Scientia et Societas - Webnodefiles.sets7.webnode.cz/200000122-0bd0f0cc6b/2007_03_sets.pdfKonference...

$Page 1: Scientia et Societas - Webnodefiles.sets7.webnode.cz/200000122-0bd0f0cc6b/2007_03_sets.pdfKonference Evropské fórum podnikání Scientia et Societas » 3/07 7 {2/4} výstavby zajišťuje$

Scientia et Societas

Obsah

Konference Evropské fórum podnikání

3 III. ročník konference Evropské fórum podnikání

6

12

16

Odborné stati

23

36

47

62

90

124

Recenze

130

Konference Evropské fórum podnikání {1/4}

3Scientia et Societas » 3/07

*Vztah mezi státem a soukromým podnikáním je cha-rakterizován obvykle jako vztah vzájemné rivality,nevražení a oboustranného útoèení. Podnikatelé vní-mají èasto stát jako pøekážku rozvoje svých aktivit,jako byrokratickou instituci, která brání podnikánínesmyslnou regulací, jako výbìrèího vysokých daní.Pøedstavitelé státu vnímají èasto podnikatelskouobec pøedevším jako nejsilnìjší lobbyistickou skupi-nu tvrdì bojující za své zájmy bez ohledu na zájmy ji-ných skupin obèanù.

III. roèník Evropského fóra podnikání, které se

bude konat v Praze dne 19. záøí 2007 v prostorách

Poslanecké snìmovny Parlamentu ÈR, Snìmovní

1 (jednací sál è. 205) a jehož poøadatelem je opìt sou-kromá vysoká škola NEWTON College, a. s. ve spolu-práci se Vzdìlávacím støediskem na podporu demo-kracie, je vìnován jinému kvalitativnímu vztahumezi státem (resp. kraji a municipalitami) na jednéstranì a soukromým podnikáním na stranì druhé:vztahu partnerskému. Nese název Šance a rizika

partnerství veøejného a soukromého sektoru

a jeho ambicí je pøiblížit odborné veøejnosti vztahyvznikající mezi obìma sektory pøi realizaci spoleè-ných projektù, jejich pøínosy pro obì strany, ale takérizika a nedoøešené problémy.

Záštitu nad konferencí pøevzala paní Irena Moo-

zová, vedoucí Zastoupení Evropské komise v Èes-

ké republice, organizaèními partnery konferencejsou NEWTON Group a Vzdìlávací støedisko na

podporu demokracie. Mediální partneøi konferencejsou Ekonom, Hospodáøské noviny, iHNed.cz, Bu-

sinessInfo.cz, Hospodáøská komora Èeské republi-

ky a Dotaèní vìstník.

Partnerství veøejného a soukromého sektoru

(PPP) jsou obvykle charakterizována následující-

mi prvky:

• Relativnì dlouhodobým trváním vztahu týkají-cího se spolupráce mezi veøejnoprávním a sou-kromým partnerem na rùzných aspektech pláno-vaného projektu.

• Metodou financování projektu – èásteènì sou-kromým sektorem, nìkdy prostøednictvím složi-tých dohod mezi rùznými stranami.

• Významnou úlohou ekonomického provozova-

tele, který se úèastní rùzných fází projektu (ná-vrh, vyhotovení, provedení, financování). Veøej-noprávní partner se soustøedí hlavnì na defino-vání cílù, které je nutné z hlediska veøejného záj-mu, kvality poskytovaných služeb a cenové poli-tiky dosáhnout, a pøebírá odpovìdnost za do-

hled nad jejich dodržením.• Rozdìlením rizik mezi veøejnoprávního partne-

ra a soukromého partnera, na nìhož jsou pøene-sena rizika obvykle nesená veøejným sektorem.PPP však nemusí nutnì znamenat, že by soukro-mý partner nesl veškerá rizika spojená s projek-tem èi jejich podstatnou èást.III. roèník Evropského fóra podnikání bude

hledat odpovìdi na tyto otázky:

• Kdy má smysl využívat partnerství veøejnéhoa soukromého sektoru v regionálním rozvoji?

• Jaký je stav legislativy upravující PPP? Je na místìlegislativu zmìnit, resp. dopracovat?

• Jaká rizika jsou s PPP spojena a jak je eliminovat?• Co vypovídají zkušenosti s PPP v zahranièí a

v Èeské republice?• Jaký je souèasný stav využití PPP v ÈR?• Lze využít v programovacím období 2007–2013

evropských strukturálních fondù pro financováníprojektù PPP? Za jakých podmínek a pøedpokla-dù?

• Jaký postup je pro spojení metody PPP a využitíevropských strukturálních fondù optimální? �

{1/4

}


4 Scientia et Societas » 3/07

� Cílem konference je

• nabídnout úèastníkùm aktuální informaci o sta-vu legislativy upravující partnerství veøejnéhoa soukromého sektoru v podmínkách ÈR, sezná-mit je s potenciálními pøínosy a riziky PPP,

• úèastníkùm umožnit diskusi na dané téma.Informace z konference jsou adresovány

• pøedstavitelùm státu, resp. krajù a municipalit,kteøí hledají nové cesty k realizaci a financováníinvestièních zámìrù,

• soukromým investorùm, kteøí chtìjí nabídnoutstátu, resp. krajùm a municipalitám možnost rea-lizovat jejich investièní zámìry cestou partner-ství veøejného a soukromého sektoru.Konference informuje o souèasné situaci a výhle-

dech projektù realizovaných na bázi partnerství ve-øejného a soukromého sektoru v Èeské republice.V pøípadì PPP jde o unikátní spojení ekonomickýchhledisek, jimiž se øídí soukromý sektor, a požadavkùveøejného sektoru na poskytování veøejné službyv patøièné kvalitì a rozsahu.

Konference pøiblíží stávající legislativnì-právnírámec (vèetnì jeho pøípadných mezer a nedostatkù)a pøedstavitelùm veøejného i soukromého sektoruzprostøedkuje nejnovìjší doporuèení, postupy i poz-natky v dané oblasti. Nabídne rovnìž praktické zku-šenosti vyplývající z dosud realizovaných pilotníchprojektù PPP. Èást konference tvoøí i vystoupení tý-kající se možnosti využití principu PPP pøi realizaciprojektù èerpajících prostøedky z fondù Evropskéunie.

Pøednášejícími budou:

• zástupci veøejné správy, kteøí ovlivòují legisla-tivnì-právní prostøedí, jsou povìøeni monitoro-váním, vytváøením metodik a regulací PPP,

• reprezentanti soukromého sektoru i veøejnéhosektoru s praktickými zkušenostmi s realizacíPPP projektù,

• pøedstavitelé financujících, poradenských a kon-zultantských spoleèností zapojených do procesumetodické i praktické pøípravy PPP projektù.V dopoledním bloku konference bude zhodnoce-

no, èeho bylo pøi vytváøení podmínek vhodných profungování partnerství veøejného a soukromého sek-toru v ÈR zatím dosaženo. Z pohledu veøejného sek-

toru se pøednášející prvního bloku zamìøí zejménana politiku a vize státu v dané oblasti, zajištìní vhod-ného právního prostøedí, institucionální zajištìní,technickou pøipravenost i rozpoètové možnosti ve-øejné správy.

V rámci druhého, odpoledního bloku se pøedná-šející s úèastníky konference podìlí o zkušenosti z pi-lotních projektù partnerství veøejného a soukroméhosektoru v ÈR a o své názory na další výhledy uplatòo-vání principu PPP u projektù realizovaných pro veøej-nou správu. Budou posuzovány také výhody a nevý-hody PPP ve srovnání se standardními veøejnými za-kázkami. Z pohledu privátního sektoru bude úèastní-ky druhého bloku hodnocena pøedevším jeho pøipra-venost jít do PPP transakcí s veøejným sektorem(vèetnì personální a technické pøipravenosti), ochotapøebírat rizika, schopnost vytváøet konsorcia a posu-zování návratnosti investic. Úèastníkùm konferencebudou poskytnuty rovnìž informace o možnostechaplikace principu PPP pøi realizaci politiky hospodáø-ské a sociální soudržnosti, tj. pøi èerpání ze struktu-rálních fondù EU.

Pøednášející a jejich pøíspìvky na konferenci

BLOK A: Podmínky pro fungování partnerstvíveøejného a soukromého sektoru v ÈR

1. Politika vlády a vytváøení vhodného prostøedí pro

aplikaci principù PPP (politika definuje pøínosyPPP pro ÈR i základní pøedpoklady pro jeho po-užití, pøedpokládá státní regulaci a akcentujetransparentní princip pøi uzavírání PPP transak-cí)• Význam využití soukromého kapitálu v roz-

voji regionùIng. Miroslav Kalous, námìstek ministra prolegislativu, Ministerstvo pro místní rozvoj ÈR

• Regulace a metodika PPP projektùIng. Kateøina Helikarová, vedoucí referátuRegulace a metodiky PPP projektu, Minister-stvo financí ÈR

2. Legislativnì-právní rámec (vymezení pùsobnostikoncesního zákona, souvislosti a pøekryvy s jiný-mi právními normami, zejména se zákonem o ve-



{1/4

}

øejných zakázkách; obchodním zákoníkemapod.)• Právní rámec PPP a koncesí v ÈR – souèasný

stav a další smìry možného vývojeJUDr. Jaroslav Král, CSc., øeditel Odboru ve-øejných zakázek a PPP, Ministerstvo promístní rozvoj ÈR

3. Makroekonomické souvislosti a vlivy použití PPP

(vèetnì regulace vzniku dlouhodobých budou-cích závazkù veøejných rozpoètù z titulu PPPprojektù)• PPP projekty v ÈR – šance nebo riziko?

Ing. Jan Pavel, Ph.D., Katedra veøejných fi-nancí, Vysoká škola ekonomická v Praze

• Public Private Partnership – jeho možnostia mezeJUDr. Ing. Dušan Tøíska, CSc., pøedsedapøedstavenstva FSP/CD-F

4. Poradenství a zpøístupnìní znalostí o PPP veøejné-

mu sektoru (úloha Asociace PPP)• Jak PPP zapadá do systému veøejného zadá-

váníIng. Jan Šnajdr, výkonný øeditel AsociacePPP

BLOK B: Projekty PPP v ÈR – pouèení z pøíkladùspolupráce, výhledy do budoucna

1. Výhody a rizika projektù PPP z pozice soukromé-

ho sektoru (stavebnì-technologická a projekènírizika, kreditní rizika, tržní rizika, politická rizi-ka, operaèní strategická rizika)• Dopady nejistoty do hodnocení PPP projektù

prof. Ing. Eva Kislingerová, CSc., vedoucí Ka-tedry podnikové ekonomiky, Vysoká školaekonomická v Praze

• Evropské a èeské zkušenosti s pozitivnímia negativními stránkami PPPIng. Petr Zahradník, vedoucí EU Office Èeskéspoøitelny

2. Hlavní rysy a oblasti projektù PPP realizovaných

v ÈR (mezi hlavní oblasti, kde se projekty part-nerství uplatòují, patøí doprava a komunikace,technická infrastruktura, školství, zdravotnictví,energetika a ekologie)

• Realita není èernobílá aneb øešení šitá na míruIng. Michal Tesaø, Project Manager,NEWTON Management, a. s.

• Centrální správa státních nemovitostíEdvard Kožušník, vedoucí projektu eStat.cz –efektivní stát, obèanské sdružení

3. Pøíklady pilotních projektù PPP v ÈR a používané

typy partnerství (na konkrétních pøíkladech bu-dou znázornìny výhody a rizika jednotlivýchtypù partnerství)• Rozvoj dopravní infrastruktury formou PPP

Ing. Libor Cupal, manažer PPP, Ernst&Young• Platební mechanismy v PPP projektech

Štìpán Dlouhý, øeditel projektu, Deloitte CE4. Možnosti uplatòování PPP pøi èerpání z fondù EU

(identifikace možností kombinace PPP a fondùEU v návaznosti na konkrétní podmínky nastave-né v programovacím období 2007–2013)• Problematika kombinování evropských pe-

nìz a PPPIng. Filip Drapák, PPP Centrum, a. s.

• Spolupráce s neveøejným sektorem pøi im-plementaci strukturálních fondùIng. arch. Petr Štìpánek, øeditel, Státní fondživotního prostøedí

• Koncese a kvazikoncese – alternativa èi nut-nost pro projekty OP ŽP 2007–2013RNDr. Miroslav Vykydal, senior expert v od-dìlení Voda, životní prostøedí a fondy EUspoleènosti Mott MacDonald Praha

Odborný garant konference

doc. Ing. Eva Klvaèová, CSc.

NEWTON College, a. s., tø. Generála Píky 7, 613 00Brno, telefon: +420 224 095 217, mobil: +420 732 940036, [email protected]

Organizaèní garant konference

Ing. Hynek Opolecký

Vzdìlávací støedisko na podporu demokracie, V Jámì12, 110 00 Praha 1, telefon: +420 257 311 489, mobil:+420 602 262 294, [email protected]

Více informací

Webové stránky konference www.efp.cz �



� Ing. Michal Tesař » Project Manager, NEWTON Management, a. s.

*Cílem tohoto èlánku je poskytnout základní srovnáníklasické veøejné zakázky a metody PPP z pohleduvhodnosti použití pro jednotlivé pøípady veøejnéhoinvestování. Pøed detailním rozborem výhod èi nevý-hod tìchto metod si nejprve definujme hlavní pojmya jejich odlišnosti z pohledu právního a ekonomické-ho.

1. Metoda PPP

Koncept Public Private Partnership (neboli PPP)pøedstavuje schéma spolupráce veøejného a soukro-mého sektoru pøi zajišťování veøejných služeb, a toza využití schopností soukromého sektoru. Cílem to-hoto uspoøádání je dosáhnout lepších výsledkù pøiveøejném investování, a to zejména z pohledu daòo-vého poplatníka. PPP rozhodnì není žádným zákon-ným pojmem, ale pøedstavuje obecný odborný po-jem shrnující jeho ekonomickou podstatu. Hlavníesenci PPP pøedstavuje podstatný pøenos rizik – napø.projekèní a stavební riziko, provozní riziko, rizikopoptávky – z veøejného na soukromý sektor pøi reali-zaci veøejných investic a navazujících služeb. MetodaPPP má velké množství konkrétních forem a variací,ale cílem tohoto èlánku není jejich pøehled èi defini-ce. V Èeské republice je možné PPP metodu realizo-vat na základì Zákona o veøejných zakázkách137/2006 Sb., dále podle Koncesního zákona139/2006 Sb. a také jejich kombinací. Koncesní zá-kon se vztahuje na takové PPP projekty, které v sobìobsahují i pøenos rizika poptávky po veøejné službìa tím i finanèního pøíjmu od jejích uživatelù na sou-kromého partnera, tedy koncesionáøe. Jako pøíkladlze uvést projekt vybudování a provozování dálnicesoukromým partnerem, který od jejích uživatelù vy-bírá poplatek, tj. mýto. Jeho úspìch tedy primárnìzávisí na dostateèné poptávce ze strany platících uži-

vatelù a pøebírá tedy od veøejného sektoru i riziko po-ptávky po veøejné službì. V pøípadì, že toto rizikozùstává na stranì veøejného sektoru, se již nejednáo projekt podle Koncesního zákona, ale o tzv. kvazi-koncesi, která se primárnì øídí Zákonem o veøejnýchzakázkách s aplikací nìkterých èástí Koncesního zá-kona. Pøíkladem mùže být napø. pilotní PPP projektna výstavbu a provoz justièního areálu v Ústí nad La-bem, kde riziko poptávky (poptávka soudu po pøí-slušné infrastruktuøe) zùstává na veøejném sektorua soukromý partner bude placen na základì dostup-né infrastruktury, kterou poskytne veøejnému sekto-ru. Schéma rozdílnosti ekonomického a právního po-hledu na veøejné investování je ilustrováno v grafu 1.

Metodu PPP tedy nelze zužovat pouze na konces-ní projekty, ale pøedstavuje významnì širší spektrummožného uspoøádání vztahù mezi veøejným a sou-kromým sektorem, a to na základì rùzných právníchpøedpisù.

2. Klasická veøejná zakázka

Za klasickou veøejnou zakázku pro úèely tohoto èlán-ku považuji veøejnou zakázku, u které platí cenu za-kázky zadavatel, který souèasnì nese všechna pod-statná rizika spojená s investicí. Dodavatel nese pou-ze bìžná rizika typu èasovì omezených záruk apod.Zadavatel si tedy klasicky ve vlastní režii postupnìzajišťuje jednotlivé kroky potøebné pro realizaci in-vestice, na rozdíl od PPP metody, kdy si zadavatel vy-bere jednoho dodavatele a ten si již všechny potøebnéslužby zajistí samostatnì nebo formou subdodávek.Napø. pokud chce zadavatel vybudovat a provozovatdálnici, tak si nejdøíve podle Zákona o veøejných za-kázkách vybere projektanta a následnì na základìpøipraveného projektu vybere podle Zákona o veøej-ných zakázkách stavební firmu. Po realizaci samotné



{2/4

}

výstavby zajišťuje provozování buïto vlastní organi-zací, nebo dalšími dodavateli dle potøeby a na zákla-dì jejich výbìru podle Zákona o veøejných zakáz-kách.

3. Silné a slabé stránky klasické veøejnézakázky

3.1 Silné stránky

Zkušenost veøejného sektoru

Zástupci veøejného sektoru v Èeské republice dlou-hodobì klasické veøejné zakázky používají a majís nimi zkušenosti. I pøes rùzné zmìny zákonù existu-je ve veøejném sektoru znalost a schopnost tento zpù-sob používat.

Nižší èasová nároènost pøípravné fáze oproti PPP

Klasické veøejné zakázky jsou na relativnì krátkoudobu (do 5 let), a proto v sobì neobsahují tolik for-málnì i fakticky nutných pøípravných krokù jako me-toda PPP, která je výraznì dlouhodobá, a pøípravatedy musí být zcela komplexní a zamìøená nejen navýstavbu, ale i na následný provoz. Proto bude pøí-prava investice èasovì ménì nároèná nežli u metodyPPP.

Nižší administrativní nároènost oproti PPP

Proces zadání a realizace klasické veøejné zakázkynepodléhá tak velké regulaci jako PPP, a proto je celýproces do doby realizace investice ménì administra-tivnì nároèný.

3.2 Slabé stránky

Èasté pøekraèování rozpoètovaných nákladù vý-

stavby

U klasických veøejných zakázek je v Èeské republicei ve svìtì relativnì bìžné, že dochází k pøekraèovánínákladù na výstavbu, se kterými byl projekt pùvodnìpøipraven. Podle údajù ze studie pøipravené britskýmkontrolním úøadem National Audit Office v roce 1999vyplývá, že 73 % veøejných projektù realizovanýchklasickým zpùsobem pøekroèilo kontrahované nákla-dy, na rozdíl od pouze 22 % u PPP projektù, u kterýchvšak šlo výhradnì o zvýšení nákladù zpùsobenézmìnou zadání od veøejného partnera. V Èeské re-publice není úplnì srovnatelná studie k dispozici, alepro ilustraci je možno uvést, že podle údajù Nejvyšší-ho kontrolního úøadu, který v letech 2001–2006zkoumal výstavbu nových komunikací, došlo k pøe-kroèení investièních nákladù v prùmìru o 36 %.

Èasté zpoždìní doby realizace investice

U klasických veøejných zakázek je v Èeské republicei ve svìtì relativnì bìžné, že dochází ke zpoždìnídoby realizace projektu. Podle údajù ze studie pøipra-vené britským kontrolním úøadem National Audit Of-fice v roce 1999 vyplývá, že 70 % veøejných projektùrealizovaných klasickým zpùsobem mìlo zpoždìní,na rozdíl od pouze 24 % u PPP projektù, u kterýchvšak bylo pouze 8 % se zdržením více než dva mìsí-ce. V Èeské republice není úplnì srovnatelná studiek dispozici, ale pro ilustraci je možno uvést, že podleúdajù Nejvyššího kontrolního úøadu, který v letech2001–2006 zkoumal výstavbu nových komunikací,dochází ke zpoždìní až o ètyøi roky.

Soustøedìní se na investièní náklady výstavby

Hlavním hodnotícím kritériem u klasických veøej-ných zakázek je výše investièních nákladù. U infra-strukturních staveb, které mají fungovat desítky let,

klasické Public Private Partnership (PPP)

právní pohled

ekonomický pohled

VEŘEJNÉ INVESTOVÁNÍ

veřejnézakázky

Zákono veřejnýchzakázkách

kvazikoncese /veřejné

zakázky typu PPP

§ 2 odst. 2 a 3Koncesního zákona

§ 156 Zákonao veřejnýchzakázkách

koncesnísmlouvy

Koncesnízákon

Graf č. 1 » Veřejné investování

Zdroj: Wolf Thesis

�

{2/4

}



� je však nutné zvažovat i provozní a tzv. celoživotnínáklady projektu. Tj. vyhodnotit stavbu jako celek nadlouhé období dopøedu.

Hlavní rizika projektu jsou na stranì zadavatele

Jednotliví dodavatelé v rámci výstavby sice poskytujíurèité záruky za svoji práci (napø. zádržné èi garancena jednotky let), ale pøedstavují pouze omezený ná-stroj øízení a minimalizace rizik pro zadavatele, pro-tože zadavatel bude s postavenou infrastrukturoudisponovat nìkolik desítek let. Hlavní rizika projektutedy zùstávají na zadavateli.

Finanèní zdroje na pokrytí investièních nákladù

na poèátku projektu

V pøípadì výstavby musí mít zadavatel k dispozici fi-nanèní zdroje na investièní náklady nebo musí mítzajištìno jejich financování jiným zpùsobem (napø.úvìry, dluhopisy apod.). Pro zadavatele tedy docházík velké finanèní zátìži, která je koncentrovaná dokrátkého období (napø. dva roky).

Více dodavatelù projektu

Zadavatel si postupnì najímá jednotlivé dodavatele –napø. projektanta, stavební firmu apod. Rùzní doda-vatelé pøedstavují pro zadavatele dodateèná rizika,protože nejsou odpovìdni za fungující celek, ale pou-ze za svá izolovaná øešení, která však dohromady ne-musí pøinášet pùvodnì zamýšlené efekty.

4. Silné a slabé stránky PPP

4.1 Silné stránky

Jeden partner pro celý projekt

Zadavatel si vybere pouze jednoho soukromého part-nera, který si již na svoji zodpovìdnost zajistí všech-ny potøebné kroky èi subdodávky. Zadavatel má tedyjednoznaènì definovanou protistranu, která je zod-povìdná za celý projekt od poèátku až do konce.

Podstatný pøenos rizik na soukromý sektor

Soukromý sektor dokáže nìkterá rizika lépe a efek-tivnìji øídit nežli veøejný sektor. Hlavní rizika projek-tu – jako napø. projekèní, stavební, provozní riziko,

riziko poptávky apod. – jsou z èásti nebo úplnì pøene-sena na soukromého partnera po celou dobu projek-tu. Cílem je dosáhnout stavu, aby každá strana neslataková rizika, která dokáže lépe øídit. Pøenosem rizikje napø. dosaženo efektu, že soukromý partner kvalit-nì a efektivnì vyprojektuje i postaví potøebnou infra-strukturu, protože potøebuje co nejnižší provozní ná-klady (napø. investiènì nároènìji vyøešené izolace ve-doucí k nižší spotøebì energií) a náklady na výmìnuèi rekonstrukce (napø. využití kvalitnìjších materiálùs delší životností).

Hodnocení projektu pøes celoživotní náklady

Hlavním hodnotícím kritériem výbìru soukroméhopartnera je výše pravidelného poplatku od zadavatele(tzv. služebné) a z ní vyplývající maximální cena zacelé období kontraktu (obvykle 25–30 let). Zadavatelsi tedy vybere takové øešení mezi nabídkou soukro-mých zájemcù, které pøedstavuje nejnižší náklady nacelou životnost projektu, tj. nejen na jeho výstavbu,ale také na jeho provoz èi rekonstrukce.

Hodnota za peníze

Pøed samotnou realizací PPP projektu existuje zákon-ná povinnost provést srovnání výhodnosti PPP øešeníoproti klasické veøejné zakázce (tzv. hodnota za pe-níze). V pøípadì, že se tato výhodnost neprokáže,projekt není PPP formou uskuteènìn. Realizují setedy pouze takové investièní projekty, které hodnotuza peníze pøinášejí.

Znalost nákladù projektu po celou dobu životnosti

Zadavatel získává pomocí kontraktu se soukromýmpartnerem smluvnì definovanou jistotu, jak maxi-málnì velké bude mít náklady za dodávku dohodnu-té služby po celé období životnosti projektu. Tím jezajištìna znalost nákladù veøejného sektoru po celoudobu životnosti projektu, která umožòuje efektivnìplánovat rozpoètové hospodaøení. Na rozdíl od tohoje u klasické veøejné zakázky známa pouze cenaúvodní fáze výstavby, ale garance dalších nákladù pøiprovozu projektu neexistuje.



{2/4

}

Zapojení inovací

Vzhledem k motivaci soukromého partnera zajišťo-vat dohodnutou službu co nejefektivnìji a tím dosáh-nout maximálního zisku má soukromý partner trva-lou snahu použít pro øešení projektu nejlepší dostup-né know-how a inovace. Zadání specifikace výstupùprojektu (kvalita a kvantita služby poskytované zada-vateli) se tak soustøedí na cílové stavy, ale zpùsob, jakk nim dojít, nechává více èi ménì volnì na soukro-

mém partnerovi tak, aby mohl využít inovací pro ma-ximálnì efektivní realizaci.

Placení jen za výsledky

Soukromý partner získává finanèní plnìní od zadava-tele pouze v pøípadì, že dodává specifikovanou služ-bu v dohodnuté kvalitì a kvantitì po celou dobu pro-jektu. V pøípadì, že soukromý partner neplní dohod-nuté výstupy, zadavatel finanèní odmìnu krátí nebozcela neplatí. Tímto zpùsobem je zajištìna maximál-ní motivace soukromého partnera plnit øádnì a vèas.

Rozložení plateb v èase

Pøi realizaci projektu formou PPP zadavatel zaèínáplatit soukromému partnerovi až od momentu zahá-jení provozu, tj. dodávky služeb. Následnì pravidel-nì po celou dobu projektu platí tzv. služebné, kterév sobì obsahuje i rozložené investièní výdaje z poèát-ku projektu. Nedochází tedy k nadmìrnému zatíženírozpoètu zadavatele ve fázi výstavby.

Možnost nezahrnutí závazkù z PPP do veøejného

dluhu

Eurostat pøi splnìní podmínky podstatného pøenosurizik na soukromého partnera (riziko výstavby a rizi-ko dostupnosti nebo poptávky) umožòuje finanèní

závazky vyplývající z PPP projektù nevykazovat jakoveøejný dluh. To umožòuje realizovat i takové inves-tice, které by si veøejný sektor pøi rozpoètových ome-zeních daných napø. maastrichtskými kritérii nemohldovolit.

Provìøení projektu tøetími stranami

Vzhledem ke skuteènosti, že v rámci výbìru soukro-mého partnera PPP projektu dochází k provìøování

mnoha rùznými subjekty, které ovìøují jeho realizo-vatelnost, se tak výraznì zvyšuje jistota pro zadavate-le, že projekt je realizovatelný a neskrývá pøekvapivárizika.

4.2 Slabé stránky

Nároènost pøípravy

PPP projekty jsou dlouhodobé povahy, a proto vyža-dují dùkladnou a komplexní pøípravu z pohledu fi-nanèního, právního i technického. Realizace meto-dou PPP má ze strany státu urèité regulaèní prvky,které je nutné splnit (napø. vypracování a schváleníkoncesního projektu, koncesní smlouvy apod.). Tomá však za následek pomalejší dobu realizace nežliu klasické veøejné zakázky a také vyšší transakèní ná-klady.

Vyšší cena penìz pro soukromého partnera

Veøejný sektor je schopen si finanèní zdroje na reali-zaci investièního projektu zajistit na finanèním trhutaké pøímo sám (napø. úvìry, dluhopisy). Finanènítrh od soukromého subjektu pøirozenì vyžaduje vyš-ší úrokové marže než u veøejného sektoru, a to vzhle-dem k vyššímu riziku soukromého subjektu.

PPP projekty se nastavují na dlouhé období, aby bylo možné dosáhnout maxi-málních efektů vyplývajících z přenosu rizik a zapojení schopností soukroméhosektoru. Soukromý partner garantuje cenu po celou dobu projektu na základědohodnuté specifikace výstupů. Současně však zadavatel nemá právo odsmlouvy odstoupit, pokud je soukromým partnerem řádně plněna.

�

{2/4

}



� Dlouhodobì menší flexibilita

PPP projekty se nastavují na dlouhé období, aby bylomožné dosáhnout maximálních efektù vyplývajícíchz pøenosu rizik a zapojení schopností soukroméhosektoru. Soukromý partner garantuje cenu po celoudobu projektu na základì dohodnuté specifikace vý-stupù. Souèasnì však zadavatel nemá právo odsmlouvy odstoupit, pokud je soukromým partneremøádnì plnìna.

Nevhodnost pro urèité druhy projektù

Vzhledem k relativnì vyšším transakèním nákladùmnení vhodné používat metodu PPP na projekty s vel-mi nízkou kapitálovou nároèností. Možným øešenímtohoto problému je sdružování více menších projek-tù do jednoho, který už je svojí velikostí dostateènìzajímavý. Projekty, kde je zcela minimální provozníèást v porovnání s èástí investièní (výstavby), nejsoupro využití PPP ideální, protože nabízejí pouze velmimalý prostor pro využití schopností a inovací soukro-mého sektoru.

Potøeba dostateèné konkurence

V pøípadì, že není dostatek zájemcù o realizaci PPPprojektù, je možné, že nabídnuté podmínky pro za-

davatele nebudou zajímavé. Dostateèná konkurenceje tedy obdobnì jako v jiných oblastech klíèemk efektivnímu fungování.

5. Srovnání nákladù

Mezi významné výhody PPP metody rozhodnì patøíèasový prùbìh plateb od veøejného k soukromémupartnerovi. První finanèní plnìní zaèíná až od zaháje-

ní provozní fáze projektu a je následováno pravidel-nými platbami na základì plnìní služby v dohodnutékvalitì a kvantitì. Toto èasové rozložení je velmi dob-øe plánovatelé a nepøedstavuje nárazové nároky narozpoèet zadavatele. Navíc lze na základì zkušenostípotvrzených studiemi (napø. od National Audit Offi-ce) pøedpokládat, že u klasické veøejné zakázky do-chází ke zpoždìní realizace projektu a k pøekroèeníjak investièních, tak provozních nákladù. Tato rizikajsou u PPP projektù pøenesena na soukromého part-nera a veøejný sektor tak neohrožují. Srovnání prùbì-hu výdajù pro veøejný sektor ilustrují grafy 2 a 3.

Vzhledem k relativně vyšším transakčním nákladům není vhodné používatmetodu PPP na projekty s velmi nízkou kapitálovou náročností. Možným řeše-ním tohoto problému je sdružování více menších projektů do jednoho, který užje svojí velikostí dostatečně zajímavý.

pla

tby

zad

avat

ele

žádné platbyběhem výstavby

platby plně v závislosti nadodávce služeb v definované

kvalitě a kvantitě

výstavba provoz

Graf č. 2 » Metoda PPP a průběh plateb zadavatele

Zdroj: autor

pla

tby

zad

avat

ele

provozní výdaje

výstavba provoz

rekon-strukce

investičnívýdaje

Graf č. 3 » Klasická veřejná zakázka a průběh plateb za-davatele

Zdroj: autor



{2/4

}

6. Kdy využít konceptu PPP?

PPP projekty se historicky osvìdèily v následujícíchoblastech veøejných investic:• dopravní infrastruktura – napø. dálnice, mosty,

tunely, rychlodráhy,• administrativní a ubytovací kapacity – napø. úøa-

dy, soudy, vìznice, administrativní prostory,• zdravotnictví – napø. nemocnice,• školství – napø. školní budovy, studentské koleje,• obrana – napø. speciální infrastruktura,• utility – napø. vodárenství.

Metoda PPP však není všelékem a je vždy potøebazvážit její vhodnost pro danou konkrétní veøejnou in-vestici. Mezi hlavní charakteristiky úspìšného PPPprojektu patøí:• prostor pro využití efektivní správy, inovací

a specifických znalostí soukromého sektoru (promožnost dosáhnout úspor v investièní i provozníèásti),

• dostateènì významná provozní èást projektu(pro podstatný vliv efektivního provozu na celko-vé náklady projektu),

• delší období fungování projektu (pro možnostprojevení dosažených efektù),

• dostateèná kapitálová velikost projektu (pro mi-nimalizaci vlivu transakèních nákladù),

• jednoznaèná definovatelnost výstupù projektu(pro realizovatelnou kontrolu),

• dostateèný zájem soukromého sektoru (pro kon-kurenèní prostøedí vedoucí k hodnotì za penízeoproti klasické veøejné zakázce).Jedná se tedy zejména o výstavbu a provoz infra-

struktury, se kterou má soukromý sektor dlouhodo-bé zkušenosti, které dokáže pøi realizaci uplatnit. Pøihledání optimální podoby a podmínek PPP projektuje nejpodstatnìjším faktorem nalézt optimální pøe-nos rizik z veøejného na soukromý sektor. Základnímvyužívaným pøístupem je nechat riziko té stranì, kte-rá ho dokáže efektivnìji øídit. Pøíliš velký pøenos rizikna soukromého partnera nezajistí dosažení zamýšle-ných efektù, protože soukromý sektor si pøirozenì ri-zika ocení a zapoèítá do ceny pro zadavatele. Naopakpøíliš malý pøenos rizik eliminuje možnost dosaženípozitivních výsledkù pomocí efektivnìjšího fungová-ní soukromého sektoru.

Pøed rozhodnutím o zpùsobu realizace veøejnéhoinvestièního projektu je každopádnì nutné vypraco-vat tzv. analýzu hodnoty za peníze, která umožòujeporovnat, jestli je výhodnìjší projekt realizovat kla-sickou cestou, nebo formou PPP. V pøípadì výhod-nosti PPP dojde k finálnímu potvrzení pøi soutìžimezi nabídkami soukromých partnerù, která umožnínalézt tržní cenu za realizaci metodou PPP.

ANOTACE

Èlánek se zabývá srovnáním hlavních výhod a nevýhod klasického zpùsobu veøejného investování a metody

PPP, která má za cíl využít efektivnìjší soukromý sektor pro poskytování veøejných služeb za výhodnìjších pod-

mínek pro daòového poplatníka. Cílem je identifikovat oblasti veøejné sféry a charakteristiky projektù, které jsou

vhodné pro využití konceptu PPP.

KLÍÈOVÁ SLOVA

veøejné investování, PPP, Public Private Partnership, partnerství veøejného a soukromého sektoru, klasická veøej-

ná zakázka, pøenos rizik, hodnota za peníze

JEL KLASIFIKACE

H40, H50, H54, L50, L53 �



� JUDr. Ing. Dušan Tříska, CSc. » předseda představenstva FSP/CD-F

*1. Státní majetek a jeho privatizace

1.1 Veøejný zájem

Jedno z velkých témat ekonomické analýzy tvoøí tzv.veøejné statky a služby. Diskutovány jsou jak jejich„technické“ vlastnosti (napøíklad nedìlitelnost), taki takové normativnì ideologické kategorie, jako je ve-øejný zájem, èi dokonce veøejná potøeba.1 Z hlediskaPublic Private Partnership (PPP) je ovšem pojem „ve-øejnosti“ zcela irelevantní a argumentace veøejnoupovahou toho èi onoho projektu je zøejmì urèenapouze pro zmatení vnìjšího pozorovatele.

My zde tedy vystaèíme s konstatováním, žeohlednì nìkterých statkù a služeb se stát prostì roz-hodne, že je „ve státním zájmu požaduje“, èi dokonceže jejich nabídka je na základì jím vydaného právní-ho pøedpisu povinná.2

Na seznam státních zájmù se mùže dostat cokoli– základní školy, tunely, dálnice, vydávání cestov-ních dokladù a stavebních povolení, provoz závod-ních jídelen…, prostì cokoli si stát umane.

Proè je ta èi ona položka na seznamu, zde neøeší-me, a (viz výše) už vùbec se neptáme, zda tento se-znam je, èi není v souladu s tou, èi onou koncepcí ve-øejných statkù a služeb, obecnou racionalitou, efek-tivností apod. Soustøedíme se totiž výhradnì na me-tody realizace nìjak vymezených potøeb státu a jehoaparátu.

1.2 Institucionální uspoøádání

Existují nejrùznìjší kritéria, jak uvedené metody kla-sifikovat. Nicménì pro úèely našeho tématu rozlišme

zejména pøípady, kdy své cíle se stát rozhodne reali-zovat:1. vlastní èinností, napøíklad

• výhradnì prostøednictvím svých úøedníkù –státních zamìstnancù,

• k tomu zøízených èi existujících národních,státních apod. podnikù (Èeské dráhy, Èeskápošta, Budvar…),

• obchodních spoleèností, ve kterých má státmajoritní kontrolu (ÈEZ…),

2. dodávkou od nestátního subjektu realizovanou• jménem státu, kdy napøíklad soukromé firmì

je pøedáno státní „razítko“ a povìøení použí-vat jej pro vydávání cestovních dokladù, sta-vebních povolení, uzavírání sòatkù (reálnìse tak u nás stalo, když firma PVT provádìlajménem Ministerstva financí registraci kupó-nových knížek),

• svým vlastním jménem, kdy napøíklad notáøia soudní exekutoøi vykonávají funkce, jejichžexistenci (ovìøování podpisù apod.) požadu-je, a tedy i garantuje stát.

Výše uvedené ilustrujme øešením, kdy dálnici doOstravy postaví a dále provozuje státem založenýa vlastnìný podnik (oznaème jej SSŽ – Stavby silnica železnic), který plnì podléhá ministru dopravy.Jako faktická souèást ministerstva, jeden z jeho od-borù je tento podnik financován z pøíslušné subkapi-toly státního rozpoètu.

V extrémním pøípadì to pak budou pouze a je-nom zamìstnanci SSŽ, kdo uvedenou dálnici postaví,v pracovním pomìru s SSŽ budou i všechny uklízeè-ky a myèi nádobí v závodní jídelnì.

1 Hezký přehled tradičních a moderních přístupů k tomuto problému lze nalézt například v práci Hampl (2000).2 Pro jednoduchost výkladu budeme za součásti státu považovat i tzv. obce a jejich orgány.

1 Hezký přehled tradičních a moderních přístupů k tomuto problému lze nalézt například v práci Hampl (2000).2 Pro jednoduchost výkladu budeme za součásti státu považovat i tzv. obce a jejich orgány.



{3/4

}

1.3 Privatizace a její hybridy

Právnì ekonomických forem, ve kterých stát mùže rea-lizovat svùj státní zájem (bez ohledu na to, co si o tomtozájmu myslíme), je tedy nepøeberné množství.

My se ovšem budeme vìnovat tomu, do jaké míryv nich vystupuje soukromý sektor a do jaké míry totojeho angažmá reprezentuje nìjaký zpùsob privatizace.

Kromì jiného si tedy položíme na první pohledtriviální otázku, zda lze za privatizaci považovat po-stup, kdy místo státního SSŽ bude dálnici stavìt pri-vatizovaný SSŽ, koupený napøíklad zahranièní sta-vební firmou.3

Pro naše téma je významné zejména následující:a) definièním znakem privatizace je faktické snižo-

vání podílu státu na fungování spoleènosti, roz-sahu a hloubky jeho zasahování do života obèa-nù a jejich pospolitostí (spolkù, obchodních spo-leèností, klubù apod.), nikoli tedy napøíklad jenprosté pøevedení majetku státu na „jiné“ osoby,

b) „privátnost“ subjektu je vymezena jeho nezávis-lostí na státu co do vstupu do odvìtví a výstupuz nìj, tedy i nepøítomností jakékoli státní pomociv pøípadì ekonomických potíží,4

c) hybridní státnì-soukromé subjekty jsou bez jaké-koli výjimky netransparentní, tj. problematickéjak analyticky, tak i z hlediska øízení a kontroly.„Privátnost“ firmy, její nezávislost na státu je

tedy pøinejmenším zamlžena ve všech pøípadech,kdy je povìøena realizací „státního zájmu“. Dùvodemje pøedevším to, že v tìchto pøípadech stát garantuje –

více èi ménì transparentnì – financování pøíslušnéhoprojektu, a tedy i životaschopnost jeho realizátorù.

1.4 Efektivnost soukromého podniku

Ze základních zákonù privatizace je asi nejménì chá-pán ten, který øíká, že soukromá firma jistì není zavšech okolností efektivnìjší než státní podnik.

Èasto uniká, že odlišnost uvedených dvou svìtùje v nìèem jiném – o neefektivní soukromé firmì sepøedpokládá, že na trhu bude pøekážet prokazatelnìkratší dobu než neefektivní státní podnik. Jenže prá-vì tento princip snadného exitu je zpochybnìn v pøí-

padech, kdy soukromá firma vstoupí do obchodníhovztahu se státem. Tím spíš, uzavøe-li dokonce „part-nerství“ s cílem realizovat nìjaký státní projekt, tj. zá-jem konkrétních státních orgánù a jejich ještì kon-krétnìjších pøedstavitelù.

Právì v tìchto pøípadech je otázkou, zda soukro-má firma (jakkoli jinak tøeba i efektivní) v roli doda-vatele státní zakázky využije své (tøeba i vyspìlé) me-chanismy vždy „tím správným smìrem“.

2. Horizontální vazby mezi státema soukromým sektorem

2.1 Vertikální funkce státu

Ekonomika (stejnì jako všechny ostatní oblasti spo-leènosti) funguje prostøednictvím horizontálních in-terakcí svých jednotlivých subjektù – domácností

O neefektivní soukromé firmě se předpokládá, že na trhu bude překážet proka-zatelně kratší dobu než neefektivní státní podnik. Jenže právě tento principsnadného exitu je zpochybněn v případech, kdy soukromá firma vstoupí do ob-chodního vztahu se státem. Tím spíš, uzavře-li dokonce „partnerství“ s cílemrealizovat nějaký státní projekt, tj. zájem konkrétních státních orgánů a jejichještě konkrétnějších představitelů.

�

3 Pikantní situace vznikne, je-li SSŽ koupen zahraničním státním podnikem, typicky francouzským.4 Stát by tedy neměl privatizovat instituci (například zdravotnické zařízení), o jejíž osud se obává, jejímuž případnému úpadku se bude snažit

zabránit.

3 Pikantní situace vznikne, je-li SSŽ koupen zahraničním státním podnikem, typicky francouzským.4 Stát by tedy neměl privatizovat instituci (například zdravotnické zařízení), o jejíž osud se obává, jejímuž případnému úpadku se bude snažit

zabránit.

{3/4

}



� (spotøebitelù) a firem (výrobcù, dodavatelù). Tytosubjekty vzájemnì komunikují, vyjednávají a uzaví-rají smluvní èi jiné horizontální vztahy. Jejich chová-ní je, jak øíkají pøíslušné uèebnice, koordinovánoa) vnitøními hodnotami tìchto subjektù (jejich záj-

my, obyèeji apod.),b) trhem v nejobecnìjším slova smyslu, tj. konku-

renèní nabídkou a poptávkou jiných subjektù,c) pøíkazy a zákazy nadøízené, zejména státní auto-

rity vykonávající funkci tvùrce pravidel a rozhod-èího jejich dodržování.Pochopitelnì, v odlišných politicko ekonomic-

kých formacích je rozsah a druh mocenských, admi-nistrativnì pøikazovacích interakcí rùzný. Ideologic-ká neutralita našeho výkladu spoèívá v tom, že bezohledu na to, jak velký tento stát je, vždy si zasloužízvláštní pozornost pøípady, kdy ten, kdo má verti-

kálnì koordinovat horizontální vztahy, souèasnì

vystupuje jako jedna z jejich stran.Jinak øeèeno, spoustu závažných otázek a pode-

zøení nutnì vyvolají pøípady, kdy nìkdo koordinujesám sebe, tj. øídí, reguluje, èi dokonce kontrolujesvou vlastní èinnost.

2.2 Motivy protistran

Rozsah pøíspìvku nám neumožòuje pustit se do de-tailù uvedeného problému. Proto jen pøipomeòmetyto, dle našeho soudu závažné otázky:• Co vede soukromý subjekt, aby vùbec vstupoval

na tenký led obchodního vztahu se státem? Proèfirma uzavírá smlouvu s nìkým, kdo má (alespoòna první pohled) tak mohutnou pøevahu vyjedná-vací síly nejen pøi samotném uzavøení smlouvy,ale i pøi její další realizaci? Jak to, že firma chce býtpartnerem nìkoho, kdo jí mùže obstavit úèty, ob-vinit z daòového podvodu, odebrat živnostenskéoprávnìní…?

• Proè všechny státy bez výjimky, vždy a všude taksilnì odolávají pøíležitostem provést privatizaci,z jakých dùvodù odmítají samy sebe odøíznout,definitivnì a nevratnì, od jakékoli další možnostiobchodovat?

3. Øešení problému vs. módní trendy

Nepochybnì patøíme mezi ty pozorovatele spoleè-nosti, kteøí dokládají, že výše vymezené problémya otázky jsou dány povahou vìci samé, ve své podsta-tì jsou tedy neøešitelné a jediné, co má smysl, je pre-vence, tj. minimalizace pøípadù, kdy stát opustí rolirozhodèího a vstoupí do horizontálních vazeb, zdán-livì jako každý jiný podnikatel.

To, že ekonomie (jako obor vìdy) prokáže funda-mentální neøešitelnost nìjakého problému, ovšem ni-jak nebrání tzv. ekonomickým poradcùm a jejich (víceèi ménì renomovaným) poradenským firmám tvrdit èipøedstírat opak. Zpravidla jako souèást nìjaké vlny re-prezentované snadno zapamatovatelným, nejlépe ang-lickým sloganem, logem a dobøe vypadající zkratkou.

I taková vlna má ale svùj (pro svou pomíjivost ne-pøíliš lichotivý, byť anglický) název – FAD.

Dnes a dennì jsme svìdky toho, s jakým gustemstát i soukromopodnikatelský lobbyista tyto FADypøijímají. Snadnost, s jakou se to dìje, mùže ale vyrá-žet dech snad jen tìm, kdo nepochopili skuteèné mo-tivy protistran námi demaskovaných, v jádru podiv-ných horizontálních interakcí státu.

Základní myšlenka našeho pøíspìvku tedy øíká, žePPP není nièím jiným než dalším z øady FADù, kterýza èas odejde stejnì jako jeho pøedchùdci, napøíklad:• PPBS (planning, programming and budgeting

systems),• SAS (system analysis and synthesis),• CPM (critical path method),• MBO (management by objectives),• RE-INGENEERING,• CRM (customer relationship management).

Z hlediska obchodnì podnikatelského není naFADech samozøejmì nic zavrženíhodného – je tomarketingová metoda jako každá jiná. Dobývání trhuje již takové, že veøejnost nebo její pøedstavitelé jsouohromováni, nejlépe objevy nových, dosud nezná-mých lékù proti èemukoli – stárnutí, obezitì, korupcièi rozhazovaènosti státu.

Co je na PPP oproti jiným FADùm pøece jenzvláštní, je možná otevøenost, s níž se hlásí k jindyzavrhované myšlence prorùstání státního a soukro-mého sektoru.



{3/4

}

LITERATURA

1. Hampl, M.: Trojí pøístup k veøejným statkùm. In: Vybrané problémy ekonomické teorie a hospodáøsképolitiky. Sborník z diskusních semináøù, VŠE 2000

2. Klaus, V., Tøíska, D.: James McGill Buchanan – Nobelova cena za rok 1986. Ekonomicko-matematickýobzor, Praha 1987

3. Tøíska, D.: „Partnerství“ státu a soukromého sektoru je podivnost. In: Proè skomírá evropská ekonomi-ka? Ekonomika, právo a politika è. 36/2005, s. 119–126, CEP, Praha 2005

KLÍÈOVÁ SLOVA

PPP, Public Private Partnership, partnerství veøejného a soukromého sektoru, privatizace

JEL KLASIFIKACE

H50, H54, L33, L50, L53�



� Edward R. Yescombe » Yescombe Consulting Ltd., CEO*

*Úvod

Diskuse o partnerství veøejného a soukromého sekto-ru (PPP) je pokøivena nedostatkem objektivity jak zestrany jeho odpùrcù, tak pøíznivcù. Analýza je obtíž-ná, neboť samo posouzení pøínosù PPP je složité.Nicménì je nutné zachovat si realistický pøístup, po-kud se diskuse nemá zmìnit ve výmìnu demagogic-kých argumentù.

Nejprve je nutné definovat pojem partnerství ve-øejného a soukromého sektoru, protože to je výraz,

který mùže chápat každý po svém. Podle mého názo-ru PPP zahrnuje investice soukromého sektoru do ve-øejné infrastruktury, dlouhodobé poskytování služebsoukromým sektorem a pøenesení investièních a pro-vozních rizik z veøejného sektoru na soukromý, pøi-èemž vlastníkem zùstává veøejný sektor (tzn. nejed-ná se o privatizaci).

Existují dva typy partnerství veøejného a soukro-mého sektoru:• koncesní model, tj. model, kde za využívání služ-

by platí koneèný spotøebitel, jedná se napø. o sil-nièní mýto;

• model soukromé finanèní iniciativy (oznaèovánjako PFI podle britského programu Private Finan-ce Initiative, který stál u zrodu tohoto modelu), tj.model, kde za využívání zaøízení nebo poskyto-vání služby platí veøejný sektor.I když se tyto formy uspoøádání vztahù nazývají

„partnerství“, ve skuteènosti jde o politický slogan,protože se nejedná o partnerství v právním smyslu,ale o dlouhodobé smlouvy mezi soukromým a veøej-ným sektorem.

* Tento text je překladem přednášky s názvem „PPPs – Lessons of Experience“, kterou pronesl Edward R. Yescombe na konferenci Czech PPPFORUM 2007 pořádané ve dnech 21.–22. června 2007 v Praze.Edward R. Yescombe je předním britským odborníkem na veřejné rozpočty a projekty partnerství veřejného a soukromého sektoru. Více nežtřicet let se zabývá různými formami strukturovaného financování, jako projektovým financováním, leasingem, exportními úvěry, nemovi-tostmi a financováním aktiv. Je autorem knihy „Principles of Project Finance“ vydané v roce 2002, s dotiskem v roce 2006 a přeložené do ja-ponštiny (2006) a polštiny (2007), která se používá jako základní literatura při výuce tohoto předmětu na mnoha ekonomických univerzitách.Jeho nová kniha „Public-Private Partnerships: Principles of Policy and Finance“ vyšla v roce 2007 (viz www.yescombe.com). Od roku 1998působí Edward R. Yescombe jako nezávislý konzultant v oblasti partnerství veřejného a soukromého sektoru a projektového financování.Poskytuje poradenství sponzorům projektů i vládám. V minulosti byl ředitelem oddělení projektového financování v londýnské Bank ofTokyo-Mitsubishi a v její předchůdkyni Bank of Tokyo (v té době největší japonské mezinárodní bance). Je absolventem práva na Oxford Uni-versity.

Hlavním důvodem pro nárůst celosvětového zájmu o partnerství veřejnéhoa soukromého sektoru v posledních letech je bezpochyby fakt, že PPP jsou pro ve-řejný sektor mimorozvahovou položkou, tj. investice do projektů PPP mohouprobíhat i přes omezené rozpočtové zdroje na veřejné výdaje a navzdory nutnostinezvyšovat veřejný dluh, například s ohledem na Maastrichtskou smlouvu.



{4/4

}

Argumenty pro a proti PPP

1. Klasifikace mimo rozvahu

Hlavním dùvodem pro nárùst celosvìtového zájmuo partnerství veøejného a soukromého sektoru v po-sledních letech je bezpochyby fakt, že PPP jsou proveøejný sektor mimorozvahovou položkou, tj. inves-tice do projektù PPP mohou probíhat i pøes omezenérozpoètové zdroje na veøejné výdaje a navzdory nut-nosti nezvyšovat veøejný dluh, napøíklad s ohledemna Maastrichtskou smlouvu. Pro využívání PPP exis-tují i jiné motivy, ale ty jsou druhoøadé. (Je pøinej-menším podivné, aby právní úprava úèetních stan-dardù ovlivòovala, jak bude veøejný sektor financo-vat investice do infrastruktury, ale s tím se musímeprozatím smíøit.)

Schopnost zvýšit investice do hospodáøské a so-ciální infrastruktury mùže být samozøejmì prospìš-ná – je tìžké si tøeba pøedstavit, že by Británie doká-zala bez programù PFI v posledních deseti letech vy-naložit tak obrovské investice do stavby škol a ne-mocnic – potøebné peníze by se ve státním rozpoètunikdy nenašly.

Nicménì výdaje jsou v modelu PFI jen odloženya rozloženy do delšího èasového úseku, a tudíž nako-nec dochází k dopadu na státní rozpoèet – napø. Por-tugalsko mìlo nedávno potíže s placením dálnièníhoprogramu PPP. Stejnì tak uložit obèanùm platit mýt-né je jen jiná forma danì. Proto lze øíci, že politiètípøedstavitelé díky programùm PPP mohou získatkrátkodobì pøínos v podobì nových investic do infra-struktury, aniž by museli omezovat prostor pro dlou-hodobé financování jiných investièních zámìrù – tose ovšem nedá hodnotit negativnì, pokud je výsled-kem potøebná infrastruktura, na kterou by jinak ne-byly peníze.

2. Srovnání nákladù PPP s náklady veøejných za-

kázek

Nejbìžnìjším argumentem proti PPP je, že jsou dra-hé, protože stát si peníze na podobné projekty mùžepùjèit výhodnìji. Samozøejmì je pravda, že stát sipùjèuje za nižší úroky, ale to není všechno. Náklady,které stát má z pùjèených penìz, jsou nižší, protoževìøitelé státu nenesou stejná rizika jako vìøitelé

v projektech PPP. Ve státních projektech ovšem je ri-ziko stejné, jen za jeho dùsledky zaplatí daòoví po-platníci. Proto se v analýze srovnávání nákladù musíbrát v úvahu transfer vìtšího rizika na soukromý sek-tor v pøípadì PPP.

Pøíkladem takového rizika mùže být:• riziko, že výstavba projektu nebude dokonèena

v oèekávaném termínu nebo pøekroèí plánovanýrozpoèet, tzn. riziko pøekroèení kapitálových ná-kladù;

• riziko, že provoz a údržba projektu budou státvíc, než bylo naplánováno, tzn. riziko pøekroèeníprovozních nákladù;

• riziko, že využití projektu bude nižší, než byloplánováno (toto riziko se pøenáší na soukromýsektor jen v pøípadì koncesního modelu).Pravdìpodobnì panuje shoda v tom, že se pøi za-

dávání veøejných zakázek projevuje „tendence k op-timismu“: vládní úøedníci mají sklon podceòovat rizi-ko veøejných zakázek, jelikož nejsou vystaveni nut-nosti chovat se stejnì obezøetnì jako soukromý sek-tor. Proto je rozumné pøi porovnání nákladù PPPa nákladù veøejných zakázek zvýšit komparativní ná-klady veøejných zakázek, aby se vyrovnal vliv trans-feru rizika a optimistických tendencí (k tomu se po-užívá tzv. komparátor veøejného sektoru, Public Sec-tor Comparator – PSC). Je však velmi tìžké urèit jehokonkrétní výši, jelikož chybí pøesné údaje. Navícexistují rozdíly ve výchozích pøedpokladech, jako jenapøíklad diskontní sazba, které zpùsobují enormnírozdíly v koneèném výsledku. S ukazatelem PSC taklze snadno manipulovat a tím ovlivòovat výhodnostPPP oproti veøejným zakázkám, a proto zøídkakdyobstojí pøi objektivní analýze. (Je zajímavé, že PSCdnes hrají v britském PFI programu zanedbatelnouroli, aèkoliv v jiných státech je na nì stále kladen dù-raz.)

Ve skuteènosti není pøíliš smysluplné umìle po-rovnávat náklady veøejných zakázek a PPP, protožeèasto neexistuje jiná alternativa – rozhoduje se meziprojektem PPP nebo žádným projektem, neboť na ve-øejnou zakázku nebývají v rozpoètu peníze. Pokudtaková situace nastane, pak by veøejný sektor nemìlztrácet èas výpoètem ukazatelù pro srovnání nákladù(PSC), ale mìl by se zamìøit na výbìr nejlepšího pro- �

{4/4

}



� jektu PPP. Lze samozøejmì chápat, že je pro vládytìžké veøejnì pøiznat, že nemohou dokázat vìtší pøí-nos projektu PPP oproti veøejné zakázce, jakkoliv jenereálná.

3. Pøekroèení nákladù

Další vìcí, kterou je tøeba uvážlivì hodnotit, jsou pøí-nosy programu PPP. Pokud je napøíklad britský pro-gram PFI hodnocen kýmkoliv ve veøejném sektoru,obvykle zazní argument, že vìtšina projektù PFI ne-pøekroèí èasový a rozpoètový limit na rozdíl od pro-jektù veøejných zakázek. To je zøejmì pravda, aleopìt to není celý pøíbìh, a to z nìkolika dùvodù:• Zaprvé, projekty PPP jsou skoro vždy provádìny

v øadì smluvních dodávek na klíè, tj. existujísmluvnì stanovené postihy za neprovedení za-kázky vèas nebo podle smlouvy. Proto nedocházík pøekroèení nákladù – riziko je pøeneseno nasoukromý sektor, takže neexistuje „vázané rizi-ko“ mezi návrhem, výstavbou a provozem. Provìtšinu projektù veøejných zakázek je naprotitomu typické, když jsou náklady pøekroèenykvùli chybám v návrhu nebo zmìnám uèinìnýmv nìm veøejným sektorem po zadání zakázky. Jejisté, že veøejný sektor mùže zadat veøejnou za-kázku na klíè nebo si smluvnì zajistit návrh a im-plementaci projektu, èímž dosáhne stejného vý-sledku. Z tohoto dùvodu v souèasnosti Správaamerických dálnic (U. S. Federal Highway Admi-nistration) zahrnuje do definice PPP smlouvyo návrzích a provedení (ale bez financování sou-kromého sektoru).

• Zadruhé, smlouva o dodávce na klíè má výraznìvyšší náklady, což je tøeba brát v úvahu. Podle ne-dávné studie Evropské investièní banky1, kteráporovnávala projekty na výstavbu dálnic zadanév režimu PPP nebo veøejné zakázky, pøedbìžnénáklady na PPP projekt byly v prùmìru o 24 %vyšší než u veøejné zakázky. Z vlastní zkušenostivím, že tento pøibližnì 20% pøíplatek je typický

pro vìtšinu projektù PPP. Jeho hlavním dùvodemje to, že si dodavatelé musí úètovat vyšší cenu zanesení rizika smlouvy na klíè. Na druhou stranustejná studie uvádí, že dodateèné skuteèné nákla-dy na projekty veøejných zakázek èiní také prù-mìrnì 24 %, takže výsledná cena je stejná na-vzdory pøekroèení nákladù u veøejných zakázek.

• Zatøetí, i když intenzivní budování infrastrukturydíky programùm PPP mùže pøinést úspory z roz-sahu, mùže také snížit kapacitu ve stavebnictvía vést k vyšším nákladùm na projekt než v pøípa-dì rozložení výstavby v èase. Tím se v podstatìvyruší vliv úspor z rozsahu.

• A nakonec možná nejdùležitìjší argument: u pro-jektù PPP je bìžné, že náklady na nì významnìrostou od doby jejich prvotního schválení dodoby podepsání smlouvy (nebo je rozsah jejichrealizace snížen, což vyjde nastejno). Tímto takév podstatì dochází k pøekroèení nákladù – jenv jiné fázi projektu.

4. Koncept New Public Management

Hlavní teoretické argumenty pro PPP se toèí okolokonceptu New Public Management (NPM), který po-chází z dob úspìšné privatizace podnikù poskytují-cích veøejné služby, jež probìhla v Británii v osmde-sátých letech za vlády Margaret Thatcherové a stalase inspirací pro mnohé další zemì. NPM podporuje:• decentralizaci vlády,• oddìlení odpovìdnosti za nákup veøejných slu-

žeb od odpovìdnosti za jejich poskytování,• hodnocení veøejných služeb na základì jejich vý-

stupu nebo na základì výkonu a• vyèlenìní veøejných služeb z veøejného sektoru

a jejich poskytování soukromým sektorem.Teoretikové NPM se domnívají, že je soukromý

sektor efektivnìjší než stát, a proto by mìl poskytovatveøejné služby v rámci vymezeném státem. Souvis-lost PPP s tímto pøístupem je zjevná, ale i když se teo-rie NPM jeví jako racionální, je velmi složité objektiv-

1 Frédéric Blanc-Brude, Hugh Goldsmith a Timo Välilä, Ex Ante Construction Costs in the European Road Sector: A Comparison ofPublic-Private Partnerships and Traditional Public Procurement (European Investment Bank Economic and Financial Report 2006/01, Luxem-bourg, 2006). Obdobné závěry lze vyčíst ze studie o britských dálnicích – Bent Flyvbjerg (s COWI A/S), Procedures for Dealing with OptimismBias in Transport Planning (Report for Department of Transport, London, 2004), která ukazuje, že existuje 50% pravděpodobnost, že nákla-dy na britské dálniční projekty budou překročeny o 20 % ve srovnání s původními předpoklady těchto projektů.

1 Frédéric Blanc-Brude, Hugh Goldsmith a Timo Välilä, Ex Ante Construction Costs in the European Road Sector: A Comparison ofPublic-Private Partnerships and Traditional Public Procurement (European Investment Bank Economic and Financial Report 2006/01, Luxem-bourg, 2006). Obdobné závěry lze vyčíst ze studie o britských dálnicích – Bent Flyvbjerg (s COWI A/S), Procedures for Dealing with OptimismBias in Transport Planning (Report for Department of Transport, London, 2004), která ukazuje, že existuje 50% pravděpodobnost, že nákla-dy na britské dálniční projekty budou překročeny o 20 % ve srovnání s původními předpoklady těchto projektů.



{4/4

}

nì mìøit efektivitu soukromého sektoru s cílemospravedlnit projekt nebo program PPP.

5. Specifikace výstupu a výkonu

Podívejme se napøíklad na smluvní podmínky urèují-cí výstup nebo výkon. Ty jsou bez ohledu na teoriiNPM dùležité, aby bylo riziko špatného provedeníslužby dostateènì efektivnì pøeneseno na soukromýsektor.

Se stále vìtší složitostí projektù musí veøejný sek-tor stále podrobnìji definovat své požadavky na vý-stup a výkon soukromého sektoru, a tak se stává, žese tyto specifikace zaènou pohybovat v kruhu a sta-nou se specifikacemi vstupu. Parametry urèující vý-stup tedy mohou fungovat pouze tehdy, když jsouveøejným sektorem stanoveny jednoduše a dají sejasnì urèit pøedem.

6. „Celoživotní“ rozpoètování

Dalším argumentem pro projekty PPP je to, že sou-kromé konsorcium, které projekt realizuje, musímyslet také na to, že ho bude provozovat, a proto semusí snažit, aby byl budoucí provoz co nejefektivnìj-ší místo toho, aby projekt levnì postavilo a poté opus-tilo. Zatím však bylo provedeno málo objektivníchmìøení, která by dokumentovala, jak jsou podstatnézmìny v návrhu projektu pro efektivnost jeho provo-zu.

Obdobnì je nutné, aby veøejný sektor jasnì vy-mezil, co všechno bude od projektu po jeho realizacivyžadovat po dobu životnosti investice, a aby vytvoøilpro tuto dobu dlouhodobý rozpoèet, aby nerealizovalprojekt bez prostøedkù na jeho odpovídající údržbu.Tento pøístup také pomáhá vyjasnit náklady na celoudobu existence projektu. Taková transparentnost bo-hužel není vždy politicky únosná – vede k argumen-taci opozice jako „výstavba nemocnice stojí jen 100milionù eur, ale její provoz bude podle PPP projektustát 300 milionù eur“. Tato tvrzení samozøejmì zcelaopomíjejí náklady, které by na celoživotní provoz ne-mocnice musel vynaložit veøejný sektor.

V souvislosti s tím je možné uvést další argumentproti PPP. Tím je nutnost veøejného sektoru podepsatdlouhodobou smlouvu bez možnosti provést zmìnypøi zmìnì okolností – napøíklad zavøít školu, když

v dané oblasti klesne poèet dìtí. Pokud by ovšem ško-lu postavil veøejný sektor, bylo by zrovna tak tìžké jizavøít, jelikož by se tím promrhaly veøejné prostøed-ky použité na její výstavbu – i když je pravda, že naukonèení PPP je tøeba vynaložit dodateèné náklady.

7. Investice v ohrožení

Lze uvést, že mnoha výhod partnerství veøejnéhoa soukromého sektoru se dá dosáhnout i bez použitífinanèních prostøedkù soukromého sektoru. Veøejnýsektor mùže podepsat smlouvu na klíè, aby se vyhnulriziku pøekroèení nákladù na výstavbu. Stejnì takmùže veøejný sektor podepsat dlouhodobé smlouvyo provozu a údržbì infrastruktury, aniž by vyžado-val, aby byly projekty postaveny soukromým sekto-rem. V tomto pøípadì ale soukromí investoøi a bankynemají v projektu prostøedky, o které pøijdou, jestližeprojekt zkrachuje. Riziko takto „ohrožené“ investicev projektech PPP pøedstavuje daleko vìtší stimul k øe-šení problémù bez spoléhání na pomoc veøejnéhosektoru. Toto se však vždy nedìje.

8. Pokøivená volba

Dalším z argumentù proti PPP je to, že jejich prefe-rence zkresluje rozhodování o projektu: vybrané jsouprojekty, které lze nejlépe uskuteènit v rámci modeluPPP, místo tìch, jež jsou hospodáøsky a spoleèenskynejpøínosnìjší.

Kupøíkladu PFI projekty ve Velké Británii se za-mìøovaly, kde to bylo možné, na výstavbu novýchškol a ne na opravu starých do té míry, že docházelok protestùm proti demolici hezkých starých škol. Dù-vodem bylo, že se dodavatelé zdráhali pøistoupit nasmlouvu na klíè v pøípadì opravy staré budovy, jejížstav se vìtšinou nedal spolehlivì odhadnout.

Dalším pøíkladem mùže být nejvìtší projekt PPPv Africe (Gautrain project) – výstavba železnice, kteráspojuje Johannesburg a jeho letištì s Pretorií. Inves-tièní náklady se pohybují okolo 3,5 mld. USD, vèetnìvýznamných subvencí z veøejného sektoru. Projektale zvýhodòuje hlavnì bohatá bìlošská pøedmìstí Jo-hannesburgu, v jejichž smìru se trasa nejvíc vyplatí,ve srovnání s chudými èernošskými oblastmi jako So-weto, kde by železnièní trasa nebyla tak finanènì ži-votaschopná. V tomto pøípadì tedy finanèní dùvody �

{4/4

}



� opìt zvítìzily nad hospodáøskými a spoleèenskýmipøínosy ostatních variant.

9. Odstranìní výhod mimorozvahového úètování

Velká Británie se nedávno rozhodla zmìnit od roku2008 úètování veøejného sektoru v oblasti projektùPFI, takže projekty zamìøené na výstavbu budov(tzn. škol a nemocnic) se zøejmì stanou položkamirozvahové bilance veøejného sektoru. Možná je alepravdìpodobnìjší, že tyto stavební projekty, kterédøív tvoøily základ programu PFI, z nìj budou buïúplnì vyèlenìny, nebo v nich bude použito mnohemménì soukromých prostøedkù. To by podpoøilo úva-hu o tom, že pøedchozí argumenty ve prospìch PPPnejsou dostateènì pádné, aby dokázaly obstát i pøizmìnì v rozvaze, protože by se jednalo o podobnýproblém jako v pøípadì britského PFI.

Aby bylo jasno – nejsem proti použití partnerstvíveøejného a soukromého sektoru, ale vlády by nemì-ly podléhat iluzi, že jsou jednoduchým lékem na pøe-kroèení rozpoètových omezení nebo že teoretickéa ekonomické argumenty pro PPP jsou jednoduchéa jednoznaèné.

Chyby v implementaci

I v pøípadì, že vláda rozhodne o vhodnosti uskuteè-nìní programu PPP, je velmi snadné jeho pøínos zma-øit špatnou realizací. Je nemožné v tomto krátkémtextu jít do podrobností, protože chyby v realizaci za-hrnují technické detaily, ale je možné alespoò popsatnejobvyklejší potíže. Existují tøi problematické okru-hy – zadávání veøejných zakázek, smlouvy a politiky.

1. Zadání veøejné zakázky

Nejèastìjší chybou je nedostateèná konkurence pøizadávání zakázky. Podle nedávné studie britskéhoNárodního kontrolního úøad (U. K. National AuditOffice)2 trvalo v prùmìru zadávací øízení u veøejnézakázky v rámci programu PFI ménì než tøi roky,z èehož polovina èasu pøipadla na vyjednávání s jedi-ným dodavatelem a „významné“ zmìny byly bìhemtohoto období provedeny u jedné tøetiny projektù.

Rok a pùl vyjednávání s jediným dodavatelem a vle-koucí se jednání vede k prodlevám, které jasnì snížípøínosy ze smlouvy PPP zmìnou nákladù, zmìnourozsahu projektu a rozložení rizika. Sám jsem strávilspoustu èasu pùsobením na stranì veøejného sektoruna rùzných jednáních, kde docházelo k podobnýmprùtahùm.

Tento problém jistì neexistuje výhradnì ve VelkéBritánii – uvedu zde jeden extrémní pøíklad od vašichsousedù, stavbu dálnice A2 v Polsku. Dodavatel protento projekt byl vybrán v bøeznu 1997, ale u projek-tu nebyla uzavøena doložka o financování, takže do-kumentace mohla být kompletní až v záøí 2001, tedyo ètyøi a pùl roku pozdìji. Zpoždìní doprovázely vel-ké zmìny v rozsahu projektu a rozložení rizika, alenová soutìž nebyla vypsána, což samozøejmì pro ve-øejný sektor nebylo výhodné. Evropská unie zavedlanovou proceduru zadávání veøejných zakázek nazva-nou „konkurenèní dialog“, která by mìla vyøešit ten-to problém. Hodnocení oèekávaných výsledkù byvšak bylo pøedèasné.

