ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA PEDAGOGICKÁ

KATEDRA HISTORIE

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Strakonice za třicetileté války Alena Navrátilová 2014

Abstrakt

Předkládaná bakalářská práce se zabývá Strakonicemi. Strakonice byly v 17. století

menším poddanským městem. V úvodu se bakalářská práce zabývá dějinami města během

války, jednotlivými zátěžemi města a válečnými operacemi v okolí města. Další část se věnuje

obrazu Panny Marie Vítězné. Tento obraz má okolo sebe řadu legend vztahujících se k bitvě

na Bílé hoře. Následující kapitoly se věnují významným místům ve městě, městským

menšinám a pramenům o daném období. Poslední kapitola se věnuje archivním materiálům a

získáváním z nich zajímavé informace, důležité pro dějiny města.

Klíčová slova

Strakonice, třicetiletá válka, dějiny Strakonic, obyvatelstvo, významná místa

Strakonic, menšiny ve Strakonicích.

Abstract

The present thesis deals with Strakonicích. Strakonice were in the 17th century a small

vassal town. The introduction deals with the history of the city during the war, the city and

various burdens of war operations around the city. The next section is devoted to the image of

Our Lady of Victory. This image has around him a number of legends related to the Battle of

White Mountain. The following chapters deal with the important sites in the city, urban

minorities and the archive of the period. The last chapter is devoted to archival materials and

obtaining information from the interesting, important for the history of the city.

Keywords

Strakonice, Thirty Years War, history Strakonic, population, signifiant places Strakonic, minorities in Strakonicích

Prohlášení

Předkládám tímto k posouzení a obhajobě bakalářskou práci, zpracovanou na

závěr studia na Fakultě pedagogické Západočeské univerzity v Plzni.

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně, s použitím

odborné literatury a pramenů uvedených v seznamu, který je součástí této bakalářské

práce.

Dále prohlašuji, že veškerý software, použitý při řešení této bakalářské práce, je

legální.

V Plzni dne Jméno příjmení

……….………………….

Poděkování

Tímto bych ráda poděkovala vedoucímu bakalářské práce panu PhDr. Janu Kiliánovi

Ph.D. za cenné profesionální rady a připomínky k této práci.

Velké poděkování také patří mým rodičům za jejich všestrannou podporu a trpělivost,

kterou mi projevovali při mém studiu.

7

Obsah

Obsah .......................................................................................................................................... 7

1 Úvod .................................................................................................................................... 8

2 Historie Strakonic ................................................................................................................ 9

2.1 Maltézští rytíři a Strakonice ....................................................................................... 10

2.2 Město v 17. století ...................................................................................................... 11

3 Historiografie ..................................................................................................................... 12

4 Dějiny během války ........................................................................................................... 12

4.1 Dění v letech 1618 – 1625 ......................................................................................... 13

4.2 Dění v letech 1626 – 1635 ......................................................................................... 17

4.3 Dění v letech 1636 - 1638 .......................................................................................... 19

4.4 Dění v letech 1640 - 1642 .......................................................................................... 22

4.5 Dění v letech 1643 - 1645 .......................................................................................... 25

5 Zázračný obraz Panny Marie Vítězné ............................................................................... 28

6 Berní rula ........................................................................................................................... 31

7 Knihy trhové ...................................................................................................................... 33

8 Židé ve Strakonicích .......................................................................................................... 34

9 Pivovar ............................................................................................................................... 36

9.1 Městský pivovar ......................................................................................................... 37

10 Významné budovy města .................................................................................................. 38

10.1 Strakonický hrad ........................................................................................................ 38

10.2 Kostel svatého Prokopa .............................................................................................. 39

10.3 Kostel svaté Markéty .................................................................................................. 39

10.4 Další významné budovy ve městě .............................................................................. 40

11 Každodenní kultura městských domácností ...................................................................... 40

12 Jednotlivé listiny a prameny .............................................................................................. 42

13 Závěr .................................................................................................................................. 44

14 Resumé .............................................................................................................................. 46

15 Seznam literatury a pramenů ............................................................................................. 47

Seznam obrazových přílohy ...................................................................................................... 50

Přílohy ....................................................................................................................................... 51

8

1 Úvod

Strakonice během třicetileté války nejsou příliš probádanou oblastí. Někdy o tomto

období vyšel článek, jako například v sborníku Jihočeského muzea, někdy část knihy, nejvíce

se toto období promítlo v knize J. Z. Cvrčka, ale nikdo se studiu pouze tohoto období

nevěnoval. Město zcela jistě prožívalo válečnou zátěž podobně jako jiná města. Nikdo se

nezaměřil na studium zátěže na obyvatele a celkové postižení města. Je velice

pravděpodobné, že většina měšťanů bez úhony válku nepřečkala. Některá jména

pravděpodobně ze seznamů měšťanů zmizela, ale některá nová jména do seznamu mohla

přibýt. Poddanské město bylo závislé na rozhodnutích majitele, který rozhodl, zda pomoc

potřebuje či nikoliv. Je velice pravděpodobné, že na konci práce najdeme město zcela

zdevastované, ale jistá jiskra do budoucna pro měšťany bude zářit. Zajímavou otázkou je, zda

město mělo nějakou menšinu, či skupinu jinak nábožensky orientovanou.

Při své práci se budu opírat o vydané publikace a prameny. V dalším kroku své práce

prozkoumám místní muzeum, zda v něm nenajdu nějaké zprávy, které by mi pomohly

vylepšit představu o městě v dané době. Velice přínosným zdrojem pro mě bude archiv ve

Strakonicích. Zde by měly být uloženy hlavní dokumenty k městu za třicetileté války.

Porovnáváním získaných poznatků o městě na konci práce umožní udělat si obraz o

vzhledu města a jeho řemeslné struktury. Dále dohledáme více informací o pivovarnické

tradici, která je dodnes ve městě viditelná. Práce přiblíží nelehký život obyvatel města a

předvede je v jejich nezastupitelné úloze pro město. Měšťané se pravděpodobně podíleli na

správě svého města sami. Práce si klade za cíl, přiblížit nejdůležitější události ve městě, které

měly vliv na následující vývoj. Na konci se práce zaměří na nejvýznamnější budovy, s nimiž

se měšťané v dané době mohli setkávat a využívat je.

9

2 Historie Strakonic

Osídlení lokality budoucích Strakonic pochází již z raného středověku. V této době

jsou v regionu doložená četná vesnická sídliště, která sousedila s velkými hradišti, jako byla

Kněží hora u Katovic. Ve Strakonicích se z této doby nalezlo mohylové pohřebiště, ale i

ostruha s háčky z první poloviny 9. století z Kalného vrchu u Strakonic.1 Následně v 11. a 12.

století jsou ve Strakonicích nahrazena mohylová pohřebiště řadovými hřbitovy s kostrami

s dary jako byly jednoduché bronzové nebo postříbřené záušnice, náhrdelníky a prstýnky ze

skleněných nebo jantarových korálků.2

V 11. až 13. století jsou na území města prokázány lokality sídlištního charakteru.

Zlomky keramiky z 11. a 12. století pocházejí z městských částí jako například z dnešního

Palackého náměstí (dům č.p. 91), Bezděkovy ulice, Kalného vrchu a nádvoří hradu.

Z archeologického výzkumu hradního nádvoří vyplývá, že první sídelní horizont je datován

okolo roku 1200 a vznikl ještě před stavbou samotné komendy. Druhý horizont na nalezišti na

hradním nádvoří představuje fragment obdélné kamenné budovy s orientací západ – východ,

kdy pravděpodobně tomuto objektu předcházelo založení vlastní komendy johanitů. Tento

objekt lze identifikovat jako sakrální, protože se v okolí našlo kosterní pohřebiště. V jednom

z hrobů byl nalezen denár z prvních let vlády Bořivoje II. Objekt z druhého horizontu byl

pravděpodobně malý tribunový kostelík, na který v roce 1243 odkazuje darovací listina

Bavora I.3 Tato darovací listina dala maltézským rytířům část Bavorova majetku, pro naše

téma je důležité, že jim Bavor daroval kostel a dům ve Strakonicích.4

Bavorové měli ve znaku šíp, někdy se užívá termínu střela.5 Po Bavorově smrti se ujal

majetku jeho syn Bavor II., kterému se také někdy říká Bavor Veliký. Své přízvisko nezískal

náhodou. Bavor se stal nejvyšším maršálkem českého království. Maltézští rytíři se v době

jeho vlády starali hlavně o kostel a východní část hradu. Bavor si vzal nemanželskou dceru

krále Přemysla Otakara II. Anežku. Poslední zmínka o Bavorovi II. pochází z roku 1279. Po

Bavorovi II. nastupuje Bavor III., který dále přestavoval hrad a měšťanům dal práva a výhody

jak právní, tak správní. Plánoval také rodové sídlo přesunout do nedalekých Horažďovic.6

1Strakonice - kapitoly: Vlastivědný sborník 1. 1. vyd. Strakonice: Město Strakonice, 2002. ISBN 80-238-7889-1, s. 33. 2 Tamtéž, s. 35. 3Tamtéž, s. 36. 4 Tamtéž, s. 49. 5 CVRČEK, J. Zdeněk. Strakonice: Osudy jihočeského města a jeho okolí. 1. vyd. Strakonice: Městský národní výbor Strakonice, 1967. ISBN H-07* 71672, s. 43. 6 Tamtéž, s. 44.

10

Bavor III. si s bratry rozdělil panství v roce 1313. Bavor III. se sám ujal Bavorova, bratr

Vilém zůstal ve Strakonicích a Mikuláš získal Blatnou. Posledním Bavorem ve Strakonicích

byl Bavor IV., který roku 1367 udělil měšťanům zákupní listinu, purkrechtní právo a dal jim

záruku, že měšťanské majetky nebudou přeměňovány a zcizovány. Měšťanský majetek měl

být už napořád jenom jejich, ale museli si ho vykoupit poplatkem. Po smrti Bavora IV.

nastupuje Zdeněk Lev z Rožmitálu jako poručík za nezletilé dědice a vládne ve Strakonicích

14 let. V této době byl rod zchudlý.7 Situace byla asi velice neúnosná, a proto v roce 1402

maltézští rytíři odkoupili zbytek majetku. Pod listinou je podepsán Vikéř z Janišovic, který

zřejmě působil jako likvidátor rodového majetku.8

2.1 Maltézští rytíři a Strakonice

Strakonice získali maltézští rytíři darovací listinou od Bavora I. v roce 1243. Díky

působení řádu byl ve Strakonicích založen špitál a následně škola. Řád měl od Bavorů desátek

mýta ze Strakonic a Horažďovic.9 V roce 1330 dostávají od Bavorů Masné krámy ve městě a

dále dostali výnos ze čtyř domů ve městě, a to dva ze strany od domu jisté Adličky a dva

domy od domu Sudkové. Řád se stává majitelem města roku 1402, stejně jako zbytku majetku

po Bavorech. Až do tohoto roku měly Strakonice dvě vrchnosti, tedy Bavory a řád.10 Roku

1404 potvrzuje velmistr Jindřich z Hradce městu svobody a privilegia, které získalo město

v předešlých letech. Události v roce 1420 přinutily řád, aby přestěhoval své hlavní sídlo do

Strakonic. Za vlády Jana ze Švamberka obdržely Strakonice právo solní a umožnil měšťanům

zakládat vlastní rybníky. Založil také první cechy ve městě, a to cech soukeníků, postřihačů,

krejčích, zlatníků, sedlářů, zámečníků a zedníků.11 Dále Jan ze Švamberka vymohl na králi

Vladislavovi clo a mýto od projíždějících do půl míle od města. Na oplátku za tento příjem

měli měšťané opravovat cesty a mosty.12

Převor Jan z Rožmberka potvrdil roku 1504 stará privilegia a dal nová privilegia,

jedním z nich bylo to, že město nemuselo platit z městské pokladny za kata. Dále si měšťané

mohli zvolit rychtáře při výměně konšelů, tato změna se konala každý rok. Takto zvoleného

rychtáře musel potvrdit ve funkci generální převor. Jan z Rožmberka nechal kolem města

vybudovat hradby, které tvořila jedna zeď a příkop, který nebyl příliš hluboký. Dále městu

7 Tamtéž, s. 45. 8 Tamtéž, s. 46. 9Strakonice - kapitoly: Vlastivědný sborník 1. 1. vyd. Strakonice: Město Strakonice, 2002. ISBN 80-238-7889-1, s. 49. 10 Tamtéž, s. 50. 11 Tamtéž, s. 54. 12 Tamtéž, s. 55.

11

dovolil pečetit červeným voskem a město získalo i svůj znak.13 Novým generálním převorem

se v roce 1534 stal Jan z Vartenberka, který dovolil měšťanům přístup k apelačnímu soudu

v Praze. To bylo pro měšťany výhodné, protože nemuseli už jezdit k soudu do Horažďovic.

K tomuto svolení ještě připojil dodatek o možnosti odejít z města bez komplikací, dokonce

přislíbil, že on těmto lidem nebude činit problémy. K tomu ještě připojil povolení prodávat

městské bílé pivo pod podmínkou, že se nebudou plést sladovníkům do jejich působnosti.

Toto svolení a dodatek dostali pod podmínkou, že pomohou z řádových luk jednou v roce

svést seno. Další převor, Václav Zajíc z Haznburka, dovolil měšťanům lov zvěře.14

Roku 1568 byla vydána listina, která nařizuje provozování krejčovského řemesla

pouze v rámci cechu, a to po celém strakonickém panství. Tato listina určitě měšťanům hodně

pomohla. Další polepšení se týkalo řeznického cechu, kdy jim byly schváleny cechovní

stanovy a vrchnost zakázala honění či porážení dobytka mimo cech. Řezníci měli dbát na

zásobování města. V roce 1580 byly vydány nové cechovní artikule cechu koželuhů a v roce

1586 byla potvrzena a rozšířena privilegia cechu kloboučnického, kdy mimo cech se nesměly

klobouky vyrábět a prodávat pod hrozbou zabavení majetku. V této době je přestavěn kostel

sv. Markéty Vlachem Fugolinim. Tento kostel náležel městu.15

V roce 1629 byla strakonickým potvrzena stará privilegia. K tomuto aktu došlo kvůli

tomu, že v roce 1626 zachvátil město velký požár. Před válkou mělo město 222 měšťanů, ale

po třicetileté válce ubylo obyvatel na 46 původních a dalších 36 nových obyvatel přišlo po

válce do města. Po této válečné hrůze se zhoršoval vztah mezi hradem a městem. V roce 1681

vedl převor Ferdinand Ludvík Libštejnský z Kolovrat spor o slib poddanství. Převor umístil

radní na 19 dnů do vězení a tímto způsobem na nich vymáhal slib. Až na dovolání v Praze se

měšťané domohli svých práv.16

2.2 Město v 17. století

Strakonice měly v roce 1605 statut – obce města Strakonic, ale již v roce 1654 jsou

zapsány jako město.17 K městu neoddělitelně patřila čtvrť Bezděkov, která v roce 1654 byla

nazvána ulicí. Dále víme, že v roce 1654 měly Strakonice 195 domů a na Bezděkově bylo 39

13 Tamtéž, s. 56. 14 Tamtéž, s. 57. 15 Tamtéž, s. 58. 16 Tamtéž, s. 59. 17KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku: VII: díl Str - U. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. ISBN 978-80-7277-041-0, s. 53.

12

domů. 18 V 17. století není zaznamenán případ, že by se v okolí města rýžovalo zlato. Ale již

v roce 1780 je popisováno rýžování zlata na Křemelce, což je část dnešních Strakonic

nedaleko Bezděkova.19 Je možné, že i během války někteří měšťané využívali řeku a

pokoušeli se z ní rýžovat zlato.

