Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague Slovotvorný vývoj deadjektivních substantiv v češtině Author(s): DUŠAN ŠLOSAR Source: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 104, Čís. 3 (1981), pp. 167-175 Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague Stable URL: http://www.jstor.org/stable/23460739 . Accessed: 14/06/2014 07:41 Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at . http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp . JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range of content in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new forms of scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected]. . Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague is collaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica. http://www.jstor.org This content downloaded from 91.229.248.154 on Sat, 14 Jun 2014 07:41:00 AM All use subject to JSTOR Terms and Conditions
Transcript
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague
Slovotvorný vývoj deadjektivních substantiv v češtiněAuthor(s): DUŠAN ŠLOSARSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 104, Čís. 3 (1981), pp. 167-175Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23460739 .
Accessed: 14/06/2014 07:41
Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp
.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].
.
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.
http://www.jstor.org
This content downloaded from 91.229.248.154 on Sat, 14 Jun 2014 07:41:00 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Slovotvorný vývoj deadjektivních substantiv v češtině
DUŠAN ŠLOSAR (BRNO)
Naše pozorování je založeno na konfrontaci tří synchronních průřezů češtinou: materiálem ze dvou dílů Gebauerova Slovníku staročes
kého, doplněného excerpcí některých památek ze 14. století (celkem přes 11 000 substantiv), Veleslavínova Nomenclatoru quadrilinguis (asi 5 200 substantiv) a Retrográdního morfematického slovníku češtiny E. Slavíčkové ( asi 35 000 substantiv ). Poměry ve staré češtině jsme přitom porovnávali s materiálem staroslověnským ze slovníku Sadnik
Aitzetmuller, Handwôrterbuch zu den altkirchenslavischen Texten
(asi 3 000 substantiv). Deadjektiva ovšem představují vždy jen část toho to substantivního materiálu. Ač se tyto průřezy početně liší, přece jsou reprezentativní pro odhalení vztahů mezi nejdůležitějšími slovotvornými typy
Abstrakta
Staročeská deadjektivní abstrakta jsou hned v rané době formově od lišná od názvů konkrétních nositelů vlastností: jsou odvozena většinou
sufixy -ost, -stvie, -stvo; podružnější roli v tomto souboru zastávají sufixy -ota, -oba a -o. (Pouze jediným sufixem -ina se tvoří jak několik konkrét, tak i abstrakt.) Srovnání s materiálem staroslověnským ukazuje na sho du repertoáru sufixů, ale zároveň ha jeho značně odlišné využití. Máme tu tedy co činit s praslovanským dědictvím, ale oba jazyky, jižní staro slověnština a západní stará čeština, nesou už znaky odlišného vývoje.
Staroslověnština asi ve dvou pětinách případů tvoří abstrakta sufixem -bstvo. Mnohem méně početná je jeho podoba -bstvije, která tvoří
vždy jen paralelní formace a nikdy samostatně neodvozuje abstraktum, které by zároveň nemělo i podobu se sufixem -bstvo. Jen asi čtvrtina abstrakt je odvozena sufixem -ota/eta. Sufixy -ije, -o a -oba hrají podruž nou roli, stejně jako sufix -ina, jímž bylo vedle několika abstrakt [globi na, tišina, istina, čistina, tajina) odvozeno více názvů nositelských (sě dina, otbčina, paočina...). Sufixem -otaleta se přitom odvozuje téměř
výhradně z adjektiv primárních (nagota, dlbgota, junota, slepota, dobro
ta..tbšteta...}. Stejné využití má v staroslověnštině sufix -ostb/estb
[slabostb, blagostb, bělostb, milostb, svgtostb ..., bujestb ...}. Časté jsou proto i paralelní formace [nagota/ /nagostb, dobrota/ /dobrostb, čistota/
/čistostb...), výjimečně i trojité: čistina/ /čistota/ /čistostb. Ostatní su
fixy, -ije a -bstvo/bstvije, odvozují z primárních adjektiv jen zřídka (yese lije, ostrije; veličbstvo/ /veličbstvije, modrbstvo/ /-mçdrije, bujbstvo...). Hlavní funkcí těchto sufixů je derivace z adjektiv odvozených, většinou desubstantivních: proročbstvo, vladyčbstvo/ /vladyčbstvije, učitelbstvo, pi
167
This content downloaded from 91.229.248.154 on Sat, 14 Jun 2014 07:41:00 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Je tedy distribuce hlavních formantů dána slovotvornou povahou odvo zovacího základu. Paralelní formace mají povahu synonym.
