Apparatus respiratorius(stavba a fce dýchacích cest a plic,

mechanika dýchání)

Markéta VojtováVOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Funkce● okysličování krve, zevní dýchání – uvolňování

pCO2

● tvorba a modulace hlásek● napojení čichového ústrojí

Stavba stěny trubic a dutin (1)● Sliznice● cylindrický řasinkový epitel – posun hlenu a nečistot

směrem ven● Podslizniční vazivo● hojné zejména v hrtanu (prosáknutí → zúžení a

obstrukce průsvitu)● rozptýlené lymfatické buňky = bariera proti infekci● Chrupavčitý a kostěný skelet● zábrana zúžení DC, zvýšení pohyblivosti orgánů

navzájem

Stavba stěny trubic a dutin (2)● vliv na tonus hlasivkových vazů● Vazivo, hladká svalovina● kontrakcemi ovlivňuje průchodnost DC● zúžení limitováno pružností chrupavek

Dýchací systém● Dýchací cesty● horní cesty dýchací

– nos, dutina nosní– nosohltan

● dolní cesty dýchací– hrtan– trachea– bronchy

● Plíce (pulmo, pulmones)

http://www.biomach.cz/biologie-cloveka/dychaci-system

Nasus, cavum nasi (1)● kostěný podklad tvoří nosní kůstky● zevní nos pokrytý kůží s bohatými mazovými a

potnámi žlázami● Radix nasi (kořen nosu)● mezi očima● Dorsum nasi (hřbet nosu)● táhne se dolů od kořene nosu● Apex nasi (hrot nosu)● zakončení hřbetu nosu

Nasus, cavum nasi (2)● po stranách nosní křídla vyztužená chrupavkou● Nares (nosní dírky)

Cavum nasi (nosní dutina)● má kostěný podklad, uprostřed přepážka

(septum nasi)– v přední části je chrupavčitá, v zadní kostěná

(svislá ploténka os ethmoidale a vomer)● vpředu nares, vzadu choanae (zadní otvory do

nosohltanu)

Nasus, cavum nasi (3)● od dutiny ústní oddělena tvrdým a měkkým

patrem● strop tvoří nosní kůstky, kost čelní, tělo klínové

kosti, dírkovaná ploténka čichové kosti● z bočních stran vycházejí 3 skořepy nosní, které

rozdělují dutinu na 3 průchody:– concha nasalis superior

● součást čichové kosti● úsek mezi horní a střední → meatus nasi

superior

Nasus, cavum nasi (4)– concha nasalis media

● součást čichové kosti● úsek mezi střední a dolní → meatus nasi

medius (střední průchod)– concha nasalis inferior

● samostatná● úsek pod ní → meatus nasi inferior (dolní

průchod)● Horní oblast – čichová oblast – čichové buňky● Dolní oblast – respirační

Nasus, cavum nasi (5)– vysoce prokrvená, cylindrický řasinkový epitel,

četné žlázky (mukoperiost) → zvlhčení, ohřátí vzduchu

Sinus paranasales (vedlejší dutiny nosní)● v pneumatických kostech● vystlány sliznicí jako dutina nosní – srůstá s

periostem = MUKOPERIOST● vyvíjejí se postupně v dětském věku, v dospělosti

větší kapacita než vlastní nosní dutina● obsahují vzduch a ústí do jednotlivých nosních

průchodů

Nasus, cavum nasi (6)– sinus maxillares – dutiny v horní čelisti– sinus frontales – dutiny v čelní kosti– sinus sphenoidales – v kosti klínové– sinus ethmoidales – v čichové kosti

http://www.answers.com/topic/nasal-cavity

Nasopharynx (nosohltan)● nálevkovitá část hltanu spojená choanami s

dutinou nosní● od orální části hltanu je oddělen měkkým patrem

a čípkem (uvulum)● na bočních stranách je ústní Eustachovy trubice

(viz. sluchové ústrojí) – vyrovnává tlaky středoušní dutiny

● Tonsila pharyngea (nosohltanová mandle)– při ústní Eustachovy trubice– brána proti šíření infekce– do dospělosti involuje