3 Historiografie

Dějinami města se zabývala řada autorů. Někteří z nich se věnovali hlavně hradu, jako

centru moci a kultury, jiní městu a jeho urbanizaci. Zatím nevyšlá žádná ucelená publikace,

která by studovala pouze dějiny města za třicetileté války. Většina autorů tuto válku zmínila

v celkových dějinách města, ale nikdo se tomuto tématu hlouběji nevěnoval. Jedna

z nejucelenějších publikací o dějinách města jsou Cvrčkovy Strakonice. Ke zkoumanému

tématu nemáme ani jednu soudobou kroniku. Jediná kronika k danému období, je kronika

z roku 1905, která je pojata jako komplexní dějiny města.20 Velice přínosné jsou publikace od

doktorky Alžběty Birnbaumové o městě a hradu. Tyto publikace vyšly sice v roce 1947, ale

jsou velice zdařilým pohledem na nejvýznamnější body města. Velice komplexní prací se

zaměřením na jednotlivé důležité kapitoly je vlastivědný sborník Strakonice od kolektivu

autorů, mezi ně patří významní autoři jako jsou Jan Michálek, Simona Kotlárová a Ivana

Říhová. Velice přínosný je i poznámkový aparát ve sborníku Strakonice, který badateli

umožní dohledat informace, které ho zaujmou. Dalším autorem, který se věnuje Strakonicím,

je Ondřej Fibich. Fibich se specializuje hlavně na dějiny řádu ve Strakonicích a na dějiny

hradu.

4 Dějiny během války

Dějiny během války jsou spojeny s dějinami Prácheňského kraje. Je jisté, že měšťané

Strakonic se museli podílet na pohledávkách kraje. Na tyto pohledávky, mezi které patřily

odvody surovin, peněz, dobytka a dalších potřebných věcí pro zásobování vojska, se musely

města z kraje společně skládat. Zátěž na kraj byla nemalá a zátěž na jednotlivé části kraje byla

různá podle toho, zda někde nebylo ubytované vojsko. Celkově by se dalo říci, že kraj strádal

rovnoměrně, a když se někde v kraji objevil nepřítel, začal se ho obávat i zbytek kraje.

18Týž. 19 FRÖHLICH. Zlato na Prácheňsku. 1. vyd. Písek: Prácheňské nakladatelství, 2006. ISBN 80-86566-37-4, s. 10. 20 Státní okresní archiv Strakonice, Archiv města Strakonice 1367 – 1945 (1947), 309, kronika obecní, fol. 28 – 29.

13

Strakonice byly postiženy hned na jejím počátku. Řád maltézských rytířů se snažil na okolní

fary dosazovat katolické kněze, aby nebyl označen za vlažného v otázce víry svých

poddaných. Zásluhou řádu se městu a jeho okolí vyhnuly protireformační snahy. Dalo by se

říci, že řád byl značně tolerantní ke svým měšťanům.

4.1 Dění v letech 1618 – 1625

Napjatá situace v zemi se začala projevovat již v březnu 1618. Na sjezdu stavů se

ozvaly protesty proti porušování Majestátu z roku 1609. Tato situace se vyhrotila v květnu

1618 povstáním. Ale i po tomto povstání byla situace v zemi velmi napjatá, nevědělo se, kdo

stojí na straně direktorské vlády a kdo sympatizuje s Habsburky. Již v roce 1618 zahájila

císařská armáda ofenzivu do jižních Čech, ale stavovské vojsko vedené Thurnem tento útok

na jižní Čechy odvrátilo. Až v květnu 1619 se ke stavům připojila i Morava, která do té doby

se snažila o neutralitu. V letech 1618 -1620 je v zemi neklid, objevovaly se výpady do

Rakouska, snahy o konsolidaci moci Ferdinandem II., který byl zvolen císařem, ale i domácí

volby krále v roce 1619. Zlom nastal s rozhodným nástupem Maxmiliána Bavorského, který

zahájil pochod do jižních Čech. Jeho postup nebyl zastaven a ke konečnému střetu došlo

v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620, kdy stavovské vojsko prohrálo.21

Po porážce stavů se císař vypořádal s odbojem pomocí konfiskace majetku, což pro

některé bylo přímo likvidační. Celá země byla vydána žoldnéřským armádám, které chtěly

mít svoji kořist. Po těchto událostech se válka z Čech rozšířila za hranice, kdy do Falce

vstoupila armáda Katolické ligy. V roce 1624 předpokládal Ferdinand II., že je vše vyřešeno,

protože Fridrich Falcký utekl do Braniborska a upadl v nemilost.22

Ve Strakonicích byla situace také velice neklidná. V kronice, která vznikla až někdy

okolo roku 1900 a končí rokem 1915, se autor věnuje historii města a dotýká se i třicetileté

války. V kronice popisuje obyvatelstvo města jako ryze katolické. Popisuje ho slovy: „Město

naše jako poddanské katolické vrchnosti bylo arciť Římu věrné a nekatolík nebyl trpěn ve

zdech města. Pouze Židé směli tu bydleti v tak zvané Židovně přes Volyňku proti hradu, avšak

žádné nesmělo býti proraženo směrem k hradu.“23 S touto informací o katolickém městě nelze

souhlasit. Sám velkopřevor Vilém Vratislav z Mitrovic roku 1636 obnovil pozastavená stará

21 POLIŠENSKÝ, Josef. Třicetiletá válka a evropské krize 17. století. Praha: Svoboda, 1970. ISBN 66/508-21-8.6,s. 102 -118. 22 Tamtéž, s. 135 – 167. 23 Státní okresní archiv Strakonice, Archiv města Strakonice 1367 – 1945 (1947), 309, kronika obecní, fol. 28 – 29.

14

práva. Tato práva byla měšťanům pozastavena za trest, protože se obyvatelé přiklonili na

protestantskou stranu. Práva jim tedy obnovil až za příklon ke katolické víře. Proto je

nepravděpodobné, že by na začátku válečného konfliktu ve městě byli obyvatelé pouze

katolického vyznání.24 S kronikou nesouhlasí ani skutečnost, že v kostele svaté Markéty se

mohly od roku 1569 sloužit utrakvistické bohoslužby, na které dojížděl utrakvistický děkan

z Písku. Až po bitvě na Bíle hoře se stal kostel opět katolickým.25

Zajímavostí je, že členem direktoria zvoleného 24. května byl i Valentin Kochan

z Práchové. Rodina tohoto člena direktoria vlastnila dům ve Strakonicích. Měšťané si v létě

1619 nežili příliš dobře, často byli olupováni a jejich domy byly vydrancované. Velkým

neštěstím pro město i hrad bylo vtrhnutí stavovských vojáků na hrad 13. prosince 1619. O

tomto vniknutí vznikla legenda, kdy do hradu měl pustit vojáky mlynářský chasník. Hrad

opanoval plukovník Štref. Jeho vojáci byli většinou kalvinistického vyznání, a proto zničili

veškerou výzdobu kostela. Právě tito vojáci zničili obraz Narození Páně, o kterém bude ještě

níže pojednáno.26

Do Strakonic 6. září 1620 vtrhlo vojsko Maxmiliána Bavorského a Maxmiliánovo

vojáci zabili některé měšťany, například řezníka Václava, jiné měšťany zranili a obrali je o

jejich majetek. Strakoničtí měšťané prosili o hmotnou pomoc, protože po sobě jdoucích

vpádech bylo město značně zpustošeno. Vyřízená žádost o hmotnou pomoc přišla do města

17. září a měšťané dostali k dispozici tři rybníky, některá pole a kostelní krávy. Celého jihu se

tedy v září zmocnil Maxmilián Bavorský spolu s generálem Marradasem.27 Bezohledným

vymáháním pohledávek proslul právě Marradas, který bez souhlasu pražských úřadů zadal i v

Prácheňském kraji nepřiměřené naturální a peněžní platy.28

Václav starší Malovec si 28. 1. 1620 stěžuje české komoře na královské rejtary pod

vedením Jana Štráfra, kteří ochuzují strakonické poddané vysokými požadavky. Václav starší

Malovec žádá o zásah knížete z Anhaltu, nebo bude požadovat nápravu na jiném místě. Chce,

aby se rejtaři spokojili se svým žoldem. Situace byla velice napjatá a hrozilo nebezpečí, že se

24 JÁKL, Pavel. Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska: II. díl Jižní Čechy. 1. vyd. Praha: Libri, 2010. ISBN 80-7277-226-0, s. 577, s. 585. 25Strakonice - kapitoly: Vlastivědný sborník 1. 1. vyd. Strakonice: Město Strakonice, 2002. ISBN 80-238-7889-1, s. 174. 26CVRČEK, J. Zdeněk. Strakonice: Osudy jihočeského města a jeho okolí. 1. vyd. Strakonice: Městský národní výbor Strakonice, 1967. ISBN H-07* 71672, s. 53. 27 Tamtéž, s. 54. 28 Polišenský, s. 140.

15

poddaní vzbouří.29 Dne 18. 5. 1620 dává na vědomí rada města Strakonic a purkmistr, že „od

minulé soboty je město Prachatice od nepřátel obleženo“. Kvůli tomuto obležení se obyvatelé

kraje bojí, protože nepřítel při nájezdech se dostal až k Volyni. „Nepřítel lidi šavluje, dobytek

zajímá a pryč odhání.“ Proto prosí, aby bylo kraji přispěcháno na pomoc.30 Z nařízení ze dne

31. 7. víme, že do Strakonic mělo přijít obilí z Domažlic.31 Následně na to 9. 9. nařídil král

Janu Bejšovcovi z Bejšova, aby se s jízdou z několika krajů, například Rakovnického,

Podbrdského, Vltavského, Prácheňského a dalších, vydali k Vodňanům a zastavili nepřítele,

který před nedávnem vyplenil Strakonice.32 Následující týden, 16. 9. rytmistr Jan Bejšovec

hlásil, že po příjezdu do Písku nenašel žádnou jízdní posádku z kraje a neměl, jak proti

nepříteli zasáhnout. Hejtmani měli pěchotu i jezdce okamžitě poslat za ním.33 Dne 22. 9.

nejvyšší zemští úředníci se divili, že lidé z kraje neposlali rytmistru Janu Bejšoveckému

krajské rejtarstvo.34 Popleněné statky z Prácheňského kraje měly dostat náhradou výtěžek

královského panství Zbiroh, tato informace přišla do kraje 17. 10.

Jenže Uhři vtrhli na statky a pobrali poddaným svršky a nábytek. Tento vpád způsobil

ohromné škody na dvorech a mlýnech.35 Nejvyšší zemští úředníci poslali dopis Thurnovi dne

12. 12., ve kterém prosili konšele a purkmistři měst Strakonice, Vodňan a dalších míst, kdy

tato místa žádají, aby hrabě dal obsadit města určitým počtem lidí a ochránil je před

nepřátelskými nájezdy a drancováním.36

Dne 1. 1. 1621 informuje kapitán Maxmilián Bechler z Memingen Lichtenštejna o

tom, že provedl revizi posádek v Prácheňském kraji, ptal se posádek ve Strakonicích,

Vodňanech, Prachaticích a Písku. Kapitán zjistil, že posádky nemají proviant ani na tři dny,

protože sedláci jim nemají z čeho dávat, šlechtické statky jsou popleněné, obilí je stráveno a

pokud někde nějaké obilí je, nesmí být mláceno. Tak hladověli jak měšťané, tak vojáci.

Z okolních šlechtických sídel nejsou odváděny kontribuce. Kapitán chtěl povolení na

vymlácení obilí ze stohů nebo pomoc od stavů.37 Tomuto zjištění se nelze divit

s přihlédnutím, že za poslední tři roky bylo město několikrát vydrancováno. Do Prácheňského

29 LÍVA, Václav. Prameny k dějinám 30leté války 1618 - 1625: Regesta Fondu Militare archivu ministerstva vnitra ČSR. Díl III. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1951. ISBN 30102/113-66 356/50/8/III/1, s. 52. 30 Tamtéž, s. 62. 31 Tamtéž s. 70. 32 Tamtéž, s. 82. 33 Tamtéž, s. 87. 34 Tamtéž, s. 89. 35 Tamtéž, s. 105. 36 Tamtéž, s. 84. 37 Tamtéž, s. 113.

16

kraje mířily 24. 9. kontribuce. V nich měl každý zaplatit za svého poddaného 24 krejcarů

z vlastního měšce a poddaný měl zaplatit to samé.38

Strakonice měly v letech 1621 – 7. 9. 1622 9 007 zlatých výdajů.39 Již 23. 3. 1622 bylo

jisté, že ve Strakonicích v garnizonách zůstane od Pechlerovy svobodné kompanie 20 mužů.40

Lichtenštejn si 18. 10. stěžuje rytmistrovi Gossuemu. Chce po něm, aby zasáhl proti

Marradasovu rytmistru La Bordovi, který je umístěn i s kompanií ve Strakonicích

a neoprávněně vymáhá od poddaných probošta metropolitní kapituly (Brosia) seno a slámu.41

Od 7. 7. se pro Strakonice a další města změnilo vyplácení Marradasově jízdě, kdy příplatek

na jezdce se zvyšuje z 6 na 10 zlatých. Zvýšení bylo náhradou za příděly masa a piva.42

V roce1623 mířily obilné kontribuce z kraje do Tábora.43 Toto rozhodnutí bylo zveřejněno

14. 2. Obyvatele měli 2. 11. odvést dlužné obilné kontribuce kapitánovi a proviantnímu

komisaři Pechlerovi.44 Ke konci měsíce, 22. 11., bylo oznámeno, že krajem potáhne

Schauenburgův pěší pluk, 500 koní nejvyššího Avandagna, kompanie Simonettiho a bavorské

pomocné oddíly v počtu 2 400 koní.45

Dále máme zprávu z 21. 1. 1624 o tom, že Jindřich z Kolovrat a jeho poddaní odvádí

týdenní kontribuci do Strakonic a do Sušice.46 O pět dní později, 26. 1., byl markýz de Gran

ustanoven do Strakonic jako generální komisař bavorské jízdy.47 Poslední den v lednu byly

zjištěny stížnosti na markýze de Grana ve Strakonicích.48 Dne 12. 2. si velkopřevor

maltézského řádu Jindřich Friedrich z Logau stěžuje na markýze de Grana, který mu zakazuje

z řádového strakonického panství odvážet proviant pro jeho potřebu. Velkopřevor nazval toto

chování de Grana za nepřípustné a tohoto chování měl Gran zanechat.49 Dne 27. 2. se de

Fours dozvěděl, že na císařův rozkaz má zůstat v Prácheňském kraji.50 Začátkem května, 7. 5.,

hrabě Herbersdorf a nejvyšší Herleberger odjeli do Prachatic, Sušice a Strakonic, aby

přikročili k abdikování, které hodlali provést tak, že soustředí vždy dvě nebo tři nejblíže ležící

38 Tamtéž, s. 193. 39 Tamtéž, s. 358. 40 Tamtéž, s. 352. 41 Tamtéž, s. 369. 42 Tamtéž, s. 427. 43 Tamtéž, s. 396. 44 Tamtéž, s. 475. 45 Tamtéž, s. 510. 46 Tamtéž, s. 558. 47 Tamtéž, s. 561. 48 Tamtéž, s. 567. 49 Tamtéž, s. 588. 50 Tamtéž, s. 593.

