Věda, Víra a Morálka.

Část třetí: Můžeme objektivně definovat dobro a zlo? Ano, odpovídá věda. Ale lidem se to nebude líbit.

Lidský mozek má tendenci nekriticky přijímat tvrzení i chybné informace od ostatních a náboženská víra tuto tendenci schvaluje, podporuje a motivuje.

To je ale hloupé a nezodpovědné a může to být jeden ze smrtelných omylů úzkonosé opice, která se nazvala homo sapiens.

Myslím, že si dokážete snadno představit paseku, kterou dokáže nadělat hloupá opice u spouště jaderné zbraně hromadného ničení. Některé omyly mohou být osudové. Možnosti omylu je třeba snažit se minimalizovat. Poznání dalo člověku mocné technologické nástroje, moc tvořit i ničit, léčiti zabíjet. Kultura a poznání je zodpovědnost i potenciální hrozba a té musíme čelit obezřetností a kritickým myšlením.

Oproti tvrzením, že náboženská víra poskytuje jistotu je třeba konstatovat: náboženství a víra je jedna velká nejistota. Není v ní žádné měřítko pravdivosti a nepravdivosti, existence a neexistence. A není zde žádný jistý základ pro definici dobra a zla.

Může věda poskytnout takovýto jistý základ a definovat dobro a zlo? Ptají se někteří.

Jistě. Odpovídá věda. Ale pokud chce být skutečně objektivní, znamená to konec pojmu humanismus v jeho pozitivních konsekvencích.

Co je tedy dobro a zlo?

Dobro a zlo jsou dva pojmy, které si vymyslel člověk. Dva koncepty, které používá k třízení okolních věcí a jevů. Některé označuje za dobré, některé za špatné. Proč to dělá? Aby se mohl těm zlým věcem vyhnout a k těm dobrým přiblížit, aby dokázal rozlišit škodlivé od prospěšného.

Ačkoliv člověk si to dokáže takhle hezky a jasně pojmenovat, samotná schopnost rozlišovat škodlivé od prospěšného je vlastní všem živým tvorům. Její prvopočátky můžeme spatřit již u prvních jednobuněčných organismů, mezi které patří například bakterie či prvoci. Cytoplazmatická membrána buňky funguje jako selektivní filtr, jen určitým látkám dovolí vstoupit dovnitř (oxid uhličitý, kyslík, voda apod.) a ty, které by mohly buňku zničit, dovnitř nepustí. Tyto jednoduché organismy již reagují na různé vnější prostředí různě, ačkoliv zatím rozlišují jen věci jako je teplota,tlak, či světlo. Pokud zaznamenají nepříznivé prostředí,zdrhají pryč, migrují do prostředí lepšího a tonejrůznějšími způsoby, například pomocí bičíků,panožek nebo řasinek, poháněných proteinovýmimotůrky.

Z prvních buněk se na základě reprodukce pomocí DNA principem eliminace přírodním prostředím během pomalého a dlouhodobého procesu vyvíjely stále složitější a složitější mnohobuněčné organismy s dokonalejšími způsoby vnímání a reakce, společně s vývojem prvních smyslových orgánů se postupně vyvinuly nervové buňky tvořící nervové soustavy, umožňující komplexnější zpracování vnějších informací.

Ježovka mořská, ostrokožec s jednoduchou hmatovou a trávicí soustavou.

Ústní otvor má ve spodní části těla.

Nezmarovka jemná, žahavý bezobratlý organismus Neurony se seskupovaly v ganglia, jejichž shluky umožnily ovládat jednotlivé tělní segmenty.

Nereidka dravá, kroužkovec Ostrorep, hrotnatý zástupce členovců, mezi jejichž příbuzné patří také korýši, hmyz a pavoukovci

Vznikl centrální regulační ganglion v hlavové části, zpracovávající smyslové informace získané očima a tykadlama a fungující jako centrum instinktivního chování a podmíněných reakcí na různé druhy vnějších podnětů.

Nervová soustava se však nejlépe vyvinula u obratlovců, kde vznikl centrální nervový systém, mícha, mozkový kmen a mozek.

Pokud jde o bezobratlé, vzhledem k méně vyvinutému mozku bez nociceptorů se většina odborníků shoduje na tom, že necítí bolest stejným způsobem jako lidé.Ovšem je možné, že nějakým způsobem nepříjemnost cítí a mohou trpět,což je stanovisko mnoha vědců, kteří se staví proti porcování a opékáníživých humrů. Humři totiž reagují na ničivé podněty fyzicky i hormonálněa při kontaktu s vřelou vodou trhají ocasem a ve tkáních se jim uvolňujehormon kortizol, stejně jako lidem v případě bolestivého poškození.

