PROSINEC 2009 - ÚNOR 2010 | číslo 3

VídeňSeverovýchodní

www.skolnik-casopis.wz.cz

Severovýchodní Indie

Transfúzní stanice

Rozhovor s Judith

Vyhrajte lístky na maturitní ples

Prostor pro tvé poznámky

Úvod

Dámy a pánové - obracím se na vás, používajíc toto neobvyklé oslovení, jako na slušné mladé lidi, a ne na povrchní zoufalce, kteří se ve snaze být "cool" jen baví, užívají si plnými doušky všeho a spoléhají se na to, že SE vše nějak vyřeší, že TO někdo vyřeší. Připouštět si problém? To se dneska přeci nenosí. Angličani tomu říkají - "living in denial".- vyzývám vás, zapracujte trochu na sobě. Jste studenty výběrové školy a tomu by mělo odpovídat i vaše chování. Jednou by právě z vás měli být ti dnes tak vzácní - ladies and gentlemen, kteří budou rozhodovat o této zemi.Mohli bychom si, dámy a pánové, připomenout, čím se tento téměř v naší vlasti vyhynulý druh vyznačuje. Jeho dominantní znaky jsou: slušné chování, inteligence a příjemný vzhled. A jak jste na tom vy? Jak vás vidíme my, kantoři? S inteligencí na tom nejste tak špatně, za to poděkujte rodičům. Příjemný vzhled? Možná se divíte, že je v této souvislosti kladen důraz na vnější schránku - ale za tím se skrývá ohleduplnost k ostatním, kteří se na vás musí denně dívat. Ale ani tady vám není co vytknout, většinou je radost na

ED

ITO

RIA

L

OB

SA

H Č

ÍSLA

Fotoreportáž

1011

4Vídeň

Exkurze: Transfúzní stanice 89

Rozhovor: Judith Laura KindlerPřeklady básní, soutěž

Pozvnánka na maturitní ples

6

Na cestě po severo-východní

3

není co vytknout, většinou je radost na vás pohledět. Chce se mi říci - hezcí a ještě k tomu chytří. Ale co to slušné chování? Angličan by zvolal OMG /Oh My God!/. Držet slovo, nelhat a nepodvádět, přehnaně na sebe neupozorňovat, umět naslouchat, nezávidět, nebýt lhostejný, pomáhat slabším a nebýt vulgární - to především. To jsou ty hodnoty, kterých se žalostně nedostává nejen některým z vás, ale i naší současné české společnosti, a bez nichž se z té šlamastyky kolem nedostaneme.Vím, že to nemáte lehké, když jste denně bombardováni přívalem antihodnot - stačí jen vyjít na ulici nebo si pustit televizi. Přesto jsem optimista a stále věřím, že, dámy a pánové, vaše inteligencezvítězí! Držím vám palce.

1415

Lenka Vedralová„Lež stihne oběhnout půlku světa dřív,než si pravda obuje boty.“

Mark Twain

16Zábava

17Studentská radaNa závěr…

Informujeme1819

východní

Indii12

Rozhovor: Anna Benešová

Vaše práce

Fotoreportáž

Vítání prváčkůDen otevřených dveří

4

Ve dvou termínech se v letošním školním roce na našem gymnáziu konal Den otevřených dveří. První v listopadu, druhý v lednovém termínu. Celkem využilo možnost nahlédnou do útrob školy na šedesát budoucích studentů. A zatímco se v učebně fyziky zajímali o elektrické obvody, fyzikální pokusy a účinky tíhové síly, jejich rodičům se věnovalo vedení školy. Děti nakoukly do keramické dílny a do učebny informatiky, kde jim práci s počítačem předvedli jen o něco málo starší studenti. Velký zájem vyvolaly chemické pokusy seminaristů pod vedením paní profesorky Žaludové. Nemálo bavila malé páťáky biologie, kde zkoumali lidskou kostru a prohlíželi si různé vzorky pod mikroskopem. Fotografie zachycují dění na prvním Dnu otevřených dveří. ■

■ 8x foto Š. Tomš

Reportáž

FOTO

: Ště

pán

Tom

š

5

Vánoční Vídeň

Vídeň. Město, které si budovalo svou silnou pozici v Evropě už v dobách Habsburků za vlády císaře Františka Josefa I, které by se dalo bez nadsázky nazvat baštou evropské klasické hudby, kultury a architektury a které by se s trochou nadsázky dalo nazvat městem vánočním. Vždyť proslulé trhy, jež naleznete před vídeňskou radnicí po celý advent, patří k městu nad Dunajem stejně neodmyslitelně jako k Praze Orloj. A my jsme tuto nádhernou atmosféru dva dny nasávali. ■

ReportážVídeňské makrely

Je necelých čtrnáct dní před Štědrým dnem a my se s příslibem možnosti rozšířit rodinné zásoby pod vánoční stromeček vrháme do nově vzrostlého dřevěného městečka před nádherně rozsvícenou vídeňskou radnicí a zahaleni rouchem anonymity davu jsme strháváni do šíleného kolotoče občerstvení-hračky-oblečení-sladkosti, ze kterého takřka není úniku.

Doufaje že by třeba mohly začít padat trakaře a z milionu lidí by zbyl půl, se znovu a znovu vrháme do toho davu koupěchtivých turistů, který není nepodobný hejnu makrel namačkaných na sobě jak je to jen možné a ženoucích se zdánlivě bez cíle odnikud nikam.

Procházíme zářivě osvětlenou branou,

■ Nejznámější trhy jsou na náměstí Rathausplatz před vídeňskou radnicí. Stánky jsou na obrázku částečně vidět za kmenem stromu.

6

osvětlenou branou, naposledy se nadechujeme a vplouváme do moře kupujících. Necháváme se spolknout davem jako jednou velikou velrybou a její vnitřnosti s námi pohazují sem a tam, aby nás nakonec vyplivla na místě, kde jsme se původně vůbec nechtěli ocitnout.

