EVROPSKÁ INTEGRACE

PŘEHLED

  vznik „evropské myšlenky“  podmínky a příčiny vzniku ES  historický vývoj ES, vznik EU  orientace v pojmech – přechod z ES na EU  rozšiřování působnosti a pravomocí EU a její

působení v současnosti  budoucnost evropské integrace

HISTORICKÉ KOŘENY

  800 - Karel Veliký – císař Svaté říše římské inicioval pokus o opětovné vytvoření Římské říše. Karel Veliký ve své době zavedl jednotnou měnu

  1306 - Pierre Dubois – francouzský právník a diplomat volal po vytvoření konfederační „Křesťanské republiky“ spravované stálým shromážděním evropských vladařů, kteří by se na základě křesťanských principů snažili zajistit mír na evropském kontinentu. Spory mezi státy měl rozhodovat devítičlenný soudní dvůr s papežem coby soudcem poslední instance.

  1310 - Dante Alighieri – ve své knize Monarcha volá po vytvoření evropských institucí, které by měly zabránit dalším válkám v Evropě.

  1462 - Jiří z Poděbrad – český král navrhoval vytvoření evropské konfederace, která by společně čelila postupujícím Turkům. Konfederační uspořádání mělo zahrnovat pravidelně zasedající shromáždění s pětiletou předsednickou rotací (dnešní předsednictví je půlroční). Dalším orgánem měl být výbor stálých zástupců rozhodující systémem kvalifikované většiny (v současnosti je rozhodování kvalifikovanou většinou nejčastěji používaným systémem hlasování), rada králů a knížat a také soudní dvůr řešící spory mezi členy konfederace.

HISTORICKÉ KOŘENY

  1638 - Maximilien de Béthune, francouzský vévoda ze Sully –představil svůj „velký projekt“ (Grand Design) spočívající v novém (administrativním, nikoli vojenském) překreslení hranic zajišťujícím rovnováhu sil v Evropě. Navrhoval vytvoření šedesátišestičlenného Evropského senátu s tříletým mandátem zprostředkujícího ekonomickou integraci a poskytujícího diplomatickou půdu pro řešení sporů zúčastněných států.

  1693 - William Penn – navrhl ustanovení Evropského parlamentu řešícího spory evropských států za použití tříčtvrtinové kvalifikované většiny, přičemž počet hlasů jednotlivých států měl odpovídat jejich ekonomické síle.

HISTORICKÉ KOŘENY

  1717 Abbé de Saint-Pierre – vydal třísvazkový Projekt nastolení trvalého míru v Evropě prosazující volný obchod, společnou obranu a zřízení evropského senátu.

  1712-78 - Jean-Jacques Rousseau – zastánce Evropské federativní unie národů.

  1795 - Immanuel Kant – navrhoval přijetí evropské ústavy a unifikovaný právní systém. Jedinou cestu k mírovému soužití v Evropě viděl ve vytvoření federace.

HISTORICKÉ KOŘENY

  1814 - Henri de Saint-Simon – návrh na reorganizaci evropské společnosti vytvořením politické a ekonomické unie v rámci Spojených států evropských s dvoukomorovým parlamentem. Podmínkou mělo být dosažení stadia, kdy bude ve všech evropských státech fungující parlamentní demokracie

  1848 - Victor Hugo – na mírové konferenci v Paříži pronesl projev obsahující i tuto pasáž: „...evropské národy, aniž by ztratily ze svých typických vlastností a velkolepé osobitosti, se úzce spojí ve vyšší uskupení a vytvoří evropské společenství. Vyvstanou tak dvě mocnosti, Spojené státy americké a Spojené státy evropské, navzájem si přes oceán podávajíce pomocnou ruku.“

  1897 - Lord Salisbury – britský ministerský předseda považoval Evropskou federaci za jedinou naději, jak zabránit válkám na našem kontinentu.

HISTORICKÉ KOŘENY

  1. světová válka – erupce nacionalismu. Národní obrození a emancipace v Evropě vedla k přesvědčení, že každý národ má mít svůj stát. Srbští extremisté spáchali atentát na Františka Ferdinanda d’Este, a dali tak záminku k rozpoutání války, v níž zahynulo 9 000 000 vojáků a 21 000 000 civilistů. Válka skončila podepsáním Versailleské smlouvy, která sice nově uspořádala Evropu, avšak současně u Němců vyvolala pocit nespravedlnosti a beznaděje, který byl živnou půdou ohromného vzepětí nacionalismu ve třicátých letech vedoucího k vyhlášení 2. světové války.

