I když se soustředím na již tolikrát zmíně -nou Královskou českou společnost nauk,nemohu nepřidat alespoň základní údajeo dalších učených společnostech, zejmé-na o těch s ambicí celozemské nebo celo-státní působnosti. Úmyslně říkám ambicí,protože v praxi prakticky všechny učenéspolečnosti až do vzniku Československéakademie věd zůstaly svým členstvem,nebo přesněji kmenovým členstvem, pevněvázány na konkrétní místo a jeho nejbližšíokolí. Žádná z nich totiž nedisponovalatakovými finančními prostředky, aby mohlaproplácet cestovné přespolním členům,kteří navíc neměli na podobné výpravydostatek času. Některé společnosti, např.klíčová učená společnost německojazyč-ných vědců a umělců v českých zemíchkoncem 19. a v první polovině 20. století,Gesellschaft zur Förderung deutscher Wis-senschaft, Literatur und Kunst in Böh-men, dokonce jako podmínku řádnéhočlenství uváděly bydliště v sídle společ-nosti nebo jeho okolí. Jiné zase požadova-ly pravidelnou účast na schůzích, včetněschůzí příslušných tříd, což prakticky vy -lučovalo z aktivního podílu přespolní.

Proto můžeme konstatovat, že i Králov-ská česká společnost nauk a do značnémíry Česká akademie věd a umění (původ-ně Akademie císaře Františka Josefa provědu, slovesnost a umění) byly přes svůjnázev především pražskými institucemia značná část jejich členů se rekrutovalaz prostředí pražských vysokých škol. Nic-méně nesmíme se proto domnívat, že učenéspolečnosti fungovaly výhradně v Praze.Že by šlo o omyl, jasně dokládá i nejstaršíosvícenská učená společnost v českých ze -mích, která vznikla ještě několik desítek letpřed Soukromou společností nauk, přímoupředchůdkyní KČSN. Již na sklonku r. 1746totiž byla založena jako první učená spo-lečnost ve středoevropské habsburské mo -narchii Societas eruditorum incognitorumin terris Austriacis (zkráceně Societas in -cognitorum), a to v Olomouci. Hlavním ini-ciátorem jejího vzniku byl bývalý pobočníkslavného vojevůdce Evžena Savojskéhosvobodný pán Josef von Petrasch, pocháze-jící ze Slavonie, což bylo historické územív současnosti rozdělené mezi Chorvatskoa Srbsko – Petrasch byl původem spojens městem Slavonski Brod ležícím nyní

v Chorvatsku. Členové Societas incognito-rum se scházeli v Petraschově paláci na olo-mouckém Horním náměstí, avšak na rozdílod již zmiňovaných pozdějších učenýchspolečností tato fungovala do značné míryvirtuálně a sdružovala členy z celé středníEvropy, ale např. také z Itálie, kteří infor-movali o nejnovějších objevech a vědec-kých výzkumech v referátovém periodikuMonatliche Auszüge Alt- und neuer ge -lehrten Sachen (obr. 1), vycházejícím v le -tech 1747–48. Naopak s klíčovou místnívědeckou institucí, tedy olomouckou uni-verzitou ovládanou tehdy řádem jezuitůměli osvícenci ze Societas incognitorumdosti napjaté vztahy. Mezi členy najdemezajímavé intelektuální osobnosti, a to ne -jen katolíky, ale i protestanty. Uveďmenamátkou lipského básníka a literárníhovědce Johanna Christopha Gottscheda neborektora evangelického lycea v Prešpurku(dnešní Bratislavě) a jednoho z posledníchopravdových evropských polyhistorů Ma -tyáše (nebo chcete-li Mateje) Bela, jenž jižv polovině 30. let 18. století plánoval zalo-žení Uherské učené společnosti v Bratisla -vě. Mnozí historici předpokládají, že čle-nem Societas incognitorum byl i přednípředstavitel vídeňského osvícenství a osob-ní lékař Marie Terezie, člen britské Králov -ské společnosti a Královské švédské aka-demie věd Gerhard van Swieten, původemz Nizozemska, který stál v pozadí mnohatereziánských reforem.

