Světlik č. 45

Světliks v ě t l i b e r e c k ý c h k n i h o v e n

číslo 45

3 2012

neprodejné

Krajská vědecká knihovna v Liberci, ale i další knihovny mají ve svých prostorách nepřeberné množství literatury. Odborné, populárně-naučné i literatury krásné. Je zastoupena i četba pro děti, mládež, zvukové a video dokumenty. Většinou je třeba si do knihovny pro tato média zajít, abyste si je mohli vypůjčit. Je k tomu třeba čtenářský průkaz. Ale ne všichni vědí, že je možné půjčovat si kýženou literaturu nejen v Liberci v hlavní budově, ale i na pobočkách. Bydlíte-li v okrajové části města, napří-klad v Machníně nebo na Králově Háji, můžete navštívit pobočku liberecké knihovny, kde vám poskytneme rovněž výpůjční služby. Sice

v trochu omezeném rozsahu – ale spěcháte-li a nemáte čas zajet do města a rádi byste si vy nebo vaše děti něco pěkného přečetli, je pro vás tato možnost ideální. Pracovnice na pobočkách se vám budou věnovat se stejnou péčí jako v hlavní budově. Pokud byste nenašli knihu přímo na pobočce, je možné si ji dokonce i objednat a vy si ji pak můžete na pobočce vyzvednout. Knihovna má celkem šest poboček – kromě již zmíněných ještě pobočky ve Vesci, na Kunratické, v Ruprechticích a v Rochlici.

Tím ale služby knihovny nekončí, máte možnost využít meziknihovní výpůjční službu, která vám umožní půjčit si knihu z jiné knihovny v republice. Služba je pro vás zcela zdarma, nebojte se ji vyzkoušet, informace vám podají kolegyně ve Studijní knihovně.

A musím se zmínit i o tzv. vzdáleném přístupu. Je to možnost vstoupit přes vaše čtenář-ské konto do našeho katalogu, kde v položce Zdroje najdete elektronické databáze, které knihovna fi nancuje z vlastních prostředků nebo díky projektům. Do databází můžete vstu-povat „z pohodlí domova“, tedy z vašeho počítače. V tomto případě ani nemusíte knihovnu navštívit. Pokud máte platný čtenářský průkaz, jednoduše se přihlásíte a už můžete vyhle-dávat třeba v ekonomické databázi ve světových denících a časopisech. Dokonce můžete poslouchat nahrávky světové klasické, džezové a etno hudby z naší hudební databáze. Elek-tronické knihy jsou další nabídkou, kterou jsme začali poskytovat, fond e-knih k půjčení je zatím nevelký, ale budeme ho rozšiřovat.

Služby knihovnen se budou stále více zaměřovat na to, aby byl čtenář spokojen nejen v knihovně, ale i „virtuálně“, využitím všech nabízených zdrojů.

Mgr. Blanka Konvalinkováředitelka

Jsme vám možná blíž, než si myslíte

SVĚT libereckých knihoven ................................ 2Z knihovny ..........................................................................2

M jako MDT i Mundaneum ............................................. 2Historie Rakouské knihovny v Liberci ................................ 3Projděte se s námi Libercem „s pistolí v zádech“! LITERATOUR ................................................................ 6Knihovna pro děti a mládež rozšířila nabídku .................... 7Týden vědy a techniky 2012 ............................................... 7Krátce po prázdninách ........................................................ 7

Tvoří knihovníci.................................................................... 8R. Daňová: Májinčin deníček ............................................ 8

Z regionu ............................................................................ 11Knihovny regionu ............................................................ 11 Kde končí svět .................................................................. 15Vesnice roku 2012 v Libereckém kraji ............................... 16 Přehlídky v umění vyprávět Čteme všichni,vypráví jen někdo ............................................................. 17 Adolf Dudek na Českolipsku ............................................. 18

SVĚT veletrhů a soutěží ...................................19L. Zieglerová: O kouzelném rampouchu ................................... 19Výsledky a ukázky vítězných prací literárních soutěžíMáj, měsíc poezie a Nisa – řeka, která nás spojuje ..................... 21

SVĚT souvislostí ................................................. 26Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945 XI. ...... 26

SVĚT libereckých autorů ................................. 30V. Liška: Polednice ..............................................................30E. Wiener: Egonovy pohledy a pohlednice IV .......................33

SVĚT mladé literatury ...................................... 36E. Procházková: Četba a vlastní tvorba ..............................36

SVĚT kritického myšlení .................................. 38O. Hejnic: Její pastorkyňa ...................................................38O. Hejnic: Liberecký Penzion pro svobodné pány .................39J. Janáček: Zapomenutá, znovu nalézaná Hana Krawcec ....40F. Všetička: To tys mi vybral cestu .......................................42O. Hejnic: Zpívání v dešti ..................................................46

SVĚT Kruhu libereckých autorů ................... 48KAL otevírá svoje internetové stránky kolegům ...........................48

Obsah

Evid. č. MK ČR 14407 ISSN 1214 - 2751

Redakční rada:

Marek Sekyra (KAL)Blanka Konvalinková, Jaroslava Starcová, Libor Schiffner (KVK)

Tento projekt se koná za fi nanční podpory Statutárního města Liberec.Vydává Krajská vědecká knihovna v Liberci (KVK) spolu s Kruhem autorů Liberecka (KAL) jako účelový tisk.

Tisk Geoprint Liberec, www.geoprint.cz

2

svt libereckých knihoven

Z knihovny

M jako MDT i MundaneumUkážeme si některé možnosti, které poskytuje Úplné vydání MDT, abyste lépe viděli fungování systému.

Anatomie ušního bubínku (ve vybraných znacích jen 611.1/.8)

6 Aplikované vědy. Lékařství. Technika

61 Lékařské vědy

611 Anatomie

611.8 Nervová soustava. Smyslové orgány

611.85 Uši. Rovnovážné a sluchové ústrojí

611.854 Tympanum. Ušní bubínek.

Koně – no nejsou koně jako koně

004.491.42 Trojské koně. (Počítačová věda 004)

569.723 Equidae. Koňovití. (Paleontologie 56)

599.723.2 Koně. (Zoologie 59)

636.1 Domácí koňovití. Koně. (Chov zvířat 636)

682.15 Podkovy pro jiná zvířata než koně. (Kovářství 682)

685.12 Sedlářství v užším slova smyslu. Sedla a postroje pro jezdecké a kočárové koně.

(Sedlářství 685.1)

685.643.3 Nářadí pro přeskok. Koně a švédské bedny. (Sportovní nářadí a náčiní 685.6)

688.774 Houpací koně. Různé jezdecké hračky. (Hračky 688.7)

796.14 Hry obratnosti. (Hry a rekreace pod širým nebem 796.1)

796.418.3 Přeskoky přes koně. (Gymnastika. Akrobacie. Atletika 796.4)

798.23 Jezdecká cvičení. Výcvik koně. (798 Jezdectví)

Dějiny hradů severních Čech 13.–14. století, publikace v němčině

728.81(437.1-17)“12/13“(091)=112.2

hlavní znak pro hrady 728.81, pomocný znak místa severní Čechy (437.1-17), 13.–14.

století “12/13“, historické pojednání (091) a konečně jazyk dokumentu němčina =112.2

obsah vyjádřený pomocí Vybraných znaků by zohlednil pouze hrady vyjádřené pod-

třídou 728 Architektura obytných budov a pod tímto znakem by také byl dokument

postaven ve volném výběru

3


spojování pomocí symbolu :

sociologie 316.74 náboženství 2 tj. 316.74:2

lékařská 61 genetika 575 tj. 575:61

Historie Rakouské knihovny v Liberci

Rakouská knihovna v Liberci se řadí do sítě rakouských knihoven v zahra-ničí, které se nacházejí v 61 městech v 25 zemích světa, převážně bývalého Východního bloku. Najdeme je např. v Kazachstánu v Alma-Atě, v lotyšském hlavním městě Rize nebo v chorvatské Rijece. V České republice je takových

knihoven 7: kromě Liberce se nacháze-jí také v Brně, ve Znojmě, v Olomou-ci, v Opavě, v Českých Budějovicích a v Plzni.

O založení této instituce, v pořadí druhé tohoto typu na našem území, se výrazně zasloužila bývalá ředitelka knihovny paní Mgr. Věra Vohlídalová. Jejím přičiněním byla 23. 5. 1992 za účasti tehdejšího velvyslance Rakous-ka v ČR Dr. Peterlika a dalších ofi -ciálních hostů otevřena Rakouská

spojování pomocí symbolu +

34(410+73) angloamerické právo, kde 34 je právo, (410) je pomocný znak místa pro

Velkou Británii a (73) pro Spojené státy americké

symbol / rozšíření znaků následujících bezprostředně za sebou označuje široký

předmět, skupinu pojmů

57/59 biologie nebo 22/28 křesťanské učení nebo systematická anatomie 611.1/.8

Jak sami vidíte, lze si s MDT doce-la pěkně hrát a dokonce se v něm dají psát vzkazy, jakoby šifry. Ty by ovšem zkušenému dešifrantovi nedělaly žád-ný problém, ovšem pro člověka, který nemá ani potuchy, oč jde, by váš vzkaz byl skutečně tajný.

Mohu jen doufat, že po přečte-ní tohoto naprosto nevyčerpávajícího článku už pro vás nebude MDT tak odpudivé.

Zájemcům doporučuji zadat do Google MDT nebo UDC a dozvíte se spoustu dalších informací, pro které tu už nezbylo místo. 5. vydání tabulek MDT http://aip.nkp.cz/mdt/.

Všechna videa, která se týkají projek-tu Mundanea – vřele doporučuji http://www.youtube.com/user/mundaneumasbl?ob=0&feature=results_main.

Kateřina Trojanová

4


knihovna v Liberci, a tím vzniklo první cizojazyčné oddělení ve Státní vědecké knihovně. Fond je tvořen tzv. austria-ky, tedy dokumenty, které pojednáva-jí o Rakousku nebo jsou zpracovány rakouským autorem, příp. alespoň vydány rakouským nakladatelem. Kni-hy jsou od počátku rozděleny na belet-rii a naučnou literaturu, později přibylo členění na poezii, antologie, dramata, krimi romány a dětské knihy. Ve sta-ré budově patřila Rakouské knihov-ně nejprve jedna místnost, posléze dvě v 1. poschodí za studovnou a čítárnou časopisů. Knihovna měla vlastní lístko-vý katalog, půjčování dokumentů bylo možné pouze na speciální průkazky do Rakouské knihovny a to v omezené otvírací době: 4 dny v týdnu od 13.00 do 18.00. Výstavy RK probíhaly na přístupové chodbě, přednášky a naučné pořady s videoprojekcí byly pořádány

v promítacím sálku sousední hudební knihovny.

Od počátku stály knihy ve volném výběru (což v podmínkách staré budo-vy knihovny nebylo vůbec samozřej-mostí). Dnes se z kapacitních důvodů část knih ukládá také do skladu – pře-devším starší a méně frekventované publikace, taktéž starší ročníky časo-pisů. Fond Rakouské knihovny je již od roku 1995 součástí elektronického katalogu knihovny, který je volně pří-stupný z webových stránek Krajské vědecké knihovny v Liberci. V roce 1999 byly zpřístupněny internetové stránky Rakouského oddělení, které informovaly a dodnes informují o akti-vitách knihovny, o fondu, o novinkách a kontaktech. Čtenáři knihovny se rekrutovali především z řad vyučujících němčiny, studentů a starších obyvatel Liberce. Rakouská knihovna se zapo-jila také do větších projektů: byl uspo-řádán koncert vážné hudby v Galerii, v Naivním divadle vystupoval divadel-ní soubor z Grazu.

Rakouská knihovna v novém

S přesunem knihovny do nové budovy v roce 2001 došlo i v Rakous-ké knihovně k podstatným změnám: knihovna získala nové prostory v cizo-jazyčném oddělení, zmodernizoval se systém výpůjček, sjednotily se průkazky do všech oddělení knihovny, prodlouži-la se výpůjční doba. Výrazně se zvětšily možnosti k promítání fi lmů, pořádá-ní kulturních a naučných akcí. Přiby-lo velké množství prostor ke konání výstav. Začaly pravidelné konverzač-ní kurzy pod vedením lektorky. Byla

5


zavedena pravidelná promítání rakous-kých fi lmů, od klasiky po novinky.

V současné době pokračuje Rakouská knihovna v těchto aktivitách: přibližně dvakrát ročně se konají autorská čte-ní rakouských spisovatelů: v poslední době jsme přivítali Clemense J. Setze, Josefa Haslingera nebo Hanse Haida. Na podzim se již tradičně připojujeme k celorakouské kampani „Österreich liest. Treff punkt Bibliothek“ (s dodat-kem Gemeinsam mit Deutschland) večerem čtení z německy psané litera-tury. Těchto akcí se zúčastňují přede-vším studenti a vyučující německého jazyka z Technické univerzity nebo z libereckých gymnázií.

K dalším pravidelným aktivitám pat-ří výstavy v budově krajské knihovny. Jedná se o putovní výstavy, které nabízí každoročně Rakouské kulturní fórum

v Praze, z nichž zde již byly k vidě-ní např. Vídeňská architektura kolem roku 1900, Mozart ve Vídni, Gustav Mahler a Vídeň a mnohé další.

V posledních dvou letech jsme nabíd-ku akcí zpestřili přednáškami, ko-nanými ve spolu-práci s katedrou historie Technické univerzity v Liber-ci. V rámci cyklu

nazvaného „Rakousko a české země/Československo v minulosti“ bylo od-prezentováno 13 přednášek s různý-mi tématy, jako např. Česko-rakouské vztahy v 50. letech, Rok 1968 v česko-rakouských vztazích, Česká menšina ve Vídni nebo Česko-rakouské hranice

6


v době studené války. Přednášeli ve-směs vyučující z TUL, ale také hos-té z Národního archivu v Praze nebo Severočeského muzea v Liberci. Publi-kem prošlo na 550 posluchačů, přede-vším z řad studentů, ale i veřejnosti.

Knižní fond Rakouské knihovny čítá k 31. 12. 2011 6392 knih, roční přírůs-tek je přibližně 150 dokumentů. Fond obsahuje také mapy, kazety, videokaze-ty, CD a DVD. Knihovna odebírá 22 titulů periodik, z nichž asi polovina je k dispozici čtenářům již pár dní po vydání v mateřské zemi (včetně víken-dového vydání novin Der Standard).

Ročně se v Rakouské knihovně vypůjčí průměrně 750 dokumentů, průměrný věk čtenářů je pod 40 let.

Kde Rakouskou knihovnu najdete?

V budově Krajské vědecké knihov-ny, v 1. patře ve Studijním oddělení, má vyhrazeno několik regálů v cizojazyč-ném oddělení po boku knihoven Goe-the-Institut a British Council. Všechny dokumenty jsou součástí elektronické-ho katalogu KVK.

Martina Sanetrníková

Projděte se s námi Libercem „s pistolí v zádech“!