  1921 - BLEU (Belgicko-lucemburská ekonomická unie) – společná centrální banka, společný zahraniční obchod, vzájemné pevné navázání měn. V roce 1930 se obě země připojily ke svazku skandinávských států za účelem vzájemného snížení obchodních bariér.

HISTORICKÉ KOŘENY

  1923 - Richard hrabě Coudenhove-Kalergi – kosmopolita již svým původem (matka Japonka, otec Rakušan s holandsko-řeckými předky).   vydal knihu Pan-Evropa, v níž tvrdil, že jediným způsobem, jak

dosáhnout v Evropě míru, je vytvoření politické unie, tedy sjednocení. Na tomto základě vznikla Panevropská (celoevropská) unie – nestranické hnutí za sjednocení Evropy. Namísto závodu ve zbrojení nabídl evropským státům čtyřstupňový proces k dosažení evropské unie: konferenci zástupců 26 evropských států, podepsání smluv urovnávajících evropské spory, vytvoření celní unie a sepsání evropské federální ústavy. Angličtina se díky své dominanci měla stát druhým jazykem všech Evropanů.

  Coudenhove-Kalergi ale zdůrazňoval, že Pan-Evropa se musí vytvořit odspodu, z vůle obyvatel Evropy, nikoli z vůle vládců.

HISTORICKÉ KOŘENY

  Coudenhove-Kalergiho „Návrh Panevropského paktu“ z roku 1930, který představoval již konkrétní nástin federalistického uspořádání Evropy, však přišel v době silných ekonomických otřesů a vzrůstající politické nestability. Nezískal tak potřebnou podporu evropských státníků. Přesto Panevropská unie fungovala i během 2. světové války, kdy ve Francii podporovala protihitlerovskou koalici a dále upřesňovala představy o poválečném politickém a ekonomickém uspořádání Evropy. Tímto výrazně napomohla počátkům novodobé evropské integrace v padesátých letech.

  Na Coudenhove-Kalergiho myšlenky navazovaly mnohé politické veličiny meziválečné a poválečné Evropy: Georges Pompidou, Tomáš G. Masaryk, Konrad Adenauer, Winston Churchill, Édouard Herriot nebo Aristide Briand

VÝVOJ EVROPSKÉ INTEGRACE PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE

  Druhá světová válka

- vnímána naléhavá potřeba spolupráce evropských států "podmínky pro realizaci evropské integrace

  Vnitřní i vnější impulsy

- nutnost překonat antagonismus a zabránit další válce

˗ poválečná devastace, hospodářský rozvrat

˗ počínající studená válka

OTÁZKA

 Jaké mezinárodní organizace vznikaly ve 40. a 50. letech 20. století v Evropě?

VÍCE INTEGRAČNÍCH USKUPENÍ

1) Ekonomická spolupráce: Marshallův plán (1947), Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (1948)

2) Bezpečnostní spolupráce: Západní unie (1948), NATO (1949), ZEU (1954)

3) Politická spolupráce a lidská práva: Rada Evropy (1949)

= klasická mezivládní spolupráce

ES (Evropská společenství) – nový druh integrace:1. ESUO - 23. července 1952 (tzv. Pařížská smlouva)2. EHS + ESAE (EURATOM) - 1. ledna 1958= inovace: princip nadstátnosti

EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ UHLÍ A OCELI (ESUO)

  Schumanův plán (9. května 1950)˗ Robert Schuman

Jean Monnet

˗ vytvoření francouzsko-německého společného trhu s uhlím a ocelí

˗ metoda nadstátní sektorové spolupráce = milník v historii evropské integrace

˗ Členové: Francie, SRN, Itálie, státy Beneluxu

VZNIK EHS A EURATOM  Smlouva o zřízení Evropského hospodářského společenství (EHS)

  Smlouva o zřízení Evropského společenství pro atomovou energii (EURATOM)

  " podpis 27. března 1957 v Římě

(tzv. Římské smlouvy)

Platnost: 1. ledna 1958

  Členové: Francie, SRN, Itálie, státy Beneluxu

  Významné oživení integrace

OTÁZKA

 Jaké znáte stupně ekonomické integrace?