I když název olomoucké učené společ-nosti zdánlivě naznačuje, že šlo o tajnýspolek, pravý opak je pravdou. Komplikova -ná situace a vratké postavení osvícenské-ho spolku narážejícího na tuhý odpor jezui -tů, kteří i v samotném názvu společnostividěli výsměch, si vynutila velkou transpa -rentnost a přimknutí se k panovnickémutrůnu, který poskytoval ochranný deštník.Marie Terezie Societas incognitorum sku-tečně přála a dokonce jí v r. 1750 svěřilai jisté pravomoci v oblasti cenzury. Jak po -znamenává autor monografie o Societas

živa 4/2019 149 ziva.avcr.cz

Martin Franc

Učené společnosti a české země od 18. století po dnešek –k 25. výročí Učené společnosti ČR

Psát o učených společnostech v českých zemích je obtížný úkol a historik jentěžko hledá, co by se dosud v literatuře neobjevilo. Zejména nejtradičnější a nej-déle působící učená společnost v českých zemích, tedy Královská česká společ -nost nauk (KČSN), věnovala po celou dobu své existence mimořádnou pozornostvlastním dějinám a kulatá výročí obvykle slavila syntetickým zpracováním svéhistorie. Tohoto úkolu se zhostil např. Josef Kalousek nebo archivář a historikJaroslav Prokeš (vydáno v r. 1938, ale zadáno bylo k výročí 1934). I v současnédobě se těší Královská česká společnost nauk, obzvláště její nejstarší dějiny,zasloužené pozornosti. Velké diskuze již od 60. let minulého (tedy 20.) stoletívyvolává především dodnes nevyřešená otázka vzniku Společnosti. Je ovšem prav-da, že v poválečném období nevznikla samostatná knižní syntéza dějin Králov -ské české společnosti nauk od jejích počátků až po vynucený konec v r. 1952.Ale i tento nedostatek je zmírňován pozorností, které dějinám KČSN věnovalapublikace Bohemia docta. K historickým kořenům vědy v českých zemích (Acade -mia 2010; v r. 2018 vyšla i v anglickém překladu). Autorka kapitoly popisujícíosudy Královské české společnosti nauk v této knize Magdaléna Pokorná navícv blízké době chystá završení svých dlouhodobých výzkumů o dějinách KČSN,a tak můžeme oprávněně doufat, že se dějiny Společnosti dočkají shrnutí v podo-bě moderně zpracované syntézy. Tento text tak lze považovat za navnaděník další cestě za ponorem do minulosti učených společností u nás. Rozsáhlá lite-ratura zároveň umožňuje vybrat pouze některé zajímavé obrazy, mezi nimiž sebudeme pohybovat pomocí různých oslích můstků. Přídavné jméno oslí přitomnelze vnímat jako narážku na některé staré malířské mistry, např. Francisca Goyu,zobrazující akademické učence s oblibou jako zabedněné osly, ale skutečně jakoliterární figuru, jež mi dovolí provést čtenáře na čtyřech stranách Živy několikastoletími bohatých dějin učených společností v českých zemích.

1 Periodikum Monatliche Auszüge Alt- und neuer gelehrten Sachen vydávalaSocietas incognitorum v letech 1747–48.Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR (MÚA AV ČR), fond FotosbírkaBohumila Vavrouška, sign. N 1507

1

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2019. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.

incognitorum (vydal Archiv Akademie vědČR v r. 1996) Antonín Kostlán, politika stát-ní moci v habsburské říši vůči učenýmspolečnostem se teprve utvářela a oficiál-ně povolená olomoucká společnost bylaponěkud experimentem v malých provin -čních podmínkách, který se ne zcela vyda-řil – situace se ukázala jako ještě nezraláa zhruba v r. 1751, tedy asi pět let po svémvzniku Societas incognitorum mizí. Jejíosud byl nepochybně předznamenán již si -tuací výše zmíněného periodika společnos -ti, které existovalo pouze dva roky a neza-chránilo ho ani přenesení místa vydáváníz Olomouce do kosmopolitnějších němec-kých měst Frankfurtu nad Mohanem a potéLipska. V každém případě s koncem Socie -tas incognitorum skončilo na delší dobutaké koketování císařského dvora s podpo -rou učených společností typu akademiívěd. Nicméně ještě za vlády Marie Terezie,v r. 1769, vznikla v tehdejším rakouskémNizozemsku, tedy v dnešní Belgii (resp.Bruselu), akademie věd a umění, kteroupanovnice povýšila na císařskou a králov-skou akademii. Bohužel v samotném jádrumonarchie, tedy v rakouských a českýchzemích vládly odlišné, pro vědu méně pří -znivé podmínky a na obtíže narážely pře-devším humanitní vědy. Ostatně MarieTerezie v 70. letech 18. století zvažovala vy -tvoření akademie věd po vzoru londýnskéKrálovské společnosti, která by sdružovalavýhradně badatele v oblasti přírodních věd.Tento plán však nestihla uskutečnit.