Náš rozchod je u konce, a tak s větším či menším úspěchem při nakupování vánočních dárků opouštíme toto monstrum a vracíme se přeplněnými ulicemi zpět k autobusu. ■

■ Jiří Táborský, 7.A

Stmívá se, hodiny na krásně osvětlené radnici ukazují půl šesté a já stojím na protějším chodníku a nevěřím vlastním očím.

Začíná pršet, ale to je mi jedno, už chci stát na druhé straně ulice a ponořit se do davu užívajícího si kouzla vánočních trhů. Vůně svařeného vína, klobásek a všemožných dobrůtek mě nenechávají klidnou. Chci ochutnat, všechno.

Procházím první uličkou snad hodinu. Zastavuji se u každého druhého stánku a jen se kochám tou krásou. Zavřu oči a nechávám se unášet atmosférou, jež navozuje pocit štěstí a spokojenosti. Když otevřu oči, ucítím vůni onoho typického vánočního nápoje. Ihned spěchám ke stánku, odkud lákavá vůně vychází. Neodolám a svařené víno ochutnám. Je výborné a hlavně zahřeje, protože jediné, co nám opravdu nepřeje, je pochmurné počasí. Rozhlédnu se kolem sebe, zhluboka se nadechnu a užívám si té neobyčejné chvilky.

Všude kolem mne jsou davy lidí různých národností, na stromech a lampách vánoční ozdoby a barevná světýlka. Tomu všemu vytvářejí neopakovatelné kulisy historické budovy, muzea a parky. Jedním slovem-- nádhera!Prší, nohy mě bolí, je mi zima, ale jsem nadšená. Určitě se sem vrátím. Vídeň je má. ■

■ Pavla Dorotíková, 7.A

◄ Ve Vídni narazíte i na menší trhy, tento stál mezi umělecko-historickým a přírodovědným muzeem. Zdaleka na něm nebyla taková tlačenice jako před radnicí.

Reportáž

Kaisergruft (Císařská Krypta)Sestoupím po schodech, projdu těžkými okovanými dveřmi a zmocní se mě zvláštní pocit. Pocit, který do vás vstoupí a nechce vás pustit.Procházím kolem mohutných tepaných rakví. Sálá z nich síla a moc tehdejších vládců, kteří zde tiše odpočívají. Je jich tu celkem 139. Bohatě zdobená víka ještě umocňují to napětí, které prostupuje každičkým nervem mého těla. Ze všech stran na mě shlížejí litinové lebky, které jako by mi chtěly naznačit, že na každého jednou dojde. Napadne mě, jestli nějak nenarušujeme tu posvátnost místa, když procházíme kolem rakve, v níž odpočívá Marie Terezie, a mluvíme o našich problémech, pocitech, zážitcích…Vycházíme ven a všechno napětí ze mě padá. Uff… Mám radost, že jsem zase venku; nade mnou zamračené nebe, začíná pršet, je mi chladno, ale já žiji – a moc ráda. ■

■ Denisa Solničková, 7.A

◄ Místo posledního odpočinku rakousko-uherského císaře Františka Josefa. Jeho rakev je poslední, kterou míjíte, než vyjdete z krypty ven.

◄ Nelze si nevšimnout mohutné rakve Marie Terezie, která je v kryptě bezkonkurenčně největší. Před ní je naopak v kontrastu velmi skromná obdélníková rakev jejího syna Josefa II.

VÍDEŇ◄ Na salcburkského rodáka a významného hudebního skladatele W. A. Mozarta jsou Rakušané hrdí. A ve Vídni je to znát,

7

Tam, kde jen kosti leží,a čas, co tak rychle běží,ve dnech čekání na příchod zrozenísmrt kolem nás se plazí.Však fotoaparátů cvakání,ji dostatečně odhání.Těm co zde leží,panování již je cizí.

My kráčíme dál,kde v dobách honosných panovník stál.Soumrak se na zem sklání,v zahradách, kde proběhlo lecjaké klání.V temnotě světlo září,to starosta radnicí kráčí.

Světla, jež z Rathausu vidět jsou,nesou se vánoční oblohou.Noc chladná je, kde vánoční trh,prodavač punč rozlévá, div by se strh.Však cesta dlouhá je a my musíme jít,abychom rozmrzli, než Slunce stačí zas vyjít.

Druhý den, jak uloven,nehorázně jsem unaven.Oči se mi ještě klíží,když dorazíme k Mozartovu klíči.V prachu mezi trávou klíč houslový se plazí,pokořen mocnou Mozartovou paží.

My plazíme se dál,kde v dobách honosných panovník stál.

■ Petr Siegel, 7.A

VÍDEŇhrdí. A ve Vídni je to znát, vždyť v hlavním městě dosáhl vrcholu své tvorby.

◄ K Vídni patří luxusní hotel Sacher a stejnojmenný čokoládový dort. Originální Sacher dort můžete koupit ve zdejší prodejně v několika velikostech a přijde vás zhruba na 30 euro.

◄ Před budovou vídeňské Technické Univerzity byl už v roce 1863 umístěn pomník českého rodáka Josefa Ressla – vynálezce lodního šroubu.

■ 7x foto Štěpán Tomš

Reportáž

Procházíme dlouhým nemocničním tunelem. Nemocniční pach je čím dál silnější, náš tep stoupá, hrdlo se svírá… Ale dnes se bát nemusíme, jsme tu jen na skok, podívat se, jak to tu chodí.

Vstupujeme do dveří s nápisem HTO (hematologicko-transfuzní oddělení). V čekárně se nás ujímá sestřička Jitka Francová a vstupujeme rovnou do ordinace. První otázka: „Nedělá se někomu špatně?“ Někteří si raději sedají na lehátka. Co kdyby… Příležitostí k nevolnosti bude ještě více, proč tady asi mají celý štos kýblů? Ordinace je plná lehátek, přístrojů na odběr plazmy, občas nějaký pytlík na krev a na stole zkumavky na vzorky. Zde se provádějí odběry, které dále putují na vyšetření do laboratoře a pak šup s nimi do mrazáku nebo lednice.

