VENÓZNÍ

PORTYAlternativa přístupu do

žilního řečiště

Možná místa pro vstup

do centrálního žilního

řečiště

Moderní léčba často vyžaduje dlouhodobý přístup do

žilního systému (např. u nádorových a některých

chronických onemocnění) .

Vstup do centrálního žilního řečiště zajišťuje možnost

opakovaného, intenzivního a dlouhodobého

podávání léčby, aplikaci krevních přípravků, infuzí,

antibiotik, analgetik a další podpůrné léčby.

Jedna z možností je implantace venózních portů.

Nejenže umožňují aplikaci do centrálního systému, ale

také nabízí možnost opakovaných krevních odběrů.

Porty umožňují opakovaný přístup do centrálního

venózního systému a přitom omezují traumatizaci a

komplikace vyplývající z častých vpichů do žíly.

Implantace portů se řadí mezi malé invazivní výkony,

které pacienta jen málo zatěžují.

Indikace

více než 3měsíční podávání,

intravenózních přípravků,

opakované odběry krve,

insuficience periferního žilního řečiště.

Kontraindikace výkonu Absolutní: septický stav,

DIC,

bakteriémie,

nesnášenlivost materiálu.

Relativní:

trombocytopenie pod 50 × 109/l,

neutropenie pod 0,5 × 109/l,

monstrózní obezita,

porucha koagulace,

psychická intolerance cizího tělesa v těle.

HISTORIE Historii portů začali psát Niederhuber a Gyves

v roce 1982, kdy jako první použili podkožní implantabilní port.

I když je jejich historie poměrně krátká, již nyní je v širokém měřítku využíván i pro neonkologické pacienty:

dlouhodobá parenterální výživa,

léčba chronické bolesti,

pro pacienty s AIDS, hemofiliky,

u pacientů s metabolickou poruchou, atd.

Implantabilní porty jsou nabízeny v těchto variantách: venózní,

arteriální,

peritoneální,

brachiální,

dvoucestný,

dětský (babyport).

Skládá se většinou z plastové komůrky a polyuratanového nebo silikonového katétru.

Port je implantován do podkoží, v poslední době již bez nutnosti fixace k fascii svalu.

Principem funkce portu je podkožně umístěný rezervoár (komůrka z titanové oceli, nebo plast) na fascii svalu. Tento rezervoár je spojený s centrálním žilním řečištěm podkožně tunelizovaným katétrem.

Základní části portu

RTG-kontrastní silikonový katetr (4)

Nádobka z plastu, titanové oceli (2)

Uzavření silikonovou membránou (1)

Vyrábí se pod názvem např.:

Port-a-Cath

Infuze-a-Port

Mediport

Chemo-Port

Počet vpichů do membrány: 1 500 – 3 000

Port se umisťuje chirurgicky v místní anestezii

do malého podkožního vaku často nad 3-4

žebrem, laterálně od sterna.

Distální konec se zavede do centrální žíly a

proximální konec se vede přes subkutánní

tunel k injekčnímu implantovanému zařízení.

Příprava pacienta

zahrnuje edukační proces sestrou a lékařem,

součástí je podepsání informovaného souhlasu.

Před výkonem je nezbytné vyšetřit a zhodnotit

krevní obraz a hemokoagulační parametry z

důvodu možného krvácení při výkonu.

Den před výkonem je nutné pít dostatek tekutin

(čaj, minerálka), od půlnoci nejíst, nekouřit,

dovoleno je pouze pít tekutiny.

Příprava operačního pole oholením, důkladná

hygiena, odložení šperků.

Místa zavedení

portů:

1) v.jugularis

2) v.brachialis

3) v.subclavia

Postup implantace portu

Samotný výkon probíhá na operačním

sálku pod RTG kontrolou za přísně

aseptických podmínek,

v lokální anestezii, trvá cca 20–30 minut,

antibiotickou profylaxi nepodáváme.

Postup

zavedení

Set pro implantaci portu

1. Kanylace v. subclavia

Zdroj: Pro sestry, Intravenózní implantabilní porty v hematoonkologii, Labudíková a kol., hematoonkologie FN Olomouc

Kanylace centrální žíly, nejčastější vena subclavia dextra,

Seldingerovou punkční technikou (přístup zleva se nevyužívá, četné

studie prokázaly vyšší výskyt trombotických komplikací).

2. Vytvoření podkožní kapsy

Zdroj: Pro sestry, Intravenózní implantabilní porty v hematoonkologii, Labudíková a kol., hematoonkologie FN Olomouc

Zdroj: Pro sestry, Intravenózní implantabilní porty v hematoonkologii, Labudíková a kol., hematoonkologie FN Olomouc

3. Tunelizace katetru pro spojení s portem

4. Spojení katétru s portem, ověření polohy a průchodnosti portu

aspirací krve a aplikací fyziologického roztoku do portu, fixace

suturou, aplikace heparinové zátky, sterilní krytí.

Zdroj: Pro sestry, Intravenózní implantabilní porty v hematoonkologii, Labudíková a kol., hematoonkologie FN Olomouc

4. Sutura po výkonu

Zdroj: Pro sestry, Intravenózní implantabilní porty v hematoonkologii, Labudíková a kol., hematoonkologie FN Olomouc

5. RTG po implantaci portu k vyloučení vzniku pneumothoraxu.

Zdroj: Pro sestry, Intravenózní implantabilní porty v hematoonkologii, Labudíková a kol., hematoonkologie FN Olomouc

6. Jizva

Zdroj: Pro sestry, Intravenózní implantabilní porty v hematoonkologii, Labudíková a kol., hematoonkologie FN Olomouc

Po implantaci portu pacient obdrží „Průkaz pacienta s podkožním

portem“, v něm je zaznamenáno datum zavedení, telefon na lékaře, kliniku.