17

kompanie, aby věc byla do týdne vyřešena a připravena.51 Koncem června byla devátá

kompanie Marradasova pluku ubytována ve Strakonicích. K zásobování pluku byla

v Prácheňském kraji vypsána zvláštní kontribuce a komisař Jáchym Španovský měl

rozdělovat porce.52 Následně 12. 7. bylo rozhodnuto, že i přes špatný stav v kraji, do oblasti

přitáhne Marradasova jízda.53 Dne 27. 8. na žádost Marradase byly přesunuty jeho kompanie,

a proto se do Strakonic dostala jeho druhá kompanie.54 Dne 11. 12. bylo zjištěno, že

z Marradosovy kompanie, usazené ve Strakonicích, drancovalo 30 jezdců bez dovolení na

volyňských gruntech probošta pražské metropolitní kapituly.55 Další den si stěžoval maltézský

velkopřevor Vilém Vratislav z Mitrovic na rytmistra Marradasovy kompanie, že vymáhá

více, než mu náleží. Španovský ho měl za to důtklivě napomenout.56

4.2 Dění v letech 1626 – 1635

V letech 1625 – 1629 probíhala tzv. dánská válka v Evropě. V těchto letech byl

hvězdou na poli vojenském Albrecht z Valdštejna, který obratně bojoval na německém území.

Tato léta neznamenala pro české země klid. V tomto období museli obyvatelé odvádět

kontribuce, podporovat procházející vojska a v zimě se o ně starat. Na některých místech

království vypukla povstání proti vrchnosti. Tato povstání vždy udusila armáda a žádné

nepřerostlo ve větší vzpouru.57

Uklidnit situaci se nepodařilo ale na dlouhou dobu, již v roce 1631 se bojiště přeneslo

k českým hranicím, kdy v listopadu spolu se saským vojskem přichází do země pobělohorská

emigrace. Saskou okupaci nesla velice špatně města, která musela zajistit ubytování oddílů a

dále otop a jídlo pro vojáky. V květnu 1632 Valdštejn vyhnal Sasy za české hranice.

V listopadu 1632 zemřel švédský král Gustav Adolf II., ale ani tato událost neznamenala

konec koalice proti Habsburkům. Tato koalice byla tvořena Sady, Švédy a Francouzi. V roce

1634 byl zavražděn v Chebu Albrecht z Valdštejna.58

Dne 7. 3. 1626 přišel rozkaz o připravení potravin a ovsa pro vojsko 1 500 Charvátů,

kteří měli táhnout krajem. Komisaři budou vypisovat kvitance, které pak budou moci

51 Tamtéž, s. 636. 52 Tamtéž, s. 653. 53 Tamtéž, s. 661. 54 Tamtéž, s. 667. 55 Tamtéž, s. 678. 56Tamtéž, s. 679. 57 POLIŠENSKÝ, Josef. Třicetiletá válka a evropské krize 17. století. Praha: Svoboda, 1970. ISBN 66/508-21-8.6,s. 178- 184. 58Tamtéž, s. 191 – 199.

18

obyvatelé odečíst od kontribuce.59 O tři dny později bylo oznámeno, že 1 000 Chorvátů

potáhne přes Strakonice.60 Ještě 17. 4. se připomínalo hejtmanům kraje, aby respektovali

komisaře a jezdcům dodávali proviant a obrok.61 První známky pochodu Chorvátů byly

zaznamenány 27. 4., kdy jich 500 přešlo Strakonicemi a stanovenou trasou.62 O dva měsíce

později, 17. 6., měli hejtmani podat komoře zprávu o vyplacení žoldu jízdě hraběte

Marradase, v této době rytmistři a důstojníci pluku zadlužili zkonfiskované statky v kraji.63

Koncem července se měl kraj připravit na nadcházející příchod Preinerova regimentu, zvláště

aby připravili přípřeže a proviant. Hejtmani to v té době neměli připravené a ani se

nedomluvili s vrchním komisařem Wolfstirnem.64 Ve stejný den jako předchozí oznámení,

tedy 30. 7., přišlo nařízení o rovnoměrném zásobování vojska. Dále se nemělo vojákům dávat

více, než měli dostat.65 Začátkem srpna přišlo oznámení o tom, že cena dodaných potravin

měla být obyvatelům snížena z konstitucí.66 Dne 7. 8. bylo zaznamenáno, že v kraji je velká

chudoba, a že kraj není schopný zaplatit Preinerovi půlměsíční žold. Navíc nedostačoval ani

dodávaný proviant.67 Ze dne 25. 8. pochází další zpráva o špatném stavu v kraji, kde není

dostatek potravin a přípřeží.68 Bylo nařízeno 20. 10., aby, pokud bude třeba, dodávali

hejtmani z kraje pro vojáky Marradase pivo, chléb, maso, obrok a přípřeže.69

Pro Strakonice jsou důležité následující informace. Zpráva z 16. 7. 1626 informuje, že

se v okolí Strakonic se srotili poddaní a měli u sebe zbraně. Bernard Hýzrle z Chodů se tam

měl okamžitě vydat s jízdními i pěšími vojáky a vzbouřence po dobrém nebo po zlém

rozehnat a velitele vzbouřenců dopravit do Prahy.70 Následně 23. 7. zaznamenaly úřady, že

v lese u Strakonic jsou neznámí jezdci, kteří vyhrožují katolickým měšťanům pleněním.

Strakonickým se dostalo ujištění, že v případě napadení se jim dostane pomoci. 71

59 LÍVA, Václav. Prameny k dějinám 30leté války 1626 - 1635: Regesta Fondu Militare archivu ministerstva vnitra ČSR. Díl IV. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1953. ISBN 30102/33-58238/51/7/III/1, s. 56. 60 Tamtéž, s. 57. 61 Tamtéž, s. 73. 62 Tamtéž, s. 75. 63 Tamtéž, s. 97. 64 Tamtéž, s. 125. 65 Tamtéž, s. 126. 66 Tamtéž, s. 129. 67 Tamtéž, s. 130. 68 Tamtéž, s. 150. 69 Tamtéž, s. 179. 70 Tamtéž, s. 116. 71 Tamtéž, s. 121.

19

Tři pěší kompanie Schaffenbergova plukuprocházelykrajem29. 5. 1632 do Plzně.72

Po 7. 8. měly krajem táhnout armády florentských velkovévodů do Norimberku, tito

velkovévodové měli přitáhnout z Vídně 11. 8.73 V rozmezí 25. – 26. 5. mělo být z kraje do

Českých Budějovic dovezeno 500 c. luntu. Na této zátěži se s Prácheňským krajem podílel i

Bechyňský kraj.74

Rozkaz z 31. 10. 1633 určuje dovážení kontribuce z kraje do Plzně.75 O rok později,

4. 4. 1634, se vyřešil problém, na který upozornil Zdeněk Ježovský z Lub, že starosaský

regiment neoprávněně vymáhal peníze na rekruty od obyvatel kraje. Tato jeho stížnost byla

kladně vyřízena a regiment už neměl vymáhat peníze.76 Po 9. 4. krajem pochodoval oddíl

z Moravy pod vedením Marca Ciochova.77 Vilém hrabě Vratislav se zdržoval 16. 10. 1634 ve

Strakonicích a předával zprávu místodržícímu o odchodu vojsk do Prahy s tím, že sám se do

Prahy odebere za týden a místní pak situaci již v klidu udrží.78

K 12. 1. 1635 nebyla v kraji na zimu ubytována žádná armáda, a proto se mělo

dohlížet, aby obyvatelé odváděli vojenské kontribuce a příspěvky.79 Začátkem února se

přimlouvá hrabě Vratislav za Prácheňský kraj u místodržícího, aby v něm nebyl na zimu nově

nikdo ubytován.80 Dne 9. 2. píše hrabě Vratislav Marradasovi, že není radno vložit pluk do

Prácheňského kraje.81 Ale již 24. 2. přišla zpráva, že do Prácheňského kraje budou umístěni

Gordonovi rekruti, proto se pro ně měl v kraji vytvořit dostatek místa pro ně.82 Marradas se 9.

5. zajímal o svůj pluk. Zajímalo ho, jak si vede v kvartýrech, jestli nekladli nenáležité

požadavky. Hejtmani kraje měli celou záležitost prošetřit u poddaných a také měli

dohlédnout, aby pluky dostávaly to, co jim bylo určeno.83

4.3 Dění v letech 1636 – 1638

V této době se na území Čech nezdržovala žádná cizí armáda. České království mělo

ale dost velké hospodářské problémy, země musela neustále odvádět věci pro armádu a snažit

se o obnovu. Na trůn v roce 1637 nastoupil Ferdinand III. V roce 1639 se do Čech vrátily opět 72 Tamtéž, s. 292. 73 Tamtéž, s. 294. 74 Tamtéž, s. 302. 75 Tamtéž, s. 305. 76 Tamtéž, s. 320. 77 Tamtéž, s. 321. 78 Tamtéž, s. 350. 79 Tamtéž, s. 356. 80 Tamtéž, s. 359. 81 Tamtéž, s. 360. 82 Tamtéž, s. 362. 83 Tamtéž, s. 367.

20

válečné události, spojené s živější vojenskou činností Banérovy armády. Spolu se švédskou

armádou se do země dostávali čeští emigranti. 84

V roce 1636 byl vydán soupis výloh na císařskou armádu, ve kterém byly zahrnuty i

škody. Tento výnos měl být z let 1631 – 1634, ale v daném roce nebyla odevzdána ještě ani

půlka patikulářů. Prácheňský kraj měl odvést 659 896 zlatých.85 V roce 1636 mířilo k městu

stádo 800 koní, které císař 23. 4. 1636 zakoupil pro dělostřelectvo do říše. Na vyznačené cestě

stály i Strakonice, a proto se museli měšťané na tuto zátěž připravit. Musel se zajistit

dostatečné množství ovsa, protože v císařově rozkazu bylo: „aby koně mohli vzít s sebou

množství postačující na čtyři dny a obešli se v říši v krajinách, kde nebude nic k dostání.“

Dále také museli připravit proviant pro doprovodný personál, a to maso – 1libru pro muže,

chléb a víno.86 Dne 27. 4. 1636 přišla stížnost na zámek Hluboká, ve které si stěžují hejtmani

Prácheňského kraje na násilnosti, kterých se dopustily pochodující oddíly. Pisatel listu chtěl

po biskupovi Ditrichštejnovi, aby oznamoval trasy pochodu vojsk z Moravy k české hranici.

Na tuto žádost se autorovi nedostala odpověď. Pisatel neměl žádnou známku stížnosti, i když,

jak sám píše, se zdržuje v kraji. Radil proto hejtmanům, aby se lépe starali o zásobování

vojáků, po té budou mít od vojáků obyvatelé klid.87

Dalším břemenem pro obyvatele byl výnos z 16. 7. 1636. Po tomto výnosu měli být

nápomocni Plzeňskému hejtmanství při zásobování armády.88

Z Prahy přišel rozkaz 19. 9. 1639, aby hejtmani Prácheňského kraje dali k dispozici

100 kusů dobytka k zásobování posádky v Táboře.89 O měsíc později, 17. 10. 1639, si

hejtman Prácheňského kraje Vratislav stěžuje arciknížeti Leopoldovi Vilémovi, že císařské

partaje zajíždějí od Prahy do kraje a chovají se nepřijatelně. Vratislav prosí arciknížete o

nápravu.90 Dále si 23. 12. 1639 stěžuje na velké zatížení strakonického panství. Na panství se

zdržovala Piccolominiho artilerie a také tu byl Savelliho regiment. Z Prahy hejtmanům přišlo

nařízení, aby hejtmani celou záležitost urovnali ke spokojenosti arciknížete, který už neměl

být obtěžován.91 Císař Ferdinand žádal 8. 8. 1637 českého místodržícího o to, aby mu bylo

84 POLIŠENSKÝ, Josef. Třicetiletá válka a evropské krize 17. století. Praha: Svoboda, 1970. ISBN 66/508-21-8.6, s. 221. 85 LÍVA, Václav. Prameny k dějinám 30leté války 1636 - 1639: Regesta Fondu Militare archivu ministerstva vnitra ČSR. Díl V. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1954. ISBN 30102/63-1963/7/53, s. 25. 86Tamtéž, s. 29. 87 Tamtéž, s. 30. 88 Tamtéž, s. 54. 89 Tamtéž, s. 338. 90 Tamtéž, s. 348. 91 Tamtéž, s. 369.

21

vyplaceno z vojenské pokladny 500 zlatých, kterými by pomohl, na žádost komisaře Mikuláše

Deyma, některým obyvatelům Prácheňského kraje s výplatou regimentu nejvyššího Jana

Gordonaz roku 1635.92 Poslední den v srpnu se zdržoval v Prácheňském kraji rytmistr Václav

Oldřich Běšín. Václava Oldřicha měli, pokud by o něm věděli, zadržet.93 Císař Ferdinand dal

12. 12. 1637 vědět do Čech, že na území přijdou některé oddíly přečkat zimu. Do Čech měly

přijít tři jízdní a tři pěší regimenty. Císař připomíná, aby v zájmu obyvatelstva se přesně

platily kontribuce. Prácheňský kraj musel odvádět kontribuce přímo Skuhrovskému do

Kolína. 94

V roce 1639 bylo na Prácheňsku uloupeno mnoho koní. Za tyto krádeže mohly potulné

bandy a toulaví verbíři. Hejtmané prosí o zaslání císařského patentu, který by jim jasně

vymezil, jak mají s loupeživými skupinami zacházet.95 Dne 8. 3. 1639 byl vyslán Tilly na

kontrolu situace a v Prácheňském kraji mu měly být prodány zásoby proviantu.96 Týž měsíc

přišlo nařízení, že pokud se všechny zásoby pro císaře nenakoupí v Praze, má se zbytek

dokoupit v Prácheňském kraji. Do Písku bude svezeno všechno obilí z kraje, dále se mělo

svést dřevo, kterého bylo v kraji hojné množství. Z tohoto dřeva se měly svázat vory.97

Několik dní na to přišlo nařízení o skupování koní, protože císař viděl v jezdectvu velkou

vojenskou sílu.98 Hned 28. 3. 1639 byl poslán hrabě Šlik pro koně. Nikdo mu v nakupování

neměl bránit a každý, kdo měl koně, měl ho dát k dispozici k prodeji „za slušnou cenu ke

koupi“.99 Ještě 30. března byl vydán příkaz, aby hejtmani císařského pověřence při nákupu

podporovali a poddaní, kteří mají čtyři koně, museli jednoho z nich prodat za slušnou cenu.100

Nákup koní se netýkal pouze Prácheňského kraje, ale i dalších míst v Čechách (například

Bechyňského kraje). Toto opatření se dotklo i Strakonic, které musely odvádět poplatky,

vydávat potraviny a teď ještě koně. Pro některé z poddaných to musela být velice tvrdá rána.

V dubnu téhož roku vyšel rozkaz na shromáždění obilí do Písku.101 Byla to po měsíci další

zátěž, která znepříjemňovala život měšťanům. Koncem dubna, 27. dubna 1639, přišel do

Prahy císařův rozkaz, který stanovil, že koně, které zakoupil císař, byli zaplaceni pouze

třetinou ceny, na zbytek ceny byly vydány obligace, které budou zaplaceny ve srážkách

92 Tamtéž, s. 139. 93 Tamtéž, s. 143. 94 Tamtéž, s. 191. 95 Tamtéž, s. 204. 96 Tamtéž, s. 215. 97 Tamtéž, s. 227. 98Tamtéž, s. 235. 99 Tamtéž, s. 243. 100Tamtéž, s. 246. 101Tamtéž, s. 269.

22

z následující kontribuce.102 Ke konci měsíce se zvýšil nátlak Plzeňského kraje na výpomoc od

Prácheňského.103 Plzeňský kraj chtěl výpomoc od Prácheňského s odůvodněním, že některá

části z jeho kraje měly být převedeny do Loketského.104 Tyto nejasnosti v placení byly velice

nepříjemné pro poddané a trvaly až do června. Město Strakonice se na těchto poplatcích

hodně podílelo.

