Štika je tvor, který fascinuje rybáře od jaktěživa. Je to

právě štika, která dokáže v každém rozproudit krev

vždy, když je na rybářově háčku. Je to právě ta štika,

která je jako ryba nevypočitatelná a někdy její lov bývá

více než jen adrenalinové klání, ale je v něm něco

magického.

Asi každý zatoužil tohoto dravce ulovit a někomu se

jeho snahy poštěstily a někomu ne a někoho štika

zaujala natolik, že se na ni specializoval. Jak jsem se

k ní dostal já? Těžko říct, vlastně ani v tom nebyl

úmysl, ale jednoho dne jsme spolu poměřili síly a štiku

jsem si oblíbil natolik, že se ji pokouším od té doby

pronásledovat.

Možná se zeptáte, proč „zelenáč“? Je to prosté. Ačkoliv

ryby lovím již osmnáctým rokem, tak dravci mě

nechávali chladným a víceméně jsem se honil za co

největším kaprem a zabýval se tím co se okolo točí, ale

před dvěma roky jsem popadl poprvé do svých pařátů

přívlačový prut, který se my stal prokletím jménem

štika. A protože, leč bohužel na trhu (alespoň v době

psaní tohoto příspěvku) jsem neobjevil takový titul,

který by vyhověl začátečníkovy jakým jsem byl tehdy

já.

Nechci a ani nebudu tvrdit, že to co zde píši je nutné

považovat za bernou minci. Spíše bych se zaměřil na

věci, které jsou pro začátečníka důležité a na které by

jsi měl dávat pozor. Možná první a nejspíš

nejvýmluvnější radou je nutnost se seznámit

s protivníkem a náčiním dříve než vyrazíte prvně

k vodě. Proto pokud se chcete opravdu naplno věnovat

lovu štik, tak čtěte vše co se o ní napíše. Pokud si

chcete jen lov vyzkoušet, tak pevně věřím, že postačí

tento seriál jako základní briefing.

Štika a biologie

Štika je jediným zástupcem štikovitých ryb u nás.

Literatura uvádí maximální možný vzrůst 200 cm.

Zatím co v našich vodách největší ulovená ryba na

udici měla míry 137 cm, hmotnost 27,20 Kg a ulovena

byla roku 1988 na Vranově.

Pro nás je také podstatné, že hájení štiky obecné na

našich vodách je od 1 ledna do 15 června.

Tělo štiky je válcovité a svým tvarem připomíná

torpédo. Přední část masité hlavy je zploštělá. Čelist je

rovněž masivní se spodní čelistí plnou ostrých zubů.

Samotná horní čelist zuby nemá, ale na mezi čelistech

jsou velmi drobné, dozadu směřující štětinové zuby.

Šupiny jsou velmi malé a pevně zarostlé v kůži. Ve

hřbetní ploutvi je 6-10 tvrdých a 12-16 paprsků. V řitní

ploutvi je 4-8 tvrdých a 10-13 měkkých paprsků.

Zbarvení tohoto dravce není pouze odvislé od prostředí

ve kterém žije, ale i na jeho momentální náladě. Světle

vybarvené ryby pocházejí z kalných vod, zatímco

tmavěji zbarvené štiky jsou odchovány v čistých

vodách.

Obecně lze říci, hřbet bývá tmavě zbarven a břišní

partie jsou světlejší. Štika je schopná rychle svůj jícen

roztáhnout a tak může pozřít i poměrně velké ryby.

Pokud chytí větší rybu, tak než ji polkne, tak si ji

v tlamě porovná aby šla snadno pozřít.

Štika patří mezi velmi přizpůsobivé ryby může žít

v jakémkoliv vodním biotopu.

Od studených pstruhových potoků až po delty řek.

Ráda vyhledává různé překážky nebo alespoň zarostlé

úseky, kde se dokonale maskuje a číhá na svoji kořist.

Prut

U této součásti výbavy vláčkaře jsem si svého času

myslel všelicos. Ovšem časem jsem poznal, že výběr

této součásti jsem nezjistil nic magického. Informace

jak si takový prut vybrat je mnohdy rada nad zlato a

spousta lidí si myslí něco jiného. Ti co již na tuto

otázku dopoví, tak vždy nezapomenou dodat, že taková

či maková gramáž se hodí pro takovou a takovou vodu.

Ano je to pravda. V lepším případě, když vás to chytne

pořídíte si více prutů na přívlač. Stejně tak jsem to

udělal i já. Pokud se budeme bavit o prutu takřka

univerzálním a zaměřeným pro lov štik tak si bez

problému vystačíte s prutem o délce 240 – 270 cm a

gramáži 10-30g. Sám jsem měl první vláčecí prut o

délce 240 cm a gramáži 10-30g. Až po nějakém čase

jsem si pořídil pruty o gramáži 2-8g a do 100g. Na oba

je možné lovit štiky, ale pokud se opravdu bavíme o

prutu pro začátečníky, tak dnes bych asi jako

opravdový univerzální prut při lov štik volil prut o

délce 270 cm a 10-30g.

Pro běžnou velikost štik je vybavení silné dostatečně.

Možná by se v mnoha ohledech dalo i z jemnit a

nachytat tak více ryb jako jsou candát či okoun. Ale

protože nikdy nevíme jaká ryba atakuje naši nástrahu,

tak je třeba být v tomto ohledu obezřetný. Přestože to

nemám ve zvyku jmenovat konkrétní výrobce a značky,

tak udělám výjimku jen proto, že se jedná o seriál pro

začátečníky. Nebude chybou si vybrat proutek od fy

Shimano od série Hyperloop směrem výše. Je dobře si

každý kousek osahat a rozhodnout se dle svých

možností.

Naviják

Prut je v disciplíně jakou je přívlač je kosmetický

doplněk. Samozřejmě je to trochu nadnesené, ale tím

jsem chtěl pouze říci, že naviják – pardon kvalitní

naviják je pravou silou dnešní přívlače.

Jaký naviják vlastně vybrat je mnohem těžší říci než

tvrdit, že ten či ten prut je lepší. Právě u navijáků je to

trochu složitější. Zde hrají svoji roli parametry, které

nás mohou nechat při jiných způsobech rybolovu

chladné. Jedním z nich je převodový poměr. Ano dalo

by se říci, že čím rychlejší naviják je tím lepší. Ovšem

ne vždy. A abych vyslovil jednoznačně adekvátní

rozhodnutí, které jsem sice nevydedukoval sám, ale po

konzultacích s odborníky, tak taková poměr by měl být

nad 5 otáček cívky na jedno otočení kličky navijáku.