Ve staré češtině je nejpočetněji zastoupeným prostředkem sufix -ost. Jeho postavení je jiné než v staroslověnštině: odvozuje se jím nejen z adjektiv primárních (lůbost, mladost, tichost, bělost, lenost, sytost...], ale i od řady produktivních typů adjektiv odvozených: deverbativ na -lý [dospělost, vzteklost), početných desubstantiv i deverbativ se sufixem -ný (nemocnost, svobodnost, rozumnost, neposkvrněnost, trapnost, mluv
nost...), méně z deverbativ na -telný [nesnesitelnost], desubstantiv na -atý, -itý (chlupatost, masitost), často však z deverbativních i desubstan tivních adjektiv na -avý/ivý [blíkavost, hltavost, krvavost, líbivost, bláz nivost, dobrotivost, hněvivost...]. Morfologická varianta -oščě hrála po měrně nevýznamnou roli; vytvořila několik málo formací Jnapř. tuboščě, horkoščě, miloščě, múdroščě), jichž se užívalo ve staré češtině zřídka a nedlouho.
Jeho funkčním partnerem je druhý nejpočetnější sufix -stvie. Odvozoval (až na výjimky) jen od základů sekundárních, a to nejčastěji resufixací (u desubstantiv): bědstvie, svobodstvie, lakomstvie, ne sty dat stvie, bedliv stvie, množstvie..., jeho doménou však už ve staročeské době bylo od vozování od adjektiv na -ský/cký: kupeě stvie, dědič stvie, přátelstvie, dětinstvie, chlapstvie, modlářstvie, kacieřstvie, kurevstvie, bláznovstvie, božstvie... Velmi časté bylo zprvu odvozování z adjektiv na -ný; složený sufix měl pak podobu -enstvie: mocenstvie, sličenstvie, svobodenstvie, ná silenstvie, sprostenstvie, náboženstvie... V tomto odvozování se funkčně
shodoval se sufixem -ost, a proto nacházíme řadu paralelně vytvořených formací, které mají povahu synonym: nesnadenstvie / nesnadnost, Ihosta
(enstvie/ /lhostajnost, násilenstvie/ /násilnost, jěšutenstvie/ /jěšutnost atd.
Sufix -stvo, méně zastoupený než přípona předešlá, je ve většině pří padů jen paralelní podobou bez významového rozdílu. Pomineme-li dokla dy Klaretovy a Štítného, existuje jen málo případů, kdy by k odvozenině se sufixem -stvo nebyla doložena synonymní paralela na -stvie. Základní podobou byl tedy sufix -stvie a podoba -stvo po období kolísání, nejčastě ji v nejstarších biblických překladech (např. ŽaltWittb 28 formací na -stvie: 6 na -stvo, ZaltKlem 21 -stvie: 12 -stvo, z toho ještě pět paralelně vytvořených synonym), měla spíš povahu individuální (Štít, Klar). Dokla dy pozdější významové diferenciace jsou ještě vzácné, např. u dvojice křestanstvie (abstraktum) — křesťanstvo (kolektivum). Samostatné od vozování kolektiv typu lotrovstvo, komonstvo, podružstvo je ve staré češ tině ještě velmi řídkou záležitostí. Ojedinělý je pokus tvořit tímto sufi xem názvy zemí: Muřínstvo „Aethiopia" ZaltKlem.