Dne 29. 7. 1639 přišla od císaře Ferdinanda zpráva, že nejvyšší Bernardi táhl s 600

muži z Pasova do Prahy. Tato vojska měla procházet Prácheňským krajem. Císař doufal, že

všechny nedostatky budou vyřešeny. Hejtmani se mají postarat o průchod vojáků a předat je

sousednímu kraji.105 Začátkem září se český místodržící ohrazuje proti umístění Hendersona

pluku v Prácheňském kraji, protože z kraje je zásobována Praha a císařská armáda. Po císaři

chtěl, aby pluky, které se dost zotavily, šly zpět k armádě a Henderson byl vykázán do jiné

dědičné země.106 V polovině září musel Prácheňský kraj odvést 100 kusů dobytka

k zásobování posádky v Táboře.107 V září se konečně vyřešily spory o vyplácení pomoci

Plzni. Některé pluky již odtáhly a místní mohli platit méně, jak navrhovali. Také koncem

dubna již prošlo vojsko krajem.108 Každé snížení poplatků, kdy se obyvatelé zbavili placení

vojsku a mimořádné pomoci Plzni, bylo pro poddané vítanou změnou a i město si oddechlo na

čas od zátěže. V říjnu bylo hlášeno, že v kraji na pomezních částech se prodává ukradený

dobytek. Šlo o to, že dobytek přecházel bez cla a tomu se mělo pro příště zabránit.109 Dne

26. 11. byl poslán do Prácheňského kraje generál kvartýrmistr nejvyšší Ruckh, který zde se

svým plukem nějaký čas čekal, než přijelo dělostřelectvo.110

4.4 Dění v letech 1640 – 1642

Tato léta jsou spojena s obavou obyvatel ze švédské armády. Švédské vpády v roce

1639 a 1641 se nesly pod Banérovým heslem, že přinesl do Čech svobodu, ale nikdo na to

neslyšel. Další švédský vpád vedl v roce 1642 Tornstenson, který se v červnu zmocnil

Olomouce a odtud připravoval útok na Prahu a Vídeň. Čechy kvůli operacím císařských a

102 Tamtéž, s. 272. 103 Tamtéž, s. 301. 104Tamtéž, s. 303. 105 Tamtéž, s. 312. 106 Tamtéž, s. 331. 107 Tamtéž, s. 338. 108Tamtéž, s. 336. 109 Tamtéž, s. 350. 110 Tamtéž, s. 365.

23

švédských vojenských ozbrojených sil byly přivedeny na pokraj svých možností, navíc

všechny vrstvy byly nadměrně zadlužené.111

V kraji museli obyvatelé podporovat od 13. 2. 1640 Jiřího ze Sparru, který řídil dopravu

proviantu pro armádu.112 Začátkem března byl obyvatelům kraje seznam s dodávkami, které

měli dodávat na zimní ubytování dělostřeleckého vojska.113 Ve stejné době měly

z Bechyňského kraje do Prácheňského kraje přejít kompanie Kinského.114 Již 8. 3. se žádalo o

odvolání zbytků vojsk, která zůstávala v Prácheňském kraji. Této žádosti polní maršálové

Piccolomimini a Hatzfeld vyhověli a i jejich jednotky z kraje odtáhly.115 Hejtmani kraje měli

17. 3. zařídit, aby obyvatelé poskytovali personálu Hofkirchenových zavazadel týden nebo

čtrnáct dní přístřeší a obrok.116 List ze dne 30. 3. nařizuje, aby obyvatelé kraje pomáhali při

dopravě mouky z Klatov do Plzně.117 Je známo, že již 8. 4. se nacházel v Prácheňském kraji

regiment Borriho.118 S tímto ubytováním bylo spojeno, jako vždycky před tím, aby bylo

vojsko a důstojníci dobře zásobováni.119 Ke konci měsíce bylo posláno obilí z kraje do

Chebu.120 Někdy v období od října 1639 do června 1640 si stěžovali listem představitelé

města Strakonic, tak představitelé Prácheňského kraje na vojenské nesnáze.121 Dne 28. 7. se

hejtmani Jiří Vratislav z Mitrovic a Mikuláš Deym ze Stříteže ohrazují proti vyhrazení místa k

rekrutování císařské soldatesky. Dokládají, že kraj je už natolik vyčerpaný, že by další zátěž

nesnesl.122 Po 7. 10. pochodovalo krajem 150 dělostřeleckých koní Ziglmayerova oddílu

směrem k Plzni.123 Hejtmani 20. 10. hlásili, že stíhají nájezdní partaje, jak jim bylo dříve

nařízeno, a že v kraji mají úspěchy.124 O měsíc později, 27. 11., si stěžoval Borri, že jemu a

jeho pluku nebyla odvedena dvouměsíční kontribuce z kraje.125 Koncem prosince přišlo

rozhodnutí o ubytování Piccolominiho pluku v kraji.126

111 POLIŠENSKÝ, Josef. Třicetiletá válka a evropské krize 17. století. Praha: Svoboda, 1970. ISBN 66/508-21-8.6, s. 222. 112 LÍVA, Václav. Prameny k dějinám 30leté války 1640 - 1642: Regesta Fondu Militare archivu ministerstva vnitra ČSR. Díl VI. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1955. ISBN 30102/63-106495/54/SVli, s. 32. 113 Tamtéž, s. 37. 114 Tamtéž, s. 39. 115 Tamtéž, s. 41. 116 Tamtéž, s. 45. 117 Tamtéž, s. 49. 118 Tamtéž, s. 50. 119 Tamtéž, s. 52. 120 Tamtéž, s. 58. 121 Tamtéž, s. 83. 122 Tamtéž, s. 91. 123 Tamtéž, s. 112. 124 Tamtéž, s. 114. 125 Tamtéž, s. 120. 126Tamtéž, s. 138.

24

Počátkem února 1641 se švédská vojska postupně začala zmocňovat jednotlivých měst

v kraji. Došlo jak na Strakonice, tak Klatovy, Sušici, Písek a další.127 Dne 10. 2. 1641 přišlo

nařízení o tom, že se obyvatelé kraje se měli podílet na přepravě mouky do Českých

Budějovic, Českého Krumlova a Třeboně.128 O tři dny později je zaznamenáno stahování

císařských vojsk z Plzeňska a Prácheňska přes Vltavu na Bechyň. Císařské vojsko ustupovalo

před švédskou armádou.129 Z 16. 2. již máme zprávu o tom, že švédská vojska jsou ve

Strakonicích.130 Ze začátku dubna pochází záznam o tom, že se Banner při svém pochodu do

Horní Falce se ničeho nedotkl, výjimkou bylo pouze odehnání dobytka, a to ještě pouze

místy.131 Začátkem března byl vyslán hejtman třeboňského panství, aby nakoupil oves pro

armádu od předem určených osob. Měl se také vydat za hrabětem Marradasem, který měl být

ve Strakonicích, ale on byl toho času na Hluboké.132 Je pravděpodobné, že oves měl pocházet

ze Strakonic a okolí. V polovině dubna bylo oznámeno, že proti obyvatelům Prácheňského

kraje bude vykonána exekuce. Z této exekuce mají být zaplaceny pohledávky, které dluží kraj

Piccolominiho regimentu. Zatím ale byla pozastavena na císařův příkaz a nejdříve se měla

částka s obyvateli vyúčtovat.133 Koncem dubna měl kraj zaplatit 1 900 zlatých.134

Dne 4. 7. 1641 byli obyvatelé napomenuti, aby si své závazky plnili svědomitěji a

včas odevzdávali proviantní obilí.135 Do kraje byl 21. 8. umístěn strážmistr s 6 mušketýry.

Tato jednotka byla od Mansfeldovy kompanie, která přebrala pohledávku od Borriho

regimentu. Tato jednotka měla vymoci zaplacení dvouměsíční kontribuce.136 Nařízení, aby se

na Prácheňsku podél řeky Otavy začaly vyrábět sudy a aby každý soused z každého města

prodal po dvou sudech, přišlo 25. 9.137 Je celkem jisté, že toto nařízení se přímo dotklo

Strakonic, protože město leželo přímo u soutoku dvou řek. K datu 10. 11. je zaznamenána

událost, při které byl v kraji chaos kvůli tomu, že hejtmani nechali pochodovat císařské

vojsko bez komisařů a vojáci způsobili obyvatelům těžké škody.138

127Tamtéž, s. 10. 128Tamtéž, s. 152. 129Tamtéž, s. 153. 130Tamtéž, s. 156. 131Tamtéž, s. 173. 132Tamtéž, s. 254. 133Tamtéž, s. 177. 134Tamtéž, s. 181. 135Tamtéž, s. 198. 136Tamtéž, s. 211. 137Tamtéž, s. 219. 138Tamtéž, s. 215.

25

K 7. 2. 1642 se nacházelo v kraji 257 Piccolominiho mužů.139 O dva měsíce později

byla v kraji ustanovena komise, která měla od obyvatel získat velké množství obilí pro

zásobování armády. Toto obilí jim mělo být v několika nedělích splaceno.140 Adam Jaroslav

Šofman z Hamrlesu poukázal 27. 5. na to, že císařská armáda není v kraji dobře zásobena a

pokud s tím něco hejtmani neudělají, bude si muset mužstvo hledat obživu v kraji samo.141

Na začátku listopadu mělo být z kraje odesláno mužstvo k hotovosti do Prahy.142 V seznamu

dezertérů ze dne 22. 9. 1642 byla řada jmen. V tomto seznamu bylo 73 dezertérů, kteří

pocházeli z Prácheňského kraje. Pod touto zprávou byla připsána další, ve které se psalo, že

dezertérů bylo 82 z Prácheňského kraje. Z tohoto počtu byli 2 desátníci a 80 pěšáků a všichni

pocházeli ze Strakonic.143 Dne 9. 10. vyšel rozkaz o svezení obilí z kraje do Prahy.144 Nařízení

z 22. 11. 1642 oznamuje, že pro nízký stav vody v řece zatím nejde poslat proviant do Prahy,

a proto se musí na území kraje vypustit rybníky, aby následně mohl proviant doplout do

Prahy.145 O tři dny později přišel upravující rozkaz, ve kterém je stanoven rychlý výběr

kontribuce a výpůjčka obilí z příští kontribuce. Rybníky mají být už vypuštěny a proviant má

urychleně plout k Praze.146 Již 9. 12. bylo jisté, že do kraje na zimní ubytování zamíří Broyův

regiment.147

4.5 Dění v letech 1643 – 1645

Na začátku roku 1643 byla Morava rozdělena na dvě částí, jednu ovládal Torstenson

z Olomouce a druhou císařští na jihu Moravy. Na jaře 1643 získali císařští posily z Uher a

oblehli olomouckou pevnost. Ale Torstenson pozorován Gallasem dorazil v červnu

k Olomouci a během několika týdnů dobyl středomoravská města. Torstenson se musel

z Moravy stáhnout kvůli sporu Švédska s Dánskem o kontrolu obchodu přes Sund. Gallasova

armáda pronásledovala Švédy, ale byla opět zatlačena do Čech. Rok 1644 je spojen

s trestáním Valachů, kteří byli na švédské straně. Ale již v srpnu 1645 Torstenson přitáhl zpět

139Tamtéž, s. 244. 140Tamtéž, s. 268. 141Tamtéž, s. 294. 142Tamtéž, s. 355. 143Tamtéž, s. 366. 144Tamtéž, s. 381. 145Tamtéž, s. 411. 146Tamtéž, s. 412. 147Tamtéž, s. 420.

26

do Čech a obléhal Brno. Morava byla nadále rozdělena na dvě části a obyvatelé museli platit

kontribuce, navíc vypukl mor.148

V březnu 1643 hrozilo, že do Slezska vtrhne nepřátelská švédská armáda. Císař, aby

zajistil bezproblémové zásobování, nařídil, aby podle obilného patentu bylo obilí

shromážděno v Prácheňském kraji a dalších krajích a posléze obilí odešlo do Prahy.149

V polovině března roku 1643 došly do účtárny ke konečnému zpracování účty z Prácheňského

kraje.150

Následně 18. 4. 1643 přišlo do kraje nařízení, které se týkalo postupu proti nájezdným

skupinám ozbrojenců. K tomuto rozkazu byl dán příkaz okamžitého zveřejnění.151 Rozkaz z

21. 7. 1643 nařizoval, aby obyvatelé kraje dovezli fůrami hornorakouské obilí. Toto obilí bylo

složeno v Českém Krumlově a mělo být převezeno do Českých Budějovic, odkud pak dále

poputuje do Prahy.152 V dopise z 2. 9. 1643 byla zaznamenána upomínka na list z 25. 7.

V tomto listě je nařízení, aby Prácheňský kraj odvedl nejvyššímu Bourému zadržené požitky

za tříměsíční zimní kvartýrování ve výši přes 29 000 zlatých. Dále se píše, že není

v možnostech kraje tuto částku zaplatit a obrací se na nařízení císaře ze 7. 5. 1643, ve kterém

stanovil, že takovéto náklady se mají hradit z celkových císařských zemských sbírek a daní.

Místodržící apeloval na císaře, aby zachoval tento postup, tedy předání pohledávky na sbírky

a daně. Podle tohoto případu pak chce místodržící postupovat v dalších záležitostech.153

Hejtmané Prácheňského kraje obdrželi 21. 9. 1643 rozkaz místodržícího. V tomto rozkaze je

jim přikázáno, aby podle uzavřeného vyúčtování vydali nejen oddílu Bourrého pluku jeho

pohledávky, ale vyplatili i císařova nařízení denně se vracejícím úředníkům a vojákům plné

požitky za tři měsíce.154

Den před svátkem Zjevení Páně roku 1644 přišla zpráva, že na zimu do Čech přijde

řada regimentů a že už se v té době daly na pochod. Některé regimenty půjdou do

Prácheňského kraje a to přes Prahu.155 V polovině března bylo jasné, že Jan Magnus povede

148POLIŠENSKÝ, Josef. Třicetiletá válka a evropské krize 17. století. Praha: Svoboda, 1970. ISBN 66/508-21-8.6, s. 226 – 232. 149 LÍVA, Václav. Prameny k dějinám 30leté války 1643 - 1645: Regesta Fondu Militare archivu ministerstva vnitra ČSR. Díl VII. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1955. ISBN 38880/SV/55, s. 52. 150Tamtéž, s. 115. 151Tamtéž, s. 63. 152Tamtéž, s. 141. 153Tamtéž, s. 107. 154Tamtéž, s. 114. 155Tamtéž, s. 148.

27

proviantní štáb do Prácheňského kraje.156 Dne16. 3. 1644 se opakoval rozkaz, aby obyvatelé

dopravili obilí do Českých Budějovic.157

Hejtman Prácheňského kraje Jaroslav Schafman z Hemerlesu dne 26. 4. 1644

informuje místodržícího, že podle pokynů generálního proviantmistra a po dohodě

s krajskými hejtmany nařídil, aby Broyovu regimentu, který byl na zimu usazen v kraji, byly

vydány nařízené porce. Důstojníci a vojáci nebyli spokojeni s porcemi a vynucovali si na

obyvatelstvu více, dále vymáhali násilím porce pro nepřítomné vojáky a důstojníky a

libovolně stanovovali jejich cenu na 25, někdy i více krejcarů a nechtěli potvrdit příjem

vydaného v naturáliích i penězích. Vojáci nechtěli dát na domluvy Jaroslava Schafmana

z Hemerlesu, a dokonce se dostavili do jeho domu a chovali se velice nevhodně. Jaroslav

Schafman z Hemerlesu prosil o ochranu pro něho a pro kraj.158 Dne 30. 8. 1644 měli hejtmani

kraje zaslat účetním komisařům dosud chybějící likvidace od obyvatel, protože jinak by to

komisaři nestihli zpracovat ve stanovené lhůtě.159 Ještě v polovině září byli hejtmani

Prácheňského kraje upomínáni, aby do šesti dnů předložili zbývající likvidace.160 Hejtmani

byli znovu upomínáni kvůli chybějícím likvidacím, které měli odeslat do Vídně. Tyto

likvidace měli odeslat, pokud nechtěli na sebe uvalit odpovědnost za neuposlechnutí a

zdržování materiálu u sebe.161 To asi neučinili, protože 24. 10. byli znovu upomínáni o

likvidace vojenských výloh.162 Stejné hlášení se opakuje 9. 11.163 V této situaci nebyli jediní.

