1

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Pedagogická fakulta

Katedra českého jazyka a literatury

ANALÝZA MLUVENÉHO PROJEVU MODERÁTORA

JANA KRAUSE

Bakalářská práce

Petra Duchečková

2

Vedoucí práce: Mgr. Kamil Kopecký, PhD.

Olomouc 2010

3

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené

v seznamu literatury.

V Olomouci dne ……………. ……………………………….

Podpis

4

5

Mé poděkování patří především vedoucímu bakalářské práce panu Mgr. Kamilovi

Kopeckému, PhD. za odborné vedení, připomínky k danému tématu a stylistické úpravy.

Děkuji také i svým blízkým za podporu při psaní této práce.

OBSAH

Úvod 1

1. Lexikologie 2

1. 1. Slovní zásoba a sloţky češtiny 2

1. 2. Sloţky češtiny 3

1. 3. Slovní zásoba vymezená expresivním příznakem 4

1. 4. Metafora, metonymie a synekdocha 4

1. 4. 1. Metafora 4

1. 4. 2. Metonymie 5

1. 4. 3. Synekdocha 5

1. 5. Vztahy mezi slovy 5

1. 5. 1. Hyperonyma a hyponyma 5

1. 5. 2. Homonyma a paronyma 6

1. 6. Synonyma, antonyma a polysémie 7

1. 6. 1. Synonyma 7

1. 6. 2. Antonyma 7

1. 6. 3. Polysémie 8

6

2. Zvláštnosti výpovědi 9

2. 1. M odifikace výpovědi 9

2. 2. Slova mimo větnou vazbu 10

2. 3. Vycpávková slova 11

2. 4. Nepravé věty vedlejší 11

2. 5. Nevhodný pořádek ve větě 11

3. Rétorika 12

3. 1. Historie rétoriky 12

3. 2. Řeč a komunikace 13

3. 2. 1. Řeč 13

3. 2. 2. Stavba projevu 14

3. 3. Hlavní řečnické útvary 15

3. 3. 1. Přednáška 15

3. 3. 2. Referát 15

3. 3. 3. Diskusní příspěvek 16

3. 3. 4. Panelová diskuse 16

3. 3. 5. Interview a tisková konference 16

3. 3. 6 Slavnostní proslovy 17

3. 3. 7. Řeč politická 17

3. 4. Televizní vystoupení 17

3. 5. Neverbální komunikace 18

3. 6. Asertivní jednání 20

7

4. Jan Kraus. Uvolněte se, prosím. 21

4. 1. Jan Kraus – ţivotopis 21

4. 2. Uvolněte se, prosím. 21

4. 3. Další pořady tohoto druhu u nás i v zahraničí 22

4. 3. 1. Mr. GS 22

4. 3. 2. Seďem 22

4. 3. 3. Všechnopárty 22

4. 3. 4. Pustit ţilou 23

4.4. David Latterman’s show 23

5. Praktická část 24

5. 1. Slovní zásoba a styl mluvy 24

5. 2. Gesta a mimika 28

Závěr 34

Přílohy

Seznam pouţité literatury

8

9

Úvod

Sledování televize patří k hlavní způsobům trávení času dnešní populace. Mnoho

informací se lidé dozvídají právě prostřednictvím TV. Je tedy důleţité podávat nejen pravdivé

zprávy o dění, ať uţ to je v podobě late night show nebo televizního zpravodajství, ale také

způsob komunikace s diváky, mluvené slovo, připravenost a pouţité výrazy moderátorů.

Některé jazykové prostředky jsou nevhodné, některé se dají pouţít jen někde a některé jsou

pouţitelné v jakémkoliv druhu pořadu.

Toto téma jsem zvolila ze dvou důvodů. Zaprvé pořad Uvolněte se, prosím patří mezi

moje oblíbené a za druhé Jan Kraus je velmi originální moderátor na naší moderátorské

domácí scéně. Jeho svérázný ironický humor, znalost poměrů v Čechách a myslím, ţe celkem

atypická talk show, je příjemným zpestřením pátečních večerů pro mnohé diváky.

Jeho mluvený projev je hlavním tématem mé práce. Je originální a těţko zaměnitelný.

Budu se zabývat nejen verbální a neverbální interakcí mezi ním a hosty, ale i dalšími

podobnými pořady. Hlavní metodou mého výzkumu bude sledování pořadu. Následně se

pokusím objektivně charakterizovat typické rysy této moderátorské osobnosti. K teoretické

části jsem pouţila odbornou literaturu a některé internetové zdroje, které jsou uvedeny na

konci mé práce.

10

1. LEXIKOLOGIE

Lexikologie je jazykovědná disciplína. Zabývá se slovní zásobou. Základní jednotkou

zkoumání lexikologie je slovo a jeho stavba, původ a charakter. Důleţitá je i expresivita

slova, která můţe být obsaţena přímo ve slově nebo aţ v celé výpovědi. Všemi těmito jevy se

zabývají speciální lexikologické disciplíny. Například etymologie se věnuje původu slov,

onomastika se zabývá vlastními jmény, lexikografie má na starosti tvorbu slovníků,

onomaziologie je nauka o pojmenování. Dialektologie také souvisí s lexikologii. Zkoumá

nářečí neboli dialekty. Předmětem zkoumání frazeologie jsou ustálená slovní spojení.

Mluvený projev je realizován spisovnou a nespisovnou výslovností. Tou se zabývá

ortoepie. Derivologie je nauka o tvoření slov.

1.1.Slovní zásoba a složky češtiny

Kaţdý jazyk má určitou slovní zásobu, ta je buď pasivní nebo aktivní. Aktivní

obsahuje slova, která člověk pouţívá během kaţdodenní komunikace. Pasivní slovní zásoba

jsou slova, jeţ člověk zná, ale nepouţívá je. Slovní zásoba středoškoláka je okolo 50 000 slov.

Slovní zásobu tvoří jádro a periférie. Jádro slovní zásoby se skládá z nejčastěji pouţívaných

slov. Do periferie patří například historismy (knecht = pacholek) a archaismy (švojíř = závoj)

Historismy pojmenovávají zaniklé skutečnosti a archaismy jsou pojmenování věcí, které

existují, ale máme pro ně jiţ jiný název.

Obohacování slovní zásoby:

1) Odvozování (derivace).

2) Skládání (kompozice).

3) Zkracování (abreviace).

4) Přejímání z cizího jazyka a překládání.

11

1.2.Složky češtiny

Čeština má část spisovnou a nespisovnou. Hovorová čeština je spisovná forma

mluveného jazyka. Obecná čeština dialekty, slang, argot, vulgarismy a další jsou formy

nespisovného jazyka.

Hovorová čeština

Hovorová čeština je forma spisovného jazyka v mluvené podobě. Liší se od psané

formy některými tvary a výrazy. Ty se blíţí často k tvarům obecné češtiny a mnohdy stojí

mezi ní a hovorovou češtinou.

Příklady: táta – otec, motorka – motocykl, garsonka – garsoniéra, malér – nepříjemnost,

můžu, můžou – mohu, mohou, komunisti – komunisté

Obecná čeština

Je to nespisovná forma jazyka. Pouţívá se v běţné komunikaci mezi lidmi. Povaţuje

se za interdialekt (nadnářeční). Je hlavně rozšířena na území Čech. Některé prvky obecné

češtiny mohou postupně proniknout do spisovného jazyka. Typické pro obecnou češtinu jsou

koncovky – ej (pěknej – pěkný, dobrej – dobrý).