Sufix -ota je zastoupen početně stejně jako v materiálu staroslověn ském. I ve staré češtině je pravidlem odvozování od adjektiv primárních [nahota, hluchota, dobrota, hustota, drzota), vzácné od základů sekun dárních (dušnota). Sufix roba má okrajové postavení, i když je proti je dinému staroslověnskému dokladu zbloba doložen víckrát (chudoba,
168
This content downloaded from 91.229.248.154 on Sat, 14 Jun 2014 07:41:00 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
mdloba, Jednoba...). Ojedinělá jsou také abstrakta se sufixem -o [cělo, jasno, mokro).
V době střední je zřejmé, že produktivní jsou sufixy -ost a -ství/ Ictví a že se mezi nimi vyhraňuje komplementární distribuce: druhým sufixem se už derivují nové útvary pouze od adjektiv se sufixem -ský/cký, adjektiv převážně derivovaných od jmen osob. Ve všech ostatních přípa dech lze abstrakta derivovat sufixem -ost. Někdejší dubletní útvary kon čící na -enstvíí l-nost ustupují ve prospěch druhé podoby. Jen ojedinělá adjektiva zakončená na -stý ze zvukových příčin dávají přednost odvozo vání abstrakt sufixem -ota (čistota, jistota vytlačilo starší čistost, jistost)..
Odvozeniny se sufixem -stvo ve VelNom až na tři staršího data vzniku (smilstvo, zločinstvo, cizoložstvo) mají povahu desubstantivních kolektiv. V KomLab jsou touto příponou tvořena jen kolektiva, jako kolektivní ji charakterizuje i Rosa1). Sufix -o je stále omezeně produktivní; odvozuje od adjektiv a vytváří pojmenování meteorologických jevů (nově např. chladno, pošmourno).
Přestože obrozenci výrazně zasáhli do slovotvorby abstrakt umělým od vozováním2), základní distribuce prostředků zůstala do nové češtiny zachována tak, jak se postupně vyhranila během historické doby. Obro zencům se nepodařilo natrvalo obnovit odvozování abstrakt pomocí sufi xu -stvo. V nové češtině přes tři čtvrtiny abstrakt (z asi 3000 názvů vlast ností z Retrográdního morfematického slovníku E. Slavíčkové 2324 for
mací) je odvozeno sufixem -ost. Lze jím derivovat od adjektiv všech typů, nově i od adjektiv vytvořených sufixem -ský/cký, srovnej např. stranic kost, ženskost apod. Část nových odvozenin je ve službách statistické ter
minologie, např. sňatečnost, zmetkovost apod.
Sufix -ství, jímž je odvozeno více než pětina abstrakt, derivuje resufi xací od adjektiv na -ský/cký, avšak od dob obrozenských pronikl tento
typ do terminologie3) (viz např. osvícenství, květenství) a nově se jím tvoří shrnující poloabstraktní názvy oborů pracovní činnosti (výstavnic tví, archívnictví, Skrobárenství, slévárenství... ).
Sufix -ota je v podstatě neproduktivní: nově se objevují jen ojedinělé formace, především takové, jejichž adjektivní základ obsahuje před kon covkou skupinu konsonantů (prázdnota, tesknota, mastnota, prostota, sprostota). Sufix -oba vytvořil ojedinělé nové formace od adjektiv vyjad řujících nepříznivé vlastnosti: hniloba, staroba, siroba, choroba. (Pouze obrozenský termín běloba má jinou povahu.) Omezená je také funkce sufixu -o, který se vedle odvozování názvů meteorologických jevů uplat ňuje částečně v terminologii (vzduchoprázdno), a to i v rozšířených va riantách ( psychično, komično ).
Oživení ustupujících nebo neproduktivních typů s formanty -ství/ctví a -o pro novodobé potřeby terminologie je charakteristické: prvky pe rifernější nacházejí uplatnění v terminologických okruzích častěji, jak ukazuje I. Němec4).