LITERATOUR (2. 10. 2012 / 17.30 – 21.00 h)

Čtení na zajímavých místech – trasa dle vlastního výběru – téma krimi, detektivky, horory:

17.30 Severočeské muzeum (Masarykova 11)18.00 Střední průmyslová škola (Masarykova 3)18.30 Bazén (Tržní náměstí 1338)19.00 Policie ČR (Pastýřská 3)19.30 Krajská vědecká knihovna (Rumjancevova 1362)20.00 Knihkupectví Fryč (Pražská 14)

Účinkovat budou herci z libereckých divadel: Markéta Tallerová, Michae-la Homolová, Martin Polách, Marek Sýkora, Markéta Sýkorová, Jiří Bartoš Sturc. Texty jsou na sobě nezávislé, rezervace možná na stránkách www.kvkli.cz, vstup volný.

V rámci projektu „Živá paměť města Liberec-Reichenberg“ pořádá Kraj-ská vědecká knihovna v Liberci ve spolupráci s LOS a Knihkupectvím a anti-kvariátem J. Fryče; projekt byl fi nančně podpořen Česko-německým fondem budoucnosti a vzdělávacím programem EU Mládež v Akci.

7


Knihovna pro děti

a mládež rozšířila

nabídku dopoledních

i odpoledních programů

pro školní rok

2012/2013

Dopolední programy

Kouzelná zahrada jménem Ves-mír, Objevitelé přírodních zákonů, Velikáni světové hudby, II. světová válka – Holocaust, Miloš Krato-chvíl, Klofáci a my, František Nepil a my. Programy jsou určeny dětem 1. a 2. stupně základních škol.

Odpolední programyPravidelně každé čtvrté úterý

v měsíci od 16.00 hodin je připra-ven pro děti nový program Hra-jeme si a přemýšlíme, kde děti zhlédnou sérii motivačních příro-dovědných pokusů (zejména z fy-zikální části přírodovědy či přímo fyziky). Poté si volně pohrají s růz-nými vědeckými a technickými hračkami vyrobenými podomácku, ze snadno dostupných materiálů (dřeva, obalů od potravin, špejlí, brček, balónků apod.).

V průběhu školního roku Vás budeme průběžně informovat o dalších aktivitách, které pro Vás chystáme.

Kompletní nabídku programů naleznete na našich webových stránkách www.kvkli.cz.

Týden vědy a techniky

1. 11. oslavy 10 let Britského centra – celý den

5. 11. Michael Londesborough 90 minut s Mikem

(od 18 hodin) 8. 11. prof. Martin Hilský –

Shakespeare – Komické v tragédii/tragické v kome-dii od 18 hodin

9. 11. pásmo naučných fi lmů s vědeckou tématikou pro školy i veřejnost

Krátce po prázdninách

Zpráva pro zapomnětlivé čtenářeOd 1. září se mění poplatky za

pozdní vrácení knih i dalších do-kumentů. Do konce srpna pla-tí původní výše tzv. zpozdného (1 Kč / 1 den / 1 dokument), od 1. září již zaplatíte 2 Kč. Naopak vám nebudeme účtovat poplatky za odesílání upomínacích dopi-sů. Úplné informace naleznete na webu knihovny v Knihovním řádu a jeho příloze č. 3 (Ceník služeb).

Novinka od záříMáte pdf dokument, potřebuje-

te s ním dále pracovat a nevíte, co s tím? Využijte novou službu Stu-dijní knihovny OCR. Za mírný poplatek vám dokument převede-me do přepisovatelného formátu v dokumentu Word.

8


Tvoří knihovníci

Májinčin deníček

Jmenuji se Mája. Jsem zaručeně čis-tokrevný podještědský teriér a bydlím u své paničky, páníčka, velkého bráchy Arona a kocourka Mikeše. Dřív jsem měla pelíšek u maminky, spolu s bráš-kou a dvěma sestřičkami. Bratříček odešel do psího nebe a my se sestřička-mi jsme cumlaly mlíčko, rostly každou chvilkou. Když už jsme běhaly a hrály si, přišla jeden večer nějaká paní, str-čila mě do kapsy u bundy a odnesla. Bála jsem se, ale ona mi pořád povída-la, že je moje panička a že mě má ráda. A potom! Lidi, to bylo překvapení. Tak velikého psa jsem v životě nevidě-la. Ani moje obě sestřičky dohromady i s maminkou a tatínkem nejsou tak velicí. Ale hned mě očmuchal, oblíznul a chránil a mohla jsem u něj spát na pelíšku. Taky mě čekal takový podivný pes, prý kocour, ale ten na mě prskal a vůbec mě neměl rád. Dostala jsem hračky, do misky baštu a začal můj život v nové smečce. Že mě tu čekali ti dva kamarádi, ani se mi nestýskalo

a hned první večer jsem usnula jako, no, jako štěně.

Každé ráno mi panička nasadila tako-vé kšandičky, protože všechny obojky jsou mi veliké, a šli jsme ven. Nejprve jsem si zamotávala do vodítka všechny nožičky. Pak jsem koukala, jak šikov-ný je můj veliký brácha a postupně na to přišla. Můj brácha má taky nějakou divnou nemoc, alééérgie se jmenuje, panička mu dává léky a zvláštní papá-ní. Jenže on neví, kdy má dost a co by sežral, tak občas ukradne něco, po čem mu je špatně a musí k panu doktorovi. Tam jsem ještě nebyla. Včera tam byl a dostal léky, protože sežral karbanátky a bylo zle. Ještě se nesmí válet v trávě, to má taky tu aléérgii, tak byl celý smutný, hrát si nechtěl a spal pořád. Kdy jsme šli ven, pomaličku obešel trasu, panička se radovala, že už má „pevná hovinka“, dokonce se večer zajímal o misku, zda do ní něco nepadne. A že už mu část vyrážky také zmizela. Mně byla hroz-ná zima, zoubky mi cvakaly u první-ho rohu, tak jsme poběhali a šli domů. Snad se brzy uzdraví a zase s ním bude legrace.

Mám nová životně důležitá zjištění. Mám opravdu velikého bratra, když ho chci po jeho návratu políbit na uví-tanou, ať hopsám jak gumídek, nedo-sáhnu mu na papulu. Když se v zápalu hry zakousnete do Mikeše, tak vás sice potlapkuje jako jindy, ale bolí to. Jak to dělá? Když se rozběhnete a hups-nete bráchovi do granulí, nádherně se rozprsknou. Panička se zlobí a posílá mě k mé misce, jenže o tu se dá tak

9


maximálně zakopnout a v té bráchově se dá i usnout. A teď to nejdůležitější. Když si chcete do pelíšku k uzlíku od tety Hatyové, kousací rybičce a Dami-míčku schovat i pelíšek samotný, NEJDE TO!! I když pelíšek uchopí-te do zoubků v té nižší části a pomá-há vám zespoda kočičí kamarád, stejně to nejde. Jediný výsledek je, že vám to všechno padne na hlavu a musíte kňu-čet o pomoc.

Neviditelný pes Vítr včera asi sežral plnou misku dobrot, protože mi moc moc ohýbal ouška sem tam, ale taky hýbal i se mnou a to jsem se tlapka-ma držela země, jak se dalo. Stejně mě občas posunoval, i když už jsem se propapala ke 1,80 kg. Možná bych paničce uletěla, ještě, že mě měla na vodítku. Panička se asi taky bála, tak mě radši domů donesla. Brácha je pořád nemocný, hodně spí, ale chvíli si se mnou hrál, držel v papuli svůj velký uzel, já tahala za druhý konec a vůbec mi nešlo mu ho vzít. On jen stál a proč mi připadá, že se potichu smál? Já jsem se tak snažila. Povedlo se mi nenápadně vyšpionit Mikešovy tlapky. Drželi jsme se kolem krku na pelíš-ku a pusinkovali si kožíšky, tak jsem mu pusinknula i tlapku, ale vůbec jsem nenašla to, čím mě onehdy bouchnul, až to bolelo. Radši ho nebudu zlobit, když je to tak tajné.

A jé, už vím, co je doktor!!! Mysle-la jsem, že jdeme s paničkou na pro-cházku a nakonec jsme došly k domu, kde to sice vonělo po spoustě pejsků, ale taky divně smrdělo. Ten doktor mi koukal na ouška, očička, taky do tla-mičky, to se mi nelíbilo, tak jsem na něj cenila zoubky, že jsem velký zlý pes.

Vůbec se nebál a představte si! Pokou-sal mi něčím zadeček!! Křičela jsem jak o život! Když štěně potřebuje pomoc velkého bráchy, není po tlapce. Už vím, že na paničku se v tomhle přípa-dě spolehnout nemůžu, byla jedna pac-ka s doktorem. Ale zase mi slíbila, že když jsem si nechala pokousat zadeček, že můžu do školy pro štěňátka. Tak se začínám těšit.

Dnes ráno jsme brzo vstali. Panička vyvenčila bráchu a já vyrazila do té školy. Kdybych věděla, ani bych nešla. Zavřeli

nás s paničkou do rámusící krabice, prý autobus, vše kolem utíkalo, no hrůza. Pak jsme šly kousek pěšky a na kon-ci cesty byla louka plná, plničká pejs-ků. Běhali kolem mne a já se moc bála. Všichni byli větší než já!! Ani jsem se nechtěla učit, chtěla jsem k paničce do náruče a honem domů. Pak jsem se tro-chu osmělila a s těmi menšími se zka-marádila. Nejvíc se mi líbila jezevčice Aida. Už je to moje kámoška. To je jis-tý. Sice mi učení moc nešlo, ale dosta-la jsem domácí úkol a panička slíbila, že mi pomůže vše se naučit. Byla jsem tak unavená, že mi ani autobus nevadil a celou cestu domů jsem spala.

10


Včera jsme byli s paničkou a brá-chou na vycházce a taky jsme se učili. Byla jsem asi šikovná, protože panič-ka mě chválila. Učila jsem se „volno“, ale nejdu od paničky tak daleko jako brácha. To se bojím, že se ztratíme jed-na druhé. „Ke mně“ mi jde líp, to utí-kám, až mi ouška vlajou, ani piškotek

nemusím, jen když jsem zase u paničky. Brácha je teda šikovnej, protože se ani nehnul a ležel, když jsem se učila já. To já musela do taštičky, protože jsem taky chtěla běhat „volno“. „Sedni“ už docela umím, když teda neletí kolem ptáček, nebo není poblíž zajímavá čmuchánka, ale panička ptáčka zažene, chvíli počká, až si sednu, a já dostanu dobrůtku. Tak prý nedostanu ve škole pětku. Nevím co to je, možná nějaké vynadání, pro-tože jsem dostala vynadáno, že mi mís-to granulek chutnají Mikešovy bobky. Mikeš je vůbec zajímavý pes. Zajedno vůbec neumí štěkat, tak divně mňauuje, asi bude cizokrajné psí plemeno. Honí se se mnou po naší boudě, kde všichni bydlíme. Taky si hrajeme na tlapkova-nou a ožižlávačku umíme. A když jsme už celí uhraní, tak se chytíme tlapkami kolem krku a spíme a jsme pak hodní.

Je to můj veliký kamarád a přitom se mnou dřív nechtěl vůbec kamarádit.

To by pes netušil, z čeho všeho má panička radost. Donesu jí uzlík a ona se raduje, jako bych jí donesla tu dob-rou jehněčí kousací tyčku. No jak malá. Hodila mi znovu uzlík a tak jsem si s ní hrála, když jí to tak baví :-). Ve ško-le jsem už tolik neutíkala před velký-mi a dostala jsem pochvalu. Taky jsem přešla dvakrát kladinu a vůbec jsem se nebála. Ale bacha, když jdete dolů, tak se kloužou tlapky, a musela jsem se zastavit zadečkem, tak jsem si sed-la. Brácha byl také ve škole po dlouhé době, už tolik nestůně a donesl si domů rozmanitosti. Pochvalu, vynadání, že se chtěl prát se Zorrem a taky klíště.

No a já jsem taky dostala plácnutí na zadeček, protože jsem páníčkovi okou-sala knížku. Vůbec nechtěl pochopit, že okousaná je o mnoho hezčí. Je to trápe-ní s lidma, ničemu pořádně nerozumí.

Tak je to tady! Od včerejška mám sto-jací pravé ouško. Dejte si na mě pozor, všechno uslyším. No, zatím jenom asi zprava :-). Panička říká, že ze mě roste koketa. Sice nevím, co to je, a nevím, jestli by mě to mělo urazit, ale moc se mi líbí, jak se venku lidem líbím. Tan-čím kolem nich a VÍM, že mi to slu-ší. Taky mi roste víc a víc kožíšek, už mám chloupky tak 3 cm a pěkně drs-né – asi budu princezna Drsoňka – tak panička vymyslela novou hru. Nejprve je ta méně zábavná část. Panička řekne LEHNI a já se snažím, no ale nožič-ky mě neposlouchají a chtějí běhat. Ale když se mi podaří chviličku vydr-žet neběhat, dostanu piškotek. A teď to zábavné. Pan Smeták, co na něj štěkám, má miminko. A to smetáčí miminko mi

11


Knihovny regionu

Okrouhlá

Když přijíždíme v krásném květno-vém dnu k obecnímu úřadu v Okrouhlé, na první pohled nás zaujme komplet-ně rekonstruovaná budova a vznikající náves s idylickým výhledem ke hřbito-vu a na okolní kopce. Před budovou se nás ujímá pan starosta Jiří Vosecký a po chvíli se setkáváme také s paní knihov-nicí Evou Kraumanovou, která vede knihovnu od loňského roku.

Knihovna sídlí v prvním patře v pro-storné místnosti, k dispozici je také krásný prostor pro děti a místnost s 15 počítači, v níž plánuje pan starosta pořádat počítavé kurzy pro seniory.

Seznamuje nás také s okolnostmi vzniku nápadu na rekonstrukci (v pů-

vodní knihovně v budově školy byly špatné podmínky pro čtenáře a zasta-ralý fond) a do určité míry s problé-my, které projekt, podpořený fi nancemi z Evropské unie, provázely. I po re-konstrukci si noví čtenáři těžko zvyka-li, nyní se však již naučili do knihovny opět chodit. Hlavní podíl mají děti z místní školy a senioři, dospělí chodí méně, přestože jim knihovna vychá-zí vstříc třemi otvíracími dny v týdnu. Na provoz knihovny přispívá obec pěti a půl tisíci korunami, hodně pomáhá také knihovna v České Lípě, zejmé-na pokud jde o výměnný fond a nákup knih, z nabídek si paní knihovnice vy-bírá sama.

To, že do knihovny chodí především děti, je zásluha paní Kraumanové, která je zároveň učitelka ve zdejší škole (obec má také mateřskou školu). Přihlásila například děti do projektu „Celé Čes-ko čte dětem“ a skutečně s dětmi každý den čte. Zapojili se také do akce „Čte-ní pomáhá“. Největší úspěch však měla „Noc s Andersenem“. Důkazem pozi-tivního vlivu paní knihovnice a čtení je například i to, že jedna dívka ze 2. tří-dy získala cenu Mladý pisálek v soutěži pořádané nakladatelstvím Grada.

Za úspěchy ve výchově a vzdělávání dětí v místní ZŠ a MŠ stojí podle pana

hladí kožíšek. To se mi moc líbí, proto-že můžu zároveň odpočívat a zároveň ho lovit. Ale to se zase nelíbí panič-ce. Ale možná ji přesvědčím. Ale už se

mi zavírají očka, tak pokračování vám naštěkám příště. Dobrou noc.

