Brazílie, Batayporã

Setkání s českou literaturou ve Vitória

Markéta Pilátová

Hlavní město brazilského státu Espírito Santo Vitória hostilo od 29. 6. do 30. 6. 2018 dva české

spisovatele Markétu Pilátovou a Pavla Šemberu a bohemistku a portugalistku konzulku Mgr.

Lucii Lachoutovou Natal da Luz. Trojice českých kulturních vyslanců přijela do tohoto

brazilského města, v němž sídlí Honorární konzulát ČR vedený panem Odilonem Borgesem

Juniorem, na akci nazvanou Setkání s českou literaturou. Setkání probíhalo v místní krásné,

moderně vybavené knihovně a účastnila se ho asi padesátka posluchačů. Nejdříve akci

zahájila paní konzulka Mgr. Lucie Lachoutová Natal da Luz přednáškou o českých

spisovatelích překládaných do brazilské portugalštiny. Pak představil Pavel Šembera svou

knihu určenou zejména českým turistům mířícím do Brazílie s názvem Brazílie – návod k

použití. Jako poslední pak Markéta Pilátová představila portugalský překlad svého románu

Žluté oči vedou domů (v portugalštině OLhos da Loba) a přečetla také portugalskou ukázku

z nového románu S Baťou v džungli. Ukázku velmi zdařile převedla do brazilské portugalštiny

Mgr. Lucie Lachoutová Natal da Luz. Následovala velmi živá diskuze nejen se čtenáři knihovny

a hosty, ale také s místními spisovateli, kteří měli velmi zajímavé dotazy na všechny tři české

zástupce.

Druhý den od desíti hodin ráno probíhala v místní knihovně tzv. „Snídaně s místními

spisovateli“, na níž se českým zástupcům představili tři z nich: Reinaldo Santos Neves,

Pedro J. Nunes a autor dětských knih Paulo Roberto Sodré – diskutovalo se o možných

formách spolupráce mezi místní literární komunitou a knihovnami a Českou republikou. Mezi

mnoha návrhy a nápady se jako nejzajímavější jevila oblast spolupráce v oblasti literárních

překladů či literárních rezidencí v České republice. Akce byla velmi pečlivě přichystána jak

Generálním tak Honorárním konzulátem a proběhla navzdory generální stávce řidičů

kamionů, která ochromila provoz takřka v celé zemi. A to je možná hmatatelný důkaz, že

literatura nezná hranice, ani překážky a že antické tvrzení „duch vane, kudy chce“ platí i pro

Brazílii.

Brazílie, Batayporã

Oslavy 120 let od narození Jana Antonína Bati v Batayporã

Markéta Pilátová

Oslavy 120 let od narození Jana Antonína Bati probíhaly 23. května 2018 v malém brazilském

městečku Batayporã, které Jan Antonína Baťa založil v padesátých letech. Začaly v sedm

hodin ráno slavnostní mší v kapličce Pražského Jezulátka pod záštitou Generálního a

Honorárního konzulátu ČR a účastnila se jich také vnučka Jana Antonína Bati a předsedkyně

krajanského spolku Československá kulturní dílna Dolores Baťa Arambašič společně

s generální konzulkou ČR Ing. Pavlou Havrlíkovou a honorárním konzulem Evandrem

Trachtou. Hezkou náhodou sem také ve stejném datu zavítala dvojice českých turistů

z Olomouce. Po mši, které se zúčastnili obyvatelé Batayporã, žáci základní školy

pojmenované po Jana Antonínu Baťovi a zástupci místní samosprávy se všichni přesunuli do

budovy ZŠ Jana Antonína Bati, kde byla slavnostně zahájena výstava Adresa Baťa Zlín

(Endereço Baťa Zlín).

Po zahájení výstavy byla oficiálně podepsána spolupráce mezi zástupci Ministerstva

zahraničních věcí ČR a ZŠ Jana Antonína Bati. V odpoledních hodinách se pak žáci nižších

ročníků školy Jana Antonína Bati, kteří navštěvují pravidelnou výuku českého jazyka a kultury,

účastnili programu, který pro ně připravila učitelka Markéta Pilátová společně s Dolores Baťa

Arambašičovou. Nejdříve si žáci poslechli vyprávění paní Dolores Baťové o jejím dědečkovi

Janu Antonínu Baťovi a seznámili se také díky obrázkům českého malíře, který maluje ústy

Jakuba Hříbka, s historií Zlína a „baťovského“ odkazu. Poté se asi dvacítka vybraných žáků

přesunula do školní kuchyně, kde společně s Dolores Baťovou, Markétou Pilátovou a

generální konzulkou Ing. Pavlou Havrlíkovou pekli oblíbený zákusek Jana Antonína Bati –

broskvovou bublaninu. Učili se u toho slovíčka potřebná pro porozumění českému receptu a

všichni si pak typickou českou bublaninu pochvalovali. Když byl koláč hotový, Dolores Baťa

Arambašič žákům vyprávěla o silné moravské a české hudební tradici a o oblíbených písních

Jana Antonína Bati, které se svými dcerami rád zpíval i v Brazílii.