EKONOMICKÁ INTEGRACE

1) zóna volného obchodu zrušení celních i kvantitativních obchodních omezení pro některé skupiny výrobků

2) celní unie rozšíření o společný celní sazebník vůči třetím státům

3) společný trh rozšíření volného pohybu zboží o volný pohyb dalších hospodářských faktorů (osob, služeb, kapitálu)

jednotný vnitřní trh = vyšší stádium společného trhu (úplný volný pohyb tzv. čtyř svobod, prostor bez vnitřních hranic)

4) měnová unie doplnění o společnou měnu

5) hospodářská unieplná integrace, společná hospodářská politika, jednotný daňový systém

6) politická unievrchol integrace, původně samostatné státy splynou v jeden celek

EHS

  vytvoření společného trhu, postupné sbližování hospodářských politik

  cíle: rozvoj hospodářské činnosti, růst a stabilita, zvyšování životní úrovně, těsnější vztahy mezi členskými státy

  Vybudování společného trhu:  4 svobody: volný pohyb osob, služeb, zboží, kapitálu  3 etapy vytváření  časový horizont 12-15 let = přechodné období

EURATOM

  vytvoření společného trhu s jaderným materiálem a podpora jeho mírového využití

  společná strategie investic, rozvoj infrastruktury, výměna technických informací, kontrola užití a pohybu štěpných materiálů,

rozvoj výzkumu

  Římské smlouvy (EHS a EURATOM) v platnost 1. ledna 1958

= > budování společného trhu (do popředí EHS)

  1965: Slučovací smlouva

= > jednotná institucionální struktura + souhrnný název Evropská společenství (ESUO, EHS, EURATOM) = zkratka ES

OTÁZKA

 V čem je specifická nadstátní metoda integrace?

MEZINÁRODNÍ PRÁVO VEŘEJNÉ -TRADIČNÍ KONCEPCE

  Subjektem jsou pouze (primárně) státy  „Anarchický systém“

  chybí vyšší autorita  státy jsou jedinými tvůrci a zároveň také adresáty právních norem

  Státní suverenita: na jednom území je svrchovaná moc vykonávána jen jedním státem

  Nikdo a nic nestojí nad státem jako nositelem státní suverenity

PRÁVO ES/EU - NADSTÁTNOST (SUPRANACIONALITA)

  Koncept překonávající nedostatky tradičních MO  omezení svrchovanosti a přenos některých kompetencí z čl.

st. na ES  Organizace disponuje pravomocí náležející jinak jen státům (tj.

moc nadstátní)  Organizace disponuje mocí  Zákonodárnou  Výkonnou  Soudní

  Projevy supranacionality  Většinové rozhodování (odbourání jednomyslnosti)  Finanční nezávislost  Přímo použitelné, přednostně aplikovatelné právo

SPECIFIKA ES/EU OPROTI JINÝM MO

•Specifická struktura orgánů:  Komise – zájmy EU  Rada – zájmy členských států  Parlament – zájmy lidu

• existence vlastní vůle – Komise• tvorba vlastního práva, které se specificky projevuje ve vnitrostátní sféře

OTÁZKA

 Jak se rozšiřovala členská základna ES/EU?

VÝVOJ ES - ROZŠÍŘENÍ

• 1952 + 1958 – Francie, Německo, Itálie, Belgie,•Nizozemí a Lucembursko;• 1973 – „Severní rozšíření“ – VB, Dánsko, Irsko;• 1981 – Řecko• 1986 – Španělsko a Portugalsko• 1993 – Finsko, Švédsko, Rakousko• 2004 - Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko,

Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko;• 2007 – Rumunsko, Bulharsko;• 2013 –Chorvatsko

OTÁZKA

 Jak se vyvíjel projekt Evropských společenství do vzniku EU?

HISTORIE ES V KOSTCE (1960 –1992)

•50.- 60. léta – projekt EHS úspěšný, hlavní cíle se podařilo z většiny splnit

  Dobudování celní unie: 1. červenec 1968

  60. léta – krize (1967 - Lucemburský kompromis)

  2. pol. 70. let – poč. 80. let = stagnace dokončování společného trhu

DOKONČENÍ BUDOVÁNÍ SPOLEČNÉHO TRHU

  1985 - Komise v čele s Jacquesem Delorsem

= > Bílá kniha o dokončení vnitřního trhu (vymezení existujících překážek + harmonogram jejich odstranění)

Jednotný evropský akt (1987)

  První smluvní revize zakládajících smluv

  Odstranění možnosti vetovat návrh v oblasti tzv. čtyř svobod (Lucemburský kompromis)

  Nové cíle integračního procesu

  Definován jednotný vnitřní trh (+ termín jeho dokončení k 1. lednu 1993)

DALŠÍ SMĚŘOVÁNÍ INTEGRACE -PODNĚTY

  Řada reformních návrhů Delorsovy komise (2. polovina 80. let)

  Pád železné opony (1989) – změna geopolitické mapy Evropy i světa

  Dokončování jednotného vnitřního trhu = > nutnost řešit související sociální a veřejnoprávní otázky a problémy

OTÁZKA

 Kdy a jak vznikla Evropská unie? Co je to vlastně EU?

