42/ duben 2011 časopis Křesťanského společenství o.s. Obsah Jsme rádi křesťany? ................2 Lide můj, co jsem ti udělal? ....3 Reformační důrazy jsou stále více aktuální ...................5 Chtěl bych být pastorem pastorů ....................8 Rodina – skutečná hodnota i Boží nástroj ........................16 Naše mládež a Bible ..............18 Jak (ne)studovat Bibli ? .........19 Modlitební konference ...........22 Bakalářská práce Krystyny Ogrocké ................................23 Aktuality ze světa ..................24 Literární hlídka .....................25 Aktuality z KS .......................26 Boży detektyw .......................27
Transcript
42/
dube
n20
11
časopis Křesťanského společenství o.s.
ObsahJsme rádi křesťany?................2Lide můj, co jsem ti udělal? ....3Reformační důrazy jsou stále více aktuální ...................5Chtěl bych být pastorem pastorů....................8Rodina – skutečná hodnota i Boží nástroj ........................16Naše mládež a Bible ..............18Jak (ne)studovat Bibli ? .........19Modlitební konference...........22Bakalářská práce KrystynyOgrocké................................23Aktuality ze světa ..................24Literární hlídka .....................25Aktuality z KS .......................26Boży detektyw.......................27
Jsme rádi křesťany?
Většina z nás má ráda nové věci.Někdy mohou být i zánovní, ale nové jenové. Krásné, čisté, přitažlivé, voňavé.Problém je, že to nové stejně brzy zes-tárne a zevšední. Ale starší a staré věcitaké mají svou cenu a někdy dokoncejejich cena roste.
Blíží se velikonoce. Jsou pro nás novénebo staré? Jakou pro nás mají cenu?Takové normální svátky, alespoň mámeden volna navíc a to se cení v dnešníuspěchané době. A co postní období,postní pátky? To jenom dotváří koloritvelikonoc. Hlavně, že nevyžadují tolikpřípravy jako vánoce, stačí nějaká vo-ňavka a je to! Přece ty skutečné Veliko-noce nevyčíslitelné hodnoty, které náma celému lidstvu přinesly ve smrtia zmrtvýchvstání Krista spasení a životvěčný, už byly hodně dávno…
Ano velikonoce dnes jsou jen svátky,které už na té převzácné události nicnezmění ať je slavíme nebo ne, ale pronás, křesťany, je to nová příležitost k po-korné chvále za nezasloužené vykou-pení k věčnému životu a svědectvío stále trvající Boží milosti pro člověka.Jsme připraveni ji využít jako křesťané,tzn. následovníci Krista? Působí námradost označení křesťan? Chováme seskutečně jako křesťané mezi nekřes-ťany? Žijeme v době, kdy mnozí z nás,křesťanů, se nacházejí na vedoucíchmístech, v zastupitelstvech nebo jinýchpolitických funkcích. Je to dobře, aleklade to mnohem větší nároky na věr-nost našemu Pánu. Dostáváme se dosituací, kdy si nevíme rady, co říct, jakmáme jednat nebo jak se rozhodnout.A často místo toho, abychom se ptali„Pane, co ještě mám opustit, abych ti
mohl lépe sloužit“, ptáme se „Co siještě jako křesťan mohu dovolit“.
Boží slovo nám jasně připomíná, jakna tom jsme: Milovaní, v tomto světějste cizinci bez domovského práva. Pro-sím vás proto, zdržujte se sobeckýchvášní, které vedou boj proti duši, a žijtevzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vásosočují jako zločince, prohlédli a zavaše dobré činy vzdali chválu Bohu ‘v den navštívení’. 1 Petrův 2:11-12
Jsme cizinci, příchozí, hosté na tétozemi; toto není náš domov a tak sepodle toho chovejme. Hosté se chovajíjinak než domácí: zdvořileji, pokorněji,trpělivěji, vzorněji, přece jsou na ná-vštěvě a těší se opět domů. Ale anivzorný život nás neochrání před svě-tem, který se často do nás naváží. Do-kážeme to snášet? Nebudemeschovávat svoji křesťanskou identitu?Ježíš nezhřešil ani nejednal lstivě a pře-sto se k němu chovali jako ke zločinci.Proč jsme překvapeni, když nás světnemá rád a staví tisíce překážek, aby-chom si neotevřeli církevní školu nebonám spílají, když nemáme stejnýnázor… Jsme přece Ježíšovými násle-dovníky. Tak se nenechme odradit a po-kračujme v dobrém jednání, bajednejme ještě lépe a neustále se dí-vejme na Ježíše. Toho ukřižovaného,ale i zmrtvýchvstalého, který od násočekává jasné svědectví těm, kteří hoještě neznají jako Pána a ani si nemyslí,že je tou jedinou cestou ke spasení prokaždého. Buďme vděčni Pánu za tunovou příležitost a využijme ji jakoopravdoví křesťané.
Jan Kocyan
– 2 –
Lide můj, co jsem ti udělal?
Micheáš 6,3-5.
Poslouchal jsem dojemnou píseň,kterou zpívá polská křesťanská zpě-vačka Beata Bednarz. V písni se stáleopakují otázky, které klade Pán Bůhsvému izraelskému lidu skrze prorokaMicheáše, který žil v 8. století před Kris-tem. Pán Bůh se ptá: „Lide můj, cojsem ti udělal? Jaké potíže jsem ti způ-sobil? Odpověz mi!“ Píseň má následu-jící slova:
Ludu, mój ludu! Cóżem ci uczynił? W czymem zasmucił, albo w czym zawinił? Jam cię wyzwolił z mocy faraona, A tyś przyrządził krzyż na Me ramiona.Jam cię wprowadził w kraj miodem płynący,Tyś Mi zgotował śmierci znak hańbiący. Jam ci dał berło Judzie powierzone, A tyś Mi wtłoczył cierniową koronę. Ludu, mój ludu! Cóżem ci uczynił? W czymem zasmucił, albo w czym zawinił? Jam cię wywyższył między narodami, Tyś Mnie na krzyżu podwyższył z łotrami.
Proč tato otázka? Proč Pán Bůh klade svému izrael-
skému lidu tyto otázky?Lid izraelský postavil totiž svého Stvo-
řitele a Pána stranou a začal důvěřovatdílu svých rukou, pohanským modlám,věštcům, čarodějníkům, mrakoprav-cům, jasnovidcům, zaklínačům a po-dobným okultistům. Tyto pohanskézpůsoby modloslužby začal veřejně u-ctívat a respektovat. Pán Bůh byl ne-smírně zarmoucen jednáním svého lidu.
Měl k velikému zármutku velmi vážnýdůvod. Člověk je jeho stvořením. Stvořil
ho z lásky dle svého obrazu, aby měls ním to nejdůvěrnější společenství.Stvořil ho tak, aby byl schopen přemý-šlet, tvořit, hodnotit svůj život, své jed-nání, aby byl schopen činit dobrározhodnutí. Člověk dovede opravdu lo-gicky myslet, vzpomínat, analyzovatsvoji činnost, dovede se rozhodovat. Jeobdařen úžasnými schopnostmi.
Pán Bůh však klade tyto otázkysvému vyvolenému lidu – Izraeli proto,že jeho lid jedná nepochopitelně. Při-pomíná mu, co pro něj vykonal: „Vyvedljsem tě z egyptské země, vykoupil jsemtě z domu otroctví, poslal jsem předtebou Mojžíše.“ Pán Bůh svému lidu při-pomíná zázrak vykoupení z otroctvía dar nového života v zaslíbené zemi.
Lid bydlel v zaslíbené zemi již celástaletí. Prožíval tam mnohé projevy Bo-žího požehnání i Boží dobroty. Přesto,že měl mnohé viditelné důvody k vděč-nosti a opravdové lásce, lid se stávalvůči svému Bohu lhostejným. Vykoná-val sice náboženské obřady, ale jen for-málním způsobem, a jeho nitroinklinovalo stále víc k pohanským mod-lám, k uctívání přírody, k pověráma k okultním praktikám. Pán Bůh klasi-fikuje tuto duchovní nevěrnost jako du-chovní smilství.
Duchovní nevěrnost IzraeleNejen Micheáš, i jiní proroci z té dobypřipomínají duchovní nevěrnost Izraele.Skrze Izajáše Pán Bůh mluví: „Jsou plní východního pohanství,... věštíz mraků… země je plná bůžků, klanějíse dílu svých rukou.“ (Iz 2,6-8) A skrzeOzeáše konstatuje: „Můj lid se doptávásvého dřeva, jeho hůlka mu předpo-vídá; tak jej zavádí duch smilstva.“(Oz 4,12) „Proroci je volali, oni se všakod nich odvraceli, obětovali baalům, pá-lili kadidlo tesaným modlám.“ (Oz 11,2)
– 3 –
Na Boží napomínání skrze proroky,odpovídali: „Zbytečné řeči. Půjdeme zasvými úmysly, každý z nás bude jednatpodle svého zarputilého a zlého srdce.“(Jr 18,12)
Hospodin zarmoucený jednánímsvého lidu volá: „Slyšte, nebesa, na-slouchej, země: „Syny jsem vychoval,pečoval o ně, ale vzepřeli se mi. Vůl znásvého hospodáře, osel jesle svéhopána, mne však Izrael nezná, můj lid jenechápavý. Ach, pronárode hříšný, lideobtížený vinou, potomstvo zlovolníků,synové šířící zkázu! Opustili Hospodina,Svatého, Boha Izraele znevážili, odcizilise mu.“ (Iz 1,2-4) Hospodin mohl iz-raelský národ oprávněně zavrhnout.
Ve své veliké lásce jej však neodep-sal, ale skrze proroky napomínal a na-konec jim poslal mnohokrát slíbenéhoMesiáše. Jak se vůči němu zachovali?„Pilát jim řekl: Co tedy mám učinit s Je-žíšem zvaným Mesiáš? Všichni volali:Ukřižovat! Namítl jim: Čeho se vlastnědopustil? Ale oni ještě víc křičeli: Ukři-žovat!“ (Mt 27,22-23)
Prorok Ozeáš izraelskému lidu dů-věrně radil a stále radí: „Navrať se, Iz-raeli, k Hospodinu, svému Bohu, neboťjsi upadl pro svoji nepravost. Vezmětes sebou tato slova, obraťte se k Hospo-dinu, řekněte mu: „Promiň námvšechnu nepravost, přijmi nás laskavě.“(Oz 14,2.3)
Někteří z Izraelců radu proroka upo-slechli, činili pokání a byli obdařeni mi-lostí. Většina však stále zatvrzuje svésrdce. Proto se za národ izraelský stálemodlíme, aby se pokořil před svýmStvořitelem, činil pokání a přijal milost,kterou mu Pán Bůh nabízí v Mesiáši Je-žíši Kristu.
Současná situace evropských národůDnes však přemýšlíme také o křes-
ťanské Evropě. Pán Bůh evropským ná-rodům prokazoval mimořádnou milost– do Evropy se dostalo evangelium užv apoštolské době, především skrzeapoštola Pavla.
Národy Evropy mají Boží slovo vesvých jazycích už celá tisíciletí. To jeúžasný dar. Nyní dostávají do rukoustále nové překlady Písma svatého, pře-klady velmi kvalitní a srozumitelné.
