Registered at the G.P.O. Melbourne for transmition by post as a periodical

HLAS DOMOVAČESKOSLOVENSKÉ N O V IN Y FR E E C Z E C H O S L O V A K N E W S P A P E R

R očn ík X V III. Melbourne 15. dubna 1968 Číslo 8.

Nová situace ve Vietnamu

Zmeškané Dienbienfu ?V poslední době si nemůžeme naříkat na nudnou sezónu. V Českosloven­

ska utíkají generálové, resignujf potentáti a věší se soudccf/é nejvyššíhci sondo, v Polsku se bijí studenti s policií v ulicích, na Středním, východě se pere Izrael s Jordánském a na dovršení míry někdo v U SA zastřelí nejro- rumnějsího vůdce tamních černochů dr. Kinga.

A právě když si otrlý člověk řekne "pane, to je nám veselo a víc už ne- potřebujem’’ , přihodí se něco nového, co významem ještě daleko převýší to ostatní.

Y našem případě to byla řeč presidenta Johnsona, v níž oznámil, že Spo­jené státy omezují s okamžitou platností bombardování Severního Vietna­mu, a než se ohromení posluchači vzpamatovali z prvního otřesu, "knok­autoval” je znovu sdělením, že za žádnou cenu nehodlá znovu kandidovat na úřad presidenta Spojených států.

chým zastavením bom­bardování nebo kapitu- lací.

Předběžný kontakt?Co se tedy vlastně

stalo? Víme, že americ­ké bombardování pokra­čuje až k osmnácté rovno běžce a nejen v prostoru bezprostředně nad něk­dejší demilitarizovanou zónou, víme, že Hanoj přes toto hrubé přehlí­žení svých "neotřesitel­ných” požadavků reago­val ochotou k rozhovo­rům, a z těchto informa­cí můžeme tedy usou­dit, že Johnsonovu pro­hlášení pravděpodobné předcházela a ť přímá, či nepřímá vyjednávání. (Pokračování na str. 2)

se volat "aleluja’’ a ke zradě zatím také nedošlo. Nejméně ze všeho pak byla oprávněná samoli­bost kritiků intervence, jejichž politika může být prokázána správnou je ­dině uzavřením spraved­livého míru, ne jednodu-

Jak to, že spisovatelé a novináři najednou mo­hou ve svém horováni pro svobodu užívat pro­středků, patřících straně, která tak dlouho vy­stupovala jako největší nepřítel svobody? Je tře­ba vidět věci, jak jsou. Zatím za každým, kdo v novinách nebo v rozhlase promluví q svobodě, stojí komunista nebo komunisté, kteří mu to do­volují. Spisovatelé a novináři počínají si odváž­ně, ale někdo umožňuje, aby jejich odvahu bylo vidět. Tu jen, zase jednou, opakujeme jeden fakt, který ovšem zasluhuje opakování, aby naděje ne­běžely příliš daleko vpředu před skutečností: do­savadní liberalizace v Československu je zatím zejména dflem liberálního křídla komunistické strany. Zajisté, ono liberální křídlo nevzniklo zce­la dobrovolně z náhlého rozhodnutí: á nyní buď­me liberální! Vzniklo z pocítěné nutnosti. Bylo třeba, aby dříve zcela jasně se ukázalo, že starý kurs vede do katastrofy, do prodlužování chudo­by a zaostalosti, že odřezává zemi od výhod a mož­ností moderní doby. Také mlčenlivý, ale citelný a vytrvalý tlak obyvatelstva působil. V těchto týdnech, kdy svobodný projev poprvé byl dovo­len, náhle se na venek vylil skutečný obsah ná­rodní mysli,' nechuť a nenávist k tomu, co bylo po dvacet let, a svrchované potěšení z toho, že konečně, konečně je to možno ř íc i . . .Ferdinand Peroutka v projevu k domovu 23. 3. 6S

PATRIOTISMUS A DEMOKRACIEZ kterého úhlu se chcete dívat na drama v Če­

skoslovensku? Pohledem lidí, kteří tam žijí a kteří se najednou po dvaceti letech probudili k opojnému zjištění, že mohou mluvit? Z hlediska Ulbrichts, Kádára, Tita nebo Gomulky, kteří se ptají, ják. vel­ké nebezpečí to pro ně pro všechny představuje? Ustaranýma očima Kremlu, ■ který v nejistotě pozo­ruje rozklad svého impéria? Z úhlu chladného hi­storika, který vědecky a přesně zjišťuje, že Dub- čekova stopa vede k Ghruščovavě? Elektronickým mozkem západního státníka, který váži výhody ne­snází komunistického bloku s nebezpečím rozpaků, které by způsobilo nové Maďarsko?

Tři dny nato došly zvěsti z Hanoje: Hoči- mmova vláda je ochotna jednat. ne o uzavření příměří, ale o úplném zastavení amerického bombardování a všech jiných nepřátelských aktů.

Pr vní reakceSvět začal volat: mír,

hejna holubic: aleluja, hejna jestřábů: zrada a kritici americké inter­vence ve Vietnamu řekli s uspokojením, že událo­stí potvrdily správnost jejich politiky.

Vzrušující období v československých dějinách

Demokracie socialistickáKomentáře změn v Československu ve svobodném světě obsahují skoro

celých 360 stupňů. Na jedné straně připomíná Ferdinand Peroutka osud liberálního manifestu cara Mikuláše z roku 1905, který teprve musí být pro­bojován, na druhé straně říká v Americe optimistický Polák, že nikdo ne­

může být napůl těhoten a napůl demokratický.Jak optimisté tak pe­

simisté mají velký kus pravdy. Mnoho, téměř všechno bude záležet na tom, zda-li se reformi- stům uvnitř komunistic­ké strany podaří vyhnout se maďarské katastrofě i polské likvidaci.

Zatím se zdá, že So­větský svaz si rozmyslil zasáhnout mocí. Ale ho­spodářská odveta může být účinnější a rozhod­ně diskrétnější.

Československá "ad­ministrativní” revoluce přišla ve chvíli, kdy hlavním zájmem sovět­ského bloku je zajistit si evropské křídlo, vzhle­dem ke zvyšující se brozr bě z Rudé Číny.

Především by mělo být jasné, že hrstka ko­munistických funkcioná­řů stále rozhoduje o tom, co je 'dobré pro ce­lý národ. V tomto ohle­du bychom měli vzít zcela vážně prohlášení Ústředního výboru KSČ z 21. 3. 68, ve kterém se zdůrazňuje:

"Předsednictvo odmít­ne jakékoli pokusy o

oslabování a tříštění progresivních socialistic­kých snah. Znovu opa­kuje, že demokratizace, o niž u nás jde, je vý­razně socialistického charakteru.”

I když ponecháme stranou otázku, do jaké míry bylo toto prohláše­ní vydáno z taktických důvodu pro potřebu vně Československa, nicmé­ně zůstává skutečnost, že tady máme jasné pro­hlášení mlhavého cha­rakteru.

Je potěšitelné číst, že "při objasňování politi­ky strany v současné do­bě jako platforma je stále otevřená iniciativ­nímu progresivnímu po­hybu” .

Nikdo však nesmí si namlouvat, že KSČ dob­rovolně abdikuje na mo­nopol moci, i když je zřejmé, že musí dojít k velkým ústupkům hlav­ně hospodářské povahy. Jejích objem však bude záviset na objemu spo­lupráce Rady vzájemné hospodářské pomoci. (Pokračování nu vtr. 2)

Každý z těch zorných úhlů představuje sám o so­bě bohatou látku k široké úvaze, a jak čas pokročí a s ním vývoj v Československu, budeme se k nim jednotlivě vracet.

Ale co naše vlastní hledisko? Jakýma očima se my. máme z venku dívat na dunivé chvění, .které otřásá haší zemí? Máme poslouchat cit, který hle­dá cestu domů, nebo rozum, který nabáídá k opatr­nosti? Ještě včera jsme stáli v nekompromisním ne­přátelství k pražskému režimu, a Dutočekova refor­mace potvrdila správnost našeho postoje, neboť sa­ma vyhlašuje, že to, co bylo včera, bylo shnilé a od základu špatné.

Dnešek je jiný, složitější, nejasnější. V Českoslo­vensku se reformuje, reviduje, rehabilituje, a v mi­nulém čísle tohoto časopisu bylo nadhozeno, že by se rehabilitace neměla zastavit u popravených ko­munistů, že by měla zahrnout také popravené ne- komuinistý, např. Miladu Horákovou. Kdyby to mělo takhle pokračovat, muselo by dojít dříve či později také k naší vlastní rehabilitaci, protože i my jsme byli kdysi úředně obviněni ze zrady a nedostatku vlastenectví.

Bylo to křivé obvinění, pokud ovšem někdo ne­zaměňuje vlastenectví za šovinismus a slepou loaja­litu “úředním” představitelům národa, bez ohledu na to, jak tomu národu ubližují, jak mu křiví pá­teř, jak mrzačí jeho charakter a kam ho vedou.

Vlastenectví je něco jiného. Je to vrozená láska k národu, vlasti a celému způsobu života. Podle po­vahy projevuje se u někoho prudčeji a u někoho mírněji, někdy (¡¿tučněji a jindy tiše. Vlastenectví, na rozdíl od vlastenčení, znamená lásku, ne hrdost. Proto je to cit positivní. V tu chvíli však, kdy na­bubří a je povýšeno nad lidskost, kdy je zneužito k potlačení osobní svobody, prostituováno vnějším výbojem nebo docela sprostě překrucováno k ospra­vedlnění vlastních zištných zájmů a k omytí vlastních chyb ' a omylů, stane se tím největším zlořádem a potvrdí starý maxim, že vlastenectví je posledním útočištěm darebáka.

Člověk se právě v těchto dnech dostane do po­divných úvah, jestli je správnější být napřed de­mokrat a potom Slovák či Čech, nebo naopak. Jsou to pošetilé úvahy, protože nemůžeme být vlastenci, aniž bychom byli. demokraty. Být demokrat, zname­ná žádat pro lidi všude a tedy i pro svůj národ to nejlepší: Svobodné občany, svobodnou společnost, volný vývoj: Být vlastenec znamená totéž.

(Pokračování na straně 2)

Published by F. Vafi»,8. Moorhouse St., Richmond, Vic., 3121

Printers: “Unification” Pty. Ltd.497 Collins St„ Melbourne, Vlc.

Všechno to vyvolává­ní bylo ovšem poněkud, předčasné. Mír nebyl a není za dveřmi, protože jednat u konferenčního stolu a pokračovat ve válce bylo vždycky sou­částí Giapova plánu.. Ze stejného důvodu nedalo

Nový akční programVrcholnou událostí minulých dvou týdnů v Česko-

slovenská bylo vyhlášení akčního programu, na nřm i se /usneslo zvláštní zasedání ústředního výbo­ru Komunistické strany Československa. V tomto do­kumentu se 24 tisíci slovy potvrzují některé vymo­ženosti, které se už několik týdnů v zemi praktiko­valy a ohlašují se další, jejíchž účinnost se při­pravuje.

Ve svých hlavních bodech tento akční program slibuje nezávislost soudu a soudců na politických vlivech, sušení předběžné cenzury, právo občanů cestovat do ciziny a zůstat za hranicemi, nové vo­lební právo, které má dovolovat větší (výběr kandi­dátů, posíleni parlamentního systému, nezávislou «íiTM igní politiku a přesné vymezení pravomoci kriminální a politické policie. V této souvislosti nový komunistický “manifest” říká:

“Každý občan musí bezpečně vědět, že jeho poli­tické' přesvědčení a názory, jeho osobní víry a čin­nost, nesměji být předmětem pozornosti Státní bez­pečnosti.”

Akční program se také dotýká choulostivého problému Německa a říká, že je tam nutno podpo­rovat “realistické sQy” a současně potírat “neona- cistické tendence”.

Přes všechny slibované reformy však nový akční program K Sč nenechává nikoho na pochybách, že Československo bude dále vedeno komunistickou stranou “na své cestě k vytvoření nového vzoru so­cialistické demokracie” . Vyplývá z něj také, že vy­tvoření účinné opozice, schopné ohrozit dominující postavení komunistické strany, bude v blízké bu­doucnosti vyloučeno.

Ve vedlejším článku se zmiňujeme o nové česko­slovenské vládě. Je dobré si pří té příležitosti při­pomenout, že skutečnou československou vládou zů­stává nadále ústřední výbor Komunistické strany československá, jehož předsednictvo nyní tvoří tito členové: Alexander Dubček, Oldřich Černík, Fran­tišek Barbírek, Vasil Bfl’ak, Drahomír Kolder, Fran­tišek Kriegel, Jan Piller, EmB Rigo, Josef Smrkov- ský, Josef Špaček a Oldřich Švestka. Kandidáty předsednictva jsou Antonín Karek, Jozef Lenárt a předseda pražská organizace KSČ Martin Vaculík.

- 2 - H L A S D O M O V A 15. 4. 1968

(Pokračování se str. i)Důsledky toho všeho

budou ovšem dalekosáh­le a jejich vliv bude pů­sobit mnoha směry.

Vojenský aspekt . Vojensky to znamená, že se Johnson rozhodl k tzv. deeskalaci války, což naznačuje omezení jak bombardování, tak ozná­mené posily, které se scvrkly z ohlašovaných dvou set tisíc na třináct tisíc mužů.