Proè k tìmto selháním dochází? Odpovìï je vìt-šinou velice prostá – kvùli nedostateèné pøípravì ve-øejného sektoru. Jinými slovy, veøejný sektor zahájízadávací øízení, aniž:• je dostateènì obeznámen s podmínkami, za kte-

rých je projekt technicky a finanènì atraktivnípro soukromé investory, napøíklad ohlednì nese-ní rizika,

• by jasnì a podrobnì vymezil své požadavky,• by vypoèítal pravdìpodobné náklady na projekt,

což má za následek pøedražené nabídky dodava-telù a pozdìjší nutnost zmìn rozsahu projektu.A to všechno znamená nutnost zásadních zmìn

v prùbìhu vyjednávání poté, co dodavatelé pøedložilinabídky.

Kromì vyšších nákladù a neodpovídajícího roz-ložení rizika mùže být dalším dlouhodobým násled-kem chyb v procesu zadávání i tzv. privatizace ziskua rozdìlení ztrát. Jinými slovy, pokud je projekt ne-úspìšný, je to veøejný sektor, kdo na nìj doplácí, pro-tože v poskytování služby je tøeba pokraèovat.K tomu by nemìlo dojít, pokud soukromý sektor do

2 National Audit Office, Improving the PFI Tendering Process (London, 2007).2 National Audit Office, Improving the PFI Tendering Process (London, 2007).



{4/4

}

projektu investoval vlastní prostøedky, nicménìi tady mùže nastat situace, kdy je pro investora vý-hodnìjší projekt opustit, než se snažit o jeho zacho-vání. To je zvláštì pøípad koncesních modelù, kdeèasto panuje pøílišný optimismus pøi plánování do-pravních projektù.

2. Smluvní selhání

Dalším problémem pøi realizaci projektu, který mùževyjít najevo až nìkolik let po podepsání smluv, jsounedostatky ve smlouvách. Ty se mohou objevit z rùz-ných dùvodù, napøíklad kvùli nepøedvídaným prob-lémùm se specifikací dlouhodobého výstupu, ale mázkušenost ukazuje hlavnì na finanèní aspekty smluvPPP.

Témìø pokaždé, když vidím smlouvu PPP, nalez-nu nedostatky ve finanèních doložkách, které mohouv nìkterých pøípadech výraznì snížit pøínos projek-tu. Koncese nebo právní regulace PPP nìkdy posky-tují rámec pro øešení podobných problémù. Samoo sobì to však nestaèí. Nepatrné a na první pohled ne-škodné ustanovení ve smlouvì jako sleva v pøípadìzmìny smlouvy nebo hotovostní platby ve vztahuk ukonèení smlouvy mohou zcela zmìnit rozloženírizika mezi stranami. A pokud smlouva takové mož-nosti vùbec nezohledòuje, vyvstanou pravdìpodob-nì problémy pøi jejich øešení v budoucnosti. Podobnìpoužití finanèních derivátù jako swapù s úrokovoumírou vytváøí skrytá rizika, která veøejný sektor ne-dokáže správnì vyhodnotit a vzít v úvahu pøi posuzo-vání jednotlivých nabídek.

3. Politické selhání

Do tøetice bych se rád zmínil o otázce politického sel-hání, které oslabuje podporu programù PPP. Jednímz nejvìtších problémù, se kterým se státní úøednícisetkávají pøi vytváøení programù PPP, je politický ka-lendáø – politiètí pøedstavitelé se snaží prosazovatprojekty podle fází volebního období. To vytváøí tlak

na pøedèasné nabídnutí projektu na trhu døív, než jekompletnì pøipraven, se všemi negativními dùsled-ky, které byly popsány v pøedchozím textu.

Dalším druhem politického selhání je situace,kdy vláda neoznámí argumenty ve prospìch progra-mu PPP a nekomunikuje veøejnosti jeho pøínosy sro-zumitelnou formou, nebo uvede matoucí a snadnonapadnutelná fakta. Britská vláda je podle mého ná-zoru neobyèejnì neschopná pøi pøedstavování pro-gramù PFI široké veøejnosti, takže vìtšina tìchto pro-gramù nebývá kladnì pøijata.

Názorným pøíkladem jsou èastá tvrzení opozice,že programy PPP umožòují soukromému sektoru vy-dìlávat na poskytování služby, která mìla být veøej-nou službou. To je naprosto nelogické – i kdyby no-

vou nemocnici nebo silnici nechal vystavìt stát, bu-dou nakonec stejnì postaveny (a možná i provozová-ny a udržovány) soukromou spoleèností, která z tohobude mít zisk.

Alternativním øešením mohou být tzv. neziskovémodely PPP. Jeden takový jsem nedávno pomáhalzrealizovat ve Skotsku, ale i tìm musí být vìnovánavelká pozornost, jestliže snížení zisku v jedné èástismlouvy nemá být vyrovnáno jeho navýšením jinde.

Je jisté, že pokud bude na soukromý sektor nahlí-ženo tak, že realizací programu PPP získá mimoøád-ný zisk, uškodí to tomuto programu v oèích veøejnos-ti. Tomu musí stát pøedcházet tím, že do smluv zaèle-ní ustanovení o rozdìlení dodateèných ziskù z inves-tice mezi veøejný sektor a investora. Tato problemati-ka je velice složitá a snadno se stane, že malá chybav právní úpravì pøipraví stát o veškeré výhody z pro-jektu.

Napøíklad licence na výstavbu dálnice s place-ným mýtným v Kalifornii stanovila maximální mož-nou výnosnost investice na 18,5 %. To je velká chyba,protože je vylouèené, aby celkový výnos dosáhl tako-vé výše. Správnì mìla být smluvnì buï regulovánavýnosnost vlastního jmìní, anebo mìlo být procento

Téměř pokaždé, když vidím smlouvu PPP, naleznu nedostatky ve finančníchdoložkách, které mohou v některých případech výrazně snížit přínos projektu.

�

{4/4

}



� výnosu z celkové investice mnohem nižší. Za souèas-ných podmínek není stát Kalifornie prakticky nijakchránìn proti nadmìrnému zisku investorù. To je jendalší pøípad chybných finanèních ustanovení.

Institucionální struktura

K podobným chybám v realizaci zakázky docházíproto, že úøadùm chybí odborný personál, který byse zadáváním projektù zabýval. Projekty PPP jsou vevìtšinì pøípadù rozdìleny mezi velké množství úøa-dù po celé zemi, takže se každý orgán zabývá jednímnebo dvìma konkrétními projekty. Pro úøady je nevý-hodné zamìstnávat odborníky na zadávání projektùPPP, a proto dochází k ad hoc vytváøení pracovníchskupin, které se hned po výbìru dodavatele rozpouš-tí, aniž by byly jejich zkušenosti využity jinde. Zøíd-kakdy se státní úøedník bìhem své kariéry specializu-je na zadávání projektù PPP. A pokud nìkterý ze stát-ních orgánù získá zkušenosti s jejich zadáváním, má-lokdy je pøedá dál.

Èasto jsou také najímáni externí odborní poradcijako napøíklad právníci nebo úèetní. Ti mohou samo-zøejmì poskytnout odborný posudek, ale není v je-jich silách øídit celý proces. Navíc si nejsem úplnì jis-tý, jestli se tito lidé vždy orientují v dané problemati-ce, napøíklad v ošetøení finanèních otázek popsanýchvýše.

Proto je pro stát nezbytné vychovávat odborníkyv této oblasti. Zkušenosti ukazují, že instituce specia-lizovaná na projekty PPP (jako napø. v Èeské republi-ce) by se mìla zabývat nejen poradenskou, ale i roz-sáhlou kontrolní èinností v celém procesu zadáváníprojektù PPP. Pøitom nevyhnutelnì dojde k setøení

hranic mezi celostátními a regionálními institucemi,které to mohou vnímat jako ohrožení své autonomie.Bez silné centralizace a perspektivy kariérního postu-pu pro odborníky v oblasti PPP však úspìšné zavede-ní národního programu PPP nemá šanci na úspìch.

Závìr

Z pøedcházejícího textu je patrné, že:• nelze øíci, že partnerství veøejného a soukromého

sektoru je jednoznaènì pozitivní, nebo negativ-ní, ale financování prostøednictvím soukroméhosektoru je èasto jediným zpùsobem, jak vystavìtpotøebnou veøejnou infrastrukturu;

• jelikož se jedná o velice složitou metodu zadává-ní veøejných zakázek, je snadné pøínosy PPP po-høbít chybami pøi realizaci konkrétních projektù.

© E. R. YescombeYescombe Consulting Ltd., Londonwww.yescombe.comèerven 2007

(Pøeložila Ing. Ivana Dostálová, NEWTON College, a. s.)

Je jisté, že pokud bude na soukromý sektor nahlíženo tak, že realizací programuPPP získá mimořádný zisk, uškodí to tomuto programu v očích veřejnosti.Tomu musí stát předcházet tím, že do smluv začlení ustanovení o rozdělení do-datečných zisků z investice mezi veřejný sektor a investora. Tato problematikaje velice složitá a snadno se stane, že malá chyba v právní úpravě připraví státo veškeré výhody z projektu.

�

Odborné stati {1/6}


� doc. Ing. Eva Klvačová, CSc. » prorektorka NEWTON College, a. s. pro vědu a výzkum1

*1. Konkurenceschopnost zemí jako cíl národníchvlád

Rùst konkurenceschopnosti se již delší dobu objevu-je na pøedních místech mezi cíli sledovanými národ-ními vládami a nadnárodními seskupeními, pokud semu nedostává rovnou místa prvního. V osmdesátýcha devadesátých letech minulého století zaèaly vzni-kat ve Spojených státech èetné analytické studie bijícína poplach proti ztrátì konkurenceschopnosti USAve vztahu k Japonsku a volající po pøijetí opatøení vesmìru obnovy a posílení konkurenceschopnostiamerické ekonomiky. Na téma mezery v oblasti kon-kurenceschopnosti byly ve Spojených státech publi-kovány v daném období mnohé monografie. K nej-známìjším a nejpopulárnìjším patøí zejména publi-

kace Laury D’Andrey Tyson, pøedsedkynì Rady eko-nomických poradcù prezidenta Clintona, Who’s Bas-hing Whom, v níž se autorka detailnì zabývá techno-logickou mezerou a zpùsoby jejího odstranìní, alev níž také vytvoøila svou známou definici konkuren-ceschopnosti: „Konkurenceschopnost je naše schop-

nost produkovat zboží a služby, které jsou schopny

úspìšnì projít testem mezinárodní konkurence, pøi-

èemž se naši obèané budou moci tìšit z rostoucí

a dlouhodobì udržitelné životní úrovnì.“ Výrok jejíhošéfa, prezidenta Clintona, že „každá zemì se podobá

velké korporaci soutìžící na globálním trhu“, se stalvelmi populárním, byl èasto citován a pøispìl k budo-vání sofistikovaných metod hodnocení konkurences-chopnosti národních státù.

Evropští politici nezùstali v otázce zdùrazòovánípotøeby konkurenceschopnosti dlouho pozadu. Jac-ques Delors oslovil v Kodani pøedstavitele jednotli-vých èlenských zemí EU a oznaèil jako pøíèinu vyso-ké nezamìstnanosti v zemích Evropské unie nedo-stateènou konkurenceschopnost ve vztahu k USA ak Japonsku a jako øešení problému uvedl program in-vestic do infrastruktury a špièkových technologií.

V roce 2000 si Evropská unie vytkla cíl „stát se do

roku 2010 nejkonkurenceschopnìjším regionem svì-

ta“ a vtìlila ho do své Lisabonské strategie. O pìt letpozdìji zreformovala dost zásadnì obsah této strate-gie, protože její pøedstavitelé dospìli k závìru, žekonkurenceschopnost neroste dostateènì rychlea stanoveného cíle patrnì nebude dosaženo. Souèas- �

„Konkurenceschopnost je jako dostih. Nejde v něm o to běžet dnes rychleji, nežjste běželi včera. Jde o to běžet rychleji než všichni ostatní koně.“

Stephan Garelli

1 Článek byl zpracován v rámci grantového projektu Grantové agentury ČR č. 402/06/0255 „Institucionální rámec Evropské unie a jeho vliv nakonkurenceschopnost ekonomik členských zemí“ a v rámci projektu Interní grantové agentury NEWTON College, a. s. „Analýza faktorůovlivňujících kvalitu podnikatelského prostředí a postavení zemí v multikriteriálních hodnoceních konkurenceschopnosti“.

1 Článek byl zpracován v rámci grantového projektu Grantové agentury ČR č. 402/06/0255 „Institucionální rámec Evropské unie a jeho vliv nakonkurenceschopnost ekonomik členských zemí“ a v rámci projektu Interní grantové agentury NEWTON College, a. s. „Analýza faktorůovlivňujících kvalitu podnikatelského prostředí a postavení zemí v multikriteriálních hodnoceních konkurenceschopnosti“.

{1/6

}

Odborné stati


� ná definice konkurenceschopnosti používaná Evrop-skou unií je dost odlišná od definice vytvoøené Lau-rou D’Andreou Tyson a používané vládou Billa Clin-tona. Je „evropštìjší“. Klade dùraz na potøeby obèa-nù, na rùst jejich životní úrovnì a na rùst zamìstna-nosti. Zní takto: „Konkurenceschopnost je schopnost

zemì poskytovat svým obèanùm vysokou a stále ros-

toucí životní úroveò a zamìstnanost všem, kdo chtìjí

pracovat.“

Svùj Lisabonský program na posílení konkuren-ceschopnosti mají v souèasné dobì všechny èlenskéstáty Evropské unie, Èeskou republiku nevyjímaje.O plnìní plánu posilování konkurenceschopnosti po-dávají pravidelnì hlášení do Bruselu. Zpráva o plnìníNárodního Lisabonského programu 2005–2008 (Ná-rodního programu reforem Èeské republiky) v roce2006 má hustì popsaných 50 stránek a popisuje de-tailnì všechna opatøení, která byla pøijata pro posíle-ní konkurenceschopnosti Èeské republiky podle do-poruèení Lisabonské strategie. Má svou makroeko-nomickou i mikroekonomickou èást i samostatnouèást zabývající se problematikou zamìstnanosti, jejízábìr sahá od principù fiskálního cílení pøes snižová-ní administrativní zátìže podnikatelù až po realizaciprincipu informaèní vzdìlanosti.

Posilování konkurenceschopnosti národních stá-tù a svìtových regionù nabylo povahy samostatnédoktríny a metody jejího hodnocení se systematickyrozvíjejí a nabývají na sofistikovanosti a komplexnos-ti. Konkurenceschopnost národních státù a svìto-vých regionù je hodnocena pod lupou mezinárodní-ho porovnání úctyhodnými organizacemi. Svìtovéekonomické fórum každoroènì publikuje svou Zprá-

vu o globální konkurenceschopnosti, Mezinárodníinstitut pro rozvoj managementu zpracovává každo-roènì svou Svìtovou roèenku konkurenceschopnos-ti. Konkurenceschopnost národních ekonomik, ná-rodních státù i svìtových regionù hodnotí Organiza-ce pro hospodáøskou spolupráci a rozvoj, Svìtovábanka, Mezinárodní mìnový fond. Svou Zprávu o ev-ropské konkurenceschopnosti publikuje každoroènìEvropská unie.

Výzkumné projekty na téma posílení konkuren-ceschopnosti národních státù a celých svìtových re-gionù jsou pøedmìtem èetných grantù. Samotnýchdefinic konkurenceschopnosti národních státù a svì-tových regionù je neuvìøitelné množství a témìø kaž-dá instituce, která se konkurenceschopností zabývá,považuje za nutné vytvoøit si – poté, kdy podrobí kri-tice definice konkurenceschopnosti vytvoøené svýmikonkurenty – svou vlastní.

Každé další hodnocení konkurenceschopnostinárodních státù bývá obvykle detailnìjší, podrobnìj-ší než hodnocení dosud existující. Svìtové ekonomic-ké fórum každoroènì pøidává další a další indikátory,pomocí nichž mìøí konkurenceschopnost stále vìtší-ho poètu zemí svìta. V roce 2006 tak zmìøilo konku-renceschopnost 125 zemí svìta pomocí 90 indikáto-rù, na základì nichž zkonstruovalo souhrnné indexyglobální konkurenceschopnosti jednotlivých zemía øadu indexù parciálních. Mezinárodní institut prorozvoj managementu mìøí v souèasné dobì sice kon-kurenceschopnost „pouhých“ 60 zemí svìta, ale zatopomocí témìø 300 indikátorù.

Konkurenceschopnost se stala pøedmìtem bádá-ní, politickým heslem, ideologií, vìdou, zaklínadlem,

„Nemusíme startovat v dostihu ke dnu pořádaném globalizací a konkurenční-mi tlaky. Nemusíme se účastnit zničující fiskální konkurence mezi státy. Může-me spojit sociální spravedlnost a jistotu s plnou zaměstnaností, růstem a kon-kurenceschopností. Učiníme-li správnou volbu, můžeme zachránit nejcennějšíhodnoty, které máme.“

Poul Nyrup Rasmussen, Jacques Delors

Odborné stati


{1/6

}

módou i modlou souèasného globalizovaného svìta.Pochybnosti o smysluplnosti sledování cíle konku-renceschopnosti na úrovni národních státù èi svìto-vých regionù jsou až dosud spíše výjimkou než pra-vidlem. Na následujících stránkách se je pokusímerozmnožit.

2. Stát není podnik aneb Cui bono?

Ještì na poèátku 80. let minulého století setrvával po-jem konkurenceschopnosti na podnikové úrovni. De-finice konkurenceschopnosti podniku je pomìrnìjednoznaèná. Podnik je považován za konkurences-chopný tehdy, jestliže je schopen udržet se na trhua pokud možno zvyšovat svùj tržní podíl. Souèasnìmusí být schopen plnit své závazky vùèi svému okolí:platit svým zamìstnancùm mzdu, akcionáøùm vyplá-cet dividendy, státu øádnì odvádìt danì, bankámsplácet úvìr, dodavatelùm platit za suroviny, mate-riál, polotovary, stroje a zaøízení. Svou konkurences-chopnost mùže zakládat pøedevším na nižších nákla-dech než jeho rivalové, nebo na vyšší kvalitì než oni.Cenová konkurence a konkurence kvalitou jsou po-važovány za dva základní zdroje konkurenceschop-nosti podniku. Tøetím, obvykle v pozadí stojícímzdrojem konkurenceschopnosti podniku je jeho pos-tavení na trhu a schopnost ovlivòovat podmínky, zanichž svùj produkt nebo své produkty nabízí. Jakopøíklad definice konkurenceschopnosti používané napodnikové úrovni lze uvést definici V. Benáèka: Ter-mín konkurenceschopnosti vychází z mikroekono-mických základù dané ekonomiky. Je definován jakoschopnost podniku udržet svùj podíl na trhu, respek-tive tento podíl u jednotlivých komodit dále zvyšo-vat. Tento obecný cílový stav lze ale docilovat rùzný-mi cestami, které pøedstavují aktivaci odlišných as-pektù efektivnosti výroby podnikù a jejich jednotli-vých produktù. Z tìchto aspektù lze vyjmenovat pøe-devším tøi následující:a) schopnost využívat pøi výrobì takové technolo-

gie, které pøi udržení daných parametrù kvalityvýrobkù umožòují snižovat náklady a tím i cenu(cenová konkurence),

b) schopnost nabídnout pøi dané cenì výrobku vyš-ší kvalitu, než je tomu u konkurence (konkuren-ce kvalitou),

c) schopnost získávat na trhu nezastupitelné místozejména z dùvodu goodwillu, diferenciace vý-robkù a expanze na nároèné trhy (tržní síla, mo-nopolní postavení).V okamžiku, kdy o výrobky nebo služby podniku

pøestane být na trhu zájem nebo kdy podnik neníschopen dostát svým povinnostem, ztrácí svou kon-kurenceschopnost a musí trh opustit.

Dìlicí èára mezi konkurenceschopností a nekon-kurenceschopností podniku je tedy v tržní ekonomi-ce jasnì a srozumitelnì definována. Podnik je nekon-kurenceschopný tehdy, jestliže není schopen nabíd-nout na trhu takové zboží a služby, aby je spotøebite-lé byli ochotni kupovat, a jestliže není schopen plnitsvé finanèní závazky. Mùže samozøejmì èinit nejrùz-nìjší pokusy o odklad svého odchodu z trhu. Mùžežádat dodavatele, aby mu poèkali s placením, mùžežádat banku o zmìnu splátkového kalendáøe, mùžese dohodnout se zamìstnanci, že jim zaplatí mzdupozdìji, než je obvyklé. Mùže žádat stát o pomoc podnejrùznìjšími dùvody a záminkami, mùže stát vydí-rat poukazem na zánik rozsáhlého poètu pracovníchmíst. To však nic nemìní na skuteènosti, že existujezásadní rozlišení konkurenceschopnosti od nekon-kurenceschopnosti.

Poèínaje ranými 80. léty nastává plíživý posunpojmu konkurenceschopnosti na nadpodnikovouúroveò. Konkurenceschopnost se stává žádoucím cí-lem nejen podnikù, ale i celých odvìtví, národníchekonomik, zemí a svìtových regionù. Nepøedpoklá-dá se jaksi, že mezi konkurenceschopností podnikua nadpodnikového celku mohou být jakékoli zásad-nìjší rozdíly. Pomìrnì èastá je tautologická definicekonkurenceschopnosti: konkurenceschopnost jeschopnost konkurovat, obstát v konkurenci, èelit jí,pøežít její tlaky.

OECD napøíklad definuje konkurenceschopnostjako „schopnost korporací, odvìtví, regionù, národù

a nadnárodních celkù generovat vysokou úroveò pøíj-

mù z výrobních faktorù i relativnì vysokou úroveò je-

jich využití na udržitelné úrovni za souèasného vysta-

vení mezinárodní konkurenci“. �

{1/6

}

Odborné stati


� Guru doktríny konkurenceschopnosti, tvùrce vý-znamného multikriteriálního hodnocení konkuren-ceschopnosti národních státù a èelný pøedstavitelMezinárodního institutu pro rozvoj managementuStephan Garelli nedávno vydal publikaci s názvemŠpièkoví konkurenti s podtitulkem Jak národy, firmy

a jednotlivci uspívají v novém svìtì konkurenceschop-

nosti.2 Hned v úvodu si posteskl, že pojem konkuren-ceschopnost zùstává i po øadì let používání vágní: „Je

tìžké uvìøit, že pojem „konkurenceschopnost“ vznikl

teprve pøed tøemi desítkami let. Dnes se jedná o jeden

z nejèastìji používaných – a zneužívaných – ekono-

mických termínù. Zadáte-li heslo konkurenceschop-

nost ve vyhledávaèi Google, nabídne vám 35 000 000

odkazù. Ale aèkoliv je pojem konkurenceschopnost

tak èasto používán, jeho definice zùstává vágní. Ve

své knize používám multikriteriální pøístup k defino-

vání konkurenceschopnosti, který v sobì zahrnuje ne-

jen kvantifikovatelné ekonomické prvky, jako je míra

rùstu, ale i prvky mìkèí, jako vliv vzdìlání a hodnoto-

vých systémù.“

Patrnì základní a nejvìtší záludností doktrínykonkurenceschopnosti národních státù a svìtovýchregionù je systematické vytváøení pøedstavy, že„jsme všichni na jedné lodi“, že za vítìzství v konku-renceschopnosti svého státu spoleènì bojují v neroz-borné jednotì národní státy, korporace v pøíslušnýchstátech operující, zamìstnanci a všichni obèané oddìtí školou povinných až po seniory.

Nikoli náhodou si jako motto ve výše citovanépublikaci S. Garelli pùjèil od Benjamina Franklinajeho slavný výrok: „Musíme držet pohromadì, nebonás povìsí každého zvlášť.“ Pùjèují si ho obvykle po-litici ve vážných chvílích. Pronesl ho Franklin DelanoRoosevelt ve váleèném roce 1944 i Helmut Schmidtv roce 1996 v souvislosti s pøípravou východního roz-šíøení EU. Výrok pùsobí na øadové obèany vždy pøe-svìdèivì, ať je již použit k jakémukoli úèelu: k mobili-zaci sil pro vítìzství ve válce, pøi posilování integraè-ního procesu, ale i k pøesvìdèování laické veøejnostio nutnosti pøispìt svým dílem k posílení konkuren-ceschopnosti své zemì.

Tu mùže v duchu doktríny konkurenceschop-nosti posílit zrušení porodného, pastelkovného i poh-øebného, snížení danì z pøíjmu právnických osobi nový zákoník práce. Kupodivu nejménì se v doktrí-nì konkurenceschopnosti hovoøí o tom, co by mohlya mìly uèinit pro konkurenceschopnost zemì podni-ky, jakkoli pøíslušná doktrína vždy hovoøí o tom, žeprávì ony vytváøejí základ této konkurenceschop-nosti, zatímco státy mohou jen pomáhat.

Ostatnì variantou na téma soudržnosti mezi kor-poracemi, státem a jednotlivci je i výše uvedenáa dnes již klasická definice konkurenceschopnostiLaury D’Andrey Tyson („konkurenceschopnost jakonaše schopnost produkovat zboží a služby, kteréjsou schopny úspìšnì projít testem mezinárodníkonkurence, pøièemž se naši obèané budou moci tì-šit z rostoucí a dlouhodobì udržitelné životní úrov-nì“).

Ve skuteènosti se o konkurenceschopnost nebo-juje na jednom trhu, nýbrž na trzích rùzných. Trhy,na nichž o svou konkurenceschopnost bojují podni-ky, jsou trhy zboží a služeb. Trhy, na nichž o svoukonkurenceschopnost bojují potenciální i reální za-mìstnanci, jsou trhy práce. Trhy, na nichž o svou

konkurenceschopnost bojují národní státy, jsou

virtuální trhy podnikatelského prostøedí. Ménì

diplomaticky øeèeno, trhy podnikatelského po-

hodlí.

Globálnì operující investoøi na nìm poptávajía národní státy reprezentované svými politiky nabí-zejí podnikatelské prostøedí lišící se kvalitou pracov-ní síly, její cenou, zdanìním právnických osob, kvali-tou silnièní infrastruktury, velkorysostí investièníchpobídek, poètem dní nutných pro vznik podniku,rozsáhlostí ochrany životního prostøedí, mírou ko-rupce a øadou dalších skuteèností.

Poptávajícími subjekty jsou i domácí podnikate-lé, jejichž pøedstavy o kvalitním podnikatelském pro-støedí jsou nìkdy odlišné, v pøevážné vìtšinì všakshodné s globálnì operujícími ekonomickými sub-jekty. I oni preferují nízké zdanìní zisku, co nejmenšíregulaci, institucionální prostøedí, v nìmž se nedaøí

2 Garelli, S.: Top Class Competitors (How nations, firms, and individuals succeed in the new world of competitiveness). John Wiley & Sons, Ltd.2006.

2 Garelli, S.: Top Class Competitors (How nations, firms, and individuals succeed in the new world of competitiveness). John Wiley & Sons, Ltd.2006.

Odborné stati


{1/6

}

korupci, levnou a souèasnì kvalifikovanou pracovnísílu. Na rozdíl od globálnì operujících investorù jsoupodstatnì více vázáni na domácí trhy zboží, které na-bízejí, a jsou ménì schopni hrozit odchodem do jiné-ho prostøedí, avšak mohou lobbyistickými tlaky nastát ovlivòovat tvar podnikatelského prostøedí.

Hrozba odchodem ze strany zahranièních inves-torù a lobbyistické tlaky domácích podnikatelskýchsvazù a sdružení pùsobí ve smìru zásadní promìnyrole státu v ekonomice a ve spoleènosti. Ideální státve smyslu doktríny konkurenceschopnosti je stát,který je prodlouženou rukou podnikové sféry a sou-èasnì ji nikterak neomezuje, tedy stát, který je vùèipodnikové sféøe paternalistický a souèasnì liberálníve smyslu benevolentní, nic nezakazující, vše dovo-lující. Tedy stát slabý a poslušný.

Na trhu podnikatelského prostøedí platí zahraniè-ní investoøi (a nìkdy i domácí podnikatelé) zvláštnímìkkou mìnou – sliby. Sliby vzniku nových pracov-ních pøíležitostí, sliby posílení ekonomického rùstu,sliby technického pokroku, manažerských doved-ností, dlouhodobého rùstu životní úrovnì. Sliby senìkdy promìní v realitu, nìkdy nikoli. Nové pracovnípøíležitosti sice vzniknou, ale až poté, kdy zaniknevìtší poèet pracovních pøíležitostí pùvodních. Ekono-mický rùst se nìkdy dostaví, jindy ne.

Jinou zvláštností virtuálního trhu podnikatelské-ho prostøedí je, že dost èasto na nìm neplatí kupující,nýbrž prodávající. Národní státy, které nabízejí svépodnikatelské prostøedí, k nìmu pøidávají zvláštníprémie: investièní pobídky, pøipravené podnikatel-ské zóny, pùdu zdarma nebo za symbolickou cenu.

Pøíbìhy soutìže o konkurenceschopnosti národ-ních státù pak èasto konèí jako pohádka o hodné a zlésestøe promìnou zlatého pokladu v truhlu plnou ka-mení. Zásadní rozdíl mezi zmínìnou pohádkou a pøí-bìhem o závodu v konkurenceschopnosti spoèíváovšem v tom, že výsledek je v druhém pøípadì doznaèné míry nezávislý na mravních kvalitách svýchprotagonistù. Promìna slibù investora ve prospìchzemì soutìžící o jeho pøízeò závisí pøedevším natom, zda v novém kole závodu nenabídne jiná zemìještì lepší podmínky než zemì, která pøízeò investo-ra již získala.

Hlavní souèástí bludu o „jedné lodi“ je pøedsta-

va státu, který vytváøí pøíznivìjší podmínky pro

„své“ podniky, než jaké vytváøejí jiné státy. V èase

globalizace nemají národní státy žádné „své“ pod-

niky, snad s výjimkou tìch nejmenších, vázaných

striktnì na domácí poptávku. Každý podnik mùžeodejít kdykoli kamkoli za èímkoli: za levnìjší pracov-ní silou, za vyššími investièními pobídkami, za nižší-mi danìmi, za dìravìjší sociální sítí.

Ambicí doktríny konkurenceschopnosti národ-ních státù je zásadnì promìnit roli státu v ekonomi-ce: uèinit z národního státu služebníka podnikovésféry a pøimìt národní státy k soutìži o služebníkanejpracovitìjšího, nejvìrnìjšího, nejpoctivìjšího.Doktrína vychází z nepsaného pøedpokladu, že stát,který vyjde vítìznì ze soutìže o nejlepšího peèovate-le o blaho podnikù pùsobících na jeho území, je sou-èasnì státem, který nejlépe peèuje o blaho všechsvých obèanù. Nejlepší péèe o podnikové prostøedí seza jinak stejných podmínek vrátí státu vysokým eko-nomickým rùstem a vysoký ekonomický rùst se pro-mìní v rùst životní úrovnì pro všechny (až na maléprocento nepøizpùsobivých jedincù, na nìž netøebabrát pøíliš velký ohled). Doktrína konkurenceschop-nosti národních státù a svìtových regionù tedy defacto zbavuje státy starosti o jejich obèany jako za-mìstnance, spotøebitele, pacienty, seniory, klientybank, dìti pøedškolního a školního vìku, studující.Snímá z národních státù dopøedu vinu za nepøíjemnéskuteènosti, jako je nezamìstnanost, marginalizacenìkterých skupin obyvatelstva èi zhoršené životníprostøedí.

Je pozoruhodné, že otázku dìlicí èáry mezi kon-kurenceschopností a nekonkurenceschopností, kte-rou lze celkem snadno narýsovat na úrovni podniku,ale nikoli na úrovni národní ekonomiky a tím ménìna úrovni svìtového regionu, si autoøi zabývající sekonkurenceschopností ve své pøevážné vìtšinì ne-kladou. Kdy se stává národní ekonomika nekonku-renceschopnou? Když roste pomaleji než jiné ekono-miky? Když stagnuje, nebo když její hrubý domácíprodukt klesá? Jak dlouhé musí být období poklesu,aby bylo možné hovoøit o ztrátì konkurenceschop-nosti? Kde se nachází bod zlomu? Ve chvíli, kdy zaè-ne klesat podíl zemì na svìtovém produktu? V oka- �

{1/6

}

Odborné stati


� mžiku, kdy je nutné vyhlásit státní bankrot? Nebo vechvíli, kdy je nutné devalvovat mìnu, aby bylo proexportéry zajímavé vyvážet? Tehdy, jestliže reálnémzdy støednìdobì klesají? Nebo až v okamžiku, kdyfirmy v dané zemi nebo regionu nemají na výplaty? Jezemì konkurenceschopná, jestliže na jedné stranìroste hrubý domácí produkt a na druhé stranì sezhoršuje zdravotní stav obyvatelstva nebo dostup-nost zdravotní péèe èi všeobecného vzdìlání? Je vù-bec smysluplné o konkurenceschopnosti a nekonku-renceschopnosti zemí a svìtových regionù hovoøit?

Snad nejèastìji bývá tvrzení o nekonkurences-chopnosti zemì podepíráno nižším tempem rùstu.Avšak nikdo nikdy exaktnì nedoložil dùvody, proèby mìl rychlejší ekonomický rùst v zemi A konkuro-vat ekonomickému rùstu v zemi B.

Pokud mezi sebou zemì A a zemì B udržují hos-podáøské styky, mùže oživení spotøebitelské poptáv-ky nebo investièní boom v zemi A naopak posílit eko-nomický rùst v zemi B. Posílení ekonomického rùstuv Evropské unii po východním rozšíøení je toho dùka-zem. Ekonomicky ménì vyspìlé nové èlenské zemìrostou rychleji, protože se v nich projevuje efekt do-hánìní vyspìlejších starých èlenù. Tím zároveò posi-lují ekonomický rùst ve starých èlenských zemích EUa v EU jako celku.

Pokud mezi sebou zemì A a zemì B neudržujíhospodáøské styky nebo jsou tyto styky velmi malé,pak není vùbec dùvod hovoøit v souvislosti s ekono-mickým rùstem o konkurenceschopnosti obou zemí.Pøesto z žebøíèkù konkurenceschopnosti, které seøa-zují zemì podle hodnot ekonomického rùstu, lze vy-sledovat, že napøíklad zemì A se nachází na 5. pøíèceshora, zatímco zemì B až na 25. pøíèce shora, a je tu-díž ménì konkurenceschopná než zemì A.

Na rozdíl od konkurenceschopnosti podniku jekonkurenceschopnost národní ekonomiky èi dokon-ce konkurenceschopnost zemì pojem mìkký, obtíž-nì uchopitelný. Pøesto, nebo možná právì proto jejs oblibou politici používají.

Je tøeba si pøiznat, že konkurenceschopnost pod-niku a konkurenceschopnost zemì jsou homonyma –slova, která sice znìjí velmi podobnì, ale mají na-prosto jiný význam. Mají se k sobì pøibližnì tak jako

lidské oko a oko na punèoše, lidské ucho a ucho odhrnce, lidská hlava a hlava motoru.

Neexistuje žádná dìlicí èára mezi konkurences-chopností a nekonkurenceschopností zemì. Zatímcopodniky usilují o získání a zachování pøíznì zákazní-kù a jejich odlákání podnikùm jiným, národní státy(a potažmo nadnárodní seskupení) usilují o získánía zachování pøíznì globálnì operujících podnikatel-ských subjektù (obvykle i s podporou podnikatel-ských subjektù operujících lokálnì, jejichž ekono-mické zájmy nejsou sice zcela totožné se zájmy glo-bálnì operujících podnikatelských subjektù, alev mnohém se shodují – na potøebì zredukovat zdanì-ní právnických osob, posílit flexibilitu pracovní síly,udržet na uzdì moc odborù atd.).

Podstatou závodu o nejkonkurenceschopnìjšízemi je soutìž o co nejvìtší pøitažlivost podle co nej-vyššího poètu kritérií pro co nejvyšší poèet investorù.V podmínkách otevøenosti ekonomik a možnostioperovat globálnì vyhledávají investoøi zemì, kteréjim nabízejí rùzné stupnì pohodlí v rùzných oblas-tech.

Volání po konkurenceschopnosti je bájeèná fintana obèany-volièe. Politici zastupující zájmy podniko-vé sféry jim øíkají zhruba toto: Vaše životní úroveònemùže být vyšší, protože naše zemì je málo konku-renceschopná. Jiné jsou konkurenceschopnìjší. Mu-síme provést takové reformy, abychom svou konku-renceschopnost posílili. Máme-li konkurovat Èínì,musíme snížit své mzdové náklady. Máme-li konku-rovat pružností urèování mezd Estonsku, musímeoslabit proces centrálního vyjednávání mezi zamìst-navateli a zamìstnanci. Chceme-li konkurovat Singa-puru snadností najímání a propouštìní pracovníkù,musíme mít nový zákoník práce. Chceme-li konkuro-vat Austrálii co do poètu procedur potøebných prostart podnikání, musíme náš poèet procedur radikál-nì snížit. Chceme-li konkurovat Švýcarsku co do že-leznièní infrastruktury, musíme na ni vydávat víceprostøedkù. Chceme-li konkurovat poètem vysoko-školákù Izraeli, musíme zvýšit výdaje na školství.A tak dále.

Odborné stati


{1/6

}

3. Konkurenceschopnost národních státù podmikroskopem Svìtového ekonomického fóra

O tom, v kolika disciplínách jsou národní státy nuce-ny soutìžit, vypovídá možná nejlépe multikriteriálníhodnocení konkurenceschopnosti provádìné každo-roènì Svìtovým ekonomickým fórem a publikovanéve Zprávì o globální konkurenceschopnosti.

Hodnocení je založeno èásteènì na tvrdých, sta-tistických, ale pøevážnì na mìkkých datech (odpovì-dích respondentù).

Index globální konkurenceschopnosti se zjišťujena základì 90 indikátorù, z toho 23 statistických.Hodnoty 67 indikátorù jsou zjišťovány jako míra sou-hlasu nebo nesouhlasu jednotlivých hodnotitelùs pøedem formulovanými výroky. Respondenti majík vyjádøení svého hodnocení k dispozici stupnici od 1do 7.

Napøíklad: Vlastnická práva vèetnì práv k finanè-ním aktivùm jsou definována a chránìna zákonemšpatnì (1), nebo jasnì definována a dobøe chránìna(7). Hodnotitelé se pohybují v mantinelech od 1 do 7(hodnotí vždy celoèíselnì). Výsledkem jejich hodno-cení bylo hodnocení kvality ochrany vlastnickýchpráv ve výši 6,5 pro Nìmecko (nejlepší hodnocení)a 1,7 pro Guyanu (nejhorší hodnocení). Výsledkempro Èeskou republiku je skóre 4,3 (stejné jako proPolsko, Brazílii, Vietnam). Skóre dosažená jednotli-vými zemìmi jsou uspoøádána do poøadí od nejlepší-ho k nejhoršímu (1. místo pro Nìmecko, 117. místopro Guyanu).

Podívejme se nyní, na základì jakých indikátorùse konstruuje index globální konkurenceschopnostizemì.3

Konstrukce indexu globální konkurenceschop-

nosti

1. pilíø: Instituce

A. Veøejné instituce

1. Ochrana vlastnických práv

• Ochrana vlastnických práv vèetnì právk finanèním aktivùm

2. Etika a korupce• Vliv korupèního jednání spoleèností, jed-

notlivcù a zájmových skupin na veøejnéfondy

• Veøejná dùvìra politikù3. Nepøípustné ovlivòování

• Nezávislost soudcù• Favoritismus pøi rozhodování státních

úøedníkù4. Neefektivnost státu (úøední šiml, byrokracie,

sklon vlády k plýtvání)• Sklon vlády k plýtvání veøejnými finan-

cemi• Bøímì státní regulace

5. Bezpeènost• Náklady podnikové sféry související s te-

rorismem• Spolehlivost služeb policie pøi ochranì

zájmù podnikatelù• Náklady podnikové sféry související se

zloèiny a násilím• Náklady podnikové sféry související s or-

ganizovaným zloèinemB. Soukromé instituce

1. Etika korporací• Etické chování firem

2. Odpovìdnost korporací• Zpùsobilost správních orgánù• Ochrana zájmù minoritních vlastníkù• Síla auditu a úèetních standardù

2. pilíø: Infrastruktura

• Celková kvalita infrastruktury• Rozvoj silnièní infrastruktury• Kvalita pøístavní infrastruktury• Kvalita letecké dopravní infrastruktury• Kvalita nabídky elektrické energie• Poèet telefonních linek na 100 obyvatel

(tvrdá data) �

3 Při výpočtu indexu globální konkurenceschopnosti jsou tvrdá data převáděna na měkká pomocí vzorce:

hodnota dosahovaná danou zemí – minimální hodnota ve vzorku zemí6 ×

maximální hodnota ve vzorku zemí – minimální hodnota ve vzorku zemí

Pokud vyšší hodnota znamená špatný výsledek (například deficit veřejných financí), odečítá se získaná hodnota pro danou zemi od 8.

3 Při výpočtu indexu globální konkurenceschopnosti jsou tvrdá data převáděna na měkká pomocí vzorce:

hodnota dosahovaná danou zemí – minimální hodnota ve vzorku zemí6 ×

maximální hodnota ve vzorku zemí – minimální hodnota ve vzorku zemí

Pokud vyšší hodnota znamená špatný výsledek (například deficit veřejných financí), odečítá se získaná hodnota pro danou zemi od 8.

{1/6

}

Odborné stati


� 3. pilíø: Makroekonomika

• Saldo veøejných financí v pomìru k HDP(tvrdá data)

• Míra úspor (tvrdá data)• Míra inflace (tvrdá data)• Spread úrokové míry (tvrdá data)• Dluh veøejných financí v pomìru k HDP

(tvrdá data)• Reálný efektivní smìnný kurz (tvrdá

data)4. pilíø: Zdraví a primární vzdìlání

A. Zdraví

• Støednìdobý vliv výskytu malárie napodnikání

• Støednìdobý vliv výskytu tuberkulózy napodnikání

• Støednìdobý vliv výskytu HIV/AIDS napodnikání

• Kojenecká úmrtnost (tvrdá data)• Nadìje dožití pøi narození (tvrdá data)• Výskyt tuberkulózy (tvrdá data)• Výskyt HIV/AIDS (tvrdá data)

B. Primární vzdìlání

• Podíl dìtí navštìvujících školu prvníhostupnì na poètu dìtí odpovídajícího vìku

5. pilíø: Vyšší vzdìlání a odborná pøíprava

A. Kvantita vzdìlání

• Podíl dìtí a studentù navštìvujících ško-ly druhého stupnì na poètu obyvatel od-povídajícího vìku

• Podíl studentù terciárního vzdìlávání napoètu obyvatel odpovídajícího vìku

B. Kvalita vzdìlání

• Kvalita vzdìlávacího systému• Kvalita matematického a pøírodovìdné-

ho vzdìlání• Kvalita manažerských škol

C. Celoživotní vzdìlávání

• Místní dostupnost výzkumných a vzdì-lávacích služeb

• Pøístup korporací k investicím do lid-ských zdrojù

6. pilíø: Tržní efektivnost

A. Dobré trhy: distorze, konkurence a velikost

1. Distorze

• Náklady zemìdìlské politiky• Efektivnost právního rámce• Rozsah a efektivnost zdanìní• Poèet procedur potøebných ke startu

podnikání (tvrdá data)• Èas potøebný ke startu podnikání (tvrdá

data)2. Konkurence

Domácí konkurence• Intenzita místní konkurence• Efektivnost antimonopolní politikyZahranièní konkurence• Podíl dovozu na HDP (tvrdá data)• Výskyt obchodních bariér• Omezení zahranièního vlastnictví

3. VelikostMístní trhy• HDP – export + import (tvrdá data)Zahranièní trhy• Podíl vývozu na HDP (tvrdá data)

B. Trhy práce: flexibilita a efektivnost

1. Flexibilita• Praxe najímání a propouštìní pracovníkù• Flexibilita urèování úrovnì mezd• Kooperace ve vztazích zamìstnavatel –

zamìstnanec2. Efektivnost

• Spolehlivost profesionálního manage-mentu

• Relace mezd a produktivity• Odchod talentovaných pracovníkù ze

zemì3. Finanèní trhy: sofistikovanost a otevøenost

• Sofistikovanost finanèního trhu• Snadnost pøístupu k pùjèkám• Disponibilita rizikového kapitálu• Zdraví bank• Možnost vydávat akcie a prodávat je na

lokálním trhu7. pilíø: Technologická pøipravenost

• Technologická pøipravenost zemì• Úroveò absorpèní schopnosti firem• Zákony regulující informaèní a komuni-

kaèní technologie

Odborné stati


{1/6

}

• Pøímé zahranièní investice a transfertechnologií

• Poèet mobilních telefonù na 100 obyvatel(tvrdá data)

• Poèet uživatelù internetu na 10 000 oby-vatel (tvrdá data)

• Poèet osobních poèítaèù na 100 000 oby-vatel (tvrdá data)

8. pilíø: Sofistikovanost podnikání

A. Sítì a podpùrná odvìtví

• Poèet místních dodavatelù• Kvalita místních dodavatelù

B. Sofistikovanost operací a strategie firem

• Sofistikovanost výrobního procesu• Rozsah marketingu• Mezinárodní distribuce a marketing

(v rukou zahranièních nebo domácích fi-rem)

• Ochota delegovat pravomoci• Povaha konkurenèní výhody (levná pra-

covní síla, jedineèné produkty)• Pøítomnost hodnotového øetìzce (tìžba

surovin – design produktu – marketing –logistika – poprodejní služby)

9. pilíø: Inovace

• Kvalita vìdeckovýzkumných institucí• Výdaje firem na výzkum a vývoj• Spolupráce mezi univerzitami a podni-

kovou sférou• Státní zakázky na technicky pokrokové

produkty• Dostatek vìdcù a inženýrù• Poèet objevù patentovaných v USA na

1 000 000 obyvatel (tvrdá data)• Ochrana duševního vlastnictví• Schopnost podnikové sféry uskuteèòo-

vat inovace (licence nebo imitace zahra-nièních vzorù, vlastní výzkum a vývoji výroba)

Snad je z uvedeného pøehledu konstrukce inde-xu globální konkurenceschopnosti zøejmé, že neexis-tuje indikátor, který by nevypovídal o míøe pøitažli-vosti zemì z pohledu zahranièních investorù, resp.domácích podnikatelù. Pøirozenì, existuje rozsáhlýprùnik mezi zájmy zahranièních investorù a domá-

cích podnikatelù na jedné stranì a zájmy obèanù pøí-slušné zemì v jejich jednotlivých sociálních rolích(zamìstnancù, spotøebitelù, pacientù, studentù, se-niorù…) na stranì druhé, v žádném pøípadì se všaknejedná o dvì totožné množiny prvkù.

Konkurenceschopnost podniku je podmínìnadvìma skuteènostmi: udržením se na trhu zbožínebo služeb a splnìním povinností vùèi vlastníkùmi všem zainteresovaným osobám. Položme si otázku,vùèi komu mají povinnost národní státy.

Odpovìï je prostá: vùèi svým obèanùm. Ti jsouvùèi státu v roli zainteresovaných osob. Státy se mo-hou ze své povinnosti ponìkud vyzouvat poukazová-ním na to, že svobodný obèan musí být obèan zodpo-vìdný a musí se starat o budoucnost svou a svých dìtínejvíce sám, mohou poukazovat na zásadní škodli-vost paternalistického pøístupu, mohou argumento-vat, že èím více péèe státu, tím ménì svobody. Mo-hou mít nìkdy i pravdu. Ale základních povinností jenikdo (alespoò zatím) zbavit nemùže.

Pøenesení pojmu konkurenceschopnosti z podni-kové úrovnì na úroveò národních ekonomik a svìto-vých regionù byl svým zpùsobem geniální nápad.Optikou posílení národní konkurenceschopnosti sejeví jakákoli sociální síť jako pøedimenzovaná, jaké-koli zdanìní podnikové sféry jako pøíliš vysoké, jaká-koli péèe národního státu o dopravní strukturu potøe-bnou pro podnikání jako pøíliš malá, jakákoli regula-ce podnikové sféry jako pøíliš velká, jakákoli mini-mální mzda jako nedostateènì minimální, jakékoliinvestièní pobídky jako nedostateènì stimulativní…Jakmile je závod o maximální konkurenceschopnostodstartován, nikdo a nic jej nezastaví.

Ve jménu posilování konkurenceschopnosti seuskuteèòují reformy v nových i starých èlenskýchstátech EU, ve jménu posilování konkurenceschop-nosti politici národních státù pøehodnocují smyslupl-nost poskytování mnohých veøejných statkù a výdajùna nì. Zvažují, kolik vzdìlání, kolik zdravotní péèea kolik péèe sociální mohou svým obèanùm poskyt-nout, aby neohrozili konkurenceschopnost svézemì, která se sama stala podivným veøejným stat-kem. Je to sice statek neuchopitelný a obtížnì mìøi-telný, ale obecnì shledávaný jako žádoucí. �

{1/6

}

Odborné stati


� 4. Falešné pøedpoklady a reálné pasti

Doktrína konkurenceschopnosti národních státùa svìtových regionù je postavena ne-li pøímo na faleš-ných, pak minimálnì na pøíliš silných pøedpokla-dech: Jestliže stát bude èinit vše pro zlepšení konku-renceschopnosti podnikù pùsobících na jeho území,bude odmìnìn vysokou konkurenceschopností svéekonomiky. Jestliže bude vybírat èím dál, tím menšídanì od zamìstnavatelù, posílí svou konkurences-chopnost. Jestliže jim umožní platit èím dál, tímmenší pøíspìvky na sociální zabezpeèení, konkuren-ceschopnost rovnìž vzroste. Vzroste-li konkurences-chopnost, zvýší se životní úroveò všech.

Reformy, které mají posílit konkurenceschop-nost zemì, se tváøí jako jednorázové. Jejich zdùvod-òování se øídí na první pohled neotøesitelnou želez-nou logikou: je tøeba dohnat a pøedehnat protivníka,zlikvidovat jeho konkurenèní výhodu a nahradit jisvou vlastní. Jakmile bude protivník dostižen a pøed-stižen, zemì má vyhráno a mùže si vydechnout. Veskuteènosti se jedná o nikdy nekonèící proces. Jestli-že všechny zemì bìží svùj závod o dosažení co nej-vyšší konkurenceschopnosti, pak si logicky žádnánemùže nikdy vydechnout, protože na rozdíl od sku-teèných bìžeckých závodù nebyl nikdy stanovenzpùsob a èas ukonèení závodu. Ostatnì protagonistépøíslušné doktríny se netají tím, že na oddechový èasnení kdy. Je nutno stále bìžet a neptat se kam a proè.Zbyteèné otázky by mohly úèastníky bìhu zdržovata možná i zastavit. Jak praví Stephan Garelli: „Konku-

renceschopnost je jako dostih. Nejde v nìm o to bìžet

dnes rychleji, než jste bìželi vèera. Jde o to bìžet rych-

leji než všichni ostatní konì.“ A tìm ménì chápavýmve své publikaci Top Class Competitors pøidává i ob-rázek znázoròující rozdíl mezi ekonomickým výko-nem a konkurenceschopností.

Závod o dosažení co nejvyšší konkurenceschop-nosti nerozdìluje, na rozdíl od sportovních disciplín,závodníky do jednotlivých kategorií. Zatímco v bìhusoutìží mezi sebou v jiné kategorii muži a v jiné ženya junioøi obvykle nezávodí se seniory, celosvìtovýbìh o dosažení co nejvyšší konkurenceschopnostistaví na pomyslnou startovní èáru všechny státy svì-

ta, a to bez ohledu na to, zda se k úèasti na závodupøihlásily, èi nikoliv.

Pøedstavme si napøíklad, že zemì soutìží o conejnižší nemzdové náklady na pracovní sílu v pomì-ru ke mzdì. Zemì A, ve které byly tyto náklady napø.30 %, uèinila ve jménu posílení své konkurences-chopnosti a pøilákání zahranièních investorù svou re-formu sociálního zabezpeèení a srazila je na 20 %. Jevšak vysoce pravdìpodobné, že v duchu logiky poli-tických a mediálních masáží na téma posílení svékonkurenceschopnosti usilují o snížení svých relativ-ních nemzdových nákladù i ostatní zemì. I ony vy-hlašují a implementují své reformy. Postupuje taknapø. i zemì B, jejíž nemzdové náklady èinily v dobìvyhlašování reformy v zemi A právì uvedených 20 %.

Zatímco zemì A snížila reformou sociálního za-bezpeèení nemzdové náklady práce ze 30 % na 20 %,zemì B provedla redukci z 20 % na 15 %. Zemì A, kte-rá provedla masivní snížení relativních nemzdovýchnákladù, je opìt z daného pohledu nekonkurences-chopná a mùže zaèít znova, dalším snižováním.V dalším kole posilování konkurenceschopnostimùže dosáhnout napø. hodnoty 15 %, avšak zemì Bmùže provést další, mírnìjší reformu, jejíž realizacísníží své relativní nemzdové náklady práce na 14 %.Zemì A se mùže nachystat ve jménu posilování svékonkurenceschopnosti na tøetí kolo. Jakož i na koladalší, která mohou probíhat tak dlouho, dokud volièiv zemi A nezaènou pøemýšlet o tom, zda posilováníkonkurenceschopnosti snižováním nemzdových ná-kladù práce na základì opìtovného vyhlašování refo-rem je skuteènì v jejich zájmu a zájmu jejich zemì.

Tedy dokud na základì vlastní zkušenosti, kteráje nenahraditelná studiem jakékoli literatury, nedo-jdou k závìru, který na základì logické úvahy dávnopøed nimi zformuloval P. Krugman, že totiž posedlostkonkurenceschopností je špatná i nebezpeèná záro-veò.

Svùj závod o posilování konkurenceschopnostibìží dobrovolnì i nedobrovolnì v souèasné dobì de-sítky zemí svìta, zemí nacházejících se na rùznýchstupních svého ekonomického i sociálního rozvoje.Bìží za vidinou nekoneèné prosperity. Je otázkou,kolik kol budou muset ubìhnout, aby si uvìdomily,

Odborné stati


{1/6

}

že všichni úèastníci nemohou vyhrát, že ke každémuzávodu patøí i poražení.

Pøirozenì, politici mohou být rozumní a zodpo-vìdní a mohou uznat, že další snižování nemzdo-vých nákladù cestou zmìn legislativního rámce a od-bouráváním sociálního státu by mohlo mít pro obèa-ny dané zemì své negativní dùsledky. Pøíkladem své-ho druhu je i Lisabonská strategie, která je mírnìjšívariantou honby za konkurenceschopností než hon-ba globální. Ale podstatou soutìže o maximální pøi-

tažlivost zemì vùèi zahranièním investorùm i ma-

ximální vstøícnost vùèi domácím podnikatelùm je

nikdy nekonèící tlak na národní státy reformovat

institucionální rámec ve smìru konvenujícím pod-

nikové sféøe – snižovat postupnì ve jménu posilová-ní konkurenceschopnosti její daòovou zátìž (a pøe-nášet ji na zamìstnance a spotøebitele, aby veøejné fi-nance nevyschly a bylo z èeho podporovat konkuren-ceschopnost podnikù na výdajové stranì), snižovatpovinné pøíspìvky na sociální zabezpeèení, zkraco-vat zákonnou dovolenou.

Je jen zdánlivì paradoxní, že k rozvíjení myšlen-ky konkurenceschopnosti národních státù docházív období globalizace, které je souèasnì obdobímoslabování národních státù. Doktrína konkurences-chopnosti se snaží postulovat novou roli národníchstátù pro globalizovanou ekonomiku. Úkolem státupodle této doktríny je soutìžit s jinými státy o vytvá-øení co nejpøíznivìjšího prostøedí pro vstup podnikùna své území, jejich setrvání na nìm a odrazení ododchodu (delokace) na území jiných státù. Úkolynadnárodních seskupení podle doktríny konkuren-ceschopnosti jsou tytéž: lákat novì pøicházející in-vestory, zadržovat je na svém území pøíznivìjšímipodmínkami pro podnikání, než jaké nabízejí jinánadnárodní seskupení, a odrazovat je pøíznivostísvých podmínek od odchodu jinam.

Stát je povinen podle doktríny konkurenceschop-nosti podporovat konkurenceschopnost podnikù pù-sobících na jeho území. Stejnou povinnost majívšechny státy svìta, a proto musí mezi sebou závodito to, èí podpora je rozsáhlejší, velkorysejší, atraktiv-nìjší. Doktrína konkurenceschopnosti je de facto

státním paternalismem naruby. Úkolem státù pøes-tává být péèe o své staré, slabé, nemocné, handicapo-

vané, chudé obèany. Jejich úkolem je péèe o konku-renceschopnost „svých“ podnikù. Závody o maxi-mální pøitažlivost podnikatelského prostøedí se opíráo ponìkud naivní víru, že tato péèe se odrazí ve stálevyšší, ještì vyšší a nejvyšší konkurenceschopnostizemì, že tato konkurenceschopnost se promìní vestále vyšší, ještì vyšší a nejvyšší ekonomický rùst,z jehož plodù se budou tìšit všichni obèané zemì,která se závodu o maximální konkurenceschopnostúèastní.

Je skoro na èase vymyslet na obèany jinou fintu.Døíve než pøijdou na to, jak se vìci ve skuteènostimají.

5. Nepøátelé doktríny konkurenceschopnosti:sociální stát, sociální práva

Doktrína konkurenceschopnosti národních státù másvé pøirozené nepøátele. Nejvìtším nepøítelem pøe-mìny národních státù a nadnárodních seskupenív instituce peèující ze všech svých sil o nejvyšší dob-ro zamìstnavatelù je doktrína sociálního státu. Jetedy v logice posilování konkurenceschopnosti popi-sovat barvitì krizi sociálního státu, je v logice posilo-vání konkurenceschopnosti vytváøet obraz zemí sesociálním státem (pøedevším tedy èlenských zemíEvropské unie) jako zemí s nižší konkurenceschop-ností, než jaká je charakteristická pro zemì s výraznìnižším stupnìm odpovìdnosti vùèi zamìstnancùm,vùèi rodinám s dìtmi, vùèi nemocným, starým èihandicapovaným lidem. Je v logice posilování kon-kurenceschopnosti považovat danì placené podniko-vou sférou státu a jím posléze vydávané na sociálníúèely za zbyteèný výdaj, je v logice posilování konku-renceschopnosti usilovat o pøenesení daòové zátìžena spotøebitele èi zamìstnance a o pøesun výdajovéstránky veøejných rozpoètù ze sociálních úèelù na in-vestièní pobídky, podporu pøílivu zahranièních in-vestic èi výstavbu prùmyslových zón.

Tažení doktríny konkurenceschopnosti za zániksociálního státu bylo až dosud pomìrnì úspìšné. Ne-jen laická veøejnost, ale i podstatná èást akademickéobce pøijala za svou myšlenku, že sociální stát se pøe-žil a nemá v postmoderní globalizované spoleènostijiž své místo. Jeho rozebírání probíhá pomìrnì rych- �

{1/6

}

Odborné stati


� le. Narazilo však na zcela neèekanou pøekážku zkon-struovanou samotnou doktrínou konkurenceschop-nosti. V posledních letech se ukázalo, že požadavkydiktované multikriteriálními hodnoceními konku-renceschopnosti jsou schopny nejlépe plnit zemì,které myšlenku sociálního státu nikdy neopustilya které jej naopak v praxi rozvíjejí. Na prvních pìtmíst v hodnocení indexem globální konkurences-chopnosti se ve Zprávì o globální konkurenceschop-nosti 2006–2007 dostaly Švýcarsko, Finsko, Švédsko,Dánsko a Singapur. Teprve za nimi následovaly Spo-jené státy, po øadu let vyhodnocované jako vzor kon-kurenceschopnosti pro celý svìt.

Nemìlo by to být nikterak pøekvapivé. Kdybyhodnotitelé uvažovali v delším èasovém horizontu,museli by tuto skuteènost alespoò do urèité mírypøedpokládat. Investoøi nepožadují jen levnou, alei vzdìlanou pracovní sílu. Nepotøebují jen pracovnísílu flexibilní, ale také takovou, která nestávkuje. Ne-chtìjí jen nízké danì, ale také vysoké investice do in-frastruktury. Jejich ideálem je sice minimální stát,který je nesvazuje regulací, ale zároveò nestojí o stát,který nedokáže ochránit jejich vlastnická práva. Jev jejich zájmu dosahovat co nejvyššího zisku, ale po-litická nestabilita v zemi, v níž pùsobí, mùže být vìtšípøekážkou dosahování tohoto cíle než nutnost res-pektovat základní sociální práva.

Skuteènost, že nejlépe dokáží øešit rébus poža-davkù konkurenceschopnosti ty zemì, jejichž stát lzehodnotit jako sociální a jejichž veøejný sektor je spíšerozsáhlý, dává další šanci na revitalizaci sociálníhostátu.

P. N. Rasmussen a J. Delors ve své Nové sociálníEvropì øíkají: „Nemusíme startovat v dostihu ke dnu

poøádaném globalizací a konkurenèními tlaky. Ne-

musíme se úèastnit znièující fiskální konkurence

mezi státy. Mùžeme spojit sociální spravedlnost a jis-

totu s plnou zamìstnaností, rùstem a konkurences-

chopností. Uèiníme-li správnou volbu, mùžeme za-

chránit nejcennìjší hodnoty, které máme.“

Souèasnì volají vládu, podnikatele, ale i jednot-livce k odpovìdnosti za novou sociální Evropu.

Povinností vlády je zajistit, aby všichni obèanémìli pøístup k veøejným službám – vzdìlání a sociálníochranì. Povinností vlády je garantovat dodržování

lidských práv – politických, obèanských, sociálnícha pracovních. Povinností vlády je vytváøet podmínkypro plnou zamìstnanost a inkluzi ve spoleènosti. Vlá-da má právo oèekávat, že jednotlivci a všichni ostatníaktéøi spoleèenského života budou pøispívat k blaho-bytu spoleènosti.

Podnikatelé mají právo oèekávat stabilitu, féro-vost a transparentnost v podmínkách hospodáøskésoutìže. Jejich povinností je pøispívat do veøejnýchrozpoètù – platit danì státu a municipalitám, podpo-rovat dosahování plné zamìstnanosti posilovánímodborné zpùsobilosti pracovní síly a hrát pozitivníroli ve spoleènosti dodržováním sociální odpovìd-nosti.

Jednotlivci mají právo podílet se na životì spoleè-nosti a být souèástí pracovní síly. Jejich povinností jevyužívat všech pøíležitostí k dosažení vzdìlání a kva-lifikace, které jim spoleènost nabízí.

Pro zachování a další rozvoj sociálního státu vidíP. N. Rasmussen a J. Delors jako klíèové tøi podmínky:• hospodáøskou soutìž mezi podniky,• hospodáøskou spolupráci mezi zemìmi,• solidaritu mezi obèany.

Nic nového pod sluncem. Existuje dost historic-kých dùkazù o tom, že hospodáøská soutìž mezipodniky je prospìšná pro prosperitu zemì, stejnì takjako dost historických dùkazù o tom, že tato soutìžmusí mít svá pravidla hry a že úkolem státu je tatopravidla hry tvoøit. V globalizovaném svìtì by nejlep-ším øešením byla globální pravidla hospodáøské sou-tìže. Nejhorším øešením pak soutìž mezi státy o to,èí pravidla budou nejmìkèí a dají se co nejsnáze ne-dodržovat. Konkurence mezi státy o nejnižší zdanìnípodnikové sféry, o nejhorší ochranu zamìstnance,spotøebitele nebo životního prostøedí mùže zname-nat krátkodobou výhru pro pøíslušné státy v podobìpøílivu zahranièních investic, ale dlouhodobou pro-hru pro všechny úèastníky „dostihu ke dnu“. Uspo-kojivé øešení jsou pravidla hry spoleèná v rámci Ev-ropské unie. Alespoò do doby než historie opìt potvr-dí, že konkurovat si mají podniky, nikoli státy, a žedostihy ke dnu je lépe nepoøádat.

Odborné stati


{1/6

}

LITERATURA A PRAMENY

1. Barroso, J. M. D.: Alive and kicking: The renewed Lisabon strategy is starting to pay off. Centre for Eu-ropean Reform, Brussels, March 2007

2. Garelli, S.: Top Class Competitors (How nations, firms, and individuals succeed in the new world of

competitiveness). John Wiley & Sons, Ltd. 20063. Rasmussen, P. N., Delors, J.: The New Social Europe. www.pes.org, 20074. Krugman, P.: Peddling Prosperity (Economic Sense and Nonsense in the Age of Diminished Expectati-

ons). W. W. Norton & Company, Inc. 19965. Liddle, R., Lerais, F.: Europe’s Social Reality. A Consultation Paper from the Bureau of European Policy

Advisers6. Pick, M.: Hospodáøská a sociální výkonnost modelù evropského sociálního státu v soutìži s USA. Poli-

tická ekonomie, 2006, è. 57. Zpráva o plnìní Národního Lisabonského programu 2005–2008 (Národního programu reforem Èeské

republiky). Èeská republika, øíjen 20068. Krugman, P.: Pop Internalism. Massachusetts Institute of Technology, USA 19969. Kadeøábková, A. a kol.: Roèenka konkurenceschopnosti ÈR 2005. Centrum ekonomických studií

VŠEM Praha10. Klvaèová, E.: Øešení rébusu konkurenceschopnosti (Evropská unie versus USA). Scientia et Societas,

2007, è. 111. The Global Competitiveness Report 2006–2007. World Economic Forum, Geneva 2006

ABSTRACT

The article is devoted to the problem of competitiveness of national states and world regions. The author de-

scribes and analyses the differences between competitiveness of enterprises and competitiveness of national

states. She comes to the conclusion that contemporary multicriterial methods of measurement of competitiveness

on the level of national states can be even dangerous for these states. The competitiveness became to be a kind of

a race in which every nation is pushed to win. This race can change into a race to the bottom very easy because it

does not take into account human rights – especially social ones.

KLÍÈOVÁ SLOVA

konkurenceschopnost, globalizace, integrace, Evropská unie, sociální stát, role státu, flexibilita, podnikání, pøí-

mé zahranièní investice, pracovní síla, trh práce, danì

JEL KLASIFIKACE

F00, F01, F02, F15, F21, F23, L53 �



� Rostislav Krapl » Fakulta mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze1

*Korupce je fenomén, který hýbe spoleèností odnepa-mìti. Je to pojem, který všichni známe, setkáváme ses ním v médiích nebo pøímo v životì a všichni na nìjmáme svùj názor. Každý z nás si pod pojmem korup-ce dokáže nìco vybavit a ví, co asi pojem korupce za-hrnuje. Samotná definice korupce však tak jednodu-chá není.

Pomìrnì pøesnou definici korupce poskytuje na-pøíklad Konvence OSN o postupu proti korupci, v nížse za korupci považuje „nabídka, slib nebo pøedáníjakékoliv výhody v nìèí prospìch jako nepøimìøenépohnutky pro vykonání nebo nevykonání povinnostía požadavek pøijetí jakékoliv takové výhody jako ne-pøimìøené pohnutky pro vykonání nebo nevykonánípovinností“. Zde je jasnì vytýèen pohled na korupcize dvou stran, ze strany toho, kdo uplácí, i ze stranytoho, kdo je uplácen, pøièemž obì strany jsou souèás-tí korupce. Stejnì definuje korupci také Rada OECDv doporuèeních týkajících se podplácení pøi meziná-rodních obchodních transakcích z roku 1994.

Sama OSN pozdìji tuto definici upravila na„úplatkáøství nebo jiné chování ve vztahu k osobám,jimž byla svìøena odpovìdnost, které porušuje jejichpovinnosti vyplývající z jejich postavení a smìøujek získání nepatøièných výhod jakéhokoli druhu pronì samotné nebo pro jiné osoby“. Z nìkterých jinýchdefinic je možno nabýt dojmu, že korupce se vztahu-je pouze na veøejnou sféru, ale právì definice OSNjasnì ukazuje, že korupce není jen nešvar veøejnéhosektoru, ale i sektoru soukromého.

Jan Chmelík se v knize Pozornost, úplatek a ko-rupce pøi definování korupce nejdøíve dívá na atribu-ty korupèního jednání, které jsou platné pro všechny

typy korupce. Na základì toho urèuje pìt následují-cích atributù:1. vztah dvou subjektù – toho, kdo úplatek poskytu-

je nebo nabízí, a toho, kdo jej pøímá;2. jde o smìnný vztah, pøinášející obìma stranám

výhodu;3. souvislost s obstaráním vìci obecného zájmu

nebo institucionálního zájmu;4. korumpovaným je subjekt disponující urèitým

postavením, pravomocí;5. jde o jednání proti dobrým mravùm.

Z tìchto atributù poté vyvozuje definici korupcetakto: „Korupce je neformální vztah dvou subjektùjednajících v rozporu s dobrými mravy spoèívajícív nabídce, pøíslibu, realizování výhody v nìèí prospì-ch nebo akceptování takového požadavku za vyžáda-nou, nabídnutou nebo slíbenou odmìnu.“

1. Index vnímání korupce (CorruptionPerceptions Index – CPI)

Jestliže se snažíme porovnávat korupci v jednotli-vých státech, stavíme se pøed celkem komplikovanýproblém. Jednou z možností, jak srovnávat korupciv rùzných zemích, je použít index vnímání korupce.Tento index je sestavován Transparency Internatio-nal od roku 1995 a snaží se mìøit a porovnávat korup-ci, pøièemž se zamìøuje pøedevším na korupci ve ve-øejném sektoru. Výsledkem je pak žebøíèek zemípodle stupnì vnímání existence korupce mezi úøed-níky veøejné správy a politiky.

Jedná se o složený index, vycházející z výsledkùprùzkumù mínìní provedených nìkolika nezávislý-mi institucemi. Odráží názory pøedstavitelù podnika-

1 Článek je zkrácenou a upravenou verzí textu diplomové práce Rostislava Krapla s názvem „Korupce a podnikatelská sféra“.1 Článek je zkrácenou a upravenou verzí textu diplomové práce Rostislava Krapla s názvem „Korupce a podnikatelská sféra“.

