Valtický zpravodaj7. únor 2007

SEVA-FLO RA s.r.o.

MěstoVALTICE

Počítače, internet604 215 337

An ti karestaurování, kon zer vo-

vá ní sta ro žit nos tí

608 782 777

Nám. Svobody 12, Valtice, 519 352 615 VINNÉ SKLEPYa.s.

VALTICE, tel.: 519 361 311

N a š e n ová h a s i č s k á z b r oj n i c e

V pátek 2. února byla slavnostně přestřižena páska k zahájení

provozu nové hasičské zbrojnice na ulici Pod zámkem čp. 1055

ve Valticích. Páska byla přestřižena poslancem Parlamentu

ČR Ing. Jiřím Petrů, zástupcem dodavatelské organizace firmy

F&K&B a.s., panem Karlem Fialou a zástupcem projektanta

- firmy Jančálek s.r.o., Ing. Jaroslavem Fojtáchem.

Dalšími hosty tohoto slavnostního aktu byli zástupci Hasič-

ského záchranného sboru Jihomoravského kraje Brno - ředitel

pan plk. Ing. Zdeněk Vlkojan, ředitel územního odboru Břeclav

– plk. Ing. Leopold Machala, starostka obce Hlohovec Mgr.

Jana Vlková, zástupci Sboru dobrovolných hasičů a zastupitelé

města Valtice.

První Hasičská zbrojnice ve Valticích byla postavena v roce

1932 na místě v blízkosti dnešního Nákupního střediska. Mnozí

ji jistě máte ještě v paměti. A právě při výstavbě nákupního

střediska byla budova hasičské zbrojnice zbořena. To bylo

zhruba před 30 lety. Od té doby se valtičtí hasiči tísnili v objektu

státního statku. Přes všechny problémy s místem, technikou a

nedostatečným vybavením, byla činnost dobrovolného spolku

hasičů ve Valticích i v tomto období na velmi dobré úrovni. Jejich

snaha o výstavbu nové Hasičské zbrojnice a jejich nezdolná

vůle byla korunována úspěchem, postavením této nové budovy

hasičské zbrojnice.

Avšak jen jejich vůle a snaha, bez podpory dalších konkrét-

ních osob na všech správních úrovních, by k realizaci stavby

určitě nestačila. Největší dík patří bývalému starostovi Valtic,

dnes poslanci parlamentu ČR, panu Ing. Jiřímu Petrů. Zejména

jeho zásluhou se podařilo získat dotaci ze státního rozpočtu.

Stavbu připravit a dokončit ve skutečně velmi krátkém termínu

dokázali projektanti ze společnosti Jančálek s.r.o. a dodavatel-

ská stavební firma F&K&B a.s.

Finanční výdaje na stavbu činily 11.889.212,- Kč (z toho

bylo ze státního rozpočtu 11.389.099,- Kč a z vlastních zdrojů

města 500.113,- Kč)

Aby jste si všichni, kdo máte zájem, mohli prohlédnout nové

prostory, které nyní užívá SDH Valtice uskuteční se v sobotu

10.2. Den otevřených dveří pro veřejnost. -ipv-

� 2 �

I. Zastupitelstvo města bere na vědomí: 1. Slib členky zastupitelstva města paní Leony Sobotko-

vé.

2. Určení paní Dagmar Uherkové zapisovatelkou dnešního

jednání zastupitelstva města.

3. Zprávu o kontrole usnesení ZMV č. 3 ze dne 20. prosince

2006.

4. Zprávu o činnosti rady města v mezidobí zasedání za-

stupitelstva města.

5. Zprávu o geologických pracích formou seismického

průzkumu na katastru Valtic a Úval.

6. Informaci o výnosu Tříkrálové sbírky 2007 ve Valti-

cích.

7. Prezentaci Ing. Petra Zelinky o vybudování dětských

hřišť.

II. Zastupitelstvo města schvaluje:1. Určení p. pana Jiřího Špačka a pana Ing. Petra Zelinky

za ověřovatele zápisu z dnešního jednání zastupitelstva

města.

2. Návrhovou komisi ve složení: Mgr. Slávka Janků, MVDr.

Ivo Sobotka, Ing. Petr Sláčala

3. Doplnění programu o vystoupení zástupce PČR majora

JUDr. Františka Klimuse.

4. Program jednání dnešního zasedání.

5. Prodej pozemku par.č. 131 ostatní plocha o výměře

56 m2 a pozemku par.č. 132 ostatní plocha o výměře

98 m2 v k.ú. Úvaly u Valtic panu Jaroslavu Rebendovi

bytem U Splavu č. 4, Břeclav za administrativní cenu a

náklady spojené s prodejem pozemků.

6. Prodej pozemku par.č. 2079 orná půda o výměře 457

m2 v k.ú. Valtice paní Jarmile Žižkové a administrativní

cenu a náklady spojené s prodejem pozemku.

7. Prodej pozemku par.č. 341 orná půda o výměře 1919

m2 v k.ú. Valtice panu Renému Kolářovi na vybudování

minigolfového hřiště za administrativní cenu a náklady

spojené s prodejem pozemku.

8. Darovací smlouvu na pozemek par.č. 232/8 zastavěná

plocha o výměře 2 m2 v k.ú. Valtice TJ Lokomotiva Val-

tice s tím, že náklady spojené s darováním uvedeného

pozemku uhradí tělovýchovná jednota a pověření sta-

rostky podpisem smlouvy.

9. Smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení práva odpovída-

jícího věcnému břemenu na pozemky par.č. 1062/1,

2585, 2574/1 a 2582 v k.ú. Valtice uzavřenou mezi

Městem Valtice a E.ON Distribuce a.s. České Budějovice

k realizaci stavby „Valtice, Polní ul. kabel NN, posílení“

a pověření starostky podpisem smlouvy.

10. Smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení práva odpo-

vídajícího věcnému břemenu na pozemky par.č.

1215,1243,1221,1264, 1263, 2422/2,2424/2 a

1222 v k.ú. Valtice uzavřenou mezi Městem Valtice a

E.ON Distribuce a.s. České Budějovice k realizaci stavby

„Valtice, Lipová ul, kabel NN, posílení venkovního vedení

NN“ a pověření starostky podpisem smlouvy.

11. Smlouvu o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene

na pozemek par. č. 3027/22 v k.ú. Valtice a společností

RWE Transgas s.r.o. Praha 10 a pověření starostky pod-

pisem.

12. Výši odměny neuvolněným členům ZMV dle předložené-

ho návrhu.

13. Dohodu mezi Městem Valtice a Jihomoravským krajem

ve věci projektu „Portál cykloturistiky Jihomoravského

kraje v návaznosti na Dolní Rakousko“.

14. Členský příspěvek za rok 2007 do DSO LVA ve výši

36.330,- Kč.

15. Vyplacení výnosu z prodeje plynovodu na ul. Vinařské

panu Miroslavu Loučkovi, dodavateli stavby.

III. Zastupitelstvo města zvolilo:1. Paní Mgr. Slávku Janků za přísedící Okresního soudu v

Břeclavi.

2. Paní Evu Fojtovou za přísedící Okresního soudu v Břec-

lavi.

IV. Zastupitelstvo města ukládá :1. Ing. Terezii Lvové, starostce města, pokračovat v jednání

s oblastním ředitelem ppl. Ing. Štěpánkem, cizinecké

policie ČR, ohledně zřízení policejní služebny ve Valti-

cích.

� ZASTUPITELSTVO � RADA � KOMENTÁŘ �Usnesení č. 4 ze zasedání zastupitelstva města konaného dne 22. ledna 2007

Ing. Pavlína Vlková v.r. Ing. Terezie Lvová v.r.

místostarostka starostka

Pozn: Příští zasedání zastupitelstva města se koná dne

19.2.2007 a začíná v 17:00 hod. v zasedací síni MěÚ Valtice

Vzhledem ke skutečnosti, že oba městští strážníci jsou již

delší dobu v pracovní neschopnosti, bude zpráva o jejich čin-

nosti za měsíc leden uveřejněna společně se zprávou za únor

v březnovém vydání zpravodaje. Děkujeme za pochopení.

-ipv-

Městská policieinformace o činnosti - leden 2007

Čaj o pátéTaké v tomto roce se konají v Remedii Břeclav své-

pomocné skupiny „Čaje o páté“. Veškeré informace

získají rodinní pečovatelé na informační lince tel.