Bylo tedy pravdě­podobně upuštěno od Westmorelandovy útoč­né taktiky a důraz bude

PATRIOTISMUS A DEMOKRACIE(Pokračování se str. 1)

Dostali jsme se daleko od rehabilitací v Česko­slovensku. Ne však tak daleko, jak se na první po­hled zdá. Komunistická strana v Československu dnes rehabilituje to i ono. Sama však potřebuje re­habilitaci nejvíce. Nemůže si ji zajistit žádným mi­nisterským výnosem a žádným partajním dekretem, jenom tím, že přizná národu základní práva svobod­ných lidí, která jim tak dlouho odpírala.

Náš postoj k novému režimu v Československu zá­visí na rehabilitaci KSČ. Nevíme ještě, jak upřímně to Dubček a (tuhové s demokratizací myslí. Nevíme ani, jestli demokracie znamená pro ně totéž, co pro nás. Jestliže ano, ukousli veliké sousto, protože bou­rají zakořeněný řád, a “velký bratr” číhá zá rohem. Když nic jiného, zaslouží si tedy, jak říkají Angli- čani, “dobrodiní pochybností” , tj. čas, v němž by mohli dokázat svou upřímnost.

Jako oni, i my potřebujeme čas. Zatím se nestalo dost, abychom se dali splašit troubením pseudovla- stencú a zařadili se s vyvalenýma očima do tupého stáda. Trpkými zkušenostmi- nabytá skepse umře v nás teprve v tu chvíli, až se zase v Československu s jistotou a mimo nejmenší pochybnost slijí slova “demokrat” a “patriot” v jediný pojem-. -kw-

OzvěnyZ DOMOVA:

ZNAČKA KVALITY A STYLU

Prvotřídní ručně šité obleky

164 Aeland St., St. Kilda Vic. Tel. 94-2280

Též prodej veškerého pánského konfekčního

zbožíČistírna a opravy obléká

Naše rovyÚ TRAPY CHAM ELEONA FIERLINGERA

Uplynulé dvacetiletí bylo pro mne nej těžší životní zkouškou. Vždy jsem se Sotevřeně vy­jadřoval. k závažným otázkám projednávaným ve vedení strany. Když se však jednou o věci rozhodlo, bylo obtížné vystupovat jinak než disciplinovaně. Často jsem hájil své stanovisko na schůzích ÚV. Např. v době, kdy se schva­lovaly rozsudky nad členy tz(v. spikleneckého centra, neobdrželi jsme žádné podklady, ani nám nebyly předloženy důkazy. Materiály se vypracovaly v kruhu tří až čtyř soudruhů. Teh­dy jsem se na zasedání ostře postavil proti anti­semitismu. — Když přišel X X . sjezd KSSS, vě­řil jsem, že KSČ konečně vstoupí na správnou cestu. Žel, nestalo se tak. Vedoucí funkcionáři Novotný, Bacílek, Široký a později i Barák se snažili nadále řídit stranu v duchu starého dog­matismu, udržet komunisty ve slepé poslušnosti. Donucovací prostředky nabyly navenek mírněj­ších forem, zakrýýaly se mnohamtuvnými a ne­upřímnými slovy o velikosti cílů. Přitom každý oponující funkcionář mohl být vyloučen ze -stra­ny. odejít do jakéhosi morálního vyhnanství, do společenské izolace, dostat cejch nepřítele. Před válkou byly jasné třídní formy, věděli jsme, proti čemu bojujeme. Uvnitř strany v mi­nulých letech tomu tak nebylo . . .

Z . Fierlinger v Rudém právu, 26. března 1968

palce, aby alespoň část těchto návrhů se stala skutečností. Trvalou skutečností.

Neměli bychom tolik trvat na tom, jestli do­ma budou nazývat nový režim socialistickou de­mokracií, neboť přízvuk musí být na prosté, oby­čejné demokracii. vm

DĚKUJEME VŠEMčtenářům, kteří posílají výstřižky, upozornění a zprávy k otištění a kteří propagují Hlas.

. domova.'

Zm eškané Dienbienfu ?přenesen na taktiku o- brannou: držet, co se dá.

Přeloženo do politic­ké aritmetiky - komuni­sté bpdou u konferenční­ho stolu v silné pozici, protože jsou v silné po­zici vojensky.

Politický aspektHlavní neznámá nové

politické situace ovšem spočívá v tom, jak dale­ce se dá věřit Johnsono- vu ujištění, že Spojené státy nikdy nedají sou­hlas k mínr, který by byl kamufláží kapitulace, a který by vydal v prak­tických důsledcích Jižní Vietnam do komunistic­kých rukou.

Jestli se mu dá věřit, pak mír není přes při­pravovaná jednání o nic blíže než dříve a příslo­večné již světlo na kon­ci tunelu ničím jiným než přáním, jež je otcem myšlenky.

Nikdo totiž neshrnul vietnamský problém lé-

pe á srozumitelněji než londýnský Economist, když napsal: "V Jižním Vietnamu neexistuje kompromisní řešení. Buďto mu povládnou komunisti nebo nekomu- nisti.”

Economist pak pokra­čoval, že je na Američa­nech, jsou-li dále ochot­ni přinášet oběti, které jsou nutné k udržení ne- komunistického Vietna­mu.

Po DienbienfuJenom čas ukáže, k

čemu se Američani roz­hodnou za Johnsona, McCarthyho, - Nixona nebo Kennedyho.

Ale jestli už rozíhod- nutí bylo učiněno a Johnsonova řeč byla je­nom prvním krokem na cestě z války, "která ni­kam nevedla’T, pak jsme všichni zmeškali druhé Dienbienfu. Čekali jsme ho u Khe Sanhu, Hue nebo Saigonu a úplně

jsme přehlédli, že už k němu snad došlo v tzv. Tet ofenzívě proti viet­namským městům.

N eboť co vlastně bylo Dienbienfu a čeho se stálo symbolem? Nebyla v něm zničena francouz­ská armáda, byla v. něm zlomena francouzská morálka a francouzská vůle bojovat. Totéž se možná stalo Američa­nům v ofenzívě Tet.

Jestliže je tomu tak, Bůh bud’ milostiv nejen Jižnímu Vietnamu, ale také Laosu, Kambodži, Burmě, Malajsii a Sia- mu. A Bůh buď milo­stiv také presidentu Johnsonovi, který řekl ve své řeči jednu velkou, ale tiskem opomenutou větu, kterou bychom si i my měli vzít k srdci: "Vždycky jsem byl na­před svobodný člověk, potom Američan a po­tom člen strany.’ ’

-kw-

— Zástupce presidenta Nejvyššího soudu dr. Jozeí Břešťanský, pověřený vedením rehabilitací neprá­vem odsouzených, osob, byl nalezen oběšen, v lese u Babic. Některé zprávy z ČSSR naznačují, že nešlo o sebevraždu.— Předsednictva všech čtyř loutkových stran Ná­rodní fronty hromadně resignovala, mezi nimi smut­ně prcslu!! předsedové stran lidové a socialistické, Flojhar a Neuman. Qba také ztratili ministerská křesla.— Na žádost veřejnosti svolilo ministerstvo vnitra provést vyšetření smrti Jana Masaryka.— Richard Slánský, bratr popraveného generálního sekretáře KSČ Rudolfa Slánského, vypovídal o čist­kách v 50. letech.— Pražští studenti demonstrovali před budovou par­lamentu proti “zvolení” generála Svobody presiden­tem republiky a žádali zvolení bývalého ministra školství Čestmíra Císaře, který byl v minulých dnech pověřen vedením kulturního oddělení ÚV KSČ.— Hromadné rezignaci Lenártovy vlády předcháze­ly další rezignace ministrů: Loniského (národní ob­rana), Davida (zahraničí), Neumana (spravedlnost), Plojhará>^ zdravotnictví), šimůnka (místopř. vlá­dy) aj.— V nové Černíkové vládě zůstalo jen několik, dří­vějších ministrů: B. Sucbarda (finance), J. Krejčí (těžký průmysl, F. Penc (hornictví) a ministryně B. Machačová. Bývalý ministr zahraničního obchodu Hamouz se stal jedním z 5 náměstků ministerského předsedy.

Z CIZINY:— Polská vláda odmítla vstup zástupcům čs. stu­dentů, kteří chtěli jednat s polskými kolegy.— Ústřední výbor KSSS projednával ve zvláštním zasedání události v Československu a v Polsku. L. Brežněv volal při té příležitosti po utužení discip­liny uvnitř komunistického hnutí všude ve světě.— Západoněmecké úřady oznámily, že čs. armáda začala na několika místech odstraňovat překážky na čs. - bavorské hranici.— Události v ČSSR vzbuzují stále velkou pozornost západního tisku. Dva přední americké časopisy, TIME a NEWSWEEK, popsaly změny v Českosloven­sku ve svých hlavních článcích.

Demokracie socialistická(Pokračování ae str. 1)

N epochybuj eme, že dojde k politickým ú- stupkům, protože k nim musí dojít. V době, kdy utíkají nébo páchají se­bevraždu vládnoucí ge­nerálové a členové N ej­vyššího soudu (Šejna, Janko, Břešťanský), ne­

mají, vedoucí KSČ mno­ho na vybranou.

Seznam sesazených funkcinářů je velmi ob­sáhlý a zahrnuje jak nej vyšší tak i nej nižší. Ale zůstává skutečností, že ČSSR stále ještě se musí ohlížet přes rame­no, jde-li o mocenskou nebo zahraniční politi­ku.

Příznačná byla volba generála Svobody za ná­stupce Antonína N ovot­ného v presidentském ú- řadě. Až se zvířený prach trochu usadí, bu­de zajímavé se podívat, kolik dřívějších "reži- mistů’ ’ nebo "stalmistů’7, chcete-li, zůstane v důle­žitých pozicích.

Pokud jde ó složení nové Dubčekovy vlády, nej významnější je jme­nování profesora Oty Šiká. Je to opovědný ne­přítel rigidního hospo­dářského systému a je­ho návrhy na reformu národního hospodářství byly do poslední chvíle

1 sabotovány představiteli ; Novotného režimu.

Když byl Šik konečně jmenován, musili odejít dva z jeho nejúhlavněj­ších nepřátel: Otakar Šimúnek, který řídil v různých funkcích čs. ho­spodářství, a spolu s ním i Jaromír Dolan- ský, který býval kdysi ministrem financí a poz­ději místopředsedou vlá­

dy s dohlédací mocí nad hospodářským živos­tem.

Další z "padlých” z Novotného družiny byli Michal Chudík, Slovák, kterému jako předsedovi SNR nebyla ani povole­na resignace, a dva poli­tičtí vůdci - ideolog Jiří Hendrych, který prohrál svoji bitvu se spisovate­li na loňském sjezdu, a předseda Národního shromáždění Bohumil Laštovička, který kdysi býval politický generál ražení Alexeje Čepičky.

Po případu generálů Šejny a Janka pochopi­telně se musil poděkovat ministr národní obrany Bohumír Lomský, o němž vytrvale kolovaly pověsti, že se účastnil plánování vojenského puče na záchranu N o ­votného.

Novým ministrem za­hraničí byl jmenován dr. Jiří Hájek a mini­strem vnitra Josef Pavel, bývalý Španěl ák, který byl vězněn v souvislosti se Slánského aférou.

Situace, abychom se vyjádřili po novinářsku, je ještě velmi nepřehled­ná. Podrobnosti nového vládního programu ne­jsou ještě známy.

Zhruba mají být na­vrženy tyto hlavní re­formy: nezávislost sou­dů, zrušení předběžné cenzury, právo cestovat

do ciziny- nebo emigro­vat, reforma volebního řádu, obnovení úlohyNárodního shromáždění jako zdroje nejvyšší moci ve státě.

Prozatím se projevila z těch naplánovaných jenom jedna reforma, která byla ostatně uve­dena v život před jakou­koli kodifikací: zrušení předběžné cenzury.

