PRESL I A 1959

31: 44-49

V. S k a 1 i c k ý a V. Ji r á s e k:

Taxonomické a nomenklatorické poznámky k třídění rodu Agropyron Gaertn.

Historii rodového jména Agropyron J. G a e rtn. rozvedl Jirásek (1954). Proto se omezíme jen na doplňky nutné k porozumění naší revise. Až do vy­dání Gaertnerova spisu (Gaertner 1770) byl znám jen rod Triticum L. Původní rod Agropyron G a e rtn. odpovídá pouze dnešním žitňákům a druhům rodu Eremopyrum (Le de b.) J a u b. et S p a c h. V jeho diagnose se uvádějí jako význačný rodový znak kýlnaté plevy („valvulis navicularibus, mucro­natis") a odstávající klásky (Gaertner 1770 : 539). To ovšem přímo vylučuje z tohoto rodu vlastní pýry [rod Elytrigia D e s v. se standardem E. repens (L.) De s v. (Nouv. Bull. Soc. philom. 2 : 191 , 1810)]. Teprve r . 1812 rozšířil Palisot de Beauvois (1812) podstatně náplň a diagnosu rodu Agropyron G a e rtn. o rod Elytrigia De s v. a o druhy později vystaveného rodu Roegneria C. Koch (Linnaea, Halle, 21 : 413, 1848) se standardem R. cau­casica C. Koch.*) Aby nedocházelo k taxonomickým pochybnostem, je nutno citovat tento obsáhlý a heterogenní rod Agropyrum G a e r t n. em. P a I. - B e a u v. Téměř všichni autoři stanovili jako standard chybně Agro­pyrum repens (L.) Pa 1. - B e a u v . Příkladem je Ledebourovo členění (Ledebour 1829 : 112), kde se rod Triticum L. dělí na Triticum L. a Eremo­pyrum Le de b., kam je zahrnuta náplň rodu Agropyron G a e rtn. a Tri ­ticum L. b. Agropyrum Lede b. (náplň rodů Elytrigia De s v. a Roegneria C. K o c h). Grisebach (Spicil. Fl. rumel. et bithyn. 2 : 427- 429, 1844 et in Ledebour 1853 : 335) dává těmto taxonům neurčitého zařazení hodnotu sekcí: Triticum L. Red. I. Cereale G r i se b. 1844 [ = 'Priticurn L. s . s .].

II . Eremopyrum (L e d e b.) G r i se b . in L e de b. 1835 [ = Agropyron G a e rtn.].

III. Agropyrum (Pa 1. - B e a u v.) O r i se b. 1844 [ = Roegneria C. Koch + Elytrigia De s v.].

IV. Anisopyrum G r i se b. in L e d e b. 1853 [ = Aneurolepidum Ne v­s k i].

Všichni autoři však až do revise Něvského (Nevskij 1936) nesouhlasili s heterogenním rodem Agropyrum Gaertn. em. Pal. -Beauv. Popisovali nové rody: Kratzmannia Opiz (1836), Braconnotia Godron (1844), Eremopyrum (Ledeb.) Jaub. et Spach (1850- 3) , S ecalidium Schur (1 853), Anthosachne Steud. (1855), Costia Willkomm (1858) , Oremopyrum S c hu r (1866) , Haynaldia S c hu r (1 866), Goulardia Hu s not (1899) aj. Jejich třídění však často nejsou přijatelná , neboť se vztahují k Agropyrum G a e rtn. em. Pa 1. - B e a u v. a nikoli k Agropyron G a e rtn. Něvského třídění je ve svém pojetí dosud nejlepší, jak zdůrazňuje Jirásek (1952, 1954) . Něvskému

* M. G. Popov (Spisok Rast. Gerb. Flory SSSR 14: 9, no. 4007a, 1957) uvádí chybný standard Roegneria canina (L.) Ne v s k i.

