HLAS od Panny Marie 1

ROČNÍK 22 ČÍSLO 2 PRÁZDNINY 2017

Milí poutníci a farníci!

Dostáváte do rukou prázdninové číslo našeho farního zpravodaje. Třeba si ho přibalíte do kufru na dovolenou v naději, že ve volných dnech se najde chvíle k jeho přečtení. Když v běžném pracovním rytmu nezbývá čas. Snad se najde čas o dovole-né přečíst nějakou pěknou knihu. Nebo třeba vzít do rukou Písmo svaté, pokud bě-hem roku nestačíte pravidelně číst kapitolu, jak se o to snažíme v rámci projektu Vez-mi a čti. K prázdninovým měsícům také patří cestování a poznávání nových míst. Cesty mnohých míří do ciziny, často do vzdálených a exotických zemí. Neměli bychom za-pomínat, že naše země skýtá řadu nádherných míst a hotových pokladů. V blízkosti mého rodiště se nachází klášter Porta coeli v Předklášteří u Tišnova. Ještě jako boho-slovec jsem tam byl na prohlídce s několika spolužáky. Průvodkyně říká: „Už několi-krát se stalo, že jsem provázela návštěvníky, kteří se svěřili, že roky jezdili autem ko-lem klášterní zdi a nikdy je nenapadlo zastavit a jít se podívat, co je za ní. Až to udě-lali, žasli, jaký architektonický skvost je za ní ukrytý.“ Nejednou jsme v situaci člověka, který na svém poli našel ukrytý poklad. On a nebo jiní po něm léta šlapali a neměli tušení, že ho mají dosah. V letošním roce si brněnská diecéze připomíná 240 let od svého založení. Katechetické centrum připra-vilo poznávací hru Poklady brněnské diecéze, do níž se můžete zapojit a poznávat poklady, které máme v naší diecézi. Mezi nimi je také naše poutní místo v Žarošicích. Ať už vaše prázdninové cesty povedou kamkoliv, přeji vám, aby byly bezpečné a korunovány šťastnými návraty. Přece jenom: Všude dobře, doma nejlíp. P. Josef Pohanka

2 HLAS od Panny Marie

Z poutního místaHra Poklady brněnské diecéze

Při příležitosti 240. výročí založení brněnské diecéze připravuje Diecézní kate-chetické centrum poznávací hru Poklady brněnské diecéze. Hra je určena jednot-livcům nebo skupinám/rodinám bez rozdílu věku. Bude probíhat od 1. června do 31. října 2017. Cílem hry je poznat „poklady“ brněnské diecéze – poutní místa, kostely, místa spojená s významnými osobnostmi a další zajímavosti. V diecézi je pro tuto hru vy-bráno celkem 61 pokladů (po třech v každém z dvaceti děkanství plus brněnská ka-tedrála). Účastníci hry, kteří navštíví minimálně devět „pokladů“ a splní další pod-mínky, budou zařazeni do slosování. Začátkem listopadu bude ze všech účastníků hry vylosováno 50 výherců. Ti budou pozváni 2. 12. 2017 na Petrov a obdrží ceny. Informace, pravidla hry a podrobné podklady jsou k dispozici na stránkách http://biskupstvi.cz/poklady2017 koncem května 2017.

Ze života farnosti 3. koncert scholičky SPOLE-ŽAR

V neděli 23. dubna 2017 se uskutečnil náš již třetí koncert. Datum jsme měli sta-novené už od podzimu, ale letos to bylo horší s nacvičováním. Mám pocit, že prv-ní písničky jsme začali zkoušet už od prosince loňského roku, a přesto jsme si do po-slední chvíle nebyli jistí, zda se vůbec nějaký koncert bude uskuteční. Zkoušek se zú-častňovala jen část dětí, občas se nekonal ani zkouška. Ještě do února jsme ani nevě-děli, které písničky budeme skutečně zpívat a které vynecháme, takové to bylo všech-no nejisté. Některé písničky se nám stále nedařilo nacvičit, ale my s parťákam Pavlem tvrdohlavě stáli za svým, že právě tyto písničky chceme :-). Podvědomě jsme spoléha-li na Boží milosrdenství a pomoc Ducha svatého. A tak se v neděli Božího milosrden-ství shromáždili členové scholičky a také pár našich vzácných pomocníků - Anež-ka, Vlaďka, Eliška, Pavel a Marek, a vystoupení odstartovala písnička Přicházíš, Pane, přicházíš. Potom jsme ještě poprosili Ducha svatého - také písní a další minuty už byly řízeny jen Jím. Já můžu za sebe říct, že jsem opravdu cítila obavu, že že naše vystoupení bude po-strádat velké ozvučení a jen s málem dospělých se bude jevit slabým. Ale s výkonem nás všech jsem velmi spokojena. Děkuji z celého srdce vám všem, malí i velcí zpěvá-ci, všem, kdo jste nás doprovázeli, modlili se za nás a taky i mě duchovně podporo-vali, když jsem nevěřila, že budeme mít úspěch. Díky vám a našemu Pánu se dob-rá věc opět podařila. Jsem přesvědčena, že naše malá scholička má dobře našlápnuto do pořádné scholy. Také jsme vybrali nečekaně dost peněz. Za ně můžu koupit toner do tiskárny na kopírování, pořídíme konečně obal na klávesy, aby se neničily, a snad

HLAS od Panny Marie 3

přes prázdniny dokončíme zpěvníčky. Pro děti můžeme koupit dobroty na zkoušky a možná se uskuteční i nějaká větší akce zase jako loni. Z příspěvků jsme hradili ná-vštěvu kina - pohádku Anděl Páně 2. Ještě jednou - srdečné díky. A ať už po prázdninách povedu scholičku já nebo kdokoliv jiný, prosím vás o vaše modlitby, protože ty jsou potřeba neustále.