1 Cechořečnost, seu grammatica llnguae bohemícae, 1672, str. 359. 2 Viz. P. Hauser, Tvoření podstatných jmen v době národního obrození, Brno 1978. 3 P. Hauser, op. cit. str. 105. 4 I. Němec, Rekonstrukce lexikálního vývoje, Praha 1980, str. 14 a 15.
169
This content downloaded from 91.229.248.154 on Sat, 14 Jun 2014 07:41:00 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Vedle těchto živých typů přežívají samozřejmě i formace vytvořené v dřívějších epochách. Resufixací byly odstraněny anebo v konkurenci sy nonymních útvarů zanikly pouze nepočetné odvozeniny na -(en)stvie a -stvo.
K tomuto souboru přistupují sufixy cizího původu, jež se ovšem pojí pouze se základy přejatými [modalita, korpulence, sympatie, snobismus
atd.j.
Názvy nositelů vlastností
Deadjektivní konkréta jsou ve staroslověnštině tvořena čtyřmi produktivními sufixy, z nichž -bcb a -[njikb přiřazují k rodu mužskému, -ina a -(n)ica k ženskému. (Základní podoby sufixů jsou -ikb a -ica. Ale hned v rané době se ve spojení s adjektivy na -n- perintegrací vytvořily rozšířené podoby.)
Sufix -bcb se tu připojuje především k základům adjektiv původních: cňrombcb, črbnbcb, junbCb, lutbcb, mrbtvbcb..., v menšině odvozených:
prišblbCb, gostinbCb, šestokrilatbcb ... Převážná většina odvozenin pojme novává osoby. Stejný désignât má valná většina z asi třikrát početnějších odvozenin se sufixem -(n)ikb. Až na výjimky zlatikb a vbtorbnikb jsou derivovány nejčastěji z desubstantivních, řidčeji z deverbálních adjektiv zakončených na -n-. Např.: jpzyčbnikb, gradbnikb, bestudbnikb, zakonb nikb, sbrebrbnikb, potbnikb, inostranbnikb, tuždeplemenbnikb, dlbžbnikb ..., močenikb, izvolenikb, prěsělbnikb ...
Jejich ženskými protějšky jsou o něco méně zastoupená substantiva se sufixem -(n)ica. Mezi nimi převažují pojmenování substancí neživých, odvozených z adjektiv desubstantivních [stbklěnica, mbzdbnica, dbnbnica, kolesbnica, rizbnica), méně častá jsou pojmenování osob [blodbnica, dvbTbnica, grěšbnica). Nositelky vlastností z adjektiv deverbálních (mo čenica, učenica, puštenica) jsou vždy pojmenování osob. (Pro zřejmý paralelismus tvoření jmen osob a pojmenování substancí neživotných ne považujeme tu pojmenování osob ženského rodu za výsledek přechýlení od substantiv mužských, nýbrž za samostatnou derivaci z adjektivního základu. Tím se také vyhneme konstatování resufixace.) Vzácně tu jde o derivaci z adjektiva původního: črbnica, desnica, šujica, zlatica. Pod statně méně početné odvozeniny se sufixem -ina pojmenovávají neživotné substance, zčásti to jsou odvozeniny z původních adjektiv (sédžrca) — ale ty mívají častěji význam abstraktní, viz výše — zčásti z adjektiv desub stantivních (otbčina, paočina, obbština) a deverbálních [raspalina, udav Tenina).
Dvě odvozeniny se speciálním významem pojmenování dne [četvrbtbkb, pçtbkb) jsou utvořena vzácným sufixem -bkb.
Distribuce nemnoha staroslověnských sufixů je tedy dána jednak gra matickým rodem (daným rodem substantiva ve fundujícím dvoučlenném pojmenování), jednak povahou adjektivního základu. V tom se zračí spíš starší či mladší původ jednotlivých formantů. Sémantika odvozenin tu hehraje žádnou důležitou roli.