549 242 279 v pracovních dnech v době od 8:00

do 16:00 hod. Informační materiály zasíláme všem

pečovatelům zdarma.

Kontaktní osoby: Dagmar Vtípilová - ředitelka

střediska, Monika Ondrová - sociální pracovnice

Informace o svépomocné skupině v Břeclavi osobně

podá ředitelka RC paní Jarmila Pěčková.

Svépomocná skupina se schází každou poslední

středu v měsíci v 17:00 hod., v prostorách Remedia

plus o.p.s., U nemocnice 1,690 02 Břeclav, nebližší

setkání je 28. února.

Zdeněk Choura,

pracovník sociální péče Diakonie ČCE

� 3 �

Co s ním?Použitý nápojový karton. Město Valtice od ledna 2007 zahajuje a rozšiřuje, ve spo-

lupráci se společností EKO-KOM a.s., třídění dalšího druhu

komunálního odpadu a to - nápojové kartony. Proto bychom

Vás rádi požádali o spolupráci při jejich tříděném sběru.

Všichni jsme je zajisté viděli. Ty na první pohled papírové

krabice ve kterých jsou nápoje. Ať už mléko, džus, a nebo malá

pitíčka (fruka). Tyto „krabice“ se staly běžnou součástí našich

nákupů. Někteří z nás oceňují snadnou skladovatelnost tohoto

obalu, jiní to, že nápoje a tekuté potraviny mají delší trvanlivost,

takže nemusí tak často na nákup. Málokdo se však zamýšlí

nad dalším „životem“ tohoto obalu, poté co se změní v odpad.

Z čeho se vlastně skládají, proč a jak je třídit.

Proč třídit nápojový karton?Podobně jako velké množství odpadu, které končí na

skládkách a ve spalovnách i nápojové kartony obsahují

cenné suroviny, které lze znovu velmi dobře využít. U kartonů

to platí dvojnásob. Lze ho totiž využít dvěma způsoby a to v

papírnách a na výrobu stavebního materiálu.

V našich obchodech se vyskytují dva typy těchto kartonů

a to tzv. aseptický (UHT) určený pro trvanlivé výrobky a nea-

septický pro výrobky určené k okamžité spotřebě (pasterova-

né). Oba typy se liší počtem a složením jednotlivých vrstev.

Neaseptický se skládá ze tří vrstev polyethylenu a jedné

vrstvy vysoce kvalitního, papírnami žádaného bezdřevého

kartonu. Aseptický je zákonitě složitější, krom až čtyřech

vrstev polyethylenu a bezdřevého kartonu, obsahuje ještě

hliník, který chrání obsah proti pronikání světla. Papír plní

nosnou funkci a polyprophylen se používá především díky

své nepropustnosti pro vodu a mikroorganismy.

Jak správně třídit nápojový karton?Bohužel kontejnery speciálně na tyto obaly se vyskytují v

naší zemi málokde. Ve městě Valtice se nápojové kartony

(tetrapaky) třídí do speciálních červených pytlů, které si

občané mohou vyzvednout na pokladně MěÚ Valtice.

Nápojové kartony vymyjte malým množstvím vody, roz-

ložte rohy a stlačte!

Pokud nápojový karton obsahuje umělohmotný uzávěr

– není třeba ho odstraňovat. Naplněné pytle budou odvážet

pracovníci technických služeb města Valtice, vždy každou

první středu v měsíci, spolu s ostatním vytříděných odpadem

(papír, plasty, železo ).

Co se s vytříděným nápojovým kartonem děje?Jak jsem se již zmínila, tento odpad se dá zpracovat na

dva různé typy výrobků. Velká část vytříděných nápojových

obalů putuje do papíren, kde jsou podrobeny vířivému roz-

vláknění, při kterém se na sítech zachytí kvalitní papírová

vlákna, která se pak dále zpracovávájí na různé druhy pa-

pírových výrobků. Papírny využívající tříděný papír se stále

více potýkají s problémy, které způsobuje několika násobně

recyklovaný papír. Jedná se především o jeho nižší kvalitu.

Právě proto stále častěji vítají kvalitní dlouhé vlákno z ná-

pojových kartonů.

Zbytky polyethylenu a hliníku může papírna využít na

výrobu páry nebo na ohřev vody. Druhá část vytříděných

nápojových kartonů se lisuje za tepla do desek, které se

používají jako stavební izolace.

Děkujeme

MěÚ Valtice, odbor výstavby a životního prostředí,

Burská Vlasta

Tříkrálová sbírka ve ValticíchV období do 2. do 14. ledna 2007 se uskutečnila celostátní

Tříkrálová sbírka, kterou již pošesté organizovala Česká ka-

tolická charita, aby z takto získaných finančních prostředků

financovala pomoc opuštěným, strádajícím a postiženým

spoluobčanům.

Ve Valticích probíhala sbírka v sobotu 6. a v neděli 7. ledna,

kdy skupinka koledníků – Tří králů, navštívila domácnosti,

zazpívala koledu, popřála do nového roku a do zapečetěných po-

kladniček přijímala finanční dary od občanů. Jedna pokladnička

byla po dohodě s vedením města umístěna také na pokladně

MěÚ, do níž měli možnost přispět ti občané, které koledníci

nenavštívili, ale chtěli tuto akci podpořit. Dne 15. ledna byly

pokladničky na městském úřadě u paní starostky odpečetěny,

jejich obsah přepočítán, sepsán protokol a vybraná částka ve

výši Kč 18.896,50 a ještě 4,5 EUR předána koordinátorovi

sbírky z oblastní charity v Břeclavi panu Kalvanovi.

Děkujeme tímto všem, kteří ochotně a rádi přijímali ko-

ledníky a přispěli tak ke zmírnění utrpení, strádání a bolestí

těch, kteří jsou odkázáni na pomoc obětavých a ušlechtilých

spoluobčanů. Děkujeme také rodičům malých koledníků,

kteří pochopili význam této akce a děti uvolnili. Velký dík

zasluhují samotní koledníčci, tři kamarádi, spolužáci z druhé

třídy, kteří s nadšením vyzpěvovali a ani deštivé přeháňky je

neodradily od úspěšného dokončení jejich „mise“.

A. Režňáková, organizátorka sbírky ve Valticích

VÝBOR FOTBALOVÉHO KLUBU OZNAMUJE

V pátek 9.3.2007 pořádáme TRADIČNÍ ŠIBŘINKYHotel HUBERTUS, k tanci hraje skupina „R-BOOM“

začátek ve 20:00 hod.,

vstupenku včetně místenky možno zakoupit

od 1.3.2007 v PNS LYČKOVÁMASKY VSTUP ZDARMA

Srdečně zveme všechny příznivce dobré nálady

VÝBOR FOTBALOVÉHO KLUBU DĚKUJE

Děkujeme městu Valtice za podporu fotbalu v roce 2006,

děkujeme všem sponzorům, kteří se v roce 2006 podíleli

na zkvalitnění areálu fotbalového klubu a v roce 2007 všem

přejeme mnoho úspěchů.

Výzva pro předplatiteleVyzýváme předplatitele Valtického zpravodaje, aby

nejpozději do konce února zaplatili předplatné na rok

2007, případně odhlásili jeho odběr.

Předplatné můžete zaplatit v hotovosti u pana Milana

Lva nebo bankovním převodem na účet 154141092/

0600 u GEMB. Variabilní symbol platby vám sdělí také

pan Milan Lev na tel. čísle 605102210. Stačí však do

avisa k platbě udat Vaše příjmení, případně adresu byd-

liště a pak nemusíte variabilní symbol zjišťovat.

Dodáváme, že po výše uvedeném datu bude v případě

nezaplacení předplatného donáška Zpravodaje až do

zaplacení pozastavena. Redakce VZ

� 4 �

Sbor dobrovolných hasičů

Vás srdečně zve

na slavnostní otevření

hasičské zbrojnice,

které se uskuteční

v sobotu 10. února 2007

Program 10:00 – 10:15 Sraz hasičů a hostů před radnicí

10:15 Zahájení průvodu městem ke zbrojnici

10:40 Přivítání před zbrojnicí, proslov velitele

SDH Valtice

10:45 Projevy hostů

11:05 Vystoupení mažoretek z Valtic

11:15 Akt svěcení hasičské zbrojnice

11:30 Slavnostní přestřihnutí pásky

11:32 Za příznivého počasí ukázka útoku

mladých hasičů, prohlídka hasičské zbrojnice,

občerstvení

Hraje: dechová hudba Pivoňka

Vystoupí: mužácký sbor z Valtic, mažoretky Valtice

INFORMACE - ZPRÁVY - ZA JÍ MA VOS TI

Děkujeme všem lidem, kteří přispěli na léčbu Karo-

línce Horské. Všem, kteří pořádají benefiční a adventní

koncerty. Děkujeme paní Kolínkové za všechno, co pro

nás udělala.