Na ty ostatní budeme zvědavi, jakmile se pro­jeví v praxi. Zatím je naší povinností držet oba

15. 4. 1968 H L A S D O M O V A -3-

ČESKOSLOVENSKO V E ZKRATCE— Dne 17. března psal j . Plojbar v Lidové de­mokracii v článku “Chy­by napravovat” : “ Obrod- ný proces směřuje k to­rnu, aby se co nejrychle* ji mohly soustředit všech­ny síly naší společnosti na positivní úkoly, před nimiž stojím e. . . Čs. stra­na lidová se v minulosti . . . nevyvarovala chyb a nedostatků. Máme tedy i my co napravovat. . . ” Plojhar toho už v OsL. mnoho nenapraví, proto­že už není předsedou strany, “byl rezignován” . Podobný osud stihl i před­sedu další loutkové stra­ny, Čs. socialistů, dr. Neu­mana.— LD z 21. 3. píše: “Pat­ří ke každodenním ob­rázkům života hlavního města, že na noviny sto­jí fronty a záhy jsou ro­zebrány. Dohromady v Praze do podniků, rodin a ria pulty 600 prodejen PSN přišlo 20. března 1968 557.192 výtisků de­níků. Např. proti datu 10. ledna 1968 je to asi o 118.000 vílo a přece nesta­čí.”— Krajský výbor KSČ v Ústí n. L. odvolal vedou­cího tajemníka Františka Tesaře a na jeho místo zvolil Ladislava Krepe- ráta.— Na schůzi asi 700 stu­dentů z převážné většiny pražských fakult, která se konala ve velké po­sluchárně filosofické fa­kulty, byl ustaven akční výbor pražských vysoko­školáků. Byl schválen program, v němž se vy­slovuje podpora Duběeko- vu vedení KSČ. Akční vý­bor chce prosazovat práv­ní postulování souboru občanských práv a jejich institucionálních záruk. Tvorba programu nemá být “brzděna konzervativ­ními silami” . Program se hlásí k Všeobecné dekla­raci lidských práv z 10. prosince 1948.— Na druhém večeru pražské mládeže ve Slo­vanském domě řekl Gu­stav Husák mj.: “Miiačko by se mohl vrátit. Nesmí dělat napřed kampaň a pak se vrátit slavobrána- mi. V této souvislosti při­pomínám, že se připra­vuje zákon, který umožni návrat těm, kdo opustili zemi a chtěli by se vrá­tit.”— Otázku: “Považujete za vhodné nějak upravit vztahy k poúnorovým emigrantům?” zodpově­děl spisovatel Ivan Klíma v pražském rozhlase tak­to: “Umožnit jim účast na národním životě, ať už zůstanou venku nebo se vrátí domů. Zásadně si myslím, že demokratický stát nemůže mít politic­kou emigraici. V Chartě lidských práv, kterou přijalo také Českosloven­sko, se praví, že každý má právo opustit svou vlast a opět se, když to uzná za dobré, do ní vrá­tit. Já si myslím, že toto samozřejmé právo musí být každému vráceno a není tedy na nikom, aby rozhodoval, jestli se má

nebo nemá vrátit, než na tom, kdo prostě je venku a kdo se tedy vrá­tit chce nebo nechce.”— V Praze zemřel ve vě­ku 46 roků bývalý major čs. letectva v Anglii Gu­stav Kopal. Byl dvakrát sestřelen, upadl do zaje­tí, společně s 86 britský­mi letci uprchl tunelem ze zajateckého tábora, ale v ústí n. L. byl zadržen a odsouzen k trestu smrti. Vrátil se však po válce do vlasti a stal se aktiv­ním leteckým důstojní­kem. V r. 1949. byl z le­tectva propuštěn, praco­val na podřadných za­městnáních, onemocněl a žil až do smrti v bídě.—1 Dne 2. dubna vysílal pražský rozhlas první po­řad z cyklu “Výpravy za krajany” a to “Lidé z | konce světa” , reportáž ze života Čechů a Slová­ků v Austrálii.— Senát krajského sonda v Ústí n. L. zrušil rozsu­dek krajského soudu v Liberci z května 1953, kterým byla odsouzena “protistátní skupina Klu­ky” . tj. 10 zemědělců z mladoboleslavská, do ža­láře od 15 let až na doži­votí, ke ztrátě majetku a čestných práv občan­ských. Odsouzení prožili větší část trestu v urano­vých dolech v Jáchymo­vě. Soud zjistil, že “pro­tistátní skupina Kluky” byla organizována provo­katéry z bývalé pobočky Státní bezpečnosti v Li­berci. Nezákonný proces tehdy řídil dr. Z. Číhal (který byl až do minulé­ho měsíce náměstkem ministra spravedlnosti.

FEI/HD

Československo a sovětský blok

— V druhé polovině břez­na se konalo 126 okres­ních a městských konfe­rencí KSČ. Byl přijat všeobecně (místy po roz­pačitém vyčkávání) nový kurs, který znamená i čistku mezi funkcionáři.— Historik dr. Ivan Ffaff, který byl v listopadu m. r. zatčen a obviněn z autorství “Manifestu čs. spisovatelů” , byl propuš­těn z vyšetřovací vazby. Řízení proti němu bude vedeno na svobodě.— Dne 5. dubna oznámila vláda Kenje, že nařídila uzavření úřadovny Čs. tiskové kanceláře v Nai- robi, protože prostřednic­tvím této kanceláře byly poskytovány volební fon­dy místním komunistům. Korespondent ČTK Stan. Forejt byl současně pro­hlášen “nežádoucím při­stěhovalcem” a vypově­zen ze země.— Na V. plenárním za­sedání ÚRO, které se ko­nalo 21. a 22. března, byl zvolen předsedou ÚRO bývalý Pastyříkův zá­stupce, ještě dříve ná­městek předsedy vlády a ministr všeobecného strojírenství, K. Poláček.— Mimořádné plenární zasedání Městského ná­rodního výboru V Brně se usneslo žádat, aby Brno dostalo svůj statut-— Předsednictvo Národní­ho shromáždění se usne­slo 26. března mj.: odlo­žit volby do národních výborů na druhou půli června, dále připravit no­velizaci zákona o volbách do NV tak, “ aby zákon odpovídal požadavkům socialistické demokra­cie” .— Ústřední ředitel Čs. státního filmu A. Poled­ňák a velvyslanec Ital­ské republiky podepsali v Praze dohodu o filmové spolupráci čs. - italské. Jde a podporu koopro- dukční výroby filmů.— Na “Večeru otázek a odpovědí” ve Slovanském domě v Praze prohlásila Marie Švermová, že chce přispět k rehabilitaci Mi­lady Horákové.— Vláda se zabývala ná­mětem, dle něhož by se měla Praha ucházet o kandidaturu na olympij­ské hry v r. 1980 a vy­žádala si za tím účelem předložit do konce tr. podrobnější technicko- -ekonomické studie.— Podle podrobné zprávy čs. tisku odmítla plenár­ní schůze Slovenské ná­rodní rady nabídnutou rezignaci předsedy Mi­chala Chudíka a přijala usnesení, na základě kte­rého ho z funkce odvolá­vá pro ztrátu důvěry. Ve­dením SNR byl pověřen dřívější místopředseda inž. František Barfoírek.— Z funkce ředitele od­boru umění ministerstva kultury a informací byl ,fna vlastní žádost” odvo­lán Antonín Dvořák a vedením odboru byl po­věřen Vlastimil Fiala, leterý pracoval v sekreta­riátu výboru pro kultu­ru a informace.

Daleko od Moskvy ?

Kosygin a ostatní pře­svědčit, jak to nové ve­dení KSČ s reformami opravdu myslí.

K raportu do Dráž­ďan se z ČSSR vypravi­li kromě Dubčefca též tehdejší i nynější mini­sterští předsedové - Le- nárt a Černík - a další dva členové Ú V KSČ, Kolder s Bďakem. O nejdúležitější části roz­hovorů referoval pak čs. tisk zdrženlivě:

“ Představitelé KSČ a vlády ČSSR informova­li o průběhu realizace usnesení lednového plé­na Ú V KSČ, jež sledují cíl uvést do života linii X III. sjezdu KSČ. Bylo vyjádřeno přesvědčení, že dělnická třída a všich­ni pracující ČSSR zabez­pečí pod vedenim KSČ další rozvoj výstavby so­cialismu ve své zemi. ’

K této zprávě (RP 25. 3.) dodal Dubček v odpovědi zpravodaji ČTK (RP 27. 3.):

“ Nelze se divit, že se na poradě projevila ta­

ké úrčitá starost zvláště V tom smyslu, aby se na demokratizačním proce­su u nás nepřiživovaly protisociaiistické elemen­ty. Všichni naši přátelé nám přejí, aby se naše dílo podařilo, a ujistili nás, že za námi plně sto­jí . . . Ještě bych chtěl dodat, že rozhovory pro- jbíhaiy v soudružskéta, otevřeném duchu.”

Uvedené citáty jsou typické - pro stav věci. Sovětský s v a z nepo­čítá s m o ž n o s t í zá­sadní změny (čs. zahra­niční politiky a menší úchylky mu nemohou mocensky příliš uškodit. V ždyť i Dubčekovo Če­skoslovensko je dosta­tečně připoutáno k so­větskému bloku jak svou polohou, svým soused­stvím s Německem, tak i hospodářský. Po dvace­tiletí přizpůsobované čs. hospodářství závisí třemi čtvrtinami svého zahraničního obchodu na socialistických ze-

(Pokračování na str. 6)

Po větších politických změnách ve státě se můře považovat nolvý režim za bezpečnější až tehdy, když si zajistí pevnější hospodářskou základnu. Také nový liberálnější režim v Če­skoslovensku se bude snažit zajistit se hospo­dářsky. Nebude přitom ovšem záležet jen na vnitřních ekonomických reformách, ale ve znač­né míře i na reakci zahraničí — z východu i ze západu. V obou případech budou rozhodovat hlediska politická. Hospodářský postoj obou stran k Dubčekově režimu bude současně nej- jasnějším ukazatelem, jak která strana hodnotí |vývoj v zemi. Všimněme si zatím jen několika problémů,, ukazatelů,' které budou pravděpodob­ně řešit v brzké době vlády západních států, event. západní finančníci. Ukáže nám to, jakou mají důvěru v další vývoj v zemi, zda jsou o- chotni ulehčit pozici novému režimu.

Snad nejpoíitičtější z příštích hospodářských rozhodnutí Západu je otázka vrácení česko­slovenského zlatého pokladu, který odvezli z Protektorátu Němci a který po válce zajistily Spojené státy.

Již v roce 1945 byla ustar/ena zvláštní mezi­národní komise k rozdělení zlatého pokladu Němců a ta uznala právo Československa na vrácení 43.5 tun zlata. Protože však nebylo na­lezena všechno zlato, uloupené nacisty i v ji­ných okupovaných územích, přiřkla komise Če­skoslovensku později jen 24.5 tun,zlata. Z to­hoto množství bylo vráceno do roku 1948 pouze 6.1 tun. Po únoru 1948 odmítly Spojené státy

Zlato a úvěrydát svolení k navrácení zbylých 18.4 tun a to a odůvodněním, že Československo nevyrovnalo nároky na náhradu za znárodněný majetek a- merických občanů. Podle čs. pramenů (Rudého práva) souhlasila ČSSR již v roce 1961 s výpla­tou náhrady za tento majetek, odhadnutý od­borníky na 2 milióny dolarů, a čs. ministerstvo zahraničí Vyhotovilo obsáhlý dokument, v němž je návrh, jak vyřešit všechny vzájemné finanční a hospodářské záležitosti U SA á ČSSR, avšak Američané prý neprojevili zájem o vyřešení sporných otázek.

Rovněž posuzování očekávaných žádostí Če­skoslovenska o poskytnutí půjček a obchodních úvěrů na Západě a o doložku "o nejvyšších vý­hodách’ ’ k obchodní1 smlouvě s U SA, bude příznačné pro stanovisko Západu k Dubčekově Československu. Prof. O. Šik ňapř. řekl, že by ČSSR potřebovala od Mezinárodního měnové­ho fondu úvěr 400 mil, dolarů, aby mohla za­vést do tří let plnou směnitelnost čs. koruny. Československo se asi bude také ucházet o půjčku u. Mezinárodní banky a o obchodní ú- věry, které by mu umožnily velkorysejší nákup především moderního strojního vybavení1. V hospodářských úvěrech by mohlo nejvíc pom o­ci Západní Německo, které však bude pravdě­podobně předem vyžadovat navázání plných diplomatických styků (po vzoru Rumunska a Jugoslávie). T o bude oivšem pro Dubčeka ře­šení choulostivější s ohledem na Východní N ě­mecko. -sv-

Rozpaky moskevského vedení jsou pochopitel­né, protože taková “ vlastní cesta k sociali­smu” , jakou nyní nastu­puje Praha, se může zdát nebezpečná. Dubček a spol. ovšem zatím dě­lají vše. aby Sovětům presentovali nynější si­tuaci v zemi co nejpříz- nívějL

Již ve svém prvním větším projevu po pro­vedených změnách (16. března' na konferenci KSČ v Brně) zdůraznil generální tajemník KSČ, že "trvalým základem čs. zahraniční politiky je upevňování spojenecké­ho svazku se SSSR a po­silování jednoty sociali­stických zemí” . Tuto zá­sadu opakoval Dubček později několikrát. Opa­koval ji pak i v Dráž­ďanech, kam byla na­rychlo svolána j edno- denní ' schůzka stranic­kých a vládních potentá- tů “ socialistických stá­tů’ ’ (bez Rumunska), na níž se chtěli Brežněv,

Události posledních měsíců v Československu vyvolaly mimořádný a vět­šinou příznivý ohlas na Západě, jak dokazují obšírné komentáře světového tisku. Vyvolaly ovšem ještě větší zájem v ostatních státech sovětského blo­ku, i když komunistické zpravodajství o tom je — s mírnou výjimkou R u ­munska a Jugoslávie — ¡velmi kusé. Hlavně Sovětský svaz se o českosloven­ské "tiché revoluci” dlouho vůbec nezmiňoval, a potom dával přednost krát­kým úředním zprávám.

H L A S D O M O V A 15. 4. 1968

Plánujete cestu do zim o')nebo máte v úmyslu pozvat své příbuzné na návštěvu? Obraťte se s důvěrou na

ODRATRAVÉL SERVICE

27-29 Elizabeth St., Melbourne, 3000. Telefon 6.2-2908

Poradíme vám, opatříme cestovní doklady azprostředkujeme bezplatně cestu lodí neboletadlem - kamkoli:'Za hotové nebo na splátky.