Nářečí (dialekt)

Je nespisovná forma jazyka, která je typická pro obyvatele určité oblasti. Nejznámější

nářečí na Moravě jsou hanácké, moravsko-slovácké, lašské a ještě například slezské.

Příklady: hanácké - mladý - mladé, dýchat – déchat, dívají - hledijou

lašské - mého - mojeho

Slang

Slang je mluva zájmových skupin. Existuje slang studentů, sportovní slang a další.

Hranice mezi ním a profesní mluvou (dále v textu) není pevně vymezená.

Příklady: bajle, bůro, - pětka jako známka ve škole, říďa – ředitel školy, housle – finta ve

fotbale, hákování – nedovolené bránění hokejkou

12

Profesní mluva

Profesní mluvu pouţívají pracovníci ve stejném oboru. Ti si navzájem rozumí, ostatní

nemusí význam všech slov chápat. Jsou to pojmenování pro věci, které potřebují a pouţívají

při svojí práci.

Příklady: rejža . režisér u filmu či divadla, činoherák – herec činohry, šajdrpáka – řadící

páka, uběrák – druh hoblíku (želízko má zaoblený břit, pro rychlé hrubé hoblování)

Argot

Je to takzvaná mluva spodiny, jako jsou prostitutky, zloději a další. Účelem těchto slov

je, aby ostatní nezasvěcení nepoznali, o čem se mluví.

Příklady: káča – kasa, trezor, čorkařit – krást, chlupatý – policisté

zdroj

1.3. Slovní zásoba vymezená expresivním příznakem

Expresivní vyjádření se liší od neutrálního citovým příznakem. Ten je buď obsaţen uţ

ve tvaru slova, nebo dostane význam aţ ve větě. Příznak můţe být kladný či záporný. Mezi

kladně zabarvená slova patří familiární slova (miláček, kočička,…). Další jsou hypokoristika

neboli domácká slova (Péťa, mamka, brácha, synátor). Eufemismy mají zjemňující funkci.

Mají za úkol zastřít nepříjemnou skutečnost (zesnout – zemřít). Dětská slova (hačat, papat,

bumbat) pouţívají děti nebo dospělí v komunikaci s dětmi. Záporná expresivita je obsaţena

ve slovech jako jsou dysfemismy. Ty mají nepříjemnou událost naopak zvýraznit (chcípnout

– zemřít). Vulgarismy jsou nadávky (vůl, prase, dobytek, hajzl,…). Augmentativa zveličují

některé věci (barabizna, psisko,…). Dále sem řadíme i pejorativa, coţ jsou slova hanlivá

(špicl, šmelinář,…)

1.4. Metafora, metonymie a synekdocha

1.4.1. Metafora

Metafora je velmi důleţitý prostředek jazyka. Jedná se primárně o pojmenování na

základě vnější podobnosti. Příkladem můţe být třeba slovo mandle. Název je odvozen od

semene mandloně, jehoţ tvar je právě podobný tvaru mandlí v našem krku.

13

Druhy metafory:

o tvaru, např. u slov zub (ústa – pila), hřeben (na česání – hory – drůbeţe) apod.;

o barvy u adjektiv cihlový (dům – barva), krvavý, růžový, vínový, sněhový,

čokoládový ap.;

o umístění, např. pata (část nohy – hory), hlava (část těla – sloupu) ap.;

o rozsahu, např. chloupek, kapka – malé mnoţství, hromada, kupa, hora – velké

mnoţství;

o funkce - hlava (státu, rodiny), ručička (u hodinek).

1.4.2. Metonymie

Jedná se o pojmenování na základě vnitřní souvislosti. Rozlišujeme metonymii

strukturní, kontextovou a etymologickou. Strukturní přenáší abstraktní skutečnost na konkrétní

pojmenování či činnost (hlídka – hlídaní, vláda – vládnout). Kontextová metonymie souvisí

s autorem díla či s událostí na nějakém místě (čtu Čapka, poslouchám Bacha, bylo to

Waterloo,...). Jména historických osob či literárních postav (Don Juan, Romeo,…), označení

věcí, například fyzikálních jednotek (ampér, watt,…) patří do etymologické metonymie.

1.4.3. Synekdocha

Jedná se o záměnu části a celku a naopak. Rozlišujeme typy synekdochy část za celek

(parte pro totum) a celek za část (totum pro parte).

Příklady: část za celek – rodná střecha (celý dům), žádost o ruku (o celou dívku)

celek za část – tabák (celá rostlina ale použijeme jen část), čaj

1.5. Vztahy mezi slovy

1.5.1. Hyperonyma a hyponyma

Mezi slovy existuje vztah nadřazenosti (hyperonymie) a podřazenosti (hyponymie).

Hyperonyma jsou slova nadřazená. Například slovo savec je nadřazené člověku. Hyponyma

jsou slova podřazená. Člověk je podřazené slovo k savci. Další pojem je kohyponymum, coţ je

slovo souřadné (kapr – lín).

14

1.5.1. Homonyma a paronyma

Homonyma jsou slova se stejnou formou grafickou i zvukovou, ale různým významem,

shoda v jejich formě je náhodná, významy se u nich nedají odvodit jeden z druhého.

Rozlišujeme několik typů homonym:

1. Podle původu:

o homonyma čistě lexikální, kdy je shoda náhodná (např. kolej – stopa kola –

ubytovna, vlna – na hladině vody – ovčí srst);

o homonyma slovotvorná, tvořená homonymním formantem (např. vinice –

místo, kde se pěstuje vinná réva – ţena, která se provinila);

o homonyma slovnědruhová (např. během – substantivum – předloţka, večer –

subst. – příslovce, vedle – příslovce – předloţka, vedoucí – adjektivum –

substantivum).

2. Podle rozsahu:

o homonyma úplná, která se shodují ve všech tvarech (např. zámek – budova –

zařízení na dveřích, stopka – část rostliny – dopravní značka – část sklenice);

o homonyma částečná, vyskytující se u maskulin ţivotných a neţivotných, která

se v některých tvarech liší (los – zvíře – tiket, rys – zvíře – tah ve tváři –

výkres)1.

Pokud se substantiva shodují jen v některých tvarech, jedná se o tzv. homoformy, např. holení

(1. sg. slova holení – 7. sg. slova holeň). Homoformy se mohou objevovat i mezi slovními

druhy, např. tři (číslovka – sloveso), ženou (sloveso – 7. sg. slova žena).

Dále se můţeme setkat s tzv. nepravými homonymy, kterými mohou být:

o homofony, tj. slova se stejnou formou zvukovou, ale odlišnou grafickou, např. mýt –

mít, být – bít (ve spisovné výslovnosti), vézt – vést, led – let, vez – ves, lez - les;

o homografy, které mají stejnou formu grafickou a odlišnou zvukovou, např. vezme –

1.pl. rozkazovacího způsobu slovesa vézt a 3.sg. oznamovacího způsobu slovesa vzít;

1 Čeština po síti. URL:<http://www.osu.cz/fpd/kcd/dokumenty/cestinapositi/> (2. 2. 2010)

15

o mezislovní homonyma, např. za pět – zapět, má ti – máti, do hry – dohry apod

Paronyma jsou slova, která se liší jen některým rysem, např. délkou samohlásky (dal – dál, řad –

řád, vina – vína, soli – solí), a v nedbalé výslovnosti nebo při ztíţených akustických podmínkách

mohou být povaţována za homonyma.

