SingularitaVernor VingeDepartment of Mathematical SciencesSan Diego State University

(c) 1993 by Vernor VingeCzech translation (c) 1998Jan Kučera

(Tentočlánek smí být rozšiřován k nekomerčním účelům, pokud zůstane úplný včetně tohotoupozornění.)

Původní verze tohotočlánku byla přednesena na sympóziu VISION-21 sponsorovanémNASA Lewis Research Center a Ohio Aerospace Institute konaném 30.-31. 3. 1993. Poněkudupravená verze se objevila v zimním vydáníWhole Earth Review1993.

Abstrakt

Do třiceti let budeme mít technické prostředky, abychom vytvořili nadlidskou inteligenci.Krátce poté skončí lidská éra.

Je možno tomuto vývoji zabránit? Pokud ne, můžemeřídit běh událostí tak, abychom dokázalipřežít? Úvaha se zabývá těmito otázkami a přináší možné odpovědi (i některá dalšínebezpečí).

Co je to Singularita?

Ústředním rysem tohoto století je zrychlování technického rozvoje. V tomtočlánku dovozuji,že jsme na pokraji změny srovnatelné s objevenímčlověka na Zemi. Vlastní příčinou tétozměny je to, že v brzké době vytvoříme bytosti [Pozn. překl.: V originále se mluví o"entitách". Protože včeštině je slovo "entita" mnohem méně běžné a pociťuji je jako termín sesilně filozofickým podtextem, překládám raději jako "bytost".] s inteligencí vyšší než jelidská. Tohoto průlomu může věda dosáhnout více způsoby (a to je další důvod, proč simůžeme být jisti, že k tomu dojde).

• Mohou být vyvinuty počítače, které budou mít vědomí a nadlidskou inteligenci.(Doposud je sporné, zda můžeme vytvořit strojový ekvivalentčlověka. Pokud všakodpověď zní "ano", lze sotva pochybovat o tom, že krátce poté mohou být vytvořenybytosti inteligentnější.)

• Rozsáhlé počítačové sítě (a jejich uživatelé) se mohou "probudit" coby bytosti snadlidskou inteligencí.

• Propojení (interfejs)člověka s počítačem se může stát tak těsným, že uživatele budemožno považovat za tvory s nadlidskou inteligencí.

• Biologie může poskytnout prostředky pro zvýšení přirozené lidské inteligence.

První tři možnosti zásadně závisí na zdokonalení hardwaru počítačů. Rozvoj v této oblastisleduje v posledních desetiletích stabilní křivku [17]. Na základě tohoto trendu věřím, že kvytvoření inteligence vyšší, než je lidská, dojde v průběhu následujících třiceti let. (Charles

Platt [20] poukázal na to, že nadšenci pro umělou inteligenci - AI - vyslovují taková tvrzeníuž třicet let. Abychčasové zařazení upřesnil, budu konkrétnější: Budu překvapen, stane-li seto před rokem 2005 nebo po roce 2030.)

Jaké bude mít tato událost důsledky? Až se nadlidská inteligence stane hybnou silou rozvoje,bude tento rozvoj mnohem rychlejší. Není vlastně žádný důvod, proč by tento rozvoj nevedl vještě kratší době k vytvoření ještě inteligentnějších bytostí. Nejlepší analogie, která měnapadá, je evoluce v minulosti: Zvířata se mohou přizpůsobit problémům a dělat vynálezy, alečasto ne rychleji, než pracuje přirozený výběr - v případě přirozeného výběru je svět svýmvlastním simulátorem. My lidé jsme schopni obsáhnout svět a ve své hlavě analyzovat "co sestane když..."; mnoho problémů jsme schopni vyřešit tisíckrát rychleji než přirozený vývoj.Vytvoříme-li nyní prostředky, které budou takové simulace provádět mnohem rychleji,dostáváme se do režimu, který se od naší lidské minulosti bude lišit stejně jako my lidé odzvířat.

Z lidského hlediska bude tato změna znamenat odhození všech dosavadních pravidel, možnáv jediném okamžiku, exponenciální lavinu vymykající se zcela jakékoli kontrole. Kčemujsme mysleli, že může dojít "za milion let" (pokud vůbec), to se pravděpodobně stane vpříštím století. (V [5] Greg Bear kreslí obrázek závažných změn, které proběhnou běhemněkolika hodin.)

Myslím, že takovou událost můžeme směle nazvat singularitou (pro účely tohotočlánkuSingularitou s velkým "S"). Je to okamžik, kdy musíme odhodit své staré modely a začnevládnout nová realita.Čím více se budeme blížit tomuto okamžiku, tím více bude tato realitaovlivňovat naše záležitosti, dokud to nebude zcela zřejmé. Přesto až se to nakonec stane,může to být velkým překvapením a ještě větší neznámou. V padesátých letech tutobudoucnost vidělo jen velmi málo lidí - Stan Ulam [28] parafrázoval Johna von Neumanna:

Jeden rozhovor se soustředil na stále se zrychlující technický pokrok a změnyv životním stylu lidí, což nasvědčuje tomu, že se blíží zásadní singularita vhistorii lidstva, po níž lidské záležitosti, jak je známe, nebudou mocipokračovat.

Von Neumann dokoce použil termínsingularita, i když měl zřejmě na mysli normální vývoj ane vytvoření nadlidského intelektu. (Podle mne je nadlidskost podstatou Singularity. Bez níbychom došli k nadbytku technického bohatství, které bychom nikdy nedokázali využít - viz[25].)

V 60. letech byly pochopeny některé důsledky nadlidské inteligence. I. J. Good napsal [11]:

Definujme ultrainteligentní stroj jako stroj, který daleko předčí intelektuálníčinnosti sebechytřejšíhočlověka. Protože vývoj strojů je jednou z těchtointelektuálníchčinností, ultrainteligentní stroj může vyvíjet ještě lepší stroje;dojde nepochybně k "inteligenční explozi" a lidská inteligence zůstane dalekovzadu. První ultrainteligentní stroj bude protoposlednímvynálezem, kterýčlověk udělá, pokud tento stroj bude dostatečně hodný na to, aby námřekl, jakho můžeme udržet pod kontrolou. ... Je pravděpodobné na více než 50 %, žeještě ve 20. století bude ultrainteligentní stroj postaven a že to bude poslednívynález, kterýčlověk bude muset udělat.

Good postřehl podstatu valící se laviny, ale nevěnoval se jejím nejvíce znepokojivýmdůsledkům. Žádný inteligentní stroj toho druhu, jaký popisuje, by se nestal "nástrojem"lidstva - tak jako lidé nejsou nástroji králíků, drozdů nebo šimpanzů.

V průběhu 60., 70. a 80. let se šířilo rozpoznání pohromy [29] [1] [31] [5]. Asi jako prvnívycítili její konkrétní dopad autoři science fiction. Konec konců právě autoři "tvrdé" sciencefiction psali příběhy o všem, co pro nás technika může udělat. Stále více tito spisovatelé cítilineprostupnou zeď táhnoucí se budoucností. Kdysi umísťovali takové fantazie do miliony letvzdálené budoucnosti [24]. Nyní vidí, že jejich odvážné extrapolace vedou do budoucnostineznámo jak ... blízké. Kdysi mohla galaktická impéria vypadat jako záležitost posthumánníéry. Nyní do ní bohužel patří i říše meziplanetární.

A co léta devadesátá a nultá a desátá, jak se blížíme k hranici? Jak se projeví přibližováníSingularity na lidském pohledu na svět? Ještě chvíli se bude kritikům strojového rozumupopřávat sluchu. Ostatně, dokud nebudeme mít hardware s výkonností lidského mozku, je asipošetilé myslet si, že bychom mohli vytvořit inteligenci ekvivalentní lidské (nebo vyšší). (Jezde jistá za vlasy přitažená možnost, že bychom vytvořili lidský ekvivalent z méněvýkonného hardwaru, pokud bychom chtěli obětovat rychlost, kdybychom byli ochotni sespokojit s umělou bytostí, která by byla doslova opožděná [30]. Je však mnohempravděpodobnější, že vytvoření takového softwaru by bylo choulostivý problém s mnohaslepými uličkami a mnoha experimenty. V takovém případě by se stroje s vědomím objevilyza tak dlouho, že by se do té doby objevil hardware podstatně výkonnější než ten lidský.)

V průběhu času bychom však měli vidět další symptomy. Dilema pociťované autory sciencefiction začnou vnímat i lidé pracující v jiných tvůrčích oblastech. (Slyšel jsem, jak si hloubavíautoři comicsů stěžují, jak je těžké vymýšlet si působivé efekty, když všechno, co lzenakreslit, je možné vytvořit dnes už běžnou technikou.) Staneme se svědky toho, jakautomatizace bude nahrazovat lidi na složitějších a složitějších pracovních místech. Už dnesmáme nástroje (symbolické matematické výpočty, CAD-CAM), které nás zbavují většinyjednoduché otročiny. Jinakřečeno, skutečně produktivní práce je doménou stále menší aelitnější části lidstva. V příchodu Singularity vidíme, že předvídanáskutečná technickánezaměstnanost se s konečnou platností stane skutkem.

Další příznak blížící se singularity: samotné myšlenky se budou šířit ještě rychleji a i tynejradikálnější se rychle stanou samozřejmými pravdami. Když jsem uprostřed 60. let začalpsát science fiction, připadalo mi velmi snadné najít nápady, které teprve po desetiletíchpronikly do kulturního povědomí; dnes se realizují za nějakých osmnáct měsíců. (Samozřejměmůže být na vině ztráta mé představivosti spojená s mým stárnutím, ale tento efekt pozoruji ina ostatních.) Jak nabíráme rychlost přes kritickou hodnotu, Singularita se blíží jako rázovávlna ve stlačitelné kapalině.

A co příchod Singularity samotné? Co se dáříci o tom, jak bude doopravdy vypadat? Protožese zakládá na lavinovitém růstu inteligence, proběhne pravděpodobně rychleji než jakákolidosavadní technická revoluce. Bleskový účinek bude asi neočekávaný - možná i pro vědce,kteří se na něm budou podílet. ("Vždyť všechny naše předchozí modely byly netečné! Jenomjsme vyšolíchali pár parametrů...") Budou-li dostatečně rozvinuté sítě (budou zahrnovat ivšudypřítomné počítače vestavěné do jiných zařízení), může se zdát, jako by se naše artefaktyjako celek náhle probudily.

A co se stane za jeden dva měsíce (nebo za jeden dva dny)? Mohu ukázat pouze na jednuanalogii: vznik lidstva. Budeme v posthumánní éře. A při všem mém nezkrotném technickémoptimismu si někdy myslím, že bych se cítil lépe, kdybych uvažoval o těchto událostech jakoo něčem vzdáleném tisíc let - a ne dvacet.

Je možné se Singularity vyvarovat?

No, možná k tomu vůbec nedojde: někdy se pokouším představit si symptomy, které bychommohli očekávat, kdyby se Singularita neměla vyvinout. Široce jsou přijímány argumentyPenrosa [19] a Searla [22] proti praktické možnosti vytvoření strojového rozumu. V srpnu1992 uspořádala společnost Thinking Machines Corporation seminář (workshop) na téma"Jak sestrojíme stroj, který myslí" [27]. Jak lze usoudit z názvu, účastníci nebyli přílišnakloněni argumentům proti strojové inteligenci. Panoval prakticky souhlas s názorem, žemyšlení může být založeno na nebiologickém základě a že zásadní význam pro existencimyšlení mají algoritmy. Mnoho se však debatovalo o tom, jak výkonný je hardware lidskéhomozku. Většina účastníků souhlasila s Moravcovým [17] odhadem, podle něhož nás odvyrovnání hardwarového výkonu dělí deset ažčtyřicet let. Přesto zde byla zastoupenamenšina, která poukazovala na [7] [21] a soudila, že výpočetní mohutnost jednotlivýchneuronů může být mnohem větší, než se běžně věří. Je-li to pravda, mohlo by současnémupočítačovému hardwaru do zařízení, které nosíme v hlavě, chybět desetřádů. Pokud je tomutak (nebo je-li Penrosovači Searlova kritika oprávněná), Singularitu možná nikdy neuvidíme.Místo toho bychom v prvním desetiletí po roce 2000 mohli zjistit, že se výkonová křivkahardwaru začíná narovnávat - v důsledku naší neschopnosti automatizovat návrhářskou prácipotřebnou k vývoji dalších hardwarových zlepšení. Skončili bychom u jistéhovelmivýkonného hardwaru, ale bez možnosti rozvíjej jej dále. Komerční digitální zpracovánísignálu by mohlo budit velký respekt a mohlo by se zdát, že i u digitálních operací jde ozpracování analogové, ale nikdy by se nic "neprobudilo" a nedošlo by k lavinovitému rozvojiinteligence, v němž tkví podstata Singularity. Pravděpodobně by tento stav byl považován zazlatý věk ... a byl by to současně konec pokroku. Velice se to podobá budoucnostipředpovězené Guntherem Stentem. V [25] na str. 137 Stent výslovně uvádí vyvinutí nadlidskéinteligence jako dostatečnou podmínku pro nenaplnění jeho předpovědí.

Pokud však k technické singularitě může dojít, stane se tak. Dokonce i kdyby všechny vládysvěta chápaly "hrozbu" a bály se jí jakočert kříže, vývoj by dále směřoval k tomuto cíli. Vbeletrii se objevily příběhy o zákonech, které zakazovaly konstrukci "stroje k obrazu lidskémysli" [13]. Konkurenční převaha - ekonomická, vojenská, dokonce i umělecká - každéhopokroku v automatizaci je vskutku tak přesvědčivá, že přijímáni zákonů či uvalení cla, kteréby takové věci znemožňovaly, pouze zajistí, že cíle dosáhne dříve někdo jiný.

Eric Drexler [8] působivě pronikl do podstaty toho, jak daleko může jít technický rozvoj.Souhlasí s tím, že nadlidské inteligence budou k dispozici v blízké budoucnosti - a že takovébytosti představují ohrožení lidského statu quo. Drexler však tvrdí, že taková nadlidskázařízení můžeme udržet na uzdě, takže bychom jejich výsledky mohli bezpečně zkoumat apoužívat. Je to ultrainteligentní stroj I. J. Gooda s jistou dávkou obezřetnosti. Já tvrdím, žetakové zkrocení je v praxi zásadně neproveditelné. V případě fyzického uvěznění: představtesi, že jste zamčeni ve svém domě s pouze omezeným datovým spojením ven ke svým pánům.Pokud tito páni myslířekněme milionkrát pomaleji než vy, sotva můžeme pochybovat, žeběhem několika let (vašehočasu) byste mohli přijít s "užitečnou radou", která vás jen takmimochodem osvobodí. (Říkám tomu "rychle myslící" forma superinteligence, "slabánadlidskost". Taková "slabě nadlidská" bytost by se pravděpodobně "prokopala" na svobodu

během několika týdnů vnějšíhočasu. "Silná nadlidskost" by byla víc než jen ekvivalent lidskémysli roztočený na vysoké obrátky. Je těžkéříci přesně, jak by "silná nadliskost" vypadala,ale rozdíly by asi byly zásadní. Představte si velmi rychlé psí myšlení. Pomohly by tisíce letpsího života lidskému chápání? (No, kdyby se psí myšlení šikovně "předrátovalo" apotomrozjelo vysokou rychlostí, to by mohlo být něco jiného...) Zdá se, že mnoho spekulací osuperinteligenci je založeno na "slabě nadlidském" modelu. Věřím, že postsingulární světodhadneme nejlépe tím, že budeme přemýšlet nad vlastnostmi silné nadlidskosti. K tomu se vdalšíčásti ještě vrátím.)

Jinou možností je vestavět do mysli vytvářené nadlidské bytostipravidla (napříkladAsimovovy zákony robotiky [3]). Myslím si, že každá pravidla tak přísná, aby byla účinná,vytvoří současně zařízení, jehož schopnosti budou jednoznačně pokulhávat za nespoutanýmiverzemi (a lidská soutěživost tak bude dávat přednost nebezpečnějším modelům). Přesto jeAsimovův sen úžasný: představte si ochotného otroka, který má po všech stránkáchtisícinásobek vašich schopností. Představte si stvoření, které může splnit každé vaše bezpečnépřání (ať tento termín znamená cokoli) a stále mu zbývá 99,9 % pro jinéčinnosti. To by bylnový svět, který bychom nikdy opravdu nechápali, ale byl by plný laskavých bohů (i kdyžjedno zmýchpřání by bylo stát se jedním z nich).

Pokud Singularitě nemůžeme zabránit ani ji spoutat, jak zlá by mohla být posthumánní éra?No ... hodně zlá. Jednou z možností je vyhynutí lidské rasy. (Vezmeme-li v úvahu, co všechnotaková technika může dokázat, vlády by mohly přijít k závěru, že občany už nepotřebují!)Přesto by fyzické vyhubení nemuselo být tou nejděsivější možností. Použijme opět analogii:Pomysleme na naše chování ke zvířatům. Některé způsoby krutého fyzického týrání jsounepřijatelné, ale ... V posthumánním světě by stále byla spousta míst, kde je žádoucíautomatizace vyžadující schopnosti ekvivalentní lidským: systémy začleněné do autonomníchzařízení, vědomím vybavené kontrolní subsystémy pro výkon nižšíchčinností ve většíchcítících organizmech.) Některé z těchto lidských ekvivalentů by mohly být využívány propouhé digitální zpracování signálů. Byly by podobnější velrybám než lidem. Jiné by mohlyvypadat velice lidsky, ale byly by jednostranné - natolik, že dnes by je to přivedlo napsychiatrickou kliniku. Třebaže žádní z těchto tvorů by nemuseli být lidmi z masa a kostí,mohli by v novém prostředí býtčímsi, co je nejbližší k tomu, co dnes nazýváme lidmi. (I. J.Good k tomu měl co říci, ačkoli dnes už je jeho rada diskutabilní. Good [12] navrhl "meta-zlaté pravidlo", které lze parafrázovat slovy: "Chovej se k nižším tvorům tak, jak bys chtěl,aby se vyšší tvorové chovali k tobě." Je to skvělá, byť paradoxní idea - a většina mých přátelv ni nevěří - protože očekávaná výhra ve smyslu teorie her se obtížně vyjadřuje. Kdybychomto však dokázali, mohla by nám v jistém smysluříci něco o pravděpodobnosti takovédobrosrdečnosti v tomto vesmíru.)