Mluvíme česky

“Dočkal jsem s é . . . Dočkal jsem se téměř po 20 letech, že opět ve Svobodném slově i v jiném tiská bylo k 7. březnu pár slov o našem prvním presiden­tovi Osvoboditeli T. G . Masarykovi. Význam a dílo T. O- M. je pro každého upřímného, poctivého Če­cha žřvé. Celý vzdělaný a kulturní svět si váží na­šich prvních presidentů. Až teď , po 20 letech, mů­žeme opět svobodně vydechnout. A tak bych si přál, abyste i vy, a i Cs. strana socialistická dělali poli­tiků trochu nezávislejší. Vytýkalo se první republi­ce, že se dělaly chyby. Ano, stlaly se, ale našel by se dnes odvážlivec, který by chtěl tvrdit, že za těch posledních našich 20 let se chyby nedělaly? Myslím, že takový člověk by se nenašel. Ostatně stačí sledo­vat denní tisk posledních dnů, co všechno vychází Ven, jaké kardinální omyly se dělaly a děla j i A to jsme teprve na začátku. . . ”

O. Prokop, Náchod —■ Svobodné slovo, 14. 3. 1968STANOVISKO MASARYKOVY RODINY

Do redakce LD zaslaly vnučka Herbertía Masary­ka pí. Charlotta Kotíková-Pocheová a dcery Herber- ta Masaryka dr. Anna Masaryková a Herberta Ma- saryková-Pocheová toto stanovisko své rodiny k ná­zoru M. Švermové, vyjádřené 13. 3. 1968 na shro­máždění pražské mládeže ve Slovanském domě: — Jménem rodiny i jménem pravdy považujeme za svou povinnost opravit onu část názoru s. M. Šver- mové na smrt Jana Masaryka, který vyslovila na večeru otázek a odpovědí Mladí se p ta jí. . . Uvedla V něm mylně, že akademický malíř Herbert Masa­ryk, bratr Jana Masaryka, také skončil sebevraždou. Zemřel dne, 15. března Í915 v plné síle ,35 let po krátkém těžkém onemocnění tyfem. Také nepova­žujeme za taktní a nemůžeme souhlasit s formula­cemi “nervová labilita” či “rodinné zatížení” , uvá­děnými v souvislosti s tragickým úmrtím Jana Ma­saryka, neboť nervové vyčerpání pí. Charlotty Ma­sarykové v době první světové války, z něhož asi byla tato teorie ve vhodný čas vytvořena, nebylo zatížením, nýbrž zcela normálním a pochopitelným přetížením.

Lidová demokracie, 15. března 1968SLIBOVANÁ REHABILITACE ŠKOLSTVÍ

U příležitosti 20. výročí jednotné školy a letoš­ního Dne učitelů (28. března) seznámil 22. března ministr školstvíprof. dr. J. Hájek pražské novináře s pohledy resortu na vývoj v této oblasti v kontextu dnešního obrodného procesu. Ministr prohlásil úvo­dem, že škola mimořádně pociťovala tíživost nedáv­ného období — jeho deformace, nepravdivost a pod­ceňování. Mezi deformacemi, k nimž od r. 1953 do­šlo . . . , jmenoval mj. nivelizaci vzdělání, diskredi­taci polytechnické výchovy, vytrhování škol, žáků i učitelů na práce, které měli dělat jiní, byrokratic­ký a nekvalifikovaný tlak na školy i učitele, dopro­vázený přízemním ekonomismem a prakticismem, podceňování úlohy vzdělání. Podle siov ministra usi­luje naše školství ve stálém boji s konservatismem a dogmatismem o postupnou nápravu. . . Do budouc­na — podtrhl — půjde o “rehabilitaci socialistické školy a socialistického učitele” . Vedení resortu je si vědomo dosavadních nedostatků a bere za ně i příslušný díl odpovědnosti. Hodlá postupně přikro­čit k nápravě všude tam, kde jen to bude Připravuj} se zásady a předpoklady pro rehabilitaci těch, kteří v oblasti školství byli zásahy (školských orgánů nevinně postiženi. Bude třeba zvažovat ze­jména křivdy, které se vyskytly v přijímání mláde­že ke studiu, při vylučování ze studia, bezdůvodném odstraňování učitelů ze školských služeb apod.

Lidová demokracie, 23. března 1968ROZKLAD SVAZARMU

Na společné schůzi volených funkcionářů všech aeroklubů moravské oblasti byla v Brně znovu vy­jádřena naprostá nedůvěra a nespokojenost s posto­jem UV Svazarmu ;k výsledkům prosincového a led-

štátnej moci na Sloven­sku vyohádzať zo zása­dy, že výkonná moc na Slovensku patří výkon­ným orgánom SNR na všetkých úsekoch štátnej správy a hospodářského riadenia, okrem věcí vý­lučné celoštátnej povahy, aicými sú najma liárodná obrana, zahraničná poli­tika a měnové otázky,

obnoviť inštitúciu štátnych tajomníkov v postavení členov vlády v centrálnych orgánoch, ktorých posobnost’ je vý­lučné celoštátna, a to pri dodržaní zásady, že tuto funkciu bude za­stávat’ představitel’ slo­venského národa, ak je minister predstavitďom českého národa, a na­opak,

politicky a ústavné vylúčiť možnost’ majori- zovať slovenský národ v štáťoprávnych vzťáhoch českého a slovenského národa a vo veciach ho­spodářského riadenia,

v duchu zásad sociali-

novéfao pléna ÚV KSČ. Na základě dlouhodobých zkušenosti členové nevěří, že by ÚV Svazarmu byl schopen provést opatření, která by umožňovala de­mokratizaci eelé organizace. Shromáždění zástupci.. se proto jednomyslně usnesli, že ustaví členstvem dávno požadované organizace na úseku letecké čin­nosti. Jde o «řízení voleného Aeroklubu ČSSR, kte­rý by byl volen oblastními a místními aerokluby. Byl ustaven Moravský aeroklub. Jeho prozatímní výbor tvoří zástupci jednotlivých aeroklubů morav­ské oblasti. Účastníci shromáždění žádali, áby tento výbor spolu s výbory Slovenského a Českého aero­klubu ustavily ústřední Aeroklub ČSSR, zvolili jeho prozatímní výbor, který by pak jednal s ÚV Svazar­mu. Předsedou prózat. výboru Aeroklubu moravské oblasti je prof. dr. J. Vanýsek.

Rudé právo, 17. března 1968 STŘEDOŠKOLÁCI PROTI

ČS. SVAZU MLÁDEŽEKaždému musí být jasné, že ČSM v dnešní exi­

stující form ě je organizací nevyhovující a zprofano­vanou, bez vlivu a objektivního názoru, organizací formální a nic neřešící, ve své podstatě za nic nebo­ju jící, organizaci epigonsky přejím ající všeobecnou angažovanost a nevyjadřující plné stanovisko a po­žadavky svých členů. Středoškoláci v ní m čll jen okrajové postavení. Proto požadují studenti této školy zřízení nové celostátní středoškolské a učňov­ské organizace mládeže, která by vyjadřovala zájmy a požadavky této sociální skupiny. Své požadavky a názory chtějí tlumočit na mimořádném sjezdu ČSM, jehož svolání důrazně žádají.

Manifest přijatý na mítinku 200 studentů střední uměleckoprůmyslové školy v Praze 3 — Mladá

fronta, 16. března 1968

Z L O B Í V Á S O Č I ? Bolí Vás hlava?

Noste brýle od O P T Á !

O P T OCapitol House, 113 SwanstonSt..

MELBOURNE, (vedle kina Capitol)8. poschodí Telefon 63 - 2231

DODÁME LÉKY VŠECH DRUHŮVašim příbuzným i bez lékařského předpisu, v nutných případech i telegraficky

- 4 -

"Tom uto ■ zásadnému usporiadaniu může z důvodov vhodného po­liticko - organizačného postupu ako organická súčasť a. vývinový stu­pen v najbližlom oBdobí predchádzať odstránenie najpálčivejšich nedostat- kov súčasného neuspo­kojivého stavu štáto- právnych vzťahov české­ho a slovenského náro­da v duchu Košického vlídného programu. V tomto případe má ústav­ný zákon, týkajúci sa kompetencíe slovenských nírodných orgánov, pre- dovšetkým:

oddeiiť v SNR orgány zákónodáraej moci od orgánov moci výkonnéj,

zvěru* SNR na území {Slovenska úplnú zákono­dárná pravomoc, okrem věcí Ústavou taxativně zverených do výlučnej pravomoci Národného

! A r fM w a M w i i a j

pri vymedzení vzťa­hov jnedzi vládou ČSSR a vrcholným orgánom

stického internacionaliz- mu vytvořit’ podmienky na zabezpečenie vše­stranného hospodářské­ho a kultúmeho roz vo j a spoluobčanov maďarskej a ukrajinskej národno­sti.”

Vo vyhlášení SNR sa ďalej vyslovuje "pre- svedčenie, že federatív- ne usporiadanie státu posilní našu socialistická demokraciu a upevní Če­skoslovensku • státnost’ , založenu na zásadách bratstva a najužšej spo­lupráce našich národov a národností, ich jedno- značnej a neochvejnej oddanosti věci socializ­mu, priatePstva a spoje- nectva s 1’udom Soviet- skeho svazu i ostatných krajin socialistického společenstva’’ .

Vyhláseníe • tiež vy­jadřuje "pevnú důvěru a presvedčenie, že celý slovenský národ, věrný odkazu Slovenského ná­rodného povstania, jed­notné a odhodlané na- stúpi pod vedením ko- m u n istick ej stran y d o boja za uskutočnenie a utvrdénie progresu vo všetkých oblastiach náš- ho spoločného života, za rozkvet Slovenska á za silnú Československá so­cialistická republiku” .

Vyhláseníe SNR je dókazom toho, že snahy Slovákov dosiahnuť pri- sPúbené uznanie samo- bytnosti bolí Novotného vedením KSČ po dlhé roky násilím potlačova-

Na svojom zasadnuti dňa 15. marca 1968 plenům Slovenskej národněj-. rady "jednomysďne” schválilo vyhláseníe, podlá ktoréhp sa státoprávně postavenie Slovenska v Československu má vyriešiť na podklade federácie. Návrh, ktorý bol předložený Ústredným výborom KSČ a K SS na preroko- vanie v rámci tzv. akčného programu komunistickej strany, volá po skon­čení do*earjšieho "asymetrického’’ stavu, lebo vraj "principiálně nie je schopný vyjadriť a správné zabezpečiť státoprávně vzťahy dvoch rovno- právnych národov” (Pravda, 16. marca).

Vyhláseníe předvídá nové státoprávně usporiadanie v dvoch osobitných fázach: v p e ř e j £ázi by sa "v najbližšom období” (tj. do volieb db Národ­ného zhromaždenia a Slovenskej národnej rady v novembri tr.) ústavným zákonom "odstranili najpálčivejšie nedostatky súčasného neuspokojivého stavu”, a v druhej fázi by sa "ešte v období príprav XIV. sjazdu KSČ (v r. 1970) vykonali přípravné práce pre takéto (federatívne) usporiadania v novej ústave ČSSR”. V o vyhlášení SNR, ktorého text uveřejnila Pravda zo 16. marca, sa hovoří najma:

SN R za federalizáciu ČSSRNávrh nového štátoprávneho postavenie Slovenska

né, čo muselo den zle pů­sobit’ na poměr obidvoch národov. Teraz Slováci, najma tiež slovenskí ko­munisti, majú možnost’ otvorene nastolit’ svoje požiadavky.

V o vyhlášení SNR sa- mom sa, pravda, volá len po odstránení "asy­metrického stavu” , bez rozvádzania, ako má no­vé státoprávně usporia­danie vyzerať po stránke ústavnej - pokial’ ide o česku čašť státu. Avšak vo verejnej debate na Slovensku bolí v posled- nom čase hlasy, žiadajú- ce, aby v novom "symet- rickom’ ’ modeli sloven­ským národným orgá­nom na Slovensku od- povedali na českej stra­ně národné orgány če­ské. V tomto zmysle sa vyslovili napr. komunisti na Právnickej fakultě U K V Bratislavě (Prav­da, 10. marca), národo­hospodář Prof. In g . V. Pavlenda v Pravdě z 12. marca, a delegát Práv­ní ckej fakulty UK v bra- tislavskom rozhlase dňa 9. marca. A j Anton Tažký, člen Ú V KSS a povereník SNR pre ná­rodně výbory, naznačil takéto riešenie v inter­view, kto>ré odtlačil týž- deník pre politiku a kul­turu Předvoj v čísle z 8. februára 1968.