170
This content downloaded from 91.229.248.154 on Sat, 14 Jun 2014 07:41:00 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Repertoár derivačních prostředků k odvozování názvů nositelů vlast ností ve staré češtině je bohatší, než byl v staroslověnštině. Tra diční -ec, -ík, -icě a -ina jsou nejproduktivnější. Vedle toho se zde obje vují sufixy -ák, -áč, -ek, -ka, substantivizace adjektiv na -né, sufix -ě (n. ) a vzácně zastoupené -och, -oň a -ýš.
Formace mužského rodu vytvořené sufixy -ec a -ík (nositelé životní, osobní i neživotní) jsou mnohem početnější než ve staroslověnštině; to
ukazuje na jejich produktivitu. O návaznosti na stav, jaký jsme popsali ve staroslověnštině, svědčí fakt, že sufixem -ec se odvozuje od základů
adjektiv primárních (mládec, holec, mudřec, čistec...) i desubstantiv ních a deverbálních, kdežto sufixem -ík až na ojedinělé výjimky (mladík, malík, milík) pouze od adjektiv odvozených. Po zániku a vokalizaci jerů se však vytvořily předpoklady pro novou distribuci obou prostředků: sufix -ec, jehož -e- při deklinaci alternuje s 0, odvozuje z hláskoslovných pří čin převážně od adjektiv zakončených na V+K [netbalec, lakomec, na zvanec, črvenec, kožěnec, kosatec, skrytec, kulhavec, myslivec, duho vec...), kdežto sufix -ík od základů zakončených na K+K (nedorostlík, menšík), především ovšem takových, u nichž druhým konsonantem je n:
Nový typ se sufixem -áč má od počátku jednoznačnou roli: odvozovat resufixací od adjektiv se sufixem -atý, např. kosmáč, čtverohranáč, chlu páč... O něco méně zastoupený sufix -ák tvoří převážně pojmenování osob, zčásti zřejmě s expresivním nábojem, a jména vlastní (mudrák, mrzák, Milák...). Expresivní jsou zřejmě i zatím ojedinělé formace se
sufixy -och, -oň a -ýš (lenoch, Hrdoň, Mokrýš), využívané často k tvoření osobních jmen. Sufix -ek, ač zděděný z praslovanštiny a doložený už ve
staroslověnštině, zůstává s nemnoha deriváty na okraji tvoření [bíelek, mazánek, desátek ...); stejně jako -ec vyžaduje zakončení základu V+K.
Také feminina s tradičními sufixy -icě a -ina jsou početnější než ve staroslověnštině. Nově k nim přibývá sufix -ka, zprvu méně frekventova ný. Hned zpočátku je patrný významový rozdíl mezi sufixem -ina a další mi dvěma: prvním se tvoří názvy neživotných substancí, souhrnné názvy látkové, názvy málo specifikovaných souborů, jež mají blízko k názvům abstraktním. Odvozují se kromě základů původních často z adjektiv de substantivních. Pojmenovávají-li fundující substantiva zvířata, výsledkem je název masa nebo jiného produktu [medvědina, husina, iehnětina, kra
vina, býkovina, lososovina, kozina...), odvozeniny z adjektiv deverbál ních pojmenovávají souhrnně nebo nediferencovaně výsledky děje (hni lina, mrlina, hrábanina, blívanina, spálenina, nakaženina ...). Vedle těch to deverbativ se zprvu objevují ojedinělé paralely na -icě synonymního charakteru (např. hrabanina/ /hrabanicě).