Od Soukromé po Královskou Královská česká společnost nauk vzniklapůvodně jako Soukromá společnost nauk,což jasně ukazuje, že přízeň dvora a pa -novníka si teprve musela vydobýt. Jak jsemuvedl výše, o přesném datu založení se ve -dou již od 19. století vleklé spory, a nelzeočekávat, že by se je podařilo v brzké doběrozřešit. Nejspíš tato otázka nebude nikdyjednoznačně zodpovězena. Formovat sezačala pravděpodobně někdy kolem r. 1770.Je jistě lákavé se přiklonit k r. 1769, jenžvětšina badatelů považuje za nejstarší mož-ný. Pak bychom mohli slavit velmi kulatéjubileum čtvrt tisíciletí nejstarší předchůd -kyně dnešní Učené společnosti České re -publiky. Nicméně se zdá mnohem pravdě-podobnější, že Soukromá společnost sezformovala o nějaký ten rok později. Jed-ním z hlavních argumentů je i skutečnost,že spiritus agens jejího utváření, minera-log a geolog Ignaz Anton von Born (obr. 2)v r. 1769 působil jako horní rada v uherskéBanské Štiavnici a do Prahy, kde studovalpráva, se vrátil až v následujícím roce,kdy se stal přísedícím zdejšího Nejvyš -šího mincmisterského a horního úřadu.V Praze působil pouze do r. 1776, kdy hocísařovna povolala do Vídně, aby zdeuspořádal c. k. kabinet přírodnin. Navícpatrně čtyři další roky z důvodu nemociprožil z větší části na svém statku StaréSedliště u Tachova. Přesto zanechal v praž-ském prostředí mimořádně hlubokou a trva-lou stopu. Přesvědčený stoupenec osví-cenství patřil mezi horlivé organizátoryspolečenského života a byl důležitou osob-ností mezi svobodnými zednáři. Údajněpsal Wolfgang Amadeus Mozart postavumoudrého Sarastra v opeře Kouzelná flét-na podle něj. Born pocházel z tehdejšího

Sedmihradska, z města Karlsburg, českyBělehradu Karlovského, který leží jako měs-to Alba Iulia v nynějším Rumunsku. O dvěnejvýznamnější učené společnosti v čes-kých zemích 18. století se tak nejvíce za -sloužili učenci původem z jihovýchodníEvropy. Můžeme to chápat jako svědectvío přínosu internacionalizace ve vědě.

Josef Kalousek klade datum vzniku Sou-kromé společnosti k r. 1770, nicméně prv-ním jejím výstupem byl podle něj i jinýchvědců až o rok mladší kritický časopisGelehrte Nachrichten, který však vychá-zel jen v letech 1771 a 1772. Od r. 1775 naněj navázalo periodikum Abhandlungeneiner Privatgesellschaft in Böhmen zur Auf -nahme der Mathematik, vaterländischenGeschichte und der Naturgeschichte (vizobr. 4), jehož prvních 6 svazků vyšlo v le -tech 1775–84. Na rozdíl od Gelehrte Nach -richten zde již byla uveřejňována jménapřispěvatelů, takže lze odhadnout okruhmožných členů Společnosti – šlo např.o historika a filologa Gelasia Dobnera, ma -tematika Jana Tesánka, astronoma a poz -dějšího ředitele hvězdárny v KlementinuAntonína Strnada, matematika a astronomahraběte Franze Ernsta Schaffgotsche, histo -rika Františka Martina Pelcla, matematika,geologa a technika Tobiase Grubera, mate-matika a fyzika Josefa Steplinga, slavistuJosefa Dobrovského nebo lékaře Jana (Johan-na) Mayera. Objevuje se i jméno důstojní-ka, didaktika a matematika hraběte FranzeJosepha Kinského, pozdějšího dlouhole -tého ředitele Válečné akademie ve Vídni,kterého J. Kalousek označuje vedle I. A. vonBorna za druhou nejvýznamnější osob-nost stojící za vznikem Soukromé společ-nosti nauk. A zapomínat by se nemělo anina zásluhy hraběte Franze Antona Nosti -tze-Rienecka. Podnět k založení Společ-nosti údajně vznikl na schůzkách, kterése konaly v jeho malostranském paláci,a pozdější přední funkcionáři SpolečnostiJ. Dobrovský a F. M. Pelcl, v jeho domác-nosti působili jako vychovatelé. Shrnuto

