Studijní opory - vsb.czkatedry.fmmi.vsb.cz/Opory_FMMI/634/Ekonomika podniku.pdf · Ekonomika...

Ostrava 2015

Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost

PROJEKT

„Integrovaný systém modulární počítačové podpory

výuky ekonomicko-technického zaměření“

CZ.1.07/2.2.00/28.0300

Ekonomika podniku

Studijní opory

Kamila Janovská,

Iveta Vozňáková,

Eva Švecová

2

Recenze: Mgr. Ing. Michal Krč, CSc.

Název: Ekonomika podniku

Autor: doc. Ing. Kamila Janovská, Ph.D., doc. Ing. Iveta Vozňáková, Ph.D., Ing. Eva Švecová

Vydání: první, 2015

Počet stran: 253

Jazyková korektura: nebyla provedena.

Určeno pro projekt:

Operační program Vzděláváním pro konkurenceschopnost

Název:

„Integrovaný systém modulární počítačové podpory výuky ekonomicko-technického zaměření“

Číslo: CZ.1.07/2.2.00/28.0300

Realizace: VŠB – Technická univerzita Ostrava

Projekt je spolufinancován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR

© Kamila Janovská, Iveta Vozňáková, Eva Švecová

© VŠB – Technická univerzita Ostrava

ISBN 978-80-248-3723-9

3

POKYNY KE STUDIU

Ekonomika podniku

Pro předmět Ekonomika podniku 4. semestru bakalářského studijního oboru Ekonomika a

management v průmyslu a oboru Management kvality jste obdrželi studijní balík obsahující

integrované skriptum pro kombinované studium obsahující i pokyny ke studiu.

Pro předmět Manažerská ekonomika 4. semestru navazujícího magisterského studijního

oboru, Tepelná technika a průmyslová keramika, Moderní metalurgické technologie, Progresivní

technické materiály, Recyklace materiálů, Automatizace a počítačová technika v průmyslových

technologiích, jste obdrželi studijní balík obsahující integrované skriptum pro kombinované studium

obsahující i pokyny ke studiu.

Pro předmět Základy ekonomiky 5. semestru bakalářského studijního oboru Umělecké

slévárenství, Tepelná technika a průmyslová keramika, Moderní metalurgické technologie,

Progresivní technické materiály, Recyklace materiálů, Automatizace a počítačová technika v

průmyslových technologiích jste obdrželi studijní balík obsahující integrované skriptum pro

kombinované studium obsahující i pokyny ke studiu.

Prerekvizity

Pro studium předmětu Ekonomika podniku se předpokládá absolvování předmětu

Ekonomie I.

Cíl předmětu a výstupy z učení

Cílem předmětu „Ekonomika podniku“, „Manažerská ekonomika“ a „Základy ekonomiky“ je

seznámení se s pojmy a vztahy v podnikovém ekonomickém řízení. Výklad se orientuje na nakládání s

jednotlivými formami majetku, na zdroje jeho krytí, na investiční rozhodování a organizačně právní

formy podnikání. Předměty „Ekonomika podniku“, „Manažerská ekonomika“ a „Základy ekonomiky“

podávají základní informace o hospodářské činnosti podnikatelských subjektů s důrazem na finanční

řízení.

Po prostudování předmětu by měl student být schopen:

výstupy znalostí:

Student bude umět pojmenovat základní vztahy v podnikovém ekonomickém řízení.

Student bude umět charakterizovat majetkovou a kapitálovou strukturu podnikatelských subjektů.

Student se bude schopen orientovat v základních metodách finanční analýzy.

Student získá ucelený přehled o vývoji podniku v prostoru a čase.

výstupy dovedností:

Student bude umět analyzovat základní účetní výkazy.

Student bude schopen využít své teoretické poznatky pro hodnocení finanční situace a zdraví podniku.

4

Student bude umět analyzovat nákladové a výnosové položky podniku.

Student se bude orientovat v základních organizačně právních formách podnikání.

Pro koho je předmět určen

Předmět Ekonomika podniku je zařazen do bakalářského studijního oboru Ekonomika a

management v průmyslu a oboru Management kvality, ale může jej studovat i zájemce z kteréhokoliv

jiného oboru.

Předmět Manažerská ekonomika je zařazen do navazujícího magisterského studia oboru

Metalurgické inženýrství, Materiálové inženýrství, Procesní inženýrství a Ekonomika a řízení

průmyslových systémů, ale může jej studovat i zájemce z kteréhokoliv jiného oboru.

Předmět Základy ekonomiky je zařazen do bakalářského studia oboru Metalurgické

inženýrství a Procesní inženýrství, ale může jej studovat i zájemce z kteréhokoliv jiného oboru.

Studijní opora se dělí na části, kapitoly, které odpovídají logickému dělení studované látky,

ale nejsou stejně obsáhlé. Předpokládaná doba ke studiu kapitoly se může výrazně lišit, proto jsou

velké kapitoly děleny dále na číslované podkapitoly a těm odpovídá níže popsaná struktura.

Při studiu každé kapitoly doporučujeme následující postup:

Jednotlivé kapitoly studujte v pořadí, v jakém jsou uvedeny. Dílčího znalosti a vědomosti si

můžete ověřit na testových otázkách, které jsou uvedeny na konci kapitol. Pro lepší orientaci v textu

využívejte klíčová slova. Doba, kterou budete potřebovat na zvládnutí celého studia předmětu je

velmi individuální, neboť záleží také na znalostech, které jste již získali v jiných předmětech

předešlého studia. Orientační počet hodin, za který by se Vám mělo podařit studium zvládnout, je

uveden na začátku každé dílčí kapitoly. Jednotlivé dílčí kapitoly jsou zpracovány na základě platných

zákonů a vyhlášek a to k datu – 1. 1. 2014. Z důvodů častých změn zákonných norem Vám doporučuji

pracovat vždy s aktuálními zákony a vyhláškami, které se k problematice váží.

Způsob komunikace s vyučujícími:

Vyučující zadá na počátku semestru zadání semestrálního projektu na zadané téma z oblasti

ekonomiky a managementu. Projekt bude kontrolován vyučujícím do 14 dnů po odevzdání a výsledky

budou studentům zaslány mailem prostřednictvím IS EDISON.

Konzultace budou probíhat s garantem předmětu či přednášejícím:

na společných tutoriálech,

individuální konzultace po předchozí domluvě emailem či telefonicky.

Předmět Ekonomika podniku

Garant předmětu: doc. Ing. Iveta Vozňáková, Ph.D.

Přednášející: doc. Ing. Kamila Janovská, Ph.D. a Ing. Josef Kutáč, Ph.D.

Předmět Manažerská ekonomika

Garant předmětu: doc. Ing. Kamila Janovská, Ph.D.

5

Přednášející: doc. Ing. Kamila Janovská, Ph.D.

Předmět Základy ekonomiky

Garant předmětu: doc. Ing. Kamila Janovská, Ph.D.

Přednášející: doc. Ing. Kamila Janovská, Ph.D.

Kontakty:

doc. Ing. Iveta Vozňáková, Ph.D.

email: [email protected]

tel: 59 732 5157

doc. Ing. Kamila Janovská, Ph.D.


tel: 59 732 1264

Ing. Josef Kutáč, Ph.D.


tel: 59 732 5113

Vážení studenti,

jste na začátku svého studia předmětu Ekonomika podniku a tak mi dovolte, abych Vám několika

málo dobrými radami pomohla k jeho úspěšnému zvládnutí.

1. Jednotlivé kapitoly studujte v pořadí, v jakém jsou uvedeny v obsahu.

2. Dílčího znalosti a vědomosti si můžete ověřit na testových otázkách a na příkladech, které

jsou uvedeny na konci kapitol.

3. Doba, kterou budete potřebovat na zvládnutí celého studia předmětu, je velmi

individuální, neboť záleží také na znalostech, které jste již získali v jiných předmětech předešlého

studia. Orientační počet hodin, za který by se Vám mělo podařit studium zvládnout, je uveden na

začátku každého dílčího modulu.

4. Jednotlivé dílčí moduly jsou zpracovány na základě platných zákonů a vyhlášek a to k datu

– 1. 1.2014. Z důvodů častých změn zákonných norem Vám doporučuji pracovat vždy s aktuálními

zákony a vyhláškami, které se k problematice váží.

Nelze v tomto místě připomenou jedny z důležitých zněn legislativy a to změnu občanského

zákoníku – kdy po č. 89/2012 Sbírky zákonů České republiky je uveřejněn nový občanský zákoník a

dále vznik zákonu č. 90/2012 Sb. – zákonu o obchodních korporacích. S touto změnou je třeba také

upozornit na užívání nového pojmu, který je definován v novém občanském zákoníku, a sice

namísto dosavadního pojmu podnik přináší nový pojem obchodní závod. Definuje jej jako

organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho

činnosti. Stanoví vyvratitelnou právní domněnku, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho

provozu. Závod může mít i pobočku, která je definována jako část závodu, která vykazuje

6

hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou. Kodex

upravuje zvlášť i tzv. rodinný závod a zmiňuje též tzv. zemědělský závod.

Je třeba tuto změnu vzít na vědomí a dodržovat zákon v potřebných dokumentech. V tomto

učebním textu však budeme nadále v některých případech používat na místa pojmu obchodní

závod pojmy zažité jako podnik, firma či společnost.

Nový občanský zákoník i zákon o obchodních korporacích přináší mnoho změn, které musí studenti

předmětu Ekonomika podniku nastudovat.

Přeji Vám mnoho trpělivosti ke studiu a pevně věřím, že po prostudování jednotlivých dílčích

kapitol, bude pro Vás vyřešení testových otázek, příkladů a složení zkoušky z předmětu Ekonomika

podniku již velmi snadným úkolem.

Doc. Ing. Iveta Vozňáková, Ph.D.

Grant předmětu Ekonomika podniku

7

STRUKTURA KAPITOL

Čas ke studiu

Na úvod kapitoly je uveden čas potřebný pro prostudování látky. Čas je orientační a může

Vám sloužit jako hrubé vodítko pro rozvržení studia celého předmětu. Někomu se čas může zdát příliš

dlouhý, někomu naopak. Jsou studenti, kteří se s touto problematikou ještě nikdy nesetkali a naopak

takoví, kteří již v tomto oboru mají bohaté zkušenosti.

Cíl

Ihned poté jsou uvedeny cíle, kterých máte dosáhnout po prostudování této kapitoly –

konkrétní znalosti a dovednosti.

Výklad

Následuje vlastní výklad studované látky, zavedení nových pojmů, jejich vysvětlení, vše

doprovázeno obrázky, tabulkami, řešenými příklady, odkazy na animace.

Čas k zamyšlení

V rámci studia kapitol se setkáte s otázkami a problémy, které je vhodné si pro správné

osvojení látky promyslet. Správná řešení navazují na položené otázky, proto nepokračujte ve čtení,

dokud si vše dobře nepromyslíte.

Příklad z praxe, Řešený příklad

K lepšímu pochopení probírané látky využijte praktické příklady aplikace vysvětlovaných

teoretických znalostí.

Animace, Video

Ke zvýšení názornosti studované látky doprovázejí výklad animace, k dokreslení a rozšíření

znalostí pak videa.

Shrnutí pojmů

Na závěr kapitoly jsou zopakovány hlavní pojmy, které si v ní máte osvojit. Pokud některému

z nich ještě nerozumíte, vraťte se k nim ještě jednou.

8

Otázky

Pro ověření, že jste dobře a úplně látku kapitoly zvládli, máte k dispozici několik teoretických

otázek.

Použitá literatura

Na úplný závěr kapitoly je uvedena použitá literatura, z které je možno čerpat další informace

z dané problematiky.

Klíč k řešení

Na konci studijních opor naleznete klíč k řešení úloh a odpovědi na otázky.

Úspěšné a příjemné studium s Ekonomikou podniku Vám přejí autoři výukového materiálu

Kamila Janovská, Iveta Vozňáková a Eva Švecová

9

OBSAH

POKYNY KE STUDIU ........................................................................ 3

STRUKTURA KAPITOL ..................................................................... 7

OBSAH ........................................................................................... 9

1 PODNIKÁNÍ A PODNIKATEL ..................................................... 11

2 MAJETKOVÁ A FINANČNÍ STRUKTURA PODNIKU...................... 19

2.1 Rozvaha ..................................................................................................................................... 19

2.2 Majetková struktura podniku .................................................................................................... 22

2.2.1 Dlouhodobý majetek .................................................................................................................. 22

2.2.2 Oběžný majetek .......................................................................................................................... 39

2.3 Finanční struktura majetku ....................................................................................................... 64

3 NÁKLADY PODNIKU ................................................................. 73

3.1 Klasifikace nákladů .................................................................................................................... 73

3.2 Bod zvratu .................................................................................................................................. 86

3.3 Časové rozlišení nákladů ........................................................................................................... 90

4 VÝNOSY .................................................................................. 92

5 VÝSLEDEK HOSPODAŘENÍ PODNIKU ........................................ 95

6 FINANČNÍ ANALÝZA ................................................................. 98

6.1 Zdroje a uživatelé finanční analýzy ............................................................................................ 98

6.2 Metody finanční analýzy ......................................................................................................... 103

7 FINANČNÍ ŘÍZENÍ PODNIKU ................................................... 123

8 INVESTIČNÍ ROZHODOVÁNÍ ................................................... 129

9 ORGANIZAČNĚ PRÁVNÍ FORMY PODNIKÁNÍ .......................... 141

9.1 Živnostenské podnikání ........................................................................................................... 141

9.2 Vznik a zánik obchodní společnosti ......................................................................................... 146

9.2.1 Založení a vznik obchodní společnosti ...................................................................................... 150

9.2.2 Zrušení a zánik obchodní společnosti ....................................................................................... 152

9.3 Obchodní společnosti .............................................................................................................. 156

9.3.1 Veřejná obchodní společnost ................................................................................................... 157

9.3.2 Komanditní společnost ............................................................................................................. 159

9.3.3 Akciová společnost ................................................................................................................... 161

9.3.4 Společnost s ručením omezeným ............................................................................................. 167

9.3.5 Evropské hospodářské zájmové sdružení a Evropská akciová společnost ................................ 171

10 ŽIVOT PODNIKU .................................................................... 174

11 ÚPADEK A ZPŮSOBY JEHO ŘEŠENÍ ......................................... 179

10

12 DAŇOVÝ SYSTÉM ČR ............................................................. 194

13 ÚVOD DO PROBLEMATIKY ÚČETNICTVÍ .................................. 214

13.1 Úvod do účetnictví........................................................................................................... 214

13.1.1 Předmět a význam účetnictví.................................................................................................... 214

13.1.2 Regulace v ČR ........................................................................................................................... 216

13.1.3 Harmonizace účetnictví ............................................................................................................ 218

13.2 CHARAKTERISTIKA, VZÁJEMNÉ VAZBY A VYHODNOCENÍ ÚČETNÍCH VÝKAZŮ ............. 220

13.2.1 Uživatelé účetních výkazů a jejich informační potřeby .......................................................... 221

13.2.2 Účetní výkazy ........................................................................................................................... 222

13.3 ZJIŠTĚNÍ VÝSLEDKU HOSPODAŘENÍ A UZAVÍRÁNÍ ÚČETNÍCH KNIH ............................. 228

13.3.1 Uzavírání a otevírání účetních knih ......................................................................................... 228

13.3.2 Účetní výkazy ........................................................................................................................... 230

13.3.3 Povinnosti vedoucích pracovníků po vypracování účetní závěrky ......................................... 238

13.3.4 Vypovídací schopnost účetních výkazů ................................................................................... 240

13.3.5 Vztahy mezi účetními výkazy ................................................................................................... 245

13.3.6 Využití výkazu cash flow a jeho vypovídací schopnost ........................................................... 247

11

1 PODNIKÁNÍ A PODNIKATEL

Čas ke studiu

1 hodina

Cíl

Po prostudování tohoto odstavce budete umět:

definovat základní pojmy - podnikatel, podnik,

definovat fyzickou a právnickou osobu,

vyjmenovat základní znaky podnikání,

definovat obchodní rejstřík,

definovat živnostenský rejstřík.

Výklad

Podnikání je v novém občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) definováno jako

samostatná výdělečná činnost vykonávaná na vlastní účet a odpovědnost živnostenským nebo

obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Osoba, která

takovou činnost vykonává, je považována se zřetelem k této činnosti za podnikatele (§ 420 odst. 1

NOZ). [1]

Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) definuje podnikatele takto (§ 420 NOZ) [1]:

"Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost

živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení

zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele."

Dle § 421 NOZ se za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku.

Podnikání je také vymezeno v zákoně č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání

(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve kterém je živnost definována jako soustavná

činnost provozovaná samostatně, pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení

zisku a za podmínek stanovených uvedeným zákonem.[2]

K obecným rysům podnikání patří [5]:

cílevědomá činnost, iniciativní a kreativní přístupy,

organizování a řízení transformačních procesů,

praktický přínos, užitek, přidaná hodnota,

převzetí a zakalkulování rizika neúspěchu,

12

opakování, cyklický proces.

Znaky podnikání:

soustavnost,

samostatnost,

vlastní zodpovědnost,

dosažení zisku.

Soustavná činnost neznamená činnost nepřetržitou, ale takovou, která je vykonávána s

vidinou, že bude vykonávána i nadále. Za soustavnou činnost lze tedy považovat takovou činnost,

která není pouze příležitostná.

Samostatnost znamená, že osoba, která činnost provozuje, sama rozhoduje o době a místě

výkonu činnosti, o organizaci práce a současně sama finančně zajišťuje chod podnikání a rozhoduje o

použití zisku z činnosti. Uvedené atributy nejsou podnikateli nařizovány jinou osobou.

Podnikatel provádí svoji činnost pod vlastním jménem a je-li zapsán do obchodního rejstříku,

pod názvem firmy. Provozování vlastním jménem lze chápat tak, že veškeré činnosti související s

podnikatelskou aktivitou jsou provozovány pod jménem podnikatele, tj. pod obchodní firmou, je-li

podnikatel zapsán do obchodního rejstříku, pod názvem v případě právnické osoby nezapsané do

obchodního rejstříku či pod jménem a příjmením podnikatele jako fyzické osoby.

Vlastní odpovědnost je důležitým rysem podnikání a znamená, že se podnikatel nemůže

zbavit rizika a odpovědnosti vyplývající z podnikání. Podnikatel je zodpovědný za porušení právních

povinností souvisejících s jeho podnikatelskou činností a nemůže tuto odpovědnost přesunout na

jinou osobu.

Dosažení zisku je hlavním cílem podnikatelského snažení. Smyslem podnikání je neustálý růst

hodnoty firmy a to bez dosahovaných zisků není možné. Pro definici podnikání není podstatné, zda je

zisku při podnikání skutečně dosahováno nebo nikoliv, postačí pouze fakt, že podnikající osoba zisku

dosáhnout chtěla, byl to její úmysl.

Právní úprava podnikání je vymezena následujícími právními předpisy [6]:

Zákon č. 455/1991 Sb. – o živnostenském podnikání

Vymezuje pojem živnost, stanoví podmínky pro živnostenské oprávnění. Upravuje podmínky

podnikání na území ČR jak tuzemců, tak i cizinců. Definuje pojem živnostenské kontroly a sankce za

porušování zákona.

Zákon č. 89/2012 Sb. - Nový občanský zákoník

V novém občanském zákoníku je obsaženo obchodně závazkové právo. Nový občanský

zákoník upravuje otázky související s podnikáním, upravuje např. definici podnikatele, instituty

obchodní firmy, závodu, obchodního tajemství nebo jmění, atd.

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních

korporacích)

Zákon o obchodních korporacích se věnuje především úpravě obchodních společností a

družstev. ZOK upravuje základní podmínky fungování obchodních korporací – od jejich založení, přes

http://www.ipodnikatel.cz/Zahajeni-podnikani/zapis-firmy-do-obchodniho-rejstriku.html

13

rozložení vnitřní struktury orgánů, odpovědnosti členů těchto orgánů, činnosti v rámci koncernů až

po jejich zrušení.

Uvedené zákony lze považovat za základní právní normy, na které následně navazuje další

legislativa, která má souvislost s podnikatelskou činností:

Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví,

Zákon č. 467/2013 Sb., účetní vyhláška pro podnikatele

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,

Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob

Zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů,

Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků,

Zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,

Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.

Fyzická osoba představuje člověka jako přirozeného nositele práv a povinnosti. Každý, kdo je

osobou, je způsobilý mít soukromá práva a povinnosti, má právní osobnost. Nový občanský zákoník

opouští termín „způsobilost k právním úkonům“ a nahrazuje ho pojmem „svéprávnost“. Za

svéprávného právo považuje člověka plně schopného postarat se o své záležitosti vlastními silami a

samostatně rozhodovat o svém životě. [1]

Plné svéprávnosti nabývá člověk dosažením 18 let, od 16. roku ji lze získat také sňatkem. Nově je

možné nabýt svéprávnost také emancipací, pokud bude nezletilý schopen sám se živit a obstarávat si

své záležitosti. [8] Ve svéprávnosti lze podle NOZ člověka omezit (nikoli úplně zbavit!), avšak jen při

vážné duševní poruše, jen na určitý čas (max. 3 roky) a jen rozhodnutím soudu. [8]

Příklad:

Sedmnáctiletý Petr má už rok vlastní zaměstnání, nastěhoval se do vlastního bytu, na rodičích není

hmotně závislý. Podle současné úpravy ho rodiče musí zastoupit při uzavírání různých smluv (např. o

odběru elektřiny, plynu apod.). Prokáže-li Petr, že je dostatečně vyspělý, aby si své záležitosti

zařizoval sám, bude mu podle nového občanského zákoníku přiznána svéprávnost a jeho vůle v jeho

soukromých věcech nebude podmiňována souhlasem rodičů. [8] Právní osobnost člověka zaniká jeho

smrtí.

Právnická osoba je v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ) definována jako

organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost nebo jehož právní osobnost

14

zákon uzná. [1] Právnické osoby umělé útvary. Právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku

do svého zániku.

NOZ definuje tři základní skupiny PO [1]:

1. Korporace (§ 210 – 302 NOZ)

obchodní korporace - všechny formy obchodních společností (spol. s ručením

omezeným, akciovou spol., komanditní spol., veřejnou obchodní spol.)

družstva (družstvo v užším smyslu, bytové družstvo, sociální družstvo a evropské

družstvo)

spolky, např. občanská sdružení

Je příznačné, že je tvoří členové nebo společníci neboli osobní složka (corpus = tělo).

2. Fundace (§ 303 – 401 NOZ)

Nadace

Nadační fond

Je typické, že jejich základ (fundus) tvoří majetek určený k určitému účelu.

3. Ústav (§ 402 – 418 NOZ)

Osobní i majetková složka je propojena: ústav nemá členy jako korporace, ale zaměstnance, a

majetek ústavu není tak chráněn jako u fundací. V současné době jde především o obecně prospěšné

společnosti. [8]

K 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a

fyzických osob, který upravuje mimo jiné fungování obchodního rejstříku.

Nový občanský zákoník vymezuje veřejné rejstříky jako souborné označení pro všechny typy

rejstříků osob, s kterými NOZ počítá (§ 120 NOZ).

Veřejnými rejstříky právnických a fyzických osob podle zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných

rejstřících právnických a fyzických osob se rozumí:

- spolkový rejstřík,

- nadační rejstřík,

- rejstřík ústavů,

- rejstřík společenství vlastníků jednotek,

- obchodní rejstřík

- rejstřík obecně prospěšných společností.

Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob stanoví, jaké jsou

veřejné rejstříky právnických osob, které právnické osoby se do nich zapisují a jak, nebo které další

údaje se do nich o právnických osobách zapisují, a jak se z nich vymazávají, popřípadě zda je součástí

veřejného rejstříku sbírka listin.

Veřejné rejstříky právnických osob jsou přístupné každému; každý do nich může nahlížet a

pořizovat si z nich výpisy, opisy nebo kopie.

Veřejný rejstřík je informačním systémem veřejné správy. Veřejný rejstřík je veden v

elektronické podobě. Veřejný rejstřík je dostupný na internetu, např. na adrese:

15

http://portal.justice.cz/Justice2/Uvod/uvod.aspx. Hledání v obchodním rejstříku lze provádět podle

různých parametrů, např. podle identifikačního čísla podnikatele IČ, názvu subjektu, osob, atd.

Veřejný rejstřík vede soud (dále jen „rejstříkový soud“).

Do veřejného rejstříku se o právnické osobě zapíše alespoň den jejího vzniku, den jejího

zrušení s uvedením právního důvodu a den jejího zániku, jakož i její název, adresa sídla a předmět

činnosti, jméno a adresa bydliště nebo sídla každého člena statutárního orgánu spolu s uvedením

způsobu, jakým tento orgán právnickou osobu zastupuje, a údajů o dni vzniku nebo zániku jejich

funkce.

Obchodní rejstřík

Do obchodního rejstříku se dle § 42 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob zapisují: a) obchodní společnosti a družstva podle zákona upravujícího právní poměry obchodních společností a družstev (dále jen „obchodní korporace“), b) fyzické osoby,

1. které jsou podnikateli, mají bydliště v České republice a požádají o zápis, a 2. uvedené v § 43, které podnikají na území České republiky, a požádají o zápis, a

c) další osoby, stanoví-li povinnost jejich zápisu tento nebo jiný zákon.

§ 43 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob: Fyzickou osobou se pro potřeby § 42 rozumí a) státní občan členského státu Evropské unie, jiného státu tvořícího Evropský hospodářský

prostor nebo Švýcarské konfederace, b) rodinný příslušník osoby uvedené v písmeni a) oprávněný pobývat na území České

republiky, c) státní občan třetího státu, kterému bylo v členském státě Evropské unie přiznáno právní

postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, d) rodinný příslušník osoby uvedené v písmeni c), kterému bylo na území České republiky

vydáno povolení k dlouhodobému pobytu, a e) další fyzická osoba, které vzniklo právo podnikat podle živnostenského zákona nebo jiného

zákona.

Živnostenský rejstřík je informační systém veřejné správy, který spravuje Živnostenský úřad

České republiky. Do živnostenského rejstříku se zapisují údaje související s provozováním živností.

Úprava živnostenského rejstříku je obsažena v § 60 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském

podnikání. Jedná se o veřejný seznam vedený v elektronické podobě. Do živnostenského rejstříku se

zapisují podnikající fyzické i právnické osoby. U fyzických osob se uvádí například jméno a bydliště

fyzické osoby, rodné číslo, identifikační číslo a obchodní firma. U právnické osoby se uvádí její sídlo a

název firmy, identifikační číslo, dále také jména, občanství a bydliště jednatelů. Živnostenský rejstřík

obsahuje také předmět podnikání, druh živnosti, provozovnu, informace o živnostenském oprávnění,

rozhodnutí o úpadku, vstup do likvidace, překážky v provozování živnosti a další. Živnostenský rejstřík

je dostupný na internetu, např. na adrese: http://www.rzp.cz/.

Obchodní závod

NOZ přináší nové pojetí závodu (podniku), a to nejen terminologické, ale i věcné. Dnes je

pojem podnik leckdy chápán jako jiné vyjádření pro podnikatele, tedy subjektu, jehož obsah je dán

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDivnostensk%C3%BD_%C3%BA%C5%99ad

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDivnost

http://cs.wikipedia.org/wiki/Podnik%C3%A1n%C3%AD

http://cs.wikipedia.org/wiki/Pr%C3%A1vnick%C3%A1_osoba

http://cs.wikipedia.org/wiki/Fyzick%C3%A1_osoba

http://cs.wikipedia.org/wiki/Obchodn%C3%AD_firma

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jednatel

http://cs.wikipedia.org/wiki/Provozovna

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDivnostensk%C3%A9_opr%C3%A1vn%C4%9Bn%C3%AD

http://www.rzp.cz/

16

zákonem, aniž by se při tom příliš zohledňovala vůle podnikatele. NOZ těmto problémům čelí novou

definicí a tedy i novým označením.

Závod je sice stále chápán jako věc (§ 502), ale pro jeho vznik a vymezení jeho obsahu je

oproti dnešku více zohledňována vůle jeho vlastníka – podnikatele. Je to právě podnikatel, kdo určí,

kdy závod vznikne, co bude jeho obsahem, jakož i to, zda bude podnikatel provozovat více závodů

nebo zda zřídí pobočky apod. [8]

Obchodní závod (dále jen „závod") je podle zákona č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ)

organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho

činnosti. NOZ stanoví vyvratitelnou právní domněnku, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho

provozu. Původní definice podniku (dle obchodního zákoníku) zněla, že podnik je soubor hmotných,

osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty,

které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu

sloužit. V právním smyslu je podnik považován za věc, a to věc hromadnou. Protože firma (název)

podnikatelského subjektu obvykle označuje celý jeho podnik, v obecném povědomí je slovo podnik

vnímáno jako označení podnikatelského subjektu.

Majetek tvoří souhrn všeho, co osobě patří. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích

dluhů. (§ 495 NOZ) Dle NOZ se má za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.

Pobočka je taková část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o

které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou. Je-li pobočka zapsána do obchodního rejstříku, jedná se

o odštěpný závod; to platí i o jiné organizační složce, pokud o ní jiný právní předpis stanoví, že se

zapíše do obchodního rejstříku. Vedoucí odštěpného závodu je oprávněn zastupovat podnikatele ve

všech záležitostech týkajících se odštěpného závodu ode dne, ke kterému byl jako vedoucí

odštěpného závodu zapsán do obchodního rejstříku.

Pojem obchodní závod (podnik) můžeme charakterizovat jako uspořádaný celek vzniklý za

účelem výkonu podnikatelské činnosti se vstupy a výstupy k zajištění výroby, prodeje výrobků, resp.

poskytování služeb. Základním obecným cílem podniku je zvyšovat tržní hodnotu podniku.

Podnik není izolován, ale je obklopen vnějším světem, okolím. Okolím podniku rozumíme vše,

co je za pomyslnými hranicemi podniku jako sociálně ekonomického a technického systému a čím je

podnik ovlivňován a co případně sám může ovlivnit. Okolí podniku ho nutí k určitému způsobu

chování, především k volbě určitých cílů a způsobů jejich dosahování. Vliv okolí na podnik je zpravidla

velmi silný, zatímco možnost podniku ovlivňovat okolí je spíše omezená. 3

Pro podnik je důležité znát dobře své okolí a faktory, které podnik ovlivňují, protože podnik

má pak možnost snáze se zaměřit na činnosti, které jsou pro něj smysluplné a perspektivní a přinášejí

mu konkurenční výhodu.

Okolí podniku:

ekonomické faktory, např. úrokové sazby, hospodářský růst, fáze hospodářského cyklu, inflace, směnné kurzy, kupní síla obyvatelstva atd.,

politické faktory, např. vládní politika, monetární a fiskální politika, intenzita vládní intervence do ekonomiky, podpora zahraničního obchodu, atd.,

sociální faktory, např. struktura společnosti, demografické změny společnosti, vzdělanost obyvatelstva, atd.,

17

technologické a technické faktory, např. nové pracovní postupy, metody a techniky, postoj k vědě a výzkumu, spolupráce s VŠ, atd.,

ekologické faktory, např. přístup k ochraně životního prostředí, nakládání s odpady, míra podpory s využíváním obnovitelných zdrojů energie, atd.,

legislativní faktory, např. zákony a vyhlášky.

Podniky lze zařadit do několika skupin podle určitých znaků. Za základní, významné třídící

znaky jsou považovány [3], [7]:

Právní forma podnikání, kde rozlišujeme podnik jednotlivce, osobní společnosti (veřejná obchodní společnost, komanditní společnost), kapitálové společnosti (společnost s ručením omezeným, akciová společnost), družstva a státní podniky.

Velikost podniku, podle které dělíme např. na malý podnik (má méně než 100 zaměstnanců a roční obrat nepřesahuje 30 mil. Kč), střední podnik (má méně než 500 zaměstnanců a obrat menší než 100 mil. Kč) a velký podnik.

Sektory, kde členíme podniky do tří hlavních sektorů – zemědělství (vlastní zemědělství, rybolov a lesní hospodářství), průmysl (těžební a zpracovatelský průmysl, výroba a distribuce elektrické energie, plynu a vody a také stavebnictví) a služby (obchod, peněžnictví a pojišťovnictví, doprava, skladování a spoje, školství, zdravotnictví, veterinární a sociální činnost a ostatní služby).

Obchodní firma je podle zákona č. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník jméno, pod

kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel nesmí mít víc obchodních firem.

Podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou.

Podnikatel, který nemá obchodní firmu, právně jedná při svém podnikání pod vlastním

jménem; připojí-li k němu dodatky charakterizující blíže jeho osobu nebo obchodní závod, nesmí být

klamavé. 1

Člověk se zapíše do obchodního rejstříku pod obchodní firmou tvořenou zpravidla jeho

jménem. Zapíše-li se člověk do obchodního rejstříku pod jinou obchodní firmou než pod svým

jménem, musí být zřejmé, že nejde o obchodní firmu právnické osoby. 1

Fyzická osoba – jméno a příjmení, event. dodatek např. Jan Novák, holič.

Právnická osoba – název, pod kterým je zapsána v Obchodním rejstříku + dodatek označující právní formu, např. Kamila, s.r.o.; Slimák, a.s.

Obchodní firma nesmí působit klamavě a nesmí být zaměnitelná s jinou firmou.

Každý podnikatel, chce-li provozovat svou živnost nebo podnik (vyrábět výrobky, prodávat

zboží, přepravovat lidi nebo zboží, půjčovat peníze), musí k tomu mít potřebné prostředky (stroje,

budovy, suroviny, dopravní prostředky, licence a patenty, zboží). Aby je získal, musí mít potřebný

kapitál ať už vlastní nebo vypůjčený. Konkrétní složení prostředků se označuje jako jeho majetek

(majetek podniku, firmy), původ (zdroj), z něhož tento majetek vznikl, tj. jeho finanční krytí, se

označuje jako kapitál. 4

18

Shrnutí pojmů

Podnik, podnikatel, podnikání, právnická osoba, fyzická osoba, živnostenský rejstřík,

obchodní rejstřík, obchodní závod, majetek.

Otázky k probranému učivu

1. Jaké jsou základní znaky podnikání?

2. Jak je definován podnikatel?

3. Jaký je základní rozdíl mezi fyzickou a právnickou osobou?

4. Jaké základní informace lze nalézt v Obchodním rejstříku?

5. Jak je definován obchodní závod podle zákona č. zákona č. č. 89/2012 Sb.,

občanský zákoník (NOZ)?

6. Jaké základní právní normy se vztahují k podnikání v ČR?

7. Jak členíme podniky podle velikost podniku?

8. Jaké důležité zásadní změny přináší nový občanský zákoník a zákon o obchodních

korporacích?


[1] zákon č. 89/2012 Sb., Nový občanský zákoník

[2] Zákon č. 455/1991 Sb. Zákon o živnostenském podnikání.

[3] SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4. přepracované a doplněné vydání.

Praha: C. H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-892-4.

[4] SYNEK, M. a kol. Ekonomika a řízení podniku. Praha: Vysoká škola ekonomická,

1997. ISBN 80-7079-496-8.

[5] VEBER, J. Podnikání malé a střední firmy. 2. aktualizované a rozšířené vydání.

Praha: Grada, 2008, ISBN 978-80-247-2409-6.

[6] STANĚK, R. Problematika financování pracovního kapitálu u malých a středních

podniků, bakalářská práce, FMMI, VŠB-TU Ostrava, 2013.

[7] ŠIMAN, J., PETERA, P. Financování podnikatelských subjektů. Teorie pro praxi. 1.

vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. 192 s. ISBN 978-80-7400-117-8.

[8] Občanský zákoník, dostupné z

http://obcanskyzakonik.justice.cz/infocentrum/informacni-brozury/, on line

31.7.2014

http://obcanskyzakonik.justice.cz/infocentrum/informacni-brozury/

19

2 MAJETKOVÁ A FINANČNÍ STRUKTURA PODNIKU

2.1 ROZVAHA

Čas ke studiu

1 hodina

Cíl


definovat rozvahu,

popsat majetkovou strukturu podniku,

popsat finanční strukturu podniku.

Výklad

Každý podnikatel, chce-li provozovat svou živnost nebo podnik (vyrábět výrobky, prodávat

zboží, přepravovat lidi nebo zboží, půjčovat peníze), musí k tomu mít potřebné prostředky (stroje,

budovy, suroviny, dopravní prostředky, licence a patenty, zboží). Aby je získal, musí mít potřebný

kapitál ať už vlastní nebo vypůjčený. Konkrétní složení prostředků se označuje jako jeho majetek

(majetek podniku), původ (zdroj), z něhož tento majetek vznikl, tj. jeho finanční krytí, se označuje

jako kapitál. [1]

Rozvaha je účetním výkazem, který zachycuje bilanční formou stav majetku - aktiva a zdroje

jejich financování - pasiva. Představuje základní přehled o majetku podniku ve statické podobě, tj. v

okamžiku účetní závěrky. Rozvaha poskytuje věrný obraz ve třech základních oblastech, jimiž jsou

majetková situace podniku, zdroje financování a finanční situace podniku. [2] Rozvaha je tedy

základní účetní výkaz, který podává souhrnně přehled o stavu majetku podniku ze dvou hledisek, a to

z hlediska jeho věcného složení (aktiva) a z hlediska jeho zdrojů krytí (pasiva) k určitému dni. [1

20

Základní schéma rozvahy je na obrázku č. 1 [1]

ROZVAHA

AKTIVA PASIVA

I. Dlouhodobý majetek I. Vlastní kapitál

Dlouhodobý nehmotný majetek

Základní kapitál

Dlouhodobý hmotný majetek

Kapitálové fondy

Finanční dlouhodobý majetek Fondy ze zisku

Výsledek hospodaření (+zisk/-ztráta)

II. Oběžná aktiva

II. Cizí zdroje

Zásoby Závazky

Pohledávky Úvěry

Finanční majetek krátkodobý Rezervy

III. Časové rozlišení III. Časové rozlišení

Aktiva celkem Pasiva celkem

Obr. 1 Základní schéma rozvahy

Vnitřní členění rozvahy je přizpůsobeno zejména potřebám hodnocení likvidity a finanční

situace podniku.

Majetková struktura podniku tedy představuje podrobnou strukturu aktiv podniku - v

rozvaze se majetek člení na dlouhodobá (stálá), oběžná a ostatní aktiva. Struktura majetku je

ovlivňována řadou faktorů vyplývajících především z charakteru činnosti podniku, ale i z cílů, kterých

chce podnik dosahovat ať v krátkodobém či delším časovém horizontu. Majetková struktura zajišťuje

podniku jeho existenci. Požadavky na technické vybavení různých oborů činnosti ovlivňují podíl

dlouhodobého majetku (stálých aktiv) na jeho celkovém objemu (fondově náročné obory např. jako

metalurgie, strojírenství, chemické výroba, energetika, které vykazují vysoce převažující podíl

dlouhodobého majetku proti jiným oborům). Na majetkovou strukturu působí i způsob odpisování,

předpokládaný růst objemu produkce, tempo inovací dlouhodobého majetku či objemy

pronajímaného majetku. Správně řízená struktura majetku je zárukou fungování podniku a jeho

finanční stability. [4]

Strukturu pasiv nazýváme jako finanční strukturu podniku. Pod pojmem kapitálová struktura

se většinou uvádí složení dlouhodobých pasiv - dlouhodobých zdrojů podniku. Především se jedná o

vlastní kapitál podniku a dlouhodobé závazky a úvěry. Název kapitálová struktura je tedy, oproti

pojmu finanční struktura, užším pojmem. Finanční struktura podniku představuje strukturu

podnikového kapitálu, ze kterého je financován majetek podniku a je zachycena v pasivech. [4]

Majetek v rozvaze je uveden v historických cenách. V aktivech jsou údaje uváděny ve dvojím

ocenění:

Brutto stav – vyjadřuje majetek v plné hodnotě.

Netto stav – vyjadřuje majetek po korekci, tj. brutto stav mínus korekce. (Korekce jsou oprávky a opravné položky, více viz kapitola 2.2.1.3. a 2.2.1.5).

Rozvahové stavy majetku je třeba zjistit:

ke dni vzniku podniku,

k 31. 12. každého roku (tj. k 1. 1. roku následujícího),

ke dni zahájení likvidace podniku.

21

Den, ke kterému se rozvaha sestavuje, se nazývá rozvahový den. V České republice je jím

nejčastěji 31. prosinec každého roku (může to být i jinak – především u konsolidovaných podniků),

finančním úřadům je rozvaha překládána povinně spolu s daňovým přiznáním o daních z příjmů

právnických osob. Podniky si však pro vlastní potřebu, popř. pro potřeby bank, akcionářů apod.

sestavují rozvahu i během roku k určitému datu (měsíčně, pololetně). [1]

Vypovídací schopnost rozvahy je omezena skutečností, že popisuje stav na základě

historických cen. Z toho plynou i další úskalí při analýze rozvahy [3]

zobrazuje stav hodnot v ní obsažených k danému okamžiku, neposkytuje informace o dynamice společnosti; toto úskalí může být eliminováno v okamžiku, jsou-li data řazena do časové řady,

nepracuje s časovou hodnotou peněz, nepostihuje přesně současnou hodnotu aktiv a pasiv, neboť nezapracovává vliv vnějších faktorů, které mohou velmi výrazně ovlivnit některé položky rozvahy,

k určení realistické hodnoty některých položek musí být použito odhadu.

Shrnutí pojmů

Rozvaha, majetková struktura podniku, finanční struktura podniku, rozvahový den.

Otázky

1. Co je to rozvaha?

2. V jakých cenách je uveden majetek v rozvaze?

3. Jakými faktory je omezena vypovídací schopnost rozvahy?


[1] VOZŇÁKOVÁ, I. JANOVSKÁ, K., SIKOROVÁ, A. MYNÁŘ, M. Ekonomika podniku,

VŠB-TU Ostrava, 2008.

[2] RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza: distanční studijní opora. Karviná: SU OPF, 2005,

ISBN 80-7248-299-8.

[3] RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza, metody, ukazatele, využití v praxi, 3. rozšířené

vydání, Praha: Grada, a. s., 2010. 144 s. ISBN 978-80-247-3308-1.

[4] BAŘINOVÁ, D., VOZŇÁKOVÁ, I. Zhodnocení a využití účetních výkazů-pro

manažery, společníky a akcionáře, Praha, Grada Publishing 2005, ISBN 80-247-

1115-X.

22

2.2 MAJETKOVÁ STRUKTURA PODNIKU

2.2.1 Dlouhodobý majetek

Čas ke studiu

10 hodin

Cíl


definovat dlouhodobý majetek,

popsat strukturu dlouhodobého majetku,

popsat způsob pořízení dlouhodobého majetku,

objasnit způsoby ocenění dlouhodobého majetku,

vysvětlit tvorbu opravných položek k dlouhodobému majetku,

definovat technické zhodnocení,

porovnat daňové a účetní odpisy,

vypočítat daňové a účetní odpisy,

orientovat se v problematice oprav a udržování dlouhodobého majetku.

Výklad

Struktura dlouhodobého majetku:

nehmotný,

hmotný,

finanční.

Podstatným rysem dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, že umožňuje nebo

rozšiřuje existující podnikatelskou činnost. Za normálních podmínek tedy není určen k prodeji (k

získání dodatečných peněžních prostředků), ale k dlouhodobému užívání v podniku. Dlouhodobý

finanční majetek nepořizuje podnik s cílem používat ho ke své činnosti, ale má ho ve své držbě proto,

aby z něho dosáhl prospěchu v podobě určitých výnosů (např. přijaté dividendy) nebo v podobě

jiného kapitálového zhodnocení (zejména v důsledku růstu tržních cen).

Nehmotný dlouhodobý majetek

Jde o majetek s dobou použitelnosti delší než jeden rok a v ocenění stanoveném účetní

jednotkou (podnikem), povinně však od částky stanovené zákonem o daních z příjmů (zákon č.

586/1992 Sb., o daních z příjmů) pro tento majetek, která je 60 000 Kč.

Dobou použitelnosti delší než jeden rok se rozumí doba, po kterou je majetek využitelný pro

současnou nebo uchovatelný pro další činnost nebo může sloužit jako podklad nebo součást

dokonalejších nebo jiných postupů nebo řešení včetně doby praktického ověřování nebo osvojování

nehmotných výsledků. [1]

Struktura nehmotného dlouhodobého majetku:

http://business.center.cz/business/pravo/zakony/dprij

23

zřizovací výdaje - jedná se o výdaje spojené se zřízením nebo založením nového podniku, např. soudní a notářské poplatky, náklady na pracovní cesty, mzdy, odměny za zprostředkování apod.,

nehmotné výsledky výzkumné a odborné činnosti - např. zakoupené technologické postupy, projekty, receptury apod.,

software- programové vybavení počítačů tj. samostatně vytvořené nebo nakoupené; nepatří zde software, který je součást hodnoty počítače,

ocenitelná práva - výrobně technické poznatky (know-how), licence, předměty průmyslových autorských práv (chráněné vzory, ochranné známky),

goodwill.

Goodwill lze definovat jako kladný nebo záporný rozdíl mezi oceněním podniku nebo jeho

části ve smyslu obchodního zákoníku, nabytého zejména koupí, vkladem nebo oceněním majetku a

závazků v rámci přeměn společnosti, s výjimkou změny právní formy, a souhrnem jeho individuálně

přeceněných složek majetku sníženým o převzaté závazky. [7]

Hmotný dlouhodobý majetek

U této skupiny majetku se obvykle uvádějí tyto charakteristické rysy [2]:

fyzická podstata,

dlouhodobost používání přesahující dobu jednoho roku,

dosažení určité výše ocenění, kterou stanoví sama účetní jednotka s přihlédnutím zejména k principu významnosti a věrného a poctivého zobrazení.

Struktura hmotného dlouhodobého majetku:

samostatné movité věci a soubory movitých věci se samostatným technicko- ekonomickým určením s dobou použitelnosti delší než jeden rok a v ocenění stanoveném účetní jednotkou, povinně však od částky stanovené zákonem o daních z příjmů (zákon 586/1992 Sb., o daních z příjmů) pro tento majetek, tj. od částky 40 000 Kč,

pozemky, budovy, stavby, byty a nebytové prostory bez ohledu na pořizovací cenu,

pěstitelské celky trvalých porostů s dobou plodnosti delší než 3 roky,

základní stádo a tažná zvířata bez ohledu na pořizovací cenu,

umělecká díla, sbírky, movité kulturní památky a předměty kulturní hodnoty bez ohledu na pořizovací cenu.

Finanční dlouhodobý majetek

Tento majetek zahrnuje aktiva, která podnik nakupuje, vlastní, případně půjčuje s cílem

dlouhodobě (po dobu delší než 1 rok) investovat volné peněžní prostředky takovým způsobem, který

mu přinese očekávaný výnos charakteru dividend, úroků, zhodnocení v důsledku růstu tržních cen

držených aktiv apod. Tato aktiva tedy nejsou určena k užívání při běžné provozní činnosti podniku.

Různé druhy dlouhodobého finančního majetku umožňují podniku pořídit si vhodné „portfolio“, tzn.

umístit peněžní prostředky tak, aby mu přinesly co nejvyšší výnos. [2]

Struktura finančního dlouhodobého majetku:

dlouhodobé cenné papíry a vklady, které mají dlouhodobý charakter,

půjčky poskytnuté účetní jednotkou1 s dobou splatnosti delší než 1 rok,

ostatní dlouhodobé cenné papíry a vklady se splatností delší než 1 rok,

1 Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví

http://business.center.cz/business/pravo/zakony/dprij

24

soubory movitých a nemovitých věcí pronajímaných jako celek v souladu se zákonem o daních z příjmu (zákon č.586/1992 Sb., o daních z příjmů).

Dlouhodobý majetek je možno pořídit [1]:

koupí (dodavatelský způsob),

vytvořením vlastní činností,

nabytím práv k výsledkům duševní tvořivé činnosti,

bezúplatným nabytím (darováním),

vkladem dlouhodobého majetku od jiné osoby,

převodem podle právních předpisů,

přeřazením z osobního užívání do podnikání.

2.2.1.1 Ocenění dlouhodobého majetku

Při nabytí dlouhodobého majetku přicházejí v úvahu uvedené způsoby ocenění [1]:

vstupní cena: o pořizovací cena, o vlastní náklady, o reprodukční pořizovací cena,

zůstatková cena

Pořizovací cenou dlouhodobého nehmotného nebo hmotného majetku je cena, za kterou byl

majetek pořízen včetně nákladů spojených s jeho pořízením a zprovozněním, jde zejména o výdaje

na:

dopravné, montáž a clo,

přípravu a zabezpečení výstavby do doby uvedení pořizované investice do užívání,

průzkumné, geologické, geodetické a projektové práce (včetně variantních řešení),

umělecká díla tvořící součást stavebních objektů,

náhrady k odstranění ekonomické újmy zemědělských organizací,

otvírky nových lomů, pískoven a hlinišť,

technickou rekultivaci,

zabezpečovací a konzervační práce, popř. udržovací práce v případě zastavení pořizované investice,

uvedení do provozu pořizované investice.

Pořizovací cena dlouhodobého majetku se snižuje o dotaci poskytnutou na pořízení tohoto

majetku.

Vstupní cenou dlouhodobého majetku je pořizovací cena, je-li majetek pořízen úplatně, tj.

koupí.

Vlastními náklady jsou veškeré přímé náklady a nepřímé náklady bezprostředně související s

vytvořením dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku vlastní činností, tzn. vlastní náklady

budou použity jako vstupní cena tehdy, byl-li tento majetek pořízen nebo vyroben ve vlastní režii.

Reprodukční pořizovací cena, zjištěná nejčastěji soudním znalcem, je pro ocenění hmotného

majetku použita v ostatních případech, tj. zejména:

jde-li o dlouhodobý majetek nabytý darováním,

jde-li o majetek bezplatně nabytý na základě smlouvy o koupi najaté věci (tj. na základě smlouvy o finančním leasingu), zároveň jsou však ve stejné výši v tomto případě načteny oprávky, takže je takovýto majetek veden jako 100% odepsaný, jak to bude dále vysvětleno v kapitole o odepisování majetku,

25

jde-li o majetek nově zjištěný v účetnictví dosud nezachycený (např. inventarizační přebytek),

dlouhodobý nehmotný majetek vytvořený vlastní činností, pokud je reprodukční pořizovací cena nižší než vlastní náklady.

Do vstupní ceny dlouhodobého majetku se nezahrnují:

smluvní pokuty, úroky z prodlení a peněžní náhrady škod související s investiční výstavbou, popř. jiné sankce vyplývající ze smluvních vztahů,

výdaje na přípravu pracovníků pro budované provozy a zařízení,

výdaje na vybavení pořizované investice zásobami.

Zůstatková cena hmotného majetku se počítá jako rozdíl mezi vstupní cenou a jeho

oprávkami, tj. jeho dosavadními odpisy. (Pozn. oprávky jsou kumulované odpisy dané majetkové

složky hmotného majetku. Pojem odpisy je vysvětlen v kapitole 2.2.1.5. [1]

n

i

ii OVCZC1

(1)

ZCi zůstatková cena hmotného majetku na konci i-tého roku jeho odepisování (Kč)

VC vstupní cena (Kč)

Oi roční odpis v i-tém roce (Kč)

n počet let, za které se počítají odpisy (životnost)

Při evidování dlouhodobého majetku (ale i dalších majetkových položek) je v účetnictví

uplatňován tzv. princip historického ocenění z doby, kdy byl tento majetek pořízen. Neuplatňuje se

zde tudíž princip přeceňování (valorizace) na současnou hodnotu.

2.2.1.2 Evidence dlouhodobého majetku

Cílem analytické evidence je poskytovat požadované informace o jednotlivých složkách

dlouhodobého majetku. Tyto informace se uvádějí zpravidla na inventárních kartách a jejich

obsahem je zejména [2]:

název nebo popis majetku, popř. jeho číselné označení,

datum a způsob jeho pořízení,

datum zaúčtování na příslušný majetkový účet, tj. uvedení do užívání,

ocenění majetku a údaje o jeho případných změnách (například technické zhodnocení majetku),

údaje o zvoleném postupu účetních a daňových odpisů,

informace o zůstatkových cenách účetních a daňových,

datum a způsob vyřazení.

Veškeré informace o dlouhodobém majetku však nelze evidovat přímo v účetnictví, a proto

se k těmto účelům využívá tzv. operativní evidence, která není součástí účetnictví, ale účetnictví

napomáhá a doplňuje o další data, která jsou pro účetní jednotku důležitá.

2.2.1.3 Opravné položky k dlouhodobému majetku

S oceňováním dlouhodobého majetku mohou někdy souviset opravné položky, a to v

případech, které stanovuje Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví.[5] Opravné položky se vytvářejí

pouze k majetku v případech snížení ocenění majetku v účetnictví prokázaném na základě

26

inventarizace majetku. Tyto opravné položky se vytvářejí jen v případech, kdy snížení ocenění

majetku v účetnictví není trvalého charakteru.

Opravné položky na rozdíl od oprávek (více viz kapitola 2.2.1.5), které vyjadřují trvalé snížení

hodnoty majetku v důsledku opotřebení, vyjadřují pouze přechodné snížení hodnoty, tzn. důvod

jejich existence může časem pominout.

Opravné položky se tvoří především na:

dlouhodobý majetek,

zásoby,

pohledávky.

Pokud se účetní jednotka rozhodne vytvořit opravnou položku k dlouhodobému majetku,

stává se tato tvorba pro podnik nákladem. Pomine-li důvod pro existenci některé z těchto opravných

položek, rozpustí se opravná položka obráceným zaúčtováním (do výnosů). Takovýto náklad je potom

obvykle daňově neúčinný.

2.2.1.4 Technické zhodnocení dlouhodobého majetku

Technickým zhodnocením dlouhodobého majetku jsou výdaje na dokončení nástavby,

přístavby a stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace majetku, pokud souhrnná částka u

jednotlivých druhů dlouhodobého majetku překročila hodnotu 40 000 Kč v rámci jednoho fiskálního

roku.

Rekonstrukcemi jsou takové zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu

nebo technických parametrů. Modernizace jsou takové úpravy, jimiž se rozšiřuje vybavenost nebo

použitelnost majetku.

Technické zhodnocení zvyšuje vstupní cenu dlouhodobého hmotného majetku za podmínek

daných zákonem o dani z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů).[4]

2.2.1.5 Odpisy dlouhodobého majetku

Dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek se v průběhu své účasti ve výrobním procesu

opotřebovává a ztrácí své funkční užitné vlastnosti. Hodnota majetku přechází postupně do ceny

výrobků a služeb, které jsou pomocí něho vyráběny. Toto postupné přenášení hodnoty

dlouhodobého majetku do výrobků se v hospodářské praxi vyjadřuje prostřednictvím odpisů.

Používáním se hmotný a nehmotný majetek opotřebovává jak fyzicky, tak morálně. Fyzické

opotřebení majetku znamená postupnou ztrátu užitných vlastností tohoto majetku, což se může

projevit např. snížením jeho výkonnosti, růstem nákladů na opravy a udržování, zvýšenou spotřebou

energie apod. Z teoretického hlediska lze rozlišovat dva druhy fyzického opotřebení majetku, a to

opotřebení z činnosti, které vyplývá z používání tohoto majetku ve výrobním procesu, a opotřebení, k

němuž dochází i při jeho nečinnosti, např. v důsledku působení přírodních sil (koroze) a jiných

činitelů, které vyvolávají změny materiálu. Morální opotřebení majetku je v podstatě způsobeno

technickým pokrokem, který má za následek zvyšování technické úrovně prostředků i jejich

výkonnosti a zdokonalování technologií. [1]

27

Účetní odpisy

Účetní odpisy se řídí § 1 odst. 2 Zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Dále je odpisování

majetku řízeno § 56 Vyhlášky č. 500/2002 Sb., pro podnikatele a rovněž Českým účetním

standardem. [5,7]

„Účelem účetních odpisů je vyjádření trvalého snížení hodnoty majetku. Toto vyjádření musí

odpovídat skutečné míře opotřebovanosti majetku.“ 2 [6]

Účetně se dlouhodobý majetek odepisuje na základě odpisových plánů. Účetní odpisy dávají

účetní jednotce přehled o reálném opotřebení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku

nezávisle na tom, co dovolují daňové předpisy. Způsob odpisování si zvolí účetní jednotka sama a tyto

účetní odpisy vyjadřují předpokládanou míru opotřebení majetku v podniku. K odpisování stanoví

podnik podle míry opotřebení pro každý druh dlouhodobého majetku odpovídající dobu životnosti a

odpisovou sazbu v % a to v tzv. odpisovém plánu. Účetní odpisy se počítají do 100% vstupní ceny

majetku.

Rovnoměrné (lineární) účetní odpisy

„Uplatňování rovnoměrných účetních odpisů lze doporučit u majetku, k jehož opotřebování

dochází rovnoměrně po celou dobu používání. Při použití této metody je v každém roce odpisování

odepsána a do účetních nákladů přenesena stejná výše vstupní ceny daného majetku“ 3 [6]

t

VCO (2)

O roční odpis v Kč,

VC vstupní cena majetku,

t doba odpisování (v měsících)

Velká přednost této metody spočívá v jednoduchosti jejího praktického použití. Propočet

výše odpisů nepůsobí potíže v plánování, ani v účetnictví. Je pochopitelné, že tato metoda však

neumožňuje vyjádřit přesně opotřebení majetku.

Zrychlené (degresivní) účetní odpisy

Zrychlené (degresivní) účetní odpisy si podnik volí u takového majetku, který ztrácí svou

hodnotu v prvních letech výrazněji než v letech pozdějších, např. je výpočetní technika a

elektronika.[3] Nejvyšší odpis je proto v roce prvním, následně se hodnota odpisu snižuje.

)1(

)1(*2

tt

itVCO (3)

O roční odpis v Kč

VC vstupní cena

t doba odpisování majetku

I rok odpisování

2 Valouch, P. Daňové a účetní odpisy, 5.vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. s. 138, ISBN 978-80-247-3201-5,

str. 35 3 Valouch, P. Daňové a účetní odpisy, 5.vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. s. 138, ISBN 978-80-247-3201-5,

str. 43

28

Přednosti degresivních metod jsou spatřovány především v tom, že podnik získá větší část

prostředků z odpisů v prvé polovině životnosti majetku než v případě lineární odpisové metody.

Rovněž v prvých letech životnosti jsou obvykle menší náklady na opravy a udržování majetku než ke

konci životnosti, takže mohou být rovnoměrnější náklady na provoz tohoto majetku. Zároveň si však

je třeba uvědomit, že v případě použití degresivních metod odpisování budou mít nové podniky vyšší

náklady na odpisy než podniky s majetkem starším, i když celkové výrobní náklady mohou být stejné.

[1]

Zpomalené (progresivní) účetní odpisy

Zpomalené účetní odpisy jsou přesným opakem zrychlených, neboť v prvním roce se odepíše

částka nejnižší a v dalších letech se výše odpisu zvyšuje. Nejvhodnější je tuto metodu použít u

majetku, jež svou hodnotu ztrácí na konci své životnosti. [3]

)1(

**2

tt

iVCO (4)

O roční odpis v Kč

VC vstupní cena

t doba odpisování majetku

i rok odpisování

Konstrukce progresivních odpisových metod vychází z, čím je majetek starší, tím rychleji se

opotřebovává, a ztrácí své užitné vlastnosti. Tyto metody se však v praxi uplatňují jen výjimečně. [1]

Daňové odpisy

Daňové odpisy řeší zákon o daních z příjmů č. 586/1992 Sb. v platném znění předpisů. Při

výpočtu daňových odpisů postupujeme dle § 26 – 33 zákon č. 586/1992, o daních z příjmů. Jsou proto

používány při výpočtu základu daně z příjmů, kdy jsou zahrnuty (pokud splňují podmínky stanovené

zákonem o dani z příjmů) do nákladů nutných na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Jejich uplatnění

není povinností, nicméně jsou daňovou úlevou, neboť snižují základ daně zjištěný z výsledku

hospodaření. Zda je bude podnik uplatňovat či nikoli, záleží čistě na jejím rozhodnutí. Při odpisování

majetku, který je pouze zčásti používán k zajištění zdanitelného příjmu, se do výdajů k zajištění

zdanitelného příjmu zahrnuje pouze poměrná část odpisů.

Dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek odpisuje poplatník, který má k tomuto majetku:

vlastnické právo,

organizační složka státu, která je příslušná hospodařit s majetkem státu,

státní organizace, která je příslušná hospodařit s majetkem státu.

Odpisování dlouhodobého hmotného majetku

Pro daňové odpisování majetku jsou stanoveny dvě základní metody:

rovnoměrné (lineární) daňové odpisy (§ 31 zákon o daních z příjmů č. 586/1992 Sb.),

zrychlené daňové odpisy (§ 32 zákon o daních z příjmů č. 586/1992 Sb.).

Účetní jednotka si zvolí u každého jednotlivého majetku, kterým způsobem bude onen

jednotlivý majetek daňově odpisovat. Tuto metodu již nesmí měnit, po celou dobu užívání.

29

Dle daňového zákona, zákon o daních z příjmů č. 586/1992 Sb., zatřídí poplatník daně

z příjmu (podnik či podnikající fyzická osoba - dále bude uváděn v této podkapitole jen pojem

poplatník) majetek, v roce jeho pořízení, do šesti odpisových skupin, pro které je zákonem stanovena

doba odepisování, viz obr. 2.[4]

Obr. 2 Odpisové skupiny[4]

Příklad [3, 4]:

odpisová skupina č. 1: plemenná a chovná zvířata, dýchací přístroje, kancelářské stroje a počítače, atd.,

odpisová skupina č. 2: motorová vozidla, prodejní automaty, stroje pro hlubinné dobývání, zdravotnické přístroje a zařízení, hudební nástroje, atd.,

odpisová skupina č. 3: trezory, jeřáby, klimatizační zařízení, ocelové či hliníkové konstrukce, turbíny, atd.,

odpisová skupina č. 4: oplocení staveb, budovy ze dřeva a plastů, konstrukce vinic, průmyslové komíny, atd.,

odpisová skupina č. 5: budovy, dálnice, silnice, místní a účelové komunikace, nádrže vod pozemní, fontány, hydranty, kašny, atd.,

odpisová skupina č. 6: budovy hotelů a ubytovacích zařízení, historické nebo kulturní památky, muzea a knihovny, atd.

I. Rovnoměrné (lineární) daňové odpisy

Vztah pro výpočet ročních rovnoměrných odpisů [1]:

100

* sazbaVCRO (5)

RO roční odpis v Kč

VC vstupní cena v Kč

sazba odpisová sazba v %

Roční odpisové sazby pro rovnoměrné odpisování jsou uvedeny na obrázku 3. [4]

Obr. 3 Sazby pro rovnoměrné odpisování [4]

30

Pojem zvýšená vstupní cena, resp. zvýšená zůstatková cena je používán v případě, že je

dlouhodobý majetek technicky zhodnocen. Technickým zhodnocením rozumíme výdaje na dokončení

nástavby, přístavby a stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace majetku, pokud ovšem souhrnná

částka u jednotlivých druhů majetku překročila hodnotu 40 000 Kč.

Specifické odpisování (s vyššími sazbami a tedy rychlejším odpisováním) podle Zákon o dani

z příjmu může být použito, jestliže se podnik zabývá převážně zemědělskou, lesní výrobou, viz obr. 5

nebo je prvním vlastníkem zařízení pro čištění a úpravu vod, viz obr. 6. Rovněž má výhodnější (tedy

vyšší) roční odpisovou sazbu poplatník, který je prvním vlastníkem hmotného majetku, viz obr. 7. [4]

Obr. 5 Roční odpisová sazba pro poplatníky s převážně zemědělskou a lesní výrobou [4]

Obr. 6 Roční odpisová sazba pro poplatníky, kteří jsou prvními vlastníky zařízení pro čištění a úpravu vod [4]

Obr. 7 Roční odpisová sazba pro poplatníky, kteří jsou prvními vlastníky prvním vlastníkem hmotného majetku [4]

II. Zrychlené daňové odpisy

Vztah pro výpočet ročních zrychlených odpisů [1]:

Odpis v 1. roce tabulkyzkoeficient

cenavstupníRO 1 (6)

odpis v dalších letech ntabulkyzkoeficient

ZCRO

*2 (7)

ZC zůstatková cena v Kč (je rozdíl mezi vstupní cenou hmotného majetku

a celkovou výší odpisů z tohoto majetku)

n počet let, po které byl již majetek odpisován

Při zrychleném odpisování dlouhodobého hmotného majetku jsou odpisovým skupinám

podle zákona o dani z příjmů přiřazeny jednotlivé koeficienty pro zrychlené odepisování, viz obrázek

8. [4]

31

Obr. 8 Roční odpisová sazba pro poplatníky, kteří jsou prvními vlastníky prvním vlastníkem hmotného majetku [4]

Daňový odpis ve výši celého ročního odpisu lze uplatnit u dlouhodobého hmotného majetku evidovaného v majetku poplatníka ke konci daného roku.

V některých případech (včetně případu pořízení hmotného majetku) lze uplatnit odpis pouze

ve výši jedné poloviny ročního odpisu, jde především o případy [4]:

dojde-li v průběhu zdaňovacího období k vyřazení majetku před koncem roku (v (daňových zákonech hovoříme o zdaňovacím období),

dojde-li k převedení majetku na jiné právnické nebo fyzické osoby podle zvláštních právních předpisů,

dojde-li k ukončení podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti nebo k ukončení pronájmu, zrušení bez likvidace, zániku bez likvidace, zrušení s likvidací nebo prohlášení konkursu – tedy obecně k ukončení činnosti podniku,

v dalších specifických případech uvedených v zákoně o dani z příjmu.

Hmotný majetek, který se neodepisuje [4]:

bezúplatně převedený majetek podle smlouvy o finančním leasingu (jinak řečeno o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci), pokud výdaje (náklady) související s jeho pořízením nepřevýší 40 000 Kč,

pěstitelský celek trvalých porostů s dobou plodnosti delší než 3 roky, jež nedosáhl plodonosného stáří,

hydromeliorace do 2 let po jejím dokončení,

umělecké dílo, které je hmotným majetkem a není součástí stavby a budovy, předměty muzejní a galerijní hodnoty, popřípadě jejich soubory v muzeích a památkových objektech, stálé výstavní soubory a knihovní fondy knihoven jednotné soustavy,

movitá kulturní památka a soubory movitých kulturních památek,

v dalších specifických případech uvedených v zákoně o dani z příjmu.

Řešené úlohy

Příklad

Účetní jednotka nakoupila v roce 2010 výrobní zařízení v pořizovací ceně 500 000 Kč. Tento

nákladní automobil zatřídila dle zákona č. 586/1992 Sb., Zákon o daních z příjmů do odpisové skupiny

č. 2. Stanovte rovnoměrné a zrychlené odpisy.

Řešení

VC 500 000 Kč

odpisová skupiny č. 2

doba odpisování činí 5 let

32

Vypočtené rovnoměrné odpisy jsou uvedeny v tabulce 1. Vypočtené zrychlené odpisy jsou

uvedeny v tabulce 2.

Tab. 1 Rovnoměrné odpisy

Rok odepisování Sazba v %

Výpočet Odpis v Kč Oprávky v Kč Zůstatková cena v Kč

2009 11 (500 000 * 11)/100 55 000 55 000 445 000

2010 22,25 (500 000 * 22,25)/100 111 250 166 250 333 750

2011 22,25 (500 000 * 22,25)/100 111 250 277 500 222 500

2012 22,25 (500 000 * 22,25)/100 111 250 388 750 111 250

2013 22,25 (500 000 * 22,25)/100 111 250 500 000 0

Tab. 2 Zrychlené odpisy

Rok odepisování Koeficient Výpočet Odpis v Kč Oprávky v Kč Zůstatková cena v Kč

2009 5 500 000/ 5 100 000 100 000 400 000

2010 6 2* 400000/(6-1) 160 000 260 000 240 000

2011 6 2*240000/(6-2) 120 000 380 000 120 000

2012 6 2*120000/(6-3) 80 000 460 000 40 000

2013 6 2*40000/(6-4) 40 000 500 000 0

Odpisování nehmotného majetku

Odpisování nehmotného majetku se řídí zejména §32 zákon č. 586/1992 Sb., o daních

z příjmů. Majetek, který lze dle tohoto zákona odpisovat jsou [4]:

zřizovací výdaje,

nehmotné výsledky výzkumu a vývoje,

software,

ocenitelná práva a jiný majetek,

goodwill.

Nehmotný majetek může kromě vlastníka odpisovat poplatník, který k němu nabyl právo

užívání za úplatu. Pro odpisování nehmotného majetku jsou stanovena specifická pravidla. Je

odpisován vždy rovnoměrně a odpis se počítá na měsíce, nikoli roky, jak je tomu u hmotného

majetku. Odpisovat se začíná následující měsíc po splnění podmínek pro zařazení majetku. Na

obrázku 9 je uvedena doba odepisováním u jednotlivých druhů nehmotného majetku. [3]

Obr. 9 Doba odepisováním u jednotlivých druhů nehmotného majetku [3]

33

Technické zhodnocení nehmotného majetku navyšuje jeho cenu a pokračuje se v odpisech ze

zvýšené vstupní ceny bez přerušení po zbývající dobu, přičemž je však v § 32a, odst. 6, zákon č.

586/1992 Sb., o daních z příjmů stanoveno, po jakou minimální dobu musí být dále odpisováno. Vždy

platí, že se jedná o rovnoměrné odpisy. Odpisy u technického zhodnocení nehmotného majetku jsou

uvedeny na obrázku 10. [3]

Obr. 10 Odpisy u technického zhodnocení nehmotného majetku [3]

Porovnání daňových a účetních odpisů

V praxi často účetní jednotky využívají situaci, kdy se účetní odpisy rovnají daňovým, nejedná

se však o správný postup při vykazování daňových odpisů. Uplatňováním daňových odpisů jako

účetních dochází k porušování účetní zásady věrného zobrazení skutečnosti. Proto je doporučováno,

aby účetní jednotky vedly odpisy účetní a daňové zvlášť.

Daňové odpisy slouží pouze pro stanovení daňového základu a nezobrazují věrně skutečné

opotřebení majetku. Účetní jednotka se jimi musí zabývat k datu účetní závěrky, neboť pro potřeby

správného stanovení daňového základu může být v nákladech zohledněna pouze taková výše

účetních odpisů, kterou akceptuje zákon o daních z příjmů. Na konci roku se porovnávají účetní a

daňové odpisy a zjišťuje se, zda se částka odpisů zohlední jako připočitatelná položka k základu daně

nebo jako odčitatelná položka od základu daně. Jelikož daňové odpisy představují maximální možnou

výši odpisů, kterou lze promítnout do daňového základu, tak pokud jsou:

účetní odpisy < daňové odpisy rozdíl je odpočitatelnou položkou a daňový základ

se o tuto hodnotu sníží

odpisy účetní > daňové odpisy rozdíl je připočitatelnou položkou a daňový základ se

se o tuto hodnotu navýší

účetní odpisy = daňové odpisy daňový základ se neupravuje

Účetní závěrka

Je upravována zákonem o účetnictví č. 563/1991 Sb., o účetnictví a Vyhláškou č. 500/2002

Sb., kterou se provádějí některá ustanovení č. 563/1991 Sb. [5,7]

Představuje soubor finančních výkazů, které jsou sestavovány účetní jednotkou za účetní

období k rozvahovému dni. Tyto výkazy mají vypovídací schopnost o hospodaření společnosti za dané

období. Podle zákona o účetnictví má účetní závěrka tento obsah: rozvaha, výkaz zisku a ztrát a

příloha, která vysvětluje a doplňuje informace obsažené v jednotlivých částech účetní závěrky, dále

informace o výši splatných závazků pojistného na sociálním zabezpečení a zdravotním pojištění a o

výši evidovaných daňových nedoplatků. Dále existují tzv. volitelné části, které podávají přehled o

peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitál.

http://www.profitas.cz/

http://www.profitas.cz/poradna/slovnik-pojmu/rozvaha/

34

Poskytuje firmě (podnikateli), státu (daňové orgány), akcionářům, bankám a veřejnosti celou

řadu informací o majetkové a finanční situaci podniku. Roční účetní závěrka je přílohou k přiznání

daně z příjmů. Musí být podepsána odpovědnými osobami, tzn. u právnických osob statutárním

orgánem, u fyzických osob touto osobou. Účetní jednotky, které mají povinnost si nechat účetní

závěrku ověřit auditorem, musí uveřejnit její hlavní údaje v Obchodním rejstříku.

Řešené úlohy

Příklad

Účetní jednotka nakoupila 12.12.2009 výrobní zařízení v pořizovací ceně 500 000 Kč. Toto

výrobní zařízení zatřídila dle zákona č. 586/1992 Sb., Zákon o daních z příjmů do odpisové skupiny č.

2. Stanovte účetní odpisy a daňové odpisy - rovnoměrné odpisy.

Řešení

Datum pořízení: 12.12.2009

VC 500 000 Kč

odpisová skupiny č. 2

doba odpisování činí 5 let

Způsob odpisování: účetní dle životnosti (120 měsíců)

Vypočtené daňové rovnoměrné odpisy jsou uvedeny v tabulce 3.

Tab. 3 Daňové rovnoměrné odpisy

Rok odepisování Sazba v % Výpočet Odpis v Kč Oprávky v Kč Zůstatková cena v Kč

2009 11 (500 000 * 11)/100 55 000 55 000 445 000

2010 22,25 (500 000 * 22,25)/100 111 250 166 250 333 750

2011 22,25 (500 000 * 22,25)/100 111 250 277 500 222 500

2012 22,25 (500 000 * 22,25)/100 111 250 388 750 111 250

2013 22,25 (500 000 * 22,25)/100 111 250 500 000 0

Vypočtené účetní odpisy jsou uvedeny v tabulce 4.

Měsíční odpis = 500 000/120 000 = 4167Kč

Tab. 4 Účetní odpisy

Rok odepisování Výpočet Odpis v Kč Oprávky v Kč Zůstatková cena v Kč

1 - 12/2010 12 * 4167 50 000

50 000 450 000

1 - 12/2011 12 * 4167 50 000

100 000 400 000

1- 12/2012 12 * 4167 50 000

150 000 350 000

1 - 12/2013 12 * 4167 50 000

200 000 300 000

1 - 12/2014 12 * 4167 50 000

250 000 250 000

1 - 12/2015 12 * 4167

50 000 300 000 200 000

35

1 - 12/2016 12 * 4167 50 000

350 000 150 000

1 - 12/2017 12 * 4167 50 000

400 000 100 000

1- 12/2018 12 * 4167 50 000

450 000 50 000

1 - 12/2019 12 * 4167 50 00

500 000 0

Porovnání daňových a účetních odpisů je uvedeno v tabulce 5.

Tab. 5 Porovnání daňových a účetních odpisů

Rok odepisování Účetní odpisy Daňové odpisy

Rozdíl Odpis v Kč Odpisy v Kč

2009 50 000

55 000 - 5 000

2010 50 000

111 250 -61 250

2011 50 000

111 250 -61 250

2012 50 000

111 250 -61 250

2013 50 000

111 250 -61 250

2014 50 000

0 + 50 000

2015 50 000

0 + 50 000

2016 50 000

0 + 50 000

2017 50 000

0 + 50 000

2018 50 00

0 + 50 000

2019 50 000

0 + 50 000

Poslední sloupec tabulky ukazuje rozdíl mezi výší účetních a daňových odpisů. Dle zákona o

daních z příjmů je rozdíl buď připočitatelnou položkou (pokud ÚO > DO) nebo odčitatelnou položkou

(pokud ÚO < DO) od základu daně v daňovém přiznání.

Pozn. Hlavním důvodem používání účetních odpisů není ani tak změna HV ale změna Netto

majetku v Rozvaze, kdy se jimi Netto hodnota zvýší, což dává lepší obraz pro banky, obchodní

partnery.

2.2.1.6 Opravy a udržování dlouhodobého hmotného majetku

Dlouhodobý hmotný majetek ztrácí v důsledku opotřebovávání se své původní užitné

vlastnosti a přestává vyhovovat požadavkům, kladeným na něho výrobou a bezpečností práce. Má-li

být zajištěna další ekonomicky efektivní činnost tohoto majetku včetně bezpečnosti práce, musí být

provedena buď oprava jejich jednotlivých částí, nebo daného prostředku jako celku. V tomto smyslu

lze obnovu hmotného majetku provést [1]:

Opravy jsou obvykle definovány jako proces, jímž se odstraňuje částečné fyzické opotřebení

nebo poškození za účelem uvedení dané majetkové položky do provozuschopného stavu, obnovují se

technické vlastnosti, odstraňují funkční, vzhledové a bezpečnostní nedostatky, u budov a staveb se

obnovuje jejich provozní kvalita, užitnost a bezpečnost.

Udržováním hmotného majetku se rozumí pravidelná péče o něho, kterou se zpomaluje

průběh procesu fyzického opotřebení, předchází se jeho následkům tak, aby se zajistil

provozuschopný stav majetku a bezpečný provoz, popř. se odstraňují drobné závady.

36

Náklady spojené s udržováním a opravami hmotného majetku se financují z provozních

prostředků podniku, tzn., že jsou součástí nákladů jeho běžné provozní činnosti.

