Univerzita Palackého v Olomouci

Fakulta tělesné kultury

ANALÝZA VNĚJŠÍHO A VNITŘNÍHO ZATÍŽENÍ HRÁČKY BĚHEM UTKÁNÍ

HÁZENÉ (PŘÍPADOVÁ STUDIE)

Bakalářská práce

Autor: Michaela Hrbková, Tělesná výchova a sport

Vedoucí práce: Mgr. Jan Bělka, Ph.D.

Olomouc 2015

2

Bibliografická identifikace

Jméno a příjmení autora: Michaela Hrbková

Název závěrečné práce: Analýza vnějšího a vnitřního zatížení hráčky během utkání házené

Pracoviště: Katedra sportů Univerzity Palackého v Olomouci

Vedoucí práce: Mgr. Jan Bělka, Ph.D.

Rok obhajoby: 2015

Abstrakt: Cílem mé bakalářské práce byla komplexní analýza herního výkonu hráčky

házené. Výzkumu se zúčastnila pouze jedna reprezentační hráčka klubu DHC Sokol Poruba,

protože se jedná o případovou studii. Ve své práci jsem se zabývala měřením překonané

vzdálenosti, srdeční frekvencí se zaměřením na subjektivní vnímání námahy a měřením

laktátu po výkonu v mistrovských a nadstavbových utkáních interligy žen.

Klíčová slova: Srdeční frekvence, laktát, Borgova škála, překonaná vzdálenost, herní výkon

Souhlasím s půjčováním závěrečné písemné práce v rámci knihovních služeb.

3

Bibliographic identification

Authors first name and surname: Michaela Hrbková

Title of the thesis: Analysis of external and internal loads the player dutiny the game of

handball

Department: Department of Teaching Physical Education

Supervisor: Mgr. Jan Bělka, Ph.D.

The year of presentation: 2015

Abstract:

Keywords: heart rate, lactate, Borg scale, running distance, gaming performance

I agree the thesis paper to be lent within the library service.

4

Bakalářská práce byla vypracována v souladu s dlouhodobým záměrem Fakulty tělesné

kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Výzkum byl schválen Etickou komisí FTK UP pod

jednacím číslem (52/2014).

Prohlašuji, že jsem závěrečnou písemnou práci zpracovala samostatně s odbornou pomocí

Mgr. Jana Bělky, Ph.D. Uvedla jsem všechny použité literární a odborné zdroje a řídila

se zásadami vědecké etiky.

V Olomouci, dne 30. června 2015. …………………..…...

5

Děkuji Mgr. Janu Bělkovi, Ph.D. za pomoc a cenné rady, které mi poskytl při zpracování

bakalářské práce a Mgr. Michalu Šafářovi Ph.D. za vyhodnocení psychologického dotazníku.

6

OBSAH

1 ÚVOD .......................................................................................................................... 8

2 PŘEHLED POZNATKŮ ............................................................................................. 9

2.1 Házená ...................................................................................................................... 9

2.1.1 Charakteristika hráčských funkcí ..................................................................... 9

2.2 Herní výkon ........................................................................................................... 12

2.2.1 Individuální herní výkon ................................................................................ 13

2.2.2 Týmový herní výkon ...................................................................................... 13

2.2.3 Charakteristika herního výkonu v házené ...................................................... 13

2.3 Charakteristika hráčů a hráček v házené ................................................................ 14

2.3.1 Antropometrická charakteristika .................................................................... 14

2.3.2 Fyziologické aspekty v házené ....................................................................... 15

2.4 Sportovní trénink ................................................................................................... 16

2.4.1 Kondiční trénink ............................................................................................. 17

2.5 Sportovní příprava žen ........................................................................................... 18

2.6 Adaptace organismu při pohybové aktivitě ........................................................... 20

2.6.1 Charakteristiky zatížení .................................................................................. 21

2.7 Energetický metabolismus ..................................................................................... 22

2.7.1 Laktát .............................................................................................................. 24

2.8 Srdeční frekvence a její měření .............................................................................. 25

2.9 Borgova škála ......................................................................................................... 27

2.10 Agresivita ........................................................................................................... 29

2.10.1 Druhy agrese ............................................................................................... 29

2.11 Kvalitativní výzkum ........................................................................................... 30

2.11.1 Případová studie .......................................................................................... 30

3 CÍLE .......................................................................................................................... 32

3.1 Hlavní cíl ................................................................................................................ 32

7

3.2 Dílčí cíle ................................................................................................................. 32

3.3 Výzkumné otázky .................................................................................................. 32

3.4 Úkoly práce ............................................................................................................ 32

4 METODIKA .............................................................................................................. 33

4.1 Charakteristika výzkumného souboru .................................................................... 33

4.2 Sběr dat .................................................................................................................. 34

4.2.1 Monitorovací zařízení miCoach Speed Cell ................................................... 34

4.2.2 Sporttestry Team Polar ................................................................................... 35

4.2.3 Lactate Scout® - přenosný měřič laktátu ....................................................... 36

4.2.4 Statistické údaje z utkání ................................................................................ 37

4.2.5 Borgova škála ................................................................................................. 38

4.2.6 Dotazník agresivity ......................................................................................... 38

4.3 Popis vlastního výzkumu ....................................................................................... 39

4.4 Statistické zpracování dat ...................................................................................... 39

4.5 Analýza odborné literatury..................................................................................... 40

5 VÝSLEDKY A DISKUZE ........................................................................................ 41

5.1 Překonaná vzdálenost sledované hráčky v utkáních .............................................. 41

5.2 Srdeční frekvence a vnímání únavy ....................................................................... 43

5.3 Množství laktátu v krvi sledované hráčky v utkáních............................................ 46

5.4 Subjektivní analýza vnímání intenzity zatížení sledované hráčky......................... 47

5.5 Statistické vyhodnocení herního výkonu sledované hráčky .................................. 48

5.6 Agresivita sledované hráčky .................................................................................. 49

6 ZÁVĚR ...................................................................................................................... 51

7 SOUHRN ................................................................................................................... 52

8 SUMMARY ............................................................................................................... 53

9 REFERENČNÍ SEZNAM ......................................................................................... 54

8

1 ÚVOD

Team Handball (oficiální název: Handball) byl představen v roce 1930. Házená se hraje na

obou úrovních, jak amatérské, tak i profesionální, hrají ho muži, ženy, chlapci i děvčata.

Házená je olympijský sport a hraje se na všech kontinentech. Házená spadá pod mezinárodní

házenkářskou federaci IHF, která zajišťuje pořádání mezinárodních utkání. IHF pořádá

periodicky opakující se mistrovství světa v juniorských a seniorských kategorií. Házená má

svůj charakter, který používá aspekty z ostatních sportů, jako jsou basketbal, fotbal a hokej.

V házené proti sobě nastupují dvě sedmičlenná družstva (6 hráčů na hrací ploše a jeden

brankář). Nejčastější herní systém je se třemi spojkami, jedním pivotem, dvěma křídly na

hrací ploše a jedním brankářem. Hra nemá omezený počet střídání, což umožňuje zachovat

její vysoké tempo s neomezeným počtem výměn, což se odráží na intenzitě a rytmu hry, které

jsou velmi vysoké. Maximální počet hráčů na soupisce může být 16 (nejčastěji 14 hráčů a 2

brankáři). Každý zápas rozhodují dva rozhodčí. Velikost hřiště je 20 m x 40 m s brankami 3 x

2 m. Utkání se hraje na dva 30ti minutové poločasy s desetiminutovou přestávkou. Stejně jako

při utkání basketbalu a futsalu se čas v určitých situacích zastavuje, což znamená, že je hrací

doba v průměru o 25 % delší než oficiálních 60 minut hrací doby. Tento čas se samozřejmě

liší na základě vybraných time-outů, čištění hřiště, přerušení hry kvůli vyloučení, zranění,

zdravotní pomoci atd. Každý tým si může vzít jeden time-out (1 minutu) v každém poločase.

Herní výkon v házené ovlivňuje několik faktorů, které se v odborných studiích analyzují.

Sportovní příprava v házené by se měla co nejvíce podobat vlastnímu utkání, proto je potřeba

znát odezvu organismu na zátěž v utkání. Z tohoto důvodu jsem se snažila v mé práci

analyzovat vnější a vnitřní zatížení jedné reprezentantky. Celá práce má případový charakter.

S házenou jsem začínala v osmi letech v klubu SK UP Prior Olomouc. Dostala jsem se k ní

víceméně náhodou, ale jsem za tuto náhodu ráda, protože tento sport mě baví natolik, že jsem

u něj zůstala dodnes. Prošla jsem všemi mládežnickými kategoriemi ať už na klubové nebo

reprezentační úrovni. Mým dosavadním vrcholem kariéry je účast na Mistrovství Evropy

2012 a Mistrovství Světa 2013, které se obě konaly v Srbsku. Z výše uvedených důvodů mě

zajímá, jak reaguje organismus na zatížení během utkání házené.

9

2 PŘEHLED POZNATKŮ

2.1 Házená

Házená je kolektivní míčová sportovní hra, která má za cíl dostat míč do soupeřovy branky

tak, aby vše bylo v souladu s pravidly hry (Zaťková & Hianik, 2006).

Současná podoba házené vznikla z dánského haandboldu na začátku 20. století. Hrálo se na

stejně velké branky a se stejným počtem hráčů jako dnes (Tkadlec & Tůma, 2002).

Na hřišti o rozloze 20x40 metrů hrají proti sobě 2 družstva, každé o 7 hráčích (6 hráčů

v poli a brankář). Hra je tvořena dvěma fázemi, obrannou nebo útočnou, podle toho, které

družstvo má zrovna míč v držení. Úkolem útočné fáze, která začíná ziskem míče, je dopravit

míč do soupeřovy branky. Naopak při obranné fázi hry, která začíná ztrátou míče, je úkolem

znovu míč získat (Zaťková & Hianik, 2006).

Hrací doba u dospělé kategorie je 2x30 minut hrubého času, mladší kategorie hrají kratší

dobu (Tkadlec & Tůma, 2002).

Ve hře neustále dochází ke kontaktům jeden na jednoho. Její základ tvoří lokomoční

činnosti jako je běh, změny směru, rychlé zastavení, obraty, starty, výskoky, skoky, hody.

Házená vyžaduje vysokou úroveň rozvoje kondičních a koordinačních schopností

(Zaťková & Hianik, 2006).

2.1.1 Charakteristika hráčských funkcí

Hráčské funkce jsou nejzákladnějším znakem systému hry. Podle jejich využití v útočné

a obranné fázi hry mluvíme o útočných a obranných hráčských funkcích. Každý hráč musí

plnit obě funkce, ale není pravidlem, že hráč musí plnit stejnou útočnou a obrannou funkci ve

hře (křídlo nemusí bránit na pozici prvního krajního obránce). Funkce hráče tedy souvisí

s jeho schopnostmi (Zaťková & Hianik, 2006).

Útočné hráčské funkce

Útok v házené se dělí na postupný útok a protiútok. Protiútok začíná získáním míče

v obranné fázi hry a uskutečňuje se proti nezorganizované obraně. Zapojení hráčů do

10

protiútoku vyplývá z toho, jak jsou postaveni v obraně. Důležitým znakem postupného útoku

je způsob útočení na již zformovanou obranu soupeře (Zaťková & Hianik, 2006).

Zaťková a Hianik (2006) rozdělují útočné hráčské funkce takto:

- levá, pravá a střední spojka,

- levé a pravé křídlo,

- pivot.

Spojka

Podle Zaťkové a Hianika (2006) jsou spojky považovány za nejdůležitější hráčskou funkci

a systém hry družstva je na nich nejvíce závislý.

Jejich hlavním úkolem je střílet z velké vzdálenosti a tím donutit soupeře, aby k nim

přistupoval a aby hráči bez míče mohli využít volný prostor za přistoupivšími obránci

k vběhnutí k brankovišti (Šafaříková, 1998).

Spojky se musí velmi dobře orientovat, být pozorné a mít tvůrčí herní myšlení. Měli by se

do této funkce vybírat nejzkušenější hráči s vysokou úrovní hráčských dovedností (Matoušek,

1995).