Dolores Baťa Arambašič

Společně s učitelkou Markétou Pilátovou pak žáky dvě z nich naučily – Čižmičky moje a

Šavlenka brušená. Dolores Baťa Arambašič děti doprovázela na kytaru. Žáci pak doma kreslili

své dojmy z celého „baťovského odpoledne“ a výsledné obrázky budou vyhodnoceny

honorárním konzulem panem Evandrem Trachtou, generální konzulkou Ing. Pavlou

Havrlíkovou a Dolores Arambašičovou a na žáky čekají hezké odměny, které věnoval

Generální konzulát ČR v Sao Paulu.

Večer se pak v tzv. Sala Multiuso krajanského spolku Centro de Memória de Jindřich Trachta

(Centrum Paměti Jindřicha Trachty) promítaly dva díly Českých stop režiséra Davida Vávry.

Díl věnovaný odkazu Jana Antonína Bati v Brazílii a díl o brazilských stopách českého

krajana Alfreda Willera, který působil zejména ve městě Curitiba.

I díky těmto květnovým oslavám se obyvatelé malého městečka v brazilském vnitrozemí

dozvěděli mnohem více o svém zakladateli a vlastní historii a o České republice. Jak to

vyjádřil mladý radní Germino Roz – „Ještě před několika lety jsem vůbec netušil, kdo byl Jan

Antonína Baťa a co všechno dokázal. Pak jsem navštívil s folklorním souborem Klenot

Českou republiku a dokonce Zlín a neuvěřitelně to rozšířilo mé obzory. Stejně jako teď

„baťovské“ oslavy a tato výstava.“

Rusko, Novorossijsk

Dny české kultury

Tamara Bartková

Dny české kultury v Novorossijsku, pořádané každoročně českým spolkem „Mateřídouška“, byly letos věnovány oslavě 100. výročí založení Československé republiky a také významnému „kavkazskému Čechu“, agronomu Černomořské oblasti, Jaroslavu Hejdukovi, od jehož smrti uběhlo letos 100 let. Akce proběhla ve dnech 25. – 27. května, v kulturním domě v Kirillovce.

Jako hosté se zúčastnili I. tajemník Československé republiky v Moskvě, Michaela Jeřábková,

která zajišťuje podporu krajanů v Ruské Federaci ze strany ZÚ; koordinátor jazykových kurzů

a hudebních programů Českého centra v Moskvě, Alexej Kindiak; předseda České asociace

rusistů, hudebník a publicista Jiří Klapka; představitel města Novorossijsku pro záležitosti

národnostních menšin a zástupci dalších krajanských spolků.

Na téma vzniku Československé republiky proběhlo několik prezentací („ Vznik ČSR“,

“Československé legie“, „První prezident Tomáš Garrigue Masaryk“), výstava reprodukcí

„Umění v zákopech První světové války“ z archivu Vojenského historického ústavu v Praze;

vyhodnocení a vyhlášení výsledků překladatelské soutěže „ Rok na vsi ve vzpomínkách T.

G. Masaryka“ (překlad textu z knihy Karla Čapka – Hovory s T. G. Masarykem).

S méně známými fakty ze života Jaroslava Hejduka se mohli návštěvníci seznámit během

zajímavé prezentace Iriny Treťjakové, která vypátrala a kontaktovala jeho potomky žijící

v České republice.

Součástí bohatého programu bylo divadelní představení našeho ochotnického spolku

„Fimfárum“, na motivy hry Aloise Jiráska „Lucerna“; vystoupení Jiřího Klapky „Putující

písničky“ a koncert folklorního souboru „Kytice“.

Chorvatsko

Aktuální dění v destinaci

Bohdana Pěva Šolcová

Naše jaro – divadelní, loutkářská a recitační přehlídka v Daruvaru

Také letos vítaly děti v Chorvatsku jaro českým slovem. Naše jaro – divadelní, loutkářská a

recitační přehlídka se konala 11. 5. 2018 v Českém národním domě v Daruvaru a účastnily

se jí děti z českých škol, ze škol s výukou češtiny a děti z Českých besed.