Sestřička mezi námi nechává kolovat pytlíky s plazmou, jedna je mražená, druhá čerstvá. Chceme vidět také krev, a proto volá na kolegyni v laboratoři: „Podej mi, prosím, jednu krev. Jedno jakou skupinu.“ Zvláštní pocit, když držíte v ruce tyto pytlíky plné životodárné tekutiny.

Odebrat se nechá buď celá krev, nebo se pomocí přístrojů odebere pouze plazma nebo červené krvinky. Krev či samotné červené krvinky se na rozdíl od krevní plazmy nemrazí. Putují do obrovské lednice, kde se, vyvěšené na mnoha věšácích, skladují při teplotě 4 ˚C maximálně 35 dní. Plazma se mrazí na teplotu -25 ˚C a vydrží až 3 roky. V laboratoři se zjišťují možná infekční onemocnění a samozřejmě se musí zjistit, jakou má dárce krevní skupinu, což se ukáže na „křížovém testu“. Nevhodná krevní skupina by při transfuzi mohla způsobit smrt pacienta, a tak se krev musí vícekrát testovat, a poté jsou pytlíky s krví pečlivě popsány. Výsledné „krevní konzervy“ se využívají při operacích nebo se dále zpracovávají na všelijaké léky a

Exkurze na „transfúzce“

▲ Je to zvláštní pocit, držet sáček s lidskou krví…

8

využívají při operacích nebo se dále zpracovávají na všelijaké léky a přípravky.

Kdo může darovat krev? Musíte být už plnoletí, vážit alespoň 50 kg, být v dobrém zdravotním stavu a nesmíte patřit k osobám s vyšším rizikem infekčních chorob (AIDS, žloutenka, syfilis apod.). Jak jsme se dále dozvěděli, nemůžete darovat krev v případě epilepsie nebo po prodělané mononukleóze v nedávné době, naopak alergie není dnes již velký problém. Před odběrem musíte vyplnit dotazník, kde jsou otázky týkající se zdravotního stavu. Lhát se nevyplácí, testy stejně ukážou pravdu… Po výkonu se můžete prý cítit oslabení, proto se připravená snídaně jistě hodí. Po zbytek dne se doporučuje pouze malá fyzická námaha a lze využít placeného volna.

Na oddělení byly sestřičky tak ochotné, že nám, kdo jsme neznali svoji krevní skupinu, odebraly ampulku krve a za týden budou výsledky.

Jak jsme zjistili, odběrů se není proč bát, a tak se mnozí z nás rozhodli také darovat krev. Půjdeš i ty? ■

■ Adam Roxer, 7.A

▲ Odebraná krev se testuje hned několikrát.

▲Tyto přístroje umí separovat jednotlivé složky krve.

V číslech4 - max. počet odběrů za rok pro muže (max. 3 pro ženy)5 - minut trvá běžně samotný odběr krve18 - pro darování krve je třeba být plnoletý160 - odběrů pro získání ocenění Zlatý kříž ČČK 1. třídy450 - ml krve se odebírá při 1 odběru1818 - provedl britský porodník James Blundell první úspěšnou transfuzi krve1906 - objevil Jan Jánský krevní skupiny7.400 - bílých krvinek se nachází v 1 mm3 krve5.000.000 - červených krvinek se nachází v 1 mm3 krve

Pro budoucí dárceProč? Pro dobrý pocit z dobrého skutku.Kde? Hematologicko-transfuzní oddělení Klaudiánovy (i jiné) nemocnice.Kdy? Každé pondělí a čtvrtek mezi 6:00 a 9:00 hod.Jak? Najedený a vyspaný, ne po alkoholu.Co s sebou? Ranní moč (lze dodat i na místě) a hlavně odvahu.Co z toho? Po výkonu snídaně (mimo jiné výborné párky), možnost uplatnění odepsání daňového základu o 2 000 Kč za každý odběr, den placeného volna (v případě školáků den volna).

■ 4x foto Štěpán Tomš

Rozhovor

Judith, už pět měsíců žiješ v České republice. Jak se ti daří?Mám se dobře, ale jsem dost unavenáZa tu dobu jsi měla šanci blíže poznat naši zemi, kulturu a nás Čechy. Jak nás vidíš?Českou republiku mám ráda, ale není to má oblíbená země. Věřím, že jsou na světě lepší a krásnější země. Česká republika je ale milá. Ano, je velmi milá.

Můžeš nám říci, proč sis vybrala právě Českou republiku?Hlavním důvodem je moje stipendium. Měla jsem na výběr země jako Rusko,

Polsko nebo Maďarsko. Vlastně to byly státy východní Evropy. Česko semi zdálo nejlepší.

A v Německu jsi také studovala na gymnáziu?Ne, v Německu chodím na reálku (Realschule - pozn. red.). Je to horší škola než gymnázium. Pociťuješ nějaké rapidní rozdíly mezi českým a německým školstvím?Ano, jisté rozdíly tu jsou. Například přezouvání. U nás se nepřezouváme. Nebo máme mnohem menší respekt z učitelů než vy. Máme víc vyučovacích předmětů, taky jezdíme častěji na výlety a máme více prázdnin.Jaké předměty na naší škole navštěvuješ?Všechny normální předměty kromě fyziky, chemie, tělocviku a biologie. Navíc ještě chodím na hodiny ruštiny.Judith, řekni nám něco česky :)(smích) Nevím co... OK… Jmenuji se Judith, jsem z Německo. Je mi 16 let. Mám ráda ovocné knedlík. A česky je těžký!Jistě ti chybí rodina a přátelé. Muselo být těžké je opustit a odjet do cizí země. Jak jsi to