Díky biblickému učení se národy Ev-ropy dostaly na vysokou úroveň vzděla-nosti, na vysoký stupeň kulturníhoživota a životní úroveň patří k nejlepšímna světě. To všechno díky Božímu po-žehnání, díky biblické zvěsti, díky du-chovním a mravním hodnotám, kteréKristovo evangelium přineslo do životanárodů.
Když se však díváme na současný du-chovní život evropských národů, jsmevelmi smutní. Národy Evropy se stávajístále více lhostejnými vůči Bohu a ne-váží si těch skvělých duchovních hod-not, které je pozvedly na dnešní úroveň.Ve svém blahobytu se stále víc odvra-cejí od Dárce všeho dobrého. Děje setotéž, co se dělo v Izraeli. Evropské ná-rody se obracejí k modlářství, k čaro-dějnictví, k věštění, k horoskopům,k pohanským modlám a k mnohémuokultismu. Je to skutečně děsivé du-chovní smilství.
Situace na TěšínskuDíváme se však nejen na Evropu, ale
také na naše Těšínsko. Připomínalijsme si 300 let mimořádné milosti, kte-rou Pán Bůh zahrnul náš kraj, našepředky v minulých staletích. Lid na Tě-šínsku je i dnes obdařen obrovskýmBožím požehnáním, jak po stránce du-chovní, tak i po stránce hmotné. Je zdehojnost Božího slova i hmotných darů.K tomu všemu nám Pán Bůh projevuje
– 4 –
zvláštní milost, že chrání náš kraj předpohromami, což si mnozí začínají uvě-domovat.
Dalo by se tedy předpokládat, žechrámy na Těšínsku budou plné vděč-ných křesťanů, že v rodinách se každýden otevírá Boží slovo a rodiny pozorněnaslouchají svému Pánu, že srdce mno-hých hoří stále větší vděčností za nád-herné důkazy Boží dobroty a uctívají nakolenou svého Pána.
Čeho jsme však svědky? Se zármut-kem konstatujeme, že i v našem krajiroste duchovní lhostejnost a vlažnostv mnohých křesťanských rodináchi v srdcích jednotlivců. Lidé přijímajísoučasný blahobyt jako samozřejmý dů-sledek své práce. V rodinách stále míňzaznívají písně ke chvále Boží a Božíslovo zůstává často jen kdesi na okraji.
Pán Bůh je z této rostoucí vlažnostikřesťanů v Evropě i na Těšínsku jistěvelmi smutný a klade nám naléhavéotázky:
„Lidé můj, co jsem ti udělal? Jaké po-tíže jsem ti způsobil? Odpověz mi!“
Jaká bude naše odpověď? Bude naše odpověď podobná, jak
v době Jeremjáše proroka? „Zbytečnéřeči. Půjdeme za svými úmysly, každýz nás bude jednat podle svého zarputi-lého a zlého srdce.“
Kéž by v naší odpovědi zazněla slovapokání jako v Žalmu 51.: „Smiluj senade mnou, Bože, zahlaď moje nevěr-nosti“; „Stvoř mi, Bože, čisté srdce,obnov v mém nitru pevného ducha.“Anebo slova z podobenství: „Otče, zhře-šil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsemuž hoden nazývat se tvým synem; přijmimne jako jednoho ze svých nádeníků.“
Stanislav Kaczmarczyk
Reformační důrazy jsoustále více aktuální
Rozhovor s odstupujícím biskupemMgr. Stanislavem Piętakem Ph.D.
V březnu t.r. skončila Vaše kadence biskupaSCEAV. Chtěli bychom se Vás zeptat, jak hodno-títe toto období své služby v naší církvi?
Hodnocení mé služby ponechávámPánu Bohu. Cítím se vůči Němu dlužnýza Jeho přenesmírnou milost, kterounám daroval ve svém Synu, JežíšiKristu. Jsem mu vděčný za povolání doslužby, protože sloužit Pánu pánů je ra-dost.
Ve službě biskupa jsem ovšem nará-žel na nepředvídané překážky jak věroučného, tak organizačního charak-teru. Smířil jsem se s blahosklonnýmhodnocením zištné spolupráce čelníchpředstavitelů církve s represivními orgány totalitní moci bojujícími proti cír-kvi, ale udivovala mě viklavost někte-rých zaměstnanců v biblickém učenía slabé povědomí reformačního od-kazu. Pak došlo k dalšímu výkyvu a bylotu sveřepé lpění některých vedoucíchna partnerství s církvemi ordinujícímihomosexuály a žehnajícími partnerskésvazky stejného pohlaví. Díky PánuBohu za všechny (a v církvi je jich vět-šina), kteří Písmo svaté čtou s Božíbázní a snaží se je ve svém životě uplat-ňovat.
Kde vidíte příležitosti pro rozvoj SCEAV? Na co bychom se měli soustředit?
Jsme dlužni zvěstí evangelia všem,kteří dosud nepoznali jeho spasitelnoumoc. Veškeré zdroje církve mají být po-dřízeny šíření Božího království, a to čis-tým zvěstováním Božího slova a řádnýmvysluhováním svátostí. Pastoři, berou-li
– 5 –
vážně Ježíšovy a apoštolské výzvy (Mt9,37-38; 28,19-20; 1 P 2,5.9 aj.), musípodle reformační zásady všeobecnéhokněžství rozvíjet spolupráci se všemi vě-řícími členy církve a spolu s neordino-vanými spolupracovníky dále rozvíjetsvé znalosti a zdatnosti ke službě. Našezemě je poměrně malá, ale přesto dostprostorná na zakládání nových sborů.Navzdory všem překážkám je třeba roz-víjet církevní školství, vnější misii a dia-konii. K tomu je třeba tvořivě využívatvšech příležitostí včetně těch, které na-bízejí nové sdělovací prostředky. Nadevše musíme dbát o bratrskou lásku,která je základním pojivem v Božístavbě.
Školení a formování pracovníků v církvi patřík prvořadým cílům ve vztahu k budování církve.Jak by se vzdělávání pracovníků v církvi podle Vašeho názoru mělo realizovat?
Ano, je to pravda. Církev, která nemáinstitut přípravy pracovníků do služby,je odsouzena k živoření. Zřídit biblickouškolu nebo seminář v malé církvi jevelmi náročné. K tomu je třeba tým dob-rých pedagogů, jasný společný cíl vzdě-lávání a vydatnou podporu školníhozázemí. Myslím, že k tomu zraje čas.Obdivoval jsem vzdělávací systém ži-dovských osad na palestinském územív Izraeli. V nevelké osadě Šilo měli dívčíškolu, chlapeckou školu, střední školua tzv. ješivu, to je škola, kde mládež jevyučována Božímu zákonu. Nám téžnesmí být lhostejno, kdo a jak naši mlá-dež a nás vzdělává. Je dobře, že na zdokonalování Biblického školení pra-covníků se pracuje.
Co nejvíce ohrožuje církev v současné sekulárníspolečnosti? Na co bychom si měli podle Vašichzkušeností dávat pozor a čemu se vyvarovat?
Po pádu totality přišla nejen svoboda,
ale provalila se také hráz sekulárníhohumanismu. Nechá-li se církev unášetvlnou času a nepluje-li k pevnému cíli,dřív nebo později zůstanou z ní trosky.Církvi v každé době hrozí odpadlictví odBoží pravdy a znesvěcení života. Protoje důležité držet se Písma svatéhov učení i v životě. Dnešní doba vyžadujevelkou ostražitost a zodpovědnostvšech věřících za vedení církve. Vedoucípracovníci si toho musí být vědomia zodpovědně před Bohem i církví vy-konávat své povolání.
Které teologické aspekty je vhodné v dnešní dobězdůrazňovat a rozvíjet? V čem by naše církevnítradice mohla být přínosná pro současnou dobu?
Jsem přesvědčen, že reformačnídůraz na spasení z milosti je stále vícaktuální. Máme zde směsici nejrůzněj-ších křesťanských proudů, ale totoučení nejjasněji vykresluje jak výškuBoží svatosti a spravedlnosti, takhloubku Božího slitování. Zřetelné zvěs-tování Božího soudu a Boží milosti za-placené Ježíšovou krví vede k pokání,a to působí rození nových dětí do Bo-žího království.
Dnešní doba bývá často označována jako postde-nominační? Existují nějaké hranice pro ekume-nickou spolupráci v dnešní době, které by senemělo překračovat? Jak je vymezit?
V ekumenické rodině můžeme býtužiteční, když budeme silní a zdraví. Ne-mocný úd působí v těle bolest ostatnímorgánům. Je tedy nutné, abychom sedrželi zdravého učení a usilovali o po-svěcený život, jen tak můžeme být po-žehnáním v rodině jiných církví.
Jiné církve můžeme obdivovat asi tak,jako obdivujeme růže v sousedově za-hrádce. Sadit a okopávat však můžemejen na svém záhonku. Tak je to i s hra-nicemi církví, což si mladí často neuvě-
– 6 –
domují a až překročí hranice, bývajízmateni a mizí v davu pasivního člen-stva jiné církve.
Jsem přesvědčen, že bychom senikdy neměli vzdát známých zásad: je-dině Písmo, jedině Kristus, jedině víroua jedině milostí. Zásada sola Scriptura– jedině Písmo často zastiňuje tradiceodporující Písmu (v katolické církvi), po-výšení rozumu do rozhodčí role v určo-vání co je a co není Boží slovo v Písmusvatém (v liberálních protestantskýchcírkvích), nebo proroctví rozporná s Pís-mem (v charismatických proudech).Slovo Boží se má číst s vírou a úctou.Zásada solus Christus - jedině Kristusje v dnešním světě multikulturalizmuvýbušná, protože ďábel je ochoten tole-rovat všechna učení a víry, jen ne JežíšeKrista. Zásady sola fide – jedině víroua sola gratia – jedině milostí vylučujínaši záslužnost. Všechna náboženstvíjsou založena na lidské snaze stát sebohorovným. Na tuto ďábelskou ná-vnadu naletěli první lidé. Do křesťan-ských církví se tento podvod dostáválstivě prostřednictvím záslužnictví.Duch svatý nás skrze Písmo učí, žek Bohu se nedostaneme pomocí našichdobrých skutků, ale jedině vírou v Božískutek, to je v zástupnou smrt BožíhoSyna. V něm nám Bůh daroval svou mi-lost, jelikož každý člověk zasluhuje jenvěčné utrpení. Boží milost je proto nej-silnější a trvalou vzpruhou k vděčnéslužbě a oslavování Pána Boha. Tyto zá-sady jsou biblické a stěžejní, proto jenemůžeme ani přehlížet, ani opouštět.
Vidíte i nějaké ohrožení církve od vevnitř? V čem?Modlím se, aby v každém sboru bylo
zvěstováno čisté Boží slovo v jeho plnémoci, protože falešné učení přináší du-chovní smrt. Církev bývá také ohroženaneupřímností. To se projevuje, když lidé
něco jiného slyší a něco jiného vidí. Po-znají to jak návštěvníci bohoslužeba biblických hodin na příkladu služeb-níků církve, tak i děti na příkladu svýchrodičů. Písmo nás také varuje před vla-žnou láskou vůči Bohu a lhostejnostívůči lidem žijícím bez Krista. Za tímvším stojí duchovní pýcha a ta úspěšnězvládá vyhánění lidí z církve i její roz-vrat.