a podtrženo – vznik pozdější Královskéčeské společnosti nauk umožnila mimo-řádná symbióza schopných učenců a osví-cených sponzorů z řad vyšší šlechty. Natomto principu fungovala Společnost i v ná -sledujících desetiletích, postupně se všakaristokratický patronát stával stále formál-nějším, a proto prakticky bezcenným.

Zlomový okamžik v činnosti Soukroméspolečnosti nauk přišel v r. 1784 – totodatum je považováno za nezpochybnitel-ný počátek Královské české společnostinauk a objevuje se i např. v prvním zákoněo Československé akademii věd z r. 1952.Máme tak další půlkulaté jubileum, i kdyžponěkud kostrbaté – je tomu letos 235 let,co dospěli členové Soukromé společnostik názoru, že by se mohli pokusit získat prosebe záštitu panovníka, jímž byl tehdyJosef II., považovaný za vládce podporu-jícího reformy a osvětu. Odpověď na jejichžádost ale přinesla velké zklamání – panov-ník vyjádřil přesvědčení, že ještě nenívhodná doba k založení veřejné akademievěd, a tak se jediným výsledkem stal pří-slib sálu v Karolinu (dnešní Vlasteneckýsál), s trochu dehonestující poznámkou, žeje stejně prázdný. Někteří členové, zejmé-na lékař J. Mayer, dali zklamání průchoda budoucnost Společnosti viděli velmipesimisticky. Kalousek k tomu podotýká,že Mayer patrně občas podléhal melancho -lickým záchvatům, ale nezaujatá analýzacísařovy odpovědi spíše dokládá realismusMayerovy interpretace. V samotné Společ-nosti však převládly opačné názory, pod-pořené mimo jiné argumentem G. Dobne-ra, že císař vynechal z názvu Společnostipřívlastek soukromá, a tím ji vlastně pový-šil. Trochu problém je, jak si všiml J. Ka -lousek, že dochované listiny Dobnerovotvrzení vyvracejí. Budiž to poučením, ženěkdy i chybná a manipulativní argumen-tace může vést k pozitivním výsledkům.Ostatně nebylo to naposledy, co členovéSpolečnosti eufemisticky řečeno kreativněinterpretovali vyjádření panovníka nebostátu – podobně sporné bylo přidání pří-davného jména královský do názvu na zá -kladě pravděpodobně administrativníhoomylu. Na schůzi 4. prosince 1784 se na -konec dohodli na změně názvu na Českouspolečnost nauk a schválili i další náleži-tosti směřující k její přeměně v řádný spo-lek s jasnými stanovami a pevnou člen-skou strukturou. Mimo jiné byla přijatazásada, že za člena může být přijat jen ten,kdo předloží stať způsobilou k vydání v jižzmiňovaném periodiku Abhandlungen.

Činnost České společnosti nauk se ne -vyčerpávala jen získáváním učených statído Abhandlungen a schůzkami a přednáš-kami členů. Ambicí učených společnostíosvícenské éry bylo účinné přispívání k ře -šení různých aktuálních otázek, což pla-tilo do značné míry i pro humanitní vědy.Politická moc stejně jako v současnostii v 18. století očekávala od vědců přede-vším pomoc pro hospodářství. NástrojemKČSN se pro tento účel stalo vypisovánítzv. cenných otázek, tedy vědeckých soutě -ží na řešení některých většinou aktuálníchtémat. Jako příklad zvolím svou oblíbenoucennou otázku z počátku 19. století, kteráse týkala problematiky falšování potravin,tedy něčeho, co do určité míry dodnes ne -ztratilo na významu. Přesně zněla: Který-

ziva.avcr.cz 150 živa 4/2019

2

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2019. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.