Romana Daňová

Z regionu

12


starosty fakt, že v Okrouhlé jako prv-ní testovali spojení základní a mateř-ské školy a dostali dokonce výjimku od ministerstva, dnešní integrované MŠ a ZŠ vycházejí ze zkušeností z Okrouh-lé. Děti jsou v těchto typech škol chrá-něné před šokem z nástupu do jim zcela cizí školy, je to pro ně plynulý přechod a velkou roli hraje individuální přístup. Z malotřídek jsou děti zvyklé pracovat samostatně a i na druhém stupni mají dobré výsledky, vše záleží ale samozřej-mě na učitelích, pro které je tato prá-ce přirozeně náročná. Pan starosta však v tomto systému vidí přínos pro stát do dalších dvaceti let, protože děti se umí rozvíjet a samostatně pracovat.

Okrouhlá má 560 obyvatel, od roku 1990, kdy měla 360, tedy zaznamena-la obrovský nárůst. Hodně místních pracuje v Liberci, Mladé Boleslavi či Praze, neboť dostupnost je dobrá. Na rozdíl od jiných obcí se tak Okrouh-lá nepotýká s problémy s vylidňováním a mizející infrastrukturou. A knihovna je toho nejlepším příkladem.

Desná

Knihovna v Desné sídlí ve staré Riedelově vile, secesní stavbě z druhé poloviny 18. století zasazené v krás-ném parku, kde společně s muzeem a informačním centrem tvoří jedno kulturní středisko. Protože se ale jed-ná o starý dům, jsou zde samozřejmě problémy s údržbou (na půdu např. zatéká, knihovna je v patře a není tedy bezbariérová), ale protože jde o velkou investici, tak se zatím nepodařilo získat peníze na rekonstrukci.

Paní knihovnice Stanislava Čejková pochází z Desné, v knihovně pracuje sama na zkrácený úvazek, ale protože má na starosti i dětskou kulturu v Des-né, má hodně práce a přivítala by další sílu (v době naší návštěvy např. pomá-hala rovnat časopisy v knihovně paní v rámci veřejně prospěšných prací).

V knihovně působí od loňského úno-ra, takže o sobě tvrdí, že je nováček bez knihovnického vzdělání, je ale indivi-duální členkou Skipu a zjišťuje si např. informace z historie knihovny (v minu-losti např. bylo v Desné více malých, zejména podnikových knihoven, které se však po roce 1989 zrušily).

Knihovna má otevřeno dva dny v týd-nu, ale paní Čejková ráda půjčí i mimo otevírací dobu. Pro čtenáře jsou k dis-pozici dva počítače s internetem, příští rok by paní knihovnice chtěla požádat o grant na další, neboť jsou hodně vyu-žívané, hlavně dětmi. Od loňska má knihovna také nové webové stránky.

Registrovaných čtenářů je asi 300, nejvíce chodí dětí, protože hned ved-le je škola, s níž paní Čejková hodně spolupracuje a činnosti s dětmi jí při-náší největší uspokojení. Loni na pod-zim rozběhla cyklus čítáren, v nichž

13


si s dětmi čte, hraje a kreslí a snaží se, aby to bylo pro děti především zábav-né. O úspěchu svědčí to, že někdy při-jde i 25 dětí, ale bohužel chybí prostory a zázemí. Na tento projekt získala paní knihovnice dokonce od Ministerstva kultury grant na 5 000 korun. Dělá i besedy a zapojila se také do projek-tu Knížka pro prvňáčka, během něhož proběhne i pasování na čtenáře.

Na akce dostává peníze od města, na knihy ale jich je málo, letos dostala 30 000, z toho 9 000 utratí za časopi-sy. Kupuje především beletrii a dětské knihy a snaží se i naučnou literaturu, protože ve fondu chybí novinky. Hod-ně využívá výměnný fond z Jablonce a také meziknihovní výpůjční službu.

V knihovně jsou oblíbené rodinné průkazky, paní knihovnice podporuje také děti ze sociálně slabších rodin tím, že je pustí do knihovny zadarmo, než aby nechodily vůbec a nedostaly se tak ke čtení. Díky svému přístupu nemá ani žádné výrazně problémové čtenáře.

Jilemnice

Jilemnická Knihovna Jaroslava Hav-líčka, jehož jméno přijala u příleži-

tosti 95. výročí narození, je umístěna v budově bývalého zámeckého pivova-ru, za níž začíná krásný zámecký park. V něm čekáme na příchod paní kni-hovnice Václavy Zvelebilové, od níž se dozvídáme, že knihovna byla založena

roku 1861 purkmistrem Knoblochem, několikrát se stěhovala, až v roce 1995 zakotvila v nynějším místě.

Knihovna má otevřeno od pondě-lí do pátku a je v ní registrováno 900 čtenářů. Ti ji ročně navštíví více než 12 000krát a uskuteční přes 47 000 výpůjček. Na rok dostává knihovna na nákup asi 80 000 korun. Nakupuje se hlavně beletrie, méně naučná literatu-ra. Je samozřejmě vyčleněn fond pro děti a mládež a novinky, do budouc-na paní knihovnice uvažují o koutku doporučené literatury, kde by bylo více duplikátů, které by se daly dokoupit v antikvariátech.

Čtenáři jsou ze všech věkových sku-pin, převažují ale děti do 15 let, ženy a studenti středních škol. Pro děti a mládež také připravují v knihovně nejvíce akcí ve spolupráci se základ-ními školami a gymnáziem. Jde např. o Večery pod petrolejovou lampou, komorní večer s poezií, pro nejmenší

14


děti je zase projekt Kamarádka kníž-ka, při němž si každý měsíc s dětmi ze školek vyprávějí o knihách, novinkách, ilustracích apod.

Akce jsou pořádány také na Meziná-rodní den dětí (soutěže, kvíz, poslech pohádek), na konec června je pro děti, které mají vyznamenání, připravena odměna (sleva na nákup knih díky spo-lupráci s nakladatelstvím Fragment). Středoškoláky je v červnu oblíbená desetidenní amnestie na doporučenou literaturu. Během léta poněkolikáté poběží akce Prázdniny s knihovnou, během níž za každou výpůjčku získá-vá čtenář body, a kdo jich má nejvíc, dostane knihu.

V knihovně jsou zaměstnány celkem tři knihovnice, paní Zvelebilová zde pracuje od dokončení studia na kni-hovnické škole již 17 let, tedy od doby, kdy se knihovna přestěhovala do stáva-jících prostor z budovy spořitelny, a do Jilemnice dojíždí z Bukoviny.

Dlouhý Most

Dlouhý Most byla německá obec a česká knihovna vznikla podle infor-mace paní knihovnice Beaty Ceéové až

v roce 1920. Několikrát se stěhovala, až si nakonec hasiči svépomocí postavili zbrojnici, ve které sídlí knihovna nyní. Prostor je sice malý, ale místo ideální,

hned vedle školy, v centru obce. Pro starší lidi jsou však trochu problém schody. Knihovna na tomto místě plní i společenskou funkci, schází se v ní např. místní kapela a organizuje kos-telní sbor.

Otevřeno má knihovna jen v úte-rý a ve čtvrtek, a proto také je poža-davek na více dnů v týdnu. Knihovnu navštěvuje asi 40 čtenářů, plus ti, kteří přijdou velmi zřídka. Na malé obci, jak jsme viděli i jinde, vše funguje „rodin-ným způsobem“ – jedna paní si knihy půjčí a pak je půjčí dalším čtenářům, v knihovně neregistrovaným. I výpůjč-ní doby jsou zde delší, ale pokud je potřeba, paní knihovnice může snadno zaklepat a poprosit o vrácení.

V knihovně jí hodně pomáhá paní Vencláková ze šimonovické knihovny, hlavně s katalogizací, na nákup přispí-vá dostatečně obec, zvláště díky vstříc-nosti paní starostky. Hodně využívá paní Ceéová, jako v jiných knihovnách, výměnný fond, doplňuje jej také hojně

15


půjčovanými dětskými knihami, které jí darují místní maminky.

Na maminky s malými dětmi se také soustředí i v dalším směru – knihovna jim slouží jako místo setkávání, založi-ly dokonce občanské sdružení a chtějí udělat místnost, kde by se mohly schá-zet, věnovat se ručním pracím, malovat a povídat si s dětmi. Spolupracuje také se školou, v níž pořádá kvůli malému prostoru v knihovně besedy, spolupořá-dají akci Divadelní hrátky, Pohádkový les apod. Dá se říci, že akce knihovny jsou zároveň akce obce a školy, stejně je paní knihovnice zaměstnanec obce.

Některé akce ale dělá pouze pro knihovnu, třeba vánoční čtení, besedy, organizuje výlety. Noc s Adersenem však kvůli nedostatku místa nedělala, ale uvažuje o ní do budoucna. Děti si chodí do knihovny na počítače hlavně hrát, což se ale paní knihovnici příliš nelíbí a učí je práci s počítačem (psaní, malování).

Paní Ceéová pochází ze Sloven-ska a zde se vdala do knihovnické rodi-ny, takže má přirozeně ke knihovnictví vztah, přestože původně vystudovala textilnictví a pracovala také jako vycho-vatelka. Zajímá se také o historii místní knihovny a zjišťuje informace i z archivu.

Přestože je poslední námi dnes navštívená knihovna nejmenší, rozhod-ně nezaostává za těmi většími. Naopak se nám v řadě případů zdá, že men-ší knihovny toho dokáží tolik, že by to vystačilo na samostatnou reportáž. Není vyloučeno, že o některé z kniho-ven si takto v budoucnu ve Světliku přečtete.

Iva Karásková, Marek Sekyra

Kde končí svět

Celostátní projekt na podporu výchovy ke čtenářství KDK SKIP ČR – 9. roč-ník ukončen

Klub dětských knihoven Liberecké-ho kraje se jako tradičně zapojil do celo-státního projektu Kde končí svět. Tento ročník byl zaměřen literárně a výtvarně na Český rok. Liberecký kraj dostal za úkol zabývat se prvním měsícem v roce, měsícem lednem. Regionální přehlídka projektu ukázala, že knihovny, které se zapojily a dokázaly děti správně moti-vovat, mají za sebou úžasné výsledky. Literární a výtvarné odpovědi našich dětí, jak vidí tento první měsíc v roce, co v něm prožívají, co vlastně zname-ná v přehlídce měsíců našeho kalen-dářního roku. To vše vytvořeno tak, aby mohla z projektových prací vznik-nout kniha pro děti v Malém Himalá-ji v Tibetu. Přehlídka také ukázala, že

16


kolektivní práce a samotný vznik vel-kých knih byl pro děti a jejich pedagogy opravdu motivační a vznikly nádher-né věci, které teď hostí ve svých pro-storách jako výstavu dětské oddělení Městské knihovny v Praze. Ty nejlepší práce jsou zastoupeny ze všech zúčast-něných knihoven. Městská knihovna Doksy, Jablonné v Podještědí, Rychnov u Jablonce nad Nisou, Semily, Turnov, Železný Brod, KVK Liberec – pobočka Vesec a pobočka Kunratická. Ostatní práce, které by se ani všechny do pro-stor knihovny na Mariánském náměstí v Praze nevešly, budou po celé prázdni-ny reprezentovat tento projekt na hra-dě Valdštejně v Českém ráji.

Regionální přehlídka v součinnosti s odbornou porotou navrhla také nomi-nace na držitele Rytíře řádu krásného slova. Bylo to velmi těžké rozhodová-ní. Čtyři rytíři být nemohou, ale čtyři jména zde byla opravdu horkým želíz-kem v ohni. Nejmladší Eliška Tomáš-ková, které je 8 let a nominována byla za výtvarné práce Zamrzlá okna, dále Matěj Karpíšek, 8 let, ze Semil za lite-rární práci, báseň Zimní radost, Kris-týna Férová, 12 let, za literární práci Z deníku liberecké školačky a Tadeáš Matěcha, 15 let, za literární práci Leden a další aktivity související s projektem. Po dlouhém rokování odborníků byli navrženi dva Rytíři. Kristýna Férová, Liberec, a Tadeáš Matěcha, Turnov.

V Zrcadlové kapli Klementina byl za Liberecký kraj pasován pouze Tadeáš Matěcha, Kristýna Férová pro nemoc nepřijela a proto bude dodatečně paso-vána při závěrečné akci projektu Kde končí svět, 13. června 2012 v rámci programu Den čtenářů na hradě.

Celkem bylo pasováno z řad dětí 13 rytířů, kteří byli jmenováni členy malé rady tohoto významného řádu. Za spisovatele byl Rytířem řádu krás-ného slova poctěn Miloš Kratochvíl a za interprety dojatá herečka Bára Hrzánová. Za knihovnickou obec tzv. „děckařů“ to byly matky zakladatelky Noci s Andersenem, naše „Buchlovan-ky“ Mirka Čápová a Hana Hanáčková. Neopakovatelná atmosféra Zrcadlové kaple Klementina za zvuku slavnost-ních varhanních fanfár ofi ciálně ukon-čila tento ročník projektu výchovy ke čtenářství. Pokud budete mít možnost ,jděte se podívat na výstavu a možná trochu napoví i přiložené foto.

Děkuji všem osmi zúčastněným knihovnám z regionu za jejich oběta-vou práci a věřím, že jim vedle starostí přinesla i radost v podobě rozzářených dětských očí. Tak tedy nashledanou na hradě Valdštejně kde budeme moci osobně poděkovat všem zúčastněným dětem pokud přijedou.

Eva Kordová

Vesnice roku 2012 v Libereckém kraji – Diplom za vzorné vedení obecní knihovny

V červnu letošního roku již po osm-nácté navštívila desetičlenná krajská komise hodnotitelů složená ze zástup-ců vyhlašovatelů a spoluvyhlašova-telů soutěže Vesnice roku všech 15 přihlášených obcí. Slavnostní vyhláše-

17


ní výsledků krajského kola proběhlo ve Studenci 16. srpna 2012. Hlavní ceny – Zlatou stuhu za vítězství v krajském kole – převzal starosta obce Studenec

Jiří Ulvr, Modrou stuhu za společen-ský život obdržela obec Mříčná, Bílou stuhu za činnost mládeže obec Nová Ves nad Nisou, Zelenou stuhu za péči o zeleň a životní prostředí obec Kar-lovice, Oranžovou stuhu za spoluprá-ci obce a zemědělského subjektu obec Všelibice. Diplom za vzorné vede-ní obecní knihovny spolu s šekem na 10 000 Kč převzal starosta obce Všelibi-ce Jaroslav Čermák. Obec zřizuje a vel-mi dobře pečuje o 2 knihovny – Místní knihovnu ve Všelibicích a malou Míst-ní knihovnu v Přibyslavicích. Ve svém rozpočtu obec na své knihovny neza-pomíná. V letošním roce si budou moci čtenáři vybrat z nových knih a časopi-sů v hodnotě 20 000 Kč. Finanční spo-luúčastí podpořila podání projektu na pořízení automatizovaného knihov-ního systému z programu Minister-stva kultury ČR VISK 3. Občané nyní mají možnost prostřednictvím inter-netu zjistit, jaké knihy jsou jim ve vše-libické knihovně k dispozici, mohou nahlédnout do svého čtenářského

konta a využít dalších možností, kte-ré systém nabízí. Knihovnice všelibic-ké knihovny paní Martina Sluková je aktivní v práci s mládeží, knihovna se tradičně zapojuje do celostátní akce Noc s Andersenem. Paní Dáša Kne-splová již dlouhá léta poskytuje služby hlavně starším obyvatelům odlehlejších částí obce v místní knihovně v Přiby-slavicích. Za péči o knihovny v obci i za práci obou knihovnic si obec ocenění jistě zaslouží.

