UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Ústav pedagogiky a sociálních studií

Helena Poláková

Způsoby zooterapie se seniory

Bakalářská práce

Vedoucí práce: prof. PhDr. Helena Grecmanová, Ph.D.

Obor: Pedagogika - sociální práce

OLOMOUC 2010

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jsem

přitom jen uvedené prameny a literaturu.

V Olomouci dne 5. dubna 2010

-------------------------------

Helena Poláková

Děkuji touto cestou své vedoucí bakalářské práce, paní prof. PhDr. Heleně

Grecmanové, Ph.D., která mi poskytla cenné rady a připomínky při jejím zpracování.

Dále chci poděkovat všem zaměstnancům Domova pro seniory a Domova se zvláštním

režimem v Boskovicích, kteří mi umožnili zooterapii provádět, a pomohli vytvořit

podmínky pro zpracování výzkumu.

Psi nejsou celým naším životem, ale díky nim je náš život úplný.

Roger Coras, americký komentátor a spisovatel

Obsah:

Úvod .....................................................................................................................7

Teoretická část ......................................................................................................9

1 Zooterapie.....................................................................................................8

1.1 Základní terminologie ..........................................................................8

1.2 Historie zooterapie ...............................................................................9

1.3 Typy zooterapie dle používaných metod............................................10

1.4 Aktuální problémy zooterapie............................................................11

2 Formy zooterapie..........................................................................................7

2.1 Formy využívané pro AAA, AAT, AAE...............................................7

2.2 Forma AACR........................................................................................8

2.3 Další specifické formy .........................................................................8

3 Členění zooterapie......................................................................................10

3.1 Canisterapie........................................................................................10

3.1.1 Cíle canisterapie se seniory............................................................10

3.1.2 Techniky canisterapie v práci se seniory........................................11

3.1.3 Využití psa ve zdravotně sociální oblasti .......................................12

3.1.4 Financování canisterapie ................................................................13

3.2 Felinoterapie.......................................................................................14

3.2.1 Výběr koček pro návštěvní službu .................................................14

3.2.2 Význam kočky pro seniory ............................................................14

3.2.3 Felinoterapie v České republice .....................................................15

3.2.4 Informační zdroje ve felinoterapii..................................................16

3.3 Hiporehabilitace .................................................................................17

3.3.1 Terminologie ..................................................................................17

3.3.2 Metody terapeutické práce s koňmi ...............................................17

3.3.3 Ekonomická otázka hipoterapie .....................................................19

3.3.4 Hiporehabilitace a senior................................................................19

3.4 Ornitoterapie.......................................................................................19

3.5 Delfinoterapie.....................................................................................20

3.6 Využití dalších zvířat..........................................................................20

Praktická část......................................................................................................22

4 Metodologie výzkumu................................................................................23

5 Výsledky výzkumu a jejich interpretace ....................................................26

5.1 Podporuje uspokojování psychosociálních potřeb zlepšování

sociálního chování klienta? ........................................................................................26

5.2 Poskytuje zařízení všechny služby potřebné k uspokojení veškerých

potřeb klientů?............................................................................................................27

5.3 Jsou některé služby poskytované zařízením určeny k eliminaci

negativního dopadu samotného pobytu klienta v zařízení sociální péče na jeho

psychický stav? ..........................................................................................................28

5.4 Jaké aktivizační činnosti se v zařízení používají?..............................29

5.5 Které sociální a psychické potřeby zooterapie uspokojuje?...............30

6 Případová studie .........................................................................................32

7 Závěr výzkumu...........................................................................................34

Závěr...................................................................................................................35

8 Bibliografie: ...............................................................................................36

Seznam příloh.....................................................................................................38

7

Úvod

Již moje praxe na Střední pedagogické škole Boskovice mi ukázala jasný

životní a pracovní cíl. Mým vrcholným zájmem jsou senioři, jejich život doma

či v ústavu a především pomoc nebo podpora, kterou jim mohu poskytnout, a to jak

z hlediska profesionálního, tak i osobního, lidského.

Když jsem ve třetím ročníku střední školy přišla do domova pro seniory, o této

tematice jsem věděla jen to, co může člověk v tom věku, žijící v běžné rodině, vědět.

Babičky mám, jak se chovají, vím, ale tuto praxi jsem si vybrala proto, že jsem

se zajímala, jaký život mají senioři, kteří jsou z nějakého důvodu umístěni v domovech

pro seniory a jiných podobných zařízeních. Byla jsem tehdy zařazena

do ergoterapeutické skupiny, kde mě práce velmi bavila, ale pořád mi něco chybělo

– něco originálního, co tam ještě nebylo a čeho by se mohli účastnit všichni obyvatelé

domova.

Jako součást motivační části práce jsem do zařízení donesla svého zakrslého

králíčka, a to byl zlom mého pracovního úsilí. Pod vedením vrchní pracovnice

sociálně-zdravotnického úseku jsem s králíčkem navštívila nejen ergoterapeutickou

skupinu, ale také klienty upoutané na lůžko a ty, kteří se skupin z jakéhokoli důvodu

neúčastnili. Po několika málo dnech byl už králíček v každém pokoji netrpělivě

očekáván, a u některých klientů byly zřejmé první pozitivní výsledky této práce.

Přes jakkoli neprofesionální a laický začátek své terapeutické praxe jsem dala

stimul pracovníkům domova, kteří neustále hledají nové techniky a metody práce

se seniory, na základě něhož byl pořízen králíček Bany, který dodnes „bydlí“ v jedné

z ergoterapeutických dílen domova, a rozšířil tak řady zástupců zvířecího druhu, kteří

seniorům dělali společnost – papoušky a rybičky.

Pořízením králíčka do domova smysl mých návštěv uhasínal, a tak jsem hledala

další neotřelé nápady. Přes želvu a malého psa, které jsem na praxi brala až do konce

svého středoškolského studia, jsem se dopracovala až k návštěvám s cvičenou

sedmiletou boxerkou Quince.

Smyslem práce je nejen samotné shromažďování informací, zkušeností

a potřebných vědomostí, ale především poskytnutí alespoň chvilky radosti seniorům,

se kterými jsem pracovala, a to nejen v rámci bakalářské práce.

Cílem bakalářské práce je shromáždění informací, uvedených v literatuře,

do jednotného smysluplného celku, což umožní čtenářům proniknout do této „nové“

málo prozkoumané problematiky. Po přečtení práce by měl čtenář porozumět

8

základním pojmům týkajících se zooterapie a být schopen rozlišovat její základní

druhy. Dalším cílem je také poskytnout čtenářům informace o nových postupech práce

s klienty ve všech aktivitách, kde je zapotřebí jisté animace nebo „prolomení ledu“

mezi pracovníky a klienty.

Teoretická část práce tedy uvede čtenáře do základní terminologie, stručně

seznámí s historií zooterapie, popíše její metody, formy, aktuální problémy

a nejrozšířenější druhy.

Praktická část se věnuje zjišťování vlivu zooterapie na psychosociální stránku

seniora v zařízení sociální péče prostřednictvím hloubkových rozhovorů s klienty.

Pro dokreslení situace obsahuje také případovou studii jedné z klientek Domova

pro seniory a domova se zvláštním režimem Boskovice. Výsledky budou shromážděny

i zpracovány pomocí kvalitativního výzkumu. V této části práce se pracuje pouze

se seniory, kteří jsou klienty ústavní péče, neboť proniknout do soukromí seniorů

žijících ve vlastní domácnosti nebo s rodinou pouze za účelem získání

dat k vypracování bakalářské práce je nejen velmi obtížné, ale především neetické.

Využívám proto skutečnosti, že s klienty zmíněného zařízení mám možnost

již několikátým rokem pracovat. Zjišťuji tedy, jaký má zooterapie vliv

na psychosociální stránku seniora v zařízení sociální péče.

Neoddělitelnou součástí práce jsou přílohy, do kterých zahrnuji veškeré

podklady potřebné k doplnění teoretické i praktické části a na které bude odkazováno

ve stati práce. Zařazuji i fotografie z průběhu zooterapie, pořízené na základě ústního

svolení vedení i klientů Domova pro seniory a domova se zvláštním režimem

v Boskovicích.

9

Teoretická část

8

1 Zooterapie

První kapitola čtenáře seznamuje se základní terminologií, se kterou se v rámci

zooterapie setkáváme. Také stručně popisuje historii tohoto prozatím ne zcela

prozkoumaného a rozvinutého způsobu práce se zvířaty. Dále popisuji typy zooterapie,

rozdělené dle metod práce, pro utvoření představy o zooterapii. Pro dokreslení reality

této problematiky jsou v závěru kapitoly uvedeny také aktuální problémy zooterapie.

1.1 Základní terminologie

Pojem zooterapie, nebo animoterapie se užívá k pojmenování

terapeutické práce se zvířaty. Existuje několik možností dělení této nové a dosud

pochopitelně ne zcela prozkoumané vědy, a to podle metod, forem práce a podle toho,

jaké zvíře se terapie účastní. Může být užita jako součást fyzioterapie, psychoterapie

nebo komplexní rehabilitační péče. Mnoho lidí k pojmenování zooterapie mylně užívá

pojmu canisterapie (terapie s využitím psů). Mezi základní druhy léčby za pomoci

zvířat patří dále felinoterapie, která pracuje s kočkami, a hipoterapie, tedy léčba

za pomoci koní. Zmíněným druhům terapií bude věnován prostor v dalších kapitolách.

„Velmi zjednodušeně řečeno, pojmem zooterapie rozumíme pozitivní

až léčebné působení zvířete na člověka. Ať už je cílem zlepšení paměti, motoriky,

komunikace nebo zmírnění stresu, je zde zvíře vždy v roli prostředníka,

tzv. koterapeuta.“ (Freeman, 2007, s. 30)

„V českém jazyce neexistuje pojmenování zvláštní metody využití

zvířete jako léčebného prostředku pro člověka. Anglosaská literatura používá označení

,léčení prostřednictvím domácích miláčků‘ (popřípadě ,léčení domácími

miláčky‘).“(Nerandžič, 2006, s. 15)

Komplexní rehabilitační péči definuje Svobodová (2009, s. 105) jako

„souhrn všech opatření směřujících k odstranění efektivity a k socializaci, popř.

resocializaci postiženého člověka.“ Jsem přesvědčena, že se jedná o pouhý překlep,

a definice má namísto „efektivity“ obsahovat slovo „defektivity“. I když je možné

namítnout, že jde o slovíčkaření, upozorňuji na tento nedostatek, neboť kdyby

se takovýto výtisk dostal do rukou laikovi, mohl by způsobit nedorozumění nebo

nepochopení. Zooterapie může být použita jako součást komplexní rehabilitační péče,

umožňující její urychlení a zkvalitnění.

Jako koterapeut se obecně označuje „druhý terapeut při skupinové nebo

rodinné psychoterapii, který nevede terapii, ale přispívá k ní a po skončeném sezení

9

rozebírá s vedoucím terapeutem průběh terapie, interakce členů skupiny“. (online:

<http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/koterapeut>. [cit. 26.3.2010]) V rámci

zooterapie je koterapeutem zvíře, za pomoci kterého se zooterapeutická aktivita koná.

Zooterapeutický tým se skládá ze zooterapeuta a zvířete - koterapeuta.

Počet zooterapeutů ani zvířat není nikde přesně stanoven, protože při tomto druhu

terapie se musí tým co nejvíce přizpůsobit klientovi a jeho potřebám. Zooterapeutický

tým může doprovázet jiný pracovník, který s klientem pracuje, nebo se naopak terapeut

se zvířetem může stát součástí jiného, komplexnějšího týmu, např. při práci

v krizových situacích.