MK

Farní pouť 2017

Drazí bratři a sestry v Kristu, milé děti. Je to zvláštní státní svátek, ten první kvě-ten nebo také 1. máj. Snad žádný jiný svátek v roce nepředvádíme víc svou různost. Byl by to dlouhý a asi i neúplný seznam, a tak připomenu jen některé „tradiční“ způ-soby slavení tohoto památného dne. Nejčastěji využíváme tento den tak, že neslaví-me vůbec nic a užíváme si den pracovního volna podle svého asi na oslavu toho, že už nemusíme povinně do prvomájového průvodu. Jiní využijí nabídku různých vol-nočasových akcí zájmových organizací, například na výlety do jarní přírody, jiní pak na akce pořádané politickými stranami a někteří se tento den rozhodnou protestovat proti všemu a najdou se i takoví, kteří si při tom musí cosi dokazovat výtržnictvím. Sdělovací prostředky naplňují zprávy kdo čím koho urazil, nařkl nebo způsobil ně-jaký trapas. Moji drazí, jak vzdálený je nám naráz tento „prvomájový“ svět na kaž-doroční farní pouti. A přitom moc daleko neutečeme, protože potřebujeme načerpat povzbuzení, nabrat sílu, vyprosit si boží pomoc a požehnání do dalších dnů ve světě, kterému jsme alespoň na den unikli, a přesto si jej vezeme sebou. P. Josef Pohanka i letos, v roce, kdy si připomínáme 100 let od fatimského zjeve-

4 HLAS od Panny Marie

ní Panny Marie, vybral velmi zajímavá místa, která také spojuje různorodost projevu božího působení skrze nás. A na rozdíl od halasu prvomájových shromáždění půso-bí skrytě a prostřednictvím, na první pohled nenápadných, lidí. Naší první zastávkou bylo rodiště blahoslaveného P. Engelmara Huberta Unzei-tiga. V Hradci nad Svitavou (německy Greifendorf) jsme navštívili tamější kostel sv. Kateřiny. Děkan svitavského děkanátu P. Mgr. Václav Dolák nám pověděl o novém světci P. Unzeitigovi, který se zde narodil v rodině sudetských Němců. Těsně před za-hájením druhé světové války 6. srpna 1939 obdržel kněžské svěcení. Jeho prvním pů-sobištěm byla farnost v Zadní Zvonkové na Šumavě (německy Glöckelberg). Opa-kovaně ve svých kázáních kritizoval nacismus za jeho pronásledování židů a katolic-ké církve. V dubnu 1941 byl na udání jeho farníka zatčen gestapem a vězněn v kon-centračním táboře Dachau. Pomáhal všem, a hlavně ruským zajatcům. Když v tá-boře vypukla u ruských vězňů epidemie skvrnitého tyfu, dobrovolně se přihlásil na ošetřování nemocných, kterým též poskytoval duchovní podporu nacházením cesty k víře, aby jim mohl pomoci i pomazáním nemocných. Sám se také nakazil a zemřel 2.3.1945. Již za jeho života si jeho spoluvězni uvědomovali výjimečnost jeho působe-ní mezi nejvíce trpícími. S velkým úsilím se jim podařilo uchovat jeho ostatky, urnu s popelem. Dne 24. září 2016 byl P. Unzeitig blahořečen. Kromě kostela jsme si pro-hlédli i faru, kde se nám dostalo občerstvení. Přestože farnost není velká, daří se po-stupně opravovat také budovu fary. Hlavní bohoslužby, mše svaté, jsme se účastnili ve výjimečném a inspirujícím kostele Nanebevzetí Panny Marie v Neratově, Bartošovicích v Orlických horách.

.Interiér farního kostela v Hradci nad Svitavou

HLAS od Panny Marie 5

V roce 2008 jsme zde byli poprvé. Neratov nám připomíná úděl našeho pohraničí. Při osvobozování byl kostel rudoarmějci zapálen a vyhořel. Po odsunu místního su-detského obyvatelstva již nebylo, kdo by kostel opravil. Přestože kostel přišel o stře-chu a hrozila mu demolice, dočkal se v roce 1992 zápisu do seznamu kulturních pa-mátek a v roce 2006 byl zastřešen novou střechou, která je částečně prosklená ve tva-ru kříže. Místní farnost se zabývá také péčí o lidi s postižením. Již v roce 1992 bylo založeno Sdružení Neratov, z.s., které nyní provozuje chráněné bydlení a chráněné pracoviště, rekreační chatu, hospodu, obchod, kavárnu a zemědělskou farmu. Po mši svaté jsme využili služby těchto provozoven k občerstvení a pokračovali jsme dál po-dél polskočeských hranic do nedalekého Klášterce nad Ohří. Zaujal nás sice gotický kostel Nejsvětější Trojice Boží, vystavěný v letech 1256 až 1290, ale naším hlavním cílem byla návštěva hrobu Anny Bohuslavy Tomanové. Na-rodila se v roce 1907 v nedalekých Pastvinách. Neuměla číst ani psát, ale byla jasno-vidná a dokázala na sebe brát nemoci druhých. Je považována za jedinou českou stig-matičku. Na jejím těle se totiž pravidelně objevovaly krvavé rány v místech, kde je měl Ježíš po ukřižování. U hrobu jsme se pomodlili a přednesli své prosby pro pří-mluvu Anny Tomanové. Poděkování patří předsedovi Sdružení Anny Bohuslavy To-manové, Petru Vlasatému, který nám umožnil návštěvu kostela a poskytl zasvěcený výklad historie farnosti a života Anny Bohuslavy Tomanové. Mnozí si zakoupili kni-hu Chudobka z Orlických hor. V tomto výjimečném roce stého fatimského jubilea je volba další naší zastáv-ky v Českomoravské Fatimě Koclířov přímo symbolická. Byli jsme přivítáni člen-

