SALVE

Obsah

Editorial

Thomas SoumldingPřaacutetelstviacute s JežiacutešemNovozaacutekonniacute motiv

Jan Pořiacutez OCDNic neniacute člověku na světě přaacutetelskeacute bez člověka kteryacute by mu byl přiacutetelemPřaacutetelstviacute u sv Augustina

Alexius Vandrovec OSBDuchovniacute přaacutetelstviacute u sv Aelreda z Rievaulx a mnišskaacute tradice

Jean-Marie Gueullette OPPřaacutetelstviacute u sv Tomaacuteše Akvinskeacuteho

Jesuacutes Castellano Cervera OCDKřesťanskaacute modlitba ndash přaacutetelstviacute s BohemNauka a poselstviacute sv Terezie od Ježiacuteše 13

Nerezignujme přiacuteliš snadno na přaacutetelstviacuteRozhovor s Michałem Ziołem OCSO

Fotografi e tance Petra Neuberta

Recenze

English Summary

Editorial

Vaacuteženiacute čtenaacuteřiprvniacute čiacuteslo letošniacuteho ročniacuteku našiacute revue pro teologii a duchovniacute život jsme se roz-hodli věnovat přaacutetelstviacute Proč vlastně a o jakeacute teacutema jde Abych naznačil odpověď a vhodně vaacutes naladil před dalšiacute četbou dovoliacutem si byacutet osobnějšiacute než by se možnaacute v editorialu slušelo

Teacutemata pojednaacutevanaacute v Salve si osobně děliacutem na bdquoaktuaacutelniacuteldquo a bdquověčnaacuteldquo ačkoli jsem si vědom toho že bdquoaktuaacutelniacuteldquo teacutema může jen stěžiacute existovat bez hlubšiacuteho trvaleacuteho zaacutekladu a teacutema bdquověčneacuteldquo zase nikdy nepostraacutedaacute svou špetku aktuaacutelnosti Jde mi v tomto děleniacute spiacuteše o důrazy než o vyacutelučneacute alternativy Nuže když jsem před několika lety navrhl jako jedno z možnyacutech budouciacutech teacutemat bdquoDuchovniacute přaacutetelstviacuteldquo učinil jsem tak s předpokladem že půjde spiacuteše o teacutema bdquověčneacuteldquo než o teacutema bdquoaktuaacutelniacuteldquo Řiacutekal jsem si tehdy že teacutema duchovniacuteho přaacutetelstviacute bude pro svou nadčasovost snadno přijatelneacute a zpracovatelneacute

Dnes si tiacutem už nejsem tak jist Ne že bychom s teacutematem zaacutepasili kdoviacutejak bdquobouřlivěldquo ale zaacutepas to v každeacutem přiacutepadě byl Dokladem toho je i fakt že de-fi nitivniacute naacutezev čiacutesla se zbavil přiacutevlastku bdquoduchovniacuteldquo ne snad proto že bychom jej považovali za zbytečnyacute nyacutebrž s ohledem na jeho možneacute nepochopeniacute ba nespraacutevneacute užitiacute

Saacutem za sebe jsem si v průběhu vzniku tohoto čiacutesla staacutele viacutece uvědomoval že bezprostředniacute motivy ktereacute mě přiměly k jeho navrženiacute byly ve skutečnosti na-vyacutesost bdquoaktuaacutelniacuteldquo Uvedu dva

Prvniacutem motivem je dojem že v běžneacute řeči současneacuteho člověka dochaacuteziacute při užiacute-vaacuteniacute slova bdquopřaacutetelstviacuteldquo ke strašliveacutemu zploštěniacute jeho obsahu Poprveacute jsem si na to vyacuterazně saacutehl při sveacutem studiu v Řiacutemě v polovině let Slůvka amico (bdquopřiacutetelldquo) se zde použiacutevalo jako označeniacute pro kohokoli s kyacutem jsme se alespoň jednou v životě setkali a prohodili s niacutem paacuter zdvořilostniacutech fraacuteziacute Postupně jsem se staacuteval na tako-veacute použiacutevaacuteniacute slova bdquopřiacutetelldquo staacutele alergičtějšiacute takže jsem byacuteval v pokušeniacute odpoviacutedat svyacutem řaacutedovyacutem spolubratřiacutem (když mě takovyacutem označeniacutem bdquopočastovalildquo) že sice jsem jejich spolubratr ne však automaticky jejich přiacutetel Dnes se mi tato vzpomiacuten-ka vybaviacute takřka pokaždeacute když otevřu svou straacutenku na facebooku a bdquozjistiacutemldquo kdo všechno bdquoje myacutem přiacutetelemldquo ačkoli za sveacute skutečneacute přaacutetele mohu považovat jen ně-ktereacute z osob jež se na daneacutem seznamu nachaacutezejiacute a naopak jiniacute kteřiacute jimi bezespo-ru jsou se na něm nevyskytujiacute vůbec jednoduše proto že facebook nepoužiacutevajiacute

Druhyacutem motivem je jinaacute aktuaacutelniacute deformace užiacutevaacuteniacute slova bdquopřiacutetelldquo totiž ne-bezpečnaacute zaacuteměna jeho vyacuteznamu Nezapomenu na den kdy mi jedna řeholnice

SALVE

v rozhovoru řekla že se už raději vyhyacutebaacute tomu aby lidem bez hlubšiacutech křesťan-skyacutech kořenů mluvila o Bohu jako o přiacuteteli a o modlitbě jako o přaacutetelstviacute s Niacutem Důvod je nasnadě bdquopřiacutetelemldquo bdquopřiacutetelkyniacuteldquo je dnes takřka vyacutehradně sexuaacutelniacute partner I v přiacutepadě že se jednaacute o vztah hlubokyacute a laacuteskyplnyacute jde o nepřijatelneacute mateniacute pojmů laacuteska přaacutetelskaacute je jinyacutem druhem laacutesky než je laacuteska partnerskaacute Velmi vyacutestižně o tom pojednaacutevaacute znaacutemyacute duchovniacute autor C S Lewis ve sveacute knize Čtyři laacutesky Kdyby partnerskyacute vztah a přaacutetelstviacute byly totožneacute bylo by zbytečneacute uvažovat samostatně o heterosexuaacutelniacutem přaacutetelstviacute o možnosti jeho uskutečněniacute o jeho uacuteskaliacutech apod Neniacute ostatně přiacuteznačneacute že se naacutem přes naši nemalou sna-hu nepodařilo do tohoto čiacutesla Salve najiacutet vhodneacute a vyvaacuteženeacute pojednaacuteniacute na toto teacutema

Při postupneacutem vyacuteběru a zpracovaacutevaacuteniacute přiacutespěvků jsme si jak věřiacutem všichni mnohokraacutet ověřili že ono zploštěniacute i ona zaacuteměna majiacute ve skutečnosti co dělat s opomiacutejeniacutem oněch bdquověčnyacutech prazaacutekladůldquo na kteryacutech přaacutetelstviacute ndash alespoň jak bylo po tisiacuteciletiacute chaacutepaacuteno ndash prostě stojiacute totiž na přaacutetelskeacutem rozměru ba přiacutemo přaacutetelskeacutem zaacutekladu vztahu mezi Bohem a lidmi (viz byť jen Ex 1313) Viděno z tohoto pohledu neniacute lidskeacute přaacutetelstviacute ničiacutem jinyacutem než uacutečastiacute podiacutelem na tom-to zaacutekladniacutem rozměru vztahu k Bohu To takeacute naznačuje jeden z důvodů proč dochaacuteziacute k zaacuteměnaacutem a povrchniacutem chaacutepaacuteniacutem přaacutetelstviacute kde chybiacute živyacute vztah s Bo-hem je jen velmi těžkeacute aby se skutečneacute přaacutetelstviacute naplno rozvinulo A to je takeacute jedniacutem z důvodů proč může byacutet zavaacutedějiacuteciacute mluvit o bdquoduchovniacutemldquo přaacutetelstviacute no-vopohanům to zniacute spiritisticky ezotericky a eacutetericky devoacutetniacute osoby pak ochot-nyacutem použiacutevaacuteniacutem teacuteto bdquoduchovniacute naacutelepkyldquo občas zaviacuterajiacute oči před mnoha uacuteskaliacute-mi přaacutetelskyacutech vztahů zvlaacuteště jde-li o vztah mezi mužem a ženou

Každeacute přaacutetelstviacute tedy buďto je bdquoduchovniacuteldquo tj vyrůstaacute z působeniacute moci Božiacute kteraacute je Osobou totiž z vanutiacute Ducha Svateacuteho (byť je toto působeniacute v daneacutem přaacutetelstviacute zakoušeno nezřiacutedka anonymně) nebo prostě nejde o přaacutetelstviacute nyacutebrž o jinou skutečnost většinou okleštěnou a zuboženou karikaturu opravdoveacuteho přaacutetelstviacute

Teacutema přaacutetelstviacute tak nyniacute kdy je čiacuteslo hotovo vniacutemaacutem zaacuteroveň jako bdquoaktuaacutelniacuteldquo i jako bdquověčneacuteldquo Doufaacutem že už jen letmyacute pohled na skladbu člaacutenků to zřetelně doložiacute trvalyacute teologicky hlubokyacute zaacuteklad přaacutetelstviacute se snažiacute přibliacutežit jak biblickaacute studie T Soumldinga o přaacutetelstviacute s Ježiacutešem tak fi lozofi cko-teologickyacute přiacutespěvek J-M Gueullette OP o Bohu jako Přiacuteteli člověka podle nauky sv Tomaacuteše Akvinskeacuteho Rozvinutiacute a aplikace těchto zaacutekladů do duchovniacuteho života a mnoheacute aktualizačniacute podněty přinaacutešejiacute člaacutenky J Pořiacuteze OCD o přaacutetelstviacute u sv Augustina A Vandrovce OSB o přaacutetelstviacute v mnišskeacute tradici (s nepominutelnou ukaacutezkou z klasickeacuteho diacutela sv Aelreda z Rievaulx) a synteacuteza nauky sv Terezie od Ježiacuteše o křesťanskeacute mod-

EDITORIAL

litbě jako přaacutetelstviacute s Bohem z pera J Castellana OCD Propojeniacute bdquoaktuaacutelniacuteholdquos bdquověčnyacutemldquo lze naleacutezt takeacute v rozhovoru s M Żiołem OCSO

Vzhledem k tomu že editorial našiacute revue je už po leacuteta většinou psaacuten jejiacutem šeacutefredaktorem Mons Dominikem Dukou OP je snad na miacutestě ještě slůvko na vysvětlenou proč tomu tak protentokraacutet neniacute vzhledem k noveacutemu poslaacuteniacute praž-skeacuteho arcibiskupa jiacutemž byl otec Dominik nedaacutevno pověřen je pochopitelneacute že se nemohl pro svou momentaacutelniacute zanepraacutezdněnost tohoto uacutekolu zhostit Pro naacutes je to ovšem milou přiacuteležitostiacute k tomu abychom mu popřaacuteli mnoho požehnaacuteniacute ve vykonaacutevaacuteniacute svěřeneacuteho uacuteřadu a ujistili jej o svyacutech modlitbaacutech za něj a jemu svěřenou arcidieceacutezi

Pavel Vojtěch Kohut OCD

Thomas Soumlding

Přaacutetelstviacute s JežiacutešemNovozaacutekonniacute motiv

Existuje praveacute přaacutetelstviacute mezi lidmi Je o tom přesvědčena jak antika tak i mo-derniacute doba Touha po přaacutetelstviacute je v člověku hluboko zakořeněna a to nejen u dětiacute Existuje mezi muži mezi ženami nebo mezi mužem a ženou laacuteska kteraacute neniacute ovlaacutedaacutena sexualitou nyacutebrž solidaritou Laacuteska kteraacute nekonkuruje rodičov-skeacute laacutesce laacutesce k dětem či manželskeacute laacutesce Existuje spřiacutezněnost volbou kteraacute spočiacutevaacute na svobodě uacutečasti a naacuteklonnosti ale neznamenaacute uacutejmu na vlastniacutem štěstiacute nyacutebrž zkvalitněniacute života Ani antika ani moderniacute doba se nechce vzdaacutet štěstiacute takoveacuteho přaacutetelstviacute ndash proto jsou stareacute i noveacute knihy plneacute empirickyacutech zpraacutev a rad jak lze toto štěstiacute najiacutet

Existuje takeacute praveacute přaacutetelstviacute mezi Bohem a lidmi Antika o tom přesvědčena neniacute a takeacute moderniacute doba vyjadřuje v tomto směru skepsi Nejsou bohoveacute naacutelado-viacute Neniacute Bůh člověku až přiacuteliš vzdaacutelenyacute až přiacuteliš vznešenyacute až přiacuteliš velkyacute než aby mu mohl byacutet dobryacutem přiacutetelem A nejsou lideacute přiacuteliš egoističtiacute aby se mohli přaacutete-lit s Bohem Jak velkyacute zaacutejem maacute Bůh na životě člověka Jak bliacutezko si lideacute hodlajiacute připustit Boha k sobě Teacutema přaacutetelstviacute s Bohem je veskrze aktuaacutelniacute Znamenalo by pro naacutes skvělou vyhliacutedku na život v němž by se vjedno propojila laacuteska k Bohu a laacuteska k bližniacutemu stvořeniacute člověka k obrazu Božiacutemu a radost ze života Je však přaacutetelstviacute s Bohem viacutec než jen pouhyacute sen A nekonkuruje laacutesce k Bohu přece jen lidskeacute přaacutetelstviacute Nebo mezi nimi existuje jakeacutesi spojeniacute či dokonce jednota

Může však takoveacute přaacutetelstviacute s Bohem vůbec existovat aniž by zraňovalo božstviacute Boha a lidskost lidiacute

Přaacuteteleacute v Řecku

Aristoteleacutes věnoval několik knih sveacute Etiky Niacutekomachovy přaacutetelstviacute (knihy VIIIndashX)13

Řeckyacute fi lozof věděl jak je důležitaacute angažovanost v politice život v rodině dobreacute povolaacuteniacute a kvetouciacute hospodaacuteřstviacute Věděl však takeacute jak je pro člověka důležiteacute miacutet dobreacute přaacutetele V přaacutetelstviacute viděl životně nezbytnou ctnost bdquoBez přaacutetel by si nikdo nepřaacutel žiacutet byť i měl všechna ostatniacute dobraldquo (VIII a n) Co však je praveacute přaacutetelstviacute

SALVE

a) Tři druhy přaacutetelstviacute

Aristoteleacutes cituje přiacutesloviacute kteraacute jsou v miacuterně pozměněneacute podobě běžnaacute dodnes bdquoRovnyacute rovneacuteho si hledaacuteldquo (Etika Niacutekomachova VIII a 13) bdquojedno srdce a jed-na dušeldquo (IX b ) bdquopřaacutetelům všechno společnoldquo (IX b ) bdquospolečneacute jsou věci přaacutetelldquo (VIII b 13n) přaacuteteleacute sdiacutelejiacute bdquoradost i žalldquo (IX a n) Na tato slova pak navazuje v dalšiacutem vyacutekladu Aristoteleacutes by samozřejmě nebyl žaacutednyacute fi lozof kdyby pouze potvrzoval moudrosti všedniacuteho života Podrobuje je naopak kritice modifi kuje je a snažiacute se přaacutetelstviacute zevrubně prozkoumat podobně jako to činiacute Platoacuten ve sveacutem dialogu Lysis

Aristoteleacutes rozlišuje tři druhy přaacutetelstviacute prvniacute je pro radost druheacute přinaacutešiacute uži-tek a třetiacute činiacute dobro Všechny tři druhy přaacutetelstviacute charakterizuje rovnost a po-spolitost bdquoPřaacutetelstviacute jest rovnostldquo (Etika Niacutekomachova IX b ) Ovšem zaacute-važnost a forma teacuteto rovnosti a jim odpoviacutedajiacuteciacuteho přaacutetelstviacute je velmi rozdiacutelnaacute Můžeme se setkaacutevat se stejně smyacutešlejiacuteciacutemi lidmi abychom společně pěstovali sport nebo se věnovali koniacutečkům Když se z takoveacuteho setkaacuteniacute nic viacutec nevyvine zůstaneme spolu jen tak dlouho dokud k tomu budeme miacutet chuť Existujiacute takeacute

bdquoobchodniacute přaacuteteleacuteldquo jejichž přiacutezeň si musiacuteme zachovat proto aby se dařilo naše-mu obchodu Spolubojovniacuteci musejiacute držet pevně pospolu protože by jinak za-hynuli Na konci vaacutelky se pak vydajiacute každyacute svou cestou a schaacutezejiacute se nanejvyacuteš při setkaacuteniacute veteraacutenů Kolegoveacute v zaměstnaacuteniacute pracujiacute efektivněji když si nejsou tak uacuteplně nesympatičtiacute Tvořiacute však v podniku přece jen uacutečelovyacute svazek Všechna tato přaacutetelstviacute jsou křehkaacute a všichni tito přaacuteteleacute zaměnitelniacute Nejviacutece ohroženaacute a pro ostatniacute nejnebezpečnějšiacute jsou politickaacute přaacutetelstviacute Stupňovaacuteniacute bdquonepřiacutetel ndash uacutehlav-niacute nepřiacutetel ndash stranickyacute přiacutetelldquo nebylo už ani v antice ničiacutem neznaacutemyacutem Politickaacute přaacutetelstviacute sloužiacute k udrženiacute moci k haacutejeniacute zaacutejmů a k prosazovaacuteniacute požadavků Pou-ze ve velmi vzaacutecnyacutech přiacutepadech se takoveacute politickeacute přaacutetelstviacute nepěstuje na uacutekor ostatniacutech a spočiacutevaacute na vzaacutejemneacute dobreacute vůli kteraacute maacute na zřeteli i mnoheacute jineacute lidi kteřiacute nepatřiacute přiacutemo k okruhu přaacutetel Jinak je přaacutetelskaacute laacuteska přece jen zakukle-nyacutem egoismem

Zcela jinyacute je třetiacute jedinyacute spraacutevnyacute druh přaacutetelstviacute kteryacute maacute zaacutejem na dobru Dobřiacute přaacuteteleacute majiacute smysl pro dobro pro sebe a pro sebe navzaacutejem Ať už jde o poznaacuteniacute nebo radost ze života o uměniacute a vědu nebo o techniku a ekonomii ndash to co je dobreacute napomaacutehaacute lidskeacutemu společenstviacute a ve společenstviacute se takeacute intenziv-něji zakoušiacute a leacutepe podporuje Opravdoveacute přaacutetelstviacute se může rozviacutejet takeacute mezi obchodniacutemi a stranickyacutemi přaacuteteli mezi kolegy v zaměstnaacuteniacute i členy spolku O to lepšiacute je to pro přaacutetelstviacute a takeacute pro prosazeniacute spraacutevně pochopenyacutech vlastniacutech zaacutej-mů V jisteacutem smyslu je samo přaacutetelstviacute velkyacutem statkem Přaacutetelstviacute existuje samo

o sobě ovšem ne v podobě viacutece rozvinuteacuteho a s ostatniacutemi sdiacuteleneacuteho egoismu nyacutebrž v podobě vzaacutejemneacuteho objevovaacuteniacute a posilovaacuteniacute lidskosti smyslu pro kraacutesu a spravedlnosti Takovaacute přaacutetelstviacute nikomu neškodiacute na rozdiacutel od těch kteraacute sloužiacute jen jako zdroj rozkoše ke zvyšovaacuteniacute zisku a k honbě za mociacute

b) Přaacutetelstviacute ve svobodě

Praveacute přaacutetelstviacute se vyznačuje svobodou Přiacutetelkyně a přaacutetele hledaacuteme a nachaacute-ziacuteme Nikdo naacutem je nepředklaacutedaacute Platiacute že přaacutetelstviacute se musiacute pěstovat musiacute se do něho investovat čas a energie Kdo pociťuje pouze averzi ten přaacutetelstviacute brzy zanechaacute Kdo se ho však pevně držiacute udělaacute potěšujiacuteciacute zkušenost že ostatniacute lideacute mu nejsou konkurenty nyacutebrž partnery kteřiacute s niacutem sdiacutelejiacute radost i žal Stejně po-těšujiacuteciacute je to když člověk saacutem v sobě objeviacute že je ochoten pomaacutehat je schopen laacutesky a je určen ke společenstviacute

Praveacute přaacutetelstviacute předpoklaacutedaacute pospolitost To neznamenaacute že bychom spolu museli bezpodmiacutenečně traacutevit velmi mnoho času Ovšem bez hlubokeacute duševniacute naacuteklonnosti bez živeacute vyacuteměny myšlenek bez toho abychom na sebe navzaacutejem staacutele znovu mysleli a bez soucitu nevznikne žaacutedneacute přaacutetelstviacute Společneacute zaacutejmy jsou dobreacute a kraacutesneacute ale přaacutetelstviacute je viacutec než jen uacutečelovyacute svazek na čas Pokud se zaklaacutedaacute na sympatiiacutech maacute siacutelu překonaacutevat hranice mezi chudaacutekem a bohaacutečem mezi paacutenem a služebniacutekem Přaacutetelstviacute se ovšem vyznačuje vzaacutejemnostiacute Jinak by byla narušena zaacutesada rovnosti To co udělaacute jeden pro druheacuteho by měl udělat i ten druhyacute pro prvniacuteho pokud to jde Přiacutetelkyně a přaacuteteleacute musejiacute staacutet při sobě Neptaacuteme se po tom co je moje a co je tvoje nyacutebrž daacutevaacuteme to co přiacutetelkyně nebo přiacutetel potřebuje Skutečneacute přaacutetelstviacute se projevuje v nouzi Ve starověku byli lideacute zajedno že přaacuteteleacute musejiacute byacutet dokonce připraveni nasadit jeden pro druheacuteho život Tento postoj zachycuje ve vysokeacutem stylu napřiacuteklad Schillerova balada Ru-kojmiacute

c) Přaacutetelstviacute s Bohem

Ze stejneacuteho důvodu ze ktereacuteho se Aristoteleacutes zastaacutevaacute přaacutetelstviacute mezi lidmi zpo-chybňuje že by existovalo přaacutetelstviacute mezi lidmi a Bohem (Etika Eudemova b n Magna Moralia b a jinde) v tomto vztahu chybiacute podle Aristotela rov-nost kteraacute je však pro přaacutetelstviacute podstatnaacute Bohoveacute mohou docela jistě udělat něco pro lidi a lideacute něco pro bohy Mohou navazovat kontakt Řekoveacute věděli sveacute o milaacutečciacutech bohů ndash a takeacute o vrtošiveacutem osudu (Iliada a jinde) Platoacuten ovšem hovořil o přaacutetelstviacute bohů s lidmi ale jen s těmi dobryacutemi ctnostnyacutemi (Symp 13b

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

SALVE

a aj) V jeho stopaacutech kraacutečeli Iacutesokrateacutes (Or ) a Xenofoacuten (Mem IV 13) Toho kdo respektuje Boha nazyacutevaacute Epikteacutetos bdquopřiacutetelem bohůldquo (Diss II ) Avšak Aristoteleacutes je přiacutesnějšiacute S bdquonehybnyacutemldquo hybatelem nelze miacutet žaacutedneacute přaacutetelskeacute vztahy A bohoveacute ať už jsou sebelidštějšiacute jsou přece jen od lidiacute odděleni musejiacute si držet odstup Ve skutečnosti nemohou miacutet s lidmi nic společneacuteho jinak by po-zbyli sveacuteho božstviacute Naopak přaacutetelstviacute mezi lidmi je nezbytneacute mimo jineacute proto že člověk bez něho sotva dokaacuteže snaacutešet raacuteny osudu

To že je přaacutetelstviacute s Bohem problematickeacute souvisiacute s lidskou svobodou Přaacute-telstviacute s Bohem by mohlo existovat jen v přiacutepadě kdyby Bůh a člověk nebyli konkurenty Řečtiacute bohoveacute však patřiacute ke stejneacutemu kosmu jako lideacute Proto se rodiacute myacutetus o Promeacutetheovi Lideacute kteřiacute si musejiacute svou svobodu na boziacutech vyvzdorovat nemohou byacutet jejich přaacuteteli Pouze lideacute kteřiacute by dostali svou svobodu darem od Boha by se s niacutem mohli přaacutetelit aniž by se přitom zřekli sami sebe

Přaacuteteleacute v Izraeli

Eacutetos přaacutetelstviacute Stareacuteho zaacutekona odpoviacutedaacute do značneacute miacutery antice V raacutemci mono-teismu se přaacutetelstviacute s Bohem staacutevaacute probleacutemem a možnostiacute

a) Moudrost přaacutetelstviacute

Nejslavnějšiacute starozaacutekonniacute dvojiciacute přaacutetel je David a Jonatan dva nestojiacute na stej-neacute uacuterovni David se vypracoval z ničeho Jonatan je kraacutelovskyacute syn Jonatan však uzavře s Davidem kteryacute se později stane otcovyacutem naacutestupcem uacutemluvu (Sam 13) aby ho před Saulem chraacutenil (srov Sam ) Aniž by to tušil připojil se tiacutem k Božiacutemu plaacutenu spaacutesy Jonatan je tiacutem kdo daacutevaacute David tiacutem kdo přijiacutemaacute Jo-natan přijal Davida do sveacuteho srdce a bdquozamiloval si ho jako sebe sameacuteholdquo (Sam 13 ) To dokazuje svyacutemi činy Při uzavřeniacute uacutemluvy daruje Davidovi svůj plaacutešť a celou svou vyacutezbroj (Sam ) a nemohl tak svou důvěru k přiacuteteli pro-jevit zřetelněji Ačkoliv jeho otec Saul usiluje Davidovi o život Jonatan mu zů-staacutevaacute věrnyacute (Sam ndash ) Na druheacute straně David neniacute jen vděčnyacute Hluboce truchliacute nad svyacutem mrtvyacutem přiacutetelem jehož laacuteska mu byla vzaacutecnějšiacute než laacuteska žen (Sam ) S tiacutemto přiacuteběhem koresponduje to jakyacute vyacuteznam přičiacutetajiacute přaacutetelskeacute laacutesce biblickeacute poučneacute knihy Přaacutetelstviacute maacute byacutet věrneacute (Př ) a spolehliveacute (Př ) osvědčuje se v krizi přičemž přiacuteteli ani nepředhazuje jeho viny (Př ) ani mu falešně nelichotiacute (Př n) Podobně se o přaacutetelstviacute vyjadřuje Si-rachovcova kniha Sirachovec viacute co je praveacutemu přaacutetelstviacute společneacute a v jakyacutech zkouškaacutech se osvědčuje (Sir ndash ndash 13ndash) a konkretizuje že nejlepšiacute

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

cestou k němu je baacutezeň před Bohem a věrnost Zaacutekonu Praveacute přaacutetelstviacute spočiacutevaacute v moudrosti a kdo je moudryacute hledaacute si dobreacute přaacutetele

b) Laacuteska k Bohu jako přaacutetelstviacute s Bohem

Platiacute ovšem toteacutež takeacute pro vztah k Bohu Staryacute zaacutekon je v tomto směru zdržen-livyacute Boha se maacuteme baacutet a milovat ho bdquocelyacutem srdcem celou dušiacute i veškerou svou silouldquo (Dt n) Neboť Bůh miluje svůj lid Může však byacutet on jeden a jedinyacute pro lidi přiacutetelem A může se člověk vůbec přaacutetelit s Bohem Neniacute v tom vlastně něco rovnostaacuteřskeacuteho Zdrženlivost Stareacuteho zaacutekona je opraacutevněnaacute Bůh se nechce rovnat lidem a lideacute musejiacute uznat Božiacute jedinečnost A je tato jedinečnost slučitelnaacute s přaacutetelstviacutem Vztahy mezi přaacuteteli mohou byacutet v zaacutesadě asymetrickeacute ale neztros-kotaacute na monoteismu principiaacutelniacute vzaacutejemnost přaacutetelstviacute

Přesto se najdou některeacute starozaacutekonniacute a starožidovskeacute texty ktereacute se zmiňujiacute o přaacutetelstviacute s Bohem Jsou to takoveacute texty ktereacute se otevřely řeckeacutemu myšleniacute a řeckeacutemu jazyku ale zůstaly biblicky laděny Všechny se zaobiacuterajiacute probleacutemem jak Bůh vůbec může navazovat vztahy s lidmi když je jeden jedinyacute Jinak řečeno pokud existuje skutečnaacute laacuteska mezi Bohem a lidmi což Staryacute zaacutekon na mnoha miacutestech řiacutekaacute nejde snad přece jen o zvlaacuteštniacute formu přaacutetelstviacute

Na tuto otaacutezku odpoviacutedaacute kladně moudryacute kraacutel Šalomoun Podle Knihy moud-rosti což je nejmladšiacute kniha Stareacuteho zaacutekona velebiacute Šalomoun vlaacutedu Božiacute moud-rosti Jiacute naacuteležiacute veškeraacute moc proto bdquoobnovuje vesmiacuter a tiacutem že od věků do věků vstupuje do svatyacutech dušiacute dělaacute z nich Božiacute přaacutetele a prorokyldquo (Mdr srov ) Symptomatickeacute jsou zde dvě věci bez prostředniacuteka jako je moudrost neniacute přaacutetelstviacute s Bohem možneacute a vznikaacute působeniacutem samotneacuteho Boha kteryacute použiacutevaacute moudrost k tomu aby uzavřel přaacutetelstviacute Kdo vytaacutehne do boje proti představě přaacutetelstviacute s Bohem Božiacute jedinečnost nepočiacutetaacute s jeho všemohoucnostiacute Přesto zů-staacutevaacute v Knize moudrosti nejasneacute co viacutec maacute bdquopřaacutetelstviacuteldquo znamenat než bliacutezkost a laacutesku k Bohu a můžeme se ptaacutet kdo je vlastně bdquota paniacute moudrostldquo když ne bohyně

Daacutele se dostaacutevaacute Filoacuten Alexandrijskyacute Maacute před očima Abrahaacutema Snad nava-zuje na ndash mimochodem mnohoznačnaacute ndash znaacutemaacute citovanaacute miacutesta z Izaiaacuteše () a z Druheacute knihy kronik ( kde však ve Vulgaacutetě najdeme na rozdiacutel od Septuagin-ty vyacuteraz bdquoamicusldquo) V každeacutem přiacutepadě navazuje na poněkud širšiacute židovskou tradi-ci kteraacute zanechala stopu takeacute u apoštola Jakuba (13) a u Klementa Řiacutemskeacuteho (Prvniacute Klementův list ) V podstatě se nejednaacute o nic většiacuteho a nic menšiacute-ho než o zvlaacuteštniacute vztah důvěry kteraacute spočiacutevaacute na Božiacutem vyvoleniacute a na Abrahaacutemo-vě viacuteře Filoacuten ovšem refl ektuje jak k tomuto přaacutetelstviacute dochaacuteziacute13 Komunikačniacute

SALVE

probleacutem s niacutemž přichaacuteziacute abstraktniacute monoteismus řešiacute Filoacuten biblickyacutem přivlast-něniacutem novoplatonskeacute teologie Podle niacute nenavazuje Bůh ve sveacute fi lantropii přiacute-myacute nyacutebrž nepřiacutemyacute kontakt s lidmi a to prostřednictviacutem Logu-Slova (Decal 1313) A lideacute kteřiacute nachaacutezejiacute cestu k Bohu jsou vedeni za hranice sebe samyacutech ale zaacute-roveň do netušenyacutech hloubek svyacutech dušiacute jež nemohou svyacutem vlastniacutem vědomiacutem nikdy obsaacutehnout Přaacutetelstviacute s Bohem vede tedy člověka pryč od světa ovšem zaacuteroveň k hlubšiacute poslušnosti Zaacutekonu Filoacuten sice ukazuje že onu naději kterou si představovali Řekoveacute totiž byacutet dobryacutem přiacutetelem bohů jedinyacute pravyacute Bůh nerušiacute ale přitom nechaacutevaacute některeacute otaacutezky otevřeneacute ndash jak je to s poměrem Boha ke Slovu a s jednotou těla duše a ducha u člověka

Přaacuteteleacute Ježiacutešovi

V Noveacutem zaacutekoně je přaacutetelstviacute spiacuteše teacutematem ekleziologie než etiky Vychaacuteziacute z christologie Existuje přaacutetelstviacute s Ježiacutešem Synem Božiacutem kteryacute se stal člověkem Přaacutetelstviacute s lidmi a přaacutetelstviacute s Bohem se sjednocuje Z něho vyplyacutevajiacute přaacutetelstviacute v ciacuterkvi

a) Přaacutetelstviacute v ciacuterkvi

Eacutetos přaacutetelstviacute neniacute v Noveacutem zaacutekoně negovaacuten spiacuteše se tu ale klade otaacutezka kde lze skutečneacute přaacutetelstviacute najiacutet Zaacutesadniacute odpověď zniacute v obci Ježiacuteš předpoviacutedaacute že jeho učedniacuteci zažijiacute jak budou zrazeni svyacutemi přaacuteteli (Lk ) A veškeryacute cy-nismus Heroda a Pilaacuteta se projevuje v tom že se v den Ježiacutešovy popravy staacutevajiacute

bdquopřaacutetelildquo (Lk 13) Přaacutetelstviacute projevujiacuteciacute se pohostinnostiacute [Gastfreundscha ] (Řiacutem 13 m 13 t Žid 13 Petr ) je samozřejmostiacute i mimo židovskou obec spoleacutehaacute na ni takeacute Ježiacuteš když posiacutelaacute učedniacuteky do světa a nabaacutedaacute je aby si na svou misijniacute cestu nic nebrali a aby zaklepali na prvniacute domovniacute dveře (Mk bndash13) Skutky apoštolů nezamlčujiacute že se Pavel přaacutetelil i s nekřesťany mezi nimiž byli i vysociacute uacuteředniacuteci v provincii Asie (Sk 13 srov )

V době kdy byli křesťaneacute pronaacutesledovaacuteni jako menšina podezřiacutevaacuteni jako fa-natici a pomlouvaacuteni jako blaacutezni měla vnitřniacute soudržnost obciacute velkyacute vyacuteznam Ne-spojovaly je etnickeacute sociaacutelniacute a kulturniacute faktory nyacutebrž společnaacute viacutera a společnaacute naděje ( t 13) Obraacuteceniacute je svobodnyacutem aktem Kdo věřiacute řiacutekaacute se stejnou in-tenzitou bdquojaacuteldquo i bdquomyldquo Proto se společenstviacute věřiacuteciacutech nikoli bezdůvodně nazyacutevaacute společenstviacutem přaacutetel byť se to v Noveacutem zaacutekoně vyskytuje jen zřiacutedka Když chce Pavel charakterizovat soužitiacute uvnitř obce cituje zaacutesady etiky přaacutetelstviacute bdquoNoste vzaacutejemně svaacute břemenaldquo (Gal ) bdquoRadujte se s radujiacuteciacutemi plačte s plačiacuteciacutemildquo

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

(Řiacutem ) budete bdquostejně smyacutešletldquo (Flp ) Lukaacuteš vidiacute prvotniacute obec tak že uskutečňuje antickyacute ideaacutel přaacutetelskeacuteho společenstviacute miacutet bdquojedno srdce a jednu dušildquo a bdquovše společneacuteldquo (Sk 13) Takeacute Janova obec se považuje za skupinu přaacute-tel (13Jan )

Můžeme si tu položit otaacutezku zda tedy byla myšlenka přaacutetelstviacute přijatelnaacute jen pro maleacute skupiny prvotniacuteho obdobiacute Přaacutetelstviacute je skutečně něco osobniacuteho a ne-snaacutešiacute se s anonymitou Kruhy přaacutetel snadno podleacutehajiacute nebezpečiacute vylučovat ostat-niacute Avšak kořeny ekleziaacutelniacuteho přaacutetelstviacute sahajiacute hluboko Spočiacutevajiacute v novozaacutekon-niacutem chaacutepaacuteniacute společenstviacute Kliacutečovyacutem slovem Pavlovy ekleziologie je koinonia13

Společenstviacute věřiacuteciacutech je tak pevneacute proto že je s nimi ve spojeniacute ještě někdo třetiacute je to Ježiacuteš Kristus kteryacute zaručuje věřiacuteciacutem podiacutel na sobě sameacutem a je tak zaacutekladem jejich soudržnosti To se děje nejintenzivněji v eucharistii (Kor n) Jan zapojuje teacutema přaacutetelstviacute do hlavniacute linie sveacute teologie agapeacute kteraacute vychaacuteziacute z laacutesky mezi Otcem a Synem a vede v siacutele Ducha Svateacuteho k uacutečasti věřiacuteciacutech na teacuteto laacutes-ce

b) Ježiacuteš jako přiacutetel

Christologie se tak osvědčuje jako kliacuteč k ekleziologii přaacutetelstviacute Čtvrtyacute evange-lista ji důsledně odvozuje z působeniacute samotneacuteho Ježiacuteše V Janově evangeliu se nejzřetelněji ukazuje že Ježiacuteš uzaviacuteral přaacutetelstviacute Jedniacutem z jeho přaacutetel kteryacute ne-patřil k užšiacutemu okruhu učedniacuteků byl Lazar nad niacutemž plakal a poteacute ho vyvedl z hrobu (Jan 13) Kristovi protivniacuteci ho podle synoptiků pomlouvajiacute jako

bdquopřiacutetele celniacuteků a hřiacutešniacutekůldquo (Mt Lk 13) a vůbec netušiacute jak velkou majiacute pravdu

Je rozhodujiacuteciacute že Ježiacuteš vidiacute i sveacute učedniacuteky jako přaacutetele Lukaacuteš tento motiv znaacute ovšem spiacuteše mimochodem (Lk ) Důležityacutem teacutematem se přaacutetelstviacute staacutevaacute u Jana Kliacutečovyacutem miacutestem je Ježiacutešova druhaacute řeč na rozloučenou Když Ježiacuteš umyl nohy svyacutem učedniacutekům (Jan 13) sňal z nich svyacutem zjeveniacutem ve slovech bdquojaacute jsem ta cesta pravda a životldquo (Jan ) v prvniacute řeči na rozloučenou (Jan ) strach že je svyacutem odchodem k Otci (Jan 13n) nechaacute na holičkaacutech Potom ndash a toto miacutesto mož-naacute vzniklo až v průběhu psaniacute Janova textu ndash jim vysvětlil jak mohou žiacutet ve svě-tě bez jeho tělesneacute přiacutetomnosti vedeni Duchem Svatyacutem (Jan ) Rozhodujiacuteciacute jenezlomnost jeho laacutesky kteraacute se maacute odrazit v jejich vzaacutejemneacute laacutesce bdquoToto pakje meacute přikaacutezaacuteniacute milujte se navzaacutejem jako jsem jaacute miloval vaacutesldquo (Jan )13 Ježiacuteš jevzorem v laacutesce ale viacutec než to jeho laacuteska je zaacutekladem laacutesky učedniacuteků a ještě mno-hem viacutec jeho laacuteska vyvolaacutevaacute laacutesku učedniacuteků a projevuje se skrze ni i když se v niacute nikdy nerozplyne Ježiacutešova laacuteska proměňuje jejich postaveniacute Ze služebniacuteků se

SALVE

staacutevajiacute přaacuteteleacute bdquoUž vaacutes nenazyacutevaacutem služebniacuteky neboť služebniacutek neviacute co dělaacute jeho paacuten ale nazyacutevaacutem vaacutes přaacuteteli protože všechno co jsem slyšel od sveacuteho Otce jsem vaacutem dal poznatldquo (Jan ) Když už Ježiacuteš svyacutem učedniacutekům neřiacutekaacute bdquoslužebniacutecildquo nyacutebrž bdquopřaacuteteleacuteldquo neměniacute tak jen jejich označeniacute nyacutebrž se tiacutem proměňuje celyacute je-jich život bdquoSlužebniacutecildquo jsou jako ti kteřiacute musejiacute Ježiacuteše uznaacutevat jako sveacuteho paacutena Jinak by se nemohlo uskutečnit poslaacuteniacute (Jan 13) To že Ježiacuteš saacutem je paacuten odraacutežiacute nouzi biacutedu smrtelnost a potřebu spaacutesy lidiacute Když však Ježiacuteš nazyacutevaacute bdquoslužebniacutekyldquo svyacutemi bdquopřaacutetelildquo jsou jimi On bdquoPaacuten a Mistrldquo (Jan 1313) jim umyl nohy a tak je očistil (Jan 13) Bez přaacutetelstviacute ktereacute jim Ježiacuteš daroval by nemohli miacutet uacutečast na jeho poslaacuteniacute o němž mluviacute v bezprostředně naacutesledujiacuteciacute větě (Jan ) smyslem Ježiacutešova poslaacuteniacute však neniacute to aby se učedniacuteci vyhřiacutevali v zaacuteři Ježiacutešovy laacutesky nyacute-brž aby lideacute jimž přinaacutešejiacute slovo Božiacute nebyli v žaacutedneacutem přiacutepadě v nevyacutehodě proti těm s nimiž se setkal saacutem Ježiacuteš Všichni jsou odkaacutezaacuteni na nedělitelnou Božiacute laacutesku a majiacute praacutevo ji zakusit Změna postaveniacute kteraacute znamenaacute změnu bytiacute vychaacuteziacute podle Jana () z toho že Ježiacuteš zjevil učedniacutekům co mu ukaacutezal Otec (Jan ) Toto zjeveniacute neniacute však jen pouhaacute informace nyacutebrž sděleniacute laacutesky Božiacute ke světu kteraacute se projevuje darovaacuteniacutem Syna (Jan 13)

Toto sděleniacute zahrnuje i Ježiacutešovu smrt dokonce se v niacute v uacuteplnosti projevuje Nikoli naacutehodou mluviacute Ježiacuteš praacutevě ve sveacute řeči na rozloučenou o přaacutetelstviacute se svyacutemi učedniacuteky Jejich přaacutetelstviacute je jeho smrtiacute poznamenaacuteno ndash a sahaacute až za ni Kliacutečovaacute věta zniacute bdquoNikdo nemaacute většiacute laacutesku nad takovouto položit svůj život za sveacute přaacutete-leldquo (Jan 13)13 Tato slova citujiacute topos heleacutenistickeacute etiky přaacutetelstviacute ovšem zaacuteroveň tento obraz prolamujiacute Řekoveacute znali stejně jako Žideacute přaacutetelskou službu ve vyacuteji-mečneacutem zastoupeniacute přiacutetel umiacuteraacute za druheacuteho aby ten nemusel zemřiacutet Ježiacutešovo zastoupeniacute je však zahrnujiacuteciacute jeho učedniacuteci umiacuterajiacute s niacutem a proto s niacutem takeacute vsta-nou z mrtvyacutech podle Jana majiacute už nyniacute život věčnyacute Smrt již za sebe navzaacutejem podstupujiacute přaacuteteleacute se v Řecku stala teacutematem trageacutedie v niacutež se na zemi odehraacutevajiacute principiaacutelně neřešitelneacute konfl ikty bohů do nichž jsou zatahovaacuteni i lideacute Proto se smrt člověka za ktereacuteho zemřel jeho přiacutetel pouze časově odklaacutedaacute Ježiacuteš však smrt zrušil On je tiacutem kteryacute zemřel za sveacute přaacutetele aby oni mohli žiacutet On je dob-ryacutem pastyacuteřem kteryacute dal svůj život za ovce (Jan )

Ježiacutešova laacuteska neplatiacute jen těm kteřiacute jsou již jeho přaacuteteli spiacuteše z nich přaacutetele teprve dělaacute ndash tiacutem že verifi kuje svaacute slova svyacutem životem až k smrti Proto je jen ve zdaacutenliveacutem protikladu k Pavlově relativizaci etiky přaacutetelstviacute v listu Řiacutemanům (n) Apoštol Pavel na tomto miacutestě vyklaacutedaacute že mezi lidmi může panovat nanej-vyacuteš naděje že někdo zemře pro dobreacuteho člověka avšak Bůh obětoval sveacuteho syna za lidi když byli ještě jeho nepřaacuteteli Janova přaacutetelskaacute laacuteska zaměřuje pohled na smiacuteřeniacute přaacutetelstviacute s Bohem ktereacute se vzniacutetiacute diacuteky osobě Ježiacuteše

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

V Janově teologii se objevuje přaacutetelstviacute s Bohem v podobě přaacutetelstviacute s Ježiacutešem To že toto přaacutetelstviacute existuje se nezaklaacutedaacute pouze na všemohoucnosti Božiacute nyacutebrž zaacuteroveň na jeho všeobjiacutemajiacuteciacute dobrotě na laacutesce kterou nejen věnuje nyacutebrž jiacute je (Jan ) V setkaacuteniacute s Ježiacutešem se však rozhořiacute takeacute lidskeacute přaacutetelstviacute podniacuteceneacute Ježiacutešem kteryacute uzaviacuteraacute přaacutetelstviacute se svyacutemi učedniacuteky Při všiacute asymetrii tohoto vztahu mezi nimi existuje pravaacute vzaacutejemnost protože Ježiacuteš prohlaacutesil učedniacuteky za sveacute přaacute-tele Ježiacutešovo přaacutetelstviacute zpečetěneacute v jeho smrti je tak velkeacute že se ze bdquoslužebniacutekůldquo staacutevajiacute svobodniacute lideacute kteřiacute mohou milovat a ve sveacute laacutesce k Bohu nejsou jen objekty Božiacute milosti nyacutebrž subjekty jež mohou přaacutetelstviacute opětovat a tak je upevňovat

c) bdquoMiluješ mneldquo

Je Ježiacutešovo přaacutetelstviacute k učedniacutekům opětovaacuteno Jan probiacuteraacute toto velkeacute teacutema na Pe-trově přiacutekladu Když Ježiacuteš ohlaacutesil ve večeřadle svou smrt a nepřiacutemo takeacute Petrovo umučeniacute (Jan 1313) Petr prohlaacutesil pln sebevědomiacute ale přitom v naprosteacutem ne-pochopeniacute bdquoSvůj život za tebe daacutemldquo (Jan 1313) Oproti synoptickeacute tradici podle niacutež Petr prohlašuje že je ochoten s Ježiacutešem zemřiacutet (Mk 13) je Janův obraz pod-statně vystupňovaacuten Evangelista Jan ironizuje ideaacutel přaacutetelstviacute Petr poznaacutevaacute že Ježiacuteš chce byacutet jeho přiacutetelem a obětovat za něj život ndash a věřiacute že z něho může tuto přaacutetelskou službu sejmout Nemůže to byacutet většiacute nepochopeniacute toho kdo je Ježiacuteš a kdo je on saacutem co pro něho Ježiacuteš musiacute udělat a co od něho Petr smiacute přijmout Konec je dovypraacutevěn rychle takeacute podle Jana zapře Petr sveacuteho Mistra (Jan 1313 ndashn)

Vyacutesledkem Ježiacutešovy přaacutetelskeacute služby je to že tento smutnyacute konec přesto nestojiacute v cestě noveacutemu počaacutetku Než se však toto trauma vyřešiacute trvaacute to až do třetiacuteho Je-žiacutešova zjeveniacute což je zjeveniacute u beriadskeacuteho jezera Tak jako Petr třikraacutet zapřel Ježiacuteše ptaacute se takeacute Ježiacuteš svyacutech učedniacuteků třikraacutet na to zda ho milujiacute (Jan n) Evangelista Jan si pohraacutevaacute se slovesy Ježiacuteš se dvakraacutet ptaacute tak že použije sloveso agapaacuteo Petr odpoviacutedaacute vždy slovem phileacuteo Seacutemantickyacute rozdiacutel těchto slov je nepa-trnyacute ale zřejmyacute Agaacutepe znamenaacute v jazyce Stareacuteho i Noveacuteho zaacutekona v prvniacute řadě laacutes-ku Boha k sveacutemu lidu kteryacute odpoviacutedaacute na laacutesku lidu k němu a k bližniacutemu naproti tomu philiacutea je přaacutetelskaacute laacuteska Ježiacuteš se tedy ptaacute na Petrovo agape protože v jeho laacutesce k němu se musiacute osvědčit laacuteska k Bohu k niacutež je Petr jako pastyacuteř ustanovenyacute Ježiacutešem naleacutehavě povolaacuten Když Petr odpoviacutedaacute ujištěniacutem o sveacute philia znovu se tak zpřiacutetomňuje jeho dřiacutevějšiacute nevhodnyacute slib že prokaacuteže Ježiacuteši tu nejkrajnějšiacute přaacute-telskou službu že za něj obětuje život Teprve třetiacute čaacutest rozhovoru vede k doko-naleacutemu souzněniacute otaacutezky a odpovědi Ježiacuteš se ptaacute a Petr kteryacute nepotlačuje smutek nad vlastniacutem selhaacuteniacutem ujišťuje Ježiacuteše o sveacutem přaacutetelstviacute k němu Petr se stane mu-

SALVE 13

čedniacutekem jak mu Ježiacuteš předpověděl (Jan n) Nasadiacute svůj život kvůli Ježiacuteši ndashale ne proto aby ho ušetřil smrti nyacutebrž aby ziacuteskal uacutečast na jeho smrti a životě

Petr prvniacute z učedniacuteků neniacute jen pastyacuteřem Ježiacutešova staacuteda nyacutebrž takeacute vzorem pro všechny kteřiacute Ježiacuteše naacutesledujiacute Na Petrovi se zřetelně projevuje že přaacutetelstviacute s Bohem se v křesťanstviacute realizuje v přaacutetelstviacute s Ježiacutešem ndash protože Slovo Božiacute se stalo člověkem a Syn Božiacute dal svůj život za spaacutesu lidiacute V tomto přaacutetelstviacute zaacuteležiacute jako v každeacutem jineacutem přaacutetelstviacute na spolehlivosti věrnosti a ochotě pomoci V tom-to přaacutetelstviacute se projevuje svoboda protože Ježiacutešova pravda osvobozuje (Jan 13) Je to přaacutetelskyacute vztah radikaacutelniacute nerovnosti kteraacute však nekonečně transcenduje protože Ježiacuteš je člověk a radikaacutelniacute rovnosti kteraacute nekonečně transcenduje pro-tože tento člověk je bdquoBůhldquo jak vyznaacutevaacute Tomaacuteš (Jan ) Takoveacute přaacutetelstviacute si nemůže konkurovat s lidskyacutem přaacutetelstviacutem Může se však v tomto přaacutetelstviacute proje-vit a zobrazit a to nejprve ve společenstviacute věřiacuteciacutech

Z německeacuteho originaacutelu bdquoFreundschaft mit Jesus Ein neutestamentliches Motivldquo INCommunio č s ndash přeložil Petr Kaška

POZNAacuteMKY K Treu bdquoFreundscha ldquo IN RAC s ndash13 A Muumlller bdquoFreundscha ldquo IN HWPh s ndash J-C Fraisse Philia La notion drsquoamitieacute dans la philosophie antique Paris O Kaiser bdquoLysis oder von der Freundscha ldquo () IN O Kaiser Der Mensch unter dem Schick-

sal Studien zur Geschichte eologie und Gegenwartsbedeutung der Weisheit (BZAW ) Berlin s ndash13 John T Fitzgerald (ed) Flattery and Frankness of Speech Studies on Friendship in the

New Testament World (NTS ) Leiden John T Fitzgerald (ed) Graeco-Roman Perspectives

on Friendship (SBL Recources for Biblical Study 13) Atlanta To je teze encykliky Deus Caritas est Benedikt XVI se ovšem nevěnuje přaacutetelskeacute laacutesce ale piacuteše v čem on vidiacute při pohledu upřeneacutem na Ježiacuteše Krista jednotu laacutesky k Bohu a laacutesky k bližniacutem bdquoJeho přiacutetel je myacutem přiacutetelemldquo (DCE )13 Srov Friedo Ricken bdquoIst Freundscha eine Tugend Die Einheit des Freundscha sbegriff s der Nikomanischen Ethikldquo IN eologie und Philosophie s ndash Srov Enrico Peroli bdquoLe bien de lrsquoautre Le rocircle de la sbquophilialsquo dans lrsquoethique drsquoAristoteldquo IN Revue drsquoethique et de theacuteologie morale s ndash Zvlaacuteště znaacutemyacute je přiacuteklad Fintia a Damona (Diod X 13ndash Jambl VitPyth 13n) Světlaacute stopa radikaacutelniacute etiky přaacutetelstviacute kteraacute zahrnuje nasazeniacute vlastniacuteho života za přiacutetele se však taacutehne až mno-hem daacutel od Platoacutena (Symp b) až po Seneku (Ep ) a Epikteacuteta (Diss II s) srov PhilostrVitAp VII Diog Laert VII 13 X Luc Tox 13s P Herc Srov Ruth Scoralick bdquoFreundscha in der Bibel Ansatzpunkte zum Weiterdenkenldquo IN Dia-

konia 1313 s 13ndash13

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

Srov Otto Kaiser bdquoDavid und Jonathanldquo IN Tyacutež Studien zur Literaturgeschichte des Alten Tes-

taments (FzB ) Wuumlrzburg s 13ndash Srov Patricia K Tull bdquoJonathanrsquos Gi of Friendshipldquo IN Intepretation s 13ndash13 Srov Friedrich V Reiter (ed) Freundscha bei Ben Sira (BZAW ) Berlin Jeremy Corley Ben Sirarsquos Teaching on Friendship (BJS 13) Providence RI Srov Erik Peterson bdquoDer Gottesfreundldquo IN Zeitschri fuumlr Kirchengeschichte 13 s ndash Abr 13 Sobr Men 13ab Prob Quaest Gen 1313 srov Praem f Abr 13 Všech-ny tři patriarchy společně jmenuje v Praem a Abr samotneacuteho Jakuba v Ios (srov Praem 13f) Aacutebela v Det (srov det ) Enoše Henocha a Noema v Abr ale předevšiacutem staacutele znovu Mojžiacuteše Leg Virt All 13 Plant Sobr Conf Cher Sacr Migr Mos 13 Imm srov Mos Sacr 13 Ebr Migr Her All 13 Jub CD 13 ApkAbr 13 Srov Yehoshua Amir Die hellenistische Gestalt des Judentums bei Philon von Alexandrien (FJCD ) Neukirchen-Vluyn 13 s ndash Srov Ceslav Spicq Notes de Lexicographie Neacuteo-Testamentaire (OBO ) FreiburgSchwndashGoumlt-tingen II s ndash Srov Gerhard Sellin bdquoGotteserkenntnis und Gotteserfahrung bei Philo von Alexandrienldquo IN H-J Klauck (ed) Monotheismus und Christologie Zur Gottesfrage im hellenistischen Judentum und

im Urchristentum (QD 13) FreiburgndashBaselndashWien s ndash Srov Luke Timothy Johnson bdquoMaking Connections = e Material Expression of Friendshipldquo IN Interpretation s ndash Srov Gerhard Hotze Jesus als Gast Studien zu einem christologischen Leitmotiv im Lukasevange-

lium (FzB ) Wuumlrzburg Srov Gal Paralely se nachaacutezejiacute IN Neuer Wettstein Texte zum Neuen Testament aus Griechen-

tum und Hellenismus II Texte zur Briefl iteratur BerlinndashNew York f Xenoph Mem II Soacutekrateacutes nabaacutedal přaacutetele bdquoaby se navzaacutejem podle majetku podporovalildquo Menand Sent 13

bdquoPochop že přaacuteteleacute nesou vše společněldquo Menelaos řiacutekaacute v Euripidově Ifi genii v Aulidě bdquoTruchlit společně s přiacutetelem je povinnostiacute přiacute-teleldquo () Společnaacute starost o Epafrodita kteryacute onemocněl je přaacutetelskou službou srov Rainer Metzner

bdquoIn aller Freundscha Ein fruumlhchristlicher Fall freundscha licher Gemeinscha (Phil ndash13)ldquo IN New Testament Studies s ndash13 Srov Thomas Soumlding Blick zuruumlck nach vorn Bilder lebendiger Gemeinden im Neuen Testament FreiburgndashBaselndashWien s ndash Srov Hans-Josef Klauck bdquoKirche als Freundesgemeinscha Auf Spurensuche im Neuen Tes-tament ()ldquo IN Tyacutež Gemeinde zwischen Haus und Stadt Kirche bei Paulus FreiburgndashBaselndashWien s ndash13

SALVE

13 Srov Thomas Soumlding bdquoEkklesia und Koinonia Grundbegriff e paulinischer Ekklesiologieldquo IN Catholica 13 s ndash13 Proto je přaacutetelstviacute s Kristem vždy charakterizovaacuteno eucharisticky srov Wilfried Hagemann Freundscha mit Christus Hinfuumlhrung zu einem bewussten Leben mit Jesus Christus Muumlnchen Srov Enno Edzard Popkes Die eologie der Liebe Gottes in den johanneischen Schri en Zur Se-

mantik der Liebe und zum Motivkreis des Dualismus (WUNT II) Tuumlbingen Srov Gail R OrsquoDay bdquoJesus as Friend in the Gospel of Johnldquo IN Interpretation s ndash Srov Rudolf Schnackenburg Freundscha mit Jesus FreiburgndashBaselndashWien Srov Luise Abramowski bdquoDie Geschichte von der Fuszligwaschung (Joh 13)ldquo IN Z= K s ndash13 Srov Jean Zumstein Kreative Erinnerung Relecture und Auslegung im Johannesevangelium

(A= ANT ) Zuumlrich Ke kapitole Jan srov Konrad Haldimann Rekonstruktion und Ent-

faltung Exegetische Untersuchungen zu Joh und (BZNW ) Berlin 13 Srov Thomas Soumlding Jesus und die Kirche Was sagt das Neue Testament FreiburgndashBaselndashWien s n13 Srov Jens Schroumlter bdquoSterben fuumlr Freunde Uumlberlegungen zur Deutung des Todes Jesu im Jo-hannesevangeliumldquo IN Axel von Dobbeler ndash Kurt Erlemann ndash Romans Heiligenthal (eds) Religionsgeschichte des Neuen Testaments FS Klaus Berger TuumlbingenndashBasel s 13ndash Klaus Scholtissek bdquosbquoEine groumlszligere Liebe hat niemand als wenn einer sein Leben hingibt fuumlr seine Freun-delsquo (Joh 13) Die hellenistische Freundscha sethik und das Johannesevangeliumldquo IN Joumlrg Frey ndashUdo Schnelle (eds) Kontexte des Johannesevangeliums Das vierte Evangelium in religions- und tradi-

tionsgeschichtlicher Perspektive (WUNT ) Tuumlbingen s 13ndash13

Thomas Soumlding ( ) studoval v letech ndash13 teologii germanistiku a historii v Muumlnsteru Působil jako pedagog v Hildesheimu a v Muumlnsteru Od roku je profesorem biblickeacute teologie na univerzitě ve Wuppertalu a působiacute jako hostujiacuteciacute profesor na mnoha dalšiacutech univerzitaacutech Je spoluvydavatel časopisu Communio a autorem teacuteměř dvaceti knih

Jan Pořiacutez OCD

Nic neniacute člověku na světě přaacutetelskeacute bez člověka kteryacute by mu byl přiacutetelemPřaacutetelstviacute u sv Augustina

bdquoIta in quibuslibet rebus humanis nihil est homini amicum sine homini amicoldquo V teacuteto těžko přeložitelneacute slovniacute hřiacutečce shrnuje Augustin vyacuteznam kteryacute maacute přaacutetelstviacute pro lidskyacute život Je čiacutemsi co daacutevaacute životu novou kvalitu vleacutevaacute radost relativizuje mnoheacute životniacute uacutespěchy a neuacutespěchy bdquoI když by naacutes sužovala chudoba tiacutežil žal zneklidňovala tělesnaacute nemoc působilo naacutem bolest vyhnanstviacute nebo traacutepila jakaacute-koliv jinaacute těžkost avšak byli by naacutem na bliacutezku lideacute kteřiacute se nejen umějiacute radovat s radujiacuteciacutemi ale takeacute plakat s plačiacuteciacutemi (srov Řiacutem ) kteřiacute dokaacutežou řiacutect slo-vo uacutetěchy a hovořit s laacuteskou velkaacute čaacutest hořkosti by byla odstraněnaldquo A naopak bdquoI v přiacutepadě když bychom měli přemiacuteru bohatstviacute nepotkala by naacutes ztraacuteta diacutetěte ani manžela byli bychom staacutele zdraviacute na těle bydleli v zemi jiacutež by se nedotkly pohromy avšak byli bychom mezi zvraacutecenyacutemi lidmi mezi nimiž by se nenašel nikdo jemuž bychom se mohli svěřit a z jehož strany bychom se nemuseli obaacutevat oklamaacuteniacute podvodu hněvu uacutekladů nestala by se všechna ostatniacute dobra hořkyacutemi nesnesitelnyacutemi a neschopnyacutemi přineacutest naacutem jakoukoli uacutetěchuldquo

Můžeme řiacutect že tiacutemto způsobem Augustin prožiacuteval přaacutetelstviacute před svyacutem defi ni-tivniacutem přiacuteklonem ke Kristu a křesťanstviacute Avšak ani poteacute se vyacuteznam kteryacute pro něj tento lidskyacute vztah měl nezmenšil Přesto dostaacutevaacute diacuteky objevu vztahu ke Kristu novyacute naacutedech a noveacute důrazy Tvaacuteřiacute v tvaacuteř Božiacute laacutesce ztraacuteciacute svou absolutniacute hodnotu je praacutevě touto Božiacute laacuteskou čaacutestečně relativizovaacuten To je ostatně zjevneacute už v citova-neacutem listu Probě jak se ukaacuteže až danyacute uacuteryvek zasadiacuteme do kontextu celeacuteho listu

V tomto přiacutespěvku se chceme pokusit ukaacutezat vyacutevoj Augustinova pojetiacute přaacutetel-stviacute od jeho dětskyacutech kamaraacutedstviacute kdy prožiacuteval ještě nerefl ektovaneacute vztahy ke svyacutem vrstevniacutekům přes obdobiacute mlaacutediacute v němž se vzdaacutelil od křesťanstviacute avšak přijal za svou ušlechtilou vizi přaacutetelstviacute pochaacutezejiacuteciacute z antickeacute fi lozofi e až k ob-dobiacute defi nitivniacuteho obraacuteceniacute a letům kněžskeacute a biskupskeacute služby Na několika přiacutekladech deacutele trvajiacuteciacutech vztahů rovněž uvidiacuteme změny v jejich prožiacutevaacuteniacute a to praacutevě v souvislosti s Augustinovyacutem vnitřniacutem vyacutevojem Augustinova konečnaacute syn-teacuteza tohoto teacutematu pokud o niacute lze hovořit je podobně jako jeho zpracovaacuteniacute celeacute

SALVE

řady dalšiacutech teacutemat poměrně originaacutelniacute Byl prvniacutem křesťanskyacutem autorem kteryacute vypracoval teorii křesťanskeacuteho přaacutetelstviacute a spojil tak antickou tradici vyvyšujiacuteciacute partikulaacuterniacute přaacutetelstviacute jednotlivců s křesťanskou viziacute univerzaacutelniacuteho bratrstviacute13

Augustinova povaha a jeho rodinneacute a kulturniacute zaacutezemiacute

bdquoLiacutebil jsem se saacutem sobě a toužil jsem byacutet kraacutesnyacute i v očiacutech lidiacute [hellip] A co mě viacutece lahodilo než milovat a byacutet milovaacutenldquo Těmito slovy Augustin popisuje sveacute zaacutejmy okolo šestnaacutecteacuteho roku věku avšak můžeme řiacutect že vyjadřujiacute jeho povahu kteraacute se nezměnila po celyacute život Projevovala se již v dětskeacutem věku v obdobiacute hledaacuteniacute pravdy a konečneacuteho obraacuteceniacute byla do hloubky očištěna aby nakonec dozraacutela v letech služby ciacuterkvi Již v dětstviacute byly pro Augustina nejšťastnějšiacute ty chviacutele ktereacute mohl traacutevit s kamaraacutedy Toužil po společenstviacute po uznaacuteniacute chtěl vyniknout co je doopravdy přaacutetelstviacute však ještě nechaacutepal O tom svědčiacute jeho vlastniacute slova ve Vyznaacuteniacutech kde vzpomiacutenaacute na nutnost bdquokupovatldquo si přaacutetelstviacute bdquoDopustil jsem se rovněž kraacutedežiacute [hellip] abych mohl rozdaacutevat ostatniacutem kteřiacute prodaacutevali sveacute hry ačkoli v nich nachaacutezeli podobneacute zaliacutebeniacute jako jaacute Při hře jsem propadal praacutezdneacute touze po vyniknutiacute a často jsem viacutetězstviacute ziacuteskal podvodemldquo Později se obě vzpomiacutena-naacute negativa touha po společenstviacute přaacutetel za každou cenu a touha byacutet obdivovaacuten prohloubiacute a přivedou tak mladeacuteho Augustina k životu ktereacuteho později tolik lito-val Pokusiacuteme se ukaacutezat jak se projevovala v různyacutech oblastech jeho života kteryacute ve Vyznaacuteniacutech vniacutemaacute z perspektivy sveacuteho hřiacutechu a odvratu od Boha Domniacutevaacutem se že tato perspektiva je pravdivaacute natolik nakolik velkeacute hodnoty laacutesky přaacutetelstviacute a věděniacute vztahoval egoisticky pouze saacutem k sobě a toužil jimi zabezpečit a naplnit svůj život

Společenstviacute vrstevniacuteků miloval natolik že se s nimi dopouštěl toho bdquoco by saacutem v žaacutedneacutem přiacutepadě nevykonalldquo Jednaacute se o kraacutedež hrušek na ktereacute neměl chuť a ktereacute ani neokusil Saacutem popisuje co ho laacutekalo bdquoByl to smiacutech kteryacute [hellip] draacuteždil naše srdce při pomyšleniacute že učiniacuteme něco takoveacuteho lidem kteřiacute by od naacutes něco podobneacuteho nečekali a byli by zcela proti Proč jsem se však radoval že nejsem saacutem Snad proto že neniacute jednoducheacute smaacutet se když je člověk saacutemldquo Prv-niacutem důvodem tedy byla radost ze společenstviacute druhyacutem strach že by přiacutelišnaacute bdquocit-livostldquo mohla vyvolat nevoli přaacutetel a tak oslabit jejich společenstviacute bdquoJeden řekne sbquoPojďme udělejme tolsquo a ostatniacute se stydiacute nebyacutet beze studuldquo

Dalšiacutem z probleacutemů kteryacute nedokaacutezal zvlaacutedat byla probouzejiacuteciacute se tělesnaacute tou-ha kterou pociťoval předevšiacutem okolo sedmnaacutecteacuteho roku I tato oblast byla spoje-na s přiacutekladem jeho vrstevniacuteků a přaacutetel Ve srovnaacuteniacute s nimi vniacutemal saacutem sebe jako

bdquonedostatečně hřiacutešneacuteholdquo což ho opět vedlo k touze vyrovnat se bdquoV meacute nevědo-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

mosti jsem se vrhal střemhlav do propasti tak slepyacute že jsem se styděl mezi svyacutemi přaacuteteli že nejsem stejně nestoudnyacute jako oni Když jsem slyšel jak vyvyšujiacute sveacute bezuzdnosti a chlubiacute se jimi tiacutem viacutec čiacutem byly horšiacute snažil jsem se jednat stejně a to nejen pro zaliacutebeniacute ve věci samotneacute ale takeacute pro chvaacutelu kterou jsem si tak ziacuteskaacutevalldquo Když Augustin psal svaacute Vyznaacuteniacute nahliacutežel již jak se v jeho srdci miacutesila touha po přaacutetelstviacute laacutesce a společenstviacute milovaneacute osoby s dosud nekontrolova-nou tělesnou touhou bdquoA co mě viacutece lahodilo než milovat a byacutet milovaacuten Nedržel jsem se však v hranici naacuteklonnosti duše k duši jak je tomu ve světle přaacutetelstviacute [hellip] Nedokaacutezal jsem již rozlišit jasnou modř naacuteklonnosti od mlhy chliacutepnosti [hellip] Milovat a byacutet milovaacuten se mi zdaacutelo byacutet tiacutem nejsladšiacutem a toužil jsem miacutet takeacute tělo milovaneacute osoby Takto jsem poskvrňoval přaacutetelstviacute nečistotou žaacutedostivosti zastiacute-ral jeho zaacuteř pekelnou temnotou chliacutepnosti [hellip] V těchto letech jsem měl u sebe ženu se kterou jsem však neuzavřel legitimniacute manželstviacute nyacutebrž jsem ji přijal pro svou vaacutešeň zbavenou rozumu měl jsem však jen ji samotnou a zachovaacuteval jsem jiacute věrnost jako v manželstviacute Přesto jsem v tomto svazku saacutem na sobě zakoušel obrovskyacute rozdiacutel jakyacute je mezi čistotou manželstviacute uzavřeneacuteho za uacutečelem plozeniacute a spojeniacutem pro chliacutepnou laacutesku kde se sice takeacute rodiacute děti ale proti vůli rodičů ačkoliv si po narozeniacute jejich laacutesku ziacuteskajiacuteldquo

Třetiacute oblastiacute v ktereacute se snažil zabezpečit přaacutetelstviacute a uacutectu lidiacute byla reacutetorika Kromě celeacute řady mravně pochybnyacutech vzorů ktereacute v antickeacute literatuře objevoval to byla atmosfeacutera školy kteraacute ho do hloubky ovlivnila a na niž činiacute naraacutežku ve Vyznaacuteniacutech bdquoPohleď Bože [hellip] na přiacutesnost s jakou lidštiacute synoveacute dodržujiacute zaacutekony piacutesmen a slabik přijatyacutech od těch kteřiacute před nimi použiacutevali slov a zaacuteroveň po-hleď na nedbalost jakou dokazujiacute vůči zaacutekonům věčneacute spaacutesy přijatyacutech od Tebe Pokud někdo z těch kteřiacute znajiacute a vyučujiacute stareacute zvyky vyacuteslovnosti vysloviacute homo bez aspirovaneacute prvniacute slabiky jak to uklaacutedajiacute zaacutekony gramatiky jsou lideacute pohorše-ni viacutece než když by nenaacuteviděl druheacuteho člověka a jednal tak proti Tvyacutem zaacutekonům [hellip] Ve škole takoveacute moraacutelky jsem sedaacuteval v takoveacute areacuteně jsem se cvičil Viacutece jsem se baacutel abych se nedopustil nepřesnosti v mluveniacute než se snažil vyhnout zaacutevisti vůči tomu kdo se nepřesnosti nedopustil Řiacutekaacutem toto můj Bože a vyznaacute-vaacutem před Tebou za co mě chvaacutelili lideacute jejichž přiacutezeň pro mě tehdy znamenala životniacute čestldquo

Jak hluboko byla ve společnosti Augustinovy doby zakořeněna zmiacuteněnaacute ne-gativa jichž se Augustin v mlaacutediacute nedokaacutezal vyvarovat ukazuje i postoj rodičů k jeho způsobu života a vzdělaacuteniacute Uveďme alespoň jednu citaci kteraacute se dotyacutekaacute jak jeho podlehnutiacute tělesnosti tak vzdělaacuteniacute bdquoMoji rodiče se nesnažili potlačit tento paacuted prostřednictviacutem manželstviacute zajiacutemali se pouze o to abych se naučil komponovat nejlepšiacute řeči a viacutetězit prostřednictviacutem liacutebivyacutech slovldquo Přiacutekrost těch-