http://alphalogistics.us/nasal-cavity-proper%26page%3D3&docid=FWDCcBaPHcvdVM&imgurl=http://google.nucleusinc.com/imagescooked/15554W.jpg&w=320&h=432&ei=6BPJTp_QF4P-8QOaqO1d&zoom=1

http://www.practicalhospital.com/tumors-of-the-head-and-neck/nasopharynx/

Larynx (hrtan) (1)● trubicovitý tvar, dlouhý cca 6 cm, plynule

přechází z dolní části hltanu, dole do tracheyChrupavky● tvoří skelet hrtanu● spojeny navzájem vazy a klouby → pružný celek● cartilago thyroidea (chrupavka štítná)● největší chrupavka – tvoří nápadnou vyvýšeninu na

přední straně krku● cartilago cricoidea (chrupavka prstencová)● pod chrupavkou štítnou, hmatná

http://www.thiemebilddatenbankanatomie.de/navigation.aspx?tid=1&tocid=4077

http://cs.wikipedia.org/wiki/Hrtan http://scapula.pl/anatomia.php?strona=236

Larynx (hrtan) (2)● cartilagines arytenoideae (chrupavky

hlasivkové)● párové, po obou stranách prstencové chrupavky● trojboký tvar● od nich k chrupavce štítné rozepjaté hlasivkové vazy

– horní pár – pravé– dolní pár – nepravé

● epiglottis (příklopka hrtanová)● odděluje od hltanu, listový tvar● při polykání se překlopí do hrtanu

http://old.lf3.cuni.cz/ustavy/anatomie/atlas/splanchnologie/r_cartilag_laryngis.htmlhttp://www.thiemebilddatenbankanatomie.de/navigation.aspx?tid=1&tocid=4077

http://cs.wikipedia.org/wiki/Hrtan

plicae vestibulares

plicae vocales

Larynx (hrtan) (3)● vestibulum laryngis (dutina hrtanová)

– rozšířená horní část hrtanu spojená s hltanem● rima laryngis (štěrbina hlasivková)

– v nich napjaté nepohyblivé komorové řasy (plicae vestibulares)

– pohyblivé hlasivkové vazy (plicae vocales)● rozechvění pravých vazů při výdechu vzduchu =

zvuk– výška závisí na rychlosti proudícího vzduchu,

prostornosti hrtanu, šířce štěrbiny, napětí vazů, jejich délce … →

http://www.stefajir.cz/?q=chrapot

http://wapedia.mobi/cs/Otorinolaryngologie

laryngoskopický fyziologický nález

Larynx (hrtan) (4)– → základní tón → jazykem, rty, zuby, patrem

se přetvoří v artikulovanou řeč● Podslizniční vazivo

– řídké vazivo s množstvím cév → – snadé zduření při zánětu → otok → rychlý

uzávěr průsvitu hrtanu → dušení → velice akutní a dramatický stav

● Příčně pruhované svalstvo hrtanu– inervace n.vagus

Trachea (průdušnice) (1)● trubice dlouhá asi 12cm uložená před jícnem

(šířka cca 1,5-1,8cm)● okolo krční části leží štítná žláza● podkladem jsou chrupavky podkovovitého tvaru

(15-20) – zaručení stálého tvaru a otevřeného průsvitu

● vzadu jsou chrupavky doplněny vazivově svalovou stěnou

– svalovina umožňuje změnu délky trachey● připojená vazivem na dolní okraj prstencové

chrupavky hrtanu

Trachea (průdušnice) (2)● po vstupu do dutiny hrudní se větví na průdušku

pravou a levou– ve výši Th4

http://academic.kellogg.edu/herbrandsonc/bio201_mckinley/Respiratory%20System.htmhttp://www.swankpets.com/blog/2008/01/what-is-a-collapsed-trachea/