V předchozím jsem argumentoval, že Singularitě nemůžeme zabránit, že se blíží jakonevyhnutelný důsledek lidské přirozené soutěživosti a možností technice vlastní. A přesto -my jsme to uvedli do pohybu. I ta největší lavina se spouští maličkostmi. Máme svobodu vtom, jaké počáteční podmínky zavedeme, aby se věci udály co nejméně nepřátelsky.Samozřejmě (jako při spouštění laviny) nemusí být jasné, kterým směrem máme věci"pošťouchnout".

Další cesty k singularitě: posilování inteligence

Mluví-li lidé o vytvoření nadlidsky inteligentních bytostí, představují si obvykle projektyumělé inteligence (AI). Jak jsem však poznamenal na začátku této stati, k nadlidskosti vedou i

jiné cesty. Počítačové sítě a interfejsčlověk-počítač vypadají pozemštěji než AI, a přestomohou vést k Singularitě. Toto odlišné pojetí budu označovat jako posilování inteligence(intelligence amplification - IA). IA je něco, co postupuje velmi přirozeně, většinou ti, kdo hovyvíjejí, ani nepostřehnou, co se děje. Avšak pokaždé, kdy se zlepší naše schopnost přístupu kinformacím a předáme ji ostatním, udělali jsme v jistém smyslu krůček nad přirozenouinteligenci. Už dnes tým složený z lidí s vědeckým titulem a s dobrou pracovní stanicí (i kdyžnebude zapojena do sítě!) by asi mohl dosáhnout špičkových výsledků ve kterémkoli psanémtestu inteligence.

A je velmi pravděpodobné, že IA je mnohem snazší cesta k dosažení nadlidskosti nežčistáAI. V lidských bytostech byly největší vývojové problémy už asi vyřešeny. Stavět na tom, coje v nás, by mělo být snazší než nejprve zjistit, co jsme zač, a potom konstruovat stroje nastejném principu. A je zde aspoň hypotetický precedens. Cairns-Smith [6] spekuloval, žebiologický život možná začal jako přídavek k ještě primitivnějšímu životu založenému narůstu krystalů. Lynn Margulis (v [15] i jinde) předložil pádné argumenty ve prospěch názoru,že vzájemný vztah je v evoluci silným hybnýmčinitelem.

Poznamenávám, že nenavrhuji, abychom ignorovali výzkum AI nebo na něj věnovali méněprostředků. To, co se povede v AI bude asi použitelné i v IA a naopak. Navrhuji pouzeuvědomit si, že ve výzkumu sítí a interfejsů je něco stejně závažného (a potenciálněnebezpečného) jako v AI. S tímto pochopením před sebou můžeme vidět projekty, kterénejsou jen přímo aplikovatelné jako konvenční interfejsy a návrh sítí, ale které nás posunoublíže k Singularitě po cestě IA.

Zde jsou některé možné projekty, které mají z hlediska IA zvláštní význam:

• Automatizace týmučlověk-počítač: Vezměme si problémy, které se normálněpovažují za vhodné pročistě strojovéřešení (jako je problém maximalizace funkcí) anavrhněme programy a interfejs, které využijí lidskou intuici a počítačový hardware.Vezmeme-li v úvahu všechnu bizarnost vícerozměrných problémů tohoto typu (aelegantní algoritmy, které byly pro jejichřešení vymyšleny), bylo by možno navrhnoutvelmi zajímavé zobrazovací a ovládací prvky pro použití lidskýmčlenem týmu.

• Vývoj symbiózyčlověk-počítač v umění: Zkombinujme grafické zobrazovacímožnosti moderních počítačů a estetické cítění člověka. Samozřejmě již bylověnováno ohromné úsilí návrhu počítačových nástrojů pro umělce zaměřené nausnadnění jejich práce. Navrhuji, abychom se výslovně zaměřili na větší splynutí úlohčlověka a počítače, abychom explicitně posílili kooperatovní přístup. Obdivuhodnoupráci v tomto směru udělal Karl Sims [23].

• Dovolit na šachových turnajích kombinované týmyčlověk-počítač. Už mámeprogramy, které dokáží hrát lépe než většina lidí. [Pozn. překl.: Od roku 1997 můžemevynechávat slovo "většina" - program Deep Blue běžící na počítači doplněnémspeciálním šachovým hardwarem porazil v zápase na 6 partií úřadujícího mistra světa.Brzy poté byl počítač ve zmíněné speciální úpravě likvidován.] Kolik úsilí však bylověnováno tomu, jak by jejich sílu mohl využítčlověk, abychom získali něco ještělepšího. Kdyby účast takových týmů byla připuštěna alespoň na některých turnajích,mohlo by to na výzkum IA mít pozitivní efekt, stejně jako připuštění účasti samotnýchpočítačů mělo v oblasti AI.

• Vyvinout interfejs, který by umožňoval přístup k počítači a k síti, aniž byčlověk byluvázán na jediné místo vsedě před počítačem. (Tento aspekt IA představuje tak velkéekonomické výhody, že je mu už věnováno mnoho úsilí.)

• Vytvořit symetričtější systémy pro podporu rozhodování. Výzkum a tvorbarozhodovacích systémů je v posledních letech populární oblastí. Je to forma IA, alemožná je příliš soustředěna na systémy "věštecké". Stejně důležité jako to, aby systémdával uživateli informace, musí být i otázka, jak má uživatel dávat systému vodítka.

• Využívat lokální sítě tak, aby lidské týmy skutečně pracovaly (tj. aby byly efektivnějšínež jejich samostatníčlenové). Obecně to spadá do oblasti "groupware", což už jevelmi populární komerční činnost. Přístup k ní by se však měl zaměřit na to, abyčinnost skupiny byla chápána jako sladěný organismus. V jednom smyslu lze tentonávrh brát s cílem vytvořit "pravidla uspořádání" takových sladěných organismů.Například hlavní zaměření může být udržováno snáze než pomocí klasickýchpracovních porad. Kvalifikace jednotlivýchčlenů týmu může být oddělena odosobních záležitostí, aby se přínos jednotlivýchčlenů soustředil na týmový projekt. Asamozřejmě sdílené databáze se využívají mnohem lépe než výsledkyčinnosti komise.(Poznamenávám, že tento návrh je zaměřen na týmovou práci a ne na politické schůze.V politice by výše popsaná automatizace pouze zvýšila moc těch, kdo určují pravidla!)

• Využívat celosvětově rozšířený Internet jako nástroj pro souhručlověka a stroje. Zevšech bodů tohoto seznamu rozvoj tohoto bodu postupuje nejrychleji a může násdovést k Singularitě dříve než cokoli jiného. Síla a vliv i dnešního Internetu [tj.Internetu z r. 1993 - pozn. překl.] se výrazně podceňuje. Například si myslím, že našesoučasné počítačové systémy by se zhroutily pod tíhou vlastní složitosti nebýt výhody,kterou správcům systému a lidem z technické podpory dává "skupinové vědomí"Usenetu! Sama anarchie panující v celosvětovém vývoji sítí je důkazem jejíhopotenciálu. Jak se rozšiřuje konektivita, přenosová rychlost, rozsah archivů a rychlostpočítačů, vidíme něco jako Margulisovu [15] vizi biosféry jakožto vyššího stupnědatového procesoru, milionkrát rychlejšího a složeného z milionů lidskýchinteligentních komponent (nás).

Výše uvedené příklady ilustrují výzkum, který může probíhat v rámci současných katedervýpočetní techniky (informatiky). Jsou i jiná paradigmata. Například mnohým pracímspojeným s umělou inteligencí a neuronovými sítěmi by prospělo těsnější sepětí sbiologickým životem. Místo pokusů prostě modelovat biologický život na počítačích apochopit ho by výzkum mohl být zaměřen na vytvoření složitých systémů spoléhajících nabiologický život jako vodítko nebo pro využití vlastností, které dosud neznáme dostatečně nato, abychom je implementovali v hardwaru. Dlouhotrvajícím snem science fiction je příménapojení mozku na počítač [2] [29]. Skutečně existují konkrétní práce, které je možno v téhooblasti provádět (a které se již provádějí):

• Protézy končetin jsou oblastí s přímou komerční použitelností. Transducery nerv-křemík jsou vyrobitelné [14]. Jde o vzrušující nepříliš vzdálený krok k přímékomunikaci.

• Přímé propojení do mozku vypadá dosažitelně, pokud bude nízká přenosová rychlost.Při lidské flexibilitě procesu učení by nemuselo být nutné vybrat přesný cíl. I rychlost1000 bit/s by bylo velkou pomocí pro oběti mozkové mrtvice, které by jinak bylyodkázány na interfejs založený na menu.

• Připojení na zrakový nerv by umožnilo dosáhnout přenosové rychlosti kolem 1 Mbit/s.K tomu bychom však potřebovali znát detailně, jak funguje zpracování zrakovýchvjemů a museli bychom umístit obrovskou síť elektrod s mimořádnou přesností.Pokud by naše rychlé připojení mělo fungovatnavíck drahám, které už v mozku jsou,problém se stává mnohem nezvládnutelnější. Prosté zasunutí sítě propojovacích prvkůdo mozku by určitě nefungovalo. Předpokládejme však, že by taková síť s rychlým

přenosem byla v mozku přítomna už v době, kdy se struktura mozku utváří běhemvývoje embrya. Z toho vyplývají:

• Pokusy na zvířecích embryích. V prvních letech takového výzkumu bych nečekalžádné úspěchy na poli IA, ale poskytnout vyvíjejícím se mozkům přístup kekomplexně simulovaným neuronovým strukturám by mohlo být velmi zajímavé prolidi, kteří studují, jak se vyvíjí mozek embrya. V dlouhodobém výhledu by takovéexperimenty mohly vést k vytvoření živočichů s přidanými senzorickými drahami azajímavými intelektuálními schopnostmi.

Původně jsem doufal, že tato diskuse o IA vyústí v nějaký zřetelně bezpečnější přístup kSingularitě. (Konec konců IA připouští, abychom se podíleli na jakési transcendentnosti.)Bohužel, podívám-li se zpět na zmíněné návrhy pro IA, skoro vše,čím jsem si jist, je to, že byse měly vzít v úvahu, že by nám mohly poskytnout další možnosti. Pokud se však týkábezpečnosti - některé z těchto návrhů jsou poněkud děsivé. Jeden z mých neformálníchrecenzentů poukázal na to, že IA pro jednotlivé lidi vytváří dost zlověstnou elitu. My lidéjsme zatíženi miliony let evoluce, díky níž se díváme na soupeření druhů v mrtvolnémosvětlení. Mnohé takové obavy nejsou nutné v dnešním světě, kde ten, kdo prohrává, přebíráfinty vítěze a je kooptován do vítězné firmy. Bytost stvořenáde novoby mohla být mnohemdobrotivější než ta, v jejíchž kořenech byly tesáky a drápy. A i na rovnostářskou viziInternetu, který se probudí spolu s celým lidstvem, se lze dívat jako na noční můru [26].

Problém není prostě v tom, že Singularita představuje ústup lidstva ze středu scény, ale v tom,že protiřečí našim hluboce zakořeněným představám o existenci. Myslím, že bližší pohled napojem silné nadlidskosti může vysvětlit, proč tomu tak je.

Silná nadlidskost a to nejlepší, co můžeme chtít

Předpokládejme, že můžeme Singularitu přizpůsobit. Předpokládejme, že můžeme dosáhnoutsplnění našich nejpřemrštěnějších nadějí. Co si potom můžeme přát - aby se našimi nástupcistali zase lidé, aby se každá nespravedlnost zmírnila naší znalostí vlastních kořenů. Pro ty,kdo zůstanou nezměněni, by cílem bylo vlídné zacházení (možná i s tím, že zaostalí obyčejnílidé budou mít dojem, že jsou pány božských otroků). Mohl by to být zlatý věk, v němž byexistoval pokrok (přeskočení Stentovy bariéry). Bylo by možno dosáhnout nesmrtelnosti(nebo aspoň délky života limitované existencí vesmíru [10] [4]).

V tomto nejradostnějším a nejlaskavějším světě by nastaly hrozivé problémy filozofickéhorázu. Mysl, jejíž kapacita zůstává stálá, nemůže žít věčně; po několika tisících let by sepodobala více smyčce magnetofonové pásky než osobnosti. (Z toho, co jsem na toto témačetl,mi nejvíce běhal mráz po zádech v [18].) Aby se dalo žít neomezeně dlouho, musí se samotnámysl rozvíjet ... a když se stane dostatečně velkou ... jaký pocit sounáležitosti bude mít s duší,kterou původně bývala? Nová bytost by samozřejmě byla vším,čím byl originál, ale současněněčím tolik větším. A tak i pro individuum musí stále platit Cairnsova-Smithova neboMargulisova představa nového života inkrementálně vyrůstajícího ze starého.

Tento "problém" s nesmrtelností se vynořuje mnoha dalšími bezprostředními způsoby. Pojemega a sebeuvědomění byl základem střízlivého racionalismu posledních několika století. Ještědnes na pojem vědomí útočí pracovníci z oblasti umělé inteligence ("sebeuvědomění a jinébludy"). Posilování inteligence podkopává naše pojetí ega z jiné strany. Postsingulární svět byvyžadoval sítě s extrémně velkou rychlostí (šířkou pásma). Ústředním rysem silněnadlidských bytostí by pravděpodobně byla jejich schopnost komunikace s proměnnou šířkou

pásma zahrnující i rychlosti podstatně větší než uřeči nebo psaného slova. Co se stane, kdyžkousky ega bude možno zkopírovat a propojit a úroveň sebeuvědomění se bude mocirozšiřovat nebo zužovat podle odpovídajících problémů? To jsou základní rysy silnénadlidskosti a Singularity. Přemýšlíme-li o nich, začneme vyciťovat, jak zásadně divná aodlišná bude posthumánní éra -byť by byla vytvořena sebechytřeji a sebeneškodněji .

Na jedné straně předložená vize splňuje mnoho našich nejšťastnějších snů: nekonečný čas,kde se můžeme navzájem opravdu poznat a pochopit nejhlubší tajemství. Na straně druhé seto hodně podobá scénáři nejhoršího případu, který jsem předestřel v dřívější části tohotočlánku.

Jaké hledisko platí? Ve skutečnosti si myslím, že nová éra je prostě příliš odlišná, než aby semohla zařadit do klasického schématu dobra a zla. Tyto pojmy předpokládají izolovanéneměnné mysli komunikující navzájem málo a pomalu. Postsingulární svět všakzapadádoširší tradice změn a spolupráce, která začala před dávnou dobou (možná dokonce předvznikem biologického života). Myslím, žeexistujíetické pojmy, které by se v takové éře dalyaplikovat. Výzkum v oblasti IA a rychlých komunikací by měl toto porozumění zlepšit.Záblesky vidím už dnes [32]. Je to Goodovo meta-zlaté pravidlo; možná existují pravidla,která odliší "sebe" od "druhých" na základě rychlosti spojení. A zatímco myšlení a "vlastní já"budou mnohem vágnější pojmy, mnohé z toho,čeho si ceníme (vědomosti, paměť,myšlenky), se nemusí nikdy vytratit. Myslím že Freeman Dyson to vystihl, kdyžříká [9]:"Bůh je to,čím se stane mysl, až se vymkne možnostem našeho chápání."

Chtěl bych poděkovat Johnu Carrollovi ze San Diego State University a HowarduDavidsonovi ze Sun Microsystems za to, že se mnou prodiskutovali předběžný text tohotočlánku.

Anotované prameny (a žádost o případnou bibliographickou pomoc)

[1] Alfvén, Hannes, píšící pod jménem Olof Johanneson,The End of Man?(Konecčlověka?),Award Books, 1969; předtím publikováno pod názvem "The Tale of the Big Computer",Coward-McCann, přeloženo z knihy s copyrightem 1966 Albert Bonniers Forlag AB acopyrightem anglického překladu 1966 Victor Gollanz, Ltd.

[2] Anderson, Poul,"Kings Who Die" (Králové, kteří umírají),If , březen 1962, str. 8-36.Přetištěno vSeven Conquests, Poul Anderson, MacMillan Co., 1969.

[3] Asimov, Isaac, "Runaround",Astounding Science Fiction, březen 1942, str. 94. Přetištěnov Robot Visions, Isaac Asimov, ROC, 1990. V této knize Asimov popisuje vývoj svýchrobotických příběhů.

[4] Barrow, John D. a Tipler, Frank J.,The Anthropic Cosmological Principle(Antropickýkosmologický princip), Oxford University Press, 1986.

[5] Bear, Greg, "Blood Music" (Hudba krve),Analog Science Fiction - Science Fact, červen1983. Rozšířeno na stejnojmenný román, Morrow, 1985.

[6] Cairns-Smith, A. G.,Seven Clues to the Origin of Life(Sedm klíčů ke vzniku života),Cambridge University Press, 1985.

[7] Conrad, Michaelet al., "Towards an Artificial Brain" (K umělému mozku),BioSystems,sv. 23, str. 175-218, 1989.

[8] Drexler, K. Eric,Engines of Creation(Tvořivé stroje), Anchor Press/Doubleday, 1986.

[9] Dyson, Freeman,Infinite in All Directions(Nekonečné ve všech směrech), Harper &&Row, 1988.

[10] Dyson, Freeman, "Physics and Biology in an Open Universe" (Fyzika a biologie votevřeném vesmíru),Review of Modern Physics, sv. 51, str. 447-460, 1979.

[11] Good, I. J., "Speculations Concerning the First Ultraintelligent Machine" (Spekulace oprvním ultrainteligentním stroji), vAdvances in Computers, sv. 6, ed. Franz L. Alt a MorrisRubinoff, str. 31-88, 1965, Academic Press.