Jaroslava Starcováčlenka krajské hodnotitelské komise

Vesnice roku 2012 v Libereckém kraji za regionální organizaci SKIP Libereckého

kraje

Přehlídky v umění vyprávět Čteme všichni, vypráví jen někdo

Během měsíce dubna proběhla míst-ní kola již devátého ročníku přehlídky v umění vyprávět. Jde o přehlídky ve vyprávění textů autorských, ale zároveň

18


ty, které vypravěče nějakým způsobem oslovily a mají sdělitelnou hodnotu. Letošní přehlídky se konaly na počest především spisovatelky, pohádkářky a skvělé vypravěčky Marie Kubátové. Byla to právě ona, která stála u zro-du „vypravěčské slavnosti“. První pře-hlídka se konala v roce 2002 a v porotě usedla nejen paní Kubátová, ale také spisovatel Zbyněk Malinský, redaktor-ka nakladatelství Albatros Lída Hob-zová, básník Jiří Žáček a řada dalších osobností ze světa knižní kultury. Dal-ší duchovní matkou přehlídky byla má kolegyně knihovnice paní Alenka Pospíšilová z jičínské knihovny. Proto se vždy regionální kolo konalo v městě pohádky a v Knihovně Václava Čtvrt-ka.

V současné době došlo k několika změnám, ale hlavní myšlenka zůstává. Dát prostor staré lidové tradici, umění vypravěčskému, které vládne od nepa-měti a dalo možnost uchovat mnoha krásným příběhům a legendám. Své místo si ponechalo a v tomto letošním regionálním kole, které se již podru-hé konalo v nových prostorách Měst-ské knihovny v Semilech, bylo znovu

po letech plně zastoupeno, rodinné vyprávění. V pěti kategoriích proběhlo vyprávění v Turnově, Semilech, Liber-ci, Rychnově a Železném Brodě. Do regionálního kola postoupili nejlepší vypravěči z těchto místních kol a změ-řili své síly 15. května. Ti nejlepší pak v rámci celostátního kola pojedou tak jako tradičně do jičínské knihovny při akci Týden knihoven 4. října 2012.

Velkou radost máme nejen z nada-ných vypravěčů, ale také ze zajímavých vlastních textů a rodinného vyprávění. V aktivitách výchovy ke čtenářství má tato přehlídka určitě již svou tradici a místo.

Eva Kordová

Adolf Dudek na Českolipsku

Vykládat většině z Vás o tom, že Adolf Dudek je skvělý tip na program v knihovně, je nejspíš zbytečné. O jeho

19

svt veletrh a soutží

kvalitách se mohla už přesvědčit řada knihoven na Liberecku. Přesto mi to nedá, a alespoň krátce poinformuji, že jsme Adolfa Dudka přivítali na Čes-kolipsku, že jsme si tu s ním a spous-tou dětí užili tři báječné dny, kdy jsme se občas mohli potrhat smíchy. Kdy-by náhodou někdo nevěděl, o kom je řeč, pak Adolf Dudek je ilustrátor dět-ských knih (dvorní výtvarník Naklada-telství Libri) a kromě výtvarničení má připraveno hned několik pořadů, které velmi rád realizuje právě v knihovnách. Knihovny na Českolipsku se už poně-kolikáté domluvily a Adolfa Dudka si pozvaly na celou šňůru. Jednak proto, že Adolf Dudek je až z dalekého Frenštátu pod Radhoštěm, jednak je to praktické i z hlediska dělení nákladů na dopra-vu. V letošním roce se díky tomuto režimu mohly z návštěvy pana Dudka těšit knihovny v České Lípě, Mimo-ni, Novém Boru, Cvikově, Jablonném v P. a Doksech. Ve dnech 6. – 8. června bylo v těchto knihovnách uskutečněno celkem 12 pořadů, které byly určeny

pro předškoláky i školní děti, nechyběl ani pořad Nehulíme – kreslíme, urče-ný náctiletým. Myslím ale, že se dobře bavili i dospělí, kteří buď sloužili jako doprovod nebo na „Dudka“ zavítali zcela záměrně, protože tuhle show už znali z dřívějška a rozhodně si ji nec-těni nechat ujít. A jestli opravdu neví-te, jak to s Adolfem Dudkem chodí, podívejte se alespoň na jeho webovky http://www.adolfdudek.cz/, spoustu fotek z jeho vystoupení nejen v České Lípě pak naleznete na „rajčeti“.

Dana Kroulíková

O kouzelném rampouchu

Leona Zieglerová

Ukázka literární práce přihlášené do celostátního projektu Kde končí svět a přednese-né na regionálním kole přehlídky v umění vyprávět Čteme všichni, vypráví jen někdo

Kdysi dávno se v jedné vesnici stalo něco záhadného. Na velkém statku bydlely tři sestry. Agáta, Alžběta a Angelína. Rodiče jim před

časem umřeli, a tak se o sebe musely starat samy. Agáta a Alžběta byly zlé a nafoukané. Celé dny stály jen u zrcadla a prohlížely

se. Jejich nejmladší sestra Angelína byla úplně jiná. Starala se o celé hospodářství,

20


a když měla chvilku, tak ráda chodila ven k rybníku. A protože začal leden a ryb-ník se proměnil v jeden veliký led a všude se všechno třpytilo, tak si představovala, že umí tančit na ledu.

Začalo se stmívat, a tak se pomalu vydala k domovu. Cestou potkala stařenku, která nesla velikou nůši plnou dřeva a sotva stála na nohou. „Dobrý večer, sta-řenko, já vám pomohu. Musíte být už unavená a určitě máte hlad. Pojďte k nám domů. Tam se ohřejete a najíte.“

Ale sestry nebyly tak vlídné. „Žádné vandráky tady nechceme! Táhni si po svých!“ odbyly stařenku. Stařenka se na Angelínu pousmála, pohladila ji po vla-sech a do ruky jí vložila malý, tenký kousek ledu. Byl to rampouch. Kouzelný ram-pouch! „Když s ním mávneš, tak ti splní všechna tvá přání! Ale když se ho zmocní někdo moc zlý a špatný, ztratí kouzelnou moc a začne se pomalu ztrácet, až z něho zbyde jen pár kapek vody.“ Jak to dořekla, tak zmizela. Angelína si pomyslela, že si to stařena všechno vymyslela, a vrátila se do světnice.

Ráno, když zatopila v kamnech a připravila sestrám snídani, se vydala k rybníku a začala přemýšlet. Co když všechno, co babička říkala, je pravda? Dala ruku do kapsy a vyndala kouzelný rampouch. Mávla s ním – a najednou se to stalo! Stála uprostřed rybníka, na sobě měla krásné bílé šaty jako sníh a na nohou nezvyklé boty, které byly velmi zvláštní. Na podrážkách měly kovové ostří. Rozezněla se krásná melodie a Angelína začala opravdu tančit na ledu! Její nohy míjely jedna druhou! Lidé se začali sbíhat a nemohli se na tu nádheru vynadívat. Ani zvědavé sestry si to nemohly nechat ujít.

Když přišly blíž, zbledly vzteky a závistí. „Jak je to možné?“ zeptaly se Angelí-ny. „To ta stařenka, dala mi kouzelný rampouch, který umí splnit všechna přání.“ „Ten musím mít! Okamžitě mi ho dej!“ křičely sestry jedna přes druhou. „Já jsem nejstarší, já ho dostanu první!“ „Ne, já jsem zase nejhezčí, mně splní přání jako první!“ Obě se na Angelínu vrhly a rampouch jí vytrhly z ruky. Každá ho držela z jedné strany a hulákaly: „Já chci truhlu zlata!“ „Já chci krásné šaty!“ A najednou se to stalo – rampouch začal ztrácet kouzelnou moc a pomaličku se proměňoval ve vodu. „Co je to za špatný kouzla!“ nadávaly sestry. A kde se vzala, tu se vzala, objevila se bílá ženština s velkou holí, která byla celá z ledu.

„Jsem Sněhová královna a Vás dvě zaklínám. Jste zlé, chamtivé a posedlé mamo-nem.“ Vzala svou mocnou hůl, bouchla jí o zem a jak řekla, tak se stalo. Sestry se proměnily ve dva veliké rampouchy.

A protože byly opravdu moc zlé a kruté, tak se po nich nikomu nezastesklo. Jen možná trochu Angelíně, i když se k ní nikdy nechovaly hezky.

A Sněhová královna? Ta se nikdy nikomu už nezjevila. A Angelína? I když přišla o svůj kouzelný rampouch, tak byla šťastná. Splnil se

její veliký sen – umět tančit na ledu. A protože jí zůstaly ty nezvyklé boty s kovo-vým ostřím, mohla si tančit, kdykoli chtěla. I bez kouzel.

LEONA ZIEGLEROVÁ, 12 let, 7. B, ZŠ Skálova Turnov

21


Výsledky a ukázky vítězných prací literárních soutěží Máj, měsíc poezie a Nisa – řeka, která nás spojuje

Knihovna pro děti a mládež slavnost-ně vyhlásila 27. 6. 2012 výsledky lite-rárních soutěží, a to XX. ročník soutěže „Máj, měsíc poezie“ a XII. ročník sou-těže „Nisa – řeka, která nás spojuje“.

Slavnostní předání cen proběhlo ve Velkém sále KVK Liberec za účas-ti náměstka primátora města Liberec Bc. Jiřího Šolce a spisovatele Jiřího Žáčka. Vítězné práce soutěže „Máj, měsíc poezie“ přednesly žákyně ze ZUŠ Liberec za doprovodu hudebního souboru NAŠTORC ze ZŠ Jabloňová. V tomto roce se zúčastnilo celkem 171 soutěžících, z čehož se umístilo 37.

Máj, měsíc poezie

V ý s l e d k y X X . r o č n í k u l i t e r á r n í s o u t ě ž e

I. kategorie (6–9 let)

1. místo Sabina Ptáčková (8 let), ZŠ Husova, Liberec

PLYŠÁK

2. místo Veronika Fraňková (7 let), ZŠ Vratislavice nad Nisou

MOJE RODINA

3. místo Katka Adamcová (9 let), ZŠ Husova, Liberec

PERLIČKA

čestné uznání Jakub Lelek (7 let), ZŠ Mozartova, Jablonec nad Nisou

AUTO

22


II./a kategorie (10–12 let)

1. místo Magdaléna Kvasničková (11 let), ZŠ 5. května, Liberec

ROZHOVOR S LESEM

1. místo Barbora Moravcová (11 let), ZUŠ Liberec

BRUSLENÍ

2. místo Tereza Nováková (12 let), ZUŠ Liberec

RANNÍ MYŠLENKY

3. místo Kateřina Hofmanová (12 let), ZUŠ Frýdlant

OKO

čestné uznání Markéta Houbová (11 let), ZŠ Vratislavice nad Nisou

ŠKOLA

čestné uznání Kristýna Férová (11 let), ZŠ Česká, Liberec

SNĚHOVÁ VLOČKA

II./b kategorie (12–14 let)

1. místo Natálie Kočí (13 let), ZŠ Husova, Liberec

PÁTEČNÍ PES

2. místo Eliška Schejbalová (14 let), ZŠ Oblačná, Liberec

KNIHA

3. místo Bára Činčurová (13 let), ZUŠ Frýdlant

KLUK

čestné uznání Julie Teclová (14 let), ZŠ Husova, Liberec

DOSPÍVÁNÍ

III. kategorie (15–18 let)

1. místo Jakub Liška (18 let), ZUŠ Frýdlant

POVĚTRNICE

2. místo Ondřej Kuthan (18 let), ZUŠ Frýdlant

JAK BÁSNÍCI CHODÍ DO BORDELU

3. místo Michal Dunajčík (18 let), ZUŠ Frýdlant

LÁSKA, PÁSKA, SEDMIKRÁSKA

čestné uznání Dominika Glaserová (15 let), ZUŠ Liberec

RYBY

IV. kategorie (19–25 let)

2. místo Pavlína Skálová (25 let)

…NA KTERÝ SE VZPOMÍNÁ

23


nejvtipnější rým Bára Činčurová (13 let), ZUŠ Frýdlant

FUKUŠIMA

Nisa – řeka, která nás spojuje

V ý s l e d k y X I I . r o č n í k u l i t e r á r n í s o u t ě ž e

I. kategorie povídka (10–14 let)

1. místo Matěj Hašek (12 let), ZŠ E. Beneše, Písek

NEPOSLUŠNÝ BUDÍK

2. místo Lucie Sitterová (14 let), ZŠ E. Beneše, Písek

TĚŽKÝ ŽIVOT TEENAGERŮ

3. místo Tereza Štěpařová (13 let), ZŠ Chrastava

CIZINEC

II. kategorie povídka (15–18 let)

1. místo Štěpánka Janusová (16 let), Gymnázium U Balvanu, Jablonec n. N.

LINDA

2. místo Jana Řepová (15 let), Gymnázium F. X. Šaldy, Liberec

POSLEDNÍ STANICE

3. místo Kateřina Képesyová (15 let), ZŠ Česká, Liberec

(NE)NORMÁLNÍ ŽIVOT

čestné uznání Zuzana Berntová (16 let), Gymnázium U Balvanu, Jablonec n. N.

PRACH JSI A V PRACH SE OBRÁTÍŠ

III. kategorie povídka (19–25 let)

3. místo Adéla Jiříčková (19 let), Gymnázium U Balvanu, Jablonec n. N.

POHŘEB DUŠE

I. kategorie pohádka (10–14 let)

1. místo Lucie Smělá (13 let), ZŠ Pátova, Česká Lípa

KRÁLOVSTVÍ V PALMÉRII

2. místo Adéla Lelková (14 let), ZŠ Doctrina, Liberec

KOUZELNÁ KNIHA

24


2. místo Eliška Jana Janatová (14 let), ZŠ Hejnice

KOUZLO MEZI ŘÁDKY

3. místo Jonáš Soukup (12 let), ZŠ Česká, Liberec

MAGICKÝ SLABIKÁŘ

II. kategorie pohádka (15–18 let)

1. místo Veronika Smutná (15 let), ZŠ Hejnice

KOUZELNÁ KNIHA

2. místo Anna Hrabáková (15 let), ZŠ E. Beneše, Písek

SKŘÍTKOVÉ A KOUZELNÁ KNIHA

2. místo Ondřej Kohout (15 let), Gymnázium F. X. Šaldy, Liberec

NOEMOVA KNIHA

Zvláštní ocenění poroty mimo kategorie

Filip Zadražil (14 let), Gymnázium Dr. Randy, Jablonec nad Nisou

PŘED NISOU ZA NISOU, NIKDO NESMÍ STÁT,

JEN JANEK MŮŽE HRÁT

I. kategorie (1. místo)S a b i n a P t á č k o v á

PLYŠÁK

Plyšáka má každý rád,je to jeho kamarád.Noc co noc se k němu tulím,na táboře do něj bulím.Plyšákovi se též stýská,ale mlčí a nevříská.Je to velký kamarád,proto ho má každá rád.