1.6. Synonyma, antonyma a polysémie

1.6.1. Synonyma

Synonyma jsou slova souznačná nebo stejnoznačná. Jedno slovo můţeme v některých

případech nahradit jiným. Jsme schopni stejnou skutečnost popsat různými slovy a význam se

nezmění. To je jedna ze základních vlastností jazyka Rozdělujeme synonyma úplná, částečná

a pragmatická.

Úplná synonymie

Úplná synonymie znamená, ţe dvě slova můţeme téměř vţdy zaměnit. Ale i dvojice

slov jako pěkný – hezký, hrozně strašně, zde – tady se jemně liší například ve frekvenci

pouţití. Za úplná synonyma lze jistě povaţovat cizí názvy a jejich české ekvivalenty

(lingvistika – jazykověda, morfologie – tvarosloví, dislokace – rozmístění). Ale i ty se liší

v pouţití.

Částečná synonymie

Často se částečná synonyma liší jen v pouţitých stylech a v tom, komu je promluva

adresována. Dále se dělí na synonyma ideografická a pragmatická.

a) ideografická synonyma – studený – ledový, červený – rudý, zemřít – zahynout

b) pragmatická synonyma – nováček – zelenáč, kouřit – hulit, spát -. hajat

1.6.2. Antonyma

Antonyma jsou slova opačná. Lze si je například představit jako opačné póly stupnice

(horký – ledový), těm se říká antonyma polární. Další příklady antonym : den – noc, láska –

nenávist

Lexikální negace – pomocí předpony NE (nalít – nenalít, milovat – nemilovat,...)

16

1.6.3. Polysémie

Polysémie neboli mnohoznačnost je jedním ze základních znaků jazyka. Znamená to,

ţe jedno slovo označuje více věcí a ty spolu mohou a nemusí souviset. Mnohoznačnost slov

napomáhá ekonomice jazyka. Kdyby totiţ jedno slovo označovalo pouze jednu skutečnost,

musela by mít čeština mnohem větší slovní zásobu neţ má.

Příklady: Babička podojila kozu. X Při tělocviku skákali přes kozu.

Hřib je jedlá houba. X Na mazání tabule pouţíváme mokrou houbu.

17

2. ZVLÁŠTNOSTI VÝPOVĚDI

V této kapitole se budu zabývat nepravidelnostmi a zvláštnostmi větné stavby.

Zařadíme sem modifikace výpovědi (anakolut, apoziopeze, zeugma, kontaminace, atrakce,

parcelace, elipsa), slova nezařazená do větné stavby (citoslovce, oslovení, vsuvka,…),

vycpávková slova a nepravé věty vedlejší.

2.1. Modifikace výpovědi

Jedná se o nepravidelnou strukturu věty, kde je většinou chybně pouţitá vazba mezi

větnými členy.

Anakolut

Podstatou anakolutu je vyšinutí z větné vazby. To znamená, ţe mluvčí připojí do

výpovědi text, který tam nepatří. Tato chybná větná stavba je typická pro nepřipravené

mluvené projevy. Příklad: Děti, když přišly, bylo jim smutno. X Děti, kdyţ přišly, byly

smutné.

Zeugma

Zeugma je takzvané zanedbání dvojí vazby. Dva větné členy, nejčastěji slovesa,

s odlišnou vazbou jsou rozvity jediným členem. Zeugma je velmi častá chyba během

rozhovoru. Příklad: Zajímali jsme se a také jsme četli nové knihy. X Zajímali jsme se o nové

knihy a také jsme je četli.

Kontaminace

Pokud dojde k atrakci, to znamená, ţe byly smíšeny dvě vazby a byly zaměněny s

jinou. Často ani nevnímáme, ţe se jedná o chybu. Příklad: Diskutovali jsme problém. X

Diskutovali jsme o problému. / Řešili jsme problém.

Atrakce

Atrakce je spodoba skladeb hlavně týkajících se pádů. Tvary slov ve větě se nesuvně

přizpůsobí okolním slovům. Příklad: Vzhledem k nedostatku chemikáliím to nestihneme. X

Vzhledem k nedostatku chemikálií to nestihneme.

18

Parcelace

Jedná se o rozčlenění výpovědi. Parcelace má za úkol zdůraznit a podtrhnout

expresivitu výpovědi. Příklad: Ty s ním chceš mluvit? Sama? Beze svědků? X Ty s ním chceš

mluvit sama beze svědků?

Apoziopeze

Apoziopeze neboli neukončená výpověď slouţí buď k napětí nebo k tomu, aby měl

divák moţnost se zamyslet a udělat si vlastní názor. Graficky je znázorněna třemi tečkami.

V psaném projevu, hlavně v beletrii, slouţí k tomu, aby si čtenář mohl domyslet vlastní konec

knihy. Autor ponechává jen na jeho fantazii, jak příběh skončí. Přiklad: Bylo to těžké…

Elipsa

Tímto termínem označujeme v jazyce takzvanou výpustku. Ve větě totiţ není obsaţen

alespoň jeden větný člen. Elipsa je běţná pro mluvenou řeč. Příklad: Kolik je? X Kolik je

hodin? Pes – nejlepší přítel člověka. X Pes je nejlepší přítel člověka.

2.2. Slova mimo větnou vazbu

Jsou to útvary, které nezařazujeme do větné stavby. Jsou to ale zvláštnosti úmyslné,

které zařazujeme pro ozvláštnění projevu nebo pro zdůraznění. Mezi tyto prostředky řadíme

oslovení, vsuvku, samostatný větný člen a citoslovce.

Oslovení

Oslovení má za úkol upozornit posluchače a upoutat jeho pozornost. Jméno a či nějaký

titul by měl být vţdy ve tvaru 5. pádu. Avšak oslovení nikdy nemá za úkol rozvíjet větné

členy. Příklad: Matěji, podej mi knížku. Pane doktore, jaká je diagnóza? Pane Nováku,

přijďte v pondělí.

Vsuvka

Vsuvka neboli parenteze je věta, která s výpovědí souvisí obsahově ale ne mluvnicky.

Obsahuje většinou doplňující informace nebo poznámky. V psaném projevu se odděluje

čárkou. Příklad: Já jsem o tom, musím se přiznat, ještě nepřemýšlel.

19

Samostatný větný člen

Je to výraz, který stojí mimo hlavní větu. Stojí buď před ní (antepozice) nebo za ní

(postpozice) a je oddělen čárkou. Přiklad: Hudba, ta dovede potěšit. Je tam krásně, u moře.

Větný ekvivalent

Základem větného ekvivalentu můţe být podstatné jméno a přídavné jméno, příslovce,

částice, citoslovce. Příklady: Ticho! Nemluvit! Bác.

Citoslovce

Zapojují se do věty jako vyjádření pocitů nebo jako kontaktový prostředek. Mluvnicky

s větou nesouvisí. Příklad: Au, to bolí. Hej, pojď sem!

2.3. Vycpávková slova

Jsou to slova, která jsou pouţita především v mluveném projevu. Do promluvy

nepatří., ale hlavně v mediích jsou velmi oblíbená. Sloţí ke kontaktu s divákem nebo hostem.

Objevují se spíše v nepřipravených projevech. Příklady: Udělal jsem to tak, že jo. Takže si to

shrneme. No, to se nám povedlo. Hele, ono to vyšlo.