Křídlo

Základním úkolem křídel je vázat na sebe obránce. Pokud je hráč schopný střílet

z minimálního střeleckého úhlu a zvládá uvolnění jeden na jednoho, ulehčuje hru spojkám

a pivotovi, protože je soupeř musí bránit (Zaťková & Hianik, 2006).

Křídlo vyráží do protiútoků a rychlých útoků, které zakončuje. To vyžaduje startovní

běžeckou rychlost a schopnost zpracovat míč v plné rychlosti (Matoušek, 1995).

Úkolem křídelního hráče je také záměrné zabíhání za vysunutou obranu soupeře a tím

narušování její kompaktnosti (Zaťková & Hianik, 2006).

Pivot

Pohyb pivota je před čárou soupeřova brankoviště. Jeho úkolem je pomáhat vytvářet

střelecké příležitosti svým spoluhráčům např. cloněním. Pivot musí být neustále připravený

na překvapivé přihrávky (Zaťková & Hianik, 2006).

11

Pivoti musí být rychlí, obratní a odvážní při chytání míče a střelbě, neboť mají velmi málo

času a prostoru k provedení činnosti (Matoušek, 1995).

Obranné hráčské funkce

Zaťková a Hianik (2006) dělí obranné hráčské funkce do čtyř skupin:

- levý a pravý krajní obránce,

- levý a pravý druhý obránce (dvojka),

- levý a pravý střední obránce (zadák),

- levý a pravý vysunutý obránce.

Krajní obránce

Krajní obránce brání prvního útočníka na svojí půlce hřiště a to buď před čárou

brankoviště, nebo k němu přistupuje těsně před tím, než by měl dostat přihrávku.

Další jeho úkoly jsou:

- zabraňování zabíhání křídel,

- zabezpečování druhého krajního obránce,

- vytláčení křídel ze střeleckého úhlu,

- příprava dobré pozice pro start do protiútoku (Zaťková & Hianik 2006).

Druhý krajní obránce („dvojka“)

Úkolem tohoto obránce je bránění klamavé činnosti útočníka, blokování střel a spolupráce

se středním obráncem. Na této pozici by měli být hráči s dobrým odhadem na přistupování,

zabezpečování a zdvojování. Hlavní požadavek herního výkonu je smysl pro spolupráci

(Zaťková & Hianik 2006).

Střední obránce („zadák“)

Na této pozici by měli bránit nejzkušenější hráči, nejlépe vysoké postavy. Oba zadáci spolu

spolupracují, obsazují nejbezpečnější střelecký prostor a zabraňují pivotovi soupeře v činnosti

(Matoušek, 1995).

12

Dalšími úkoly středního obránce jsou:

- získávání odražených míčů,

- spolupráce s brankářem při blokování,

- spolupráce s vysunutým a druhým krajním obráncem (Zaťková & Hianik 2006).

Vysunutý obránce

Jeho obranná činnost se uskutečňuje mezi osmi až dvanácti metry od vlastní branky. Svým

pohybem se snaží narušit útočnou hru soupeře, brání buď nebezpečné hráče, nebo prostor

(Zaťková & Hianik 2006).

Na tuto pozici se nejlépe hodí hráči středních postav, houževnatí a s rychlou a vytrvalou

prací nohou (Matoušek, 1995).

Brankář

Činnosti brankáře dělíme také na obranné a útočné. Mezi útočné činnosti řadíme založení

útoku. Do obranné činnosti patří zabránění soupeři vstřelit gól (Šafaříková, 1998).

Každý brankář v jakémkoliv věku si uvědomuje zodpovědnost k družstvu a jeho členům,

proto je zatěžován více po stránce psychické než fyzické. Brankáři by tedy měli být jedinci

psychicky stabilní a bez tendencí podléhat vlivům okolního prostředí (Liška, 2005).

2.2 Herní výkon

Podle Lišky (2005) je herní výkon jednotlivého hráče vždy dán průběhem a výsledkem

specifické sportovní činnosti v určitém utkání a je ovlivněn těmito skupinami příčin:

- vnitřním stavem organismu sportovce, který se dá označit jako předpoklady

výkonu,

- vnějším stavem prostředí neboli podmínkami výkonu s důrazem na úroveň

součinnosti brankáře a obránců“ (Liška, 2005).

Táborský (2007) dělí teorii sportovních her na dva pojmy:

- individuální herní výkon,

- týmový herní výkon.

13

2.2.1 Individuální herní výkon

Individuální herní výkon (IHV) lze vymezit jako soustavu jednotlivých herních výkonů

ve všech herních dovednostech, realizovaný ve specifických podmínkách utkání a jejich

vzájemných vazeb a tvoří zároveň subsystém v systému týmového herního výkonu, a tím

i v systému sportovního tréninku (Sűss, 2006).

Podle Lehnerta, Novosada & Neulse má individuální herní výkon vždy podobu herních

činností jednotlivce, které jsou známkou herních dovedností, tj. učením získaných dispozic

k záměrnému jednání při hře. Limitují ho individuální, motorické a psychické předpoklady a

schopnosti je uplatnit ve hře. Herní dovednosti jsou podmíněny bioenergeticky,

biomechanicky, somaticky, psychicky, deformačními vlivy, nároky trenéra apod.

2.2.2 Týmový herní výkon

Týmový herní výkon (THV) formulujeme jako otevřený systém skládající se ze

sybsystémů IHV a jejich vzájemných vztahů (Sűss, 2006).

Lehnert, Novosad & Neuls (2001) definují týmový herní výkon jako výkon sociální

a skupiny zakládající se na individuálních herních výkonech, které však podléhají

vzájemnému působení (vliv sociálně-psychologických a činnostních determinant). Hráči

ovlivňují své jednání podle rolí, které jim byly rozděleny v družstvu. Hlavním, ale ne však

jediným, kritériem při hodnocení THV je výsledek utkání. Kromě výsledku lze jeho úroveň

charakterizovat počtem útočných a obranných akcí a tím, jak byly úspěšné a také počtem

získaných a ztracených míčů atd.

2.2.3 Charakteristika herního výkonu v házené

Herní výkon v házené je obecně vyjadřován, při porovnání obou soupeřících družstev,

výsledkem utkání ve vstřelených gólech. Nejčastěji jsou používány techniky písemného,

grafického i elektronického záznamu vybraných herních činností jednotlivce (Táborský,

2007).

14

2.3 Charakteristika hráčů a hráček v házené

2.3.1 Antropometrická charakteristika

Hráči házené bývají vyrovnaného mezomorfního somatotypu (2,5-5-3) s průměrnou

výškou v rozmezí 185-200cm. Házenkářky mají všeobecně nadprůměrný mezomorfní

somatotyp i dosti endomorfní. To také ukazuje, že tento sport si žádá opravdu ženy „od rány“

(Grasgruber & Cacek, 2008).

Obrázek 1. Somatická charakteristika (Bernaciková et. al., 2010).

Spojky bývají nejvyšší mezi herními pozicemi a mají nejuniverzálnější herní využití. Svoji

výšku dokáží využít jak při obraně, tak i při střelbě z dálky. Křídla jsou na rozdíl od spojek

menší, lehčí, více dynamická, hbitá, s nejmenším podílem tuku, delšími končetinami

a menšími objemy svalů. Největším objemem svalů ale také nejvyšším % tuku disponují

pivoti, kteří svoji robustnost potřebují při kontaktu se soupeři. Brankáři jsou obecně

charakterističtí vyšším % tuku a jejich výhodou je velká frontální plocha těla

(Grasgruber & Cacek, 2008).

15

Obrázek 2. Somatograf házenkářů a házenkářek (Bernaciková et. al., 2010).

2.3.2 Fyziologické aspekty v házené

Po fyziologické stránce je házená sportem, který má velmi proměnlivou aktivitu (krátké

přerušované sprinty, výskoky, změny směru) a proto vyžaduje vysokou úroveň atletické

zdatnosti. Za hrací dobu šedesáti minut uběhnou největší vzdálenost křídla a pivoti. Rozmezí

uběhnuté vzdálenosti všech hráčů se pohybuje mezi 2-6 kilometry. Hodnoty srdeční frekvence

vystoupají nad 80% maxima a drží se po většinu zápasu nad touto hodnotou. Laktát změřený

po zápase může dosahovat až k 10 mmol/l a proto jsou hodnoty VO2max nad průměrem

16

(ženy kolem 50 mmol/l a muži 60mmol/l), ale jejich velikost především závisí na intenzitě

zápasu a na tom, jak časté je střídání hráčů (Grasgruber & Cacek, 2008).

Obrázek 3. Fyziologická charakteristika házenkářů (Bernaciková et. al., 2010).

2.4 Sportovní trénink

„Trénink je složitý a účelně organizovaný proces rozvíjení specializované výkonnosti

sportovce ve vybraném sportovním odvětví“ (Perič & Dovalil, 2010, 12).

Novosad et al. (1998) uvádí, že sportovním tréninkem se rozumí specifický druh výchovně

vzdělávacího procesu vyznačujícího se cílevědomostí, plánovitostí, dlouhodobostí

a organizovaností.

Jeho základní charakteristické rysy jsou:

- vědeckost,

- dlouhodobost,

- vyhraněná specializace,

- zvýrazněná individuálnost,

- tělesná a psychická náročnost,

- soutěživost.

Sportovní trénink dělíme z didaktických a organizačních důvodů do následujících složek:

psychologická, taktická, technická a kondiční příprava (Jansa & Dovalil, 2009).

17

2.4.1 Kondiční trénink

Podle Měkoty a Novosada (2009) se pojem kondice užívá ve smyslu všestranné fyzické

a psychické připravenosti k motorickému, především sportovnímu výkonu. Úroveň této

připravenosti podmiňuje provedení pohybového výkonu. Mezi pohybové schopnosti,

u kterých je podmínkou závislost na funkční připravenosti systémů bioenergetického

zabezpečení řadíme silové, rychlostní a vytrvalostní schopnosti.

V kondiční přípravě by se měly vždy stimulovat všechny pohybové schopnosti, žádná

z nich se nesmí zanedbávat (Dovalil et al., 2009).

Silové schopnosti

Silové schopnosti jsou formulovány jako komplex schopností překonávat či udržovat

vnější odpor svalovou činností. (Jansa et al., 2009).

„Typ svalových kontrakcí je určující pro stimulaci silových schopností. Rozeznáváme jich

několik typů. Podle změn délky svalu a podle napětí svalu hovoříme o kontrakci:

a) statické, izometrické- napětí se zvyšuje, délka se nemění,

b) dynamické, izotonické- mění se délka svalu, napětí zůstává přibližně stejné.

Dynamickou (izotonickou) kontrakci můžeme dělit ještě podle typu pohybu svalu na:

- koncentrickou-sval se zkracuje, napětí se nemění,

- excentrickou, brzdivou- sval se násilím protahuje, napětí se nemění“

(Jansa & Dovalil, 2009, 168).

Termín síla, zkráceně označující komplex silových schopností, tvoří podstatnou složku

fyzické zdatnosti. Rozvoj síly je vždy důležitou součástí kondičního tréninku, i když ve

sportovní disciplíně převažuje jiná motorická schopnost. Nové odborné poznatky umožňují

hlubší objasnění podstaty síly a zdůvodnění jejího členění i prostředků a metod rozvoje

(Měkota & Novosad, 2005).

Rychlostní schopnosti

Jako synonymum výrazu rychlostní schopnost se v tělesné výchově, sportovní praxi i teorii

tréninku využívá zkrácené zevšeobecňující pojmenování „rychlost“.

Rychlost je způsobilost zahájit a realizovat pohyb v co nejkratším čase. Tento pohyb, resp.

pohybová činnost je prováděna s velkým až maximálním úsilím a intenzitou. Protože trvá jen

18

krátce (do 15sekund), nevzniká při ní únava. Při tomto typu činnosti se nepřekonává žádný

nebo jen malý odpor. Pokud je odpor větší než 20% odporu maximálního, stává se dominantní

schopností rychlá či explozivní síla“ (Měkota & Novosad, 2005).