Oproti tomu u druhé skupiny živočichů, u obratlovců, je dokázáno, žebolest cítí velmi podobným způsobem jako lidé, jelikož mají nociceptory:neurální receptory bolesti i neurotransmitery, které jsou vylučovány, abybolest tlumily. Cit bolesti je evoluční adaptací, která umožnilaobratlovcům lépe vnímat škodlivé podněty a tak jim unikat. To platí i o

rybách, které nejenže bolest cítí, ale některé si jí i dokáží pamatovat a naučit se jí vyhýbat, v čemž tkví další vylepšení nervového aparátu.

Dalším významným krokem ve vývoji života byl postupný vývoj emocí- velmi složitých aktivačních mechanismů, umožňujících živočichům jemněji rozlišovat a lépe jednat. Jak to v evoluci bývá, všechno jde postupně, takže je těžké určit, co ještě emoce není a co už je. Počátky těchto mechanismů mnozí spatřují mezi taxony Lissamphibia a Amnionta, tedy někde mezi obojživelníky a blanatými (Cabanac, 2002). Mezi blanaté patří plazi, ptáci a savci.

Mládě želvy: plaz s krunýřem líhnoucí se z vajíčka.

Následně se začíná vyvíjet mozková kůra a dopaminergní mozkové struktury, hrající důležitou roli v procesu tvorby emocí. Dopamin je také považovaný za klíčový pro vznik určitého typu vědomí. Důležitý byl také vznik teplokrevnosti, který umožnil asi desetinásobné zvětšení mozku. U plazů, ptáků a savců můžeme také poprvé pozorovat určité hravé chování- tedy určitou aktivitu v době „volného času,“ která nemá bezprostřední smysl a je založena na prožitku příjemného.

https://www.youtube.com/watch?v=-YN0hBICp00

Co jsou však emoce? Emoce je určitý neurofyziologický stav vyvolaný určitým vnějším podnětem. Tento stav má specifickou kvalitu a vyvolává specifický druh vzruchu- energetické aktivace (slovo emoce pochází z emovere: vzrušovat nebo motio: pohyb). U většiny obratlovců včetně člověka lze rozlišit osm tzv. základních emočních reakcí.

Všimněme si, že naprostá většina lidského jednání je založena na těchto bazálních emočních reakcích. Většina lidského života je vedle uspokojování základních potřeb založena na tom, že se snažíme něčemu vyhnout, odstranit překážky, které nám brání v dosažení cíle, jdeme si za příjemnými věcmi a tužbami, pláčeme když něco nebo někoho ztratíme, navazujeme přátelství a partnerství, něčím jsme znechuceni, zkoumáme prostředí, a něco nás překvapí, nechápeme to a pak se tomu snažíme porozumět. Lidská přirozenost je dědictvím našich zvířecích předků a její kořeny jsou velmi hluboké.

S emocemi vzniká pružnější a jemnější hodnotící systém. Důležité je, že zde vznikl časový prostor na důkladnější analýzu a zpracování podnětu. Je překonán bezprostřední mechanismus podnět – okamžitá reakce, ale vniká mechanismus podnět – neurofyziologický stav s určitým trváním – chování. Vzniká tak prostor pro vývoj myšlení. Také to umožňuje komplexní hodnocení situace, ve které se objevuje více podnětů. Roste schopnost orientace v těchto podnětech, uvědomování si těchto působících podnětů a jejich rozlišování a postupně se vyvíjí schopnost rozhodovat se mezi různými variantami chování. Člověk se svým rozvinutým mozkem, pamětí, představivostí a myšlením už je tak více či méně uvědomělý organismus s rozvinutým mentálním světem a vysokou schopností orientace v čase. Vzpomínku dokáže velmi dlouho analyzovat, aby se z ní poučil, dokáže přemítat o budoucnosti a porovnávat různé varianty možného budoucího chování, aby mezi nimi vybral tu nejvhodnější. Emoce zpevňují paměťové stopy a vytváří motivace lidského chování. Motivace pozitivní i negativní. A umožňují nám navazovat dlouhodobější vztah k okolním objektům, jevům, či jiným živým bytostem.

Základním rozlišovacím rozměrem emocí je pocit příjemnosti a nepříjemnosti jako adaptivní reakce na škodlivé a prospěšné. Pocítění nepříjemnosti nás motivuje k jejímu vyhnutí se a k úniku, pocítění příjemnosti k získávací aktivitě. Můžeme jít ještě dál a říci, že jsou to právě emoční mechanismy se svým rozměrem příjemnosti a nepříjemnosti, které tvoří důvody našeho chování, které nám říkají, co máme dělat, a také proč to máme dělat, mají svou vlastní adaptivní racionalitu, řídí nás a ukazují nám směr. Bez nich bychom nefungovali a bez nich bychom nemohli žít v této formě. Obrazně řečeno, emoce jsou jakousi duší živých organismů, dokonalejším způsobem vnímání a chování.