Na opravy hmotného majetku si podnik může vytvářet tzv. rezervu. Při splnění určitých

podmínek, daných zákonem o rezervách (Zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu

daně z příjmů), může být tato rezerva daňově uznatelná, to znamená, že její tvorba bude zvyšovat

daňově uznatelné náklady, naopak její čerpání bude snižovat daňově uznatelné náklady podniku. [8]

Ekonomiku podniku údržba ovlivňuje ve 3 směrech [1]:

trvání oprav přímo ovlivňuje časové využití výrobních agregátů,

kvalita oprav podmiňuje výkonové, ale i časové využití výrobního zařízení a tím i objem výroby,

údržba značně zatěžuje náklady výroby (8 – 15% z celkových nákladů) a podstatně ovlivňuje produktivitu práce, protože podíl pracovníků údržby z celkového počtu zaměstnanců je 1/5 až 1/3.

Činnost údržby [1]:

Inspekce představuje systematický dohled nad zařízením, zejména pravidelné prohlídky,

revize a kontroly s cílem předcházet poruchám, získat přehled o stavu zařízení za účelem určení

potřeby a rozsahu údržbářských výkonů. Tuto činnost provádějí pracovníci údržby.

Opravy (malé, střední, generální) jsou opatření k opětnému vytvoření požadovaného stavu

(vlastní opravy, renovace jako částečná obnova, modernizace a nové nastavení). Provádějí pracovníci

údržby.

Udržování (drobná údržba) – opatření k zachování požadovaného stavu zařízení (různé

ošetřovací činnosti jako čištění, konzervování, mazání, doplňování a výměna provozních hmot,

dodatečné nastavování, resp. seřizování, dohled, odstraňování drobných závad). Je to každodenní

péče o náležitý technický stav výrobního zařízení, kterou provádějí pracovníci výroby, kteří výrobní

zařízení obsluhují.

V poslední době se uplatňuje koncept komplexní produktivní údržby (Total Productive

Maintenance - TPM). Tento systém je založen na týmové práci. Při něm je klíčová spolupráce

pracovníků výroby, obsluhujících zařízení a pracovníků údržby. TPM znamená, že za efektivní

využívání strojů a zařízení odpovídají prakticky všichni zaměstnanci.

Organizace a řízení údržby

Pokud jde o organizaci, rozlišujeme dvě formy [1]:

centralizovaná údržba – soustředění kapacit a údržbářů do silných údržbářských dílen (závodu). Předností centralizované údržby je úspora pracovníků a technických prostředků. Nevýhodou je nižší pohotovost při nasazování do údržbářských akcí (především poruchových oprav).

decentralizovaná údržba – rozptýlení kapacit a sil údržby do výrobních jednotek. Výhodou decentralizované údržby je rychlejší nasazení do akcí a lepší znalost opravovaného zařízení (možnost specializace). Nevýhodu vedle horšího využití pracovníků a prostředků mohou být problémy při koordinaci a kooperaci rozptýlení prostředků v případě potřeby jejich rychlého nasazení do velkých akcí.

Systémy údržby [1]:

Existují 3 základní vzájemně závislé přístupy k údržbě zařízení:

37

Poruchová údržba - ta reaguje na situace, při nichž zařízení o nefunguje nebo o bylo zastaveno, protože bylo usouzeno, že brzy selže, nebo o vyrábí zmetky, nebo o je nebezpečné pro pracovníky.

Základní povinností útvaru údržby je:

o diagnostikovat problém, o plánovat jeho nápravu a o provést požadovanou opravu.

Všechny tyto činnosti probíhají v časové tísni bez možnosti řádné přípravy. Systém je

jednoduchý, avšak rizikový a může být proto uplatňován jen vůči nevýznamnému výrobnímu zařízení

(zpravidla pomocné, obslužné zařízení). Postrádá prevenci a plánovitost, hrozí haváriemi.

Preventivní údržba – zdůrazňuje prvky prevence (uplatňuje preventivní prohlídky a opravy, předchází poruchám a haváriím).

Podstatou tohoto přístupu je provést opravu v očekávání (anticipaci) její skutečné potřeby.

Periodické preventivní prohlídky zabraňují haváriím. Než aby se čekalo, až stroj selže, využívá se

statistické analýzy předchozí služby (údaje o životnosti součástí, uzlů, strojů) k předpovědi okamžiku

poruchy.

Zvláštním případem preventivní údržby je tzv. standardní údržba, která vychází z dlouhodobé

evidence o životnosti dlouhodobého majetku a z údajů o opravářských cyklech.

Opravy nebo výměna součástí jsou plánem přikazovány podle norem životnosti bez ohledu

na skutečný technický stav zařízení. Standardní termíny a standardní rozsah oprav umožňuje přesné

plánování údržby na dlouhou dobu dopředu (upřednostnění plánovitosti před prevencí). Prohlídky se

neprovádějí.

V řadě výrobních odvětví (hutnictví, chemie) zařízení pracuje ve velmi obtížných podmínkách.

Skutečná životnost základních agregátů a jejich částí se pohybuje v širokých mezích a provádět

standardní opravy na základě minimální životnosti součástí výrobních zařízení by bylo velmi

nehospodárné.

Princip standardních termínů se uplatňuje u prohlídek a revizí některého energetického a

dopravního zařízení. I v případě uplatnění systému preventivní údržby se vyskytují poruchy, i když

v mnohem menší míře, protože prevencí se jim předchází.

Prediktivní (předpovědní) údržba někdy také nazývaná jako údržba podle skutečného technického stavu zařízení.

Vyloučit zbytečné výkony údržby a opravovat zařízení s optimálními náklady lze pouze na

základě znalosti jeho skutečného stavu. Prostředkem k zjišťování technického stavu je inspekce

(pravidelné inspekční úkony).

Inspekce

subjektivní (= periodické vizuální prohlídky prováděné lidmi – inspekčními údržbáři),

objektivní (= technická diagnostika – nepřetržité měření diagnostických parametrů – monitorování stroje za provozu).

38

Moderní diagnostické přístroje bývají napojeny na počítačové expertní systémy, které

naměřené hodnoty vyhodnocují a doporučují údržbářský zásah, jeho rozsah a termín. Výsledkem je

provádění oprav v „pravý čas“ a jen v nezbytném rozsahu.

V poslední době se začíná uplatňovat nový systém, který je značně lepší než prediktivní nebo preventivní metody. Je to tzv. proaktivní údržba, která se soustřeďuje na příčiny opotřebení a ne na jejich symptomy.

Zaměřuje se na prodloužení životnosti zařízení, na rozdíl od:

provádění oprav, když často není nic poškozeno,

přijímání poškození jako něco normálního,

pokusů o změnu z údržby při kritické poruše na údržbu s plánovanou poruchou, což jsou všechno znaky prediktivní/preventivní údržby.

Prediktivní údržba = monitorování stavu zařízení.

Proaktivní údržba zjišťuje, že nejobvyklejší příčinou závažných poruch je znečištění mazacích,

hydraulických kapalin, převodovkových olejů, transmisních kapalin, obráběcích emulzí. Na detekování

těchto příčin nejsou preventivní ani prediktivní údržby vůbec zaměřeny.

Shrnutí pojmů

Dlouhodobý hmotný majetek, dlouhodobý nehmotný majetek, dlouhodobý finanční majetek,

pořízení dlouhodobého majetku, evidence dlouhodobého majetku, ocenění dlouhodobého majetku,

opravné položky k dlouhodobému majetku, technické zhodnocení dlouhodobého majetku, odpisy

dlouhodobého majetku, opravy dlouhodobého majetku, udržování dlouhodobého majetku.

Otázky

1. Jak byste definovali dlouhodobý hmotný majetek?

2. Lze do vstupní ceny dlouhodobého hmotného majetku zahrnout výdaje na

přípravu pracovníků pro budované provozy a zařízení?

3. Lze veškeré informace o dlouhodobém majetku evidovat přímo v účetnictví?

4. Uplatňuje se v rámci ocenění dlouhodobého majetku princip přeceňování na

současnou hodnotu?

5. Jaký je základní význam účetních odpisů?

6. Řídí se daňové odpisy účetním odpisovým plánem?

7. Jaký vliv má na daňový základ rozdílnost daňových a účetních odpisů?

8. Je podnik (účetní jednotka) povinna uplatňovat daňové odpisy?

9. Za jakých podmínek lze uplatnit celou výši vypočteného ročního daňového

odpisu?

10. Lze dlouhodobý nehmotný majetek odepisovat zrychleně?

11. Co ovlivňuje délku odepisování dlouhodobého hmotného majetku při daňovém

odepisování?

12. Jsou náklady spojené s udržováním a opravami hmotného majetku součástí

nákladů z provozní činnosti?

39

13. Je proaktivní údržba zaměřena na symptomy opotřebení dlouhodobého

majetku?

14. Jaké jsou základní výhody centralizované údržby?



VŠB-TU Ostrava, vysokoškolská skripta, 2008.

[2] STOHL, P. Charakteristika a členění dlouhodobého majetku, [online], [cit. 2013-

03-12]. Dostupné z: < znojmo.cz/uploads/pdfs/MO12_KAPITOLA_4.pdf >.

[3] POSKEROVÁ, K. Odepisování dlouhodobých aktiv a jeho vztah k dani z příjmu,

diplomová práce, Ekonomická fakulta, VŠB-TU Ostrava, 2011.

[4] Zákon č. 586/1992 Sb., Zákon o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

[5] Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.

[6] VALOUCH, P. Daňové a účetní odpisy, 5.vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. s.

138, ISBN 978-80-247-3201-5.

[7] Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č.

563/1991 Sb., o účetnictví.

[8] Zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů.

2.2.2 Oběžný majetek

Čas ke studiu

10 hodin

Cíl


definovat oběžný majetek,

popsat strukturu oběžného majetku,

objasnit způsoby ocenění oběžného majetku,

vysvětlit způsob řízení zásob,

vysvětlit způsob řízení pohledávek,

vysvětlit způsob řízení krátkodobého finančního majetku,

definovat pracovní kapitál,

definovat likviditu,

sestavit Cash flow,

objasnit model EOQ,

definovat a objasnit zajišťovací instrumenty pro preventivní zajištění pohledávek.

Výklad

http://zakony-online.cz/?s50&q50=all

http://zakony-online.cz/?s50&q50=all

40

Každý podnik potřebuje kromě dlouhodobého majetku a pracovní síly ke své činnosti i

předměty, které se ve výrobě spotřebují jednorázově při jejich výdeji do spotřeby (např. materiálové

zásoby). Většinou v procesu výroby nezachovávají svou naturální věcnou podobu, nýbrž přecházejí do

výrobku a vytvářejí buď jeho materiální podstatu nebo součást. Tyto předměty tvoří důležitou složku

majetku podniku a to tzv. oběžných aktiv.

Podnik by měl mít tolik oběžného majetku, kolik vyžaduje jeho hospodárný provoz. Pokud jej

má méně, pak je dlouhodobý majetek (budovy, stroje, zařízení) nevyužit, což je nehospodárné a brzdí

celkový rozvoj podniku. Pokud má oběžného majetku více, pak je jeho část v nečinnosti, což vyvolává

zbytečné náklady. Ideálním stavem tedy není snaha o minimalizaci oběžného majetku, protože ta

může ohrozit plynulost základních funkcí podniku, ale stanovení optimální výše oběžného majetku,

která zabezpečuje bezproblémový chod podniku s co nejnižšími celkovými náklady. [1]

2.2.2.1 Struktura oběžného majetku

Struktura oběžného majetku:

zásoby,

pohledávky,

krátkodobý finanční majetek.

Zásoby

Struktura zásob:

skladovaný materiál,

nedokončená výroba,

polotovary vlastní výroby,

výrobky,

zvířata,

skladované zboží.

Do materiálu náleží:

suroviny (základní materiál) jsou hmoty, které při výrobním procesu přechází zcela nebo zčásti do výrobku a tvoří jeho podstatu,

pomocné látky jsou hmoty, které přecházejí také přímo do výrobku, netvoří však jeho podstatu,

provozovacími látkami jsou hmoty, jichž je zapotřebí pro provoz organizace jako celku,

náhradní díly jsou předměty určené k uvedení hmotného majetku do původního stavu,

drobný hmotný majetek, o kterém účetní jednotka rozhodla, že není dlouhodobým majetkem,

movité věci s dobou použitelnosti jeden rok a kratší bez ohledu na pořizovací cenu.

Nedokončená výroba jsou produkty, které již prošly jedním nebo několika výrobními stupni a

nejsou již materiálem, ale také ne ještě hotovým výrobkem. Nedokončenou výrobou může být i

nedokončená činnost, např. nedokončený vývoj software pro zákazníka na konci fiskálního roku.

Výrobky jsou produkty vlastní výroby určené k prodeji mimo účetní jednotku, popř. ke

spotřebě uvnitř účetní jednotky.

Polotovary vlastní výroby jsou produkty určené k dalšímu zpracování v daném podniku s

cílem vytvoření vlastního výrobku určeného k prodeji.

41

Zvířata jsou specifickým druhem zásob typickým pro zemědělskou výrobu. Patří sem např.

mladá zvířata, zvířata ve výkrmu, drobné zvířectvo, nikoliv základní stádo.

Skladovým zbožím jsou movité věci pořízené za účelem prodeje, pokud podnik s těmito

věcmi obchoduje.

Zásoby a jejich potřebná výše jsou velmi ovlivněny typem podniku a odvětvím. V obchodních

podnicích je minimum zásob materiálu, ale velmi mnoho zásob zboží a nedokončená výroba pak zcela

chybí. V technologicky náročných výrobách zase bývá velký stupeň rozpracovanosti a značnou část

zásob tvoří nedokončené výrobky. Malé podniky mají obvykle relativně vyšší podíl zásob než velké

podniky v tomtéž odvětví, protože jsou více ovlivněny jakýmikoli výkyvy a náklady nedostatku. [2]

Pohledávky

Pohledávky představují dluh vůči podniku neuhrazením faktury (daňového dokladu) za

dodávku výrobků, zboží, prací a služeb. Výsledky své činnosti, tj. výrobky, práce a služby prodává

podnik svým odběratelům, úhrady těchto dodávek se uskutečňují s určitým časovým posunem

vzhledem k uskutečnění dodávky a sjednané lhůtě splatnosti fakturovaných výkonů - podniku vznikají

pohledávky za odběrateli. Představují v podstatě v penězích vyjádřené nároky podniku. Podstatná

část pohledávek vzniká v souvislosti s dodavatelsko-odběratelskými vztahy, charakteru pohledávek

však mohou nabývat i jiné nároky vyplývající z hospodářské činnosti podniku. 3

Pohledávky z obchodních styků - vznikají z dodávek výrobků, zboží, prováděných výkonů, prací a služeb, pokud odběratel – v souladu s dohodnutými platebními podmínkami – platí tyto výkony s časovým odstupem po jejich uskutečnění.

Pohledávky vznikají i z investování kapitálu do finančních investic či krátkodobého finančního majetku, a to do jejich úvěrových forem.

Pohledávky vznikají ve společnostech z řady dalších důvodů. Vznikají jako nároky na vrácení daní, nároky na dávky sociálního zabezpečení, jako nároky na splácení kapitálu společníky, nároky na úhrady škod od pojišťoven, pohledávky za zaměstnanci apod. Některé pohledávky vznikají ze zákona a z rozhodnutí soudních a jiných orgánů.

Pohledávky dle splatnosti:

dlouhodobé: splatné ve lhůtě než 1 rok,

krátkodobé: splatné do lhůty než 1 rok.

Krátkodobý finanční majetek

Charakteristickým rysem krátkodobého finančního majetku je jeho vysoká likvidnost,

bezprostřední obchodovatelnost a předpokládaná držba (splatnost) do jednoho roku.

Krátkodobým finančním majetkem se rozumí:

hotovost (peníze, šeky, poukázky k zúčtování),

ceniny (poštovní známky, kolky, telefonní a ostatní karty, stravenky),

vkladové účty (běžný účet, vkladový účet, devizový účet),

majetkové cenné papíry (cizí i vlastní akcie, podílové listy splatné do l roku),

dlužné cenné papíry (zakoupené vkladové listy, cizí i vlastní dluhopisy, směnky pořízené za účelem obchodování, pokladniční poukázky).

Motivem držení krátkodobého finančního majetku je také určitá potřeba bezpečné pojistky,

která je v pohotovosti pro krytí nenadálých výdajů, pokud selže tok očekávaných příjmů. [2]

42

2.2.2.2 Ocenění oběžného majetku

Nakupované zásoby oceňuje podnik v pořizovacích cenách, tj. včetně všech vedlejších

pořizovacích nákladů, které s pořízením těchto zásob souvisejí (např. přepravného, cla, pojistného).

Pořizovací cenu zásob je vhodné rozdělit na cenu zásob, za kterou byl tento majetek pořízen, a

náklady s pořízením související nebo na předem stanovenou cenu zásob a odchylku od skutečné ceny

zásob a náklady s pořízením související. Zásoby pořízené bezplatně, nalezené (přebytky zásob), odpad

a zbytkové produkty vrácené z výroby, či jiné činnosti se ocení reprodukční pořizovací cenou. Zásoby

vytvořené vlastní činností oceňuje podnik vlastními náklady. Vlastními náklady u zásob vytvořených

vlastní činností se rozumí přímé náklady na ně vynaložené, popř. i část nepřímých nákladů, která se k

této činnosti vztahuje. Finanční náklady související s použitím cizích zdrojů (např. úroky), mohou být

zahrnuty do vlastních nákladů pouze tehdy, spadají-li do období jejich vytváření. 3

Specifickým problémem je oceňování skladových zásob při jejich spotřebě s ohledem na

jejich časté doplňování v různých cenách.

Metody ocenění skladových zásob při jejich spotřebě 3:

Metoda průměrného ocenění – zásoby se ocení průměrnými pořizovacími cenami všech dodávek příslušného druhu. Jestliže je tržní cena je v momentu oceňování zásob nižší, použije se této ceny, rozdíl se odepíše – tj. zvýší se náklady a sníží zisk.

Metoda „first in – first out“, zkráceně FIFO – je založena na předpokladu, že zásoby nejdříve dodané na sklad se také nejdříve spotřebují a že tedy konečný stav zásob bude oceněn cenami posledních dodávek. Tento postup je výhodný při poklesu cen, protože konečné zásoby jsou oceněny nižšími cenami, čímž se snižuje zisk.

Metoda „last in – last out“, zkráceně LIFO – vychází z toho, že nejdříve se spotřebují poslední dodávky, že tedy na skladě zůstanou při uzávěrce dříve nakoupené zásoby (první dodávky). Tento způsob je výhodný při růstu cen, protože konečné zásoby jsou oceněny cenami prvních dodávek, které jsou nižší, čímž se snižuje zisk - tento způsob ocenění zásob v ČR není povolen.

Pohledávky a krátkodobý finanční majetek se oceňují v nominální hodnotě.

2.2.2.3 Řízení oběžného majetku

Způsob řízení oběžného majetku ovlivňuje výši zdrojů finančních prostředků v podnicích.

Řízení oběžného majetku – hovoříme také o řízení pracovního kapitálu – určuje potřebné množství

peněžních prostředků v podniku. Čím úspěšněji, efektivněji bude podnik řídit oběžný majetek, tím

menší objem peněžních prostředků bude potřebovat. Zvětšovat objem peněz, s kterými podniky

hospodaří, znamená i zvyšovat náklady podniku. [3]

Mezi činitele ovlivňující potřebu oběžných aktiv patří především 3:

typ výroby - nejnižší potřeba oběžných aktiv je obvykle v hromadné výrobě, vyšší v sériové a nejvyšší v kusové výrobě, různá je rovněž potřeba oběžných aktiv u různých odvětví, poměrně nižší potřeba je v těžebním průmyslu, vysoká především u odvětví zpracovatelského průmyslu,

objem výroby - vyšší objem výroby za jinak stejných okolností znamená i vyšší potřebu oběžných aktiv, stupeň závislosti této potřeby na objemu výroby je rovněž v jednotlivých odvětvích různý,

struktura vyráběné produkce a šíře sortimentu - čím rozsáhlejší je vyráběný sortiment, tím rozsáhlejší jsou prostředky vázané ve výrobních zásobách, popř. i zásobách výrobků,

délka výrobního cyklu,

43

vlastní náklady výroby a oběhu a ceny vyráběné produkce - výše cen jednotlivých druhů zásob, úspory či překročení nákladů výroby, to jsou další faktory, které v nemalé míře působí na rozsah oběžných aktiv,

úroveň společenské dělby práce - rozvoj koncentrace, specializace a kooperace v jednotlivých odvětvích vytvářejí podmínky pro dokonalejší formy organizace výroby, pro její technický rozvoj, pro růst produktivity práce. To by se mělo dále projevit ve zkracování výrobního i odbytového cyklu, tím i v nižší vázanosti oběžných aktiv,

technický rozvoj výroby - jeho uplatňováním by se měla snižovat měrná spotřeba surovin, paliva, růst účinnosti pracovní síly i výrobního zařízení, což by opět následně mělo vyvolat nižší vázanost oběžných prostředků v podniku,

výše oběžných aktiv je v neposlední řadě ovlivňována i úrovní dodavatelsko-odběratelských vztahů.

Rychlost obratu oběžných aktiv

Oběžná aktiva se v podniku nacházejí zároveň ve všech jejich formách, přitom jsou v

neustálém pohybu, nepřetržitě přecházejí v procesu svého koloběhu z jedné formy v druhou. Čím

kratší dobu setrvávají v každé z těchto forem, tím menší finanční prostředky v nich budou vázány.

Rychlost obratu oběžných aktiv tudíž charakterizuje míru jejich využití. Lze ji vyjádřit za pomocí dvou

základních ukazatelů, a to2:

počtu obrátek za určité období (zpravidla jeden rok),

doby obratu oběžných aktiv.

Ukazatel počtu obrátek je vyjadřován podílem celkového objemu realizované produkce za

rok a průměrného stavu oběžných aktiv v daném roce. Převrácená hodnota tohoto ukazatele je tzv.

koeficient rychlosti obratu oběžných aktiv a udává, kolik Kč oběžných aktiv váže podnik na 1 Kč

realizované produkce.

nO

S (8)

n počet obrátek oběžných aktiv za sledované období (za 1 rok)

O hodnota realizované produkce za sledované období (Kč)

S průměrný stav oběžných aktiv za sledované období (Kč)

V praxi je tento ukazatel počítán na základě průměrného stavu oběžných aktiv podniku, nebo

na základě průměrného stavu zásob. Za realizovanou produkci je dosazován ukazatel tržby nebo

výkony podniku. Ukazatel počtu obrátek tudíž udává kolikrát se ve sledovaném období oběžná aktiva,

popř. zásoby "obrátily", tj. kolikrát teoreticky prošly tím stadiem své existence, kdy vcházejí do

výkonů.

Ukazatel doby obratu oběžných aktiv lze vypočítat ze vztahu:

tT

n (9)

t doba obratu oběžných aktiv (dny)

T délka období, za které je počítán počet obrátek (obvykle 1 rok, pro propočty je

uvažováno 365 dní)

n počet obrátek oběžných aktiv za uvažované období

44

Zrychlování doby obratu oběžných aktiv je možné ve všech sférách jejich koloběhu.

Rozhodující je však především snižování stavu zásob vzhledem k jejich významnému podílu na

oběžných aktivech v podniku.

Řízení zásob

Řízení zásob představuje efektivní zacházení a efektivní hospodaření se zásobami, využívání

všech rezerv, které v této oblasti existují a respektování všech činitelů, které mají vliv na účinnost

řízení zásob. Existence zásob v okamžiku, kdy nenacházejí uplatnění, kdy po nich není poptávka,

znamená zbytečné vynakládání prostředků (nejen hmotných a finančních, ale i lidských). Neexistence

zásob v okamžiku, kdy je potřebné splnit zakázku odběratele, vede ke ztrátám prodejů a následně i ke

ztrátám zákazníků a dobré pověsti podniku. Ale nejen to. Vznikají i přídavné náklady (především

dopravní a manipulační). Jedná-li se o uspokojování potřeby uvnitř podniku, znamená to přenášení

nedostatků do výroby (nemožnost včas uskutečnit předpokládaný výrobní proces, nesplnění

plánovaných úkolů, nedodržení přislíbených dodacích lhůt): tím dochází k poruchám celkového

řídícího, výrobního i marketingového procesu v podniku. [3]

Důvody, pro něž podnik pořizuje zásoby, jsou zejména tyto:

zajištění požadavků zákazníků,

zajištění termínu a objemů dodávek sjednaných v kupních smlouvách s odběrateli,

minimalizace ztrát vzniklých v důsledku přerušení dodávek plánovaných vstupů.

Cílem řízení zásob je jejich udržování na takové (průměrné) úrovni a v takovém složení, aby

byla zabezpečena rytmická a nepřerušovaná výroba, jakož i pohotovost a úplnost dodávek

odběratelům, přičemž celkové náklady s tím spojené by měly být co nejnižší. Hlavním předmětem

operativního rozhodování je zodpovězení otázky, kdy a kolik objednat či zadat do výroby pro

doplnění zásoby. [3]

Řízení zásob představuje komplex činností, které spočívají v prognózování, analýzách,

plánování, operativních činnostech a kontrolních operacích v rámci jednotlivých skupin zásob i

v rámci jako celku, a které vytvářejí podmínky pro plnění stanovených podnikových cílů s optimálním

vynaložením nákladů a s optimální vázanosti finančních prostředků v zásobách. [3]

Z hlediska operativního řízení zásob je významné rozdělit zásoby dle jejich funkce [2]:

běžná (obratová) zásoba – část zásob, která kryje potřeby v období mezi dvěma dodávkami,

pojistná zásoba – část zásoby, která kryje odchylky od plánované (průměrné) spotřeby,

technologická zásoba – množství materiálu, u kterého je ještě třeba zajistit standardní jakost před jeho použitím ve vlastním procesu, je to např. vysychání dřeva, zrání odlitků, kvašení vína, zrání sýrů, salámů a piva,

sezónní zásoba – je možno ji doplňovat jen v určitém období (v sezoně), ale spotřeba probíhá rovnoměrně celý rok nebo naopak spotřeba je sezónní, ale zásobu je nutno vytvářet postupně,

havarijní zásoba – vytváří se tam, kde by nedostatek materiálu mohl způsobit závažné poruchy v celém výrobním procesu.

Maximální zásoba

Maximální zásoba představuje nejvyšší stav zásob, jehož je dosaženo v okamžiku přijetí nové

dodávky. Je tvořena hodnotou dodávky a pojistnou zásobou.

Minimální zásoba

45

Minimální zásoba představuje nejnižší stav zásob, jehož je dosaženo v okamžiku před přijetím

nové dodávky, pokud byla vyčerpána běžná zásoba. Většinou se rovná objemu pojistné zásoby.

Okamžitá zásoba

Okamžitou zásobu skladových položek je třeba znát zejména při realizaci stanovených

pravidel pro řízení zásob, při potvrzování objednávek zákazníků a při zadávání výrobních zakázek.

Průměrná zásoba

Z hlediska vázanosti finančních prostředků v zásobách je důležitá především skutečná

průměrná zásoba. Ve výpočtech pro účely řízení zásob se průměrná fyzická zásoba cZ rozděluje na

obratovou (běžnou) zásobu bZ a pojistnou zásobu pZ . Pojistná zásoba je ve skladu přítomna stále.

Obratová zásoba se obvykle počítá pomocí vztahu 2

QZb , kde Q je velikost objednací

dávky. Tento vztah předpokládá zhruba stejnoměrnou (nikoliv nárazovou) poptávku. [3]

ppbc ZQ

ZZZ 2

[m.j.] (10)

Zc průměrná fyzická zásoba

Zb obratová (běžná) zásoba

Zp pojistná zásoba

Q velikost objednací dávky

Náklady spojené se zásobami

Mezi náklady spojené se zásobami patří [3]:

Objednací náklady

Jsou spojeny především s administrativou při pořízení dávky na doplnění zásob. Tato potřeba

může vznikat:

Při externím nákupu – zde patří především náklady spojené s přípravou a umisťováním

objednávky (výběr dodavatele, dodací podmínky...), dopravní náklady, náklady na přejímku

(kontrolu), náklady na uskladnění dodávky a její zaevidování, náklady na fakturaci.

Při výrobě – obdobně jako při externím nákupu i zde vznikají náklady na přípravu zakázky,

vydáním výrobního příkazu, náklady na přípravné (dávkové) časy, přestavovací náklady (např.

seřizování výrobního zařízení), náklady na kontrolu výrobků, příjem do skladu a zaevidování.

Náklady na udržování zásob

Konkrétně mohou zahrnovat:

a) Náklady vázanosti prostředků v zásobách - úroky z úvěrů, u krátkodobých propočtů se uvažuje průměrná úroková míra, u dlouhodobých propočtů se vychází z rentability kapitálu a místo úrokové míry se používá norma vnitřního výnosového procenta, které je stanoveno vedením podniku.

b) Náklady na skladování a správu zásob - náklady související s provozem skladu, evidencí zásob, odpisy z budov a zařízení, ostrahou, pojištěním atd.

46

c) Náklady z rizika - jsou představovány náklady souvisejícími s vyřazením nepotřebných zásob, ze slev při odprodeji těchto zásob atd.

Náklady z nedostatku (deficitu)

Vznikají v okamžiku, kdy zásoba nestačí ke včasnému uspokojení potřeby vnitropodnikových

spotřebitelů (jde o „vícenáklady“ v nákupu na urychlené či náhradní zajištění, ve výrobě související s

prostoji, s prodlužováním průběžné doby výroby, se vznikem vyšších zásob nedokončené výroby atd.)

a ve fázi prodeje (mimořádné výdaje při nesplnění závazků, ztráty ze ztráty zákazníků a ze snížení

konkurenční pozice atd.)

Zásobovací cyklus

Zásobovací cyklus je uveden na obrázku 11. 3

Max. zásoba

zásoba běžná

1

stav zásob

zásoba pojistná

Min. zásoba

zásoba technologická

2 čas dodávkový cyklus

Obr. 11 Průběh zásobování 3

1 objednací úroveň,

2 doba od zjištění potřeby doplnění zásob, přes poslání objednávky a další činnosti s tím

související až do obdržení dalších zásob.

Stanovení průměrné výše kapitálové potřeby vázané ve výrobních zásobách - KPvz

Výrobní zásoby jsou v podniku vázány od jejich přijetí na sklad do okamžiku jejich

postupného předávání do výroby.

vzvz DsKP * (11)

KPvz průměrné výše kapitálové potřeby vázané ve výrobních zásobách (v Kč)

s průměrná denní spotřeba výrobních zásob (v Kč)

Dvz průměrná doba vázanosti kapitálu ve výrobních zásobách (ve dnech)

d

Ss (12)

s průměrná denní spotřeba výrobních zásob (v Kč)

47

S spotřeba výrobních zásob za sledované období (v Kč)

d počet dní ve sledovaném období

tp

cdDvz

2 (13)

Dvz průměrná doba vázanosti kapitálu ve výrobních zásobách (ve dnech)

cd zásoba běžná (dny)

p zásoba pojistná (dny)

t technická zásoba (dny)

Stanovení optimální velikosti dávky

Při stanovení strategie objednávání, jejímž cílem má být minimalizace součtu nákladů na

udržování zásob a objednacích nákladů, lze použít model ekonomického objednacího množství – EOQ

- Economic order quantity model. Model EOQ představuje koncepci, která určuje optimální

objednací množství na základě objednacích nákladů (NO a nákladů na udržování zásob (Nz). 4

Model EOQ je založen na značném množství zjednodušujících předpokladů [5]:

Nepřetržitá, konstantní a známá výše poptávky (spotřeby).

Konstantní a známý cyklus realizace objednávky (čas od chvíle, kdy výrobce vystaví objednávku až do momentu, kdy obdrží dodávku).

Úplné uspokojení poptávky – díky předcházejícím předpokladům je možné bez problémů stanovit okamžik pro doplnění zásob a vyloučit tak možnost jejich vyčerpání.

Stálé nákupní ceny nezávislé na velikosti objednávky nebo času realizace objednávky.

Stálé přepravní náklady nezávislé na velikosti objednávky nebo času realizace objednávky.

Neexistence zásob na cestě, tj. zásob, které nejsou dostupné, dokud nedorazí do místa určení.

Zásoba zahrnuje pouze jeden výrobek nebo mezi výrobky neexistují vzájemné vazby.

Neomezený plánovací horizont.

Neomezená dostupnost kapitálu.

Při respektování uvedených předpokladů je možné objednávat vždy stálé objednací množství

Q, které je doplňováno v pravidelných objednacích cyklech C. Uvedená situace je zobrazena na

obrázku 12. 5

Obr. 12 Průběh doplňování a spotřeby zásob v modelu EOQ 5

K odvození Harrisova-Wilsonova vzorce model uvažuje dvě základní položky nákladů:

48

náklady na udržování zásob NZ,

náklady na objednávání NO.

Náklady na držení zásoby a objednací náklady se vyvíjejí v závislosti na velikosti dávky Q

protichůdně, Q je považována za proměnnou a hledá se její optimální hodnota optQ , při níž celkové

náklady cN budou minimální, jak je vidět na obrázku 13. 3

Obr. 13 Závislost sledovaných nákladů na velikosti objednací množství

NC Celkové roční náklady [Kč]

NZ Náklady na držení zásoby [Kč/rok]

NO Objednací náklady [Kč/rok]

Q Optimální velikost dávky [MJ]

Výpočet optimální velikosti dávky

Dávce velikosti Q odpovídá obratová zásoba 2

Q; roční náklady na její držení jsou

2

QcN zz . Při očekávané roční potřebě položky P je počet dávek za rok roven

Q

P; tomu odpovídají

roční náklady Q

PcN 00 .

0c jednorázové objednací náklady, nezávislé na velikosti objednávky (Kč na objednávku),

zc měrné náklady na držení zásoby (Kč za rok na jednotku množství).

Je velmi důležité, aby do nákladů 0c a zc pro účely stanovení velikosti dávky byly zařazovány

pouze ty nákladové položky, na které má vliv velikost dávky (nebo z ní vyplývající počet dodávek či

výše běžné zásoby). Některé složky nákladů jsou totiž v dané rozhodovací situaci fixní. U objednacích

nákladů jsou to hlavně mzdy pracovníků v různých útvarech, většinou i dost značná část nákladů na

dopravu, příjem a kontrolu. U nákladů na zásoby mají převážně fixní charakter zejména náklady na

skladový prostor.

Pro optimální velikost dávky optQ lze odvodit jednoduchý vzorec[3]:

49

z

optc

cPQ 02

[m.j.] (14)

Tento vzorec pochází už z dvacátých let. Je znám pod různými názvy (Harrisův-Wilsonův,

Campův, „odmocninový“). V praxi bývá někdy bohužel aplikován i za podmínek značně odlišných od

těch, za kterých byl odvozen; vypočtená velikost dávky pak ovšem není optimální. Model EOQ pro

stanovení optimálních objednacích množství si získal značnou pozornost i uplatnění v praxi, ale je zde

nutno pamatovat jeho omezení.

V praxi není obvyklá situace, kdy poptávka a celková doba doplňování zásob jsou konstantní a

kdy je lze s jistotou určit nebo kdy jsou přesně známy náklady. Zjednodušování předpokladů má však

význam pouze tehdy, pokud se strategická rozhodnutí budou měnit následkem provedených

předpokladů. Řešení stanovené na základě modelu EOQ je poměrně málo citlivé na malé změny ve

vstupních údajích.

Řízení pohledávek

Pohledávky jsou součástí oběžného majetku a podle původu vzniku lze pohledávky dělit

následovně [3]:

Pohledávky z obchodních styků vznikají z dodávek výrobků, zboží, prováděných výkonů, prací a služeb, pokud odběratel – v souladu s dohodnutými platebními podmínkami – platí tyto výkony s časovým odstupem po jejich uskutečnění.

Pohledávky vznikají i z investování kapitálu do finančních investic či krátkodobého finančního majetku, a to do jejich úvěrových forem.

Pohledávky vznikají ve společnostech z řady dalších důvodů. Vznikají jako nároky na vrácení daní, nároky na dávky sociálního zabezpečení, jako nároky na splácení kapitálu společníky, nároky na úhrady škod od pojišťoven apod. Některé pohledávky vznikají ze zákona a z rozhodnutí soudních a jiných orgánů.

Pohledávky se pro účely řízení rozdělují do skupin, a to zejména podle [6]:

rizikovosti odběratelů,

doby splatnosti (do lhůty, po lhůtě splatnosti),

sídla odběratelů (tuzemské, zahraniční),

měny, v níž je pohledávka denominována (CZK, EUR, USD),

pravidelnosti vzniku obchodního případu (pravidelný, nepravidelný).

Řízení pohledávek z obchodního styku se zaměřuje zejména na [6]:

stanovení, zda a komu poskytnout obchodní dodavatelský úvěr, resp. v jaké výši (na základě finanční analýzy, empirie, údajů insolvenčního nebo obchodního rejstříku, komerčních databází),

minimalizace rizika nesplacení pohledávek (pojištění, faktoring),

monitoring pohledávek s důrazem na dodržení lhůty splatnosti,

inkasní politika (postupy při vymáhání pohledávek, využití faktoringu), sledování průměrné výše pohledávek.

Nebezpečí vzniku problémových pohledávek (tzn. polhůtních a nedobytných pohledávek) lze

snížit zajišťovacími instrumenty – některé z nich jsou uvedeny v následujícím textu a dostatečným

zjišťováním informací o odběratelích.

50

Zdroje informací

Podniky, které se snaží zlepšit řízení podniku, si musí uvědomit, že klíčem preventivního

zajištění pohledávek jsou co nejpodrobnější informace, neboť nám dovolují správně ohodnotit

odběratele a přizpůsobit podmínky obchodu. Rychlost a kvalita získaných informací významně

ovlivňuje rozhodování. Informace o odběratelích lze získat z vnitřních a vnějších zdrojů. Významným

vnitřním zdrojem jsou poznatky o dosavadní platební morálce odběratele. Vnější informace se

zpravidla dělí na [3]:

kancelářské (administrativní, identifikační) informace lze získat z otevřených zdrojů (obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík),

kreditní informace slouží k analýze solventnosti obchodního partnera; kromě základní finanční charakteristiky (rozvaha, výkaz zisku a ztráty) obsahují ještě informace o dosavadní platební disciplíně, celkové bonitě společnosti a o zvláštních událostech ve společnosti,

bankovní informace je možné legálně získat podle ustanovení § 38, zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Pod pojmem bankovní informace je zahrnut specifický druh informací, které banka shromažďuje o svých klientech. Třetí osobě je může poskytnout jen se souhlasem klienta. Jeho souhlas se nevyžaduje pouze v případech občanskoprávního řízení nebo trestního stíhání.

Základní informace o společnosti lze získat z výpisu z Obchodního nebo Živnostenského

rejstříku. Výpis z obchodního rejstříku lze získat poměrně jednoduše, navštívit příp. podat písemnou

žádost u soudu, který obchodní rejstřík vede. Obchodní rejstřík je i na Internetu pod adresou

http://www.justice.cz/, zde je prozatím zdarma. U Obchodního rejstříku je nutné počítat se

skutečností, že údaje nemusí být aktuální.

Živnostenský rejstřík – při poskytování výpisu z Živnostenského rejstříku je nutné prokázat

právní zájem, tzn. podložit žádost objednávkou, plnou mocí, fakturami, smlouvou apod. Živnostenské

rejstříky jsou vedeny živnostenským odborem příslušného místního (městského nebo obecního)

úřadu.

Z informací získaných pouze z těchto zdrojů nelze přesně posoudit platební morálku

odběratele. Na základě obecných zkušeností jsou však to informace dostačující pro posouzení

možného vzniku rizika nezaplacení.

Preventivní zajištění pohledávek – zajišťovací instrumenty [7,3]

Nebezpečí vzniku problémových pohledávek lze snížit zajišťovacími instrumenty – některé

z nich jsou uvedeny na obrázku 14. [7,3]

51

Obr. 14 Formy zajištění pohledávek [7]

1) Smlouva

Rozhodující předpoklad pro vznik pohledávky je uzavření kupní smlouvy. Pro případné

vymáhání pohledávky je důležité, jaký je obsah smlouvy, jaké jsou dodací a platební podmínky. Při

sestavování smlouvy je třeba volit jednoznačné výrazy. Jakékoliv změny a odchylky od smlouvy je

nutné řešit písemným dodatkem se souhlasem všech zúčastněných stran. Většinou jde v praxi o

smlouvy mezi dvěma podnikateli (prodávající kupující), ale často jde o více účastníků, a pak je ke

vzniku smlouvy nutná dohoda všech účastníků smlouvy. Z obsahu smlouvy musí být jasné, co je

obsahem závazku, kdo a kdy je závazek povinen plnit a vůči komu a jaká je výše úplaty.

2) Záloha

Formou zálohy bývá placena část nebo i celá hodnota smluvené ceny dodávky. Výše zálohy

není dána žádným předpisem a závisí tedy jen na dohodě mezi dodavatelem a odběratelem.

3) Pojištění pohledávek

Pohledávku lze i pojistit, především pokud jde o pohledávku ze zahraničního obchodu, neboť

při obchodování se zahraničím vzniká spousta rizik. Může jít o platební potíže vyvolané politickými

událostmi v zemi sídla kupujícího (válka, revoluce, občanské nepokoje, stávky), nemožností transferu

úhrad do ČR v důsledku vážných ekonomických potíží země sídla kupujícího, vyhlášením její platební

neschopnosti, zavedením moratoria na platby nebo přírodní katastrofou apod. V současné době již

existují společnosti v ČR, které se zabývají pojištěním plateb. Společnosti, které se pojištěním

zabývají, zpravidla disponují rozsáhlými databázemi, takže dokáží posoudit bonitu odběratele.

4) Zástavní právo

Jedním ze zajišťovacích prostředků je všeobecně uznáváno také zástavní právo. Zástavní

právo je upraveno podle Občanským zákoníkem. Účastníky právního vztahu jsou zástavní věřitel a

zástavní dlužník. Dalším účastníkem může být zástavce, tj. osoba, která zastavila věc k zajištění

dlužníkova závazku. Zástavce může být totožný s osobou dlužníka, může však jít o osoby odlišné.

Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je

zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené.

Zástavní právo plní dvojí funkci:

52

zajišťovací – vede dlužníka ke splnění povinnosti splatit dluh,

nahrazovací – pro případ, že dlužník závazek nesplní, dává věřiteli možnost uspokojit svou pohledávku z předmětu zástavy.

Ve smlouvě musí být určen předmět zástavního práva a zajišťovaná pohledávka. Předmětem

zástavy může být věc movitá i nemovitá, cenný papír či pohledávka. Věc však musí být určena

individuálně a musí jít o věc samostatnou. Jako zástava může být poskytnuta pouze věc, ke které má

zástavce vlastnické právo. Cizí věc může být zastavena jen se souhlasem vlastníka.

Věc daná do zástavy musí být řádně odevzdána zástavnímu věřiteli či jiné osobě, na které se

zástavce a zástavní věřitel dohodli, aby u ní byla zástava uschována. Toto uschování může být

nahrazeno tím, že se vznik zástavního práva vyznačí v listině, která osvědčuje vlastnictví zástavce a je

nezbytná k užívání věci (např. technický průkaz motorového vozidla).

Pokud jsou zástavou nemovitosti, vzniká zástavní právo vkladem do katastru nemovitostí.

Zástavní právo lze zřídit na určitou dobu, do určité výše a pro určitý druh pohledávek, které vzniknou

zástavnímu věřiteli vůči dlužníku v budoucnu.

Pokud není pohledávka, zajištěná movitou či nemovitou věcí, řádně a včas splněna, je

zástavní věřitel oprávněn zastavenou věc prodat ve veřejné dražbě. O zamýšleném výkonu zástavního

práva je zástavní věřitel povinen předem informovat zástavce a dlužníka. Po uskutečnění prodeje je

povinen zástavní věřitel bez zbytečného odkladu vydat dlužníku výtěžek z prodeje převyšující jeho

zajištěnou pohledávku.

5) Ručení

Ručení je zajišťovací vztah, který na rozdíl od práva zástavního nevzniká mezi věřitelem a

dlužníkem, ale mezi věřitelem a třetí osobou odlišnou od dlužníka. Věřitel může uspokojení své

pohledávky dosáhnout z majetku třetí osoby odlišné od dlužníka, tj. ručitele – ten bere na sebe

odpovědnost vůči věřiteli, že pohledávku uspokojí, když ji neuspokojí dlužník.

6) Bankovní záruka

Bankovní záruka je další ze zajišťovacích nástrojů (můžeme říct, že jde o specifický druh ručení).

Zajišťuje platební i neplatební závazky. Bankovní záruka je definována v Obchodním zákoníku

následovně [11]:

„Bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele

do výše určité peněžní částky podle obsahu záruční listiny, jestliže určitá třetí osoba (dlužník) nesplní

určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině.“ [11]

Prohlášení o bankovní záruce by se mělo stát přílohou kupní smlouvy. Plnění banka poskytuje

vždy v peněžní formě. Příkaz k vystavení záruky dává osoba, jejíž závazek má být bankou zajištěn.

Podle charakteru zajišťovaného závazku lze rozlišit záruky na:

platební (zajišťující splacení finančních závazků) tzn., že bankovní zárukou lze zajistit zaplacení hladké platby, dokumentárního inkasa, úvěru, leasingu atd.),

neplatební (zajišťují plnění jiných povinností dlužníka) např. akontační záruka, kauční záruka, záruka za zádržné, záruka za ztracené dokumenty atd.

7) Dokumentární akreditiv

Akreditiv je písemný závazek banky, která se podmíněně zavazuje na základě žádosti klienta

(kupujícího – odběratele, v tomto případě je nazýván příkazcem) a na jeho účet zaplatit oprávněné

53

osobě (prodávajícímu – dodavateli, v tomto případě beneficientovi), jestliže tato osoba splní do

určité doby stanovené podmínky. Těmito podmínkami je u dokumentárního akreditivu předání

přesně stanovených dokumentů (proto akreditiv dokumentární). Tyto dokumenty jsou uvedeny

v žádosti o otevření akreditivu (v akreditivní listině). Požadovanými dokumenty může být např.

certifikát o jakosti, předávací dokumenty v místě určení, faktura, doklady o přepravě zboží, pojistné

dokumenty, námořní konosament, říční konosament (říční náložní list), skladištní list, silniční nákladní

list CRM, železniční nákladní list CIM, letecký nákladní list (AWB) atd.

Dokumentární akreditiv patří mezi platební a zároveň zajišťovací nástroje. Používají se

především při obchodech se zahraničními partnery. Veškeré podmínky a lhůty akreditivu musí být

dojednány při uzavírání kupní smlouvy mezi obchodními partnery. Při použití akreditivu banka

zastává roli prostředníka mezi prodávajícím a kupujícím. Prodávající (dodavatel) odešle zboží a

dokumenty předá své bance (bance dodavatele). Ta dokumenty zkontroluje a předá bance

odběratele, která také zkontroluje dokumenty a pokud odpovídají dohodnutým podmínkám, uhradí

částku odběrateli.

8) Dokumentární inkaso

Dokumentární inkaso je opět využíváno především v zahraničním obchodě. U

dokumentárního inkasa je vydání dokumentů odběrateli podmíněno zaplacením. Nejvhodnější je

použití v obchodech již se zavedenými partnery a kdy dodavatel nechce čekat na úhradu, neboť

dokumentární inkaso představuje příkaz prodávajícího (v tomto případě dodavatele, vývozce) bance,

aby pro něj vyinkasovala od kupujícího (odběratele) plnění proti předání dokumentů. V tomto

případě je příkazcem dodavatel.

9) Smluvní pokuta

Svou podstatou je smluvní pokuta náhradou škody při porušení povinnosti, kterou si strany

sjednaly. Charakter náhrady je obsažen v tom, že smluvní pokuta musí být uhrazena při porušení

sjednané povinnosti bez ohledu na to, zda škoda skutečně vznikla či nikoli. Dohoda o smluvní pokutě

musí být uzavřena písemně, a to i tehdy, kdy smlouva, k níž se pokuta váže, písemná není.

Podstatnou náležitostí této písemné dohody je určení výše smluvní pokuty nebo alespoň způsobu,

kterým má být určena. Obvyklá výše smluvní pokuty činí 0,05 % z dlužné částky za každý i započatý

kalendářní den prodlení úhrady této dlužné částky.

10) Směnky

Směnka jako zajišťovací institut pohledávek je pouze jedním z jejího praktického využití, ke

kterým dále patří užití směnky jako úvěrového a platebního prostředku.

Z hlediska právní teorie je směnka definována jako „obchodovatelný“ cenný papír, obsahující

zákonem (Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový) přesně vymezené náležitosti, zejména

bezpodmínečný závazek nebo příkaz výstavce zaplatit stanovenou finanční částku, v určitou dobu, na

určitém místě a zabezpečující jejímu majiteli právo vyžadovat toto plnění od toho, kdo se na směnce

podepsal.[12] Již zmíněné praktické využití směnky umožňuje její členění podle různých kritérií.

Podle toho, kdo směnku vystavuje lze směnky dělit:

směnka vlastní výstavce, kterým je dlužník, se zavazuje věřiteli, že zaplatí věřiteli nebo oprávněné osobě stanovenou sumu v určitý den a na určitém místě,

směnka cizí výstavce dává příkaz třetí osobě (směnečník), aby zaplatil výstavci nebo jiné oprávněné osobě stanovenou sumu v určitý den a na určitém místě.

54

Podle údaje splatnosti:

vistasměnka (musí být zaplacena při tzv. viděné, což je v okamžiku předložení dlužníkovi),

lhůtní vistasměnka (zaplacení ve lhůtě následující po viděné, která je uvedená na směnce),

datosměnka (na směnce je uveden čas zaplacení od data vystavení směnky),

směnka fixní, denní (uvedení konkrétního dne zaplacení směnky).

Základní náležitosti směnky

Směnka je platná za předpokladu splnění náležitostí určených v § 1 a § 2 zákona č. 191/1950

Sb., směnečného a šekového. Vztahují se k formě a obsahu listiny. Pro směnku vyžaduje zákon

písemnou formu, jejíž obsah může být psán rukou, psacím strojem nebo může být předtištěn.

Podstatné části směnky [12]:

Označení listiny jako „směnka“. Toto označení musí být zahrnuto do vlastního textu listiny a vyjádřeno v jazyku, v němž je listina napsána.

Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžní částku (tzv. směnečnou sumu) v určité měně. Pokud je směnka určena nějakou podmínkou (př. „až po dodání zboží“), je neplatná. V případě, že suma zachycená číslicemi je rozdílná od jejího slovního vyjádření, platí částka uvedená slovy.

Zpravidla v levém dolním rohu bývá uvedeno jméno toho, kdo má platit, tedy směnečníka či trasáta. Jestliže u cizí směnky výstavce napíše jako směnečníka sám sebe, jedná se o tzv. zastřenou směnku vlastní.

V § 33 zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového jsou stanoveny možnosti určení splatnosti směnky:

o na viděnou, o na určitý čas po viděné, o na určitý čas po dni vystavení směnky, o na určitý den.

Údaj místa, kde má být placeno. V případě neuvedení tohoto údaje není směnka neplatná, nýbrž za místo placení je považováno sídlo či bydliště směnečníka.

Jméno remitenta, tedy toho, na jehož řad má být placeno.

Datum a místo vystavení směnky. Jestliže není zachyceno místo vystavení, platí zákonná domněnka, že směnka byla vystavena v místě uvedeném u výstavce.

Vlastnoruční podpis výstavce pod textem (nestačí razítko, jméno vytištěné strojem).

Směnka vystavená na viděnou je splatná při jejím předložení, které se musí uskutečnit do

jednoho roku od vystavení. Výstavce směnky může tuto lhůtu zkrátit nebo prodloužit. Může rovněž

omezit předložení směnky k placení před určitou lhůtou. Indosant má právo zkrátit lhůtu pro

předložení. Ve směnce vystavené na určitý čas po viděné je uvedena přesná lhůta, ve které má být

směnka po předložení zaplacena. Směnku se splatností na určitý den, nebo na určitý čas po

vystavení je možno předložit k placení v uvedený den, nebo v jednom ze dvou následujících

pracovních dní (stejně tak u směnky na určitý čas po viděné).

Směnka je převoditelná zpravidla rubopisem - indosamentem. Majitel směnky (indosant)

svým podpisem na rubu směnky převádí práva ze směnky na další osobu (indosatář). Převod může

být uskutečněn i na přívěsku (další list připojený ke směnce), pokud na směnce již není prostor pro

další zápisy. Nový majitel směnky nabývá všech směnečných práv. Pokud indosant neuvede osobu, na

kterou směnku převádí, jde o tzv. bianco indosament. Nový majitel pak může doplnit indosament

jménem třetí osoby a provést tak další převod. Zmocňovacím indosamentem indosant zmocňuje

indosatáře k realizaci práv ze směnky (vyjádřeno slovy: hodnota k vybrání, k inkasu, in prokura).

55

Směnka se předává do zástavy zmocňovacím indosamentem (slovy: hodnota k zajištění,

hodnota v zástavě). Pokud je vyloučena možnost indosamentu zápisem "nikoliv na řad" lze směnku

postoupit pouze smlouvou o postoupení pohledávky - cesí.

Neproplacení, či nepřijetí směnky musí být úředně zjištěno v zákoně uvedeným orgánem

(soud, notářství, obecní a městský úřad), který následně vystaví veřejnou listinu, zachycující zjištěné

skutečnosti. Celý úkon (vč. vystavení listiny) se nazývá protestem. Povinnosti protestu mohou

majitele směnky zprostit zapsáním na směnku (výrazem "bez protestu") výstavce, indosant nebo

ručitel. Zproštění výstavcem je účinné vůči všem směnečně zavázaným, zproštění indosantem nebo

avalistou jen proti nim. Došlo-li k odepření přijetí nebo placení směnky, je majitel směnky povinen

podat o této skutečnosti zprávu svému indosantu a výstavci do čtyř pracovních dnů. Každý další

indosant musí informovat svého indosanta a ev. ručitele do dvou pracovních dnů od obdržení zprávy.

V případě, že protest nebyl zřízen ve stanovené lhůtě, ztrácí poslední majitel směnky všechna

nepřímá směnečná práva (nelze postihovat nepřímé dlužníky). Směnečná práva nadále trvají vůči

přímým dlužníkům (směnečník a jeho ručitelé, výstavce a jeho ručitelé u směnky vlastní).

Při nezaplacení směnky má její majitel právo postihu proti směnečně závazným osobám a

může žádat:

1. směnečnou sumu vč. úroků (u směnek na viděnou nebo určitý čas po viděné), 2. šestiprocentní úrok ode dne splatnosti, 3. náklady protestu, 4. odměnu ve výši stanovené zákonem ze směnečné částky.

Směnečná práva se promlčují dle nároků ve třech lhůtách. Nároky vůči přímým dlužníkům

(směnečník u směnky cizí, výstavce u vlastní a jejich ručitelé) se promlčují po třech letech ode dne

splatnosti. Proti nepřímým dlužníkům (ostatní osoby) po roce ode dne protestu, nebo při doložce bez

protestu ode dne splatnosti. Právo indosanta vůči jiným indosantům, výstavci cizí směnky a vůči

ručitelům těchto osob po šesti měsících ode dne, kdy indosant vyplatil směnku.

Eskontem směnky se rozumí její odkup bankou před termínem splatnosti. Při eskontu vzniká

mezi žadatelem o eskont a obchodní bankou úvěrový vztah - eskontní úvěr. Zvláštností eskontního

úvěru je fakt, že jej v prvé řadě nesplácí příjemce úvěru (dodavatel), ale jeho dlužník (odběratel,

akceptant). Žadatel musí splatit úvěr pouze v případě nesplacení akceptantem. Eskontní úvěr musí

být splacen v den splatnosti směnky a poskytuje se zpravidla na krátkou dobu (několik měsíců). [2]

Směnka je rovněž jedním z prostředků k zajištění nedobytných pohledávek v případě, že je

vystavena po splatnosti pohledávky, jako např. „jistící“ nástroj pro věřitele a způsob oddálení

případného soudního vymáhání dlužné částky.

11) Faktoring

Faktoring spočívá v odkupu krátkodobých pohledávek před dobou jejich splatnosti. Odkup

pohledávek provádí specializovaná faktoringová společnost. Faktoringové společnosti odkupují

pohledávky, které nejsou většinou jištěny žádným ze zajišťovacích instrumentů. Faktoringová

smlouva se nejčastěji uzavírá na určité časové období. Jde o písemnou smlouvu o postoupení

pohledávky. Faktoringová společnost (dále faktor) odkoupí od klienta všechny pohledávky, které splní

podmínky faktoringové smlouvy. K postoupení pohledávky není potřebný souhlas dlužníka

(odběratele). Výjimkou může být případ, kdy je mezi dodavatelem a odběratelem uzavřena dohoda,

56

že je vyloučeno postoupení pohledávky nebo musí být postoupení pohledávky dovoleno jen se

souhlasem odběratele.

Faktor (faktoringová společnost) se smlouvou zavazuje, že bude určitou část pohledávek

proplácet dodavateli bez ohledu na to, zda odběratel pohledávku skutečně zaplatí. Většinou jde o

odkup pohledávek bez tzv. zpětného postihu, kdy faktor převezme veškerá rizika za pohledávku.

Původní věřitel (dodavatel) odpovídá za pohledávku pouze tehdy, jestliže poruší smluvní podmínky

(nedodá zboží, dodá vadné zboží).

Faktoring dává společnostem k dispozici hotovost, kterou potřebují ke své další činnosti. Ty

pak nemusí mít vázané finanční prostředky v pohledávkách. Faktoring se tedy stává alternativním

zdrojem financování. Když dodavatel odešle zboží (provede služby), vystaví fakturu odběrateli, na

které bývá dovětek (cesní formule), ze kterého vyplývá odběrateli povinnost hradit pohledávku

faktoringové společnosti. Kopii faktury zasílá faktoringové společnosti. Faktoringová společnost se

stává novým věřitelem odběratele.

Faktoring může nabývat různých podob. Faktor se může omezit na financování vybraných

pohledávek, například jen od větších společností, nemusí provádět správu pohledávek, nebo může jít

o faktoring s takzvaným zpětným postihem (regresní), kdy faktoringová společnost nepřebírá riziko za

nezaplacení pohledávky. V tomto případě nepomáhá řešit svým klientům problémy s pohledávkami,

ale jen s profinancováním provozního kapitálu.

Výhodné je použít faktoring při exportu, neboť dodavatel nemusí být podrobně seznámen s

podmínkami v zemi odběratele. Určitou nevýhodou je, že faktor zajišťuje pouze ty obchodní případy,

které by zřejmě i bez něj mohly být bezproblémové.

Výhody faktoringu [10]:

možnost financování až do výše kolem 90 % nominální hodnoty pohledávky,

čerpání prostředků dle hodnoty dodávek a tedy i faktur,

využití outsourcingu správy, inkasa a vymáhání pohledávek,

existence záruky proti platební neschopnosti odběratelů,

peníze poskytnuté faktoringovou společností je možno na rozdíl od úvěru použít na jakékoliv finanční potřeby.

12) Forfaiting

Forfaitingové společnosti stejně jako faktoringové společnosti odkupují od svých klientů

pohledávky. Liší se od faktoringových společností především tím, že odkupují obvykle pohledávky se

splatností minimálně 90 dní a provádějí odkupy i s několikaletou splatností (4 a více let). Dalším

významným rozdílem je, že postupované pohledávky musí být nějakým způsobem jištěny (např.

dokumentárním akreditivem, bankovní zárukou, popř. avalovanou směnkou). Jestliže odběratel

forfaitingové společnosti nezaplatí, může tato společnost vymáhat plnění na těch osobách, které se

za kontrakt některým z instrumentů zaručily. (Většinou to bývají banky.) Forfaiting se využívá

zejména při dodávkách investičních celků do zahraničí a je proto považován za jednu z možností

podpory vývozu. Výhodou je, že snižuje potřebu klasického úvěru a převádí měnové a kursové riziko

a také riziko nedobytnosti postupované pohledávky na forfaitingovou společnost.

13) Kapitalizace pohledávek

Jeden ze způsobů jak řešit platební neschopnost je kapitalizace pohledávek. Má ovšem smysl

u tzv. druhotné platební neschopnosti a má význam jako jedno z mnoha dalších ozdravných opatření.

57

Základem je dohoda mezi dlužníkem a věřitelem, že věřiteli nebudou závazky splaceny peněžně, ale

že věřitel získá majetkovou účast v dlužnické společnosti.

Nedobytné pohledávky [7,3]

Výraz platební neschopnost je v posledních letech velmi aktuálním problémem, se kterým se

snad setkal každý nejenom podnikatelský subjekt. Pohledávka se může stát nedobytnou například

proto, že právnická osoba, za kterou vznikla pohledávka, byla vymazána z obchodního rejstříku. Nebo

proto, že dlužník zemřel a nemá právního nástupce. Dalším důvodem může být i pohledávka za

neexistujícím dlužníkem, došlo-li k odběru zboží na zfalšované doklady.

Pokud není možné dosáhnout splnění pohledávek podle stanovené dohody, je věřitel nucen

použít některý z dalších zajišťovacích nástrojů jako je zápočet pohledávek, postoupení pohledávek,

odpis pohledávek a opravné položky k pohledávkám, upomínka, platební rozkaz, notářský zápis,

soudní řízení, směnečný platební rozkaz, rozhodčí řízení, konkurz atd. Některé z uvedených

zajišťovacích instrumentů budou dále stručně charakterizovány.

1) Inkasní kanceláře

Společnost se musí rozhodnout, jestli bude pohledávky vymáhat pomocí specializovaných

inkasních kanceláří či vlastními silami. Náklady na vymáhání pohledávek vlastními silami lze těžko

odhadnout, nejsou vidět v účetnictví (jsou zahrnuty v mzdových nákladech, poštovném, cestovném,

v nákladech za právní služby apod.). Naproti tomu náklady, které vzniknou při zapojení inkasní

kanceláře, jsou podloženy daňovým dokladem, a tedy jsou daňově uznatelným nákladem.

Inkasní kanceláře jsou specializované kanceláře na vymáhání v oblasti pohledávek

mimosoudní, ale i soudní cestou. Většinou zastupují klienty na základě plné moci, nebo mandátní

smlouvy. Pohledávky zpravidla neodkupují.

2) Zápočet pohledávek

Dalším velmi jednoduchým způsobem, jak zajistit splatnost pohledávky, je uzavření dohody o

vzájemném vyrovnání pohledávek a závazků (zápočet). Při uzavírání dohody je nutné důkladně

zkontrolovat, zda započítávané pohledávky a závazky mají veškeré nutné náležitosti a zda odpovídají

požadavkům pro zápočet. Podle obecných zásad by tato dohoda měla obsahovat dostatečně

průkaznou identifikaci pohledávek obou stran, případný přepočet, vyčíslení rozdílu a řešení způsobu

jeho úhrady. Započtení pohledávek upravuje Obchodní zákoník.

Předmět zápočtu pohledávek:

Jakékoli standardní pohledávky, které lze uplatnit u soudu (tzn., že nelze uplatnit pohledávky za dlužníkem, na jehož majetek byl prohlášen konkurz).

Započtení nebrání skutečnost, je-li pohledávka promlčena.

Nelze započítat mezi pohledávky splatnou pohledávku oproti pohledávce, která není dosud splatná, pokud se však oba subjekty dohodnou, je možné započítat i tyto pohledávky.

3) Postoupení a prodej pohledávek

S prodejem pohledávek se často setkáváme u společností v likvidaci a v insolvenčním řízení,

kdy dochází jak k prodeji samostatných pohledávek, tak k blokovému obchodu.

U prodeje pohledávek z hlediska lhůt je třeba si uvědomit, že momentem prodeje začínají

běžet nové lhůty z důvodu penalizace, promlčení atd.

58

Postoupení pohledávek je to způsob, jímž nastává změna v osobě věřitele pohledávky, stejně

jako je tomu u jejího prodeje. Rozdíl zde však existuje, neboť na základě smlouvy mezi dosavadním a

novým věřitelem přecházejí na nového věřitele veškerá práva i příslušenství k pohledávce včetně

všech lhůt.

4) Rozhodčí řízení

Jedná se o alternativní způsob řešení sporů, kterým lze napomoci řešení sporů v obchodních

kruzích, kde rychlost a transparentnost řešení problémů může rozhodovat o samotné existenci

podnikatelských subjektů. Rozhodčí řízení je dnes ve světě hojně využívanou a uznávanou formou

řešení sporů. Strany se v něm dohodnou na svěření práva rozhodovat o svých sporech neutrální třetí

straně, která po provedeném řízení vydá závazné a vykonatelné rozhodnutí.

Rozhodování sporů je řešeno buď před stálými rozhodčími soudy, nebo před rozhodci, které

si zúčastněné strany zvolí. Podle toho rozlišujeme rozhodčí řízení ad hoc a rozhodčí řízení

institucionální.

Při rozhodčím řízení ad hoc může rozhodovat jedna nebo více osob, které si strany vyberou za

rozhodce. Rozhodci musí být nestranní a nezávislí. Počet rozhodců má zpravidla vyplynout z rozhodčí

smlouvy, stejně tak by v rozhodčí smlouvě měli být určeni rozhodci, na nichž se strany dohodly.

Konečný počet rozhodců musí být lichý. Jestliže smlouva neobsahuje konkrétní rozhodce, ani způsob

jak by měli být stanoveni, zvolí si každá strana jednoho rozhodce, a ti pak si zvolí předsedajícího

rozhodce. Jestliže se neshodnou strany na rozhodcích, mohou o to požádat obecný soud. Řízení ad

hoc může být značně rizikové. Strany si musí přesně a podrobně ujednat způsob jmenování rozhodců,

rozhodčího senátu, rozsah jejich kompetence, musí se shodnout na osobě (či osobách) rozhodce a na

odměně rozhodce. Jestliže je rozhodce nečinný, zúčastněné strany nemají žádnou možnost přinutit

rozhodce ke skončení řízení.

V tuzemsku i v zahraničí je dávána v praxi přednost rozhodčímu řízení institucionálnímu,

které je rozhodováno před stranami zvolenými rozhodčím soudem a probíhá podle řádu rozhodčího

soudu publikovaného v obchodním věstníku.

Je zajištěno kvalifikované rozhodování, neboť na listině rozhodců se zapisují osoby s určitou

kvalifikací a předpoklady, řízení je organizováno sekretariátem rozhodčího soudu a jsou přesně

stanoveny poplatky za rozhodčí řízení.

Řízení krátkodobého finančního majetku

Ze skladby krátkodobého finančního majetku vyplývá, že je tvořen peněžními prostředky

v hotovosti nebo na vkladových účtech, ceninami a krátkodobými cennými papíry.

Řízení krátkodobého finančního majetku by mělo být realizováno z pohledu likvidity a

výnosnosti. Pojem likvidita vyjadřuje schopnost podniku přeměnit svá aktiva na peněžní prostředky a

s těmi krýt včas, v požadované podobě a na požadovaném místě všechny splatné závazky.

Řízení krátkodobého finančního majetku by mělo zajistit:

dostatek peněžních prostředků v hotovosti nebo na účtech pro zajištění likvidity a solventnosti podniku (schopnost úhrady splatných dluhů v daném čase). Tyto prostředky jsou málo výnosné,

a proto zbytek peněžních prostředků měl být umístěn do vybraných krátkodobých cenných papírů, které mají nejen vyšší výnosnost, ale jsou i vysoce likvidní (přeměnitelnost na peněžní prostředky).

https://managementmania.com/cs/penezni-prostredky-podniku

59

Samotným předpokladem zajištění likvidity podniku je vyrovnanost příjmů a výdajů

v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. V reálné podnikové praxi se bilanční rovnováha mezi

příjmy a výdaji zajišťuje především pomocí finančních plánů a jejich kontroly. Řádně vybilancovaný

finanční plán je předpokladem udržení průběžné likvidity.

Podmínku likvidity lze formulovat takto [3]:

Disponibilní prostředky (finanční prostředky, které jsou volné pro úhradu splatných

závazků) se musí rovnat splatným výdajům.

Do hlavních zásad řízení průběžné likvidity lze zařadit [3]:

vyhnout se prodlení v úhradách splatných závazků,

zamezit překračování úvěrových rámců,

optimálně využívat úvěrové limity,

zabránit nečinnosti peněžních prostředků,

regulovat cash flow (zrychlení příjmů a zpomalení výdajů),

zajistit flexibilní krátkodobé zdroje financování,

vybudování informačních systémů podporujících přesuny peněžních prostředků.

Pro řízení likvidity se v podniku využívá tzv. platebních kalendářů. Jde o sledování příjmů a

výdajů v podniku v časové posloupnosti a případné vyrovnávání nedostatku finančních zdrojů.

Nedostatek finančních zdrojů v určitém období může být vyrovnán využitím tzv. nástrojů řízení

likvidity, mezi něž patří např.:

vzájemné řízení a vyrovnávání splatnosti dodavatelských a odběratelských faktur (prodloužení splatnosti dodavatelských faktur, zkrácení splatnosti odběratelských faktur),

zálohy od odběratelů,

bankovní úvěry,

leasing,

faktoring, forfaiting.

Mezi základní nástroje zajištění likvidity patří [3]:

1. plánování příjmů a výdajů, 2. bilance pohybů včetně pracovního kapitálu a jeho hodnocení, 3. cash-flow.

1) Plánování příjmů a výdajů

Příjem – přírůstky peněžních prostředků podniku v určitém období

Výdaj – úbytky peněžních prostředků podniku v určitém období

Jakákoli činnost podniku má dvě stránky, a to věcnou (hmotnou, majetkovou) a peněžní

(finanční). Věcná stránka činnosti podniku zahrnuje tok statků (surovin, materiálu, strojů, hotových

výrobků) a můžeme ji rozdělit na tři základní aktivity: zásobování, výrobu a prodej (to platí zcela

pouze pro výrobní podnik). Všechny tři aktivity musí být zabezpečeny finančními zdroji (penězi).

Peněžní tok má formu plateb, buď příjmů, nebo výdajů. Tok peněz má obrácený směr než tok statků:

zásobování i výroba jsou spojeny s výdaji peněz, zatímco prodej je spojen s příjmy peněz. Vyjma

těchto základních toků plateb, které jsou spojeny se zásobováním, výrobou a prodejem, známe také

další finanční toky, jež jsou spojené s rozdělováním zisku (vyplácení dividend), výzkumem, vývojem,

technickým rozvojem, investicemi aj. Obě stránky, věcná i finanční, musí být v souladu, jednak aby

mohly být získány věcné statky (pokud samy nejsou přímým vkladem – např. pozemky, budovy,

60

zařízení) a také aby mohly probíhat veškeré činnosti podniku, a obě stránky musí být zajištěny

finančně.[8]

2) Bilance pohybů včetně pracovního kapitálu a jeho hodnocení

Podnikovému koloběhu, v němž se peníze přeměňují v materiál, zásoby, hotové výrobky,

které se následně mění ve větší peníze, se říká hotovostní nebo obratový cyklus, viz obrázek 15. [8]

Obr. 15 Hotovostní cyklus

Hotovostní cyklus peněz udává, kolik a na jakou dobu je třeba investovat do výroby, aby bylo

možno realizovat zakázku. Za předpokladu, že se tento problém bude řešit na úrovni celého podniku

a krátkodobé provozní stability daného podniku, můžeme mluvit o řízení pracovního kapitálu. Pod

krátkodobou provozní stabilitou není myšleno období v trvání několika dní nebo týdnů, ale spíše

měsíců a let. [8]

Obratový cyklus podniku (OCP) se obecně stanoví jako [9]:

OCP = doba vázanosti zásob + doba inkasa pohledávek – doba splatnosti krátkodobých závazků (15)

Platí přímá úměra, že čím je delší obratový cyklus, tím je větší potřeba peněz k hrazení výdajů

po jeho dobu. Je tedy patrná snaha o zkrácení obratového cyklu, aby tak bylo možné snížit používané

prostředky.

Všechny položky, které zahrnuje hotovostní cyklus, náleží do pracovního kapitálu. Terminus

technicus bývá uváděn v několika variacích, jak je uvedeno v tabulce 6. [8,9]

Tab. 6 – Pracovní kapitál

V praxi má pracovní kapitál podobu disponibilních prostředků, svěřených k dispozici

manažerům a používá se k financování běžných potřeb. Jsou-li v podniku peněžní toky v souladu s

finančním plánem, udržuje se hladina pracovního kapitálu v poměrně stabilní výši. Pracovní kapitál

tedy představuje přebytek oběžných aktiv nad krátkodobými dluhy, tedy tu část, která je financována

dlouhodobými finančními zdroji. Protože dlouhodobý kapitál není okamžitě splatný, je tato část

oběžného majetku k dispozici vedení podniku pro jeho podnikatelskou aktivitu. Je však třeba, aby

tento pracovní kapitál byl v likvidní formě (penězích, obchodovatelných cenných papírech).[10]

V ideálním případě nedochází k naprosté minimalizaci pracovního kapitálu, ale dochází

k minimalizaci, při níž bude výše jednotlivých položek oběžných aktiv tak přiměřená, že nebude

61

docházet k narušení plynulosti základních funkcí podniku. Zároveň také bude přiměřeně stabilní výše

pracovního kapitálu [8].

3) Cash flow

Cash flow je možné charakterizovat jako pohyb peněžních prostředků (jejich přírůstek a

úbytek) podniku za určité období v souvislosti s jeho ekonomickou činností. Cash flow je důležitým

elementem finančního řízení a finanční analýzy podniku a bezprostředně souvisí se zajišťováním jeho

likvidity.

Cash flow charakterizuje změnu stavu peněžních prostředků podniku za určité období a

příčiny této změny. Koncepce cash flow vychází z kategorií peněžních příjmů a výdajů podniku, nikoliv

z koncepce výnosů a nákladů podniku. Kromě toho celkové cash flow zahrnuje i peněžní příjmy a

výdaje, které souvisí se změnami oběžného majetku, dlouhodobého majetku, finančního majetku a

změnami cizího i vlastního kapitálu. [3]

V teorii i finanční praxi se setkáváme s různými kategoriemi cash flow, které se liší svým

obsahem, event. způsobem výpočtu. Obvykle se rozlišuje [3]

cash flow z provozní činnosti,

cash flow z investiční činnosti,

cash flow z finanční činnosti,

celkové cash flow.

Cash flow zjišťujeme dvěma metodami [3]:

přímou metodou – pomocí sledování příjmů a výdajů podniku za dané období,

nepřímou metodou – pomocí transformace zisku do pohybu peněžních prostředků a následnými úpravami o další pohyby peněžních prostředků v souvislosti se změnami majetku a kapitálu. Nepřímý způsob výpočtu cash flow vychází ze zisku, který se upravuje o položky nevyvolávající pohyb peněz (odpisy, tvorba rezerv, tvorba opravných položek) a o pohyb peněz v důsledku změn majetku a kapitálu.

Nepřímý způsob výpočtu Cash flow [3]

(nepřímý způsob výpočtu cash flow ukazuje následující schéma):

+ zisk (po úhradě úroků a zdanění) + odpisy (snížily vykazovaný zisk, protože však nejsou peněžní výdaj, musí se k zisku přičíst) + jiné náklady, nevyvolávající pohyb peněz (platí o nich co o odpisech – např. rezervy na mzdy za dovolenou, na opravy aj.) - výnosy, které nevyvolávají pohyb peněz (zvýšily zisk, ale protože nejde o peněžní příjem, musí se odečíst od zisku – např. zúčtování předem přijatého nájemného do výnosů).

CASH FLOW ZE SAMOFINANCOVÁNÍ

+ úbytek pohledávek - přírůstek pohledávek + úbytek nakoupených krátkodobých cenných papírů - přírůstek nakoupených krátkodobých cenných papírů + úbytek zásob - přírůstek zásob + přírůstek krátkodobých dluhů - úbytek krátkodobých dluhů

I. CASH FLOW Z PROVOZNÍ ČINNOSTI (obsahuje i cash flow ze samofinancování)

62

+ úbytek dlouhodobého majetku - přírůstek dlouhodobého majetku + úbytek nakoupených akcií a dluhopisů - přírůstek nakoupených akcií a dluhopisů

II. CASH FLOW Z INVESTIČNÍ ČINNOSTI + přírůstek dlouhodobých dluhů - úbytek dlouhodobých dluhů + přírůstek vlastního kapitálu z titulu emise akcií - výplata dividend

III. CASH FLOW Z FINANČNÍ ČINNOSTI

I. + II. + III. CELKOVÉ CASH FLOW

Řešené úlohy

Příklad

Na základě zadaných údajů sestavte cash flow - použijte nepřímý způsob výpočtu.

Aktiva 1. čtvrtletí

v tis. Kč 2. čtvrtletí

v tis. Kč Pasiva

1. čtvrtletí v tis. Kč

2. čtvrtletí v tis. Kč

Peníze v pokladně 312 517 Závazky vůči dodavatelům

78 70

Krátkodobé cenné papíry

290 230 Jiné závazky 60 77

Pohledávky 120 126 Úvěry 100 83

Zásoby 88 98 Kmenové akcie 122 122

Dlouhodobý majetek

220 240 Prioritní akcie 60 60

Oprávky k dl. majetku

-550 -600 Nerozdělený zisk 131 199

∑ Aktiv 480 611 ∑ Pasiv 480 611

Pozn.: Čistý zisk po zdanění činí 72 tis. Kč, odpisy 50 tis. Kč a vyplacené dividendy 20 tis. Kč.