44

však nebyly známy některé závažné skutečnosti, takže typisoval rod Agro­pyron G a e rtn. jinak než měl. Tento rod zahrnuje v původním autorově pojetí jak vytrvalé žitňáky, tak i jednoleté druhy rodu Eremopyrum (Le­d e b.) J a u b. et S pach.

Před typisací, kterou provedl Něvský, stanovil standard rodu Agropyron G a e rtn. již Hitchcock (1920 : 87), a to Agropyron triticeum J. G a e rtn. Ze dvou druhů, které Gaertner (1770) uvádí, dal přednost druhu A. triticeum G a e rtn., který je podrobněji popsán a vyobrazen, kdežto u A. cristatum (L.) G a e rtn. tomu tak není. Hitchcockovo odůvodnění souhlasí s doporučeními o typisování (podle Mezinárodních pravidel botanické nomenklatury, zásady II, čl. 7 a podle návrhu na retrospektivní standardisaci - cf. Sprague, Kew Bull. 1926 : 96- 100, Dostál 1957 : 64) a je tedy oprávněné. Diagnosa a popis rodu Agropyron G a e rtn. odpovídá oběma dnešním rodům (Agropyron G a e rtn. em., Kratzmannia Op i z), není proto důvodu , proč by bylo nutno Hitch­cockův výběr rušit. Z rodové diagnosy naopak vyplývá, že Gaertner pi'i popisu rodu Agropyron G a e rtn. uvažoval o druzích rodu Eremopyrum (Le de b.) J a u b. et S pach ( = Agropyron G a e rtn. em.) než o žitňácích. Jednoleté druhy rodu Eremopyrum mají nápadně větší pluchu než plušku , kdežto u žit­ňáků není tento rozdíl výrazný. Gaertner píše: , 1Corolla biglumis: G lu m a in t e r i o r e lineari , membranacea, br ev i". Proto i systematické důvody podporují správnost Hitchocockovy volby standardu A. triticeum O a e r t 1i.

a nikoli A. cristatum (L.) G a e r t n. Při dalším členění rodu Agropyron G a e rtn. musí tedy zůstat jméno Agropyron spojeno s jednoletými druhy ze skupiny A. triticeum G a e rtn. Správná citace je tato: Agropyron J. G a e rtn. Novi Comment. Acad. Sci. imp. petropol. 14 (1769)/1 : 539, 1770 emend. Ayn.: Eremopyrum (L e d e b.) Jaub. et Spach Ill. Plant. orient. 4 (1850- -1853) :23,

? 1850. Triticum L. a. Eremopyrum Le de b. Fl. a ltaica 1 : 112, 1829, p. p. Costici W i 11 k. Bot. Ztg. lG : 377, 18f>8 p. p.

Pravé Žitňáky musí proto mít při členění jiné jméno. Je jím Kratzmannia Op i z jako nejstarší z uvedených rodových jmen. K ratzmannia O p i z in B e r c h t. et O p i z Oekon. techn. Fl. Bohm. 1/2 : 398, 1836; Op i z Seznam Rostl. Květ. čes., p. 56, 1852.

A.vn. : Agropyron G a e rtn. em. Ne v s k i j Fl. i Sistern. vysš. Rast .. 2 : 8G, 1 !)36. Secalidium S c h u r l 853. Cremopyrum S c hu r 1886. Agropyron G a e rtn. p. p. Triticum L. a. Eremopyrum L e d e b. p. p. 'Priticum L. sect. Eremopyrum (Lede b.) G r i se b. in L e de b . p. p. Costia W i l 1 k. p. p.

Nejen podle typisační, ale i podle „staré metody" (tzv. „residuum methode" ) dojdeme při členění taxonů k shodnému závěru, poněvadž Kratzmannia Op i z je nejstarším rodovým jménem, které bylo od rodu Agropyron G a e rtn. odštěpeno.