{2/6

}

Odborné stati


telské sféry a analytikù z celého svìta, vèetnì zástup-cù odborné veøejnosti pøímo z hodnocených zemí.Jeho vypovídací schopnost je vysoká a v souèasnédobì je nevýznamnìjším globálním ukazatelem ko-rupce ve sledovaných zemích.

Stále je potøeba mít na pamìti, že se jedná o prù-zkumy mínìní a že respondenti jsou jen lidé, kteøímají své osobní zájmy a podle toho se i chovají.Zkreslení indexu v nìkterých zemích je možnéa pravdìpodobné. Index vnímání korupce je dùleži-tým ukazatelem navenek, a tak se napøíklad rozvojo-vé zemì snaží mít co nejlepší hodnotu indexu, cožjim umožòuje získávat mezinárodní úvìry, pøímé za-hranièní investice a jiné. Respondenti jsou si tohotovelmi dobøe vìdomi, a tak se mùže stát, že jejich od-povìdi nejsou až tak autentické, jak by mìly být.

Index sám o osobì nevychází z mìøitelných dat,což by se mohlo zdát jako velmi závažné. Leè vychá-zet z mìøitelných dat by bylo zase znaènì zavádìjící.Opírat se o data jako napø. poèet trestních stíhání sou-visejících s korupcí, poèet soudních pøípadù, poèetvyøešených soudních pøípadù a jiné je sice možné,ale nepøineslo by to skuteèný obraz korupce v zemi.Takovéto výsledky by spíše ukazovaly na fungovánísoudù èi policie, ale urèitì ne na stav korupce. Protoje vhodnìjší stavìt index na zkušenostech a vnímánítìch, kteøí jsou nejèastìji pøímo konfrontováni s ko-rupcí v reálném životì.

Poèet zemí, které jsou do indexu zahrnuty, se ne-ustále mìní. V roce 1995, kdy index vnímání korupcespatøil svìtlo svìta, bylo do indexu zahrnuto „jen“ 41zemí. Nyní se poèet tìchto zemí pohybuje okolo 160,což už dává obrovskou možnost srovnání. Nutno po-znamenat, že poèet sledovaných zemí rok od roku nevždy narùstá, ale nìkdy i klesá, a to z dùvodu nedo-statku nezávislých zdrojù, které jsou k výzkumu pot-øeba. Index se snaží o maximální možnou vìrohod-nost, a proto k zaøazení zemì do srovnání je nutné,aby ji hodnotily nejménì tøi nezávislé zdroje. Trans-parency International pak údaje od tìchto institucídostává zdarma a vyhodnocuje je.

Kdo jsou respondenti výzkumu? Jsou to pøede-vším dvì skupiny lidí, a to zástupci podnikatelskésféry a analytici. Díky tomu, že dùležitou složkou res-pondentù jsou podnikatelé, podává index velmi dob-

rý obraz o podnikatelské sféøe, i když se primárnì za-mìøuje na sféru veøejnou. Podnikatelé a analytici ne-jsou jen rezidenty dané zemì, ale ve výzkumu jsouzohlednìny i názory zahranièních analytikù, kteøív tìchto zemích pùsobí. Transparency Internationalzdùrazòuje zajímavost, že mezi názory obou skupinje znaèná korelace.

Jak již bylo zmínìno, výsledkem je žebøíèekzemí, kde však není až tak dùležité, na kolikáté pøíècese zemì umístila. Hlavním ukazatelem korupce je to-tiž poèet bodù, kterých zemì dosáhla. Poèty sledova-ných zemí se v jednotlivých letech liší, zemì pøibýva-jí a ubývají, takže posun urèité zemì v žebøíèku o de-set míst nahoru se sice mùže zdát jako velmi dobrý,ale ještì nemusí znamenat snížení korupce. Mohlototiž zároveò dojít k poklesu danou zemí dosaženýchbodù, a tedy ke zvýšení korupce.

Poøadí zemí a poèty dosažených bodù v indexuvnímání korupce za rok 2006 zaznamenává tabulka1. Je z ní jasnì vidìt, že v zemích západního svìta jekorupce znaènì nižší než v zemích tøetího svìta. Ko-rupce je takto svázána s chudobou. Západní svìt alenení uniformní a i tam existuje mnoho rozdílù mezizemìmi.

Na špici poøadí se tradiènì drží skandinávskézemì a Švýcarsko. Možným pøekvapením pro nìkte-ré mùže být pøítomnost Nového Zélandu v samémpopøedí žebøíèku. Nový Zéland se na tìchto pozicíchvyskytuje pravidelnì, a to již od roku 1995, kdy bylhodnocen jako zcela nejlepší. Tradièním státeèkems minimální korupcí je taktéž Singapur.

Tìsnì za tìmito státy se vìtšinou nacházejí dalšírozvinuté tržní ekonomiky, tedy pøesnì ty státy, kte-ré by zde èlovìk oèekával. Jediné zemì mimo tradiè-ní rozvinuté tržní ekonomiky, které se ocitly v pøedníèásti žebøíèku, jsou Chile, Estonsko a Uruguay. Na-opak na samém chvostu žebøíèku není nikdo jiný nežnejchudší zemì svìta èi státy s autoritativními reži-my.

Pøi srovnání v èase lze ve sledovaných zemích za-znamenat snížení èi zvýšení korupce, kterou nazna-èuje pohyb v poètu dosažených bodù, ale urèit trendjen z poètu bodù je obtížné. Významná zmìna bodùje ale jasným signálem. Tak napøíklad rok 2006 pøi-nesl znaèné poklesy dosažených bodù (èili rùst ko- �

{2/6

}

Odborné stati


�Tabulka č. 1 »

Finsko 9,6 Namibie 4,1 Albánie 2,6

Island 9,6 Bulharsko 4,0 Guatemala 2,6

Nový Zéland 9,6 Salvador 4,0 Kazachstán 2,6

Dánsko 9,5 Kolumbie 3,9 Laos 2,6

Singapur 9,4 Turecko 3,8 Nikaragua 2,6

Švédsko 9,2 Jamajka 3,7 Paraguay 2,6

Švýcarsko 9,1 Polsko 3,7 Východní Timor 2,6

Norsko 8,8 Libanon 3,6 Vietnam 2,6

Austrálie 8,7 Seychely 3,6 Jemen 2,6

Nizozemsko 8,7 Thajsko 3,6 Zambie 2,6

Rakousko 8,6 Belize 3,5 Benin 2,5

Lucembursko 8,6 Kuba 3,5 Gambie 2,5

Spojené království 8,6 Grenada 3,5 Guyana 2,5

Kanada 8,5 Chorvatsko 3,4 Honduras 2,5

Hongkong (Čína) 8,3 Brazílie 3,3 Nepál 2,5

Německo 8,0 Čína 3,3 Filipíny 2,5

Japonsko 7,6 Egypt 3,3 Rusko 2,5

Francie 7,4 Ghana 3,3 Rwanda 2,5

Irsko 7,4 Indie 3,3 Svazijsko 2,5

Belgie 7,3 Mexiko 3,3 Ázerbájdžán 2,4

Chile 7,3 Peru 3,3 Burundi 2,4

USA 7,3 Saúdská Arábie 3,3 Středoafrická republika 2,4

Španělsko 6,8 Senegal 3,3 Etiopie 2,4

Barbados 6,7 Burkina Faso 3,2 Indonésie 2,4

Estonsko 6,7 Lesotho 3,2 Papua-Nová Guinea 2,4

Macao (Čína) 6,6 Moldavsko 3,2 Togo 2,4

Portugalsko 6,6 Maroko 3,2 Zimbabwe 2,4

Malta 6,4 Trinidada Tobago

3,2 Kamerun 2,3

Slovinsko 6,4 Alžírsko 3,1 Ekvádor 2,3

Uruguay 6,4 Madagaskar 3,1 Niger 2,3

Spojené arabskéemiráty

6,2 Mauritánie 3,1 Venezuela 2,3

Bhútán 6,0 Panama 3,1 Angola 2,2

Katar 6,0 Rumunsko 3,1 Kongo, rep. 2,2

Izrael 5,9 Srí Lanka 3,1 Keňa 2,2

Taiwan 5,9 Gabon 3,0 Kyrgyzstán 2,2

Bahrajn 5,7 Srbsko 3,0 Nigérie 2,2

{2/6

}

Odborné stati


rupce) v následujících zemích: Brazílie, Kuba, Izrael,Jordánsko, Laos, Seychely, Trinidad a Tobago, Tuni-sko a Spojené státy americké. V tìchto pøípadech do-šlo bìhem posledních dvou let ke skuteèným negativ-ním posunùm ve vnímání korupce.

Naopak k výraznému zlepšení došlo podle inde-xu vnímání korupce u tìchto zemí: Alžírsko, Èeskárepublika, Indie, Japonsko, Litva, Libanon, Maurici-us, Paraguay, Slovinsko, Turecko, Turkmenistána Uruguay.

Èeská republika jako èlen skupiny zemí, kde do-šlo mezi lety 2005 a 2006 ke znaènému zlepšení v ob-lasti vnímání korupce, je pøíkladem toho, že vypoví-dací schopnost indexu vnímání korupce je pouzeorientaèní. Výzkumy veøejného mínìní v Èeské re-publice sice taktéž ukazují na mírné zlepšování situa-ce, ale výraznou zmìnu neindikují.

Úsmìvnìjší je možná fakt, že Èeská republika sekoneènì v indexu vnímání korupce dostala pøed Na-mibii. V roce 2005 se Èeská republika umístila na 47.místì spolu s Øeckem, Slovenskem a právì Namibií,v roce 2006 však Èeská republika pøedstihla Namibiio devìt míst v poøadí. Dùvod k radosti to ale urèitì po-øád není. V rámci Evropské unie patøí Èeská republi-ka k nejhorším.

Takto komentuje náš výsledek øeditelka èesképoboèky Transparency International Adriana Krná-èová: „Špatný výsledek, jehož Èeská republika kaž-doroènì v indexu vnímání korupce dosahuje, je vý-sledkem dlouhodobého ignorování problému korup-ce a všech jejích projevù takøka ve všech oblastechspoleènosti, sport nevyjímaje. V obzvlášť ohrože-ných oblastech, jimiž jsou nakládání s veøejnýmizdroji, s majetkem státu a obcí a prorùstání organizo-vaného zloèinu do státní správy, nebyla v dùsledku

Botswana 5,6 Surinam 3,0 Pákistán 2,2

Kypr 5,6 Argentina 2,9 Sierra Leone 2,2

Omán 5,4 Arménie 2,9 Tádžikistán 2,2

Jordánsko 5,3 Bosnaa Hercegovina

2,9 Turkmenistán 2,2

Maďarsko 5,2 Eritrea 2,9 Bělorusko 2,1

Mauricius 5,1 Sýrie 2,9 Kambodža 2,1

Jižní Korea 5,1 Tanzanie 2,9 Pobřeží Slonoviny 2,1

Malajsie 5,0 Dominikánskárepublika

2,8 Rovníková Guinea 2,1

Itálie 4,9 Gruzie 2,8 Uzbekistán 2,1

Česká republika 4,8 Mali 2,8 Bangladéš 2,0

Kuvajt 4,8 Mongolsko 2,8 Čad 2,0

Litva 4,8 Mosambik 2,8 Kongo, dem. rep. 2,0

Lotyšsko 4,7 Ukrajina 2,8 Súdán 2,0

Slovensko 4,7 Bolívie 2,7 Guinea 1,9

Jižní Afrika 4,6 Írán 2,7 Irák 1,9

Tunisko 4,6 Libye 2,7 Myanmar 1,9

Dominika 4,5 Makedonie 2,7 Haiti 1,8

Řecko 4,4 Malawi 2,7

Kostarika 4,1 Uganda 2,7

Zdroj: Transparency International, 2006

�

{2/6

}

Odborné stati


� nezájmu vládnoucích elit dosud zavedena žádnáúèinná systémová opatøení, která by snížila míru ko-rupèních možností a zprùhlednila postupy v oblastisprávy vìcí veøejných.“

2. Index plátcù úplatkù (Bribe Payers Index –BPI)

Index vnímání korupce není jediným ukazatelem,který se dívá na korupci. Transparency Internationalpoužívá ještì další index a tím je index plátcù úplat-kù. Tento index má již mnohem užší zamìøení, aleodráží pohled na celé mezinárodní korupèní klima.

Index vnímání korupce se zamìøuje pouze napøíjemce úplatkù. Naopak BPI hodnotí zemì podlenáchylnosti firem, které v dané zemi mají sídlo, pos-kytovat úplatky v zahranièí. BPI se tedy dívá na pos-kytování úplatkù, a to ne na poskytování v domácízemi (tam je dostateènì dobrým ukazatelem CPI), alena poskytování úplatkù v zahranièí v rámci exportu.Výzkum tak odráží schopnost èi neschopnost podni-kù pøimìt své zamìstnance k dodržování nejvyššíchstandardù dobré obchodní praxe a v podtextu taktéžschopnost èi neschopnost vlád kontrolovat chovánípodnikù, které mají ústøedí v jejich zemích.

Index plátcù úplatkù se zaèal používat v roce1999. Na rozdíl od CPI není sledován každoroènì. Za-tím byl vyhodnocen tøikrát, a to v letech 1999, 2002a 2006.

V roce 2006 bylo do indexu plátcù úplatkù zaøa-zeno 30 pøedních exportních zemí a sice Austrálie,Rakousko, Belgie, Brazílie, Kanada, Èína, Francie,Nìmecko, Hongkong (Èína), Indie, Izrael, Itálie, Ja-ponsko, Malajsie, Mexiko, Nizozemsko, Portugalsko,Rusko, Saúdská Arábie, Singapur, Jižní Afrika, Jižní

Korea, Španìlsko, Švédsko, Švýcarsko, Taiwan, Tu-recko, Spojené arabské emiráty, Velká Británie a Spo-jené státy americké. Všechny tyto zemì jsou pøední-mi svìtovými exportéry, což dokládá to, že souhrnnýobjem exportu tìchto zemí v roce 2005 pøedstavoval82 procent celkového svìtového exportu.

Index plátcù úplatkù pro rok 2006 byl založen nadvou otázkách (jednalo se o širší prùzkum, ale proúèely výpoètu tohoto indexu z nìj byly vybrány jendvì otázky), které byly položeny 11 232 obchodnímmanažerùm firem ze 125 zemí (pøedstavujících 98procent svìtového HDP). Manažeøi byli tázáni na ob-chodní praktiky zahranièních firem v jejich zemích,

konkrétnì na náchylnost zahranièních firem, kterév jejich zemích provádìjí nejvìtší obchody, provádìtnezdokumentované platby nebo poskytovat úplatky.

Procedura celého výzkumu byla velmi jednodu-chá. Jak již bylo zmínìno, byly položeny dvì otázky.Nejprve respondenti odpovídali na následující: „Vy-berte, prosím, z pøedloženého seznamu zemí ty, je-jichž mezinárodní spoleènosti zajišťují nejvìtší ob-jem obchodních transakcí ve vaší zemi.“ Poté respon-denti hodnotili jednotlivé zemì pomocí sedmibodovéškály (1 = èasté poskytování úplatkù, 7 = nikdy nedo-chází k uplácení), kterou odpovídali na otázku: „Dojaké míry, na základì vašich zkušeností, provádìjípodniky ze zemí, které jste vybral(a), nezdokumen-tované platby nebo nabízejí úplatky?“

Je otázkou, zda toto je ten správný a vìrohodnýzpùsob, jak získat patøièné informace a na základìtoho postavit celý index. Více otázek a jejich vìtšíhloubka by urèitì pomohly vyšší vypovídací schop-nosti indexu. Na druhou stranu se ale jedná o vý-zkum ze 125 zemí a tak široké spektrum je opravduúctyhodné.

Česká republika jako člen skupiny zemí, kde došlo mezi lety 2005 a 2006 keznačnému zlepšení v oblasti vnímání korupce, je příkladem toho, že vypovídacíschopnost indexu vnímání korupce je pouze orientační. Výzkumy veřejnéhomínění v České republice sice taktéž ukazují na mírné zlepšování situace, alevýraznou změnu neindikují.

{2/6

}

Odborné stati


Výsledky indexu plátcù úplatkù za rok 2006 zob-razuje tabulka 2. Výsledky za rok 2006 ukázaly, ženavzdory uzavírání mezinárodních úmluv, kterémají zamezit uplácení u zahranièních obchodníchtransakcí, jde vývoj trochu jiným smìrem, než s ja-kým sama Transparency International poèítala.

Transparency International na základì tohoto indexupoukazuje na nedostateènou aktivitu a ochotu zestrany vlád jednotlivých zemí vymáhat od firem tako-vé chování, za které by se nebylo nutné stydìt, pøede-vším když spoleènosti operují v zahranièí, kde na nìnení tolik vidìt.

Tabulka č. 2 »

1 Švýcarsko 7,81 1,2 1744 2,65

2 Švédsko 7,62 1,2 1451 2,66

3 Austrálie 7,59 1,0 1447 2,62

4 Rakousko 7,50 0,5 1560 2,60

5 Kanada 7,46 3,5 1870 2,70

6 Velká Británie 7,39 3,6 3442 2,67

7 Německo 7,34 9,5 3873 2,74

8 Nizozemsko 7,28 3,4 1821 2,69

9–10 Belgie 7,22 3,3 1329 2,70

9–10 USA 7,22 8,9 5401 2,77

11 Japonsko 7,10 5,8 3279 2,87

12 Singapur 6,78 2,2 1297 3,04

13 Španělsko 6,63 1,9 2111 2,73

14 Spojené arabské emiráty 6,62 1,1 1928 3,09

15 Francie 6,50 4,3 3085 3,00

16 Portugalsko 6,47 0,3 973 2,79

17 Mexiko 6,45 2,1 1765 3,17

18–19 Hongkong (Čína) 6,01 2,8 1556 3,13

18–19 Izrael 6,01 0,4 1482 3,14

20 Itálie 5,94 3,6 2525 2,99

21 Jižní Korea 5,83 2,8 1930 2,93

22 Saúdská Arábie 5,75 1,8 1302 3,17

23 Brazílie 5,65 1,2 1317 3,02

24 Jižní Afrika 5,61 0,5 1488 3,11

25 Malajsie 5,59 1,4 1319 3,07

26 Taiwan 5,41 1,9 1731 3,08

27 Turecko 5,23 0,7 1755 3,14

28 Rusko 5,16 2,4 2203 3,34

29 Čína 4,94 5,5 3448 3,29

30 Indie 4,62 0,9 2145 3,28

Zdroj: Transparency International, 2006�

{2/6

}

Odborné stati


� Nejhùøe hodnoceny jsou Indie, Èína a Rusko. Fir-my z tìchto zemí tak mají nejvìtší náchylnost k nabí-zení úplatkù v zahranièí. S velmi špatným výsledkemskonèily i firmy ze zemí jako Turecko, Taiwan, Malaj-sie, Jižní Afrika, Brazílie, Saúdská Arábie, Jižní Ko-rea, Itálie, Izrael a Hongkong (Èína).

Naopak nejlepší umístìní zaznamenalo Švýcar-sko, Švédsko a Austrálie. Avšak i když jsou tyto státyna nejlepších místech, vykazují znaèný sklon k pos-kytování úplatkù. Zajímavé je postavení Francie a Itá-

lie, které je pravdìpodobnì ovlivnìno jejich aktivita-mi v rozvojových zemích, a to pøedevším v Africe.

Transparency International provádí ještì dalšírozbory údajù získaných pøi sledování tohoto inde-xu. Tak napøíklad pokud se podíváme na velikost fir-my a rozlišíme firmy na malé (do 100 zamìstnancù),støední (101–500 zamìstnancù) a velké (nad 500 za-mìstnancù), tak nám vyplyne, že velké spoleènostiz výše uvedených 30 zemí nabízejí úplatky nejèastìjimalým, pak støedním a nakonec velkým firmám.Úplatkùm jsou tedy nejvíce vystaveny a nejèastìji ses nimi setkávají malé firmy. Rozdíly mezi malýmia velkými firmami jsou pøitom znaèné, a to až jedenbod v prùmìrném hodnocení, což v žebøíèku mùžeznamenat pokles až o deset míst.

Firmy se nechovají v každé cizí zemi stejnì. Glo-bální strategie a lokální taktika je nejen pojem v ma-nagementu a øízení procesù ve firmì, ale platí i v otáz-ce úplatkù. Firmy inklinují k tomu nabízet více úplat-ky v jistých regionech a naopak nabízet ménì úplat-kù v jiných regionech. Podle Transparency Internati-onal se v Evropì nabízejí úplatky mnohem ménì ve

srovnání s celosvìtovým prùmìrem. Naopak Afrikaje kontinentem, na kterém se uplácí nejvíce.

Podobnì zajímavý je také pohled na státy podlejejich vyspìlosti. Svìtová banka definuje 54 státùs nízkými pøíjmy (LIC – Low Income Countries). Myse podíváme na rozdíly nabízení úplatkù do tìchtozemí a do zemí OECD.

Podle Transparency International Francie a Itálienabízejí úplatky v zemích s nízkými pøíjmy mnohemvíce než v jiných èástech svìta, pøièemž hodnoty, kte-

rých dosahuje Itálie, jsou tak závažné, že jsou naúrovni prùmìrných hodnot, které byly získányu Ruska, Indie a Èíny. Jinými slovy italské firmyv chudých zemích nabízejí úplatky stejnì èasto jakofirmy ruské, indické nebo èínské.

Na trzích zemí LIC se ve srovnání s celosvìtovýmprùmìrem mnohem hùøe chovají spoleènostiz Hongkongu, Belgie, Spojených arabských emirátùaj. Obecnì se dá ale øíci, že firmy z vìtšiny zemí nabí-zejí ve státech s nízkými pøíjmy úplatky èastìji. Vý-jimkami jsou spoleènosti z Turecka a Brazílie, kterév zemích LIC nabízejí ménì úplatkù, než je jejich ce-losvìtový prùmìr.

Pokud se týká úplatkù nabízených do zemíOECD, témìø všechny státy do zemí OECD nabízejíménì úplatkù, než je jejich celosvìtový prùmìr. Vý-jimkami jsou pouze Brazílie a Saúdská Arábie. Mno-hem ménì úplatkù proti svému celosvìtovému prù-mìru do zemí OECD nabízejí spoleènosti ze Spoje-ných arabských emirátù, Singapuru, Mexika a Hong-kongu.

Nejzávažnìjším zjištìním tohoto srovnání jefakt, že v zemích OECD jsou úplatky nabízeny ménì

Firmy se nechovají v každé cizí zemi stejně. Globální strategie a lokální taktikaje nejen pojem v managementu a řízení procesů ve firmě, ale platí i v otázceúplatků. Firmy inklinují k tomu nabízet více úplatky v jistých regionech a na-opak nabízet méně úplatků v jiných regionech. Podle Transparency Internatio-nal se v Evropě nabízejí úplatky mnohem méně ve srovnání s celosvětovým prů-měrem. Naopak Afrika je kontinentem, na kterém se uplácí nejvíce.

{2/6

}

Odborné stati


oproti celosvìtovému prùmìru a naopak v zemíchLIC jsou nabízeny mnohem èastìji. Zahranièní firmytedy netíhnou k tomu uplácet v rozvinutých tržníchekonomikách, kde je velká vymahatelnost právaa kde jim hrozí reálné riziko potrestání. Naopakv chudých zemích, kde je nízká vymahatelnost práva,neefektivní právní systém a s korupcí se pøíliš nebo-juje, jsou zahranièní spoleènosti mnohem náchylnìj-ší k poskytování úplatkù.

3. Srovnání CPI a BPI

Index vnímání korupce se zamìøuje na zcela odlišnéaspekty korupce než index plátcù úplatkù. CPI sedívá na vnímání korupce mezi úøedníky veøejné zprá-vy a politiky, BPI na množství nabízených úplatkùzahranièními firmami. Pøesto je srovnání výsledkùobou indexù velmi zajímavé. Graf 1 nám zobrazujevýsledky obou indexù u 30 pøedních exportníchzemí, které jsou zahrnuty do indexu BPI.

Mezi obìma indexy je velká korelace. Z témìøpøímé øady vystupuje pouze Mexiko, Hongkong(Èína), Singapur a Taiwan. Pozice Mexika je nad po-myslnou proloženou lineární pøímkou, což zname-ná, že mexické firmy v zahranièí uplácí ménì, než byèlovìk pøedpokládal podle jejich místních zvykù.

Toto je samozøejmì velmi zjednodušeno, ale poziceMexika v grafu tuto tendenci jasnì ukazuje. Jedenz možných dùvodù, proè mexické firmy v zahranièítolik úplatkù nenabízejí, je, že jejich nejvìtším ob-chodním partnerem jsou Spojené státy americké, kdeje znaènì silné klima pùsobící proti jakékoliv korup-ci.

Opaèná situace je u Hongkongu, Singapuru a Tai-wanu. Jejich výsledek v BPI 2006 byl znaènì horšínež jejich výsledek v CPI 2006. Tento fakt signalizujestav, kdy spoleènosti z tìchto zemí nabízejí úplatkyv zahranièí mnohem èastìji, než by èlovìk pøedpo-kládal podle síly korupce v jejich domovském pro-støedí. V zahranièí se takové firmy tedy chovají ménìeticky než na domácí scénì.

4. Globální barometr korupce (GlobalCorruption Barometer – GCB)

Dalším významným ukazatelem, který se dívá na ko-rupci v mezinárodním prostøedí, je globální barometrkorupce. Globální barometr korupce je prùzkum ve-øejného mínìní, který se zabývá názory veøejnosti naotázky korupce a zkoumá osobní zkušenosti respon-dentù s korupèními praktikami. GCB se zaèal použí-vat v roce 2003, jde tedy o relativnì velmi mladý ná-

4,0

4,5

5,0

5,5

6,0

6,5

7,0

7,5

8,0

2,0 3,0 4,0 5,0 6,0 7,0 8,0 9,0 10,0

CPI 2006

BPI

200

6

Mexiko

Taiwan

Hongkong (Čína)

Singapur

Graf č. 1 » Srovnání výsledků CPI 2006 a BPI 2006

Zdroj: Transparency International, 2006 �

{2/6

}

Odborné stati


� stroj. Výzkum pro Transparency International zajiš-ťuje mezinárodní agentura Gallup Internationalv rámci celosvìtového prùzkumu názorù veøejnosti.

V roce 2006 se na sestavování tohoto ukazatelepodílelo témìø 60 000 respondentù z 62 zemí svìta(mezi nimi bylo i 1000 respondentù z Èeské republi-ky). Otázky v prùzkumu zkoumají, které instituce ve-øejnost považuje za nejvíce zkorumpované, které ob-lasti života jsou nejvíce postižené korupèními prakti-kami a jak úèinné jsou podle názoru respondentùopatøení pøíslušných vlád v boji proti korupci.

Respondenty výzkumu nejsou odborníci, jak byse mohlo pøedpokládat. Jedná se o veøejný výzkum,na otázky tedy odpovídá reprezentativní vzorek ve-øejnosti dané zemì (muži i ženy starší 15 let). Výsled-ky prùzkumu je možno meziroènì srovnávat, a lzetedy i stanovovat trendy vývoje. Hlavní rozdíl meziglobálním barometrem korupce a indexem vnímáníkorupce je v tom, že index vnímání korupce je zalo-žen na výpovìdích expertù, zatímco GCB pracujes veøejným mínìním. GCB se tak spíše dívá na pod-mínky a zkušenosti obèanù s tzv. drobnou korupcí,zatímco CPI odráží názory informovaných pozorova-telù a jejich vnímání existence korupce mezi vysoký-mi státními úøedníky a politiky. I pøes tyto rozdílyexistuje mezi výsledky obou ukazatelù urèitá mírakorelace.

5. Index ovládnutí (Capture Index)

K vyjádøení rozsahu korupèního jednání je možnopoužít ještì jiný indikátor, kterým je index ovládnutí.Ten se dívá na to, jak soukromé firmy mohou ovliv-òovat veøejná rozhodnutí. Tento index vytvoøil Insti-tut Svìtové banky (WBI) ve spolupráci s Evropskoubankou pro obnovu a rozvoj (EBRD). Cílem indexu jezmìøit dopady jednání firem na fungování a úèinnostinstitucí. WBI popisuje index ovládnutí jako ukazateltoho, do jaké míry jsou firmy schopny ovládnout stát.Ovládnutí státu je pak definováno tím, jaký vliv majífirmy na tvorbu zákonù, pravidel, regulací a naøízeníformou nezákonných a neprùhledných soukromýchplateb státním úøedníkùm. Je zøejmé, že velikosta rozsah korupce ovlivòuje kvalitu podnikatelskéhoprostøedí v zemi.

Index ovládnutí používá tøi vztahy pro vyjádøeníkvality podnikatelského prostøedí. Jedná se o:1. administrativní korupci, tj. drobné úplatky slou-

žící k zavedení urèitých pravidel a zákonù, zahr-nuje platby veøejným èinitelùm s cílem zmìnitzpùsob realizace stanovených politik,

2. ovládání státu firmami,3. vliv firem na stát.

Stát je firmami ovladatelný, pokud firmy a jejichpøedstavitelé jsou schopni tvoøit pravidla a zákonycestou soukromých plateb veøejným èinitelùm.V tranzitivních ekonomikách se jedná o firmy novìvstupující na trh, které si èasto potøebují „koupit“bezpeènost a jistotu novì nabytých majetkovýchpráv. Protože tyto firmy vìtšinou trpí nedostateènìrozvinutými dlouhodobými vztahy se zástupci státu,kteøí mají rozhodovací pravomoci, uchylují se tak nì-kdy k uplácení, aby získaly možnost podílet se nautváøení pravidel.

Tabulka č. 3 »

Albánie 16 4,0

Ázerbájdžán 41 5,7

Bulharsko 28 2,1

Chorvatsko 27 1,1

Česká republika 11 2,5

Estonsko 10 1,6

Gruzie 24 4,3

Maďarsko 7 1,7

Kyrgyzstán 29 5,3

Lotyšsko 30 1,4

Litva 11 2,8

Moldavsko 37 4,0

Polsko 12 1,6

Rumunsko 21 3,2

Rusko 32 2,8

Slovensko 24 2,5

Slovinsko 7 1,4

Ukrajina 32 4,4

Zdroj: Hellman, Jones, Kaufman, 2000

{2/6

}

Odborné stati


Na druhou stranu existují firmy, které majíschopnost ovlivòovat stát a tvorbu základních pravi-del hry, aniž by musely uplácet veøejné èinitele. Ten-to vliv vyplývá napøíklad z dlouhotrvajícího pozitiv-ního vztahu s vládou. Vláda má èasto na tomto dob-rém vztahu znaèný zájem, protože jsou to firmy vel-ké, významné nebo strategické a vláda za nimi stojínatolik, že je ani nenechá padnout, neboť si na jejichúspìchu pøihøívá svou oblibu u veøejnosti.

Výsledky indexu ovládnutí vycházejí z pøímýchzkušeností firem a je možno je shrnout do tøí dílèíchukazatelù (indexù). Prvním je administrativní korup-ce, která je ošetøena otázkami, jež se snaží eliminovatvágnost, neurèitost a neporovnatelnost odpovìdí.

Druhý dílèí index sleduje ovládání státu firmamia je rozdìlen do šesti skupin problémù. Respondentibyli dotazováni, jakou mìrou korupèní aktivity v ná-sledujících oblastech dopadají na jejich obchodnípodnikání:1. ovlivòování hlasování v parlamentu pro soukro-

mé zájmy,2. ovlivòování rozhodování hlavy státu pro soukro-

mé zájmy,3. zneužívání fondù centrální banky,4. ovlivòování soudních rozhodnutí v kriminálních

kauzách,5. ovlivòování soudních rozhodnutí v obchodních

kauzách,6. finanèní pøíspìvky politickým stranám a pøíspìv-

ky na pøedvolební kampanì.Tøetí dílèí index, zabývající se vlivem firem na

stát, je sestaven podobnì jako pøedešlý druhý dílèí in-dex. Rozdílem jsou odlišnosti v pokládaných otáz-kách, napøíklad do jaké míry je respondentova firmazasažena aktivitami ostatních firem schopných ovliv-nit rozhodovaní veøejných èinitelù.

Index ovládnutí je postaven na srovnávací data-bázi odpovìdí místních obchodních manažerù.V každé zemi je dotazováno zhruba 150 až 250 hlav-ních manažerù místních i mezinárodních firem. V in-dexu je vidìt jasná snaha o to, aby v nìm bylo zahr-nuto co nejširší spektrum respondentù. Firmy jsouvybírány tak, aby byli zastoupeni manažeøi ze všechhlavních ekonomických oborù. Nicménì je tøeba pa-matovat na to, že zkreslení výpovìdí manažerù je

možné. Unikátnost a jistá úzká specializace indexuspoèívá v tom, že byl zkonstruován pøedevším protranzitivní ekonomiky.

Tabulka 3 nám ukazuje výsledný index ovládnutía velikost administrativní korupce v dané zemi. Vý-sledný index ovládnutí vznikne jako aritmetický prù-mìr ze všech výše jmenovaných dílèích indexù.

Na základì provedené studie uèinily WBI a EBRDnásledující závìry:1. V zemích s vysokou úrovní ovládnutí státu ko-

rumpujícími a vlivnými firmami rostou prodejetìchto firem rychleji než prodeje ostatních firem.Obrácená situace nastává v ekonomikách s níz-kou úrovní ovládnutí státu, ve kterých prodejevlivných firem dokonce rostou pomalejším tem-pem než prodeje ostatních firem.

2. Ve všech zemích, ve kterých je využívána podni-ky administrativní korupce, rostou firmy podstat-nì pomaleji než v ostatních zemích.

3. Dále vyplynulo, že vìtší podniky mají k dispozicivìtší zdroje pro ovládnutí státu a veøejných èini-telù než menší firmy, které nedisponují prostøed-ky potøebnými na vytvoøení pravidel hry a využí-vají administrativní korupce k tomu, aby se vy-hnuly jejich dùsledkùm.

4. Firmy novì vstupující na trh platí obecnì vyššíúplatky než státem vlastnìné podniky, neboť zdechybí dlouhotrvající vazba na stát. Nové firmy setak snaží podmaòovat stát aktivnìji než firmys již vytvoøeným vlivem na státní aparát.

5. Tržní síla (stupeò monopolizace odvìtví) mìøenácenovou elasticitou poptávky zvyšuje vliv firemna stát a snižuje potøebu ovládání státu ze stranyfirem. �

{2/6

}

Odborné stati


� LITERATURA A PRAMENY

1. Friè, P. a kol.: Korupce na èeský zpùsob. Praha, G plus G 1999, ISBN 80-86103-26-92. Global Corruption Report 2004. Transparency International, ISBN 0-7453-2230-13. Hellman, J. S., Jones, G., Kaufman, D.: Seize the State, Seize the Day. State Capture, Corruption, and

Influence in Transition. The World Bank Institute, September 2000, www.worldbank.org/wbi/gover-nance/pdf/seize.pdf

4. Chmelík, J. a kol.: Pozornost, úplatek a korupce. Linde Praha 2003, ISBN 80-7201-434-X5. Kniha protikorupèních strategií. Praha, Transparency International 20006. Mauro, P.: Why Worry About Corruption. International Monetary Fund, February 1997,

ISBN 1-55775-635-X7. OECD (www.oecd.org)8. Stiglitz, J.: O korupci, støetech zájmù a motivaci. Ekonom, 2002, è. 479. Transparency International (www.transparency.org, www.transparency.cz)10. Vládní program boje proti korupci v Èeské republice a Zpráva o korupci v Èeské republice a možnostech

úèinného postupu proti tomuto negativnímu spoleèenskému jevu. Ministerstvo vnitra ÈR, 1999,http://www.mvcr.cz/dokument/2000/korupce/zprava.html

11. Williams, R.: Democracy, Development and Anti-Corruption Strategies: Learning from the Australian

Experience. In: Doig, A., Theobald, R. (ed.), Corruption and Democratisation, London, 200012. World Bank (www.worldbank.org)13. Zpráva o korupci v Èeské republice v roce 2001 a o plnìní harmonogramu opatøení Vládního programu

boje proti korupci. Ministerstvo vnitra ÈR, 2003, http://www.mvcr.cz/dokument/2002/korupce/in-dex.html

KLÍÈOVÁ SLOVA

korupce, mìøení korupce, index vnímání korupce, index plátcù úplatkù, globální barometr korupce, index

ovládnutí

JEL KLASIFIKACE

D23, D73, F23 �



� Dr. Jana Sereghyová, DrSc. » externí spolupracovnice Institutu integrace České republiky do evropské a světovéekonomiky VŠE v Praze1

*Rychlé posilování pozic Èíny ve svìtové ekonomice,

jež lze pozorovat již od poèátku 80. let minulého sto-

letí, nespornì náleží k nejvýznamnìjším novým je-

vùm, prosazujícím se v našem vnìjším ekonomic-

kém prostøedí, o jehož vlivu na nadcházející vývoj

našich mezinárodních hospodáøských vztahù nejsou

sebemenší pochybnosti. Avšak dominantní orientace

ÈR na hospodáøské styky se západoevropskými státy

dosud utvrzovala naši ekonomickou veøejnost v pøe-

svìdèení, že tento vliv se projeví pøevážnì jen nepøí-

mo, napø. prostøednictvím jím navozených zmìn

v nákladech námi dovážených surovin èi ve zúžení

odbytových možností našich podnikù na nìkterých

jejich tradièních odbytištích, zatímco pøímý vliv to-

hoto jevu na naši ekonomiku bude jen marginální.

Razantní nárùst schodku naší obchodní bilance s Èí-

nou však svìdèí o opaku (viz graf 1).

-6 000 000

-5 000 000

-4 000 000

-3 000 000

-2 000 000

-1 000 000

0

1 000 000

2 000 000

3 000 000

4 000 000

5 000 000

6 000 000

vývoz

dovoz

obrat

saldo

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

tis. USD

Graf č. 1 » Vývoj obratu a salda obchodní bilance České republiky s Čínou v letech 1993–2006 (v tis. USD)

Pramen: č. 12 �

1 Článek byl zpracován v rámci grantového projektu Grantové agentury ČR č. 402/06/1049 „Konjunktura v globalizující se světové ekonomice,prognóza jejího vývoje a implikace jejich proměn pro českou ekonomiku“.

1 Článek byl zpracován v rámci grantového projektu Grantové agentury ČR č. 402/06/1049 „Konjunktura v globalizující se světové ekonomice,prognóza jejího vývoje a implikace jejich proměn pro českou ekonomiku“.

{3/6

}

Odborné stati


� Nezávisle na dramatickém zbytnìní objemu èín-ského dovozu do Èeské republiky, jehož pøírùstky sepohybovaly v poslední dobì mezi 11 a 28 % meziroè-nì, se našim podnikùm prozatím podaøilo navýšit je-jich export smìøující do Èíny pouze nepatrnou mì-rou. Je zøejmé, že se s touto situací nemùžeme spoko-jit; že je nezbytné vyvinout zvýšené úsilí o vytvoøenípøíznivých obchodnì-politických, organizaèních i fi-nanèních podmínek pro rozšíøení odbytových mož-ností našich podnikù na èínském trhu, že je také tøe-ba, aby náš podnikový management pøizpùsobil to-

muto zámìru jím uplatòované podnikatelské strate-gie a usiloval o podchycení nemalých šancí, které sednes nabízejí v Èínì jak zahranièním dodavatelùm,tak zahranièním investorùm. To ovšem vyžaduje,aby náš podnikový management byl obeznámen ne-jen s rùstovými faktory prosazujícími se v ekonomiceÈíny v souèasné dobì, nýbrž i s promìnami strukturyjejí domácí spotøeby a dovozní poptávky, jakoži s promìnami její exportní výkonnosti, rýsujícími seve støednìdobém i v delším èasovém horizontu.

Bìhem pøedchozích tøí desetiletí, kdy byly v Èínìuplatòovány rigorózní ekonomické reformy cílené na„ztržnìní“ její ekonomiky, se zvýšil její hrubý domácíprodukt témìø desetinásobnì. Od poloviny 80. let dosouèasnosti se pohybovaly pøírùstky jejího hrubéhodomácího produktu mezi 8,6 a 11,8 %. Náleží tak v po-slední dobì mezi nejvýkonnìjší ekonomiky svìta.

Poèet èínských obèanù žijících v akutní bídì seza uvedené období snížil na necelou polovinu výcho-zí úrovnì. Této skuteènosti pøipisují studie Svìtovébanky hlavní zásluhu za mírný pokles chudoby ve

svìtì, zaznamenaný v tìchto letech. I nadále všakexistují v Èínì miliony osob žijících ve stavu nouze(jejichž pøíjmy nepøevyšují 1–2 USD za den). Ty sekonstituují jednak z venkovského obyvatelstva, zej-ména v nìkterých severních a západních provinciích,jednak z tzv. migrantù (tj. venkovanù hledajícíchuplatnìní ve mìstech, kde dosud nemají možnost vy-užít zde budovanou sociální záchrannou sít). Existujíohromné rozdíly mezi životní úrovní mìstskéhoa venkovského obyvatelstva Èíny, HDP per capita vemìstech je témìø trojnásobnì vyšší než na venkovì,

pøièemž rozdíly mezi pøíjmy mìstského obyvatelstvave východních pøímoøských provinciích a pøíjmyvenkovského obyvatelstva ve støedozápadních pro-vinciích bývají øádové. Tento stav se stal pøedmìtemostré kritiky i podnìtem k nepokojùm, na které rea-govalo èínské vedení vyhlášením nové politiky.V rámci této politiky je pøedvídáno2 nejen zlepšení ži-votních a pracovních podmínek (ubytování, pøístupuk bezplatné zdravotní péèi a ke vzdìlání) venkovské-ho obyvatelstva, nýbrž i pøesun tìžištì nemalé èástistátem financovaných infrastrukturních investic dotéto oblasti, jakož i ochrana farmáøù pøed neoprávnì-ným záborem jim propachtované státní èi municipál-ní pùdy. Tøebaže nová ústava Èíny pøijatá v roce 2004uzákonila institut soukromého vlastnictví a na Ná-rodním kongresu lidových zástupcù konaném v bøez-nu 2007 byl pøijat zákon, jenž dává soukromníkùmprávo na ochranu jejich majetku, nepodaøilo se dotéto zákonné pøedlohy zabudovat právo farmáøù nazískání nièím neokleštìného vlastnického tituluk jimi obhospodaøované zemìdìlské pùdì. To bude

Během předchozích tří desetiletí, kdy byly v Číně uplatňovány rigorózní ekono-mické reformy cílené na „ztržnění“ její ekonomiky, se zvýšil její hrubý domácíprodukt téměř desetinásobně. Od poloviny 80. let do současnosti se pohybovalypřírůstky jejího hrubého domácího produktu mezi 8,6 a 11,8 %. Náleží tak v po-slední době mezi nejvýkonnější ekonomiky světa.

2 Viz Zpráva o činnosti vlády přednesená ministerským předsedou Wen Jiabao na desátém Národním kongresu lidových zástupců v březnu2007.

2 Viz Zpráva o činnosti vlády přednesená ministerským předsedou Wen Jiabao na desátém Národním kongresu lidových zástupců v březnu2007.

{3/6

}

Odborné stati


zøejmì i nadále podvazovat jejich ochotu investovatdo svých zemìdìlských usedlostí a pøispìt tak k oži-vení èínské zemìdìlské produkce.3

Jisté nejasnosti sice pøetrvávají také pøi urèovánívlastnických práv k tzv. kolektivnì vlastnìným sou-kromým podnikùm (není jasné, náleží-li èlenùm da-ného vlastnického kolektivu, èi obci, anebo jiným or-gánùm státní správy), vlastnická práva èínských ob-èanù k nemovitostem a k jimi vybudovaným podni-kùm však byla již v 90. letech stanoveno zcela jedno-znaènì. Byl tím vytvoøen jeden ze stìžejních pøedpo-kladù pro mohutný (více než trojnásobný) nárùst in-vestic domácích podnikatelù do budov a výrobníhozaøízení, zaznamenaný mezi roky 2000 a 2005, jenžvýznamnì pøispìl k nárùstu podílu soukromého sek-toru na tvorbì HDP Èíny. Ten dosahuje dnes již té-mìø dvou tøetin.4

1. Pøímé zahranièní investice v Èínì a èínskéinvestice v zahranièí

Vlastnická práva zahranièních investorù k jimi v Èínìzaloženým (èi spoluvlastnìným) podnikùm bylaupravena v èínské legislativì již v 80. letech minuléhostoletí.5 Byly tak vytvoøeny pøedpoklady pro mohut-ný pøíliv pøímých zahranièních investic do ekonomi-ky Èíny, jehož hodnota se zvýšila z necelých 3,5 mld.USD dosažených v roce 1985 na 60 mld. USD v roce2004 a 72 mld. USD v roce 2005 (viz graf 2). V roce

2006 dosáhl pøíliv pøímých zahranièních investic doèínské ekonomiky nanovo rekordní úroveò, pøièemžletos se rýsuje jejich další nárùst. Èína se tak zaøadilado skupiny nejvýznamnìjších pøíjemcù pøímých za-hranièních investic, v níž dosud figurovaly pøevážnìjen hospodáøsky vyspìlé státy.

Mezi státy, odkud pocházejí pøímé investice rea-lizované v Èínì, byly dosud nejsilnìji zastoupenyasijské zemì, zejména pak Japonsko a novì industri-alizované zemì tohoto regionu. To bylo dáno hlavnìvzájemnou integrací jejich ekonomik, která postupo-vala již od poèátku 80. let zvýšenými tempy (byť zpr-vu k tomu docházelo jen neformálním zpùsobem).

70 7

60 6

50 5

40 4

30 3

20 2

10 1

0 0

mld. USD % HDP

1985 1987 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005

v mld. USD, levá osav % HDP, pravá osa

Graf č. 2 » Příliv přímých zahraničních investic do čínskéekonomiky v letech 1985–2005

Pramen: č. 9 �

3 Dosud je v povědomí naší ekonomické veřejnosti ohromný nárůst produktivity práce v čínském zemědělství, jenž byl dosažen počátkem 80.let díky tomu, že se zavedl pacht, umožňující farmářským rodinám obhospodařovat zemědělskou půdu ve vlastní režii. Tento krok vedl kohromnému nárůstu domácí zemědělské produkce a ke zlepšení finanční situace farmářů. Avšak od té doby se čínská populace rozrostla ajejí poptávka po zemědělských produktech se znásobila, zatímco úrodnost půdy v některých regionech výrazně klesla. Za situace, kdy farmá-ři mohou pouze propachtovat jimi obhospodařovanou půdu (a to maximálně na dobu 35 let, přičemž neexistují záruky, že pacht jim budeprodloužen), nejsou ochotni investovat do svých farem a napomoci tak zvýšení jejich výnosů. Mnozí farmáři jsou tak chudí, že tuto možnostani nemají. A za situace, kdy nejsou vlastníky půdy a nemohou tudíž bance nabídnout záruky, nemohou získat ani úvěr, kterým by tyto inves-tice financovali. Je otázka, zda daňové úlevy přislíbené pěstitelům obilovin a nově zaváděný mechanismus subvencování této produkce do-pomůže k oživení alespoň tohoto oboru zdejší zemědělské výroby.

4 Jde o překvapivé zjištění, uvážíme-li, že likvidace ztrátových státních podniků zde probíhala dosud jen velice poznenáhle. Ani v budoucnunení předvídána jejich masová likvidace, nýbrž zvýšení úsilí státních orgánů o jejich „uzdravení“. Teprve projeví-li se, že není sebemenší šan-ce, že tyto podniky se stanou alespoň v prodloužené lhůtě konkurenceschopnými a výnosnými, budou přinuceny odejít z trhu (nikoli všakformou dříve značně rozšířené „divoké privatizace“, kdy vlastnictví státních podniků přecházelo téměř bezplatně do rukou jejich manage-mentu či jiných soukromníků). Počet centrálně vlastněných státních podniků se bude tudíž i nadále omezovat (ze současných zhruba 160 na80–100 v roce 2010). Mezi nimi se však zvýší výskyt mohutných, mezinárodně konkurenceschopných podnikatelských aglomerací, způsobi-lých fungovat jako globální hráči. Pod kontrolou centrální vlády zůstanou trvale podniky v odvětvích, která mají klíčový význam pro bezpeč-nost Číny či pro její prosperitu. To se týká především výroby vojenské techniky, elektřiny, ropy a ropných výrobků, uhlí, telekomunikací, letec-ké a námořní dopravy.

5 Viz Easson A. J. & Jinyan Li: Taxation and Investment in the People’s Republic of China. Kluwer Law and Taxation Publishers, Netherlands1989; Sereghyová, J.: Vybrané institucionální a strukturální aspekty otevírání čínské ekonomiky. Praha, Professional Publishing 2003.

3 Dosud je v povědomí naší ekonomické veřejnosti ohromný nárůst produktivity práce v čínském zemědělství, jenž byl dosažen počátkem 80.let díky tomu, že se zavedl pacht, umožňující farmářským rodinám obhospodařovat zemědělskou půdu ve vlastní režii. Tento krok vedl kohromnému nárůstu domácí zemědělské produkce a ke zlepšení finanční situace farmářů. Avšak od té doby se čínská populace rozrostla ajejí poptávka po zemědělských produktech se znásobila, zatímco úrodnost půdy v některých regionech výrazně klesla. Za situace, kdy farmá-ři mohou pouze propachtovat jimi obhospodařovanou půdu (a to maximálně na dobu 35 let, přičemž neexistují záruky, že pacht jim budeprodloužen), nejsou ochotni investovat do svých farem a napomoci tak zvýšení jejich výnosů. Mnozí farmáři jsou tak chudí, že tuto možnostani nemají. A za situace, kdy nejsou vlastníky půdy a nemohou tudíž bance nabídnout záruky, nemohou získat ani úvěr, kterým by tyto inves-tice financovali. Je otázka, zda daňové úlevy přislíbené pěstitelům obilovin a nově zaváděný mechanismus subvencování této produkce do-pomůže k oživení alespoň tohoto oboru zdejší zemědělské výroby.

4 Jde o překvapivé zjištění, uvážíme-li, že likvidace ztrátových státních podniků zde probíhala dosud jen velice poznenáhle. Ani v budoucnunení předvídána jejich masová likvidace, nýbrž zvýšení úsilí státních orgánů o jejich „uzdravení“. Teprve projeví-li se, že není sebemenší šan-ce, že tyto podniky se stanou alespoň v prodloužené lhůtě konkurenceschopnými a výnosnými, budou přinuceny odejít z trhu (nikoli všakformou dříve značně rozšířené „divoké privatizace“, kdy vlastnictví státních podniků přecházelo téměř bezplatně do rukou jejich manage-mentu či jiných soukromníků). Počet centrálně vlastněných státních podniků se bude tudíž i nadále omezovat (ze současných zhruba 160 na80–100 v roce 2010). Mezi nimi se však zvýší výskyt mohutných, mezinárodně konkurenceschopných podnikatelských aglomerací, způsobi-lých fungovat jako globální hráči. Pod kontrolou centrální vlády zůstanou trvale podniky v odvětvích, která mají klíčový význam pro bezpeč-nost Číny či pro její prosperitu. To se týká především výroby vojenské techniky, elektřiny, ropy a ropných výrobků, uhlí, telekomunikací, letec-ké a námořní dopravy.

5 Viz Easson A. J. & Jinyan Li: Taxation and Investment in the People’s Republic of China. Kluwer Law and Taxation Publishers, Netherlands1989; Sereghyová, J.: Vybrané institucionální a strukturální aspekty otevírání čínské ekonomiky. Praha, Professional Publishing 2003.

{3/6

}

Odborné stati


�

Silné zastoupení Hongkongu (na který dnes pøipadájiž témìø tøetina pøímých zahranièních investic ply-noucích do Èíny) a Taiwanu mezi zdroji investièníhokapitálu je však dáno i tím, že zdejší banky pùsobí téžjako zprostøedkovatelé tohoto kapitálu pocházejícíhoze zámoøí, zejména pak od tamìjší èínské diaspory.

To platí do znaèné míry též o kapitálu pocházejícímz Kajmanských ostrovù. Pouze tak lze vysvìtlit, jak jemožné, že USA, jejichž korporace dnes figurují mezinejvýznamnìjšímu investory pronikajícími do eko-nomiky Èíny zvýšenými tempy, se podílely na zdej-ším pøílivu pøímých zahranièních investic v roce 2003

Tabulka č. 1 » Země původu přímých zahraničních investic realizovaných v čínské ekonomice (% z celkového přílivupřímých zahraničních investic do Číny)

Hongkong (Čína)USAJaponskoTaiwanJižní KoreaSingapurAustráliePanenské a Kajmanské ostrovyEU-15jiné

35,79,59,36,44,64,60,713,08,97,3

33,910,37,97,55,24,40,713,87,09,3

33,17,89,46,38,43,81,112,47,310,4

31,36,59,05,110,33,11,114,57,012,1

28,95,211,23,58,13,7:

18,6::

*) leden až listopad

Pramen: č. 9

14

16

18

12

10

8

elek

tric

kést

roje

kůže

a o

bu

v

pap

íra

celu

lóza

ost

atn

í do

pra

vní

pro

stře

dky

stro

je

vlák

na

a lá

tky

pře

sné

pří

stro

je

kovo

vé v

ýro

bky

od

ěvy

hra

čky

zem

ěděl

ské

suro

vin

y

stav

ebn

ím

ater

iál

chem

ikál

ie

kovy

po

trav

iny

suro

vin

ya

ole

je

auto

mo

bily

6

4

2

0

%

jiné

zušlechťovací aktivity (OPT)a montáž

Graf č. 3 » Podíl v Číně „zušlechtěných“ a z dovážených dílů montovaných výrobků na vývozu pocházejícím ze 17 nej-důležitějších exportních oborů Číny (v %, v roce 1999)

Pramen: č. 5

{3/6

}

Odborné stati


již jen necelými 8 %, pøièemž v následných letechtento jejich podíl dále klesal.

V 80. letech sloužila pøevážná èást pøímých za-hranièních investic smìrovaných do èínského zpra-covatelského prùmyslu k založení spoleèných podni-kù, které byly buï zapojeny do „zušlechťovacího sty-ku“ organizovaného jejich zahranièní mateøskouspoleèností, anebo se jednalo o montážní provozy,které z dílù, dodávaných touto spoleèností, komple-tovaly finální výrobky urèené v té dobì pøevážnì jenpro export.6 Orgány státní správy Èíny tehdy stimulo-valy zapojení domácích podnikù do mezinárodnì or-ganizovaného zušlechťovacího styku i kapitálovéúèasti zahranièních investorù na zøizování technolo-gicky nenároèných subdodavatelských a kompletaè-ních výrob. Považovaly to patrnì za nejschùdnìjšícestu k proniknutí Èíny do mezinárodních podnika-telských sítí za situace, kdy nemalá èást finálních vý-robkù èínské provenience ještì nebyla mezinárodnìplnì konkurenceschopná. Existuje shoda názorù nato, že takovéto zamìøení pøímých zahranièních in-vestic napomáhalo v 80. a 90. letech významnou mì-rou ke zvýšení exportní výkonnosti èínského zpraco-vatelského prùmyslu.

Jak je patrné z grafu 3, stalo se elektrické strojí-renství již koncem 90. let oborem nejsilnìji zapoje-ným do tìchto fragmentálních výrob provozovanýchv Èínì zahranièními firmami. Od poèátku nového ti-síciletí však rychle narùstal výskyt pøímých zahraniè-ních investic též v jiných sofistikovaných výrobách.V roce 2005 plynulo již 7 % pøímých zahranièních in-vestic do výroby výrobního zaøízení, témìø 13 % dosektoru informaèních technologií a další zhruba 4%do farmaceutického prùmyslu.7 Tato zmìna v zamì-øení pøímých zahranièních investic tak pøispìla vý-znamnou mìrou k rozmachu sofistikovaných výrob,

jenž lze dnes v Èínì pozorovat. Zprvu však smìøova-ly tyto investice pøevážnì jen do technologicky ménìèi støednì nároèných oborù. Teprve zcela nedávno sezaèínal zvyšovat jejich výskyt i v oblasti tzv. špièko-vých technologií (zejména v komponentní základnìtelekomunikaèní, kanceláøské a prùmyslové elektro-niky), jakož i v nìkterých dalších výzkumnì vysocenároèných oborech.

Bylo zjištìno, že kvalita z tìchto oborù pocháze-jících výrobkù èínské provenience – produkovanýchzde pøevážnì jen zahranièními firmami – bývá ve vìt-šinì pøípadù srovnatelná s kvalitou výrobkù vyrábì-ných zahranièními investory v jejich provozechumístìných v hospodáøsky vyspìlých státech. Dosa-žení tìchto parametrù je však podmínìno použitímtechnologií a inovací vyvíjených zahranièními inves-tory v jejich vlastních (vìtšinou zahranièních) vý-zkumných støediscích. Úspìch jejich èínských afilacíje tudíž i nadále plnì závislý na tomto transferu tech-nologie. Pøestože se množí pøípady, kdy tyto techno-logie jsou používané i domácími èínskými podniky(nejen na základì imitace tìchto technologií, nýbrž is využitím pøíslušných patentù a licencí), je technolo-gické vyzrávání zdejších sofistikovaných výrob do-sud vázáno pøevážnì na fungování tohoto technolo-gického transferu. Prolongaci této situace považujeèínské politické vedení za nežádoucí. Národní pro-gram dlouhodobého a støednìdobého vìdecko-tech-nického rozvoje (zkoncipovaný pro léta 2006–2020)tudíž pøedvídá zakládání mohutných èínských vý-zkumných støedisek, jejichž aktivita by se stala jižvbrzku klíèem ke zvýšení inovaèní frekvence v domá-cích sofistikovaných výrobách a v dlouhodobém ho-rizontu i k úèasti Èíny na vyvíjení prùlomových tech-nologií svìtového významu. �

6 Souhlas se založením podniku se zahraniční kapitálovou účastí byl zprvu podmíněn tím, že půjde o exportní podnik. Teprve v 90. letech sepřipouštělo, aby výrobky v Číně operujících zahraničních firem sloužily též, či dokonce hlavně ke krytí domácí poptávky.

7 V té době však docházelo k posílení přílivu přímých zahraničních investic též do čínského textilního průmyslu. Jde o překvapivý jev, neboťefektivnost investic do těchto nízkoziskových exportních výrob stojí hluboko pod úrovní, kterou považují investoři se sídlem v hospodářskyvyspělých státech za přijatelnou. Stává se pochopitelným teprve tehdy, uvědomíme-li si, že jde o jeden z mála prostředků, jenž umožňuje vý-robcům technologicky nepříliš náročných textilních výrobků „přežít“ v mezinárodním obchodě. Pokouší se o to tím, že svou výrobu (anebojejí část) přesouvají do některé z rozvojových zemí, kde ji zabezpečují s podstatně nižšími výrobními náklady než „doma“, a své zde produko-vané výrobky pak prodávají s využitím jejich renomované výrobní značky a vlastní mezinárodní distribuční sítě.

6 Souhlas se založením podniku se zahraniční kapitálovou účastí byl zprvu podmíněn tím, že půjde o exportní podnik. Teprve v 90. letech sepřipouštělo, aby výrobky v Číně operujících zahraničních firem sloužily též, či dokonce hlavně ke krytí domácí poptávky.

7 V té době však docházelo k posílení přílivu přímých zahraničních investic též do čínského textilního průmyslu. Jde o překvapivý jev, neboťefektivnost investic do těchto nízkoziskových exportních výrob stojí hluboko pod úrovní, kterou považují investoři se sídlem v hospodářskyvyspělých státech za přijatelnou. Stává se pochopitelným teprve tehdy, uvědomíme-li si, že jde o jeden z mála prostředků, jenž umožňuje vý-robcům technologicky nepříliš náročných textilních výrobků „přežít“ v mezinárodním obchodě. Pokouší se o to tím, že svou výrobu (anebojejí část) přesouvají do některé z rozvojových zemí, kde ji zabezpečují s podstatně nižšími výrobními náklady než „doma“, a své zde produko-vané výrobky pak prodávají s využitím jejich renomované výrobní značky a vlastní mezinárodní distribuční sítě.

{3/6

}

Odborné stati


� Zatímco v minulosti byla zahranièním investo-rùm zainteresovaným na založení prùmyslovýchpodnikù8 na území Èíny ponechávaná znaèná vol-nost pøi selekci výrobních programù v jimi zde zaklá-daných výrobách, byl nyní (na desátém Národnímkongresu lidových zástupcù v bøeznu 2007) vyhlášenzámìr nadále pøísnì dbát na zlepšení kvality zahra-nièního kapitálu usilujícího o uplatnìní v èínské eko-nomice. Bude kladen zvýšený dùraz na to, aby zahra-nièní investoøi pøinášeli do zemì ty nejpokrokovìjšítechnologie i manažerský know-how, aby pøivádì-li i špièkové experty a vysoce kvalifikovaný øídícía technický personál. Zejména od multinacionálníchkorporací bude požadováno, aby v Èínì zakládaly ne-jen montážní provozy a výrobu technologicky ménìnároèných polotovarù, nýbrž aby sem pøenášely téžvýrobu nìkterých svých finálních výrob s vysokoupøidanou hodnotou, jakož i odpovídající èást svýchvýzkumných kapacit.9 Oèekává se, že tyto korporacesehrají dùležitou roli též pøi znovuoživování starých,dnes nefunkèních prùmyslových center i pøi pøedví-dané industrializaci øady lokalit v provinciích støednía severozápadní Èíny. Jinými slovy, oèekává se, žezahranièní investoøi budou napomáhat realizaci cílùprùmyslové politiky Èíny vytyèeným pro další deseti-letí a že se nadále výraznì zvýší národohospodáøsképøínosy, které jejich investice zabezpeèí èínské eko-nomice. Již letos bude zøízená státní agentura, kterábude dohlížet na naplòování zámìrù této „novézahraniènì-investièní politiky Èíny“. Tato agenturase bude pokoušet pøímìt multinacionální korporacetéž k tomu, aby do Èíny pøenášely i nìkteré své ser-visní aktivity a aby napomáhaly též jiným zpùsobemrozvíjení zdejšího sektoru služeb.

Na uvedeném kongresu bylo též rozhodnuto, ženadále budou zahranièní podniky operující v Èínìpodléhat témuž daòovému a celnímu režimu jako do-

mácí podniky. Budou tedy zrušeny jak fiskální, takobchodnì-politické preference, které byly poskytová-ny zahranièním investorùm v prùbìhu pøedchozích20 let. Bylo totiž shledáno, že velmi nízká úroveò èín-ských pracovních nákladù, jakož i rozsáhlé a rychlerostoucí odbytové možnosti na vnitøním trhu Èínystimulují pøíliv pøímých zahranièních investic dosta-teènou mìrou, leckde dokonce více, než èínské poli-tické vedení považuje za žádoucí.

Na jedné stranì zájem orgánù státní správy v jed-notlivých provinciích Èíny na tom, aby v jejich regio-nu (pod jejich ingerencí) pùsobily vysoce prosperují-cí zahranièní firmy, na druhé stranì úsilí zahraniè-ních investorù zakládat zde pracovnì a nezøídka i su-rovinovì a ekologicky vysoce nároèné nesofistikova-né výroby, které bývají zpravidla nejvýnosnìjší, nále-ží totiž k okolnostem ztìžujícím èínské vládì pøibrz-dìní mimoøádnì dynamického ekonomického rùstuzemì, o které v poslední dobì usiluje. Již druhým ro-kem pøesahuje pøírùstek èínského HDP 10 % mezi-roènì místo pøedvídaného zhruba 9% rùstu a opako-vání této situace se rýsuje i v letošním roce.10 Docházík tomu nezávisle na tom, že èínská vláda pøistoupilake zpøísnìní své monetární politiky ve snaze ztlumitrùst investic. To se však dotýká jen motivace domá-cích podnikù, zatímco zájem zahranièních investorù,kteøí zpravidla „pracují“ se zahranièním kapitálem,na investování v Èínì to neoslabilo. Tento zájem byzøejmì narùstal i v pøípadì, kdyby došlo k dalšímuzpevnìní smìnného kurzu èínské mìny, neboť zis-kové rozpìtí èínských afilací multinacionálních kor-porací bývá tak velké, že tím vyvolanou hrozbu po-klesu konkurenceschopnosti jejich zde vyrábìnýchvýrobkù mohou snadno eliminovat odpovídajícímsnížením jejich prodejních cen.

Zahranièní experti se shodují v názoru11, že s dra-matickým nárùstem odbytových možností rýsujícím

8 Rozmístění zahraničních podniků bylo ještě donedávna přísně regulováno. Zprvu bylo možné založit je pouze ve zvláštních ekonomickýchzónách vytvořených Čínou ve východních přímořských provinciích a pouze ve výjimečných případech ve vnitrozemí. Teprve po vstupu Čínydo Světové obchodní organizace se možnost dislokace těchto podniků po čínském vnitrozemí podstatně rozšířila. Dnes jsou zahraniční firmyoprávněny zakládat své podniky téměř všude, pakliže s daným investičním záměrem souhlasí provinční a lokální orgány státní správy.

9 Již během předchozích tří let založila v Číně řada multinacionálních korporací – mezi nimi i Motorola, IBM a Microsoft – svá výzkumná centra(souhrnným nákladem zhruba 4 mld. USD). Koncem roku 2004 bylo takovýchto center v Číně 700, od té době se jejich počet dále zvýšil.

10 Během prvního čtvrtletí 2007 dosáhl přírůstek HDP Číny 11,4 % v meziročním srovnání, zatímco čínská vláda vyhlásila, že očekává v celoroč-ním měřítku pouze 8% přírůstek HDP.

11 Viz China and the Dutch Economy, Stylised Facts and Prospects. CPB document No. 127/2006, The Hague, 2006.

8 Rozmístění zahraničních podniků bylo ještě donedávna přísně regulováno. Zprvu bylo možné založit je pouze ve zvláštních ekonomickýchzónách vytvořených Čínou ve východních přímořských provinciích a pouze ve výjimečných případech ve vnitrozemí. Teprve po vstupu Čínydo Světové obchodní organizace se možnost dislokace těchto podniků po čínském vnitrozemí podstatně rozšířila. Dnes jsou zahraniční firmyoprávněny zakládat své podniky téměř všude, pakliže s daným investičním záměrem souhlasí provinční a lokální orgány státní správy.

9 Již během předchozích tří let založila v Číně řada multinacionálních korporací – mezi nimi i Motorola, IBM a Microsoft – svá výzkumná centra(souhrnným nákladem zhruba 4 mld. USD). Koncem roku 2004 bylo takovýchto center v Číně 700, od té době se jejich počet dále zvýšil.

10 Během prvního čtvrtletí 2007 dosáhl přírůstek HDP Číny 11,4 % v meziročním srovnání, zatímco čínská vláda vyhlásila, že očekává v celoroč-ním měřítku pouze 8% přírůstek HDP.

11 Viz China and the Dutch Economy, Stylised Facts and Prospects. CPB document No. 127/2006, The Hague, 2006.

{3/6

}

Odborné stati


se na vnitøním trhu Èíny pøíliv pøímých zahranièníchinvestic do její ekonomiky dále radikálnì zesílí. Pøed-pokládají, že investice do zdejší výroby poplynouhlavnì do tìžby, do elektroniky a do chemickéhoprùmyslu. Dosud plynulo zhruba 70 % pøímých za-hranièních investic do èínského prùmyslu a pouzezbytek do oblasti finanèních a podnikatelských slu-žeb. To je dáno pøedevším tím, že zdejší sektor slu-žeb je teprve od vstupu Èíny do Svìtové obchodní or-ganizace (tj. od roku 2000) postupnì zpøístupòovánzahranièním investorùm. Letošní zrušení zákazu rea-lizace zahranièních investic ve zdejším bankovnímsektoru však zøejmì otevøe nejen zahranièním ban-kám, nýbrž i dalším zahranièním investorùm mož-nost podílet se zde na poskytování naprosté vìtšinyfinanèních služeb. S úèastí zahranièních firem naposkytování telekomunikaèních služeb se poèítá rov-nìž již letos, pøièemž do konce roku 2008 jim budezpøístupnìna i vìtšina dalších oborù zdejšího terciár-ního sektoru (pouze s výjimkou školství, nìkterýchmediálních služeb, životního pojištìní a správy ma-jetku). Tato liberalizace, jakož i rychlý nárùst domácípoptávky po službách všeho typu, kterou domácípodniky zøejmì nebudou s to ještì po øadu let plnìsaturovat, patrnì povede již ve støednìdobém hori-zontu ke znásobení zahranièních investic smìrova-ných do terciárního sektoru Èíny.

Není to však jen oèekávání zvýšeného pøílivu za-hranièních investic do èínské ekonomiky, nýbrži dramatický narùst èínských investic realizovanýchv zahranièí, co signalizuje nástup nové etapy jejíhootevírání se svìtu. Zprvu (v 80. letech) sloužily „na-venek smìøující“ èínské investice hlavnì k posilovánípozice èínských bank na mezinárodních kapitálo-vých trzích. Stojí však i v pozadí desítek fúzí dvouhlavních èínských komerèních bank s dalšími asij-skými bankami i èetných kapitálových vazeb jimivytvoøených s významnými bankami situovanýmiv dalších regionech svìtové ekonomiky, které je vy-nesly mezi nejvýznamnìjší bankovní domy svìta.