Bronchy (průdušky) (1)● v místě bifurkace trachey vzniká bronchus

principalis dexter a sinister● zanořují se do plicního hilu spolu s cévami● dále se pak dělí na bronchy pro jednotlivé plicní

laloky, segmenty, subsegmenty a tenkostěnné bronchioly pro plicní lalůčky a alveolární chodbičky → zde výměna dýchacích plynů

– bronchus dexter je přímým pokračováním trachey

● stěna bronchů je podobná stěně trachey, chrupavky nejsou tak pravidelné

Bronchy (průdušky) (2)● spojené vazivem a hladkou svalovinou● sliznice stejná jako v trachee – řasinkový epitel

– kmitá směrem nahoru– četné žlázky produkující hlen

http://www.naturalhealthschool.com/bronchi_trachea.html http://www.genericlook.com/anatomy/Trachea/

http://www.gsospg.cz:5050/bio/Sources/Photogallery_Textbook.php?intPhotogallerySectionId=40000&intPhotogalleryLastSectionId=40000&intPage=2

http://academic.kellogg.edu/herbrandsonc/bio201_mckinley/Respiratory%20System.htm http://www.bartleby.com/107/237.html

Pulmo (plíce) (1)● Pulmo dexter et pulmo sinister (pravá a

levá plíce)● uloženy v P a L části dutiny hrudní, uprostřed

mediastinum– vazivová přepážka od hrudní páteře až ke

sternu● mají tvar kužele:● Apex pulmonis (hrot plíce)● přesahuje 1.žebro● Basis pulmonis (baze plíce)

http://academic.kellogg.edu/herbrandsonc/bio201_mckinley/Respiratory%20System.htm

Pulmo (plíce) (2)● široká základna naléhající na bránici● Žeberní plocha – vypouklá● Mezihrudní plocha – téměř rovná● Hilus pulmonis (plicní branka)● na mezihrudní straně plicního křídla● vstupují a vystupují bronchy, cévy, nervy a mízní

cévy → Radix pulmonis (plicní kořen)● Barva plic je u dítěte růžová, u dospělého šedě

až šedočerně mramorované

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Pl%C3%ADce

otisk srdeční baze

a.pulmonalis

plicní hilus

otisk aorty

Pulmo (plíce) (3)● jsou lesklé, vzdušné, na poklep elastické a RTG

prostupné● Pulmo dexter● hluboké zářezy plicní křídlo dělí na 3 laloky (lobi)

– horní (3 segmenty), střední (2 segmenty), dolní (5 segmentů)

● Pulmo sinister● hluboké zářezy ji dělí na 2 laloky

– horní (5 segmentů), dolní (4-5 segmentů)● Každý lalok se pak ještě člení na segmenty

http://videomedi.wordpress.com/2009/08/07/plicni-a-jaterni-segmenty/

Pulmo (plíce) (4)● Na obou plicích jsou v přední části zářezy pro

srdce – na levé plíci větší ● Pleura pulmonalis (poplicnice)● tenká vazivová blanka na povrchu plic● Pleura parietalis (pohrudnice)● zevní nástěnný list – v oblasti plicní stopky se

odděluje od poplicnice● Pohrudniční dutina● prostor mezi oběma listy + minimální množství

vazké tekutiny → brání tření listů při dýchání

http://academic.kellogg.edu/herbrandsonc/bio201_mckinley/Respiratory%20System.htm

Pulmo (plíce) (5)● nižší tlak než atmosférický tlak → umožňuje

rozvinutí plic při nádechu● pneumothorax – vniklý vzduch do pohrudniční

dutiny, zrušení podtlaku → kolaps plíce

● ALVEOLY PULMONIS (plicní sklípky)● jemné bronchioly se větví na ductuli alveolares