Právě na základě našeho vnímání příjemného a nepříjemného, v němž klíčovou úlohu hrají naše emoční mechanismy, vytváříme koncepty jako je dobro a zlo. Je to naše subjektivní hledisko, je to vlastnost vnímání a cítění, které je vlastní v určité míře většině živých organismů, je to vlastnost každého citlivého subjektu.

Bez cítění příjemného a nepříjemného není dobra a není ani zla. Pokud chceme definovat dobro a zlo jako zobecňující koncepty označující určitou skutečnost, můžeme říci, že dobro a zlo jsou jakésivztahové veličiny, které vyžadují subjekt a objekt ve vzájemném vztahu. Dle této definice je dobro a zlo reálně existují fenomén, vědecký fakt. Dobro či zlo je příjemnost či nepříjemnost, která je přítomna v subjektu, která může mít různou formu a která se skládá ze dvou věcí: z působícího objektu a z vnímajícího subjektu.

Dobro a zlo je tak něčím, co existuje, empirickým jevem. Takže vklidu můžeme o někom říct, že páchá zlo, pokud někomu působí nepříjemnost, bolest či trápení. Můžeme říci, že válka působí zlo, nebo že sebevražední šahídové, kteří vezmou vážně koránské verše o povinnosti svaté války, páchají zlo, stejně jako lidé, kteří používají bibli k ospravedlnění lovu žiraf, nebo muslimové a židé,kteří rituálně zabíjí zvířata tak, že jim bez předchozího omráčení podříznou hrdlo a za plného vědomí a běsnícího zvířecího chrapotu ho nechají v křečích vykrvácet dokud po několika minutách neškubne naposledy. Kdyby totiž použili více tahů než jeden či příliš nožem tlačili a poškodili páteř,maso již nebude košer a zvířata zabitá jinak než tímto nejkrutějším způsobem vykrvácení mají zakázáno konzumovat.

Veškeré zacházení se zvířaty v zemích západu i východu je jedním velkým fenoménem zla a krutosti. Rituální porážky jsou pak naprostým vrcholem lidské bestiality. Schválené vládou a zákony ČR. https://www.youtube.com/watch?v=hL03DI3bFdc

Stejně ovšem probíhá i podřezávání zajatců Islámského státu. Je motivované Koránem, knihou, kterou Mohammedovi sice nadiktoval osobně anděl Gabriel, ale obsah má mnohonásobně nenávistnější a násilnější než Hitlerův Mein Kampf, obzvláště pokud se zde zmiňují nevěřící. Člověk tomu vůbec nechce věřit, dokud si Korán skutečně neotevře. Pak zjistí, že je to skutečně sílaa mělo by se mu přezdívat spíše: Der Gotteskampf. 2:191 Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší

než zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíže Mešity posvátné, dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat. Jestliže však vás tam napadnou, zabte je - taková je odměna nevěřících!

2:216 A je vám předepsán také boj, i když je vám nepříjemný. Je však možné, že je vám nepříjemné něco, co je pro vás dobré, a je možné, že milujete něco, co je pro vás špatné; jedině Bůh to zná, zatímco vy to neznáte.

3:131 A bojte se ohně pekelného, připraveného pro nevěřící,3:178 Nechť si ti, kdož nevěří, nemyslí, že odklad, který jsme jim povolili, je pro ně dobrý; povolili jsme jim odklad

jen proto, aby hříchy své ještě rozmnožili, a je očekává trest zahanbující.4:34 Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži

dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený, veliký.

4:89 A přáli by si, abyste se stali nevěřícími, jako jsou oni, a abyste byli stejní. Neberte si mezi nimi přátele, dokud se nevystěhují na stezku Boží! A jestliže se obrátí zády, pak je chyťte a zabte, kdekoliv je naleznete! A neberte si z

nich ani přátele, ani pomocníky4:91 A najdete i jiné pokrytce, kteří chtějí získat důvěru vaši i důvěru svého lidu. Kdykoliv se pokusí vás svést k

odpadnutí, budou v tom odraženi. A jestliže se nebudou držet stranou od vás a nevzdají se vám na milost a nesloží své ruce, tedy je chyťte a zabte, kdekoliv je naleznete! A nad těmito vám dáváme pravomoc zřetelnou.

9:29 Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi.

9:73 Proroku, bojuj usilovně proti nevěřícím a pokrytcům a buď přísný na ně! Útočištěm jejich bude peklo, a jak hnusný je to cíl konečný!

22:25 A věru těm, kdož nevěří a odvádějí jiné z cesty Boží a od Mešity posvátné, již jsme určili pro všechny lidi - jak pro ty, kdož u ní sídlí, tak i pro kočovníky, a těm, kdož chtěli by zde zavést bludnou víru ze svévole, dáme okusittrestu bolestného.