Klient, popř. pacient, popř. příjemce služby, popř. uživatel je osoba, na níž

je zooterapie aplikována.

1.2 Historie zooterapie

K různým druhům pomoci člověku se zvířata užívají už od dob, kdy byl

člověk schopen zkrotit divoké zvíře a naučil se s ním žít v symbióze. První zvířata,

se kterými se člověk učil pracovat, byla pes a koza.

Je historicky dokázáno, že pes žil společně již s prehistorickým

člověkem a plnil různé pomocné funkce. Ať už se jednalo o ochranu majetku či života,

pomoc v pastevectví, zahřívání v zimě nebo plnil funkce sociálního rozlišení –

ne každý mohl mít psa. Toto soužití registrují četné archeologické nálezy z různých

dob. U starověkých civilizacích, o kterých máme přesnější historické informace, byla

některá zvířata nejen chována, ale i uctívána či zbožšťována. Například v Orientu

se šlechtila různá nová plemena psů, používaná výhradně ke společenským účelům.

Za zmínku bezpochyby stojí i to, co je psáno v Bibli: Lukáš 16,21 vypráví,

že k Lazarovi, žebrákovi plnému vředů, o kterého nikdo nedbal, přicházeli psi

a alespoň mu lízali rány, což byl výraz soucitu a péče. Dalším možným vysvětlením

tohoto jejich chování by mohla být dezinfekce ran psími slinami.

Léčebné nasazení zvířat jako takové je zaznamenáno v 9. století

v Belgii, kdy byla zvířata používána k doplnění terapie zdravotně postižených, stejně

jako později od 18. století v Anglii. Tyto pokusy o cílenou léčbu za pomoci zvířat

bohužel nebyly dostatečně zdokumentovány.

V letech 1867-75 byl v Německu založen ústav Bethel, nejprve určený pro péči

o epileptiky, později bylo vybudováno rozsáhlé centrum pečující o lidi s různým

postižením, jehož součástí byl chov psů, koček, ptáků a koní. O téměř sto let později,

10

roku 1966, bylo v Belgii bylo založeno rehabilitační centrum pro zdravotně postižené,

kde byli k rehabilitaci využíváni psi a koně.

Mezitím se v nemocnicích v USA od r. 1919 využívali psi. Při hrách s nimi

docházelo ke zlepšení psychického stavu.

B. M. Levinson v roce 1969 upozornil na potenciál zvířat v terapii svým

terapeutickým úspěchem dosaženým s pomocí psího koterapeuta. O třináct let později

stanovil také první metodologické zásady pro terapii podporovanou zvířaty.

Za zlomový lze považovat rok 1970, kdy vznikla Delta Society, mezinárodní

nadace pro ochranu přírody a vztahy mezi zvířaty a lidmi, jejímž hlavním zájmem

je zooterapie.

Roku 1992 vniká IAHAIO, International Association of Human-Animal

Interaction Organisations (Mezinárodní asociace organizací součinnosti lidí a zvířat)

která se zabývá výzkumem i praktickou aplikací aktivit se zvířaty. Brzy nato, v roce

1995, vzniká AZOVZ, asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům.

Prostřednictvím této asociace se Česká republika stala členem IAHAIO.

Dosud poslední významný krok proběhl v roce 2004, kdy vzniká ESAAT

(European Society for Animal Assisted Therapy) s cílem zastřešit jednotlivé evropské

národní organizace zabývající se terapií podporovanou zvířaty, vytvořit a garantovat

společné standardy.

1.3 Typy zooterapie dle používaných metod

Animal Assisted Activities (Mezinárodní asociace organizací součinnosti

lidí a zvířat) - „AAA“ - jakákoli společenská nebo jiná aktivita, která se koná za pomoci

nebo účasti zvířat a která směřuje k rozvoji společenských kompetencí, nebo

k pozitivnímu vývoji života klienta. Jde o přirozenou interakci člověka se zvířetem.

Cílem může být například zlepšení komunikace, odbourávání stresu nebo fobií,

či obecná aktivizace klienta. Pro vykonávání zooterapie touto metodou se školí

specializovaný zooterapeutický tým. Metoda AAA může spočívat např. v hlazení

zvířat, hře s nimi, péči o ně a v dalších podobných nenáročných aktivitách,

přizpůsobených stavu, požadovaným výsledkům, přáním a možnostem konkrétního

klienta.

Animal Assisted Therapy (Terapie za pomoci zvířat) - „AAT“ - interakce člověka

se zvířetem jednoznačně zaměřená na zlepšení duševního nebo fyzického (případně

obou) stavu klienta. Tento druh terapie je určen především k podpoře pozitivního

11

vývoje procesu léčby nebo rehabilitace. Je určen například pro osoby jakkoli postižené,

znevýhodněné, nemocné, ale také pro lidi, kteří potřebují podporu při léčbě duševních

či tělesných poruch. V ideálním případě se zooterapeutický tým skládá ze dvou

zooterapeutů, z nichž jeden pečuje o klienta a druhý o vhodné vedení zvířete;

a koterapeuta.

Animal assisted Education (Výchova a vzdělávání za pomoci zvířat) -

„AAE“ - aktivita zooterapeutického týmu, zaměřená na pomoc v oblasti výchovy

a vzdělávání. Hlavním posláním je rozšíření možností nebo zlepšení kvality

ve výchovně-vzdělávacích aktivitách. Zooterapeutický tým se aktivně účastní

edukačních činností vedených pedagogem, rodičem nebo jinou kompetentní osobou.

Vzdělávání za pomoci zvířat se nejčastěji využívá v edukaci osob s poruchami učení,

chování, nebo komunikace, ale může být zařazeno jako animační činnost také

do běžných škol, ať už jako motivační prostředek, nebo názorný příklad do biologie,

předmětů zaměřených na vztahy lidí a zvířat, nebo jako součást výchovy žáků

k zodpovědnosti. Tuto metodu lze praktikovat například formou hry se zvířetem, péče

o ně nebo nácviku různých dovedností zábavným a poutavým způsobem.

Animal Assisted Crisis Response (Krizová intervence za pomoci zvířat) -

„AACR“ - kontakt zvířete s člověkem, který se z nějakého důvodu ocitl v krizové

situaci, např. jako oběť násilí, přírodních katastrof, nebo také člověka, který se účastní

mírnění následků katastrofy (např. dobrovolníci nebo členové záchranného týmu).

Cílem krizové intervence je především navození psychické pohody klienta nebo

alespoň zajištění takového stavu, kdy je schopen podstoupit terapii s odborníkem

v příslušné oblasti – např. psychoterapeutem, sociálním pracovníkem, aj. Pro tento

druh zooterapie musí být terapeutický tým proškolen nejen v rámci běžné zooterapie,

ale také psychologie krizových situací, práce ve složitých podmínkách a musí být

obzvlášť odolný vůči stresu. Pokud není zooterapeut výslovně vyzván ke spolupráci

s týmem integrovaného záchranného systému, pracuje samostatně a vyvaruje

se překážení ostatním zasahujícím. Základní činností týmu jsou V tomto případě

motivace ke spolupráci a hry pro odbourání stresu. (srov. Freeman, 2007)

1.4 Aktuální problémy zooterapie

Vzhledem k faktu, že je zooterapie záležitostí relativně novou, je bohužel

zřejmé, že není vše tak, jak by mělo být. Existuje několik problémů, které teprve na své

12

řešení čekají. Některé z následujících jsem objevila při několikaleté práci v rámci

zooterapie, jiné při shromažďování podkladů pro tuto práci.

• Nejasná terminologie – odborníci nejsou schopni shodnout se na jednotném

pojmosloví, dochází tak například k zaměňování pojmů canisterapie

a zooterapie.

• Nedostatek literatury – studenti, kteří se rozhodnou zpracovávat práce

na uvedené téma, se potýkají s problémem, kde čerpat poznatky pro teoretickou

část své práce. Do roku 2007, kdy vyšla první ucelená kniha o zooterapii,

se dalo vycházet pouze z knih Galajdové, Nerandžiče a z neucelených sborníků

z konferencí. Existuje několik málo knih, které se zooterapii věnují, ty jsou

však neodborné, případně jsou v nich takové chyby, že se z nich dá jen velmi

těžko vycházet - například zkratku vysvětlují pouze rozepsáním slov a jejich

překladem.

• Nepřístupnost literatury – zahraniční literatuře chybí překlady, výtisků

je obecně málo.

• Minimum organizací, zastřešujících zooterapeuty – obzvláště ty, kteří

se nevěnují práci se psy a koňmi, je velký problém někam zařadit.

• Legislativní neošetřenost možnosti přítomnosti a přístupu terapeutických zvířat

do zařízení – ať už školských, zdravotnických, nebo v rámci sociální péče.

• Nedostatek financí – zooterapie jistě není jediný obor, kde finance scházejí,

ale bohužel stejně jako vše ostatní, i zooterapie musí být nějak finančně

zajištěna. Vzhledem k neotřelosti a neznámosti oboru u široké veřejnosti

je problematické najít sponzory nebo dárce, kteří by k rozvoji nového přístupu

přispěli. Proto většina těchto aktivit probíhá v rámci dobrovolnictví.

• Nedostatek profesionálů, kteří by se zooterapií dlouhodobě zabývali a byli

ochotni se o své poznatky podělit.

7

2 Formy zooterapie

Ve druhé kapitole jsou čtenáři podrobně představeny konkrétní formy práce

zooterapeutického týmu v jednotlivých typech zooterapie. Formy jsou logicky

uspořádány do celků podle toho, pro kterou metodu zooterapie jsou využitelné.

2.1 Formy využívané pro AAA, AAT, AAE

Návštěvní program je jedna z nejčastěji používaných zooterapeutických

aktivit, vždy předem s klientem dohodnutá a očekávaná. Jedná se o pravidelné

setkávání klienta se zooterapeutickým týmem v domácnosti, zařízení,

kam je umístěn, nebo na jiném dohodnutém místě.

Jednorázové aktivity jsou krátkodobé. Může se jednat například

o veřejnou prezentaci, nepravidelné návštěvy, programy v rámci besídkových akcí,

a to pro uživatele všech věkových kategorií, obyvatele různých zařízení, nebo

i pro širokou veřejnost, „zdravé občany“.

Pobytový program může být krátkodobý (např. víkend) nebo

dlouhodobý na místě, kde se zooterapie uskutečňuje. Nejčastějšími formami jsou

pobytové tábory se zvířaty, pobyty na farmách, statcích, nebo střediscích, které

nabízejí zooterapeutické služby. Je nutné dodat, že zooterapeutické účinky může mít

návštěva jakéhokoli zvířete, i toho, které k tomuto účelu není speciálně vycvičeno

(musí se však dodržovat bezpečnostní pokyny). Do programu takového pobytu

se může řadit i pomoc při péči o zvíře za dohledu personálu.

Rezidentní program spočívá v umístění zooterapeutického zvířete

natrvalo do zařízení nebo péče klienta. Zvíře se v tomto případě může, ale nemusí,

stát majetkem opatrovatele. Budoucím opatrovatelům zvířete sdělí cvičitel zvířete

pokyny a informace, jak se zvířetem pracovat a jak se o něj starat. Informace

by se měly týkat např. hygieny, povelů, odměn, trestů, návyků a v neposlední řadě

také metod, jak zvíře udržet v kondici a nenechat je slábnout. Zvíře je schopno

zvyknout si i na více opatrovatelů, ale je dobré dodržovat řád, aby netrpělo

zbytečnými přesuny nebo změnami.