SALVE 13

to slov se poněkud zmiacuterniacute pokud si uvědomiacuteme že mužskaacute nevěra a sexuaacutelniacute nevaacutezanost byly v době uacutepadku řiacutemskeacuteho impeacuteria čiacutemsi běžnyacutem a zaacutekonem tole-rovanyacutem13 Byl to jeden z nešvarů proti němuž musel Augustin již jako biskup bojovat Čaacutestečně podobnaacute byla i situace tyacutekajiacuteciacute se vzdělaacuteniacute Ačkoliv křesťan-stviacute v Augustinově době již v Řiacutemě zapustilo kořeny neexistoval ještě systeacutem křesťanskeacuteho školstviacute a vzdělaacuteniacute Proto rodiče kteřiacute chtěli svyacutem synům zajistit vyššiacute vzdělaacuteniacute neměli v podstatě jinou možnost než zvolit školu podobnou těm ktereacute navštěvoval Augustin Všechny tyto uacutedaje naacutem mohou napomoci leacutepe po-chopit co všechno mělo vliv na utvaacuteřeniacute Augustinovy osobnosti a snad i zmiacuter-nit jeho přiacutesneacute sebehodnoceniacute ve Vyznaacuteniacutech Pravdou však zůstaacutevaacute že v mlaacutediacute podlehl rovněž sveacute touze po vyniknutiacute a obdivu lidiacute tedy dalšiacutemu postoji kteryacute později musel korigovat

Dvojiacute role antickeacute kultury v Augustinově životě

Antickaacute kultura však pro Augustina nikdy nebyla jen synonymem hřiacutechu a uacutepad-ku jak by se mohlo zdaacutet na zaacutekladě předchoziacutech oddiacutelů Ani po přijetiacute křesťanstviacute se tohoto dědictviacute nezřekl Naopak Řiacutemanem zůstal po celyacute život a rozvraacuteceniacute řiacuteše barbarskyacutemi kmeny hořce litoval Jeho prvniacute a snad i nejdůležitějšiacute obraacutece-niacute totiž obraacuteceniacute při němž se v devatenaacutecti letech rozhodl hledat pravdu čemuž zůstal věrnyacute po celyacute zbytek života způsobila četba knihy pohanskeacuteho autora to-tiž Ciceronův Hortensius Podobnyacute vliv měl Cicero i na způsob jakyacutem Augustin prožiacuteval a refl ektoval přaacutetelstviacute Cicero ve sveacutem dialogu O přaacutetelstviacute (De amicitia) posbiacuteral staršiacute teorie a vypracoval synteacutezu klasickeacuteho ideaacutelu přaacutetelstviacute Přaacutetelstviacute je zde defi novaacuteno jako soulad citů naacuteklonnostiacute přesvědčeniacute jako soulad ve vě-cech lidskyacutech i božskyacutech doprovaacutezenyacute vzaacutejemnou laacuteskou Dokonaleacute přaacutetelstviacute může existovat jen mezi lidmi ctnostnyacutemi ndash ti kteřiacute nadřazujiacute nad ctnost bohat-stviacute moc nebo pocty nejsou skutečneacuteho přaacutetelstviacute schopni Proto je povinnostiacute přiacutetele pomoct přiacuteteli pokud se od ctnosti začne vzdalovat13 Takoveacute přaacutetelstviacute se pak staacutevaacute jedniacutem z největšiacutech pokladů kteryacute lze ziacuteskat natolik důležityacutem že bez něj nemaacute cenu žiacutet neboť neniacute nic sladšiacuteho než miacutet přiacutetele ktereacutemu by bylo možneacute beze strachu řiacutect vše tak jako bychom to řiacutekali sobě samyacutem Kromě to-hoto partikulaacuterniacuteho přaacutetelstviacute spojujiacuteciacuteho dvě osoby znaacute již Cicero přaacutetelstviacute ke všem lidem určiteacute společnosti v tom přiacutepadě však nejde o přaacutetelstviacute v praveacutem slova smyslu ale spiacuteše o jakeacutesi společenstviacute či lidskou bliacutezkost

V naacutesledujiacuteciacutech oddiacutelech se zaměřiacuteme na dva vztahy ktereacute Augustin prožiacuteval v obdobiacute hledaacuteniacute pravdy avšak ještě před svyacutem defi nitivniacutem přiacuteklonem ke křes-ťanstviacute Pokusiacuteme se ukaacutezat nakolik v nich Augustin žil ideaacutel přaacutetelstviacute popsanyacute

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Ciceronem a nakolik ho tyto vztahy naacutesledně odkaacutezaly na nedostatečnost tohoto ideaacutelu Oba tyto vztahy majiacute společnyacute bod neudaacutevajiacute jmeacuteno ani žaacutedneacute bližšiacute ži-votniacute souřadnice osob jichž se tyacutekajiacute

Přiacutetel ze čtvrteacute knihy Vyznaacuteniacute

Přiacuteběh tohoto přaacutetelstviacute se odehraacutel již po zmiacuteněneacutem Augustinově prvniacutem bdquoobraacute-ceniacuteldquo v době kdy vyučoval reacutetoriku v rodneacute Tagastě Při jeho liacutečeniacute ponechaacutevaacute stranou nejen jmeacuteno dotyčneacute osoby ale rovněž i širšiacute vnějšiacute popis přaacutetelstviacute Sou-střeďuje se na vnitřniacute prožitky ktereacute v něm přaacutetelstviacute působilo na sveacute uacutesiliacute o spo-lečenstviacute ve všech oblastech zcela v souladu s antickyacutem ideaacutelem a zejmeacutena na svůj prožitek ztraacutety tohoto přaacutetelstviacute z něhož můžeme poznat jak velkyacute vyacuteznam pro něj mělo bdquoV rodneacutem městě jsem měl přiacutetele mně draheacuteho diacuteky shodnyacutem zaacutelibaacutem ktereacute naacutes spojovaly [hellip] Odvedl jsem ho od praveacute viacutery kterou ještě ve sveacutem mlaacutediacute nevyznaacuteval s ryzostiacute a přesvědčeniacutem a připoutal ho k zhoubneacutemu pověrečneacutemu vyacutemyslu kteryacute byl přiacutečinou slz ktereacute pro mě proleacutevala maacute mat-kaldquo Přaacutetelstviacute trvalo teprve rok když Augustinův přiacutetel onemocněl a proto-že jeho bliacutezciacute se obaacutevali rychleacute smrti byl pokřtěn v bezvědomiacute Augustin liacutečiacute jak ihned po jeho procitnutiacute usiloval zachovat přiacutetele v bdquopravděldquo manichejskeacute-ho učeniacute bdquoJakmile mohl mluvit neboť jsme k sobě byli natolik připoutaacuteni že jsem ho nikdy neopouštěl snažil jsem se v jeho očiacutech zesměšnit křest kteryacute přijal v čase kdy neužiacuteval myšleniacute ani smyslů a předpoklaacutedal jsem že se bude smaacutet se mnou On se na mě však podiacuteval zděšeně a odpověděl mi s mimořaacutednou a naacutehlou přiacutesnostiacute že pokud chci byacutet jeho přiacutetelem měl bych s niacutem přestat mluvit tiacutemto způsobemldquo Můžeme v tomto vypraacutevěniacute zahleacutednout nakolik byli oba mladiacuteci přesvědčeni o nutnosti souladu bdquove věcech božskyacutechldquo13 pro skutečneacute přaacutetelstviacute Neviacuteme však jak by se jejich přaacutetelstviacute vyviacutejelo daacutel neboť Augustinův přiacutetel brzy po teacuteto udaacutelosti zemřel

Ve Vyznaacuteniacutech naacutesleduje po zmiacutence o přiacutetelově smrti dlouheacute liacutečeniacute Augustinova žalu a jeho refl exe nad přaacutetelstviacutem ktereacute ve skutečnosti ještě pravyacutem přaacutetelstviacutem nebylo Musiacuteme si uvědomit že tyto řaacutedky Augustin psal již jako biskup někdy kolem roku 13 zatiacutemco vzpomiacutenky se vracejiacute do roku 13 Straacutenky Vyznaacuteniacute tak můžeme chaacutepat takeacute jako plod čtvrt stoletiacute refl exe a zraacuteniacute

Nejprve se podiacutevejme jak světec vzpomiacutenaacute na prožitky z mlaacutediacute bdquoŽal zahalil temnotou meacute srdce [hellip] Moje oči ho očekaacutevaly všude a když jsem ho nenaleacutezal nenaacuteviděl jsem celyacute svět protože na něm nebyl a nemohl mi řiacutect Hle přijdelsquo jako v době kdy ještě žil ale nebyl se mnou Stal jsem se zaacutehadou saacutem sobě [hellip] Omrzelost životem se ve mně spojovala se strachem ze smrti Mysliacutem že čiacutem

SALVE

viacutece jsem ho miloval tiacutem viacutece jsem nenaacuteviděl smrt a baacutel jsem se jiacute jako kruteacuteho nepřiacutetele kteryacute mně vzal přiacutetele a chystal se v meacute představivosti pozřiacutet zakraacutetko všechny lidi pokud mohl pozřiacutet tohoto meacuteho přiacutetele [hellip] Všechno budilo v meacute duši odpor dokonce i denniacute světlo a vše co nebylo on bylo pro mě smutneacute a od-porneacute vyjma naacuteřků a plaacutečeldquo13

Tyto řaacutedky vyjevujiacute kraacutesu i tragiku antickeacuteho modelu přaacutetelstviacute a mysliacutem že můžeme řiacutect že vyjevujiacute takeacute kraacutesu a tragiku Augustinovy duše v těchto letech potažmo každeacuteho člověka dostatečně hlubokeacuteho na to aby ve sveacutem životě hle-dal skutečně cenneacute a vysokeacute hodnoty avšak zaacuteroveň člověka kteryacute ještě nepo-chopil že i to nejkraacutesnějšiacute v tomto světě nemůže jeho život defi nitivně naplnit Augustin saacutem mluviacute ve Vyznaacuteniacutech podobně Ukazuje jak může smrt bliacutezkeacute osoby člověku odhalit neštěstiacute kteryacutem je život bez Boha neštěstiacute ktereacute si dřiacuteve nedokaacute-zal uvědomit bdquoAno byl jsem nešťastnyacute a nešťastnyacute je každyacute kdo je sviacuteraacuten laacuteskou k tomu co podleacutehaacute smrti Avšak tehdy když ho tryacutezniacute ztraacuteta uvědomiacute si neštěs-tiacute jehož kořistiacute byl již před touto ztraacutetouldquo1313 Augustin ukazuje i to že mu jeho viacutera přijataacute od manichejců nebyla schopnaacute přineacutest uacutetěchu bdquoAbych [svou duši] vyleacutečil musel bych ji pozvednout k Tobě Pane Chaacutepal jsem to ale nechtěl jsem a nezdaacutelo se mi to přiacuteliš užitečneacute protože jsi pro mou mysl nebyl přesvědčivyacutem a neměnnyacutem bytiacutem nebyl jsi tedy pro mě tiacutem kyacutem ve skutečnosti jsildquo13 Nezbylo mu tedy nic jineacuteho než nadaacutele hledat uacutetěchu mezi hodnotami ktereacute nabiacuteziacute tento svět Aby přemohl neustaacutele se vracejiacuteciacute vzpomiacutenku na přiacutetele znovu opustil rod-neacute město a usadil se opět v Kartaacutegu kde čas a noveacute vztahy postupně zahladily bolest bdquoČas neniacute nečinnyacute nepřechaacuteziacute zahaacutelčivě aniž by se dotyacutekal našich citů Naopak jednaacute v našiacute duši s překvapujiacuteciacute silou [hellip] Největšiacute uacutetěchu mi [však] přinaacutešeli dalšiacute přaacuteteleacute s nimiž mě pojila laacuteska k tomu co jsme milovali namiacutesto Tebeldquo13

Prozatiacutem ponechaacuteme stranou jakeacutesi širšiacute bdquoponaučeniacuteldquo ktereacute Augustin čtenaacuteři Vyznaacuteniacute na tomto miacutestě předklaacutedaacute a podiacutevaacuteme se na dalšiacute hlubokyacute a dlouho trva-jiacuteciacute vztah opět s osobou jejiacutež jmeacuteno a jakeacutekoliv bližšiacute uacutedaje jsou čtenaacuteři odepřeny Nazveme ji matkou Adeodata Augustinova syna ktereacuteho mu praacutevě tato žena porodila

Přaacutetelstviacute s Adeodatovou matkou

Prvniacute otaacutezka kterou bychom si měli položit pokud chceme uvažovat o vztahu kteryacute ovlivňoval Augustinův život zhruba čtrnaacutect let je tato lze o něm vůbec uvažovat takeacute jako o vztahu přaacutetelskeacutem nebo jej lze na zaacutekladě některyacutech Au-gustinovyacutech vyacuteroků považovat za synonymum hřiacutechu a bezuzdnosti McNama-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

ra zastaacutevaacute ve sveacute obsaacutehleacute a jinak vynikajiacuteciacute studii toto miacuteněniacute bdquo[Nebyla mezi nimi] možnaacute žaacutednaacute vyacuteměna myšlenek jelikož tato žena neměla vzdělaacuteniacute a nebyla schopnaacute sdiacutelet s Augustinem jeho intelektuaacutelniacute hledaacuteniacute pravdy Nemohla mu po-skytnout viacutece než cit a fyzickeacute uspokojeniacute Jejich jednota mohla byacutet pouze čaacutes-tečnaacuteldquo13 Tento soud by plně odpoviacutedal antickeacutemu vzoru kteryacute jsme se pokusili vyacuteše představit Domniacutevaacutem se však že tento soud zaacuteroveň odhaluje jeden z limitů antickeacuteho ideaacutelu Takoveacute pojetiacute totiž vlastně snižuje velkeacute množstviacute vztahů mezi muži a ženami v dějinaacutech a to i v raacutemci křesťanskyacutech manželstviacute na uacuteroveň čistě citoveacuteho a tělesneacuteho uspokojeniacute alespoň v přiacutepadech kdy šlo o vztahy vzděla-nyacutech mužů a jejich žen ktereacute neměly přiacutestup ke vzdělaacuteniacute a nemohly tak byacutet svyacutem mužům rovnocennyacutemi partnerkami v bdquointelektuaacutelniacutem hledaacuteniacute pravdyldquo Otaacutezka kterou nemůžeme zcela vyřešit v tomto přiacutespěvku pak zniacute takto je manželstviacute jednou z forem nebo dokonce vyacutesostnou formou lidskeacuteho přaacutetelstviacute nebo je pouze jeho formou nedokonalou a čaacutestečnou nebo s niacutem dokonce nemaacute vůbec nic společneacuteho Je nepochybnou pravdou že Augustin daacutevaacute manželstviacute a přaacute-telstviacute do souvislosti poměrně zřiacutedka a zdaacute se že existuje text kteryacute skutečně naznačuje že manželstviacute je přaacutetelstviacute čistě podřazeneacute bdquoBůh naacutem poskytuje ně-kteraacute dobra kteraacute jsou žaacutedouciacute pro sebe sama jako moudrost zdraviacute přaacutetelstviacute jinaacute kteraacute jsou nezbytnaacute k jineacutemu uacutečelu jako jsou nauka jiacutedlo naacutepoj spaacutenek manželstviacute tělesneacute spojeniacute [hellip] Pro zušlechťovaacuteniacute přaacutetelstviacute [sloužiacute] manželstviacute a tělesneacute vztahy z těchto vztahů vyplyacutevaacute pokračovaacuteniacute lidskeacuteho roduldquo13 Z takoveacute-ho pojetiacute by se však dala odvodit nejen nadřazenost přaacutetelstviacute jakožto spiacuteše du-chovniacuteho vztahu před manželstviacutem jako vztahem spiacuteše tělesnyacutem ale i možnost že by mohlo byacutet v pořaacutedku když by mezi manželi ještě neexistovalo skutečneacute přaacutetelstviacute ktereacute by se prostřednictviacutem manželstviacute a tělesnyacutech vztahů teprve budo-valo Neniacute pochyb že mnoho takovyacutech manželstviacute existovalo a pravděpodobně i existuje avšak lze takovyacute vzor považovat za ideaacutel

Ponechme tuto otaacutezku stranou a podiacutevejme se jak saacutem Augustin na straacuten-kaacutech Vyznaacuteniacute liacutečiacute svůj vztah ke sveacute družce13 Je zřejmeacute že motivace tohoto vztahu byly z jeho strany značně různorodeacute Na to poukazuje již jednou citovanyacute text

bdquoMilovat a byacutet milovaacuten se mi zdaacutelo byacutet tiacutem nejsladšiacutem a toužil jsem miacutet takeacute tělo milovaneacute osoby Takto jsem poskvrňoval přaacutetelstviacute nečistotou žaacutedostivos-ti zastiacuteral jeho zaacuteř pekelnou temnotou chliacutepnostildquo13 Předchoziacute citaci potvrzuje i kontext celeacute VI knihy Vyznaacuteniacute v niacutež Augustin mimo jineacute uvažuje o způsobu života kteryacute by mu nejleacutepe umožnil hledat pravdu Před svyacutem přiacutetelem Alipi-em se v teacuteto době snažil ospravedlnit volbu života v manželstviacute jako slučitel-nou s životem zasvěcenyacutem hledaacuteniacute pravdy Jeho volba se však nezaklaacutedala na upřiacutemneacutem přesvědčeniacute o věci sameacute jako spiacuteše na přesvědčeniacute že neniacute schopen

SALVE

žiacutet bez ženy Co je pro naše teacutema ještě důležitějšiacute je však skutečnost že mu to-lik nešlo o neschopnost odloučit se od konkreacutetniacute ženy s niacutež žil viacutece než deset let a s niacutež měl syna ale o domnělou neschopnost žiacutet zdrženlivě Uvažoval dokonce o sňatku kteryacute by byl fi nančně vyacutehodnyacute a nepřinesl vyacutedaje bdquoPak bude vhodneacute vstoupit do manželstviacute se ženou kteraacute maacute majetek takže pro mě nebude zaacutetěžiacute Zmiacuterniacute [rovněž] mou vaacutešeň Mnoziacute velciacute a přiacutekladniacute muži se [přece] dokaacutezali věnovat studiu ačkoliv žili v manželstviacuteldquo Zejmeacutena kvůli naleacutehaacuteniacute matky kte-raacute se domniacutevala že se Augustin řaacutedně oženiacute přijme křest a povede spořaacutedanyacute život se nakonec pro manželstviacute opravdu rozhodl Ne však se svou družkou nyacutebrž s neznaacutemou diacutevkou jiacutež ještě chyběly dva roky do věku kdy bylo možneacute do manželstviacute vstoupit13 Zasnoubeniacute ovšem znamenalo nutnost propustit druž-ku jakožto překaacutežku řaacutedneacuteho manželstviacute Tato epizoda snad viacutece než všech-ny ostatniacute vyjadřuje rozporuplnost Augustinova vztahu k teacuteto ženě Na jednu stranu se odhodlaacute k jejiacutemu propuštěniacute na druhou stranu piacuteše bdquoMeacute srdce ktereacute k niacute bylo pevně připoutaneacute bylo bolestně zraněno a dlouho krvaacutecelo Ona se mezitiacutem vraacutetila do Afriky a učinila slib že již nikdy nebude patřit jineacutemu muži a zanechala mi syna kteryacute se naacutem narodil [hellip] Otevřenaacute raacutena způsobenaacute odloučeniacutem od meacute předchoziacute družky se nehojila naopak po prvniacutech chviacuteliacutech palčiveacute bolesti začala hnisat takže maacute bolest sice nebyla tak prudkaacute měl jsem však menšiacute naději na vyleacutečeniacuteldquo

Podobně jako po smrti přiacutetele o němž byla řeč v předchoziacutem oddiacutele hledal Augustin uacutetěchu v dalšiacutech přaacutetelstviacutech snažil se tentokraacutet ne zcela uacutespěšně pře-hlušit bolest z odloučeniacute od ženy prostřednictviacutem dalšiacute ženy dokud by neuply-nula leacuteta kteraacute dělila jeho snoubenku od věku v němž mohla vstoupit do man-želstviacute

Vraťme se nyniacute k otaacutezce kterou jsme si položili na začaacutetku teacuteto kapitoly šlo ve vztahu k nejmenovaneacute ženě matce Adeodata o skutečneacute přaacutetelstviacute Domniacute-vaacutem se že ano i když o přaacutetelstviacute velmi nedokonaleacute Nikoli však z důvodu ne-dostatku společnyacutech idejiacute ktereacute by tyto dva mladeacute lidi spojovaly Ze změti citů a myšlenek ktereacute Augustin liacutečiacute a jimiž žil v posledniacutech letech tohoto vztahu mů-žeme usuzovat že ještě nebyl bdquovyššiacute uacuterovněldquo přaacutetelstviacute schopen a to i přesto že po niacute nesmiacuterně toužil Zdaacute se že chtěl přiacuteliš vlastnit druhou osobu přiacuteliš jejiacutem prostřednictviacutem opaacutejet štěstiacutem saacutem sebe bez toho aby byl saacutem schopen plně se darovat Domniacutevaacutem se že ze stejneacuteho důvodu byl dlouho neuacutespěšnyacute i v hledaacuteniacute pravdy ktereacute bylo přiacuteliš teoretickeacute bez vztahu k životu bez vědomiacute že pravdu třeba jen čaacutestečnou je třeba den po dni uskutečňovat Pokud by tomu tak nebylo mohl by uvažovat o zapuzeniacute milovaneacute osoby a fi nančně vyacutehodneacutem sňatku kteryacute by mu bdquoumožnil hledat pravduldquo

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Augustinova reflexe jeho životniacutech ztraacutet

Ukaacutezali jsme přiacuteklad dvou vyacuteznamnyacutech přaacutetelskyacutech vztahů ktereacute pro Augustina skončily tragicky Jak ještě uvidiacuteme celyacute jeho život je poznamenaacuten jistou tragič-nostiacute a ustavičnyacutem ztraacuteceniacutem toho co pro něj bylo nejcennějšiacute Tyto udaacutelosti však měly mimořaacutednou důležitost pro Augustinův duchovniacute růst Jeho velikost se projevuje v tom že je dokaacutezal refl ektovat a integrovat do života Podiacutevejme se nyniacute na refl exi těchto ztraacutet kterou zařazuje ve Vyznaacuteniacutech praacutevě za oddiacutel v němž pojednaacutevaacute o smrti draheacuteho přiacutetele abychom mohli vniacutemat jejich odraz a změně-nyacute způsob prožiacutevaacuteniacute v době po defi nitivniacutem obraacuteceniacute

bdquoŠťasten kdo miluje Tebe přiacutetele v Tobě a nepřiacutetele kvůli Toběldquo Tuto kraacutet-kou větu snad můžeme považovat za implicitniacute rozvedeniacute biblickeacuteho dvojiacuteho přikaacutezaacuteniacute laacutesky (Mt 13ndash13) Laacuteska k Bohu zůstaacutevaacute na prvniacutem miacutestě laacuteska k bližniacutemu nabyacutevaacute dvojiacute podoby jednak jako lidskeacute přaacutetelstviacute pozvednuteacute a spo-luutvaacuteřeneacute Božiacute milostiacute jednak jako nadpřirozenyacute vztah k odpůrcům zaklaacutedajiacuteciacute se v Kristově laacutesce Je zřejmeacute že pro Augustina může bdquopřiacutetelldquo znamenat dvojiacute jednak skutečně bliacutezkeacuteho člověka jednak obecně bdquopřaacutetele pravdyldquo tedy zejmeacutena křesťany Zůstaňme zatiacutem u prvniacute možnosti To co Augustina v jeho životě toli-kraacutet bolestně zasaacutehlo byla nutnost odloučeniacute od přiacutetele Řešeniacute tohoto probleacutemu nachaacuteziacute až tehdy když přijme a pochopiacute Božiacute neměnnost a věčnost a zaacuteroveň se smiacuteřiacute s pomiacutejivostiacute pozemskyacutech kraacutes a nedostatečnou kapacitou smysloveacute straacutenky člověka kteraacute nedokaacuteže skutečnou kraacutesu plně pojmout bdquoLidskaacute duše se obraciacute sem a tam avšak ať je člověk zaměřen na cokoliv mimo Tebe je spoutaacuten bolestiacute ačkoliv je zaměřen na kraacutesu kteraacute je vnějšiacute Tobě i jemu sameacutemu Neexistovalo by však nic kraacutesneacuteho pokud by nevychaacutezelo z Tebe Vše se rodiacute a zanikaacute [hellip] Čiacutem rychleji se vyviacutejiacute k bytiacute tiacutem rychleji směřuje k nebytiacute To je ohraničeniacute [veškereacute-ho stvořeniacute] ktereacute jsi mu dal Ty protože každeacute stvořeniacute je jen čaacutestiacute skutečnosti kteraacute neexistuje celaacute naraacutezldquo13 Duše kteraacute se naplňuje jen stvořeniacutem se tak staacutevaacute praacutezdnou neboť toto ji naplnit nemůže Augustin ji proto volaacute zpět bdquoNebuď praacutezdnaacute maacute duše Neohlušuj sluch sveacuteho srdce povykem svyacutech praacutezdnyacutech tužeb Poslouchej samo Slovo tě volaacute aby ses vraacutetila Miacutesto neotřesitelneacuteho klidu je tam kde laacuteska neznaacute opuštěniacute [hellip] Zde však vše pomine dalšiacute bude naacutesledovat a tak se postupně utvaacuteřiacute svět nižšiacutech skutečnostiacute [hellip] Zkaženaacute [duše] proč naacutesle-duješ sveacute tělo Nemělo by naopak ono naacutesledovat tebe kteraacute ses obraacutetila Vše co vniacutemaacuteš prostřednictviacutem svyacutech smyslů je jen čaacutestečneacute ale neznaacuteš celek ačkoli ti i jeho čaacutesti působiacute potěšeniacute [hellip] Pokud se ti liacutebiacute těla chval za ně Boha obrať svou laacutesku k jejich Tvůrci aby ses mu nezneliacutebila zaliacutebeniacutem ve věcech Pokud se ti liacutebiacute duše miluj je v Bohu neboť i ony jsou proměnliveacute avšak v něm jsou

SALVE

ukotveny natrvalo zatiacutemco jinde by pominuly [hellip] Zůstaňte v Bohu a zůstanete pevniacute Odpočiacutevejte v něm a naleznete odpočinek [hellip] Dobro ktereacute milujete po-chaacuteziacute od něj avšak pouze pokud k němu takeacute směřuje je dobreacute a liacutebezneacute Avšak spravedlivě se stane hořkyacutem když se opustiacute Tvůrce a miluje se nespravedlivě to co od něj pochaacuteziacuteldquo

Živeacute zakoušeniacute nenaplněnosti života prostřednictviacutem všeho stvořeneacuteho ktereacute v hojnosti užiacuteval včetně nejvyššiacutech pozemskyacutech hodnot laacutesky a přaacutetelstviacute přived-lo Augustina k vědomiacute absolutniacute hodnoty viacutery a života v Bohu Pro něj naprosto typickyacute je však fakt že tato bolestnaacute zkušenost a poměrně ostraacute kritika přilnutiacute k pozemskyacutem hodnotaacutem neznamenaacute opuštěniacute těchto hodnot podobně jako kri-tika klasickeacuteho vzdělaacuteniacute neznamenala jeho zavrhnutiacute O přaacutetelstviacute to platiacute dvoj-naacutesob Augustin se nikdy nestal poustevniacutekem Po sveacutem obraacuteceniacute se obklopil přaacuteteli na statku Cassiciacum kde učinil svou prvniacute zkušenost s komunitniacutem ži-votem Kvůli hledaacuteniacute vhodneacuteho miacutesta pro svou komunitu navštiacutevil sveacute budouciacute biskupskeacute siacutedlo Hippo kde byl pod naacutetlakem lidu vysvěcen na kněze z touhy po společneacutem životě změnil sveacute biskupskeacute siacutedlo v klaacutešter vyacuteznam slova monachos vysvětloval tiacutemto způsobem ač pochaacuteziacute od monos neodkazuje k samotě ale zna-menaacute jednomyslnost a naraacutežiacute na nelpěniacute srdce což je nutneacute pro všechny kteřiacute toužiacute po společneacutem životě

Co se však zdaacute byacutet zvlaacuteště mimořaacutedneacute je jakeacutesi vtaženiacute druhyacutech osob do roz-hodujiacuteciacutech etap jeho cesty za Bohem Maacuteme na mysli přiacutetele Alipia s niacutemž prožil vrchol sveacuteho obraacuteceniacute a matku Moniku kteraacute se podiacutelela na mystickeacutem vzletu v Ostii Jednalo se o osoby důležiteacute pro celyacute vyacutevoj Augustinova života Alespoň na vztah k Monice se proto podiacutevaacuteme bliacuteže

Monika

Když uvažujeme o vztaziacutech mezi rodiči a dětmi nejsme zvykliacute nazyacutevat je přaacute-telstviacutem Avšak vztah Augustina a jeho matky Moniky si minimaacutelně v posled-niacutech letech Moničina života tento titul jistě zasloužiacute Pro Augustina nebyla jeho matka pouze tou kteraacute ho přivedla na svět popřiacutepadě na pokraj dospělosti na němž by se jejich cesty viacutece či meacuteně rozdělily Monika byla takeacute Augustinovou duchovniacute matkou jejiacutemuž vlivu Augustin připisuje sveacute obraacuteceniacute a nalezeniacute ces-ty a společniciacute na cestě za Bohem bdquo[Maacute matka] mě tělem porodila pro časnyacute svět a srdcem abych se zrodil pro život věčnyacuteldquo Podiacutevaacuteme se na některeacute kliacutečo-veacute momenty jejich vztahu ktereacute naacutem pomohou pochopit hloubku jejich přaacutetel-stviacute v kraacutetkeacutem obdobiacute mezi Augustinovyacutem defi nitivniacutem obraacuteceniacutem a Moničinousmrtiacute13

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Augustin je přesvědčen že by se nestal tiacutem kyacutem se stal bez pomoci sveacute mat-ky Toteacutež však platiacute i naopak Monika by se nestala tiacutem čiacutem se stala kdyby nebylo Augustina Ne ani tak diacuteky uacutečasti na fi lozofi ckyacutech rozpravaacutech ktereacute Au-gustin po sveacutem obraacuteceniacute vedl na Cassiciacu neboť jejichž řešeniacute většinou již předem intuitivně znala jako spiacuteše diacuteky mnohaleteacutemu modlitebniacutemu uacutesiliacute o sy-novo obraacuteceniacute duchovniacute zkušenosti s niacutem spojeneacute a postupneacutemu očišťovaacuteniacute a pozvedaacutevaacuteniacute čistě přirozeneacute mateřskeacute laacutesky k laacutesce nadpřirozeneacute Můžeme řiacutect že nakolik Augustin na některyacutech miacutestech snižuje vyacuteznam rodinneacuteho života jako cesty ke svatosti v obraze sveacute matky kteryacute vykresluje předevšiacutem ve Vyznaacuteniacutech popisuje přiacuteklad ženy kteraacute se životem v manželstviacute peacutečiacute o manžela a syna po-světila

V obdobiacute dětstviacute nevybočoval vztah matky a syna z běžnyacutech vztahů tohoto typu Monika se pochopitelně snažila vštiacutepit synovi to co sama žila tedy viacuteru a jejiacute projev ndash modlitbu Toto obdobiacute však nebylo dlouheacute Již po dokončeniacute zaacute-kladniacutech studiiacute v rodneacute Tagastě odešel studovat gramatiku do Madaury vzdaacuteleneacute dvacet pět kilometrů Od teacuteto doby se pro Moniku staacutevaacute jeho intelektuaacutelniacute svět

bdquozakaacutezanyacutem uacutezemiacutemldquo Po křesťanskeacute vyacutechově z dětstviacute ho nyniacute začiacutenaacute zaacutesadniacutem způsobem ovlivňovat pohanskaacute kultura Ještě těžšiacute obdobiacute zřejmě pro Moniku začalo v již zmiňovaneacute době kdy Augustin začal objevovat kouzlo tělesneacute rozko-še A tehdy rovněž poprveacute vidiacuteme alespoň podle pozdějšiacuteho Augustinova přiacutesneacute-ho posouzeniacute ve Vyznaacuteniacutech Moniku rozdvojenou mezi touhou po synově řaacutedneacutem křesťanskeacutem životě na jedneacute straně a světskou karieacuterou na druheacute O obojiacutem svěd-čiacute Vyznaacuteniacute bdquoŽaacutedala mě [hellip] abych se zdržel smilstva a předevšiacutem cizoložstviacute Jaacute to však považoval za ženskeacute poviacutedačky ktereacute bych se styděl uposlechnoutldquo Ve stej-neacutem čase se však obaacutevala že by přiacutepadneacute řaacutedneacute manželstviacute Augustinovi znemož-nilo pokračovaacuteniacute ve studiu na němž oběma rodičům zaacuteleželo jak naznačuje již jednou citovanyacute text bdquoMoji rodiče se nesnažili potlačit tento paacuted prostřednictviacutem manželstviacute zajiacutemali se pouze o to abych se naučil komponovat nejlepšiacute řeči a viacute-tězit prostřednictviacutem liacutebivyacutech slovldquo O něco daacutele však poznamenaacutevaacute že toto byl spiacuteše zaacutejem otce zatiacutemco matka bdquose domniacutevala že kulturniacute formace kterou jsem tehdy přijiacutemal mi nejen nezpůsobiacute žaacutednou uacutejmu ale naopak mi nakonec pomů-že dospět k Toběldquo13 Vrchol rozděleniacute matky a syna přišel zřejmě někdy v obdobiacute jeho přilnutiacute k sektě manichejců V teacuteto době ho dokonce odmiacutetala přijiacutemat do domu jak naznačuje saacutem Augustin když tvrdiacute že později znovu bdquopřipustila že bude žiacutet v meacute bliacutezkosti a sdiacutelet se mnou stejnyacute stůl což předtiacutem zavrhla z odporu k meacutemu rouhaveacutemu způsobu životaldquo

Toto noveacute sbliacuteženiacute však zaacutevisiacute na Božiacutem zaacutesahu kteryacute snad můžeme chaacutepat jako odpověď na modlitby ktereacute Monika ustavičně vysiacutelala k Bohu a na laacutesku

SALVE

kterou k Augustinovi chovala a snad i jako korekci tvrdeacuteho postoje kteryacute vůči synovu sektaacuteřstviacute zvolila Jednaacute se o znaacutemyacute prorockyacute sen v němž jiacute bylo naznače-no že Augustin nakonec dospěje tam kde se nachaacutezela ona sama Muselo však uplynout ještě devět let než se zmiacuteněnyacute přiacuteslib naplnil Byla to leacuteta v nichž Mo-nika pokračovala ve svyacutech modlitbaacutech a hledala přiacuteležitost jak Augustina přiveacutest k obraacuteceniacute

Během teacuteto doby prožila ještě jednu udaacutelost kteraacute ji znovu ubezpečila o klad-neacutem vyacutesledku jejiacutech snah Žaacutedala nejmenovaneacuteho biskupa kdysi rovněž stou-pence manichejskeacute sekty aby s Augustinem promluvil a vyvraacutetil jeho omyl Ten pochopil že Augustin ještě neniacute na podobnou debatu zralyacute a naviacutec byl zřejmě informovaacuten že po pravdě vroucně toužiacute Poradil proto Monice bdquoNech ho byacutet tam kde je Modli se jen za něj k Paacutenu Prostřednictviacutem sveacute četby objeviacute saacutem kde je jeho omyl a jak velkaacute je jeho bezbožnostldquo Když Monika i nadaacutele naleacute-hala okřikl ji bdquoJdi buď v pokoji Neniacute možneacute aby byl syn tolika slz zatracenldquo Monika přijala tato slova jako by jiacute byla seslaacutena z nebe a často to Augustinovi připomiacutenala

Oba momenty ukazujiacute jakyacutem způsobem Bůh vedl tuto ženu ať již saacutem či pro-střednictviacutem svyacutech služebniacuteků k důvěře že jeho milost viacutetěziacute a zaacuteroveň ji inspi-roval ke spolupraacuteci s touto milostiacute kteraacute maacute prvotniacute důležitost a iniciativu

Podiacutevejme se ještě na jednu udaacutelost kteraacute ukazuje hlubokyacute vztah matky a syna již před jeho obraacuteceniacutem a zaacuteroveň naznačuje jak i Moničina laacuteska musela do-zraacutevat a byacutet očišťovaacutena V devětadvaceti letech kdy již Augustina nepřesvědčo-val manicheismus a byl rozladěn nekaacutezniacute svyacutech studentů v Kartaacutegu se rozhodlpro opuštěniacute Afriky a pro přesun do Řiacutema kde hodlal pokračovat ve vyacuteuce reacute-toriky Monika však bdquohořce plakala a šla za mnou až k moři Nutila mě abych se vraacutetil nebo ji nechal odjet společně se mnou Podvedl jsem ji když jsem jiacute vysvětloval že zde musiacutem byacutet abych nenechal samotneacuteho jednoho přiacutetele kteryacute čekal až se zvedne viacutetr [hellip] S naacutemahou jsem ji přesvědčil aby když se nechce vraacutetit beze mne straacutevila alespoň noc v kapli zasvěceneacute blaženeacutemu Cypriaacutenovi bliacutezkeacute miacutestu kde byla loď Tuto noc jsem tajně odjel zatiacutemco ona zůstala pla-kala a modlila seldquo I v teacuteto udaacutelosti ndash ač zaacuteroveň vyznaacutevaacute že mu byl odpuš-těn i podvod a opuštěniacute matky že si tedy je vědom sveacuteho hřiacutechu ndash vidiacute později Augustin projev Božiacuteho vedeniacute jak pro sebe tak pro svou matku bdquoVedl jsi mě pryč od niacute abys mi dal zviacutetězit nad myacutemi vaacutešněmi prostřednictviacutem samotnyacutech těchto vaacutešniacute a takeacute abys v niacute potrestal zaslouženyacutem utrpeniacutem jejiacute přiacutelišnou laacutes-ku ke mně Ona mě toužila miacutet nabliacutezku tak jako každaacute matka avšak mnohem viacutece než je běžneacute a nevěděla že jiacute v meacute nepřiacutetomnosti připravuješ mnohem většiacute radosti Nevěděla to a proto plakala a nařiacutekalaldquo Moničino jednaacuteniacute a Božiacute

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

bdquotrestldquo jako by odraacutežely Augustinovy prožitky po ztraacutetě milovanyacutech osob a Božiacute jednaacuteniacute s niacutem Augustin zřejmě zdědil po rodičiacutech tuto mimořaacutednou až přehna-nou citlivost a nevědomou snahu přivlastňovat si milovaneacute osoby kteraacute jemu i Monice přinesla nesmiacuterneacute utrpeniacute Podobnou citlivost však zřejmě projevovala i vůči Božiacutem vyacutezvaacutem a tak mu po mnoha strastech napomohla i ke konečneacutemu dosaženiacute svatosti

V předchoziacutem oddiacutele jako bychom viděli jen jednostrannyacute vztah mateřskeacute laacutes-ky z Augustinovy strany neopětovanyacute Avšak světec naacutem zanechal i některaacute vy-jaacutedřeniacute kteraacute jednoznačně dosvědčujiacute i jeho vřelyacute vztah k matce McNamara se domniacutevaacute že to byl saacutem Augustin kteryacute Moniku pozval k sobě do Itaacutelie kraacutetce po sveacutem přesiacutedleniacute z Řiacutema do Milaacutena kde našel rovněž ekonomickeacute zabezpeče-niacute Mnohem evidentnějšiacute jsou však udaacutelosti těsně naacutesledujiacuteciacute po Augustinově obraacuteceniacute V VIII knize Vyznaacuteniacute liacutečiacute bdquohodinu obraacuteceniacuteldquo Monika byla prvniacute kdo se o něm dozvěděla bdquoIhned jsme se odebrali13 k meacute matce a oznaacutemili jsme jiacute rozhodnutiacute ktereacute jsme učinili zaradovala se a když jsme jiacute pověděli jak se celaacute věc seběhla zajaacutesala a dobrořečila Tobě kteryacute můžeš učinit mnohem viacutec než oč prosiacuteme nebo žaacutedaacutemeldquo Bezprostředně po tomto obraacuteceniacute se Augustin odebral s přaacuteteli na statek Cassiciacum kde se připravoval na křest a zaacuteroveň pokračoval ve fi lozofi ckeacutem hledaacuteniacute Monika byla jedinaacute žena na statku Augustin se staral o to aby měla možnost uacutečastnit se fi lozofi ckyacutech diskuziacute neboť si cenil jejiacutech vhle-dů ziacuteskanyacutech leacutety praxe křesťanskeacuteho života Mezi uacutečastniacuteky diskuze o podstatě blaženosti ji uvaacutediacute jako prvniacute bdquoUacutečastnili se na prvniacutem miacutestě moje matka jiacutež jak věřiacutem vděčiacutem za vše čiacutem žiji [hellip]ldquo Když opravila jeden chybnyacute zaacutevěr ke ktereacutemu uacutečastniacuteci dialogu došli Augustin jiacute nevaacutehal připsat dokonalou znalost fi lozofi e bdquoMoje matko jistě jsi dosaacutehla vrcholu fi lozofi e Chyběla ti zajisteacute [jen] terminologie aby ses vyjaacutedřila jako Tulius [hellip] [Ciceronova] slova se shodovala s takovou přesnostiacute s jejiacutemi že jsem zapomněl na jejiacute pohlaviacute a považoval jsem ji za vynikajiacuteciacuteho poradce v našem středu Nakolik jsem mohl snažil jsem se po-chopit z jakeacuteho nadlidskeacuteho zdroje pochaacutezela jejiacute slovaldquo

V tomto obdobiacute již došlo mezi matkou a synem k naplněniacute vyacuteše zmiacuteněneacuteho antickeacuteho ideaacutelu přaacutetelstviacute kteryacute zahrnoval shodu ve věcech božskyacutech i lidskyacutech i vzaacutejemneacute obohacovaacuteniacute Byl naviacutec pozvednut modlitbou milostiacute a dlouholetyacutem zraacuteniacutem do nadpřirozeneacute roviny

Za vyvrcholeniacute tohoto vztahu založeneacuteho již nyniacute plně v Bohu lze jednoznač-ně považovat společnyacute mystickyacute zaacutežitek obou světců v Ostii nad berou Ode-hraacutel se již po Augustinově křtu v očekaacutevaacuteniacute naacutevratu do Afriky kde hodlali po-kračovat v komunitniacutem životě Na tomto miacutestě se nebudeme pouštět do rozboru udaacutelosti Připomeneme jen vrcholnyacute bod důležityacute pro naše teacutema bdquo[Společně]

13SALVE

jsme překročili i sveacute duše abychom se osvěžili v krajině nevyčerpatelneacute hojnosti kde věčně paseš Izraele na pastvině pravdy kde životem je Moudrost [hellip] [ve ktereacute] neniacute minulost ani budoucnost jen pouheacute Bytiacute neboť [tato Moudrost] je věčnaacute zatiacutemco minuleacute a budouciacute věčneacute neniacuteldquo Domniacutevaacutem se že tato zkušenost uacutezce souvisiacute s naacuteslednyacutem životem obou světců Moničin již byl velmi kraacutetkyacute Udaacute-lost se pro ni stala bezprostředniacute přiacutepravou na vstup do věčnosti V naacutevaznosti na Augustinovo obraacuteceniacute prohlašuje že jejiacute mise na tomto světě již skončila Pro Augustina byla mimo jineacute přiacutepravou na jejiacute smrt dalšiacute velkou ztraacutetu tentokraacutet nejhlubšiacuteho vztahu kteryacute kdy prožiacuteval i na budouciacute uacutelohu pastyacuteře jehož nej-dražšiacute duchovniacute synoveacute s nimiž žil v jedneacute komunitě se budou postupně staacutevat biskupy viacutece či meacuteně vzdaacutelenyacutech ciacuterkviacute

Smrt Moniky Augustina hluboce zasaacutehla Přiacuteklon ke křesťanstviacute ho neučinil necitlivyacutem bdquoCo bylo to co mi uvnitř působilo těžkou bolest když ne toto zra-něniacute pochaacutezejiacuteciacute z naacutehleacuteho roztrženiacute naacutem tak draheacuteho společneacuteho života [hellip] Vraacutetil jsem se ke svyacutem staryacutem myšlenkaacutem na tvou služebnici [hellip] Takto zba-ven jejiacute přiacutetomnosti mě znenadaacuteniacute přepadla touha plakat před tvou tvaacuteřiacute pro ni a za ni pro mě a za mě Ponechal jsem slzaacutem volnost steacutekat jak se jim zachtě-loldquo

Augustin si z těchto okamžiků odnaacutešiacute poučeniacute že ani jako křesťan neniacute scho-pen svůj život plně kontrolovat a nepodleacutehat bolesti a smutku i vědomiacute že Bůh člověka někdy v tomto smutku ponechaacutevaacute bdquoModlil jsem se jak jsem jen mohl [hellip] abys uzdravil mou bolest Nevyslyšels mě věřiacutem že proto abys vštiacutepil do meacute paměti [hellip] jak silnyacutem poutem svazuje jakyacutekoliv zvyk takeacute duši kteraacute se již živiacute slovem ktereacute neklameldquo

Nedlouho po svateacute Monice umiacuteraacute takeacute Augustinův jedinyacute syn Adeodatus13 Augustin tak v průběhu několika let ztratil sveacute nejbližšiacute družku syna a matku McNamara shrnuje zaacutevěry staršiacutech autorů kteřiacute o těchto těžkyacutech chviacuteliacutech jeho života uvažovali bdquoNěkteřiacute autoři věřili že kvůli těmto rozděleniacutem a zvlaacuteště Mo-ničinou smrtiacute zemřela i v Augustinovi nejlepšiacute čaacutest jeho duše Předpoklaacutedalo se že když byl z jeho duše jednou provždy vymazaacuten tento čistyacute a něžnyacute vliv zatvrdil se a v době sveacute biskupskeacute služby jednal s extreacutemniacute rigiditou a přiacutesnostiacuteldquo Sama autorka považuje tento soud za čaacutestečně pravdivyacute avšak přehnanyacute Jisteacute je však dvojiacute Augustin se ani po smrti či rozchodu se svyacutemi nejbližšiacutemi nestal do sebe uzavřenyacutem zatrpklyacutem samotaacuteřem Teacutema partikulaacuterniacutech přaacutetelstviacute však ustupuje poněkud do pozadiacute naopak na vyacuteznamu nabyacutevaacute teacutema všezahrnujiacuteciacute laacutesky a urči-taacute skepse k možnosti dosaženiacute blaženosti na tomto světě Alespoň v kraacutetkosti se zmiňme ještě o tomto obdobiacute ktereacute můžeme identifi kovat s dobou naacutesledujiacuteciacute po kněžskeacutem a zejmeacutena biskupskeacutem svěceniacute

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Rozšiacuteřeniacute obzoru

Jak jsme ukaacutezali Augustin se od mlaacutediacute věnoval studiu a hledaacuteniacute pravdy Byl to svět do nějž měl přiacutestup omezenyacute okruh osob a můžeme řiacutect že většina Augus-tinovyacutech přaacutetel se rekrutovala z tohoto okruhu V jeho době bylo naprosto běž-neacute že vzdělanci obyčejnyacutemi lidmi viacutece či meacuteně vědomě pohrdali Před konverziacute ale ani bezprostředně po niacute Augustina prostiacute nevzdělaniacute lideacute nijak nepřitahovali Teprve po přijetiacute svěceniacute skrze ktereacute přijal zodpovědnost za všechny sociaacutelniacute vrstvy se začal utvaacuteřet jeho vztah k lidu kteryacute mu musel byacutet po lidskeacute straacutence dost vzdaacutelenyacute pokud šlo o věřiacuteciacute v Hippo jednalo se ponejviacutece o lidi mimořaacutedně prosteacute kteřiacute často sveacute naacuteboženstviacute nepraktikovali I ti kteřiacute do kostela chodi-li se nebaacuteli vyjaacutedřit hlasitě svůj nesouhlas během samotnyacutech kaacutezaacuteniacute napřiacuteklad když biskup kritizoval jejich způsob manželskeacuteho soužitiacute Povinnosti spojeneacute s biskupskou službou mu naviacutec nedovolovaly věnovat tolik času fi lozofi ckyacutem a teologickyacutem studiiacutem ani partikulaacuterniacutem přaacutetelstviacutem tedy věcem ktereacute mu do teacute doby byly ze všeho nejdražšiacute Pastyacuteřskaacute laacuteska se projevovala nadřazovaacuteniacutem služby nad přaacutetelstviacute kteraacute opouštěl s pohledem upřenyacutem k věčnosti kde věřil v trvaleacute společenstviacute se svyacutemi přaacuteteli Jeho postoj hezky vyjadřuje dopis Novato-vi ktereacutemu sděluje že k němu nemůže poslat jaacutehna Luccila Novatova rodneacuteho bratra ktereacuteho nutně potřebuje pro jeho znalost punštiny Součaacutestiacute odmiacutetnutiacute je i poučeniacute o laacutesce k ciacuterkvi kterou ukazuje na přiacutekladu sveacuteho přaacutetelstviacute se Severiem svyacutem druhem již od školniacutech let bdquoKdyž budeš Ty saacutem povinen postraacutedat jednoho z Tvyacutech nejdražšiacutech a nejmilovanějšiacutech synů tehdy pochopiacuteš [hellip] bolest kterou mi působiacute že nemohu byacutet v bliacutezkosti některyacutech svyacutech přaacutetel s nimiž mě vaacuteže nej-bližšiacute přaacutetelstviacute [hellip] Ač jsi uacutezce vaacutezaacuten ke sveacutemu bratrovi přece ne viacutece než jsme navzaacutejem spojeni jaacute a můj bratr Severius Přesto viacuteš jak zřiacutedka se přihodiacute že se s niacutem mohu setkat A to ne z meacute nebo jeho vůle nyacutebrž pro potřeby ciacuterkve ktereacute nadřazujeme potřebaacutem tohoto času s pohledem upřenyacutem k budouciacutemu životu v ktereacutem spolu budeme nerozlučně O kolik většiacute odevzdanost musiacuteš tedy miacutet pro dobro teacuteže ciacuterkve Ty a snaacutešet odloučeniacute od sveacuteho bratra s niacutemž okoušiacuteš pokrm Paacuteně kratšiacute dobu než jaacute se svyacutem nejdražšiacutem Severiem [hellip] Nyniacute se nestyacutekaacuteme viacutece než jen občas prostřednictviacutem kraacutetkyacutech dopisůldquo

Dalšiacutem důrazem kteryacute přinaacutešiacute Augustinův způsob prožiacutevaacuteniacute křesťanstviacute a jeho biskupskaacute služba pro pojetiacute přaacutetelstviacute je nutnost přivaacutedět přaacutetele ke Kristu Na-vraciacuteme se tak k citaci z listu Probě kterou jsme započali tento přiacutespěvek a kte-rou jsme sliacutebili doplnit Zdaacutelo se že podle tohoto uacuteryvku by přiacutetomnost či nepřiacute-tomnost dobryacutech přaacutetel vlastně rozhodovala o kvalitě života V dalšiacute čaacutesti listu však Augustin poněkud zmiacuterňuje toto tvrzeniacute a ukazuje že i přaacutetelstviacute maacute v po-

SALVE

sledku hodnotu natolik nakolik přivaacutediacute ke Kristu bdquoDuše se nemůže považovat za zdravou pokud nedaacutevaacute přednost věčnyacutem hodnotaacutem před časnyacutemi Proto neniacute užitečneacute žiacutet v čase než pro ziacuteskaacuteniacute zaacutesluh ktereacute naacutes přivedou k životu věčneacutemu Proto jakeacutekoliv dobro ktereacute je vhodně žaacutedaacuteno musiacute byacutet vztaženo k životu kte-ryacute se žije v Bohu a s Bohem Jestliže totiž milujeme Boha milujeme v něm i naacutes sameacute a v souladu s druhyacutem přikaacutezaacuteniacutem opravdově milujeme i sveacuteho bližniacuteho jako sebe sama To však pouze tehdy když se ho snažiacuteme přiveacutest nakolik na naacutes zaacuteležiacute k podobneacute laacutesce k Bohuldquo Augustin nevaacutehal aplikovat pravidlo o přaacutetelstviacute jako o bdquopouheacutemldquo prostředku na cestě k Bohu ve sveacutem životě a ukončit tak přaacutetelstviacute či vztahy ktereacute tento uacutečel nemohly splňovat ač pro něj takovyacute krok byl vždy bolestnyacute Přerušil napřiacuteklad několik přaacutetelstviacute s těmi ktereacute v mlaacutediacute přivedl do manichejskeacute sekty a kteřiacute ho později nebyli ochotni naacutesledovat na cestě katolickeacute viacutery S jedniacutem z nich Fortunatem se dokonce střetl ve veřejneacute disputaci V teacute sice obstaacutel znamenalo to však jeho posledniacute setkaacuteniacute s druhem z mlaacutediacute bdquoFortunatus zcela zahanben odjel z Hippo a viacutece se sem již nevraacutetil Tak byl diacuteky muži Božiacute-mu vyhnaacuten tento omyl z dušiacute všech kteřiacute byli přiacutetomni i těch kteřiacute byli nepřiacute-tomni ale dozvěděli se co se stalo Byla však potvrzena katolickaacute viacutera a posiacutelena pravdivost jejiacute naukyldquo

Přaacutetelstviacute s Bohem

Nestaacutelost časovaacute omezenost a častaacute nutnost odloučeniacute ktereacute postihujiacute přaacutetelstviacute mezi lidmi nebyly jedinyacutemi důvody ktereacute Augustinovi ukazovaly jejich relativniacute hodnotu Byl si rovněž vědom nemožnosti pochopit do hloubky srdce druheacuteho člověka a nemožnost nechat druheacuteho plně vstoupit do vlastniacuteho srdce Tuto prav-du si uvědomil již v době bolestneacuteho hledaacuteniacute pravdy v měsiacuteciacutech deziluze z mani-cheismu bdquoHorečně jsem hledal původ zla Jakeacute utrpeniacute proto co se rodilo v meacutem srdci jakeacute naacuteřky Bože můj Ty jsi zde však byl abys je vyslyšel jen jaacute jsem to ne-věděl Když jsem v mlčeniacute hledal hlasiteacute byly před tebou naacuteřky meacuteho srdce kte-reacute stoupaly k tveacutemu milosrdenstviacute Ty jsi znal meacute utrpeniacute z lidiacute však nikdo Jen malou čaacutest myacutech muk jsem vyjevoval svyacutem nejbližšiacutem přaacutetelům Ale mohli vůbec slyšet křik meacuteho ducha když nestačil čas ani slova k jeho vyjaacutedřeniacute Avšak veš-kereacute steacutenaacuteniacute meacuteho srdce pronikalo k tveacutemu sluchuldquo Zkušenosti jako tyto zřej-mě staacutely u kořenů nejen pojetiacute přaacutetelstviacute v Bohu o ktereacutem jsme až do teacuteto doby uvažovali ale takeacute toho co bychom mohli nazvat přaacutetelstviacute s Bohem Augustin ukazuje že Bůh saacutem si voliacute sveacute přaacutetele se kteryacutemi se děliacute o svou moudrost a daacutevaacute na niacute podiacutel Protože Bůh přebyacutevaacute v duši každeacuteho člověka je možneacute s niacutem zde přebyacutevat a tak jakyacutemsi způsobem překonat bolest kterou působiacute nutneacute odlouče-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

niacute od přaacutetel Tento postoj doporučuje sveacutemu přiacuteteli Nebridiovi v dopise kteryacutem odpoviacutedaacute na jeho vyacutetku že se dostatečně nestaraacute o zabezpečeniacute jejich společneacuteho života bdquoDomniacutevaacutem se že Tvaacute matka kteraacute nemohla sneacutest Tvou nepřiacutetomnost již tehdy když jsi byl zdraacutev ji snese ještě meacuteně nyniacute když jsi nemocnyacute [hellip] Zde jsou zas někteřiacute kteřiacute by se mnou nemohli odejiacutet za Tebou a ktereacute si nemohu dovolit opustit Ty však můžeš přebyacutevat s potěšeniacutem takeacute ve společenstviacute sveacuteho ducha Vyžadovalo by však velkou naacutemahu aby oni mohli činit toteacutežldquo

To co Augustin doporučoval sveacutemu přiacuteteli měl později jako biskup možnost saacutem praktikovat zbavenyacute uacutetěchy z přiacutetomnosti svyacutech nejbližšiacutech a nejlepšiacutech naacute-sledovniacuteků kteřiacute se stali biskupy ve viacutece či meacuteně vzdaacutelenyacutech siacutedlech Dosvědčuje naacutem to napřiacuteklad sama kniha Vyznaacuteniacute kteraacute je předevšiacutem dopisem Bohu a dialo-gem s niacutem do ktereacuteho daacutevaacute čaacutestečně nahleacutednout takeacute ostatniacutem lidem V tomto smyslu interpretuje prvotniacute vyacuteznam sepsaacuteniacute teacuteto knihy Agostino Trapegrave bdquoZdaacute se mi že způsob vysvětleniacute vzniku Vyznaacuteniacute je tento potřeba rozbiacutet samotu ve ktereacute se nachaacutezel a osvobodit se ze sevřeniacute apoštolskyacutech aktivit Řekl jsem vyjiacutet ze samoty Svatyacute Augustin byl bez ohledu na svou zaacutevratnou apoštolskou aktivitu velkyacutem samotaacuteřem Koho měl kolem sebe Přaacuteteleacute kteřiacute ho mohli chaacutepat a veacutest s niacutem plodnyacute dialog byli všichni vzdaacuteleni kteřiacute byli kolem ho měli raacutedi ale nebyli schopni pochopit touhy jeho duše Byl proto saacutem a aby zviacutetězil nad touto samotou napsal nejoriginaacutelnějšiacute ze svyacutech děl [hellip] Co však jsou Vyznaacuteniacute Dopis Bohu Augustin představuje to co již poznal aby navaacutezal dialog s Bohem Chtěl zaacuteroveň vypoviacutedat o sveacutem životě a modlit se k Bohu Piacuteše lidem avšak mluviacute k Bohu A zatiacutemco piacuteše rozmlouvaacute s Bohem Vše co řekne se spontaacutenně přetvaacuteřiacute v modlitbu neboť vše řiacutekaacute Bohuldquo

Zatiacutemco v celeacutem průběhu života Augustin společenstviacute přaacutetel vyhledaacuteval a jeho ztraacutetou trpěl ve svyacutech posledniacutech dnech se naopak dobrovolně odloučil od všech kteřiacute byli kolem aby se tak připravil na defi nitivniacute rozchod a zaacuteroveň na budouciacute shledaacuteniacute na věčnosti bdquoBěhem sveacute posledniacute nemoci [hellip] si nechal napsat kajiacuteciacute žal-my Davidovy a zatiacutemco ležel na posteli hleděl na tyto listy umiacutestěneacute na protějšiacute stěně četl je a staacutele hořce plakal [hellip] Deset dniacute před svou smrtiacute prosil naacutes přiacutetom-neacute abychom nenechaacutevali nikoho vstupovat do jeho pokoje mimo hodin kdy ho přichaacutezeli navštěvovat leacutekaři nebo když mu bylo přinaacutešeno jiacutedlo Jeho vůle byla respektovaacutena a on se celyacute tento čas věnoval modlitběldquo

Zaacutevěr

Na předchoziacutech straacutenkaacutech jsme se pokusili nastiacutenit proces kteryacute Augustina vedl k promyacutešleniacute antickeacuteho modelu přaacutetelstviacute jiacutemž žil ve sveacutem mlaacutediacute Viděli jsme že

SALVE

pro něj bliacutezkost přaacutetel vždy zůstala jednou z nejdůležitějšiacutech věciacute a že nikdy ne-ustal s uacutesiliacutem o budovaacuteniacute mezilidskyacutech vztahů s poukazem na všeobjiacutemajiacuteciacute laacutes-ku kteraacute by zcela smazala rozličneacute způsoby spolužitiacute s bliacutezkyacutemi či vzdaacutelenějšiacutemi osobami Můžeme řiacutect že mezi laacuteskou a přaacutetelstviacutem je uacutezkyacute vztah nejsou však zcela toteacutež Laacuteska k bližniacutemu je pro Augustina povinnostiacute přaacutetelstviacute předevšiacutem darem Darem a to je rozdiacutel oproti antickeacutemu modelu kteryacute neniacute uzavřen v me-ziacutech čistě pozemskyacutech Bylo řečeno že pro Augustina praveacute přaacutetelstviacute existuje pouze v Bohu tedy mezi těmi kdo jsou spojeni s Bohem bdquopoutem laacutesky vyliteacute do našich srdciacute Duchem Svatyacutem kteryacute naacutem byl daacutenldquo (Řiacutem ) Ač nevylučuje aktivitu člověka kteryacute v životě přirozeně hledaacute přaacutetele dosaacutehnout praveacuteho přaacutetelstviacute neniacute možneacute bez Božiacute milosti přaacutetelstviacute tedy v posledku zůstaacutevaacute Božiacutem darem přesa-hujiacuteciacutem naše přirozeneacute schopnosti Když se ještě jednou vraacutetiacuteme k citaci kterou jsme začali tento přiacutespěvek a čteme ji s pohledem na přaacutetelstviacute jako na jeden z největšiacutech Božiacutech darů můžeme vlastně těmto slovům rozumět i takto bdquoI když by naacutes sužovala chudoba tiacutežil žal zneklidňovala tělesnaacute nemoc působilo naacutem bolest vyhnanstviacute nebo traacutepila jakaacutekoliv jinaacute těžkost avšak dokaacutezali bychom vniacute-mat že Bůh je naacutem nabliacutezku a neopouštiacute naacutes velkaacute čaacutest hořkosti by byla odstra-něnaldquo A naopak bdquoI v přiacutepadě když bychom měli přemiacuteru bohatstviacute nepotkala by naacutes ztraacuteta diacutetěte ani manžela byli bychom staacutele zdraviacute na těle bydleli v zemi jiacutež by se nedotkly pohromy avšak odvraacutetili bychom se od Boha nebo nevěřili v jeho bliacutezkost nestala by se všechna ostatniacute dobra hořkyacutemi a nesnesitelnyacutemi a neschopnyacutemi přineacutest naacutem jakoukoli uacutetěchuldquo13 To že přaacutetelstviacute musiacute přivaacutedět k Bohu znamenaacute vlastně to že člověk uznaacutevaacute tento Božiacute dar spolu s přiacutetelem ho Bohu navraciacute a přinaacutešiacute tak diacutekůvzdaacuteniacute za tuto velkou uacutetěchu kterou naacutem Bůh daacutevaacute již v tomto životě a kteraacute bude naplněna na věčnosti

POZNAacuteMKY

bdquoNic neniacute člověku na světě přaacutetelskeacute bez člověka kteryacute by mu byl přiacutetelemldquo Epistola (Ep) 13 Ep 1313 Srov Allan Fitzgerald (ed) Augustine through the Ages ndash an Encyclopedia Michigan WmB Eeerdmans Publishing Co it překl Agostino Dizionario enciclopedico Roma Cittagrave Nuova s Confess ndash Tamteacutež 13 Tamteacutež Tamteacutež

Tamteacutež

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež ndash13 Tamteacutež Tato citace zřejmě zcela odpoviacutedaacute postoji Augustinova otce Patricia Pokud jde o sv Moniku neniacute zdaleka vyčerpaacutevajiacuteciacute ačkoliv na tomto miacutestě Augustin mluviacute o obou rodičiacutech Jeho vztahu k matce věnujeme samostatnyacute oddiacutel13 Srov Philip Lyndon Reynolds Marriage in the Western Church Leiden E J Brill s 13 Podrobnějšiacute pojednaacuteniacute o manželstviacute v řiacutemskeacutem praacutevu je v tomteacutež diacutele s 13ndash Srov např Sermo 13 Obecněji o vyacutevoji Augustinova postoje k manželstviacute a sexualitě Jan Po-_iacutez bdquoManželstviacute a sexualita u sv Augustinaldquo IN Teologickeacute texty č s ndash Srov Adalbert Hamman bdquoLa svolta del IV secololdquo IN Angelo di Bernardino (ed) Patro-

logia I Padri latini (secoli IVndashV) Roma Marietti s Srov např Possidius Vita Augustini Srov Confess 13 Srov Marie Aquinas McNamara Friendship in Saint Augustine Fribourg = e University Press it překl Lrsquoamicizia in SantrsquoAgostino Milano Ancora s Srov Cicero De amicitia Srov tamteacutež Srov tamteacutež Srov tamteacutež 13 Srov tamteacutež Srov tamteacutež 13 Srov tamteacutež Srov tamteacutež Srov veškereacute uacutedaje o Ciceronovi s McNamara op cit s ndash13 Augustin se vraacutetil ze studiiacute v Kartaacutegu v roce 13 smrt jeho přiacutetele se odehraacutela o rok později tedy roku 13 v němž se rovněž opět stěhuje do Kartaacutega Srov Agostino Trapegrave Agostino Lrsquouomo

il pastore il mistico Roma Cittagrave Nuova s Confess bdquoPověrečnyacutem vyacutemyslemldquo je pochopitelně miacuteněna viacutera sekty manichejců Confess 13 Srov Cicero De amicitia 13 Srov Remo Piccolomini (a cura di) SantrsquoAgostino Lrsquoamicizia Roma Cittagrave Nuova s 13 13 Confess 1313 Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež ndash1313 McNamara op cit s 13 De bono coniugali 13 Než přejdeme k liacutečeniacute tohoto vztahu je třeba poznamenat že soužitiacute v konkubinaacutetu bylo v Au-

SALVE

gustinově době rozšiacuteřeneacute přijiacutemaneacute společnostiacute a jistyacutem způsobem alespoň v některyacutech oblastech zřejmě tolerovaneacute i ciacuterkviacute Sedmnaacutectyacute kaacutenon Toledskeacuteho koncilu z roku učiacute bdquoTen kdo neniacute ženat a přijal konkubiacutenu na miacutesto manželky nemaacute byacutet vyloučen ze svateacuteho přijiacutemaacuteniacute za podmiacutenky že se spokojiacute s jedinou ženou ať už jde o manželku nebo konkubiacutenuldquo Tyto ženy často pochaacutezely z nižšiacutech společenskyacutech kruhů a věděly že legitimniacute manželstviacute s jejich druhem je jim pro jejich sociaacutelniacute zařazeniacute v podstatě nepřiacutestupneacute Srov McNamara op cit s ndash13 Confess 13 Tamteacutež Tamteacutež Srov tamteacutež 131313 Srov tamteacutež Teacuteto diacutevce zřejmě nebylo viacutece než let neboť věk potřebnyacute pro vstup do man-želstviacute bylo dovršenyacutech let Srov Tertulian De virginibus velandis Srov Confess Odtud lze s jistotou usuzovat že danaacute žena byla křesťanka Confess K tomuto sňatku nakonec nedošlo neboť Augustin se po sveacutem defi nitivniacutem obraacuteceniacute rozhodl pro život v celibaacutetu O jeho vztahu k ženaacutem po tomto obraacuteceniacute viz pozn Srov McNamara op cit s Srov Confess Samotneacute obraacuteceniacute či spiacuteše jeho vyvrcholeniacute zde nemohou byacutet obsaacutehleji refl ektovaacuteny Srov o něm celou VIII knihu Vyznaacuteniacute Prostřednictviacutem Augustinovy refl exe již v tomto oddiacutele přechaacute-ziacuteme do doby po obraacuteceniacute Confess

O vztahu laacutesky a přaacutetelstviacute např De diversis questionibus LXXXIII q ndash De catechizandis

rudibus

13 Tamteacutež Dosl bdquoUt quid perversa sequeris carnem tuam Ipsa te sequatur conversamldquo Tamteacutež ndash Za vyacutejimku potvrzujiacuteciacute pravidlo můžeme považovat jeho vztah k ženaacutem v době po jeho de-fi nitivniacutem obraacuteceniacute a rozhodnutiacute pro život v celibaacutetu Kraacutetce po tomto obraacuteceniacute popisuje ženu jako tu kteraacute bdquonejviacutece ze všeho připravuje duši muže o jistotuldquo (Solil ) Toto bdquonadšeniacuteldquo čer-stveacuteho konvertity však nebylo zcela vyvaacuteženo ani po mnoha letech biskupskeacute služby jak ukazuje jeho prvniacute životopisec Possidius bdquoŽaacutednaacute žena nikdy nevchaacutezela do jeho domu [hellip] ani jeho sestra Germana kteraacute byla vdova zasvěcenaacute Bohu a byla dlouho až do sveacute smrti představenou Božiacutech služebnic [Stejně tak nevchaacutezely] dcery jeho bratra rovněž zasvěceneacute Bohu [hellip] Zdůrazňoval že ženy nikdy nesmějiacute žiacutet v jednom domě s Božiacutemi služebniacuteky i s těmi nejčistšiacutemi Chtěl vyloučit ndashjak saacutem řekl ndash aby se takovyacute přiacuteklad stal přiacutečinou nepřiacutestojnosti a poklesku pro slabeacute Když byl pozvaacuten nějakou ženou aby ji navštiacutevil a pozdravil nikdy k niacute nepřichaacutezel bez doprovodu kleri-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

ků a nikdy s niacute nemluvil o samotě a to ani v přiacutepadě kdy se jednalo o důvěrnou zaacuteležitostldquo (Vita

Aug ) Srov např Confess Srov Sermo 13 Vita Aug Srov Ennar in Psal 13 Ep Plně se s tiacutemto ideaacutelem slučujiacute slova ze sameacuteho počaacutetku jeho řehole bdquoZaacutekladniacute motiv kvůli ktereacutemu jste se shromaacuteždili je tento Abyste žili v domě jedno-myslně a zaměřeni mysliacute i srdcem k Bohuldquo Srov Regula ad servos Dei Srov tamteacutež Vztah přaacutetelstviacute Augustina s Alipiem během mnoha let společneacuteho života mapuje McNamara op cit s 13ndash13 ndash Srov tamteacutež Tamteacutež 13 Podrobně mapuje celyacute průběh vztahu obou světců McNamara op cit s ndash13 Srov např De beata vita Srov např tamteacutež Duchovniacute růst Moniky lze často na straacutenkaacutech Vyznaacuteniacute pouze vytušit a může byacutet přebit rozsaacutehlyacutem liacutečeniacutem Moničinyacutech ctnostiacute v IX knize kde je vykreslena jako dokonalyacute vzor svatosti Srov Agostino Trapegrave Agostino lrsquouomo e maestro di preghiera Roma Citta Nuova s Srov Confess 13 McNamara op cit s McNamara op cit s Srov Confess ndash Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Srov tamteacutež Tamteacutež 13 Tamteacutež Srov tamteacutež Srov tamteacutež Tamteacutež Tamteacutež Moničina situace byla o to složitějšiacute že po manželově smrti zaacutevisela na synovi i ekonomicky Srov McNamara op cit s ndash Tamteacutež s 13 Totiž Augustin a jeho přiacutetel Alipius kteryacute ve stejneacutem čase rovněž prodělal vnitřniacute přerod Confess 13 De beata vita Augustin si všiml že na zaacutekladě sveacute životniacute zkušenosti došla ke stejnyacutem zaacutevěrům jako on saacutem diacuteky studiu Ciceronova Ortensia knihy kteraacute ho přivedla k hledaacuteniacute pravdy