Sufix -icě se postupně specializuje na odvozování od adjektiv zakonče
ných na -n- (přes 3/4 dokladů). Odvozené názvy, ať z adjektiv desubstan
tivních, či deverbálních, jsou pojmenováním jednotlivin, většinou neživot
cendi: ač nejsou doloženy ve staroslověnštině, přece jen odvozují i z pri márních základů a to je jisté svědectví o jejich starobylosti [bělka, holka, lyska, nesytka...). Sufix -ka odvozuje však i z adjektiv na -atý [muďat ka, kuželatka, jedovatka), -ový [hadovka, medovka, boróvka...), adjek tiv složených [křivonoska, trérožka) apod. Paralelní formace na -icě a -ka se často významově liší: bělicě ovoce x bělka „běloška", kysělka „kyselé víno x kysělicě „pokrm", holka „dívka" x holicě „pleš", boróvka plod x borovicě strom apod. U féminin je tedy už ve staré češtině zřejmý počátek významové diferenciace jednotlivých sufixů.
Názvy nositelů vlastností středního rodu jsou okrajovou záležitostí. Ve staré češtině nacházíme nepočetný soubor, který je zčásti představován substantivizovanými adjektivy [dýmné, chomútné ...), zčásti se tvoří su fixem -ě zařazujícím k deklinaci typu kuřě [mládě, jadrně jablko, blížně ...). Rozšířeným sufixem je odvozeno nedochódčě. První skupina jsou sémanticky vyhraněné názvy poplatků, součást právní terminologie, dru há představuje sémanticky nesoudržný soubor, do něhož patří nositelé životní i neživotní. Převládají tu pojmenování mláďat.
Střední doba nepřináší nic nového v zastoupení ani v distribuci hlavních sufixů maskulin i féminin: sufix -ík odvozuje především od ad jektiv se sufixy -ný a -ní, sufix -ec od adjektiv, před jejichž morfologickou charakteristikou stojí V+K. Dynamičtěji však působí sufix -ák, který sice odvozuje nové formace převážně od adjektiv primárních (pravák, levák), číslovkových [páták, sedmák, osmák) nebo s nezřetelnou slovotvornou stavbou [kršňák). Deriváty však začíná odvozovat i resufixací [bodlák, tulák). Odvozeniny nejsou jen jmény osob; novější formace už všechny nemají expresivní zabarvení. Sufixy -ek a -áč však mají stejné postavení jako v době starší.
Obdobná je situace féminin: dva hlavní sufixy -ice a -ina tvoří většinu formací, přitom se liší významově. Typ se sufixem -ka, ač početně nejmé ně zastoupený, se vyvíjí poměrně nejdynamičtěji. Nově se objevují zejmé na formace odvozené z adjektiv na -avý a -ivý [kejchavka, volavka, oz hřivka...). Jsou to názvy jevů z běžného všedního života, které z mluve ného jazyka postupně pronikají do jazyka spisovného.
Nov o české poměry jsou především kvantitativně odlišné. Zatímco v našem staročeském průřezu téměř polovina maskulin byla odvozena sufixem -ík a více než třetina sufixem -ec, v novočeském vzorku je už přes polovina (52,4 %) vytvořena formantem -ec, téměř jedna čtvrtina -ík, 12,6 %, tj. téměř 80 substantiv sufixem -ák, 45 jmen (7 %) sufixem -áč. U féminin jsou přesuny ještě výraznější: ve staré češtině byla asi polovina formací vytvořena příponou -icě a více než třetina sufixem -ina. V novočeském materiálu (kde také femmina početně převažují nad mas kuliny ) je na prvním místě sufix -ina se 40 % všech féminin, následován příponou -ice s 31,3 % a dynamickou příponou -ka s 27,9 °/o formací.
Na těchto přesunech se podílel fakt, že obrozenci využili sufixů -ec, -ina, -ík a -ka ve velké míře k tvorbě terminologie; viz P. Hauser5).