Judith

9

Jistě ti chybí rodina a přátelé. Muselo být těžké je opustit a odjet do cizí země. Jak jsi to zvládala?Ne, nechybí mi – tedy má rodina mi nechybí. Přátelé mi občas chybí, ale rodina ne. Je mi to jedno…Pamatuješ si ještě na první dojmy, které jsi měla, když jsi přijela do Čech a poprvé se setkala se svou hostitelskou rodinou?První dojem nebyl moc dobrý. Musela jsem hned pomáhat s úklidem (smích), ale i přesto je mám moc ráda. Skvěle si rozumíme a společně zažíváme mnoho zábavy. Mluvíte spolu česky, anglicky nebo německy?Se sestrou a tatínkem mluvíme česky. S maminkou německy a s Nicol anglicky.Bylo obtížné si tu najít přátele?Ano, z počátku to bylo velmi těžké. Teď mám ale opravdové kamarádky v Praze, jsou to také studentky ze zahraničí. Jako já. Ve škole mám taky pár kamarádů, ale nejsou to takoví ti „správní“ přátelé. Ale jsou moc fajn.Vím, že jsi jezdila do Prahy na kurzy češtiny. Navštívila jsi také pražské památky? Líbí se ti Praha?Prahu mám velmi ráda. Líbí se mi víc než Vídeň nebo Berlín. Praha je pro mě jedno z nejkrásnějších měst na světě. Jsem z ní nadšená!Je o tobě známo, že máš ráda hudbu, tanec a společnost. Líbí se ti na českých diskotékách?Normálně na diskotéky v Německu nechodím. Nemám je ráda. Ale tady na ně chodím, protože je to lepší než být doma.Máš ještě nějaké další koníčky?Ráda chodím do divadla. Jednou týdně chodím na japonské bojové umění, snažím se tam docházet pravidelně, protože mě to moc baví. No a jinak mám velmi ráda spánek.A co říkáš na české kluky, líbí se ti?(smích) Němečtí kluci jsou lepší. Většina českých kluků má hrozný styl oblékání. Takový sladký a moc to řeší. ,,Šampónci“ jim říkáte (smích). Ti vypadají fakt komicky.A na závěr – můžeš našim studentům doporučit zahraniční pobyt, nebo ne?Ano, stoprocentně ano. Získáte mnoho nových zkušeností, poznáte cizí zemi, naučíte se nový jazyk. A ještě si užijete spoustu zábavy. Pokud máte tu možnost, běžte do toho! ■

■ Pavlína Honcová, 7.A

Sedmnáctiletá Judith pochází z německého městečka Emmendingen ležícího poblíž hranic s Francií.

V Mladé Boleslavi je od září loňského roku na ročním výměnném pobytu. ■

■ foto Štěpán Tomš

Language corner

Překlad cizojazyčné literatury je často tvrdým oříškem i pro zkušené překladatele, nemluvě o překladu poezie. Studenti se pokusili o překlad básně z anglického jazyka a my jsme vybrali čtyři nejzdařilejší, které jsme otiskli. To, jak jsou povedené, posuďte sami.

Could you translate it?

FALLING STARby Sara Teasdale

I saw a star slide down the sky Blinding the north as it went by –Too burning and too quick to hold, Too lovely to be bought or sold, Good only to make wishes on, And then forever to be gone.

Spatřil jsem hvězdu, prolétla nebem,padajíc k severu s jistým půvabem,zlatavý byl její šat,padala rychle, nedostižně však.Pouze dobrá přání plnit mělaa pak navždy dohořela.

Klára Lánczová, 7.A

Vzhlédl jsem k nebi a spatřil světlou šmouhu,pocítil jsem dosud mně nepoznanou touhu.Tu hvězdu do sítě lapit, to jediné bych si teď přál.Ona však na mne nedbá a letí přání plnit dál.

Denisa Solničková, 7.A

Zahlédl jsem hvězdu, jak klouzala nebem,byla tak zářivá, když letěla kolem.Příliš žhnoucí a rychlá na to, aby byla polapena,

10

Přeložte báseň Spring Prayer do češtiny a vyhrajte lístky pro sebe a doprovod na letošní maturitní ples! Své práce posílejte do 7. března na emailovou adresu stepantoms@email.cz. Jako předmět zprávy uveďte heslo „SOUTĚŽ“. Došlé práce bude hodnotit předmětová komise anglického jazyka.

SPRING PRAYERAuthor unknown

Dear God, of all the seasons We thank Thee for the spring, When new green grass is growing. And birds come back to sing, The gardens are awaking, The happy brooks are free. For all the joys of springtime Dear God, we do thank Thee.

Příliš žhnoucí a rychlá na to, aby byla polapena,a moc krásná na to, aby byla zakoupena.Probouzející myšlenky a nejtajnější přání,když z dohledu se dostává a k zemi se sklání.

Pavla Dorotíková, 7.A

Spatřila jsem hvězdu na obloze,padající od severu k Zemi blaze,rychlá, horká převelice;neprodáš, nekoupíš více.Přej si pouze přání ryzí,než ta hvězda zase zmizí.

Petra Štemproková, 5.A

Překladatelská

SOUTĚŽ

Pozvánka

FOTO

: LTL

-STU

DIO

11

Maturitní ročníky 8.A a 8.B si Vás dovolují pozvat na maturitní ples, který se koná v Domě kultury v sobotu 13. března od 18 hodin.

Těšit se můžete na tombolu, vystoupení v průběhu večera a úžasné překvapení. Lístky jsou k dostání u profesorky Stránské nebo o ně můžete soutěžit na str. 10!

Cestování

Na cestě po severovýchodní IndiiV úterý přednášel Na Karmeli v sále vysoké školy MUDr. Martin Vedral o

Oblast vyznává hinduistické náboženství. U všech hinduistických chrámů kouří svatí muži marihuanu, byť je to v celé

Hlavním důvodem, proč se jezdí do Kázírangy, je nosorožec jednorohý. Zde totiž žije jeho největší asijská komunita čítající více než

nicméně viděl jsem záběry, na kterých si tygr doslova podal člověka ze hřbetu slona,“ líčí.

■ Lodní bezmotorová doprava se v oblasti

hojně využívá.

12

Vedral o nejvýchodnější části Indie. „Mnozí lidé ani nevědí, že existuje,“ začal své vyprávění o oblasti sousedící s okupovaným Tibetem, Barmou a Bangladéšem, ve které na turisty nenarazíte.