Navenek orientované investice ostatních èín-ských hospodáøských subjektù však narùstaly v 80.letech minulého století jen poznenáhle. Sloužily zpr-vu pøevážnì jen k budování zahranièních distribuè-ních kanálù pro výrobky produkované èínskými do-mácími podniky s cílem napomoci jejich vymanìníz podruèí zahranièních obchodníkù. Jak ukazují vý-sledky našeho výzkumu, podaøilo se dosud pouzeomezenému okruhu èínských podnikù v tomtouspìt. Od poèátku 90. let se však množily pøípady,kdy èínské (státní) podniky se staly vlastníky firem sesídlem v hospodáøsky vyspìlých státech, produkují-cích komponenty, jejichž použití mìlo pro dosaženížádoucí kvality jimi kompletovaných èínských vý-robkù stìžejní význam. V té dobì zde došlo též k za-koupení nìkolika zahranièních podnikù figurujícíchmezi významnými nositeli inovací ve výrobì zaøíze-ní, nezbytného pro modernizaci nìkterého z klíèo-vých výrobních oborù rozvíjených v Èínì.12 Teprveke konci 90. let sloužilo zakoupení inovaènì vysocezdatných renomovaných zahranièních firem stáleèastìji jako klíè k získání know-how, které èínsképodniky nebyly s to získat zakoupením pøíslušnýchlicencí. Nezøídka jim to dopomohlo též k využití od-bytové sítì a výrobní znaèky takovéto firmy.13

Nejrychleji však narùstaly od pøelomu století èín-ské investice do zahranièní tìžby surovin a paliv. Typlnily již v pøedchozím období dùležité funkce pøi za-bezpeèování plynulého pøísunu ropy i nìkterých ba-revných kovù do èínské ekonomiky. Povìdomí toho,že jak energetická nároènost této ekonomiky, takzdejší spotøeba øady dalších surovin nerostného pù-vodu bude narùstat v pøedstihu pøed možností rozší-øení jejich domácí produkce, se stalo v poslední dobìpodnìtem pro rozšíøení zábìru tìchto investic. Tyjsou nadále cílené též do zahranièního geologickéhoprùzkumu. Jejich tìžištì však spoèívá v úèasti mo-hutných èínských státních tìžaøských spoleèností narozvoji tìžby ropy, zemního plynu i jiných nerost-ných produktù v širokém okruhu rozvojových zemí, �

12 Viz např. zakoupení jednoho z předních kanadských výrobců hutního a kovozpracujícího zařízení, které napomohlo nejen k urychlení, nýbrži ke zlevnění modernizace čínské černé metalurgie.

13 Jako příklad je možno uvést zakoupení britské firmy Landrover čínskou Nanjing Automobile nebo zakoupení výroby osobních počítačů IBMza 1,8 mld. USD firmou Lenovo.

12 Viz např. zakoupení jednoho z předních kanadských výrobců hutního a kovozpracujícího zařízení, které napomohlo nejen k urychlení, nýbrži ke zlevnění modernizace čínské černé metalurgie.

13 Jako příklad je možno uvést zakoupení britské firmy Landrover čínskou Nanjing Automobile nebo zakoupení výroby osobních počítačů IBMza 1,8 mld. USD firmou Lenovo.

{3/6

}

Odborné stati


� poèínaje Kazachstánem, pøes nìkteré latinskoame-rické státy až po Afriku.14 Zahranièní investièní akti-vita tìchto spoleèností je považována za jeden ze stì-žejních pøedpokladù zdárného naplnìní rozvojovýchkoncepcí èínského prùmyslu. Nepøekvapuje tudíž, žena investice do tìžby pøipadaly dvì tøetiny z 5,5 mld.USD vynaložených v Èínì v roce 2004 na investicerealizované v zahranièí, zatímco podíl investic ply-noucích do zahranièních prùmyslových výrob dosáhlpouze 14 % z této èástky a investice do zahranièní do-pravy a do maloobchodu se na ní podílely pouze 15%. Od té doby se podíl investic do zahranièní tìžby nacelkovém objemu prostøedkù investovaných Èínouv zahranièí dále zvýšil.

Perspektivnì je však pøedvídána podstatná diver-zifikace tìchto investic. Nemalá jejich èást sice poply-ne i nadále do tìžby surovin, budou však smìrová-ny stále více do technologicky nároèných prùmyslo-vých oborù, kde budou sloužit hlavnì ke zpøístupnì-ní progresivních výrobních technologií. Rostoucí je-jich èást bude cílena do jednotlivých oborù terciární-ho sektoru, kde budou napomáhat zapojení èínskýchposkytovatelù služeb do zde vznikajících mezinárod-ních podnikatelských sítí. Na podporu rozvoje celéhospektra tìchto zahranièních investic bude v Èínì pro-vedena úprava systému jejich financování (úvìrová-ní) a danìní, jakož i pojišťování rizik souvisejícíchs jejich realizací. Budou vytváøeny i další hospodáø-sko-politické pøedpoklady, které umožní silným kon-kurenceschopným èínským podnikùm (rùzných fo-rem vlastnictví) stát se globálními hráèi. Pøedstaviteléèínské vlády však zdùrazòují15, že souèasnì s tím, jakse bude zahranièní aktivita èínských korporací rozví-jet, bude tøeba ji (centrálními orgány státní správy)

koordinovat, aby v zahranièí nedocházelo k jejichvzájemným støetùm.

2. Strukturální zmìny èínského zahranièníhoobchodu

V dobì, kdy bylo rozhodnuto o postupném „otevírá-ní“ èínské ekonomiky svìtu, tj. na konci 70. let minu-lého století, dosahoval podíl Èíny na svìtovém ob-chodì stìží pùl procenta. Ke konci roku 2006 – poté,kdy první etapa tohoto procesu se blížila ke svémuzavršení a Èína byla již šestým rokem regulérním èle-nem Svìtové obchodní organizace – dosáhl její podílna svìtovém dovozu 6,34 % a na svìtovém vývozudokonce 7,43 %16. V souèasné dobì pøevyšuje její po-díl na svìtovém obchodì již 8 %. Od poèátku novéhotisíciletí figuruje Èína trvale mezi nejvýznamnìjší-mi svìtovými obchodními velmocemi, zpravidla jakodruhá èi tøetí v poøadí za USA a Nìmeckem. Od tédoby má Èína silný vliv jak na vývoj konjunkturní si-tuace v mezinárodním obchodì17, tak na prùbìh glo-bálního hospodáøského cyklu.

Nejsilnìjší zvraty nastaly v postavení, které zaují-má Èína v mezinárodním obchodì surovinami ne-rostného pùvodu. Zatímco ještì poèátkem 80. let bylatémìø sobìstaèná pøi krytí své energetické spotøe-by,18 docházelo v prùbìhu následného dvacetiletík natolik razantnímu nárùstu èínské spotøeby energiea paliv, že bylo nutné saturovat ji stále více z dovozu.Èína se sice i nadále podílí na svìtovém dovozu ropya zemního plynu jen nìkolika procenty, pøesto pù-sobí oèekávání dalšího nárùstu èínských dovozníchpotøeb tìchto dvou energonositelù nejen jako argu-ment ve prospìch zvýšení investic èínských tìžeb-

14 Význam, jenž čínské politické vedení přikládá těmto investicím, se zračí nejzřetelněji na postojích, které zaujalo k africkým zemím, kteréumožnily čínským těžařským společnostem získat významné podíly na zdejší – současné či budoucí – těžbě těchto surovin. Na základě meziv-ládních dohod uzavřených s těmito zeměmi podílí se zde Čína na výstavbě nových silnic či železničních tras nebo na vybudování elektroroz-vodné sítě (i na financování těchto projektů). Leckde se zavázala též k tomu, že bude napomáhat zlepšení zdejší zdravotní péče či školství.Zřejmě mezi Čínou a těmito zeměmi dochází k vytváření sociálně-ekonomických vazeb, od nichž se očekává, že budou přetrvávat i v dlouho-dobém časovém horizontu.

15 Viz referát ministerského předsedy Wen Jiabao na desátém Národním kongresu lidových zástupců konaném v březnu 2007.16 Pramen: databáze Světové banky.17 Viz Studie CKS č. 2/2006.18 Saturovala ji téměř do výše 70 % z uhelných elektráren a pouze do výše 30 % jinými energetickými zdroji. Jde o obrácený poměr v relativní

váze použitých zdrojů energie, než je ten, s nímž se setkáváme v energetických bilancích většiny hospodářsky vyspělých států.

14 Význam, jenž čínské politické vedení přikládá těmto investicím, se zračí nejzřetelněji na postojích, které zaujalo k africkým zemím, kteréumožnily čínským těžařským společnostem získat významné podíly na zdejší – současné či budoucí – těžbě těchto surovin. Na základě meziv-ládních dohod uzavřených s těmito zeměmi podílí se zde Čína na výstavbě nových silnic či železničních tras nebo na vybudování elektroroz-vodné sítě (i na financování těchto projektů). Leckde se zavázala též k tomu, že bude napomáhat zlepšení zdejší zdravotní péče či školství.Zřejmě mezi Čínou a těmito zeměmi dochází k vytváření sociálně-ekonomických vazeb, od nichž se očekává, že budou přetrvávat i v dlouho-dobém časovém horizontu.

15 Viz referát ministerského předsedy Wen Jiabao na desátém Národním kongresu lidových zástupců konaném v březnu 2007.16 Pramen: databáze Světové banky.17 Viz Studie CKS č. 2/2006.18 Saturovala ji téměř do výše 70 % z uhelných elektráren a pouze do výše 30 % jinými energetickými zdroji. Jde o obrácený poměr v relativní

váze použitých zdrojů energie, než je ten, s nímž se setkáváme v energetických bilancích většiny hospodářsky vyspělých států.

{3/6

}

Odborné stati


ních spoleèností do jejich zahranièní tìžby, nýbrži jako jeden z dùležitých podnìtù pro další rozvoj je-jich celosvìtové produkce.

V prùbìhu 90. let vedl rozmach tìžkého prùmys-lu Èíny, jakož i realizace nìkterých mohutných infra-strukturních investic19 též k dramatickému navýšeníèínských dovozních potøeb rud kovù i nìkterých dal-ších minerálù. Èína se tak pøemìnila z jednoho z je-jich hlavních svìtových exportérù v jednoho z jejichvýznamných dovozcù.20 Došlo tak nejen k mohutné-mu výpadku svìtové nabídky tìchto surovin, nýbrž ik radikálnímu nárùstu svìtové dovozní poptávky ponich. Je to soubìh tìchto dvou tendencí, jenž spoleè-nì s rozbìhem celosvìtového konjunkturního boo-mu stojí v pozadí robustního a neobvykle dlouho tr-vajícího zvýšení hladiny svìtových cen mnohých tì-žebních produktù a základních materiálù, k nìmuždošlo v prùbìhu pøedchozího pìtiletí.

Postavení, které Èína zaujme na mezinárodníchtrzích tìchto produktù v nadcházejících letech, všakbude odrážet též úèinky fiskálních a jiných hospodáø-sko-politických opatøení uplatòovaných v Èínì v prù-bìhu 90. let na podporu intenzifikace a modernizacejejich domácí tìžby, jakož i na podporu rozvoje výro-by nìkterých základních materiálù, které Èína dosuddováží v ohromných kvantech. Jako pøíklad lze uvéstnedávnou historii zdejší èerné metalurgie, jejíž kapa-cita vzrostla v prùbìhu pøedchozího desetiletí (odroku 1996 do roku 2006) na více než ètyønásobek vý-chozí úrovnì.21 To umožní nadále pokrýt rostoucíèást èínské spotøeby èerných kovù z domácí výrobya navyšovat kromì toho i jejich export. Dopomohloto Èínì k postavení jejich netto vývozce22 a nìkterýmze zdejších hutních podnikù též k zaøazení mezi vý-znamné dodavatele sofistikovaných oceláøských vý-robkù.

Tìžištì èínského dovozu však dosud spoèívá vevýrobcích zpracovatelského prùmyslu, a to jednakv souèástkách a komponentech ke zde kompletova-ným druhùm zboží, na které pøipadá zhruba 35 %hodnoty souèasného dovozu Èíny, jednak ve výrob-cích s investièním urèením, které se na jejím dovozupodílejí zhruba jednou ètvrtinou. Znaènì ambiciózníplány industrializace vnitrozemských regiónù Èíny,jakož i plán rozvoje èínského venkova (vyhlášenýna letošním kongresu lidových zástupcù) povede jižv následném pìtiletí k realizaci èetných dovoznì vy-soce nároèných, státem financovaných investièníchprojektù. Na nìkolikanásobek souèasnì úrovnì sezvýší i èínské dovozy strojù a zaøízení, jakož i dovozyjiných investièních statkù. Vše nasvìdèuje tomu, žepostavení Èíny jakožto jednoho z nejvýznamnìjšíchsvìtových dovozcù tìchto statkù se v horizontu nad-cházejících deseti let dále posílí.

Vysoká dynamika rùstu èínského dovozu byladosud nesena hlavnì rùstem èínské výrobní spotøe-by, jakož i vysokou dovozní nároèností zde realizo-vaných infrastrukturních projektù. Souèasnì s tím,jak bude dále narùstat èínská populace a jak se budeomezovat ta její èást, která dosud žije v chudobì,však bude rychle narùstat i zdejší dovoz potravin.A nepodaøí-li se zde pøedejít dalším ztrátám zemìdìl-ské pùdy23, anebo poklesu hektarových výnosù zej-ména v nìkterých severních provinciích, mohou èín-ské dovozy potravin dosáhnout znaèných mìøítek.Není tudíž vylouèené, že èínských trh se tak stane jižna poèátku pøíštího desetiletí jedním z nejvýznam-nìjších svìtových odbytišť zemìdìlských produktù.24

Nadcházející rùst životní úrovnì významné èástimìstského obyvatelstva Èíny povede již zanedlouhok dramatickému posílení jeho koupìschopné poptáv-ky po spotøebním zboží i po tzv. osobních službách. �

19 Mimo jiné i budování energorozvodné sítě v jejím vnitrozemí.20 Tak např. na světovém exportu řady barevných kovů se podílela Čína více než 30 %. Figurovala však i mezi nejvýznamnějšími dodavateli uhlí

dováženého některými státy jihovýchodní Asie.21 Podrobněji viz Studie CKS č. 1/2006, jakož i databáze China Iron and Steel Association, 2006.22 Tzn. že vyváží větší kvanta příslušného druhu zboží, než dováží.23 K těm dochází v současné době vysokými tempy v důsledku jejich záborů pro výstavbu komunikací, městské zástavby či průmyslových podni-

ků.24 Očekávání tohoto vývoje reprezentuje jeden z důvodů, proč hospodářsky vyspělé státy vítaly vstup Číny do Světové obchodní organizace,

přestože ten byl spojen též s nemalými riziky – zejména pak s rizikem dalšího posílení konkurenčních tlaků v mezinárodním obchodě spot-řebním zbožím.

19 Mimo jiné i budování energorozvodné sítě v jejím vnitrozemí.20 Tak např. na světovém exportu řady barevných kovů se podílela Čína více než 30 %. Figurovala však i mezi nejvýznamnějšími dodavateli uhlí

dováženého některými státy jihovýchodní Asie.21 Podrobněji viz Studie CKS č. 1/2006, jakož i databáze China Iron and Steel Association, 2006.22 Tzn. že vyváží větší kvanta příslušného druhu zboží, než dováží.23 K těm dochází v současné době vysokými tempy v důsledku jejich záborů pro výstavbu komunikací, městské zástavby či průmyslových podni-

ků.24 Očekávání tohoto vývoje reprezentuje jeden z důvodů, proč hospodářsky vyspělé státy vítaly vstup Číny do Světové obchodní organizace,

přestože ten byl spojen též s nemalými riziky – zejména pak s rizikem dalšího posílení konkurenčních tlaků v mezinárodním obchodě spot-řebním zbožím.

{3/6

}

Odborné stati


� Tøebaže ta bude saturována pøevážnì výrobky a služ-bami domácí provenience, zejména pak dodávkamizde operujících zahranièních firem,25 lze oèekávat,že již ve støednìdobém horizontu se øádovì zvýší i je-jich dovoz, ovšem jen ze souèasného, znaènì omeze-ného objemu jejich dovozu zraèícího se ve skuteè-nosti, že na nìj pøipadají stìží 4 % souhrnného dovo-zu Èíny. Zahranièní dodavatelé však vycházejí z po-vìdomí toho, že pøi stamilionových poètech poten-ciálních èínských odbìratelù spotøebního zboží26

a osobních služeb by i nepatrný nárùst èínské dovoz-ní poptávky po nich mohl vyústit v ohromné rozšíøe-ní jejich odbytových možností. Nepøekvapuje tudížjejich horeèné úsilí o zabezpeèení tržních podílù naèínském vnitøním trhu.

Daleko dùležitìjší – jak pro perspektivy ekonomi-ky Èíny, tak pro nadcházející vývoj jejího postavenív mezinárodním obchodì – jsou však pøímo pøevrat-né zmìny ve struktuøe jejího exportu prùmyslovýchvýrobkù. Na ty totiž pøipadají již dnes témìø tøi ètvrti-ny jejího celkového exportu, pøièemž s dovršovánímzde pøedvídaných industrializaèních procesù se tento

jejich podíl dále zvýší. Pøitom se zmìnou strukturyèínského exportu prùmyslových výrobkù se mìníi jeho rentabilita, jakož i šance na rozšíøení jejich za-hranièních odbytových možností.

Jak lze vyrozumìt z grafu 4, konstituoval se èín-ský export na poèátku 80. let minulého století témìødo výše 30 % z primárních materiálù a surovinovì vy-soce nároèných výrobkù, pøièemž dalších 58 % toho-to exportu pøipadalo na pracovnì vysoce nároèné vý-robky, a to hlavnì na výrobky nároèné na nekvalifi-kovanou pracovní sílu.

Pouze 11 % èínského exportu tehdy pøipadalo natechnologicky ponìkud nároènìjší druhy zboží, pøi-èemž to pocházelo pøevážnì z montážních dílen pro-vozovaných zahranièními firmami ve zvláštních eko-nomických zónách tehdy zakládaných èínskou vlá-dou v jihovýchodních pøímoøských regionech zemì.

Tak jako vìtšina ostatních rozvojových zemí za-mìøila se i Èína zprvu na vývoz textilu a odìvù. Roz-voj tìchto dvou oborù je totiž investiènì minimálnìnároèný a mohl se opírat o tradièní dovednosti jejíhoobyvatelstva i o jeho ochotu spokojit se s extrémnì

technologickynáročné výrobky

11 %

surovinově náročnévýrobky

3 %blíže neurčené2 %

pracovně náročnévýrobky

16 %

suroviny a základnímateriály

26 %

výrobky náročné nanekvalifikované

pracovní síly42 %

technologickynáročné výrobky

36 %

blíže neurčené1 %

surovinově náročnévýrobky

3 %

pracovně náročnévýrobky

15 %

suroviny a základnímateriály

7 %

výrobky náročné nanekvalifikované

pracovní síly38 %

1980 2000

Graf č. 4 » Struktura čínského exportu na počátku 80. let a na přelomu století (v %, čínský export celkem = 100)

Pramen: č. 9

25 Výsledky výzkumu svědčí o tom, že odbytiště bankrotujících státních podniků přejímají daleko častěji zahraniční firmy než nedávno privatizo-vané či nově zřizované domácí čínské podniky.

26 Ohromný rozsah této potenciální poptávky se stává evidentním, bereme-li v úvahu, že populace Číny překročila již v roce 2006 1,3 mld. osoba že 40 % z ní připadá na městské obyvatelstvo, přičemž nadcházející růst jeho poptávky po spotřebním zboží se již začíná zřetelně rýsovat.Pramen: China at a glance. World Bank, 2006.

25 Výsledky výzkumu svědčí o tom, že odbytiště bankrotujících státních podniků přejímají daleko častěji zahraniční firmy než nedávno privatizo-vané či nově zřizované domácí čínské podniky.

26 Ohromný rozsah této potenciální poptávky se stává evidentním, bereme-li v úvahu, že populace Číny překročila již v roce 2006 1,3 mld. osoba že 40 % z ní připadá na městské obyvatelstvo, přičemž nadcházející růst jeho poptávky po spotřebním zboží se již začíná zřetelně rýsovat.Pramen: China at a glance. World Bank, 2006.

{3/6

}

Odborné stati


nízkými mzdami. Ve prospìch rozvoje tìchto dvouoborù pùsobila i skuteènost, že Èína tehdy náleželak nejvýznamnìjším svìtovým producentùm bavlny.Tyto její komparativní výhody uèinily z èínskýchpodnikù v 80. letech pøímo ideální „zušlechťovatele“textilu i dalších druhù spotøebního zboží, finalizova-ného v hospodáøsky vyspìlých státech. Poèátkem 90.let se tak staly zvláštní ekonomické zóny Èíny jednímz nejvýznamnìjších svìtových stanovišť mezinárod-ního zušlechťovacího styku.27

Podíl Èíny na svìtovém exportu nejen textilníchvýrobkù a odìvù, nýbrž i mnohých dalších druhùspotøebního zboží dosahoval již tehdy nìkolika desí-tek procent. Její èlenství ve Svìtové obchodní organi-zaci, jež mìlo zabezpeèit spotøebnímu zboží èínsképrovenience množstevnì neomezovaný vstup natrhy všech èlenských státù této mezinárodní organi-zace (a dopomoci též k radikálnímu snížení cel, jimžpodléhá jeho dovoz), tudíž pøedstavovalo závažnouhrozbu pro všechny ostatní producenty tohoto zboží– jak pro ty se sídlem v rozvojových zemích, tak zej-ména pro jeho výrobce v hospodáøsky vyspìlých stá-tech. Pøesto podporovaly tyto státy pøijetí Èíny za èle-na Svìtové obchodní organizace pøedevším proto, žesi od toho slibovaly zpøístupnìní èínského trhu za ob-dobnì zvýhodnìných podmínek a tím dané radikálnírozšíøení odbytových možností svých zemìdìlskýchvýrobkù, investièních statkù i dalších strojù a pøístro-jù. Podporovaly je i proto, že se domnívaly, že jim toumožní vyvíjet tlak na urychlené „ztržnìní“ èínskéekonomiky a tím i na vytvoøení velice pøíznivých

podmínek, v nichž by zde mohly nadále operovat je-jich vlastní podniky (jako investoøi, podnikatelé a ob-chodní partneøi).28

Jak je patrné z tabulky 2, pøevažovaly v dobìvstupu Èíny do Svìtové obchodní organizace (tj.v roce 2000) v jejím exportu stále ještì výrobky po-cházející z výrob nároèných na nekvalifikovanoupracovní sílu, zejména pak rùzné druhy spotøebníhozboží. (Stojí za povšimnutí, že na svìtovém exportumnohých textilních výrobkù a odìvù i cestovní galan-terie se podílela v té dobì již v rozpìtí mezi 30 a 50%.) Byla v nìm však již zastoupena i øada výrobkùpocházejících z technologicky nároènìjších výrob-ních oborù, napø. ze spotøební elektroniky, z výrobykanceláøské techniky a komponentù k ní, z výrobyperiferních a operaèních systémù k této technice,z výroby elektrických strojù a pøístrojù a jejich kom-ponentù, z výroby telekomunikaèní, audio- a video-techniky a z výroby fotoaparátù a optických pøístrojù.

První vlna rùstu exportu tìchto výrobkù èínsképrovenience byla nastartována již poèátkem 90. let,kdy nejen japonské podniky, nýbrž i podniky nìkte-rých hospodáøsky vyspìlejších novì industrializova-ných zemí jihovýchodní Asie (Jižní Korea, Taiwan,Singapur a Hongkong) zaèínaly v Èínì budovat nižší,na kvalifikaci pracovních sil jen minimálnì nároènéetáže své subdodavatelské základny. Zjištìní snadnékvalifikovatelnosti vìtšiny mladších Èíòanù a povì-domí témìø nevyèerpatelné nabídky extrémnì lev-ných pracovních sil pøicházejících z èínského vnitro-zemí, která skýtá záruku, že souèasná velice nízká �

27 Jde o jednu z forem „práce ve mzdě“, s jejíž pomocí přesouvají výrobci se sídlem v hospodářsky vyspělých státech část svého výrobního pro-cesu do zemí s nižšími pracovními náklady.

28 Jak ukázal námi provedený výzkum, ani sedm let po vstupu do Světové obchodní organizace nebyla v Číně mnohá z předvídaných systémo-vých opatření ještě provedena, anebo byla provedena jinak, než hospodářsky vyspělé státy očekávaly. Připomeňme si v této souvislosti např.skutečnost, že místo masové likvidace neefektivních státních podniků je zde vyvíjena spíše snaha o jejich „uzdravení“, přičemž již byl vyhlášenseznam oborů, které zůstanou v rukou státu. Místo všeobecného bezvýhradného souhlasu se zakládáním zahraničních podniků v jakékoli lo-kalitě je jejich zřizování i nadále podmíněno souhlasem orgánu lokální státní správy, jakož i splněním řady podmínek ze strany zahraničníchinvestorů. Místo přenechání tvorby směnného kurzu čínské měny tržnímu mechanismu je zde i nadále prováděna striktní stabilizační měno-vá politika. Místo očekávané totální liberalizace dovozu zemědělských produktů se dnes začínají zavádět některé formy stimulace pěstováníobilovin. Avšak ani hospodářsky vyspělé státy nedodržely některé postupy, k jejichž uplatnění se zavázaly u příležitosti vstupu Číny do Světo-vé obchodní organizace. Tak např. místo úplného odstranění kvantitativních omezení dovozu výrobků čínské provenience setrvaly USA nauplatňování systému dovozních kvót pro tyto výrobky. I Evropská unie přistoupila ke znovuzavedení dovozních kvót pro některé druhy spot-řebního zboží čínské provenience, jakož i ke zvýšení sazeb jejich dovozních cel. Zde však k tomu došlo na základě souhlasu představitelůČíny.

27 Jde o jednu z forem „práce ve mzdě“, s jejíž pomocí přesouvají výrobci se sídlem v hospodářsky vyspělých státech část svého výrobního pro-cesu do zemí s nižšími pracovními náklady.

28 Jak ukázal námi provedený výzkum, ani sedm let po vstupu do Světové obchodní organizace nebyla v Číně mnohá z předvídaných systémo-vých opatření ještě provedena, anebo byla provedena jinak, než hospodářsky vyspělé státy očekávaly. Připomeňme si v této souvislosti např.skutečnost, že místo masové likvidace neefektivních státních podniků je zde vyvíjena spíše snaha o jejich „uzdravení“, přičemž již byl vyhlášenseznam oborů, které zůstanou v rukou státu. Místo všeobecného bezvýhradného souhlasu se zakládáním zahraničních podniků v jakékoli lo-kalitě je jejich zřizování i nadále podmíněno souhlasem orgánu lokální státní správy, jakož i splněním řady podmínek ze strany zahraničníchinvestorů. Místo přenechání tvorby směnného kurzu čínské měny tržnímu mechanismu je zde i nadále prováděna striktní stabilizační měno-vá politika. Místo očekávané totální liberalizace dovozu zemědělských produktů se dnes začínají zavádět některé formy stimulace pěstováníobilovin. Avšak ani hospodářsky vyspělé státy nedodržely některé postupy, k jejichž uplatnění se zavázaly u příležitosti vstupu Číny do Světo-vé obchodní organizace. Tak např. místo úplného odstranění kvantitativních omezení dovozu výrobků čínské provenience setrvaly USA nauplatňování systému dovozních kvót pro tyto výrobky. I Evropská unie přistoupila ke znovuzavedení dovozních kvót pro některé druhy spot-řebního zboží čínské provenience, jakož i ke zvýšení sazeb jejich dovozních cel. Zde však k tomu došlo na základě souhlasu představitelůČíny.

{3/6

}

Odborné stati


�

úroveò pracovních nákladù29 se zde zachová po nì-kolik dalších desetiletí, se staly v polovinì 90. let pod-nìtem pro doplnìní výrobního sortimentu v Èínì si-tuovaných afilací multinacionálních korporací nìkte-rými technologicky a výzkumnì nároènìjšími výrob-kovými variantami a komponenty. To se stalo podnì-tem pro rozvinutí druhé vlny rùstu podílu sofistiko-vaných výrobkù v rámci èínského exportního subs-trátu, mezi nimiž jsou dnes zastoupeny již i nìkterévýrobky spadající do kategorie špièkových technolo-gií. Øada multinacionálních korporací pøiznala, žemožnost provozovat v Èínì s mimoøádnì nízkýmiprovozními náklady též technologicky nároènìjšíèást jejich subdodavatelské základny významnoumìrou pøispìla k posílení jejich konkurenceschop-nosti.

Technologicky vysoce nároèné výrobky zastou-pené v èínském exportu pocházejí sice i nadále pøe-vážnì jen ze zdejších afilací multinacionálních kor-porací èi ze zde operujících zahranièních firem, tovšak nic nemìní na skuteènosti, že Èína dnes již figu-

ruje mezi omezeným okruhem rozvojových zemí za-stoupených mezi potenciálními dodavateli špièko-vých technologií (ke kterým náleží prozatím jen Indiea nìkteré další novì industrializované zemì jihový-chodní Asie, jakož i Brazílie a Chile). Výše zmínìnýpožadavek pøedstavitelù èínské vlády, aby multinaci-onální korporace provozující v Èínì takovéto výrobypøenášely sem i výzkumnì vysoce nároèné segmentysvých výrobních programù, jakož i odpovídající èástsvých výzkumných kapacit, je zøejmì motivován –mimo jiné – též úsilím dále posílit pozice Èíny mezisvìtovými exportéry takovýchto výrobkù. Perspek-tivnì však mùže v této oblasti sehrát dùležitou rolitaké pøedvídané posílení vlastního základního i apli-kovaného výzkumu Èíny.

Je evidentní, že tuto tøetí vlnu rozvoje sofistiko-vaných exportních výrob se v Èínì podaøí plnì rozvi-nout teprve v delším èasovém horizontu – nejen pro-to, že jde o proces, jenž nelze „uspìchat“, nýbrž i pro-to, že èínská vláda se musí soubìžnì vypoøádat téžs øadou dalších, mimoøádnì nároèných úkolù a prob-

Tabulka č. 2 » Struktura čínského exportu průmyslových výrobků v roce 2000 a podíl Číny na jejich světovém exportu(v %, export celkem = 100)

84897776

758565698382

textil a oděvyrůzné opracované výrobkyelektrické strojetelekomunikační přístroje,audio- a videotechnikakancelářské strojeobuvtextilní vláknaopracované kovycestovní galanterienábytek

náročné na nekvalif. prac. sílunáročné na nekvalif. prac. sílutechnologicky náročnétechnologicky náročné

technologicky náročnénáročné na nekvalif. prac. sílunáročné na nekvalif. prac. sílupracovně náročnénáročné na nekvalif. prac. sílunáročné na nekvalif. prac. sílu

13,613,410,58,9

8,65,24,63,12,62,4

24,818,36,39,0

8,234,69,08,540,812,8

Celkem 73,0 :

Pramen: č. 9

29 V současné době se pohybují pracovní náklady v čínském průmyslu na úrovni kolem 3 % pracovních nákladů v hospodářsky nejvyspělejšíchstátech světa. Odpovídají stěží desetině současných průměrných pracovních nákladů ve středoevropských nových členských zemích EU. Pod-niky operující na čínské půdě – jak domácí, tak zahraniční firmy – tudíž disponují vůči podnikům se sídlem v těchto zemích nemalým konku-renčním zvýhodněním.

29 V současné době se pohybují pracovní náklady v čínském průmyslu na úrovni kolem 3 % pracovních nákladů v hospodářsky nejvyspělejšíchstátech světa. Odpovídají stěží desetině současných průměrných pracovních nákladů ve středoevropských nových členských zemích EU. Pod-niky operující na čínské půdě – jak domácí, tak zahraniční firmy – tudíž disponují vůči podnikům se sídlem v těchto zemích nemalým konku-renčním zvýhodněním.

{3/6

}

Odborné stati


lémù. K tìm náleží nejen výše zmínìný zámìr rozvi-nout èínský venkov a zmírnit tak rozsáhlé rozdílymezi stupnìm ekonomické rozvinutosti jednotlivýchèínských regionù, nýbrž i pøedvídané rozšíøení zábì-ru zdejší sociální záchranné sítì, jakož i rozvinutízdejšího zdravotnictví a školství. Náleží k nim všaki potøeba napravit škody na životním prostøedí vznik-lé v dùsledku uplatnìní ekologicky leckdy nedosta-teènì šetrných rozvojových koncepcí i potøeba na-startovat co možná nejdøíve pøechod na uplatòovánísurovinovì a ekologicky ménì nároèného typu eko-nomického rùstu. Avšak pozoruhodná dùslednost,s níž èínská vláda v prùbìhu pøedchozího dvacetiletí

plnila své sociálnì-ekonomické programy, jakoži ohromné a dále narùstající bohatství této zemì (vizgraf 5), jež umožòuje pokrýt nemalou èást nákladùuvedených opatøení z veøejných rozpoètù, nasvìdèu-je reálné možnosti, že uvedené zámìry budou reali-zovány v pøedpokládaných lhùtách (nìkteré do roku2020, jiné v delším èasovém horizontu).

450

225

650

1000

mld. USD

Přebytky čínské obchodní bilance Oficiální devizové rezervy Číny

mld. USD

300

150

200

75

0

140-75200020001999 1999 20012001 20022002 20032003 20042004 20052005 20062006

Graf č. 5 » Přebytky čínské obchodní bilance a oficiální devizové rezervy Číny (v mld. USD)

Pramen: č. 10

Technologicky vysoce náročné výrobky zastoupené v čínském exportu pocházejísice i nadále převážně jen ze zdejších afilací multinacionálních korporací či zezde operujících zahraničních firem, to však nic nemění na skutečnosti, že Čínadnes již figuruje mezi omezeným okruhem rozvojových zemí zastoupenýchmezi potenciálními dodavateli špičkových technologií (ke kterým náleží proza-tím jen Indie a některé další nově industrializované země jihovýchodní Asie, ja-kož i Brazílie a Chile).

�

{3/6

}

Odborné stati


� LITERATURA A PRAMENY

1. China Brief. World Bank, Washington, D. C., 20062. Documents and Reports on China. World Bank, Washington, D. C., 2000–20063. Jiabao, W.: Report on the Work of the Government. Tenth National People’s Congress, China, III/20074. Main Indicators of Foreign Trade and Economy. Ministry of Commerce of the People’s Republic of Chi-

na, 2005, 20065. Lemoine, F.: FDI and the Opening up of China’s Economy. CEPII, Paris, 20006. Sereghyová, J.: Vybrané institucionální a strukturální aspekty otevírání èínské ekonomiky. Praha, Pro-

fessional Publishing 20037. Sereghyová, J. a kol.: Aktuální konjunkturní situace na komoditních trzích a predikce vývoje cenových

hladin hlavních druhù surovin v krátkodobém horizontu. Studie CKS è. 1/2006, Praha, 20068. Sereghyová, J. a kol.: Analýza konjunkturní situace v Evropì a v zámoøí a prognóza jejího vývoje v prù-

bìhu nadcházejících dvou let. Studie CKS è. 2/2006, Praha, 20069. Suyker, W., de Groot, H.: China and the Dutch Economy, Stylised Facts and Prospects. CPB document

No. 127/2006, The Hague, 200610. Graphiques d’Actualité. Rexecode, Paris, 200611. UNCTAD Handbook of Statistics. U. N., Geneva, 200612. World Investment Report 2006. U. N., New York and Geneva, 200613. Základní informace o teritoriu Èína. Ministerstvo prùmyslu a obchodu ÈR, Praha, 2007

ANOTACE

Èlánek si klade za cíl pøispìt k informovanosti naší podnikové sféry o šancích, které se v souèasné dobì nabízejí

v Èínì jak zahranièním dodavatelùm, tak investorùm. Ve své prvé èásti pøedkládá údaje o rychlém zbytnìní pøíli-

vu pøímých zahranièních investic do èínské ekonomiky v prùbìhu pøedchozího dvacetiletí, o zdrojích a zamìøení

tìchto pøímých zahranièních investic i o jejich vlivu na strukturu èínského prùmyslu a jeho exportní výkonnost,

popisuje však též tzv. novou èínskou zahraniènì-investièní politiku, jakož i zámìry, které jejím uplatnìním sle-

duje èínská vláda. Druhá èást èlánku se zabývá dosavadním a nadcházejícím vývojem èínského zahranièního

obchodu. Nejprve objasòuje pøíèiny ohromného zbytnìní èínského dovozu v devadesátých letech a obeznamuje

ètenáøe s faktory, které v nadcházejících letech pøivodí posuny v tìžišti èínské dovozní poptávky. Zvýšená pozor-

nost je vìnována promìnám komoditní struktury èínského vývozu, neboť ty mohou posílit konkurenèní tlaky,

s nimiž budou naše podniky již zanedlouho konfrontovány nejen na jejich zahranièních odbytištích, nýbrž i na

domácím trhu.

KLÍÈOVÁ SLOVA

pøímé zahranièní investice, zahranièní obchod, vývoz, dovoz, obchodní bilance

JEL KLASIFIKACE

F13, F14, F17, O31, O38

ABSTRACT

This article is aimed at improving the insight of our business community into new opportunities, which are of-

fered at present in China to foreign suppliers and investors. In its first part it deals with the rapid increase of the

inflow of foreign direct investment into the Chinese economy during the past two decades, it describes its sources

and targeting, as well as its influence on the formation of the structure of the Chinese industry and its export per-

formance. Here is given also an outline of the new Chinese foreign-investment-policy and of the main aims,

which the Chinese government is pursuing by its implementation. In its second part the article is describing past

{3/6

}

Odborné stati


and future developments of China’s foreign trade. Fist are explained the main causes of the dramatic increase of

its imports in the course of the 90s, as well as factors, which will cause major changes in the material content of its

import demand in coming years. Special attention is given here to forthcoming changes in the commodity struc-

ture of Chinese exports, for these might strengthen competitive pressures, with which our enterprises will be faced

before long not only on foreign markets, but also on the domestic market.

KEY WORDS

foreign direct investments, foreign trade, exports, imports, trade balance

JEL CLASSIFICATION

F13, F14, F17, O31, O38 �



� PhDr. Jiří Malý, Ph.D. » NEWTON College, a. s.1

*Èeská republika je již více než tøi roky èlenem Evrop-ské unie. Rozsáhlé rozšíøení EU smìrem na východprovedené ve dvou fázích – k 1. kvìtnu 2004 a k 1.lednu 2007 – témìø zdvojnásobilo poèet èlenù Unie (z15 na 27) a významnì ovlivnilo základní ekonomickécharakteristiky EU jako celku, ať už se jedná o veli-kost unijní ekonomiky (mìøené objemem HDP Ev-ropské unie), velikost trhu EU (kterou lze vyjádøit na-pøíklad poètem obyvatel Unie) nebo ekonomickouvyspìlost èi úroveò EU (mìøenou velikostí HDP Uniena obyvatele v paritì kupní síly). Urèitých, i kdyžménì zøetelných posunù doznaly po východním roz-šíøení i hodnoty jiných ekonomických indikátorù zaEvropskou unii jako celek, napøíklad míry inflace,míry nezamìstnanosti, podílu salda veøejných roz-poètù na HDP nebo pomìru veøejného dluhu k HDP.

Kromì zmìny v agregátních nebo prùmìrnýchekonomických ukazatelích za EU znamenalo vý-chodní rozšíøení rovnìž zvìtšení heterogenity v hod-notách ekonomických indikátorù dosahovaných jed-notlivými èlenskými státy Unie. Po rozšíøení pùvodnípatnáctky o dalších dvanáct èlenù se prohloubily roz-díly mezi zemìmi EU jak v absolutních, tak relativ-ních hodnotách ekonomických ukazatelù. Napøíkladnová èlenská zemì Malta se stala zemí Unie s nej-menším poètem obyvatel (viz tabulka 3a), noví èle-nové Malta, Kypr, Estonsko, Lotyšsko, Litva a Bulhar-sko se zase stali zemìmi EU s nejmenší ekonomikou(z hlediska objemu HDP, viz tabulka 2a). Nové èlen-

ské státy Rumunsko, Bulharsko, Polsko, Lotyšskoa Litva se zaøadily na konec poøadí zemí EU podleekonomické vyspìlosti (mìøené HDP na obyvatelev paritì kupní síly, viz tabulka 4a). Rumunsko, Bul-harsko, Maïarsko a Lotyšsko se jako noví èlenovéstaly ekonomikami s nejvyšší mírou inflace v EU (viztabulka 5a), nové èlenské zemì Polsko a Slovenskozase mají nevyšší míru nezamìstnanosti ze všech stá-tù Unie.

Východní rozšíøení EU dále prohloubilo rozdílyve vnímání schopnosti jednotlivých státù Unie dostátsvým závazkùm vùèi vìøitelùm èi investorùm. Napøí-klad podle jednoho z takových ratingových hodnoce-ní (Institutional Investor Country Credit Rating, viztabulka 8a) se všech dvanáct nových èlenù Unie na-cházelo za nejhùøe hodnocenou zemí pùvodní pat-náctky – Øeckem.

Poøadí zemí EU v dosahovaných úrovních rozliè-ných ekonomických ukazatelù se však mìní. Státys horšími hodnotami ekonomických indikátorù sesnaží dotáhnout na úroveò zemí s lepšími ekonomic-kými výsledky a ekonomický prostor Unie tak nepo-strádá dynamiku. Napøíklad v již zmiòovaném hod-nocení podle Institutional Investor Country CreditRating (viz tabulka 8a) se dva roky po vstupu do Uniejedna z nových èlenských zemí – Slovinsko – dotáhlana úroveò Øecka jako nejhùøe hodnocené zemì pù-vodní patnáctky. K posunùm v poøadí v èase došlorovnìž v pøípadì úrovnì HDP na obyvatele v paritì

1 Článek byl zpracován v rámci projektu Národního programu výzkumu II č. 2D06028 „Hodnocení postavení České republiky a její schopnostirozpoznávat a prosazovat vlastní zájmy v evropské a světové ekonomice“ a v rámci projektu Interní grantové agentury NEWTON College, a.s. „Analýza faktorů ovlivňujících kvalitu podnikatelského prostředí a postavení zemí v multikriteriálních hodnoceních konkurenceschopnos-ti“.

1 Článek byl zpracován v rámci projektu Národního programu výzkumu II č. 2D06028 „Hodnocení postavení České republiky a její schopnostirozpoznávat a prosazovat vlastní zájmy v evropské a světové ekonomice“ a v rámci projektu Interní grantové agentury NEWTON College, a.s. „Analýza faktorů ovlivňujících kvalitu podnikatelského prostředí a postavení zemí v multikriteriálních hodnoceních konkurenceschopnos-ti“.

{4/6

}


Odborné stati

kupní síly. V letech 2003–2005 se v hodnotì tohotoukazatele napøíklad posunula Malta pøed Portugal-sko, Estonsko pøedstihlo Slovensko a Litva pøedehna-la Polsko (viz tabulka 4a).

Na èlenství v Unii pøitom èekají další zemì. Chor-vatsko již o svém vstupu do EU intenzivnì vyjednává,Turecko vyjednává rovnìž, avšak s velkými obtížemia velmi nejasným výsledkem. Makedonie má pøidì-len statut kandidáta èlenství v EU, o vstup do Unieusilují i další zemì západního Balkánu, jako jsou Srb-sko èi Èerná Hora, i když prozatím statut kandidátaèlenství v EU pøidìlen nemají. Lze pøedpokládat, žedalší rozšiøování pøinese Unii i další nárùst ekono-

mických rozdílù mezi jejími èleny, na druhé stranìvšak také novou dynamiku spojenou se snahouo konvergenci ekonomicky slabších nových èlenù EUk úrovni èlenských státù s lepšími hodnotami ekono-mických indikátorù.

V tomto dynamickém ekonomickém prostøedípostupnì se rozšiøující Evropské unie se nachází Èes-ká republika. I ona usiluje o konvergenci hodnotsvých ekonomických indikátorù k úrovni vyspìlej-ších èlenù Unie. I ona sleduje, jak v konvergenci po-stupují další nové, ekonomicky slabší èlenské zemìEvropské unie. I ona usiluje o to pøedehnat v ekono-mické úrovni mìøené HDP na obyvatele v paritì kup-ní síly jiné èlenské státy a sama nebýt v této ekono-mické úrovni jinými èlenskými státy pøedstižena.I ona sleduje, jak její proces konvergence mùže býtovlivnìn dalším rozšiøováním Evropské unie.

V tomto kontextu se jeví jako významná otázka,jakým zpùsobem (pozitivnì, neutrálnì, èi negativnì)èlenství Èeské republiky v EU ovlivòuje konvergenciekonomické úrovnì Èeské republiky a životní úrovnìjejích obyvatel k vyspìlejším èlenùm EU. Zodpovìze-ní této otázky je pøitom zásadní z hlediska posuzová-

ní souladu èlenství Èeské republiky v Evropské uniis národními zájmy ÈR, protože mezi podstatné ná-rodní zájmy Èeské republiky zajisté patøí právì vzes-tup její ekonomické úrovnì a životní úrovnì jejíchobyvatel. Hledání odpovìdi se však jeví jako velmikomplikované, protože vyžaduje posoudit nejenznaèné množství ekonomických indikátorù, jejichhodnot, vývoje v èase a mezinárodním srovnání, alerovnìž zasadit vývoj tìchto ekonomických indikáto-rù do patøièného kontextu, zkoumat co nejširší škálufaktorù, které na nìj mají vliv.

Aby náš složitý úkol byl alespoò do urèité míryrealisticky uchopitelný a aby naše analýza mìla urèi-

tou strukturu, mùžeme naši základní otázku, jestlièlenství Èeské republiky v EU pozitivnì, neutrálnì, èinegativnì ovlivòuje konvergenci ekonomické úrovnìÈeské republiky a životní úrovnì jejích obyvatel k vy-spìlejším èlenùm EU, rozèlenit na nìkolik otázek díl-èích, vzájemnì se doplòujících:1. Jak pøípravy na èlenství v EU ovlivòují v meziná-

rodním srovnání ekonomické postavení zemí sestatutem kandidáta èlenství v Evropské unii?

2. Jak pøípravy na èlenství, respektive samotnéèlenství v EU ovlivòuje v mezinárodním srovnáníekonomické postavení nových èlenských státùEvropské unie?

3. Jaké je ekonomické postavení starých èlenù Ev-ropské unie (èlenù pùvodní EU-15) v porovnánís nejvìtšími ekonomikami svìta mimo Unii, jakojsou Spojené státy, Japonsko, Èína, Kanada, Ko-rejská republika, Indie nebo Brazílie?

4. Jaké je ekonomické postavení celého integraèní-ho seskupení Evropské unie (EU-27) v porovnánís nejvìtšími ekonomikami svìta mimo Unii, jakojsou Spojené státy, Japonsko, Èína, Kanada, Ko-rejská republika, Indie nebo Brazílie?

Lze předpokládat, že další rozšiřování přinese Unii i další nárůst ekonomickýchrozdílů mezi jejími členy, na druhé straně však také novou dynamiku spojenouse snahou o konvergenci ekonomicky slabších nových členů EU k úrovni člen-ských států s lepšími hodnotami ekonomických indikátorů.

�

{4/6

}


Odborné stati

� V následujícím textu se budeme snažit na tytoètyøi dílèí otázky odpovìdìt. Následnì by mìla vyply-nout odpovìï i na naši výše položenou otázku zá-kladní.

1. Jak lze porovnávat ekonomické postavenízemí prostøednictvím žebøíèkùkonkurenceschopnosti

Nejprve se musíme rozhodnout, jakým zpùsobembudeme mìøit èi vyjadøovat ekonomické postavení èiekonomický vývoj jednotlivých èlenù EU, Evropskéunie jako celku a pro srovnání i dalších státù mimoUnii. Musíme vybrat takovou sadu indikátorù, kterábude dostupná pro co nejvìtší poèet zemí svìta, kterábude dostupná i pro sedmadvacetièlennou Evrop-skou unii a která se navíc pro všechny sledované eko-nomiky bude mìøit na základì stejné nebo velmi po-dobné metodiky, aby data byla srovnatelná.

Jako použitelné, i když zdaleka ne ideální mìøít-ko ekonomického postavení èi ekonomického vývojevelkého poètu státù mùže posloužit nìkteré z multi-kriteriálních hodnocení konkurenceschopnosti eko-nomik. Prostøednictvím multikriteriálních hodnoceníjsou analyzovány vybrané ekonomiky na základìrozsáhlého spektra kritérií. Každé ekonomice jev každém analyzovaném kritériu pøidìleno poøadíodpovídající jejímu hodnocení. Kritéria jsou jednaktvrdá, tedy statistická data za každou sledovanouzemi, jednak mìkká – hodnocení zemí na základì vý-povìdí respondentù.

Hodnocení zemí v jednotlivých kritériích je pakpøepoèítáno do celkového hodnocení konkurences-chopnosti každé zemì a následnì mùže být sestave-no celkové poøadí konkurenceschopnosti ekonomik.Hlavní pøedností tìchto žebøíèkù konkurenceschop-nosti je velké množství dílèích kritérií, na jejichž zá-kladì jsou ekonomiky hodnoceny, a velké množstvízemí, které je hodnocením pokryto. Hlavní slabinoužebøíèkù konkurenceschopnosti je silné zastoupenímìkkých kritérií mezi analyzovanými dílèími kritérii,protože výpovìdi respondentù nejsou objektivizova-

ným, metodicky sladìným, srovnatelným statistic-kým údajem, ale zahrnují subjektivní pohledy hod-notitele na ekonomiku. Další slabinou žebøíèkù kon-kurenceschopnosti jsou rùzné váhy pøidìlené rùz-ným dílèím kritériím pøi výpoètu celkového hodnoce-ní konkurenceschopnosti ekonomik, protože zmìnatìchto vah mùže vést i ke zmìnì celkového poøadíkonkurenceschopnosti zemí, a rovnìž absence agre-gátních èi prùmìrných údajù pro integraèní seskupe-ní typu EU v tìchto hodnoceních konkurenceschop-nosti.2

V našem uvažovaném porovnání ekonomickéhopostavení èi ekonomického vývoje jednotlivých èle-nù EU, Evropské unie jako celku a dalších státù mimoUnii však mùžeme slabiny použitých multikriteriál-ních hodnocení konkurenceschopnosti alespoò èás-teènì eliminovat. K porovnání ekonomického posta-vení èi ekonomického vývoje státù a integraèních se-skupení totiž použijeme jednak žebøíèek celkovékonkurenceschopnosti ekonomik se svými pøednost-mi i nedostatky, jednak nìkterá vybraná dílèí tvrdákritéria, tedy kritéria konkurenceschopnosti založe-ná na statistických datech. Výbìr nìkterých tvrdýchkritérií nám umožní sledovat poøadí ekonomik bezvlivu mìkkých kritérií a bez vlivu rùzných vah pøidì-lených rùzným dílèím kritériím pøi výpoètu celkové-ho hodnocení konkurenceschopnosti. Zároveò bude-me všechna použitá kritéria kvantifikovat i pro Ev-ropskou unii, takže budeme moci posoudit vliv integ-raèního procesu v Evropì na ekonomické postaveníèi ekonomický vývoj státù, které se této integraceúèastní, i tìch, které stojí mimo ni.

Nyní už mùžeme konkrétnì popsat postup, jakbudeme ekonomické postavení èi ekonomický vývojstátù a integraèních seskupení mìøit. Jako používanémultikriteriální hodnocení konkurenceschopnostivybereme to, které porovnává co nejvìtší poèet zemí.Takovým hodnocením je analýza konkurenceschop-nosti ekonomik provádìná Svìtovým ekonomickýmfórem (World Economic Forum) a zveøejòovaná kaž-doroènì v publikaci The Global Competitiveness Re-port (GCR). Abychom mìli k dispozici srovnatelné

2 Podrobnější rozbor slabých stránek žebříčků konkurenceschopnosti lze najít v článku Malý, J.: Je v zájmu České republiky přizpůsobovat svouhospodářskou politiku výsledkům hodnocení konkurenceschopnosti? Scientia et Societas, 2006, č. 4.

2 Podrobnější rozbor slabých stránek žebříčků konkurenceschopnosti lze najít v článku Malý, J.: Je v zájmu České republiky přizpůsobovat svouhospodářskou politiku výsledkům hodnocení konkurenceschopnosti? Scientia et Societas, 2006, č. 4.

{4/6

}


Odborné stati

údaje alespoò v krátké èasové øadì, použijeme k na-šemu hodnocení The Global Competitiveness Reportpro období 2004–2005, 2005–2006 a 2006–2007.

The Global Competitiveness Report 2004–2005hodnotí konkurenceschopnost celkem 104 zemí, TheGlobal Competitiveness Report 2005–2006 analyzujekonkurenceschopnost už 117 státù a v The GlobalCompetitiveness Report 2006–2007 je hodnocenakonkurenceschopnost dokonce 125 ekonomik. Abybylo poøadí ekonomik v celkovém hodnocení konku-renceschopnosti i ve vybraných dílèích tvrdých krité-riích konkurenceschopnosti v èase srovnatelné, mu-síme sjednotit poèet sledovaných zemí v jednotlivýchobdobích. Ve všech tøech výše uvedených vydáníchThe Global Competitiveness Report se hodnotí 101stejných ekonomik. Proto budeme pøi naší analýzebrát v úvahu pouze tìchto 101 zemí. Pøi vyjadøovánípoøadí ekonomik ve vybraných dílèích tvrdých krité-riích konkurenceschopnosti budeme tedy používatnikoli pùvodní poøadí z jednotlivých vydání The Glo-bal Competitiveness Report, ale upravené poøadízemí od 1 (nejlepší) do 101 (nejhorší). Rovnìž v pøí-padì celkového hodnocení konkurenceschopnostijednotlivých zemí budeme sledovat upravené poøadízemí od 1 (nejlepší) do 101 (nejhorší), kromì tohovšak pro informaci (nikoli pro úèely naší analýzy) bu-deme zaznamenávat i pùvodní oficiální poøadí kon-kurenceschopnosti ekonomik podle The GlobalCompetitiveness Index (GCI) pro jednotlivá sledova-ná období (2004–2005, 2005–2006 a 2006–2007).

Pro lepší pøehlednost pøitom v tabulkách nebude-me zaznamenávat poøadí a hodnoty kritérií všech 101státù, ale pouze nìkterých z nich. Bude mezi nimivšech 27 èlenù Evropské unie a dále 20 vybranýchzemí mimo Unii. V této mimounijní dvacítce budouzahrnuty tøi zemì kandidující na vstup do EU – Chor-vatsko, Turecko a Makedonie, tøi vyspìlé èlenskézemì Evropského sdružení volného obchodu – Nor-sko, Island a Švýcarsko, sedm nejvìtších ekonomiksvìta mimo Evropskou unii – USA, Japonsko, Èína,Kanada, Korejská republika, Indie a Brazílie, dáleRusko jako rozlohou nejvìtší zemì svìta, Singapur,Taiwan a zvláštní èínská administrativní oblastHongkong jako malé východoasijské ekonomikys vysokým HDP na obyvatele a nakonec vyspìlé

zemì Izrael, Austrálie a Nový Zéland. Tento výbìrzemí zajišťuje, že se èleny EU budou porovnáványzemì kandidující na vstup do Unie, vyspìlé státy Ev-ropy, které nejsou èleny ani kandidáty na vstup doEU, a nejvìtší ekonomiky svìta mimo Unii. V sadìporovnávaných zemí budou zároveò zastoupeny ty,které se ve všech tøech výše uvedených vydáních TheGlobal Competitiveness Report (2004–2005,2005–2006 a 2006–2007) vždy umístily na prvníchdvaceti místech v celkovém (pùvodním, nikoli upra-veném) poøadí konkurenceschopnosti ekonomik.

Pokud jde o vybraná dílèí tvrdá kritéria konku-renceschopnosti, budeme používat ta, u nichž lzezískat údaje rovnìž pro sedmadvacetièlennou Evrop-skou unii, a to buï agregací èi prùmìrováním datz The Global Competitiveness Report pro èlenskézemì EU, anebo pøevzetím dat pro EU z jiných zdrojùnež The Global Competitiveness Report za podmín-ky, že tyto zdroje používají shodnou nebo velmi po-dobnou metodiku jako The Global CompetitivenessReport. Mezi sledovaná dílèí tvrdá kritéria konkuren-ceschopnosti bude patøit celkový HDP v mld. USDhodnocených zemí (vyjadøující velikost jejich ekono-mik), poèet obyvatel tìchto státù (který lze interpre-tovat jako velikost trhu), HDP na obyvatele v USDv paritì kupní síly v hodnocených zemích (vyjadøují-cí jejich ekonomickou úroveò èi vyspìlost), dále mírainflace v %, saldo veøejných rozpoètù v % HDP a ve-øejný dluh v % HDP v tìchto státech a nakonec ratin-gové hodnocení tìchto ekonomik, konkrétnì Institu-tional Investor Country Credit Rating.

Celkové hodnocení konkurenceschopnosti jed-notlivých sledovaných zemí je uvedeno v tabulce 1a,hodnocení zemí prostøednictvím vybraných dílèíchkritérií konkurenceschopnosti je zaznamenáno v ta-bulkách 2a až 8a.

Nové poøadí sledovaných ekonomik dostaneme,jestliže místo jednotlivých èlenských zemí EU bude-me sledovat agregátní èi prùmìrné údaje za Evrop-skou unii. Sledování celkové konkurenceschopnostiEvropské unie i její poøadí v dílèích tvrdých kritériíchkonkurenceschopnosti v mezinárodním srovnání sejeví jako žádoucí. Evropská unie je z ekonomickéhohlediska natolik integrována, že není žádný význam-ný dùvod, proè by nemohla být pro úèely sledování �

{4/6

}


Odborné stati

� a vyhodnocování úrovnì konkurenceschopnosti eko-nomiky sledována jako celek, podobnì jako jiné eko-nomiky mimo Unii.

Poøadí jednotlivých zemí z tabulek 1a až 8a budeproto upraveno následujícím zpùsobem. Jestliže bu-deme vyhodnocovat zemì Evropské unie jako celek,budeme analyzovat nikoli 101 ekonomik jako pøi vy-hodnocování každé zemì vèetnì jednotlivých zemíEU zvlášť, ale novì pouze 75 ekonomik. Z poøadí to-tiž zmizí 27 èlenù EU a novì se do nìj zaøadí Evrop-ská unie (EU-27) jako celek. Pøi vyjadøování poøadíekonomik jak ve vybraných dílèích tvrdých kritériíchkonkurenceschopnosti, tak v pøípadì celkového hod-nocení konkurenceschopnosti budeme používatpouze upravené poøadí ekonomik od 1 (nejlepší) do75 (nejhorší). V tabulkách pak pro lepší pøehlednostbudeme opìt zaznamenávat poøadí a hodnoty kritériípouze nìkterých vybraných ekonomik – všech 20 vy-braných zemí mimo Unii, které jsme sledovali iv pøedcházejícím pøípadì, a Evropské unie jako cel-ku. Celkové hodnocení konkurenceschopnosti sledo-vaných zemí a Evropské unie bude uvedeno v tabulce1b, hodnocení sledovaných zemí a Evropské unieprostøednictvím vybraných dílèích kritérií konkuren-ceschopnosti bude zaznamenáno v tabulkách 2b až8b.

Údaje pro EU získáme následujícím zpùsobem.Celkové hodnocení konkurenceschopnosti Evropskéunie (tabulka 1b) bude vyjádøeno jako její skóre; totoskóre EU-27 bude váženým prùmìrem skóre jednotli-vých èlenù EU, pøièemž jako váhy poslouží podílyjednotlivých èlenských zemí Evropské unie na HDPEU-27 v bìžném smìnném kurzu v roce 2006. Váže-né prùmìry budou pøi výpoètu dat za Evropskou uniipoužity ještì dvakrát. HDP na obyvatele Evropskéunie v USD v paritì kupní síly (tabulka 4b) bude vy-poèítán jako vážený prùmìr HDP na obyvatele v USDv paritì kupní síly jednotlivých èlenù EU, vahamiv tomto pøípadì budou podíly jednotlivých èlenskýchzemí Evropské unie na HDP EU-27 v paritì kupní sílyv roce 2005. Ratingové hodnocení Evropské unie (ta-bulka 8b) pak bude vypoèítáno jako vážený prùmìrInstitutional Investor Country Credit Rating jednotli-vých èlenských zemí EU, pøièemž jako váhy poslouží

podíly jednotlivých èlenù Evropské unie na HDPEU-27 v bìžném smìnném kurzu v roce 2006.

Získání dalších údajù za Evropskou unii už budejednodušší. Celkový HDP Evropské unie v mld. USD(tabulka 2b) bude souètem HDP v mld. USD jednotli-vých èlenù EU, podobnì poèet obyvatel Evropskéunie (tabulka 3b) bude jednoduše souètem poètuobyvatel jednotlivých èlenských zemí EU. V pøípadìmíry inflace, salda veøejných rozpoètù v % HDP a ve-øejného dluhu v % HDP (tabulky 5b, 6b, 7b) pak proEvropskou unii použijeme údaje z databáze Eurosta-tu.

Jako základní zpùsob vyjádøení ekonomickéhopostavení èi ekonomického vývoje jednotlivých èle-nù EU, Evropské unie jako celku a státù mimo Uniibudeme používat upravená poøadí tìchto ekonomikv žebøíècích jednotlivých sledovaných ukazatelù(tedy v žebøíècích sedmi dílèích tvrdých kritérií kon-kurenceschopnosti a celkového hodnocení konku-renceschopnosti). V pøípadì tøí dílèích tvrdých krité-rií konkurenceschopnosti s pøevažující rostoucí ten-dencí vývoje jejich hodnot (velikost celkového HDP,poèet obyvatel, HDP na obyvatele) a v pøípadì celko-vého hodnocení konkurenceschopnosti budou upra-vená poøadí analyzovaných zemí jediným zpùsobemvyjádøení jejich ekonomického postavení èi ekono-mického vývoje. V pøípadì ètyø dílèích tvrdých krité-rií konkurenceschopnosti s velkou volatilitou a varia-bilitou jejich hodnot (míra inflace, saldo veøejnýchrozpoètù v % HDP, veøejný dluh v % HDP, Institutio-nal Investor Country Credit Rating) budou upravenápoøadí analyzovaných zemí primárním zpùsobemvyjádøení jejich ekonomického postavení èi ekono-mického vývoje, doplòkovì pak budeme pøihlížet ik vývoji konkrétních hodnot tìchto kritérií.

Nyní již mùžeme pøistoupit k hledání odpovìdína ètyøi dílèí otázky ohlednì ekonomického postave-ní Evropské unie a jejích souèasných i budoucích èle-nù v mezinárodním srovnání, které jsme položilivýše.

{4/6

}


Odborné stati

2. Vliv evropské integrace na ekonomicképostavení zemí kandidujících na èlenství v EU

Zaèneme s hledáním odpovìdi na první dílèí otázku:Jak pøípravy na èlenství v EU ovlivòují v mezinárod-ním srovnání ekonomické postavení zemí se statu-tem kandidáta èlenství v Evropské unii?

I když zájemcù o pøièlenìní k Unii je celá øada,oficiální kandidáti vstupu do EU jsou tøi: Chorvatsko,Turecko a Makedonie. Chorvatsko se již nacházív pokroèilé fázi vyjednávání o svém budoucím vstu-pu do Evropské unie a existuje shoda, že po dokonèe-ní pøedvstupních jednání a splnìní všech podmínekzaèlenìní do EU ze strany Chorvatska se tato zemìstane plnoprávným èlenem Unie.

Složitìjší je pøípad Turecka. Jednání o vstuputéto zemì do Evropské unie jsou velmi komplikovanáa celý proces postupuje pomalu. Navíc mezi souèas-nými èleny EU neexistuje shoda o budoucí formì in-tegrace Turecka s EU. Nìkteøí èlenové Unie podporujíbudoucí plnoprávné èlenství Turecka v EU, i kdyži podle tìchto zemí je dosažení tohoto cíle otázkouvelmi dlouhodobé, minimálnì deseti- až patnáctiletéperspektivy a bude vyžadovat jak znaèné reformníúsilí ze strany Turecka, tak dùkladnou pøípravu nastranì Evropské unie. Nìkteré èlenské zemì Unievšak nabízejí Turecku pouze tzv. privilegované part-nerství, tj. rozhovory o vstupu Turecka do EU by pod-le tìchto státù nemusely vyústit v plnoprávné èlen-ství Turecka v Evropské unii.

Makedonie pak zatím o svém budoucím èlenstvív EU nevyjednává, je to pouze zemì s pøidìleným sta-tutem kandidáta èlenství v EU.

I když se každá z tìchto tøí zemí nachází v jiné si-tuaci, všechny tøi se v rùzné míøe, intenzitì a rychlos-ti snaží pøizpùsobovat svùj institucionální rámec in-stitucionálnímu rámci Evropské unie. Jsou tedy podvlivem evropského integraèního procesu a evropskáintegrace pùsobí na jejich ekonomické postavení.Jak? Odpovìï nalezneme v tabulkách 1a až 8a.

Nejprve se podíváme na zmìny postavení Chor-vatska, Turecka a Makedonie ve sledovaných dílèíchtvrdých kritériích konkurenceschopnosti. Pokud jdeo poøadí analyzovaných zemí ve velikosti celkovéhoHDP v letech 2003–2005 (tabulka 2a), došlo ve sledo-

vaném období k posunu Chorvatska ze 61. na 57. po-zici, ke zlepšení Turecka z 22. na 19. místo a pouzeMakedonie si pohoršila z 92. na 96. pøíèku. V ukaza-teli poèet obyvatel sledovaném rovnìž v období2003–2005 (tabulka 3a) si mírnì polepšilo pouzeChorvatsko (ze 77. na 75. pozici), Turecko zazname-nalo zhoršení pozice o jednu pøíèku (ze 16. na 17.místo) a Makedonie stagnovala na 89. místì. V indi-kátoru HDP na obyvatele v letech 2003–2005 (tabulka4a) si své postavení zlepšilo pouze Turecko ze 60. na58. pøíèku, Chorvatsko si pohoršilo ze 42. na 45. pozi-ci a Makedonie opìt stagnovala (na 59. pozici).

V ukazateli míra inflace si ve sledovaném období2003–2005 (tabulka 5a) výraznì polepšila Makedonie(ze 17. na 2. místo) a Turecko (z 98. na 79. místo),u Chorvatska došlo k výraznému zhoršení umístìní(ze 26. na 45. pøíèku). Pokud jde o dílèí kritérium sal-do veøejných rozpoètù v % HDP v letech 2003–2005(tabulka 6a), zlepšila se v mezinárodním srovnánípozice Makedonie (ze 44 na 27. místo) a Turecka (z99. na 94. pøíèku). Chorvatsko se sice posunulo o jed-no místo v poøadí sledovaných zemí níže, avšak k to-muto zhoršení umístìní došlo navzdory zlepšeníhodnoty rozpoètového salda z deficitu 5,6 % HDPv roce 2003 na schodek 4,2 % HDP v roce 2005. V pøí-padì ukazatele veøejný dluh v % HDP sledovanéhov období 2003–2005 (tabulka 7a) si své umístìní zlep-šily všechny tøi zemì – nejvýraznìji Chorvatsko (ze68. na 43. pozici), Makedonie a Turecko pak o jednupøíèku. V ratingovém hodnocení (Institutional Inves-tor Country Credit Rating, tabulka 8a) se ve sledova-ném období 2004–2006 zlepšilo postavení Turecka (otøi místa v poøadí) a Makedonie (o osm míst). Chor-vatsko stagnovalo na 51. místì, i když se jeho ratingo-vé hodnocení zlepšilo z 52,3 bodu v roce 2004 na 58,1bodu v roce 2006.

Jestliže shrneme posuny v umístìní a dosaže-ných hodnotách u výše uvedených sedmi dílèích tvr-dých kritérií konkurenceschopnosti pro Chorvatsko,Turecko a Makedonii, mùžeme konstatovat, že vesledovaném období dokázalo své umístìní v nejvìt-ším poètu kritérií zlepšit Turecko, a sice v šesti pøípa-dech (ve zbylém jednom ukazateli se jeho postavenízhoršilo). U ètyø kritérií ze sedmi se zlepšilo umístìníMakedonie (v dalších dvou pøípadech její postavení �

{4/6

}


Odborné stati

� stagnovalo a v jednom pøípadì se zhoršilo). Chorvat-sko dosáhlo zlepšení umístìní u tøí kritérií, zhoršenítaké u tøí kritérií a stagnace pozice v jednom ukazatelis tím, že v pøípadì salda veøejných rozpoètù a ratin-gového hodnocení se navzdory poklesu, respektivestagnaci umístìní zlepšily konkrétní hodnoty tìchtoukazatelù pro chorvatskou ekonomiku.

Nyní se ještì podíváme, jak se vyvíjelo celkovéhodnocení konkurenceschopnosti tøí kandidátù naèlenství v EU podle The Global Competitiveness Re-port z let 2004–2005, 2005–2006 a 2006–2007 (tabul-ka 1a). Všechny tøi zemì ve sledovaném období zlep-šily své postavení. V upraveném (rozdíly v poètu sle-dovaných zemí eliminujícím) poøadí celkové konku-renceschopnosti ekonomik se umístìní Chorvatskazlepšilo ze 78. na 48. pøíèku, Turecko se posunulo ze67. na 55. pozici a Makedonie si v mezinárodnímsrovnání celkové konkurenceschopnosti polepšilaz 81. na 75. místo.

Na základì výše uvedeného mùžeme konstato-vat, že tøi zemì se statutem kandidáta èlenství v EU –Chorvatsko, Turecko a Makedonie – v prùbìhu pro-cesu svého pøibližování k Evropské unii vykazují po-zitivní posuny jak v celkovém hodnocení konkuren-ceschopnosti svých ekonomik, tak ve vìtšinì pøípadùi v hodnocení námi sledovaných dílèích kritérií kon-kurenceschopnosti. Pøizpùsobování institucionální-ho rámce zemí kandidujících na vstup do EU institu-cionálnímu rámci Evropské unie tedy pøispívá kezlepšování ekonomického postavení kandidátù èlen-ství v EU.

3. Vliv vstupu do EU na ekonomické postavenínových èlenù Unie

Nyní se budeme snažit najít odpovìï na druhou dílèíotázku: Jak pøípravy na èlenství, respektive samotnéèlenství v EU ovlivòuje v mezinárodním srovnáníekonomické postavení nových èlenských státù Ev-ropské unie?

Novými èleny budeme chápat ty zemì, které pøi-stoupily k EU v roce 2004 a 2007. Vzhledem k délcenámi sledovaného období budeme u desítky státù,které se staly èleny Unie v roce 2004, sledovat vývojjejich ekonomického postavení jak v dobì jejich pøí-

prav na èlenství v EU, tak po jejich vstupu do Evrop-ské unie, zatímco u dvou zemí, které k EU pøistoupilyv roce 2007, budeme vyhodnocovat vývoj jejich eko-nomického postavení pouze v období jejich pøípravna vstup do Unie. To však není na závadu, protožejak období pøíprav na vstup, tak èlenství samotné jecharakterizováno silným vlivem institucionálníhorámce EU na institucionální rámec nových èlenù, res-pektive na vstup se pøipravujících státù. U všech dva-nácti nových èlenù Unie tedy budeme sledovat vlivevropské integrace na jejich ekonomické postavení.