Podle mě a to vysvětlím později, tak by se nemělo nic

přehánět a ačkoliv jsou k dispozici navijáky s poměrem

7:1, které mohou být výhodné při lovu na plandavku,

tak sám za sebe bych takový naviják nevolil.

Hmotnost navijáku je další vlastnost, která sice

neovlivní vlastní rybolov jako takový, ale spíše naši

výdrž a proto je třeba vyhledávat navijáky s rozumnou

hmotností a to průměrně okolo 250g. Zde je třeba se

vrátit zpět k prutům a říci, že prut a naviják by měla být

vyvážená sestava. Proto při nákupu se snažte obé sladit

tak aby těžiště se nacházelo někde nad částí konce

navijáku. Prut by s v těchto místech, tedy tam kde jej

držíme měl být ve vodorovné poloze. Zase pro začátek

není třeba dělat spoustu povyku kvůli pár gramům +/-.

Sám držím prut s tím, že nožičku navijáku mám mezi

malíčkem a prsteníčkem a tak je možné nějaký ten

gram stabilizovat.

Velikost navijáku je otázka sama za sebe. Možná by

bylo nejlepší hned v úvodu říci, že každá firma má jiné

označení velikosti. Ač to profesionálům může být

zřejmé, tak toto je seriál pro začátečníky a tak se rád o

tom na tomto místě rozepíši. Standardně velikosti

navijáků se uvádějí v číslech 10 – 100. Ale ke všemu

některé firmy přidávají informaci o dané sérii čili číslo

může vypadat jako 520 což lidově znamená série 5 a

velikost cívky 20. Ovšem ti to nemusí být vždy pravda.

I dnes existují výrobci, kteří se snaží rybáře lákat na

počet ložisek v těle navijáku a proto to samé číslo může

znamenat 5 ložisek a velikost 20.

Co znamená velikost cívky. Dříve bylo zvykem, že

naviják o čísle 20 pobral 100m vlasce o průměru 0,20

mm. Dnes je to jiné a s ničím nepodložený údaj. Jakou

velikost tedy vybrat? Jako optimální bych vybral mezi

20-30. Sám mám velikost 25 a jsem sní plně spokojen.

Cívka takového navijáku měla být kovová. Může být

odlehčená nějakou tou perforací. V ideálním případě by

bylo dobré mít cívku vyrobenou z titanu. Ovšem díky

ceně tohoto materiálu bývá titanová pouze odhozová

hrana. Což považuji spíše jen za reklamní tahák než

jako skutečné vylepšení navijáku.

Vlasec vs. pletená šňůra

Je otázkou jestli je lepší lovit na pletenou šňůru nebo na

klasický monofilní vlasec. Oboje má svůj smysl a může

za správné konstelaci nachytat na oboje trofejní ryby.

Proto se na oba materiály podívejme podrobněji.

Monofilní vlasec

V podstatě klasický to materiál pro lov ryb na jakýkoliv

způsob. My se pro přívlač zaměříme hlavně na průměry

okolo 0,18 mm, které jsou pro lov běžných štik

dostatečné. Kdo by chtěl použít silnější vlasec, tak jako

horní maximum bych viděl někde na 0,22 mm. Se

silnějším vlascem by se vám již špatně nahazovalo a

hody by se razantně zkrátily.

Průtažnost. Někdo tuto vlastnost bere jako nevýhodu.

Já naopak ji vždy vidím jako výhodu. Ryba zaseknuta

na krátkém vlasci popřípadě šňůře je opravdu

rozdivočelá a pokud by začátečník použil pletenou

šňůru s takřka nulovou průtažností, tak by docela

zajisté o rybu přišel. Sám mám z těchto důvodů

oblíbený vlasec. Je pravda, že ztrácím tímto dokonalý

kontakt s nástrahou, ale kdo má alespoň trochu citu

v rukou a již nějaké ty zkušenosti, tak zajisté rozpozná

co se s jeho nástrahou děje.

Pletená šňůra

Ano pletenka je jediná možnost jak docílit maximální

kontakt s nástrahou. Výhodou je také, že při nízkém

průměru je pletená šňůrka pevnější než běžný

monofilní vlasec. Ovšem jako nevýhodu bych viděl

v tom, že převážná většina pletenek nasává vodu, takže

není ji možné použít, pokud teplota klesne pod 0.

Pokud nasákne pletenka vodou tak i výrazně mění svůj

průměr. A při nízkých teplotách zamrzá a není možné ji

použít k rybolovu.

Návazce proti překousnutí

Při tomto tématu se vždy vyhraňují názory. Někdo je

zásadně pro lanko a někdo proti. Já se spíše řadím

k řadám proti lanku. Důvod? Ryba by měla dostat

šanci. Při použití lanka o tuto šanci přichází. Pokud

chytáme na nástrahy bez protihrou, tak jde o rovný

souboj, který nenechává rybáře chladným. Možná by

bylo také dobré říci, že alespoň já za sebe pokud jsem

chytal s lankem, tak moje úlovky na rovinu nic moc, ale

když jsem lanko vynechal, tak najednou jako by bylo

ve vodě více dravců, kteří chtějí atakovat moji nástrahu.

A i své největší ryby jsem ulovil bez lanka. Mimo to

pokud je dravec rozhodnutý ulovit rybu, tak je možné

jeho trpělivost pokusit i vícekrát. Ale o tom až někde

jinde.

Jaké návazce vlastně známe … .

Ocelové lanko

Tomuto druhu lanka proti překousnutí říkávám struna

od kytary. Bohužel tak jsem si prošel tímto druhem

zkušenosti a upřímně řečeno nedoporučuji. Sice takové

lanko bezpečně ochrání vaši nástrahu před ztrátou, ale

mnohanásobně sníží pravděpodobnost záběru jakékoliv

ryby a to štiky zvlášť.

Wolframové lanko

Toto lanko je tenké a na přívlač velmi vhodné. Sice

neposkytuje 100% jistotu, že štika lanko nepřekousne,

ale i tak je to lepší než lanko ocelové. Pokud již nějaké

lanko se rozhodnu použít, tak sáhnu po wolframovém

s nosností 12kg.

Pletené lanko

Dnes je možné zakoupit lanko spletené z materiálů jako

je kevlar či obdoba kevlaru. Ochrana proti překousnutí

není 100%, ale zpravidla jde vázat jako monofil či

pletenka a tak není třeba mít připravené zamačkávací

kovové trubičky a kleště.

Další drobnosti

Protože upřednostňuji přívlač na lehko, tak mezi

drobnosti patří hlavně obratlíky případně karabinky,

které vám ulehčí výměnu nástrahy.