SALVE

De beata vita Srov Confess nebo komentaacuteř Jan Po_iacutez Modlitba u sv Augustina pro manuscripto Praha Katolickaacute teologickaacute fakulta s 13ndash Confess Srov Confess Tamteacutež 13 1313 Tamteacutež 1313 Jelikož v teacuteto praacuteci musiacuteme pro stručnost mnohaacute teacutemata a osoby ponechaacutevat stranou o Adeo-datovi teacuteměř nepadlo slovo Pro bližšiacute přibliacuteženiacute vztahu otce a syna viz McNamara op cit s 13ndash Srov J OrsquoMeara La jeunesse de saint Augustin Paris s n McNamara op cit s ndash O dvou z nich ještě bude řeč Jedinou vyacutejimkou snad mohou byacutet dvě vyacuteše zmiňovaneacute ženy Mo-nika kteraacute však skrze svou bdquofi lozofi i životaldquo byla do tohoto okruhu přijata a nejmenovanaacute družka kterou Augustin po leacutetech propustil Srov Sermo 13 Srov G S Gasparro ndash C Magazzu ndash C A Spada (eds) La Coppia nei Padri Milano Pao-line s Srov vyacutečet některyacutech z nich ve Vita Aug ndash Byl biskupem v Sitifi Ep Srov Ep 1313 Ep 13 Z teacuteto citace neniacute zřejmeacute zda se laacuteskou o niacutež je zde řeč mysliacute laacuteska obecně či laacuteska přaacutetelskaacute Jelikož se však Augustin v předchoziacutech odstavciacutech explicitně o přaacutetelstviacute zmiňuje domniacutevaacutem se že můžeme danaacute slova chaacutepat i ve vztahu k přaacutetelskeacute laacutesce Zajiacutemavaacute je rovněž bliacutez-kost nutnosti přivaacutedět přiacutetele ke Kristu s antickyacutem požadavkem bdquosouladu ve věcech božskyacutechldquo Totiž manichejskaacute viacutera Vita Aug Confess Srov De civ Dei Srov např De Trinitate Probleacutem Božiacuteho přebyacutevaacuteniacute v člověku je však u Augustina značně komplexniacute v tomto přiacutespěvku neniacute možneacute se jiacutem podrobněji zabyacutevat Ep Agostino Trapegrave op cit s 13 Vita Aug 13ndash13 Confess 13 Srov Ep 13 Seznam některyacutech dalšiacutech praciacute na teacutema přaacutetelstviacute u sv Augustina ktereacute jsem neměl možnost

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

konzultovat V Nolte Augustinus Freundscha sideal in seinen Briefen Wuumlrsburg 13 J F Monagle bdquoFriendship in the St Augustinrsquos Biography Classical Notion of Friendshipldquo IN AugStud s ndash L F Pizzolato bdquoIntenzione e compenetrazione di amicizia e carita in santrsquoAgostinoldquo IN Forma futuri Studi in onore del Card Pellegrino Torino Botega drsquoErasmo s ndash J McEvoy bdquoAnima una et cor unum Friendship and spiritual unity in Augustineldquo IN Recherches

de theacuteologie ancienne et meacutedievale LIII s ndash J T Lienhard bdquoFriendship in Paulinus of Nola and Augustinldquo IN Augustiniana s ndash Tyacutež bdquoFriendship with God Friendship in God Traces in St Augustineldquo IN CollAug s ndash

Jan Pořiacutez OCD ( 13) je kněz člen řaacutedu bosyacutech karmelitaacutenů Vystudoval teologii na KTF UK v Praze (ndash) Je laureaacutetem ceny Oto Maacutedra () V současnosti působiacute v pastoraci na poutniacutem miacutestě pražskeacuteho Jezulaacutetka v Arenzanu (Itaacutelie)

Alexius Vandrovec OSB

Duchovniacute přaacutetelstviacute u sv Aelreda z Rievaulx a mnišskaacute tradice

V Noveacutem zaacutekoně se slova přiacutetel přaacutetelstviacute (philos philia) přiacuteliš často nevyskytujiacute Jedniacutem z maacutela miacutest je pasaacutež z Janova evangelia (Jan 13ndash) kde Ježiacuteš nazyacutevaacute ty kdo ho poslouchajiacute svyacutemi přaacuteteli Pro popis vztahů v ciacuterkevniacutem společenstviacute nebo vztahu k Bohu si ciacuterkevniacute otcoveacute spiacuteše vypůjčujiacute přiacuteměr z oblasti přiacutebu-zenskyacutech vztahů ndash křesťaneacute jsou bratři Bůh je otec Klasickou antickou defi nici přaacutetelstviacute buď vůbec nezmiňujiacute nebo se k niacute staviacute podezřiacutevavě Pro některeacute křes-ťanskeacute autory antiky je přaacutetelstviacute dokonce pohanskyacute ideaacutel kteryacute je ciziacute křesťanskeacute laacutesce Napřiacuteklad Paulinus z Noly většinou použiacutevaacute slova caritas vyacutejimečně aff ec-tus aff ectio nebo amor Přesto vyacuterazy amicus amicitia nepatřiacute v jeho diacutele k zakaacuteza-nyacutem Ve sveacutem dopise popisuje svůj vztah k Sulpiciovi Severovi vysloveně jako přaacutetelstviacute Můžeme shrnout že slovo caritas vyacutelučně označovalo křesťanskou laacutes-ku kdežto pojem amicitia bylo možneacute použiacutet i v běžneacutem světskeacutem kontextu

Byzantštiacute otcoveacute naopak použiacutevajiacute heleacutenskeacute dědictviacute volně a často v jejichspisech nachaacuteziacuteme vyacuterazy philia philioi Jan Chryzostom ve sveacutem pojednaacuteniacute O kněžstviacute poznamenaacutevaacute že měl v mlaacutediacute opravdoveacute a praveacute přaacutetele se kteryacutemi zachovaacuteval pravidla přaacutetelstviacute Je zřejmeacute že zde maacute Jan Chryzostom na mysli pravidla (nomoi) kteraacute pro přaacutetelstviacute stanovila pohanskaacute řeckaacute tradice Nejznaacute-mějšiacutem přiacutekladem přaacutetelstviacute světců v byzantskeacute oblasti je dvojice Bazila Velikeacuteho a Řehoře Naziaacutenskeacuteho Řehoř mluviacute o sveacutem vztahu v pojmech philia philos ač někdy použije teacutež slova agapeacute Čerpaacute předevšiacutem z klasickeacute aristotelskeacute myšlenky kde je zaacutekladem přaacutetelstviacute ctnost člověka a vzaacutejemnyacute respekt Dokonalou ctnostiacute je pro něho samozřejmě křesťanskaacute viacutera Přestože si je vědom rozdiacutelů mezi klasic-kyacutem a křesťanskyacutem pojetiacutem ctnosti (pro překlad klasickyacutech vyacuterazů areteacute virtus by se spiacuteše v současneacute češtině hodil vyacuteraz bdquozdatnostldquo) nebojiacute se použiacutevat slovniacuteku převzateacuteho z klasickeacuteho obdobiacute řeckeacute fi lozofi e Naproti tomu Bazil upřednostňuje při popisu sveacuteho vztahu spiacuteše novozaacutekonniacute obrazy bratrstviacute a laacutesky k bližniacutemu (agapeacute) V podstatnyacutech věcech se samozřejmě nauka obou otců nelišiacute Vyacuteběr ter-miacutenů spiacuteše ovlivnily okolnosti za kteryacutech jejich diacutela vznikala a adresaacuteti pro ktereacute byly spisy určeny Bazil byl viacutece ovlivněn mnišskyacutem prostřediacutem a v jeho uacutevahaacutech o vztaziacutech v křesťanskeacute komunitě se opět viacutece projevuje obava z partikulaacuterniacutech vztahů ktereacute mohou byacutet v rozporu s univerzaacutelniacute laacuteskou k bližniacutemu a k Bohu a ktereacute mohou narušit pokojneacute soužitiacute mnišskeacute komunity

SALVE

Pokud již ciacuterkevniacute otcoveacute psali o přaacutetelstviacute měli většinou na mysli vztahy v mnišskeacute komunitě popř ve společenstviacute kleriků než mezi křesťany-laiky Jako přiacuteklad může posloužit pojednaacuteniacute sv Ambrože De offi ciis ministrorum Zjevně vy-chaacuteziacute z Ciceronova vzoru De offi ciis Je rozděleno do třiacute knih z nichž posledniacute pojednaacutevaacute o přaacutetelstviacute ndash amicitia Ambrož znal samozřejmě i Ciceronovo diacutelo Laelius de amicitia Přes všechny diskuze o tom do jakeacute miacutery Ambrož zaacutevisiacute na sveacutem klasickeacutem vzoru lze tvrdit že v představě přaacutetelstviacute jako křesťanskeacute ctnosti se značně odchyluje od klasickeacute tradice reprezentovaneacute Ciceronem a zdůrazňuje naprostou vzaacutejemnou otevřenost mezi přaacuteteli Pro tuto otevřenost bychom jistě našli vzory u pohanskyacutech antickyacutech autorů avšak v křesťanskeacutem prostřediacute zvlaacuteš-tě mnišskeacutem souvisiacute s důrazem na niternost na vnitřniacuteho člověka (interior homo) kde siacutedliacute viacutera a odkud vychaacutezejiacute všechny ctnosti a neřesti Nelze ovšem směšovat tento podstatnyacute rys přaacutetelstviacute jak jej nachaacuteziacuteme u některyacutech ciacuterkevniacutech otců se současnyacutem pojetiacutem intimity a osobniacute komunikace mezi přaacuteteli Ambrož zasazu-je přaacutetelstviacute do kontextu společenstviacute bratřiacute jejichž vztah se odviacutejiacute od společně sdiacuteleneacute viacutery nebo stejneacute uacutečasti ve službě ciacuterkvi Ciacutelem přaacutetelstviacute v takoveacute komu-nitě je dosaacutehnout souladu jak na uacuterovni rozumoveacute tak i pocitoveacute a oddanosti uvnitř společenstviacute ktereacute vzniklo jak bylo vyacuteše zmiacuteněno na zaacutekladě společneacute viacutery a služby Otevřenost uvnitř maleacute komunity tak zabraňuje partikulaacuterniacutem vzta-hům štěpeniacute na menšiacute skupinky a popř tajnůstkařeniacute Tohoto jsou si vědomi teacuteměř všichni autoři mnišskyacutech cenobitskyacutech řeholiacute a proto tento rys komunit-niacuteho života naleacutezaacuteme teacuteměř ve všech normaacutech určenyacutech pro řeholniacute společenstviacute Klasickyacute ideaacutel přaacutetelstviacute jako privilegovaneacuteho pouta mezi jedinci je nahrazen šir-šiacutem souladem v raacutemci křesťanskeacute komunity Zde stojiacute v popřediacute jejiacute soudržnost společnyacute duchovniacute pokrok a laacuteska k bližniacutemu obecně

Cassianus věnuje teacutematu přaacutetelstviacute celou jednu knihu Collationes (XVI SC s ndash) Na rozdiacutel od Bazila kteryacute v některyacutech monastickyacutech spisech naznačuje že zaacutekaz partikulaacuterniacuteho přaacutetelstviacute v mnišskeacute komunitě souvisiacute se snahou zabraacutenit neřesti smilstva ndash fornicatio ndash Cassianus v teacuteto oblasti žaacutedneacute nebezpečiacute nevidiacute Opravdoveacute přaacutetelstviacute je podle něho možneacute pouze mezi dvěma askety kteřiacute jsou na stejneacutem stupni dokonalosti Zde nachaacuteziacuteme propastnyacute rozdiacutel mezi Cassiano-vyacutem pojetiacutem klaacutešterniacuteho společenstviacute a pojetiacutem některyacutech jeho předchůdců Au-gustinus buduje komunitu jako společenstviacute laacutesky Pachomius jako společenstviacute žaacuteků a učitele zatiacutemco pro Cassiana je klaacutešterniacute společenstviacute vlastně skupinou navzaacutejem si konkurujiacuteciacutech asketů kde laacuteska k bližniacutemu nehraje na cestě k perfec-tio ndash dokonalosti vůbec žaacutednou roli V Instituciacutech popisuje Cassianus askezi po-mociacute obrazu převzateacuteho z olympijskeacuteho soutěženiacute v antickeacutem Řecku (VI c SC s ) V několika maacutelo pasaacutežiacutech Instituciacute kde je zmiacuteněna bratrskaacute laacuteska

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

se zdůrazňuje jejiacute vyacuteznam jako prostředku k něčemu jineacutemu Přiacutetomnost bližniacuteho sloužiacute k bdquoprevencildquo hřiacutechu (VI c 13 s ndash) nebo jako naacutestroj s jehož pomo-ciacute mnich bojuje proti neřesti acedie (X c ndash s 13ndash13)

Řehole Benediktova o přaacutetelstviacute neřiacutekaacute nic vyacuteslovně avšak na mnoha miacutestech sdiacuteliacute obavy dřiacutevějšiacutech cenobitskyacutech řeholiacute ktereacute poukazujiacute na nebezpečiacute parti-kulaacuterniacutech vztahů vznik bdquofrakciacuteldquo uvnitř komunity upřednostňovaacuteniacute některyacutech jedinců a naacutesledneacute nepokoje ve společenstviacute Svatyacute Benedikt přiacutesně trvaacute na ml-čenlivosti (kap bdquoDe taciturnitateldquo) kteraacute nejen pozitivně vytvaacuteřiacute prostor pro naslouchaacuteniacute Božiacutemu slovu a duchovniacutemu otci nyacutebrž je i prostředkem kteryacutem se omezuje přiacuteležitost (occasio) k hřiacutešneacutemu jednaacuteniacute Tiacutemto hřiacutešnyacutem jednaacuteniacutem způso-benyacutem jazykem se mysliacute předevšiacutem murmuratio ndash reptaacuteniacute Nejednaacute se pouze o ne-spokojenost jedince nyacutebrž o rozkladnyacute prvek uvnitř komunity kteryacute se šiacuteřiacute mezi spolubratry na zaacutekladě jejich nedovolenyacutech vztahů Skutečnost že k se murmu-ratio vraciacute sv Benedikt na viacutece miacutestech Řehole dokazuje o jakeacute nebezpečiacute se pro komunitu jednaacute (např 13 13 13 13 13 13 ) Vyacuteše zmiacute-něnyacutem nebezpečiacutem se rovněž snažiacute zamezit ustanoveniacute v kapitolaacutech Řehole jež jsou součaacutestiacute jakeacutehosi disciplinaacuterniacuteho řaacutedu klaacuteštera Kapitola vyacuteslovně uklaacutedaacute trest vyloučeniacute těm kdo se sveacutevolně styacutekajiacute s potrestanyacutemi spolubratry Kapitola mluviacute dokonce o velmi přiacutesneacutem trestu pro ty kdo vytvaacuteřejiacute frakce nebo jed-najiacute na zaacutekladě partikulaacuterniacutech vztahů Benediktova zkušenost řiacutekaacute že velkaacute po-horšeniacute budiacute předevšiacutem nepotismus ( ndash bdquoJe třeba miacutet se na pozoru aby se v klaacutešteře při jakeacutekoli přiacuteležitosti nikdo neopovaacutežil haacutejit nebo braacutet v ochranu ji-neacuteho mnicha ani kdyby byli spojeni jakyacutemkoli stupněm přiacutebuzenstviacute Mniši si to v žaacutedneacutem přiacutepadě nesmějiacute dovolit protože to může vyvolat velmi těžkeacute pohorš-liveacute spory Kdyby toto pravidlo někdo překročil bude velmi přiacutesně potrestaacutenldquo) V tomto kontextu jsou zcela pochopitelnaacute ustanoveniacute kapitoly 13 o pořadiacute v ko-munitě Hierarchie v komunitě je určena prostyacutem pravidlem každyacute zaujiacutemaacute sveacute miacutesto podle doby kdy vstoupil do klaacuteštera Vyacutejimku tvořiacute ti kteřiacute zastaacutevajiacute nějakyacute uacuteřad v klaacutešteře Toto jednoducheacute avšak přiacutesně dodržovaneacute pravidlo realizuje zaacutesadu rovnosti všech bratřiacute v komunitě a snažiacute se setřiacutet ty rozdiacutely mezi nimi ktereacute by mohly vzniknout na zaacutekladě rozdiacutelneacuteho společenskeacuteho postaveniacute před vstupem do klaacuteštera kněžskeacuteho svěceniacute přiacutebuzenskyacutech vztahů talentů či slabos-tiacute mnichů Takoveacute prostřediacute zcela jistě nevybiacuteziacute k vytvaacuteřeniacute intenzivniacutech vztahů mezi některyacutemi mnichy byť založenyacutech na společně sdiacutelenyacutech ctnostech nebo spiritualitě jak je později popisujiacute v mnišskeacutem prostřediacute sv Anselm z Canterbu-ry či sv Aelred z Rievaulx

Zcela opraacutevněně se můžeme taacutezat jak mohlo v mnišskeacutem prostřediacute zvlaacuteště v prostřediacute reformovaneacuteho řaacutedu kteryacute hlaacutesal naacutevrat k prosteacutemu životu podle Ře-

SALVE

hole sv Benedikta vzniknout diacutelo jehož jedinyacutem teacutematem je duchovniacute přaacutetelstviacute ndash De spiritali amicitia sv Aelreda z Rievaulx Cisterciaacuteckaacute reforma se snažila o naacutevrat k Benediktově Řeholi k jejiacute čistotě k jejiacute liteře (puritas integritas Regulae) V po-čaacutetciacutech Cicircteaux lze vysledovat i nedůvěru ba dokonce odpor k učenosti a věděniacute Jedinou přiacutepustnou četbou pro mnicha bylo lectio divina Na jinou četbu ostatně ani neměl čas protože se většinu času musel věnovat manuaacutelniacute praacuteci Jedno z roz-hodnutiacute prvniacutech generaacutelniacutech kapitul vysloveně zakaacutezalo zřizovat klaacutešterniacute školy nařiacutedilo odstraňovat zbytečneacute knihy z klaacutešterniacutech knihoven a pořizovaacuteniacute novyacutech podřiacutedilo souhlasu kapituly Formace prvniacutech generaciacute cisterciaacuteckyacutech mnichů proto probiacutehala v duchu kteryacute se lišil od spirituality soudobyacutech černyacutech bene-diktinů Škola služby Paacutenu ziacuteskaacutevaacute novyacute obsah diacuteky charizmatickyacutem světcům jejichž duchovniacute vyzařovaacuteniacute překročilo hranice řaacutedu a vyacuterazně zasaacutehlo do praxe celeacute ciacuterkve Ačkoli se reformaacutetoři odvolaacutevali na Řeholi Benediktovu a spatřovali v niacute jedinyacute zdroj pro duchovniacute život byli zaacuteroveň vyacuteraznyacutemi osobnostmi nejen v oblasti reformy mnišskeacuteho života nyacutebrž i v oblasti osobiteacuteho teologickeacuteho myš-leniacute Přes proklamovanyacute naacutevrat ke kořenům mnišstviacute rozviacutejejiacute teologii kteraacute je ve sveacute době moderniacute a odpoviacutedaacute duchovniacute atmosfeacuteře a situaci ciacuterkve ve vrcholneacutem středověku

Ranyacute středověk do jisteacute miacutery připravoval cestu k noveacute spiritualitě jak refor-movanyacutech tak nově založenyacutech řeholniacutech společenstviacute vrcholneacuteho středověku Citaacutety z děl mnichů a misionaacuteřů z doby karoliacutenskeacute renesance od Alcuina po Wa-lafrida Strabona ukazujiacute že v teacuteto době se obnovuje zaacutejem o duchovniacute přaacutetelstviacute v klaacutešterech Autoři se již ciacutetiacute svobodniacute při použiacutevaacuteniacute antickyacutech nebo patristic-kyacutech vzorů přaacutetelstviacute Samozřejmě napodobujiacute pozdně řiacutemskeacute vzory ktereacute zdů-razňujiacute vzaacutejemnyacute respekt ohleduplnost a pomoc mezi přaacuteteli Mluvit o spojeniacute dušiacute v ničiacutem nezatiacuteženeacute duchovniacute laacutesce je ještě předčasneacute Nelze rovněž opome-nout že raněstředověkyacute žaacutenr dopisů vyjadřujiacuteciacutech přaacutetelstviacute byl velmi populaacuterniacute Takoveacute dopisy patřily k repertoaacuteru většiny dobryacutech spisovatelů a jak ukazuje velkeacute množstviacute dochovanyacutech přiacutekladů vznikaly během vyacuteuky v klaacutešterniacutech nebo katedraacutelniacutech školaacutech a nebyly určeny konkreacutetniacutem pisatelům13 Duchovniacute přaacutetel-stviacute jako součaacutest spirituality se začiacutenaacute objevovat v mnišskeacute tradici až v stoletiacute a to v centrech obnovy mnišskeacuteho života jakyacutem byl např klaacutešter Le Bec v Nor-mandii Diacuteky postavě sv Anselma považovaneacuteho za jednoho z největšiacutech teologů latinskeacuteho středověku můžeme sledovat vznik konceptu duchovniacuteho přaacutetelstviacute u mnišskyacutech autorů Svatyacute Anselm sice nezanechal žaacutedneacute pojednaacuteniacute nebo dia-log věnujiacuteciacute se teacutematu přaacutetelstviacute mezi mnichy avšak jeho četnaacute korespondence z doby kdy byl postupně mnichem převorem a opatem klaacuteštera Le Bec pro-zrazuje že refl exe nad duchovniacutem přaacutetelstviacutem učinila značnyacute krok vpřed Svatyacute

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

Anselm vychaacuteziacute ještě z Cassianova vzoru a tvrdiacute že opravdoveacute přaacutetelstviacute hodneacute toho jmeacutena může vzniknout pouze mezi těmi kdo opustili všechno a vydali se cestou k nebeskeacutemu kraacutelovstviacute v mnišskeacutem životě Projevy přaacutetelstviacute jako jsou vroucnost objetiacute pohled na druheacuteho považuje za prvky ktereacute zmiacuterňujiacute tvrdost života tiacutem že anticipujiacute Raacutej nebo za kraacutetkaacute zastaveniacute kteraacute povzbuzujiacute mnicha v každodenniacute snaze o umrtvovaacuteniacute a dalšiacute asketickeacute praktiky Takto pojataacute askeze vede ke spojeniacute dušiacute Pro Anselma je takovaacute duchovniacute jednota podstatnaacute V jed-nom dopise opatovi a převorovi v Le Bec piacuteše bdquoTiacutem že jste se přibliacutežili rozehřaacuteli jste moji duši tiacutem že jste ji rozehřaacuteli roztavili jste ji uvnitř tiacutem že jste ji roztavili spojili jste ji se svyacutemi dušemi Je ji možno zlomit ale už se nedaacute odloučit [hellip] jste s niacute pevně spojeni nejen poutem krve ale i duchovniacutem svazkemldquo Sjedno-ceniacute dušiacute překonaacutevaacute vzdaacutelenost mezi lidmi Jeden člověk se nachaacuteziacute v druheacutem v hloubi jeho srdce bdquoVejdi do komůrky sveacuteho srdce a uvaž vřeniacute sveacute opravdoveacute laacutesky tak poznaacuteš laacutesku sveacuteho praveacuteho přiacuteteleldquo (Lettere nr ) Podle Ansel-ma je přaacutetelstviacute součaacutestiacute věčnosti Všechny vztahy v tomto stvořeneacutem světě majiacute podstoupit podstatnou přeměnu Pouze přaacutetelstviacute přejde bez většiacutech změn do nebeskeacuteho kraacutelovstviacute Přaacutetelstviacute je schopno proniknout božskou přirozenost ve vzaacutejemneacute laacutesce osob Nejsvětějšiacute Trojice a proto přetrvaacute i v nebeskeacutem kraacutelovstviacute Tiacutemto se přaacutetelstviacute staacutevaacute teologickyacutem pojmem Anselm takto uvaacutediacute přaacutetelstviacute i do křesťanskeacute spirituality kdy z moraacutelniacute skutečnosti vytvaacuteřiacute skutečnost spirituaacutelniacute Spolu s novaacutetorskyacutem jazykem kteryacute při popisu přaacutetelstviacute použiacutevaacute tak připravu-je půdu autorům a reformaacutetorům stoletiacute ktereacute snad můžeme nazvat bdquostoletiacutem přaacutetelstviacuteldquo

Počaacutetkům cisterciaacuteckeacute spirituality je vlastniacute několik společnyacutech zaacutekladniacutech teo-logickyacutech vyacutechodisek kteraacute tvořiacute jejiacute piliacuteře Všichni vyacuteznamniacute cisterciaacutečtiacute autoři 13 stoletiacute se zabyacutevajiacute člověkem Jeho jedinečnost spatřujiacute ve stvořenosti k Božiacutemu obrazu Zaacuteroveň však uznaacutevajiacute jeho slabost a porušenost (anima curva) Přesto však je člověk schopen laacutesky a je svou přirozenostiacute nasměrovaacuten k dobru Obnove-niacute Božiacuteho obrazu a podoby v člověku se staacutevaacute hlavniacutem ciacutelem mnišskeacute askeze Na tuto antropologii logicky navazuje hlubokaacute uacutecta před tajemstviacutem vtěleniacute Božiacuteho Syna Kristovo lidstviacute je chaacutepaacuteno jako sacramentum znameniacute nebo tajemstviacute Božiacute přiacutetomnosti jak vyacutestižně shrnuje sv Bernard bdquoskrze Krista člověka ke Kristu Bohuldquo Již od doby sv Řehoře Velikeacuteho ciacuterkevniacuteho Otce Zaacutepadu a zaacuteroveň uči-tele středověku se začiacutenaacute v teologickyacutech spisech objevovat slovo experiri Zkuše-nost laacutesky v našem pozemskeacutem světě se staacutevaacute důležitějšiacute než teoretickaacute spekulace I cisterciaacutečtiacute autoři mluviacute o zkušenosti s Bohem o okoušeniacute Boha a jeho tajemstviacute S laacuteskou souvisiacute afektivita ndash o cisterciaacuteckeacute spiritualitě můžeme mluvit jako o spi-ritualitě afektivniacute Pročiacutetaacuteme-li meditace většiny autorů druheacute generace udiviacute

SALVE

naacutes vroucnost prožitek intimniacute bliacutezkosti bdquoDotyacutekaacuteme se Ježiacuteše rukou touhyldquo bdquoDuše očištěnaacute laacuteskou toužiacute vroucně a s důvěrou po Božiacutem objetiacute plane vrouciacute touhouhellipldquo

Svatyacute Aelred z Rievaulx nebyl takovyacutem originaacutelniacutem teologem jako sv Bernard ani za sebou neměl univerzitniacute vzdělaacuteniacute jako Vileacutem ze Saint-= ierry přesto byacutevaacute nazyacutevaacuten třetiacutem světlem cisterciaacuteckeacute mnišskeacute cesty nebo jedniacutem ze bdquočtyř evangelistů ze Cicircteauxldquo (mezi ně byl připočiacutetaacutevaacuten naviacutec Guerricus z Igny) Svyacutem vyacuteznamem se jim vyrovnal jako pastyacuteř a to zvlaacuteště v oblasti vzdělaacutevaacuteniacute a formace mnichů Sveacute vlastniacute vzdělaacuteniacute obdržel od nejlepšiacutech žaacuteků opata z Clairvaux Patřil již ke generaci jejiacutež veškeraacute formace proběhla přiacutemo v mnišskeacutem prostřediacute cisterciaacuteckeacuteho klaacutešte-ra Jeho život spadaacute do obdobiacute teacuteměř neuvěřitelneacute expanze cisterciaacuteckeacuteho řaacutedu na evropskeacutem kontinentě Svatyacute Bernard vypracoval zaacutesady reformovaneacute spirituality noveacute větve benediktinskeacute řeholniacute rodiny Svatyacute Aelred tomuto teoretickeacutemu zaacute-kladu propůjčil novou přitažlivost ndash přiacutekladem sveacute pedagogickeacute praxe v klaacutešterniacute komunitě Před zvoleniacutem opatem působil jako novicmistr a jako opat rovněž vě-noval sveacute siacutely formaci mladyacutech mnichů Zprostředkovaacuteval jim svoji vlastniacute zkuše-nost totiž že lepšiacutem zdrojem poznaacuteniacute cisterciaacuteckeacuteho ducha je cvičeniacute vlastniacuteho duchovniacuteho života v mnišskeacute komunitě než poznaacutevaacuteniacute zvenčiacute Aelredovo osobniacute vyzařovaacuteniacute umocňuje jeho osobniacute zkušenost lidskeacute slabosti kterou zakusil jako mladyacute ve světskeacutem životě (inter mores et vitia quibus aetas illa periclitari solet) a činiacute z něj kraacutesnyacute přiacuteklad pokory a milosrdenstviacute podle ideaacutelu kteryacute teoreticky načrtl sv Bernard V Aelredově diacutele se velmi silně odraacutežiacute zkušenost jeho osobniacute konverze Je si vědom toho že pokud se člověk pokoušiacute realizovat sebe sama bez Boha zů-staacutevaacute zaslepen svou touhou a jeho laacuteska je nasměrovaacutena špatnyacutem směrem Člověk zůstaacutevaacute nespokojenyacute přestože toužiacute po štěstiacute a je si vědom sveacute neschopnosti ho dosaacutehnout vlastniacutemi silami Aelred navazuje na patristickou tradici a rozpoznaacutevaacute v tomto stavu zapomněniacute na Boha omyl ducha a špatnyacute směr laacutesky

Člověk zneužil svou svobodnou vůli odvraacutetil se od onoho neproměnneacuteho dobra a zaslepen vlastniacute žaacutedostivostiacute se přiklonil k menšiacutemu dobru Tam kde hledal vyacutehodu nalezl škodu Miloval sebe sama zvraacutecenyacutem způsobem a tiacutem ztratil sebe sama i Boha [hellip] Nyniacute je obraz Božiacute v člověku znetvořen avšak ne zcela zničen Člověk maacute paměť kteraacute ovšem zapomiacutenaacute Maacute schopnost poznaacuteniacute ktereacute se může myacutelit Maacute laacutesku kteraacute maacute sklon k žaacutedostivosti

Obraz Božiacute v člověku již neodpoviacutedaacute prvotniacutemu stavu avšak neniacute nenaacutevratně zničen Paměť rozum i touha mohou znovu naleacutezt svůj původniacute směr Člověk kteryacute miloval špatnyacutem způsobem se může obraacutetit a naleacutezt znovu přirozenyacute ob-jekt sveacute laacutesky ndash Boha Toto obraacuteceniacute konverzi zakusil i Aelred ve sveacutem životě

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

Podobně jako popisuje obraacuteceniacute sv Augustin ve svyacutech Vyznaacuteniacutech nebo ndash chceme--li saacutehnout až k uacuteplnyacutem počaacutetkům mnišstviacute ndash legenda o sv Antoniacutenovi okamžik konverze provaacuteziacute siacutela slov Piacutesma svateacuteho bdquoKdyž se můj dobrotivyacute Paacuten rozhodl napravit mne kteryacute sešel na scestiacute pozdvihnout toho kteryacute padl a očistit spaacuteso-nosnyacutem dotekem nečisteacuteho vzdal jsem se toho co slibuje svět a vstoupil jsem do klaacuteštera a ihned jsem se pustil do studia Piacutesma svateacuteholdquo13 Praacutevě při četbě Piacutesma se duše ve sveacute hloubi rozpomiacutenaacute na Boha a rozum znovu objevuje pravdu a laacuteska svůj přirozenyacute ciacutel Aelredova nauka je plodem osobniacute zkušenosti a zve sveacute žaacuteky k prožitiacute teacutehož ndash zkušenosti autentickeacute spirituality Pouze zkušenost může duši uveacutest do určiteacute skutečnosti sola ut mihi videtur docet experientia

Teologie křesťanskeacute zkušenosti se rozvinula předevšiacutem v mnišskeacute tradici a tvo-řila tak již od počaacutetků protivaacutehu teologie spekulativniacute Učitelem teacuteto zkušenosti je pro zaacutepadniacute mnišstviacute jeden z velkyacutech ciacuterkevniacutech otců sv Řehoř Velikyacute jenž je rovněž spolu s Cassiodorem sv Isidorem Sevillskyacutem a sv Bedou Ctihodnyacutem nazyacutevaacuten učitelem středověku Jeho Dialogy o životě a zaacutezraciacutech italskyacutech otců jsou vlastně jedinyacutem zdrojem ze ktereacuteho viacuteme něco o životě sv Benedikta a spolu s Homiliemi na evangelia a spisem Moralia in Iob patřily k nejčtenějšiacutem diacutelům ve středověkyacutech klaacutešterech a klaacutešterniacutech školaacutech Velikost Řehořova diacutela nespočiacutevaacute v propracovaneacute teologickeacute spekulaci nyacutebrž v osobniacute zkušenosti Praacutevě tato zku-šenost a nikoli teoretickeacute věděniacute je zaacutekladem křesťanskeacute moudrosti Z tohoto zaacute-kladniacuteho principu vyvozuje Řehoř dalšiacute důsledky Pro něho zaacutevisiacute přesvědčivost nauky na opravdovosti toho kdo ji předaacutevaacute Je zřejmeacute že Řehoř se inspiroval spisy Cassianovyacutemi v nichž se mluviacute o chuti křesťanskeacute moudrosti Autor Dialogů vysvětluje že je třeba bdquoochutnaacutevatldquo miacutesto bdquovědětldquo Řehoř pak jednoduše aplikuje na duchovniacute uměniacute obecně to co Cassianus řekl o mnišskeacutem životě (Tamquam si quis dulcedinem mellis ei qui numquam quicquam dulce gustauerit uelit sermonibus enarrare profecto nec ille saporis illius suauitatem quam numquam ore percepit auribus capiet) Princip zůstaacutevaacute staacutele identickyacute na rozdiacutel od ostatniacutech věd kde teoretic-keacute studium předchaacuteziacute praxi začiacutenaacute duchovniacute nauka vždy zkušenostiacute To vysvět-luje že nauka velkyacutech duchovniacutech otců vždy refl ektuje jejich vnitřniacute zkušenost Proto takeacute můžeme poznat napřiacuteklad osobnost sv Benedikta na zaacutekladě jeho Ře-hole neboť nebylo rozdiacutelu mezi tiacutem co napsal a čiacutem žil (Cuius si quis uelit subtilius mores uitamque cognoscere potest in eadem institutione regulae omnes magisterii actus inuenire quia sanctus uir nullo modo potuit aliter docere quam uixit) Z tohoto prven-stviacute zkušenosti vyplyacutevaacute důležitost jakou Řehoř připisoval osobniacutem přiacutekladům Jsou předevšiacutem podivuhodnyacutem naacutestrojem božskeacute pedagogie Pro Řehoře je bdquozku-šenostldquo toteacutež co zkušenost křesťanskeacuteho života zvlaacuteště života ctnostneacuteho Slovo experimentum maacute velmi širokyacute vyacuteznam Jednaacute se o drobneacute každodenniacute činy ktereacute

13SALVE

jsou zaacutekladnou celeacute duchovniacute pedagogie (hoc quod ipsi per quotidianum uisionis experimentum nouimus quia plerumque hi qui nullis se oppressos peccatorum molibus sciunt stant quidem in uia iustitiae nulla illicita perpetrant sed tamen ad caelestem pat-riam anxie non anhelant) V tomto smyslu může miacutet zkušenost jedinečnyacute formač-niacute dopad pro křesťana Nezahrnuje totiž jen vnějšiacute skutky ze kteryacutech se můžeme poučit nyacutebrž i udaacutelosti našeho vlastniacuteho života často velmi bolestneacute označova-neacute jako fl agella Duchovniacute zkušenost křesťana vlastně znamenaacute že tyto udaacutelosti chaacutepe jako zkoušky ktereacute sesiacutelaacute Bůh aby ho poučil Praacutevě tyto zkoušky mohou veacutest ke svatosti ndash podle toho zda je dotyčnyacute ve viacuteře přijme nebo odmiacutetne (Ali-quando necesse est ut prauis mentibus quae humana praedicatione corrigi nequeunt diui-na fl agella optari benigne debeant [hellip] ut amici qui dolori illius per caritatem compati nesciebant ab experimento discerent alienae affl ictioni qualiter misereri debuissent)

Aelred rozlišuje tři způsoby jakyacutemi můžeme dospět k poznaacuteniacute nějakeacute pravdy ndash Quis enim hoc ignorat Fratres est aliud credere aliud scire aliud experiri Credis quod idoneis testibus constat esse probatum Scis ea que certa ratione comprehendis experiris corporis sensu vel mentis aff ectu Můžeme se spolehnout na důvěryhodneacute svědky idoneis testibus potom se jednaacute o viacuteru Pravdu teacutež můžeme uchopit rozumem certa ratione comprehendis to znamenaacute věděniacute nebo ji konečně můžeme zakusit přiacutemo ndash sola experientia doceat te Nesmiacuteme rovněž pominout opozici corporis sensu ndash mentis aff ectu tělesneacute smysly a aff ectus ducha Prvniacutem zakoušiacuteme to co je tělesneacute (cor-poralia) druhyacutem to co je duchovniacute (spiritualia) Naviacutec Aelred rozlišuje několik druhů aff ectů a rozebiacuteraacute jejich působeniacute v lidskeacute duši Pro pochopeniacute Aelredovy nauky o zkušenosti a vlastně celeacute jeho antropologie je slovo aff ectus kliacutečoveacute proto je zde ponechaacuteno v původniacutem latinskeacutem tvaru jako termiacuten Naviacutec naleacutezt vyacutestižnyacute protějšek v současnyacutech evropskyacutech jazyciacutech byacutevaacute velmi obtiacutežneacute Rovněž dokazu-je Aelredovu bdquomodernostldquo mezi jeho současniacuteky protože v duchovniacute literatuře vrcholneacuteho středověku se termiacuten cordis aff ectus objevuje zcela nově a nabyacutevaacute velkeacute důležitosti Aelred defi nuje aff ectus jako spontanea quaedam mentis inclinatio ad ali-quem cum delectatione Slovo spontanea inclinatio zde znamenaacute naacuteklonnost kteraacute v našiacute mysli povstaacutevaacute proti lidskeacute vůli a vzdoruje rozumu (contra hominis volunta-tem ratine ei per omnia resistente) Tento aff ectus však nutiacute rozum a vůli aby se s niacutem sjednotily a tak přechaacuteziacute v laacutesku (provocat tamen et voluntatem et rationem ut consen-tiant et sic aff ectio transit in amorem) Aff ectus doprovaacuteziacute teacutež potěšeniacute chuť diacuteky niacutež je duše pozornějšiacute a bystřejšiacute Musiacuteme ochutnat abychom pochopili (qui audit intelligat et gustet) Je samozřejmeacute že se nejednaacute o potěšeniacute tělesneacute nebo smysloveacute v prvniacute řadě nyacutebrž o to ktereacute pronikaacute do hloubi srdce ndash usque ad palatum cordis Zkušenost prostřednictviacutem mentis aff ectus je zkušenost duchovniacute pravaacute moudrost ndashinstructio doctos reddit aff ectio sapientes Odtud lze pochopit naleacutehavost s jakou

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

chce Aelred svyacutem mnichům vštěpovat spaacutesneacute poznaacuteniacute duchovniacute věděniacute ktereacute je darem od Boha a nemůže byacutet vyacutesledkem žaacutedneacute lidskeacute spekulace Pouze v Božiacutem světle můžeme pochopit Božiacute věci Jejich sladkost poznaacuteme jedině zkušenostiacute tělesneacute smysly nejsou s to pojmout to co představuje duchovniacute poznaacuteniacute ndash de eius dulcedine sola docet experientia non enim oculis cernitur aut tangitur manibus aut hau-ritur auditu cum sapor sit spiritualit Zkušenost kterou popisuje Aelred zname-naacute předevšiacutem sentire ndash pociťovat zakoušet Je to zakoušeniacute něčeho duchovniacuteho neboť se jednaacute o vyacutesledek mentis aff ectus ktereacute obohacuje duši o duchovniacute realitu ktereacute se nemůže naučit ve škole Duše tak zakoušiacute Boha a vše co pochaacuteziacute shůry Mnišštiacute autoři zdůrazňujiacute že tuto bdquochuťldquo nelze vypovědět Lze pouze inspirovat srdce druheacuteho aby zakusilo něco podobneacuteho ndash ad illius dulcedinem exprimendam nec cor nec lingua suffi ciat Rovněž přaacutetelstviacute použiacutevaacute k tomu aby naznačil setkaacute-niacute duše s Bohem Prostřednictviacutem aff ectu duše hledaacute Boha v aff ectu Boha naleacutezaacute a dokonce se dotyacutekaacute Ježiacuteše ndash Jesus aff ectione tangitur Laacuteskou duše objiacutemaacute Boha13 Duchovniacute zkušenost naacutem v Aelredově diacutele naviacutec ukazuje dva aspekty jež můžeme nazvat statickyacute a dynamickyacute V Bohu naleacutezaacute duše pokoj a odpočinutiacute Zaacuteroveň se v niacute probouziacute touha a novaacute siacutela ve vnitřniacutem životě aby dělala pokroky od zkuše-nosti ke zkušenosti Bůh saacutem je Laacuteska ale vyžaduje laacutesku totiž pohyb rozumoveacute duše se kteryacutem s touhou hledaacute objekt sveacuteho potěšeniacute Duše kteraacute okusila Boha nemůže zapomenout na jeho sladkost a toužiacute po něm což kraacutesně vyjadřujiacute slova modlitby kterou Aelred uvaacutediacute sveacute Zrcadlo laacutesky bdquoMoje duše suchaacute vyprahlaacute a ne-plodnaacute duše žiacutezniacute po tom aby byla svlažena těmito blahodaacuternyacutemi kapkami [hellip] Pane nech sestoupit do meacute duše něco z tveacute velkeacute sladkosti [hellip] Pane budu tě hle-dat budu tě hledat v laacutesce neboť kdo kraacutečiacute k tobě v laacutesce ten tě zajisteacute hledaacuteldquo Předtiacutem než můžeme přistoupit k četbě diacutela O duchovniacutem přaacutetelstviacute je nutneacute se-znaacutemit se s touto vyacuteše uvedenou Aelredovou antropologiiacute a předevšiacutem s naukou o duchovniacute zkušenosti a laacutesce jak jsou obsaženy ve spisu Speculum caritatis Jen takto můžeme pochopit Aelredův přiacutestup k duchovniacutemu přaacutetelstviacute

Aelredův spis O duchovniacutem přaacutetelstviacute je jedniacutem z jeho kratšiacutech děl o to viacutece jej můžeme považovat za velmi osobniacute vyznaacuteniacute jakyacutesi deniacutek jeho duše V prologu diacutela vystupuje do popřediacute zkušenost osobniacute konverze autora Zaacuteroveň uvaacutediacute mo-tivy ktereacute vedly k sepsaacuteniacute tohoto diacutela a sveacute prameny

Předmluva

Když jsem byl ještě jako chlapec ve škole a nachaacutezel velkeacute potěšeniacute v půvabu svyacutech druhů v chovaacuteniacute a špatnostech ktereacute obvykle uvaacutedějiacute v nebezpečiacute lidi v tomto věku celaacute maacute mysl se oddala a zasvětila citu a laacutesce Takže jsem neznal nic přiacutejemnějšiacuteho a nic radostnějšiacuteho

SALVE

nic užitečnějšiacuteho než milovat a byacutet milovaacuten Takto zmiacutetaacuten v různyacutech laacuteskaacutech a přaacutetelstviacutech byl jsem smyacutekaacuten sem a tam Jelikož jsem neznal řaacuted praveacuteho přaacutetelstviacute často jsem se ne-chal oklamat jeho falešnyacutem obrazem

Konečně se mi jednou dostala do ruky kniha kterou o přaacutetelstviacute napsal M Tullius Cicero Hned se mi zdaacutela užitečnaacute pro zaacutevažnost myšlenek a čtivaacute pro svůj vybranyacute styl Ačkoli jsem se nepovažoval za schopneacuteho takoveacuteho přaacutetelstviacute přece jsem měl radost že jsem nalezl nějakou defi nici přaacutetelstviacute podle ktereacute jsem mohl uspořaacutedat sveacute zmateneacute myš-lenky o laacutesce a citu Když se můj dobrotivyacute Paacuten rozhodl napravit mne kteryacute sešel na scestiacute pozdvihnout toho kteryacute padl a očistit spaacutesonosnyacutem dotekem nečisteacuteho vzdal jsem se toho co slibuje svět a vstoupil jsem do klaacuteštera a ihned jsem se pustil do studia Piacutesma svateacuteho Předtiacutem meacute oči jež byly zaslepeneacute a navykleacute na temnotu tělesnosti nezavadily ani o jeho povrch Když se mi tedy četba Piacutesma svateacuteho staacutevala přiacutejemnějšiacute a to maacutelo věděniacute ktereacute mi předala světskaacute vzdělanost ztraacutecelo ve srovnaacuteniacute s niacutem cenu tu jsem si vzpomněl na to co jsem četl o přaacutetelstviacute ve vyacuteše zmiacuteněneacute knize a podivoval jsem se že už to pro mě nemělo tuteacutež chuť jak tomu byacutevalo předtiacutem Od toho okamžiku v meacutem životě neexistovalo nic co by neoslazeneacute medem nejsladšiacuteho jmeacutena Ježiacutešova a neosoleneacute soliacute Piacutesma svateacuteho mohlo zcela strhnout můj cit

Znovu a znovu jsem o těchto myšlenkaacutech rozvažoval a ptal se zda by je snad nebylo možno zaštiacutetit autoritou Piacutesma Poteacute co jsem přečetl v diacutelech svatyacutech otců mnoheacute o přaacute-telstviacute chtěl jsem duchovně milovat avšak nebyl jsem toho schopen Začal jsem tedy psaacutet o duchovniacutem přaacutetelstviacute abych stanovil pravidla čisteacute a svateacute laacutesky Toto diacutelo jsem rozdělil na tři čaacutesti Prvniacute pojednaacutevaacute o podstatě přaacutetelstviacute a o jeho původu či přiacutečině druhaacute o jeho plodech a velikosti a ve třetiacute podle svyacutech schopnostiacute vysvětluji jakyacutem způsobem a mezi ja-kyacutemi osobami může byacutet zachovaacuteno neporušeneacute až do konce

Najde-li někdo užitek z teacuteto četby ať vzdaacutevaacute diacuteky Bohu a prosiacute milosrdneacuteho Krista za mě hřiacutešneacuteho Bude-li však kdo považovat za zbytečneacute a neužitečneacute co jsem napsal keacutež na-jde pochopeniacute pro mou nešťastnou situaci kteraacute mě donutila kvůli mnohyacutem povinnostem a starostem omezit proud myacutech myšlenek v teacuteto uacutevaze

V prvniacute knize Aelred shrnuje co bylo doposud řečeno o přaacutetelstviacute pohanskyacutemi fi lozofy jakeacute přiacuteklady pro něj nachaacuteziacute v Piacutesmu svateacutem a v tradici otců Na tomto zaacutekladě se snažiacute defi novat duchovniacute přaacutetelstviacute mezi křesťany

Ivo Domniacutevaacutem se že nejprve je třeba vyložit podstatu přaacutetelstviacute Stavěli bychom vzdušneacute zaacutemky kdybychom nevěděli jakaacute je podstata toho o čem se maacute rozvinout naše diskuse

Aelredus Cožpak ti nestačiacute to co k tomu řekl Cicero Přaacutetelstviacute je souhlas ve věcech lid-skyacutech i božskyacutech projevenyacute s laskavostiacute a laacuteskou

Ivo Pokud tato defi nice postačuje tobě pak jsem s niacute spokojen i jaacute

Aelredus Když by tedy kteřiacutekoli lideacute byli stejneacuteho naacutezoru ve věcech božskyacutech i lidskyacutech měli by stejnou vůli a žili by s laskavostiacute a laacuteskou neřekli bychom o nich že dosaacutehli doko-naleacuteho přaacutetelstviacute

Ivo A proč ne Avšak nerozumiacutem tomu co znamenaly pro tohoto pohanskeacuteho autora pojmy bdquolaskavostldquo a bdquolaacuteskaldquo

Aelredus Snad pojmem laacuteska vyjadřuje vnitřniacute cit pojmem laskavost pak vyacutesledek kon-kreacutetniacute činnosti Neboť i souhlas ve věcech lidskyacutech i božskyacutech musiacute byacutet drahyacute srdci obou přaacutetel to znamenaacute přiacutejemnyacute a vzaacutecnyacute I to jak jednajiacute ve vnějšiacutech zaacuteležitostech musiacute byacutet plneacute laskavosti a radosti

Ivo Přiznaacutevaacutem že tato defi nice se mi velmi liacutebiacute Domniacutevaacutem se ale že je vhodnaacute pro pohany a židy a rovněž pro mravně zkaženeacute křesťany Jsem však přesvědčen že opravdoveacute přaacutetelstviacute nemůže existovat mezi těmi kdo žijiacute bez Krista

Aelredus V naacutesledujiacuteciacutem hovoru si dostatečně ujasniacuteme zda teacuteto defi nici něco schaacuteziacute nebo naopak obsahuje něco naviacutec abychom ji mohli buď odmiacutetnout nebo přijmout jako dostačujiacuteciacute a bez nějakeacuteho prvku naviacutec Na zaacutekladě teacuteto defi nice ač se ti zdaacute poněkud ne-dokonalaacute můžeš pochopit co je to přaacutetelstviacute

Ivo Nechci ti byacutet na obtiacutež Prosiacutem tě abys mi vysvětlil alespoň vyacuteznam tohoto slova neboť defi nice mi nestačiacute

Aelredus Udělaacutem to raacuted pokud omluviacuteš meacute chabeacute znalosti a nebudeš mě nutit abych tě poučoval o něčem co neviacutem Mysliacutem si že slovo přiacutetel je odvozeno od slova laacuteska [lat amor ndash amicus] od slova přiacutetel pak přaacutetelstviacute [lat amicus ndash amicitia] Laacuteska je pak cit prostřednictviacutem ktereacuteho rozumovaacute duše něco hledaacute po něčem toužiacute a konečně toho dosa-huje pro sveacute potěšeniacute Těšiacute se z toho s vnitřniacute sladkostiacute držiacute se toho čeho dosaacutehla a ucho-vaacutevaacute to Povahu a dynamiku laacutesky jsem vyložil co možnaacute nejjasněji a nejpodrobněji ve sveacutem diacutele Zrcadlo laacutesky [Speculum caritatis] ktereacute jistě dostatečně znaacuteš Daacutele je přiacutetel nazyacutevaacuten straacutežce laacutesky nebo jak někteřiacute řiacutekajiacute bdquostraacutežce samotneacute dušeldquo Můj přiacutetel totiž musiacute byacutet straacutežce vzaacutejemneacute laacutesky neboli samotneacute meacute duše tak aby zachovaacuteval se spolehlivou ml-čenlivostiacute všechna jejiacute tajemstviacute aby se podle svyacutech sil snažil leacutečit a snaacutešet jakoukoli špat-nost kterou v niacute nalezne aby se radoval s jejiacute radostiacute trpěl s jejiacutem utrpeniacutem a vše co ciacutetiacute jeho přiacutetel považoval za sveacute vlastniacute Přaacutetelstviacute je tedy ctnost kteraacute spojuje duše pouty laacutesky a sladkosti a vytvaacuteřiacute z mnoha jeden celek Proto i světštiacute fi lozofoveacute zařadili přaacutetelstviacute mezi ctnosti ktereacute přetrvaacutevajiacute navěky a ne mezi věci naacutehodneacute a pomiacutejiveacute Zdaacute se že s nimi souhlasiacute i Šalomoun v knize Přiacutesloviacute když řiacutekaacute bdquoV každičkeacutem čase miluje přiacutetelldquo [Přiacutes ] Jasně potvrzuje že přaacutetelstviacute je věčneacute pokud je opravdoveacute Pokud se však rozpadne nebylo opravdoveacute i když se takovyacutem zdaacutelo

[hellip]Ivo Tedy došli jsme k zaacutevěru že mezi přaacutetelstviacutem a laacuteskou neniacute žaacutednyacute rozdiacutelAelredus Je a dokonce velikyacute Božiacute autorita rozhodla že je třeba přijmout do naacuteručiacute

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

SALVE

laacutesky mnohem viacutece lidiacute než kolik jich objiacutemaacuteme jako přaacutetele Zaacutekon laacutesky naacutes nutiacute milo-vat nejen přaacutetele ale i nepřaacutetele [srov Mt ] Přaacuteteli nazyacutevaacuteme pouze ty kteryacutem se nebojiacuteme otevřiacutet sveacute srdce a vše co skryacutevaacute A oni tak činiacute naopak naacutem neboť jsou vaacutezaacuteni tyacutemž zaacutekonem důvěry a touž jistotou

[hellip]Aelredus Zapomněl jsi co řiacutekaacute Piacutesmo bdquoV každičkeacutem čase miluje přiacutetelldquo [Přiacutes ]

Jak si vzpomiacutenaacuteš i sv Jeronyacutem řiacutekaacute bdquoPřaacutetelstviacute ktereacute se může rozpadnout nikdy nebylo opravdoveacuteldquo A že přaacutetelstviacute nemůže existovat bez laacutesky jsem vysvětlil viacutece než dostatečně Když je tedy přaacutetelstviacute naplněno věčnostiacute zaacuteřiacute z něho pravda a chutnaacute sladkostiacute laacutesky jak si můžeš myslet že je možno upřiacutet těmto třem vlastnostem moudrost

Ivo Co to maacute znamenat Mohu řiacuteci o přaacutetelstviacute to co řiacutekaacute Jan přiacutetel Ježiacutešův o laacutesce bdquoBůh je přaacutetelstviacuteldquo

Aelredus Je to neobvykleacute Nelze to zaštiacutetit autoritou Piacutesma Přesto však se odvažuji řiacuteci o přaacutetelstviacute co se daacutele řiacutekaacute o laacutesce bdquoKdo zůstaacutevaacute v přaacutetelstviacute zůstaacutevaacute v Bohu a Bůh zůstaacutevaacute v němldquo [srov Jan ] Leacutepe to pochopiacuteš až začneme rozmlouvat o plodech a užitku přaacutetelstviacute

Druhaacute kniha vysvětluje jakyacute je užitek přaacutetelstviacute a naopak jakyacutem zlem je osamo-cenost Rovněž vypočiacutetaacutevaacute druhy opravdoveacuteho přaacutetelstviacute a staviacute je do protikladu vůči falešneacutemu přaacutetelstviacute

Aelredus O tom mluviacute kraacutesně Cicero bdquoZe světa odstraňujiacute slunce ti kteřiacute z života od-straňujiacute přaacutetelstviacute neboť od boha nemaacuteme nic lepšiacuteho a nic milejšiacuteholdquo Co by to bylo za moudrost opovrhovat přaacutetelstviacutem jen aby ses vyhnul nesnaacuteziacutem neměl starosti a unikl strachu Cožpak by bylo možneacute ziacuteskat a uchovat si ctnost bez jakyacutechkoli nesnaacuteziacute Cožpak i v tobě nebojuje a ty s tiacutem maacuteš velkeacute potiacuteže moudrost proti omylům uměřenost proti vrtkavosti spravedlnost proti zleacute vůli nebo siacutela proti lenosti Ptaacutem se kdo z lidiacute zvlaacuteště dospiacutevajiacuteciacutech je schopen bez velkeacuteho utrpeniacute nebo strachu zachovat cudnost nebo zkro-tit rozbouřeneacute city Pak by byl hlupaacutek apoštol Pavel kteryacute nechtěl žiacutet aniž by pracoval a namaacutehal se pro ostatniacute Avšak veden laacuteskou kterou považoval za největšiacute ctnost bdquostal se slabyacute se slabyacutemi a nebylo pohoršeniacute ktereacute by nepaacutelilo ani jeholdquo [srov Kor Řiacutem ] Nosil v sobě velkyacute smutek a ve sveacutem srdci nepřestaacutevajiacuteciacute bolest pro ty kteřiacute byli jeho bratry podle těla [Řiacutem ndash13] Musel by se tedy vzdaacutet laacutesky aby nežil s takovyacutem strachem a bolestiacute Jednou znovu rodiacute ty ktereacute zplodil ve viacuteře jednou je hyacutečkaacute jako chůva jednou kaacuteraacute jako učitel Tu se bojiacute aby jejich mysl nepropadla zkaacuteze a neodpadli od viacutery tu je s velkou bolestiacute a mnoha slzami volaacute k pokaacuteniacute a jindy nařiacutekaacute nad těmi kteřiacute pokaacuteniacute ne-činili [srov Kor Gal ] Vidiacutete tedy jak se snažiacute zprovodit ze světa ctnosti ti kteřiacute jim nevaacutehajiacute vziacutet naacutemahu kteraacute je doprovaacuteziacute Byl snad hloupyacute Chusi Archita když

přaacutetelstviacute s Davidem zachovaacuteval s takovou věrnostiacute že daacuteval přednost uacutetrapaacutem před bezpečiacutem a spiacuteše chtěl sdiacutelet utrpeniacute přiacutetele než se oddat radostem a poctaacutem jako otco-vrah [Sam 13ndash13] Nemohu už ani nazvat lidmi jako spiacuteše šelmami ty kteřiacute tvrdiacute že je třeba žiacutet tak aby od nikoho nepotřebovali žaacutednou uacutetěchu nikomu nebyli na obtiacutež nebo přiacutečinou bolesti aby nepociťovali radost nad dobrem bližniacuteho a neroztrpčili ostatniacute svou zvraacutecenostiacute Taciacute se starajiacute jen o to aby nikoho nemilovali a nebyli nikyacutem milovaacuteni V žaacutedneacutem přiacutepadě nemohu připustit že by miloval někdo z těch kdo považujiacute přaacutetelstviacute za věc hmotneacuteho zisku Pouze uacutesty o sobě prohlašujiacute že jsou přaacuteteleacute když se naskytne možnost nějakeacuteho časneacuteho prospěchu nebo když se pokoušejiacute ziacuteskat přiacutetele pro spolupraacuteci v nějakeacute hanebneacute zaacuteležitosti

[hellip]Aelredus Vyhoviacutem vaacutem a ve stručnosti poviacutem čeho se podle meacuteho naacutezoru musiacuteme varo-

vat Existuje přaacutetelstviacute chlapeckeacute ktereacute maacute původ v nestaacutelyacutech a vrtošivyacutech citech Vrhaacute se za každyacutem kolemjdouciacutem bez rozumu bez uvaacuteženiacute bez miacutery aniž by vzalo v potaz nějakyacute prospěch či neprospěch Toto přaacutetelstviacute po nějakyacute čas působiacute na člověka velmi intenzivně pevně ho spoutaacutevaacute a svůdně přitahuje Avšak city bez rozumu představujiacute podnět čistě pudovyacute jsou naacutechylneacute konat nedovoleneacute dokonce ani nejsou schopny rozlišovat mezi do-volenyacutem a nedovolenyacutem I když většinou city přaacutetelstviacute předchaacutezejiacute je vyloučeno aby ho kdy doprovaacutezely pokud přaacutetelstviacute nevede rozum nemiacuterniacute počestnost a nevlaacutedne mu spra-vedlnost Takoveacuteho přaacutetelstviacute ktereacute jsem nazval dětinskeacute vzhledem k tomu že city ovlaacutedajiacute ponejviacutece chlapce se majiacute všemi způsoby varovat jako nevěrneacuteho nestaacuteleacuteho a vždy spo-jeneacuteho s nečistyacutemi laacuteskami ti kteřiacute nachaacutezejiacute zaliacutebeniacute v kraacutese duchovniacuteho přaacutetelstviacute Vyacuteše uvedeneacute nenazyacutevaacuteme přaacutetelstviacutem jako spiacuteš jedem přaacutetelstviacute pokud v něm vůbec nelze zachovat opraacutevněnou miacuteru laacutesky kteraacute spojuje jednu duši s druhou Jeho počestneacute jaacutedro zastiacuteraacute a kaziacute jakyacutesi dyacutem vychaacutezejiacuteciacute z žaacutedostivosti těla a strhaacutevaacute je k žaacutedostem těla protože je zanedbaacutevaacuten duch Duchovniacute přaacutetelstviacute proto musiacute miacutet na počaacutetku čistyacute uacutemysl dohled rozumu a otěže uměřenosti Tak dosaacutehneme velmi radostnyacutech pocitů a budeme je pak vniacute-mat s takovou sladkostiacute že nepřestanou byacutet nikdy spořaacutedaneacute Existuje i přaacutetelstviacute ktereacute spojuje lidi velmi zleacute podobnostiacute jejich mravů O takoveacutem mluvit nechci neboť si ani neza-sloužiacute byacutet nazvaacuteno přaacutetelstviacutem jak už jsem uvedl vyacuteše Kromě toho maacuteme i přaacutetelstviacute ktereacute je podněcovaacuteno vyacutehledem nějakeacuteho prospěchu Mnoziacute se praacutevě kvůli tomu domniacutevajiacute že je třeba po přaacutetelstviacute toužit je pěstovat a zachovaacutevat Kdybychom to připustili pak bychom odepřeli laacutesku mnoha lidem kteřiacute si ji nejviacutece zasloužiacute a kteřiacute nic nemajiacute a nevlastniacute a ni-kdo tedy od nich nemůže ziacuteskat žaacutednyacute materiaacutelniacute prospěch Sice opravdu maacuteme očekaacutevat v každeacutem přiacutepadě od přiacutetele prospěch jako napřiacuteklad radu v pochybnostech uacutetěchu v sou-ženiacutech a podobně To vše maacute přaacutetelstviacute doprovaacutezet nikoli mu předchaacutezet Nepochopil totiž co to znamenaacute přaacutetelstviacute ten kteryacute chce ještě jinou odměnu než přaacutetelstviacute sameacute Přaacutetelstviacute bude plnou odměnou těm kdo ho pěstujiacute tehdy když ho cele nasměrujiacute k Bohu a způsobiacute

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

SALVE

že se pohroužiacute do kontemplace ti ktereacute spojilo Neboť když věrneacute přaacutetelstviacute mezi dobryacutemi plodiacute tak nesmiacuternyacute užitek nevaacutehaacutem tvrdit že tento užitek pochaacuteziacute z přaacutetelstviacute a ne nao-pak Ani si nemysliacutem že velkorysost s niacutež Barzillai Galaadskyacute [Sam 13ndash Vulg 13ndash13] přijal Davida prchajiacuteciacuteho před synem otcovrahem staral se o něj a jednal s niacutem jako s přiacutetelem zplodila mezi těmito vynikajiacuteciacutemi muži přaacutetelstviacute nyacutebrž nepochybuji o tom že spiacuteše z něho vyplynula takovaacute přiacutezeň Neniacute nikdo kdo by si myslel že kraacutel po-třeboval tohoto člověka už předtiacutem Že opravdu tento muž saacutem velmi zaacutemožnyacute nedoufal v jakoukoli odměnu od kraacutele za prokaacutezanaacute dobrodiniacute jasně vyplyacutevaacute z toho když uvaacutežiacuteme že nic nepřijal i když se mu bez obtiacutežiacute nabiacutezelo veškereacute bohatstviacute města a chtěl se spokojit s tiacutem co měl Zrovna tak si musiacuteme vaacutežit vztahu mezi Davidem a Jonathanem kteryacute byl posvěcen zaacutelibou v ctnosti a ne nadějiacute na budouciacute prospěch Viacuteme že si prokazovali mnoho dobreacuteho když přičiněniacutem jednoho byl zachraacuteněn život druheacuteho jehož potomstvo nezaniklo [srov Sam ndash ndash 13ndash n 13 Sam 13ndash13] Když tedy mezi dobryacutemi lidmi vždy předchaacuteziacute přaacutetelstviacute a užitek ho doprovaacuteziacute pak radost přinaacutešiacute ne tak užitek ziacuteskanyacute od přiacutetele nyacutebrž sama laacuteska přiacutetele Nyniacute posuďte vy zda jsem dostateč-ně mluvil o plodech přaacutetelstviacute zda jsem upřesnil jasně mezi kyacutem může vzniknout byacutet za-chovaacutevaacuteno a dovršeno přaacutetelstviacute zda se mi podařilo objasnit jakeacute vztahy se nepraacutevem haliacute slovem přaacutetelstviacute a zda jsem ukaacutezal jisteacute ciacutele ke kteryacutem maacute směřovat laacuteska mezi přaacuteteli

Třetiacute kniha stanovuje čtyři stupně kteryacutemi musiacute projiacutet přaacutetelstviacute hodneacute toho jmeacutena Prvniacute stupeň představuje vyacuteběr přaacutetel kteryacute vylučuje ty jež ho nejsou hodni a stanovuje podmiacutenky konkreacutetniacuteho přaacutetelstviacute Druhyacutem stupněm je doba osvědčovaacuteniacute ve věrnosti uacutemyslu diskreacutetnosti a trpělivosti Poteacute naacutesleduje třetiacute stupeň spojeniacute dušiacute v sedmi dobrech přaacutetelstviacute Korunou čtvrtyacutem stupněm du-chovniacuteho přaacutetelstviacute je pak přaacutetelstviacute s Kristem Ita a sancto illo amore quo amplec-titur amicum ad illum conscendens quo amplectitur Christum spiritualem amicitiae fructum pleno laetus ore carpet ndash Takto postupuje od svateacute laacutesky kterou objiacutemaacute přiacutetele k laacutesce kterou objiacutemaacute Krista a s radostiacute a v plnosti ziacuteskaacutevaacute duchovniacute užitek přaacutetelstviacute

Zaacutevěr

Protože slunce se už schyluje k zaacutepadu musiacuteme ukončit tento naacuteš hovor ale doufaacutem že nepochybujete o tom že přaacutetelstviacute vychaacuteziacute z laacutesky Co je to za člověka kteryacute může milovat druheacuteho a přitom nemiluje saacutem sebe Vždyť na zaacutekladě srovnaacuteniacute s laacuteskou kterou miluje saacutem sebe může uspořaacutedat i laacutesku k bližniacutemu Nemiluje saacutem sebe ten kdo od sebe vyžaduje nebo sobě uklaacutedaacute něco hanebneacuteho a hřiacutešneacuteho Na prvniacutem miacutestě musiacute každyacute umrtvovat sveacute tělo nesmiacute strpět nic co se neslušiacute a odmiacutetat co je mu k užitku Když bude takto

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

milovat saacutem sebe pak může podle teacutehož vzoru milovat i bližniacuteho Takovaacute laacuteska zahrnuje velkeacute množstviacute lidiacute člověk si z nich musiacute vybrat ty kteryacutem může svěřit v intimitě tajem-stviacute přaacutetelstviacute do jejichž srdciacute může hojně vleacutevat svůj cit a před kteryacutemi může otevřiacutet sveacute srdce daacutet nahleacutednout do jeho hlubin prozradit smyacutešleniacute a uacutemysly srdce Přaacutetele si vybiacute-rejme ne podle rozmaru našich citů nyacutebrž na zaacutekladě bystreacuteho uacutesudku našeho rozumu podobnosti povah a snahy o ctnostnyacute život Oddejme se pak sveacutemu přiacuteteli s veselou mysliacute avšak bez lehkomyslnosti a ať neschaacuteziacute respekt a slušnost ktereacute se zaklaacutedajiacute na laska-vosti a prokazovaacuteniacute dobryacutech skutků Pak už maacute byacutet zkoušena spolehlivost dobreacute mravy a trpělivost budouciacuteho přiacutetele Postupně připojujme společneacute plaacuteny vytrvalost společneacuteho uacutesiliacute a shodu ve vnějšiacutem vyacuterazu Přaacuteteleacute se majiacute sobě tak připodobnit že jakmile jeden na druheacuteho pohleacutedne maacute vyacuteraz jedneacute tvaacuteře přeskočit na druhou ať už byl posmutnělyacute nebo rozradostněnyacute Poteacute když byl vybraacuten a vyzkoušen a pokud sis jistyacute že nebude chtiacutet nic co se neslušiacute ani to nebude žaacutedat od přiacutetele a ani to neposkytne bude-li požaacutedaacuten a když se ujistiacuteš že považuje přaacutetelstviacute za mravniacute ctnost a nikoli za zisk že neniacute podleacutezavyacute ani ser-vilniacute a když konečně objeviacuteš že je upřiacutemnyacute ale dokaacuteže rozlišovat trpělivyacute když ho někdo kaacuteraacute v laacutesce staacutelyacute a pevnyacute pak zakusiacuteš tu duchovniacute slast totiž co znamenaacute bdquoHle jak je dobreacute a jak mileacute když bratři bydliacute pospoluldquo [Ž 1313(13)] Je užitečneacute když přaacuteteleacute spolu souciacutetiacute když pro sebe podstupujiacute naacutemahu navzaacutejem nesou svaacute břemena [Gal ] Každyacute z nich považuje za přiacutejemneacute zapomenout saacutem na sebe kvůli druheacutemu daacutet přednost vůli druheacuteho před svou vlastniacute vyjiacutet vstřiacutec potřebaacutem v nouzi toho druheacuteho spiacuteše než vlastniacutem postavit se a vystavit se nepřiacutezni osudu Jakeacute je to potěšeniacute pro přaacutetele když mohou spolu diskutovat navzaacutejem si představovat sveacute zaacutejmy spolu všechno zkoumat ve všem dospět k jednomu naacutezoru K tomu ještě přistupuje modlitba za sebe navzaacutejem kteraacute v paměti přiacute-tele tiacutem silněji působiacute s čiacutem většiacute vroucnostiacute je k Bohu vysiacutelaacutena spolu s prolityacutemi slzami ktereacute vyhrknou buď ze strachu z afektu nebo z bolesti Přiacutetel se modliacute za přiacutetele ke Kristu chce aby ho Kristus vyslyšel kvůli přiacuteteli svou laacutesku a touhu směřuje ke Kristu Když se stane že jedna laacuteska naacutehle a nepozorovaně přejde ve druhou a dotkne se sladkosti jakoby přiacutemo u samotneacuteho Krista přiacutetel začne ochutnaacutevat jak je sladkeacute a pociťovat jak je mileacute byacutet u Krista Od svateacute laacutesky kterou zahrnuje přiacutetele tak vystupuje k teacute laacutesce kterou miluje Krista S radostiacute a naplno bude užiacutevat duchovniacutech plodů přaacutetelstviacute v očekaacutevaacuteniacute plnosti všeho v budouciacutem životě Pak zmiziacute strach se kteryacutem se bojiacuteme jeden o druheacuteho a dělaacuteme si starosti pak zmiziacute všechno traacutepeniacute ktereacute jeden pro druheacuteho nyniacute musiacuteme snaacutešet pak bude zlomen osten smrti a zničena sama smrt [Kor ndash] Raacuteny tohoto bodce naacutes často soužiacute a musiacuteme truchlit jeden pro druheacuteho Až budeme v bezpečiacute budeme se radovat věčně z nejvyššiacuteho dobra a toto přaacutetelstviacute ktereacute naacutes zde poutaacute jen s několika maacutelo lidmi se přelije na všechny a ze všech na Boha a Bůh bude všechno ve všem

Z latinskyacutech originaacutelů přeložil Alexius Vandrovec OSB

SALVE

POZNAacuteMKY David Konstan Friendship in the Classical World Cambridge University Press s ndash Albrecht Diem Das monastische Experiment Die Rolle der Keuschheit bei der Entstehung des westli-

chen Klosterwesens Muumlnster LIT Verlag s ndash13 Jean Leclercq bdquoLrsquoamitieacute dans les lettres au moyen-acircgeldquo IN Revue du moyen-acircge latin I s 13ndash Anselmo drsquoAosta Lettere Priore e Abate del Bec (a cura di I Biffi C Marabelli) Milano nr Wincenty Polek OCist bdquoTeologia dellrsquoamicizia negli scritti di Aelredo di Rievaulxldquo IN Cis-

tercium mater nostra II Krakoacutew s ndash Vaacuteclav Ventura bdquoCisterciaacuteckaacute spiritualitaldquo IN Kate_ina Charvaacutetovaacute let cisterciaacuteckeacuteho