Také bychom chtěli popřát všem do Nového roku hodně

zdraví, štěstí, lásky a spokojenosti.

Za celou rodinu přejí a děkují,

Karolínka & Dita & Rostislav Horští

Školní hospodářství vinařské školy Valtice si pronajme

vinohrady v katastru města Valtic od 1 hektaru a výše.

Kontakt : 731 468 423

Hledám ve Valticích starší domek ke koupi.

Nabídněte na tel. 724210207.

Úprava hodin pro veřejnostČeská pošta sděluje, že s účinností od 1.2.2007 dochází ke změně hodin pro ve-řejnost u pošty Valtice, a to následovně:Po - Pá 8:00 - 11:00, 13:00 - 17:00Sobota, neděle zavřeno.

Sdružení Vinaři Valtice 2000

pod záštitou starostky Valtic

hlavního města vína

zvou na

8. ročník Valtického koštukdy : sobota 3. března 2007 od 10:00 hod

kde : Víceúčelová hala SViŠ na Střelecké ulici

Srdečně zvou pořadatelé

Informace pro vystavovatele vína :

1 vzorek = 3 láhve o objemu 0,75 L, nebo 0,7 L

Každá láhev bude označena těmito údaji: odrůda, ročník,

jakostní třída, jméno a obec vystavovatele.

Láhve, štítky, bedny, stejně jako sběrná místa vzorků

jsou k dispozici:

• od 5. února do 15. února v době od 10:00 hod - 16:00

hod ve vinotéce Moravský sommelier na náměstí ve

Valticích

• od 12. února do 15. února v době od 16:00 hod - 18:00

hod v Městském sklepě

Vystavovatelé obdrží za každé tři vystavené vzorky

poukázku na volnou vstupenku a katalog.

Hodnotící degustace se uskuteční 17. února od 9:00 hod,

prezence degustátorů od 8:30 hod.

Národní vinařské centrum, Zámek Valtice,

hodnocení bude 100 bodovou stupnicí.

Zváni jsou všichni vystavovatelé a znalí milovníci vína.

� 5 �

ŠKOLNÍ KURÝRZÁKLADNÍ ŠKOLA VALTICE

Školní plesV pátek 26.1. se konal v pořadí již ně-

kolikátý školní ples, který pořádal KRAP

v čele s Markétou Nedělovou. Jeho sklad-

ba byla již tradiční - zahájení proběhlo v

19:00 a poté následovalo mnoho různých

vystoupení kroužků, jejich členy jsou žáci naší základní

školy.

Ples ZŠ Valtice byl zahájen vystoupeními dětí z mateřské

školy a I.stupně ZŠ. Měli jsme možnost shlédnout práci Klu-

bu mažoretek Valtice pod vedením paní Lenky Polákové a

Petry Oršulákové - děti z mateřské školky a kadetky, Country

kroužku pod vedením paní Anny Suchomelové a Tanečního

kroužku ZŠ Valtice pod vedením paní Lady Kománkové. Ve

druhém vstupu se předvedly také starší žačky ZŠ - juniorky

a seniorky Klubu mažoretek Valtice a žákyně II. stupně

tanečního kroužku ZŠ Valtice.

Poté následovala volná zábava, většinou tedy samozřej-

mě formou tance. Letos došlo k malé změně - celý večer (a

značný kus noci) nás hudbou doprovázela skupina Raffael,

která se (podle reakcí plesajících pánů a dam) mnohdy velmi

dobře trefila do jejich hudebního vkusu a málokoho nechala

sedět v klidu na místě. Mnoho z přítomných propadlo touze

neodejít z plesu s prázdnýma rukama, a tak houfně naku-

povali lístky do malé i velké tomboly. Ta byla jako obvykle

krásně nachystaná a také velmi bohatá a lákavá. Po půlnoci

došlo opět na překvapení plesu - již podruhé vystoupila

skupina Hanky Panky Girls pod vedením Lady Kománkové

a předvedla nové taneční číslo na hudbu z muzikálu Chicago

a píseň Limonádový Joe, které sklidilo úspěch. Do pozdních

nočních hodin pak dále probíhala volná zábava, a nutno

ještě s potěšením dodat, že přestože se zhruba dva týdny

před plesem Valticemi rozšířilo zrádné onemocnění horních

cest dýchacích, jež sklátilo mnoho obyvatel, většina se zá-

zračně do plesu uzdravila a v sále tedy bylo prakticky plno.

Chtěli bychom velmi poděkovat všem, kdo se na přípravě

plesu podíleli či jakkoliv přispěli k jeho úspěšnému průběhu,

všem sponzorům, kteří věnovali mnohdy velmi hodnotné

ceny do tomboly, rodičům a členům KRAPu, jež vše krásně

nachystali. A v neposlední řadě vedoucím kroužků, které

na plese vystoupily.

Renata Kopřivová

Zápis do první třídyKaždý z nás si tím prošel, pro každého se jednalo o jiný

zážitek. Někdo už zapomněl, někdo vzpomíná dodnes

– ZÁPIS DO 1. TŘÍDY.

Na naší valtické základní škole proběhl v pondělí 29.ledna.

I přes chřipkovou vlnu se ze 43 dětí k zápisu dostavilo 37,

z nichž u pěti uvažují rodiče o odkladu školní docházky z

různých důvodů.

Je příjemné vidět, že s dětmi už nepřichází pouze ma-

minky, ale že oba rodiče si uvědomují význam této chvíle

a přichází se svou dcerou, či svým synem oba dva. Děti

byly velmi šikovné a bezprostřední. Některé bez problémů

navazovaly kontakt se svými budoucími učitelkami, některé

ještě nejistě pokukovaly po svých rodičích. Velmi nás pobavili

především někteří chlapci, kteří na otázku „čí jsi,“ okamžitě

odpovídali „maminčin.“

Značná část rodičů projevila i zájem zúčastnit se se svými

dětmi dvoudenního seznamovacího pobytu v PÍSMENKOVĚ.

Po prvním příjemném setkání se na své budoucí žáky těší

od 1.září 2007 učitelé valtické základní školy.

� 6 �

nikdo nezmění. Klokánek byl přesvědčen, že takovou výšku

nemůže překonat, a co teprve svého soupeře Fredyho. Kloká-

nek se odrazil a laťku přeskočil! I když se někteří diváci stále

zlobili, nadšeně tleskali. A teď je na řadě Fredy. Fredy laťku

shodil, takže vítězem je Andy. Teď tribuny opět zaburácely,

nikoli hněvem, ale nadšením. Fredy Andymu pogratuloval k

vítězství a převzal cenu za 2. místo. Když rozhodčí divákům

řekl, že při narození Andyho doktoři pochybovali o tom, že

vůbec bude chodit, tak se určitě spletli. Protože Andy nejen

chodí, ale i skvěle skáče. Po té senzační zprávě se diváci

zvedli a slavnostně Andyho poponesli a společně snědli dort,

který Andy vyhrál. A to je konec povídky o Andym. Zazvonil

zvonec a povídky je konec.

Markéta Nedělová, 5.B

Třídní hymna 7.BPřátelství tu sálá, kdo my asi jsme?

Nenávist je malá, nejlepší třída na škole.

Když někdo je smutný, tak mu pomůžem,

brek tu není nutný, utečem před zlem.

My jsme 7.B, nic tu není zlé,

přátelství je plno, je větší než Brno.

Markéta Grbavčicová, Nikola Ivanová,

Kristýna Suchomelová

Klokaní závod Žil byl klokánek jménem Andy. Když se

narodil, páni doktoři zjistili, že má špatné

nožky, a že bude špatně skákat. Zítra se

měl konat závod ve skoku do výšky. Klo-

kánek byl smutný a celou noc proplakal,

protože věděl, že se mu budou spolužáci smát. Nadešel

den závodu a Andy byl víc a víc smutný. Vtom tatínek do-

stal nápad. Vyrobí Andymu boty s pružinami, aby vyskočil

výš. Tatínek řekl: „Neboj se synku, ty ten závod přece jen

vyhraješ.“ Taťulda pošeptal Andymu svůj nápad. Klokánek

se zaradoval a utíkal říct tu senzační zprávu mamince.