Ve všech základních botanických dílech, jako je na.př·. Index kewensis, Dalla-Torre: Genera Siphonogamarum atd„ se uvádějí Opizovy rody jen z jeho Seznamu (Opiz 1852); jsou to však převážně jen nomina nuda. Opiz však již před rokem 1852 publikoval většinu rodových jmen s diagnosou a popisem jinde, hlavně v prvních ročnících časopisu Lotos a zejména v díle : Berchtold et Opiz, Oekonomisch-techn. Flora Bohmens. Revisi Opizových rodových jmen pl'ipravil Pouzar (ms. 1958, pro časopis Taxon, Utrecht).

45

Kombinace rodového jména Eremopyr1uni (Lede b.) J a u b. et S pach je pozdější. Již Ledebour vytvoi'il sice samostatný taxon Triticum L. a. Eremopyrum Lede b. a později Grisebach Triticum L. sect. Eremopyrum (Lede b.) O r i se b. in Lede b., ale ty se kryjí pfosně s náplní rodu Agropyron G a e rtn. (s. l.). Hodovou kombinaci a současně i vymezení ná­plně provedli až v letech 1850- 1853 Jaubert a Spach , tedy o 17 let později než byla popsána Kratzmannia Op i z.

Hod Kratzmannia Op i'/, je platně publikován s diagnosou i se stanovením standardu rodu [K. imbricata (Mar s c h. - Bi e b.) Op i z.]. K popisu rodu Kratzmannia Op i z lze vznést nornenklatorickou námitku (čl. 33 Pravidel) , ale je to pHpad jasně odpovídající poznámce 1. tohoto článku. Opiz (1836) má sice taxonomické pochybnosti s vystavením sarnm;;tatného rodu Kratzmannia O p i z, který uvádí jako nomen eventuale pro členění rodu Agropyrum G a e rtn. em. Pal. - B e a u v. V pozděj8ích pracích (nap'f. Opiz 1852 : 56) tohoto rodového jména používá. Tím je rod Kratznirmnia O p i r. platně publikován i podle čl. 33 Pravidel, který stanoví. že jen jména, která autor ve sv.\rch pozděj ších pracích nepřijal. nejsou platně publikována. Kratzmannia cristata (L .) comb. n. Ny n.: ll:from11 s cristnl 11 s L. et Hu l o ni u s Plnnt-.uu Camt.se ltat.een ses rariore;.:; in Linné

A.moen. R<'ad. 2: 332. 17 :3 1l rvifliinu;.:; A1noen. acacl. od.:~. 2: :338-33~1, L787l. Bromus cristatus L. <'t H n, l 8 n. ex L. Np. pl. cd. l , l : 78, I 7fl3 excl. synon. Buxbn,um.

Odůvodnění: Linnéův herbáí' otázku nevyjasňuje. Savage ( 1945 : 18) uvádí , že se v Linnéově herbái'i nevyskytuje dokladový sběr Gmelina, který popsal r. 17Gl Linné a Halenius a o nějž se opírá Linnéova diagnosa ve Species plan­tarum. V Linnéově herbáh je kromč sběru bez jakéhokoli označení uložen jen pozděj š í sběr Laxmannův ze Sibifo , ten \'Šak nephcházi v úvahu jako ty­pový materiál. Neotyp musí být vybrán tak. aby neodporoval popisu husto­klasého žitňáku z východní Asie. Druh Kmtzmannia cristata (L.) J i r á s. et Skal. popisuje Gmelin (1747 : 115) pod názvem F estucci cnlmo spicato , spiculis nuultifioris G mel in z okolí Balkajského jezera a uvádí ještě Am­mannovu lokalitu od Krasnojarsku (Linné Sp. pl. ut Tataria ! ) a Linnéovi a Haleniovi dodaný sběr (cf. Linnaeus et Halenius 17fil , Nevskij 1934 : 66.l) pochází jistě z východní Asie , i když to Linné a Halenius výslovně nepíší. Gmelinovo vyobrazení K. cri8tata (L.) Ji r á s. et S k a J. (Gmelin 1747 : tab 23) nenf výstižné , ale z popisn je zfejmé: že jde o tento Žitňák. Svou rostlinu (K. cristata) rozlišuje od rostliny Buxbaumovy (K. 7Jectinata), i když je obě zahrnuje do t éhož druhu. Ph opraveni nebo změně diagnosy, emendaci, K. cristata je proto nutno vyloučit Buxbaumovo synonymum, které uvádí t éž Linné (Sp. pl.): Orrimen triticeum, spica latiore compricta, aristatum J. C. 1:3 n x ba u m Plant. Byzant. minus cognit. centnria l : ~2 , tab. 50/3, 1728 z Tberie ( = Gruzie). Odpovídá zcela druhu K. pectinata.