8

2.2 Forma AACR

Zásah krizové intervence - zooterapeutický tým se v rámci svých možností

přizpůsobí krizové situaci, ať už trvá hodiny nebo měsíce. V krizových případech

je nutno zvažovat stav klientů i samotného zooterapeutického týmu, neboť bez

koterapeuta činnost nelze provozovat. Na terapeutovi naopak závisí veškerá

organizace terapií.

2.3 Další specifické formy

Ambulantní program se zaměřuje na podporu práce lékařů, psychologů nebo

jiných pracovníků, ke kterým docházejí klienti, a dá se předpokládat, že z návštěvy

mají obavy nebo trpí dokonce fobiemi (např. z nemocničního prostředí). Zvíře

se stává prostředníkem mezi klientem a pracovníkem a snižuje tak stres. Pracovník

je současně zooterapeutem a své zvíře zařazuje podle potřeby do práce s uživatelem.

Alternativou je pozvání zooterapeutického týmu, ale toto řešení má své nevýhody.

Použijeme-li příklad z lékařské ordinace, může přítomnost dalšího člověka

u návštěvy situaci ještě zhoršit (stud), a také je složitě proveditelné mít

zooterapeutický tým při ruce vždy, když je potřeba.

Program péče o zvíře se využívá za účelem získání správných hygienických

nebo sociálních návyků, motivace k samostatnosti a odpovědnosti. Péče o zvíře

může být realizována buď v rámci rezidentní formy, pobytového programu, nebo

návštěvního programu. Probíhá pod dohledem odborníka, jak v zájmu zvířete,

tak i v zájmu klienta. Špatná péče by totiž mohla vést např. k odtažitosti zvířete.

Programu může předcházet např. terapie pomocí pěstování rostlin, aby si klient

zvykl na jistou zodpovědnost a nebyl potom vystaven stresu z náhlé změny

rozvrhování vlastního času. I když je rostlina obvykle daleko méně náročná než

zvíře, může se použít jako předběžný trénink. Péče o zvíře může být svěřena

klientovi zcela nebo částečně. Při částečné péči se klient aktivně účastní aktivit

s péčí spojených, ale pouze jako „pomocník“ pracovníka, který má za zvíře

zodpovědnost.

Zooterapie s asistenčním zvířetem - nejznámější je bezpochyby pes jako

průvodce nevidomého klienta. Zdravotně postiženému klientu je předáno zvíře,

cvičené k pomoci a kompenzaci jeho znevýhodnění. Zvíře má funkci nejen

9

pomocníka, ale také společníka, který je vždy nablízku. Pro mnoho lidí je velmi

přínosná už jen samotná přítomnost zvířete, díky kterému se cítí v bezpečí, i když

je doma sám, nebo jde na nákup. Funkce zooterapeuta je v tomto případě přenesena

buď na klienta, nebo blízkého člověka, který je s ním dlouhodobě v kontaktu.

Každé zvíře je cvičeno nejprve obecně, a následně speciálně pro daného klienta,

aby zvládalo všechny specifické úkony, které klient vyžaduje. V každém případě

musí být opatrovatel zvířete seznámen s tím, že je nutné dohlížet na prevenci

přetěžování zvířete. (Freeman, 2007)

10

3 Členění zooterapie

Třetí kapitola čtenáře podrobně seznamuje s druhy zooterapie a zvířaty,

se kterými se pracuje. Zmíněny jsou nejen druhy u nás známé a provozované,

ale i ty, které mají úspěch v zahraničí a u nás dosud nebyly zavedeny. Nejvíce

prostoru je věnováno canisterapii, která je v našich podmínkách nejčastěji

používaným druhem zooterapie.

3.1 Canisterapie

U zavedení tohoto slova mezi odborné termíny stála v roce 1993 PhDr. Jiřina

Lacinová, významná průkopnice práce se zvířaty u nás.

„Název canisterapie se vžil jako označení způsobu terapie, který využívá

pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž pojem zdraví je zde myšlen

přesně podle definice WHO (Světové zdravotnické organizace) jako stav psychické,

fyzické a sociální pohody.“ (Galajdová, 1999, s. 24)

3.1.1 Cíle canisterapie se seniory

Cíle se stanovují individuálně podle potřeb každého klienta. Záleží

na zdravotním a psychickém stavu, aktuální náladě a všech ostatních ukazatelích

klienta, jak se bude canisterapie provádět, a k čemu má vést. Obecně však lze říci,

že v práci se seniory dosahujeme pozitivních výsledků v těchto oblastech:

• Pohyblivost – rozvoj hrubé i jemné motoriky, motivace k pohybu a radost

z něj, zachování schopnosti sebeobsluhy (např. stravování, oblékání,

hygiena).

• Psychická podpora – zlepšení nálady (jak krátkodobé, tak i dlouhodobé),

prevence nebo snižování depresí, podpora sebevědomí, sebedůvěry, pocit

bezpečí, reálné sebehodnocení, odpoutání od problémů, přijetí nemoci nebo

stáří se všemi jeho aspekty, umožnění vyjádřit emoce, naplnění potřeby

společensky přijatelného intimního tělesného kontaktu.

• Kognitivní oblast, motivace – stimulace vnímání, myšlení, paměti, orientace

(v čase a prostoru), soustředění, trénování smyslů.

• Sociabilita a sociální dovednosti – zlepšení mezilidských vztahů a kontaktů,

11

pocit jistoty a sociální vyrovnanosti, pozitivní a vyrovnaný vztah k sobě

samému, soběstačnost, vytržení z izolace.

• Vztah ke psům a zvířatům obecně – možnost vřelého vztahu ke zvířatům

a přírodě. (Tichá, 2007)

Ředitel Psychiatrického centra Praha, profesor Cyril Höschl, se podle knihy

Galajdové vyjádřil, že přítomnost psa v období stáří (nad 65 let) je velmi

významným činitelem, neboť velmi výrazně snižuje riziko dokonaných

sebevražd v tomto pokročilém věku, konaných z důvodu opuštěnosti, nebo

nezájmu dětí a okolí o život seniora. „Studie porovnávající osamělé vlastníky

a nevlastníky zvířat prokázala, že vlastníci dosáhli významně vyššího skóre

ve 4 ze 6 psychologických testů zkoumajících míru optimismu a iniciativy

a nepřítomnost neklidu a osamělosti.“ (Galajdová, 1999, s. 118)

3.1.2 Techniky canisterapie v práci se seniory

• Polohování – tato technika je využitelná se všemi klienty, protože není

omezená hybností ani komunikativností. Problematičtější je výběr psa,

protože pro tuto techniku lze jen velmi obtížně využít pomoci malých

plemen psů. I když někdo může tvrdit, že menší pes si může lehnout

například pod klientovu hlavu, z vlastní zkušenosti musím říci, že v tomto

případě jsou senioři spíše zdrženliví z důvodu obavy o pejskovo zdraví –

malý pes jednoduše nemusí vydržet takovou hmotnost. Protože jde

o bezprostřední fyzický kontakt seniora a psa (může být užito i více psů),

musí se předem zjistit, zda klient není na zvířecí srst alergický. Práce

by v tomto případě měla být konzultována s rehabilitačními pracovníky.

• Techniky pro rozvoj jemné motoriky, manipulace – senior procvičuje jemnou

motoriku, např. při zapínání, uvolňování či stahování obojku, česání psa,

odměňování psími pochoutkami atd.

• Techniky podporující rozvoj hrubé motoriky a koordinace pohybu – při

provádění této techniky je nutno citlivě určit hranici možností klienta,

aby při nezvládnutí úkonu nezačal propadat depresi, ale naopak aby byl

podněcován k postupnému zlepšování. Příkladem mohou být různé

překážkové dráhy (senior vodí psa mezi rozestavěnými židlemi), procházky

nebo házení míčků, které pes nosí (klient je nucen se sehnout k zemi nebo

si nějakým způsobem míček podat, při házení rozpohybuje svaly a klouby

12

rukou a zad). Se seniory se sníženou hybností lze začít alespoň

s opakovaným chytáním packy, kterou pes na jeho povel podává, nebo např.

„přetahováním“ se s pejskem o hračku (Pes musí chápat, že cvičí s pohybově

omezeným člověkem, aby neublížil – např. povel „pomalu“).

• Stimulační techniky – Dle Galajdové (1999) při kontaktu se zvířecí srstí

zaplavují lidské tělo fenyletylamin a endorfiny, které způsobují pocit slasti

a štěstí. Do této techniky spadá hlazení nebo mazlení s pejsky.

• Trénování paměti – kvízy o psech, křížovky nebo u slabších jedinců pouhé

zapamatování jména, případně jakýchkoli souvislostí, které klientovi

při terapii řekneme („Jmenuje se Beruška a měla osm šťěňátek“). Je dobré

držet se zásady, kterou již doporučoval J. A. Komenský ve své knize Velká

Didaktika: „Bude se postupovat od všeobecného ke zvláštnímu

a od snadnějšího k nesnadnějšímu.“

• Trénink řečových dovedností – vyslovování povelů, pochval směřovaných

k pejskovi, atd.

3.1.3 Využití psa ve zdravotně sociální oblasti

Stejně jako všichni lidé nejsou stejní, existují odlišnosti i mezi psy a jejich

rasami. V rámci využití psů ve zdravotně sociálním oboru proto využíváme

následujícího rozdělení psů podle očekávané činnosti:

• Psi kompenzující potřebnost osoby – psi servisní, kteří pomáhají osobám

se specifickými potřebami kompenzovat jejich handicap. Do této kategorie

řadíme psy asistenční, které využívají především lidé upoutaní na invalidní

vozík. Asistenční psi jsou schopni manipulovat předměty (např. dveřmi) a jsou

cvičeni specificky pro určitého klienta k naplňování jeho potřeb. V rámci

udržení či zlepšení stavu klienta je nutné, aby pes nebyl cvičen k vykonávání

činností, které klient zvládá sám. Dále jsou to psi vodící, určení pro klienty

zrakově postižené (zbytky zraku, slepota, osleplost). Psi signální klientům

nahrazují některý ze smyslů (kromě zraku), a upozorňují na určité vjemy.

• Psi asistující terapii – psi canisterapeutičtí, které narozdíl od psů servisních

vychovává a cvičí jeho majitel, který s ním následně také pracuje v rámci

canisterapie s potřebnými osobami.

• Psi asistující včasné diagnostice – psi diagnostičtí, kteří dokáží vycítit některé

projevy nemocí nebo psychosomatických stavů dříve, než se klinicky objeví.

13

V zahraničí se pro tuto práci užívá pojmu „pet-scan.“ Štěňata se pro tento druh

práce nevybírají podle plemene ani pohlaví, ale podle senzitivity vůči projevům

nemoci konkrétního klienta.

• Psi život zachraňující – psi záchranářští, speciálně vycvičení pro vyhledání

a označení pohřešované osoby v terénu, sutinách, sněhové lavině, pod vodní

hladinou apod. (Tvrdá, Tichá, 2007)

Pes a epileptik: Zahraniční studie dokazují, že pes pozná příchod

epileptického záchvatu, a to 15 až 50 minut předem. Teorie se liší v odůvodněních

této schopnosti (např. drobné změny v chování klienta, nebo tzv. elektromagnetická

bouře v jeho těle). Výsledkem zahraničních i českých anket mezi epileptiky je závěr,

že všichni psi na epileptický záchvat svého pána reagují, odmítají se od něj vzdálit,

většina z nich vyje, štěká nebo jinak upozorňuje na problém a při samotném

záchvatu olizují obličej a ruce postiženého. Při předstíraném záchvatu pes nereaguje.