Nejprve budeme analyzovat zmìny postavenínových èlenských státù EU ve sledovaných dílèíchtvrdých kritériích konkurenceschopnosti. V ukazatelivelikost celkového HDP v letech 2003–2005 (tabulka2a) se zlepšilo umístìní sedmi z dvanácti nových èle-nù. Nejvíce – o šest pøíèek v poøadí – si polepšilo Lo-tyšsko, o ètyøi místa se zlepšilo Estonsko, o tøi pøíèkypak Rumunsko, Bulharsko a Malta. Dvì místa v poøa-dí si k dobru pøipsalo Polsko a o jednu pozici se zlep-šil Kypr. Èeská republika a Slovensko své umístìnínezmìnily (zùstaly na 38., respektive 56. místì) a tøinoví èlenové (Maïarsko, Slovinsko a Litva) si v poøa-dí sledovaných zemí pohoršili.

Pokud jde o poøadí analyzovaných ekonomikv poètu obyvatel v období 2003–2005 (tabulka 3a),zlepšilo svou pozici z nových èlenù Unie pouze Slo-vinsko (z 90. na 89. místo). U osmi nových èlenskýchstátù (Maïarsko, Slovensko, Lotyšsko, Estonsko,Kypr, Malta, Rumunsko a Bulharsko) se umístìní ne-zmìnilo, tøi zemì (Èeská republika, Polsko a Litva) siv poøadí pohoršily.

V pøípadì indikátoru HDP na obyvatele, který bylsledován rovnìž v období 2003–2005 (tabulka 4a), sizlepšilo Estonsko své umístìní o jednu pøíèku, Litva,Lotyšsko a Rumunsko pak o dvì pøíèky. Pozice tøí no-vých èlenù (Èeské republiky, Maïarska a Bulharska)stagnovala a pìt státù si v poøadí pohoršilo – Sloven-sko, Slovinsko a Kypr o jedno místo, Malta o dvì mís-ta a Polsko o tøi pøíèky.

Dále se zamìøíme na ukazatel míra inflace v le-tech 2003–2005 (tabulka 5a). V nìm své umístìnízlepšilo pìt nových èlenù Unie. Relativnì nevíce sezlepšilo postavení Slovenska – o 45 pøíèek (z 83. na38. místo). O 42 míst v poøadí (ze 72. na 30. pozici) si

{4/6

}


Odborné stati

polepšilo Slovinsko. Kypr se posunul ze 62. na 33.místo, Maïarsko ze 64. na 49. pøíèku a Rumunskoz 95. na 83. pozici. Sedm nových èlenských zemí EU(Èeská republika, Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko,Malta a Bulharsko) zaznamenalo zhoršení svéhoumístìní.

V pøípadì ukazatele saldo veøejných rozpoètùv % HDP si ve sledovaném období 2003–2005 (tabul-ka 6a) zlepšilo své umístìní pìt nových èlenù Unie.O 30 pøíèek vzhùru (z 89. na 59. místo) se posunulaÈeská republika, o 27 míst si polepšil Kypr. Maltazlepšila své postavení o 13 míst, Bulharsko o devìtpøíèek a Slovensko o tøi. Tøi zemì si sice pohoršilyv poøadí analyzovaných zemí, avšak došlo u nich kezlepšení dosažené hodnoty indikátoru, tj. salda veøej-ných rozpoètù. Mezi tyto zemì patøí Slovinsko (po-kles rozpoètového deficitu z 1,8 % HDP v roce 2003na 1,3 % HDP v roce 2005), Lotyšsko (snížení schod-ku z 1,8 na 1 % HDP) a Rumunsko (pokles rozpoèto-vého schodku ze 2 na 0,8 % HDP). Zbylé ètyøi novéèlenské zemì (Maïarsko, Polsko, Litva a Estonsko)zaznamenaly zhoršení svého umístìní i zhoršeníhodnoty rozpoètového salda.

Pokud jde o dílèí kritérium veøejný dluh v % HDPv letech 2003–2005 (tabulka 7a), zlepšilo se v meziná-rodním srovnání umístìní dvou nových èlenù Unie,a sice Estonska (ze 4. na 2. pøíèku) a Bulharska (z 37.na 27. pøíèku). Rumunsko sice zaznamenalo stagnacisvé pozice na 12. místì, avšak došlo u nìho ke sníže-ní veøejného dluhu z 25,5 % HDP v roce 2003 na18,9 % HDP v roce 2005. Dalších pìt nových èlen-ských státù EU si sice ve sledovaném období pohorši-lo v poøadí analyzovaných ekonomik, k tomu všakdošlo navzdory skuteènosti, že se zlepšila úroveò je-jich veøejného dluhu, tedy že se jejich veøejný dluhsnížil. Tento vývoj byl charakteristický pro Èeskourepubliku, Polsko, Slovinsko, Litvu a Lotyšsko. Ètyøizemì (Maïarsko, Slovensko, Malta a Kypr) pak èelilyzhoršení svého umístìní i zhoršení hodnoty veøejné-ho dluhu.

Velmi zajímavé výsledky poskytuje porovnání ra-tingového hodnocení (Institutional Investor CountryCredit Rating, tabulka 8a) sledovaných zemí v letech2004–2006. Žádný nový èlen EU totiž u tohoto ukaza-tele nezaznamenal soubìh zhoršení umístìní a zhor-

šení dosažené hodnoty indikátoru, tj. pokles ratingu.Sedm z dvanácti nových èlenských státù si v poøadísledovaných ekonomik polepšilo. Nejvíce – o šestmíst – se zlepšila pozice Rumunska, o pìt pøíèek sipolepšilo Lotyšsko, ètyøi místa k dobru si pøipsala Lit-va a Slovensko. O dvì místa v poøadí si polepšilo Es-tonsko a o jednu pøíèku Slovinsko a Bulharsko. Èeskárepublika zaznamenala stagnaci své pozice na 31.místì, avšak její ratingové hodnocení se zlepšiloz 66,2 bodu v bøeznu 2004 na 72,5 bodu v bøeznu2006. Zbylé ètyøi nové èlenské zemì Evropské unie(Polsko, Maïarsko, Malta a Kypr) sice èelily zhoršenísvého umístìní v žebøíèku analyzovaných ekonomik,jejich ratingové hodnocení se však ve sledovaném ob-dobí zlepšilo.

Nyní shrneme výše zaznamenané zmìny v umís-tìní a dosažených hodnotách u sedmi dílèích tvrdýchkritérií konkurenceschopnosti pro dvanáct novýchèlenských zemí EU. Celkem osmi novým èlenùmUnie se podaøilo ve sledovaném období dosáhnoutcelkového pozitivního posunu v hodnocení sedmidílèích tvrdých kritérií konkurenceschopnosti. Toznamená, že tyto zemì celkovì dosáhly pøevahy poè-tu zlepšení umístìní nad poètem zhoršení umístìníu prvních tøí dílèích kritérií a pøevahy poètu zlepšeníumístìní a zlepšení dosažených hodnot kritérií pøizhoršení nebo stagnaci umístìní nad poètem zhorše-ní umístìní pøi zhoršení dosažených hodnot indiká-torù u zbylých ètyø dílèích kritérií. Mezi tìchto osmzemí s celkovým pozitivním výsledkem náleží Ru-munsko, Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Slovinsko,Kypr, Slovensko a Èeská republika.

Rumunsko dosáhlo pøi hodnocení sedmi dílèíchtvrdých kritérií konkurenceschopnosti skóre ètyøizlepšená umístìní a dvì zlepšené hodnoty kritérií,Bulharsko a Estonsko ètyøi zlepšení v poøadí sledova-ných ekonomik, Lotyšsko a Slovinsko tøi zlepšenáumístìní a dvì dosažené lepší hodnoty indikátorùa Kypr tøi zlepšení v poøadí sledovaných zemí a jednazlepšená hodnota kritéria. Slovensko zaznamenalotøi zlepšená umístìní proti dvìma zhoršeným umístì-ním a Èeská republika jedno zlepšení v poøadí sledo-vaných ekonomik a dvì dosažené lepší hodnoty indi-kátorù proti dvìma zhoršeným umístìním. �

{4/6

}


Odborné stati

� Malta dosáhla pøi hodnocení sedmi dílèích tvr-dých kritérií konkurenceschopnosti nerozhodnéhovýsledku – dvì zlepšená umístìní a jedna zlepšenáhodnota kritéria proti tøem zhoršeným umístìním.

Zbylé tøi nové èlenské státy Unie (Maïarsko, Pol-sko a Litva) zaznamenaly ve sledovaném období cel-kový negativní posun v hodnocení sedmi dílèích tvr-dých kritérií konkurenceschopnosti. Maïarsku sepodaøilo jednou zlepšit umístìní a jednou zlepšithodnotu kritéria, avšak ve tøech pøípadech se jehoumístìní zhoršilo. Polsko zaznamenalo jedno zlepše-né umístìní a dvì dosažené lepší hodnoty indikátorùproti ètyøem zhoršeným umístìním, Litva pak dvìzlepšení v poøadí sledovaných ekonomik a jednuzlepšenou hodnotu kritéria proti ètyøem zhoršenýmumístìním.

Nyní ještì zanalyzujeme, jak se vyvíjelo celkovéhodnocení konkurenceschopnosti nových èlenù Ev-ropské unie podle The Global Competitiveness Re-port z let 2004–2005, 2005–2006 a 2006–2007 (tabul-ka 1a). Celkem deset z dvanácti nových èlenskýchzemí EU zlepšilo svou pozici. V námi používanémupraveném poøadí celkové konkurenceschopnostiekonomik, které eliminuje rozdíly v poètu sledova-ných zemí v èase, se nejvýraznìji zlepšilo umístìníPolska, a to o 26 pøíèek (ze 71. na 45. místo). O devìtmíst v poøadí si polepšily tøi zemì – Èeská republika(z 38. na 29. místo), Lotyšsko (ze 44. na 35. pøíèku)a Kypr (z 52. na 43. pozici). Sedm míst k dobru si pøi-psalo Maïarsko (posun ze 46. na 39. pøíèku), o pìtmíst si polepšilo Slovensko (ze 41. na 36. pøíèku)a Malta (ze 42. na 37. pozici). O tøi pøíèky vzhùru (z35. na 32. místo) se posunulo Slovinsko, o dvì místa(z 69. na 67.) si polepšilo Bulharsko a o jednu pozici(z 39. na 38.) si své postavení vylepšila Litva.

Pouze dva nové èlenské státy EU èelily ve sledo-vaném období zhoršení svého umístìní v žebøíèku

celkové konkurenceschopnosti ekonomik. Jednalose o Estonsko, jehož umístìní se zhoršilo o jednupøíèku (z 24. na 25.), a o Rumunsko, které si pohorši-lo o šest míst (z 57. na 63. pozici).

Na základì výše uvedeného mùžeme konstato-vat, že v období pøíprav na èlenství v EU, respektivepo vstupu do Unie vykazovalo deset z dvanácti no-vých èlenských zemí EU pozitivní posuny v celko-vém hodnocení konkurenceschopnosti svých ekono-mik. Osm z dvanácti nových èlenù Unie pak vykazo-valo pozitivní posuny rovnìž v hodnocení námi sle-dovaných dílèích kritérií konkurenceschopnosti.Z tohoto úhlu pohledu tedy pøizpùsobování instituci-onálního rámce nových èlenských státù EU instituci-onálnímu rámci Evropské unie pøispívá ke zlepšová-ní ekonomického postavení nových èlenù Unie.

4. Vliv evropské integrace na ekonomicképostavení starých èlenù EU

Dále budeme hledat odpovìï na tøetí dílèí otázku po-loženou v úvodní èásti tohoto textu: Jaké je ekono-mické postavení starých èlenù Evropské unie (èlenùpùvodní EU-15) v porovnání s nejvìtšími ekonomika-mi svìta mimo Unii, jako jsou Spojené státy, Japon-sko, Èína, Kanada, Korejská republika, Indie neboBrazílie?

Protože na ekonomický vývoj patnácti starýchèlenù EU pùsobí evropská integrace již dlouhodobì,nebudeme v tomto pøípadì rozebírat vývoj jejich eko-nomického postavení v námi sledovaném kratším nì-kolikaletém období. Budeme analyzovat ekonomicképostavení, kterého dosáhly zemì pùvodní EU-15v porovnání se sedmi nejvìtšími ekonomikami svìtamimo Unii (zjednodušenì o nich budeme v dalšímtextu hovoøit jako o sedmi velkých ekonomikáchmimo Unii), mezi které patøí USA, Japonsko, Èína,Kanada, Korejská republika, Indie a Brazílie. Pro tuto

V období příprav na členství v EU, respektive po vstupu do Unie vykazovalo de-set z dvanácti nových členských zemí EU pozitivní posuny v celkovém hodnoce-ní konkurenceschopnosti svých ekonomik.

{4/6

}


Odborné stati

analýzu budeme využívat údaje z The Global Compe-titiveness Report 2006–2007.

Smìrodatná pro nás budou umístìní dosaženájednotlivými sledovanými zemìmi v žebøíècích po-rovnávaných ekonomik. Opìt budeme hodnotitumístìní zemí jak v celkovém hodnocení konkuren-ceschopnosti (tabulka 1a), tak ve vybraných sedmidílèích tvrdých kritériích konkurenceschopnosti (ta-bulky 2a až 8a). Jestliže se vìtšina z patnácti starýchèlenù EU bude v poøadí nacházet pøed vìtšinou zesedmi velkých ekonomik mimo Unii, budeme to po-važovat za dobrý výsledek umístìní pro staré èlenyEU. Naopak jestliže vìtšina ze sedmi velkých ekono-mik mimo EU v poøadí pøedstihne vìtšinu z patnáctistarých èlenských zemí Unie, pak to budeme hodno-tit jako špatné umístìní starých èlenských státù EU.

Nejprve budeme porovnávat postavení patnáctistarých èlenù EU a sedmi nejvìtších ekonomik svìtamimo Unii v sedmi dílèích tvrdých kritériích konku-renceschopnosti. Pokud jde o poøadí analyzovanýchzemí ve velikosti celkového HDP v roce 2005 (tabulka2a), mezi prvními dvanácti nejlepšími zemìmi se na-cházelo pouze pìt starých èlenských státù EU (Nì-mecko na tøetím místì, Spojené království, Franciea Itálie na 5., 6. a 7. místì a Španìlsko na 9. pøíèce),zatímco v této první dvanáctce bylo zastoupenovšech sedm velkých ekonomik mimo Unii (na prv-ním místì USA, na druhém Japonsko, na ètvrtémÈína, na 8. pøíèce Kanada a na 10., 11. a 12. pozici Ko-rejská republika, Brazílie a Indie). Všech ostatníchdeset starých èlenù EU se nacházelo v poøadí až za In-dií poèínaje Nizozemskem (16. místo) a konèe Lu-cemburskem (58. pozice). Pøi posuzování umístìnísledovaných zemí v tomto indikátoru tedy celkovìzvítìzily velké ekonomiky mimo Unii nad starýmièlenskými státy EU.

V ukazateli poèet obyvatel sledovaném rovnìžv roce 2005 (tabulka 3a) se do poøadí mezi sedm vel-kých ekonomik mimo Unii opìt vmísilo pouze pìtstarých èlenù EU. Èína v tomto pøípadì obsadila prv-ní pøíèku, Indie druhou, USA skonèily na tøetím mís-tì, Brazílie na pátém a Japonsko na 10. místì. Pak te-prve následují staøí èlenové EU Nìmecko (14. pøíè-ka), Francie, Spojené království a Itálie (19., 20. a 21.místo). Mezi další dvì velké ekonomiky mimo Unii –

Korejskou republiku na 22. místì a Kanadu na 32. po-zici – se ještì zaøadil jeden starý èlenský stát EU,a sice Španìlsko na 26. pøíèce. Všech ostatních desetstarých èlenù Unie se nacházelo v poøadí za Kanadou– od Nizozemska na 44. pozici po Lucembursko na99. pøíèce. I pøi posuzování umístìní sledovanýchzemí v ukazateli poèet obyvatel tedy celkovì zvítìzilyvelké ekonomiky mimo Unii nad starými èlenskýmistáty EU.

V indikátoru HDP na obyvatele v roce 2005 (ta-bulka 4a) je už situace odlišná. Ve spodnìjší èástižebøíèku porovnávaných zemí se nachází pouze je-den starý èlen EU (Portugalsko na 33. místì), avšakètyøi velké ekonomiky mimo Unii (Korejská republi-ka na 31. místì, Brazílie na 55. pøíèce, Èína na 62. pøí-èce a Indie na 84. pozici). Ètrnáct z patnácti starýchèlenù EU se nachází v poøadí pøed Korejskou republi-kou (od Lucemburska na prvním místì, pøes Irsko naètvrtém, Dánsko na 6. èi Rakousko na 8. místì až poØecko na 27. pøíèce) a mezi tìmito ètrnácti starýmièleny EU se umístily pouze tøi velké ekonomikymimo Unii (USA na tøetím místì, Kanada na 7. pøíècea Japonsko na 15. pozici). V tomto kritériu tedy staréèlenské zemì EU dosáhly celkovì lepšího umístìnínež velké ekonomiky mimo Unii.

V ukazateli míra inflace se v roce 2005 (tabulka5a) ve spodnìjší èásti žebøíèku analyzovaných zemínacházelo pìt ze sedmi velkých ekonomik mimo Unii(Kanada na 24. místì, Korejská republika na 36. pøí-èce, USA na 46., Indie na 56. a Brazílie na 71. pozici)a šest starých èlenù EU (od Irska, které shodnì s Ka-nadou skonèilo na 24. místì, po Øecko na 49. pozici).Lepšího umístìní než Kanada a Irsko dosáhlo devìtz patnácti starých èlenských zemí EU (poèínaje Švéd-skem na ètvrté a Finskem na páté pøíèce a konèe Por-tugalskem na 20. pozici), avšak pouze dvì velké eko-nomiky mimo Unii (Japonsko na prvním místì a Èínana 14. místì.). V indikátoru míra inflace tedy staøí èle-nové EU opìt dosáhli celkovì lepšího umístìní nežvelké ekonomiky mimo Unii.

Pokud jde o dílèí kritérium saldo veøejných roz-poètù v % HDP v roce 2005 (tabulka 6a), mezi hùøehodnocené, a tudíž v poøadí níže se nacházející zemìpatøily ètyøi velké ekonomiky mimo Unii (Brazílie na69., USA na 80., Japonsko na 93. a Indie na 99. místì) �

{4/6

}


Odborné stati

� a pìt starých èlenù EU (od Nìmecka, které se umísti-lo shodnì s Brazílií na 69. pøíèce, po Portugalsko na95. pozici). Lepší umístìní než Brazílie a Nìmeckovykázala pouze menšina – tøi ze sedmi – velkých eko-nomik mimo Unii (Korejská republika na 15., Kanadana 16. a Èína na 43. pøíèce), avšak vìtšina – desetz patnácti – starých èlenských státù EU (od Dánskaa Finska na 12. a 13 místì po Francii na 62. pozici).V tomto kritériu se tedy staré èlenské státy EU v žeb-øíèku sledovaných zemí celkovì umístily lépe nežvelké ekonomiky mimo Unii.

V pøípadì ukazatele veøejný dluh v % HDP sledo-vaného v roce 2005 (tabulka 7a) patøily mezi nejhùøehodnocené zemì ètyøi velké ekonomiky mimo Unii(Brazílie na 76. pøíèce, Indie na 82., Kanada na 83.a Japonsko na 100. pozici), avšak pouze tøi staré èlen-ské státy EU (Belgie na 89. místì, Itálie na 93. místìa Øecko na 95. pozici). Pøed Brazílií se pak umístilypouze tøi velké ekonomiky mimo Unii (Korejská re-publika na 10. pøíèce, Èína na 19. pøíèce a USA na 66.pozici), avšak dvanáct z patnácti starých èlenù EU(poèínaje Lucemburskem na ètvrtém místì, pøes Irs-ko na 23. èi Finsko na 30. místì a konèe Francií a Nì-meckem na 73. a 74. pøíèce). Rovnìž v tomto ukaza-teli se tedy staré èlenské státy EU v žebøíèku sledova-ných zemí celkovì umístily lépe než velké ekonomi-ky mimo Unii.

Pokud jde o ratingové hodnocení (InstitutionalInvestor Country Credit Rating, tabulka 8a), podleúdajù z bøezna 2006 se ve spodnìjší èásti žebøíèkuporovnávaných zemí nacházelo pìt ze sedmi velkýchekonomik mimo Unii (Japonsko na 19. místì, Korej-ská republika na 28. pøíèce, Èína na 34., Indie na 52.a Brazílie na 57. pozici), ale jen tøi staøí èlenové EU(Itálie na 20. místì, Portugalsko na 23. pøíèce a Øeckona 26. pozici). Lepšího umístìní než Japonsko dosáh-ly pouze dvì velké ekonomiky mimo Unii (USA na 8.a Kanada na 10. pøíèce), avšak dvanáct z patnácti sta-rých èlenských státù EU (od Finska na tøetím, Spoje-ného království na ètvrtém a Dánska na pátém místì,pøes Lucembursko a Švédsko na 6. a 7. pøíèce, Nizo-zemsko, které se umístilo shodnì s USA na 8. pøíèce,Francii, Rakousko a Nìmecko na 10., 11. a 12. poziciaž po Irsko, Belgii a Španìlsko na 14., 15. a 16. místì).V ratingovém hodnocení tedy staré èlenské zemì EU

dosáhly celkovì lepšího umístìní než velké ekonomi-ky mimo Unii.

Jestliže shrneme a porovnáme celková umístìnípatnácti starých èlenù EU a sedmi nejvìtších ekono-mik svìta mimo Unii u výše uvedených dílèích tvr-dých kritérií konkurenceschopnosti, mùžeme kon-statovat, že v pøípadì pìti ze sedmi vyhodnocova-ných dílèích kritérií dosáhly staré èlenské zemì EUcelkovì lepšího umístìní než velké ekonomiky mimoUnii a pouze u dvou dílèích kritérií se velké ekonomi-ky mimo Unii celkovì umístily lépe než staøí èlenovéEU. Stojí za povšimnutí, že staré èlenské státy EU do-sáhly celkovì lepšího umístìní právì v tìch pìti díl-èích kritériích, které jsou založeny na indikátorechmíry èi pomìrových ukazatelích (HDP na obyvatele,míra inflace, saldo veøejných rozpoètù v % HDP, ve-øejný dluh v % HDP, rating), zatímco velké ekonomi-ky mimo Unii dosáhly celkovì lepšího umístìní pou-ze v tìch dvou dílèích kritériích, které jsou založenyna absolutních údajích (velikost celkového HDP, po-èet obyvatel).

Nyní ještì porovnáme umístìní patnácti starýchèlenù EU a sedmi nejvìtších ekonomik svìta mimoUnii v celkovém hodnocení konkurenceschopnostipodle The Global Competitiveness Report 2006–2007(tabulka 1a). I když budeme porovnávat údaje pouzepro jedno období, nikoli v èasové øadì, budeme stej-nì jako v pøedcházejících analýzách vycházet z upra-veného poøadí zemí, které eliminuje rozdíly v poètusledovaných ekonomik v èase. Mezi hùøe hodnoce-né, a tudíž v poøadí níže se nacházející zemì patøilyètyøi velké ekonomiky mimo Unii (Korejská republi-ka na 24., Indie na 41., Èína na 51. a Brazílie na 61.místì) a ètyøi staré èlenské státy EU (Španìlsko na 28.pøíèce, Portugalsko na 33. pøíèce, Itálie na 40. místìa Øecko na 44. pozici). Lepší umístìní než Korejskárepublika vykázala pouze menšina – tøi ze sedmi –velkých ekonomik mimo Unii (USA na 6., Japonskona 7. a Kanada na 16. pøíèce), avšak vìtšina – jedenáctz patnácti – starých èlenských státù EU (od Finska,Švédska a Dánska na druhém, tøetím a ètvrtém místì,pøes Nìmecko, Nizozemsko a Spojené království na8., 9. a 10. místì, Rakousko a Francii na 17. a 18. pøí-èce až po Belgii, Irsko a Lucembursko na 20., 21. a 22.pozici). V celkovém hodnocení konkurenceschop-

{4/6

}


Odborné stati

nosti tedy staré èlenské zemì EU dosáhly celkovì lep-šího umístìní než velké ekonomiky mimo Unii.

Na základì výše uvedeného mùžeme shrnout, žejak v celkovém hodnocení konkurenceschopnosti,tak ve vìtšinì sledovaných dílèích tvrdých kritériíchkonkurenceschopnosti dosáhli staøí èlenové EU cel-kovì lepšího umístìní než nejvìtší ekonomiky svìtamimo Unii. Z tohoto hlediska tedy evropská integracepùsobí pozitivnì na ekonomický vývoj starých èlen-ských státù EU a pøíznivì ovlivòuje jejich ekonomic-ké postavení v porovnání s nejvìtšími ekonomikamisvìta mimo Unii.

5. Ekonomické postavení Evropské uniev porovnání s jinými velkými ekonomikamisvìta

Zbývá najít odpovìï na poslední dílèí otázku z úvod-ní èásti tohoto textu: Jaké je ekonomické postavenícelého integraèního seskupení Evropské unie(EU-27) v porovnání s nejvìtšími ekonomikami svìtamimo Unii, jako jsou Spojené státy, Japonsko, Èína,Kanada, Korejská republika, Indie nebo Brazílie?

Jak jsme mohli zaznamenat již výše pøi srovnává-ní ekonomického postavení starých èlenù EU a sedminejvìtších ekonomik svìta mimo Unii, velké ekono-miky mimo Unii dosáhly celkovì lepšího umístìnínež staré èlenské státy EU pouze v tìch dvou sledova-ných dílèích kritériích konkurenceschopnosti, kterébyly založeny na absolutních údajích. Handicapemstarých èlenských zemí Unie v tomto srovnání tedybyla skuteènost, že byly vyhodnocovány jednotlivì.

Proto bude zajímavé provést další analýzu s po-užitím agregátních èi prùmìrných údajù za Evrop-skou unii jako celek. Budeme vyhodnocovat ekono-mické postavení, kterého dosahuje sedmadvacetiè-lenná Evropská unie jako celek v porovnání se sedminejvìtšími ekonomikami svìta mimo Unii (opìtje budeme v dalším textu zjednodušenì oznaèovatjako sedm velkých ekonomik mimo Unii), mezi kte-ré patøí USA, Japonsko, Èína, Kanada, Korejská re-publika, Indie a Brazílie. Pro tuto analýzu budemevyužívat údaje z The Global Competitiveness Report2006–2007.

Porovnávat budeme umístìní dosažená jednotli-vými sledovanými ekonomikami, to znamená Evrop-skou unií (EU-27) a sedmi nejvìtšími ekonomikamisvìta mimo Unii, v celkovém hodnocení konkuren-ceschopnosti a ve vybraných sedmi dílèích tvrdýchkritériích konkurenceschopnosti. Jestliže se vìtšinaze sedmi velkých ekonomik mimo Unii bude v poøadínacházet za Evropskou unií, budeme to považovat zadobrý výsledek umístìní pro EU-27. Naopak jestliževìtšina ze sedmi velkých ekonomik mimo EU se v po-øadí dostane pøed Evropskou unii, budeme to hodno-tit jako špatné umístìní EU-27.

Nejprve budeme porovnávat postavení Evropskéunie jako celku a sedmi nejvìtších ekonomik svìtamimo Unii v sedmi dílèích tvrdých kritériích konku-renceschopnosti. Poøadí ekonomik v tìchto sedmidílèích kritériích s údaji pro Evropskou unii zazname-návají tabulky 2b až 8b.

V ukazateli velikost celkového HDP v roce 2005(tabulka 2b) se Evropská unie nacházela na prvnímmístì žebøíèku jako nejvìtší ekonomika svìta a všechsedm velkých ekonomik mimo Unii následovalov poøadí za EU-27 (USA na druhém, Japonsko na tøe-tím a Èína na ètvrtém místì, Kanada na 5. a Korejskárepublika na 6. pøíèce a nakonec Brazílie a Indie na 7.a 8. pozici). Pøi posuzování umístìní sledovanýchekonomik v tomto indikátoru tedy Evropská uniepøedstihla všech sedm velkých ekonomik mimo Unii.

Pokud jde o poøadí analyzovaných ekonomikv poètu obyvatel v roce 2005 (tabulka 3b), Evropskáunie obsadila tøetí pøíèku. Pøedstihly ji dvì velké eko-nomiky mimo Unii – Èína a Indie na prvním a dru-hém místì, zatímco ostatních pìt velkých ekonomikmimo Unii se ocitlo za EU-27 (USA na 4. a Brazílie na6. místì, Japonsko na 11. pøíèce a Korejská republikaa Kanada na 19. a 27. pozici). Pøi posuzování umístì-ní sledovaných ekonomik v ukazateli poèet obyvateltedy Evropská unie dosáhla lepšího výsledku než vìt-šina velkých ekonomik mimo Unii.

V pøípadì indikátoru HDP na obyvatele, který bylsledován rovnìž v roce 2005 (tabulka 4b), pøedstihlyEvropskou unii tøi velké ekonomiky mimo Unii – USAna druhé pozici, Kanada na ètvrtém místì a Japonskona 8. pøíèce. Samotná Evropská unie se v žebøíèku po-rovnávaných ekonomik nacházela na 10. místì. Za �

{4/6

}


Odborné stati

� EU-27 následovaly ostatní ètyøi velké ekonomikymimo Unii – Korejská republika na 15. místì, Brazíliena 29. místì, Èína na 36. pøíèce a Indie na 58. pozici.Rovnìž v indikátoru HDP na obyvatele tedy Evropskáunie dosáhla lepšího umístìní než vìtšina velkýchekonomik mimo Unii.

Dále se zamìøíme na ukazatel míra inflace v roce2005 (tabulka 5b). Evropská unie obsadila 14. pøíèkua v umístìní ji pøedstihly Japonsko na první pozici,Èína na 11. pøíèce a Kanada na 13. místì. Za Evrop-skou unií skonèily ètyøi velké ekonomiky mimo EU –Korejská republika na 19. místì, USA na 27. místìa Indie a Brazílie na 33. a 46. pozici. Také v ukazatelimíra inflace tedy Evropská unie dosáhla lepšíhoumístìní než vìtšina velkých ekonomik mimo Unii.

V pøípadì ukazatele saldo veøejných rozpoètùv % HDP v roce 2005 (tabulka 6b) se Evropská unienacházela na 41. pozici. Pøed ní se umístily tøi velkéekonomiky mimo Unii (Korejská republika, Kanadaa Èína na 12., 13. a 32. pøíèce) a za EU-27 se ocitly èty-øi velké ekonomiky mimo Unii (Brazílie na 52., USAna 59., Japonsko na 69. a Indie na 74. místì). Rovnìžv tomto kritériu se tedy Evropská unie umístila lépenež vìtšina velkých ekonomik mimo Unii.

V ukazateli veøejný dluh v % HDP v roce 2005 (ta-bulka 7b) se v poøadí pøed Evropskou unií nacházelydvì velké ekonomiky mimo EU, a sice Korejská re-publika na 7. a Èína na 14. místì. Evropská unie sespoleènì s USA nacházela na 48. pøíèce, za nimi paknásledovaly další ètyøi velké ekonomiky mimo Unii –Brazílie na 55. místì, Indie na 60. místì, Kanada na61. pøíèce a Japonsko na 74. pozici. Také v tomto uka-zateli se tedy Evropská unie umístila lépe než vìtšinavelkých ekonomik mimo Unii.

Pokud jde o ratingové hodnocení (InstitutionalInvestor Country Credit Rating, tabulka 8b), umístilase Evropská unie na páté pøíèce, v tìsném závìsu zaSpojenými státy a Kanadou na tøetí a ètvrté pozici. ZaEU-27 skonèilo ostatních pìt velkých ekonomikmimo Unii – Japonsko na 8. pøíèce, Korejská republi-ka na 13. pøíèce, Èína na 16. pozici, Indie na 28. pøí-èce a Brazílie na 31. místì. V ratingovém hodnocenítedy Evropská unie dosáhla lepšího umístìní než vìt-šina velkých ekonomik mimo Unii.

Jestliže shrneme a porovnáme umístìní Evrop-ské unie a sedmi nejvìtších ekonomik svìta mimoUnii u výše vyhodnocovaných sedmi dílèích tvrdýchkritérií konkurenceschopnosti, mùžeme konstatovat,že v pøípadì všech tìchto sedmi dílèích kritérií dosáh-la Evropská unie lepšího umístìní než vìtšina ze sed-mi nejvìtších ekonomik svìta mimo Unii (v pøípadìjednoho dílèího kritéria – velikosti celkového HDP –se Evropská unie dokonce umístila na první pøíècejako nejvìtší ekonomika svìta).

Zbývá ještì porovnat umístìní Evropské uniea sedmi nejvìtších ekonomik svìta mimo Unii v cel-kovém hodnocení konkurenceschopnosti podle TheGlobal Competitiveness Report 2006–2007 (tabulka1b). I když budeme porovnávat údaje pouze pro jed-no období, nikoli v èasové øadì, budeme stejnì jakov pøedcházejících analýzách vycházet z upravenéhopoøadí zemí, které eliminuje rozdíly v poètu sledova-ných ekonomik v èase. Evropská unie obsadila v žeb-øíèku celkové konkurenceschopnosti ekonomik 12.pøíèku a pøed ní se umístily tøi velké ekonomikymimo Unii – USA na tøetí, Japonsko na ètvrté a Kana-da na 10. pozici. Horšího výsledku než Evropská uniedosáhly ostatní ètyøi velké ekonomiky mimo Unii –Korejská republika skonèila na 14. místì, Indie na 20.místì, Èína na 27. pøíèce a Brazílie na 37. pozici.V celkovém hodnocení konkurenceschopnosti setedy Evropská unie umístila lépe než vìtšina velkýchekonomik mimo Unii.

Na základì výše uvedeného mùžeme shrnout, žejak v celkovém hodnocení konkurenceschopnosti,tak ve všech sledovaných dílèích tvrdých kritériíchkonkurenceschopnosti dosáhla Evropská unie lepší-ho umístìní než vìtšina ze sedmi nejvìtších ekono-mik svìta mimo Unii. Pøi porovnání Evropské unies jejím ekonomicky nejsilnìjším konkurentem – Spo-jenými státy – mùžeme konstatovat, že EU-27 se sicev žebøíèku celkové konkurenceschopnosti ekonomikumístila za USA, avšak v hodnocení námi sledova-ných sedmi dílèích tvrdých kritérií konkurences-chopnosti pøedstihla Evropská unie Spojené státy cel-kem ve ètyøech pøípadech. Evropská unie jako nejvìt-ší ekonomika svìta se umístila pøed USA ve velikosticelkového HDP, dále pøedstihla Spojené státy v poètuobyvatel a mohla se také pochlubit nižší mírou infla-

{4/6

}


Odborné stati

ce i nižším deficitem veøejných rozpoètù v pomìruk HDP než USA. V jednom dílèím kritériu – v pomìruveøejného dluhu k HDP – dosáhla EU-27 stejného vý-sledku jako Spojené státy a v pøípadì zbývajícíchdvou kritérií – HDP na obyvatele a ratingového hod-nocení – se Evropská unie umístila za Spojenými stá-ty. Z tohoto úhlu pohledu tedy evropská integracepùsobí pozitivnì na ekonomické postavení èlen-ských státù Evropské unie v mezinárodním srovnání,protože umožòuje pøekonávat handicap vyplývajícíz relativnì malé velikosti ekonomik vìtšiny èlenù Ev-ropské unie v porovnání s nejvìtšími ekonomikamisvìta mimo Unii. Evropská unie jako celek tak mùžedosahovat celkovì lepšího ekonomického postavenínež jednotlivé èlenské zemì EU samostatnì.

6. Závìr

V úvodní èásti tohoto textu jsme si položili otázku, ja-kým zpùsobem (pozitivnì, neutrálnì, èi negativnì)èlenství Èeské republiky v EU ovlivòuje konvergenciekonomické úrovnì Èeské republiky a životní úrovnìjejích obyvatel k vyspìlejším èlenùm EU. Tuto zá-kladní otázku jsme pak rozèlenili na ètyøi dílèí, vzá-jemnì se doplòující otázky a na tyto dílèí otázky jsmehledali odpovìdi. Nyní mùžeme tyto odpovìdi shr-nout.

První dílèí otázka zkoumala, jakým zpùsobempøípravy na èlenství v EU ovlivòují v mezinárodnímsrovnání ekonomické postavení zemí se statutemkandidáta èlenství v Evropské unii. Na základì výšeprovedených analýz jsme dospìli k závìru, že tøizemì se statutem kandidáta èlenství v Evropské unii(Chorvatsko, Turecko a Makedonie) v prùbìhu pro-cesu svého pøibližování k EU vykazují pozitivní posu-

ny v celkovém hodnocení konkurenceschopnostisvých ekonomik a ve vìtšinì pøípadù i v hodnocenínámi sledovaných dílèích kritérií konkurenceschop-nosti. Proto je možné øíci, že pøípravy na èlenství v EUpøispívají v mezinárodním srovnání ke zlepšováníekonomického postavení zemí se statutem kandidátaèlenství v Evropské unii.

Druhá dílèí otázka se zabývala problémem, jakpøípravy na èlenství, respektive samotné èlenstvív EU ovlivòuje v mezinárodním srovnání ekonomic-ké postavení nových èlenských státù Evropské unie.Zjistili jsme, že v období pøíprav na èlenství v Evrop-ské unii, respektive po vstupu do EU nastal u desetiz dvanácti nových èlenských zemí EU pozitivní po-sun v celkovém hodnocení konkurenceschopnosti je-

jich ekonomik a u osmi z dvanácti nových èlenù Uniedošlo k pozitivnímu posunu rovnìž v hodnocení námisledovaných dílèích kritérií konkurenceschopnosti.Proto mùžeme konstatovat, že pøípravy na èlenství,respektive samotné èlenství v EU pøispívá v meziná-rodním srovnání ke zlepšování ekonomického posta-vení nových èlenských státù Evropské unie.

Tøetí dílèí otázka zkoumala, jaké je ekonomicképostavení starých èlenù Evropské unie (èlenù pùvod-ní EU-15) v porovnání s nejvìtšími ekonomikami svì-ta mimo Unii, jako jsou Spojené státy, Japonsko,Èína, Kanada, Korejská republika, Indie nebo Brazí-lie. Výše provedené analýzy nás dovedly k závìru, žestaré èlenské státy EU dosáhly v poøadí sledovanýchzemí celkovì lepšího umístìní než nejvìtší ekonomi-ky svìta mimo Unii jak v celkovém hodnocení kon-kurenceschopnosti, tak ve vìtšinì sledovaných díl-èích kritérií konkurenceschopnosti. Je tedy možnéøíci, že evropská integrace pùsobí pozitivnì na eko-

Evropská integrace působí pozitivně na ekonomické postavení členských státůEvropské unie v mezinárodním srovnání, protože umožňuje překonávat han-dicap vyplývající z relativně malé velikosti ekonomik většiny členů Evropskéunie v porovnání s největšími ekonomikami světa mimo Unii. Evropská uniejako celek tak může dosahovat celkově lepšího ekonomického postavení nežjednotlivé členské země EU samostatně.

�

{4/6

}


Odborné stati

� nomický vývoj starých èlenských státù EU a pøíznivìovlivòuje jejich ekonomické postavení v porovnánís nejvìtšími ekonomikami svìta mimo Unii.

Poslední dílèí otázka zjišťovala, jaké je ekono-mické postavení celého integraèního seskupení Ev-ropské unie (EU-27) v porovnání s nejvìtšími ekono-mikami svìta mimo Unii, jako jsou Spojené státy, Ja-ponsko, Èína, Kanada, Korejská republika, Indienebo Brazílie. Zjistili jsme, že v poøadí analyzova-ných ekonomik dosáhla Evropská unie lepšího umís-tìní než vìtšina ze sedmi námi sledovaných nejvìt-ších ekonomik svìta mimo Unii jak v celkovém hod-nocení konkurenceschopnosti, tak ve všech vyhod-nocovaných dílèích kritériích konkurenceschopnos-ti. Lze tedy konstatovat, že evropská integrace pùsobípozitivnì na ekonomické postavení èlenských zemíEvropské unie v mezinárodním srovnání, protožeumožòuje pøekonávat handicap vyplývající z relativ-nì malé velikosti ekonomik vìtšiny èlenù Evropskéunie v porovnání s nejvìtšími ekonomikami svìtamimo Unii. Evropská unie jako celek tak mùže dosa-hovat celkovì lepšího ekonomického postavení nežjednotlivé èlenské státy EU samostatnì.

S využitím výše uvedených odpovìdí na dílèíotázky mùžeme zformulovat odpovìï také na našizákladní otázku. Jestliže pøípravy na èlenství v EUpøispívají v mezinárodním srovnání ke zlepšováníekonomického postavení zemí se statutem kandidátaèlenství v Evropské unii, jestliže pøípravy na èlenství,respektive samotné èlenství v EU pøispívá v meziná-rodním srovnání ke zlepšování ekonomického posta-

vení nových èlenských státù Evropské unie, jestližeevropská integrace pùsobí pozitivnì na ekonomickývývoj starých èlenských státù EU a pøíznivì tak ovliv-òuje jejich ekonomické postavení v porovnání s nej-vìtšími ekonomikami svìta mimo Unii a jestliže ev-ropská integrace pùsobí pozitivnì na ekonomicképostavení èlenských zemí Evropské unie v meziná-rodním srovnání mimo jiné tím, že umožòuje pøeko-návat handicap vyplývající z relativnì malé velikostiekonomik vìtšiny èlenù Evropské unie v porovnánís nejvìtšími ekonomikami svìta mimo Unii, pakohlednì úèinù evropské integrace na Èeskou republi-ku mùžeme uèinit vysoce pravdìpodobný závìr, žeèlenství v EU v souèasné dobì pozitivnì pùsobí naekonomický vývoj Èeské republiky, že za jinak stej-ných podmínek bude èlenství v EU pozitivnì pùsobitna ekonomický vývoj Èeské republiky i v budoucímobdobí, že èlenství Èeské republiky v EU pozitivnìovlivòuje konvergenci ekonomické úrovnì Èeské re-publiky a životní úrovnì jejích obyvatel k vyspìlej-ším èlenùm EU a že za jinak stejných podmínek budeèlenství Èeské republiky v EU na konvergenci ekono-mické úrovnì Èeské republiky a životní úrovnì jejíchobyvatel k vyspìlejším èlenùm EU pozitivnì pùsobit iv budoucím období.

Èlenství Èeské republiky v Evropské unii se takjeví jako velmi dùležitý pøedpoklad zlepšování eko-nomického postavení Èeské republiky v rámci evrop-ské i svìtové, èi pøesnìji øeèeno globalizované ekono-miky.

{4/6

}


Odborné stati


1. Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu)2. Malý, J.: Je v zájmu Èeské republiky pøizpùsobovat svou hospodáøskou politiku výsledkùm hodnocení

konkurenceschopnosti? Scientia et Societas, 2006, è. 43. The Global Competitiveness Report 2004–2005. World Economic Forum, Geneva 20044. The Global Competitiveness Report 2005–2006. World Economic Forum, Geneva 20055. The Global Competitiveness Report 2006–2007. World Economic Forum, Geneva 2006

ABSTRACT

The article analyzes the influence of the European integration on the economic development of the EU member

states, especially of the new EU members, who join the European Union in 2004 and 2007. It shows the position

of the European Union, or the Euro area respectively and of the EU member states in the competitiveness in the in-

ternational comparison with the largest economies outside the EU. The competitiveness is observed on the base of

selected indicators published in The Global Competitiveness Reports. The author shows an improvement of the

competitiveness of the most of the new EU member sates during their preparation for the EU accession and after

their EU entrance. He concludes that the Czech Republic’s EU membership is the important condition of the im-

provement of the Czech Republic’s economic position in the European and world economy in the globalization

era.

KLÍÈOVÁ SLOVA

konkurenceschopnost, Evropská unie, integrace, makroekonomické indikátory

JEL KLASIFIKACE

F01, F02, F15, F40, F41, F43 �

{4/6

}


Odborné stati

�Tabulka č. 1a » Celkové hodnocení konkurenceschopnosti podle The Global Competitiveness Report (GCR), oficiálnípořadí (GCI), upravené pořadí a skóre v letech 2004–2005, 2005–2006 a 2006–2007 (jednotlivé země Evropské unievyhodnocovány zvlášť)

Skóre Pořadí Skóre Pořadí

Švýcarsko 4 4 4,93 4 4 5,67 1 1 5,81Finsko 2 2 5,04 2 2 5,73 2 2 5,76Švédsko 5 5 4,92 7 7 5,55 3 3 5,74Dánsko 3 3 4,95 3 3 5,73 4 4 5,70Singapur 7 7 4,85 5 5 5,67 5 5 5,63USA 1 1 5,21 1 1 5,85 6 6 5,61Japonsko 10 10 4,79 10 10 5,50 7 7 5,60Německo 6 6 4,86 6 6 5,56 8 8 5,58Nizozemsko 12 12 4,72 11 11 5,39 9 9 5,56Spojené království 9 9 4,80 9 9 5,51 10 10 5,54Hongkong (Čína) 8 8 4,81 14 14 5,35 11 11 5,46Norsko 14 14 4,69 17 17 5,31 12 12 5,42Taiwan 11 11 4,72 8 8 5,52 13 13 5,41Island 13 13 4,70 16 16 5,34 14 14 5,40Izrael 22 22 4,48 23 23 5,22 15 15 5,38Kanada 15 15 4,66 13 13 5,39 16 16 5,37Rakousko 18 18 4,57 15 15 5,34 17 17 5,32Francie 17 17 4,60 12 12 5,39 18 18 5,31Austrálie 16 16 4,63 18 18 5,31 19 19 5,29Belgie 19 19 4,54 20 20 5,23 20 20 5,27Irsko 27 27 4,38 21 21 5,22 21 21 5,21Lucembursko 21 21 4,52 24 24 5,04 22 22 5,16Nový Zéland 20 20 4,54 22 22 5,22 23 23 5,15Korejská republika 26 26 4,38 19 19 5,28 24 24 5,13Estonsko 24 24 4,46 26 26 5,03 25 25 5,12Španělsko 34 34 4,10 28 28 4,80 28 28 4,77Česko 38 38 4,06 29 29 4,76 29 29 4,74Slovinsko 35 35 4,09 30 30 4,62 33 32 4,64Portugalsko 40 40 4,05 31 31 4,60 34 33 4,60Lotyšsko 44 44 3,97 39 39 4,46 36 35 4,57Slovensko 41 41 4,03 36 36 4,48 37 36 4,55Malta 42 42 4,01 44 44 4,34 39 37 4,54Litva 39 39 4,06 34 34 4,51 40 38 4,53Maďarsko 46 46 3,96 35 35 4,50 41 39 4,52Itálie 56 56 3,80 38 38 4,47 42 40 4,46Indie 37 37 4,07 45 45 4,32 43 41 4,44Kypr 52 52 3,83 41 41 4,40 46 43 4,36Řecko 51 51 3,84 47 46 4,28 47 44 4,33Polsko 72 71 3,57 43 43 4,38 48 45 4,30Chorvatsko 79 78 3,46 64 60 4,01 51 48 4,26Čína 32 32 4,20 48 47 4,26 54 51 4,24Turecko 67 67 3,62 71 67 3,94 59 55 4,14Rusko 64 64 3,67 53 50 4,10 62 58 4,08Brazílie 49 49 3,88 57 54 4,08 66 61 4,03Rumunsko 57 57 3,75 67 63 3,98 68 63 4,02Bulharsko 70 69 3,60 61 58 4,04 72 67 3,96Makedonie 82 81 3,40 75 71 3,84 80 75 3,86

Zdroj: The Global Competitiveness Report 2004–2005, The Global Competitiveness Report 2005–2006, The Global Competitiveness Report2006–2007

{4/6

}


Odborné stati

Tabulka č. 2a » Celkový HDP v mld. USD v letech 2003, 2004 a 2005 (jednotlivé země Evropské unie vyhodnocovány zvlášť)

USA 1 10 985,45 1 11 733,48 1 12 485,7Japonsko 2 4 301,82 2 4 668,42 2 4 571,3Německo 3 2 408,59 3 2 706,67 3 2 797,3Čína 7 1 409,86 7 1 649,39 4 2 224,8Spojené království 4 1 798,57 4 2 125,51 5 2 201,5Francie 5 1 754,26 5 2 018,08 6 2 105,9Itálie 6 1 470,93 6 1 680,69 7 1 766,2Kanada 8 866,92 8 995,83 8 1 130,2Španělsko 9 840,15 9 992,99 9 1 126,6Korejská republika 11 605,35 10 681,47 10 793,1Brazílie 15 497,85 14 599,73 11 792,7Indie 12 575,31 12 661,05 12 775,4Rusko 16 434,22 15 582,73 14 766,2Austrálie 14 508,24 13 617,61 15 708,0Nizozemsko 13 512,65 16 577,99 16 625,3Belgie 18 303,06 18 352,00 17 372,1Švýcarsko 17 309,43 17 358,00 18 367,5Turecko 22 239,82 21 300,09 19 362,5Švédsko 19 301,75 19 346,53 20 358,8Taiwan 20 285,99 20 305,20 21 346,1Rakousko 21 253,58 22 289,72 22 307,0Polsko 25 209,51 26 241,77 23 300,5Norsko 23 221,14 24 250,44 24 296,0Dánsko 24 210,81 25 242,34 26 259,7Řecko 27 174,06 28 205,49 28 222,9Irsko 31 149,16 30 181,52 29 199,7Finsko 29 162,17 29 186,18 30 193,5Portugalsko 32 147,50 31 167,24 31 183,4Hongkong (Čína) 30 158,60 32 164,55 33 177,7Česko 38 85,44 38 107,05 38 123,6Izrael 35 108,53 36 116,34 39 123,5Singapur 37 91,34 39 106,82 42 117,9Maďarsko 40 82,81 40 99,35 44 109,5Nový Zéland 45 77,35 41 96,97 45 108,5Rumunsko 51 54,20 50 71,32 48 98,6Slovensko 56 32,52 56 41,09 56 46,8Chorvatsko 61 22,87 57 33,20 57 37,6Lucembursko 59 25,91 59 31,78 58 34,2Slovinsko 57 27,42 58 32,79 59 34,0Bulharsko 67 17,44 64 23,91 64 26,7Litva 65 18,25 65 22,17 66 25,7Kypr 72 12,87 71 15,42 71 16,7Lotyšsko 78 9,46 73 13,66 72 16,6Island 74 10,51 74 12,78 75 15,8Estonsko 81 8,40 77 11,20 77 13,1Malta 96 3,92 92 5,39 93 5,4Makedonie 92 4,64 94 4,73 96 5,0

Zdroj: The Global Competitiveness Report 2004–2005, The Global Competitiveness Report 2005–2006, The Global Competitiveness Report 2006–2007 �

{4/6

}


Odborné stati

�Tabulka č. 3a » Počet obyvatel v mil. v letech 2003, 2004 a 2005 (jednotlivé země Evropské unie vyhodnocovány zvlášť)

Čína 1 1 304,2 1 1 313,3 1 1 315,8Indie 2 1 065,5 2 1 081,2 2 1 103,4USA 3 294,0 3 297,0 3 298,2Brazílie 5 178,5 5 180,7 5 186,4Rusko 8 143,2 8 142,4 7 143,2Japonsko 9 127,7 9 127,8 10 128,1Německo 12 82,5 12 82,5 14 82,7Turecko 16 71,3 17 72,3 17 73,2Francie 19 60,1 19 60,4 19 60,5Spojené království 20 59,3 20 59,4 20 59,7Itálie 21 57,4 21 57,3 21 58,1Korejská republika 23 47,7 23 48,0 22 47,8Španělsko 26 41,1 26 41,1 26 43,1Polsko 27 38,6 28 38,6 28 38,5Kanada 32 31,5 32 31,7 32 32,3Taiwan 38 22,6 38 22,5 38 22,6Rumunsko 39 22,3 39 22,3 39 21,7Austrálie 40 19,7 40 19,9 41 20,2Nizozemsko 44 16,1 44 16,2 44 16,3Řecko 51 11,0 51 11,0 51 11,1Portugalsko 55 10,1 55 10,1 52 10,5Belgie 53 10,3 53 10,3 54 10,4Česko 54 10,2 54 10,2 55 10,2Maďarsko 56 9,9 57 9,8 56 10,1Švédsko 58 8,9 59 8,9 60 9,0Rakousko 62 8,1 62 8,1 62 8,2Bulharsko 63 7,9 63 7,8 63 7,7Švýcarsko 64 7,2 64 7,2 64 7,3Hongkong (Čína) 65 7,0 65 7,1 66 7,0Izrael 68 6,4 67 6,6 68 6,7Dánsko 72 5,4 72 5,4 72 5,4Slovensko 72 5,4 72 5,4 72 5,4Finsko 74 5,2 74 5,2 74 5,2Norsko 76 4,5 76 4,6 75 4,6Chorvatsko 77 4,4 77 4,4 75 4,6Singapur 78 4,3 78 4,3 79 4,3Irsko 81 4,0 81 4,0 81 4,1Nový Zéland 82 3,9 82 3,9 82 4,0Litva 83 3,4 83 3,4 85 3,4Lotyšsko 88 2,3 88 2,3 88 2,3Makedonie 89 2,1 89 2,1 89 2,0Slovinsko 90 2,0 90 2,0 89 2,0Estonsko 94 1,3 94 1,3 94 1,3Kypr 97 0,8 97 0,7 97 0,8Lucembursko 99 0,5 99 0,5 99 0,5Malta 100 0,4 100 0,4 100 0,4Island 101 0,3 101 0,3 101 0,3


{4/6

}


Odborné stati

Tabulka č. 4a » HDP na obyvatele v USD v paritě kupní síly v letech 2003, 2004 a 2005 (jednotlivé země Evropské unievyhodnocovány zvlášť)

Lucembursko 1 62 844 1 63 609 1 69 799,6Norsko 3 37 063 2 40 005 2 42 364,2USA 2 37 352 3 39 498 3 41 399,4Irsko 4 36 775 4 37 663 4 40 609,8Island 5 30 658 5 33 269 5 35 586,3Dánsko 6 30 588 6 33 089 6 34 737,2Kanada 7 30 463 7 32 921 7 34 273,0Rakousko 9 29 972 9 31 406 8 33 615,2Hongkong (Čína) 14 28 027 10 30 558 9 33 411,4Švýcarsko 8 30 186 8 31 690 10 32 570,9Belgie 12 28 396 11 30 062 11 31 243,9Finsko 17 27 252 14 29 305 12 31 207,7Austrálie 11 29 143 13 29 682 13 30 897,2Nizozemsko 10 29 412 15 29 253 14 30 861,5Japonsko 13 28 162 12 29 906 15 30 615,2Německo 15 27 609 17 28 889 16 30 579,4Spojené království 18 27 106 16 28 968 17 30 469,8Švédsko 20 26 656 18 28 205 18 29 898,1Francie 16 27 327 20 27 913 19 29 316,4Itálie 19 27 050 19 28 172 20 28 760,3Singapur 22 24 480 21 26 799 21 28 100,4Taiwan 21 24 560 22 25 614 23 27 572,2Španělsko 23 22 264 25 23 627 24 26 320,2Nový Zéland 24 21 177 23 23 925 25 24 769,4Izrael 26 19 678 26 22 077 26 23 415,9Řecko 25 19 973 28 20 362 27 22 391,6Slovinsko 27 19 300 29 20 306 28 21 910,7Kypr 28 19 155 30 19 633 29 21 232,2Korejská republika 31 17 908 27 21 305 31 20 590,5Malta 30 18 203 31 19 302 32 19 739,1Portugalsko 29 18 444 32 19 038 33 19 334,6Česko 34 16 448 34 18 357 34 18 375,2Maďarsko 35 14 572 35 15 546 35 17 404,7Estonsko 37 13 348 36 15 217 36 16 414,0Slovensko 36 13 469 37 15 066 37 16 040,7Litva 41 11 250 38 12 919 39 14 158,4Polsko 38 11 623 41 12 244 41 12 994,2Lotyšsko 45 9 981 43 11 845 43 12 621,6Chorvatsko 42 11 139 44 11 568 45 12 157,7Rusko 49 9 195 48 10 179 49 11 041,1Bulharsko 53 7 807 53 8 500 53 9 223,3Rumunsko 56 7 222 57 7 641 54 8 785,0Brazílie 54 7 767 54 8 328 55 8 584,4Turecko 60 6 749 58 7 503 58 7 949,9Makedonie 59 6 762 59 7 237 59 7 644,7Čína 68 4 995 66 5 642 62 7 204,1Indie 82 2 909 82 3 029 84 3 344,2

Zdroj: The Global Competitiveness Report 2004–2005, The Global Competitiveness Report 2005–2006, The Global Competitiveness Report2006–2007 �

{4/6

}


Odborné stati

�Tabulka č. 5a » Míra inflace, procentní změna indexu spotřebitelských cen v letech 2003, 2004 a 2005 (jednotlivézemě Evropské unie vyhodnocovány zvlášť)

Japonsko 6 -0,2 6 0,0 1 -0,3Singapur 9 0,5 21 1,7 2 0,5Makedonie 17 1,2 5 -0,3 2 0,5Švédsko 34 2,3 12 1,1 4 0,8Finsko 21 1,3 7 0,1 5 0,9Hongkong (Čína) 1 -2,6 3 -0,4 7 1,1Švýcarsko 11 0,6 10 0,8 8 1,2Izrael 13 0,7 3 -0,4 9 1,3Nizozemsko 32 2,2 17 1,4 10 1,5Norsko 38 2,5 8 0,4 11 1,6Česko 7 0,1 40 2,8 14 1,8Čína 17 1,2 54 3,9 14 1,8Dánsko 31 2,1 14 1,2 14 1,8Německo 15 1,1 22 1,8 17 1,9Francie 32 2,2 29 2,3 17 1,9Polsko 14 0,8 46 3,5 20 2,1Rakousko 21 1,3 25 2,0 20 2,1Spojené království 25 1,4 16 1,3 20 2,1Portugalsko 54 3,3 35 2,5 20 2,1Kanada 42 2,7 22 1,8 24 2,2Irsko 61 4,0 29 2,3 24 2,2Itálie 44 2,8 29 2,3 26 2,3Taiwan 5 -0,3 20 1,6 26 2,3Belgie 26 1,5 24 1,9 30 2,5Lucembursko 40 2,6 28 2,2 30 2,5Slovinsko 72 5,6 47 3,6 30 2,5Litva 2 -1,2 14 1,2 33 2,6Kypr 62 4,1 29 2,3 33 2,6Austrálie 44 2,8 29 2,3 36 2,7Korejská republika 56 3,5 47 3,6 36 2,7Slovensko 83 8,5 78 7,5 38 2,8Nový Zéland 28 1,8 29 2,3 41 3,0Malta 21 1,3 36 2,7 43 3,1Chorvatsko 26 1,5 27 2,1 45 3,3USA 34 2,3 36 2,7 46 3,4Španělsko 50 3,0 42 3,1 46 3,4Řecko 58 3,6 42 3,1 49 3,5Maďarsko 64 4,7 76 6,8 49 3,5Island 30 2,0 42 3,1 52 4,0Estonsko 21 1,3 41 3,0 55 4,1Indie 60 3,8 52 3,8 56 4,2Bulharsko 34 2,3 69 6,1 61 5,0Lotyšsko 48 2,9 72 6,3 68 6,7Brazílie 93 14,8 74 6,6 71 6,9Turecko 98 25,3 88 10,6 79 8,2Rumunsko 95 15,3 93 11,9 83 9,0Rusko 90 13,7 89 10,9 93 12,6


{4/6

}


Odborné stati

Tabulka č. 6a » Saldo veřejných rozpočtů v % HDP v letech 2003, 2004 a 2005 (jednotlivé země Evropské unie vyhod-nocovány zvlášť)

Norsko 1 9,3 2 11,5 2 15,8Rusko 8 1,7 7 4,5 5 7,5Singapur 7 1,8 5 5,2 7 6,0Nový Zéland 5 2,4 8 3,5 10 3,1Dánsko 11 1,2 15 1,3 12 2,5Finsko 3 2,6 12 1,9 13 2,4Bulharsko 23 -0,4 13 1,8 14 2,3Korejská republika 6 2,3 11 2,0*) 15 1,9Estonsko 3 2,6 18 0,8 16 1,7Kanada 11 1,2 14 1,4 16 1,7Island 30 -1,0 23 0,5 18 1,5Švédsko 18 0,2 19 0,7 19 1,4Španělsko 17 0,3 27 -0,3 22 1,1Austrálie 26 -0,6 19 0,7 24 0,8Irsko 21 -0,3 15 1,3 27 0,3Makedonie 44 -2,5 24 0,4 27 0,3Hongkong (Čína) 65 -4,0 31 -0,9 27 0,3Belgie 18 0,2 26 0,0 33 0,0Nizozemsko 54 -3,2 54 -2,5 37 -0,6Rumunsko 37 -2,0 32 -1,1 40 -0,8Lotyšsko 33 -1,8 32 -1,1 41 -1,0Švýcarsko 39 -2,3 49 -2,4 42 -1,1Slovinsko 33 -1,8 40 -1,9 43 -1,3Čína 44 -2,5 49 -2,4 43 -1,3Rakousko 31 -1,2 37 -1,4 51 -1,8Lucembursko 21 -0,3 37 -1,4 54 -2,3Litva 32 -1,7 45 -2,2 55 -2,4Taiwan 65 -4,0 65 -3,3 57 -2,5Izrael 82 -5,6 81 -4,4 57 -2,5Česko 89 -6,6 70 -3,5 59 -2,6Kypr 87 -6,3 79 -4,2 60 -2,7Francie 69 -4,1 75 -3,7 62 -2,9Německo 65 -4,0 75 -3,7 69 -3,3Brazílie 79 -5,1 58 -2,7 69 -3,3Spojené království 50 -3,0 62 -3,0 73 -3,6Slovensko 79 -5,1 65 -3,3 76 -3,8Malta 91 -7,0 87 -4,7 78 -3,9Itálie 43 -2,4 62 -3,0 80 -4,1USA 77 -4,9 80 -4,3 80 -4,1Chorvatsko 82 -5,6 89 -5,0 83 -4,2Řecko 47 -2,7 96 -6,1 84 -4,6Polsko 72 -4,2 97 -6,5 87 -5,1Japonsko 97 -8,2 98 -7,1 93 -5,8Turecko 99 -8,8 101 -9,8 94 -5,9Portugalsko 49 -2,9 60 -2,9 95 -6,0Indie 101 -10,0 100 -9,5 99 -7,5Maďarsko 81 -5,2 93 -5,4 100 -7,6

*) Saldo rozpočtu centrální vlády


{4/6

}


Odborné stati

�Tabulka č. 7a » Veřejný dluh v % HDP v letech 2003, 2004 a 2005 (jednotlivé země Evropské unie vyhodnocoványzvlášť)

Hongkong (Čína) 1 0,0 1 2,0 1 1,9Estonsko 4 7,4 2 5,5 2 4,6Lucembursko 2 4,9 3 7,5 4 6,7Austrálie 9 18,4 9 17,2 7 10,7Lotyšsko 6 14,4 6 14,2 8 11,7Rusko 22 34,1 16 24,7 9 14,2Korejská republika 7 16,0 8 17,0 10 17,0*)

Rumunsko 12 25,5 13 21,4 12 18,9Litva 10 23,6 11 19,6 17 21,5Nový Zéland 25 38,4 15 22,5 18 22,2Čína 18 31,3 24 31,8 19 22,3Česko 15 29,7 22 30,5 20 23,4Slovinsko 19 31,9 21 29,1 22 27,2Irsko 21 32,5 23 31,5 23 28,2Island 27 41,5 34 41,1 26 30,7Bulharsko 37 48,0 34 41,1 27 31,9Finsko 42 52,6 31 40,1 30 35,1Taiwan 17 30,5 26 33,2 32 38,6Makedonie 34 46,6 17 26,4 33 39,0Španělsko 58 63,3 46 49,2 37 43,1Spojené království 44 53,5 34 41,1 38 43,3Slovensko 28 42,8 39 43,6 41 43,9Dánsko 39 50,7 40 43,8 42 44,1Chorvatsko 68 69,1 54 57,3 43 44,2Norsko 11 23,7 27 33,3 46 46,4Švédsko 56 62,5 49 51,3 52 49,8Polsko 38 50,1 44 48,4 53 50,0Nizozemsko 45 54,1 53 56,2 55 52,0Švýcarsko 46 55,6 52 56,1 55 52,0Maďarsko 49 57,0 61 60,4 65 59,9USA 59 63,4 65 63,7 66 62,9Rakousko 66 66,8 65 63,7 68 63,3Portugalsko 53 59,4 62 60,6 69 63,9Francie 69 69,5 68 66,0 73 67,3Německo 63 65,3 67 65,9 74 67,5Brazílie 51 58,5 50 51,4 76 71,4Turecko 80 78,7 77 73,5 79 72,8Malta 56 62,5 75 73,0 81 74,7Indie 82 81,1 59 59,8 82 83,8Kanada 76 75,6 72 70,8 83 85,0Belgie 87 102,4 89 97,3 89 94,0Singapur 91 106,4 92 103,3 90 99,6Izrael 93 108,6 91 103,0 92 102,0Itálie 94 117,1 94 106,2 93 106,3Řecko 88 102,9 95 112,7 95 108,6Kypr 55 62,3 73 72,1 96 110,5Japonsko 99 154,6 99 163,4 100 175,5

*) Údaj z roku 2004


{4/6

}


Odborné stati

Tabulka č. 8a » Institutional Investor Country Credit Rating v březnu 2004, 2005 a 2006 (jednotlivé země Evropskéunie vyhodnocovány zvlášť)

Švýcarsko 1 95,2 1 94,5 1 95,5Norsko 3 94,0 2 93,7 2 94,6Finsko 10 92,3 4 92,7 3 94,2Spojené království 3 94,0 4 92,7 4 94,1Dánsko 9 92,4 8 92,1 5 94,0Lucembursko 2 94,8 3 92,8 6 93,7Švédsko 13 90,9 11 91,6 7 93,6USA 3 94,0 6 92,4 8 93,5Nizozemsko 6 93,9 9 92,0 8 93,5Kanada 12 91,9 13 90,9 10 93,2Francie 7 93,3 7 92,2 11 93,1Rakousko 11 92,0 12 91,2 12 92,9Německo 8 92,8 10 91,8 13 92,8Irsko 13 90,9 14 90,0 14 91,5Belgie 15 88,3 16 89,0 15 90,5Španělsko 16 88,1 17 87,6 16 89,4Singapur 18 86,4 15 89,5 17 88,9Austrálie 17 86,6 18 86,0 18 85,9Japonsko 21 82,3 19 84,4 19 85,3Itálie 19 85,2 20 83,6 20 84,6Nový Zéland 22 82,1 21 83,0 21 84,1Island 24 76,3 23 77,7 22 83,5Portugalsko 20 83,3 22 81,6 23 83,2Taiwan 25 75,2 24 77,1 24 79,1Hongkong (Čína) 26 71,8 26 75,7 25 78,7Řecko 23 77,9 25 76,0 26 77,3Slovinsko 27 70,8 27 74,2 26 77,3Korejská republika 29 68,4 28 72,0 28 76,7Malta 28 69,7 30 70,5 29 74,7Česko 31 66,2 32 68,6 31 72,5Kypr 31 66,2 34 67,2 33 70,5Čína 35 63,4 35 66,0 34 69,8Slovensko 40 60,1 39 64,0 36 69,6Estonsko 39 60,5 36 65,6 37 69,0Polsko 37 61,3 37 65,4 38 68,2Izrael 43 58,0 42 62,0 39 66,5Litva 44 57,2 44 61,4 40 66,2Lotyšsko 47 55,9 46 60,5 42 65,4Maďarsko 34 64,7 38 65,2 43 65,3Rusko 53 49,3 52 55,2 49 62,1Chorvatsko 51 52,3 53 54,0 51 58,1Indie 52 50,7 51 55,3 52 57,1Bulharsko 54 48,5 54 52,0 53 57,0Rumunsko 61 42,5 58 48,4 55 52,8Brazílie 60 42,7 59 46,7 57 52,1Turecko 68 37,4 66 44,3 65 48,4Makedonie 83 26,6 77 30,2 75 37,2


{4/6

}


Odborné stati

�Tabulka č. 1b » Celkové hodnocení konkurenceschopnosti odvozené na základě The Global Competitiveness Report (GCR),upravené pořadí a skóre v letech 2004–2005, 2005–2006 a 2006–2007 (země Evropské unie vyhodnocovány jako celek)

Švýcarsko 2 4,93 2 5,67 1 5,81Singapur 3 4,85 3 5,67 2 5,63USA 1 5,21 1 5,85 3 5,61Japonsko 5 4,79 5 5,50 4 5,60Hongkong (Čína) 4 4,81 7 5,35 5 5,46Norsko 8 4,69 9 5,31 6 5,42Taiwan 6 4,72 4 5,52 7 5,41Island 7 4,70 8 5,34 8 5,40Izrael 13 4,48 13 5,22 9 5,38Kanada 9 4,66 6 5,39 10 5,37Austrálie 10 4,63 10 5,31 11 5,29EU-27*) 12 4,49 14 5,19 12 5,20Nový Zéland 11 4,54 12 5,22 13 5,15Korejská republika 16 4,38 11 5,28 14 5,13Indie 24 4,07 22 4,32 20 4,44Chorvatsko 52 3,46 35 4,01 24 4,26Čína 21 4,20 23 4,26 27 4,24Turecko 43 3,62 41 3,94 31 4,14Rusko 40 3,67 26 4,10 34 4,08Brazílie 29 3,88 30 4,08 37 4,03Makedonie 55 3,40 45 3,84 49 3,86

*) Údaj za EU-27 = vážený průměr údajů za jednotlivé členské země EU-27 z tabulky č. 1a; váhy = podíly jednotlivých členských zemí EU-27 na HDPEU-27 v běžném směnném kurzu v roce 2006Zdroj: výpočty autora (údaj za EU-27); The Global Competitiveness Report 2004–2005, The Global Competitiveness Report 2005–2006, The GlobalCompetitiveness Report 2006–2007 (ostatní údaje)