Řešení

Údaje jsou uvedeny v tis. Kč

1. Zisk (po zdanění) 72 2. + odpisy 50

Cash flow ze samofinancování 122 3. - přírůstek pohledávek - 6 4. - přírůstek zásob -10 5. - úbytek závazků vůči dodavateli - 8 6. + úbytek krátkodobých cenných papírů +60 7. + přírůstek jiných závazků +17

Cash flow z provozní činnosti 175 8. - přírůstek dlouhodobého majetku -20 Cash flow z investiční činnosti -20

9. - úbytek dluhů -17 10. - vyplacené dividendy -20 Cash flow z finanční činnosti -37

Cash flow celkem 118 (175-20-37)

63

Shrnutí pojmů

Struktura zásob, pohledávky, krátkodobý finanční majetek, ocenění oběžného majetku,

metoda průměrného ocenění zásob, LIFO, FIFO, model EOQ, preventivní zajištění pohledávek

(směnky, faktoring, forfaiting, zástavní právo, akreditiv, bankovní záruka, ručení), rozhodčí řízení,

postoupení pohledávek, zápočet pohledávek, zásobovací cyklus, pracovní kapitál, cash flow; likvidita,

příjmy, výdaje.

Otázky

1. Jak lze definovat oběžný majetek?

2. Co je to technologická zásoba?

3. Jak lze definovat zboží?

4. Jaké jsou základní předpoklady modelu EOQ?

5. Které základní činitele ovlivňují potřebu oběžných aktiv v podniku?

6. Co udává ukazatel počtu obrátek oběžných aktiv?

7. Vyjmenujte základní důvody, pro něž podnik pořizuje pojistné zásoby?

8. Co jsou to kreditní informace?

9. Jak lze definovat likviditu?

10. Vyjmenujte hlavní zásady řízení průběžné likvidity.

11. Patří cash-flow mezi základní nástroje zajištění likvidity?

12. Platí tvrzení, že tok peněz má obrácený směr než tok statků?

13. Jak lze definovat směnku cizí?

14. Jaké jsou základní náležitosti směnky vlastní?

15. Co je to protest směnky?

16. Je v případě dokumentárního inkasa vydání dokumentů odběrateli podmíněno

zaplacením dodávky?

17. Lze eskont směnky definovat jako odkup směnky bankou před termínem

splatnosti?

18. Co je to hotovostní neboli obratový cyklus?

19. Jakými metodami lze sestavit Cash flow?

20. Snižují odpisy při sestavování cash flow vykazovaný zisk? Pokud ano, proč?

21. Jak lze definovat pracovní kapitál?

22. Jaký je rozdíl mezi pracovním kapitálem a čistým pracovním kapitálem?

23. Jakých hodnot by měl v optimálním případě nabývat čistý pracovní kapitál?

24. Platí přímá úměra, mezi délkou obratového cyklu a potřebou peněz k úhradě

výdajů po jeho dobu?

25. Lze odpisy zařadit mezi výdaje?


[1] SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4., aktualizované a rozšířené vydání.

Praha: Grada Publishing, 2007. 464 s. ISBN 978-80-247-1992-4.

64

[2] SHOLLEOVÁ, H. Ekonomické a finanční řízení pro neekonomy. 1. vydání. Praha:

Grada Publishing, 2008. 256 s. ISBN 978-80-247-2424-9.


VŠB-TU Ostrava, vysokoškolská skripta, 2008.

[4] HORÁKOVÁ, H., KUBÁT, J. Řízení zásob, 3. vydání. Praha: Edice poradce

controllingu, Profess Consulting spol. s r.o. ISBN 80-85235-55-2.

[5] LENORT, R. PRŮMYSLOVÁ LOGISTIKA, učební text, VŠB-TU Ostrava, 2012.

[6] ŠIMAN, J., PETERA, P. Financování podnikatelských subjektů. Teorie pro praxi. 1.

vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. 192 s. ISBN 978-80-7400-117-8.

[7] VOZŇÁKOVÁ, I. Efektivní řízení pohledávek, 1. vydání, Praha: Grada Publishing,

2004. ISBN 80-247-0770-5.



[9] SCHOLLEOVÁ, H. Ekonomické a finanční řízení pro neekonomy. 1. vyd. Praha:

Grada Publishing, 2008. 256 s. ISBN 978-80-247-2424-9.

[10] TOMANOVÁ, I. TOLLING - alternativní způsob financování pracovního kapitálu,

diplomová práce, FMMI, VŠB-TU Ostrava, 2013.

[11] Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník.

[12] Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový.

2.3 FINANČNÍ STRUKTURA MAJETKU

Čas ke studiu

3 hodiny

Cíl


definovat finanční strukturu podniku,

vyjmenovat vybrané typy úvěrů,

popsat cizí kapitál a jeho strukturu,

objasnit vlastní kapitál a jeho strukturu,

vysvětlit efekt daňového štítu,

vysvětlit leasing,

vysvětlit způsob řízení,

definovat pracovní kapitál,

objasnit přístupy financování pracovního kapitálu.

Výklad

Strukturu pasiv nazýváme jako finanční strukturu podniku. Pod pojmem kapitálová

struktura se většinou uvádí složení dlouhodobých pasiv - dlouhodobých zdrojů podniku. Především

65

se jedná o vlastní kapitál podniku a dlouhodobé závazky a úvěry. Název kapitálová struktura je tedy,

oproti pojmu finanční struktura, užším pojmem. [1]

Finanční struktura podniku představuje strukturu podnikového kapitálu, ze kterého je

financován majetek podniku a je zachycena v pasivech. [1]

Kapitál podniku je suma zdrojů, ze kterých je financován majetek podniku. Kapitál určený k

podnikání členíme podle vlastnictví na vlastní a cizí a podle času na krátkodobý a dlouhodobý, viz

obrázek 16. [6]

Obr. 16 Členění finančních zdrojů

2.3.1.1 Struktura vlastního kapitálu

Struktura vlastního kapitálu:

základní kapitál,

kapitálové fondy,

rezervní fondy, nedělitelný fond a ostatní fondy ze zisku,

výsledek hospodaření z minulých let a z běžného období.

Vlastními zdroji krytí jsou ty, které podnikatelský subjekt sám vložil do podnikání. Vlastní

kapitál je kapitál, který patří majiteli (majitelům). Je hlavním nositelem podnikatelského rizika. Jeho

podíl na celkovém kapitálu je proto ukazatelem finanční jistoty (nezávislosti) podniku. Vlastní kapitál

není stálou veličinou, ale kolísá podle výsledků hospodaření. Dosahuje-li podnik zisk (a vlastník jej

celý nespotřebuje), vlastní kapitál roste, je-li podnik ztrátový, vlastní kapitál klesá. 1

Typickým vlastním zdrojem krytí je základní kapitál. Základní kapitál tvoří peněžité a

nepeněžité vklady společníků (podílníků) do společnosti. Ve společnosti s ručením omezeným a

v akciové společnosti (více v kapitole 9.3) se vytváří povinně a jeho výše se zapisuje do Obchodního

rejstříku.

Fondy lze rozdělit:

fondy tvořené ze zisku (např. rezervní fond a různé stimulační a sociální fondy),

fondy kapitálové, vznikající např. při nabytí majetku bezplatně, popř. při kapitálových vkladech do podniku, které nezvyšují jeho základní kapitál.

Fondy ze zisku se vytváří přímo ze zákona (ve společnosti s ručením omezeným a v akciové

společnosti - zákonný rezervní fond, v družstvech - nedělitelný fond), nebo je jejich tvorba

předepsána stanovami společnosti (statutární a ostatní fondy). Jsou pojistkou proti nepředvídaným

66

rizikům v podnikání; slouží ke krytí ztrát a k překonání nepříznivého průběhu hospodaření společnosti

(jsou proto označovány jako rezervní fondy). 1

Vlastní zdroje, zejména pak vlastní kapitál a kapitálové fondy jsou soukromé zdroje vlastníků

a jejich velikost tedy závisí na finančních možnostech vlastníků. [2]

Mezi vlastní zdroje patří rovněž nerozdělený hospodářský výsledek (zisk/ ztráta) minulých

let a hospodářský výsledek běžného účetního období (zisk/ztráta). Nerozdělený výsledek

hospodaření (zisk) je část zisku po odvodu daní, která se nerozděluje mezi majitele (akcionáře), ale

slouží dalšímu podnikání; tento nerozdělený zisk se přiděluje různým fondům.

V průběhu života dobře fungujícího podniku dochází k růstu vlastního kapitálu. Rozlišují se

dva způsoby zvýšení základního kapitálu – efektivní, kterým je jeho zvýšení dalšími vklady stávajících

nebo nových společníků, a deklaratorní, kterým je přesun z již existujících složek vlastního kapitálu

(obvykle z nerozděleného zisku). Vlastní kapitál podniku na druhé straně snižuje ztráta běžného

účetního období i neuhrazená ztráta z minulých let. 1

2.3.1.2 Struktura cizího kapitálu

Struktura cizího kapitálu:

dlouhodobé závazky,

krátkodobé závazky,

bankovní úvěry dlouhodobé a krátkodobé,

rezervy,

dohadné účty (pasivní a aktivní).

Cizími zdroji krytí majetku jsou ty, které podnik získal úvěrem u peněžních ústavů, půjčkou

apod. Cizími zdroji krytí jsou rovněž závazky vůči dodavatelům za materiál, práce, služby apod.

Bankovní úvěr je nejběžnějším způsobem financování. Úvěry můžeme z hlediska doby

splatnosti členit na:

krátkodobé – splatnost do 1 roku,

střednědobé – splatnost 2-3 roky,

dlouhodobé – splatnost 5 a více let.

Bankovní úvěry

Podnikatelům banky nabízejí velké množství rozmanitých úvěrových možností. Lze říci, že

pokud se jedná o bankovní úvěry, jedná se o jeden ze základních prostředků k financování podniku.

Nabídku úvěrů lze rozdělit např. podle příjemce, podle účelu, na který je půjčka určena nebo podle

doby splatnosti.

Mezi úvěry podle účelu, ke kterému jsou finanční prostředky určeny, můžeme rozlišit tři

základní typy: provozní úvěry, kontokorentní úvěry a investiční úvěry.[6]

Investiční úvěr jedná se o dlouhodobý úvěr a banka ho poskytuje na konkrétní, vymezený

účel, obvykle na financování nákupu dlouhodobého majetku, proto nebude pro potřeby podniku,

vyžadující rychlé řešení finanční situace vhodný.

Provozní úvěr je převážně určen k financování provozu podniku. Jedná se o nejběžnější

nástroj používaný k získání finančních prostředků, jehož účelem je překlenutí kritických období a

financování nesplácených pohledávek. [7]

67

Kontokorentní úvěr je bankou poskytován na překlenutí časového nesouladu mezi příjmy a

výdaji podniku, popř. k financování pohledávek a zásob. Pro čerpání úvěru není stanoven konkrétní

účel. Předpokladem je čerpání krátkodobé a opakované. Slouží tedy k financování neplánovaných

finančních problémů. Úvěr je splatný za podmínek dle smluvní dokumentace, nevýhodou jsou v

tomto případě vysoké sazby a tedy náklady. [7]

Revolvingový úvěr je poskytován pro opakované financování oběžného majetku podniku a

princip úvěru je založen na sjednání úvěrového limitu a jeho účelovém čerpání. Na základě žádosti

podniku o čerpání reguluje banka čerpání úvěrového limitu podle aktuální hodnoty zásob nebo

pohledávek.

Obdobně jako pohledávky jsou i závazky členěny na dlouhodobé (nad 1 rok splatnosti) a

krátkodobé (splatnost do 1 roku). Dále lze závazky dělit na závazky z obchodních vztahů, za

společníky, za řízenými společnostmi, ze sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění, za

zaměstnanci a z daní.

Mezi cizí zdroje se počítají i rezervy. Jsou určené k financování výdajů v budoucnosti (např. na

opravy budov a zařízení, na nedobytné pohledávky, na kursové ztráty) a kryje se jimi riziko podnikání.

Jsou vytvářeny na vrub nákladů, čímž se liší od rezervních fondů, které jsou vytvářeny ze zisku. 1

Slovo "leasing" se převzalo do české terminologie z anglického slova, které v překladu

znamená "pronájem". Jedná se o obchodní operaci leasingového pronajímatele a leasingového

nájemce. Operace má zajistit pořízení majetkové hodnoty pronajímatelem podle potřeb a požadavků

nájemce po určité období za úplatu s možností jejího přechodu do vlastnictví nájemce po ukončení

doby trvání leasingové smlouvy.

Leasing je forma podnikání, jehož podstatou je pronájem výrobků a výrobních prostředků na

určité období na základě úhrady leasingových poplatků formou splátek.

Leasing můžeme rozdělit podle několika hledisek. Základní členění je z pohledu

majetkoprávních vztahů na finanční, operativní a zpětný.

Finanční leasing jedná se o obchodní operace mezi pronajímatelem a nájemcem, které

zajišťují pořízení předmětu leasingu dle potřeb a požadavků nájemce. Délka pronájmu s následnou

koupí najaté věci může být různá, záleží na povaze předmětu a nabídce konkrétní leasingové

společnosti.

Operativní leasing je časově ohraničený pronájem prostředků, kde se nemusí uskutečnit

koupě předmětu leasingu. Na rozdíl od leasingu finančního po ukončení řádné doby leasingu zůstává

předmět i nadále ve vlastnictví pronajímatele.

Zpětný leasing je specifická forma leasingu, která je založena na možnosti zpětného odkupu

věci, která je již ve vlastnictví klienta - zájemce o leasing.

Při sledování a řízení finanční struktury je nejpodstatnějším hlediskem podíl vlastního a

cizího kapitálu a náklady na získání jednotlivých forem kapitálu. V případě dluhového financování se

musí vedení podniku rozhodnout o velikosti a době trvání dluhu. Protože dluh může být krátkodobý

nebo dlouhodobý s rozdílnými podmínkami při jeho uzavírání. Úkolem ekonomických pracovníků

podniku je navrhnout jednotlivé varianty financování, provést jejich analýzy a vybrat ty, které nejlépe

vyhovují nejen představám vedení podniku, ale také reálným možnostem. [1

http://www.finance.cz/leasing/seznamy/clenove-asociace/

http://www.finance.cz/leasing/seznamy/clenove-asociace/

68

Pro nalezení optimální kapitálové struktury neexistuje žádný vzorec. Uvádějí se jen různé

faktory, ke kterým je třeba přihlédnout při volbě kapitálové struktury4.[3

Všeobecně odborníci doporučují kombinovat cizí zdroje financování s vlastními zdroji.

V jakém poměru, to záleží na každém podniku, v jaké situaci se nachází, na jeho finančním řízení, na

velikosti podniku a také závisí na odvětví, ve kterém podnik pracuje.

Použití cizího kapitálu má několik příčin [8]:

podnik přechodně nedisponuje potřebným kapitálem v době, kdy jej potřebuje (např. při nákupu surovin, při předzásobení před sezonou),

cizí kapitál také umožní akce, které jinak nelze uskutečnit,

cizí kapitál je většinou levnější než kapitál vlastní a jeho použití tudíž zvyšuje rentabilitu podniku,

úroky z cizího kapitálu snižují daňové zatížení podniku, protože úrok jako součást nákladů snižuje zisk, ze kterého se platí daně; to způsobuje tzv. daňový efekt (daňový štít).

Dluhové financování má v systému daní z příjmů podniku výhodu. Nákladové úroky jsou

odpočitatelné ze základu daně podniku. Zdanitelný základ je účinkem nákladových úroků nižší, takže

následně vyčíslená daň je také nižší. Vypůjčování přináší tedy výhodu tzv. daňového štítu, pokud

podnik může tuto výhodu využít. Efekt zvyšování rentability vlastního kapitálu použitím cizího

kapitálu v kapitálové struktuře podniku: Úroky z cizího kapitálu jako součást nákladů snižují zisk, ze

kterého se platí daň, a tím snižují daňové zatížení podniku. Výsledná výnosnost vlastního kapitálu se

zvýší. Tento efekt se nazývá daňový štít. Daňový štít závisí na daňové sazbě a na schopnosti podniku

dostatečně a včas krýt nákladové úroky z výpůjčky. Výhody daňového štítu se firmě nemusí podařit

využít v případech velkých kumulovaných ztrát, nebo pokud je dluhový poměr vysoký.

Řešené úlohy

Příklad

Máme dva podniky, oba mají výnosnost aktiv 20% a zdanění je 21%. První podnik je bez

dluhu, druhý podnik si vypůjčil 100 tis. Kč za 10 % úrokovou sazbu. Zpracováno dle [8].

Řešení

Zjednodušený příklad daňového štítu

Podnik bez dluhu (tis. Kč) Podnik s dluhem (tis. Kč)

Vlastní kapitál 2000 1000

Cizí kapitál 0 1000

Výnos aktiv 20% (2000*0,2)*100= 400 (2000*0,2) *100 400

Úrok z úvěru (10 %) 0 100

Výsledek hospodaření před zdaněním 400 300

Daň 21 % 400*0,21 = 84 300*0,21= 63

4 BREALEY R. A., MYERS S. C. „Teorie praxe firemních financí“, Victoria Publishing, Praha 1992, str. 481

69

Zisk zdaněný 400-84 = 316 300 - 63= 237

Výnosnost vlastního kapitálu (316/2000) * 100 = 15, 8% (237/1000) * 100= 23,7 %

Daňový štít ale působí jen tehdy, pokud podnik dosahuje zisku. V normálních podmínkách

málokterý podnik pracuje bez cizího kapitálu. Proti jeho většímu použití však stojí tyto skutečnosti

[8]:

cizí kapitál zvyšuje zadluženost podniku a tím snižuje jeho finanční stabilitu, při velkém rozsahu dluhů roste nebezpečí bankrotu,

každý další dluh je dražší a je obtížnější jej získat, neboť potenciální věřitelé se obávají o svůj kapitál v případě likvidace vysoce zadluženého podniku.

2.3.1.3 Vztah mezi strukturou majetku a kapitálem

Majetková a kapitálová struktura spolu úzce souvisejí. Struktura majetku odpovídá kapitálu,

jeho rozdělení a způsobům získávání zdrojů. Pro sestavení optimální majetkové a kapitálové

struktury, tedy pro nalezení správných poměrů mezi majetkem podniku a jeho zdroji krytí, existují

určitá teoretická pravidla. Podnik by měl mít právě tolik kapitálu, kolik potřebuje. Má-li více kapitálu -

překapitalizace, může narušit jeho hospodárné využití kapitálu. Velkým problémem v ČR je

podkapitalizace. Podniky rozšiřují svá aktiva, která nejsou dostatečně krytá. Podnik se zadlužuje u

svých dodavatelů a krátkodobé cizí zdroje kryjí i dlouhodobá aktiva, podnik se tak může dostat do

nepříznivé platební situace. Tento poměr teoreticky upravuje tzv. „zlaté bilanční pravidlo“, které

doporučuje stálá aktiva a část oběžných aktiv krýt vlastním kapitálem a dlouhodobými závazky. [1]

Stálá aktiva jsou tvořena majetkem, který je určen k užívání po dobu delší než jeden rok.

Jejich prodej v nejbližším období není proto žádoucí a v případě finanční tísně bývá i stěží

uskutečnitelný v krátkém čase a za přijatelnou cenu. Proto mají být stálá aktiva financování

dlouhodobým kapitálem. [1]

Použitý kapitál by měl tedy odpovídat stupni likvidity jednotlivých forem majetku. To

znamená, že dlouhodobá aktiva (stálá aktiva a trvalá část oběžného majetku) by měla být

financována dlouhodobým kapitálem (vlastním a dlouhodobým cizím kapitálem). Část dlouhodobého

kapitálu, která kryje trvalou část oběžného majetku (alespoň minimální výši zásob) se ve finanční

analýze nazývá čistým pracovním kapitálem. Na obrázku 17 je vyjádřen jako kladný pracovní kapitál.

Udržitelná finanční situace může být ještě v podnicích, kde dlouhodobý kapitál pokrývá jen

stálá aktiva – v grafu vyjádřen jako nulový pracovní kapitál, viz obrázek 18. Platební potíže nastávají

u podniků, které delší dobu mají záporný pracovní kapitál, viz obrázek 19. [1]

Kladný pracovní kapitál = Dlouhodobý kapitál – Stálá aktiva >0

Obr. 17 Kladný pracovní kapitál

70

Nulový pracovní kapitál = Dlouhodobý kapitál – Stálá aktiva = 0

Obr. 18 Nulový pracovní kapitál

Záporný pracovní kapitál = Dlouhodobý kapitál – Stálá aktiva < 0

Obr. 19 Záporný pracovní kapitál

Při financování podnikového majetku, resp. v rámci bazálních doporučení, jak tento majetek

financovat, je možné vycházet především z časového souladu majetku a zdrojů. Můžeme tak rozlišit

tři přístupy financování. Tyto přístupy se odráží také ve financování pracovního kapitálu. [2]

1. Agresivní financování

Pracovní kapitál je financován pouze prostřednictvím krátkodobých zdrojů. Těch je více, než

je oběžného majetku a čistý pracovní kapitál, tj. oběžná aktiva – krátkodobé závazky, je záporný.

Tento typ financování může představovat nebezpečí.

2. Konzervativní financování

Pracovní kapitál je financován krátkodobými zdroji, ovšem pouze z malé části. Krátkodobých

zdrojů je v tomto případě méně, než je oběžného majetku a čistý pracovní kapitál, tj. oběžná aktiva –

krátkodobé závazky, je kladný. Výhodou tohoto druhu financování je menší rizikovost, avšak na druhé

straně jde o dražší způsob financování.

3. Umírněné financování

Pracovní kapitál je financován krátkodobými zdroji, přičemž velikost obou složek je

v dlouhodobém horizontu v souladu. Krátkodobé zdroje jsou v tomto případě ve stejné výši jako

oběžný majetek a čistý pracovní kapitál je roven nule. V teoretické rovině se jedná o ideální typ

financování. Tomuto typu financování se také říká koncept nulového pracovního kapitálu.

Možnosti jak optimalizovat pracovní kapitál vychází z postavení podniku v odvětví a

schopností vyjednávání směrem k dodavatelům a odběratelům. Větší stabilní podnik má mnohem

71

dostupnější levnější zdroje krátkodobého kapitálu.[4] Je zde nižší riziko pro věřitele, protože jeho

stabilitu významně nenaruší neuhrazená pohledávka či krátkodobý výpadek v zásobách. Naopak malý

nebo střední podnik ohrozit mohou. Z toho důvodu mají menší podniky pracovní i čistý pracovní

kapitál relativně vyšší.

Poměr mezi oběžnými aktivy a krátkodobými závazky má pro podnik podstatný vliv na jeho

platební schopnost. Přebytek likvidních, krátkodobých aktiv nad krátkodobými zdroji nám ukazuje, že

podnik má dobré finanční zázemí. To je důležité k tomu, aby si podnik zachoval určitou likvidnost,

která jí umožní pokračovat ve své činnosti i v případě, že by jí potkala nějaká nečekaná či nepříznivá

událost s neočekávaným výdejem peněžních prostředků. Vyšší objemy pracovního kapitálu tedy

mohou činit život podniku pohodlnějším, avšak mohou představovat dosti drahý a mnohdy i

nepotřebný luxus. [5]

Existují také určitá pravidla mezi jednotlivými aktivy či pasivy rozvahy – mluvíme také někdy o

vertikálních pravidlech. Velikost jednotlivých složek aktiv se řídí především požadavky

podnikatelských cílů, a proto neexistují jejich jednoznačné určení. Přesto je důležité sledovat

strukturu jednotlivých součástí aktiv či pasiv a jejich vývoj v čase. [1]

Shrnutí pojmů

Finanční struktura podniku, pasiva, základní kapitál, fondy, hospodářský výsledek, úvěry,

závazky, rezervy, leasing, pracovní kapitál, daňový štít.

Otázky

1. Jak lze charakterizovat pasiva?

2. Co je to základní kapitál?

3. Jaké druhy závazků jsou evidovány v rozvaze?

4. Je vlastní kapitál stálou veličinou?

5. Jaké typy úvěrů znáte?

6. Jak lze definovat leasing?

7. Jak lze charakterizovat základní způsoby financování pracovního kapitálu?

8. Jak se nazývá efekt zvyšování rentability vlastního kapitálu použitím cizího

kapitálu v kapitálové struktuře podniku?

9. Jaké jsou základní příčiny použití cizího kapitálu?

10. Jak se nazývá část dlouhodobého kapitálu, která kryje trvalou část oběžného

majetku?

11. Na jakém principu funguje daňový štít?

12. Jak lze definovat kladný pracovní kapitál?

13. Jak se nazývá způsob financování, při kterém je pracovní kapitál financován

krátkodobými zdroji, přičemž velikost obou složek je v dlouhodobém horizontu

v souladu?


72


VŠB-TU Ostrava, vysokoškolská skripta, 2008, ISBN.



[3] BREALEY R. A., MYERS S. C. Teorie praxe firemních financí, Victoria Publishing,

Praha1992.

[4] STANĚK, J. Předpoklady efektivního financování pracovního kapitálu metodou

tollingu, Ostrava, 2011, 175 s. Disertační práce. Vysoká škola báňská –

Technická univerzita Ostrava, Fakulta metalurgie a materiálového inženýrství.

[5] Řízení pracovního kapitálu [online]. [cit. 2013-02-20]. Dostupné z:

<http://www.miras.cz/seminarky/podnikova-ekonomika-06.php>.

[6] TOMANOVÁ, I. Tolling - alternativní způsob financování pracovního kapitálu,


[7] ŠIMAN, J.; PETERA, P. Financování podnikatelských subjektů: teorie pro praxi. 1.

vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, 192 s. C.H. Beck pro praxi. ISBN 978-80-7400-117-8.

[8] SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4., aktualizované a rozšířené vydání.

Praha: Grada Publishing, 2007. 464 s. ISBN 978-80-247-1992-4.

73

3 NÁKLADY PODNIKU

3.1 KLASIFIKACE NÁKLADŮ

Čas ke studiu

4 hodiny

Cíl


popsat náklady,

klasifikovat náklady,

definovat druhově stejnorodé skupiny nákladů v rámci druhového členění nákladů,

ilustrovat rozdíly mezi náklady jednicovými a režijními,

vyjádřit zásadní rozdíl mezi nákladem přímým a nepřímým,

popsat typový kalkulační vzorec a jeho jednotlivé položky,

objasnit otázku: Jak se změní výše nákladů, výnosů a zisku v podniku, pokud zvýšíme objem prodeje konkrétního výrobku o …%?

Výklad

Náklady jsou peněžním vyjádřením spotřeby (i opotřebení) práce živé i zvěcnělé. Náklady

jsou tedy peněžním vyjádřením spotřeby a opotřebení výrobních faktorů. V podnikové praxi hrají

náklady významnou úlohu a to je důvod, proč řada manažerských rozhodnutí musí vycházet z analýzy

skutečně vynaložených nákladů. [1]

Náklady jsou jednou ze základních ekonomických kategorií, která by měla být obsahově

správně vnímána, využívána v různých aspektech podnikatelského procesu přeměny vstupních

ekonomických zdrojů v požadované výkony. Současně však měla být i důsledně analyzována pro

účely racionálního řízení a rozhodování podnikatelských subjektů. [1]

Náklady se vymezují v manažerském účetnictví jako účelná a účelová spotřeba ekonomických

zdrojů v hodnotovém vyjádření. Je na ně nahlíženo ze dvou aspektů, a to účelovosti a účelnosti.

Účelovost je zdůrazňovaná jako cílové zaměření každého vynaložení nákladů, kdy určitý konkrétní

výkon vystupuje jako konečná příčina vzniku vynaložených nákladů. Účelnost vyjadřuje ekonomickou

přiměřenost a racionalitu vynaložených nákladů, užitečnost a ekonomickou potřebnost množství

výkonů. [4]

Pro potřeby praktického řízení je nutné náklady podrobněji třídit podle určitých kritérií.

Klasifikační hlediska mohou být různá a jsou dána účelem sledování nákladů. Za hlavní hlediska

členění nákladů v podniku lze označit jejich třídění dle:

nákladových druhů,

74

položek kalkulačních vzorců a kalkulačních jednic,

závislosti na objemu výroby,

místa jejich vzniku a okruhů odpovědnosti.

Druhové členění nákladů

Druhovým členěním nákladů se rozumí jejich soustředění do druhově stejnorodých skupin -

nákladových druhů. Stejnorodými nákladovými druhy se rozumí především:

spotřeba materiálu a energie,

služby nakoupené od externích dodavatelů (spotřeba energie, opravy, výkony spojů, náklady na reklamu, nájemné, cestovné),

odpisy dlouhodobého majetku (odpisy hmotného a nehmotného dlouhodobého majetku),

osobní náklady (mzdové náklady, náklady na sociální zabezpečení, sociální náklady),

daně a poplatky a ostatní provozní náklady (pokuty, penále, úroky z prodlení),

finanční náklady (nákladové úroky),

tvorba rezerv a opravných položek k provozním a finančním nákladům,

mimořádné náklady (manka a škody).

Z výše uvedené struktury nákladů vyplývá, že v druhovém členění jsou zachycovány v

podstatě náklady externí, tj. náklady vznikající spotřebou prostředků a práce, které si podnik zajišťuje

nákupem. Tyto náklady mají charakter nákladů jednoduchých, v rámci daného nákladového druhu je

v podniku dále nelze rozložit.

Druhové členění nákladů dává odpovědi na otázky od koho, kdy a jak je nutno zajistit

materiál, energii, externí služby a další ekonomické zdroje. Již ale neposkytuje informace o tom, zda

byl daný náklad vynaložen hospodárně, účinně a efektivně. Druhové členění nákladů totiž

nevyjadřuje příčinu vynaložení nákladů. Proto se pro řízení na nižších podnikových úrovních toto

členění nákladů kombinuje s dalšími členěními.[2] Druhové členění nákladů se používá při vykazování

nákladů ve výkazu zisků a ztrát. [8]

Účelové členění nákladů

Z pohledu potřeby zjištění efektivnosti prováděných operací (činností, výkonů), je druhové

členění nákladů nevyhovující. Pro určení vztahu jednotlivých druhů nákladů k jednotlivým výkonům

(výrobkům, činnostem) a tím vytvoření předpokladu pro zjištění efektivnosti těchto výkonů se

používá účelové členění nákladů. Nedůležitějším v praxi využívaným účelovým členěním nákladů

členění nákladů na jednicové a režijní. [7]

Jednicové náklady jsou představovány technologickými náklady, které mají bezprostřední

vztah k jednotce (tuna, kg, 100 km, …) dílčího nebo finálního výkonu (výrobku), či konkrétní operaci a

které je možné vypočítat pomocí měrných spotřeb (norem). Informace o těchto nákladech lze získat

z kalkulací, kde je např. uvedena měrná spotřeba kontislitku v kg na tunu konkrétního válcovaného

výrobku (např. betonářské oceli žebírko prům. 12 mm), objem výroby tohoto výrobku v tunách a

cena kontislitku v Kč/kg. [7]

Jednicovými náklady můžeme nazvat tu část technologických nákladů, u kterých lze definovat

nákladový úkol jako součin příslušné normy vynásobené předem stanoveným nebo skutečným

počtem provedeních dílčích výkonů.

Příklad jednicových nákladů: veškerá spotřeba materiálů na výrobu výrobků vycházející

z receptur nebo kusovníků, variabilní složky mzdových nákladů pracovníků spojené s výrobou

75

jednoho druhu výrobku v jednom časovém úseku (soustružník vyrábějící v daném časovém úseku

jeden druh výrobku na jednom soustruhu). [5,6]

Režijní náklady zahrnují tu část technologických nákladů, které nesouvisí s jednotkou (tuna,

kus, metr,…) dílčího nebo finálního výkonu (výrobku), či konkrétní operaci, ale s technologickým

procesem jako celkem a dále v sobě režijní náklady zahrnují náklady na obsluhu, zajištění a řízení

(výroby).

Příklad režijních nákladů: mazadla a oleje na údržbu výrobních zařízení, elektrická energie na

osvětlení, vytápění, odpisy hmotného majetku, náklady na údržbu, mzdové náklady pracovníků

spojené s výrobou více druhů výrobků v jednom časovém úseku (soustružník obsluhující v daném

časovém úseku více počítačem řízených soustruhů, které opracovávají více druhů výrobků), mzdové

náklady nevýrobních pracovníků, náklady obslužných a pomocných středisek, apod. [7] Do režijních

nákladů převážně patří i technologické energie (zemní plyn, el. Energie, apod.), jejíž spotřebu nelze

definovat na jednotku výroby, protože souvisí technologickým procesem.

Režijní náklady se v podniku obvykle člení dle funkce, kterou plní při obsluze, zajištění a řízení

výrobního proces a vzniká tak [10]:

Výrobní režie

náklady na zajištění, obsluhu a řízení výroby a ta část technologických nákladů, které nelze zjistit nebo definovat na jednotku dílčího nebo finálního výkonu (např. technologické energie).

Zásobovací režie

náklady souvisící s pořizováním, skladováním a výdejem materiálu.

Správní režie

náklady související se správou, řízením a organizací podniku jako celku nebo jeho dílčích samostatných částí.

Odbytová režie

náklady spojené se skladováním hotových výrobků a s jejich přípravou na expedici (balení, značení), náklady spojené s přípravou a realizaci prodeje výkonu (výrobku, služby).

Kalkulační členění nákladů

Přiřazování nákladů ke konečným nebo dílčím výkonům se nazývá kalkulační členění nákladů.

Kalkulační členění nákladů lze označit jako zvláštní typ účelového členění nákladů. Hradecký uvádí, že

z hlediska příčinných vazeb nákladů k výkonu, který je druhově, jakostně a objemově přesně

specifikován (tj. ke kalkulační jednici) a z hlediska praktických početně technických možností, jak

přiřadit náklady konkrétnímu výkonu, lze rozlišit dvě základní skupiny nákladů:

přímé náklady – náklady, vynaloženy v souvislosti s konkrétní kalkulační jednicí (výkonem), kterému lze tyto náklady bezprostředně přiřadit (spotřeba materiálu, který vchází přímo do výrobku, mzdové náklady pracovníka, který pracuje pouze na jednom výrobku, odpis zařízení specializovaného pouze na jeden výrobek atp.),

nepřímé náklady – vztahují se k několika výkonům či střediskům. Jsou jimi proto přiřazovány pomocí rozvrhových základen neboli klíčů (správní náklady, mohou to být i náklady, které jsou společné pro více výkonů podniku).

76

Přímé náklady lze definovat jako náklady, které můžeme vztáhnout k nějakému nákladovému

objektu (kalkulační jednici, např. výrobku). Naproti tomu nepřímé náklady nemohou být vztaženy

k určité aktivitě (kalkulační jednici) zejména ze dvou důvodů [11]:

buďto exkluzivní vazba mezi nákladem a objektem neexistuje, jedná se pak o režijní náklad;

nebo tuto exkluzivní vazbu nejsme schopni identifikovat (nelze například zjistit skutečnou spotřebu lepidla jakožto pomocného materiálu při lepení konkrétních dřevěných výrobků). Jedná se rovněž o režijní náklady.

Přímé náklady lze definovat jako náklady, které bezprostředně souvisejí s konkrétním

druhem kalkulační jednice (výkonu) a nepřímé náklady jako náklady, které se nevážou jen k jednomu

druhu kalkulační jednice (výkonu) nebo zajišťují průběh výrobního procesu. Nepřímé náklady se proto

rozpočtují (rozvrhují) na jednotlivé kalkulační jednice (výkony) podle určitých zvolených rozvrhových

základen. Kalkulačním jednicím (výkonům) nelze tyto náklady přičíst přímo, ale musí se alokovat

nepřímo, což lze provést přičítáním hodnot rozvržených dle zvolené rozvrhové základny. [5,6]

Požadovaná rozvrhová základna musí mít především tyto rysy [2]:

měla by to být veličina, k níž mají rozvrhované náklady v maximální míře vztah příčinné souvislosti z hlediska jejich celkové výše a změn,

měla by být dostatečně velká, aby malé výkyvy v jejím rozsahu nezpůsobily nadměrné výkyvy v rozvrhovaných nákladech na kalkulační jednici,

poměr mezi rozvrhovou základnou a rozvrhovanými náklady by měl být relativně stálý, takže by mezi nimi existovala proporcionalita,

měla by být jednoduchá a snadno zjistitelná a kontrolovatelná.

Přímými náklady jsou náklady jednicové a část výrobní, zásobovací a prodejní (odbytová)

režie, která souvisí s konkrétním výkonem. Nepřímými náklady je zbývající část nákladů středisek

hlavní výroby a ostatní režijní náklady. Podniková praxe (občas také odborná literatura) však často

nedostatečně rozlišuje třídění nákladů v kategoriích jednicové – přímé a režijní – nepřímé a obvykle

tyto pojmy používá jako synonyma. [9]

V minulosti tvořily nepřímé náklady zlomek celkových nákladů. V současné době se naopak

poměr přímých nákladů snižuje a zaznamenáváme růst nepřímých nákladů v poměru k celkovým

nákladům. Tento trend je logická odezva na změnu v celosvětové ekonomice. Tlak

konkurenceschopnosti výroby nutí k vývoji nových technologií, které mají za úkol zabezpečit

efektivnější výrobu, flexibilitu nabídky a dostatečnou kapacitu výroby.

Předmětem kalkulace by v zásadě měly být veškeré výkony, a to ať konečné nebo dílčí, které

jsou v podniku prováděny.

Kalkulační jednice – je předmětem kalkulace a jedná se o konkrétní výkon, jenž je vymezen

měrnou jednotkou a druhem, na nějž jsou stanovovány nebo zjišťovány náklady. Kalkulované

množství - tvoří určitý počet kalkulačních jednic, pro které se určují nebo zjišťují celkové náklady.

Cílem kalkulačního členění nákladů je zjistit výši nákladů, připadajících na určitý výkon, tj. na

určitý výrobek, práci nebo službu, a to na jejich kalkulační jednotku (např. tunu, kus). Při tomto

členění nákladů je tudíž třeba přiřadit všechny náklady příslušnému nositeli (hledisko příčinné

souvislosti) a zároveň přihlížet k možnosti početně technického přiřazení nákladů k příslušnému

výkonu (hledisko přičitatelnosti). [12]

Základní strukturu nákladů v kalkulačním členění lze charakterizovat pomocí tzv. typového

kalkulačního vzorce, který má tuto základní podobu [11]:

77

+ Přímý materiál

+ Přímé mzdy

+ Ostatní přímý materiál

+ Výrobní režie

Vlastní náklady výroby (provozu)

+ Správní režie

Vlastní náklady výkonu

+ Prodejní (Odbytové) náklady

Úplné vlastní náklady výkonu

+ Zisk (ztráta)

Cena výkonu (základní)

Cena výkonu je cena, za kterou se chystáme daný výkon prodávat (cena je bez DPH).

Stručná charakteristika jednotlivých položek kalkulačního vzorce:

Přímý materiál - do této položky patří veškeré suroviny, základní materiál, polotovary,

pomocný i ostatní materiál, jejichž spotřebu lze stanovit (zjišťovat) přímo na kalkulační jednici.

Přímé mzdy - tato položka zahrnuje mzdy, které lze stanovit (zjistit) přímo na kalkulační

jednici. Jsou to zpravidla mzdy výrobních dělníků (úkolové i časové) včetně příplatků a doplatků ke

mzdám a prémií a odměn zahrnovaných do nákladů.

Ostatní přímé náklady - v této položce se vykazují další významné technologické, popř. i jiné

náklady, které souvisí s výrobním procesem a které lze hospodárně přiřazovat přímo jednotlivým

kalkulačním jednicím. Patří k nim např. spotřeba technologického paliva a energie, odpisy speciálních

nástrojů a přípravků v používání, případně odpisy dalších složek dlouhodobého majetku, pojistné na

sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, hrazené zaměstnavatelem, připadající ke mzdám v položce

přímé mzdy, kooperace, apod.

Výrobní režie - do této položky se zahrnují náklady, související s řízením a obsluhou

výrobního procesu, které nelze stanovit (zjišťovat) přímo na kalkulační jednici, např. jsou to spotřeba

režijního materiálu, paliva, odpisy investičního majetku, režijní mzdy, pojistné vztažené k těmto

mzdám, hrazené zaměstnavatelem, různé další nakupované služby.

Správní režie - do této položky patří všechny náklady, související s řízením a správou podniku.

Prodejní (Odbytové) náklady - do této položky patří náklady spojené s odbytovou činností,

zejména s prodejem a expedicí výrobků.

Typový kalkulační vzorec je již zastaralý a nemá tu správnou vypovídací schopnost pro

ekonomické řízení. V současné době se užívá dynamický kalkulační vzorec, který je pro řízení lepší z

titulu, že rozlišuje variabilní a fixní náklady a lze ho použít k výpočtům vlivů na HV při změně objemu

a skladby výroby.

Podoba dynamické kalkulace může být následující:

78

Z metodického hlediska dělíme kalkulace na:

kalkulace postupné, kdy se spotřebovávané polotovary vlastní výroby z předchozí fáze oceňují v kalkulaci fáze následné vlastními náklady výkonu a jsou uvedeny jednou položkou v kalkulaci,

kalkulace průběžné, v nichž se spotřebované polotovary nebo jiné výkony z předchozích fází výroby vykazují v kalkulačním členění příslušného kalkulačního vzorce, tj. v jednotlivých původních položkách nákladů.

Sestavování kalkulací komplikuje problém rostoucího podílu režijních nákladů, u kterých je

jejich přiřazení výkonu často problematické. Jednotlivé typy kalkulačních metod se většinou liší

způsobem alokace režijních nákladů a účel, jemuž tato kalkulace bude sloužit. Existuje několik variant

nákladových kalkulací, které se liší způsobem svého uplatnění v podniku [11]:

předběžná kalkulace – v okamžiku jejich sestavování nemáme ještě k dispozici informace o tom, jaký objem vstupů určitý výrobek nebo služba spotřebovala. Do určité míry se jedná o odhad budoucích nákladů na nákladový objekt. V rámci této kalkulace někdy rozlišujeme propočtovou kalkulaci (odhad budoucích nákladů u nových výrobků nebo zpracování cenových nabídek), plánovou kalkulaci (detailnější než propočtová kalkulace, vychází z relativně přesného odhadu spotřeby vstupů, slouží především pro přesné plánování operací),

výsledná kalkulace – sestavuje se pro zpětné hodnocení hospodárnosti (posouzení toho, zda skutečná výše spotřebovaných vstupů odpovídá odhadu, který byl proveden před začátkem procesu), může plnit funkci určitého kontrolního prvku,

operativní kalkulace – sestavuje se především v průběhu výroby série výrobků hlavně proto, aby dokázala reflektovat změny ve výši přímých nákladů, které byly způsobeny např. změnou postupů, nastavením stroje.

Možné využití kalkulací nákladů:

79

podklady pro stanovení cen výrobků, prací a služeb,

sestavení rozpočtů nákladů hospodářských středisek,

kontrola a rozbor hospodárnosti výroby,

porovnání a zhodnocení vývoje nákladů v časové řadě,

sestavení a kontrola rentability jednotlivých výrobků, prací a služeb,

podklady pro optimalizační úlohy.

Členění nákladů podle vztahu ke změně objemu výkonů

Členění nákladů podle jejich závislosti na objemu finálních, ale i dílčích výkonů se začalo

systematicky využívat ve dvacátých letech devatenáctého stolení ve Spojených státech. Členění

nákladů ve vztahu k objemu prováděných výkonů je vnímáno jako jeden z nejvýznamnějších nástrojů

řízení nákladů. Základním druhem tohoto členění je rozdělení nákladů na variabilní a fixní

(konstantní). Toto členění bývá také považováno za specifický nástroj manažerského účetnictví,

protože nedává pouze odpovědi na otázky týkající se minulých, již spotřebovaných nákladů, ale

poskytuje také informace o alternativách budoucího vývoje těchto nákladů z pohledu různých

objemů výkonů (výrob, činností). Toto členění nákladů dává odpovědi na otázky typu: „Jak se změní

výše nákladů, výnosů a zisku, pokud zvýšíme objem prodeje konkrétního výrobku o 10%?“

Členění nákladů na variabilní a fixní (konstantní) má význam i pro kalkulace. Pokud mají být

aktivním nástrojem řízení, musí rovněž informovat o vývoji nákladů na jednotku výkonu při měnícím

se jeho objemu. Kalkulace, ve kterých jsou náklady, ale i výnosy, rozlišovány na variabilní a konstantní

se nazývají dynamické.

Variabilní náklady

Variabilní náklady se s objemem výkonů mění, jsou vynaloženy na jednotku výkonu. Vznikají v

souvislosti s dělitelnými ekonomickými zdroji, s proměnnými výrobními činiteli, jejichž úroveň je

možné měnit v krátkém období, tedy bez časového omezení (práce, materiál, energie apod.).

Zpravidla se rozlišují tři základní typy variabilních nákladů [8]:

proporcionální, za období se jejich absolutní výše mění přímo úměrně se změnou objemu výkonů, proto je jejich podíl na jednotku objemu výkonů konstantní,

podproporcionální, za období rostou s růstem objemu výkonů pomaleji než objem výkonů, proto jejich podíl na jednotku objemu výkonů se zvyšováním objemu výkonů klesá, jedná se například o náklady na opravy, údržbu,

nadproporcionální, za období rostou rychleji než objem výkonů, proto jejich podíl na jednotku objemu výkonů se zvyšováním objemu výkonů roste, jedná se například o mzdy za přesčasovou práci.

V praxi nejběžnější částí variabilních nákladů (VN) jsou náklady proporcionální, viz obrázek

20,21. Jejich výše je přímo úměrná objemu výkonu (v ks, tunách, metrech, …). Proporcionální náklady

jsou především náklady na jednicový materiál. [7]

80

Obr. 20 Proporcionální variabilní náklady5

Obr. 21 Jednotkové proporciální náklady6

V praxi méně časté jsou variabilní náklady nadproporcionální, tzv. progresivní, viz obrázek

22, 23. Výše těchto nákladů roste rychleji než objem výkonů. Například náklady na přesčasovou práci

a práci ve dnech volna, spotřeba benzínu u osobního auta při vyšší přepravní rychlosti apod. [7]

5 MRUZKOVÁ J. Studijní materiál: Teorie nákladů, EkF VŠB- TU Ostrava, 2006, str.50

6 MRUZKOVÁ J. Studijní materiál: Teorie nákladů, EkF VŠB-TU Ostrava, 2006, str.51

81

Obr. 22 Nadproporcionální náklady7

Obr. 23 Jednotkové nadproporcionální náklady8

Naopak variabilní náklady podproporcionální, tzv. regresivní, které s rostoucím objemem

výroby absolutně klesají nebo naopak s klesajícím objemem výkonů absolutně rostou. Regresivní

vývoj nákladů vyvolají různé technické činitele pouze u dílčích nákladových položek – konkrétních

nákladových druhů ve specifických podmínkách výrobních procesů. U celkových nákladů tento vývoj

nepřichází v úvahu. Příkladem jsou náklady na vyzdívku v průmyslových pecích, kdy při omezování

výroby spojené s výrobní odstávkou těchto pecí a tím s jejich ochlazováním, je následkem zvýšené

opotřebení vyzdívky pece a tím i růst nákladů na vyzdívku (vlivem cyklu zahřívání ochlazování dochází

k praskání vyzdívky). Dalším příkladem je spotřeba energie dodávané pro podporu průběhu

některých exotermických výrobních procesů (zejména oblast chemické výroby). S narůstající výrobou

roste samovolně uvolňovaná energie, využívaná pro udržování teploty reakce a současně klesá

potřebné množství dodávané energie na podporu procesu. Znamená to současně i pokles nákladů na

dodávanou energii na podporu exotermické reakce. [7]

Fixní náklady

7 MRUZKOVÁ J. Studijní materiál: Teorie nákladů, EkF VŠB -TU Ostrava, 2006, str.54

8 MRUZKOVÁ J. Studijní materiál : Teorie nákladů, EkF VŠB- TU Ostrava, 2006, str.55

82

Výše fixních (konstantních) nákladů není závislá na objemu výkonů (výrobků, činností) v

rámci určité výrobní kapacity, kterou jsou schopny zajistit, viz obrázek 23,24. Fixní náklady tudíž

představují takové náklady, které zůstávají neměnné při různých úrovních objemu výkonů v průběhu

určitého časového období. Fixní náklady se nejčastěji projevují jako dlouhodobě vytvořená výrobní

kapacita (stroje, dopravní prostředky, budovy, aj.), která se aktivně účastní výrobního procesu.

Mezi fixní náklady patří například [8]:

platy řídicích pracovníků,

režijní mzdy bezprostředně nesouvisející s objemem výkonů a s nimi spojené odvody na sociálním zabezpečení a zdravotní pojištění,

odpisy hmotného dlouhodobého majetku a nehmotného dlouhodobého majetku,

nájemné (vč. nájemného za elektroměry a plynoměry),

kancelářské potřeby,

služby pošt a telekomunikací,

poradenské služby,

náklady na opravy a údržbu hmotného dlouhodobého majetku, spotřebovanou energii, která nesouvisí s objemem výkonů,

úroky,

daně, aj.

Z hlediska ovlivnitelnosti fixních nákladů v případě výrazného poklesu využití výrobních

kapacit se rozlišují dvě skupiny těchto nákladů [7]:

Utopené fixní náklady bývají vynaloženy před zahájením výrobní či nevýrobní činnosti daného podniku a jedná se především o náklady vyvolané investičním rozhodnutím (výstavba výrobních hal, nákup výrobních zařízení).

Vyhnutelné fixní náklady nejsou bezprostředně spojeny s investičním rozhodnutím (náklady na osvětlení a vytápění výrobních hal, mzdy režijních pracovníků).

Z hlediska vztahu fixních nákladů k objemu výkonů (výrobků, činností) je lze členit na

absolutně fixní náklady a relativně fixní náklady [7]:

Absolutně fixní náklady nemění svou výši při jakékoliv změně objemu výkonů. Jedná se o: o jednorázové absolutně fixní náklady (vynaložené před zahájením vlastní činnosti –

náklady na záběh, školení, patenty, licence), o průběžné absolutně fixní náklady (odpisy budov, pojištění, nájemné, mzdy režijních

pracovníků).

Fixní náklady měnící se skokem (obrázek 25, 26) jsou fixní náklady, které po překročení určité hranice objemu výkonu se změní najednou - skokem. Jedná se o případy, kdy při určitém uvažovaném navýšení objemu výkonů, není možné toto navýšení zvládnout v rámci stávajících výrobních a pracovních kapacit. Rozšířením těchto kapacit pak dochází k nárůstu fixních nákladů skokem. Například je nutno rozšířit výrobní a pracovní kapacity o nové výrobní haly, výrobní zařízení, přidáním nové pracovní směny a tím je vyvolán nárůst režijních pracovníků, nákladů na osvětlení apod.

83

Obr. 25 Relativně fixní náklady měnící se skokem9

Obr. 26 Jednotkové relativně fixní náklady měnící se skokem10

Základním rysem fixních nákladů je, že jsou to náklady, které hodnotově vyjadřují vytvoření

určité výrobní pohotovosti (zjednodušeně kapacity). Při hodnocení hospodárnosti je proto dále

zapotřebí rozlišovat tzv. volné (nevyužité) a využité fixní náklady.

Volné fixní náklady odpovídají té části celkových fixních nákladů, která není využita objemem

produkce, využité fixní náklady odpovídají té části fixních nákladů, která je naplněna skutečně

zhotovovaným objemem produkce. Toto rozdělení fixních nákladů je sice jen abstraktní, protože do

výrobního procesu musí být vždy vloženy celkové fixní náklady (jsou jím vázány), ukazatel volných

fixních nákladů však vypovídá o možných rezervách daného procesu.[12]

Fixní a variabilní náklady lze zkoumat za různě velké celky, nejrozsáhlejším stupněm agregace

může být podnik, nejmenší zkoumanou jednotkou výrobní zařízení. Nejpřesnější informace získáme,

zvolíme-li za zkoumanou výrobní jednotku celek co nejmenší, tento postup však bude velmi pracný a

vynaloženému úsilí mnohdy nemusí odpovídat patřičné zvýšení kvality řízení daného procesu.

Zvolíme-li naopak za zkoumanou výrobní jednotku celek rozsáhlý, ušetříme hodně práce, avšak

výsledky analýzy budou hodně hrubé. Mezi oběma extrémy je proto třeba hledat optimální velikost

9 MRUZKOVÁ J. Studijní materiál: Teorie nákladů, EkF VŠB- TU Ostrava, 2006. str.40

10 MRUZKOVÁ J. Studijní materiál Teorie nákladů, EkF VŠB TU Ostrava, 2006 str.40

84

výrobní jednotky, za kterou provádíme analýzu nákladů, obvykle za ni lze považovat hospodářské,

popř. nákladové středisko. [12]

Členění nákladů dle vztahu nákladu k procesu, činnostem a aktivitám

Pro určení vztahu jednotlivých nákladů k podnikovým výkonům a jejich efektivnosti se

používá členění nákladů na technologické a náklady na obsluhu, zajištění a řízení technologického

procesu. Náklady lze rozčlenit podle jejich základního vztahu k činnosti na [5,6]:

náklady technologické – jsou vyvolány technologií činnosti, např. spotřeba plechů při výrobě ocelových konstrukcí,

náklady na obsluhu a řízení – jsou vynaloženy za účelem vytvoření, zajištění a udržení podmínek racionálního průběhu dané činnosti, např. plat mistra.

Většina technologických nákladů je spjata s výkonem, který je výsledkem konkrétní operace

nebo činnosti. Technologické náklady lze dále rozdělit na [5,6]:

náklady jednicové – souvisí s jednotkou dílčího výkonu,

náklady režijní – souvisí s technologickým procesem jako celkem, jsou vynaloženy na zabezpečení technologického procesu.

Technologické náklady vznikají v souvislosti s uskutečňováním technologických operací, tj.

v přímé souvislosti s výrobou konkrétních výrobků, například spotřeba desek při výrobě nábytku,

kontislitků při výrobě hutních profilů, mouky při výrobě pečiva, ale i mzdy výrobních pracovníků,

energie spotřebované k pohonu výrobních zařízení, energie k ohřevu materiálu určeného k výrobě

výrobků apod. Součástí technologických nákladů jsou však i náklady pomocné, jako například

mazadla a provozní kapaliny používané k udržování výrobních zařízení. Náklady na obsluhu, zajištění

a řízení vznikají v souvislosti s podpůrnými činnostmi výrobního (technologického) procesu, jako

např. osvětlení výrobních hal, topení, mzdy vedoucích pracovníků, náklady na úklid. [7]

Členění nákladů podle odpovědnosti za jejich vznik

Při tomto členění nákladů se náklady dělí podle vnitropodnikového útvaru (místa, osoby), v

němž operace vznikla, a které zodpovídá za racionální využití nákladů. Útvar, ke kterému je náklad

přiřazen, se nazývá odpovědnostní středisko. Struktura odpovědnostních středisek v podniku

navazuje na organizační strukturu. Každému odpovědnostnímu středisku jsou vymezeny oblasti a

úrovně pravomocí a odpovědnosti. Na základě toho pak mohou odpovědnostní střediska řídit své

náklady, výnosy a výsledky hospodaření. [7]

Výraz „odpovědnostní středisko“ pojmem, jenž se vztahuje k tzv. ekonomické struktuře

podniku. Tato struktura bezprostředně navazuje na organizační strukturu podniku, jejímž úkolem je

vymezit oblasti a úrovně pravomoci a odpovědnosti zejména vedoucích pracovníků útvarů v jejich

věcné podobě (jaké konkrétní pravomoci pracovník má, o čem je oprávněn rozhodovat, za co

odpovídá). Smyslem ekonomické struktury je pak vymezit takovou úroveň vnitropodnikových útvarů,

jejichž řízení je mimo jiné založeno na posouzení hodnotových výsledků. Znamená to, že pro řízení

pracovníků na dané úrovni je charakteristická taková úroveň pravomoci a odpovědnosti, která

zakládá možnost je řídit a vytvářet podmínky ke stimulaci na úrovni nákladů, výnosů,

vnitropodnikového výsledku hospodaření a jiných hodnotově vyjádřených kritérií. [7]

Z hlediska úrovně pravomoci a odpovědnosti za hodnotově vyjádřené výsledky lze rozlišit

šest základních typů odpovědnostních středisek [5,6]:

nákladové (nákladově řízené),

85

ziskové,

rentabilitní,

investiční,

výnosové,

výdajové.

Poté, co jsou náklady rozděleny podle odpovědnostních středisek, je nutno zobrazit

kooperační vazby mezi středisky a určit odpovědnost za hodnotové efekty u těch výkonů, které

nejsou prodávány externím zákazníkům, ale jsou spotřebovány uvnitř podniku, např. jiným

odpovědnostním střediskem (doprava vlastními dopravními prostředky použitá dovoz materiálu pro

středisko výroby).

Aby bylo možno provést spojení mezi odpovědnostními středisky, je nutno [5,6]:

vymezit činnosti jednotlivých odpovědnostních středisek tak, aby bylo možno vyjádřit a kvantifikovat jejich náklady,

identifikovat dílčí výkony, které tyto útvary předávají jiným vnitropodnikovým útvarům,

ocenit tyto výkonů pomocí tzv. vnitropodnikových cen.

Náklady, které vznikají v odpovědnostním středisku přejímající výkony od jiného střediska,

jsou označovány jako náklady interní. Naproti tomu externí náklady jsou náklady, které jsou

nakupovány od dodavatelů. Jak uvádí Král, pro interní náklady jsou charakteristické tyto znaky:

jedná se o náklady druhotné - z hlediska podniku jako celku se projeví na vstupu podruhé,

jsou to náklady složené – lze je dále analyzovat ve vztahu k jednotlivým nákladovým druhům.

Shrnutí pojmů

Druhové členění nákladů; účelové členění nákladů, náklady jednicové, náklady režijní,

technologické náklady, náklady na obsluhu, zajištění a řízení; kalkulační členění nákladů, přímé

náklady; nepřímé náklady; kalkulační typový vzorec; náklady ve vztahu ke změně objemu výkonů -

variabilní náklady, fixní náklady; náklady podle odpovědnosti za jejich vznik.

Otázky

1. Jaká je podstata druhového členění nákladů?

2. Jaké použijeme členění nákladů, pokud chceme přiřadit jednotlivé druhy nákladů

k jednotlivým výkonům (výrobkům, činnostem) a tím vytvořit předpoklad pro

zjištění efektivnosti těchto výkonů?

3. Jak se režijní náklady v podniku obvykle člení dle funkce, kterou plní při obsluze,

zajištění a řízení výrobního procesu?

4. Které náklady můžeme specificky vztáhnout k nějakému nákladovému objektu?

5. Jaký je zásadní rozdíl mezi přímým a jednicovým nákladem?

6. Za jakých předpokladů mohou variabilními náklady být i náklady režijní?

7. Jak byste charakterizovali absolutně fixní náklady?

8. Jaké položky tvoří typový kalkulační vzorec?

9. Pokuste se v odborné literatuře či na internetu nalézt s jakými nadproporcionální

variabilními náklady (progresivními) se můžeme setkat v hutním podniku.

86

10. Pokuste se v odborné literatuře či na internetu nalézt, které konkrétní položky by

patřily v rámci druhového členění nákladů do nákladového druhu - spotřeba

materiálu a spotřeba paliv v hutním podniku.


[1] DRUDY, C. Cost and Management Accounting. London: Cengage Learning

EMEA, 2006, ISBN 978-1-84480-349-1.

[2] FIBÍROVÁ, J., ŠOLJAKOVÁ, L., WAGNER, J. Nákladové a manažerské účetnictví. 1.

vydání. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 432. ISBN 978-80-7357-299-0.

[3] HRADECKÝ, M., KONEČNÝ, M.. Kalkulace pro podnikatele. Praha: ASPI, a. s.,

2003, ISBN 80-7175-119-7.

[4] HEITGER, D. L., MOWEN, M. M., HANSEN, D. R. Fundamental Cornerstrones of

Managerial Accounting. Quebec, Cengage Learning, 2007, ISBN 13: 978-0-324-

65869-9.

[5] KRÁL, B. a kol. Manažerské účetnictví. Praha: Management Press, 2003.

[6] KRÁL, B. a kol. Manažerské účetnictví. 2. rozšířené vydání. Praha: Management

Press, s. r. o., 2008, ISBN 978-80-7261-141-6.

[7] KUTÁČ, J., JANOVSKÁ, K. Podnikový controlling, studijní opory, 2012

[8] MARTINOVIČOVÁ, D. Základy ekonomiky podniku. 1. vydání. Praha: Alfa

Publishing, s.r.o, 2006, s. 184. ISBN 80-86851-50-8.

[9] LAZAR, J. Manažerské účetnictví: kontrola a řízení nákladů v praxi. Praha: Grada

Publishing, spol. s r. o., 2001, ISBN 80-7169-985-3.

[10] MRUZKOVÁ J. Studijní materiál: Teorie nákladů, EkF VŠB- TU Ostrava, 2006.

[11] POPESKO, B. Moderní metody řízení nákladů: Jak dosáhnout efektivního

vynakládání nákladů a jejich snížení, Grada Publishing a.s., 2009. ISBN 978-80-

247-2974-9. ].

[12] VOZŇÁKOVÁ, I, JANOVSKÁ, K, SIKOROVÁ, A., MYNÁŘ, M. Ekonomika podniku,


3.2 BOD ZVRATU

Čas ke studiu

1 hodina

Cíl

Po prostudování budete umět:

definovat bod zvratu,

provést analýzu bodu zvratu,

uvést vztah mezi celkovými náklady a celkovými výnosy,

vypočítat bod zvratu.

87

Výklad

Bod zvratu - představuje takový objem výkonů (výroby, činnosti), při kterém se celkové

výnosy (tržby) rovnají celkovým nákladům, kdy tedy není dosahováno zisku ani ztráty. Ohraničuje

ziskové a ztrátové pole objemu výkonů (výroby). Bod zvratu se nazývá také mrtvý bod, kritický bod

rentability nebo nulový bod.

Analýza bodu zvratu zkoumá, jak změna objemu výkonů v naturálních jednotkách mění

objem výnosů (tržeb), nákladů a zisku v peněžních jednotkách (Kč) a dává odpověď na otázku, při

jakém objemu výkonů bude mít podnik pokryty variabilní i fixní náklady a začíná tvořit zisk. Při

definování bodu zvratu hraje nejdůležitější roli jednoznačné rozdělení nákladů na variabilní a fixní.[1]

V nejjednodušší formě je analýza bodu zvratu uvedena na obrázku 27.[2]

Obr. 27 Analýza bodu zvratu11

Výpočet tržeb T (Kč)

T = p * Q (16)

p cena za jednotku

Q množství (ks, t…)

Výpočet celkových nákladů N (Kč)

N = FN + (vn * Q) (17)

N = FN + VN (18)

FN fixní náklady

vn variabilní náklady na jednotku

11 KONRÁDOVÁ, M. Manažerské účetnictví a CONTROLLING, studijní materiály, VŠP Ostrava 2006,

str. 62.

objem výroby

fixní náklady

variabilní náklady

celkové náklady

tržbynáklady

bod zvratu

zisk

ztráta

objem výroby

fixní náklady

variabilní náklady

celkové náklady

tržbynáklady

bod zvratu

zisk

ztráta

t

ržby

K

č

88

VN variabilní náklady celkem

Výpočet bodu zvratu BZ

vnp

FNBZ

(19)

Výpočet kritického využití výrobní kapacity – VKkrit(%)

celk

kritkrit

VK

QVK

100* (20)

Qkrit BZ - bod zvratu

VKcelk celková výrobní kapacita

Řešené úlohy

Příklad

Za rok hutní firma vyrobí 1 300 t odlitků. Průměrná cena jedné tuny odlitků je 3 000,- Kč, fixní

náklady jsou 900 000,- Kč a variabilní náklady připadající na jednu tunu činí 2 000,-Kč. Vypočtěte bod

zvratu a kritické využití výrobní kapacity za těchto podmínek.

Jaký bude bod zvratu, pokud firma plánuje dosažení zisku ve výši 55 000,- Kč?

Řešení

vnp

FNBZ

=

20003000

900000

= 900 t odlitků

celk

kritkrit

VK

QVK

100* =

1300

100*900 = 69,23 %

vnp

ZFNBZ

=

20003000

55000900000

= 955 t odlitků

celk

kritkrit

VK

QVK

100* =

1300

100*955 = 73,46 %

Pokud od ceny výkonu (p) odečteme jednotkové variabilní náklady výkonu (vn) získáme

částku (u), která podniku po realizaci a prodeji výkonu zůstane. Tato částka slouží v prvé fázi k úhradě

existující fixních nákladů, až poté, kdy počet výkonů bude dostatečný na to, aby pokryl celkové fixní

náklady, začne tento zůstatek přispívat k tvorbě zisku. Rozdíl mezi cenou a variabilními náklady v

praxi označujeme, jako příspěvek na úhradu nebo také jako krycí příspěvek. Jak sám název

napovídá, jedná se o část ceny výrobku nebo služby, která slouží k pokrytí fixních nákladů a zisku. [3]

Jednotkový krycí příspěvek můžeme vypočítat dle následujícího vztahu:

u = p – vn (21)

u jednotkový příspěvek na úhradu (v Kč)

p jednotková cena výkonu (v Kč)

89

vn jednotkové variabilní náklady výkonu (v Kč)

Celkový příspěvek na úhradu tvořený všemi prováděnými výkony, pak vypočteme jako rozdíl

mezi celkovými tržbami podniku a jeho celkovými variabilními náklady.

U = T – VN (22)

U Celkový příspěvek na úhradu (v Kč)

T Celkové tržby podniku (v Kč)

VN Celkové variabilní náklady (v Kč)

Na základě zjištěných krycích příspěvku jednotlivých výrobků či služeb a bodu zvratu lze

přistoupit k výběru jaké výrobky vyrábět či poskytovat, v jakém množství, případně zjišťovat limitní

hranice pro změnu ceny, objemu prodeje v kusech, tržbách nebo jednotkových variabilních nákladů.

Shrnutí pojmů

Bod zvratu, kritický bod rentability, mrtvý bod; krycí příspěvek, příspěvek na úhradu.

Otázky

1. Jak byste definovali bod zvratu?

2. V jakém případě se krycí příspěvek rovná fixním nákladům?

3. Pokuste se odpovědět na otázku, jakým způsobem (proč) růst celkového zisku

omezuje výrobní kapacita.

4. Za rok hutní firma vyrobí 1 500 t odlitků. Průměrná cena jedné tuny odlitků je 6

000,- Kč, fixní náklady jsou 1 000 000,- Kč a variabilní náklady připadající na jednu

tunu činí 4 000,-Kč. Firma plánuje dosažení zisku ve výši 350 000,- Kč. Vypočtěte

bod zvratu a kritické využití výrobní kapacity za těchto podmínek.


[1] DLUHOŠOVÁ, D., MRUZKOVÁ J. Studijní materiály Analýza bodu zvratu. Ostrava.

EkF VŠB- TU Ostrava, 2006.

[2] KONRÁDOVÁ, M. Manažerské účetnictví a Controlling, studijní materiály, VŠP

Ostrava, 2006.

[3] ČECHOVÁ A. Manažerské účetnictví. 2. vyd. Holandská 3, 639 00, Brno: Computer

Press, a.s., 2011. ISBN 978-80-251-2831-2.

90

3.3 ČASOVÉ ROZLIŠENÍ NÁKLADŮ

Čas ke studiu

1 hodina

Cíl


objasnit časové rozlišení,

definovat náklady a výdaje příštích období,

uvést příklad nákladů příštích období,

uvést příklad výdajů příštích období.

Výklad

Předpokladem správnosti a úplnosti vykázaného výsledku hospodaření a stavu majetku

účetní jednotky za běžné účetní období je zahrnout do běžného účetního období všechny náklady a

výnosy, které do něj věcně patří a vyloučit všechny náklady a výnosy, které sice byly v daném účetním

období realizovány, avšak týkají se příštích účetních období. [1]

Časový nesoulad mezi náklady a výdaji (obdobně i mezi příjmy a výnosy) je třeba odstranit za

pomoci tzv. časového rozlišení. V praxi mohou v podstatě nastat dva případy časového rozlišení

nákladů:

výdaj se uskutečnil v běžném účetním období, ale věcně patří jako náklad celý částečně do příštích období - jedná se o náklady příštích období,

náklady vznikly v běžném období, ale k výdaji dojde až v příštím období, jde o výdaje příštích období.

V podnikové praxi se může stát, že určité peněžní výdaje, které znamenají v podniku vznik

nákladů, časově přímo nesouvisejí s výkony prováděnými v daném (běžném) období. Např. může jít o

případ, kdy je dopředu placena nerovnoměrná (prvá větší) splátka nájemného u finančního pronájmu

hmotného dlouhodobého majetku s jeho následnou koupí. Tato skutečnost by ovlivnila výsledek

hospodaření v jednotlivých letech trvání pronájmu, rovněž i kalkulace skutečných vlastních nákladů

jednotlivých výkonů. V takovémto případě je podnik povinen výše uvedenou nerovnoměrnou splátku

nájemného tzv. časově rozlišit, tj. rozpouštět ji do nákladů rovnoměrně po dobu pronájmu. Celková

splátka nájemného placená předem je zachycena v aktivech podniku jako tzv. náklady příštích

období. Naopak do nákladů daného období musejí být proúčtovány i takové nákladové položky, které

s běžným účetním obdobím (rokem) běžně souvisejí, avšak finanční výdaj na ně dosud nebyl

uskutečněn a bude vynaložen ve stanovené výši na daný účel až v dalším obdob, např. nájemné

placené pozadu. Takovéto položky jsou zahrnovány do tzv. výdajů příštích období. [2]

Náklady příštích období – jsou platby uhrazené v běžném účetním období, které se však

vážou k výkonům příštího (nebo příštích) období. Nejčastější případy nákladů příštích období [1]:

91

předem placené nájemné,

nepravidelné leasingové splátky,

pojistné v případě, že se pojistné a účetní období nekryjí,

předplatné novin a časopisů zaplacené koncem roku na příští rok,

zařazení drobného majetku většího rozsahu do používání.

Výdaje příštích období - jsou platby hrazené zpětně za výkony minulého období. Nejčastější

případy výdajů příštích období [1]:

nájemné placené pozadu,

prémie a odměny placené po uplynutí roku.

Shrnutí pojmů

Náklady příštích období, výdaje příštích období.

Otázky

1. Jak lze definovat náklady příštích období?

2. Jak lze definovat výdaje příštích období?

3. Pokuste se v odborné literatuře či na internetu nalézt s jakými konkrétními

příklady nákladů a výdajů příštích období se můžeme setkat v hutním podniku?


[1] BŘEZINOVÁ, H., MUNZAR, V. Účetnictví I., Praha: Institut svazu účetních, a. s.,

2006. 494 s. ISBN 80-86716-29-5.

[2] VOZŇÁKOVÁ, I., JANOVSKÁ, K., SIKOROVÁ, A., MYNÁŘ, M. Ekonomika podniku,


92

4 VÝNOSY

Čas ke studiu

1 hodina

Cíl


definovat výnosy,

definovat tržby,

definovat aktivaci,

klasifikovat výnosy pro tvorbu finanční analýzy,

definovat výnosy a příjmy příštích období,

uvést příklad výnosů příštích období,

uvést příklad příjmů příštích období.

Výklad

Výnosy představují peněžní ekvivalent uskutečněných a oceněných výkonů podniku za

všechny jeho poskytované činnosti a služby. U výnosů je důležité si uvědomit, že je nelze ztotožňovat

s příjmy, jelikož ne každý příjem představuje zároveň výnos. Např. přijaté zálohy, půjčky, úvěry, apod.

– jsou příjmy, ale nejsou výnosy, na souvztažném účtu představují navýšení závazků. Je nezbytně

nutné tyto dva pojmy rozlišovat.

Autorský kolektiv v publikaci Účetnictví podnikatelů 2009 uvádí definici výnosů následovně

„Výnosy představují ekonomický přínos pro danou účetní jednotku, přičemž se účtuje již o samotném

nároku (např. o vzniku pohledávky za dodané zboží) bez ohledu na skutečnost, zda bude tento nárok

nakonec uspokojen. Na druhé straně podvojného účetního zápisu se výnosy projevují jako zvýšení

aktiv (peněz, pohledávek, výrobků apod.) nebo jako přírůstek hodnoty aktiv (zhodnocení firemních

valut a deviz, růst hodnoty cenných papírů atd.)“. [1]

Výnosy podniku zahrnují především:

tržby za vlastní výkony (výrobky a služby) a zboží,

změny stavu vnitropodnikových zásob,

aktivace,

různé jiné provozní,

finanční výnosy,

mimořádné výnosy.

V souvislosti s účtováním tržeb podniku je třeba zdůraznit, že tržba nabíhá již v momentě

splnění podmínek dodávky výkonu a jejího vyfakturování, tj. v řadě případů podstatně dříve než jsou

fakturované částky odběrateli zaplaceny. Tyto položky jsou brány v úvahu i při výpočtu zisku podniku.

93

Při vysokých pohledávkách podniku, což je v současné době bohužel běžné, může sice podnik

vykazovat vysoký zisk, který podléhá zdanění daní z příjmů, avšak může být platebně neschopný. [2]

Do výnosů jsou zahrnovány i změny stavu vnitropodnikových zásob. Jde o změny stavu

zásob výrobků, polotovarů vlastní výroby a nedokončené výroby za dané účetní období, oceněné

vlastními náklady na tyto výkony. Takovýto postup je logický, protože např. při zvýšení stavu těchto

vnitropodnikových zásob jsou při zjišťování výsledku hospodaření ve výsledovce porovnány změny

stavu vnitropodnikových zásob z výroby zachycené ve výnosech s náklady, které na toto zvýšení stavu

vnitropodnikových zásob naběhly v nákladech. [2]

Výnosy zahrnují i aktivované výkony, oceněné rovněž vlastními náklady. Podnik musí povinně

aktivovat své výkony související s pořízením hmotného a nehmotného dlouhodobého majetku vlastní

činností, tzv. ve vlastní režii, dále musí aktivovat vnitropodnikové služby dle účetních směrnic (v

současné době je to vlastní přepravné, související s pořizováním zásob nákupem). Ve výjimečných

případech aktivuje rovněž vlastní materiál a zboží, jde obvykle o materiál vyráběný zcela odlišným

technologickým postupem, než je běžná výrobní činnost podniku, kdy si podnik vyrábí pro své

potřeby některé druhy materiálu (popř. drobného hmotného majetku), které takto pořídí levněji než

nákupem (např. modely ve slévárnách, některé náhradní díly). [2]

Členění výnosů, odpovídající členění nákladů pro tvorbu finančních analýz, rozděluje výnosy

na provozní, finanční a mimořádné činnosti:

Mezi výnosy z provozní činnosti lze zařadit:

tržby za vlastní výkony (výrobky a služby) a zboží,

změny stavu vnitropodnikových zásob,

aktivace,

různé jiné provozní výnosy.

Mez výnosy z finanční činnosti lze zařadit:

tržby z prodeje cenných papírů a podílů,

úroky,

kurzové zisky,

výnosy z přecenění cenných papírů a derivátů,

výnosy z dlouhodobého finančního majetku,

výnosy z krátkodobého finančního majetku,

ostatní finanční výnosy.

Mezi výnosy z mimořádné činnosti lze zařadit:

výnosy ze změny metody,

ostatní mimořádné výnosy (např. opravy výnosů minulých účetních období, výnosy z titulu ukončení nebo postoupení hospodářské činnosti podniku nebo jeho části, atd.).

Výnosy musí být stejně jako náklady zachycovány časově rozlišené. V praxi mohou nastat dva

případy časového rozlišení výnosů:

příjem se uskutečnil v běžném účetním období, ale věcně patří jako tržba celý nebo částečně do příštích období, jde o výnosy příštích období,

nebo méně častý případ, kdy ke dni uzavírání účetních knih (k 31. 12.) je třeba proúčtovat do daného období nepřijaté příjmy příštích období, které představují částky podnikem neinkasované, které časově a věcně souvisejí s výnosy běžného účetního období a nebyly zúčtovány přímo na účtech pohledávek (např. výnosové provize).

94

Výnosy příštích období jsou předem přijaté příjmy za výkony, které budou poskytnuty až

v příštím období. Nejčastější případy výnosů příštích období:

předem přijaté nájemné u pronajímatele,

přijaté nepravidelné leasingové splátky u leasingové společnosti,

přijaté předplatné u časopisů.

Příjmy příštích období jsou dodané neuhrazené (a nevyfakturované) výkony, které patří do

výnosů běžného období. Nejčastější případy příjmů příštích období:

výnosové smluvní provize,

provedené nevyfakturované práce a služby.

Shrnutí pojmů

Výnosy – provozní, finanční, mimořádné; tržby; aktivace; změna stavu vnitropodnikových

zásob; výnosy příštích období; příjmy příštích období.

Otázky

1. Jak byste charakterizovali výnosy z provozní činnosti?

2. Z jakého důvodu musí být výnosy zachycovány časově rozlišené?

3. Co jsou to aktivované výkony a proč jsou zahrnuty do výnosů podniku?

4. Pokuste se v odborné literatuře či na internetu nalézt s jakými konkrétními

příklady výnosů se můžeme setkat v hutním podniku?