Dále by měl mít rybář polarizační brýle, peán a popř. I

vylovovací kleště pokud loví bez podběráku.

Podběrák

Ačkoliv podběrák již není dnes předepsanou pomůckou

pro vylovování ryb, tak je neocenitelným pomocníkem

zvláště v těch případech, kdy je díky vysokému břehu

problematické vylovit rybu holou rukou.

Vždy je sice možné použít gaf, ale přeci jen je dnes

tento vylovovací nástroj již trochu pasé a málo kdo

chce dělat díry do živé ryby.

Vylovovací kleště

Další možností jak

rybu vylovit jsou

vylovovací kleště,

které vypadají, že rybu

poškozují ještě méně

než samotný

podběrák. Podle

uživatelů této

pomůcky je práce s rybou velice dobrá a ryby tím

netrpí. Ostatně princip kleští připomíná známý

sumcový hmat, který u štiky z pochopitelných důvodů

není možný. Kleště se nasadí rybě za dolní čelist a poté

se jen vyzvedne ryba z vody.

Nástrahy

Jak jsem se již dříve zmínil, tak tento seriál je

rychlokurz pro začátečníky a proto je třeba vybrat si do

začátku nástrahu, která splňuje požadavek aby byla

vhodná pro začátečníka. No a v tom je potíž. Jeden by

dal ruku do ohně za wobblera jiný za třpytku. Kde je

pravda? To asi nikdo netuší. Ovšem každá nástraha má

své a kdo se naučí lovit byť jen s jednou, tak má

vyhráno. Já svého času začal s gumami jako jsou

twistry, banja nebo kopyta.

Výhody těchto nástrah jsou tak markantní, že alespoň u

mě zvítězil na plné čáře. )

1) guma pracuje minimálně z 50% za vás

2) guma je levná a lze s ní prolovit i taková stanoviště,

kam by se pustil jen skutečný znalec

3) gumu je možné upravovat dle našich potřeb (různě

měnit části gum, děrovat, stříhat)

Jakou barvu vybrat

Za celou dobu co se přívlači intenzivně věnuji jsem měl

možnost poznat, že ryby se při lovu potravy (u

nedravých druhů sběru) orientují na dva základní

odstíny a to světlí a tmavý. V případě přívlače to platí

také. Útočící štika nemá mnoho času na to aby si

nástrahu prohlédla a v kalných vodách samotnou

nástrahu vidí až těsně před útokem.

Při výběru barvy se řídím pravidlem ve dne světlé

odstíny a v noci tmavé. Ovšem není vyloučeno, že to

bude fungovat i na opak. Ještě uplyne dlouhá doba než

štiku poznáme natolik abychom mohli bezpečně určit

na co zrovna zaútočí.

Barva a tvar jigové hlavičky

Na tuto otázku mohou odpovědět pouze přívlačový

mágové, protože pro mě smrtelníka žádný rozdíl

nevidím. Nevšiml jsem, že by ryby brali více na žlutou

nebo oranžovou hlavičku. V tomto směru upřednostňuji

klasické nebarvené hlavičky.

Hmotnost jigových hlaviček

Hmotnost jako taková není alfou a omegou úspěchu

s vláčením štik pomocí gum. Ačkoliv není problém

prolovovat příbřežní partie malého revíru gumou, která

je navlečena na jigové hlavičce s gramáží pouhých

3gramů, tak větší vody si žádají gramáž vyšší. Pokud

potřebujete velmi hmotné jigové hlavičky a takové

nemůžete sehnat, tak cestou jak si takovou gramáž

obstarat je průběžné olůvko s takovou gramáží, která

je zapotřebí. S vyšší hmotností jigové hlavičky nastává

problém pouze v případě, že vláčíme na vodě, kde je

silná vrstva bláta a guma nám propadne i několik

centimetrů pod úroveň dna. Tento problém se již řeší

poněkud hůře, ale i tak není neřešitelný. Řešením je

změna způsobu vláčení. Gumu již před dopadem na

vodní hladinu je dobré přibrzdit a tím tak zpomalit

náraz o dno. Vláčet takovou gumu je třeba dynamicky

bez přímého dopadu na dno. Případně jen několikrát

„štrejchnout“ o dno a tím tak upozornit dravce na

kořist.

Navoněná nebo ne

Aromatizované nástrahy jsou řadu let běžné mezi lovci

nedravých ryb, ale během posledních několika let se na

pultech našich obchodů objevují i aromatizované

vláčecí nástrahy, které mohou být úspěšně použity při

lovu štik, ale i jiných dravců. Aroma, které tyto

nástrahy vydávají může zaujmout v kalných vodách

štiky lépe než barva nástrahy.

Při výběru aromatizované nástrahy může rybář zakoupit

již hotovou aromatizovanou gumu nebo si ji může

připravit doma sám. Rozdíl co se týká ceny je v tomto

případě minimální, ale dovoluje rybáři experimentovat

s různými aromaty a barvami nástrah.

Jak navléknou gumovou nástrahu na jigovou

hlavičku

Když jsem začínal s přívlačí, tak jako přívlačí dosud

nepolíbený jsem neměl úplnou představu jak takovou

nástrahu navléknou na jigovou hlavičku tak aby

pracovala tak jak má.

Princip je v podstatě velmi jednoduchý a prostý.

Napichujeme háček do středu tělíčka a protahujeme co

to jde. Zakončíme celé navléknutí tím, že olověnou

hlavičku z části nasuneme do nástrahy. Pro lepší

představu vám určitě pomohou fotky.

Štika není jediný dravec, který je ochotný zabrat na

gumovou nástrahu a tak můžeme jako vedlejší produkt

našeho lovu může být candát, okoun či sumec, ale také

nejsou vyloučené kuriozity jako je kapr či dokonce

tolstolobik.

Štika není jediná ryba, která ráda atakuje gumu, ale

stejně

tak si na ní rád „pochutná“ okoun nebo candát

nebo dokonce i sumec

Kde lovit

Na otázku kde je lovit není jednoduchá. Vlastně ať

jdeme lovit jakoukoliv dravou, ale i nedravou rybu, tak

ty upřednostňují klid, který jim poskytnou překážky na

dne, různé nerovnosti kde je možné najít potravu. O

štice se říká že je teritoriální dravec a že za potravou

necestuje. I to může být pravda, ale ne vždy. Ostatně je

to obdobné jako s jakýmkoliv jiným živočichem. Takže

pokud to podmínky dovolují a ve vodě jsou taková

místa jako padlé stromy, podvodní rostlinstvo, tak štika

preferuje ty to skrýše a v jejich okolí i loví.