33:61 Prokleti budou, kdekoliv se octnou, a budou zajati a bezohledně zabiti36:63 Toto je peklo, jež bylo vám přislíbeno36:64 hořte v něm dnes za to, že jste neuvěřili!2:104 Vy, kteří věříte, neříkejte: „Rá`iná!“„ nýbrž říkejte: „Unzurná!“ Poslouchejte, neboť pro nevěřící je určen trest

bolestný!13:34 Pro ně je určen trest v životě pozemském; avšak trest v životě budoucím bude ještě horší a nebudou mít proti

Bohu ochránce žádného.22:45 Kolika městům jsme již dali zahynout, protože byla nespravedlivá a dnes jsou od základu zpustošena! A kolik

studní je zasypáno a kolik vznosných zámků zbořeno!43:55 A když Nás rozhněvali, pomstili jsme se jim a všechny jsme je utopili.44:16 však v den, kdy udeříme velkým útokem, pomsty Naší okusíte!45:11 Toto je správné vedení a ti, kdož neuvěřili v Pána svého znamení, trestem muk bolestných budou potrestáni.47:4: „Když potkáte nevěřící, setněte jim hlavu.“ 54:48 a v den, kdy budou tváří k zemi vlečeni, zvoláno bude: „Ochutnejte Saqaru pohlazení!“http://www.koranoislamu.cz/

https://www.youtube.com/watch?v=bgkCeDrlGLo

Domnívám se, že postmoderní filozofie selhala. Relativizovala nejen pravdu, ale také veškerou morálku a morální pojmy. Tato situace je však neudržitelná.

Dnes se znovu ukazuje nezbytná lidská potřeba:

Jasně si říci a definovat co je dobro a co je zlo, co je morální a co je nemorální. Veškeré technologie a poznatky, které věda přináší jsou úplně ničemu, pokud nám spolu s nimi také neposkytne toto zásadní rozlišení.

Jistě, je to jen deskribce. A někdo může říci: a co je mi do utrpení ostatních? A vskutku, je to záležitost každého jedince jak s tím naloží a jaký k utrpení ostatních zaujme postoj. Není tu žádná vyšší instance, která by nás po smrti soudila a přikazovala nám, co máme dělat, neexistuje žádný božský diktátor ani absolutní morální povinnost, kterou by musel každý bezpodmíněčně následovat,stejně si každý vybírá: co následovat a co ne dle svého uvážení, neexistují a nikdy neexistovaly žádné absolutní morální příkazy. Každý máme jen své vnímání a své emoce. Veškerá zodpovědnost spočívá na každém jedinci, ze kterého ale nikdo nesejme nutnost volby: volby mezi ignorancí a snahou utrpení bránit.

Společnost se jen může snažit vytvářet určité normy, mravy, zákony, či tabu, které budou vycházetz empirického pochopení reality a přirozených emočních mechanismů a působit tak na jedince sociálním tlakem. Chování každého z nás funguje jako určitý příklad pro ostatní, čím více lidí se takchová, tím je příklad silnější a pokud se určitým způsobem chová většina společnosti, stává se z toho společenská norma. Takhle fungují společenské normy, a nikoliv tak, že je někdo napíše na papír a řekne ostatním, co by měli dělat. Společenské a kulturní normy jsou mocným nástrojem společnosti a každý z nás je vytváří svým chováním.

Normy ovšem vytváříme také tím, že popisujeme věci pomocí hodnotících, normativních pojmů. Tím, že věci jasně pojmenujeme jako dobro nebo zlo už říkáme, že dobro je dobré a měli bychom o něj usilovat a zlo je špatné a měli bychom mu zabraňovat. Naše pojmenování dobrého a zlého tak má pomocí komunikace šanci stát se nikoliv jen naším pohledem, ale nad-individuálním normativním konceptem. Nad-individuálním obecným konceptem, který hledají ti, kteří se bojí, že po smrti boha zemře i obecný pojem dobra a zla. Jenže ve skutečnosti se nic nemění, jelikož i bůh byl smyšlený a nebyl ničím jiným, než obecným konceptem dobra a zla, který fungoval na základě sociálního tlaku. A tento koncept selhal.

Věda však může vytvořit koncept, který bude založený na existující hmatatelné realitě. Může používat pojmy dobra a zla, pokud ho definuje ve vztahu ke konkrétnímu existujícímu subjektu. Věda tak dokáže poskytnout velmi přesný popis reality včetně toho, jak ji vnímají jednotlivé cítící bytosti.

Jak se lidé k takovéto realitě postaví, záleží už zcela na nich.

Můžeme to však určitým způsobem předvídat.

Víme, že vlastnost empatie, schopnost vcítit se do ostatních, která úzce souvisí s emoční aktivací, které říkáme ochota pomáhat, je distribuována v lidských populacích přibližně po Gaussově křivce. Bude to tak vždy, jelikož genetika plodí odchylky a pomalý proces přírodní, pohlavní, ale i společensko-kulturní selekce může maximálně lehce vychýlit střed křivky levým nebo pravým směrem.