2.4. Nepravé věty vedlejší

Tváří se jako věty vedlejší, ale nejsou jimi. Neexistuje mezi nimi a hlavní větou vztah

podřadnosti. Můţeme je spojit spojkami souřadicími (a, ale). Existují nepravé věty vedlejší

přívlastkové, účelové, časové, atd. Příklady: Ulehla, aby už nevstala. (nepravá VV

příslovečná účelová) X Ulehla a/ale uţ nevstala. Míče se ujal Novák, který pak vstřelil první

branku Slavie. (nepravá VV přívlastková) X Míče se ujal Novák a vstřelil potom první branku

Slavie. Naši prohráli, když ještě v poločase vedli. (nepravá VV příslovečná časová) X Naši

prohráli, ačkoli ještě v poločase vedli. (VV příslovečná přípustková)

2.5. Nevhodný pořádek ve větě

Ve správném neutrálním projevu by měla být nová informace nebo li jádro výpovědi

umístěna na konci. Pokud toto pravidlo nedodrţíme, můţe dojít ke dvojsmyslnosti naší

výpovědi. Příklady: Škodu způsobenou v hotovosti uhradíme. Důkladně si prohlédněte

vyrobené stroje na zkoušku.

20

3. RÉTORIKA

Rétorika neboli umění řečnictví je základním prvkem lidské komunikace. Řeč je

nejčastější způsob dorozumívání se a slouţí k přenosu informací. Ale to není vše. Během

rozhovoru sdělujeme nejen fakta, ale také své názory, postoje a poţadavky či přání, a proto je

nutné znát umění rétoriky. Učíme se ho, abychom dokázali prosadit sami sebe, ale také

abychom respektovali názory ostatních. V této kapitole se dozvíme něco málo o historii

řečnictví, také o jeho pravidlech, o pravidlech správné komunikace, probereme gesta a

mimiku a zaměříme se na řečnické útvary, zejména na interview.

3.1. Historie rétoriky

Rétorika má dlouhodobou tradici v Evropě. Sahá aţ do antiky. V 5. století se

v Syrakusách zrodila teorie rétoriky. Za zakladatele je povaţován Korax ze Syrakusu a jeho

ţák Teisias je autorem první učebnice rétoriky. Pravými učiteli řečnictví se stali aţ sofisté.

Učili své ţáky řečnickým dovednostem za peníze. Vyučovali také literaturu, gramatiku,

metafyziku, dějiny, etiku a politiku. Kladli důraz na to, aby řečník uměl odhadnout

psychologii posluchače. Mezi sofisty patřil Protágorás, který tvrdil, ţe lidi můţeme

přesvědčit přemlouváním. Proti takovým názorům sofistů se ohradil Sokratés. Ten uznával

objektivní pravdu. Platón usiloval o to, aby se rétorika opírala o filozofii. Dále je nutné zmínit

Aristotela, který byl Platónovým ţákem, svoje učení zakládal na vědeckých podkladech.

Kladl důraz na váhu myšlenek. Rétorika je podle něj nezbytnou součástí politiky. Ale

nejvýznamnějším řečníkem své doby byl Démostenés. Zastával názor, ţe dobrým řečníkem se

můţe člověk stát svojí vlastní pílí. Trénoval dýchání, výslovnost, svoji vadu řeči se snaţil

odstranit vkládáním kamínků pod jazyk a tik ramene korigoval pomocí hrotu, který se mu při

kaţdém škubnutí zabodl do kůţe. To všechno podstoupil, aby se stal skvělým řečníkem.

Vrchol antického řečnictví představuje Cicero. Byl to aktivní řečník a politik. Své posluchače

dokázal ovlivnit. Pouţíval vtip i patos. Z českých představitelů zmíním J. A. Komenského.

Jeho dílo „Zpráva o naučení a kazatelství“ pojednává o kazatelství. Obsahuje ale i několik

rétorických rad. V novodobé rétorice je kladen důraz na komunikaci člověka s člověkem a její

pravidla. Učí, jak vhodně dospět k cíli, který jsme si při rozhovoru stanovili2.

2 Měchurová, A. Jak dobře mluvit a úspěšně jednat. 2. vyd. Praha: Univerzita Jana Ámose Komenského, 2008,

172. s. ISBN 978-80-86723-32-7.

21

3.2. Řeč a komunikace

Řečí se rozumí verbální a neverbální sdělování informací. Existuje i pojem řeč těla,

kam patří mimika, gesta, optika, proxemika a kinetika. Komunikace dvou a více osob je

závislá na některých faktorech.

3.2.1. Řeč

Řeč má svoji formu a obsah. Obsah je to, co jsme chtěli sdělením říct a forma je

způsob sdělení. Abychom jasně a srozumitelně sdělili své myšlenky, pocity a názory, je

zapotřebí mít dostatečnou slovní zásobu, znalost syntaktických pravidle, schopnost pouţívat

prostředky určitého projevu. Musíme mít znalosti gramatických pravidel a ovládat mluvenou i

psanou formu projevu.

Funkce řeči: a) Vyjádření myšlenek.

b) Moţnost navázání mezilidských vztahů.

c) Sdělení informací.

d) Prostředek dosaţení cíle či vyjádření názoru.

Mluvená forma projevu

Podle formy se projev dělí na mluvený a psaný. Mluvené projevy mohou mít psanou

podobu ve formě přípravy či poznámek. Řečníkův projev ovlivňují jeho hlasové dispozice

jako je melodie, barva hlasu, důraz, tempo řeči, rytmus a pauzy. Kupříkladu nikdy by neměl

být projev monotónní bez jakékoliv změny výšky a rychlosti hlasu, ale neměl by být ani příliš

afektovaný. Hlubší hlas se poslouchá mnohem příjemněji neţ vysoký. Dále je důleţitou

součástí projevu mimika a gesta. Rozhlasový nebo televizní projev musí být vţdy koncipován

podle toho, zda jsou přítomni diváci nebo nikoli. Pokud nejsou přítomni, mluvčí nemá

moţnost zpětné vazby. Tehdy bývá příprava mnohem komplikovanější. Projev musí být

propracovanější.

22

Příprava projevu

Prvně je nutné, aby si řečník uvědomil, co chce posluchačům sdělit. Obsah sdělení

záleţí, na obecenstvu. Je nutné, aby ho diváci pochopili. Existuje několik cvičení produkci

myšlenek před obecenstvem. Ty mohou zabránit například rozbíhavosti myšlenek, coţ je

upuštění od tématu a mluvčí se zabývá podruţnými problémy. Dále je důleţité, komu je

projev určen. Touto otázkou je celkem bezpředmětné se zabývat, kdyţ se jedná o rozhlas či

televizi. Ale pokud je přítomen divák, uzpůsobíme projev jeho poţadavkům. Kde se projev

uskuteční, je také faktorem. Musíme mu opět podřídit přípravu. Projev se můţe konat v sále,

ve venkovním prostranství, posluchárně či malé třídě. Jak informace předáme je

nejdůleţitější. Musíme si uvědomit, jak chceme, aby náš projev zapůsobil na diváky. A také

formu projevu uzpůsobit posluchačům (jejich věku, inteligenci a znalosti problému).

3.2.2. Stavba projevu

Zásady správného projevu vytvořila jiţ antická rétorika. V té době se jednalo o řeči

soudní, poradní, oslavné a útočné. Všechny mají společné znaky. Prvně musíme mít nějaká

nápad a shromáţdit si o něm informace. Potom informace zpracujeme do určité podoby.

Důleţitá je formulace a jazykový projev. Naučíme se projev nazpaměť a potom nás čeká

přednes před veřejností. Zjednodušeně musí obsahovat náš projev úvod, stať a závěr. V úvodu

seznámíme posluchače s problematikou, jíţ se budeme zabývat. Stať by měla obsahovat

vysvětlení problému a jeho řešení a v závěru svoji řeč shrneme a máme moţnost dát

posluchačům prostor k diskusi. Základní pravidlo řečnictví je, ţe si rozloţíme projev do

několika tezí. Pětičlánková šablona je jedním z nejstarších způsobů rozvrţení projevu.