Jak vnímáte postavení neordinovaných pracov-níků v církvi. Jakým způsobem by měla být jejichčinnost a služba organizována a podporována(pokud je žádoucí)?
Ordinace povolaných pracovníků ne-ruší povolání neordinovaných pracov-níků. Každý má své místo v církvi a předBohem je zodpovědný za využití svěře-ných darů. Všichni obdaření Duchemmusí však pamatovat, že „Bůh neníBohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje“.(1 K 14,33) Je proto žádoucí, aby na bo-hoslužbách kromě kázání pastora bylybiblické pozdravy, svědectví, přímluvnémodlitby a další činnosti jiných lidí. Sys-tém jednoho muže v církvi včetně bo-hoslužeb není biblický, ale je možnýtam, kde pastor necítí zodpovědnostpřed Bohem ani před lidmi. Čím většísbor, tím více spolupracovníků pastorpotřebuje. Čím menší sbor, tím vícečasu má je získávat a vyzbrojovat doslužby. V modlitbách o nové dělníky proBoží žeň a v jejich vysílání do službynikdy nelze ustat. V praktické přípravěse k tomu velmi hodí biblické hodiny,nebo sborové buňky.
Na druhé straně neordinovaní, kteřímají obdarování ke službě Slovem, musíbýt ochotni sloužit, dále se vzdělávata usilovat o hojnost těch duchovníchdarů, „které slouží růstu celé církve“. (1 K 14,12) Nad tím, kdo zakopáváhřivnu, Ježíš vynáší nemilosrdný ortel.
– 7 –
Co byste odkázal čtenářům IDEY na závěr?Vysoce oceňuji teologickou úroveň
a čtivost časopisu. Vážím si obětavostiredakce a píšícím i čtenářům, k nimž setaké hlásím, přeji stále svěží radost zespasení, jež nám vydobyl náš nádhernýSpasitel, Pán Ježíš Kristus. ČasopisuIDEA přeji, aby byl Božím nástrojemv burcování z duchovní letargie. Věřím,že je velmi potřebný k růstu zdravé cír-kve a obnově společnosti.
Ptal se Š. Rucki
Chtěl bych být pastorem pastorů
Rozhovor s náměstkem biskupa Mgr. Janem Wacławkem
V březnu t.r. po vypršení kadence současnéhobiskupa Stanislava Piętaka budete přebírat do-časně tento úřad a v říjnu, kdy proběhne řádnávolba biskupa, budete velmi pravděpodobně pa-třit mezi favority volby. Jak vnímáte kadenci od-stupujícího br. biskupa Piętaka? Vidíte nějakoukontinuitu mezi jeho dosavadní činností a Vašímplánovaným působením?
Děkuji za oslovení. Dovolte pár větúvodem. Přál bych si, aby tento rozho-vor nebyl vnímán jako součást volebníkampaně před volbou nového biskupa.Chci, aby volbě biskupa dle dávnějšíchzvyků předcházel anonymní průzkumv řadách pastorů naší církve, v němž byse pastoři mohli svobodně vyjádřit,koho by si přáli mít biskupem. Dle vý-sledku průzkumu teprve zvážím, zdanominaci na kandidáta pro volbu bis-kupa přijmu nebo ne.
Nadcházející období od polovinybřezna do poloviny října t. r. bude urči-
tým provizóriem, kdy při své funkci pas-tora náveského sboru mám převzít dlenašich předpisů i zodpovědnost za ve-dení celé církve. Bude to pro mne velmitěžké a náročné období, na které sevůbec netěším. Na posledním synodujsem velmi vážně zvažoval zříci se svékandidatury na náměstka biskupa,a tak se vyhnout tomu, co nastane. Nechtěl jsem však komplikovat již dostsložitou situaci a utíkat před zodpověd-ností.
Modlím se, abych se uměl podříditBoží vůli, přesto je mi velmi líto, žesynod neumožnil prodloužení a dokon-čení funkčního období biskupovi Stani-slavu Piętakovi.
A teď už k Vašim otázkám. Co se týčehodnocení kadence odstupujícího bis-kupa, necítím se absolutně kompe-tentní osobou, která by se měla k tomuvyjádřit. Ono také každé hodnocení zá-visí od úhlu pohledu. Víme, že zatímconějaká dějinná období v jednom poli-tickoideologickém systému byla vyná-šena až do nebe, v jiné politické doběbyla zatracována a učebnice dějepisumusely být přepisovány. To znamená,že ani hodnocení historiků nebyloa není vždy objektivní. Navíc každý člo-věk působí v určitých podmínkách. To,co v jedné době lze prosadit bez prob-lému, je v jiné době neproveditelné. Jetu i celý tým spolupracovníků, rádců,kteří mohou být hlavními strůjci našichúspěchů, resp. neúspěchů. Pro objek-tivní hodnocení je samozřejmě klíčovámotivace, která však může být předlidmi naprosto skrytá. Pokud tedy méhodnocení nemá být jen černobíléa přitom nespravedlivé, chci je pone-chat Pánu Bohu, který zná i naše myš-lenky a touhy srdce.
Rád bych ovšem při této příležitostivyjádřil br. biskupovi Stanislav Piętakovi
– 8 –
velké uznání a poděkování za vše, copro naši církev udělal. S velkým re-spektem oceňuji jeho nasazení, oběta-vost, znalost Písma svatého, zbožnost,vzdělání, historický rozhled, zanícenostpro církevní školství a další. Máme zaco děkovat i jeho manželce a celé jehorodině. Chci mu přát i jménem celé cír-kve Boží blízkost a hodně zdraví, abysvé schopnosti a zkušenosti mohl vy-užít i v další službě pro šíření Božíhokrálovství.
Co se týče mého dalšího působení,myslím, že by zde byla důležitější a zají-mavější odpověď až nově zvolenéhobiskupa. Já osobně nechci nic bořit,nýbrž pokračovat v dosavadní činnostia směřování naší církve. Samozřejmě,nemám stejná obdarování jako dosa-vadní biskup, což se asi odrazí ve styluřízení a vedení církve. Chtěl bych býtpastorem pastorů, vnímat jejich po-třeby, za ně se modlit, stejně tak i zajednotlivé sbory a všechny spolupracu-jící organizace, které budou o to stát.
Jakou máte vizi pro vedení SCEAV pro následujícíobdobí? Na co by se měla naše církev (kroměhlásání evangelia) soustředit?
Mým snem je, aby členové naší církvepři vší různorodosti v jednotlivých sbo-rech a spolupracujících organizacíchměli povědomí, že jsou na jedné lodia mohou být spojeni nadšeným na-plňováním poslání, ve kterém každý ob-darován vírou v Krista je zapojen doslužby lásky v Jeho církvi. Toto je mávize a pokorná modlitba k Bohu.
Dnešní doba bývá často označována jako postde-nominační? Existují nějaké hranice pro ekume-nickou spolupráci v dnešní době, které by senemělo překračovat? Pokud ano, jak se budouvymezovat?
Ekumenická spolupráce křesťan-
ských církví je možná jen na základěspolečné víry v Trojjediného Boha. Je miovšem naprosto vzdálena představa, žev ekumeně bychom se měli snažit o na-prosté sjednocení všech věroučnýchčlánků, a tím směřovat k vytvoření ja-kési organizačně jednotné supercírkve.Přínos ekumeny vnímám pouze při za-chování identit jednotlivých církví, kterése vzájemně obohacují a inspirují proco nejlepší naplňování Boží vůle. Ješpatné, když druhým církvím nepře-jeme požehnání. Je správné, když se zadruhé církve modlíme a radujeme se,že i v nich roste Boží dílo, vždyť jeden jePán a jeden je cíl, v němž toužíme býtspolečně po celou věčnost.
Když takto vnímám ekumenu, vůbecsi přitom nemyslím, že je jedno, vekteré církvi jsem členem. Pokud semodlím za jiné církve, měl bych se nej-více modlit za svou vlastní církev a takédělat vše pro to, abychom se v nívšichni dobře cítili. Naše církev přivšech svých nedostatcích je součástíKristovy církve, a proto je úžasná. Jsemza ni Pánu Bohu nesmírně vděčný, jakrovněž za veškeré požehnání, kterénám daroval v celých jejich dějináchprostřednictvím svých služebníků.
Nepřípustnou hranicí v ekumeně jepro mne tzv. proselytismus, tj. přetaho-vání členů jedné církve do církve druhé.Úkolem církví je zachraňování hříšníkůze světa pro věčnou spásu a získáváníučedníků, nikoliv přetahování lidí z ji-ných církví, resp. opouštění vlastníchřad. Každý by měl vědět, že ve své církvimá také svůj duchovní domov.
Budete v této souvislosti usilovat o to, aby byl po-depsán dokument Charta Oecumenica?
Při nedávné návštěvě Luterské církveMissourské synody ve Fort Waynev USA tříčlenná delegace naší církve
– 9 –
zjistila, že v této sympatické církvi jepietismus vnímán velmi negativně.Naše církev se oproti tomu k pietismunadšeně hlásí. Kdo má pravdu, kdo semýlí? Domnívám se, že kdybychom sistále více ujasňovali vzájemné postoje,nakonec bychom zjistili, že se v nich ažtak moc nerozcházíme. V dokumentuCharta Oecumenica vidím paralelu. Za-tímco jedni vnímají tento dokumentjako možný nástroj k vzájemnému sbli-žování a budování jednoty, druzí v němspatřují ohrožení vlastní identity. Para-doxem je, že to, co mělo sjednocovat,rozděluje. Já osobně s podepsáním do-kumentu Charta Oecumenica nemámproblém. Koneckonců ji podepsalo osmpředstavitelů z jedenácti církví v ERCv ČR. Zda je to dobře, nebo špatně,o tom nechci vést diskuzi. Troufám sitvrdit, že obojí může být správné, pokudnás k tomu vede bázeň k Bohu, snahao naplňování Boží vůle a láska k JežíšiKristu. Jedna i druhá strana dokáže na-lézt dost argumentů pro odůvodněnísvých postojů.
V této situaci je usilování o dodatečnépodepsání zmiňované charty bezpřed-mětné. Bylo by to jen osobní vyjádřenínázoru jednoho představitele církve.Pokud by to mělo mít smysl, musela bydnes mému podepsání tohoto doku-mentu předcházet věcná diskuze v celécírkvi a následně jeho schválení na sy-nodu. Ze zkušeností však víme, jaksnadno mnohé zanícené diskuze sklou-závaly k demagogii. Co potřebujeme, jejednota, o niž se modlil náš Pán a kterápramení z pravdy a je tvořena DuchemSvatým. Nepotřebujeme jen ducha-prázdné diskuze nad prostředky k jed-notě, které rozdělují. Seriózní upřímnédiskuzi bychom se však bránit neměli,vždyť v dějinách probíhal teologickýzápas o správné pochopení a uchopení
pravd Písma svatého právě v dialogu.