řaacutedu Praha Unicornis s ndash Aelredus Rievallensis Homiliae de oneribus Propheticis Isaiae (CCr CM D) (ed Gaetano Ra-citi) Turnhout Brepols sermo Tyacutež Speculum caritatis III Spiegel der Liebe (Uumlbertr u eingeleitet von M Hildegard Brem) Trier Johannes-Verlag s ndash Laacuteszloacute Lekail e Cistercians Ideals and Reality Kent Kent State University Press s 13 Aelred von Rieval De amicitia spiritali Prol Uumlber die geistliche Freundscha Lateinisch-deutsch

Uumlbertr von Rhaban Haacke u eingeleitet von Wilhelm Nyssen Trier Spee-Verlag s Speculum caritatis I s 13 Homiliae de oneribus sermo 13 De spiritali amicitia Prol 13ndash s Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensis (Series scriptorum SOC) Roma s Cassianus Collationes patrum 13 Jean Cassien Confeacuterences Texte par I E Pichery Paris Les eacuteditions du Cerf s ndash13 Gregorius I Dialogi II 13 Greacutegoire le Grand Dialogues II Texte critique et notes par A de Voguumleacute traduction par P Antin Paris Les eacuteditions du Cerf s Tyacutež Homiliae in Euangelia 13 Gregor der Grosse Homiliae in Evangelia II Lateinisch-

Deutsch Feiburg im BreisgaundashBaselndashWien Herder s ndash Tyacutež Moralia in Iob 13 Greacutegoire le Grand Morales sur Job Livres XIndashXIV Introduction texte traduction et notes par A Bocognano Paris Les eacuteditions du Cerf s Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensishellip s Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensishellip s S Bernard In Cant XXIII Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensishellip s 13 Speculum caritatis I 13 s 13 Speculum caritatis I ndash13 s 1313ndash13

Alexius Vandrovec OSB ( ) vstoupil v roce do řaacutedu sv Benedikta v Benediktinskeacutem arciopatstviacute sv Vojtěcha a sv Markeacutety v Břevnově kde roku složil slavneacute sliby

Jean-Marie Gueullette OP

Přaacutetelstviacute u sv Tomaacuteše Akvinskeacuteho

I když bylo teacutema přaacutetelstviacute důležityacutem teacutematem diskuziacute po celeacute stoletiacute a to zvlaacuteště v mnišskeacutem prostřediacute neniacute sv Tomaacuteš při studiu tohoto pojmu prostyacutem pokračovatelem svyacutech předchůdců Mniši ndash hlavně Bernard z Clairvaux a Aelred z Rievaulx ndash vychaacutezeli při svyacutech uacutevahaacutech o přaacutetelstviacute z Cicerona Texty sv Ber-narda a Cicerona sv Tomaacuteš samozřejmě četl Jeho myšleniacute se však nejviacutece inspi-rovalo jinde ndash v souboru textů kteryacute způsobil skutečnou revoluci v evropskeacutem intelektuaacutelniacutem životě a to praacutevě mezi teology a 13 stoletiacute Jejich autorem byl Aristoteleacutes Pojednaacuteniacute o přaacutetelstviacute v Etice Nikomachově se diacuteky latinskeacutemu překla-du kteryacute vytvořil Robert Grosseteste stala přiacutestupnyacutemi už v roce Zdaacute se že v tehdejšiacutem intelektuaacutelniacutem světě zastiacutenila texty Cicerona a jeho komentaacuteto-rů

Jestliže sv Tomaacuteš tak často odkazuje na Aristotela miacutesto na Cicerona pak to neniacute jen proto že se objevily jeho noveacute texty ale takeacute s ohledem na ciacutel teologova myšleniacute Nechce po fi lozofi i pravidla chovaacuteniacute jakousi etiku přaacutetelstviacute nyacutebrž defi -nice struktury myšleniacute kteryacutem pak daacute projiacutet procesem opravdoveacute konverze než je aplikuje na život křesťana Aristoteleacutes došel hodně daleko v uacutevahaacutech o pod-statě přaacutetelstviacute a o jednotlivyacutech prvciacutech přaacutetelstviacute Zvlaacuteště zdůrazňoval že ciacutelem přaacutetelstviacute je společnyacute život vzaacutejemneacute sdiacuteleniacute všech dober Proto byl pro Tomaacuteše nejlepšiacutem partnerem v dialogu

Hlavniacute texty ve kteryacutech se Tomaacuteš zaobiacuteraacute otaacutezkou přaacutetelstviacute lze rozdělit do dvou kategoriiacute Naacuteš teolog se o přaacutetelstviacute zajiacutemaacute nejprve proto že ho poklaacutedaacute za vhodnyacute pojem k charakterizaci vztahu mezi člověkem a Bohem chtiacutet pro druheacute-ho dobro a přitom žiacutet ve vzaacutejemneacutem společenstviacute (sdiacutelet dobra) Proto věnuje rozsaacutehlaacute pojednaacuteniacute analyacuteze přaacutetelstviacute mezi lidmi Poteacute se Tomaacuteš věnuje otaacutezce laacutesky člověka k Bohu kteraacute je podle něj bdquojakyacutemsi přaacutetelstviacutemldquo O etice přaacutetelstviacute jako takoveacute pojednaacutevaacute naopak velmi stručně

Podle Aristotela nemaacute raacutez přaacutetelstviacute jakaacutekoli laacuteska nyacutebrž jen ta při ktereacute chceme dobro těm jež milujeme Když napřiacuteklad řiacutekaacuteme že milujeme viacuteno nebo koně a podobně nemilujeme tyto skutečnosti tak že bychom chtěli jejich vlastniacute dob-ro nyacutebrž pro dobro ktereacute přinaacutešejiacute naacutem Takovaacute laacuteska neniacute laacuteska přaacutetelskaacute ale

SALVE

žaacutedostivaacute Vždyť by bylo směšneacute o někom řiacutect že chovaacute přaacutetelstviacute k viacutenu nebo ke koni

Chtiacutet dobro pro druheacuteho však ke vzniku přaacutetelstviacute nestačiacute Ještě je nutnaacute vzaacute-jemnost laacutesky protože člověk je přiacutetelem druheacuteho jen tehdy je-li i ten druhyacute jeho přiacutetelem Avšak toto vzaacutejemneacute přaacuteniacute si dobra vychaacuteziacute z jisteacuteho společenstviacute sdiacute-leniacute dober

Protože však existuje jisteacute sdiacuteleniacute mezi člověkem a Bohem uskutečněneacute tiacutem že naacutem Bůh daacutevaacute uacutečast na sveacute blaženosti musiacute z tohoto sdiacuteleniacute vychaacutezet i jisteacute přaacutetelstviacute13 Praacutevě o tomto sdiacuteleniacute sv Pavel řiacutekaacute (Kor ) bdquoVěrnyacute je Bůh kteryacute vaacutes povolal do společenstviacute se svyacutem Synemldquo Je tedy zřejmeacute že laacuteska člověka k Bohu je přaacutetelstviacutem

Pojednaacuteniacute o laacutesce vysvětluje jakyacutem způsobem se dvě hlavniacute charakteristiky přaacutetelstviacute ndash chtiacutet jeden pro druheacuteho dobro a vzaacutejemneacute sdiacuteleniacute ndash nachaacutezejiacute ve vztahu mezi člověkem a Bohem jakožto jeho konstitutivniacute prvky Tento vztah je zaacutekladem pro laacutesku k sobě k bližniacutemu a k nepřiacuteteli protože ve všech těchto přiacute-padech ten kdo maacute Božiacute laacutesku vidiacute v sobě ve sveacutem vlastniacutem těle v hřiacutešniacutekovi v nepřiacuteteli a v každeacutem tvoru Božiacute diacutelo bytost milovanou Bohem

Jakmile bylo přaacutetelstviacute takto defi novaacuteno vraciacute se k němu Tomaacuteš pravidelně všude tam kde jde o vztah mezi člověkem a Bohem v pojednaacuteniacute o noveacutem zaacuteko-nu při vyacutekladu důvodů ke vtěleniacute nebo s ohledem na eucharistii či pokaacuteniacute V Contra gentiles rovněž nachaacuteziacuteme kraacutesnyacute vyacuteklad o daru Ducha Svateacuteho kteryacute člověka uvaacutediacute do přaacutetelstviacute s Bohem

Křesťanskeacute chaacutepaacuteniacute aristotelskeacute filozofie

Když od četby Aristotelovyacutech textů o přaacutetelstviacute přejdeme přiacutemo k textům sv To-maacuteše jež s odkazem na texty Aristotelovy pojednaacutevajiacute o stejneacute otaacutezce budeme zcela jistě překvapeni Na jedneacute straně jsou si tito dva autoři velmi bliacutezciacute a sv Tomaacuteš často Aristotelovy analyacutezy cituje Oba dva poklaacutedajiacute za nejdůležitějšiacute rysy přaacutetelstviacute to že si přaacuteteleacute přejiacute navzaacutejem dobro a že sdiacutelejiacute život jeden druheacuteho ani Aristoteleacutes ani Tomaacuteš nekladou důraz na to že si přiacutetel sveacuteho přiacutetele saacutem vyvolil Na druheacute straně se však zdaacute že majiacute oba autoři radikaacutelně odlišnyacute způsob přiacutestupu k otaacutezce přaacutetelstviacute a odlišnyacute ciacutel vyacutekladu Aristoteleacutes citlivě analyzuje skutečnost přaacutetelstviacute a sveacute zaacutevěry pokaždeacute pečlivě ověřuje konfrontaciacute se zkuše-nostiacute Tomaacutešův vyacuteklad je abstraktnějšiacute a evidentně mu viacutece jde o pravdivost defi -novanyacutech pojmů než o jejich potvrzeniacute každodenniacute zkušenostiacute Aristoteleacutes hledaacute nejvyššiacute formu přaacutetelstviacute a prostředky ktereacute k niacute vedou sv Tomaacuteš se o přaacutetelstviacute zajiacutemaacute předevšiacutem proto že se mu zdaacute nejvhodnějšiacute kategoriiacute k vystiženiacute vztahu

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

mezi člověkem a Bohem jakožto jisteacute formy společenstviacute mezi rozumnyacutem tvorem a jeho tvůrcem v němž si oba vzaacutejemně přejiacute dobro Přaacutetelstviacute ve vztaziacutech mezi lidmi rozebiacuteraacute vlastně jen okrajově a vždycky s odkazem na přaacutetelstviacute s Bohem nezkoumaacute ani ndash jako to činil Aelred z Rievaulx ndash jakyacutem způsobem může byacutet přaacutetelstviacute oporou a posilou v duchovniacutem životě to dva velciacute autoři se tedy lišiacute nejen svou viacuterou ale i způsobem praacutece a ciacutelem sveacuteho zkoumaacuteniacute a vyacutekladu

Co stojiacute na počaacutetku Božiacute laacuteska zjevenaacute v Ježiacuteši Kristu

Časteacute odkazy sv Tomaacuteše na fi lozofy a předevšiacutem na Aristotela naacutem nesmiacute braacutenit v odhaleniacute skutečneacuteho zdroje a zaacutekladu všech jeho uacutevah zejmeacutena těch ze Sumy Tomaacuteš je křesťan a teolog na počaacutetku jeho intelektuaacutelniacuteho uacutesiliacute stojiacute Božiacute tajem-stviacute a tajemstviacute Božiacute laacutesky k člověku Pro současneacuteho člověka je dost obtiacutežneacute po-chopit do jakeacute miacutery je pro Tomaacuteše jeho viacutera a duchovniacute život kliacutečem k jeho chaacute-paacuteniacute světa a lidskeacuteho života Viacutera je tedy nejenom zdrojem jeho myšleniacute je takeacute jeho důvodem a ciacutelem Svatyacute Tomaacuteš se nepouštiacute do žaacutedneacute psychologickeacute nebo fi lozofi ckeacute analyacutezy lidskeacuteho života a lidskyacutech skutků snažiacute se vytvořit pojmovyacute aparaacutet nutnyacute k vyjaacutedřeniacute viacutery

Pro sv Tomaacuteše nenachaacuteziacute lidskaacute existence svůj smysl a svou hlubokou podsta-tu jinde než v důvěrneacute Božiacute bliacutezkosti Setkaacutevaacuteme se tu s přesvědčeniacutem ktereacute bylo zaacutekladniacute deviacutezou i pro Augustina bdquoUčinil jsi naacutes pro sebe Pane a naše srdce je neklidneacute dokud nespočine v Toběldquo13 Žiacutezeň po štěstiacute kterou v sobě člověk nosiacute najde sveacute utišeniacute a naplněniacute jedině v životniacutem společenstviacute s Bohem To je To-maacutešova uacutestředniacute jistota a je to jistota typickaacute pro věřiacuteciacuteho člověka Teolog kteryacute se ji snažiacute pochopit a zdůvodnit však naraacutežiacute na dvě obtiacuteže je toto společens-tviacute s Bohem možneacute lze o něj usilovat vyjaacutedřit ho A neučinil hřiacutech společenstviacute s Bohem nemožnyacutem Tomaacuteš oba tyto probleacutemy pojednaacutevaacute ten prvniacute v traktaacute-tu o laacutesce ten druhyacute v Tertia Pars při zkoumaacuteniacute tajemstviacute našiacute spaacutesy uskutečňujiacuteciacute se v Kristově životě a ve svaacutetostech

bdquoUacutestředniacutem bodem Tomaacutešovy diskuze o přaacutetelstviacute je Bůh Zvlaacuteště Tomaacuteš zdů-razňuje že ciacutelem křesťanskeacuteho mravniacuteho života je přaacutetelstviacute s Bohem Tuto myš-lenku však rozviacutejiacute dvěma odlišnyacutemi i když navzaacutejem propojenyacutemi způsoby Zapr-veacute diskutuje o přaacutetelstviacute s Bohem z hlediska křesťanskeacute laacutesky zadruheacute z hlediska Krista a svaacutetostiacuteldquo

Texty ve kteryacutech se sv Tomaacuteš věnuje laacutesce k Bohu jež je přaacutetelstviacutem s Bohem lze jen těžko pochopit bez jejich christologickyacutech kořenů i když o nich pojednaacute-vaacute až v dalšiacutech čaacutestech Sumy Ta čaacutest Sumy v niacutež se probiacuteraacute mravouka předsta-vuje lidskyacute život takovyacute jakyacute maacute podle Božiacuteho plaacutenu byacutet Tertia Pars pak ukazu-

SALVE

je jak tajemstviacute spaacutesy v Kristu činiacute znovu možnyacutem uskutečněniacute tohoto hřiacutechem zmařeneacuteho plaacutenu Božiacutem přaacuteniacutem je daacutet člověku uacutečast na blaženosti kterou je Bůh saacutem Tato uacutečast je umožněna vtěleniacutem Slova podobneacuteho Otci a podobneacuteho i lidem Pokud je k přaacutetelstviacute nutnaacute jistaacute podobnost pak ji lze kontemplativniacutem pohledem vidět ve vtěleneacutem Slově Protože je Kristus podobnyacute Bohu a podob-nyacute lidem činiacute možnyacutem jejich vzaacutejemneacute sdiacuteleniacute a společenstviacute Skrze svaacutetosti ndash a vyacutesostnyacutem způsobem skrze eucharistii ndash zůstaacutevaacute Kristus staacutele přiacutetomnyacute mezi lidmi A protože je eucharistie svaacutetostiacute zpřiacutetomňujiacuteciacute Kristovo utrpeniacute jiacutemž bylo obnoveno přaacutetelstviacute člověka s Bohem je takeacute svaacutetostiacute laacutesky par excellence

Je třeba zdůraznit že ciacutelem svaacutetosti je laacuteska společenstviacute s Bohem vztah na-tolik vzaacutejemnyacute že může byacutet nazvaacuten přaacutetelstviacutem Uacutečinky svaacutetosti se neomezu-jiacute na uzdraveniacute lidskeacute hřiacutechem zraněneacute přirozenosti na pouhou naacutepravu škod Svaacutetost vede lidskou bytost k tomu k čemu byla stvořena k přaacutetelstviacute s Bohem Uacutevahy o tomto možneacutem společenstviacute člověka s Bohem neniacute nutneacute omezovat na přiacutepady kdy se uskutečňuje buď dokonale ndash a to je pouze u Ježiacuteše Krista ndash nebo tak vznešenyacutem způsobem jako se to děje u světců

Pojem společenstviacute nabiacuteziacute širokyacute rejstřiacutek možnostiacute a podob v nichž se s růz-nou intenzitou uskutečňuje Jeho zaacutesadniacutem rysem je že je otevřenyacute a může se rozšiřovat protože společenstviacute s Bohem je takeacute společenstviacutem v Bohu

Svatyacute Tomaacuteš mohl ve svyacutech uacutevahaacutech udělat krok kteryacute byl pro Aristotela ne-myslitelnyacute totiž uvažovat o skutečneacutem přaacutetelstviacute mezi člověkem a Bohem ndash a to na zaacutekladě viacutery v Krista a v to že Bůh naacutem daroval saacutem sebe a tiacutem učinil možnyacutem důvěrneacute sbliacuteženiacute s Niacutem V Etice Nikomachově to Aristoteleacutes řiacutekaacute zcela jasně mezi člověkem a Bohem si lze představit přaacutetelstviacute založeneacute na užitku nebo potěšeniacute ale nerovnost kteraacute mezi nimi je činiacute nemožnyacutem dokonaleacute přaacutetelstviacute v němž přiacute-tel miluje přiacutetele pro něj samotneacuteho nikoli pro užitek či potěšeniacute jež mu vztah přinaacutešiacute Aristotelův traktaacutet však na zaacutevěr dospiacutevaacute k pojmu společneacuteho života ja-kožto nejdokonalejšiacuteho vyjaacutedřeniacute přaacutetelstviacute A praacutevě o tuto dimenzi se Tomaacuteš opřel aby dosaacutehl zdaacutenlivě nemožneacuteho V Kristu je daacutena možnost společneacuteho života člověka a Boha možnost společenstviacute důvěrneacute bliacutezkosti V takoveacutem spo-lečenstviacute ztraacuteciacute otaacutezka rovnosti na vyacuteznamu Každyacute do něj vstupuje takovyacute jakyacute je každyacute se daacutevaacute ndash a to je důležitějšiacute než to co daacutevaacute Vtěleniacute zajisteacute nezavaacutediacute rov-nost mezi člověkem a Bohem obnovuje však společenstviacute a podobnost Saacutem fakt tohoto společenstviacute naacutem pak daacutevaacute možnost nazvat ho přaacutetelstviacutem

Přaacutetelstviacute žije z proporcionaacutelniacute rovnosti Každyacute daacutevaacute podle sveacute miacutery a samo přaacutetelstviacute každeacuteho z přaacutetel vytvaacuteřiacute ndash jak jen to je možneacute ndash rovnost vztahů v pro-storu aktivniacuteho setkaacutevaacuteniacute sdiacuteleniacute komunikace Božiacute laacuteska musiacute nutně sestoupit a naše laacuteska k Němu zase vyvažovat naši podřazenost tiacutem že k niacute připojiacuteme jako-

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

by odstiacuten nekonečneacuteho respektu absolutniacute uacutecty adorace Přes nekonečnou vzdaacute-lenost kteraacute odděluje Tvůrce od jeho tvora se tedy k naacutem Bůh sklaacuteniacute a pozvedaacute naacutes k uacutečasti na sveacutem přaacutetelstviacute

Přaacutetelstviacute je pro Tomaacuteše vskutku teologaacutelniacute ctnostiacute Božiacutem darem kteryacute pře-kračuje možnosti lidskeacute přirozenosti a činiacute ji schopnou nadpřirozeneacuteho života společenstviacute s Bohem Tento Božiacute dar činiacute přaacutetelstviacute možnyacutem a to nikoli jako svůj důsledek ale tiacutem co saacutem daacutevaacute a uskutečňuje

Společenstviacute mezi přaacuteteli zde maacute svůj zdroj v daru kteryacute pochaacuteziacute od Boha iniciativa je zcela na straně Božiacute

Člověka činiacute hodnyacutem Božiacuteho přaacutetelstviacute samo toto přaacutetelstviacute Tomaacuteš Akvinskyacute bere jako nezbytnyacute zaacuteklad milost Božiacute dar a na ni aplikuje aristotelskou struktu-ru Na vztah o němž Aristoteleacutes bez Božiacuteho zjeveniacute nemohl miacutet sebemenšiacute před-stavu aplikuje to co Filozof popsal jako dokonaleacute přaacutetelstviacute Může to udělat protože řaacuted milosti chaacutepe jako kontinuaacutelně navazujiacuteciacute na řaacuted přirozenyacute13 ndash milost obnovuje lidskou přirozenost do teacute podoby v jakeacute si ji Bůh přeje miacutet Dar kteryacute Bůh člověku daacutevaacute ho naplňuje tak že překonaacutevaacute všechny jeho touhy

Jedinyacute rozdiacutel mezi aristotelskou teoriiacute přaacutetelstviacute mezi člověkem a Bohem a To-maacutešovou teologiiacute takoveacuteho přaacutetelstviacute je ten kteryacute přineslo vtěleniacute Bez Krista by Tomaacuteš byl ndash stejně jako Aristoteleacutes ndash donucen řiacutect že přaacutetelstviacute mezi člověkem a Bohem je nemožneacute ve viacuteře v Krista konstatuje že propast jež člověka od Boha oddělovala byla zaplněna že Božiacute dar obnovuje společenstviacute a nerovnost odsou-vaacute na druheacute miacutesto

Jinyacutem aspektem nepřekročitelneacuteho rozdiacutelu je to že člověk nemůže napodobit dokonalou soběstačnost Božiacute Snažiacute se napodobit dokonalost Prvniacuteho principu ale staacutele zůstaacutevaacute člověkem staacutele je podroben nutneacute zaacutevislosti na druhyacutech na přijiacutemaacuteniacute a daacutevaacuteniacute I v tomto ohledu zjeveniacute radikaacutelně měniacute způsob uvažovaacuteniacute o přaacutetelstviacute Jednak je totiž Božiacute dokonalost dokonalostiacute laacutesky a jednak člověk neniacute zvaacuten aby Boha napodobil ale aby vstoupil do společenstviacute s niacutem aniž by přestal byacutet člověkem

Milost neničiacute přirozenost

Tomaacutešova moraacutelniacute teologie byla často zpochybňovaacutena a podeziacuteraacutena že je vlastně pouhou fi lozofi iacute protože řeckeacute zdroje zaujiacutemajiacute uacutestředniacute miacutesto v jeho argumen-taci A přece je Tomaacuteš předevšiacutem věřiacuteciacutem člověkem ndash a to i ve sveacute nauce o člo-věku antropologii Sveacute nejviacutece lidskeacute schopnosti rozviacutejiacute člověk praacutevě tam kde ho podpiacuteraacute milost Schopnost milovat a vytvaacuteřet přaacutetelstviacute kterou Bůh obnovil a zdokonalil tak unikaacute dvěma velkyacutem nebezpečiacutem na jedneacute straně touze vlastnit

SALVE

zmocnit se druheacuteho na druheacute straně absolutniacute nezištnosti kteraacute by mohla dospět až k popřeniacute vlastniacute touhy Bůh obnovil a zdokonalil v člověku touhu po životě ve společenstviacute jeho schopnost milovat přaacutetelskou laacuteskou

Duchovniacute přirozenost člověka mu tedy daacutevaacute schopnost přijmout do sebe jinou odlišnou bytost ndash aniž by s niacute splynula nebo se proti niacute postavila do opozice ndash a milovat ji pro ni samu

Řada autorů zdůraznila že Tomaacuteš mohl použiacutet aristotelskou analyacutezu přaacutetelstviacute při praacuteci s pojmem laacutesky (kteryacute je přitom specifi cky křesťanskyacute) tak snadno a s ta-kovyacutem uacutespěchem proto že byl přesvědčen o harmonickeacutem vztahu mezi přiroze-nostiacute a milostiacute Je pravda že zjeveniacute Božiacute laacutesky radikaacutelně přesunulo těžiště v poj-mu přaacutetelstviacute ale tento přesun se děl kontinuaacutelně zachovala se harmonie mezi řaacutedem přirozenosti a řaacutedem milosti To co je bohatstviacutem přaacutetelstviacute jeho antropo-logickaacute struktura a psychologickaacute dynamika se ve vztahu k Bohu rozviacutejiacute stejnyacutem způsobem jako ve vztahu k tvorům protože je to vždy lidskaacute bytost kdo miluje

Je to jeden z nejkraacutesnějšiacutech přiacutekladů harmonickeacute souhry přirozenosti a milos-ti Milost nerušiacute přirozenost nyacutebrž ji předpoklaacutedaacute a pozvedaacute tiacutem že ji posiluje v tom co maacute dobreacuteho

Tuto harmonickou souhru mohl Tomaacuteš uvidět a uznat tiacutem snadněji že jeho chaacutepaacuteniacute lidskeacute přirozenosti se odviacutejelo od Aristotelova myšleniacute hluboce zakotve-neacuteho ve zkušenosti a v uskutečňovaacuteniacute ctnosti praktickeacute moudrosti Studie dějin vztahů mezi pojetiacutem přaacutetelstviacute a pojetiacutem naacuteboženskeacuteho života by ukaacutezala jak uacutezkyacute je vztah mezi teologiiacute milosti a teologiiacute přaacutetelstviacute Tomaacuteš může na lidskeacute přaacutetelstviacute pohliacutežet s porozuměniacutem a laskavostiacute proto že milost chaacutepe jako dar kteryacute rozviacutejiacute a zdokonaluje už daneacute lidskeacute schopnosti či zkušenosti aby je pozvedlaž ke společenstviacute s Bohem Jiniacute autoři vidiacute v hřiacutechu tak radikaacutelniacute zlom že je tato kontinuita nemožnaacute Milost pak staviacute člověka do situace kteraacute je zcela odlišnaacute od řaacutedu pouze přirozeneacuteho

Přiacutenos Tomaacuteše Akvinskeacuteho

Co můžeme z tohoto rozboru sv Tomaacuteše a Aristotela odvodit pro teologii přaacute-telstviacute dnes Tomaacuteš se o lidskou zkušenost přaacutetelstviacute zajiacutemaacute potud pokud mu přinaacutešiacute pojem užitečnyacute pro jeho chaacutepaacuteniacute vztahů mezi člověkem a Bohem Naviacutec zdůrazňuje ndash stejně jako Aristoteleacutes ndash rozměr společenskyacute zatiacutemco vzaacutejemneacute vy-voleniacute přaacutetel ktereacute se dnes jeviacute jako věc podstatnaacute ponechaacutevaacute ve stiacutenu Maacute to byacutet důvodem k tomu abychom texty sv Tomaacuteše ignorovali Je užitečneacute podiacutevat se na to co jsme v nich hledali a nenašli abychom zjistili jakou teologickou me-todou postupujiacute

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

Jestliže Tomaacuteš vidiacute zaacuteklad přaacutetelstviacute v tom co majiacute přaacuteteleacute společneacuteho a nikoli ve vzaacutejemneacutem vyvoleniacute neznamenaacute to že by se odmiacutetal zajiacutemat o hlubokaacute přaacutetel-stviacute založenaacute na vzaacutejemneacute důvěře Vidiacute však takovaacute přaacutetelstviacute na horizontu kteryacute je překračuje nedovoluje jim aby se uzavřela do sveacuteho zvlaacuteštniacuteho světa Existujiacute zajisteacute vztahy určeneacute tiacutem či oniacutem druhem vzaacutejemneacuteho vyvoleniacute majiacute však přesto stejnyacute zaacutekladniacute charakter jako přaacutetelstviacute založenaacute na tom co majiacute přaacuteteleacute společ-neacuteho Oněm slavnyacutem velmi osobniacutem přaacutetelstviacutem se tak nabiacuteziacute možnost vykročit z kruhu sveacuteho solipsismu a otevřiacutet se nezměrnyacutem horizontům Jakmile dvě lidskeacute bytosti jasněji zakusiacute že si mohou navzaacutejem přaacutet dobro a sdiacutelet společneacute věci po-může jim to uvědomit si že toto jejich společenstviacute se může a maacute rozšiacuteřit Zjištěniacute že maacuteme s jedniacutem nebo viacutece lidmi hodně věciacute společnyacutech nebraacuteniacute ale naopak oteviacuteraacute cestu k poznaacuteniacute toho co maacuteme společneacuteho s každyacutem člověkem

Druhyacute podstatnyacute poznatek kteryacute si z našeho uvažovaacuteniacute můžeme odneacutest je pro-měna Aristotelovy nauky z pohledu viacutery Svatyacute Tomaacuteš se nespokojuje s povrchniacute christianizaciacute aristotelskeacute nauky Měniacute ji radikaacutelně a těžištěm sveacuteho vyacutekladu činiacute praacutevě to co bylo pro řeckeacuteho fi lozofa nemyslitelneacute přaacutetelstviacute s Bohem Nesnažiacute se vypracovat etiku přaacutetelstviacute vychaacutezejiacuteciacute z teacute či oneacute evangelijniacute hodnoty Zdroj sveacute teologie laacutesky vidiacute ve viacuteře ve vtěleniacute Božiacuteho Syna kteryacute přišel aby obnovil společenstviacute člověka s Bohem Jako u Aristotela i zde je řeč o přaacutetelstviacute ale z ra-dikaacutelně odlišneacute perspektivy Nevychaacuteziacuteme ze zkušenosti člověka nyacutebrž z toho co činiacute a člověku navrhuje Bůh Jestliže se dnes snažiacuteme pracovat na teologii přaacutetelstviacute musiacuteme miacutet tento postup staacutele na paměti Jde naacutem o to abychom řekli něco moudreacuteho o přaacutetelstviacute a stanovili etickeacute normy jejichž zachovaacutevaacuteniacute přaacutetel-stviacute prospiacutevaacute Nebo chceme hovořit jako křesťaneacute a pramen svyacutech uacutevah hledat v Ježiacuteši Kristu Vyjdeme od mravniacuteho přiacutekazu (třeba i evangelijniacuteho) nebo od uznaacuteniacute ndash ve viacuteře ndash vztahu mezi člověkem a Bohem jenž může byacutet přaacutetelstviacutem

Z francouzskeacuteho originaacutelu bdquoLrsquoamitieacute chez saint Thomas drsquoAquinldquo přeložil Oldřich Seluckyacute

13SALVE

POZNAacuteMKY Předevšiacutem v Teologickeacute sumě IaIIae q ndash Zde je třeba si hlavně zapamatovat defi nici dvou druhů laacutesky bdquoCo je milovaacuteno laacuteskou přaacutetelskou je milovaacuteno pro sebe sama laacuteskou ve vlastniacutem ry-ziacutem slova smyslu to co člověk miluje laacuteskou žaacutedostivou neniacute milovaacuteno laacuteskou ve vlastniacutem slova smyslu a jen pro sebe sama nyacutebrž kvůli něčemu jineacutemu [hellip] Proto laacuteska kterou milujeme něko-ho tak že mu chceme dobro je laacuteskou ve vlastniacutem slova smyslu a laacuteska kterou chovaacuteme k nějakeacute věci proto že přinese dobro někomu jineacutemu je laacuteskou relativniacuteldquo (IaIIae q a text člaacutenku) Rozlišeniacute mezi laacuteskou žaacutedostivou a laacuteskou přaacutetelskou lze naleacutezt rovněž v komentaacuteři k evangeliusv Jana In Ioannem lect IIaIIae q 13 Tato defi nice křesťanskeacute laacutesky jako bdquojisteacuteho přaacutetelstviacute s Bohemldquo se naleacutezaacute v Quaestiones disputatae de caritate a obj II a IIae ot 13 čl Tato defi nice přaacutetelstviacute jakožto vzaacutejemneacuteho přaacuteniacute si dobra opiacuterajiacuteciacuteho se o sdiacuteleniacute přejataacute od Aristotela se nachaacuteziacute v komentaacuteři listu k Řiacutemanům In Ep Ad Rom lec 13 IIa IIae q 13ndash bdquoBůh tedy musiacute byacutet milovaacuten na prvniacutem miacutestě a viacutece než vše ostatniacute Je totiž milovaacuten jako přiacutečina blaženosti zatiacutemco bližniacute je milovaacuten jakožto ten kteryacute maacute ndash stejně jako my sami ndash na blaženosti uacutečastldquo IIa IIae q a Ia IIae q a sed contra Když si Tomaacuteš klade otaacutezku zda by nebylo lepšiacute kdyby se Bůh vtělil už na počaacutetku světa (IIIa ) odvolaacutevaacute se na přaacutetelstviacute Je totiž faktem že ke vtěleniacute nedošlo na začaacutetku světa ač přece bdquolaacutes-ka s pomociacute přiacuteteli neotaacuteliacuteldquo (ad ) Odpověď zniacute že Bůh si zcela jistě přeje přijiacutet člověku na pomoc avšak jakožto přiacutetel rozvaacutežlivyacute znaacute nejenom leacutek nyacutebrž i vhodnyacute čas a okolnosti pro jeho použitiacute Jak prosteacute je toto chaacutepaacuteniacute Božiacuteho spaacutesneacuteho uacutemyslu jakožto aktivniacuteho soucitu přiacutetele s přiacutetelem IIIa q 13 a q a IIIa q a ad q a 13 ad C G IV ndash Teologickaacute suma začiacutenaacute praacutevě studiem Božiacuteho tajemstviacute13 Vyznaacuteniacute I A Wohlman bdquoLrsquoeacutelaboration des eacuteleacutements aristoteacuteliciens dans la doctrine thomiste de lrsquoamourldquo IN Revue thomiste LXXXII č č ndash bdquo= e focus of = omasrsquos discussion of friendship is God specifi cally = omas argues that the telos of the Christian moral life is friendship with God = omas develops that understan-ding however in two distinct (but not unrelated) ways fi rst he discusses friendship with God in terms of charity second he discusses friendship with God in terms of Christ and the sacra-mentsldquo ndash L Gregory Jones bdquo = e = eological Transformation of Aristotelian Friendship in the = ought of St = omas Aquinasldquo IN e New Scholasticism LXI č s 1313ndash13 zde s 1313 IIIa q 13 a uvaacutediacute tři důvody pro něž je vhodneacute aby se vtělil Syn ndash a dva z nich vychaacutezejiacute

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

z pojmu podobnosti Syn maacute jistou podobnost se všemi tvory protože je vzorem podle nějž Otec vytvaacuteřiacute všechna svaacute diacutela Syn maacute takeacute zvlaacuteštniacute podobnost s lidskou přirozenostiacute protože je Moud-rostiacute z niacutež plyne všechna moudrost lidskaacute a protože byl prvotniacute hřiacutech motivovaacuten touhou po věděniacute je vhodneacute aby byl člověk přiveden zpět k Bohu pravou moudrostiacute IIIa q a a J-P Torrell Saint omas drsquoAquin maicirctre spirituel ParisndashFribourg Eacuted du CerfndashEacuteditions uni-versitaires de Fribourg 13 sv zdůrazňuje že uacutevahy sv Tomaacuteše o člověku se nikdy nenesou individualistickyacutem směrem že jeho antropologie maacute vždycky sociaacutelniacute charakter Na lidskou bytost jako takovou vždy nahliacutežiacute v celku společenstviacute lidiacute na člověka věřiacuteciacuteho v celku všech lidiacute spasenyacutech tedy v celku mystickeacuteho těla Kristova Když se na vztah mezi člověkem a Bohem diacutevaacuteme v tomto kontextu pak nevniacutemaacuteme jenom samotnou existenci tohoto vztahu ale i jeho společenskyacute rozměr To je dalšiacute aspekt přaacutetelstviacute ve ktereacutem se Tomaacuteš shodoval s Aristotelem Pro řeckeacuteho myslitele se totiž přaacutetelstviacute neomezovalo na vztah založenyacute na osobniacute volbě jak jej chaacutepe moderniacute doba nyacutebrž zahrnovalo nejrůznějšiacute druhy a podoby společenstviacute lidskeacuteho rodinneacuteho sociaacutelniacuteho Přiacuteklad toho-to rozšiacuteřeneacuteho chaacutepaacuteniacute přaacutetelstviacute vidiacuteme v Quaestiones disputatae de caritate a resp Aristotelova naacutemitka je explicitně pojednaacutena v Questiones disputatae de caritate a obj a od-pověď Mezi člověkem a Bohem je takovaacute nerovnost že je nemožneacute mluvit o přaacutetelstviacute mezi nimi Odpověď zniacute tuto nerovnost překonaacutevaacute Bůh kteryacute saacutem sebe daruje Opřiacutet se zde můžeme o Jn 13

bdquoHleďte jak velikou laacutesku naacutem Otec daroval byli jsme nazvaacuteni dětmi Božiacutemi a jsme jimildquo Baudouin de la Triniteacute Nature de lrsquoamitieacute selon saint omas drsquoAquin Pars dissertationis ad laure-

am in facultate S eologiaelig apud collegium internationale O C D de Urbe Rome s Contra Gentiles IV použiacutevaacute s ohledem na tento Božiacute dar explicitnějšiacute vyacuterazy než Suma bdquoDuch Svatyacute naacutes činiacute Božiacutemi přaacuteteli Bůh miluje nekonečnou laacuteskou ty z nichž si skrze Ducha Svateacuteho vytvořil sveacute přaacutetele Duch Svatyacute z naacutes vytvaacuteřiacute Božiacute přaacuteteleldquo Tomaacuteš Akvinskyacute Summa contra gentiles franc překlad R Bernier et al Paris Cerf 13 A Wohlman opcit s k IIaIIae q 13 a 13 Tamteacutež s S Pinckaers Le renouveau de la morale Tournai Casterman s Baudouin de la Triniteacute op cit s

Jean-Marie Gueullette OP ( ) je dominikaacuten přednaacutešiacute teologii na Katolickeacute univerzitě v Lyo-nu Jeho praacutece o dějinaacutech spirituality a o otci Latastovi francouzskeacutem dominikaacutenovi kteryacute vyko-nal velkeacute diacutelo pro ženy ve vězeniacute ho přivedly k otaacutezce vlivu mistra Eckharta na Francii v stoletiacute Dlouhodobě se zabyacutevaacute etickyacutem pohledem na otaacutezku přaacutetelstviacute V nakladatelstviacute Cerf publikoval knihy Žiacutet s Kristem () Dovol Bohu aby v tobě byl Bohem () Zůstaň se mnou bratře (podtitul bdquoProžiacutet smrt přiacuteteleldquo ) Přaacutetelstviacute jako epifanie () Ženy jež byly myacutemi sestra-mi (podtitul bdquoŽivot otce Latasta apoštola vězňůldquo 13)

13

Jesuacutes Castellano Cervera OCD

Křesťanskaacute modlitba ndash přaacutetelstviacute s BohemNauka a poselstviacute sv Terezie od Ježiacuteše

Modlitba je charizmatem sv Terezie v ciacuterkvi jejiacute specifi ckou naukou Zdůraznil to i papež Pavel VI když jiacute udělil titul Učitelky ciacuterkve a aktuaacutelnost jejiacuteho posel-stviacute odůvodnil těmito slovy bdquoChceme aby ozdobena tiacutemto učitelskyacutem titulem byla věrohodnějšiacute ve sveacutem poslaacuteniacute ke sveacute řeholniacute rodině bojujiacuteciacute ciacuterkvi a světu s věčnyacutem a přiacutetomnyacutem poselstviacutem poselstviacutem modlitbyldquo

Řiacuteci že vnitřniacute modlitba je Tereziinyacutem charizmatem v ciacuterkvi neznamenaacute pouze tvrdit že jde o cosi co je jiacute vlastniacute jako spiacuteše vyjaacutedřit že praacutevě to je darem milosti jejiacute službou ciacuterkvi včera i dnes Je ovšem třeba zdůraznit že křesťanskaacute modlitba k jejiacutemuž pochopeniacute maacute Terezie kliacuteč je modlitbou osobniacute modlitbou v mlčeniacute modlitbou kontemplativniacute schopnou daacutet souhrnnou a celistvou odpověď Bohu v křesťanskeacutem životě miacutestem do ktereacuteho se sbiacutehaacute plnost naacuteboženskeacute zkušenosti v Kristu

Jako v jinyacutech oblastech Tereziiny spirituality kteraacute je zaacuteroveň zkušenostiacute a svě-dectviacutem musiacute každeacute rozsaacutehlejšiacute pojednaacuteniacute o teacutematu zahrnovat zkušenost vnitřniacute modlitby v celeacutem rozsahu jejiacute existence jak je předložena v jejiacutech spisech nauku neboli promyšlenou synteacutezu na zaacutekladě teacuteto vlastniacute zkušenosti a v kontaktu s pra-meny Zjeveniacute a v konfrontaci s teologiiacute pedagogiku jako praktickeacute a mystagogickeacute uvedeniacute do modlitby samotneacute do jejiacutech moraacutelniacutech a psychologickyacutech naacuteroků do vyacutechovy k jejiacutemu růstu nakolik jde o harmonickeacute zraacuteniacute křesťana v jeho laacutesky-plneacute odpovědi Bohu Nemůžeme zde samozřejmě rozvinout teacutema v celeacute teacuteto šiacuteři Odkazujeme tedy na vynikajiacuteciacute praacutece k daneacute otaacutezce Zvoliacuteme však takovyacute postup ve vyacutekladu kteryacute naacutem ve sveacute prostotě pomůže zachytit podstatu tereziaacutenskeacuteho poselstviacute a jeho aktuaacutelnost i pro dnešniacute ciacuterkev V tomto směru bych chtěl hned uveacutest dvě kraacutetkeacute poznaacutemky

Prvniacute se tyacutekaacute smyslu modlitby jako přaacutetelstviacute s Bohem Je znaacutemo že Terezie přiacute-značně použiacutevaacute tuto lidskou kategorii jež je ovšem zaacuteroveň podstatnou kategoriiacute biblickeacuteho Zjeveniacute To naacutem umožňuje spolu s Tereziiacute nabiacutednout křesťanskeacute posel-stviacute s antropologickyacutemi kořeny a povyacutetce biblickou hodnotou kteraacute propůjčuje tereziaacutenskeacute nauce široce aktuaacutelniacute dosah Vnitřniacute modlitba je tak okamžitě uve-dena do vztahu se zaacutekladniacute kategoriiacute křesťanstviacute jiacutež je teologaacutelniacute laacuteska Tereziino

13SALVE

uvažovaacuteniacute tak nabyacutevaacute teologickeacute uacuterovně a navraciacute modlitbě miacutesto ktereacute jiacute přiacuteslušiacute v prostoru viacutery a teologie

Druhaacute poznaacutemka se tyacutekaacute aktuaacutelnosti poselstviacute Dnes je naštěstiacute modlitba v ciacuterk-vi vniacutemaacutena jako krajně aktuaacutelniacute a uacutesiliacute o kontemplativniacute modlitbu či křesťanskou kontemplaci je navyacutesost ceněno Shrnuto zvlaacuteště po koncilu se neuacutenavně hledaacute modlitba kteraacute by nebyla odcizujiacuteciacute nyacutebrž silně zosobněnaacute a otevřenaacute vnějšiacutem zaacute-vazkům zdůrazňuje se důslednost v hodnotaacutech a v postojiacutech ktereacute by vytvaacuteřely jednotu modlitby jako vyacuterazneacuteho nasměrovaacuteniacute k Bohu plnosti pravdy v člověku ale takeacute schopnost otevřenosti a nasazeniacute ve prospěch druhyacutech Nuže Terezie od Ježiacuteše naacutes učiacute praacutevě tomuto typu modlitby života vychovaacutevaacute ke kontemplaci ja-kožto souhrnneacutemu postoji zralyacutech křesťanů kteřiacute jsou bdquokontemplativniacuteldquo ve velmi přesneacutem smyslu13

V současneacute rozmanitosti vyjaacutedřeniacute osobniacute modlitby s nebezpečnyacutemi zhoupnu-tiacutemi mezi emočniacute povrchnostiacute a hledaacuteniacutem duševniacute niternosti naacutem Terezie kteraacute jasně ukazuje na Krista jako na kliacuteč ke křesťanskeacute modlitbě nabiacuteziacute souhrnneacute bohateacute a otevřeneacute učeniacute s niacutemž by bylo dobreacute kdyby se konfrontovaly všechny současneacute zkušenosti modlitby v ciacuterkvi zvlaacuteště pokud jde o smysl růstu a zraacuteniacute kontemplativniacute zkušenosti nasazeniacute v činnosti a jednotu křesťanskeacuteho života

Tereziinu nauku o modlitbě představujeme souhrnně ve dvou momentechI Pojetiacute modlitby jako přaacutetelstviacute s Bohem a jeho biblickeacute kořenyII Dynamika přaacutetelstviacute s Bohem na cestě modlitby

I Pojetiacute modlitby jako přaacutetelstviacute s Bohem a jeho biblickeacute kořeny

Jedna slavnaacute definice křesťanskeacute modlitby

Mezi mnoha defi nicemi nebo popisy křesťanskeacute modlitby ktereacute naacutem nabiacuteze-jiacute pojednaacuteniacute o spirituaacutelniacute teologii se nachaacuteziacute rovněž ta kterou naacutem předklaacutedaacute sv Terezie ve sveacute Knize života kapitole bodě Třebaže z technickeacuteho hledis-ka o defi nici nejde zahrnuje v sobě řadu prvků ktereacute činiacute tento popis nesmiacuterně zajiacutemavyacutem Nechceme-li však tereziaacutenskeacute pojetiacute banalizovat nebo si je vyklaacutedat subjektivně je potřeba proveacutest zde jednoduchou exegezi a prostyacute vyacuteklad při-čemž je nutneacute vyjiacutet z originaacutelniacuteho španělskeacuteho textu

a) Důležitost kontextu

Kontext ve ktereacutem se tereziaacutenskaacute defi nice modlitby nachaacuteziacute je velmi vyacuteznam-nyacute V kapitole sveacute duchovniacute autobiografi e Terezie popsala a to s drama-

13JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

tickyacutem zdůrazněniacutem svou situaci řeholniacute krize v klaacutešteře Vtěleniacute šlo o kri-zi kteraacute byla zapřiacutečiněna mimo jineacute udržovaacuteniacutem lidskyacutech přaacutetelstviacute za něž ji Bůh otevřeně kaacuteral Terezie však přitom paradoxně zdůrazňuje svou temnou osamělost na uacuterovni duchovniacuteho přaacutetelstviacute ktereacute by ji v teacute době mohlo při-veacutest na spraacutevnou cestu Mezi lidskyacutem přaacutetelstviacutem a duchovniacute osamělostiacute držiacute Terezii na nohou praxe modlitby ndash praxe kterou si osvojila jako mladaacute diacutev-ka pěstovala ji s laacuteskou a byla za ni od Boha odměňovaacutena niternyacutemi milost-mi Šlo však o modlitbu kteraacute v průběhu jejiacuteho duchovniacuteho života koliacutesalaba v jednom obdobiacute ji Terezie opustila aby se k niacute pak bolestně vraacutetila během dlouheacuteho obdobiacute sveacuteho života uprostřed bojů a vyprahlostiacute Ovšem ve věrnosti modlitbě ve věrnosti přaacutetelstviacute s Bohem spočiacutevaacute kliacuteč k uacutespěchu vhodnaacute přiacutele-žitost k obraacuteceniacute jako k milosti kteraacute jiacute byla darovaacutena samotnyacutem Kristem (srov Ž ndash)

A praacutevě do tohoto kontextu kteryacute předchaacuteziacute vypraacutevěniacute o jejiacutem obraacuteceniacute Te-rezie vklaacutedaacute apologii modlitby v niacutež uplatňuje sveacute osobniacute svědectviacute naleacutehavě vy-biacuteziacute vyjadřuje defi nici a požadavky teacuteto modlitby přaacutetelstviacute aby nakonec sama vyuacutestila do modlitby obraacuteceneacute k Bohu Zde je tedy poměrně dlouhaacute citace textu zmiacuteněneacuteho uacuteryvku sv Terezie

Dobro ktereacute maacute ten kdo se cvičiacute v modlitbě popsalo mnoho svatyacutech a dobryacutech osob mys-liacutem ve vnitřniacute modlitbě Slaacuteva buď za to Bohu A i kdyby tomu tak nebylo i když jsem maacutelo pokornaacute nejsem až tak pyšnaacute abych se o tom odvažovala mluvit Mohu mluvit jen podle toho jakou maacutem zkušenost a tou je že navzdory zlům kteryacutech by se dopouštěl ten kdo s modlitbou začal ať ji neopouštiacute vždyť je to prostředek kudy se daacute vraacutetit k naacutepravě a bez niacute to bude mnohem těžšiacute A ať duši nesvaacutediacute deacutemon tiacutemteacutež způsobem jako mne totiž aby opustila modlitbu kvůli pokoře ať věřiacute že Jeho slova nemohou selhat neboť pokaždeacute když opravdově lituje a rozhodne se jej neuraacutežet obnovuje se původniacute přaacutetelstviacute a udiacuteleniacute milostiacute ktereacute předtiacutem Bůh daacuteval a někdy mnohem viacutece pokud si to zasloužiacute pro svou liacutetost

A kdo s modlitbou dosud nezačal toho jaacute pro laacutesku Paacuteně prosiacutem aby se nezbavoval ta-koveacuteho dobra Neniacute se tu čeho baacutet nyacutebrž je tu po čem toužit neboť i kdyby nebyl pokročilyacute a neusiloval by byacutet natolik dokonalyacute aby si zasloužil okoušeniacute a obdarovaacuteniacute kteraacute tako-vyacutem lidem daacutevaacute Bůh snadno bude nabyacutevat poznaacuteniacute cesty k nebi a vytrvaacute-li důvěřuji v Božiacute milosrdenstviacute protože Boha si nikdo nevybral za přiacutetele neboť vnitřniacute modlitba neniacute podle meacuteho naacutezoru nic jineacuteho než styk přaacutetelstviacute časteacute přebyacutevaacuteniacute o samotě s tiacutem od něhož viacuteme že naacutes miluje

A pokud jej dosud nemilujete ndash neboť k tomu aby byla laacuteska opravdovaacute a přaacutetelstviacute trvalo je třeba aby došlo ke shodě stavů Paacutena o ktereacutem je zřejmeacute že nikdy nemůže miacutet

13SALVE

nějakyacute nedostatek a našeho kteryacute je neřestnyacute smyslnyacute nevděčnyacute ndash nebudete moci sami ze sebe dosaacutehnout toho abyste jej tolik milovali neboť to nepřiacuteslušiacute vašemu stavu avšak když uvidiacutete jak moc je pro vaacutes cenneacute miacutet jeho přaacutetelstviacute a jak moc vaacutes miluje projde-te tiacutemto utrpeniacutem takže budete velmi často přebyacutevat s tiacutem jenž je od vaacutes tak odlišnyacute (Ž )

Tento text maacute tu vyacutehodu že shrnuje zkušenost modlitby jejiacutež rozvinutiacute pak na-chaacuteziacuteme důsledně přiacutetomneacute ve všech Tereziinyacutech knihaacutech Stojiacute za to tedy dřiacuteve než se pokusiacuteme analyzovat některeacute jejiacute originaacutelniacute hodnoty proveacutest jednoduchou exegezi pojmů

b) Slovniacute rozbor

Tratar de amistad (bdquostyk přaacutetelstviacuteldquo) ndash Terezie defi nuje modlitbu předevšiacutem jedniacutem velmi širokyacutem pojmem totiž slovem tratar (bdquostyk styacutekaacuteniacute se jednaacuteniacute probiacuteraacute-niacuteldquo) tedy pojmem přaacutetelstviacute nebo spiacuteše jeho konkreacutetnějšiacutem chaacutepaacuteniacutem jako bdquobytiacute přaacutetelildquo tiacutem že maacuteme přaacutetelskyacute vztah Byacutet oranty (lidmi modlitby) znamenaacute byacutet Božiacutemi přaacuteteli Světice daacutevaacute přednost situaci celkoveacutemu životniacutemu postoji dřiacuteve než se začne zabyacutevat konkreacutetniacutem bdquospolečnyacutem přebyacutevaacuteniacutemldquo ktereacute toto přaacutetelstviacute předpoklaacutedaacute V tomto zdůrazněniacute je touha mluvit spiacuteše o životě než o konkreacutetniacutem okamžiku o trvaleacutem stavu lidskeacuteho vztahu s Bohem než o konkreacutetniacutem uacutekonu modlitby

Estando tratando (bdquopřebyacutevaacuteniacuteldquo) ndash v opakovaacuteniacute slova (v tomto přiacutepadě tratar) jež je v jejiacutem piacutesemneacutem vyjaacutedřeniacute poměrně časteacute lze tušit důslednost přaacutetelstviacute ktereacute je budovaacuteno konkreacutetniacutemi okamžiky kdy se přaacuteteleacute setkaacutevajiacute a rozmlouvajiacute spolu je-li pravdou že neexistuje skutečneacute přaacutetelstviacute nejde-li o trvalyacute stav je takeacute prav-dou jak si toho Terezie bystře všiacutemaacute že bdquoi vztah přiacutebuzenstviacute a přaacutetelstviacute se ztraacuteciacute s nedostatkem sdiacuteleniacuteldquo (C )

Jsou tiacutem připomenuty dva poacutely přaacutetelstviacute aby byly analogicky stanoveny dva poacutely modlitby modlitba-život kteraacute předpoklaacutedaacute staacutelyacute vztah s Bohem a modlitba-cvičeniacute kteraacute vyžaduje vhodnyacute čas věnovanyacute teacuteto zkušenosti setkaacuteniacute naslouchaacuteniacute rozmluvy

Muchas veces (bdquomnohokraacutet častoldquo) ndash modlitbě jako cvičeniacute připisuje Terezie ne-zbytneacute opakovaacuteniacute vytrvalost kteraacute je znaacutemkou věrnosti a ustavičneacuteho růstu v laacutesce delšiacute a pevně daneacute doby určeneacute pro skutečnost dynamickeacuteho růstu kteraacute se stane dějinami přaacutetelstviacute jež vyžaduje neustaacuteleacute prověřovaacuteniacute

13JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

A solas ndash o samotě nebo jak to vyjadřuje španělskyacute text bdquosaacutem se samousamyacutemldquo Je jasneacute že tato samota vyžaduje prostor vnitřniacuteho mlčeniacute aby bylo možneacute na-slouchat a rozmlouvat Samota je tedy vyžadovaacutena jako duševniacute potřeba soustře-děnosti aby se mohl člověk nachaacutezet v živouciacutem vztahu s Bohem ale rovněž jako potřeba utišit vše co by mohlo překaacutežet vědomiacute a zjeveniacute přiacutetomnosti Božiacute Je však takeacute nutneacute poznamenat proti jakeacutemukoli bezdůvodneacutemu nařčeniacute z intimis-mu že motivace k tomuto a solas nemohla byacutet u Terezie opodstatněnějšiacute bdquoneboť tak to činil Paacuten když se modlil a ne proto že by toho měl zapotřebiacute nyacutebrž k na-šemu poučeniacuteldquo (C ) Je vidět že Terezie natolik často rozjiacutemala o Ježiacutešově mlčenliveacute modlitbě v samotě kterou naacutem připomiacutenajiacute evangelisteacute že i v tomto kontextu představuje Krista jako vzor modlitby v tereziaacutenskeacute motivaci je však obsaženo i jineacute Ježiacutešovo ponaučeniacute bdquoViacutete že naacutes Jeho Majestaacutet učiacute abychom se modlily o samotěldquo (tamteacutež) se zřejmyacutem odkazem na jeho pobiacutedku k modlitbě

bdquove skrytosti komůrkyldquo vyjaacutedřeno terminologiiacute Mt Terezie sama však relativi-zuje tento princip když piacuteše bdquoBylo by velmi tvrdeacute kdybychom se mohli modlit pouze ve (skrytyacutech) zaacutekoutiacutechldquo (Z ) motivace je prostaacute bdquoTen kdo opravdu miluje tak činiacute všude a vždy si připomiacutenaacute milovaneacuteholdquo (tamteacutež) Kromě toho a je to třeba zdůraznit proti každeacutemu nařčeniacute z intimismu Terezie předklaacutedaacute jako kriteacuterium ověřeniacute pravosti modlitby laacutesku k bližniacutem a službu jim do teacute miacutery že člověk zakoušiacute jak se mu v modlitbě zaplňuje samota přiacutetomnostiacute lidiacute a duše je puzena k tomu aby opouštěla Boha kvůli bližniacutemu (srov tamteacutež)

Con quien sabemos nos ama (bdquos tiacutem od něhož viacuteme že naacutes milujeldquo) ndash tj s Bohem s tiacutem koho poznaacutevaacuteme a od něhož viacuteme že je našiacutem Přiacutetelem v aktivniacutem a staacutele živeacutem sdiacuteleniacute laacutesky V tomto slově je skryto tajemstviacute modlitby vědomiacute že naacutes Bůh miluje viacutera v Boha kteryacute je našiacutem přiacutetelem Modlitba naacutem tedy znovu před-klaacutedaacute onen rozhovor laacutesky ze Zjeveniacute na kteryacute ona odpoviacutedaacute Jde o dialog ale v tom smyslu že člověk maacute odpoviacutedat na laacutesku kteraacute se už projevila Jde zde o takoveacute bdquoviacutemeldquo ktereacute je zkušenostniacute ale ktereacute v posledku takeacute vychaacuteziacute ze Zjeve-niacute diacuteky němuž bdquoviacuteme a věřiacutemeldquo laacutesce kterou maacute Bůh k naacutem Nepřiacutemo to předpo-klaacutedaacute že se křesťanskaacute modlitba jak podtrhaacutevaacute Terezie rodiacute z naslouchaacuteniacute slo-vu z Božiacuteho Zjeveniacute v Ježiacuteši Kristu jež se prostřednictviacutem modlitby sameacute staacutevaacute udaacutelostiacute a zkušenostiacute viacutery Ve vnitřniacute modlitbě se člověk osobně dotyacutekaacute smyslu Zjeveniacute jako bdquodějin spaacutesy a společenstviacuteldquo s Bohem kteryacute je Přiacutetelem lidiacute

1313SALVE

Některeacute charakteristickeacute rysy modlitby

a) Přaacutetelstviacute lidskaacute zkušenost a Božiacute zjeveniacute

V defi nici modlitby shrnula sv Terezie svou lidskou zkušenost a přijala božskeacute Zje-veniacute zjeveniacute Boha jako Laacutesky

U zaacutekladu pochopeniacute Zjeveniacute a modlitby stojiacute Tereziina lidskaacute zkušenost přaacute-telstviacute Terezie byla vždy velkou přiacutetelkyniacute prvniacute kapitoly jejiacute duchovniacute autobi-ografi e (tj Knihy života) naacutem odhalujiacute osobu kteraacute od počaacutetku milovala a byla milovaacutena kteraacute obdarovaacutevala přaacutetelstviacutem druheacute a přaacutetelstviacute od nich přijiacutemala Šlo o schopnost kteraacute se u niacute postupně rozviacutejela prostřednictviacutem silně zakou-šenyacutech chvil rozhovorů sdiacuteleniacute ktereacute je jedniacutem z kliacutečovyacutech slov tereziaacutenskeacuteho slovniacuteku o přaacutetelstviacute Naslouchaacuteniacute a uacutečast chvěniacute citlivosti a srdce přivedly Te-rezii na okraj propasti Byla to bolestnaacute zkušenost plnaacute utrpeniacute Přaacutetelstviacute ktereacute našlo svou rovnovaacutehu až v Kristu když Ježiacuteš defi nitivně obsadil citovyacute střed jejiacute bytosti tiacutem že ji osvobodil co do jejiacute efektivity a pozitivně v niacute uvolnil veš-keryacute lidskyacute naacuteboj a schopnost sebedarovaacuteniacute Lze řiacuteci že tereziaacutenskaacute zkušenost přaacutetelstviacute kteraacute byla očištěna obraacuteceniacutem a prošla skutečnyacutem vzkřiacutešeniacutem byla prostřednictviacutem milosti přijata do batůžku křesťanskyacutech zkušenostiacute našiacute světice na způsob praeambularum amoris (bdquopreambuliacute laacuteskyldquo) ktereacute jiacute umožniacute uchopit vlastniacute smysl laacutesky k Bohu a k bližniacutemu jako vztah přaacutetelstviacute Milovat Boha zname-naacute byacutet Božiacutemi přaacuteteli milovat bližniacuteho znamenaacute vnaacutešet laacutesku do konkreacutetnosti a niternosti přaacutetelstviacute

Je zajiacutemaveacute si všimnout že Terezie do sveacute pedagogiky modlitby přijala jako teo-logickeacute principy i postřehy lidskeacuteho a psychologickeacuteho raacutezu ktereacute plynou z jejiacute zkušenosti přaacutetelstviacute Zde předklaacutedaacuteme pouze některeacute z nich

Princip ztotožněniacute bdquok tomu aby byla laacuteska opravdovaacute a přaacutetelstviacute trvalo je třeba aby došlo ke shodě stavůldquo (Ž ) Jde o princip přaacutetelstviacute ktereacute buďto spojuje jako přaacutetele lidi podobneacute nebo je podobnyacutemi činiacute vzaacutejemnyacutem sdiacuteleniacutem Terezie aplikuje tento princip v tom smyslu že je potřeba aby člověk modlitby nabyl stejneacuteho stavu jakyacute maacute Bůh

Princip časteacuteho sdiacuteleniacute bdquoPřiacutebuznost a přaacutetelstviacute se ztraacutecejiacute nedostatkem sdiacuteleniacuteldquo (C ) Psychologickyacute postřeh kteryacute Terezie aplikuje na modlitbu jež proto musiacute byacutet častaacute aby se pro naacutes Bůh nestal osobou vzdaacutelenou a odcizenou našiacute zkušenosti

13JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Moc pohledu ve sdiacuteleniacute přaacutetel bdquoNezdaacute se naacutem že naacutem lideacute naslouchajiacute když mlu-viacuteme pokud nevidiacuteme že se na naacutes diacutevajiacuteldquo (CE ) Jemnyacute postřeh kteryacute na Terezii prozrazuje že je pozornou přiacutetelkyniacute kteraacute se svyacutemi přaacuteteli rozmlouvaacute mezi čtyřma očima a je s to naplno docenit takeacute v modlitbě moc pohledu jako komunikačniacute formy Musiacuteme se diacutevat na Boha chceme-li naslouchat jeho slovu ale takeacute Bůh se musiacute diacutevat na naacutes je-li pravdou že naacutes miluje a že naacutem naslou-chaacute

Důležitost laacutesky pro jakyacutekoli přaacutetelskyacute vztah bdquoPro žaacuteka neniacute malyacutem dobrem a darem když vniacutemaacute že ho maacute jeho Učitel raacutedldquo (C ) Moudraacute pedagogickaacute norma a hlubokeacute přesvědčeniacute s niacutemž Terezie vybiacuteziacute k přijiacutemaacuteniacute a naslouchaacuteniacute veškereacute-mu Ježiacutešovu vyučovaacuteniacute v modlitbě

Potřeba upřiacutemnosti ve vztaziacutech a dar uacutesudku ostatniacutech bdquoNeniacute nikoho kdo by tak dob-ře znal saacutem sebe jako naacutes znajiacute ti kdo se na naacutes diacutevajiacute je-li to s laacuteskou a starostiacute o naacuteš pokrokldquo (Ž ) Jde o princip vzaacutejemneacute naacutepravy v laacutesce kteryacute dokaacuteže Terezie aplikovat na Boha modlitby jenž se svyacutemi přaacuteteli jednaacute někdy neuacuteprosně a bdquostrašlivěldquo

Takovyacutech přiacutekladů a podobnyacutech principů by se dala uveacutest ještě celaacute řada Posta-čiacute naacutem však vědomiacute jedneacute zaacutesady v lidskeacutem přaacutetelstviacute dokaacutezala Terezie zachytit smysl přaacutetelstviacute božskeacuteho avšak zkušenost s Bohem-Přiacutetelem překonala zkuše-nost a očekaacutevaacuteniacute přaacutetelstviacute lidskeacuteho

Terezie vniacutemaacute svou existenci důsledně jako zkušenost Boha-Přiacutetele kteryacute jiacute vychaacutezel vstřiacutec od prvniacutech let jejiacuteho života kteryacute ji neopustil v průběhu krize řeholniacuteho povolaacuteniacute kteryacute se projevil jako bdquověrnyacute přiacutetelldquo až po ty nejmeacuteně předviacute-datelneacute mystickeacute milosti Modlitba je tedy pro Terezii zkušenostiacute teacuteto předchaacuteze-jiacuteciacute laacutesky Boha bdquood něhož viacuteme že naacutes milujeldquo Celaacute Tereziina autobiografi e od prvniacutech straacutenek předmluvy až po posledniacute straacutenky doslovu je svědectviacutem ktereacute světice vydaacutevaacute tomuto Bohu jenž miluje bez miacutery Lze řiacuteci že modlitba je pro Terezii prostorem kde se živě vniacutemaacute smysl Božiacuteho zjeveniacute jako společenstviacute a sdiacute-leniacute milost smlouva přaacutetelstviacute Proto se takeacute do modlitby shrnujiacute do jisteacute miacutery rovněž individuaacutelniacute osobniacute bdquodějiny spaacutesyldquo a tam se takeacute jako do rozcestiacute sbiacutehajiacute všechny osobniacute zkušenosti ve světle Boha-Laacutesky

Lze řiacuteci že v Tereziině lidskeacute zkušenosti a v jejiacutem pronikaacuteniacute do tajemstviacute spaacutesy jako daru zjeveniacute Boha kteryacute se vůči niacute choval jako přiacutetel nachaacuteziacuteme teologickyacute vyacuteznam jejiacute defi nice modlitby kteraacute maacute širokyacute zaacuteběr a vyacuterazně biblicko-teologic-kyacute formaacutet

SALVE

b) Personalismus a afektivita

Již bylo poznamenaacuteno že tereziaacutenskyacute pojem modlitby zdůrazňuje tyto dva as-pekty a nabyacutevaacute tak charakteristickeacute povahy v mnoha defi niciacutech modlitby formu-lovanyacutech v průběhu dějin

Ve sveacutem personalismu zdůrazňuje Terezie setkaacuteniacute Boha s člověkem kde převa-žuje pozornost osob nad tiacutem co by se mělo řiacutekat nebo jakyacutemi postoji by se to mělo vyjadřovat Už bylo řečeno že u Terezie je důležitějšiacute vztah přaacutetelstviacute jako osobniacuteho setkaacuteniacute než elevatio mentis in Deum (bdquopozvednutiacute mysli k Bohuldquo) a peti-tio decentium a Deo (bdquoprosba o to co je vhodneacute adresovanaacute Bohuldquo) ktereacute charak-terizujiacute jineacute defi nice Nelze však zapomiacutenat že i tereziaacutenskaacute defi nice je ohlasem na ciacuterkevniacute tradici na teologii Klementa Alexandrijskeacuteho o modlitbě Božiacuteho přiacute-tele nebo přiacutemo na vyjaacutedřeniacute bdquorozhovor s Bohemldquo ktereacute nabiacuteziacute Jan Zlatouacutestyacute

Celaacute tereziaacutenskaacute pedagogika modlitby ukazuje cestu k tomuto osobniacutemu a hlubokeacutemu nikoli povrchniacutemu nyacutebrž upřiacutemneacutemu setkaacuteniacute ve ktereacutem se pak zaacutekonitě objeviacute všechny formy přaacutetelskeacuteho vztahu modlitebniacute postoje podobneacute těm jež nachaacuteziacuteme u biblickeacute modlitby a jež jsou bohatě doloženy na straacutenkaacutech tereziaacutenskyacutech děl chvaacutela žehnaacuteniacute diacutekůvzdaacuteniacute vyznaacuteniacute kajiacutecnost přiacutemluva13 A při tomto setkaacuteniacute se všechno staacutevaacute přiacuteležitostiacute k vyjaacutedřeniacute a rozviacutejeniacute vztahu jak zaacuteležitosti Božiacute tak i věci lidskeacute Když je zajištěna tato vyacuteměna laacutesky všechno se může staacutet vyjaacutedřeniacutem přaacutetelstviacute staacuteniacute diacutevaacuteniacute se naslouchaacuteniacute mlčiacuteciacute přiacutetomnost spontaacutenniacute vyacutekřik kraacutečeniacute v Božiacute přiacutetomnosti praacutece v Paacutenově společnosti neboť jak učiacute Terezie bdquoi mezi hrnci kraacutečiacute Paacuten a pomaacutehaacute naacutem jak v tom co je vnitřniacute tak i v tom co je navenekldquo (Z )

Zdůrazněniacutem efektivity naacutes Terezie učiacute že modlitba je bdquozaacuteležitostiacute srdceldquo ani ne tak citovosti jako spiacuteše vůle Světice upřednostňuje srdce před rozumem usebraacute-niacute před meditaciacute pohled plnyacute laacutesky před uacutevahami při kteryacutech riskujeme že bdquose zvrhnou v reacutetorikuldquo Vychovaacutevaacute k laacutesce i při uacutestniacute modlitbě neboť je přesvědčena že jak v modlitbě tak v životě je tiacutem na čem opravdu zaacuteležiacute laacuteska je to jeden z viacutec-kraacutet opakovanyacutech axiomů modlitba bdquonespočiacutevaacute v mnoheacutem přemyacutešleniacute nyacutebrž v mnoheacutem milovaacuteniacuteldquo (H srov Z ) z toho takeacute logicky vyplyacutevaacute pedago-gika pro modlitbu i život bdquodělejte tedy to co ve vaacutes viacutec probouziacute laacuteskuldquo laacutesku kteraacute se vtěluje do postojů hledaacuteniacute Božiacute vůle služby ve spravedlnosti laacutesky a čin-nosti pro ciacuterkev sebedarovaacuteniacute se v laacutesce bližniacutemu (srov H )

Tiacutem je zdůrazněna rovněž gratuita zdarmadanost modlitby kteraacute nikdy nemaacute byacutet zištnaacute nyacutebrž zcela obraacutecenaacute k Bohu a k jeho zaacutejmům k jeho vůli vůči naacutem

Samozřejmě že poznaacuteniacute neniacute popiacuteraacuteno nyacutebrž podřiacutezeno laacutesce meditace zase kontemplaci přemyacutešleniacute milovaacuteniacute rozum vůli V afektivniacute zkušenosti modlitby

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

se ovšem rodiacute praveacute bdquopoznaacuteniacuteldquo Boha kteryacute se zjevuje a promlouvaacute k srdci člověka Bohatstviacute poznaacuteniacute Boha je Tereziiacute nesčetněkraacutet doloženo ve všech jejiacutech knihaacutech Z osobniacuteho setkaacuteniacute vyplynulo plnějšiacute porozuměniacute Božiacutemu Zjeveniacute pokornějšiacute a upřiacutemnějšiacute poznaacuteniacute člověka v onom sokratovskeacutem bdquopoznej saacutem sebeldquo ktereacute Terezie převaacutediacute do poznaacuteniacute sebe aby byl člověk v pravdě-pokoře

