Turecko 1945-2008Jitka Jandorová

Poloha Turecka

Základní údaje o Turecku

• Hlavní město- Ankara

• Rozloha - téměř 800 000 km2

• Počet obyvatel- Téměř 70 000 000

• Úřední jazyk- turečtina

• Náboženství- Islám, menší skupina pravoslavných křesťanů

• Vznik- 29.10. 1923 po pádu Osmanské říše

• Zřízení- Republika

• Měna- Turecká lira

Mustafa Kemal Atatürk• Nevýznamnější osobnost

Turecka• První prezident 29.10. 1923-

10.11. 1938• Vytvoření moderního a

nezávislého národa• Vzorem mu byla „ Západní

civilizace“• Prosadil mnoho reforem-

islám, práva žen, příjmení, kalendář, polygamie

• Potlačování svobody tisku, slova…

• Nástupcem r. 1938 Ismet Inönü

Konec 2. sv. války

• Snaha Turecko o neutralitu- vyhnutí se válce se SSSR

• Neutralita byla hrozbou izolace

• Únor 1945 vyhlášení „symbolické války“ Německu a Japonsku= kvalifikace do řad zakládajících členů OSN

• Po válce docházelo k problémům s nedostatkem zboží a s vysokou inflací- 500%

• Sovětský svaz obvinil Ankaru z reakcionářství a obsadil turecko- bulharskou hranici 200 000 vojáky. SSSR požadovala určitá území a možnost zřízení vlastní základny- došlo k odmítnutí a Turecko se sbližovalo s Řeckem, Íránem a nakonec i s USA

Demokratizace Turecka

• 1947 finanční a vojenská pomoc od USA

• Transformace k politickému pluralismu

• Vládnoucí republikánská strana se ocitala v krizi- nespokojenost veřejnosti – zrušení titulu „národního vůdce“

• Posílení pozic soukromého sektoru

• Vznik nátlakových skupin zpochybňující monopol kemalistické špičky

• Zavedení voleb předsedy republikánské strany

1. Svobodné volby

• 1946- vznik demokratické strany v čele s Adnanem Menderesem

• 1947 prezident Inönü legitimizoval existenci opozice

• Květen 1950- první svobodné volby- vítězí demokraté ( 408 ze 477 křesel parlamentu)

• Prezident odešel do opzice a nazval porážku své strany za „největší vítězství“

1. Republika 1950- 1960

• Vláda demokratické strany• Prezidentem Celal Bayar • Menderes ze strachu z převratu činí čistky v řadách nejvyšších

vysokých státních úředníků a mezi armádními funkcionáři• Namísto očekávané demokratizace jsou přijaty zákony

omezující tiskovou svobodu, vysokoškolskou autonomii a opoziční aktivity- uplatňování autoritářské praxe

• Rozvoj zemědělství, potravinářského a stavebního průmyslu, elektrifikace (za pomoci USA)

• Díky nízkým zahraničním investicím a velkému zadlužování země vznikají vážné hospodářské problémy- zvyšuje se inflace, rozmáhá se černý trh, zvyšují se ceny

Zahraniční politika

• Orientace na kapitalistické země• 1945 členem OSN• Žádost o vstup do NATO, kterou uspíšila korejská válka• 18.2. 1952 Turecko spolu s Řeckem přijato do NATO• 1955 součást Bagdádského paktu (Írán, Irák, Pákistán, VB)• Komplikované vztahy s arabským světem- jediná partnerská

země byl Irák• Vyhrocení vztahu s Bulharskem- 1953 vyhoštěno 250 000

turecky mluvících muslimů• 1954 zvyšování napětí v souvislosti s vývojem tzv.

kyperského problému

2. Republika 1960- 1980• 27. 4. 1960- svržení vlády A. Menderese nižšími armádními

důstojníky- vojenský převrat• Hlavou státu, předsedou vlády a ministrem obrany byl jmenován

Cemala Gürsel- (prezidentem 1961- 1966)• Vzniká výbor národní jednoty (VNJ)- veškerá moc ve státě-

konfrontace s demokraty- 1960 dochází k jejich rozpuštění• Převrat r. 1960 měl pokrokový charakter- snaha pokračovat v

reformách Atatürka, prosazování sociálně demokratických myšlenek namísto dosavadního populismu

• VNJ r. 1961 popravila oběšením Menderese a další státníky na základě vykonstruovaných obvinění