mi prostředky způsoby rozmanité zfalšo-vání všelikých potravin mimo zákonnévyšetřování může býti odčiněno aneboalespoň umenšeno? Jako v mnoha jinýchpřípadech, i tentokrát napoprvé otázkanevzbudila dostatečný zájem a bylo nutnoji opakovat a zvýšit celkovou výši odměnyz 500 na 700 zlatých. Nová soutěž se jižvydařila lépe a KČSN dostala 10 elaborá-tů různorodé kvality. Jako nejlepší byla povleklých jednáních vybrána rozsáhlá stu-die Josefa Wilhelma Knoblaucha čítajícíkolem 2 000 stran, která také péčí Společ-nosti v r. 1810 vyšla. Příznačné je, že někte -ří členové a zároveň neúspěšní uchazečirozhodnutí kritizovali a poukazovali, ževlastně nenaplňuje požadované paramet-ry – původně mělo jít o vytvoření příručkyk praktickému použití pro běžné měšťanynebo i venkovany a Knoblauchovo pojed-nání se jevilo jako příliš „učenecké“ a za -bíhající do zbytečných detailů. Lze konsta-tovat, že KČSN měla z této cenné otázkyspíše samé mrzutosti a základní cíl se stej-ně nepodařilo naplnit.

Na cestě k akademii vědNyní se s ohledem na prostorové možnos-ti jednoho článku přeneseme přes velkoučást 19. století až na jeho závěr, do dob, kdymísto jedné učené společnosti v Praze fun-gují společnosti, z nichž jedna nese hrdéoznačení akademie. Samozřejmě tak při-jdeme o řadu obrazů, které jsou alespoň vezkratce přiblíženy v nedávno vydané bro-žuře k současné Učené společnosti (vizŽiva 2019, 3: LXIV–LXVI). KČSN v tétodobě prožívala období vzestupů i trpkýchpádů, obvykle v závislosti na aktuální poli-tické situaci. Bohužel při našem skoku takéztratíme možnost více rozebrat zásluhy

jednoho z nejvýznamnějších organizáto-rů vědeckého života u nás té doby – his-torika Františka Palackého (obr. 3 vlevo),který se zasloužil o KČSN jako málokdojiný. V druhé polovině 19. století pro -cházely instituce vědy v českých zemíchprudkým vývojem, v němž se odráželanejen měnící se pozice vědy ve společnos-ti, ale také národnostní napětí. Emancipa-ce jazykově české vědy byla symbolickyzavršena v r. 1882 rozdělením pražské uni-verzity na německou a českou část. KČSNměla dlouhou dobu pověst jazykově utra-kvistické instituce, kde spolu působili češtíi němečtí učenci. Jenže i ona se postupněpočešťovala – k tomu přispívala význam-ně skutečnost, že pro německé vědce bylaPraha často jen mezizastávkou v akade-mické kariéře a rychle pokračovali dále doVídně nebo na říšskoněmecké univerzity.Proto také byli přeřazováni z kategorie řád-ných členů do skupiny členů přespolních.Po rozdělení univerzity situaci v KČSNřešila většina německých vědců v čele seslavným fyzikem Ernstem Machem de -monstrativním odchodem. I poté v ní sicepůsobili někteří němečtí badatelé, ale pou-ze jednotlivci. Část zbylých členů z řadčeských i německých vědců chtěla zacho-vat původní „bohemikální“ ráz Společ-nosti. To ovšem v atmosféře zostřujících senacionálních konfliktů nebylo možné.

V druhé polovině 19. století se stávaloi v českém prostředí aktuální otázkou vy -budování akademie věd, zejména kdyžr. 1847 vznikla ve Vídni císařská akademievěd, jejímiž členy se stali i někteří vědciz českých zemí, včetně F. Palackého. O jejíkonkrétní podobě se vedly četné diskuze.Již na počátku 60. let přišel s radikálním

a v daných podmínkách asi nerealizovatel -ným, nicméně opravdu vizionářským návr-hem Jan Evangelista Purkyně (blíže např.Živa 2018, 1: 2–5), my ale spíše zmiňmedva pokusy Josefa Jirečka (obr. 3 uprostřed)ze 70. let, z doby politických námluv čes-ké reprezentace s vídeňskou vládou. Typočítaly s přeměnou KČSN na veřejnoukorporaci s nárokem na stabilní státní pod-poru a její přetvoření na akademii věd.I nadále by si však udržovala charakteručené společnosti. Plány neuspěly s odů-vodněním, že KČSN nejde o vědecké, aleo nacionální cíle. K tomu s trochou trpkos -ti poznamenejme, že v této době mezi čle-ny KČSN stále figurovalo mnoho jazykověněmeckých učenců.