. Socha anděla v Koclířově

6 HLAS od Panny Marie

kou rady Světového apoštolátu Fatimy Ing. Hanou Frančákovou. Ta nás zavedla do kostela sv. Alfonse a Panny Marie Fatimské, kde nás přivítal a společnou modlitbou posílil Mons. Pavel Dokládal, prezident Fatimského apoštolátu ČR. Pak jsme vyu-žili pohostinnosti areálu, v němž se nachází Klášterní cukrárna, restaurace Fatima a prodejna Pastýř. Posilnili jsme tedy nejen tělo nápoji, chlebíčky, zákusky, koláči nebo zmrzlinou, ale i výběrem z široké nabídky předmětů náboženské úcty, liturgic-kých potřeb a náboženské literatury. Paní Hana Frančáková nás pak provedla ven-kovním areálem, který slouží k meditaci, osobnímu ztišení, odpočinku, připomín-ce fatimských událostí, ale také jako místo pro shromáždění při důležitých progra-mech v letních měsících. Prošli jsme Lurdským parkem, bukovou alejí Minutěn-kou, Memoriálem Fatimy, uctili jsme si památku biskupa Mons. Josefa Hlou-cha u jeho památníku a u sochy sv. Jana Pavla II jsme si připomněli jeho zasvě-cení celého světa Neposkvrněnému srdci Panny Marie. Dále jsme prošli pří-rodním amfiteátrem Horou blahoslavenství, někteří navštívili kapli Panny Ma-rie Nazaretské a prohlídku jsme ukončili u sousoší Anděla ČR. Je to přesná ko-pie Anděla, který se nachází v portugalské Fatimě na památku jeho zjevení třem malým pasáčkům před zjevením Panny Marie. Tuto sochu slavnostně odhalil a posvětil sídelní biskup královéhradecký Mons. Jan Vokál v roce 2014 a zasvě-til celou Českou republiku pod ochranu Anděla. Protože náš celodenní pro-gram nabral zpoždění, poděkovali jsme nejen za vřelé přijetí, ale i za trpělivost v čekání na náš příjezd. Nezbývá mně již jen poděkovat řidičům za bezpečnou jízdu, našim kněžím P. Jo-sefu Pohankovi a P. Jaroslavu Laštovičkovi za duchovní vedení a zvláště P. Josefu Po-hankovi za neutuchající elán v organizování takovýchto nám i Bohu milých poutí.

Pavel Rektořík

Odkazy na internetové stránky navštívených míst:www.hradecnadsvitavou.czwww.neratov.czwww.farnostklasterec.czwww.cm-fatima.cz

Kněžské svěcení

V sobotu 8. července 2017 v 11.00 hod. přijme skrze modlitbu a vzkládání rukou Dominika kardinála Duky kněžské svěcení bratr Metoděj Maria Němec, OP, z Řádu kazatelů (dominikánů). Jeho babička Marie Paráková, provdaná za JUDr. Dobroslava Němce, byla žarošickou rodačkou. I když s manželem bydleli ve Zlíně, v Žarošicích si ponechali chalupu, kam pravidelně zajížděli. Pan Dobroslav byl věrným a obětavým spolupořadatelem Zlatých sobot. Také vnuk má k Žarošicím vřelý vztah. Během stu-dií zde každý rok několik dnů krátké dovolené trávíval, chodíval se modlit do koste-la a ministrovával a zpíval při mších svatých.

HLAS od Panny Marie 7

Svou primiční mši svatou bude sloužit v rodném Brně v kostele sv. Michala na Dominikánském náměstí v neděli 9. července 2017 v 10.30 hod. V Žarošicích bude slavit mši svatou v rámci Mariánské pouti v neděli 13. srpna v 19.00 hod. Bude to pro něj druhá primice

Vypsáno z matrik(od 1. prosince 2016 do 31. května 2017)

Z vody a Ducha svatého se ve svátosti křtu znovu narodili:

9. listopadu Nina Marie Otahalová ze Žarošic 4. prosince Ellen Anna Kollárová z Násedlovic 11. února Eliška Ludmila Klimková z Násedlovic30. dubna Julie Bajáková z Násedlovic

Lásku, úctu a věrnost si slíbili:

13. května Ladislav Kvapil z Brna Ing. Zdeňka Adamcová ze Svatobořic-Mistřína

20. května Lukáš Vrbovský z Velkých Bílovic Zuzana Rybnikářová z Násedlovic

Branou smrti nás předešli:

12. ledna Josef Horáček (1933) z Násedlovic23. února Františka Šťastná (1932) ze Žarošic 1. dubna Anna Šefferová (1916) ze Žarošic 3. dubna Leopold Kašuba (1921) ze Zdravé Vody25. dubna Ing. Zdeněk Šťastný (1949) ze Žarošic

8 HLAS od Panny Marie

RozhovorNa kus řeči s otcem Josefem Večeřou

Už to bude skoro rok, co jsme se po 14 letech působení v naší farnosti rozloučili s otcem Josefem Večeřou. Mnozí se ptáte, jak se mu daří. Tak se zeptejme touto ces-tou.

Otče, jak se máte? Mám se dobře. Snažím se každý den přijímat jako dar Boží. Když žije člověk ve spojení s Pá-nem a v Boží přítomnosti a ve spo-lečenství církve, tak není nikdy sám. Každý den je trochu jiný, ale snažím se vždy hledat vůli Boží, a tak napl-ňovat čas. Nestává se, že bych neměl co dělat. Sloužit Bohu a lidem mě na-plňuje radostí!

Židenický kostel sv. Cyrila a Metoděje řadě našich farníků není neznámý. Na Vánoce roku 1996 se ze

Žarošic do Židenic stěhoval jako nový farář P. Rudolf Kosík. Židenická farnost už není ve správě premonstrátů?

P. Rudolf Kosík zde byl farářem až do podzimu roku 1999, kdy byl zvolen opatem v Nové Říši. Premonstráti spolu s farníky tento kostel postavili. Bylo to na pozemcích, které patřily zábrdovickému klášteru. Stavba kostela byla dokončena v roce 1935 a 27. října téhož roku byl kostel sv. Cyrila a Metoděje zasvěcen Bohu. Kostel je trojlodní s dřevěným stropem. Působí velmi vzdušně. Současně se stavbou kostela byla stavě-na i budova kláštera – Norbertinum a byty pro zaměstnance. V roce 1990 v rámci re-stitucí byly budovy vráceny premonstrátům. Kostel slouží farnosti. Norbetinum pro-najali premonstráti společnosti Lumina, která tam zřídila domov pro seniory s kapa-citou 40 klientů. Rád tam chodím sloužit mši svatou. Budova pro zaměstnance slou-ží jako fara. Je u ní i menší zahrada. Židenická farnost je velmi živá. Mohl byste nám v kostce představit její život?