• 1962 rozpuštění VNJ Gürselem- přispění k demokratické neutralizaci

2. republikaReforma ústavního systému

• 1961- nová ústava ( přijata referendem)

• Politické svobody, tolerance politických aktivit

• Horní komora parlamentu- senát 105 členů

• Dolní komora parlamentu- národní shromáždění 450 členů

• Menší politické strany se dostaly do sněmovny

• Zákony musejí projít oběma komorami

• Vytvoření nezávislého ústavního soudu

• Ústava garantovala svobodu soudnictví, tisku a vysokého školství

• Rada národní bezpečnosti- dohled nad politikou a politiky

2. republika• 1963 vítězství Strany spravedlnosti v komunálních volbách• Pokračovatelé Demokratické strany• Předsedou Süleyman Demirel• Turecko dosahovalo vysokého hospodářského růstu• Nedocházelo k potlačování občanských svobod, televize a rozhlas mohli

otevřeně kritizovat vládu• SS se stává více představitelkou průmyslové buržoázie- zráta voličů ve

prospěch radikálně nacionalistické a proislámské pravice• V čele Republikánské vesnické národní strany je Alparslan Türkeš• Vznik militantní organizace s radikálně nacionalistickým programem „ 9

paprsků“- tvrdý nacionalismus, antikomunismus• 1969- změna názvů strany na Stranu národní akce- Türkeš jako zastánce islámu

jako součásti národního dědictví• V 60. letech vstupuje na politickou scénu Bülent Ecevit- oblíbenec levice, 1966

generálním tajemníkem Republikánské lidové strany

70. léta• Protiamerická „nálada“ • Arménský teror jak na turecké diplomaty, tak na turisty- požadavek

přijetí odpovědnosti za arménskou genocidu z roku 1915 a vznik arménského státu

• Demirelova vláda nedokázala násilí zabránit, parlament byl paralizován- 2. zásah armády do politiky

• 12. 3. 1971- požadavek náčelníka generálního štábu o vytvoření silné reformní vlády, která bude dodržovat kemalistické principy- ultimátum- hrozba převzetí moci

• Demirel rezignoval• Novým premiérem se stal Nihat Erima- reprezentant republikánské

strany• Teroristické útoky pokračovaly- záminka armády k zadržování

turecké levice- uvězněno na 5000 osob (novináři, studenti, spisovatelé)

70. léta

• Přijetí změn v ústavě (omezení svobody tisku, zrušení autonomie univerzit, rozhlasu, televize, redukce pravomoci ústavního soudu)

• Vznik zvláštních bezpečnostních soudů- vypořádání s velkým počtem uvězněných

• Posílení státu na úkor občanské společnosti

• Demirel dokázal obnovit svůj vliv na rozhodování o nejdůležitějších státních záležitostech

• 1973 volba nového prezidenta- senátor Fahri Korutürk (politické strany odmítli, aby hlavou státu byl automatiky náčelník generálního státu)

Konec 2. republiky• 1973- 1980- největší politické subjekty v zemi- Republikánská

lidová strana a Strana spravedlnosti nebyly schopny žádného kompromisu

• Problémy politického násilí, hospodářská krize, nedostatek pracovních příležitostí

• Do konce druhé republiky dochází ke střídání moci mezi Demirelovou SS a Ecevitovou RLS

• Do vlády zasahují i strany nacionalistů (Türkeš) a islámistů• Dále pokračují nepokoje v ulicích, útoky jsou směřovány proti

pravici i levici a zasahují i do veřejného života, dochází k politickým vraždám

• Duben 1980- obě největší strany se nedokázaly shodnout na nové hlavě státu

3. Republika (1980- 1991)

• Třetí vojenský převrat- 12.9. 1980 – očištění systému od dosavadních představitelů moci

• Rozpuštění parlamentu, zbavení poslanců imunity• Zemi řídila Národní bezpečnostní rada, jmenovala novou vládu

vedenou admirálem Bülentem Ulusuem• Během jednoho roku bylo zatčeno 120 000 lidí, 3 600 ortelů trestů

smrti, ve věznicích docházelo k mučení vězňů• Politika zastrašování- konec vln teroristických útoků• Docházelo k potlačování levice- ideologie pravice ( Turecko- islámská

syntéza)• Snaha nastolení smíru ve společnosti, prohlubování islámského étosu• vyloučení politiků z aktivní politiky, kteří dominovali před rokem 80