„Rychlostní schopnosti-reakční, acyklické, cyklické- se spojují s krátkodobou pohybovou

činností (do 20s) vykonávanou co nejvyšší možnou rychlostí (ve fyzikálním smyslu). Jde o

činnost maximální intenzity prováděnou bez odporu nebo jen s malým odporem“(Jansa &

Dovalil, 2009, 170).

Při rozvoji rychlostních schopností musí být intenzita zatížení co nejvyšší. Doba cvičení

by měla být tak dlouhá, aby se dala udržet maximální možná rychlost v příslušném pohybu 5-

15 sekund. To samé platí pro počet opakování cvičení: jestliže nejde udržet maximální

rychlost, mělo by se další opakování zastavit. Doporučený počet opakování je 2-6 v sérii,

přičemž počet sérií v jednom tréninku by měl být 2-3. Doba odpočinku je u rozvoje

rychlostních schopností velmi nezbytným parametrem zatížení. Uvádí se 2-3minuty nebo

pokud bereme v úvahu délku zatížení k délce odpočinku, tak je to 1:10 (zatížení 15s,

odpočinek 2,5 min.) (Jansa, et al., 2009).

Vytrvalostní schopnosti

Komplex vytrvalostních schopností, nebo také vytrvalost, tvoří základní pilíř fyzické

kondice, významnou součást zdravotně orientované zdatnosti. Je předpokladem pro dosažení

úspěchu v širokém spektru sportů. V porovnání s ostatními kondičními schopnostmi má

vytrvalost určité nadřazené postavení a je nejlépe vědecky podložena (Měkota & Novosad,

2005).

Vytrvalost je schopnost fyzicky a psychicky dlouhodobě odolávat zatížení, které způsobuje

únavu. Způsobilost rychle se zotavovat po fyzické zátěži (Grosser & Zintl, 1994).

Metoda rozvoje rychlostní vytrvalosti se parametry přibližuje tréninku rychlosti (doba

trvání 5-20s, maximální intenzita, doba odpočinku 1:4-5 a počet opakování 15-20x) (Jansa &

Dovalil et al., 2009).

2.5 Sportovní příprava žen

Sportovní trénink mužů a žen má stejné teoretické principy. Při plánování a realizaci

tréninkového procesu je však ale nutné, respektovat rozdíly mezi mužským a ženským

19

organismem. Tyto odlišnosti se týkají nejen geneticky daných anatomických a fyziologických

předpokladů, ale důležitou roli hraje i oblast psychosociální (Lehnert, et al, 2010).

Do období puberty jsou rozdíly v tělesných rozměrech, aerobní a anaerobní kapacitě nebo

svalové síle mezi oběma pohlavími minimální. Naopak od tohoto období, které je spojeno

s výrazným nástupem funkce pohlavních orgánů, se začínají významně projevovat

intersexuální rozdíly (Lehnert, et al., 2010).

Podle Bunce (2001) lze tyto rozdíly rozdělit do čtyř skupin:

- anatomické (ženy jsou nižší než muži, mají kratší končetiny, mají níže položené

těžiště, mají více tuku v dolní části těla a mají větší podíl kontrahujících vláken),

- fyziologické (ženy mají menší srdce než muži, nižší systolický tlak, nižší schopnost

transportu kyslíku krví, mají menší objem plic a nižší maximální spotřebu kyslíku),

- psychické (ženy jsou méně agresivní než muži, jsou více citlivé),

- pedagogické (citlivost na vytrvalostní trénink je u žen vyšší než u mužů, naopak

citlivost na rychlostně-silový trénink je vyšší u mužů než u žen).

Podle Lehnerta et al. (2010) můžeme popsat specifika kondičního tréninku v jeho

jednotlivých zaměřeních takto:

- Síla- rozdíl v tréninku svalové síly u mužů a žen se liší pouze ve velikosti odporu nebo

v počtu opakování. Variabilita cvičení hraje zejména u žen významnou roli.

- Rychlost – trénink rychlosti se u mužů a žen zásadně neliší. Vzhledem k rychlejšímu

nástupu únavy u žen a pomalejší regeneraci je žádoucí prodloužit dobu odpočinku

mezi jednotlivými cvičeními

- Vytrvalost- v minulosti se objevovaly názory na nevhodnost vytrvalostního tréninku

pro ženy, avšak současnost říká „že senzitivita žen na vytrvalostní trénink může být

stejná a v některých případech i vyšší než u mužů“ (Lehnert, 2010, 116).

- Flexibilita- ženy mají lepší pohyblivost než muži, to je dáno vyšším procentem

výskytu kolagenu ve vazivu.

- koordinace- vedení tréninku koordinace mezi oběma pohlavími téměř neliší. Jemná

motorika a vnímání rytmu je vyvinutější u žen.

20

Trénink žen by neměl být na rozdíl od mužského tak namáhavý. Tento požadavek by se

měl projevit při tvorbě tréninkových plánů v podobě kratšího závodního období

a prodloužením období přípravného. Odpověď mužů a žen na zatížení v tréninku je podobná

(Lehnert, M. et al. 2010).

Nároky vyvíjené na ženy v průběhu posledních desetiletí velmi rychle stoupají. Také jejich

výkonnost se významně zvyšuje a stále více se přibližuje výkonnosti mužů (Bunc, 2001).

Sportovní technika je v disciplínách, ve kterých soutěží obě pohlaví, obdobná (Lehnert, M.

et al., 2010).

2.6 Adaptace organismu při pohybové aktivitě

Adaptace je obecný biologický děj, který tvoří soubor morfologických, biochemických,

funkčních i psychologických změn v organismu jako celku i v jednotlivých orgánech

(Havlíčková et al., 2006).

Adaptace je okamžitě vyvolána podněty z vnějšího prostředí, které se obecně označují jako

adaptační činitelé- stresory. Ale ne vždy je podnět schopen vyvolat adaptační změny. Až

dostatečně silný podnět (dostatečně intenzivní), který působí po dostatečně dlouhou dobu

a který se opakuje v určité frekvenci, může vyvolat příslušné změny (Havlíčková et al.,

2006).

Podle Dovalila et al. (1992) adaptaci dělíme do dvou skupin. Na adaptaci specifickou a

nespecifickou. Specifická adaptace znamená přizpůsobení se na specifický druh podnětu, jako

je např. zvyšování sportovní výkonnosti ve sportu. Specifickou podobou vnějších podmínek je

sportovní trénink záměrně stimulující adaptační procesy pomocí tělesných cvičení formou

zatížení. Při opakování pohybové činnosti dochází ke změně aktivity nejrůznějších orgánů a

tkání, kdy nejvýraznější změny nastávají v těch orgánech, na které jsou kladeny největší

pohybové požadavky při pohybové aktivitě. Nejen opakování ale také zvláštnost nároků

každé pohybové činnosti se odráží na adaptačních změnách organismu (Sobolová & Zelenka,

1973).

Adaptace u rychlostně-vytrvalostních schopností

Adaptační působení pro tento druh schopností se soustředí na rozvoj glykolytického

metabolického potenciálu ve svalech. Při rychlostně-vytrvalostním zatížení se kromě ATP

21

a CP uplatňuje navíc anaerobní štěpení cukrů – anaerobní glykolýza. Příčinnou je

nedostatečný přísun kyslíku do svalu na začátku práce. Díky tomu vzniká kyslíkový deficit.

Jako zdroj energie u tohoto zatížení trvajícího několik desítek sekund až několik málo minut

se jako zásobárna energie uplatňuje svalový glykogen. S tímto způsobem získávání energie je

spojen vznik kyseliny mléčné (laktátu), která se dále podílí na zisku energie v několika

formách:

- 70% se transportuje do jater a přeměňuje na glukózu, která se vrací do svalu,

- 13% pro resyntézu glykogenu,

- 14% přeměna na H2O a CO2 v Krebsově cyklu (Havlíčková et al., 2006).

2.6.1 Charakteristiky zatížení

Jansa a Dovalil (2009) chápe zatížení ve sportu jako pohybovou činnost vykonávanou tak,

že způsobuje aktuální změnu funkční aktivity člověka a ve svém důsledku stálé funkční,

strukturální i psycho-sociální změny.

Intenzita zatížení

Pojmem intenzita se označuje velikost nervosvalového úsilí při zabezpečení stanoveného

pohybového úkolu. Charakteristické je převážné zapojení „rychlých“ svalových vláken

zvaných také „bílá. Jsou charakterizovány velkým příčným průměrem, chudým kapilárním

zapojením, nízkým obsahem myoglobinu, vysokou aktivitou enzymů, neoxidativní přeměnou

glukózy, tedy rychlým nástupem maximálního svalového stahu a nízkou odolností vůči

únavě“ (Měkota & Novosad, 2005, 112).

Znázorňuje velikost úsilí, se kterým sportovec řeší daný pohybový úkol (realizuje

tréninkové cvičení). Vynaložené úsilí může být ovšem různého stupně- od nízké úrovně až po

úsilí hraniční. V tréninku se využívá podle potřeby cvičení nejrůznější intenzity, nejčastěji se

uvažuje např. o maximální, střední, či nízké intenzitě (Perič & Dovalil, 2010).

Pro praktické potřeby rozlišuje Jansa a Dovalil (2009) intenzitu cvičení (absolutní

intenzita) a intenzitu tréninku (relativní intenzita).

22

Objem zatížení

Objem vyjadřuje kvalitativní stránku zatížení a lze ho podle Jansy a Dovalila (2009)

vyjádřit:

- časem, tj. dobou trvání cvičení,

- počty opakování cvičení.

Objem zatížení je možné formulovat pomocí obecných a specifických ukazatelů:

- obecné- jsou pro všechny sportovní obory společné (např. doba trvání tréninkové

jednotky, množství tréninkových jednotek, množství tréninkových fází, množství

tréninkových hodin),

- speciální (specifické)- postihují příslušnou sportovní specializaci (např. množství

ujetých kilometrů na kolečkových lyžích, počet odrazů ve skoku vysokém, počet

prvků určité obtížnosti ve sportovní gymnastice) (Perič & Dovalil, 2010).

Frekvence zatížení

Frekvence zatížení nám udává četnost zátěžových podnětů (např. tréninkových jednotek)

působících na organismus. Ty by měly na sebe navazovat s nepříliš velkým časovým

odstupem. Při všeobecném rozvoji zdatnosti by se pohybová činnost měla opakovat 3x až 4x

za týden, při rozvoji trénovanosti by se měla pohybová činnost opakovat 4x až 6x týdně.

Rozvoj trénovanosti se dá zvýšit i dvou či více fázovými tréninky. Aby se předešlo akutní

únavě, je potřeba vložit přestávky mezi jednotlivými tréninkovými podněty, při vícefázovém

tréninku nejméně den přestávky a střídat tělesnou, technickou či taktickou přípravu. (Dovalil

et al., 1992).

2.7 Energetický metabolismus

Kosterní sval potřebuje pro svoji práci (kontrakci a relaxaci) energii, kterou získává

z organické látky schopné vázat a uvolňovat určité množství energie, adenonosintrifosfátu

(ATP). ATP se skládá z adenosinfosfátu (ADP) a fosfátu (P) a pro práci svalu se využívá

energie z uvolněné vazby. Všechna svalová práce závisí na obnově ATP. Průběh obnovy ATP

v závislosti na intenzitě a době trvání práce se děje v zásadě třemi způsoby, které se navzájem

překrývají a doplňují:

23

- regenerací ATP z kreatinfosfátu („ATP-CP systém“),

- anaerobní glykolýzou („La-systém“),

- aerobní fosforylací cukrů a tuků („O2-systém“) (Jansa, Dovalil et al, 2009).

Obrázek 4: Energetický výdej organismu v závislosti na době trvání svalové práce, zdroje

obnovy ATP a jejich kapacita (Jansa et al., 2009, 102).

První jmenovaný systém je využíván pro krátkodobé intenzivní výkony. Poskytuje energii

v prvních pěti vteřinách pohybu a ve svalu nevzniká laktát (Jansa, Dovalil et al, 2009).