Biblickeacute kořeny tereziaacutenskeacute modlitby

Aktuaacutelnost tereziaacutenskeacuteho poselstviacute o modlitbě vyplyacutevaacute z jejiacuteho vyacuterazneacuteho biblic-keacuteho zakořeněniacute což se dnes ve studiiacutech věnovanyacutech jejiacute nauce velmi zdůrazňuje Proto zde chci přibliacutežit jen některeacute biblickeacute důrazy nebo ohlasy ktereacute stojiacute u zaacute-kladu pojetiacute modlitby jež bylo předloženo

a) Obecnyacute zaacuteklad Bůh jako Přiacutetel zjevenyacute v Kristu

V centru tereziaacutenskeacute modlitby stojiacute zaacutesadniacute zjeveniacute Noveacuteho zaacutekona bdquoBůh je Laacutes-kaldquo (Jan ) Terezie to konkreacutetně překlaacutedaacute do vyjaacutedřeniacute bdquoBůh je Přiacutetelldquo nebo leacutepe bdquoBůh je našiacutem Přiacutetelemldquo Když totiž shrnuje motivace rozhovoru s Bohem v plneacute důvěrnosti připomiacutenaacute tituly jimiž se přiodiacutevaacute Božiacute laacuteska ve Zjeveniacute bdquoJed-nejte s niacutem jako s Otcem a jako s Bratrem a jako s Paacutenem a jako se Snoubencemhellipldquo (C 13) Vypočiacutetaacutevajiacute se zde důrazy Božiacute shoviacutevavosti světici tak draheacute blaho-vůle Boha jehož rozkošiacute je přebyacutevat s lidskyacutemi dětmi či kteryacute rozmlouvaacute s lidmi jako s přaacuteteli a styacutekaacute se s nimi (srov Přiacutes 13 Bar 1313 Ex 1313) jde o toteacutež co vyjadřuje Ježiacuteš bdquoUž vaacutes nenazyacutevaacutem služebniacuteky ale přaacutetelihellipldquo (Jan a) Terezie mluviacute o společenstviacute a rozmlouvaacuteniacute s Bohem

Nelze však zapomiacutenat na to že ve vlastniacutem středu tereziaacutenskeacute modlitby se nachaacuteziacute vztah adopce vyjaacutedřenyacute Kristem v uacutevodniacutem osloveniacute modlitby Otčenaacuteš ktereacute Terezie komentuje s jednoznačně biblickyacutemi důrazy do teacute miacutery že modlitbu zahrnuje do trojičniacuteho rozměru Otce Syna a Ducha Svateacuteho (srov C )

Diacuteky předpokladu Božiacute iniciativy (bdquohellipod něhož viacuteme že naacutes milujeldquo) je tere-ziaacutenskaacute modlitba viděna jako laacuteskyplnaacute odpověď jako důraz na dialog ve ktereacutem maacute iniciativu Bůh Lze tak naleacutezt soulady tereziaacutenskeacute modlitby s tiacutem co bylo defi novaacuteno jako bdquostrukturaacutelniacute zaacutekonitosti rozhovoru s Bohemldquo v Bibli takže na-vzdory některyacutem kritikaacutem vyčiacutetajiacuteciacutem tereziaacutenskeacute modlitbě intimismus lze do-svědčit dokonalou shodu mezi biblickou a tereziaacutenskou modlitbou charakteri-zovanou tiacutemto vztahem přaacutetelstviacute se všemi jeho důsledky

Aktuaacutelnost tohoto pojetiacute vztahu s Bohem v křesťanskeacute existenci a tedy i v mod-litbě byla zdůrazněna evangelickyacutem teologem Juumlrgenem Moltmannem kteryacute je

SALVE

přesvědčen o vhodnosti prezentovat biblickou kategorii Boha jako Přiacutetele lidiacute a modlitby jako vztahu přaacutetelstviacute s tiacutemto Bohem kteryacute se staacutevaacute bliacutezkyacutem člově-ku

b) Specifickyacute zaacuteklad Kristova modlitba

Jak jsme již zdůraznili Tereziiny oči jsou upřeny na Krista když doporučuje modlit se o samotě neboť tato rada se rodiacute z jeho vyacuteslovneacute nauky o modlitbě (srov Mt ) a z jeho přiacutekladu modlitby na opuštěnyacutech a osamělyacutech miacutestech jak o tom svědčiacute evangelisteacute (srov Mk 13 Lk )

A je to praacutevě tato Ježiacutešova modlitba osobniacute a dlouhotrvajiacuteciacute v mlčeniacute a samo-tě na kterou se Tereziina nauka odvolaacutevaacute jako na prvniacute instanci do teacute miacutery že lze opět naleacutezt skrytyacute soulad mezi tiacutem co řiacutekaacute Terezie o modlitbě a tiacutem co dělal Ježiacuteš když se modlil a obracel se s důvěrou k Otci setrvaacuteval ve společenstviacute laacutesky častyacutem stykem o samotě s tiacutem od něhož věděl že je milovaacuten totiž s Otcem

Však takeacute ve sveacutem vyacutekladu modlitby Paacuteně Terezie nenahrazuje Učitele mod-litby nyacutebrž ukazuje na něj jako na bdquojedineacuteho Učitele a jedinyacute vzorldquo Ve sveacutem komentaacuteři modlitby Otčenaacuteš se odvolaacutevaacute na zaacutekladniacute Ježiacutešovu nauku přijiacutemaacute každeacute slovo z Mistrova učeniacute jako by teď splyacutevalo bdquoz oněch božskyacutech uacutestldquo a vy-klaacutedaacute prosby Otčenaacuteše jako modlitbu samotneacuteho Krista obraacutecenou v našem jmeacute-nu k Otci

c) Nezbytnyacute předpoklad modlit se v pravdě

Ve vztahu přaacutetelstviacute s Bohem jiacutemž je modlitba sv Terezie často zdůrazňuje ab-solutniacute potřebu modlit se v pravdě kteraacute se rodiacute ze sebepoznaacuteniacute Jde o onu ra-dikaacutelniacute pokoru kraacutečeniacute v pravdě jež začiacutenaacute sebepoznaacuteniacutem a uvědoměniacutem si propasti kteraacute naacutes odděluje od Boha V samotneacutem kontextu defi nice modlitby napsala bdquoK tomu aby byla laacuteska opravdovaacute a přaacutetelstviacute trvalo je třeba aby došlo ke shodě stavů Paacutena o ktereacutem je zřejmeacute že nikdy nemůže miacutet nějakyacute nedostatek a našeho kteryacute je neřestnyacute smyslnyacute nevděčnyacute ndash nebudete moci ze sebe dosaacutehnout toho abyste jej tolik milovali neboť to nepřiacuteslušiacute vašemu sta-vu avšak když uvidiacutete jak moc je pro vaacutes cenneacute miacutet jeho přaacutetelstviacute a jak mnoho vaacutes miluje projdete tiacutemto utrpeniacutem že budete velmi často přebyacutevat s tiacutem jenž je od vaacutes tak odlišnyacuteldquo (Ž ) V pokoře a obraacuteceniacute spočiacutevaacute neustaacutelaacute přiacuteležitost jak navaacutezat spraacutevnyacute vztah k Bohu v pravdě Proto Terezie často poukazuje na celniacute-ka z podobenstviacute o praveacute modlitbě kteryacute je vzorem ryziacuteho oranta (srov Ž C 13 H 13)

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

d) Zaacutekladniacute přesvědčeniacute Bůh je přiacutetomen

Teacutema přiacutetomnosti Boha v člověku antropologickeacute pojetiacute Božiacuteho chraacutemu a Božiacute-ho přiacutebytku jsou v teologii modlitby podle sv Terezie naprosto zaacutesadniacute Od ži-vota v přiacutetomnosti Paacuteně až po hledaacuteniacute Boha ve zprostředkovaacuteniacutech kde se zjevuje jeho přiacutetomnost od obrazu v přiacuterodě až po tajemstviacute přebyacutevaacuteniacute Trojice v srdci křesťana kteryacute žije v milosti maacuteme celou řadu motivaciacute ktereacute provokujiacute možnost i potřebu přaacutetelskeacute odpovědi Bohu jenž je přiacutetomnyacutem Přiacutetelem

Svataacute Terezie rozvinula toto velkeacute biblickeacute teacutema Hospodinovy přiacutetomnosti tiacutem že je aplikovala na konkreacutetniacute pedagogiku modlitby jako přaacutetelstviacute kterou je modlitba usebraacuteniacute V knize Přiacutebytků (tj ve Vnitřniacutem hradu) načrtla dlouhou cestu zniterněniacute kteraacute jde od Božiacute přiacutetomnosti v člověku až po lidskou přiacutetomnost v Bohu (srov H a naacutezev kapitoly H )

Přiacutetomnost činiacute přaacutetelstviacute bezprostředniacutem vztahem kteryacute je možnyacute všude a z rozhovoru činiacute snadneacute a přiacutejemneacute vstoupeniacute do sebe sama a to i uprostřed mnohyacutech zaměstnaacuteniacute (srov C Z ndash)

Bůh-Přiacutetel se tak staacutevaacute bliacutezkyacutem Bohem Bible a společenstviacute a smlouva jsou ko-relativniacute s Božiacute přiacutetomnostiacute a Božiacutem bdquopřiacutebytkemldquo v lidskeacutem srdci Terezie bude chaacutepat modlitbu mimo jineacute takeacute jako toto bdquovstoupeniacute do sebe samaldquo do hradu vlastniacute duše prostřednictviacutem braacuteny modlitby a bude to považovat za zaacutekladniacute požadavek osobniacuteho setkaacuteniacute s Bohem

Tyto prosteacute bdquoaktualizačniacuteldquo postřehy z tereziaacutenskeacuteho poselstviacute naacutem umožňu-jiacute uzavřiacutet teacutema dvěma odkazy na nauku II vatikaacutenskeacuteho koncilu ktereacute učinily tereziaacutenskeacute poselstviacute modlitby krajně zajiacutemavyacutem na uacuterovni teologie i katecheze spirituality i křesťanskeacute antropologie

Prvniacutem je antropologickyacute princip diacuteky němuž člověk nachaacuteziacute nejvyššiacute motiv sveacute důstojnosti v povolaacuteniacute ke společenstviacute s Bohem (srov GS ) Tereziaacutenskeacute poselstviacute chce otevřiacutet člověka teacuteto vznešeneacute důstojnosti

Druhyacutem je vyacuteznam pojetiacute Zjeveniacute jako odhaleniacute se Boha člověku (srov DV ) Tereziaacutenskaacute modlitba chce jako celostniacute forma odpovědi zdůraznit jak se osobniacute přijetiacute spaacutesneacuteho Zjeveniacute a jeho dějin nutně staacutevaacute vztahem přaacutetelstviacute modlitbou--životem

II Dynamika přaacutetelstviacute s Bohem na cestě modlitby

Pojetiacute modlitby předloženeacute sv Tereziiacute je bohateacute a dynamickeacute jako samotneacute Božiacute přaacutetelstviacute otviacuteraacute dveře dobrodružstviacute cestě kterou je třeba projiacutet spolu s Bohem rozvinutiacute dějin spaacutesy ktereacute jak bylo napsaacuteno jsou bdquodějinami přaacutetelstviacuteldquo

SALVE

Pokusme se ozřejmit některeacute charakteristickeacute rysy tereziaacutenskeacute modlitby a vy-jděme přitom z kategorie přaacutetelstviacute či setkaacuteniacute s naacutesledujiacuteciacutemi kvalitami ktereacute velmi dobře shrnujiacute celou tereziaacutenskou zkušenost a nauku o modlitbě osobniacute teo-logaacutelniacute dynamickeacute a přetvaacuteřejiacuteciacute setkaacuteniacute

Osobniacute setkaacuteniacute

Terezie od Ježiacuteše přiznaacutevaacute modlitbě hluboce personalistickyacute smysl setkaacuteniacute s dru-hyacutem ktereacutemu se naučila v lidskeacutem přaacutetelstviacute avšak ve škole božskeacuteho přaacutetelstviacute se tento smysl ještě viacutece zdokonalil V nauce a pedagogice modlitby klade Terezie důraz na osoby a vztah kteryacute se rodiacute z přebyacutevaacuteniacute z hledaacuteniacute přiacutetomnosti a z pozor-nosti vůči partnerovi v dialogu Instinktivně je vedena k tomu aby hledala přaacutetel-skou tvaacuteř Boha Zjeveniacute v Kristu a aby odmiacutetala mlhaveacute metody a naacutevrhy modlit-by ktereacute mohly veacutest ke ztroskotaacuteniacute jistoty setkaacuteniacute s Druhyacutem

I pro uacutestniacute modlitbu bude prvniacute radou vědomiacute znalosti s kyacutem mluviacuteme a kyacutem je Bůh ke ktereacutemu se obraciacutem důležitějšiacute než konkreacutetniacute formulace modliteb je život důležitějšiacute než konkreacutetniacute modlitby je modlitba jako osobniacute vztah13 To vy-zdvihuje hodnotu přebyacutevaacuteniacute s Bohem v modlitbě do teacute miacutery že se nabiacuteziacute noveacute kriteacute-rium pro posuzovaacuteniacute hodnoty teacuteto pozornosti srdce i když se zdaacute že roztržitosti narušujiacute kraacutesu setkaacuteniacute s Bohem Přebyacutevat v Božiacute přiacutetomnosti byť i uprostřed roztržitostiacute když to srdce opravdu chce způsobuje vždy dobro a Bohu se to liacutebiacute (srov H H )

Když jsou osoby v nouzi je zapotřebiacute konfrontace v pravdě Od člověka to vyža-duje schopnost byacutet pravdivyacutem v Božiacute přiacutetomnosti vyjiacutet pokorně ze sebepoznaacuteniacute a nechat se osviacutetit Božiacutem světlem aby bylo možneacute konečně pochopit vlastniacute po-volaacuteniacute a uacuteděl spolu s jejich aktuaacutelniacutem stavem V tomto uplatňovaacuteniacute pravdy je Bůh neoblomnyacute a modlitba se diacuteky světlu ktereacute Bůh na člověka vrhaacute staacutevaacute taviacuteciacutem keliacutemkem sebepoznaacuteniacute ktereacute člověka vyvaacutediacute z rovnovaacutehy odkryacutevaacute i ty nejjemnějšiacute skryteacute vrstvy očišťuje sebemenšiacute stopy hřiacutechu Modlitba je cestou sebepoznaacutevaacuteniacute vyvolaacutevaneacuteho Bohem kteryacute je přiacutetelem v pravdě a vede člověka až k nejhlubšiacute kon-frontaci s jeho vlastniacutem stavem před Bohem Ve věrnosti tomuto působeniacute prav-dy spočiacutevaacute naděje na skutečnyacute rozvoj přaacutetelstviacute Tereziaacutenskaacute zkušenost modlitby vypraacutevěnaacute v Knize života nachaacuteziacute v přiacutebytciacutech Vnitřniacuteho hradu potvrzeniacute teacuteto cesty člověka kteraacute se uskutečňuje do teacute miacutery do jakeacute přijiacutemaacute moc Božiacuteho zjevujiacuteciacuteho bdquoTyldquo ktereacute ho provaacuteziacute v přezkoumaacuteniacute sebe sama Jedna kraacutesnaacute tereziaacutenskaacute mod-litba v kliacutečoveacutem bodě třetiacutech přiacutebytků naacutem vyacutestižně ukazuje krajniacute potřebu prav-dy kteraacute zkoušiacute člověka tvaacuteřiacute v tvaacuteř neoblomneacutemu Božiacutemu očišťovaacuteniacute bdquoZkoušejte naacutes Pane kteryacute znaacutete pravdu o naacutes abychom poznali sami sebeldquo (13H )

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Ovšem dar Božiacuteho přaacutetelstviacute je postupnyacutem odhalovaacuteniacutem a darovaacuteniacutem vlastniacute osoby jde o vpaacuted Boha jako toho kdo vyvolaacutevaacute a uskutečňuje osobniacute setkaacuteniacute prostřednictviacutem postupneacuteho zjevovaacuteniacute všeho toho kyacutem On je V Tereziině du-chovniacute autobiografi i lze sledovat tuto cestu zjevovaacuteniacute se a darovaacuteniacute na ktereacute se Bůh projevuje v Kristu zjevuje Terezii tajemstviacute ciacuterkve aktivně ji uvaacutediacute do dob-rodružstviacute spaacutesy Ale i mimo vlastniacute mystickou zkušenost probouziacute modlitba touhu po poznaacuteniacute Boha velkou laacutesku k jeho slovu potřebu pronikat do Božiacutech tajemstviacute kteraacute se rozviacutejiacute do moudrostiplneacuteho pronikaacuteniacute Zjeveniacute Roste tedy vzaacute-jemneacute poznaacuteniacute mezi Bohem a člověkem ve vztahu přaacutetelstviacute

Jelikož jde o osobniacute setkaacuteniacute ktereacute s sebou nese nejen poznaacuteniacute ale i vzaacutejemneacute darovaacuteniacute se modlitba naplno rozviacutejiacute dynamiku osobniacuteho darovaacuteniacute hledaacuteniacute Božiacute vůle Existuje jeden tereziaacutenskyacute axiom viacutecekraacutet opakovanyacute že bdquoBůh se naacutem nedaacute zcela dokud se my nedaacuteme cele Bohuldquo (srov C H 13) Modlitba tedy vyvolaacutevaacute touhu po setkaacuteniacute-daru po vydaacuteniacute se Bohu a jeho požadavkům To vše je ale jen jako přiacuteprava nebo disponovaacuteniacute se k tomu aby se mohlo v plnosti usku-tečnit plneacute sebedarovaacuteniacute Boha člověku prostřednictviacutem pomaleacute cesty zjeveniacute Jde o vnitřniacute přetvaacuteřejiacuteciacute posilujiacuteciacute dar Boha sebezjeveniacute až po vlastniacute tajemstviacute Trojice pronikaacuteniacute Božiacuteho sdiacuteleniacute do člověka je přitom krajně bolestneacute očišťujiacuteciacute a vede ke skřiacutepotu samotneacuteho soukoliacute lidskeacute psychiky jak je to vidět napřiacuteklad v očištěniacutech osviacuteceniacutech a extaacuteziacutech šestyacutech přiacutebytků jde ovšem o sdiacuteleniacute ktereacute připodobňuje obrazu Krista

V teologii modlitby jako osobniacuteho setkaacuteniacute vychaacuteziacute Terezie ze zaacutekladniacuteho před-pokladu iniciativu v přaacutetelstviacute maacute vždy Bůh Hledaacuteme toho kdo hledaacute naacutes diacute-vaacuteme se na toho kdo se diacutevaacute na naacutes setkaacutevaacuteme se s tiacutem kdo už je přiacutetomen svou laacuteskou Modlitba se tak staacutevaacute osobniacute odpovědiacute Bohu kteryacute se zjevuje a daruje v Kristu Cesta modlitby pak tedy bude postupnou a dynamickou Božiacute odpovědiacute člověku kteryacute vstoupil do dějin jeho přaacutetelstviacute

Teologaacutelniacute setkaacuteniacute

V perspektivě našeho objasněniacute tereziaacutenskeacute modlitby neniacute modlitba okrajovou zaacuteležitostiacute nyacutebrž bodem do ktereacuteho se sbiacutehaacute celaacute křesťanskaacute zkušenost Už v sa-motneacute defi nici lze vytušit implicitniacute odkazy na plně teologaacutelniacute setkaacuteniacute modlit-ba se staacutevaacute uplatňovaacuteniacutem viacutery naděje a laacutesky a tedy kvalifi kovanyacutem okamžikem teologaacutelniacuteho života a faktorem růstu v teologaacutelniacutech ctnostech Nejautentičtějšiacute podobou určeniacute modlitby je praacutevě ta kteraacute je nabita teologaacutelniacutemi energiemi aby se stala křesťanskyacutem životem v akci a dynamice a mohla tak byacutet pravdivě zhod-nocena

SALVE

Tyto rozměry se v tereziaacutenskeacute modlitbě bezesporu nachaacutezejiacute

Setkaacuteniacute ve viacuteře ktereacute daacutevaacute vzrůst viacuteře V modlitbě je pro Terezii důležiteacute abychom se obraceli na Boha od něhož bdquoviacutemeldquo že naacutes miluje V onom viacuteme je skryto celeacute bohatstviacute viacutery ktereacute se rodiacute ze slova a upevňuje se postupnou křesťanskou zkuše-nostiacute modlitby jde o proces přilnutiacute ve viacuteře a to rovněž v temnotaacutech Božiacute nepřiacute-tomnosti ve vaacutešniveacutem hledaacuteniacute během mnoha let vyprahlostiacute ve věrneacutem očekaacutevaacuteniacute toho kdo věřiacute Božiacute laacutesce A s postupnyacutem přilnutiacutem viacutery jde ruku v ruce i růst viacutery v hlubokeacutem zkoumaacuteniacute Božiacuteho Zjeveniacute v Piacutesmu v radikaacutelnějšiacutem přimknutiacute se k viacuteře ciacuterkve Jde nakonec o viacuteru kteraacute je staacutele obraacutecena k Bohu a staacutevaacute se neustaacutelyacutem vyznaacuteniacutem znameniacute kteraacute Bůh konaacute a obdivem jenž připouštiacute že Bůh může uskutečnit věci ještě daleko většiacute (srov H )

Zkušenost chudoby v naději Stejně tak se v tereziaacutenskeacute modlitbě nachaacuteziacute smysl pro naději kteryacute se rodiacute z chudoby a nedostatečnosti bdquosnaacutešet toto utrpeniacute že bude-te velmi často přebyacutevat s tiacutem jenž je od vaacutes tak odlišnyacuteldquo (Ž ) Skutečnost že

bdquoviacuteme že naacutes Bůh milujeldquo v naacutes rodiacute hnutiacute naděje ktereacute Terezie potvrzuje kon-statovaacuteniacutem že Bůh na ni čekal dlouhou dobu aniž by jej mezitiacutem unavila (srov Zv Ž ) Tak duše živiacute naději a posiluje ji na různyacutech uacuterovniacutech důvěry v Boha rostouciacute na zaacutekladě zkušenosti jeho milosrdenstviacute odvahy kteraacute si dovo-liacute očekaacutevat od Boha všechno včetně znovunabytiacute ztraceneacuteho času nezadržitelneacute touhy vidět Boha kteraacute probouziacute eschatologickyacute smysl křesťanskeacuteho života smě-řujiacuteciacuteho k defi nitivniacutemu setkaacuteniacute s Kristem jehož jistotu daacutevaacute zakusit a po jehož trvalosti daacutevaacute toužit praacutevě modlitba (srov např H ndash) V modlitbě se však utvaacuteřiacute aktivniacute naděje kterou je touha sloužit jako konkreacutetniacute podoba očekaacutevaacuteniacute Kraacutelovstviacute a konaacuteniacute pro Krista

Růst v laacutesce k Bohu a k bližniacutemu Tereziaacutenskaacute modlitba jak jsme viděli upřednost-ňuje pro svůj afektivniacute charakter aspekt laacutesky jako postoje vůle V božskeacutem přaacute-telstviacute se teologaacutelniacute laacuteska staacutevaacute odpovědiacute člověka Bohu kteryacute je Přiacutetelem Ovšem modlitba kteraacute spočiacutevaacute v bdquomnoheacutem milovaacuteniacuteldquo daacutevaacute vzrůst samotneacute zkušenosti Božiacute laacutesky Jde o konkreacutetniacute zkušenost kterou dělaacute Terezie ve sveacutem životě nejprve je to afektivniacute osvobozeniacute ktereacute ji činiacute svobodnou aby soustředila všechnu svou energii na Boha pak je to růst laacutesky v jejiacutem srdci diacuteky vylitiacute daru Ducha Svateacuteho jako důsledku setkaacuteniacute s Kristem Paralelně se ale rozviacutejejiacute jejiacute touhy sloužit Paacutenu jejiacute pozornost se soustřediacute na ciacuterkev rozšiřuje se schopnost milovat bližniacuteho V modlitbě roste laacuteska kteraacute se soustřeďuje předevšiacutem na laacutesku k bližniacutem do teacute miacutery že orant na sebe zapomiacutenaacute natolik že opouštiacute Boha modlitby kvůli Bohu kteryacute je přiacutetomen a ktereacutemu je třeba sloužit v bratřiacutech a sestraacutech

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Dynamickeacute setkaacuteniacute

Přaacutetelstviacute je dynamickyacutem vztahem otevřenyacutem evoluci a dějinaacutem Je-li tiacutem kdo uskutečňuje přaacutetelstviacute Bůh předpoklaacutedaacute se že je to on kdo takeacute oteviacuteraacute cesty tomuto putovaacuteniacute a načrtaacutevaacute etapy těchto dějin spaacutesy Na jedneacute straně nevyčerpa-telnyacute Bůh neustaacutelaacute novost a na straně druheacute člověk otevřenyacute dynamice tohoto dobrodružstviacute s Bohem

Tereziaacutenskaacute modlitba je jako zkušenost celaacute poznamenanaacute dynamikou bož-skeacuteho přaacutetelstviacute Terezie začiacutenaacute po tolika zdraacutehaacuteniacutech sveacute putovaacuteniacute k nekonečnu Dynamika nebo chceme-li spaacutesnaacute historizace jejiacute zkušenosti křesťanskeacuteho života je tak zjevnaacute že všechny jejiacute knihy ktereacute jsou svědectviacutem a poselstviacutem o modlitbě vykazujiacute nezadržitelnou dynamickou siacutelu

Kniha života nakolik je vyjaacutedřeniacutem vlastniacute zkušenosti svědčiacute o dynamickeacute siacutele setkaacuteniacute s Kristem v modlitbě Terezii se oteviacuteraacute dobrodružstviacute nepředviacutedatelnyacutech etap a rostouciacuteho sdiacuteleniacute s Bohem Na uacuterovni naukoveacute je dynamika modlitby vy-jaacutedřena malyacutem traktaacutetem o modlitbě založenyacutem na obrazu zahrady Paacuteně ve kte-reacute rostou květy ctnostiacute diacuteky živeacute vodě milosti nabyteacute v modlitbě Čtyři způso-by zavlažovaacuteniacute zahrady-raacuteje Paacuteně představujiacute metodickou postupnost a rostouciacute uacutečinnost Božiacuteho sdiacuteleniacute voda namaacutehavě ziacuteskanaacute ze studny voda metodicky na-bytaacute s pomociacute čerpadla živaacute voda kteraacute je přivaacuteděna z potoka a je nenaacutesilně na-směrovaacutena k tomu aby zaleacutevala zahradu hojnaacute voda deště kteraacute zavlažuje veš-kerou půdu a činiacute ji plodnou (srov Ž ndash) Hle dynamika modlitby vyjaacutedřena literaacuterniacutem obrazem

V Cestě dokonalosti vystupuje do popřediacute metodickaacute dynamika modlitby kdy se z uacutestniacute modlitby staacutevaacute meditace usebraacuteniacute klid Jde o cestu k živeacute vodě kterou Terezie všem odvaacutežně slibuje jmeacutenem Krista (srov C ndash) Ale i v samotneacutem objasněniacute Otčenaacuteše jako metody a obsahů křesťanskeacute modlitby se nachaacuteziacute celaacute původniacute dynamika tereziaacutenskeacute exegeze od samotneacuteho prahu křesťanskeacute modlit-by kteryacutem je milost Božiacute adopce (srov osloveniacute bdquoOtče naacutešldquo) až po samotnyacute zaacute-věr křesťanskeacuteho života kteryacutem je eschatologie touha přebyacutevat s Bohem ve slaacutevě v osvobozeniacute od všeho zleacuteho (bdquozbav naacutes od zleacuteholdquo) A v teacuteto dynamice je miacutesto pro cestu k niternosti kde se člověk konečně laacuteskyplně podrobuje Božiacute vůli (bdquobuď vůle tvaacuteldquo) a pro cestu k bližniacutemu až po milosrdnou laacutesku obsaženou v odpuštěniacute uraacutežek a v životě vytyčeneacutem laacuteskou a baacutezniacute Božiacute

Vnitřniacute hrad představuje postup modlitby a křesťanskeacuteho života v nejzdařilejšiacute synteacuteze Je zde dynamika už v samotneacutem nastaveniacute teologie Vnitřniacuteho hradu kteraacute vychaacuteziacute ze třiacute kliacutečovyacutech pojetiacute biblickeacute antropologie člověk stvořenyacute k obrazu a podobě Boha člověk jako chraacutem a přiacutebytek Božiacute a člověk otevřenyacute a povolanyacute ke sdiacuteleniacute s Bohem

13SALVE

V napětiacute mezi povolaacuteniacutem člověka vyjaacutedřenyacutem těmito pojetiacutemi a jeho radikaacutelniacute realitou hřiacutechu (praacutevě tak jsou pojaty a kapitola Prvniacutech přiacutebytků) dosahuje putovaacuteniacute křesťanskeacuteho života ideaacutelniacuteho obrazu křesťana modlitbě je svěřen tento proces růstu a realizace člověka kteryacute až dojde do sedmyacutech přiacutebytků bude již do-konalyacutem obrazem a podobou Božiacute v Kristu jako svatiacute bude už žiacutet v Bohu jako ve sveacutem skutečneacutem přiacutebytku bude se dokonale sdiacutelet s Bohem v trojičniacutem tajemstviacute

Tiacutem je ve zkratce představen souhrn Tereziina vyjaacutedřeniacute modlitby v jejiacutem roz-měru rozvoje

Tuto dynamiku modlitby lze rovněž ilustrovat z jineacuteho uacutehlu pohledu nechaacute-me-li se inspirovat Listem Efezanům (13) je možneacute řiacuteci že v modlitbě mohla sv Terezie zaznamenat čtyři rozměry Kristovy laacutesky A na uacuterovni těchto čtyř rozměrů lze naznačit rostouciacute dynamiku božskeacuteho přaacutetelstviacute

Růst do deacutelky modlitba je cestou křesťanskeacuteho růstu Terezie vytyčuje jejiacute etapy obraacuteceniacute zaacutepas zkoušky milost sjednoceniacute s Bohem ktereacute se rozviacutejiacute až po pře-tvořeniacute Jde o lineaacuterniacute putovaacuteniacute ktereacute se uskutečňuje diacuteky modlitbě ve ktereacute se musejiacute ověřit jednotliveacute etapy na zaacutekladě Božiacutech požadavků Život modlitby se staacutevaacute cestou křesťanskeacuteho zraacuteniacute v tom spočiacutevaacute učeniacute charakteristickeacute pro Terezii kteraacute je mistrem v popisu těchto postupnyacutech kroků zkušenosti s Bohem jak to skvěle dělaacute zejmeacutena ve Vnitřniacutem hradu

Otevřenost do šiacuteřky v modlitbě se podle Tereziiny zkušenosti nachaacuteziacute schop-nost oteviacuterat noveacute horizonty širokeacuteho chaacutepaacuteniacute skutečnosti ciacuterkve a jejiacuteho zasazeniacute do dějin Spolu s tiacutem se v tereziaacutenskeacute modlitbě jako v soustřednyacutech kruziacutech ote-viacuterajiacute skutečnosti ktereacute tvořiacute Božiacute zaacutejmy citlivost a schopnost je přijmout za sveacute jako motivaci ke svatosti a angažovanost v přiacutemluvneacute modlitbě Pohled se staacutevaacute univerzaacutelniacutem laacuteska ekumenickou (srov H )

Pronikaacuteniacute do hloubky dynamika modlitby nachaacuteziacute v učeniacute sv Terezie rovněž typickyacute aspekt bdquokřesťanskeacute psychologieldquo ve vniacutemaacuteniacute vnitřniacuteho člověka a jeho mož-nostiacute jeho propastiacute kde je přiacutetomen a kde se daacutevaacute Bůh v postupneacute integraci a v postupneacutem uzdravovaacuteniacute kteryacutech dosahuje duchovniacute člověk praacutevě v modlitbě Niternost je pro tereziaacutenskou modlitbu charakteristickaacute vstoupit do vlastniacuteho nitra je předpokladem k tomu abychom se vztaacutehli k vlastniacutemu těžišti Modlitba je takeacute ndash i když ne vyacutelučně ndash touto cestou k vlastniacute hlubině prostřednictviacutem zjed-nodušeniacute v modlitbě a zniterňujiacuteciacutech sil milosti až po setkaacuteniacute v největšiacute hlubině naacutes samyacutech což je skutečnost kteraacute udržuje celou naši existenci až po dosaženiacute přiacutebytku ve ktereacutem přebyacutevaacute Bůh Cesta směrem k vnitřniacutemu setkaacuteniacute je v tereziaacuten-skeacutem myšleniacute vyvaacutežena neustaacutelyacutem odkazem na to co je vnějšiacute v harmonii intro-verze a extroverze a daacutevaacute životu jednotu kteraacute u-sebiacuteraacute přirozenou rozptyacutelenost do jedineacute silneacute duchovniacute a psychologickeacute jednoty

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Pozvednutiacute k nadpřirozenyacutem skutečnostem prostřednictviacutem modlitby nebo skrze mystickou zkušenost či citlivost viacutery se dosahuje vznešeneacuteho poznaacuteniacute nadpřiro-zeneacuteho světa Terezie se ve svyacutech autobiografi ckyacutech spisech jeviacute jako bdquokosmonaut Duchaldquo kteryacute kroužiacute po oběžneacute draacuteze Božiacute je svědkem tajemstviacute a ze vznešenyacutech vyacutešek Božiacutech hlediacute na skutečnosti tohoto světa Liacutečeniacute mystickyacutech milostiacute v Knize života je svědectviacutem o těchto pooteviacuteraacuteniacutech dveřiacute do širokeacuteho nadpřirozeneacuteho světa jenž se naskyacutetaacute jejiacutemu duchovniacutemu zraku Bůh Kristus ciacuterkev světcihellip Vidiacute všechno bdquoshůryldquo jako kosmonaut Ducha (Ž n)

Je-li pravdou že ne všichni jsou povolaacuteni k teacuteto dynamice modlitby přesto zů-staacutevaacute pravdivyacutem i to že do jisteacute miacutery a analogicky vede dynamika přaacutetelstviacute s Bo-hem k tomu aby na těchto rozměrech měla podiacutel každaacute křesťanskaacute zkušenost Maacute-li byacutet modlitba autentickaacute musiacute byacutet schopna zapojit se do širokeacute dynamiky Boha jenž působiacute v dějinaacutech a musiacute podrobovat prověřeniacute vztahu s Bohem reaacutel-nou hutnost oneacute existence kteraacute prožiacutevaacute dějiny lidiacute a kteraacute je zaacuteroveň bdquodějinamildquo Božiacutemi V Terezii od Ježiacuteše naleacutezaacuteme přiacuteklad a učeniacute o teacuteto dynamice modlitby---života13

Přetvaacuteřejiacuteciacute setkaacuteniacute

V apologii modlitby citovaneacute na začaacutetku našeho přiacutespěvku se nachaacuteziacute zaacutekladniacute vědomiacute modlitba je cestou k nabytiacute Božiacutech dober je cestou spaacutesy a kraacutelovskyacutem putovaacuteniacutem k posvěceniacute

V principu přaacutetelstviacute je zahrnut rovněž logickyacute důsledek ztotožněniacute člověk nabyacutevaacute bdquoBožiacuteho stavuldquo neboť je to On kdo diktuje zaacutekon ztotožněniacute Pro Terezii je však jisteacute že Bůh je tiacutem kdo jako prvniacute bdquovzal na sebe naacuteš stavldquo v nejsvětějšiacutem Kristově lidstviacute a přišel člověku vstřiacutec v jeho slabosti aby započal jeho přetvaacuteře-jiacuteciacute připodobněniacute k obrazu Syna

Všechny tereziaacutenskeacute knihy ktereacute pojednaacutevajiacute o modlitbě se shodujiacute na několi-ka teziacutech ktereacute se již staly axiomy teologickeacuteho myšleniacute světice v oblasti modlitby Jde předevšiacutem o tyto dva komplementaacuterniacute takřka paradoxniacute principy

ndash Pěstovaacuteniacute modlitby vyžaduje důslednost života pěstovaacuteniacute ctnostiacutendash Autentickaacute modlitba přinaacutešiacute plody rodiacute noveacute ctnosti milost niterneacute modlitby

a zvlaacuteště mystickeacute modlitby patřiacute k faktorům vnitřniacuteho posvěceniacuteV těchto dvou principech nachaacuteziacuteme dynamiku důslednosti přaacutetelstviacute s Bo-

hem ktereacute se houževnatě držiacute modlitba jež nechce byacutet zuacutežena na akademickeacute pěstovaacuteniacute dialogu s Bohem ani na prosteacute povzneseniacute srdce Zdůrazňuje se aspekt naslouchaacuteniacute pohledu podřiacutezenosti aby se člověk přizpůsoboval vůli Boha-Přiacutetele a nachaacutezel v Kristu spraacutevnou odpověď zaujiacutemaacuteniacutem evangelijniacutech postojů ktereacute

SALVE

majiacute byacutet vlastniacute křesťanskeacutemu životu Ovšem v miacuteře jak roste přaacutetelstviacute s Bohem ctnosti rozkveacutetajiacute upevňujiacute se jsou vykoupeny uspaneacute nebo hřiacutechem zadrženeacute energie rodiacute se noveacute energie diacuteky přetvaacuteřejiacuteciacute dynamice sdiacuteleniacute s Bohem

Zpočaacutetku jsou vidět spiacuteše zaacutekladniacute požadavky modlitby byť s vědomiacutem křehkos-ti a nejednoznačnosti ctnostiacute nabytyacutech člověkem spolupracujiacuteciacutem s Božiacute milostiacute Později vystupuje do popřediacute uacutečinnost Božiacute přiacutetomnosti kteraacute obnovuje ctnosti člo-věka vytvaacuteřiacute noveacute energie viacutery naděje a laacutesky

Mezi charakteristickyacutemi ctnostmi ktereacute Terezie nabiacuteziacute pro putovaacuteniacute modlitby patřiacute předevšiacutem pokora rozhodnost odpoutanost laacuteska a pravda Ale snahy člo-věka v jeho askezi srdce (k tomu totiž tiacutehne tereziaacutenskaacute modlitba spiacuteše než k vnějšiacute nebo kajiacuteciacute askezi) jsou odměněny samotnyacutem Božiacutem sebedarovaacuteniacutem ktereacute daacutevaacute vzrůst novyacutem ctnostem v zahradě duše Terezie překvapeně konstatuje bdquoDuše je trochu vyděšenaacute když vidiacute jak dobryacutem zahradniacutekem je Paacuten kteryacute nechce aby nesla jakoukoli naacutemahu nyacutebrž aby se kochala tiacutem že čichaacute ke květům [hellip] Nyniacute jsou ctnosti silnějšiacute než v předchoziacute modlitbě [hellip] Duše začiacutenaacute konat velkeacute věci vůniacute kterou vydaacutevajiacute květy ktereacute ndash jak chce Paacuten ndash se oteviacuterajiacute aby ona viděla že maacute ctnosti i když velmi dobře vidiacute takeacute to že by je nemohla ndash a skutečně nemoh-la ndash ziacuteskat během mnoha let a že během oneacute chvilky jiacute je nebeskyacute zahradniacutek dal Zde je pokora mnohem většiacute a zůstaacutevaacute v duši mnohem hlouběji než v minulosti protože jasně vidiacute že neudělala vůbec nic jen souhlasila aby jiacute Paacuten udělil sveacute mi-losti a duše je přijiacutemalaldquo (Ž n) Jde o přiacuteznačnyacute text jehož principy světice často opakuje

Proto Terezie navrhuje během celeacuteho putovaacuteniacute duchovniacuteho života neustaacutele pro-věřovat plněniacute Božiacute vůle a tak ověřovat nakolik jsme přijali Krista v modlitbě (srov H H 13H H H 13ndash) Je si však takeacute vědoma toho že čiacutem viacutece se uzpůsobujeme Božiacute vůli tiacutem viacutece se naacutem ona vtiskuje do srdce je zniterně-na laacuteskou a aktivniacute přiacutetomnostiacute Ducha Svateacuteho Jednou z velkyacutech teziacute tereziaacutenskeacute-ho myšleniacute je ta že když je modlitba doprovaacutezena věrnyacutem aktivniacutem a vytrvalyacutem plněniacutem Božiacute vůle lze s milostiacute Božiacute dosaacutehnout plneacuteho sjednoceniacute s Bohem (srov H 13) U člověka modlitby ndash u bdquokontemplativniacuteholdquo jak se vyjadřuje Terezie ndashse na zaacutekladě zralosti jeho křesťanskeacuteho života konstatuje hlubokeacute přetvořeniacute k němuž u něj došlo Jako se housenka bource morušoveacuteho přetvaacuteřiacute v motyacutela tak se z tělesneacuteho člověka staacutevaacute člověk duchovniacute ze stareacuteho stvořeniacute noveacute a to v pře-tvořeniacute jež maacute sveacute jasneacute christologickeacute ekleziaacutelniacute a antropologickeacute rysy

Na tvaacuteři dokonaleacuteho křesťana kteryacute už dosaacutehl štiacutetů společenstviacute s Bohem jsou totiž viditelneacute rysy samotneacuteho Krista v mohutnosti laacutesky žiteacute až k zapomiacutenaacuteniacute na sebe v laacutesce k nepřaacutetelům v nezištneacute službě ciacuterkvi a bratřiacutem a sestraacutem v jed-notě činně-kontemplativniacuteho života (srov H 13)

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Na vrcholu dynamiky modlitby je dosaženo Bohem předsevzateacuteho ciacutele učinit člověka podobnyacutem Kristu aby se jako On stal bdquoSlužebniacutekemldquo kteryacute daacutevaacute život aby se uskutečnila Otcova vůle a aby svět byl spasen

V přetvořeniacute k němuž v modlitbě dochaacuteziacute spočiacutevaacute dynamika uacutečinneacute a pro ciacuter-kev vyacuteznamneacute svatosti bdquoK tomu směřuje duchovniacute manželstviacute aby se z něj rodily skutky skutkyhellip ldquo (H ) bdquoNebudujte sveacute zaacuteklady jen na modlitbě a kontem-placi nebudete-li usilovat o ctnosti a nebudete-li je pěstovat zůstanete navždy trpasliacutekyldquo (tamteacutež ) V Tereziinyacutech slovech je obsaženo poselstviacute i vyacutezva nezne-hodnocujte modlitbu nedělejte z niacute lidskou a duchovniacute deformaci Na tvaacuteři skuteč-neacuteho člověka modlitby jako potvrzeniacute jejiacute spodobujiacuteciacute a přetvaacuteřejiacuteciacute činnosti se zračiacute Kristova tvaacuteř jeho přiacutevětiveacute lidstviacute jeho uacuteplnaacute vydanost věcem nebeskeacuteho Otce (srov H )

Zaacutevěr

Toto je kraacutetkeacute shrnutiacute Tereziiny nauky o podstatě křesťanskeacute modlitby jako přaacute-telstviacute s Bohem Synteacuteza s sebou vždy nese nedostačujiacuteciacute vyacuteklad a nutně tedy odkazuje na četbu děl světice při ktereacute naacutestin kteryacute je zde nabiacutednut může po-sloužit k noveacutemu porozuměniacute jejiacutemu poselstviacute pro dnešniacute ciacuterkev

A to v přiacutepadě že bude vniacutemaacuten v celeacute šiacuteři perspektiv a u vědomiacute že Terezii bylo Bohem daacuteno charizma evangelijniacute modlitby schopnost nabiacutednout harmonickeacute důsledneacute a dynamickeacute shrnutiacute evangelijniacuteho poselstviacute z pohledu modlitby kteraacute praacutevě proto že je přaacutetelstviacutem jako všechna slova evangelia nakonec uacutestiacute do laacutesky

Proto je jejiacute poselstviacute aktuaacutelniacute jako je aktuaacutelniacute samotneacute evangelium a vykazu-je svou autoritu kteraacute se rodiacute z Božiacuteho slova bdquoEvangelistouldquo se Terezie stala diacuteky radostneacute zvěsti o křesťanskeacute modlitbě a pohledu upřeneacutemu na Krista kteryacute je pro Terezii Učitelem a Vzorem modlitby ale takeacute tiacutem s niacutemž se toto dobrodružstviacute přaacutetelstviacute s Bohem musiacute konfrontovat a ktereacuteho musiacute přijiacutemat

Z italskeacuteho originaacutelu bdquoLa preghiera cristiana amicizia con DioDottrina e messaggio di Santa Teresaldquo IN Teresa drsquoAvila

Introduzione storiico-teologica Torino 13 s ndash přeložil Pavel Vojtěch Kohut OCD

SALVE

POZNAacuteMKY Insegnamenti di Paolo VI svazek () Roma s Viz zejmeacutena souhrnneacute pojednaacuteniacute v knize T Alvarez ndash J Castellano Nel segreto del Castel-

lo Il cammino della preghiera in Santa Teresa drsquoAvila Firenze Edizioni OCD Zřejmě nejhezčiacute a nejzdařilejšiacute přiacutespěvek k daneacutemu teacutematu představuje M Herraiz Garciacutea La oracioacuten historia de

amistad Madrid Editorial de espiritualidad Ve zmiacuteněneacute publikaci chybiacute pouze zmiacutenka o li-turgickeacute modlitbě u sv Terezie v teacuteto věci si tedy dovoluji odkaacutezat na sveacute diacutelko Vivere con Teresa di

Gesugrave la liturgia della Chiesa Firenze Edizioni OCD 13 Terezie mluviacute o bdquokontemplativniacutechldquo spiacuteše ve smyslu zralyacutech křesťanů než mystiků kteřiacute majiacute dar kontemplace V tomto smyslu je užitečneacute si přečiacutest a kapitolu Cesty dokonalosti [Tereziaacutenskeacute spisy překlaacutedaacutem přiacutemo ze španělskyacutech originaacutelů (nesleduji tedy běžně použiacutevanyacute překlad J Kolaacuteč-ka SJ kteryacute vyšel nejprve v Křesťanskeacute akademii v Řiacutemě a naacutesledně v Karmelitaacutenskeacutem nakladatel-stviacute v Kostelniacutem Vydřiacute) tam kde již překlad existuje cituji podle nově připravovaneacuteho překladu tereziaacutenskyacutech spisů pro Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute (pozn překl)] Vyjaacutedřeno zkratkou Ž Dalšiacute zkratky tereziaacutenskyacutech spisů ktereacute zde budou použity jsou naacutesledujiacuteciacute C = Cesta dokonalosti (CE = Cesta dokonalosti rukopis z El Escorialu) H = Vnitřniacute hrad

(v tomto přiacutepadě čiacuteslo před zkratkou znamenaacute přiacutebytek v Kolaacutečkově překladu bdquokomnatuldquo čiacutesla za zkratkou kapitolu a očiacuteslovanyacute odstavec jako u ostatniacutech děl) Z = Kniha o založeniacutech Zv = Zvolaacuteniacute

duše (v Kolaacutečkově překladu pod naacutezvem Duše volaacute k Bohu ve svazku Nad velepiacutesniacute) ndash pozn překl Lze vidět že tereziaacutenskaacute defi nice se pod autorčinyacutem perem objevila takřka jako z osviacuteceniacute na zaacute-kladě slova bdquoPřiacutetelldquo aplikovaneacuteho na Paacutena Prvniacute španělskyacute editor tereziaacutenskyacutech spisů fra Luis de Leoacuten chtěl vyplnit zdaacutenlivě praacutezdneacute miacutesto v textu slovy bdquohellipaby se mu to neodplatiloldquo Tato slova jsou však v textu naviacutec Je to slovo bdquoPřiacutetelldquo ktereacute přivaacutediacute pero světice k tomu aby vyjaacutedřila sveacute znaacutemeacute pojetiacute Jde o kontext ve ktereacutem mluviacute Terezie o realistickeacute modlitbě jež se uskutečňuje v každodennos-ti Jineacute rady ktereacute v tomto ohledu daacutevaacute jsou modlit se uprostřed zaměstnaacuteniacute (C ) a uprostřed těžkostiacute utrpeniacute a nemoci (Ž ) Viz k tomu autobiografi ckeacute pasaacuteže Ž ndash 13ndash Svataacute Terezie rozvinula tato pojetiacute in C ndash H 13 Odtud podle naacutes prameniacute vyacuteznam jakyacute maacute modlitba v Tereziině nauce a jakeacute miacutesto jiacute přiacuteslušiacute nejen ve spirituaacutelniacute teologii ale v teologii obecně jako odpověď viacutery a laacutesky zjevujiacuteciacutemu se Bohu T Alvarez bdquoLrsquoorazione di Santa Teresa di Gesugraveldquo IN T Alvarez ndash J Castellano op cit s 13n Jde o znaacutemeacute defi nice kontemplativniacute a prosebneacute modlitby Srov Klement Alexandrijskyacute Stromata bdquoDuchovniacute člověk se setkaacutevaacute s Bohem jako s dů-věrnyacutem přiacutetelem od srdce k srdcihellipldquo (PG ) Jan Zlatouacutestyacute piacuteše bdquoModlitba neboli rozhovor s Bohem je nejvyššiacutem dobrem Jde totiž o niterneacute společenstviacute s Bohemhellipldquo (Homilie o modlitbě PG ) Raacuted zdůrazňuji tuto přiacutebuznost s Klementem a zvlaacuteště s Janem Zlatouacutestyacutem s oniacutem

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

ciacuterkevniacutem otcem ktereacuteho měla Terezie zvlaacutešť raacuteda a z jehož četby si v posledniacutech letech sveacuteho ži-vota dělala poznaacutemky srov s těmito uacutevahami co je uvedeno IN Santa Teresa di Gesugrave Opere Roma s n13 Nemůžeme zde bohužel šiacuteře pojednat o tomto teacutematu ktereacute velmi dobře doplňuje smysl tere-ziaacutenskeacute modlitby Několik poznaacutemek lze naleacutezt v meacutem již citovaneacutem diacutelku Vivere con Santa Teresahellip

(op cit) s 13n Zaacutesadniacute text k tomuto teacutematu viz v H srov rovněž defi nici pokory jako bdquokraacutečeniacute v prav-děldquo ndash H Srov H 13 duše tu může bdquorozmlouvat s nikyacutem menšiacutem než je saacutem Bůhldquo (H ) Viz na toto teacutema M Magrassi bdquoChe cosa egrave la preghieraldquo IN La Scala (Noci) 13 s 131313ndash13 tento text byl ve zkraacuteceneacute podobě převzat pod naacutezvem bdquoLe leggi strutturali del dialogo con Dioldquo IN bdquoInsegnaci a pregareldquo Parola Spirito e Vita 13 s ndash Magrassi zde hovořiacute o Božiacute ini-ciativě o vědomiacute přaacutetelstviacute ktereacute naacutes předchaacuteziacute o chvaacutele kteraacute naacutesleduje po naslouchaacuteniacute o schop-nosti přetvaacuteřet v modlitbu všechny skutečnosti ktereacute plniacute život Pozornaacute exegeze tereziaacutenskeacute mod-litby potvrzuje že se nachaacuteziacuteme praacutevě na teacuteto uacuterovni biblickeacute modlitby Srov J Moltmann La Chiesa nella forma dello Spirito Brescia s ndash Piacuteše tam mimo jineacute bdquoSpolečenstviacute ktereacute Ježiacuteš přinaacutešiacute lidem a společenstviacute mezi lidmi ke ktereacutemu naacutes zve by pů-sobila ještě velmi jednostranně kdybychom při jejich popisu nesaacutehli po jineacutem titulu kteryacute osvěcuje intimniacute vztah existujiacuteciacute jak ve společenstviacute s Bohem tak ve společenstviacute mezi lidmi A tiacutemto titulem je titul přiacuteteleldquo (tamteacutež s ) a uzaviacuteraacute bdquoOd Ambrože a Augustina až po Tomaacuteše Akvinskeacuteho je křesťanskaacute laacuteska vždy kvalifi kovaacutena pojmem přaacutetelstviacute laacuteska je přaacutetelstviacute člověka s Bohem a se všemi jeho tvoryldquo (tamteacutež s )V tomto duchu se nese celaacute tereziaacutenskaacute teologie Uvedenyacute evangelickyacute teolog projevil veškerou svou sympatii vůči Terezii a poukaacutezal na uacutestřednost teacutematu přaacutetelstviacute s Bohem v jejiacute teologii modlitby srov J Moltmann bdquoDie Wendung zur Christusmystik bei Teresa von Avilaldquo IN Stimmen der Zeit s ndash13 Srov např celyacute komentaacuteř k prvniacutemu slovu Otčenaacuteše C Zde by bylo na miacutestě probrat veškerou techniku interiorizace a usebraacuteniacute V teacuteto věci odka-zuji na svou studii bdquoSanta Teresa di Gesugrave insegna a pregareldquo IN Nel segreto del Castello op cit s 13ndash Modlitba se nachaacuteziacute v souběžnosti viacutery kteraacute přijiacutemaacute slovo zkušenosti milosti a existenciaacutel-niacuteho nasazeniacute jako odpovědi Bohu Terezie ve sveacute modlitbě prožiacutevala svou typicky křesťanskou zkušenost viacutery Srov M Herraiz Garciacutea La oracioacuten historia de amistad op cit o toto diacutelo se budu z velkeacute čaacutesti opiacuterat v uacutevahaacutech jež naacutesledujiacute Nemůžeme zde pojednat o celeacutem christologickeacutem smyslu modlitby jako hledaacuteniacute Krista Tere-ziiacute a jako hledaacuteniacute Terezie Kristem srov na toto teacutema četbu tereziaacutenskeacute zkušenosti IN T Alvarez

bdquoLrsquoorazione di Santa Teresa di Gesugraveldquo op cit s ndash13

SALVE

13 Srov polemickeacute straacutenky Cesty dokonalosti ndash13 ve kteryacutech ospravedlňuje přechod od uacutestniacute modlitby k modlitbě vnitřniacute s ohledem na personalistickyacute vztah s tiacutem k němuž se modlitba ob-raciacute Zvlaacutešť objasňujiacuteciacute jsou Tereziiny uacutevahy ve třetiacutech přiacutebytciacutech kde Bůh zkoušiacute křesťana aby mu dal zakusit křehkost jeho ctnostiacute Od 13 kapitoly ve ktereacute se Terezie vraciacute k liacutečeniacute sveacuteho života nachaacuteziacutem jakeacutesi crescendo Bo-žiacuteho zjevovaacuteniacute se uacutečinnosti jeho slova přiacutetomnosti v Kristu vylitiacute Ducha světice nově objevuje nebeskou i pozemskou ciacuterkev Pro přehlednějšiacute představu o teologickeacutem panoramatu tereziaacutenskeacute modlitby viz T Alvarez bdquoLa contemplazione di Santa Teresa di Gesugraveldquo IN Nel segreto del Castello op cit s ndash Terezie to jasně vyjadřuje na konci cesty jednotlivyacutemi přiacutebytky Hradu srov H 13 nn Srov velkeacute touhy světice sloužit Paacutenu ktereacute se objevujiacute na konci vypraacutevěneacute zkušenosti v jejiacute duchovniacute autobiografi i Ž 13 a ktereacute se konečně budou moci konkreacutetně realizovat ve službě ciacuterkvi jejiacute doby C Terezie věnovala mnoho stran svyacutech spisů pojednaacuteniacute na toto teacutema srov např o jednotě služby a modlitby C ndash H 13ndash Zv Teacuteto jednoty se dosahuje jako uacutečinku společenstviacute s Bohem srov H n n13 Ověřeniacute veškereacute tereziaacutenskeacute modlitby lze vyacuteslovně naleacutezt rovněž ve zkušenosti zaklaacutedaacuteniacute jako službě ciacuterkvi a v jejiacutech dopisech jako schopnosti žiacutet ve vztaziacutech s druhyacutemi a darovat se ve vynikajiacuteciacute bliacuteženskeacute laacutesce

Jesuacutes Castellano Cervera OCD (ndash) je znaacutemyacute odborniacutek na liturgickou spiritualitu a naukusvateacute Terezie od Ježiacuteše Dlouholetyacute profesor sakramentaacutelniacute a spirituaacutelniacute teologie na Papežskeacutem institutu spirituality Teresianum a na Institutu Regina Mundi v Řiacutemě a poradce Kongregace pro nauku viacutery Autor viacutece než čtyřiceti knih (např Incontro al Signore Pedagogia della preghiera Roma Liturgiacutea y vida espiritual Teologiacutea celebracioacuten experiencia Barcelona ) pra-videlnyacute přispěvatel do řady časopisů a slovniacuteků ohledně liturgie a duchovniacuteho života

Nerezignujme přiacuteliš snadno na přaacutetelstviacute

Rozhovor s Michałem Ziołem OCSO

V roce jsme v Salve představili našim čtenaacuteřům v recenzi knihu Lekarstwo życia (Leacutek života) vaše společneacute diacutelo s otcem Maciejem Ziębou Mohl byste naacutes alespoň kraacutetce seznaacutemit s tiacutem jak tato kniha vznikla

Stačiacute se na tu knihu dobře podiacutevat aby bylo jasneacute jak vznikla ndash je to umělecky i literaacuterně skromnaacute bdquosklaacutedankaldquo Redaktoři nakladatelstviacute W drodze posklaacutedali naše již existujiacuteciacute texty o přaacutetelstviacute publikovaneacute rozhovory dali naacutem několik doplňujiacuteciacutech otaacutezek a požaacutedali paniacute redaktorku Czaczkowskou aby ke knize na-psala uacutevod Něco jineacuteho je ovšem napsat skromnyacute člaacutenek o přaacutetelstviacute řiacutect o něm několik slov a něco jineacuteho je usednout a napsat knihu na dva hlasy Nikdy jsme s Mačkem takoveacute plaacuteny neměli dokonce jsme o tom ani neuvažovali to už spiacuteše napsat skandaacutelniacute přiacuteběh pro čtyři ruce ndash to ano Že naacutes to ani nenapadlo nevy-chaacutezelo z nějakeacute našiacute vrozeneacute skromnosti (to je samozřejmě miacuteněno jako žert) z obavy před kritikou nebo nekompetentnostiacute Pro naacutes bylo přaacutetelstviacute životem něčiacutem konkreacutetniacutem obyčejnyacutem ba všedniacutem něčiacutem co se tak trochu vymykaacute ana-lyacuteze utiacutekaacute před perem protože pero znehybňuje A přaacutetelstviacute se staacutele tvořiacute za-koušiacute se v pohybu rozvoji i když samozřejmě existuje jeho neměnnyacute zaacuteklad Jed-niacutem slovem viacutece naacutes zajiacutemalo chodit na hory než o nich psaacutet plout na plachetnici než sestavovat přiacuteručky (jistěže velmi potřebneacute) o plachtařskeacutem uměniacute O osudu teacuteto knihy rozhodla jedna věc ndash svědectviacute potřeba vydat svědectviacute že přaacutetelstviacute je možneacute že setkaacuteniacute dvou zcela odlišnyacutech lidiacute neniacute iluziacute V našiacute knize vystupu-jiacute společně rozevlaacutetyacute baacutesniacutek a exaktniacute mysl A pokud se po přečteniacute teacuteto knihy několik lidiacute ciacutetilo meacuteně odsouzenyacutech k samotě ba naopak spiacuteše povzbuzenyacutech k riskantniacutemu vykročeniacute z ulity ndash dosaacutehli jsme sveacuteho ciacutele Naše nechuť sepiso-vat něco solidnějšiacuteho něco co by se bliacutežilo habilitačniacute praacuteci vychaacutezela ndash jak se obaacutevaacutem ndash z přesvědčeniacute že k růstu dochaacuteziacute v tichosti a že to co roste v pravdě a k pravdě kolem sebe netropiacute povyk

Jak je to s vašiacutem přaacutetelstviacutem s otcem Ziębou nyniacute Anebo možnaacute obecněji je přaacutetelstviacute zvlaacuteště přaacutetelstviacute duchovniacute bdquověčneacuteldquo Občas je možneacute setkat se s naacuterokem že takoveacute přaacute-telstviacute přece musiacute trvat věčně a když zanikaacute pak určitě jen kvůli lidskeacute slabosti či přiacutemo kvůli hřiacutechu Co si o tom mysliacutete otče

SALVE

Tuto otaacutezku je třeba si důkladně prohleacutednout zbliacutezka a zadat jiacute několik zaacuteklad-niacutech upřesňujiacuteciacutech dotazů protože v niacute slyšiacutem pokud ne přiacutemo ohlas současnyacutech fi lozofi ckyacutech tendenciacute pak jistě hlasy ospravedlněneacute dnešniacute mentalitou Kdysi jsem ze sveacute četby sbiacuteral popisy současneacuteho člověka V meacutem klaacutešteře se tak nachaacute-zel bdquočlověk bez vlastnostiacuteldquo bdquojednotlivyacute člověkldquo bdquooddělenyacute člověkldquo bdquomnohopat-rovyacute člověkldquo atd Pro sveacute potřeby jsem si však vytvořil takovou směs kterou jsem nazval bdquoapokalyptik s naacuterokem na božskou moraacutelkuldquo Pokusiacutem se to několika slo-vy objasnit Apokalyptik je člověk hluboce znepokojenyacute situaciacute světa a bližniacuteho někdo kdo je ochromen zlem ktereacute se kolem děje (a k tomu maacute důvody) někdo kdo ještě žije dobrem a dokonce ho konaacute chce chraacutenit svět před zaacutehubou tiacutem že burcuje bdquovlivneacute osobyldquo a mocneacute tohoto světa zachraňuje vymiacuterajiacuteciacute druhy zviacuteřat a posledniacute bdquodivošskeacuteldquo kmeny ale v hloubi sveacute duše zcela ztratil naději takže je možneacute řiacutect že je fatalistou par exellence a jak řiacutekaacute Lohfi nk bdquoje pro něj nepředsta-vitelneacute že by Bůh ještě mohl v tomto světě kteryacute je tak zkaženyacute a upadlyacute zviacutetě-zitldquo To co Bůh může s naacutemi a s tiacutemto světem udělat je že do něj vstoupiacute zničiacute jej a stvořiacute novyacute Apokalyptik v sobě nosiacute semiacutenka terorismu protože ho staryacute svět unavuje a chtěl by jeho katastrofu uspiacutešit Je to člověk nemajiacuteciacute důvěru ve sveacute vlastniacute uacutemysly (pomineme-li ovšem jeho apokalyptickaacute přesvědčeniacute) zkoumaacute je a chce po nich bezvyacutehradnou ryzost a šlechetnost ktereacute je ve skutečnosti možneacute přisuzovat pouze Bohu Ačkoli se tiacutemto způsobem může projevovat jeho stesk po ztraceneacutem raacuteji neniacute možneacute zde vyloučit takeacute pyacutechu ale ať je to jakkoli uacutečinky ta-kovyacutech tužeb jsou strašneacute neboť vylučujiacute z našeho světa konkreacutetnost konkreacutetniacute-ho člověka s konkreacutetniacutem jmeacutenem kteryacute stojiacute před naacutemi konkreacutetniacute udaacutelosti ktereacute něco ohlašujiacute a k něčemu vedou a nakonec i Božiacute metodu navrženou člověku metodu Boha kteryacute nemaacute zaliacutebeniacute ve velkyacutech činech a smrštiacutech ale je trpělivyacutem zahradniacutekem světa a laacutesky kteryacute vždy užiacutevaacute konkreacutetniacute čas miacutesto a člověka Apo-kalyptik neniacute zahradniacutekem ndash apokalyptik je prorokem samovolně se naplňujiacuteciacutech proroctviacute někyacutem zjevně velmi citlivyacutem a hlubokyacutem kdo však nebere na vědomiacute že cena svobody je děsivaacute mohu zabiacutet a mohu zachraacutenit Mohu pomoct a mohu se odvraacutetit Mohu protestovat a mohu mlčet

Tato velmi dlouhaacute uacutevaha mi posloužiacute k jedineacutemu ndash abych zopakoval svůj apel Nerezignujme přiacuteliš snadno na laacutesku na druheacuteho člověka neospravedlňujme se falešně že se už nic nedalo dělat nesmiřme se s tiacutem že se přaacutetelstviacute vypařilo že odumřelo zaniklo ale spiacuteše se tuto skutečnost pokusme spatřit v pravdiveacutem světle to jaacute jsem je bdquovypařilldquo to jaacute jsem je zradil to jaacute jsem je učinil mrtvyacutem Sla-bost a hřiacutech ndash pojmenovaneacute a vyznaneacute ndash nemusejiacute byacutet překaacutežkou naše ubohost bezmoc bezbrannost jsou šanciacute k zaacutechraně ndash vypoviacutedajiacute o naacutes a zaacuteroveň ukazujiacute na onen rozměr v naacutes kteryacute byl zanedbaacuten pohřben vinou našiacute nepozornosti

ROZHOVOR S MICHAŁEM ZIOŁEM OCSO

a pyacutechy Ale všude tam kde se rozmohl hřiacutech se ještě daleko viacutece projevila laacuteska Zachraňujiacuteciacute laacuteska Protože Bůh je zahradniacutekem Takže když mluviacuteme o přaacutetel-stviacute že je bdquoduchovniacuteldquo pak ne proto abychom je ochraacutenili před nejednoznačnos-tiacute abychom je idealizovali vměstnali do kategorie bdquovysokyacutechldquo projevů raacutedoby kultury kteraacute je srozumitelnaacute už jen sama pro sebe ale nazyacutevaacuteme je tak proto že maacuteme pevneacute přesvědčeniacute i vlastniacute zkušenost o tom že je diacutelem Ducha Svateacuteho Božiacuteho života Božiacute dynamiky a Božiacute logiky kteraacute staviacute na pochopeniacute svobodneacute vůli a důvěře člověka A praacutevě proto je přaacutetelstviacute naacutechylneacute k zraněniacutem je křehkeacute a bdquoodsouzeneacute ke svoboděldquo ale Zahradniacutek je přece nikdy nevyměniacute za nadvlaacute-du neodmiacutetne je ve jmeacutenu čistoty ideaacutelu nebo vymezovaacuteniacute identity člověka na zaacutekladě jeho společenskeacute uacutelohy Přaacutetelstviacute je bdquoduchovniacuteldquo protože vzniklo a žije z iniciativy Božiacuteho Ducha kteryacute jako nikdo jinyacute znaacute bdquoBožiacute věcldquo protože neustaacutele zkoumaacute bdquohlubiny sameacuteho Bohaldquo vede k sobě lidi a spojuje je se sebou a tiacutem je ziacuteskaacutevaacute pro tuto věc A ta je věčnaacute i když malaacute jako hořčičneacute zrnko nevyacuterazneacute ve svyacutech počaacutetciacutech

Mysliacutem že praacutevě podle teacuteto logiky bylo a je budovaacuteno naše přaacutetelstviacute s otcem Maciejem a praacutevě tato logika naacutem umožnila přetrvat velmi obtiacutežneacute chviacutele spo-jeneacute s našiacutem konkreacutetniacutem životem ve dvou bdquoposlaacuteniacutemldquo i bdquomentalitouldquo odlišnyacutech komunitaacutech ktereacute jsou podrobeny tlaku změn přetvaacuteřeniacute ktereacute hledajiacute novaacute po-zvaacuteniacute sebeurčeniacute Praacutevě tato komunitniacute konkreacutetnost ponor do dvou různyacutech ja-zykovyacutech a duchovniacutech kultur vzdaacutelenost vyjaacutedřenaacute v konkreacutetniacutech kilometrech plynutiacute času naše nemoci i nejobvyklejšiacute opotřebovaacuteniacute materiaacutelu naacutem paradoxně ukazujiacute velikost tohoto pozvaacuteniacute k uacutečasti na bdquoBožiacute věcildquo a noveacute uacutekoly jakyacutemi jsou vzaacutejemneacute hlubokeacute pochopeniacute ještě většiacute přijetiacute jinakosti toho druheacuteho prostaacute věrnost tomu druheacutemu v každeacute situaci a pozvaacuteniacute k naději ktereacute považuji za hlav-niacute pozvaacuteniacute tohoto obdobiacute Leacutek života se stal životniacutem zaacutejmem dobrou investiciacute kteraacute sloužiacute Božiacutemu vlaacutednutiacute ve světě Staacutele leacutepe chaacutepeme že bdquoBožiacute plaacuten neniacute něčiacutem neurčityacutem něčiacutem co se odehraacutevaacute všude a nikde ale co se vztahuje ke kon-kreacutetniacutem lidem a maacute jasnou podobu a umožňuje rozlišovaacuteniacuteldquo

Saacutem za sebe jsem si zformuloval poselstviacute vašiacute knihy naacutesledovně Přaacutetelstviacute je velkeacute tajem-stviacute ktereacute se dynamickyacutem způsobem realizuje v udaacutelostech a rozhodnutiacutech svobodnyacutech osob ktereacute žijiacute pod milosrdnyacutem pohledem Božiacutem Souhlasiacutete s takovou formulaciacute Nebo maacutete nějakeacute vyacutehrady nebo potřebu ji okomentovat doplnit upřesnit

Je to pěknaacute formulace ale bdquotajemstviacuteldquo raacuted nahradiacutem bdquosetkaacuteniacutemldquo protože mi vel-mi zaacuteležiacute na oneacute konkreacutetnosti kteraacute určuje bdquoleacutek životaldquo nejleacutepe neboť se tak děje na zaacutekladě bdquoindikaciacuteldquo Laacuteskyplnyacute Božiacute pohled je tu samozřejmě chaacutepaacuten dynamic-

SALVE

ky jako siacutela kteraacute daacutevaacute teacuteto udaacutelosti růst inspiruje jejiacute průběh stanoviacute jiacute kon-kreacutetniacute uacutekoly a adresuje přaacutetelům vyacutezvu k obraacuteceniacute k trvaleacutemu obraacuteceniacute ke zdo-konaleniacute se v chudobě ochotě byacutet k dispozici a smiacuteřlivosti To je ohromnaacute vyacutezva ale pochopiacuteme jejiacute velikost když si uvědomiacuteme že to nejsou kraacutesnaacute slova teorie a distinkce ktereacute vytrhaacutevajiacute lidi ze samoty na povrch života ale pohled reaacutelnyacute pohled na kraacutesu zaacuteř přaacutetelstviacute kteraacute opět ukazuje na Boha samotneacuteho a na lo-giku jeho jednaacuteniacute Ano Bůh miluje když jsme spolu tehdy mu dovolujeme aby byl na sveacutem miacutestě To je aby byl tiacutem kdo shromažďuje svůj lid ndash a přaacutetelstviacute mu v tom pomaacutehaacute

Jedniacutem z přesvědčeniacute vašiacute knihy jak se mi zdaacute je teze že zaacutekladem (i když často anonym-niacutem) každeacuteho opravdoveacuteho přaacutetelstviacute je Bůh Jakyacute je potom rozdiacutel mezi přaacutetelstviacutem obecně a duchovniacutem přaacutetelstviacutem

Jsem velmi vděčnyacute že v otaacutezce zdůrazňujete bdquoopravdoveacute přaacutetelstviacuteldquo ndash znamenaacute to že mluviacuteme o přaacutetelstviacute ktereacute maacute zaacuteklady ktereacute je vystavěno na jasně vymeze-neacute skutečnosti a ne na iluzi a vzaacutejemneacutem balamuceniacute ndash nazvěme takoveacute přaacutetelstviacute

bdquovirtuaacutelniacutemldquo Touto skutečnostiacute může byacutet jen pravda a laacuteska A ty si praacutevě vynu-cujiacute určityacute styl chovaacuteniacute kteryacute zavrhuje bdquozpředmětněniacuteldquo člověka a to co je možneacute nazvat obětovaacuteniacutem Samozřejmě mohou se ozvat hlasy že pojetiacute pravdy působiacute všem probleacutemy a je tiacutem co rozděluje postoje ndash což se snad Pilaacutet neptal bdquoCo je pravdaldquo Připomiacutenaacute mi to v tuto chviacuteli jeden rozhovor s Konwickim ve ktereacutem režiseacuter a spisovatel pojal probleacutem takto bdquoKdyž člověka přitiskneme ke zdi pak viacute co je pravdahellipldquo Myslel tiacutem jistě svědomiacute ktereacute maacute každyacute z naacutes a ktereacute je jistě možneacute vlastniacutema rukama bdquorozšiacuteřitldquo bdquozuacutežitldquo bdquouspatldquo nebo zabiacutet Ale to neměniacute nic na skutečnosti že existuje že je bdquoskutečnostiacuteldquo Je-li tomu tak potom je rozdiacutel nebo rozdiacutely mezi přaacutetelstviacutem a duchovniacutem přaacutetelstviacutem možneacute identifi kovat ve vztahu k pravdě jak je nazyacutevaacuteme nebo jak Jej nazyacutevaacuteme Neniacute to samozřejmě čistě jazykovaacute zaacuteležitost je to rovněž praktickeacute vědomiacute co buduji s tiacutem druhyacutem k čemu jsem povolaacuten co očekaacutevaacutem ve jmeacutenu čeho se obětuji odkud čerpaacutem siacutelu komu nebo čemu za ně děkuji na koho se obraciacutem o pomoc v přiacutepadě krize přaacutetelstviacute zrady paacutedu atd Fascinuje mě Bůh a jeho uacutemysl s naacutemi jeho vlaacuteda a uskutečněniacute jeho plaacutenů pro ktereacute se z laacutesky k naacutem rozhodl Přaacutetelstviacute v teacuteto perspektivě oteviacuteraacute oči vůči novyacutem obzorům kam je těžkeacute dohleacutednout jestliže zůstaneme mimo prostor Bible a jejiacute kultury Je to možneacute vyjaacutedřit ještě stručněji přaacuteteleacute bdquov Bohuldquo znajiacute adresu Je jiacute ON A to je obrovskeacute dobrodružstviacute a ne-vyčerpatelnyacute zdroj radosti kteryacute vyvolaacutevajiacute Božiacute dějiny dějiny jeho přaacutetelstviacute s člověkem