Změna liberální ústavyVolba prezidenta, Vlastenecká strana• Rozšíření pravomoci prezidenta, vlády a Národní bezpečnostní

rady• Omezení individuální svobody, svobody tisku• Schválení nové ústavy bylo svázáno s volbou prezidenta• V referendu ústavu přijalo 91% obyvatel• 1982-prezident- Kenan Evren- 7 leté funkční období (jediné

přímé volby)• 1983 do čela se dostává Vlastenecká strana v čele s Turgutem

Özalou- pozvolná liberalizace, schopnost oslovovat obyčejné lidi

• Po roce 1984 návrat Demirela, Ecevita Türkeše do politiky

Turecko za „vlády“ Turguta Özala

• Integrace Turecka do světové politiky• Posilování náboženství v politice a společnosti• Prosazení funkční tržní ekonomiky s exportním zaměřením• Rozvoj demokracie• Odstranění informačního monopolu státního rozhlasu a TV• Došlo k hospodářskému růstu, bohatla střední vrstva• Modernizace infrastruktury, zdůraznění konkurenceschopnosti• Rozvoj turistiky, textilního průmyslu• Zvyšování propasti mezi bohatými a chudými• Dočasné omezování zásahu armády do státních záležitostí• Konec 80. let- vzrůst inflace, korupce- pokles premiérovy

popularity, porážka jeho strany v komunálních volbách• 1989 se stává 2. civilním prezidentem (do roku 1993)

Válka v Kurdistánu• Kurdové měli v Turecku všechna občanská práva, jsou stejně jako Turci

muslimové, nikdy je nedělili bariéry (sňatky)• Museli se zříci národních aspirací ( obyvatelé Turecka jsou Turci), důrazné

prosazování asimilace kurdské menšiny, zákaz používáni Kurdštiny • Do poloviny 20. století mluvíme o konfliktu mezi moderním tureckým

národem a kurdskými zaostalými kmeny- s růstem vzdělanosti se objevila kurdská inteligence se zformulovaným národním programem

• Prosazování kurdské identity, levicového programu• Nejradikálnější se stala Strana kurdských pracujících (PKK) (1978, zal.

Abdullahem Öcalenem)• Ozbrojené boje, partizánství• 1984- vypověděla PKK turecké vládě otevřenou válku. Turecko na to

vyzbrojilo vesničany a vytvořilo tzv. vesnické gardy• Boje si vyžádali na 30 000 obětí• Během války v zálivu se prezidentu Özalovi podařilo dostat PKK do

izolace

Důsledky války s Kurdy

• 80. léta- změna situace v tureckém Kurdistánu- destrukce klasických kurdských vesnic, přemístění obyvatel do „ spádových vesnic“ na okraji velkých měst

• Hloubější poznávání svého jazyka a kořenů

• Možnost publikovat a vysílat ve vlastním jazyce (zrušení zákazu používání kurdštiny v roce 1991)

• Vláda premiéra Özala realizovala plány rozvoje oblastí s převážně kurdským osídlením- v jihovýchodní Anatólii (energie- vodní elektrárny, zavlažování- přehrady), plány projektu sahají až do roku 2010

Turecko po pádu železné opony (1991-2000)

• Snaha liberalizace společenského života• Snaha přiblížit Turecko EU- změny k přístupu k otázkám

lidských práv, anulování jazykového zákona z roku 83 o zamezování používání kurdštiny

• 1993- 2000- novým prezidentem zvolen Sülyeman Demirel• První žena ve vládě- premiérka Tansu Čillierová- ekonomka• Chřadnoucí ekonomika, korupce, inflace 148 %, hrozba

finanční krize, růst chudoby, únik kapitálu ze země- „promrhaná dekáda“

• 1995- předčasné volby- vítězství proislámské strany Necmettina Erbakana- Čillerová se dohodla s Erbakanem na vytvoření společné vlády- Erbakan v čele vlády

Premiér Necmettin Erbakana

• První islámský premiér vyvolala ve spol. ostrou polarizaci• Změny v hospodářské oblasti- zvýšení platu úředníků, podpory

zemědělcům, • Listopad 1996- skandál „ Susurluk“- havárie auta ve kterém byl

vysoký policejní představitel, drogový dealer, poslanec vládní strany, královna krásy= obrovský rozsah korupce

• Zahraniční politika- odstoupil od dřívějších snad vyvést zemi z NATO, uzavřít americké vojenské základny, přerušit vztahy s Izraelem

• Snaha o pevnější vztahy s islámskými zeměmi- preference vytvoření „společného islámského trhu“, jako protiváhy „křesťanské“ EU.