Účinkující měli ve dvouhodinovém programu dobrou příležitost předvést své recitátorské

nebo divadelní schopnosti. Některé vystupující skupiny upoutaly pozornost vybraným

repertoárem. Zřejmá byla snaha vystoupit z „muzea“ klasických pohádek, tradičních

divadelních postupů a klasické poezie pro děti. Našli se učitelé, kteří při výběru básní opustili

“rýmovačky“ a přeslazené deklamovánky z 19. století a sáhli k modernějším autorům

(Macourek, Žáček, Svěrák) a způsobům zpracování. Zlatou klasiku představili loutkáři z 2.

stupně České základní školy J. A. Komenského v Daruvaru, kteří sehráli s marionetami

pohádku Čert a Káča.

Učitelé spolu s rodiči jsou ti, kteří dětem pomáhají objevovat rozmanitou krajinu české

literatury. Tato krajina je v krajanském prostředí mnohem nepřehlednější, než je tomu

v Česku, a někteří učitelé se v ní hůře orientují. Doufejme, že příští přehlídka zaznamená

přinejmenším takový kladný ohlas u dětí i dospělých diváků jako ta letošní a že se

v programu objeví opět o něco modernější autoři.

Přehlídka malých vokálních souborů v Sisaku

Co Beseda, to pěvecký sbor nebo skupina (Českých besed v Chorvatsku je 31). Přestože

v tomto jarním období lidé pracují na poli do večera, najdou si po práci čas na pěvecké

zkoušky. Zpěváci České besedy Jazvenik se v posledních dnech několikrát týdně scházeli ke

zkouškám, neboť se připravovali na přehlídku malých vokálních souborů, která se konala 19.

5. v hudební škole v Sisaku. Představilo se zde devět pěveckých souborů z různých koutů

Sisacko-moslavinského kraje. Mezi chorvatskými soubory se představily hned dvě české

pěvecké skupiny – ČB Jazvenik a ČB Sisak. Ani jedna česká skupina nebyla v silné

konkurenci do dalšího soutěžního kola vybrána. Přesto byla pro zdejší Čechy přehlídka

přínosem – akademičtí hudebníci Chorvatského sněmu kultury poradili každému souboru,

jak svůj výkon zlepšit, a soubory získaly přehled, jak pracují ostatní.

Přehlídka chorvatských dechovek v Bjelovaru

Ani česká dechovka v měsíci květnu nezahálela. Besední dechovky ČB Končenice a ČB

Brestov spojily své síly, vytvořily jedno těleso a utkaly se v krajském kole v Bjelovaru

přehlídky chorvatských dechovek. Češi vyhráli. „Je těžké soupeřit s vámi Čechy. Vy už se

s dechovkou v krvi rodíte,“ posteskl si předseda výběrové komise.

Brazílie

Legionářský dopis brazilské mámě

Markéta Pilátová

České papírnictví Papelote přišlo s hezkým papírovým nápadem a použilo na něj mustr

dopisů, na které psali naši legionáři z fronty. Je to v podstatě obálka a dopis dohromady, a

ještě se dá složit jako origami. A vypadá to báječně.

Učím v Brazílii děti česky a letos jsem jim, v rámci osmičkových výročí, vyprávěla o vzniku

Československa a o chrabrých legionářích. Brazilské děti zíraly na historická videa s

vousatými, zaprášenými muži v beranicích, kreslily mapy jejich návratu a celé to braly, asi

jako když tady já poslouchám nějaké indiánské legendy s pěkně zašmodrchanou, exotickou

zápletkou. Pak jsme skládali ony legionářské obálko-dopisy, učili se slovíčka jako pošta,

obálka, dopis, známka, adresa…, a protože se blížil Den matek, děti chtěly napsat mámám.

Jenže v tom byl ten háček.

Spíš několik velkých háků. Jednak mámám… Maria Eduarda oznámila, že její máma je její

babička. Pak se vysvětlilo, že žije u prarodičů. Ale čtyřletý brácha Nando, kterého měla na

hodině s sebou, prý žije s mámou. „A s tátou, ne?“ „Ne, s tátou ne, toho bráchova tátu

zastřelil bratranec, osm kulek…“ upřesnila holčička věcně. No a máma teď žije s jedním

strejdou. Takže se bude psát mamince-babičce.

