Veřejné mínění v politickéfilozofii – historický přehledFilozofické koncepty role veřejnosti a veřejného mínění – dva základní proudy, u jejichž zrodu stáli antičtí filozofové:

• Platónský pohled - preferuje vládu elity, zdůrazňuje malou kompetenci běžných občanů;

• Aristotelský pohled – společný soud veřejnosti je větší zdroj moudrosti nežpohledy jednotlivých občanů

Platon (427-347 př. Kr.)

• Obraz jeskyně, obraz lodi• Politická moc v rukou menšiny –filozofů• Lid (dav) je impulsivní, bez znalostí a zkušeností• Veřejné mínění je „velké a silné domácí zvíře“• Rizika demokracie, snaha politiků získat podporu

občanů• Přirozená dělba práce: vládci – vojáci – řemeslníci• Úkolem filozofa je prozkoumat tuto dělbu,

povzbudit odpovídající ctnosti a zajistit, aby jednotlivci vykonávali své správné funkce

• Svoboda neslouží jednotlivci, ale jeho schopnosti plnit roli v univerzu

Aristoteles (384 – 322 př. Kr.) • Demokracie = rovnost a svoboda• Dvě kritéria svobody

a) vládnout a být ovládánb) žít podle své volby

• Rovnost je možná, neboťa) účast na řízení je odměňovánab) rovné volební právoc) stejná šance zastávat funkci

• Svoboda žít podle své volby limitována – nemánespravedlivě omezovat svobodu jiného

Niccolo Machiavelli (1469-1527)

První teoretik moderního státu - snaha najít rovnováhu mezi mocí státu a občanů, zárodky demokratických myšlenek

• Neexistuje přirozený řád, úkolem politiky je nalézt principy organizace společnosti

• Politika je zápas o získání, zachování a užívání moci

• Člověk je přirozeně egoistický, neschopný konat dobro, pokud k tomu není donucen

• Aby lidé podporovali stát, musí fungovat náboženství a vymahatelnost práva

Niccolo Machiavelli (pokr.)

• Základem svobody může být konflikt a nesoulad• Politický systém uvnitř státu má vyrovnávat

zájmy soupeřících frakcí, vytvořit zákonný orgán, který mohou všichni přijmout – prvky demokratické vlády

• Svoboda má přednost před tyranií, i když tyranie je často nutná k udržení svobody

• Rozlišoval mezi politikou nutnou k nastolenístátu (expanze) a politikou nutnou k jeho udržení (demokratické prvky)

Thomas Hobbes (1588-1670)

Leviatan – symbol všemocného státu

Člověk je sobecký a požitkářský, jeho podstatou jsou konflikty zájmů a boj o moc

V přirozeném stavu je lidská existence stálý boj o přežití – každého proti každému

Vyhnout se riziku utrpení - přijmout přirozenáminimální práva a pravidla: nedělej druhému co nechceš, aby jiní dělali tobě

Thomas Hobbes (pokr.)Společenská smlouva

Dohoda mezi lidmi je neuskutečnitelný cíl, proto se lidé mají vzdát svých práv a přenechat je mocné autoritě – vytvořit funkční a zákonnou soukromou a veřejnou sféru, společnost a stát

Vytvoří se jediná politická moc, jediný autoritativní vztah – vztah vládce k poddanému, občané se vzdaly možnosti nezávislé akce

Právo panovníka rozkazovat a povinnost poddaného k poslušnosti jsou výsledkem souhlasu

John Locke (1632 – 1704)

• Přirozený stav je stavem svobody, nikoliv zvůle, není stavem válečným

• Lidé jsou svobodní a rovní díky rozumu - jsou schopni racionálně myslet a sledovat přirozené zákony

• Jednotlivci mají právo uspořádat svoji existenci, mají právo na život, svobodu a majetek

• Přirozený stav má nevýhody – řešením je uzavření společenské smlouvy

John Locke (pokr.)Společenská smlouva

• Jednotlivci přenechávají vládu autoritě, aby uskutečňovala cíle ovládaných

• Na stát se přenáší moc zákonodárná a výkonná, ale stát musí chránit práva a svobody jednotlivců

• Jednotlivci jsou těmi nejlepšími posuzovateli svých vlastních zájmů a konečnými soudci vlády

• Stát musí být omezen v rozsahu a činnostitak, aby zajistil maximum možné svobody pro každého občana

John Locke (pokr.)Morální zákony

Tři typy morálních zákonů, podle nichž lidéposuzují dobro a zlo svého počínání:

1. Božský zákon jako míra hříchu a povinnosti (the divine law)

2. Občanský zákon jako míra pro zločiny a nevinnost (the civil law)

3. Zákon veřejného mínění či veřejné pověstijako míra ctnosti a neřesti (law of opinion or reputation) – lidé si podržují moc smýšlet dobře či špatně o počínání těch, mezi nimiž žijía mezi sebou ustanovovat, co chtějí nazývat „ctnost“ a „neřest“

Jean Jacques Rousseau (1712-1778)• Hlavní cíl republikanismu – povinnosti a závazky

k veřejné oblasti.• Role občana je to nejvyšší, o co může jednotlivec

usilovat• Společenská smlouva – předání svrchovanosti lidu není

nutné a nemá se uskutečnit. Svrchovanost má původ v lidu a má mu zůstat.