II./a kategorie (1. místo)M a g d a l é n a K v a s n i č k o v á

ROZHOVOR S LESEM

Lese,kdo ticho tvé snese?Všichni,co tě mají rádia lásku svou před světem tají.Lese,kolik stromů máš?To nikdo neví,jen ten, komu důvěru dáš.Lese,jsi náš na smutek lék.Lese,jen abys nám neutek!

25


II./b kategorie (1. místo)N a t á l i e K o č í

PÁTEČNÍ PES

Vezmu si pastelky,nakreslím světa nebo pejskaten bude hned.Kulaté tělíčko, ocas a ťapky,hlavičku s ouškama jako dvě kapky.Očka a čumáček,kolem krku šátek,jméno mu vymyslím –tak třeba Pátek.Teď už jenom vymalujipejskovi kožíšek,třeba hnědou barvičkoujakou má oříšek.Nebo černou uhlíkovou,žlutou jako med,červánkovou červenou,modrou jako led.Popelavou šedivou,či bílou jako sníh,pejsánka si vybarvím –ale kterou z nich?Vybarvím ho zeleně,takový je les.A už sedí na papířemůj páteční pes.

III. kategorie (1. místo) J a k u b L i š k a

POVĚTRNICE

Rád k tobě chodímmáš za ušimašpínuv klínua hlínu na patách

Větrem jsmepěšina potok svahleháme na lukáchvřesem si topíme

Topí se lidé v snechmy bdímeTěla si jímea pijeme dechNádech za výdechVzdechza povzdechAž ležíme si na zádech

Srdce ti šeptavě bijeTřese se o tebe Jsi křehkákrásná a lehkájako poezie

Nejvtipnější rýmB á r a Č i n č u r o v á

FUKUŠIMA

Drbal jsem se za ušima,viděla to Fukušima.Zopákla to po mně,už mám uran v domě.

svt souvislostí

26

Dialekt a německá literatura z Českolipska do r. 1945 XI.

M a r e k S e k y r a

Dnes zmíníme ještě další autory narozené na Českolipsku a s regionem se rozloučíme zmínkou o několika zde působících či publikujících.

Josef Friedrich se narodil 30. srp-na 1851 v Kunraticích u Cvikova a působil jako ředitel měšťanské ško-ly ve Cvikově. Napsal dílo Reichstadt, b. kais. Schloss Mühlstein, die bedeu-tendeste Ruine im Geb. d. kais. Herr-schaft Reichstadt (1899). Přispíval do časopisu Mittheilungen des Nordboh-mischen Excursions-Clubs, kde vychá-zely mezi lety 1889–1913 jeho články Aus der Zwikauer Kirchen Matrik, Aus der Zwickauer Landschaft, Christi-an Keiman, Der Schloßberg zwischen Hermsdorf und Großmergthal, Aus dem Zwickauer Grundbuche a Das Zwickau-er Valentinifest a básně Geheime Mach-te, Kurt von Tollenstein 1337, Neujahr 1900, Wolke und Gedanke, Bürgermeis-ter Strohbach, Melanthon und sein Töch-terlein, Heil 1904, Erinnerung, Spruch (1906), Entschluß, Spruch (1907), Has-so von Mühlstein. Eine heimische Sage, Die Kinderfreund a Gedichte (Der wilde Jäger von Urteilsberge. Eine Lindernauer Sage, Pfi ngstlegende, Eine Sage von Fal-kenberge). V periodiku Aus Deutschen Bergen. Blatter für Touristik und Hei-matskunde vyšel roku 1899 jeho cyk-lus básní Monatsbilder aus der Vogelwelt

(Schneekönig, Spatzenboll, Wetterlaunen und Vogelsinn, Liebesglück, Pfl icht und Liebe, Flügge, Der Nachtigall Begrabnis, Gute Nacht!, Flugubungen, Goldhahn-chen, Weihnachten). Uveřejnil též dílo Das Zwickauer „Charfreitagsspiel“, které Krajská vědecká knihovna vlast-ní s autorovým podpisem a věnováním okresnímu vikáři a děkanovi Josefu Tschörchovi z roku 1910.

Karl Otto Oertel, píšící pod pseu-donymem Werner Walden, se naro-dil 30. října 1872 ve Svoru u Cvikova. Napsal díla Ernste und heitere Geschich-ten und Gedanken (1896), D. Wald und s. Bewohner im deut. Liede (1897), Die Naturschilderung bei den deut-

svt souvislostí

DIA

LE

KT

27

schen geographischen Reisebeschreibern des 18. Jahrhunderts (1899) a Ameri-ka, Betrachtungen (1901) a dramata D. Volksgraf (1902) a Henze Heinzen, e. Stück niederdeut. Bauernleben in 4 Aufz. (1905).

Na pomezí literatury faktu a beletrie stojí kniha Karla Rösslera (23. ledna 1819, Mimoň) Eine Selbstbiographie (1894).

Pro zajímavost uvádíme regionální autorku, která ale do literatury vstoupi-la až po roce 1945. Margarete Kubel-ka se narodila 14. září 1923 v Novém Boru a žila v Darmstadtu. Přispěla do antologie Du Land meiner Kindheit (1966), do sborníku Lob der Heimat (1968) a články uveřejňovala také např. v Sudetendeutscher Kalender, který mj. i redigovala. Z něj uveřejňujeme násle-dující báseň.

DÍTĚ, JÍMŽ JSI BYLA

Dítě, jímžs byla,již není víc.Dávno zemřelo.Víš, že by nemělose přivolávat zpět, pakby zazněl hlas:Nechej mne tak.

Dítě, jímžs byla,již není víc.Jeho šatyjsou ti malé,žádný krejčí najatý už je nezmění – tak dej jim vale.

Dítě, jímžs byla,již není víc.Jak mohlo pětjsi zapomněla,přesto ale opětzbytečně hledášv lese kořen ohlazený,jejž k sezenís měla.

svt souvislostí

28

Dítě, jímžs byla,jsi dál, máš dojem.Tvým dětským pokojemje ulice, dům a dokonceobchůdek kramáře(ten za dvěma rohy),ty skrýváš se, tvor ubohý,před seboujako hluchá a jak slepec.Je ale zcela jisté:ty najdeš se přec.

přeložil O. Simm, přebásnil M. Sekyra

Max Horner, narozený 23. květ-na 1881 ve Cvikově, působil v letech 1909–10 jako zástupce na státní reálné škole v Ústí nad Labem, později jako šéfredaktor časopisu Sudetendeuts-chen Tageszeitung v Děčíně. Přispěl do básnického almanachu Aussiger Dich-terbuch (1928) básní Der Ritt vom Schreckenstein.

Kromě uvedených autorů stojí za zmínku také několik nebeletristů naro-zených v regionu. Josef Just se narodil 3. ledna 1864 v Č. Lípě, kde působil jako ředitel školy a kde také zemřel 10. února 1917. Přispíval do časopisu Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs.

Ing. Robert Kampe (12. ledna 1884, Č. Lípa) byl ředitelem úřadu spravu-jícího prameny v Karlových Varech, kde žil. Napsal dílo Zur Mechanik gas-fuhrender Quellen und Bergbau. Při-spíval do časopisu Oberleutensdorfer Zeitung.

Franz Runge se narodil 8. ledna 1886 v Kunraticích u Cvikova a působil jako profesor v Liberci. Psal vlastivědné články do severočeských periodik.

Franz Schicketanz (11. ledna 1898, Mimoň) byl odborný učitel a aka-demický malíř. Je spoluautorem díla Erziehliche Handarbeit (1925).

Ernst Schwarz, soukromý docent UK (19. června 1895, N. Bor), psal jazykovědná a vlastivědná díla.

Prof. Prokop Zimmerhackel (24. srp-na 1846, Korce – 8. srpna 1891, Česká Lípa) působil jako profesor na vyšší reálné škole v České Lípě. Psal odbor-ná přírodovědná díla a přispíval do regionálních periodik.

Dr. Wilhelm Feistner se naro-dil 16. listopadu 1855 ve Stráži pod Ralskem, žil a působil v Liberci jako redaktor časopisu Reichenberger Zei-tung, zemřel roku 1946. Napsal řadu

svt souvislostí

DIA

LE

KT

29

historických a vlastivědných děl a při-spíval do regionálních periodik.

Josef Peřina uvádí v bibliografi cké příručce Zapomenutá tvorba. Němečtí spisovatelé severozápadních Čech 1800–1938 celou řadu dalších autorů, kteří působili na Českolipsku. V České Lípě to byli např. Georg Oswald Bayer (7. března 1897, Františkovy Lázně), J. Just junior, Johann Klein, Heinrich Zimmerman (18. února 1847, Graz – 28. července 1911), na přelomu 19. a 20. století Wilhelm Ludich, Anton Ohorn (22. července 1846, Terezín – 30. červ-na 1924, Saská Kamenice) a na počátku 20. století W. L. Wiesner.

Také v okolních obcích žili regionál-ní spisovatelé, konkrétně v 80. letech 19. století v Kvítkově Franz Zeissler, v 90. letech 19. století v Dubnici Franz Dressler, v Blíževedlech a Kravařích Anton Herglotz, v Luhu A. Wie-

chowsky, v Mařenicích Vinzenz Wün-sch a v Doksech Karl Klimpt a Franz Richter, na přelomu 19. a 20. století v Kruhu Heinrich Mauder, na počát-ku 20. století ve Sloupu Franz Hesse, ve Cvikově Franz Knespel, ve Vidimi Franz Kosch, ve Stvolínkách Hein-rich Schubert, v Manušicích Josef Simm, v Krompachu Ferdinand Wen-zel, v Dubé Emmy Hahn a Karl Streer a v N. Boru Anton Rautenstrauch a Jo-hann Peter (23. února 1858, Bučina), ve 30. letech 20. století ve Vrchovanech Walther Jesdinsky, ve Velenicích W. Ji-ratschek, v Pavlovicích R. Liehmann a ve Svojkově Franz Preibisch, bez přes-nějšího časového určení v Oknech Wen-zel Frost, v Hamru Ferdinand Jaksch, v Zákupech Emil Merker (7. dubna 1888, Mory u Žatce – 23. srpna 1972, Ebratshofen), v Arnultovicích Josef Sie-ber a v Polici Karl Stolle.

Nepřeberné množství autorů pak psalo o regionu či přispívalo do míst-ních periodik, např. Wilhelm Eng-ler, Rudolf Korb, Friedrich Lucke (27. dubna 1805, Ronov u Pra-hy – 8. prosince 1871, Holany), Alfred Moschkau (24. ledna 1848, Löbau – 27. května 1912, Oybin), Viktor Pin-kava, Johann Christoph Preisler, Emmy Schwieder-Roloff , J. Sladek, Franz Stöbrich, Josef Franz Tille, Rosa Tittmann, Leo Woerl a další, soustředění zejména kolem Mittei-lungen des Nordböhmischen Excur-sions-Klubs. O nich však ve většině případů není znám žádný biografi cký údaj (bibliografi e je uvedena ve zmí-něné příručce) a vyjmenovat je by bylo nad možnosti tohoto seriálu.

30

svt libereckých autor

Polednice

V l a d i m í r L i š k a

Krásné ráno červencového dne zvolna přecházelo k dopoledni. Les voněl jehli-čím, ale i bylinami. Černýše kvetly svými modrožlutými snítkami, pestřenky tiše pobzukovaly letíce nastojato v šikmých slunečních paprscích, malí budníčci típa-li decentně v mlazině a ve výši nad lesem kroužil čáp. Pomalu neboť i on užíval radostí a krásy letního dne.

Uzoučkou pěšinkou mezi žlutě kropenatými porosty netykavek kráčel zvol-na mladý muž. Tlumeně sem doléhal vzdálený hluk dětského prázdninového tábora, ze kterého přicházel. Byl to mladík v plné síle 26 jar, i když zrovna dnes se cítil dost ochable. Kopec, na který měl namířeno, se jmenoval Houser. Mla-dík zde rád pobýval, neboť krajinu dobře znal již z minulých pobytů na táboře. A věděl, že jde vlastně o nefalšovanou kuriozitu v naší české krajině – zachovalý, kráterem a lávou i popelem opatřený sopečný vrch. Na Jičínsku a Sobotecku to není taková vzácnost, jak se zdá. Po několika zastávkách vystoupil až na vrchol. Zde nebyl již stromový porost, jen hustě kvetoucí planinka rozdělená hlubokou strží na dvě části. Spokojeně se rozhlédl kolem, hodil na zem teplákovou blů-zu a usedl na ni. Vytrhl z trsu stéblo trávy a jal se žvýkat jeho měkký a sladký konec. Pozoroval při tom utěšenou přírodu a naslouchal vzdálenému křiku dětí. Byl spokojen. Rozdělil všecky oddíly do zaměstnání podle programu a měl teď dvě hodiny volno. Po probdělé noci si potřeboval odpočinout, což v táboře neby-lo dost dobře možné. Proto sem vystoupil. Opřel se pohodlně o pařez, vystavil tvář slunci a zavřel oči.

Před jeho vnitřním zrakem začaly defi lovat výjevy z minulé noci, z minulých dní i minulých táborových běhů. Luzné postavy dívek – vedoucích oddílů, zdra-votnic i masitých kuchařek se střídaly se vzpomínkami na pitky. Příjemné teplo a lehký větřík ho ukolébaly, usnul tvrdě.

Též slunce postoupilo na své denní dráze a jeho paprsky se opřely do kraje napl-no, učinilo se vedro. Hmyz se stal dotěrným, mladík ve spánku zneklidněl. Jeho smyslné sny přerušil zvuk prozaický: zamečení kozy.

Posadil se a setřel pot z obličeje. Skutečně. Na protějším ostrohu – okraji krá-teru – se cosi bílého pohnulo. Protřel si zrak. Bezrohá, postarší koza s nevyzpy-tatelným pohledem a s nataženou šňůrou na krku. Na druhém konci šňůry se přidržovala babka. Nemožně navlečená v plném létě, jako bývají staré osoby. Potá-cela se jako loutka a soustavně něco mumlala. Při tom trhala konečky vzrostlých

31


bylin, které jí sahaly až téměř k bradě. Hlavu měla zavinutou do silného šátku neurčité barvy.

„Hej, osobo!“ zavolal rozpačitě, „zadržte, sice skončíte v díře! I s kozou!“Zatrnulo mu při pomyšlení, že by zapadlou babku měl z kráteru vyprostit. Žád-

ná odpověď. Jen koza zamečela.Svěže povstal a pokročil oběma vstříc. Poněkud ho udivilo, jakže se koza i staře-

na octly na skalní výspě, jejíž horní plošina, hojně porostlá bylinami, byla ze všech stran nepřístupná. Copak koza! Věděl, že dovedou mistrně šplhat. Ale stará osoba a ještě s pytlem přes rameno? Zavolal znova:

„Povídám! Co tam prosímvás pohledáváte? Na té skále! A jak jste tam vylez-ly?“

Opět žádná odpověď. Ale babice ho již spatřila a kývla na něho. Byla asi hlu-chá.