Kde spatřujete identitu naší církve v této době?Má naše církev, jejíž učení vychází z luterské re-formace, ještě dnes nabídnout něco, co by oslo-vilo dnešní generaci?
Identita naší církve vychází z refor-mačních zásad a historického vývoje,v němž duchovní zápas našich předkůvyústil v živou zbožnost, poznamena-nou zásahem Kristovy milosti. Pokudčlenové naší církve budou i dnes nosi-teli této Kristovy milosti, máme co na-bídnout okolnímu světu. Žádnágenerace, ani ta dnešní, nechce žítv iluzi a nechce být podvedena. Protopři všech metodách a formách našíkreativní služby v církvi je zapotřebí,abychom byli především skutečnou solí(Mt 5, 13), nikoli její náhražkou nebonapodobeninou.
Myslíte si, že základní dokumenty luterské refor-mace ze 16. století jsou relevantní pro dnešnídobu? Jak vnímáte v tomto kontextu např. cír-kevní praxi ve věcí svátostí apod.?
Ano, myslím si, že základní doku-menty luterské reformace z 16. stoletíjsou relevantní i pro dnešní dobu. Záro-veň si však myslím, že jak v době Lu-therově byly pravdy evangelia přikrytynánosem různých nauk, tak i dnesmnohé Lutherovy myšlenky přišly v za-pomenutí. Je zapotřebí je opět studo-vat, objevovat. Blížící se pětisté výročíreformace bude k tomu dobrou příleži-tostí. Nemáme se za co stydět. MartinLuther stále patří k nejvýznamnějšímteologům, kteří nejlépe vysvětlili pravdyevangelia. Jeho základní knihy, jakoži další reformační spisy obsaženév Knize svornosti, jsou přeloženy dočeštiny a jsou k dispozici. To, co jsemřekl o učení a reformačních spisech, setýká rovněž praxe ve věci svátostí. Jen
– 10 –
objevovat jejich hloubku, abychom v ténejvětší úctě a lásce mohli v nich proží-vat skutečnost Kristovy přítomnosti,moci a milosti!
Nedávno jsme shlédli dokument polské televizeŠvédský pokrok, který popisuje kritickou situaciuvnitř Švédské luterské církve, pokud jde o vztahk ordinaci homosexuálů a přístup k Božímuslovu. Nevnímáte v tom nějaké ohrožení pro našícírkev – např. při jen byť nepřímé spolupráciskrze Světovou luterskou federaci s takovýmičleny? Kde jsou hranice pro takovou spolupráci?Bude vedení církve v následujícím období tytohranice jasně vymezovat?
Postoj naší církve k otázce ordinacehomosexuálů je naprosto odmítavý.Když některá církev v rodině jiných lu-terských církví hlásá názory, s nimiž ne-souhlasíme, nemyslím si, že jsme tímnuceni těmto názorům podléhat, ať užomezíme nebo neomezíme kontaktys ní. Ohrožení pro nás by mohlo nastattehdy, kdybychom neznali svou identitua nestáli pevně na biblických zásadách.Zda se budeme vůči některým církvímvymezovat nebo kontakt s nimi omezo-vat, to nevím. Bude záviset na nás, zdabudeme chtít přijímat pasivní roli, v nížse uzavřeme před nežádoucími vlivy,anebo zda přijmeme aktivní roli, v nížse budeme snažit spíše sami jiné ovliv-ňovat a podporovat církve podobněsmýšlející.
Jak vnímáte postavení neordinovaných pracov-níků v církvi? Jaké kroky učiní vedení církve v tétooblasti? Bude jejich činnost a služba podporo-vána? Jak?
Martin Luther vyzdvihl učení o všeo-becném kněžství. Ono však nezna-mená, že každý křesťan má dělat totéžco kněz nebo pastor, nebo že musí pro-nášet proslovy, referáty a kázání přikaždé příležitosti, aniž by měl k tomu
patřičné nadání, obdarování a vzdělání.Všeobecné kněžství znamená, žekaždý, kdo vyznal své hříchy a přijalKristovo odpuštění a dar spásy (ordino-vaný či neordinovaný), má svým živo-tem, podobně jako kdysi starozákonníkněží, přinášet Bohu oběť chval, máBoha uctívat a v Jeho církvi se zapojitdo služby dle obdarování duchovnímidary ke vzájemnému prospěchu a zís-kávání jiných ke spáse. Jaký prospěchbudeme mít z naslouchání učiteli, kterýučit neumí? Jaký prospěch budeme mítz naslouchání kazateli, který kázatneumí? Jaký prospěch budeme mítz naslouchání zpěvákům a hudební-kům, kteří ani zpívat ani hrát neumí? Ni-komu nebyly dány všechny dary. Chtělbych v církvi povzbudit všechny k tomu,aby sloužili Bohu a bližním těmi dary,kterými je Pán Bůh obdaroval a kterév sobě nejsnadněji objevujeme tak, žejejich používání dělá radost nám i dru-hým.
Z podobenství o talentech vyplývá, žepřed Bohem jsme zodpovědní nejen zapoužívání svých darů, ale i za jejichdalší rozvíjení, ať už formou cvičenínebo studia daného oboru, abychom vesvé službě mohli být efektivní. Samotnáordinace nikoho nečiní lepším nebo vý-konnějším. Je jen pověřením a vyslánímcírkve povolaných a připravených slu-žebníků pro konkrétní úkoly nebo po-slání. Určitým způsobem, třeba i v rámcisboru, mohou být pověřeni a vysláni (or-dinováni) nejen diakoni a pastoři, aletaké dobrovolníci s patřičným obdaro-váním a přípravou pro službu např. ve-doucích skupinek, vedoucích mládeží,dirigentů apod. Je dobré, když takovílidé dávají Bohu slib pro určitou službu,byť časově omezenou, a je dobré, kdyžje církev nese na modlitbách.
Naprostá většina členů církve patří
– 11 –
ovšem k neordinovaným. Oni však nej-sou o nic méně významní. Nemyslím si,že je právě úkolem vedení církve, aby jevšechny zapojila do služby. Vedení cír-kve má spíše motivovat a delegovat ve-doucí pracovníky, kteří stejný procespřenesou na další úrovně jednotlivýchseniorátů a sborů tak, aby nakoneckaždý člen naší církve se cítil potřebnýa našel své nezastupitelné místo veslužbě církve. Jedná se zde o úkola zodpovědnost nás všech. Je nesmírnědůležité, abychom se v této službě vzá-jemně podporovali, stáli jeden při dru-hém a nikoli jeden proti druhému. Přejivšem čtenářům, aby nalézali radost veslužbě pro Pána a zapojili se do nej-úžasnějšího díla na zemi: získávání ji-ných pro věčný život.
Ptal se Š. Rucki
Reformační „solas“ jakozáklad evangelikalizmu
Co je to evangelikální?Mnoho současných křesťanů spo-
juje slovo evangelikální s dědictvímprobuzeneckých hnutí 19. a počátku20. století. Je však takový pohledsprávný z hlediska historického čiteologického?
Slovo „euangelion“ se vyskytuje po-měrně často v Novém zákoně, aleširší používání jeho odvozeniny –evangelický, či evangelikální – lze da-tovat až od doby reformace v 16. sto-letí. Souviselo to především s důrazy,které položili reformátoři na Pavlovoučení o evangeliu, jako o moci Božíke spasení. Pavel píše Římanům:„Nestydím se za evangelium: je tomoc Boží ke spasení pro každého,kdo věří.“ (Ř 1,16) Podstatou spásné
zvěsti bylo pro Luthera ospravedlněníjedině vírou, jako článek na kterémnejen stojí, ale bez kterého taképadá církev. V průběhu vývoje refor-mace některé osobnosti katolickécírkve, byť i z jejího reformníhokřídla, jako Erazmus, Thomas Moreči Johannes Eck očerňovali ty, kteřípřijímali výše uvedený pohled naospravedlnění a označovali je jakoevangelíky či evangelikály.
V současné době přídavné jménoevangelikální ztratilo svůj původníteologicko-denominační rozměr,a v mnoha původně protestantskýchzemích Západu má toto slovo spíšesociálně-kulturní nádech, než abybylo chápáno jako adjektivum refor-mačního učení či reformace jako ta-kové.
V českém (nebo i středoevrop-ském) prostředí je chápání slova„evangelikální“ ještě více kompliko-váno skutečností, že je používánov současném významovém kontextuanglického slova „evangelical“. Pů-vodní význam slova evangelical všakhistoricky odpovídal spíše adjektivu„evangelický“, které i v našem pro-středí bylo v minulých stoletích vzta-hováno k církvím pocházejícímz protestantské reformace 16. stoletía k jejich učení. V současné doběvšak již toto slovo dávno ztratilo pů-vodní obsah a náboj v souvislosti seskutečností, že evangelické církvepředevším díky liberální teologii zpro-nevěřily obsah tohoto původního vý-znamu slova.
V každém případě však můžemekonstatovat, že slovo evangelikální,jakožto odvozenina od slova evange-lium, má historicky i teologicky svůjvztah k protestantské reformaci ze16. století a v tomto kontextu jej
– 12 –
budeme používat i v průběhu tétokonference.
Historický vznik reformačních„solas“
V současné době se používá pět la-tinských frází jako hesla protestant-ské reformace 16. století. Jsou tosola scriptura, sola gratia, sola fide,solus Christus (nebo solo Christo)a soli Deo gloria. Latinské slovo„solus, sola, solum“ znamená jediný,pouhý, sám. Tato latinská spojenípoukazují tedy na výlučnost či samo-jedinost reformačních principů. Je-dině Písmo, jedině milostí, jediněvírou, jedině Kristus (jedině v Kristu)a jedině Bohu sláva, jak bychommohli tyto fráze přeložit, jsou dnespovažovány za pět pilířů reformace,o nichž reformátoři byli přesvědčení,že představují základ křesťanské vírya praxe.
Je však třeba říct, že těchto pět for-mulací či principů nebylo formulo-váno samotnými reformátory, alespíše vyplynulo z učení reformátorůaž v pozdější době. Myšlenky, kteréstály za těmito hesly zde byly od za-čátku, jejich formulace a shrnutí seobjevilo později. Moje pátrání po sku-tečnosti, kdy byla reformační solaszveřejněna jako celek, bylo jen čás-tečně úspěšné. Robert Scott Clark naHeidelblogu uvádí, že nejčasněji seobjevují fráze sola gratia, sola fidea sola scriptura. Všechny tři lzesnadno najít ve spisech protestant-ských teologů 16. století, jako An-dreas Karlstadt, Martin Luther, JanKalvín, Martin Bucer, Filip Melan-chton aj.
Přesné datum vzniku dalších hesel– solus Christus (nebo solo Christo)a soli Deo gloria – již není zcela
jasné. Někteří jej vztahují až ke švý-carskému teologovi a historikovi re-formace jménem Jean-Henri Merled'Aubigné, který žil v 19. století veŠvýcarsku2.