ÁsámNížinatá oblast Ásám se

rozprostírá kolem mohutné řeky Brahmaputry. Hojně se využívá lodní dopravy, většina Indů však neumí plavat. Každoroční rozsáhlé povodně v sousedním Bangladéši jsou pokračováním povodní v Ásámu. „Pěstují se pomeranče, mandarinky, banány a další plodiny, které ani nedokáži pojmenovat,“ vypráví doktor Vedral. „Žok čaje zde koupíte za hubičku. Dopravou do Evropy se ale jeho cena zněkolikanásobí.“

marihuanu, byť je to v celé Indii zakázáno. Svatí muži jsou žebrající lidé bez domova, kteří si tento způsob života sami vybrali. Často odejdou i vzdělaní lidé ve věku šedesáti let do bezdomoví a žijí tímto způsobem, ač byli třeba bankovním úředníkem.

Indická města jsou typická sociálními rozdíly. Vidíte bohaté lidi i lidi, kteří spí jen tak přikrytí u silnice. A z toho pramení násilí. V Ásámu operuje osvobozenecká armáda, u níž nejsou výjimkou ani pumové útoky. Z médií se o nich však dozvíme málokdy.

KázírangaKázíranga je národní

park. Zde žijící sloni jsou využívání k práci. „Mají ale svůj zákoník práce, takže nejsou přetěžováni,“ ujišťuje Martin Vedral. „Hojně zde žije vysoká zvěř, mnoho druhů jelena. Potkáte se s divočákem a uvidíte nejrůznější druhy ptáků.“

komunita čítající více než 1200 kusů. K útoku nosorožce na člověka dochází málokdy, místní lidé z nich mají respekt.

Dalším tvorem, na kterého můžete narazit, je tygr. Martin Vedral projel několik rezervací, v nichž žije více než 200 tygrů, nikdy ale žádného nespatřil. „Jsou poměrně plaší,

Arunáčal PradéšV Arunáčal Pradéši žijí

lidé tradičním způsobem v bambusových stavbách a k životu nepotřebují téměř nic. Ze zdejší tradiční víry uctívající Slunce a Měsíc se začíná po tisíci letech stávat náboženství. Lidé budují chrámy a slouží bohoslužby.

■ Sběr mandarinek.

CestováníMístním důležitým

druhem skotu je Mitun, který se používá jako platidlo. „Nemají je doma, chovají je v lese a zužitkují teprve, je-li potřeba platit,“ upřesňuje cestovatel a pokračuje. „Naivně jsem se ptal, proč tady mají jenom štěňátka. Když pes doroste do jateční velikosti, je zbaštěn,“ dozvídají se posluchači překvapivou informaci.

Zdejší kmeny si staví několikagenerační domy. Muži moc nepracují, pro rodinu jsou přínosem jako lovci. Ženy zase chodí do lesa na dřevo. „Kluci umí perfektně s prakem, což nám jeden předvedl na okně baptistického kostela,“ dokládá historku k právě promítané fotografii Martin Vedral. Obyvatelé si přivydělávají těžbou dřeva. Dnes není ještě příliš rozsáhlá, ale do budoucna to může být nebezpečné.

Košíkářství v Arunáčal Pradéši je kapitola sama pro sebe, s výrobky se setkáte

NágskoTato oblast ležící poblíž

barmské hranice je považována za nejhůře dostupnou v Indii. V Nágsku zastavili Britové za války Japonce a zahnali je zpět. Nágové budují svá sídla na kopcích, nikoli v údolí, to je pro ně typické. Z absolutní většiny jsou křesťané. Aby se stal v místních kmenech muž mužem, musí si připsat čtyři oběti. „Říká se, že poslední „hlavy“ se lovily v roce 1916, ale před patnácti lety se v Nágsku při stavbě silnice objevily nové,“ ujišťuje.

Rozhodně stojí za to, navštívit místní tržiště. Papričky, které jsou zde k dostání, patří mezi nejpálivější na světě. Běžně na trhu seženete žáby, šneky, červy... A hned přichází další zajímavosti. Místní lidé kouří už od raného dětství opium. Nágské ženy jsou pověstné dokonalostí svých tkanin.I když se lidé oblékají tak jak oblékají, mobil má zde

■ K místním chlapcům patří prak. Tento předvedl své umění na okně baptistického kostela.

13

sebe, s výrobky se setkáte všude. V nižších polohách se i tady pěstuje rýže. Překvapivě naleznete ve vesnicích elektřinu i satelit, což dokládá fotografie chaty z bambusu s „talířem“ na střeše. Děti se baví chůzí na jednoduchých chůdách z –čeho jiného – bambusu. „Já jsem si je od kluka půjčil a bohužel jsem mu je zlomil,“ přidává další úsměvnou historku.

jak oblékají, mobil má zde téměř každý.

MéghálajaMéghálaja je v oblasti

nejvýchodnějšího cípu Indie nejvyspělejším územím. Je zde spousta vody, za rok naprší až 26 metrů. Méghálajské kmeny žijí podobným způsobem jako Nágové. Těží se kamenné uhlí, což je jednou z nejtěžších prací. Důlní neštěstí nejsou výjimkou. Na hranici s Bangladéšem se těží písek. ■

▼ Na trhu je k dostání opravdu všechno.

MUDr. Martin Vedral je lékař. Několik let žil v severní Africe. Při pracovních pobytech procestoval Saharu, čehož nyní využívá při přípravě a vedení offroadových expedic v Libyi. Kromě své lékařské profese pracuje jako průvodce pro cestovní kanceláře. Provází zejména zájezdy do Indie, Nepálu, ale s Markétou Dolistovou i do Tibetu a do Číny. Další jeho specialitou je Maroko. Procestoval také národní parky USA a připravoval do nich několik výprav.

Více informací hledejte na

www.dolma.eu

TIP: Prozkoumejte celou oblast pomocí aplikace Google Earth – zadejte do vyhledávače „Assam“.

■ Štěpán Tomš, 4x foto expedice Martina Vedrala

Vaše práceNásledující příspěvky jsou výsledkem práce studentů sedmého ročníku na semináři českého jazyka a semináře tvůrčího psaní, který navštěvují páté a šesté ročníky. Oba semináře vede profesor Martin Herrmann.