Pro rybáře proto je nejlepší najít popadané stromy,

pařezy či podvodní louky a může si být skoro jistý, že

na tomto místě sídlí nějaký dravec. Ovšem co když

takové podmínky štika nemá pro svůj lov? Tak vše je

jinak a mění se veškeré poučky o štikách. Představme si

malý rybníček, kde pod vodou není nic jiného než

plocha, která je jako velká placka, tím je štika nucena

se na potravou stále pohybovat a vyhledávat ryby.

Útoky štiky z volné nekryté vody bývají brutální a

nekompromisní. Nejspíše je to tím, že štika jak ztratila

svůj úkryt, tak musí vše nahradit na jiných smyslech či

změnách svého vlastního chování. Je pravda, že na

takových placatých vodách mohou být štiky velmi

rozptýlené a jejich lokalizace velmi obtížná.

Přitom jak ze svých současných zkušeností mohu tvrdit,

tak právě na těchto nehostinných vodách, kde ryby

nemají své úkryty, tak se pohybují velmi blízko břehu.

Nejspíše je to dáno tím, že v těchto místech je silně

rozšířena bílá ryba, která má v těchto příbřežních

partiích dostatek potravy. Převážnou většinu štik na

takové vodě jsem ulovil ve vzdálenosti 3-8 metru ode

mě a ve vzdálenosti 2-3 metry od břehu. Je až

s podivem, že takovým dravcům a ne vždy malým

vůbec nevadí když se jim někdo promenáduje přímo

nad hlavou.

Jak je lovit

Pod pojmem jak je lovit můžete najít strategii lovu.

V podstatě existují dvě možnosti jal lovit štiku případně

i jiného dravce a to

1) metoda 12 hodin : Tato metoda patří mezi jednu při

kterých máte největší pravděpodobnost, že ulovíte

rybu. V podstatě vychází z toho, že prolovíte

vybraný usek a pokud se na daném místě nemáte

záběr, tak pokračujete na místo vzdálené na délku

hodu. V počátku si rozdělíte prostor na dvanáct

hodin ( čili asi 180 stupňů) a prolovujete a každý

nahození je o jednu hodinu posunuté. Není od věci

když se takové sektory protínají. Pro lepší

pochopení je níže obrázek. Tato metoda je opravdu

na dlouhé lokte, ale vše to vyvažuje úspěšnost

lovených ryb.

Prolovování vody metodou dvanácti hodin

2) metoda vyhledání dravce : Pokud jsme schopni

„číst“ vodu nebo máme zaručené informace o tom,

že se na nějakém konkrétním místě vyskytují štiky,

tak nebude chyba se tam vydat s přívlačovým

prutem. Ovšem pokud takové informace nemáme a

nevíme kde by se mohli štiky vyskytovat, tak je

nejlepší se na chvilku zastavit a pozorovat hladinu,

kde můžeme zahlédnout štičí zalovení nebo nějaké

překážky ve vodě (zde nám velmi pomohou

polarizační brýle). Velmi dobře bývají vidět i větší

vodní rostliny. V takových místech lovíme. I když

nejde to vždy beze ztráty nástrahy, tak cena

gumových nástrah a hlaviček je velice příznivá.

Nevýhodou této metody je, že nevíme jestli se na

daném místě dravec vůbec vyskytuje. Pouze

skládáme kousky mozaiky. Proto v důsledku bývá

nejlepší provláčet nezajímavá místa metodou

dvanácti hodin a na vybraná místa se soustředit

více.

sledování vody, nerušivé nahození a vláčení

Vedení nástrahy

I samotné vedení nástrahy samozřejmě hraje svoji

úlohu. V prvé řadě je důležité dravce najít, ale neméně

důležité je dravce přelstít a to můžeme pouze

nástrahou. Již jsem se o tom zmiňoval, ale i tak

připomenu že gumové nástrahy udělají spoustu práce

za nás. Našim úkolem je naučit nástrahy správně

poskakovat a plavat.

Při hladině : Umělé gumové nástrahy byli a jsou dosud

nejčastěji používány pro „orání dna“, ale není

vyloučené s nimi prolovit hladinu. V živé paměti mám,

že se mě stalo, že štika zaútočila na gumu ve chvíli, kdy

jsem sní hlasitě plesknul o hladinu a táhnul po hladině.

Od té doby jsem tento fígl několikrát zopakoval a čas

od času jsem i nějakou tu zubatou dostal. Jak na to …

na lehkou hlavičku do 3g navlékneme nejlépe twistra a

nahazujeme větším obloučkem, kdy se snažíme aby

nástraha o hladinu „pleskla“. Rychle navineme vlasec a

prut držíme v úhlu lehce pod 90 stupňů. Navíjíme

rychleji než je u vlačení gum obvyklé a čas od času

prutem škubneme aby guma poskočila a nástrahu

necháme zanořit na několik centimetrů. Tímto můžeme

imitovat prchající rybičku, která si myslí, že jí chce

štika ulovit. Je to zajímavé, ale skutečně to funguje.

Nevýhodou je, že tato metoda jde použít pouze pro

pobřežní lov. Jednou jsem se dočetl o tom, že se

prodávají i plovoucí jigové hlavičky, ale dosud jsem

žádnou neviděl. Škoda, určitě jejich nasazení by bylo

zajímavé.

1) Ve vodním sloupci: Prolovit vodní sloupec

gumovou nástrahou tak složité jak by se mohlo na

první pohled zdát. Způsob jakým toho dosáhneme

je, že gumovou nástrahu nenavlékneme jak je

zvykem na klasickou jigovou hlavičku, ale na

stremrový háček. Tedy jednoduše řečeno na dlouhý

háček bez závaží. Přičemž závaží umístíme

napevno před nástrahu. Vzdálenost tohoto závaží

není pevně daná, ale v podstatě nám říká jak bude

zhruba nástraha nad povrchem dna. Hranice nám

samozřejmě určuje délka prutu a hloubka vady,

kterou se chystáme provláčet. Není vyloučeno do

těla gumové nástrahy vpravit dutou ampulku

případně jiný vhodný materiál. Na tento způsob

lovu je nejvhodnější nástraha typu twistr – ripper.

Případně pro jiné nástrahy použít pomůcky proti

kroucení vlasce (stejné jako se používají na rotační

třpytky). Tento způsob lovu má tu výhodu, že

snižuje pravděpodobnost vázky a tím chrání naše

nástrahy. Sestavení takové koncové udice je vidět

níže na obrázku.