La – systém přebírá úkol hlavního energetického krytí činnosti konané téměř maximální

(submaximální) intenzitou a po delší dobu než stačí uhradit ATP – CP systém (Dovalil et al.,

2009). Ne však na dobu delší než jsou dvě minuty. Při tvorbě energie anaerobní glykolýzou se

ve svalu začíná hromadit laktát, a to i přes jeho rychlé vyplavování do krve a další

metabolizaci v játrech a ledvinách, nepracujících svalech nebo srdci. Pokles pH v důsledku

štěpení kyseliny mléčné způsobuje svalovou únavu (Grasgruber & Cacek, 2008). Nejpomaleji

se vyvíjí, ale nejúčinnější pro zisk energie má proces aerobní fosforylace, tzn. rozklad

glukózy a glykogenu za přítomnosti kyslíku. Při výkonu trvajícím krátce spoléhá organismus

na oxidativní štěpení glukózy (cukrů), při dlouhotrvajícím na rozklad volných mastných

kyselin (tuků). Kyslík, který je nutný pro chemický rozklad, se dostává do svalů pomocí

dýchacího a oběhového systému (Jansa, Dovalil et al, 2009).

24

2.7.1 Laktát

Laktát je meziproduktem v procesu dodávání energie a je uvolňován pomocí anaerobního

laktátového metabolismu ve chvíli, kdy energie dodávaná anaerobním alaktátovým

a aerobním systémem začíná být nedostačující. To se může přihodit na začátku pohybové

aktivity ( kreatinfosfát je už vyčerpán, aerobní systém ještě není schopen poskytovat dostatek

energie) nebo během pohybové aktivity (zátěž je tak vysoká, že aerobní systém dodávání

energie dosáhne své maximální kapacity) (Jansen, 2001).

Podle Jansena (2001) nám hodnoty laktátu dávají informace o:

- aktivaci a příspěvku aerobního a anaerobního systému,

- výkonu obou systémů v kombinaci s rychlostí

Proces vzniku laktátu v těle

Tělo pracuje při mírné zátěži za přístupu kyslíku, tedy aerobně. Reakce se účastní svalový

glykogen (při práci se mění na glukózu) a zároveň tuky. Pokud je intenzita zatížení již ve

stavu, kdy nejvíce aktivní svaly rozkládají glukózu v takovém rozsahu, že procesy, pracující

za přístupu kyslíku již nemají dostačující kapacitu pro zpracování pyruvátu (produkt rozkladu

glukózy), pak dochází k přeměně části pyruvátu na laktát. Laktát je následně uvolňován

z aktivních svalů do krve nebo okolní tkáňové tekutiny a je metabolizován svaly, které jsou

méně aktivní (Pozdíšek, 2007).

Mezi orgány odbourávající laktát v těle patří:

- játra (50%),

- zmíněné nezatěžované svalstvo (30 %),

- srdce s ledvinami (10%).

Čím rychleji se laktát z těla odbourá, tím vyšší je sportovní výkonnost. Trénovaný jedinec

většinou odbourá po minutovém odpočinku 0,5mmol·l-1 a naopak netrénovaný jedinec 0,3

mmol·l-1 (Neumann et al., 2005).

Přesun ze svalu do krve je tím rychlejší, čím méně laktátu je v krvi a čím více laktátu se

vytvoří ve svalu. Jde o první mírný nárůst hladiny laktátu v krvi a tento děj se nazývá aerobní

práh. Pokud především aerobním zatížení trvá déle, laktát se vytváří průběžně v rychlých

svalových vláknech a přechází do sousedních pomalých vláken, popřípadě se vyplavuje do

krve. Laktát se nevyskytuje pouze v krevní plazmě, ale i v červených krvinkách. Pokud přejde

25

laktát do červených krvinek, sníží se jeho množství v plazmě. To umožní další uvolnění

molekul laktátu ze svalu do krve (Bielik et al., 2006).

Měření krevní koncentrace laktátu je nejtypičtějším testem anaerobní kapacity.

U vytrvalostních běžců se tento test provádí ihned po skončení výkonu. U sprinterů je nutné

počkat na vyplavení laktátu ze svalů do krve, tudíž se test provádí až s několikaminutovým

odstupem. Zjištěné hodnoty jsou pouze orientační, protože existují individuální rozdíly ve

schopnosti metabolizovat a odstraňovat laktát z krve (Grasgruber & Cacek, 2008).

Aby bylo provedení laktátového testu spolehlivé, je nezbytné odebrání arteriální krve

(nejlépe z ušního lalůčku nebo ze špičky prstu) a zachycení nejvyšší koncentrace laktátu

(Jansen, 2001).

Podle Lynna (2008) hladinu laktátu ovlivňuje mnoho faktorů. Mezi nejvýznamnější patří:

- únava,

- tréninkový stav,

- psychický stav,

- efektivní či neefektivní pohyb,

- výživa,

- okolní prostředí (teplota vody),

- vnímání samotného úkolu,

- typ zapojeného svalového vlákna.

2.8 Srdeční frekvence a její měření

Činnost srdce představuje srdeční frekvence (SF), jejíž průměrné hodnoty v klidu se

pohybují v rozmezí mezi 60-80 tepy/minutu. U trénovaných jedinců bývají hodnoty nižší

(Silbernagl & Despopoulos, 2004).

Srdeční frekvence je řízena nervově, pomocí sympatiku a parasympatiku a humorálně-

adrenalin, noradrenalin a glukagon. Na povrchu těla se projevuje jako tepová frekvence (TF),

jejíž hodnotu lze zjistit:

- palpačně na zápěstí nebo krkavici,

- EKG,

- laboratorními či jinými testy (Pivnička, 2002).

26

Tabulka 1. Hodnoty průměrné a maximální srdeční frekvence v jednotlivých sportech

(Grasgruber & Cacek, 2008), (Bernaciková, Kapounková & Novotný, 2010).

VOLEJBAL BASKETBAL HÁZENÁ FOTBAL FUTSAL

SF prům. 118-175 169 165-180 157 174

SF max. 190 195 184 198 204

Klidovou srdeční frekvenci (SF) ovlivňuje pohlaví, věk, aktuální zdravotní stav jedince,

trénovanost, tělesná teplota atd. SF udává počet tepů za minutu při úplném klidu, nejlépe ji

měříme ihned po probuzení v leže. Dynamiku změn SF můžeme posuzovat již před výkonem

a po výkonu.

Změnu srdeční frekvence při pohybové nebo jiné zátěži můžeme rozdělit do tří fází:

- úvodní fáze – zvýšení SF před výkonem, jejíž příčinou je vliv emocí a podmíněných

reflexů, tyto změny spolu s dalším tvoří komplex, který nazýváme jako startovní a

předstartovní stav,

- fáze průvodní (fáze vlastního výkonu) hodnoty SF zpočátku stoupají rychleji, později

se zpomalují a následně se ustálí na hodnotách odpovídajícím podávanému výkonu,

- následná fáze - SF se po výkonu vrací zpět k výchozím hodnotám (Havlíčková, 2006).

Dále pak Havlíčková et al. (2006) uvádí, že u osob, které jsou trénovanější dochází

k návratu rychleji.

Maximální tepová frekvence (SFmax) představuje nejvyšší počet srdečních kontrakcí za

minutu. Jde o maximální srdeční frekvenci, které může jedinec dosáhnout během maximální

fyzické zátěže (Jansen, 2001).

Podle Karrase et al. (2007) má na maximální srdeční frekvenci (SFmax) vliv věk, psychické

rozpoložení sportovce a podmínky okolí (teplota vzduchu, charakter počasí).

Pro výpočet maximální tepové frekvence se používá obecný vzorec SFmax = 220 - věk.

Postupem času se však prokázalo, že tento vzorec není zcela přesný (Janssen 2001).

K výpočtu maximální srdeční frekvence (SFmax) se doporučuje vzorec podle Gellishe et al.

(2007), který uvádí 206,9-(0,67 × věk). Maximální SF se dá také zjistit docela přesně pomocí

sporttestrů při maximální zátěži.

27

Tabulka 2. Monitorování tepové frekvence – zóny intenzity zatížení podle McInnes et al.

(2008).

Zóna 1

(mírná

intenzita)

zóna 2

(středně

nízká)

Zóna 3

(střední)

Zóna 4

(středně

vysoká )

Zóna 5

(submaxim.

ální)

Zóna6

(maximální

intenzita)

% TF

max

< 75% TF

max

76-80% TF

max

81-85% TF

max

86-90% TF

max

91-95% TF

max

>95% TF max

2.9 Borgova škála

Borgova škála (RPE - Rating of Perceived Exertion nebo CR-10 - Category Ratio Scale) se

využívá na hodnocení subjektivně vnímaného fyzického zatížení (úrovně námahy) v průběhu

cvičení (Hampson et al. 2001).

Je to stupnice, na které vyznačujeme subjektivní úroveň tělesné námahy. Ve sportovním

prostředí jsou používány oba druhy škál. RPE škála má patnáct bodů a CR-10 škála má bodů

deset. Obě škály jsou standardizované a hodí se jako metody pro hodnocení a odhad vnímané

tělesné námahy při cvičení, tréninku a v rehabilitaci. Vnímání by mělo být zaměřené na

celkový pocit a ne na jednotlivé části lidského těla (Čechovská & Dobrý, 2008).

28

Tabulka 3. Patnácti stupňová Borgova škála podle Sellersové (2007).

Stupně 6-20 na škále odpovídají jedné desetině srdeční frekvence při výkonu pohybových

aktivit. Například při stupni 6 („bez námahy“), by měla srdeční frekvence dosahovat kolem 60

tepů za minutu.

K pochopení určité hodnoty na stupnici je nezbytné znát osobní charakteristiky jedince

(věk), druh pohybové aktivity a podmínky prostředí v daném okamžiku výkonu.

15

bodová

škála

Popis stupňů % SF max

6 bez námahy (complete rest recovery) 50-60%

7 extrémně malá námaha (very light exertion) 50-60%

8 velmi malá námaha, lehká chůze 60-70%

9 menší námaha (very light exertion) 60-70%

10 malá- rychlá chůze, velmi pomalý běh, snadná konverzace (weak-

strong walk, very slow run, Easy conversation pace)

70-75%

11 poměrně větší (fairy light exertion) 70-75%

12 mírná námaha, snadný běh (moderate- easy run) 70-75%

13 poněkud větší námaha (somewhat hard exertion) 70-75%

14 větší, stále zvládnutelná námaha zvýšené pocení (somewhat strong-

still easy, sweating a bit more)

75-80%

15 velká námaha, dýchaní zrychleně (hard exertion, breathing

becomes bit stronger )

80-90%

16 vysoká námaha (hard exertion) 80-90%

17 velmi vysoká námaha, dýchání je velmi obtížné, stačí však udržet

rychlost po několik minut bez zpomalení tempa (very hard exertion)

- (breathing very labored but can still maintain pace fore some

minutes without slowing)

90-94%

18 extrémně velká námaha (very very hadr exertion) 95-100%

19 téměř maximální námaha (almost maxima effort) 95-100%

20 Vyčerpání (exhaustion)

29

Sportovci mají tendenci podhodnocovat úroveň námahy, a proto si používání škály žádá

praxi ze strany trenéra i jeho svěřence (Čechovská & Dobrý, 2008).

2.10 Agresivita

Agresivita bývá nejčastěji spojována s negativním chováním projevujícím se jako malý

vzdor, ale může také vést k vandalismu, úmyslnému poškozování na zdraví, někdy dokonce

i smrti. Na druhé straně je pozitivní agresivita, prostřednictvím které je člověk schopný

jednat v životně nebezpečných situacích (Severová, 2012).

Agrese může být proto chápána jako součást normálního chování, která je v určitých

situacích uvolněna, aby uspokojila životní potřeby, nebo aby překonala ohrožení fyzické nebo

psychické celistvosti (Čermák, 1998).