BALADA O NENÁVISTIAneta Hušková, 6.B

Letí nad krajem plným lásky,letí a letí, závist tak zlá a černá,komu zaslepí oči její pásky?Komu zas dneska bude smrtelně věrná?

Ach, ta šťastná rodina,dvě sestry dříve hodné,jedna druhou teď proklínápak přijde rána – první bodne!

Se zkrvaveným nožem v ruce lituje,že sestru svou teď poslala na onen svět,a s posledním dechem otčenáš cituje,za smíchu temnoty padl nejeden květ.

Co závist zaseje, to stonásobně sklidí,však již podlehlo mnoho malověrných lidí.Všichni jsme slepí a každý z nás vidí.

HaikuNejtypičtější japonská básnická forma. Vznikla v 16. století, oblíbena je dodnes a poslední dobou nachází hodně napodobitelů i v evropské poezii (včetně naší). Je kratičká, pouhé tři verše o 17 (5, 7 a 5) slabikách, a dokáže lehce načrtnout náladu, obvykle přírodní, nadhodit v paradoxu námět k přemýšlení. Proto bývá přirovnávána k tušovým obrázkům, u nichž také stačí pár tahů k navození dojmu.

V lidském snění,tak jako na obloze,žádný konec není.

Velehorská pláň.Sněžná bouře bičujehoralovu skráň.

Vítr času vál,přízrak věků pradávnýchna píšťalu hrál.

Opuštěný hrad.Vypálen byl tolikrát,plný starých ztrát.

Láska, žárlení.Pokud ve vztahu není,je to znamení.

Zima je tu zas.Za okny nás čekájenom tuhý mráz.

14

AforismusAforismus je slovo řeckého původu (aforismos = vymezení) a původně znamenalo vymezení určitého poznatku, stanovení jisté zásady nějakého vědního oboru. Dnes se slovem aforismus označuje stručná vtipná průpověď, založená často na srovnání, protikladu nebo rozporu.

Člověk dokáže mnohem míň, než si myslí, ale mnohem víc, než tuší.

Láska, to je nevyléčitelná choroba, jež závislosti na droze se mnohdy podobá.

Policisté na silnici a doprava proklatá – naše daně v popelnici, všude samá zvířata.

Myslíš, že víš, zatímco bys měl vědět, že si jen myslíš.

Nejkrásnější svět se točí skrze dětské oči.

Chceš-li dojít hojnosti, nebuď dobrák od kosti.

Když nemáme nic, chceme všechno. Když to získáme, nevíme, co s tím.

Svět je jako jablko dopadající na Newtonovu hlavu. Způsobí pár boulí, ale nakonec se člověku přece jen rozsvítí.

RozhovorV kolik hodin přicházíte obvykle do práce?Už v 5:30, protože nám jezdí pekaři s pečivem.Kolik je vás tu celkem zaměstnanců – kuchařek?Tak momentálně je tu celkem 5 kuchařek, jedna je na mateřské a ta se bude vracet příští měsíc, pevných zaměstnanců je 6 plus dva učedníci z Horek, kteří se každý týden střídají.Kolik vydáte obvykle obědů za den?Registrovaných strávníků máme kolem 700, ale průměrně je to asi 530-570 obědů za den, protože spousta strávníků si obědy odhlašuje kvůli neschopnosti přijít.Co děláte se zbytky jídla?Zbytky si každý den odpoledne odveze firma, které zaplatíme, a ta si je pak zpracovává na nějaká vlákna.Je pravda, že děláte dietní jídla?Ano, je to pravda, vaříme bezlepková jídla a děláme to už asi 20 let.Kolik strávníků si objednává tato jídla?Máme 5 takových strávníků, 2 s bezlepkovou dietou a 3 s jaterní.Baví vás vaření?Baví a moc. Moje práce je mi příjemným koníčkem, ale když jsem začínala, tak mě to nebavilo vůbec. Ale s postupem času se vše obrátilo.Je to vaše první povolání?Ano, je. Šla jsem do toho s kamarádkou a do Vánoc jsem od toho chtěla utéct, jak mě to nebavilo, ale po čase se vše změnilo.Dodržujete správně všechny hygienické předpisy? Je možné, že byste znovu použily třeba nenakousané vrácené jablko?To v žádném případě. Všechno, co strávníci vracejí, musíme vyhazovat. Přestože jsme soukromá jídelna, dodržujeme všechny hygienické předpisy pro školní jídelny. Jen bych ještě chtěla podotknout, že máme problémy s ubrusy, protože jsou pořezané a potrhané. A jsme si jisté, že to dělají studenti z gymnázia. Byly jsme kontrolovat stoly po vás a ubrusy byly opět poničeny.Jaká je cena obědů?Pro cizího strávníka je to 55Kč, studenty, jako vy, přijde jeden oběd na 48Kč.Kolik druhů jídel celkem opakovaně vaříte?Za měsíc můžeme uvařit jeden druh jídla jen jednou, třeba když má někdo rád řízek, tak

Dvojice studentů pátého ročníku pátrala po tom, jak to chodí v kantýně, v níž se většina z nás stravuje. Na jejich otázky odpovídala paní

Anna Benešová,vedoucí jídelny Na Karmeli. „Vaření mě moc baví,“ říká v rozhovoru sympatická dáma.