SMLOUVA O EVROPSKÉ UNII(MAASTRICHTSKÁ SMLOUVA, 1993)

  Významný posun ve vývoji evropské integrace (posílení nadnárodního prvku + nové oblasti spolupráce)

  Tzv. pilířová struktura – rozčlenění agendy podle oblasti a způsobu rozhodování

= > 3 pilíře (tzv. Maastrichtský chrám)

I. pilíř: agenda EHS (" ES), EURATOM a ESUO, nadnárodní

II. pilíř: Společná zahraniční a bezpečnostní politika, mezivládní

III. pilíř: Justice a vnitro, mezivládní

EVROPSKÁ UNIE

  pouze zastřešující označení (všechny 3 pilíře)

  nejedná se o mezinárodní organizaci s vlastní subjektivitou

  paralelní existence EU a ES (stejná členská základna, odlišná působnost)

  nová kvalita spojení členských států

HLAVNÍ ZMĚNY  vymezení cíle hospodářské a měnové unie

  zavedeno občanství EU (doplněk státního občanství)

  zavedení procedury spolurozhodování (I. pilíř)

= plnohodnotné zapojení Parlamentu do legislativního procesu

  Společná zahraniční a bezpečnostní politika (II. pilíř)

  Justice a vnitro (III. pilíř)

AMSTERODAMSKÁ SMLOUVA (1999)

SMLOUVA Z NICE (2003)  Hlavní obsah: institucionální reformy

SMLOUVA O ÚSTAVĚ PRO EVROPU

  Laekenská deklarace (2001): rozhodnuto o svolání Konventu – dohoda o budoucnosti Evropy, reforma primárního práva

  Přijat návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu plně nahrazující stávající smlouvy

  Ratifikační proces: odmítnutí ve francouzském (29. května 2005) a nizozemském (1. června 2005) referendu

= Smlouva o Ústavě pro Evropu nevstoupila v platnost

LISABONSKÁ SMLOUVA

  Po vystřízlivění z neúspěchu Ústavy dohoda o nové reformní smlouvě (přijata na zasedání Evropské rady v červnu 2007)

  Rychlá a bezproblémová příprava  Nahrazuje Ústavu, mnohé z ní přejímá, ale tlumí některé

její progresivní prvky (prezident…)

  reformuje dosavadní Smlouvy

  Podepsána v Lisabonu 13. prosince 2007

  V platnost 1. prosince 2009

LISABONSKÁ SMLOUVA – HLAVNÍ ZMĚNY

 Smlouva o fungování EU (SFEU)Smlouva o EU (SEU)

 Zrušení pilířové struktury Posílení pravomocí EU, nové oblasti spolupráce Právní subjektivita EU  Institucionální změny  Dosud nezávazné Listině základních práv EU

dává právní závaznost

CHRÁM EU PO LISABONSKÉ SMLOUVĚ

ZRUŠENÍ PILÍŘOVÉ STRUKTURY, ALE…(KOMUNITARIZACE II. PILÍŘE – ZAHRNUTÍ DO SFEU, III. PILÍŘ NADÁLE SPECIFICKÝ CHARAKTER – OBSAŽEN V SEU)

UJASNĚNÍ POJMŮ - EU, ES VS. EU•Do roku 2009   tři Evropská společenství (ES): EHS, EURATOM a

ESUO (od r. 2002 už pouze dvě – bez ESUO) jako subjekty mezinárodního práva

  EU nikoliv, pouze zastřešující entitou bez právnísubjektivity

•Od 1.12.2009  EU nahradilo ES, je subjektem mezinárodního práva  EURATOM nadále samostatná organizace

INSTITUCE EU

  Evropská komise (EK, Komise)   Kabinet

  Rada (Rada ministrů nebo Rada EU)

  Evropský parlament (EP, Parlament)

  Evropský soudní dvůr (ESD, Soudní dvůr)

PORADNÍ INSTITUCE

  Výbor regionů

  Hospodářský a sociální výbor

  Evropský účetní dvůr

  EUROSTAT - servisní instituce (Evropská statistická služba)

  Evropský ombudsman

  Evropská centrální banka (nejmladší instituce)

EVROPSKÁ KOMISE

Kolegium komisařů a jejich aparát, jejichž společným úkolem je profesionální obrana evropských zájmů (vláda).