Do farnosti Židenice patří také část Juliánov a sídliště Vinohrady (což čítá asi 40 tisíc obyvatel). Bohoslužby zde bývají od pondělí do pátku v 18.00 hod, v sobo-tu ráno v 7.00 hod, v neděli v 8.00, 10.00 a 18.00 hod. Podle posledního sčítání na-vštěvuje nedělní bohoslužby asi 800 věřících. Farnost je vedena P. Petrem Benešem

HLAS od Panny Marie 9

hodně v duchu charismatické obnovy. Jednou za dva týdny mají děti a mládež v neděli Odpoledne chval (asi 2 hodiny). Jednou za měsíc bývá Večer chval pro dospělé. Kaž-dý čtvrtek bývá po mši svaté půlhodinová adorace, na první pátek hodinová. Kostel-nickou službu vykonávají tři důchodci, kteří se po týdnu střídají. Varhaníci jsou dva. Funguje zde společenství živého růžence a Mariina legie. Ve farnosti při liturgii zpívá chrámový sbor a schóla mládeže, jejíž část tvoří známou Schólu brněnské mládeže. Každý pátek sloužívá pan farář mši pro děti. Před ní mají schůzky ministranti (je jich asi 35) a děvčata. Starší se věnují mladším. Lektoři Božího slova se zapisují dopředu. Občas je nějaká svatba, pohřeb a poměrně hodně křtů. Náboženství vyučují kate-chetky. U prvního svatého přijímání bylo letos 15 dětí. Nedělní desátá mše svatá je hojně navštívená rodiči s malými dětmi. Na území farnosti se nacházejí tři domovy důchodců. Všichni se snaží, aby se celá farnost stala jednou velkou rodinou. A jak snášíte frekventovanou silnici hned v sousedství kostela a v blízkosti fary?

Silnice v bezprostředním sousedství kostela je opravdu hodně frekventova-ná. Mezi sedmou a devátou hodinou ranní jsou oba proudy z každé strany zacpané a auta jedou krokem. Stejné je to v odpolední špičce, kdy se lidé vracejí z práce. Když není potřeba jít daleko, je v té době lepší využít podchod a jít pěšky. Hluk není na-štěstí tak hrozný. Jak si pamatujete ze Žarošic, já spím dobře všude. Kromě služby farního vikáře v Brně – Židenicích ještě dojíždíte do farnosti Brno-Obřany. Jak vypadá život tam?

Bydlím na faře v Židenicích, kde působím jako farní vikář, a dojíždím do Obřan, kde jsem administrátorem in spiritualibus (v duchovních věcech). O materiální věci se stará trvalý jáhen, otec pěti dětí. On tam vede bohoslužby slova ve středu a já slou-žívám mši svatou v pátek večer a v neděli v 9.00 hod. Na autobus městské hromad-né dopravy nasednu v Židenicích a vysednu před farou v Obřanech asi za 15 minut. Jedná se o okrajovou farnost Brna, patří do ní také Maloměřice. Farnost čítá kolem 6 tisíc obyvatel. Nedělních bohoslužeb se zúčastňuje asi stovka věřících. Patronem farního kostela je svatý Václav. Kostel stojí hodně v kopci v bezprostřední blízkos-ti železniční trati do Tišnova, což dost ruší klidný průběh bohoslužeb. Jádro farnosti tvoří převážně starší generace, ale máme i malou schólu a 8 ministrantů. Po nedělní mši svaté bývá ob týden farní kavárna. Část věřících přijde, posedí a pobeseduje. Fara je pronajata, takže nám slouží opravené hospodářské budovy na dvoře. Ve farnosti se nachází také dům pokojného stáří, který provozuje husitská církev. Mezi obyvate-li jsou však i katolíci, pro které mívám jednou za měsíc mši svatou. Z farnosti pochá-zí také jeden bohoslovec, který ukončil druhý ročník semináře a teologické fakulty.

Co Vám v posledním roce udělalo největší radost?

Každý den přináší něco pěkného nebo zajímavého. V době vánoční měla v kos-

10 HLAS od Panny Marie

tele koncert Schóla brněnské mládeže. Velmi se mi líbil. Měl jsem o to větší radost, když jsem mezi zpěváky uviděl studentku z Archlebova. Kdo má takové hřivny, do-káže je uplatnit nejen doma, ale i mezi mladými na vysoké škole. Tak by to mělo být, abychom se zapojili do společenství církve.

Co byste vzkázal čtenářům Hlasu od PM?

Čtenářům Hlasu od Panny Marie přeji, aby měli radost z toho, že mají Matku, že mohou žít pod ochranným pláštěm Panny Marie. Ať se dokážete sdílet se svými zku-šenostmi. „Žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svor-ní, žijte v pokoji a Bůh lásky a pokoje bude s vámi“ (2Kor 13,11n).

Otče, děkujeme, že jste se maličko s námi podělil o to, čím žijete na novém půso-bišti. Jsme rádi, že cesta k Panně Marii mezi vinicemi Vám nezarostla a že se s Vámi o poutích vídáváme.