5. Jaké problémy (ve vazbě na výpočtu zisku podniku) jsou spojeny v souvislosti s

účtováním tržeb podniku?


[1] AUTORSKÝ KOLEKTIV. Účetnictví podnikatelů 2009. 1.vyd. Praha: ASPI, a.s.,

2009. 634 s. ISBN 978- 80-7357-419-2. str. 447.



95

5 VÝSLEDEK HOSPODAŘENÍ PODNIKU

Čas ke studiu

1 hodina

Cíl


popsat výkaz zisku a ztráty,

klasifikovat základní oddíly výkazu zisku a ztráty,

definovat obchodní marži,

objasnit přidanou hodnotu,

definovat provozní výsledek hospodaření.

Výklad

Přehled nákladů, výnosů a výsledku hospodaření v průběhu roku se zjišťuje ve výkazu zisku a

ztráty (výsledovka). Účetním výsledkem hospodaření je zisk nebo ztráta a v rámci běžného účetního

období představuje rozdíl mezi výnosy a náklady. Podkladem pro sestavení výsledovky jsou náklady

(v podstatě jde o náklady prvotní v druhovém členění) a výnosy podniku. Součástí výnosů jsou

vzhledem k použité koncepci zjišťování výsledku hospodaření i změny stavu zásob výrobků,

polotovarů vlastní výroby a nedokončené výroby. Náklady a výnosy musí být ve výsledovce zachyceny

časově rozlišené, tj. s uplatněním principu věcné a časové souvislosti s obdobím, za které se zjišťuje

výsledek hospodaření. Formální úprava výsledovky může být v podstatě dvojí, buď jsou na levé

straně výkazu uváděny náklady a na pravé výnosy, nebo jsou jednotlivé položky výnosů a nákladů

uspořádány pod sebou a postupně jsou od jednotlivých dílčích výnosových položek odečítány

jednotlivé položky nákladové. [1] Výkazu zisku a ztráty (výsledovka) je uveden na obrázku 28.

+ Výnosy - Náklady * Dílčí výsledky hospodaření

+ Tržby za prodej zboží

- Náklady vynaložené na prodané zboží

* Obchodní marže

+ Výkony = Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb

- Výkonová spotřeba = Spotřeba materiálu, energie a služeb

* Přidaná hodnota

- Osobní náklady

- Odpisy dlouhodobého majetku

96

+ Ostatní provozní výnosy

- Ostatní provozní náklady

* Zisk před úroky a daněmi – provozní výsledek hospodaření

+ Finanční výnosy

- Finanční náklady

* Finanční výsledek hospodaření

+ Mimořádné náklady

- Mimořádné výnosy

*Mimořádný výsledek hospodaření

**Výsledek hospodaření běžného účetního období

Obr. 28 Výkaz zisku a ztráty12

Výkaz zisku a ztráty je sestavován vertikálně, což umožňuje vyčíslit [2]:

provozní HV,

finanční HV,

výsledek hospodaření za běžnou činnost (provozní + finanční – daň z příjmů),

mimořádný výsledek hospodaření po zdanění,

výsledek hospodaření za běžné účetní období (jedná se o kumulaci výsledku hospodaření za běžnou činnost po zdanění a mimořádného výsledku hospodaření po zdanění).

Součet provozního a finančního výsledku hospodaření tvoří výsledek hospodaření z běžné

činnosti. Mimořádný výsledek hospodaření tvoří výsledek hospodaření z mimořádné činnosti.

Výsledek hospodaření z běžné činnosti a z mimořádné činnosti společně tvoří celkový účetní výsledek

hospodaření. Vzhledem k tomu, že součástí nákladů ve výkazu zisku a ztráty je i daň z příjmů, tak

výstupem z výkazu je tzv. výsledek hospodaření za účetní období, tj. zisk po zdanění, popř. ztráta.

Výkaz zisku a ztráty musí povinně sestavit podnik jako součást své roční účetní závěrky, tj. k

31. prosinci každého roku. Většina účetních jednotek však sestavuje výkaz zisku a ztráty průběžně

během roku, např. měsíčně.

Transformace účetního výsledku hospodaření samostatně z běžné a mimořádné činnosti na

daňový základ představuje úpravu výsledku hospodaření o přičitatelné položky (např. účetní odpisy,

cestovné nad limit cestovních náhrad, náklady na reprezentaci, dary mimo rámec povolený daňovými

předpisy, atd.) a odečitatelné položky (např. daňové odpisy, opravné položky a rozpuštění zákonných

rezerv, atd.) zejména podle zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů. [3]

Kromě těchto tří dílčích částí a výsledků obsahuje oddíl výkazu zisku a ztráty, kde je zjišťován

provozní výsledek hospodaření, ještě další dílčí výsledky hospodaření a to:

obchodní marži,

přidanou hodnotu.

12 VOZŇÁKOVÁ, I, JANOVSKÁ, K, SIKOROVÁ, A., MYNÁŘ, M. Ekonomika podniku, VŠB-TU Ostrava, 2008, str.

59

97

Obchodní marže je rozdílem mezi tržbami za prodej zboží a náklady vynaloženými na

prodané zboží. Jde v podstatě o výsledek hospodaření z obchodní činnosti podniku – z prodeje zboží.

[1]

Rozdílem řádku výkonů (součet všech tržeb za prodej výrobků a služeb, aktivace a změny

stavu zásob vlastní výroby) a řádku výkonová spotřeba (součet všech nákladů za nákup materiálu,

energie a služeb) je řádek přidaná hodnota. Celková přidaná hodnota zahrnuje ještě obchodní marži.

Logicky vyplývá, že tento řádek má být kladný, neboť tržby za prodané výrobky a služby by měly

převyšovat nakupované materiály a služby a stejně tak tržby za prodej zboží by měly převyšovat

náklady na jejich pořízení. Pokud je tento výsledek záporný svědčí to o problémech podniku (kromě

výjimečných případů zavádění nových výrobků či likvidace firmy), neboť podnik není schopen

z prodeje svých výrobků a služeb hradit nakupované materiály, energii a služby a přitom uvnitř

podniku vzniká ještě spousta interních nákladů jako mzdy pracovníků, odpisy s další provozní náklady.

[1]

Shrnutí pojmů

Výkaz zisku a ztráty, náklady, výnosy, obchodní marže, přidaná hodnota.

Otázky

1. Jak byste charakterizovali výsledek hospodaření za běžné účetní období?

2. Jaký je hlavní úkol výsledovky?

3. Jak lze definovat obchodní marži a co vyjadřuje?

4. Jak lze definovat přidanou hodnotu a co vyjadřuje?

5. Co je to roční účetní závěrka?




[2] STROUHAL J. Účetní závěrka. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. 304 ISBN 978 80-

7357-482-6, str. 122.

[3] Zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů.

98

6 FINANČNÍ ANALÝZA

Finanční analýza je úzce spjata s finančním účetnictvím, které poskytuje nezbytné data a

informace pro provedení analýzy. Představuje rozbor dat získaných z účetnictví a vzájemné

poměřování těchto údajů mezi sebou. Finanční analýza je velmi významnou součástí podnikového

řízení, která slouží k vyhodnocení majetkové a finanční situaci podniku. Finanční analýza slouží jako

nástroj pro komplexní zhodnocení finanční situace podniku, na jejímž základě podnik může přijímat

různá opatření a provádět kvalitní rozhodování o fungování podniku. [2]

Na rozdíl od účetnictví, které je upraveno národními i mezinárodními standardy a předpisy,

finanční analýza nepodléhá prozatím normám a standardům.

6.1 ZDROJE A UŽIVATELÉ FINANČNÍ ANALÝZY

Čas ke studiu

1 hodina

Cíl


popsat základní zdroje finanční analýzy,

klasifikovat uživatele finanční analýzy,

objasnit vypovídací schopnost účetních dat.

Výklad

Zdroje finanční analýzy

Pro správné sestavení finanční analýzy jsou zapotřebí data z různých informačních zdrojů,

protože výpovědní hodnota finanční analýzy do značné míry závisí na kvalitě použitých vstupních

informací. Nejdůležitějším a základním zdrojem vstupních dat pro finanční analýzu jsou informace

vycházející z účetních výkazů podniku - rozvaha, výkaz zisku a ztráty a příloha k těmto výkazům, jejíž

součástí je i přehled o peněžních tocích - cash flow.

Účetní závěrka je podle § 18 odst. 1 zákona o účetnictví nedílný celek, který tvoří rozvaha,

výkaz zisku a ztráty a příloha. [6] Zákon o účetnictví stanoví, že součástí účetní závěrky může být i

přehled o peněžních tocích nebo přehled o změnách vlastního kapitálu. [6] Účetní závěrka je nedílný

celek a tvoří ji [6]:

rozvaha (bilance),

výkaz zisku a ztráty,

příloha, která vysvětluje a doplňuje informace obsažené v rozvaze a výkazu zisků a ztrát.

99

Rozvaha (bilance) zobrazuje majetkovou (aktiva) a finanční (pasiva) strukturu podniku.

Sestavuje se k určitému datu a vždy musí platit základní bilanční pravidlo, kdy se aktiva rovnají

pasivům.

Podíváme-li se na účetní rozvahu z trochu jiného hlediska, ne přísně účetního, pak lze říct, že

majetek firmy uvedený jako aktiva je veškerý majetek, který lze spolehlivě vyjádřit v peněžních

jednotkách. Pokud chceme v těchto výkazech vyjádřit budoucí ekonomický efekt, musí být

jednoznačně prokazatelný. Aktiva firmy ale lze chápat v trochu širším pojetí, kdy do aktiv patří i

vhodné umístění firmy, schopnosti a zkušenosti pracovníků, postavení firmy na trhu, jeho dobrá

pověst atd. Tyto informace ale nevyčteme z účetních výkazů. Dá se říct, že rozvaha je statický pohled

na stav a struktura majetku a jejich zdrojů krytí, neboť je zde uváděn stav k jednomu okamžiku,

nejčastěji 31.12. Proto necharakterizuje časový vývoj hospodaření. Chceme-li vysledovat tento vývoj,

musíme k tomu použít více rozvah v časovém sledu a další údaje. Přesto si musíme uvědomit, že opět

i při použití více po sobě následujících rozvah jde opět o statický pohled. Proto rozvaha někdy bývá

přirovnávána k fotografii – zachycuje jeden okamžik z celého období. Na rozdíl od výkazu zisků a

ztrát, který bývá přirovnáván k filmu, neboť zachycuje stav za celé sledované období - nejčastěji

rok.[4]

Vypovídací schopnost rozvahy je ovlivňována následujícími podmínkami [4]:

používání historických cen (pořizovací cena a vlastní náklady): historické ceny neberou v úvahu vývoj tržních cen ani majetkových účastí. Historická cena vyjadřuje účetní operace v odlišné kupní síle oproti současnosti,

technika oceňování dlouhodobého majetku: při odpisování, metodou rovnoměrnou či zrychlenou se bude cena dlouhodobého majetku lišit a ovlivní hodnotu stálých aktiv,

technika oceňování zásob: metoda oceňování ve skutečných, průměrných ovlivní vykázanou hodnotu oběžných aktiv,

oceňování pohledávek: pohledávky upravené o opravné položky z hlediska jejich návratnosti, o opravné položky na sporné, nedobytné nebo pochybné pohledávky,

některé položky, jak již bylo uvedeno, které mají vnitřní finanční hodnotu, nejsou ve výkazech zohledněny vůbec – např. hodnota kvalifikace a zkušenosti zaměstnanců.

Výkaz zisku a ztráty (výsledovka) poskytuje přehled o výnosech a nákladech rozčleněný na

provozní, finanční a mimořádnou část za sledované účetní období, je tedy vždy sestavován za určité

období (kumulovaně).

Cash flow - přehled o peněžních tocích poskytuje informace o peněžních příjmech a výdajích

podniku za určité období. Podstatou Cash flow je změna stavu peněžních prostředků, tedy o jejich

přírůstcích a úbytcích za dané účetní období.

Výkaz o peněžních tocích informuje uživatele jednak o způsobu, jakým společnost peněžní

prostředky vyprodukovala, jednak o způsobu jejich použití. Výkaz je důležitou doplňkovou informací k

výkazu zisku a ztráty, neboť vykazovaný zisk ještě nemusí znamenat dostatek peněžních prostředků a

naopak vykazovaná ztráta jejich nedostatek. [1]

Rozvaha a výkaz zisku a ztráty se sestavují v peněžních jednotkách české měny, měrnou

jednotkou jsou celé tisíce Kč. Údaje v účetních výkazech a v příloze k výkazům jsou uváděny za běžné

i minulé období. Brutto stav vyjadřuje majetek v ocenění dle zákona o účetnictví. Ve sloupci korekce

jsou uváděny oprávky a opravné položky se znaménkem minus. Netto stav vyjadřuje majetek po

korekci, tj. brutto stav minus korekce.

Vypovídací schopnost účetních dat

100

Z teoretického hlediska lze analyzovat okolnosti omezující či zkreslující vypovídací schopnost

účetních dat. Jedná se zejména o [1]:

vykazování hodnot v účetnictví na základě historických cen,

vliv inflace,

změny v ekonomickém prostředí a legislativě,

neurčitost účetních dat,

problém srovnatelnosti účetních výkazů v čase či v rámci oboru.

Základní problém při uplatňování principu historických cen pro oceňování aktiv v účetnictví

spočívá v tom, že:

úroveň těchto cen vyjadřuje tržní podmínky existující v době pořízení příslušných položek aktiv,

oceňování v historických cenách má i závažné makroekonomické problémy, např. deformaci hospodářského cyklu, resp. některých jeho fází,

použitá hodnota je výsledkem již v minulosti přijatých rozhodnutí, z hlediska ekonomického je možné ji hodnotit jako „utopené náklady“.

Vliv inflace na vstupní účetní data

Přesné vymezení, kdy začíná inflace je obtížné, proto se v této souvislosti používá také výraz

„účtování v podmínkách měnících se cen“13

. [5] Problém inflace a kupní síly peněz se přenáší do

účetnictví díky použití peněžních jednotek jako univerzálního měřítka hodnoty. Základní problém

peněžní jednotky jako měřítka hodnoty v době inflace spočívá na faktu, že její kupní síla není

konstantní a tudíž její měřící schopnost v průběhu doby kolísá (klesá) v závislosti na kupní síle. V

závislosti na tom, jak se mění cenová hladina, mění se i objem zboží a služeb, které lze koupit za

peněžní jednotku, kupní síla peněžní jednotky klesá. U různých druhů aktiv, pasiv, výnosů a nákladů

se vliv inflace projevuje různou měrou. Z toho důvodu i hodnoty aktiv, dluhů, vlastního kapitálu a

hospodářského výsledku uváděné v účetnictví a v účetních výkazech nejsou spolehlivým měřítkem

jejich současné reálné hodnoty. [4]

Vliv neurčitosti vstupních účetních dat na jednotlivé složky účetních výkazů

V účetních výkazech se v určitém uspořádání kvantitativně vykazují základní elementy

hospodářské činnosti firmy, u kterých se jako hlavní rozlišovací znak prosazuje atribut budoucího

ekonomického prospěchu. Spolu s budoucím ekonomickým prospěchem pak souvisí míra rizikovosti,

kterou obsahují jednotlivé složky výkazů. Míra rizikovosti obsažená v jednotlivých položkách aktiv je

rozdílná. I u dluhů existuje nejistota jejich budoucího vývoje a částky uváděné v rozvaze nemusí vždy

vyjadřovat částky, které firma bude v budoucnu potřebovat na jejich úhradu. Promítnutí jednotlivých

výše jmenovaných složek do účetních výkazů předpokládá mít dostatečné znalosti o tom, zda

příslušné složky splňují podmínky přítomnosti budoucího ekonomického prospěchu a zda tyto

podmínky budou zachovány i v budoucnosti v rámci pokračující činnosti firmy. Uvedené znalosti

nikdy nebudou jisté, předpoklad budoucího ekonomického prospěchu je v účetních výkazech založen

na pravděpodobnosti, odvozené z minulých zkušeností a logické úvahy.

Některá zachycení neurčitosti v účetnictví se řeší pomocí aplikace principu opatrnosti. Podle

principu opatrnosti, v případě alternativních hodnot složek účetních výkazů a jejich oceňování je

zvolena taková hodnota, která má nejméně příznivé důsledky na vykazovaný hospodářský výsledek a

13 SCHROLL, R. Důsledky inflace pro účetnictví a účetní výkazy. Účetnictví, str.. 26, č. 5/1991

101

výši vlastního kapitálu. Vychází se tedy z předpokladu, že pro firmu je výhodnější při odhadu

budoucího vývoje použít variantu opatrnější, méně rizikovou, bezpečnější. [1]

Specifickým projevem problému neurčitosti v účetnictví tvorba rezerv na neurčité závazky a

neurčité náklady, kdy „rezervy na neurčité závazky a neurčité náklady jsou položky vykazované v

pasivech rozvahy a vyjadřované jako náklady výsledovky běžného období. Jsou podmíněny

dostatečně určitými budoucími aktivitami, ale neurčitými co do jejich rozsahu a data plnění.14“ [1]

Srovnatelnost účetních výkazů v čase a v rámci oboru

Problémy srovnatelnosti účetních výkazů se vyskytují nejen při srovnání podniků z různých

zemí, ale i v rámci jedné země, a to i přestože platí jednotné normy a předpisy pro tvorbu účetních

výkazů, protože jednotlivé podniky využívají různé metodiky či názory na vyjádření věrného a

poctivého obrazu skutečnosti v účetnictví.

Srovnání výsledku finanční analýzy lze provádět vzhledem k normě, tzn. k nějaké žádoucí

normované hodnotě. Využívání tzv. doporučených hodnot však v praxi není příliš vhodné, neboť je

zapotřebí zohlednit specifika jednotlivých podniků.

Srovnatelnost v čase je základem pro analýzu dynamiky vývoje podniku. Srovnávání v čase

podává informace, ze kterých lze usuzovat na rytmus, pravidelnost či nepravidelnost vývoje. Časová

srovnatelnost a návaznost účetních dat je teoreticky umožněna obecně uznávanou zásadou

konzistence účetnictví a zásadou bilanční kontinuity. V tomto případě je nutno dávat pozor na

případné legislativní, účetní nebo technologické změny, které by se výrazně mohly do vývoje

časových řad ukazatelů promítnout

Mnohem častěji se využívá srovnání v prostoru, kdy hovoříme o tzv. mezipodnikovém

srovnání, u kterého by měla být splněna podmínka srovnatelnosti. Prostorová srovnatelnost dat z

účetnictví vystupujících je mnohem obtížnější než časová, především z hlediska širší škály faktorů,

které mohou prostorové porovnávání ovlivnit. Jednak zde působí faktory:

Časová srovnatelnost, kde je kladen důraz na to, aby ukazatele pocházely ze stejného a stejně dlouhého období.

Oborová srovnatelnost, kde porovnáváme ukazatele dvou podniků, které působí ve stejném odvětví.

Technologická srovnatelnost

Legislativní srovnatelnost se zabývá obzvláště metodou účtování, která by měla být stejná, aby díky ní nebyly ovlivněny výsledky jednotlivých ukazatelů.

Uživatelé finanční analýzy

Finanční analýzu lze rozdělit podle toho, kdo ji provádí a potřebuje na externí a interní.

Externí finanční analýza je využívána externími uživateli a vychází z veřejně dostupných informací

obsažených v účetní závěrce. K externím uživatelům patří především investoři, banky a jiní věřitelé,

konkurenti, obchodní partneři, stát a jeho orgány. Interní finanční analýza je prováděna samotným

podnikem, podnikovým managementem a také jinými přizvanými osobami (auditoři, oceňovatelé).

14 BAŘINOVÁ, D., VOZŇÁKOVÁ, I. Vyhodnocení a využití účetních výkazů – pro manažery, společníky a

akcionáře, Praha, Grada Publishing, 2005,

102

Vychází z podrobnějších finančních informací, např. z podnikové statistiky nebo z kalkulací. K interním

uživatelům patří především manažeři, zaměstnanci a odboráři. [3]

Dalšími uživateli výsledků finanční analýzy jsou například daňoví poradci, analytici, burzovní

makléři, odbory a řada dalších osob.

Shrnutí pojmů

Zdroje finanční analýzy, rozvaha, výsledovka - výkaz zisku a ztráty, cash flow, interní uživatelé

finanční analýzy, externí uživatelé finanční analýzy.

Otázky

1. Proč se obchodní partneři (dodavatelé a odběratelé) zajímají o finanční situaci

podniku svého obchodního partnera?

2. Proč se investoři (akcionáři a vlastníci) zajímají o finanční situaci podniku?

3. Jaká jsou omezení rozvahy jako zdroje vstupních dat pro finanční analýzu?

4. Jak byste definovali vliv inflace na vstupní účetní data?

5. Jaké jsou základní podmínky, které ovlivňují vypovídací schopnost rozvahy?

6. Co to jsou „utopené náklady“?

7. Proč je problémem uplatňování principu historických cen pro oceňování aktiv

v účetnictví?


[1] BAŘINOVÁ, D., VOZŇÁKOVÁ, I. Vyhodnocení a využití účetních výkazů – pro

manažery, společníky a akcionáře, Praha, Grada Publishing, 2005, ISBN 80-247-

1115-X.

[2] HOLEČKOVÁ, J. Finanční analýza firmy. 1. vyd. Praha: ASPI, 2008, 208 s. ISBN

978-807-3573-928.

[3] KISLINGEROVÁ, E. Manažerské finance. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, 811 s.

Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-194-9.

[4] VOZŇÁKOVÁ, I. Ekonomická diagnostika - MĚŘENÍ EKONOMICKÝCH VÝSLEDKŮ,

EKONOMICKÁ A FINANČNÍ ANALÝZA, VŠB-TU Ostrava, 2008.

[5] SCHROLL, R. Důsledky inflace pro účetnictví a účetní výkazy. Účetnictví, sv. 26, č.

5/1991.

[6] Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví.

103

6.2 METODY FINANČNÍ ANALÝZY

Čas ke studiu

4 hodiny

Cíl


klasifikovat metody finanční analýzy,

definovat a využít v praxi rozdílové ukazatele,

definovat a využít v praxi absolutní ukazatele,

definovat a využít v praxi poměrové ukazatele,

objasnit DuPontův pyramidový rozklad,

objasnit systémy včasného varování,

objasnit bonitní a bankrotní indexy,

definovat a vysvětlit ukazatel EVA – Ekonomická přidaná hodnota,

zisk před zdaněním a zaplacením úroků - EBIT.

Výklad

V odborných publikacích se často lze setkat s dělením metod na fundamentální analýzu a

technickou analýzu. Fundamentální analýza, bývá používána k posouzení firmy na základě znalosti

vazeb mezi ekonomickými a mimoekonomickými činnostmi. Rozbor je zaměřen především na

kvalitativní vyhodnocení jednotlivých ekonomických faktorů. Přičemž základní metodou je odborný

odhad založený na znalostech analytika. [11] Naopak při technické analýze jde o posuzování

ekonomických jevů prostřednictvím algoritmizovaných metod. 15

Technická finanční analýza se většinou člení na [11]:

analýzu absolutních ukazatelů (analýza trendů a procentní analýzu),

analýzu fondů finančních prostředků,

analýzu poměrových ukazatelů.

Analýza absolutních ukazatelů

Absolutní ukazatelé využívají při hodnocení finanční situace podniku přímo údaje z účetních

výkazů, které jsou většinou porovnávány za daný účetní rok s rokem minulým. Analýzou se tedy

sledují jak absolutní změny údajů, tak i procentní (relativní) změny. Analýza absolutních ukazatelů je

uplatňována za pomocí horizontální a vertikální analýzy. [6]

15 Finanční analýza vydaná v edici „Vzdělávání účetních v ČR“ vydané Svazem účetních v nakladatelství

Bilance se souhlasem Ministerstva financí ČR, autor Ing. Josef Mrkvička

104

Horizontální analýza je nazývána analýzou trendů, s jejíž pomocí se hodnotí vývoj

absolutních ukazatelů v delší časové řadě a poměřuje se, jak se určitá položka účetního výkazu

změnila mezi jednotlivými roky, v absolutní a procentní výši.

Absolutní změna = ukazatelt – ukazatelt-1 (23)

Procentní změna = 𝑎𝑏𝑠𝑜𝑙𝑢𝑡𝑛í 𝑧𝑚ě𝑛𝑎

𝑢𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙𝑡−1 . 100 (24)

Vertikální analýza se zaměřuje na vnitřní skladbu absolutních ukazatelů a posuzuje jednotlivé

položky majetku a kapitálu, popř. výkazu zisku a ztráty, kdy se vypočítává podíl určité položky

z účetních výkazů k celkové sumě aktiv a pasiv. Tato metoda pracuje s účetními výkazy v jednotlivých

letech odshora dolů, nikoli napříč jednotlivými roky, proto je nazývána vertikální analýzou. [6]

Podíl na celku = 𝑢𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙𝑡

𝑠𝑢𝑚𝑎 𝑢𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙ů𝑡 (25)

Analýza rozdílových ukazatelů

Rozdílové ukazatele získáme jako rozdíl dvou absolutních ukazatelů. Mezi nejčastěji

používanými fondy ve finanční analýze jsou čistý pracovní kapitál a čisté pohotové prostředky. [4]

Čistý pracovní kapitál (ČPK) se vypočítá jako rozdíl mezi oběžnými aktivy (bez dlouhodobých

pohledávek) a krátkodobými závazky, tedy dluhy. [2]

Existují dva způsoby výpočtu čistého pracovního kapitálu [4]:

Čistý pracovní kapitál = Oběžná aktiva – Krátkodobé závazky (26)

Čistý pracovní kapitál = (Dlouhodobé závazky + Vlastní kapitál) – Stálá aktiva (27)

Čistý pracovní kapitál představuje část volných prostředků, které podniku zůstanou po

úhradě všech běžných krátkodobých závazků. Čistý pracovní kapitál je volný kapitál, kterým je

zajišťován běžný chod podniku a současně představuje finanční rezervu pro neočekávané, nepříznivé

finanční výdaje.

Čisté pohotové prostředky (ČPP) oproti čistému pracovnímu kapitálu zahrnují jen

nejlikvidnější část oběžných aktiv, tzn. hotovost a peníze na běžných účtech, příp. i peněžní

ekvivalenty, a ty porovnává s okamžitě splatnými závazky.

Čisté pohotové prostředky = Pohotové finanční prostředky – Okamžitě splatné závazky (28)

Analýza poměrových ukazatelů

Finanční poměrové ukazatele charakterizují vzájemný vztah, za pomocí podílu, mezi dvěma

nebo více absolutními ukazateli. Mezi základní skupiny poměrových ukazatelů patří:

ukazatele rentability (výnosnosti),

ukazatele aktivity,

ukazatele zadluženosti,

ukazatele likvidity.

Ukazatele rentability

Ukazatele rentability poměřují zisk s výší zdrojů, které byly vynaloženy na vytvoření tohoto

zisku. [7] Existuje několik typů ukazatelů rentability podle toho, který typ zisku se dosadí do čitatele

zlomku a který typ kapitálu do jmenovatele, např.:

105

ROA – Rentabilita aktiv

Rentabilita aktiv je považována za klíčový ukazatel rentability, protože vyjadřuje celkovou

efektivnost podniku, jeho produkční sílu. Poměřuje zisk s celkovými aktivy, bez ohledu na to z jakých

zdrojů byly financovány. Hodnota ukazatele vypovídá o tom, kolik korun zisku vynesla každá koruna

vložená do podnikatelské činnosti. Výraz zisk je příliš obecný. Místo zisku, který v sobě nese vliv daní

a zaplacených úroků, lze použít zisk před zdaněním a zaplacením úroků tzv. EBIT (Earnings Before

Interest and Taxes). Použití EBITu při výpočtu ukazatele rentability lépe vyjadřuje výsledek a dovoluje

srovnávat podniky mezi sebou. [6]

ROA = 𝐸𝐵𝐼𝑇

𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 .100 (29)

ROE – Rentabilita vlastního kapitálu

Rentabilita vlastního kapitálu je zejména pro vlastníky a investory nejzajímavějším

ukazatelem, jelikož vyjadřuje výnosnost jejich vloženého kapitálu do podniku. Vyjadřuje poměr mezi

čistým ziskem a vlastním kapitálem, tedy kolik čistého zisku vygenerovala jedna koruna vlastního

kapitálu. [10] EAT (Earnings after Taxes) je čistý zisk, který označuje výsledek hospodaření za účetní

období, je již po zdanění a určen k rozdělení mezi vlastníky a podnik.

ROE = 𝐸𝐴𝑇

𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 . 100 (30)

ROS – Rentabilita tržeb

Tento ukazatel vyjadřuje schopnost podniku dosahovat zisku při dané úrovni tržeb, tudíž

udává, kolik korun zisku je schopen podnik vytvořit na jednu korunu tržeb. [9]

ROS = 𝑧𝑖𝑠𝑘

𝑡𝑟ž𝑏𝑦 . 100 (31)

Ukazatele likvidity

Ukazatelé likvidity vyjadřují schopnost podniku hradit své závazky a v podstatě poměřují to,

čím je možno platit (čitatel), s tím, co je nutno zaplatit (jmenovatel). Do čitatele se dosazují složky

majetku s různou dobou likvidnosti a do jmenovatele pak krátkodobé cizí zdroje, mezi které se řadí

krátkodobé závazky, krátkodobé bankovní úvěry a finanční výpomoci. [5]

Ukazatel běžné likvidity (likvidita 3. stupně)

Ukazatel hodnotí, kolikrát pokrývají oběžná aktiva (OA) krátkodobé cizí zdroje podniku a

vypovídá o tom, kolikrát by podnik uspokojil své věřitele, pokud by přeměnil všechen oběžný majetek

na peníze. Vypovídací schopnost ukazatele však může být ovlivněna nadměrným množstvím zásob

nebo nedobytnými pohledávkami. [4]

Běžná likvidita = 𝑂𝐴

𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑐𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒 (32)

Ukazatel pohotové likvidity (likvidita 2. stupně)

Vyjadřuje poměr tzv. pohotových oběžných aktiv ke krátkodobým cizím zdrojům, kdy

odstraňuje nedostatky běžné likvidity tím, že vylučuje z oběžných aktiv položku zásob, která je

nejméně likvidní.

Pohotová likvidita = 𝑂𝐴−𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦


106

Ukazatel okamžité likvidity (likvidita 1. stupně)

Vypovídá o schopnosti podniku uhradit všechny okamžitě splatné závazky, pokud jsou

informace o okamžitě splatných závazcích k dispozici. Do čitatele ukazatele jsou zahrnuty

nejlikvidnější složky - peněžní prostředky a ekvivalenty.

Okamžitá likvidita = 𝑝𝑒𝑛ěž𝑛í 𝑝𝑟𝑜𝑠𝑡ř𝑒𝑑𝑘𝑦


Ukazatelé likvidity jsou statickými ukazateli, neboť jsou vyčísleny k bilančnímu dni nejčastěji k

31. 12., případně k jinému bilančnímu dni. Proto slouží pouze jako orientační charakteristika.

Čím jsou ukazatele likvidity vyšší, tím je situace podniku z hlediska jeho platební pohotovosti

lepší. Příliš vysoké ukazatele likvidity však také nemusejí být příznivé, neboť znamenají vysoké

hodnoty oběžných aktiv, resp. jejich některých složek (např. zásob, pohledávek, i finančního

majetku), které přinášejí malé efekty. Snížení zásob nebo pohledávek nejen snižuje náklady s nimi

spojené, ale především umožňuje snížení kapitálu vázaného v oběžných prostředcích a jeho

efektivnější využití. [12]

U každého z ukazatelů likvidity jsou v odborných publikacích uváděny doporučené hodnoty.

Tyto „doporučené“ hodnoty lze brát opravdu jen jako určité doporučení, protože závisí na mnoha

dalších okolnost v jednotlivých podnicích a negativní výsledek ukazatele je třeba podrobit hlubší

analýze. Jedná se o průměrnou hodnotu pro všechny obory, a proto se může pro jednotlivé obory a

jednotlivé podniky měnit.

V odborných publikacích bývá uvedeno, že:

minimální hodnota likvidity 1. stupně by se měla pohybovat kolem 0,2,

hodnota likvidity 2. stupně by se měla pohybovat mezi 1 - 1,5,

hodnota likvidity 3. stupně by měla pohybovat v rozmezí 2-3.

Ukazatele aktivity

Ukazatele aktivity udávají, jak efektivně podnik pracuje se svým majetkem a hodnotí vázanost

kapitálu v jednotlivých položkách aktiv a pasiv. Ukazatele vyjadřují poměr většinou tokové veličiny

(tržby) k veličině stavové (aktiva), a proto je lze vyjádřit ve dvou podobách. Jedná se o ukazatel

rychlosti obratu (obrátkovost), který vyjadřuje počet obrátek aktiv za určité období, nejčastěji za rok

a ukazatel doby obratu, který udává dobu (počet dní) nutnou k vykonání jednoho obratu. [6]

Obrat celkových aktiv

Obrat celkových aktiv = 𝑡𝑟ž𝑏𝑦

𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 (35)

Pokud se ukazatel použije v opačném tvaru, mluvíme o ukazateli vázanosti aktiv, který

informuje o výkonnosti, tedy o využívání aktiv k dosahování tržeb.

Obrat zásob

Tento ukazatel informuje o tom, kolikrát je každá položka zásob v průběhu roku prodána a

opětovně naskladněna.

Obrat zásob = 𝑡𝑟ž𝑏𝑦

𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦 (36)

Doba obratu zásob

107

Ukazatel vyjadřuje dobu (počet dnů), jak dlouho jsou zásoby vázány v podniku, tedy jak

dlouho tyto zásoby leží na skladě, než jsou například spotřebovány nebo prodány.

Doba obratu zásob = 𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦

𝑡𝑟ž𝑏𝑦/360 (37)

Doba inkasa pohledávek

Tímto ukazatelem zjistíme dobu (počet dnů), která uplyne od vystavení faktury za prodej až

do okamžiku příjmů peněžních prostředků. Poukazuje na to, jak dlouho jsou finanční prostředky

vázány ve formě pohledávek.

Doba obratu pohledávek = 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑘𝑦

𝑡𝑟𝑏𝑦/360 (38)

Doba splatnosti krátkodobých závazků

Ukazatel udává dobu (počet dnů), která uplyne od vzniku závazku do doby jejich splacení.

Doba obratu závazků by měla být delší, než doba obratu pohledávek, aby nebyla ohrožena likvidita

podniku.

Doba obratu závazků = 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦

𝑡𝑟ž𝑏𝑦/360 (39)

Ukazatele zadluženosti

Ukazatele zadluženosti vyjadřují poměr mezi cizími a vlastními zdroji a zároveň hledají

optimální vztah mezi nimi. Přiměřená zadluženost je pro zdravou a funkční podnik dokonce i

užitečná, může zvyšovat rentabilitu. Se zvyšující zadlužeností však stoupá finanční riziko, protože

podnik je povinen splácet kromě samotného dluhu také úroky z dluhů.

Celková zadluženost

Ukazatel dává do poměru celkové závazky (krátkodobé i dlouhodobé) a celková aktiva.

S rostoucí hodnotou tohoto ukazatele, roste i zadluženost a také i riziko věřitelů. Řada autorů

doporučuje hodnotu ukazatele mezi 30 – 60 %.

Celková zadluženost = 𝑐𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒

𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 . 100 (40)

Koeficient samofinancování (Equity ratio)

Poměr vlastního kapitálu a aktiv slouží jako doplněk k ukazateli celkové zadluženosti, protože

součet obou ukazatelů činí 100%. Velikost Equity ratia udává, jakou částí jsou aktiva podniku kryta

vlastním kapitálem. [10]

Koeficient samofinancování = 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙

𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 . 100 (41)

Ukazatel úrokového krytí

Tento ukazatel vyjadřuje, kolikrát je zisk vyšší než placené úroky. Doporučená hodnota dle

odborné literatury je 3 a více.

Úrokové krytí = 𝑧𝑖𝑠𝑘 𝑝ř𝑒𝑑 ú𝑟𝑜𝑘𝑦 𝑎 𝑧𝑑𝑎𝑛ě𝑛í𝑚 (𝐸𝐵𝐼𝑇)

𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑜𝑣é ú𝑟𝑜𝑘𝑦 (42)

Ostatní možnosti finanční analýzy

DuPontův pyramidový rozklad

108

Vhodný nástroj, který je schopen zachytit vazby mezi ukazateli jsou pyramidové soustavy

ukazatelů, které postihují souvislosti mezi jednotlivými ukazateli. Pyramidové soustavy ukazatelů

mohou sloužit také pro odhalení slabých stránek ve finančním hospodaření firmy a naznačení oblastí,

kterým je třeba věnovat v následných rozhodnutích prioritní pozornost. Názorným a známým

příkladem je DuPontův pyramidový rozklad, který patří mezi tradiční systémy měření výkonnosti.[1]

DuPontův pyramidový rozklad je uveden na obrázku 29.

Obr. 29 Soustava ukazatelů

Náklady i aktiva mohou být dále členěna podle jednotlivých druhů a analyzovány. Za

syntetický ukazatel, stojící na vrcholu obou pyramid, je považována rentabilita celkového kapitálu

(ROA), která je pro majitele firmy základním ukazatelem zhodnocení jejich finančních zdrojů, které do

podnikání vložili. Doba obratu aktiv je ovlivněna strukturou majetku a efektivností hospodaření

s jednotlivými složkami aktiv.

Pro komplexní hodnocení stavu podniku nejsou samostatné soubory ukazatelů dostatečné,

proto bývají sestavovány a kombinovány v rámci různých systémů, které jsou použitelné pro určité

typy vyhodnocení.[1]

Systémy včasného varování

Pro snadné zjištění aktuálního stavu vlastního podniku, konkurence nebo spolupracujících

podniků je využití všech zmíněných poměrových ukazatelů v celé šíři neefektivní. Proto se využívají

jen některé vybrané ukazatelé pro rychlé zjištění současného stavu finančního zdraví podniku v těch

oblastech, na které je potřeba se zaměřit. Ze zmíněného důvodu velkého množství poměrových

ukazatelů je nutné vybrat některé z nich a na jejich základě určit zdraví podniku. Asi nejznámější

z těchto systému je tzv. Rychlý test nebo Quicktest autora P. Kralicka.

Rychlý test

Rychlý test je jedním ze systémů včasného varování spočívající ve výběru několika hlavních

ukazatelů ze souboru ukazatelů výkonnosti podniku. Lze využít buď 12 hlavních ukazatelů, nebo 7

základních ukazatelů. [11]

a) 12 hlavních ukazatelů (43)

Požadovaný vývoj

109

1) Rentabilita výkonů stoupat

2) Rentabilita vlastních nákladů stoupat

3) Rentabilita výrobních fondů stoupat

4) Likvidita klesat nebo stagnovat

5) Nákladovost výkonů klesat nebo stagnovat

6) Produktivita vlastních výkonů stagnovat

7) Produktivita výkonů stagnovat

8) Produktivita výrobních fondů stoupat

9) Solventnost stoupat nebo stagnovat

10) Zadluženost klesat nebo stagnovat

11) Energetická náročnost klesat

12) Materiálová náročnost klesat

b) 7 základních ukazatelů (44)

Hodnota Požadovaný vývoj

1) Rentabilita výkonů min. 2,5 % stoupat

2) Rentabilita aktiv min. 5 % stoupat

3) Produktivita aktiv min. 250 % stoupat

4) Zadluženost max. 50-60 % klesat

5) Vybavenost vlast. jměním min. 40-50 % stoupat

6) Podíl oběžných aktiv cca 50 % klesat

7) Podíl investičního majetku cca 50 % stoupat

Quicktest dle autora P. Kralicka

Dalším systémem včasného varování je Quicktest dle autora P. Kralicka, který obsahuje jen

čtyři ukazatele.

1) Kvóta vlastního kapitálu * 100 (45) 2) Cash-flow v % podnikového výkonu * 100 3) Ukazatel rentability aktiv * 100 4) Doba návratnosti úvěru

Důležité je, že pro každý ukazatel existuje norma, podle které je možné oznámkovat

zkoumaný podnik. Ukazatele 1 a 4 charakterizují finanční stabilitu podniku a ukazatele 2 a 3

charakterizují výnosovou situaci podniku, tak jak je uvedeno tabulce 7.[11]

Tab. 7 Norma pro ukazatele Quicktestu dle autora P. Kralicka [11]

Ukazatel

Stupnice hodnocení

1. velmi dobrý

2. dobrý

3. střední

4. špatný

5. ohrožen

1) 30 % 20 % 10 % 10 % negat.

2) 10 % 8 % 5 % 5 % negat.

3) 15 % 12 % 8 % 8 % negat.

4) 3 r. 5 r. 12 r. 12 r. 30 r.

Bonitní a bankrotní indexy

110

Informace z výkazů účetních závěrek používají i tzv. modely, většinou založené na

matematicko-statistických analýzách, které slouží pro rychlé zhodnocení ekonomické situace

podniku. K tomuto účelu se formulují funkce obsahující optimální kombinace většinou poměrových

ukazatelů včetně jejich vah pro celkové vyhodnocení výkonnosti podniku.

Výsledkem jsou tzv. bonitní a bankrotní indexy, nebo-li indikátory, např. Altmanův index, IN

index, atd. Finanční zdraví podniku je znázorněno jedním komplexním číselným vyjádřením.

Souhrnné bankrotní i bonitní modely vycházejí z poměrových finančních ukazatelů konstruovaných z

položek rozvahy, výkazu zisků a ztrát a výkazu peněžních toků.[6]

Altmanův index důvěryhodnosti

Altmanův index důvěryhodnosti „Z“ patří u nás mezi nejznámější a nejvíce používané

modely. Profesor Altman sestavil pomocí násobné diskriminační analýzy (MDA) index obsahující pět

ukazatelů včetně jejich vah. [11]

váha

A Ukazatel rentability aktiv 3,3

B Obrat aktiv 1,0

C Tržní hodnota jmění / Účetní hodnota závazků 0,6

D Rezervní kapitál 1,4

E Podíl pracovního kapitálu na aktivech celkem 1,2

Z = 3,3 * A + 1,0 * B + 0,6 * C + 1,4 * D + 1,2 * E (46)

V indexu převažují ukazatele efektivnosti, protože Altman preferoval dlouhodobý pohled.

Index pomáhá ohodnotit riziko bankrotu podniku při kritických hodnotách:

I. Podnik kypící zdravím 2,7 < Z

II. Podnik v šedé zóně 1,2 < Z < 2,7

III. Podnik v zóně bankrotu Z < 1,2

V indexu ovšem není obsažena problematika vysoké platební neschopnosti, která je v

současné době velmi charakteristická pro českou ekonomiku. Modifikovaný Altmanův index

důvěryhodnosti pro podmínky české ekonomiky má tvar [11]:

Z = 3,3 * A + 1,0 * B + 0,6 * C + 1,4 * D + 1,2 * E - 1,0 * F (47)

váha

A Ukazatel rentability aktiv 3,3

B Obrat aktiv 1,0

C Tržní hodnota jmění / Účetní hodnota závazků 0,6

D Rezervní kapitál 1,4

E Podíl pracovního kapitálu na aktivech celkem 1,2

F Závazky po lhůtě splatnosti / Výnosy 1,0

Kritéria vyhodnocení Altmanova indexu se nemění, ale přidáním posledního ukazatele se

ovšem zreální hodnocení Altmanovým indexem pro podmínky v České republice.

Index Neumaierových IN99

K hodnocení bonity zákazníka je možné využít i souhrnné modely hodnocení finančního

zdraví podniku, například index Neumaierových IN99. Tento index je konstruován na základě

databáze podniků, působících v České republice.

111

Jak je uvedeno v [8, 3] IN99 se vypočítá podle následující rovnice:

IN99 = 0,13*A + 0,04*B + 3,92*C +0,21*D + 0,09*E (48)

kde:

A = aktiva/cizí kapitál

B = EBIT/nákladové úroky

C = EBIT/ celková aktiva

D = celkové výnosy/aktiva

E = oběžná aktiva/krátkodobé závazky a úvěry

Výsledná klasifikace podniku se provede podle následujícího:

Pokud

IN > 2,07 podnik dosahuje kladné hodnoty ekonomického zisku

1,42 ≤ IN ≥ 2,07 situace není jednoznačná, ale podnik spíše tvoří hodnotu

1,089 ≤ IN ≥ 1,42 nerozhodná situace, podnik má přednosti, ale i výraznější problémy

0,684 ≤ IN ≥ 1,089 podnik spíše netvoří hodnotu

IN < 0,684 podnik má zápornou hodnotu ekonomického zisku

Měření celkové výkonnosti podniku

Hlavním posláním podniku je, aby vyráběl, distribuoval výrobky a poskytoval služby

zákazníkům. Podniky stejně jako jednotlivci ve svém chování sledují určitý cíl, kterého má podnik

dosáhnout. Dříve byly v ekonomické teorii považovány za primární cíl podniku maximalizace zisku -

v krátkodobém pohledu – tzn. bez vlivu času a rizika. Za základní ukazatele tak byly považovány zisk a

z něj vyčíslitelné ukazatele jako například rentabilita vlastního kapitálu, rentabilita celkového kapitálu

či rentabilita investic. [11]

V osmdesátých letech minulého století, kdy se začaly používat složitější modely pro řízení

podniku a do měření jejich efektivnosti a cílů byl zahrnut i vliv času a rizika byl přeformulován i cíl

podnikání, který je většinou odborníků uznáván dodnes a to maximalizace hodnoty pro vlastníky.

Konkrétními ukazateli, které v podmínkách rostoucí globalizace nejlépe vyjadřují maximalizaci

hodnoty pro vlastníky, jsou ukazatelé založené na tzv. přidané hodnotě, mezi které patří především

ukazatel EVA – Ekonomická přidaná hodnota.

Ukazatel EVA - ekonomická přidaná hodnota vznikl v 90. letech minulého století v USA ve

společnosti Stern Stewart & Co (majitelé Benett Stewart III a Joel Stern), která na něj vlastní

ochrannou známku. Ukazatelem EVA je zohledňována časová hodnota peněz a využíváno maximum

informací z účetnictví.

Ukazatel EVA (Economic Value Added) je vyčíslován jako rozdíl mezi čistým provozním ziskem

podniku a jeho kapitálovými náklady, podle vztahu

EVA = NOPAT – C *WACC (49)

kde

NOPAT čistý provozní zisk po zdanění,

112

C dlouhodobě investovaný kapitál,

WACC náklady na kapitál vyjádřené diskontní mírou.

Tento ukazatel vychází z faktu, že pokud podnik nevykazuje zisk převyšující cenu jejího

kapitálu, znamená to, že pracuje se ztrátou. Takový podnik vrací do ekonomiky stále méně, než kolik

spotřebovává ve zdrojích. Nepokrývá všechny své náklady, pokud výše vykazovaného zisku

nepřesahuje cenu kapitálu. Až do tohoto okamžiku nevytváří bohatství, naopak je likviduje. Měření

hodnoty, přidané nad všechny náklady, včetně ceny kapitálu, měří EVA v podstatě produktivitu všech

faktorů výroby. [8]

Řešené úlohy

Příklad

Na základě účetních výkazů vybraného průmyslového podniku za období 2007-2009 proveďte

podrobnou finanční analýzu. Zpracováno dle [13].

Rozvaha 2007-2009

AKTIVA

2007 [Kč] 2008 [Kč] 2009 [Kč]

Brutto Korekce Netto Brutto Korekce Netto Brutto Korekce Netto

AKTIVA CELKEM 311129 15262 295867 302184 33261 268923 320691 47662 273029

Dlouhodobý majetek

235561 15262 220299 242599 33261 209338 254043 47662 206381


36744 6372 30372 37243 13371 23872 47687 17880 29807


180330 10123 170207 186869 20121 166748 187869 30124 157745

Dlouhodobý finanční majetek

18487 -1233 19720 18487 -231 18718 18487 -342 18829

Oběžná aktiva 75529 0 75529 59484 0 59484 66503 0 66503

Zásoby 29924 0 29924 32863 0 32863 30866 0 30866

Dlouhodobé pohledávky 3678 0 3678 1999 0 1999 1999 0 1999

Krátkodobé pohledávky 11536 0 11536 11176 0 11176 9519 0 9519

Krátkodobý finanční majetek 30391 0 30391 13446 0 13446 24119 0 24119

Časové rozlišení 39 0 39 101 0 101 145 0 145

Rozvaha 2007-2009

PASIVA

2007 [Kč] 2008 [Kč] 2009 [Kč]

PASIVA CELKEM 295867 268923 273029

Vlastní kapitál 94711 106554 132757

Základní kapitál 30000 30000 30000

Kapitálové fondy 250 250 250

Rezervní fondy 4350 4350 4350

HV minulých let 27019 60111 71954

113

HV běžného účetního období

33092 11843 26203

Cizí zdroje 201106 162324 140174

Rezervy 388 420 420

Dlouhodobé závazky 1898 1898 1320

Krátkodobé závazky 16619 18646 20444

Bankovní úvěry a výpomoci

182201 141360 117990

Bankovní úvěry dlouhodobé

158350 128350 98350

Krátkodobé bankovní úvěry

23851 13010 19640

Časové rozlišení 50 45 98

Výkaz zisku a ztráty (výsledovka) 2007-2009

Výkaz zisku a ztráty

2007 [Kč] 2008 [Kč] 2009 [Kč]

Tržby za prodej zboží 6903 8667 9622

Náklady vynaložené na prodej zboží

4896 3881 4612

Obchodní marže 2007 4786 5010

Výkony 93519 58147 73377

Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb

90405 59392 72952

Změna stavu zásob vlastní činnosti

3113 -1280 338

Aktivace 1 35 87

Výkonová spotřeba 35845 17613 20802

Přidaná hodnota 59681 45320 57585

Finanční výsledek hospodaření

-2453 -7338 -4741

Daň z příjmů za běžnou činnost

9333 2350 5551

Výsledek hospodaření za běžnou činnost

31861 11843 26203

Mimořádný výsledek hospodaření

1231 0 0

Výsledek hospodaření za účetní období (+/-)

33092 11843 26203

Výsledek hospodaření před zdaněním (+/-)

42425 14193 31754

Upravený Výkaz zisku a ztráty (výsledovka) 2007-2009

Výkaz zisků a ztrát 2007 [Kč] 2008 [Kč] 2009 [Kč]

Tržby za výrobky, zboží a služby 97308 65059 82574

Náklady na výrobky, zboží a služby 40741 21494 25414

Hrubý zisk 56567 46565 57160

Provozní výsledek 43647 21531 36495

Finanční výsledek -2453 -7338 -4741

114

Zisk před zdaněním 42425 14193 31754

Zisk po zdanění 33092 11843 26203

Řešení

Analýza absolutních ukazatelů

Horizontální analýza rozvahy a výkazů zisku a ztráty za stanovené období

Absolutní změna = ukazatelt – ukazatelt-1

Procentní změna = 𝑎𝑏𝑠𝑜𝑙𝑢𝑡𝑛í 𝑧𝑚ě𝑛𝑎

𝑢𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙𝑡−1 . 100

Horizontální analýza aktiv - Absolutní změna

Vstupní údaje:

Aktiva 2007 2008 2009

Aktiva celkem 295867 268923 273029

Rok 2008/2007 268 923 – 295 867 = - 26 944

Rok 2009/2008 273 029 - 268 923 = 4 106

Absolutní změna aktiv v Kč

Aktiva 2007/2008 2008/2009

Aktiva celkem -26944 4106

Dlouhodobá aktiva -10961 -2957

Dlouhodobý nehmotný majetek -6500 5935

Dlouhodobý hmotný majetek -3459 -9003

Dlouhodobý finanční majetek -1002 111

Oběžná aktiva -16045 7019

Zásoby 2939 -1997

Dlouhodobé pohledávky -1679 0

Krátkodobé pohledávky -360 -1657

Krátkodobý finanční majetek -16945 10673

Časové rozlišení 62 44

Horizontální analýza aktiv - relativní změna

Rok 2008/2007 268 923 / 295 867 = 0,9089 -1 = -0,0911 *100 = -9,11%

Rok 2009/2008 273 029 / 268 923 = 1,0152 -1 = 0,0153 * 100 = 1,53%

Relativní změna aktiv v %

Aktiva 2007/2008 2008/2009

Aktiva celkem -9,11 1,53

Dlouhodobá aktiva -4,98 -1,41

115

Dlouhodobý nehmotný majetek -21,40 24,86

Dlouhodobý hmotný majetek -2,03 -5,40

Dlouhodobý finanční majetek -5,08 0,59

Oběžná aktiva -21,24 11,80

Zásoby 9,82 -6,08

Dlouhodobé pohledávky -45,65 0,00

Krátkodobé pohledávky -3,12 -14,83

Krátkodobý finanční majetek -55,76 79,38

Časové rozlišení 158,97 43,56

Horizontální analýza pasiv – absolutní změna

Vstupní údaje:

Pasiva 2007 2008 2009

Pasiva celkem 295867 268923 273029

Rok 2008/2007 268 923 – 295 867 = - 26 944

Rok 2009/2008 273 029 - 268 923 = 4 106

Absolutní změna pasiv v Kč

Pasiva 2007/2008 2008/2009

Pasiva celkem -26944 4106

Vlastní kapitál 11843 26203

Základní kapitál 0 0

Kapitálové fondy 0 0

Rezervní fondy 0 0

Výsledek hospodaření minulých let 33092 11843

Výsledek hospodaření běžného účetního období -21249 14360

Cizí zdroje -38782 -22150

Rezervy 32 0

Dlouhodobé závazky 0 -578

Krátkodobé závazky 2027 1798

Bankovní úvěry a výpomoci -40841 -23370

Časové rozlišení -5 53

Horizontální analýza pasiv - relativní změna

Rok 2008/2007 268 923 / 295 867 = 0,9089 - 1 = -0,0911 *100 = -9,11%

Rok 2009/2008 273 029 / 268 923 = 1,0152 - 1 = 0,0153 * 100 = 1,53%

Relativní změna pasiv v %

116

Pasiva 2007/2008 2008/2009

Pasiva celkem -9,11 1,53

Vlastní kapitál 12,50 24,59

Základní kapitál 0,00 0,00

Kapitálové fondy 0,00 0,00

Rezervní fondy 0,00 0,00

Výsledek hospodaření minulých let 122,48 19,70

Výsledek hospodaření běžného účetního období -64,21 121,25

Cizí zdroje -19,28 -13,65

Rezervy 8,25 0,00

Dlouhodobé závazky 0,00 -30,45

Krátkodobé závazky 12,20 9,64

Bankovní úvěry a výpomoci -22,42 -16,54

Časové rozlišení -10,00 117,78

Horizontální analýza výkazů zisku a ztráty – absolutní změna

Výkaz zisků a ztrát 2007 2008 2009


Rok 2008/2007 65 059 - 97 308 = - 29 249

Rok 2009/2008 82 574 - 65 059 = - 14 515

Absolutní změna údajů výkazů zisku a ztráty v Kč

Výkaz zisků a ztrát 2007/2008 2008/2009

Tržby za výrobky, zboží a služby -29249 14515

Náklady na výrobky, zboží a služby -19247 3920

Hrubý zisk -10002 10595

Provozní výsledek -22116 14964

Finanční výsledek -4885 2597

Zisk před zdaněním -28232 17561

Zisk po zdanění -21249 14360

Horizontální analýza výkazů zisku a ztráty – relativní změna

Rok 2008/2007 65 059 / 97 308 = 0,6685 - 1 = - 0, 3314 * 100 = -33,14%

Rok 2009/2008 82 574 / 65 059 = 1,2921 – 1 = 0,2692 * 100 = 26,92%

Relativní změna údajů výkazů zisku a ztráty v %

Výkaz zisků a ztrát 2007/2008 2008/2009

117

Tržby za výrobky, zboží a služby -33,14 26,92

Náklady na výrobky, zboží a služby -47,24 18,24

Hrubý zisk -17,68 22,75

Provozní výsledek -50,67 69,50

Finanční výsledek 199,14 -35,39

Zisk před zdaněním -66,55 123,73

Zisk po zdanění -64,21 121,25

Vertikální analýza rozvahy a výkazů zisku a ztráty

Podíl na celku = 𝑢𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙𝑡

𝑠𝑢𝑚𝑎 𝑢𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙ů𝑡

Vertikální analýza aktiv

Vstupní údaje:

Aktiva 2007 2008 2009

Aktiva celkem 295867 268923 273029

Dlouhodobá aktiva 220299 209338 206381

Oběžná aktiva 75529 59484 66503

Oběžná aktiva / aktiva celkem = 75529 / 295867 = 0,25528 * 100 = 25,53 %

Dlouhodobá aktiva / aktiva celkem = 220299 / 295867 = 0,7446 *100 = 74,46 %

Podíl dlouhodobých a oběžných aktiv na celkových aktivech v jednotlivých letech v %

Aktiva 2007 2008 2009

Celková aktiva 100,00 100,00 100,00

Dlouhodobá aktiva 74,46 77,84 75,59

Oběžná aktiva 25,53 22,12 24,36

Vertikální analýza pasiv

Vstupní údaje

Pasiva 2007 2008 2009

Pasiva celkem 295867 268923 273029

Vlastní kapitál 94711 106554 132757

Cizí zdroje 201106 162324 140174

Vlastní kapitál / pasiva celkem = 94711 / 295867 = 0,3201 *100 = 32,01 %

Cizí kapitál / pasiva celkem = 201106 / 295867 = 0,6797*100 = 67,97 %

Pasiva 2007 2008 2009

118

Celková pasiva 100,00 100,00 100,00

Vlastní kapitál 32,01 39,62 48,62

Cizí kapitál 67,97 60,36 51,34

Časové rozlišení 50 45 98

Vertikální analýza výkazů zisku a ztráty

Vstupní údaje



Náklady na výrobky, zboží a služby 40741 21494 25414

Hrubý zisk 56567 46565 57160

Provozní výsledek 43647 21531 36495

Finanční výsledek -2453 -7338 -4741

Zisk před zdaněním 42425 14193 31754

Zisk po zdanění 33092 11843 26203

Náklady na výrobky, zboží a služby / Tržby za výrobky, zboží a služby = 40741 / 97308 =

0,41868 *100 = 41,87%

Provozní výsledek / Tržby za výrobky, zboží a služby = 43647 / 97308= 0,4485 *100 = 44,85 %

Struktura údajů výkazů zisku a ztráty společnosti v % (vyjádřeno k celkovým tržbám)


Tržby za výrobky, zboží a služby 100,00 100,00 100,00

Náklady na výrobky, zboží a služby 41,87 31,58 30,78

Provozní výsledek 44,85 31,64 44,20

Finanční výsledek -2,52 -10,78 -5,74

Zisk před zdaněním 43,60 20,85 38,46

Zisk po zdanění 34,01 17,40 31,73

Analýza poměrových ukazatelů

Ukazatele likvidity

Běžná likvidita = 𝑂𝐴

𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑐𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒

Pohotová likvidita = 𝑂𝐴−𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦


Okamžitá likvidita = 𝑝𝑒𝑛ěž𝑛í 𝑝𝑟𝑜𝑠𝑡ř𝑒𝑑𝑘𝑦


Běžná likvidita = 75 529 / (16619+ 23851) = 1,866

Pohotová likvidita = (30391+11536)/(16619+23851) = 1,04

Okamžitá likvidita= 30391/(16619+23851) = 0,75

119

Vývoj likvidity

Likvidita 2007 2008 2009

Běžná likvidita 1,87 1,88 1,66

Pohotová likvidita 1,04 0,78 0,84

Okamžitá likvidita 0,75 0,42 0,60

Ukazatele aktivity

Obrat celkových aktiv =𝑡𝑟ž𝑏𝑦

𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎

Obrat celkových aktiv = (6903 + 90405) / 295867 = 0,33

Obrat zásob = 𝑡𝑟ž𝑏𝑦

𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦

Obrat zásob = (6903 + 90405)/ 29924 = 3,25

Doba obratu pohledávek = 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑘𝑦

𝑡𝑟𝑏𝑦/360

Průměrná doba inkasa = 360 * 11536/(6903 + 9040)5 = 42,68 = 43 dnů

Doba obratu zásob = 𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦

𝑡𝑟ž𝑏𝑦/360

Doba obratu zásob = 360 * 29924/ (6903 + 90405)= 110,7 = 111 dnů

Ukazatele aktivity

Ukazatel aktivity 2007 2008 2009

Obrat aktiv 0,33 0,25 0,30

Obrat zásob 3,25 2,07 2,68

Doba inkasa pohledávek 43 59 42

Doba obratu zásob 111 174 135

Ukazatele rentability

Vstupní údaje: 2007 2008 2009

Výsledek hospodaření před zdaněním (+/-) 42425 14193 31754

Nákladové úroky 4890 7030 5500

ROA = 𝐸𝐵𝐼𝑇

𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 . 100

ROA = (42425 + 4890)/295867 * 100=16 %

ROE = 𝐸𝐴𝑇

𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 . 100

ROE = 42425/ 97308 * 100 = 44%

ROS = 𝑧𝑖𝑠𝑘

𝑡𝑟ž𝑏𝑦 . 100

ROS = (33 092/ 97 308) * 100 = 34%

120

Ukazatele rentability v %

Rentabilita 2007 2008 2009

Rentabilita aktiv ROA 16 8 14

Rentabilita vlastního kapitálu ROE 44 13 24

Rentabilita tržeb ROS 34 17 32


Celková zadluženost = 𝑐𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒

𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 . 100

Celková zadluženost = 201106/29586 = 0,68

Úrokové krytí = 𝑧𝑖𝑠𝑘 𝑝ř𝑒𝑑 ú𝑟𝑜𝑘𝑦 𝑎 𝑧𝑑𝑎𝑛ě𝑛í𝑚 (𝐸𝐵𝐼𝑇)

𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑜𝑣é ú𝑟𝑜𝑘𝑦

Vstupní údaje: 2007 2008 2009

Výsledek hospodaření před zdaněním (+/-) 42425 14193 31754

Nákladové úroky 4890 7030 5500

Úrokové krytí = (42425 + 4890) / 4890 = 9,68

Koeficient samofinancování = 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙

𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 . 100

Koeficient samofinancování = 94711/295867= 0,32


Zadluženost 2007 2008 2009

Celková zadluženost 68 % 60 % 51 %

Úrokové krytí 9,68 3,02 6,77

Míra samofinancování 32 % 40 % 49 %

Ukazatel Pracovního kapitálu

Čistý pracovní kapitál = Oběžná aktiva – Krátkodobé závazky

Pracovní kapitál = Oběžná aktiva - (Kr. závazky + Kr. bankovní úvěry) = 75529 – (16619 +

23851) = 35059

Pracovní kapitál

2007 2008 2009

Oběžná aktiva 75529 59484 66503

Kr. závazky 16619 18646 20444

Kr. bankovní úvěry 23851 13010 19640

Pracovní kapitál 35059 27828 26419

Shrnutí pojmů

121

Fundamentální analýza, technická analýza, absolutní ukazatelé finanční analýzy, horizontální

analýza, vertikální analýza, rozdílové ukazatele finanční analýzy, čistý pracovní kapitál, ukazatele

likvidity, ukazatele rentability, ukazatele aktivity, ukazatele zadluženosti, DuPontův pyramidový

rozklad, systémy včasného varování, rychlý test, Quicktest dle autora P. Kralicka, bonitní a bankrotní

modely, Altmanův index důvěryhodnosti, Index Neumaierových In99, Ukazatel EVA - Ekonomická

přidaná hodnota.

Otázky

1. Které ukazatele hodnotíme v rámci technické analýzy?

2. Která analýza je nazývána analýzou trendů a hodnotí vývoj absolutních ukazatelů

v časové řadě?

3. Která analýza pracuje s účetními výkazy v jednotlivých letech odshora dolů?

4. Jak lze definovat Čistý pracovní kapitál?

5. Které ukazatele finanční analýzy patří do skupiny poměrových ukazatelů?

6. Co vyjadřují ukazatelé likvidity?

7. O čem vypovídá ukazatel okamžité likvidity?

8. Co vyjadřují ukazatele rentability?

9. Co je to EBIT?

10. Který ukazatel vyjadřuje celkovou efektivnost podniku, jeho produkční sílu?

11. Co vyjadřují ukazatele aktivity?

12. Jak lze definovat ukazateli vázanosti aktiv a co vyjadřuje?

13. Který ukazatel vyjadřuje, jak dlouho jsou zásoby vázány v podniku?

14. Co vyjadřují ukazatele zadluženosti?

15. Jak lze definovat koeficient samofinancování?

16. Definujte jednotlivé ukazatele a vazby mezi nimi v rámci DuPontova

pyramidového rozkladu.

17. Jaké znáte systémy včasného varování?

18. Které ukazatele jsou analyzovány v rámci analýzy rychlého testu?

19. Jaké ukazatele jsou analyzovány v rámci Quicktestu dle autora P. Kralicka?

20. Které ukazatele jsou analyzovány v rámci Altmanova indexu důvěryhodnosti „Z“?

21. Které ukazatele jsou analyzovány v rámci Indexu Neumaierových IN99?

22. Jak lze definovat WACC?

23. Jak lze definovat ukazatel EVA

24. Jak lze definovat NOPAT?


[1] BAŘINOVÁ D., VOZŇÁKOVÁ I. Zhodnocení a využití účetních výkazů-pro

manažery, společníky a akcionáře, Praha, Grada Publishing 2005, ISBN 80-247-

1115-X.

[2] HOLEČKOVÁ, J. Finanční analýza firmy. 1. vyd. Praha: ASPI, 2008, 208 s. ISBN

978-807-3573-928.

122

[3] HORŇÁKOVÁ, K. Vliv efektivního řízení pohledávek na posouzení finančního

zdraví průmyslového podniku, diplomová práce, FMMI, VŠB-TU Ostrava, 2013.

[4] KISLINGEROVÁ, E. Manažerské finance. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, 811 s.

Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-194-9.

[5] KNÁPKOVÁ, A., PAVELKOVÁ. D. Finanční analýza: komplexní průvodce s

příklady. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 205 s. Prosperita firmy. ISBN 978-80-247-

3349-4.

[6] SEDLÁČEK, J. Finanční analýza podniku 2., aktualiz. vyd. Brno: Computer Press,

2011, v, 152 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-251-3386-6.

[7] MÜLLEROVÁ, L. Účetnictví podnikatelů: metody, ukazatele, využití v praxi. 3.,

aktualiz. vyd. Praha: Oeconomica, 2011, 167 s. ISBN 978-80-245-1747-6.

[8] NEUMAIEROVÁ, I., NEUMAIER, I. Výkonnost a tržní hodnota firmy, Praha,

GRADA Publishing, 2002, ISBN 80-247-0125-1.

[9] RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza: metody, ukazatele, využití v praxi. 2., přeprac.

vyd. Praha: ASPI, 2008, 228 s. ISBN 978-80-247-2481-2.

[10] VALACH, J. Finanční řízení podniku: metody, ukazatele, využití v praxi. 2.

aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Oeconomica, 2011, 167 s. ISBN 80-861-1921-1.

[11] VOZŇÁKOVÁ, I. studijní opory Ekonomická diagnostika - MĚŘENÍ

EKONOMICKÝCH VÝSLEDKŮ, EKONOMICKÁ A FINANČNÍ ANALÝZA, VŠB-TU

Ostrava, 2008.



[13] ANDRUŠKA, L. Ekonomická a finanční analýza jako nástroj pro oceňování firem,


123

7 FINANČNÍ ŘÍZENÍ PODNIKU

Čas ke studiu

2 hodiny

Cíl


definovat cíle finančního řízení,

identifikovat zdroje pro finanční řízení podniku,

popsat cíle finančního plánování,

popsat typy plánů,

vysvětlit cíle controllingu,

definovat finanční plán,

definovat riziko ve finančním řízení,

popsat proces řízení rizik.

Výklad

Cílem finančního řízení na všech úrovních je především[1]:

zajistit likviditu podniku, aby podnik mohl dostát svým závazkům,

zajistit rentabilitu, vytvořit a zajistit zdroje pro budoucí rozvoj podniku.

Základním informačním zdrojem pro zjištění finanční situace podniku je její rozvaha, výkaz

zisku a ztráty. Pro kvalitní řízení podniku je nutno provádět analýzu ekonomické a finanční situace,

jak u vlastního podniku, tak i dodavatelských či odběratelských podniků, popřípadě dalších

spolupracujících objektů. Zjednodušenou ekonomickou analýzu či ekonomický rozbor si musí udělat

každý majitel i malého podniku, pokud to s ním myslí dobře. [1]

Je důležité stanovit, kdo analýzu provádí a z jakého důvodu. Potom můžeme rozdělit

ekonomickou analýzu do dvou základních oblastí na:

externí analýza, která vychází z veřejně dostupných finančních i nefinančních informací,

interní analýza - při tomto druhu analýzy jsou analytikovi k dispozici veškeré údaje z informačního systému podniku.16

Aby byla ekonomická analýza vypovídající, potřebuje kvalitní podklady - informace. Informace

mají klíčovou úlohu ve všech rozhodovacích procesech podniku. Informace musí být aktuální a jejich

zjišťování by mělo být efektivní, nepříliš nákladné a přizpůsobeno potřebám podniku. Významnou

úlohu v procesech získávání a shromažďování informací hraje analytik či manažer, jehož znalosti,

16Finanční analýza vydaná v edici „Vzdělávání účetních v ČR“ vydané Svazem účetních v nakladatelství Bilance

se souhlasem Ministerstva financí ČR, autor Ing. Josef Mrkvička

124

zkušenosti a úsudek jsou nezbytné pro zajištění efektivního sběru informací, určení vhodného

rozsahu informací a správnou interpretaci získaných informací. [2]

Zjišťování informací o vlastním podniku je jednodušší, neboť veškeré informace jsou snadno

dostupné. Omezující mohou být jen možnosti podnikového informačního systému či znalosti

pracovníků podniku. U cizích podniků je zjišťování informací problematičtější. Záleží na podniku, jak

podrobné informace nám o sobě poskytne. Přesto si lze zjistit spoustu informací o cizích podnicích.

Informace ze závěrek podniků zapsaných v Obchodním rejstříku lze nalézt na i internetových

stránkách, např. http://portal.justice.cz/Justice2/Uvod/uvod.aspx, kde jsou kopie důležitých listin,

které se vztahují k podniku včetně účetní závěrky.

Další důležité či doplňující informace o vlastním podniku lze získat z vnitropodnikových

výkazů a sestav. Informace o dodavatelské, odběratelské či konkurenční lze získat z těchto zdrojů [2]:

Obchodního nebo Živnostenského rejstříku,

Obchodního věstníku,

Výročních zpráv,

Prospektu cenného papíru,

Roční zprávy, které poskytují ekonomické údaje firmy, pokud se jedná o emitenta veřejně obchodovatelného cenného papíru,

Registru dlužníků,

Informačních katalogů, hospodářských komor, monitoringu médií,

Informačních kanceláří, které mohou poskytovat zprávy o hospodaření - nejznámější je Dun & Bradstreet, Intercredit, Creditreform apod.

Finanční plánování

Jednou z prioritních funkcí řízení podniku je plánování. Je to komplexní rozhodovací proces,

spočívající v navrhování, hodnocení a výběrů cílů i odpovídajících projektů k jejich dosažení.

Finanční plánování je mimořádně náročná, obtížná a odpovědná činnost finančních manažerů

a kontrolorů. Tvůrci těchto plánů musí brát v úvahu celou řadu faktorů a jejich úkolem je vytvořit na

základě získaných informací konzistentní finanční dokument, který znázorňuje současnou a zejména

budoucí finanční pozici podniku. [3]

Mezi cíle finančního plánování můžeme zařadit následujících osm oblastí [4]:

pozice na trhu,

inovační aktivita,

produktivita,

rentabilita,

způsob fungování a vývojové tendence managementu firmy,

výkonnost pracovníku a jejich postoj k firmě,

vztahy mezi podnikem a veřejností, názor veřejnosti na podnik a jeho vývoj, hmotné a finanční zdroje a jejich zajištěnost.

V zaběhlých společnostech jsou odpovědnými pracovníky zpracovávány různé strategické a

operativní plány, které se stávají základem pro finanční plány podniku. Jednotlivé typy plánů mohou

být rozčleněny podle různých hledisek, např. [3]:

Časové hledisko: o dlouhodobé (koncepční) plány – 5 a více let, o střednědobé plány – 2-3 let, o krátkodobé plány – roční, čtvrtletní, měsíční, dekádní, týdenní, denní, hodinové.

125

Věcné (obsahové) hledisko: o Operativní plány stanovují konkrétní postupy a prostředky realizace až na nejnižší

části a vztahují se k velmi krátkým časovým obdobím. o Taktické plány se zpracovávají a realizují na střední úrovni řízení. Základem je roční

plán a jsou přechodem od strategie do reality. o Koncepční (dlouhodobé, vycházející ze strategie podniku).

Finanční plán je především nástrojem zajišťování finanční rovnováhy (likvidity). Finanční plán i

ostatní podnikové plány nejsou legislativně ošetřeny a jejich vypracování a dodržování je plně

v pravomoci řídících pracovníků podniku. Nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím finanční potřeby a

současně i vymezujícím rozhodující provozní příjmy je objem tržeb. Plán tržeb vychází z prognózy

tržních podmínek a z plánu prodeje. Na něj pak navazuje řada dalších plánů jako plán výroby, plán

investic, plán marketingu, plán nákupu, plán obnovy a údržby dlouhodobého hmotného majetku,

plán výzkumu a vývoje, plán zásobování, personální plán a jako syntetizující - finanční plán, jak je

uvedeno na obrázku 30. [5]

Obr. 30 Finanční plán a vazba na ostatní podnikové plány [5]

Ve struktuře podnikového plánu zaujímá finanční plán své specifické místo. Je to dáno tím, že

má vazbu na všechny ostatní plány a vzájemně se s nimi prolíná. Součástí finančního plánování je i

rozhodnutí o financování běžných, investičních a mimořádných činností. Finanční plán se snaží

dosáhnout dlouhodobého finančního cíle podniku. Krátkodobý finanční plán podniku tvoří [5]:

plánovaná výsledovka (plán nákladů a výnosů),

plánovaná rozvaha,

rozpočet peněžních příjmů,

rozpočet peněžních výdajů,

roční plán cash flow.

Jako základ pro všechna finanční rozhodnutí je potřeba brát do úvahy faktor času a také

rizika. Proto je potřeba již při tvorbě finančního plánu provádět finanční analýzu. Po vytvoření

finančního plánu následuje samotné finanční řízení, které je součástí controllingu.

Pod pojmem controlling, si nemůžeme představit pouze kontrolu, jak by se mohlo na první

pohled zdát. Je to totiž komplex, který zahrnuje především plánování, sledování a vyhodnocování a

prochází napříč celým podnikem. Přijetí nápravných opatření na základě výsledků hodnocení

controllingu a jejich následná kontrola v tomto případě patří do oblasti manažerského řízení a mají ji

126

vykonávat jednotliví odpovědní manažeři. V současné době patří k nedílné součásti moderního řízení

podniku. Jádrem controllingu je porovnávání dosažené skutečnosti s plánem, se standardy, s cíli nebo

i se skutečnostmi minulého období. Zjištěné odchylky a jejich příčiny jsou vyhodnocovány a tvoří

podklad pro zavedení protiopatření v rámci podnikového řízení. Controlling provádí výše uvedené

porovnávání v rámci svého měsíčního výkaznictví. [6]

Riziko ve finančním řízení

Při finančním řízení zisk a likviditu ohrožuje riziko, které se může projevit zejména snížením či

ztrátou zisku.

Neexistuje jedna obecně uznávaná definice a pojem riziko je definováno různě, např. [6]:

1. Pravděpodobnost či možnost vzniku ztráty, obecně nezdaru. 2. Variabilita možných výsledků nebo nejistota jejich dosažení. 3. Odchýlení skutečných a očekávaných výsledků. 4. Pravděpodobnost jakéhokoliv výsledků, odlišného od výsledku očekávaného. 5. Nebezpečí negativní odchylky od cíle (tzv. čisté riziko). 6. Možnost vzniku ztráty nebo zisku (tzv. spekulativní riziko). 7. Neurčitou spojená s vývojem hodnoty aktiva (tzv. investiční riziko).

Přístupy k řízení rizik procházejí vývojem. Řízení rizik neznamená pouze reagovat na nečekané

události tak, aby byl minimalizován jejich dopad, ale znamená to přijmout strategický a systematický

přístup k riziku, jehož zvládnutí se stává konkurenční výhodou podniku a v konečném důsledku

přispívá ke zvýšení hodnoty podniku.

Existence kvalitního řízení rizika, jakožto určitého subsystému řízení organizace, může

výrazně snížit negativní působení podnikatelského okolí. Široce založené, integrované řízení rizik

znamená pro mnoho organizací změnu myšlení. Řízení rizik dnes není jen orientace na stinnou

stránku rizika, ale je to také soustředění na kladné stránky, na využití příležitostí.

Aby bylo možno řídit rizika, je třeba, aby každé riziko bylo popsáno, kategorizováno a

ohodnoceno. Proces řízení rizik tedy lze rozdělit do následujících fází [1]:

identifikace rizikových faktorů,

významnost rizikových faktorů a měření rizika (kvalitativní a kvantitativní ohodnocení rizika),

příprava a realizace opatření k snížení rizika.