ROZHOVOR S MICHAŁEM ZIOŁEM OCSO

A přaacutetelstviacute mezi mužem a ženou Existuje poměrně hodně autorů ba i psychologů kte-řiacute popiacuterajiacute reaacutelnou možnost existence přinejmenšiacutem dlouhodobějšiacuteho přaacutetelskeacuteho vztahu mezi osobami opačneacuteho pohlaviacute Na druhou stranu naacutem nechybiacute svědectviacute o takovyacutech vztaziacutech mezi svatyacutemi nebo hluboce duchovniacutemi osobami Je naacutezor těch prvniacutech přiacute-liš skeptickyacute Nebo jednoduše nepočiacutetaacute s možnostiacute hlubokeacuteho ukotveniacute takoveacuteho vztahu v Bohu Nebo maacuteme naivniacute představy i o duchovniacutech přaacutetelstviacutech světců

Držme se bdquoskutečnostildquo v tomto přiacutepadě konkreacutetniacutech přiacutekladů přaacutetelstviacute mezi mužem a ženou Neniacute možneacute a přece se uskutečnilo Je zjevně jednoduššiacute takoveacute přaacutetelstviacute očernit než se poctivě zeptat saacutem sebe jak to že se takoveacute přaacutetelstviacute

bdquouskutečniloldquo Naše doba podezřiacutevaacuteniacute nahrazuje rozum okem Velkeacuteho Bratra a ztraacuteciacute miacuteru a zdravyacute uacutesudek Draacuteždiacute ji že nemaacute bezprostředniacute vhled do minu-losti kteraacute je lhostejnaacute vůči jejiacutem interpretačniacutem metodaacutem s teziacute v pozadiacute a ačko-li se probiacuteraacute hroby zkoumaacute DNA faraonů vyslovuje se k tomu na jakou nemoc zemřel piraacutet kraacutel i žebraacutek prohledaacutevaacute vysušeneacute žaludky minulosti v naději že rekonstruuje chuť daacutevnyacutech hostin a zaacutebav ndash a nakonec je nucena tvořit dějiny jako z televizniacuteho seriaacutelu ve kteryacutech ciacuterkev vždy něco ukryacutevaacute (včetně Ježiacutešova potomka) svatiacute smilniacute a naacutesledně zabiacutejejiacute hřiacutešně počateacute plody a za svatost je odpovědnyacute gen kteryacute sdiacuteliacuteme s šimpanzem a rejskem Pokud takovou metodu baacutedaacuteniacute a způsob chaacutepaacuteniacute minulosti obraacutetiacuteme proti jejich autorům s naacutemitkou že vyacutesledky baacutedaacuteniacute jsou jen projekciacute za živa pohřbenyacutech emociacute interpretaacutetorů a po-drobnyacutem popisem jejich chovaacuteniacute kdyby se jim jen naskytla možnost setkat se se světcem nebo světiciacute ndash naacutesleduje protest a obviněniacute z cynismu Minulost k naacutem však vysiacutelaacute velmi přesneacute signaacutely existuje něco jako tradice pečlivě předaacutevanaacute z generace na generaci maacuteme literaturu a uměniacute ale pokud se na uacutevod řekne že to vše je jen jeden velkyacute podvod a lež zůstaneme na uacuterovni Šifry Mistra Leonarda a o vkusu těžko diskutovat Daacutem přiacuteklad setkaacuteniacute Abelarda a Heloisy bylo pre-zentovaacuteno zcela odlišně než setkaacuteniacute dominikaacutena Jordaacutena a Diany Proč ciacuterkev tu prvniacute dvojici nekanonizovala Proč jejich vztah neukryla pod plaacuteštěm bdquoduchov-niacuteho přaacutetelstviacuteldquo aby se vyhnula bdquopohoršeniacute maličkyacutechldquo Třeba to byla jen oby-čejnaacute pomsta ciacuterkevniacutech organizaciacute Abelardovi za jeho hlaacutesaacuteniacute autonomie vědy A proč ciacuterkev nezničila korespondenci teacute druheacute dvojice Jistě se jen přehleacutedla nebo chtěl miacutet papež bdquopaacutekuldquo na přiacuteliš nezaacutevisleacute dominikaacuteny atd atd Je dob-reacute si takeacute všimnout pojetiacute bdquosoukromiacuteldquo ve staryacutech řeholniacutech společenstviacutech Neniacute třeba veacutest hlubokaacute baacutedaacuteniacute aby se člověk přesvědčil že jejich členoveacute byli pořaacuted

bdquovšem na očiacutechldquo a bdquočas pro sebeldquo ve skutečnosti neexistoval nebylo možneacute sundat řeholniacute šat a jet na praacutezdniny nikdo neviacute kam atd atd atd Na soukromiacute ne-brala ohled ani architektura klaacutešterů či obytnyacutech domů k tomu přidejme přiacutesnou

SALVE

kontrolu představenyacutech zpovědniacuteků duchovniacutech vůdců Existovalo však ještě něco Existoval rozmach radost z askeze a radost ze slaveniacute důslednaacute vize světa a silnaacute identita opřenaacute o zkušenost Krista ve společenstviacute Odkazuji rovnou na spisy cisterciaacuteckyacutech mystiků z stoletiacute

Neodmiacutetejme ovšem přiacuteliš snadno pochybnosti některyacutech psychologů kteřiacute si uchovaacutevajiacute hlubokou skepsi pokud jde o mužsko-ženskeacute přaacutetelstviacute Erotickaacute složka je v takoveacutem setkaacuteniacute velmi vyacuteraznaacute i když nemusiacute byacutet nutně jeho zaacutekla-dem Setkaacutevajiacute se však dva různeacute světy s různyacutemi reakcemi těla a ducha s různyacutem prožiacutevaacuteniacutem vniacutemaacuteniacutem gest slov chovaacuteniacute existuje v něm přirozenaacute vzaacutejemnaacute při-tažlivost touha po doplněniacute setkaacuteniacute gestem ktereacute může vyjaacutedřit viacutec než slovo či prostaacute přiacutetomnost Odvolaacutevaacuteniacute se na přiacuteklady svatyacutech že budeme jako oni může nabyacutevat formy zakliacutenaacuteniacute skutečnosti se kteryacutem neniacute spojen soubor požadavků přijatyacutech světci Zdaacute se že je to nesmiacuterně obtiacutežnaacute forma přaacutetelstviacute ke ktereacute je povolaacuten jen maacutelokdo Samozřejmě je možneacute pominout celou praktickou straacutenku takoveacuteho setkaacuteniacute ale přaacutetelstviacute přece neniacute teorie nyacutebrž život Uvedu přiacuteklad Čas hraje v přaacutetelstviacute obrovskou roli Otec Maciej v Lekarstwie życia cituje stareacute přiacutesloviacute že přaacuteteleacute musejiacute sniacutest soudek soli To je pravda ndash sniacutest soudek soli to znamenaacute braacutet z něj špetku po špetce a kořenit jiacutem společně pojiacutedanyacute pokrm Nějakou dobu to trvaacute než se opravdoveacute přaacutetelstviacute bdquovyklubeldquo Představte si prosiacutem naacutesledujiacuteciacute situaci ndash žena v takoveacutem přaacutetelstviacute informuje sveacuteho přiacutetele že se hodlaacute vdaacutet Čas věnovanyacute přiacuteteli bude bdquopřevedenldquo ve prospěch snoubence Připomeňme že den maacute čtyřiadvacet hodin Zkušenost učiacute že neniacute zamilovanosti bez žaacuterlivosti ndash snoube-nec bude jistě toužit po tom moci straacutevit se ženou kterou miluje každou volnou chviacuteli a bude na jejiacute čas žaacuterlit stejně jako na osobu přiacutetele Možnaacute ho dokonce na-padne že tamten člověk je zajiacutemavějšiacute že viacute o věcech o kteryacutech on saacutem nemaacute ani potuchy Pozvaacuteniacute přiacutetele do snoubeneckeacuteho svazku tvořiacute dost podivnou bdquotrojuacutehel-niacutekovitouldquo situaci V přiacutepadě konfl iktu bude ona hledat uacutetěchu a pomoc u přiacutetele kteryacute se zase bude ciacutetit vyvrženyacute a odstavenyacute stranou Nemůže však řiacutect bdquovyber sildquo protože to do slovniacuteku přaacutetelstviacute nepatřiacute Představte si podobnou situaci když muž řiacutekaacute sveacute přiacutetelkyni že se hodlaacute oženit Vciťte se do situace jeho snoubenky

Vaše přaacutetelstviacute s otcem Ziębou vzniklo v prostřediacute dominikaacutenskeacute spirituality hluboce po-znamenaneacute pojetiacutem augustiniaacutenskeacuteho řaacutedoveacuteho společenstviacute jako přaacutetelstviacute v Kristu Jak to prožiacutevaacutete dnes Nebo jinak jsou jineacute školy spirituality meacuteně otevřeneacute a citliveacute na přaacutetel-stviacute v řaacutedoveacutem životě Nebo viacutece jinak

Už zběžnyacute pohled na dostupneacute řaacutedoveacute řehole naacutes ujišťuje že jsou nejčastěji prostyacutem nebo rozšiacuteřenějšiacutem komentaacuteřem k evangeliu a neniacute v nich bdquospiritualitaldquo

ROZHOVOR S MICHAŁEM ZIOŁEM OCSO

a vyumělkovanaacute teologie Jsou to raději praktickeacute předpisy ktereacute se snažiacute v du-chu evangelia obsaacutehnout všechny oblasti lidskeacuteho života Použiji-li Lohfi nko-vy formulace ndash řehole bdquoustavujiacute společenstviacute Uschopňujiacute lidi žiacutet ve společenstviacute a teprve to je uschopňuje ke slaveniacute bohoslužbyldquo Zajiacutemaveacute jsou v nich odkazy na apoštolskyacute život nikoli v dnešniacutem chaacutepaacuteniacute toho slova jako bdquočinneacuteholdquo života ale života jakyacute vedli apoštoloveacute A ti žili s Kristem Jen tolik a až tolik to znamenaacute Jsme jako oni jelikož i v našem společenstviacute je Kristus A na tomto přesvědčeniacute staviacute povolaacuteniacute všech Rozdiacutely se objevujiacute v souvislosti s potřebou hlaacutesat radost-nou zvěst světu neboť někteřiacute ji šiacuteřiacute slovem jsou posiacutelaacuteni až na kraj světa jiniacute s niacute přichaacutezejiacute k nejubožejšiacutem a trpiacuteciacutem ještě jiniacute ji hlaacutesajiacute v uzavřenyacutech klaacutešteřiacutech tiacutem že vedou skrytyacute život aby ukaacutezali že radostnaacute zvěst roste ve skrytosti prostřed-nictviacutem toho co je maleacute a nepatrneacute a že Bůh je tiacutem kdo dokaacuteže čekat na svobod-nou odpověď člověka Tak tedy v ciacuterkvi neniacute jinyacutech společenstviacute než apoštolskyacutech Nejsou takeacute žaacutedneacute bdquopřiacutesnějšiacuteldquo a bdquomiacuternějšiacuteldquo řehole všechny jsou velmi naacuteročneacute ndash stačiacute je skutečně zachovaacutevat aby se o tom člověk přesvědčil Nejsou takeacute řehole viacutece či meacuteně otevřeneacute přaacutetelstviacute Způsob hlaacutesaacuteniacute radostneacute zvěsti samozřejmě urču-je způsoby jak přistupovat k druheacutemu člověku v jineacutem kontaktu jsou lideacute kteřiacute se spolu ocitli na komunitniacute plachetnici jinak se žije ve společenstviacute ktereacute je jako naacutekladniacute loď a ještě jinak v ponorce Všechna tato společenstviacute-plavidla plujiacute do jednoho přiacutestavu a nesou s sebou velmi hojnaacute svědectviacute lidskyacutech vztahů Už je to pěknyacutech paacuter let co jsem přesedl z plachetnice do ponorky a poznal jsem jak moc jsou tyto dvě jednotky spojeny a zaacuteroveň jak rozdiacutelneacute jsou to světy a jak různyacutem způsobem se v nich buduje lidskeacute přaacutetelstviacute Protože Bůh tvořiacute sveacute společenstviacute velice konkreacutetně a ne prostřednictviacutem kohokoli ne virtuaacutelně ne deklaracemi ale reaacutelně jeho posilovaacuteniacutem viditelnyacutemi pouty kteraacute vznikla v konkreacutetniacutem čase a pro-storu Byl to praacutevě cisterciaacutek Aelred z Rievaulx kteryacute naacutem zanechal pojednaacuteniacute Duchovniacute přaacutetelstviacute a v jeho opatstviacute se odehraacutevala tzv kolokvia setkaacuteniacute bratřiacute kteryacutem byl opat Aelred přiacutetelem Saacutem svatyacute Bernard nazyacutevaacute naše klaacuteštery bdquoškolou laacuteskyldquo Pamatujme že co je z Boha z jeho Ducha vytrvaacute Probleacutemem jsou však naše falešnaacute ospravedlňovaacuteniacute naše obavy pohodlnost a hlavně ndash na začaacutetku zmi-ňovanaacute mentalita bdquoapokalyptika s naacuterokem na božskou moraacutelkuldquo

Otče srdečně vaacutem děkuji za rozhovor

Rozhovor připravil Pavel Vojtěch Kohut OCDZ polštiny přeložil Martin Bedřich

SALVE

Michał Zioło OCSO ( ) je polskyacute trapista V letech 13ndash byl v řaacutedu dominikaacutenů v roce přešel k trapistům Nejprve žil v klaacutešteře ve Fezu v Maroku kde se setkal s převorem klaacuteštera Notre Dame drsquoAtlas v Tibhirine v Alžiacuteru Christianem de Charge V tomto klaacutešteře měl absolvovat noviciaacutet v čemž mu zabraacutenil brutaacutelniacute uacutetok na tamniacute mnichy v březnu během něhož bylo sedm trapistů zavražděno Od roku je novicmistrem v opatstviacute Notre Dame drsquoAiguebelle v Provence Je autorem jedenaacutecti knih a spolupracuje s řadou časopisů Je autorem pohaacutedek pro děti nevidomyacutech a naacutevrhaacuteřem ilustraciacute určenyacutech k vniacutemaacuteniacute dotykem

Fotografi e tance Petra Neuberta

I Nina Vangeli Tanec

Těla tanečniacuteků vytepaacutevajiacute do prostoru sveacute znaky ktereacute vzaacutepětiacute sotva je stačiacuteme přečiacutest miziacute a jsou nahrazeny jinyacutemi Jako magickaacute hořiacuteciacute piacutesma zjevujiacuteciacute se kraacutet-ce na zdech v myacutetech a pohaacutedkaacutech Jako mene tekel

Znak piacutesma je vztyčenyacute jako tančiacuteciacute lidskaacute postava Přitahuje ostatniacute znaky aby se k němu řadily do srozumitelnyacutech řaacutedek textu jako tělo tanečniacuteka přitahuje jinaacute těla aby s niacutem tvořila smysluplneacute uacutetvary řady kružnice a jineacute tkaacuteně Zdroj piacutesma i tance je totožnyacute ndash oba kliacutečiacute ve sfeacuteře posvaacutetneacuteho

Biacutelaacute ndash černaacute světlo ndash tma S tiacutemto jednoduchyacutem kontrastem vystačiacute prostor straacuten-ky i prostor tance Piacutesmena textu se vyryacutesujiacute na pozadiacute kontrastniacuteho prostřediacute jako se ryacutesujiacute těla tanečniacuteků světlaacute v šeru temnaacute ve světle Jsou to obrysy těla obrysy psanyacutech znaků ktereacute musiacuteme uzřiacutet abychom pochopili Vyvstaacutevajiacute naacutem k poznaacuteniacute jako pevnina na obzoru jako světlo v tmaacutech

()

II Fotografi e a tanec

Petr Neubert ( ) absolvoval magisterskeacute studium fotografi e na pražskeacute FAMU Věnuje se hlavně divadelniacute fotografi i V tomto Salve publikovaneacute fotogra-fi e pochaacutezejiacute z otevřeneacuteho autorskeacuteho souboru Mene Tekel Fotografi e vznikaly v letech ndash Zachycujiacute choreografi e moderniacuteho tance ve studiu tanečniacute konzervatoře Duncan Centre v Praze v divadle Ponec v Praze fotografi e z in-scenace hry Petrouchka souboru Teatr Novogo Fronta a takeacute představeniacute izrael-skeacuteho souboru Kibbutz Contemporary Dance Company během jejich pražskeacuteho pobytu

Vyacuteše uvedenyacute text je ukaacutezkou z doprovodnyacutech textů kritičky a teoretičky součas-neacuteho tance Niny Vangeli ktereacute napsala k fotografi iacutem Petra Neuberta v roce Na zaacutekladě jejiacutech textů vznikl i naacutezev souboru fotografi iacute

Recenze

Petr Kitzler (ed) Přiacuteběhy křesťanskyacutech mučedniacuteků Vyacutebor z nejstaršiacute latinskeacute a řeckeacute martyrologickeacute literaturyPraha Vyšehrad

Českeacutemu čtenaacuteři se dostaacutevaacute do rukou mimořaacutednyacute počin ndash sbiacuterka překladů raněkřesťanskyacutech mu-čednickyacutech textů připravenaacute I Adaacutemkovou P Dudzikem a P Kitzlerem v raacutemci projektu Centra pro praacuteci s patristickyacutemi středověkyacutemi a renesančniacutemi texty při CMTF UP v Olomouci a vydanaacute v edici Raně křesťanskaacute literatura nakladatelstviacutem Vyšehrad

Sbiacuterku překladů uvozuje studie Jiřiacuteho Šubrta v niacutež autor představuje ideu mučednictviacute ve sta-rověkeacute ciacuterkvi Studie přinaacutešiacute souhrn nejdůležitějšiacutech současnyacutech poznatků ve třech čaacutestech nejprve zkoumaacute pronaacutesledovaacuteniacute křesťanů z pohledu vnějšiacuteho tedy pohanů posleacuteze chce přibliacutežit vlastniacute pohled křesťanů na mučednictviacute a teologii mučednictviacute Posledniacute čaacutest pak představuje uacutevod do mučednickeacute literatury a k jednotlivyacutem literaacuterniacutem žaacutenrům s nimiž se můžeme v přiacuteběziacutech mučed-niacuteků setkat Uacutestředniacute čaacutest celeacuteho svazku pochopitelně tvořiacute samotneacute mučednickeacute texty z nichž je většina do češtiny přeložena vůbec poprveacute Překladu z původniacutech jazyků vždy předchaacuteziacute uacutevodniacute studie a vybranaacute bibliografi e samotnyacute text doprovaacuteziacute obsaacutehlyacute komentaacuteř osvětlujiacuteciacute složitějšiacute miacutesta a v některyacutech přiacutepadech interpretujiacuteciacute smysl textu Antologie pokryacutevaacute všechna stadia mučednickeacute literatury od jejiacutech počaacutetků v polovině stoletiacute až po velmi vyacutepravnyacute a stylisticky vybroušenyacute Život

Cypriaacutenův a texty konce 13 a začaacutetku stoletiacute Autoři se v prezentaci mučednictviacute velmi přiacutehodně neomezujiacute pouze na literaacuterniacute texty ale nabiacutezejiacute čtenaacuteři velmi bohatou obrazovou přiacutelohu kteraacute daacutevaacute nahleacutednout do některyacutech skvostů křesťanskeacute ikonografi e včetně slavneacuteho Menologia Basila II (Vat gr 13) Kniha nepostraacutedaacute pečlivě zpracovanou bibliografi i a rejstřiacuteky citovanyacutech miacutest jmen zeměpisnyacutech naacutezvů a teacutemat

Vysokou kvalitu překladů lze jen vyzdvihnout ndash překlady respektujiacute rozličnyacute žaacutenr původniacutech textů překladateleacute dostaacutevajiacute sveacutemu zaacuteměru bdquoupozornit na typickeacute narativniacute postupyldquo užiteacute při vyacutestavbě těchto textů (s ) a překlady často působiacute velmi živě Vady na kraacutese ktereacute lze v knize najiacutet pak pochaacutezejiacute z absence spolupraacutece s obory ktereacute jsou pro studium raněkřesťanskeacute litera-tury kliacutečoveacute ndash starověkyacutech dějin dějin liturgie a zvlaacuteště samotneacute teologie Jak jinak si vysvětlit takoveacute terminologickeacute chyby jako zařazeniacute Čtvrteacute knihy makabejskeacute mezi bdquodeuterokanonickeacute spisyldquo (s 1313) či sousloviacute bdquovětšinovaacute ciacuterkevldquo ktereacute maacute přeložit pojem katholikeacute ekkleacutesiaacute kteryacute ne-obstojiacute ani z teologickyacutech a historickyacutech ani fi lologickyacutech důvodů Na problematickeacute překlady dalšiacutech pojmů již upozornil ve sveacute recenzi J Žůrek a proto se jim viacutece nebudeme věnovat Chce-me si však všimnout probleacutemů historickyacutech a teologickyacutech Zvlaacuteště absence teologickeacuteho rozmě-ru a respektu k teologickeacute povaze děl velmi překvapiacute představuje-li se v předmluvě svazek jako vyacutesledek praacutece zmiňovaneacuteho Centra při Cyrilometodějskeacute teologickeacute fakultě

SALVE

Již prvniacute slova předmluvy totiž představujiacute zcela jinyacute než teologicko-historickyacute pohled na mu-čednictviacute Čteme zde že mučednictviacute jako bdquopůvodně pohanskaacute představa zakořeněnaacute hluboko v antickeacutem starověku sdiacutelenaacute však rovněž judaismemldquo mělo bdquovyrůst z představ o blahodaacuterneacute moci krve jakožto nejcennějšiacute oběti přinaacutešeneacute na oltaacuteř božstvům kteraacute za ni zahrnou svou přiacutezniacute a milos-tivyacutemi dary jedince i celeacute komunityldquo (s 13) Rovnici kteraacute bez dalšiacuteho vysvětleniacute slučuje pohanskyacute koncept krvaveacute oběti a židovskeacute a křesťanskeacute mučednictviacute (bdquoideje přetrvaacutevajiacute to co se měniacute je reacute-torikaldquo [s 13]) editor nabiacuteziacute jako kliacuteč k četbě mučednickyacutech textů kteryacute je v rozporu jak s povahou raněkřesťanskyacutech spisů k nimž chce otevřiacutet přiacutestup tak instituce kteraacute vyacutezkum zaštiťuje Podobneacute apriorniacute stanovisko pro nějž je marneacute v knize hledat odůvodněniacute nemaacute nic společneacuteho ani s teo-logiiacute ani s jinou serioacutezniacute vědou a čtenaacuteř by bezesporu ocenil kdyby byl bdquok objeveniacute zaacutekladniacutech stavebniacutech kamenůldquo mučednictviacute zvaacuten bez podobnyacutech ideovyacutech šablon Bez dostatečneacuteho vhledu do zaacutekladniacutech pojmů křesťanstviacute a bez potřebneacute teologickeacute analyacutezy pak asi opravdu nelze vidět raněkřesťanskeacute mučednictviacute jinak než jako bdquoideovou konstrukcildquo okrajovyacute fenomeacuten projev fana-tismu a psychopatologie jehož smysl zůstaacutevaacute zahalen

Na viacutecero miacutestech je křesťan představen jako ten kdo přijal nauku Ježiacuteše z Nazareta Kdokoli do-statečně obeznaacutemenyacute s křesťanstviacutem však ovšem viacute že pouheacute intelektuaacutelniacute přijetiacute nauky z člověka křesťana nedělaacute protože Ježiacutešovi bdquoučedniacutecildquo jsou svyacutem Mistrem vyzyacutevaacuteni aby mu sloužili naacutesledo-vali jej a byli mu nabliacutezku (Jan ) Proto sv Ignaacutec z Antiochie jehož bdquopodivnyacuteldquo (sic) list Řiacutema-nům J Šubrt v uacutevodniacute studii dlouze cituje (s ) nechce pouze napodobovat Ježiacutešovo utrpeniacute ale toužiacute bdquodosaacutehnout Kristaldquo (ad Rom 13) bdquotrpět s Kristem všechno podstoupit poněvadž jej miluje ten kteryacute se stal skutečnyacutem člověkemldquo (ad Smyrn ) V tomto smyslu v epizodě Umučeniacute svatyacutech

Montana a Lucia (13) takeacute nelze chaacutepat vyacuteraz spiritu habere notitiam ndash jenž popisuje vhodnost Lu-ciana pro biskupskou službu (ad sacerdotium) ndash tak že mu bdquonechyběly potřebneacute vědomostildquo (s ) Text zde nemaacute pochopitelně na mysli intelektuaacutelniacute vědomosti tedy znalost obsahu viacutery (kterou teo-logie označuje fi des quae) jichž by měl miacutet biskup zapotřebiacute ale poznaacuteniacute duchovniacute tedy vlastniacute zkušenostiacute s touto viacuterou přijatou nikoli jen rozumem ale takeacute duchem či srdcem (fi des qua)

Druhaacute čaacutest uacutevodniacute studie o křesťanskeacute teologii mučednictviacute utrpěla představou že teologii mučednictviacute lze studovat bez znalosti teologie bezpochyby nejviacutece Imitatio Christi je sice stě-žejniacutem motivem kteryacute křesťana i mučedniacuteka pojiacute ke Kristu avšak nelze jej omezit na doslovnou naacutepodobu Ježiacutešovy smrti a dokonce jejiacutech uacutečinků (srov s 13) Nejsou-li texty nutně věrnyacutem his-torickyacutem zaacuteznamem průběhu mučeniacute a zachycujiacute-li spiacuteše vědomiacute společenstviacute ktereacute pamaacutetku mu-čedniacuteků uctiacutevaacute pak se zjevně mučedniacuteci nesnažiacute napodobit či vyhledaacutevat vnějškoveacute detaily Kris-tova utrpeniacute nyacutebrž křesťanskeacute společenstviacute pomociacute literaacuterniacuteho zachyceniacute motivů Ježiacutešova utrpeniacute vyznaacutevaacute že svědectviacute mučednickeacute smrti (martyria) Krista jistyacutem způsobem zjevuje zpřiacutetomňuje a hlaacutesaacute Evangelniacute citaacutet bdquoKdo chce jiacutet za mnou zapři saacutem sebe vezmi svůj křiacutež a naacutesleduj mneldquo (Mk 13n par) nelze chaacutepat jako přiacutemou vyacutezvu k mučednictviacute k bdquoopakovaacuteniacute a naacutedobově (sic) Ježiacutešovy vykupitelskeacute obětildquo (s 13) neboť Kristus již bdquonevinně trpěl za spaacutesu všechldquo (s 13ndash13 Mart Polyc ) Podobnaacute vyacutezva k naacutesledovaacuteniacute Krista v bdquoopakovaacuteniacuteldquo jeho vykupitelskeacute oběti tedy

RECENZE

nedaacutevaacute smysl Křesťaneacute byli sice přesvědčeni že mučednickaacute smrt je zdrojem odpuštěniacute nikoli však že by mělo bdquoschopnost [hellip] přinaacutešet vykoupeniacuteldquo martyrovi či jeho komunitě (s 13ndash13) Zna-lost teologickeacuteho minima schopneacuteho mj rozpoznat rozdiacutel mezi bdquoodpuštěniacutemldquo a bdquovykoupeniacutemldquo a znalost Piacutesma hlavniacute inspirace prvniacutech křesťanů by umožnila vyhnout se chybneacute interpretaci Již zběžnyacute pohled na jineacute novozaacutekonniacute vyacuteroky totiž napoviacutedaacute proč mohli křesťaneacute chtiacutet vydat pro Krista svůj život a proč mohli ve sveacutem pronaacutesledovaacuteniacute nachaacutezet potvrzeniacute Ježiacutešova proroctviacute a ne-chat se povzbudit bdquoVe světě budete miacutet souženiacute Ale buďte dobreacute mysli Jaacute jsem přemohl světldquo (Jan 1313) Smrt mučedniacuteka neniacute samospasitelnaacute spaacutesu křesťan neočekaacutevaacute od sveacute smrti a sveacuteho utrpeniacute ale od Ježiacuteše Krista Do potiacutežiacute se křesťaneacute nedostaacutevajiacute jen kvůli sobě a sveacute nauce ale přiacute-mo kvůli Kristu bdquoJestliže pronaacutesledovali mne i vaacutes budou pronaacutesledovatldquo (Jan ) Mučed-nictviacute každopaacutedně nepředstavovalo ani jedinou formu oběti kterou křesťaneacute majiacute přinaacutešet Bohu(s 13ndash13) jak o tom svědčiacute Pavlovo bdquoVybiacuteziacuteme vaacutes tedy bratři pro Božiacute milosrdenstviacute abyste sami sebe přinaacutešeli v živou svatou Bohu přiacutejemnou oběť to je ta duchovniacute bohoslužba kterou maacutete konatldquo (Řiacutem ndash)

Chybneacute teologickeacute vymezeniacute mučednictviacute maacute pak za naacutesledek že je konfl ikt impeacuteria křesťanů zobrazen jako černobiacutelyacute boj bdquotupeacute uacuteředniacute moci kteraacute si neviacute rady s naacuteboženskou skupinou [hellip] a snažiacute se ji za každou cenu podřiacutedit sveacute autoritěldquo proti bdquofanatickeacute neuacutestupnosti a nepochopitelneacute touze obětovat život za svou viacuteru a ukaacutezat svou naacuteboženskou převahuldquo (s ) Lze polemizovat s postojem že věrnost vlastniacutemu přesvědčeniacute ndash to co by řiacutemskyacute uacuteředniacutek chaacutepal jako bdquotvrdošiacutejnyacute vzdor a neochotu podřiacutedit se vůli uacuteřadůldquo (s ) a co Šubrt označuje za fanatismus ndash je již projevem

bdquodobrovolneacuteholdquo mučednictviacute jemuž se autor v raacutemci studie relativně široce věnuje Tvrdiacute sice že vět-šina křesťanů neměla zkušenost ani s mučednictviacutem ani s odpadlictviacutem nyacutebrž že si bdquodokaacutezala najiacutet cestu jak se přiacutemeacute konfrontaci s uacuteřady vyhnoutldquo a bdquoprojevit ve věcech viacutery značnou miacuteru pružnostildquo (s ) zapomiacutenaacute však že již samotnyacutem bdquojmeacutenem křesťanldquo člověk riskoval přiacutepadneacute pronaacutesledovaacuteniacute a eventuaacutelně i smrt Byla-li mučednickaacute smrt bdquozkušenostiacute jen nepatrneacute hrstky křesťanůldquo (s ) jak je možneacute současně napsat že Valeriaacutenovo pronaacutesledovaacuteniacute bdquodopadlo na křesťanskaacute společenstviacute vel-mi těžceldquo (s ) či že se pronaacutesledovaacuteniacute Diokleciaacutenovo mohlo setkat bdquos ochotou mnoha křesťanů k mučednictviacuteldquo (s 13) Saacutem autor tak připouštiacute že o okrajovyacute jev jiacutet nemohlo Sami křesťaneacute pak vzhledem ke sveacutemu počtu13 mučednictviacute za okrajovou zaacuteležitost považovat nemohli a ani řiacutemskeacute autority by se pak touto bdquohrstkouldquo nezabyacutevaly (srov s 13ndash13)

Svazek však mučedniacuteky nepředstavuje jen jako fanatiky nyacutebrž přiacutemo patologickeacute přiacutepady Psychiatrickyacute popis ovšem neobstojiacute již z metodologickyacutech důvodů takto by se mohl vyjaacutedřit snad jen psychiatr po pečliveacutem a osobniacutem vyšetřeniacute pacienta Historik či fi lolog se tak vyjaacutedřit nemůže natož na zaacutekladě literaacuterniacuteho textu v němž vidiacute pouze pozdějšiacute zpracovaacuteniacute přiacuteběhu uzpůsobeneacuteho potřebaacutem komunity pro jejichž autory bdquonebylo prioritou zachovat za každou cenu co nejvěrnějšiacute podaacuteniacute popisovanyacutech udaacutelostiacuteldquo (s ) Pokud tak činiacute překračuje svou kompetenci Na s však P Kitzler komentuje Cypriaacutenova slova bdquokdyž je duše v nebi trpiacute jakoby uacuteplně jineacute tělo a toto tělo vlastně ani nic neciacutetiacute když se celyacutem duchem upře k Bohuldquo (Pass Mont Luc ) s odvolaacutevaacuteniacutem se

SALVE

na M A lleye tak že bdquoraněkřesťanštiacute mučedniacuteci byli s to fyzicky přestaacutet kruteacute mučeniacute jednak diacuteky asketickeacutemu způsobu života kteryacutem se na přiacutepadneacute zatčeniacute a uvězněniacute připravovali jednak [hellip] diacuteky určiteacutemu sbquozměněneacutemu stavu vědomiacutelsquo kteryacute dnešniacute psychiatrie označuje jako tzv sbquohysterickou (disociativniacute) fugulsquoldquo (pozn ) Pomineme-li zmiacutenku o askezi kterou je třeba chaacutepat nikoli jako přiacutepravu na mučednictviacute ale spiacuteše jako uacutesiliacute o evangelniacute dokonalost zaacutevěr kteryacute je třeba vyvodit zniacute že velkaacute čaacutest mučedniacuteků byli psychotici Psychiatrickeacute vysvětleniacute přestaacuteleacuteho utrpeniacute pak pře-kvapiacute při vzpomiacutence na nedaacutevneacute obdobiacute naacuteboženskeacuteho a politickeacuteho pronaacutesledovaacuteniacute a na dosud živou paměť mučedniacuteků a bdquovyznavačůldquo jak křesťanskyacutech tak bdquomučedniacuteků svědomiacuteldquo jejichž utrpeniacute lze v mnoheacutem s mučeniacutem starověkyacutem srovnaacutevat to mučedniacuteci stoletiacute jasně prokazujiacute že kdo přestaacutel mučeniacute nemusiacute byacutet ještě psychicky vaacutežně narušenou osobnostiacute

Když se v uacutevodniacute studii J Šubrt vyslovuje proti rozlišovaacuteniacute ortodoxniacutech a heretickyacutech mučed-niacuteků jejichž děleniacute maacute byacutet bdquospiacuteš zpětnou projekciacute jež nemaacute ve a 13 stoletiacute v době považovaneacute za sbquozlatyacute věklsquo mučedniacuteků žaacutedneacute opodstatněniacuteldquo (s 13) opět vstupuje jak z teologickeacuteho tak historic-keacuteho hlediska na velmi tenkyacute led Vyacuteznam ortodoxie a hereze v tomto obdobiacute lze prokaacutezat velmi prostě pouhyacutem poukazem na naacutezvy a obsah množstviacute soudobyacutech křesťanskyacutech spisů jež se staviacute praacutevě proti hereziacutem Irenejovo Proti bludnyacutem naukaacutem Tertulliaacutenovo Proti Markionovi a Proti Hermo-

genovi nebo Vyvraacuteceniacute veškeryacutech bludů dochovaneacute mezi spisy Hippolytovyacutemi Před bdquociziacutem učeniacutemldquo či bdquošpatnou naukouldquo (heterodidaskalein heterodoxiai) pak nevaruje jen sv Ignaacutec z Antiochie (Eph Philad Magn ) ale již list motejovi (13 13) Ortodoxie coby věrnost učeniacute Ježiacuteše a apo-štolů byla měřiacutetkem viacutery již v počaacutetciacutech pro něž existujiacute literaacuterniacute prameny Ani autor však neniacute ve svyacutech naacutezorech koherentniacute když hned na dalšiacute straacutence o bdquospontaacutenniacutem mučednictviacuteldquo tvrdiacute že bdquose netyacutekalo jen heretickyacutech sekt ale i ortodoxniacute ciacuterkveldquo (s )

Svazek ranyacutech mučednickyacutech textů dosvědčuje jak by českyacutem studiiacutem raněkřesťanskeacute litera-tury prospěla spolupraacutece předevšiacutem s patrology a teology což je evidentniacute u předmětu kde se studiu teologie vyhnout nelze Četba mučednickyacutech textů by tak mohla diacuteky přesnosti překladu i komentaacuteře přineacutest čtenaacuteřům ještě vyacuteraznějšiacute zaacutežitek a badateli solidnějšiacute zaacuteklad pro studium ra-neacuteho křesťanstviacute

David Vopřada

POZNAacuteMKY Českyacute překlad recenze je dostupnyacute na serveru iliteraturacz lthttpwwwiliteraturaczclanekasppolozkaID=gt Na s 13 pozn 13 přitom cituje takeacute Frendův odhad podle něhož mohlo byacutet mučedniacuteků kolem šesti tisiacutec (srov W H C Frend Martyrdom and Persecution in the Early Church A Study of a Confl ict

from the Maccabees to Donatus New York NY University Press s 13n)13 Saacutem J Šubrt (s pozn ) odhaduje počet křesťanů v polovině stoletiacute na asi tisiacutec a na konci 13 stoletiacute na asi tisiacutec věřiacuteciacutech

RECENZE

V tomto naacutezoru autoři navazujiacute na naacutezory W H C Frenda C E M de Ste Croixe L W Bar-barda či M A lleye

Alexandr Meň Umnoje něbo [Moudreacute nebe] Moskva Nadace Alexandra Meně

Kniha Umnoje něbo ndash Moudreacute nebe (daacutele takeacute Korespondence) vzbudila obrovskyacute zaacutejem jak v okruhu přaacutetel otce Alexandra tak i ve vědeckyacutech kruziacutech Svyacutem obsahem tvořiacute autentickyacute spojovaciacute člaacute-nek mezi naacutesilně přetrženou předrevolučniacute pravoslavnou tradiciacute otevřeneacuteho pravoslaviacute (V Solov-jov S Bulgakov N Berďajev) a dnešniacutem pravoslaviacutem Najdeme v niacute korespondenci otce Alexan-dra s ikonogra ou Juliiacute Nikolajevnou Reitlingerovou (ndash) zasvěcenou osobou žijiacuteciacute ve světě jakožto sestra Johana jejiacute autobiografi i a 13 dopisů ktereacute jiacute adresoval otec Sergej Bulgakov (ndash)

Specifi čnost korespondence s Juliiacute Nikolajevnou Reitlingerovou později sestrou Johanou tkviacute v tom že tato porevolučniacute emigrantka byla od dětstviacute vychovaacutevaacutena ve skoro zapomenuteacute tradici otevřeneacute naacuteboženskeacute a fi lozofi ckeacute diskuze Jejiacutem učitelem nebyl nikdo menšiacute než vyacuteznamnyacute ruskyacute naacuteboženskyacute fi lozof otec Sergej Bulgakov Skutečnost že sestra Johana nebyla vychovaacutena v sovět-skeacutem systeacutemu a nebyla jiacutem ovlivněna poněvadž s niacutem přišla do styku až ve zraleacutem věku tvořiacute zcela zvlaacuteštniacute podmiacutenky pro naacuteboženskou diskuzi v raacutemci veškereacute korespondence otce Alexandra Praacutevě tiacutem se jejiacute osobnost velmi lišiacute od jeho ostatniacutech duchovniacutech dětiacute ale i od většiny posluchačů jeho tematicky různorodyacutech přednaacutešek na konci let Většina jeho spisů byla v sovětskeacute době určena intelektuaacutelům kteřiacute vyrostli a byli vychovaacuteni v uměleacutem naacuteboženskeacutem vzduchopraacutezdnu Sestra Jo-hana byla naproti tomu v mnoheacutem ohledu bdquozaacutepadniacute osobouldquo Dlouho žila na Zaacutepadě byla členkou ruskeacute pravoslavneacute ciacuterkve v zahraničiacute a duchovniacute dcerou otce Bulgakova průkopniacuteka ekumenismu v ruskeacute pravoslavneacute ciacuterkvi Svyacutemi pestryacutemi životniacutemi zkušenostmi inteligenciacute vzdělaacuteniacutem i svyacutemi duchovniacutemi předpoklady byla sestra Johana pro otce Alexandra po intelektuaacutelniacute straacutence rovnocen-nou partnerkou Alexandr Meň jiacute celyacutem srdcem důvěřoval a obdivoval se jejiacutem jedinečnyacutem život-niacutem zkušenostem Uvedenaacute kniha ho ukazuje jako duchovniacuteho otce a autoritu pro duchovniacute vyacutevoj sestry Johany v pozdniacutech letech jejiacuteho života (ndash)

Julie Nikolajevna Reitlingerovaacute (ndash) byla nadanou a v cizině všeobecně uznaacutevanou ma-liacuteřkou ikon Narodila se ve šlechtickeacute rodině v Sankt Petěrburgu odkud ji v roce vyhnala do emigrace revoluce Se sestrou Jekatěrinou se protloukala z Krymu přes Polsko až do nově vznikleacuteho Československa kde žila tři roky Využila možnostiacute ktereacute nabiacutezela tehdejšiacute českaacute vlaacuteda mladyacutem rus-kyacutem emigrantům a absolvovala několik semestrů studia na Filozofi ckeacute fakultě Karlovy univerzity Pak ale dala přednost maliacuteřstviacute a přešla na pražskou Akademii vyacutetvarnyacutech uměniacute V roce odjela do Pařiacuteže a pokračovala ve studiu malby v atelieacuteru křesťansko-katolickeacuteho symbolisty Maurice De-nise Pod přiacutemyacutem vlivem Sergeje Bulgakova kteryacute tehdy staacutel v čele pařiacutežskeacuteho Institutu sv Sergeje

13SALVE

pro pravoslavnou teologii a stal se jejiacutem duchovniacutem otcem se zasvětila a přijala jmeacuteno sestra Johana I nadaacutele pak žila ve světě a zaměstnaacutevala se malbou ikon ndash ikonopisectviacutem

Na radu otce Bulgakova se začala sestra Johana připravovat na naacutevrat do Ruska Po II světoveacute vaacutelce v roce se vydala na cestu do Sovětskeacuteho svazu kam se dostala až za deset let

Po celou dobu pobyacutevala v praacutevě vznikleacutem lidově demokratickeacutem Československu Sestra Jeka-těrina se synem a manželem bydlela v Praze a obě sestry čekaly na povoleniacute sovětskyacutech uacuteřadů k re-emigraci V teacute době pracovala na ikonaacutech pro pravoslavnyacute katedraacutelniacute chraacutem sv Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze Praacutevě v Československu prožila duchovniacute krizi Ve sveacute autobiografi i a do-pisech otci Alexandrovi vzpomiacutenaacute už bez hořkosti na sveacute zaacutežitky a zklamaacuteniacute z vyacutevoje v Čechaacutech i na Slovensku na počaacutetku let Hloubku krize lze charakterizovat vyacuteroky z autobiografi e a do-pisů typu bdquohellipdistancuji se od ciacuterkveldquo nebo bdquoIkona je opět zapomenutaldquo

Po naacutevratu do Sovětskeacuteho svazu roku se sestra Johana už poněkolikaacuteteacute ve sveacutem životě ocit-la v neznaacutemeacutem kulturniacutem prostřediacute ve středniacute Asii a to ve věku kdy už je těžkeacute bdquozapustit noveacute ko-řenyldquo Naacutevrat do Petrohradu t č Leningradu jiacute nebyl povolen pryacute kvůli jejiacute osobniacute bezpečnosti a jako miacutesto pobytu byl jiacute i sestře s rodinou přidělen Taškent hlavniacute město Uzbekistaacutenu uacutedajně proto že byl nejmeacuteně postižen vaacutelkou Ve skutečnosti šlo o formu vyhnanstviacute ve ktereacutem sestra Jo-hana žila až do sveacute smrti v roce

Navzdory zdaacutenliveacute izolaci je zanedlouho obklopena lidmi o ktereacute se duchovně staraacute Byl to otec Alexandr kdo se jiacute od poloviny let začal starat o přiacutesun v tehdejšiacutem SSSR zakaacutezanyacutech nebo ne-dostupnyacutech knih Po dlouhaacute leacuteta pak plnila funkci bdquoknihovniceldquo jak bdquosamizdatoveacute tak i tamizdato-veacute literaturyldquo jinyacutemi slovy šiacuteřila domaacuteciacute i zahraničniacute zakaacutezanou literaturu Kromě toho opět malo-vala ikony Tato bdquostařenkaldquo jak se sestra Johana sama raacuteda nazyacutevala s chatrnyacutem zdraviacutem od dětstviacute nedoslyacutechavaacute a na konci sveacuteho dlouheacuteho života uacuteplně hluchaacute a teacuteměř slepaacute byla v letech trvaacuteniacute korespondence (ndash) věrnou spolupracovniciacute otce Alexandra i v mnoha dalšiacutech věcech

Sestra Johana se zmiňuje ve svyacutech dopisech ( 13) že pociťuje duchovniacute přiacutebuznost mezi otcem Alexandrem a otcem Sergejem Bulgakovem On i otec Alexandr byli inspirovaacuteni Vladimiacute-rem Solovjovem a jeho modelem bdquootevřeneacuteho pravoslaviacuteldquo Některeacute Solovjovovy myšlenky se otec Sergej snažil uplatnit i v praxi Jednou z nich bylo znovusjednoceniacute křesťanskeacute ciacuterkve ktereacute čaacutes-tečně hodlal uskutečnit a to na konkreacutetniacutem miacutestě a se skutečnyacutemi lidmi přiacuteslušniacuteky Bratrstva sv Albama a sv Sergeje (Fellowship of St Albam and St Sergej) tedy mezi anglikaacutenskyacutemi a pra-voslavnyacutemi křesťany

Otec Alexandr psal sestře Johaně že je pro něho mostem spojujiacuteciacutem současnost s bdquonejlepšiacutemi tradicemi teacute generaceldquo (13) A opravdu sestra Johana začala svou duchovniacute cestu jako duchovniacute dcera otce Sergeje a ukončila ji jako duchovniacute dcera otce Alexandra Za zmiacutenku stojiacute i to že daro-vala otci Alexandrovi ornaacutet kteryacute kdysi ušila pro otce Sergeje a dopisy otce Sergeje jako bdquoduchovniacute dědictviacuteldquo určeneacute jemu osobně ()

Probleacutemy o kteryacutech otec Alexandr a sestra Johana nejčastěji diskutujiacute se tyacutekajiacute dvanaacutecti hlav-niacutech teacutemat Bliacuteže se dotkneme pouze třiacute Prvniacutem je vztah mezi bolestiacute a modlitbou Otec Alexandr

RECENZE

podrobně vysvětluje hlavniacute smysl modlitby a důležitost modlitby za jineacute Věřiacute že utrpeniacute ktereacute dobrovolně přijmeme jako křiacutež bude vyrovnaacutevat zlo a zmiacuterňovat utrpeniacute ve světě Druheacute teacutema tedy vyplyacutevaacute z prvniacuteho a snažiacute se odpovědět na otaacutezku jak chaacutepat křiacutež Třetiacutem nejčastěji projed-naacutevanyacutem teacutematem jejich dopisů je kreativita ndash tvůrčiacute činnost včetně ikonopisectviacute misionaacuteřskyacutech aktivit a psaniacute (autobiografi e nebo memoaacuterů sestry Johany) Otec Alexandr vysvětluje jak se tvůr-čiacute schopnosti služba a poslaacuteniacute rodiacute z napětiacute způsobeneacuteho bolestiacute a utrpeniacutem těla i duše Otaacutezka kreativity volně souvisiacute i s uacutevahami o tom co to znamenaacute byacutet bdquovyvolen Bohemldquo a to jak pro naacuterod tak i pro jedince

Hned na sameacutem počaacutetku dopisovaacuteniacute nastolila sestra Johana kteraacute trpěla staacutelyacutemi bolestmi otaacutez-ku kvality modlitby přerušovaneacute zaacutechvaty bolesti Otec Alexandr jiacute doporučuje aby se řiacutedila uče-niacutem ciacuterkevniacutech otců kteřiacute přijiacutemajiacute nemoc jako křiacutež a dodaacutevaacute že by bdquobylo dobreacute vziacutet ho na sebe za někoho jineacuteholdquo Daacutele doporučuje staacutelost v modlitbě i tehdy když se zdaacute slabaacute a nesoustředěnaacute

Utrpeniacute sestry Johany bylo fyzickeacute i psychickeacute Podporovala svou sestru kteraacute trpěla nesnaacutešen-livou atmosfeacuterou v rodině sveacuteho syna a takeacute duchovně pečovala o mladou muslimku kteraacute kon-vertovala ke křesťanstviacute a setkala se s probleacutemy nejen doma ale i v ruskeacute pravoslavneacute ciacuterkvi v Taš-kentu Když sestra Johana popisuje smutnou situaci v provinciaacutelniacutem kostele setkaacutevaacute se s plnyacutem pochopeniacutem otce Alexandra kteryacute přiznaacutevaacute že současnaacute situace v ciacuterkvi může nově pokřtěneacuteho věřiacuteciacuteho odradit Sdiacuteliacute jejiacute smutek nad nemožnostiacute pomoci většiacutemu množstviacute lidiacute (ndash13) ale do-daacutevaacute že i takoveacute situace jsou naacutem daacuteny abychom byli pokorniacute a nemysleli si že všechno zvlaacutedne-me ve skutečnosti nedokaacutežeme nic neniacute-li to Božiacute vůle Vysvětluje že i jejiacute bolest a utrpeniacute majiacute veacutest k prohloubeniacute jejiacute duchovnosti aby dokaacutezala opravdově porozumět naacuteřku bdquoz hlubinldquo (ndash ndash) Otec Alexandr dělal přesně toteacutež Pouze jeden druh modlitby odmiacutetaacute Odmiacutetaacute modlit se za jejiacute smrt a ani jiacute nedoporučuje takto se modlit Sestra Johana je překvapenaacute a rozčiacutelenaacute diviacute se jak je možneacute že by nerozuměl utrpeniacute stareacute hlucheacute slepnouciacute ženy odřiacuteznuteacute od světa Trpce mu to vyčiacutetaacute Otec Alexandr však neniacute ochoten zasahovat do otaacutezek života a smrti bdquoNikdy jsem to ne-uměl Pravděpodobně ke mně mluviacute něco biblickeacuteho Život je tabu a uacuteplně patřiacute jenom Bohu On je jedinyacute kdo maacute moc o těchto věcech rozhodovatldquo (1313)

Z diskuze o bolesti utrpeniacute a modlitbě se nořiacute noveacute teacutema kreativita Sestra Johana řiacutekaacute bdquoKdo si užiacutevaacute života nedokaacuteže napsat ikonuldquo Dobře viacute že cesta ikonopisce je trnitaacute ale ke skutečneacutemu pochopeniacute sebe a sveacuteho tvůrčiacuteho vyacutevoje z hlediska Prozřetelnosti dochaacuteziacute až časem s tiacutem jak roste jejiacute viacutera Uacutekolem otce Alexandra jako duchovniacuteho otce je pomoci jiacute aby pochopila Božiacute vedeniacute ve sveacutem životě Na jeho podnět piacuteše memoaacutery a autobiografi i Podle svědectviacute svyacutech duchovniacutech dětiacute měl otec Alexandr vynikajiacuteciacute schopnost odhalovat v lidech různeacute druhy talentu V dopisech sestře Johaně vidiacuteme jak ji inspiruje povzbuzuje přesvědčuje a snad až nutiacute do psaniacute avšak počiacutenaacute si velmi jemně Vytrvale ji přesvědčuje o důležitosti jejiacute praacutece pro budouciacute generace o jejiacute povinnos-ti uchovat sveacute vzpomiacutenky pro lidi kteřiacute je budou čiacutest později Pokud jde o psaniacute ikon šlo u sest-ry Johany o zvlaacuteštniacute poslaacuteniacute Otaacutezka kreativity je jak již bylo řečeno uacutezce spojena se schopnostiacute poznat k čemu naacutes Bůh povolaacutevaacute v čem mu můžeme byacutet užitečniacute V dopisech se k tomuto teacutema-

SALVE

tu vraciacute znovu a znovu a vypadaacute to že praacutevě v tom je tajemstviacute otce Alexandra jako duchovniacuteho vůdce zvlaacuteštniacute zaacutejem o každeacuteho jednotlivce Zvlaacuteště v nejtěžšiacutem obdobiacute života kdy sestra Johana ztraacutecela zrak jsou dopisy otce Meně plneacute soucitu jsou proniknuty uacutectou ke svobodě a důstojnosti člověka Když otec Alexandr diskutuje např o literatuře nikdy se nesnažiacute přesvědčit sestru Johanu aby změnila naacutezor ale jen poukazuje na různeacute druhy literaacuterniacuteho vkusu Spisovateleacute kteryacutech si ceniacute jedni nemusiacute imponovat jinyacutem Zajiacutemavyacutem dokladem toho je jejich diskuze o vyacuteznamu turiacutenskeacute-ho plaacutetna Když se otec Alexandr v dopise zmiacutenil o důležitosti turiacutenskeacuteho plaacutetna pro ikonografi i sestra Johana okamžitě ostře vyjaacutedřila svůj nesouhlas V dlouhodobeacute vyacuteměně naacutezorů kteraacute naacutesle-dovala ( 13 ) můžeme slyšet dva hlasy hlas moudreacuteho a trpěliveacuteho duchovniacuteho otce kteryacute opravdu zdůrazňuje spiacuteš to co naacutes spojuje než to co naacutes rozděluje a hlas sestry Johany kteryacute zniacute na počaacutetku diskuze drsně ostře nesnaacutešenlivě a odmiacutetavě ke všemu ciziacutemu V průběhu vyacuteměny naacutezorů se však toacuten jejiacutech dopisů měniacute a ona postupně zjemňuje sveacute nedůtkliveacute a kousaveacute soudy ve prospěch tolerantnějšiacutech vyjaacutedřeniacute Vysvětluje sice sveacute stanovisko a obhajuje svůj naacutezor ale už připouštiacute že je možneacute diacutevat se na věc i jinak zdaacute se že praacutevě toto je ekumenickyacute přiacutestup v praxi Stojiacute za zmiacutenku že miacuterumilovnyacute a laskavyacute hlas otce Alexandra se během diskuze neměniacute Stejnaacute otevřenost je typickaacute pro všechny jeho dopisy

Ludmila HavriljukovaZ angličtiny přeložila Věra Červenkovaacute

English Summary ndash Friendship

Thomas SoumldingFriendship with JesusNew Testament Theme= e present issue of the review Salve dedicated to friendship is opened up by the text of = omas Soumlding a prominent German exegete and editor of the International Catholic Review Communio Is there any real friendship among the people And is there any friendship between human being and God = ere are the questions to which the author associates us on the journey fi rst through the antique tradition where he makes with Aristotle a distinction to three kinds of friendship ndash fi rst one brings pleasure second is carried for usefulness and the third creates goodness = en the au-thor follows the Jewish tradition where the story of David and Jonathan is highlighted ndash the real friendship is based on wisdom and who is wise goes in search of good friends = e question of friendship with God answers the Old Testament affi rmatively but at the same time recalls the fact that the friendship with God is caused by God alone who uses the wisdom in order to form the fri-endship In the New Testament friendship seems to be rather subject of ecclesiology then of ethics and comes out of Christology = ere is a friendship with Jesus Son of God who became man Fri-endship among people and friendship with God become one And then from this origin follow all kinds of friendship within the Church

Jan Pořiacutez OCDThere is Nothing in the World Friendly to the Man if there is No Man to Be a Friend Friendship in St Augustine= e study of Jan Pořiacutez analyses the role of friendship in the life of St Augustine = e author docu-ments ndash mainly on the bases of Augustinersquos Confessions and letters ndash the development of his un-derstanding of friendship starting in the period before his conversion when he was infl uenced by antique conception of friendship up to the Christian understanding = e author also touches rather complex relations of Augustine towards his women and last but not least towards his mother

Aleš Vandrovec OSBSpiritual Friendship in Aelred of Rievaulx and the Monastic Tradition= e monastic tradition in its beginnings draws on the richness of patristic cultivating classical an-tique conception of friendship and tries to plant this conception into the Scriptural and Church con-text In forefront there is an esprit de corps common spiritual progress and love of neighbour gen-erally in the monastic community As a danger is regarded an establishment of particular relations factions and disorders within the community = ereof springs the suspicion of monastic authors towards the intimately perceived spiritual friendship First the milieu of new or reformed Orders in

SALVE

the High Middle Ages shi s an accent towards the spiritual experience and intimacy of relationship with God and neighbour Consequently the spiritual friendship becomes an inseparable component of monastic spirituality as it is shown in writing De spiritali amicitia of St Aelred of Rievaulx

Jesuacutes Castellano Cervera OCDChristian Prayer ndash Friendship with GodTeaching and Message of St Teresa of Jesus= e contribution introduces reader to the conception of inner prayer understood as friendship with God how it was experienced and taught by St Teresa of Avila = e fi rst part is dedicated to the conception of inner prayer understood as friendship with God itself on the bases of analysis and subsequent comment of the famous Teresarsquos defi nition in her Life () with accent on Scriptural roots of such an understanding = e second part implies the dynamism of mentioned friendship between God and orant by means of four features of mutual encounter personal (with stress on mutual gi and responsorial character of humanrsquos share) theological (as an encounter in faith cul-tivating faith experiencing poverty in hope and cultivating love of God and neighbour) dynamic (as a progress opening to the width penetrating to the depth and elevating towards the transcen-dental) and transforming (determined fi rst of all by the transformation of onersquos life based on the inner prayer) All the forementioned suggests how actual the teaching of Teresa is and accents the charisma of evangelical prayer given to her

Let Us Not Resign too Readily from FriendshipInterview with Michał Zioło OCSO= e interview with the Polish Dominican and later Trappist co-author of a book about the friendship pounces on the range of pitfalls interposed to the genuine interpretation of friendship in present times Zioło warns against the resignation of the greatness and dignity of human being and against the fear of important relations including friendship with this resignation related Friendship will be always a spiritual one because it arises and lives on the initiative of the Spirit of God On the other side he looks critically at too ldquospiritualrdquo conception of friendship especially at the one among man and woman overlooking the requirement of people to be anchored in the life and other obligations Last but not least the author considers a role of friendship in religious communities putting stress on fact that there could not be religious orders more or less opened to the phenomenon of friend-ship because all of them ought to be a community modelled by the life of apostles around Jesus

Photography of Dance by Petr NeubertVisual accompaniment of the issue is formed by the photographs of Petr Neubert from the years ndash = ey follow choreographies of the modern dance in studio of the dance conservatoire Duncan Centre in Prague as well as the Prague performance of Israeli dance troupe the Kibbutz Contemporary Dance Company

Salve hledaacute velkoryseacutedaacuterce a podporovateleProč potřebujeme Vaši pomoc

para Salve revue pro teologii duchovniacute život a kulturu maacute za sebou let existence Během teacuteto doby prošlo takeacute vyacutevojem v odbornostigrafi ckeacute tvaacuteři obrazoveacutem doprovodu i tiskoveacute kvalitě

para Naacuteklady samozřejmě rostou a tak nyniacute překračujiacute naacuteš zisk z prodejejednotlivyacutech čiacutesel Jsme odkaacutezaacuteni na několik velkorysyacutech daacuterců

para Vzhledem ke změnaacutem cen poštovneacuteho a dalšiacutemu zdražovaacuteniacute jsmemuseli zvyacutešit cenu revue Salve na 13 Kč za vyacutetisk při ročniacutempředplatneacutem Kč a sponzorskeacutem a viacutece Kč Tato cena je však staacutele vyacuterazně nižšiacute než skutečneacute naacuteklady

Staňte se prosiacutem předplatitelem Salve ndashpodpořte tak naši revui

Čiacuteslo uacutečtu pro sponzory variabilniacute symbol 13

Adresa Salve Arcibiskupstviacute pražskeacute Hradčanskeacute naacutem Praha - Hradčany

Tel 1313

E-mail dominikaaphacz

Dalšiacute informace o revue Salve najdete na httpsalveopcz

Noveacute Souvislosti wwwsouvislosticz

Apoštol Pavel a PiacutesmoLadislav chyacute Dominik Opatrnyacute (eds)

Sborniacutek přiacutespěvků z biblickeacute konference konaneacute ndash června na CMTF UP v Olomouci

Jaroslav Brož Τέλος νόμου a interpretace Ř 13ndashPeter Cimala Svoboda jako soteriologickaacute metafora

v listu GalatskyacutemDominik Duka OP Svatyacute Pavel ndash apoštol pohanů či naacuterodůJan A Dus Apoštol Pavel v listech

Ignatia AntiochejskeacutehoLadislav Heryaacuten Smiacuteřeniacute jako křesťanskyacute paradox

u apoštola PavlaJiřiacute Lukeš Pavel v progymnasmatech

Skutků Pavla a = eklyMiroslav Pacifi k Matějka Pavlovskaacute reinterpretace izaiaacutešskyacutech

textů v listu ŘiacutemanůmJiřiacute Mraacutezek Pavel po PavloviDominik Opatrnyacute Apoštol Pavel a problematika šiacuteřeniacute

křesťanstviacute v Maleacute AsiiJan Roskovec Kristova smiacuternaacute oběť podle Ř 13Mireia Ryškovaacute Prorockyacute fenomeacuten a tradice Ježiacutešovyacutech

slov v listech apoštola PavlaOldřich Svoboda Pozdrav bdquomilost a pokojldquo jako hermeneu-

tickyacute kliacuteč k Pavlově interpretaci staro-zaacutekonniacutech proroctviacute

Ladislav chyacute Διαθήκη u apoštola PavlaPavel Větrovec K ndash ndash paradoxniacute

pavlovskaacute soteriologieGabriela Ivana Vlkovaacute Pavel jako bdquoHospodinův služebniacutekldquo

Sborniacutek je možneacute zakoupit v internetoveacutem obchodě e-vupupolcznebo jej žaacutedejte u svyacutech knihkupců

JERUZALEacuteMSKAacute BIBLE

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute a nakladatelstviacute Krystal OP vydaacutevajiacute společně

v listopadu 2009 prvniacute kompletniacute českeacute vydaacuteniacute Jeruzaleacutemskeacute bible

Co je JERUZALEacuteMSKAacute BIBLE

jeden z nejuznaacutevanějšiacutech a nejrozšiacuteřenějšiacutech moderniacutech katolickyacutech

překladů Piacutesma

zahrnuje i deuterokanonickeacute knihy 46 knih Stareacuteho zaacutekona a 27

knih Noveacuteho zaacutekona

obsahuje uacutevody k jednotlivyacutem knihaacutem jazykoveacute historickeacute

teologickeacute komentaacuteře a konkordančniacute odkazy

vznikla uacutesiliacutem Jeruzaleacutemskeacute biblickeacute školy v době kdy bylo třeba se

vyrovnat s otaacutezkami o historicitě a pravdivosti Bible jako knihy

Božiacuteho zjeveniacute

českaacute verze je plodem třicetileteacute praacutece patnaacutectičlenneacuteho

překladatelskeacuteho tyacutemu pod vedeniacutem Františka X a Dagmar

Halasovyacutech

Přednosti JERUZALEacuteMSKEacute BIBLE

je vhodnaacute k rozjiacutemaacuteniacute i ke studiu

snažiacute se formou i obsahem přibliacutežit původniacutem biblickyacutem textům

neubiacuteraacute ani nepřidaacutevaacute na literaacuterniacutech kvalitaacutech originaacutelu

jejiacute poznaacutemky a uacutevody shrnujiacute kliacutečoveacute interpretačniacute poznatky

a přitom nezatěžujiacute svyacutem rozsahem

je po několika desetiletiacutech prvniacutem uacuteplnyacutem katolickyacutem překladem

Piacutesma do češtiny

objednaacutevky httpkrystalopcz

revue pro teologii duchovniacute život a kulturučiacuteslo ročniacutek ()

vychaacuteziacute čtyřikraacutet ročně

pro Českou dominikaacutenskou provincii a Biskupstviacute kraacuteloveacutehradeckeacute vydaacutevaacuteKrystal OP s r o Husova 13 Praha

šeacutefredaktor Dominik Duka OP

redakce Norbert Schmidt a Martin Bedřich

redakčniacute rada Josef Bartoň Dominika Bohušovaacute OP Gregor Buszlig Tomasz Dostatni OPŠtěpaacuten Filip OP Ludviacutek Grundman OP Benedikt Hajas OP Klaacutera Jeliacutenkovaacute Pavel Vojtěch Kohut OCDBenedikt Mohelniacutek OP Jiřiacute Pavliacutek Tomaacuteš Petraacuteček Tomaacuteš Pospiacutešil OP Jan Regner SJAlbert-Peter Rethmann Oldřich Seluckyacute Karel Šprunk Alexius Vandrovec OSB

siacutedlo redakce Salve Arcibiskupstviacute pražskeacute Hradčanskeacute naacutem Praha -Hradčanytel 1313 e-mail dominikaaphaczRedakce přijiacutemaacute přiacutespěvky bez naacuteroku na autorskyacute honoraacuteřOdborneacute člaacutenky jsou lektorovaacuteny

jazykovaacute korektura Eva Jeliacutenkovaacutepřeklad do angličtiny Diana Kopřivovaacute OPobaacutelka a grafi ckaacute uacuteprava Otakar Karlas Norbert Schmidtsazba z piacutesem Baskerville Ten OT a John Sans Pavel Vodičkatisk Omikron Praha s r ointernetoveacute straacutenky Lukaacuteš Kratochviacutel (httpsalveopcz)

distribuce ndash objednaacutevky Postservis odd předplatneacuteho Poděbradskaacute Praha wwwperiodikcze-mail postaboprstccpostcz bezplatnaacute infolinka Českeacute pošty 13 (Dosavadniacute předplatiteleacute obdržiacute složenku na předplatneacute poštou)

cena 13 Kčročniacute předplatneacute včetně poštovneacuteho Kč sponzorskeacute Kč a viacutece

čiacuteslo uacutečtu pro sponzorskeacute přiacutespěvky vs 13

MK ČR 13

ISSN -

Salve

Editorial

Vaacuteženiacute čtenaacuteřiprvniacute čiacuteslo letošniacuteho ročniacuteku našiacute revue pro teologii a duchovniacute život jsme se roz-hodli věnovat přaacutetelstviacute Proč vlastně a o jakeacute teacutema jde Abych naznačil odpověď a vhodně vaacutes naladil před dalšiacute četbou dovoliacutem si byacutet osobnějšiacute než by se možnaacute v editorialu slušelo

Teacutemata pojednaacutevanaacute v Salve si osobně děliacutem na bdquoaktuaacutelniacuteldquo a bdquověčnaacuteldquo ačkoli jsem si vědom toho že bdquoaktuaacutelniacuteldquo teacutema může jen stěžiacute existovat bez hlubšiacuteho trvaleacuteho zaacutekladu a teacutema bdquověčneacuteldquo zase nikdy nepostraacutedaacute svou špetku aktuaacutelnosti Jde mi v tomto děleniacute spiacuteše o důrazy než o vyacutelučneacute alternativy Nuže když jsem před několika lety navrhl jako jedno z možnyacutech budouciacutech teacutemat bdquoDuchovniacute přaacutetelstviacuteldquo učinil jsem tak s předpokladem že půjde spiacuteše o teacutema bdquověčneacuteldquo než o teacutema bdquoaktuaacutelniacuteldquo Řiacutekal jsem si tehdy že teacutema duchovniacuteho přaacutetelstviacute bude pro svou nadčasovost snadno přijatelneacute a zpracovatelneacute

Dnes si tiacutem už nejsem tak jist Ne že bychom s teacutematem zaacutepasili kdoviacutejak bdquobouřlivěldquo ale zaacutepas to v každeacutem přiacutepadě byl Dokladem toho je i fakt že de-fi nitivniacute naacutezev čiacutesla se zbavil přiacutevlastku bdquoduchovniacuteldquo ne snad proto že bychom jej považovali za zbytečnyacute nyacutebrž s ohledem na jeho možneacute nepochopeniacute ba nespraacutevneacute užitiacute

Saacutem za sebe jsem si v průběhu vzniku tohoto čiacutesla staacutele viacutece uvědomoval že bezprostředniacute motivy ktereacute mě přiměly k jeho navrženiacute byly ve skutečnosti na-vyacutesost bdquoaktuaacutelniacuteldquo Uvedu dva

Prvniacutem motivem je dojem že v běžneacute řeči současneacuteho člověka dochaacuteziacute při užiacute-vaacuteniacute slova bdquopřaacutetelstviacuteldquo ke strašliveacutemu zploštěniacute jeho obsahu Poprveacute jsem si na to vyacuterazně saacutehl při sveacutem studiu v Řiacutemě v polovině let Slůvka amico (bdquopřiacutetelldquo) se zde použiacutevalo jako označeniacute pro kohokoli s kyacutem jsme se alespoň jednou v životě setkali a prohodili s niacutem paacuter zdvořilostniacutech fraacuteziacute Postupně jsem se staacuteval na tako-veacute použiacutevaacuteniacute slova bdquopřiacutetelldquo staacutele alergičtějšiacute takže jsem byacuteval v pokušeniacute odpoviacutedat svyacutem řaacutedovyacutem spolubratřiacutem (když mě takovyacutem označeniacutem bdquopočastovalildquo) že sice jsem jejich spolubratr ne však automaticky jejich přiacutetel Dnes se mi tato vzpomiacuten-ka vybaviacute takřka pokaždeacute když otevřu svou straacutenku na facebooku a bdquozjistiacutemldquo kdo všechno bdquoje myacutem přiacutetelemldquo ačkoli za sveacute skutečneacute přaacutetele mohu považovat jen ně-ktereacute z osob jež se na daneacutem seznamu nachaacutezejiacute a naopak jiniacute kteřiacute jimi bezespo-ru jsou se na něm nevyskytujiacute vůbec jednoduše proto že facebook nepoužiacutevajiacute

Druhyacutem motivem je jinaacute aktuaacutelniacute deformace užiacutevaacuteniacute slova bdquopřiacutetelldquo totiž ne-bezpečnaacute zaacuteměna jeho vyacuteznamu Nezapomenu na den kdy mi jedna řeholnice