Český historik Milan Huebl v televíznom programe dňa 8. marca sa tiež vyslovil v pro­spěch "skutočnej” fede­rácie. Pfažskí vysokoško­láci - komunisti na svo- jej konferencii přijali text listu, adresovaného slovenským vysokoškolá- kom, v ktorom zdůrazni­li "význam slovenskej otázky pře riešenie celej našej spoločnosti” , pre- tože vraj "demokratizá- cia nášho života nebude skutočná, ak nedosiah- neme rovnoprávnost’ oboch našich národov”

(Pokračování na str. 6)

ČSSR v přímé řečiZADOSTIUČINĚNÍ

15. 4. 1968 H L A S D O M O V A - 5 -

Rukopis železnohorskýRukopis železnohorský si jistě vyslouží čestné místo v knihovně dnešních

mnichováků. Nejsem si zcela jist, zdali tu jde o morbidní případ čemeho, humoru nebo o zcela blatantní případ porajženectví, pod nímž se autor vá­hal podepsat. Fáma připisuje autorství Johnu Kennethovi Galbraithovi. Ať je tomu jak chce, ať je autorství kohokoliv, je jisté, že tato knížka je jed­nou z nejnemravnějších, jakou jsme dlouho měli smutnou povinnost číst.

Železnohorský rukopis předstírá, že je dílem americké skupiny, která byla pověřena americkou vládou, aby zkoumala ničivé následky světového míru na válečném hospodářství velké americké demokracie. Anonymní autor knihy tvrdí, že jeho dílo je vědecká studie skupiny odborníků, kteří byli povoláni americkou vládou, aby studovali otázky války a míru ve svo­bodném světě (s důrazem na americký hospodářský život).

Zkrátka řečeno: autor Železnohorského rukopisu převrátil všechny běžné morální statuty, aby docílil účinku. Je možné, že mnozí čtenáři jeho knihy budou mít smysl pro tento druh nejčemějšího humoru, avšak myslíme si, že většině lidí, kteří si spis přečtou, z něj bude zle.

Základní myšlenkou Železnohorského ruko­pisu je these, že mír a válka jsou životní pod­mínky, které samy o so­bě nemají, žádné morál­ní výhody.

Na stránce 45 tohoto mnich ováckého doku­mentu se praví, že sku­pina amerických odbor­níků zkoumala podmín­ky světového míru. Zkoumala je přísně vě­decky, aniž by přitom uvažovala o morálních problémech, spojených s myšlenkou války a mí­ru. Celá these Železno­horského rukopisu je za­ložena na tom, že mír jako takový je nepřiro­zený stav, zatímco válka udržuje hospodářský ži­vot v roVnováze.

Člověk si umí předsta­vit, jak se Clausewitzové a Bismarkové tetelí ve svých hrobkách, že je­jich čas konečně nastal. Autora Železnohorské­

ho rukopisu lze nej snad­něji přirovnat k Ferdi­nandu Célinovi, duchov­nímu otci tehdejších i dnešních mnichováků.

Autor našeho traktátu tvrdí, že skupina ame­rických odborníků byla povolána zkoumat otáz­ky míru a války bez ja­kýchkoliv morálních zá­bran.

Dočteme se například, že tato imaginární sku­pina zkoumala problémy míru a války "bez ohle­du na to, zda je otázka míru dobrá či špatná’ ’ .

Netřeba říkat,- že stu­die začatá v tomto smy­slu dojde nevyhnutelně k názoru, že válčení je přirozený stav a mír je něco, co se vymyká při­rozenosti lidstva.

Na ukázku, jak je Ž e ­leznohorský rukopis ne­mravný a zrádný, posta­čí tento citát: "Předešlé zprávy (patrně dané a- merické vládě - pr.) bra­

ly zřetel na zásadu míru, důležitost lidského živo­ta, převahu demokratic­kých institucí, způsob demokratického života, který dává většině lidí možnost žít slušně, dožít se v klidu a míru slušné­ho věku.”

Železnohorský rukopis nebere na takové malič­kosti zřetel. Ba naopak se chlubí, že tyto lidské požadavky neměly se studií co dělat.

Jenom sprostý mozek může napsat: "Válka da­la starým i moderním společnostem spolehlivý systém, na němž lze plá­novat národní hospodář­ství . . . Stálá možnost války ulpevňuje vládu. Válka jenom upevňuje vládní autoritu. Válka umožňuje lidské společ­nosti udržovat sociální a rasové rozdíly.”

Jenom cynická duše dovede položit rovnítko mezi mírem a válkou.

Závěr knihy je v tom, že válka je bohulibá a chytrá událost, která u- držuje národní hospo­dářství při životě.

Což je zcela marxistic­ká linie, kterou podepsal sám Lenin.

Divíme se, že právě v Americe se najde před­pokládá jícně vzdělanýspisovatel, který je ocho­ten vyměnit osobní svo­bodu za hrstku intelek­tuální čočovice.

Myslíme, že dříve ne­bo později by mělo být řečeno, že Amerika by měla být reprezentována jinými lidmi, než je autor této "science fiction” , a definitivně jinými lidmi, než těmi, kteří se derou k moci. Železnohorský rukopis je docela jasný příspěvek k anti-John- sonovské kampani.

Co zbývá napsat o pamfletu, který byl, jak říká obálka, v Americe potlačen?

Železnohorský rukopis je aktuální dokument. Osvětluje alespoň tu část americké demokra­cie, která se nehodlá há­jit proti nepříteli. Ž e ­leznohorský rukopis do­kazuje, že je ve Spoje­ných státech pátá kolo­na, která se nezastaví před ničím.

Část tohoto názoru je nepochybně skryta v tradičním americkém izolacionismu, druhá část tkví možná v tom,

. že si Američané nikdy

VELIKONOCEJ O S E F H O R A

Také jsem se kdysi k tobě blížil za hlaholu zvonů, na zelené ratolesti padal květonosný dech.A pohledy milionů hořely y tvém utrpení, stoupaly jak ptačí hejna nad jezera střech.

List a květ a pták a vítr korunovaly den boží.Jenom stíny na zahrádkách ve tvar kříže kladly se,A jak vítr jimi houpal, ty tam, probodený noži, výškou mého snu jsi stoupal do nebeských bran.

Stromy vzpínaly své ruce, zvony v šat Svůj oděly tě. křídla krve nesla nás nad bolest a zmar.A jak jsem stál na úsvitě, jaro plakalo mi v rukou, syn člověka odcházel jím do svých legendárních jar.

FON-FONOVY TRAMPOTY\

Irka Ostravská, Brazílie

Sao Paulo se. šesti milióny obyvatel začíná být čistým městem, nejspořádanějším v Brazílii. Lze zde vidět mrakodrapy všech možných i skoro nemožných stylů, obchody přeplněné lidmi i zbožím, noviny, časopisy a knihy skoro ve všech jazycích.

Rua Augusta předčí Pátou Avenidu v New Yorku. Přepychové putiky — totiž “boutiques” —, noční podniky, bary, kina. Boulevard Svatého Ludvíka se stolky na chodnících se podobá pařížským ulicím a lze na něm vidět originální bítníky, homosexuály i normální lidi, lze slyšet, jak silné pohlaví popískává na to slabé . . .

Jsou tu jiné široké avenidy s divokým provozem, a o tom prqvozu bych chtěla napsat trochu podrob­něji.

Až do roku 1966 si tu každý jezdil jak uměl, par­koval kde a jak dlouho chtěl. Zkrátka každý si to nějak zařídil, při čemž drzost nebo diškrece hrály velkou roli. Hlavně ta diškrece. Korupce vládne skoro všude a ve všem a proto jezdíte podle toho, jak platíte.

“Paulista” , itj. člověk žijící v mraveništi Sao Pau­lo, si průměrně vydělá ze všech Braziliánů nejvíce, ovšem nejvíce také utrácí. Počet aut roste závrat­ně a není proto divu, že se ze saopaulského provozu stal chaotický salát. Došlo to tak daleko, že v urči­tých hodinách se vůbec nedalo jezdit podle jakých­si dopravních předpisů, ale jen podle toho, jak si který motorista troufnul — třeba po chodnících a oddělovacích ostrůvcích.

Starostovi města proto nic jiného nezbylo, než se pokusit celý ten dopravní cháoz trochu' zorganizo­vat. K tomu účelu povolal z Ría znalce provozu, plu­kovníka Fontenella a dal mu plnou moc k samostat­nému jednání, jakož i plnou záruku pomoci jak fi­nanční tak morální. “Coronel” se dal hned s chutí do práce. Šel na věc systematicky a věci řešil někdy až drasticky.

“Fon-Fon” , jak tu začali plukovníkovi říkat, zřej­mě rozuměl provozu, ale určitě nerozuměl saopaul- ské mentalitě.-Paulista, až na nějaké ty výjimky, je člověk mírumilovný a trpělivý, avšak špatně snáší, když mu chce někdo něco zakazovat nebo poroučet. Nebyl v městě ještě ani dva měsíce, když byl před­volán k veřejné diskuzi na televizi. Ta odborná diskuze o dopravě v městě pak vypadala asi takto:

“Deputada” Costa Neves, šedesátnice, proslulá “reprezentantka lidu” , spustila na uvítanou: “Coró­nele, vy jste ten největší padouch, co i sem kdy v ži­votě potkala!”

Fon-Fon: “To js.te musela mít velké štěstí, pro­tože nejste zrovna z těch nejmladších.”

To ovšem Costa Neves rozzlobilo, takže začala hy­stericky křičet: “Vy ničemo jeden, vy starý sprosťá­ku! Jste zvyklý jednat jako diktátor! Co si to v Sao Paulu dovolujete? Zapomínáte, že jsme tady v de­mokracii. Děláte nám jen hrozný zmatek v provozu, vy padouchu! Doufám, že se v tom zmatku sám ztra­títe. Nebyla by vás vůbec žádná škoda!”

Fon-Fon (klidně): “Vaše exelence neví, co mluví.” Jeho klid ovšem nanejvýš rozčilil deputadu, zrud­

la jako krocan a pokračovala: “Jste padouch a ni­čema! Jo, ničema, který ze sebe dělá chytráka a za­tím nerozumí naprosto ničemu. Jste obyčejný pod­vodník a zločinec. A k tomu všemu ani nejste Pau­lista — jste Carioca (tj. z Ria, pr.).”

Tato odborná diskuze trvala přes tři hodiny a prakticky celé Sao Paulo tento poučný program sledovalo.

Kampaň některých zdejších lidí proti plukovní­kovi mu zpočátku neškodila. Jeho odvaha a tvrdá hlava dokonce imponovaly i jeho odpůrcům. Nedě­lal si z ničeho nic. Klidně měnil směry ulic, jak uznal za vhodné. Někdy mu to vyšlo a někdy ne. Po provedených změnách si někdy motoristé pletli' ce­stu, jezdili třebas i několik hodin po městě, aby se z něho dostali, a nakonec se úplně ztratili ve vznik­lém bludišti. Zkrátka, velké věci se rodí pomalu a těžce. *

Při své práci však udělal. Fon-Fon jednu fatální chybu: po nějakém čase se začal “strefovat” do moc­ných měštěnínů, ovládajících saopaulské finance a tím také politiku, a to nebylo na programu. Tvrdil, že majitelé dopravních společností (autobusů) a jiní boháči jeho reformu sabotují ze strachu pro zmenšení zisků. A tohle neměl říkat nahlas. Starosta města se pak tolik polekal následků, že Fon-Fona zbaběle odvolal. Jinak to ani skončit nemohlo!

I potom však vedl Fontenelle svůj boj dál, ovšem jen jako soukromý občan. Pak loni v červnu, při jednom z mnoha interviewů na televizi, ho ranila mrtvice.

Dnes, po více než půl roce, pojmenovali z vděku — asi proto, že umřel — po něm jednu ze saopaul- ských. ulic. Vdově předali slavnostně a za hlasitého chvalozpěvu “Zlatou knihu” města s portrétem man­žela.

Provoz v Sao Paulu je však zase takový, jako byl dříve, — nebo jen snad o něco horší. Mnoho lidí nabylo znovu takovou dokonalost v jezdění po chod­nících, že si jen výjimečně troufnou vyjet do vo­zovky.

K O N TIN E N TÁ LN Í RESTAURACEP r a h a

375 High St., St. Kilda, Vic. Telefon 94-5381

Otevřeno po celý den - obědy i večeřeTeplá jídla a občerstvení po celou noc Každý čtvrtek české domácí speciality

- Srdečně zve R. Danešová

neuvědomili zodpověd­nost, která je jejich v našem svobodném světě.

Byli bychom rádi, kdybychom mohli před­stírat, že takové knihy, jako je Želestoohorský rukopis, jenom posilují demokracii. Obáváme se však, že takové knihy

působí jako zápalné stře­ly, vrhané d* našeho tábora.

Železnohorsícý rukopis je kniha, která je pří­značná době, v níž žije­me. Je to nejenom evan­gelium mnichováctví, ale i bible izolacionizmu.

jun

Report From Iron Mountain On The Possibility And Desirability of Peace,Macdonald, Londýn 1968

H L A S D O M O V A 15. 4. 1968- 6 -

VILÉM, GRAN EMBUSTERO, VENEZUELA M u žv y c h y t r a l é h o s r d c e

(Pokračování)“No, seňorito, bolí mě břicho. Nemohu proto ani

jíst,” usmíval jsem se.Ona se také usmála, pohlížejíc na mne svýma

chladnýma, ale upřímnýma očima.Stará si kroutila cigaretu, bručíc jakoby jen pro

sebe: “Zachlazení břicha. Pomůže odvar z makovic.” Dívka odešla připravit odvar.Rozhlédl jsem se kolem. Jasný mír obklopoval

mé zmučené tělo. Růžové vrcholky se rýsovaly na průhledném bleděmodrém nebi, klidném a krásném. Říčka zpívala svoji sráznou píseň mezi kameny své­ho lože a ovečka bečela sladce a dlouze ve snědém náručí chlapců.