[12] Good, I. J., [Pomozte!Nemohu najít původní pramen Goodova meta-zlatého pravidla, ikdyž si jasně vzpomínám, že jsem o něm slyšel někdy v 60. letech. Pomocí Internetu jsemnašel odkazy na mnoho příbuznýchčlánků. G. Harry Stine a Andrew Haley psali, jak by semetazákon mohl vztahovat na mimozemšťany: G. Harry Stine, "How to Get along withExtraterrestrials ... or Your Neighbor",Analog Science Fact- Science Fiction, únor 1980, str.39-47.]

[13] Herbert, Frank,Dune(Duna), Berkley Books, 1985. Román však vycházel napokračování v 60. letech vAnalog Science Fiction-Science Fact. [Pozn. překl.: I knižně vyšelpoprvé dříve než v r. 1985.]

[14] Kovacs, G. T. A.et al., "Regeneration Microelectrode Array for Peripheral NerveRecording and Stimulation" (Regenerační systém mikroelektrod pro záznamčinnosti astimulaci periferních nervů), IEEE Transactions on Biomedical Engineering, sv. 39,č. 9,str. 893-902.

[15] Margulis, Lynn a Dorion Sagan,Microcosmos, Four Billion Years of Evolution from OurMicrobial Ancestors(Mikrokosmos,čtyři miliardy let vývoje od našich mikrobiálníchpředků), Summit Books, 1986.

[16] Minsky, Marvin,Society of Mind(Společnost ducha), Simon and Schuster, 1985.

[17] Moravec, Hans,Mind Children(Děti ducha), Harvard University Press, 1988.

[18] Niven, Larry, "The Ethics of Madness" (Etika šílenství),If, duben 1967, str. 82-108.Přetištěno vNeutron Star, Larry Niven, Ballantine Books, 1968.

[19] Penrose, Roger,The Emperor's New Mind(Císařova nová mysl), Oxford UniversityPress, 1989.

[20] Platt, Charles, soukromé sdělení.

[21] Rasmussen, S.et al., "Computational Connectionism within Neurons: a Model ofCytoskeletal Automata Subserving Neural Networks", vEmergent Computation, ed.Stephanie Forrest, str. 428-449, MIT Press, 1991.

[22] Searle, John R., "Minds, Brains, and Programs" (Myšlení, mozky a programy), vTheBehavioral and Brain Sciences, sv. 3, Cambridge University Press, 1980.Článek je přetištěnv The Mind's I, editoři Douglas R. Hofstadter a Daniel C. Dennett, Basic Books, 1981 (mnoupoužitý pramen). Tento reprint obsahuje skvělou kritiku Searlovačlánku.

[23] Sims, Karl, "Interactive Evolution of Dynamical Systems" , Thinking MachinesCorporation, Technical Report Series (publikováno vToward a Practice of AutonomousSystems: Proceedings of the First European Conference on Artificial Life, Paris, MIT Press,prosinec 1991.

[24] Stapledon, Olaf,The Starmaker(Tvůrce hvězd), Berkley Books, 1961 (napsáno všakbylo pravděpodobně před r. 1937).

[25] Stent, Gunther S.,The Coming of the Golden Age: A view of the End of Progress(Příchod Zlatého věku: vyhlídka na konec vývoje), The Natural History Press, 1969.

[26] Swanwick Michael,Vacuum Flowers(Květiny ve vzduchoprázdnu), na pokračování vIsaac Asimov's Science Fiction Magazine, prosinec(?) 1986 - únor 1987. Znovu vydáno v AceBooks, 1988.

[27] Thearling, Kurt, "How We Will Build a Machine that Thinks" (Jak sestrojíme stroj, kterýmyslí), seminář fy Thinking Machines Corporation, 24.-26. srpna 1992. Soukromé sdělení.

[28] Ulam, S., Tribute to John von Neumann (Pocta J. von Neumannovi),Bulletin of theAmerican Mathematical Society, sv. 64,č. 3, část 2, květen 1958, str. 1-49.

[29] Vinge, Vernor, "Bookworm, Run!" (Knihomole, utíkej!),Analog, březen 1966, str. 8-40.Přetištěno v True Names and Other Dangers, Vernor Vinge, Baen Books, 1987.

[30] Vinge, Vernor, "True Names" (Pravá jména),Binary Star Number 5, Dell, 1981.Přetištěno v True Names and Other Dangers, Vernor Vinge, Baen Books, 1987.

[31] Vinge, Vernor, First Word (První slovo),Omni, leden 1983, str.10.

[32] Vinge, Vernor, bude publikováno [ :-) ].

[Eric Raymond - http://www.netaxs.com/~esr/writings/hacker-history/ ]

Eric Raymond

Stručná historie hackerství

Přeložil: Miloslav Nič [MNaaaa]

Prolog: Opravdoví programátoři.

Na počátku žili Opravdoví programátoři

Tak nenazývali sami sebe. Neříkali si ani hackeři, oni si vlastně neříkali nijak. OznačeníOpravdoví programátoři počal razit jeden z nich až později, po roce 1980. Ale již od roku1945 počítačové technologie přitahovaly mnohé nejbystřejší tvůrčí mozky. Odčasů prvníhopočítače EINAC Eckerta a Mauchlyho se udržovalo společenství nadšených programátorů,lidí, kteří psali software pro zábavu.

Opravdoví programátoři obvykle pocházeli z okruhu inženýrů a fyziků. Velmi často patřilo kjejich koníčkům radioamaterství. Nosili bílé ponožky a polyesterové košile a kravaty a tlustébrýle a programovali ve strojovém kódu a v assembleru a ve FORTRANU a půltuctu dalšíchdávno již zapomenutých jazyků.

Od konce druhé světové války až do počátku sedmdesátých let, ve velké epoše dávkovýchzpracování a "velkých železných" centrálních počítačů, byli Opravdoví programátořidominantní technickou společností v oblasti počítačů. Několik legend pochází z těchto dob,včetně různých Murphyho zákonů a pseudo-německý plakát "Blikající světla", který stáleještě krášlí zdi mnohých počítačových místností.

Někteří lidé, kteří vyrůstali ve společenství "Opravdových programátorů" zůstali aktivními i vdevadesátých letech. Seymour Cray, tvůrce superpočítačů stejného jména, patřil k největším znich.Říká se o něm, že jednou zavedl celý operační systém, který sám vytvořil, do počítačevlastní konstrukce s pomocí vypínačů na přední stěně počítače. Vše v oktální soustavě. A bezchyby. A fungovalo to. Opravdový programátor-superčlověk.

Společenství "Opravdových programátorů" bylo těsně spjato s dávkovým (zejménavědeckým) programováním. Nakonec bylo zastíněno interaktivním počítáním, univerzitami asítěmi. Z nich vznikla další inženýrská tradice, která se nakonec vyvinula v dnešní hackerskoukulturu otevřených zdrojových kódů.

První hackeři

Počátek hackerské kultury, tak jak ji známe dnes, může být datován do roku 1961, do roku, vekterém MIT koupila první PDP-1. Výbor pro signály a pohon MIT klubu železničních modelůpřijal tento počítač jako svoji nejoblíbenější hračku a začal vynalézat nové programovacínástroje, slang a celou to vše obklopující kulturu, jejíž vliv lze rozeznat dodnes. Tyto prvníroky byly zdokumentovány v prvéčásti knihy Stevena Levyse "Hackers".

Zdá se, že na MIT poprvé začali používat slovo "hacker". Klub železničních modelů se staljádrem MIT laboratoře umělé inteligence, na počátku osmdesátých let světověnejvýznamnější laboratoře v tomto oboru. Jejich vliv se velmi rozšířil po roce 1969, běhemprvého roku projektu ARPANET. ARPANET byl první mezikontinentální, vysokorychlostnípočítačovou sítí. Vystavělo jej ministerstvo obrany jako experiment v oblasti digitálníchkomunikací,časem ale propojil stovky univerzit, firem, podílejících se na vojenskýchzakázkách, a výzkumných laboratoří. Umožnil výzkumníkům vyměňovat si informace sbezprecedentní rychlostí a flexibilitou a tím velmi povzbudil spolupráci a nesmírně zvýšilrychlost a intenzitu technologického pokroku.

ARPANET ale udělal i něco dalšího. Jeho elektronické dálnice propojili hackery celých USAa tak bylo dosaženo kritické hmotnosti. Malé izolované skupiny pracujících na vlastníchproblémech se spojili v jediný sítěmi propojený kmen.

První produkty hackerské kultury, první seznamy slangových výrazů, první parodie, prvnídiskuze o etice hackera, to vše se šířilo v prvních letech po ARPANETU. Zejména prvníverzeJargon Filevznikla výsledkem spolupráce let 1973-1975. Tento slangový slovník se staljedním ze základních dokumentů, které definovaly hackerskou kulturu. Později bylpublikován jako "Nový hackerský slovník".

Hackerství vzkvétalo na univerzitách napojených na síť, zejména (ale ne pouze) na katedráchpočítačových věd. MIT AI laboratoř byla první mezi rovnými od konce 60. let. Ale laboratořeumělé inteligence na Stanfordské universitě (SAIL) a Carnegie-Mellon universitě (CMU) sestaly téměř stejně důležité. Všechny patřily k rozkvétajícím centrům počítačových věd avýzkumu v oblasti umělé inteligence. Všechny přitahovaly schopné lidi, kteří přispívalivelkými věcmi do hackerské kultury, jak po stránce technické tak i folklórní.

Abychom porozuměli tomu, co se stalo později, musíme se znovu podívat na samotnépočítače, protože vzestup laboratoří a jejich konečný úpadek byly způsobeny změnami vpočítačových technologiích.

Od dob PDP-1 byly osudy hackerství propojeny s PDP sériií minipočítačů společnosti DEC.DEC byl průkopníkem v oblasti komerčního interaktivního počítání a v operačních systémechse sdílenímčasu. Protože byly jeho počítače na danou dobu flexibilní, výkonné a relativnělevné, koupilo si je mnoho univerzit.

Levné sdílení počítačovéhočasu poskytlo prostředí, ve kterém hackerská kultura vyrůstala apo většinučasu svého života propojoval ARPANET zejména počítače DEC. Nejdůležitějšímz nich byl PDP-10, poprvé představený v roce 1967. PDP-10 zůstal nejoblíbenějšímhackerským počítačem po téměř 15 let. TOPS-10 (operační systém počítače) a MACRO-10(jeho assembler) jsou stále připomínány s nostalgickou láskou ve slangu a folklóru.

MIT, ačkoliv používal stejné PDP-10 jako kdokoliv jiný, přešel na trochu jinou cestu. Zcelaodmítl DEC software pro PDP-10 a vystavěl vlastní operační systém, ITS.

ITS znamená "Nekompatibilní systém pro sdíleníčasu" a výstižně charakterizuje myšleníhackerů z MIT. Chtěli mít vše podle svého. Naštěstí pro nás všechny, lidé z MIT byli stejněinteligentní jako arogantní. ITS, jakkoliv byl výstřední a ačkoliv se v něm občas vyskytovalychyby, obsahovalřadu skvělých technických vylepšení a jedná se pravděpodobně o systém sesdílenímčasu, který byl nejdéle využíván.

Samotný ITS byl napsán v assembleru, ale mnoho ITS projektů bylo napsáno v jazyce LISP.LISP byl zdaleka nejmocnější a nejflexibilnější jazyk té doby, ještě nyní, po 25 letech, svoukonstrukcí poráží většinu současných jazyků. LISP umožnil ITS hackerům mysletneobvyklými a tvůrčími způsoby. Byl jedním z hlavních faktorů jejich úspěchu a zůstávádodnes jedním z nejoblíbenějších hackerských jazyků.

Mnoho výtvorů z těch dob ještě stále přežívá, nejznámější z nich je asi editor EMACS. Avětšina folkloru ITS ještě žije, jak dosvědčuje současný slang.

SAIL a CMU také nespaly. Mnozí z těch, kteří vyrůstali okolo SAIL PDP-10 se stali pozdějiklíčovými postavami při vývoji osobních počítačů a dnešních uživatelských rozhraní. Hackeřiv CMU zatím pracovali na projektech, které později vedly k prvním velkým praktickýmaplikacím expertních systémů a průmyslových robotů.

Dalším důležitým střediskem této kultury byl XEROX PARC, slavné výzkumné střediskoPalo Alto Research Center. Více než deset let, od počátku sedmdesátých let až po polovinu letosmdesátých poskytoval PARC ohromující množství převratných hardwarových asoftwarových inovací. Moderní myš, okna, ikony na obrazovce byly objeveny zde. A takélaserová tiskárna a místní síť (LAN). Série počítačů D o desetiletí předešla výkonné počítačeosmdesátých let. Bohužel, tito proroci nebyli ceněni vlastní společností, byli tak málouznáváni, že se rozšířil vtip o tom, že PARC je místo, kde se vyvýjejí skvělé myšlenky prokohokoliv jiného. Jejich vliv na hackerství byl všudypřítomný.

Společenství ARPANETu a PDP-10 vzrůstala na síle a různorodosti během sedmdesátých let.Elektronické diskuzní konference, které původně povzbuzovaly kooperaci mezi jednotlivýmivýzkumnými skupinami, byly stále více používány i ve společenském styku. DARPAúmyslně přehlížela tyto technicky vzato "neautorizované" aktivity. Bylo jasné, že ztrátyzpůsobené takovým použitím budou mnohonásobně převáženy tím, že bude přilákána celágenerace schopných mladých lidí do oblasti počítačů.

Asi nejznámější společenskou konfrencí ARPANETU byl SF-LOVERS pro obdivovatele sci-fi, která stále ještě na Internetu žije. Takových konferencí bylo mnoho a razily cestu prozpůsob komunikace, který později komerčně využívaly služby jako CompuServe, GEnie aProdigy (a kterou později ovládla AOL)

Nástup Unixu

Mezitím, daleko v divočině New Jersey, se rodilo od roku 1969 něco, co později zastínilotradici PDP-10. V roce narození ARPANETU hacker v Bellových laboratořích se jménemKen Thompson vynalezl Unix.

Thompson pracoval na vývoji operačního systému se sdílenímčasu s názvem Multics, jehožpředkem byl ITS. Multics sloužil jako testovací laboratoř pro některé důležité nápady naskrytí části komplexity operačního systému v jeho jádru tak, aby byly neviditelné prouživatele a dokonce i pro většinu programátorů. Cílem bylo umožnit přístup k Multicsuzvenčí (a programování pro něj!) mnohem jednodušší, tak aby zbylo vícečasu na opravdovoupráci.

Bellovy laboratoře přerušily projekt, když Multics začal přerůstat v nepoužitelného bíléhoslona (později byl komerčně nabízen společností Honeywell, ale nikdy nebyl úspěšný). Kenu

Thompsonovi chybělo prostředí Multicsu a začal implementovat směsici nápadů z tohotoprojektu a vlastních myšlenek na odepsaném počítači DEC PDP-7.

Jiný hacker, Dennis Ritchie, vynalezl nový jazyk se jménem "C" pro Thompsonovo embryoUnixu. Stejně jako Unix, i C byl konstruován tak, aby se snadno používal, byl flexibilní anikoho neomezoval. V Bellových laboratořích stoupal o tyto nástroje zájem a v roce 1971Thompson s Ritchiem vyhráli soutěž na projekt, který bychom v dnešní době nazvali"systémem pro automatizaci kanceláře". Jenže Thompson s Ritchiem si kladli vyšší cíle.

Tradičně se operační systémy psaly v úsporném assembleru tak, aby hostitelský počítač bylvyužit s maximální efektivitou. Thompson a Ritchie patřili k prvním, kteří si uvědomili, žetechnologie v oblasi hardware a kompilerů se stala natolik výkonnou, že celý operační systémmohl být napsán v C. Roku 1974 bylo skutečně celé prostředí úspěšně portováno na několikrůzných počítačů.

Nikdy předtím se něco takového nepodařilo a důsledky byly ohromné. Pokud mohl Unixvypadat stejně a mít stejné schopnosti na počítačích různých typů, mohl sloužit pro všechnyjako společné programové prostředí. Uživatelé už nebudou muset platit za veškerý software,až používaný počítač zastará. Hackeři budou moci používat stejné nástroje na různýchpočítačích a nebudou muset vynalézat ekvivalenty ohně a kola pokaždé znovu.

Vedle přenositelnosti, Unix a C měly další významné přednosti. Oba byly konstruovány podlefilozofie "Vše musí být jednoduché a primitivní". Programátor si mohl snadno pamatovatcelou logickou strukturu C (čímž se C liší od většiny dřívějších, ale i pozdějších jazyků) anemusel neustále listovat manuály. Unix byl strukturován jako flexibilní sada jednoduchýchprogramů, které mohly být vzájemně propojovány.

Tato kombinace byla schopná se adaptovat na mnohé počítačové úkoly, včetně takových,které samotní tvůrci nepředpokládali. Velmi rychle se rozšířila v AT&T, ačkoliv formálněnebyla nijak podporovaná. Do roku 1980 se rozšířila na velké množství univerzit avýzkumných center a tisíce hackerů o ní doma přemýšlelo.

Hlavními počítači prvních Unixů byly PDP-11 a jeho potomek, VAX. Jelikož byl ale UNIXpřenosný, téměř nezměněn běžel na mnoha počítačích, které se nacházely na celémARPANETu. A nikdo již nepoužíval assembler, C programy byly na všechny tyto počítačepřenosné.

Unix měl dokonce vlastní podporu sítě, UUCP. Byla sice pomalá a nespolehlivá, ale levná.Jakékoliv dva Unixové počítače si mohly vyměňovat elektronickou poštu přes obyčejnételefonní linky. Tato možnost byla přímo vestavěna do systému, nebyla to žádná přidruženáaplikace. V roce 1980 si začaly první servery USENETu rozesílat zprávy a vytvořilygigantickou nástěnku, která brzy přerostla ARPANET. Unix začal vytvářet svůj vlastní síťovýnárod okolo USENETu.