Další chlapeček prohlásil, že žádnou mámu nemá. Neodvážila jsem se zeptat, co se stalo,

ale prý má tetu, tak napíše jí. A nakonec jedna holčička zatoužila napsat nevlastní sestře do

São Paula, kterou prý nikdy neviděla, ale její tatínek její maminku opustil a vzal si maminku

té nevlastní sestry. A už je to docela dlouho a ona by nevlastní sestru hrozně ráda poznala.

Určitě by se prý měly rády. Víc jsem se raději dozvídat nechtěla a řekla jsem, že zkrátka

mohou napsat dopis, jaké mámě chtějí.

Další zádrhel ale nastal, když měly děti napsat adresu. Ani jedno desetileté dítě ji totiž

neznalo. Musely to zjistit do příštího týdne. Pak jsem názorně ukazovala, co je to poštovní

známka – protože děti nevěděly, k čemu asi taková známka může být. A když jsem je ujistila,

že kdysi žili, nebo ještě možná žijí, lidé, kteří takové věci jako známky sbírají, nemohly tomu

uvěřit.

Nakonec jsme tyhle technické podružnosti vyřešili a začaly se psát dopisy. „Ahoj mami,

zdravím z hodiny češtiny. Česky se mamãe řekne maminka. Miluju Tě. Tvůj Luíz.“ Děti si

daly záležet. Dopisy vyzdobily srdíčky a květinami a vyrazili jsme na poštu. Tam každé dítě

důležitě podalo svůj dopis na přepážce a dozvědělo se, kdy asi tak dorazí. Představila jsem

si, jak jejich mámo-babičky, mámy, tety a nevlastní sestry tohle psaní otevírají a co si asi tak

budou myslet. A zůstane v mých žácích onen slastný pocit, že jste na někoho mysleli a že

vám stál za to, abyste mu to napsali pomocí téhle prehistorické, analogové vymoženosti,

jako je dopis?

Když jsme z pošty odcházeli, zodpověděl mi tuhle otázku kluk Alfredo. Prý bude posílat

legionářský dopis mámě každý rok.

Rusko, Novorossijsk

Dny české kultury

Irina Tretjakova

Srdečně Vás zveme na Dny české kultury, které se konají v Novorossijsku ve dnech 25. až

27. 5. 2018. Předkládáme Vám brožuru s programem, který věnujeme 100. výročí

Československé republiky a 155. výročí narození a 100. výročí úmrtí Jaroslava Heyduka,

jednoho z nejslavnějsích kavkazských Čechů, agronoma a prvního praporečníka České

družiny.

Ukrajina, Žytomyr

Pieta za oběti represí stalinské éry

Eva Řezníčková

21. května byla uspořádaná výprava k místu hromadného hrobu na žytomyrské Smoljance, kde před 80 lety bylo zakopáno několik stovek obětí. V období 1937 - 1938 bylo na Žytomyrsku zatčeno 75 000 lidí, z tohoto počtu cca 20 000 zastřeleno. Represe stalinského režimu se bohužel nevyhnuly ani církvi a národnostním menšinám. Mezi oběťmi našlo smrt asi 200 Čechů. Místa častých poprav, ke kterým docházelo v letech 1937 – 1938, byla vzdálena i několik kilometrů od Žytomyru z toho důvodu, aby místní lidé neslyšeli střelbu a křik umírajících. Mezi zúčastněnými, kteří přišli zavzpomínat na Velký teror, který Stalin rozpoutal na počátku srpna 1937, byla početná skupina krajanů.

Ukrajina, Žytomyr

Výstava „Tvorba krajanů“

Eva Řezníčková

Krajané Žytomyrského spolku volyňských Čechů přijeli ve druhém květnovém týdnu do

Pardubic, aby navštívili výstavu „Tvorba našich krajanů“. Výstava byla vytvořena z artefaktů

tvorby krajanů a reemigrantů z Ukrajiny, byla věnovaná 100. výročí vzniku samostatného

Československa.

Na vernisáži, která se uskutečnila 11. května, vystoupil krajanský folklorní soubor Volyňští

Češi ze Žytomyru. Hosté si prohlédli malby, fotografie, rukodělné práce apod. Výstava

předcházela 9. ročníku Multi-kulturního týdne s podtitulem „Svět je náš“. Cílem festivalu bylo

přiblížit návštěvníkům různé kultury a poskytnout jim prostor pro celou řadu netradičních

setkání.

Výstavu pořádala Rada černobylských a novodobých reemigrantů ve spolupráci

s magistrátem města Pardubice a Sdružením Čechů z Volyně a jejich přátel. Krajané děkují

organizátorům za finanční pomoc a ubytování.

