Havelková Veronika

Teorie vzdělávání Jsou analýzou problémů soudobého vzdělávání a

návrhem na jeho změnu Jsou doprovázeny úvahami

O cílech vyučování O roli učitelů O postavení žáka nebo studenta O významu obsahu učiva O sociokulturním významu vzdělávání

Póly reflexe výchovy

Kognitivně psychologické teorie

„Padesát let experimentování nás naučilo, že neexistuje žádné poznání, které by bylo výsledkem pouhého zaznamenávání pozorovaného a jež by

nebylo strukturováno aktivitou subjektu. Avšak (u člověka) neexistuje ani žádné apriorní či vrozené struktury poznání. … Plyne z toho, že epistemologie

respektující psychogenetické danosti nemůže být ani empiristická, ani preformistická, může být chápána

jedině jako konstruktivismus, v němž jsou nové operace a struktury průběžně vytvářeny.“

Jean Piaget (1896 – 1980)

Kognitivně psychologické teorie Žák zde své poznání aktivně konstruuje

(konstruktivistická teorie) Teorie akcentuje procesy učení a stav dosavadního

poznání žáka Osvojování poznatků je výsledkem vlastní kognitivní

činnosti žáka, který konfrontuje nové informace se svými dosavadními poznatky (prekoncepty) a vytváří si nové souvislosti a významy

Úloha učitele v tomto procesu je zcela nezastupitelná, učí se však žák sám

Schéma poznávacího procesuKONSTRUKTIVISMUS

„Vždycky jsem žasl nad faktem, že učitelé přírodovědných předmětů – ještě více než ostatní

učitelé – nechápou, že lidé nechápou. Nikdy neuvažovali nad faktem, že žák přichází do třídy s už

hotovými empirickými poznatky. Pak už nejde o to získat vědeckou kulturu, ale přejít do jiné kultury,

odstranit z cesty překážky nahromaděné každodenním životem.“

Gaston Bachelard (1884 – 1962)

Směry konstruktivistických teorií Alosterický model

Předpokládá, že existuje kontinuita mezi bezprostředním pochopením a důvěrně známé skutečnosti a vyučovanými poznatky a žel lze přejít od jednoho k druhému bez zlomů a řezů

Model epistemologického rušení Vyučování musí jít proti prekonceptům žáků, které pro ně

představují překážky učení

Pedagogické profily Howard Gardner9 dimenzí inteligence

Auditivní Vizuální

jazyková (lingvistická) logicko-matematická představivost prostorová a

plošná pohybová

(tělesně-kinestetická) hudební intrapersonální

– inteligence osobnostního rozvoje

interpersonální – inteligence pro mezilidské vztahy

ekologická, přírodní spirituální

Technologické teorie Nestará se o povahu cílů, ale o logickou organizaci

prostředků, kterých je k dosažení těchto cílů potřeba použít

Systematizuje a standardizuje jednotlivé etapy ve vzdělávání

Využívá moderních technologií komunikace jako jsou počítače, internet, audiovizuální přístroje, videoprogramy…

Řeší, jak učinit vzdělávací procesy funkčními, a tím efektivními

Systémová tendence Snaží se přesně popsat funkce, operace a souvislosti

v systému V tomto konceptu je zahrnuta též teorie tvorby

vyučování, což je detailní popis vyučovacích operací Vymezování obecných cílů dle různých taxonomíí Seznam prvků (rozdělení žáků, pomůcky, programy) Charakteristiky žáků (učební styly, motivace) Možnosti školy Poskytovat zpětnou vazbu

Tyto body v celku vytvoří operativní systém, který je posléze možno hodnotit, modifikovat a rozvrhnout výuku

Hypermediální tendence Využití počítače jako prostředku ve výuce

(auviovizuální média, interaktivní programy, či různé komunikační nástroje, které umožňují vést dialog na velké vzdálenosti a s velkým počtem účastníků)

Počítač může sám řídit výuku, poskytuje interaktivní učení, vede se žákem dialog, simuluje interakce, může se přizpůsobit jeho tempu a schopnostem