S projektem na jazykově českou akade-mii věd uspěl až o více než 10 let pozdějiJosef Hlávka, který pro splnění takovýchcílů mohl využít svůj obrovský majetek.I Hlávka se nejprve snažil o přetvořeníKČSN, ale narazil na malou ochotu funkcio -nářů Společnosti cokoli významnějšího mě -nit. KČSN se mimo jiné příliš nezamlou-vala snaha Hlávky zapojit do plánovanéakademie umělce – zlé jazyky tvrdily, žetak činí pouze proto, aby se, ač „nevědec“,mohl stát členem akademie, resp. jejímprezidentem. Následně usiloval Hlávkao začlenění KČSN do nové akademie, nebojejí připojení jako I. a II. třídy Akademie –I. třída se obecně zaměřovala na humanitnía společenské vědy s výjimkou filologie,které byla vyhrazena speciální III. třída,a v II. třídě se soustředili všichni přírodo-vědci i matematici. Poslední IV. třídu paktvořili umělci. Nakonec však Hlávka poneúspěšných jednáních přestal KČSN dosvých plánů jakkoli zapojovat. Protoževšak český vědecký potenciál byl tehdyještě přece jen omezený a navíc konkrétnískupina vědců dokázala obsadit všechnydůležité posty, členstvo KČSN a I. a II. tří-dy nově vybudované Akademie císařeFrantiška Josefa pro vědy, slovesnost a umě-ní se do značné míry překrývalo (k histo-rii Akademie v Živě 2015, 2–6 a 2016, 1).Pregnantně to charakterizoval slavný chi-rurg Eduard Albert v dopise politikoviGustavu Eimovi: „Prosím Vás! Podívejte sena ty ústavy, kdo je má v rukou. V museumTomek, Studnička, Emler, Kvíčala, Kalou-sek. Ve Svatoboru zase Studnička, Kalou-sek, Emler atd. V učené společnosti zaseTomek, Kvíčala, Kalousek, Emler, Studnič-ka. A nyní v akademii zase Kvíčala, Stud-nička, Kalousek, Emler atd.“ Překrýváníčlenstva provázelo KČSN a Akademii pocelou další dobu existence, ale ke slouče-ní chyběla z obou stran vůle. Třetí učenouspolečností v Praze se stala Gesellschaftzur Förderung deutscher Wissenschaft,Kunst und Literatur in Böhmen, která, jaknázev napovídá, sdružovala německo -jazyčné vědce a umělce a byla německouodpovědí na vznik české akademie.

Hlávkou založená Akademie, pozdějioznačovaná jako Česká akademie věda umění (ČAVU), plnila nejen úlohu uče-né reprezentativní společnosti, ale díkymecenášům v čele s Hlávkou rozdělovalahlavně zpočátku poměrně štědré finančnípodpory vědcům a umělcům. KČSN ve svéčinnosti stagnovala, mnohé přednášky zá -polily s nezájmem členů i veřejnosti a anipublikace většinou nešly zrovna na odbyt.

živa 4/2019 151 ziva.avcr.cz

4

3

2 O vznik Královské české společnostinauk (KČSN) se nejvíce zasloužil IgnazAnton von Born. MÚA AV ČR, fond Repor-táže ČSAV a AV ČR, sign. FS P I, č. 1423 Klíčovou osobností KČSN v 19. stoletíbyl historik František Palacký (vlevo).V 70. letech 19. století chtěl Josef Jireček(uprostřed) přebudovat KČSN na akade-mii věd. Vpravo francouzský historikErnest Denis, kterého Česká akademievěd a umění vyškrtla z řad členů, a potézvolila čestným členem. MÚA AV ČR, fond Fotosbírka Bohumila Vavrouška,sign. 6804 a 2860 (obr. vlevo a vpravo);fond KČSN, sign. XI 202 2 (uprostřed)4 Titulní list periodika SpolečnostiAbhandlungen der Böhmischen Gesell-schaft der Wissenschaften z r. 1786.MÚA AV ČR

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2019. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.

Společnost nárok na samostatnou exis -tenci obhajovala rozsáhlými zahraniční-mi kontakty, především v oblasti výměnyvědeckých publikací.