• 28. 2. 1997- 4. vojenský převrat, proti premiérovi Erbakanovi- cílem bylo omezit vliv politického islámu, odstranění jejich přívrženců z politického života, navrhli prodloužit školní docházku z 5-ti na 8 let

• 18. 6. 1997 premiér odstoupil

Turecko v 21. století

• Prezident Ahmet Necdet Sezer

• Hospodářská krize 2001- 2002- nestabilita na finančním trhu, centrální banka přišla o 5 mid. Dolarů- MMF poskytl Turecku půjčku ve výši 11, 4 mld. Dolarů

• Vláda přijala rozsáhlý program privatizace jež zahrnoval banky, elektrárny, aerolinky,distribuci pohonných hmot,…

• V reakci na útoky islámské sítě al- Ká‘ida 1. září 2000 se Turecko připojilo k „válce proti terorismu“- umožnilo americkým letadlům využívat turecký vzdušný prostor- na oplátku získalo Turecko příslib další finanční pomoci

• Změny v Turecké ústavě

Strana spravedlnosti a rozvoje

• 2002-založena Strana Spravedlnosti a rozvoje (AKP) v čele s charismatickým Recepem Tayyipem Erdoganem

• Strana se reprezentovala jako „konzervativní demokratická muslimská síla otevřená dialogu chránící tradiční rodinné hodnoty“

• 2003- Erdogan jmenován předsedou vlády

• Za úspěch strany mohla v nemalé míře pokračující katastrofická hospodářská situace- nezaměstnanost 15 %

• Na rozdíl od ostatních islámských pol. Stran APK začala propagovat západní demokratické hodnoty, lidská práva, vládu zákona, oddanost vlasti než národu nebo náboženské komunitě

• 2003 se AKP odmítla přidat po boku USA k válce v Iráku- ztratila tak možnost čerpat finanční prostředky- jejich strategické partnerství přestalo v praxi fungovat

• Erdoganova vláda vysílá mírové sbory do Iráku• V zemi nadále pokračovlay střety ohledně koexistence laického

státu a islámu• Důležité ústavní reformy- rozšíření práv demonstrantů, možnost

používání kurdštiny v médiích, okamžitý přístup vězňů k právníkům, parlament získal větší dohled nad vojenskými výdaji

• Listopad 2003- bombové útoky na synagogu a britský konzulát• Leden 2004- zákaz trestů smrti, zrušení státních bezpeč. Soudů• Začalo se veřejně diskutovat o arménských masakrech 1915• Volby r 2004 skončily výrazným vítězstvím AKP (41% hlasů)

• Květen 2007- volba prezidenta- jediným kandidátem byl Abdüllah Gül ( ministr zahraničních věcí)- parlament podle očekávání prezidenta nezvolil- nedostal potřebné 2/3 hlasů všech poslanců.

• V Turecku tímto nastává politická krize- anulování prvního kola voleb ústavním soudem na základě uznané žaloby opoziční Lidové republikánské strany.

• 22. 7. 2007 se uskutečnily předčasné parlamentní volby. Opět zvítězila Strana spravedlnosti a pokroku (AKP)v čele s premiérem Erdoganem. Strana získala 47,6% všech platných hlasů=po dalších pět let bude v Turecku vládnout, aniž by potřebovala koaličního partnera.

• Úspěch AKP je přičítán pozitivním výsledkům dosavadní vlády premiéra Erdogana který přivedl Turecko k branám Evropy, když po dlouhých letech Unie záhajila s Tureckem v roce 2004 přístupová jednání. Také hospodářská situace země se výrazně zlepšila a roční hospodářský růst se pohybuje kolem 7%.

Turecko a Islám

• 50. léta- širší prostor pro vyjádření muslimské náboženské identity, svolávání k modlitbě v arabštině, rozvoj ve vyučování a vydávání náboženské literatury

• 80. léta- snaha o překlenutí vzájemné politické nevraživosti náboženstvím- „turecko- islámská syntéza“

• Propojení demokracie a vládnoucích špiček s identitou muslimské většiny

• Zdůrazňování historických svazků Turků se všemi muslimi• Počátkem 21. století vyplynulo z výzkumů Bosporské univerzity v

Istambulu, že až 97% Turků považuje islám za svou víru, za muslimy se označilo 35% dotázaných. Dále bylo zjištěno, že 92% lidí dodržuje půst v průběhu ramadanu. 67% uvedlo, že jsou proti zasahování náboženství do politiky. 77% lidí souhlasilo s názorem, že ženy by měly mít možnost rozhodnout si zda budou nosit islámský šátek na veřejných místech a univerzitách.