Identifikace rizikových faktorů

Identifikace rizika vychází ze stanovených strategických a operačních cílů podniku. Spočívá v

popisu hrozby (externí nebo interní), která podmiňuje vznik potenciální události. Takové události,

která může ovlivnit realizaci strategie podniku a dosažení jejích cílů. Identifikace faktorů rizika je

založena jednak na využití znalostí a intuice pracovníků podniku a na pečlivém sledování vývoje

podnikatelského okolí.

Každé riziko lze individuálně posoudit a zařadit se do jedné ze tří kategorií:

kritická rizika,

významná rizika,

nevýznamná rizika.

Kritická rizika jsou taková rizika, která mohou mít střední až katastrofický dopad na podnik a

přitom jejich odhadovaná pravděpodobnost je střední až velmi vysoká.

127

Pro stanovení významnosti rizikových faktorů a velikosti rizika lze využít jak náročné, tak

méně náročné přístupy. K náročnějším lze přiřadit rozhodovací matice, rozhodovací stromy, simulace

metodou Monte Carlo, statistické nástroje. Jednodušší přístupy vycházejí ze zjištění vlivu změn

rizikových faktorů bez stanovení pravděpodobnosti. Lze použít expertní hodnocení a analýzu citlivosti

s jejich počítačovou podporou. [1]

Pro rychlé a zjednodušené stanovení pravděpodobnosti lze použít tabulku č. 8 vypracovanou

odborníky na řízení rizika. [1]

Tab. 8 Stanovení pravděpodobnosti rizika [1]

Pravděpodobnost události

Hodnoty Popis kategorie

Velmi vysoká Více než 80 % Očekává se, že k události ve většině případů dojde. Situace se ve firmě téměř každoročně opakuje.

Vysoká 50-80 % Lze předpokládat, že k události ve většině případů dojde. Ve firmě situace již nastala a zřejmě se bude opakovat.

Střední 25-50 % K události by pravděpodobně mohlo dojít. Situace tohoto typu ve firmě již dříve nastala.

Nízká 5 –25 % K události by mohlo dojít. Situace tohoto typu ve firmě ještě nenastala, ale z obdobných firem je známa.

Téměř vyloučená Méně než 5 % K události by mohlo dojít za velmi výjimečných okolností. Událost se za posledních 10 let nevyskytla ve firmě ani ve srovnatelných firmách.

Kvantitativní ohodnocení rizika

Dopad rizika představuje peněžní vyjádření možného vlivu na budoucí peněžní tok (cash

flow). Tento dopad může být promítnut, jak do výnosů (snížení), tak i do nákladů (zvýšení). Dopad je

vážen pravděpodobností, že riziko nastane. Modely pro kvantifikaci rizika jsou převážně založeny na

výpočtu čisté současné hodnoty (více v kapitole 8).

Opatření ke snižování rizik

Nepříznivé důsledky lze snížit prevencí rizika (jeho eliminace nebo snížení pravděpodobnosti

výskytu) či snížením nepříznivých dopadů. Účinnými faktory ovlivňování rizik se jeví i flexibilita

činností, diverzifikace a transfer rizik. Součástí řízení rizika se stávají podrobné seznamy limitů,

pravidel a kvalitní podnikový informační systém pro monitorování a vykazováni rizik.

Shrnutí pojmů

Finanční plánování podniku, finanční plán, likvidita, rentabilita, riziko ve finančním řízení,

controlling, faktor času.

Otázky

1. Co je cílem finančního řízení v podniku?

2. Jak lze definovat finanční plán?

128

3. Z jakých zdrojů lze získat informace potřebné pro finanční plánování?

4. Jak členíme finanční plán z časového hlediska?

5. Co zahrnuje krátkodobý finanční plán podniku?

6. Co je cílem controllingu?

7. Jak lze definovat riziko?

8. Jaké nástroje lze použít pro stanovení významnosti rizikových faktorů a velikosti

rizika?

9. Jaká opatření ke snižování rizik jsou v podniku využívána?




[2] BAŘINOVÁ D., VOZŇÁKOVÁ I. Zhodnocení a využití účetních výkazů-pro

manažery, společníky a akcionáře, Praha, Grada Publishing. 2005, ISBN 80-247-

1115-X.

[3] LANDA, M. Finanční plánování a likvidita. 1. vyd. Brno: Computer Press. 2007.

ISBN 978-80-251-1492-6.

[4] VYSUŠIL, J. Plánování není přežitek. Praha: PROFESS. 1995. ISBN 80-85235-18-8.

[5] FOTR, J. Strategické a finanční plánování. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing.

1999. 152 s. ISBN 80 - 7169-694-3.

[6] SMEJKAL V.; RAIS, K. Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. Praha: Grada,

2010. 360 s. ISBN 978-80-247-3051-6.

129

8 INVESTIČNÍ ROZHODOVÁNÍ

Čas ke studiu

3 hodiny

Cíl


definovat investice,

popsat jaké faktory musí investor v rámci hodnocení investičních projektů posuzovat,

vysvětlit investiční strategie,

definovat základní metody, které slouží ve finančním rozhodování pro vyjádření faktoru času,

popsat nejvýznamnější metody složeného úrokování,

popsat metody hodnocení investičních projektů.

Výklad

„Investice se z makroekonomického hlediska charakterizují jako použití úspor k výrobě

kapitálových statků, eventuálně k vývoji technologií a k získání lidského kapitálu. Znamenají

obětování dnešní (jisté) hodnoty za účelem získání budoucí (zpravidla méně jisté) hodnoty.17“ [1]

V širokém smyslu pojem investování používáme pro nakupování aktiv. Aktivum je vše, co

svému vlastníkovi přináší výnos. Může přitom jít o reálná aktiva nebo o finanční aktiva. [2]

Reálná aktiva přinášejí výnos tím, že jsou používána ve výrobě. Jsou to pozemky, budovy,

stroje, dopravní prostředky, minerální ložiska – tedy vlastně výrobní faktory. Ale patří sem i taková

nehmotná aktiva, jako jsou například patenty, know how nebo obchodní značky. [2]

Finanční aktiva jsou zejména bankovní vklady a cenné papíry (akcie, dluhopisy aj.), které

svým majitelům přinášejí výnosy, jako jsou úroky z vkladů a dluhopisů nebo dividendy z akcií. [2]

Investice mají mnoho podob. Rozlišujeme tři základní skupiny investic [3]:

Hmotné investice - investice, které vytvářejí nebo rozšiřují výrobní kapacitu.

Finanční investice - zde můžeme zahrnout nákup cenných papírů, obligací, akcií, půjčení peněz investičním společnostem za účelem získání úroků.

Nehmotné investice - investice za nákup know how, výdaje na vzdělání, sociální rozvoj nebo výzkum a vývoj, apod.

Investiční rozhodování před nás v podstatě klade otázku, jaké hodnoty se dnes vzdáváme,

abychom získali jinou hodnotu v budoucnosti. Investice má smysl jen tehdy, jestliže dnešní hodnota

17 VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. vyd. Praha: Ekopress, 2005. ISBN 80-

86929-01-9, str. 15

130

bude v budoucnu vynahrazena ve větší míře. Obětujeme tedy nějakou dnešní hodnotu za hodnotu

budoucí. Zatímco dnešní hodnota je jistá, je budoucí hodnota vždy nejistá.

Existují dva základní principy teorie financí, které je třeba respektovat při posuzování

výkonnosti podniku [4]:

1. Koruna obdržená dnes má větší hodnotu než koruna obdržená zítra. 2. Bezpečná koruna má větší hodnotu než riziková koruna.

Tyto dva základní principy musíme mít na paměti při veškerém dění v podniku. S penězi,

které obdrží vlastník dříve, může dříve disponovat, a proto pro něj mají vyšší hodnotu. A naopak čím

později peníze obdrží vlastník, tím bude pro něj hodnota peněz v současnosti nižší.

Všechny tyto příležitosti zvažuje z hlediska budoucích výnosů. Pokud by náhodou byly ve

všech případech stejné, potom se zcela přirozeně rozhoduje pro ty investice, které jsou nejméně

rizikové. Přesto mohou být některé rizikové příležitosti velmi lákavé. Pak je rozumné investice

rozdělit na více částí, část vložit do rizikovější akce s vyšším výnosem a další části do akcí

bezpečnějších, i když méně výnosných. Tím se celkové riziko podstatně zmenšuje a na tom je

založena teorie investičního portfolia. 2

Investiční rozhodování má několik zvláštností, kterými je specifické. Můžeme je shrnout do

několika bodů [5]:

Rozhoduje se v dlouhodobém časovém úseku, a tudíž existuje mnoho faktorů, které mohou investiční rozhodování změnit. Například změna inflace nebo úroků.

Většinou se u investování jedná o kapitálově náročné operace, které podnik nemusí zvládnout.

Investiční rozhodování je velice časově a finančně náročná činnost podniku.

Investiční činnost je nástrojem inovací v podniku, protože souvisí s pořizováním nových technologií a výrobků.

Investiční rozhodování řeší dva základní problémy:

kolik a kdy má podnik investovat,

do kterého typu dlouhodobého majetku (hmotného, nehmotného, finančního) či do kterého konkrétního investičního projektu investovat.

Investor musí každou investiční příležitost posuzovat s přihlédnutím k těmto faktorům, viz

obr. 31 [2]:

očekávaný výnos investice,

očekávané riziko investice,

očekávaný důsledek na likviditu podniku.

131

Obr. 31 Základní investiční strategický trojúhelník

Investor tedy musí každou příležitost porovnávat z hlediska hodnocení výnosnosti

(rentability) investice. Jde vlastně o rozpočtování investičních výdajů a peněžních příjmů za období

životnosti investice. Dalšími důležitými kritérii hodnocení investic je očekávané riziko investice, tj.

stupeň nebezpečí, že nebude dosaženo očekávaných výnosů, a doba splacení investice (očekávaný

důsledek na likviditu podniku), tj. doba, kdy se peněžní příjmy budou rovnat investičním výdajům. [3]

Ideální investice je taková, která nám poskytuje maximální výnos, nízké riziko a vysokou

likviditu. Takové investice se v praxi téměř neobjevuje. Ve skutečnosti jsou investice s vysokou

výnosností obvykle vysoce rizikové a málo likvidní. Proto se musí investor rozhodnout pro jeden

z uvedených tří faktorů.[3]

Při investičním rozhodování může podnik (investor) uplatňovat různé typy investičních

strategií. Investiční strategie – jako součást finanční strategie – představuje investiční postupy, které

zabezpečují finanční cíle podniku. Základním finančním cílem podnikání je maximalizace tržní

hodnoty podniku pro vlastníka a zajištění likvidity.

Podle toho, který z těchto faktorů investor bude preferovat, rozlišujeme různé typy

investičních strategií [1]:

Strategie maximalizace ročních výnosů. Investor preferuje maximálním ročním výnosům a nevěnuje pozornost růstu ceny investice.

Strategie růstu ceny investice. Investor preferuje tu investici, u které se předpokládá co největší zvýšení hodnoty původního investičního vkladu.

Strategie růstu ceny investice spojená s maximálními ročními výnosy. Investor si vybírá takové investice, které přinášejí růst ceny investice v budoucnosti i růst ročních výnosů.

Agresivní strategie investic. Investor preferuje investice s vysokým stupněm rizika a náhradou za to očekává vznik vysokých výnosů.

Konzervativní strategie. Je to opak agresivní strategie. Investor jedná a postupuje opatrně. Vyhýbá se riziku a vybírá si méně rizikové nebo úplně bezrizikové investice. Takové investice ale také přinášejí menší výnosnost.

Strategie maximální likvidity. U tohoto typu strategie investor preferuje takové investice, které jsou schopny se rychle přeměnit na peníze, které jsou nejlikvidnější. Investice, které zajišťují likviditu, přinášejí většinou menší výnosnost.

Kritéria hodnocení investic

Finanční rozhodování podniku, zejména rozhodování dlouhodobějšího charakteru, je

ovlivněno časem. Proto při finančním rozhodování je třeba respektovat faktor času.[2]

Základními metodami, které slouží ve finančním rozhodování pro vyjádření faktoru času, jsou

metody jednoduchého a složeného úrokování.

Jednoduché úrokování

Při jednoduchém úrokování se úroky po připsání k jistině vyberou, nepřipočítávají se

k původnímu kapitálu a nezvyšují tak jistinu jako základnu pro další úročení.

Velikost úroku za úročené období [2]:

365*

100***

kpSHniSHU (50)

U úrok

132

SH současná hodnota vkladu při uložení do banky, jistina, finanční tok vynaložených

nákladů na investici v době jejich skutečného vynaložení

i úroková míra

p úroková sazba

n počet let úročení

k počet dnů úročení

Řešené úlohy

Příklad

Kolik dostanete vyplaceno na úrocích, když do banky vložíte 200 000,- Kč na dobu 3 let při

úrokové sazbě 2 % p.a (tzn. ročně). Úroky vybíráte každým rokem.

Řešení

U = 200 000 x 0,02 x 3 =12 000,- Kč

Na úrocích dostaneme vyplaceno 12 000,- Kč.

Složené urokování

Při složeném úrokování se úroky nevybírají a zvyšují tak základnu (jistinu) pro další úrokové

období. Úrok se k výchozí veličině připočítává na konci období úročení (zpravidla kalendářní rok).

Nejvýznamnější metody složeného úrokování [2]:

budoucí hodnota jednorázového vkladu,

současná hodnota peněz,

budoucí hodnota anuity 18,

anuitní platba pro dosažení budoucí hodnoty,

kapitálová obnova (anuitní splátka kapitálu),

současná hodnota anuity.

Budoucí hodnota jednorázového vkladu

Budoucí hodnota jednorázového vkladu při složeném úrokování (kdy se úrok počítá nejen

z vkladů, ale i z dosud připsaných úroků) se stanoví pomocí úročitele.

niSHBH )1(* (51)

BH budoucí hodnota (hodnota konečná)

SH současná hodnota (počáteční jistina)

i úroková míra

n počet let, za které se úrok počítá

18 Anuitou rozumíme sérii pravidelných plateb ve stejné výši za určité období. Někdy je také charakterizována

jako součet pravidelné roční splátky úvěru (úmor) a úrokové platby.

133

Řešené úlohy

Příklad

Jakou částku si vyberete za 4 roky z banky, pokud do ní vložíte 600 000,- Kč při úrokové sazbě

4 % p.a. a úroky jsou vám připisovány k jistině?

Řešení

BH = 600 000 * (1 + 0,04)4

BH = 701 915,- Kč

Po čtyřech letech si z banky vyberu peněžní částku, která bude mít hodnotu 701 915,- Kč.

Současná hodnota peněz

Současná hodnota peněz (diskontovaná hodnota) je určována pomocí odúročitele.

Odúročitele používáme tehdy, pokud chceme budoucí příjem nebo výnos převést na současnou

hodnotu.

ni

BHSH

)1( (52)

BH budoucí hodnota

SH současná hodnota

i úroková míra


Řešené úlohy

Příklad

Stavební podnik se dohodl se zahraničním odběratelem, že mu dodá technologickou linku za

1 000 000,- Kč na tříletý úvěr. Odběratel zaplatil směnkou, kterou dodavatel okamžitě eskontuje u

banky. Banka však požaduje při okamžitém eskontu úrok ve výši 10%. Kolik zaplatí banka stavebnímu

podniku za směnku při okamžitém eskontu směnky? Kolik by zaplatila banka za směnku, když ji

stavební podnik bude eskontovat až za rok?[2,6]

Řešení

Okamžitý eskont:

KčSH

,315751)1,01(

00000013

Eskont za rok:

KčSH

,447826)1,01(

00000012

134

Banka vyplatí při okamžitém eskontu stavebnímu podniku 751 315,- Kč, ale pokud bude

stavební podnik eskontovat směnku až za rok, vyplatí mu banka 826 447,- Kč, tedy o 75 132,- Kč více

než při okamžitém eskontu.

Budoucí hodnota anuity

Budoucí hodnota anuity je určována pomocí střadatele. Pomocí střadatele se určí konečná

hodnota pravidelných vkladů včetně úroků za určité období. Předpokládá se, že pravidelné vklady

budou ukládány vždy koncem každého roku.

i

iPLBH

n 1)1(*

(53)

PL částka pravidelných plateb (anuita)

BH budoucí hodnota

i úroková míra


Řešené úlohy

Příklad

Do banky vkládáme vždy na konci každého roku 18 000,- Kč po dobu 5 let, při úrokové míře

3,5 % p.a. Kolik bude na konci pátého roku uspořeno?

Řešení

KčBH

,52596035,0

1)035,01(*00018

5

Na konci pátého roku bude naspořeno 96 525,- Kč.

Anuitní platba pro dosažení budoucí hodnoty

Anuitní platba pro dosažení budoucí hodnoty je určována pomocí fondovatele.

1)1(*

ni

iBHSH (54)

BH budoucí hodnota

SH současná hodnota

i úroková míra


Výše pravidelné platby (SH = PL) vždy na konci roku, pomocí které bude za n let při roční

úrokové sazbě i uspořena požadovaná budoucí hodnota (BH).

Řešené úlohy

135

Příklad

Kolik musíme ukládat do banky, vždy koncem roku, abychom uspořili 500 000,- Kč za 4 roky

při úrokové míře 4 %?

Řešení

KčSH

,7451171)04,01(

04,0*000500

4

Abychom naspořili částku 500 000,- Kč, musíme na konci každého roku po dobu 4 let ukládat

částku 117 745,- Kč.

Kapitálová obnova

Kapitálová obnova (někdy také anuitní splácení úvěru a placení úrokových plateb) se dá určit

pomocí umořovatele.[6]

1)1(

)1(**)(

n

n

i

iiSHPL (55)

PL roční splátka úvěru a úroků

SH poskytnutý úvěr

i úroková míra


Řešené úlohy

Příklad

Firma si potřebuje vypůjčit na nové technologie od banky 10 000 000,- Kč. Banka požaduje

splácení úvěru pravidelně za 5 let při úrokové sazbě 20 %. Kolik firma bude pravidelně platit koncem

každého roku, aby zaplatila vypůjčený úvěr spolu s úroky?

Řešení

KčPL

,7983433

1)2,01(

)2,01(*2,0*00000010

5

5

Firma bude koncem každého roku, splácet úvěr spolu s úroky, po dobu 5 let ve výši

3 343 798,- Kč (tzn. za 5 let přeplatí požadovaný úvěr o 6 718 990,- Kč).

Současná hodnota anuity

Současná hodnota anuity (také současná hodnota pravidelných budoucích výnosů) je

určována pomocí zásobitele. [6]

n

n

ii

iPLSH

)1(*

1)1(*

(56)

Pomocí zásobitele se může stanovit současná hodnota částky, která umožňuje vyplácet

koncem roku pravidelný výnos a zároveň určit nevyčerpaný zůstatek původní částky. Pravidelný

výnos zahrnuje jak část původní částky, tak úrok z ní.[6]

136

Řešené úlohy

Příklad

Chceme vyplácet po dobu 10 let vždy na konci roku částku 15 000,- Kč. Jakou částku musíme

nyní složit, abychom toho dosáhli při roční úrokové míře 8 %?

Řešení

KčSH

,652100

)08,01(*08,0

1)08,01(*00015

10

10

Nyní musíme vložit do banky 100 652,- Kč, abychom vždy na konci každého roku mohli mít

částku 15 000,- Kč po dobu 10 let.

Metody hodnocení investičních projektů

Pro hodnocení efektivnosti investičních projektů může být použito spoustu metod, nejčastěji

bývají používány metody, které hodnotí přínosy z investování a to především [2]:

metoda čisté současné hodnoty,

metoda propočtu míry výnosu (vnitřního výnosového procenta),

metoda propočtu návratnosti investice.

Metoda čisté současné hodnoty

Nejčastěji využívanou metodou bývá metoda čisté současné hodnoty. Je to dynamická

metoda vyhodnocování efektivnosti investičních projektů, která za efekt z investice považuje peněžní

příjem z projektu, jehož základ tvoří očekávaný zisk po zdanění, odpisy, event. ostatní příjmy. Jestliže

se kapitálový výdaj uskutečňuje delší dobu, pak je čistá současná hodnota rozdíl mezi diskontovanými

peněžními příjmy z projektu a diskontovanými kapitálovými výdaji v jednotlivých letech.[2]

Čistá současná hodnota investičního projektu představuje rozdíl současné hodnoty všech

budoucích peněžních příjmů z projektu (zahájení výroby) a současné hodnoty výdajů vynaložených na

investiční projekt (do zahájené výroby). [7]

Celkové pojetí peněžních příjmů z investičního projektu lze vyjádřit [8]:

P = Z + A ± O + Pm ± D (57)

P celkový roční peněžní příjem z investičního projektu

Z roční přírůstek zisku po zdanění

A přírůstek ročních odpisů v důsledku investice

O změna čistého pracovního kapitálu

Pm čistý příjem z prodeje investičního majetku koncem životnosti

D daňový efekt z prodeje majetku koncem životnosti

Čistou současnou hodnotu můžeme vyjádřit jako [2]:

Ki

P

i

P

i

P

i

PČSH

N

N

)1(

......)1()1()1( 3

3

2

21 (58)

137

nebo

Ki

PnČSHn

n

n

)1(

1

1

(59)

ČSH čistá současná hodnota

P1,2,3 peněžní příjem z investice v jednotlivých letech její životnosti

i požadovaná výnosnost (úroková míra vyjádřená koeficientem)

N doba životnosti

K kapitálový výdaj

n jednotlivá léta životnosti

Hodnotu kritéria lze interpretovat jako absolutní přírůstek majetku z realizace investice.

Možné výsledky čisté současné hodnoty jsou následující [2]:

ČSH > 0 → (diskontované peněžní příjmy převyšují kapitálový výdaj), je investiční projekt pro podnik přijatelný, zaručuje požadovanou míru výnosu a zvyšuje tržní hodnotu firmy (čistá současná hodnota tak přímo váže na hlavní finanční cíl podnikání),

ČSH < 0 → (diskontované peněžní příjmy jsou menší než kapitálový výdaj), je investiční projekt pro podnik nepřijatelný, protože nezajišťuje požadovanou míru výnosu a jeho přijetí by snižovalo tržní hodnotu firmy,

ČSH = 0 → je investiční projekt z hlediska podniku indiferentní (diskontované peněžní příjmy se rovnají kapitálovému výdaji, projekt nezvyšuje ani nesnižuje tržní hodnotu firmy).

Řešené úlohy

Příklad

Podnik kupuje novou technologii. Doba pořízení projektu činí dva roky. V každém roce

vynaloží koncem roku 6 mil. Kč. Doba životnosti je 3 roky. Celkové peněžní příjmy po zdanění se

očekávají ve výši: 1 rok – 6 mil. Kč, 2 rok – 6 mil. Kč, 3 rok – 2,5 mil. Kč. Požadovaná výnosnost je 10 %.

Je nákup technologie pro podnik výhodná? [2]

Řešení

Peněžní výdaje v jednotlivých letech:

Rok Výdaj v Kč Odúročitel Diskontovaný

kapitálový výdaj v Kč 1

6 000 000,- 909,0

)1,01(

11

5 454 000,-

2

6 000 000,- 826,0

)1,01(

12

4 956 000,-

∑

12 000 000,-

10 410 000,-

Peněžní příjmy od začátku pořízení investice:

138

Rok

Příjem v Kč

Odúročitel

Diskontovaný peněžní příjem v Kč

1

6 000 000,- 751,0

)1,01(

121

4 506 000,-

2

6 000 000,- 683,0

)1,01(

122

4 098 000,-

3

2 500 000,- 620,0

)1,01(

123

1 550 000,-

∑

14 500 000,-

10 154 000,-

ČSH = 10 154 000 – 10 410 000 = - 256 000,- Kč

Čistá současná hodnota projektu je záporná! Projekt – nákup technologie je tedy pro podnik

nepřijatelný.

Metoda propočtu míry výnosu

Metoda propočtu míry výnosu (vnitřního výnosového procenta) je založena na principu

hledání takové úrokové míry, při které se současná hodnota příjmu z investic rovná nákladům na její

pořízení. [2]

Vnitřní výnosové procento je „…taková úroková míra, při které se současná hodnota

peněžních příjmů z investice rovná současné hodnotě kapitálových výdajů na investice. Z

matematického hlediska je vnitřní výnosové procento čistou současnou hodnotou s takovou

úrokovou mírou, při které je čistá současná hodnota rovna nule.“ [9]

x

nni

PnI1 )1(

1 (60)

Pn peněžní příjmy v jednotlivých letech

I náklady na investici

x doba hodnocení investice

i úroková míra

Předností vnitřního výnosového procenta je především to, že pro jeho využití není třeba znát

přesně diskontní sazbu. Jestliže víme, že diskontní sazba bude v rozmezí 10 – 13%, ale vnitřní

výnosové procento nám vyjde 18%, nemusíme se zabývat tím, že neumíme přesně určit diskontní

sazbu, protože vnitřní výnosové procento převyšuje horní mez odhadu diskontní sazby značně,

projekt bychom tedy měli realizovat. [10]

Odlišnost od čisté současné hodnoty je v tom, že nepočítáme s předem vybranou úrokovou

mírou (jako minimální požadovanou efektivností), ale tuto úrokovou míru naopak hledáme. [11]

Metoda propočtu návratnosti investice

Metoda doby návratnosti investice je definována počtem let, za které se investice splatí

příjmy. Propočet doby úhrady je jednoduchý. Srovnáním kumulativních ročních příjmů se zjistí doba,

139

kdy tyto příjmy se rovnají investovaným nákladům. Při použití této metody k rozhodování o

investicích je třeba uvážit, že její vypovídací schopnost je zkreslena tím, že nebere v úvahu příjmy,

plynoucí z investice po době úhrady a preferuje varianty s kratší dobou životnosti (i při nižší

efektivnosti). [2]

Předností doby návratnosti je jednoduchost výpočtu a její srozumitelnost a velmi snadná

porovnatelnost projektů. Mezi nedostatky patří, že ignoruje příjmy investice po době návratnosti,

zdůrazňuje příliš rychlou finanční návratnost projektu, jednotlivé projekty nelze sčítat a nerespektuje

faktor času, což ale lze napravit použitím kritéria diskontované doby návratnosti, ke kterému se také

dostanu.

Za dobu návratnosti, která se měří v časových jednotkách, se investorovi vrátí zpátky peněžní

prostředky, které do investice vložil.

Shrnutí pojmů

Investice, investiční rozhodování, výnos investice, riziko investice, likvidita investice,

investiční strategie, jednoduché úrokování, složené úrokování, úročitel, odúročitel, střadatel,

fondovatel, umořovatel, zásobitel, čistá současná hodnota, vnitřní výnosové procento, doba

návratnosti investice.

Otázky

1. Lze investice definovat takto: Investice znamenají obětování dnešní (jisté)

hodnoty za účelem získání budoucí (zpravidla méně jisté) hodnoty?

2. Jaké jsou základní principy teorie financí?

3. Jaké základní problémy řeší investiční rozhodování?

4. Patří nehmotné investice do základní skupiny investic?

5. Jaké faktory musí investor posuzovat u každé investice?

6. Jaké jsou základní typy investičních strategií?

7. Jak stanovíme velikost úroku za úročené období při jednoduchém úročení?

8. Jaké jsou nejvýznamnější metody složeného úrokování?

9. Jak lze definovat úročitele a odúročitele?

10. Jak stanovíme konečnou hodnotu pravidelných vkladů včetně úroků za určité

období?

11. Co je to anuita?

12. Vyjmenujte základní metody hodnocení investičních projektů?

13. Jak lze definovat čistou současnou hodnotu?

14. Jaké položky lze zahrnout do peněžních příjmů z investičního projektu?

15. Je investiční projekt pro podnik nepřijatelný, pokud je ČSH projektu kladná?

16. Jak lze definovat metodu doby návratnosti?


140

[1] VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. vyd. Praha:

Ekopress, 2005. ISBN 80-86929-01-9, str. 15.



[3] SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. 473 s.

ISBN 80-7179-892-4.

[4] NEUMAIEROVÁ, I., NEUMAIER, I. Výkonnost a tržní hodnota firmy, Praha, Grada

2002. 215 stran. ISBN 80-247-0125-1.

[5] ČVANČAROVÁ, Z.; HUMLOVÁ, V.; HUJDUSOVÁ, A.; ŠTVERKOVÁ, J.; NĚMČÍK, P.

Podniková ekonomika B. 1. vyd. Ostrava: VŠB-TUO, 2008. 262 s. ISBN 978-80-

248-1422-3.

[6] VALACH, J. a kol. Finanční řízení podniku. 2. vydání. Praha: EKOPRESS, s.r.o.,

1999. ISBN 80-86119-21-1.

[7] DLUHOŠOVÁ, D. Finanční řízení a rozhodování podniku. 2. upravené vyd. Praha:

EKOPRESS, s.r.o., 2008. 192 s. ISBN 978-80-86929-44-6.

[8] VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 1. vyd. Praha:

EKOPRESS, s.r.o., 2001. 447 s. ISBN 80-86119-38-6.

[9] MÁČE, M. Finanční analýza investičních projektů: praktické příklady a použití. 1.

vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. 80 s. ISBN 80-247-1557-0.

[10] FOTR, J. Podnikatelský plán a investiční rozhodování. Praha: Grada Publishing,

spol. s.r.o., 1999. 216 s. ISBN 80-7169-812-1.

[11] HRDÝ, M. Hodnocení ekonomické efektivnosti investičních projektů EU. 1. vyd.

Praha: ASPI, a.s., 2006. 204 s. ISBN 80-7357-137.

141

9 ORGANIZAČNĚ PRÁVNÍ FORMY PODNIKÁNÍ

9.1 ŽIVNOSTENSKÉ PODNIKÁNÍ

Čas ke studiu

1,5 hodiny

Cíl


definovat živnostenské podnikání,

definovat podnikatele a podnikání dle živnostenského zákona,

klasifikovat druhy živností,

objasnit způsob ohlášení živnosti,

popsat jednotný registrační formulář,

popsat vydání živnostenského listu a koncesní listiny,

popsat zánik živnostenského oprávnění.

Výklad

Zákon č. 455/1991 Sb., Zákon o živnostenském podnikání definuje živnostenské podnikání

jako soustavnou činnost, provozovanou samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za

účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem. [1]

Podnikatelem, kterým může být jak právnická tak fyzická osoba, opravňuje k podnikání

živnostenský list nebo koncesní listina (vyžaduje se v případech vymezeným zákonem o

živnostenském podnikání).

Druhy živnosti

Druhy živností [1]

1. Ohlašovací o živnosti řemeslné, např. hodinářství, zlatnictví, zednictví, tesařství, hostinská činnost

(vyžaduje se speciální odborná způsobilost), o živnosti vázané, např. provozování solárií, průvodcovská činnost, výroba a opravy

(vyžaduje se speciální odborná způsobilost), o živnosti volné, např. zprostředkovatelská činnost, nákup zboží za účelem jeho

prodeje a prodej (nevyžaduje se speciální odborná způsobilost).

Živnostenské oprávnění u ohlašovacích živností vzniká dnem ohlášení živnosti. Živnostenský

úřad je povinen vystavit živnostenský list do 15 dnů od ohlášení.

2. Koncesované, např. taxislužba, provozování cestovní kanceláře, pohřební služba, služby

soukromých detektivů (vyžaduje se speciální odborná způsobilost).

142

Provozování živnosti koncesované je podmíněno získáním státního povolení, tzv. koncese. Na

vydání koncese neexistuje právní nárok a při jejím udělováním zohledňuje kompetentní orgán státní

správy, např. Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Státní energetická

inspekce, Ministerstvo dopravy. Uvedeným orgánům státní správy živnostenský úřad postupuje

žádost o koncesi k vyjádření a stanoviska těchto orgánů jsou pro něj závazná.

Živnostenské oprávnění u koncesovaných živností vzniká oprávnění k podnikání dnem doručení koncesní listiny.

Obecné podmínky pro provozování živnosti dle zákona č. 455/1991 Sb., Zákon o

živnostenském podnikání jsou [1]:

způsobilost k právním úkonům,

bezúhonnost, která se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů. U právnických osob musí tyto obecné podmínky splňovat tzv. zodpovědná osoba.

Fyzická osoba, která již podniká nebo podnikala na území ČR, navíc prokáže, že nemá

nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku

zaměstnanosti a na platbách pojistného na veřejném zdravotním pojištění.

Pro živnost ohlašovací volnou se nepožaduje žádná odborná způsobilost, pouze splnění

všeobecných podmínek.

Pro živnost ohlašovací řemeslnou, vázanou a koncesovanou se vyžadují zvláštní podmínky

provozování živnosti. Zvláštními podmínkami provozování živnosti jsou odborná nebo jiná

způsobilost. Např. odborná způsobilost pro živnosti ohlašovací řemeslné dle § 21 a § 22

živnostenského zákona vyžaduje [1]:

výuční list v příslušném oboru, nebo,

maturitní vysvědčení v příslušném oboru, nebo,

diplom o ukončení vysokoškolského vzdělání v příslušné oblasti studijních programů a studijních oborů, nebo,

výuční list v příbuzném oboru a vykonání jednoroční praxe v oboru, nebo,

maturitní vysvědčení v příbuzném oboru a vykonání jednoroční praxe v oboru, nebo,

diplom o ukončení vysokoškolského vzdělání v příslušné příbuzné oblasti studijních programů a studijních oborů, nebo,

doklad o ukončení rekvalifikace pro příslušnou pracovní činnost, vydaný zařízením akreditovaným podle zvláštních právních předpisů, nebo zařízením akreditovaným MŠMT a doklad o vykonání jednoroční praxe v oboru, nebo,

šestiletá praxe v oboru.

Odborná způsobilost pro živnosti vázané je stanovena v příloze č. 2 živnostenského zákona

pro každou vázanou živnost zvlášť. Odborná způsobilost pro živnosti koncesované je dána v příloze č.

3 živnostenského zákona opět pro každou koncesi zvlášť. [1]

V případě, že žadatel o živnost nesplňuje ani jednu z uvedených zvláštních podmínek

provozování živnosti, má možnost dle § 11 živnostenského zákona ustanovit odpovědného zástupce,

který musí splňovat nejenom zvláštní, ale i všeobecné podmínky. [1]

Ohlášení živnosti

Ohlášení živnosti je možné [2,5]:

143

vykonat osobně u kteréhokoliv obecního živnostenského úřadu – centrální registrační místo (CRM),

zaslat formuláře pro ohlášení živnosti poštou na CRM,

zaslat formuláře pro ohlášení živnosti elektronicky na CRM (se zaručeným elektronickým podpisem nebo do datové schránky úřadu),

osobně prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy Czech POINT.

K ohlášení živnosti je zapotřebí doložit tyto doklady [2,5]:

formulář ohlášení živnosti,

výpis z evidence trestů (ne starší 3 měsíců),

prohlášení odpovědného zástupce (je-li ustanoven), že souhlasí s ustanovením do funkce, podpis na prohlášení musí být úředně ověřen, neučiní-li odpovědný zástupce prohlášení osobně před živnostenským úřadem,

doklad prokazující odbornou způsobilost podnikatele, popř. jeho odpovědného zástupce (netýká se živnosti volné),

doklad prokazující právní důvod pro užívání prostor, do nichž fyzická osoba umístila místo podnikání, liší-li se od bydliště ohlašovatele, např. nájemní smlouvu, nebo písemný souhlas majitele objektu, nebo výpis z katastru nemovitostí, pokud jste majitelem objektu,

doklad o zaplacení správního poplatku. Za ohlášení živnosti nebo podání žádosti o koncesi se vybírá správní poplatek 1 000 korun. Za ohlášení další živnosti nebo podání další žádosti o koncesi se vybírá 500 Kč. Při využití služby kontaktního místa veřejné správy (Czech POINTu) se platí 50 Kč.

Právnická osoba k ohlášení živnosti předloží [2,6]:

doklad o tom, že právnická osoba byla zřízena nebo založena (společenská smlouva, příp. zakladatelská listina nebo stanovy), pokud ještě nebyl proveden zápis společnosti do obchodního rejstříku,

odbornou způsobilost odpovědného zástupce, v případě živnosti řemeslné, vázané nebo koncese,

doklad prokazující právní důvod pro užívání prostor, do nichž právnická osoba umístila své sídlo (nájemní smlouva, nebo smlouva o smlouvě budoucí, nebo souhlas majitele objektu s umístěním sídla),

neexistence překážky provozování živnosti podle § 8 odst. 5 živnostenského zákona (právnické osobě nesmí být soudem nebo správním orgánem uložen trest nebo sankce zákazu činnosti týkající se provozování živnosti v oboru nebo příbuzném oboru); neexistence této překážky se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů.

Právnická osoba je povinna ve stanovené lhůtě (90 dnů) od obdržení výpisu z živnostenského

rejstříku podat návrh na zápis do obchodního rejstříku. V případě, že návrh nepodá nebo nebude

návrhu vyhověno, živnostenský úřad rozhodne o tom, že nebyly splněny podmínky pro vznik

živnostenského oprávnění.

V minulosti museli podnikatelé provádět vedle ohlášení živnosti (podání žádosti o koncesi,

změny atd.) také registrace u řady dalších institucí, které mají k jejich podnikání vazbu. Jedná se

zejména o finanční úřad, ČSSZ, zdravotní pojišťovnu a úřad práce. Dnes lze využít „hromadnou“

registraci prostřednictvím tzv. Jednotného registračního formuláře. Jednotný registrační formulář (v

rozdělení pro právnickou a fyzickou osobu) nahrazuje různé typy formulářů pro podání, které

podnikatel musel učinit před vstupem do podnikání, ale i během podnikání, a to na živnostenském

144

úřadě, finančním úřadě, příslušné správě sociálního pojištění, úřadu práce a zdravotní pojišťovně.

Požadované náležitosti z jednotlivých úřadů se tak sjednotily do jednoho formuláře. [2]

Jednotný registrační formulář lze nalézt na internetu, např. na [3]:

http://www.ipodnikatel.cz/images/stories/JRF_-_fyzicka_osoba.pdf

CRM – Centrální registrační místa

Rozsáhlou novelou živnostenského zákona, jakož i dalších zákonů (zákonem č. 214/2006 Sb.),

došlo k rozšíření pravomoci živnostenských úřadů jako centrálních registračních míst - CRM.

Podnikatelé mohou od 1. 8. 2006 oznámit zahájení podnikatelské činnosti, včetně změn a údajů pro

všechny instituce, tj. registrace pro daňové účely, plnění oznamovací povinnosti a dalších povinností

vůči České správě sociálního zabezpečení, úřadům práce a zdravotním pojišťovnám přímo na

živnostenském úřadě. Hlavním principem CRM je větší efektivita a urychlení začátku podnikání.

Pokud bude podnikatel provádět úkon prostřednictvím CRM, budou od něho potřebné informace

získány na jednotném formuláři, který vydalo MPO. Živnostenský úřad po shromáždění těchto údajů

postoupí přihlášky k registraci a oznámení věcně příslušným orgánům veřejné správy. [4,6]

Základní jednotný registrační formuláře lze je získat na živnostenských úřadech a také na

internetové adrese: http://www.mpo.cz/ v rubrice Podpora podnikání. [6]

Vydání živnostenského listu a koncesní listiny

Vydání živnostenského oprávnění je podmíněno splněním všeobecných, případně zvláštních

podmínek provozování živnosti (§ 6 a 7 živnostenského zákona) a doložením ohlášení živnosti

(případně žádosti o koncesi) s několika závaznými přílohami (doklady), které jsou uvedeny v § 46

živnostenského zákona. Tyto doklady (je-li to v zákoně uvedeno) přitom nesmí být starší tří měsíců.

Živnostenský úřad po posouzení splnění všeobecných a případně zvláštních podmínek

provozování živnosti vydá podnikateli do 15-ti dnů výpis z živnostenského rejstříku (dříve

živnostenský list), který slouží jako průkaz příslušného oprávnění.

V případě žádosti o koncesi, zašle živnostenský úřad veškeré doklady žadatele o koncesi

orgánu, který se ke koncesi vyjadřuje, k zaujetí stanoviska. Po obdržení stanoviska, kterým je

živnostenský úřad vázán, vydá živnostenský úřad ve lhůtě 30-ti dnů rozhodnutí a po nabytí právní

moci vydá ve lhůtě 15-ti dnů výpis z živnostenského rejstříku. [2]

Živnostenské oprávnění vzniká dnem ohlášení živnosti. U zahraničních osob a u právnických osob,

které dosud nejsou zapsány v obchodním rejstříku, vzniká oprávnění k provozování živnostenské

činnosti až dnem zápisu do obchodního rejstříku. Živnostenské oprávnění u koncesovaných živností

vzniká oprávnění k podnikání dnem doručení koncesní listiny.

Změny v průběhu podnikání

Fyzická i právnická osoba je povinna v průběhu podnikání oznamovat veškeré změny svých údajů

živnostenskému i dalším úřadům (OSSZ, zdravotní pojišťovna, finanční úřad, atd.). Změny údajů je

podnikatel povinen živnostenskému úřadu ohlásit do 15 dnů ode dne jejich vzniku s výjimkou změn a

doplnění, které jsou již zapsány v základních registrech, obchodním rejstříku, informačním systému

evidence obyvatel nebo informačním systému cizinců.


http://www.mpo.cz/

145

Podnikatel je oprávněn přerušit provozování živnostenského podnikání na libovolně dlouhou dobu. V

průběhu přerušení se na něj nevztahují některé povinnosti uvedené v § 31 odst. 11 živnostenského

zákona, jako např. povinnost splňovat podmínku odborné nebo jiné způsobilosti. Pokud dojde k

pokračování v provozování živnosti před uplynutím doby, na kterou bylo provozování živnosti

přerušeno, je podnikatel povinen toto předem písemně oznámit živnostenskému úřadu. [6]

Zánik živnostenského oprávnění

Živnostenské oprávnění může být ukončeno několika způsoby:

zánik či zrušení živnostenského oprávnění (zánik živnosti trvalé povahy)

přerušení či pozastavení provozování živnosti (zánik živnosti dočasné povahy) Živnostenský úřad může živnostenské oprávnění zrušit nebo v odpovídajícím rozsahu

provozování živnosti pozastavit, jestliže podnikatel závažným způsobem porušil nebo porušuje

podmínky stanovené rozhodnutím o udělení koncese, tímto zákonem nebo zvláštními právními

předpisy. Oprávnění k provozování živnosti může být v případě potřeby podnikatele rovněž

přerušeno. Podnikatel, žádající o přerušení provozování živnosti není povinen oznámit toto přerušení

příslušnému živnostenskému úřadu, ale má povinnost informovat o přerušení ČSSZ, zdravotní

pojišťovnu a finanční úřad. [2]

Živnostenské oprávnění zaniká, nastane-li některá z následujících skutečností taxativně

uvedených v živnostenském zákoně [1]:

smrtí podnikatele,

zánikem právnické osoby,

uplynutím doby,

rozhodnutím ŽÚ o zrušení živnostenského oprávnění.

Shrnutí pojmů

Živnostenské podnikání, živnostenský zákon, ohlašovací živnost, koncesovaná živnost,

odborná způsobilost, jednotný registrační formulář, centrální registrační místa, vydání

živnostenského listu a koncesní listiny, zánik živnostenského oprávnění.

Otázky

1. Jak je definováno živnostenské podnikání dle živnostenského zákona?

2. Jaké jsou obecné podmínky pro provozování živnosti dle zákona č. 455/1991

Sb., Zákon o živnostenském podnikání?

3. Které živnosti patří mezi živnosti řemeslné?

4. Je požadováno pro živnost ohlašovací volnou odborná způsobilost?

5. Jaké doklady je zapotřebí obecně doložit k ohlášení živnosti?

6. Jaké doklady musí doložit právnická osoba k ohlášení živnosti?

7. K jakému účelu slouží jednotný registrační formulář?

146

8. K čemu slouží centrální registrační místa?

9. Kde lze získat jednotný registrační formulář?

10. Lze oprávnění k provozování živnosti v případě potřeby podnikatele přerušit?

11. Kde (na jaké úřady) je zapotřebí nahlásit měny v průběhu podnikání?

12. Jakým způsobem probíhá vydání živnostenského listu a koncesní listiny?

13. Za jakých okolností může živnostenské oprávnění zaniknout?


[1] Zákon č. 455/1991 Sb. Zákon o živnostenském podnikání.

[2] Oficiální portál pro podnikání a export [on line], dostupné z

http://www.businessinfo.cz/.

[3] Jednotný registrační formulář, ipodnikatel.cz, [on line], dostupné z


[4] Rádce pro podnikatele pro využívání centrálních registračních míst, MPO, [on

line], [citováno dne 4.1.2012], dostupné z

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/radce-podnikatele-pro-vyuzivani-

centralnich-registracnich-mist-30728.html.

[5] Postup ohlášení živnosti pro české fyzické osoby [on line], [citováno dne 4. 10.

2014] http://business.center.cz/business/urady/zu/ohlaseni-fo.aspx

[6] Podpora podnikání [on line], [citováno dne 4. 10. 2014] http://www.mpo.cz/

9.2 VZNIK A ZÁNIK OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI

Čas ke studiu

1 hodina

Cíl


definovat typy obchodních korporací (společností)

popsat založení obchodní korporací (společnosti)

vysvětlit vznik obchodní korporace (společnosti)

objasnit podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku

definovat základní kapitál obchodní korporace (společnosti)

definovat vklad společníka do obchodní společnosti

popsat zrušení obchodní korporace (s likvidací, bez likvidace)

definovat obecné důvody vedoucí ke zrušení podniku

popsat zánik společnosti

definovat veřejnou obchodní společnost

definovat komanditní společnost

definovat akciovou společnost

http://www.businessinfo.cz/

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/radce-podnikatele-pro-vyuzivani-centralnich-registracnich-mist-30728.html

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/radce-podnikatele-pro-vyuzivani-centralnich-registracnich-mist-30728.html

http://business.center.cz/business/urady/zu/ohlaseni-fo.aspx

http://www.mpo.cz/

147

definovat společnost s ručením omezeným

definovat družstvo

definovat Evropské hospodářské zájmové sdružení - EHZS

definovat Evropskou akciovou společnost - SE

Výklad

Obchodními korporacemi jsou obchodní společnosti podle zákona Zákon č. 90/2012 Sb., o

obchodních společnostech a družstvech [1]:

• veřejná obchodní společnost

• komanditní společnost

• společnost s ručením omezeným

• akciová společnost

• evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení

družstva

Evropské hospodářské zájmové sdružení (EHZS) a evropská společnost (ES) jsou upraveny

také právem Evropských společenství a zvláštními právními předpisy [4,5,7,8,11]. Všechny

společnosti a družstva se povinně zapisují do obchodního rejstříku.

Rozdělení obchodních společností:

Osobní

veřejná obchodní společnost (v.o.s.),

komanditní společnost (k.s.).

Kapitálové

akciová společnost (a.s.),

společnost s ručením omezeným (s.r.o.).

Obecně platí, že v kapitálových obchodních společnostech společník neručí za závazky za

trvání společnosti vůbec, nebo je jeho ručení určitým způsobem omezeno (například ručí za závazky

společnosti do výše svého nesplaceného vkladu). Společníci neručí za závazky společnost, je-li

splacení vkladů do obchodního rejstříku zapsáno. V případě osobních obchodních společností ručí

buď všichni, nebo někteří společníci za závazky společnosti celým svým majetkem, ale na druhou

stranu se společníci přímo podílejí na řízení společnosti. [2]

Charakteristické znaky vybraných obchodních korporací (společností)

V tabulce 9 jsou uvedeny základní charakteristické rysy vybraných právních forem

obchodních společností a družstva. Zpracováno dle [3].

148

Tab. 9 Základní charakteristické rysy vybraných právních forem obchodních společností a družstva [3]

Základní

charakteristika

společnosti s

ručením

omezeným

(s.r.o.)

Základní

charakteristika

akciové

společnosti

(a.s.)

Základní

charakteristika

veřejné

obchodní

společnosti

(v.o.s.)

Základní

charakteristika

komanditní

společnosti

(k. s.)

Základní

charakteristika

družstva

nejnižší počet

zakladatelů

1 FO nebo 1 PO 1 FO nebo 1 PO 2 FO nebo 2 PO

nebo kombinace,

vždy nejméně 2

osoby

2 osoby 3 osoby

nejvyšší počet

společníků

neomezeno neomezeno neomezeno neomezeno neomezeno

minimální výše

základního

kapitálu

1 Kč 2 000 000 Kč nebo

80 000 EUR

0

(pokud není

tvořen na

základě

společenské

smlouvy)

neomezen není určen

nejnižší možný

vklad

1 Kč takový, aby

součet byl

nejméně

2 000 000 Kč

není určen neomezen není určen

nejvyšší možný

vklad

neomezen neomezen neomezen neomezen neomezen

rozsah

splacení

vkladu při

vzniku

30 % na peněžitý

vklad a 100 % na

nepeněžitý vklad

30 % jmenovité

nebo účetní

hodnoty upsaných

akcií a případné

emisní ážio

0 podle společenské

smlouvy

K základnímu

(vstupnímu) vkladu do

15 dnů ode dne konání

ustavující schůze

lhůta splacení

vkladu určena

společenskou

smlouvou,

nejpozději do 5

let od vzniku

společnosti

nebo převzetí

vkladové

povinnosti

určená

stanovami,

nejpozději do

okamžiku

podání návrhu

na zápis

společnosti do

obchodního

rejstříku

0

(může být

určen

společenskou

smlouvou,

pokud byla

dohodnuta

vkladová

povinnost,

jinak bez

zbytečného

odkladu po

vzniku účasti)

podle

společenské

smlouvy, jinak

bez zbytečného

odkladu

dle stanov

149

počet hlasů

ke vkladu

na každou 1 Kč

1 hlas

(společenská

smlouva může

určit jinak)

hlas spojen s

akcií (na akcie se

stejnou

jmenovitou

hodnotou stejný

počet hlasů)

není vázán ke

vkladu – každý

společník 1

hlas

(společenská

smlouva může

určit jiný počet

hlasů)

každý společník 1

hlas (společenská

smlouva může

určit jiný počet

hlasů)

každý člen 1 hlas

ručení

společníka za

závazky spol.

společně a

nerozdílně do

výše, v jaké

nesplnili

vkladové

povinnosti

podle stavu

zapsaného v

OR v době, kdy

byli věřitelem

vyzváni k

plnění

neručí ručí

neomezeně

komplementář

ručí neomezeně,

komanditista ručí

do výše svého

nesplaceného

vkladu podle

stavu zápisu v OR

neručí

předmět

činnosti

podnikání, lze

založit i za

jiným účelem

podnikání, lze

založit i za jiným

účelem

podnikání,

správa

vlastního

majetku

podnikání, správa

vlastního

majetku

vzájemná podpora

členů nebo třetích

osob, podnikání

orgány

společnosti

valná hromada,

statutární

orgán –

jednatelé,

dozorčí rada

(nepovinná),

další dle

společenské

smlouvy

valná hromada,

statutární orgán

–

představenstvo,

dozorčí rada,

další dle stanov

statutární

orgán – všichni

společníci

(společenská

smlouva může

určit, že

statutárním

orgánem jsou

pouze někteří

společníci nebo

jeden z nich)

statutární orgán

– všichni

komplementáři,

společenská

smlouva může

určit, že

statutárním

orgánem

společnosti jsou

pouze někteří z

komplementářů

nebo jeden z nich

členská schůze,

statutární orgán –

představenstvo,

kontrolní komise,

jiné orgány zřízené

stanovami (u

malého družstva jen

členská schůze a

předseda)

zakladatelský

dokument

společenská

smlouva nebo

zakladatelská

listina ve formě

veřejné listiny

stanovy písemná

společenská

smlouva s

úředně

ověřenými

podpisy

společníků

písemná

společenská

smlouva s úředně

ověřenými

podpisy

společníků

ustavující schůze

150

Zastoupení obchodních společností podle právní formy v ČR za období 2006-2011 je uvedeno

na obrázku 36. [2]

Obr. 36 Zastoupení obchodních společností podle právní formy v ČR [2]

9.2.1 Založení a vznik obchodní společnosti

Obchodní společnosti a družstva vznikají ve dvou fázích. V první fázi dochází k založení

společnosti a v druhé fázi dochází k jejímu vzniku jako právnické osoby, a to ke dni jejího zápisu do

obchodního rejstříku. V období mezi svým založením a vznikem obchodní společnost nemá právní

subjektivitu a neexistují ani její orgány. Společníci společnosti jsou v tomto období v postavení

zakladatelů, nikoliv v postavení společníků.

Společnost se zakládá společenskou smlouvou podepsanou všemi zakladateli. Pravost

podpisů zakladatelů musí být úředně ověřena. V případě, že je zakládána kapitálová obchodní

společnost (s.r.o. nebo a.s.) musí mít společenská smlouva formu veřejné listiny. Jedním z typů

veřejné listiny je notářský zápis. Notářský zápis musí obsahovat[3]:

1. místo, den, měsíc a rok právního jednání,

2. jméno a příjmení notáře a jeho sídlo,

3. jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo účastníků a jejich zástupců,

4. prohlášení účastníků o tom, že jsou svéprávní,

5. údaj, jakým způsobem byla ověřena totožnost účastníků,

6. obsah právního jednání,

7. údaj o tom, že byl zápis po přečtení účastníky schválen,

8. podpisy účastníků nebo jejich zástupců,

151

9. otisk úředního razítka notáře a jeho podpis.

V případě, že je společnost zakládána jediným zakladatelem (je možno pouze u s.r.o., a.s.) je

společenská smlouva nahrazena zakladatelskou listinou, která musí být pořízena ve formě veřejné

listiny.

Obchodní společnosti a družstva vznikají až ke dni zápisu do obchodního rejstříku. Až tímto

dnem se založená společnost stane právnickou osobou. Návrh na zápis do obchodního rejstříku musí

být podán k příslušnému rejstříkovému soudu nejpozději do šesti měsíců (nestanoví-li společenská

smlouva lhůtu jinou) od založení společnosti.

Není-li při založení obchodní společnosti výslovně určeno, že se zakládá na dobu určitou,

platí, že byla založena na dobu neurčitou.

Návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku musí být podán na speciálním formuláři,

který je k dispozici na serveru www.justice.cz, viz. obr. 32. Lze jej podat v listinné nebo elektronické

podobě a musí být doložen listinami o skutečnostech, které mají být do veřejného rejstříku

zapsány.[3] Dne 1. ledna 2014 nabyla účinnosti vyhláška č. 323/2013 Sb., o náležitostech formulářů

na podávání návrhů na zápis, změnu nebo výmaz údajů do veřejného rejstříku.

Obr. 32 Ukázka Podání do obchodního rejstříku

http://www.justice.cz/

152

Navrhovatel musí také doložit právní důvod užívání prostor, v nichž je umístěno sídlo osoby,

již se zápis týká.

Ještě před vznikem společnosti musí společnost získat podnikatelské oprávnění a to buď

živnostenské či jiné podnikatelské oprávnění ( viz. Kapitola 9.1. Živnostenské podnikání).

Soudní poplatky za zápis obchodní korporace do obchodního rejstříku ke dni účinnosti zákona

č. 89/2012 Sb., Nový občanský zákoník, činí 6000 Kč, za zápis akciové společnosti činí soudní poplatek

12 000 Kč. Rejstříkový soud musí dodržet obecnou lhůtu pěti pracovních dnů k provedení zápisu

společnosti do obchodního rejstříku. Příslušným rejstříkovým soudem k řízení o návrhu na zápis

společnosti je soud, v jehož obvodu je obecný soud osoby, jíž se zápis týká.

Obchodní firma je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku.

Ode dne zápisu společnosti do obchodního rejstříku se společnosti musí zaregistrovat [3]:

- Do 8 kalendářních dnů u Okresní správy sociálního zabezpečení za předpokladu, že

společnost má zaměstnance,

- Do 8 dnů u zdravotních pojišťoven za předpokladu, že společnost má zaměstnance,

- Do 15 dnů u správce daně.

Dle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech dle §30 je základní

kapitál korporace (společnosti) definován jako souhrn všech vkladů. Vkladem je peněžní vyjádření

hodnoty předmětu vkladu do základního kapitálu obchodní korporace. U akciové společnosti se vklad

označuje jako jmenovitá nebo účetní hodnota akcie. Vkladovou povinnost lze splnit splacením v

penězích (dále jen „peněžitý vklad“) nebo vnesením jiné penězi ocenitelné věci (dále jen „nepeněžitý

vklad“). Vkladatel splní vkladovou povinnost ve lhůtě a způsobem určeným tímto zákonem a

společenskou smlouvou. Ocenění nepeněžitého vkladu se uvede ve společenské smlouvě obchodní

korporace. Základní kapitál se vytváří povinně v komanditní společnosti, ve společnosti s ručením

omezeným a v akciové společnosti. Jeho výše se zapisuje do obchodního rejstříku, pokud tak stanoví

zákon. [1]

Před vznikem společnosti nemůže společnost nabývat svůj majetek, protože nemá právní

osobnost. Z toho důvodu musí zakladatelé ve společenské smlouvě nebo zakladatelské listině pověřit

konkrétní osobu správou splacených nebo vnesených předmětů vkladů nebo jejich částí - správce

vkladů. Konkrétní požadavky pro splacení peněžitých vkladů a vnesení nepeněžitých vkladů pro

kapitálové společnosti stanoví zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech. [1,3]

Podíl společníka

Dle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech dle §31 podíl

představuje účast společníka v obchodní korporaci a práva a povinnosti z této účasti plynoucí. Každý

společník může mít pouze 1 podíl v téže obchodní korporaci; to neplatí pro účast v kapitálové

společnosti a podíl komanditisty (díl 6, § 31-33). [1]

9.2.2 Zrušení a zánik obchodní společnosti

Obecné důvody pro rozhodnutí o zrušení obchodní korporace, ať už dobrovolné či nucené,

jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb., Nový občanský zákoník v § 168 – 173 a v zákoně č. 90/2012

Sb., o obchodních společnostech a družstvech v § 93.

Zrušení společnosti může být:

153

• s likvidací

• bez likvidace

Rozdíl mezi výše uvedenými způsoby zrušení spočívá v tom, že v případě zrušení obchodní

korporace bez likvidace přechází obchodní jmění na právního zástupce (jedná se o případy sloučení,

splynutí nebo rozdělení), jak je uvedeno na obrázku 33. [3]

Obr. 33 Rozdělení se vznikem nových společností [3]

Problematika přeměn obchodních korporací je obecně upravena v ustanoveních § 174 – 184

zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Problematika přeměn obchodních korporací je potom

konkrétněji upravena v zákoně č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev.

Pojmem likvidace rozumíme „mimosoudní vypořádání majetkových poměrů zrušené společnosti“,

nemá-li společnost právního nástupce. Likvidaci podniku může provádět pouze likvidátor. Likvidátor

je osoba, na niž přechází působnost statutárního orgánu v rozsahu omezeném na likvidaci

společnosti. Nároky na osobu likvidátora nejsou zvlášť specifikovány. Problematika likvidace

obchodních korporací je obecně upravena v ustanoveních § 187 – 209 zákona č. 89/2012 Sb.,

občanský zákoník

Skutečnost, že podnik vstoupil do likvidace, musí být zapsána do obchodního rejstříku. [10]

Likvidace společnosti má tři etapy [9]:

• identifikace majetku

• sestavení likvidačního plánu

• realizace likvidačního plánu likvidátorem

154

Likvidace si klade za cíl postupnou přeměnu majetkových částí v likvidní prostředky, z nichž

budou v plném rozsahu uhrazeny veškeré závazky společnosti, a likvidační přebytek bude rozdělen

mezi vlastníky. Společnost vstupuje do likvidace ke dni, k němuž je zrušena. Vstup společnosti do

likvidace se zapisuje do obchodního rejstříku. Po dobu likvidace se užívá firma společnosti s

dovětkem "v likvidaci".

Rozhodnutí o ukončení činnosti obchodní společnosti může být dobrovolné nebo nucené. V

prvním případě jde například o autonomní rozhodnutí příslušného orgánu společnosti o jejím zrušení,

o fúzi, o převodu jmění na společníka, o rozdělení společnosti nebo o její přeměně na jinou formu

podnikání. Druhá možnost – nucené rozhodnutí o ukončení činnosti společnosti – znamená, že

rozhoduje soud na návrh státního orgánu nebo osoby, která osvědčí tzv. právní zájem. Zrušení

společností pak obvykle bývá spojeno s její likvidací.

Dobrovolné rozhodnutí o ukončení činnosti obchodní korporace dle NOZ a ZOK [1,13,12]:

• uplynutí doby, na kterou byla obchodní korporace založena,

• dosažení účelu, pro který byla obchodní korporace založena,

• rozhodnutí příslušného orgánu obchodní korporace o jejím zrušení,

• rozhodnutí příslušného orgánu obchodní korporace o fúzi, převodu jmění na

společníka, rozdělení společnosti nebo její přeměně na jinou formu obchodní společnosti či družstva.

Nucené rozhodnutí o ukončení činnosti obchodní korporace a zvláštní důvody pro zrušení

jsou pak specifikovány pro jednotlivé právní formy společností v zákoně č. 89/2012 Sb., Nový

občanský zákoník v § 171 – 173 a v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech

v § 93. [1,13,]

Zánik společnosti

Společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku.

Shrnutí pojmů

Obchodní korporace (společnosti)

Založení obchodní korporace (společnosti)

Vznik obchodní korporace (společnosti)

Společenská smlouva

Podíl společníka

Vklad společníka

Základní kapitál obchodní korporace (společnosti)

Zrušení společnosti s likvidací

Zrušení společnosti bez likvidace

Zánik obchodní korporace (společnosti)

Zakladatelé

Společníci

Ručení společníka za závazky společnosti

Orgány společnosti

Dozorčí rada

Statutární orgán

155

Valná hromada

Představenstvo

Členská schůze

Jednatelé

Rezervní fond

Zakladatelský dokument

Evropské hospodářské zájmové sdružení - EHZS

Evropská akciová společnost - SE

Otázky

1. Jaké existují typy obchodních korporací (společností)?

2. Má obchodní korporace (společnost) v období mezi svým založením a vznikem

právní subjektivitu?

3. Jakým způsobem se zakládá obchodní korporace?

4. Jaké základní náležitosti musí obsahovat společenská smlouva?

5. Jak lze definovat základní kapitál obchodní korporace?

6. Kdo stanoví hodnotu nepeněžitého vkladu do společnosti s ručením omezeným a

do akciové společnosti?

7. Jak lze definovat podíl společníka?

8. Jaký je základní rozdíl mezi zrušením společnosti s likvidací a mezi zrušením

společnosti bez likvidace?

9. Kdo je to likvidátor?

10. Ke kterému dni vstupuje společnost do likvidace?

11. Jaké jsou obecné důvody vedoucí ke zrušení obchodní korporace (společnosti)?

12. Jaký je nejnižší počet zakladatelů u společnosti s ručením omezeným?

13. Jaký je nejvyšší počet společníků u akciové společnosti?

14. Může komanditní společnost založit jedna právnická osoba?

15. Jaká je minimální výše základního kapitálu u akciové společnosti?

16. Jaký je nejnižší možný vklad u družstva?

17. Jaký je rozsah splácení vkladu při vzniku společnosti s ručením omezeným?

18. Jaká je doba splácení vkladu u družstva?

19. Jak ručí společníci za závazky akciové společnosti?

20. Jak ručí společníci za závazky komanditní společnosti?

21. Jak ručí společníci za závazky družstva?

22. Jaký je předmět činnosti u družstva?

23. Jaký je předmět činnosti u veřejné osobní společnosti?

24. Jaké jsou orgány komanditní společnosti?

25. Jaké jsou orgány akciové společnosti?

26. Jaké jsou orgány družstva?

27. Co je zakladatelským dokumentem u veřejné obchodní společnosti?

28. Co je zakladatelským dokumentem u družstva?

29. Vytváří akciová společnost povinně rezervní fond?

30. Vytváří společnost s ručením omezeným povinně rezervní fond?

156


[1] Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech

[2] PAPŘOKOVÁ, M. Založení a vznik společnosti s ručením omezeným, bakalářská

práce, VŠB-TU Ostrava, 2012

[3] Obchodní korporace - založení a vznik, [on line], dostupné z

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/obchodni-korporace-zalozeni-a-vznik-

ppbi-50403.html

[4] Nadnárodní formy společenství, [on line], dostupné z http://inkubator.vsb.cz/

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nadnarodni-formy-spolecnosti-eas-opu-

4573.html

[5] nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001, o statutu evropské

společnosti

[6] zákon 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů.

[7] zákon č. 360/2004 Sb., o evropském hospodářském zájmovém sdružení

[8] nařízení Rady EHS č. 2137/1985 o evropském hospodářském zájmovém

sdružení


VŠB-TU Ostrava, 2008

[10] PELIKÁNOVÁ I., ČERNÁ S. A KOL., Obchodní právo. Společnosti obchodního

práva a družstva. II. díl, Praha: ASPI, a. s., 2006

[11] Evropská akciová společnost, [on line 20.10.2014], dostupné z

http://www.evropskaakciovaspolecnost.cz/

[12] Obchodní korporace – zrušení, [on line 20.10.2014], dostupné z


ppbi-50403.html

[13] zákon č. 89/2012 Sb., Nový občanský zákoník

9.3 OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI

Čas ke studiu

4 hodiny

Cíl


definovat veřejnou obchodní společnost,

definovat komanditní společnost,

definovat akciovou společnost,

definovat společnost s ručením omezeným,

157

definovat družstvo,

vysvětlit vznik vybraných právních forem obchodních společností a družstva,

objasnit způsob podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku vybraných právních forem obchodních společností a družstva,

definovat základní kapitál vybraných právních forem obchodních společností a družstva,

definovat vklad společníka do vybraných právních forem obchodních společností a družstva,

objasnit práva a povinnosti společníků vybraných právních forem, obchodních společností a družstva,

definovat orgány vybraných právních forem obchodních společností a družstva,

objasnit rozdělení zisku a úhrada ztráty vybraných právních forem obchodních společností a družstva,

popsat zrušení vybraných právních forem obchodních společností a družstva,

definovat důvody vedoucí ke zrušení vybraných právních forem, obchodních společností a družstva,

popsat zánik vybraných právních forem obchodních společností a družstva.

Výklad

9.3.1 Veřejná obchodní společnost

Veřejná obchodní společnost patří mezi tzv. osobní společnosti. V tabulce 9, kapitole 9.2.

jsou uvedeny základní charakteristické rysy veřejné obchodní společnosti. Veřejná obchodní

společnost se vyznačuje následujícími znaky [1,2]:

Jde o právnickou osobu, v níž jsou společníky dvě nebo více osob, ať už jde o osoby právnické nebo fyzické. To znamená, že počet sdružených osob za trvání společnosti nesmí klesnout pod dvě. Snížení počtu společníků je důvodem pro zrušení společnosti.

Může být založena za účelem společného podnikání nebo za účelem správy vlastního majetku

Zakladatelským dokumentem je písemná společenská smlouva.

Společníci podnikají pod společnou obchodní firmou.

Není povinna, ale může vytvářet základní kapitál. Společníci tedy nemají povinnost vložit do společnosti vklad, avšak společenská smlouva může společníkům uložit povinnost peněžitého či nepeněžitého vkladu. Tyto vklady se stávají majetkem společnosti.

V případě, že se společníci ve společenské smlouvě rozhodnou o povinnosti společníka vložit do společnosti určitý vklad, zákon stanoví, že společník je povinen splnit svoji vkladovou povinnost ve lhůtě, způsobem a v rozsahu určených společenskou smlouvou.

Nemusí zřizovat orgány společnosti; společníci se osobně účastní na obchodním vedení společnosti.

Společníci mohou ve společenské smlouvě pověřit obchodním vedením jednoho nebo více společníků ze svého středu.

Požadavky na společníka v.o.s. [1,2]:

společník – fyzická osoba nemusí splňovat všeobecné podmínky provozování živnosti (věk, bezúhonnost, právní způsobilost, bezdlužnost vůči FÚ a nesmí být u něho dána překážka pro provozování živnosti), nepůjde-li o společníka, který je statutárním orgánem

společník – právnická osoba – společenská práva a povinnosti společníka vykonává vždy jí pověřený zmocněnec, kterým může být pouze fyzická osoba.

Společníkem nemůže být ten, na jehož majetek byl v posledních třech letech prohlášen

konkurs, nebo byl návrh na zahájení insolvenčního řízení zamítnut pro nedostatek majetku, nebo byl

158

konkurs zrušen proto, že je jeho majetek zcela nepostačující. V případě, že je tento zákaz porušen,

osoba se společníkem nestane, i když společnost vznikne. [11,12]

Společník, který nebude statutárním orgánem, nově nebude povinen jednat s péčí řádného

hospodáře. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech zavádí ve vztahu k těm

společníkům, kteří jsou statutárním orgánem společnosti, informační povinnost při hrozícím střetu

zájmů nebo při záměru uzavřít se společností smlouvu. [11,12]

Firma musí obsahovat označení „veřejná obchodní společnost“, jež může být nahrazeno

zkratkou „veř. obch. spol.“ nebo „v.o.s.“. Obsahuje-li firma jméno alespoň jednoho ze společníků,

postačí dodatek „a spol.“.

Práva a povinnosti společníků [1,2,11]

Řídí se společenskou smlouvou, k její změně je třeba souhlasu všech společníků, není-li

v zákoně nebo ve společenské smlouvě stanoveno jinak.

U veřejné obchodní společnosti není dána povinnost tvorby minimálního základního kapitálu,

a tedy není ani dána povinnost vkladu každého společníka. V případě, že se společníci ve společenské

smlouvě rozhodnou o povinnosti společníka vložit do společnosti určitý vklad, pak je společník

povinen splatit svůj vklad ve lhůtě, způsobem a v rozsahu stanoveným ve společenské smlouvě. V

případě, že je společník v prodlení se splacením peněžitého vkladu, zákon stanoví, že společník je

povinen platit úrok z prodlení ve výši dvojnásobku úroku z prodlení z dlužné částky. Společenská

smlouva však může tento úrok snížit nebo ho nemusí vůbec stanovit.

K obchodnímu vedení společnosti je oprávněn každý společník v rámci zásad mezi nimi

dohodnutých. Pověří-li společníci ve společenské smlouvě obchodním vedením společnosti z části

nebo zcela jednoho nebo více společníků, ostatní společníci tohoto oprávnění v tomto rozsahu

pozbývají. Pověřený společník je povinen se řídit rozhodnutím společníků učiněným většinou hlasů.

Nestanoví-li společenská smlouva něco jiného, má každý společník jeden hlas (společenská smlouva

může určit jiný počet hlasů).

Společník pověřený obchodním vedením společnosti je povinen na požádání informovat

ostatní společníky o všech záležitostech společnosti. Každý společník je oprávněn nahlížet do všech

dokladů společnosti a kontrolovat tam obsažené údaje anebo k tomu zmocnit auditora nebo

daňového poradce.

Návrh na zápis do Obchodního rejstříku, podepisují všichni společníci a přikládá se k němu

společenská smlouva. Podpisy všech společníků musí být úředně ověřeny. Společníci mohou zmocnit

k vypracování a podání návrhu na zápis i jiné osoby, například advokáta, a pravost popisů společníků

na plné moci musí být rovněž úředně ověřena.

Společenská smlouva musí obsahovat [1,2]:

firmu a sídlo společnosti,

určení společníků uvedením firmy nebo názvu a sídla právnické osoby nebo jména a bydliště fyzické osoby,

předmět podnikání společnosti nebo údaj, že byla založena za účelem správy vlastního majetku.


159

V případě, kdy je k jednání jménem společnosti pověřen společenskou smlouvou jen některý

(někteří) ze společníků, je výhradně tento společník (tito společníci) zároveň i statutárním orgánem.

Pro případ, že toto pověření není ve společenské smlouvě zakotveno, pak jsou statutárním orgánem

všichni společníci.

Ručení

Veřejná obchodní společnost odpovídá za své závazky celým svým majetkem. Společníci ručí

za závazky společnosti veškerým svým majetkem solidárně, t.j. společně a nerozdílně.

Rozdělení zisku a úhrada ztráty

Zisk se dělí mezi společníky rovným dílem. Podíl na zisku stanovený na základě účetní závěrky

je splatný do tří měsíců od jejího schválení. Ztrátu zjištěnou účetní závěrkou nesou společníci rovným

dílem. Všechna tato ustanovení platí v případě, že společenská smlouva neuvádí jinak. Společníci,

kteří splnili svou vkladovou povinnost, budou mít právo na podíl zisku ve výši 25 % z částky, v níž

splnil svou vkladovou povinnost.

Zrušení a likvidace společnosti

Kromě obecných případů zrušení společností uvedených v kapitole 9.2.2. se společnost

zrušuje [2]:

byla-li smlouva uzavřena na dobu neurčitou, výpovědí společníka podanou nejpozději 6 měsíců před uplynutím účetního období, nestanoví-li společenská smlouva lhůtu jinou,

rozhodnutím soudu na návrh společníka,

smrtí společníka,

zánikem právnické osoby, která je společníkem,

prohlášením konkurzu na majetek některého ze společníků nebo zamítnutím návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku,

pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením podílu některého společníka ve společnosti, nebo vydáním exekučního příkazu k postižení podílu některého společníka ve společnosti po právní moci usnesení o nařízení exekuce,

zbavením nebo omezením způsobilosti k právním úkonům některého ze společníků,

z dalších důvodů stanovených ve společenské smlouvě.

Společníci mají právo na podíl na likvidačním zůstatku, který se rozdělí mezi společníky nejprve do výše hodnoty jejich splacených vkladů. Zbytek se pak rozdělí mezi společníky rovným dílem. Společenská smlouva může upravit toto rozdělování jinak. Zrušení společnosti bez likvidace

Právní úprava je obsažena v zákoně o přeměnách obchodních společností a družstev, v zákoně č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev.

9.3.2 Komanditní společnost

Komanditní společnost představuje přechodnou formu mezi typickou osobní společností

jakou je veřejná obchodní společnost, a společností kapitálovou, jakou je společnost s ručením

omezeným. Pro její založení je třeba nejméně dvou společníků. Charakteristickým rysem komanditní

společnosti jsou společníci dvou typů – komanditisté a komplementáři. [1,2] V tabulce 9, kapitole

9.2. jsou uvedeny základní charakteristické rysy komanditní společnosti.

Komanditista je společník (jeden nebo více), který ručí za závazky společnosti jen do výše

svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku (ručí omezeně). Jeho právní postavení

160

je blízké postavení člena společnosti s ručením omezeným. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních

společnostech a družstvech [1] oproti původní právní úpravě (Obchodní zákoník) neobsahuje obecné

subsidiární použití ustanovení o společnosti s ručením omezeným na právní postavení komanditistů.

Dle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech [1] se budou přiměřeně

používat jen ustanovení týkající se výše vypořádacího podílu komanditisty a převoditelnosti podílu.

[11,12]

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech [1] již neobsahuje ustanovení

o výši minimálního základního kapitálu a o minimálním vkladu komanditisty. Komanditista je povinen

splnit svou vkladovou povinnost ve výši a způsobem určeným společenskou smlouvou, jinak v

penězích a bez zbytečného odkladu po vzniku své účasti ve společnosti.

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech stanoví nový pojem

komanditní suma coby částku, do jejíž výše ručí komanditisté za dluhy společnosti, určí-li tak

společenská smlouva. Komanditní suma nesmí být nižší, než kolik činí vklad komanditisty

Komplementář je společník (jeden nebo více), který ručí za závazky společnosti celým svým

majetkem (ručí neomezeně). Z povahy tohoto ručení (osobního a neomezeného) plyne potom to, že

pouze komplementáři jsou podle zákona oprávněni k obchodnímu vedení společnosti. Komplementář

má obdobný statut jako společník veřejné obchodní společnosti.

Komplementář, kterým je fyzická osoba, nemusí splňovat všeobecné podmínky provozování

živnosti a podmínkou nebude ani neexistence překážky provozování živnosti, nepůjde-li o

komplementáře, který je statutárním orgánem. Je-li komplementářem právnická osoba, společenská

práva a povinnosti spojené s její účastí v k.s. vykonává jí pověřený zmocněnec, kterým může být

pouze fyzická osoba. [11,12]

Komplementářem však nemůže být ten, na jehož majetek byl v posledních třech letech

prohlášen konkurs, nebo byl návrh na zahájení insolvenčního řízení zamítnut pro nedostatek

majetku, nebo byl konkurs zrušen proto, že je jeho majetek zcela nepostačující. V případě, že je tento

zákaz porušen, osoba se komplementářem nestane, i když společnost vznikne. [11]

Firma společnosti musí obsahovat označení „komanditní společnost“, postačí i zkratka „kom.

spol.“ nebo „k. s.“ Obsahuje-li firma společnosti jméno komanditisty, ručí tento komanditista za

závazky společnosti jako komplementář.

Návrh na zápis k.s. do obchodního rejstříku podávají všichni společníci, tzn. komplementáři, i

komanditisté a jejich podpisy musí být úředně ověřeny, je-li návrh podáván v listinné podobě. Návrh

na zápis v elektronické podobě musí být podepsán uznávaným elektronickým podpisem nebo zaslán

prostřednictvím datové schránky osoby, jež návrh na zápis podává. [11]

Společenská smlouva musí obsahovat [1,2]:

firmu a sídlo společnosti,

určení společníků uvedením firmy nebo názvu a sídla právnické osoby nebo jména a bydliště fyzické osoby,

předmět podnikání nebo údaj, že byla založena za účelem správy vlastního majetku,

určení, kteří ze společníků jsou komplementáři a kteří komanditisté,

výši vkladu každého komanditisty.