Stejné potíže s odesláním měly kraje Plzeňský, Kouřimský a Bechyňský. Dva dny před

Štědrým dnem roku 1644 přišlo nařízení, aby v kraji přijímali vojáky z rozptýlených pluků a

aby je ubytovali. O vydržení vojáků se má postarat obyvatelstvo.164 Obyvatelstvo k tomu

muselo odvést do 4. 1. 1645 extrakt příjmu kontribučního obilí, které bylo předepsáno na

svatého Havla 1644.165 Toto nařízení odčerpávalo z území další část potravin, což

obyvatelstvo neslo nelibě.

K 11. 1. 1645 bylo uloženo české komoře nashromáždit zásoby obilí v Chebu. Komora

vybrala určité kraje, mezi kterými byl Prácheňský. Do kraje přijel Vilém Albrecht Krakovský

156Tamtéž, s. 152. 157Tamtéž, s. 179. 158Tamtéž, s. 193. 159Tamtéž, s. 231. 160Tamtéž, s. 235. 161Tamtéž, s. 240. 162Tamtéž, s. 243. 163Tamtéž, s. 248. 164Tamtéž, s. 267. 165Tamtéž, s. 277.

28

z Kolovrat, aby jednal s obyvatelstvem. Hejtmani mu měli být nápomocni, zvláště při

dodávání for. Dovozné bylo stanoveno na 3 krejcary od míle a strychu a bylo odčítáno od

kontribucí.166 V polovině března, přesně 17. 3., byl Hatzfeldův generální štáb ubytován

v Prácheňském kraji a mělo být zajištěno jeho pravidelné zásobování.167 O pět dní později

přišlo oznámení, že nebezpečná vojenská situace vyžaduje, aby všechna důležitá místa byla

střežena. Vyžadovala se pomoc a podpora vojenským velitelům.168

Dne 17. 3. 1645 byl ve Strakonicích založen proviantní sklad, protože obyvatelé měli

posílat svoje zásoby na bezpečná místa.169 O pět dní později byla umístěna do města posádka.

Hrabě Colloredo měl nařídit svým úředníkům, aby se veliteli garnizon se snažili ve všem

vyhovět.170

O dva měsíce později, dne 13. 5., dodal kraj Bűnauovu regimentu 200 mužů.171 Do

26. 7. muselo být z kraje dodáno 30 koní pro dělostřelectvo.172 V polovině září měl kraj a

obyvatelé podporovat Hofmana při jeho úkolu.173 Do 23. 9. mělo obyvatelstvo dodat potřebné

množství dřeva na opevňovací práce v Českých Budějovicích.174 V polovině září 1645 šla

k císaři zpráva o zabrání země nepřítelem. Nepřítel ukládal obyvatelům výkupné a velké

týdenní kontribuce pod výhružkou, že je vypálí, uloupí dobytek a obilí. Obilí nepřítel

shromaždoval ve vlastních proviantních skladech. Stejným způsobem se chovalo císařské

vojsko, například v Prácheňském a Plzeňském kraji. Vojsko není spokojené s předepsanými

příděly, a proto požaduje zvýšení přídělu od obyvatelstva.175

5 Zázračný obraz Panny Marie Vítězné

Pochybnosti o nálezu tohoto obrazu popisuje Štěpán Vácha ve své disertační práci,

která bohužel vyšla pouze německy,176 proto vytvořil Vácha studii do sborníku Minulosti

Západočeského kraje, která jeho bádání zpřístupňuje pro českou veřejnost. Tato původně

166Tamtéž, s. 283 167Tamtéž, s. 309. 168Tamtéž, s. 315. 169Tamtéž, s. 311. 170Tamtéž, s. 316. 171Tamtéž, s. 345. 172Tamtéž, s. 387. 173Tamtéž, s. 405. 174Tamtéž, s. 406. 175Tamtéž, s. 422. 176 Štěpán Vácha, Der Herrescher auf dem Sakralbild zur Zeit der Gegenreformation und des Barock. Eine ikonologische Untereuchung zur herrscherlichen Repräsentation Kaiser Ferdinand II. in Böhmen. Praha 2009, s. 227 – 235, s. 262 – 269, s. 282 – 284.

29

renesanční malba znázorňující adoraci narozeného Krista Pannou Marií, sv. Josefa a pastýře

je zmiňován s událostmi spojenými se stavovským povstáním a bitvou na Bílé hoře.

Objevitelem obrazu byl bosý karmelitán Dominiko á Jesu Maria, který doprovázel vojsko

Maxmiliána Bavorského při tažení po Čechách. Karmelitán na hradě maltézských rytířů ve

Strakonicích našel tento obraz v prostorách hradu. Obraz ležel na podlaze a Josef, Maria a

pastýři měli vypíchané oči. Tento obraz si vzal s sebou do bitvy na Bílé hoře a podporoval jím

katolické vojsko. Vácha ve své studii odkázal na další autory, kteří pochybují o účasti

Dominika á Jesu Marii v bitvě, jako je např. Julius Krebs.177

Vácha poukazuje na to, že Dominiko je líčen v průběhu bitvy jako světec a místy

vyprávění připomíná legendu o svatých. Vyprávění popisuje karmelitána jako člověka, který

drží v ruce kříž a obraz má zavěšený na hrudi a s neohrožením jde do boje, kde pozvedá

morálku vojáků. Podle vyprávění měl obraz zázračnou moc, na bojišti odrážel střely a

vycházely z něho blesky, kvůli nimž protivníci neviděli nic okolo sebe.

Nález obrazu je kladen do Strakonic již od 17. století polyhistorem Janem

Caramuelem z Lobkovic. Caramuel vypracoval biografii Dominika á Jesu Marii, která byla

vydaná roku 1655. V této publikaci celou událost popisuje následovně:

„Císařské vojsko stavovalo u Plzně a ligistická armáda nedaleko Strakonic, v malém a

krásném zámku, postaveném na vršku překrásného rybníka. Bylo to v předvečer svátku

Anděla Strážce (quarto Idus Octobres Bohemia ejus solennitatem celebrat)178, když Dominik

se zbožnou zvědavostí procházel zámkem, nalezl tu polámané obrazy a sochy a mezi kusy,

které zřejmě představovaly sv. Jeronýma a sv. Máří Magdalénu, také jakousi desku, širokou

jednu stopu a jeden a půl vysokou, pohozenou ve špíně a prachu.“179

Takto popisují Strakonice i další životopisci jako Biagio della Purificazione, Filippo

della Santa Trinitate, pisatel druhé zbraslavské kroniky z druhé poloviny 17. století a v knize

o milostném obraze Panny Marie Vítězné, která vyšla v Praze v roce 1672.180

177VÁCHA, Štěpán. K původu a kultu milostivého obrazu Panny Marie Vítězné ze Štěnovic. In: DOUŠA, Jaroslav a Adam SKÁLA. Minulostí západočeského kraje XLV. 1. vyd. Plzeň: nakladatelství pro bibliofily a diskofily Kristiny Kaiserové, 2010, s. 25. ISBN 978-80-86971-25-4ISSN 0544-3830, s. 7. 178 Tedy 2. Října. 179VÁCHA, Štěpán. K původu a kultu milostivého obrazu Panny Marie Vítězné ze Štěnovic. In: DOUŠA, Jaroslav a Adam SKÁLA. Minulostí západočeského kraje XLV. 1. vyd. Plzeň: nakladatelství pro bibliofily a diskofily Kristiny Kaiserové, 2010, s. 25. ISBN 978-80-86971-25-4ISSN 0544-3830,s. 9, originál Viennae 1655, s 330. 180Tamtéž, s. 9 – 10.

30

Jinak ale celou událost popisuje společník Dominika á Jesu Maria Pietre della Madre

di Dio, který celou událost popsal v žádosti o udělení odpustků pro kostel Santa Maria della

Vittoria. Tato žádost byla dána papeži Řehoři XV. a v jarních měsících roku 1622 předána.

Pietro popisuje, že usedlost katolického šlechtice se nacházela 2 italské míle od Plzně a tato

usedlost je popisována jako tvrz.181 Další popis je v tištěné relaci o slavnostní translaci

milostného obrazu, která se konala 8. května 1622 v Římě. S touto relací je spojeno i nejstarší

vypodobnění obrazu. V této relaci jsou místo Strakonic jako místa nálezu zaznamenány

Štěnovice – Stenouiz. Do Strakonic Maxmilián podle Pietra dorazil z Písku, a to navečer 1.

října. Pietro popisuje, v jakém stavu hrad našli, že hrad byl na půl spálený, ale o obrazu se

v popisu nezmiňuje. Dále popisuje tažení, kdy 3. října obsadili Horažďovice bez odporu a

další den byli u Nepomuku, kde proběhla bitva s posádkou ze Zelené Hory, 6. října dorazili do

Blovic a 11. října se přiblížili k Plzni. Zde Maxmilián přenocoval z 12. na 13. října ve

Štěnovicích. Od Pietra pochází popis nálezu.182 Na dvou místech je záměna obou míst

vyznačena, Vácha soudí, že přepsání na Strakonice se událo až po smrti Pietra v roce 1630.

Tento obraz si s sebou odvezl karmelitán Dominika á Jesu Maria, ale jeho kopie

obrazu byly vyrobeny pro karmelitánský klášter v Praze a pro děkanský kostel ve

Strakonicích, kde byl tomuto obrazu v polovině 17. století vystavěn oltář.

Obraz v děkanském kostele ve Strakonicích byl rekonstruován v roce 2004 Aloisem

Martanem. Při této rekonstrukci se přišlo na to, že obraz byl napnut na klínový spodní rám a

později byl z něho sejmut a přibit kovovými hřebíky na dřevěnou podložku. Při této

manipulaci byl obraz na horní části zmenšen na formát desky o rozměrech 123 cm x 83 cm.

Na obraze byly umístěny milodary věřících, kvůli kterým byla zvolena dřevěná podložka.

Malba kvůli tomu byla poškozena kvůli častému přidávání milodarů, které k obrazu byly

připevněny hřebíky. V roce 2004 byly na obraze připevněny již pouze kovové svatozáře u

Marie, sv. Josefa a Ježíška. Na obraze byly zjištěny i drobné přemalby, které byly po

restauraci sejmuty.183

O tomto obraze se píše v knize Maria Lust = Garten mit der fűrnehmsten im

Königreich Böheimb, Marggrafftumb Mähren und Herzogthumb Schlesien befindlichen

Mirackel Bildern unserer Lieben Frauen, která byla vydána v Praze v roce 1704. Autor

181Tamtéž, Ob. Příloha 1. 182 Tamtéž, Ob. Příloha 2. 183 Restaurátorská zpráva ze dne 15. 6. 2004.

31

publikace obraz zmiňuje jako uctívaný v Čechách.184 Dále se o obraze zmiňuje Jiří Grugerius,

jehož práce byla přidána k Balbínově knize Přepodivná Matka svatohorská ... (1666).

Grugerius popisuje místa, kde se uctívá Panna Maria a zvláštní kapitolu věnuje obrazu

Adorace Krista (Obraz Panny Marie Vítězné), kdy ve svém líčení popisuje i historii obrazu.185

Další zmínku o vyobrazení můžeme najít v knize Hueberta Fortunata Zeitigera, Granat –

Apfel der Wunderzierden in denen Bildsaulen U. L. F. Maria bei zweien Völckern der Bayern

u. Böhmen, která byla vydána v Mnichově v roce 1671.186 Obraz se objevil v přehledu

mariánských obrazů – Atlasu Marianus, ve kterém jsou zmínky o něm umístěny na stranách

30 -33.187 Obrazu se věnuje i kniha Albrechta Chanovského Vestigium Bohemiae Piae.

Věnuje se mu především v druhé hlavě na straně 15.188

6 Berní rula

Soupis pro město byl sepsán komisí 10. září 1654. Komise v průběhu soupisu

zaznamenala: „Toto město velice ruinirovaný a mimo některý málo osob velmi nuzný jest a

mnoho vystálo a nadto vejše ještě skrze svý upřímně stálý přiznání mnoho let pořád velikejma

břemeny obtěžované bylo, takže skutečného polehčení potřebuje. Půda dobrá, výnosná.“189

Tomuto tvrzení se nelze divit, když k roku 1615 mělo město osedlých 222 a k roku 1646 jich

bylo pouze 35. Počet osedlých stoupl až v roce 1653 na 66. Přes válečné útrapy se ve městě

nepřestalo vařit pivo. Tomuto faktu se nelze divit, když většina z obyvatel měla právo vařit

pivo. Dokonce někteří, jako Jan Maška, měli právo i pálit pálenku. Ve městě bylo 16 domů,

které byly pusté, bez hospodáře a živnosti, ale stály. Dále zde bylo 8 domů označených jako:

„dokonce pustý, skažený a znořený“.190 Dalších 12 domů bylo označeno už jen za pusté a

zbořené.

Obyvatelstvo bylo rozděleno na původní a nově příchozí. Z původních obyvatel a

jejich potomků, kteří válku přežili a zůstali ve městě, jsou rodiny Vodičkova (v Knize trhové

je jmenována Markéta Vodičková a v Berní rule je uváděn Jiří), Tremblová (v Knize trhové je

uváděn Pavel a v Berní rule Alžběta), Ondřej Styfter (v Knize trhové je uváděn k roku 1635,

je tedy možné, že jde buď o stejnou osobu, nebo o syna), Jan Mašek (v Knize trhové v roce

184 ROYT, Jan. Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století. 1. vyd. Praha: KAROLINUM, 1999. ISBN 80-7184-662-7, s. 38. 185 Tamtéž, s. 40. 186Tamtéž, s. 43. 187Tamtéž, s. 47. 188Tamtéž, s. 48. 189HAAS, Antonín. Berní rula: Kraj Prácheňský. 1. vyd. Praha: SPN, 1952. ISBN 43-06,s. 65. 190 Týž.

32

1636 kupuje dům na Velkém městě a v Berní rule je uváděn jako sládek, je pravděpodobné,

že je to stejný případ jako u Jana Maška), rodina Majerova (v Knize trhové je uváděn Martin

Majer a v Berní rule Matěj Majer povoláním mydlář, v tomto případě je totožné jméno, ale

profese je jiná, protože Martin Majer byl malíř, proto si nemůžeme být naprosto jisti, že jde o

příbuzné, tento případ se komplikuje i tím, že ve Strakonicích v Berní rule je zapsán Jan

Majer povoláním kolař, dále vdova Anna Majerová a Jan Majer písař důchodní, kteří mohli

být s Matějem příbuzní), rodina Růžičkova (v Knize trhové k roku 1613 je zmiňován Jan

Růžička, který prodal dům na Malém městě, a v Berní rule Jakub Růžička povoláním hrnčíř),

Červený (v Knize trhové je zapsán k roku 1614 Jan Červený a v Berní rule Šimon Červenej

truhlář) a rodina Malých (v Knize trhové je k roku 1619 zmiňován Bartoloměj Malý a v Berní

rule Řehoř Malý povoláním krejčí). Ze záznamů vyplynulo, že dům Jana Nováčka byl pustý a

zdevastovaný bez obyvatel.

Z města podle zpráv z berní ruly zmizela zřejmě některá povolání. Zcela určitě už ve

městě nebyla rodina původního zlatníka, protože ji již Berní rula neuvádí, ale jak je uvedeno

v následující kapitole, zlatník Tomáš Plangkler vlastnil dům ve městě, ale v Berní rule je

uváděn již jiný zlatník, a to Jan Rittel. Zcela se zachovaly profese související s výrobou piva.