Učené společnosti a akademie vědu nás ve 20. stoletíOčekávalo se, že vznik nového státuv r. 1918 přinese také razantní obměnupodoby českých učených společností a dájim nový impulz k oživení spíše skomí -rající činnosti. Nakonec to však dopadlojinak – ČAVU místo reorganizace, která byproměnila její silně zastaralou strukturua začlenila např. techniky, provedla pouzekosmetické úpravy a přihlásila se k novérepublice zvolením nových čestných čle-nů – jednoho z nich, francouzského his-torika Ernesta Denise (obr. 3 vpravo), jenněkolik let předtím naopak vyškrtla z řadpřespolních členů. KČSN si už účelovéčlenské volby vyzkoušela zejména v 50. le -tech 19. století, takže nyní si podobnoupraxi odpustila. Zato ČAVU ji zopakovalaještě po druhé světové válce, kdy do svýchřad zvolila i Winstona Churchilla neboJosifa Vissarionoviče Stalina.

Ale vraťme se na okamžik do éry prvnírepubliky – přestože toto období bývá čas-to prezentováno jako zlaté časy české vědya kultury, učeným společnostem se tehdynevedlo nijak skvěle a především za krizev 30. letech neustále zápasily s velkýmnedostatkem finančních prostředků. Jejichčinnost podvazovaly nerealizované refor-my, kvůli nimž byly často vnímány jakozkostnatělé instituce s minimálním kontak -tem se současným světem. Nejhorší pomě-ry panovaly v tomto ohledu nikoli ve vědec-kých třídách, ale zřejmě ve IV. uměleckétřídě ČAVU, hlavně v literárním odboru.Z činnosti KČSN zaslouží pochvalnouzmínku úsilí o další prohlubování mezi-národních kontaktů, které vedlo mimo jinéke vzniku cizojazyčných periodik, včetněCollection of Czechoslovak chemical com-munications redigované Jaroslavem Hey-rovským a Emilem Votočkem. Chvály -hodné bylo i vydávání spisů dřívějšíchslavných členů – Bernarda Bolzana a Jose-fa Dobrovského.

Období okupace Československa a jehodopady na činnost českých vědeckých insti-tucí stačí shrnout jen v krátkosti – i kdyžČAVU ani KČSN nebyly rozpuštěny, jejichčinnost se omezila spíše jen na přežívání.KČSN přišla i o dosavadní sídlo v Kle-mentinu a fungovala v náhradních prosto-rech. Učené společnosti prošly arizací, cožznamená, že z nich byli vyloučeni vědcižidovského původu. Obě hlavní Společ-nosti přitom utrpěly ztráty ve svém člen-stvu z důvodu rasového i politického pro-následování. KČSN zřejmě především kvůlitomu, že sdružovala více vědců z brněnskéMasarykovy univerzity, postiženější nacis-tickou perzekucí, přišla o větší počet čle-nů než ČAVU.

Po druhé světové válce však učené spo-lečnosti nemohly reformám uniknout. Předcelospolečenskými změnami se nešlo za -vírat do věže ze slonoviny. Záleželo alena tom, zda se podaří udržet dobré tradicea doplnit je novými trendy. Jako největšíhrozba se ukazovalo nové pojetí akademiívěd inspirované Sovětským svazem. Aka-demie věd nového typu měly především

propojovat reprezentativní funkci vrchol-né učené společnosti s provozováním sítěpracovišť hlavně základního výzkumu.Tyto akademie zároveň řídily veškerý vý -zkum v okruhu své působnosti. Myšlenkana vznik centrální vrcholové akademievěd se vyvíjela postupně a přinejmenšímzpočátku byly otevřené různé cesty k její-mu vytvoření, ať již by to znamenalo trans-formaci některé z existujících učenýchspolečností, vytvoření nové instituce nazelené louce, nebo její pojetí jako střecho-vého koordinačního útvaru. Se všemimožnostmi počítal první plán ministerstvaškolství, řízeného tehdy kolem r. 1947národněsocialistickým politikem Jarosla-vem Stránským. Nakonec byla formálnězvolena varianta zcela nové instituce, doníž však byla zapojena velká část dosavad-ních členů ČAVU i KČSN, zejména pokudšlo o reprezentanty přírodních věd. Např.v Maďarsku naopak Sovětský svaz prosadildalší existenci tradiční Maďarské akade-mie věd – došlo však k čistce mezi člen-ským sborem, takže procento původníchčlenů se až tak nelišilo od podílu členůČAVU a KČSN, kteří působili i v rámciČeskoslovenské akademie věd (ČSAV).