Dokumentujeme zde každý proplach portu, popřípadě komplikace.

Pacient nezatěžuje horní končetinu po dobu 7–10 dnů do extrakce stehů (sporty: tenis, squash, střelba z pažních zbraní, golf jsou vyloučeny).

Vyvaruje se kontaktním sportům, nenosí těžké břemena.

Po extrakci stehů zůstane nepatrná jizva a pacient může vykonávat činnosti, které vykonával před implantací.

Hned po implantaci je

je možné zařízení používat.

Na vpichy se používá

speciální Huberova

jehla se skoseným

hrotem.

Píchá se pod úhlem 90°.

Místo implantovaného zařízení se

lokalizuje palpačně.

Před použitím se kůže dezinfikuje a po

použití se musí zařízení propláchnout F1/1

s heparinem , aby se neucpalo.

U ošetřování intravenózních portů postupujeme asepticky.

Silikonová membrána portu nabízí 1500–3000 vpichů.

Huberova jehla je vyvinuta tak, aby nepoškodila silikonovou membránu.

Nikdy nepoužíváme standardní jehly.

Doba použitelnosti jehly (výměna) je dána výrobcem, existují Hubertovy jehly 24 hodinové a 5 denní.

Huberovy jehly podle délky použití

rovné jehly – aplikace jednorázová, odběry krve

zahnuté jehly – silná, tenká – aplikace 24 hodin

kloboučková jehla – aplikace po dobu 3–5 dnů

jehla s křidélky – aplikace do systému po dobu 3–5 dnů.

U všech typů portů používáme stejnou techniku vpichu a vytažení jehly.

Huberovy jehly

Huberovy jehly

JAK TO

FUNGUJE

Postup aplikace – 1.

Do portu vstupovat asepticky!

Huberovu jehlu propláchnout fyziologickým roztokem, aby v ní nezůstaly žádné vzduchové bubliny!

Vyhmatat port v podkoží, řádně dezinfikovat místo vpichu nad portem.

Port fixovat mezi palcem a ukazovákem, jehlu vést kolmo na kůži směrem dolů (membrána portu klade malý odpor, dno portu je pevné a nelze jej propíchnout), vpich je situován doprostřed komůrky.

Postup aplikace – 2. Aspirovat cca 5 ml krve s obsahem heparinové

zátky a následně aplikovat 10–20 ml fyziologického roztoku k ověření průchodnosti portu.

Jehlu podložit tampony a fixovat náplastí do kříže.

Po každé aplikaci nebo odběru krve aplikovat 20 ml fyziologického roztoku a poté heparinovou zátku (dle standardů daného pracoviště).

Jehlu vytahovat za stálého mírného tlaku na píst stříkačky kolmo a plynule, aby nedošlo k zpětnému nasátí krve do portu.

Místo vpichu sterilně krýt, provést krátkou kompresi.

7. Fixace portu při zavádění jehly

8. Aplikace do portu

Zdroj: Pro sestry, Intravenózní implantabilní porty v hematoonkologii, Labudíková a kol., hematoonkologie FN Olomouc

Do portu používáme stříkačky pouze o objemu 10 ml a 20 ml, nízkoobjemové stříkačky mohou vyvinout tlak, který může poškodit systém rozpojením, nebo dojde k ruptuře membrány portu nebo katétru !

Není-li port užíván, heparinovou zátku v portu měníme každé 4 týdny.

Proplach koncentrovaným heparinem provádíme každé 4 měsíce. Do systému aplikujeme 2 ml koncentrovaného heparinu a necháme působit 30 minut.

Poté obsah aspirujeme a provedeme proplach 20 ml fyziologickým roztokem a podáme heparinovou zátku.

Komplikace portů 1

PER

IOPER

AČ

NÍ

DŮSLEDKY

Srdeční arytmie

Malpozice katetru

Poranění velkých cév nebo

srdce

krvácení

Vzduchová embolie

pneumothorax

hemothorax

Komplikace portů 2

ČA

SN

É

DŮSLEDKY PŘÍZNAKY

Odlomení a

embolizace katétru

1. otok končetiny,

krku

2. dyskomfort v

podklíčkové

oblasti,

3. zarudnutí v

místě portu,

4. pocení během

aplikace injekcí,

5. zvýšený odpor

při aplikaci do

portu,

6. nemožnost

aplikace do

portu

Žilní trombóza

Uskřinutí katetru

mezi klíčkem a

žebrem

Neprůchodnost

systému

Zanedbání obnovy

heparinové zátky

extravazace

Komplikace portů 3

PO

ZD

NÍ

DŮSLEDKY PŘÍZNAKY

infekce: lokální,

systémová

1. nejčastější patogen

je Staph.aureus,

Staph. epidermidis,

Candida species,

2. manifestuje se

horečkou,

třesavkami v

průběhu aplikace

nebo těsně po

aplikaci, pozitivní

hemokulturou,

lokálními projevy

infekce, otokem,

bolestivostí

3. není možné

aspirovat krev a

provést proplach

portu

4. lze aplikovat, nelze

aspirovat

Vytvoření podkožní

kapsy:• hematom,

• fibrinové pouzdro,

• nekróza kůže,

• dekubitus,

• eroze

Migrace portu

Odhojení portu

Dislokace katetru

Netěsnost systému

Okluze portu

trombem