V berní rule se dočteme, že ve městě bylo více sládků, a to Jiří Kňourek, Ondřej Němejc, Jan

Maška, Jan Hruška, Kašpar Mladotický a nově příchozí Matouš Slavík, dále bylo více

sladovníků Onofrius Radl, Vít Pelhřimovský a jedna sladovnice Anna Lexová. Dalším hojně

zastoupeným řemeslem byl řezník, těch bylo ve městě 11, a soukeník. Ve městě byl i městský

písař Zikmund Grys a i ten měl právo vařit pivo a toto právo měl i varhaník Gabriel Vaník.

Zajímavé je, že varhaník měl právo vařit pivo, ale trubač František Farina toto právo neměl.

Vlastníkem mlýna v době soupisu Berní ruly byl Matěj Králíček a o jeho mlýně víme, že měl

2 kola. Město v této době mělo ve svých zdech většinu řemesel potřebných ke každodennímu

životu, proto tu byl pekař, kovář, švec, hrnčíř, kolař, kramář, krejčí, barvíř, koželuh, prodavač

plátna a jiná řemesla.191

Na závěr zprávy komise uvádí: „Žádným spůsobem toho uznati nemůžeme, aby oni při

témž přiznání pozůstaveni, méněji k jakým zvejšením přijíti mohli. Nebo skrz jakej spis se

k nám utíkají a jakého dalšího opatření žádají, z příležitosti jich originálu slavná vidí se nám

191 HAAS, Antonín. Berní rula: Kraj Prácheňský. 1. vyd. Praha: SPN, 1952. ISBN 43-06, s. 61 – 67.

33

(však na další opravu slavné commissi), že toto město žádným způsobem vejžše potaženo býti

nemůže“.192

7 Knihy trhové

Kniha trhová Strakonic není uspořádaná podle roku uskutečnění transakce, ale podle

následného uspořádání pravděpodobně nějakým pracovníkem na městské radnici. Proto

vyhledávání v ní je velice složité, ale určitě nejde o nezajímavé bádání. Nutnost prodeje a

koupě je patrná i několik let před válkou. Důkazem může být zápis z roku 1605, ve kterém je

zmiňován měšťan Jakub Rocsana z Brausové, který v té době byl spoluradním. Tento měšťan

si kupuje dům na Velkém městě. Stejná informace se objevuje v Kučově publikaci Města a

městečka. Jak v předválečné, tak i válečné době nakupovali měšťané své domy, dnešní

terminologií řečeno, na splátky. Svůj dům spláceli po několik let a část peněž složili hned při

koupi domu. Tato tendence je patrná při všech transakcích.

V knize je zápis z roku 1612, jenž popisuje koupi domu mlynáře Duchoslava Zuly.

Mlynář si koupil dům na Velkém městě nedaleko brány. Zajímavý je zápis z roku 1614, kdy

Mikuláš Ševčík kupuje dům na ostrově nedaleko obecního mlýna a z druhé strany se měl

nacházet dům Šimona Syrotka. Zajímavá je část města na ostrově. Někde v hradbách města

musel být útvar, který připomínal ostrov. K podobě ostrova mohl přispět i mlýn se svojí

mlýnskou stokou a nedaleké rameno řeky Otavy. Ve stejném roce si Martin Majer koupil

dům na Malém městě „jdoucí k velkému mostu mezi mlýnem Matěje Hlavy a domem Jana

Nováčka“. Nevíme, zda obecní mlýn patřil Matěji Hlavovi nebo zda obecní mlýn spravoval

někdo jiný. V následujícím roce je zaznamenána zpráva o koupi domu na Malém městě.

V roce 1616 koupil dům na Velkém městě Daniel Bíčen od Jana Záruby. Zápis z roku 1617

nám prozradí další podrobnost o vzhledu města. Toho roku koupil Petr Rybák dům na Malém

městě, který se nacházel podél Průvodní louky. Z roku 1618 pochází zpráva o koupi domu na

Velkém městě pod Masnými krámy. Koupil si ho zlatník Tomáš Plangkler, což znamená, že

se do města přistěhovala další elitní skupina. Můžeme předpokládat, že se jednalo o jeden

z lepších domů ve městě.

I v následujících letech se ve městě prodávaly a kupovaly domy. Zprávy o prodejích

domů plynule prostupují léty války a skoro každý rok máme o nějakém prodeji zmínku.

Prodej domu nebyl jednorázovou záležitosti, ale dům se splácel po několik let. Ze zpráv by se

192 HAAS, Antonín. Berní rula: Kraj Prácheňský. 1. vyd. Praha: SPN, 1952. ISBN 43-06,s. 66.

34

dalo vyvodit, že většinou byly dražší domy na Velkém městě než na Malém městě. Domy se

platily v kopách míšeňských a splátky probíhaly pravidelně na určené datum. Cena se

pohybovala okolo 800 kop míšeňských.

Z těchto knih vyšla velice zajímavá informace o rozdělení města na Velké a Malé

město. Toto rozdělení trvá až do dnes. V jádru města dodnes existují prostory, které obyvatelé

označují jako Velké a Malé náměstí.193

8 Židé ve Strakonicích

Přesné datum příchodu Židů do města neznáme, na druhou stanu můžeme dokázat,

kdy se pro ně vyskytly lepší podmínky. Stalo se tak s převzetím moci johanity. Tento řád ze

svých pobytů ve Svaté zemi měl zkušenosti s jinými etniky a dokonce ve svých špitálech měl

doktory, kteří byli židovského nebo arabského původu. Již v roce 1482 se židé pokoušeli

provozovat ve městě krejčovské řemeslo. Obyvatelé města se proti tomu bránili, protože to

ohrožovalo jejich živnosti a za druhé se židé pokoušeli o svou expanzi mimo cechovní

struktury. V 16. století žilo ve Strakonicích několik židovských rodin, kdy se tyto rodiny

prosadily v obchodě a peněžnictví.194 S rokem 1504 je spojena protižidovská událost, kdy

jedna žena prodala židům svoji dceru. Židé údajně z dcery vyjmuli krev. Za tento čin byla

matka, židovští bratři a jistá Markvartová odsouzeni k upálení. Královská komora se v tomto

případě přimlouvala u Jana ze Švamberka za odsouzené, ale kvůli náladě lidí ve městě byl

jinak tolerantní muž nucen trest vykonat.195 Ve Starých letopisech českých je celá událost

vylíčená následovně: „Téhož roku v pátek před Třemi králi (5. ledna) byli ve Strakonicích

upáleni dva židé, oba bratři, a před nimi jejich matka, také židovka, a to proto, že zabili

děťátko a nachytali jeho krev“.196

Další zmínka o Židech pochází z roku 1669. Tato zpráva je zaznamenaná v gruntovní

knihy. Ve zmiňovaném roce si koupil od velkopřevora ochranný Žid Mojzes Fűrth chalupu

v Bezděkově za 150 zlatých. Po smrti Fűrtha prodala vdova Barbara tuto chalupu Izraeli

193 Státní okresní archiv Strakonice, Archiv města Strakonice 1367 – 1945 (1947), Kniha, i. č. 67, Kniha trhová (1603 – 1724). 194Židé na Strakonicku. 1. vyd. Strakonice: Edice corcordium č 22, 2001, s. 3. 195Tamtéž, s. 4. 196 PORÁK, Jaroslav a Jaroslav KAŠPAR. Zestarých letopisů českých. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1980. ISBN 25-068-80, s. 283.

35

Joelovi za 520 zlatých.197 V hradbách města mohl být pouze jeden židovský dům

pravděpodobně s jednou židovskou rodinou.198

V 17. století byla založená židovská obec a koncem 17. století byla postavena

synagoga. V roce 1724 žilo v Bezděkově 12 židovských rodin, které měly 58 členů. Většina

z nich žila v ghettě v Bezděkově.199 V roce 1696 získali židé povolení na zřízení hřbitova

v městském lese pod Holí. Hřbitov je v této lokalitě dodnes. Simona Kotlárová ve své stati

Strakoničtí židé zmiňuje, že toto místo pro hřbitov odkoupila obec až v roce 1700 od

vrchnosti. Dále uvádí, že až v roce 1750 získala obec oficiální povolení k využívání

hřbitovního privilegia č. 219.200 Vzrůst komunity během 17. století je velice patrný ze

záznamu, kdy si v roce 1718 si strakoničtí koželuhové stěžovali vrchnosti na židy i kvůli

tomu, že se pokoušeli dostat do jejich cechu.201 Jsou dochovány dekrety vrchnostenského

úřadu ve Strakonicích, které se týkají košér výseku masa v Bezděkově. Tyto dekrety jsou z let

1670, 1700 a 1740.202 Pro rozmach židovské obce mluví i fakt, že Volf Stein žádal

vrchnostenské úřady ve Strakonicích o povolení ke koupi Zlochovské chalupy. Tato chalupa

až do let 1720 - 1721 spadala pod městskou jurisdikci. Tento dům chtěl Stein využít pro

vytvoření košér řeznictví.203

Nevraživost strakonických občanů k židovské komunitě nebyla ničím neobvyklým. Ve

většina měst středovýchodní Evropy měla podobný postoj k židovskému obyvatelstvu.

Někteří měšťané měli ve svých knihovnách protižidovské polemiky.204 Není proto vyloučeno,

že v bohaté domácnosti zlatníka ve Strakonicích se podobná literatura nacházela. Podle

Millera přispěla třicetiletá válka k zlepšení sociálního postavení a k růstu židovské populace

v Čechách.205 Tento trend ve Strakonicích patrný příliš není, jednak z důvodu dobrých vztahů

židovské populace a řádu, ale i růstu počtu obyvatel židovského původu až po válce. Zcela

podle teze v knize Jaroslava Millera se židovské obyvatelstvo přesouvalo do poddanských

197Strakonice - kapitoly: Vlastivědný sborník 1. 1. vyd. Strakonice: Město Strakonice, 2002. ISBN 80-238-7889-1, s. 107. 198 FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Sefer, 1992. ISBN 80-900895-1-8, s. 149. 199 Týž. 200Strakonice - kapitoly: Vlastivědný sborník 1. 1. vyd. Strakonice: Město Strakonice, 2002. ISBN 80-238-7889-1, s. 107. 201Židé na Strakonicku. 1. vyd. Strakonice: Edice corcordium č. 22, 2001, s. 4. 202Strakonice - kapitoly: Vlastivědný sborník 1. 1. vyd. Strakonice: Město Strakonice, 2002. ISBN 80-238-7889-1, s. 108. 203 Tamtéž. 204 MILLER, Jaroslav. Uzavřená společnost a její nepřátelé: Město středovýchodní Evropy (1500 - 1700). 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-805-5, s. 116. 205Tamtéž, s. 126.

36

měst střední a malé velikosti. Tuto svoji tezi aplikuje na situaci v Německu, ale této tezi

odpovídá i situace ve Strakonicích.206 Jak již víme, Strakonice byly střední velikosti a

poddanské. Navíc je pravděpodobné, že maltézští rytíři byli jako vrchnost velice tolerantní.

9 Pivovar

Na samém počátku pivovarnictví ve městě stál hradní pivovar. Na začátku byli

Bavorové, kteří někdy okolo roku 1243 nařídili vaření piva v prostorách hradu. Neví se, jestli

první várky učinili maltézští rytíři nebo Bavorové. Ve 14. století už Bavorové měli pivovar a

sladovnu.207 Během 14. století je jisté, že už měšťané začali vařit pivo ve svých domech.

Tento dualismus ve vaření piva je potvrzen rokem 1367.208 V 15. století nebyla várka

z panského pivovaru kontinuální a občas bývala přerušena, protože vrchnost musela

navazovat i na pivovarnickou činnost ve městě. Během vlády Bavorů tato dualita byla

respektována, ale po té co přešlo panství pod maltézské rytíře, začaly se objevovat první

spory. Je jisté, že na konci středověku začíná mít měšťanské pivovarnictví převahu nad

vrchnostenským. Vrchnost si v této době vařila pivo pro vlastní potřebu na rozdíl od měšťanů,

kteří vařili pivo na prodej. Doklad o panském pivovaru pochází z roku 1483, kdy se

velkopřevor maltézských rytířů Jan ze Švamberka se zavazuje, že ve vesnicích Bezděkov a

Žábokrcích nebude vařit pivo na prodej, ale k potřebám domácí vrchnosti.209

Z doby vlády Václava Zajíce z Háznburku pochází řád týkající se krčem a vaření piva,

který určil, jaké pivo se může čepovat na určitých místech. Dále máme i zmínku, kde se mohl

nacházet hradní pivovar. Starý pivovar stál u hradní věže Rumpál, ale už zřejmě nedostačoval

potřebě, a proto byl přemístěn naproti děkanskému kostelu sv. Prokopa, kde vybavení

pivovaru bylo daleko modernější. Rok 1619 byl katastrofou pro hradní pivovar, který

vyplenilo nepřátelské vojsko spolu se strakonickými právovárečníky. Za velkopřevora Viléma

Vratislava z Mitrovic existovala domluva mezi měšťany a panstvem, že hradní pivovar bude

dodávat pivo do čtyř šenků ve městě a potvrdil měšťanům jejich stará práva. V roce 1636 dal

velkopřevor na vědomí, že tento glejt, s ním uzavřený, ztrácí platnost.210 Rok 1641 byl dalším

nepříznivým rokem pro město i panské sídlo. Švédové vyplenili město i panské sídlo,

následně po tom maltézští rytíři přesunuli své sídlo ze Strakonic do Prahy a ve Strakonicích

206 Tamtéž, s. 131. 207JÁKL, Pavel. Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska: II. díl Jižní Čechy. 1. vyd. Praha: LIbri, 2010. ISBN 80-7277-226-0, s. 577. 208Tamtéž, s. 584. 209Tamtéž, s. 578. 210Tamtéž, s. 579.

37

zůstal pod správou komtura. Tímto rozhodnutím postupně upadal panský pivovar a hned od

roku 1649 nabyl na významu měšťanský pivovar, který byl rozmístěný po různých domech.

Po válce se dostal do postu velkopřevora Vilém Leopold z Regensteinu a Tattenbachu, který

uvrhl na město roku 1660 sankce. Tímto aktem zrušil městu stará privilegia, tedy i právo vařit

pivo. Tento spor se dostal až k samotnému císaři Leopoldovi I. Nakonec se tento spor urovnal

v roce 1664 a městský pivovar mohl pokračovat. V následných letech poklesl význam

panského pivovaru.211

9.1 Městský pivovar

Ve městě bylo okolo 154 domů, které se mohly prokázat právem várečným. Tyto

domy se nacházely v okolí dnešního Velkého náměstí. Ne každý dům s tímto právem vařil

pivo, některé domy to užívaly jako právní formy. Majitelé těchto domů se podíleli na várkách

a měli z těchto várek nějaký výnos. Tito majitelé měli možnost si pořídit vlastní hospodu212

Od roku 1491 byli měšťané povinni odvádět plat z každé várky do královské pokladny. Tento

plat byl dříve uskutečňován odváděním plateb z obilí určeného ke sladování a následným

várkám. Tato dávka přibyla k vrchnostenské dani.213

Důležitá je listina velkopřevora Jana z Vartemberka, ve které stojí: „..týž měšťané Naši

Strakoničtí, kterak by v piva bílého vaření na prodej mezi nimi žádného řádu nebylo, takže by

obec toho obchodu užiti nemohla pro sladovníky, kteříž jsou sami toho obchodu užívali

žádajíce toho na Nás a snažně prosíce, poněvadž toho obchodu piva bílého na prodej vaření

v královských městech i panských všichni obecně pořádkem užívají, aby také i oni v tom se

naříditi mohlo, aby netoliko sami sladovníci, ale i jiní všickni sousedé horní i dolní chudí i

bohatí užívali…“. Následně se v privilegiu píše o odběru piva šenky v poddanských vesnicích,

které patřily pod strakonický hrad. Tento glejt výslovně zmiňuje měšťanské várky bílého

piva. Bílé pivo se připravovalo z pšeničného sladu.214

V 16. stoleté mělo měšťanské pivovarnictví před panským náskok. V roce 1649 se

rozhodli měšťané vybudovat budovu pro pivovar na rynku v právovárečném domě. Tento

nový pivovar měl být pro všechny měšťany společný. Tento dům byl pravděpodobně nejméně

postižený válečnými útrapami. V novém pivovaře započaly várky v roce 1650.215 Tento krok

špatně nesl majitel panského pivovaru a vznikl mezi subjekty spor, který je popsán výše.