otázky kladl JoP

K modlitběZasvěcení Matce Boží

Matko lidí a národů, ty vnímáš mateřským srdcem všechny zápasy mezi dobrem a zlem a mezi světlem a temnotou, které zmítají současným světem: přijmi naše volá-ní směřující v Duchu svatém přímo ke tvému srdci a zahrň svou láskou Matky a Slu-žebnice tento náš lidský svět. Svěřujeme ti lidi a národy, které to nejvíce potřebují. „Pod tvou ochranu se utíkáme, svatá Boží Rodičko! Neodmítej naše prosby v na-šich potřebách!“ Neodmítej! Přijmi naši pokornou důvěru a naše odevzdání! Požehnaní ti, kteří den za dnem s nevyčerpatelnou štědrostí přijímají, Matko, tvou výzvu udělat, co řekne tvůj Syn, a kteří vydávají církvi a světu radostné poselství života inspirované evangeliem. Nade všechno jsi požehnaná, Služebnice Páně, ty nejposlušnější následovnice Bo-žího volání. Zdrávas ty, která jsi zcela sjednocena se spásnou obětí svého Syna. Matko církve, buď světlem Božímu lidu na cestě víry, naděje a lásky. Pomoz nám žít plnou pravdu Kristovy oběti za celou lidskou rodinu v současném světě. Svěřujeme ti, Matko, svět, všechny lidi a všechny národy, svěřujeme ti také toto zasvěcení se za svět a dáváme je v oběť tvému mateřskému srdci. Neposkvrněné srd-ce Mariino, pomoz nám přemáhat nebezpečí zla, které se snadno zabydluje v srdcích dnešních lidí – zla, které ve svých nepředvídatelných důsledcích zatěžuje naši součas-nost a zdá se uzavírat cesty k budoucnosti. Od hladu a války – vysvoboď nás! Od hříchů proti lidskému životu od jeho začátku – vysvoboď nás! Od nenávisti a pošlapávání důstojnosti Božího dítěte – vysvoboď nás! Od všech druhů nespravedlnosti v životě společnosti, států a mezi národy-

HLAS od Panny Marie 11

–vysvoboď nás! Od pohrdání Božími přikázáními – vysvoboď nás! Od snah zašlapat pravdu o Bohu v lidských srdcích – vysvoboď nás! Od hříchů proti Duchu svatému – vysvoboď nás! Matko Ježíšova, přijmi toto volání obtěžkané utrpením všech lidí a celých společ-ností. Ať se ještě jednou zjeví v dějinách světa nekonečná moc milosrdné Lásky! Ať zadrží zlo! Ať v Neposkvrněném srdci zazáří pro všechny světlo naděje.

sv. Jan Pavel II. ve Fatimě dne 13. května 1982

Bůh v mém životěPouť do Svaté země

Vždy jsem snila o tom, že v postní době navštívím Svatou zemi. Letos jsme si ten-to zájezd s manželem zaplatili a těšili se na den odjezdu. Ale co se nestalo. Manžel onemocněl tři týdny před odletem a nesměl do letadla. Musela jsem se rozhodnout, jestli poletím sama, nebo ne. Bylo to velmi těžké rozhodnutí. Radila jsem se nejen s rodinou, ale i s přáteli. Nakonec jsem se rozhodla, že pojedu bez manžela. I když bych vám chtěla vylíčit všechny události cesty, je to pro mne náročné, protože zájezd zaplnilo množství nezapomenutelných zážitků. Během pobytu v Izraeli jsme navští-vili baziliku narození malého Ježíška, místa, kde učinil svoje první zázraky, kde půso-bil a skutečně žil. Obepluli jsme Genezaretské jezero, prošli Křížovou cestu, zastavili se u řeky Jordánu a také se koupali v Mrtvém moři. Všichni jsme pokládali za zázrak, že můžeme jít cestou, kudy kráčel Ježíš Kristus. Každý den jsme se zúčastnili mše sva-té . Velmi si cením toho, že se naší pouti účastnil pan biskup Pavel Posád a ještě další čtyři kněží. Průběh našeho putování byl klidný, jeho duchovní sílu ještě umocnil za-svěcený výklad výborného průvodce pana Tomáše Tokoše. Řekla bych, že jsem pro-žila krásné duchovní cvičení a jako bonus pro mě bylo, že se odehrála ve Svaté zemi.

12 HLAS od Panny Marie

Nelze vyprávět o všech místech, která mě každý den ovlivňovala. Sen se mi tedy spl-nil a z jeho prožití budu čerpat po celý zbytek života. Přeji všem, aby toto mohli také prožít, a věřím, že se do Svaté země ještě jednou vrátím - spolu se svým manželem.

M.V.

K zamyšleníŽivé slovo Boží

Maloval malíř v přírodě. Zastavil se u něho venkovan, pozoroval ho a nakonec promluvil: „Mohu se vás optat, co tu vlastně děláte?“ „Vy to nevidíte? Máte tu tak krásné údolí, jak nikde jinde není.“ „Rád tomu věřím, údolí je tu krásné. Ale, co dě-láte vy?“ „Nevidíte? Já to maluji.“ „Tak vy to malujete. Mohu se ještě zeptat? Ono to tak není, jak vy jste to namaloval.“ „To nevadí, ale já to tak vidím.“ „Ach vy to tak vi-díte. Mohu se vás ještě optat, proč jste si zvolil toto řemeslo, když takhle vidíte?“ Nevypravuje se, co k tomu dodal malíř, který svým uměním chtěl povědět jiným, co jemu samému říká pohled na krásnou přírodu. Ponechme umělcům, aby jednot-livé malíře posoudili. Ale v náboženství stojíme před jiným problémem. Máme před očima Bibli, plnou krásných Božích slov, jak nikde jinde nejsou. A i tu se setkáváme s mnohými, kteří nám chtějí vyložit, co jim samým ta slova říkají. Jsme tím vždycky nadšeni? Postěžoval si jeden mladý kněz: „Účastnil jsem se biblického kurzu, abych se lépe seznámil s Písmem svatým. Slyšel jsem tam mnoho zajímavých věcí, ale cel-kově jsem zklamán. Co z toho povím věřícím v kostele? My potřebujeme, aby to bylo Boží slovo pro život a ne pro učené studie historické a filologické.“ Ta stížnost je