Společnost a její kultura musí podporovat tendence lidské povahy, které jsou pozitivní a pro celek prospěšné a nikoliv naopak.

Je třeba vědět, že jsou mezi námi lidé necitliví.

Ale také lidé, které příroda obdařila darem empatických emocí. Ti dokáží vnímat nejen sebe, ale také druhé a vcítit se do jejich kůže, do jejich těla i duše a sdílet tak s nimi bolesti i radosti, štěstí i neštěstí.

https://www.youtube.com/watch?v=5TEzSN1zmp8

Jsou tu lidé, kterým je všechno buřt a pak jsou tu lidé, kteří jsou vybaveni silným pocitem zodpovědnosti za společnost jako celek, za skupinu jako celek.

Každý má něco,každý má v soběspecifickoukombinaci určitýchsociálních emočníchkódů.

Jsou tu lidé, kteří mají tendence více se vyčleňovat či privilegovat vůči ostatním a vnímat především odlišnosti. A pak jsou tu lidé a tvorové, kteří více vnímají to, co máme stejné a s odlišnostmi si hlavu příliš nelámou.

Ano, někdy to může být nebezpečné.

Schopnost vidět odlišné má svůj smysl, stejně jako strach z neznámého, jelikož pomáhá odhalit nebezpečí či vnějšího agresora.

Na druhou stranu se ukázalo, že nepřátelství je v mnoha případech jen environmentálně- sociální konstrukt pramenící z toho, že jsme nevyrůstali společně, ale každý v odlišném prostředí a ty, kdo přijdou odjinud, proto považujeme automaticky za soupeře, nepřátele, či nebezpečného útočníka.

Posuďte sami, můžeme to vidět na příběhu mauglího v sukni, francouzské dívenky Tippy Degre, která se narodila v Namibii a do deseti let vyrůstala v Africké divočině.

Nepřátelství a vyčleňování se vůči ostatním je evoluční„environmentálně-sociální konstrukt“ a důsledek rozrůznění životních forem, které začaly vzájemně soupeřit o přežití a reprodukci.

Ale všichni, všichni jsme jen jedna velká rodina, navíc s jedním společným předkem. Ovšem rodina vskutku zparchantělá a rozdováděná, protože mezi sebou válčíme a vzájemně se požíráme.

Měli bychom se uklidnit a dát si trochu pohov. Vždyť jde o život.

Chytří a empatičtí to pochopí.

Ale bohužel jsou mezi námi také idioti a necitliví nenažraní sobci.

Proto se neobejdeme bez zákonů, vynucování morálních pravidel a výkonné složky moci, protože jsou a budou takoví, kteří se budou snažit zákony a pravidla obcházet.

Je to rozsáhlý a složitý podnik, neboť subjektů je mnoho a každý to vidí a cítí jinak. Mnohost i rozmanitost subjektů je třeba mít na vědomí, neboť jen s ohledem na všechny je možné zkonstruovat skutečně spravedlivé zákony a normy.

Základní mravní princip řešení situace mnohosti subjektů však vhodně navrhl již klasický liberalismus 17. století, který se vyvinul v rámci evropského osvícenství, usiloval o osvobození společnosti od ideologií a definoval pojem svobody.

Tento princip zní: „Svoboda tvé pěsti končí na špičce mého nosu,“ je to princip neubližování ostatním a neomezování jejich svobody, která končí tam, kde začíná svoboda druhého.

Tento princip liberalismu a zásadu neubližování lze považovat za jakési zlaté morální pravidlo a princip řešení vztahu více subjektů.

Měřítkem společenské morálnosti by měla být právě absence negativního působení na ostatní. A to je také definice dobrého chování a dobrého či morálního člověka, případně jiného tvora: je to ten,který nepůsobí zlo. To znamená být pasivně morální. Aktivně morální je ten, kdo působí dobro a kdo působí pozitivně na ostatní.

Hlavní cíl společenských norem je omezovat násilné, škodlivé a nezkrotné tendence členů společnosti, bránit slabší proti agresorům, chránit práva jedinců a jejich svobodu proti vnější intervenci. Společenské normy lze rozdělit podle stupně závažnosti přestupku a sankcionování, např. tak, jak to prosazuje pražská kulturologická škola: na obyčeje, mravy, zákony a tabu. Něco je neobyčejné, něco nemravné, něco nezákonné, a něco už je opravdu mocnou zvráceností, která přesahuje vše. To, že ve společnosti existují jevy posledního druhu, aniž by byly nezákonné či dokonce nemravné je vážným selháním každého státu i kultury.

K aktivní morálce tu máme empatické a prosociální emoce, které řeší věc přirozeně a zevnitř, nikoliv tlakem zvnějšku pomocí pravidel a zákonů.