Z uvedeného rozboru je zfejmé, že Linné pod jménem Bromus cristatus L. zprvu vystavil dnešní hustoklasý žitňák K. cristata. jak dotvrzuje citací ,.Plant. camtschatc." pHmo v diagnose. Pouze v synouymice dodatečně roz­šifoje svůj druh (není jasné, zda úmyHlně nebo neúmysJně) ; proto při dalším dělení druhu je nutno zachovat hnstoklasé žiti'íáky v druhu K. cristata (L.) ,Ji r á s . et Skal. V taxonomických pracích je však nutno uvést pro tento druh vyznačení rozsahu-emendaci R vyloučením Buxbaumova synonyma. Toto fošení je na základě typisace 'Shodné i s trndic~ním pojetím polinnéovských autorů.

46

Kratzmannia pectinata (Mar s c h. - Bi e b.) comb. n. Syn .: T riticum pectinatum MH r s c h. - Bi e b. Fl. taur. caucas. 1 : 87 , 1808.

T. cristcititm {3. pecti natwn R eg e 1 e t T. c. ex. typ'icum H e g e l. Acta Hort i petropol. 7 : 589, 1880. A gropyron pectin i fonne H.. o e rn. eL S c hu 1 t. SysL. veget . 2 : 758, J 8 17 [nornen novum. v rodu Agropyron by b y la kombinace A. pectinatum (M a r s c h. - Bi e b.) pozdním homonym em]. 'I'ri ticurn imbricati1m J\l n 1· s c h. - B i e b. FI. La ur. caucn.s . I : 88, 1808 et 3 : 9!) , 1819. Agropyron irnbricaturn (l\1 n r s c li. - Bi e b.) Ho e m. e t S c hu I t. Syst. 2: 757, 1817 . J{ratzma11 nia imhricata (Mn r s c· h. - Bi e b.) Op i z. Oekonom. techn. Fl. Bohmem;; 1/2 : 3!)8, 1836; Op i z N!'7.nam Hos ti. l{vět . čes . p. Ml , 181)2. Agropyro11 dagnnc O ro s s h. l\lonit. ,Jard . hot. Tifli s 46- 47 : 44, tab. 4, l!H9. A gropyrum crú;;tatwn n ud. e urup. p . p.

Dostál (líl58 : 884) nahradil praYděpodobně jen na základě taxonomicky neoprávněné Soóovy poznámky (Soó Hl58 : 209) tento druh pro ČSR původní východoasijským žitňákem K. cristata. Bez taxonomického prostudování materiálu svádí jen nomenklatorické řešení problému často na scestí a roz­množuje pak nedůvěru botaniků k veškerým změnám v pojmenování rostlin.