Objevily se i záznamy o psech, kteří rozpoznávali vážnou schizofrenní ataku, silný

migrenózní záchvat, hypoglykemické kóma nebo záchvat angniny pectoris

u člověka trpícího ischemickou chorobou srdeční. (Galajdová, 1999)

3.1.4 Financování canisterapie

O této problematice se zmiňuje ve svém příspěvku Nechvátalová. (2005)

Domácí zdroje: - Vládní: ministerstva, krajské úřady, úřady práce,

samospráva (radnice); z vlastních zdrojů nebo zprostředkovává z jiných zdrojů;

- nevládní: nadace, firmy, jedinci.

Zahraniční zdroje: - Vládní: Evropská unie, ambasády jednotlivých zemí;

- Nevládní: Zahraniční nadace s pobočkou v ČR.

„Výcvik asistenčního psa stojí 150 000 až 200 000 Kč. Pes je vybírán

pro konkrétního zdravotně postiženého člověka, výcvik je přizpůsoben jeho

individuálním potřebám a je nesmírně náročný. Pokud je takový pes předčasně

usmrcen, ukraden, nebo nějak jinak poškozen, nemá klient na nového psa právo,

dokud neuplyne příslušná doba pro ,opotřebení pomůcky‘ (5 let).“ (Nerandžič,

2006)

14

3.2 Felinoterapie

„Kočka je schopna velmi čitelně vyjádřit pohodu, pozornost, strach, obranu

i útok a téměř vždy se jedná o kombinované vyjádření těchto pocitů za pomoci

následujících komponentů:

- celkový postoj těla: natažení či skrčení končetin, vzájemné proporce a postavení

přední a zadní části těla, držení hlavy, tvar a pohyb ocasu, stav srsti.

- mimika: výraz oka, tvar a velikost zornice, postavení ucha, postavení hmatových

vousů, mimika pysků, nosu a čela. (Nákresy viz příloha)

- gesta: otírání se nosem, ,ducání‘ hlavou, očichávání, doteky tlapkou a hmatovými

vousy, otírání se kolem nohou, přešlapování, skok na nohy, lehce zdvižená tlapka.“

(Hypšová, Mahelka, 2007, s. 262)

3.2.1 Výběr koček pro návštěvní službu

Stejně jako u psů jsou preferována zvířata s klidnou povahou, přátelská

a přítulná. Vhodné jsou kočky z domácích chovů, kde známe povahové vlastnosti

jejich rodičů. Zvíře musí být zcela socializováno. Nejlépe žijící v bytě nebo domku

v přímém kontaktu s člověkem. Odborníci se shodují na tom, že po půlroční

karanténě, prodělání veterinárních vyšetření a nezbytných testů na kočičí choroby

může být pro terapii použita i kočka z útulku (pokud k tomu má vlohy) nebo

z hygienicky závadného prostředí. Nikde není stanovena vhodná plemenná

příslušnost, takže felinoterapii můžeme provádět i s kočkami bez průkazu původu.

Jediným určujícím faktorem je tu souhra týmu a vhodné povahové vlastnosti zvířete.

Z praxe však vyplývá, že určitá plemena koček mají jisté vlastnosti, které brání

možnosti vykonávat s nimi terapii (snížená sociabilita, odtažitost aj.). Nejvíce

preferovanými plemeny jsou kočky ragdollové, sibiřské a perské.

3.2.2 Význam kočky pro seniory

Přítomnost kočky je pro mnoho seniorů jediným zdrojem radosti ze života,

stejně jako přítomnost psa. Ať už senior žije doma nebo v jakémkoli ústavu, má

obvykle málo sociálních stimulů, a vůbec trpí nedostatkem jakékoli společnosti

a zájmu ze strany okolí. Kočka je, co se týká péče, méně náročná než pes, tudíž

je vhodnější pro seniory, kteří žijí sami. Klienti domovů pro seniory a jiných

podobných zařízení při felinoterapii prožívají často v myšlenkách návrat ke svým

15

zvířecím miláčkům, které museli opustit kvůli odchodu z domu, nebo kteří zemřeli

stářím, a tím aktivizují své paměťové funkce. Součástí takové terapie potom není

„pouhá“ aktivita se zvířetem, ale i vyslechnutí životního příběhu klienta. Toto

je jeden z hlavních problémů časového rozvrhování činností, a proto je dobré mít

vyhrazenou časovou rezervu, případně neplánovat přesně, kolik klientů navštívíme.

Zanedbatelný jistě není ani kontakt zaměstnanců zařízení se zvířetem, který jim

alespoň na chvíli ulehčuje jejich velice náročnou práci. Pokud má sám pracovník

lepší náladu, může ji dál rozšiřovat mezi své klienty. (Hypšová, Mahelka, 2007)

3.2.3 Felinoterapie v České republice

Jedinou organizací nejen v ČR, ale i v Evropě, která stanovuje podmínky

pouze pro terapeutickou práci s kočkami, je NCHK (Nezávislý chovatelský klub).

Protože v České republice zatím neexistuje zákon, který by této činnosti vymezoval

pravidla, řídí se provádění terapie pouze dohodou s cílovým zařízením, případně

interními předpisy organizace, která tuto činnost provádí. Tuto stať vypracoval klub

na základě Řádu ochrany ušlechtilých koček Nezávislého chovatelského klubu

(online: Řád ochrany ušlechtilých koček:

<http://www.nchk.estranky.cz/clanky/klubove-dokumenty/rad-ochryny-uslchtilych-

kocek-nchk-pri-verejnem-vystoupeni_-navstevni-sluzbe-a-zkouskach-pro-ni-a-

svodu-kocek>. [cit. 26.3.2010]) při veřejném vystoupení, návštěvní službě včetně

zkoušek pro ni a svodu koček Zkušebního řádu NCHK (online:

<http://nchk.wgz.cz/chovatelske-predpisy/zkusebni-rad-pro-felis-tym-v-2.html>.

pro týmy pracující v návštěvní službě. „Dobrovolník návštěvního týmu musí být

členem NCHK alespoň 1 rok. Musí si odpracovat se svou kočkou (po prozkoušení

povahových vlastností ve zkráceném testu Zkušebního řádu) 10 návštěv jako žák

pod dohledem chovatele s licencí pro návštěvní službu. Nejnižší věková hranice

pro žadatele o návštěvní službu je 12 let, za nezletilé se musí zaručit rodiče

či zákonní zástupci, z nichž alespoň jeden musí být přítomen u testu.“ (Hypšová,

Mahelka, 2007, s. 269)

16

3.2.4 Informační zdroje ve felinoterapii

Vzhledem k nedostatku informací o felinoterapii jsou jediným větším

informačním zdrojem práce a články canisterapeutů, kde je teorie i praxe již

poněkud rozvinutější. Dále můžeme čerpat přímo z internetových stránek NCHK.

(online: <http://www.nchk.estranky.cz/> [cit. 26.3.2010])

17

3.3 Hiporehabilitace

3.3.1 Terminologie

Vzhledem k menší známosti používaných termínů uvádí Vosátková (2007, s.

215) vysvětlení hlavních pojmů pro usnadnění orientace v této problematice:

- „Hiporehabilitace: zastřešující pojem pro aktivity spojené s rehabilitací

člověka pomocí koně v nejširším slova smyslu.

- Hipoterapie: rehabilitační metoda, která využívá pohybu koně a jeho

přenosu na člověka, spolu s psychologickým působením jízdy na koni.

- Léčebné pedagogicko-psychologické ježdění: metoda léčby psychických

poruch s pomocí koně.

- Parajezdectví: širší pojem pro sportovní aktivity spojené se sportovním

využitím koně handicapovanými sportovci.

- Cvičitel: pracovník proškolený Českou jezdeckou federací (dále ČJF)

k výuce jízdy na koni, v textu tento termín používán v širším smyslu slova, jako

člověk zodpovědný za přípravu koně.

- Fyzioterapeut: specialista v rehabilitaci, který pracuje s pacienty pomocí

různých rehabilitačních technik.

- Rehabilitační lékař: lékař s nástavbovou atestací z fyziatrie, balneologie

a léčebné rehabilitace.

- Zařízení sociálních služeb, zdravotnické zařízení nebo školské zařízení, kde

je zooterapie aplikována: v textu nazýváno jako cílové zařízení nebo pouze zařízení.

- Klient, popř. pacient, popř. příjemce služby: osoba, u níž je zooterapie

aplikována.“

3.3.2 Metody terapeutické práce s koňmi

Práce s koňmi má svá pravidla a specifika. Podle následujícího dělení

lze jednotně definovat každou činnost v přehledném systému.

EAT - Equine-Assisted Therapy (terapie s pomocí koní) - jakákoli terapie (s

výjimkou hipoterapie) prováděná uznávaným terapeutickým zařízením. Mezi tyto

činnosti řadíme např. hřebelcování, které podporuje zlepšení rozsahu pohybu,

rovnováhy a motoriky.

18

EFP - Equine-Facilited Psychoterapy (podpůrná psychoterapie s koňmi)

- léčba duševní stránky člověka za využití koně jako prostředníka mezi klientem

a odborníkem.

EEL - Equine Experimential Learning (praktická výuka s pomocí koní)

- výukové programy, které jsou přizpůsobeny osobám se specifickými potřebami.

EAP - Equine-Assisted Psychoterapy (psychoterapie s pomocí koní) - využití

koně v práci psychoterapeutů a psychiatrů v problematice psychických poruch.

Hippotherapy – Hipoterapie (odvětví fyzioterapie) - využití koně a jeho

specifik ve fyzioterapii.

Therapeutic riding (terapeutické ježdění) - terapie v průběhu sportovní

činnosti, sloužící k rehabilitaci.

Členění hiporehabilitace

• Léčebné pedagogicko-psychologické ježdění - využívá se především

pro klienty z řad dětí, ať už duševně či tělesně postižených, s omezenou

schopností učení nebo s nápadnostmi v jejich chování. Tato technika

umožňuje vytvoření důvěry, výcvik ke správnému sebesystému, odstranění

agresivity, zlepšení koordinace aj.

• Parajezdectví - sportovní ježdění pohybově nebo duševně handicapovaných,

19

trénování a účast na závodech v jízdě na koních.

• Hipoterapie - předepisuje lékař, vykonává fyzioterapeut ve spolupráci

s cvičitelem a pomocníkem. Je nutné zachovávat obecné principy (klid,

přiměřená teplota, přiměřená délka terapie, výběr vhodného koně, poloha

na koni, přenos pohybu na jezdce, vhodné pomůcky, jasné komunikační

prostředky. „Když jde kůň klidným krokem, dodává mozek impulzy

ke svalům, zapíná je včas a správně, a klient tak stačí udržet rovnováhu.