Někdo by mohl namítat, že refor-mační solas byla nějaká sektářskáinovace, vytvořena rebely, kteří zalo-žili novou církev. Reformátoři všaknebyli sektáři, či rebelové. Ve svémučení navazovali na učení apoštolůa církevních otců a vyznávali konti-nuitu s prvotní církví. Slovo refor-mace znamená vlastně návratk původnímu stavu. Reformačnísolas tak byly vlastně návratemk solas, která lze najít již ve spisechmnohých tzv. církevních otců. A tak,když přemýšlíme o pilířích reformace,musíme si uvědomit, že se tímtovlastně vracíme k principům, nanichž stálo historické křesťanství odsvého prvopočátku. Není to žádnýsektářský počin, ale hledání konti-nuity s vírou prvních křesťanů a takékřesťanů po celá staletí existenceKristovy církve.
Podívejme se nyní na reformačnísolas trochu obecněji a položme siotázku, čeho se tato hesla týkajípředevším, anebo kolem čeho jsousolas soustředěny? Jistě mi dáte zapravdu, že je to otázka spasení člo-věka, jeho ospravedlnění předBohem. Reformační solas nebyla za-měřena na nic menšího než spaseníčlověka.
Za reformačními solas jsou ukrytydalší základní prvky reformačníhoučení, které jsou s nimi úzce spjatya to ve vztahu ke spasení člověka.Např. heslo sola gratia je bytostně
– 13 –
spojeno s reformačním pohledem nastav padlého nespaseného člověka,který bývá označován jako úplná zka-ženost. I když reformátoři se mezisebou lišili v odpovědích na některédruhořadé otázky, můžeme zcelaspolehlivě říct, že úplná zkaženost jejedním ze společných jmenovatelů,který je společný pro celou refor-mační teologii. Podle tohoto pohledučlověk není schopen nijak ke svémuspasení přispět ani nijak s Bohem nasvém spasení spolupracovat, protožemá, řečeno Lutherovymi slovy, zotro-čenou vůli. Lidská přirozenost bylanásledkem hříchu zkažena a zasa-žena ve všech oblastech tak, že v nínezůstalo nic duchovně dobrého,použitelného před Bohem. Lidskávůle, pokud jde o otázku spasení, jezcela zotročena satanem, a bez Božímilosti, bez zachraňujícího zásahuzvenčí neexistuje žádná šance naspasení. Martin Luther vyjádřil tytomyšlenky velmi emocionálně ve svédisputaci s Erazmem Roterdamským,kdy na základě exegeze Písma,zvláště pak Pavlových listů a evan-gelia Janova popírá jakoukoliv svo-bodu lidské vůle, tj. lidskouschopnost na svém spasení spolu-pracovat a vše naopak přisuzuje Božímilosti. Prosazuje tak monergistickýpohled na spasení člověka místoErazmem zastávaného synergistic-kého pohledu.
Heslo sola fide je zase bytostněspjato s reformační doktrínouo ospravedlnění vírou jako o foren-zním (soudním) aktu, při kterém jehříšníkovi přičtena Kristova spra-vedlnost. Takto ospravedlněný člověkje v Božích očích spravedlivý, i kdyžsoučasně až do konce svého životazůstává hříšníkem (simul iustus et
peccator). Když Martin Luther, jehožsvědomí bylo neustále trýzněno po-citem viny a nejistoty, zda jeho zá-sluhy jsou dostatečné, aby usmířilyBoží hněv, pochopil, že „spravedlivýje živ z víry“, tehdy – jak píše – pocí-til, že „je znovuzrozen a pocítil, žeprošel otevřenou bránou do ráje“.
Tento reformační pohled na ospra-vedlnění je dalším společným jme-novatelem, který se vine celýmspektrem reformačního učení. Želněkteří protestantští teologové tentopohled zpochybňují a chtějí ho v sou-časné době korigovat.
Společným jmenovatelem celé re-formace je také sola scriptura, kdyjako jediný základ (obsah) víry jeznovu položeno Boží slovo a naopakje odmítnuta autorita papežů a kon-cilů. Martin Luther při svém známémveřejném vystoupení na říšskémsněmu ve Wormsu, když je vyzvánsněmem, aby odvolal své učení, sepovolává pouze na autoritu Písma.Říká, že jeho svědomí je zajatcemBožího slova že odvolání by učinilpouze v případě, že bude prostřed-nictvím Písma a jasné rozumovéúvahy přesvědčen o svém bludu. Pri-ncip sola scriptura se stává základ-ním principem celé protestantskéreformace.
Jsou reformační solas aktuálnív dnešní době?
Na závěr si můžeme položit otázku,vůči komu či vůči čemu bychom seměli pomocí reformačních solasv dnešní době vymezovat. Je to stálevůči římskokatolické církvi jako zadob reformace? Odpověď je ano, pro-tože oficiální doktrína katolické cír-kve, jak je formulována základnímivěroučnými dokumenty (např. Kate-
– 14 –
chizmus), se v principech nijak zá-sadně nezměnila. Nicméně si mys-lím, že v současné době totovymezení platí do značné míry takévůči mnohým proudům v protestant-ské větvi křesťanství, a to i v dneš-ním tzv. evangelikálním světě. Jakjsem uváděl na začátku, původní his-torický obsah slova evangelikální(evangelický) byl změněn a jeho hod-nota byla naprosto zdevalvována. Obrazně řečeno, obchod s cennýmzbožím byl přeměněn na krám s bra-kem.
V mém krátkém příspěvku nemámšanci postihnout všechny oblasti,kde byly principy reformačního učenívyprodány. Pro stručnost budu jme-novat jen několik oblastí:
Tou první je náhrada zvěsti o spa-sení psychoterapeutickým modelem.V tomto modelu se hříšník měnív oběť, která je postižena zraněními– ránou po otci či někdy i po matceaj. Místo spasení se nabízí uzdra-vení, zotavení, nalezení sebe sama.Místo zkaženosti se objevují pojmyjako sebeúcta, sebeláska, naplnění.Křesťanská knihkupectví jsou pře-plněna literaturou tohoto druhu,každý autor přichází se svými ná-pady. Poradenský průmysl, zvláštěv některých západních zemích, vy-náší milióny. Cílem psychoterapie jepřinášet okamžité uspokojení místotrvalé křesťanské naděje. Výsledkyjsou však často tristní, rozvracenémezigenerační vztahy, křesťanstvíbez pokání, výchova a vedení k sou-středění se na sebe či až k neskry-tému sobectví.
Dalším modelem, ve kterém sezcela mění evangelium je model mar-ketingový. V tomto modelu je církevpředefinovaná na podnik, jehož
úspěšnost závisí od správného ma-nagementu. Dobrý pastor je přede-vším dobrý manažer, který dovedeprovést marketingový průzkum.Podle pociťovaných potřeb potenciál-ních zákazníků pak přizpůsobuje pro-voz sborových činností, modifikujezvěst zaznívající z kazatelny či pře-měňuje uctívání v zábavu. Absolut-ním měřítkem úspěchu jsou počtynávštěvníků, výše rozpočtu a schop-nost růstu, který ovšem je považovánza „přirozený“ (viz kniha Přirozenýrůst církve od Christiana Schwarze).Růst je výsledkem uplatňování správ-ných principů schopnými vůdciv duchu slov Charlese Finneye, kterýprobuzení nepovažoval za zázrak, aleza výsledek používání vhodných pro-středků, stejně jako úroda je výsled-kem použití správných prostředků.
Další závažný problém vidím v in-filtraci evangelikálního hnutí prvkyteologie otevřeného teizmu, který jesilnou ránou víře v Boží suverenitua prozřetelnost. Podle těchto názorůBůh vlastně nezná přesně budouc-nost a pracuje stále ve variantáchpodle toho, jak my lidé s ním spolu-pracujeme. Motivem těchto pohledůbývá sice vyburcování křesťanů k ak-tivitě, ale takové názory znamenajíúplné popření sola gratia. Samoz-řejmě mohli bychom jmenovat i dalšíprvky jako evangelium úspěchua zdraví a další scestná učení.
Potřebujeme probuzení nebo reformaci?
Proklamace jakékoliv výlučnosti(jakýchkoliv solas) v dnešní pluralis-tické společnosti, kde pravda je rela-tivní, je v lepším případě považovánoza anachronické a v tom v horším zanetolerantní. Co může tedy člověka
– 15 –
přimět k tomu, aby začal v této doběvyznávat solas. Jsem přesvědčeno tom, že to může způsobit jen Božímilost, kdy člověk v zrcadle Božíhoslova uvidí svou ztracenost a bez-mocnost a pouhou vírou se chceuchopit záchranného díla, kterésvrchovaný Bůh nám nabízí v osoběJežíše Krista. Patřím mezi ty lidi,které Bůh v životě různými zkuše-nostmi vedl k tomu, aby pochopilizcela bytostně, že nemají ve svém ži-votě zcela nic pod kontrolou a že všedočasné, ale i věčné, co nám bylosvěřeno, je pouze aktem Boží nezas-loužené přízně – milosti. Proto sehlásím k solas, i když je to nepopu-lární, nepřitahuje to davy a nese topunc anachronizmu. Ve svém životěvíry jsem však nepoznal nic lepšího,žádný pevnější základ, který člověkadovede přenést i přes ty nejtěžšíchvíle.
V křesťanských kruzích často sly-šíme, že náš národ potřebuje probu-zení. Nechci toto negovat, radovalbych se z toho, kdybych viděl mnoholidí, jak se obracejí od hříchu a so-bectví k Bohu a ke Kristu. Ale stejněanebo ještě více bych měl radostz toho, kdyby církve zatoužily znovupo nezkorumpovaném evangeliu,které stojí na pevných pilířích refor-mačních solas.
Štěpán RuckiTato přednáška zazněla na 2. kon-
ferenci Zápasu o duši a Poutníkovyčetby, která se konala v Brně dne22.1.2011.
Rodina – skutečná hodnota i Boží nástroj
Tak i Kristus pečuje o církev; vždyťjsme údy jeho těla. „Proto opustí mužotce i matku a připojí se k své man-želce, a budou ti dva jedno tělo.“ Je tovelké tajemství, které vztahuji na Kristaa na církev. (Ef) 5,29-32
Moje rodina je pro mě velkým daremi zdrojem skutečné radosti a požeh-nání. Jsem nesmírně vděčný Pánu Je-žíši za svou ženu a naše tři děti.Společně žijeme na jednom velkém síd-lišti v Havířově. Bydlíme tady už více neždeset let. V našem okolí vidíme dů-sledky úpadku duchovních a morálníchhodnot. Obzvláště patrný je úpadekrodin a to včetně rodin křesťanských. Si-tuace ve společnosti i mezi křesťany,mně přivedla k zamyšlení nad křesťan-skou rodinou a dnešní církví.
Používá si Pán Bůh rodinu pro své zá-měry s tímto světem? Na co by se mělakřesťanská rodina zaměřit?
Rodina je Bohem založené společen-ství. Jako základní buňku společnosti jiuznává i dnešní sekulární společnost.Pán Bůh miluje rodinu a žehná ji. Ro-dina je v Jeho zvláštní péči. Můžeme tovidět na mnoha příkladech rodin, o kte-rých čteme v Bibli. Například první ro-dina Adama a Evy, Lot s rodinouv Sodomě, Jákobova rodina v době vel-kého hladu, Rachab a její rodina v Jeri-chu atd. Pán Bůh si zvláštnímzpůsobem používá rodinu v osudovýchokamžicích národů i celého lidstva.Noemova rodina jako jediná přežila po-topu celého světa a stala se základempro obnovu lidstva na zemi. Mojžíšovarodina byla použitá při záchraně Židů
– 16 –
z Egypta. Rodinu Josefa a Marie si Bůhvybral pro to, aby Jeho Syn mohl usku-tečnit záchranu lidstva z hříchu.