2) Při dně : Klasická disciplína při lovu s gumovými

nástrahami. Zde se již nic nepřidává a na konec

vlasce je pouze uváže nástraha. Lov se v tomto

případě slangově označuje jako rytí dna. A ono to i

při tom tak i vypadá. V kombinaci s prutem a

navíjením děláme větší či menší poskoky nástrahou

tak, že pouze pocukáváme zápěstím. Velice dobrou

metodou je kombinovat poskoky s pouhým

vláčením, kdy záběry přicházejí při změně techniky

(ať se nástraha zvedá či klesá).

Situace

Zde bych se spíše zaměřil na to co se může stát, když se

pokoušíme ulovit naši vysněnou štiku. Záběr štiky bývá

razantní a začátečník by neměl mít problém tento záběr

proměnit v ulovenou rybu. Díky razanci záběru a

ostrému háčku stačí pouze lehce zaseknout. Štika totiž

mívá nástrahu vertikálně ve své tlamě a při lehkém

záseku zasadíme háček na okraj tlamy a proto není

třeba používat lanko.

Mohou nastat případy kdy první útok štice nevyjde,

případně během zdolávání spadne. Zde platí vláčet na

stejném místě a pokud rybu nevyplašíme naší aktivitou

na břehu, tak zpravidla přichází opětovný útok. Asi toto

neplatí vždy a všude a zhrzená štika již nemusí na naši

nástrahu reagovat, ale procentuální šance nového útoku

je vysoká.

Co když vidíme štičí zalovení? Jsou i skuteční

odborníci co tvrdí, že při této příležitosti není možné

štiku ulovit, ale pouze zjistit její pozici. Za dobu mé

přívlače jsem měl možnost vidět jen velmi málo

zalovení, ale vždy jsem tam svoji gumu hodil a z velké

části uspěl. Je třeba říci, že v tomto případě se jednalo o

ryby do 60 cm a nešlo o velké zkušeně exempláře.

Rady

Nevím jestli to co teď chci napsat platí pro všechny, ale

jako čerstvý nový vláčkař jsem měl problém s přívalem

adrenalinu. Začíná se již tento stav projevovat při

samotném záběru a graduje po tom co spatříte kořist.

Při tom začíná člověk myslet na to jestli mu ryba

nespadne, jak ji podebere nebo kde se sní vyfotí.

Nehledě na to, že při záběru větší ryby se může člověk

klepat jako ratlík. Pamatuji si jak jsem chytil svoji první

štiku přes 80 cm a pocity, které jsem zažíval byli přímo

slastné. Možná pro ostatní co hledí na takového rybáře

mají chuť zavolat záchranou službu, protože si mohou

myslet, že rybář dostal epileptický záchvat. Postupem

času a počtu nalovených ryb nastává znecitlivění a již

to není ono. Nejlepší pocity mívá začátečník, ale rovněž

také nejvíce chybuje. Nevím jestli to platí u každé

techniky, ale u přívlače určitě a to, že Murphyho

zákony skutečně platí. V našem případě tj. v přívlači

určitě ano.

Příklad, že tyto zákonný platí jsem mohl pozorovat sám

na sobě, když jsem si jednou v klidu plavačkoval a

v tom přišel kolega s tím, že ho moc přívlač ten den

nebaví, že by si chtěl pohrát se splávkem. S tím jsem

souhlasil a vyměnili jsme si pruty a on si zasedl k mé

plavačce. Zatím co já jsem stál asi dva metry od něho a

prochytaval prostor kde se on pokoušel uvláčet nějakou

tu zubatou. Co se nestalo a asi na pátý hod jsem dostal

záběr a první štika byla na světě. Nebyla to žádná

obluda, ale se svými 60 centimetry velice potěšila a to

nehledě na to, že jsem držel ve svých pařátech první

štiku svého života. Onen kolega se rozhodl, že zkusí

znovu vláčet a tak jsme se zase vyměnili a já šel

plaváčkovat. Netrvalo to dlouho a kolega zase přišel s

tím ať si zkusím zavláčet, když mě to tak jde (možná to

tenkrát bylo myšleno i ironicky). Já nabuzen jsem se

chopil jeho prutu a vláčel po jeho pravici asi opět dva

metry od něho. Co se nestalo, nevím na kolikátý hod se

cívka navijáku začala protáčet. Po krátkém zdolávání

jsem před sebou viděl tvora jako z jiné planety. Již to

nebyla kudla, kterou jsem před pár minutami pouštěl …

. Po změření měla 83 centimetrů a musím přiznat, že by

se ve mně v té době krve nedořezal. Po vyfocení a

puštění štiky jsem již zabalil všechno vybavení a odešel

domu (no jak si spíše matně vzpomínám, tak to bylo do

přilehlé hospůdky oslavit úlovek :-D).

Tato krátká epizoda byla právě určená těm z vás, kteří

přívlač ještě neokusily nebo těm, kteří si moc nevěří.

Sám jsem byl v té samé situaci, přívlačí nepolíben a do

té doby jsem ji ani nevyhledával. Od teď mohu říci, že

neznám jinou rybolovnou techniku, která by více

uspokojila mé choutky po velkém množství adrenalinu

v krvi.

Kdy je lovit

Lovit štiky můžeme od 16 června do 31.prosince.

V podstatě lze říci, že během dravčí sezóny je možné

lovit vždy kdy nás to napadne. Ovšem rozeberme si

jednotlivé části roku:

Léto

Tento čas většinou patřil obecně vodním radovánkám a

slunění než lovu ryb a zejména to platilo o dravcích.

Dnes když je počasí opravdu nestabilní, tak i létě je

šance ulovit pěkné ryby. Dokonce i svoji největší štiku

jsem ulovil právě v létě, kdy počasí moc nepřálo a po

vytrvalých deštích byla kalná voda. Byl to první den co

přestalo pršet a teplota klesla. Při opravdu vysokých

teplotách jaké nás nejspíše čekají je nejrozumnější

chodit vláčet až po západu slunce, kdy se vše okolo

vody uklidní a případní plavci jsou již dávno doma.

V takový teplých večerech není většinou problém

ulovit několik ryb za sebou.

Podzim a začátek zimy

Podzim nám již signalizuje příchod zimy a tím vypuká

dravčí sezóna na plno. Nelze to však tvrdit paušálně,

protože třeba některý konec roku byl dost atypický (v

podstatě od začátku nebyl nakloněn rybolovu díky tuhé

zimě). Zatímco některé konce roků jsou úspěšný a ryby

berou do zámrzu. Díky nevyzpytatelnému počasí je

dobré pokoušet se o úlovek vždy když k tomu je

příležitost. Už jen proto, že přívlač považuji za nejméně

časově náročnou techniku rybolovu a přitom se člověk

pěkně projde okolo vody na čerstvém vzduchu ať již je

to den okořeněný úlovkem nebo ne.