Při přetížení (při vysoké frekvenci kroků při klusu nebo cvalu) mozek

člověka informace nezpracovává pro jejich velké množství a zapínají

se patologické ochranné vzorce uložené v mozku, dojde k zablokování

příjmu informací z periferie a mozek vysílá chybné příkazy ke svalům.“

(Nerandžič, 2006, s. 96)

3.3.3 Ekonomická otázka hipoterapie

Vezmeme-li v úvahu, že ustájení a příprava koně stojí denně 300 Kč a klient

platí za terapii (20 minut) 100 Kč, je jasné, že se hipoterapeutický kůň „sám uživit

nemůže“, nehledě na další potřeby, jako plat fyzioterapeuta a vodiče, vybavení,

zdvižná rampa aj. Finanční otázka se řeší pomocí grantů, které jsou ale zdrojem

nepravidelným a nejistým. (srov. Vosátková, Vízdalová, 2007, s. 213–244)

3.3.4 Hiporehabilitace a senior

V dostupné literatuře není uvedeno, že by se hiporehabilitace senioři

účastnili, protože nepatří do největší cílové skupiny. Jejich zdravotní stav totiž

obvykle nedovoluje, aby se takových aktivit účastnili. Samotná terapie by mohla

velmi snadno seniorovi ublížit, a proto se v pokročilejším stáří téměř nevyužívá.

Jedinou možností využití koní je jejich sledování, případně hlazení.

3.4 Ornitoterapie

Tento druh terapie spočívá v chování papouška v kleci a naplňování jeho

základních potřeb, čímž se v člověku vyvolává pocit užitečnosti. Podle možností

jednotlivých druhů okrasných ptáků je možné učit je mluvit, nosit na ruce nebo

rameni, případně vypouštět z klece a nechat poletovat po místnosti. Stejně jako

u ostatních zvířat, tak i u papoušků je nutná výchova, pokud je chceme využít

20

v terapii. Pro ornitoterapeuta je nutné umět rozeznat náladu zvířete (např. čistí

si peří jedině když se cítí v bezpečí). Terapie může probíhat i formou ambulantních

návštěv, kdy terapeut klientům předvádí papouškovo umění, jako např. pohupování

na prstech, nebo ochočeného papouška podá klientovi a nechá je chvíli hrát si spolu.

U papoušků schopných řeči lze využít jejich dovednosti pro léčbu logopedických

vad, třeba ve formě opakování slov.

Největší úspěchy má ornitoterapie u seniorů, kde pomáhá nastolit duševní

rovnováhu, ale bezcenná jistě není u žádného potřebného klienta, ať už jsou jeho

potřeby a stav jakékoli. (srov. Doležalová, 2007)

3.5 Delfinoterapie

Dalším, v České republice dosud nepraktikovaným druhem terapie

je delfinoterapie. Specializovaná delfinária nalezneme např. na Floridě, v Německu,

nebo na Ukrajině. Vzhledem k nedostatku informací v literatuře uvádím základní

fakta čerpaná z rozhovoru s kanadským lékařem, který mi sdělil výsledky svého

pozorování (i když bohužel jen neprofesionálního) pacientů, kteří delfinoterapii

absolvovali, a samotného průběhu této terapie. Delfíni podle něj dokáží velice

dobře navázat kontakt s člověkem, řeší složité úkoly, velmi rádi a ochotně se nechají

vycvičit a doslova milují práci s lidmi. Vyznačují se vlastní řečí. Hlasově

se dorozumívají na velmi dobré úrovni. Komunikují pomocí signálů, jež používají

v určitých situacích. Od přátelského pískání až po rozhněvaný křik.

Při rehabilitaci se využívá i schopnost delfínů vysílat elektromagnetické

vlny, které ovlivňují některé procesy v lidském organismu. Delfíni jsou převážně

využíváni pro práci s dětmi trpícími dětskou obrnou, Downovým syndomem, a také

diabetiky. Pro svou schopnost rozvíjet komunikaci jsou vhodní i pro autistické děti.

3.6 Využití dalších zvířat

Svobodová (2009, s. 66) vyzdvihuje z ostatních zvířat především králíky:

„Králík je vynikající společník v zoorehabilitaci, je klidný, ale pohyblivý, zvědavý,

je taktilní, má rád dotyky i hlazení, jeho srst se hodí pro pozitivní taktilní podněty.

Je vhodný jak pro děti, tak pro seniory, má zklidňující vliv na klienty, podporuje

jemnou motoriku prstů, uplatňuje se i u psychiatrických pacientů, seniorů s demencí,

21

Alzheimerovou chorobou apod. Králíci jsou vhodní i pro ležící pacienty

v léčebnách, klienty na invalidním vozíku, odvádějí pozornost od bolesti, hodí

se i pro psychoterapii citově deprivovaných, agresivních dětí a dětí s poruchami

učení, pro podporu pozitivních taktilních vjemů u nevidomých a slabozrakých

a u osob s mentálním postižením.“ Výhodou využití králíků v práci se seniory

je fakt, že je mnozí chovali doma. Tuto skutečnost lze použít jako prostředek

k navázání prvního kontaktu s klientem.

Z malých zvířat se v zooterapii dále uplatňují dle Mahelky (2007) morčata,

činčily a fretky.

Morčata díky mnoha společným znakům s králíky jsou s nimi často

i souběžně používána.

Činčily mají nesmírně jemnou srst, proto byly v Kanadě zapojeny

do rehabilitace pacientů po těžkých popáleninách.

Fretky byly pro své komunikační dovednosti zařazeny do terapeutických

a sociálně rehabilitačních programů i v ČR.

3.7 Farmingterapie

Loučka (2007) popisuje specifickou formu zooterapie – farmingterapii, tedy

terapii prostřednictvím práce na farmě. Nejedná se pouze o práci v přímém kontaktu

se zvířaty, ale i o práci v celém procesu chovu a ošetřování zvířat, většinou u více

druhů zvířat, včetně přípravy krmiva a vytváření jejich dobré pohody.

Tento druh terapie je velmi důležitý a účinný, přispívá k integraci klientů

do společnosti, k jejich postupnému zařazování mezi intaktní lidi. Klienti buď

na farmě žijí (farma jako součást zařízení sociální péče) nebo na ni dojíždějí.

Farmingterapie může být praktikována v podobě aktivní činnosti, např. krmení

zvířat, která jsou naučená bez zábran přijímat potravu z ruky člověka, nebo ve formě

pozorování, např. sledování práce pasteveckého psa a reakcí hnaného stáda na něj.

Farmingterapie je velmi často využívána s ostatními druhy terapií, například

canisterapií nebo felinoterapií.

22

Praktická část

23

4 Metodologie výzkumu

V následující kapitole uvádím veškeré náležitosti vypracování výzkumu.

Popisuji cíle, metody, průběh sběru dat, výběr respondentů a formulování

výzkumných otázek a práci s nimi.

Cíl výzkumu: Zjistit, zda zooterapie pozitivně ovlivňuje psychosociální

stránku klienta, tedy jeho schopnost zvládat požadavky, které na něj vyvíjí sociální

prostředí. Dalším cílem je potom informovat veřejnost o této nové metodě a doložit

její účinky empirickými závěry práce. Zdůrazňuji, že cílem práce není zobecnit její

výsledky na všechny obyvatele zařízení, ani na populaci seniorů obecně

a ani z těchto výsledků vyvozovat obecné zákonitosti nebo pravidla pro následující

práci v zooterapii.

Metoda výzkumu: Vzhledem k faktu, že cílem práce není nezbytné zobecnění

jejích výsledků na celou společnost, ale hlubší pochopení vlivu zvířat

na psychosociální stránku seniorů, jsem zvolila kvalitativní výzkumnou strategii.

Ta se narozdíl od strategie kvantitativní snaží hlouběji porozumět sociální realitě

a běžnému životu lidí. Podle slov Dismana (1993, s. 286) „Posláním kvalitativního

výzkumu je porozumění lidem v sociálních situacích“. Za cíl kvalitativního

výzkumu pak tento autor považuje vytvoření nového porozumění nebo teorie.

Sběr dat: pro účely této práce využiji techniku polostrukturovaného

rozhovoru, který umožňuje flexibilitu při získávání informací od seniorů citlivým

a nezatěžujícím způsobem, a zároveň díky dané struktuře otázek předchází

přílišnému odklánění od tématu. Protože ale ne všichni klienti, se kterými

se zooterapie provádí, jsou rozhovor schopni uskutečnit, uvádím dále i jednu

případovou studii klientky upoutané na lůžko. Pro výzkum jsem si zvolila prostředí

Domova pro seniory a Domova se zvláštním režimem v Boskovicích, protože

tam vykonávám pedagogické a odborné praxe již několik let, a tak se podílím

na jeho činnosti, i když doposud pouze v omezeném čase. Domov pro seniory

má kapacitu 125 míst a domov se zvláštním režimem 37 míst. Budovy těchto dvou

domovů jsou navzájem architektonicky propojeny (dříve jedno větší zařízení)

a některé aktivity se konají pro oba domovy současně. Proto budou domovy

označovány sjednocujícím pojmem „domov.“

V domově je provozována zooterapie v několika podobách rezidentního

typu: uvnitř je umístěno akvárium s rybičkami, klec s andulkou, u vrátnice

24

na chodbě již několik let bydlí fenka zlatého retrívra Besinka (která svou povahou

není vhodná k samotné canisterapii, nicméně je přítulná a ráda se nechá od klientů

hladit), a ohrádku v jedné z ergoterapeutických pracoven má i zakrslý králík Bany.

Venku na dvoře, který je uzpůsoben pro vycházky obyvatel domova, je postavena

voliéra s okrasným ptactvem, které klienti velmi rádi při relaxaci na čerstvém

vzduchu pozorují (foto - viz přílohy). V podobě návštěvního programu

a jednorázových aktivit tu probíhá také canisterapie. Samotné rozhovory jsem

prováděla v průběhu souvislé odborné praxe v září roku 2009. Díky tomu,

že mi byla ponechána volnost v sestavování plánu činností, jsem měla dostatek času

pro provádění rozhovorů, a tak respondenti nepociťovali žádný tlak, kterým by byli

nuceni odpovídat rychle, odpovědi nepromýšlet, nebo zkreslovat. Díky tomu,

že mě respondenti znají, je navíc poměrně nízká pravděpodobnost, že by měli

potřebu lhát a stavět sebe nebo zařízení do jiné pozice, než v jaké se opravdu

nacházejí.

Výběr respondentů: Zajímavé a pro výzkum přínosné by jistě bylo zvolit část

respondentů, se kterými se zooterapie provádí, a druhou část, která se jí neúčastní.

Na zřetel však musí být brán fakt, že některá zvířata jsou umístěna přímo

ve společenských místnostech, do kterých v různých časových intervalech zavítá

každý, takže klienta, který by s žádným zvířetem do styku nepřišel, v zařízení

nenajdeme. Rozhodla jsem se tedy zvolit respondenty náhodným výběrem.

Samozřejmostí pro mne bylo zaručení anonymity, která minimalizuje strach

z nevhodné odpovědi. Respondenty jsem pro účely výzkumu označila neutrálně,

písmeny A, B, C, D, E. Respondentka a žije v domově kvůli svému postižení (těžký

diabetes, dětská mozková obrna s trvalými následky – upoutána na invalidní vozík)

již 15 let. Respondentka B byla rodinou umístěna do domova z důvodu nemožnosti

složité péče o její zdraví (nutnost přidechování kyslíku), ale je často a pravidelně

navštěvována členy své rodiny, především dcerou. V domově žije krátce, necelý rok.

Respondentka C žije v domově šestým rokem z rodinných důvodů. Respondent D

přišel do domova před dvěma roky, výhradně z důvodu neuspokojivé bytové situace.

Je zdráv a soběstačný. Respondentka E žije v domově 6 let, je často navštěvována

rodinou a známými, je vitální a aktivně se účastní většiny akcí v domově.