15

Za měsíc můžeme uvařit jeden druh jídla jen jednou, třeba když má někdo rád řízek, tak v jednom měsíci může být jednou vepřový, jednou kuřecí a jednou krůtí. To stejné platí s polévkami. Například knedlíky bychom měly vařit jednou za 14 dní, to samé je to se sladkými jídly. Třeba brambory a těstoviny bychom měly vařit dost často, ale to byste s námi asi nebyli tak spokojení.Jaké je nejoblíbenější jídlo?Těch je asi tak 5: řízek, bramborový knedlík, buchtičky, smetanové omáčky, rajská omáčka, knedlíky s jahodovou polevou.Kolik se tu točí za den peněz?Za den máme za obědy asi 25 000 Kč.Kamarád vzkazuje, že dostává malé porce. Jak se to dá vyřešit?Může si jít přidat, ale nedostane maso. Když bychom udělaly větší porce masa, tak bude zase celý oběd o něco dražší. Pak máme také problémy, že spousta strávníků vrací netknuté kusy masa a my je musíme vyhazovat. Jediné řešení tohoto problému je, že se kamarád domluví s někým, kdo maso nejí, aby ho nevracel. Který kamarád to je? (směje se)My vám ho potom ukážeme.Moc mě ale potěšilo, že jste neměli žádné větší výtky, já jsem myslela, že mi tady budete dřít kůži, a vy jste mě v podstatě jen chválili. Ti mladší strávníci si tedy občas na něco stěžují, ale s postupem času si na věc udělají jiný názor a dostanou se mezi naše nejmilejší strávníky.Co byste vzkázaly strávníkům?Hlavně aby jim chutnalo a aby byli spokojení, i když víme, že je nemožné, aby byli spokojení všichni, protože zavděčit se tolika lidem je velice obtížné, ale budeme vždycky dělat vše, co bude v našich silách, abyste se sem rádi vraceli.A poslední otázka, v kolik hodin tady končíte?Končíme ve 14:30.Mockrát vám děkujeme a doufáme, že se vám bude dařit a vaši strávníci s vámi budou spokojeni.Taky děkujeme a jsme rádi za vaše kladné hodnocení.

■ Jan Koutník a Richard Pabišta, 5.A■ foto Štěpán Tomš

Zábava

VÁNOČNÍ TURNAJ V PIŠQWORKÁCH

V pondělí 21.prosince se na naší škole konal turnaj v piškvorkách. Účastnit se mohl kdokoli z našeho gymnázia, takže nejen studenti, ale i páni a paní profesorky, osazenstvo sekretariátu, pan školník nebo i paní uklízečky. Nikdo z nich toho bohužel nevyužil a dorazili zase jen studenti. I tak byl ovšem turnaj velmi zajímavý a do konce nebylo vůbec jasné, kdo vyhraje. Klání by se nemohlo konat bez hlavního pořadatele Martina Lehkého z 5.A, velký kus práce odvedli také ostatní účastníci a v neposlední řadě i paní profesorka Juhasová, která pomohla celý turnaj zrealizovat.

Vítězem se stal Martin Cibulka z 5.B, druhé místo patří Lukášovi Poláškovi z 5.A a třetí příčku obsadil Lukáš Trhoň z 5.A. Čtvrtá skončila Markéta Eichlerová ze 2.B. ■

MINIROZHOVOR s Martinem LehkýmJak probíhal turnaj v piškvorkách?Turnaj probíhal hladce. Udělali jsme postupové tabulky ve stylu mistrovství světa ve fotbale.Kdo tě vůbec přivedl k nápadu turnaj uspořádat?K nápadu mě přivedla paní profesorka Juhasová, která pomáhala celý turnaj zorganizovat.Plánuješ do budoucna i nějaké další turnaje?Další turnaj plánuji na příští rok. ■

■ Lukáš Trhoň, 5.A; 2x foto Kačka Urbanová, 5.A

Sudoku

16

Sudokulehké

ŘešeníZdroj: MF DNES

8 2 7 6 4 5

9 3 8

1 2

7 8

2 7 1

8 5

4 9

2 3 6

5 1 2 8 3 4

5 1 4 9

9 1

6 2 5

5 3 6

7 9 1

4 1 2

8 3 7

6 3

4 1 6 7

5

1 7 8 9 6

3 9 6 8 4

4

4 7 6 2 8

8

6 8 1 4 5

1 4 9 2 6

3

těžké velmi těžké

8 2 7 6 4 1 5 9 3

4 6 9 7 5 3 2 1 8

1 5 3 2 9 8 4 6 7

7 4 6 1 3 5 9 8 2

5 3 2 8 7 9 1 4 6

9 8 1 4 2 6 3 7 5

3 1 8 5 6 4 7 2 9

2 9 4 3 8 7 6 5 1

6 7 5 9 1 2 8 3 4

8 6 5 1 4 9 2 3 7

9 4 2 5 3 7 8 6 1

1 3 7 8 6 2 5 9 4

5 1 3 2 8 4 6 7 9

2 8 6 7 9 1 3 4 5

7 9 4 6 5 3 1 8 2

4 2 8 3 7 5 9 1 6

6 7 1 9 2 8 4 5 3

3 5 9 4 1 6 7 2 8

8 2 6 4 1 9 3 5 7

5 4 1 3 7 8 9 6 2

3 7 9 6 5 2 8 1 4

9 6 3 2 8 7 5 4 1

4 5 7 1 6 3 2 9 8

1 8 2 5 9 4 7 3 6

6 9 8 7 3 1 4 2 5

7 1 4 9 2 5 6 8 3

2 3 5 8 4 6 1 7 9

lehkévelmi těžkétěžké

Studentská radaVítejte na nové stránce, která bude nyní do tohoto časopisu pravidelně zařazována. Jak napovídá hlavička, týkat se bude Studentské rady. Pevně věřím, že mi ji pomůžete naplnit vy!

Půl roku předsednictvíPo půl roce ve funkci předsedy Studentské rady vám přináším své

postřehy „z úřadu“.Věc první: velmi často se mi dostává na Studentskou radu narážek

typu „stejně tam děláte kulový,” a to ještě velmi slušně řečeno. Já oponuji tím, že za týden se toho „řešeníhodného“ moc

nepřihodí. Navíc se mají řešit problémy naše, studentů. Vzhledem k tomu že já žádné nemám, musíte s nimi přijít vy. Komunikace s vedením prostřednictvím Studentské rady funguje dobře.

Druhý problém, o kterém se chci zmínit, by se mohl jmenovat „něco za něco“. Když už se objeví nějaký návrh nebo problém k vyřešení, často ho vyřeším sám, ač to možná není správné. Příkladem budiž návrh na vymalování dámských toalet v prvním poschodí. Prvním podezřelým faktorem byly už samy autorky tohoto návrhu, jež nebudu jmenovat a jichž se bude týkat i část textu níže.