V ranču jsem se zařídil pohodlně. Život plynul klidně. Jídla bylo do sytosti. Síly se m i vracely. Ztloustl jsem. Na bradě narostl mi plnovous. Cítil jisem se zcela volný, ačkoliv jsem věda dobře, že tři hodiny odtud byla kasárna ochrany cordiller. Ale to mne neznepokojovalo. Nebyl jsem pro vojáky důležitý, aby mne pronáisledovali 1» těch čertovsky skalnatých horách, ježto můj zločin byla jen hospod­ská hádka, jakých se přihodí v kantinách tisíce.

Jak příjemně přicházelo poledne, s chutnými po­krmy připravovanými Vívian. Dobře jsem si všiml, že na mne hleděla útlocitnýma něžnýma očima a proto jsem si předsevzal, že z této náklonnosti vy­těžím úměrný prospěch.

Vívian a je jí maličtí bratři byli m ojí oporou proti stařeně, v jejíchž očích ostrého pohledu se chvěla nevraživá nedůvěra.

“Jednoho dne bude žádat, abych zaplatil za své jídlo a krmivo koně,” bručel jsem, “ ví Bůh.” Lem- vě jsem odmítal na to myslit. Učinil jsem nedbalý posuněk, směs opovržení a nechuti.

Žil jsem život zvířecí. Jedl jsem do sytosti a po­tom, přejedený, jsem ulehl na znak do stínu. Někdy, když mi lenivost dovolovala,' jsem natáhl ruku a jedl banány, jež Vívian podstrojila na dosah. Pak jsem tvrdě usínal, hlučně Chrápaje. Větřík pohrá­val mým dlouhým vousem, jednotvárná píseň říčky naplňovala průzračný klid horského vzduchu, a vza­du za rančém třpytící se oči Vívian vlhly slzami, obdivu nad mým statným tělem rozloženým v zdě­ném stínu. Beznadějný neklid hlodal v jejím těle. Podivná slabost zriehybňdvala je jí údy, tvrdé a sně­dé, se svaly jakoby mladého muže. Nedosáhla kli­du, dokud-se nepřiblížila ke mně, vyspávajícímu siestu. V mé společnosti se cítila veselá a spokojená mým žvatláním a šprýmy.

Byly chvíle ticha, v nichž cítila divoký tlukot .své­ho srdce trápeného plachým přáním, aniž bý nalé­zala, v mých očích teplý třpyt porozumění.

“Podívej se, Vívi,” řekl jsem, “podívej se na to kúře, co se na nás dívá tak ustrašeně. Asi si myslí, že jsmě snoubenci.”

Usmívala se šťastně, aniž na mne pohlédla _Od několika dnů jsem pozoroval v očích stařeny

netajený hněv. V jejích neklidných, podezíravých pohledech se chvěla útočná nenávist. Moje nesty­daté; záměry, už jí . zřejmě nebyly tajemstvím. Byl jsem vetřelcem, který se zmocnil vlády i majetku. Čekala netrpělivě, že některý pastor přinese zprávu o. návratu jejího staršího syna z Kolumbie. Sama už iriií poslala'.vzkaz ohledně' vetřelce, jehož nebylo možno žádným způsobem vystrnadit, í Tak jako stařena netajila svůj hněv, tak Vívian

netajila svoji lásku. Bez-odmluvy nechávala matku, alby mě hanobila, mluvíc o mé hltavosti a mém pod­vodném • úsměvu. Bez účinku byla i noční kázání, když obě uléhaly ke spánku. Matčiny nářky'vždy končily větou: “Nevíš. Ten cizinec je falešnější než Jidáš.” - -

Každé je jí slovo padalo’ do srdce Vívian jako vloč­ka sněhů, jako ledová krupička, neúprosně, zkázo-

Daleko od Moskvy?

Provádíme veškeré práce opticképřesně, rychle a za levné ceny

573 Hampton St. Hampton, Vic.

Telefon 98-5756:

Optical Service

nosně. Převracela se zoufale na lůžku, zavírala oči a tiskla dlaně na uši, ve snaze uniknout hlasu věští­címu zlo, hlasu mísícímu hořkost do jejího štěstí. Leč uvnitř svého nitra zakysla se slepým, se svým opravdovým rozhodnutím. Milovala a nebylo síly, jež by ji odloučila ode mne.

Její rančo, je jí bratří i je jí matka, přes nemírnou spořivost a nekonečná noční kázání, byly pouty, z nichž se nikdy nemohla vyprostit, jichž se nemohla zříci. Oni byli krví je jí krve, a Vívian umírala zár­mutkem při pouhém pomyšlení, že by se měla s nimi rozloučit, .změnit život, i když za pohodlnější a pří­jemnější.

Ale nyní se v ní rodila neznámá duše, velkomysl­ná, obětavá, plná dobroty a shovívavosti. Rodila se láska v pozadí jako rdící se růže, stydlivě, nabývala tvaru otázka: “Kdy mi řekne, že mě má rád?”

Přes je jí velikou lásku k matce a bratřím, krev odpovídala vítězně. Zaplavena příbojem života, opa­kovala si: “Jdi s ním, jdi s ním, blázne!”

Jednoho rána se mnou odešla.Když na břehu říčky prala prádlo, svěřila mi

tajemství svého zármutku, nutnost mého odchodu, protože jeden pastor přinesl novinu, že se je jí starší brate- brzy vrátí domů. O své lásce se nezmínila. Říkala to, jakoby mne chtěla velkodušně varovat. Její bratr byl člověk drsný, nepromíjel dluhů, a můj život, uprostřed hor, byl v nebezpečí.

Chladně, bez lásky, jen abych prodloužil prolha­ný podvod až do posledního okamžiku, pravil jsem pokorně: “Už bych byl odešel dávno, kdybych tě neměl rád.”

Vívian nezapomněla na nic, připravujíc svoji sva­tební cestu. Horečnatě snesla zásoby potravin na ně­kolik dní, podezíravě pozorujíc svoji matku, jež ja­ko obvykle bručela výhrůžky a nadávky.

V tichu jařte osedlali koně a s prvním rozbřeskem dne jsm e se vydali na cestu. Nebe zaplavené mlhou pozlacenou vycházejícím sluncem dodávalo cordille- ře mírné a sladké vzezřeni. Koně kráčeli dlouhými kroky po kamenitých stezkách s onou živou jistotou horských koní. Chvílemi jsem povoloval uzdu, abych třením . rozproudil krev v přestydlých r ukách . Ně­mý, v sebe uzavřený, se stisknutými zuby, vnímal jsem s odporem pronikavou svěžest vzduchu, jenž v tichu rána zdál se tvořit nezměrnou skleněnou klen­bu nad horami

Vívian naproti tomu zvyklá onomu drsnému ži­votu byla zcela klidná. Její nevinné oči % obracely na mne s bázlivým pohlazením lásky- Rozmrzele jsem ji po očku pozoroval, a je jí spokojenost mnepřiváděla z míry. Zřejmě věřila, že je m ojí napro­stou pani, řídíc pochod s pitomou jistotou. Na hlavě, na svých tuhých vlasech mestizy, měla posazen, c komickou vážností slaměný klobouk. Tato zábavná podrobnost změnila m oji zlost v kruté přáni vysmát se jí, vyčíst jí je jí špatný vkus. MH jsem tisíc chuti zbavit se jí rázem. Pohodnout ostruhami koně a ří­jet. Mé přání vzdálit se byio velmi živé a sďné. Krutý smích bublal mi na rtech. A le včas jsem i uvědomil, že je jí kůň nese zásoby jídla. Utěšoval jsem se: “Však se naskytne příležitost zbavit se jí.”

Můj podmračený pohled, m oje lenost a tajemství mého dřívějšího života ji připomínaly, uprostřed jejího nadšení citů, matčina slova: “Vívi, pozor, ci­zinci se zdají navenek jakoby nic, ale uvnitř ukrý­vají lišku!”

Tyto pochyby ale nezabraňovaly Vívian, aby mě milovala. Byly to záblesky rozvahy v bláznivém vzplanutí krve.

Vívian jela první. Její kůň s neúnavnou jistotou stoůpal sotva znatelnými stezkami-. Svůj krátký krk natahoval dopředu, funě a supaje, dychtivě vzpíral svá malá kopyta mezi hladkými a pohyblivými ka­meny, ,

Vystoupili jsme na samý vrcholek hory, opuště­ný a nechráněný. Vítr tam fičel s ječivým hvízdá­ním podlé své chuti, neúnavně, nasycen jemnou le ­dovou tříští a jeho nárazy byly takřka viditelné. Ně­kolikrát jsem se pokusil promluvit, leč nápor větru ihned odnášel všechny zvuky, sotvaže opustily ústa. Unavený větrem, zlostný, klnul jsem opět svému psímu osudu. Přál jsem si ve svém zoufalství tuláka srazit vaz v některé z propastí číhajících po obou stranách cesty.

Pokračování příště

(Pokračování se strany 3) mích, a přeorientování nelze provést v krátké době.

Je tedy jistě jiná věc nálada lidí a jiná zase holá skutečnost života komunistického státu. Náladu obyvatelstva do­ma vystihla asi odpověď spisovatele J. R. Picka na anketu Literárních li­stů (7. 3.) nazvanou 1. Odkud?, 2. S kým?, 3. Kam?. Napsal stručně:1. S Bedřichem Smeta­nou (Z českých luhů a hájů), 2. S Aloisem Ji­ráskem (Proti všem), 3. S Vasilijem Ažajevem (Daleko od M oskvy).

Nálada lidí v jednom ze soudružských států by. nemusela tolik zajímat Moskvu, kdyby se vybí­jela jen vnitřní kritikou, zaměřenou převážně na minulost, a kdýby bylo jisté, že se kritika, akční programy a , všeobecné uvolnění nepřenesou do sousedních států a na­konec i do Sovětského svazu. Demonstrace pol­ských studentů nazna­čují, že by se eventuel­ním tamním "liberálním komunistům” nemuselo dařit držet vývoj spoleh­livě pod kontrolou, jako WC to zatím daří "obro­zené” Komunistické stra­ně Československa.

Největší obavy ze "Spatného vzoru’ ’ proje­vují zatím východní Němci. Přímý útok hlav­ního stranického ideolo­ga Kurta Hagera, který pronesl k shromážděným německým filosofům, vyvolal v Praze hodně nelibosti a byl příčinou formální stížnosti praž­

ského vedení u Ulbrich- tovy vlády. Rovněž okol­nost, že východoněmec­ké úřady zarazily vydá­vání propustek k turistic­kým návštěvám Česko­slovenska, byla přijata v Praze dosti nevrle.

Také Poláci projevují nervositu, která je zřej­má např. z vypovězení čs. novinářů, z odmítnu­tí návštěvy zástupců čs, studentů aj. Varovnéhlasy proti "čs. experi­mentu” se ozývají i z Maďarska.

Moskva stále ještě vyčkává. Došly sicezprávy o pohybu sovět­ských jednotek ve V ý­chodním Německu aMaďarsku, ale hlášené "manévry” poblíž čs. hranic už byly zase od­volány. Moskevští vůd­ci zřejmě důvěřují ko­munistickým vůdcům dnešního Československa a - přes všecnny zprávy o kritice a o velkém u- volnění tamního života - právem.

Z prvního komentáře o změnách v Českoslo­vensku (H D č. 6) opa­kujeme:

"Zbývá ovšem naděje, že režie někde pochybí, že se události (v celém komunistickém bloku) nezastaví ani před roz­hodnutím komunistic­kých režimů.” -sv-

SWISS TRAINED WATCHMAKERS

K. E b n e r 19 York St.,

S y d n e yvchod do Wynyard Sta. naproti pohyb, schodům)

Telefon 29-7543

FEDERALIZACIA(Pokračováni se str. 4 ) a "slovenská otázka je vlastně otázkou českou ’ . Pražskí vysokoškoláci ponukli "všetky svoje informačně prostried- ky” na "náležité infor- movanie českej veřejno­stí” o otázkách česko - slovenského poměru. (Pravdi, 12. marca).

Povojnové ústavno- právne poscavenie Slo­venska, vychádzaj úce z Košického vlídného programu ("Program Národního frontu Če­chov a Slovákov” ) z 5.