Tatínek se dal do práce. Brzy byl hotov, a tak všichni odešli

do školy. Andy si nazul boty a postavil se do řady za své

kamarády. Za chvíli byl na řadě. Zavřel oči a odrazil se. Pak

už jen slyšel nadšený jásot diváků. Pokračoval až do doby,

kdy se stalo to, co se stát nemělo. Andymu z boty upadla

pružina a diváci začali burácet. Křičeli: „Podvod, on podvádí,

vylučte ho ze soutěže!“ Andymu z očí vytryskly slzy. Skočil

mamince do kapsy a už nechtěl vylézt. Kamarádi se mu

smáli, ale rozhodčí, pan Pírko, řekl: „Dáme Andymu ještě

jednu šanci.“ Diváci sice nesouhlasili, ale to, co řekl rozhodčí,

D e v á t ý k r o j o v ý p l e s

V sobotu 13. ledna 2007 již po deváté Valtická krojovaná

společnost roztančila sál kulturního domu v Hlohovci. Ples

byl zahájen slavnostním pochodem a Českou besedou.

K tanci a poslechu hrála dechová hudba Podlužanka a

cimbálová muzika Veroniky Jíchové.

ŠKOLNÍ KURÝRZÁKLADNÍ ŠKOLA VALTICE

Letošní novinkou plesového programu bylo vystoupení

sboru Valtických mužáků.

Prostory sálu byly vyzdobeny částmi krojů a v programu

nechyběla ani tradiční bohatá tombola. Součástí plesu bylo

také předání stárkovského práva. Však si ho také noví stárci

zasunuté v čižmách dobře hlídali.

V průběhu večera zaznělo

několik tanečních sól, ve

kterých si zatančila nejen

krojovaná společnost a přes-

polní krojovaní, ale i ostatní

návštěvníci plesu. Příjemná

pohoda panovala v předsálí

u cimbálové muziky, která

rozezpívala a rozcifrovala

nejen krojované. Tam jsem

také zaslechla pochvalná

slova na valtickou chasu.

Pochvala je určitě na místě,

protože Valtická krojovaná

společnost letos oslaví již

desáté výročí krojovaných

hodů. Lada Rakovská

� 7 �

„�idi�ské pr�kazy vydané od 1. �ervence 1964 do 31. prosince 1993 jsou jejich držitelé povinni vym�nit do 31. prosince 2007“

Kterých �P se vým�na týká?

�P vydány v období:1.7.1964-1986

�P vydány v období:1987-1991

�P vydány v období:1992-1993

Kde si mohu vym�nit sv�j �P?- na p�íslušném pracovišti obecního ú�adu obce s rozší�enoup�sobností nebo magistrátu m�sta na území �R (dle místa trvalého pobytu držitele �idi�ského pr�kazu)

Kdy budu mít vystaven nový �P?- lh�ta pro p�evzetí nového �P je zpravidla do 15-20 dní

Kolik m� to bude stát?- vým�na �P je osvobozena od správního poplatku

- p�edejdu dlouhému �ekání na ú�adu (magistrátu)- budu mít vystaven �idi�ský pr�kaz v zákonem stanovené lh�t�

Pro� si mám vym�nit �P již nyní?

Kde najdu více informací?- www.mdcr.cz (stránky Ministerstva dopravy)

odbor dopravn� správní a BESIP; odd�lení agend �idi��, evidencí a statistikMinisterstvo dopravy; Náb�eží Ludvíka Svobody 12; 110 15 Praha 1

� 8 �

Toulky valtickou historií …

Proč přišli františkáni do Valtic?V roce 1454 se ve Valticích ocitl propagátor nového

mnišského řádu františkánský generál Jan Capistrán. Před

hradbami města, u Vídeňské brány, ho zaujal husity vypále-

ný Minoritský klášter. Hned jej napadlo využít těchto budov

pro účely františkánského řádu.

Základy Minoritskému klášteru dal asi již před rokem

1270, na sklonku svého života, valtický truksas Albero ze

Seefeldu. Dostavěn a dán do provozu byl však až jeho ná-

sledníkem a zetěm Jindřichem z Kuenringu v letech 1270

– 1286. Když husité v roce 1426 vtrhli do Valtic, klášter

zničili a vypálili.

Na povolání františkánů do Valtic neměl vliv jen Jan Ca-

pistrán, ale i tehdejší moravský a dolnorakouský zeměpán

Matyáš Korvín, který podléhal vlivu Jana Filipce, biskupa va-

radinského. Františkáni tedy ve Valticích stavebně navázali

na pozůstatky Minoritského kláštera. Františkánský klášter

sv. Michala včetně kostela byl však uveden do provozu až

v roce1487.

Proč odešli františkáni z Valtic?Začátkem 16. století se stali příznivci učení Martina Lu-

thera i Liechtensteinové. Tento nový směr neuznává učení

o svátostech, odpustcích a některé obřady dosavadní víry.

Luterská revoluce ve Valticích byla velmi bouřlivá. Byla

odrazem reformních nálad Hartmana z Lichtensteinu,

pána na Valticích a Mikulově, jeho služebnictva, městské-

ho hejtmana, luterána Zikmunda Boise a luteránského

valtického kazatele Jiřího. Notářská listina z této doby nás

zpravuje o pohoršujícím jednání luteránů jak v kostele, tak

v i v klášteře. Události jsou doloženy svědectvím 13 členů

františkánského kláštera.

V období oslav masopustu protikatolicky zaměřený

Zikmund Bois se svými druhy se začerněnými tvářemi a v

ženském přestrojení vtrhl na Popeleční středu 14. února

1526 do kláštera. Za zvuků tympánů maškarní průvod prošel

ambitem až do klášterní jídelny (refektáře), kde nutili násilím

představeného kláštera (kvardiána) i ostatní mnichy k cho-

rálovému zpěvu. Luteráni skákali po stolech i lavicích a za

velkého hluku začernili tváře několika řeholním bratřím.

Na svátek Zvěstování Panny Marie (24.března 1526) opět

Zikmund Bois se svými kumpány rušil průběh nešpor. Kněze

ve svátečním bohoslužebném rouchu německy vyzval k

tanci. Ostatní klášterní členy nutil k německému tlumočení

latinských zpěvů. Zikmund Bois házel v sakristii voskem a

také jej rozsypal před sakristií na zem. Na to si umyl ruce ve

svěcené vodě. Vystoupil na kazatelnu a měl projev ke svým

kumpánům. Pak se přesunul do klášterní jídelny, kde bránil

předčítání z bible během jídla. Mnichy zahnal k jednomu

stolu a nutil je k pití sprostými slovy. Deptal je pícháním do

zad, rozřezáváním kapucí a německy se jim vysmíval.

Zdá se, že Zikmund Bois měl spadeno hlavně na předsta-

veného Zachea. Nelíbilo se mu, co kázal a tak se rozhodl,

že opět klášter navštíví. Ke své návštěvě si vybral Zelený

čtvrtek (29. března 1526). Svoji návštěvu si načasoval

opět na dobu oběda, aby vyděsil obědvající františkány.

Představenému kláštera vylil víno do jídla a jídlo bratří hodil

psům. Rozbitím několika sklenic zabránil opět stolovému

čtení. Kazateli Zacheovi vyhrožoval probodnutím mečem.

Františkáni se však luteránským výtržníkem Boisem a jeho

konáním nenechali rušit. Nevšímajíc si ho, pokračovali ve

svém tradičním obřadu „umývání nohou“. Zikmund Bois

narušoval tento obřad urážlivými výkřiky: „Kdyby jste mi

raději vyprali moji košili, je přece tak cenná jako vaše nohy!“

Během následující bohoslužby přítomný luterský kazatel Jiří

obvinil představeného františkánů ze lži. V kostele nastal

obrovský zmatek, který byl dovršen přivedením několika koz.

Zdivočené kozy po kostele pobíhaly a skákaly mezi farníky.

Představený Zacheus přerušil kázání, opustil kazatelnu a

vzdálil se do prostoru kláštera. Výtržníci jej však následovali

až do kláštera a tam jej obvinili z kacířství a ohrožovali jej

mečem. Vyzvali jej, aby se druhého dne (t.j. na Velký pátek)

dostavil na hrad k zodpovídání se ze svých výroků. Kazatel se

Františkáni ve Valticích

� 9 �

však bál vyřčených hrozeb, na hrad

se samozřejmě nedostavil a údajně

se tři dny ukrýval.