HLAS od Panny Marie 13

oprávněná, ale jenom částečně. Odpověděl bych na tu námitku prostě: „Je užitečné studovat dějiny literatury, ale samozřejmě to není totéž jako číst s pochopením pěk-né verše.“ Setkáváme se tu s duší básníka. A při čtení Písma jde ještě o něco více. Se-tkáváme se tu s živým Kristem, který k nám mluví. Píše Pavel Evdokimov: „Otcové církve nečetli texty, ale setkávali se při četbě s živým Kristem a Kristus mluvil k nim. Přijímali jeho slova jako eucharistický chléb a eucharistické víno.“ Toto přirovnání je staré. Nacházíme je u Origena. Ten upozorňuje na to, že se křesťanská liturgie skládá ze dvou částí: z liturgie slova a z liturgie eucharistické. Obojí spolu souvisí. V první části k nám přichází Boží Syn pod způsobou slova, v druhé části pod způsobou chle-ba a vína. Musíme se tedy připravit, abychom ho přijali důstojně. Kdo čte knihu je-nom jako knihu, odloží ji, když ho přestane zajímat. Jinak je tomu s dopisem, který mu píše matka. V každé větě tu bývá něco, co se nás přímo týká. Když psal sv. Bazil pravidla pro mnišské bratrstvo, které založil, každý předpis do-ložil slovy Písma svatého. Chtěl tím říci: to co vám tu ukládám, není můj výmysl, ale jsou to slova Kristova, kterého máte poslouchat. Něco podobného se opakuje později v životě sv. Františka z Assisi. Také okolo něho se shromáždila skupina bratří, kteří ho chtěli následovat. Byl vyzván, aby pro ně napsal pravidla života. Uchýlil se do samo-ty v místě Fonte Colombo. Tam se celou dobu modlil, aby ho Bůh osvítil a vnuknul mu pravé myšlenky. Ale sotva začal psát, nedokázal vyjádřit nic jiného než to, co stojí v evangeliu. Zdálo se mu zbytečné a neužitečné, aby k tomu něco přidával. Vždyť pře-ce chceme poslouchat samého Krista! Ale jeho pravidla byla přece jenom rozšířena. Přidaly se ke slovům evangelia cír-kevní předpisy pro řeholníky. Vznikla tedy kombinace slov Božích a lidských součas-ně? To by nebylo šťastné řešení. Situace je však jiná: věříme totiž, že týž Kristus, kte-rý mluví v evangeliu, pokračuje se k nám obracet v hlasu církve, která je jeho mys-tickým tělem. Tedy i její autentická slova mají moc a sílu zasahovat do života jednot-livců a přetvářet svět. To je pro nás velkou útěchou. Uprostřed ohlušující vřavy světa můžeme přesto slyšet slova, která nás vedou k dobru a k pravdě. Je to potěšující. Ale je ku podivu mnoho těch, kteří to považují za ponižující. Vy-slovují své mínění v této formě: „Mám své vlastní svědomí. O tom se všeobecně tvrdí, že je to Boží hlas v našem srdci. Svědomí mi tedy říká, co mám dělat. Nač mám tedy ještě poslouchat někoho jiného, kterého často ani neznám? A mám-li uznat nějakou vnější autoritu, k tomu stačí Písmo svaté podobně jako muslimům stačí Korán.“ Tato námitka vypadá moderně, ale je prastará. Klade si ji už Origenes. Ptá se: Kdo zjevoval Boží vůli Adamovi v ráji? Neměl Písmo po ruce, nebyli tam proroci, neby-la tam církev. Ale nebylo toho zapotřebí. Měl čisté svědomí a to ho vedlo jasně a zře-telně k dobru. Pozoroval krásu světa a i tam objevoval Boží moc a sílu. Stala se však tragédie. První lidé Božího hlasu neposlechli, a tím znečistili ten pramen čisté vody, který dával kvést všem ctnostem v ráji srdce. Následky vidíme i dnes. Kolik zločinů a zla se děje ve světě a všichni, kdo zle jednají, se rádi odvolávají na své vlastní svě-domí, že to tak vidí. „Zabijí vás a budou myslet, že tím slouží Bohu“ (srv. Mt 24,9), předpovídá Ježíš učedníkům. Mohla Boží dobrota zanechat lidi v takovém poblouznění? I v této situaci Bůh za-

14 HLAS od Panny Marie

sahuje k našemu dobru, odpovídá Origenes. Všemohoucí vzbuzuje občas lidi, kte-rým očišťuje svědomí svým Duchem a posílá je, aby zjevili ostatním, co je dobré a co je pravda. Ve Starém zákoně se jim říkalo „vidoucí“nebo „proroci“. Kázali ústně, ale mnohá jejich slova byla zapsána. Tak vznikalo postupně Písmo svaté. Bůh nedal li-dem do ruky přímo knihu, ale posílá lidi, kteří mají prorocký dar. Ti mluví a píší. Pro-roci byli ve Starém zákoně, v první církvi a jsou i dnes. Ani Písmo, ani oni tu nejsou k tomu, aby nahradili svědomí, ale jsou lékem k tomu, aby je očistili, aby zase jasně soudilo, co je dobré a zlé. Často slyšíme otázku: „Mohu jednat podle svého svědomí?“ Odpověď zní: „Musíš, ale musíš je stále očisťovat léky a radou kompetentních lékařů, které ti Bůh dává k očistě a k pravému světlu.“

Tomáš kardinál Špidlík

Někteří lidé si myslí, že se modlí špatně a přitom se modlí velmi dobře

Jak rozlišovat dobrou a špatnou modlitbu? Co umožňuje, abychom se v našem modlitebním životě skutečně setkali s Bohem a v důsledku toho přinášeli hojné a trvalé plody? V předmluvě svého díla Výstup na horu Karmel tvrdí svatý Jan od Kříže jednu podivuhodnou věc: „… je také mnoho duší, které si myslí, že nemají vnitřní modlitbu, a zatím jí mají mnoho; a jiné, které si myslí, že jí mají mnoho, ale mají jí o málo víc než nic.“ Jinak řečeno, jsou lidé, kteří si myslí, že se modlí špatně, a přitom se modlí vel-mi dobře, a jsou jiní, kteří si naopak myslí, jak dobře se nemodlí, a přitom se modlí špatně! V čem spočívá rozdíl? Na základě čeho můžeme rozlišovat dobrou a špatnou modlitbu? Není jednoduché hodnotit kvalitu modlitebního života. A zvláště jedná-li se o naši vlastní modlitbu! Přesto se odvážím vstoupit na tuto křehkou půdu, proto-že tato otázka je velmi důležitá. K hodnocení našeho života modlitby můžeme pou-žít různé klíče. Jedním z nich jsou plody modlitby.