Pouţívala se v teologických disputacích.

Šablona: 1) Důvod, proč mluvím.

2) Předloţení předmětu či problému.

3) Důkladnější faktického stavu.

4) Hledání cesty k cíli nebo k řešení.

5) Formulace závěru.

Důleţité je v projevu říci nejen fakta ale také svůj názor na daný problém.

23

3.3. Hlavní řečnické útvary

V této kapitole bude naším úkolem se seznámit se základními útvary řečnického

projevu a rozpoznat jejich hlavní znaky. Řekneme si, jak má vypadat přednáška, referát,

panelová diskuse, diskusní příspěvek, interview, tisková konference a moderování. Řekneme

si zvláštnosti řeči politiků, moderátorů a například učitelů.

3. 3. 1. Přednáška

Přednáška je jeden z hlavních naučných projevů. Posluchači jsou více či méně

seznámeni s problematikou, ještě před zahájením projevu. Očekávají, ţe nové informace jim

přednese opravdový znalec, který bude umět nejen sdělit fakta, ale bude to i obratný řečník,

který posluchače dokáţe zaujmout. Přednáška se rozděluje na tři části. A to úvod, jádro a

závěr. V úvodu seznámí přednášející posluchače s daným tématem, osnovou a cílem

přednášky. Jádro je v podstatě obsah přednášky. Na závěr přednášející shrne nejdůleţitější

body přednášky a zdůrazní její přínos. Při přednášce je důleţitý kontakt s posluchači. Hlavní

je zaujmout.

3.3.2. Referát

Součástí referátu je podrobná analýza činnosti a výsledků práce. V psané podobě je

nazýván jako hodnotící zpráva. Referent by si neměl dovolit nějaké osobní poznámky či

vlastní pocity. Referát je neosobní. Mluvčí nemluví jen za sebe, ale hlavně za nějakou

organizaci, kterou zastupuje. Referát by měl být formální. Neformální vyjadřování se v tomto

útvaru nehodí. Vyţadována je přesnost a věcnost údajů. Důleţité je mít promyšlenou osnovu:

1) Stručná celková zpráva.

2) Sumární výčet a hodnocení činností.

3) Hlavní problémy.

4) Zhodnocení stavu řešení a výhledů.

5) Závěr, výzva.

24

Ke kaţdému bodu našeho referátu se musíme vyjádřit jasně a srozumitelně. Měl by být

podán v kratších větách. Udáváme údaje, které jsou snadno zapamatovatelné pro posluchače a

které jsou opravdu důleţité.

3.3.3. Diskusní příspěvek

Tento útvar se objevuje například na poradách a konferencích. Očekává se, ţe na

nějaké téma budou všichni zúčastnění reagovat. Do diskuse se mhou zapojit všichni. Neměla

by ale odbíhat od tématu. Nejde tu o volnou diskusi nýbrţ o přednášení jednotlivých

příspěvků. Na rozdíl od referátu se v diskusi účastnící zabývají jen některými konkrétními

otázkami. I krátký příspěvek by měl mít propracovanou osnovu.

3.3.4. Panelová diskuse

Je určená pro veřejnost. Jedná se o vystoupení odborníků z určité oblasti za účelem

osvětlení některých problémů. Má za cíl informovat a poučit. Často na programu jsou aktuální

témata, která zajímají širokou veřejnost. Měla by být obvykle připravena alespoň zhruba.

Důleţitá je osnova. Ale musíme počítat s diskusí, reakcemi posluchačů a s námitkami.

Vzniklou diskusi by měl umět řečník korigovat. Pokud je to pracovník z určité oblasti, musí

přizpůsobit formu i obsah divákovi a počítat s moţností, ţe ne všichni jsou tak dobře

seznámeni s jeho oborem.

3.3.5. Interview a tisková konference

Jsou to další formy získávání informací. Podobu rozhovoru ovlivňuje tazatel i tázaný.

Oba by se měli podílet na interview. Pokud tazatel (novinář, reportér) není dostatečně

obeznámen s problematikou, měli bychom se snaţit my sami směřovat rozhovor na důleţité

informace. Pokud bychom to nechali jen na něm, hrozí bezduchý a nic neříkající rozhovor.

Takový by byl k ničemu. Dotazovaný by neměl všechnu iniciativu ponechat na tazateli.

Tisková konference je jiný případ. Tehdy je dotazovaný vystaven mnoha různým otázkám.

Často můţe být zaskočen. To si vyţaduje duchapřítomnost a pohotovost. Tisková konference

nejvíce prověřuje zdatnost a znalost problému u řečníka. Většinou se na ni nelze téměř

připravit. Pokud by chtěl dotazovaný uspět, nesmí dát najevo nervozitu, nesmí působit tak, ţe

nemá vlastní názor a musí perfektně ovládat zásady mluveného projevu.

25

3.3.6 Slavnostní proslovy

Tyto proslovy se přednáší při slavnostních příleţitostech jako jsou narozeniny, svatba,

povýšení a další. Měly by být připravené, ale zároveň by neměly působit příliš strojeně.

Důleţité je i citové zabarvení. Nemělo by být přehnané, ale také by neměl proslov působit

studeně. K tomuto útvaru se také řadí smuteční řeč a proslov. Smuteční řeč by neměla být

příliš patetická. Měla by to být vzpomínka na zesnulého a na jeho kvality. Není nutné, aby

prohlubovala bolest pozůstalým. Přípitek je jednoduchým aktem při slavnostnějším setkání.

Mělo by to být několik vřelejších vět.

3.3.7. Řeč politická

Má za úkol získat si příznivce. Prezentuje vytyčený program politika a jeho strany.

Není přesně dáno, jak by měla být dlouhá a však měla by být do detailů propracovaná.

Připravenost je v tomto útvaru nezbytná. Součástí politického projevu můţe být i řeč útočná

(filipika), coţ je způsob napadání protivníka za účelem zvítězit například ve volbách.

3.4. Televizní vystoupení

Jako při kaţdém veřejném vystoupení je i v televizi důleţité si uvědomit, proč

vystupujeme, čeho chceme dosáhnout svým vystoupením, jaké zvolíme prostředky ke

komunikaci a dosaţení cíle. Pokusíme se před tím zbavit trémy a obav z vystoupení. Nejlepší

je si vzít oblíbené a pohodlné oblečení, ve kterém se cítíme dobře. Měli bychom být upravení.

Důleţité jsou zapnutá košile, upravené vlasy a nehty. Existuje i několik uvolňujících cvičení,

která si můţeme zacvičit několik hodin před vystoupením nebo můţeme jít na příjemnou

procházku. Před samotným vystoupením bychom neměli vůbec pít alkohol. Nejlepší je pít

pouze vodu.

Při televizním vystoupení si musíme pamatovat, ţe naším úkolem je připoutat

k televizní obrazovce co nejvíce diváků, které oslovujeme druhou osobou mnoţného čísla.

Musí udrţet jejich zájem a pozornost, k čemuţ slouţí nejen zajímavé téma ale i vhodný a

srozumitelný jazyk. Pokud se nám nepodaří zaujmout diváky na začátku, těţko se to změní

v průběhu vystoupení.