Zikmund Bois a jeho kumpáni vy-

hrožovali kazateli i františkánským

bratřím nejen o Velikonocích, ale

i o letnicích. Vyhrožovali mečem i

ohněm. Františkáni také přišli ve

Valticích o svoji finanční základnu.

Hartman z Liechtensteinu zrušil

veškeré dotace a podpory pro tuto

katolickou řeholi. Po vzoru svého

pána reagovali i valtičtí poddaní, kteří

začali podporovat luterství. V roce

1529 byl klášter poškozen nájezdem

tureckého oddílu. Proto není divu, že

po těchto bouřlivých příhodách fran-

tiškáni Valtice opustili. Stali se obětí

reformačního hnutí, jehož členem byl

nejen valtický pán, ale i jeho služeb-

nictvo a valtický hejtman.

Zajímavostí je, že tento iniciátor

náboženských nesvárů, Jiří V. Hart-

man z Liechtensteina, panující na

Valticích v letech 1506-1540, má

jako luterán náhrobní kámen umís-

těn v katolickém kostele sv. Augus-

tina milosrdných bratří ve Valticích.

Foto – Hartmanova náhrobní deska

Protože nápis hlásá: „zde leží pohřbený blahoslave-

ný...“ domnívám se, že Hartman byl původně pohřben

na hřbitově u kaple sv. Barbory a náhrobní deska

byla do kostela přemístěna dodatečně v době, kdy

Liechtensteinové se opět hlásili ke katolické víře.

Opuštěné klášterní zdi pomalu začaly chátrat. V

roce 1544 se mluvilo o klášteře už jako o rozpadlém.

O jeho zdivo projevili zájem valtičtí měšťané. Žádali

vládnoucího Jiřího VI. Hartmana z Liechtensteinu

(1540-1562) o povolení zdivo rozebrat. Aby dosáhli

svého cíle, argumentovali tím, že tato stavba za

hradbami by mohla být zneužita Turky, obléhajícími

každou chvíli Vídeň. Tím, že by si Turci z objektu

vytvořili pevnůstku, mohli by lehce dobýt město i

hrad. Tyto důvody uvedl Jiří Hartman při své žádosti

u císaře Ferdinanda I. Ten nechal provést místní

ohledání zástupci dvorské válečné rady Kašparem

Praundtem a Janem Polhaimerem. Na základě

jejich zprávy z 10.září 1544 dal císař Ferdinand

I. 27.listopadu 1544 povolení k rozebrání zbylých

klášterních budov a k použití tohoto materiálu k

opevnění hradu a města.

Pokračování v příštím čísle – „Františkáni se opět

vracejí do Valtic“.

Lada Rakovská , Muzejní spolek Valtice

Použitá literatura : Valtice- 1970, kol. autorů; Měs-

to Valtice - 2001, kol.autorů; Příspěvek k dějinám

města Valtic - 1959, Dr. Rudolf Hurt

� 10 �

Kniha na pokračování…MVDr. Ivo Sobotka

Rusko na prahu 21. stoletíKapitola 13 Bílé nociKdyž jsem v minulé části vyprávění uvedl, že jsme na So-

lovecké ostrovy vyplouvali z Kemu, nebylo to zcela přesné,

protože samotný přístav má název Rabočeostrovsk. Zastavili

jsme zde u křesťanské ubytovny, kde jsme si mohli dát piroh

a teplý čaj. Nebyl to ovšem žádný milodar, kdo si chtěl tímto

občerstvením zpříjemnit čekání na loď, musel si to zaplatit.

Hlavní část do příjezdu lodi ale vyplnily manévry spojené s

přebalováním věcí. Autobus totiž zůstával v přístavu a my

jsme si museli s sebou na palubu vzít vše, co jsme na čtyři

dny pobytu na ostrovech potřebovali. Nešlo přitom jen o

osobní věci, převáželi jsme třeba i celou polní kuchyň. Když

jsme uviděli loď „Svjatyj Nikolaj“, která nás měla na Solo-

vecké ostrovy dopravit, měli jsme vážné pochybnosti, zda se

nám povede všechno naložit. A to tím spíše, že jsme nebyli

zdaleka jediní cestující na palubě. Nakonec však všechno

dobře dopadlo a my jsme šťastně odpluli.

Loď patřila Soloveckému klášteru, jak se ostatně dá vy-

dedukovat z jejího názvu. Ještě byla možnost dostat se na

ostrovy lodí patřící státu. Tomu se však v těchto končinách

lidově říkalo cestovat s mafiány, protože taková doprava je

několikanásobně dražší. Jedinou nevýhodou pro některé z

nás byla skutečnost, že jsme se na lodi museli chovat jako

na svatém místě. To mimo jiné znamenalo zákaz konzumace

alkoholu. Byli jsme však vděčni mnichům, že nás vzali na své

plavidlo a pod patronátem svatého Mikuláše, jehož ikona se

tyčila na stožáru hned pod ruskou vlajkou, jsme brázdili vlny

Bílého moře. Plavba probíhala hladce, počasí bylo dobré,

obavy některých cestujících z velkých vln byly během naší

plavby bezpředmětné. Zpočátku nás provázeli racci a v jed-

nu chvíli mohli Ti, kteří se pozorně dívali, zahlédnout v dáli

velrybu. Pohled na širé moře nás ale brzy unavil a protože se

také výrazně ochladilo, stáhli jsme se většinou do podpalubí.

Na palubu jsme se vrátili až když jsme spatřili břehy cíle naší

cesty a v zapadajícím slunci jsme se mohli kochat prvními

krásnými scenériemi, které toto místo nabízí.

Pro seznámení s historií Soloveckých ostrovů si ještě

naposledy vypůjčím některé citace z knihy znalce místních

poměrů Alexandra Solženicyna, který popsal, jak tyto ostrovy

vypadaly do doby, než tu vznikly žaláře. Já jsem to tu totiž

vnímal podobně hned od chvíle, kdy jsem z paluby Svatého

Nikolaje spatřil první obrysy Soloveckého kláštera. Solženi-

cyn kapitolu o Soloveckých ostrovech uvedl slovy: „V Bílém

moři, kde jsou noci půl roku bílé, ční na Velikém Soloveckém

ostrově nad vodou bílé kostely v blízkosti hradebních trosek,

jež jsou nazrzlé od lišejníků, a šedobílí solovečtí rackové

se vznášejí nad věžemi a skřehotají.“ A v další pasáži pak

popisuje co se tu dělo ještě předtím, než sem vstoupila

lidská noha. Že zde vzniklo asi 200 rybnatých jezer, kolem

nichž se díky přicházejícím a odcházejícím ledovcům kupily

žulové balvany. Že se kolem jezer rozšířili tetřevi, zajíci a

jeleni, zatímco lišky, vlci a jiní dravci tu nikdy nebyli. První

lidé, kteří se tu objevili, byli Novgoroďané, po nich Karelci,

ale nikdo se zde neusídlil natrvalo. Teprve v 15. století sem

připluli dva mniši, Svatyj a German, a prohlásili Velký Solo-

vecký ostrov bez dravé zvěře za svatý. A založili zde kláštery,

jejichž součástí byly nejen kostely, ale i spousta kapliček

a pousteven na odlehlých místech. V dalších staletích zde

bylo vykonáno mnoho práce nejprve pouze mnichy, později

i klášterními rolníky. Nejzajímavější, co se zde udělalo, bylo

propojení jednotlivých jezer kanály, hlavně z důvodu přívodu

jezerní vody do kláštera dřevěnými rourami. A nejvíc asi

vzbuzuje respekt stavba hráze z obrovských kamenů, které

byly vyzdviženy a navršeny na mělčinách a umožnily spojení

Velkého Soloveckého ostrova s ostrovem Bolšaja Muksalma.