Modlitba jako místo vnitřního zklidnění„… strom se pozná podle ovoce,“ říká Pán v evangeliu (Mt 12,33). Jestliže je naše modlitba opravdová, přinese své ovoce – učiní nás skromnějšími, tiššími, trpělivěj-šími, plnými důvěry atd. V našem životě se krok za krokem začne projevovat „ovoce Ducha“, jež Pavel vyjmenovává v Listě Galaťanům: „láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost...“ (srov. Gal 5,22). Zvláště budeme více milovat Boha a bližní. Láska je ovocem a nejvyšším kritéri-em veškerého modlitebního života. „Kdybych neměl lásku, nejsem nic!“ tvrdí důraz-ně svatý Pavel (srov. 1 Kor 13,1-3). Aniž bychom se chtěli nějakým způsobem dotknout naprosté priority tohoto krité-ria (samozřejmě s otázkou, jestli vůbec můžeme změřit stupeň své lásky), myslím si, že v praxi není od věci brát jako měřítko pokoj.

HLAS od Panny Marie 15

Pravidelné schůzky s Pánem přinášejí zklidněníMůžeme potvrdit, že život modlitby je u někoho docela „v pořádku“, pokud jej za-kouší jako místo zklidnění. Takový člověk může říct: „Moje modlitba není nic zvlášt-ního, jsem na hony vzdálen tomu, abych si říkal velký mystik, často jsem roztěkaný a vyprahlý; z valné většiny času necítím nic a už vůbec si nemyslím, že bych byl na vrcholu duchovního života. Navzdory tomu musím přiznat, že pravidelné schůzky s Pánem mi přinášejí vnitřní zklidnění. Tento pokoj nezakouším vždy se stejnou in-tenzitou, nicméně často doprovází mou vnitřní modlitbu a je jejím výsledkem. To mi pak umožňuje, abych byl klidnějším, abych měl více důvěry a odstupu od problémů a starostí v mém životě... A dobře cítím, že tento pokoj, tento odstup od starostí není výsledkem mého rozvažování a práce na sobě v psychologické rovině, ale dostávám jej jako dar, jako milost. Mnohdy překvapivým způsobem: mám všechny důvody na světě pro to, abych si dělal starosti a byl znepokojený, a hle, moje srdce je tiché a po-kojné a já si jen uvědomuji, že to není mojí zásluhou. Někdo jiný je toho původcem...“

Bůh je oceánem pokojePři hlubším zamyšlení přijdeme na to, že to ani jinak být nemůže: Bůh je oceánem, propastí pokoje. Pokud je má modlitba upřímná a setkávám-li se v ní opravdu s Bo-hem, pak mi nemůže být nepředána část tohoto božského pokoje. Dar vnitřního pokoje je cenný, protože jen v takovém ovzduší může růst lás-ka. Pokoj nás otevírá účinkům milosti a pomáhá nám rozlišovat vnímání různých situací a při rozhodování. Samozřejmě jej nezakoušíme vždy stejným způsobem. V této oblasti je normální, že jednou jsme nahoře, jindy zase dole, že procházíme chvílemi zkoušek, kdy se nás zmocní znepokojení, kterého se nemůžeme jen tak jednoduše zbavit. Mé tvrzení však zůstává pravdivé: pokud je v dlouhodobém měřítku náš modlitební život obvykle zdrojem vnitřního pokoje a uklidnění, jedná se o velmi dobré znamení.Pokud ale na druhou stranu nemáme podobnou zkušenost, je třeba si položit urči-té otázky: bezpochyby se dostatečně nemodlíme nebo nezaujímáme správný vnitřní postoj. Zdá se mi, že v tomto případě je třeba vyhledat někoho, kdo by nás duchov-ně vedl.

Jacques Philippe Kéž by nám někdo byl řekl, jak být mámou, tátou... Udělal jsem mnoho chyb v tom, že jsem sám sebe přetěžoval, když byly děti malé. Po mnoho let vykládám otcům o třech iluzích, které mne držely v takovém životním stylu. Moje manželka zas vypráví o jiných věcech, o kterých při začátku rodičovství neměla ponětí.

Co říká otec:První iluzí bylo, že jsem si namlouval, že „svou práci dělám pro děti. Tedy chci, aby měly víc, než jsem mohl mít já.“ Možná to je vznešená pohnutka, ale faktem je, že většina dětí dává přednost tomu mít méně věcí, ale více nás. Pěkně to řekl jeden dět-ský psycholog: „Jsme tak zaneprázdněni tím, že svým dětem opatřujeme, co jsme sami neměli, že nemáme čas jim předat to, co jsme měli.“

16 HLAS od Panny Marie

Druhou iluzí bylo, že nebudu tak vytížený pořád. Říkal jsem si, že tohle vypjaté období brzy přejde a budu pak mít více času na věci, které jsou skutečně důležité. Je-nomže – jak u mě, tak u většiny z nás – to není časově náročnější období, to je život. Dokud si to neuvědomíme, budeme donekonečna odkládat věci, které jsou pro nás skutečně důležité, s tím, že si na ně uděláme čas… zítra. A třetí iluzí bylo, že dveře dětství budou otevřeny stále Byl jsem přesvědčen, že když dětem řeknu „později“, nebo „uděláme to příští týden“, že tu pořád bude to

„později“. Jenže on přijde čas, kdy si s námi přestanou chtít hrát. Dál nás mají rády, ale když si namlouváme, že příležitosti číst jim před spaním pohádku nebo si s nimi zahrát dámu tu budou věčně, lžeme si do kapsy.

Co říká matka: Kéž by mi byl tak někdo řekl, že vřelá mateřská láska nepřijde automaticky a že se nebudu cítit jako maminka z reklamy na dětskou výživu. Že budu unavená, naštvaná a často vyděšená, totálně ochromená tíhou odpovědnosti a budu se s partnerem há-dat častěji než dřív – a že to není nic nenormálního. Kéž by mi byl tak někdo řekl, že pro své děti musíte být k dispozici neustále. Ať se stane cokoliv, dokonce i když vás zraní – stále tu musíte být pro ně.Kéž by mi byl tak někdo řekl, že matkou ale nepřestanete být nikdy! Když děti vyros-tou a opustí domov, nemáte už žádnou autoritu a nemůžete udělat vůbec nic, když chybují. Musíte je prostě nechat jít; ale když odcházejí, kus vás odchází s nimi.Nejsme dokonalí rodiče a nikdo to po nás nechceAle dělejme, co je v našich silách. A to je docela dobrý přístup i k našemu rodičovství.