26

3.5. Neverbální komunikace

Neverbální komunikace je nedílnou součástí mluveného projevu. Psychologové se

zabývají postojem mluvčího během komunikace, jeho gesty, mimikou doteky při rozhovoru a

tím, zda udrţují oba oční kontakt. Podle všech těchto jevů jsou schopni vyvodit určité závěry

o vypravěči a o vztahu k posluchači nebo posluchačům.

Oční kontakt

Pohled z očí do očí je nejdůleţitějším a nejbohatším projevem neverbální komunikace.

Psychologové zkoumají, jak od sebe dva účastnící komunikace stáli daleko, kdo se dívá do

očí častěji, kdo uhýbá a kdo se do očí podíval jako první. Pro tento druh neverbální

komunikace patří jiná pravidla na blízkou vzdálenost a na větší vzdálenost mezi dvěma lidmi.

Gesta

Pohyby rukou jsou důleţité zejména při pozorování dvou lidí, kteří spolu hovoří, ale

my na velkou vzdálenost neslyšíme, o čem mluví. Ale z jejich gest můţeme leccos vyčíst.

Ruce se pouţívají spíše v emotivní projevu, jako je například hádka. Ale také během

vysvětlování nějaké problematiky. Souhlas s určitým sdělením nebo s jistou informací

dáváme často najevo kýváním hlavou. Poloha rukou, nohou, hrudníku bývá nazývána jako

póza. Je charakteristická pro kaţdého člověka a pro situaci, ve které komunikuje. Jiný postoj

zaujímáme v rozčílení a jiný při radosti.

Co mohou vyjadřovat ruce a paţe?

1. Rozevřené ruce s dlaněmi nahoru – ţádost o přijetí našeho tvrzení.

2. Rozevřené ruce s dlaněmi dolů – snaha oslabit problém a uklidnit posluchače.

3. Otevřené dlaně držené směrem k posluchači - značí odmítnutí nebo odsouvání myšlenky či

ţádosti.

4. Pokrčení ramen s dlaněmi nahoru – silné negativní sdělení.

5. Zdvižený ukazovák – varování nebo hrozba.

27

6. Zaťatá pěst – gesto silného zdůraznění, má efekt, uţije-li se jednou. Při opakování

vyjadřuje bezmoc.3

Mimika

Z výrazu ve tváři můţeme vyčíst emoce a názor posluchače. Říká se, ţe oči nelţou.

Myslím, ţe to samé platí u výrazu tváře. Můţeme mimiku kontrolovat ale ne vţdy a za všech

okolností. Překvapení, rozčílení, radost a smutek jsou vţdy většinou poznat dříve, neţ

dotyčný promluví, stejně jako souhlas či nesouhlas. A podle toho můţe mluvčí reagovat. Ale

také mluvčí má určitý výraz v obličeji. Ten závisí na stylu promluvy a typu sdělení. Kamenný

výraz si málokdo dokáţe udrţet, ačkoli se jedná o neutrální výpověď.

Postoj a drţení těla

Diváci nás začnou posuzovat uţ tehdy, kdyţ vejdeme. V ten moment si o nás udělají

obrázek. Neměli bychom jít příliš rychle, aby to nevyvolalo dojem naší nervozity, ale ani

bychom neměli působit příliš sebevědomě. Měli bychom se vyvarovat těchto postojů4)

:

1) 1. Solný sloup – při poloze solný sloup ztrácíme podpůrný účinek řeči těla. Tento postoj je

vhodný při smuteční promluvě (pohřeb) – tam umoţní plně se soustředit na hlas a proţitek

smutku.

2) Fíkový list – posluchači vnímají tento postoj jako sebeobranu řečníka a malou otevřenost.

3) Zkříţení paţí na prsou – ztrácíme kontakt s posluchači, je to obranný postoj (snaha bránit

se útokům ostatních).

4) Široce rozkročený postoj s rukama v kapsách – vnitřní sebejistota, lhostejnost a

neohrabanost řečníka.

5) Ruce za zády, rozkročené nohy a zvednutá hlava – samolibost, nadřazená póza, řečník

ztrácí sympatie posluchačů, postoj umoţňuje agování (ţmoulání rukou za zády).

3 Kamil Kopecký. Neverbální komunikace a mimoslovní signály. URL<

http://158.194.48.95/cestina/kopecky//index.php?option=com_docman&task=cat_view&gid=19&Itemid=14>

(10. 3. 2010)

28

3.6. Asertivní jednání

Asertivita je přiměřený způsob sebeprosazení. Nikoho neuráţíme, neponiţujeme a

druhou stranu respektujeme, ale zároveň nesmíme dovolit, aby druhý jednal v náš neprospěch.

V asertivním rozhovoru je důleţité umět říct NE, poţádat o laskavost beze strachu, vyjádřit

svůj názor a námitky, udrţet komunikaci a umět jí začít i ukončit.

29

4.Jan Kraus. Uvolněte se, prosím.

4.1. Jan Kraus – životopis

Jan Kraus se narodil 15. Srpna roku 1953. Nyní je úspěšný moderátor, herec,

dramatika reţisér. Od svých šesti let se pohybuje v hereckém prostředí. Hrál několik dětských

rolí nejen ve filmu ale také v divadle. Vystudoval gymnázium. Nyní ho spíše vídáme jako

velmi úspěšného moderátora v rádiu Frekvence 1 či na televizní stanici ČT1 v jeho pořadu

Uvolněte se, prosím. Publicistické pořady jako Sauna, Přesčas či Občan Kraus byly také pod

jeho vedením. Byl spoluautorem zábavního pořadu Dvaadvacítka. Je to velmi výrazná

moderátorská osobnost. Jeho styl je těţko napodobitelný. Věnuje se také novinářské činnosti.

V časopise Týden publikuje své satirické názory na současné dění u nás. Jeho bratr Ivan

Kraus je známý spisovatel a syn David je muzikant. V pořadu Uvolněte se, prosím se stará o

hudební doprovod.

4.2. Uvolněte se prosím

Tento pořad se začal vysílat 19. listopadu 2004. Od té doby kaţdý pátek večer máme

moţnost ho sledovat. Jedná se o takzvanou late night show. Tento typ pořadu je standardní

světový formát. Účinkuje zde moderátor, hosté, kteří přijali pozvání, a diváci. V USA se

vysílá show Davida Lattermana, která se natáčí v jednom z divadel na Broadwayi. Právě od

něj pan Kraus získal licenci na svůj pořad.

Uvolněte se, prosím uvádí moderátor Jan Kraus, který do pořadu přinesl svůj ironický

humor, bystrost a originalitu. Pořad trvá celkem hodinu a půl a natáčí se v praţském divadle

PONEC. Divákům u televizních obrazovek je pak nabídnut sestřih show v délce třiceti minut.

Na začátku nás pan Kraus seznámí s událostmi uplynulého týdne. Vyuţije k tomu novinové

články, informace z internetu nebo televizní zpravodajství. A nikdy je nezapomene svým

osobitým stylem okomentovat. Funguje tedy jako glosátor událostí uplynulého týdne. Pak

přichází na řadu hosté. První dva jsou buď politici, herci, zpěváci nebo jiné osobnosti ze světa

kultury a třetí host bývá zpravidla obyčejný člověk, který ale v něčem vyniká. V pořadu nejde

o nevázaný humor ani o řešení váţných problémů. Diváci se pobaví a zároveň se mohou

zamyslet nad některými událostmi. Jan Kraus je schopen improvizovat a vést rozhovory nejen

se slavnými osobnostmi, politiky ale také s obyčejným člověkem. Zdá se, ţe na kaţdý díl své

show je perfektně připraven, ví, na jaké otázky se má hosta zeptat a kam chce rozhovor

30

směřovat, a vţdy má informace o pozvaných. Avšak nikdy předem netuší, co mu host odpoví.