5 Viz P. Hauser, op. cit.
172
This content downloaded from 91.229.248.154 on Sat, 14 Jun 2014 07:41:00 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Kromě tohoto povýtce umělého rozhojnění odvozenin přispěla ke změně
poměrů stupající produktivita zejména sufixů -ka a -ák, jež měla už dáv
nější kořeny. Výhoda těchto přípon spočívala v tom, že jedině ony ne
způsobovaly alternace v odvozovacích základech a přiřazovaly k morfo
logicky výhodnějším typům. Nevýhody c-ových sufixů, jimiž byl způsoben jejich relativní pokles nejen v češtině, ale v západoslovanských jazycích vůbec, ukázal I. Němec6); z nich bychom na první místo vyzvedli menší distinktivní kapacitu fonému c v západoslovanských jazycích (jako dů sledek jeho větší frekvence v tvarech).
U maskulin v nòvé době přirozeně z hláskoslovných příčin trvá histo
ricky vzniklá distribuce: odvozování z adjektivních základů zakončených na V-j-K se děje pomocí sufixu -ec, odvozování z adjektiv zakončených K+K (tedy především sufixy -ný a -ní) se provádí sufixem -ík. Dynamic ký typ se sufixem -ák málokdy slouží terminologickým potřebám, a to
především proto, že jeho derivace má charakter resufixace (zlepšovací -
nový - žebřiňák, nezdvořilý - nezdvořák]. Tím se do jisté míry zastírá
povaha fundujícího adjektiva. Jen ojediněle je původní sufix ponechán [bouřlivák, průmyslovák). Hlavní doménou tohoto derivačního typu je univerbizace, doplňující slovní zásobu běžně mluveného jazyka. (Zde se skrze odvozeniny z adjektiv na -ací stýká s názvy nástrojů a prostředků: šroubovák, zvětšovák. )
Významový rozdíl mezi novočeskými odvozeninami na -ina a -ice, tzn. rozdíl mezi souborem či látkou a jednotlivinou (tkanina x tkanice, bo rovina x borovice) se drží. Jen u paralelních odvozenin s kořenem ver bálním někdy významový rozdíl není, srovnej škrábanina/ /škrábanice, motanina/ Imotanice. Jména se sufixem -ina byla podstatně rozmnožena
mj. i odvozováním názvů jazyků, ve starším období ještě nepříliš čas
tým7). (K Michálkovým dokladům z doby předobrozenské přidejme odvozeninu vlaština (BlahGram) a řečtina (Philomates).) Jména na
-Inlice se často s terminologickým záměrem odvozují od adjektiv na -ový: peckovice, mozkovice ..., svorkovnice, lístkovnice ... Progresivní sufix -ka se ujal odvozování od přejatých základů (verzálka, kaolínka, magnet ka...), kompozit (šikmoočka, zlatovláska...), od adjektiv z předložko vých pádů [náprsenka ...), velké množství nových formací derivoval od
adjektiv na -ový (duhovka, dechovka, zrcadlovka, směrovka, bytovka ... ), nově převládá při odvozování z adjektiv na -avý a -ivý [kulhavka, voňavka..., citlivka, zářivka, prašivka...). Méně důrazně konkuruje sufixu -ice při odvozování z deverbálních adjektiv na -aný, -ený [vázanka ..., tlačenka ...).
Paralelní odvozování oběma těmito funkčně shodnými sufixy, tj.
-(n)ice a -ka,. není příliš časté (např. pálenice x pálenka, sklenicel /
sklenka, večernice x večerka, hlavatice x hlavatka, lískovice/ /lískovka,
6 I. Němec, O mezislovanských rozdílech v produktivitě c—ových slovotvorných
jormantů, Slavia 1973, str. 9—15. 7 Viz E. Michálek, Dvě poznámky k slovotvorné úloze starší češtiny v době
obozenské, Slavica Pragensia 17, str. 29.
173
This content downloaded from 91.229.248.154 on Sat, 14 Jun 2014 07:41:00 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
voskovice x voskovka, bobrovice x bobrovka), synonymie útvarů (ozna čená zde / /) je ve spisovném jazyce ojedinělá. V současnosti je tedy sufix -ka v této funkci nezastupitelný při odvozování z adjektiv zakonče
ných na K+m/ nebo K-j-m.