2.10.1 Druhy agrese

Čermák (1998) uvádí, že se agrese nejčastěji dělí na:

- instrumentální – její použití se zakládá na předem připraveném plánu, úvahách

a variantách průběhu jednání, je prostředkem jak dosáhnout vnějšího cíle,

- emocionální (zlostná, afektivní)- jednání na základě spontánní reakce, přítomnost silné

negativní emoce není prostředkem ale cílem sama o sobě.

Berkowitz (1993) pojmenovává dělení následovně:

- agrese vědomě kontrolovaná- aktér počítá s rizikem a přemýšlí o důsledcích,

- agrese impulzivní- spontánní výbuch negativních emocí a následných pohybových

reakcí.

Z praktického hlediska můžeme agresi rozdělit na:

- přímá fyzická agrese (pohlavek, kopnutí),

- nepřímá fyzická agrese (ničení majetku patřícího objektu agrese),

- přímá verbální agrese (nadávky, zesměšňování),

- nepřímá verbální agrese (pomluvy, nenávistné poznámky a žerty) (Čermák, 1998).

30

2.11 Kvalitativní výzkum

„Kvalitativní výzkum je proces hledání porozumění založený na různých metodologických

tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří

komplexní holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků

výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách“ (Creswell, 1998, 12).

Kvalitativní výzkum se někdy považuje za pružný typ výzkumu, protože otázky, které na

začátku výzkumník určí spolu s tématem výzkumu, se mohou v jeho průběhu měnit nebo

doplňovat. Práce kvalitativního výzkumníka je často srovnávána s činností detektiva.

Výzkumník provádí tyto činnosti:

- vyhledávání a analýza informací přispívajících k vysvětlení výzkumných otázek,

- vykonávání deduktivních a induktivních závěrů,

- seznamování se s novými lidmi a provádění práce přímo v terénu.

Sběr dat a jejich analýza probíhají současně- nejprve výzkumník nasbírá data, poté provede

jejich analýzu a nakonec se podle výsledků rozhodne, která data potřebuje a která ne. Tento

proces vyžaduje delší časový interval (Hendl, 2012).

2.11.1 Případová studie

V případové studii se zaměřujeme na detailní popis a rozbor jednoho nebo jen několika

málo případů. Na rozdíl od statistického šetření, kde sbíráme malé množství dat od více

jedinců, v případové studii shromažďujeme velké množství dat od jednoho nebo několika

málo jedinců. Případová studie se dá přirovnat k mikroskopu: čím větší zaostření, tím vyšší

hodnota studie. Dá se předpokládat, že pečlivým prozkoumáním jednoho případu lépe

porozumíme jiným. Nakonec se prozkoumaný případ zařazuje do širších souvislostí nebo se

může porovnat s jinými případy (Hendl, 2012).

Osobní případová studie

Jedná se o detailní výzkum určitého aspektu u jednoho člověka. Pozornost je zaměřena

například na minulost nebo na souvislosti a postoje, které předcházely určité události (rozvod,

užití drog) a na zkoumání příčin, jež k určité události měly vztah (Hendl, 2012).

31

Případové studie vypovídají o složitých případech, pronikají až do hloubky souvislostí a

vše je zachyceno v relativně dlouhém časovém období (Surymek, Komárková & Kašparová,

2001).

Podle Surymka, Komárkové & Kašparové (2001) jsou běžnější kvalitativně zaměřené

případové studie zachycující člověka v mnoha různých rovinách současně (výsledky jeho

činnosti, vztah k druhým lidem, hodnocení prostředí, ve kterém žije atd.).

32

3 CÍLE

3.1 Hlavní cíl

Hlavním cílem práce případové studie bylo podrobně analyzovat herní výkon hráčky

házené v utkání z hlediska vnitřního a vnějšího zatížení.

3.2 Dílčí cíle

Zjistit srdeční frekvenci hráčky v utkáních.

Zjistit množství laktátu v krvi po utkání.

Zjistit překonanou vzdálenost.

Analyzovat subjektivní vnímání zatížení v utkání.

Zjistit míru agresivity sledované hráčky.

3.3 Výzkumné otázky

Jaká bude průměrná překonaná vzdálenost sledované hráčky během utkání?

Jaká bude průměrná intenzita srdeční frekvence během utkání?

Bude množství laktátu v krvi po utkání nad hranicí 4 mmol/l?

3.4 Úkoly práce

Provést analýzu odborné literatury

Zajistit si speciální přístroje (laktátoměr, sporttestry, miCoach)

Provést terénní šetření

Analyzovat získané výsledky

33

4 METODIKA

Celá práce má charakter případové studie jedné reprezentační hráčky házené, u které byl

komplexně zjišťován herní výkon v soutěžních utkáních házené.

4.1 Charakteristika výzkumného souboru

Výzkum byl proveden na hráčce házené interligového družstva DHC Sokol Poruba.

Měření se uskutečnilo v období nástavbové části soutěže. Družstvo se umístilo na třetím místě

ve společné československé interlize a stříbrnou medaili získalo v české části. Družstvo

Poruby má 6-8 tréninkových jednotek za týden, kdy každá z nich trvá 90minut. Hráčka patří

do základní sestavy družstva a je zařazena i v užším kádru reprezentačního družstva žen, které

se v prosinci 2013 zúčastnilo Mistrovství světa v Srbsku Hráčka se házené věnuje od svých

osmi let, kdy začínala v klubu SK UP Prior Olomouc, odkud v 15-ti letech odešla do druhého

olomouckého klubu DHK Zora Olomouc. V družstvu DHC Sokol Poruba působila od roku

2010 do roku 2014. V roce 2014 byla vyhlášena nejužitečnější hráčkou interligy. Poté se

vydala na zahraniční angažmá. V roce 2015 byla oceněna nejlepší hráčkou házené v ČR.

V reprezentaci vstřelila hráčka 227 branek ve 109 utkáních.

Tabulka 4. Antropometrická charakteristika výzkumného souboru.

Vysvětlivky: BMI - Body Mass Index

VO2max - maximální spotřeba kyslíku

SFmax - maximální srdeční frekvence

Hodnoty BMI a tělesného tuku byly naměřeny na přístroji na měření tuku Omron BF –

306. Při zátěžovém testu do „vita maxima“ v laboratorních podmínkách na běžícím páse byly

zjištěny hodnoty VO2max, SFmax.

N herní post Věk

(let)

Výška

(cm)

Hmotnost

(kg)

BMI

(kg/m² )

VO2max

( ml/kg/min)

tělesný

tuk

SFmax

(tepů/min)

1 Křídlo, spojka 25 170 67 23,18 49,4 26% 189

34

4.2 Sběr dat

4.2.1 Monitorovací zařízení miCoach Speed Cell

Pro zjištění měření přesnosti byl použit pouze produkt adidasu miCoach Speed Cell bez

aplikace miCoach Pacer.

„Přesnost měření po testování produktu miCoach Speed Cell se do větší míry shodovalo

s veličinami, které uvádí při testování samotný výrobce, kdy běh bez kalibrace uvádí

s přesností měření 95% a s kalibrací 97%. Nám vyšly výsledky přesnosti měření při běhu bez

kalibrace 94% a s kalibrací 95,8 % (Hrubý, 2012, 65).

Na rozdíl od běžných druhů krokoměrů, které udávají jenom dosaženou vzdálenost nebo

čas, Adidas miCoach Speed Cell přináší navíc jedinečnou výhodu v podobě záznamu všech

pohybů. Za pomocí akcelerace měří všechny významné výkonové ukazatele, zatímco ostatní

krokoměry udávají vzdálenost pouze přibližnou podle počtu kroků, přičemž délku kroku

pouze odhadují. Pomocí čidla adidas miCoach Speed Cell je po celou dobu tréninku nebo

utkání zaznamenávána nejen překonaná vzdálenost ale hlavně průměrná rychlost a také

rychlost maximální, lze zjistit počet sprintů, počet kroků, čidlo zachycuje i zrychlení i

uběhnutou vzdálenost.

Obrázek 5. Postup pro použití miCoach Speed Cell.

Protože házenkářská obuv není kompatibilní s miCoachem, narozdíl od vybraných modelů

kopaček, běžecké nebo tenisové obuvi, kam lze snadno čip adidas miCoach Speed Cell uložit,

tak si hráčka čidlo miCoach Speed Cell umístila na tkaničky pomocí klipsu, který se umístí

35

pod tkaničku a čidlo miCoach Speed Cell se jednoduše do něj shora pevně zacvakne. Čip byl

upevněn až po rozcvičce, aby se měřil pouze samotný zápas. Vyhodnocení probíhalo přes

webové stránky www.micoach.com.

Obrázek 6. Vyhodnocení pomocí webové stránky Micoach.

4.2.2 Sporttestry Team Polar

Průběh srdeční frekvence zaznamenal sporttestr TEAM Polar2Pro (Polar Electro, Kempele,

Finland). Jde o snímací pás, který v sobě má zabudované funkce přijímače a záznamové

36

jednotky. Jednoznačnou výhodou tohoto sporttestru je, že k užívání je potřeba pouze vysílací

pás, na ruce nemusí být žádný přijímač. Po celou hrací dobu se každých 5s zaznamenává

průběh srdeční frekvence. Po ukončení jejího měření se vysílací pásy vloží do přiloženého

interface a pomocí počítače se načtou hodnoty z paměti pásů do programu a dále se

vyhodnotí. Poté pokračuje přenesení dat do počítače pomocí softwaru Polar Precision

Performance.

Hráčka si sporttester nasadila stejně jako miCoach těsně před utkáním, aby se opět

zaznamenával pouze jeho průběh.

4.2.3 Lactate Scout® - přenosný měřič laktátu

Přístroj Lactate Scout je určený pro zdravý a efektivní trénink nejen profesionálů ale i

rekreačních sportovců.

Na základě měření hodnot laktátu v krvi může být určena nejúčinnější velikost tréninkové

zátěže. Toto měření napomáhá omezit neúčinný trénink (tzv. přetrénování) a viditelně zvýšit

vytrvalostní výkon. Důležitým znakem správného tréninku je vyvážená srdeční aktivita, proto

je Lactate Scout využíván v lékařské sportovní diagnostice, při lékařském sportovním a

rehabilitačním dohledu, fyzioterapii, rehabilitaci a laboratorní analýze. Přístroj také používají

různé sportovní instituce, fitness studia, sportovní kluby a sportovci při individuálním

tréninku. Tento rychlý a flexibilní systém, využívá digitální analýzu dat.

Lactate Scout je vysoce ergonomický přístroj splňující bezpečnostní standardy a je

certifikován jako lékařské zařízení podle norem Evropské unie. Potřebné množství krevního

vzorku pro správnou funkci přístroje je 0,5 µl - malá kapka čerstvé periferní krve z vpichu do

pokožky. Aby přístroj správně fungoval, je potřeba 0,5 µl krevního vzorku, což je malá kapka

čerstvé krve odebraná vpichem do pokožky na testovací proužky. Ty jsou speciálně vyrobené

tak, že odebraná krev je nasáta a uzavřena v kapiláře proužku a tím zmenšuje riziko infekce

další osoby. Po nasátí krve testovacím proužkem a jeho vložením do přístroje se do patnácti

sekund objeví výsledek na LCD displeji.

37

Obrázek 7. Přístroj Lactate Scout.

Měření laktátu probíhalo po zápase, asi 2-3 minuty po výkonu, kdy hráčka věděla, že do

utkání již nezasáhne. Vše probíhalo za asistence vedoucí družstva, která je zároveň zdravotní

sestra, takže celé měření mělo i odborný dohled. Krev se odebírala z prstu na ruce. Důležité

proto bylo, pořádně prst vyčistit od speciálního lepidla, které se v házené používá, aby

výsledky nebyly zkreslené. V prvních dvou zápasech si hráčka měřila hladinu laktátu i

v poločase utkání. Ale vzhledem k důležitosti nástavbových zápasů, kdy chodil trenér skoro

okamžitě do šatny, aby řešil taktiku na další průběh hry, tudíž bylo téměř nemožné toto

měření stihnout, se od toho muselo upustit. Hráčka se raději soustředila na utkání a měření

v dalších zápasech se uskutečňovalo až po konečném výkonu.