Velmi zvláštně si Bůh použil rodinutaké při vzniku církve. Nebyla to pouzerodina Josefa a Marie, ale také rodinaMarie, Lazara a Marty nebo rodinyPetra a Ondřeje či Jakuba a Jana.Kromě toho se zdá, že základem propřirozené působení a růst církvev prvních stoletích našeho letopočtubyly zase rodiny. V domech Petra, Kor-nelia, Gaia, Akvily a Priscilly, Mariematky Marka, Nymfy, Filemonaa v mnoha dalších rodinách byly církve.Jejich domy byly místem, kde se Boží lid- učedníci Ježíše pravidelně setkávali.
Staronová strategie církveI když mezi prvním a dvacátým
prvním stoletím uběhlo mnoho časua mnoho věcí se změnilo, strategie Kris-tovy církve se za celá staletí moc ne-mění. Důležitou součástí této strategiezůstává rodina, coby základní buňkakaždé společnosti i církve!
Pronásledovaná církev v Číně už ně-kolik desetiletí roste hlavně díky svě-dectví rodin, které milují Ježíše a tzv.domácí církvi. Určitě nejen já jsemvděčný za mnohé věřící rodiny, které po-znaly Pána Ježíše a sloužily mu v našíSlezské církvi evangelické i v době předtzv. sametovou revolucí. Moje rodinažije více než deset let v sekulárním pro-středí a můžeme potvrdit, že tyto lidi ne-zajímá církev ani její různé aktivity.Čeho si ale nevěřící lidé všímají, jsouvztahy ve věřící rodině. V poslednímroce jsme se blíže seznámili se čtyřminevěřícími rodinami a jednou rodinou,která si k Bohu velmi obtížně hledácestu zpátky. Navštěvujeme se, pomá-háme si, děláme společné výlety apod.Všichni o nás vědí, že jsme věřící a pře-
sto jsou s námi poměrně často a rádi.My se za ně modlíme a od nich slyšímenázory, že jsme nějací jiní. Protože tojsou rodiny s dětmi, největší roli v tě-chto kontaktech sehrávají naše dvěstarší děti. My dospělí jen této věci po-máháme. Jakákoliv proměna těchto na-šich nevěřících přátel je určitě jen Božízáležitostí. Současně vnímáme, že svě-dectví naší rodiny, případně dalších vě-řících rodin je tím, co si Pán Bůh k tétoproměně může použít.
Církev a rodina jsou opravdu velmiúzce provázané. V druhé polovině pátékapitoly epištoly k Efezským jsou na pří-kladě vztahu Ježíše a církve popsányzdravé vztahy v rodině. Kromě toho cír-kev vždy těžila z duchovního života v ro-dině. Pokud se duchovní život neprojevítam, nemůže být skutečný ani ve sborunebo na veřejnosti! Svět a dnešní církevse vzájemně velmi rychle vzdalují. Cír-kev už nemá mnoho forem jak efek-tivně oslovit stále více sekulárníspolečnost. Rodina, která miluje Ježíše,je skutečným Božím nástrojem v zasa-žení evangeliem náboženských lidíi těch, kteří nevěří v existenci živéhoBoha!
Zaměření křesťanské rodinyNa co se má dnes křesťanská rodina
zaměřit? Na rodinný život, na službu vesboru nebo nějaké jiné hodnoty? Našedosavadní rodinné a duchovní zkuše-nosti mně vedou k názoru, že správnézaměření rodiny velkou mírou rozho-duje o tom, jak si ji Pán Bůh používá.Naše rodina se snaží zacílit na tytopravdy:Dobrý rodinný život je skutečná hodnota.
Odolat jiným hodnotám dnešní doby,je možné jen s Boží milostí a pomocí!Ježíš je Pán v naší rodině.
Ježíš se musí stát skutečným Pánem
– 17 –
všech členů rodiny. Pouze tato podříze-nost a závislost na Ježíši může způso-bit změny v našich životech a takéživotech lidí, s kterými jsme v kontaktu.Manželé se milují a jejich děti žijí v láskyplnémprostředí.
Láska se vytváří a udržuje opravdo-vými a upřímnými vztahy. Láska je Božídar, který mění naše postoje, hodnotyi starý způsob života. To, že patřímeKristu a On je živý Bůh, poznají druzílidé stále především po lásce. Láska jehojné ovoce opravdového vztahu dvouosob. Lidé můžou vidět a ochutnat totoovoce jen tehdy, když věřící lidé majís Bohem i mezi sebou opravdovévztahy. Křesťanská rodina může svými vztahy nejlépeukázat na živého Boha.
Vztahy v Boží trojici jsou dokonalé!Bůh Otec, Syn a Duch svatý jsou ve vzá-jemné harmonii. Křesťanská rodinamůže něco z této harmonie, kterou je:jednota, úcta, láska, čistota, pokora,vzájemná závislost… předat dalšímlidem. Všichni lidé touží po životě pos-taveném na těchto vlastnostech a hod-notách!Společným zájmem rodiny je služba ve jménu Je-žíše Krista.
Výše uvedené skutečnosti pomohoudospělým i jejich dětem přinést srozu-mitelné a hodnověrné svědectvío živém a milujícím Bohu i ve zcela se-kulární společnosti. Evangelium se pakmezi lidmi šíři slovy i praktickým živo-tem.
Rodina jako Boží nástroj Základní pohled na křesťanskou ro-
dinu je spojen s názorem, že taková ro-dina se pravidelně účastní bohoslužeba žije příkladným křesťanským životem.Církev se snaží rodinu podporovata různě zapojovat do sborového života.
Každá církev nebo sbor jsou však jentak duchovní, jak duchovní – odevz-dané Kristu jsou konkrétní rodiny!Z toho všeho je patrné, že křesťanskárodina a její svědectví víry je pro církeva její působení ve světě mnohem důle-žitější, než se může zdát. Ze srdce bychsi přál, aby naše rodina i mnohé dalšíkřesťanské rodiny byly v současné ge-neraci dobrým Božím nástrojem.
Petr Unucka
Naše mládež a Bible
Na konferenci dorostu a mládeže,která se konala na podzim minuléhoroku jsme rozdali účastníkům dota-zníky, jejichž cílem bylo zjistit, jaký vztahk Bibli mají naši mladí. Otázky uvedenév dotazníku úzce souvisely s tématemkonference: Bible – kniha tváří.
Zodpovězené anonymní dotazníky,nám nakonec odevzdalo 54 mladýchosob. Přečetl jsi už celou Bibli?
První otázka byla zaměřena na to, jakmají mladí lidé zvládnuto přečteníBible. Celou Bibli přečetlo pouze 8(15 %) dotazovaných. U Nového zákonajiž byla situace podstatně lepší, pře-četlo jej 28 (52 %) dotázaných. Novýzákon přečetlo jednou 15 osob, dvakrát6, třikrát 1, čtyřikrát a pětkrát 2 osoby.V jednom dotazníku jsme dokonce našliodpověď o přečtení Nového zákona de-setkrát.Systém při čtení Bible
Další otázky byly zaměřené na způ-sob čtení Božího slova. Asi dvě třetiny(35 dotazovaných) odpovědělo, že čtouBibli průběžně. Šest (11 %) čte Bibli
– 18 –
podle průvodce nebo rozpisu. Více nežčtvrtina (15 osob) volí systém čtení ná-hodně, co se zrovna hodí či otevře. Ně-kolik mladých nám popsalo svůj vlastnísystém čtení. Čtou to, co je zrovna za-ujme nebo doporučí známí; čtení textuvolí podle životních strastí a radostí, čivšelijak anebo dle chuti. Jednomu do-tazovanému Bůh říká, které verše si mápřečíst.
Průměrná délka času, kterou našimladí čtení Bible věnují, je asi 18 minuts rozptylem 5 minut jako minimum a 50minut jako maximum. Oblíbená kniha v Bibli
V oblíbenosti knih v Bibli zvítězilyŽalmy (8 preferencí) těsně následoványPříslovími (7 odpovědi). Čtyři osoby pre-ferovaly evangelia obecně, stejně takLukášovo evangelium, Matoušovo evan-gelium, list Jakubův a list Efezským. Třipreference se vztahovaly ke knize Da-niel a k Janově evangeliu. Dvakrát bylyzmíněny kniha Kazatel, list Korintským,kniha Píseň, listy Petrovy, list Římanům,Skutky a Zjevení. Mnoho zbývajícíchknih bylo uvedeno pouze jedenkrát. Čím je pro tebe Bible ve tvém životě?
Při volné odpovědi na otázku, čím jepro ně Bible, zhruba třetina (18 osob)dotazovaných odpověděla, že je příruč-kou, průvodcem, návodem či směrnicípro život. Pro pětinu (11 dotazovaných)je Bible způsobem, jak poznávat Bohaa jak Bůh k ním mluví. Patnáct procent(8 osob) nalézá v Bibli zdroj povzbuzení,potěšení, posílení. Pro 5 dotázaných jeBible Božím slovem a dva uvedli, že jepro ně pravdou.
Další zajímavé odpovědi byly např.: ži-votní inspirace; moudrost, která miudává směr, usvědčuje, zrcadlo; zdrojsíly víry, základ víry, duchovní pokrm,zbraň; něčím nenahraditelným.
Jak (ne)studovat Bibli ?
Od momentu kdy jsem uvěřil (v pat-nácti letech), čili celých 34 let, čtu Bibli.Dovolím si vyznat, že Bibli miluji a je promne radostí, že tato kniha má pro mnestále plno záhad a krásy. Vyzkoušeljsem mnohé metody studia BožíhoSlova, ale stále objevuji nové věci. Daloby se říci, že každé otevření Bible je promne zážitek.
Proč takové provokativní téma?Stále se totiž podivuji tomu, co
všechno my křesťané v Bibli naleznemea co jsme schopni naopak přehlédnout.
Stále žasnu nad tím, co my křesťanéale i nekřesťané, kteří se za křesťanytřeba i považují, jsou schopni si k Biblipřimyslet a z Bible vymyslet.
Zkusil jsem si původně pro sebe vy-tvořit pracovní tabulku, ale dovolím sii vám nabídnout příklady možné mani-pulace s biblickou zvěstí.
Rozdělil jsem nepřípustnou manipulacis biblickým textem do 3 skupin:SOFT (měkké čili nepříliš nebezpečné
nesprávné vykládačské postupy)MEDIUM (střední čili nebezpečnější
a závažnější způsoby výkladuBible)
HARD (velice zákeřné a nebezpečnézpůsoby exegeze)
+ speciální kategorie EXTRA HARD, kdyje Bible zpochybněna bezprecedent-ním způsobem.