Mezi neutry je už od staročeské doby stále produktivní jediný séman
ticky vyhraněný typ: názvy poplatků v podobě substantivizovaných ad
jektiv na -né. Vzhledem k jejich terminologickému charakteru jich plynu le přibývá. U druhého typu, substantiv odvozených morfologickou cha rakteristikou -e zařazující k deklinačnímu typu kuře, došlo k rozšíření
původního formantu na -če; tak bylo vytvořeno několik dalších substan tiv jako dvojče, trojče..., morče, padavče, odstávce. Nejsou to všechno
útvary nové, už Dobrovský8) dokládá formace dvůjče, trůjče, pod svinče, pozdrúče. Sufix se ovšem uplatňuje i v původní podobě (nemluv ně).
Deadjektivní substantiva tvoří v historické době velmi dynamickou slož ku slovotvorné soustavy. Při jejich vývoji pozorujeme rozšiřování reper toáru prostředků a postupnou sémantickou diferenciaci u názvů nositel ských, u abstrakt pak tendenci k formovému sjednocování. Významová iradiace abstrakt ke konkrétům je ve srovnání s dějovými jmény nepa trná, a to po celou sledovanou dobu.
Die Entwicklung der Wortbildung
der deadjektivischen Substantiva im Tschechischen RÉSUMÉ
DUŠAN SLOSAR
Der Verfasser ist bestrebt, die Entwicklung der Wortbildungsmittel der deadjektivi schen Substantiva vom Erede des Urslawischen an bis zur Gegenwart zu erfassen. Dazu dient ihm die Konfrontation dreler Querschnitte, die die alttschechische, mitteltsche chische und neutschechische Zeit betreffen. Als Hilfsmittel dient noch der Vergleich des aitesten tschechischen Zustandes mit dem des Altkirchenslawischen. Das Beleg material wurde folgenden Wôrterbiichern entnommen: den zwei Bânden (A—J, K—N) des Alttschechischen WOrterbuchs (Slovník staročeský] von Jan Gebauer, dem Nomen clator quadrilinguis von Daniel Adam a Veleslavína, dem Rtlckiauligen morphemati schen Wôrterbuch des Tschechischen (Retrográdní morfematický slovník češtiny) von E. Slavíčkové sowie dem Handwôrterbuch za den altkirchenslawischen Texten von Sadnik-Aitzetmtiller.
Der Aufsatz zerféllt in zwei Teile: im ersten Teil wird die Entwicklung der deadjek tivischen Abstrakta, d. h. die Benennung der Eigenschaften verfolgt, wéhrend im zweiten Teil die Namen der Konkréta, d. h. die Benennungen der Eigenschaftstrâger behandelt werden.
Das untersuchte Material zeigt, dafi die deadjektivischen Substantiva in der histori
J. Dobrovský, Lehrgebàude der bòhmischen Sprache, 1819, str. 45.
174
This content downloaded from 91.229.248.154 on Sat, 14 Jun 2014 07:41:00 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
schen Zeit einen dynamischen Bestandteil des Wortbiidungssystems darstellen. Bei ihrer Entwicklung ist sowohl die Verbreitung der Ableitungsmittel als auch eine all mahliche semantische Differenzierung bei den Namen der Eigenschaítstráger festzustel
len, wahrend die Abstrakta eine Tendenz zuř Vereinheitlichung ihrer Formen aufwei
sen. Aus dem Vergleich mit dem Altkirchenslawischen geht hervor, daB dieser Quer schnitt nicht immer den Zustand reprâsentiert, den wir fflr die urslawische Epoche voraussetzen; in manchen F811en sind sowohl im Altkirclhenslawischen als auch im
Alttschechischen bereits Spuren einer selbstandigen unterschiedlichen Entwicklung zu
beobachten, z. B. bei der Bildung der Abstrakta.
175
This content downloaded from 91.229.248.154 on Sat, 14 Jun 2014 07:41:00 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