4.2.4 Statistické údaje z utkání

Během utkání byl prováděn technický zápis asistentem trenéra, který je v tomto směru

odborně zaškolen. Z videozáznamu každého utkání tento zápis kontroloval ještě trenér a

doplnil chybějící informace, aby byl zápis co nejpřesnější. U hráčky se sledovalo:

počet odehraných minut,

počet střel a gólů a z toho vypočítaná úspěšnost střelby,

38

technické chyby,

zisk 2 minutových trestů (trest soupeři za faul na hráčku),

zavinění 2 minutového trestu (trest za faul hráčkou).

4.2.5 Borgova škála

Borgova škála je stupnice vyjadřující intenzitu subjektivně vnímaných pocitů. Tato metoda

prošla vývojem, jehož cílem bylo zpřesnit výsledky mezi subjektivní a objektivní hodnotou.

Hráčka měla v šatně připravený formulář subjektivního vnímání únavy. V poločase a na

konci utkání vždy zaznamenala příslušnou hodnotu škály, podle toho jak se v daný okamžik

cítila.

4.2.6 Dotazník agresivity

Dotazování probíhá ve formě osobnostních inventářů B-D-I. Jedná se o polootevřený

dotazník, který se skládá ze 75 položek ve formě oznamovacích vět, na které zkoumaná osoba

odpovídá formou ano- souhlasím s tvrzením, ne- nesouhlasím s tvrzením. Přibližná doba testu

je 20 minut. Oznamovací věty jsou svým charakterem rozděleny do osmi kategorií:

1) fyzická (přímá) agrese- myšlena jako hrubost proti osobám, nikoliv předmětům,

2) nepřímá agrese- není zaměřena na žádnou konkrétní osobu nebo věc,

3) iritabilita (popudlivost)- rychlá reakce na malou negativní provokaci,

4) negativismus- vzdor většinou proti autoritám,

5) resentiment- pocit zlosti a beznaděje proti celému světu, žárlivost,

6) podezíravost- paranoidní chování vůči druhým lidem, nedůvěra, ostražitost,

7) verbální agrese- negativní styl a obsah řeči, vulgarismy, hádání, ječení,

8) pocity viny- výčitky vůči lidem, kterým jsme ublížili, ukřivdili.

Dotazník B-D-I je rozdělen na dva faktory. První je faktor hostility, do kterého spadají

subtesty resentiment, podezíravost, iritabilita a negativismus. Druhý je faktor agresivity, jehož

součástí jsou subtesty fyzická agrese, verbální agrese a nepřímá agrese. Subtest pocit viny se

hodnotí samostatně. Výsledné hrubé skóry v jednotlivých subtestech se vynásobí příslušným

koeficientem a porovnají s normou.

Vyplnění dotazníku probíhalo pod dohledem psychologa, který následně celý dotazník

vyhodnotil.

39

4.3 Popis vlastního výzkumu

Měření probíhalo ve dvou soutěžních a šesti nástavbových utkáních, celkem tedy osm

utkání. Tato soutěž se nazývá W. H. I. L (Women Handbal International League) což je

společná česko-slovenská nejvyšší liga žen. Po odehrání základní části se obě země rozdělí a

hrají svá Mistrovství Republiky. Období výzkumu bylo od 30.3 do 14. 5. 2013. Při měření

hráčka používala monitor srdeční frekvence Sporttester Polar, který si upevnila na hrudník a

také přístroj na měření vzdálenosti miCoach speed cell, který se zacvakl na tkaničky u bot. Po

utkání byl hráčce odebrán a změřen laktát přístrojem Lactate Scout. Při odebírání krve byla

přítomna zdravotnice, která je zároveň vedoucí družstva Poruby. Všechna zařízení byla

zapůjčena z Katedry sportů na Fakultě tělesné kultury. Před samotným výzkumem byla

hráčka seznámena s používáním těchto přístrojů, které si sama vyzkoušela i nanečisto

v tréninku. Po každém poločase si hráčka zapisovala do formuláře s Borgovou škálou hodnoty

subjektivního vnímání únavy.

Výsledky utkání:

30. 3. 2013 DHK Baník Most – DHC Sokol Poruba 32:27 (20:14)

6. 4. 2013 DHC Sokol Poruba- ŠKP Piccard Senec 39:30 (19:14)

13. 4. 2013 DHC Sokol Poruba – HC Britterm Veselí nad Moravou 28:25 (15:13)

19. 4. 2013 DHK Baník Most – DHC Sokol Poruba 27:35 (13:19)

27. 4. 2013 DHC Sokol Poruba- DHC Slavia Praha 32:32 (13:12)

1. 5. 2013 HC Britterm Veselí nad Moravou - DHC Sokol Poruba 18:24 (5:11)

12. 5. 2013 DHC Slavia Praha – DHC Sokol Poruba 39:34 (16:16)

14. 5. 2013 DHC Sokol Poruba – DHK Baník Most 35:27 (15:13)

4.4 Statistické zpracování dat

Pro statické zpracování bylo v práci použito deskriptivní statistiky (relativní a absolutní

četnosti, aritmetický průměr, směrodatná odchylka). Vše bylo vyhodnoceno v programu

Microsoft Excel. Výsledky jsou zaznamenány převážně formou grafů a tabulek. Nedílnou

součástí je také Microsoft Word pro psaní textů. Pro práci se sporttestery v elektronické

podobě byl využit program Polar Precision Performance SW a pro vyhodnocení vzdálenosti

internetová stránka www.micoach.com.

40

4.5 Analýza odborné literatury

Všechny informace obsažené v bakalářské práci byly publikovány v písemné formě.

Nejčastěji jsem čerpala z odborných knih dostupných v knihovně Univerzity Palackého, které

jsem vyhledala pomocí databáze knihovny http://www.knihovna.upol.cz/struktura-

up/univerzitni-zarizeni/knihovna/. Všechny zdroje použité v práci jsou uvedeny v referenčním

seznamu.

41

5 VÝSLEDKY A DISKUZE

V této kapitole se zabývám výsledky překonané vzdálenosti, srdeční frekvence a vnímání

únavy, měřeného laktátu a vztahem agresivity k některým položkám z technického zápisu

utkání.

5.1 Překonaná vzdálenost sledované hráčky v utkáních

Sledovaná hráčka hrála střídavě na postu spojky a křídla. Křídla z hlediska herních postů

naběhají spolu s pivoty největší vzdálenosti. Podle tabulky 5 překonala hráčka ve všech

utkáních průměrně 4871,7 metrů. Průměrná překonaná vzdálenost v obou poločasech se liší

jen o sto metrů. Hráčka hrála většinou vždy celý první poločas a ke konci druhého střídala,

což znamená, že i když překonaná vzdálenost v obou poločasech utkání je skoro stejná, tak ve

druhém poločase byla tato vzdálenost překonána za kratší dobu.

Hůlka & Bělka (2013) uvádí průměrnou překonanou vzdálenost v utkání basketbalu 5880,9

metrů a ve florbalu 4448 metrů. Bělka et al (2010) uvádí ve své studii překonanou vzdálenost

u hráček U19 během utkání 3399±362,3 m. Za jednu minutu překonaly hráčky 113.3±9.7

m·min-1

. V mém výzkumu sledovaná hráčka překonala za minutu menší vzdálenost (90,2

m·min-1

), ale větší než ve výzkumu u hráčů házené Poriho et al. (2005), kde byla za minutu

překonaná vzdálenost 87,6 m·min-1

.

V porovnání s jinými sportovními hrami, jsou mé výsledky obdobné. Překonaná vzdálenost

v basketbale výzkumu Matthewa & Delextrata (2009) byla 117.3 m·min-1

.Překonaná

vzdálenost ve futsale ve výzkumu Barbera-Álvareze, et al. (2008) byla 117.3. m·min-1

.

Castagna, et al. (2009) uvádí 121 m·min-1

, Barbero-Álvarez, & Castagna (2007) 118 m·min-1

,

Molina (1992) 108 m·min-1

, Oliveira (1999) 113 m·min-1

a Abdelkrim, El Fazaa, & El Ati

(2007) uvádí 113 m·min-1

.

42

Tabulka 5. Průměrná překonaná vzdálenost ve sledovaných utkáních.

Vzdálenost

Celkem 1.poločas 2.poločas

Průměrná

vzdálenost

za minutu

1.poločas

průměrná

vzdálenost

za minutu

2.poločas

průměrná

vzdálenost

za minutu

(m) (m) (m) (m∙min-1

) (m∙min-1

) (m∙min-1

)

Průměr 4871,7 2387,9 2486,9 81,2 79,6 82,9

směrodatná

odchylka 201,3 167,9 94,5 3,4 5,6 3,2

Obrázek 8. Procentuální vyjádření doby strávené v jednotlivých rychlostních kategoriích v

prvním poločase.

43

Obrázek 9. Procentuální vyjádření doby strávené v jednotlivých rychlostních kategoriích v

druhém poločase.

Podle obrázku 10 překonala hráčka průměrnou vzdálenost 4871,71 metrů více jak z

poloviny chůzí (56%). Vzdálenost překonaná sprintem představuje pouze 3 % hrací doby.

Ve výzkumu Bělky et al. (2012) hráčky házené U18 ze 41% hrací doby stály, z 15%

překonaly průměrnou vzdálenost chůzí a z 6% sprintem.

Obrázek 10. Procentuální vyjádření doby strávené v jednotlivých rychlostních kategoriích v

celém utkání.

5.2 Srdeční frekvence a vnímání únavy

Průměrná srdeční frekvence hráčky v utkání podle tabulky 6 je 170, 5 tepů za minutu,

rozdíl průměrné tepové frekvence mezi oběma poločasy je téměř nulový. Rozpětí průměrné

srdeční frekvence ve všech utkáních je 155-189 tepů za minutu. Platen and Manchando

44

(2011) ve svém výzkumu z přátelského utkání házené uvádí průměrnou srdeční frekvenci

starších hráčů 185,8 ± 3,2 tepů·min-1. Matthew & Delextrat (2009) uvádí průměrnou srdeční

frekvenci v utkání v basketbale 170 ± 8 tepů za minutu, což odpovídá 92,5% SFmax

Abdelkrim, El Fazaa, & El Ati, (2007) uvádí 171±4 tepů za minutu, to odpovídá 91±2%

SFmax. Průměrná srdeční frekvence hráčů futsalu ve výzkumu Barbero-Álvareze, et al. (2008)

byla 174±7 tepů za minutu, což koresponduje s 90±2% SFmax. Lupo et al. (2009) ve svém

výzkumu zjistil průměrnou srdeční frekvenci hráčů vodního póla 158±11 tepů za minutu

odpovídající 70% of SFmax. Castellano, & Casamichana (2010) uvádí průměrnou srdeční

frekvenci hráčů plážového fotbalu 165.2±2 tepů·za minutu, shodující se s 86.5% of SFmax.

Tabulka 6. Srdeční frekvence sledované hráčky v utkáních.

1.pol 2.pol Celkem 1.pol 2.pol 1.pol 2.pol Celkem

Datum Průměrná

SF

(tep/min)

Průměrná

SF

(tep/min)

Průměrná

SF

(tep/min)

Rozpětí

(tep/min)

Rozpětí

(tep/min)

%SFmax

(%)

%SFmax

(%)

%SFmax

(%)

Průměr 170 171 170,5 155-189 155-187 89,9 90,4 90,2

směrodatná

odchylka 2,5 1,8 1,6 1,3 0,9 0,8

Z obrázků 11, 12 a 13 vyplývá, že hráčka se skoro po celou dobu utkání pohybovala nad

hranicí 85% maximální srdeční frekvence. Nejvyšší naměřená srdeční frekvence činila 189

tepů za minutu a nejnižší 157 tepů za minutu. Průměrně se hráčka pohybovala na 90%

maximální srdeční frekvence. Vliv na tak velké zatížení mělo několik faktorů:

střídání hráčky obrana útok- potřeba vyvinout co nejvyšší rychlosti k doběhnutí na

střídačku,

herní post spojka vyžaduje nejvíce pohybu na hřišti,

vysoká frekvence střel měla vliv na vyšší srdeční frekvenci,

obranný systém družstva, vysunutá obrana v některých fázích utkání.