„To je dobrej čemer, hošku zlatá! Ale roste jenom tady, vokolo nikde! Musí se trhat po bouřce, jinak nemá tu správnou šťávu.“ A babka zamnula prsty držícími několik lupínků. Vzpomněl si, že v noci párkrát zahřmělo.

„A k čemu je to dobrý?“ otázal se rozpačitě, nebyl si ale jist, zda ho čarodějni-ce slyší. Vedro vrcholilo, nastalo poledne. Mladík ucítil závan jakési bylinné vůně. Trochu se to podobalo mátě. Babka opět promluvila:

„Je to něco extrovního. A dneska má i správnej šmak! Frónááá!“ zařvala na kozu a trhla provazem. Zvíře se neochotně přiblížilo. Pohladila ho po čele a při tom mu obratně vsunula lupínek byliny do úst. Koza se oklepala, neboť se evidentně pásla na jiných rostlinách, než baba sbírala. Ale nevyplivla to. Skupinář vytřeštěně zíral přes propast, jak koza předvedla nevídanou atrakci. Nejprve zprůsvitněla a zmod-rala jako neonová reklama, pak zmizela docela. Jen tráva se na jejím místě ohýbala pod neviditelnými kopýtky a napnutý provaz trčel do prostoru jako hůlka.

„…ééé – ona svítila…“ zablekotal zpitoměle mladík a ukázal na prázdné místo. Jeho výraz obličeje musel babku velice pobavit. Vějířky vrásek kolem očí se roz-táhly a bezzubá ústa zahlaholila:

„To koukaj! Žejo! A tohlencto, mladej, vydrží vod syrového celou hodinu, pak zase příde – tentononc – to svícení a vrátí se to. Ale lepší je čemer ze sušeného bejlí. Ten nesvítí a vydrží, když ho člověk popíjí, i několik dní… teda, jako čaj z toho…“ a démonicky se zachechtala.

Mladý muž nadále tupě zíral na provazovou přímku, která pozvolna měnila směr podle pohybu neviditelné kozy. Chtěl se na všechno zeptat, jako odkud to ví, zda to nemá vedlejší účinky, jak se to suší, vaří…, ale uvědomil si, že je úplně hluchá a sám nebyl pořádně schopen slova. Napadlo ho, že má třeba vidiny z úpa-lu. Ale babice se znova zašklebila a sama vložila několik lístků do úst. Vteřinu je žužlala holými dásněmi, pak polkla. Efekt se opakoval. Modře zasvětélkovala a zmizela. I s pytlíkem bylin a provazem.

Otupělý skupinář vydal ze sebe jakýsi sten a nebyl téměř minutu schopen pohy-bu. Viděl, jak se byliny a tráva vlní pod kročejem neviditelné bytosti jako pod

32


závanem větru. Pak se vše uklidnilo a žhavý vzduch letního poledne se opět neteč-ně tetelil.

Z tábora sem slabě zazněly údery kovu na kov. Tedy kladiva na kolejnici. Vrávo-ravě obešel skalní ostroh. Musel se spustit do propasti a málem tam spadl. Obe-šel úpatí skaliska. Nikde žádná puklina, schůdek nebo chyt – nic vhodného pro výstup. Nikde stopa, ani kousek šňůry nebo kozí bobek. Byl z toho úplně vedle. Pak se vrátil nahoru, na původní místo. Chtěl průrvu přeskočit. S rozběhem by to dokázal, ale pak ho naštěstí napadlo, že zpět by to nešlo. Bez lana rozhodně ne. Zoufale se snažil získat nějak alespoň jeden malý lísteček z těch bylinek. Tvoři-ly hustý porost, ale jen na té nepřístupné plošince. Jinde nebyla ani jedna. Opět málem spadl do rokle. Ale pak se mu přeci jen podařilo pomocí dlouhého klacku urazit vrcholek jedné bylinky s několika lístky. Ruka se mu třásla, když je opatrně vkládal do prsní kapsičky u trička. Zadumaně sestupoval k táboru. Byl zmaten, ale věděl, že experimenty, které připraví, budou vrcholně zajímavé. Přišel i na to, jak získá další rostliny. Zrychlil kroky. Nějak mu z rozrušení vyhládlo.

VLADIMÍR LIŠKA. Narodil jsem se 23. říj-

na 1938 v téměř nejvýchodnější výspě velké-

ho Československa, tj. v městečku Rachov

na Podkarpatské Rusi. Ještě v prvním roce

mého života skončila existence první republi-

ky a naše rodina, s mnoha jinými, se musela

evakuovat do nově vzniklého protektorátu.

Muselo se to uskutečnit cestou přes Maďar-

sko, neb nový Slovenský štát s námi nechtěl

nic mít. Můj otec byl lesník – geometr, matka

učitelka. Válku jsem s rodiči prožil v Poděbra-

dech a ve Staré Boleslavi. V roce 1947 jsme se

přestěhovali do Liberce, kde žiji dosud. Tady

jsem vystudoval gymnázium (tehdejší jede-

náctiletku), pak pedagogickou fakultu v Praze

a posléze učil na školách v Liberci a blízkém

okolí. Na vojně mě vlákali do KS, tehdá jsem

to považoval za správné a pro kariérní růst té-

měř limitující. Po srpnu 68 jsem v tzv. prověr-

kách veřejně sdělil komisi svůj názor na invazi,

Jana Palacha a přítomnost cizích vojsk u nás.

Za to jsem byl neprodleně vyloučen ze strany.

Jakýmsi zázrakem mě nechali učit a nemusel

jsem odejít do řemeslné výroby, jako můj vrs-

tevník dr. Jan Šolc. Po převratu 1989 jsem pár

let řídil školu U Soudu v Liberci se zaměřením

na pomoc dyslektickým dětem. Od r. 2004

jsem v důchodu. Mou pedagogickou speci-

alizací byla biologie a geografi e, byl jsem též

propagátorem výuky ekologie na základních

školách. Věnoval jsem se i praktické ochraně

přírody na Liberecku, zejména v projektu For-

mica. Mé literární pokusy jsem dosud nepub-

likoval, měl jsem je v šuplíku. Budou-li se zdát

někomu zajímavými a vydání hodnými, jsem

ochoten tak učinit.

33


Egonovy pohledya pohlednice IV

E g o n W i e n e r

Město v Čechách na čtrnáct písmen

Baronka Horowitzová byla ředitelkou jazykové školy. Nevím, jak svůj původ utajila, asi to bylo tím, že vyvdala ryze české příjmení. Jejím manželem byl za války plukovník naší exilové armády. Syn učil v sedmdesátých letech na místním gymnáziu na severu Čech. To byl on, kdo mi to všechno řekl, když jsme sedě-li u barového pultu, někdy o půl druhé v noci, zatímco místní hostili sovětskou komsomolskou delegaci.

Stále brečel, protože se bál, že z něho bude alkoholik a já si paradoxně uvědomil, že můj strýc Horst, který včas před Hitlerem utekl, byl otcem opilého suplenta vyznamenán Medailí za chrabrost před nepřítelem. Strýc Horst se styděl za své německé jméno, a tak mu kluci v Anglii říkali Sašo.

Mladý Horowitz usnul znaven pitím a mě odvedl k sobě domů Toník Součků. Tohle město bylo vždy plné hrdinů, nebo aspoň jejich blízkých příbuzných. Psala se sedmdesátá léta minulého století. V místní nemocnici léčil abnormálně tlustý doktor, ředitel, vyloučený ze strany. Jezdili se k němu léčit nejvyšší komunističtí pohlaváři pravděpodobně i z NDR, uměl výborně německy i česky. Byl odsud, z Liberce, jeho otcem byl Čech, předseda krajského prvorepublikového soudu, matka byla tělem i duší přesvědčená nacistka. Jak tohle všechno šlo v kádrových materiálech té doby zaonačit, nevím.

Ředitelem místního domu pro mládež byl Toník Souček. Výška metr šedesát, droboulinká postava. Kamarád, major sovětské armády demilitarizovaný krát-ce po druhé světové válce. Svá vysoká vyznamenání dostal jako velitel gardové hrdinské obsluhy baterie kaťuší. Učitelem na zemědělské škole nahoře u zámku byl Rumun. Poznámky si psal ruskou azbukou. Rozvrh vyučovacích hodin měl přizpůsobený, aby mu 20 minut velké přestávky stačilo k přeběhnutí ze školy přes celé město od zámku na gymnasium. Ve městě v té době byla také úžasná, nefalšovaná, naprosto původní, kolíčková rarita.Telefoní ústředna ještě ze starého Rakouska. Z mědi, bronzu, zvonoviny usasezena v konstruci z těžké secesní litiny. Obsluhovaly ji ženy, spojovatelky s drdůlky ve vlasech...

Hrad ovládla rodina purkrabího Ledvinky. Jeho žena v kase, aspoň se to říkalo, vládla i městu. Proč ne? Kdo četl Zámek, Proces a další, nediví se. Už víc, než před padesáti lety sem jezdil a čerpal tady náměty pro své knihy syn starého pana Kafky, mladý Franz z Prahy. Pro místní kontrolor z pražské banky Franz Kafka.

34


A město? Však víte… Moc se nezměnilo. Je pořád stejné, jen teď se jim vrátil na náměstí do kovu zvěcněný vévoda Albrecht.

Žijí mezi námi

Je mu víc jak devadesát, česky umí líp než německy. Jako německý voják strá-vil téměř deset let v zajetí, ostatní léta prožil doma v Liberci, aktivně se účast-ní společenského života, tlumočí, jedná v zastoupení liberecké německé menšiny s partnery doma i v zahraničí. To je pan Šolc, jak jej známe my všichni, kteří jsme s ním přišli do styku. Moji příbuzní, kteří s ním chodili do školy, do kulturních a společenských organizací už dávno zemřeli. On je tu stále a baví nás svými vzpo-mínkami. Jen máloco se za ta léta, co je tu s námi, obešlo bez jeho účasti. Jsem přesvědčen, že ještě zdaleka neřekl své poslední slovo, a že se s jeho humorem budeme setkávat ještě mnoho příštích let.

Nedávno jsem vzpomínal prastrýce, který před válkou obsluhoval na Ještě-du, a že měl hezkou dceru, která se narodila na počátku 20. let minulého stole-tí. Samozřejmě, že ji pan Šolc znal. A dobře. Chodili spolu a bylo to vážné, ale ve fi niši dala přednost jeho kamarádovi ze stejné ulice. Pak se tu objevil Hitler a místní museli do armády a na frontu. Oba kamarádi, jeden už ženatý s mou sestřenicí, se sešli u stejné dělostřelecké baterie na Krymu, když tomu ženatému přišel dopis od nejvyššího velení Wehrmachtu: Ztratil jste důvěru německého lidu a samotného vůdce Adolfa Hitlera. Sňatkem s Židovkou jste pošpinil čest němec-kého vojáka a jste s okamžitou platností zbaven cti bojovat za Velkoněmeckou říši. Vraťte se domů s hanbou a hlaste se o práci na pracovním úřadě v Liberci.

Dotyčný to udělal s nebývalou radostí. Zbytek osazenstva baterie dál měl důvě-ru Hitlera i německé branné moci, později měl i štěstí a padl do zajetí.

Oba kamarádi se sešli doma víc jak po deseti letech. To jsou příběhy, které by člověk nevymyslel. I takové věci se děly ve městě pod Ještědem a přežít je, k tomu bylo zapotřebí i hodně velké štěstí.

Profese budoucnosti – číšník(Volně podle náborového letáčku učňovské školy)

Ještě než začneme, řekněme si to otevřeně: je to úžasná profese. Jestli se každý druhý kluk touží stát popelářem, pak každý třetí touží být číšníkem. Kdeže zůstal horník, automechanik a fotbalista! Povolání číšníka je více než potápěč, golfi sta či kriminalista. Pohybuje se v nóbl podniku, chodí ve fraku, fl irtuje s děvčaty, zná se s politiky, podnikateli, bankéři a fi lmaři.

Nám, pamětníkům němých fi lmů, budování socialismu a restaurování kapita-lismu, je zlehčován tím, že v oněch starých fi lmech zakopává o svůj stín, bolí ho

35


ploché nohy a nešťastně miluje děvče z lidu. Ale to máte tak. Jednou obsluhuje indického maháradžu nebo anglického krále a hle, jeho hvězda letí vzhůru. Věčně oblečen jako šéf protokolu, nebo sám ministr hrabě Černín, to, a je toho mnohem víc, co je skryto v kolonce povolání číšník.

Jednou jsme s tátou čekali v hotelu Zlatý lev a kolem nás prošel číšník. Paty, špičky, kolena, nažehlené puky, černé lakýrky, fráček, vzadu dvě křídla, bílá, černá, stříbrný řetízek od hodinek. Hladce oholen hovořil švédsky, polsky, rusky, a taky říkal: „Ruky bozkávam, milostpaní…“ Koukal jsem na něj jako péro z nóbl gauče, co všechno uměl. Nechodil. Plul po mramorové podlaze jako labuť na jezeře při západu slunce, s věčným úsměvem přimontovaným na tváři. Dámě podržel dveře, dítěti láhev sunaru a psovi vodítko. Květiny odnesl do vázy, jemně tleskl do dlaní a vše kolem zachvátil vír pracovitého tance podřízeného personálu.

Je jedno, zda to jsou Karlovy Vary, Praha, nebo v Jílovišti hotel Hubertus, hotely ve Špindlu, Svatém Mořici, Biaritzu či v Opole. Číšník se má všude dobře, všude si ho váží, a co je vůbec nejlepší, dostává od spokojených zákazníků „trinkel“, a to jsou nezdaněné peníze. Čistý, voňavý a bohatý vzbuzuje iluze a je tajným snem každého děvčete. Sám dobře ví, jak je lidem potřebný a pro ně důležitý. Často vyslechne, i co by nemusel, a za vrbu ho mají chudí i bohatí. Je jako šofér, holič, farář – zpovědník, ale ti všichni mu nesahají ani po paty. Číšník, to je ten, co do všeho vidí a má ve všem prsty. Umí i to, o čem se zdá paním a dívkám, když si schrupnou po odpoledním čaji.

A pak, že se svět změnil... Jsou profese, které, co svět světem stojí, jsou a budou atraktivní. Číšník je práce perspektivní a v teple. Dobře oblečen je společností uznávaný. Obor studia stále otevřený a přitažlivý... Teď ještě, aby tomu ti mladí uvěřili.

Autorské čtení ze stej-

nojmenné nové kni-

hy libereckého autora

Egona Wienera.

Již koncem září 2012

se na pultech knihku-

pectví a v knihovnách

objeví čtvrté pokračo-

vání, volně navazující na předchozí, kte-

ré se stalo oblíbenou četbou, a to nejen

na severu Čech. Egon Wiener do detai-

lu zaznamenává měnící se krajinu Sudet

i její demografi cké složení. Nezapře duši

„učitele dějepisu“ v tom nejlepším slo-

va smyslu, kdy předkládá čtenáři to nej-

zajímavější, čeho byl svědkem, co slyšel

a čím v tomto kraji žily předchozí gene-

race. Té současné připomíná její kořeny

a ukazuje, nač může být hrdá a čím se

může pochlubit.