Veškerá POJIŠTĚNÍ odborně provedou

R. C. Kugler & AssociatesInsurance Brokers Tel. (Melb.) 95-2421

958 Nepean Highway. M OORABBIN, S. 28.

apríla 1945, sa zakladalo na Slovenskej národnej radě so zákonodárnou mocou vo veciach čisto slovenských a zo Sboru povereníkov„ s mocou výkonnou. Po vol’bách do Národného zhromaž- denia y máji 1946 sa však právomoc týchto slovenských - národných orgánov postupné oklie- sňoívala a najma tzv. "tretia pražská dohoda” tuto právomoc citďne obmedzila. Nakoniec bol Sbor povereníkov Ústa­vou ČSSR z r. 1960 vů­bec zrušený a právomoc Slovenskej národnej ra­dy bola podstatné ohra­ničená, takže sa stala orgánom viac-menej len na papteri. FEI

15. 4. 1968 H L A S D O M O V A - 7 -

K SNĚMOVANÍ ZAHRANIČNÍCH VOJÁKŮ V PRAZE

Dne 17. března se sešli bývalí vojáci jak z Výcho­du tak i ze Západu ve velkém sále Slovanského do­mu v Praze, kdě žádali o nastolení skutečné demok­racie a o nápravu spáchaných křivd. Poprvé po 20 letech pozvedli svůj hlas proti bezpráví v Českoslo­vensku veřejně bojovníci od El Alameínu, Sokolova a Dunkerque i čs. letci z Anglie. Tomuto shromáždění asi 2.000 osob předsedal plk. V. Kužel. Když ve svém zahajovacím projevu oznámil, že se dostaví o něco později též bývalý velitel našich letců ve Velké Bri­tánii generál RNDr. Karel Janoušek, tu na upozor­nění z pléna, že dr. K. Janoušek je nyní jen vojínem v záloze, plk. Kužel odpověděl: “Pro nás je a vždy bude generálem.’' Radujeme se, že naši kamarádi doma mohou konečně vyjádřit své stanovisko, které je shodné s naším v exilu. I my doufáme, že bude provedena důsledná rehabilitace všech, kteří byli v, minulých 20 letech neprávem postiženi. Zajímá nás — namátkou — též osud gen. Jana Syrového, gen. S. Vojcechovského a gen. B. Přikryla, býv. vel. 2. čs. paradesantní brigády v SSSR, jakož i osud všecn neprávem postižených čs. občanů, včetně Podkarpa- torusínů, deportovaných proti jejich vůli.do Sovět­ského svazu.

Za ZÚ Čs. oíbce legionářské v AustráliiJ. Novák, Sydney

KUS ŽIVOTA TĚŽKÉHOUveřejnili jste před časem (č. 3 z 5. 2. 68, p. r.)

Juniovu kritiku Javorová “Kusu života těžkého” . . . Dovedu pochopit, že kritik ještě daleko víc než čte­nář má plné právo, aby s některou knihou souhla­sil a jinou odmítl. To platí i o Juniovi a předmětu jeho kritiky “Kusu života těžkého” . Četl jsem Ja- vorův “námět k románu” a řekl jsem o něm své mí­nění, které nikomu nevnucuji. Po mém soudu se Javor pokusil zachytit tři nejdůležitější období na­šeho života po zániku republiky: okupaci, konec vál­ky a tři léta poměrného klidu, “vítězný únor” a od­chod do exilu. V jeho podání jisesm našel mnoho prav­dy a nesouhlasil jsem pouze se závěrem knihy, kte­rý jsem považoval za málo logický a nepravděpo­dobný. Kdyby se Junius omezil na to, že by řekl pravý opak a Javorův román prostě odmítl, řekl bych, že má právo na svůj úsudek. S tím, co však napsal jako “kritiku” , zásadně nesouhlasím: jeho kritika je naprosto nekolegiální a v literatuře ne­obvyklá. Dohiníval-li se, že kniha je “totální kata­strofa ” , pak mohl dát výraz svému přesvědčení tím, že by ji byl prostě ignoroval. Místo toho dává Junius Javorovi bohorovnou lekci, při níž nezapomněl po­znamenat, že ani Jan Vrba není pro něho pořádným spisovatelem. Jestli to ovšem prohrává u Junia i sám Vrba, pák se ovšem nelze divit, že tak hned se mu někdo nezavděčí. Na naprosto neobvyklý tón jeho “(kritiky” však hned tak nezapomenu.

František Třešňák, Toronto

V A L N Á H R O M A D A Československého národního sdružení v Sydney

se konala dne 21. března 1968 v radnici v Paddingto- nu. Kromě běžné agendy a referátů o vykonané čin­nosti bylo jednáno o situaci a jednotě exilu v jubi­lejním roce 50. výročí založení Československé re­publiky. Na další období byli zvoleni: předsedou dr. Bedřich Mikl, místopředsedou dr. C. R. Sudek, jed­natelem dr. Petr Lánský, pokladníkem Jiří Vlažný, organizačním referentem Frant. Kubinyi, kulturním ref. Bedřich Kabriel st., sociálním ref. Běda Kabriel, členy výboru Julie Balzarová-ŠUlcová, Jana Kab- rielová, Arnošt Krejčí a Jiřina Míklová, revísory účtů Marie Kadavá a Karel Saltman.

F Ě A T I L Í H L E D A J Í :Ladislava Hrbka (alias Janovský) nar. 6. 5. 1913

l v Uhlíř. Janovicích - neb kdo by o něm věděl, Zdeň­ka Sýkoru z Rožmitálu, Jaroslava Herzana z Libně a Ladislava Koláře, nar. 28. 8. 1936 v Častoniclch u Klatov.

¡ČS. KLUB V QUEENSLANDUkoná řádnou valnou hromadu v neděli dne 21. dub­na 1968 ve 2. hod. odpoledne na pozemku klubu " Brisbane. Po ukončení bude podáváno občerstvení a pak bude volná zábava. Informace: Box 165, P. O. North Quay, Qld.

Velký výběr vín, lihovin a piva (včetně Plzeňského)

dodáme kamkoli v Austrálii za velkoobchodní ceny

Ceník na požádání

J..KINDA & CO. PTY. LTDcr. Jonas <& Victoria Sts., Richmond, Vic.

Telefon: 42-4732 .nebo: 104 Millers Rd., Nth Altona, Vic. (314-6281)1

— V USA oslavil sedm- desáťku jeden z nejvýz- namnějších čs. literátů v exilu dr. Ladislav Radim- ský (Petr Den).— Rada svobodného Če­skoslovenska vydala dlou­hé prohlášení k událo­stem v Československu, v němž se praví mj.: “Vy­slovujíc potěšení nad tím, čeho už bylo dosaženo, RSČ doufá, že český a slovenský lid překoná ú- spěšně potíže a problé­my, jež s sebou údobí přestavby nepochybně ještě přinese, že najde správné řešení k vybudo­vání opravdové demokra­cie, na níž bude moci být právem hrdý a jež mu už nikdy nebude odňata. Kéž by toto veliké a od­povědné dflo mohlo být dokončeno k letošnímu 501etému výročí zrodu čs. samostatnosti! Bylo by to jistě to nejkrásněj- ší oslavení tohoto vý­znamného jubilea.”— Redaktor Svobodné čs. tiskové služby (FCI) v Londýně - Josef Josten podnikne v květnu a červnu přednáškovou ce­stu po USA a Kanadě.—Dr. V. FanderUk bude přednášet v květnu na sjezdu profesorů historie Slovanů na universitě ve Vancouveru v Kanadě na téma “Irští misionáři a jejich vliv no pokřtění Slovanů v území dnešní­

ho Československa” . Dr. Fanderlík dokazuje, že Češi byli už dávno po­křtěni,' když přišli Cyril a Metoděj na Moravu. Již v 8. a snad i v 6. sto­letí bylo křesťanství v Čechách obvyklé.— V Perthu v Západní Austrálii tragicky zahy­nula 211etá Anna Zajíč­ková, jejíž rodiče žijí v Glenibrook v NSW.— V Chicagu zemřel ve věku 54 let čs. exulant Vladimír Pospíšil. Z Če­skoslovenska uprchl te­prve v r. 1966, když před­tím prožil 16 let v komu­nistických žalářích. Po Ú- nořu byl v Olomouci od­souzen k trastu smrti.— V Chicagu rovněž zemřel Václav Kubíček, člen předsednictva ČsN- RA, člen RSČ, Svazu dů­stojníků v exilu, předse­da Besedy J. V. Frič atd.— V Torontě zemřel po delší nemoci 471etý Jozef Kwoka - Waliker, čs. exu­lant z Košic, který žil od r-. 1950 v Austrálii. Při cestě do Kanady v září m. r. onemocněl, podrobil se tam operaci, ale nako­nec nemoci podlehl.— V Mnichově zemřeli: ve věku 69 let zakladatel filmových ataliérů na Barrandově Miloš Havel

' a 451etý bývalý přísluš­ník. čs. armády v AngliiK. Hruška. ČS/St./HD

ČESKÉ O CH O TN ICK É D IV A D L O V MELBOURNE sehraje v pátek 10. a v sobotu 11. května 1968

V N A T IO N A L THEATRETTE, 316 TO O RAK RD., STH. YARRA s p o l e č e n s k o u k o m e d i i F. TETAUERA

M I L O S T N Á M A M E M I(Premiéra hry byla v r. 1938 v Komorním divad­le v Praze. V hlavních rolích účinkovali: Štěp- ničková, Korbelář .a Veverka)

’ Režie: A. Rosenfeld Výprava: J. SkražnýOsoby a obsazení:

Dagmar Holasová — H. Rosenfeldová, Ivan Ju­nek — B. Tomeček, P. Schoenfeld — Š. Bravenec, Boža Junková i— J. Tůmová, Ella Kavalírová — S. Hellerctvá, číšník — E. Svoboda.

Podrobnosti na programech v divadleVstupné $ 1.00 Začátek v 8 hod. večer

SPOJENÍ: z City elektrikou č. 8, zastávka 29 (roh Clara St.) Reservování míst: tel. 379-2156 (Rosenfeld) nebo 393-1240 (Skružný)

Malý oznamovatel

STARŠÍ PÁNÍ hledá uby- tování v české rodině v Melboume (zařízený nebo nezaříz. pokoj). Event. malá pomoc v domácnosti. Telefon (v prac. době): 34-3700.KADEŘNICI plně kvali­fikovanou přijme kadeř, salón ve venkov, městě NSW. Dobrá mzda. Zn. “Výhodné podmínky” do HD.STARŠÍ PANÍ z Austrá­lie hledá spolucestujícího do Československa. Zn. “Vánoce 1968” do HD

VITE, žemůžete letět luxusním džetem

Z AUSTRÁLIE D O V ÍD N Ě A ZPĚ Tve skupinách (Affinity Groups) aspoň 15 osob Z A Z V L Á Š Ť SN ÍŽEN É JÍZD N É ^ 821.40,

čímž ušetříte $ 352.00 za osobu. P o d r o b n é i n f o r m a c e

ochotně sdělí

ALM ATRAVEL SERVICE

330 Little Collins Street, MELBOURNETelefon: 63 4001 — 63 4002

I Odebírají všichni vaši i čs. přátelé Hlas domova?

Zajistěte, aby měli všichni členové vaší rodiny provedeno roentgenování plic. Kdokoli může mít tuberkulózu — může­te být jejím nosičem a přenést ji na ostat­ní. Je zvlášť důležité, aby se starší členo­vé rodiny podrobili tomuto rychlému, jednoduchému zjištění. T.B. se dá léčit snadno a rychle. V případě potřeby del­šího léčení, vyplácí se živitelům rodin státní pense. Roentgenování je zdarma. Denní listy oznámí, kdy bude roentgen prováděn hromadné ve vaši čtvrd nebo

městě.

The Victorian Tubereulosis Association, 406 Lonsdale St., Melbonrue

Dopisy redakci:

4 AK RY PO ZEM K U (buš) za jt 2.000

v prostoru Healesville - W oori YallockTiché, odloučené místo. Dva stálé potoky v průčelí. V sousedství reservace Board of Works. Divoká příroda, vallaby aj.

Deposit $ 500, splátky $ 10 týdně Volejte majiteli: 32-3706,

po hod. 63-4291

H L A S D O M O V A 15. 4. 1968- 8 -

SPORT DOMA I V CIZINĚŘídí K a r e l J a n o v s k ý , Mnichov

Rozhodnutí teprve v posledním kole ligy

Jihlava hokejovým mistrem ČSRV nejdelší a jedné z nejúspéšnějších čs. hokejových sezón historie skončily ve středu 27. března

ligové boje a v dubnu jsou ještě na pořadu závěrečná střetnutí 3. ročníku Poháru mistrů evrop­ských zemí. O mistru ligy se rozhodlo až teprve v posledním, 3j>- kole mezi obhájcem mistrov­ského titulu Duklou Jihlava a ZKL Brnem. Jihla va nastupovala k zápasu na brněnském ledě s dvoubodovým náskokem, musela však získat alespoň bod, aby se podruhé stala přeborníkem re­publiky. Před zcela vyprodaným hledištěm 12.000 diváků se sice ZKL Brno dvakrát ujalo vedení (Kepákem 1 : 0 , Machačem 2 : 1 ) , nakonec se však muselo spokojit jen s remisou 3 : 3 , která stačila Dukle k obhájení titulu mistra ČSR. Střetnutí' bylo dramatické do posledního hvizdu roz­hodčího Bucaly. ZKL Brnu se teprve 2 i minuty před koncem utkání »podařilo Potschem vyrovnat na 3 :3 , vsadilo pak vše na jednu kartu, odvolalo z ledu brankáře Nadrchala a chtělo za každou cenu dosáhnout vítězné branky, která by znamenala přebornický titul. Jihlavští se však skvělou taktikou ubránili.

Jihlavští hokejisté se stali mistry republiky za sloužené, neboť konec ligy je zastihl ve velké formě, ha rozdíl od. ZKL Brna, kterému chyběli v několika důležitých zápasech zranění Jiřík a Kepák. O titul mistra republiky se zasloužili: brankář Hovora, - obránci Suchý, Neubauer, Trachta a Šmíd, - útoč­níci: Klapáč, bratří Holíkové, - Hrbatý, Kochta, Augusta, - mladý Klapáč, Balun, Vorlíček, s trené­rem mužsitva Jaroslavem Fittnerem.