Princip empatie je nejen klíčový pro soužití lidí i jiných obratlovců ale dal nám i něco hezkého. Umožnil nám vyprostit se z individuálního vnímání a rozšířit ho na ostatní lidi, opice, savce i další živé tvory.

Věda, jakkoliv empatické emoce nedokáže vytvořit, tím, že nám umožňuje ostatní lépe pochopit, může nám pomoci tento cit zpřesnit, rozvinout i posílit, jelikož pochopení a empatie spolu kráčí ruku v ruce.

Věda jakožto seriózní poznávání je pro lidskou morálku klíčová, dokáže ji poznat, podpořit a je nezbytná pro její funkčnost, jelikož bez snahy o poznání pravdy a o předpověď následků našeho chování není žádné záruky prospěšnosti. Již Diogenes řekl: Do života je třeba mít připraven buď rozum, nebo provaz.

Omyly ničí dobráky a chytrým sobcům dávají prostor pro manipulaci ostatních.

Jan Werich zase řekl: Kde je blb, tam nebezpečno. Jsou tu ale ještě mnohem nebezpečnější individua, než jsou blbové.

Na základě poznatku o genetické variabilitě lidské mentality a jednoduché kombinatorické úvahy můžeme říct, že je vysoce pravděpodobné, že mezi námi běhá několik lidí, kteří jsou vysoce inteligentní ba přímo geniální, a zároveň vysoce necitliví, sobečtí, vyčleňující se vůči ostatním skupinám, či bažící jen po osobním zisku a moci.

To je naše největší nebezpečí a to je největší nebezpečí naší planety. Tito lidé patří do vězení, ale bude téměř nemožné je tam dostat, protože jsou to géniové.

Jsou to lidé podobní pavoukům.Vytvářejí pavučiny lži a zkreslení a snaží se vás chytit na lep.Říkají, že jednají pro vaše dobro nebo pro dobro celku, říkají, že chtějí pomoct. Ale ve skutečnosti to může být záminka a na všem chtějí jen vytřískat. Hází vám záchranné sítě, kterými vás ve skutečnosti ochromí a znehybní. Sami se dokáží velmi dobře maskovat, nejsou vidět, ale tahají nitkami v pozadí a ostatní můžou ovládat jako loutky. Mohou používat pojmy jako je dobro, pravda či morálka aby nás zmátli. Mohou zneužívat a obelhávat naše emoce, abychom jim sami pomáhali k

dosažení cílů, které se snaží získat. Umějí nás nalákat a zneužívat lidské potřeby.

Jediní, kteří je mohou porazit je několik geniů na opačné straně morálního spektra.

Ale jejich pavoučí sítě jsou všude. Těch pavouků je pravděpodobně víc a kooperují mezi sebou.

Vytváří iluzivní reality, které jsou špatně rozlišitelné od těch neiluzivních, mohou financovat vědecké výzkumy za svými osobními zájmy.

Vypráví nám pohádky a spoustu věcí zakrývají a vůbec nám o nich neříkají.

A jsou i jiné nebezpečné pohádky, než je náboženství a ve kterých mnoho z nás žije.

Věříme, že žijeme v demokracii,ačkoliv sociologové mluví o oligarchizaci, polyarchii čimediokracii.

Nevíme, odkud pochází minerálypro výrobu našich mobilníchtelefonů.

Nevíme, že voda, kterou pijeme působí jednu z největších ekologickýchkatastrof a pomáhá ničit naši planetu a to jenom kvůli tomu, že věřímeobrázkům a reklamám.

https://www.youtube.com/watch?v=Se12y9hSOM0

Nevíme, co jíme, protože věříme svému dodavateli.

Nevíme, co jsou zač léky, které nám nabízejí lékárny a předepisujídoktoři, často závislí na byznysu farmaceutických superkorporací,které upřednostňují léčbu následků před prevencí a rozhodují, co sedostane na trh a co se na něj nedostane a věříme, že nám pomáhají,ačkoliv nejstarší lidé planety většinou vůbec žádné léky neberou.

Nevíme, o co jde vlastně lidem, kteří jako ponožky postupně střídajíextrémní počet těch nejvlivnějších společenských funkcí, jako je například Peter Sutherland, eurokomisař, bývalý ředitel představenstva ropné aplynárenské korporace British Petroleum, generální ředitel světovéobchodní organizace WTO, poradce prezidenta komise EU pro energetikua klima, ředitel Královské Skotské Banky, člen představenstva strojírenskékorporace ABB, předseda globální bankovní společnosti Goldman SachsInternational, a člen výkonného výboru skupiny Bilderberg.