Tabulka č. 2b » Celkový HDP v mld. USD v letech 2003, 2004 a 2005 (země Evropské unie vyhodnocovány jako celek)

EU-27*) 1 11 075,39 1 12 789,85 1 13 571,3USA 2 10 985,45 2 11 733,48 2 12 485,7Japonsko 3 4 301,82 3 4 668,42 3 4 571,3Čína 4 1 409,86 4 1 649,39 4 2 224,8Kanada 5 866,92 5 995,83 5 1 130,2Korejská republika 7 605,35 6 681,47 6 793,1Brazílie 10 497,85 10 599,73 7 792,7Indie 8 575,31 8 661,05 8 775,4Rusko 11 434,22 11 582,73 10 766,2Austrálie 9 508,24 9 617,61 11 708,0Švýcarsko 12 309,43 12 358,00 12 367,5Turecko 14 239,82 14 300,09 13 362,5Taiwan 13 285,99 13 305,20 14 346,1Norsko 15 221,14 16 250,44 15 296,0Hongkong (Čína) 18 158,60 18 164,55 19 177,7Izrael 21 108,53 22 116,34 24 123,5Singapur 23 91,34 24 106,82 27 117,9Nový Zéland 29 77,35 25 96,97 29 108,5Chorvatsko 41 22,87 39 33,20 39 37,6Island 51 10,51 50 12,78 51 15,8Makedonie 67 4,64 68 4,73 70 5,0

*) Údaj za EU-27 = součet údajů za jednotlivé členské země EU-27 z tabulky č. 2aZdroj: výpočty autora (údaj za EU-27); The Global Competitiveness Report 2004–2005, The Global Competitiveness Report 2005–2006, The GlobalCompetitiveness Report 2006–2007 (ostatní údaje)

{4/6

}


Odborné stati

Tabulka č. 3b » Počet obyvatel v mil. v letech 2003, 2004 a 2005 (země Evropské unie vyhodnocovány jako celek)

Čína 1 1 304,2 1 1 313,3 1 1 315,8Indie 2 1 065,5 2 1 081,2 2 1 103,4EU-27*) 3 484,5 3 484,6 3 488,6USA 4 294,0 4 297,0 4 298,2Brazílie 6 178,5 6 180,7 6 186,4Rusko 9 143,2 9 142,4 8 143,2Japonsko 10 127,7 10 127,8 11 128,1Turecko 16 71,3 17 72,3 17 73,2Korejská republika 20 47,7 20 48,0 19 47,8Kanada 27 31,5 27 31,7 27 32,3Taiwan 33 22,6 33 22,5 33 22,6Austrálie 34 19,7 34 19,9 35 20,2Švýcarsko 49 7,2 49 7,2 49 7,3Hongkong (Čína) 50 7,0 50 7,1 51 7,0Izrael 53 6,4 52 6,6 53 6,7Norsko 58 4,5 58 4,6 57 4,6Chorvatsko 59 4,4 59 4,4 57 4,6Singapur 60 4,3 60 4,3 61 4,3Nový Zéland 63 3,9 63 3,9 63 4,0Makedonie 68 2,1 68 2,1 68 2,0Island 75 0,3 75 0,3 75 0,3

*) Údaj za EU-27 = součet údajů za jednotlivé členské země EU-27 z tabulky č. 3aZdroj: výpočty autora (údaj za EU-27); The Global Competitiveness Report 2004–2005, The Global Competitiveness Report 2005–2006, The GlobalCompetitiveness Report 2006–2007 (ostatní údaje)

Tabulka č. 4b » HDP na obyvatele v USD v paritě kupní síly v letech 2003, 2004 a 2005 (země Evropské unie vyhodno-covány jako celek)

Norsko 2 37 063 1 40 005 1 42 364,2USA 1 37 352 2 39 498 2 41 399,4Island 3 30 658 3 33 269 3 35 586,3Kanada 4 30 463 4 32 921 4 34 273,0Hongkong (Čína) 8 28 027 6 30 558 5 33 411,4Švýcarsko 5 30 186 5 31 690 6 32 570,9Austrálie 6 29 143 8 29 682 7 30 897,2Japonsko 7 28 162 7 29 906 8 30 615,2Singapur 11 24 480 9 26 799 9 28 100,4EU-27*) 9 25 322 10 26 492 10 27 985,8Taiwan 10 24 560 11 25 614 12 27 572,2Nový Zéland 12 21 177 12 23 925 13 24 769,4Izrael 13 19 678 14 22 077 14 23 415,9Korejská republika 14 17 908 15 21 305 15 20 590,5Chorvatsko 19 11 139 20 11 568 21 12 157,7Rusko 25 9 195 24 10 179 25 11 041,1Brazílie 29 7 767 29 8 328 29 8 584,4Turecko 34 6 749 32 7 503 32 7 949,9Makedonie 33 6 762 33 7 237 33 7 644,7Čína 42 4 995 40 5 642 36 7 204,1Indie 56 2 909 56 3 029 58 3 344,2

*) Údaj za EU-27 = vážený průměr údajů za jednotlivé členské země EU-27 z tabulky č. 4a; váhy = podíly jednotlivých členských zemí EU-27 na HDPEU-27 v paritě kupní síly v roce 2005Zdroj: výpočty autora (údaj za EU-27); The Global Competitiveness Report 2004–2005, The Global Competitiveness Report 2005–2006, The GlobalCompetitiveness Report 2006–2007 (ostatní údaje) �

{4/6

}


Odborné stati

�Tabulka č. 5b »

Japonsko 5 -0,2 6 0,0 1 -0,3Singapur 7 0,5 15 1,7 2 0,5Makedonie 13 1,2 5 -0,3 2 0,5Hongkong (Čína) 1 -2,6 3 -0,4 5 1,1Švýcarsko 9 0,6 9 0,8 6 1,2Izrael 11 0,7 3 -0,4 7 1,3Norsko 24 2,5 7 0,4 8 1,6Čína 13 1,2 33 3,9 11 1,8Kanada 27 2,7 16 1,8 13 2,2Taiwan 4 -0,3 14 1,6 14 2,3EU-27 21 2,1 19 2,3 14 2,3Austrálie 29 2,8 19 2,3 19 2,7Korejská republika 37 3,5 27 3,6 19 2,7Nový Zéland 18 1,8 19 2,3 23 3,0Chorvatsko 17 1,5 18 2,1 26 3,3USA 22 2,3 22 2,7 27 3,4Island 20 2,0 25 3,1 30 4,0Indie 40 3,8 31 3,8 33 4,2Brazílie 68 14,8 51 6,6 46 6,9Turecko 72 25,3 63 10,6 54 8,2Rusko 65 13,7 64 10,9 67 12,6

Zdroj: Eurostat (údaj za EU-27); The Global Competitiveness Report 2004–2005, The Global Competitiveness Report 2005–2006, The Global Com-petitiveness Report 2006–2007 (ostatní údaje)

Tabulka č. 6b » Saldo veřejných rozpočtů v % HDP v letech 2003, 2004 a 2005 (země Evropské unie vyhodnocoványjako celek)

Norsko 1 9,3 2 11,5 2 15,8Rusko 6 1,7 7 4,5 5 7,5Singapur 5 1,8 5 5,2 7 6,0Nový Zéland 3 2,4 8 3,5 10 3,1Korejská republika 4 2,3 11 2,0*) 12 1,9Kanada 9 1,2 12 1,4 13 1,7Island 21 -1,0 17 0,5 14 1,5Austrálie 17 -0,6 14 0,7 18 0,8Makedonie 29 -2,5 18 0,4 21 0,3Hongkong (Čína) 47 -4,0 23 -0,9 21 0,3Švýcarsko 26 -2,3 35 -2,4 31 -1,1Čína 29 -2,5 35 -2,4 32 -1,3EU-27 33 -3,1 43 -2,7 41 -2,4Taiwan 47 -4,0 48 -3,3 43 -2,5Izrael 59 -5,6 59 -4,4 43 -2,5Brazílie 58 -5,1 43 -2,7 52 -3,3USA 56 -4,9 58 -4,3 59 -4,1Chorvatsko 59 -5,6 66 -5,0 61 -4,2Japonsko 71 -8,2 72 -7,1 69 -5,8Turecko 73 -8,8 75 -9,8 70 -5,9Indie 75 -10,0 74 -9,5 74 -7,5

*) Saldo rozpočtu centrální vlády

Zdroj: Eurostat (údaj za EU-27); The Global Competitiveness Report 2004–2005, The Global Competitiveness Report 2005–2006, The Global Com-petitiveness Report 2006–2007 (ostatní údaje)

{4/6

}


Odborné stati

Tabulka č. 7b » Veřejný dluh v % HDP v letech 2003, 2004 a 2005 (země Evropské unie vyhodnocovány jako celek)

Hongkong (Čína) 1 0,0 1 2,0 1 1,9Austrálie 6 18,4 6 17,2 5 10,7Rusko 14 34,1 11 24,7 6 14,2Korejská republika 4 16,0 5 17,0 7 17,0*)

Nový Zéland 17 38,4 10 22,5 13 22,2Čína 12 31,3 16 31,8 14 22,3Island 19 41,5 25 41,1 18 30,7Taiwan 11 30,5 18 33,2 22 38,6Makedonie 25 46,6 12 26,4 23 39,0Chorvatsko 46 69,1 37 57,3 29 44,2Norsko 7 23,7 19 33,3 32 46,4Švýcarsko 31 55,6 36 56,1 39 52,0EU-27 38 61,8 44 62,2 48 62,9USA 39 63,4 47 63,7 48 62,9Brazílie 35 58,5 34 51,4 55 71,4Turecko 57 78,7 54 73,5 58 72,8Indie 59 81,1 42 59,8 60 83,8Kanada 53 75,6 51 70,8 61 85,0Singapur 66 106,4 68 103,3 67 99,6Izrael 68 108,6 67 103,0 69 102,0Japonsko 73 154,6 73 163,4 74 175,5

*) Údaj z roku 2004Zdroj: Eurostat (údaj za EU-27); The Global Competitiveness Report 2004–2005, The Global Competitiveness Report 2005–2006, The Global Com-petitiveness Report 2006–2007 (ostatní údaje)

Tabulka č. 8b » Institutional Investor Country Credit Rating v březnu 2004, 2005 a 2006 (země Evropské unie vyhod-nocovány jako celek)

Švýcarsko 1 95,2 1 94,5 1 95,5Norsko 2 94,0 2 93,7 2 94,6USA 2 94,0 3 92,4 3 93,5Kanada 4 91,9 4 90,9 4 93,2EU-27*) 5 89,0 6 88,3 5 89,7Singapur 7 86,4 5 89,5 6 88,9Austrálie 6 86,6 7 86,0 7 85,9Japonsko 8 82,3 8 84,4 8 85,3Nový Zéland 9 82,1 9 83,0 9 84,1Island 10 76,3 10 77,7 10 83,5Taiwan 11 75,2 11 77,1 11 79,1Hongkong (Čína) 12 71,8 12 75,7 12 78,7Korejská republika 13 68,4 13 72,0 13 76,7Čína 16 63,4 17 66,0 16 69,8Izrael 21 58,0 20 62,0 18 66,5Rusko 29 49,3 28 55,2 25 62,1Chorvatsko 27 52,3 29 54,0 27 58,1Indie 28 50,7 27 55,3 28 57,1Brazílie 35 42,7 33 46,7 31 52,1Turecko 42 37,4 40 44,3 39 48,4Makedonie 57 26,6 51 30,2 49 37,2

*) Údaj za EU-27 = vážený průměr údajů za jednotlivé členské země EU-27 z tabulky č. 8a; váhy = podíly jednotlivých členských zemí EU-27 na HDPEU-27 v běžném směnném kurzu v roce 2006Zdroj: výpočty autora (údaj za EU-27); The Global Competitiveness Report 2004–2005, The Global Competitiveness Report 2005–2006, The GlobalCompetitiveness Report 2006–2007 (ostatní údaje) �



� Mgr. Ing. Petr Wawrosz » NEWTON College, a. s.1

*V souvislosti s diskusemi o nové verzi evropské ústa-vy, respektive o verzi smlouvy, která novì upravíproblematiku práv a povinností Evropské unie (EU)a èlenských státù nutnì musí vystat obecnìjší otázka:„Do jaké míry je právo EU v souladu s národními záj-my ÈR?“ Odpovìï na tuto otázku samozøejmì nebu-de jednoznaèná, protože v odpovìdi se nutnì budoupromítat hodnotové soudy jednotlivých osob. V na-šem textu se nepokusíme o obecnou odpovìï, aleukážeme na nìkolika konkrétních pøípadech, jak prá-vo EU ovlivòuje domácí právní øád. Lze se domnívat,že z tìchto konkrétních pøíkladù si ètenáøi mohou vy-tvoøit názor, zda (alespoò nìkteré) normy na úrovniEU zlepšují prostøedí v èlenských státech Unie, nebonaopak zda se jedná o normy, jež omezují lidskousvobodu.

Náš text se vzhledem k výše uvedenému nebudezabývat historií a pøehledem právního øádu EU. Zdelze kupø. odkázat na jiné autorovy publikace. Naúvod má ale smysl alespoò struènì vysvìtlit, proètext rozebírá domácí právní pøedpisy, když je jeho cí-lem rozebrat právo EU. Dùvod je jednoduchý – nej-rozšíøenìjším sekundárním pøedpisem na úrovni EU(tedy pøedpisem, který jsou oprávnìny vydávat orgá-ny EU na základì pøíslušných smluv o založení EU)jsou smìrnice. Jak èlánek 249 Smlouvy o založení Ev-ropského spoleèenství, tak èlánek 161 Smlouvy o za-ložení Evropského spoleèenství pro atomovou ener-gii konstatují shodnì: „Smìrnice zavazuje každý stát,kterému je urèena, pokud jde o výsledek, jehož mábýt dosaženo, pøièemž volba forem a prostøedkù seponechává vnitrostátním orgánùm“. Podstata smìr-

nice tak spoèívá v tom, že Spoleèenství vydávajísmìrnici s urèitým obsahem úpravy, pøièemž tentoobsah je potom ve lhùtì stanovené ve smìrnici prová-dìn èlenskými státy formami a prostøedky vnitrostát-ního práva pøíslušného èlenského státu. Pro èlenskéstáty je pøitom obsah smìrnice závazný a teprve jehoprovedením do vnitrostátního právního øádu docházík aplikaci smìrnice. Toto provedení se dìje právìtím, že èlenský stát pøijme pøíslušný zákon, naøízení,vyhlášku nebo jinou právní normu tak, aby bylo do-saženo výsledku smìrnice. Dùležité je právì si uvì-domit, že smìrnice zavazuje právì pouze èlenské stá-ty (a to buï pouze nìkteré, nebo všechny), pøièemžzávaznost se týká výsledku. Závaznost pro èlenskýstát znamená absolutní objektivní povinnost smìrni-ci provést. Èlenský stát nezbavují této povinnosti anivnitøní okolnosti. Národní právo je pøitom nutno vy-kládat s pøihlédnutím k dikci a úèelu smìrnice.

Volba prostøedkù k provedení smìrnice vycházíz toho, že každý stát má své vnitøní zvláštnosti, kterése projevují i v systému jeho domácího právníhoøádu. Smìrnice tak reagují na skuteènost, že právníøády jednotlivých èlenských zemí pøes již uskuteènì-nou harmonizaci mají odlišný historický vývoj, odliš-nou strukturu, legislativní proces má rozdílné cha-rakteristiky atd. Lze si to pøiblížit tvrzením, že v nì-kterém èlenském státì staèí k provedení smìrnice na-øízení (rozhodnutí) pøíslušného orgánu výkonnémoci daného èlenského státu, v jiném èlenském státìje nutno pøijetí zákona apod.

1 Článek byl zpracován v rámci projektu Národního programu výzkumu II č. 2D06028 „Hodnocení postavení České republiky a její schopnostirozpoznávat a prosazovat vlastní zájmy v evropské a světové ekonomice“.

1 Článek byl zpracován v rámci projektu Národního programu výzkumu II č. 2D06028 „Hodnocení postavení České republiky a její schopnostirozpoznávat a prosazovat vlastní zájmy v evropské a světové ekonomice“.

Odborné stati


{5/6

}

Pøes tuto volbu prostøedkù, kterou má èlenskýstát k dispozici, ještì pøipomeòme, že i pro smìrniciplatí následující úèinky:• Bezprostøední použitelnost – není-li provádìcí

akt èlenským státem po uplynutí lhùty k prove-dení smìrnice øádnì vydán, nastupuje pøi splnìnípøíslušných podmínek bezprostøední možnostaplikace smìrnice. Judikatura Soudního dvora(SD) výslovnì konstatovala, že se závaznýmúèinkem smìrnice by bylo nesluèitelné zásadnìvylouèit, aby se smìrnicí dotèené osoby nemohlydovolat závazkù uložených smìrnicí. JudikaturaSD tak vytvoøila institut tzv. bezprostøedníhoúèinku (viz dále). Jeho cílem je nepøipustit, abypochybením èlenského státu trpìla práva jednot-livcù. Ti se v pøípadì porušení svých práv, kterámìla vyplynout z komunitárního práva, mohoudovolat komunitárního práva pøímo pøed národ-ními orgány. Konkrétnì judikatura rovnìž kon-statovala, že èlenský stát, který nevydal v urèenélhùtì provádìcí opatøení stanovené ve smìrnici,nemùže se vùèi jednotlivcùm touto skuteènostíbránit. Povinností èlenských státù tedy je trans-formovat smìrnice do národního právního øádu.I netransformovaná smìrnice má pøitom bez-prostøední úèinek. Jedinou podmínkou pro to,aby se daná norma (smìrnice) stala bezprostøed-nì použitelnou, je, že umožòuje orgánu veøejnésprávy stanovit existenci práv a povinností. Ná-rodní soud, který byl požádán osobou, respektu-jící ustanovení smìrnice, aby neaplikoval normu,která je nesluèitelná se smìrnicí, jež ještì nebylatransformována do vnitrostátního právního øádu,aè již být transformována mìla, musí této žádostivyhovìt za podmínky, že dotèený závazek vesmìrnici je bezpodmíneèný a dostateènì pøesný(rozsudek SD v pøípadu „Ratti“ z roku 1979).Pokud smìrnice není preciznì formulovaná, tj.nestanoví orgánu veøejné správy rozsah práva povinností, má fyzická nebo právnická osobav pøípadì, že taková nedokonalá smìrnice nenívèas transformována do právního øádu, nárok nanáhradu škody vùèi státu, který tak neuèinil (ne-transformoval smìrnici do národního právníhoøádu).

• Bezprostøední úèinek – dovoluje jednotlivcùmdovolat se v pøípadì porušení jejich práv, kterávyplývají z komunitárního práva, tìchto ustano-vení komunitárního práva pøed orgány èlenskýchstátù. Bezprostøední úèinek se jednoznaènìuplatní u primárních dokumentù, u naøízenía rozhodnutí. V pøípadì smìrnic se uplatní, po-kud stanoví veøejnoprávnímu orgánu konkrétnípráva a povinnosti. Pokud toto smìrnice nestano-ví, má subjekt, v pøípadì že smìrnice nebyla vèastransformována do domácího právního øádu, ná-rok na náhradu škody (viz výše). Cílem teoriebezprostøedního úèinku je nepøipustit, aby po-chybením èlenského státu trpìla práva jednotliv-cù – èlenské státy totiž na sebe vzaly a berou pri-márním i sekundárním komunitárním právemzávazky, z nichž následnì plynou jednotlivcùmpráva.Judikatura Soudního dvora pøitom konstatuje, žebezprostøední úèinek nastává, pokud pøíslušnánorma komunitárního práva stanoví orgánu exis-tenci práv a povinností v konkrétnì øešené vìci.Norma musí být:• jasná a pøesná,• úplná a právnì dokonalá, nevyžadující pro-

vádìcí úpravu a bezpodmíneèná,• smìøovat k založení práv, pøípadnì povin-

ností jednotlivcù.Po tomto struèném úvodu pøejdìme rovnou

k rozboru jednotlivých vybraných norem. Vzhledemk pøedcházejícím studiím autora se v tomto textu za-mìøíme na aktuální normy, tj. na normy, které bylyna poøadu jednání Parlamentu ÈR od léta 2006, tedyod ustanovení nové Poslanecké snìmovny. Vzhle-dem k politické situaci v ÈR (problémy se sestavová-ním vlády apod.) je vìtšina tìchto norem stále ve stá-diu projednávání. Vzhledem k nutnosti splnit poža-davky EU však lze pøedpokládat, že budou pøijaty.

1. Zákon o léèivech

1.1 Rozbor problematiky

Humánní i veterinární léèiva jsou vzhledem k jejichzdravotnímu a ekonomickému významu celosvìtovì �

{5/6

}

Odborné stati


� pøedmìtem zvláštních regulaèních opatøení, která sevztahují zejména k zajištìní jejich kvality, úèinnosti,bezpeènosti a správnosti o nich podávaných informa-cí pøi poskytování zdravotní a veterinární péèe. Regu-laèní opatøení postihují zejména dopad léèiv na zdra-ví osob a zvíøat, dopad na životní prostøedí, ale majívztah i ke státní zdravotní a zemìdìlské politice ak ekonomickým podmínkám èinnosti soukromo-právních subjektù a mezinárodnímu obchodu. Veznaèném rozsahu regulace léèiv podléhá ustanove-ním pøedpisù Evropských spoleèenství, které nava-zují na celosvìtovì pøijímané standardy.

V souèasné dobì je problematika zajištìní kvali-ty, úèinnosti a bezpeènosti humánních a veterinár-ních léèivých pøípravkù upravena zákonem è.79/1997 Sb., o léèivech a o zmìnách a doplnìní nì-kterých souvisejících zákonù, ve znìní pozdìjšíchpøedpisù, a jeho provádìcími pøedpisy. Tìmito práv-ními pøedpisy byla do právního øádu Èeské republikytransponována ustanovení všech relevantních práv-ních pøedpisù v oblasti humánních a veterinárních lé-èiv, která byla pøijata v Evropských spoleèenstvíchpøed rokem 2004. Zásady specifické pro Èeskou re-publiku zákon ustavuje tam, kde nejde o oblasti po-kryté pøedpisy Evropských spoleèenství.

V dubnu 2004 byly v Úøedním vìstníku Evrop-ských spoleèenství zveøejnìny právní pøedpisy, kterévýznamnì mìní stávající úpravu regulace léèivýchpøípravkù. Jde o naøízení Evropského parlamentua Rady ze dne 31. bøezna 2004 è. 726/2004, kterým sestanoví postupy Spoleèenství pro registraci a dozornad léèivými pøípravky pro humánní a veterinárnípoužití a kterým se zøizuje Evropská léková agentura,a dále o smìrnici Evropského parlamentu a Rady è.2004/27/ES ze dne 31. bøezna 2004, kterou se mìnísmìrnice 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o ko-dexu Spoleèenství týkajícím se humánních léèivýchpøípravkù, a smìrnici Evropského parlamentu a Radyè. 2004/28/ES ze dne 31. bøezna 2004, kterou semìní smìrnice 2001/82/ES ze dne 6. listopadu 2001o kodexu Spoleèenství týkajícím se veterinárních lé-èivých pøípravkù. Zejména s ohledem na tento legis-lativní vývoj, ale dále rovnìž s pøihlédnutím k nìkte-rým dosud ne zcela zohlednìným ustanovenímjiž pøijatých smìrnic (2002/98/ES, 2004/33/ES,

2005/28/ES, 2005/61/ES a 2005/62/ES), k judiká-tùm Soudního dvora a zkušenostem získanýmz praktické aplikace dosavadní právní úpravy bylopotøebné pøistoupit k pøípravì nových pravidel prohumánní a veterinární léèivé pøípravky. Ten bylv dobì psaní tohoto textu projednáván Poslaneckousnìmovnou.

Návrh zákona vytváøí podmínky k tomu, abyÈeská republika byla plnohodnotným úèastníkem re-gulaèního systému Evropské unie v oblasti léèiv a ak-tivnì pøispívala k celkové funkci a efektivitì tohotosystému, a to jak u regulaèních postupù centralizova-ných v rámci Evropské unie, tak i u èinností v decen-tralizovaném systému (napø. hodnocení registrací,poregistraèní hodnocení bezpeènosti, problémovéotázky – arbitráže a pøehodnocování závìrù, dozori mimo území Èeské republiky, farmakovigilance),a aby èinnost regulaèních institucí Èeské republikyprobíhala v úzké návaznosti na regulaèní systém Ev-ropské unie. Dále návrh zákona smìøuje k tomu, abypotenciál regulaèních institucí byl dostateèný pro sa-mostatné pokrytí potøeb Èeské republiky a aby od-borná kapacita regulaèních institucí sledovala vývojnových poznatkù a technologií za úèelem maximál-ních odborných záruk v oblasti ochrany veøejnéhozdraví, ochrany zdraví a pohody zvíøat a ochrany ži-votního prostøedí ve vztahu k léèivým pøípravkùm.

Úèelem projednávaného návrhu zákona je zej-ména zvýšení transparentnosti èinností státních re-gulaèních institucí, provozovatelù i dalších subjektùpùsobících v regulované oblasti léèiv a v tomto ohle-du návrh zákona smìøuje k umožnìní dostupnostimaximálního množství údajù, které nejsou pøedmì-tem zvláštní právní ochrany. Návrh je rovnìž zamì-øen na posílení institutù a mechanismù urèených kezkvalitnìní informovanosti veøejnosti o výkonu èin-nosti regulaèních institucí a na zlepšení poskytovánídalších informací v oblasti regulace léèiv význam-ných pro odbornou i laickou veøejnost, zejména po-kud jde o informace sloužící k optimalizaci používáníléèiv v praxi a respektování podmínek lékové regula-ce.

Návrh zákona dùslednì vychází z rozlišení regu-laèních èinností, na nichž je jednoznaèný zájem státua které v dùsledku toho jsou státem financovány,

Odborné stati


{5/6

}

a èinností zajišťovaných pøevážnì v zájmu soukro-moprávních subjektù na žádost, pøièemž výkon tìch-to èinností je zajištìn náhradou nákladù žadatelem.V této souvislosti návrh pøejímá zavedený mechanis-mus financování regulaèních institucí v oblasti léèivs tím cílem, aby byly zajištìny dostateèné zdroje projejich èinnost, a to zejména pro èinnost odbornou.Pro oblast posuzování a dozoru se návrhem vytváøejípodmínky pro komplexnìjší pojetí a organizaèní pro-pojení regulaèních èinností v oblasti léèiv a pøíbuz-ných zdravotnických technologií (napø. výrobkyz tkání a bunìk, výrobky související se zdravotnický-mi prostøedky), aby se maximálnì využilo dostup-ných odborných kapacit.

Návrh zákona dále vytváøí podmínky pro využí-vání informaèních technologií pøi výkonu regulaè-ních èinností za úèelem efektivnìjšího a rychlejšíhovedení pøíslušné administrativy, vèetnì nezbytnéhopropojení s informaèními systémy Evropské unie. Vezvýšené míøe se klade dùraz na sledování bezpeènos-ti léèivých pøípravkù pøi jejich praktickém používánía vytváøejí se podmínky pro aktivní pøístup regulaè-ních institucí ke shromažïování a získávání potøe-bných údajù o bezpeènosti léèiv a zlepšuje se dostup-nost údajù z rùzných zdrojù a databází pro tyto úèe-ly. V návrhu zákona v zájmu zajištìní maximální do-stupnosti léèiv obèanùm pøi zachování záruk za od-povídající vlastnosti a informace poskytované k jed-notlivým léèivým pøípravkùm se upøesòuje odpovìd-nost jednotlivých správních úøadù a provozovatelù.

V návrhu zákona je zároveò sledován cíl, abykaždý regulaèní prvek, vèetnì povinností a omezeníuplatòovaných vùèi soukromoprávním subjektùm,byl opodstatnìn pøínosem pro ochranu zdraví veøej-nosti a v pøípadì veterinárních léèivých pøípravkùdále pøínosem v oblasti ochrany a tvorby zdraví a po-hody zvíøat a ochrany životního prostøedí, zejménas ohledem na dostupnost léèiv, jejich odpovídajícívlastnosti a zpùsob používání. Cílem návrhu zákonaje dále vytvoøit podmínky pro dùsledné vymáhánípráva v pøíslušných oblastech pøi zohlednìní dosa-vadních zkušeností a odstranit nejasnosti a hraniènísituace a zajistit tak zvyšování právních jistot dotèe-ných subjektù, a to zejména pokud jde o ochranu ve-øejného zdraví èi zdraví a pohody zvíøat a ochranu ži-

votního prostøedí pøed nepøíznivým pùsobením léèi-vých pøípravkù.

Pravidla pro veterinární léèivé pøípravky bylaupravena ze tøí hlavních dùvodù. Prvním dùvodempøijatých zmìn v systému regulace veterinárních léèi-vých pøípravkù bylo posílení ochrany zdraví veøej-nosti, zdraví a pohody zvíøat a ochrany životního pro-støedí. Navrhované zmìny oproti stávajícímu stavupøinášejí vyjasnìní a zpøesnìní stávajících pravidela zavádìjí nìkteré nové mechanismy s cílem zameze-ní nesprávného používání èi zneužívání veterinár-ních léèivých pøípravkù v rámci veterinární péèe.Druhým dùvodem byly pøetrvávající pøekážky navnitøním trhu s léèivými pøípravky a cílem navrhova-né úpravy je tak další upevnìní pravidel pro volný po-hyb léèivých pøípravkù na vnitøním trhu Spoleèen-ství. Tomu pøispívá i øada ustanovení, která pøejímajíprincipy stanovené v pøedchozím období judikátySoudního dvora. Tøetím základním dùvodem pro pøi-jaté zmìny je podpora farmaceutického prùmysluv evropském prostoru a zejména podpora inovacea zavádìní nových moderních postupù v oblasti léèi-vých pøípravkù. Tyto aktivity navazují kromì jinéhona tzv. Lisabonskou strategii. Souèástí této skupinyopatøení je i cíl zajistit zvýšení dostupnosti registro-vaných veterinárních léèivých pøípravkù, a to zejmé-na inovativních veterinárních léèivých pøípravkùa dále veterinárních léèivých pøípravkù registrova-ných pro ménì èasto chované druhy zvíøat (tzv. „mi-noritní druhy“) a pro vzácnì se vyskytující onemoc-nìní èi dùvody podání léèivých pøípravkù (tzv. „mi-noritní indikace“).

Dalším dùvodem, pro který je zmìna pravidel na-stavena a který navazuje pøímo na problematiku pod-pory rozvoje farmaceutického prùmyslu, je snahao rùst odborného potenciálu regulaèních úøadù Spo-leèenství a èlenských státù. Regulatorní schéma proléèivé pøípravky v rámci EU nadále poèítá se sítí ná-rodních lékových agentur, která tvoøí základní pilíøpro hodnocení jakosti, bezpeènosti a úèinnosti léèi-vých pøípravkù na vnitrostátní úrovni a která zároveòpøedstavuje základní zdroj odborné kompetence pøirozhodování na úrovni EU, tedy zejména v rámci roz-hodování ve vìdeckých institucích Evropské lékovéagentury. Odbornì zpùsobilá léková agentura potom �

{5/6

}

Odborné stati


� pomáhá udržovat a posilovat pozici domácího i ev-ropského farmaceutického prùmyslu nejen v rámciEU, ale i mimo tento rámec. V souladu s principy pøi-jatými na úrovni Evropských spoleèenství se vnitro-státní agentury stále více zapojují do vzájemné spolu-práce, a to zejména v oblasti výmìny dat a informací.Kromì výmìny informací v oblasti veterinární farma-kovigilance (EudraVigilance) se tyto oblasti nyní roz-šiøují i na oblast výmìny informací o registrovanýchveterinárních léèivých pøípravcích (EuroPharm) a in-formací o osobách, které vyrábí veterinární léèivé pøí-pravky. Zmìny navrhované oproti stávající právníúpravì jsou dále vedeny zmìnou právního prostøedív nìkterých navazujících oblastech. V této souvislostise jedná zejména o problematiku tzv. „veterinárníchpøípravkù“, která je upravena zákonem è. 166/1999Sb., o veterinární péèi a o zmìnì nìkterých souvisejí-cích zákonù, ve znìní pozdìjších pøedpisù (dále jen„veterinární zákon“) a která s ohledem na požadavkyjednotného trhu a svobod stanovených primárnímprávem Evropských spoleèenství není v rozsahu, kte-rý je stanoven v souèasnosti, nadále udržitelná. Z to-hoto dùvodu byly pøipraveny zmìny pravidel v tétooblasti, které kromì oblasti veterinárních léèivýchpøípravkù navazují dále na zmìnu pravidel pro do-plòkové látky používané ve výživì zvíøat, která bylanovì upravena pøímo použitelným pøedpisem Spole-èenství (naøízení Evropského parlamentu a Rady(ES) è. 1831/2003 ze dne 22. záøí 2003 o doplòko-vých látkách používaných ve výživì zvíøat) a dále navývoj v oblasti biocidù upravených na úrovni Spole-èenství smìrnicí 98/8/ES.

Navrhovaná právní úprava pøedstavuje úplnépøevzetí principù a pravidel stanovených v relevant-ních právních pøedpisech Evropských spoleèenství.Datum povinné transpozice a uplatnìní tìchto no-vých právních pøedpisù v praxi èlenských státù bylostanoveno na 30. øíjna 2005. V dùsledku nesplnìní to-hoto termínu nemùže Èeská republika právnì vyma-hatelným zpùsobem uplatòovat požadavky novýchpøedpisù Evropských spoleèenství na léèivé pøíprav-ky. Protože uplatnìní tìchto požadavkù jednotnìv EU je nezbytné pro funkci regulaèního systému EUjako celku, jde o prvek, který je považován za problé-mový i ze strany Evropské komise. Dopady se proje-

vují jak v oblasti procesní pøi vedení procedur EU zaúèasti více státù, tak pokud jde o záruky za kvalitu lé-èiv propouštìných jednotlivými výrobci, záruky bez-peènosti a zohledòování nových informací ve vztahuk používání léèivých pøípravkù pro zdravotnické pra-covníky i pacienty.

Je tøeba konstatovat, že návrh zákona zohledòujepøíslušné judikáty Soudního dvora (napøíklad v ob-lasti tzv. soubìžného dovozu a internetového posky-tování léèiv), což zajišťuje zakotvení jednoznaènýchpodmínek pro tyto èinnosti, které jinak nejsou upra-veny pøedpisy Evropských spoleèenství. Jde o èin-nosti, v jejichž dùsledku mùže dojít k ovlivnìní ja-kosti léèiv, prùniku padìlkù na trh s léèivými pøíprav-ky, nesouladu informací poskytovaných pacientùma zdravotnickým pracovníkùm, a tedy ke snížení zá-ruk za bezpeènost léèiv dostupných v Èeské republi-ce. Navrhovaná právní úprava zároveò zohledòujeprincipy stanovené ve výkladových dokumentech or-gánù EU (Evropské komise) a v tìch oblastech, kdeprávní pøedpisy Spoleèenství ponechávají prostor pronárodní úpravu, upravuje tyto oblasti v souladu se za-vedenými principy a v návaznosti na zkušenosti zís-kané s pøedchozí právní úpravou. Hlavními rysy na-vrhované právní úpravy jsou maximální sladìnís pravidly stanovenými v Evropských spoleèenstvícha v oblastech, kde je ponechán prostor národní úpra-vì, dále maximální praktiènost a snaha o minimaliza-ci státních zásahù, pøi zachování vysokého standarduochrany zdraví veøejnosti, zvíøat a životního prostøe-dí.

Dále návrh zákona zohledòuje následující novépøedpisy Spoleèenství: naøízení Evropského parla-mentu a Rady (ES) è. 726/2004, smìrnice2004/27/ES, 2004/28/ES a 2005/28/ES, kterou sestanoví zásady a podrobné pokyny pro správnou kli-nickou praxi, týkající se hodnocených léèivých pøí-pravkù a také požadavky na povolování výroby èi do-vozu takových pøípravkù. Návrh rovnìž zohledòujeta ustanovení pøedpisù Spoleèenství, která dosud ne-byla plnì zohlednìna v platném právním øádu ÈR(smìrnice 2005/28/ES ke správné klinické praxia smìrnice 2002/98/ES stanovující standardy jakostia bezpeènosti pro odbìr, zkoušení, zpracování, skla-dování a distribuci lidské krve a krevních složek, spo-

Odborné stati


{5/6

}

leènì s provádìcími smìrnicemi 2004/33/ES,2005/62/ES a 2005/61/ES).

Navrhovaný zákon o léèivech pøedstavuje kom-plexní úpravu problematiky veterinárních léèivýchpøípravkù. Tato úprava tak staví základní pøedpokladúèinné a vyvážené regulace veterinárních léèivýchpøípravkù, které tvoøí integrální souèást tvorby zdravía užitkovosti zvíøat a jsou nesmírnì dùležitým èlán-kem pøi zajišťování pohody zvíøat, pøi zajištìní vyso-kého standardu ochrany zdraví veøejnosti a ochranyživotního prostøedí pøed pøípadným nepøíznivým pù-sobením veterinárních léèivých pøípravkù.

1.2 Popis zákona

Co tedy konkrétnì zákon stanoví? Vzhledem k rozsa-hu zákona se zamìøíme pouze na nejvýznamnìjšíbody:• Zákon nutnì obsahuje øadu definic:

Léèivým pøípravkem se rozumí látka nebo kom-binace látek, prezentovaná s tím, že má léèebnénebo preventivní vlastnosti v pøípadì onemocnì-ní lidí nebo zvíøat, nebo látka nebo kombinace lá-tek, kterou lze použít u lidí nebo podat lidem,nebo použít u zvíøat èi podat zvíøatùm, a to buïza úèelem obnovy, úpravy èi ovlivnìní fyziolo-gických funkcí prostøednictvím farmakologické-ho, imunologického nebo metabolického úèin-ku, nebo za úèelem stanovení lékaøské diagnózy.Správnou lékárenskou praxí se pro úèely zákonarozumí soubor pravidel, která zajišťují, aby sepøíprava, úprava, kontrola, uchovávání a výdejléèivých pøípravkù uskuteèòovaly v souladu s po-žadavky na jejich jakost, bezpeènost, úèinnosta informovanost pacientù, a to v souladu se za-mýšleným použitím léèivých pøípravkù a s pøí-slušnou dokumentací.Správnou praxí prodejcù vyhrazených léèivýchpøípravkù se pro úèely tohoto zákona rozumísoubor pravidel, která zajišťují, aby se prodej vy-hrazených léèivých pøípravkù uskuteèòovalv souladu s požadavky na jakost, bezpeènosta úèinnost vyhrazených léèivých pøípravkù, a tov souladu s jejich zamýšleným použitím.

• Dále zákon stanoví pravidla pro zacházení s léky:

• Pøedepisovat, uvádìt do obìhu nebo použí-vat pøi poskytování zdravotní péèe lze pou-ze registrované humánní léèivé pøípravky,není-li dále stanoveno jinak. Vybavit pa-cienta jinými léèivými pøípravky pøi poskyto-vání zdravotní péèe lze pouze v pøípadì, žezdravotní stav pacienta nezbytnì vyžadujebezodkladné užívání léèivého pøípravkua vzhledem k místní nebo èasové nedostup-nosti lékárenské péèe není možný vèasný vý-dej léèivého pøípravku na lékaøský pøedpis;zpùsob vybavení pacienta léèivými pøíprav-ky pøi poskytování zdravotní péèe stanovíprovádìcí právní pøedpis.

• Pøi poskytování zdravotní péèe jednotlivýmpacientùm mùže ošetøující lékaø za úèelemposkytnutí optimální zdravotní péèe pøede-psat èi použít i léèivé pøípravky neregistrova-né podle tohoto zákona, pokud není distribu-ován nebo není v obìhu v Èeské republice lé-èivý pøípravek odpovídajícího složení èi ob-dobných terapeutických vlastností, který jeregistrován, jde o léèivý pøípravek již v zahra-nièí registrovaný, takový zpùsob je dostateè-nì odùvodnìn vìdeckými poznatky, a nejdeo léèivý pøípravek obsahující geneticky modi-fikovaný organismus.

• Pøi poskytování veterinární péèe smí být pøe-depisovány nebo používány, není-li tímto zá-konem dále stanoveno jinak, pouze veteri-nární léèivé pøípravky registrované vèetnì re-gistrovaných medikovaných premixù ve for-mì medikovaných krmiv vyrobených a uve-dených do obìhu v souladu s tímto zákonem,veterinární autogenní vakcíny, které splòujípožadavky tohoto zákona, léèivé pøípravkypøipravené v lékárnì pro jednotlivé zvíøev souladu s pøedpisem veterinárního lékaøe,léèivé pøípravky pøipravené v souladu s èlán-ky Èeského lékopisu a zpùsobem stanove-ným provádìcím právním pøedpisem, res-pektive veterinární léèivé pøípravky registro-vané v jiném èlenském státì v souladu s pøed-pisem Spoleèenství. Pro zvíøata, která produ-kují živoèišné produkty urèené k výživì èlo- �

{5/6

}

Odborné stati


� vìka, se použije omezení týkající se maxi-málních limitù reziduí stanovené pøímo po-užitelným pøedpisem Spoleèenství.

• Zákon rovnìž stanoví nejrùznìjší povinnostia odpovìdnosti:• Provozovatel zdravotnického zaøízení odpo-

vídá podle právních pøedpisù za škodu nazdraví nebo za usmrcení èlovìka, ke kterýmdošlo v dùsledku použití neregistrovanéholéèivého pøípravku. Hodlá-li ošetøující lékaøpøedepsat nebo použít neregistrovaný léèivýpøípravek, seznámí s touto skuteèností a dù-sledky léèby pacienta, popøípadì jeho zákon-ného zástupce. Neumožòuje-li zdravotnístav pacienta takové seznámení, uèiní takošetøující lékaø po použití léèivého pøípravkuneprodlenì, jakmile to zdravotní stav pa-cienta umožní. Jde-li o pøedepsání neregis-trovaného léèivého pøípravku, ošetøující lé-kaø tuto skuteènost vyznaèí v lékaøskémpøedpisu. Pøedepsání nebo použití neregis-trovaného léèivého pøípravku ošetøující lékaøneprodlenì oznámí Státnímu ústavu prokontrolu léèiv. Jde-li o radiofarmakum, Státníústav pro kontrolu léèiv informuje o jemuoznámeném použití neregistrovaného radio-farmaka Státní úøad pro jadernou bezpeè-nost.

• Zacházet s léèivy mohou pouze osoby starší18 let, zpùsobilé k právním úkonùm, bez-úhonné, zdravotnì a odbornì zpùsobilé prokonkrétní druh èinnosti. Za bezúhonnou sepøitom považuje fyzická osoba, která nebylapravomocnì odsouzena k nepodmínìnémutrestu odnìtí svobody v trvání jednoho rokua více za úmyslný trestný èin, nebo za trestnýèin spáchaný v souvislosti se zacházeníms léèivy. Odborným pøedpokladem pro kli-nické hodnocení humánních léèivých pøí-pravkù je u zkoušejícího ukonèení studiav akreditovaném zdravotnickém magister-ském studijním programu všeobecné lékaø-ství. Odborným pøedpokladem pro klinickéhodnocení veterinárních léèivých pøípravkùje u zkoušejícího ukonèení studia v akredito-

vaném magisterském studijním programuveterinární lékaøství.

• Provozovatel je povinen:a) pøi zacházení s léèivy používat postupy

a dodržovat požadavky Evropského léko-pisu a Èeského lékopisu, dodržovat ko-munitární monografie léèivých rostlin,pokyny Komise a agentury a pokyny dr-žitele rozhodnutí o registraci léèivéhopøípravku stanovené v souladu s tímtorozhodnutím,

b) pøi výskytu nežádoucího úèinku léèivéhopøípravku nebo závady v jakosti léèivanebo pomocné látky vyhodnotit jejichzávažnost a v pøípadì potøeby provéstveškerá dostupná opatøení smìøujícík zajištìní nápravy a k omezení nepøízni-vého pùsobení léèiva nebo pomocné lát-ky na nejnižší možnou míru, vèetnì je-jich pøípadného stažení z obìhu; pøijatáopatøení neprodlenì oznámit Státnímuústavu pro kontrolu léèiv nebo Veterinár-nímu ústavu, pokud se jedná o závadyv jakosti nebo závažný nebo neoèekáva-ný nežádoucí úèinek,

c) neprodlenì oznámit Státnímu ústavu prokontrolu léèiv, jde-li o humánní léèivo,anebo Veterinárnímu ústavu, jde-li o ve-terinární léèivo, podezøení z výskytu zá-vady v jakosti léèiva nebo pomocné lát-ky, které vedou ke stažení léèiva nebopomocné látky z obìhu.

• Provozovatel nesmí uvádìt do obìhu nebopoužívat pøi poskytování zdravotní péèenebo veterinární péèe léèiva s prošlou doboupoužitelnosti, se závadou v jakosti, neboo nichž tak rozhodl pøíslušný orgán státnísprávy.

• Provozovatel, s výjimkou prodejce vyhraze-ných léèivých pøípravkù, je oprávnìn pøi pro-vádìní ochrany léèiv kontrolovat v objek-tech, které používá pro výrobu, pøípravu,úpravu, kontrolu nebo distribuci léèiv, oso-by, které vstupují nebo vystupují z tìchto ob-jektù, jejich zavazadla a dopravní prostøedky

Odborné stati


{5/6

}

vjíždìjící do tìchto objektù nebo z nich vyjíž-dìjící. Tyto osoby jsou povinny prohlídkystrpìt.

• Prodejce vyhrazených léèivých pøípravkù jepovinen:a) zajistit, aby každá fyzická osoba prodá-

vající vyhrazené léèivé pøípravky získalaosvìdèení o odborné zpùsobilosti pro-dejce vyhrazených léèivých pøípravkù,

b) dodržovat pravidla správné praxe prodej-cù vyhrazených léèivých pøípravkù a nej-pozdìji do 15 dnù oznámit Státnímuústavu pro kontrolu léèiv nebo Veterinár-nímu ústavu zahájení èinnosti a adresumísta podnikání nebo sídla a adresu pro-vozovny, popøípadì ukonèení èinnosti,

c) prodávat pouze vyhrazené léèivé pøí-pravky,

d) vyøadit z prodeje vyhrazené léèivé pøí-pravky, jestliže byl upozornìn na jejichzávadu (o této skuteènosti neprodlenìinformovat pøíslušný orgán státní správya zaslat mu vzorek takového léèivého pøí-pravku a dále postupovat podle pokynùdaného orgánu), uplynula doba jejichpoužitelnosti, byla porušena celistvostjejich vnìjšího nebo vnitøního obalu,chybí, popøípadì není èitelné oznaèeníjejich obalu, nebyly dodrženy podmínky,za nichž mají být tyto léèivé pøípravkyskladovány.

• Léèivý pøípravek nesmí být uveden na trhv Èeské republice, pokud mu nebyla v ÈRudìlena registrace nebo pokud mu nebylaudìlena registrace postupem podle pøímo po-užitelného pøedpisu Spoleèenství.

• Po vydání rozhodnutí o registraci musí drži-tel rozhodnutí o registraci zavádìt potøebnézmìny, které umožòují výrobu, kontrolu ja-kosti a používání registrovaného léèivéhopøípravku ve shodì s technickým a vìdec-kým pokrokem a s dostupnými vìdeckýmipoznatky, vèetnì informací získaných z po-registraèního sledování bezpeènosti léèivéhopøípravku. Pokud zavádìné zmìny vyžadují

navazující aktualizaci informací o léèivémpøípravku, provede se potøebná zmìna sou-hrnu údajù o pøípravku, pøíbalové informacenebo oznaèení na obalu léèivého pøípravku.Držitel rozhodnutí o registraci je povinen in-formovat o všech zákazech nebo omezeníchuložených pøíslušnými úøady v kterékolizemi, kde je léèivý pøípravek uvádìn na trh, ao jakékoliv jiné nové informaci, která bymohla ovlivnit hodnocení prospìšnosti a ri-zik daného léèivého pøípravku, nejpozdìji do15 dnù ode dne, kdy se o nich dozvìdìl. Pøí-slušný orgán státní správy mùže za úèelemprùbìžného posuzování pomìru rizikaa prospìšnosti kdykoliv požádat držitele roz-hodnutí o registraci o zaslání údajù prokazu-jících, že pomìr rizika a prospìšnosti zùstávápøíznivý.Po vydání rozhodnutí o registraci držitel roz-hodnutí o registraci oznamuje data skuteèné-ho uvedení léèivého pøípravku podle velikos-tí balení a typù obalù na trh v Èeské republi-ce; stejným zpùsobem rovnìž oznámí nej-ménì dva mìsíce pøedem pøerušení neboukonèení uvádìní léèivého pøípravku na trhv Èeské republice. V pøípadì výjimeènýchokolností lze uèinit takové oznámení nejpoz-dìji souèasnì s pøerušením nebo ukonèenímuvádìní léèivého pøípravku na trh v Èeské re-publice. Dojde-li k obnovení uvádìní léèivé-ho pøípravku na trh, je držitel rozhodnutío registraci danou skuteènost rovnìž neprod-lenì povinen oznámit.

• Držitel rozhodnutí o registraci je dále povi-nen zajistit, aby vlastnosti registrovaného lé-èivého pøípravku stále odpovídaly údajùma dokumentaci pøedložené v rámci registraè-ního øízení a v rámci následných zmìn regis-trace.

• Údaje uvádìné na vnìjším a vnitøním obaluléèivého pøípravku musí být v souladu seschváleným souhrnem údajù o pøípravku.Provádìcí právní pøedpis stanoví rozsah úda-jù, které se uvádìjí na vnìjším a vnitønímobalu léèivého pøípravku, údaje uvádìné na �

{5/6

}

Odborné stati


� malých a zvláštních typech obalù, vèetnìobalù léèivých pøípravkù obsahujících radio-nuklidy, a dále podmínky uvedení údajù proidentifikaci léèivého pøípravku evropskýmzbožovým kódem (EAN), který slouží proelektronické zpracování, a pøípadné uvedeníklasifikace stanovené pro výdej léèivého pøí-pravku. Údaje uvedené na obalu léèivého pøí-pravku musí být snadno èitelné, srozumitel-né a nesmazatelné. Na obalu léèivého pøí-pravku nejsou pøípustné jakékoli prvky rek-lamního charakteru. Název humánního léèi-vého pøípravku musí být uveden na vnìjšímobalu také Braillovým písmem, není-li stano-veno rozhodnutím o registraci jinak. Každýléèivý pøípravek musí být vybaven pøíbalo-vou informací s výjimkou pøípadù, kdy jsouveškeré údaje pøíbalové informace uvedenypøímo na obalu léèivého pøípravku zpùso-bem stanoveným provádìcím právním pøed-pisem. Držitel rozhodnutí o registraci hu-mánního léèivého pøípravku je povinen zajis-tit, aby údaje pøíbalové informace humánní-ho léèivého pøípravku byly ve spolupráci s or-ganizací nevidomých a slabozrakých a na jejížádost vhodným zpùsobem zpøístupnìnypro nevidomé a slabozraké.Pøíbalová informace musí být s výjimkou ho-meopatických pøípravkù vypracována v sou-ladu se souhrnem údajù o pøípravku. Pøíbalo-vá informace musí být snadno èitelná a sro-zumitelná pro pacienta, jde-li o humánní léèi-vý pøípravek, nebo pro osobu používající ve-terinární léèivý pøípravek. V pøípadì humán-ních léèivých pøípravkù musí pøíbalová infor-mace odrážet výsledky konzultací se skupi-nami pacientù, kterým je léèivý pøípravek ur-èen, aby se zajistilo, že je èitelná a srozumi-telná. Jako výsledky konzultací podle pøed-chozí vìty lze použít i výsledky konzultacíprovedených v rámci Spoleèenství. Pøíbalováinformace nesmí obsahovat jakékoli prvkyreklamního charakteru. Údaje na obalu léèi-vého pøípravku a v pøíbalové informaci musí

být v èeském jazyce; pokud jsou uvedeny vevíce jazycích, musí být jejich obsah shodný.

• Léèivé pøípravky se vydávají na lékaøskýpøedpis, a to i na lékaøský pøedpis vystavenýv nìkterém z èlenských státù, pokud nenírozhodnutím o registraci stanoveno jinak.Provádìcí právní pøedpis stanoví zpùsob ovì-øení lékaøského pøedpisu, vedení evidencevýdeje, poskytování informací o vydávanýchléèivých pøípravcích a zpùsob výdeje.

• Léèivé pøípravky jsou oprávnìny vydávatv lékárnách a v dalších zaøízeních uvedenýchv písmenech tyto osoby:a) farmaceuti v lékárnách,b) farmaceutiètí asistenti v lékárnách, a to

jen léèivé pøípravky, jejichž výdej nenívázán na lékaøský pøedpis,

c) zamìstnanci orgánù ochrany veøejnéhozdraví s odbornou zpùsobilostí k výkonuzdravotnického povolání lékaøe, jinízdravotniètí pracovníci a jiní odbornípracovníci s odbornou zpùsobilostí k vý-konu zdravotnického povolání, a to pou-ze imunologické pøípravky za úèelemoèkování,

d) lékaøi, farmaceuti nebo jiní zdravotniètípracovníci zaøízení transfúzní služby po-vìøení k této èinnosti, a to pouze krevníderiváty; provádìcí právní pøedpis stano-ví rozsah a zpùsob výdeje krevních deri-vátù,

e) lékaøi, farmaceuti nebo jiní zdravotniètípracovníci zaøízení transfúzní službya krevní banky povìøení k této èinnosti,a to pouze transfúzní pøípravky; prová-dìcí právní pøedpis stanoví zpùsob a roz-sah výdeje transfúzních pøípravkù,

f) lékaøi, farmaceuti nebo jiní zdravotniètípracovníci na pracovišti nukleární medi-cíny zdravotnického zaøízení, kteøí jsoupovìøeni odpovìdnou osobou, a to pou-ze radiofarmaka na tomto pracovišti pøi-pravená,

g) lékaøi, farmaceuti nebo jiní zdravotniètípracovníci na imunologickém èi

Odborné stati


{5/6

}

mikrobiologickém pracovišti zdravotnic-kého zaøízení nebo zaøízení ochrany ve-øejného zdraví, kteøí jsou povìøeni odpo-vìdnou osobou, a to pouze humánní au-togenní vakcíny na tomto pracovišti pøi-pravené.

h) Léèivé pøípravky jsou dále oprávnìni vy-dávat veterinární lékaøi oprávnìní vyko-návat odbornou veterinární èinnost pod-le právního pøedpisu, a to léèivé pøíprav-ky pro léèbu zvíøat.

• Provozovatel oprávnìný vydávat léèivé pøí-pravky vydá lékaøem pøedepsaný léèivý pøí-pravek nebo pacientem vyžádaný léèivý pøí-pravek, jehož výdej není vázán na lékaøskýpøedpis; provádìcí právní pøedpis stanoví ve-dení evidence výdeje, poskytování informacío vydávaných léèivých pøípravcích a zpùsobvýdeje. Vyznaèí-li pøedepisující lékaø na lé-kaøském pøedpisu, že pøedepsaný léèivý pøí-pravek je možno zamìnit za jiný léèivý pøí-pravek, mùže provozovatel zamìnit pøede-psaný léèivý pøípravek za jiný léèivý pøípra-vek, který je shodný z pohledu jeho úèinnostia bezpeènosti zpùsobem stanoveným prová-dìcím právním pøedpisem. Nemá-li farma-ceut léèivý pøípravek pøedepsaný lékaøemk dispozici a je-li nezbytné jeho okamžité vy-dání, vydá jiný léèivý pøípravek odpovídají-cích léèebných vlastností, který má k dispozi-ci. Provádìcí právní pøedpis stanoví pøípady,kdy je nezbytné okamžité vydání léèivéhopøípravku, a rozsah nahrazení pøedepsanéholéèivého pøípravku.

• V pøípadì pochybností o vìrohodnosti lékaø-ského pøedpisu nesmí být léèivý pøípravekvydán, a nelze-li tyto pochybnosti odstranitani po ovìøení u pøedepisujícího lékaøe, musíbýt takový pøípad bez zbyteèného odkladuoznámen Policii Èeské republiky. Léèivý pøí-pravek, jehož výdej je vázán na lékaøskýpøedpis, mùže být vydán i jiné osobì, nežkteré je léèivý pøípravek pøedepsán. Pokudvšak má farmaceut pochybnost, že osoba,které léèivý pøípravek vydává, není schopna

zaruèit správné používání léèivého pøípravkunebo jej mùže zneužít, léèivý pøípravek nevy-dá. Léèivý pøípravek, jehož výdej není vázánna lékaøský pøedpis, nevydá farmaceut nebofarmaceutický asistent také v pøípadì pode-zøení ze zneužití tohoto léèivého pøípravku.

• Provozovatel lékárny je dále povinena) vést evidenci skladových zásob, pøíjmu

a výdeje léèivých pøípravkù podléhají-cích registraci po jednotlivých položkáchumožòující rozlišit lékovou formu,množství léèivé látky obsažené v jednot-ce hmotnosti, objemu nebo lékové for-my, typ obalu a velikost balení léèivéhopøípravku, vèetnì kódu léèivého pøíprav-ku a uchovávat tuto evidenci po dobupìti let,

b) zajistit pøi výdeji léèivého pøípravku pøe-depsaného lékaøem evidenci každéhovydaného léèivého pøípravku podléhají-cího registraci pomocí kódu pøidìlenéholéèivému pøípravku Státním ústavem prokontrolu léèiv nebo Veterinárním ústa-vem nebo v pøípadì léèivých pøípravkù,jimž kód nebyl pøidìlen, pomocí jinéhojednoznaèného identifikaèního znaku,

c) postupovat pøi výdeji léèivých pøípravkùa vedení evidence v souladu s pravidlysprávné lékárenské praxe stanovenýmiprovádìcím právním pøedpisem,

d) neprodlenì informovat objednatele popøípadném obdržení objednávky k zásil-kovému výdeji o skuteènosti, že mu léèi-vý pøípravek nemùže zásilkovì dodat,pokud není lékárnou zajišťující zásilkovývýdej.

• Lékaø, zubní lékaø, popøípadì farmaceutnebo jiný zdravotnický pracovník, který za-znamenal podezøení na závažný nebo neoèe-kávaný nežádoucí úèinek a jiné skuteènostizávažné pro zdraví léèených osob souvisejícís použitím léèivého pøípravku, je povinena) tyto skuteènosti neprodlenì oznámit,

a to i tehdy, jestliže léèivý pøípravek �

{5/6

}

Odborné stati


� nebyl použit v souladu se souhrnem úda-jù o pøípravku nebo byl zneužit,

b) poskytnout souèinnost pøi ovìøovánískuteèností souvisejících s podezøenímze závažného nebo neoèekávaného ne-žádoucího úèinku a podle potøeby zpøís-tupnit Státnímu ústavu pro kontrolu léèivdokumentaci, vèetnì dokumentace obsa-hující osobní údaje.

• Držitel rozhodnutí o registraci musí vést po-drobné záznamy o všech podezøeních na ne-žádoucí úèinky, které se vyskytnou ve Spole-èenství nebo ve tøetí zemi. Držitel rozhodnutío registraci musí dále zaznamenávat a hlásitvšechna podezøení na závažné nežádoucíúèinky, o kterých byl informován zdravotnic-kými pracovníky v Èeské republice, a to nej-pozdìji do 15 dnù od obdržení informace.

• Zákon se rovnìž vìnuje klinickému hodnoceníléèiv. To lze provádìt pouze tehdy, pokud:a) pøedvídatelná rizika a obtíže pro subjekty

hodnocení jsou vyváženy pøedpokládanýmipøínosy pro subjekty hodnocení i pro dalšípotenciální pacienty; klinické hodnocení lzezahájit pouze tehdy, pokud podle etické ko-mise a Státního ústavu pro kontrolu léèivpøedpokládaný léèebný pøínos a prospìchpro zdraví odùvodòují rizika; klinické hod-nocení mùže pokraèovat pouze tehdy, pokudje dodržení tohoto požadavku trvale sledová-no,

b) subjekt hodnocení nebo jeho zákonný zá-stupce v pøípadech, kdy subjekt hodnocenínení schopen udìlit informovaný souhlas,mìl v pøedchozím rozhovoru se zkoušejícímnebo osobou povìøenou zkoušejícím mož-nost porozumìt cílùm, rizikùm a obtížím kli-nického hodnocení i podmínkám, za nichžmá klinické hodnocení probíhat, a jestližebyl informován o svém právu kdykoli od kli-nického hodnocení odstoupit,

c) jsou zajištìna práva subjektu hodnocení nafyzickou a psychickou nedotknutelnostosobnosti, na soukromí a na ochranu údajùo jeho osobì podle právních pøedpisù,

d) subjekt hodnocení nebo jeho zákonný zá-stupce v pøípadech, kdy subjekt hodnocenínení schopen udìlit informovaný souhlas,poskytl písemný souhlas poté, kdy byl sezná-men s povahou, významem, dopady a rizikyklinického hodnocení; pokud subjekt hodno-cení není schopen psát, lze ve výjimeènýchpøípadech pøipustit ústní souhlas uèinìný zapøítomnosti alespoò jednoho svìdka; o udì-lení ústního souhlasu musí být poøízen pí-semný záznam,

e) subjekt hodnocení mùže kdykoli odstoupitod klinického hodnocení tím, že odvolá svùjinformovaný souhlas, aniž by mu proto bylazpùsobena újma,

f) bylo pøed zahájením klinického hodnoceníuzavøeno pojištìní odpovìdnosti za škodupro zkoušejícího a zadavatele, jehož pros-tøednictvím je zajištìno i odškodnìní v pøípa-dì smrti subjektu hodnocení nebo v pøípadìškody vzniklé na zdraví subjektu hodnocenív dùsledku provádìní klinického hodnocení;uzavøení takového pojištìní je povinen zajis-tit zadavatel.

Lékaøská péèe poskytovaná subjektùm hodnoce-ní a lékaøská rozhodnutí pøijímaná ve vztahu k sub-jektùm hodnocení musí být zajištìny pøíslušnì kvali-fikovaným lékaøem. Subjektu hodnocení je oznáme-no zkoušejícím nebo zadavatelem, od koho mùžezískávat další informace. V pøípadì, že se vyskytnounové informace významné pro souhlas subjektu hod-nocení s jeho úèastí v klinickém hodnocení, musí býtsubjekt hodnocení o tìchto skuteènostech neprodle-nì informován zkoušejícím.

Pøi hodnocení léèiv má velký význam etická ko-mise, což je nezávislý orgán tvoøený odborníky z ob-lasti zdravotnictví a osobami bez vzdìlání z oblasti lé-kaøství, jejichž povinností je chránit práva, bezpeè-nost a zdraví subjektù hodnocení a zajistit tuto ochra-nu i vyjádøením svého stanoviska k protokolu klinic-kého hodnocení, vhodnosti zkoušejících a zaøízení,k metodám a dokumentùm používaným pro infor-maci subjektù hodnocení a získání jejich informova-ného souhlasu. Etickou komisi je oprávnìno ustavitzdravotnické zaøízení. Etická komise mùže na zákla-

Odborné stati


{5/6

}

dì písemné dohody uzavøené se zdravotnickým zaøí-zením, které ji neustavilo, pùsobit i jako etická komi-se pro toto zdravotnické zaøízení. Etickou komisi jeoprávnìno ustavit také Ministerstvo zdravotnictví,v takovém pøípadì jmenuje èleny etické komise mi-nistr zdravotnictví. Podmínky pro èinnost etické ko-mise zajistí subjekt, který ji ustavil. Tento subjektrovnìž odpovídá za zveøejnìní pravidel jednánía pracovních postupù etické komise a seznamu jejíchèlenù a v pøípadì, že etická komise vyžaduje náhradunákladù vynaložených v souvislosti s vydáním stano-viska, též zveøejnìní výše nákladù.

1.3 Hodnocení

Problematika léèiv je nesmírnì složitá a komplexní –není divu, že pomìrnì složitý a komplexní je rovnìžpøíslušný zákon (a to jsme z nìj vybrali pouze hlavnímyšlenky a body). Obecnì je zøejmé, že cílem podá-vání léèiv je navracet zdraví nemocným, respektivezabraòovat, aby se zdravotní stav dotyèné osoby dálezhoršoval. Prospìch pacienta musí být nutnì na prv-ním místì a je nutná náležitá ochrana, aby léky danépožadavky splòovaly. Už z tohoto pohledu je nutnáprávní ochrana.

Vývoj léèiv je neobyèejnì nákladnou záležitostí.Žádná zemì ekonomicky nemá na to, aby vyvíjela,respektive vyrábìla všechna léèiva. V dané oblasti semnohem více než jinde uplatòují principy specializa-ce, dìlby práce apod. Je proto žádoucí podporovatvývoz a dovoz léèiv mezi jednotlivými zemìmi tak,aby se obèané snadno mohli dostat k lékùm, kterépotøebují. Na jednu stranu tedy vše hovoøí ve prospì-ch volného pohybu zboží, na stranu druhou, vzhle-

dem k výše uvedenému, je nutno zajistit, aby sev obìhu pohybovala jen léèiva, která pacientùm pros-pívají a nikoliv škodí. Složitost celé vìci umocòujeskuteènost, že každý èlovìk je jiný a že nelze nikdyzabránit tomu, aby pro urèité lidi léky mìly vedlejší(nežádoucí) úèinky. Složitost volného pohybu léèiv,podávání léèiv apod. dále umocòují otázky ochranyfirem, které léky vyvíjejí, autorsko-prùmyslovýchpráv apod.

V každém pøípadì je problematika lékù pøesnìtou problematikou, ve které se národní úroveò právníúpravy ukazuje jako nedostateèná. Napø. otázka

uznávání lékù vyrábìných v jedné zemi ze stranydruhých zemí by mohla být øešena pøíslušnými mezi-národními dohodami, uzavírat tyto dohody mezi jed-notlivými èlenskými státy EU by však s velkou prav-dìpodobností bylo pøíliš nákladné. V pøípadì mnoho-stranné mezinárodní dohody by potom pravdìpo-dobnì bylo nákladné øešit zmìny této dohody. Dá sepøitom realisticky oèekávat, že vzhledem k bouølivé-mu vývoji v dané oblasti by zmìny mohly být pomìr-nì èasté.

Všechny tyto argumenty hovoøí pro to, aby prob-lematiku léèiv øešil nìjaký nadnárodní subjekt, kterýmá výkonné pravomoci. EU splòuje požadavky na ta-kový subjekt. Obecnì se lze domnívat, že pøenese-ním úpravy problematiky léèiv na úroveò EU pokles-nou náklady spojené s vývojem a výzkumem léèiv,s jejich uvádìním na trh apod. Vzhledem ke složitostizákona nechce tato studie hodnotit jeho jednotliváustanovení, z „ducha zákona“ se však zdá, že ctí jižvýše uvedené principy – ochranu pacienta a umožnì-ní volného pohybu léèiv.

Právo EU je často kritizováno za přílišnou detailnost a složitost. Jakkoliv lzev mnoha případech s danou kritikou souhlasit, je nutno na druhou stranu kon-statovat, že ne vždy právo vystačí s jednoduchými a obecnými principy či postu-py. Problematika léčiv patří k těm, kde obecné postupy mohou být nedostatečné– nedokáží dát přesné a jasné odpovědi na konkrétní otázky, které jsou s distri-bucí léčiv, jejich vývojem a užíváním spojeny.

�

{5/6

}

Odborné stati


� Dále má smysl zopakovat, že složitost zákona vy-plývá právì z toho, že samotná problematika je kom-plikovaná. Právo EU je èasto kritizováno za pøílišnoudetailnost a složitost. Jakkoliv lze v mnoha pøípadechs danou kritikou souhlasit, je nutno na druhou stranukonstatovat, že ne vždy právo vystaèí s jednoduchý-mi a obecnými principy èi postupy. Problematika lé-èiv patøí k tìm, kde obecné postupy mohou být nedo-stateèné – nedokáží dát pøesné a jasné odpovìdi nakonkrétní otázky, které jsou s distribucí léèiv, jejichvývojem a užíváním spojeny. Svým zpùsobem jedaná složitost daní za to, že dnešní spoleènost má narozdíl od minulosti k dispozici léky, jež umožòují lé-èit øadu nemocí. Kdyby tyto léky k dispozici nebyly,bylo by asi možné øadu otázek øešit jednodušeji. Nadruhou stranu by pravdìpodobnì øada z nás žilamnohem kratší a tìžší život.

2. Kapitálová pøimìøenost bank a dalšíchfinanèních institucí


Novela zákona è. 21/1992 Sb., o bankách, ve znìnípozdìjších pøedpisù (dále jen „zákon o bankách“),zákona è. 87/1995 Sb., o spoøitelních a úvìrníchdružstvech a nìkterých opatøeních s tím souvisejí-cích a o doplnìní zákona Èeské národní rady è.586/1992 Sb., o daních z pøíjmù, ve znìní pozdìjšíchpøedpisù (dále jen „zákon o spoøitelních a úvìrníchdružstvech“), zákona è. 124/2002 Sb., o pøevodechpenìžních prostøedkù, elektronických platebníchprostøedcích a platebních systémech ve znìní poz-dìjších pøedpisù (dále jen „zákon o platebním sty-ku“) a zákona è. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitá-lovém trhu, ve znìní pozdìjších pøedpisù (dále jen„zákon o podnikání na kapitálovém trhu“) byla jižschválena Parlamentem. Ve Sbírce zákonù vyšla podèíslem 120/2007 Sb. a nabyla úèinnosti 1. èervence2007.