Ukrajina, Žytomyr

Oslava Dne Evropy

Eva Řezníčková

V historickém Žytomyru, který leží na severozápadě Ukrajiny a je kulturním a hospodářským centrem Volyně, se ve dnech 19. a 20. května prezentovaly členské Země EU. Před necelým rokem 11. července 2017 rozhodla Rada Evropy o uzavření dohody o přidružení s Ukrajinou jménem EU. Plné uplatňování dohody vešlo v platnost 1. září 2017. Dohoda podporuje těsnější politické i hospodářské vazby a respektování společenských hodnot. Pro Ukrajinu to znamená prohloubení a komplexní zóny volného obchodu, modernizaci obchodních vztahů a otevření trhů, sblížení odvětví ukrajinského hospodářství se standardy EU.

Na pěší zóně se návštěvníci těšili z bohatého programu, ve kterém se dozvěděli celou řadu informací o Evropské unii. Poté soutěžili ve znalostech o EU, zapojovali se do workshopů, debat se zajímavými hosty nebo sledovali folklorní vystoupení národnostních spolků, koncertní

vystoupení a další akce. Při příležitosti oslav Dne Evropy byla možnost prohlédnout si prostory Žytomyrského spolku volyňských Čechů a s dětmi krajanů pracovat na projektu „Cesta Evropou“. Celý program byl zakončen nedělním koncertem populárních ukrajinských hudebních skupin.

Praha, Dům zahraniční spolupráce

Služební cesta do Srbska

Olga Vlachová

Ve dnech 8. až 11. května 2018 se za účelem monitoringu krajanského učitele Stanislava

Havla a vyslaného lektora češtiny Petra Janeše, který působí na Filologické fakultě

Bělehradské univerzity, uskutečnila monitorovací cesta do Srbska. Za Ministerstvo školství

mládeže a tělovýchovy se jí zúčastnila Monika Slabá, za Ministerstvo zahraničních věcí

Zuzana Sedláčková a za Dům zahraniční spolupráce Zuzana Šepsová a Olga Vlachová.

Kromě výuky češtiny na univerzitě jsme navštívili výuku dospělých i dětí různých věkových

kategorií ve městech Bela Crkva, Kruščica a Vršac, zhlédli jsme folklorní vystoupení místních

českých besed a fotbalový zápas mezi Školou plus a kruščickými dětmi. Besedovali jsme

s krajany, byli jsme přijati na radnici ve Vršaci a zúčastnili jsme se konference Brána jazyku

a literatuře otevřena, kterou zorganizovala Česká národní rada v Srbsku.

Velký dík patří také zaměstnancům Domu zahraniční spolupráce, kteří se účastnili sbírky pro

Srbsko. Věříme, že dětem v Srbsku přinesou dárky radost, rozptýlení i znalosti.

Rumunsko, Svatá Helena

Kurz sebeobrany na Sv. Heleně

Kateřina Roháľová

Díky turistům z Čech, kteří se snaží nějakým způsobem navázat kontakt s místními

obyvateli, jsme již realizovali mnoho projektů. Letos mě oslovili Martina a Josef Ptáčníkovi,

kteří se věnují kickboxu, a Martina je dokonce několikanásobnou mistryní světa. Pro děti

připravili kurz sebeobrany a věnovali se jim celé tři večery svého pobytu ve Svaté Heleně.

Děkujeme.

Rumunsko, Svatá Helena

Obnova hřiště

Kateřina Roháľová

V měsíci květnu jsme se s helenskými dětmi rozhodli, že si trochu opravíme a obnovíme hřiště.

Peníze na barvy a kvádry jsme získali za mateřídoušku, které roste plno všude kolem.

Nasušenou jsme ji prodali do Čech a za utržené peníze nakoupili potřebný materiál. Pak už

stačilo pár hodin práce a hřiště je k nepoznání. Pan Pec nám vyrobil krásnou dřevěnou lavičku

a všechny práce probíhaly pod záštitou mého manžela Martina. Díky všem...

Nový Zéland, Rotorua

Mladí krajané nacvičili pohádku

Jiří Kostečka

Pan učitel Jiří Kostečka secvičil s dětmi v kempu Rotorua na Novém Zélandě pohádku o

Červené karkulce. Přestože pro většinu dětí bylo divadelní představení premiérou, všechny to

zvládly na jedničku. Na záznam pohádky se můžete podívat zde.

USA, Chicago

Američtí krajané na Facebooku

Klára Moldová

Také naše krajany z USA můžete sledovat na facebookové stránce s názvem T. G. Masaryk

Czech School. Paní učitelka Klára Moldová zde sdílí informace o lokálních událostech,

pozvánky na zajímavé akce a také mnoho různých fotek z komunity.