• Svrchovaná moc je lid tvořící zákony,podle nichž žije (legislativní moc)

• Ovládáni mají být vladaři, lid jim propůjčil výkonnou moc

• Aktivní angažované občanství – společná shromáždění, kde občané rozhodují, co je pro obec dobré a schválit odpovídající zákon

• Koncepce samosprávy – idea sebeřízení společnosti, záležitosti státu jsou včleněny do záležitostí obyčejných občanů

• Ideál Ženevské republiky, nevidí rozpory nastupujícího kapitalismu

J. J. Rousseau (pokr.) Pojetí svobody a rovnosti

• Svoboda a rovnost nerozlučně spojeny, všichni musí požívat stejná práva

• Svobodný občan – svobodný od ekonomické závislostinemusí se obávat vyjádřit svůj soud bez ohrožení svého živobytí

• Nebyl zastáncem všeobecné rovnosti –žádný občan nemá být tak bohatý, aby si mohl koupit druhého člověka a žádný tak chudý, aby byl nucen sám sebe prodat

J. J. Rousseau (pokr.)Dvě formy společenské vůle

• Rozlišuje mezi obecnou vůlí a vůlí všech

• Obecná vůle – veřejně vytvořenékoncepce obecného blaha Přihlíží jen k zájmu společnému Uskutečňuje se ve svrchované moci lidu

• Vůle všech přihlíží k zájmu soukromému Je jen souhrnem jednotlivých vůlí

J. J. Rousseau (pokr.)Rozdělení zákonů

• Zákony státní – upravují vztah mezi institucemi

• Zákony občanské – upravují vztah mezi lidmi• Zákony trestní – stanovují sankce a tresty• Zákony založené na mravech, zvycích a

zvláště veřejném mínění – nejdůležitější ze všech, nepsané, dlící v srdcích občanůTvoří opravdovou ústavu státu, nahrazují a znovuoživují ostatní zákony, když stárnou a uhasínají

John Stuart Mill (1806-1873)

Nebezpečí despotické moci a přebujelého státuObhajoval:

• Pozvednutí individuální svobody• Větší odpovědnost vlády• Efektivní vládní administrativa

Upozorňoval na rizika:• Rostoucí moc vlády v různých společenských

oblastech• Rostoucí závislost občanů na vládě (jako

zaměstnanců, příjemců služeb)• Tyranie většiny ve veřejném mínění

J. S. Mill (pokr.)Esej „O svobodě“

• Vymezuje podstatu a hranice moci, kterou může společnost oprávněně vykonávat nad jednotlivcem

• Jednotlivec má svrchovanost nad sebou, nad vlastním tělem, vlastní myslí

• Sociální nebo politické zasahování státu do individuální svobody je ospravedlnitelné jen jako obrana před akcemi, které zasahují do svobody ostatních nebo jim škodí

• Za nejvýznamnější považoval: svobodu myšlení, diskuse a zveřejňování; svobodu jednat v souladu s vlastním charakterem; svobodu sdružování

J. S. Mill (pokr.)Koncept svobodného politicky

aktivního občana

• Účast občanů v politickém životě podstatnápro rozvíjení přímého zájmu na řízení státu, informovanosti a rozvíjejícího se občanství

• Umožňuje občanům odhalit vlastní potřeby, dospět k praxí vyzkoušeným soudům, rozvinout duševní dokonalost intelektuálního, praktického a morálního typu

• Nejvhodnější formy jsou účast ve volbách, zapojení do místní samosprávy a soudcovských služeb

Alexis de Tocqueville (1805-1859)

• Rozšíření volebního práva ohrožuje možnost politické svobody a osobnínezávislost

• Silný sociální stát –udržuje občany v permanentním dětství

• Konzumní společnost –lidé jsou spotřebiteli, nikoliv občany, nepřemýšlejí o věcech veřejných

• Subtilní despotismus –maskovaný suverenitou lidu

Georg Wilhelm Friedrich Hegel(1770-1831)

• VM je vyjádření empirickévšeobecnosti a myšlenek mnohých

• Jeho funkcí je racionální utvářenípanství

• Je nahodilé, věda do oblasti VM nepatří

„Veřejné mínění si zasloužístejně úctu jako opovržení“

• Konflikt zájmů ve společnosti –soukromí vlastníci reprezentují pouze partikulární zájmy

• VM ztrácí základnu jednoty a stává se souhrnem subjektivních mínění mnohých

• VM je formou zdravého lidského rozumu, je předsudečné, ale přesto vyjadřuje opravdové lidské potřeby a správnétendence

Veřejnost jako vzdělávacíprostředek

• Vladař nevykonává práva veřejnosti, základem jeho moci jsou mravnízákony, světový rozum

• VM je formou občanské integrace shora – vede k pochopení státu a jeho záležitostí, činnosti institucí, lékem proti domýšlivosti úředníků

Karl Marx (1818-1883)

• Zrušení feudálního panstvíneznamená zrušení panství vůbec

• Politicky činná veřejnost soukromých vlastníků reprezentuje pouze třídní zájem buržoazie

• Třídní podstatu „veřejnosti“ zakrývá

Veřejné mínění je falešnévědomí

• Řešením je odstranění třídních rozdílůzespolečenštěním výrobních prostředků

• Zmizí politická moc jako organizovanénásilí jedné třídy vůči druhé

• Demokratická veřejnost bude schopna řídit a kontrolovat chod společnosti

James Bryce (1838-1922)Čtyři typy demokracie:1. Přímá demokracie – možné jen v malých

komunitách2. Dominance reprezentativních shromáždění –

parlament jedná v zájmu země, je schopen ho rozpoznat lépe než veřejnost

3. Americký model –volení zástupci jsou reprezentanty skupin, volby v rychlém sledu, podléhání tlaku veřejného mínění (faktická vláda VM)

4. Budoucnost: vláda veřejného mínění –zjišťování VM bez mašinérie voleb – teoreticky možné, technicky nereálné