Respondenti byli obeznámeni s tématem plánovaného rozhovoru i s účelem

získávání dat, a samozřejmě byla zachována i dobrovolnost účasti na výzkumu.

Výzkumná otázka:

25

Základní výzkumná otázka: Jaký má zooterapie vliv na psychosociální stránku

seniora v zařízení sociální péče?

Dílčí výzkumné otázky:

1. Podporuje uspokojování psychosociálních potřeb zlepšování sociálního chování

klienta?

2. Poskytuje zařízení všechny služby potřebné k uspokojení veškerých potřeb

klientů?

3. Jsou některé služby poskytované zařízením určeny k eliminaci negativního

dopadu samotného pobytu klienta v zařízení sociální péče na jeho psychický stav?

4. Jaké aktivizační činnosti se v zařízení používají?

5. Které sociální a psychické potřeby zooterapie uspokojuje?

Operacionalizace: Převedení teoretických pojmů do empiricky ověřitelných

dat. Takto zpracované otázky již lze použít pro utvoření konkrétních otázek,

respondentům srozumitelných, a sestavení scénáře samotného rozhovoru. Seznam

dílčích otázek v základním a operacionalizovaném znění i konkrétní znění otázek

ve výzkumu přikládám pro přehlednost v tabulce v příloze č. 2.

26

5 Výsledky výzkumu a jejich interpretace

V následujících podkapitolách interpretuji výsledky výzkumu podle dílčích

otázek. Na konci každé podkapitoly jsou uvedeny dílčí závěry, ze kterých bude

v závěru práce formulována odpověď na hlavní výzkumnou otázku.

5.1 Podporuje uspokojování psychosociálních potřeb zlepšování

sociálního chování klienta?

Respondentům byly kladeny otázky ohledně spokojenosti v zařízení

a pomoci s řešením jejich problémů ze strany personálu.

Všichni respondenti se shodují na tom, že jsou v domově spokojení, chválí

především přívětivé chování personálu, dostatek zájmových činností a celkově

pohodovou atmosféru. A: „Ano, nejvíc se mi líbí naše kaplička a hodné sestřičky.“

D: „Mně se tady líbí, nic mi tu nechybí.“ C: „Všichni jsou tu na nás moc hodní,

a paní doktorky jsou citlivé.“

K otázce pomoci s problémy se respondentky A,B,C a E vyjadřují shodně

ve smyslu, že kdykoli je něco trápí nebo si nevědí rady, někdo z personálu jim vždy

ochotně pomáhá v rámci svých možností a mnohdy i nad rámec povinností.

A: „Jistěže pomáhají, kdykoli se svěřím s problémem, tak ochotně poradí, a zajímají

se i sami, když vidí, že mě něco trápí.“ C: „Ano, pomáhají nám a dělají pro nás

co nám jen na očích vidí. Je to poznat, že tuhle práci dělají s láskou.“ Respondent D

zdůrazňuje svoji soběstačnost: „Já s ničím pomoct nepotřebuju, jen tu bydlím.“

Dodává ale, že kdyby nějaký problém měl, jistě by ho se zaměstnanci řešil, protože

ze zkušeností svého spolubydlícího může usoudit, že by mu jistě pomohli nejlépe,

jak umí.

Dílčí závěr:

Z uvedených odpovědí usuzuji, že klienti jsou schopni plnit požadavky

okolí, ať už zcela samostatně, nebo s pomocí zaměstnanců domova. Zařízení tedy

napomáhá socializaci svých uživatelů velmi dobře. Klienti oceňují snahu

zaměstnanců i nad rámec jejich povinností, přívětivost a prostředí plné podnětů,

ve kterém se mohou cítit jako doma. Vyzdvihuji také fakt, že tři z pěti respondentů

s naprostou samozřejmostí mluví o zařízení jako o svém domově, např. po návratu

z návštěvy rodiny konstatují, že jsou rádi zase doma. Dále usuzuji, že se klienti

27

v domově cítí v bezpečí, a to jak fyzickém, tak i psychickém, což bezesporu také

přispívá k jejich socializaci. Uspokojování psychosociálních potřeb tedy podporuje

zlepšování sociálního chování klientů.

5.2 Poskytuje zařízení všechny služby potřebné k uspokojení

veškerých potřeb klientů?

Respondentům byly kladeny otázky, týkající se jejich pocitů z prostředí

domova a nápomocnosti zaměstnanců (zaměřeno na nepřiměřeně vysokou míru

pomoci).

Na otázku, zda si s klienty někdy zaměstnanci „jen tak“ povídají,

odpověděli všichni respondenti shodně souhlasně. B: „To víte, že si ráda popovídám,

a když mají sestřičky čas, tak si občas u mě jen tak sednou a povídáme si.“

D: „Občas si rád popovídám s kýmkoli, ať už jsou to sousedi, paní vrchní, nebo

třeba uklízečky.“

Při zodpovídání dotazů, zda respondentům v domově něco chybí, a jestli

si při příchodu tam mohli ponechat některé své osobní věci, se respondenti

v odpovědích částečně liší. A: „Chybí tady mladý stálý personál, někdo, kdo přebere

štafetu, až tu ty naše sestřičky nebudou.“ C: „Chybí mi paní H (uvádí jméno zesnulé

spolubydlící), a moje kočky, ale jinak jsem spokojená.“ E: „Ne, nic mi tu nechybí.

Kdyby ano, tak řeknu synovi nebo sestřičkám, to přece není žádný problém.“

V otázce možnosti ponechat si osobní věci všichni respondenti uvádějí, že nějaké

drobnosti si z domu donesli, ale v domově bohužel není tolik místa. Respondent D

se vyjádřil ve smyslu, že si přinesl několik pro sebe velmi důležitých drobností,

ale většiny věcí se raději zbavil, protože chtěl předejít sporům mezi budoucími

dědici: „Takhle mám vše, co potřebuju, a zároveň se nemusím trápit tím, že se po mé

smrti děti pohádají o každou stoličku.“

Další otázka měla za cíl zjistit, zda není péče o klienty tak vysoká,

že by snižovala jejich soběstačnost. Respondenti se vyjadřovali ve smyslu,

že pomoc je vždy zajištěna tak, aby nestrádali, ale zároveň aby se zbytečně nestávali

závislými na pomoci ostatních v činnostech, které sami zvládají. C: „Nikdo přece

nechce, aby z nás byli zbytečně mrzáci, ani my, ani oni.“ E: „Víte, kdyby nám

pomáhali se vším, tak by nás to taky nebavilo, nejsme přeci zvířata, a když něco

zvládneme sami, byť daleko pomaleji než kdyby nám pomohli, chceme to taky sami

28

udělat.“

Dílčí závěr:

Dle výpovědí respondentů zaměstnanci zařízení dodržují zásadu

individuálního přístupu ke klientům. Personál uspokojuje všechny potřeby klientů,

a zároveň dbá na to, aby nevytvářel klientovu závislost na pomoci. V rámci

možností domova mají klienti dovoleno mít na pokojích své osobní věci, čímž

se zařízení snaží eliminovat socializační stres klientů. Mohu tedy říci, že zařízení

poskytuje všechny služby potřebné k uspokojení veškerých potřeb klientů.

5.3 Jsou některé služby poskytované zařízením určeny k eliminaci

negativního dopadu samotného pobytu klienta v zařízení

sociální péče na jeho psychický stav?

Přechod z vlastního bydliště do ústavní péče s sebou vždy nese mnoho

změn, především z hlediska soukromí. Proto jsem se v další otázce zaměřila

na zjišťování ubytovací situace v zařízení.

K otázce spolubydlení a soukromí na pokoji se respondenti vyjadřovali

dle své aktuální pozice. A: „Nebyla jsem vždy sama na pokoji, ale teď jsem a více mi

to tak vyhovuje. S kamarádkami se ráda potkám, ale chci mít taky svůj klid. Bohužel

to vždy nejde.“ C: „Jsme tu dvě a jsme rády, že si můžeme povídat. Samotným

by nám bylo trochu smutno.“ D: „Jsme dva a soukromí mi trošku chybí, ale mám

dobrého spolubydlícího, takže to jde.“

Vřelost vztahu mezi zaměstnanci a klienty hraje nesporně roli v životě

klienta. Respondentky A, B, C a E na dotazování v této oblasti odpovídaly shodně

ve smyslu, že zaměstnance mají rády a považují některé z nich za své kamarády.

Respondent D připouští, že některé zaměstnance má hodně rád, ale potkává i takové,

které rád nemá: „Hlavně ty mladé holky, co sem chodí na praxi, ty nemám rád,

protože tu jsou z povinnosti a dělají z nás hlupáky. Vůbec si neuvědomují, že máme

za sebou celý život a taky o něm víme své.“

Respondenti byli dále dotázáni, jak se změnil jejich život příchodem

do domova. Odpovědi se značně liší, proto tentokrát uvádíme ve zkratce všechny.

A: „Velice mi to usnadňuje život – nemusím bojovat se schody a starají se tu, abych

měla všechno, co potřebuji.“ B: „Nejvíce mě mrzí, že tu nemůžu mít svého kocoura

a pejska. Bydlí teď u dcery a mám tu jen fotky.“ C: „Muselo to tak být, a tak ty

29

změny beru takové, jaké jsou. Nemá přece cenu se litovat. Je to tu prostě jiné.“

D: „Změnil se jen prostor, kde trávím čas, ale jinak je vše při starém. Chodím ven,

dělám, co mě baví.“ E: „Je to nová etapa života a beru ji takovou, jaká je.

Nezabývám se tím, co je nové, nebo jiné, a snažím se užívat, co mám.“

Dílčí závěr:

Ubytování klientů na jednolůžkových pokojích je sice možné,

ale vzhledem k omezené kapacitě takových pokojů bohužel nemohou být takto

ubytováni všichni. Zařízení se snaží vyjít vstříc přáním klientů, protože ne všichni

si přejí bydlet sami, někteří naopak společnost spolubydlícího nebo spolubydlících

oceňují. Někteří klienti vnímají zaměstnance domova jako své nové rodinné

příslušníky, nebo přátele, jiní s nimi příliš nevycházejí. Zdá se, že je to dáno

povahou každého klienta, protože z osobních zkušeností ze zařízení vyvozuji,

že zaměstnanci mají obrovskou snahu vycházet se všemi klienty dobře. Přechodem

z vlastního bydliště do ústavu se život nějakým způsobem změnil všem

respondentům a jejich přizpůsobení a přivyknutí na nové podmínky je dle mého

názoru opět individuální záležitostí každého klienta. Některé služby jsou tedy

určeny k eliminaci negativního dopadu samotného pobytu klienta v zařízení sociální

péče na jeho psychický stav.

5.4 Jaké aktivizační činnosti se v zařízení používají?

Dalším činitelem ovlivňujícím klientovu pohodu v zařízení jsou

volnočasové aktivity. Respondentům byly kladeny otázky na možnost využití

volného času. Všichni respondenti odpovídají opět podobně a tvrdí, že se v domově

neustále děje něco, do čeho by se mohli zapojit. Všichni vidí ve volnočasových

aktivitách velký přínos, protože podle jejich slov právě těm vděčí za nové vztahy

s jinými obyvateli domova. Na prvním místě většina respondentů uvádí

ergoterapeutickou dílnu, protože ta je k dispozici nejčastěji, a na druhém a třetím

místě se střídají zooterapie a jednorázové akce zařízení. A: „Na dílny chodím vždy,

když můžu, i na některé akce, ale tam moc záleží na tom, jak mi je. Se zvířátkama

můžou přijít kdykoli, i když nemám na nic náladu, a hned jsem veselejší.“

B: „Vím, že něco probíhá, ale chodím vždy jen na chvilku, protože nemám zařízení

na to, abych mohla být dlouho mimo svůj pokoj.“ D: „Někdy tam zajdu,

ale vykreslování mě nebaví, a takové ty ženské práce. Spíš mám rád muziku, tak

30

se vždy zeptám, co se bude dít, a podle toho se rozhodnu, jestli jít, nebo ne.“

Při dotazování na organizaci těchto aktivit se nám dostalo jednoznačné

odpovědi od všech klientů. Za všechny uvádíme tedy jednu společnou odpověď.