A dokonce ani nevíme, kdo byl vlastně Herman Van Rompuy, presidentEvropské unie v letech 2009-14, a kdo ho vlastně zvolil.

https://www.youtube.com/watch?v=lqovTGjYjM4 A bude toho víc, co vůbec nevíme, ale vědět bychom měli, jelikož je tozásadní pro naše životy a naše rozhodování. Ale jak se můžeme rozhodovatsprávně, když už ani nevíme, co pijeme, co jíme, a koho si volíme za své nejvyšší vůdce? Dá se říct,že nevíme vlastně téměř nic.

A nemůžeme věřit někomu, koho neznáme, nevěřme těm, které neznáme osobně, nebo alespoň hodně dobře neosobně a ze všech úhlů. Nevíme, kdo to je, neznáme jeho morální povahu ani skutečné hodnoty, cíle a představy o fungování společnosti, nevíme s jakou skupinou se identifikuje, dost dobře mu nemusí jít vůbec o nás, což je o to pravděpodobnější, čím víc se mu podařilo nahromadit soukromého majetku a vydobýt vysokých pozic. Je třeba si opět připomenout gaussovu křivku a říci si, kteří manageři a vedoucí elity by pro nás byli nejlepší: hodní, vzdělaní, prakticky zkušení a schopní inteligenti se silnou schopností empatie a vysokým pocitem zodpovědnosti za celek i za své chování. A ti to budou mít těžké a bez početné podpory se do elitních pozic dostat nemohou, zvláště do těch v soukromém sektoru, jelikož boj o moc a sociální postavení uvnitř početné lidské tlupy mezi jedinci i mezi skupinami je bojem dravců, jenž vyžaduje ostré lokty.

Ale člověk musí znát svého šéfa, aby věděl, zda to náhodou není usmívající se psychopatický masový vrah. Nemůže mu jen všechno věřit.

Neklaňme se hlupákům ani zloduchům a těm, kteří uctívají smrt a motivují nás k něčemu, co nemusíme přežít.

Snažme se poznat celou skutečnost, včetně původu informací, komodit, které přijímáme a kupujeme a osob, které rozhodují o našich životech. Realitu je třeba důkladně prozkoumat a pochopit, abychom se mohli rozhodnout vhodně i morálně či mohli vhodným způsobem pomoci ostatním.

Dobrému rozhodnutí musí předcházet dobré a úplné poznání situace, to platí o rozhodování individuálních i politických.

Potřebujem vědět, abychom se mohli morálně rozhodnout. Každá nevědomost a netransparence představuje riziko.

A proto všichni potřebujeme analytiky a kvalitní odborníky přírodních i společensko-vědních oborů i syntetické disciplíny, které budou skládat mozaiku do hromady a poskytovat nám komplexní znalost situace.

O všem je třeba pochybovat, a nikoliv věřit a doufat, že je to pravdivé či prospěšné. Věda není nicjiného, než pečlivost, obezřetnost a protože poznání často není zadarmo, pilná mravenčí práce a průzkum teritoria vyžadující schopnosti detektivního psa. Poznávání není nic jiného, než chování aktivované emocí biologického původu, která nás nutká k průzkumu neznámého, činí nás zvědavými a poskytuje nám radost a potěchu z poznání i z nalézání odpovědí. A jak již víme, je to mechanismus vskutku smysluplný, jelikož nic není důležitější pro volbu vhodného chování, než správné zmapování a pochopení situace a možných konsekvencí našeho jednání.

Proto vám říkám sám za sebe, jako opice z rodu homo: při mapování terénu nebyly nalezeny žádné nadpřirozené reality ani důkazy o posmrtných světech. Nebyli nalezeni žádní duchové, kteří by se o nás postarali. Ale toho, na co si můžeme šáhnout a co můžem spatřit není vůbec málo. A všude to žije.

Hlašme se k hodnotě života jako k něčemu, co by pro každou sekulární opici mělo být posvátné.

Zjistili jsme, že jíme své příbuzné. Budiž, jsme kanibalové a masožravci, ale je nutné je mučit a působit jim bolest?

Navíc jsou potřební pro chod zemských ekosystémů, ze kterých získáváme energii, suroviny i obživu. Živé ekosystémy jsou zdrojem našeho štěstí, bohatství i prožitku a ničit je- je hloupé a nemorální.

Lidský rod nesmí válčit, ale spojit se, aby vyřešil problémy, které se týkají nás jako celku a celé naší planety, je nezbytné zabránit jejímu zničení a vnitřním katastrofám i možným nebezpečím, která mohou přijít z kosmického prostoru. Naše existence není nic samozřejmého a není nikdo, kdo by nám ji mohl zaručit navěky.

Všichni se rodíme a vyrůstáme na jedné planetě a bez kooperace tady nepřežijeme.