Srbsko, Bela Crkva, Kruščice

Studenti Jihočeské univerzity navštívili krajany v Srbsku

Stanislav Havel

V úterý 1. května navštívili Kruščici, Bela Crkvu a České Selo studenti a pedagogové katedry geografie z Jihočeské univerzity, které přivítal v Kruščici předseda místní besedy Jozef Irovič. Spolu se zdejším učitelem českého jazyka ukázal studentům školu, Českou besedu, kostel a místní krajanské muzeum ETNOKUČU. Posluchači pedagogické fakulty si připravili pro děti také ukázkovou hodinu zeměpisu České republiky. Na závěr se konalo přátelské posezení studentů a krajanů v České besedě v Kruščici.

Srbsko, Bela Crkva

Pálení čarodějnic

Stanislav Havel

V neděli 29. dubna se slavila v srbském Banátu filipojakubská noc. Starodávné pálení ohňů přiválo na jedno místo nejen místní krajany, ale přišli i z českých besed z Bela Crkvy a z Českého Sela. Opékaly se klobásy, zpívalo se, tančilo se, povídalo se. Ale hlavně se sešli čeští krajané a to bylo to nejdůležitější a hlavní cíl celé akce.

Ukrajina, Čechohrad

Duben v Čechohradu a Melitopolu (Opět jsme za kamny nezůstali)

Vladimíra Pěčonková

Velikonoční neděle v Čechohradu začala mší v místním kostelíku. Účast nebyla příliš velká,

protože z farníků, pravidelně se scházejících ke mši, zůstalo jen sedm babiček, kromě členů

jejich rodin už nikdo další nepřišel. Zpívalo se hlavně česky, zazněly i české modlitby.

V Melitopolu jsme na odpoledním vyučování vyzkoušeli české zvyky, které se moc líbily.

Většina mužů zacházela s pomlázkou jemně. Za odměnu dostali čokolády, kousky mazance

a malovaná vajíčka. Navíc jsem přidala soutěž „České zvyky a tradice“. Vítězný tým opět

obdržel čokolády dle výběru. Bylo potěšující, s jakým nasazením týmy bojovaly. Na fotografii

si zaznamenávají údaje pro budoucí soutěž. Ostatní, zajímavější, fotografie jsou tmavé. Místo

obvyklých dvou hodin jsme trávili v DK Ševčenko tři hodiny a ani poté se nikomu moc nechtělo

domů.

Multikulturní Velikonoce v Melitopolu

Jako každý rok jsme předváděli ČESKÉ VELIKONOCE na festivalu MULTIKULTURNAJA

PASCHA. Poprvé za dobu mého působení se vydařilo počasí (kromě silného větru), a tak

festival mohl být uskutečněn v pěkném prostředí parku Gorkého. Krajanské spolky předváděly

své umění v přípravě tradičních pokrmů i kulturních vystoupení. Spolek Bohemia si připravil

Smetanovu árii Proč bychom se netěšili. Provedení za doprovodu harmoniky bylo přijato

bouřlivým potleskem.

Konference v 9. gymnáziu Melitopol

Na tomto gymnáziu učím český jazyk dva roky. Zpočátku se jednalo o zájmový kroužek,

v letošním roce byl zařazen ve výukovém programu, jako součást nepovinného předmětu

Historie a současnost ČR, který vyučuje zástupkyně ředitele Lena. Měla jsem za úkol vybrat

studenty, kteří budou ve workshopu po konferenci, předvádět, co se naučili. Zúčastnit se

ovšem chtěli všichni, proto jsem připravila Olympiádu. Vítězové potom na konferenci

předváděli své znalosti a materiály se kterými pracují. Bohužel jsem se dozvěděla o akci dva

týdny předem, proto, i přes pochvalné projevy přítomných, mám pocit, že se příště můžeme

připravit ještě lépe.

Kulinářská soutěž v Melitopolu

Všude v médiích se vaří, proto ani v Melitopolu nechtěli zůstat pozadu a proběhl první ročník

kulinářské soutěže Co Melitopolu chutná. Krajanské spolky (5 členů) měly za úkol připravit

z produktů, které byly pro všechny stejné, něco z tradiční kuchyně. Za Bohemii, kromě mě,

soutěžila ještě předsedkyně spolku Jana, její syn Vláďa a sestry Marie a Valentina. Vytvořili

jsme zavináče, bramborový salát, kuřecí plátek, zeleninovou polévku a dva zeleninové

saláty. Musím přiznat, že české to moc nebylo, ale z přidělených surovin se nic více českého

připravit nedalo. Při vyhlašování vítězů jsme se dozvěděli, že zvítězila družba.