Několik Unixových počítačů bylo i součástí ARPANETU. Společnosti PDP-10 aUnix/USENET se začaly prolínat na hranicích, ale zpočátku to mezi nimi skřípělo. PDP-10hackeři často považovali Unixový dav za tlupu začátečníků, kteří používali nástroje směšněprimitivní, když byly porovnány s barokní komplexností LISPu a ITS. Mumlali: "Kamennénože a oblečení do kůže".

A rozběhl se i třetí proud. První osobní počítač byl uveden do prodeje v roce 1975. Roku 1977byla založena společnost Apple a následující roky přinesly neuvěřitelný pokrok. Potenciálmikropočítačů byl zřejmý a přilákal další generaci schopných mladých hackerů.

Konec starýchčasů

Takže v roce 1980 byla situace následující, tři různé kultury, které se na okrajích překrývaly,ale které se shromažďovaly okolo velmi rozdílných technologií. Kultura ARPANET/PDP-10,oddaná LISPu, MACRO, TOPS-10, ITS a SAIL. Společnost Unixu a C s PDP-11, s VAXema telefonním spojením. A anarchistický spolek prvních mikropočítačových nadšenců, kteříchtěli přinést počítače masám.

Mezi těmito kulturami měl stále ITSčestné postavení. Ale nad ní se již stahovala mračna.Technologie PDP-10 stárla a samotná Laboratoř byla rozkládána prvními pokusy okomercializaci umělé inteligence. Některé nejlepší mozky z Laboratoře (a z SAIL a CMU)byly odlákany na velmi dobře placená místa v začínajících společnostech.

Smrtelná rána dopadla v roce 1983, kdy se DEC rozhodl zrušit Jupitera (pokračovatele PDP-10) , aby se mohl soustředit na PDP-11 a VAX. ITS již neměl budoucnost. Protože nebylpřenosný, nikdo si nemohl dovolit věnovat tolikčaso na jeho přepsání na jinou architekturu.Varianta Unixu z Berkeley, která běžela na VAXu se stala prvotřídním hackerskýmprostředím a každý, kdo dokázal odhadovat budoucnost viděl, že mikropočítače nabíralyrychle na síle a chystaly se smést vše, co jim stálo v cestě.

Někdy v té době psal Levy knihu "Hackers". Jedním z jeho hlavních zdrojů informací bylRichard M. Stallman (tvůrce EMACSu), jedna z hlavních postav Laboratoře a nejfanatičtějšíodpůrce komercionalizace její technologie.

Stallman (který je obyčejně znám pod svými iniciálami a loginem RMS) vytvořil FreeSoftware Foundation a věnoval se tvorbě velmi kvalitního volného software. Levi jej nazval"posledním opravdovým hackerem", tento popis se naštěstí ukázal mylným.

Stallmanův největší projekt jasně dokumentuje přerod hackerství na počátku osmdesátých let.V roce 1982 začal vytvářet vlastní klon Unixu, napsaný v C a dostupný zdarma. Jeho projektbyl znám jako GNU (Gnu Není Unix) operační systém. GNU se dostalo brzy do centra zájmuhackerské aktivity a s ním se duch a tradice ITS uchovaly v mladší hackerské kultuřesoustředěné okolo Unixu a VAXu.

A opravdu, více než jedno desetiletí po svém založení Free Software Foundation z velkéčástidefinovalo veřejnou ideologii hackerské kultury a jedině Stallman samotný se po právu mohlpovažovat za vůdce tohoto kmene.

Okolo let 1982-1983 mikročipy a technologie místních sítí začaly mít važný vliv na oblasthackerství. Ethernet a mikročip Motorola 68000 vytvořily obzvláště silnou kombinaci aněkolik začínajících společností začalo stavět první generaci toho, co nyní známe pod názvempracovní stanice.

V roce 1982 skupina Unixových hackerů za Stanfordu a Berkeley založila Sun Microsystems,neboť věřila, že Unix na relativně levných počítačích založených načipu 68000 budepředstavovat nejlepší kombinaci prořadu aplikací. Měli pravdu a jejich vize dala příklad

celému průmyslu. Zatímco byly stále příliš drahé pro většinu individuálních uživatelů,pracovní stanice byly levné pro korporace a univerzity a jejich sítě brzy nahradily starší VAXa další systémy.

Období komerčního Unixu

Od roku 1984, kdy se stal Unix poprvé podporovaným produktem díky AT&T, největšítrhlina hackerském království se táhla mezi celkem soudržným síťovým národemsoustředěným okolo Internetu a USENETu (používajícím hlavně minipočítače nebo pracovnístanice s Unixem) a ostrůvky nepropojených mikropočítačových nadšenců.

V té době se také objevily první zprávy o nabourání do systémů v masmédiích a novinářizačali nevhodně používat slovo hacker pro počítačové vandaly, a dodnes v tom vytrvávají.

Počítače kategorie pracovních stanic, které stavěl Sun a další, otevřely hackerům nové světy.Měly výkonnou grafiku a mohly si přes síť sdílet data. V osmdesátých letech se hackeřizejména zabývali softwarem a nástroji pro zvýšení efektivity. Do Unixu z Berkeley bylavestavěna podpora pro protokoly ARPANETU, která poskytlařešení pro síťové problémyspojené s UUCP a podpořila další rozvoj Internetu.

Bylo učiněno několik pokusů o zkrocení grafiky pracovních stanic. Nakonec zvítězil Xsystém, který vyvinul MIT ve spolupráci se stovkami vývojářů a tucty společností.Rozhodujícím faktorem v jeho úspěchu bylo to, že tvůrci X byli ochotni zveřejnit zadarmozdrojové kódy v souladu s hackerskou etikou a posílat je přes Internet. Vítězství X nadkomerčními grafickými systémy (včetně toho, který nabízel SUN) bylo důležitýmzvěstovatelem změn, které za několik let ovlivnily samotný Unix.

Stále ještě docházelo ke sporům mezi ITS a Unix hackery (většinou ze strany ITS). Poslednípočítač s ITS byl ale odpojen roku 1990 a nadšenci již neměli co bránit a většinou seasimilovali do Unixové kultury s většim či menším vrčením.

V samotné skupině Unixu panovala největší rivalita mezi příznivci Unixu z Berkeley a zAT&T. Dosud ještě můžete narazit na kopii plakátu z tohoto období, který ukazuje X-stihačkuz Hvězdných válek, která útočí na explodující Hvězdu smrti s logem AT&T. Hackeři zBerkeley se rádi představovali jako rebelové bojující proti bezduchým komerčním císařstvím.AT&T Unix nikdy nedohnal BSD/Sun na trhu, ale vyhrál válku standardů. Od roku 1990 jestále těžší obě verze odlišit, protože přejaly mnoho inovací druhé strany.

Se začátkem devadesátých let technologie pracovních stanic minulého desetiletí byla stálezřetelněji ohrožována novými, levnějšími a výkonnějšími osobními počítači založenými naIntelu 386 a jeho novějšími variantami. Poprvé si mohli hackeři dovolit koupi domácíchpočítačů, které měly výkon srovnatelný s minipočítači o deset let staršími a které bylyschopné běžet pod Unixem, podporovat kompletní vývojové prostředí a propojit se naInternet.

Svět MS-DOS to vše blaženě ignoroval. Ačkoliv první nadšenci se rychle rozrostli dopopulace DOS a Mac hackerů, o několik řádů početnější než "populace síťového národa",nikdy se nestaly sebe sama si uvědomujícím společenstvím. Rychlost pokroku byla tak velká,že padesát různých technických kultur vzniklo a zase zaniklo tak rychle, jako jepice, nikdyneměly dostčasu na to, aby si vytvořily společný jazyk, tradice a legendy. Nepřítomnost

všudesahající sítě porovnatelné s UUCP nebo Internetem jim zabránila v tom, stát senárodem.

Začal se rozšiřovat přístup ke komerčním on-line službám jako CompuServe a GEnie, ale to,že ne-Unixové počítače neobsahovaly vývojové prostředí znamenalo, že jen velmi málozdrojových kódů bylo zveřejňováno. Nevyvinula se tedy žádná tradice kolektivníhoprogramování.

Hlavní proud hackerství, točící se okolo Internetu a více méně totožný s Unixovou technickoukulturou se nestaral o komerční služby. Chtěl lepší nástroje a více Internetu a levné 32-bitovéPC slibovaly to vše umožnit.

Ale kde najít software? Komerční Unix zůstával drahý, vřádu tisíců dolarů. Na počátkudevadesátých let několik společností začalo prodávat AT&T nebo BSD Unix pro PC třídupočítačů. Úspěch ale nepřicházel, ceny neklesaly a nejhorší ze všeho, se softwaremčlověknedostal modifikovatelné a distribuovatelné zdroje. Tradiční obchodní model nedávalhackerům to, co potřebovali.

To ale neposkytovalo ani Free Software Foundation. Vývoj HURDu, jádro Unixu proHackery, které RMS dlouho sliboval, se na dlouhá léta zastavil a do roku 1996 neposkytlžádné použitelné jádro (ačkoliv od roku 1990 FSF poskytlo téměř všechny ostatní obtížnéčásti operačního systému ve stylu Unixu)

Co bylo ještě horší, od počátku 90.let začínalo být jasné, že desetileté úsilí komercializaceUnixu selhalo. Slib Unixu o přenosnosti software mezi jednotlivými systémy se ztratil vhašteření půl tuctu komerčních variant Unixu. Komerční poskytovatelé Unixu byli taknafoukaní, tak slepí a neschopní v marketingu, že Microsoft okupoval velkoučást jejichtržního teritoria s podřadnou technologií operačního systému Windows.

Na počátku roku 1993 nepřátelský pozorovatel měl důvody pro to, aby usoudil, že příběhUnixu končí a s ním i osud kmene hackerů. A v počítačovém obchodním tisku bylo takovýchpozorovatelů dostatek, mnozí z nich rituálně předpovídali konec Unixu v půlročníchintervalech od konce 70. let.

V těchto dnech veřejné mínění předpovídalo konec éry jednotlivých technických hrdinů,předpovídalo dominanci kolosů jako Microsoft v oblasti software a začínajícího Internetu.První generace Unixových hackerů se zdála starou a unavenou (výzkumná skupina v Berkeleyv roce 1994 přestala být financována). Byly to těžkéčasy.

Naštěstí, mimo pohled komerčního tisku a dokonce i většiny hackerů probíhalo něco, copřineslo překvapující rozvoj na konci roku 1993 a v roce 1994. Nakonec to vše udalo celékultuře nový směr a nepředstavitelný úspěch.

První Unixy zadarmo

Do mezery, kterou zanechalo FSF nedokončeným HURDem vstoupil student Helsinskéuniverzity Linus Torvalds. V roce 1991 začal tvořit jádro Unixu pro počítače řady 386 spomocí nástrojů FSF. Jeho počáteční rychlý úspěch přilákal řadu Internetových hackerů, kteřímu pomáhali vytvořit Linux, plnohodnotný Unix se zcela bezplatnými a volně šiřitelnýmizdroji.

Linux nebyl sám. V roce 1991, současně s prvními experimenty Linuse Torvaldse, William aLynne Jolitz experimentálně přenášeli BSD Unixocé zdroje na 386. Většina pozorovatelůporovnávajících první Linusovy pokusy s BSD technologií očekávalo, že BSD se stanenejdůležitějším Unixem na PC.

Nejdůležitějš rys Linuxu nebyl technický, ale sociologický. Až do chvíle vývoje Linuxukaždý věřil, že software tak složitý jako operační systém musí být vyvýjen pečlivěkontrolovaným způsobem poměrně malou a disciplinovanou skupinou lidí. Tento model byl astále je typický pro komerční i velké freewarové katedrály vytvořené FSF v 80. letech, stejněpracovaly i freeBSD/netBSD/OpenBSD projekty, které byly odvozeny od původního přenosu386BSD.

Linux se vyvýjel zcela rozdílně. Téměř od počátku byl spíše náhodně programován velkýmpočtem dobrovolníků spolupracujících přes Internet. Kvalita nebyla dosahována pevnýmistandardy nebo autokracií ale až naivně jednoduchým způsobem tak, že každý týden bylpublikován pokrok a během několika dnů získána odezva od stovek uživatelů. Díky tomuvznikla obdoba rychlé Darwinovy selekce mutací vytvořených vývojáři. K překvapení téměřvšech, tento model docela fungoval.

Koncem roku 1993 Linux mohl soutěžit ve stabilitě a spolehlivosti s mnohými komerčnímiUnixy a běželo pod ním mnohem více software. Dokonce začal přitahovat první přepisykomerčního software. Jedním z nepřímých výsledků jeho rozvoje byl zánik menšíchkomerčních Unixů, bez vývojářů a hackerů, kterým mohly být prodávány, přestaly existovat.Jeden z mála přeživších, BSDI (Berkeley Systems Design, Incorporated) vzkvétal díky tomu,že nabízel kompletní zdroje a pěstoval si své vztahy s hackery.

Tento rozvoj nebyl téměř zaznamenán ani v hackerské společnosti, a už vůbec ne mimo ni.Hackerská kultura, která opakovaně odrážela předpovědi o svém zániku, právě začalapředělávat komerční svět ke svému obrazu. Ještě to ale bude trvat 5 let, než se tento trendstane zřejmým.

Velká exploze WWW

Počáteční růst Linuxu se spojil s dalším fenoménem, veřejnost objevila Internet. Počátek 90.let také přinesl rozkvět poskytovatelům Internetu, kteří poskytovali připojení za několikdolarů měsíčně. Po příchodu WWW se dosavadní rychlý růst ještě zrychlil do neuvěřitelnéhotempa.

Od roku 1994, kdy byla formálně ukončenačinnost vývojové skupiny Unixu v Berkeley,několik rozdílných volných Unixových verzí (Linux a následovníci 386BSD) se stalozákladem hackerské aktivity. Linux začal být komerčně distribuován na CD-ROM a prodávánjako běžné zboží. Koncem roku 1995 také hlavní počítačové společnosti začaly blyštivoureklamní kampaň oslavující Internet a přátelskost jejich software a hardware.

Koncem 90. let se v centru pozornosti hackerů ocitl vývoj Linuxu a Internet. WWW konečnězměnil Internet v masmédium a mnoho hackerů 80. a počátku 90.let začalo nabízet připojenína Internet masám.

S tím, jak se Internet dostal do centra pozornosti, získalo i společenství hackerů respekt apolitický vliv. V letech 1994 a 1995 zabránila hackerská aktivita přijetí Clipperova návrhu,

který by dostal silné šifrování pod vládní kontrolu. V roce 1996 hackeři mobilizovali velkoukoalici, která zabránila přijetí velmi nevhodně označeného "Zákona o slušné komunikaci" atím zabránila cenzuře vstupu na Internet.

S tímto vítězstvím přenecháme historii současnosti. Přicházíme do období, ve kterém se vášhistorik stal (k jeho velkému překvapení) hercem a ne pouze pozorovatelem. Toto vyprávěníbude pokračovat "Pomstou hackerů".

Literatura

[Levy] Levy, Steven; Hackers, Anchor/Doubleday 1984, ISBN 0-385-19195-2.

[Raymond] Raymond, Eric S.; The New Hacker's Dictionary, MIT Press, 3rd edition 1996.ISBN ISBN 0-262-68092-0.

David E. Lundstrom gave us an anecdotal history of the ``Real Programmer'' era in A FewGood Men From UNIVAC, 1987, ISBN-0-262-62075-8.

Verze a historie změn

Tento dokument byl započat někdy okolo roku 1992, ale jeho verze nebyly kontrolovány doroku 1997

Revize 1.20 byla první SGML verzí se seznamem literatury. 17.srpen 1999

30 dôvodov, prečo je lepšie byť mužom:

1. Na päť dní dovolenky potrebuješ maximálne jeden kufor.2. Rady pred pánskymi záchodmi sú kratšie minimálne o 80%.3. Pri prijímacom pohovore sa nikto nezaujíma o tvoj zadok.4. Všetky tvoje orgazmy sú skutočné.5. Nemusíš pri sebe všade nosiť kabelku.6. Tvoje priezvisko ti zostane až do smrti.7. Môžeš sa osprchovať a vypadnúť z domu za desať minút.8. Pri sexe se nemusíš báť, že prídeš o poctivosť alebo o dobrú povesť.9. Nikto z tvojich spolupracovníkov nie je schopnýťa rozplakať.10. Nemusíš sa holiť nižšie ako na krku.11. Keď máš 34 a si stále slobodný,ľuďom to väčšinou nevadí.12. Všetko na tvojej tvári môže zostať v prírodnej farbe.13. Môžeš byť prezidentom.14. Všetko vyžehlíš obyčajnou kvetinou.15. Myslíš na sex 98% svojho bdelého stavu.16. Môžeš si dovoliť zmoknúť v bielej košeli.17. Stačí ti súčasne vlastniť iba tri páry topánok.18. Predohra je dobrovoľná.19. Nikto neprestane rozprávať sprostý vtip iba preto, že vojdeš do miestnosti.20. Nemusíš predstierať úpravu make-upu, keď sa ti chce ísť na toaletu.21. Môžeš obdivovať Clinta Eastwooda bez toho, aby si sa snažil vyzerať ako on a trápil

sa preto hladom.22. Môžeš sedieť s kolenami od seba a nezáleží na tom,čo máš na sebe.23. Rovnaká práca, ale lepšie platená.24. Šedivé vlasy a vrásky ti pridávajú na výraze.25. So 400 miliónami spermií si schopný zdvojnásobiť svetovú populáciu.26. Máš výhradné právo na diaľkové ovládanie televízie.27.Ľudia ti nehľadia na hrudník, keď sa s nimi rozprávaš.28. Máš normálny a zdravý vzťah ku svojej matke.29. Môžeš si kúpiť kondóm bez toho, aby siťa predavač predstavoval nahého.30. Rozumieš sa počítačom a oni rozumejú tebe.