Pětiletý mandát. Komisaři jsou původně významnými politickými anebo akademickými představiteli svého státu, po svém jmenování nesmí přijímat nebo žádat instrukce odnikud a musí se řídit jen potřebami EU jako celku.

  Předseda EK –

  Komise se schází jednou týdně, rozhodnutí schvaluje prostou většinou.

37 oddělení s vymezenou působností (generální ředitelství). Zajišťují její každodenní agendu.

Celkem má Komise přibližně 24 000 zaměstnanců, z nichž přibližně 15% tvoří překladatelská a tlumočnická služba.

  Nejvýznamnější pravomocí EK je monopol zákonodárné iniciativy.

  Všechny právní akty musí být navrženy Komisí. Impuls může přijít odkudkoliv. Návrh textu však musí zpracovat a předložit EK.

  Kolegium komisařů tyto návrhy schvaluje většinou svých hlasů a startuje tak vlastní zákonodárný proces.

RADA

  Nejdůležitějším rozhodovacím orgánem ES.

  Každý, kdo v Radě jedná, je zástupcem určitého členského státu a jeho zájmy také hájí.

  Pracuje na několika úrovních a v několika resortních složeních. Na nejvyšší úrovni zasedají ministři členských zemí.

  Rada má 27 členů. Scházejí se k pravidelným schůzkám několikrát do roka podle resortní příslušnosti.

  Po administrativní stránce je aparátem stálý Sekretariát Rady.

  Po stránce věcné je to Výbor stálých představitelů a Pracovní skupiny Rady.

  Rada na úrovni ministrů rozhoduje o návrhu buď jen jednohlasně nebo tzv. kvalifikovanou většinou

  COREPER

HLASOVÁNÍ V RADĚ

  Kvalifikovaná většina – dvojí většina

  80 % rozhodnutí

  55 % všech členských zemí (16 out of 28), zastupujích alespoň 65 % celkové populace EU

  Blokující menšina – alespoň 4 země zastupující alespoň 35 % celkové populace

 

SUMMIT EU

  Ve výjimečných případech zasedá Rada jako Evropská rada hlav států a vlád.

  Summit EU se schází nejméně dvakrát do roka, není legislativním orgánem ES. Neschvaluje řádné právní akty tzv. sekundárního práva ES (např. směrnice, nařízení).

  Jejího hlasu je však třeba, mají-li být stanoveny směry další integrace a odstraněny překážky, s nimiž si ministři nevědí rady.

EVROPSKÝ PARLAMENT

  Od r. 1979 jsou poslanci EP voleni v přímých volbách oprávněnými voliči všech členských států. Celkem se do EP volí 732 poslanců, přičemž nejpočetnější zastoupení připadá na nejlidnatější státy.

  Oficiálně jsou poslanci EP rozděleni nikoli do národních, ale do politických klubů (frakcí) podle své politické příslušnosti. Je zde 7 politických skupin a nezávislí (lidovci, socialisté, liberálové, zelení atd). V parlamentu sedí podle frakcí.

  Poslanci současně pracují v parlamentních výborech.

  Jednou měsíčně zasedají týden ve Štrasburgu. Jinak plenární zasedání v Bruselu.

  Výkonné funkce parlamentu plní generální sekretariát se sídlem v Lucemburku (okolo 3300 zaměstnanců). Parlament je uvnitř členěn do 20 problémově zaměřených výborů:

EVROPSKÝ SOUDNÍ DVŮR

  Sídlo v Lucemburku. Soudí výhradně podle práva ES. Soudní dvůr má po jednom soudci z každého členského státu. Jmenováni jsou na 6 let.

  Je zároveň ústavním, správním i civilním soudem, odvolací instancí, rozhodčím soudem i znalcem.

  Nejobsáhlejší skupinu sporů tzv. předběžná řízení. Tento typ řízení se fakticky odehrává na úrovni národních soudů, přičemž ESD k nim pouze připravuje stanoviska v dotčených bodech evropského práva.

  Základem řízení je vypracování konkrétní analýzy daného problému. ESD poskytne výklad evropské legislativy a do samotného průběhu vyšetřování a vynesení rozsudku na národní úrovni nezasahuje.

  Procedurální podmínkou k zahájení řízení o předběžné otázce je žádost podaná soudem poslední instance daného státu a skutečnost, že vyjádření ESD je k vyhlášení rozsudku zcela nebytné.

POJMY

  Celní unie

  Jednotný trh

  Měnová unie  Konvergenční kritéria

OTÁZKA

 Společná bezpečnostní a zahraniční politika? Společná energetická politika? Další rozšiřování? Reforma SZP? Více harmonizovat?

DĚKUJI ZA POZORNOST