Zdolávání štiky

Štika je faktorem, který nám rozbuší srdce na plné

obrátky, ale jaká je jako bojovník? Stručně bych řekl,

ze své dosavadní zkušenosti, že jsem od ní čekal více.

A proto nebývá většinou problém udržet šiku na

krátkém vlasci. Pokud nepoužijeme lanko, tak každý

obrat může znamenat konec souboje. Proto není dobré

štiku zbytečně moc rozdovádět a zdolávat ji plynulým

tahem.

Rybáři básní nad úžasnými výskoky nad hladinou a

nezbývá nic než

souhlasit, ale i

tento moment

bývá kritický při

kterém štika

divoce hází

hlavou aby se

zbavila nástrahy.

A protože

používám háčky

bez protihrotu, tak

zde existuje

riziko, že štika

vyklepe háček

z tlamy. Řešení je

až s podivem

jednoduché a to,

když intuitivně vycítíme že štika hodlá vyskočit tak

pohotově skloníme prut k hladině.

To že štika má velkou sílu je vcelku obecný fakt, ale

výdrž je již slabší a nedokáže tak dlouho s rybářem

bojovat. Přitom je nejlepší souboj s rybou zbytečně

neprodlužovat a to zvláště v době kdy je voda chudá na

kyslík.

Fotka ulovené ryby je vždy nejhezčí památka

Vylovování ryby

Dalo by se říci, že jsem záměrně nepoužil slovo

podebírání. Nejlépe je, když malé ryby zbavíme háčku

již ve vodě. Vetší ryby se kterými se hodláme

fotografovat již pokud to nelze provést jinak, tak

podebíráme podběrákem a ukládáme je na měkkou

trávu. Dnes již je možné pro šetrné vylovení použít

vylovovací kleště, které mohou mít v sobě

zabudovanou i váhu a tak je možné říci, že zabijeme

dvě mouchy jednou ranou. Pokud nemáme u sebe

žádné vybavení (a gaf nepočítám), tak vylovíme rybu

rukou, a to malé ryby za hřbet a větší obouruč za celé

tělo a přitom by jsme si měli zapamatovat kam

odkládáme prut abychom si na něj nešlápli.

Fotografování

Doby kdy jediným zachováním vzpomínky by preparát

jsou díkybohu pryč. Díky dnešním moderním

fotoaparátům je možné se s úlovkem vyfotografovat a

rybu opět pustit zpět. Fotografování je samostatná

disciplína, ale pro naše účely bohatě postačí, když

budeme schopni věrně zaznamenat úlovek. Ať

s pomocí druhé osoby nebo případně pomocí

samospouště.

Klasické fotoaparáty

Dnes je již

neobvyklé

zahlédnout

v rukách rybáře

fotoaparát pro

klasický kinofilm.

To samozřejmě

neplatí o použití

klasické

zrcadlovky, která spíše patří fajnšmejkrům. Výstup

z klasického fotoaparátů (fotka) je velmi kvalitní a tuto

kvalitu dohánějí digitální aparáty až dnes. Klasický

analogový aparát má své výhody a nevýhody. Jako

velmi význačnou výhodu považuji ty fotoaparáty, které

není nutné napájet el. energií a proto jsou vhodné pro

delší výpravy na místech kde není možné zakoupit či

nabít baterie. Jako na zásadní nevýhody je možné

poukázat nemožnost prohlédnout kvalitu snímku,

obtížná digitalizace (je zapotřebí kvalitní scaner

s nástavcem na diapozitivy). Sečteno podtrženo najdou

se situace, kdy je možné sáhnout po klasickém

fotoaparátu, ale těch se nenajde během roku mnoho.

Digitální fotoaparáty (kompakty a zrcadlovky)

Digitální fotoaparáty

jsou výdobytkem

moderní doby. A

hlavně díky tomu, že

klesla poslední dobou

jejich cena, tak jsou

dnes opravdu

dostupné všem.

Odpadá tím problém

s vyvoláváním

kinofilmů a a

přetažení a následná

úprava v PC je snadnou záležitostí.

Jaký přístroj si pořídit. Ačkoliv zrcadlovky jsou to

nejlepší po čem můžeme sáhnout, tak jejich rozměry

jsou více než jen úctyhodné a při přílači je dosti obtížné

ji mít stále po ruce. Proto nejlepší volbou je digitální

kompakt o dnes již pomalu archaickém rozlišení 3

Mpix. Dnešní moderní kompatky jsou tenoučké a lehké

a proto přímo vhodné pro přívlač nebo svým způsobem

pro všechny rybáře. Výsledné zpracování fototek je

jistě v závěsu za fotkami ze zrcadlovek, ale jak jsem

měl možnost vidět, tak lajk na fotografii 13 x 9 cm

nepozná malé chromatické vady.

Na co je třeba myslet je paměťová karta. Třeba pro 3

Mpix fotoaparát je dostačující karta s 256 Mb a při

maximálním rozlišení se na ni vejde okolo tří stovek

fotografii (prostor, který zabere jedna fotografie je dána

tím jak se snímek kompresuje … pokud je to možné a

fotoaparat to umožňuje, tak je nejlepší používat formát

RAW čili bez komprese, ale v tomto případě je třeba

při tom pamatovat na větší paměťovou kartu).

Samozřejmě s zvyšujícím se rozlišením je třeba použít

větší paměťovou kartu.

Další veledůležitým příslušenstvím jsou baterie

s velkou kapacitou a raději několik párů. Když jdu

k vodě, tak mám u sebe, alespoň dva páry akumulátoru

2500 mAh a záložní dva páry 700 mAh . Již jsem byl

jednou v tomto směru nepěkně vytrestán, ale o tom až

v následujícím oddílu. Vliv na kapacitu akumulátorů

má LCD dispej, který odebírá největší část energie,

proto je dobré si místo na focení dříve než zapneme

fotoaparát.

Jiné alternativa

Již jsem se o tom zmínil výše, kdy jsem byl vytrestán.

Po ulovení krásně stavěné štiky 75 cm jsem si chtěl na

památku vytvořit fotografii. Poté co jsem si připravil

místo a fotoaparát, tak na displeji blikala varovná

kontrolka

nízkého napětí

akumulátorů

v přístroji. Říkal

jsem si no co

mám jeden pár

rezervní. Proto

vložil jsem

akumulátory do

přístroje a

tentokrát ani

bliknutí. Říkal

jsem si no co

mám vyfocené

větší ryby, tak ji

rovnou pustím,

ale až do chvíle

než jsem si

vzpoměl, že

mám u sebe

starší mobil

s fotoaparátem.

Tím samozřejmě odpadlo focení se samospouští.