Turecko a EU• 1963- uzavření s EHS asociační dohody- harmonizace právních předpisů v

hospodářské oblasti s právem EHS a odstraňování obchodních bariér• 1987- žádost o členství v EHS- členské státy odmítají přijmout zásadní

rozhodnutí ve vztahu k dalšímu rozšíření. EU se zaměřuje na vytvoření celní unie s Tureckem

• 1995- dokončení projektu celní unie mezi EU a Tureckem• 1999- na helsinském summitu je Turecko začleněno do skupiny

kandidátských zemí- nejsou ale zahájeny přístupové rozhovory• 2002- Kodaňský summit- Turecko usiluje o stanovení termínu zahájení

přístupových jednání- stanoveno na prosinec 2004• Prosinec 2004- Bruselský summit- rozhodnutí o začátku přístupových

rozhovorů na základě naplňování kodaňských kritérií• 10.3. 2005- začátek přístupových rozhovorů• 12.11. 2006- Rada EU zjišťuje neplnění přístupových podmínek a

pozastavuje přístupové rozhovory• 2014- nejdřívější rozšíření EU o Turecko

Kyperská krize

• 1954- počátky kyperského problému• Snaha řeckých nacionalistů vyhostit Brity z ostrova• Řekové chtějí připojit Kypr k Řecku= nesouhlas Turků• Turkové chtějí rozdělení Kypru= nesouhlas Řeků• => vytvoření nezávislého Kypru- rozdělení moci• 16.8. 1960- vznik nezávislé Kyperské republiky• Prezidentem byl Řek- arcibiskup Makariosa, viceprezidentem Turek• 1963- návrh Makariosa zrušení tureckého práva veta v kyperském

parlamentu- propukly nepokoje• Vlna protiamerické nevole- am. Prezident Lyndon Johnson zakázal

Turkům použít americké zbraně a varoval je, že pokud vyústí krize v sovětské intervence, nepřijde NATO Turecku napomoc

Kyperská krize• 1974 obnovení problémů tzv. Kyperské krize- svrhnutí Makaria, vyhlášení

sjednocení s Řeckem. Turecká vláda žádá o pomoc VB, ta odmítá- dochází k intervenci na vlastní pěst pod vedením Ecevita- vylodění Turecké armády na Kypru- obsazení 40% rozlohy ostrova

• Vzniká Attilova linie- rozdělení Kypru na dvě části• 1983- vyhlášení Severokyperské turecké republiky- její existenci kromě

Turků nikdo neuznával• 1.5. 2004- přijetí Kypru do EU- členství se vztahuje pouze na řeckou část• Prosinec 2002- předložení návrhu Kofi Annanem o sjednocení Kypru• 24.4. 2004- referendum na ostrově (vytvoření společného parlamentu)-

64,9 % kyperských Turků bylo pro, 75% kyperských Řeků bylo proti• Dodnes panuje mezi oběma částmi ostrova nevraživost- Turecko nepouští

kyperské lodě do svých přístavů, letadla na svá letiště• EU klade Turecku podmínku o uznání Kyperské republiky, to odmítá. Dále

požaduje odstranění všech překážek pro volný pohyb zboží• Problém Kypru je Turecko ochotno řešit na úrovni OSN, ne s EU

Významné osobnosti Turecka

Premiér Recep Tayyip Erdogan ministr zahr. Abdüllah Gül

Významné osobnosti TureckaPrezident Turecka Süleyman

Demirel (1993- 2000)Prezident Turecka Ahmet Necdet

Sezer (2000- 2007)

Turecko

Použité zdroje

• http://www.psp.cz/kps/pi/PRACE/pi-3-055.pdf

• http://www.euractiv.cz/evropa-dnes0/clanek/erdogan-znovu-vitezem-parlamentnich-voleb-v-turecku

• http://www.euractiv.cz/evropa-dnes0/analyza/prezidentske-volby-v-turecku-situace-po-prvnim-kole

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Turecko

• Turecko- stručná historie státu, Gabriel Pirický, nakl. Libra, Praha 2006, ISBN 80- 7277-323-2, 196 stran