Krajská vědecká knihovna v Liberci

čtvrtek 25. 10. 2012 / 18.00 hod.

Malý sál (4. patro)

Egonovy pohledy a pohlednice IV

36

svt mladé literatury

Eliška Procházková

Četba a vlastní tvorba

Oceněná práce členky Literárního klubu z X. ročníku literární soutěže „Řekni mi, co čteš“ na téma „Kniha a život. Tvůj život…“

Hodně obdivuji tvůrce prózy a poezie. Jak dokážou svou fantazií pomoci té naší přenést do jiného světa, vtělit se i do jiných bytostí nebo se stát neviditel-ným a neslyšitelným pozorovatelem, který děj potají pozoruje. Můžeme myslet podobně jako postavy v knize, předpovídat v našem světě další průběh událos-tí, které se asi stanou tam apod. To vše díky kouzelným pomocníkům „čarodě-je Písma“ – písmenům, slovům a větám. Zdárně čárky vytvarované do určitých znaků a bezduché klikyháky toho ve vhodném kontextu tolik vyjadřují. Ten, kdo se do knihy vžije a očima hltá každé slovo, prožívá nejrůznější pocity: je mu úzko a má strach, když hlavního hrdinu někdo pronásleduje, přebíhá mu mráz po zádech, když se vcítí do toho, že sedí v tmavém lese a je chladná temná noc, usměje se, když se těm, kterým v knížce fandí, něco podaří… Já jsem, mys-lím, vášnivá čtenářka – obvykle se do postav hodné vžívám a prostředí si docela detailně představuji.

Knihy ke mně vždy měly blízko. Rodiče mně i mé sestře odmalička četli. Jed-ny z prvních knih, které jsem přečetla sama, byly Honzíkova cesta a Lenka a dva kluci. Často jsem se sebou soutěžila, kolik stránek za den dokážu přelouskat a za jak dlouho zdolám takhle tlustou knížku. Dokonce jsem sama se sebou uzavřela jednu celoživotní sázku, kolik za život přečtu knih. Dle mých záznamů jsem do svých deseti let překročila první padesátku. Také si vybavuji jeden svůj rekord, přečtení asi stopadesátistránkové knížky za jediný den. Jo, to bylo v době, kdy jsem měla čas… Ten však utíká a učivo ve škole se stává obtížnějším, a to hlav-ně po přechodu ze základní školy na gymnázium. Už se mi moc nedostává chvil, kdy bych otevřela jinou knihu než učebnici. Stále se však usilovně snažím zase se ke čtení vrátit…

Čtu velmi ráda, ale ve výběru knih bývám často vybíravá. Ze všeho nejraději se věnuji těm s napínavým dějem a strašidelným nádechem. Často se mi stává, že mne vtáhne do příběhu, láká mne číst dál a dál a nemohu se od ní odtrhnout. Ručičky na hodinkách se nezadržitelně posouvají, a když se nakonec z mohutné-ho proudu zvědavosti, co se v příběhu stane dál, vyškrábu na břeh, leknu se, když si uvědomím, kolik je hodin. Zaklapnu pak nerada knížku a usměju se nad pěk-ným zážitkem z četby. Fantasy knihy se mi moc líbí, protože má představivost se v té chvíli nenudí a její kreativita a obrazotvornost se mohou projevit.

37

svt mladé literatury

Mám ráda díla od různých tvůrců. Třeba dějepisné knížky od Eduarda Štor-cha. Když jsem v době asi kolem čtvrtě třídy byla v období, kdy si můj mozek přál luštit všemožné záhady v detektivkách, zaujaly mne ty od spisovatelky Enid Blytonové. Ve fantasy literatuře jsem, stejně jako mí rodiče, začala obdivovat pana Terryho Pratchetta – můj táta přečetl snad všechny jeho knihy. Ale v současné době, a patrně i v budoucnu, budu mít nejraději spisovatelku J. K. Rowlingovou a její sérii Harryho Portera! Dostala jsem ji k Vánocům od svých rodičů a vel-mi mne to potěšilo. Už jsem přečetla první tři díly a dokázaly mne neuvěřitelně vtáhnout do děje.

Čtu si nejraději u sebe v posteli a případně i v křesle v obýváku. Ideální je, když jsem sama nebo se tak alespoň cítím, kolem se rozprostírá ticho a mám po ruce teplý čaj s medem. Ještě lepší je, je-li v okolí tma nebo šero a svítí jen malá lam-pička. Když toto všechno mám, cítím se báječně a mohu se pak hodně soustředit a děj plně vnímat.

Natolik mne umění autorů literárních děl zaujalo, že jsem se sama rozhodla také něco ztvárnit. S pomocí svého dědečka mám napsány dvě „knížky“ ne delší než patnáct stránek. Jedná se vlastně o jednu a její pokračování s názvy Dinosauří kni-ha 1 a 2. Teď se za ně trochu stydím, protože si uvědomuji jejich chyby a dětin-skost. To jsem však v době psaní (asi druhá a třetí třída) nebrala na vědomí. Stále je mám schované na památku. Asi od čtvrté třídy se zúčastňuji literárních soutě-ži jako Máj měsíc poezie a Nisa – řeka, která nás spojuje. Ze soutěží je patrně, že se pokouším psát jak básně, tak i texty. Jako malá jsem si také zařídila bloček na své básničky o zvířatech. Mám jich poměrné hodně, ale jsou takové jednoduché. Pár z nich, které podle mne alespoň za něco stály, šly do soutěží. Teď, ve svých třinácti letech, vytvářím různorodé básně: s ponaučením, s city, s ději a básně ze života… Popravdě se však musím přiznat, že jich zatím mám jen pár.

Mám plno nápadů jak na povídky a básně, tak i na dlouhé příběhy. Ale bohu-žel z nich většinou nic nevzejde. A když už ano, stejně nejspíš nikdy nebudou dotvořeny. Už asi dvakrát v životě mne zastihla „tvůrčí pauza“, každá dlouhá zhruba rok a půl! Přitom desky a adresář v počítači překypují nápady, i přesto se mi nedaří toho moc napsat. Abych však chytila lepší inspiraci, chuť zase něco „vykouzlit“, případně i ukázat své, hlavně novější výtvory a nechat si je ohodnotit, chodím do Krajské vědecké knihovny v Liberci na Literární klub mladých auto-rů. Je to tam fajn, ale většinou se poté, co mladý tvůrce přečte svůj výtvor, roz-hostí rozpačité ticho. Není snadně vyjádřit se k dílu někoho jiného. Zaznívají tu krásná literární dílka. Ta umí pěknými pochvalami ocenit všichni dospělí, kteří s námi sedí, a často přidávají i užitečné rady. Někteří z nich už nechali vydat ale-spoň jednu svou knížku a často bývají i zaměstnáni v knihovně či ve školství.

ELIŠKA PROCHÁZKOVÁ, 13 let

38

svt kritického myšlení

Její pastorkyňa

Liberecká inscenace Gabriely Preis-sové v režii Michala Langa je emoci-onálně velmi působivá, což je hlavně dáno výbornými hereckými výkony. V milostném trojúhelníku se střetá-vá venkovský lehkomyslný hezounek, který se holkám líbí, Števa Tomáše Vá-haly. Dlouhatánský groteskní excent-rik Tomáš Dianiška popřel svoji letoru a úspěšně si poradil s rolí zamlklého, odstrkovaného a nemilovaného Laca, Števova nevlastního bratra. Mezi nimi je křehká, citlivá Jenůfa Karolíny Bara-nové zamilovaná do Števa. Kostelnič-ka – Markéta Tallerová – se Števu své schovance – pastorkyni – snaží vymlu-vit a vychvaluje jí Laca. To je základní schéma hry.

Děj Její pastorkyně si pamatujeme z opery Leoše Janáčka, vnímáme ho

jako drama, kdy všemocný osud o všem rozhoduje. Jenže ve hře Gabriely Preis-sové hlavní postavy mají svůj vývoj a režisér Michal Lang text z roku 1889 řeší jako detektivní záhadu a snaží se ho mužskou logikou vysvětlit, pokud to jde. Na prvním místě je vystižení pro-středí – hraje se ve stylizovaných kro-jích, mluví se zjednodušeným nářečím. Hlavní slovo na dědině má Rychtář Václava Helšuse, všemu rozumí Rych-tářka Jany Kabešové Vojtkové. Jejich dcera Karolka Barbory Mottlové, Ko-lušina Štěpánky Prýmkové, Stárek La-dislava Duška a další postavy zachycují rigidní neměnný svět dědiny svázaný pevnými zvyklostmi. Jeho archaičnost podtrhuje hudba Michala Langa, při-zvaní bubeníci a taneční výstupy. Kos-telnička všednodenní rámec dědiny

39


přesahuje. Je to morální autorita, radí a pomáhá, komu může, života znalá, obětavá ženská, v zásadě racionálně uvažující, dbalá své cti a pověsti, která žije pro Jenůfu.

Ale pak se to všechno zvrtne.Scénu navrhl Milan David, kostý-

my Tomáš Kypta. Její pastorkyňa Ga-briely Preissové se znovu hraje i na

dalších českých jevištích. Jako věčný svár rozumu a citu? Nebo jako při-pomenutí, že i když se dnes většinou rozhoduje podle toho, co je výhodné a nevýhodné, pojmy jako čest či hr-dost na něco, co nelze přepočíst na peníze, existovaly?

Otto Hejnic

Liberecký Penzion pro svobodné pány

Prvotní text napsal irský dramatik Sean O´Casey (1880–1964), upravil ho Jiří Krejčík a uvedl na scéně pražského Činoherního klubu v roce 1965, v roce 1967 ho také pro Barrandov natočil a později se k němu na divadle vracel. Do penzionu slečny nesmějí, přesto je tam svobodní pánově pašují. Brilant-ní komedie má jednoduchou základní

zápletku, vtipný text a hlavně dává vel-kou šanci představitelům hlavních rolí ukázat svoje komediální schopnosti v plném světle.

Inscenace měla premiéru v říjnu 2011, hraje se v Divadle F. X. Šaldy. Režisérem a autorem hudby je Michal Lang, scéna Michala Davida a kos-týmy Tomáše Kypty evokují konec

40


puritánského 19. století. Na úvod ná-jemník Martin Stránský pod okénkem majitelky penzionu – Michaely Lo-hniské protáhne svou slečnu – Štěpán-ku Prýmkovou, děj ještě rámují vstupy policisty – Ladislava Duška a ošetřova-telů Václava Helšuse a Víta Musila.

Pak John Jo Mulligan – Michal Maléř, snažící se zachovávat deko-rum, propašuje do pokoje svou trochu lehkomyslnou dívku Angelu Nigh-tingaleovou, ztvárnila ji sexy blon-dýnka Barbora Mottlová. Jenže přijde také namazaný Daniel Halibut, druhý nájemník – Tomáš Dianiška a rozpou-

tá se ohňostroj nápadů a gagů. Celé představení má spád, ale s nástupem této trojice přichází pekelné tempo. Maléř, Mottlová a Dianiška objevují nečekané souvislosti, mohou v rámci daného textu částečně posouvat smy-sl, vzájemně na sebe reagují, myslím, že některé akce jsou improvizované. Představení má šťávu a zvláště pohybo-vé kreace Dianišky jsou jedinečné. Je to živé kontaktní divadlo, hraje se naplno, před očima diváka něco nového vzniká. Rozhodně doporučuji zhlédnout.

Otto Hejnic

Zapomenutá, znovu nalézaná Hana Krawcec

Trochu opožděně se mi na stůl do-stala dvojjazyčná publikace Městské knihovny Varnsdorf od básníka a edi-

tora Milana Hrabala Hanka Krawcec. Výtvarné dílo – Tworjace wuměłstwo (2011). Připomněla mi léta prožitá ve

41


Varnsdorfu, kde jsem vídal skromnou ženskou postavu, která otevírá dveře do varnsdorfské fary. Byla tak nenápadná, že jsem se začal o ni zajímat.

Šlo o lužickosrbskou výtvarnici Han-ku Krawcec, která tehdy ve městě žila. Teprve v posledních létech, kdy se Mi-lan Hrabal začal zajímat o kulturu Lu-žických Srbů, jsem se z jeho písemných informací dověděl více o lidské podobě záhadné postavy. Poslední publikace, jak píše Hrabal, „je pokusem představit poněkud blíže osobnost Hanky Krawcec především prostřednictvím její tvorby“. Autor přiznává, že není výtvarným te-oretikem, ale vedle životopisné fakto-grafi e se nás poctivě pokouší vést i po výtvarných cestách jedné z předních lužickosrbských umělkyň. Zároveň li-tuje, že se nenalezl ještě kvalifi kovaný autor, který by zhodnotil rozsáhlé dílo Krawcové.

Hrabalova kniha má dvě části. Tři-cetistránkovou část životopisnou, ve které se snaží začlenit do složitého, ne příliš radostného života i její malířské záměry. Po svém hodnotí jednotlivá období a navádí tak čtenáře k chápaní druhé části knihy, přinášející na jedna-sedmdesáti stranách reprodukce umě-leckých děl.

V životopisné části se dovídáme, že se Hanka Krawcec narodila v Dráž-ďanech (1901). Otec byl jeden z vý-znamných lužickosrbských hudebních skladatelů (Bjarnat Krawc – 1861–1948). Hanka dostala grafi cké vzdělání v Drážďanech a později také v Praze na Umělecko-průmyslové škole u zná-mého malíře Františka Kysely. V roce 1928 se vrátila do Berlína, kde praco-vala v reklamním ateliéru až do kon-

ce 2. světové války, potom přesídlila do Budyšína mezi své. Pracovala pro lužic-kosrbské organizace Domovina. Zdálo se jí však, že by mohla žít svobodněji na druhé straně hranice, kde také pra-coval její otec. Rozhodla se proto v roce 1947 přesídlit za ním do Varnsdorfu, kde vycházeli Lužickým Srbům velice vstříc. Bylo tu i lužickosrbské gymná-

zium. Neztratila sice kontakt s Lužicí, měla ji ráda a s radostí přijímala odtud zakázky, ale přes všechny útrapy vydr-žela do roku 1986 ve Varnsdorfu, kde se zapojila do kulturního života. Spolu-pracovala například s Městským diva-dlem (plakáty, programy), které tu mělo stálou scénu. Zemřela ve fi lipovském domově důchodců v roce 1990. Tato část knihy je bohatě ilustrována doku-mentárním materiálem (foto i vlastní ilustrace).