Nejsou tu žádní ti druzí ani oni, apriorně daní nepřátelé. Je tu jenom jedno velké My. A abychom válčili sami se sebou je hloupé. Jedině lidský rod si to může uvědomit a je jeho zodpovědností, aby ochránil planetu před konflikty a řídil meziskupinovou i mezidruhovou kooperaci a zábavu. Jiná opice to za nás neudělá.

https://www.youtube.com/watch?v=yG0oBPtyNb0

Jen s tím rybařením byste si měli rozmyslet,jestli chcete živé bytosti tahat ostrými háky zahuby z vody. Někdy se to může otočit. Ale ažbudete trpět vinou ostatních, budete vědět, žemáte, co si zasloužíte.

Hledejme jiné cesty, jak je možné nežít v bídě a zároveň nežít v hříchu. https://www.youtube.com/watch?v=5A-4VGfx5lU https://www.youtube.com/watch?v=tdL6uN7w7V0

Komu skutečně záleží na dobru celku, tak, jak skutečně existuje, musí mu záležet na každém cítícím živém tvoru, jelikož smysl každého života, který se rodí právě s životem, je žít smysluplný život. A smysluplné je to, co nám říkají naše smysly, které rozlišují věci příjemné a nepříjemné, špatné a dobré. https://www.youtube.com/watch?v=j1kftCx5-tA

A k tomuto cítícímu celku se může každý obrátit buď čelem, a nebo zády.

Mrtvý delfín, jedna z bezpočtumořských bytostí zabitých ropnýmispolečnostmi.

Syrské dítě, jedna z bezpočtu lidských obětí konfliktu Blízkého východu a severní Afriky a nebezpečných převaděčských praktik.

Největším a nejtěžším úkolem lidstva je, jak se civilizovaně vypořádat se zločinci a agresory, a jak rozlišit zločince od obětí. Zvnějšku vypadají většinou úplně stejně.

Schválně, tipněte si, kdo je zločinec a kdo je slavná osobnost. Kdyby se vám tito lidé snažili s něčím pomoci, komu byste věřili?

Ano, jistě jste uhodli, jediný důvěryhodný je muž úplně vlevo dole, slavný boxer Mike Tyson. Jediní lidé, kterým ublížil byli jeho soupeři v ringu, kteří do toho šli dobrovolně. V běžném životě se ovšem z M. Tysona stal postupně přemýšlivý, krotký a mírumilovný vegetarián se silně odmítavým postojem k lidskému utrpení a pozitivním vztahem ke zvířatům- už jeho první boxerský duel na ulici v Bronxu proběhl kvůli tomu, že parta chlapců ubližovala holubům, které chovala jeho rodina.

Nemůžeme věřit lidskému vzhledu. Jediné, co nám může pomoci je znalost jejich chování a myšlení.

Všichni ostatní na obrázcích patří na seznam nejhledanějších zločinců světa a většinou jde o masové vrahy, mafiány, či nejzvrácenější úchyly. Dále je pravděpodobné, že ti nejchytřejší nejsou vůbec hledáni nebo dokonce sami hledání mohou řídit.

Je úkolem společnosti je objevit a zatknout. Druhá nebezpečná skupina jsou lidé páchající zlo, ač jsou sami přesvědčeni, že konají dobro. Ty je třeba vyvést z omylu.

Kromě těchto dvou skupin lidí tu ale nejsou žádní jiní nepřátelé, žádné znepřátelené skupiny, čí státy a národy. Útočící stát není nic jiného, než spojenectví dvou výše zmíněných typů lidí.

Pokud nám někdo bude přikazovat válku, lov lidí, serme na něj.

Lidé se neloví, s lidmi se domlouvá.

Americké a ruské jednotky si podávají ruku nad řekou Labe, Torgau, duben 1945

Nejsou tu žádní ti druzí.

Základ je uklidit si ve vlastním domě, vymést pavučiny a pochytat nebezpečné pavouky, šoupnoutje tam, kde nikomu neublíží a zjistit, co je pravda a co je pouhá představa.

Doufám však, že se shodnem na jednom, klíčové je poznání situace a jeho nejlepší, nejjistější a nejsofistikovanější známá metoda je metoda vědecká.

Víra je hloupá a podporují ji právě jenom dva již zmíněné druhy lidí:hodný blb a nebo zlý inteligent, co chce manipulovat a řídit chování ostatních. Oba případy jsou nebezpečné, a jsou to jen tyto dva druhy lidí, kteří nám říkají, že víra je něco hezkého, posvátného anesmíme ji kritizovat. Mějte to na paměti.

A rozhodněte se sami, na jakou stranu se přikloníte.

Pokud však neskončíme s vyčleňováním se na nás a ty druhé, pokud se nevrátíme ke skeptické filozofii, ke kořenům naší antické civilizace a k jistým kamenům a sloupům empirické evidence,

je možné a pravděpodobné, že vypukne znovu velká válka a celá Země bude zalita krví naší i krví našich žen a dětí, v níž se budou koupat a oblizovat privilegovaní pavouci, mesiáši války, mučednictví a smrti.

https://www.youtube.com/watch?v=_MHn5bb85Lw