(sklípkové trubičky)● ty končí v sacculi alveolares (sklípkové váčky)● alveoly pulmonis – nasedají na sklípkové váčky

http://academic.kellogg.edu/herbrandsonc/bio201_mckinley/Respiratory%20System.htm

http://medical-dictionary.thefreedictionary.com/endolymphatic+sac

Pulmo (plíce) (6)● Acinus (lalůček)● skupina alveolů, které patří k jedné průdušince● Lobulus pulmonis (plicní lalůček)● 12-18 lalůčků

● stěna alveolů je tvořena plochým jednovrstevným respiračním epitelem

– vnitřní stěna – v kontaktu se vzduchem– vnější stěna – hustá síť krevních kapilár

Pulmo (plíce) (7)● Funkční oběh● odkysličená krev do plic je přiváděna větvením

truncus pulmonalis z pravé komory srdeční● okysličená krev je přivedena z plic do levé síně

srdeční 2 páry plicních žil (vv.pulmonales dx. et sin.)

● cévy probíhají hojným vazivem mezi segmenty● výživa plic je zajištěna a.bronchiales – odstupují

z aorta descendens (hrudní část)

Fyziologie dýchání, mechanika dýchání

Zevní projevy dýchání Pohyby hrudníku● při vdechu se zvedá, při výdechu klesá

Zvukové fenoménya) sklípkové dýchání● zvuk, který provází inspirium● vzniká rozpínáním alveolů nasávaným vzduchem

b) trubicové dýchání● zvuk v inspiriu i expiriu● příčinou je víření vzduchu ve velkých bronších

Stupeň ventilace plic (1)● Normoventilace = fyziologická ventilace● 500 ml při jednom nádechu nebo 1 výdechu

– mrtvý prostor – 150 ml tvoří jen náplň dýchacích cest → neúčastní se výměny plynů

● 350 ml přichází až do alveolů a opouští je → účastní se alveolární ventilace

● Hypoventilace = patologická ventilace● snížená alveolární ventilace● následkem je ↓ pO

2 (hypoxie), ↑ pCO2

(hyperkapnie) → až respirační acidoza

Stupeň ventilace plic (2)● Hyperventilace = patologická ventilace● alveolární ventilace je vyšší● ↑ pO2 (hyperoxie), ↓ pCO2 (hypokapnie) →

respirační alkalóza

● Minutová ventilace (MV)● MV = DO (dechový objem)*DF (dechová

frekvence)● MV = 500*12-15/min.● alveolární ventilace = 350*12-15/min.

Mechanika vdechu a výdechu (1)VDECH● zvětšení hrudní dutiny:a) zvedání žeber● děje se činností mm.intercostales externi – signál

k jejich kontrakci jde z alfamotoneuronů → ty jsou aktivovány z inspiračních neuronů prodloužené míchy

b) posun bránice● v období mezi vdechem a výdechem je přilnutá k

hrudní stěně

Mechanika vdechu a výdechu (2)● zahájení vdechu spojeno s kontrakcí svalové

části diafragmy → posun distálním směrem a oddálení od hrudní stěny → zvětší se phrenikokostální úhel

● bránice klesne o 1,2-1,5cm, při usilovném nádechu o 10cm

● k tmu je důl. napětí břišních svalů – stěna vyklene, útroby se stlačí bránicí

VÝDECH● zmenšení dutiny hrudní ve 2 fázích:

Mechanika vdechu a výdechu (3)a) postupné ochabnutí svalstva, žebra i bránice se

vrací zpět zcela pasivně = díky relaxacib) aktivací výdechových svalů – mm.intercostales

interni → aktivace ze spinálních motorických ústředí ( α motoneurony) → ty jsou aktivovány z expiračními neurony prodl.míchy