Návod na obsluhu bankomatuNávod pre mužov:

1. Zastavte auto až pri bankomate.2. Stiahnite okno na aute.3. Vložte kartu do bankomatu a zadajte PIN kód.4. Zadajte, akú hotovosť chcete vybrať.5. Vyberte kartu, hotovosť a zoberte si potvrdenku.6. Zavrite okno na aute.7. Odíďte.

Návod pre ženy:

1. Zastavte auto až pri bankomate.2. Cúvnite kúsok späť, tak, aby ste zastavili priamo pri bankomate.3. Znovu naštartujte zhasnutý motor.4. Nájdite kabelku, vysypte celý jej obsah na sedadlo spolujazdca a nájdite kartu.5. Nájdite púzdro s make-upom a skontrolujte si make-up v spätnom zrkadle.6. Stiahnite okno.7. Pokúste sa vložiť kartu do bankomatu.8. Otvorte dvere auta, aby ste sa dostali k bankomatu a dosiahli kartou na príslušné

miesto.9. Vložte kartu.10. Vložte kartu správnym spôsobom.11. Znovu vyberte kabelku. Vysypte jej obsah na sedadlo spolujazdca a nájdite diár,

v ktorom máte na vnútornej strane napísaný PIN kód.12. Zadajte PIN.13. Stlačte Cancel a zadajte správny PIN kód.14. Zadajte požadovanúčiastku hotovosti.15. Skontrolujte si make-up v spätnom zrkadle.16. Znovu vyprázdnite kabelku, nájdite peňaženku a schovajte do nej peniaze.17. Potvrdenku vložte do šekovej knižky.18. Skontrolujte si make-up.19. Podíďte dopredu o dva metre.20. Vráťte sa späť k bankomatu.21. Vyberte kartu.22. Vysypte kabelku, nájdite obal na kartu a vložte ju do nej.23. Skontrolujte si make-up.24. Naštartujte zhasnutý motor a vytiahnite okno.25. Prejdite 3 až 4 kilometre.26. Uvoľnite ručnú brzdu.

List JežiškoviMilý Ježiško,asi sačuduješ, že Ti píšem práve dnes, 26. decembra... Rád by som Ti ale vysvetlil niekoľkovecí, ku ktorým došlo v minulom roku. Plný očakávania som Ti asi pred mesiacom napísallist, v ktorom somŤa prosil o horský bicykel, elektrický vláčik, kolieskové korčulea futbalový dres.

Rád by som zdôraznil, že som si ničil svoj mozog dôkladným štúdiom po celý rok. Nielenžesom bol najlepší v triede, dokonca som dosiahol najlepšie hodnotenie na celej škole.NeklamemŤa, naozaj nikto v mojom okolí sa nechoval lepšie ako ja k mojim rodičom,k bratrovi, ku kamarátom a k svojim susedom. Jednoducho neexistuje v minulom rokuabsolútne nič, čím by som sa prehrešil protiľudskosti, vzdelaniu alebo slušným mravom.Takže mi prosímŤa vysvetli, ako je možné, že si mi pod stromčekom nechal iba hlúpe jo-jo,sprostú píšťalku a pár ponožiek!Ako si to vôbec predstavuješ, ty tlstý imbecil, že si ma mal za blbca celý ten zasraný roka nakoniec si mi priniesol pod stromček také pi..viny? A aby si ma ešte poriadne nahneval, dalsi tomu malému buzerantovi oproti v dome toľko hračiek, že ani nemohol chodiť po izbe!LáskavoŤa teda prosím, nabudúce sa už ani nepokúšaj strkať ten svoj hnusný zadok donašich dverí. Najprv by somťa skopol zo schodov, ty zmrd! Potom by som Ti kameňomrozbil lebku a musel by si ísť domov peši, tak ako ja teraz musím chodiť peši, pretože si mineposlal ten skurvený horský bicykel! Seriem na Teba, Ježiško. Na budúci rok spoznáš, aké toje, keď sa nahnevám, ty skurvený bastard.

Ahoj, Tvoj Janko.

Dve etické otázkyOtázka číslo 1:- Keby ste poznali ženu, ktorá je tehotná, má už 8 detí - z toho 3 hluché, 2 slepé, jednomentálne retardované a ona má syfylis. Odporučili by ste jej potrat?

Kým si pozriete odpoveď, odpovedzte ešte naotázku číslo 2.A tá znie:- Ječas zvoliť vodcu sveta a váš hlas rozhodne o víťazovi. Tu sú fakty o 3 najhorúcejšíchkandidátoch:Kandidát A:Stretáva sa s politikmi, ktorí nie vždy hrajúčistú hru. Svoječiny konzultuje s astrológoma mal dve milenky. Fajčí a denne vypije 8 až 10 pohárikov Martini.Kandidát B:Dvakrát ho vyhodili zo zamestnania, spáva do obeda, na Univerzite bral ópium a každý večervypije štvrť fľaše whisky.Kandidát C:Bol vyznamenaný ako vojnový hrdina. Je vegetarián, nefajčí, pije iba príležitostne pivoa nemal žiadne mimomanželské aféry.

Ktorého z týchto troch kandidátov by ste si vybrali? Najskôr odpovedzte na obe otázky a ažpotom si pozrite výsledky. Nepodvádzajte!

1. Kandidát A je Franklin D. Roosevelt.2. Kandidát B je Winston Churchill.3. Kandidát C je Adolf Hitler.

Len tak mimochodom, ak ste pri otázkečíslo 1 odpovedali áno (odporučili by ste jej potrat),tak ste práve zabili Beethovena.

Výpisy zo žiackych knižiek• Na hodine dejepisu schválne uvádza iné dátumy.• Váš syn nevhodne dokazuje svoju silu na pracovnej výchove tým, že dievčatám

priťahuje zveráky.• Nedovolený vstup do školy.• Pozerá sa na mňa cez zelené priesvitné pravítko a smeje se mi, že som zelený.• Dáva stále pozor,či dávam pozor, a keď si myslí, že nedávam pozor, tak nedáva

pozor.• Bez povolenia padá zo stoličky.• Bez vyzvania vybrala na hodine telesnej výchovy kozy a celá trieda cez ne skákala.• Vedomosti vašej dcéry sa rovnajú nule. Pre postup do vyššieho ročníka je potrebné,

aby ich minimálne zdvojnásobila.• Napovedá nedovoleným zpôsobom.• Dievčatám siaha na mliecne vaky.• Zlomil zemepisnú mapu o hlavu spolužiaka. Plátno to vydržalo, je nutné opraviť rám.• Bije spolužiačku dáždnikom, pričom nie je jeho.• Pravidelne chodí do školy nepravidelne.• Zjedla pomôcky na výtvarnú výchovu.• Olizuje temperové farvy a diví sa, že potom zvracia.• Behá po stene.• Spal na hodine tak tvrdo, že ho neprebudil ani príchod pána riaditeľa, ktorý strašne

dupe a funí.• Lezie do päťmetrovej výšky na dvojmetrový strom.• Nepíše sičo hovorím, píše iba to,čo potrebuje.• Cez prestavku silno kopal do dverí a keď bol napomenutý, kopol si drzo ešte raz.• Stále sa hlási.• Pľul na schodoch na nižšie postaveného učiteľa vyššieho ročníka,čím znížil jeho

vážnosť.• Ohrozoval spolužiakov nožíkom, ktorý potreboval až na tretej vyučovacej hodine.• Smrká mi do výkladu.• Nechá sa od spolužiakov ochytávať a nehlási to učiteľovi.• Svojim spevom úmyselne rušil hodinu spevu.• Neustále sa smeje a odmieta mi povedať načom.• Vyliezol na okno a tam sa usadil.• Počas písomky vnucuje spolužiačke správne odpovede.• Močí do výšky očí.• Rozbil okno a vyhováral sa, že nemôže dýchať.

Život v Hrí ňovej12.8.Presťahovali sme sa do našeho nového domu v Hríňovej. Bože, ako je tu krásne. Vrchydookola vyzerajú tak majestátne. Už sa nemôžem dočkať, až ich zakryje sneh.

14.10.Hríňovej je tým najkrásnejším miestom na zemi! Všetko lístie zmenilo farbu - odtieneoranžové ačervené. Vyšiel som si na prechádzku a videl nejaké jelene. Boli nádherné. Som siistý, že sú to tie najúžasnejšie zvieratá na zemi. Je to tu ako v raji. Ách, bože, ako sa mi tupáči...

11.11.Čoskoro začne lovecká sezóna. Neviem si predstaviť, ako niekto môže chcieť zabiť niečo takúžasné, ako je jeleň. Dúfam, že už konečne začne snežiť.

2.12.Minulú noc konečne snežilo. Prebudil som sa a všetko bolo pod bielou prikrývkou. Vyzeraloto ako na vianočnej pohľadnici. Vyrazili sme von, odhádzali sneh zo schodov a z príjazdovejcesty. Urobili sme si nádhernú guľovačku (ja som vyhral) a potom prišiel snehový pluh a mysme museli odhádzať príjazdovú cestu znovu. Milujem Hríňovú.

12.12.Minulú noc napadalďalší sneh. Snežný pluh si zopakoval žartík s príjazdovou cestou.Jednoducho som sa do tohto prostredia zamiloval.

19.12.Ďalší sneh napadal minulú noc. Kvôli zahrnutej príjazdovej ceste som sa nedostal do práce.Som úplne vyčerpaný prehadzovaním. Skurvený snežný pluh.

22.12.Minulú noc napadalo ešte viac tých bielych sračiek. Mám na rukách pľuzgiere od lopaty. Sompresvedčený, že snežný pluhčaká hneď za rohom, dokiaľ neodhádžem príjazdovú cestu.Kurva jedna!

25.12.Veselé skurvené vianoce! Viac posraného snehu. Až niekedy dostanem do rúk tohoskurvysyna,čo riadi ten zasraný snežný pluh, tak ho, prisahám Bohu, zabijem! Nechápem,prečo nepoužijú na tú cestu viac soli,čo by rozpustila všetok ten sajrajt.

27.12.Ďalšie biele sračky napadali minulú noc. Celé tri dni som nevystrčil nos, s výnimkouodhadzovania príjazdovej cesty zakaždým, keď prešiel snežný pluh. Nemôžem sa nikamdostať. Auto mám pochované pod horou bielych sračiek. Meteorológ hlásilďalšíchdvadsaťpäť centimetrov na túto noc. Dokážete si predstaviť, koľko je to lopát plných snehu?

28.12.Meteorológ sa mýlil! Tentokrát napadaloďalších osemdesiatpäť centimetrov tých bielychsračiek. Takto sa to neroztopí ani do leta. Snežný pluh uviazol v záveji a ten kretén si prišiel

vypožičať moju lopatu. Povedal som mu, že už som ich šesť polámal, keď som odhadzoval tiesračky z mojej príjazdovej cesty a potom som mu tú poslednú prerazil o jeho skurvenú hlavu!

4.1.Konečne som sa dostal z domu. Išiel som do obchodu kúpiť nejaké jedlo a na spiatočnej cestemi vbehol blbý jeleň pred auto a ja som do neho vrazil. Na aute mám škodu za tritisíc. Tieskurvené beštie by sa mali postrieľať. Že ich tí lovci počas sezóny nevystrieľali všetkých.

3.5.Odviezol som auto do servisu v meste. Neverili by ste, aké je hrdzavé od tej skurvenej soli,čosňou posýpali cesty.

18.5.Odsťahoval som sa do Georgie. Neviem si predstaviť, ako niekto, kto má zdravý rozum, môžežiť na takom bohom zabudnutom mieste, ako je v Hríňovej.

Slávne posledné slová1. Nie je to divné, Ishiko? Americké lietadlo nad Hirošimou sa hneď tak ľahko nevidí!2. Otecko, prečo mám na hlave jablko?3. A prečo by sa v lietadle nemohli otvárať dvere?4. Ja sa pozriem,či je to nabité.5. Urob na toho blbca grimasu, keď ho budeme predbiehať!6. Ano? Ale iba cez moju mŕtvolu!7. Ale nevypínaj to, Hanička, bude to hneď hotové...8. Jano, zostávajú ti nejaké granáty? Hoď mi jeden!9. Je to pravda, že nositeľ štvrtého danu v karate musí byť vykastrovaný?10. Pozri, ja sa nedržím!11. Zprava nič nejde...12. Dnes som si sám zložil padák.13. Toto pivo chutí zvláštne...14. Ahoj Alenk..., chcem povedať Martinka!

List klienta do zdravotnej poisťovne....odpovedám Vám na list, v ktorom ste ma žiadali o spresnenie môjho úrazu. Do oznámeniao úraze som uviedol, že som si úraz spôsobil sám. Som zamestnaný ako murár a v daný deňsom pracoval úplne sám na stavbe domu. Po skončení práce mi zostalo ešte asi 250 kg tehálna streche. Zišiel som teda dolu a cez kladku som vytiahol po lane prázdny sud na strechu.Lano som si pevne zabezpečil, vyšiel som na strechu, kde som všetky tehly naložil do suda.Po naložení suda som opäť zišiel dole, aby som sud s tehlami spustil. V zmluve som uviedol,že vážim 75 kg. V okamihu, keď som lano pevne uchopil a odviazal, uvedomil som siplatnosť gravitačného zákona. Ako som už uviedol, sud vážiaci sám o sebe 25 kg, bolnaložený 250 kg tehál. Ako si sami domyslíte, moja hmotnosť 75 kg nemohla udržať takťažký sud a kým som si to uvedomil, bol som v prudkom pohybe nahor a sud naopakv prudkom pohybe dolu. Asi na úrovni tretieho poschodia som sa stretol s protipohybujúcimsa sudom,čo vysvetľuje ten otras mozgu, zlomeninu krku a lícnej kosti. Po strete som naďalejpokračoval smerom nahor, až som sa zastavil prstami v kladke,čo vysvetľuje tie polámanéprsty. Aj napriek veľkej bolesti som sa stále držal lana.V tom okamihu sud s tehlami dopadol na zem. Pri dopade sa mu rozbilo dno a všetky tehlyz neho vypadli. Ako som už napísal, sud sám o sebe váži 25 kg a ja, ako máte uvedenév zmluve - 75 kg. Pôsobenie gravitačnej sily pokračovaloďalej a ako si iste domyslíte,situácia, keď ja so 75 kg som bol hore a sud bez dna s 20 kg bol dole, nemohla zostať. A taksom sa v okamihu ocitol v prudkom pohybe nadol a prázdny sud naopak v prudkom pohybenahor. Asi na úrovni tretieho poschodia som sa opäť stretol so sudom,čo vysvetľuje tiezlomeniny obochčlenkov. Aj po tomto strete som pokračoval v pohybe nadol, kde somprudko narazil na zem,čo vysvetľuje tie rozbité kolená, zlomeniny kostí a stehenného kĺbu.V bolestiach a bez vôle som pustil lano, pričom som si neuvedomil, že na druhom konci lanaje stále uviazaný prázdny sud. Ako si už domyslíte, pôsobením gravitácie sa tento v prudkompohybe ocitol presne na mieste, kde som bezvládne ležal. A toto vysvetľuje tie tri zlomenérebrá.

Dúfam, že som Vám poskytol Vami požadované informácie. Naďalšiu zaujímavú spoluprácusa teší

Jožko Zdravý

Brainwashing - bitva o vaši myslmartin mačok 17. 3. 2002 (02:00)

Techniky sugesce, manipulace s širokou veřejností, přesvědčování a "vymývání mozků" kterése v současnosti používají na veřejnost. - načlánek Dicka Suthpena jsem narazil úplnounáhodou při vyhledávání významu jistého termínu (stockholmský syndrom) a po jeho přečteníjsem byl poměrně šokován. Anglický originál The Battle for Your Mind je přepisemautorových přednášek a ve filosofově koutku jsem našel výbornýčeský překlad HonzyKrepse obohacený fundovanými trefnými komentáři.

Předúvod:TECHNIKY ZMINOVANÉ V TOMTO DUKUMENTU, JSOU JIŽ POMĚRNĚZASTARALÉ. V DNEŠNÍ DOBĚ JE TEŽKÉ SI PŘEDSTAVIT JAKÉ TECHNIKY SEPOUŽÍVAJÍ. TENTO DOKUMENT UKAZUJE ASPON ZÁKLAD. ZE ZAČÁTKUDOKUMENTU SE MUSÍTE PŘENÉST PŘES HISTORII. NOVEJŠÍ ZÁKLAD ZAČÍNATAK OD 1/5.

Jmenuji se Dick Sutphen a tahle páska je rozšířenou verzí mojí přednášky na Světovémkongresu profesionálních hypnotizérů v Las Vegas v Nevadě.

Ačkoliv nahrávka je chráněna autorskými právy před neoprávněným kopírováním, za účelemprodeje dalšími společnostmi, tomto případě vyzývám každého ke tvorbě kopií a šíření mezipřátele nebo kohokoliv jiného za účelem co největšího rozšíření těchto informací.

Ikdyž jsem měl o daném tématu mnoho rozhovorů v místních, regionálních, rozhlasových atelevizních pořadech, rozsáhlé masové rozšíření je zřejmě zablokováno. Samotné stanice kteréby ho uvedly nebo případně jejich sponzoři by se totiž mohly stát předmětem vyšetřování.Jisté vládní úřady si zřejmě nepřejí aby tyto informace vešly v obecnou známost.

Vše očem budu vyprávět. představuje pouze povrch problému. Nevím jak se dá zneužívánítěchto technik zastavit. Nemyslím že je možné mít zákony proti něčemu, co sečasto nedá aniobjevit natož prokázat a jestliže zákonodárci sami tyto techniky používají,je malá naděje, žeby se takové zákony uplatňovaly.

Vím, že první krokem ke změně, je vzbudit zájem. V mém případě to bude pravděpodobnějenom výsledek podzemního úsilí.