Tato hráz byla postavena v 19. století. V tu dobu už se zde

pásla tučná stáda, o něž se mniši rádi starali, stejně jako o

divoká zvířata. Ukázalo se, že solovecká země je opravdu

svatá, stala se bohatou a úrodnou. Obyvatelé sami pěsto-

vali veškeré druhy zeleniny, zejména typické byly mohutné,

dužnaté hlávky bílého sladkého zelí. Ve sklenících se dařilo

dokonce i květinám. Rozvíjelo se rybářství, jak mořský rybo-

lov, tak chov ryb v tzv. metropolitních sádkách oddělených

hrází od moře. Během staletí se objevily mlýny na vlastní

zrno, vlastní nádobí z vlastních hrnčířských dílen, vlastní

slévárna, kovárna, knihařství, koželužna, výroba povozů a

dokonce vlastní elektrárna…. Na tomto místě však už Sol-

ženicyn pomalu přecházel k smutnější pasáži do doby před

nástupem bolševiků k moci, kdy zde vznikly i první žaláře.

A já se tedy vrátím zpět do současnosti, k naší výpravě,

protože jsem slíbil, že už budu popisovat Solovecké ostrovy

jen z té lepší stránky.

Napsal jsem, že jsme k soloveckým břehům dorazili při

západu slunce? To je sice pravda, neuvedl jsem ale, že z

Kemu jsme vyrazili ještě prakticky za plného denního světla

v půl desáté večer a na ostrovy jsme dorazili před půlnocí.

Nacházeli jsme se totiž těsně pod polárním kruhem a protože

byl konec července, slunce zde zapadlo jen na malou chvíli,

aby hned po zhruba první ranní hodině začalo zase svítat.

� 11 �

Bílé noci jsou pro středoevropana jev neobvyklý, překvapí ale

asi jen toho, kdo o tom dopředu nepřemýšlí. Stačí si pouze

uvědomit jakým způsobem se Země otáčí kolem Slunce a

kolem své osy a jak je tato osa nakloněná a hned je jasné,

proč je to tady daleko na severu v létě skoro neustále světlo

zatímco v zimě prakticky permanentní tma. Další popis to,

myslím, nepotřebuje, připadal bych si jako bývalý ředitel

TV Nova, který kdysi ve svém sólo pořadu se vší vážností

v rámci odpovědi na dotazy diváků vysvětloval, že repríza

pořadu znamená jeho opakování.

Nebyla to moje první cesta na sever, jednou už jsem polární

kruh dokonce překonal, takže jsem věděl, že se můžu těšit

na téměř nepřetržité denní světlo. Velmi mě ale překvapilo,

jak bílé noci ovlivňují život lidí v létě na Soloveckých ostro-

vech. Dá se to v podstatě vyjádřit jejich heslem „Dospíme to

v zimě“. Jinými slovy, žije se tu prakticky non-stop. Během

dalšího povídání přiblížím na různých událostech, jak to

vypadá v praxi.

Když Svatý Nikolaj zakotvil u Soloveckého kláštera, ab-

solvovali jsme náročný přesun se všemi věcmi do nedaleké

školy, která nám posloužila jako ubytovna po celou dobu

našeho pobytu zde. Nebyli jsme tam sami, rozdělili jsme se

zhruba na poloviny a obsadili jsme dvě třídy, ve kterých jsme

si ustlali a rozložili věci. V rozporu s heslem místních obyvatel

jsme se cítili unaveni a potřebovali se vyspat, přesto jsme si

už začali na jiný denní režim zvykat. Kuchař nám totiž ještě

uvařil večeři a musel bych hodně vzpomínat, zda jsem už

někdy v životě večeřel po první ranní hodině.

Když jsme se probudili, byla venku silně zatažená obloha,

ale déšť se nespustil. V první části dne by to ani tak neva-

dilo, měli jsme v plánu první seznámení se Soloveckým

klášterem, kterému jsme při příjezdu z praktických důvodů

věnovali pouze letmý pohled. Někteří jsme se tam otočili

ještě před snídaní, která byla kvůli posunutému dennímu

režimu plánována na pozdější dobu a stihli tak závěr pravo-

slavné mše v postranní části kláštera. Popisovat, že se mi

zde opět líbily ikony, už snad ani není nutné. Byl zde však

ještě k vidění nádherný zlatý lustr a dřevěné hrobky. Než

jsme se odešli do školy nasnídat, obešli jsme si nádvoří s

obrovským zvonem a prohlíželi si klášterní objekty, které

ještě zdaleka nejsou všechny přístupné, přestože v rámci

oprav se zde udělalo už mnoho práce. Po snídani jsme

se do kláštera vrátili a navštívili zdejší muzeum. O části

expozice jsem se už zmínil při vyprávění o gulagu, hlavně

jsem si tu ale prohlédl krásné dřevěné ikony, z nichž jedna

byla dokonce z jedenáctého století. Za zmínku jistě stojí

i model rybářské chalupy s nezbytným vybavením včetně

lyží. Z muzea jsme se ještě přesunuli do centrálního chrámu

kláštera s obvyklým názvem Spasopreobraženskij, kde se

mohlo fotit či filmovat, což bylo pro změnu dost neobvyklé.

Kostel už je zprovozněn, ale interiér s vnitřní výzdobou ještě

pravděpodobně čeká na doplnění.

Další program obstaral společný výlet do bezprostředního

okolí školy. Podívali jsme se, jak vypadá místní hřbitov a poté

jsme na břehu moře zkoumali útvary z kamene, labyrinty.

Byly ve tvaru jednoduché či složitější spirály, jeden z nich

byl ve tvaru ryby. Labyrinty mě zaujaly natolik, že jsem si k

nim chtěl zajít později a sám, nejlépe v nočních hodinách.

Tady mě však zaskočil právě zdejší režim v době bílých nocí.

Nejenže noční hodiny je v tuto dobu v těchto končinách velmi

relativní pojem, ale navíc za celé čtyři dny našeho pobytu

zde ani já ani nikdo jiný nenašel chvilku, aby u labyrintů

mohl být sám, aby zde nebyl nikdo další. Asi je to dáno i

jejich polohou u moře, co způsobuje, že toto místo je velmi

frekventované po celých 24 hodin.

Ani jsme se nevraceli do školy a prošli se centrem, jestli

se tak dá nazvat soustava obydlí, obchodů a v podstatě jen

jedné restaurace okolo kláštera. Na mapě je však toto místo

uvedeno jako Solovky, hlavní město Soloveckých ostrovů.

Nijak jsme se zde nezdržovali a kolem zadní části kláštera

jsme se vydali na procházku tajgou. Šli jsme docela dlou-

ho, než jsme dorazili k plánovanému cíli, půjčovně pramic.

Vytvořili jsme pětice, usedli do loděk a vypluli na jezero.

Nacházeli jsme se právě v místech, kde mniši vybudovali

ony kanály spojující jednotlivá jezera a podle mapky jsme

měli možnost proplout dvanácti propojenými jezery. To za

předpokladu, že by nám to vyšlo časově a finančně, cena za

půjčení pramice byla od hodiny. Naše posádka stihla projet

tři jezera a tedy dva kanály, přes které byla plavba nejori-

� 12 �

rozjela a my s ní, ač se sál zaplnil, obsadili jsme velkou část

tanečního parketu. Dost jsme si zařádili, ani nevím v kolik

hodin jsem odešel spát, bylo to ale zcela jistě za denního

světla. Tady jsem se ale za to rozhodně nemusel stydět.

Následujícího dne se udělalo nádherné počasí a my jsme

vyrazili na dlouhou pěší túru. Minuli jsme klášter, který byl

spolu s přilehlým jezerem s názvem Svjatoje nádherně

ozářen ostrým sluncem a spolu se sytě modrou oblohou se

nám zdál ještě mnohem krásnější než včera. Cesta vedla

tajgou po západní části Velkého Soloveckého ostrova přes

hráz postavenou mnichy na ostrov Bolšaja Muksalma. Už

jsem ji zmínil v úvodu této kapitoly jako stavbu vzbuzující

respekt. Příroda byla opět velmi krásná, se spoustou jezer

a divoké vegetace. Kupodivu ani moc nezlobili komáři a tak

největším problémem pro mě bylo vyrovnat se s následky

včerejší diskotéky, té vodky s džusem jsem asi neměl tolik

vypít. Vše jsem ale ustál a celou třináctikilometrovou túru

jsem zvládl.