211Tamtéž, s. 580. 212Tamtéž, s. 584. 213Tamtéž, s. 585. 214 Týž. 215 Týž.

38

Během 17. století padla zábrana o dělení várek, a tak strakoničtí mohli vařit pivo z pšeničného

i ječmenného sladu.216

10 Významné budovy města

Tato kapitola pojednává o významných budovách ve městě. S těmito budovami se

měšťané za války setkali a některé z nich každodenně navštěvovali. Jedná se o starší budovy,

které již za války stály na současných místech, ale ta jejich podobu pozměnila a

v následujících letech byla většinou nutná přestavba.

10.1 Strakonický hrad

Již před rokem 1225 muselo být započato s výstavbou hradu. V roce 1235 musel už

Bavor I. mít na místě dnešního hradu nějaké své sídlo. Pravděpodobně otec Bavora I., Bavor

Kmet, zbudoval nejstarší část hradu. Mělo se jednat o svatyni, která byla následně včleněna

do komplexu a dnes její základy můžeme najít v kapitulní síni.217 Pravděpodobný vznik hradu

je kladen do let 1220 – 1235. Z roku 1243 máme první zprávu o tom, jak hrad vypadal. Jedná

se o darovací listinu Bavora I., který daroval část hradu maltézským rytířům. Z této listiny

vyplývá, že na hradě byl kostel a dva domy. Jeden z domů si nechal Bavor I. a druhý dům

připadl maltézským rytířům.218 Mezi kostelem a palácem vznikla další budova, která od roku

1254 sloužila jako sídlo velkopřevora. Bavor II. si vystavěl nový palác v severozápadním

rohu. Pravděpodobně až Bavor III. vystavěl věž Rumpál a zároveň s ní vnikla západní

hradební zeď, která vyplňovala prostor mezi novým palácem a Rumpálem a mezi Rumpálem

a purkrabskou budovou. Původně do hradu vedl pouze jediný vstup u purkrabské budovy.219

Ve 13. století měl hrad již pět pevnostních věží a podobal se hradu Zvíkov.220 Z listiny ze dne

5. ledna 1318 víme, že klášter maltézských rytířů byl té době zasvěcen svatému Vojtěchu,

kdežto dnes je zasvěcen svatému Prokopu.221

Po převzetí hradu maltézskými rytíři bylo zbořeno východní bavorovské křídlo spolu

s částí severní budovy a vzniklo velké centrální nádvoří. Dále byla přistavěna západní brána

s padacím mostem a hradba podél řeky Otavy. V těchto prostorách je dnešní třetí hradní

216 JÁKL, Pavel. Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska: II. díl Jižní Čechy. 1. vyd. Praha: LIbri, 2010. ISBN 80-7277-226-0, s. 586. 217 CVRČEK, J. Zdeněk. Strakonice: Osudy jihočeského města a jeho okolí. 1. vyd. Strakonice: Městský národní výbor Strakonice, 1967. ISBN H-07* 71672, s. 43. 218BIRNBAUMOVÁ, Alžběta. Strakonický hrad. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1947, s. 11. 219Tamtéž, s. 12. 220 Tamtéž, s. 13. 221 Tamtéž, s. 15.

39

nádvoří. V 16. století vznikla u kostela brána, která vymezila další nádvoří. U této brány stála

budova nazvaná Nová věž, ve které bylo umístěno vězení. Dalším významným krokem byla

přestavba paláce a vybudování renesanční věže, která získala název Jelenka.222 Významnou

částí hradu je prostor křížové chodby a kapitulní síně. Výzdoba křížové chodby pochází ze

14. a 15. století. Fresky, na kterých jsou vymalovány Kristovy skutky, jsou v několika

pásmech.223 Na konce 16. století na hradě byla zbrojnice s plnou výbavou pro 18 mužů,

v konventu bydlel převor a 18 kněží a spolu s nimi jeden novic. Dále se v závěti Zajíce

z Haznburku dovídáme, že klášter byl bohatý a měl mnoho klenotů.224 Oprava hradu po

pohromách třicetileté války trvala až do roku 1666, kdy se v tomto roce poprvé mohli kněží

vrátit zpátky na hrad.

10.2 Kostel svatého Prokopa

Kostel byl založen pravděpodobně počátkem 13. století, jak je v předešlém odstavci

psáno. Nejstarší část stavby je vystavěna v románském slohu, někdy okolo roku 1243. Po roce

1243 byla postavena monumentální věž, která měří 40 m a má románský charakter. Raně

gotická je přestavba hlavní lodi na konci 13. a počátku 14. století. O této přestavbě svědčí i

udělení odpustků od Hermana. Od roku 1421 do roku 1694 se kostel a přilehlé prostory

konventu zvelebovaly.225 Během války a po válce byl hlavním iniciátorem oprav hrabě

Colloredo. Při těchto opravách byla severní zeď opatřena mohutnými pilíři a roku 1644 byl

opraven chór a zaklenut stejnou klenbou. Oltář v kostele nechal po válce, v roce 1693, zřídit

převor Michael Emerich de Raga.226

10.3 Kostel svaté Markéty

Kostel pravděpodobně vznikl jako kaple u špitálu maltézských rytířů ve

13. století. V 15. století byl tento prostor přestavěn na velkou nemocniční halu a kostel. Kostel

svaté Markéty byl od svého vzniku kostelem strakonických cechů.227 Od roku 1569 se

v kostele sloužily utrakvistické bohoslužby. I přes to, že se zde konaly tyto bohoslužby, byl

neustále pod patronací hradních pánů. Po bitvě na Bílé hoře se stal opět pouze katolickým.

Dobrá životní úroveň měšťanů a jejich vyznání podobojí přivedly měšťany k tomu, že se

222 FIBICH, Ondřej a Tomáš Durdík. Rytíři svatého Jana a jejich hrad ve Strakonicích. 1. vyd. Strakonice: Hrad Strakonice, 2011. ISBN 978-80-904644-3-8, s. 9. 223 Tamtéž, s. 19. 224 BIRNBAUMOVÁ, Alžběta. Strakonický hrad. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1947, s. 17. 225Strakonice - kapitoly: Vlastivědný sborník 1. 1. vyd. Strakonice: Město Strakonice, 2002. ISBN 80-238-7889-1, s. 151. 226 Tamtéž, s. 152. 227 Tamtéž, s. 174.

40

rozhodli přestavit kostel v roce 1583. Přestavbu prováděl českobudějovický stavitel

vlašského původu Vincenc Vogarelli. Kostel byl přestavěn ve stylu pozdní gotiky

s renesančními prvky. Po svém dokončení se stal hlavním městským kostelem. Dále po

dokončení prací na stavbě kostela byl u něho zrušen hřbitov, který pocházel již z dob založení

kostela.228

10.4 Další významné budovy ve městě

Důležitým bodem ve sledované době bylo městské opevnění. Město bylo rozděleno na

horní a dolní město (to dosvědčují i zápisy z knihy trhové uvedené výše). Horní město, které

bylo i větší bylo ohrazeno polověncem hradeb za vlády Jana z Rožmberka. Toto opevnění

bylo tvořeno jednoduchou hradební zdí, kterou zpevňovaly tři bašty. Podle veduty z roku

1711 do města vedly tři brány. Dochovaly se i jejich názvy, a to Horažďovická (ta byla z nich

nejmenší), Pražská a Blatenská. Dalším důležitým bodem města byla radnice, která vznikla již

roku 1488, ale po vyhoření radnice vznikla nová v roce 1508. Tato radnice vyhořela v roce

1626 a do dnešní doby se dochovala její empírová přestavba z roku 1820.229 Další zajímavostí

je budova Masných krámů, která byla v roce 1641 přestavěna.230

11 Každodenní kultura městských domácností

O přesném stavu domácnosti strakonických měšťanů nemáme zprávy. Můžeme se jen

domnívat a vytvořit si obraz o situaci z písemných záznamů z nejbližšího podobného

nedalekého města. Pro tyto účely nám může posloužit město Prachatice. Václav Bůžek ve

svém výzkumu rozdělil obyvatele města do 3 hlavních skupin podle zařízení domácností.

Dále u každé skupiny vymezil další 3 podskupiny pro detailnější rozdělení.

Skupinu A tvořily domácnosti, které měly předměty pro základní životní potřeby, tedy

stolní nádobí, prostý oděv, ložní prádlo, základní kusy nábytku a zařízení dílny. V podskupině

A1 byly nejchudší domácnosti. V těchto domácnostech bylo možno nelézt kusy železného a

mosazného nádobí, nemnoho šatstva a ložního prádla, dále zde bylo zemědělské náčiní. V

podskupině A2 měly domácnosti více nádobí a ložního prádla. Podskupinu A3 tvořily

228 Tamtéž, s. 174. 229 KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku: VII: díl Str - U. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. ISBN 978-80-7277-041-0, s. 59. 230 Tamtéž, s. 60.

41

domácnosti, kde bylo hodně nádobí, oděvů, ložního prádla, nábytek a dostatek řemeslnického

nářadí.231 V této skupině se ojediněle objevovaly šaty s ozdobou a dekorované nádobí.

Skupina B měla hojně předmětů každodenního užití. V domácnosti byly předměty

zdobené, bohatě druhově odlišné, umělecky vyvedené a také předměty vyrobeny z dražších a

lepších kovů a látek. Velice typické pro tuto skupinu bylo vlastnění stříbrných předmětů a

výskyt hotovosti v domácnosti. Podskupina B1 se vyznačovala sadou zdobených cínových a

měděných knoflíků, kotlíčků, konví a misek různých druhů. V podskupině B2 se vyskytovaly

stříbrné předměty, nádobí a řady odlišných předmětů každodenního užití. V podskupině B3

byl ještě vyšší podíl stříbrných předmětů, například prstenů, řetězů, náramků, příborů, pohárů

apod. V těchto domácnostech byly i truhly, ve kterých kromě hotovosti, byly uloženy i

dluhopisy, což svědčí o aktivním podnikání v dluhové problematice.232

Další je skupina C, která je reprezentována vlastnictvím velkého množství bohatě

zdobených předmětů ze zlata a stříbra, nádherným nábytkem, zdobením šatů stříbrem a

zlatem. Jednalo se o nejbohatší skupinu obyvatel, kteří vlastnili honosné domy. Tito měšťané

aktivně podnikali. Tato skupina se dále dělila na podskupiny, které byly málo početné.

Měšťané v podskupině C1 měli i křišťálové předměty. Od C1 se méně odlišovala podskupina

C2, do které se zařazují domy, ve kterých byly 4 zlaté nebo pozlacené předměty, umělecké

šperky a zdobení světnic honosnými předměty. Zajímavostí je, že v této podskupině se

objevovaly i stříbrné kříže. Úplným vrcholem městské společnosti byla podskupina C3. Do

níž spadali majitelé více domů, zahrad, polí, luk. K těmto kriteriím přibylo i kriterium

aktivního obchodu. Typickým znakem společnosti bylo vlastnictví pozlacených předmětů,

hlavně prstenů s drahokamy nebo s perlami. Také se v těchto domácnostech mohly nacházet

vzácné vazby knih a zlatou nití vyšívané oděvy.233

Ve Strakonicích bylo pravděpodobné velké zastoupení ve skupinách A a B. Ve

skupině A byli měšťané, kteří se zabývali zpracováním hlíny, tedy hrnčíři, cihláři a zedníci.

Dále v této skupině byli stolaři, kolaři, bednáři, tesaři, kováři, zámečníci, zvonaři, kožaři.

Skupina B byla složena z lidí soustředěných do cechů soukenických, cechu krejčích a

koželuhů. Skupina C se vyznačovala profesemi jako zlatníci, mečíři, sladovníci, pekaři.234 Ve

231 BŮŽEK, Václav. OPERA HISTORICA. Kultura každodenního života v Českých a Moravských měst v předbělohorské době. 1. vyd. České Budějovice: Pedagogická fakulta JCU, 1991. ISBN 80-7040-028-2, s. 49 – 51. 232 Tamtéž, s. 51 – 52. 233 Tamtéž, s. 52 – 53. 234Tamtéž, s. 54.

42

Strakonicích do této skupiny mohl spadat sladovník, který je s jistotou ve Strakonicích

doložen. (viz kapitola o pivovaru)

12 Jednotlivé listiny a prameny

Z roku 1620 je v archivu uložena pečeť a typář města. Jedná se stříbrný typář

s průměrem 26 mm. Pečeť je lemována linkou a za ní se podél početního pole vine opis na

stuze. Uprostřed pole je půlený renesanční štít a nad ním se nachází letopočet 1620. Na levé

polovině štítu se nachází zeď s cimbuřím a v pravé časti maltézský štít. Na pečeti je nápis

SECRET + CIVI + STRACONO.235 Tato pečeť a typář zřejmě potřebovaly vyměnit nebo se

ztratily, a proto v roce 1637 byla vyrobena nová pečeť spolu s typářem. Typář je v průměru

větší než typář z roku 1620. Jeho průměr je 48 mm. Pečetní pole je lemováno vavřínovým

věncem a podél něho je stuha a opis. V pečetním poli je znak města – městská věž s bránou a

mříží, uprostřed zdi s cimbuřím, po pravé straně věže se nachází štít s johanitským křížem a

po levé straně štít s rožmberskou růží. Nad štíty po obou stranách se nachází letopočet. Opis

na pečeti je SIGILLUM.MAIV.CIVIVM.STRACONICENSIVM a rožmberská růže na pečeti

jako rodový znak velkopřevora.236

Další pečeť a typář je dokladem existence cechu postřihačů a kráječů. Pečeť a typář

vznikly roku 1637 a jedná se o typář bronzový o průměru 32 mm. Typář je zasazen do

dřevěné ozdobně vyřezávané rukojeti. Uvnitř pečetního pole je štít, na kterém jsou dvě

zkřížené soukenické střely a před nimi postřihačské nůžky a nad nimi soukenická štětka. Po

stranách štítu se nachází letopočet. Opis na pečeti je S. STRAKONICINSIVS.

TONSORVM.237

Důležitá listina pro zkoumání dějin města je listina od Viléma Vratislava z Mitrovic.

Tato listina byla vydána 24. 6. 1629 a Vilém Vratislav z Mitrovic v ní potvrzuje městu

privilegia za to, že město postihl prudký požár v roce 1626. Tento požár byl katastrofální a

měl dopad na město po několik následujících let. Svědky u této listiny byli Vilém Slavata a

Jindřich Libštejnský z Kolovrat.238 Obyvatelstvo Strakonic zřejmě mělo velkou nouzi, protože

se v listině obracejí na městskou radu Českých Budějovic 19. června 1628. Měšťané svůj stav

235 SAMEC, Josef a Jan BLÁHA. Archiv sedmi století: výběr archivních dokumentů k dějinám Strakonic. 1. vyd. Strakonice: Jihočeské tiskárny, 1981. ISBN 12/87/1981, s. 21. 236Týž. 237 SAMEC, Josef a Jan BLÁHA. Archiv sedmi století: výběr archivních dokumentů k dějinám Strakonic. 1. vyd. Strakonice: Jihočeské tiskárny, 1981. ISBN 12/87/1981,s. 22. 238 Státní okresní archiv Strakonice, Archiv města Strakonice 1367 – 1945 (1947), Listina, i. č. 16, I 14 z 24. června 1929.