161

Statutárním orgánem komanditní společnosti jsou komplementáři. Každý komplementář je

oprávněn jednat za společnost samostatně, není-li ve společenské smlouvě stanoveno jinak

(společenská smlouva může určit, že statutárním orgánem společnosti jsou pouze někteří z

komplementářů nebo jeden z nich).

Zrušení a likvidace společnosti

Kromě obecných případů zrušení společností uvedených v kapitole 9.2.2. se společnost

zrušuje [2]:

komandista není oprávněn ze společnosti vystoupit, prohlášení konkurzu na jeho majetek nebo zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku, není důvodem k zrušení společnosti,

smrtí komandisty se společnost neruší a jeho podíl se dědí,

zanikne-li účast všech komandistů, mohou se komplementáři dohodnout, že se komanditní společnost mění bez likvidace na veřejnou obchodní společnost,

při zrušení společnosti s likvidací mají společníci nárok na podíl na likvidačním zůstatků dle společenské smlouvy nebo přednostně ve výši splaceného vkladu, zbytek dle pravidel pro dělení zisku. Zrušení společnosti bez likvidace


9.3.3 Akciová společnost

Akciová společnost je založena za účelem podnikání, ale lze ji založit i za jiným účelem.

Akciová společnost je typická kapitálová společnost, jejíž kapitál je rozvržen na určitý počet akcií o

určité jmenovité hodnotě. Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem,

akcionáři neručí za závazky společnosti. Legislativní úprava akciové společnosti je v § 243-§551, ale

také v §1 až §94 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech. Déle úpravu

akciové společnosti nalezneme v §118 až §418 a §514 až §544 zákona č. 89/2012 Sb., Nový občanský

zákoník. Problematiku fúzí upravuje zákon 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a

družstev.

Název společnosti musí obsahovat označení „akciová společnost“, nebo zkratky „akc. spol.“

nebo „a.s.“

Akcie je pojem používaný v dvojím smyslu: soubor práv akcionáře jako společníka (podílet se

na řízení společnosti, na zisku a na likvidačním zůstatku při jejím zrušení s likvidací), a listina o

podílnictví (cenný papír), která ztělesňuje práva akcionáře a jejímž prostřednictvím lze tato práva

uplatňovat. Mezi základní práva akcionáře patří právo podílet se na řízení akciové společnosti, právo

účastnit se valné hromady, právo hlasování na valné hromadě a uplatňovat na ni návrhy a

protinávrhy, právo na podíl na zisku akciové společnosti, atd. Akcie má jmenovitou (nominální) a

reálnou hodnotu, která se může od jmenovité hodnoty někdy i velmi výrazně lišit. Jmenovitá

hodnota je předem určená hodnotou podílu, vyznačená na akcii. Naproti tomu reálná hodnota akcie

je vyjádřena kurzovní cenou, tj. cenou, za kterou se akcie prodává a kupuje na trhu cenných papírů.

Ta je pak závislá na výsledcích hospodaření společnosti, zejména pak na zisku. [1]

162

Emisní kurs akcie je částka, za niž společnost vydává akcie. Emisní kurs nesmí být nižší než její

jmenovitá hodnota. Pokud je emisní kurs akcií vyšší než jmenovitá hodnota akcií, tvoří rozdíl mezi

emisním kursem a jmenovitou hodnotou akcií emisní ážio.

Akcie obsahuje [2]:

• označení, že jde o akcii, • jednoznačnou identifikaci společnosti, • jmenovitou hodnotu, • označení formy akcie, ledaže akcie byla vydána jako zaknihovaný cenný papír, a • u akcie na jméno jednoznačnou identifikaci akcionáře a • údaje o druhu akcie, popřípadě i s odkazem na stanovy.

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech § 257 nově zavádí tzv. kusové akcie. Tyto akcie nemají jmenovitou hodnotu a představují stejné podíly na základním kapitálu společnosti. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech § 257 zakazuje vydání kusových akcií a akcií se jmenovitou hodnotou zároveň.

Akcie může znít na jméno (cenný papír na řad) nebo na majitele (akcie na doručitele). Pokud

společnost vydala akcie na jméno, vede seznam akcionářů a zapisuje se, mimo jiné, i číslo bankovního

účtu. Podíl na zisku může být poskytnut jen bezhotovostním převodem jen na tento uvedený účet.

Listinná akcie na jméno je převoditelná rubopisem a předáním (stanovy mohou převoditelnost

omezit), u zaknihovaných akcií převodem v evidenci dle zákona o cenných papírech. Akcie na majitele

může být vydána jen jako zaknihovaný cenný papír nebo imobilizovaný cenný papír. Tímto nařízením

zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech navazuje na zákon 134/2013 Sb.,

Zákon o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších

zákonů, který zakazuje vydání akcií na majitele v listinné podobě. Akcie na majitele je převoditelná

neomezeně.

Práva spojená s listinnou akcií na majitele vykonává ten, kdo ji předloží. Převodem akcie se

převádějí všechna práva s ní spojená, nestanoví-li zákon jinak. Samostatně lze převádět jen právo na

výplatu dividendy, na upisování akcií a podíl na likvidačním zůstatku.

Stanovy mohou určit, jaké druhy akcií společnost vydá. Společnost vydává kmenové akcie.

Stanovy však mohou určit i vydání takových druhů akcií, s nimiž jsou spojena přednostní práva týkající

se dividendy nebo podílu na likvidačním zůstatku (prioritní akcie). S akciemi o stejné jmenovité

hodnotě mohou být spojena různá zvláštní práva. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech

a družstvech § 276 odst. 2 zakazuje, aby s akciemi bylo spojeno právo na úrok bez ohledu na

hospodářské výsledky.

Založení a vznik společnosti

Společnost může být založena jedním zakladatelem, kterým může být právnická osoba i

fyzická osoba, zakladatelem může být i stát. K založení akciové společnosti stačí přijetí stanov, již

není nutné přijmout i zakladatelská smlouva nebo listinu. Zakladatelská smlouva či listina musí mít

formu notářského zápisu. K založení společnosti se vyžaduje přijetí stanov a ten, kdo stanovy přijal a

podílí se na úpisu akcií, je zakladatel.[2,11,12]

Stanovy musí obsahovat [2]:

163

firmu, sídlo a předmět podnikání (činností),

výši základního kapitálu,

počet akcií a jejich jmenovitou hodnotu, určení, zda a kolik akcií bude znít na jméno nebo na majitele, anebo zda budou vydány jako zaknihované cenné papíry, popřípadě údaj o omezení převoditelnosti akcí, popřípadě údaj, zda jsou akcie imobilizovány,

mají-li být vydány akcie různých druhů, jejich název a popis práv s nimi spojených,

počet hlasů spojených s jednou akcií a způsob hlasování na valné hromadě; mají-li být vydány akcie o různé jmenovité hodnotě, obsahují stanovy také počet hlasů vztahujících se k té které výši jmenovité hodnoty akcií a celkový počet hlasů ve společnosti,

údaj o tom, který ze systémů vnitřní struktury společnosti byl zvolen, a pravidla určení počtu členů představenstva nebo dozorčí rady,

a další údaje, které stanoví zákon.

Návrh na zápis do obchodního rejstříku podávají všichni členové představenstva nebo

statutární ředitel a návrh musí být podán do 6 měsíců od založení společnosti, pokud stanovy

neurčují jinak. Před podáním návrhu na zápis do obchodního rejstříku musí být splaceno minimálně

30% hodnoty upsaných akcií, jejichž emisní kurz je splácen peněžitými vklady, a celý nepeněžitý

vklad. Návrh na zápis v listinné podobě musí být úředně ověřen, návrh na zápis v elektronické

podobě musí být podepsán elektronickým podpisem nebo zaslán prostřednictvím datové schránky.

Základní kapitál

Základní kapitál společnosti musí činit alespoň 2.000.000,- Kč., resp. 80 000 EUR. [1] Základní

kapitál může být splacen peněžitými a nepeněžitými vklady, jejichž výše je stanovena znaleckým

posudkem. Znalecký posudek vypracovává znalec, kterého vybírají zakladatelé nebo představenstvo

(schválení soudem již není nutné).


Nejvyšším orgánem společnosti je valná hromada, na které akcionáři vykonávají své právo

podílet se na řízení společnosti. Akcionář se zúčastňuje valné hromady osobně nebo v zastoupení na

základě písemné plné moci. Zástupcem akcionáře nemůže být člen představenstva nebo dozorčí rady.

Valná hromada se koná nejméně jednou ročně ve lhůtě určené stanovami (stanovy mohou určit i

častěji) a svolává ji představenstvo (mohou i jiné oprávněné osoby dle zákona č. 90/2012 Sb., o

obchodních společnostech a družstvech). Představenstvo je povinno zveřejnit pozvánku na valnou

hromadu na internetových stránkách společnosti nebo oznámení o jejím svolání způsobem určeným

v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech a stanovami.

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech zavádí povinnost pro akciové

společnosti mít od 1.1.2014 internetové stránky společnosti, na kterých musí být uvedeny základní

údaje týkající se společnosti, např. obchodní firma, sídlo, IČO, pozvánku na valnou hromadu a další

náležitosti stanovené zákonem.

Valná hromada je schopna se usnášet, pokud přítomní akcionáři mají akcie, jejichž jmenovitá

hodnota přesahuje 30% základního kapitálu společnosti, není-li ve stanovách stanoveno jinak. Není-li

valná hromada schopná usnášení, pak představenstvo svolá valnou hromadu náhradní.

164

Valná hromada rozhoduje o základních otázkách prostou většinou hlasů přítomných

akcionářů, ale pro zásadní rozhodnutí, např. změna stanov, zvýšení základního kapitálu nebo změna

akcií, je zapotřebí nejméně 2/3 (event.¾) hlasů přítomných akcionářů, a toto ustanovení nelze měnit

stanovami. [2]

Od 1.1.2014 zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech upravuje ve

stanovách možnost rozhodování „per rollam“ – korespondenční hlasování bez nutné účasti na valné

hromadě.

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech umožňuje zřídit různé

systémy vnitřní struktury společnosti nebo zvolený systém měnit změnou stanov.

Systém vnitřní struktury společnosti:

Systém monistický

Ve společnosti, kde je vedle valné hromady zřízena správní rada doplněná o statutárního

ředitele, je systém monistický.

Systém dualistický

Ve společnosti, kde je vedle valné hromady zřízeno představenstvo a dozorčí rada, je systém

dualistický.

SYSTÉM MONISTICKÝ

Statutárním orgánem je statutární ředitel, kterého jmenuje správní rada a náleží mu

obchodní vedení společnosti. Správní rada dohlíží na řádný výkon statutárního ředitele. S právní rada

není oprávněná jednat za společnost vůči třetím osobám. Správní rada má dle zákona č. 90/2012 Sb.,

o obchodních společnostech a družstvech tři členy, ale ve stanovách lze určit pouze jediného člena.

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech umožňuje, aby statutárním

ředitelem byl předseda správní rady. Zákon tedy umožňuje situaci, ve které akciová společnost může

mít jediného akcionáře, který bude zároveň předsedou správní rady a současně statutárním

ředitelem.

Dle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech může být funkční

období uvedených orgánů libovolně dlouhé a členem orgánu se může stát i právnická osoba.

SYSTÉM DUALISTICKÝ

Statutárním orgánem je představenstvo, které řídí společnost a jedná jejím jménem. Není-li

ve stanovách určeno jinak, jedná za společnost navenek každý člen představenstva samostatně.

Členové představenstva se zapisují do Obchodního rejstříku. Představenstvo může být jednočlenné,

ale člen představenstva nemůže být současně členem dozorčí rady. Členem představenstva se může

stát i právnická osoba.

Členy představenstva volí a odvolává valná hromada. Funkční období jednotlivých členů

představenstva určují stanovy a může být libovolně dlouhé. Představenstvo zabezpečuje obchodní

vedení společnosti včetně řádného vedení účetnictví společnosti a předkládá valné hromadě ke

165

schválení řádnou, mimořádnou a konsolidovanou, popřípadě i mezitímní účetní závěrku a návrh na

rozdělení zisku nebo úhradu ztráty v souladu se stanovami. Nejméně jednou ročně předkládá

představenstvo valné hromadě zprávu o podnikatelské činnosti společnosti a o stavu jejích majetku.

Tato zpráva je vždy součástí výroční zprávy. [1,2]

Dozorčí rada je orgánem společnosti, který zajišťuje vnitřní kontrolu hospodaření společnosti

i její další činnosti. V tomto směru plní zejména následující úkol [1,2]:

dohlíží na výkon působnosti představenstva a na podnikatelskou činnost společnosti,

nahlíží do všech dokladů a zápisů týkajících se činností společností a kontroluje, zda účetní zápisy jsou řádně vedeny v souladu se skutečnostmi a zda podnikatelská činnost se uskutečňuje v souladu s právními předpisy, stanovami a pokyny valné hromady,

přezkoumává všechny typy účetní závěrky a návrh na rozdělení zisku nebo úhrady ztráty a předkládá svá vyjádření valné hromadě,

v případech, kdy to vyžadují zájmy společnosti, svolává valnou hromadu a navrhuje valné hromadě k projednání a schválení potřebná opatření,

v případech, kdy společnost vede řízení před soudy a jinými orgány proti členu představenstva, zastupuje společnost.

Dozorčí rada může být jednočlenná. Dozorčí radu volí valná hromada. Funkční období

jednotlivých členů dozorčí rady určují stanovy a může být libovolně dlouhé. Člen dozorčí rady nesmí

být zároveň členem představenstva, prokuristou nebo osobou oprávněnou podle obchodního

rejstříku jednat jménem společnosti.

Rezervní fond

Tvorba rezervního fondu dle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech

již není povinná.

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech §777 v přechodných

ustanoveních uvádí, že akciové společnosti založené do 31.12.2013 si mohou vybrat ze dvou

možností:

- buď se budou nadále řídit obchodním zákoníkem (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní

zákoník byl zrušen k 31.12.2013), přičemž ta ustanovení stanov, která jsou v rozporu

s donucujícími ustanoveními zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a

družstvech, se zrušují ke dni 1.1.2014

- nebo se společnost změnou stanov podřídí zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních

společnostech a družstvech jako celku.

Rozhodnutí musí akciová společnost učinit do 31.12.2016 a je účinné ke dni zápisu do

obchodního rejstříku.

Akciové společnosti musí do 30.6.2014 přizpůsobit své stanovy právní úpravě zákona č. 90/2012

Sb., o obchodních společnostech a družstvech a doručit je do sbírky listin k rejstříkovému soudu

(zákon č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob).

Řešené úlohy

166

Nalezněte ve Veřejném rejstříku ve Sbírce listin, které konkrétní listiny jsou zde uloženy.

K vyhledání listin využijte např. http://portal.justice.cz/Justice2/Uvod/uvod.aspx.

Na obrázku 34 jsou uvedeny některé listiny, které lze ve Veřejném rejstříku ve Sbírce listin nalézt.

[13]

Obr. 34 Ukázka listin, které lze nalézt ve Veřejném rejstříku ve Sbírce listin

Zrušení společností

Zrušení společnosti s likvidací

O zrušení rozhoduje usnesením valná hromada. Pro zrušení a zánik a.s. platí obecná

ustanovení uvedená v kapitole 9.2.2. [2]

Likvidátora jmenuje a odvolává valná hromada. Nevyplývá–li ze stanov něco jiného, mohou

akcionáři požádat s uvedením důvodů soud, aby odvolal likvidátora jmenovaného valnou hromadou a

nahradil ho jinou osobou. Likvidátor, který nebyl jmenován soudem, může být valnou hromadou

odvolán a nahrazen jiným likvidátorem.

Likvidační zůstatek se dělí mezi akcionáře v poměru jmenovitých hodnot jejich akcií. Jestliže

likvidační zůstatek nestačí k úhradě jmenovité hodnoty akcií, dělí se likvidační zůstatek na část

připadající vlastníkům prioritních akcií a na část připadající vlastníkům ostatních akcií v rozsahu

určeném stanovami. Části likvidačního zůstatku se dělí mezi akcionáře v poměru odpovídajícím

splacené jmenovité hodnotě jejich akcií. Nárok na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku vzniká

akcionáři vrácením listinných akcií společnosti předložených na výzvu likvidátora. Vrácené akcie

likvidátor zničí.

Pokud společnost vydala zaknihované akcie, vzniká nárok na vyplacení podílu na likvidačním

zůstatku ke dni, kdy na základě příkazu likvidátora byly zrušeny akcie společnosti v evidenci

zaknihovaných cenných papírů. Rejstříkový soud provede výmaz společností z obchodního rejstříku,

http://portal.justice.cz/Justice2/Uvod/uvod.aspx

167

jen bude-li prokázáno, že byly všechny akcie společnosti zničeny, prohlášeny za neplatné nebo

zrušeny. [1,2]

K rozdělení likvidačního zůstatku mezi akcionáře může dojít až poté, co akciová společnost

uspokojí všechny své akcionáře.

Zrušení společnosti bez likvidace

- Fúze - Převod jmění na akcionáře - Rozdělení


9.3.4 Společnost s ručením omezeným

Společnost s ručením omezeným (dále jen s.r.o.) je společnost, jejíž základní kapitál je tvořen

vklady společníků a jejíž společníci ručí za závazky společností, dokud nebylo zapsáno splacení vkladů

do obchodního rejstříku. Zakládá se za účelem podnikání, ale nevylučuje se, aby společnost s ručením

omezeným byla založena i za jiným účelem (např. nabytí vlastnictví k bytovému domu). [1,2]

Název společnosti musí obsahovat označení „společnost s ručením omezeným“, nebo zkratku

„spol. s r.o.“, nebo „s.r.o“.

Společnost s ručením omezeným může být založena jednou osobou (jak fyzickou, tak i

právnickou osobou). Společnost s ručením omezeným s jediným společníkem dle zákona č. 90/2012

Sb., o obchodních společnostech a družstvech může být jediným zakladatelem nebo jediným

společníkem jiné společnosti s.r.o.

Společnost se zakládá podepsáním společenské smlouvy (2 a více zakladatelů) nebo sepsáním

zakladatelské listiny (1 společník). Zakladateli s.r.o. mohou být FO, PO, osoby české i osoby

zahraniční.

Společenská smlouva nebo zakladatelská listina musí obsahovat alespoň [2,11]:

1. firmu a sídlo společnosti,

2. určení společníků uvedením jména a bydliště nebo sídla,

3. předmět podnikání (činnosti),

4. určení druhů podílů každého společníka a práv a povinností s nimi spojených, dovoluje-li

společenská smlouva vznik různých druhů podílů,

5. výši základního kapitálu a výši vkladu nebo vkladů připadajících na podíl nebo podíly

každého společníka,

6. počet jednatelů a způsob jejich jednání za společnost.

Při založení společnosti společenská smlouva obsahuje také tyto údaje, které lze po jejím

vzniku a po splnění vkladové povinnosti ze společenské smlouvy vypustit:

1. vkladovou povinnost zakladatelů, včetně lhůty pro její splnění,

2. údaj o tom, koho zakladatelé určují jednatelem nebo jednateli, popřípadě členy jiných

orgánů společnosti, kteří mají být voleni valnou hromadou,

168

3. určení správce vkladů a

4. u nepeněžitého vkladu jeho popis, jeho ocenění, částku, kterou se započítává na emisní

kurs, a určení osoby znalce, který provede ocenění nepeněžitého vkladu.

Společenská smlouva může určit, že společnost vydá stanovy, které upraví vnitřní organizaci

společnosti a podrobněji některé záležitosti obsažené ve společenské smlouvě.

Návrh na zápis do obchodního rejstříku musí být podán do 6 měsíců od založení společnosti

(nestanoví-li společenská smlouva jinak). Návrh se podává rejstříkovému soudu, a to pouze na

předepsaném formuláři, ale je možný i tzv. přímý zápis notářem §108-118 dle zákona č. 90/2012 Sb.,

o obchodních společnostech a družstvech.

Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem. Společníci ručí

společně a nerozdílně. Společníci ručí společně a nerozdílně za závazky společnosti do výše souhrnu

nesplacených částí vkladů všech společníků podle stavu zápisu v obchodním rejstříku. Zápisem

splacení všech vkladů do obchodního rejstříku ručení zaniká.

Práva a povinnosti společníka

Z účasti společníka na jakékoli obchodní společnosti plynou práva a povinnosti [1,2]:

Práva společníka můžeme dělit především na:

práva majetková - právo podílet se na zisku společnosti, právo na majetkové vypořádání při ukončení účasti společníka s.r.o. ve společnosti, resp. při likvidaci společnosti,

práva nemajetková - např. právo společníka s.r.o. ovlivňovat řízení společnosti rozhodováním na valné hromadě, právo požadovat po jednatelích informace o záležitostech společnosti či právo nahlížet do dokladu společnosti.

Povinnosti společníka můžeme především dělit na:

povinnosti majetkové - zejména povinnost každého zakládajícího společníka splatit vklad do základního kapitálu, příplatková povinnost,

povinnosti nemajetkové - např. povinnost vlastní činností realizovat účel založení společnosti, zákaz konkurence, povinnost loajality.

Účast společníka na obchodní společnosti a z ní plynoucí práva a povinnosti jsou podle právní

nauky představována podílem. Podíl společníka ve společnosti s ručením omezeným se určuje podle

poměru jeho vkladu na tento podíl připadající k výši základního kapitálu, ledaže společenská smlouva

určí jinak.[2] Společenská smlouva může dle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a

družstvech připustit vznik různých druhů podílů, se kterými jsou spojena různá práva a povinnosti,

přičemž jeden společník může vlastnit více podílů, a to i více druhů podílů (§ 135 zákona č. 90/2012

Sb., o obchodních společnostech a družstvech).

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech umožňuje ve společenské

smlouvě v podstatě libovolné určení, s jakými podíly je spojen způsob určení podílu na zisku.

Podíl společníka může být představován kmenovým listem, určí-li tak společenská smlouva.

Dle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech je kmenový list cenný papír na

řad. Kmenový list nelze vydat jako zaknihovaný cenný papír (viz § 137, 138 zákona č. 90/2012 Sb., o

obchodních společnostech a družstvech).

Základní kapitál

169

Základní kapitál je peněžní vyjádření souhrnu peněžitých i nepeněžitých vkladů všech

společníků do základního kapitálu společnosti. Společnost s ručením omezeným je obchodní

společností s povinně vytvářeným základním kapitálem, jehož minimální výše je od 1.1.20014 1 Kč.

Vkladová povinnosti zakladatelů s.r.o. je minimálně 1,-Kč (nestanoví-li společenská smlouva jinak).

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech již nevyžaduje, aby zakladatelé složili

základní kapitál ve výši 200 000,-Kč.

Základní kapitál se uloží na účet v bance, který je vedený na jméno společnosti. Tento účet

zakládá správce vkladu uvedený ve společenské smlouvě.

Pokud je založení s.r.o. realizováno pouze jedním zakladatelem, musí být splacen celý

základní kapitál.

Je-li základní kapitál splácen peněžitými vklady společníků, nemusí být celý splacen před

zápisem společnosti do obchodního rejstříku (před vznikem obchodní společnosti).

Před podáním návrhu na zápis s. r. o. do obchodního rejstříku musí být splaceno celé

vkladové ážio (rozdíl mezi cenou nepeněžitého vkladu určenou posudkem znalce a výší vkladu

společníka) a na každý peněžitý vklad nejméně jeho 30 %. Zákon tedy stanoví pouze minimální rozsah

splacení vkladů před zápisem společnosti do obchodního rejstříku. [11]

Pravidla pro splácení vkladu určuje společenská smlouva, maximální lhůta však činí 5 let od

vzniku společnosti.

Předmětem vkladu do základního kapitálu nemusí být jen peníze, ale vklad může být i

nepeněžitý. Tento vklad však musí být celý splacen před vznikem společnosti (před jejím zápisem do

obchodního rejstříku). Nepeněžitý vklad se oceňuje podle znaleckého ocenění. Nepeněžitý vklad je

tedy administrativně náročnější než vklad peněžitý, ale pro společníka může být výhodnější z hlediska

potřeby peněz. Vkladem mohou být např. zásoby, dlouhodobý hmotný majetek, dokonce i

pohledávky.


Nejvyšším orgánem společnosti je valná hromada, jejímž členem je každý společník. Do její

působnosti patří např. schvalování řádné, mimořádné, konsolidované a mezitímní účetní závěrky,

rozdělení zisku a úhrady ztrát, rozhodování o změně obsahu společenské smlouvy, nedochází-li

k němu na základě jiných právních skutečností, schvalování stanov a jejich změny, jmenování,

odvolání a odměňování jednatelů a členů dozorčí rady, likvidátora a prokuristy, vyloučení společníka,

rozhodování o přeměně společnosti a další (dle § 190 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních

společnostech a družstvech).

Podíly na zisku schvaluje valná hromada společnosti – avšak o konečné výplatě rozhoduje

jednatel společnosti. Jednatel je povinen provést tzv. test solventnosti a ověřit si tak, zda společnost

na výplatu podílů má. V případě, že by jednatel výplatou podílu na zisku přivodil společnosti úpadek,

tak zisk nesmí být vyplacen.

Neurčí-li společenská smlouva jinak, je valná hromada usnášeníschopná, je-li přítomna

nadpoloviční většina společníků, přičemž k přijetí rozhodnutí je zapotřebí nadpoloviční většina

přítomných. Dle § 171 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech je

rozhodování o změně společenské smlouvy nebo jiné rozhodnutí, v jehož důsledku dojde ke změně

společenské smlouvy, likvidaci společnosti, atd. se vyžaduje souhlas 2/3 všech společníků.

170

Valnou hromadu je povinen svolat jednatel minimálně jednou za účetní období, a to tak, aby

se konala do 6 měsíců od posledního dne předcházejícího účetního období. Písemnou pozvánku na

valnou hromadu rozesílá jednatel nejméně 15 dnů před jejím konáním na adresy uvedené v seznamu

společníků, pokud společenská smlouva neurčuje jiný způsob svolání valné hromady.

Zákon o obchodních korporacích nyní poněkud podrobněji upravuje možnost přijímat

rozhodnutí mimo zasedání valné hromady, tzv. hlasování per rollam, tedy korespondenční formy

hlasování mimo zasedání valné hromady.

Společník může zmocnit na základě písemné plné moci, kde je uveden rozsah zmocnění, jinou

osobu (zmocněnce) k tomu, aby jej na valné hromadě zastupovala. Zmocněncem nesmí být jednatel

nebo člen dozorčí rady společností.

Statutárním orgánem společnosti je jednatel nebo každý z více jednatelů, nestanoví-li

společenská smlouva, že více jednatelů tvoří kolektivní orgán. Statutární orgán jmenuje nebo

odvolává valná hromada. Jednatelem může být kromě fyzické osoby také osoba právnická. V případě,

že je jednatelem právnická osoba, pokud nezmocní jinou fyzickou osobu k zastupování v daném

orgánu, zastupuje ji její statutární orgán.

Dozorčí rada

Dozorčí rada se zřizuje, stanoví-li tak společenská smlouva. Jednatel nesmí být členem

dozorčí rady, pokud je zřízena.

Rezervní fond

Tvorba rezervního fondu dle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech

již není povinná.

Zrušení a likvidace

Nesvěřuje-li společenská smlouva rozhodnutí o zrušení společnosti do působností valné

hromady, zrušuje se společnost dohodou všech společníků, jež musí mít formu notářského zápisu.

Společníci se mohou u soudu domáhat zrušení společnosti z důvodů a za podmínek stanovených ve

společenské smlouvě. Přitom platí rovněž důvody uvedené v kapitole 9.2.2.

Při zrušení společností s likvidací má každý společník nárok na podíl na likvidačním zůstatku.

Tento podíl se určuje poměrem obchodních podílů, nestanoví-li společenská smlouva něco jiného.

[1,2]

Porovnání počtu nově vzniklých a zaniklých společností s ručením omezeným v ČR za období

2006 -2010 je uvedeno na obrázku 35. [3]

171

Obr. 35 Porovnání počtu nově vzniklých a zaniklých společností s ručením omezeným v ČR ve vymezeném období [3]

9.3.5 Evropské hospodářské zájmové sdružení a Evropská akciová společnost

Evropské hospodářské zájmové sdružení - EHZS

Základem právní úpravy sdružení je nařízení Rady EHS č. 2137/1985 o evropském

hospodářském zájmovém sdružení, na které navazuje zákon č. 360/2004 Sb., o evropském

hospodářském zájmovém sdružení [1,4,5,6]

Hlavním cílem této nadnárodní formy je umožnit podnikatelům (právnickým i fyzickým

osobám) přeshraniční partnerství, které je z větší části upraveno normami evropského práva a ve

zbytku podléhá úpravě národní. Účelem sdružení je usnadňovat nebo rozvíjet hospodářskou činnost

jeho členů nebo zvýšit hospodářské výsledky této činnosti, jeho účelem však není dosahování zisku

pro vlastní potřebu. EHZS tak svým členům umožňuje propojit jejich podnikatelské aktivity při

zachování vlastní právní subjektivity. [4,7,8]

Evropské hospodářské zájmové sdružení se zakládá smlouvou o sdružení a vzniká dnem

zápisu do příslušného rejstříku ve státě, kde má sídlo.

Evropská akciová společnost - SE (Societas Europaea)

Evropská akciová společnost je další z nadnárodních forem, upravených normami

komunitárního práva, přímo aplikovatelnými na území jednotlivých členských států Evropské unie. [4]

Evropská společnost vznikla na základě legislativy EU v roce 2001, kdy bylo vydáno nařízení

Rady č. 2157/2001, o statutu Evropské společnosti. Toto nařízení je přímo aplikovatelné na území ČR,

avšak upravuje pouze rámcové otázky společnosti a odkazuje se na národní úpravu. Z uvedeného

důvodu byl v ČR přijat zákon č. 627/2004 Sb., o Evropské společnosti. Podpůrně se na úpravu

společnosti SE použije i národní úprava akciové společnosti. [11]

Dle ustanovení čl. 3 nařízení o SE a navazujícího § 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních

společnostech a družstvech je společnost svou povahou právnická osoba, upravená též právem

Evropských společenství a zvláštními právními předpisy. Její základní charakteristika v mnohém

odpovídá vlastnostem akciových společností. Základní kapitál SE je rozvržen do akcií a výše upsaného

základního kapitálu musí činit nejméně 120.000 eur. [1,4] [11]

172

Postavení evropské společnosti v národních právních řádech je výslovně upraveno v čl. 10

nařízení o SE, dle kterého se k evropské společnosti v každém členském státě přistupuje tak, jako by

se jednalo o akciovou společnost založenou podle práva členského státu, ve kterém má sídlo (zákaz

diskriminace). V mnoha ohledech tak bude SE v jednotlivých členských státech považována za běžnou

akciovou společnost. [4] [11]

Shrnutí pojmů

Veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, komanditista, komplementář,

společnost s ručením omezeným, akciová společnost, zakladatelé, společníci, základní kapitál, vklad

společníka, ručení společníka za závazky společnosti, orgány společnosti, dozorčí rada, statutární

orgán, valná hromada, představenstvo, členská schůze, jednatelé, rezervní fond, zakladatelský

dokument, Evropské hospodářské zájmové sdružení - EHZS, evropská akciová společnost – SE.

Otázky

1. Jaký je nejnižší počet zakladatelů u společnosti s ručením omezeným?

2. Jaký je nejvyšší počet společníků u akciové společnosti?

3. Může komanditní společnost založit jedna právnická osoba?

4. Jaká je minimální výše základního kapitálu u akciové společnosti?

5. Jaký je nejnižší možný vklad u družstva?

6. Jaký je rozsah splácení vkladu při vzniku společnosti s ručením omezeným?

7. Jaká je doba splácení vkladu u družstva?

8. Jak ručí společníci za závazky akciové společnosti?

9. Jak ručí společníci za závazky komanditní společnosti?

10. Jak ručí společníci za závazky družstva?

11. Jaký je předmět činnosti u družstva?

12. Jaký je předmět činnosti u veřejné osobní společnosti?

13. Jaké jsou orgány komanditní společnosti?

14. Jaké jsou orgány akciové společnosti?

15. Jaké jsou orgány družstva?

16. Co je to emisní ážio?

17. Co je zakladatelským dokumentem u veřejné obchodní společnosti?

18. Co je zakladatelským dokumentem u družstva?

19. Vytváří akciová společnost povinně rezervní fond?

20. Vytváří společnost s ručením omezeným povinně rezervní fond?

21. Co je to nedělitelný fond?

22. Jak lze definovat likvidační zůstatek?

23. Co je to akcie?


173

[1] VOZŇÁKOVÁ, I., JANOVSKÁ, K., SIKOROVÁ, A., MYNÁŘ, M. Ekonomika podniku,


[2] zákon č. 90/2012 Sb., Zákon o obchodních společnostech a družstvech

[3] PAPŘOKOVÁ, M. Založení a vznik společnosti s ručením omezeným, bakalářská

práce, VŠB-TU Ostrava, 2012.

[4] ŘÍMALOVÁ, O., HOLEŠOVSKÝ, J. Družstva, Vydání druhé, Praha, C.H. Beck, 2004,

str. 325.

[5] PŠENICOVÁ, I. Obchodní společnosti a družstva – srovnání jejich činností,

bakalářská práce, VŠB-TU Ostrava, 2010.

[6] Nadnárodní formy společenství, [on line], dostupné z http://inkubator.vsb.cz/

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nadnarodni-formy-spolecnosti-eas-opu-

4573.html.

[7] Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001, o statutu evropské

společnosti.

[8] Nařízení Rady EHS č. 2137/1985 o evropském hospodářském zájmovém sdružení.

[9] Zákon č. 360/2004 Sb., o evropském hospodářském zájmovém sdružení.

[10] Zákon 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů.

[11] Obchodní korporace – založení a vznik, [on line 20.10.2014], dostupné z


ppbi-50403.html

[12] Obchodní korporace – zrušení, [on line 20.10.2014], dostupné z

http://www.businessinfo.cz/cs/faze-podnikani/ukonceni-podnikani.html

[13] Sbírka listin, http://portal.justice.cz/Justice2/Uvod/uvod.aspx.

http://dspace.vsb.cz/browse?value=Papřoková,%20Michaela&type=author

http://dspace.vsb.cz/handle/10084/91681

http://dspace.vsb.cz/handle/10084/80326

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/obchodni-korporace-zalozeni-a-vznik-ppbi-50403.html

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/obchodni-korporace-zalozeni-a-vznik-ppbi-50403.html

http://www.businessinfo.cz/cs/faze-podnikani/ukonceni-podnikani.html

174

10 ŽIVOT PODNIKU

Čas ke studiu

1 hodina

Cíl


popsat založení podniku,

popsat období růstu podniku,

popsat období stabilizace podniku,

popsat období krize a sanace podniku,

popsat období zániku podniku,

definovat zakladatelský projekt.

Výklad

NOZ přináší nové pojetí závodu (podniku), a to nejen terminologické, ale i věcné. Dnes je

pojem podnik leckdy chápán jako jiné vyjádření pro podnikatele, tedy subjektu, jehož obsah je dán

zákonem, aniž by se při tom příliš zohledňovala vůle podnikatele.

Obchodní závod je podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ) organizovaný

soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. [7]

Pojem obchodní závod (podnik) můžeme charakterizovat jako uspořádaný celek vzniklý za

účelem výkonu podnikatelské činnosti se vstupy a výstupy k zajištění výroby, prodeje výrobků, resp.

poskytování služeb. Základním obecným cílem podniku je zvyšovat tržní hodnotu podniku. Podrobněji

je podnik a podnikání vysvětlen v kapitole 1. [1,7]

Založení podniku

Na počátku existence podniku stojí vždy úvaha podnikatele:

Co bude předmětem podnikání, tzn. jaké výrobky budu vyrábět nebo jaké služby bude poskytovat?

Jak budu výrobky a služby vyrábět, tzn. na jakém zařízení bude vyrábět, jaké výrobní technologie budu využívat?

Jak budu podnikatelskou činnost financovat?

Jakou zvolím právní formu podnikání?

Formalizovaný dokument, který řeší výše uvedené otázky, se nazývá zakladatelský projekt.

K tomu, aby zakladatelský projekt byl úspěšný by měl obsahovat [2]:

vymezení základních cílů podnikání,

specifikace trhu, na který podnik vstupuje (velikost, podíl, konkurence, limity, bariéry),

zvláštní výhody, které daný produkt nebo služba přinese, čím se bude lišit od konkurence,

175

způsob založení podniku (obor a předmět podnikání, velikost, právní forma),

dlouhodobější výhled včetně definování finančních cílů,

rozpočet zdrojů a potřeb včetně prokázané schopnosti případné cizí zdroje splácet,

daňové zatížení,

pojištění podniku (majetkové, osob, apod.),

životní prostředí (vliv projektu na okolí, odpady a jejich likvidace, apod.),

reference o osobě zakladatele.

Volba právní formy podnikání je velmi důležitou součástí rozhodovacího procesu podnikatele.

Jedná se o rozhodnutí, které bude do budoucna určovat vztah k okolí a především možnost přístupu

ke kapitálu. Mezi kritéria ovlivňující volbu právní formy podniku lze zařadit [2]:

rozsah a způsob ručení,

Na způsobu ručení a jeho rozsahu závisí riziko podnikatele, který se stává zakladatelem a

společníkem podniku.

oprávnění k řízení,

Jedná se především o to, kdo je zmocněn vést podnik a zastupovat ho navenek:

o ve vybraných případech je ponechána tato otázka na uvážení majitelů, společníků, kteří mohou toto zmocnění zakotvit např. do společenské smlouvy,

o zákon předepisuje, jaké orgány podnik musí mít a jaké jsou jejich kompetence.

počet zakladatelů,

nároky na počáteční kapitál,

Rozsah počátečního kapitálu potřebného pro založení podniku je zákonem definován (jako

minimální) pouze pro kapitálové společnosti (s.r.o, a.s.). U živnostníků a u osobních

obchodních společností není ze zákona určen počáteční kapitál, ale předpokládá se osobní

účast společníka na výkonu a provozování živnosti.

administrativní náročnost založení podniku a rozsah výdajů spojených se založením a provozováním podniku,

Administrativní náročnost je spojena především s úpravou podmínek, za kterých podnik

vzniká. V obchodních společnostech mají rozhodující vliv výdaje spojené s povolením živnosti,

se zpracováním společenské smlouvy a s jejím notářským ověřením a se zápisem do

obchodního rejstříku.

účast na zisku (ztrátě),

Míra rizika podnikatele je úměrná jeho účasti na zisku (ztrátě). U některých typů společností

dělení plyne přímo ze zákona (komanditní společnost, s.r.o., kapitálové společnosti.). U

akciové společnosti podíl na zisku akcionáře (dividenda) závisí na rozhodnutí valné hromady.

U osobních obchodních společností se dělí zisk rovným dílem mezi všechny společníky, pokud

není ve společenské smlouvě uvedeno jinak.

finanční možnosti, zvláště přístup k cizímu kapitálu,

Jedná se zvláště o možnosti rozšíření, popř. snížení vlastního kapitálu, dále o přístup k cizímu

kapitálu. Úvěrové možnosti jednotlivých právních norem se liší. Odvíjí se od výše kapitálu,

kterým společnost disponuje; významnou roli hraje i způsob a míra ručení společníků.

176

daňové zatížení,

Daňové hledisko je vysoce důležité při volbě právní formy podnikání. V současné době platí

podnikatelé přímé daně (daň z příjmů fyzických a právnických osob, daň z nemovitosti a daň

z převodu nemovitosti) a nepřímé daně (daň z přidané hodnoty, daň spotřební a daň silniční).

Významnou roli hrají i výdaje na pracovní síly, které se řídí zákonem o sociálním a zdravotním

pojištění.

zveřejňovací povinnost.

Zveřejňovací povinností se rozumí povinnost společnosti publikovat výsledky hospodaření.

Zveřejňovací povinnost je v ČR upravena několika právními normami – zákonem o

obchodních korporacích, [1], zákonem o účetnictví [3] a zákonem o cenných papírech [4].

Řešené úlohy

Máte podnikavého ducha a neotřelé, inovativní nápady???

Mladým, inovativním, rozvíjejícím se firmám poskytuje podnikatelský inkubátor nejen

pronájem atraktivních kancelářských, poloprovozních, zasedacích a doplňkových prostor za výhodné

ceny, ale také důležité kontakty a soubor vzájemně se doplňujících poradenských a administrativních

služeb, které jim pomáhají překonat počáteční problémy a dosáhnout tak úspěchu na trhu. [5]

Za účelem intenzivní pomoci pro začínající a inovativní podnikatele usilující o vybudování

úspěšné společnosti byl v roce 2008 otevřen na jednom z nejlukrativnějších míst v Ostravě

Podnikatelský inkubátor VŠB-TU Ostrava. Podnikatelský inkubátor VŠB TUO nabízí širokou škálu

služeb, např. balíček Jak založit společnost. Více o podnikatelském inkubátoru VŠB-TU Ostrava lze

nalézt na adrese na www.cpit.vsb.cz/inkubator nebo na tel. 603 565 918. [5]

Podnikatelský inkubátor je místo, kde můžete začít svůj business, a zároveň ušetřit na

vybavení kanceláří, nájemném, servisních a administrativních službách, nákladech spojených s

provozní obsluhou zabezpečovacích systémů, pronájmu audiovizuální techniky nebo pevném připojení

k Internetu.

Růst podniku

Po úspěšném založení podniku obvykle následuje fáze růstu, to znamená, že podnik v dané

komoditě nebo segmentu trhu zvyšuje objem výroby, prodeje a poskytování služeb. Klíčovým

měřítkem růstu je tempo růstu tržeb (obratu). Úspěšný rozvoj podniku je podmíněn řadou faktorů.

Mezi ty nejdůležitější patří ujasněná strategie a schopnost firmy flexibilně reagovat na proměňující se

situaci na trzích. Pro firmy ve fázi růstu je charakteristické hledání nových zákaznických segmentů či

teritorií vhodných pro expanzi. Důležitá je schopnost firmy efektivně nakládat s vlastním či cizím

kapitálem a vyhledávat finanční zdroje pro další rozvoj. V oblasti financování rozvoje nyní hrají

podstatnou roli rovněž rozličné podpůrné a dotační programy. Samozřejmostí musí být promyšlená

práce s lidskými zdroji ve sféře motivace a vzdělávání. Snaha podnikat co nejefektivněji se ve fázi

růstu projevuje také větším důrazem na zlepšení organizace práce a posilováním

konkurenceschopnosti prostřednictvím spojování či slučování s jinými subjekty na trhu. [6]

177

Období růstu je pro podnik obdobím, kdy rozšiřuje své aktivity, avšak současně je třeba

zmínit, že právě v tomto období řada podniků nezvládá situaci a v důsledku toho dochází k jejich

zániku. Ze strany podniku tomu lze zabránit například [2]:

trvalou péčí o inovace produkce a její přiměřenou kvalitu,

vhodnou cenovou strategií,

podporou prodeje.

Stabilizace

Jestliže podnik zvládne bez zvláštních těžkostí růst, pak obvykle nastupuje fáze stabilizace, tj.

období, kdy podnik dosáhl optimální velikosti s ohledem na příležitosti trhu. Ztratí-li podnik potřebné

tempo růstu a začnou-li jeho aktivity klesat, je úkolem managementu tento nežádoucí vývoj zvrátit.

Prostředkem k tomu je sanace; nepodaří-li se to, zůstane podnik v trvalé krizi, která obvykle končí

jeho úpadkem. [2]

Krize a sanace

Za krizi podniku lze označit takové stadium jeho života, kdy po delší časové období dochází

k nepříznivému vývoji jeho výkonnostního potenciálu, snížení objemu tržeb, poklesu čistého

obchodního jmění, snížení likvidity, čímž je bezprostředně jeho existence v případě, že tento vývoj

bude pokračovat. Jestliže u podniku trvá výše popsaný stav delší časové období, je nezbytné jej

zásadně řešit tak, aby po určité době zase mohl fungovat bez větších problémů. K tomu slouží sanace.

Sanací se rozumí soubor opatření přijímaných ze strany vedení podniku, jejichž smyslem je zásadní

ozdravení a obnova finanční výkonnosti a prosperity podniku. [2]

Zánik podniku

Podnik zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku. Věcně a časově však zániku předchází

jeho zrušení. Zrušení společnosti se řídí právní úpravou, zákonem č. 90/2012 Sb., Zákon o

obchodních společnostech a družstvech [1]:

s likvidací

bez likvidace Podrobně je zánik a zrušení společnosti uveden v kapitole 9.2.

Shrnutí pojmů

Podnik, Založení podniku, Zakladatelský projekt, Právní forma podnikání, Fáze růstu podniku

Stabilizace, Sanace, Zánik podniku, Zrušení podniku

Otázky

1. Co je to zakladatelský projekt?

2. Jaká základní kritéria ovlivňují volbu právní formy podniku?

3. Jak je charakterizována fáze růstu podniku?

4. V jaké fázi podnik dosáhne optimální velikosti s ohledem na příležitosti trhu?

5. Jak lze definovat fázi krize podniku?

178

6. Co je to sanace?

7. Jak zaniká podnik?

8. Co předchází zániku podniku?


[1] zákon č. 90/2012 Sb., Zákon o obchodních společnostech a družstvech

[2] SYNEK, M. a kol. Ekonomika a řízení podniku. Praha: Vysoká škola ekonomická,

1997. ISBN 80 - 7079-496-8.

[3] zákon č. 563/1991 Sb., zákon o účetnictví

[4] zákon č. 591/1992 Sb., Zákon o cenných papírech

[5] Podnikatelský inkubátor VŠB-TU Ostrava [on line], dostupné z

http://inkubator.vsb.cz/

[6] BusinessInfo.cz, Oficiální portál pro podnikání a export, [on line], dostupné z

http://www.businessinfo.cz/

[7] zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ

179

11 ÚPADEK A ZPŮSOBY JEHO ŘEŠENÍ

Čas ke studiu

4 hodiny

Cíl


definovat zákon č.182/2006 Sb., Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení,

popsat formy úpadku,

definovat předlužení,

definovat platební neschopnost,

popsat způsoby řešení úpadku,

popsat fáze insolvenčního řízení,

definovat procesní subjekty v insolventním řízení,

popsat typy věřitelů v insolvenčním řízení,

popsat zahájení insolvenčního řízení,

objasnit majetkovou podstatu,

definovat moratorium,

objasnit přihlašování pohledávek v insolventním řízení,

vysvětlit přezkumné jednání,

definovat incidenční spory,

objasnit způsob řešení úpadku konkurzem,

definovat konečnou zprávu,

objasnit rozvrhové usnesení,

objasnit způsob řešení úpadku reorganizací,

objasnit způsob řešení úpadku oddlužením.

Výklad

V České republice platil do roku 2008 zákon č. 328/1991 Sb. O konkurzu o vyrovnání, ale z

mnoha důvodů byl nedostatečný, a proto byl nahrazen zákonem novým tzv. „insolvenčním

zákonem“, č.182/2006 Sb., Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení. Tento zákon nabyl platnosti

1. 1. 2008, ale pro soudní konání, které byly zahájeny před tímto datem, platí stále zákon o konkurzu

a vyrovnání, zákon č. 328/1991 Sb. [2]

Hlavním záměrem insolvenčního zákona je umožnit společné uspokojení všech věřitelů

dlužníka, který je v úpadku, a to zpeněžením jeho majetku nebo vyřešením jeho majetkových poměrů

jiným způsobem přijatelným pro věřitele. Uspokojení věřitelů by mělo být co největší.

180

Samotný pojem úpadek neboli bankrot se používá pro označení stavu, „kdy hospodářský

subjekt nemůže vyrovnat své závazky, jelikož jeho aktivní zbytky majetku jsou nižší, než jeho platební

povinnosti“19. [3] Úpadek není insolventním zákonem chápán jako statický stav.

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení rozlišuje dvě základní formy

úpadku:

platební neschopnost,

předlužení.

O platební neschopnosti se jedná v situaci, kdy má dlužník více (nejméně dva) věřitelů, má

peněžité závazky déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a není schopen tyto závazky plnit. Podmínka

mnohosti věřitelů není splněna, má-li více pohledávek vůči dlužníku jen jeden věřitel. [1]

Co se týče podmínky, neschopnosti plnit závazky, považuje se za splněnou, nastane-li alespoň

jedna z následujících situací [4]:

dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků,

dlužník neplní své peněžité závazky po dobu delší tří měsíců po jejich splatnosti,

není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek za dlužníkem výkonem rozhodnutí nebo exekucí,

dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců, kterou mu uložil insolvenční soud.

Dle ustanovení § 3 odst. 3 insolvenčního zákona o předlužení se jedná tehdy, má-li dlužník,

který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, více věřitelů a zároveň souhrn

jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Rozhodný je poměr veškerých dlužníkových závazků

(včetně těch nesplatných) a jeho majetku. [1]

Dále se v zákoně vyskytuje pojem tzv. hrozící úpadek. Hrozícím úpadkem se rozumí situace,

kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a

včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. [2]

Úpadek:

platební neschopnost se týká všech kategorií dlužníků - PO, FO podnikatelů i nepodnikatelů,

předlužení se týká jen PO, FO podnikatelů.

Způsoby řešení úpadku [2]:

konkurs,

reorganizace,

oddlužení.

Insolvenční zákon dává na výběr, která z možných variant řešení úpadku bude pro

konkrétního dlužníka vhodná, přičemž počítá nejen s likvidačními postupy, ale rovněž s prvkem

sanačním. Výběr vhodného způsobu řešení dlužníkova úpadku přitom je vždy motivován co největší

mírou uspokojení věřitelů.

Insolvenční zákon používá pro insolventní řízení tyto zásady [2]:

19 NOVÁK, M. Formy a řešení úpadku. Praha: Vysoká škola ekonomická Praha 2004, 7str.

ISBN 80-245-0719-2

http://insolvencni-zakon.justice.cz/obecne-informace/konkurs.html

http://insolvencni-zakon.justice.cz/obecne-informace/oddluzeni.html

181

Insolvenční řízení má být vedeno tak, aby nikdo z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen, či nijak zvýhodněn a také aby se dosáhlo rychlého, co možná nejvyššího a hospodárného uspokojení věřitelů.

Věřitelé mají podle tohoto zákona rovné možnosti, jestliže mají stejné, nebo obdobné postavení.

Práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení nelze omezit ani rozhodnutím insolvenčního soudu a ani postupem insolvenčního správce, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Věřitelé nesmí uspokojovat své pohledávky mimo insolvenčního řízení, jen pokud by to bylo v souladu se zákonem.20

Na obrázku 37 je znázorněn průběh insolvenčního řízení. [5]

Obr. 37 Průběh insolvenčního řízení [5]

Insolvenční řízení má několik fází. Průběh jednotlivých řízení se liší v závislosti na konkrétních

okolnostech případu. Fáze insolvenčního řízení z pohledu věřitele jsou většinou následující [12]:

podání insolvenčního návrhu,

zahájení insolvenčního řízení,

lhůta k přihlášení pohledávky,

rozhodnutí o úpadku dlužníka,

přezkumné jednání,

schůze věřitelů,

rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka.

Procesní subjekty v insolvenčním zákoně

Procesní subjekty v insolvenčním zákoně jsou:

dlužník,

insolvenční soud,

věřitel,

20 § 5 Zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení

182

insolvenční správce, případně další správci,

státní zastupitelství,

likvidátor.

Účastníky insolvenčního řízení jsou pouze dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči

dlužníku.

Insolvenční soud je výlučně krajský soud a ten rozhoduje o procesních otázkách, hlavně o

otázkách řízení jako například o ustanovení insolvenčního správce. Mezi další pravomoci krajského

soudu ve věci insolvenčního soudu také patří dozor nad insolvenčním správcem a z rozhodovací

pravomoci tyto rozhodnutí:

o úpadku,

o způsobu, jakým bude úpadek řešen,

o insolvenčním rozvrhu apod. [6]

Insolvenční soud je povinen učinit [7]:

do 2 hodin zveřejnit vyhláškou v tzv. „Insolvenčním registru“ zahájení insolvenčního řízení,

do 10 dní od podání insolvenčního návrhu úkony směřující k rozhodnutí věci,

do 15 dní od podání insolvenčního návrhu, bezodkladně rozhodnout o insolvenčním návrhu, pokud v insolvenčním návrhu dlužníka jsou uvedeny rozhodné skutečnosti doložené údaji a přílohami,

7 dní od podání návrhu rozhodnout o odmítnutí a to v případě, že je návrh nesrozumitelný nebo nečitelný,

do 2 měsíců svolat schůzi věřitelů.

Věřitel je právnickou nebo fyzickou osobou, která má pohledávky vůči dlužníkovi. Každý

věřitel si musí sám za sebe podat přihlášku pohledávky. Přihláška pohledávky a její přílohy se podává

Insolvenčnímu soudu. Věřitel odpovídá za správnost údajů, které uvedl ve svém podání. Dle

Insolvenčního zákona mohou podávat své přihlášky pohledávek věřitelé kdykoli od zahájení

insolvenčního řízení, až do uplynutí stanovené lhůty v rozhodnutí o úpadku. [2]

Věřitele rozdělujeme do dvou kategorií [2]:

podají přihlášku pohledávky a jejich pohledávky jsou uspokojeny až na konci insolvenčního řízení,

jsou uspokojeni už v průběhu insolvenčního řízení: o Věřitelé pohledávek za podstatou, je to nejvýhodnější způsob, pohledávky vznikají

až po zahájení insolvenčního řízení. Pohledávky tohoto typu mohou být uspokojeny buď během řízení, nebo také v jeho závěru.

o Zajištění věřitelé, své pohledávky uplatňují přihláškou, pohledávka je zajištěná, a věřitelé jsou z výtěžku předmětu zajištění přednostně uspokojeni.

o Pohledávky stojící na stejné úrovni pohledávkám za podstatu, tady patří např. pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců.

Zajištěným věřitelem je věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem náležícím do

majetkové podstaty, např. zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti,

zajišťovacím převodem práva. Zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž

se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho

týkají. [12]

Zajištěným věřitelům je dána možnost významně ovlivňovat průběh insolvenčního řízení.

Zajištěný věřitel má možnost udělovat insolvenčnímu správci pokyny při správě předmětu zajištění,

183

kterými je insolvenční správce vázán. Zpeněžením věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové

hodnoty v konkursu zaniká zajištění pohledávky zajištěného věřitele, a to i v případě, že nepodal

přihlášku své pohledávky. [12]

Zajištění věřitelé se uspokojují ze 100% výtěžku zpeněžení po odečtení částky připadající na

odměnu správce a nákladů na správu a zpeněžení (ty jsou však limitovány maximální částkou 9%

z výtěžku zpeněžení), a to kdykoliv v průběhu řízení. Respektuje se přitom doba vzniku zajištění.

Vrcholným orgánem věřitelů je schůze věřitelů, výkonným orgánem je pak věřitelský výbor.

Je-li přihlášeno do insolvenčního řízení méně než 50 věřitelů, může být na místo věřitelského výboru

zvolen zástupce věřitelů. Mezi nejdůležitější oprávnění schůze věřitelů v době po rozhodnutí úpadku

tak patří volba věřitelského výboru, oprávnění odvolat insolvenčního správce z funkce a na jeho místo

ustanovit správce nového.

Věřitelský výbor má za úkol chránit společný zájem věřitelů a v součinnosti s insolvenčním

správcem přispívat k naplnění účelu insolvenčního řízení. Věřitelský výbor má 3 až 7 členů, každý z

členů má za sebe náhradníka. Věřitelský výbor volí první schůze věřitelů svolaná v insolvenčním

řízení. [9]

Insolvenční správce je osoba zapsaná do seznamu insolvenčních správců. Insolvenční správce

musí splňovat obecné a kvalifikační předpoklady, mezi které patří [2]:

způsobilost k právním úkonům,

magisterské vzdělání na vysoké škole v členském státě,

zkouška insolvenčního správce nebo rozdílová zkouška insolvenčního správce,

bezúhonnost.

Insolvenční správce je ustanoven insolvenčním soudem do své funkce nejpozději v

rozhodnutí o úpadku. Insolvenční správce má právo na náhradu výdajů spojených s insolvenčním

řízením, jakož i právo na odměnu.

Likvidace je zákonem řízený postup, při kterém dochází k mimosoudnímu vyrovnání

majetkových vztahů zanikající právnické osoby. V insolvenčním řízení je likvidátor osobou, na kterého

přešla působnost v rozsahu, v jakém nepřešla na insolvenčního správce. Do jeho působnosti patří i

součinnost s insolvenčním správcem uložená zákonem dlužníkovi [8].

Insolvenční rejstřík je novým informačním systémem veřejné správy spadající pod

Ministerstvo spravedlnosti ČR. Je veřejně přístupný, s výjimkou údajů, o kterých tak stanoví zákon.

Všichni mají právo do něj nahlížet a pořizovat si z něj kopie a výpisy. Prostřednictvím insolvenčního

rejstříku jsou zveřejňovány veškeré relevantní informace týkající se insolvenčních správců,

dokumenty z insolvenčních spisů i zákonem stanovené informace týkající se dlužníků. Insolvenční

soud v insolvenčním rejstříku zveřejňuje písemnosti a informace chronologicky s uvedením okamžiku

vložení, jak je vidět na obrázku 38. [9]

184

Obr. 38 Záznamy z insolvenčního registru [9]

Zahájení insolvenčního řízení

Insolvenční řízení je možno zahájit pouze na návrh a zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh

dojde věcně příslušnému soudu. Dle insolventního zákona je vymezen okruh osob, které jsou

oprávněny podat insolvenční návrh. [2]

Insolvenční návrh je povinen podat [2]:

dlužník, který je PO FO – podnikatelem, a to: bez zbytečného odkladu potom, co se dozvěděl o svém úpadku, nebo, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce proto, že cena majetku tohoto podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku, toto neplatí, jestliže má dlužník ještě jiný podnik,

zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci.

Insolvenční návrh může vzít zpět pouze insolvenční navrhovatel a to, až do vydání rozhodnutí

o úpadku nebo do rozhodnutí právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Jestliže věřitel

vzal zpět insolvenční návrh, má možnost pro tuto pohledávku podat znovu insolvenční návrh, ale až

po 6 měsících ode dne jeho zpětvzetí. [2]

Insolvenční návrh musí být podán u věcně příslušného soudu a musí být opatřen úředně

ověřeným podpisem osoby, která jej podala, popř. jejím zaručeným elektronickým podpisem, v

případě elektronického podání.

V návrhu na insolvenční řízení musí být vždy jasně specifikováno, kdo je dlužník a proč

existuje předpoklad řešení úpadku.

Dlužník má povinnost k návrhu doložit:

seznam majetku, včetně pohledávek s uvedením dlužníků,

seznam závazků s uvedením věřitelů,

seznam zaměstnanců,

listiny dokladující úpadek nebo hrozící úpadek.

Pokud podává insolventní návrh věřitel, budou uvedeny důvody, proč si myslí, že je daný

věřitel v úpadku, své tvrzení doložil důkazy a přiložil své pohledávky. Pohledávky je nutno vyčíslit v

penězích i v případě, že si věřitel nárokuje pohledávku nepeněžitou. [2]

Zpětvzetí insolvenčního návrhu může vzít insolvenční navrhovatel až do doby, kdy je vydáno

rozhodnutí o úpadku nebo do vydání právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Pokud

věřitel vzal zpět insolvenční návrh, může tutéž pohledávku znovu podat až po 6 měsících ode dne

jeho zpětvzetí. [2]

185

Zahájení insolvenčního řízení oznámí insolvenční soud vyhláškou, která bude zveřejněna

nejpozději do 2 hodin potom, kdy byl na insolvenční soud doručen insolvenční návrh.

Se zahájením insolvenčního řízení se spojují zejména tyto účinky [2]:

pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nesmí být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou,

právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku patřící do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených insolvenčním zákonem, a to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení,

výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.

Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se

oznamuje zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku a trvají zásadně až do skončení

insolvenčního řízení, jestliže jde o reorganizaci, pak až do schválení reorganizačního plánu.

Jestliže nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, je dlužník povinen zdržet se

nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet zanedbatelné zmenšení.

Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se

zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné. [2]

Majetkovou podstatu tvoří zejména [12]:

peněžní prostředky,

věci movité a nemovité,

podnik,

soubor věcí a věci hromadné,

vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů,

akci, směnky, šeky nebo jiné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je nutné k uplatnění práva,

obchodní podíl,

dlužníkovy peněžité i nepeněžité pohledávky, včetně pohledávek podmíněných a pohledávek, které dosud nejsou splatné,

dlužníkova mzda nebo plat, jeho pracovní odměna jako člena družstva a příjmy, které dlužníkovi nahrazují odměnu za práci, zejména důchod, nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího výdělku, náhrady poskytované za výkon společenských funkcí, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci,

další práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou hodnotu,

příslušenství, přírůstky, plody a užitky shora jmenovaného majetku.

Zjišťování majetkové podstaty zajišťuje od svého ustanovení insolvenční správce nebo

předběžný správce, přičemž je povinen řídit se pokyny insolvenčního soudu. Dlužník je povinen

poskytnout insolvenčnímu správci nebo předběžnému správci při zjišťování majetkové podstaty

všestrannou součinnost.

Moratorium

Smyslem moratoria je poskytnout dlužníkovi možnost, aby se s věřiteli vyrovnal ještě před

proběhnutím celého insolvenčního řízení, a to tím, že po dobu jeho trvání nelze vydat rozhodnutí o

úpadku. Moratorium je účinné od okamžiku zveřejnění rozhodnutí o jeho vyhlášení v insolvenčním

rejstříku [10].

186

V době trvání moratoria nelze:

prohlásit úpadek,

dlužník může přednostně hradit ty dluhy, které bezprostředně souvisejí se zachováním provozu jeho podniku,

dlužník je chráněn před vypovězením smluv na dodávky energií a surovin, jakož i dalších smluv o dodávkách zboží a služeb.

Návrh insolvenčnímu soudu na vyhlášení moratoria může dlužník, který je podnikatelem,

podat [2]:

do 7 dnů od podání insolvenčního návrhu,

do 15 dnů od doručení insolvenčního návrhu insolvenčním soudem jde-li o insolvenční návrh věřitele.

Rozhodnutí o úpadku

Jestliže je dokazováním zjištěno, že je dlužník v úpadku, nebo že mu hrozí úpadek, vydá

insolvenční soud o úpadku rozhodnutí, které musí obsahovat [2]:

výrok o tom, že se zjišťuje úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek,

výrok, jímž insolvenční soud ustanovuje insolvenčního správce,

údaj o tom, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku,

výzvu, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve stanovené lhůtě, s poučením o následcích jejího zmeškání,

výzvu, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci,

výzvu, aby věřitelé insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách, s poučením o následcích nesplnění této povinnosti,

výrok, jímž se určí místo a termín konání schůze věřitelů a přezkumného jednání,

výrok, jímž se uloží dlužníku, který tak dosud neučinil, aby ve stanovené lhůtě sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů,

označení hromadných sdělovacích prostředků, ve kterých bude insolvenční soud zveřejňovat svá rozhodnutí.

Způsoby řešení úpadku jsou:

konkurs,

reorganizace,

oddlužení.

Přihlašování pohledávek

Jestliže věřitel chce, aby jeho pohledávky byly uspokojeny v rámci insolvenčního řízení, musí

je uplatnit přihláškou, a to i takové, které byly žalobou uplatněny u soudu a jsou vymáhány exekucí.

K přihlášce je zapotřebí uvést výši a důvod každé pohledávky a doložit kopie listin, z nichž je

znatelné, že se jedná o pohledávku. Zároveň je třeba uvést, zda věřitel uplatňuje právo na oddělené

uspokojení. Každá pohledávka musí být vyčíslena v penězích. Dále je třeba uvést, zda se jedná o

pohledávku vykonatelnou, či nikoliv a doložit její vykonatelnost. Vykonatelnou pohledávkou je např.

platební rozkaz, šekový platební rozkaz, směnečný platební rozkaz, rozsudek exekutorský zápis dle

z.č. 102/2001 Sb., exekuční řád, platební výměr atd.

187

Podané přihlášky pohledávek přezkoumá insolvenční správce podle přiložených dokladů a

podle účetnictví dlužníka nebo podle jeho účetní evidence.

Pohledávky:

klasická pohledávka - např. plnění z kupní smlouvy,

Tuto pohledávku věřitel musí uplatnit pomocí přihlášky, kterou lze přihlásit od zahájení

insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. Tato pohledávka

je uspokojena až na konci insolvenčního řízení.

pohledávky zapodstatové o pohledávky za majetkovou podstatou, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení,

např. hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka, daně, poplatky, cla, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění apod.,

o pohledávky za majetkovou podstatou, které vznikly po rozhodnutí o úpadku, o pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, např.

pracovněprávní pohledávky zaměstnanců dlužníka, pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví, pohledávky státu apod.,

o zajištěné pohledávky.

Tyto pohledávky mohou být hrazeny v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

Přezkumné jednání

Přezkum pohledávek probíhá na přezkumném jednání dle seznamu přihlášených

pohledávek. Toto jednání je jednání ve věci samé, které je svoláváno a řízeno insolvenčním soudem a

jeho cílem je zjištění nebo popření přihlášených pohledávek nejpozději ve stanovené lhůtě v

rozhodnutí o úpadku. [11]

Pohledávka může být v rámci přezkumného jednání:

zjištěna,

popřena.

Insolvenční zákon rozeznává tyto druhy popření [12]:

popření pravosti pohledávky – namítá se, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela,

popření výše pohledávky – namítá se, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka (ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky),

popření pořadí pohledávky – namítá se, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nebo se popírá právo na uspokojení pohledávky ze zajištění (ten, kdo popírá pořadí pohledávky, musí současně uvést, v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena.

Spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek se nazývají incidenční spory a

jsou nedělitelnou složkou insolvenčního řízení, rozhoduje o nich stejný soud jako v insolvenčním

řízení.

Řešení úpadku konkurzem

Podle insolvenčního zákona je konkurs „způsob řešení úpadku spočívající v tom, že na základě

rozhodnutí o prohlášení konkursu jsou zjištěné pohledávky věřitelů zásadně poměrně uspokojeny z

188

výnosu zpeněžení majetkové podstaty s tím, že neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají,

pokud zákon nestanoví jinak“. [2]

Prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou

podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou

podstatou. Insolvenční správce vykonává především činnost ke zjištění, zajištění a soupisu seznamu

přihlášených pohledávek, k přípravě přezkumného jednání a k přípravě schůze věřitelů.

Insolventní správce provádí zpeněžení majetkové podstaty, k němu lze přikročit teprve po

právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu a po první schůzi věřitelů.

Majetkovou podstatu lze zpeněžit:

veřejnou dražbou,

prodejem movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí,

prodejem majetku mimo dražbu.

V závěru zpeněžení majetkové podstaty je insolvenční správce povinen předložit

insolvenčnímu soudu konečnou zprávu. Tato konečná zpráva musí podat celkovou charakteristiku

činnosti insolvenčního správce, musí obsahovat zejména [10]:

přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, které insolvenční správce již uspokojil a které ještě uspokojit zbývá,

přehled výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové podstaty se zdůvodněním výdajů, které nejsou obvyklé,

přehled výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové podstaty se zdůvodněním výdajů, které nejsou obvyklé,

přehled zpeněžení majetkové podstaty s výsledkem, jehož bylo dosaženo,

uvedení majetku, který nebyl zpeněžen, s odůvodněním, proč k tomu nedošlo,

výsledky částečného rozvrhu, pokud k němu došlo,

přehled plnění zajištěným věřitelům s promítnutím do rozvrhu,

přehled jednání a právních úkonů, významných pro průběh insolvenčního řízení.

Konečná zpráva musí vyústit v konkrétní částku, jež má být rozdělena mezi věřitele, musí

rovněž obsahovat označení těchto věřitelů s údajem o výši jejich podílů na této částce. Soud

přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a vyúčtování jeho odměny a výdajů. V případě, že

soud v konečné zprávě objeví chyby či nejasnosti, vyzve insolvenčního správce k jejich odstranění.

Finální verze konečné zprávy se zveřejňuje vyhláškou na úřední desce soudu a v insolvenčním

rejstříku.

Po nabytí právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy předloží insolvenční správce

insolvenčnímu soudu návrh rozvrhového usnesení, v němž uvede, kolik má být vyplaceno na každou

pohledávku uvedenou v upraveném seznamu přihlášených pohledávek. Na základě toho vydá

insolvenční soud rozvrhové usnesení, v němž určí částky, které mají být věřitelům vyplaceny. Všichni

věřitelé zahrnutí do rozvrhu se uspokojují poměrně vzhledem k výši jejich pohledávky tak, jak byla

zjištěna.[12] Před rozvrhem se uspokojí dosud nezaplacené pohledávky, které se uspokojují kdykoli v

průběhu konkursního řízení, a to:

pohledávky za majetkovou podstatou,

pohledávky jím postavené na roveň,

zajištěné pohledávky.

189

Ještě před rozvrhem insolvenční správce také vyčlení z výtěžku zpeněžení částku na

předpokládané výlohy spojené s ukončením řízení.

Insolvenční soud rozhodne o zrušení konkursu v následujících případech.[2,12]:

zjistí-li, že nebyl ani dodatečně osvědčen dlužníkův úpadek; to neplatí, došlo-li již ke zpeněžení podstatné části majetkové podstaty,

zjistí-li, že zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň jsou uspokojeny,

po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení,

zjistí-li, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující; přitom se nepřihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty,

na návrh dlužníka, jestliže dlužník k tomuto návrhu připojil listinu, na které všichni věřitelé a insolvenční správce vyslovili se zrušením konkursu souhlas.

Řešení úpadku reorganizací

Reorganizace je způsobem řešení dlužníkova úpadku, při kterém dlužník může i nadále vyvíjet

podnikatelskou činnost, avšak pouze v mezích tzv. reorganizačního plánu, který sleduje především

ozdravení provozu dlužníkova podniku a uspořádání vzájemných vztahů mezi dlužníkem a jeho

věřiteli.

Reorganizace připadá v úvahu jen u podnikatelů, kteří:

nejsou v likvidaci,

nejsou obchodníky s cennými papíry nebo osobami oprávněnými k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu,

jejichž celkový obrat za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň sto milionů korun, nebo zaměstnávají-li alespoň 100 zaměstnanců v pracovním poměru.

Návrh na povolení reorganizace může podat jak dlužník, tak i některý z věřitelů. Pokud návrh

podává věřitel, musí počítat s tím, že jedním z předpokladů pro povolení reorganizace podle jeho

návrhu je souhlasné stanovisko schůze věřitelů.

O přeměně reorganizace v konkurz rozhodne insolvenční soud, pokud [13]:

byla reorganizace povolena na návrh dlužníka a ten její přeměnu v konkurs po tomto povolení navrhl,

oprávněná osoba nesestaví ve stanovené lhůtě reorganizační plán ani po jejím případném prodloužení soudem nebo předložený reorganizační plán vezme zpět,

není-li schválen reorganizační plán insolvenčním soudem a oprávněným osobám uplynula lhůta k jeho předložení,

dlužník neplní své podstatné povinnosti stanovené reorganizačním plánem nebo ukáže-li se, že podstatnou část tohoto plánu nebude možné plnit,

neplatí-li dlužník řádně a včas úroky nebo v podstatném rozsahu neplní své jiné splatné peněžité závazky, nebo

dlužník po schválení reorganizačního plánu přestal podnikat, ačkoli podle reorganizačního plánu podnikat měl.

Řešení úpadku oddlužením

Oddlužení (tzv. osobní bankrot) je způsob řešení úpadku, kdy jsou dlužníkovy dluhy

sjednoceny, zajištění věřitelé jsou uspokojeni zcela, nezajištění do jimi schválené výše a zbytek dluhů

může být dlužníkovi odpuštěn.

190

Oddlužení je řešením pro dlužníky (fyzické i právnické osoby) - nepodnikatele.

Návrh na povolení oddlužení podává vždy a jen dlužník sám současně s insolvenčním

návrhem.

Návrh na povolení oddlužení musí obsahovat[12]:

označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat,

údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech,

údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky,

návrh způsobu oddlužení nebo sdělení, že dlužník takový návrh nevznáší.

K návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit [12]:

seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil,

listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky,

písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky.

Insolvenční zákon upravuje dva možné způsoby oddlužení, a to:

zpeněžením majetkové podstaty – jednorázové plnění,

plněním splátkového kalendáře.

Způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře zasahuje dlužníkův majetek především do

budoucna – pohledávky zajištěných věřitelů se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění a současně po

dobu 5 let plní dlužník pohledávky nezajištěných věřitelů podle daného poměru. Dlužník je tedy

povinen měsíčně (po dobu 5 let) splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném

rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní

pohledávky. [12]

Rozhodnutí o způsobu oddlužení je ponecháno na nezajištěných věřitelích, kteří jej odhlasují

buď na své schůzi, nebo mimo ni. K výsledku hlasování soud přihlíží při rozhodování o návrhu.

V případě, kdy soud zamítne návrh na povolení oddlužení, zejména zjištěním nepoctivého

záměru dlužníka, je úpadek automaticky řešen konkursem.

Řešené úlohy

Příklad

Výše měsíčních splátek pro oddlužení plněním splátkového kalendáře je vymezena jako rozdíl

mezi příjmem dlužníka a finanční částkou ve výši nezbytných finančních prostředků sloužících k

zajištění základních životních potřeb dlužníka a jeho rodiny, přičemž způsob výpočtu výše těchto

nezbytných finančních prostředků je stanoven právními předpisy.

Kalkulátor splátek pro oddlužení plněním splátkového kalendáře je možno nalézt na

internetových stránkách http://insolvencni-zakon.justice.cz/kalkukator-splatek.html [12]

Příklad výpočtu pro fyzickou osobu nepodnikatele s měsíčním čistým příjmem ve výši 21 000

Kč bez manželky a dětí je uveden v tabulce 10. Příklad výpočtu pro fyzickou osobu nepodnikatele

s měsíčním čistým příjmem ve výši 21 000 Kč s manželkou a 2 dětmi je uveden v tabulce 11.


191

Řešení

Tab. 10 Výše měsíčních splátek pro oddlužení plněním splátkového kalendáře [12]

Tab. 11 Výše měsíčních splátek pro oddlužení plněním splátkového kalendáře [12]

Kalkulátor splátek pro oddlužení plněním splátkového kalendáře má pouze informativní

charakter a slouží jako první pomocná informace pro dlužníky, kteří uvažují o tom, že podají k soudu

návrh na povolení oddlužení. Současně je třeba upozornit, že od výsledné částky nutno odečítat

odměnu (750 Kč) a náhradu hotových výdajů (150 Kč) insolvenčního správce, která činí 900 Kč bez

DPH (1 080 Kč s DPH – je-li insolvenční správce plátcem DPH) za každý započatý kalendářní měsíc

trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře. Výsledná částka, po odečtení

odměny a náhrady hotových výdajů, je částka, která je k dispozici věřitelům dlužníka.

Shrnutí pojmů

Insolvenční zákon, úpadek, platební neschopnost, předlužení, konkurz, reorganizace,

oddlužení, procesní subjekty v insolvenčním řízení, přihláška pohledávky, pohledávky za podstatou,

věřitelský výbor - zástupce věřitelů, insolvenční rejstřík, insolvenční správce, majetková podstata,

moratorium, přezkumné jednání, konečná zpráva, rozvrhové usnesení, reorganizační plán.

Otázky

1. Jak je dle zákona č. 182/2006 Sb. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení

definován úpadek?

2. Jak je dle zákona č. 182/2006 Sb. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení

definován hrozící úpadek?



192

3. Jaké jsou způsoby řešení úpadku dle insolvenčního zákona?

4. Je insolventní správce účastníkem insolvenčního řízení?

5. Jak lze podat přihlášku pohledávky v rámci insolvenčního řízení?

6. Jaké náležitosti musí přihláška pohledávky v rámci insolvenčního řízení

obsahovat?

7. Co je to schůze věřitelů?

8. Jaké kvalifikační předpoklady musí splňovat insolvenční správce?

9. Jaké informace dozvíme z insolvenčního rejstříku?

10. Kdo je povinen podat návrh na insolvenční řízení?

11. Co vyjadřuje právo na oddělené uspokojení?

12. Co lze zahrnout do majetkové podstaty?

13. Co je smyslem moratoria?

14. Jaké základní náležitosti musí obsahovat rozhodnutí o úpadku?

15. Co jsou to vykonatelné pohledávky?

16. Jaké pohledávky patří do tzv. zapodstatových pohledávek?

17. Jaký může být výsledek přezkumného jednání?

18. Co jsou to incidenční spory?

19. V čem spočívá způsob řešení úpadku konkurzem?

20. Jak lze zpeněžit majetkovou podstatu?

21. Co je obsahem rozvrhového usnesení?

22. Za jakých podmínek insolvenční soud rozhodne o zrušení konkursu?

23. V čem spočívá způsob řešení úpadku reorganizací?

24. Za jakých předpokladů může insolventní soud reorganizaci povolit?

25. V čem spočívá způsob řešení úpadku oddlužením?

26. Na koho se oddlužení vztahuje?

27. Kdo může podat na oddlužení?

28. Jaké jsou možné způsoby oddlužení?


[1] Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení [online]. [cit.2011-28-

02]. Dostupný z WWW: http://www.insolvencnizakon.cz/obecne-

informace/upadek-a-zpusoby-jeho-reseni.html.