Variabilita Kratzmannia pectinata je pfodevším v odění klásků. Rostliny s brvitým oděním klásků pokládáme shodně s dHvější prací (Jirásek 1952) pouze za odrůdu K. p. var. imbricata (Mar s c h. - Bi e b.). Marschall v. Bieberstein popsal v jedné a téže práci ( 1808) jak Žitňák s brvitý mi , tak i žitňák R nebrvitými klásky. Proto je možno užít obou jmen k provedení správné rodové kombinace. Zachováváme pojetí podle Jiráska (1D52) a označujeme za typickou odrúdu nejrozš ífonější populaci s ne brvitými klásky - K ratz­mannia pectinatn (M. ar s c h. - Bi e b.) Ji r á R. et Skal. var. pectinata [syn.: Kratzmannia irnbricata (M ar s c h. - B i e b.) O p i z sensu O p i z_I. Odrúda s brvitými klásky a četné pí·echodné formy k typické odrůdě má mnohem menší rozšffeni v území rozsáhlého areálu K. pectinata (M. Bi e b.) Ji r á s. et S k al. var. pect'Ínata (viz Něvský 1936, kde je mapka areálu). Odrůdu s brvitými klásky nutno nazývat ]( mtzmannia pectinata (M ar s c h. -Bieb.) tTirás. et Skal. var. irnbricata (Marsch. -Bieb.) comb. n. [Syn.: Triticnrn imbricaturn Mar s c h. - Bi e b. Fl. taur. caucas . l : 88, 1808].

Popis a ostatní údaj e o K. pectinata viz Jirásek ( 1952).

Ooplnčk k roz š íí·ení Y Čechách:

Teuto druh byl v č;echách poprvé sbírán v Praze na městských hradbách (,. šancích" ) bez pfoimějšího označení místa (Opiz 1823: 17); jeho výskyt byl však pomíjivý, jak o tom svědčí poznámka z pozdější doby (Opiz 1836). Od Kačiny u Kutné Hory je sběr z r. 1854 od Peyla (PR! no. 156120) s údajem, že se tam rostlina pěstovala. Také u dalších nálezů v Čechách (Jirásek 1952) šlo vždy o pomíjivý adventivní charakter lokality nebo o zcela ojedinělé pěstební pokusy. Všechny revidované rostliny patří k nebrvité typické od­růdě K. p. var. pectinata. V posledních dvou letech se žitňák K. pectinata velice rozšíhl v pražském okolí na dvou rozsáhlejších lokalitách. Bioste na trávnících a podél vltavské navigace proti Schwarzenberskému ostrovu v Praze 15- Podolí , a to od „Žluté plovárny " až po podolské sanatorium, hlavně proti lomu u bývalé cementárny. V xerothermních druhotných po­rostech tam místy úplně pfovládá a má i značnou vitalitu (Skalický 1957 , 1058, PRC). J. :Soják ( 1D58. PR) objevil rozsáhlejší lokalitu tohoto druhu

47

na travnatém palouku za navigací na pravém břehu Vltavy asi 100 m nad novým železničním mostem mezi Prahou 15-Bráníkem a Modřany u Prahy. Průzkum pražského okolí v příštích letech ukáže možnosti šíření Žitňáku podél komunikací a vůbec na druhotných stanovištích u nás. Závěrem shrnujeme, že v ČSR rostou tito zástupci dřívějšího rodu Agro-

pyritm G a e r t 11. em. P a 1. - B e a u v.: Elytrigia De s v. - pýr, Roegneria C. Koch - pýrovník, H aynaldia S c h u r - kosmatka, ]( ratzmannia O p i z - žitňák. Do rodu Agropyron G a e r t 11. em. Ji r á s. et S kal. patř'í pouze

jednoleté druhy, řazené dosud do rodu Eremopyrum (Lede b.) J a u b. et S pach, tj. druhy Agropyron triticeum J. G a e rtn., A. buonapartis T h. Dur. e t S chi n z, Agropyron hirsutum (Bert o 1.) comb. n. [Syn.: Hordeum hirsutum Bert o 1. Miscell. bot., Bononiae, 1 : 11, 1842]. aj. , které u nás, právě tak jako zástupci rodu Anthosachne St e u d. nebyly dosud nalezeny ani jako zavlečené.

Děkujeme odb. asistentu prom. biol. J. Ho 1 u b o v i za. poskytnuti cenných rad při naší studii.

V. S k a 1 i c ký - V. Jirásek:

Einige taxonomische und nomenklatorische Bemerkungen zur Glie­derung der Gattung Agropyron Gaertn.