Možná ještě před tím, než zkusím ta-bulku vysvětlit a uvést příklady, dovolímsi malou osobní vskutku historickouvsuvku:
Pamatuji si, jak jsem byl před mnoha
– 19 –
léty účastníkem bohoslužeb v Oldřicho-vicích, na kterých jsme sloužili se smí-šeným pěveckým sborem písněmi.A pamatuji si zděšení nás mladých,když hostující kazatel hovořil o vedoucíúloze komunistické strany, o Sovět-ském svazu a o tom, jak je nám v so-
cialismu dobře. Tento šok byl umocněnještě tím, že tento pastor měl stříbrnýkříž na prsou. Přiznám se, že toto „ká-zání“ je „mimo konkurenci“ a nezařadiljsem jej do žádné kategorie, jelikož k to-muto projevu nebylo Bible vůbec po-třeba.
– 20 –
Jak (ne)studovat BibliManipulace Božím Slovem. Jak se nedat zviklat?Zásady správného výkladu Písma (biblická exegeze).
druhy nesprávného přístupu k Písmu :
SOFT
1.1. Přílišná vzdělanost
1.2. Příliš malá biblická vzdělanost
1.3. Forma vítězí nad obsahem
1.4. Nečteme biblickou zvěst celou
1.5. Něco málo si přimyslíme
1.6. „Toto je nesprávný/nepřesný překlad“
1.7. Před-porozumění (předem víme, co Bůh chce říci)
1.8. Přivlastňujeme si věci, které nám nemusí patřit
MEDIUM
2.1. Židovská/rabínská exegeze
2.2. Některé liberálnější/kritičtější exegetické postupy
1.1 Přílišná vzdělanost Zkusím volně citovat Luthera: Někteří
kazatelé mají za to, že nejlepší kázáníje takové, které se co nejvíce vzdálí bib-lické zvěsti.
Někdy je v kázáních tolik psychologieanebo jiného (kazateli oblíbeného) věd-ního, teologického anebo jiného oboru,že vlastně celá biblická zvěst se ztratí.
1.2. Malá biblická vzdělanostPříliš málo známe biblickou zvěst,
abychom z toho vyvodili správné závěry.Tady by se dalo příklady množit: Pastor na kázání celou dobu hovoří
o tom, že Jóšafat je synem Davidovým.Odvolává se na jeden jediný navíc ne-správně interpretovaný biblický text(2. Para 34,2), který nelze vykládat jinak,než že Jóšafat kráčel po správné cestě„otce“ Davida, který byl ve skutečnostijeho pra pra pra pra… dědečkem.
Také se velice často stává, že někdovykládá proroctví Izajášovo, ale zasa-zuje ho do reálií období o sto let poz-dějšího (doby proroka Jeremiáše).
Do této SOFT kategorie spadajíi mnohá svědectví nově uvěřivších. „Jájsem to takhle prožil, takže je to pravda.Jedno místo z Bible mi to potvrzuje…“
Není to tak úplně problém u čerstvěobrácených. Potíž nastává, když takovéinfantilní dětinské křesťanství trvá mocdlouho. A nedej Bože, když se spojí s pý-chou... náboženskou...
1.3. Forma vítězí nad obsahem.Řeč kazatelova je tak květnatá, tak
plná krásných zvukomalebných pří-vlastků a bohatosti jazyka, že vlastněnevíme, kde se ztratil obsah. Kde je bib-lické zvěstování.
1.4. Nečteme biblickou zvěst celou Nedočteme verš anebo stať až do
konce, ale názor máme a předávámejej dál.
Dovolím si malou ilustraci: Ve Zjevenísvatého Jana je napsáno : „Mám protitobě, že trpíš ženu.“ Z takového citátulze leccos odvodit. Dá se o tom teolo-gickém problému diskutovat i s man-želkou (z uctivé vzdálenosti), ale jetřeba včas dokončit : „…Jezabel“
Z kazetového záznamu jsem slyšel ci-taci z Nového zákona : „Křesťané, … bři-cha lenivá…“ Už jsem se těšil na novouexegezi, ale bohužel kazatel se po-měrně včas vzpamatoval a uvedl vše nasprávnou míru citací : „Kréťané, … bři-cha lenivá“ (Tit.1,12).
Uvedl jsem jako ilustraci úsměvnějšíhistorky, ale tento prohřešek se vysky-tuje poměrně často.
1.5. Něco málo si vymyslíme, přimyslíme k biblické zvěsti
Pokud jsme zaujati nějakou myšlen-kou, máme tendenci „vsunout“ do textuněco svého.
Dovolím si znovu něco ze života:Pastor jednoho sboru organizoval ad-
ventní koncert. Problém byl, že nikohonepozval. Dokonce zapomněl pozvánkyve svém pracovním stole, takže sboro akci nevěděl. A lidé nepřišli. Zahájilkoncert tím, že citoval volně z Bibleo tom, že sice se nás sešlo málo, alePán Ježíš měl také pouze 12 apoštolů.Biblí ospravedlnil svoje selhání.
Ještě jeden příklad :Byl jsem na oslavě narozenin, kde
bylo před kázáním čteno slovo z listuapoštola Pavla „Bratři a sestry …“ Jájsem si pamatoval, že oslovení je pouze„Bratři…“. Takže jsem se pídil po samo-zvaném autorovi úpravy. A dostal jsemse k oslavenkyni, která jako správná,
– 21 –
bojovná, křesťanská feministka nařídilabratru, který četl základní text, aby četltak, aby jí to vyhovovalo.
1.6. Argument : Toto je nesprávný anebo nepřesný překlad Bible.
Všichni pracujeme s překlady Bible.Některé jsou asi lepší, přesnější a zda-řilejší, jiné asi méně. Ale často se stává,že kazatel, publicista anebo spisovatel(mám tuto zkušenost jak z některýchkázání tak z literatury, většinou ame-rické) nám nabízí mnoho překladů.Stává se, že vhodnou kombinací textův různých překladech nás autor smě-ruje ke svému cíli. Ke své původní před-stavě. A třeba si nakonec vypomůžei vlastním „překladem“. A tady je třebarozlišovat: Snaží se nás autor citací rů-zných překladů opravdu dostat k poro-zumění biblické zvěsti? Anebo mápředem „jasno“ a chce nás dostat a zís-kat pro svoji myšlenku?
Pamatuji si na úsměvný konflikt dvoudam: prodavačky v katolickém knihku-pectví a zákaznice, která chtěla originálBible a po neúspěchu vytáhla svoji Bibli(českou) a představila ji jako originál.Kdysi jí totiž řekli o této Bibli: toto je ori-ginál a ona tomu věří.
Pokud dotyčný nezná zdrojové jazyky,pak je toto tvrzení troufalé a mnohdyzavádějící.
1.7. Před-porozumění Tak dalece jsme přesvědčeni o ně-
jaké věci, že ani neuvažujeme, že by tomohlo být jinak. Ani nás nenapadne, žebychom svoje chápaní biblické zvěstiotevřeli Duchu Svatému.
1.8. Přivlastňujeme si z Bible věci, které nám nepatří.
Velice často se stává, že si přivla-stňujeme věci (nejčastěji ze Starého zá-
kona), které nám buďto vůbec nepatří,anebo jsou dosažitelné pouze při za-chování určitých podmínek, které třebanesplňujeme.
Dovolím si pravdivý příběh nakonec:Shromáždění, kde vedoucí nadšeně
cituje útěšná a veskrze pozitivní slovapro Jeruzalém a Judsko. A vztahuje tatopozitiva na církev, stát... Po zakončeníshromáždění jsem zašel za řečníkem:Proč si myslíš, že se tato slova, která jsicitoval, vztahují na nás? Nemyslíš, ženaše doba a svět kolem nás, dokonceani my, nepřipomínáme situaci, kteroujsi citoval? Nemyslíš, že k situaci v jakéjsme, se Izajášova slova v době králeChiskiáše spíše nehodí? Nehodí sek nám spíše slova proroka Jeremiáše zajudských králů Jóšijáše, Jóachaze, Jója-kima, Jójakina a Sidkijáše? Nepřivla-stnili jsme si něco, co nám nepatří?
(Na odpověď čekám. Teď už spíše odHospodina … Patří nám osobně, na-šemu sboru, státu, Evropě, celé zá-padní civilizaci proroctví Izajášovaanebo Jeremiášova? Každá mají svépodmínky.)
Pokračování příště
Zbyszek Kaleta
Modlitební konference
Dne 8. ledna se konala modlitebníkonference ve sborovém centru Hutníkv Třinci. Téma bylo: Na kolenou za našizem. Dle mého názoru je toto témavelmi aktuální. Hlavní slovo jsme slyšeliz úst Davida Floryka z Ostravy. Totoslovo bylo velmi povzbuzující a zároveňzdrcující, neboť řečník se zamýšlel nad
– 22 –
naší západní civilizací, ve které žije vět-šina lidí pohodlným konzumním živo-tem bez Pána Ježíše.
Povzbudivé svědectví o své služběřekla mezi jinými Aneta Tomeczkováo tom, jak se obrátila jedna dívka, kteráuž dlouho chodila na klub v Řece. Takyjsme slyšeli svědectví od bratra z Návsío jeho životě, o tom, jak ho Pán vedea ukazuje mu na své cesty. Eda Mikešvyprávěl o tom, jak ho Pán s jeho man-želkou povolal ke službě na Šumbarku.Tyto a další svědectví byly pro mě velmipovzbudivé, uvědomila jsem si, jak jedůležité v každé situaci poslechnoutBoží hlas, ať už nás Pán volá kamkoliv.
Viděli jsme vtipnou satirickou scénkuo evangelizaci ve škole a oddanosti veslužbě. K písním chval nás doprovázelamládežová skupina z Bystřice. O pře-stávce jsme se modlili na modlitebníchstanovištích, které byly rozmístěnépo celém sále.
V těchto pár řádcích se nedá popsat,jakým povzbuzením byla modlitebníkonference pro mě, jak vypadal celýprogram. Je velmi dobré, že se tatoakce každým rokem pořádá. Proto vásvšechny chci povzbudit, abyste se takézúčastnili této akce v příštím roce. Tatovýzva není jenom pro mladé, ale pro
všechny generace, neboť pro každéhomůže toto setkání posloužit jakožtovzpruha k modlitbám a ke službě.Klidně tento článek vnímejte jako re-klamu na modlitební konferenci v příš-tím roce.
Niemcová Magda
Bakalářská práce Krystyny Ogrocké
V únoru 2010 obhájila členka sboruSCEAV v Hrádku Krystyna Ogrocka naPedagogické fakultě Masarykovy uni-verzity v Brně bakalářskou práci natéma „Z dějin probuzeneckých hnutí cír-kve evangelické. Příspěvek k nábožen-ským poměrům na Těšínsku ve 20.století.“
Autorka sleduje vznik, vývoj, vzá-jemné stýkání a potýkání se dvou pro-buzeneckých proudů na Těšínsku –jednak hnutí společenstevního, repre-zentovaného Křesťanským společen-stvím, jednak hnutí letničního –reprezentovaného Svazem pro roz-hodné křesťanství.