A: „Ruku nad tím drží paní vrchní, ta vymýšlí ty velké akce a spolupracuje

se sestřičkami z dílen, které zas vymýšlejí ty činnosti na každý den.“

Dílčí závěr:

Nejrozšířenější formou aktivizace obyvatel je ergoterapie, která probíhá

pravidelně a nejčastěji ze všech volnočasových aktivit. Dále je využíváno

muzikoterapie, aromaterapie, u klientů upoutaných na lůžko se s úspěchem využívá

technika bazální stimulace (zjištěno při praxích v domově). Zooterapie je velmi

oblíbenou formou aktivizace, respondenti se shodují na tom, že je vždy potěší, když

terapeutický tým přijde, nebo když si mohou zajít za zvířaty, umístěnými v zařízení

rezidentně. Všichni respondenti poukazovali na činnost vedoucí sociálně

zdravotnického úseku („paní vrchní“), která se v domově stala velkou průkopnicí

ve směru zlepšení služeb, poskytovaných obyvatelům, a neustále hledá novou

inspiraci pro rozvoj této oblasti.

5.5 Které sociální a psychické potřeby zooterapie uspokojuje?

Poslední dílčí otázka je věnována přímo problematice zooterapie. Předmětem

otázek pro respondenty byly pocity, které v nich zvířata navozují, a dopady

zooterapie na jejich socializaci.

Respondentů jsem se ptala, zda se seznámili blíže díky zvířatům v domově

s některým z obyvatel nebo zaměstnanců domova, a zda si s někým o zooterapii

povídají. A: „Byla jsem tu sice dříve než zvířátka, ale s nimi je to tu veselejší.“

D: „Ano, vždy si v kantýně povídáme o tom, co se děje.“ E: „Spíše než seznámili

bych řekla, že máme nová témata, o kterých si povídat. Je to velice příjemná

událost, když nás navštíví.“

Na poslední otázku v celém rozhovoru, zaměřenou na pocity, vyvolávané

přítomností zvířat, nebo jakékoli činnosti s nimi se nám dostalo několika výhradně

pozitivních odpovědí. A: „Cítím se příjemně, když si je můžu pohladit.“

B: „Vím, že mi rozumí. Jen je mi moc líto, že tu nemohu mít ty své. Ale i když jsou

ty zvířata cizí, je mi s nimi dobře.“ D: „Vlastní jsou vlastní, ale i tak je to fajn.

Oceňuju, že tu můžou být. Nebývalo to tak vždycky, i proto jsem původně do domova

31

nechtěl, protože jsem si myslel, že tu budu jako v konzervě, bez zájmu. Jsem mile

překvapen, že tu s lidma pracují, a používají i zvířata.“

Dílčí závěr:

Z odpovědí respondentů usuzuji, že zooterapie zmírňuje pocity osamělosti

a sociálního vyloučení. Zooterapie také usnadňuje komunikaci a spolupráci mezi

klienty navzájem a mezi klienty a zaměstnanci domova. Přítomnost zvířat a práce

s nimi klientům navozuje příjemné pocity, eliminuje negativní myšlenky a dodává

nové podněty a témata, kterými se senioři mohou zabývat. Ze zjevného nadšení,

podtrženého velmi výrazným oživením rozhovoru, soudím, že zooterapie má v práci

se seniory své místo, a přítomnost zvířete v lidském životě, obzvlášť v období stáří,

je nenahraditelná.

32

6 Případová studie

Paní T.

Úvod: Anamnestické informace byly získány prostudováním osobní složky

poskytnuté sociální pracovnicí. Data o předchozím životě bohužel nebyla

dochována, a vzhledem k aktuálnímu stavu paní T. již nejsou zjistitelná – není

schopna rozhovoru. Informace o reakcích na zooterapii jsem záskala v průběhu

samotné terapie a z rozhovoru s vedoucí oddělení, na kterém je paní T. umístěna.

Osobní anamnéza: narozena 29. 5. 1924 v Novém Bohumíně. Pro zhoršení

hybnosti a bolesti páteře byla v roce 2004 umístěna do Léčebny dlouhodobě

nemocných. Do domova byla po dohodě přemístěna v roce 2005, z důvodu špatného

zdravotního stavu a osamělosti.

Aktuální sociální anamnéza: Pobírá starobní a vdovský důchod a příspěvek

na péči. Je ubytována na čtyřlůžkovém pokoji a se zařízením je uzavřena smlouva

o ubytování, stravování, a úkonech péče. Dále jsou na základě dohody poskytovány

ošetřovatelská a rehabilitační péče, pomoc při zvládání běžných úkonů péče

o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, aktivizační činnosti, pomoc

při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí,

základní sociální poradenství, a je zprostředkována lékařská péče. K dosažení

osobních cílů a zajištění sociálních potřeb se využívá bazální stimulace, aktivizace

hudbou a počítáním a zooterapie. V roce 2006 bylo učiněno prohlášení o zdravotním

stavu, ze kterého vyplývá, že na základě zhoršení zdravotního stavu není schopna

nadále hospodařit se svými majetkovými hodnotami a bylo jí doporučeno přebírání

těchto hodnot do úschovny domova, s čímž paní T. souhlasí s doporučením lékaře

o nakládání se svými finančními prostředky a dává generální souhlas s takovým

jednáním. Finanční hotovost je předávána sociální pracovnici, která z ní hradí

veškeré potřeby této klientky, a zbytek předává k uložení na vkladní knížku. Podle

spisu klientka nenarušuje kolektivní soužití a její duševní soužití s okolím je obecně

dobré.

Zdravotní anamnéza: klientka trpí ischemnickou chorobou srdeční,

polyarthrosou a algií C páteře. Je upoutána na lůžko, verbální komunikace je značně

omezená.

Využití alternativních terapií: využívá bazální stimulace, hnízda, ve kterém

je umístěna denně, muzikoterapie, a zooterapie. Vedoucí oddělení, na kterém je paní

33

T. umístěna, potvrzuje pozitivní vliv zooterapie: „Vždy se celá rozzáří, je to zázrak,

protože před započetím zooterapie téměř nereagovala na podněty z okolí. Teď se její

zdravotní i psychosociální stav bezesporu zlepšil.“

Závěr: z pozorovaných reakcí při terapii usuzuji, že v případě paní

T. má zooterapie velmi významný podíl na zlepšení kognitivních a komunikačních

funkcí a blahodárný vliv na paměťové schopnosti. Paní T. má podle slov vedoucí

oddělení také různě dlouhá období, kdy vůbec nereaguje na žádné podněty, anebo

celé dny hluboce spí. Přítomnost zvířete je v takovém případě jedinou možností,

jak klientku „probudit“ dříve. Klientka pozitivně reaguje i na samotnou terapeutku,

kterou má vnitřně spojenou s příchodem zvířete.

34

7 Závěr výzkumu

V následujícím textu uvádím souhrnné výsledky zkoumání a formuluji

odpověď na základní výzkumnou otázku: Jaký má zooterapie vliv na psychosociální

stránku seniora v zařízení sociální péče?

Z výzkumu vyplývá, že uspokojování psychosociálních potřeb podporuje

zlepšování sociálního chování klientů. Zařízení, ve kterém byl výzkum prováděn,

poskytuje všechny služby potřebné k uspokojení veškerých potřeb klientů. Některé

služby zařízení jsou určeny k eliminaci negativního dopadu samotného pobytu

klienta v zařízení sociální péče na jeho psychický stav. Mezi tyto služby patří různé

druhy alternativních terapií, mezi nimi i zooterapie.

Na základě odpovědí na otázky a případové studie dále soudím,

že zooterapie má pozitivní vlivy na oblast komunikace, socializace, paměťové

funkce, aktuální i dlouhodobý psychický stav, kognitivní funkce, zlepšení hrubé

i jemné motoriky. Přítomnost zvířete může být dále přínosem k uvolnění atmosféry,

navázání, nebo prohloubení kontaktu, a to jak mezi klienty navzájem, tak i ve vztahu

klient – zaměstnanec zařízení.

Kontakt se zvířetem však nepůsobí pouze na psychosociální stránku

osobnosti, ale také na stránku fyzickou – biologickou, například při procvičování

ztuhlých svalů a kloubů nebo uvolnění svalstva či křečí. Zvíře je v takovém případě

nejen pomůckou, ale i motivací ke zlepšení fyzického stavu, který však nebyl

přímým cílem výzkumu. Specifické kladné reakce vykazují také osoby

trpící Parkinsonovou chorobou, se kterými byl průzkum prováděn. Třesoucí se ruce,

spočívající na zvířeti, se stávají lépe volně ovladatelnými a třes může krátkodobě

i zcela vymizet.

Mohu tedy říci, že na osoby, které byly zkoumány, má zooterapie výhradně

pozitivní vliv.

35

Závěr

Předložená bakalářská práce se podrobně zabývá využitím zooterapie v práci

se seniory. Teoretická část práce uvádí čtenáře do základní terminologie, seznamuje

stručně s historií zooterapie, popisuje její metody, formy, a aktuální problémy. Dále

se věnuje vysvětlení základních termínů, spojených se zooterapií, popisuje její

nejrozšířenější druhy a zmiňuje i ty, které nejsou v literatuře tolik rozebírány. Celá

práce je, jak již bylo uvedeno, zaměřena na práci se seniory, a proto je v některých

kapitolách uvedena podkapitola využití daného druhu v práci s touto cílovou

skupinou.

Cílem bylo shrnout užitečné informace o tomto rozvíjejícím se oboru, které

jsou dostupné v literatuře pouze „útržkovitě“, do smysluplného celku. I přes veškeré

obtíže, spojené s vyhledáváním údajů, např. v otázce delfinoterapie, kde byla

zdrojem informací především konzultace s lékařem, žijícím v Kanadě, tohoto cíle

práce bylo dosaženo. Dalšího vytyčeného cíle, zpřístupnění informací o nových

metodách přístupu k práci se seniory, se také podařilo dosáhnout (viz kapitoly

č. 1 – 3).

V praktické části je popsána příprava, průběh a výsledek výzkumu, jehož

prostřednictvím bylo možné dojít k odpovědi na hlavní výzkumnou otázku, a sice

Jaký má zooterapie vliv na psychosociální stránku seniora v zařízení sociální péče?

Výzkum proběhl úspěšně za pomoci a podpory zaměstnanců domova, i jeho

obyvatel, o čemž svědčí fotografie pořízené v průběhu terapie, jejíž součástí byl

u vybraných klientů i v předchozích kapitolách analyzovaný rozhovor.

Mohu tedy říci, že tato práce úspěšně dosáhla všech svých vytyčených cílů

a nad stanovený rámec také odůvodnila a pozitivními výsledky doložila účelnost

využití zooterapie v práci se seniory.