Na ostrově Bolšaja Muksalma jsme si nejdřív všimli kříže

v místě, kde údajně kdysi stál jeden z nejstarších kostelů

a kousek od něj dvou budov prokazatelně postavených v

období gulagů. Po krátkém odpočinku jsme se odvážili

hlouběji do tajgy a dostali se až na břeh Bílého moře. V

těchto místech se už tajga údajně měnila v tundru, ale bez

upozornění průvodce bychom to nevěděli. Vanul tu od moře

silný vítr, to však některé odvážlivce neodradilo od toho,

aby se zkusili v moři vykoupat. Ale zůstalo jen u ponoření a

potom tryskem z této ledové vody ven. Chvíli jsme na břehu

moře relaxovali, obdivovali zdejší rostliny a poté se vydali

stejnou cestou zpět. Po druhé třináctikilometrové pouti

jsem se snažil ponořit do Svatého jezera u kláštera a smýt

ze sebe pot. Na úplné ponoření to nebylo, v této zeměpisné

šířce byla i voda v jezerech na mě dost studená, ale na

částečnou očistu to stačilo.

Během večeře se přehnal přes Velký Solovecký ostrov déšť

a když ustal, vydali jsme se zakončit dnešní den do okolí

kláštera. Podle hodinek se blížila desátá hodina večerní a na

nebi se po dešti rozehrála nádherná hra barev, které ozařo-

valy klášter zase úplně jiným světlem. Na obloze se objevily

dokonce dvě duhy, z nichž jedna byla hodně výrazná. Bylo

to romantické zakončení dne. Méně romantické už bylo, že

nám před nosem zavřeli stánek, kde jsme si chtěli sednout

na pivo. Prý mají zavírací dobu v 22 hodin a otevřou zase v

jednu hodinu ráno. Už jsme si naštěstí zvykli na ruská spe-

cifika i na neobvyklost životního rytmu v době bílých nocí a

tak jsme v klidu přešli do prodejny o několik desítek metrů

dál a koupili si lahvové pivo, které jsme vypili vstoje.

ginálnější. Obě cesty byly úzké, posunovali jsme zde velmi

pomalu, abychom pluli rovně a nenaráželi do kamenů. Na

pramici jsme strávili dvě hodiny, poté jsme v půjčovně využili

možnost občerstvení a vydali se na zpáteční cestu. Věděli

jsme, že centrum je daleko, nemuseli jsme se však bát, že

se do setmění nestihneme vrátit. Spěchali jsme spíše proto,

že jsme si potřebovali v místních obchodech něco dokoupit,

ale jak jsme později zjistili, ani to nebylo nutné. Nehrozilo,

že by nám zavřeli. Spíš nás zaskočilo, že ceny tu byly vyšší

než na pevnině. Je to asi způsobeno ostrovní polohou a

možná i rozvíjející se turistikou, nebyli jsme jediní cizinci na

Soloveckých ostrovech.

V rámci večeře jsme ve škole chvíli relaxovali a poté vyrazili

opět do centra. Bylo asi deset hodin večer, ale samozřejmě

denní světlo, a zdálo se mi, že v Solovkách vládne ještě větší

ruch než v běžných denních hodinách. My jsme vyrazili do

jediné zdejší restaurace, kde se konala, jako prý každou

noc, diskotéka. Přišli jsme brzo, tak jsme aspoň obsadili celý

stůl. Návštěvníci diskotéky se začali trousit až se setměním

kolem půlnoci a teprve tehdy se zábava začínala rozjíždět.

Nikdy jsem na diskotéky moc nechodil, ani si nemůžu

vybavit, kdy jsem nějakou navštívil naposled. V podstatě

ani moc neposlouchám hudbu, takže se necítím jako ten,

kdo by měl hodnotit úroveň diskotéky v ruském podání. Spíš

jsem měl spolu s dalšími zpočátku problém s nedostatečnou

obsluhou. Nejenže servírky nestačily roznášet nápoje, ale

nebyl v nich ani velký výběr. Když jsme konečně dostali pivo,

bylo teplé, kapacita ledničky údajně nestačila. Naštěstí jsme

tento problém brzy vyřešili, pomohl nám k tomu zdejší způ-

sob života v době bílých nocí. Náš podnik totiž nebyl zdaleka

jediný, který měl v tuto podle hodinek noční dobu otevřeno

a tak jsme mohli hned ve vedlejším obchodě zakoupit po-

třebné alkoholické nápoje. Střídali jsme se a zpočátku za

tmy, později už za denního světla a naposledy někdy před

třetí hodinou ranní jsme vyráželi za nákupy. Ze začátku jsme

dokonce stáli i frontu. Možná obchod na chvíli nad ránem

zavřeli, ale stejně bylo hodně neobvyklé pořizovat běžné

nákupy ve tři hodiny ráno. Většinou jsme si kupovali vodku

s krabicovým džusem a nosili si tyto nápoje na diskotéku.

Servírky to tolerovaly, ač zřejmě nevědomky.

Při jedné své cestě za nákupem jsem si všiml, že se právě

rozednívá a že ranní červánky nádherně osvěcují klášter. Za-

nesl jsem přátelům nápoje a některé z nich jsem vytáhl ven,

aby se na ten pohled šli podívat. Byla to chvilková romantická

vložka v jinak divoké bílé solovecké noci. Diskotéka se totiž

� 13 �

Do školy jsme se vraceli oklikou přes centrum, stihl jsem

ještě jedno pivo a nenechal se zlákat k další účasti na disko-

téce. S několika dalšími jsem se vrátil do školy a zatímco se

na chvíli setmělo, povídali jsme si na jídelně. Věděl jsem, že

po jedné hodině ranní opět začne pomalu svítat a já jsem si

chtěl v tomto světle zdokumentovat klášter, protože včerejší

pohled mě nadchl. To jsem i uskutečnil, přestože dnešní

rozbřesk se mi nezdál tak pěkný jako v předchozí noc, kdy

byla jasnější obloha.

Třetí den našeho pobytu na Soloveckých ostrovech jsme

se probudili do deště. Protože byla neděle, vyrazili jsme

ke klášteru, ještě tam stihli závěr pravoslavné mše a poté

si prohlédli některé jeho části, které jsme dosud neviděli.

V odpoledních hodinách se vyčasilo a my jsme vyrazili na

další dlouhou túru po Velkém Soloveckém ostrově. Vedla

opět krásnou přírodou, tentokrát nás ale dost obtěžovali

komáři. Naši cílovou cestu, Sekerní horu, jsem už dosta-

tečně popsal v minulé kapitole jako z mého pohledu nej-

horší místo, které jsem na této pouti navštívil. Tušil jsem to

dopředu, ale nechtěl jsem se mu vyhnout. Celkově se mi

i tento pěší výlet líbil, udělali jsme poměrně velký okruh,

který vedl kolem několika pousteven. Dnešní výlet jsme

zakončili několika pivy hned u prvního stánku při návratu

do Solovek. Další piva jsme si koupili do školy, kde jsme

pokračovali ve společenské zábavě. Do centra se nám sice

už dnes v noci nechtělo, ale vydrželi jsme dlouho. Zdejší bílé

noci ovlivnily náš rytmus už za pouhé tři dny. Kdybych zde

žil trvale, možná bych opravdu dokázal v létě převážně bdít

a potom to v zimě dospat.

Příště: Kapitola 14 Labyrinty

Oddíl kuželek TJ Loko Valtice - rekonstrukce a přístavba kuželny

Jak již bylo zveřejněno v předcházejících článcích, byla v roce

1954 postavena kuželna se dvěma dráhami za bývalou restaurací

„Besední dům“. Po 50-ti letech užívání, kdy byla prováděna řada

oprav a menších rekonstrukcí, a vzhledem ke stavu celé stavby

(vlhkost a plíseň zdí, stav střechy, nedostatečné sociální zařízení)

a k výsledkům družstva „A“ v soutěžích Jihomoravského kraje

(účast v Jihomoravském krajském přeboru I.třídy-jih), bylo dle

platných směrnic požádáno v roce 2004 Ministerstvo školství,

mládeže a tělovýchovy (MŠMT) o finanční podporu při opravě a

rekonstrukci kuželny. Rekonstrukce měla být provedena tak, aby

kuželna vyhovovala technickým předpisům České kuželkářské

asociace (ČKA), tj. aby byl zabezpečen odpovídající technický stav

(dráhy, automaty apod.) a sociální zařízení. Součástí žádosti byla

zpracovaná požadovaná dokumentace. Žádosti ze strany MŠMT

nebylo vyhověno.