Rychle jsem rybu zdokumentoval a jako měřítko jsem

použil prut. Dále jsem se s tím moc nezabýval a lovil

dál. Bohužel jak se to tak stává tak Svatý Petr se na

nade mnou smiloval a poslal mě moji životní rybu. Poté

co jsem ji vylovil a změřil jsem si málem vyhodil čelist.

Ryba měřila 94 cm a bylo na ni vidět, že dietu nedržela.

Bohužel nezbylo nic jiného než opět fotografovat

mobilem. Tou chvílí skutečně bych skutečně byl na pár

facek. Tentokrát kromě prutu jsem použil jako měřítko

podběrák.

Od té doby jsem se rozhodl, že touto cestou to opravdu

nejde. Ovšem díky moderní technologii a miniaturizaci

je možné zakoupit

i mobilní telefon s 3 Mpix VGA fotoaparátem. Proto

všem doporučuji před každou sebemenší výpravou

zkontrolovat stav vašich akumulátorů, protože nikdy

nevíte jakou rybu ulovíte.

Stativ

Stativ je nedocenitelná pomůcka v případě, že jste u

vody sami a nikde není vystouplé místo ani větší

kamínek. V tom případě je nejlepší nosit k vodě stativ.

V tomto případě je nejlepší hledat lehké teleskopické

stativy, které mají transportní délku okolo 50 cm a

hmotnost do 0,5 kg.

Většinou se jedná o ty

levné modely, které

s velkým množstvím

plastu a nejsou tedy moc

vhodné pro náročné

aplikace. Což v tomto

případě nevadí. Je dobré

také pokud stativ má

vodováhu pro přesné

zaměření.

Tyto modely se prodávají

za velice sympatickou

cenu a to okolo 500 Kč,

ale za tuto cenu máte

možnost si pořídit svoji

vlastní fotografii

s úlovkem namísto pouhé

fotografie ryby s nějakým

měřítkem.

Jak se vyfotit s úlovkem

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že ryba je živý

živočich a ne jen kus klacku. S větší rybou narůstá i

hmotnost, která může i silné, ale unavené paže pořádně

zlomit. Proto nebude ostudou když si pomůžeme třeba

kolenem o které rybu opřeme.

Rybu fotografujeme na takovém místě kde nehrozí pád

ryby či rybáře. Je vhodné aby na snímku byla vidět jak

vegetace, tak i kousek vodní hladiny a snímek je téměř

dokonalý. Pokud fotografujeme za plného slunce, tak je

rybář tváří naproti slunci. V tom případě nejspíš použije

sluneční/polarizační brýle, které nejsou moc pro

výsledný efekt vhodné. Ovšem je třeba zvážit jestli je

lepší mít na snímku mžourajícího lovce nebo přenést

přes srdce, že mu nyní vidět do očí. Rovněž pokud

fotografujeme naproti slunci si musíme dávat pozor na

stín. Zaprvé ten kdo fotografuje by měl stát v takovém

úhlu aby na výsledné fotce nebyl jeho vlastní stín. A za

druhé pokud rybář má pokrývku hlavy je třeba dávat si

pozor na stín který vrhá krempa klobouku či kšilt. Dále

je třeba do hledáčku umístit celého lovce a pokud

možno s celou rybou. V tom případě velmi pomůže

ZOOM, kterým je vybaven každý slušný digitální

fotoaparát. Výsledné výřezy z takové fotografie nemají

to pravou vypovídající hodnotu.

V zájmu lovce je více než na místě aby zvolil dobré

místo, které navodí tu správnou atmosféru a proto není

dobré když se okolo fotografovaného povaluje jeho

vlastní odhozená výstroj či snad jiný nepořádek. I když

i toto, lze zaretušovat, tak proč si přidělávat práci na

víc, že.

Barva oblečení je také faktorem, který určuje kvalitu

výsledné fotografie. Snad jedinou výhodou u vláčkařů

je, že k vodě nechodí (jak pevně dosud věřím) v disko

oblečení, ale zvolí nevýrazné barvy, které je jednak

maskují a na druhou stranu na fotografii nejsou příliš

kontrastní a rybu tím nepřebíjejí.

Poslední připomínka snad ani není radou. Jde řekněme

o etický kodex. Rybáři rádi zveličují své úlovky no

proč ne. Lehce natáhnou ruce není na škodu a vynikne

kontrast ryby. Ale jsou i fotografie na internetu či

v tištěných magazínech, kde by jsi mohl náhodný

čtenář pomyslet, že rybáři asi ta velká ryba smrdí.

Někdy je snaha z ryby udělat ještě větší než ve

skutečnosti je tak veliká, že na výsledné fotografii

někdy vypadá, že ryba a lovec jsou na kilometry

vzdáleni.

Proč pouštět štiku

Pro mnohé z nás je nepochopitelné pouštět všechny

ryby. Štika se v poslední době stává nedostatkovým

zbožím a většina rybářů si může nechat o velké štice

jen snít. Bohužel je to dnešní tvrdá realita a štika je

velmi žádanou rybou a to jak pro trofeje či maso, ale

také i jako vítaný úlovek. Proto bych zde na vás rád

apeloval v tom smyslu, že dravců ubývá a to i díky

nemožnosti výtěru na mnoha revírech, které člověk

vyzdobil betonem. Pokud se tedy štiky dosazují, tak ne

v trofejní velikosti a většina těchto ryb nedosáhne ať je

to rukou přírody či rybáře. Pro nás by měla být velká

štika vzácností a ne jen kusem masa či tupě zírajícího

preparátu. Předpoklad, že by se stav štik naplnil na

tolik, že by mohl každý rybář si odnést povolený počet

ryb domů asi již nenastane a proto chraňme, alespoň to

co máme.

I štika se pouští

Jak pouštět štiku

Malé ryby pokud možno pouštíme ve vodě a to bez

zbytečného kontaktu s rukou. Pokud je použit háček

bez protihrotu, tak je puštění ryby dílem okamžiku.

V případě velké ryby, kterou si rybář zdokumentoval

postupujeme opatrně. A to tak aby rybáři nespadla ryba

na zem a tím se neporanila. Rybu držíme v obou rukou

pevně, ale ne křečovitě. Unavená štika bývá krotká a

nečiní její focení ani pouštění žádné problémy, ale sám

jsem zažil, že i ryba právě zdolaná má ještě spoustu sil

a na to je třeba pamatovat i při pouštění. Na ilustračních

snímkách můžete vidět správný postup při

fotografování a pouštění větší štiky.