Zatímco o sestupujícím Chomutovu bylo rozhod­nuto dávno před skončením 1. ligy, určilo 36. kolo kromě mistra i tým, který obsadí 3. místo a m á ná­rok na zájezd do zámoří (do Kanady a USA), který se má uskutečnit na podzim. Je jím pražská Sparta, která v prvé polovině ligy byla Jihlavě i ZKL, Brnu rovnocenným soupeřem, pak však měla sérii porá­žek, a jen tak tak si, uhájila 3. místo před Brati­slavou.

Celkově možno říci, že í. čs. hokejová liga ročníku 1967-68 přinesla celou řadu zajímavých a hodnot­ných bojů, hlavně v prvních dvou třetinách hoke­

jového maratónu, kdy zápasy měly skvělou úro­veň. Diváci, kterých přišlo na “mistráiky” 1,047.680 (průměr 5.660 na jedno utkání) viděli 1.363 gólů. Nejvíce jich nastřílel Havel z pražské Sparty (39), následován bratislavským Nedomanským (33) a jih­lavským Klapáčem (29). Hrálo se mnohdy dosti ostře, o čemž svědčí i skutečnost, že si hráči odse­děli na trestné lavici 3.118 minut.

Konečná tabulka: 1. Jihlava 59 bodů, score 186 : 81; 2. ZKL Brno 57 b„ score 169 : 99; 3. Spar­ta 47 b., 4. Bratislava 46 b., S. Kladno 38 b., 6. Zlín 29 b., 7. Litvínov 26 b., 8. Pardubice 25 b., 9. Ko­šice 25 b., 10. Chomutov 8 bodů, score 91 : 207.

Sezóna vyvrcholí finálovými zápasy 3. ročníku Poháru mistrů evropských zemi, ve kterých se spolu ještě dvakrát střetnou mistr ligy Dukla Jihlava (vy­řadila v semifinále Dinamo Východní Berlín 5 : 1 a 5 :4 ) a obhájce trofeje ZKL Brno (vyřadilo v semi­finále Klagenfurter AC-Oelovec).

OTEVŘENÉ TURNAJE

Pražští fotbaloví fanoušci, /kteří očekávali, že v jarní polovině 1. čs. ligy se. týmům hlavního města republiky bude lépe dařit než v podzimní části sou­těže, muiseli být v 15. kole (2. kole jara) velmi zkla­máni. Hráči čtyř pražských ligových mužstev nedali ani branku a získali pouze 1 bod. “Čest” zachránila Dukla Praha, která doma na Julisce uhrála s Loko­motivou Košice alespoň bezbrankovou remizu. Vo­jáci sice hráli téměř celých 90 minut na polovině soupeře, jejich, útok rozehrával však míče pomalu a do šířky, raději zpět než kolmo dopředu, a když přece jen se dostal do střelecké pozice, zmařil jeho snahu košický brankář Holeš, nejlepší hráč na hřiš­ti. --- Smutní však byli zřejmé v prvé řadě přízniv­ci Sparty, která prohrála v Trenčíně s “podzimním mistrem” Jednotou Trenčín 0 :3, a to prý porážka “rudých” byla ještě hodně lichotivá. — “Červenobí­lí” přenechali doma oba body Tmavě, když před 23.000 diváky prohráli 0 :1 brankou vstřelenou v 60. minutě Adamleem. — Sestupem ohrožený Bohe­mian« pronásleduje smůla. V Teplicích hrál celkem dobrou kopanou, stačily však dvě chyby sluncem oslněWého-brankáře Řediny a odejel s porážkou 0 : 2. — Téměř 20.000 diváků přišlo v Plzni s nadějemi, že jejich mužstvo Škoda Plzeň získá v zápase s In- terem Bratislavá • první jarní body a udrží si tak íkrdk v boji o záchranu. Domácí udávali dlouho tem­po hry, ale nakonec převzali iniciativu hosté a zví­tězili — i když šťastně — 2:1. — Jarní premiéra VSS Košice (zápas 1. jarního kola se Spartou byl pro nezpůsobilý stav hřiště odložen) zastihla útok VSS ve velké formě. Košice zvítězily doma nad Ži- linou 3 :0. Ostrava ponechala Oba body v Brati­slavě, kde podlehla místnímu Slovanu po oboustran­ně nevalné hře 0:2.

Sportovně technická komise ústřední sekce čs. ko­pané rozhodla, aby za nedohraný zápas 1. kola jara Tmavá — Slovan bylo přiznáno vítězství 3 0 Slo­vanu, který se tím dostál do čela ligy.

Ligová tabulka: 1. Slovan Bratislava 20 bodů, sco- re 27 :13; 2. Inter Bratislava 20 b., score 33 :21; 3. Trenčín 20 b., score 29 :19; 4. Trnava 18 b., 5. VSS Košice 16 b., 6. Lok. Košice 15 b., 7. Dukla Praha 15 b., 8. Teplice, 9. Žilina , (po 14 b.), 10. Ostrava 13 b., 11. Sparta, 12. Slavia (po 12 b.), 13. Plzeň 11 b., 14. Bohemian® 8 bodů, score 14 :29.

1. povoluje se uspořádat omezený počet “otevře­ných turnajů” , tj. turnajů, ňa kterých mohou star­tovat jak tenisté amatéři tak i profesionálové, — a to je beze sporu revoluční krok.

V Paříži se v posledním březnovém víkendu sešlo přes 100 zástupců 65 národních tenisových federaci, aby na tomto mimořádném zasedání Světové teni­sové asociace rozhodli o,budoucnosti tenisu. Schvá­lili tyto body:

2. Za “otevřené turnaje” budou považovány: me­zinárodní mistrovství Francie na Rolland Garros stadionu v Paříži, Wimbledon, Forest Hills, mezi­národní mistrovství Austrálie, Asie a Jižní Afriky a halové přebory Skandinávie.

3. Kromě těchto 7 podniků může Světová teniso­vá asociace povolit i. menší “otevřené turnaje” . Bu­dou to zřejmě: mezinárodní mistrovství Irska v Dub- linu, přebory Jižní Ameriky a 3 turnaje na půdě V. Británie: v Boumemouthu, v Beckenhamu a tur­naj “Queens-clubu” v Londýně.

4. Kromě tenistů amatérů a profesionálů zavádí se třetí stupeň tenistů: “hráči s licencí” , kterými se mohou stát tenisté starší 18 let; ti mohou dostat za start na turnajích zaplaceno, předpokladem je však, že každý z nich má ještě své zaměstnání.

5. Hráči s licencí mohou reprezentovat svou zemi v Davisově poháru.

6. Členové mezinárodní federace budou uvažovat o tom uvést v život mistrovství Evropy v tenisu a uspořádají i několik turnajů tzv. “čistých amatérů” .

Zatímco v Evropě tepr­ve pomalu začíná lehko­atletická sezóna “pod ši­rým nebem” , je celá řada zámořských atletů ve vý­borné formě. “Hvězdou” mezi nimi je 211etý jiho­africký student Paul

'Nash, kterému se po celé , řadě pokusů podařilo dne 2. dubna na závodech v jihoafrickém Krugersdor- pu zaběhnout za regulér­ních podmínek 100 m za

¡rovných. 10 vteřin, čími

vyrovnal světový rekord Němce Armina Haryho a dalších sedmi běžců. Tři dny předtím v Johanes- burgu naměřili Nashovi stejný čas, ale výkon ne­byl uznán, neboť vál sil­nější vítr, než je dovole­no pro uznání rekordu. Paul Nash zaběhl .krátce předtím f nejlepší letoš­ní světové časy na 200 m (20,2 vt.) a na 400 m (48,1 vt ) .

— Světový rekordman v hodu diskem Čechoslovák Ludvík Daněk má nového velkého soupeře: 281etého Kanaďana, žijícího liž delší dobu v USA, George Puce-ho, který na závodech v Reno, ve státě Neva­da, dosáhl 64,38 m (zůstal jen 84 cm za světovým rekordem), když měl ještě tyto hody: 63,80 m, 62,38 m, 61,74 m a 61,26 m. V loňském prvém mezikonti­nentálním střetnutí Amerika — Evropa v Montrealu byl Puče v soutěži hodu diskem třetí (hodil 59,33 m) za Daňkem. (60, 98 m) a Italem Simeonem (60,45 m).— Sourozenci Šrámkovi z Ostravy, kteří na posled­ním světovém šampionátu v krasobruslení v Žene- vě obsadili v soutěži sportovních dvojic sedmé mí­sto, dostali od čs. úřadů povolení ke startu v profe­sionální revui. Mají nabídky z “Holiday on lee” i z Vídeňské lední revue.— 129. ročník ' nej slavnějšího dostihového závodu “Grand National” v Aintree u Liverpoolu vyhrál nejmladší džokej v dlouhých, dějinách této nejnamá­havější soutěže: 201etý Brian Fletcher na valachu Red AUigator, náskokem 20 délek před dalšími zá­vodníky. Z 45 startujících dosáhlo pouze 17 cíle. - Zároveň na řece Temži v Londýně, na úseku mezi Putney a Mortlake, se jely 114. závody osmiveslic universit Oxfordu a Cambridge, které vyhráli stu­denti Cambridge o 3i délky lodě. Osma Cambridge dosáhla už 62. vítězství, Oxford vyhrál závod 51- krát a jedenkrát skončil závod v mrtvém bodě.— Klub izv. “pětistykilových vzpěračů” má už 40 členů. Posledním se stal Fin Kaari Lahdenranta, který vzepřel v olympijském trojboji těžké váhy 500 kg.— Bývalý čs. fotbalový reprezentant a hráč ŠK Bra­tislavy Laco Kúbala bude v právě zahájené nové sezóně severoamerické kopané trenérem torontské- ho týmu “Toronto Falcons” . Klub uzavřel smlouvu i s jeho 191etým synem Brankem Kubalou, který má být velkou hráčskou posilou fotbalového muž­stva Toronta.

Ještě třikrát RaškaPo návratu z olympijských her v Grenoblů musel

nejúspěšnější čs. sportovec historie zimních olym­piád Jiří Raška absolvovat celou řadu banketů a oslav, pořádaných v celé republice na jeho počest, nějaký den netrénoval a tak na mezinárodních zá­vodech- okusil hořkost porážky. V závěru sezóny však znovu potvrdil, že je skutečně v současné době nej lepším a nejstálejším světovým skokanem na ly­žích. Vyhřál všechny tři poslední závody olympij­ského období (2 v jugoslávské Plánici, třetí na štrb­ském plesu). Na “malém můstku” v Plánici vytvořil Raška skokem 96 m nový mústkový rekord, na “vel­kém můstku” skočil druhý den 123 m a 125 m. Do­minoval i v soutěži o “Tatranský pohár” na Štrb­ském plesu, kde zdolal 94 m a 90 m. Na všech těchto třech podnicích obsadil vždy 2. místo druhý ěs. sko­kan Josef Matouš, zatímco světový rekordman v letu na lyžích a držitel olympijského stříbra Raku­šan Bachler i jeho krajan Preiml (třetí v Grenoblů) Skončili na obou závodech v Plánici až za dalšími čs. reprezentanty Hoehnlem a Hubaěem (ten byl pátý), a v ,poli poražených zůstali i sovětští a němečtí rep­rezentanti.

Sekretariát tzv. Mezinárodní sportovní korespon­dence ve Stuttgartu sestavil na základě výsledků hlavních skokanských podniků letošní sezóny už tra­dičně poradí nej lepších borců. V hodnocení lyžař­ských skokanů, které se vede od r. 1963, vystřídal letos Nora Engana (vyhrál soutěž v r. 1963), Fina Kankkonena (1964) a Nora Winkolu (1965 - 1967) Čechoslovák Raška.

Pořadí nejlepších deseti lyžařských skokanů vy­padá takto: 1. Jiří Raška (ČSR) 54 bodů, 2. Bjoern Wirkola (Norsko) 49 b., 3. Lars Grini (Norsko) ‘12 b., 4. Reinhold Bachler (Rakousko) 39,5 b., 5. Dietev Neuendorf (V. Německo) 31,5 b., 6. Anatolij Žeg- lanov (SSSR) 24 b., 7. Vladimír Bělousov (SSSR) olympijský vítěz 23 b., 8. Bent Tomtum (Norsko) 23 b., 9. Zbyněk Hufeač (ČSR) 22 b., 10. Manfred Queck (V. Německo 17 bodů.

H L A S D O M O V AVychází čtrnáctidenně. Řídí redakční kruh

Adresa: Hlas domova,8. Moorhouse St., Richmond, Vic., 3121

Telefon: 42-5980ROČNÍ PŘEDPLATNÉ: (Austr.) ' $ 5.-, jednotlivý

výtisk 20c.PŘEDPLATNÉ DO ZAMOŘÍ: lodí za přibližně totái předplatné, tj. austr. nebo NZ $ 5.-, £ztg 2 /5/-, US $ 6.- nebo ekvivalent v jiné měně. — Výši letec­kého příplatku do různých zemí sdělíme aa požádáš!

obrate».

Ve zkratce

Fotbalová liga

DEVÁTÝ SPRINTÉR 100 M ZA 10,0 VT.