retence rizika), vyhnout se, redukovat.

Vysoká pravděpodobnost

Nízká pravděpodobnost

Vysoká tvrdost Vyhnutí se riziku, redukce

Pojištění

Nízká tvrdost Retence a redukce Retence

Nejčastější právní rizika

1. Nevhodné interní právní normy.2. Nevhodné smlouvy s dodavateli či

odběrateli.3. Neošetření ochrany autorských děl.4. Neošetření ochrany osobních údajů.5. Jiné porušování obecně závazných

právních předpisů.

Právní ochrana subjektu

Lze ji vymezit dvěma různými oblastmi:1. Z hlediska veřejnoprávního (soubor platných

obecně právních norem- zákony upravující podnikání, ochranu spotřebitele, trestní zákon, atd.)

2. Z hlediska soukromoprávního, tato oblast vychází ze smluv či normami soukromého práva (občanský, obchodní zákoník.)

Kombinací obou oblastí je např. zákoník práce.

Ochrana duševního vlastnictví

Co to je duševní vlastnictví? Existují dvě základní kritéria duševního vlastnictví. Jedná se o NEHMOTNÉ STATKY, které jsou tvůrčí činností ČLOVĚKA jako jedince.

Kdy má smysl jej chránit?

VÝZKUM VZNIK POZNATKU

VÝVOJ POZNATKU PRŮMYSLOVÁ VÝROBAZAVEDENÍ NA TRH.

Poznatek, který výzkumem získáme, lze chránit následujícím způsobem:

1. dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku v novel. znění, lze provézt tzv. UTAJENÍ poznatku,

2. dle souboru zákonů „průmyslového práva“ lze provézt kvalifikované zveřejnění poznatku, tzv. ZPŘÍSTUPNĚNÍ,

3. dle zákona č. 12/2000 Sb., autorský zákon v novel. znění, lze zveřejnit poznatek jako tzv. PUBLIKACI (dílo).

Ochrana duševního vlastnictví formou ZPŘÍSTUPNĚNÍ Původce předmětu duševního vlastnictví má

přirozené vlastnické právo. Aby mohla „společnost“ poskytnout právní ochranu zpřístupnění tajemství, je nutné posoudit užitečnost předmětu duševního vlastnictví.

Nelze chránit myšlenku (objev, vědecké teorie, matematické a fyzikální metody, apod.) jestliže není možné specifikovat způsoby využití myšlenky. To znamená, aby mohlo dojít k ochraně objevu musí dojít k přeměně myšlenky do výtvoru (vzor, prototyp, výrobek, technologie, …).

Ochrana duševního vlastnictví formou ZPŘÍSTUPNĚNÍ

Jedná-li se o duševní vlastnictví charakterizované jako předmět lidského VYUŽÍVÁNÍ (technické řešení realizující myšlenku), stává se tato ochrana předmětem průmyslového práva.

V případě, že se jedná o předmět lidského VNÍMÁNÍ (vyjadřující myšlenku), stává se tato ochrana duševního vlastnictví předmětem autorského práva.

Předmětem průmyslového práva

je PRŮMYSLOVÝ VÝROBEK. Průmyslový výrobek má původce právo

chránit buď jako předmět tvůrčího práva, nebo netvůrčího práva.

Tvůrčí právo se vztahuje na: Technické řešení, konstrukci – může mít ochranu:

formou patentu (Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění pozdějších předpisů),

užitného vzoru (Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech ve znění pozdějších předpisů),

biotechnologického vynálezu (Zákon č. 206/2000 Sb., o ochraně biotechnologických vynálezů ve znění pozdějších předpisů),

dodatkového ochranného osvědčení (Zákon č. 527/1990 Sb., o udělování dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva ve znění pozdějších předpisů),

topografií polovodičového[1] výrobku (Zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně polovodičových topografií ve znění pozdějších předpisů).

Tvůrčí právo se vztahuje na:

Výtvarné řešení, design – může mít ochranu:

průmyslovým vzorem (Zákon č. 207/2000 Sb., o průmyslových vzorech ve znění pozdějších předpisů).

[1] Polovodičová topografie je série zobrazení znázorňující uspořádání vrstev polovodičového výrobku, přičemž každé zobrazení znázorňuje vzor jedné vrstvy polovodičového výrobku.

Netvůrčí právo se vztahuje na:

Název, obchodní označení – může mít ochranu:pomocí tzv. ochranné známky (Zákon č.

441/2003 Sb. ČR, o ochranných známkách ve znění pozdějších předpisů),

označení původu (Zákon č. 452/2001 Sb., o označení původu ve znění pozdějších předpisů).

Průmyslové právo umožňuje podnikateli následující využití předmětu práva:

výlučné právo využití, tedy výroby a nabídky výrobku,

právo poskytnout souhlas s využíváním, tzv. licenci k využívání předmětu (výhradní či nevýhradní licenci),

právo předmět převést, tedy prodat, právo bránit ve využívání třetím osobám.

Zajímavosti:

Zajímavým problémem pro podnikatele je otázka duševního vlastnictví, které vytvoří zaměstnanec v rámci pracovního procesu.

Kdo je autorem počítačového programu, který vytvořil zaměstnanec firmy?

Ochrana duševního vlastnictví formou Autorského práva – dílo Autorem je FYZICKÁ OSOBA, která dílo

vytvořila. Pozor nejedná se o osobu, která dala podnět k vytvoření díla nebo pomáhala při jeho vytvoření. Dílo je vnímatelný (v jakékoliv podobě) umělecký či vědecký výsledek tvůrčí činnosti autora. Dle vyjadřovacích možností díla hovoříme o dílu: slovesném, hudebním, dramatickém, výtvarném či o počítačovém programu.

Zdroje:

TELEC, I. Autorské právo, průmyslová práva. 1. vyd. Ostrava: Motloch Sagit, 2004. ISBN 80-7208-398-8

Bližší informace může podnikatel dále zjistit na internetové adrese http://www.upv.cz. (K. Čada)

SMEJKAL, V. RAIS, K. Řízení rizik. 1. vyd. Praha: Grada Pub., 2003. ISBN 80-247-0198-7

JÁČ, I., RYDVALOVÁ, P., ŽIŽKA, M. Inovace v malém a středním podnikání. 1. vyd. monografie. Brno: Computer Press, 2005. ISBN 80-251-0853-8