Jejich rozhovory bývají většinou neformální a přátelské. Pokud diváci nestihnou některý díl,

na stránkách České televize je mohou zhlédnout v archivu.

4.3. Další pořady tohoto druhu u nás a v zahraničí

Z mnoha pořadů podobného stylu jsem vybrala dva. Pořad Mr. GS (TV Nova), Sedem

(TV Joj). Opět se zde jedná o spolupráci moderátorů, hostů a diváků.

4.3.1. Mr. GS

Tento pořad se vysílá na televizní stanici Nova. Je obdobnou formou pořadu pana

Krause. Moderátoři tu jsou ale dva a to Richard Genzer a Michal Suchánek. Opět se jedná o

show, kde účinkují nejen hosté ale i diváci. Troufám si říct, ţe tento pořad je spíše zaměřen na

vtip neţ na fakta. Hlavním cílem je pobavit diváky. Klasická talk show v jejich podání nabírá

trošku jiné rozměry. Občas to působí tak, ţe by si moderátoři vystačili i bez hostů. Dění na

scéně můţe příleţitostně okomentovat Václav Kopta, který má na starosti i hudební doprovod.

Stejně jako v případě pořadu Uvolněte se, prosím mají diváci moţnost shlédnout pořad na

stránkách Novy v archivu.

4.3.2. Seďem

Relace Seďem se vysílá na slovenské stanici Joj. Je velmi oblíbená. Známé osobnosti

tu diskutují o událostech uplynulého týdne. Vtipně se vyjadřují k dění ve světě i na

Slovensku. Obsazení osobností je téměř stálé. Debatu řídí především moderátorka Elena

Vacvalová.

4.3.3. Všechnopárty

Moderátorem tohoto pořadu Karel Šíp si zve na natáčení různé hosty ze světa kultury,

sportu a politiky. Název Všechnopárty odpovídá stylu pořadu. Ptá se na všechno v rámci

daného tématu a slovo párty plní funkci nevázané zábavy, během které je všechno povoleno.

Témata jsou dosti oţehavá jako např. alkohol, velké věkové rozdíly, přiměřená sebeobrana,

nebo jaké jsou hranice erotiky ve filmu a televizi. Mísí se tu humor získaný vlastními záţitky

s profesionálním nadhledem a především glosováním moderátora. Kromě nich je v pořadu

vţdy přítomen odborník na slovo vzatý jako např. legenda české psychiatrie Miroslav Plzák,

sexuolog Radim Uzel, primář muţského oddělení závislostí Psychiatrické léčebny Bohnice

31

Karel Nešpor, advokátka JUDr. Klára Slámová a další. Pořad je natáčen v divadle Semafor a

vy můţete být přítomni přímo v sále a uvidíte moţná i to, co se na obrazovky nedostane.

4.3.4. Pustit žilou

Talk show, kterou nás krátce prováděla Veronika Ţilková, nám představila TV Prima

na podzim roku 2008. Moderátorka si do svého pořadu Pustit ţilou zvala vţdy tři hosty ze

světa kultury, sportu, politiky, případně i zajímavé lidi z „normálního“ ţivota. Takţe systém

byl podobný, jako je případě Uvolněte se, prosím. Hosty Pustit ţilou bude spojovat ale jedno

společné téma, ke kterému se budou muset všichni pozvaní vyjádřit. Do prvních dílu byli

pozváni Jiří Čunek, Kateřina Neumanová, Miroslav Macek a další. Krátce na to byl pořad

zrušen.

4.4. David Latterman’s show

Formát late night show je velmi oblíbeným druhem televizní zábavy ve světě.

Nejznámějším tvůrcem této show je David Latterman, od nějţ má pan Kraus licenci na svůj

pořad. Lattermanova show se vysílá od roku 1993 a on sám je jejím producentem. Vysílá se

na televizní stanici CBS v New Yorku. Na začátku show jsou vidět různé klipy ze ţivota

v New Yorku. Po přečtení svého ţebříčku Top Ten přichází na řadu i první host. U nás tuto

show můţeme vidět na stanici AXN od půlnoci.4

4 Wikipedia – otevřená encyklopedie. URL:< http://cs.wikipedia.org/wiki/David_Letterman> (2. 2. 2010)

32

5. Praktická část

Součástí mojí práce je i praktická část, na které se nyní pokusím názorně ukázat slovní

zásobu Jana Krause, jeho styl mluvy, pouţití ironie, gestikulace a mimika, které jsou pro něj

charakteristické.

V archivu České televize, kde jsou k dispozici jednotlivé díly, jsem si vyhledala

některé záznamy s hosty Uvolněte se, prosím. Během sledování jsem si dělala poznámky a

následné je zpracovávala a vyhodnocovala. Některé díly jsem mohla srovnat s písemnou

podobou v Krausově knize. Našla jsem jisté odlišnosti, které často spočívaly v různém

pořádku slov ve větě, ale obsah se nikdy nelišil. Dále jsem pouţila fotografie z pořadu, které

byly uveřejněné na internetu. Ty mi pomohly doloţit neverbální komunikaci Jana Krause.

5.1. Slovní zásoba a styl mluvy

1)Spisovný jazyk

HOVOROVÁ ČEŠTINA:

„Jste táta i manţel.“

„A co starý lidi?“

„Vypadá to, ţe jeho roli znáte líp neţ on.“

„Čili my kdyţ dáme míň, je to stejný, jako vy kdyţ dáte víc.“

„Takţe to bylo chystaný cédéčko?“

„A ještě mu to časem hapruje, takţe je schopnej jenom jedno z toho.“

„Ale jinak máte všecko takhle rozflákaný?“

„Počkejte, brnkli?“

„Zvonil jsem furt, co to šlo.“

„A telefonický maléry?“

„Jako fór, ne?“

33

SLOVA CIZÍHO PŮVODU:

„A za ten billboard vás zase stíhali.“

„Čili painting.“ (painting – malování)

2)Nespisovný jazyk

OBECNÁ ČEŠŤINA

„Omlouvám se, ţe mám tohle hnusný červený triko.“

„Vy jste lakomej člověk?“

„Jak jste se hned rozhlíd.“

„Vy jste vlastně takovej nestor českýho parlamentu.“

„Čili my kdyţ dáme míň, je to stejný, jako vy kdyţ dáte víc.“

„Co zejtra?“

„Čili to je na celej tejden?“

„Kolikrát jste ţenatej?“

„Všecko sní.“

„Teďko je to i na mě silný.“

„Vţdycky jste pátral po tom, jak to jak to mohlo bejt.“

„Počkejte, ale to byl nějakej oficiální projev, ne?