V roce 2005 prostřednictvím ředitelky Regionálního sdružení

ČSTV a s pomocí poslance Ladislava Šustra, byla na opravu a re-

konstrukci kuželny dle zákona č.40/2001 Sb. poskytnuta dotace

ze státního rozpočtu prostřednictvím Ministerstva financí ČR. Dle

projektu Ing. Josefa Vaškoviče a na základě výběrového řízení byla

stavební firmou Štefan Drábek, Tvrdonice (dodavatel stavby) a

firmou Jiří Daněček – J&R Digital Vracov (dodavatel technologie)

provedena rekonstrukce a přestavba sociálního zařízení a stáva-

jících drah. Nejdříve byla provedena přestavba bývalých šaten a

bufetu, který používala Jednota Mikulov a zajištěna technologie

drah. Velkou pomoc při vyřizování všech záležitostí, souvisejících

s přestavbou, poskytl MěÚ Valtice, včetně finančního příspěvku na

zajištění projektové dokumentace. Sociální zařízení bylo kolaudo-

váno a dáno do užívání v březnu 2006.

Pro dokončení rekonstrukce a přestavbu drah bylo opětovně v

roce 2006 žádáno o dotaci MŠMT, žádost nebyla akceptována. TJ

Lokomotiva neobdržela na žádnou žádost ani zamítavou ani klad-

nou odpověď, žádosti zůstaly bez odpovědi. Po opětovné pomoci

pana poslance Ladislava Šustra a Regionálního sdružení ČSTV byla

schválena dotace Poslaneckou sněmovnou pro rok 2006 a finanční

prostředky byly opět poskytnuty prostřednictvím MF ČR.

Na základě příslibu prostředků pro II. etapu musely být vyřízeny

majetkové záležitosti pro rozšíření kuželny – odkup části pozemku

od pana Macháčka a získání pozemku převodem z majetku státu,

který byl spravován MěÚ Valtice.

II. etapa rekonstrukce a přestavby kuželny byla zahájena v jar-

ních měsících 2006. Jednalo se o rozšíření kuželny z dvoudráhy

na čtyřdráhu, která umožní používat kuželnu pro vyšší soutěže.

Pro členy TJ – sportovce, to znamenalo podílet se především na

potřebných bouracích pracích (část stěn, střecha) a úklidu. Suť

odvážely Technické služby města Valtice. Stavbu i technologii drah

zajišťovaly výše uvedené firmy, které prováděly I. etapu přestavby.

Zpracováním veškerých dokladů, potřebných pro získání dotace,

vyřizováním majetkových záležitostí, koordinací jednotlivých etap

stavby a jednáním s úřady (MF, FÚ, RS ČSTV, MěÚ ) u obou etap

přestavby, byl TJ pověřen Ing. Kropáček.

Celá přestavba byla dokončena v roce 2006, stavba byla kolau-

dována a dána do užívání ke dni 19.12.2006.

Závěrem je možno konstatovat, že byla přestavbou získána

moderní „sportovní kuželna“, která po kolaudaci technickým pra-

covníkem ČKA byla zařazena do KVALIFIKAČNÍ TŘÍDY B. Kuželna

splňuje jak technické předpisy ČKA, tak odpovídá z hlediska požární

ochrany, hygienických předpisů a bylo vyhověno i požadavkům

památkářů. Je třeba poděkovat výše uvedeným organizacím, ale

i části členů TJ, kteří se podíleli na zajištění nutných pomocných

pracích, že se podařilo rekonstrukci a přestavbu kužely zdárně do-

končit. Kuželna již v plné míře slouží pořádání mistrovských soutěží,

odborářské soutěže, kde se účastní 18 družstev i tréninku ostatních

zájemců. V příštím čísle Zpravodaje Vás budeme informovat, jak

si valtičtí kuželkáři vedou v krajské soutěži.

-imk-

� 14 �

A tak rada na únor a měsíce příští:

„Oprostěte své srdce od nenávisti a svou mysl od starostí.

Žijte jednoduše, dávejte více a očekávejte méně“.

… a pro odlehčení

Jak chytrá je vaše pravá noha?Tohle vám možná bude vrtat hlavou. A budete to zkoušet

nejméně padesátkrát, abyste zjistili jestli to tu pravou nohu

naučíte.

Ale bohužel vaše noha to nikdy nedokáže.

1. V sedě na židli, zvedněte pravou nohu ze země a dělejte

s ní kruhy po směru hodinových ručiček.

2. A teď když děláte ty kruhy, začněte psát ve vzduchu

pravou rukou číslo “6”

Noha změní směr kroužení. Jo, jo … A nic s tím neuděláte.

Vaše pravá noha vás vždycky „zklame“ a je jedno kolikrát

to budete zkoušet.

Určitě to předejte dalším známým, nikdo nebude věřit že

to nejde.

Pavlína Vlková, šéfredaktorka

Ivan Bilkovič Za Tesárnou 779

Valtice606 755 550, 519 352 256www.valtice.cz/vinoteka

vinotek@valtice.cz

vydává Klub valtických podnikatelů, IČO 48452505, náklad 500 ks. Reg. číslo MK ČR E 11608. Redakce: 691 42 Valtice, Nám. Svobody 4., Šéfredaktor: Ing. Pavlína Vlková, sazba Dr. Riebel, tisk: Tiskárna Adámek, Břeclav, příspěvky Ing. Vlková, Ing. Sobotka, schránka Nám. Svobody 4, průjezd k TICPředplatné: M. Lev, tel. 605 102 210. E-mail info@valtice.cz, rie bel@valtice.cz, internet http://www.valtice.cz/vz. únorové číslo, vyšlo 7.2.2007

VALTICKÝ ZPRAVODAJ měsíčník, ročník XXVIII. prodejné, cena 5.- Kč

KOPŘIVA VLAS TI MIL

Mikulovská 175, Val ti cetel: 519352043

SILNIČNÍ DO PRA VA691 42 VALTICE-CZ

Tel:/Fax:+420 519 352 281, E-mail: kopri va@valtice.czwww.valtice.cz/kopriva

Mikulovská 151691 42 Valtice� 519 352 365

Pondělí -Pátek 9.00 - 12.00 13.00 - 17.00

KVĚTINÁŘSTVÍ

Roman HANKEřezané květiny * hrnkové květiny * svatební kytice * smuteční kytice * kera-mika * slavnostní výzdoby

* suchá vazba

TAXI LEV 605 10 22 10

"DOMÁCÍ TAXI"

Vítězslav Krčka602 722 322

E-mail:v.krcka@seznam.cz

fejeton

Přístup k životu Jeden starý, 92-letý, drobný, vyrovnaný a hrdý muž, je kaž-

dé ráno úderem osmé zcela oblečen s vlasy moderně učesa-

nými a důkladně oholen, i když je slepý. Dnes se stěhuje do

pečovatelského domova. Jeho manželka nedávno zemřela,

a tak je přestěhování nutné. Po mnoha hodinách strávených

trpělivým čekáním v hale pečovatelského domova se mile

usmál, když mu bylo sděleno, že pokoj má připraven.

Když své chodítko vmanévroval do výtahu, poskytl mu

ošetřovatel vizuální popis jeho malinkého pokoje, včetně

prostěradel zavěšených na okně. „Moc se mi to líbí“, spustil

nadšeně jako 8-letý kluk, který dostal štěňátko. „Dědo, ještě

jste ten pokoj neviděl, počkejte“.

„To s tím vůbec nesouvisí“, odpověděl. „Štěstí je něco,

o čem rozhodujete dopředu. Jestli se mi pokoj bude líbit

nebo ne, nezáleží na tom, jak je uspořádán nábytek, záleží

na tom, jak si upořádám mysl. Už jsem se rozhodl, že se mi

pokoj bude líbit. Je to rozhodnutí, které učiním každé ráno,

když se vzbudím. Mám možnost si zvolit. Mohu strávit den

v posteli a probírat se potížemi, které mám u různých částí

svého těla, které už nefungují, nebo vstát z postele a být

vděčný za ty, které dosud fungují. Každý den je dar a dokud

budou mé oči otevřené, budu se soustředit na ten nový den

a všechny šťastné vzpomínky, které jsem si uchoval v paměti

právě pro tuto chvíli svého života. Stáří je jako účet v bance.

Vybírat můžete jen to, co jste si uložili. Takže, má rada zní:

„Ukládejte hodně štěstí na svůj bankovní účet vzpomínek!

Děkuji za váš podíl na naplňování mé vzpomínkové banky.

Já sám stále ještě ukládám“.

Také bych to tak ráda dělala, ale nějak mi to moc nejde. Obzvláště ráno bych to velmi potřebovala. Chce to asi dlouhodobý trénink…