● Změny objemu hrudníku● vdech● rozpínající se hrudník pasivně sledují plíce →

klesá v nich tlak pod hodnoty atmosférického tlaku →

Mechanika vdechu a výdechu (4)● → vznik tlakového gradientu z atmosféry do

alveolů → snadnější nasávání vzduchu do plic → ● zvětšování tlaku v plicích; nádech končí, když je

tlak v plicích roven atmosférickému tlaku● výdech● pokles žeber a vzestup bránice při výdechu

stlačuje plíce, v nich narůstá tlak nad hodnoty atmosférického tlaku → vytvoření tlakového spádu směrem ven z alveolů

● výdech končí, když tlak v plicích = tlak atmosférický

Mechanika vdechu a výdechu (5)● Význam dýchacích svalů● v usilovném vdechu se zapojují pomocné

vdechové svaly – m.sternocleidomastoideus– m.serratus ant.– m.scaleni

● usilovný výdech zapojuje pomocné výdechové svaly

Tlaky v respiračním systému (1)1) PLEURÁLNÍ TLAK (intrapleurální)● měří se mezi viscerální a parietální pleurou● je nižší než atmosferický (-0,4kPa) → negativní● nádech = negativita se zvyšuje = až -0,8 kPa● výdech = negativita se snižuje = až -0,2 kPa● Relaxační poloha plic

– stav, kdy jsou veškeré dýchací svaly relaxované a v plicích je tlak rovný atmosférickému = stav mezi nádechem a výdechem

Tlaky v respiračním systému (2)● Příčiny negativního tlaku v pleurální dutině:● vývojové

– ontogenetický vývoj – hrudník roste rychleji než plíce – prostor je uzavřený vůči okolí, proto klesá tlak pod atmosférický

● retrakční síla plic– síla vznikající směrem k plicnímu hilu– vzniká napínáním el.vláken plicní tkáně při

plnění plic vzduchem– díky elasticitě se snaží vrátit zpět → oddalují

plíce od hrudní dutiny

Tlaky v respiračním systému (3)● pokles plicních hrotů

– pokles dán hmotností plic, oddalují tak obě plicní křídla v oblasti hilu víc, než je tomu jinde

– prostor se tak zvětšuje a tlak klesá● Význam pleurálního tlaku:a) napomáhá rozpínání plicb) zlepšuje návrat krve z oblasti břicha do oblasti

hrudních cévc) usnadňuje posun sousta jícnem

Tlaky v respiračním systému (4)2) ALVEOLÁRNÍ tlak (intrapulmonální)● vzniká následkem 2 vlivů:a) síla, která rozpíná alveoly

– zevní síla daná nasátým vzduchem– vnitřní síla – negativní pleurální tlak →

zabezpečuje minimální odpor rozpínání alveolu + vazká tekutina v pleurální dutině – oba listy k sobě lepí a nutí tak plíci, a tedy alveoly, rozpínat se

b) síla, která zmenšuje alveoly1. tlak elastických vláken (retrakční síla plic)

Tlaky v respiračním systému (5)2. povrchové napětí mezi vzduchem v alveolech a

surfaktantem– funkční reziduální kapacita (FRK) – množství

vzduchu, které zůstane v plících po klidném výdechu

– alveoly tak nekolabují, ale v době mezi výdechem a vdechem jsou rozepnuté a je v nich nulový (relaxační) tlak (atmosférický)

– inspirium● tlak nejdříve klesá pod hodnotu

atmosférického (plíce jsou rozepnuté)● jak se plní, tlak stoupá, na konci vdechu je

roven atmosférickému

Tlaky v respiračním systému (6)– Expirium

● alveolární tlak stoupá nad hodnoty atmosférického → protože plíce se tlakem hrudníku zmenšují