Rob Parsons

HLAS od Panny Marie 17

Pro zasmání Na křižovatce se srazí v autech kněz a rabín. Nejsou zraněni, jen v mírném šoku. Rabín vytáhne láhev whisky a nabídne knězi.

„A vy si nedáte?“ zeptá se kněz rabína, když se napije.„Ale to víte, že ano,“ odpoví rabín. „Ale až odjede policie!“

Na světovém mírovém kongresu se potkají protestant, jehovista a jezuita. Samo-zřejmě se začnou hádat. Najednou se jim zjeví anděl a řekne jim, že jim může každé-mu splnit jedno přání, pokud se okamžitě přestanou hádat. Protestant řekne: „Ať Pán smete z tváře země všechny svědky Jehovovy!“Jehovista řekne: „Ať Pán smete z tváře země všechny protestanty!“Pak se anděl obrátí k jezuitovi a zeptá se ho: „Otče, vy nemáte žádné přání?“

„Ne, stačí, když Pán splní obě přání mých kolegů.“

Do kostela vejde dáma s hlubokým výstřihem. Farář si toho všimne a velmi dis-krétně si ji vezme stranou: „Sestro, nezdá se ti, že má ta halenka příliš hluboký výstřih?“Sestra odpoví: „Bratře, Pán hledí na srdce, ne na zevnějšek.“A farář na to: „Sestro, s takovouhle halenkou to srdce uvidím za chvíli taky.“

Z farních ohlášek:

V kostele byl nainstalován nový rozhlas. Je to dar jednoho farníka jako vzpomín-ka na jeho ženu.

Milé dámy, nezapomeňte na dobročinný bazar! Je to dobrý způsob, jak se zbavit zbytečností, které vám zabírají místo. Vezměte s sebou své manžele!

Pěvecký sbor důchodců nebude během letních prázdnin zpívat. Celá farnost děkuje.

18 HLAS od Panny Marie

Zadáno pro děti

VZÁCNÝ POKLAD Každý člověk střeží jako svůj poklad to, co považuje za důležité a vzác-né. Takovým pokladem nemusí být jen zlato a peníze, ale třeba rodina, kamarádi, nebo vlastní schopnosti. O poklady se máme starat nejen proto, abychom je neztratili, ale abychom se o ně mohli dělit s ostatními.

Když dosadíš větší písmena z mincí podle souřadnic do tabulky na čelní straně pokladnice, dozvíš se, co je pro nás vzácným pokladem a proč.

HLAS od Panny Marie 19

Fatimské století

Fatimská dolina zářila květy.Zářila letos, zářila před sto lety.Tam v tiché rozkvetlé dolině Iriav třináctý máj svatá Panna se zjevila.Tři nevinné dítky ovečky zde pásly,na mladém doubku nad krásou nebeskou žasly.

Za chvíli z úžasu procitly jižfatimská Královna volá je k sobě blíž,nebeským úsměvem pohladí dětia jejich srdíčka získává pro lásku a pro oběti.

Mateřskou rozmluvu s nimi naváže,něžně a tiše se jich otáže,zda svoje modlitby a oběti chtějí Ježíši dáta za duše hříšníků se obětovat.

Pasáčci malí se svaté Panně zaslíbilia každý měsíc společně ji navštívilia s nimi přicházejí poutníků davy.Po šest měsíců fatimská Královna se zjevujev dolině Iria srdce lidská po sta let proměňuje.

Po celém světě tolika radostidnes již všude se slaví fatimské slavnostis růžencem na rtech k Marii spěchámea slavné „Ave, ave, Maria“ voláme .

Jarmila Urbánková

20 HLAS od Panny Marie

Hlas od Panny Marie, farní občasníkVydává Římskokatolická farnost Žarošice

Žarošice 51, 696 34www.zarosice.estranky.cz

Bankovní spojení: Poštovní spořitelna – č. ú. 181645720/0300Uzávěrka příštího čísla 6. srpna 2017.

Příležitost ke svátosti smíření během poutních slavností.Na Zlatou sobotu zveme krojovaná procesí s mariánskými sochami!

13.00 žehnání pramene ve Zdravé Vodě17.00 růženec 17.30 poklona Panně Marii18.00 mše svatá (R. D. Marian Rudolf Kosík OPraem, opat novoříšský) průvod, svátostné požehnání a rozloučení s poutníky

17.30 pobožnost u kaple na Silničné a průvod do Žarošic19.00 mše svatá ve farním kostele v Žarošicích

18.30 růženec19.00 mše svatá (Mons. Jindřich Bartoš, děkan znojemský) a světelný průvod

7.00 mše svatá11.00 mše svatá ve slovenštině13.00 žehnání pramene ve Zdravé Vodě a průvod do Žarošic14.30 modlitba růžence 15.00 korunka Božího milosrdenství15.15 křížová cesta16.00 mše svatá 17.15 poklona Panně Marii18.00 hlavní mše svatá (Mons. Jozef Haľko, světící biskup bratislavský) průvod se sochami a svátostné požehnání po skončení v kostele mše svatá ve slovenštině 22.00 v kostele žarošské zpěvy a modlitby 24.00 půlnoční mše svatá – kostel otevřen přes celou noc

10. září 6.00 ranní chvály 7.00 – 8.30 – 10.00 – 11.15 mše svaté 14.30 litanie a svátostné požehnání

2. září První mariánská sobota – malá pouť

11. září Domácí pouť

13. září Mariánská pouť

9. září Zlatá sobota – hlavní pouť

ZLATÁ SOBOTAU STARÉ MATKY BOŽÍ V ŽAROŠICÍCH / 9 . 9. 2017