Když mluvím o tomto tématu, mluvím o své vlastní práci. Znám ji a vím, jak účinná můžebýt. Vyrábím hypnotické a subliminální kazety a na některých mých seminářích používámkonverzní taktiku,abych pomohl účastníkům stát se soběstačnými a nezávislými. Ale vždy,když oněch technik použiji, poukáži na to, že je používám a účastníci se mohou samirozhodnout jestli se jich zúčastní nebo ne. Oni také vědí jaké budou výsledky toho,čeho seúčastní.

pokračování ... (64K)

z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že některé (spíše ty zastaralé) techniky brainwashingu seběžně používají např. v katolické církvi. nedělní náboženské rituály probíhající v působivě

(ne)nasvícených monumentálních prostorech se silně zkreslenou akustikou (ozvěny, dozvuk,distorze), při kterých je mysl účastníků obřadu ovlivňována hudbou, monotónním projevem(voice roll) vůdce seance a sborovým zaříkáváním - sugestivním opakováním frází o vlastnínedokonalosti a prosením o odpuštění ... ač sám nejsem věřící (považuji se za agnostika sesympatiemi k východním filosofiím blízkým budhismu), cítil jsem na vlastní "kůži" (lehkou)změnu stavu vědomí (alfa), pocit úzkosti (vnitřní dezorientace?) a nepříjemný pocit z"neúčasti" při rituálu (silně závisí na vaši poloze v kostele a na umístění v "davu") ...

zájemcům o (ne)dobrovolnou konverzi doporučuji například návštěvu nedělní seance vkostele Sv. Antonína Paduánského (Strossmayerovo nám., Praha) nebo bohoslužby polskéhokněze v Minoritském kostelu Nanebevzetí Panny Marie (Jihlava). zatím jsem navštívil zhruba6 různých katolických obřadů a tyto byly "nejpůsobivější". netroufám si odhadnout, jak"silné" jsou obřady jindy (a jinde), určitě se to v různých lokalitách velice liší, důležitá jesamozřejmě osobnost klerika a jeho schopnosti ...

z jiného soudku je televize. ta, byť je ztlumená a nenápadně umístěná v místnosti, stále poutápozornost (nesnáším hospody, kde je puštěná televize!). někdy večer sedím u počítače apracuji, opodál je puštěná televize (přítelkyně sleduje film), v podstatě mne to nijak neruší(když jsem dostatečně zabrán). všiml jsem si, že v reklamních blocích mne ovšem (ač je víceztlumená) podstatně více ruší ačastěji se přistihnu, že na ni prostě zírám (ačkoliv dávajístupidní shot, který jsem již x-krát viděl/slyšel). zkuste někdy doma večer vysledovat skelnýpohled vašich blízkých sledujících reklamní shoty (například když jsou unaveni - "dej siairwaves, volně dýchej!"). mimochodem, kolikrát se vám stalo, že se vás při sledování filmuněkdo zeptá na poslední vyřčenou větu a vy, ačkoliv jste ji velice dobře slyšeli, ji nejsteschopni zopakovat? že by trans? ;-)

o manipulaci organizované vládami (rusko,čína, amerika) a jinými mocenskými skupinami(korporace, sekty, církve), které do různých výzkumů ovládání lidí již několik desítek letinvestují nesmírný finanční a odborný potenciál (CIA, NSA, programy BLUEBIRD (1950),ARTICHOKE, MKULTRA ...), při kterých se zkoumají účinky elektromagnetického vlnění,radiace, drog, neurolingvistiky, nizkofrekvenčních zvuků, subliminálních informací ve zvukuči v obraze - podstatě čehokoliv - na ovládnutí lidské psychiky ... si netroufám napsat užvůbec nic, protože o tom v podstatě nic nevím (a nejsem si zas až tak uplně jist, jestli o nichopravdu něco vědět vůbec chci...).

zmiňovanýčlánek rozhodně patří do kategorie must-read. příjemný zbytek neděle :)zdroje a související odkazy:The Battle for Your Mind (by Dick Sutphen)Bitva o vaši mysl (český překlad)filosofův koutekDick & Tara Sutphen Personal Websitehackujeme mozek 1antiteze k hackování mozku - mobilní telefonyhackujeme mozek 2brainwashing by religious cults (víceméně anti-teze kčlánku)google (brainwashing, mind control ...)

martin mačok

autor studuje mff uk

24. vecí, ktorá Vás naučí iba mama1. Moja mama ma naučila OCENIŤ DOBRE VYKONANÚ PRÁCU:

"Ak sa chcete navzájom pozabíjať, urobte to láskavo na dvore, práve som vyriadila!"

2. Moja mama ma naučila NÁBOŽENSTVO:"Modli sa, aby to z toho koberca zišlo dole."

3. Moja mama ma nučila LOGICKY MYSLIEŤ:"Prečo? Pretože som to povedala!"

4. Moja mama ma naučila PREDVÍDAŤ:"Skontroluj si, či máš čisté prádlo. Čo keby ťa zrazilo auto?"

5. Moja mama ma naučila IRÓNIU:"Ešte chvíľu plač a ja ti k tomu dám skutočný dôvod!"

6. Moja mama ma naučila veľa O VEDE ZVANEJ OSMÓZA:"Zavri si ústa a zjedz tú polievku!"

7. Moja mama ma naučila BYŤ OHYBNÝ:"Pozri sa na tú špinu, čo máš na chrbte!"

8. Moja mama ma naučila BYŤ VYTRVALÝ:"Neodídeš odtiaľto pokiaľ nezješ všetok špenát!"

9. Moja mama mi vysvetlila POČASIE:"Tvoja izba vyzerá, ako keby tu pred chvíľou bolo tornádo!"

10. . Moja mama mi vysvetlila ŽIVOTNÝ CYKLUS:"Priviedla som ťa na tento svet a môžem ťa z neho zase rýchlo dostať!"

11. . Moja mama ma naučila BYŤ ZÁVISTLIVÝ:"Na svete sú milióny nešťastných detí, ktoré nemajú takích dobrích rodičov ako ty!"

Ženy versus Muži

PREZÝVKY:Ak idú Aďa, Jana, Lenka a Renáta spolu na obed, oslovujú sa navzájom "Aďa", "Jana","Lenka" a "Renáta". Ale ak idú Peter, Pavol, Robo a Mišo spolu na pivo, oslovujú sa"Kokos", "Tlsťoch", "Sosák" a "Trubka".

ÚČET:Keď čašník prinesie účet, tak Peter, Pavol, Robo a Mišo každý hneď vyberie stovku, aj keďcelý účet je 150.- Žiaden z nich nemá menší peniaz a žiaden z nich neprizná, že chce drobnénaspäť. Keď dostanú taký účet ženy, k slovu sa dostanú kalkulačky.

PENIAZE:Muž zaplatí 200 korún za 100-korunovú vec, ktorú chce. Žena zaplatí 100 korún za 200-korunovú vec, ktorú nechce.

KÚPELŇA:Muž má v kúpeľni 5 vecí: zubnú kefku, penu na holenie, holiaci strojček (alebo britvu),mydlo a uterák z hotela. Priemerný počet vecí, ktoré má v kúpeľni žena, je 337. Väčšinu ztých veci nie je muž schopný identifikovať.

HÁDKA:Pri hádke má žena vždy posledné slovo.Čokoľvek,čo potom povie muž, je začiatokďalšejhádky.

MAČKY:Ženy majú rady mačky. Muži vravia, že tiež majú radi mačky, ale keď sa ženy nepozerajú,muži do mačiek kopú.

BUDÚCNOSŤ:Žena má obavy z budúcnosti, ale len kým sa nevydá. Muž nikdy z budúcnosti obavy nemá....kým sa neožení.

ÚSPECH:Úspešný muž je taký, ktorý dokáže zarobiť viacej peňazí, než jeho žena dokáže minúť.Úspešná žena je taká, ktorá takého muža nájde.

MANŽELSTVO:Žena sa vydáva a očakáva, že muž sa po svadbe zmení, ale on sa nezmení. Muž sa žení aočakáva, že žena sa po svadbe nezmení. Ale ona sa zmení...

OBLIEKANIE:Žena sa oblieka inak, keď ide nakupovať, inak, keď ide polievať kvety, inak, keď ide vysypaťkôš, inak, keď ide k telefónu, inak, keď ide čítať knihu, vybavovať poštu... Muž sa obliekainak, len keď ide na svadbu alebo na pohreb.

KRÁSA:Muži ráno vstávajú a vyzerajú tak isto dobre, ako keď išli večer spať. Ženy cez noc nejakoošpatnievajú a ráno sa musia zasa skrášliť...

POTOMSTVO:Žena vie o svojich deťoch všetko. Vie o termínoch návštev u zubára, o najlepších priateľochsvojich deti, o ich tajných láskach, obľúbených jedlách, ich obavách, túžbach a snoch. Muž zčasu načas registruje prítomnosť menšíchľudí v dome.

Ženy jaké jste dle druhu?Dámy neuražte se, ale přesně takovou otázku si položil začátkem minuléhostoletí prof. Mathes, v té době přednosta ženské kliniky v Innsbrucku. A jakosprávný vědátor našel i jasnou odpověď, i když zdůvodnění ... Podle něho jestčtvero druhů žen.

První typ, typ pravého ženství, se nazývá pyknika. Je to žena zrozená promanželství a mateřství. Její tělo je formováno tak, že snadno rodí. Je klidná,rozumná, veselá, nikdy se nenudí, snadno se rozhněvá, ale zato brzo zapomíná,snadno odpouští. Je ve své duši harmonická. Snadno pláče, ale ne dlouho.Miluje zábavu. Láska a manželství není pro ni problémem. V manželství se cítíšťastná. Sice jí muž bývá nevěrný, ale ona mu odpouští, a muž se k ní znovu arád vrací. Brzo stárne, ale stáří ji netíží. Pyknika nikdy není umělkyní.

Druhý typ je žena mající v sobě mnoho prvků mužských a tento typ nazývápan profesor typem intersexuálním. Jest to typ vyskytující se prý hlavně vevelkoměstech. Muže neodolatelně vábí, oslňuje, erotizuje. Rozum takové ženybývá bystrý, tvář i postava nápadně krásná, ale duše je plná rozporů, protože vní princip mužský a ženský vedou ustavičně krutý boj. Vášnivý oheň její láskyk muži mění sečasto obratem v mrazivou lhostejnost, ba odpor. Dovede býtněžná a citová, ale i hrubá i krutá. Je-li bezdětná, stravuje se touhou po dítěti.Je-li sama, stravuje se touhou po manželství, ale vyplnění jejího přání jenomrozmnoží její utrpení. Její manželství je plné tragiky a dříve nebo později serozbíjí. Má-li děti, je nervózni a neumí je vychovávat. Podle pana profesora byse tyto ženy neměly raději vdávat a měly by si zvolit zaměstnání, které se jim

líbí. U intersexuálek se s vyhasnutím sexuality dostavuje konečně klid, ale je toklid rezignace. Prý opravdové umělkyně jsou vždy intersexuálního typu.

Třetí typ je asthenika. Má přecitlivělou nervovou soustavou. Je jakoby neustálevyčerpaná. Sexuálních radovánek a jiného veselí si s ní partner moc neužije, ikdyž partner je pro ni moc důležitý, neboť v něm hledá pevnou životní oporu.

Poslední typ je typ robustní, někdy nehezky tzv. mužatka. Je protiklademastheniky, i pokud se jedná o sex. Tento typ ženy může být zajímavý např. promuže, jenž nemá na to, aby byl pánem domu a rád tuhle roli zcela přenechápartnerce.

Pánové, pokud se vám typologie prof. Mathese nelíbí, vymyslete si vlastní.Vždyť zdůvodnění výsledků v této oblasti bádání nemusí být tak rigorozní jakonapř. v matematice. Jenom si vzpomeňte na staréřeky, rozeznávali pouze dvatypy žen, manželky a hetéry a bohatě s tím vystačili. Jak jednoduché apraktické.

Dámy, a pokud jde o muže, myslím si, že tady je vynaložená energie navypracování podrobné typologie zcela zbytečná, vždyť tak často a s oblibouříkáte, že všichni muži jsou beztak stejní a umí myslet jenom na to jednojediné.

Knižní prameny:Henri Poire: Nahota v umění, vydal Bohuslav Šrámek v knihovně ASTARTE,rok předválečného vydání neuveden, Praha.Milan Bouchal: Psychologie v lékařství, Masarykova univerzita, 1993, Brno.R. M. Rilke: Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka,český překladLadislav Fikar, Fr. Borový, 1949, Praha.R. M. Rilke: Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka,český překladRadovan Lukavský, Vyšehrad, 1971, Praha.R. M. Rilke: Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka,český překladJindřich Flusser, PRIMUS, 1994, Praha.

Všem starejm, který se narodili před rokem 1983...

Spousta studentů, který letos nastupujou na vysokou, se narodila před rokem 1983...... teda vdobě, kdy jsi ty už dávno uměl násobit a dělit, dokonce už jsiřešil i rovnice.... Oni užnepamatujou komunismus, a během války v zálivu byli ještě malí špunti. Sametová revoluceje pro ně asi tak stejně vzdálená jako únor 48. Nikdy pro ně neexistoval jinej papež než JanPavel II. Když Garcia-Marquez dostal Nobelovku za literaturu, ještě ani neuměli číst. Bylojim 8, když se rozpadl Sovětskej svaz. Nepamatujou studenou válku, znaj jenom jednoNěmecko, i když ve škole jim tvrděj, že byly dvě. Fronta na banány je pro ně sci-fi. AIDS proně existovalo odjakživa. Nikdy nehráli hry na Atari nebo na ZX Spectrum Cédéčka se začalyprodávat, když jim byl sotva rok. Nikdy si nepouštěli pravý desky a nehráli pacmana.Hvězdný války jim přijdou fakt out a speciální efekty jsou dost trapný. Skoro nikdo z nichneví, jak dřív vypadaly televize a některý dokonce nikdy neviděli černobílou telku.Nedokážou pochopit, jak někdo mohl žít bez dálkovýho ovládání. Narodili se tři roky povstupu walkmanů na trh a brusle podle nich vždycky měly kolečka srovnaný uprostřed dojednýřady. To už ani nemluvim o tom, že mobil nebo pécéčko jsou pro ně samozřejmostí.Nikdy nekoukali na Studio Kamarád a nečetli Ohníček. Michael Jackson byl podle nichvždycky bílej. Myslej si, že Charlieho andílci a Mission Impossible jsou nový filmy. A teď sipředstav, že tyhle lidi teďko nastupujou na univerzity, voni jsou teď ty mladý.

Několik příznaků stárnutí:

1. Rozumíš předcházejícímu textu a usmíváš se...2. Jsi muž, který je schopen bez výčitek říct ženě NE.3. Jsi žena, která je konečně schopnáříct muži ANO a bez výčitek.4. Sportuješ, každýmu o tom vyprávíš a jsi na sebe hrdej.5. Na nočnim stolku máš léky.6. Panictví už přestalo být aktuálním konverzačním tématem.7. Děti, se kterými jsi až donedávna měl takovej pocit spiklenectví, tě oslovují pane, a ještě kevšemu ti vykají.8. Potřebuješ víc než dopoledne na to, aby ses dal do pořádku po propařený noci.9. Dokáže tě naštvat, když někdo nechá otevřenou zubní pastu.10. Kámoši se ti začínaj ženit, aniž by přímo museli.11. Desetiletý děti z příbuzenstva tiříkaj o cigára.12. Tví synovci se v informatice vyznaj líp než ty.13. Můžeš klidně strávit celej den na pláži, aniž by ses šel vykoupat.14. Na koncerty se díváš v televizi, místo abys na ně zašel.15. K narozeninám vždycky přineseš dárek jako kdyžs byl malej.16. Na sport si kupuješ oblečení, který leccos skreje, místo aby odhalovalo.17. S kamarádem se radši sejdeš, než abys s nim trávil hodiny na telefonu.18. Dobře víš, co chceš.19. Po přečtení tohohle mailu se rozhodneš ho poslat dál kamarádovi,říkáš si, že se mu tourčitě bude líbit...

Muži jsou opravdu jednoduší!

Zajímá vás, co nám chtějí sdělit pánové tvorstva? Přečtěte si "Manifest muže".

Taky se vám zdá myšlení a chování vašeho partnera úplně scestné? Nic si z tohonedělejte, to je normální. Vše, co nám pánové tvorstva kdy chtěli říct, je obsaženo vnásledujícím "Manifestu muže".

1) Pokud si myslíš, že jsi tlustá, je to asi pravda. Už se mě na to neptej, odmítámodpovídat.

2) Pokud něco chceš, stačí se zeptat.Řekni to přímo – jsme jednodušší. Nerozumímefikaným nepřímým požadavkům. Nepřímé požadavky se míjejí účinkem. Záměrněnepřímé požadavky se míjejí účinkem ještě více.Říkej věci tak, jak jsou.

3) Pokud položíš otázku, na kterou nečekáš odpověď, nebuď překvapená, že uslyšíštakovou odpověď, kterou slyšet nechceš.

4) Jsme jednoduší. Pokud tě požádám, abys mi podala chleba, nedělám to proto, žebych ti chtěl vyčítat, že není na stole. Nehledej za tím žádný skrytý význam anivýčitku.

5) Jsme jednoduší. Není k ničemu se nás pořád ptát, na co myslíme. Myslíme stále nasex. Nejsme tím posedlí, je to zkrátka to, co se nám líbí nejvíce. Bohužel jsmejednoduší.

6) Občas na tebe nemyslím. Není to nic vážného, tak si na to prosím zvykni. Neptej semě pořád dokola, na co myslím, zejména pokud nechceš mluvit o takových věcech,jako je politika, ekonomie, fotbal nebo závodní auta.

7) Neděle = spousta jídla = kamarádi = koukání na fotbal. Nepokoušej se to měnit, jeto stejně nevyhnutelné jako úplněk.

8) Nakupování není zábavné a já se ho nikdy nenaučím za zábavné považovat.

9) Když spolu někam jdeme, ty šaty, co máš na sobě, ti určitě sluší.

10) Máš dost oblečení, máš dost bot. Brečet, že chceš další, je vydírání.

11) Většina mužů vlastní troje boty. Jak jsi přišla na to, že bych ti mohl poradit, kteréz tvých třiceti párů bot ti nejvíce sluší?