Růst štik a výskyt velkých štik na různých revírech

Růst štik je otázkou spíše pro profesionální ichtyology

než pro běžného smrtelníka, ale každopádně

každopádně i jako laik můžeme mít na to názor

podepřený o různá pozorování. O velkých štikách se

vyprávějí skutečné legendy. Dokonce se takové

legendy vyprávějí i v exotických krajinách, kde měli žít

štiky dlouhé až čtyři metry. Takovým legendám lze

lehce propadnout a věnovat se snění nad takovými

obrovskými štičími velikány. Ovšem v tomto seriálu

jsem se chtěl zaměřit na seriózní lov štik a tak se

zaměřím na zdokumentované úlovky z našich vod.

Rekordy ryb ulovených v ČR

ÚN Vranov ulovená štika v roce 1988 o délce 137cm a

o hmotnosti 27,20kg

ÚN Nechranice ulovená štika v roce 1985 o délce

134cm a o hmotnosti 20,20kg

ÚN Lipno ulovená štika v roce 1979 o délce 138cm a o

hmotnosti 25,4kg

Snad k doplnění, že oficiální literatura udává rekordní

velikost štiky obecné 200cm a hmotnost 47kg.

V různých publikacích je možné nalézt zmínky o

rekordní štice z ruské řeky Vyčegdy s rybou

s hmotností 80kg a z anglického Liliehallu 65kg.

Dále je určitě zajímavé se podívat i na běžné ryby

lovených mnohem menších vodách. Několik velmi

pěkných štik 94,83, 85 a několik ryb s délkou 75cm

jsem nachytal na malém revíru s rozlohou pouhých 1ha,

po jeho vylovení uvízlo v síti několik pěkných štik nad

jeden metr. Na jiném svazovém revíru jsem nalezl

uhynulou štiku (viz foto) s odhadovanou délkou 75-

80cm a to na stojatém revíru s rozlohou 0,9ha. Dle

vyprávění, kterému přikládám velkou váhu se na tomto

revíru čas od času lovili štiky k jednomu metru. Což

bylo pro mě velkým překvapením, protože na tuto vodu

je vyvíjen velmi silný rybářský tlak, který se nevyhýbal

ani dravcům.

Existuje velmi mnoho takových revírů, kde je možné

ulovit velkou štiku a třeba i na vašem záhumenkovém

rybníku.

Co si vzít na lov na sebe

Zde chyb rád upozornil, že není bezpodmínečně nutné

aby jste si zakupovali speciální oblečení. V podstatě jde

o to, že by jste měli volit oděv takový aby vám v něm

bylo příjemně jak za deště, mrazu či nesnesitelného

horka. Proto tvrdím, že když je zima tak se mohu

obléknout, ale když je teplo a sundáme poslední svršek,

tak už nedá dělat nic.

Určitě jsou vhodné pro přívlač všemožné prodyšné a

nepromokavé oděvy, které se dostávají na přijatelnou

finanční úroveň. Není nutné vždy vybírat, že těchto

materiálu, ale vystačíte si i s bavlněným oblečením,

které bývá také prodyšné (pokud nejde o silnou vrstvu),

ale není odolné dešti … lepe řečeno vlhkosti obecně.

Oblečení by mělo mít maskovací charakter. Ne, že by

se člověk měl oblékat jako člen speciální jednotky, ale

měl by dodržovat tlumené odstíny. Jak jsem se již

zmiňoval dříve, tak spousta ryb a je na škodu plašit je

nevhodným oblečení.

Batoh či vesta

V tomto bodě je těžké říci co je dobré a co je lepší.

Prvních roky jsem k vodě nosíval batoh, který měl

dostatek prostoru pro vybavení, ale také pro menáž.

Jako velkou nevýhodu jsem shledal, že při letních

podvečerních horkách bývá košile pod batohem silně

propocená a při večerním ochlazení rybář riskuje

nachlazení, případně druhý den bolest zad.

Vesta

Dlouho jsem hledal rybářskou vestu, která by splnila

mé požadavky a to, žádná batoh nebo taška. Prostě jen

vesta. Muškaři v tomto ohledu mají výhodu, že si

opravdu vystačí s tenkou vestou, ale vláčkaři pro své

nástrahy potřebují více místa. Protože mě žádný

výrobek určený pro rybáře nezaujal, tak jsem se

poohlédl po obchodech s vojenským vybavení. A lze

říci, že jsem našel v principu to co jsem hledal. Je nutné

projít více obchodů a zvážit, kterou vestu koupit. A

také za kolik. Většina takového vybavení je určena pro

vojáky nebo pro ty co si na vojáky jen hrají.

Každopádně to téměř vždy znamená neúměrnou cenu.

Volba barvy je v tomto případě na vás. Sám když už

musím, tak volím je osvědčenou olivovou na nějaké

extra maskáče mě neužije.

Kvalitní vesta je nejvhodnější pro mobilní lov

Závěr

Co dodat na konec tohoto krátkého seriálu. Asi jen to,

že jsem tímto textem nechtěl poučovat zkušené

vláčkaře, ale právě udělat reklamu přívlači mezi těmi,

kteří jsou ještě přívlačí nepolíbeni. Jako podklad jsem

bral svoje dosavadní zkušenosti a zážitky. Také je třeba

říci, že rybám drobné chyby nevadí a my se přesto

můžeme skvěle bavit.

Přívlač je podle mě jedena z mála technik lovu rybu

vůbec, při které vám bude tuhnout krev v žilách.

Přívlač znamená tisíce neproměněných hodů, stovky

nachozených kilometrů a desítky utrhaných nástrah, ale

každá ryba vám dodá další sílu pro pokračování v lovu

ať je velká či malá.

Dokud jsem nepoznal přívlač, tak jsem nevěděl jak

bojuje štika a jaké štěstí může člověk zažít, když se mu

poštěstí ulovit takřka trofejní kousek, se kterým se

vyfotografuje a ryba se vrací do vody a jako mimoděk

zamává velkou ploutvý na shledanou. Ano to je ten

pravý adrenalin kdy se klepají kolena i chlapům co mají

ruce jako lopaty.

Poznámka autora: Dnes je to zhruba 9 let od doby co

jsem napsal první větu tohoto nedlouhého knížky /

seriálu. Samotná přívlač mě lapila dříve za srdce než

jsem začal psát tento text. Měl jsem tu možnost poznat

různé revíry, které se nakonec ukázaly jako velmi

plodné na štiky, které v nich žijí. Přál bych i vám aby

jste měli to štěstí a ulovily štiku „metrovku“ či více a

dokázaly jí dát svobodu. Jedině tak se budeme moci i v

budoucnosti setkat se štičími mohykány.

Přeji vám hodně štěstí a přívlači zdar !!!!