Zvláště ve společenských vědách se nic-méně odehrálo mnoho krutých nespra -vedlností. O jejich dopadu na další vývojvědy v Československu by se dalo dlouzedebatovat a nepochybně bychom našlii mnohé pozitivní stránky. Z úhlu pohle-du tohoto textu se jeví jako rozhodujícífakt, že s vytvořením ČSAV u nás na dlouhádesítiletí mizejí učené společnosti pojíma-né jako salony vědy či ducha, jak je označilv prvních diskuzích o vybudování jednot -né akademie věd pedagog Václav Příhoda.

Vytratil se tak prostor pro svobodnésetkávání učenců a nezávazné kreativnídiskuze, v nichž postoje jednotlivýchúčastníků nepředurčují zájmy institucí,jež reprezentují. Zpočátku si význam tétoztráty uvědomovali jen nemnozí, ale v poz -dějších letech byla pociťována stále vý -razněji, možná i v souvislosti s vývojemfungování členského sboru ČSAV. I kdyžv něm prakticky po celou dobu existencepřevládali kvalitní odborníci, pod tlakempolitických orgánů se do něj dostala řadasporných osobností nebo rovnou politic-kých prominentů s pochybnou vědeckouúrovní. Navíc nešlo o svobodné a plnědobrovolné členství. To nevyvážila anivšechna privilegia a mzdová zvýhodnění,o nichž se členům Soukromé společnostinauk z 18. století ani nesnilo.

Pozice sboru členů ČSAV se otřásla jižpo listopadu 1989, ale jeho definitivní ko -nec znamenal až rozpad Československaa zánik ČSAV k 1. lednu 1993. Nastala takzhruba rok a půl trvající doba, kdy po vícenež 220 letech v českých zemích nefun-govala žádná učená společnost. Je samo-zřejmá pravda, že vědci v divokých časechekonomické a politické transformace mělijiné, existenční starosti. Přesto i tehdy seukazovala potřeba vzniku skutečného salo-nu vědy, který by zároveň reprezentovalšpičku vědy, vybranou samotnými učenci.

Učená společnost ČR – novinka i tradiceDostáváme se k poslednímu obrazu, k ju -bileu nezpochybnitelnému a spolehlivědatovanému – k 25. výročí založení Učenéspolečnosti České republiky (obr. 5). Přes -tože formálně vznikala nová společnost,i v dobovém tisku byla pojímána jako ob -nova tradice učených společností v čes-kých zemích, především Královské českéspolečnosti nauk. Detaily události jsoupopsány v již zmiňované brožuře, kteráobsahuje i vzpomínky některých význam-ných pamětníků včetně Rudolfa Zahrad-níka jako klíčové osobnosti vzniku Učenéspolečnosti. K dispozici je tu stručný pře-hled činnosti Učené společnosti od r. 1994až podnes. Proto snad nevadí, když průletdějinami během více než tří století ukončímzávěrem, k němuž mne dovedly mé výzku-my a četba výsledků ostatních badatelů.

Fungování učených společností odrážíobecný stav společnosti v daném období.Často jsou vábeny politickou mocí, kterájim pomáhá zajistit vliv na společnost a vě -decký provoz. Jakmile se však začnou při-způsobovat jiným než vědeckým zájmům,rychle upadají. Rozhodně lépe fungujíjako salony vědy než jako součást jejíchdílen. Přitom se nemohou izolovat odaktuálního dění, naopak na něj musejí stá-le reagovat. Jak ale ukazuje 25 let úspěšnéexistence Učené společnosti ČR, její čle-nové si tuto skutečnost plně uvědomujístejně jako jejich předchůdci.

Použitá literatura uvedena na webu Živy.

ziva.avcr.cz 152 živa 4/2019

5

5 O vytvoření Učené společnosti Českérepubliky se rozhodlo v pražském Karoli-nu 10. května 1994. Zleva: Otto Wichterle,tehdejší ministr školství Ivan Pilip, Josef Koutecký, rektor Univerzity KarlovyKarel Malý, Rudolf Zahradník a HelenaIllnerová. MÚA AV ČR, fond ReportážeČSAV a AV ČR, sign. FOP 560, č. 9

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2019. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.