12) Co se týče otázek, ve většině případů jsou odpovědi ANO nebo NE naprostodostačující.

13) Pokud máš nějaký problém, nechoď za mnou, jestližečekáš, že ti ho pomůžuvyřešit. Nechtěj po mně, abych tě litoval. Nejsem žádná tvoje kamarádka.

14) Bolest hlavy, která trvá 17 měsíců, není bolest hlavy. Běž k doktorovi.

15) Pokudřeknu něco, co si můžeš vyložit dvěma způsoby a jeden z nich přitomnavozuje nějaké smutné nebo dojemné asociace, buď si jistá, že jsem to myslel tímdruhým způsobem.

16) Žádný muž nerozeznává 16 barev. Broskvová je vodka, ne barva.

17) Co to k…a je fuchsiová barva? A jak se ta hovadina píše?

18) Pivo máme úplně stejně rádi jako vy kabelky.

19) Pokud se zeptám: „Co ti je?“ a ty odpovíš „Nic“, beru to tak a chovám se, jako žeje vše v pořádku.

20) Neptej se mě, jestli tě miluji. Buď si jistá, že kdybych tě nemiloval, tak bychs tebou nebyl.

21) Základní pravidlo, na které je třeba brát především zřetel je: Buď conejjednodušší. MY JSME OPRAVDU JEDNODUŠÍ.

Tak co, už je vám to jasné, milé dámy? Oni jsou asi opravdu jednoduší.

Týchto 10 rád je určených pre tých, ktorí s fotoaparátom začínajú. Samozrejme, žeuniverzálnych 10 zásad sa asi nedá určiť, avšak najčastejšie pri fotografovaní zabúdame nazopár pravidiel. Tento návod má za cieľ iba Vám pripomenúť niečo, čo už možno dávnoviete, ale občas na to zabúdate.1. Pohybovať sa v teréneZakaždým keď zbadáte objekt vhodný k fotografovaniu, pozrite sa najprv cez hľadáčik Vášhofotoaparátu a rozhodnite sa,či urobíte krok vpred alebo vzad. Väčšinou sa na správnosťmiesta netrafíte hneď na prvý krát. Veľa krát stačí na to, aby na fotke neboli rušivé prvky ibaurobiť krok vpred vzad alebo iným smerom. Ak sa k objektu posuniete bližšie a vyplníte nímrám fotografie, určite bude táto zaujímavejšia per toho kto si ju bude pozerať .Na druhej strane dávajte pozor, pretože pri pohybe s aparátom na oku múžete prísť k úrazu.Ak sa Vám skupinka priateľov nezmestí do hľadáčika, nemusíte hneď preto spadnúť znejakého brala.2. Buďte rýchlyV prípade, že Váš objekt je lietajúci, poprípade existuje pravdepodobnosť, že sa prestanesmiať alebo jednoducho sa unavýčakaním na Vás, foťte rýchlo a pre istotu dvakrát. Prax zVás urobí rýchlejšieho a rýchlejšieho. Naučte sa predvídať správanie tohočo fotografujete.Neplačte zbytočne nad plytvaním filmom. Stratu dobrého záberu Vám pár korún nenahradí.Neváhajte a nečakajte zbytočne kým si budete istý záberom, ale foťte.3. Pozor na kompozíciuAj v prípade, že sa nechystáte predávať svoje fotografie, je dobré keď budú kompozičnevyvážené a pekné. Nie je vždy pekné keď máte krásnu modrú oblohu alebo pekné azúrovémore a kompozične je fotka absolútne rozhádzaná. Každý ocení viac fotografie skompozičnou rovnováhou.Pre začiatočníkov:Snažte sa aby Vaše fotografie boli rovné t.j. aby ste sa zbytočne nenaklánali iba preto aby savám zmestil hrad do záberu. Padajúce domy a nakláňajúce sa postavy nie sú dobrou vizitkou."Odstrihnite" zbytočne veci o ktore sa nezaujímate resp. nepatria do záberu. Aj keď je niečoveľmi pekné, občas sa to jednoducho s objektom nehodí. Dajte pritom pozor na to, žefotografia je dvojrozmerná a Vaše oko vidí trojrozmerne. Elektrické vedenie, ktoré sa Vámzdá v diaľke bude na fotografii vychádzať Vášmu priateľovi priamo z hlavy. Pozor na sochy,lampy a iné rušivé prvkyUmiestnite svoj objekt tam, kde sa najviac hodí. Radšej ako metódu "tu sa postavím a odfoťma s tým krásnym kostolíkom" uprednosti na fotografii život a akciu t.j. umiestnite svojobjekt pred dvere kostola akoby vychádzajúci von resp. inú polohu. nie vždy ide pekné dievčaa pekný kostol kompozične dohromady.Pohrajte sa s perspektívou. Ak sa Vám niečo nezmestí do záberu,ľahnite si na zem.Nehanbite sa urobiť dobrý záber aj za cenu "čo si ľudia o mne pomyslia?".Myslite na pravidlo tretín, ktoré rozdeľuje fotografiu na 3x3častí. Nedávajte svoj objektzbytočne do stredu. Pravidlo tretín hovorí, že najlepšie pozície sú na krajoch. V našomobrázku sú to rohyčasti označenej X.4. Buďte náročnýV prípade, že Vás nejaký mitív nadchol a chcete ho stojčo stoj odfotografovať, nedajte saodradiť zbytočnými prekážkami. Buďte si istý pri fotografovaní a urobte všetko pre to, abyzbytočné rušivé prvky opustili Váš záber pred stlačením spúšte.. Najjednoduchšia cesta jekontrolovať si okraje hľadáčika. Tam spozorujete trčiaci konár alebo smetiak. Stačí si to ibauvedomiť a prekomponovať záber napr. posunutím sa, alebo zmenou ohniskovej vzdialenosti.Aj v prípade, že sa nachádzate v situácií kde sa nedajú tieto prvky odstrániť, máte niekoľkomožností ako napr. odfotiť detail, ktorý prezradí celý príbeh.Často stačí namiesto celéhostarého auta odfotiť iba detail starého svetla alebo niečo iné. Váš záber bude zaujímavý, a

každému bude jasné očo išlo. Je to vždy lepšie ako nepodarený záber.Ďalšou možnosťou vprípade auta je odfotiť záber v pohybe. Pri troche šťastia bude auto ostré a okolie rozmazané.stačí iba nastaviť dlhšíčas, zaostriť na idúce auto a pohybovať so zaostrením foťákom vsmere jazdy.5. Zaostrite na svoj objektPraxou zistíte v akých rôznych situáciách potrebujete konkrétnu hĺbku ostrosti. V prípadefotografovania scenérie krajiny je lepšie nastaviť čo najväčšiu hĺbku ostrosti t.j. napr. f/16,f/32 atď. a naopak v prípade detailov a portrétov je lepšie mať clonučo najviac otvorenú t.j.f/5.6 a menej a zaostriť priamo na objekt. V prvom prípade bude všetko ostré a v druhom ibaVáš objekt.6. Experimentujte sčasomČi už fotíte športové podujatie alebo vodopád popr. iba Vašu ratolesť hrajúcu sa napieskovisku, experimentujte sčasom. Uvedomte si,či chcete svoj objekt zmraziť v akcii abybol ostrý alebo chcete ho mierne rozmazaný popr. chcete aby Váš vodopád vyzeral ako tečúcemlieko. Podľa toho nastavtečas na svojom aparáte. Pre prvý prípad napr. 1/500 s a menej vzavislosti od rýchlosti akcie, pre posledný prípad 1/30 s a viac. Niekedy je nevyhnutné použiťstatív.7. Pozor na svetloNie všetky slnečné dni sú na fotkách krásne. Poludňové slnko je postrachom pre fotografov.Vytvára ploché obrazy bez farieb. Najlepšiečasy na fotografovanie sú rána a večere kdevychádzajúce a zapadajúce slnko príjemne sfarbí Váš objekt. v prípade, že fotografujetearchitektúru, budete mať výraznú štruktúru, ktorá by na poludňovom slnku vyzerala absolútnebez textúry. Takisto Vaše deti pri fotografovaní so slnkom v tvári t.j. za Vaším chrbtom, budúmať krajšiu farbu. Fotiť sa dá takmer zo všetkých smerov a využiť môžete všetko od bočnéhocez predné až po zadné osvetlenie. Ibaže na Vaších fotografiách to raz budú siluety inokedyniečo iné. skúšajte a experimentujte. so svetlom a fotoaparátom sa naozaj nebudete nudiť.8. Aj počasie je dôležitéVýhovorky typu "nemámčo fotiť lebo prší" nepatria do medzi fotografov. V každom počasíje čo fotiť. Raz to môžu byť dopadajúce kvapky dažďa, inokedy hmlisté stromy atď. Treba sidať iba pozor na techniku a patrične ju chrániť pred počasím. Sledujte teda počasie aprispôsobte sa mu. Je to jedna z mála vecí, ktoré pri fotografovaní nemôžete ovplyvniť. Vprípade, že je obloha škaredá a siva, jednoducho ju vynechajte v zábere dieťaťa, ktoré sa másmiať.9. JednoduchosťPríliš veľa pekných vecí na jednom mieste pôsobí veľmi gýčovo. Urobte radšej viacjednoduchších záberov. Veľa fotografií by bolo krajších keby na nich nebolo more spolu sbrehom, loďou a pevninou v pozadí so snahou zachytiť letiacučajku. Buď to alebo ono.Určite Vám k tomu pomôže aj dobrá technická znalosť Vášho prístroja. Nespoliehajte sa vtýchto prípadoch iba na automatiku. Spojením všetkých uvedených zásad do kopy spolu stroškou rozmýšľania na mieste fotenia vznikne určite dobrý záber.10. Buďte odvážnyNedovoľte svojmu druhému JA aby Vás obmedzovalo a strašilo pri fotografovaní. Nebojte sa,že Vásľudia odmietnu. Ak chcete portrét starej zvráskavenej babičky, jednoducho choďte zaňou a opýtajte sa jej. Buďte však opatrný napr. pri fotografovaní divej zveri. Na fotke tovyzerá ako neškodný medvedík, ktorý Vám pri fotografovaní môže poriadne vyprášiť kožuch.Avšak pri použití teleobjektívu sa dostanete k objektu bližšie a môžete ho izolovať odvšetkéhočo ruší jeho originalitu. Napr. pri fotografovaní v zoologickej záhrade sa snažteurobiť taký záber, aby naňom nebolo poznať, že zviera je fotené v zajatí. Avšak nie za cenu,že padnete do tigrej klietky.

Narozeni 1979: Jací jsou?

Kouří marlbora a nosí zlato nebo je pro ně počítač luxusem a o Internetu jenslyšeli?

Slovenský deník SME se věnoval výzkumu mladé generace Slováků. Jací jsou, cochtějí, jak s nimi mají mluvit rodiče a jak marketingoví odborníci?

Narodili se v roce 1979, touží po úspěchu, po volnémčase, po vzdělání a samozřejměpo svobodě. Reklamní agentury o nich hovoří jako o generaci NEXT, X nebo Y. Anepřestávají hledat způsoby, jak se jim přiblížit a jak s nimi komunikovat.

„Víc se zajímají o svá práva, méně už o své povinnosti,“říká o prudké generačnízměně ředitel púchovského gymnázia Peter Horváth. „Přicházejí a chtějí vidět řádškoly a Deklaraci práv dítěte. Uvědomují si důležitost cizích jazyků a ovládánípočítače a mnohdy oboje umějí lépe než učitelé. Jsou sami k sobě citliví, mají rádi,když ječlověk pochválí,“ pokračuje.

„Jsou sebevědomí, individualističtí a rozmazlení,“ doplňuje jeho slova AnnaSlavíková. U té vykonávají praxi budoucí kuchaři a číšníci v Bratislavě. „Skorovšichni používají mobily, nosí zlato a kouří marlborky. Podle mě na ně rodiče nemajíčas, a tak jim prostě dají peníze a dál se o ně nestarají. Velké rozdíly jsou meziBratislavany a venkovany, kteří jsou skromnější, slušnější a uctivější. I jejich rodiče sevíc zajímají – zatelefonují, přijdou se na ně optat.“

Zatímco životní styl mladých ve městě se během jediné generace změnil k nepoznání,na venkově se nezměnilo skoro nic, píše deník SME. Den venkovského mladíka neboslečny končí sledováním televize, v sobotu diskotékou. Počítače jsou pro ně luxusem,o Internetu jen slyšeli. Mají pocit, že jim v životě něco uniká a chtějí jen jediné: doměsta

Microsoft: váš zákazník, váš pán?

ačkoliv nejsem zastáncem momentálního stavu soudníhořešení monopolníhopostavení microsoftu, jsem přesvědčen o tom, že to, co si microsoft dovoluje ke svýmzákazníkům, jednoznačně potvrzuje jeho dominantní postavení. neskrytě ho totižzneužívá a ukazuje, že si se zákazníkem může vytřít podlahu, kdy se mu zachce. jehopozici to totiž neohrozí. dva různé případy posuďte sami.

microsoft se snaží ze svých zákazníků vytřískat co nejvíce peněz. a protože microsoftnení žádný troškař, bere si na paškál své největší zákazníky. neustále je obtěžujetelefonáty, že jejich software používají nelegálně, nutí je k opakovaným auditům apoukazuje dokola na různé dodatky a formulace ve svých licenčních ujednáních.

jeden z křiklavých případů popsal minulý týden server internetweek.com - microsoftvzkazuje uživatelům: plaťte víc. případ demonstruje, že místo rychlé a kvalitní placenétechnické podpory, microsoft už se zákazníky diskutuje jen o jejich licencích.výsledek jejich snažení je stále rostoucí cena za vlastnictví a používání (total cost ofownership) produktů microsoftu.

aljašské aerolinie (alaska airlines) musela zrušit svůj plán vybudovat windows NTterminal server, na který by mohli pomocí speciální aplikace (browseru) jejich pilotipřistupovat ze svých domácích PC, z kiosků atp. když se microsoft dozvěděl o tétoaplikaci, aeroliniím oznámil, že musí zaplatit za licenci na každý počítač, z kterého sebude přistupovat na tento terminal server. argumenty aerolinií, že je to nesmysl,protože nemůžou mít licenci na všechny počítače, které jsou připojeny k internetu,vedly microsoft k přehodnocení jejich postoje na licenci: "chceme tedy licenci nakaždého vašeho zaměstnance, který bude tento systém používat". aerolinie si tuto cenupřepočítala a výslednáčástka by tento projekt zdražila o 250000 dolarů. tímto bylidonuceni zrušit původní záměr naprogramování thin klienta a systém přepracovat doklasického použití webovského browseru na straně klienta ...

těchto případů, kdy microsoft používá svoje licence především k vytáhnutí co nejvícedalších peněz ze svých zákazníků, přesvědčující je k upgradunovějšího/rychlejšího/stabilnějšího/bezpečnějšího software, během kterého (ani nemoc) nenápadně utahuje licence, v poslední době přibývá stále více. kolují zvěsti otom, že licence jsou již teď tak složité, že dva ruzní kompetentní lidé z microsoftunemají stejný názor na jejich interpretaci a právníci varují, že licence obsahují přílišmnoho nepřesných formulací a nejasných ujednání, díky kterým si může microsoftdělat se svým zákazníkem témeř cokoliv.

základní rady a informace pro zákazníky microsoftu, kteří chtějí mít pořádek vlicencování najdete např. na serveru internetweek, zastudena.cz (např. prevence předpolicejním zásahem a komerční software může zvýšit budoucí náklady firmy). u násna undergroundu jsme se témat lehce dotkli včláncích kolikrát jste ochotni zaplatit zawindows? a jak prokázat legalitu software.

další povedený kousek microsoftu z trochu jiného soudku se týká produktu .NET(anebo to je microsoft .NOT?). microsoft zde snad i dokonce počítal s tím, že si licenci

nikdo nepřečte, protože její obsah je opravdu docela síla. připomenu - pokud budetepoužívat tuto platoformu, tak vaše dokumenty, práce, osobní data a v určitýchpřípadech i aplikace budou umístěny na centrálních serverech u microsoftu. (pro víceinformací se prokousejte reklamníma brožurkama na www.microsoft.com/net/ .)

licenci najdete na adrese www.passport.com/Consumer/TermsOfUse.asp.

nebudu ji zde podrobně rozebírat, protože bych v podstatě jen duplikoval poměrněsolidníčlánky z www.netem.cz (takovýčeský slashdot) a www.lupa.cz (poměrně dostostrýčlánek na lupu podle mého ... ale dobrý), a proto myslím, že citace z licencebudou stačit, komentáře skoro netřeba:

(nejprve taková nesmyslná poznámka z úvodu)POZNÁMKA: POKUD JSTE SPOTŘEBITELI, VAŠE ZÁKONNÁ PRÁVAZŮSTÁVAJÍ NEDOTČENA.

(a později přijde ten hardcore)UDĚLENÍ LICENCE SPOLEČNOSTI MICROSOFT

Zasíláním zpráv, předáváním souborů, zadáváním dat, poskytováním jakékoli odezvynebo návrhů nebo jakýmkoli jiným přístupem k jakékoli formě komunikaceprostřednictvím serveru WWW Passport potvrzujete a zaručujete, že vlastnítepříslušné oprávnění nebo jste oprávněni k takovému jednání, a proto poskytujetespolečnosti Microsoft a jejím sesterským společnostem povolení k následujícímčinnostem:

<!--[if !supportLists]--> 1.<!--[endif]--> Používat, upravovat, kopírovat,distribuovat, předávat, veřejně vystavovat, veřejně provádět, reprodukovat,publikovat, sublicencovat, přenášet nebo prodávat jakékoli takové komunikacea vytvářet z nich odvozená díla.

<!--[if !supportLists]--> 2.<!--[endif]--> Sublicencovat třetí straně neomezenápráva k provádění kterýchkoli předchozích práv udělených ve vztahu k těmtokomunikacím.

<!--[if !supportLists]--> 3.<!--[endif]--> Publikovat vaše jméno v souvislosti skteroukoli takovouto komunikací.