„Co zejtra?“

„Jo takhle, to taky znám.“

„Počkejte, teďko tomu nějak nerozumím.“

„Počkejte, nedělejte skromňouše.“

„S tím cigárem?“

„To nekecám!“

34

„To je krám, hele!“(krám – ve smyslu, ţe něco špatně funguje)

„Kdyby byl znovu cenzorem, jako bejval, zakázal by to.“

KŘESŤANSKÉ VÝRAZY v běžné promluvě:

„Ježkovy zraky!“

„To ne, ježišmarjá!“

„Ježišmarjá, tak já to udělám ještě jednou.“

ARCHAISMY:

„Četl jsem, ţe šumaříte na kytaru.“ (šumař – potulný amatérský muzikant)

VULGARISMY:

„Aha, činţe a tyhle kraviny…“

„Já jsem takovej blbeček.“(zároveň zdrobnělina)

„Řekněte mi nějakou takovou sviňárničku.“ (zároveň zdrobnělina)

„Jo, čili kdyţ prudí, zklidníte ho?“

„Doma mám takový krásný modrý triko s ptákem, ale vzal jsem si blbec tohle.“

SLANG:

„Čili dneska máte čtvrtletku…“(3 měsíce)

„Dneska tady mám skoro samý papaláše.“(vysoce postavení lidé)

„Mohl byste mi trošku popsat, jak takový kartáč vypadá?“ - metonymie (vytýkání něčeho

někomu)

„Na tom vţdycky lpím, ţe vysoký šajby uţ by měly umět mluvit spatra.“ (šajba- vysoká

hodnost)

„A přijel před Činoherák, tys vyšla z divadla…“

„Takţe třetí pecka byl kulovej blesk.“

35

„Někdo prostřelil éro, tekl z toho benzín…“

„Měl cígo v letadle?“

„Ale měl jste helikopku k dispozici, jo?

„Spíš neţ ve špitále, ne?“

„Čili ráno vstaneš, otevřeš okno a tam jagoun, jo? (auto jaguár)

„Občas si někoho máznou.“

ZVLÁŠTNOSTI VÝPOVĚDI:

Vycpávková slova:

„Anna to zná dobře, že jo?“

„To je ţivot, hele.“

„No, to bych rád udělal.“

„Hm…“ – citoslovce

„No.“

„Byli jste dobrá parta, hele.“

A ráno zase šupky na hejtmanství, jo?“

„Hejtman by to měl umět, jo.“

„Ne, ale Tlustý hned ţaloval Eurotel, že jo.“

„Co tam má taky ty celý dny dělat, že jo.“

„Vy máte, hele, ruce, že se to nedá okolo nich dát.“

„To je krám, hele.“

„No tak, jestli to bylo něco důležitýho, proč by nezavolal.“

„No, když máte debet, nemáte mít ani domek, hele.“

„To je ale ohromná banka, hele.“

36

Ironie a sarkasmus

Pan Kraus během svých vystoupení rád komentuje dění okolo nás. Časté jsou jeho

ironické poznámky, při kterých dokáţe zachovat váţnou tvář, ačkoli publikum se směje. Byl

několikrát v novinách kritizován, ţe je příliš upřímný aţ drzý, ale většina názorů diváků zní

v jeho prospěch. Naopak to je to co se jim na pořadu nejvíce zamlouvá. Jan Kraus je totiţ

známý svými názory, ze kterých nerad ustupuje. A to se odráţí i na způsobu komunikace

s hosty i diváky.

5.2. Gesta a mimika

V této kapitole budu publikovat fotografie z natáčení pořadu Uvolněte se,prosím, kde

je dobře zachycena mimika a gesta moderátora

1)

Tady můžeme vidět výraznou gestikulaci rukou a také mimiku obličeje. Domnívám se, že na něco

diváky upozorňuje nebo je možná něčím dokonce znechucen.

37

2)

Tady opět vidíme gestikulaci rukama a mimiku obličeje. Tato fotografie byla pořízena ze

začátku pořadu, kdy pan Kraus komentuje události, které proběhly uplynulý týden v médiích.

3)

Opět gesta a mimika v podání pana Krause. U něj jsou dost výrazné. Tento záběr zachycuje

rozhovor s Milošem Formanem pomocí televizního přenosu. Udrţuje v této chvíli oční

kontakt s diváky u televizních obrazovek a diváky v hledišti.

38

4)

Kontakt s pozvaným hostem je nezbytnou součástí jeho komunikace. Vţdy se dívá do očí

těm, se kterými mluví. Dokáţe udrţet váţnou tvář, ačkoli host se usmívá.

5)

Tak toto je přesně výraz, o kterém si řekneme, ţe je otrávený.

39

6)

Typický úsměv, který k tomuto moderátorovi patří.

7)

Velmi častá situace. Host se dívá jinam, ale Jan Kraus pořád udrţuje oční kontakt. Opět si

opírá ruku o stůl.

40

8)

Smích v tomto pořadu nesmí chybět a samozřejmě je tu zase oční kontakt.

9)

Tady opět vidíme oční kontakt pana Krause. Podpírá si bradu rukou a působí, jako by bedlivě

poslouchal, ale ve skutečnosti to spíše vypadá komicky.

41

10)

Opět oční kontakt a váţný výraz. Poslouchá, jak host odpovídá a naklání se, aby na něj viděl.

42

Závěr

V této práci jsem se především zabývala moderátorskou osobností Jana Krause a jeho

pořadu Uvolněte se, prosím. Mým úkolem bylo sledovat jeho vystupování v televizi,

zaznamenávat si údaje a následně je zpracovat. Také jsem se pokusila zjistit některé

technické informace přímo o pořadu. V teoretické části mojí bakalářské práce jsem

zpracovala části mluvené češtiny a také jsem se věnovala rétorice, protože ta je nezbytná pro

všechna veřejná vystoupení. Dalšími složkami mého výzkumu byly mimika, gestikulace a

haptika, které jsou nedílnou součástí komunikace s lidmi.

Cílem mojí práce bylo charakterizovat mluvený projev Jana Krause. Došla jsem

k závěru, že pan Kraus používá téměř všechny složky českého jazyka. Je schopen mluvit

stejně dobře spisovně jako umí použít slang, nářečí a občasné vulgarismy. Když jeho host

pochází z nějakého vědeckého oboru, dokáže používat termíny z dané oblasti. To značí také

to, že se umí pečlivě připravit na náročnějšího hosta. Avšak velmi rád improvizuje a je

spontánní. Jeho řeč je ale většinou celkem neformální a používá velmi často hovorovou

češtinu. Do vět velmi rád zasazuje vycpávková slova. Jeho trefné ironické, občas až

sarkastické poznámky diváky baví, ale většinou nepřesahují meze slušnosti. Komentáře rád

doplní bohatou gestikulací a mimikou. Ale naopak, kde se diváci smějí, on dokáže zachovat

vážnou tvář, což ve finále přidá na komičnosti. Většinou udržuje oční kontakt s divákem a

nebo s hostem.

Podle mě je pořad velmi oblíbený, ale spíše u diváků středního věku a u starších

diváků. Ne všem mladým lidem tento pořad přilne k srdci. Mě osobně se líbí. A myslím si, že

dále by se toto téma dalo rozpracovat z hlediska žurnalistiky. Tento typ pořadu není příliš

obvyklý v naší zemi, ačkoli se nyní show stává oblíbenější než dřív.

43

44

45

ANOTACE

Jméno a příjmení: Petra Duchečková

Katedra: Českého jazyka literatury

Vedoucí práce: Mgr. Kamil Kopecký, PhD.

Rok obhajoby: 2010

Název práce: Analýza mluveného projevu moderátora Jana Krause

Název v angličtině: Analysis of speech of anchorman Jan Kraus

Anotace práce: V mojí práci se zabývám verbálními a neverbálními prostředky

komunikace Jana Krause v jeho pořadu Uvolněte se, prosím.

Klíčová slova: verbální a neverbální komunikace, slovní zásoba, rétorika, gesta a

mimika

Anotace v angličtině: It’s about language and nonverbal commmunication of Jan Kraus.

Klíčová slova v angličtině: verbal communication and nonverbal communication, vocabulary,

rhetoric, gestures and expression

Přílohy vázané v práci: Dvě přílohy: recenze na pořad, názory diváků

Rozsah práce: 34 stran

Jazyk práce: český