SALVE

v rozhovoru řekla že se už raději vyhyacutebaacute tomu aby lidem bez hlubšiacutech křesťan-skyacutech kořenů mluvila o Bohu jako o přiacuteteli a o modlitbě jako o přaacutetelstviacute s Niacutem Důvod je nasnadě bdquopřiacutetelemldquo bdquopřiacutetelkyniacuteldquo je dnes takřka vyacutehradně sexuaacutelniacute partner I v přiacutepadě že se jednaacute o vztah hlubokyacute a laacuteskyplnyacute jde o nepřijatelneacute mateniacute pojmů laacuteska přaacutetelskaacute je jinyacutem druhem laacutesky než je laacuteska partnerskaacute Velmi vyacutestižně o tom pojednaacutevaacute znaacutemyacute duchovniacute autor C S Lewis ve sveacute knize Čtyři laacutesky Kdyby partnerskyacute vztah a přaacutetelstviacute byly totožneacute bylo by zbytečneacute uvažovat samostatně o heterosexuaacutelniacutem přaacutetelstviacute o možnosti jeho uskutečněniacute o jeho uacuteskaliacutech apod Neniacute ostatně přiacuteznačneacute že se naacutem přes naši nemalou sna-hu nepodařilo do tohoto čiacutesla Salve najiacutet vhodneacute a vyvaacuteženeacute pojednaacuteniacute na toto teacutema

Při postupneacutem vyacuteběru a zpracovaacutevaacuteniacute přiacutespěvků jsme si jak věřiacutem všichni mnohokraacutet ověřili že ono zploštěniacute i ona zaacuteměna majiacute ve skutečnosti co dělat s opomiacutejeniacutem oněch bdquověčnyacutech prazaacutekladůldquo na kteryacutech přaacutetelstviacute ndash alespoň jak bylo po tisiacuteciletiacute chaacutepaacuteno ndash prostě stojiacute totiž na přaacutetelskeacutem rozměru ba přiacutemo přaacutetelskeacutem zaacutekladu vztahu mezi Bohem a lidmi (viz byť jen Ex 1313) Viděno z tohoto pohledu neniacute lidskeacute přaacutetelstviacute ničiacutem jinyacutem než uacutečastiacute podiacutelem na tom-to zaacutekladniacutem rozměru vztahu k Bohu To takeacute naznačuje jeden z důvodů proč dochaacuteziacute k zaacuteměnaacutem a povrchniacutem chaacutepaacuteniacutem přaacutetelstviacute kde chybiacute živyacute vztah s Bo-hem je jen velmi těžkeacute aby se skutečneacute přaacutetelstviacute naplno rozvinulo A to je takeacute jedniacutem z důvodů proč může byacutet zavaacutedějiacuteciacute mluvit o bdquoduchovniacutemldquo přaacutetelstviacute no-vopohanům to zniacute spiritisticky ezotericky a eacutetericky devoacutetniacute osoby pak ochot-nyacutem použiacutevaacuteniacutem teacuteto bdquoduchovniacute naacutelepkyldquo občas zaviacuterajiacute oči před mnoha uacuteskaliacute-mi přaacutetelskyacutech vztahů zvlaacuteště jde-li o vztah mezi mužem a ženou

Každeacute přaacutetelstviacute tedy buďto je bdquoduchovniacuteldquo tj vyrůstaacute z působeniacute moci Božiacute kteraacute je Osobou totiž z vanutiacute Ducha Svateacuteho (byť je toto působeniacute v daneacutem přaacutetelstviacute zakoušeno nezřiacutedka anonymně) nebo prostě nejde o přaacutetelstviacute nyacutebrž o jinou skutečnost většinou okleštěnou a zuboženou karikaturu opravdoveacuteho přaacutetelstviacute

Teacutema přaacutetelstviacute tak nyniacute kdy je čiacuteslo hotovo vniacutemaacutem zaacuteroveň jako bdquoaktuaacutelniacuteldquo i jako bdquověčneacuteldquo Doufaacutem že už jen letmyacute pohled na skladbu člaacutenků to zřetelně doložiacute trvalyacute teologicky hlubokyacute zaacuteklad přaacutetelstviacute se snažiacute přibliacutežit jak biblickaacute studie T Soumldinga o přaacutetelstviacute s Ježiacutešem tak fi lozofi cko-teologickyacute přiacutespěvek J-M Gueullette OP o Bohu jako Přiacuteteli člověka podle nauky sv Tomaacuteše Akvinskeacuteho Rozvinutiacute a aplikace těchto zaacutekladů do duchovniacuteho života a mnoheacute aktualizačniacute podněty přinaacutešejiacute člaacutenky J Pořiacuteze OCD o přaacutetelstviacute u sv Augustina A Vandrovce OSB o přaacutetelstviacute v mnišskeacute tradici (s nepominutelnou ukaacutezkou z klasickeacuteho diacutela sv Aelreda z Rievaulx) a synteacuteza nauky sv Terezie od Ježiacuteše o křesťanskeacute mod-

EDITORIAL

litbě jako přaacutetelstviacute s Bohem z pera J Castellana OCD Propojeniacute bdquoaktuaacutelniacuteholdquos bdquověčnyacutemldquo lze naleacutezt takeacute v rozhovoru s M Żiołem OCSO

Vzhledem k tomu že editorial našiacute revue je už po leacuteta většinou psaacuten jejiacutem šeacutefredaktorem Mons Dominikem Dukou OP je snad na miacutestě ještě slůvko na vysvětlenou proč tomu tak protentokraacutet neniacute vzhledem k noveacutemu poslaacuteniacute praž-skeacuteho arcibiskupa jiacutemž byl otec Dominik nedaacutevno pověřen je pochopitelneacute že se nemohl pro svou momentaacutelniacute zanepraacutezdněnost tohoto uacutekolu zhostit Pro naacutes je to ovšem milou přiacuteležitostiacute k tomu abychom mu popřaacuteli mnoho požehnaacuteniacute ve vykonaacutevaacuteniacute svěřeneacuteho uacuteřadu a ujistili jej o svyacutech modlitbaacutech za něj a jemu svěřenou arcidieceacutezi

Pavel Vojtěch Kohut OCD

Thomas Soumlding

Přaacutetelstviacute s JežiacutešemNovozaacutekonniacute motiv

Existuje praveacute přaacutetelstviacute mezi lidmi Je o tom přesvědčena jak antika tak i mo-derniacute doba Touha po přaacutetelstviacute je v člověku hluboko zakořeněna a to nejen u dětiacute Existuje mezi muži mezi ženami nebo mezi mužem a ženou laacuteska kteraacute neniacute ovlaacutedaacutena sexualitou nyacutebrž solidaritou Laacuteska kteraacute nekonkuruje rodičov-skeacute laacutesce laacutesce k dětem či manželskeacute laacutesce Existuje spřiacutezněnost volbou kteraacute spočiacutevaacute na svobodě uacutečasti a naacuteklonnosti ale neznamenaacute uacutejmu na vlastniacutem štěstiacute nyacutebrž zkvalitněniacute života Ani antika ani moderniacute doba se nechce vzdaacutet štěstiacute takoveacuteho přaacutetelstviacute ndash proto jsou stareacute i noveacute knihy plneacute empirickyacutech zpraacutev a rad jak lze toto štěstiacute najiacutet

Existuje takeacute praveacute přaacutetelstviacute mezi Bohem a lidmi Antika o tom přesvědčena neniacute a takeacute moderniacute doba vyjadřuje v tomto směru skepsi Nejsou bohoveacute naacutelado-viacute Neniacute Bůh člověku až přiacuteliš vzdaacutelenyacute až přiacuteliš vznešenyacute až přiacuteliš velkyacute než aby mu mohl byacutet dobryacutem přiacutetelem A nejsou lideacute přiacuteliš egoističtiacute aby se mohli přaacutete-lit s Bohem Jak velkyacute zaacutejem maacute Bůh na životě člověka Jak bliacutezko si lideacute hodlajiacute připustit Boha k sobě Teacutema přaacutetelstviacute s Bohem je veskrze aktuaacutelniacute Znamenalo by pro naacutes skvělou vyhliacutedku na život v němž by se vjedno propojila laacuteska k Bohu a laacuteska k bližniacutemu stvořeniacute člověka k obrazu Božiacutemu a radost ze života Je však přaacutetelstviacute s Bohem viacutec než jen pouhyacute sen A nekonkuruje laacutesce k Bohu přece jen lidskeacute přaacutetelstviacute Nebo mezi nimi existuje jakeacutesi spojeniacute či dokonce jednota

Může však takoveacute přaacutetelstviacute s Bohem vůbec existovat aniž by zraňovalo božstviacute Boha a lidskost lidiacute

Přaacuteteleacute v Řecku

Aristoteleacutes věnoval několik knih sveacute Etiky Niacutekomachovy přaacutetelstviacute (knihy VIIIndashX)13

Řeckyacute fi lozof věděl jak je důležitaacute angažovanost v politice život v rodině dobreacute povolaacuteniacute a kvetouciacute hospodaacuteřstviacute Věděl však takeacute jak je pro člověka důležiteacute miacutet dobreacute přaacutetele V přaacutetelstviacute viděl životně nezbytnou ctnost bdquoBez přaacutetel by si nikdo nepřaacutel žiacutet byť i měl všechna ostatniacute dobraldquo (VIII a n) Co však je praveacute přaacutetelstviacute

SALVE

a) Tři druhy přaacutetelstviacute

Aristoteleacutes cituje přiacutesloviacute kteraacute jsou v miacuterně pozměněneacute podobě běžnaacute dodnes bdquoRovnyacute rovneacuteho si hledaacuteldquo (Etika Niacutekomachova VIII a 13) bdquojedno srdce a jed-na dušeldquo (IX b ) bdquopřaacutetelům všechno společnoldquo (IX b ) bdquospolečneacute jsou věci přaacutetelldquo (VIII b 13n) přaacuteteleacute sdiacutelejiacute bdquoradost i žalldquo (IX a n) Na tato slova pak navazuje v dalšiacutem vyacutekladu Aristoteleacutes by samozřejmě nebyl žaacutednyacute fi lozof kdyby pouze potvrzoval moudrosti všedniacuteho života Podrobuje je naopak kritice modifi kuje je a snažiacute se přaacutetelstviacute zevrubně prozkoumat podobně jako to činiacute Platoacuten ve sveacutem dialogu Lysis

Aristoteleacutes rozlišuje tři druhy přaacutetelstviacute prvniacute je pro radost druheacute přinaacutešiacute uži-tek a třetiacute činiacute dobro Všechny tři druhy přaacutetelstviacute charakterizuje rovnost a po-spolitost bdquoPřaacutetelstviacute jest rovnostldquo (Etika Niacutekomachova IX b ) Ovšem zaacute-važnost a forma teacuteto rovnosti a jim odpoviacutedajiacuteciacuteho přaacutetelstviacute je velmi rozdiacutelnaacute Můžeme se setkaacutevat se stejně smyacutešlejiacuteciacutemi lidmi abychom společně pěstovali sport nebo se věnovali koniacutečkům Když se z takoveacuteho setkaacuteniacute nic viacutec nevyvine zůstaneme spolu jen tak dlouho dokud k tomu budeme miacutet chuť Existujiacute takeacute

bdquoobchodniacute přaacuteteleacuteldquo jejichž přiacutezeň si musiacuteme zachovat proto aby se dařilo naše-mu obchodu Spolubojovniacuteci musejiacute držet pevně pospolu protože by jinak za-hynuli Na konci vaacutelky se pak vydajiacute každyacute svou cestou a schaacutezejiacute se nanejvyacuteš při setkaacuteniacute veteraacutenů Kolegoveacute v zaměstnaacuteniacute pracujiacute efektivněji když si nejsou tak uacuteplně nesympatičtiacute Tvořiacute však v podniku přece jen uacutečelovyacute svazek Všechna tato přaacutetelstviacute jsou křehkaacute a všichni tito přaacuteteleacute zaměnitelniacute Nejviacutece ohroženaacute a pro ostatniacute nejnebezpečnějšiacute jsou politickaacute přaacutetelstviacute Stupňovaacuteniacute bdquonepřiacutetel ndash uacutehlav-niacute nepřiacutetel ndash stranickyacute přiacutetelldquo nebylo už ani v antice ničiacutem neznaacutemyacutem Politickaacute přaacutetelstviacute sloužiacute k udrženiacute moci k haacutejeniacute zaacutejmů a k prosazovaacuteniacute požadavků Pou-ze ve velmi vzaacutecnyacutech přiacutepadech se takoveacute politickeacute přaacutetelstviacute nepěstuje na uacutekor ostatniacutech a spočiacutevaacute na vzaacutejemneacute dobreacute vůli kteraacute maacute na zřeteli i mnoheacute jineacute lidi kteřiacute nepatřiacute přiacutemo k okruhu přaacutetel Jinak je přaacutetelskaacute laacuteska přece jen zakukle-nyacutem egoismem

Zcela jinyacute je třetiacute jedinyacute spraacutevnyacute druh přaacutetelstviacute kteryacute maacute zaacutejem na dobru Dobřiacute přaacuteteleacute majiacute smysl pro dobro pro sebe a pro sebe navzaacutejem Ať už jde o poznaacuteniacute nebo radost ze života o uměniacute a vědu nebo o techniku a ekonomii ndash to co je dobreacute napomaacutehaacute lidskeacutemu společenstviacute a ve společenstviacute se takeacute intenziv-něji zakoušiacute a leacutepe podporuje Opravdoveacute přaacutetelstviacute se může rozviacutejet takeacute mezi obchodniacutemi a stranickyacutemi přaacuteteli mezi kolegy v zaměstnaacuteniacute i členy spolku O to lepšiacute je to pro přaacutetelstviacute a takeacute pro prosazeniacute spraacutevně pochopenyacutech vlastniacutech zaacutej-mů V jisteacutem smyslu je samo přaacutetelstviacute velkyacutem statkem Přaacutetelstviacute existuje samo

o sobě ovšem ne v podobě viacutece rozvinuteacuteho a s ostatniacutemi sdiacuteleneacuteho egoismu nyacutebrž v podobě vzaacutejemneacuteho objevovaacuteniacute a posilovaacuteniacute lidskosti smyslu pro kraacutesu a spravedlnosti Takovaacute přaacutetelstviacute nikomu neškodiacute na rozdiacutel od těch kteraacute sloužiacute jen jako zdroj rozkoše ke zvyšovaacuteniacute zisku a k honbě za mociacute

b) Přaacutetelstviacute ve svobodě

Praveacute přaacutetelstviacute se vyznačuje svobodou Přiacutetelkyně a přaacutetele hledaacuteme a nachaacute-ziacuteme Nikdo naacutem je nepředklaacutedaacute Platiacute že přaacutetelstviacute se musiacute pěstovat musiacute se do něho investovat čas a energie Kdo pociťuje pouze averzi ten přaacutetelstviacute brzy zanechaacute Kdo se ho však pevně držiacute udělaacute potěšujiacuteciacute zkušenost že ostatniacute lideacute mu nejsou konkurenty nyacutebrž partnery kteřiacute s niacutem sdiacutelejiacute radost i žal Stejně po-těšujiacuteciacute je to když člověk saacutem v sobě objeviacute že je ochoten pomaacutehat je schopen laacutesky a je určen ke společenstviacute

Praveacute přaacutetelstviacute předpoklaacutedaacute pospolitost To neznamenaacute že bychom spolu museli bezpodmiacutenečně traacutevit velmi mnoho času Ovšem bez hlubokeacute duševniacute naacuteklonnosti bez živeacute vyacuteměny myšlenek bez toho abychom na sebe navzaacutejem staacutele znovu mysleli a bez soucitu nevznikne žaacutedneacute přaacutetelstviacute Společneacute zaacutejmy jsou dobreacute a kraacutesneacute ale přaacutetelstviacute je viacutec než jen uacutečelovyacute svazek na čas Pokud se zaklaacutedaacute na sympatiiacutech maacute siacutelu překonaacutevat hranice mezi chudaacutekem a bohaacutečem mezi paacutenem a služebniacutekem Přaacutetelstviacute se ovšem vyznačuje vzaacutejemnostiacute Jinak by byla narušena zaacutesada rovnosti To co udělaacute jeden pro druheacuteho by měl udělat i ten druhyacute pro prvniacuteho pokud to jde Přiacutetelkyně a přaacuteteleacute musejiacute staacutet při sobě Neptaacuteme se po tom co je moje a co je tvoje nyacutebrž daacutevaacuteme to co přiacutetelkyně nebo přiacutetel potřebuje Skutečneacute přaacutetelstviacute se projevuje v nouzi Ve starověku byli lideacute zajedno že přaacuteteleacute musejiacute byacutet dokonce připraveni nasadit jeden pro druheacuteho život Tento postoj zachycuje ve vysokeacutem stylu napřiacuteklad Schillerova balada Ru-kojmiacute

c) Přaacutetelstviacute s Bohem

Ze stejneacuteho důvodu ze ktereacuteho se Aristoteleacutes zastaacutevaacute přaacutetelstviacute mezi lidmi zpo-chybňuje že by existovalo přaacutetelstviacute mezi lidmi a Bohem (Etika Eudemova b n Magna Moralia b a jinde) v tomto vztahu chybiacute podle Aristotela rov-nost kteraacute je však pro přaacutetelstviacute podstatnaacute Bohoveacute mohou docela jistě udělat něco pro lidi a lideacute něco pro bohy Mohou navazovat kontakt Řekoveacute věděli sveacute o milaacutečciacutech bohů ndash a takeacute o vrtošiveacutem osudu (Iliada a jinde) Platoacuten ovšem hovořil o přaacutetelstviacute bohů s lidmi ale jen s těmi dobryacutemi ctnostnyacutemi (Symp 13b

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

SALVE

a aj) V jeho stopaacutech kraacutečeli Iacutesokrateacutes (Or ) a Xenofoacuten (Mem IV 13) Toho kdo respektuje Boha nazyacutevaacute Epikteacutetos bdquopřiacutetelem bohůldquo (Diss II ) Avšak Aristoteleacutes je přiacutesnějšiacute S bdquonehybnyacutemldquo hybatelem nelze miacutet žaacutedneacute přaacutetelskeacute vztahy A bohoveacute ať už jsou sebelidštějšiacute jsou přece jen od lidiacute odděleni musejiacute si držet odstup Ve skutečnosti nemohou miacutet s lidmi nic společneacuteho jinak by po-zbyli sveacuteho božstviacute Naopak přaacutetelstviacute mezi lidmi je nezbytneacute mimo jineacute proto že člověk bez něho sotva dokaacuteže snaacutešet raacuteny osudu

To že je přaacutetelstviacute s Bohem problematickeacute souvisiacute s lidskou svobodou Přaacute-telstviacute s Bohem by mohlo existovat jen v přiacutepadě kdyby Bůh a člověk nebyli konkurenty Řečtiacute bohoveacute však patřiacute ke stejneacutemu kosmu jako lideacute Proto se rodiacute myacutetus o Promeacutetheovi Lideacute kteřiacute si musejiacute svou svobodu na boziacutech vyvzdorovat nemohou byacutet jejich přaacuteteli Pouze lideacute kteřiacute by dostali svou svobodu darem od Boha by se s niacutem mohli přaacutetelit aniž by se přitom zřekli sami sebe

Přaacuteteleacute v Izraeli

Eacutetos přaacutetelstviacute Stareacuteho zaacutekona odpoviacutedaacute do značneacute miacutery antice V raacutemci mono-teismu se přaacutetelstviacute s Bohem staacutevaacute probleacutemem a možnostiacute

a) Moudrost přaacutetelstviacute

Nejslavnějšiacute starozaacutekonniacute dvojiciacute přaacutetel je David a Jonatan dva nestojiacute na stej-neacute uacuterovni David se vypracoval z ničeho Jonatan je kraacutelovskyacute syn Jonatan však uzavře s Davidem kteryacute se později stane otcovyacutem naacutestupcem uacutemluvu (Sam 13) aby ho před Saulem chraacutenil (srov Sam ) Aniž by to tušil připojil se tiacutem k Božiacutemu plaacutenu spaacutesy Jonatan je tiacutem kdo daacutevaacute David tiacutem kdo přijiacutemaacute Jo-natan přijal Davida do sveacuteho srdce a bdquozamiloval si ho jako sebe sameacuteholdquo (Sam 13 ) To dokazuje svyacutemi činy Při uzavřeniacute uacutemluvy daruje Davidovi svůj plaacutešť a celou svou vyacutezbroj (Sam ) a nemohl tak svou důvěru k přiacuteteli pro-jevit zřetelněji Ačkoliv jeho otec Saul usiluje Davidovi o život Jonatan mu zů-staacutevaacute věrnyacute (Sam ndash ) Na druheacute straně David neniacute jen vděčnyacute Hluboce truchliacute nad svyacutem mrtvyacutem přiacutetelem jehož laacuteska mu byla vzaacutecnějšiacute než laacuteska žen (Sam ) S tiacutemto přiacuteběhem koresponduje to jakyacute vyacuteznam přičiacutetajiacute přaacutetelskeacute laacutesce biblickeacute poučneacute knihy Přaacutetelstviacute maacute byacutet věrneacute (Př ) a spolehliveacute (Př ) osvědčuje se v krizi přičemž přiacuteteli ani nepředhazuje jeho viny (Př ) ani mu falešně nelichotiacute (Př n) Podobně se o přaacutetelstviacute vyjadřuje Si-rachovcova kniha Sirachovec viacute co je praveacutemu přaacutetelstviacute společneacute a v jakyacutech zkouškaacutech se osvědčuje (Sir ndash ndash 13ndash) a konkretizuje že nejlepšiacute

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

cestou k němu je baacutezeň před Bohem a věrnost Zaacutekonu Praveacute přaacutetelstviacute spočiacutevaacute v moudrosti a kdo je moudryacute hledaacute si dobreacute přaacutetele

b) Laacuteska k Bohu jako přaacutetelstviacute s Bohem

Platiacute ovšem toteacutež takeacute pro vztah k Bohu Staryacute zaacutekon je v tomto směru zdržen-livyacute Boha se maacuteme baacutet a milovat ho bdquocelyacutem srdcem celou dušiacute i veškerou svou silouldquo (Dt n) Neboť Bůh miluje svůj lid Může však byacutet on jeden a jedinyacute pro lidi přiacutetelem A může se člověk vůbec přaacutetelit s Bohem Neniacute v tom vlastně něco rovnostaacuteřskeacuteho Zdrženlivost Stareacuteho zaacutekona je opraacutevněnaacute Bůh se nechce rovnat lidem a lideacute musejiacute uznat Božiacute jedinečnost A je tato jedinečnost slučitelnaacute s přaacutetelstviacutem Vztahy mezi přaacuteteli mohou byacutet v zaacutesadě asymetrickeacute ale neztros-kotaacute na monoteismu principiaacutelniacute vzaacutejemnost přaacutetelstviacute

Přesto se najdou některeacute starozaacutekonniacute a starožidovskeacute texty ktereacute se zmiňujiacute o přaacutetelstviacute s Bohem Jsou to takoveacute texty ktereacute se otevřely řeckeacutemu myšleniacute a řeckeacutemu jazyku ale zůstaly biblicky laděny Všechny se zaobiacuterajiacute probleacutemem jak Bůh vůbec může navazovat vztahy s lidmi když je jeden jedinyacute Jinak řečeno pokud existuje skutečnaacute laacuteska mezi Bohem a lidmi což Staryacute zaacutekon na mnoha miacutestech řiacutekaacute nejde snad přece jen o zvlaacuteštniacute formu přaacutetelstviacute

Na tuto otaacutezku odpoviacutedaacute kladně moudryacute kraacutel Šalomoun Podle Knihy moud-rosti což je nejmladšiacute kniha Stareacuteho zaacutekona velebiacute Šalomoun vlaacutedu Božiacute moud-rosti Jiacute naacuteležiacute veškeraacute moc proto bdquoobnovuje vesmiacuter a tiacutem že od věků do věků vstupuje do svatyacutech dušiacute dělaacute z nich Božiacute přaacutetele a prorokyldquo (Mdr srov ) Symptomatickeacute jsou zde dvě věci bez prostředniacuteka jako je moudrost neniacute přaacutetelstviacute s Bohem možneacute a vznikaacute působeniacutem samotneacuteho Boha kteryacute použiacutevaacute moudrost k tomu aby uzavřel přaacutetelstviacute Kdo vytaacutehne do boje proti představě přaacutetelstviacute s Bohem Božiacute jedinečnost nepočiacutetaacute s jeho všemohoucnostiacute Přesto zů-staacutevaacute v Knize moudrosti nejasneacute co viacutec maacute bdquopřaacutetelstviacuteldquo znamenat než bliacutezkost a laacutesku k Bohu a můžeme se ptaacutet kdo je vlastně bdquota paniacute moudrostldquo když ne bohyně

Daacutele se dostaacutevaacute Filoacuten Alexandrijskyacute Maacute před očima Abrahaacutema Snad nava-zuje na ndash mimochodem mnohoznačnaacute ndash znaacutemaacute citovanaacute miacutesta z Izaiaacuteše () a z Druheacute knihy kronik ( kde však ve Vulgaacutetě najdeme na rozdiacutel od Septuagin-ty vyacuteraz bdquoamicusldquo) V každeacutem přiacutepadě navazuje na poněkud širšiacute židovskou tradi-ci kteraacute zanechala stopu takeacute u apoštola Jakuba (13) a u Klementa Řiacutemskeacuteho (Prvniacute Klementův list ) V podstatě se nejednaacute o nic většiacuteho a nic menšiacute-ho než o zvlaacuteštniacute vztah důvěry kteraacute spočiacutevaacute na Božiacutem vyvoleniacute a na Abrahaacutemo-vě viacuteře Filoacuten ovšem refl ektuje jak k tomuto přaacutetelstviacute dochaacuteziacute13 Komunikačniacute

SALVE

probleacutem s niacutemž přichaacuteziacute abstraktniacute monoteismus řešiacute Filoacuten biblickyacutem přivlast-něniacutem novoplatonskeacute teologie Podle niacute nenavazuje Bůh ve sveacute fi lantropii přiacute-myacute nyacutebrž nepřiacutemyacute kontakt s lidmi a to prostřednictviacutem Logu-Slova (Decal 1313) A lideacute kteřiacute nachaacutezejiacute cestu k Bohu jsou vedeni za hranice sebe samyacutech ale zaacute-roveň do netušenyacutech hloubek svyacutech dušiacute jež nemohou svyacutem vlastniacutem vědomiacutem nikdy obsaacutehnout Přaacutetelstviacute s Bohem vede tedy člověka pryč od světa ovšem zaacuteroveň k hlubšiacute poslušnosti Zaacutekonu Filoacuten sice ukazuje že onu naději kterou si představovali Řekoveacute totiž byacutet dobryacutem přiacutetelem bohů jedinyacute pravyacute Bůh nerušiacute ale přitom nechaacutevaacute některeacute otaacutezky otevřeneacute ndash jak je to s poměrem Boha ke Slovu a s jednotou těla duše a ducha u člověka

Přaacuteteleacute Ježiacutešovi

V Noveacutem zaacutekoně je přaacutetelstviacute spiacuteše teacutematem ekleziologie než etiky Vychaacuteziacute z christologie Existuje přaacutetelstviacute s Ježiacutešem Synem Božiacutem kteryacute se stal člověkem Přaacutetelstviacute s lidmi a přaacutetelstviacute s Bohem se sjednocuje Z něho vyplyacutevajiacute přaacutetelstviacute v ciacuterkvi

a) Přaacutetelstviacute v ciacuterkvi

Eacutetos přaacutetelstviacute neniacute v Noveacutem zaacutekoně negovaacuten spiacuteše se tu ale klade otaacutezka kde lze skutečneacute přaacutetelstviacute najiacutet Zaacutesadniacute odpověď zniacute v obci Ježiacuteš předpoviacutedaacute že jeho učedniacuteci zažijiacute jak budou zrazeni svyacutemi přaacuteteli (Lk ) A veškeryacute cy-nismus Heroda a Pilaacuteta se projevuje v tom že se v den Ježiacutešovy popravy staacutevajiacute

bdquopřaacutetelildquo (Lk 13) Přaacutetelstviacute projevujiacuteciacute se pohostinnostiacute [Gastfreundscha ] (Řiacutem 13 m 13 t Žid 13 Petr ) je samozřejmostiacute i mimo židovskou obec spoleacutehaacute na ni takeacute Ježiacuteš když posiacutelaacute učedniacuteky do světa a nabaacutedaacute je aby si na svou misijniacute cestu nic nebrali a aby zaklepali na prvniacute domovniacute dveře (Mk bndash13) Skutky apoštolů nezamlčujiacute že se Pavel přaacutetelil i s nekřesťany mezi nimiž byli i vysociacute uacuteředniacuteci v provincii Asie (Sk 13 srov )

V době kdy byli křesťaneacute pronaacutesledovaacuteni jako menšina podezřiacutevaacuteni jako fa-natici a pomlouvaacuteni jako blaacutezni měla vnitřniacute soudržnost obciacute velkyacute vyacuteznam Ne-spojovaly je etnickeacute sociaacutelniacute a kulturniacute faktory nyacutebrž společnaacute viacutera a společnaacute naděje ( t 13) Obraacuteceniacute je svobodnyacutem aktem Kdo věřiacute řiacutekaacute se stejnou in-tenzitou bdquojaacuteldquo i bdquomyldquo Proto se společenstviacute věřiacuteciacutech nikoli bezdůvodně nazyacutevaacute společenstviacutem přaacutetel byť se to v Noveacutem zaacutekoně vyskytuje jen zřiacutedka Když chce Pavel charakterizovat soužitiacute uvnitř obce cituje zaacutesady etiky přaacutetelstviacute bdquoNoste vzaacutejemně svaacute břemenaldquo (Gal ) bdquoRadujte se s radujiacuteciacutemi plačte s plačiacuteciacutemildquo

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

(Řiacutem ) budete bdquostejně smyacutešletldquo (Flp ) Lukaacuteš vidiacute prvotniacute obec tak že uskutečňuje antickyacute ideaacutel přaacutetelskeacuteho společenstviacute miacutet bdquojedno srdce a jednu dušildquo a bdquovše společneacuteldquo (Sk 13) Takeacute Janova obec se považuje za skupinu přaacute-tel (13Jan )

Můžeme si tu položit otaacutezku zda tedy byla myšlenka přaacutetelstviacute přijatelnaacute jen pro maleacute skupiny prvotniacuteho obdobiacute Přaacutetelstviacute je skutečně něco osobniacuteho a ne-snaacutešiacute se s anonymitou Kruhy přaacutetel snadno podleacutehajiacute nebezpečiacute vylučovat ostat-niacute Avšak kořeny ekleziaacutelniacuteho přaacutetelstviacute sahajiacute hluboko Spočiacutevajiacute v novozaacutekon-niacutem chaacutepaacuteniacute společenstviacute Kliacutečovyacutem slovem Pavlovy ekleziologie je koinonia13

Společenstviacute věřiacuteciacutech je tak pevneacute proto že je s nimi ve spojeniacute ještě někdo třetiacute je to Ježiacuteš Kristus kteryacute zaručuje věřiacuteciacutem podiacutel na sobě sameacutem a je tak zaacutekladem jejich soudržnosti To se děje nejintenzivněji v eucharistii (Kor n) Jan zapojuje teacutema přaacutetelstviacute do hlavniacute linie sveacute teologie agapeacute kteraacute vychaacuteziacute z laacutesky mezi Otcem a Synem a vede v siacutele Ducha Svateacuteho k uacutečasti věřiacuteciacutech na teacuteto laacutes-ce

b) Ježiacuteš jako přiacutetel

Christologie se tak osvědčuje jako kliacuteč k ekleziologii přaacutetelstviacute Čtvrtyacute evange-lista ji důsledně odvozuje z působeniacute samotneacuteho Ježiacuteše V Janově evangeliu se nejzřetelněji ukazuje že Ježiacuteš uzaviacuteral přaacutetelstviacute Jedniacutem z jeho přaacutetel kteryacute ne-patřil k užšiacutemu okruhu učedniacuteků byl Lazar nad niacutemž plakal a poteacute ho vyvedl z hrobu (Jan 13) Kristovi protivniacuteci ho podle synoptiků pomlouvajiacute jako

bdquopřiacutetele celniacuteků a hřiacutešniacutekůldquo (Mt Lk 13) a vůbec netušiacute jak velkou majiacute pravdu

Je rozhodujiacuteciacute že Ježiacuteš vidiacute i sveacute učedniacuteky jako přaacutetele Lukaacuteš tento motiv znaacute ovšem spiacuteše mimochodem (Lk ) Důležityacutem teacutematem se přaacutetelstviacute staacutevaacute u Jana Kliacutečovyacutem miacutestem je Ježiacutešova druhaacute řeč na rozloučenou Když Ježiacuteš umyl nohy svyacutem učedniacutekům (Jan 13) sňal z nich svyacutem zjeveniacutem ve slovech bdquojaacute jsem ta cesta pravda a životldquo (Jan ) v prvniacute řeči na rozloučenou (Jan ) strach že je svyacutem odchodem k Otci (Jan 13n) nechaacute na holičkaacutech Potom ndash a toto miacutesto mož-naacute vzniklo až v průběhu psaniacute Janova textu ndash jim vysvětlil jak mohou žiacutet ve svě-tě bez jeho tělesneacute přiacutetomnosti vedeni Duchem Svatyacutem (Jan ) Rozhodujiacuteciacute jenezlomnost jeho laacutesky kteraacute se maacute odrazit v jejich vzaacutejemneacute laacutesce bdquoToto pakje meacute přikaacutezaacuteniacute milujte se navzaacutejem jako jsem jaacute miloval vaacutesldquo (Jan )13 Ježiacuteš jevzorem v laacutesce ale viacutec než to jeho laacuteska je zaacutekladem laacutesky učedniacuteků a ještě mno-hem viacutec jeho laacuteska vyvolaacutevaacute laacutesku učedniacuteků a projevuje se skrze ni i když se v niacute nikdy nerozplyne Ježiacutešova laacuteska proměňuje jejich postaveniacute Ze služebniacuteků se

SALVE

staacutevajiacute přaacuteteleacute bdquoUž vaacutes nenazyacutevaacutem služebniacuteky neboť služebniacutek neviacute co dělaacute jeho paacuten ale nazyacutevaacutem vaacutes přaacuteteli protože všechno co jsem slyšel od sveacuteho Otce jsem vaacutem dal poznatldquo (Jan ) Když už Ježiacuteš svyacutem učedniacutekům neřiacutekaacute bdquoslužebniacutecildquo nyacutebrž bdquopřaacuteteleacuteldquo neměniacute tak jen jejich označeniacute nyacutebrž se tiacutem proměňuje celyacute je-jich život bdquoSlužebniacutecildquo jsou jako ti kteřiacute musejiacute Ježiacuteše uznaacutevat jako sveacuteho paacutena Jinak by se nemohlo uskutečnit poslaacuteniacute (Jan 13) To že Ježiacuteš saacutem je paacuten odraacutežiacute nouzi biacutedu smrtelnost a potřebu spaacutesy lidiacute Když však Ježiacuteš nazyacutevaacute bdquoslužebniacutekyldquo svyacutemi bdquopřaacutetelildquo jsou jimi On bdquoPaacuten a Mistrldquo (Jan 1313) jim umyl nohy a tak je očistil (Jan 13) Bez přaacutetelstviacute ktereacute jim Ježiacuteš daroval by nemohli miacutet uacutečast na jeho poslaacuteniacute o němž mluviacute v bezprostředně naacutesledujiacuteciacute větě (Jan ) smyslem Ježiacutešova poslaacuteniacute však neniacute to aby se učedniacuteci vyhřiacutevali v zaacuteři Ježiacutešovy laacutesky nyacute-brž aby lideacute jimž přinaacutešejiacute slovo Božiacute nebyli v žaacutedneacutem přiacutepadě v nevyacutehodě proti těm s nimiž se setkal saacutem Ježiacuteš Všichni jsou odkaacutezaacuteni na nedělitelnou Božiacute laacutesku a majiacute praacutevo ji zakusit Změna postaveniacute kteraacute znamenaacute změnu bytiacute vychaacuteziacute podle Jana () z toho že Ježiacuteš zjevil učedniacutekům co mu ukaacutezal Otec (Jan ) Toto zjeveniacute neniacute však jen pouhaacute informace nyacutebrž sděleniacute laacutesky Božiacute ke světu kteraacute se projevuje darovaacuteniacutem Syna (Jan 13)

Toto sděleniacute zahrnuje i Ježiacutešovu smrt dokonce se v niacute v uacuteplnosti projevuje Nikoli naacutehodou mluviacute Ježiacuteš praacutevě ve sveacute řeči na rozloučenou o přaacutetelstviacute se svyacutemi učedniacuteky Jejich přaacutetelstviacute je jeho smrtiacute poznamenaacuteno ndash a sahaacute až za ni Kliacutečovaacute věta zniacute bdquoNikdo nemaacute většiacute laacutesku nad takovouto položit svůj život za sveacute přaacutete-leldquo (Jan 13)13 Tato slova citujiacute topos heleacutenistickeacute etiky přaacutetelstviacute ovšem zaacuteroveň tento obraz prolamujiacute Řekoveacute znali stejně jako Žideacute přaacutetelskou službu ve vyacuteji-mečneacutem zastoupeniacute přiacutetel umiacuteraacute za druheacuteho aby ten nemusel zemřiacutet Ježiacutešovo zastoupeniacute je však zahrnujiacuteciacute jeho učedniacuteci umiacuterajiacute s niacutem a proto s niacutem takeacute vsta-nou z mrtvyacutech podle Jana majiacute už nyniacute život věčnyacute Smrt již za sebe navzaacutejem podstupujiacute přaacuteteleacute se v Řecku stala teacutematem trageacutedie v niacutež se na zemi odehraacutevajiacute principiaacutelně neřešitelneacute konfl ikty bohů do nichž jsou zatahovaacuteni i lideacute Proto se smrt člověka za ktereacuteho zemřel jeho přiacutetel pouze časově odklaacutedaacute Ježiacuteš však smrt zrušil On je tiacutem kteryacute zemřel za sveacute přaacutetele aby oni mohli žiacutet On je dob-ryacutem pastyacuteřem kteryacute dal svůj život za ovce (Jan )

Ježiacutešova laacuteska neplatiacute jen těm kteřiacute jsou již jeho přaacuteteli spiacuteše z nich přaacutetele teprve dělaacute ndash tiacutem že verifi kuje svaacute slova svyacutem životem až k smrti Proto je jen ve zdaacutenliveacutem protikladu k Pavlově relativizaci etiky přaacutetelstviacute v listu Řiacutemanům (n) Apoštol Pavel na tomto miacutestě vyklaacutedaacute že mezi lidmi může panovat nanej-vyacuteš naděje že někdo zemře pro dobreacuteho člověka avšak Bůh obětoval sveacuteho syna za lidi když byli ještě jeho nepřaacuteteli Janova přaacutetelskaacute laacuteska zaměřuje pohled na smiacuteřeniacute přaacutetelstviacute s Bohem ktereacute se vzniacutetiacute diacuteky osobě Ježiacuteše

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

V Janově teologii se objevuje přaacutetelstviacute s Bohem v podobě přaacutetelstviacute s Ježiacutešem To že toto přaacutetelstviacute existuje se nezaklaacutedaacute pouze na všemohoucnosti Božiacute nyacutebrž zaacuteroveň na jeho všeobjiacutemajiacuteciacute dobrotě na laacutesce kterou nejen věnuje nyacutebrž jiacute je (Jan ) V setkaacuteniacute s Ježiacutešem se však rozhořiacute takeacute lidskeacute přaacutetelstviacute podniacuteceneacute Ježiacutešem kteryacute uzaviacuteraacute přaacutetelstviacute se svyacutemi učedniacuteky Při všiacute asymetrii tohoto vztahu mezi nimi existuje pravaacute vzaacutejemnost protože Ježiacuteš prohlaacutesil učedniacuteky za sveacute přaacute-tele Ježiacutešovo přaacutetelstviacute zpečetěneacute v jeho smrti je tak velkeacute že se ze bdquoslužebniacutekůldquo staacutevajiacute svobodniacute lideacute kteřiacute mohou milovat a ve sveacute laacutesce k Bohu nejsou jen objekty Božiacute milosti nyacutebrž subjekty jež mohou přaacutetelstviacute opětovat a tak je upevňovat

c) bdquoMiluješ mneldquo

Je Ježiacutešovo přaacutetelstviacute k učedniacutekům opětovaacuteno Jan probiacuteraacute toto velkeacute teacutema na Pe-trově přiacutekladu Když Ježiacuteš ohlaacutesil ve večeřadle svou smrt a nepřiacutemo takeacute Petrovo umučeniacute (Jan 1313) Petr prohlaacutesil pln sebevědomiacute ale přitom v naprosteacutem ne-pochopeniacute bdquoSvůj život za tebe daacutemldquo (Jan 1313) Oproti synoptickeacute tradici podle niacutež Petr prohlašuje že je ochoten s Ježiacutešem zemřiacutet (Mk 13) je Janův obraz pod-statně vystupňovaacuten Evangelista Jan ironizuje ideaacutel přaacutetelstviacute Petr poznaacutevaacute že Ježiacuteš chce byacutet jeho přiacutetelem a obětovat za něj život ndash a věřiacute že z něho může tuto přaacutetelskou službu sejmout Nemůže to byacutet většiacute nepochopeniacute toho kdo je Ježiacuteš a kdo je on saacutem co pro něho Ježiacuteš musiacute udělat a co od něho Petr smiacute přijmout Konec je dovypraacutevěn rychle takeacute podle Jana zapře Petr sveacuteho Mistra (Jan 1313 ndashn)

Vyacutesledkem Ježiacutešovy přaacutetelskeacute služby je to že tento smutnyacute konec přesto nestojiacute v cestě noveacutemu počaacutetku Než se však toto trauma vyřešiacute trvaacute to až do třetiacuteho Je-žiacutešova zjeveniacute což je zjeveniacute u beriadskeacuteho jezera Tak jako Petr třikraacutet zapřel Ježiacuteše ptaacute se takeacute Ježiacuteš svyacutech učedniacuteků třikraacutet na to zda ho milujiacute (Jan n) Evangelista Jan si pohraacutevaacute se slovesy Ježiacuteš se dvakraacutet ptaacute tak že použije sloveso agapaacuteo Petr odpoviacutedaacute vždy slovem phileacuteo Seacutemantickyacute rozdiacutel těchto slov je nepa-trnyacute ale zřejmyacute Agaacutepe znamenaacute v jazyce Stareacuteho i Noveacuteho zaacutekona v prvniacute řadě laacutes-ku Boha k sveacutemu lidu kteryacute odpoviacutedaacute na laacutesku lidu k němu a k bližniacutemu naproti tomu philiacutea je přaacutetelskaacute laacuteska Ježiacuteš se tedy ptaacute na Petrovo agape protože v jeho laacutesce k němu se musiacute osvědčit laacuteska k Bohu k niacutež je Petr jako pastyacuteř ustanovenyacute Ježiacutešem naleacutehavě povolaacuten Když Petr odpoviacutedaacute ujištěniacutem o sveacute philia znovu se tak zpřiacutetomňuje jeho dřiacutevějšiacute nevhodnyacute slib že prokaacuteže Ježiacuteši tu nejkrajnějšiacute přaacute-telskou službu že za něj obětuje život Teprve třetiacute čaacutest rozhovoru vede k doko-naleacutemu souzněniacute otaacutezky a odpovědi Ježiacuteš se ptaacute a Petr kteryacute nepotlačuje smutek nad vlastniacutem selhaacuteniacutem ujišťuje Ježiacuteše o sveacutem přaacutetelstviacute k němu Petr se stane mu-

SALVE 13

čedniacutekem jak mu Ježiacuteš předpověděl (Jan n) Nasadiacute svůj život kvůli Ježiacuteši ndashale ne proto aby ho ušetřil smrti nyacutebrž aby ziacuteskal uacutečast na jeho smrti a životě

Petr prvniacute z učedniacuteků neniacute jen pastyacuteřem Ježiacutešova staacuteda nyacutebrž takeacute vzorem pro všechny kteřiacute Ježiacuteše naacutesledujiacute Na Petrovi se zřetelně projevuje že přaacutetelstviacute s Bohem se v křesťanstviacute realizuje v přaacutetelstviacute s Ježiacutešem ndash protože Slovo Božiacute se stalo člověkem a Syn Božiacute dal svůj život za spaacutesu lidiacute V tomto přaacutetelstviacute zaacuteležiacute jako v každeacutem jineacutem přaacutetelstviacute na spolehlivosti věrnosti a ochotě pomoci V tom-to přaacutetelstviacute se projevuje svoboda protože Ježiacutešova pravda osvobozuje (Jan 13) Je to přaacutetelskyacute vztah radikaacutelniacute nerovnosti kteraacute však nekonečně transcenduje protože Ježiacuteš je člověk a radikaacutelniacute rovnosti kteraacute nekonečně transcenduje pro-tože tento člověk je bdquoBůhldquo jak vyznaacutevaacute Tomaacuteš (Jan ) Takoveacute přaacutetelstviacute si nemůže konkurovat s lidskyacutem přaacutetelstviacutem Může se však v tomto přaacutetelstviacute proje-vit a zobrazit a to nejprve ve společenstviacute věřiacuteciacutech

Z německeacuteho originaacutelu bdquoFreundschaft mit Jesus Ein neutestamentliches Motivldquo INCommunio č s ndash přeložil Petr Kaška

POZNAacuteMKY K Treu bdquoFreundscha ldquo IN RAC s ndash13 A Muumlller bdquoFreundscha ldquo IN HWPh s ndash J-C Fraisse Philia La notion drsquoamitieacute dans la philosophie antique Paris O Kaiser bdquoLysis oder von der Freundscha ldquo () IN O Kaiser Der Mensch unter dem Schick-

sal Studien zur Geschichte eologie und Gegenwartsbedeutung der Weisheit (BZAW ) Berlin s ndash13 John T Fitzgerald (ed) Flattery and Frankness of Speech Studies on Friendship in the

New Testament World (NTS ) Leiden John T Fitzgerald (ed) Graeco-Roman Perspectives

on Friendship (SBL Recources for Biblical Study 13) Atlanta To je teze encykliky Deus Caritas est Benedikt XVI se ovšem nevěnuje přaacutetelskeacute laacutesce ale piacuteše v čem on vidiacute při pohledu upřeneacutem na Ježiacuteše Krista jednotu laacutesky k Bohu a laacutesky k bližniacutem bdquoJeho přiacutetel je myacutem přiacutetelemldquo (DCE )13 Srov Friedo Ricken bdquoIst Freundscha eine Tugend Die Einheit des Freundscha sbegriff s der Nikomanischen Ethikldquo IN eologie und Philosophie s ndash Srov Enrico Peroli bdquoLe bien de lrsquoautre Le rocircle de la sbquophilialsquo dans lrsquoethique drsquoAristoteldquo IN Revue drsquoethique et de theacuteologie morale s ndash Zvlaacuteště znaacutemyacute je přiacuteklad Fintia a Damona (Diod X 13ndash Jambl VitPyth 13n) Světlaacute stopa radikaacutelniacute etiky přaacutetelstviacute kteraacute zahrnuje nasazeniacute vlastniacuteho života za přiacutetele se však taacutehne až mno-hem daacutel od Platoacutena (Symp b) až po Seneku (Ep ) a Epikteacuteta (Diss II s) srov PhilostrVitAp VII Diog Laert VII 13 X Luc Tox 13s P Herc Srov Ruth Scoralick bdquoFreundscha in der Bibel Ansatzpunkte zum Weiterdenkenldquo IN Dia-

konia 1313 s 13ndash13

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

Srov Otto Kaiser bdquoDavid und Jonathanldquo IN Tyacutež Studien zur Literaturgeschichte des Alten Tes-

taments (FzB ) Wuumlrzburg s 13ndash Srov Patricia K Tull bdquoJonathanrsquos Gi of Friendshipldquo IN Intepretation s 13ndash13 Srov Friedrich V Reiter (ed) Freundscha bei Ben Sira (BZAW ) Berlin Jeremy Corley Ben Sirarsquos Teaching on Friendship (BJS 13) Providence RI Srov Erik Peterson bdquoDer Gottesfreundldquo IN Zeitschri fuumlr Kirchengeschichte 13 s ndash Abr 13 Sobr Men 13ab Prob Quaest Gen 1313 srov Praem f Abr 13 Všech-ny tři patriarchy společně jmenuje v Praem a Abr samotneacuteho Jakuba v Ios (srov Praem 13f) Aacutebela v Det (srov det ) Enoše Henocha a Noema v Abr ale předevšiacutem staacutele znovu Mojžiacuteše Leg Virt All 13 Plant Sobr Conf Cher Sacr Migr Mos 13 Imm srov Mos Sacr 13 Ebr Migr Her All 13 Jub CD 13 ApkAbr 13 Srov Yehoshua Amir Die hellenistische Gestalt des Judentums bei Philon von Alexandrien (FJCD ) Neukirchen-Vluyn 13 s ndash Srov Ceslav Spicq Notes de Lexicographie Neacuteo-Testamentaire (OBO ) FreiburgSchwndashGoumlt-tingen II s ndash Srov Gerhard Sellin bdquoGotteserkenntnis und Gotteserfahrung bei Philo von Alexandrienldquo IN H-J Klauck (ed) Monotheismus und Christologie Zur Gottesfrage im hellenistischen Judentum und

im Urchristentum (QD 13) FreiburgndashBaselndashWien s ndash Srov Luke Timothy Johnson bdquoMaking Connections = e Material Expression of Friendshipldquo IN Interpretation s ndash Srov Gerhard Hotze Jesus als Gast Studien zu einem christologischen Leitmotiv im Lukasevange-

lium (FzB ) Wuumlrzburg Srov Gal Paralely se nachaacutezejiacute IN Neuer Wettstein Texte zum Neuen Testament aus Griechen-

tum und Hellenismus II Texte zur Briefl iteratur BerlinndashNew York f Xenoph Mem II Soacutekrateacutes nabaacutedal přaacutetele bdquoaby se navzaacutejem podle majetku podporovalildquo Menand Sent 13

bdquoPochop že přaacuteteleacute nesou vše společněldquo Menelaos řiacutekaacute v Euripidově Ifi genii v Aulidě bdquoTruchlit společně s přiacutetelem je povinnostiacute přiacute-teleldquo () Společnaacute starost o Epafrodita kteryacute onemocněl je přaacutetelskou službou srov Rainer Metzner

bdquoIn aller Freundscha Ein fruumlhchristlicher Fall freundscha licher Gemeinscha (Phil ndash13)ldquo IN New Testament Studies s ndash13 Srov Thomas Soumlding Blick zuruumlck nach vorn Bilder lebendiger Gemeinden im Neuen Testament FreiburgndashBaselndashWien s ndash Srov Hans-Josef Klauck bdquoKirche als Freundesgemeinscha Auf Spurensuche im Neuen Tes-tament ()ldquo IN Tyacutež Gemeinde zwischen Haus und Stadt Kirche bei Paulus FreiburgndashBaselndashWien s ndash13

SALVE

13 Srov Thomas Soumlding bdquoEkklesia und Koinonia Grundbegriff e paulinischer Ekklesiologieldquo IN Catholica 13 s ndash13 Proto je přaacutetelstviacute s Kristem vždy charakterizovaacuteno eucharisticky srov Wilfried Hagemann Freundscha mit Christus Hinfuumlhrung zu einem bewussten Leben mit Jesus Christus Muumlnchen Srov Enno Edzard Popkes Die eologie der Liebe Gottes in den johanneischen Schri en Zur Se-

mantik der Liebe und zum Motivkreis des Dualismus (WUNT II) Tuumlbingen Srov Gail R OrsquoDay bdquoJesus as Friend in the Gospel of Johnldquo IN Interpretation s ndash Srov Rudolf Schnackenburg Freundscha mit Jesus FreiburgndashBaselndashWien Srov Luise Abramowski bdquoDie Geschichte von der Fuszligwaschung (Joh 13)ldquo IN Z= K s ndash13 Srov Jean Zumstein Kreative Erinnerung Relecture und Auslegung im Johannesevangelium

(A= ANT ) Zuumlrich Ke kapitole Jan srov Konrad Haldimann Rekonstruktion und Ent-

faltung Exegetische Untersuchungen zu Joh und (BZNW ) Berlin 13 Srov Thomas Soumlding Jesus und die Kirche Was sagt das Neue Testament FreiburgndashBaselndashWien s n13 Srov Jens Schroumlter bdquoSterben fuumlr Freunde Uumlberlegungen zur Deutung des Todes Jesu im Jo-hannesevangeliumldquo IN Axel von Dobbeler ndash Kurt Erlemann ndash Romans Heiligenthal (eds) Religionsgeschichte des Neuen Testaments FS Klaus Berger TuumlbingenndashBasel s 13ndash Klaus Scholtissek bdquosbquoEine groumlszligere Liebe hat niemand als wenn einer sein Leben hingibt fuumlr seine Freun-delsquo (Joh 13) Die hellenistische Freundscha sethik und das Johannesevangeliumldquo IN Joumlrg Frey ndashUdo Schnelle (eds) Kontexte des Johannesevangeliums Das vierte Evangelium in religions- und tradi-

tionsgeschichtlicher Perspektive (WUNT ) Tuumlbingen s 13ndash13

Thomas Soumlding ( ) studoval v letech ndash13 teologii germanistiku a historii v Muumlnsteru Působil jako pedagog v Hildesheimu a v Muumlnsteru Od roku je profesorem biblickeacute teologie na univerzitě ve Wuppertalu a působiacute jako hostujiacuteciacute profesor na mnoha dalšiacutech univerzitaacutech Je spoluvydavatel časopisu Communio a autorem teacuteměř dvaceti knih

Jan Pořiacutez OCD

Nic neniacute člověku na světě přaacutetelskeacute bez člověka kteryacute by mu byl přiacutetelemPřaacutetelstviacute u sv Augustina

bdquoIta in quibuslibet rebus humanis nihil est homini amicum sine homini amicoldquo V teacuteto těžko přeložitelneacute slovniacute hřiacutečce shrnuje Augustin vyacuteznam kteryacute maacute přaacutetelstviacute pro lidskyacute život Je čiacutemsi co daacutevaacute životu novou kvalitu vleacutevaacute radost relativizuje mnoheacute životniacute uacutespěchy a neuacutespěchy bdquoI když by naacutes sužovala chudoba tiacutežil žal zneklidňovala tělesnaacute nemoc působilo naacutem bolest vyhnanstviacute nebo traacutepila jakaacute-koliv jinaacute těžkost avšak byli by naacutem na bliacutezku lideacute kteřiacute se nejen umějiacute radovat s radujiacuteciacutemi ale takeacute plakat s plačiacuteciacutemi (srov Řiacutem ) kteřiacute dokaacutežou řiacutect slo-vo uacutetěchy a hovořit s laacuteskou velkaacute čaacutest hořkosti by byla odstraněnaldquo A naopak bdquoI v přiacutepadě když bychom měli přemiacuteru bohatstviacute nepotkala by naacutes ztraacuteta diacutetěte ani manžela byli bychom staacutele zdraviacute na těle bydleli v zemi jiacutež by se nedotkly pohromy avšak byli bychom mezi zvraacutecenyacutemi lidmi mezi nimiž by se nenašel nikdo jemuž bychom se mohli svěřit a z jehož strany bychom se nemuseli obaacutevat oklamaacuteniacute podvodu hněvu uacutekladů nestala by se všechna ostatniacute dobra hořkyacutemi nesnesitelnyacutemi a neschopnyacutemi přineacutest naacutem jakoukoli uacutetěchuldquo

Můžeme řiacutect že tiacutemto způsobem Augustin prožiacuteval přaacutetelstviacute před svyacutem defi ni-tivniacutem přiacuteklonem ke Kristu a křesťanstviacute Avšak ani poteacute se vyacuteznam kteryacute pro něj tento lidskyacute vztah měl nezmenšil Přesto dostaacutevaacute diacuteky objevu vztahu ke Kristu novyacute naacutedech a noveacute důrazy Tvaacuteřiacute v tvaacuteř Božiacute laacutesce ztraacuteciacute svou absolutniacute hodnotu je praacutevě touto Božiacute laacuteskou čaacutestečně relativizovaacuten To je ostatně zjevneacute už v citova-neacutem listu Probě jak se ukaacuteže až danyacute uacuteryvek zasadiacuteme do kontextu celeacuteho listu

V tomto přiacutespěvku se chceme pokusit ukaacutezat vyacutevoj Augustinova pojetiacute přaacutetel-stviacute od jeho dětskyacutech kamaraacutedstviacute kdy prožiacuteval ještě nerefl ektovaneacute vztahy ke svyacutem vrstevniacutekům přes obdobiacute mlaacutediacute v němž se vzdaacutelil od křesťanstviacute avšak přijal za svou ušlechtilou vizi přaacutetelstviacute pochaacutezejiacuteciacute z antickeacute fi lozofi e až k ob-dobiacute defi nitivniacuteho obraacuteceniacute a letům kněžskeacute a biskupskeacute služby Na několika přiacutekladech deacutele trvajiacuteciacutech vztahů rovněž uvidiacuteme změny v jejich prožiacutevaacuteniacute a to praacutevě v souvislosti s Augustinovyacutem vnitřniacutem vyacutevojem Augustinova konečnaacute syn-teacuteza tohoto teacutematu pokud o niacute lze hovořit je podobně jako jeho zpracovaacuteniacute celeacute

SALVE

řady dalšiacutech teacutemat poměrně originaacutelniacute Byl prvniacutem křesťanskyacutem autorem kteryacute vypracoval teorii křesťanskeacuteho přaacutetelstviacute a spojil tak antickou tradici vyvyšujiacuteciacute partikulaacuterniacute přaacutetelstviacute jednotlivců s křesťanskou viziacute univerzaacutelniacuteho bratrstviacute13

Augustinova povaha a jeho rodinneacute a kulturniacute zaacutezemiacute

bdquoLiacutebil jsem se saacutem sobě a toužil jsem byacutet kraacutesnyacute i v očiacutech lidiacute [hellip] A co mě viacutece lahodilo než milovat a byacutet milovaacutenldquo Těmito slovy Augustin popisuje sveacute zaacutejmy okolo šestnaacutecteacuteho roku věku avšak můžeme řiacutect že vyjadřujiacute jeho povahu kteraacute se nezměnila po celyacute život Projevovala se již v dětskeacutem věku v obdobiacute hledaacuteniacute pravdy a konečneacuteho obraacuteceniacute byla do hloubky očištěna aby nakonec dozraacutela v letech služby ciacuterkvi Již v dětstviacute byly pro Augustina nejšťastnějšiacute ty chviacutele ktereacute mohl traacutevit s kamaraacutedy Toužil po společenstviacute po uznaacuteniacute chtěl vyniknout co je doopravdy přaacutetelstviacute však ještě nechaacutepal O tom svědčiacute jeho vlastniacute slova ve Vyznaacuteniacutech kde vzpomiacutenaacute na nutnost bdquokupovatldquo si přaacutetelstviacute bdquoDopustil jsem se rovněž kraacutedežiacute [hellip] abych mohl rozdaacutevat ostatniacutem kteřiacute prodaacutevali sveacute hry ačkoli v nich nachaacutezeli podobneacute zaliacutebeniacute jako jaacute Při hře jsem propadal praacutezdneacute touze po vyniknutiacute a často jsem viacutetězstviacute ziacuteskal podvodemldquo Později se obě vzpomiacutena-naacute negativa touha po společenstviacute přaacutetel za každou cenu a touha byacutet obdivovaacuten prohloubiacute a přivedou tak mladeacuteho Augustina k životu ktereacuteho později tolik lito-val Pokusiacuteme se ukaacutezat jak se projevovala v různyacutech oblastech jeho života kteryacute ve Vyznaacuteniacutech vniacutemaacute z perspektivy sveacuteho hřiacutechu a odvratu od Boha Domniacutevaacutem se že tato perspektiva je pravdivaacute natolik nakolik velkeacute hodnoty laacutesky přaacutetelstviacute a věděniacute vztahoval egoisticky pouze saacutem k sobě a toužil jimi zabezpečit a naplnit svůj život

Společenstviacute vrstevniacuteků miloval natolik že se s nimi dopouštěl toho bdquoco by saacutem v žaacutedneacutem přiacutepadě nevykonalldquo Jednaacute se o kraacutedež hrušek na ktereacute neměl chuť a ktereacute ani neokusil Saacutem popisuje co ho laacutekalo bdquoByl to smiacutech kteryacute [hellip] draacuteždil naše srdce při pomyšleniacute že učiniacuteme něco takoveacuteho lidem kteřiacute by od naacutes něco podobneacuteho nečekali a byli by zcela proti Proč jsem se však radoval že nejsem saacutem Snad proto že neniacute jednoducheacute smaacutet se když je člověk saacutemldquo Prv-niacutem důvodem tedy byla radost ze společenstviacute druhyacutem strach že by přiacutelišnaacute bdquocit-livostldquo mohla vyvolat nevoli přaacutetel a tak oslabit jejich společenstviacute bdquoJeden řekne sbquoPojďme udělejme tolsquo a ostatniacute se stydiacute nebyacutet beze studuldquo

Dalšiacutem z probleacutemů kteryacute nedokaacutezal zvlaacutedat byla probouzejiacuteciacute se tělesnaacute tou-ha kterou pociťoval předevšiacutem okolo sedmnaacutecteacuteho roku I tato oblast byla spoje-na s přiacutekladem jeho vrstevniacuteků a přaacutetel Ve srovnaacuteniacute s nimi vniacutemal saacutem sebe jako

bdquonedostatečně hřiacutešneacuteholdquo což ho opět vedlo k touze vyrovnat se bdquoV meacute nevědo-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

mosti jsem se vrhal střemhlav do propasti tak slepyacute že jsem se styděl mezi svyacutemi přaacuteteli že nejsem stejně nestoudnyacute jako oni Když jsem slyšel jak vyvyšujiacute sveacute bezuzdnosti a chlubiacute se jimi tiacutem viacutec čiacutem byly horšiacute snažil jsem se jednat stejně a to nejen pro zaliacutebeniacute ve věci samotneacute ale takeacute pro chvaacutelu kterou jsem si tak ziacuteskaacutevalldquo Když Augustin psal svaacute Vyznaacuteniacute nahliacutežel již jak se v jeho srdci miacutesila touha po přaacutetelstviacute laacutesce a společenstviacute milovaneacute osoby s dosud nekontrolova-nou tělesnou touhou bdquoA co mě viacutece lahodilo než milovat a byacutet milovaacuten Nedržel jsem se však v hranici naacuteklonnosti duše k duši jak je tomu ve světle přaacutetelstviacute [hellip] Nedokaacutezal jsem již rozlišit jasnou modř naacuteklonnosti od mlhy chliacutepnosti [hellip] Milovat a byacutet milovaacuten se mi zdaacutelo byacutet tiacutem nejsladšiacutem a toužil jsem miacutet takeacute tělo milovaneacute osoby Takto jsem poskvrňoval přaacutetelstviacute nečistotou žaacutedostivosti zastiacute-ral jeho zaacuteř pekelnou temnotou chliacutepnosti [hellip] V těchto letech jsem měl u sebe ženu se kterou jsem však neuzavřel legitimniacute manželstviacute nyacutebrž jsem ji přijal pro svou vaacutešeň zbavenou rozumu měl jsem však jen ji samotnou a zachovaacuteval jsem jiacute věrnost jako v manželstviacute Přesto jsem v tomto svazku saacutem na sobě zakoušel obrovskyacute rozdiacutel jakyacute je mezi čistotou manželstviacute uzavřeneacuteho za uacutečelem plozeniacute a spojeniacutem pro chliacutepnou laacutesku kde se sice takeacute rodiacute děti ale proti vůli rodičů ačkoliv si po narozeniacute jejich laacutesku ziacuteskajiacuteldquo

Třetiacute oblastiacute v ktereacute se snažil zabezpečit přaacutetelstviacute a uacutectu lidiacute byla reacutetorika Kromě celeacute řady mravně pochybnyacutech vzorů ktereacute v antickeacute literatuře objevoval to byla atmosfeacutera školy kteraacute ho do hloubky ovlivnila a na niž činiacute naraacutežku ve Vyznaacuteniacutech bdquoPohleď Bože [hellip] na přiacutesnost s jakou lidštiacute synoveacute dodržujiacute zaacutekony piacutesmen a slabik přijatyacutech od těch kteřiacute před nimi použiacutevali slov a zaacuteroveň po-hleď na nedbalost jakou dokazujiacute vůči zaacutekonům věčneacute spaacutesy přijatyacutech od Tebe Pokud někdo z těch kteřiacute znajiacute a vyučujiacute stareacute zvyky vyacuteslovnosti vysloviacute homo bez aspirovaneacute prvniacute slabiky jak to uklaacutedajiacute zaacutekony gramatiky jsou lideacute pohorše-ni viacutece než když by nenaacuteviděl druheacuteho člověka a jednal tak proti Tvyacutem zaacutekonům [hellip] Ve škole takoveacute moraacutelky jsem sedaacuteval v takoveacute areacuteně jsem se cvičil Viacutece jsem se baacutel abych se nedopustil nepřesnosti v mluveniacute než se snažil vyhnout zaacutevisti vůči tomu kdo se nepřesnosti nedopustil Řiacutekaacutem toto můj Bože a vyznaacute-vaacutem před Tebou za co mě chvaacutelili lideacute jejichž přiacutezeň pro mě tehdy znamenala životniacute čestldquo

Jak hluboko byla ve společnosti Augustinovy doby zakořeněna zmiacuteněnaacute ne-gativa jichž se Augustin v mlaacutediacute nedokaacutezal vyvarovat ukazuje i postoj rodičů k jeho způsobu života a vzdělaacuteniacute Uveďme alespoň jednu citaci kteraacute se dotyacutekaacute jak jeho podlehnutiacute tělesnosti tak vzdělaacuteniacute bdquoMoji rodiče se nesnažili potlačit tento paacuted prostřednictviacutem manželstviacute zajiacutemali se pouze o to abych se naučil komponovat nejlepšiacute řeči a viacutetězit prostřednictviacutem liacutebivyacutech slovldquo Přiacutekrost těch-

SALVE 13

to slov se poněkud zmiacuterniacute pokud si uvědomiacuteme že mužskaacute nevěra a sexuaacutelniacute nevaacutezanost byly v době uacutepadku řiacutemskeacuteho impeacuteria čiacutemsi běžnyacutem a zaacutekonem tole-rovanyacutem13 Byl to jeden z nešvarů proti němuž musel Augustin již jako biskup bojovat Čaacutestečně podobnaacute byla i situace tyacutekajiacuteciacute se vzdělaacuteniacute Ačkoliv křesťan-stviacute v Augustinově době již v Řiacutemě zapustilo kořeny neexistoval ještě systeacutem křesťanskeacuteho školstviacute a vzdělaacuteniacute Proto rodiče kteřiacute chtěli svyacutem synům zajistit vyššiacute vzdělaacuteniacute neměli v podstatě jinou možnost než zvolit školu podobnou těm ktereacute navštěvoval Augustin Všechny tyto uacutedaje naacutem mohou napomoci leacutepe po-chopit co všechno mělo vliv na utvaacuteřeniacute Augustinovy osobnosti a snad i zmiacuter-nit jeho přiacutesneacute sebehodnoceniacute ve Vyznaacuteniacutech Pravdou však zůstaacutevaacute že v mlaacutediacute podlehl rovněž sveacute touze po vyniknutiacute a obdivu lidiacute tedy dalšiacutemu postoji kteryacute později musel korigovat

Dvojiacute role antickeacute kultury v Augustinově životě

Antickaacute kultura však pro Augustina nikdy nebyla jen synonymem hřiacutechu a uacutepad-ku jak by se mohlo zdaacutet na zaacutekladě předchoziacutech oddiacutelů Ani po přijetiacute křesťanstviacute se tohoto dědictviacute nezřekl Naopak Řiacutemanem zůstal po celyacute život a rozvraacuteceniacute řiacuteše barbarskyacutemi kmeny hořce litoval Jeho prvniacute a snad i nejdůležitějšiacute obraacutece-niacute totiž obraacuteceniacute při němž se v devatenaacutecti letech rozhodl hledat pravdu čemuž zůstal věrnyacute po celyacute zbytek života způsobila četba knihy pohanskeacuteho autora to-tiž Ciceronův Hortensius Podobnyacute vliv měl Cicero i na způsob jakyacutem Augustin prožiacuteval a refl ektoval přaacutetelstviacute Cicero ve sveacutem dialogu O přaacutetelstviacute (De amicitia) posbiacuteral staršiacute teorie a vypracoval synteacutezu klasickeacuteho ideaacutelu přaacutetelstviacute Přaacutetelstviacute je zde defi novaacuteno jako soulad citů naacuteklonnostiacute přesvědčeniacute jako soulad ve vě-cech lidskyacutech i božskyacutech doprovaacutezenyacute vzaacutejemnou laacuteskou Dokonaleacute přaacutetelstviacute může existovat jen mezi lidmi ctnostnyacutemi ndash ti kteřiacute nadřazujiacute nad ctnost bohat-stviacute moc nebo pocty nejsou skutečneacuteho přaacutetelstviacute schopni Proto je povinnostiacute přiacutetele pomoct přiacuteteli pokud se od ctnosti začne vzdalovat13 Takoveacute přaacutetelstviacute se pak staacutevaacute jedniacutem z největšiacutech pokladů kteryacute lze ziacuteskat natolik důležityacutem že bez něj nemaacute cenu žiacutet neboť neniacute nic sladšiacuteho než miacutet přiacutetele ktereacutemu by bylo možneacute beze strachu řiacutect vše tak jako bychom to řiacutekali sobě samyacutem Kromě to-hoto partikulaacuterniacuteho přaacutetelstviacute spojujiacuteciacuteho dvě osoby znaacute již Cicero přaacutetelstviacute ke všem lidem určiteacute společnosti v tom přiacutepadě však nejde o přaacutetelstviacute v praveacutem slova smyslu ale spiacuteše o jakeacutesi společenstviacute či lidskou bliacutezkost

V naacutesledujiacuteciacutech oddiacutelech se zaměřiacuteme na dva vztahy ktereacute Augustin prožiacuteval v obdobiacute hledaacuteniacute pravdy avšak ještě před svyacutem defi nitivniacutem přiacuteklonem ke křes-ťanstviacute Pokusiacuteme se ukaacutezat nakolik v nich Augustin žil ideaacutel přaacutetelstviacute popsanyacute

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Ciceronem a nakolik ho tyto vztahy naacutesledně odkaacutezaly na nedostatečnost tohoto ideaacutelu Oba tyto vztahy majiacute společnyacute bod neudaacutevajiacute jmeacuteno ani žaacutedneacute bližšiacute ži-votniacute souřadnice osob jichž se tyacutekajiacute