V první kapitole je stručně představen
– 23 –
vývoj dějin protestantismu na Těšínskudo počátku 20. století a následně okol-nosti vzniku Křesťanského společenstvía Svazu pro rozhodné křesťanství.Druhá kapitola se věnuje rozvoji obouspolků v československé části Těšínkav letech 1918-1945. Třetí kapitola sle-duje osudy společenstevního a letnič-ního hnutí v době komunistickédiktatury; zvláštní pozornost je věno-vána osobnostem Vladislava Santariaa Rudolfa Bubika, jakož i okolnostemrozdělení ve sboru v Oldřichovicích posametové revoluci. Poslední kapitolapřibližuje současnou činnost Křesťan-ského společenství a Apoštolské církve.
Autorka využila kromě již existující li-teratury též archiválií, uložených v Zem-ském archivu v Opavě, v archivu SCEAVv Č. Těšíně a v archivu sboru SCEAVv Oldřichovicích, jakož i poznatků zís-kaných v rozhovorech s pamětníky udá-lostí, o nichž pojednává (B. Taska,J. Raszka, J. Tomala, J. Wałach, P. Mo-tyka, P. Wałach, R. Bubik, S. Piętak).
Rozsah práce činí 69 normostran; jejísoučástí je 12 příloh, zahrnujících tex-tových a 6 obrazových či grafických pří-loh.
Bakalářská práce je volně dostupnána Internetu v rámci Informačního sys-tému Masarykovy univerzity(is.muni.cz).
Aktuality ze světa
Svět. Světová luterská federacezveřejnila statistiky za rok 2010.Počet luteránů na světě vzrostl za mi-nulý rok o 0,3%, nárůst zaznamenalycírkve v Africe, Asii a Latinské Ame-rice, naopak pokles zaznamenaly cír-kve v Evropě a Severní Americe.
Počet luteránů na světě v součas-nosti činí necelých 74 miliónů.
USA. V USA díky přistěhovalectvíz Latinské Ameriky stoupá počet ka-tolíků. V loňském roce jejich početvzrostl na 68,5 milionů (o 0,57%).
ČR. Ministerstvo kultury a předsta-vitelé církví podepsali dne 12. 1.2011 tzv. Deklaraci shody o výkonuhospodářského zabezpečení církvístátem v letech 2011-2014. Dekla-race shody definuje roční částku, kterou poskytne stát církvím a nábo-ženským společnostem v příštích 4letech. Prostředky na platy duchov-ních budou poskytovány podle počtuduchovních v prvních třech čtvrtletíchroku 2010; příspěvky na provozní ná-klady církví budou rozděleny meziřímskokatolickou církev a ostatní cír-kve v poměru 70:30. (Celkový pře-počtený počet duchovních, kteří bylifinancováni ze státního rozpočtu,činil v roce 2009 4 754,87 duchov-ních, z toho na SCEAV připadalo100,5 duchovních; zajímavostí je, žena Apoštolskou církev připadalo174,96 duchovních!)
Vatikán. Do čela Papežské akade-mie věd byl poprvé v historii jmenovánprotestant – stal se jím mikrobiologa nositel Nobelovy ceny prof. WernerArber z Basileje, který je členem evan-gelicko-reformované církve.
Izrael. Vědci se začali zabývat 70malými knížečkami složenými z kovo-vých plátů, které byly údajně nale-zeny v Jordánsku a nyní se nacházejív Izraeli. Podle předběžných prů-zkumů by se mohlo jednat o křesťan-ské texty z 1. století! Pokud seprokáže jejich pravost, může se jed-nat o jeden z nejvýznamnějších ná-lezů v oblasti biblické archeologie odobjevení kumránských svitků.
– 24 –
ČR. Sbor LECAV v Českém Těšíněnabyl od města bývalý židovský po-hřební dům, v němž chce zřídit evan-gelickou modlitebnu.
Etiopie. Etiopská evangelická cír-kev Mekane Yesus uspořádalav únoru 2011 v Addis Ababě meziná-rodní teologickou a misijní konfe-renci. Zúčastnilo se jí přes 2500osob z Afriky, Severní Ameriky a Ev-ropy. Konference se mj. zabývalaotázkami autority Písma a identity cír-kve. (Etiopská evangelická církev mákolem 5 milionů členů, je třetí nej-větší luterskou církví na světě a je vý-razně evangelizačně a misijněorientovaná.)
Polsko. Dne 1. března 2011 zemřelv Polském Těšíně ve věku 77 let To-masz M. Bruell, dlouholetý pastor proevangelizaci a misii v Evangelicko-augsburské církvi v Polsku.
Rusko. V březnu byl zvolen doúřadu biskupa Evangelicko-luterskécírkve evropské části Ruska 28letýfarář Dietrich Brauer. Stane v čele cír-kve, která sestává z asi 120 sborůsdružených ve 12 seniorátech.
SRN. Dne 24. 3. 2011 se dožil 70.narozenin evangelista Ulrich Parzany,známý zejména z kampaní „Pro-Christ“.
Vatikán. V květnu 2011 chystá ka-tolická církev blahořečení papeže
Jana Pavla II. Při této příležitosti budevyzvednuta z krypty rakev s jehomrtvolou, aby se u ní katolíci mohlimodlit. Po skončení obřadu bude pře-nesena na nové místo v jedné z boč-ních kaplí baziliky sv. Petra.
Daniel Spratek
Literární hlídka
Čtvrté číslo vlastivědného časopisuTěšínsko přineslo v roce 2010 hnedtři články, týkající se dějin protestan-tismu na Těšínsku: Osudy evangelíkův Bystřici v období rekatolizace(1654-1709) od Davida Pindura, Pro-ces s těšínskými pietisty v letech1726-1730 od Stanislava Piętakaa Odraz 300. výročí těšínského Ježí-šova kostela v publikační činnosti (I.část) od Daniela Spratka.
Nakladatelství Concordia PublishigHouse vydalo roku 2010 nový pře-klad klasického spisu americkéhoteologa C. F. W. Walthera (†1887)
– 25 –
Dietrich Brauer
o náležitém rozlišování zákonaa evangelia ve 25 tezích. Překlad C.C. Tiewse vychází pod názvem Law &Gospel s podtitulem How to Readand Apply the Bible. Nový překladoproti dosud užívanému překladuDauovu z doby meziválečné přinášíkromě současného jazyka i přehled-nější členění textu a také řadu vy-světlivek.
Sdružení Martina Luthera přiSCEAV vydalo na počátku roku 2011útlou 22stránkovou brožurku Je křest dětí biblický? Autorem bro-žurky je skočovský pastor Adam Pod-żorski, překlad z polštiny pořídilaAnna Novotná.
Aktuality z KS
Gloria Deo. Na konci roku 2010vyšlo nákladem Křesťanského spole-čenství notované vydání novéhočesko-polského zpěvníku Gloria Deo.Zpěvník obsahuje celkem 375 písnía je určen pro biblické hodinya česko-polská bohoslužebná shro-máždění církve. V březnu 2011 vyšloi nenotované (pouze textové) vydánízpěvníku.
Setkání s CR. Dne 7. 2. 2011 sena Karmelu setkalo ústřední ve-dení KS s církevní radou SCEAV. Nasetkání byly dojednány posledníúpravy statutu Evangelizačníhocentra M.I.S.E. a tento statut bylschválen. (M.I.S.E. se stane v církvisamostatným subjektem zřízenýmKS a SCEAV.) Jednáno bylo též o Pro-
jektu Izrael a plánovaném omezeníúvazků pracovníků pro KS.Vedení KS a biskup Piętak si vzá-jemně poděkovali za spolupráci.
Koupě pole. V březnu byla zapla-cena poslední splátka kupní ceny zapole u Karmelu. Celková kupní cenačinila 2,8 milionů Kč. Na poslednísplátku nám přispělo saské křesťan-ské společenství částkou 10 000,- €.Z vnitřních zdrojů byla vzata půjčkapřesahující 300 000,- Kč, kterou budetřeba splatit. Dary na zaplacení tétopůjčky jsou vítány. Na zakoupenémpoli bude třeba v tomto roce provéstněkteré terénní úpravy. Byla rovněž vy-tvořena komise pro plán využití po-zemku v delším časovém horizontu.
Karmel. Hospodářská činnost stře-diska Karmel byla organizačněa účetně oddělena od KS. Stalo setak proto, že v důsledku stoupajícíhoobratu činnosti střediska hrozilo, žeby se celé KS muselo registrovat jakoplátce DPH. — Středisko Karmel na-vštívil v březnu nový starosta obceSmilovice pan Miroslav Nogol.
Celomisijní konference delegátů.Nejvyšší orgán KS se sejde dne30. dubna 2011. Hosty konferencebudou manželé Zbyszek a Nela Kła-povi z Polska, kteří poslouží před-náškou na téma „Dziedzictwo wiary“.
Pěvecký sbor v Oldřichovicích. Vednech 25. – 26. června 2011 pro-běhnou oslavy 90. výročí založenísmíšeného pěveckého sboru v Oldři-chovicích.
XcamP. Heslem letošního XcamPuje: „Na straně vítězů“. Přednášejícímbude Stefan Gustavson ze Švédskaa evangelistou Alexander Barkóci zeSlovenska.
– 26 –
Pobyt seniorů. Termín pobytu se-niorů na chatě Lípa byl přesunut na28. srpna – 2. září 2011.
(Více informací na www.ksschal-brechtice.estranky.cz.)
BŠP. Probíhají přípravy příštího roč-níku BŠP; vyučovací setkání by mělaprobíhat od října 2011 do března2012 v dvoutýdenních intervalech.Na každém setkání budou připraveny2 přednášky – jedna se bude týkatvýkladu biblické knihy, druhá budez oblasti dogmatiky, apologetiky čicírkevních dějin.
Boży detektyw
Pewien chłopak stałna ulicy. Nie miał poję-cia, że Pan Bóg właś-nie tam go potrzebuje.Obok niego przecho-dziło dwóch mężczyznzajętych rozmową.
Nagle wymienili jakieś imię. Chłopiec
zaczął uważnie nasłuchiwać. Ci męż-czyźni mówili o jego wuju, który oddwóch dni znajdował się w więzieniu.Chcieli oni pod jakimkolwiek pozoremspotkać więźnia, aby go zabić. Nie spo-dziewali się, że coś stanie im na drodzei przekreśli ich paskudne plany.
Sprytny chłopak – Boży detektywszybko zorientował się w sytuacji.W porę ostrzegł władze i w ten sposóbprzekreślił mordeczy plan. Uratowałżycie swego wuja. Pan użył go jakoswoje narzędzie.
Gdyby ten zły zamiar doszedł doskutku, wtedy wiele listów brakowałobyw Nowym Testamencie. Pan Bóg miałdla niego jeszcze wiele zadań, dlategozachował go od śmierci. Spełniło sięsłowo: „Pan jest ze mną, nie lękam się,cóż może mi uczynić człowiek?“ Psalm118:6.
Kochane dzieci, jak miał na imię tenwujek? Może wiesz, jakie listy napisał?Swoje odpowiedzi prześlij na adres e-mailowy:
Časopis „Idea” je určen pro vnitřní potřebu Křesťanského Společenství–Społeczności Chrześcijańskiej při SCEAV.
Redakce časopisu: Vedoucí redaktor: Štěpán Rucki.Redakční rada: Milan Pecka, Jan Rucki, Urszula Szymeczek,Daniel Spratek, Michal Klus, Zbyšek Kaleta, Lukáš Borski.