Die Gattung Agropyron G a e rtn. wurde von Nevskij falsch typisiert. Als Standard der Gattung Agropyron G a e rtn. wurde von Hitchcock (1920) die Art Agropyron triticeum G a e rtn. festgesetzt. Deshalb kann man die einjahrigen Arten der Gattung Agropyron G a e rtn. nicht in die Gattung Eremopyrum (Lede b.) J a u b. et S pach einreihen, sondern es bilden gerade umgekehrt die ausdauernden Queckengrasarten der cristatum- und pectinatum-Gruppe eine selbstandige Gattu11g. Der alteste giiltig (valid) ver­offentlichte Name ist Kratzmannia Op i z. In der Gattungsbeschreibung sprach Opiz zwar seinen taxonomischen Zweifel aus , jedoch beniitzte er in seinen spateren Arbeiten die von ihm abgetrennte Gattung Kratzmannia Op i z. Nach dem „ International Code of botanical nomenclature Paris 1954, ed. 1956" ist die Giiltigkeit des Namens Kratzmannia Op i z ausser Zweifel und daher miissen die Arten von Agropyron G a e rtn. em. Něvski a ls Kratzmannia-Arten bezeichnet werden.

Die Autoren revidierte11 ferner die Bezeich11ungen und taxo11omische Fiille der europaische11 Arte11 dieser Gattung. Kratzmannia cristata (L. et Ha 1 e n. ex L.) Ji r á s. et S k a 1. kommt in der Tschechoslowakei iiberhaupt 11icht vor ; auf Grund der taxonomischen Analyse begriinden beide Autoren die Erhaltung des Namens „cristata" for die ostasiatischen Pflanzen mit ange­hauften Ahrchen. In der Tschechoslowakei wachst nur ]( ratzmannia pectinata (Mar s c h. - Bi e b.) Ji r á s. et S k a 1. Die Autoren bezeichnen die Pflanzen mít bewimperten Ahrche11 11ur als Varietat derselbe11 Art (cf. Jirásek 1952) u11d 11icht als selbsta11dige Art, wie tli.es ma11che sowjetische Autore11 tun. Die Varietat mit bewimperte11 Ahrchen K. pectinata (Mar s c h. - Bi e b.) Ji r á s. et S k a 1. var. imbricata (NI ar s c h. - Bi e b.) Ji r á s. et S k a 1. [Syn.: K. imbricata (Mar s c h. - Bi e b.) Op i z sensu Mar s c h. - Bi e b.]

48

- bildet im Rahmen des Areals von K. pectinata (Mar s c h. - Bi e b.) Ji r á s . et S k a 1. eine Population, die im westlichen Teil des Areals von K. pectinata mit vielen Ůbergangsformen zur eigentlichen K. pectinata (Mar s c h. - Bi e b.) Ji r á s. et S k a 1. var. pectinata verbreitet ist. Die Autoren bezeichnen die mehr verbreitete typische Varietat (mit nicht bewimperten Ahrchen) als Kratzmannia pectinata (Mar s c h. - Bi e b.) Ji r á s. et S k a 1. . var. pec­tinata [Syn.: Kratzmannia i'.mbricata (Mar s c h. - Bi e b.) Op i z sensu O p i z]. Man kann sowohl das Epitheton pectinatum als a uch imbricatum gebrauchen, da beide Arten in ein- und derselben Arbeit beschrieben wurden. Aus den obenerwiihnten taxonomischen Griinden haben sich beide Autoren for den Namen Kratzmannia pectinata (Mar s c h. - Bi e b.) Ji r á R. et Skal. entschieden. K. pectinata (Mar s c h. - Bi e b.) Ji r á s. et S k a 1. var. pectinata ist als Adventivpfl.anze seit 1823 in der Prager Umgebung bekannt. In neuester Zeit verbreitet sie sich auf Uferdammen entlang der Moldan und auf sekundaren Ufergrasflachen. so dass ihr Vorkommen nicht wie friiher vereinzelt und ephemer, sondern in xerothermen sekundaron Bestanden ziem­lich expansiv ist .