Pálení čarodějnic

Na tuto akci se čechohradské děti těší už několik měsíců dopředu. Hlavně je sice láká

opékání párků, které následuje, ale jsem ráda, že se zapojují i do soutěží v letu na koštěti,

hodu koštětem a dalších. Také soud s čarodějnicí aktivně rozehrávají. Opět jsem doufala, že

čarodějnice (letos dvě) dostanou milost, ale děti nemilosrdně prohlásily Zlo musíme spálit.

Jsem ráda, že jsem i letos vyvázla bez úhony. Nejzdařilejší masky dostaly kromě párků a

limonád i sladkou odměnu.

Argentina, Chaco

Čarodějnice v argentinském Chacu

Pavlína Řeháčková

31. dubna proběhlo v prostorách Unión Checoeslovaca, působící ve městě Presidencia Roque

Sáenz Peña, pálení čarodějnic. Pro místní krajany není tento zvyk žádnou novinkou a těší se

velké oblíbenosti zvláště mezi dětmi.

Děti nejdříve za asistence učitelky českého jazyka vyrobily čarodějnici. Poté pro ně byla

připravena hra spočívající v hledání pokladu. Během této hry děti procházely stanoviště

s úkoly či otázkami týkajícími se převážně českých reálií a českého jazyka.

Mladí krajané s vlastnoručně vyrobenou čarodějnicí

)

Děti při hledání pokladu

Po úspěšném nalezení pokladu děti asistovaly při přípravě ohně a následně byla upálena

čarodějnice za velkého ohlasu. Již po setmění si děti na ohni opekly špekáčky. Program

pokračoval volnou zábavou plnou her, během nichž učitelka přiblížila dětem reálie týkající se

zvyku pálení čarodějnic a duše spolku Silvia Noemi Kniz se během vyprávění objevila

v převleku čarodějnice. K jejímu upálení nakonec naštěstí nedošlo. Pozdní odpoledne a večer

proběhl úspěšně s notnou dávkou mystiky, tak jak to má během 31. dubna být.

Opékání špekáčků

Silvia Noemi Kniz převlečená za čarodějnici

Argentina, Chaco

Prezentace českého jazyka v Resistencii

Pavlína Řeháčková

27. dubna proběhla v Resistencii událost nesoucí název Patio de idiomas, jejíž hlavní

myšlenkou byla kulturní výměna mezi studenty různých jazyků. Na této události nechybělo ani

zastoupení českého jazyka.

Studenti každého z jazyků se sešli u jednotlivých stolů, kde probíhalo vzájemné seznamování,

konverzace či přímo výuka daného jazyka pod vedením vyučujícího. Následně pak docházelo

k seznamování účastníků mezi všemi stoly.

V případě stolu zastupujícího český jazyk tomu nebylo jinak. Na událost přišli z velké části

začátečníci, kteří se s češtinou teprve seznamují. Měli tak možnost dozvědět se o českém

jazyce a České republice více informací, poznat se s ostatními studenty a díky této neformální

akci tak prohloubit svůj zájem o češtinu a českou kulturu.

Po skončení události pak velká část účastnících se studentů češtiny pokračovala do domu

rodiny Clepacek, který již dlouhou dobu působí jako základna pro Česko – slovenské občanské

sdružení „Bratři všichni“ a pro taneční a hudební soubor Conjunto Kořene del Chaco. Zde

proběhla společná večeře a seznámení nových studentů se členy a aktivitami spolku.

Argentina, Chaco

105. výročí příjezdu prvních československých osadníků do města Presidencia

Roque Sáenz Peña

Pavlína Řeháčková

15. dubna proběhla v prostorách Unión Checoeslovaca oslava 105. výročí příjezdu prvních

československých rodin do města Presidencia Roque Sáenz Peña, které se nachází v centru

argentinské provincie Chaco.

První velká česká kolonie se začala formovat v roce 1913 příchodem dvou rodin, jejichž členy

byli Jan Novotný a Petr Šašvata. Usadili se ve vesnici, která byla založena teprve rok před

jejich příchodem a kde se v té době nacházelo pouze pět zděných domků.