[2] Zákon č. 182/2006 Sb. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolveční

zákon).

[3] NOVÁK, M. Formy a řešení úpadku. Praha: Vysoká škola ekonomická Praha 2004,

ISBN 80-245-0719-2.

[4] Insolventní zákon, [online]. [cit.2011-28-02]. http://insolvencni-

zakon.justice.cz/obecne-informace/upadek-a-zpusoby-jeho-reseni.html.

[5] DOLEČEK, M. [online]. [cit.2010-03-16]. Dostupné z WWW:

<http://www.businessinfo.cz/>.

[6] JINDRA,V. Nová právní úprava úpadkového práva-insolvenční soud. In JINDRA,V.

Nová právní úprava úpadkového práva – insolvenční soud. 23.11.2007, Praha:

23.11.2007 [cit.2010-03.16].

193

[7] KOZÁK, I. Insolvenční zákon a předpisy související: nařízení Rady (ES) o

úpadkovém řízení komentář. Praha: ASPI 2008. ISBN: 978-80-7357-375-1.

[8] VOZŇÁKOVÁ, I., JANOVSKÁ, K., MYNÁŘ, M., SIKOROVÁ, A.: Ekonomika podniku,

VŠB – TUO, 2008. 128s. ISBN:978-80-248-1760-6.

[9] KALUŽOVÁ, P. Způsoby řešení úpadku obchodní společnosti, FMM, VŠB-TU

OSTRAVA, 2012.

[10] Insolvence – úpadek a způsoby řešení, [online]. Dostupné z

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/insolvence-upadek-opu-4589.html.

[11] KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení. Praha 2010. 414s.

[12] Insolventní zákon, [online]. Dostupné z http://insolvencni-

zakon.justice.cz/obecne-informace/veritel/postaveni-veritelu-a-veritelske-

organy.html.

[13] MARŠÍKOVÁ, J. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele, Praha 2009. 85 s.

ISBN: 978-80-7201-780-5.

194

12 DAŇOVÝ SYSTÉM ČR

Čas ke studiu

3 hodiny

Cíl


vysvětlit pojem daň,

definovat funkci daní,

třídit daně podle vybraných hledisek,

definovat základní pojmy vztahující se k daňové soustavě ČR,

definovat a objasnit jednotlivé typy daní v ČR.

Výklad

Kapitola je zpracována na základě platných zákonů a vyhlášek a to k datu 31.12.2013 a 31.

10. 2014. Z důvodů častých změn zákonných norem doporučuji pracovat vždy s aktuálními zákony a

vyhláškami, které se k dané problematice váží.

12.1 Daňová soustava ČR

Daňový systém je systém právních, organizačně technických a kontrolních institucí, které

zajišťují tvorbu legislativy, správu daní, kontrolu a vymáhání. Jedná se o systém nástrojů a metod,

které instituce využívají ve vztahu k daňovým subjektům. Daňový systém České republiky je ve

svých hlavních znacích podobný systémům většiny vyspělých zemí, zejména evropských.

Daňový systém

ovlivňuje vývoj ekonomiky - změnami výše a struktury veřejných výdajů a daní,

je nástrojem aktivního zasahování státu do hospodářství.

Daňový systém je základním zdrojem financování veřejných statků. Daňový systém by měl být

co nejvíce neutrální a výběr daní by měl být co nejlevnější pro stát i pro poplatníka.

Daňová soustava přestavuje souhrn daní vybíraných v určitém státě a určitém čase. Soustava

daní byla určena zákonem č. 212/1992 Sb., o soustavě daní. Tento zákon byl zrušen a v současné

době není soustava daní upravena žádným zákonem. Lze ji popsat pouze na základě dnešních

platných norem. [12]

195

Základní schéma soustavy veřejných příjmů v ČR je uvedeno na obrázku 39. [1]

Obr. 39 Soustava veřejných příjmů ČR [1]

Daňové příjmy jsou nejvýznamnějším a největším finančním příjmem veřejného rozpočtu.

Daň je pojmem, který žádné legislativní ustanovení nedefinuje. Jena z mnohých definic ji

vymezuje takto:

Daň je platba do veřejného rozpočtu:

povinná – placení je nařízeno zákonem,

nedobrovolná – placení je nařízeno zákonem,

vynutitelná – placení je nařízeno zákonem,

nenávratná - nelze požadovat vrácení,

neúčelová - není dopředu stanoveno, co bude z těchto prostředků financováno,

neekvivalentní – neexistence nároku na adekvátní plnění.

Funkce daní

Primární funkcí daně je fiskální funkce, tj. schopnost naplnit veřejný rozpočet.

Alokační funkce státu (a tím i daní) souvisí se zabezpečováním veřejných statků, které nemohou být poskytovány prostřednictvím tržního systému (obrana státu, soudnictví, policie, veřejná správa, státní školství, veřejné komunikace apod.).

Redistribuční funkce se uplatňuje v souvislosti a přerozdělováním důchodů prostřednictvím sociálních peněžních transferů, dále prostřednictvím konstrukce daní a sazeb. Důvody plynou zejména z diferenciace důchodů v tržních podmínkách, která je většinou pokládána za nespravedlivou.

Poměrně často diskutovanou je funkce stabilizační, kdy se předpokládá, že kromě jiných faktorů lze daněmi ovlivňovat nejen celkovou poptávku soukromého (a zprostředkovaně i veřejného) sektoru, ale i zmírňovat cyklické výkyvy ekonomiky.

Soustava veřejných příjmů ČR

Úvěrové•státní půjčky

•vydané státní cenné

papíry

Neúvěrové

Nedaňové• povinné příspěvky

do stát. fondů

• poplatky

• místní poplatky

• ostatní příjmy

Daňové

196

Základní schéma daňové soustavy ČR platné do 31.12.2013 je uvedeno na obrázku 40. [1]

Obr. 40 Daňová soustava ČR platná do 31.12.2013 [1]

V České republice byly do 31. 12. 2013 uvedené daně upraveny:

zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (fyzických a právnických osob) [2],

zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí [3],

zákonem č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí [4,]

zákonem č. 16/1993 Sb., o dani silniční [5],

zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních [6],

zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (DPH) [7],

zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů (ekologické daně) [8],

Na internetové adrese http://business.center.cz/ lze nalézt úplné znění uvedených zákonů.

Změny platné od 1.1.2014

Od roku 2014 již neupravuje daň dědickou a daň darovací zvláštní zákon. Předměty těchto daní jsou nově implementovány do zákona o daních z příjmů. Daň z převodu nemovitostí byla nahrazena daní z nabytí nemovitých věcí.

Od roku 2014 vstoupila v platnost nová daň - Daň z nemovitých věcí, která je upravena zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí a je tvořena daní z pozemků a daní ze staveb.

Daňová soustava ČR

Mezi přímé daně řadíme:

- daň z příjmů fyzických a právnických osob

- majetkové daně:

daň z nemovitostí

daň z nabytí nemovitých věcí

Mezi nepřímé daně řadíme:

Daňová soustava ČR

Z příjmů• fyzických osob

• právnických osob

Majetkové(reálné)

• z nemovitosti

• silniční

• z dědictví

• darovací

• z převodu

nemovitostí

DPH

Spotřeb.

daň

Přímé Nepřímé

Ekolog.

daň

http://business.center.cz/

197

- daň z přidané hodnoty (univerzální daň) - spotřební daň (selektivní daň) - ekologická daň

Specifické postavení má silniční daň. I když je v některé literatuře zařazována mezi

majetkové daně přímé, tak na základě klasifikace OECD je daň z motorových vozidel řazena do skupiny daní ze spotřeby či užívání vybraných výrobků. Proto byla silniční daň zařazena mezi selektivní daně ze spotřeby v návaznosti na tuto metodiku členění dle OECD. [12]

V České republice jsou nyní daně upraveny:

• zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (fyzických a právnických osob) [2] • zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí [12] • zákonné opatření č. 340/2013 Sb., Daň z nabytí nemovitých věcí [13] • zákonem č. 16/1993 Sb., o dani silniční [5] • zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních [6] • zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (DPH) [7] • zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů (ekologické daně) [8]

Na internetové adrese http://business.center.cz/ lze nalézt úplné znění uvedených zákonů.

Mezi ostatní platby mající charakter daní lze zařadit pojistné na sociální zabezpečení, pojistné

na všeobecné zdravotní pojištění.

Daňové příjmy vládního sektoru za období 1993-2008 jsou uvedeny na obrázku 41. [1]

Obr. 41 Daňové příjmy vládního sektoru za období 1993-2008 [1]

Daně lze třídit dle různých hledisek

a) Podle dopadu daně na:

daně přímé přihlíží k poměrům poplatníka (příjem, majetek) a poplatník je sám odvádí,

daně nepřímé jsou vybírány v cenách (rozhodným je nákup či spotřeba), nerespektují poměry poplatníka a jsou odváděny plátcem.

b) Podle způsobu placení daně na:

DAŇOVÉ PŘÍJMY VLÁDNÍHO SEKTORU

V LETECH 1993 - 2008 V MLD. KČ

0

100

200

300

400

500

600

700

1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2006 2007 2008

mld

. Kč

Nepřímé d.

ZP a SP

DzPFO

DzPPO

Majetkové d.

9

Pramen: www. makroekonomická predikce, vlastní propočty

http://business.center.cz/

198

daně vybírané na základě daňového přiznání, které sestavuje sám poplatník (nebo daňový poradce) a sám je odvádí,

daně vybírané srážkou u zdroje příjmu, kdy výpočet daně provádí plátce, daň sráží poplatníkovi a také ji za něj odvádí.

c) Podle okruhu platnosti na:

ústřední daně jsou stejné na celém území státu,

místní daně jsou stanovovány nižšími stupni samosprávy a mohou být proto rozdílné.

d) Podle předmětu zdanění na:

daně důchodové, ze spotřeby, majetkové daně a daně z hlavy.

Základní pojmy vztahující se k daňovému systému ČR:

Daňovým subjektem je fyzická či právnická osoba, která podléhá daňové povinnosti. o Poplatník daně je osoba, která hradí daň svým jménem, na svůj účet, ze svého

předmětu zdanění. o Plátce daně má povinnost uhradit daň za jiné daňové subjekty (odvádí vybranou

nebo sraženou daň za jiné poplatníky).

Správce daně je státní orgán, zabývající se dohledem nad řádným a včasným plněním daňových povinností.

Daňovým objektem je veličina, ze které se daň vyměřuje. Zpravidla jde o důchod, spotřebu, majetek, hlava.

Předmět daně je zákonem vymezené a úplné určení rozsahu objektu, k němuž je vázána daňová povinnost.

Daňovým základem je pak kvantifikace daňového objektu, potřebná pro stanovení výše daňové povinnosti.

Daňové přiznání je dokument, ve kterém musí plátce daně uvést všechny skutečnosti pro výpočet daně a tento výpočet předložit finančnímu úřadu ve stanoveném termínu.

Zdaňovací období je časový interval, za který se daňový základ a daň stanovují a hradí.

Daňový únik je protiprávní jednání subjektů s cílem neoprávněného zkrácení daní.

Sazba daně je algoritmus, s jehož pomocí ze základu daně vypočteme velikost daně.

Řešené úlohy

Příklad

Definujte poplatníka daně, předmět daně, daňový základ, zdaňovací období a sazbu daně u

daně dědické.

Řešení

Zpracováno dle zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu

nemovitostí [4], [9] platné k 31.12.2013.

Daňový subjekt

Poplatník daně – dědic, který nabyl dědictví nebo jeho část ze závěti, ze zákona nebo z obou

těchto právních důvodů podle pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž bylo řízení o

dědictví skončeno.

Daňový objekt – majetek nabytý děděním

Předmětem daně dědické je nabytí majetku děděním.

199

Majetkem pro účely daně dědické jsou:

věci nemovité, byty a nebytové prostory,

věci movité, cenné papíry, peněžní prostředky v české a cizí měně, pohledávky, majetková práva a jiné majetkové hodnoty.

Daňový základ

Základem daně dědické je cena majetku (určená v dědickém řízení) nabytého jednotlivým

dědicem snížená o:

prokázané dluhy zůstavitele, které na dědice přešly zůstavitelovou smrtí,

přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele,

odměnu a hotové výdaje notáře pověřeného soudem k úkonům v řízení o dědictví a cenu jiných povinností uložených v řízení o dědictví,

dědickou dávku prokazatelně zaplacenou jinému státu z nabytí majetku děděním v cizině, je-li tento majetek též předmětem daně dědické v tuzemsku.

Sazba daně

Pro účely výpočtu daně dědické jsou osoby rozděleny do tří skupin vyjadřujících vztah

poplatníka k zůstaviteli:

I. skupina - příbuzní v řadě přímé a manželé,

II. skupina:

příbuzní v řadě pobočné, a to sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety,

manželé dětí (zeťové a snachy), děti manžela, rodiče manžela, manželé rodičů a osoby, které s nabyvatelem, dárcem nebo zůstavitelem žily nejméně po dobu jednoho roku před převodem nebo smrtí zůstavitele ve společné domácnosti a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na nabyvatele, dárce nebo zůstavitele.

III. skupina - ostatní fyzické osoby a právnické osoby.

Sazby daně dědické v členění dle osob zařazených do skupin I., II., II. jsou uvedeny na obr.

42,43,44. [4,9]. Při výpočtu daně dědické se výsledná částka se vynásobí koeficientem 0,5.

Obr. 42 Sazba daně dědické a daně darovací u osob zařazených do I. skupiny [4,9]

200

Obr. 43 Sazba daně dědické a daně darovací u osob zařazených do II. skupiny [4,9]

Obr. 44 Sazba daně dědické a daně darovací u osob zařazených do III. skupiny [4,9]

Daňové přiznání

Poplatník je povinen podat místně příslušnému správci daně přiznání k dani dědické do 30

dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí příslušného orgánu, kterým bylo skončeno dědické řízení.

Splatnost daně

Dědická daň je splatná ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení platebního výměru.

12.2 Daně přímé

Daň z příjmů = důchodové

platí poplatníci podle výše svého příjmu.

Daň z příjmů fyzických osob

Daň z příjmů právnických osob

Daň z příjmů fyzických osob

Daň z příjmů patří k nejsložitějším daním, se kterými se lze setkat. Problematika daní z příjmu

je upravena zákonem č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů. [2,9,10]

Poplatníkem této daně je fyzická osoba. Poplatníci, kteří mají na území České republiky

bydliště nebo se zde obvykle zdržují (tzn., že pobývají na území ČR alespoň 183 dnů v kalendářním

201

roce) mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České

republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Pokud fyzická osoba nemá bydliště na území

České republiky, ani se zde obvykle nezdržuje, vztahuje se její daňová povinnost pouze na příjmy ze

zdrojů na území České republiky. [2,9]

Je třeba si uvědomit, že se jedná nejen o příjmy peněžní, ale také o příjmy naturální či získané

směnou.

Od 1.1.2014 spadá pod kategorii daně z příjmů i daň dědická. V oblasti dědictví zákon pracuje

s termínem bezúplatné nabytí. Veškeré příjmy získané z dědictví nebo odkazu budou od roku 2014 od

daně osvobozené. Zdanění darů již neřeší samostatný zákon (zákon o dani dědické, dani darovací a

dani z převodu nemovitostí), ale také spadá od 1.1.2014 pod zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů.

Zdanitelné příjmy jsou rozděleny do několika relativně samostatně posuzovaných částí.

Předmětem daně z příjmů fyzických osob jsou [2,9]:

příjmy ze závislé činnosti (§ 6),

příjmy ze samostatné činnosti (§ 7),

příjmy z kapitálového majetku – např.: úroky, dividendy (§ 8),

příjmy z nájmu (§ 9),

ostatní příjmy – např.: příležitostné příjmy, příjmy z prodeje nemovitých a movitých věcí, výhry (§ 10).

Zdanitelné příjmy jsou všechny příjmy, které vstupují do základu daně. Výjimku tvoří příjmy,

které nejsou předmětem daně nebo jsou osvobozeny.

Mezi příjmy, které nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, patří např. úvěry a

půjčky nebo příjmy z rozšíření nebo zúžení společného zdanění manželů. Kompletní výčet příjmů,

které nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, naleznete v §3 zákona o daních z příjmů.

Zdaňováním těchto příjmů se nezabývá zákon o dani z příjmů, ale mohou být předmětem jiné daně.

Mezi příjmy, které jsou od daně z příjmů fyzických osob osvobozeny, patří např. úroky z

vkladů stavebního spoření, dotace ze státního rozpočtu, příjmy ve formě dávek sociální podpory,

nemocenského a důchodového pojištění, stipendia, atd. Příjmy z důchodového pojištění jsou od daně

osvobozeny. Jde-li však o příjmy ve formě pravidelně vyplácených důchodů (penzí), je od daně

osvobozena z úhrnu těchto příjmů pouze částka ve výši 36 násobku minimální mzdy, která je platná

k 1. 1. kalendářního roku. Příjmy z prodeje movitého i nemovitého majetku jsou v některých

případech osvobozeny. Hlavní podmínkou je, že majetek nebyl požíván k podnikání. Významným

kritériem je časový test, např. osvobození se nevztahuje na příjmy z prodeje motorových vozidel,

letadel a lodí, nepřesáhla–li doba mezi nabytím a prodejem dobu jednoho roku. Osvobození se

používá také u některých příjmů, které jsou nahodilé, např. ceny ze soutěží (reklamní, sportovní,

veřejné) nepřevyšující 10 000 Kč. ALE POZOR! Cena ze sportovní soutěže u poplatníků, u nichž je

sportovní činnost podnikáním není osvobozena (§7, §10 zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů).

Kompletní výčet příjmů včetně podmínek, za kterých jsou osvobozeny od daně z příjmů

fyzických osob, je uveden v § 4 zákona o daních z příjmů.

Základem daně je částka, o kterou příjmy plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období, za

které se pro účely daně z příjmů fyzických osob považuje kalendářní rok, přesahují výdaje

prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení. U jednotlivých typů příjmů je

v zákoně č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů podrobně stanoven způsob stanovení základu daně.

202

Struktura základu daně z příjmů fyzických osob [2,9]

§ 6 Příjmy ze závislé činnosti

+ Pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na

veřejné zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem ze zúčtovaných hrubých mezd

zaměstnance ( tzv. superhrubá mzda)

= Dílčí daňový základ příjmů ze závislé činnosti > = 0

§ 7 Příjmy ze samostatné činnosti

- Výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů (§24)

= Dílčí daňový základ příjmů z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti > = < 0

§ 8 Příjmy z kapitálového majetku

- Výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů

= Dílčí daňový základ příjmů z kapitálového majetku > = 0

§ 9 Příjmy z nájmu

- Výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů

= Dílčí daňový základ příjmů z pronájmu > = < 0

§ 10 Ostatní příjmy

- prokázané výdaje nutné na dosažení příjmů (podle druhů příjmů do výše daného druhu příjmů)

= Dílčí daňový základ příjmů z ostatních příjmů > = 0

Základ daně z příjmů fyzických osob nemůže být nižší než dílčí základ daně ze závislé činnosti

a funkčních požitků.

§ 6 Příjmy ze závislé činnosti

Příjmy ze závislé činnosti dle § 6 zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů se týkají největšího

počtu poplatníků a podléhají zdanění v rámci daně z příjmů fyzických osob. Tvoří samostatný základ

daně, který podléhá odlišným pravidlům zdanění v průběhu kalendářního roku. Zaměstnavatel

vypočítá měsíčně zálohy na daň z příjmů, srazí je zaměstnanci z jeho hrubé mzdy a současně je

zaměstnavatel povinen odvést vypočítanou zálohovou daň každý měsíc do veřejného rozpočtu jako

daňové zálohy. Za správnost výpočtu zcela odpovídá zaměstnavatel. Po ukončení zdaňovacího

období provádí zaměstnavatel dle podmínek stanovaných v zákoně č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů,

roční zúčtování daně (zaměstnanec už nesmí mít jiné druhy příjmů nebo souběžné zaměstnání).

Zaměstnavatel vypočte základ daně z příjmů za zdaňovací období a stanoví celkovou hodnotu daně.

Přeplatek vyplývající z měsíčních plateb zálohové daně se zaměstnanci vrátí, tzv. přeplatek na dani.

Sazby sociálního pojištění u zaměstnanců[14,15]:

Pojistné placené zaměstnancem:

6,5% sociální zabezpečení a nemocenské pojištění

4,5 % zdravotní pojištění

Pojistné placené zaměstnavatelem:

25,0 % sociální zabezpečení a nemocenské pojištění

9,0 % zdravotní pojištění

203

§7 Příjmy ze samostatné činnosti

Příjmy z podnikání jsou příjmy, které plynou podnikateli ze soustavné činnost provozované

samostatně, pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Neplatí pro

činnost spolupracující osoby, společníků veřejných obchodních společností a komplementářů

komanditních společností, neboť zdanění má svá specifika. V § 24 zákon č. 586/1992 Sb., o dani

z příjmů jsou přesně specifikovány daňově uznatelné výdaje. V § 25 zákon č. 586/1992 Sb., o dani

z příjmů jsou uvedeny případy, kdy a za jakých podmínek výdaje nelze uplatnit pro snížení základů

daně. V § 26-32 zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů nalezneme ustanovení, které se týkají

hmotného majetku a jeho opotřebení.

Poplatníci mohou uplatnit zdanitelné výdaje buď ve skutečně prokázané výši (poplatník je

povinen si tyto výdaje evidovat) nebo může zdanitelné výdaje uplatnit procentem ze

zdanitelných příjmů, tzv. paušální výdaje. Výdaje uplatněné procentem ze zdanitelných příjmů se pro

rok 2014 pohybují od 40-80% a jejich konkrétní výše je stanovena podle druhu podnikatelské aktivity,

např. příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství 80% - procento uplatnění

zdanitelných výdajů ze zdanitelných příjmů. V paušální částce jsou již zahrnuty veškeré daňové výdaje

poplatníka a nelze již uplatnit výdaje dle skutečnosti.

Podmínky využívání zdanitelných výdajů uplatněných procentem ze zdanitelných příjmů[12]:

Výdaje uplatněné procentem ze zdanitelných příjmů ve výši 30% a 40 % lze využít jen,

když výše zdanitelných příjmů nepřekročí hranici 2 mil. Kč. Pokud OSVČ hranici příjmu

překročí, musí vést daňovou evidenci nebo dobrovolně účetnictví a uplatňovat

skutečné výdaje.

OSVČ využívající výdajové paušály nemohou uplatnit slevu na manželku a daňové

zvýhodnění na děti.

Daňová evidence znamená povinnost poplatníka vést záznamy o zdanitelných příjmech a

výdajích v rámci podnikání a jiné výdělečné činnosti. Daňová evidence v podstatě navazuje na

jednoduché účetnictví, které bylo v České republice zrušeno v roce 2004. Zákon (§ 7b zákona o

daních z příjmu) stanoví pouze obsah daňové evidence, ale ne způsob a formu jejího vedení.

§ 8 Příjmy z kapitálového majetku

Příjmy z kapitálového majetku fyzických osob jsou příjmy, které souvisí s držbou kapitálového

majetku a plynou ze zdrojů na území ČR, např. úroky z vkladů na běžných účtech, které nejsou určeny

k podnikání, dividendy, úroky z vkladů na vkladních knížkách, atd. Tyto příjmy jsou ve většině případů

zdaňovány zvláštní sazbou daně ve výši 15% ze samostatného základu daně, kterou sráží a správci

daně odvádí plátce daně. Povinnost srazit daň nastává dnem vyplacení nebo připsání příjmů ve

prospěch poplatníka. [12]

Mezi příjmy, které se zahrnují do celkového základu daně dle §8 č. 586/1992 Sb., o dani z

příjmů lze např. zahrnout:

Úroky z vkladů na běžných účtech, které jsou dle podmínek banky určeny k podnikání

Úroky a jiné výnosy z poskytnutých úvěrů a půjček (přijaté úroky)

204

Příklad

Paní Veverková vlastní běžný účet v bance, který není určen dle podmínek banky k podnikání. Za

měsíc leden byl paní Veverkové připsán na běžný účet úrok ve výši 51,36 Kč. Vypočítejte, v jaké

výši byla sražena srážková daň.

Řešení

Úrok: 41,16 Kč

Zaokrouhlený základ daně: 41 Kč

Srážková daň: 6,15 Kč (15% z 41 Kč)

Zaokrouhlená srážková daň: 6 Kč

Paní Veverkové bude sražena za měsíc leden z úroku daň ve výši 6 Kč.

§ 9 Příjmy z nájmu

Mezi příjmy z nájmu dle §9 č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů patří příjmy z nájmu nemovitostí

nebo bytů (jejich částí) a z nájmu movitých věcí (kromě příležitostného pronájmu dle §10 č. 586/1992

Sb., o dani z příjmů).

Z příjmů z nájmu se neodvádí sociální ani zdravotní pojištění. [12]

§ 10 Ostatní příjmy

Mezi ostatní příjmy dle §9 č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů patří příjmy, při kterých dochází

k navýšení majetku a nelze je zařadit do předcházejících příjmů, např. z příležitostné (nahodilé)

činnosti, z příležitostného nájmu movitého majetku. Pokud celková výše příležitostných příjmů za

zdaňovací období nepřesáhne 30 000 Kč, jsou tyto příjmy osvobozeny od daně a v daňovém přiznání

se neuvádí.

Daň se vypočte jako součin základu daně sníženého o nezdanitelné části základu daně a o

odčitatelné položky (tzv. upravený základ daně) od základu daně zaokrouhleného na celá sta Kč dolů

a sazby daně. Sazba daně je upravena § 16 zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů a činí 15 %. [2,9]

Pro roky 2013 až 2015 platí solidární zvýšení daně z příjmů fyzických osob ve výši 7% z tzv.

nadlimitního příjmu v souvislosti se snižováním schodků veřejných příjmů. Solidární daň platí fyzické

osoby, jejichž roční příjmy překročí 48násobek průměrné mzdy stanovené podle zákona upravujícího

pojistné na sociální zabezpečení (zákon č. 589/1992 Sb, o pojistném na sociální zabezpečení).

Příjmem se v tomto případě rozumí dílčí základ daně ze samostatné činnosti (§7 zákon č. 586/1992

Sb., o dani z příjmů), u zaměstnanců je to úhrn zdanitelných příjmů ze závislé činnosti (§6 zákon č.

586/1992 Sb., o dani z příjmů). Za příjem u zaměstnanců se považují také některé benefity (např.

naturální příjem ve formě 1% pořizovací ceny služebního vozidla, které je využíváno pro služební i

soukromé účely). Solidární zvýšení daně je spojeno s povinností podat daňové přiznání (§38 odst. 4

zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů). [12]

Solidární zvýšení daně se týká pouze příjmů ze závislé činnosti a příjmů ze samostatné

činnosti. Netýká se příjmů z kapitálového majetku, příjmů z nájmu a ostatních příjmů.

205

Do základu daně nevstupují příjmy, které již byly zdaněny zvláštní sazbou daně (tzv. srážková

daň nebo zdanění u zdroje příjmů). Zvláštní sazba daně pro samostatné základy daně je lineární a je

stanovena ve výši 15%. Srážku daně provádí subjekt, který příjem vyplácí. Základ daně se v tomto

případě nesnižuje o výdaje ani odpočty a zaokrouhluje se na celé koruny dolů a srážková daň také na

celé koruny dolů. Při tomto zdanění poplatník nemusí podávat daňové přiznání, protože již obdrží

příjem netto. Daňovou povinnost již za něj splnil poskytovatel příjmů.[12]

Schéma výpočtu daňové povinnosti [2,9]:

Základ daně (∑ dílčích základů daně dle § 6 -10 zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů)

- nestandardní odpočty (nezdanitelné části základu daně, položky odčitatelné od základu

daně)

= upravený základ daně

zaokrouhlení na celé stovky korun dolů

* sazba daně

= daň

- slevy na dani

= daňová povinnost

Nezdanitelné části základu daně [2,9,11,12]

Zákon o dani z příjmů fyzických osob umožňuje úpravu základu daně především formou

snížení o tzv. nezdanitelné částky (§15 zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů). Tyto nezdanitelné

částky patří v ČR mezi tzv. nestandardní úlevy a jsou limitovány do určité výše. Sledují cíle vládní

politiky k podpoře určitého druhu investování či spoření se záměrem ovlivnit chování poplatníků. [12]

Tuto možnost úpravy mohou využít pouze fyzické osoby. Fyzická osoba si může příslušnou

částku uplatnit u jakéhokoliv druhu zdanitelného příjmu. Tyto částky nelze převádět do následujícího

zdanitelného období.

Legislativa umožňuje poplatníkovi – fyzické osobě uplatnit ze základu daně tyto zdanitelné

položky při splnění zákonem daných podmínek:

a) Poskytnuté dary právnickým či fyzickým osobám se sídlem na území ČR na zákonem stanovené účely, např. na financování vědy a vzdělání, výzkumných a vývojových účelů, kultury, školství, na policii, na požární ochranu, na podporu a ochranu mládeže, atd. pokud úhrnná hodnota darů ve zdaňovacím období přesáhne alespoň 1000 Kč anebo 2 % ze základu daně; V úhrnu lze odečíst maximálně 15 % ze základu daně.

b) Úroky zaplacené v daném zdaňovacím období z úvěru ze stavebního spoření a z hypotéčních úvěrů, použité poplatníkem na financování bytových potřeb. Úhrnná částka, o které se snižuje základ daně ze všech úvěrů poplatníka v téže domácnosti, nesmí překročit 300 000 Kč.

c) Platby příspěvku na penzijní připojištění se státním příspěvkem, částka, kterou lze takto odečíst, se rovná úhrnu příspěvků zaplacených poplatníkem na jeho penzijní připojištění se státním příspěvkem na zdaňovací období sníženému o 6.000 Kč. Maximální částka, kterou lze takto odečíst za zdaňovací období, činí 12.000 Kč.

d) Částka zaplaceného pojistného na soukromé životní pojištění, podle pojistné smlouvy uzavřené mezi poplatníkem jako pojistníkem a pojištěným v jedné osobě a pojišťovnou. Maximální částka, kterou lze odečíst za zdaňovací období, činí v úhrnu 12.000 Kč, a to i v případě, že poplatník má uzavřeno více smluv s více pojišťovnami. Musí být však splněny dvě podmínky – plnění je ve smlouvě sjednáno až po 60 měsících od uzavření smlouvy a současně nejdříve v kalendářním roce, v jehož průběhu dosáhne poplatník věku 60 let. Pro pojistné

206

smlouvy s pojistnou dobou od 5 do 15 let včetně se musí stanovit minimální pojistná částka na 40 000 Kč a pro smlouvy s pojistnou dobou nad 15 let na 70 000 Kč.

e) Členské příspěvky člena odborové organizace, která podle svých stanov obhajuje hospodářské a sociální zájmy zaměstnanců v rozsahu vymezeném zvláštním právním předpisem. Takto lze odečíst částku do výše 1,5 % zdanitelných příjmů podle §6, s výjimkou příjmů zdaněných srážkou podle zvláštní sazby daně, maximálně však do výše 3.000 Kč za zdaňovací období.

f) Úhrada za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání podle zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, pokud nebyly hrazeny zaměstnavatelem ani nebyly uplatněny jako výdaj podle § 24 poplatníkem s příjmy podle § 7, nejvýše však 10.000 Kč.

g) U poplatníka, který je osobou se zdravotním postižením, lze za zdaňovací období odečíst až 13.000 Kč, a u poplatníka, který je osobou s těžším zdravotním postižením, až 15.000 Kč.

Řešené úlohy

Příklad

Paní Veverková darovala nemocnici dar v hodnotě 3000 Kč. Její základ daně činil 35 000 Kč.

Paní Krtečková darovala nemocnici dar v hodnotě 500 Kč. Její základ daně činil 115 000 Kč.

Rozhodněte zda-li si mohou tento dar uplatnit jako nezdanitelnou část ze základu daně dle

podmínek stanovených v §15 zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů.

Řešení

Paní Veverková má daňový základ 35 000 Kč. Paní Veverková darovala nemocnici dar v hodnotě 3000 Kč.

Minimální hodnota daru je tedy 2% * 35 000 Kč, tj. 700 Kč. Paní Veverková si hodnotu daru může

uplatnit jako odpočet ze základu daně, protože výše daně vyhovuje podmínce minima. Podmínka maxima je splněna. Výše daru, aby byla daňově uznatelná, se může pohybovat v rozmezí 700 Kč – 5250 Kč.

Paní Krtečková má daňový základ 115 000 Kč. Paní Krtečková darovala nemocnici dar v hodnotě

500 Kč. Minimální hodnota daru je tedy 2% * 115 000 Kč, tj. 2 300 Kč. Paní Veverková si hodnotu daru

nemůže uplatnit jako odpočet ze základu daně, protože výše daně nevyhovuje podmínce minima. Podmínka maxima je splněna. Výše daru, aby byla daňově uznatelná, se může pohybovat v rozmezí 1000 Kč – 17250 Kč.

Položky odčitatelné od základu daně [2,9,11]

a) Daňová ztráta, která vznikla a byla vyměřena za předchozí zdaňovací období nebo jeho část, a to nejdéle v 5 zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje.

b) 100 % výdajů (nákladů), které poplatník vynaložil v daném zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání při realizaci projektů výzkumu a vývoje, které mají podobu experimentálních či teoretických prací, projekčních či konstrukčních prací, výpočtů, návrhů technologií, výroby funkčního vzorku či prototypu produktu nebo jeho části a na certifikaci výsledků dosažených prostřednictvím projektů výzkumu a vývoje.

Slevy na dani [2,9,10]

207

Slevy na dani, týkající se fyzických osob jsou legislativně ošetřeny v §35ba zákona č. 586/1992

Sb., o dani z příjmů Slevy na dani souvisejí bezprostředně s existencí poplatníka. Slevy na dani lze je

uplatnit při ročním vyúčtování daně z příjmů nebo měsíčně prostřednictvím zaměstnavatele:

sleva na poplatníka,

sleva na dani či bonus na dítě,

sleva na dani na manžela či manželku,

sleva na dani na studenta,

sleva na dani na invalidního důchodce nebo držitele ZTP/P – částečně invalidní důchodce,

sleva na dani na zaměstnance se zdravotním postižením.

Úlevy tohoto druhu jsou běžné ve všech vyspělých zemích a jsou většinou stanoveny pevnou částkou.

Uplatnění slevy na dani není vázáno na konkrétní druh příjmu. Fyzická osoba si může příslušnou slevu

na dani uplatnit u jakéhokoliv druhu zdanitelného příjmu.

Slevy na dani je možno odečíst jen do výše daňové povinnosti a není k nim přiřazen daňový bonus.

Ten je možno aplikovat pouze u vyživovaných dětí. [12]

Daňové zvýhodnění na vyživované dítě má trošku odlišné postavení od ostatních slev týkajících se

osoby poplatníka. Daňové zvýhodnění na dítě může mít formu:

slevy na dani

daňového bonusu

kombinace slevy a bonusu

Daňový bonus vzniká, je- li nárok poplatníka na daňové zvýhodnění vyšší, než je daňová povinnost.

Poplatník může daňová bonus uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč, maximálně však do výše

60 300 Kč ročně. Na rozdíl od ostatních slev na dani, daňové zvýhodnění lze uplatnit již v kalendářním

měsíci, ve kterém se dítě narodilo, nebo ve kterém začíná soustavná příprava dítěte na budoucí

povolání, anebo ve kterém bylo dítě osvojeno nebo převzato z do péče nahrazující péči rodičů na

základě rozhodnutí příslušného orgánu. Také i dočasný pobyt dítěte mimo domácnost nemá vliv na

uplatnění daňového zvýhodnění. [12]

Přehled slev na dani a jejich výše pro zdaňovací období 2011-2013 je uvedeno na obrázku 45. [10]

Obr. 45 Sleva na dani [10]

208

Příklad

Pan Novák (fyzická osoba - poplatník) dosáhla za zdaňovací období 2013 daňový základ ve

výši 280 000Kč. Paní Nováková (manželka poplatníka) dosáhla v roce 2013 hrubého příjmu ze

zaměstnání ve výši 86 500 Kč. Pan Novák vyživuje jedno dítě ve věku 9 let. Pan Novák poskytl v roce

2013 dar základní škole ve výši 48 000 Kč a na životním pojištění zaplatil v daném roce celkem 14 000

Kč. Úroky z úvěru ze stavebního spoření činily za rok 2013 13 300 Kč.

Stanovte daňovou povinnost poplatníka - pana Nováka.

Řešení

Daňový základ: 280 000 Kč

Poskytnutý dar: - 42 000 Kč (maximálně lze uplatnit 15% ze základu daně: 15% z 280 000)

Životní pojištění: - 12 000 Kč (maximálně lze uplatnit 12 000 Kč)

Úroky ze stavebního pojištění: - 13 300 Kč

Daňový základ upravený o nezdanitelné položky: 212 700 Kč

Zaokrouhlený daňový základ upravený o nezdanitelné položky: 212 700 Kč

Daň 15%: 31 905 Kč

Sleva na poplatníka: 24 480 Kč

Sleva na manželku: nelze *

Sleva na dítě: 13 404 Kč

Konečná daňová povinnost: 0 Kč

Daňový bonus: 5 979 Kč

Poplatník pan Novák získá na daňovém bonusu za zdaňovací období 2013 5 979 Kč.

* Slevu na manželku (manžela) ve výši 24 480 Kč lze uplatnit z vypočtené daně, v případě, že

manžel (manželka) žije s fyzickou osobou ve společné domácnosti a nemá vlastní příjmy přesahující

za zdaňovací období částku 68 000Kč.

Daň z příjmů právnických osob

Daň z příjmů patří k nejsložitějším daním, se kterými se lze setkat. Problematika daní z příjmu

je upravena zákonem č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů. [2,9]

Dani z příjmů právnických osob podléhají všechny právnické osoby. Poplatníkem daně z

příjmů je osoba, která není fyzickou osobou. Poplatníci (právnické osoby), kteří mají své sídlo na

území České republiky, zdaňují příjmy z tuzemska i ze zahraničí. Ostatní poplatníci zdaňují pouze

příjmy z tuzemska. [2,9]

Předmětem daně jsou příjmy (výnosy) z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem.

Jde jak o příjmy peněžní tak nepeněžní. Základem daně je rozdíl, o který příjmy, s výjimkou příjmů,

které nejsou předmětem daně, a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady), a to při

respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období. Zdaňovacím obdobím

209

může být kalendářní nebo hospodářský rok. Sazba daně ze základu daně zaokrouhleného na celé

tisíce Kč dolů činí 19%, výjimku tvoří investiční, penzijní a podílové fondy (5%). [2,9]

Daně majetkové

Daně majetkové platí poplatníci podle druhu a velikosti majetku, při majetkových převodech a při využívání

vozidel při podnikání.

Právní úprava do 31.12.2013

o Daň z nemovitosti Daní z nemovitosti jsou zatíženy pozemky a stavby. V případě pozemků je základem daně buď

výměra pozemku, nebo cena pozemku. Sazba daně závisí na kvalitě pozemku, jeho umístění a na

způsobu jeho využití. V případě staveb je základem daně jejich zastavěná plocha, sazba daně závisí na

druhu a způsobu využití stavby. Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok. Problematika daní z

nemovitostí je upravena zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí. [3,9]

Nová právní úprava od 1.1.2014

o Daň z nemovitých věcí

Dnem 1.1.2014 nabylo účinnosti zákonné opatření Senátu č. 344/2013 Sb., kterým se mění

mimo jiné i zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, především v

návaznosti na změny, které v soukromém právu přináší zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Daň

z nemovitých věcí je upravena zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí a je tvořena daní z

pozemků a daní ze staveb. Dokument objasňuje předmět daně, kdo je poplatníkem daně či které

nemovitosti jsou od daně osvobozeny.

Daní z nemovitých věcí jsou zatíženy pozemky a stavby. V případě pozemků je základem daně

cena půdy zjištěná násobením skutečné výměry pozemku v m2 průměrnou cenou půdy stanovenou

na 1 m2 ve vyhlášce nebo cena pozemku zjištěná podle platných cenových předpisů k 1. lednu

zdaňovacího období, nebo skutečná výměra pozemku v m2 zjištěná k 1. lednu zdaňovacího období.

Sazba daně závisí na kvalitě pozemku, jeho umístění a na způsobu jeho využití. V případě staveb je

základem daně výměra zastavěné plochy v m2 podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období, sazba daně

závisí na druhu a způsobu využití stavby. Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok. Problematika daně

z nemovitých věcí je upravena zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí. [13]

Právní úprava do 31.12.2013

o Daň dědická o Daň darovací o Daň z převodu nemovitosti

Problematika daně dědické, darovací a z převodu nemovitostí byla do 31.12.2013 upravena

zákonem č. 357/1992 Sb. o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Pro účely

výpočtu daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí jsou osoby zařazeny do tří skupin

vyjadřujících vztah poplatníka k zůstaviteli, dárci (obdarovanému) nebo nabyvateli (převodci). [4,9]

Dědickou daň platí dědici státu, na základě dědictví ze zákona nebo ze závěti. Jejím

předmětem je nabytí nemovitého, movitého i nehmotného majetku děděním.

http://www.berne.cz/slovnicek-pojmu/Title/RGHFiCBkYXJvdmFjw60=/Referer/L2RydWh5LWRhbmkv/

http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bdic

http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kon_(pr%C3%A1vo)

http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1v%C4%9B%C5%A5

http://cs.wikipedia.org/wiki/Majetek

210

Daň darovací se platí, je-li darováním bezúplatně převeden majetek mezi několika osobami

jinak než smrtí zůstavitele. Základem daně je cena majetku, snížená o prokázané dluhy.

Daň z převodu nemovitosti je jednorázová daň, která se platí při převodu nemovitosti.

Základem daně je buď cena podle znaleckého posudku nebo kupní cena; je jím vyšší z těchto dvou

cen. Sazba daně je 4%. Poplatníkem daně je prodávající, ručitelem je kupující. [4,9]

Nová právní úprava od 1.1.2014

Od roku 2014 neupravuje daň dědickou a daň darovací zvláštní zákon. Předměty těchto daní jsou nově implementovány do zákona o daních z příjmů.

o Daň dědická

Od ledna 2014 spadá oblast daní z dědictví nově pod obecnější kategorii daně z příjmů.

Příjmy z dědictví či odkazu nově upravuje §4a (Osvobození bezúplatných příjmů) zákon č. 586/1992

Sb., o daních z příjmů. Veškeré příjmy získané z dědictví nebo odkazu jsou od 1.1.2014 od daně

osvobozené21.

Od ledna 2014 dědickou daň neplatí ani vzdálení příbuzní nebo lidé, kteří nejsou v

příbuzenském vztahu a ani spolu nežili ve společné domácnost (dříve osoby zařazených do I., II., III.

skupiny ). Osvobození od daně se vztahuje i na právnické osoby.

o Daň darovací

Nově (od 1.1.2014) jsou dary označovány jako bezúplatné příjmy a jsou v dani z příjmů

fyzických osob zahrnuty do „ostatních příjmů“, které upravuje § 10 Zákona o daních z příjmů.

Neosvobozené příjmy z darů se tedy již vykazují po jednom a do 30 dnů od jejich nabytí, ale v

souhrnné výši a za celé zdaňovací období. Sazba daně se sjednotí se sazbou daně z příjmů, tedy na

15 %.

V současné době zákon (zákon o dani z příjmů) již nedělí obdarované osoby do skupin podle

příbuzenského poměru nebo blízkosti (dříve osoby zařazených do I., II., III. skupiny). Osvobozeny jsou

dary od příbuzných v linii přímé a vedlejší, pokud se jedná o sourozence, strýce, tetu, synovce nebo

neteř, manžela, manžela dítěte, dítěte manžela, rodiče manžela nebo manžela rodičů a také od osob,

které s poplatníkem žily nejméně rok před darováním ve společné domácnosti, a pak také dary

nabyté příležitostně, pokud jejich hodnota nedosáhne hranice 15 000 Kč.

o Daň z nabytí nemovitých věcí

Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, který

nahradil zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitosti.

Zákon o dani z nabytí nemovitých věcí se aplikuje v případě úplatného převodu nemovitostí,

nevztahuje se tak například na darování nemovitých věcí. Platí, že poplatníkem daně z nabytí

nemovitých věcí je převodce vlastnického práva k nemovité věci, jde-li o nabytí vlastnického práva

koupí nebo směnou a převodce a nabyvatel se v kupní nebo směnné smlouvě nedohodnou, že

poplatníkem je nabyvatel, a v ostatních případech nabyvatel vlastnického práva k nemovité věci.

21 Zdroj: http://www.penize.cz/dan-z-prijmu/277429-dane-2014-dedicka-se-rusi-darovaci-podrazi-z-prevodu-

nemovitosti-se-zjednodusi

http://cs.wikipedia.org/wiki/Darov%C3%A1n%C3%AD

http://cs.wikipedia.org/wiki/Majetek

http://cs.wikipedia.org/wiki/Smrt

http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C5%AFstavitel

211

Základem daně z nabytí nemovitých věcí je nabývací hodnota snížena o uznatelný výdaj

(odměna a náklady prokazatelně zaplacené poplatníkem znalci za znalecký posudek). Sazba daně činí

4%. Problematika daně z nabytí nemovitých věcí je upravena zákonem 340/2013 Sb., o dani z nabytí

nemovitých věcí. [12]

Silniční daň Daň silniční se vztahuje na silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla používaná k

podnikání nebo k jiné samostatné výdělečné činnosti. Bez ohledu na to, zda jsou používána k

podnikání, jsou předmětem daně vozidla s největší povolenou hmotností alespoň 12 tun určená

výlučně k přepravě nákladů a registrovaná v ČR. Vozidla používaná výlučně pro osobní potřeby jsou

od daně osvobozeny. Sazby daně jsou stanoveny jako pevně dané roční částky. V případě osobních

vozidel závisí výše daně na zdvihovém objemu motoru vozidla, zatímco v případě nákladních vozidel

na počtu náprav a celkové hmotnosti.

Problematika silniční daně je primárně upravena zákonem č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve

znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani silniční“). [5,9]

Daně nepřímé

Daň z přidané hodnoty Daň z přidané hodnoty je v podstatě univerzální daň, která je vybírána při prodeji téměř

všech druhů a služeb (DPH). Daň se vybírá v každém článku výroby, distribuce a dodávky. Daň z

přidané hodnoty je stanovena procentem z ceny. Plátci daně mohou snížit svou daňovou povinnost o

částku, kterou zaplatili oni sami ostatním plátcům DPH při koupi zboží. Daň z přidané hodnoty

odvádějí do státního rozpočtu dodavatelé, registrovaní plátci daně z přidané hodnoty, ale

přeúčtovávají svým odběratelům, spotřebitelům.

Daně z přidané hodnoty patří mezi nejsložitější v daňové oblasti. Problematika daní z přidané

hodnoty je primárně upravena zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. K tomuto zákonu

jsou pravidelně vydávány upřesňující pokyny, nařízení a sdělení. [7,9]

Spotřební daň Spotřební daň je selektivní daň, která je vybírána pouze u vybraných druhů zboží:

o Minerální oleje o Líh o Pivo o Víno a meziprodukty o Tabákové výrobky

Spotřební daň se řadí mezi nepřímé daně, které jsou státem zaváděny buď za účelem

regulace ceny určitých komodit na trhu, nebo aby zvýšily příjmy státního rozpočtu. Plátci daně jsou

výrobci a provozovatelé tzv. daňových skladů. Poplatníky jsou pak kupující výrobku, poněvadž daň je

obsažena v ceně výrobku. Správu spotřebních daní od roku 2006 vykonává Celní úřad. Problematika

spotřebních daní je primárně upravena zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. K tomuto

zákonu jsou pravidelně vydávány upřesňující pokyny a vyhlášky. [6,9]

Ekologické daně o Daň ze zemního plynu a dalších plynů

http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=40588&nr=16~2F1993&rpp=15#local-content

http://www.penize.cz/statni-rozpocet

http://www.penize.cz/spotrebitel

http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=57849&fulltext=&nr=235~2F2004&part=&name=&rpp=15#local-content

http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/SID-53EDF4E6-BB8A2B6C/cds/xsl/288.html?year=

http://www.berne.cz/druhy-dani/spotrebni-dan/

http://portal.gov.cz/zakon/353/2003

http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/SID-53EDF4E6-E3239274/cds/xsl/294.html?year=0

212

o Daň z pevných paliv o Daň z elektřiny

V souladu s podmínkami členství České republiky v Evropské unii vznikla České republice

povinnost k 1. lednu 2008 zavést daň z elektřiny, ze zemního plynu a z pevných paliv. Tato povinnost

byla zapracována do zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů a dále pak zákonem č.

17/2012 Sb., o celní správě České republiky. Správa daně je vykonávána celními orgány. Dále pak

zákonem č. 17/2012 Sb., o celní správě České republiky. [8,9]

tabáko

vé výr Shrnutí pojmů

Daňový systém ČR, daňový subjekt, správce daně, daňový objekt, předmět daně, daňový

základ, daňové přiznání, zdaňovací období, daňový únik, sazba daně, daň z příjmů fyzických a

právnických osob, daň z nemovitostí, daň dědická - daň darovací a daň z převodu nemovitostí, daň

silniční, spotřební daň, daň z přidané hodnoty, ekologické daně.

Otázky

1. Jak lze definovat daň?

2. Jaké jsou základní funkce daní?

3. Jaký je předmět daň z příjmů fyzických osob?

4. Popište schéma výpočtu daňové povinnosti u daně z příjmů fyzických osob.

5. Kdo je poplatníkem daně z příjmů právnických osob?

6. Které daně patří mezi majetkové daně?

7. Na čem závisí výše silniční daně v případě osobních vozidel?

8. Kdo odvádí daň z přidané hodnoty do státního rozpočtu?

9. Z jakých druhů zboží je vybírána spotřební daň?

10. Co je to ekologická daň?


[1] JANOUŠKOVÁ, J. Studijní materiály „Daně a daňová politika ČR“, CD U3V

„Symbióza techniky, ekonomiky a umění“, 2011/2012.

[2] Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (fyzických a právnických osob).

[3] Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí.

[4] Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu

nemovitostí.

[5] Zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční.

[6] Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních.

[7] Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (DPH).

[8] Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů (ekologické daně).

[9] Business center.cz, zákony [on line], dostupné z http://www.businessinfo.cz/.

[10] Daň z příjmů fyzických osob, Slevy na dani, [on line], dostupné z

http://www.mesec.cz/dane/dan-z-prijmu/pruvodce/slevy-na-dani/.

http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=76570&fulltext=o~20celn~C3~AD~20spr~C3~A1v~C4~9B~20~C4~8Cesk~C3~A9~20republiky&nr=&part=&name=&rpp=15#local-content

http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=76570&fulltext=o~20celn~C3~AD~20spr~C3~A1v~C4~9B~20~C4~8Cesk~C3~A9~20republiky&nr=&part=&name=&rpp=15#local-content

http://www.penize.cz/statni-rozpocet

http://www.mesec.cz/dane/dan-z-prijmu/pruvodce/slevy-na-dani/

213

[11] MYNÁŘ, M. Finanční systémy, studijní opory, [on line], dostupné z

http://www.person.vsb.cz/archivcd/FMMI/FS/Financni%20systemy.pdf.

[12] JANOUŠKOVÁ, J. BEŇOVÁ, K studijní opora k předmětu Daně a daňová soustava,

Ostrava 2014, VŠP.

[13] Webový portál Finanční správy ČR [on line], dostupné z

http://www.financnisprava.cz

[14] zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na

státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

[15] zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění

pozdějších předpisů

http://www.person.vsb.cz/archivcd/FMMI/FS/Financni%20systemy.pdf

http://www.financnisprava.cz/

214

13 ÚVOD DO PROBLEMATIKY ÚČETNICTVÍ

13.1 ÚVOD DO ÚČETNICTVÍ

Čas ke studiu

Tato kapitola vám zabere málo času, takže bude stačit k jejímu prostudování maximálně 1

hodina. Pokud budete zároveň studovat související legislativu, pak se tento čas bude prodlužovat. Je

vstupní kapitolou do problematiky účetnictví, které úzce souvisí s ekonomikou podniku, neboť účetní

data jsou informačním zdrojem pro rozhodovací procesy ekonomiky podniku.

Cíl

Po prostudování této kapitoly budete umět:

• definovat předmět a význam účetnictví,

• pochopit podstatu regulace a mezinároní harmonizace účetnictví.

Výklad

13.1.1 Předmět a význam účetnictví

Účetnictví tvoří metodicky ucelený systém informací jak o finančním hospodaření, tak i o

výsledku hospodaření podnikatelského subjektu. Je vědou o sběru, záznamu, klasifikaci, sumarizaci,

interpretaci finančních a jim obdobných dat takovým způsobem, aby mohla být činěna podnikatelská

rozhodnutí. Je jazykem podnikatelské komunikace.

Na účetnictví se můžeme dívat ze 3 pohledů – z těchto pohledů dělíme účetnictví na finanční,

manažerské a daňové. Každé svým uživatelům pak poskytuje specifické informace. Finanční účetnictví

připravuje finanční zprávy podle platné účetní legislativy pro lidi „vně“ firmy – akcionáře, věřitele,

banky, finanční analytiky, investory a další uživatelé (např. banka může chtít posoudit schopnosti

firmy generovat hotovost, investor ziskovost firmy apod.). Finanční účetnictví je orientováno

především na minulost na rozdíl od manažerského účetnictví a jeho údaje jsou veřejně dostupné.

Manažerské účetnictví připravuje finanční i nefinanční zprávy bez jakýchkoliv omezení pro lidi

„uvnitř“ firmy – manažerská rozhodnutí, plánování a vyhodnocování (např. podklady pro rozhodnutí

o krátkodobém úvěru, finanční plány) a je proto orientováno převážně na budoucnost a údaje

manažerského účetnictví jsou samozřejmě před veřejností utajované. Daňové účetnictví se zabývá

přípravou daňových přiznání a finančních zpráv podle daňových zákonů pro výpočet všech druhů daní

pro finanční úřady. Tyto údaje jsou také veřejně nedostupné.

V dalším textu se budeme zabývat především účetnictvím finančním. Nejdříve se seznámíme

se základními pojmy používanými v účetnictví a dále s legislativou, kterou se účetnictví řídí a reguluje.

215

Účetní jednotkou je určitý subjekt, za který je nutno sledovat stav a pohyb majetku a

zjišťovat výsledek hospodaření, je nositelem účetnictví. Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o

skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně

souvisí. Rovněž jsou povinny vést jedno účetnictví za účetní jednotku jako celek, v peněžních

jednotkách české měny.

Účetním obdobím je nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců, není-li stanoveno jinak.

Účetní období se, buď shoduje s kalendářním rokem, nebo je hospodářským rokem.

Předmětem účetnictví je zaznamenávat v účetní jednotce:

stav a pohyb majetku a závazků,

stav a změny vlastního kapitálu,

náklady a výnosy nebo výdaje a příjmy,

výsledek hospodaření.

Úkolem účetnictví je věrně a poctivě zaznamenat ekonomickou realitu podnikatelského

subjektu a poskytovat ekonomické informace uživatelům, aby mohli přijímat správná rozhodnutí.

Informace z účetnictví slouží pro řízení a rozhodování zejména následujícím uživatelům:

1. Interní uživatelé – řídící pracovníci podnikatelského subjektu (manažeři na různých úrovních

řízení, představenstvo, dozorčí rada apod.)

2. Externí uživatelé – věřitelé (úvěrující peněžní ústavy, dodavatelé), zákazníci, finanční úřady,

instituce zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení, veřejnost aj.

Všeobecné účetní zásady tvoří základ účetních systémů v jednotlivých státech. Účetní zásady

představují soubor určitých pravidel, které je nutno dodržovat při:

vedení účetnictví,

sestavování účetních výkazů,

předkládání účetních výkazů uživatelům.

Účetní jednotky uplatňují při vedení účetnictví následující účetní zásady, které vyplývají ze

zákona o účetnictví:

1. věrné a poctivé zobrazení skutečnosti

2. zásada účetní jednotky

3. předpoklad nepřetržitého pokračování činnosti

4. zásada periodicity zjišťování výsledků hospodaření a finanční situace účetní jednotky

5. oceňování v historických cenách

6. zásada stálosti metod účetnictví

7. zásada opatrnosti

8. návaznost účtů aktiv a pasiv

9. zákaz vzájemného zúčtování (kompenzace)

10. přednost obsahu před formou

216

13.1.2 Regulace v ČR

Účetnictví je v České republice regulováno státem, prostřednictvím Ministerstva financí.

Základní právní normy jsou:

Zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů,

Směrná účtová osnova,

Prováděcí vyhláška č. 500/2002 Sb.,

České účetní standardy pro podnikatele.

Účetní jednotky účtují, pokud to zákon o účetnictví nestanoví jinak:

a) v deníku (denících), v němž účetní zápisy uspořádají z hlediska časového (chronologicky) a jímž

prokazují zaúčtování všech účetních případů v účetním období),

b) v hlavní knize, v níž se účetní zápisy uspořádají z hlediska věcného (systematicky),

c) v knihách analytických účtů, v nichž podrobně rozvádějí účetní zápisy hlavní knihy,

d) v knihách podrozvahových účtů, ve kterých se uvádějí účetní zápisy, které se neprovádějí

v účetních knihách.

Účetní jednotky sestavují v případech stanovených tímto zákonem účetní závěrku.

Účetní závěrka je nedílný celek a tvoří ji:

a) rozvaha (bilance),

b) výkaz zisku a ztráty,

c) příloha.

Účetní doklady jsou průkazné účetní záznamy. Jednotlivé účetní záznamy mohou být

seskupovány do souhrnných účetních záznamů, kterými jsou zejména účetní doklady, účetní zápisy,

účetní knihy, odpisový plán, inventurní soupisy, účtový rozvrh, účetní závěrka a výroční zpráva.

Účet (konto) je základním třídicím znakem účetnictví. Zřízením účtu otvíráme možnost

odděleného zachycování údajů o hospodářských jevech týkajících se právě jedné položky aktiv nebo

pasív. Účet může mít různou formu, nejsrozumitelnější je T-forma, v níž levá strana účtu se označuje

Má dáti ( MD, Debet, Na vrub), pravá strana slovem Dal (D, Kredit, Ve prospěch).

217

Účet AKTIV Účet PASIV

MD D MD D

Počáteční stav Přírůstky (obrat)

Úbytky (obrat)

Úbytky (obrat)

Počáteční stav Přírůstky

(obrat)

Součet MD Součet D Součet MD Součet D

Konečný stav Konečný stav

Obr. 42 Účty, jejich zůstatky a obraty[zdroj: vlastní]

Účty evidující majetek podniku z hlediska formy, v níž je vázán (účty aktivní) a z hlediska

zdrojů jeho krytí (účty pasivní) jsou základem sestavení rozvahy, souhrnně je nazýváme účty

rozvahové.

Účetnictví musí zachytit i samostatné sledování nákladů a výnosů spojených s podnikatelskou

činnosti, aby bylo možno zjistit výsledek hospodaření v podrobné struktuře a analyzovat vlivy, které

na jeho výši působily. Tento úkol plní tím, že pro jednotlivé druhy nákladů a výnosů otevírá

samostatné účty (účty nákladů a účty výnosů) souhrnně účty výsledkové. Nákladové účty mají

v podstatě charakter účtů aktivních, výnosové účty charakter účtů pasivních.

Pro doplnění je vhodně ještě uvést, že ne všechny podnikatelské subjekty vedou účetnictví.

Podnikatelské subjekty mohou podnikat jako fyzické osoby a mohou vést tzv. daňovou evidenci podle

Zákona o daních z příjmu. Daňová evidence je určena pro ty subjekty, které nejsou účetní jednotkou

ve smyslu Zákona o účetnictví č. 563/91 Sb. Daňovou evidenci vedou fyzické osoby, které se nestaly

účetní jednotkou, jejich obrat nepřekročil za minulý kalendářní rok 25 mil. korun, není účastníkem

sdružení a není zapsán v Obchodním rejstříku. Dříve tito podnikatelé vedlo tzv. jednoduché účetnictví

(před rokem 2004).

Daňová evidence zajišťuje zjištění základu daně z příjmů a obsahuje údaje o (dle § 7b zákona

o dani z příjmu):

a) příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně,

b) majetku a závazcích.

Daňová evidence využívá podobných principů při vedení záznamů, jako je využíváno v

účetnictví, což znamená například - zaznamenávat případy - provádět zápisy v evidenci pouze na

základě průkazných záznamů, tak aby evidence podávala věrný a poctivý obraz finanční situace

podnikatele. Zobrazení je věrné a poctivé, jestliže obsah položek daňové evidence odpovídá

skutečnému stavu. Za vedení této daňové evidence a uvádění průkazných záznamů má plnou

zodpovědnost podnikatel a tato evidence zajišťuje zjištění základu daně z příjmů.

Jak již výše bylo uvedeno - hlavní požadavky na daňovou evidenci vyplývají z § 7b zákona č.

218

586/1992 Sb. Přičemž z toho vyplývají pouze tyto požadavky:

• daňová evidence poskytuje podklady pro zjištění daně z příjmů,

• je dán způsob, jakým se oceňuje majetek a závazky,

• inventarizovat k 31.12.,

• archivovat.

Existuje tu tedy určitá volnost v tom, jakou formu daňové evidenci podnikatel využije.

Hlavním cílem je zjištění základu daně, který se poté vyplňuje do přiznání k dani z příjmů fyzických

osob a odvedení daně. A pak dává přehled podnikateli o výši majetku a dluhů. Je ale třeba, aby

daňová evidence poskytovala srozumitelný přehled o daňových příjmech a výdajích a obsahovala

tedy odděleně informace o:

1. příjmech a výdajích v členění daňové, nedaňové.

2. majetku a závazcích.

Dokonce řádky v účetní knize nemusí být v chronologickém pořadí, stačí, když se budou týkat

daného roku. Pro evidenci majetku a závazků opět platí, že zákon o daních z příjmů nedefinuje

přesně, jak má evidence vypadat. Vymezení majetku se řídí právními předpisy pro účetnictví.

13.1.3 Harmonizace účetnictví

Harmonizace představuje mezinárodní regulaci, sladění národních úprav účetnictví,

napomáhající k zajištění vyšší srovnatelnosti účetní závěrek. Nejde o sjednocení, o shodu, pouze o

sladění vnitřní logiky.

Regulace znamená stanovení pravidel pro běžné účetnictví a účetní závěrku, vztahu k výpočtu

a vykázání daní, principů oceňování, atd. Týká se různých skupin uživatelů a zabezpečuje splnění

informačních potřeb (zájmů) různých skupin (právní důvody, fiskální důvody, externí uživatelé, atd.).

Historicky probíhala odděleně a odlišně a výsledkem jsou různé účetní systémy.

V současné době se realizuje mezinárodní harmonizace ve třech formách:

a) účetní směrnice (direktivy) Rady ES (č.4., 7. a 8. direktiva)

b) mezinárodní účetní standardy (IAS/IFRS)

c) obecně uznávané principy účetnictví USA (US GAAP)

Shrnutí pojmů

Účetnictví tvoří metodicky ucelený systém informací jak o finančním hospodaření, tak i o

výsledku hospodaření podnikatelského subjektu. Je vědou o sběru, záznamu, klasifikaci, sumarizaci,

interpretaci finančních a jim obdobných dat takovým způsobem, aby mohla být činěna podnikatelská

rozhodnutí. Je jazykem podnikatelské komunikace.

Účetní jednotkou je určitý subjekt, za který je nutno sledovat stav a pohyb majetku a

219

zjišťovat výsledek hospodaření, je nositelem účetnictví. Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o

skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně

souvisí. Rovněž jsou povinny vést jedno účetnictví za účetní jednotku jako celek, v peněžních

jednotkách české měny.

Účetním obdobím je nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců, není-li stanoveno jinak.

Účetní období se buď shoduje s kalendářním rokem nebo je hospodářským rokem.

Účetní doklady jsou průkazné účetní záznamy. Jednotlivé účetní záznamy mohou být

seskupovány do souhrnných účetních záznamů, kterými jsou zejména účetní doklady, účetní zápisy,

účetní knihy, odpisový plán, inventurní soupisy, účtový rozvrh, účetní závěrka a výroční zpráva.

Účet (konto) je základním třídicím znakem účetnictví. Zřízením účtu otvíráme možnost

odděleného zachycování údajů o hospodářských jevech týkajících se právě jedné položky aktiv nebo

pasiv. Předmětem účetnictví je zaznamenávat v účetní jednotce:

• stav a pohyb majetku a závazků,

• stav a změny vlastního kapitálu,

• náklady a výnosy nebo výdaje a příjmy,

• výsledek hospodaření.

Účetnictví je v České republice regulováno státem, prostřednictvím Ministerstva financí.

Základní právní normy jsou:

Zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů

Směrná účtová osnova

Prováděcí vyhláška č. 500/2002 Sb.

České účetní standardy pro podnikatele

Otázky

1. Co je předmětem účetnictví?

2. Jaké zákony a další legislativa reguluje účetnictví v rámci ČR?

3. Co tvoří nedílný celek účetní závěrky?

4. Co patří do účetních zásad, které vyplývají ze zákona o účetnictví?

5. Kdo jsou uživateli účetnictví?

6. Definujte základní pojmy jako účetní jednotka, účetní období, účetní závěrka,

účetní doklady, účet.

7. Co je to daňová evidence a kdo ji vede?


220

[1] BAŘINOVÁ, D., VOZŇÁKOVÁ, I.: Vyhodnocení a využití účetních výkazů – pro

manažery, společníky a akcionáře. Praha: Grada Publishing, 2005.

[2] HAKALOVÁ, J., PALOCHOVÁ, M., PŠENKOVÁ, Y., BARTKOVÁ, H, Účetnictví

podnikatelských subjektů I. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, 2012.

[3] KRAJČOVÁ, J., PALOCHOVÁ, M., PŠENKOVÁ, Y. a kol. Účetní souvztažnosti

podnikatelských subjektů. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014.

[4] ŠEBESTÍKOVÁ, V., BAŘINOVÁ, D., KRYŠKOVÁ, Š., KRAJČOVÁ, J., RANDOVÁ, K.

Účetnictví podnikatelských subjektů II. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, 2013.

[5] Prováděcí vyhláška č. 500/2002 Sb. k zákonu č. 563/1991 Sb., o účetnictví,

v platném znění

[6] Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění

[7] Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů - v platném znění.

13.2 CHARAKTERISTIKA, VZÁJEMNÉ VAZBY A VYHODNOCENÍ ÚČETNÍCH VÝKAZŮ

Čas ke studiu

Přibližný celkový čas doporučený k prostudování následující kapitoly je cca 4 hodiny.

Cíl


• definovat uživatele účetních výkazů,

• pochopit vzájemné vztahy mezi účetními výkazy,

• popsat co obsahují účetní výkazy a popsat stručně postup prací při účetní uzávěrce.

Výklad

Účetnictví musí sloužit manažerům podnikatelských subjektů, ale také řadě dalších zájemců

(investorům, věřitelům, obchodním analytikům, partnerům apod.) při jejich rozhodování. Účetní

výkazy poskytují informace pouze těm uživatelům, kteří porozumí vykazovaným údajům a na základě

tohoto jsou schopni reprodukovat a využívat účetní data tak, aby měly co možno nejvyšší účinnost.

Z teoretického hlediska lze analyzovat okolnosti omezující či zkreslující vypovídací schopnost

účetních dat.

Jedná se zejména o:

vykazování hodnot v účetnictví na základě historických cen,

vliv inflace,

změny v ekonomickém prostředí a legislativě,

221

neurčitost účetních dat,

problém srovnatelnosti účetních výkazů v čase či v rámci oboru.

13.2.1 Uživatelé účetních výkazů a jejich informační potřeby

Informace, které se týkají finančního stavu firmy, jsou předmětem zájmu mnoha subjektů

přicházejících tak či onak do kontaktu s danou firmou. Jsou to především:

Investoři,

Manažeři,

obchodní partneři (zákazníci a dodavatelé),

zaměstnanci,

banky a jiní věřitelé,

stát a jeho orgány.

Akcionáři, společníci

Primárními uživateli účetních informací obsažených ve finančních výkazech firmy jsou

majitelé – tedy společníci a akcionáři, kteří poskytují společnosti kapitál. Akcionáři a společníci by

měli mít prioritní zájem o účetní informace.

Majitelé využívají finanční informace o firmě ze dvou hledisek:

investičního,

kontrolního.

Investiční hledisko představuje využití informací pro rozhodování o budoucích investicích.

Kontrolní hledisko uplatňují majitelé vůči manažerům firmy. Zajímají se o stabilitu a likviditu firmy a o

to, zda podnikatelské záměry manažerů zajišťují trvání a rozvoj firmy.

Manažeři

Manažeři využívají informace poskytované finančním účetnictvím především pro

dlouhodobější i operativní finanční řízení společnosti. Získané informace umožňují vytvoření zpětné

vazby mezi řídícím rozhodnutím a jeho praktickým důsledkem. Znalost finanční situace firmy jim

umožňuje rozhodovat se správně při získávání finančních zdrojů, při zajišťování optimální majetkové

struktury včetně výběru vhodných způsobů jejího financování, při alokaci volných peněžních

prostředků apod.

Ostatní uživatelé účetních výkazů

Obchodní partneři se zaměřují především na to, zda firma bude schopna hradit splatné

závazky, jde jim především o krátkodobou prosperitu, jeho solventnost a likviditu.

Zaměstnanci firmy mají přirozený zájem na prosperitě, hospodářské a finanční stabilitě své

firmy. Zajímají se o jistoty zaměstnání, o perspektivy mzdové a sociální.

Banky a jiní věřitelé žádají co nejvíce informací o finančním stavu potenciálního dlužníka, aby

222

se mohli správně rozhodnout, zda poskytnout úvěr, v jaké výši a za jakých podmínek.

Stát a jeho orgány se zajímají o účetní data především z důvodu kontroly plnění daňových

povinností a dále např. pro statistiku a pro formulování hospodářské politiky státu.

Ostatní externí uživatelé mohou používat informace jako potencionální investoři nebo jako

informace specializované firmy hodnotící úvěruschopnost a riziko akcií společností atd.

13.2.2 Účetní výkazy

13.2.2.1 Účetní závěrka

Účetní závěrka je podle zákona o účetnictví nedílný celek, který tvoří rozvaha, výkaz zisku a

ztráty a příloha. Zákon o účetnictví stanoví, že součástí účetní závěrky může být i přehled o peněžních

tocích nebo přehled o změnách vlastního kapitálu. Účetní závěrka je nedílný celek a tvoří ji:

– rozvaha (bilance),

– výkaz zisku a ztráty,

– příloha, která vysvětluje a doplňuje informace obsažené v rozvaze a výkaze zisků a ztráty.

Za období počínající koncem rozvahového dne a končící okamžikem sestavení účetní závěrky

jsou účetní jednotky povinny uvést v příloze v účetní závěrce rovněž informace:

o skutečnostech, které poskytují další informace o podmínkách či situacích, které existovaly

ke konci rozvahového dne,

o skutečnostech, které jako nejisté podmínky či situace existovaly ke konci rozvahového dne,

a jejichž důsledky mění významným způsobem pohled na finanční situaci účetní jednotky.

příloha obsahuje též s platnosti od 1.1.2015 musí obsahovat informace o nedoplatcích

evidovaných v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky a orgánů Celní správy

České republiky

Rozvaha a výkaz zisku a ztráty se sestavují v peněžních jednotkách české měny, měrnou

jednotkou jsou celé tisíce Kč. Při sestavování rozvahy a výkazu zisku a ztráty musí platit základní

rovnosti mezi položkami aktiva celkem a pasiva celkem v celých tisících Kč a rovnost výsledku

hospodaření ve výkazu zisku a ztráty s výsledkem hospodaření uvedeným v rozvaze.

Účetní jednotky vyplňují rozvahu a výkaz zisku a ztráty ve všech řádcích. V případě

nevyplněného řádku se tento řádek neproškrtává, nevpisují se do něho nuly nebo jiná znaménka.

Údaje pro sestavování rozvahy a výkazu zisku a ztráty se čerpají ze zůstatků:

syntetických účtů,

skupinových syntetických účtů (syntetické účty končící nulou),

analytických účtů.

Uspořádání a označování položek rozvahy a výkazu zisku a ztráty a jejich obsahové vymezení

a způsoby oceňování použité v jednom účetním období nesmí účetní jednotky změnit v následujícím

účetním období. Účetní jednotky mohou uvedené uspořádání a označování a obsahové vymezení a

223

způsoby oceňování změnit zcela nebo zčásti mezi jednotlivými účetními obdobími jen z důvodů

změny předmětu podnikání nebo jiné činnosti anebo z důvodů zpřesnění věrného zobrazení nebo

zkvalitnění vypovídací schopnosti účetní závěrky, přičemž informaci o každé takové změně s jejím

řádným zdůvodněním jsou povinny uvést v příloze v účetní závěrce.

Účetní jednotky jsou povinny v příloze účetní závěrky uvést informaci o použitých účetních

metodách, popřípadě o odchylkách od těchto metod podle odst. 2 s jejich řádným zdůvodněním a s

uvedením jejich vlivu na majetek a závazky, finanční situaci a výsledek hospodaření účetní jednotky.

Účetní závěrka podle musí obsahovat:

obchodní firmu nebo jiný název účetní jednotky,

bydliště a místo podnikání, liší-li se od bydliště,

identifikační číslo, pokud je má účetní jednotka přiděleno,

právní formu účetní jednotky,

předmět podnikání nebo jiné činnosti, případně účel, pro který byla zřízena,

rozvahový den a musí k ní být připojen podpis statutárního orgánu účetní jednotky

Účetní jednotka, která je obchodní společností a je emitentem cenných papírů přijatých k

obchodování na evropském regulovaném trhu, použije pro účtování a sestavení účetní závěrky

mezinárodní účetní standardy upravené právem Evropské unie.

13.2.2.2 Účetní závěrka ve zjednodušeném rozsahu

Účetní jednotky sestavují účetní závěrku v plném nebo zjednodušeném rozsahu. Ve

zjednodušeném rozsahu mohou sestavovat ty účetní jednotky, které nemají povinnost ověřovat tuto

závěrku auditorem a dále některé z účetních jednotek, které adresně stanoví zákon o účetnictví -

jsou to především:

a) občanská sdružení, jejich organizační jednotky, které mají právní subjektivitu, církve a

náboženské společnosti nebo církevní instituce, které jsou právnickou osobou evidovanou podle

zákona upravujícího postavení církví a náboženských společností, obecně prospěšné společnosti,

honební společenstva, nadační fondy a společenství vlastníků jednotek,

b) bytová družstva, která nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenu auditorem, a

družstva, která jsou založena výhradně za účelem zajišťování hospodářských, sociálních anebo jiných

potřeb svých členů,

c) příspěvkové organizace, které nejsou konsolidovanou účetní, u nichž o tom rozhodne jejich

zřizovatel,

d) ostatní účetní jednotky, o nichž to stanoví zvláštní zákon.

Sestavování účetní závěrky ve zjednodušeném rozsahu znamená, že účetní jednotka

sestavuje:

účtový rozvrh, v němž mohou uvést pouze účtové skupiny, nevyžaduje-li zvláštní právní

předpis členění podrobnější,

mohou spojit účtování v deníku s účtováním v hlavní knize,

224

v návaznosti na výše uvedené a s možností nepoužívat některá ustanovení zákona o

účetnictví, pak sestavují tyto společnosti ve zjednodušené formě rozvahu, výkaz zisku a

ztráty i přílohu, tak jak to předepisuje Ministerstvo financí ČR.

Podrobnější informace pak lze získat dalším studiem uváděných zákonů v úvodu těchto opor

a dále se o těchto skutečnostech bude učit v předmětu finanční účetnictví.

Každá účetní jednotka je dále v souladu je povinna uschovávat účetní závěrku a též i výroční

zprávu po dobu deseti let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají.

Účetní jednotky sestavují účetní závěrku vždy, když uzavírají své účetní knihy a to:

Řádná účetní závěrka je taková, která se sestavuje k poslednímu dni účetního období, jinými

slovy rozvahovým dnem je v takovém případě poslední den účetního období.

Dále v některých případech je nutné sestavit mimořádnou účetní závěrku, která se

sestavuje k jinému než poslednímu dni účetního období. Případy, kdy je takovou účetní

závěrku třeba sestavit jsou především - zánik povinnosti vést účetnictví, zrušení bez

likvidace nebo s likvidací, vstup společnosti do insolvenčního řízení, popř. další případy, které

uvádějí zvláštní zákony.

13.2.2.3 Mezitímní účetní závěrka

Zákon o účetnictví také definuje pojem mezitímní účetní závěrka, která se sestavuje

především v případech, kdy to vyžadují. V případech sestavování mezitímní účetní závěrky účetní

jednotky neuzavírají účetní knihy a provádějí inventarizaci především pro účely vyjádření ocenění.