Do měření srdeční frekvence se nepočítalo sezení hráčky při střídání.

Hůlka & Bělka (2013) ve svém výzkumu uvádí průměrnou tepovou frekvenci sledovaného

týmu 183.5±7.1 tepů za minutu. Tato hodnota odpovídá 90.4±3.3 % srdeční frekvence.

Hráčky na hřišti strávily 76% z celkové hrací doby při úrovni zatížení >85 % maximální

45

srdeční frekvence. A 3% strávily na nejnižší úrovni zatížení <65 % maximální srdeční

frekvence.

Obrázek 11. Procentuální podíl v jednotlivých zónách intenzit zatížení v prvním poločase.

Obrázek 12. Procentuální podíl v jednotlivých zónách intenzit zatížení ve druhém poločase.

6%

94%

65-84% SFmax

>85% SFmax

7%

93%

65-84% SFmax

>85% SFmax

46

Obrázek 13. Procentuální podíl v jednotlivých zónách intenzit zatížení v celém utkání.

5.3 Množství laktátu v krvi sledované hráčky v utkáních

Kompletní změření laktátu (tabulka 8) se povedlo pouze ve dvou zápasech. Kvůli

důležitosti zápasů a nedostatku času v poločasové přestávce se od toho nakonec v poločase

upustilo. V posledních dvou zápasech se nepodařilo kvůli technickým problémům

s přístrojem změřit hladinu laktátu vůbec. Pravděpodobně nebyl prst dostatečně vyčištěn od

lepidla nebo vzorek krve nebyl správně zasunut do přístroje. Nejvyšší hladinu laktátu měla

hráčka v zápase s Mostem, který byl nejdůležitější v nadstavbové části, protože to byl boj

o první příčku v tabulce. Nejmenší hladina byla naměřena po zápase s Veselím, přestože

v poločase byla hodnota vyšší. Pravděpodobně to bylo dané tím, že hráčka v druhém poločase

bránila na křídle, kdežto v prvním poločase družstvo praktikovalo vysunutý obranný systém,

do kterého byla tato hráčka zapojena. Michalsik (2001) uvádí hodnotu laktátu dánských hráčů

po prvním poločase v utkání házené 4.2 ± 2 mmol/l. Chelly (2011) ve svém výzkumu uvádí

hodnotu laktátu po prvním poločase v utkání házené mladých tuniských hráčů 9.7 ± 1.1

mmol/l .

6%

94%

65-84% SFmax

>85% SFmax

47

Tabulka 7. Naměřené hodnoty laktátu.

Datum hodnota laktátu na konci

utkání

v poločase

utkání

6.4 5,8 3,3

13.4 4,3 6,6

19.4 5,4

27.4 9,8

1.5 6,6

Průměr 6,4

Směrodatná

odchylka

2

5.4 Subjektivní analýza vnímání intenzity zatížení sledované hráčky

Podle výsledku Borgovy škály subjektivního vnímání únavy (tabulka 7) odpovídají

jednotlivé srdeční frekvence na stupnici bodu 16 nebo 17. Zapsané hodnoty hráčkou jsou

v prvním poločase výrazně nižší, což znamená, že se hráčka hodně podhodnocovala ve

vnímání své únavy. V druhém poločase se hodnoty už tak výrazně nelišily, přesto jsou rovněž

podhodnocené. Se zvyšujícím se zatížením se zvyšuje odhadnutá RPE.

48

Tabulka 8. Subjektivní a skutečné hodnoty vnímání únavy

I. Poločas II. Poločas

Datum RPE %RSF RPE %RSF

30.3 9 17 11 17

6.4 11 16 12 17

13.4 9 17 13 16

19.4 11 16 13 16

27.4 13 16 15 16

1.5 14 16 16 17

12.5 11 16 14 16

14.5 11 17 12 16

Aritmetický

průměr

11,1 16,4 13,5 16,4

Směrodatná

odchylka

1,6 0,5 1,6 0,5

Vysvětlivky: RPE- subjektivní hodnocení vnímání zatížení pomocí Borgovy škály

%RSF- objektivní intenzita zatížení podle srdeční frekvence převedené do Borgových bodů

5.5 Statistické vyhodnocení herního výkonu sledované hráčky

Podle výsledků z tabulky 9 odehrála hráčka v průměru 54 minut, což bylo nejvíce ze všech

hráček kádru. Průměrně vystřelila 14x za zápas a dala průměrně 8 gólů. Hráčka patří

k nejlepším střelkyním týmu s nejvyšší produkcí střel za zápas. Nejvíce technických chyb

udělala hráčka v zápase na Slavii, kdy tento zápas byl z hlediska vývoje soutěže klíčový

v tom, že kdyby družstvo vyhrálo, mělo by jistou stříbrnou medaili. Mohla tedy zapůsobit

nervozita z důležitosti utkání, proto asi tato vyšší hodnota. Téměř žádné vylučování hráčky

v utkání může souviset s výsledkem celkové agresivity, která je výrazně pod hodnotou normy.

49

Tabulka 9. Statistika herního výkonu sledované hráčky z utkání.

datum

utkání

Soupeř odehrané

minuty

počet

útoků

počet

střel

počet

gólů

úspěšnost

(%)

technické

chyby

2min

zisk

2min

vyloučení

30.3 Most 53 62 17 9 53 1 0 1

6.4 Senec 51 71 14 12 86 1 0 0

13.4 Veselí 58 65 14 8 57 2 0 0

19.4 Most 55 68 11 5 46 1 0 0

27.4 Slavia 53 72 13 5 39 2 0 0

1.5 Veselí 50 60 15 9 60 2 0 0

12.5 Slavia 58 66 16 10 63 5 0 0

Průměr 54,1 65,8 14 8,5 60,9 2,1 0 0,3

směrodatná

odchylka

2,8 4,4 2 2,4 16,5 1,4 0 0,5

5.6 Agresivita sledované hráčky

Emoční agresivita může ovlivnit herní výkon hráčky, ale i srdeční frekvenci.

Součtem vyhodnocených subtestů fyzická agrese, nepřímá a verbální agrese dostaneme

jako výsledek hodnotu celkové agresivity sledované hráčky. Maximální počet bodů v subtestu

celková agresivity je 30. Hodnota, která přesahuje 15 je zvýšená.

Výsledek celkové agresivity sledované hráčky je 14, což je lehce pod hodnotu normy.

Výsledek subtestu fyzické agresivity vyšel taktéž pod hodnotou normy. V házenkářské praxi

sem patří všechna provinění proti pravidlům, která se uskutečnila po faulu proti soupeři

(volný hod, napomínání, sedmimetrový hod a dikvalifikace). Téměř žádné vylučování hráčky

v utkáních potvrzuje výsledek pod hodnotou normy.

Výsledek subtestu nepřímé agresivity je nad hodnotou normy. Nepřímá agresivita se

v utkání házené může projevit jako výbuch emocí spojené s výrokem rozhodčích a je

interpretováno například jako kopnutí do lahví nebo hození ručníkem na střídačce. Je

zajímavé, že výsledek, který je nad hodnotou normy neodpovídá skutečnosti. U sledované

hráčky nebyly zaznamenány tyto projevy.

50

Výsledek subtestu verbální agresivity u sledované hráčky je téměř v normě. Verbální

agresivita se projevuje jako nadávání, hádání, provokace rozhodčích, protihráček nebo

trenéra. U sledované hráčky se projevilo občasné nadávání na výrok rozhodčích a hádání se se

spoluhráčkami.

Tabulka 10. Vyhodnocení agresivity.

HS Koef. V N

A 1, 9, 17, 25, 33, 41, 48, 55, 62, 68 Fyzická 0 1,00 0 5

B 2, 10, 18, 26, 34, 42, 49, 56, 63 Nepřímá 7 1,10 7,7 5

C 3, 11, 19, 27, 35, 43, 50, 57, 64, 69, 73 Irritabil. 5 0,91 4,55 5

D 4, 12, 20, 28, 36 Negativ. 2 2,00 4 5

E 5, 13, 21, 29, 37, 44, 51, 58 Resent. 1 1,25 1,25 5

G 6, 14, 22, 30, 38, 45, 52, 59, 65, 70 Podezř. 0 1,00 0 5

H 7, 15, 23, 31, 39, 46, 53, 60, 66, 71, 72, 74, 75 Verbální 7 0,77 5,39 5

K 8, 16, 24, 32, 40, 47, 54, 61, 67 Vina 3 1,10 3,3 5

51

6 ZÁVĚR

Hlavním cílem práce případové studie bylo podrobně analyzovat herní výkon hráčky

házené v utkání z hlediska vnitřního a vnějšího zatížení. Z výzkumu vyplývá, že sledovaná

hráčka v průměru překonala 4872 metrů, přičemž z celkové hrací doby 56% se pohybovala

chůzí nebo stála, 25% poklusem a pouze 2% sprintovala. V prvním poločase překonala

vzdálenost 2387,9m, v druhém poločase 2486,9m.

Průměrná srdeční frekvence hráčky byla 170,5 tepů za minutu. Hráčka se skoro po celou

dobu utkání pohybovala nad hranicí 85% maximální srdeční frekvence. V prvním poločase

byla srdeční tepová frekvence 170 tepů za minutu a v druhém 171 tepů za minutu. Hladina

laktátu dosáhla v průměru 6,4 mmol/l.

Odpověď na výzkumné otázky:

Jaká bude průměrná překonaná vzdálenost sledované hráčky během utkání?

Překonaná průměrná vzdálenost sledované hráčky v utkání byla 4871,17 metrů.

Jaká bude průměrná intenzita srdeční frekvence během utkání?

Průměrná intenzita srdeční frekvence sledované hráčky během utkání byla 170 tepů za

minutu, což odpovídá 90% maximální srdeční frekvence.

Bude množství laktátu v krvi po utkání nad hranicí 4 mmol/l?

Ano, průměrná hodnota laktátu byla 6,4 mmol.

Doporučení pro praxi:

S používáním bezhodinkových sporttestrů v utkání neměla sledovaná hráčka žádný

problém,

měření laktátu je velmi složitý proces a nelze jej provádět v poločase utkání kvůli

nedostatku času, pro zjištění hladiny laktátu u celého družstva by bylo potřeba větší

množství laktátoměrů (jeden je málo) a také více osob na pomoc při testování,

zařízení miCoach je možné použít při utkání, pokud se upevní na sportovní obuv na

tkaničku, v případě, že nemají hráčky obuv takto přizpůsobenou,

měření Borgovy škály je problematické udělat u více hráček, především o poločase.

52

7 SOUHRN

Hlavním cílem práce případové studie bylo podrobně analyzovat herní výkon hráčky

házené v utkání z hlediska vnitřního a vnějšího zatížení. Analýza byla vyhodnocena ze dvou

soutěžních utkání interligy žen a šesti nadstavbových utkání, celkem tedy z osmi utkání.

Dílčími cíli práce bylo zjistit srdeční frekvenci hráčky v utkáních, množství laktátu v krvi po

utkání a překonanou vzdálenost. Dále analyzovat subjektivní vnímání zatížení v utkání. A

nakonec zjistit míru agresivity sledované hráčky.

V bakalářské práci byly položeny tři výzkumné otázky:

Jaká bude průměrná překonaná vzdálenost sledované hráčky během utkání?

Jaká bude průměrná intenzita srdeční frekvence během utkání?

Bude množství laktátu v krvi po utkání nad hranicí 4 mmol/l?

Ve výzkumu byla analyzována jedna reprezentační hráčka družstva DHC Sokol Poruba.

Hráčce byly změřeny a zjištěny následující antropometrické parametry: hmotnost, výška,

BMI, VO2max., SFmax. Hráčka byla sledována v 8 utkáních.