Okamžitě jsem si vybavil, jak se řešily namočené toaletní papíry, které visely ze stropu na dámských záchodcích právě v prvním patře. A teď by chtěly malovat!

Abych někomu nekřivdil, zeptal jsem se dámského osazenstva na Studentské radě, jak to s těmi záchody je. Verdikt: Není to tak hrozné, zamítá se. Poučení: Začněme všichni u sebe. Na dění ve škole nyní nahlížím ze dvou úhlů.

1) Z pohledu svého – spokojenost. Ve škole mi nic nechybí, neměnil bych a často jsem tu rád.

2) Z pohledu druhého – chováme se jako dobytek. Co deset kroků po chodbě, to odpadkový koš. I přesto dělá některým lidem problém se trefit.

Neříkám, že jsem nikdy nehrál se svými kumpány fotbal ve třídě,

Podívejte se na zaktualizované internetové stránky Studentské rady a

► přehrajte si reklamní spot,

► stáhněte si zápisy ze zasedání,

► hledejte aktuální informace ze SR,

► zapojte se do diskuse, přijďte s námětem na projednání na SR,

17

se trefit.Neříkám, že jsem nikdy nehrál se svými kumpány fotbal ve třídě,

neříkám, že to nikdy neodnesla nějaká ta kytka, ale vyrývat nápisy do monitoru počítače a vydloubávat tlačítka z klávesnice nás opravdu nenapadlo. Doufám, že to mohu říci za všechny své spolužáky...

Z toho vyplývá, že dost věcí můžeme ovlivnit sami. „Neptejme se tedy, co může škola udělat pro nás, ptejme se, co můžeme my udělat pro školu,“ jak by řekl americký prezident J. F. Kennedy. ■

Zapoj se konečně i ty a diskutuj na

www.g8mb.tym.cz

Do diskuse na stránkách Studentské rady přibyl 22. ledna jeden příspěvek, resp. reakce na příspěvek, která mne mrzí a pobuřuje zároveň. Navíc je jejím autorem člověk, který toho pro školu podle mého neudělal tolik, aby mohl psát taková moudra. Na toto konto si nedovolím nepoznamenat, že stanovy Studentské rady, jež byly schváleny za minulého vedení SR, nejsou pro chod SR vůbec podstatné. Není totiž třeba, hrát si na armádu a vymýšlet složitá pravidla a stanovy. Podstata je někde jinde, a sice řešit opravdové problémy.

Dlouhodobá neúčast zástupců některých tříd na čtvrtečních zasedáních Studentské rady je další věc, která mě mrzí. Naopak jsou na SR lidé, se kterými se dá spolupracovat a na které se dá spolehnout. Doufám tedy, že potom, co si pročtete tyto řádky, se nám společně podaří změnit výše uvedené nedostatky a na příštím zasedání Studentské rady se se mnou sejde všech 32 zástupců tříd. ■

Díky!

►hlasujte v anketě,

nebo přijďte osobně na zasedání Studentské rady!

Zasedání Studentské rady každý

ČTVRTEK. 9:40 - studovna

Na závěr…

Prostor pro tvé poznámky

KontaktČasopis vydává seminář českého jazyka vedený profesorkou Lenkou Vedralovu.

Lenka Vedralováe-mail: vedralova@g8mb.cz

Štěpán Tomš – sazba čísla, webe-mail: stepantoms@email.cz

Webové stránky časopisu Školníkwww.skolnik-casopis.wz.cz

Adresa: Webové stránky školy

Gymnázium www.g8mb.cz Palackého 191/1293 01 Mladá Boleslav

V příštím čísle…

► Rozhovor s panem Hůlou, naším školníkem;

► reportáž z maturitního plesu s fotogalerií;

► první rok na vysoké škole;

► další články a aktuality.

Použitý materiál - Veškeré články publikované v časopise jsou výhradně prací studentů gymnázia. Časopis je určen pro nekomerční využití.

18

Informujeme

Inspekce ve školePo vánočních prázdninách se ve škole téměř týden

pohybovala školní inspekce, která navštěvovala i hodiny výuky. ■

Benefiční koncert na pomoc HaitiV neděli 31. ledna pořádalo statutární město Mladá Boleslav

v Domě kultury charitativní koncert na pomoc zemětřesením postiženému Haiti. K akci se vyjádřil Vojtěch Kosina, kytarista zúčastněné kapely Kočky neberem. „Akce měla docela velký úspěch. Vzhledem k tomu, jak je kulturák velkej, to nevypadalo, že je tam moc lidí, ale vybralo se kolem 22 tisíc korun. Plus dalších 50 tisíc, které přidá ze svého fondu primátor. Doufám, že na Haiti těch 70 tisíc pomůže,“ hodnotil student sedmého ročníku. „Je to na dobrou věc, hřeje to na srdci,“ dodal. ■

ČVUT se prezentovalo ve školeVe čtvrtek 21. ledna byl v prvním poschodí prezentační

stánek ČVUT, u kterého se studenti mohli informovat o jednotlivých fakultách této vysoké školy. Více informací a fotografie hledejte na www.sedmstatecnych.cz ■

Jarní prázdniny v únoruLetošní jarní prázdniny budou ve dnech 15. – 21. února. ■

19

Do lavic i v sobotu?Vzhledem k poklesu kázně a úrovně studijních výsledků u

některých studentů ve škole, se vážně uvažuje o zavedení povinné školní docházky i v sobotu. Tímto způsobem zareagovali na podobný problém i japonští činitelé, kteří stejné opatření zavedli nedávno. „Opravdu toto projednáváme a zvažujeme, zdali by to byl efektivní způsob, jak vyvést některé žáky z podprůměrných výsledků,“ potvrdil informaci zdroj z pedagogické rady. Byl by to tak zlom nejen na našem gymnáziu, ale převratná novinka i v celém českém školství. ■

Rozhovor

Pozor,časopis Školník je dostupný také nainternetu!Pro ty, na které se nedostalo v tištěné podobě i pro všechny ostatní, je časopis volně ke stažení ve formátu pdf na webových stránkách časopisu:

www.skolnik-casopis.wz.cz