Studenti českého jazyka v Resistencii Večer provázela příjemná atmosféra

I když ze začátku zažili mnoho nesnází, způsobených například nálety kobylek či nesprávnými

informacemi při výběru vhodných pozemků, Šašvata s Novotným se stali brzo prvními

odborníky na produkci bavlny v Chacu, Zprávy o jejich úspěchu podnítily hromadnou českou

imigraci do Argentiny, zvláště pak z jihomoravských Velkých Bílovic a tak v roce 1917 žilo v

okolí Presidencia Rocque Sáenz Peña již 23 československých krajanských rodin. Vliv

československých imigrantů tak nabýval na své důležitosti a významnou roli v této argentinské

oblasti mají krajané dodnes.

Oslavu doprovázel bohatý kulturní program a nesměla chybět ani česká kuchyně, která se již

těší velké oblíbenosti mezi obyvateli města Presidencia Roque Sáenz Peña. Na úvod zazněla

argentinská, česká a slovenská hymna. V kulturním programu pak hrály hlavní roli vystoupení

tanečního souboru Moravanka, který každým rokem čítá více a více členů a nabývá na

profesionalitě a to díky vedoucí souboru Melanie Ayelén Gutierrez Rath, která s tanečníky

intenzivně pracuje.

Prezident Unión Checoeslovaca

Roberto Bubeník během příprav

na oslavu 105. výročí

Vystoupení tanečního souboru

Moravanka

Účastníci oslavy během ochutnávky českých specialit

V pauzách mezi vystoupeními měli účastníci možnost ochutnat nespočet českých specialit,

pozdravit se se svými známými či vyslechnout proslovy významných osob ať už z řad spolku

či zastupitelů města. I přestože na oslavu přišlo více než 200 lidí, atmosféra byla velmi

rodinná.

Na závěr zazněly české a slovenské písně v podání sboru Melodie, ke kterému se po skončení

vystoupení přidali další návštěvníci a volný program tak pokračoval zpěvem a tancem.

Oslava 105. výročí dopadla nad očekávání a svědčí tak o neutuchajícím nadšení a aktivitě

československých krajanů.

Argentina, Chaco

Sv. Mikuláš v argentinském Chacu

Pavlína Řeháčková

Přestože se neblížil podvečer 5. prosince, nýbrž byl březen provázený silným horkem, ve

městě Presidencia Roque Sáenz Peña probíhaly velké přípravy, v nichž hrál hlavní roli sv.

Mikuláš. Jako tradičně každým rokem pořádá město slavností průvod, kde se prezentují také

všechny krajanské spolky z různých zemí, často v krojích či maskách, doprovázené

alegorickými vozy. Pro tento rok si Unión Checoeslovaca zvolila téma svatého Mikuláše.

Dva týdny před průvodem probíhaly přípravy ve velkém stylu. Nejtěžší práce spočívala ve

výrobě alegorického vozu, zvláště pak postav sv. Mikuláše, čerta a anděla. Do těchto aktivit

se zapojili všichni členové spolku.

V hodinách českého jazyka v době příprav také probíhala osvěta, kdy byli žáci seznámeni

s reáliemi podoby sv. Mikuláše v Čechách a doplnili si slovní zásobu týkající se tohoto svátku.

Někteří členové tanečního souboru Moravanka

Pod vedením profesorky tance Melanie Ayelén Gutierrez Rath, která vede místní

československý taneční soubor Moravanka řadu let, si členové Moravanky i s ostatními členy

Unión Checoeslovaca, kteří běžně v Moravance netančí, nacvičili taneční vystoupení, které se

několikrát prezentovalo v ulicích města během slavnostního průvodu. Vystoupení sklidilo

mnoho pozitivních ohlasů od přihlížejících. Nutno říci, že právě balet Moravanka a společné

události mají ten nejvýznamnější vliv na stmelování krajanů a přitahují zájem malých a

dospívajících krajanů.

Mladší členové baletu Moravanka se v průvodu prezentovali v krojích. Četná skupina dospělý

na sebe oblékla masku čerta, krajan Luis Husak představoval sv. Mikuláše a krajanka Marta

Teles anděla. Kromě přihlížejících si průvod užili právě krajané, kteří po skončení události

odjeli na alegorickém voze zpět do Unión Checoeslovaca, čímž tak utekli před deštěm a

zachránili všechny masky a alegorický vůz pro další případnou prezentaci. Večer byl zakončen

společnou večeří v Unión Checoeslovaca.

Dokončovací práce na alegorickém voze

probíhaly až do pozdních hodin Členové baletu Moravanka

před začátkem průvodu

Taneční vystoupení během průvodu

městem (foto Gabriel Petris)

Někteří členové tanečního

souboru Moravanka