Využití internetu Zprostředkovává informace, učební látku, výukové programy

a zajišťuje zpětnou vazbu Usnadňuje komunikaci - umožňuje organizovat rozsáhlé

(mezinárodní) projekty Podporuje schopnost vyhledávání informací

Didaktické funkce počítačových technologií Informování

HypermédiaDiskuzní fóra

Procvičování látky Výpočetní programy

Řízení výuky (e-learning)

Počítačové kognitivní technologieMikrosvětyProstředí dynamické

geometrie (DGE)Počítačové algebraické

systémy (CAS)Počítačová laboratořeUzavřená výuková

prostředí

METODA

Minimální příprava

Zpochybnění role učitele Kdo vlastně ovládá vzdělávací proces? V pedagogickém procesu jde i o vytváření prostoru

pro přemýšlení, interpretaci, diskusi, zaujímání stanovisek

Jestliže v procesu poznávání převládají pouze sumy jednotlivých informací, není plnohodnotné

Sociokognitivní teorie Pozornost upírá k problémům způsobeným

přehnaně psychologickým pohledem na vzdělávání a velký důraz je kladen na sociální a kulturní kontext poznání

Zdůrazňuje význam kulturních a sociálních faktorů při výstavbě poznatků, které utváří podobu pedagogiky a mohou ovlivňovat vztah ke vzdělání

Vliv spolužáků Vliv osobnosti učitele Sebepojetí žáka Vztah k rodičům a ke společnosti Kulturní zázemí a sociální faktory

Teorie sociálního učení

Věcem se často učíme tak, že si jako model zvolíme jiné osoby

Jedinec je schopen vypozorovat zákonitosti a osvojit si je pouhým sledováním činnosti někoho jiného (napodobením vzoru)

Observační učení – učení pozorováním (Bandura, 1986)

Teorie sociokognitivního konfliktu Princip vychází ze sociálně a logicky neslučitelných

odpovědí na danou otázku Konflikt se stává ovšem zdrojem učení, je jeho

stimulem Žák by měl pochopit, že existují též jiné odpovědi,

než jsou ty jeho, objevovat a dospět k faktu, že se musí neustále měnit a vyvíjet

Vygotského sociálně-historická teorie Vygotskij stanovuje pojem zóna nejbližšího vývoje

který udává vzdálenost toho co dítě umí a toho, co je schopno se naučit za pomoci druhého člověka

V této zóně je dítě silně ovlivněno svým učitelem, prostředím a spolužáky (učí se i od nich, napodobuje je) a proto je nutné tyto vlivy kontrolovat a zkoumat jejich interakce

Vývoj je závislý na učení, žák se může vyvíjet

Teorie kontextualizovaného učení

Kontext učiva a reálného světa je nutný pro správnou výchovu dítěte

Podle zastánců této teorie současné školství nerespektuje tuto zásadu

Učivo je vždy třeba vztahovat k reálným situacím ve světě tak, aby byly žákům užitečné

Výsledkem této teorie je tzv. situační učení

Teorie kooperativního vyučování a učení

Je třeba zvýšit interakci ve třídě, zavést diskuzi, kritickou analýzu myšlení a otevřeně se vyjadřovat

Jde o týmovou práci, při niž se zvyšuje aktivita žáka, zároveň žák rozvíjí individuální zodpovědnost, plánování, komunikaci

Učitel zde plní roli moderátora, který žákům usnadňuje jejich činnost

LiteraturaBERTRAND, Yves. Soudobé teorie vzdělávání. SELUCKÝ, Oldřich. Vyd.

1. Praha : Portál, 1998. 247 s.

ISBN 80-7178-216-5.

KOUBA, Luděk. Technické systémy ve výuce. Praha : Karolinum, 1992. 168 s. ISBN 80-7066-604-8.

VANÍČEK, Jiří. Počítačové kognitivní technologie ve výuce geometrie. Vyd. 1. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2009. ISBN 978-80-7290-394-8.

HEJNÝ, Milan; KUŘINA, František. Dítě, škola a matematika : Konstruktivistické přístupy k vyučování. Vyd. 2. Praha : Portál, 2009. 232 s. ISBN 978-80-7367-397-0.

GARDNER, Howard. Multiple intelligences. The theory in praktice. New York: Harper Collins, 1993.