L i t e r a t u r a:

Do stá l J. (HHí4, HHí8): Klíč k úplné květeně ČSR. ed. l, 2. - Praha. - (1957 ): B otani ck á nomenklatura (tam též překlad : Intern. Code of b otan. nomen cl11Lure). -

Prah a . Gaertner J. (1770): Observationes e t descriptioncs botanicae. - Novi Comment. Acad.

Sci. imp. p et ropol. 14 (1769 [error typogr.: m a le 17119 !]) ; pars 1: 531- 547 [sign. Univ. knih . Praha : (38 B 2) 14, pal"f; J].

G m e l in J. G. (1747): FlorR s ibil'ica. Torn . J. - P etropoli. Hit c h c ock A. S. (1920): The Gcnera of grasses of tho United States . - U. S. D e pt. Agric.

Bull. no. 772 : 1- 307 [sign. Knih. Katedry bot. biol. fa le UK, Praha : K 9761] . • T a ub e r t C. et S p ac h E. (1842- 1857): Illustrationes plantarum orientalium, ou Choix

de plantos nouvelles ou p eu connues d e l'Asie occidonta le. l (1842- 1843)-5 ( 1857). -P a ris Lnon vidimusJ.

J i r á se k V. (1952): K otázce výskytu Agropyrum cristatim1. (L.) G a e r t n. v ČSR. Pl"í ­p rav. s tudie k monografii č~eskos lovenských t rav III. - Čs. bot. Listy 4 ( 195 l- 19t.í2) : 145- 151.

-- ( 1954): Pří spěvek k sys tematice a taxonomii československých pýrů - Agropyrwn G a e r t. n. PHpr. studie k monografii čs. tnw V. -- Preslia, Praha, 26 : I Cí9- l 76.

L e d e bou r D. C. F . ( L829): Flora aJtaica. I. - B e rolini. -- (1 853): Flora rossica sive Enumerat io planta rum imp. 1·ossici. V. [Gramineae, Auctore

A. G r i se ba c h]. - Stuttgartiae. Li n n a o u s C. et H a 1 e ni u s J. P. (1751): Plant11e camtscha t,censes r n,rioros . - in Li n n é

Arnoenitates acad ernicae 2 ( J 751). [Vidimus ed. 3, 2 : 332- 364, 1787 1-M a r s c ha 11 a Bi e b e r st e in L. R . F. (1808) : F lorn ta,urico-caucasica. I. - Charkouiae. Ne v s k i j S. A. (1934): Koleno XIV. Jačmenevye - Hordeeae B ent.h . - in Flora SSSR

2: 590- 728. - (l936): Perečen' zla kov iz trib Lolieae, Nardeae, L eptureae i Iiordeeae Hory SSSR. -·­

Flora i Sis t em . vysš. Ras t .. fftsc. 2 ( = Tr. J ns t. bot. Akad. Nauk SSSH ser. l, fasc. 2) : 33- 90. Op i z P. M. (1823): Boheims phanerogamische und cry ptogamische Gewachse. - Prag. - (1836): A gropyrum Gartn. - in B e r c h to 1 d F . et Op i z P, M., Oekonomisch-techn.

Fl. B ohrnen s 1/2 : 397- 41 5 Prag. - (1 852): Seznam rostlin květeny české. - in Ma lá Encykl. Nauk fasc . 10, Praha. P a l i s o t d e B e a u v o i s A_ M . F. J. ( 18 12): Essai d.'une nouvelle agrostographie. -

Paris [non v idirnus] . ::.:; a v a g e S. (1945): A catalogue of the Linnaoan herha riurn. - London [sign. Knih. K atedry

bot. biol. fak. UK Pra ha : K 66/57]. S o ój B . (1958): Neue Arten und n eue Namen in d er F lora Ungams. II. (nebst B emerkungen

zu neuen Florenwerken d er NachbarHinder). - Acta bot. Acad. Sci. Hung. 4 : 191- 210.

49