K výzkumu bylo použito několik přístrojů. K monitorování srdeční frekvence byl použit

sporttester Polar, který byl umístěn na hrudník testované hráčky. Přístroj na měření

vzdálenosti miCoach Speed Cell byl umístěn na tkaničky bot. Ke zjištění hladiny laktátu

v krvi bylo využito přístroje Lactate Scout. Vše bylo před samotným výzkumem nanečisto

vyzkoušeno v tréninku. Mezi techniky, které byly použity ve výzkumu, patří Borgova škála a

dotazník agresivity B-D-I.

Změřené hodnoty byly vyjádřeny do tabulek, grafů a dále vyhodnoceny.

Při celkovém vyhodnocení výzkumu jsem došla k těmto nejdůležitějším výsledkům.

Sledovaná hráčka v průměru uběhla 4872 metrů, přičemž z celkové hrací doby 56% se

pohybovala chůzí nebo stála, 25% klusala a pouze 2% sprintovala. Průměrná srdeční

frekvence hráčky byla 170 tepů za minutu. Hráčka se skoro po celou dobu utkání pohybovala

nad hranicí 85% maximální srdeční frekvence. Hladina laktátu dosáhla v průměru 6,4 mmol/l.

53

8 SUMMARY

The main objective of this work was to study the case in detail analyze the gaming

performance of handball players in the game in terms of internal and external load. The

analysis was evaluated by two competition matches interleague women and six play-off

matches in a total of eight matches. Specific objectives included work was to determine the

heart rate of players in matches, the amount of lactate in the blood after a match and distance.

Further analyze the subjective perception of strain in the match. And finally, to determine the

degree of aggressiveness tracked players.

In the thesis were asked three research questions:

What is the average running distance observed women players during the matches?

What will the average intensity heart rate during a match?

Will be the amount of lactate in the blood after a match above 4 mmol / l?

In the research were analyzed one women player from team DHC Sokol Poruba. She were

measured and observed by this anthropometric parameters: weight, height, BMI,

VO2max,SFmax and she was observed in 8 matches.

The research has been used several devices. Polar heart rate monitor was used to

monitoring heart rate, which was placed on the chest of the test women player. Device for

distance measurement miCoach speed cell was placed on the shoe laces. To determine lactate

levels in the blood have been used Lactate Scout device. All this was before the research

Mock tested in practice. Among the techniques that were used in the research include the

Borg scale and the BDI questionnaire aggression.

The measured values were expressed in tables, graphs and further evaluated.

In the overall evaluation of research, I reached to this most important results. Monitored

women player averaged passed 4872 meters, with a total playing time of 56% ranged walking

or standing, galloping 25%, and only 2% of sprinting. Average heart rate was 170 beats per

minute. She was above 85% of maximum heart rate almost throughout the match. Lactate

levels reached an average of 6.4 mmol / l.

54

9 REFERENČNÍ SEZNAM

Abdelkrim, N.B., El Fazaa, S., & El Ati, J. (2007). Time-motion analysis and physiological

data of elite under-19-year-old basketball players during competition. British Journal of

Sports Medicine, 41(2), 69–75.

Anonymous (n.d.). Didaktika 2. Retrieved 20. 2. 2015 from the World Wide Web:

http://ftk.upol.cz/fileadmin/user_upload/FTK-dokumenty/Katedra_sportu/Didaktika2.pdf.

Barbero-Álvarez, J.C., & Castagna, C. (2007). Activity patterns in professional futsal players

using global position tracking system. Journal of Sports Science and Medicine, 6, 208–

209.

Barbero-Álvarez, J.C., Soto, V.M., Barbero, V., & Granda, J. (2008). Match analysis and

heart rate of futsal players during competition. Journal of Sports Sciences 26(1), 63–73.

Bielik, V., et al. (2006). Analýza laktátu v športovej praxi. Telesná výchova a šport, 16(3),

17–20.

Bunc, V. (2001). Zvláštnosti kondiční přípravy žen. In I. Čechovská, V. Bunc, & V. Novotná

(Eds.), Žena a sport 3 (pp.39-45). Praha: Český olympijský výbor.

Castagna, C., D’Ottavio, S., Granda, J., & Barbero, J. C. (2009). Match demands of

professional Futsal: a case study. Journal of Science and Medicine in Sport 12, 490–494.

Beranciková , M., et. al. (2010). Házená. Retrieved 20.6.2013 from the World Wide Web:

http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/fyziol/web/sport/hry-hazena.html.

Berkowitz, L. (1993). Agression. Its causes, consequences, and control. New York: McGraw-

Hill , Inc.

Bělka, et. al. (2012). Analýza pohybu hráček (17-18let) na hřišti během vybraných utkání

házené. In Tréningové a zápasové zaťaženie hráča v športových hrách (pp. 73-80).

Bratislava: Katedra športových hier Fakulty telesnej výchovy a športu Univerzity

Komenského v Bratislave.

Bělka, et. al. (2010). Komparace výsledků analýzy intenzity zatížení hráček házené v

soutěžních utkáních žen 1. a 2. ligy – pilotní studie, Česká kinantropologie , 14(4 ), 11-18.

Castellano J., & Casamichana, D. (2010). Heart rate and motion analysis by GPS in beach

soccer. Journal of Sports Science and Medicine 9, 98–103.

Castagna, C., D’Ottavio, S., Granda, J., & Barbero, J.C. (2009). Match demands of

professional Futsal: a case study. Journal of Science and Medicine in Sport 12, 490–494.

Creswell, J.W., (1998) Qualitative inquiry and research design: Choosing aminy five

traditions. Thousand Oaks: Sage publications.

55

Čechovská, I., & Dobrý, L. (2008). Borgova škála subjektivně vnímané námahy a její využití.

Tělesná výchova a sport mládeže, 74(3), 37-45.

Čermák, I. (1998) Lidská agrese a její souvislosti. Žďár nad Sázavou: Nakladatelství Fakta.

Dovalil, J., et al. (1982). Malá encyklopedie sportovního tréninku. Praha: Olympia.

Dovalil, J., et al. (2008). Lexikon sportovního tréninku.. Praha: Univerzita Karlova.

Dovalil, J., et al. (2009). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia.

Gajda, V., & Zahradník D. (2000). Cvičení z antropomotoriky. Ostrava: Pedagogická fakulta.

Gellish, R., L. et al. (2007). Longitudinal Modeling of the Relationship between Age and

Maximal Heart Rate. Medicine and Science in Sports and Exersice, (5), 822-829.

Grasgruber, P., & Cacek, J. (2008). Sportovní geny. Brno: Computer Press.

Hampson, D. B., Gibson, A., Lambert, M., & Noakes, T. D. (2001). Theinfluence of ensory

cues on the perception of exertion dutiny exercise and central regulation of exercise

performance. Sports Medicine 31, 935-952.

Havlíčková, L., et al. (2006). Fyziologie zátěže I. Obecná část. Praha: Karolinum.

Hendl, J., (2012) Kvalitativní výzkum. Základy teorie, metody a aplikace. Praha: Portál.

Hrubý, V. (2012). Přesnost měření pohybové aktivity monitorovacím systémem miCoach od

společnosti Adidas. Diplomová práce, Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého,

Olomouc.

Hůlka, K., & Bělka, J. (2013). Diagnostika herního výkonu v basketbale a házené. Olomouc:

Univerzita Palackého v Olomouci.

Hůlka, K., Bělka, J., & Weisser R. (2014). Analýza herního výkonu ve vybraných sportovních

hrách. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Chelly MS, et al. (2011). Match analysis of elite adolescent team handbal players. Journal of

Strength Condition Research, 25(9), 2410–7.

Jansa, P. et al. (2009). Sportovní příprava. Praha: Univerzita Karlova.

Jansen, P. (2001). Lactate Threshold Training.USA: Human Kine.

Karras, D., Chryssanthopoulous, C., & Diafas, V. (2007). Body fluid loss during four

consecutive beach handball matches in high humidity and environmental temperatures.

Serbian Journal of Sport Sciences, (1), 8-13. (Electronic Version).

Lehnert, M. et al. (2010). Trénink kondice ve sportu. Olomouc: Univerzita Palackého

v Olomouci.

Lehnert, M., Novosad, J. & Neuls, F. (2001). Základy sportovního tréninku I. Olomouc:

Hanex.

Liška, V. (2005). Brankář v házené. Praha: Professional Publishing.

56

Lupo, C., et al. (2009). A physiological, time-motion, and technical comparison of youth

water polo and Acquagoal. Journal of Sports Sciences 27(8), 823-831.

Lynn, A. (2008). High Performance Swimming. Ramsbury: The Crowood Press.

Matoušek, J., (1995) Teorie a didaktika házené. Brno: Masarykova univerzita v Brně.

Matthew, D., & Delextrat, A. (2009). Heart rate, blood lactate concentration, and time-motion

analysis of female basketball players during competition. Journal of Sports Sciences 27,

813–821.

McInnes at al. (2008). Psysiological responses to basketball. Cambridge: University Press.

Měkota, K. & Novosad, J. (2005) Motorické schopnosti. Olomouc: Univerzita Palackého.

Michalsik L (2011). Match performance and physiological capacity of male elite team

handball players. In: F. Taborsky, European Handball Federation Scientific Conference.

Wien: EHF.

Molina, R. (1992). Futsal: Um estudo das capacidades aerobica a anaerobica do jogadores e

das actividades em jogo. Monografia Universidad Estadual Paulista. Rio Claro: UNESP.

Neumann, G., Pfützner, A., & Hottenrott, K. (2005). Trénink pod kontrolou. Havlíčkův

Brod: Grada.

Novosad, J. et al. (1998). Základy sportovního tréninku. Olomouc: Univerzita Palackého.

Oliveira, L.M. (1999). Perfil de actividade do jovem jogador de futsal. Dissertacao

apresentada as provas de mestrado. Porto: FCDEF-UPX.

Perič, T., & Dovalil, J. (2010). Sportovní trénink. Praha: Grada Publishing.

Pivnička, R. (2002). Analýza tréninkového zatížení ve volejbale. Diplomová práce,

Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc.

Platen, P., & Manchado, C. (2011). Basic Endurance Performance is Highly Correlated to

Mean Heart Rate in Female Top Level Handball Players. In F. Taborsky (Ed.), Conference

“Science and Analytical Expertise in Handball” (Scientific and Practical Approaches) (pp.

228–233). Wien: EHF.

Pori, P., Kovačič, S., Bon, M., Dolenec, M., & Šibila, M. (2005). Various age category-

related differencesin the volume and intensity of large-scale cyclic movements of male

players in team handball. Acta Universitatis Palckianae Olomucensis, Gymnica 45(2),

199–126.

Pozdíšek, Z. (2007). Laktát a sportovní výkon. Sportovní testy. Retrieved 7. 2. 2014 from the

World Wide Web: http://www.sportovnitesty.cz/cely-clanek.php?soubor=2007-05-09_14-54-

42.

57

Rodríguez-Alonso, M., Fernández-García, B., Pérez-Landaluce, J., & Terrados, N. (2003).

Blood lactate and heart rate during national and international women's basketball. Journal

of Sports Medicine Physical Fitness 43(4), 432–446.

Sellers, C. (2007). Rate of Perceived Exertion. Olympic coach, 19(3), 17-18.

Severová, L. (2012) Agresivita hráček v házené. Diplomová práce, Univerzita Palackého,

Fakulta tělesné kultury, Olomouc.

Silbernagl, S. a Despopoulos, A. (2004). Atlas fyziologie člověka.Praha: Grada.

Sobolová, V., & Zelenka, V. (1973). Fyziologie tělesných cvičení a sportu. Praha: Olympia.

Surynek, A., Komárková, R. & Kašparová, E. (2001). Základy sociologického výzkumu.

Praha: Management press.

Sűss, V. (2006). Význam indikátorů herního výkonu pro řízení tréninkového procesu. Praha:

Karolinum.

Šafaříková, J., (1998). Házená. Praha: Svoboda.

Táborský, F., et al. (2007). Základy teorie sportovních her. Praha: Univerzita Karlova.

Tůma, M., & Tkadlec, J. (2002). Házená. Praha: Olympia.

Zaťková, V., & Hianik, J. (2006). Hádzaná. Bratislava: Univerzita Komenského.