● 2.fáze expiria = tlak klesá, protože tlak z plic se vypuzuje

● konec expiria = tlak je roven atmosférickému

Plicní objemy a kapacity (1)● Dechový objem (DO)● základní plicní objem = 500 ml → při klidném

výdechu a nádechu● Inspirační rezervní objem (IRO)● množství vzduchu, které lze vdechnout po

předchozím klidném vdechu po vyvinutí maximálního úsilí = 2000 – 2500ml

Plicní objemy a kapacity (2)● Expirační rezervní objem (ERO)● množství vzduchu, které lze vydechnout po

předchozím klidném výdechu po vyvinutí maximálního výdechového úsilí = 1000 ml

● Reziduální objem (RO)● zůstává v plicích i po maximálním výdechu = cca

1000 ml– kolapsový objem – po kolapsu plic se část RO

vypudí

DO

IRO

ERO

ROKO

MO

Plicní objemy a kapacity (3)– část v plíci, která „dýchala“, zůstane → nedá

se vypudit (plíce ve vodní hladině pak plavou = soudní lékařství)

● PLICNÍ KAPACITY1) Celková kapacita plic

– největší možné množství vzduchu, které se vejde do plic – cca 6l (individuální)

2) Vitální kapacita plic– množství, které se vypudí při maximálním

výdechu po předchozím maximálním vdechu (DO+IRO+ERO)

Plicní objemy a kapacity (4)3) Funkční reziduální kapacita

– množství, které zůstane v plicích po klidném výdechu

● Dynamické objemy● množství vydechnutého objemu za nějaký časový

úsek → FEV1, FEV2 ...

Výměna plynů v organismu (1)● Zevní dýchání● výměna plynů mezi alveolárním vzduchem a krví

plicních kapilár● podmínkou je neustálá výměna alveolárního a

atmosférického tlaku → díky ventilaci (vdech x výdech)

● Vnitřní dýchání● výměna plynů mezi krví tělních kapilár a

tkáňovými buňkami

Výměna plynů v organismu (2)● Výměna mezi zevním prostředím a tkáněmi a

naopak se děje difúzí plynů po tlakovém gradientu

difúze O2

● atmosféra → alveolární vzduch → arteriální krev → tkáně ⇒ tlakový gradient směřuje od atmosféry ke tkáním atmosférický → 21 kPa

alveolární → 13,5 kPaarteriální → 12,5 kPatkáně → 2,5-6 kPa

Výměna plynů v organismu (3)difúze CO

2

● gradient směřuje od tkání k ven z těla● tkáně → venózní krev → alveolární vzduch →

atmosféra ⇒ tlakový gradient směřuje tkání k atmosféře

● nejvyšší tlak je ve tkáních a nejmenší v zevní atmosféře

tkáně → do 6,5 kPavenózní → 6,3 kPaalveolární → 5,3 kPaatmosférický → 0,04 kPa

Výměna plynů v organismu (4)● difúze CO

2 z tkání do zevního prostředí vyžaduje

menší tlakový spád než O2 → CO

2 lépe difunduje

(20x lépe)

Transport O2 a CO

2 krví (1)

O2

● v 1l arteriální krve je 200ml O2

– 197ml = chemicky navázáno na Hb → HbO2

– 3ml = fyzikálně rozpuštěno v plazmě → vytváří pO

2

● fyzikálně rozpuštěný difunduje přes stěnu kapiláry → klesne pO

2 v plazmě → proto musí k

vyrovnání tlaku dojít k desaturaci HbO2 →

Transport O2 a CO

2 krví (2)

● → chemicky vázaný se uvolňuje, fyzikálně se rozpustí, vytvoří potřebný pO

2 a difunduje opět k

buňkám● v klidu se tak spotřebuje jen 50ml O

2 v 1l krve

– venózní krev tak obsahuje 150ml O2 v 1l krve

– = A-V rozdíl (arterio-venózní) = 50ml● v zátěži se zvyšuje → spotřeba O

2 stoupá a

HbO2 snáze desaturuje

Transport O2 a CO

2 krví (3)