Novela reaguje na nový koncept kapitálové pøi-mìøenosti (oznaèovaný též jako „Basel II“), jehož ko-neèná verze byla publikována po odsouhlasení gu-vernéry centrálních bank a pøedstaviteli dohledovýchorgánù zemí G10 Basilejským výborem pro bankovní

dohled (dále jen „Výbor“) dne 26. èervna 2004 a kterýbyl v zásadì pøevzat do smìrnic Evropského parla-mentu a Rady 2006/48/ES o pøístupu k èinnosti úvì-rových institucí a o jejím výkonu a 2006/49/ES o ka-pitálové pøimìøenosti investièních podnikù a úvìro-vých institucí (dále „smìrnice o kapitálových poža-davcích“ nebo „smìrnice“). V oblasti bankovnictvívýše uvedené smìrnice o kapitálových požadavcíchnahrazují dosavadní znìní smìrnic 2000/12/ESa 93/6/EHS, které byly transponovány zejména dozákona o bankách, pokud se týká kapitálové pøimìøe-nosti bank, dále do vyhlášky Èeské národní banky è.333/2002 Sb., kterou se stanoví pravidla obezøetnéhopodnikání ovládajících osob na konsolidovaném zá-kladì, a dále do opatøení Èeské národní banky. V ob-lasti právní úpravy družstevních záložen byly dosa-vadní smìrnice transponovány do zákona o spoøitel-ních a úvìrních družstvech. V oblasti právní úpravyobchodníkù s cennými papíry pak byly smìrnicetransponovány do zákona o podnikání na kapitálo-vém trhu. V oblasti právní úpravy institucí elektronic-kých penìz byla pøíslušná ustanovení smìrnic trans-ponována do zákona o platebním styku.

Cílem nové právní úpravy je zajištìní plné har-monizace právní úpravy bank, družstevních záložen,institucí elektronických penìz a obchodníkù s cenný-mi papíry s ustanoveními smìrnic 2006/48/ESa 2006/49/ES o kapitálových požadavcích, které bylyèlenské státy Evropské unie povinny zavést do svýchprávních øádù do 31. prosince 2006 a aplikovat od 1.ledna 2007. Zmìnami v oblasti nového kapitálovéhokonceptu se vytváøí pøedpoklady pro to, aby kapitálregulovaných subjektù pøesnìji odpovídal jimi pod-stupovaným rizikùm, èímž bude podpoøena ochranavkladatelù a dalších klientù, posílena finanèní stabili-ta a konkurence v rámci EU.

Smìrnice vycházejí z textu nového kapitálovéhokonceptu Basel II pøipraveného Basilejským výborempro bankovní dohled, byly však pøizpùsobeny speci-fickým podmínkám trhu EU. Namísto souèasnéhokonceptu (tzv. Basel I), který vyžaduje aplikaci stej-ného postupu všemi subjekty, nový koncept zahrnu-je tøi rozdílné pøístupy – základní, støednì pokroèiléa pokroèilé – využitelné v závislosti na charakteruèinnosti úvìrových institucí a obchodníkù s cennými

Odborné stati


{5/6

}

papíry. Koncept byl pøipravován po dobu pìti let zaúèasti úvìrových institucí, jejich profesních asociacía orgánù dohledu. V zájmu omezení bariér jednotné-ho trhu, které vznikají z odpovìdností národních re-gulátorù, nový koncept vyžaduje jejich mnohem užšíspolupráci, vèetnì spoleèného rozhodování o využitípokroèilých pøístupù (v textu nového zákona se tytopokroèilé pøístupy oznaèují souhrnnì jako speciální)regulovanými subjekty.

Navrhované zmìny se týkají pøevážnì úpravy ka-pitálových požadavkù, øídicího a kontrolního systé-mu a konsolidovaného dohledu bank, družstevníchzáložen, obchodníkù s cennými papíry a v odpovída-jícím rozsahu též instituce elektronických penìz.

2.2 Popis zmìn

Obsah návrhu zákona lze rozdìlit na nìkolik relativ-nì samostatných oblastí:A) Zákon o bankách a zákon o spoøitelních a úvìr-

ních družstvechV souladu s pøepracovanými smìrnicemi jsou po-žadavky na jednotlivá pravidla obezøetného pod-nikání stanovena takto:• požadavky na øídicí a kontrolní systém, kapi-

tálovou pøimìøenost a angažovanost (Pilíø 1)se vztahují na banky a družstevní záložny naindividuálním základì; ovládající bankya banky a družstevní záložny ve skupinách fi-nanèních holdingových osob navíc podléhajítìmto požadavkùm na konsolidovaném zá-kladì;

• požadavkùm na kvalifikované úèasti a naudržování vnitønì stanoveného kapitálu (Pi-líø 2) podléhají na individuálním základìbanky a družstevní záložny jen tehdy, pokudnejsou souèástí bankovních skupin neboskupin finanèních holdingových osob, anebopokud nejsou banky do konsolidace zahrno-vány; tìmto požadavkùm na konsolidova-ném základì jsou vystaveny ovládající bankyna úrovni èlenských státù a dále bankya družstevní záložny ve skupinách finanè-ních holdingových osob;

• požadavkùm na uveøejòování informací o øí-zení rizik a plnìní pravidel obezøetného pod-nikání (Pilíø 3) podléhají na individuálnímzákladì banky a družstevní záložny jen teh-dy, pokud nejsou souèástí bankovních sku-pin nebo skupin finanèních holdingovýchosob nebo nejsou do konsolidace zahrnová-ny; na konsolidovaném základì jsou infor-maèní povinnosti v plném rozsahu vystavenyovládající banky na úrovni Evropské unie,tzn. v rámci EU nejvýše postavené ovládajícíbanky (informace ve zkráceném rozsahu bymìly poskytovat banky, které jsou ovládaný-mi osobami a mají významné postavení na fi-nanèním trhu).

• Pøípady, kdy je banka a družstevní záložnapovinna plnit jednotlivá pravidla obezøetné-ho podnikání na individuálním základì a kdyna konsolidovaném základì, upravuje zákono bankách a zákon o spoøitelních a úvìrníchdružstvech. Provádìcí vyhláška naplní zmoc-nìní zákona a stanoví kriteria pro vyjmutíosob z konsolidaèního celku pro úèely dodr-žování pravidel obezøetného podnikání nakonsolidovaném základì.

• Koncept kapitálové pøimìøenosti umožòujebankám využívat vlastní ratingy dlužníkùpro výpoèet kapitálového požadavku pro po-krytí úvìrového rizika v pøípadì aplikace po-kroèilých metod mìøení tohoto rizika, zatím-co u jednoduchých metod budou novì využí-vána hodnocení ratingových agentur (napø.ratingy Standard&Poor’s). Zásadní zmìnouje nový požadavek pro pokrytí operaèního ri-zika. Detailnìji se upravují èinnosti, pravo-moci (možnost stanovit individuální kapitá-lový požadavek) a odpovìdnosti orgánù do-hledu pøi výkonu bankovního dohledu vèet-nì spolupráce mezi nimi pøi dohledu nadkonsolidaèními celky. Podstatnou zmìnou jesnaha zajistit lepší transparentnost trhù tím,že subjekty budou uveøejòovat více informa-cí.

B) Uveøejòování informacíUveøejòování informací souvisí s problematikou �

{5/6

}

Odborné stati


� transparentnosti finanèního trhu. Cílem je pro-hloubit tržní disciplínu tím, že regulované sub-jekty budou o sobì uveøejòovat více informací.Efektivní poskytování informací pak umožní os-tatním úèastníkùm trhu získat lepší pøehled napø.o rizikovém profilu a adekvátnosti kapitálové vy-bavenosti daného subjektu. Návrh proto stanovípožadavky na uveøejòování informací v rùznýchoblastech, vèetnì metod použitých pøi propoètukapitálové pøimìøenosti.

C) Spolupráce domovského a hostitelského regulá-toraNávrh zakotvuje užší spolupráci Èeské národníbanky s jinými pøíslušnými orgány dohleduv èlenských státech EU pøi dohledu nad finanèní-mi skupinami, a to již v poèáteèní fázi, kdy budouodsouhlasovat jejich vlastní modely øízení rizik.Cílem je omezovat zbyteèné vynakládání pros-tøedkù na stranì regulovaných subjektù, a tak ze-fektivnit provádìní dohledu. Na druhé stranì or-gán dohledu bude mít za povinnost informovato právních a metodických postupech, kteréuplatòuje pøi výkonu dohledu.

D) Zákon o platebním stykuPožadavky na jednotlivá pravidla obezøetnéhopodnikání u institucí elektronických penìz jsoustanoveny pøímo ve smìrnici 2000/46/ES, popøí-padì tato smìrnice odkazuje na bankovní smìr-nici 2006/48/ES. Tomu odpovídá právní úpravainstituce elektronických penìz v zákonì o plateb-ním styku. V § 18 se stanoví obecné pravidlo pøi-mìøené použitelnosti vybraných ustanovení zá-kona o bankách na instituce elektronických pe-nìz.Pøi aplikaci konceptu Basel II na instituce elektro-nických penìz bylo nutno provìøit též novelizo-vaná ustanovení zákona o bankách ve vztahuk institucím elektronických penìz. Konkrétnì §18d odst. 1 zákona o platebním styku byl dopl-nìn o ustanovení, která se buï podle výslovnéhotextu pøepracovaných smìrnic, nebo z povahyvìci na instituce elektronických penìz nevztahu-jí, a proto musí být vyjmuta z aplikace zákonao bankách. Tento výèet odpovídá skuteènosti, žeinstituce vydávající elektronické peníze nejsou

oprávnìny vykonávat øadu èinností – nesmìjí pos-kytovat úvìry, nabývat úèasti na jiných osobách,vykonávat kontrolu nad jinými osobami. Na dru-hé stranì jsou na nì kladeny požadavky na kapitála na investování penìžních prostøedkù.

E) Zákon o podnikání na kapitálovém trhuV souladu s pøepracovanými smìrnicemi jsou po-žadavky na jednotlivá pravidla obezøetného pod-nikání u obchodníkù s cennými papíry stanovenatakto:• požadavky na øídicí a kontrolní systém, kapi-

tálovou pøimìøenost a angažovanost (Pilíø 1)se vztahují na obchodníky s cennými papíryna individuálním základì; ovládající obchod-níci s cennými papíry a obchodníci s cenný-mi papíry ve skupinách finanèních holdingo-vých osob navíc podléhají tìmto požadav-kùm na konsolidovaném základì;

• požadavkùm na udržování vnitønì stanove-ného kapitálu (Pilíø 2) podléhají na individu-álním základì obchodníci s cennými papíryjen tehdy, pokud nejsou souèástí skupinovládajících obchodníkù s cennými papírynebo skupin finanèních holdingových osob,anebo pokud nejsou do konsolidace zahrno-váni; tìmto požadavkùm na konsolidovanémzákladì jsou vystaveny ovládající obchodnícis cennými papíry na úrovni èlenských státùa dále obchodníci s cennými papíry ve skupi-nách finanèních holdingových osob;

• požadavkùm na uveøejòování informací o øí-zení rizik a plnìní pravidel obezøetného pod-nikání (Pilíø 3) podléhají na individuálnímzákladì obchodníci s cennými papíry jen teh-dy, pokud nejsou souèástí skupin ovládají-cích obchodníkù s cennými papíry nebo sku-pin finanèních holdingových osob nebo ne-jsou do konsolidace zahrnováni; na konsoli-dovaném základì jsou informaèní povinnostiv plném rozsahu vystaveni ovládající ob-chodníci s cennými papíry na úrovni Evrop-ské unie, tzn. v rámci EU nejvýše postaveníovládající obchodníci (informace ve zkráce-ném rozsahu by mìli poskytovat obchodnícis cennými papíry, kteøí jsou ovládanými oso-

Odborné stati


{5/6

}

bami a mají významné postavení na finanè-ním trhu).

• Pøípady, kdy je obchodník s cennými papírypovinen plnit jednotlivá pravidla obezøetné-ho podnikání na individuálním základì a kdyna konsolidovaném základì, upravuje zákono podnikání na kapitálovém trhu. Provádìcívyhláška naplní zmocnìní zákona a stanovíkritéria pro vyjmutí osob z konsolidaèníhocelku pro úèely dodržování pravidel obezøet-ného podnikání na konsolidovaném základì.

• Zásadní zmìnou je nový požadavek pro po-krytí operaèního rizika. Detailnìji se upravují

èinnosti, pravomoci (možnost stanovit indi-viduální kapitálový požadavek) a odpovìd-nosti orgánù dohledu pøi výkonu dohleduvèetnì spolupráce mezi nimi pøi dohledu nadkonsolidaèními celky. Podstatnou zmìnou jesnaha zajistit lepší transparentnost trhù tím,že subjekty budou uveøejòovat více informa-cí. Koncept kapitálové pøimìøenosti umožòu-je obchodníkùm s cennými papíry využívatvlastní ratingy dlužníkù pro výpoèet kapitá-lového požadavku pro pokrytí úvìrového ri-zika (plynoucího zejména z maržových ob-chodù) v pøípadì aplikace pokroèilých metodmìøení tohoto rizika, zatímco u jednodu-chých metod budou novì využívána hodno-cení ratingových agentur (napø. ratingy Stan-dard&Poor’s).

2.3 Hodnocení

Bankovnictví a obecnì celá problematika finanèníhotrhu je silnì založena na dùvìøe. Spotøebitel pøitom

má na finanèním trhu postavení slabší smluvní stra-ny – není schopen kontrolovat veškeré operace, kteréfinanèní instituce provádí s penìzi, jež jí poskytl. Fi-nanèní instituce tak pøinejmenším teoreticky mohouprovádìt operace, které nejsou v souladu se zájmytìch, kteøí jim poskytují peníze – ekonomická teoriezde používá pojmy jako morální hazard a nežádoucívýbìr. Že se nejedná pouze o teoretické pojmy, svìd-èí øada krachù bank a dalších finanèních institucí,které nìkdy pøerostly ve finanèní krize, kdy dané fi-nanèní instituce nerespektovaly pravidla obezøetné-ho podnikání a postupy pøi správì cizího majetku.Daná pravidla nemusí mít explicitní podobu, pøi

uplatòování øady finanèních operací staèí používat„zdravý selský rozum“. Samozøejmì že se „zdravýmselským rozumem“ ne vždy vystaèíme, øada finanè-ních operací je sofistikovaných a musí být posuzová-na podle nároèných kritérií. Výše uvedená vìta pouzechtìla øíci, že v základech lze rozlišit, jestli je nìjakáoperace riskantní, nebo nikoliv i tehdy, když neexis-tují zákony èi jiné normy, které by tuto operaci nìjakupravovaly.

Vzhledem k nerovnomìrnému postavení ve vzta-hu finanèní instituce – zákazník, respektive vzhle-dem k závažným dùsledkùm, které riskantní a dalšíoperace finanèních institucí zpùsobují, jsou tyto in-stituce podrobovány veøejnoprávní kontrole a musísplòovat øadu podmínek (napø. minimální výše zá-kladního jmìní, nutnost schvalovat statutární orgánybanky). K tìmto podmínkám patøí i otázky kapitálovépøimìøenosti, které v zásadì øeší pomìr vlastních a ci-zích zdrojù finanèních institucí, otázku, kam finanè-ní instituce mohou prostøedky umísťovat apod.

Pokud chceme, aby jednotlivé finanèní instituce,jež mají sídlo v jednom èlenském státì EU, mohly bez

Pokud chceme, aby jednotlivé finanční instituce, jež mají sídlo v jednom člen-ském státě EU, mohly bez dalšího podnikat v dalších členských státech, je zřej-mé, že podmínky pro vznik, působení a podnikání těchto finančních institucímusí být ve všech členských státech shodné, respektive ve všech členských stá-tech musí platit určité minimální společné standardy.

�

{5/6

}

Odborné stati


� dalšího podnikat v dalších èlenských státech, je zøej-mé, že podmínky pro vznik, pùsobení a podnikánítìchto finanèních institucí musí být ve všech èlen-ských státech shodné, respektive ve všech èlenskýchstátech musí platit urèité minimální spoleèné stan-dardy. Právní úprava podnikání finanèních institucíse tak na úrovni EU øeší již pomìrnì dlouho. Výšeuvedené smìrnice, jež byly pøijaty v roce 2006, jsouz tohoto pohledu dalším krùèkem na nekonèící poutihledání optimálního vztahu mezi finanèními institu-cemi a jejich zákazníky. Ke zmìnám dochází proto,že se stále vyvíjejí instrumenty, které finanèní institu-ce poskytují, že finanèní instituce vstupují do novýchoblastí, že dochází k propojování finanèních institu-cí, které døíve pùsobily pouze v jedné oblasti apod.Rovnìž tak se rozšiøuje a mìní naše poznání, názory,které operace finanèních institucí jsou prospìšnéa které nikoliv. Z tohoto pohledu ani novou právníúpravu nelze považovat za definitivní a nemìnnou.

Obecnì lze potom konstatovat, že nová právníúprava pøináší zlepšení øízení rizik bankami, druž-stevními záložnami, institucemi elektronických pe-nìz a obchodníky s cennými papíry a jejich pokrytíkapitálem. Vytváøí pøedpoklady pro hlubší spolupráciorgánù dohledu pøi provádìní dohledu nad instituce-mi, zejména pak pøi provádìní dohledu na konsolido-vaném základì. Dùsledkem rozšíøeného uveøejòová-ní informací institucemi bude vìtší transparentnostinstitucí, ale i trhù. Aplikace nového kapitálovéhokonceptu by mìla vést k posílení celkové stability nafinanèních trzích.

Implementace smìrnic mùže pro nìkteré subjek-ty znamenat úspory kapitálu, pro jiné však naopaki kapitálové požadavky vyšší, a to v závislosti na cha-rakteru jejich èinnosti. Pro banky, družstevní zálož-ny, instituce elektronických penìz a obchodníkys cennými papíry bude novì zavedený kapitálový po-žadavek na krytí operaèního rizika znamenat zejmé-na zpoèátku zvýšené náklady. Zavádìné postupymohou být také spojeny s vynaložením nákladù naorganizaèní zmìny, na zajištìní odpovídajících systé-mù informaèních technologií a kvalifikovaných pra-covníkù s pøíslušným vzdìláním. Celkovì by všakdané kroky mìly zvýšit ochranu a jistotu zákazníkù

finanèních institucí a z tohoto pohledu je tøeba je pøi-vítat.

3. Odborná zpùsobilost øidièù


Úèelem pøedkládané novely zákona è. 247/2000 Sb.,o získávání a zdokonalování odborné zpùsobilostik øízení motorových vozidel a o zmìnách nìkterýchzákonù, ve znìní pozdìjších pøedpisù (dále „auto-školský zákon“), je pøedevším zajištìní transpoziceprávní úpravy smìrnice Evropského parlamentua Rady 2003/59/ES ze dne 15. èervence 2003 o vý-chozí kvalifikaci a pravidelném školení øidièù nìkte-rých silnièních vozidel pro nákladní nebo osobní do-pravu a o zmìnì naøízení Rady (EHS) è. 3820/85a smìrnice Rady 91/439/EHS a zrušení smìrniceRady 76/914/EHS, ve znìní smìrnice 2004/66/ES,do èeského právního øádu. Tato smìrnice poprvékomplexnì v rámci práva ES upravila oblast zdoko-nalování odborné zpùsobilosti øidièù vybraných sku-pin silnièních vozidel, jež byla dosud upravena jenvnitrostátními právními pøedpisy nìkterých èlen-ských státù EU.

V souladu s obsahem uvedené smìrnice se navr-ženou novelou tedy novì upravuje celá oblast zdoko-nalování odborné zpùsobilosti nìkterých øidièù, pøe-devším jde o øidièe nákladních vozidel a autobusù(skupiny a podskupiny øidièských oprávnìní C1,C1+E, C, C+E, D1, D1+E, D a D+E). Tito øidièi mají po-vinnost procházet zdokonalováním odborné zpùso-bilosti již podle stávající právní úpravy, to ale má vý-raznì odlišný èasový rozsah a èásteènì též odlišnýobsah, než jaké stanoví smìrnice. Autoškolský zákonupravuje zpùsob a rozsah zdokonalování odbornézpùsobilosti øidièù ve své páté èásti v ustanoveních §46 až 52. Jde o ustanovení týkající se školení, kterýmse zdokonaluje odborná zpùsobilost vybraných sku-pin øidièù (resp. øidièù vybraných skupin silnièníchmotorových vozidel), pøezkoušení, jímž je školenízakonèeno, a úpravu vydávání a obsahu osvìdèeníprofesní zpùsobilosti øidièe osvìdèující úspìšné ab-solvování školení v rámci zdokonalování odbornézpùsobilosti.

Odborné stati


{5/6

}

Stávající platná vnitrostátní právní úprava je nic-ménì obsahem (tedy pøedevším vìcnou náplní zdo-konalování), formou a èasovým rozsahem školení,obsahem a podobou zkoušek, ale i skupinami øidièù,kteøí mají povinnost podrobovat se zdokonalování,a též charakterem a platností osvìdèení profesní zpù-sobilosti øidièe významnì odlišná od právní úpravysmìrnice 2003/59/ES. Je proto nezbytné zabezpeèitøádnou transpozici úpravy této smìrnice do našehoprávního øádu, konkrétnì do autoškolského zákonaa nìkterých dalších souvisejících právních pøedpisù,což je právì cílem pøedloženého návrhu zákona.

Navrhovaná novela zákona mìní pøedevším ce-lou pátou èást zákona è. 247/2000 Sb. a zcela novìkoncipuje zde již obsaženou úpravu zdokonalováníodborné zpùsobilosti nìkterých øidièù tak, aby bylakonformní s požadavky vyplývajícími z úpravy jižzmínìné smìrnice 2003/59/ES. Nová úprava v úvo-du v zájmu jednoznaènosti definuje pojem zdokona-lování odborné zpùsobilosti øidièe a zároveò jej, plnìv souladu s rozsahem komunitární právní úpravy, vy-mezuje i rozsahem osob-øidièù, kteøí jsou povinni semu podrobit, a to nejen z hlediska vozidel, která øídí,ale i podle jejich usazení nebo podle usazení jejichzamìstnavatele, silnièního dopravce.

Zdokonalování odborné zpùsobilosti bude novìv souladu s úpravou smìrnice rozdìleno na vstupníškolení (smìrnice uvádí pojem výchozí kvalifikace),jehož absolvováním se získaná odborná zpùsobilostk øízení zdokonalí poprvé a zároveò øidiè získá prù-kaz profesní zpùsobilosti øidièe, který ho opravòujespoleènì s øidièským oprávnìním k øízení pøíslušné-ho silnièního motorového vozidla, a na pravidelnéškolení, jež pak získané vìdomosti a dovednostiv pravidelných intervalech prohlubuje a je zakonèe-no vydáním nového prùkazu navazujícího na pøed-chozí. Dosavadní právní úprava takto zdokonalovánínedìlí, svým rozsahem a obsahem je však stávajícíúprava zdokonalování odborné zpùsobilosti øidièebližší navrhovanému institutu pravidelného školení.

Vstupní školení má øidièùm formou výuky a vý-cviku pomoci získat nìkteré nové znalosti a doved-nosti (jak obecné, tak týkající se øízení vozidla, k je-hož øízení je tøeba pøíslušné skupiny øidièskýchoprávnìní) a dále prohloubit znalosti a dovednosti øi-

dièem již získané v rámci výuky a výcviku k získáníøidièského oprávnìní. Ze dvou možností podobyvstupního školení, které nabízí èlenským státùm navýbìr smìrnice v èl. 3 odst. 1 písm. a) – úèast na kur-zu plus zkouška, nebo jen (nároènìjší) zkouška, mu-sela být pøi vnitrostátní transpozici pøevzata formasluèující úèast na kurzu s následnou zkouškou. Mi-nisterstvo dopravy zároveò pøi pøípravì novely využi-lo možností vyplývajících ze smìrnice k snížení do-padù systému zdokonalování odborné zpùsobilostina øidièe. Náklady na zdokonalování tak byly sníženyzejména preferencí èasovým rozsahem kratší alterna-tivy vstupního školení (140 hodin oproti 280). Rov-nìž byl zjednodušen stávající systém pravidelnéhoškolení pro stávající držitele osvìdèení profesní zpù-sobilosti øidièe (pravidelné školení má ménì hodin –7 hodin oproti dnešním 16 hodinám roènì a není za-konèeno zkouškou). Navržená úprava též umožòuje,aby náklady na vstupní školení øidiè nehradil vùbec,pokud výchozí kvalifikaci získává v rámci uèebníhoprogramu na SŠ nebo SOU, nebo mu je hradí jeho za-mìstnavatel.

Návrh zákona uvádí pouze obecný výèet oblastí,které musí být pøedmìtem výuky v rámci vstupníhoškolení, a které vycházejí z pøílohy smìrnice. Zkouš-ka, kterou bude vstupní školení zakonèeno, je konci-pována jako písemná a musí ovìøit znalosti ve všechoblastech, jež novela zákona ve svém výètu provstupní školení uvádí. Konkretizace obsahu vstupní-ho školení a podílu výuky a výcviku na celkovém èa-sovém rozsahu vstupního školení, jakož i podrobnìj-ší úprava zkoušky je ponechána provádìcí vyhlášce.Návrh zachovává požadavek smìrnice, aby bylomožné se úèastnit výuky a výcviku v rámci výchozíkvalifikace i bez pøedchozího získání pøíslušného øi-dièského oprávnìní, èímž se umožòuje soubìžné ab-solvování výuky a výcviku k získání øidièskéhooprávnìní a výuky a výcviku v rámci vstupního škole-ní. Nejpozdìji pøed zkouškou zakonèující vstupníškolení však již musí být úèastník držitelem øidièské-ho oprávnìní pøíslušné skupiny.

Vstupní školení lze zároveò absolvovat i v rámcisystému zrychlené výchozí kvalifikace, kterou umož-òuje zavést èl. 3 odst. 2 smìrnice. Výuka a výcvikv nìm mají rozsah oproti standardnímu vstupnímu �

{5/6

}

Odborné stati


� školení zkrácen na polovinu. Zkrácený rozsah vstup-ního školení je obligatornì stanoven pro øidièe vozi-del, k jejichž øízení opravòují øidièská oprávnìní pod-skupin C1, C1+E, D1 a D1+E.

Po úspìšném složení zkoušky zakonèující vstup-ní školení vydá obecní úøad obce s rozšíøenou pùsob-ností øidièi na písemnou žádost prùkaz profesní zpù-sobilosti øidièe. Prùkaz má platnost pìt let a jeho dr-žení (spoleènì s øidièským prùkazem prokazujícímdržení øidièského oprávnìní pøíslušné skupiny nebopodskupiny) opravòuje øidièe výše uvedených vozi-del k jejich øízení. Zákon o silnièním provozu již vestávajícím znìní obsahuje pro tyto øidièe mj. povin-nost mít pøi øízení u sebe i osvìdèení profesní zpùso-bilosti øidièe, pokud jde o øidièe, který je povinenúèastnit se zdokonalování odborné zpùsobilosti.

Navrhované pravidelné školení má omezenìjšíèasový rozsah – probíhá po dobu pìti let (od vydáníprùkazu profesní zpùsobilosti øidièe navazujícího naabsolvování vstupního školení) formou každoroè-ních kurzù a poté v dalších pìtiletých cyklech. Po ab-solvování výuky v rámci každého pìtiletého cyklupravidelného školení v plném rozsahu je øidièi vydánnový prùkaz profesní zpùsobilosti øidièe, jehož plat-nost se vždy kryje s ukonèením dalšího následujícíhocyklu pravidelného školení, a je tedy zase pìt let.Konkrétní vymezení obsahu výuky v rámci pravidel-ného školení, jakož i nejvyšší možný poèet úèastníkùjednoho kurzu bude opìt upravovat navazující vy-hláška.

Významné doplnìní stávající právní úpravy pøi-náší navrhovaná novela autoškolského zákona v ob-lasti subjektu provádìjícího výuku a výcvik v rámcizdokonalování odborné zpùsobilosti øidièù. Stávajícíprávní úprava pouze konstatuje, že zdokonalování jeoprávnìna provádìt osoba, která je oprávnìna prová-dìt výuku a výcvik k získání øidièského oprávnìní.Navrhovaná právní úprava koncipuje v souladu sesmìrnicí institut školícího støediska a upravuje sou-èasnì i podmínky pro jeho registraci.

Návrh obsahuje také úpravu vydávání prùkazuprofesní zpùsobilosti øidièe a nìkteré podrobnosti na-kládání s ním, která je vìcnì pojata ponìkud jinak,pøedevším podrobnìji a jednoznaènìji, než jak jetomu v platném zákonném textu.

V souvislosti s transpozicí smìrnice 2003/59/ESbyla upravena i pøíloha è. 2 zákona, která stanoví dru-hy výcvikových vozidel pro výuku a výcvik k získáníjednotlivých skupin øidièského oprávnìní a jejichtechnické podmínky a která se použije také pro vý-cviková vozidla užitá k výuce a výcviku v rámci zdo-konalování odborné zpùsobilosti øidièù, a to tak, abytext pøílohy byl plnì v souladu s úpravou pøílohy IIsmìrnice Rady 91/439/EHS ze dne 29. èervence 1991o øidièských prùkazech, ve znìní smìrnice2000/56/ES.

Transpozice smìrnice 2003/59/ES je pøedlože-ným návrhem novely zákona zajišťována v hlavníchobrysech právní úpravy smìrnice a její plné transpo-zice bude dosaženo pøijetím navazující vyhlášky, naniž je v novelizovaném textu zákona odkazovánoa jejíž návrh je k pøedkládanému návrhu novely zá-kona pøiložen.

Navrhovaná právní úprava by mìla v koneènémdùsledku pøispìt ke zlepšení bezpeènosti provozu napozemních komunikacích, protože by mìla nejen za-jistit opakování a prohlubování znalostí a dovednostízískaných øidièi v rámci výuky a výcviku k získání øi-dièského oprávnìní, ale také získávání dalších no-vých poznatkù dùležitých pro bezpeènìjší jízdu.Zdokonalování odborné zpùsobilosti se zároveò týkáprávì øidièù tìch vozidel, jejichž pohyb na poze-mních komunikacích vyvolává (vzhledem k jejich ve-likosti a hmotnosti a v pøípadì autobusù též vzhle-dem k poètu jimi pøepravovaných osob) dopravní ne-hody vìtšího rozsahu, èasto s nejtragiètìjšími násled-ky a nejvìtším poètem obìtí èi úèastníkù nehody.

3.2 Popis novely

Konkrétnì novela mimo jiné stanoví:• Zdokonalování odborné zpùsobilosti øidièù je po-

vinen se úèastnit øidiè, kterýa) je obèanem èlenského státu Evropské unie

a má na území Èeské republiky trvalý pobyt,b) je obèanem èlenského státu Evropské unie

a má na území Èeské republiky pøechodnýpobyt, který trvá alespoò 185 dnù v kalendáø-ním roce, nebo

Odborné stati


{5/6

}

c) je obèanem jiného než èlenského státu Ev-ropské unie a vykonává závislou práci pro za-mìstnavatele usazeného na území Èeské re-publiky nebo podniká na území Èeské re-publiky,

pokud øídí motorové vozidlo, k jehož øízeníopravòuje øidièské oprávnìní skupiny C, C+E, Da D+E nebo podskupiny C1, C1+E, D1 a D1+Enebo øidièské oprávnìní uznávané jako rovno-cenné.

• Vstupní školení se provádí formou výuky a výcvi-ku a je zakonèeno zkouškou. Pøedmìtem výukyje získání a prohloubení znalostí teorie øízenía zásad bezpeèné jízdy, ovládání a údržby vozid-la, pøedpisù o silnièní dopravì a provozu vozidel,zdravotnické pøípravy, zdravotních rizik a jejichpøedcházení v provozu na pozemních komunika-cích, prevence a øešení mimoøádných událostív provozu na pozemních komunikacích, hospo-dáøského prostøedí a dopravního trhu a ekologic-kého provozu vozidla. Výuka obsahuje spoleè-nou èást pro všechny skupiny a podskupiny výšeuvedených øidièských oprávnìní, zvláštní èástpro skupiny a podskupiny øidièských oprávnìníC1, C1+E, C a C+E a zvláštní èást pro skupinya podskupiny øidièských oprávnìní D1, D1+E, Da D+E.

• Písemnou žádost o vykonání zkoušky podává øi-diè u obecního úøadu obce s rozšíøenou pùsob-ností pøíslušného podle místa podnikání nebosídla provozovatele školícího støediska, u nìhožukonèil výuku a výcvik v rámci zdokonalováníodborné zpùsobilosti øidièù. Žadatel o vykonánízkoušky musí doložit, že absolvoval výuku a vý-cvik v rámci vstupního školení v plném rozsahua doplòující výuku, stanoví-li tak tento zákon, za-platil správní poplatek, je obèanem èlenskéhostátu Evropské unie a má na území Èeské repub-liky trvalý pobyt, nebo je obèanem èlenského stá-tu Evropské unie a má na území Èeské republikypøechodný pobyt, který trvá alespoò 185 dnù,nebo je obèanem jiného než èlenského státu Ev-ropské unie a vykonává závislou práci pro za-mìstnavatele usazeného na území Èeské republi-ky nebo podniká na území Èeské republiky, a je

držitelem øidièského oprávnìní pøíslušné skupi-ny nebo podskupiny.

• Jestliže øidiè pøi zkoušce neuspìl, mùže zkouškuopakovat nejvýše tøikrát. Opakovaná zkouškamùže být provedena nejdøíve za pìt pracovníchdnù ode dne konání pøedchozí zkoušky.Neuspìje-li øidiè pøi druhé opakované zkoušce,musí se podrobit doplòující výuce z pøedmìtu, vekterém neprospìl, a zkoušce. Neuspìje-li øidièani pøi tøetí opakované zkoušce, je povinen sezúèastnit nového vstupního školení v plném roz-sahu. Opakované zkoušky musí øidiè složit nej-pozdìji do jednoho roku ode dne konání prvnízkoušky, jinak se musí podrobit novému vstup-nímu školení v plném rozsahu.

• Obecní úøad obce s rozšíøenou pùsobností pøí-slušný podle trvalého nebo pøechodného pobytuøidièe na území Èeské republiky, nebo nemá-li øi-diè trvalý nebo pøechodný pobyt na území Èeskérepubliky podle sídla nebo místa podnikání øidi-èe nebo jeho zamìstnavatele, vydá øidièi na pí-semnou žádost prùkaz profesní zpùsobilosti øidi-èe.

• Žadatel o vydání prùkazu profesní zpùsobilostiøidièe musí doložit, že je držitelem øidièskéhooprávnìní pøíslušné skupiny nebo podskupinya zaplatil správní poplatek. Žadatel musí dále do-ložit, že úspìšnì vykonal zkoušku v období šestimìsícù pøed podáním žádosti, nebo se podrobilvýuce v rámci pravidelného školení v plném roz-sahu, a je obèanem èlenského státu Evropskéunie a má na území Èeské republiky trvalý pobyt,nebo je obèanem èlenského státu Evropské uniea má na území Èeské republiky pøechodný po-byt, který trvá alespoò 185 dnù v kalendáønímroce, nebo je obèanem jiného než èlenského stá-tu Evropské unie a vykonává závislou práci prozamìstnavatele usazeného na území Èeské re-publiky nebo podniká na území Èeské republiky.

• Pøedmìtem pravidelného školení je prohloubeníznalostí získaných pøi vstupním školení. Pravi-delné školení se provádí formou výuky. Øidiè sezúèastní pravidelného školení v celkovém rozsa-hu 35 hodin do konce pátého roku od data vydání �

{5/6

}

Odborné stati


� prùkazu. Pravidelné školení je rozdìleno do roè-ních kurzù v rozsahu 7 hodin.

3.3 Hodnocení

Rozvoj dopravy je nutnou podmínkou realizace vol-ného pohybu zboží a osob. Tento rozvoj je spojens øadou pozitiv:• obèané si i díky nìmu mohou vybírat z více dru-

hù zboží, pøièemž jednotlivé druhy zboží jsoudíky konkurenci obvykle levnìjší, takže jednotli-ví obèané realizují vìtší spotøebitelský pøebytek,

• obèané mohou jako vlastníci výrobních faktorùtyto výrobní faktory nabízet na více místech, a jetedy pravdìpodobnìjší, že daný výrobní faktorbude použit tam, kde obèan má nejvìtší kompa-rativní výhodu.Na druhou stranu nelze nevidìt ani negativa, kte-

rá jsou s rozvojem dopravy spojena. Patøí k nim ná-rùst zneèištìní životního prostøedí, nutnost výstavbypøíslušných dopravních sítí, a tím omezení vlastnic-kých práv k pozemkùm, na kterých jsou sítì stavìny.Nárùst dopravy je rovnìž doprovázen vìtší nehodo-vostí, èasovými ztrátami pøi pøepravì apod. Praxe pøi-tom jednoznaènì ukazuje, že velký podíl na tìchtonegativech má nákladní doprava. Je proto žádoucítato negativa co nejvíce eliminovat a snižovat.

Povinnost získání odborné zpùsobilosti k øízenívozidel nákladní dopravy, respektive vozidel hro-madnì pøepravujících cestující je jedním ze zpùsobù,jak nìkterá rizika eliminovat, jak zvýšit zejména bez-peènost a plynulost silnièního provozu. Smysl tìchtokrokù lze ukázat na jednom konkrétním a bohuželtragickém pøíkladì havárie autobusu u Nažidelv bøeznu 2003, pøi které zahynulo 20 osob – øidiè au-tobusu nesplòoval odborné pøedpoklady k øízení to-hoto vozidla. Pøíklad sice øíká, že nikdy nelze zaruèit,že každý øidiè bude splòovat pøíslušné požadavky. Ji-nými slovy nelze zaruèit, že nedojde k obejití zákona,podvodu a dalším jevùm. Na druhou stranu samotnépožadavky zákona vèetnì maximálnì možné kontro-ly, jestli jsou tyto požadavky dodržovány, mohouvskutku výše uvedená rizika eliminovat. Z tohoto po-hledu pøedstavuje novela autoškolského zákona kroksprávným smìrem.

Nutno však dodat, že nemùže jít o krok jediný –dùležité zejména bude, zda vskutku budou požadav-ky zákona realizovány, tj. napø. zda jednotlivá škole-ní nebudou formalitou, zda bude policie kontrolovat,splòují-li jednotliví øidièi pøíslušná ustanovení apod.Je zde pøitom na místì urèitá opatrnost a skepse –více než roèní historie zpøísnìných pravidel provozuna pozemních komunikacích ukazuje, že pozitivnívliv mìla tato pravidla pouze v prvních mìsících pojejich pøijetí. Postupem èasu se vývoj nehodovostivèetnì poètu usmrcených a zranìných dostává napøednovelovou úroveò. Podstatným dùvodem dané-ho stavu je skuteènost, že policii a dalším orgánùm senedaøí novelu aplikovat a pøestupky proti pravidlùmsilnièního provozu øešit a stíhat. Øidièi potom tatopravidla nedodržují.

Obdobné nebezpeèí hrozí i v pøípadì nedostateè-né kontroly autoškolského zákona. Bohužel v øadìpøípadù (úroveò výuky, jakým zpùsobem probìhlytesty apod.) je u novely autoškolského zákona tatokontrola nároènìjší než v pøípadì zákona o provozuna pozemních komunikacích. Lze se tudíž reálnìobávat, že ani u autoškolského zákona nebude kontro-la dostateèná, což mùže smysl novely znehodnotit.

4. Trestní problematika

Pøijetím Smlouvy o Evropské unii (tzv. Maastrichtskásmlouva, ve znìní Amsterodamské smlouvya Smlouvy z Nice) se spolupráce èlenských státù roz-šíøila i na oblast policejní a soudní spolupráce v trest-ních vìcech. Protože EU zatím nemá právní subjekti-vitu a není mezinárodní organizací, nemohou sedaná ustanovení vztahovat na osoby, které jsou podjurisdikcí státù, jež jsou smluvními stranami Smlou-vy o EU. Orgány EU však mohou vydávat urèité se-kundární dokumenty, ale ani ty se nevztahují na jed-notlivé osoby v èlenských státech EU a tìmto osobámz nich neplynou žádná práva a povinnosti. Pokudjsou tyto dokumenty pøijaty jednomyslnì všemi zá-stupci èlenských státù, mohou potom èlenský stát za-vazovat k provedení odpovídajícího opatøení. V ne-dávné minulosti bylo pøijato v této oblasti nìkolikrámcových rozhodnutí, respektive spoleèných posto-jù, které jsou v souèasnosti zapracovávány do práv-

Odborné stati


{5/6

}

ních øádù èlenských zemí. Protože jde stále o relativ-nì novou problematiku, má smysl se u ní zastavit.

4.1 Korupce a praní špinavých penìz

4.1.1 Rozbor problematiky

V dobì psaní tohoto textu byly Parlamentem ÈR pro-jednávány dvì novely trestního zákona, které vychá-zejí z požadavkù EU. První novela se týká korupce,praní špinavých penìz a dalších otázek s tím souvise-jících.

Podle stávající právní úpravy jsou trestné èiny po-stihující korupci obsaženy zejména v hlavì tøetí(Trestné èiny proti výkonu pravomoci státního orgá-nu a veøejného èinitele), oddílu tøetím (Úplatkáøství).V ustanoveních § 161 až 162 trestní zákon upravujetrestnost pøijímání úplatku, podplácení a nepøíméhoúplatkáøství.

V § 162a odst. 2 trestního zákona je pro úèely po-stihu úplatkáøství obsažena velmi široká definiceúplatku, podle níž se úplatkem rozumí neoprávnìnávýhoda spoèívající v pøímém majetkovém obohacenínebo jiném zvýhodnìní, kterého se dostává nebo mádostat uplácené osobì nebo s jejím souhlasem jinéosobì, a na kterou není nárok. Pøedmìtná definicebyla do trestního zákona doplnìna novelou provede-nou zákonem è. 96/1999 Sb. na základì dlouhodobìustálené judikatury v této oblasti.

Pojem veøejného èinitele je pro úèely trestníhozákona vymezen v § 89 odst. 9 trestního zákona. Ve-øejným èinitelem je volený funkcionáø nebo jiný od-povìdný pracovník orgánu státní správy a samosprá-vy, soudu nebo jiného státního orgánu nebo pøísluš-ník ozbrojených sil nebo bezpeènostního sboru nebosoudní exekutor pøi výkonu exekuèní èinnosti, sepi-sování exekutorských zápisù a pøi èinnostech vyko-návaných z povìøení soudu podle zvláštního právní-ho pøedpisu, pokud se podílí na plnìní úkolù spoleè-nosti a státu a používá pøitom pravomoci, která mubyla v rámci odpovìdnosti za plnìní tìchto úkolùsvìøena. Pøi výkonu oprávnìní a pravomocí podlezvláštních právních pøedpisù je veøejným èinitelemtaké fyzická osoba, která byla ustanovena lesní stráží,vodní stráží, stráží pøírody, mysliveckou stráží neborybáøskou stráží. K trestní odpovìdnosti a ochranì

veøejného èinitele se podle jednotlivých ustanovenítohoto zákona vyžaduje, aby trestný èin byl spáchánv souvislosti s jeho pravomocí a odpovìdností. Funk-cionáø nebo jiný odpovìdný pracovník státního orgá-nu, samosprávy, ozbrojených sil nebo ozbrojenéhosboru cizího státu se za tìchto podmínek považuje zaveøejného èinitele, pokud tak stanoví vyhlášená me-zinárodní smlouva, kterou je Èeská republika vázá-na. Pro oblast postihování korupce je definice veøej-ného èinitele rozšíøena v § 162a odst. 2 trestního zá-kona tak, aby zahrnovala i zahranièního veøejného èi-nitele ve smyslu Úmluvy o boji proti podplácení za-hranièních veøejných èinitelù v mezinárodních pod-nikatelských transakcích (Paøíž, 17. prosince 1997).Pøedmìtná definice zároveò pokrývá požadavky vy-plývající z Trestnìprávní úmluvy o korupci (vyhláše-né pod è. 70/2002 Sb.).

Projednávaná novela zavádí nové ustanovení –v § 162a odst. 3 trestního zákona se promítá plnìníprotikorupèních úkolù stanovených v rámcovém roz-hodnutí Rady 568/2003/SVV o potírání korupcev soukromém sektoru a pøíslušná ustanovení (èlánek7 a 8) Trestnìprávní úmluvy o korupci, takže totoustanovení umožòuje postihovat do urèité míry téžkorupèní jednání v soukromoprávních obchodníchvztazích.

Skutkové podstaty umožòující postihnout praníšpinavých penìz jsou obsaženy zejména v § 251 až252a trestního zákona. Jedná se o skutkovou podsta-tu trestného èinu legalizace výnosù z trestné èinnosti(§ 252a), èást jednání pojímaná jako praní špinavýchpenìz mezinárodními dokumenty je pokryta rovnìžtrestným èinem podílnictví podle § 251 trestního zá-kona a trestným èinem nadržování podle § 166 trest-ního zákona.

Skutková podstata trestného èinu legalizace vý-nosù z trestné èinnosti postihuje jednání, kterým sepachatel snaží vzbudit zdání, že výtìžek z trestnéèinnosti je legálnì nabytým pøíjmem. Trestný èin le-galizace výnosù z trestné èinnosti spáchá ten, kdo za-stírá pùvod nebo jinak usiluje, aby bylo podstatnì ztí-ženo nebo znemožnìno zjištìní pùvodu vìci nebo ji-ného majetkového prospìchu získaného trestnouèinností, s cílem vzbudit zdání, že taková vìc neboprospìch byly nabyty v souladu se zákonem, nebo �

{5/6

}

Odborné stati


� kdo jinému spáchání takového èinu umožní. Za trest-ný èin legalizace výnosù z trestné èinnosti lze samos-tatnì uložit trest odnìtí svobody až na dva roky nebopenìžitý trest, popøípadì vedle tìchto trestù za pod-mínek stanovených v ustanoveních upravujících tytotresty (§ 31 až 57a trestního zákona) i další tresty,napø. zákaz èinnosti nebo propadnutí vìci aj. Pøi na-plnìní okolností podmiòujících použití vyšší trestnísazby mùže být pachatel potrestán trestem odnìtísvobody až na osm let nebo trestem propadnutí ma-jetku.

Podle skutkové podstaty trestného èinu podílnic-tví v úmyslné formì podle § 251 trestního zákona jetrestný ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného pøevede,anebo užívá vìc, která byla získána trestným èinemspáchaným jinou osobou, nebo to, co za ni bylo opat-øeno. Za úmyslnou formu podílnictví lze samostatnìuložit trest odnìtí svobody až na dva roky nebo penì-žitý trest, popøípadì vedle tìchto trestù za podmínekstanovených v ustanoveních upravujících tyto trestyi další tresty, napø. zákaz èinnosti nebo propadnutívìci aj. Pøísnìjší tresty lze uložit v závislosti na výšizískaného prospìchu.

Èást jednání klasifikovaného v mezinárodníchdokumentech jako praní špinavých penìz lze posti-hovat i jako trestný èin nadržování podle § 166 trest-ního zákona, podle nìhož je trestný ten, kdo pachate-li trestného èinu pomáhá v úmyslu umožnit mu, abyunikl trestnímu stíhání, trestu nebo ochrannémuopatøení nebo jejich výkonu. Za tento trestný èin lzesamostatnì uložit trest odnìtí svobody až na tøi roky,pomáhá-li však tato osoba pachateli trestného èinu,na který trestní zákon stanoví trest mírnìjší, bude po-trestána tímto mírnìjším trestem. Vedle tohoto trestulze uložit také ostatní tresty za podmínek stanove-ných v ustanoveních upravujících tyto tresty (§ 31 až57a trestního zákona).

Odèerpání majetkového prospìchu získanéhotrestnou èinností je upraveno zejména v § 55 až 56aa § 73 až 73b trestního zákona. V § 55 je upravenopropadnutí vìci nebo jiné majetkové hodnoty (vèet-nì úplatkù), která má pøímý vztah ke spáchanémutrestnému èinu, tj. je nástrojem nebo výnosemz trestné èinnosti. Trest propadnutí vìci nebo jinémajetkové hodnoty mùže soud uložit, jen náleží-li

pachateli. Jiné osobì než pachateli lze odèerpat vý-nos z trestné èinnosti prostøednictvím ochrannéhoopatøení zabrání vìci podle § 73 trestního zákona.Dojde-li ke znièení, spotøebování nebo jinému zne-možní konfiskace výnosu z trestné èinnosti, je mož-né zkonfiskovat náhradní hodnotu až do výše pùvod-ního výnosu z trestné èinnosti.

Podle stávající právní úpravy platí, že pokud da-òový úøedník v Èeské republice odhalí bìhem daòo-vé kontroly, že byl spáchán trestný èin postihujícíúplatkáøství, obecnì nesmí tuto skuteènost oznámitorgánùm èinným v trestním øízení z dùvodu mlèenli-vosti. Zákon o správì daní a poplatkù stanoví, že da-òoví úøedníci musejí oznámit pouze urèité trestnéèiny, jako je napøíklad trestný èin neodvedení nebokrácení danì, poplatku a podobné povinné èástkyplátcem daní a trestný èin podplácení spáchaný èes-kým daòovým úøedníkem v souvislosti se správoudaní. Jiné trestné èiny, vèetnì úplatkáøství, nesmìjídaòoví úøedníci oznamovat vzhledem k závazku ml-èenlivosti. Závazek mlèenlivosti však nebrání daòo-vým úøadùm, aby na požádání poskytly informacepøi vyšetøování pøípadù podplácení. Zákon o správìdaní a poplatkù stanoví, že povinnosti zachovávatmlèenlivost se nelze dovolávat, pokud informace po-žadují specializované policejní složky povìøené vy-šetøováním korupce a legalizace výnosù z trestné èin-nosti.

4.1.2 Navrhované zmìny

Stávající právní úprava do znaèné míry vyhovujevnitrostátním požadavkùm a mezinárodním závaz-kùm, které Èeská republika pøevzala v oblasti bojeproti korupci a tzv. „praní špinavých penìz“, nicmé-nì za úèelem zefektivnìní boje proti této trestné èin-nosti je zapotøebí uèinit další legislativní zmìny. Pot-øeba tìchto zmìn vyplývá jednak z usnesení vlády è.1199 ze dne 25. 10. 2006, jednak z doporuèení vyplý-vajících v oblasti boje s korupcí z hodnotících zprávmezinárodních organizací, a to jednak Organizacepro hospodáøskou spolupráci a rozvoj (OECD) – hod-notící zpráva byla schválena na Plenárním zasedáníPracovní skupiny OECD o podplácení v mezinárod-ních podnikatelských transakcích v Paøíži ve dnech24.–27. 10. 2006 – a jednak tzv. Skupiny státù proti

Odborné stati


{5/6

}

korupci2 (GRECO) – hodnotící zpráva byla schválenana 28. plenárním zasedání GRECO ve Štrasburku vednech 9.–12. kvìtna 2006. Jedná se o doporuèení,která vyplývají ze smluvnì stanovené funkce OECDa GRECO jako monitorovacích orgánù složených zevšech smluvních stran a povìøených dohledem nadøádným plnìním pøevzatých závazkù smluvnímistranami. V tomto smyslu jde o oficiální oznámenízjištìných nedostatkù pøi provádìní smluv. Èeská re-publika na tento systém vzájemného dohledu smluv-ních stran pøistoupila pøi ratifikaci pøíslušných smluva nyní se musí s pøíslušnými doporuèeními vyrovnat.Doporuèení vyplývající z výše uvedených hodnotí-cích zpráv byla do urèité míry splnìna novelou trest-nì právních pøedpisù è. 253/2006 Sb., jež nabylaúèinnosti k 1. 7. 2006, èásteènì jsou provedena pøed-kládanou novelou, s výjimkou doporuèení požadují-cího zavedení odpovìdnosti právnických osob za ko-rupèní jednání, jehož implementace bude øešena sa-mostatnì, neboť toto doporuèení má širší dosah kon-cepèního rázu. Po probìhlých jednáních a diskusíchbyla zvolena koncepce správní odpovìdnosti práv-nických osob za vybraná jednání, k jejichž postihuzavazují Èeskou republiku mezinárodní smlouvya právní akty ES/EU. Otázka postihu právnickýchosob tak bude øešena mimo rámec trestního práva.

Z hodnotící zprávy GRECO pro Èeskou republikuvyplývá potøeba aktuálnì provést zejména následují-cí doporuèení:• GRECO doporuèuje zavedení právní úpravy

umožòující zajištìní a propadnutí jiné majetkovéhodnoty s ekvivalentní hodnotou k výnosùmz korupce a efektivní zajištìní a propadnutí vìcía majetku neoprávnìnì pøevedených na tøetí oso-by (vèetnì právnických osob). Pøedmìtné dopo-ruèení bylo splnìno novelou trestních pøedpisùè. 253/2006 Sb., nicménì dílèí úpravy smìøujícík zajištìní zcela efektivního odèerpání výnosùz trestné èinnosti tøetím osobám obsahuje i tatonovela. Citovaná novela splnila doporuèení v le-gislativní rovinì, nicménì za úèelem posouzeníefektivnosti systému odèerpávání výnosù z trest-

né èinnosti bude zapotøebí následnì provést vy-hodnocení aplikace nových institutù v praxia zvážit pøípadné další legislativní zmìny.

• GRECO doporuèuje zvážit zavedení výslovnýchustanovení v trestním zákonì, jež by stanovily,že praní špinavých penìz je možno trestnì stíhatv Èeské republice v pøípadech, kdy predikativnítrestný èin, vèetnì korupce, byl spáchán v zahra-nièí. Pøíslušná právní úprava byla obsažena v ná-vrhu nového trestního zákoníku, po jeho zamít-nutí je zapotøebí tuto úpravu pøevzít do této no-vely.Z hodnotící zprávy OECD pro Èeskou republiku

vyplývá potøeba aktuálnì provést zejména následují-cí doporuèení:• OECD doporuèuje Èeské republice, aby provedla

zmìny v legislativì a vylouèila u trestného èinupodplácení zahranièních veøejných èinitelù ob-hajobu na základì úèinné lítosti. Jde o standardnídoporuèení, jež bylo mimo jiné uloženo i Sloven-sku. Požadovaná zmìna je obsahem pøedkládanénovely.

• OECD doporuèuje Èeské republice, aby zvážilazmìny v trestním zákonì, jež by výslovnì posti-hovaly legalizaci výnosù z podplácení zahraniè-ních veøejných èinitelù v pøípadech, kdy k pod-plácení dojde mimo území Èeské republiky. Do-poruèuje také, aby Pracovní skupina sledovalaúèinnost trestního zákona v tìchto oblastechv prùbìhu vývoje v praxi. Pøíslušná právní úpra-va byla obsažena v návrhu nového trestního zá-koníku, po jeho zamítnutí je zapotøebí tuto úpra-vu pøevzít do této novely.

• OECD doporuèuje Èeské republice, aby zajistila,že trestní a správní sankce ukládané v praxi zavedení nepravdivého úèetnictví budou úèinné,pøimìøené a odrazující. Uvedené doporuèení jev legislativní rovinì splnìno zpøísnìním postihuza trestný èin zkreslování údajù o stavu hospoda-øení a jmìní podle § 125 trestního zákona.

• OECD doporuèuje Èeské republice, aby provedlazmìny v legislativì a zrušila omezení, která ne- �

2 Jedná se o samostatnou organizaci pod patronací Rady Evropy.2 Jedná se o samostatnou organizaci pod patronací Rady Evropy.

{5/6

}

Odborné stati


� dovolují èeským daòovým úøedníkùm oznamo-vat orgánùm èinným v trestním øízení pøípadypodplácení zahranièních veøejných èinitelù od-halené bìhem daòové kontroly. Uvedené dopo-ruèení je promítnuto zmìnou zákona o správìdaní a poplatkù obsaženou v této novele.Dále je zapotøebí vytvoøit novou skutkovou pod-

statu trestného èinu postihujícího poškozování fi-nanèních zájmù EU a rozšíøit definici veøejného èini-tele pro úèely úplatkáøství tak, aby bylo vyhovìno po-žadavkùm Úmluvy o boji proti korupci úøedníkù Ev-ropských spoleèenství nebo èlenských státù Evrop-ské unie ze dne 26. kvìtna 1997, Úmluvy o ochranìfinanèních zájmù Evropských spoleèenství ze dne 26.7. 1995 a Protokolu k Úmluvì o ochranì finanèníchzájmù Evropských spoleèenství ze dne 27. záøí 1996.Navržené zmìny umožní ratifikaci uvedených mezi-národních dokumentù. Èeská republika se zavázalapøistoupit k tìmto smluvním instrumentùm podleèlánku 3 odst. 4 Aktu o podmínkách pøistoupení (vy-hlášeného pod èíslem 44/2004 Sb.). Požadavek nazvýšení trestních sazeb za praní špinavých penìz vy-plývá z rámcového rozhodnutí Rady 2001/500/SVVze dne 26. èervna 2001 o praní špinavých penìz,identifikaci, vysledování, zmrazení, zajištìní a pro-padnutí nástrojù a výnosù z trestné èinnosti, kterépožaduje, aby za závažné trestné èiny vymezenév Úmluvì Rady Evropy z roku 1990 o praní špinavýchpenìz, vysledování, zajištìní a propadnutí výnosùz trestné èinnosti bylo možné uložit trest odnìtí svo-body s horní hranicí sazby nejménì ètyøi roky.

Z právních pøedpisù Evropské unie se tìchto ob-lastí dotýkají zejména následující právní pøedpisy:• Spoleèná akce 97/661/SVV ze dne 6. øíjna 1997

pøijatá Radou na základì èlánku K.3 Smlouvyo Evropské unii o jednáních v Radì Evropya OECD v oblasti boje proti korupci,

• Rámcové rozhodnutí Rady 2001/500/SVV ze dne26. èervna 2001 o praní špinavých penìz, identi-fikaci, vysledování, zmrazení, zadržení a zabave-ní prostøedkù a výnosù z trestné èinnosti,

• Rámcové rozhodnutí Rady 2003/568/SVV ze dne22. èervence 2003 o boji s korupcí v soukromémsektoru.

Navrhovaná právní úprava není s tìmito právní-mi akty Evropské unie v rozporu, naopak zajišťujeimplementaci èlánku 2 rámcového rozhodnutí2001/500/SVV. Novela konkrétnì:• Zvyšuje sazby trestu odnìtí svobody u trestných

èinù pøijímání úplatku, podplácení a nepøíméúplatkáøství.

• Stanoví, že veøejným èinitelem se vedle osobpodle stávající úpravy rozumí též osoba:a) zastávající funkci v zákonodárném orgánu,

soudním orgánu, orgánu veøejné správynebo v jiném orgánu veøejné moci cizího stá-tu,

b) zastávající funkci v mezinárodním soudnímorgánu,

c) zastávající funkci, zamìstnaná nebo pracují-cí v mezinárodní nebo nadnárodní organiza-ci vytvoøené státy nebo jinými subjekty veøej-ného mezinárodního práva nebo v jejích or-gánech a institucích, nebo zastávající funkciv podniku, v nìmž má rozhodující vliv Èeskárepublika nebo cizí stát, pokud je s výkonemtakové funkce, zamìstnání nebo práce spoje-na pravomoc pøi obstarávání vìcí obecnéhozájmu a trestný èin byl spáchán v souvislostis touto pravomocí.

• Novì definuje trestný èin podílnictví, podílnictvíz nedbalosti a legalizace výnosù z trestné èinnos-ti. V pøípadì podílnictví se tohoto trestného èinudopustí ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného pøe-vede, anebo užívá vìc nebo jinou majetkovouhodnotu, která byla získána trestným èinem spá-chaným v Èeské republice nebo v cizinì jinouosobou nebo jako odmìna za nìj, nebo vìc nebojinou majetkovou hodnotu, která byla opatøenaza vìc nebo jinou majetkovou hodnotu získanoutrestným èinem. Osoba, která se dopustila trest-ného èinu podílnictví, mùže být po nabytí úèin-nosti potrestána odnìtím svobody až na ètyøi létanebo penìžitým trestem nebo propadnutím vìcinebo jiné majetkové hodnoty nebo zákazem èin-nosti; spáchá-li však èin ve vztahu k vìci nebojiné majetkové hodnotì pocházející z trestnéhoèinu, na který zákon stanoví trest mírnìjší, budepotrestán oním trestem mírnìjším. Dále novela

Odborné stati


{5/6

}

stanoví kvalifikovanou skutkovou podstatu(napø. pokud se nìkdo podílnictví dopustí jakoèlen organizované skupiny) s vyššími sazbamitrestu.Podílnictví z nedbalosti se potom dopustí ten,kdo ukryje, anebo na sebe nebo jiného pøevedez nedbalosti vìc nebo jinou majetkovou hodnotuvìtší hodnoty, která byla získána trestným èinemspáchaným v Èeské republice nebo v cizinì jinouosobou nebo jako odmìna za nìj. Dotyèná osobamùže být potrestána odnìtím svobody až na je-den rok nebo penìžitým trestem nebo propadnu-tím vìci nebo jiné majetkové hodnoty nebo záka-zem èinnosti. Stejnì bude potrestán, kdo jinémuz nedbalosti umožní zastøít pùvod nebo zjištìnípùvodu vìci nebo jiné majetkové hodnoty získa-né trestným èinem spáchaným v Èeské republicenebo v cizinì nebo jako odmìna za nìj.Skutková podstata trestného èinu legalizace výno-sù z trestné èinnosti spoèívá v zastírání pùvodunebo v jiném úsilí, aby bylo podstatnì ztíženo neboznemožnìno zjištìní pùvodu vìci nebo jiné majet-kové hodnoty získané trestným èinem spáchanýmv Èeské republice nebo v cizinì nebo jako odmìnaza nìj, nebo vìci nebo jiné majetkové hodnoty, kte-rá byla opatøena za vìc nebo jinou majetkovouhodnotu získanou trestným èinem s cílem vzbuditzdání, že taková vìc nebo jiná majetková hodnotabyla nabyta v souladu se zákonem. Kdo se dopustídaného trestného èinu, mùže být potrestán odnì-tím svobody až na ètyøi roky nebo penìžitým tres-tem nebo propadnutím vìci nebo jiné majetkovéhodnoty nebo zákazem èinnosti.

4.2 Nelegální migrace

Navrhovaná úprava skutkových podstat postihují-cích nelegální migraci a pøevadìèství, jež je projedná-vána v Poslanecké snìmovnì, zajišťuje transpozicismìrnice Rady 2002/90/ES ze dne 28. listopadu2002, kterou se definuje napomáhání k nedovolené-mu vstupu, tranzitu a pobytu, a v návaznosti na nipøíslušných ustanovení rámcového rozhodnutí Rady2002/946/SVV ze dne 28. listopadu 2002 o posílenítrestního rámce s cílem zabránit napomáhání k nepo-

volenému vstupu, tranzitu a pobytu. Pøedmìtné ev-ropské pøedpisy si kladou za cíl posílit sankèní opat-øení jako nástroj boje proti napomáhání k nedovole-nému pøistìhovalectví jak v souvislosti s pøekraèová-ním státních hranic, tak v souvislosti s nedovolenýmusidlováním se na území èlenských státù Evropskéunie a vytváøením a posilováním mezinárodních zlo-èineckých struktur zabývajících se nelegálním pøeva-dìèstvím.

Transpozici pøedmìtných evropských pøedpisùzajišťoval pùvodnì návrh nového trestního zákoní-ku, po jeho zamítnutí Parlamentem Èeské republikydne 21. bøezna 2006 je však zapotøebí zajistit urychle-nou transpozici ještì do stávajícího trestního zákona,neboť vzhledem k transpozièním lhùtám nelzes transpozicí èekat až na pøípadné znovupøedloženínávrhu nového trestního kodexu.

Navrhovaná úprava doplòuje stávající skutkovoupodstatu uvedenou v § 171a trestního zákona tak,aby postihovala všechny typy jednání uvedenév èlánku 1 písm. a) výše citované smìrnice, a zároveòzpøísòuje v souladu s èlánkem 1 odst. 3 citovanéhorámcového rozhodnutí dosavadní trestní sazby uve-dené v základní skutkové podstatì i v kvalifikova-ných skutkových podstatách. V souladu se zachová-ním proporcionality trestních sazeb jsou pak doplnì-ny kvalifikované skutkové podstaty a zvýšeny trestnísazby také u trestného èinu podle § 171b trestníhozákona.

Novì je do trestního zákona v souladu s èlánkem1 písm. b) citované smìrnice doplnìna skutková pod-stata umožòující postihovat zištnì motivované napo-máhání k neoprávnìnému pobytu obèana státu, kte-rý není èlenem EU, na území Èeské republiky, cožmá za cíl minimalizovat možnosti ilegálního imigran-ta usilovat mimo zákonný rámec o integraci, což sezpravidla dìje s pomocí dalších nezákonných jedná-ní.

Konkrétnì novela definuje novì následující skut-kové podstaty:• Organizování a umožnìní nedovoleného pøekro-

èení státní hranice. Kdo pro jiného organizuje ne-dovolené pøekroèení státní hranice nebo jinémuumožní èi mu pomáhá nedovolenì pøekroèit stát-ní hranici nebo jinému po nedovoleném pøekro- �

{5/6

}

Odborné stati


� èení státní hranice umožní èi mu pomáhá pøepra-vit se pøes území nebo takové pøepravení organi-zuje, bude potrestán odnìtím svobody až na dvaroky nebo penìžitým trestem nebo zákazem èin-nosti.

• Násilné pøekroèení státní hranice. Kdo pøekroèístátní hranici za použití násilí nebo pohrùžkybezprostøedního násilí, bude potrestán odnìtímsvobody na jeden rok až pìt let nebo penìžitýmtrestem.

• Napomáhání k neoprávnìnému pobytu na územírepubliky. Kdo za úplatu nebo jinou výhodu èiprospìch jinému pomáhá k neoprávnìnému po-bytu na území republiky, bude potrestán odnì-tím svobody až na jeden rok nebo penìžitýmtrestem nebo zákazem èinnosti.

4.3 Uznávání a výkon cizozemských rozhodnutí


Podle stávající právní úpravy øeší problematiku uzná-vání a výkonu cizozemských rozhodnutí ustanovení§ 449 až 460 trestního øádu. Cizozemským rozhod-nutím se rozumí rozhodnutí vydané soudem jinéhostátu pro èin trestný podle právního øádu Èeské re-publiky, kterým:• byla vyslovena vina, ale uložení trestu bylo pod-

mínìnì odloženo,• byl uložen trest odnìtí svobody nebo podmínìný

trest odnìtí svobody,• byl uložen penìžitý trest nebo zákaz èinnosti,• bylo uloženo ochranné opatøení,• byl pøemìnìn podmínìný trest nebo penìžitý

trest na trest odnìtí svobody,• bylo vysloveno pøedbìžné zajištìní majetku

nebo jeho èásti, anebo• bylo vysloveno propadnutí majetku nebo jeho

èásti nebo bylo vysloveno propadnutí vìci, anebojejí zabrání.Uznání cizozemského rozhodnutí je pøednostnì

vázáno na existenci mezinárodní smlouvy, kterou jeÈeská republika vázána, pouze výjimeènì lze uznata vykonat cizozemské rozhodnutí bez takové smlou-vy, pouze na základì vzájemnosti. Trestní øád vyme-zuje další podmínky, které musejí být splnìny, aby

mohlo být cizozemské rozhodnutí uznáno, tj. zejmé-na musí jít o rozhodnutí vydané v øízení, ve kterémbyly poskytnuty všechny záruky spravedlivého pro-cesu, nejde o odsouzení za trestný èin, který má vý-luènì politický nebo vojenský charakter, nebo uzná-ní nebrání jiné pøekážky, anebo zásady, na kterých jetøeba v demokratické spoleènosti trvat. Dále je v tìch-to ustanoveních upravena pøemìna trestu, tj. adapta-ce délky èi výše trestu v souladu s vnitrostátním prá-vem, pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak.

O uznání cizozemského rozhodnutí rozhodujísoudy na krajské úrovni. Kritériem pøíslušnosti jemísto trvalého pobytu obvinìného. Pokud obvinìnýnemá na území Èeské republiky trvalý pobyt, je k øí-zení pøíslušný Krajský soud v Praze. Jde-li o cizozem-ské rozhodnutí o majetku, je k øízení pøíslušný kraj-ský soud, v jehož obvodì se nachází majetek nebovìc, kterých se cizozemské rozhodnutí týká. Krajskýsoud v neveøejném zasedání rozhoduje rozsudkem,proti kterému je možné podat odvolání. Odvolacísoud rovnìž v neveøejném zasedání pak rozhodne,zda se cizí rozhodnutí uznává, èi nikoli. Vzhledemk tomu, že v øízení o uznání cizího rozhodnutí soudnerozhoduje o skutkových okolnostech, tj. o uznáníviny, neboť ta je stanovena již justièním orgánem od-suzujícího státu, ale pouze o tom, zda uznání danéhorozhodnutí je v souladu s pøíslušnou mezinárodnísmlouvou, kterou je Èeská republika vázána, odvola-címu soudu není stanovena možnost vrácení vìcik novému projednání a rozhodnutí krajskému sou-du. Uznané cizozemské rozhodnutí má stejné právníúèinky jako rozsudek soudu Èeské republiky.

O výkonu cizozemského rozhodnutí rozhodujesoud pøíslušný podle ustanovení § 16 až 18 trestníhoøádu ve veøejném zasedání rozsudkem. Odsouzenýmusí mít v tomto øízení vždy obhájce. O výkonuuznaného cizozemského rozhodnutí týkajícího semajetku rozhoduje okresní soud, v jehož obvodì senachází majetek nebo vìc, kterých se rozhodnutítýká.

Dále je v trestním øádu upraveno zapoètení vazbya výkonu trestu v odsuzujícím státì, postup soudupoté, co jej odsuzující stát informoval o amnestii, mi-losti nebo jiném rozhodnutí èi opatøení, v jehož dù-sledku se cizozemské rozhodnutí stalo nevykonatel-

Odborné stati


{5/6

}

ným. Pøi výkonu cizozemského rozhodnutí se subsi-diárnì postupuje podle vnitrostátních ustanovení.

Ustanovení § 457 trestního øádu potom upravujesituaci opaènou, tj. postup pøi pøedávání výkonu roz-sudku našeho soudu do cizího státu, ustanovení §458 až 460 se speciálnì zabývají podmínìným tres-tem odnìtí svobody.


V únoru 2005 bylo v rámci ustanovení o policejnía soudní spolupráci v trestních vìcech èlenskýchzemí EU pøijato rámcové rozhodnutí Rady2005/214/SVV o uplatòování zásady vzájemnéhouznávání penìžitých trestù a pokut. Vzhledem k to-muto rámcovému rozhodnutí se souèasná èeská plat-ná právní úprava nejeví být dostateèná a vyhovující,neboť je velmi obecná a navazuje zejména na úpravuobsaženou v mezinárodních smlouvách. Pøedmìtnérámcové rozhodnutí upravuje zcela speciální postuppøi uznávání a výkonu penìžitých trestù a pokut, ob-sahuje speciální formuláøe, jež je tøeba pøiložit k roz-hodnutí, odlišnì od našeho právního øádu definujepojmy „penìžitý trest“ a „pokuta“ a do rozsahu uzná-vání zahrnuje i rozhodnutí vydaná v tzv. trestnímprávu správním (které se uplatòuje v nìkolika èlen-ských státech Evropské unie, napø. Nìmecku a Ra-kousku). Uvedené rámcové rozhodnutí obsahuje vevztahu k uznávání cizozemských rozhodnutí o penì-žitých trestech a pokutách požadavky nad rámec stá-vající právní úpravy, a proto je zapotøebí ji doplnittak, aby tìmto požadavkùm vyhovovala.