36

8 Bibliografie:

Monografie:

GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše. 1. vyd. Praha: Grada Publishing,

1999. ISBN 80-7169-789-3

NERANDŽIČ, Z., Animoterapie aneb Jak nás zvířata umí léčit. Praha:

Albatros, 2006.

ISBN 80-00-01809-8.

SVOBODOVÁ, I. a kol., Zoorehabilitace a aktivity se zvířaty pro rozvoj

osobnosti. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2009. ISBN

978-80-213-1912-7

Články:

DOLEŽALOVÁ, A. Papoušci - ornitoterapie. In Zooterapie ve světle

objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, 2007. ISBN 978-80-7322-

109-6

FREEMAN, M., Terminologie v zooterapii. In Zooterapie ve světle

objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, 2007. ISBN 978-80-7322-

109-6

HYPŠOVÁ, D., MAHELKA, B., Felinoterapie. In Zooterapie ve světle

objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, 2007. ISBN 978-80-7322-

109-6

LOUČKA, R., Ovce a kozy. In Zooterapie ve světle objektivních poznatků.

České Budějovice: Dona, 2007. ISBN 978-80-7322-109-6

MAHELKA, B., Využití dalších zvířecích druhů v zooterapii – úvod do

problematiky. In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České

Budějovice: Dona, 2007. ISBN 978-80-7322-109-6

NECHVÁTALOVÁ, M., Přehled možných finančních zdrojů pro podporu

canisterapie In Mezinárodní seminář o zooterapiích Tvorba norem praxe I.

1.-3.7. 2005 v Brně, sborník příspěvků. Brno: Filia 2005. ISBN 80-239-

5863-1

PATOČKA, J. a kol., Velká didaktika. In. Vybrané spisy Jana Amose

Komenského. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1958.

37

TICHÁ, V., Indikace a cíle canisterapie In Zooterapie ve světle objektivních

poznatků. České Budějovice: Dona, 2007. ISBN 978-80-7322-109-6

TVRDÁ, A., TICHÁ, V., Využití psa ve zdravotně sociální oblasti. In Zooterapie

ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, 2007. ISBN 978-

80-7322-109-6

VOSÁTKOVÁ, A., VÍZDALOVÁ, H., Hiporehabilitace. In Zooterapie ve světle

objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, 2007. ISBN 978-80-7322-

109-6

Elektronické zdroje:

Slovní cizích slov, online: <http://slovnik-cizich-

slov.abz.cz/web.php/slovo/koterapeut> [cit. 5.3.2010].

Oficiální stránky NCHK, online: <http://www.nchk.estranky.cz/> [cit.

11.3.2010].

Řád ochrany ušlechtilých koček, online

<http://www.nchk.estranky.cz/clanky/klubove-dokumenty/rad-ochryny-

uslchtilych-kocek-nchk-pri-verejnem-vystoupeni_-navstevni-sluzbe-a-

zkouskach-pro-ni-a-svodu-kocek> [cit. 26.3.2010].

Zkušební řád NCHK, online: <http://nchk.wgz.cz/chovatelske-

predpisy/zkusebni-rad-pro-felis-tym-v-2.html> [cit. 26.3.2010].

38

Seznam příloh

Příloha č. 1: mimika a postavení těla kočky. (Hypšová, 2007)

Příloha č. 2: seznam dílčích otázek v základním a operacionalizovaném znění

a konkrétní znění otázek ve výzkumu.

Příloha č. 3: fotografie zvířat v zařízení.

Příloha č. 4: fotografie z průběhu zooterapie.

Přílohy

Příloha č. 1: mimika a postavení těla kočky. (Hypšová, 2007)

Klidná kočka, uši jsou v normálním postavení, oči jsou jen pootevřené.

Kočka, která dává najevo maximální pozornost. Ušní boltce jsou obrácené

dopředu, oči doširoka otevřené.

Kočka vyjadřující nevůli, ušní boltce jsou vytočené lehce ven.

Kočka se necítí dobře, uši jsou v rozdílném postavení. Rozhoduje se, jak

zareagovat.

Kočka, která se cítí velmi nepříjemně, nebo má strach, a je připravena

k obraně.

Prskající syčící kočka, uši jsou položené dozadu. Cítí se v nouzi a brání

se útočníkovi.

Kočka se vine kolem svého pána, hlavu má zdviženou, trup lehce

vyklenutý nahoru. Ocas je vztyčený, jeho špička se mírně pohybuje.

Kočka má hravou náladu, žertovně pobíhá po místnosti a vybízí ke hře.

Kočka má strach, nebo loví. Při útěku se snaží být co nejnižší a nejdelší.

Kočka v bezvýchodné situaci, schoulí se a je připraven bránit se.

Kočka, která chce imponovat, nebo ohrozit jinou kočku.

Kočka se snaží zkrátit své tělo, zadní část je výše než hlava. Rozhoduje

se mezi útokem a útěkem.

Ustupující kočka. Hlava je skloněná, a kočka je stále připravená

k případné obraně.

Příloha č. 2: seznam dílčích otázek v základním a operacionalizovaném znění

a konkrétní znění otázek ve výzkumu.

Dílčí výzkumné otázky (DVO), operacionalizované otázky, otázky ve výzkumu

DVO 1 Podporuje uspokojování psychosociálních potřeb zlepšování sociálního chování

klienta?

OPERACIONALIZOVANÉ 1. Dokáže klient plnit požadavky okolí?

OTÁZKY 2. Napomáhá zařízení v klientově socializaci?

OTÁZKY ve VÝZKUMU 1. Jste v zařízení spokojen/a?

2. Pomohl Vám někdo ze zaměstnanců řešit Vaše problémy?

DVO 2 Poskytuje zařízení všechny služby potřebné k uspokojení veškerých potřeb

klientů?

OPERACIONALIZOVANÉ 1. Dodržují pracovníci zařízení zásadu individuálního přístupu ke klientům?

OTÁZKY 2. Uspokojuje personál veškeré potřeby klienta?

3. Nevytváří personál zbytečně klientovu závislost na pomoci?

4. je klientovi dovoleno mít v zařízení své osobní věci?

OTÁZKY ve VÝZKUMU 1. Povídají si s Vámi někdy zaměstnanci jen tak?

2. Máte pocit, že Vám tu něco chybí?

3. Stalo se Vám někdy, že by Vám zaměstnanci pomáhali s něčím, co sám/a

zvládáte?

4. Když jste se sem stěhoval/a, mohl/a jste si sem vzít nějaké své osobní věci?

DVO 3 Jsou některé služby poskytované zařízením určeny k eliminaci negativního

dopadu

samotného pobytu klienta v zařízení sociální péče na jeho psychický stav?

OPERACIONALIZOVANÉ 1. je možné ubytování klientů do jednolůžkových pokojů?

OTÁZKY 2. Mají klienti možnost projevit svou vůli při rozhodování o šíři poskytované

péče?

3. Vnímá klient personál zařízení jako součást náhrady vlastního domova?

4. je klientovi usnadněno plnění jeho osobních potřeb pobytem v zařízení?

OTÁZKY ve VÝZKUMU 1. Bydlíte na pokoji sám/a? Máte dostatek soukromí?

2. Domlouval/a jste se s někým, jak se zde o Vás budou starat?

3. Máte rád/a zaměstnance, které v domově vídáte?

4. co se ve Vašem životě změnilo přechodem do domova?

DVO 4 Jaké aktivizační činnosti se v zařízení používají?

OPERACIONALIZOVANÉ 1. Jaké volnočasové aktivity zařízení nabízí?

OTÁZKY 2. Kdo organizuje volnočasové aktivity v zařízení?

OTÁZKY ve VÝZKUMU 1. Vybavíte si, že by v domově probíhaly nějaké programy, které by ukrátily

dlouhou chvíli?

2. Kdo myslíte, že tyto aktivity pořádá?

DVO 5 Které sociální a psychické potřeby zooterapie uspokojuje?

OPERACIONALIZOVANÉ 1. Zmírňuje zooterapie pocity osamělosti a sociálního vyloučení?

OTÁZKY 2. Usnadňuje zooterapie komunikaci mezi klientem a spolubydlícími, nebo mezi

klientem a personálem?

3. Navozuje v klientovi přítomnost zvířete příjemné pocity?

OTÁZKY ve VÝZKUMU 1. Seznámi/la jste se blíže díky zvířatům v domově s některým z obyvatel nebo

zaměstnanců domova?

2. Povídáte si tu občas s někým o zvířatech, která tu vídáte?

3. Jak se cítíte, když je ve Vaší blízkosti zvíře, když se na něj díváte, nebo

ho třeba hladíte?

Příloha č. 3: fotografie zvířat v zařízení.

Příloha č. 4: fotografie z průběhu zooterapie.

ANOTACE Jméno a příjmení: Helena Poláková

Katedra: Ústav pedagogiky a sociálních studií

Vedoucí práce: prof. PhDr. Helena Grecmanová, Ph.D.

Rok obhajoby: 2010

Název práce:

Způsoby zooterapie se seniory

Název v angličtině: Methods of zootherapy with seniors

Anotace práce: Teoretická část práce uvádí čtenáře do základní terminologie, seznamuje stručně s historií zooterapie, popisuje její metody, formy, a aktuální problémy. Dále se věnuje vysvětlení základních termínů, spojených se zooterapií, popisuje její nejrozšířenější druhy, a zmiňuje i ty, které nejsou v literatuře tolik rozebírány. Celá práce je zaměřena na práci se seniory, a proto je v některých kapitolách uvedena podkapitola využití daného druhu v práci s touto cílovou skupinou. Praktická část se věnuje zjišťování vlivu zooterapie na psychosociální stránku seniora v zařízení sociální péče, prostřednictvím hloubkových rozhovorů s klienty, a pro dokreslení situace také případovou studijí klientky, která rozhovoru není schopna. Výsledky jsou shromážděny i zpracovány ve formě kvalitativního výzkumu. Do příloh jsou zahrnuty všechny podklady, potřebné k doplnění teoretické i praktické části, a na které je odkazováno ve stati práce, a fotografie z průběhu zooterapie.

Klíčová slova: Zooterapie, senior, canisterapie, felinoterapie, hiporehabilitace, ornitoterapie, delfinoterapie

Anotace v angličtině: The theoretical part introduces the reader in a basic terminology, familiarizes him briefly with the history of zootherapy, describes its methods, forms and actual problems. Further it explains the basic terms connected with zootherapy, describes the most common types and notes even those not well analyzed in the literature. The whole paper is focused on the work with seniors. That’s the main reason why in some chapters there is a subchapter about the use of the particular type of zootherapy for work with this target group. The practical part explores the impact of zootherapy on

the psychosocial aspect of life of a senior in the senior home. It uses a detailed inteview with the clients and one time – for better understanding – a case study of a client unable to participate in the interview. The results are accumulated and analysed in a form of qualitative research. The appendices contain all the materials needed to finish both theoretical and practical parts with references in the main text. There are photographs from the zootherapy session as well.

Klíčová slova v angličtině: Zootherapy, senior, canistherapy, felinotherapy, hiporehabilitation, bird therapy, dolphin therapy

Přílohy vázané v práci: Příloha č. 1: Mimika a postavení těla kočky Příloha č. 2: : Seznam dílčích otázek v základním a operacionalizovaném znění a konkrétní znění otázek ve výzkumu. Příloha č. 3: Fotografie zvířat v zařízení Příloha č. 4: Fotografie z průběhu zooterapie

Rozsah práce: 38 stran (70 903 znaků), 11 stran příloh

Jazyk práce: Čeština