Hrabal se pokouší orientovat nás také ve druhé části knihy. Upozorňuje, že v otištěné tvorbě najdeme rozsáhlou ukázku užitého umění. Jsou to plakáty, prospekty, pozvánky, diplomy, obálky knih a zvláště Ex libris. Čelné místo mají plakáty (volební, náborové, diva-delní, k ochraně přírody). Pozornost

42


bychom měli věnovat její přesné a pře-svědčivé práci na podobiznách. Zvláště známý je dřevoryt Portrét Ludwiga van Beethovena a jemná tužková kresba Portrét Bjarnata Krawce. Nedokončené zůstaly Studie uší hudebníků kreslené rudkou, zajímavý nápad. Nedoceněnou kapitolou jsou studie a výtvarná díla národních krojů Lužických Srbů. Tady odvedla Krawcec kus vzácné práce, která poslouží především národopis-ným badatelům. Ceněny jsou zvláště Čtyři cykly postav (kvaše pro Národní muzeum v Praze) a dva cykly malované na sklo. Průvod krojovaných dětí je chrá-něn v depozitářích muzeí v Čechách i v Lužici. Za nejvýznamnější považuje výtvarná veřejnost cyklus Člověk by člo-věku světlem měl být (Zpracovávaný od roku 1961 až do roku 1975).

Kniha přináší i řadu poděkování těm, kteří umožnili vydání publikace, kalen-dária výstav, samostatných i společných, Kalendárium života i německé Resü-mee. Upozorňuje na galerie a muzea, kde lze poznávat dílo Hanky Krawcec, v Poznámkách také na literaturu o ní.

Když procházíme pozorně obrazo-vou část knihy, dýchne na nás láska k li-dem, k české krajině, ale tu všude jakoby v podtextu nalézáte autorčinu touhu zůstat Lužickým Srbem. Od kresby tužkou až po silné, černající se drama-tické poselství dřevorytů a linorytů tu-šíme prolínající se vzájemnost, někdy dávno zapomenuté, slovanské vřelosti, bolesti i spolupráce. Hanka Krawcec je po právu považována za první profesio-nální lužickosrbskou výtvarnicí.

Jiří Janáček

To tys mi vybral cestu

Vždycky se mne citelně dotýkal osud těch starších, kteří se podnětným způ-sobem podíleli na demokratizaci vlasti a nakonec skončili v německých lág-rech a později v lágrech komunistic-kých. Soucítil jsem s nimi a nedovedl jsem si představit horší osud. Tepr-ve obeznámení se s životem polského básníka Jerzyho Kozarzewského jsem si uvědomil, že větší peklo může ještě existovat. Kozarzewski prošel za války internací německou a po válce interna-cí polsko-komunistickou, oběma pak předcházelo sovětské zajetí, do něhož se dostal jako voják polsko-německého válečného konfl iktu. Sovětským zaje-

tím a německými lágry prošel, aby jej představitelé rodné země koncem roku 1945 odsoudili k dvojnásobnému tres-tu smrti (dvojnásobnému proto, že byl vedoucím organizované skupiny, jež vytvářela spojení mezi vlastí a exilem; dvojnásobný soudní výměr byl pak právní kuriozitou Lidového Polska).

Jerzy Kozarzewski nebyl však popra-ven, neboť prezident Bolesław Bierut mu změnil trest na deset let těžkého žaláře. Zásluhu na této změně má Juli-an Tuwim, který napsal Bierutovi pro-sebný list o omilostnění odsouzeného. Ať už Tuwim tento dopis Bierutovi četl, nebo si jej Bierut četl sám, sku-

43


tečností zůstává, že nemalou roli zde sehrála Kozarzewského báseň Exekuce (Egzekucja), již Tuwim citoval. Tvůrci Polských květů se báseň navýsost líbi-la, jako židovský intelektuál v ní vycítil

starozákonní litaničnost. Podivuhodné přitom je, že stalinovce Bieruta ovliv-nilo její sakrální zaměření. Exekuce, pocházející z listopadu 1943, má čtyři strofy; začíná těmito verši:

Tyżeś to wybrał drogę, która mnie przywiodłapod bezimienną ścianę, skąd mnie śmieciem zbiorą.Tyżes to wybrał chwilę, bym nie widząc godłaumiał krzyż Twój powtórzyć bez cienia oporu.Tyżeś to wybrał ciszę – tę przed salwą ciszę –bym mógł, jeśli bym zechciał, wielki głos Twój słyszeć.

.....

To tys mi vybral cestu, která mne přivedlapod bezejmennou stěnu, odkud mne jako smetí smetou.To tys mi vybral chvíli, abych znamení nevidamohl si zopakovat Tvůj kříž bez nejmenší podpory.To tys mi vybral ticho – to ticho před salvou –abych mohl, jestli bych chtěl, velký Tvůj hlas slyšet.

Poezii psal Kozarzewski také v komunistickém vězení, převažuje v ní většinou téma touhy po nejbližší osobě, po manželce. V mokotowské věznici v srpnu 1946 píše:

Nie chcę trwać w Tobie gorzkim płaczem,gorzkim... Jedyna, Najmilejsza.Widać nie mogło być inaczej...Nie chcę trwać w Tobie gorzkim płaczem,ten płacz mnie krzywdzi i umniejsza,boli... Jedyna, Najmilejsza.

.....

Nechci v Tobě přetrvávat hořkým pláčem,hořkým... Jediná, Nejmilejší.Jak vidno, nemohlo být jinak...Nechci v Tobě přetrvávat hořkým pláčem,ten pláč mi ubližuje a umenšuje mne,bolí... Jediná, Nejmilejší.

44


V českém prostředí vzniká příbuzná vězeňská poezie, na rozdíl od Polska však až od počátku padesátých let.

Pro Kozarzewského poezii je pří-značná básnická disciplína. Často se např. uchyluje k důsledné a propraco-vané struktuře sonetu; ctí dále refrén, vkládaný poněkud nezvykle do prvního verše strofy. Součástí této disciplinova-nosti je v neposlední řadě Kozarzewské-ho báseň Potok (Potok), oslavující jeho rodný jazyk, jeho možnosti a krásu.

Z Kozarzewského veršů vyzařuje také hudebnost, melodičnost, což nepochyb-ně souvisí s jeho profesí. Po propuštění

z vězení koncem roku 1955 se odebral do Nisy, kde na něho čekala matka, manželka a dcerka; jeho žena praco-vala jako lékařka v městské nemocnici. Kozarzewski jsa hudebně nadán zalo-žil v Nise Hudební středisko (Ognis-ko Muzyczne), v němž léta vyučoval. Později při tomto středisku vznikla dokonce školka hudebně-výtvarného zaměření. Kozarzewského poezie je ne-jen melodická, ale často se v ní objevu-je také hudební tematika; např. v básni bez nadpisu, kterou napsal k padesáté-mu výročí svého sňatku s Magdalénou Bojanowskou:

La Folia Corellego przyszła wtedy z chóru,udźwięczniła najpełniej głos ślubnej przysięgi,stanęła słupem brzmienia po najcichsze dźwiękiutrzymane w kościele bez pogłosu wtóru.

.....

Corelliho La Folia spadla tehdy z chóru,zazněla nejplnějším hlasem svatební přísahy,stanula jak sloup zvuku až po nejtišší tóny,zachované v kostele bez ozvěny doprovodu.

To je pouze první strofa sonetu, zmínka je v něm o čtyřech hudebnících (Corelli, Guarneri, Bach, Gounod), jež melodicky korespondují se čtyřmi stro-fami znělky.

Kozarzewski debutoval teprve ve své osmdesátce, vydal krátce za sebou dvě

sbírky – Dar každodennosti (Dar cod-zienności) a Stopy z kamene (Ślady z kamieni). Posmrtně vyšel svazek nazva-ný Pozdní žeň (Późne żniwo). Zemřel roku 1996 ve věku osmdesáti tří let.

František Všetička

45


Jerzy Kozarzewski(přeložil František Všetička)

POTOK

tenká nejtenčí nitve hbitých prstech přadlenysvětlo prostoruusebrané v sladký tekutý meddotek konvalinek vyrostlých z čisté bělia obejmutí horoucí červení mákůšelest převracené brázdyuplývající od radlice vnikající do zemědusot koní vezoucích svatební společnostukrytí poznání pod spuštěné oční víčkopřenesení lidskosti do vězeňské celyobyčejná statečnost dobytá na bázni ze zlatrpělivost vybojovaná v potyčkách se znechucenímřez odkrývající špatnou vidliciděkovný zpěv beze slovočišťující slzy

to

naše mluvačistý potok

pít dosytavejít do vln – plynout – vykoupat se

odpočinout

* * *

Nechci v Tobě přetrvávat hořkým pláčem,hořkým... Jediná, Nejmilejší.Jak vidno, nemohlo být jinak...Nechci v Tobě přetrvávat hořkým pláčem,ten pláč mi ubližuje a umenšuje mne,bolí... Jediná, Nejmilejší.

46


Nechci v Tobě přetrvávat ubližující ranou,ranou... Jediná, Milá, Milá,poněvadž se ve mě nikdy nezhojí...Nechci v Tobě přetrvávat ubližující ranou,aby nám nerozdírala do krve blízký vztah,náš blízký vztah... Milá, Milá.

A chci v Tobě přetrvávat polibkemvší lásky, Nejmilejší,té, jež je darem i krádeží.A chci v Tobě přetrvávat polibkem,aby plnost byla nejplnějšínyní i...neplač, Nejmilejší.

Mokotów, vazební věznice, srpen 1946

Zpívání v dešti

Hraje se na scéně libereckého Diva-dla F. X. Šaldy. Je to bláznivý muzikál, zasazený do roku 1927, kdy nastou-pil zvukový fi lm, a ožívají v něm písně swingového ražení, které složili Nacio Herb Brown a Arthur Freed, autory scénáře podle fi lmu z roku 1952 jsou Adolph Green a Betty Camden.

Slavná dvojice němého fi lmu Don Lockwood a Lina Lamontová má jedi-

nou chybu, krásná a namyšlená partner-ka má nepříjemný skřehotavý hlas, což je potřeba nějak zakamufl ovat, nabízí se pomoc dobře hlasově vybavené a ryze ušlechtilé Kathy Seldenové.

Lví podíl na úspěchu inscenace mají otec a syn Křížové. Syn Jan, ročník 1985, není původně herec a zpěvák, vystudo-val na JAMU scénografi i, a vedle výpra-vy se podílel na úpravě dramatického textu, aby mu sednul do pusy, protože je ústřední postavou inscenace. Na jeviště si stoupl v roce 2007. Má znělý bary-ton, navazuje na swingové zpěváky, jako byl Tony Benett a Frank Sinatra, u nás Rudolf Cortés, to byli pánové, kteří zpívali přilepeni k stacionárnímu mik-rofonu. Urostlý Kříž ztvárňující Dona Lockwooda je však plný energie, nejen výborně zpívá, ale také skvěle stepuje!

47


Dokonce lépe než známý tanečník Jan Révai, kterého jsem viděl na předsta-vení 22. dubna 2012. Toho v roli Cos-mo Browna alternuje Zbigniew Kalina. Kathy zpívala a tančila Silvia Soldáno-vá, alternuje ji Marie Blahynková. Velmi vděčnou rolí je rozmarná až hloupoučká Lina, ztvárnila ji Kateřina Šildová, alter-nuje ji Ivana Jirešová.

Režiser představení Oldřich Kříž je známý jako operní pěvec, časem začal operu také režírovat. Do činoherních rolí obsadil členy operního souboru a sboristy, nejpříjemněji mě překvapi-la liberecká operní stálice Blanka Čer-ná v roli fi lmové novinářky. Swingové melodie diriguje Martin Doubravský, operní orchestr docela šlape! Do taneč-ních scén se zapojují sboristé, baleťá-ci hrají a zpívají. Navíc jsou organicky použity fi lmové dotáčky, na kterých je s úsměvem vysvětlen princip, na jakém němý fi lm fungoval. Fungují svět-

la i kouře. Začíná se hrát už v předsá-lí, a i když nejde o světovou premiéru v Hollywoodu, divák vstupuje do hle-diště s pocitem, že bude svědkem něče-ho mimořádného.

Vlastní děj je pohádka pro dospě-lé – hollywoodská limonáda, jak se kdysi říkalo, s jednoznačně charakte-rizovanými hlavními postavami, ale je pojatý s nadhledem a ironií. Kostýmy Veroniky Hinde evokují předváleč-nou éru včetně tehdejšího dámského prádla, nápaditá je scéna, obdivuhod-ná je dotaženost celku, i ty černobí-lé dotáčky se trochu klepou. Ústřední melodii Zpívání v dešti znám v moder-nějším pojetí Jiřího Korna, ale zpívají-cí a stepující Jan Kříž v bílém kostýmu naznačuje, že na třpytivém pozlátku meziválečné předkrizové doby našich dědečků a babiček něco bylo.

Otto Hejnic

48

svt Kruhu libereckých autor

KAL otevírá svojeinternetové stránky kolegům

V našem zglobalizovaném tržním prostředí je soudobá česká literatura vnímána jako součást literatury svě-tové a jako zboží. Prosazují se knížky jen několika málo autorů, o kterých se hodně mluví. Většina nové české prózy a poezie vychází v malých nákladech, nejsou peníze na propa-

gaci, je v informačním stínu a ke čte-náři se těžko dostává. Jediná schůdná cesta, jak oslovit širší čtenářskou obec, je umístit literární texty na internet a jednotlivé literární portály pospojo-vat, aby si čtenář mohl tu svoji knížku najít. Náš Kruh autorů Liberecka (KAL), který je kolektivním členem Obce spisovatelů, na svých stránkách www.kruhautoruliberecka.cz předsta-vuje svoji knižní a časopiseckou pro-dukci, akce, které pořádá, a své členy. Tyto stránky měly být součástí jaké-hosi „stromečku“, centrálního portálu Obce spisovatelů, který má na strán-kách www.obecspisovatelu.cz vznik-

nout. To se zatím nestalo. Dále se ukazuje, že řada autorů a literárních spolků v žádné zastřešující organi-zaci být nechce, a přesto píší zajímavé texty.

Nabízíme proto svoji rubriku Aktu-ality organizovaným i neorganizo-vaným autorům, aby formou krátké zprávy zde informovali o vycházejí-cích knížkách a nejdůležitějších akcích a k tomu připojili svoji internetovou adresu, kde by šly najít podrobnější informace a ukázky textů.

První vlaštovkou byl festival Lite-rární Vysočina v Havlíčkově Brodě 6. až 8. července. http://www.literar-nivysocina.com/2012/05/29/program-2012-v-bodech/.

Dále představíme Milana Hraba-la a překlady lužickosrbské literatu-ry. Člen Rady Obce spisovatelů Pavel Weigel nám slíbil, že nás bude infor-movat o činnosti a akcích Obce, než se plně rozeběhnou její vlastní stránky. Jednáme s dalšími autory a literárními skupinami.

Nekomerční česká literatura je poměrně rozsáhlá, ale žije v nejrůzněj-ších regionálních, generačních a názo-rových uskupeních, navzájem o sobě moc nevíme. Naším dnešním cílem je pospojovat tyto jednotlivé „ostrůvky pozitivní deviace“.

Kontaktní adresy: [email protected] a [email protected].

Otto Hejnic

Krajská vědecká knihovna v Liberci (KVK)e-mail: [email protected]

Kruh autorů Liberecka (KAL)e-mail: [email protected]://www.kruhautoruliberecka.cz/

ISSN 1214 - 2751

Date post:	19-Mar-2016
Category:	Documents
Upload:	knihovna-liberec
View:	235 times
Download:	3 times

Světlik č. 45

Documents