Většinou jde o případy při zjišťování hodnoty vypořádacího podílu (není-li ve společenské smlouvě

dohodnuto jinak), při přeměnách společností a fúzích, při zvyšování základního kapitálu apod.

13.2.2.4 Konsolidovaná účetní závěrka

Zákon o účetnictví také stanovuje povinnosti související s konsolidovanou závěrkou.

Konsolidovanou účetní závěrkou se rozumí účetní závěrka sestavená a upravená metodami

konsolidace.

Konsolidovaná účetní závěrka je účetní závěrka skupiny podniků, která slučuje stav majetku a

závazků a dosažené hospodářské výsledky mateřského podniku s jeho podílovou účastí v ostatních

podnicích, které kontroluje nebo v nichž má podstatný vliv či rozhodující vliv.

Cílem konsolidované účetní závěrky je podat akcionářům mateřského podniku a odborné

veřejnosti komplexní informace o celkovém majetku, závazcích, vlastním kapitálu, nákladech a

výnosech za ekonomicko-hospodářské seskupení podniků, které jsou kapitálově propojeny.

Slouží k informování akcionářů a společníků účetní jednotky, která kontroluje nebo uplatňuje

podstatný vliv na podnikatelskou činnost jiných účetních jednotek. Neslouží pro účely daňové a pro

rozdělování hospodářských výsledků.

Konsolidovaná účetní závěrka obsahuje:

konsolidovanou rozvahu,

konsolidovaný výkaz zisku a ztrát,

přílohu.

225

13.2.2.5 Postup prací na roční účetní uzávěrce

Samotný postup prací na roční uzávěrce a pak jejím výstupu – závěrce bude pospán

v předmětu Finanční účetnictví, takže zde uvádím jen zjednodušený popis činností, které musí být

provedeny při účetní uzávěrce (to znamená uzavírání účetnictví):

kontrola převodu zůstatků z minulého roku,

kontrola účetního stavu a ocenění majetku a závazků,

zjištění skutečného stavu fyzickou a dokladovou inventurou,

vyčíslení inventarizačních rozdílů a jejich vypořádání.

13.2.2.6 Účetní analýza při uzávěrkových procesech

Při uzávěrkových pracích je třeba věnovat pozornost především:

kontrole uplatnění realizačního principu, tzn. sledovat okamžik zaúčtování realizovaných

výkonů do výnosů. Z hlediska účetní závěrky je nutné věnovat pozornost v tomto směru

fakturám prvního měsíce následujícího účetního období, které byly vystaveny za výkony

dodané v posledním měsíci běžného účetního období a tyto faktury zaúčtovat ještě do

běžného účetního období.

vyúčtování kursových rozdílů.

kontrole časového rozlišení nákladů a výnosů (především leasingové operace).

vyúčtování dohadných položek, dohadné položky splňují podmínku, že je znám titul (účel) a

období, jehož se týkají, ale není známa přesná částka. Aktivních dohadných položek je třeba

používat tam, kde výnosy přísluší do běžného roku, ale nelze je účtovat jako pohledávky (není

známa přesná částka). Jde především o náhrady za škody od pojišťovny (tato položka hraje

roli u propočtu daně). U dohadných účtů pasivních není přesně známa výše závazku. Jedná

zejména o nevyfakturované dodávky, náhrady škod placené organizací, předpokládané

prémie a odměny vztahující se k běžnému roku (vyplácené až v následujícím roce), pokud

není známa jejich přesná výše.

tvorbě a zúčtování rezerv na očekávaná rizika a ztráty - účetní jednotky vytvářejí účetní

rezervy na rizika a ztráty z podnikání a to v okamžiku, kdy jsou jim budoucí rizika známa

(rezervu na garanční opravy, apod.), zákonné rezervy v souladu se zákonem o rezervách

(rezerva na opravu hmotného majetku, rezerva na pěstební činnost) či dalšími speciálními

zákony (horní, atomový), atd.

tvorbě a čerpání opravných položek - při poklesu hodnoty jednotlivých složek majetku je

nutno s vazbou na provedenou inventarizaci rozlišit, zda se jedná o trvalé nebo přechodné

snížení majetku proti stavu zachycenému v účetnictví a provést buď příslušný odpis (při

trvalém snížení) nebo opravnou položku (při přechodném snížení majetku).

pohledávkám po lhůtě splatnosti - při zajišťování pohledávek po splatnosti je nutné brát

v úvahu reálnou hodnotu, kterou stanovíme podle dostupných informací, které o dlužníkovi

máme k dispozici. Není rozhodující jen doba pohledávky po splatnosti, ale rovněž informace

o jeho ekonomické situaci. Ke každé pohledávce je nezbytný individuální přístup a

vyhodnocení všech dostupných informací o dlužníkovi.

13.2.2.7 Vykázání správné struktury výsledku hospodaření

Náklady a výnosy se dělí na provozní, finanční a mimořádné a s tím souvisí i dělení

hospodářského výsledu.

226

Rozdělení výsledku hospodaření

Rozdělení výsledku hospodaření je účetním případem bezprostředně následujícího účetního

období po účetním období, kdy byl výsledek hospodaření vytvořen. U většiny obchodních společností

se rozdělení dosaženého zisku nebo způsob úhrady ztráty stanoví společenskou smlouvou, stanovami

obchodní společnosti například příděly do ostatních fondů, rozhodnutím valné hromady při

současném dodržování zákonů a předpisů k tomuto účelu určených.

Shrnutí pojmů

Účetní výkazy poskytují informace pouze těm uživatelům, kteří porozumí vykazovaným

údajům a na základě tohoto jsou schopni reprodukovat a využívat účetní data tak, aby měly co

možno nejvyšší účinnost.

Účetní závěrka je podle zákona o účetnictví nedílný celek, který tvoří rozvaha, výkaz zisku a

ztráty a příloha. Zákon o účetnictví stanoví, že součástí účetní závěrky může být i přehled o peněžních

tocích nebo přehled o změnách vlastního kapitálu. Účetní závěrka je nedílný celek a tvoří ji:

– rozvaha (bilance),

– výkaz zisku a ztráty,

– příloha, která vysvětluje a doplňuje informace obsažené v rozvaze a výkaze zisků a ztráty.

Údaje pro sestavování rozvahy a výkazu zisku a ztráty se čerpají ze zůstatků:

syntetických účtů,

skupinových syntetických účtů (syntetické účty končící nulou),

analytických účtů.

Uspořádání a označování položek rozvahy a výkazu zisku a ztráty a jejich obsahové

vymezení a způsoby oceňování použité v jednom účetním období nesmí účetní jednotky změnit v

následujícím účetním období. Účetní jednotky mohou uvedené uspořádání a označování a obsahové

vymezení a způsoby oceňování změnit zcela nebo zčásti mezi jednotlivými účetními obdobími jen z

důvodů změny předmětu podnikání nebo jiné činnosti anebo z důvodů zpřesnění věrného zobrazení

nebo zkvalitnění vypovídací schopnosti účetní závěrky, přičemž informaci o každé takové změně s

jejím řádným zdůvodněním jsou povinny uvést v příloze v účetní závěrce.

Účetní jednotky jsou povinny v příloze účetní závěrky uvést informaci o použitých účetních

metodách, popřípadě o odchylkách od těchto metod podle odst. 2 s jejich řádným zdůvodněním a s

uvedením jejich vlivu na majetek a závazky, finanční situaci a výsledek hospodaření účetní jednotky.

Účetní závěrka podle musí obsahovat:

obchodní firmu nebo jiný název účetní jednotky,

bydliště a místo podnikání, liší-li se od bydliště,

identifikační číslo, pokud je má účetní jednotka přiděleno,

227

právní formu účetní jednotky,

předmět podnikání nebo jiné činnosti, případně účel, pro který byla zřízena,

rozvahový den a musí k ní být připojen podpis statutárního orgánu účetní jednotky.

Účetní jednotka, která je obchodní společností a je emitentem cenných papírů přijatých k

obchodování na evropském regulovaném trhu, použije pro účtování a sestavení účetní závěrky

mezinárodní účetní standardy upravené právem Evropské unie (viz kapitola o harmonizaci

účetnictví).

Otázky

1. Kdo jsou uživateli účetních výkazů a k jakým účelům je používají?

2. Odkud lze čerpat údaje pro sestavení účetních výkazů?

3. Co musí obsahovat účetní závěrka?

4. Kdo může sestavovat účetní závarku ve zjednodušeném rozsahu?

5. Kdy je sestavována mimořádná a mezitímní účetní závěrka?

6. Kdy je sestavována mimořádná a konsolidovaná účetní závěrka?

7. Jaké jsou základní postupy na roční účetní uzávěrce?






[3] HELIGROVÁ, I., Účetní výkazy očima neúčtaře. Praha: Nakladatelství VOX – Ing.

Zdenka Ostrovská, CSc., 2004.



[5] PASEKOVÁ, M., OTRUSINOVÁ, M.: Co lze vyčíst z účetních výkazů? Příspěvek do

sborníku na mezinárodní vědecké konferenci „Účetnictví a daně po vstupu České

republiky, Polské republiky a Slovenské republiky do EU“. Ostrava 8.2.-9.2.2005.

VŠB-TU Ostrava. Ostrava, 2005.



[7] Výzkumný záměr „Ekonomické problémy transformace hospodářství ČR s

přihlédnutím ke specifiku Euroregionu NISA“, část 2.5. Finance, Technická

univerzita v Liberci, autor: Doc. Dr. Ing. Olga Hasprová


v platném znění



[11] Internetové stránky:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Konsolidovan%C3%A1_%C3%BA%C4%8Detn%C3%A

D_z%C3%A1v%C4%9Brka (cit. ke dni 18.10.2014)

228

13.3 ZJIŠTĚNÍ VÝSLEDKU HOSPODAŘENÍ A UZAVÍRÁNÍ ÚČETNÍCH KNIH

Čas ke studiu

Přibližný celkový čas doporučený k prostudování následující kapitoly je cca 6 hodin.

Cíl


• jakým způsobem se uzavírají a otevírají účetní knihy a jak se zjišťuje hospodářský

výsledek,

• pochopit podrobnější strukturu účetních výkazů a pochopit,c o údaje v nich obsažené

znamenají,

• popsat co obsahuje výkaz cash flow, příloha, jaké jsou povinnosti vedoucích

pracovníků pro sestavení účetní závěrky.

Výklad

13.3.1 Uzavírání a otevírání účetních knih

Účty hlavní knihy se na konci účetního období uzavírají účetními zápisy. Uzavírání účetních

knih je činnost, při které se zjišťují obraty stran Má dáti a Dal jednotlivých aktivních a syntetických

účtů, popř. při vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu obraty účtových skupin, konečné

zůstatky aktivních a pasivních účtů a konečné stavy účtů nákladů a výnosů, popř. při vedení účetnictví

ve zjednodušeném rozsahu zůstatky účtových skupin. Dále se zjistí účetní výsledek hospodaření a

uzavře se účetnictví převodem zůstatků rozvahových účtů a zůstatku účtu 710 – Účet zisků a ztrát na

účet 702 - Konečný účet rozvážný. Na podkladě údajů konečného účtu rozvážného a účtu zisků a ztrát

se sestaví účetní závěrka.

Aktiva Konečný účet rozvážný Pasiva

KZ 3 4 KZ

5

Náklady Účet zisků a ztrát Výnosy

KZ 1 2 KZ

1. Převod obratů účtů nákladů 2. Převod obratů účtů výnosů

229

3. Převod konečných zůstatků aktivních účtů

4. Převod konečných zůstatků pasivních účtů

5. Zúčtování výsledku hospodaření

13.3.1.1 Uzavírání účetních knih ve veřejné obchodní společnosti (v. o. s.)

Je třeba upozornit, že veřejně obchodní společnost není z hlediska daní z příjmů chápána jako

právnická osoba, což znamená, že veškerý výsledek hospodaření (zisk, ztráta) musí být v rámci

uzavírání účetních knih rozdělen beze zbytku mezi společníky, kteří jej zdaňují každý samostatně.

13.3.1.2 Otevírání účetních knih

Účty hlavní knihy se začátkem následujícího účetního období otevírají rovněž účetními zápisy,

a to pomocí účtu 701 - Počáteční účet rozvážný, jehož jednotlivé stavy aktivních a pasivních

rozvahových položek (vč. výsledku hospodaření) musí mít návaznost na stavy těchto položek na účtu

702 - Konečný účet rozvážný.

Zisk, popř. ztráta zaúčtovaný ve prospěch, popř. na vrub účtu 702 - Konečný účet rozvážný v

rámci roční účetní uzávěrky se při otevírání účtů hlavní knihy v následujícím účetním období zaúčtuje

ve prospěch, popř. na vrub účtu 431 – Výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení se souvztažným

zápisem na vrub, popř. ve prospěch, účtu 701 - Počáteční účet rozvážný.

Pasiva Počáteční účet rozvážný Aktiva

1 2

VH ve schvalovacím řízení

3

1. Převod na pasivní účty

2. Převod na aktivní účty

3. Převod na účet výsledku hospodaření

Po otevření účetních knih se zaúčtují případné rozdíly ze změn použitých způsobů oceňování

majetku jako účetní případ prvního měsíce nového účetního období, a to v případě, kdy účetní

jednotka změní předmět podnikání nebo z důvodu zpřesnění vypovídací schopnosti účetnictví. Tyto

operace se účtují na vrub mimořádných nákladů, popř. ve prospěch mimořádných výnosů a ve

prospěch, popř. na vrub příslušných majetkových účtů.

Podrozvahová evidence

Tato evidence se vede v účtových skupinách 75 - 79. Vytvoření příslušných účtů v těchto

účtových třídách je interní záležitosti každé účetní jednotky.

Podrozvahová evidence slouží ke sledování důležitých skutečností, jejichž znalost je

podstatná pro celkové posouzení majetkoprávní situace účetní jednotky a jejích ekonomických

230

zdrojů, které lze využít. Jedná se především o využívání cizího majetku, ke kterému účetní jednotka

nemá vlastnické právo, popř. právo hospodaření s majetkem státu, dále evidence práv, o kterých se

neúčtuje (hypotéky) nebo materiálu, jehož pořízení, uchování, udržování a sledování vyplývá

z obecně platných právních předpisů, např. materiál civilní obrany.

Na podrozvahových účtech se sledují zejména přijatá depozita a hypotéky, najatý majetek,

majetek přijatý do úschovy, zásoby přijaté ke zpracování, směnky k inkasu použité k úhradě do doby

jejich splatnosti poskytnutá zástavní práva a věcná břemena a převedená a poskytnutá zajištění,

pokud nejsou považována za dlouhodobý majetek, přijatá zástavní práva a zajištění, závazky a

pohledávky z leasingu, pohledávky a závazky z pevných termínových operací, pohledávky a závazky

z opcí a další.

13.3.2 Účetní výkazy

13.3.2.1 Rozvaha

Údaje v účetních výkazech a v příloze k výkazům jsou uváděny za běžné i minulé období.

Brutto stav vyjadřuje majetek v ocenění dle zákona o účetnictví. Ve sloupci korekce jsou uváděny

oprávky a opravné položky se znaménkem minus. Netto stav vyjadřuje majetek po korekci, tj. brutto

stav minus korekce.

Nevýhodou rozvahy je statický charakter, rozvaha je sestavována k určitému okamžiku.

V okamžiku, kdy analyzujeme, už je stav majetku a závazků, vlastního kapitálu jiný.

Tab. 12 Základní charakteristika rozvahy [zdroj: vlastní]

ROZVAHA

AKTIVA PASIVA

I. Dlouhodobý majetek I. Vlastní kapitál


Základní kapitál


Kapitálové fondy

Finanční investice Fondy ze zisku

Výsledek hospodaření (+zisk/-ztráta)

II. Oběžná aktiva II. Cizí zdroje

III. Časové rozlišení III. Časové rozlišení

Aktiva celkem Pasiva celkem

Rozvaha a výkaz zisku a ztráty (tj. výsledovka) jsou zobrazením dvou základních stránek

téhož ekonomického jevu:

stavů aktiv a pasiv (rozvaha),

výsledků dosažených používáním (zhodnocením) aktiv a pasiv za určité období (výsledovka).

231

Tab. 13 Základní struktura rozvahy [zdroj: vlastní]

AKTIVA Běžné účetní období Minulé účetního období

Brutto 1

Korekce 2

Netto 3

Netto 4

AKTIVA CELKEM

A. Pohledávky za upsaný vlastní kapitál

B. Stálá aktiva I. Dlouhodobý nehmotný majetek II. Dlouhodobý hmotný majetek III. Finanční investice

C. Oběžný majetek I. Zásoby II. Dlouhodobé pohledávky III. Krátkodobé pohledávky IV. Finanční majetek

D. Ostatní aktiva I. Časové rozlišení II. Dohadné účty aktivní

PASIVA Stav v běžném účet. období 5

Stav v minulém účet. období 6

PASIVA CELKEM

A. Vlastní kapitál I. Základní kapitál II. Kapitálové fondy III. Fondy ze zisku IV. VH z minulých let V. VH běžného období

B. Cizí zdroje

I. Rezervy

II. Dlouhodobé závazky

III. Krátkodobé závazky

IV. Bankovní úvěry a výpomoci

C. Ostatní pasíva (přechodné účty)

I. Časové rozlišení

II. Dohadné účty pasívní

strana aktiv – 4 sloupce

1. sloupec označený „brutto“ – hodnota aktiv v brutto hodnotě – neupravená o položky snižující

ocenění majetku – tj. oprávky a opravné položky

2. sloupec označený „korekce“ – oprávky a opravné položky k majetku se znaménkem minus

3. sloupec označený „netto“ – hodnota aktiv upravená o položky vyjadřující korekci (součet

předchozích dvou sloupců)

4. sloupec označený „minulé období netto“ – netto hodnota aktiv za minulé účetní období

strana pasiv – 2 sloupce

232

1. sloupec – stav pasiv za běžné účetní období

2. sloupec – stav pasiv za minulé účetní období

Pohledávky a závazky včetně úvěrů se vykazují jako dlouhodobé či krátkodobé podle

zůstatkové doby splatnosti ke konci rozvahového dne, nikoliv podle sjednané doby splatnosti při

vzniku pohledávky nebo závazku.

Údaje obsažené v rozvaze lze korigovat na základě informací uvedených v příloze k těmto

výkazům.

Vypovídací schopnost rozvahy je ovlivňována následujícími podmínkami:

používání historických cen (pořizovací cena a vlastní náklady): historické ceny neberou v úvahu

vývoj tržních cen ani majetkových účastí. Historická cena vyjadřuje účetní operace v odlišné kupní

síle oproti současnosti,

technika oceňování investičního majetku: při odpisování, metodou rovnoměrnou či zrychlenou se

bude cena investičního majetku lišit a ovlivní hodnotu stálých aktiv,

technika oceňování zásob: metoda oceňování ve skutečných, průměrných ovlivní vykázanou

hodnotu oběžných aktiv,

oceňování pohledávek: pohledávky upravené o opravné položky z hlediska jejich návratnosti, o

opravné položky na sporné, nedobytné nebo pochybné pohledávky,

některé položky, které mají vnitřní finanční hodnotu, nejsou ve výkazech zohledněny vůbec –

např. hodnota kvalifikace a zkušenosti zaměstnanců.

Základní problém při uplatňování principu historických cen pro oceňování aktiv v účetnictví

spočívá v tom, že úroveň těchto cen vyjadřuje tržní podmínky existující v době pořízení příslušných

položek aktiv.

13.3.2.2 Výkaz zisku a ztráty

Výkaz zisků a ztrát umožňuje sledovat tvorbu výsledku hospodaření, podává přehled o

nákladech a výnosech za jednotlivé činnosti a slouží pro hodnocení schopnosti firmy zhodnocovat

vložený kapitál.

Tab.14 Charakteristika nákladů a výnosů [zdroj: vlastní]

NÁKLADY (vstupy)

jsou snížením ekonomického prospěchu během účetního období a projeví se buď

snížením (úbytek, spotřeba) aktiv v peněžním i nepeněžním vyjádření,

vznik závazků (zvýšením dluhů)

VÝNOSY (výstupy)

jsou zvýšením ekonomického prospěchu během účetního období a projeví se buď

zvýšení (přírůstkem) aktiv v peněžním i nepeněžním vyjádření,

snížení či zánik dluhu.

Snižují zisk za účetní období a tím i vlastní kapitál jiným

způsobem než jeho odčerpání vlastníky.

Zvyšují zisk za účetní účetního období a tím i vlastní

kapitál jiným způsobem než vkladem vlastníků.

233

Náklady se člení:

– podle nákladových druhů (podle původu nákladů, tzn., co bylo spotřebováno, např. materiál,

mzdy, odpisy).

– podle účelu (na co byly náklady vynaloženy, např. výroba, zásobování, prodej).

– Základním principem vykázání nákladů je jejich souvislost s konkrétními výnosy (matching

principle).

– Výsledek hospodaření zjištěný ve výkazu zisku a ztráty (nebo ve výsledovce) se pak převede do

rozvahy, kde tvoří samostatnou položku vlastního kapitálu.

Tab. 15 Základní charakteristika výkazu zisku a ztráty [zdroj: vlastní]

TEXT Skutečnost v účetním období

sledovaném minulém

Provozní výsledek hospodaření tvoří:

I. Tržby za prodej zboží

A. Náklady vynaložené na prodej zboží

II. Výkony

B. Výkonová spotřeba

C. Osobní náklady D. Daně a poplatky E. Odpisy dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku

III. Tržby z prodeje investičního majetku a materiálu

F. Zůstatková cena prodaného dlouhodobého majetku

IV. Zúčtování rezerv a časového rozlišení provozních výnosů

G. Tvorba rezerv a časového rozlišení

V. Zúčtování opravných položek do provozních výnosů

H. Zúčtování opravných položek do provozních nákladů

VI. Ostatní provozní výnosy (smluvní pokuty a úroky z prodlení, výnosy

z odepsaných pohledávek aj. provozní výnosy)

I. Ostatní provozní náklady

VII. Převod provozních výnosů

J. Převod provozních nákladů

Výsledek hospodaření z finančních operací tvoří:

VIII. Tržby z prodeje cenných papírů

K. Prodané cenné papíry

XI. Výnosy z finančních investic

X. Výnosy z krátkodobého finančního majetku

XI. Zúčtování rezerv do finančních výnosů

L. Tvorba rezerv na finanční náklady

XII. Zúčtování opravných položek do finančních výnosů

M. Zúčtování opravných položek do finančních nákladů

XIII. Výnosové úroky

N. Nákladové úroky

XIV. Ostatní finanční výnosy

O. Ostatní finanční náklady

XV. Převod finančních výnosů

234

P. Převod finančních nákladů

Výsledek hospodaření za běžnou činnost tvoří:

Provozní výsledek hospodaření

Výsledek hospodaření z finančních operací

Q. Daň z příjmu za běžnou činnost (splatná a odložená)

Mimořádný výsledek hospodaření tvoří:

XVI. Mimořádné výnosy

S. Mimořádné náklady T. Daň z příjmů z mimořádné činnosti

Výsledek hospodaření za účetní období tvoří:

1. Výsledek hospodaření za běžnou činnost 2. Mimořádný výsledek hospodaření

V rámci struktury výkazu zisku a ztráty je opatřením k účetní závěrce vymezen rozsah a

počet sloupců:

1. sloupec – uvádějí se údaje za běžné účetní období,

2. sloupec – uvádějí se údaje za minulé účetní období.

Splatnou a odloženou daň je nutné vykazovat v členění na daň z běžné činnosti a daň

z mimořádné činnosti.

Zásada opatrnosti při vypracování účetních výkazů vyžaduje součinnost managementu a

účetních specialistů při rozumném odhadu rizik možných ztrát, které by se neměly přenášet do

budoucnosti. Pokud jde o výkaz zisku a ztráty, výnosy se nesmějí nadhodnocovat a náklady

podhodnocovat. Zásada opatrnosti se realizuje především tvorbou rezerv a opravných položek.

Pro lepší orientaci ve výkazu zisku a ztrát jsou dále popsány jednotlivé řádky, neboť

podmínkou spolehlivého analyzování na podkladě výkazů je vedle její spolehlivosti, správná

klasifikace položek v ní vykázaných.

Ve výkazu zisků a ztrát jsou po jednotlivých řádcích uvedeny výnosy z jednotlivých

firemních činností spolu s náklady, které s těmito činnostmi souvisejí. Tak je hned na počátku

uvedeny tržby za prodej zboží (pod římskou číslicí I) a následují náklady vynaložené na prodané zboží

(označené písmenem A). Rozdíl mezi nimi tvoří obchodní marži. Většinou jsou tyto položky uváděny u

firem zabývajících se obchodní činností.

Následuje řádek na zvaný výkony (pod římskou číslicí II) – ten zahrnuje řádky- jako tržby za

prodej vlastních výrobků a služeb, změna stavu zásob vlastní výroby a aktivaci. Tržby uvedené

v následujících řádcích jako tržby za prodej vlastních výrobků a služeb souvisejí s činnostmi, které má

firma zapsány v obchodním rejstříku či živnostenském listě.

Řádek změna stavu zásob vlastní výroby zahrnuje snížení při prodeji či zvýšení při předání

z výroby zásob vlastní výroby na skladě, které jsou oceněny vnitropodnikovou cenou. Tyto výrobky,

polotovary či nedokončená výroby je na skladě oceněna vnitropodnikovou cenou na rozdíl od ceny

při prodeji odběratelům, která je cenou smluvní zahrnující celkový zisk.

V řádku aktivace je hodnota to znamená aktivovaných nákladů na zásoby nebo dlouhodobý

hmotný a nehmotný majetek, který byl vytvořen vlastní činností ve firmě.

235

Od součtového řádku výkonů se odečítá součtový řádek výkonová spotřeba (označené

písmenem B). Ten obsahuje spotřebu nakupovaných (to znamená externích) materiálů, energií a

služeb. Posuzovat velikost spotřeby materiálu a energie lze jen s dobrou znalostí činnosti, která je

předmětem výroby či poskytovaných služeb.

Některé menší firmy mají velmi často vysoké částky v poměru k ostatním položkám u

položky externě nakupovaných služeb. Do této položky mohou být zahrnovány částky různých služeb.

Pro jejich rozlišení je třeba provézt rozbor příslušných účetních položek. Tento řádek může zahrnovat

finanční leasing, náklady na opravu a údržbu majetku, náklady na cestovné zaměstnanců náklady

spojů – telefonní poplatky stálých linek i mobilních linek, náklady na pořízení drobného

dlouhodobého majetku i náklady za různé poradenské, účetní či právní služby.

Rozdílem součtového řádku výkonů součtový řádku výkonová spotřeba je řádek přidaná

hodnota. K této přidané hodnotě je ještě přičtena obchodní marže. Logicky vyplývá, že tento řádek

má být kladný, neboť tržby za prodané výrobky a služby by měly převyšovat nakupované materiály a

služby a stejně tak tržby za prodej zboží by měly převyšovat náklady na jejich pořízení (snadno si lze

zapamatovat, neboť oba řádky jsou označeny znaménkem +). Pokud je tento výsledek záporný svědčí

to o současných či budoucích problémech firmy (kromě výjimečných případů zavádění nových

výrobků či likvidace firmy), neboť firma není schopna z prodeje svých výrobků a služeb hradit

nakupované materiály a služby a přitom uvnitř firmy vzniká ještě spousta interních nákladů jako mzdy

pracovníků, odpisy, provozní náklady a také bude třeba hradit mzdy. Tyto náklady jsou pak označeny

písmeny C až I.

Část C obsahuje osobní náklady, jejichž součástí jsou mzdové náklady, náklady na sociální

zabezpečení a zdravotní pojištění a ostatní sociální náklady (příspěvek na penzijní připojištění či

životní pojištění nebo na stravování).

Na řádku pod písmenem D nejdeme součet veškerých daní a poplatků kromě daně z příjmu.

Část E je součtem účetních odpisů za hmotný i nehmotný majetek a část F obsahuje zůstatkovou

hodnotu prodaného dlouhodobého majetku a zvlášť nákupní hodnotu prodaného materiálu. Část G

s názvem změna stavu rezerv a opravných položek v provozní oblasti je rozdílem mezi konečným a

počátečním stavem rezerv, opravných položek, popřípadě komplexních nákladů příštích období.

Může mít zápornou hodnotu, pokud se v daném období více rezerv a opravných položek čerpalo, než

vytvořila (jde o stav za jeden rok, ne stav jednotlivých rezerv a opravných položek v celkové

hodnotě).

Pod písmenem H lze nalézt součet ostatních provozních nákladů, které tvoří například

záporné inventarizační rozdíly a škody v provozní oblasti, smluvní pokuty a penále z prodlení, dary,

odpisy pohledávek, pojistné.

K veškerým nákladům v provozní oblasti (označované písmeny C až I) jsou přiřazeny výnosy

z této činnosti (označované římskými číslicemi III až V). Pod číslicí III jsou uváděny tržby za prodaný

dlouhodobý majetek a materiál. Pod číslicí IV pak výnosy související s náklady pod písmenem H –

kladné inventarizační rozdíly, výnosy z postoupených pohledávek, firmou vyúčtované smluvní pokuty

a úroky z prodlení, přijaté provozní dotace, pojistná plnění.

Tuto část uzavírá jedinou hvězdičkou označený řádek nazvaný provozní výsledek

hospodaření, který je rozdílem veškerých provozních výnosů a nákladů a zahrnuje i součtový řádek

přidaná hodnota. Provozní výsledek hospodaření vypovídá o tom, jak si firma vede v činnostech,

které má zapsány jako svůj předmět činnosti v obchodním či živnostenském rejstříku a které může

236

ovlivňovat. V dalších částech výkazů zisků a ztrát pak následují činnosti finanční a mimořádné – ty u

běžné firmy tvoří malou část výnosů a nákladů firmy.

Část výkazů zisků a ztrát pod římskou číslicí VI tvoří tržby z prodeje cenných papírů a podílů.

K nim je v následujícím řádku přiřazeny pod písmenem J s názvem prodané cenné papíry a podíly

cena, za kterou byly nakoupeny.

Podobně je to i s výnosy z dlouhodobého finančního majetku uvedenými pod římskou číslicí

VII a výnosy z krátkodobého finančního majetku uvedenými pod římskou číslicí VIII a náklady

z finančního majetku pod písmenem K.

Cenné papíry a deriváty určené k obchodování na burze, vykazují změny reálné hodnoty -

ty se účtují do nákladů nebo do výnosů. Výnosy a náklady z přecenění cenných papírů a derivátů

uvedených pod číslicí IX a písmenem L.

Pod písmenem M jsou pak uvedeny změny stavu rezerv a opravných položek ve finanční

oblasti – což je opět rozdíl mezi konečným a počátečním stavem rezerv a opravných položek

týkajících se činností ve finanční oblasti.

U většiny menších firem předcházející řádky týkající se výnosů a nákladů dlouhodobého či

krátkodobého finančního majetku – tedy obchodování s cennými papíry či deriváty v jejich výkazech

zisků a ztrát nenalezneme. Co ale nalezneme téměř u všech firem, jsou úroky. Ať už výnosové, které

se týkají především úročení běžných účtů, tak nákladové úroky, které firma bude hradit, pokud ji byl

poskytnut úvěr. Výnosové úroky lze nalézt na řádku s římskou číslicí X a a nákladové pod písmenem

N.

Ostatní finanční výnosy a náklady uváděné pod číslicí XI a písmenem O obsahují kursové

zisky či ztráty (pokud firma obchoduje se zahraničím), škody či jejich náhrady na finančním majetku,

případně další bankovní výlohy.

Stejně jako provozní výsledek hospodaření je označen jednou hvězdičkou i finanční výsledek

hospodaření, který zahrnuje rozdíl všech výše popsaných finančních výnosů označených pod

římskými číslicemi VI až XII a náklady označených písmeny J až P.

Na následujícím řádku pod písmenem Q je uvedena daň z příjmu za běžnou činnost. Může

obsahovat i doměrky daní za předcházející období. Běžná činnost zahrnuje činnost provozní i finanční

je uvedena na následujícím řádku jako výsledek hospodaření za běžnou činnost a je daňovým

základem pro výpočet daně z příjmu za běžnou činnost. Výsledek hospodaření za běžnou činnost je

označen dvěma hvězdičkami a to je pomůckou pro součet provozního výsledku hospodaření a

finančního výsledku hospodaření. Součástí daně z příjmu je i odložená daň, která vyplývá z dočasných

rozdílů vyplývajících z odlišného účetního a daňového pohledu.

Na řádku označeném číslicí XIII jsou tak zvané mimořádné výnosy. Jde o výnosy z nahodile

se vyskytujících činností. Tomu odpovídají mimořádné náklady na řádku označených písmenem R. Na

následujícím řádku pod písmenem S je uvedena daň z příjmu z mimořádné činnosti. 22

Následuje opět jednou hvězdičkou označený mimořádný výsledek hospodaření, vyplývající

22 HELIGROVÁ, I.: Účetní výkazy očima neúčtaře. Praha. Nakladatelství VOX – Ing. Zdenka

Ostrovská, CSc., 2004.

237

z mimořádných výnosů a mimořádných nákladů.

Poslední řádek označený třemi hvězdičkami je celkovým součtem tří výsledků hospodaření

a sice provozního, finančního a mimořádného a je nazván výsledkem hospodaření za účetní období.

13.3.2.3 Příloha k účetní závěrce

Příloha je součástí účetní závěrky a je velmi důležitým dokumentem, protože doplňuje údaje

uváděné v rozvaze a výkazu zisku a ztráty.

Vymezení obsahu Přílohy

– Příloha se sestavuje popisným způsobem nebo ve formě tabulek k zajištění přehlednosti a

srozumitelnosti předkládaných informací.

– Informace přílohy vycházejí z účetních záznamů účetní jednotky a z dalších podkladů, které má

účetní jednotka k dispozici; hodnotové údaje se ve většině případů uvádějí v celých tisících Kč.

– Účetní jednotka uvede v Příloze údaje pro posouzení finanční, majetkové situace a výsledku

hospodaření účetní jednotky z hlediska externích uživatelů.

– Účetní jednotka uvede v příloze k údajům uváděným v účetní závěrce, které jsou z důvodů změny

metodiky nebo z důvodů organizačních změn nesrovnatelné a komentář těchto změn.

V příloze by měly být obsaženy tyto informace:

Obecné údaje - popis účetní jednotky.

Používané účetní metody, obecné účetní zásady a způsoby oceňování (včetně odpisování,

opravných položek a přepočtu cizích měn na českou měnu).

Doplňující údaje k rozvaze a k výkazu zisku a ztrát (především rozpis hmotného majetku

zatíženého zástavním právem, pohledávky a závazky po lhůtě splatnosti závazky nesledované

v účetnictví a neuvedené v rozvaze a od 1.1.2015 musí také obsahovat informace o

nedoplatcích evidovaných v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky a orgánů

Celní správy České republiky.

Významné události po datu účetní závěrky.

Vazby mezi účetními jednotkami, případně smluvní dohody mezi společníky, uzavřené

smlouvy o převodech zisku a ovládací smlouvy a jaké povinnosti z nich vyplývají.

Průměrný počet zaměstnanců, z toho řídících pracovníků a výše osobních nákladů, případně

další odměny (úhrnné údaje) ostatních členů statutárních a dozorčích orgánů.

Výše půjček, úvěrů, poskytnutých záruk a ostatních plnění (např. Bezplatné užívání osobního

automobilu, využití služeb poskytovaných účetní jednotkou) společníkům, členům družstva,

členům statutárních a dozorčích orgánů a řídícím pracovníkům, včetně bývalých členů (v

úhrnné výši odděleně za jednotlivé kategorie osob).

Informace o rezervách další významné informace.

Podrobnější popis obsahu přílohy k účetní závěrce v konkrétních případech nalezneme

v zákoně o účetnictví a dále bude podrobněji popsán v předmětu Finanční účetnictví.

238

13.3.3 Povinnosti vedoucích pracovníků po vypracování účetní závěrky

13.3.3.1 Povinnost ověření účetní závěrky auditorem a zveřejňování

Zákon o účetnictví vymezuje povinnost účetních jednotek, které se zapisují do obchodního

rejstříku, zveřejnit účetní závěrku. V některých případech jest dána povinnost mít účetní závěrku

ověřenou auditorem a to zejména:

Akciové společnosti, pokud ke konci rozvahového dne účetního období, za nějž se účetní

závěrka ověřuje, a účetního období bezprostředně předcházejícího, překročily nebo již dosáhly

alespoň jedno ze tří uvedených kritérií:

Aktiva celkem více než 40 000 000 Kč.

Roční úhrn čistého obratu více než 80 000 000 Kč, čistým obratem jsou pro účely zákona o

účetnictví výnosy snížené o prodejní slevy, daň z přidané hodnoty a ostatní daně přímo

spojené s obratem.

Průměrný přepočtený stav zaměstnanců v průběhu účetního období více než 50.

Ostatní obchodní společnosti a družstva, pokud ke konci rozvahového dne účetního období,

za nějž se účetní závěrka ověřuje, a účetního období bezprostředně předcházejícího, překročily nebo

již dosáhly alespoň dvou ze tří výše uvedených kritérií uvedených.

Tyto účetní jednotky zveřejňují jak účetní závěrku, tak výroční zprávu po ověření auditorem a

následném schválení, nejpozději do konce bezprostředně následujícího účetního období. Ostatní

účetní jednotky lhůtu stanovenou nemají, avšak jejich povinnost zveřejnění účetní závěrky dle

obchodního zákoníku stanovuje, že podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku předloží bez

zbytečného odkladu od vzniku rozhodné skutečnosti rejstříkovému soudu listiny zakládané do sbírky

listin, tedy i účetní závěrku.

Audit je tedy určitou formou kontroly zaměřené na oblast hospodaření. Hlavní obecnou

funkcí auditu bylo a je zvyšovat důvěryhodnost účetních výkazů. Názor auditora však neznamená

potvrzení absolutní správnosti účetních výkazů. Auditor na ně vyjadřuje pouze svůj odborný, vysoce

kvalifikovaný názor. Ve většině případů není v silách auditora ověřit všechny operace, které se

uskutečnily během sledovaného období. V důsledku přirozeného omezení auditu existuje tudíž určité

riziko, že účetní výkazy obsahují i významnou nesprávnost. Riziko je však mnohem menší než

v případech, kdy by účetní výkazy nebyly auditovány vůbec.

13.3.3.2 Povinnost vyhotovení výroční zprávy

Výroční zpráva slouží jak k informaci vlastníků firem, tak ostatních externích uživatelů

účetních informací (investoři, věřitelé, peněžní ústavy, dodavatelé a odběratelé, burza cenných

papírů aj.) o finanční pozici a výsledcích finančního hospodaření firmy. Kromě toho může - zejména

ve větších podnicích s rozsáhlou klientelou a ambicemi k další expanzi sloužit jako významný

propagační prostředek, proto tyto firmy kladou velký důraz i na grafické zpracování výročních zpráv.

239

Obsah výroční zprávy:

– základní identifikační údaje účetní jednotky (obchodní jméno s uvedením právní formy, sídlo, IČ),

– zveřejňované údaje z rozvahy a výkazu zisků a ztrát,

– příloha k účetní závěrce v úplném rozsahu,

– výrok auditora, který se týká účetní závěrky, včetně jména (názvu) a čísla oprávnění (čísla dekretu

nebo čísla licence) auditora, který ověřil účetní závěrku,

– údaje o důležitých skutečnostech, k nimž došlo mezi datem, ke kterému jsou rozvaha a výkaz

zisků a ztrát schváleny k předání mimo účetní jednotku, a datem konání valné hromady, která

schválila účetní závěrku,

– výklad k uplynulému a předpokládanému vývoji podnikání a k finanční situaci účetní jednotky,

– informace o aktivitách v oblasti výzkumu a vývoje, pokud tyto údaje nejsou uvedeny již v příloze k

účetní závěrce,

– informace o pořizování vlastních akcií a důvodech jejich pořízení, popř. postoupení.

Výroční zpráva se na rozdíl od účetní závěrky orientované výhradně na minulost zabývá zčásti

i budoucí perspektivou firmy, i když pochopitelně neprozrazuje detaily podnikatelských záměrů.

Zásadním nedostatkem výročních zpráv však bývá absence negativních tendencí ve vývoji

firmy. Firma tedy negativní údaje ve výroční zprávě buď neuvádí vůbec, nebo o nich hovoří, ale jen

v omezené míře, přičemž jsou tyto informace obvykle skryty v záplavě dalších údajů. Proto záleží na

zkušenostech hodnotitele, zda dokáže tyto negativní tendence rozpoznat a dále je analyzovat.

Obecně se doporučuje všímat si méně toho, o čem výroční zpráva hovoří a více zkoumat to, čemu se

vyhýbá.

Výroční zpráva je upravena v zákoně o účetnictví. Povinnost vyhotovit výroční zprávu mají ty

účetní jednotky, které mají povinnost nechat ověřit účetní závěrku auditorem podle zákona o

účetnictví. Účetní jednotky, kterým povinnost nechat ověřit účetní závěrku auditorem ukládá zvláštní

právní předpis, vyhotovují výroční zprávu, pokud jim to zvláštní právní předpis stanoví.

Zákon o účetnictví stanoví, které informace musí minimálně obsahovat výroční zpráva kromě

informací nezbytných pro naplnění účelu výroční zprávy dále obsahovat:

a) informace o skutečnostech, které nastaly až po rozvahovém dni a jsou významné pro

naplnění účelu výroční zprávy,

b) informace o předpokládaném vývoji činnosti účetní jednotky,

c) informace o aktivitách v oblasti výzkumu a vývoje,

d) informace o aktivitách v oblasti ochrany životního prostředí a pracovněprávních vztazích,

e) informace o tom, zda účetní jednotka má organizační složku podniku v zahraničí,

f) další požadované informace, má-li to význam pro posouzení majetku a jiných aktiv, závazků a

jiných pasiv, finanční situace a výsledku hospodaření účetní jednotky, musí účetní jednotka,

která používá investiční instrumenty, případně další obdobná aktiva a pasiva, uvést ve

240

výroční zprávě také informace o:

o cílech a metodách řízení rizik dané společnosti, včetně její politiky pro zajištění

všech hlavních typů plánovaných transakcí, u kterých se použijí zajišťovací

deriváty, a

o cenových, úvěrových a likvidních rizicích a rizicích souvisejících s tokem

hotovosti, kterým je účetní jednotka vystavena.

13.3.3.3 Odpovědnost vedoucích pracovníků za sestavení účetní závěrky

Odpovědnost v účetnictví je upravena v zákoně o účetnictví, kdy účetní jednotka je

odpovědná za vedení účetnictví a této odpovědnosti se nezbaví, pokud pověří zpracováním účetnictví

jinou osobu.

Odpovědnost za účetnictví vždy ze zákona nese firma. Pokud chybu způsobí zaměstnanec, je

možný postih dle zákona o mzdě. Pokud škodu způsobí solidní účetní nebo daňová firma, je na tuto

událost pojištěna odpovědnostní pojistkou.

13.3.4 Vypovídací schopnost účetních výkazů

13.3.4.1 Vypovídací schopnost účetních výkazů v návaznosti na insolvenční řízení

Základním principem jakéhokoliv podnikání je snaha transformovat peněžní vstupy do

peněžních výstupů s přírůstkem (se ziskem). Všechny hospodářské operace, ke kterým dochází na

cestě mezi vstupem a výstupem, směřují k jedinému cíli – vyprodukovat další peněžní prostředky.

Účetnictví tyto operace zachycuje, zaznamenává a vykazuje v ucelené podobě a z nich je možné také

následně vyhodnotit, že firma je v úpadku či insolvenci.

Insolvenční řízení je obecně jakékoliv zvláštní soudní řízení, jehož předmětem je projednání

úpadku a jeho řízení. V ČR se pojmem insolvenční řízení rozumí v současnosti řízení podle

insolvenčního zákona.

Insolvenční řízení je druhem občanského soudního řízení. Jeho charakteristickou zvláštností je

to, že v sobě zahrnuje jak prvky řízení nalézacího, tak i řízení vykonávacího. K tomu, aby insolvenční

řízení mohlo proběhnout, není třeba exekučního titulu (nejde u univerzální exekuci). Podmínky, které

jsou nutné, aby toto řízení mohlo proběhnout, se zjišťují v jeho rámci a pokračuje se pak realizací

potřebných opatření. Týká se vždy určitých situací, které vyžadují, aby jim byly přizpůsobeny i

hmotněprávní principy i procesní zásady.

Cílem řízení je dosáhnout majetkového uspořádání mezi větším počtem subjektů, které by

krizovou situaci překonalo (sanační řešení) anebo z ní vyvodilo nezbytné důsledky (likvidační řešení).

Nemá povahu kontradiktorního řešení sporu o právo mezi stranami, jde o uspořádání majetkových

poměrů většího množství subjektů. Uplatňuje se zásada par conditio creditorium = rovné podmínky

pro věřitele, nicméně v určitých právních úpravách jsou určité výjimky - určité skupiny věřitelů mají

zvýhodněné postavení podle druhu pohledávek.

Insolvenční zákon rozlišuje dvě základní formy úpadku – platební neschopnost a předlužení.

Dále se zná i pojem tzv. hrozícího úpadku.

Úpadek ve formě platební neschopnosti

241

O platební neschopnost se jedná v situaci, kdy má dlužník více (nejméně dva) věřitelů, má

peněžité závazky déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a není schopen tyto závazky plnit. Podmínka

mnohosti věřitelů není splněna, má-li více pohledávek vůči dlužníku jen jeden věřitel. Aby se

zabránilo účelovému vytváření mnohosti věřitelů převáděním nebo dělením pohledávek, stanoví

zákon výslovně, že za dalšího věřitele se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z

pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době šesti měsíců před

podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení. Co se týče poslední podmínky,

neschopnosti plnit závazky, považuje se za splněnou, nastane-li alespoň jedna z následujících situací:

dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků,

dlužník neplní své peněžité závazky po dobu delší tří měsíců po jejich splatnosti,

není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek

za dlužníkem výkonem rozhodnutí nebo exekucí,

dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců,

kterou mu uložil insolvenční soud.

Zákonná definice platební neschopnosti dopadá na všechny kategorie dlužníků, tedy fyzické

osoby – nepodnikatele, fyzické osoby – podnikatele, právnické osoby.

Úpadek ve formě předlužení

O předlužení se jedná tehdy, má-li dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou

– podnikatelem, více věřitelů a zároveň souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.

Rozhodný je poměr veškerých dlužníkových závazků (včetně těch nesplatných) a jeho majetku. Při

stanovení hodnoty dlužníkova majetku je též nutno přihlédnout k další správě a provozování podniku

dlužníka, lze-li předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku a provozu podniku pokračovat.

Hrozící úpadek

Hrozícím úpadkem se rozumí situace, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně

předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých

závazků. Návrh na zahájení insolvenčního řízení z důvodu hrozícího úpadku je oprávněn podat pouze

dlužník. Užití tohoto institutu by mělo pro dlužníka představovat možnost, zejména pak v kombinaci

se způsobem řešení úpadku reorganizací, dosáhnout toho, aby dlužník mohl včasným zákrokem

zachovat svou výrobu a zaměstnanost.

Způsoby řešení úpadku

Insolvenční zákon oproti předešlému zákonu o konkursu a vyrovnání rozšiřuje možnosti

řešení úpadku dlužníka. I nadále je jedním z možných řešení úpadku konkurs, dlužníci-podnikatelé v

úpadku, příp. jejich věřitelé mohou využít reorganizaci a dlužníci-nepodnikatelé oddlužení.

Insolvenční zákon tak dává na výběr, která z možných variant řešení úpadku bude pro konkrétního

dlužníka vhodná, přičemž počítá nejen s likvidačními postupy, ale rovněž s prvkem sanačním. Výběr

vhodného způsobu řešení dlužníkova úpadku přitom je vždy motivován co největší mírou uspokojení

věřitelů.

Velmi zásadní a důležitá je v tomto případě analýza závazků.

http://insolvencni-zakon.justice.cz/obecne-informace/konkurs.html

http://insolvencni-zakon.justice.cz/obecne-informace/reorganizace.html


242

Základní otázkou je, kdy vzniká rozhodující okamžik pro předlužení účetní jednotky:

Nejpozdější rozhodný okamžik, kdy se majitel účetní jednotky dozví o předlužení je podání

daňového přiznání a k němu povinné přílohy – účetní výkazy, které jako odpovědná osoba podepisuje

a měl by vědět, co podepisuje. Od tohoto rozhodného okamžiku by se měla v nejpozdějším termínu

počítat lhůta bez zbytečného odkladu, pro podání dlužnického návrhu na konkurzní řízení. Majitel

účetní jednotky má povinnost se s účetními výkazy nejen seznámit, ale je i vyhodnotit v návaznosti na

výše uvedené právní předpisy, a pokud toho vyhodnocení není schopen sám, musí si zabezpečit

odborného pracovníka nebo firmu, která mu uvedené vyhodnocení provede, protože zde rovněž platí

„neznalost zákona neomlouvá“.

Důležité informace z účetní závěrky pro zjištění předlužení firmy:

Tab. 16 Vzorová rozvaha [zdroj: vlastní]

VZOROVÁ ROZVAHA

AKTIVA (Netto) v tis.Kč Předlužení 100% PASIVA v tis. Kč Předlužení 100%

A. Pohledávky za upsaný vlastní kapitál

0

B. Dlouhodobý majetek 1 000 50 % A. Vlastní kapitál -700 -35 %


100 5 % Základní kapitál 400 20 %


800 40 % II. Kapitálové fondy a rezervní fond ondy

0 0

Dlouhodobý finanční majetek

100 5 % IV. Výsledek hospodaření minulých let

-900 -45 %

V. Výsledek hospodaření běžného účetního období

-200 -10 %

C. Oběžná aktiva 1 000 50 % B. Cizí zdroje 2700 135 %

I. Zásoby 250 12,5 % I. Rezervy 0 0

II. Dlouhodobé pohledávky

0 II. Dlouhodobé závazky 100 5 %

III. Krátkodobé pohledávky

700 35 % III. Krátkodobé závazky 2 400 120 %

IV. Krátkodobý finanční majetek

50 2,5 % IV. Bankovní úvěry a výpomoci

200 10 %

D. Časové rozlišení 0 0 C. Časové rozlišení 0 0

AKTIVA CELKEM 2 000 100 % PASIVA CELKEM 2 000 100 %

Ve vzorové rozvaze jsou zvýrazněny položky rozvahy, které je nutno vyhodnotit, pro prvotní

posouzení účetní závěrky návaznosti na podání dlužnického návrhu na konkurzní řízení.

Předlužení - splatné závazky vyšší než majetek.

Ztráta - neuhrazená ztráta (dosáhla více než poloviny základního kapitálu.

Ze vzorové rozvahy je zřejmé, že zjistit předlužení firmy není zase tak veliký problém a

orientace v těchto základních položkách rozvahy, by měla být samozřejmostí pro každého

podnikatele.

243

13.3.4.2 Omezení vypovídací schopnosti účetních informací

Zásadním problémem je vypovídací schopnost účetních výkazů. Řada položek v účetnictví

nepředstavuje reálné ocenění - doba životnosti, zůstatková cena, velikost rezerv, stav některých

zásob.

Okolnosti omezující či zkreslující vypovídací schopnost účetních dat. Jedná se zejména o:

– vykazování hodnot v účetnictví na základě historických cen,

– vliv inflace,

– změny v ekonomickém prostředí a legislativě,

– neurčitost účetních dat,

– problém srovnatelnosti účetních výkazů v čase či v rámci oboru.

Údaje v rozvaze neodrážejí přesně aktuální hodnotu firmy. Účetní metodika ve většině zemí

používá jako základ pro oceňování aktiv historickou hodnotu, tj. původní pořizovací cenu, která

nezobrazuje zcela přesně současnou hodnotu aktiva pasiv firmy. Na tom nic nemění ani fakt, že

hodnota aktiv je pravidelně upravována o odpisy: odpisy a metody odepisování jsou v některých

podnicích nepřesnou a více méně umělou aproximací skutečného procesu stárnutí aktiva.

Účetní výkazy pracují vždy s údaji, které se vztahují minulosti. Zároveň tedy pracuje i

s rizikem, že údaje zachycené ve výkazech nejsou již v dnešní době aktuální.

Problémem je srovnatelnost jedné firmy v časové posloupnosti. Z toho to důvodu je

používána zásada konzistence vykazovaných údajů (neměnná metoda účtování). Změny mohou být

provedeny jen na rozhraní účetních období, a to kvůli věrnějšímu zobrazení skutečnosti. Mezi

nejčastější rozdíly patří odlišné metody odepisování nebo způsob oceňování zásob.

Podmínkou srovnatelnosti firem není jen srovnatelné účetnictví, ale i věcná srovnatelnost

v oboru podnikání, velikosti firmy, srovnatelnost technologií, výstupů a okruhu zákazníků.

Na chování účetních mají v naší praxi značný vliv i daňové zákony, zejména ve vztahu s

výpočtem daňového základu a z něj plynoucí daňové povinnosti. Daňové zákony řeší problematiku

odpisování z hlediska uznatelnosti nákladů při výpočtu daňového základu, stejně tak i stanovují, jaké

způsoby oceňování spotřeby materiálu jsou daňově přípustné, obecně které náklady jsou "daňové" a

které "nedaňové".

Dosavadní praxe směřovala spíše k přizpůsobení účetnictví daňovým požadavkům, zejména v

oblasti odepisování investičního majetku se často potkáváme s trendem ztotožňovat systém účetních

a daňových odpisů. Potkáváme se dosud i s případy, kdy mají účetní zafixovánu "daňovou" dobu

odepisování a domnívají se, že jsou povinni se v jejím rámci pohybovat i při stanovování účetního

odpisového plánu. Postupem času se však zejména v podnicích, které podléhají povinnosti ověření

244

účetní závěrky, projevují tendence k odlišování účetních a daňových odpisů; do jisté míry je to

způsobeno i tlakem auditorů, kteří v odpisových plánech trvají na souladu délky odpisování a

skutečného využívání daného aktiva.

Je všeobecně známo, že firmy se snaží vylepšit si daňový základ aplikací povolených účetních

postupů, zrovna tak se snaží z různých důvodů předcházet nežádoucí - vysoké nebo nízké - úrovni

hospodářského výsledku. V angličtině se pro to již zabydlel výraz "creative accounting" ("tvořivé"

účetnictví). Finanční analytik odkázaný na účetní výkazy jako na jediný dostupný zdroj informací musí

s těmito snahami počítat a snažit se interpretovat publikované účetní informace s přihlédnutím k

těmto "tvořivým" deformacím.

13.3.4.3 Vliv inflace na vstupní účetní data

Přesné vymezení, kdy začíná inflace je obtížné, proto se v této souvislosti používá také výraz

„účtování v podmínkách měnících se cen“. 23 Problém inflace a kupní síly peněz se přenáší do

účetnictví díky použití peněžních jednotek jako univerzálního měřítka hodnoty. Základní problém

peněžní jednotky jako měřítka hodnoty v době inflace spočívá na faktu, že její kupní síla není

konstantní a tudíž její měřící schopnost v průběhu doby kolísá (klesá) v závislosti na kupní síle.

V závislosti na tom, jak se mění cenová hladina, mění se i objem zboží a služeb, které lze

koupit za peněžní jednotku, kupní síla peněžní jednotky klesá. U různých druhů aktiv, pasiv, výnosů a

nákladů se vliv inflace projevuje různou měrou. Z toho důvodu i hodnoty aktiv, dluhů, vlastního

kapitálu a hospodářského výsledku uváděné v účetnictví a v účetních výkazech nejsou spolehlivým

měřítkem jejich současné reálné hodnoty.

13.3.4.4 Vliv neurčitosti vstupních účetních dat na jednotlivé složky účetních výkazů

V účetních výkazech se v určitém uspořádání kvantitativně vykazují základní elementy

hospodářské činnosti firmy, u kterých se jako hlavní rozlišovací znak prosazuje atribut budoucího

ekonomického prospěchu. Spolu s budoucím ekonomickým prospěchem pak souvisí míra rizikovosti,

kterou obsahují jednotlivé složky výkazů. Míra rizikovosti obsažená v jednotlivých položkách aktiv je

rozdílná. I u dluhů existuje nejistota jejich budoucího vývoje a částky uváděné v rozvaze nemusí vždy

vyjadřovat částky, které firma bude v budoucnu potřebovat na jejich úhradu. Promítnutí jednotlivých

výše jmenovaných složek do účetních výkazů předpokládá mít dostatečné znalosti o tom, zda

příslušné složky splňují podmínky přítomnosti budoucího ekonomického prospěchu a zda tyto

podmínky budou zachovány i v budoucnosti v rámci pokračující činnosti firmy. Uvedené znalosti

nikdy nebudou jisté, předpoklad budoucího ekonomického prospěchu je v účetních výkazech založen

na pravděpodobnosti, odvozené z minulých zkušeností a logické úvahy.

Některá zachycení neurčitosti v účetnictví se řeší pomocí aplikace principu opatrnosti. Podle

principu opatrnosti, v případě alternativních hodnot složek účetních výkazů a jejich oceňování je

zvolena taková hodnota, která má nejméně příznivé důsledky na vykazovaný hospodářský výsledek a

výši vlastního kapitálu. Vychází se tedy z předpokladu, že pro firmu je výhodnější při odhadu

23 SCHROLL, R.: Důsledky inflace pro účetnictví a účetní výkazy. Účetnictví, sv. 26, č. 5/1991

245

budoucího vývoje použít variantu opatrnější, méně rizikovou, bezpečnější.

Specifickým projevem problému neurčitosti v účetnictví je tvorba rezerv na neurčité závazky

a neurčité náklady, kdy „rezervy na neurčité závazky a neurčité náklady jsou položky vykazované

v pasivech rozvahy a vyjadřované jako náklady výsledovky běžného období. Jsou podmíněny

dostatečně určitými budoucími aktivitami, ale neurčitými co do jejich rozsahu a data plnění.“

Oblast účetního řešení znehodnocování aktiv na jedné straně i oblast účetních rezerv a

podmíněných závazků na straně druhé se vyskytuje ve všech účetních systémech. Při zpracování

účetních výkazů uživatel účetních informací musí počítat s uvedeným hlediskem neurčitosti účetních

dat a při jeho správném vyhodnocení by měl dostávat reálnější a tedy i užitečnější informaci o výši

vykázaných aktiv. 24

13.3.4.5 Srovnatelnost účetních výkazů v čase a v rámci oboru

Problémy srovnatelnosti účetních výkazů se vyskytují i v jednom státě, kde platí jednotné

normy a předpisy pro tvorbu účetních výkazů, ale do hry zde vstupují různé metodiky či názory na

vyjádření věrného a poctivého obrazu skutečnosti v účetnictví.

Srovnatelnost v čase je základem pro analýzu dynamiky vývoje firmy. Tento druh analýzy

vyžadují především majitelé firmy a management firmy (v případě, že je na růstu firmy

zainteresován). Srovnávání v čase podává informace, ze kterých lze usuzovat na rytmus, pravidelnost

či nepravidelnost vývoje. Časová srovnatelnost a návaznost účetních dat je teoreticky umožněna

obecně uznávanou zásadou konzistence účetnictví a zásadou bilanční kontinuity.

Prostorová srovnatelnost dat z účetnictví vystupujících je mnohem obtížnější než časová,

především z hlediska širší škály faktorů, které mohou prostorové porovnávání ovlivnit. Jednak zde

působí faktory: oborové srovnatelnosti podnikatelských subjektů podnikajících v různých oborech a

odvětvích, podnikatelské subjekty mohou odlišným způsobem využívat prostor, který jim ponechává

právní úprava účetnictví. 25

13.3.5 Vztahy mezi účetními výkazy

Účetní výkazy zachycují pohyb firemních financí ve všech jejich podobách a ve všech fázích

firemní činnosti. Jsou výchozím a základním zdrojem informací pro finanční ekonomickou analýzu

pro všechny zainteresované subjekty uvnitř i vně firmy - pro firemní vedení, akcionáře, věřitele,

investory, analytiky kapitálových trhů aj. Nutnou podmínkou je, aby tyto výkazy věrně odrážely

skutečnou situaci firmy. V České republice je struktura účetních výkazů závazně upravena opatřením

Ministerstva financí ČR, které vychází ze ZOÚ, a z Vyhlášky č. 500/2002 Sb. Účetní výkazy můžeme

podle účelu, ke kterému slouží, rozdělit do dvou skupin:

24 Výzkumný záměr „Ekonomické problémy transformace hospodářství ČR s přihlédnutím ke specifiku Euroregionu NISA“,

část 2.5. Finance, Technická univerzita v Liberci, autor: Doc. Dr. Ing. Olga Hasprová 25

Výzkumný záměr „Ekonomické problémy transformace hospodářství ČR s přihlédnutím ke specifiku Euroregionu NISA“,

část 2.5. Finance, Technická univerzita v Liberci, autor: Doc. Dr. Ing. Olga Hasprová

246

– výkazy finančního účetnictví, které lze jinak označit i jako výkazy externí, protože poskytují

informace zejména externím uživatelům. Podávají přehled o stavu a struktuře majetku, o zdrojích

jeho krytí, o tvorbě a užití hospodářského výsledku a konečně o pohybu peněžních toků.

– výkazy vnitropodnikového účetnictví, které nepodléhají žádné jednotné metodické úpravě a

každá firma si je vytváří více či méně "ke svému obrazu" a podle svých vlastních potřeb. Patří sem

zejména všechny výkazy zobrazující čerpání podnikových nákladů v nejrůznějším potřebném

členění (druhové, kapacitní, kalkulační), výkazy o spotřebě nákladů na jednotlivé výkony nebo v

jednotlivých podnikových střediscích apod.

– CASH FLOW – – ROZVAHA – – VÝKAZ ZISKU A ZTRÁTY

– – – – zisk –

– – peníze – – –

– peníze – – – – – zisk

Obr. 44 Schéma účetních výkazů a vazby mezi nimi [zdroj: vlastní]

Vzájemné vazby mezi účetními výkazy

Rozvaha jasně zachycuje dvojí pohled na majetkovou podstatu firmy - pohled věcný a

pohled kapitálový a poskytuje informace o složení majetku a kapitálové struktuře k určitému datu.

Aktiva jsou soupisem veškerého majetku podle jeho složek v peněžním vyjádření. Pasiva jsou

soupisem veškerých vlastnických nároků na tento majetek, rozdělený na nároky majitelů a nároky

cizích osob (věřitelů). Pro součet všech složek aktiv a pasiv neustále platí rovnice A=P.

Výkaz zisku a ztráty je účetní sestava poskytující informace o tom, jak za určité období vznikl

zisk (ztráta). Výsledovka zachycuje výnosy a náklady na veškeré výkony za účetní období. Náklady

jsou obvykle definovány jako peněžně vyjádřené účelné a účelové vyjádření prostředků a práce v

průběhu hospodářské činnosti firmy Výnosy dávají přehled, jaké množství peněz společnost během

určitého období získala. Rozdíl výnosů a nákladů představuje výsledek hospodaření - zisk (ztrátu).

Výkaz zisku a ztráty a rozvaha představují základní účetní dokumenty. Na rozdíl od rozvahy, která je

sestavována k určitému datu, výsledovku sestavujeme vždy za určité období (měsíc, čtvrtletí, rok).

Přehled o peněžních tocích (cash flow) vyjadřuje přírůstky a úbytky peněžních prostředků,

vyjadřuje zdroje a užití finančních prostředků. Přehled o peněžních tocích umožňuje provádět analýzu

peněžních prostředků, které jsou zachyceny v rozvaze jako součást oběžných aktiv.

247

ROZVAHA VÝSLEDOVKA

dlouhodobý majetek vlastní kapitál

Změny vl. kapitálu

oběžná aktiva poč. stav

úbytek náklady výnosy

peněžní prostředky přírůstek

konečný

stav

Cash flow

poč. stav

výdaje zisk zisk

příjmy

konečný

stav

cizí zdroje

Obr. 45 Vzájemné vazby mezi účetními výkazy26

13.3.6 Využití výkazu cash flow a jeho vypovídací schopnost


prostředky vyprodukovala, jednak o způsobu jejich použití. Výkaz je důležitou doplňkovou informací

k výkazu zisku a ztráty, neboť vykazovaný zisk ještě nemusí znamenat dostatek peněžních prostředků

a naopak vykazovaná ztráta jejich nedostatek.

Výkaz CF – přehled finančních toků – zobrazuje změny peněžních prostředků účetní jednotky

za určité období. Účetní evidence sleduje prostřednictvím výkazu zisku a ztrát výsledek hospodaření,

tj. náklady a výnosy, a sestavení přehledu o peněžních tocích nepřímou metodou znamená úpravu

těchto údajů na skutečné příjmy a výdaje.

V české metodice znamená sestavení přehledu o peněžních tocích nepřímou metodou

koncipování výkazu na bázi výsledku hospodaření, který je upravován o změny v rozvaze, nepeněžní

transakce a další operace.

Využití přehledu o peněžních tocích:

– při krátkodobém i dlouhodobém plánování finančního hospodaření,

– při hodnocení investičních záměrů a pánování investičních akcí,

– při hodnocení platební schopnosti účetní jednotky a řízení likvidity,

– při finanční analýze a hodnocení hospodaření účetní jednotky,

26 PASEKOVÁ, M., OTRUSINOVÁ M.: Co lze vyčíst z účetních výkazů? Příspěvek do sborníku na mezinárodní vědecké konferenci

„Účetnictví a daně po vstupu České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky do EU“.Ostrava 8.2.-9.2.2005. VŠB-TU Ostrava.Ostrava 2005.

248

– při zjišťování tržní ceny účetní jednotky.

Výhody přehledu o peněžních tocích:

– není ovlivněn metodou odpisování dlouhodobého majetku, účetní odpisy nejsou spojené

s pohybem peněžních toků,

– peněžní tok není zkreslován časovým rozlišením, respektování věcné a časové souvislosti

v účetnictví má dopady do výsledku hospodaření, ale nemusí mít vliv na peněžní toky,

– v podvojném účetnictví je uplatňován realizační princip – v okamžiku přechodu vlastnických práv

zachycujeme zvýšení pohledávek a výnosů, což má vliv na výsledek hospodaření, ale vliv na

peněžní toky nastává až v okamžiku zaplacení,

– v souladu se zásadou opatrnosti se v účetnictví zachycují také předpokládané ztráty, rizika

znehodnocení s ohledem na věrný obraz skutečnosti v účetnictví, např. tvorbou rezerv,

opravných položek, což znamená dopady do výsledku hospodaření, ale neovlivňuje vývoj

peněžních toků.

Přehled o peněžních tocích odpovídá na následující otázky:

1. kolik peněžních prostředků měla účetní jednotka na počátku sledovaného období,

2. jaká byla tvorba peněžních prostředků podle jednotlivých činností,

3. jaké bylo užití peněžních prostředků podle jednotlivých činností,

4. kolik peněžních prostředků má účetní jednotka k dispozici na konci období,

5. jaký je celkový peněžní tok za sledované období.

13.3.6.1 Metodika sestavování výkazu cash flow

Přímá metoda

Sestavení výkazu CF metodou přímou, ale předpokládá, že sledujeme toky peněžních

prostředků a peněžních ekvivalentů v průběhu účetního období. Tzn., že každý peněžní tok je

přiřazen do určitého řádku CF, což klade také zvýšené požadavky na používaný software.

Výhody: Za předpokladu aktuálně vedeného účetnictví aktuální přehled o peněžních tocích.

Jedná se o metodu velmi přesnou, ale velice náročnou zejména na analytickou evidenci v účetnictví,

proto v praxi také málo využívaná.

Nepřímá metoda

Většina podnikatelských subjektů nebyla dosud schopna ve svém účetnictví sledovat přímo

toky plateb a používá pro sestavení CF metodu nepřímou a dále bude vysvětlen postup sestavení

výkazu peněžních toků právě touto metodou. Nepřímá metoda transformuje VH resp. musí být

peněžní tok upraven o položky, které ovlivnily VH, ale nejsou spojeny s peněžními toky.

249

VH je upraven zejména o následující operace:

1. nepeněžní operace,

2. neuhrazené náklady a výnosy minulých či budoucích účetních období,

3. položky příjmů a výdajů spojených s finanční a investiční činností.

13.3.6.2 Zásady pro sestavení cash flow

Přehled o peněžních tocích podává informaci o peněžních tocích v průběhu účetního období

a člení se na provozní, investiční a finanční činnost.

Provozní činností se rozumí základní výdělečné činnosti firmy a ostatní činnosti firmy, které

nelze zahrnout mezi investiční nebo finanční činnosti. Součástí provozní činnosti jsou obvykle i

mimořádné účetní případy, pokud je nelze přiřadit k finanční či investiční činnosti.

Investiční činností se rozumí pořízení a vyřazení dlouhodobého majetku z titulu prodeje nebo

činnost související s poskytováním úvěrů, půjček a výpomocí, které nejsou považovány za provozní

činnost.

Finanční činností se rozumí účetní případy, které mají za následek změny ve velikosti a

složení vlastního kapitálu a dlouhodobých závazků.

Tab. 17 CF z provozní činnosti

A.1. Úpravy o nepeněžní operace

A.2. Změna potřeby pracovního kapitálu

A.3. Výdaje z plateb úroků s výjimkou kapitalizovaných úroků

A.4. Přijaté úroky

A.5. Zaplacená daň z příjmů za běžnou činnost a doměrky daně za minulá období

A.6. Příjmy a výdaje spojené s mimořádnými účetními případy

A*** Čistý peněžní tok z provozní činnosti

Tab.18 CF z investiční činnosti

B.1. Výdaje spojené s pořízením aktiv

B.2. Příjmy z prodeje cenných aktiv

B.3. Půjčky a úvěry spřízněným osobám

B*** Čistý peněžní tok z investiční činnosti

Tab 19 CF z finanční činnosti

C.1. Změna stavu dlouhodobých, pořízení. krátkodobých závazků

250

C.2. Dopady změn vlastního kapitálu na peněžní prostředky

C.3. Přijaté dividendy a podíly na zisku

C*** Čistý peněžní tok z finanční činnosti

Peněžními toky se rozumí přírůstky (příjmy) a úbytky (výdaje) peněžních prostředků a peněžních

ekvivalentů.

Peněžními prostředky jsou:

peníze v hotovosti včetně cenin,

peněžní prostředky na účtu,

peníze na cestě (v okamžiku převodu peněz, kdy tyto ještě nejsou zaúčtovány na účtu).

Peněžními ekvivalenty se rozumí:

– krátkodobý 100% likvidní majetek, který musí splňovat následující podmínky: 1. výměna za

peněžní prostředky musí proběhnout velmi rychle max. 3 měsíce, 2. majetek musí být směnitelný

za předem známou sumu peněz,

– krátkodobé cenné papíry,

– termínované vklady s výpovědní lhůtou max. 3 měsíce.

Z pohledu přítoku či odtoku peněžních prostředků lze se dívat na jednotlivé operace

následovně: pohledávka je vlastně příslib přítoku (kladného toku) peněz, zvýšení stavu pohledávek

znamená zadržení (snížení) tohoto potenciálního přítoku, uvedeme jej tedy jako záporné číslo.

Snížení stavu pohledávek naopak znamená uvolnění (zvýšení) kladných toků peněz a uvedeme jej

jako kladné číslo. Zvýšení stavu závazků znamená zadržení (odložení) odtoku peněz, proto použijeme

kladné číslo. Zvýšení stavu závazků znamená zadržení (odložení) odtoku peněz, proto použijeme

kladné číslo, snížení jejich stavu znamená uskutečnění tohoto odtoku, proto použijeme záporné číslo.

Obdobně je tomu s ostatními složkami pracovního kapitálu.

Shrnutí pojmů

Uzavírání účetních knih je činnost, při které se zjišťují obraty stran Má dáti a Dal jednotlivých

aktivních a syntetických účtů, popř. při vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu obraty účtových

skupin, konečné zůstatky aktivních a pasivních účtů a konečné stavy účtů nákladů a výnosů, popř. při

vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu zůstatky účtových skupin.

Údaje v účetních výkazech a v příloze k výkazům jsou uváděny za běžné i minulé období.

Brutto stav vyjadřuje majetek v ocenění dle zákona o účetnictví. Ve sloupci korekce jsou uváděny

251

oprávky a opravné položky se znaménkem minus. Netto stav vyjadřuje majetek po korekci, tj. brutto

stav minus korekce.

Nevýhodou rozvahy je statický charakter, rozvaha je sestavována k určitému okamžiku. V

okamžiku, kdy analyzujeme, už je stav majetku a závazků, vlastního kapitálu jiný.

Vypovídací schopnost rozvahy je ovlivňována následujícími podmínkami:

používání historických cen (pořizovací cena a vlastní náklady): historické ceny neberou v

úvahu vývoj tržních cen ani majetkových účastí. Historická cena vyjadřuje účetní operace v

odlišné kupní síle oproti současnosti,

technika oceňování investičního majetku: při odpisování, metodou rovnoměrnou či

zrychlenou se bude cena investičního majetku lišit a ovlivní hodnotu stálých aktiv,

technika oceňování zásob: metoda oceňování ve skutečných, průměrných ovlivní vykázanou

hodnotu oběžných aktiv,

oceňování pohledávek: pohledávky upravené o opravné položky z hlediska jejich návratnosti,

o opravné položky na sporné, nedobytné nebo pochybné pohledávky,

některé položky, které mají vnitřní finanční hodnotu, nejsou ve výkazech zohledněny vůbec –

např. hodnota kvalifikace a zkušenosti zaměstnanců.

Výkaz zisků a ztrát umožňuje sledovat tvorbu výsledku hospodaření, podává přehled o

nákladech a výnosech za jednotlivé činnosti a slouží pro hodnocení schopnosti firmy zhodnocovat

vložený kapitál.

Příloha k účetní závěrce je součástí účetní závěrky a je velmi důležitým dokumentem,

protože doplňuje údaje uváděné v rozvaze a výkazu zisku a ztráty.

Zákon o účetnictví vymezuje povinnost účetních jednotek, které se zapisují do obchodního

rejstříku, zveřejnit účetní závěrku. V některých případech jest dána povinnost mít účetní závěrku

ověřenou auditorem.

Odpovědnost v účetnictví je upravena v zákoně o účetnictví , kdy účetní jednotka je

odpovědná za vedení účetnictví a této odpovědnosti se nezbaví, pokud pověří zpracováním účetnictví

jinou osobu.

Účetní výkazy zachycují pohyb firemních financí ve všech jejich podobách a ve všech fázích

firemní činnosti. Jsou výchozím a základním zdrojem informací pro finanční ekonomickou analýzu pro

všechny zainteresované subjekty uvnitř i vně firmy - pro firemní vedení, akcionáře, věřitele,

investory, analytiky kapitálových trhů aj. Nutnou podmínkou je, aby tyto výkazy věrně odrážely

skutečnou situaci firmy. V České republice je struktura účetních výkazů závazně upravena opatřením

Ministerstva financí ČR, které vychází ze ZOÚ, a z Vyhlášky č. 500/2002 Sb.

252


prostředky vyprodukovala, jednak o způsobu jejich použití. Výkaz je důležitou doplňkovou informací k

výkazu zisku a ztráty, neboť vykazovaný zisk ještě nemusí znamenat dostatek peněžních prostředků a

naopak vykazovaná ztráta jejich nedostatek.

Otázky

1. Jakým způsobem se uzavírají a otevírají účetní knihy při účetní uzávěrce?

2. Popište podrobněji strukturu účetních výkazů. V kterém zákonu je tato struktura

popsána.

3. Jaká je vypovídací schopnost rozvahy a výkazu zisků a ztráty a co omezuje jejich

vypovídací schopnost.

4. Kdo má odpovědnost za vedení účetnictví ve společnosti?

5. V kterém předpise či zákonu je stanovena povinnost zveřejňovat účetní závěrku a

kde se musí zveřejňovat?

6. Popište, jakým způsobem vyhodnotíte rozvahu společnosti, která je předlužena.

7. Co obsahuje příloha k účetní závěrce?

8. O čem informuje výkaz o peněžních tocích?






[3] HELIGROVÁ, I., Účetní výkazy očima neúčtaře. Praha: Nakladatelství VOX – Ing.

Zdenka Ostrovská, CSc., 2004.



[5] PASEKOVÁ, M., OTRUSINOVÁ, M.: Co lze vyčíst z účetních výkazů? Příspěvek do

sborníku na mezinárodní vědecké konferenci „Účetnictví a daně po vstupu

České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky do EU“. Ostrava 8.2.-

9.2.2005. VŠB-TU Ostrava. Ostrava, 2005.

[6] SCHROLL, R. Důsledky inflace pro účetnictví a účetní výkazy. Účetnictví, sv. 26,

č. 5/1991



[8] Výzkumný záměr „Ekonomické problémy transformace hospodářství ČR s

přihlédnutím ke specifiku Euroregionu NISA“, část 2.5. Finance, Technická

univerzita v Liberci, autor: Doc. Dr. Ing. Olga Hasprová


v platném znění


253


Date post:	18-Jan-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	16 times
Download:	0 times

Studijní opory - vsb.czkatedry.fmmi.vsb.cz/Opory_FMMI/634/Ekonomika podniku.pdf · Ekonomika...

Documents