Předchozí povolení zahrnují právo využívat jakákoli vlastnická práva k takovýmtokomunikacím, včetně, ale ne výhradně, práv na základě autorství, ochranných známek,služebních známek nebo patentových zákonů v rámci jakékoli příslušné jurisdikce. Vsouvislosti s využitím materiálů obsažených v takovýchto komunikacích nebudespolečnost Microsoft vyplácet jakékoli vyrovnání. Společnost Microsoft nemá žádnoupovinnost zasílat nebo používat jakékoli materiály, které jí poskytnete, a může takovémateriály kdykoli odstranit pouze na základě vlastního uvážení.

takže stručně: cokoliv si k nim uložíte, oni se na to kouknou, a když se jim to budelíbit, tak to prodaj třeba konkurenci, nebo to zveřejněj jako svoji práci, nebo vám toprostě smažou ... prostě cokoliv. vy proti tomu nemůžete nic udělat, protože jste s tím

předem souhlasili. více komentářů myslím netřeba, napadají mě snad jen klíčová slova1984, big brother a the american way.

ale abych nebyl nařknut, že o této skvělé firmě píši jen samé ošklivé věci, jako třebaže jim nejde o kvalitu software a o spokojenost zákazníka, ale o vymačkání avyždímáni nejen zákazníkovy peněženky, ale i o sesbíráni a prodej soukromýchinformací,článek ukončím stejně, jako končí většina tiskových prohlášeních firmymicrosoft:

Posláním společnosti Microsoft vČR je přinášet pozitivní změny do každodenníhoživota našich lidí. Kdekoliv lidé pracují, učí se nebo si hrají, usilujeme o usnadněníjejich života prostřednictvím informačních technologií nejvyšší světové úrovně, kteréjsou lokalizovány nebo přizpůsobeny našemu trhu. Microsoft je připraven přispět kezkvalitnění vzdělání, zvýšení produktivity práce, pozvednutí konkurenceschopnostinašich firem a umožnění integrace našeho státu do NATO a EU podporou rozvojedovedností v oblasti informačních technologií a počítačové gramotnosti v naší zemi.

děkujeme microsofte, děkujeme

ROZŠIFROVÁNÍ PGP BYL JEN ZA ČÁTEK (alias čoste sa ani na fyzike neučili)

Po nedávném senzačním odhaleníčeských badatelů v oblasti kryptologie, proraženímšifer PGP, se nyní rýsuje dalšíčeský úspěch. Tentokráte se jedná o záležitost mnohemrozsáhlejší a dotýkající se svým významem rozměrů nejen mezinárodních, aledokonce mezihvězdných a mezigalaktických.

Jak se v tajných kruzích šušká, týká se tento objev tzv. "tmounů". Jejich existencezůstávala vědcům po dlouhá desetiletí utajena zejména proto, že tmu si vysvětlovalipouze nepřítomností nebo nedostatkem světla v daném prostoru. Sami autoři učinilitento objev zcela náhodně, když si začali podrobněji všímat podivnéhočastéhojiskření ve své blízkosti.

K tomu, abychom si vysvětlili, co je to tmoun, zkusme si nejdříve zopakovat, co jefoton. Např. Slovník cizích slov uvádí následující definici: "...foton = atom zářivéenergie, nejmenší kvantum energie, které může elektromagnetické záření vyměnit(vyzářit nebo pohltit) s jiným mikrosystémem (atomem, elektronem, molekulou);foton si lze klasicky představit jako vlnové klubko pohybující se určitou skupinovourychlostí, schopné interakce s aktivním prostředím; proud fotonů je záření. (-záření jejedním ze tří druhů radioaktivního záření, je to elektromagnetické vlnění s velmikrátkou vlnovou délkou...)" Jinakřečeno, foton se při své aktivitě projevuje světlem.Čím více fotonů, tím více světla.

Tmoun je antičásticí fotonu. Je točástice, která dokonale pohlcuje veškerou zářivouenergii. Vše, co dokonale pohlcuje jakékoli záření, ječerné. I tmoun je tedycharakteristický touto barvou. Projevuje se tedy tmou.Čím více tmounů, tím většítma.

Jinak se tmoun chová zcela stejně, jako jiné mikročástice. Koná tedy chaotický, tzv.Brownův pohyb. Zároveň má, jako každáčástice, duální charakter. Je nutné na nějtedy pohlížet jednak jako na vlnění, jednak jako načástici. Jako vlnění protonepozorovaně proniká do jakéhokoli otevřeného prostoru. Jakočástice se projevujejakousi nepatrnou hmotností, díky níž se pomalu se snáší k zemi. Proto se hromadí vkoutech, u země, a třeba i u pedálů aut. Na to všechno existují vypracované teorie apřípadné zájemce o podrobnější informace můžeme odkázat na kteroukoli literaturupopisující např. Heisenbergův princip neurčitosti, formulovaný již roku 1927, kterýnámříká, že je principiálně nemožné přesně stanovit polohu i rychlostčástice,či jen orok starší, a mezi studenty přírodních věd velmi málo oblíbené Schrödingerovyrovnice, které pomocí parciálních diferenciálních rovnic popisují pohyb každéčástice.(Pozn. aut.: jak by také mohl být oblíbený někdo, kdo takové zapeklité věci řešil již vdobě, kdy počítač byl jen výplodem fantazie spisovatelů sci-fi. Aneb, jak pravil WillSmith, zvaný "J - Džej" ve filmu Men in black: "...hned se mi zdál nějak podezřelý...")

Výraznou vlastností tmounů je jejich afinita ke stěnám a stísněným prostorům. Protose s nimi v tak hojné míře setkáváme např. v tunelech nebo v různých zákoutích, podstolemči pod postelí. Dá se tedy hovořit a jakési světloplachosti tmounů? Jak známo,opačnéčástice se přitahují. I v případě fotonů a tmounů by tedy mělo docházet kevzájemným interakcím. Jak je tedy možné, že když je světlo, není zároveň tma? Je to

způsobeno tím, že aktivita tmounů vzrůstá s klesajícím slunečním zářením. Je-li někdedostatečné množství fotonů, pak se tam jen velmi sporadicky objevují tmouny. Pokudse tam objeví, je to jen díky výše zmíněnému Brownovu pohybuči Heisenbergověprincipu neurčitosti. Takzvané "toulavé" tmouny se však velice rychle dostávají ztěchto přesvětlených prostorů pryč nebo náhodnou srážkou s fotonem zanikají*. To sevšak týká jen přírodního světla, nikoli umělého. Proto v místnosti, kde svítí uměléosvětlení, snadno nalezneme tmavá místa plná tmounů.

Zajímavý, z tohoto hlediska, je případ světelného kužele vycházejícího z baterky. Daloby seříci, že při tak silném paprsku záření za tmy, kdy je aktivita tmounů vysoká akdy skutečně dochází k silným interakcím mezi fotony a tmouny, se proti světelnémupaprsku musí vydat silná armáda tmounů a že nám tedy může hrozit poražení toutohordou. Jen si představte tu komickou situaci, kdyby každý, kdo se vydá na toulkynoční přírodou s baterkou v ruce, musel chodit s helmou a neustálečelil nárazůmproudu tmounů. Aktivita tmounů v noční tmě je opravdu vysoká, avšak málokdo jižví, že umělé osvětlení působí jako inhibitor této aktivity. Tmouni, kteří se přiblíží kumělému osvětlení, jsou zpomalovány tím více,čím blíže jsou tomuto světelnémuzdroji. Proto noční osvětlené chodce obeplouvají jen zvolna, zlehka a bez povšimnutí.

Více informací se nám zatím nepodařilo sehnat, protožeČAV má po výměně předsedyjiné starosti. Jak také prohlásil mluvčí vlády: "V letošním rozpočtu se s tmounynepočítá." Z poslanecké sněmovny jsme se dozvěděli, že připravovaný imunitní zákonby se měl vztahovat nejen na tmouny, ale i na fotony. Na poslance by si tak nešlo aniposvítit.

Další vývoj senzačního objevu je tak zahalen tmou. Dalo by seříci s básníkem:

"Tak střeží tmouni království své, kde temno vládne odvěké...."

* Dodatek: Energie uvolněná při srážce fotonu a tmounu se projeví většinou náhlýmvnuknutím skvostné myšlenky u někoho, kdo se nachází v těsné blízkosti této srážky.(Pozn. aut.: někteří jedinci přemírou svého kladného smýšlení o životě přímo iniciujítyto, jinak poměrně vzácné, srážky. Obecně se dáříct, že každý, o němž jeho okolí jižněkdy proneslo, že "má nápady", byl utajeným účastníkem takovéto interakce)

Zdeňka Kolská, Ústí nad Labem, 2001Josef Kozák, Praha, 2001

Kdyby se celá populace planetyZemě smrskla na vesnici se o stuobyvatel

kde by však zůstal zachován poměr všechlidských odlišností - jak by potomtahle maličkatá, různorodá vesnička vypadala?Tak to přesně bylo předmětempátrání Philipa M. Hartera, lékaře z Nemocnice uStanfordske Univerzity.Tady jsou výsledky jeho výzkumu:

1. Ve vesnici by žilo:2. 55 Asiatů, 21 Evropanů, 14 obyvatel ze Západní

polokoule, 10 Afričanů3. 52 žen, 48 mužů4. 70 "barevných", 30 bělochů5. 70 jiného vyznání, 30 křesťanů6. 89 heterosexuálů, 11 homosexuálů7. 6 lidí by vlastnilo veškerý světový majetek8. 6 by bylo z USA9. 80 by žilo v domě, který by neodpovídal

standardu10. 70 by neumělo číst11. 50 by trpělo podvýživou12. 1 by byl na prahu smrti13. 1 by byla těhotná14. 1 by měl vysokoškolské vzdělání15. 1 by vlastnil počítač

Následující je pouze anonymní interpretace výšeuvedených faktů:Přemýšlejte o tom tímto způsobem. Žijete-li v pěknémbytě, máte dost jídla a umítečíst, jstečlenem velmi úzkéskupiny. Máte-li pěkný byt, jídlo, umítečíst a vlastnítepočítač, jstečlenem elity. Pokud se vzbudíte toto ráno abudete více zdraví, než nemocní, jste šťastnější, než celýmilion lidí, který nepřežije tento týden. Pokud jste nikdynebyl v bitvě, nezažil osamělost uvěznění, utrpenímučení, nebo sevření hladu... jste na tom lépe než 500miliónů lidí tohoto světa. Pokud můžete chodit na mšedo kostela, aniž byste se museli obávat ponížení, zatčení,mučení nebo smrti, jste šťastnější než miliarda lidí, kteřínemají to štěstí. Pokud máte jídlo v lednici, oblečení na

sobě, střechu nad hlavou a kde spát...jste bohatší než75% lidí na této planetě. Máte-li peníze v bance, ve svépeněžence a střádáte si do kasičky... jste mezi 8%nejbohatších lidí světa. Pokud jsou vaši rodiče stálenaživu a svoji....jste velmi vzácný případ. Držíte-li hlavuzpříma s úsměvem na tváři a jste skutečně vděční... jstepožehnaní, protože většina lidí má tu možnost, alenedělá to. Držíte-li něčí ruku, objímáte-li někoho, nebose jen dotýkáte jeho ramene, jste požehnaní, protožeumíte nabídnout léčivý dotek. Pokud můžetečíst tutozprávu, jste požehnaní dvakrát, protože na vás někdomyslel, a co víc, jste ještě požehnanější než více než dvěmiliardy lidí, kteří nedokážoučíst vůbec.

Je sdělení binary.division významné?josef perutka 8. 11. 2000 (12:00)

nedávno se zase svým osobitým způsobem zviditelnila hackerská skupinabinary.division. nedá a nedá si s tím pokoj. možná nám něco chce sdělit. nechtějí tihackeři náhodou, abychom se nad něčím zamysleli?

poslední hack (post.sk) sice žádný výrazný manifest neobsahoval (kromě implicitníhosdělení, že admin komerčního serveru byl blbý a nechal binary.division do systémudoborovolně vstoupit vlastnoručně vytvořeným bezpečnostním otvorem, což zřejměpoukazuje na jeho intelektuální úroveň), ale vkrádá se nám do pozornosti nutkavostopakovaných návštěv tohoto nezvaného hosta. za nutkavostí většinou něco bývá.vzhledem k tomu, že u binary.division se jiná forma projevu než informující sdělenínevyskytuje (a proto jim také právem náleží titul hackeři, nikoliv crackeři), nezbývánám než věřit, že to, co stojí za touto nutkavostí, je určitá závažnost těchto sdělení.

v předchozích dvou hackách (hzds.sk a home.sk) se vyskytují texty netriviálníhoražení, k jejichž pochopení je nutno sice upotřebit určitou část mozkového povrchu,nicméně jejich vstřebání může přinést nový vhled do stávající reality a nasměrovatbytost na zcela jinou cestu hodnotovým žebříčkem, než kterou se zrovna chystá ubírat.

binary.division nás upozorňují na nesmyslnost slávy, ega, přesvědčení o vlastníneomylnosti, a zejména na nesmyslnot přebírání informací z takzvaného veřejnéhomínění. upozorňují, že probírání obsahu televizních seriálů se svými blízkými, narozdíl od tvůrčího přemýšlení a sdílení svých originálních myšlenek (pozor - zde jedůležité slůvko originální, pozn. aut. pro blběj. čten. ), nic do života nepřináší. jestližese pak zaobíráme celý životčinnostmi, které nic do života nepřináší, náš život zůstanestále od svého začátku prázdnou množinou, bude informačně dutý a z hlediska svéhovýznamu přestane existovat.

takový jedinec se stává významovou mrtvolou. žije, ale nepřemýšlí, tudíž nežije.jestliže žije a nežije, pak se stává zombií. navrch sice vypadá živě (a klinické přístrojeto také ukazují - srdce bije, mozkem protéká chladicí tekutina, která ovšem nicnechladí, protože se žádně teplo při přemýšlení netvoří), ale uvnitř nic podstatnéhoneprobíhá. takovýčlověk je pouhou mechanickou loutkou v mechanickém soukolícivilizace, která, sestrojena z takových součástí, neobsahuje žádný elektrizující nábojmyšlenek.

sex je sice krásný, ale i ze sebelepšího idola smrtí vyprchá většina sexappealu(nekrofil promine), a orgastické prožitky jsou sice vnímány šmahem pozitivně, alenení to nic jiného než jednoduché impulsivní bouře ve vegetativním nervovémsystému. za peníze se sice dá něco koupit, ale od určité sumy již znamenají nekonečnoa tudíž nic. navíc jaksi nejdou proclít do hrobu - všichni je tady zatím museli nechat nazemi. sláva je trapných patnáct minut v životě niemanda, který po ničem jinémnetouží. automobil ani chatu by pravděpodobně zdravě uvažujícíčlověk vrcholemsvého života neučinil.

informace je jako chléb. chléb je jedinou potravinou, která se nikdy nepřejí, nezají.stejně tak i informace je jediným smyslem života, který se nikdy neokouká aneopotřebuje. informace z televize jsou plytké, připomínají plesnivý chléb, neboť

namísto jedničce a nule (pravdě / nepravdě, tuhá kůrka / jemná střídka) jsou blížepůlce a půlce (polopravdě / pololži, chlupatá plíseň / chlupatá plíseň). namísto, aby pronás znamenaly stoprocentní pravděpodobnost, znamenají něco kolempadesátiprocentní (půlka stanic tvrdí to, druhá půlka ono), a po zlogaritmovánídostáváme ubohou, téměř nulovou informační hodnotu.

drbání žen slepičích mozků na kachlíčkované pavlači není přenos tvůrčích idejí, nýbržpřenos nic neříkajícího informačního šumu, pro který nepotřebujeme pavlačovoudrbnu, ale stačí nám šumící přechod v polovodičové diodě. pavlačová drbna se takstává nepotřebnou, nezajímavou, bezcennou.

nezastupitelnou roli tvůrčí ideje vzniklé z ryzího lidského mozku, nezatíženéhostádním papouškováním, vyjeví následující úvaha. vesmír je deterministický systém,který seřídí pravidly napsanými v jeho učebnicíh fyziky. jediný možný kanál vstupuexterní informace je kvantová neurčitost. kvantová neurčitost v neživých tělesech seprokazatelně projevuje jako informačně prázdná (tepelný šum) a tudy cesta myšlenektudíž nevede. zbývá kvantově-mechanický převodník značky mozek, který na svoukvantovou neurčitost chytá a svojí nestabilitou zesiluje informační signál lidské mysli.že mysl produkuječerstvou, nepředvídatelnou informaci, není zpochybnitelné.

lidé mají v hlavě přepínač, kterýříká, co půjde na výstup do úst: jestli to z mozku,nebo to z uší. většina lidí ho má v poloze uši a tak se deklasují do pozice pouhéhozesilovače akustického signálu, jinak takéčlena stáda, které opakuje neustáleozvěnovitě stávající náplň. někteří ho ovšem přepnuli do polohy mozek, kdyčerstváexterní informace z jejich mysli může plynule proudit do společnosti a tak tutospolečnost obohacovat. informace se totiž z vesmíru neztrácí a tak co do něj vniklo znaší mysli nemá naději na zánik.

přepínač se přepíná učením se nových věcí, přemýšlením, tvořením, děláním sivlastních názorů, chápáním věcí, jejich rozebíráním, experimentováním s nimi, touhoupo vědění. člověk dělající tyto činnosti pocítí volání dálek a ucítí důležitost své vlastnímysli, informačního náboje, který v sobě skrývá a který je silnější než atomovábomba.

tvoje informační nitro je něco fundamentálně, diametrálně odlišného od všeho, co seněkdy někomu podaří pochopit. je to něco, co existuje zcela nezávisle na viditelnémsvětě, jednoduše kvůli své nezměrné síle, která se v celém vesmíru neseberedohromady, neboť i vesmír je jejím vedlejším produktem. vedlejším.

nežij pro samoúčelnost pozemského života. žij pro informaci. jako binary.division.

josef perutka