43

popisují následovně: „Nastavění zase domu radního našeho, hodin a jiných věcí obecních,

týmž ohněm ve ztrátu uvedených, vysláni byli námi jsou takovou apelací učinili“. Měšťané

prosili Budějovické o peněžní pomoc, aby mohli vyřešit kritický stav města. Zároveň Českým

Budějovicím přáli, aby je podobná věc nepotkala. I podle tohoto bodu v dopise se dá soudit,

že pro město byla v té době situace velice kritická a sami si z ní nemohli pomoci.239

Bohužel v archivu není k dispozici kniha o rozdělení kontribuce z roku 1622. Dalšími

důležitými prameny jsou listiny hraběte Colloreda z roku 1645. V první z listin uvádí, že

hrabě, jako velkopřevor maltézský rytířů, potvrzuje právo o prodeji zámeckého piva.240 Další

listina je také velmi zajímavá, protože v ní hrabě potvrzuje privilegia, která město obdrželo od

jeho předchůdců s tím, že je obyvatelům odpuštěna povinnost dovážet fůry do Vídně. Této

listině předcházela ještě jedna, ve které potvrzoval privilegia městu.241 Hrabě v listině s

privilegii a fůrami odkazuje na minulé velkopřevory v řádu s tím, že to, co oni

s obyvatelstvem sjednali, platí. Zmiňuje se také o tom, že byl po celou dobu války

k měšťanům velice vlídný a snažil se je chránit. Všeobecně by se dalo říci, že on i jeho

předchůdci se snažili o co nejmenší ztráty na svém panství. Nakonec celé listiny uvádí, že

listina jím vydaná má sloužit měšťanům a jejich potomkům, aby od nich nikdo nepožadoval

fůry.242

V knize výdajů purkmistra zjistíme, že výdaje v této knize postupně klesají. V roce

1658 oboje výdaje činily700 kop, ale už v roce 1662 tyto výdaje činily 27 kop. V knize účtů

jsou jednotlivé částky zapsány přehledně k jednotlivým měsícům.243 Za zmínku stojí i listina

4. 12. 1681 od purkmistra a rady města Netolic. V této listině dosvědčují strakonickým

měšťanům, že při nástupu nové vrchnosti slibovali měšťané poslušnost a věrnost a nic víc

k tomuto slibu nepřipojili.244

239 Státní okresní archiv Strakonice, Archiv města Strakonice 1367 – 1945 (1947), Karton VI., i. č. 340, I/1 z 1628. 240Státní okresní archiv Strakonice, Archiv města Strakonice 1367 – 1945 (1947), Listina, i. č. 18, I 16 z 5. prosince 1645. 241 Státní okresní archiv Strakonice, Archiv města Strakonice 1367 – 1945 (1947), Listina, i. č. 19, I 17 z 5. prosince 1645. 242Státní okresní archiv Strakonice, Archiv města Strakonice 1367 – 1945 (1947), Listina, i. č. 20, I 18 z 5. prosince 1645. 243Státní okresní archiv Strakonice, Archiv města Strakonice 1367 – 1945 (1947), Karton VI., i. č. 346, III/1 z 1641. 244 Státní okresní archiv Strakonice, Archiv města Strakonice 1367 – 1945 (1947), Karton VI., i. č. 340, I/1 z 1681.

44

13 Závěr

Strakonice postihla třicetiletá válka stejnou měrou jako každé jiné město v českém

království. Obyvatelé se museli vyrovnat se změnou prostředí, kdy v předválečné době bylo

město velice prosperující, ničím se nelišící od svých sousedů, a po válce muselo město do

svých hradeb nalákat nové obyvatele, aby opět ožily čilým měšťanským životem. Během

války se město muselo podílet na dodávkách v rámci kraje, ale i na odvodech spojených se

zimním ležením vojska. Tato ležení byla pro město velice náročná a i během nich docházelo

k neshodám mezi obyvateli a vojáky. Většinou se tyto neshody týkaly nadměrných přídělů

proviantu a vybírání dávek i pro nepřítomné vojáky. Město v této době mělo svoji radu a

purkmistra. Velice kritické byly pro město roky 1619 a 1620. Koncem roku 1619 dobylo hrad

stavovské vojsko, které značně hrad poplenilo a zničilo vybavení kostela. Překvapivý je fakt,

že protestantské vojsko vtrhlo do napůl protestantského města a při svém vpádu nebralo ohled

na náboženskou příslušnost. Po tomto dobytí přišlo dobytí císařským vojskem a následně

bitva na Bílé hoře. Po této bitvě musel řád maltézských rytířů změnit svůj postoj

k bohoslužbám v kostele svaté Markéty a zakázat utrakvistické bohoslužby. Tento zákaz

neznamenal pronásledování nekatolického obyvatelstva. Nemáme zatím ani jeden záznam o

tom, že by maltézský řád po roce 1620 nekatolíky ve městě pronásledoval.

Zajímavé je sledování vývoje vztahu mezi vrchností a měšťany. Před válkou byl jejich

vztah velice dobrý, vrchnost byla tolerantní k jejich náboženské orientaci a měšťané zase

prosperovali a přinášeli vrchnosti užitek. Vrchnost na svém panství byla schopna přijmout i

židovskou komunitu a přispět k jejímu rozkvětu. Po válce se vztah mezi měšťany a vrchností

zkomplikoval a s příchodem nového velmistra se celá situace ještě více zhoršila.

Měšťané si hned po válce vydobyli právo na svůj pivovar, který jim v následujících

letech přinesl velikou prosperitu. Vaření piva bylo pro měšťany během války a po válce velmi

důležité. Většina domů měla právo vařit pivo a některé domy dokonce mohly k vaření piva

připojit i pálení pálenky. Z tohoto faktu by se dalo říci, že město bylo pouze pivovarské, ale

nebylo tomu tak. Vedle vaření piva se obyvatelé zabývali i svými profesemi. Ve městě se

nacházela jak městská elita, rozdělena podle Bůžkova výzkumu do skupiny C, tak chudší

měšťané. Rozdíl mezi nimi byl ve vybavení domu, počtu nemovitostí, ale i prestižností jejich

profese. Z výzkumu pramenů jsme se dozvěděli, že ve městě se nacházela elita v podobě

zlatníka, sládků a sladovníků.

45

Město se v této době rozdělovalo na Velké město, Malé město a ostrov. Dále se u

města nacházelo židovské ghetto na Bezděkově. Město mělo i své hradby, po kterých dnes ve

městě nemáme ani stopu. Na Velkém městě se nacházely Masné krámy, radnice a další

honosné domy. Město mělo tři brány, z nichž dvě byly velké a třetí byla menšího provedení.

Kostel svaté Markéty, blíže k Malému městu, byl vnímán jako kostel měšťanský, sloužily se

v něm bohoslužby jak katolické, tak utrakvistické. Naproti tomu kostel svatého Prokopa na

hradě byl ryze katolickým a byl vnímán spíše jako kostel řádový. Více postižený válkou byl

kostel svatého Prokopa, ve kterém se nacházel i obraz Panny Marie Vítězné. Nález tohoto

obrazu je spojován se Strakonicemi, ale Váchova práce o této lokalizaci pochybuje. Na

druhou stranu v několika soupisech mariánských míst po válce jsou Strakonice popsány jako

poutní místo. V té době se již poutníci chodili modlit ke kopii obrazu, který je dnes v kostele

svatého Prokopa, a přidali na obraz kovovou svatozář. Podle Roytovy studie byly Strakonice

velmi navštěvovaným poutním místem.

Zpustlost města po válce dokládá Berní rula. Díky ní máme popis stavu města a soupis

obyvatel po válce. Mezi obyvateli bylo pravděpodobně několik původních rodin. V porovnání

s Knihou trhovou zjistíme, že se změnilo obsazení některých profesí, například zlatníka.

V Berní rule vidíme postupný nárůst obyvatelstva po válce a i u nově příchozích se dozvíme

jejich profesi. Dále by se výzkum v této oblasti mohli soustředit na cechovní systém ve

Strakonicích, který i během války byl životaschopný. Zajímavé by bylo sledovat vývoj

městského pivovarnictví v průběhu 16. a 17. století do hloubky a ve stejné době vývoj cechu

soukenického. Bohužel se nepodařilo zcela odkrýt náboženské rozdělení obyvatelstva města,

protože pro Prácheňský kraj se nedochoval Soupis poddaných podle víry.

46

14 Resumé

Strakonice were affected by the war, like other cities. During the war suffered from

wartime stress as well as other cities in the county. Throughout the region during the war

passed army in Strakonice several times had to host troops in their walls. Behind the walls of

the city found the Jewish minority. The lordship behaved towards this minority very tolerant.

The Jewish community is fully grown after the war. The city was not purely Catholic, even

though it was the Catholic nobility. At the beginning of the war lived in townspeople, who

were Protestant. These townspeople had the opportunity to attend services in the church of St.

Margaret. After the war, about this group of people disappeared mention.During the war, the

tors people bought and sold houses. There were also magnificent homes. The city was divided

into large and small. Furthermore, in the area called the island. At the end of the war was in a

much smaller population than before the war. The city disasters would take the privilege to

him in the following years allowed to build their own brewery, which ensured the prosperity

of the city.

47

15 Seznam literatury a pramenů

Muzeum Středního Pootaví Strakonice, Restaurátorská zpráva ze dne 15. 6. 2004.

Státní okresní archiv Strakonice, Archiv města Strakonice 1367 – 1945 (1947), Listina, i. č.

19, I 17 z 5. prosince 1645.

Státní okresní archiv Strakonice, Archiv města Strakonice 1367 – 1945 (1947), Listina, i. č.

20, I 18 z 5. prosince 1645.

Státní okresní archiv Strakonice, Archiv města Strakonice 1367 – 1945 (1947), Karton VI., i.

č. 346, III/1 z 1641.

Státní okresní archiv Strakonice, Archiv města Strakonice 1367 – 1945 (1947), Karton VI., i.

č. 340, I/1 z 1681.

Státní okresní archiv Strakonice, Archiv města Strakonice 1367 – 1945 (1947), Listina, i. č.

16, I 14 z 24. června 1929.

Státní okresní archiv Strakonice, Archiv města Strakonice 1367 – 1945 (1947), Karton VI., i.

č. 340, I/1 z 1628.

Státní okresní archiv Strakonice, Archiv města Strakonice 1367 – 1945 (1947), Listina, i. č.

18, I 16 z 5. prosince 1645.

Státní okresní archiv Strakonice, Archiv města Strakonice 1367 – 1945 (1947), 309, kronika obecní.

BIRNBAUMOVÁ, Alžběta. Strakonický hrad. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1947.

BIRNBAUMOVÁ, Alžběta. Město Strakonice. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1947.

BŮŽEK, Václav. OPERA HISTORICA. Kultura každodenního života v Českých a

Moravských měst v předbělohorské době. 1. vyd. České Budějovice: Pedagogická fakulta

JCU, 1991. ISBN 80-7040-028-2.

CVRČEK, J. Zdeněk. Strakonice: Osudy jihočeského města a jeho okolí. 1. vyd. Strakonice:

Městský národní výbor Strakonice, 1967. ISBN H-07* 71672.

FIBICH, Ondřej a Tomáš Durdík DURDÍK. Rytíři svatého Jana a jejich hrad ve Strakonicích.

1. vyd. Strakonice: Hrad Strakonice, 2011. ISBN 978-80-904644-3-8.

FRÖHLICH. Zlato na Prácheňsku. 1. vyd. Písek: Prácheňské nakladatelství, 2006. ISBN 80-

86566-37-4.

HAAS, Antonín. Berní rula: Kraj Prácheňský. 1. vyd. Praha: SPN, 1952. ISBN 43-06.

48

JÁKL, Pavel. Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska: II. díl Jižní Čechy. 1. vyd.

Praha: LIbri, 2010. ISBN 80-7277-226-0.

KILIÁN, Jan. Město ve válce, válka ve městě: Mělník 1618-1648. 1. vyd. České Budějovice:

Veduta, 2008.

KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku: VII: díl Str - U. 1. vyd.

Praha: Libri, 2008. ISBN 978-80-7277-041-0.

LÍVA, Václav. Prameny k dějinám 30leté války 1618 - 1625: Regesta Fondu Militare archivu

ministerstva vnitra ČSR. Díl III. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1951. ISBN 30102/113-66

356/50/8/III/1.

LÍVA, Václav. Prameny k dějinám 30leté války 1626 - 1635: Regesta Fondu Militare archivu

ministerstva vnitra ČSR. Díl IV. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1953. ISBN 30102/33-

58238/51/7/III/1.

LÍVA, Václav. Prameny k dějinám 30leté války 1636 - 1639: Regesta Fondu Militare archivu

ministerstva vnitra ČSR. Díl V. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1954. ISBN 30102/63-1963/7/53.

LÍVA, Václav. Prameny k dějinám 30leté války 1640 - 1642: Regesta Fondu Militare archivu

ministerstva vnitra ČSR. Díl VI. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1955. ISBN 30102/63-

106495/54/SVli.

LÍVA, Václav. Prameny k dějinám 30leté války 1643 - 1645: Regesta Fondu Militare archivu

ministerstva vnitra ČSR. Díl VII. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1955. ISBN 38880/SV/55.

MILLER, Jaroslav. Uzavřená společnost a její nepřátelé: Město středovýchodní Evropy (1500

- 1700). 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-805-5.

POLIŠENSKÝ, Josef. Třicetiletá válka a evropské krize 17. století. Praha: Svoboda, 1970.

ISBN 66/508-21-8.6.

PORÁK, Jaroslav a Jaroslav KAŠPAR. Zestarých letopisů českých. 1. vyd. Praha:

Nakladatelství Svoboda, 1980. ISBN 25-068-80.

ROYT, Jan. Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století. 1. vyd. Praha: KAROLINUM, 1999.

ISBN 80-7184-662-7.

49

SAMEC, Josef a Jan BLÁHA. Archiv sedmi století: výběr archivních dokumentů k dějinám

Strakonic. 1. vyd. Strakonice: Jihočeské tiskárny, 1981. ISBN 12/87/1981.

VÁCHA, Štěpán. K původu a kultu milostivého obrazu Panny Marie Vítězné ze Štěnovic. In:

DOUŠA, Jaroslav a Adam SKÁLA. Minulostí západočeského kraje XLV. 1. vyd. Plzeň:

nakladatelství pro bibliofily a diskofily Kristiny Kaiserové, 2010, s. 25. ISBN 978-80-86971-

25-4ISSN 0544-3830.

Strakonice - kapitoly: Vlastivědný sborník 1. 1. vyd. Strakonice: Město Strakonice, 2002.

ISBN 80-238-7889-1.

Židé na Strakonicku. 1. vyd. Strakonice: Edice corcordium č. 22.

50

Seznam obrazových přílohy

1. Listina z 24. 6. 1629 o potvrzení privilegií městu 2. Listina potvrzující stará privilegia

3. Listina s potvrzením práva o prodeji zámeckého piva

4. Kostel svatého Prokopa

5. Obraz Panny Marie Vítězné

6. Hrad

7. Kostel svaté Markéty

8. Velké město

9. Malé město

51

Přílohy

1. Listina z 24. 6. 1629 o potvrzení privilegií městu

2. Listina potvrzující stará privilegia

52

3. Listina s potvrzením práva o prodeji zámeckého piva

4. Kostel svatého Prokopa

53

5. Obraz Panny Marie Vítězné

6. Hrad

7. Kostel svaté Markéty

54

55

8. Velké město

9. Malé město