CO2

a) fyzikálně rozpuštěnýb) v podobě bikarbonátu● v tkáni vzniká CO

2 → difunduje přes tkáňový mok do

plazmy kapilár → ● → do ERY → hydratuje se s H

2O → H

2CO

3 →

následná disociace na H+ a HCO3 - →

● HCO3 - difunduje do plasmy a do ERY jde směnou Cl-

Transport O2 a CO

2 krví (4)

● H+ podporuje desaturaci HbO2

● → PLÍCE → vzniká HbO2 → tím se uvolní H+

spojí se s HCO3

- (v plazmě) → H2CO

3 → rozpad

na H2O a CO

2 → vydýchání z těla

tkáň

CO2 + H

2O →

H2CO

3 →

H+ + HCO3-

PLASMA

Cl-

B karboanhydráza

Transport O2 a CO

2 krví (5)

c) vazba na Hb = karbaminohemoglobin

● 60% je transportováno bikarbonátem

Vznik centrální inspirační aktivity (1)

● dýchání je automatický děj nezávislý na naší vůli● volní aktivita jej modifikuje – zrychluje, zpomaluje,

dočasně zastaví

Inspirium● vdech je zahájen aktivitou vdechových svalů →

podnět přichází z inspiračních neuronů prodloužené míchy

– tyto neurony jsou trvale aktivní, přerušení pouze ve výdechu

– příčinou trvalé aktivity je:

Vznik centrální inspirační aktivity (2)

a) trvalá stimulace vzruchovou aktivitou● z periferních receptorů neustále probíhá

přes retikulární formaci (tyto neurony jsou její součástí) do vyšších úseků CNS

b) vzruchová aktivita● přichází z centrálních chemoreceptorů

(těsně pod povrchem přední plochy prodl. míchy)

● podnětem je pCO2 arteriální krve (vyživuje

je) a pCO2 mozkomíšního moku (omývá

je)● propojení k inspiračním neuronům =

neustálá aktivita

Vznik centrální inspirační aktivity (3)

● vzruchová aktivita je pak vedena α motoneurony v předních rozích míšních k svalstvu

Expirium● dočasně je nutné utlumit aktivitu inspiračních

neuronů → ● → pomocí Herring-Breuerova reflexu

– tzv. inflační receptory (ve stěně dýchacích cest) – drážděné vdechem a rozepnutím plic

– cestou n.X aktivita do prodl. míchy k inspiračním neuronům → působí na ně inhibičně

Vznik centrální inspirační aktivity (4)

– zároveň stejnou cestou vzruchová aktivita do pons Varoli k neuronům → pneumotaxické centrum → aktivují se → inhibiční vliv na inspirační neurony prodl. míchy

● útlum inspiračních neuronů = konec aktivity vdechových svalů, hrudník se vrací do výchozího postavení a nastává výdech

● konečná fáze výdechu i klidového je aktivní !– uskutečňují výdechové svaly

● aktivují se v době, kdy jsou utlumeny inspirační neurony

Vznik centrální inspirační aktivity (5)

● aktivní jsou expirační neurony (prodl. mícha)

– reciproční inhibice● vztah mezi ex- a inspiračními neurony● útlum jedněch = aktivita druhých a naopak

● aktivita inspiračních neuronů převyšuje aktivitu expiračních neuronů

– je trvalá, nelze ji přerušit ani volní aktivitou● rozhodnutí nedýchat → hromadění pCO

2 →

dráždění centrálních receptorů → vůle NEdýchat přerušena spontánním vdechem

ZdrojeBorovanský, L. et al. Soustavná anatomie člověka II. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1960. 878s.Dylevský, I., Trojan, S. Somatologie I. Praha: Avicenum, 1982. 319s. Holibková, A., Laichman, S. Přehled anatomie člověka. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1994. 140s. ISBN 80-7067-389-3Klementa, J. et al Somatologie a antropologie. Praha : SPN, 1981. 503s.Trojan, S. et al Lékařská fyziologie. Praha: Grada, 1994. 460s. ISBN 80-7169-036-8