Rámcové rozhodnutí svou úpravou vycházívstøíc zejména potøebám Nìmecka a Rakouska, kteréuplatòují tzv. trestní právo správní. Jeho princip lzezjednodušenì popsat tak, že u urèitých skutkovýchpodstat vede v první instanci øízení správní orgán,který porušení zákona posuzuje jakožto správní de-likt, dojde-li však k podání opravného prostøedku, vedruhém stupni o tomtéž skutku jakožto o trestnémèinu rozhoduje trestní soud. Nicménì i prvoinstanèníøízení má øadu znakù shodných s naším trestním øí-zením, napø. v nìm lze vydat zatýkací rozkaz na oso-bu, proti níž se øízení vede, naøídit domovní prohlíd-ku apod. Ve vymezených pøípadech (oèekává-li seodnìtí svobody, na základì opravného prostøedku,

pøi nezaplacení uložené pokuty) pak pravomocv dané vìci rozhodovat pøechází na trestní soud.Vzhledem k charakteru tohoto trestnì-správního øí-zení je i správním orgánùm rozhodujícím v prvnímstupni poskytována právní pomoc justièními orgányjiných státù v rámci trestního øízení, neboť vedou ta-kové øízení, které pøipouští proti jejich rozhodnutímopravný prostøedek, o kterém rozhoduje trestnísoud.

Jak už bylo uvedeno, pøedmìtné rámcové roz-hodnutí obsahuje specifický postup pøi uznávánía výkonu rozhodnutí o penìžitém trestu nebo poku-tì, pokud bylo vydáno soudem èlenského státu Ev-ropské unie v trestním øízení nebo jeho jiným orgá-nem za podmínky, že se lze proti jeho rozhodnutí od-volat k soudu s pravomocí i v trestních vìcech.

Trestní øád v souèasném znìní umožòuje uzná-vat pouze rozhodnutí soudù jiných státù. Rámcovérozhodnutí hovoøí o tøech typech orgánù, které mo-hou rozhodnutí, která se stávají pøedmìtem uznává-ní, vydat. Jde jednak o soudy, dále o orgány jiné nežsoudy rozhodující v trestní vìci a orgány jiné než sou-dy rozhodující o jiném porušení zákona, než je trest-ný èin, pokud se dotèené osoby mají právo v oboupøípadech obrátit na trestní soud.

V Èeské republice trestní právo správní uplatòo-váno není, princip vzájemného uznávání budou pro-to orgány ostatních èlenských státù Evropské unie nazákladì výše zmínìného rámcového rozhodnutí apli-kovat pouze na penìžité tresty uložené rozhodnutímsoudu Èeské republiky. Èeské orgány èinné v trest-ním øízení však budou muset uznávat a vykonávatnejen rozhodnutí trestních soudù, kterými byl ulo-žen penìžitý trest nebo povinnost k úhradì jinéhopenìžitého plnìní, ale i rozhodnutí správních orgá-nù, pokud vedou takové øízení, které pøipouští protijejich rozhodnutím opravný prostøedek, o kterémrozhoduje trestní soud. V takovém pøípadì všaks uloženou penìžitou sankcí nelze v žádném pøípadìnakládat jako s penìžitým trestem, ale jako s mimo-trestní sankcí, tj. pokutou, a uznanou sankci nelzeani zaznamenat do evidence Rejstøíku trestù, neboťtakový postup by byl protiústavní (srovnej nullumcrimen sine lege, nulla poena sine lege, o vinì a tresturozhoduje jen soud atd.). Vzhledem k znaènì trestní- �

{5/6

}

Odborné stati


� mu charakteru daného øízení pøed správním orgá-nem, stávajícímu poskytování právní pomoci tìmtosprávním orgánùm v trestním øízení, politice Evrop-ské unie smìøující k zaèlenìní tohoto typu øízení dotrestních øízení a k neexistenci vhodného jiného or-gánu, který by mohl taková rozhodnutí uznávat a vy-konávat, se jako nejvhodnìjší jeví øešení, aby i prvo-instanèní rozhodnutí vydaná v trestnì-správním øíze-ní byla uznána a vykonána èeskými soudy v trestnímøízení, i když nenastanou trestnì-právní dùsledky ta-kového uznání.

Úprava v rámcovém rozhodnutí tak oproti stáva-jící právní úpravì rozšiøuje okruh cizozemských roz-hodnutí, která mají být uznávána a vykonávána, a ob-sahuje nìkteré principy obtížnì transformovatelnédo naší trestnì právní úpravy. V dùsledku toho obsa-huje rámcové rozhodnutí øadu ustanovení pro Èes-kou republiku problematických, což je dáno mimojiné i tím, že na zaèátku vyjednávání tohoto aktu ne-byla ještì Èeská republika plnohodnotným èlenemEvropské unie a nemohla tak k nìmu uplatnit své vý-hrady. Jde zejména o následující ustanovení:• Rámcové rozhodnutí obsahuje požadavek uzná-

vat a vykonávat na území Èeské republiky roz-hodnutí jiného èlenského státu Evropské unieo penìžité sankci a plnìní smìøující vùèi právnic-ké osobì, což by v pøípadì implementace tohotozávazku do trestního práva zásadním zpùsobemporušilo základní principy trestního øízení zalo-žené na individuální odpovìdnosti fyzické oso-by, jakož i ústavní zásadu nullum crimen sinelege, nulla poena sine lege, rovnost pøed záko-nem a princip právní jistoty.

• Rámcové rozhodnutí obsahuje požadavek uzná-vat a vykonávat v rámci justièní spolupráce i roz-hodnutí vydaná správními orgány v tzv. trestnímprávu správním, tj. je-li proti jejich rozhodnutímožné podat opravný prostøedek k trestnímusoudu.

• Rámcové rozhodnutí obsahuje odlišnou nesou-rodou definici „penìžitého trestu a pokuty“, kdypod ní øadí napø. i náhradu škody poškozenémunebo náhradu nákladù øízení.

• Rámcové rozhodnutí obsahuje požadavek uznatrozhodnutí o povinnosti zaplatit penìžitou èást-

ku do veøejného fondu nebo organizace na pod-poru obìtí, pøièemž v našem trestním právu ne-existuje ekvivalentní rozhodnutí, takže je otázka,jakým zpùsobem by takové rozhodnutí mìlo býtvykonáno (schválení narovnání, o kterém bybylo možné uvažovat jako o nejblíže pøíbuznémrozhodnutí, vzniká na základì jiného postupu,takže je u nìj exekuce z povahy vìci vylouèena).

• Rámcové rozhodnutí obsahuje širší výèet jedná-ní, u nichž se nepøezkoumává oboustranná trest-nost, než jiná rámcová rozhodnutí a v tomto vý-ètu je obsaženo i jednání, jež u nás typicky budepøestupkem nebo správním deliktem (porušenípravidel silnièního provozu).

• Rámcové rozhodnutí umožòuje èlenským stá-tùm uzavøít dohodu ohlednì toho, kterému státupøipadne penìžitá èástka získaná výkonem roz-hodnutí, není však zøejmé, jak má taková dohodavypadat (generální èi ad hoc) a kdo ji má uzaví-rat.Navrhovaná úprava je implementaèní a upravuje

postup pøi uznávání a výkonu rozhodnutí orgánù ji-ných èlenských státù Evropské unie o penìžitémtrestu a pokutì, stanoví pøíslušnost krajských soudù,upravuje informaèní povinnost, definuje podmínkyumožòující rozhodnutí neuznat nebo nevykonata stanoví i postup pøi pøedání našeho rozhodnutío penìžitém trestu èi jiném penìžitém plnìní jinémuèlenskému státu Evropské unie k uznání a výkonu.Vzhledem k tomu, že stávající právní úprava je pøílišobecná a nerozlišuje v rámci postupu pøi uznávánía výkonu cizozemského rozhodnutí speciální postu-py pro jednotlivé typy trestù (kromì trestu odnìtísvobody), jeví se jako potøebné doplnit do hlavy dva-cáté páté zcela nový oddíl devátý týkající se výluènìuznávání a výkonu rozhodnutí o penìžitém trestua pokutì mezi èlenskými státy Evropské unie. Ob-dobný trend specifické úpravy v oblasti uznávání roz-hodnutí v rámci Evropské unie lze ostatnì oèekávati ve vztahu k jiným typùm rozhodnutí. Ustanovení to-hoto oddílu se použijí na postup pøi uznání a výkonupravomocného odsuzujícího rozhodnutí za trestnýèin nebo jiný delikt nebo rozhodnutí vydaného najeho základì, pokud bylo vydáno v souladu s práv-ním pøedpisem Evropské unie, kterým byl uložen pe-

Odborné stati


{5/6

}

nìžitý trest nebo pokuta, kterým byla poškozenémupøiznána náhrada škody vùèi odsouzenému, kterýmbylo rozhodnuto o povinnosti odsouzeného k náhra-dì nákladù øízení vedoucího k odsuzujícímu rozhod-nutí za trestný èin nebo za jiný delikt, nebo kterýmbylo uloženo odsouzenému zaplatit penìžitou èást-ku do veøejného fondu nebo ve prospìch organizacena podporu obìtí, pokud bylo vydáno soudem Èeskérepubliky v trestním øízení (dále jen „rozhodnutío penìžitém trestu a plnìních“), nebo soudem jinéhoèlenského státu Evropské unie v trestním øízení, ane-bo správním orgánem takového státu za pøedpokla-du, že proti rozhodnutí správního orgánu o trestnémèinu nebo jiném deliktu je pøípustný opravný prostøe-dek, o kterém rozhoduje soud s pravomocí i ve vì-cech trestních (dále jen „rozhodnutí jiného èlenské-ho státu Evropské unie o penìžitých sankcích a plnì-ních“).

Rozhodnutí jiného èlenského státu Evropskéunie o penìžitých sankcích a plnìních lze na územíÈeské republiky uznat a vykonat, pokud má odsou-zený na území Èeské republiky obvyklé bydlištìnebo majetek. Pøi ovìøování, zda je dána pøíslušnostsoudù Èeské republiky, se vychází ze skuteènostíuvedených v osvìdèení o vydání rozhodnutí uvede-ného v § 460o odst. 1 a z vlastního provedeného šet-øení, pøípadnì též z dodateèných informací poskyt-nutých státem žádajícím o uznání a výkon takovéhorozhodnutí. K øízení o uznání a výkonu rozhodnutí ji-ného èlenského státu Evropské unie o penìžitýchsankcích a plnìních je pøíslušný krajský soud, v je-hož obvodu má odsouzený majetek. Pokud se maje-tek odsouzeného nachází v obvodech více soudù, jez tìchto soudù k øízení pøíslušný soud, který jakoprvní obdržel rozhodnutí, o jehož uznání a výkon sežádá. Pokud odsouzený nemá na území Èeské repub-liky majetek, je k øízení pøíslušný krajský soud, v je-hož obvodu má odsouzený obvyklé bydlištì. Pøísluš-ný krajský soud rozhoduje i o všech souvisejícíchotázkách vykonávacího øízení.

Bylo-li rozhodnutí jiného èlenského státu Evrop-ské unie o penìžitých sankcích a plnìních zaslánosoudu nebo jinému orgánu, který není k øízenío uznání a výkonu takového rozhodnutí pøíslušný,postoupí je neprodlenì pøíslušnému krajskému sou-

du; o tomto postoupení nepøíslušný orgán vyrozumípøíslušný orgán jiného èlenského státu Evropskéunie, který takové rozhodnutí vydal.

Pokud krajský soud, kterému bylo zasláno nebopostoupeno rozhodnutí jiného èlenského státu Ev-ropské unie o penìžitých sankcích a plnìních, na zá-kladì provedeného šetøení zjistí, že soudy Èeské re-publiky nejsou pøíslušné k uznání a výkonu takovéhorozhodnutí, neprodlenì o této skuteènosti vyrozumípøíslušný orgán jiného èlenského státu Evropskéunie, který o uznání a výkon takového rozhodnutípožádal, a zaslané rozhodnutí mu vrátí. Zároveò muoznámí, že z tohoto dùvodu nelze zaslané rozhodnu-tí na území Èeské republiky uznat a vykonat. Pokudkrajský soud zjistí, že odsouzený, vùèi nìmuž smìøu-je rozhodnutí jiného èlenského státu Evropské unieo penìžitých sankcích a plnìních, o jehož uznánía výkon se žádá, zemøel nebo byl prohlášen za mrtvé-ho, postupuje obdobnì. Nelze-li øízení o uznání a vý-konu rozhodnutí jiného èlenského státu Evropskéunie o penìžitých sankcích a plnìních zahájit nebov nìm nelze pokraèovat z jiných obdobných dùvodù,které nejsou dùvodem pro odmítnutí uznání a výko-nu zaslaného rozhodnutí, krajský soud o této skuteè-nosti vyrozumí pøíslušný orgán jiného èlenského stá-tu Evropské unie, který takové rozhodnutí vydal,a požádá jej o vyjádøení, zda na uznání a výkonu za-slaného rozhodnutí trvá.

4.4 Výmìna informací v pøípadì rejstøíku trestù


Podle stávající právní úpravy je otázka mezinárodnívýmìny informací z rejstøíkù trestù upravena v § 446trestního øádu a §10 odst. 3 zákona è. 269/1994 Sb.,o Rejstøíku trestù, ve znìní zákona è. 126/2003 Sb.,a mezinárodními smlouvami, zejména Evropskouúmluvou o vzájemné pomoci ve vìcech trestních zedne 20. dubna 1959 (vyhlášená pod èíslem 550/1992Sb.) a jejími dodatkovými protokoly ze dne 17. bøez-na 1978 a 8. listopadu 2001 (dále jen „Úmluva“).

Podle § 446 trestního øádu je k vyøízení žádostiorgánu cizího státu o poskytnutí údajù z evidenceRejstøíku trestù pøíslušné v pøípravném øízení Nej-vyšší státní zastupitelství a v øízení po podání obžalo- �

{5/6

}

Odborné stati


� by nebo návrhu na potrestání Ministerstvo spravedl-nosti, nestanoví-li mezinárodní smlouva, kterou jeÈeská republika vázána, pøímý styk justièních orgá-nù. Vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterými je Èes-ká republika vázána, jsou pøitom v rámci mezinárod-ní spolupráce ve vìcech trestních ve smyslu ustano-vení § 375 odst. 1 trestního øádu aplikovány pøed-nostnì tak, že ustanovení trestního øádu budou užitajen tehdy, nestanoví-li taková mezinárodní smlouvapostup jiný. Podle § 10 odst. 3 zákona o Rejstøíkutrestù potom vydá Rejstøík trestù opis z evidence Rej-støíku trestù na žádost cizozemského justièního orgá-nu, stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva,kterou je Èeská republika vázána.

Postupy pøedávání informací o odsouzeníchmezi smluvními stranami Úmluvy upravují èlánky 13a 22 Úmluvy. Podle èlánku 13 Úmluvy zasílá dožáda-ná strana opisy a informace z rejstøíku trestù, vyžáda-né od ní justièními orgány smluvní strany, které jsoupotøebné v trestní vìci, ve stejném rozsahu, v jakémje mùže poskytnout vlastním justièním orgánùmv obdobných pøípadech (tj. u nás pro potøeby trestní-ho øízení). Ve všech jiných pøípadech je žádost vyøi-zována v souladu s podmínkami stanovenými v práv-ním øádu, pøedpisech nebo praxi dožádané strany.Pro úèely provádìní èl. 13 Úmluvy jsou podle platnéprávní úpravy ústøedními orgány pro pøijímání žá-dostí o pøedmìtné informace a pro jejich poskytováníNejvyšší státní zastupitelství v øízení pøed podánímobžaloby a Ministerstvo spravedlnosti v øízení po po-dání obžaloby. (Viz prohlášení Èeské republikyk Úmluvì obsažené ve verbální nótì Stálé mise Èeskérepubliky ze dne 15. bøezna 1994, která byla zaregis-trována v generálním sekretariátì dne 16. bøezna1994, které zní: „Ve smyslu èlánku 15 odstavce 6 Ev-ropské úmluvy o vzájemné pomoci ve vìcech trest-ních mají být dožádání týkající se trestní vìci adreso-vána Nejvyššímu státnímu zastupitelství Èeské re-publiky pøed tím, než je vìc pøedložena soudu, a Mi-nisterstvu spravedlnosti Èeské republiky poté, cobyla vìc pøedložena soudu.“)

Podle èlánku 22 Úmluvy každá smluvní strana in-formuje ostatní strany o všech odsouzeních a násled-ných opatøeních týkajících se jejich státních obèanù,která jsou uvedena v rejstøíku trestù. Ministerstva

spravedlnosti si navzájem zasílají tyto informace nej-ménì jednou roènì. V pøípadech, kdy je pøíslušnáosoba považována za státního obèana dvou nebo vícesmluvních stran, bude informace poskytnuta každéz tìchto stran, pokud tato osoba není státním obèa-nem strany, na jejímž území byla odsouzena. Dálekaždá smluvní strana, která pøedala výše uvedené in-formace, zašle pøíslušné stranì na její písemnou žá-dost v jednotlivých pøípadech kopie dotèených roz-sudkù a opatøení, jakož i všechny další potøebné in-formace, které jí umožní posoudit, zda je nezbytnéprovést jakékoliv opatøení na vlastním území. Tytoinformace jsou zasílány mezi ministerstvy spravedl-nosti pøíslušných zemí. Pro úèely provádìní èl. 22Úmluvy je v Èeské republice ústøedním orgánem propøijímání pøedmìtných informací Ministerstvo spra-vedlnosti (èl. 22 Úmluvy ostatnì pøedpokládá, že in-formace budou vymìòovány mezi ministerstvy spra-vedlnosti).

Ve vztahu ke Slovensku je uplatòována pøíznivìj-ší praxe podle èl. 1 odst. 2 Smlouvy mezi vládou Èes-ké republiky a vládou Slovenské republiky o výmìnìúdajù z informaèních fondù obsažených v rejstøíkutrestù z 26. 6. 1995 (è. 136/1995 Sb.), neboť výmìnatrestních listù probíhá mezi Rejstøíkem trestù Èeskérepubliky a Generální prokuraturou Slovenské re-publiky.

Èlánek 15 odst. 3 Úmluvy umožòuje, aby žádostitýkající se informací z rejstøíku trestù pro úèely trest-ního øízení podle èlánku 13 odst. 1 byly zaslány pøí-mo pøíslušnými justièními orgány pøíslušným úøa-dùm dožádané strany. Pro ilustraci lze uvést, že Rej-støík trestù Èeské republiky v roce 2004 zpracovalcelkem 350 žádostí pro cizozemské justièní orgány,z toho 250 bylo vyøízeno faxem v pøímém styku (zej-ména se jednalo o nìmecké a rakouské soudní orgá-ny). Tento postup nebude dotèen. Èl. 15 odst. 6Úmluvy proto stanoví, že smluvní strana mùže pøipodpisu této Úmluvy, uložení své ratifikaèní listinynebo listiny o pøístupu prohlášením adresovaným ge-nerálnímu tajemníkovi Rady Evropy oznámit, že nì-které nebo všechny žádosti o pomoc jí musí být zasí-lány jiným zpùsobem, než jak je uvedeno v tomtoèlánku, nebo požádat, aby v pøípadech uvedenýchv odstavci 2 tohoto èlánku byla kopie dožádání zaslá-

Odborné stati


{5/6

}

na souèasnì jejímu ministerstvu spravedlnosti. Pøipodpisu a ratifikaci Úmluvy bylo z èeské strany uèi-nìno prohlášení k èl. 15, které bylo nahrazeno výšecitovaným prohlášením obsaženým ve verbální nótìStálé mise Èeské republiky ze dne 15. bøezna 1994,podle nìhož mají být dožádání týkající se trestní vìciadresována Nejvyššímu státnímu zastupitelství Èes-ké republiky pøed tím, než je vìc pøedložena soudu,a Ministerstvu spravedlnosti Èeské republiky poté, cobyla vìc pøedložena soudu.


Podle preambule rozhodnutí Rady 2005/876/SVV zedne 21. listopadu 2005 o výmìnì informací z rejstøí-ku trestù (dále jen „rozhodnutí“) jsou postupy pøedá-vání informací o odsouzeních podle Úmluvy pøílišzdlouhavé a nesplòují požadavky na soudní spolu-práci v takovém prostoru, jakým je Evropská unie.Z tohoto dùvodu bylo pøijato uvedené rozhodnutí, je-hož cílem je doplnit a usnadnit dosavadní mechanis-my pøedávání informací o odsouzeních založené naplatných úmluvách. Ustanovení týkající se žádostío informace z rejstøíkù trestù se zejména nedotýkajímožnosti soudních orgánù sdìlovat si takové infor-mace navzájem pøímo podle pøíslušných mezinárod-ních úmluv. Toto rozhodnutí nicménì stanoví kon-krétní právo ústøedních orgánù èlenského státu zasí-lat žádost o informace z rejstøíku trestù ústøedním or-gánùm jiného èlenského státu za podmínek stanove-ných vnitrostátním právem. Toto rozhodnutí všakneukládá èlenským státùm Evropské unie povinnostevidovat ve svých rejstøících trestù jiná odsouzenínebo informace o trestních vìcech, než jaké jsou po-vinny evidovat podle svého vnitrostátního práva,a nevztahuje se na pøedávání soudních rozhodnutínebo jejich opisù.

Rejstøík trestù poskytuje informace pøíslušnémuorgánu jiného èlenského státu Evropské unie (dálejen „pøíslušný orgán“) o pravomocných odsouzeníchjeho státních pøíslušníkù soudy Èeské republikyv trestním øízení a o navazujících údajích zapsanýchdo evidence Rejstøíku trestù o takových odsouzeních,nestanoví-li mezinárodní smlouva, kterou je Èeskárepublika vázána, pøímý styk justièních orgánù.

Rejstøík trestù zašle informace v èeském jazycepøíslušnému orgánu nejpozdìji do 10 pracovníchdnù po provedení zápisu údajù vztahujících se k od-souzení do evidence Rejstøíku trestù. Je-li odsouzenýstátním pøíslušníkem dvou nebo více jiných èlen-ských státù Evropské unie, zašle Rejstøík trestù uve-dené informace pøíslušnému orgánu každého z tìch-to státù.

Rejstøík trestù dále poskytne pøíslušnému orgánuinformace o pravomocném odsouzení fyzické osobya o navazujících údajích zapsaných do evidence Rej-støíku trestù o takovém odsouzení za stejných pod-mínek jako orgánùm Èeské republiky èinným v trest-ním øízení, a to na základì žádosti pøíslušného orgá-nu zaslané Rejstøíku trestù v èeském jazyce na stano-veném formuláøi v listinné podobì nebo jiným zpù-sobem umožòujícím Rejstøíku trestù ovìøit její pra-vost. Požadované informace zašle Rejstøík trestù pøí-slušnému orgánu v èeském jazyce na stanovenémformuláøi spolu s opisem z evidence Rejstøíku trestùnejpozdìji do 10 pracovních dnù od doruèení žádos-ti. Jsou-li k vyøízení žádosti zapotøebí další informaceo osobì, o níž jsou požadovány údaje z evidence Rej-støíku trestù, Rejstøík trestù neprodlenì požádá pøí-slušný orgán o jejich zaslání. V takovém pøípadì za-šle požadované informace pøíslušnému orgánu do 10pracovních dnù od doruèení tìchto dalších informa-cí.

Rejstøík trestù rovnìž pøijímá informace o pravo-mocných odsouzeních obèanù Èeské republiky sou-dy jiného èlenského státu Evropské unie v trestnímøízení a o navazujících údajích zapsaných do eviden-ce jiného èlenského státu Evropské unie o takovýchodsouzeních, zaslané jinými èlenskými státy Evrop-ské unie. Informace o pravomocných odsouzeníchobèanù Èeské republiky soudy jiného èlenského stá-tu Evropské unie v trestním øízení zašle Rejstøík tres-tù Ministerstvu spravedlnosti k dalšímu postupu.

4.5 Souhrnné hodnocení novel v oblasti trestníproblematiky

V pøedchozím textu již bylo uvedeno, že trestní prob-lematika je v rámci EU relativnì novým prvkem, pro-tože pravomoci definovat trestné èiny, upravovat �

{5/6

}

Odborné stati


� trestní øízení, stanovovat tresty apod. zùstávají naúrovni èlenských státù. Na úrovni EU se mohou èlen-ské zemì pouze shodnout na tzv. spoleèných posto-jích nebo rámcových opatøeních, které musí být pøi-jaty jednomyslnì a které nezavazují nikoho jinéhonež právì èlenské státy.

Je otázkou, do jaké míry je tento stav udržitelnýa žádoucí. V podmínkách volného pohybu osob, zbo-

ží, služeb a kapitálu se, chtì nechtì, zlepšují podmín-ky i pro zloèin a další jednání, která jsou v rozporu sezákonem. Pokud je zloèin spáchán v jednom èlen-ském státì a pachatel daného zloèinu žije v jinémèlenském státì, pøípadnì tam má majetek apod., ne-musí být jednoduché takového pachatele dopadnoutèi potrestat. Situaci komplikuje, že skutkové podstatyøady trestných èinù jsou v jednotlivých èlenských stá-tech rùzné, že se liší i ukládané tresty apod.

Nechceme zde navrhnout unifikaci trestního prá-va pro jednotlivé èlenské zemì EU. Pravdìpodobnìby šlo o pøíliš velký a radikální krok. Ukazuje se však,

že nìkteré trestné èiny by mìly být v jednotlivýchèlenských zemích popsány podobnì. Typickým pøí-kladem je trestný èin násilného pøekroèení hranic.Pokud má Spoleèenství fungovat jako oblast bezvnitøních hranic, je žádoucí, aby vnìjší ochrana hra-nic Spoleèenství byla ve všech èlenských zemích stej-ná. Za obdobný pøíklad lze oznaèit problematikuuplácení a pøijímání úplatkù, zvláštì pokud se dìje

na úrovni Spoleèenství. I zde by jednotlivé trestnípøedpisy mìly dané trestné èiny stíhat podobnýmzpùsobem. Rovnìž tak je žádoucí zrychlit a zefektiv-nit spolupráci v oblasti informací, kdy si jednotlivéèlenské státy pøedávají informace o trestné èinnosti,které se dopustil pøíslušník jednoho èlenského státuna území druhého èlenského státu, o uložených tres-tech a dalších sankcích.

Jednotlivé novely v zásadì upravují trestní prob-lematiku v oblastech, kde je spoleèná úprava žádou-cí, a proto je tøeba je pøivítat.

Nechceme zde navrhnout unifikaci trestního práva pro jednotlivé členské zeměEU. Pravděpodobně by šlo o příliš velký a radikální krok. Ukazuje se však, že ně-které trestné činy by měly být v jednotlivých členských zemích popsány podob-ně. Typickým příkladem je trestný čin násilného překročení hranic. Pokud máSpolečenství fungovat jako oblast bez vnitřních hranic, je žádoucí, aby vnějšíochrana hranic Společenství byla ve všech členských zemích stejná.

Odborné stati


{5/6

}


1. Wawrosz, P.: Právo Evropské unie a národní zájmy Èeské republiky. Scientia et Societas, 2007, è. 1, s.61–84

2. Wawrosz, P.: Rozbor vybraných zákonù harmonizujících èeský právní øád s komunitárním právem.Scientia et Societas, 2006, è. 1, s. 87–111

3. Wawrosz, P.: Rozbor Smlouvy o Ústavì pro Evropu. In: Klvaèová, E. a kol.: Prohlubování evropské in-tegrace. Praha, Professional Publishing 2004, s. 172–212

KLÍÈOVÁ SLOVA

Evropská unie, právo EU, komunitární právo, harmonizace, integrace, národní zájmy

JEL KLASIFIKACE

F02, F15, F20, F21, F22 �



� Ing. Lubomír Galatík » NEWTON College, a. s.Mgr. Veronika Fiedlerová » NEWTON College, a. s.

*Manažeøi nemusejí mít strach, že se budou musetspolehnout jen sami na sebe. Neustále se objevujínové a ještì úèinnìjší techniky a metody, které jimpomohou v jejich nároèné a zodpovìdné práci. Tzv.tradièní metody ztrácejí dech a ustupují metodámmoderním, které za èas vyklidí pole metodám po-stmoderním. Pozorujeme pøirozený vývoj amortiza-ce metod, což nám však nemusí bránit zbavit se úna-vy ze starého a obdivu k novému.

Jedním z moderních vynálezù, který se zdá býtna cestì k rostoucí oblibì, je kouèování (kouèing, co-aching). Jako obvykle vše zaèalo nìkde v zahranièí ak nám to pøichází se zpoždìním, a tudíž s povìstí uži-teèného a praxí osvìdèeného nástroje, o jehož smys-lu je neslušné pochybovat. Postupnì to získává navýjimeènosti a pøitažlivosti. Co to však kouèování je?K èemu je to dobré? Jak se to provádí? Kdo to nabízí?

V Èeské republice lze získat urèité informaceo tomto složitém nástroji osobních zmìn a zmìn vefirmách zejména z úst, per a klávesnic praktikujícíchkouèù. Není však zatím jednoduché dozvìdìt senìco o kouèování od kouèovaných, uživatelù tétoslužby, když ovšem pomineme pøíklady, kasuistikya reference vybrané a publikované samotnými kouèi.Jejich reklamní sdìlení o mysteriózní moci kouèová-ní jsou pochopitelná a nelze je z nich obviòovat. Nicjiného jim nezbývá, nechtìjí-li produktivnì mlèet.Dìláme to ve svých oborech do jisté míry všichni.Naše obezøetnost nám však mùže pomoci nenaletìtvšemu, co øíkají. Je výhodné poslechnout si hlas tìch,kteøí kouèování prožili, èemuž chce napomoci takénásledující text.

Pojïme se proto odvážnì podívat na to, èemumoc nerozumíme, o èem se pøi vší snaze bez vlastnízkušenosti moc nedozvíme a co pøes velmi obtížnìprokazatelné úèinky podezøíváme z nebývalé efektiv-

nosti. Kdo nezažil, uvìøí. Kdo zažil a ještì vìøí, mùžebýt kouèem.

Kouèem pro úèely tohoto èlánku budeme rozu-mìt èlovìka, který kouèování nabízí jako službu zaúplatu a definuje se jako kouè odlišující se od jinýchporadenských profesí a technik.

O kouèování pøed kouèováním

Kouèování jako manažerská technika èerpá inspiraciv psychoterapii, zejména té humanistické (na èlovì-ka zamìøené), a své oznaèení si vypùjèila ze sportov-ní psychologie. Poslechnìme si nejdøíve, co zveøejòu-jí kouèové o kouèování. Kupodivu ani zde není jed-noduché najít odpovídající definice. Hemží se to slo-vy a spojeními jako zmìna, zvýšení výkonu, vìtší vý-kon pøi menším úsilí, dosahování cílù, pøístup zamì-øený na øešení, využití zdrojù, pøíležitosti, øešeníproblémù, samostatnost, odpovìdnost za sebe, úèin-nost, zadání a výsledek, expertnost (pøívlastky nepo-èítaje). Snadno se dozvíte, k èemu je kouèování dob-ré, tj. co vám to pøinese, ale ménì snadno, co to je.Z tohoto chaosu bychom mohli pro názornost vybratnásledující definici: „Kouèování je zpùsob, kterýumožòuje pracovníkùm na všech úrovních spoleè-nosti samostatnì nalézt svá vlastní øešení a také jeúspìšnì vlastními schopnostmi realizovat.“

Ten, kdo se zahledí do kouèování, provozujekouèování. Aby vás pøesvìdèil, k èemu je to dobré,použije váš jazyk. Pak se dozvíte, že kouèování lzepoužít k change managementu, k odstraòování stre-su, k øešení problémù, k time managementu, ke zvý-šení prodejních schopností, k zavádìní strategie fir-my, k sebeprezentaci, k prezentaci firmy, k procesní-mu øízení, ke strategickému øízení, k øízení jakostiapod. I když nevíte, o co jde, a neumíte si pøedstavit,

Brnìnská knihovnièka moderního managementu

Odborné stati


{6/6

}

co se pøi kouèování pøesnì dìje, øeší se tu vaše prob-lémy.

Kouèové pøi své marketingové sebedefinici vy-užívají èasto standardní metodu odlišování se od ji-ných. Pøíkladem budiž jejich vymezování se vùèi po-radcùm: poradci nabízí své rady, ale neøeší individu-ální situaci klienta, poradci konèí analýzami a dopo-ruèeními, realizace doporuèení a efektivita dosaže-ných výsledkù zùstává pouze na klientovi, poradcinenesou spoluodpovìdnost za výsledné efekty, po-radcùm platí klient za doporuèení, nikoliv za vyøeše-nou situaci, tedy za dodání skuteèné hodnoty prospoleènost. K tomu nìkteøí kouèové dodávají, že na-rozdíl od poradcù umí zpùsobit zmìny v myšlení,èímž jsou jejich výsledky trvalé.

Zní to lákavì, avšak pøi bližším pohledu rovnìžnepøesvìdèivì a rozporuplnì. Kouèové èasto prezen-tují své pùsobení jako èinnost, která uvolòuje poten-ciál kouèovaných, která jim umožní hledat a nachá-zet vnitøní zdroje a vlastní øešení. Jinak øeèeno, ne-chávají to na nich. Vzhledem k tomu, že nejsou od-borníky na problémy kouèovaných, nemohou za ob-jevená øešení a jejich realizaci nést spoluodpovìd-nost. Poradci jsou sice placeni za svá doporuèení,avšak kouèové jsou placeni za hodiny strávené s kou-èovanými. Pouze se spoléhají na to, že jejich metodamá tu moc generovat u kouèovaných více èi ménì tr-valé zmìny.

O kouèování po kouèování

Kouèovací rozhovory mají øadu variant a odrùd, èas-to individualizovaných konkrétními kouèi. Nelze po-stihnout všechny v tomto èlánku, proto se soustøedí-me na ty, které jsou nám známy a které pøedstavujízpùsob, jakým kouèování nejèastìji vedou pøedstavi-telé uznávaných kouèovacích škol a èlenové naší nej-významnìjší profesní organizace, Èeské asociacekouèù. Popisy kouèování by mohly zahrnovat celouøadu dalších technik a detailù, které však pøesahujírámec tohoto èlánku a nejsou pro první seznámenínutné. Ze stejných dùvodù stojí mimo naši pozornostfakt, že nìkteøí kouèové používají i direktivní zpùso-by jako jakýsi doplnìk „rozvojové“ složky kouèova-cích rozhovorù.

Co to tedy je kouèování? Lidé, kteøí se s kouèová-ním nikdy nesetkali, ale mnohdy prošli celou øadourùzných manažerských a kompetenèních výcvikù,zažívají zpoèátku urèitou smìs pøekvapení a rozpa-kù. Èekají na základì svých pøedchozích zkušeností,co se bude dít, a teprve až ve chvíli, kdy pochopí, žebudou pouze tázáni, a to ponìkud neobvyklým zpù-sobem, vytvoøí si k metodì postoj. Jedni kouèováníodmítnou cestou agrese nebo sebeobrany a jiní se mus dùvìrou oddají. Na tìchto postojích se samozøejmìvýraznì podílí osobnost kouèe. Ti, co pøijmou kouèo-vání, jsou hlavním aktivem kouèù a pøedmìtem je-jich zájmu.

Kouèování si lze pøedstavit jako osobní setkáníkouèe a kouèovaných v pøedem pøipravených pod-mínkách, bìhem nìhož probíhá jednosmìrnáa strukturovaná komunikace na bázi modelu otázkykouèe – odpovìdi kouèovaných. Otázky v obecné po-loze sledují kouèem používanou strukturu kouèova-cího rozhovoru. Nejèastìji se kouè v rámci nìjakéhozadání snaží otázkami zachytit kouèovaným artiku-lované problémy a cíle (napø. „Co by se mìlo zde stát,aby náš rozhovor byl pro vás užiteèný?“ nebo „Co byváš šéf øekl, že potøebujete zmìnit?“), které má kou-èovaný postupnì vztahovat ke kouèovi jako k nìko-mu, kdo mu mùže pomoci (napø. „Co pro vás mohudnes udìlat?“ nebo „Jak chcete využít tohoto našehosetkání?“), konkretizovat je v co nejpøesnìjších popi-sech a souvislostech (napø. „Na èem poznáte, že sevìci už zmìnily?“ nebo „Co uvidí vaši spolupracovní-ci, až problém vyøešíte?“), najít zpùsob jejich øešenínebo naplnìní (napø. „Jak pøesnì budete postupovat,abyste tohoto cíle dosáhl?“ nebo „Pøedstavte si, že sesejdeme za 14 dní. Èeho byste potøeboval do té dobydosáhnout?“) a urèit si pravidla kontroly úspìšnostispolupráce s kouèem a ukonèení této spolupráce(napø. „Co pøesnì se musí stát, abyste sem už nemu-sel pøijít?“). Smyslem kouèovacího rozhovoru tedy jepøesnì a konkrétnì definovat, co a jak kouèovanýudìlá k naplnìní zadání a jaká v tom bude role kouèe.

Podmínky, za kterých se kouèování realizuje,hrají významnou podpùrnou roli. Kouèovací rozho-vory se obvykle vedou v chránìné a pøátelské atmo-sféøe, bez možností vnìjších zásahù a mimo bìžnápracovištì. Pøedchází jim pøíprava kouèe, a je-li to �

{6/6

}

Odborné stati


� možné, i pøíprava kouèovaného. Kouè si musí uvìdo-mit, proè ho kouèovaný navštìvuje, jaké si vyjednalzadání, jak by ho mohl posuzovat kouèovaný a comùže udìlat pro plynulý a bezpeèný rozhovor.

A co øíkají o kouèování sami kouèovaní? Existujípokusy zjistit, jak vypadají dlouhodobé úèinky kou-èování po jeho skonèení. Zatím však neprokazují nicvíc, než že tyto úèinky jsou obtížnì mìøitelné a v pra-xi zaznamenatelné. Kouèové jsou bohužel vystavenitakøka výhradnì bezprostøedním zážitkùm, podlekterých mìøí svou úspìšnost. Výpovìdi kouèovanýchse ale velmi liší v èase. Bezprostøednì po kouèovánílze slyšet vìty plné obdivu, pøekvapujících zmìn, po-

zitivních hodnocení a neèekaných pøínosù. Mìsícenebo léta po ukonèeném kouèování už jsou názorykouèovaných rozdílné. Pøevažuje umírnìný, støízlivýaž lhostejný vztah ke kouèování a jeho výsledkùm.Èasto je kouèování hodnoceno spíše jako zajímavýa neobvyklý prožitek a pøíjemné obèerstvení v rutin-ním životì firmy.

To, co øíkají kouèovaní, je navíc nìco jiného nežto, co uvádí o vnìjších pozorovatelných zmìnách(zejména chování v pracovním prostøedí) jejich oko-lí. V této oblasti jsou relevantní informace ještì ménìdostupné, zejména ty, které se týkají hodnocení kou-èovaných s delším èasovým odstupem. Významnìjšírozdíl lze zaznamenat pouze pøi pozorování tìch ab-solventù standardních kouèovacích programù, kteøíse ke kouèování nevracejí, a tìch, kteøí se rozhodlipoužít kouèování ve svých manažerských rolích jakotechniku své práce. Obvykle se však o tomto rozdílunedá øíct víc než to, že jedni kouèují a druzí nikoliv.Èasté jsou i pøípady, že si nadšený manažer amatér-sky pøizpùsobí techniku, kterou zažil, svým schop-

nostem a naturelu a vyrobí si vlastní nástroj, o nìmžvšak lze stìží serióznì uvažovat jako o kouèování.

Víme už, že kouèové ve svých prvních prezenta-cích obvykle nepopisují metodu samotnou, ale jimipøedpokládané a nabízené výsledky. Sdìlení kouèùo zmìnách myšlení kouèovaných a zvyšování jejichvýkonnosti a produktivnosti jsou však pøehnaná a,jak už jsme uvedli, málokdy prùkazná. Pokud k nìja-kým zmìnám dochází, lze jich dosáhnout i jinýmizpùsoby, než je kouèování. Vše totiž závisí na kouèo-vaných, jejich postojích, preferencích, zkušenostecha schopnostech. Nìkteøí kouèové se explicitnì odvo-lávají na teoretické modely (konstruktivismus, ky-

bernetika druhého øádu, autopoiéza atd.), které všakpodstatné strukturální zmìny živých systémù (lidí)vyluèují. Život je podle tìchto teorií proces pomalýcha postupných zmìn v èase bez ohledu na charakterpodnìtù (tedy napø. kouèovacích otázek) pøicházejí-cích z okolí, neboť tyto zmìny nezávisí na podnì-tech, ale spíše na stavu systému (kouèovaného)v dobì pùsobení podnìtù. U kouèovaných, u kterýchby podle jejich vlastních slov došlo k zásadním zmì-nám, lze hovoøit o pøipravenosti k tìmto zmìnám,kterým „nìco“ k realizaci chybìlo, nebo o jakémsiokouzlení z nového a neobvyklého zpùsobu komuni-kace. Dojem zmìn je totiž nejsilnìjší v dobì kouèová-ní, mimo nìj slábne a mizí. Stejný efekt má opakova-né kouèování, neboť se ztrácí výhoda prvních pøekva-pení.

O pøitažlivosti kouèování

Podstata a kouzlo kouèování spoèívá v kouèovacíchotázkách a v podmínkách, za kterých jsou kladeny.

Koučové jsou bohužel vystaveni takřka výhradně bezprostředním zážitkům,podle kterých měří svou úspěšnost. Výpovědi koučovaných se ale velmi lišív čase. Bezprostředně po koučování lze slyšet věty plné obdivu, překvapujícíchzměn, pozitivních hodnocení a nečekaných přínosů. Měsíce nebo léta po ukon-čeném koučování už jsou názory koučovaných rozdílné. Převažuje umírněný,střízlivý až lhostejný vztah ke koučování a jeho výsledkům.

Odborné stati


{6/6

}

Kouè pracuje s typovì pøipravenou a zvládnutou ba-terií otázek, kterou upravuje a pøizpùsobuje v reakcina konkrétní odpovìdi kouèovaných. Kouè sledujeobsahový kontext, i když pro nìj není dùležitý v tomsmyslu, že nedeterminuje použitelnost kouèování.Formální aspekty kladení otázek a poskytování odpo-vìdí vèetnì vztahové složky komunikace jsou vý-znamnìjší než aspekty obsahové. Jednosmìrnost ko-munikace otázek a odpovìdí dává kouèovi možnostnutit kouèovaného do intenzivního úsilí pøi hledánívlastních øešení („Uvolòujeme potenciál kouèova-ných“), udržet profesionální odstup a odbornou ne-zainteresovanost („Dìláme to neinstruktivnì“) a in-tervenovat kouèovaného na úrovni podnìtù, nikolivna úrovni obsahu („Nejsme odborníci na kouèované-ho nebo jeho problémy, ale na efektivitu práce s lid-mi“). Tomu napomáhají další techniky používanékouèi jako napø. vyhýbání se hodnocení odpovìdíkouèovaných, oceòování a kladné pøijetí všeho, cokouèovaný prezentuje jako posun k cíli, vyhýbání sejakékoliv kritice a pouèování, používání jednoduché-ho a srozumitelného slovníku apod.

Soustava kouèovacích otázek je zamìøena na do-sažení urèitých atributù, které z ní èiní stále oblíbe-nìjší nástroj poradenského businessu. Je neobvyklá,mírnì tajemná, promyšlená, strukturovaná, nein-struktivní, dùvìryhodná a zaruèuje kouèovaným po-cit bezpeèí. Jedním z dùvodù, proè dosahuje zdánlivìvysokých efektù ve firmách, alespoò podle vyjádøenívìtšiny kouèovaných bezprostøednì po ukonèeníkouèování, je, že se pohybuje ve specifickém žargo-nu firemní komunikace. Firemní jazyk je jazyk nepøi-rozený, tj. jazyk, který v bìžném soukromém životìspontánnì nevzniká. Jazyk kouèù je také nepøiroze-ný, i když odlišným zpùsobem. Sám o sobì, mimokontext kouèování, je místy strojený, jakoby naprog-ramovaný a pùsobí až smìšnì. Tím ovšem získávácharakter jazyka odborného a specificky zamìøené-ho.

To, co kouèovaní vìtšinou oceòují, je to, co na nìudìlá nejvìtší dojem. Kouèování je nové a nezvyklé,poskytuje pocit pøijetí a porozumìní, absenci kritikya negativního hodnocení, možnost øíct, co cítím, po-vzbuzení, podporu, prožití pocitu, že za nìco stojím,

že jsem sám svým pánem, že problémy druhých jsouvýhradnì jejich apod.

Kouèování je bezesporu zajímavou alternativouporadenské spolupráce. Pøes všechnu svoji pøitažli-vost se jedná o techniku, kterých je mnoho. Hlavnímpøínosem kouèování je možnost zmìnit pohled narutinní záležitosti ve firmì, které mají sílu nenápadnìkonzervovat souèasný stav a znemožnit nebo ztížitvolný pohyb v terénu alternativ, jakkoliv banálnì mo-hou vypadat. Toho lze ovšem dosáhnout i jinými me-todami a technikami. Kdyby bylo kouèi formulova-ným smyslem kouèování napø. to, že kouèovaný po-chopí, že vše záleží na nìm, bylo by sympaticky pøija-telné. Málokdy se však setkáte s tak „skromnì“ pre-zentovaným úèelem. Jsou lidé, kteøí to nepochopí ni-kdy, a jsou lidé, kteøí k tomu dojdou i bez kouèování.

O slabinách kouèování

Je pravdìpodobnì osudem všech novinek v rozvojimanažerských kompetencí, že trpí dìtskými choro-bami a jsou zpoèátku bezbranné proti amatérismua nájezdùm rùzných pragmatikù. V této situaci se po-tenciální uživatelé služeb kouèování tìžko mohouorientovat. Nìkteøí profesionálové se snaží svoji pro-fesionalitu institucionalizovat a nabídnout rozlišova-cí kritéria (viz. napø. zmínìná Èeská asociace kouèù),dìlají to však velmi nepøesvìdèivým zpùsobem. Kon-krétnì webová prezentace této u nás zatím jediné (?)profesní organizace kouèù (sdružující i zájemceo kouèování) je plná formálních i obsahových chyba rozporù, je neaktuální, èasto nefunkèní, podvýžive-ná, nezajímavá a prostá relevantních informací. Vy-volává spíše pochybnosti a mnoho otázek souvisejí-cích s profesionalitou.

Mezi tìmito lidmi je jistì nìkolik schopných kou-èù. Pùsobí si však problémy napø. tím, že v zájmuzvýšení atraktivnosti a dùvìryhodnosti používají od-volávky na teoretické myšlenkové zdroje jejich zpù-sobu kouèování, které však pùsobí spíše jako výztu-ha pro jimi zvládané techniky. Je to dost bezpeènýprostor, neboť kdo z potenciálních zákazníkù nìco vío teoriích, které sám nepotøebuje. Zbyteènì také ope-rují s módnì znìjícími, nejlépe anglickými pojmy,o jejichž obsahu se nic nedozvíte. Kouèové vyberou �

{6/6

}

Odborné stati


� vìty, které nìkde zaslechli, a vìøí, že to budou vìty,které vás osloví, neboť oznaèují problémy, které øeší-te nebo kterým nerozumíte. Lépe by bylo v takovýchpøípadech mlèet nebo se držet èistì technických strá-nek kouèování.

Na ponìkud tenkém ledì se ocitnete, zaènete-liblíže zkoumat vztah mezi proklamovanými efektykouèování, zpùsoby, které k nim vedou, a podmínka-mi, za nichž se s kouèem spolupracuje. Neznámekouèe, který by se pøihlásil ke kvantitativnì vyjádøe-nému podílu svého kouèování na kvantitativních cí-lech firmy a pøivázal svou odmìnu na stupeò dosaže-ní takových cílù. Za tuto vazbu je v podstatì odpo-vìdný zadavatel (obvykle ten, kdo rozhoduje o po-

užití kouèování ve firmì), a to tak, že s ním kouè vy-jedná zadání, tedy kouèováním jej pøivede k vlastníformulaci zadání, které nemùže znít jen napø. „Potøe-buji zvýšit obrat firmy o 20 %“. Aèkoliv je tento vý-konnostní parametr pøesnì to, co øešíte jako zadava-tel, musíte k tomu ještì dodat, co k jeho dosaženípodle vás povede (napø. jak budou podøízení praco-vat, jak se má zmìnit jejich chování v zájmu cíle, covšechno k tomu potøebujete apod.). A v tìchto for-mulacích se už kouèové najdou, neboť s nimi umìjíefektnì operovat.

Mùže se ovšem stát, že se obrat o 20 % nezvýší.Pak je ovšem neúplnì formulované zadání neboprostì nebylo naplnìno, což vyžaduje další kouèová-ní. Je logické, že nelze pøesnì vyèíslit podíl kouèová-ní na zmìnách kvantitativních parametrù firem, ne-boť se na nich podílí velké množství (èasto nezná-mých) faktorù, které kouèové nemají pod kontrolou(korelace mezi kouèováním a kvanty je velmi volná).To ovšem nelze u žádné podobné techniky. Uèinitodmìnu kouèe závislou na mìøitelných výsledcích,

a tudíž riskovat i to, že žádnou odmìnu nedostane, jepouze vìcí odvahy kouèe a jeho dùvìry v efekty kou-èování. Kouèové ani zpìtnì systematicky nevyhod-nocují úspìšnost svého pùsobení ve vztahu k tìmtovýsledkùm, a pokud ano, nejsou takové informacedostupné. Zadavatel však primárnì zachází s cília prostøedky k jejich dosažení ve finanèní podobì,jako s výnosovými a nákladovými položkami. Nezbý-vá mu nic jiného, než to prostì s kouèováním zkusit,nebo se spolehnout na vlastní síly. Vzhledem k po-mìrnì vysokým cenám kouèovacích hodin si luxuskouèování dopøávají vìtšinou finanènì silné subjektynebo subjekty, které vládnou pøidìlenými rozpoèto-vými prostøedky.

Kouèové bohužel nìkdy hovoøí o své technicetak, že to vypadá, jako by se zbavovali odpovìdnostiza to, co nevìdí nebo nemohou ovlivnit. Spíše všaknabízejí to, co vìdí, ale žádný zázrak to není. Ke všemtechnikám a metodám vèetnì takovýchto moderníchkonceptù, jako je kouèování, je vhodné pøistupovatstøízlivì a nepodlehnout mocnému dojmu bezpros-tøedních reakcí kouèovaných typu „Moc mì to posu-nulo“, „Podíval jsem se na to jinak“ apod. Pøekvapi-vým pro autory je také zjištìní, že kouèové jsou po-mìrnì netolerantní vùèi jiným technikám a pøed nì-kterými dokonce klienty varují.

To samozøejmì neznamená, že kouèování je k ni-èemu, nebo že by u nìkterých osob nemohlo být nej-efektivnìjším nástrojem jejich rozvoje. To pouzeznamená, že kouèování je jednou z mnoha používa-ných metod pro takové úèely, která využívá své výho-dy rostoucí pøitažlivosti nových a neotøelých postupù.

Učinit odměnu kouče závislou na měřitelných výsledcích, a tudíž riskovat i to,že žádnou odměnu nedostane, je pouze věcí odvahy kouče a jeho důvěry v efektykoučování. Koučové ani zpětně systematicky nevyhodnocují úspěšnost svéhopůsobení ve vztahu k těmto výsledkům, a pokud ano, nejsou takové informacedostupné.

Odborné stati


{6/6

}

Mnoho povyku pro nic?

Domníváme se, že kdyby se kouèové drželi pravidla„Ménì a otevøenìji je více“, pøinesli by sobì a svýmklientùm vìtší užitek, než je tomu v souèasné dobì.Chtìlo by to více profesionality a ménì marketingo-vých sdìlení. Kouè, který ví, o èem je øeè, nemùžeo kouèování mluvit jako o jediné metodì, která na-stupuje vždy, když vše ostatní selže. Ví dobøe, žekouèování je jen jeden z mnoha prodejných artiklùa jedna z mnoha použitelných technik, která mùžetaké selhat (není to nemocnice, je to autolékárnièka).Kouèování není tøeba pøeceòovat. Ostražitost vyža-duje zejména upøímná touha kouèovaných po dalšímkouèování, neboť víra v kouèování je podezøelá (stej-nì jako každá jiná víra).

Neexistuje spolehlivý návod, jak vybrat dobréhokouèe. S výbìrem kouèe je to jako napø. s výbìremspolupracovníka nebo partnera. Odbornost se pøed-pokládá, nelze ji ovìøit, lze ji jen v praxi testovat. Lid-ské vlastnosti a osobnostní charakteristiky kouèejsou to, co rozhoduje, a ty nejsou ani špatné, ani dob-ré, jen akceptovatelné, nebo neakceptovatelné.

Pøed rozhodnutím udìlit kouèovací zakázku jevhodné zamyslet se nad tím, zda jsou podobné tech-niky vùbec zapotøebí, tedy nelze-li problém vyøešit ji-nak nebo vlastními silami. Ti, kdo se s kouèovánímještì nepotkali, by mìli položit vyjednávajícím kou-èùm co nejvíce otázek. Pro takový pøípad si dovolímena závìr nìkolik tipù navrhnout:

Mám dvì minuty èasu. Co mi øeknete o kouèování?Jak se v úèincích liší kouèování od astrologie a kartáø-ství?Co všechno pro mì udìláte zadarmo?Jak pøesnì souvisí to, co nabízíte, s vaší odmìnou?Na jakém mìøitelném výsledku se shodneme, abystesi zasloužil svou odmìnu?Jak prokážeme, že mìøitelného výsledku bylo dosa-ženo vaším pùsobením?Jak dlouho jste pùsobil u zákazníka XY? Èeho kon-krétnì jste dosáhl?Považoval byste dlouhodobé pùsobení u nás zaúspìch, nebo neúspìch?Kolik byste od nás chtìl penìz, abyste byl spokojen?Proè jste se rozhodl stát se kouèem?Jak jste sehnal první zakázku?Jakou máte kvalifikaci kromì odkouèovaných hodin?Kdo je vaším osobním kouèem a supervizorem?Proè by zpùsob, kterým kouèují druzí a od vašeho seliší, nemohl být stejnì úèinný a prospìšný?Koho jiného mi doporuèíte k øešení mého problému,když si vás nevyberu?Mohu se pøi kouèování ptát já? A odpovíte mi?

KLÍÈOVÁ SLOVA

kouèování, management, manažerské techniky

JEL KLASIFIKACE

M12, M14, M53, M54 �

Recenze {1/1}


*„Babièko, koukej, hovínko v krabièce,“ upozornilmne rozveselený a rozesmátý tøíletý vnouèek na zá-kladní motiv plakátu lákajícího ke shlédnutí výstavyHrubý domácí produkt, kterou od kvìtna do srpna le-tošního roku poøádala Galerie hlavního mìsta Prahyv Mìstské knihovnì na pražském Mariánském ná-mìstí. Na výstavu jsem se chystala dlouho, spontánníreakce malého Martínka mé rozhodnutí jen urychlila.

Výstava byla prezentována jako výbìr z reakcísouèasného umìní na ekonomii, racionalitu a konzu-merismus. Kurátorem výstavy byl Krištof Kintera.

Na vládu ekonomie, racionality a spotøební spo-leènosti a hrubý domácí produkt jako mìøítko hodnota úspìšnosti této spoleènosti reagovalo pøibližnì pa-desát výtvarníkù. Každý po svém, ale všichni bez vý-jimky kriticky.1 Ve svìtì ekonomù, podnikatelùa manažerù je hrubý domácí produkt pojmem témìøposvátným, agregátem, jehož zmìna z roku na rok jesledována s napìtím a obavami, ale také s pýchou,a vyskytne-li se v jejich øadách kritika podstaty a zá-kladní konstrukce hrubého domácího produktu, jespíše krotká a nesmìlá. Výtvarníci si žádné zábranynekladou. Aèkoli mají zøejmì ménì znalostí o zpùso-bech výpoètu pøíslušného makroekonomického ag-regátu než ekonomové, nezùstalo jim utajeno, z èehosestává, a zdaleka ne všechny složky v nich budí nad-šení. V øadách výtvarníkù budí pojem hrubý domácíprodukt spíše smích (byť ménì spontánní a veselýnež smích našeho Martínka) nebo ponìkud hoøkýposmìch. A mnohdy i neskrývané opovržení.

Výstava byla v denním tisku prezentována expo-náty nejvýraznìjšími, leè ponìkud prvoplánovými.

Postel, jejíž pøední i zadní èelo tvoøily známé dvojob-louky, které lze spatøit nad každou restauracíMcDonald’s, vánoèní stromek stvoøený z kovovékonstrukce, na niž jsou nastrkány zelené lahve odStaropramenu, sarkofág z krabièek od cigaret. Mnohéexponáty byly kombinací nebo spíše zmìtí pøedmì-tù, z nichž každý mohl ve své minulosti plnit kon-krétní úèel, avšak nakupeny bez ladu a skladu k sobìa na sebe svìdèí o nesmyslnosti konzumního zpùso-bu života, zejména obøího nakupování. Nikoli náho-dou se pojem shopping objevoval v názvu nìkolikaexponátù.

Velmi expresivnì pùsobily vystavené obrazy a vi-dea. Obraz Dùm z cyklu Esplanade (autor Jan Kad-lec) byl hoøkým výsmìchem bydlení ve stylu podni-katelského baroka. Malý ošklivý dùm v malé ošklivézahradì, na které se nachází malý ošklivý bazén prodospìlé a ještì menší ošklivý bazén pro dìti, nìkoliksekaèek na trávu, nìkolik sluneèníkù… Krajinky Mi-chaely Thelenové zase vypovídaly o krajinì umuèenédálnicemi, nadjezdy, podjezdy, auty, panelovýmidomy, billboardy, montovnami èi sklady. A video na-zvané Jak jsme pomáhali názornì pøedvádìlo, jakblízko je v souèasné spoleènosti od péèe o majetekbližního svého k poškozování cizí vìci.

Na výstavì ale bylo možné najít i mnohé jiné ex-ponáty. Napøíklad osobní dopis (od Tomáše Svobo-dy) adresovaný nejbohatšímu Èechovi a 119. nejbo-hatšímu muži svìta, Petru Kellnerovi obsahujícíi symbolický zvláštní a zcela zbyteèný klíè ke vstupuna výstavu, telefonní èíslo na neznámou celebritu,zarámované džíny znaèky Levi Strauss, výsmìch

1 Podrobný seznam výtvarníků, kteří se podíleli na expozici, byl uveden na plakátu k výstavě. Seznam obsahoval tato jména: Alver+Grosseová,Arismendi, Artamonov+Klyuykov, Bárta, Binder, Böhm+Franta, Bolf, Černický, Divo, Dopitová, Frešo, Girsa, Guma Guar, Hladík, Horák, Chi-sa+Tkáčová, Jandera, Jasanský+Polák, Jiřičková, Kadlec, Koťátková, Kotík, Kotzmannová, Kudrnáč, Kwiatkowska, Labuda, Lang, Matoušek,Nálevka, Micl, Ondreička, Petrbok, pode bal, Podzemná, Přibyl, Skala, Skála, Sobotovičová, Stratil, Svoboda, Šerých, Šimera, Šimlová, Thele-nová, Turek, Vačkář, Vosecký, Wiesner, Zámečník, Zet.

1 Podrobný seznam výtvarníků, kteří se podíleli na expozici, byl uveden na plakátu k výstavě. Seznam obsahoval tato jména: Alver+Grosseová,Arismendi, Artamonov+Klyuykov, Bárta, Binder, Böhm+Franta, Bolf, Černický, Divo, Dopitová, Frešo, Girsa, Guma Guar, Hladík, Horák, Chi-sa+Tkáčová, Jandera, Jasanský+Polák, Jiřičková, Kadlec, Koťátková, Kotík, Kotzmannová, Kudrnáč, Kwiatkowska, Labuda, Lang, Matoušek,Nálevka, Micl, Ondreička, Petrbok, pode bal, Podzemná, Přibyl, Skala, Skála, Sobotovičová, Stratil, Svoboda, Šerých, Šimera, Šimlová, Thele-nová, Turek, Vačkář, Vosecký, Wiesner, Zámečník, Zet.

{1/1

}

Recenze


workoholismu v podobì plakátu nabádajícího „Pra-cuj víc, otroku“, úšklebek nad snahou o úspìch zakaždou cenu v podobì zrcadla ozdobeného nápisem„You started like a hero, now you are a zero“ èi video„Ještì mám pùl hodiny èas“ o mladé ženì, která seobléká a obouvá a souèasnì pilnì cvièí na rotopedu.

Co výstavou sledovali sami výtvarníci, bylo zøej-mé ze samotné pozvánky na výstavu. Ocitujme z níalespoò nìkolik vìt: „Vážení zákazníci, je tu pro vástop-class last minute bonus mega šance. Úvìrovágold karta, hypotéka, nevratná záloha s omezenou

akontací, operativní leasing. Jak vám mohu pomoci?Mìjte na zøeteli perspektivní rozhodování a stabilituhodnoty vložených prostøedkù. Jste plátcem DPH?Paušální zálohová struktura s variabilním symbo-lem… Platí-li teze, že umìní je (mimo jiné) zrcadlemdoby, ve které vzniká, pak tato výstava je jednímz mnoha možných odrazù toho, v èem žijeme. Domi-nantní postavení tržní úèelovosti a pragmatiènosti vespoleènosti vytváøí dostateènì pitoreskní pøedlohua bohatý zdroj pro reflexi v dílech souèasných umìl-cù. Spoleèensko-sociální systém ruku v ruce s racio-nalizovaným duchem doby nikoho nešetøí, témìø semu nelze vyhnout a je skoro nemožné ho ignorovat.Stejnì tak není možné, aby i umìní nechalo bez po-všimnutí pøevažující konzumnì-pragmatické nasta-vení spoleènosti, a tak ho parafrázuje, imituje, paro-duje, ironizuje, vytváøí metafory, klade otázky a pro-vokuje k nim. Systém jako takový se nám pøece taknarcisisticky a opulentnì pøedvádí, kam jen oko po-hlédne, a tak není divu, že se stává námìtovým zdro-jem pro umìlce, kteøí se v nìm pøirozenì pohybují.

Oni jsou totiž také zamìstnanci, pachatelé, pojištìn-ci, osoby samostatnì výdìleènì èinné, brigádníci,drobní živnostníci, klienti a nezamìstnaní. Se systé-mem jako takovým mají tedy dobrou zkušenost. Sou-èasné výtvarné umìní je jakási malá autonomní mik-rospoleèenská zóna. Jde o pozoruhodnou subkultu-ru, která si zachovává ve svém nemedializovaném zá-vìtøí kritický pohled na realitu kolem nás.“

Byla-li návštìva výstavy obecnì užiteèná provšechny obèany spoleènosti, v níž se hrubý domácíprodukt a ekonomický rùst stal fetišem, ještì užiteè-

nìjší mohla být pro všechny, kdo se na vytváøení to-hoto fetišismu pøímo nebo nepøímo podílejí. Tedypøedevším pro ekonomy, podnikatele a manažeryi pro politiky a žurnalisty vychovávající nás v ovzdušíneustálého strachu o to, zda rùst hrubého domácíhoproduktu v Èeské republice nezaostává za hrubýmdomácím produktem v nìkteré jiné zemi svìta a zdabude pokraèovat v neztenèené výši, nebo zda se ná-hodou nepromìní v pokles.

Výstava v Mìstské knihovnì v Praze byla užiteè-nou pøipomínkou skuteènosti, že ne každý rùst hru-bého domácího produktu je smysluplný, ne každýprospívá obèanùm dané zemì. Exaktnìjším zpùso-bem než výtvarníci, ale stejnì emotivnì tuto skuteè-nost ve své knize Evropský sen pøipomíná JeremyRifkin: „Hrubý domácí produkt pokládá každou èin-nost za dobrou. Roste-li v dùsledku nezamìstnanostia chudoby kriminalita, což vyžaduje zvýšit policejníochranu a akceschopnost a náklady na soudy a vìzni-ce a dále posílit osobní dohled a ochranu, pak s tímspojená ekonomická èinnost je zahrnuta do hrubého

Dominantní postavení tržní účelovosti a pragmatičnosti ve společnosti vytvářídostatečně pitoreskní předlohu a bohatý zdroj pro reflexi v dílech současnýchumělců. Společensko-sociální systém ruku v ruce s racionalizovaným duchemdoby nikoho nešetří, téměř se mu nelze vyhnout a je skoro nemožné ho ignoro-vat. Stejně tak není možné, aby i umění nechalo bez povšimnutí převažujícíkonzumně-pragmatické nastavení společnosti, a tak ho parafrázuje, imituje,paroduje, ironizuje, vytváří metafory, klade otázky a provokuje k nim.

�

{1/1

}

Recenze


� domácího produktu. Pokud je tøeba likvidovat toxic-ký odpad nebo vyèistit naftovými skvrnami zneèištì-né spodní vody, i v takovém pøípadì je do hrubéhodomácího produktu zahrnuta veškerá èinnost, kterás tím souvisí. Roste-li užívání fosilních paliv, je jejichspotøeba zahrnuta do hrubého domácího produktu,jakkoli znamená èerpání stávajících zásob neobnovi-telné energie. A pokud se kvùli rostoucí obezitì, kou-øení, spotøebì alkoholu èi užívání drog zhoršuje zdra-ví milionù Amerièanù, jsou zvýšené náklady na zdra-votní péèi rovnìž zapoèítány do hrubého domácíhoproduktu. Nemálo stále rostoucích nákladù je spoje-no s ochranou zemì proti terorismu. A souèástí hru-bého domácího produktu je i nákup nových øízenýchstøel, letounù, tankù a bomb. Málokdo by asi øekl, žekterákoli z tìchto èinností vede ke skuteènému zkva-litnìní našeho života. Ekonomických èinností, kterék naší prosperitì nijak nepøispívají, je z hlediska hru-bého domácího produktu mnoho a jejich procentokaždoroènì stoupá.“

Ještì emotivnìji a kritiètìji než Jeremy Rifkin sedávno pøed ním na adresu hrubého domácího pro-duktu vyslovil posléze zastøelený americký senátora bratr zastøeleného amerického prezidenta RobertKennedy. Napsal: „Hrubý domácí produkt zahrnujezneèištìní ovzduší, reklamu na cigarety a sanitky,které mají zbavit naše dálnice následkù dopravních

nehod. Zahrnuje speciální zámky k našim dveøími k vìzeòským celám pro ty, kdo nám je vylomili. Za-hrnuje nièení sekvojí a smrt moøí. Roste s výrobounapalmu, øízených støel a jaderných hlavic. Nezaru-èuje zdraví našim rodinám, jejich hodnotné vzdìláníèi radost ze hry. Je lhostejný k slušným životním pod-mínkám v továrnách a bezpeènosti na ulicích. Nepo-èítá s krásou poezie, silou manželských pout, dùvti-pem veøejných debat èi bezúhonností veøejných èini-telù. Struènì øeèeno, mìøí všechno s výjimkou toho,co èiní život hodnotným.“

Umìlci vystavující svá díla v pražské Mìstskéknihovnì zásadní vady krásy hrubého domácího pro-duktu neobjevili, jen potvrdili jejich existenci v pod-mínkách Èeské republiky a ukázali na nì. Proè takuèinili? Odpovìï bychom mohli nalézt opìt na plaká-tu, který zval k návštìvì výstavy. K úhledné otevøenékrabièce obsahující èísi exkrement se ze dvou stranpøibližují dvoje mužské nohy odìné v džíny a obutév èerné polobotky. Jejich majitelé zjevnì øeší otázku:Lze do pøedmìtu symbolizujícího hrubý domácí pro-dukt nešlápnout? Zkusme ji øešit spolu s nimi.

doc. Ing. Eva Klvaèová, CSc.,

prorektorka NEWTON College, a. s.

pro vìdu a výzkum �

Tiráž

Scientia et Societas * číslo 3 * ročník III

VydavatelNC Publishing, a. s., Politických vězňů 10, 110 00 Praha 1, IČ: 27398358 | www.ncpublishing.cz

RedakcePolitických vězňů 10, 110 00 Praha 1 | e-mail: [email protected] | www.sets.cz

Výkonný redaktorPhDr. Jiří Malý, Ph.D. | e-mail: [email protected]

Redakční radu řídídoc. Ing. Eva Klvačová, CSc., prorektorka NEWTON College, a. s. pro vědu a výzkum

Redakční radaIng. Lubomír Galatík, rektor a místopředseda představenstva NEWTON College, a. s.

doc. Ing. Jiří Chlumský, CSc., vědecký pracovník, Institut integrace ČR do evropské a světové ekonomiky VŠE v Prazedoc. Ing. Petr Chvojka, CSc., bývalý hlavní ekonom ČSOB

Mgr. Petr Kraus, předseda představenstva NEWTON College, a. s.prof. Ing. Václav Kubišta, CSc., rektor Vysoké školy obchodní v Praze, o. p. s.

Dr. Jan Mojžíš, člen představenstva NEWTON College, a. s.Ing. Karel Mráček, CSc., vědecký pracovník, NEWTON College, a. s.

PaedDr. Mgr. Petr Parma, poradce představenstva NEWTON College, a. s.prof. Ing. Milan Šikula, DrSc., ředitel Ekonomického ústavu Slovenské akademie věd

doc. Ing. PhDr. Ing. Vladimír Tomšík, Ph.D. Ph.D., člen bankovní rady České národní banky

Grafická úpravaMatěj Bacovský, BIOPORT.cz

SazbaVladimír Vašek

Vyšlo v Praze 17. září 2007

MK ČR E 16579ISSN 1801-7118 (tištěná verze)ISSN 1801-6057 (on-line verze)

© NC Publishing, a. s.


Date post:	02-Jan-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	4 times
Download:	0 times