Přiacutetel ze čtvrteacute knihy Vyznaacuteniacute

Přiacuteběh tohoto přaacutetelstviacute se odehraacutel již po zmiacuteněneacutem Augustinově prvniacutem bdquoobraacute-ceniacuteldquo v době kdy vyučoval reacutetoriku v rodneacute Tagastě Při jeho liacutečeniacute ponechaacutevaacute stranou nejen jmeacuteno dotyčneacute osoby ale rovněž i širšiacute vnějšiacute popis přaacutetelstviacute Sou-střeďuje se na vnitřniacute prožitky ktereacute v něm přaacutetelstviacute působilo na sveacute uacutesiliacute o spo-lečenstviacute ve všech oblastech zcela v souladu s antickyacutem ideaacutelem a zejmeacutena na svůj prožitek ztraacutety tohoto přaacutetelstviacute z něhož můžeme poznat jak velkyacute vyacuteznam pro něj mělo bdquoV rodneacutem městě jsem měl přiacutetele mně draheacuteho diacuteky shodnyacutem zaacutelibaacutem ktereacute naacutes spojovaly [hellip] Odvedl jsem ho od praveacute viacutery kterou ještě ve sveacutem mlaacutediacute nevyznaacuteval s ryzostiacute a přesvědčeniacutem a připoutal ho k zhoubneacutemu pověrečneacutemu vyacutemyslu kteryacute byl přiacutečinou slz ktereacute pro mě proleacutevala maacute mat-kaldquo Přaacutetelstviacute trvalo teprve rok když Augustinův přiacutetel onemocněl a proto-že jeho bliacutezciacute se obaacutevali rychleacute smrti byl pokřtěn v bezvědomiacute Augustin liacutečiacute jak ihned po jeho procitnutiacute usiloval zachovat přiacutetele v bdquopravděldquo manichejskeacute-ho učeniacute bdquoJakmile mohl mluvit neboť jsme k sobě byli natolik připoutaacuteni že jsem ho nikdy neopouštěl snažil jsem se v jeho očiacutech zesměšnit křest kteryacute přijal v čase kdy neužiacuteval myšleniacute ani smyslů a předpoklaacutedal jsem že se bude smaacutet se mnou On se na mě však podiacuteval zděšeně a odpověděl mi s mimořaacutednou a naacutehlou přiacutesnostiacute že pokud chci byacutet jeho přiacutetelem měl bych s niacutem přestat mluvit tiacutemto způsobemldquo Můžeme v tomto vypraacutevěniacute zahleacutednout nakolik byli oba mladiacuteci přesvědčeni o nutnosti souladu bdquove věcech božskyacutechldquo13 pro skutečneacute přaacutetelstviacute Neviacuteme však jak by se jejich přaacutetelstviacute vyviacutejelo daacutel neboť Augustinův přiacutetel brzy po teacuteto udaacutelosti zemřel

Ve Vyznaacuteniacutech naacutesleduje po zmiacutence o přiacutetelově smrti dlouheacute liacutečeniacute Augustinova žalu a jeho refl exe nad přaacutetelstviacutem ktereacute ve skutečnosti ještě pravyacutem přaacutetelstviacutem nebylo Musiacuteme si uvědomit že tyto řaacutedky Augustin psal již jako biskup někdy kolem roku 13 zatiacutemco vzpomiacutenky se vracejiacute do roku 13 Straacutenky Vyznaacuteniacute tak můžeme chaacutepat takeacute jako plod čtvrt stoletiacute refl exe a zraacuteniacute

Nejprve se podiacutevejme jak světec vzpomiacutenaacute na prožitky z mlaacutediacute bdquoŽal zahalil temnotou meacute srdce [hellip] Moje oči ho očekaacutevaly všude a když jsem ho nenaleacutezal nenaacuteviděl jsem celyacute svět protože na něm nebyl a nemohl mi řiacutect Hle přijdelsquo jako v době kdy ještě žil ale nebyl se mnou Stal jsem se zaacutehadou saacutem sobě [hellip] Omrzelost životem se ve mně spojovala se strachem ze smrti Mysliacutem že čiacutem

SALVE

viacutece jsem ho miloval tiacutem viacutece jsem nenaacuteviděl smrt a baacutel jsem se jiacute jako kruteacuteho nepřiacutetele kteryacute mně vzal přiacutetele a chystal se v meacute představivosti pozřiacutet zakraacutetko všechny lidi pokud mohl pozřiacutet tohoto meacuteho přiacutetele [hellip] Všechno budilo v meacute duši odpor dokonce i denniacute světlo a vše co nebylo on bylo pro mě smutneacute a od-porneacute vyjma naacuteřků a plaacutečeldquo13

Tyto řaacutedky vyjevujiacute kraacutesu i tragiku antickeacuteho modelu přaacutetelstviacute a mysliacutem že můžeme řiacutect že vyjevujiacute takeacute kraacutesu a tragiku Augustinovy duše v těchto letech potažmo každeacuteho člověka dostatečně hlubokeacuteho na to aby ve sveacutem životě hle-dal skutečně cenneacute a vysokeacute hodnoty avšak zaacuteroveň člověka kteryacute ještě nepo-chopil že i to nejkraacutesnějšiacute v tomto světě nemůže jeho život defi nitivně naplnit Augustin saacutem mluviacute ve Vyznaacuteniacutech podobně Ukazuje jak může smrt bliacutezkeacute osoby člověku odhalit neštěstiacute kteryacutem je život bez Boha neštěstiacute ktereacute si dřiacuteve nedokaacute-zal uvědomit bdquoAno byl jsem nešťastnyacute a nešťastnyacute je každyacute kdo je sviacuteraacuten laacuteskou k tomu co podleacutehaacute smrti Avšak tehdy když ho tryacutezniacute ztraacuteta uvědomiacute si neštěs-tiacute jehož kořistiacute byl již před touto ztraacutetouldquo1313 Augustin ukazuje i to že mu jeho viacutera přijataacute od manichejců nebyla schopnaacute přineacutest uacutetěchu bdquoAbych [svou duši] vyleacutečil musel bych ji pozvednout k Tobě Pane Chaacutepal jsem to ale nechtěl jsem a nezdaacutelo se mi to přiacuteliš užitečneacute protože jsi pro mou mysl nebyl přesvědčivyacutem a neměnnyacutem bytiacutem nebyl jsi tedy pro mě tiacutem kyacutem ve skutečnosti jsildquo13 Nezbylo mu tedy nic jineacuteho než nadaacutele hledat uacutetěchu mezi hodnotami ktereacute nabiacuteziacute tento svět Aby přemohl neustaacutele se vracejiacuteciacute vzpomiacutenku na přiacutetele znovu opustil rod-neacute město a usadil se opět v Kartaacutegu kde čas a noveacute vztahy postupně zahladily bolest bdquoČas neniacute nečinnyacute nepřechaacuteziacute zahaacutelčivě aniž by se dotyacutekal našich citů Naopak jednaacute v našiacute duši s překvapujiacuteciacute silou [hellip] Největšiacute uacutetěchu mi [však] přinaacutešeli dalšiacute přaacuteteleacute s nimiž mě pojila laacuteska k tomu co jsme milovali namiacutesto Tebeldquo13

Prozatiacutem ponechaacuteme stranou jakeacutesi širšiacute bdquoponaučeniacuteldquo ktereacute Augustin čtenaacuteři Vyznaacuteniacute na tomto miacutestě předklaacutedaacute a podiacutevaacuteme se na dalšiacute hlubokyacute a dlouho trva-jiacuteciacute vztah opět s osobou jejiacutež jmeacuteno a jakeacutekoliv bližšiacute uacutedaje jsou čtenaacuteři odepřeny Nazveme ji matkou Adeodata Augustinova syna ktereacuteho mu praacutevě tato žena porodila

Přaacutetelstviacute s Adeodatovou matkou

Prvniacute otaacutezka kterou bychom si měli položit pokud chceme uvažovat o vztahu kteryacute ovlivňoval Augustinův život zhruba čtrnaacutect let je tato lze o něm vůbec uvažovat takeacute jako o vztahu přaacutetelskeacutem nebo jej lze na zaacutekladě některyacutech Au-gustinovyacutech vyacuteroků považovat za synonymum hřiacutechu a bezuzdnosti McNama-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

ra zastaacutevaacute ve sveacute obsaacutehleacute a jinak vynikajiacuteciacute studii toto miacuteněniacute bdquo[Nebyla mezi nimi] možnaacute žaacutednaacute vyacuteměna myšlenek jelikož tato žena neměla vzdělaacuteniacute a nebyla schopnaacute sdiacutelet s Augustinem jeho intelektuaacutelniacute hledaacuteniacute pravdy Nemohla mu po-skytnout viacutece než cit a fyzickeacute uspokojeniacute Jejich jednota mohla byacutet pouze čaacutes-tečnaacuteldquo13 Tento soud by plně odpoviacutedal antickeacutemu vzoru kteryacute jsme se pokusili vyacuteše představit Domniacutevaacutem se však že tento soud zaacuteroveň odhaluje jeden z limitů antickeacuteho ideaacutelu Takoveacute pojetiacute totiž vlastně snižuje velkeacute množstviacute vztahů mezi muži a ženami v dějinaacutech a to i v raacutemci křesťanskyacutech manželstviacute na uacuteroveň čistě citoveacuteho a tělesneacuteho uspokojeniacute alespoň v přiacutepadech kdy šlo o vztahy vzděla-nyacutech mužů a jejich žen ktereacute neměly přiacutestup ke vzdělaacuteniacute a nemohly tak byacutet svyacutem mužům rovnocennyacutemi partnerkami v bdquointelektuaacutelniacutem hledaacuteniacute pravdyldquo Otaacutezka kterou nemůžeme zcela vyřešit v tomto přiacutespěvku pak zniacute takto je manželstviacute jednou z forem nebo dokonce vyacutesostnou formou lidskeacuteho přaacutetelstviacute nebo je pouze jeho formou nedokonalou a čaacutestečnou nebo s niacutem dokonce nemaacute vůbec nic společneacuteho Je nepochybnou pravdou že Augustin daacutevaacute manželstviacute a přaacute-telstviacute do souvislosti poměrně zřiacutedka a zdaacute se že existuje text kteryacute skutečně naznačuje že manželstviacute je přaacutetelstviacute čistě podřazeneacute bdquoBůh naacutem poskytuje ně-kteraacute dobra kteraacute jsou žaacutedouciacute pro sebe sama jako moudrost zdraviacute přaacutetelstviacute jinaacute kteraacute jsou nezbytnaacute k jineacutemu uacutečelu jako jsou nauka jiacutedlo naacutepoj spaacutenek manželstviacute tělesneacute spojeniacute [hellip] Pro zušlechťovaacuteniacute přaacutetelstviacute [sloužiacute] manželstviacute a tělesneacute vztahy z těchto vztahů vyplyacutevaacute pokračovaacuteniacute lidskeacuteho roduldquo13 Z takoveacute-ho pojetiacute by se však dala odvodit nejen nadřazenost přaacutetelstviacute jakožto spiacuteše du-chovniacuteho vztahu před manželstviacutem jako vztahem spiacuteše tělesnyacutem ale i možnost že by mohlo byacutet v pořaacutedku když by mezi manželi ještě neexistovalo skutečneacute přaacutetelstviacute ktereacute by se prostřednictviacutem manželstviacute a tělesnyacutech vztahů teprve budo-valo Neniacute pochyb že mnoho takovyacutech manželstviacute existovalo a pravděpodobně i existuje avšak lze takovyacute vzor považovat za ideaacutel

Ponechme tuto otaacutezku stranou a podiacutevejme se jak saacutem Augustin na straacuten-kaacutech Vyznaacuteniacute liacutečiacute svůj vztah ke sveacute družce13 Je zřejmeacute že motivace tohoto vztahu byly z jeho strany značně různorodeacute Na to poukazuje již jednou citovanyacute text

bdquoMilovat a byacutet milovaacuten se mi zdaacutelo byacutet tiacutem nejsladšiacutem a toužil jsem miacutet takeacute tělo milovaneacute osoby Takto jsem poskvrňoval přaacutetelstviacute nečistotou žaacutedostivos-ti zastiacuteral jeho zaacuteř pekelnou temnotou chliacutepnostildquo13 Předchoziacute citaci potvrzuje i kontext celeacute VI knihy Vyznaacuteniacute v niacutež Augustin mimo jineacute uvažuje o způsobu života kteryacute by mu nejleacutepe umožnil hledat pravdu Před svyacutem přiacutetelem Alipi-em se v teacuteto době snažil ospravedlnit volbu života v manželstviacute jako slučitel-nou s životem zasvěcenyacutem hledaacuteniacute pravdy Jeho volba se však nezaklaacutedala na upřiacutemneacutem přesvědčeniacute o věci sameacute jako spiacuteše na přesvědčeniacute že neniacute schopen

SALVE

žiacutet bez ženy Co je pro naše teacutema ještě důležitějšiacute je však skutečnost že mu to-lik nešlo o neschopnost odloučit se od konkreacutetniacute ženy s niacutež žil viacutece než deset let a s niacutež měl syna ale o domnělou neschopnost žiacutet zdrženlivě Uvažoval dokonce o sňatku kteryacute by byl fi nančně vyacutehodnyacute a nepřinesl vyacutedaje bdquoPak bude vhodneacute vstoupit do manželstviacute se ženou kteraacute maacute majetek takže pro mě nebude zaacutetěžiacute Zmiacuterniacute [rovněž] mou vaacutešeň Mnoziacute velciacute a přiacutekladniacute muži se [přece] dokaacutezali věnovat studiu ačkoliv žili v manželstviacuteldquo Zejmeacutena kvůli naleacutehaacuteniacute matky kte-raacute se domniacutevala že se Augustin řaacutedně oženiacute přijme křest a povede spořaacutedanyacute život se nakonec pro manželstviacute opravdu rozhodl Ne však se svou družkou nyacutebrž s neznaacutemou diacutevkou jiacutež ještě chyběly dva roky do věku kdy bylo možneacute do manželstviacute vstoupit13 Zasnoubeniacute ovšem znamenalo nutnost propustit druž-ku jakožto překaacutežku řaacutedneacuteho manželstviacute Tato epizoda snad viacutece než všech-ny ostatniacute vyjadřuje rozporuplnost Augustinova vztahu k teacuteto ženě Na jednu stranu se odhodlaacute k jejiacutemu propuštěniacute na druhou stranu piacuteše bdquoMeacute srdce ktereacute k niacute bylo pevně připoutaneacute bylo bolestně zraněno a dlouho krvaacutecelo Ona se mezitiacutem vraacutetila do Afriky a učinila slib že již nikdy nebude patřit jineacutemu muži a zanechala mi syna kteryacute se naacutem narodil [hellip] Otevřenaacute raacutena způsobenaacute odloučeniacutem od meacute předchoziacute družky se nehojila naopak po prvniacutech chviacuteliacutech palčiveacute bolesti začala hnisat takže maacute bolest sice nebyla tak prudkaacute měl jsem však menšiacute naději na vyleacutečeniacuteldquo

Podobně jako po smrti přiacutetele o němž byla řeč v předchoziacutem oddiacutele hledal Augustin uacutetěchu v dalšiacutech přaacutetelstviacutech snažil se tentokraacutet ne zcela uacutespěšně pře-hlušit bolest z odloučeniacute od ženy prostřednictviacutem dalšiacute ženy dokud by neuply-nula leacuteta kteraacute dělila jeho snoubenku od věku v němž mohla vstoupit do man-želstviacute

Vraťme se nyniacute k otaacutezce kterou jsme si položili na začaacutetku teacuteto kapitoly šlo ve vztahu k nejmenovaneacute ženě matce Adeodata o skutečneacute přaacutetelstviacute Domniacute-vaacutem se že ano i když o přaacutetelstviacute velmi nedokonaleacute Nikoli však z důvodu ne-dostatku společnyacutech idejiacute ktereacute by tyto dva mladeacute lidi spojovaly Ze změti citů a myšlenek ktereacute Augustin liacutečiacute a jimiž žil v posledniacutech letech tohoto vztahu mů-žeme usuzovat že ještě nebyl bdquovyššiacute uacuterovněldquo přaacutetelstviacute schopen a to i přesto že po niacute nesmiacuterně toužil Zdaacute se že chtěl přiacuteliš vlastnit druhou osobu přiacuteliš jejiacutem prostřednictviacutem opaacutejet štěstiacutem saacutem sebe bez toho aby byl saacutem schopen plně se darovat Domniacutevaacutem se že ze stejneacuteho důvodu byl dlouho neuacutespěšnyacute i v hledaacuteniacute pravdy ktereacute bylo přiacuteliš teoretickeacute bez vztahu k životu bez vědomiacute že pravdu třeba jen čaacutestečnou je třeba den po dni uskutečňovat Pokud by tomu tak nebylo mohl by uvažovat o zapuzeniacute milovaneacute osoby a fi nančně vyacutehodneacutem sňatku kteryacute by mu bdquoumožnil hledat pravduldquo

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Augustinova reflexe jeho životniacutech ztraacutet

Ukaacutezali jsme přiacuteklad dvou vyacuteznamnyacutech přaacutetelskyacutech vztahů ktereacute pro Augustina skončily tragicky Jak ještě uvidiacuteme celyacute jeho život je poznamenaacuten jistou tragič-nostiacute a ustavičnyacutem ztraacuteceniacutem toho co pro něj bylo nejcennějšiacute Tyto udaacutelosti však měly mimořaacutednou důležitost pro Augustinův duchovniacute růst Jeho velikost se projevuje v tom že je dokaacutezal refl ektovat a integrovat do života Podiacutevejme se nyniacute na refl exi těchto ztraacutet kterou zařazuje ve Vyznaacuteniacutech praacutevě za oddiacutel v němž pojednaacutevaacute o smrti draheacuteho přiacutetele abychom mohli vniacutemat jejich odraz a změně-nyacute způsob prožiacutevaacuteniacute v době po defi nitivniacutem obraacuteceniacute

bdquoŠťasten kdo miluje Tebe přiacutetele v Tobě a nepřiacutetele kvůli Toběldquo Tuto kraacutet-kou větu snad můžeme považovat za implicitniacute rozvedeniacute biblickeacuteho dvojiacuteho přikaacutezaacuteniacute laacutesky (Mt 13ndash13) Laacuteska k Bohu zůstaacutevaacute na prvniacutem miacutestě laacuteska k bližniacutemu nabyacutevaacute dvojiacute podoby jednak jako lidskeacute přaacutetelstviacute pozvednuteacute a spo-luutvaacuteřeneacute Božiacute milostiacute jednak jako nadpřirozenyacute vztah k odpůrcům zaklaacutedajiacuteciacute se v Kristově laacutesce Je zřejmeacute že pro Augustina může bdquopřiacutetelldquo znamenat dvojiacute jednak skutečně bliacutezkeacuteho člověka jednak obecně bdquopřaacutetele pravdyldquo tedy zejmeacutena křesťany Zůstaňme zatiacutem u prvniacute možnosti To co Augustina v jeho životě toli-kraacutet bolestně zasaacutehlo byla nutnost odloučeniacute od přiacutetele Řešeniacute tohoto probleacutemu nachaacuteziacute až tehdy když přijme a pochopiacute Božiacute neměnnost a věčnost a zaacuteroveň se smiacuteřiacute s pomiacutejivostiacute pozemskyacutech kraacutes a nedostatečnou kapacitou smysloveacute straacutenky člověka kteraacute nedokaacuteže skutečnou kraacutesu plně pojmout bdquoLidskaacute duše se obraciacute sem a tam avšak ať je člověk zaměřen na cokoliv mimo Tebe je spoutaacuten bolestiacute ačkoliv je zaměřen na kraacutesu kteraacute je vnějšiacute Tobě i jemu sameacutemu Neexistovalo by však nic kraacutesneacuteho pokud by nevychaacutezelo z Tebe Vše se rodiacute a zanikaacute [hellip] Čiacutem rychleji se vyviacutejiacute k bytiacute tiacutem rychleji směřuje k nebytiacute To je ohraničeniacute [veškereacute-ho stvořeniacute] ktereacute jsi mu dal Ty protože každeacute stvořeniacute je jen čaacutestiacute skutečnosti kteraacute neexistuje celaacute naraacutezldquo13 Duše kteraacute se naplňuje jen stvořeniacutem se tak staacutevaacute praacutezdnou neboť toto ji naplnit nemůže Augustin ji proto volaacute zpět bdquoNebuď praacutezdnaacute maacute duše Neohlušuj sluch sveacuteho srdce povykem svyacutech praacutezdnyacutech tužeb Poslouchej samo Slovo tě volaacute aby ses vraacutetila Miacutesto neotřesitelneacuteho klidu je tam kde laacuteska neznaacute opuštěniacute [hellip] Zde však vše pomine dalšiacute bude naacutesledovat a tak se postupně utvaacuteřiacute svět nižšiacutech skutečnostiacute [hellip] Zkaženaacute [duše] proč naacutesle-duješ sveacute tělo Nemělo by naopak ono naacutesledovat tebe kteraacute ses obraacutetila Vše co vniacutemaacuteš prostřednictviacutem svyacutech smyslů je jen čaacutestečneacute ale neznaacuteš celek ačkoli ti i jeho čaacutesti působiacute potěšeniacute [hellip] Pokud se ti liacutebiacute těla chval za ně Boha obrať svou laacutesku k jejich Tvůrci aby ses mu nezneliacutebila zaliacutebeniacutem ve věcech Pokud se ti liacutebiacute duše miluj je v Bohu neboť i ony jsou proměnliveacute avšak v něm jsou

SALVE

ukotveny natrvalo zatiacutemco jinde by pominuly [hellip] Zůstaňte v Bohu a zůstanete pevniacute Odpočiacutevejte v něm a naleznete odpočinek [hellip] Dobro ktereacute milujete po-chaacuteziacute od něj avšak pouze pokud k němu takeacute směřuje je dobreacute a liacutebezneacute Avšak spravedlivě se stane hořkyacutem když se opustiacute Tvůrce a miluje se nespravedlivě to co od něj pochaacuteziacuteldquo

Živeacute zakoušeniacute nenaplněnosti života prostřednictviacutem všeho stvořeneacuteho ktereacute v hojnosti užiacuteval včetně nejvyššiacutech pozemskyacutech hodnot laacutesky a přaacutetelstviacute přived-lo Augustina k vědomiacute absolutniacute hodnoty viacutery a života v Bohu Pro něj naprosto typickyacute je však fakt že tato bolestnaacute zkušenost a poměrně ostraacute kritika přilnutiacute k pozemskyacutem hodnotaacutem neznamenaacute opuštěniacute těchto hodnot podobně jako kri-tika klasickeacuteho vzdělaacuteniacute neznamenala jeho zavrhnutiacute O přaacutetelstviacute to platiacute dvoj-naacutesob Augustin se nikdy nestal poustevniacutekem Po sveacutem obraacuteceniacute se obklopil přaacuteteli na statku Cassiciacum kde učinil svou prvniacute zkušenost s komunitniacutem ži-votem Kvůli hledaacuteniacute vhodneacuteho miacutesta pro svou komunitu navštiacutevil sveacute budouciacute biskupskeacute siacutedlo Hippo kde byl pod naacutetlakem lidu vysvěcen na kněze z touhy po společneacutem životě změnil sveacute biskupskeacute siacutedlo v klaacutešter vyacuteznam slova monachos vysvětloval tiacutemto způsobem ač pochaacuteziacute od monos neodkazuje k samotě ale zna-menaacute jednomyslnost a naraacutežiacute na nelpěniacute srdce což je nutneacute pro všechny kteřiacute toužiacute po společneacutem životě

Co se však zdaacute byacutet zvlaacuteště mimořaacutedneacute je jakeacutesi vtaženiacute druhyacutech osob do roz-hodujiacuteciacutech etap jeho cesty za Bohem Maacuteme na mysli přiacutetele Alipia s niacutemž prožil vrchol sveacuteho obraacuteceniacute a matku Moniku kteraacute se podiacutelela na mystickeacutem vzletu v Ostii Jednalo se o osoby důležiteacute pro celyacute vyacutevoj Augustinova života Alespoň na vztah k Monice se proto podiacutevaacuteme bliacuteže

Monika

Když uvažujeme o vztaziacutech mezi rodiči a dětmi nejsme zvykliacute nazyacutevat je přaacute-telstviacutem Avšak vztah Augustina a jeho matky Moniky si minimaacutelně v posled-niacutech letech Moničina života tento titul jistě zasloužiacute Pro Augustina nebyla jeho matka pouze tou kteraacute ho přivedla na svět popřiacutepadě na pokraj dospělosti na němž by se jejich cesty viacutece či meacuteně rozdělily Monika byla takeacute Augustinovou duchovniacute matkou jejiacutemuž vlivu Augustin připisuje sveacute obraacuteceniacute a nalezeniacute ces-ty a společniciacute na cestě za Bohem bdquo[Maacute matka] mě tělem porodila pro časnyacute svět a srdcem abych se zrodil pro život věčnyacuteldquo Podiacutevaacuteme se na některeacute kliacutečo-veacute momenty jejich vztahu ktereacute naacutem pomohou pochopit hloubku jejich přaacutetel-stviacute v kraacutetkeacutem obdobiacute mezi Augustinovyacutem defi nitivniacutem obraacuteceniacutem a Moničinousmrtiacute13

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Augustin je přesvědčen že by se nestal tiacutem kyacutem se stal bez pomoci sveacute mat-ky Toteacutež však platiacute i naopak Monika by se nestala tiacutem čiacutem se stala kdyby nebylo Augustina Ne ani tak diacuteky uacutečasti na fi lozofi ckyacutech rozpravaacutech ktereacute Au-gustin po sveacutem obraacuteceniacute vedl na Cassiciacu neboť jejichž řešeniacute většinou již předem intuitivně znala jako spiacuteše diacuteky mnohaleteacutemu modlitebniacutemu uacutesiliacute o sy-novo obraacuteceniacute duchovniacute zkušenosti s niacutem spojeneacute a postupneacutemu očišťovaacuteniacute a pozvedaacutevaacuteniacute čistě přirozeneacute mateřskeacute laacutesky k laacutesce nadpřirozeneacute Můžeme řiacutect že nakolik Augustin na některyacutech miacutestech snižuje vyacuteznam rodinneacuteho života jako cesty ke svatosti v obraze sveacute matky kteryacute vykresluje předevšiacutem ve Vyznaacuteniacutech popisuje přiacuteklad ženy kteraacute se životem v manželstviacute peacutečiacute o manžela a syna po-světila

V obdobiacute dětstviacute nevybočoval vztah matky a syna z běžnyacutech vztahů tohoto typu Monika se pochopitelně snažila vštiacutepit synovi to co sama žila tedy viacuteru a jejiacute projev ndash modlitbu Toto obdobiacute však nebylo dlouheacute Již po dokončeniacute zaacute-kladniacutech studiiacute v rodneacute Tagastě odešel studovat gramatiku do Madaury vzdaacuteleneacute dvacet pět kilometrů Od teacuteto doby se pro Moniku staacutevaacute jeho intelektuaacutelniacute svět

bdquozakaacutezanyacutem uacutezemiacutemldquo Po křesťanskeacute vyacutechově z dětstviacute ho nyniacute začiacutenaacute zaacutesadniacutem způsobem ovlivňovat pohanskaacute kultura Ještě těžšiacute obdobiacute zřejmě pro Moniku začalo v již zmiňovaneacute době kdy Augustin začal objevovat kouzlo tělesneacute rozko-še A tehdy rovněž poprveacute vidiacuteme alespoň podle pozdějšiacuteho Augustinova přiacutesneacute-ho posouzeniacute ve Vyznaacuteniacutech Moniku rozdvojenou mezi touhou po synově řaacutedneacutem křesťanskeacutem životě na jedneacute straně a světskou karieacuterou na druheacute O obojiacutem svěd-čiacute Vyznaacuteniacute bdquoŽaacutedala mě [hellip] abych se zdržel smilstva a předevšiacutem cizoložstviacute Jaacute to však považoval za ženskeacute poviacutedačky ktereacute bych se styděl uposlechnoutldquo Ve stej-neacutem čase se však obaacutevala že by přiacutepadneacute řaacutedneacute manželstviacute Augustinovi znemož-nilo pokračovaacuteniacute ve studiu na němž oběma rodičům zaacuteleželo jak naznačuje již jednou citovanyacute text bdquoMoji rodiče se nesnažili potlačit tento paacuted prostřednictviacutem manželstviacute zajiacutemali se pouze o to abych se naučil komponovat nejlepšiacute řeči a viacute-tězit prostřednictviacutem liacutebivyacutech slovldquo O něco daacutele však poznamenaacutevaacute že toto byl spiacuteše zaacutejem otce zatiacutemco matka bdquose domniacutevala že kulturniacute formace kterou jsem tehdy přijiacutemal mi nejen nezpůsobiacute žaacutednou uacutejmu ale naopak mi nakonec pomů-že dospět k Toběldquo13 Vrchol rozděleniacute matky a syna přišel zřejmě někdy v obdobiacute jeho přilnutiacute k sektě manichejců V teacuteto době ho dokonce odmiacutetala přijiacutemat do domu jak naznačuje saacutem Augustin když tvrdiacute že později znovu bdquopřipustila že bude žiacutet v meacute bliacutezkosti a sdiacutelet se mnou stejnyacute stůl což předtiacutem zavrhla z odporu k meacutemu rouhaveacutemu způsobu životaldquo

Toto noveacute sbliacuteženiacute však zaacutevisiacute na Božiacutem zaacutesahu kteryacute snad můžeme chaacutepat jako odpověď na modlitby ktereacute Monika ustavičně vysiacutelala k Bohu a na laacutesku

SALVE

kterou k Augustinovi chovala a snad i jako korekci tvrdeacuteho postoje kteryacute vůči synovu sektaacuteřstviacute zvolila Jednaacute se o znaacutemyacute prorockyacute sen v němž jiacute bylo naznače-no že Augustin nakonec dospěje tam kde se nachaacutezela ona sama Muselo však uplynout ještě devět let než se zmiacuteněnyacute přiacuteslib naplnil Byla to leacuteta v nichž Mo-nika pokračovala ve svyacutech modlitbaacutech a hledala přiacuteležitost jak Augustina přiveacutest k obraacuteceniacute

Během teacuteto doby prožila ještě jednu udaacutelost kteraacute ji znovu ubezpečila o klad-neacutem vyacutesledku jejiacutech snah Žaacutedala nejmenovaneacuteho biskupa kdysi rovněž stou-pence manichejskeacute sekty aby s Augustinem promluvil a vyvraacutetil jeho omyl Ten pochopil že Augustin ještě neniacute na podobnou debatu zralyacute a naviacutec byl zřejmě informovaacuten že po pravdě vroucně toužiacute Poradil proto Monice bdquoNech ho byacutet tam kde je Modli se jen za něj k Paacutenu Prostřednictviacutem sveacute četby objeviacute saacutem kde je jeho omyl a jak velkaacute je jeho bezbožnostldquo Když Monika i nadaacutele naleacute-hala okřikl ji bdquoJdi buď v pokoji Neniacute možneacute aby byl syn tolika slz zatracenldquo Monika přijala tato slova jako by jiacute byla seslaacutena z nebe a často to Augustinovi připomiacutenala

Oba momenty ukazujiacute jakyacutem způsobem Bůh vedl tuto ženu ať již saacutem či pro-střednictviacutem svyacutech služebniacuteků k důvěře že jeho milost viacutetěziacute a zaacuteroveň ji inspi-roval ke spolupraacuteci s touto milostiacute kteraacute maacute prvotniacute důležitost a iniciativu

Podiacutevejme se ještě na jednu udaacutelost kteraacute ukazuje hlubokyacute vztah matky a syna již před jeho obraacuteceniacutem a zaacuteroveň naznačuje jak i Moničina laacuteska musela do-zraacutevat a byacutet očišťovaacutena V devětadvaceti letech kdy již Augustina nepřesvědčo-val manicheismus a byl rozladěn nekaacutezniacute svyacutech studentů v Kartaacutegu se rozhodlpro opuštěniacute Afriky a pro přesun do Řiacutema kde hodlal pokračovat ve vyacuteuce reacute-toriky Monika však bdquohořce plakala a šla za mnou až k moři Nutila mě abych se vraacutetil nebo ji nechal odjet společně se mnou Podvedl jsem ji když jsem jiacute vysvětloval že zde musiacutem byacutet abych nenechal samotneacuteho jednoho přiacutetele kteryacute čekal až se zvedne viacutetr [hellip] S naacutemahou jsem ji přesvědčil aby když se nechce vraacutetit beze mne straacutevila alespoň noc v kapli zasvěceneacute blaženeacutemu Cypriaacutenovi bliacutezkeacute miacutestu kde byla loď Tuto noc jsem tajně odjel zatiacutemco ona zůstala pla-kala a modlila seldquo I v teacuteto udaacutelosti ndash ač zaacuteroveň vyznaacutevaacute že mu byl odpuš-těn i podvod a opuštěniacute matky že si tedy je vědom sveacuteho hřiacutechu ndash vidiacute později Augustin projev Božiacuteho vedeniacute jak pro sebe tak pro svou matku bdquoVedl jsi mě pryč od niacute abys mi dal zviacutetězit nad myacutemi vaacutešněmi prostřednictviacutem samotnyacutech těchto vaacutešniacute a takeacute abys v niacute potrestal zaslouženyacutem utrpeniacutem jejiacute přiacutelišnou laacutes-ku ke mně Ona mě toužila miacutet nabliacutezku tak jako každaacute matka avšak mnohem viacutece než je běžneacute a nevěděla že jiacute v meacute nepřiacutetomnosti připravuješ mnohem většiacute radosti Nevěděla to a proto plakala a nařiacutekalaldquo Moničino jednaacuteniacute a Božiacute

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

bdquotrestldquo jako by odraacutežely Augustinovy prožitky po ztraacutetě milovanyacutech osob a Božiacute jednaacuteniacute s niacutem Augustin zřejmě zdědil po rodičiacutech tuto mimořaacutednou až přehna-nou citlivost a nevědomou snahu přivlastňovat si milovaneacute osoby kteraacute jemu i Monice přinesla nesmiacuterneacute utrpeniacute Podobnou citlivost však zřejmě projevovala i vůči Božiacutem vyacutezvaacutem a tak mu po mnoha strastech napomohla i ke konečneacutemu dosaženiacute svatosti

V předchoziacutem oddiacutele jako bychom viděli jen jednostrannyacute vztah mateřskeacute laacutes-ky z Augustinovy strany neopětovanyacute Avšak světec naacutem zanechal i některaacute vy-jaacutedřeniacute kteraacute jednoznačně dosvědčujiacute i jeho vřelyacute vztah k matce McNamara se domniacutevaacute že to byl saacutem Augustin kteryacute Moniku pozval k sobě do Itaacutelie kraacutetce po sveacutem přesiacutedleniacute z Řiacutema do Milaacutena kde našel rovněž ekonomickeacute zabezpeče-niacute Mnohem evidentnějšiacute jsou však udaacutelosti těsně naacutesledujiacuteciacute po Augustinově obraacuteceniacute V VIII knize Vyznaacuteniacute liacutečiacute bdquohodinu obraacuteceniacuteldquo Monika byla prvniacute kdo se o něm dozvěděla bdquoIhned jsme se odebrali13 k meacute matce a oznaacutemili jsme jiacute rozhodnutiacute ktereacute jsme učinili zaradovala se a když jsme jiacute pověděli jak se celaacute věc seběhla zajaacutesala a dobrořečila Tobě kteryacute můžeš učinit mnohem viacutec než oč prosiacuteme nebo žaacutedaacutemeldquo Bezprostředně po tomto obraacuteceniacute se Augustin odebral s přaacuteteli na statek Cassiciacum kde se připravoval na křest a zaacuteroveň pokračoval ve fi lozofi ckeacutem hledaacuteniacute Monika byla jedinaacute žena na statku Augustin se staral o to aby měla možnost uacutečastnit se fi lozofi ckyacutech diskuziacute neboť si cenil jejiacutech vhle-dů ziacuteskanyacutech leacutety praxe křesťanskeacuteho života Mezi uacutečastniacuteky diskuze o podstatě blaženosti ji uvaacutediacute jako prvniacute bdquoUacutečastnili se na prvniacutem miacutestě moje matka jiacutež jak věřiacutem vděčiacutem za vše čiacutem žiji [hellip]ldquo Když opravila jeden chybnyacute zaacutevěr ke ktereacutemu uacutečastniacuteci dialogu došli Augustin jiacute nevaacutehal připsat dokonalou znalost fi lozofi e bdquoMoje matko jistě jsi dosaacutehla vrcholu fi lozofi e Chyběla ti zajisteacute [jen] terminologie aby ses vyjaacutedřila jako Tulius [hellip] [Ciceronova] slova se shodovala s takovou přesnostiacute s jejiacutemi že jsem zapomněl na jejiacute pohlaviacute a považoval jsem ji za vynikajiacuteciacuteho poradce v našem středu Nakolik jsem mohl snažil jsem se po-chopit z jakeacuteho nadlidskeacuteho zdroje pochaacutezela jejiacute slovaldquo

V tomto obdobiacute již došlo mezi matkou a synem k naplněniacute vyacuteše zmiacuteněneacuteho antickeacuteho ideaacutelu přaacutetelstviacute kteryacute zahrnoval shodu ve věcech božskyacutech i lidskyacutech i vzaacutejemneacute obohacovaacuteniacute Byl naviacutec pozvednut modlitbou milostiacute a dlouholetyacutem zraacuteniacutem do nadpřirozeneacute roviny

Za vyvrcholeniacute tohoto vztahu založeneacuteho již nyniacute plně v Bohu lze jednoznač-ně považovat společnyacute mystickyacute zaacutežitek obou světců v Ostii nad berou Ode-hraacutel se již po Augustinově křtu v očekaacutevaacuteniacute naacutevratu do Afriky kde hodlali po-kračovat v komunitniacutem životě Na tomto miacutestě se nebudeme pouštět do rozboru udaacutelosti Připomeneme jen vrcholnyacute bod důležityacute pro naše teacutema bdquo[Společně]

13SALVE

jsme překročili i sveacute duše abychom se osvěžili v krajině nevyčerpatelneacute hojnosti kde věčně paseš Izraele na pastvině pravdy kde životem je Moudrost [hellip] [ve ktereacute] neniacute minulost ani budoucnost jen pouheacute Bytiacute neboť [tato Moudrost] je věčnaacute zatiacutemco minuleacute a budouciacute věčneacute neniacuteldquo Domniacutevaacutem se že tato zkušenost uacutezce souvisiacute s naacuteslednyacutem životem obou světců Moničin již byl velmi kraacutetkyacute Udaacute-lost se pro ni stala bezprostředniacute přiacutepravou na vstup do věčnosti V naacutevaznosti na Augustinovo obraacuteceniacute prohlašuje že jejiacute mise na tomto světě již skončila Pro Augustina byla mimo jineacute přiacutepravou na jejiacute smrt dalšiacute velkou ztraacutetu tentokraacutet nejhlubšiacuteho vztahu kteryacute kdy prožiacuteval i na budouciacute uacutelohu pastyacuteře jehož nej-dražšiacute duchovniacute synoveacute s nimiž žil v jedneacute komunitě se budou postupně staacutevat biskupy viacutece či meacuteně vzdaacutelenyacutech ciacuterkviacute

Smrt Moniky Augustina hluboce zasaacutehla Přiacuteklon ke křesťanstviacute ho neučinil necitlivyacutem bdquoCo bylo to co mi uvnitř působilo těžkou bolest když ne toto zra-něniacute pochaacutezejiacuteciacute z naacutehleacuteho roztrženiacute naacutem tak draheacuteho společneacuteho života [hellip] Vraacutetil jsem se ke svyacutem staryacutem myšlenkaacutem na tvou služebnici [hellip] Takto zba-ven jejiacute přiacutetomnosti mě znenadaacuteniacute přepadla touha plakat před tvou tvaacuteřiacute pro ni a za ni pro mě a za mě Ponechal jsem slzaacutem volnost steacutekat jak se jim zachtě-loldquo

Augustin si z těchto okamžiků odnaacutešiacute poučeniacute že ani jako křesťan neniacute scho-pen svůj život plně kontrolovat a nepodleacutehat bolesti a smutku i vědomiacute že Bůh člověka někdy v tomto smutku ponechaacutevaacute bdquoModlil jsem se jak jsem jen mohl [hellip] abys uzdravil mou bolest Nevyslyšels mě věřiacutem že proto abys vštiacutepil do meacute paměti [hellip] jak silnyacutem poutem svazuje jakyacutekoliv zvyk takeacute duši kteraacute se již živiacute slovem ktereacute neklameldquo

Nedlouho po svateacute Monice umiacuteraacute takeacute Augustinův jedinyacute syn Adeodatus13 Augustin tak v průběhu několika let ztratil sveacute nejbližšiacute družku syna a matku McNamara shrnuje zaacutevěry staršiacutech autorů kteřiacute o těchto těžkyacutech chviacuteliacutech jeho života uvažovali bdquoNěkteřiacute autoři věřili že kvůli těmto rozděleniacutem a zvlaacuteště Mo-ničinou smrtiacute zemřela i v Augustinovi nejlepšiacute čaacutest jeho duše Předpoklaacutedalo se že když byl z jeho duše jednou provždy vymazaacuten tento čistyacute a něžnyacute vliv zatvrdil se a v době sveacute biskupskeacute služby jednal s extreacutemniacute rigiditou a přiacutesnostiacuteldquo Sama autorka považuje tento soud za čaacutestečně pravdivyacute avšak přehnanyacute Jisteacute je však dvojiacute Augustin se ani po smrti či rozchodu se svyacutemi nejbližšiacutemi nestal do sebe uzavřenyacutem zatrpklyacutem samotaacuteřem Teacutema partikulaacuterniacutech přaacutetelstviacute však ustupuje poněkud do pozadiacute naopak na vyacuteznamu nabyacutevaacute teacutema všezahrnujiacuteciacute laacutesky a urči-taacute skepse k možnosti dosaženiacute blaženosti na tomto světě Alespoň v kraacutetkosti se zmiňme ještě o tomto obdobiacute ktereacute můžeme identifi kovat s dobou naacutesledujiacuteciacute po kněžskeacutem a zejmeacutena biskupskeacutem svěceniacute

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Rozšiacuteřeniacute obzoru

Jak jsme ukaacutezali Augustin se od mlaacutediacute věnoval studiu a hledaacuteniacute pravdy Byl to svět do nějž měl přiacutestup omezenyacute okruh osob a můžeme řiacutect že většina Augus-tinovyacutech přaacutetel se rekrutovala z tohoto okruhu V jeho době bylo naprosto běž-neacute že vzdělanci obyčejnyacutemi lidmi viacutece či meacuteně vědomě pohrdali Před konverziacute ale ani bezprostředně po niacute Augustina prostiacute nevzdělaniacute lideacute nijak nepřitahovali Teprve po přijetiacute svěceniacute skrze ktereacute přijal zodpovědnost za všechny sociaacutelniacute vrstvy se začal utvaacuteřet jeho vztah k lidu kteryacute mu musel byacutet po lidskeacute straacutence dost vzdaacutelenyacute pokud šlo o věřiacuteciacute v Hippo jednalo se ponejviacutece o lidi mimořaacutedně prosteacute kteřiacute často sveacute naacuteboženstviacute nepraktikovali I ti kteřiacute do kostela chodi-li se nebaacuteli vyjaacutedřit hlasitě svůj nesouhlas během samotnyacutech kaacutezaacuteniacute napřiacuteklad když biskup kritizoval jejich způsob manželskeacuteho soužitiacute Povinnosti spojeneacute s biskupskou službou mu naviacutec nedovolovaly věnovat tolik času fi lozofi ckyacutem a teologickyacutem studiiacutem ani partikulaacuterniacutem přaacutetelstviacutem tedy věcem ktereacute mu do teacute doby byly ze všeho nejdražšiacute Pastyacuteřskaacute laacuteska se projevovala nadřazovaacuteniacutem služby nad přaacutetelstviacute kteraacute opouštěl s pohledem upřenyacutem k věčnosti kde věřil v trvaleacute společenstviacute se svyacutemi přaacuteteli Jeho postoj hezky vyjadřuje dopis Novato-vi ktereacutemu sděluje že k němu nemůže poslat jaacutehna Luccila Novatova rodneacuteho bratra ktereacuteho nutně potřebuje pro jeho znalost punštiny Součaacutestiacute odmiacutetnutiacute je i poučeniacute o laacutesce k ciacuterkvi kterou ukazuje na přiacutekladu sveacuteho přaacutetelstviacute se Severiem svyacutem druhem již od školniacutech let bdquoKdyž budeš Ty saacutem povinen postraacutedat jednoho z Tvyacutech nejdražšiacutech a nejmilovanějšiacutech synů tehdy pochopiacuteš [hellip] bolest kterou mi působiacute že nemohu byacutet v bliacutezkosti některyacutech svyacutech přaacutetel s nimiž mě vaacuteže nej-bližšiacute přaacutetelstviacute [hellip] Ač jsi uacutezce vaacutezaacuten ke sveacutemu bratrovi přece ne viacutece než jsme navzaacutejem spojeni jaacute a můj bratr Severius Přesto viacuteš jak zřiacutedka se přihodiacute že se s niacutem mohu setkat A to ne z meacute nebo jeho vůle nyacutebrž pro potřeby ciacuterkve ktereacute nadřazujeme potřebaacutem tohoto času s pohledem upřenyacutem k budouciacutemu životu v ktereacutem spolu budeme nerozlučně O kolik většiacute odevzdanost musiacuteš tedy miacutet pro dobro teacuteže ciacuterkve Ty a snaacutešet odloučeniacute od sveacuteho bratra s niacutemž okoušiacuteš pokrm Paacuteně kratšiacute dobu než jaacute se svyacutem nejdražšiacutem Severiem [hellip] Nyniacute se nestyacutekaacuteme viacutece než jen občas prostřednictviacutem kraacutetkyacutech dopisůldquo

Dalšiacutem důrazem kteryacute přinaacutešiacute Augustinův způsob prožiacutevaacuteniacute křesťanstviacute a jeho biskupskaacute služba pro pojetiacute přaacutetelstviacute je nutnost přivaacutedět přaacutetele ke Kristu Na-vraciacuteme se tak k citaci z listu Probě kterou jsme započali tento přiacutespěvek a kte-rou jsme sliacutebili doplnit Zdaacutelo se že podle tohoto uacuteryvku by přiacutetomnost či nepřiacute-tomnost dobryacutech přaacutetel vlastně rozhodovala o kvalitě života V dalšiacute čaacutesti listu však Augustin poněkud zmiacuterňuje toto tvrzeniacute a ukazuje že i přaacutetelstviacute maacute v po-

SALVE

sledku hodnotu natolik nakolik přivaacutediacute ke Kristu bdquoDuše se nemůže považovat za zdravou pokud nedaacutevaacute přednost věčnyacutem hodnotaacutem před časnyacutemi Proto neniacute užitečneacute žiacutet v čase než pro ziacuteskaacuteniacute zaacutesluh ktereacute naacutes přivedou k životu věčneacutemu Proto jakeacutekoliv dobro ktereacute je vhodně žaacutedaacuteno musiacute byacutet vztaženo k životu kte-ryacute se žije v Bohu a s Bohem Jestliže totiž milujeme Boha milujeme v něm i naacutes sameacute a v souladu s druhyacutem přikaacutezaacuteniacutem opravdově milujeme i sveacuteho bližniacuteho jako sebe sama To však pouze tehdy když se ho snažiacuteme přiveacutest nakolik na naacutes zaacuteležiacute k podobneacute laacutesce k Bohuldquo Augustin nevaacutehal aplikovat pravidlo o přaacutetelstviacute jako o bdquopouheacutemldquo prostředku na cestě k Bohu ve sveacutem životě a ukončit tak přaacutetelstviacute či vztahy ktereacute tento uacutečel nemohly splňovat ač pro něj takovyacute krok byl vždy bolestnyacute Přerušil napřiacuteklad několik přaacutetelstviacute s těmi ktereacute v mlaacutediacute přivedl do manichejskeacute sekty a kteřiacute ho později nebyli ochotni naacutesledovat na cestě katolickeacute viacutery S jedniacutem z nich Fortunatem se dokonce střetl ve veřejneacute disputaci V teacute sice obstaacutel znamenalo to však jeho posledniacute setkaacuteniacute s druhem z mlaacutediacute bdquoFortunatus zcela zahanben odjel z Hippo a viacutece se sem již nevraacutetil Tak byl diacuteky muži Božiacute-mu vyhnaacuten tento omyl z dušiacute všech kteřiacute byli přiacutetomni i těch kteřiacute byli nepřiacute-tomni ale dozvěděli se co se stalo Byla však potvrzena katolickaacute viacutera a posiacutelena pravdivost jejiacute naukyldquo

Přaacutetelstviacute s Bohem

Nestaacutelost časovaacute omezenost a častaacute nutnost odloučeniacute ktereacute postihujiacute přaacutetelstviacute mezi lidmi nebyly jedinyacutemi důvody ktereacute Augustinovi ukazovaly jejich relativniacute hodnotu Byl si rovněž vědom nemožnosti pochopit do hloubky srdce druheacuteho člověka a nemožnost nechat druheacuteho plně vstoupit do vlastniacuteho srdce Tuto prav-du si uvědomil již v době bolestneacuteho hledaacuteniacute pravdy v měsiacuteciacutech deziluze z mani-cheismu bdquoHorečně jsem hledal původ zla Jakeacute utrpeniacute proto co se rodilo v meacutem srdci jakeacute naacuteřky Bože můj Ty jsi zde však byl abys je vyslyšel jen jaacute jsem to ne-věděl Když jsem v mlčeniacute hledal hlasiteacute byly před tebou naacuteřky meacuteho srdce kte-reacute stoupaly k tveacutemu milosrdenstviacute Ty jsi znal meacute utrpeniacute z lidiacute však nikdo Jen malou čaacutest myacutech muk jsem vyjevoval svyacutem nejbližšiacutem přaacutetelům Ale mohli vůbec slyšet křik meacuteho ducha když nestačil čas ani slova k jeho vyjaacutedřeniacute Avšak veš-kereacute steacutenaacuteniacute meacuteho srdce pronikalo k tveacutemu sluchuldquo Zkušenosti jako tyto zřej-mě staacutely u kořenů nejen pojetiacute přaacutetelstviacute v Bohu o ktereacutem jsme až do teacuteto doby uvažovali ale takeacute toho co bychom mohli nazvat přaacutetelstviacute s Bohem Augustin ukazuje že Bůh saacutem si voliacute sveacute přaacutetele se kteryacutemi se děliacute o svou moudrost a daacutevaacute na niacute podiacutel Protože Bůh přebyacutevaacute v duši každeacuteho člověka je možneacute s niacutem zde přebyacutevat a tak jakyacutemsi způsobem překonat bolest kterou působiacute nutneacute odlouče-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

niacute od přaacutetel Tento postoj doporučuje sveacutemu přiacuteteli Nebridiovi v dopise kteryacutem odpoviacutedaacute na jeho vyacutetku že se dostatečně nestaraacute o zabezpečeniacute jejich společneacuteho života bdquoDomniacutevaacutem se že Tvaacute matka kteraacute nemohla sneacutest Tvou nepřiacutetomnost již tehdy když jsi byl zdraacutev ji snese ještě meacuteně nyniacute když jsi nemocnyacute [hellip] Zde jsou zas někteřiacute kteřiacute by se mnou nemohli odejiacutet za Tebou a ktereacute si nemohu dovolit opustit Ty však můžeš přebyacutevat s potěšeniacutem takeacute ve společenstviacute sveacuteho ducha Vyžadovalo by však velkou naacutemahu aby oni mohli činit toteacutežldquo

To co Augustin doporučoval sveacutemu přiacuteteli měl později jako biskup možnost saacutem praktikovat zbavenyacute uacutetěchy z přiacutetomnosti svyacutech nejbližšiacutech a nejlepšiacutech naacute-sledovniacuteků kteřiacute se stali biskupy ve viacutece či meacuteně vzdaacutelenyacutech siacutedlech Dosvědčuje naacutem to napřiacuteklad sama kniha Vyznaacuteniacute kteraacute je předevšiacutem dopisem Bohu a dialo-gem s niacutem do ktereacuteho daacutevaacute čaacutestečně nahleacutednout takeacute ostatniacutem lidem V tomto smyslu interpretuje prvotniacute vyacuteznam sepsaacuteniacute teacuteto knihy Agostino Trapegrave bdquoZdaacute se mi že způsob vysvětleniacute vzniku Vyznaacuteniacute je tento potřeba rozbiacutet samotu ve ktereacute se nachaacutezel a osvobodit se ze sevřeniacute apoštolskyacutech aktivit Řekl jsem vyjiacutet ze samoty Svatyacute Augustin byl bez ohledu na svou zaacutevratnou apoštolskou aktivitu velkyacutem samotaacuteřem Koho měl kolem sebe Přaacuteteleacute kteřiacute ho mohli chaacutepat a veacutest s niacutem plodnyacute dialog byli všichni vzdaacuteleni kteřiacute byli kolem ho měli raacutedi ale nebyli schopni pochopit touhy jeho duše Byl proto saacutem a aby zviacutetězil nad touto samotou napsal nejoriginaacutelnějšiacute ze svyacutech děl [hellip] Co však jsou Vyznaacuteniacute Dopis Bohu Augustin představuje to co již poznal aby navaacutezal dialog s Bohem Chtěl zaacuteroveň vypoviacutedat o sveacutem životě a modlit se k Bohu Piacuteše lidem avšak mluviacute k Bohu A zatiacutemco piacuteše rozmlouvaacute s Bohem Vše co řekne se spontaacutenně přetvaacuteřiacute v modlitbu neboť vše řiacutekaacute Bohuldquo

Zatiacutemco v celeacutem průběhu života Augustin společenstviacute přaacutetel vyhledaacuteval a jeho ztraacutetou trpěl ve svyacutech posledniacutech dnech se naopak dobrovolně odloučil od všech kteřiacute byli kolem aby se tak připravil na defi nitivniacute rozchod a zaacuteroveň na budouciacute shledaacuteniacute na věčnosti bdquoBěhem sveacute posledniacute nemoci [hellip] si nechal napsat kajiacuteciacute žal-my Davidovy a zatiacutemco ležel na posteli hleděl na tyto listy umiacutestěneacute na protějšiacute stěně četl je a staacutele hořce plakal [hellip] Deset dniacute před svou smrtiacute prosil naacutes přiacutetom-neacute abychom nenechaacutevali nikoho vstupovat do jeho pokoje mimo hodin kdy ho přichaacutezeli navštěvovat leacutekaři nebo když mu bylo přinaacutešeno jiacutedlo Jeho vůle byla respektovaacutena a on se celyacute tento čas věnoval modlitběldquo

Zaacutevěr

Na předchoziacutech straacutenkaacutech jsme se pokusili nastiacutenit proces kteryacute Augustina vedl k promyacutešleniacute antickeacuteho modelu přaacutetelstviacute jiacutemž žil ve sveacutem mlaacutediacute Viděli jsme že

SALVE

pro něj bliacutezkost přaacutetel vždy zůstala jednou z nejdůležitějšiacutech věciacute a že nikdy ne-ustal s uacutesiliacutem o budovaacuteniacute mezilidskyacutech vztahů s poukazem na všeobjiacutemajiacuteciacute laacutes-ku kteraacute by zcela smazala rozličneacute způsoby spolužitiacute s bliacutezkyacutemi či vzdaacutelenějšiacutemi osobami Můžeme řiacutect že mezi laacuteskou a přaacutetelstviacutem je uacutezkyacute vztah nejsou však zcela toteacutež Laacuteska k bližniacutemu je pro Augustina povinnostiacute přaacutetelstviacute předevšiacutem darem Darem a to je rozdiacutel oproti antickeacutemu modelu kteryacute neniacute uzavřen v me-ziacutech čistě pozemskyacutech Bylo řečeno že pro Augustina praveacute přaacutetelstviacute existuje pouze v Bohu tedy mezi těmi kdo jsou spojeni s Bohem bdquopoutem laacutesky vyliteacute do našich srdciacute Duchem Svatyacutem kteryacute naacutem byl daacutenldquo (Řiacutem ) Ač nevylučuje aktivitu člověka kteryacute v životě přirozeně hledaacute přaacutetele dosaacutehnout praveacuteho přaacutetelstviacute neniacute možneacute bez Božiacute milosti přaacutetelstviacute tedy v posledku zůstaacutevaacute Božiacutem darem přesa-hujiacuteciacutem naše přirozeneacute schopnosti Když se ještě jednou vraacutetiacuteme k citaci kterou jsme začali tento přiacutespěvek a čteme ji s pohledem na přaacutetelstviacute jako na jeden z největšiacutech Božiacutech darů můžeme vlastně těmto slovům rozumět i takto bdquoI když by naacutes sužovala chudoba tiacutežil žal zneklidňovala tělesnaacute nemoc působilo naacutem bolest vyhnanstviacute nebo traacutepila jakaacutekoliv jinaacute těžkost avšak dokaacutezali bychom vniacute-mat že Bůh je naacutem nabliacutezku a neopouštiacute naacutes velkaacute čaacutest hořkosti by byla odstra-něnaldquo A naopak bdquoI v přiacutepadě když bychom měli přemiacuteru bohatstviacute nepotkala by naacutes ztraacuteta diacutetěte ani manžela byli bychom staacutele zdraviacute na těle bydleli v zemi jiacutež by se nedotkly pohromy avšak odvraacutetili bychom se od Boha nebo nevěřili v jeho bliacutezkost nestala by se všechna ostatniacute dobra hořkyacutemi a nesnesitelnyacutemi a neschopnyacutemi přineacutest naacutem jakoukoli uacutetěchuldquo13 To že přaacutetelstviacute musiacute přivaacutedět k Bohu znamenaacute vlastně to že člověk uznaacutevaacute tento Božiacute dar spolu s přiacutetelem ho Bohu navraciacute a přinaacutešiacute tak diacutekůvzdaacuteniacute za tuto velkou uacutetěchu kterou naacutem Bůh daacutevaacute již v tomto životě a kteraacute bude naplněna na věčnosti

POZNAacuteMKY

bdquoNic neniacute člověku na světě přaacutetelskeacute bez člověka kteryacute by mu byl přiacutetelemldquo Epistola (Ep) 13 Ep 1313 Srov Allan Fitzgerald (ed) Augustine through the Ages ndash an Encyclopedia Michigan WmB Eeerdmans Publishing Co it překl Agostino Dizionario enciclopedico Roma Cittagrave Nuova s Confess ndash Tamteacutež 13 Tamteacutež Tamteacutež

Tamteacutež

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež ndash13 Tamteacutež Tato citace zřejmě zcela odpoviacutedaacute postoji Augustinova otce Patricia Pokud jde o sv Moniku neniacute zdaleka vyčerpaacutevajiacuteciacute ačkoliv na tomto miacutestě Augustin mluviacute o obou rodičiacutech Jeho vztahu k matce věnujeme samostatnyacute oddiacutel13 Srov Philip Lyndon Reynolds Marriage in the Western Church Leiden E J Brill s 13 Podrobnějšiacute pojednaacuteniacute o manželstviacute v řiacutemskeacutem praacutevu je v tomteacutež diacutele s 13ndash Srov např Sermo 13 Obecněji o vyacutevoji Augustinova postoje k manželstviacute a sexualitě Jan Po-_iacutez bdquoManželstviacute a sexualita u sv Augustinaldquo IN Teologickeacute texty č s ndash Srov Adalbert Hamman bdquoLa svolta del IV secololdquo IN Angelo di Bernardino (ed) Patro-

logia I Padri latini (secoli IVndashV) Roma Marietti s Srov např Possidius Vita Augustini Srov Confess 13 Srov Marie Aquinas McNamara Friendship in Saint Augustine Fribourg = e University Press it překl Lrsquoamicizia in SantrsquoAgostino Milano Ancora s Srov Cicero De amicitia Srov tamteacutež Srov tamteacutež Srov tamteacutež 13 Srov tamteacutež Srov tamteacutež 13 Srov tamteacutež Srov tamteacutež Srov veškereacute uacutedaje o Ciceronovi s McNamara op cit s ndash13 Augustin se vraacutetil ze studiiacute v Kartaacutegu v roce 13 smrt jeho přiacutetele se odehraacutela o rok později tedy roku 13 v němž se rovněž opět stěhuje do Kartaacutega Srov Agostino Trapegrave Agostino Lrsquouomo

il pastore il mistico Roma Cittagrave Nuova s Confess bdquoPověrečnyacutem vyacutemyslemldquo je pochopitelně miacuteněna viacutera sekty manichejců Confess 13 Srov Cicero De amicitia 13 Srov Remo Piccolomini (a cura di) SantrsquoAgostino Lrsquoamicizia Roma Cittagrave Nuova s 13 13 Confess 1313 Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež ndash1313 McNamara op cit s 13 De bono coniugali 13 Než přejdeme k liacutečeniacute tohoto vztahu je třeba poznamenat že soužitiacute v konkubinaacutetu bylo v Au-

SALVE

gustinově době rozšiacuteřeneacute přijiacutemaneacute společnostiacute a jistyacutem způsobem alespoň v některyacutech oblastech zřejmě tolerovaneacute i ciacuterkviacute Sedmnaacutectyacute kaacutenon Toledskeacuteho koncilu z roku učiacute bdquoTen kdo neniacute ženat a přijal konkubiacutenu na miacutesto manželky nemaacute byacutet vyloučen ze svateacuteho přijiacutemaacuteniacute za podmiacutenky že se spokojiacute s jedinou ženou ať už jde o manželku nebo konkubiacutenuldquo Tyto ženy často pochaacutezely z nižšiacutech společenskyacutech kruhů a věděly že legitimniacute manželstviacute s jejich druhem je jim pro jejich sociaacutelniacute zařazeniacute v podstatě nepřiacutestupneacute Srov McNamara op cit s ndash13 Confess 13 Tamteacutež Tamteacutež Srov tamteacutež 131313 Srov tamteacutež Teacuteto diacutevce zřejmě nebylo viacutece než let neboť věk potřebnyacute pro vstup do man-želstviacute bylo dovršenyacutech let Srov Tertulian De virginibus velandis Srov Confess Odtud lze s jistotou usuzovat že danaacute žena byla křesťanka Confess K tomuto sňatku nakonec nedošlo neboť Augustin se po sveacutem defi nitivniacutem obraacuteceniacute rozhodl pro život v celibaacutetu O jeho vztahu k ženaacutem po tomto obraacuteceniacute viz pozn Srov McNamara op cit s Srov Confess Samotneacute obraacuteceniacute či spiacuteše jeho vyvrcholeniacute zde nemohou byacutet obsaacutehleji refl ektovaacuteny Srov o něm celou VIII knihu Vyznaacuteniacute Prostřednictviacutem Augustinovy refl exe již v tomto oddiacutele přechaacute-ziacuteme do doby po obraacuteceniacute Confess

O vztahu laacutesky a přaacutetelstviacute např De diversis questionibus LXXXIII q ndash De catechizandis

rudibus

13 Tamteacutež Dosl bdquoUt quid perversa sequeris carnem tuam Ipsa te sequatur conversamldquo Tamteacutež ndash Za vyacutejimku potvrzujiacuteciacute pravidlo můžeme považovat jeho vztah k ženaacutem v době po jeho de-fi nitivniacutem obraacuteceniacute a rozhodnutiacute pro život v celibaacutetu Kraacutetce po tomto obraacuteceniacute popisuje ženu jako tu kteraacute bdquonejviacutece ze všeho připravuje duši muže o jistotuldquo (Solil ) Toto bdquonadšeniacuteldquo čer-stveacuteho konvertity však nebylo zcela vyvaacuteženo ani po mnoha letech biskupskeacute služby jak ukazuje jeho prvniacute životopisec Possidius bdquoŽaacutednaacute žena nikdy nevchaacutezela do jeho domu [hellip] ani jeho sestra Germana kteraacute byla vdova zasvěcenaacute Bohu a byla dlouho až do sveacute smrti představenou Božiacutech služebnic [Stejně tak nevchaacutezely] dcery jeho bratra rovněž zasvěceneacute Bohu [hellip] Zdůrazňoval že ženy nikdy nesmějiacute žiacutet v jednom domě s Božiacutemi služebniacuteky i s těmi nejčistšiacutemi Chtěl vyloučit ndashjak saacutem řekl ndash aby se takovyacute přiacuteklad stal přiacutečinou nepřiacutestojnosti a poklesku pro slabeacute Když byl pozvaacuten nějakou ženou aby ji navštiacutevil a pozdravil nikdy k niacute nepřichaacutezel bez doprovodu kleri-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

ků a nikdy s niacute nemluvil o samotě a to ani v přiacutepadě kdy se jednalo o důvěrnou zaacuteležitostldquo (Vita

Aug ) Srov např Confess Srov Sermo 13 Vita Aug Srov Ennar in Psal 13 Ep Plně se s tiacutemto ideaacutelem slučujiacute slova ze sameacuteho počaacutetku jeho řehole bdquoZaacutekladniacute motiv kvůli ktereacutemu jste se shromaacuteždili je tento Abyste žili v domě jedno-myslně a zaměřeni mysliacute i srdcem k Bohuldquo Srov Regula ad servos Dei Srov tamteacutež Vztah přaacutetelstviacute Augustina s Alipiem během mnoha let společneacuteho života mapuje McNamara op cit s 13ndash13 ndash Srov tamteacutež Tamteacutež 13 Podrobně mapuje celyacute průběh vztahu obou světců McNamara op cit s ndash13 Srov např De beata vita Srov např tamteacutež Duchovniacute růst Moniky lze často na straacutenkaacutech Vyznaacuteniacute pouze vytušit a může byacutet přebit rozsaacutehlyacutem liacutečeniacutem Moničinyacutech ctnostiacute v IX knize kde je vykreslena jako dokonalyacute vzor svatosti Srov Agostino Trapegrave Agostino lrsquouomo e maestro di preghiera Roma Citta Nuova s Srov Confess 13 McNamara op cit s McNamara op cit s Srov Confess ndash Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Srov tamteacutež Tamteacutež 13 Tamteacutež Srov tamteacutež Srov tamteacutež Tamteacutež Tamteacutež Moničina situace byla o to složitějšiacute že po manželově smrti zaacutevisela na synovi i ekonomicky Srov McNamara op cit s ndash Tamteacutež s 13 Totiž Augustin a jeho přiacutetel Alipius kteryacute ve stejneacutem čase rovněž prodělal vnitřniacute přerod Confess 13 De beata vita Augustin si všiml že na zaacutekladě sveacute životniacute zkušenosti došla ke stejnyacutem zaacutevěrům jako on saacutem diacuteky studiu Ciceronova Ortensia knihy kteraacute ho přivedla k hledaacuteniacute pravdy

SALVE

De beata vita Srov Confess nebo komentaacuteř Jan Po_iacutez Modlitba u sv Augustina pro manuscripto Praha Katolickaacute teologickaacute fakulta s 13ndash Confess Srov Confess Tamteacutež 13 1313 Tamteacutež 1313 Jelikož v teacuteto praacuteci musiacuteme pro stručnost mnohaacute teacutemata a osoby ponechaacutevat stranou o Adeo-datovi teacuteměř nepadlo slovo Pro bližšiacute přibliacuteženiacute vztahu otce a syna viz McNamara op cit s 13ndash Srov J OrsquoMeara La jeunesse de saint Augustin Paris s n McNamara op cit s ndash O dvou z nich ještě bude řeč Jedinou vyacutejimkou snad mohou byacutet dvě vyacuteše zmiňovaneacute ženy Mo-nika kteraacute však skrze svou bdquofi lozofi i životaldquo byla do tohoto okruhu přijata a nejmenovanaacute družka kterou Augustin po leacutetech propustil Srov Sermo 13 Srov G S Gasparro ndash C Magazzu ndash C A Spada (eds) La Coppia nei Padri Milano Pao-line s Srov vyacutečet některyacutech z nich ve Vita Aug ndash Byl biskupem v Sitifi Ep Srov Ep 1313 Ep 13 Z teacuteto citace neniacute zřejmeacute zda se laacuteskou o niacutež je zde řeč mysliacute laacuteska obecně či laacuteska přaacutetelskaacute Jelikož se však Augustin v předchoziacutech odstavciacutech explicitně o přaacutetelstviacute zmiňuje domniacutevaacutem se že můžeme danaacute slova chaacutepat i ve vztahu k přaacutetelskeacute laacutesce Zajiacutemavaacute je rovněž bliacutez-kost nutnosti přivaacutedět přiacutetele ke Kristu s antickyacutem požadavkem bdquosouladu ve věcech božskyacutechldquo Totiž manichejskaacute viacutera Vita Aug Confess Srov De civ Dei Srov např De Trinitate Probleacutem Božiacuteho přebyacutevaacuteniacute v člověku je však u Augustina značně komplexniacute v tomto přiacutespěvku neniacute možneacute se jiacutem podrobněji zabyacutevat Ep Agostino Trapegrave op cit s 13 Vita Aug 13ndash13 Confess 13 Srov Ep 13 Seznam některyacutech dalšiacutech praciacute na teacutema přaacutetelstviacute u sv Augustina ktereacute jsem neměl možnost

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

konzultovat V Nolte Augustinus Freundscha sideal in seinen Briefen Wuumlrsburg 13 J F Monagle bdquoFriendship in the St Augustinrsquos Biography Classical Notion of Friendshipldquo IN AugStud s ndash L F Pizzolato bdquoIntenzione e compenetrazione di amicizia e carita in santrsquoAgostinoldquo IN Forma futuri Studi in onore del Card Pellegrino Torino Botega drsquoErasmo s ndash J McEvoy bdquoAnima una et cor unum Friendship and spiritual unity in Augustineldquo IN Recherches

de theacuteologie ancienne et meacutedievale LIII s ndash J T Lienhard bdquoFriendship in Paulinus of Nola and Augustinldquo IN Augustiniana s ndash Tyacutež bdquoFriendship with God Friendship in God Traces in St Augustineldquo IN CollAug s ndash

Jan Pořiacutez OCD ( 13) je kněz člen řaacutedu bosyacutech karmelitaacutenů Vystudoval teologii na KTF UK v Praze (ndash) Je laureaacutetem ceny Oto Maacutedra () V současnosti působiacute v pastoraci na poutniacutem miacutestě pražskeacuteho Jezulaacutetka v Arenzanu (Itaacutelie)

Alexius Vandrovec OSB

Duchovniacute přaacutetelstviacute u sv Aelreda z Rievaulx a mnišskaacute tradice

V Noveacutem zaacutekoně se slova přiacutetel přaacutetelstviacute (philos philia) přiacuteliš často nevyskytujiacute Jedniacutem z maacutela miacutest je pasaacutež z Janova evangelia (Jan 13ndash) kde Ježiacuteš nazyacutevaacute ty kdo ho poslouchajiacute svyacutemi přaacuteteli Pro popis vztahů v ciacuterkevniacutem společenstviacute nebo vztahu k Bohu si ciacuterkevniacute otcoveacute spiacuteše vypůjčujiacute přiacuteměr z oblasti přiacutebu-zenskyacutech vztahů ndash křesťaneacute jsou bratři Bůh je otec Klasickou antickou defi nici přaacutetelstviacute buď vůbec nezmiňujiacute nebo se k niacute staviacute podezřiacutevavě Pro některeacute křes-ťanskeacute autory antiky je přaacutetelstviacute dokonce pohanskyacute ideaacutel kteryacute je ciziacute křesťanskeacute laacutesce Napřiacuteklad Paulinus z Noly většinou použiacutevaacute slova caritas vyacutejimečně aff ec-tus aff ectio nebo amor Přesto vyacuterazy amicus amicitia nepatřiacute v jeho diacutele k zakaacuteza-nyacutem Ve sveacutem dopise popisuje svůj vztah k Sulpiciovi Severovi vysloveně jako přaacutetelstviacute Můžeme shrnout že slovo caritas vyacutelučně označovalo křesťanskou laacutes-ku kdežto pojem amicitia bylo možneacute použiacutet i v běžneacutem světskeacutem kontextu

Byzantštiacute otcoveacute naopak použiacutevajiacute heleacutenskeacute dědictviacute volně a často v jejichspisech nachaacuteziacuteme vyacuterazy philia philioi Jan Chryzostom ve sveacutem pojednaacuteniacute O kněžstviacute poznamenaacutevaacute že měl v mlaacutediacute opravdoveacute a praveacute přaacutetele se kteryacutemi zachovaacuteval pravidla přaacutetelstviacute Je zřejmeacute že zde maacute Jan Chryzostom na mysli pravidla (nomoi) kteraacute pro přaacutetelstviacute stanovila pohanskaacute řeckaacute tradice Nejznaacute-mějšiacutem přiacutekladem přaacutetelstviacute světců v byzantskeacute oblasti je dvojice Bazila Velikeacuteho a Řehoře Naziaacutenskeacuteho Řehoř mluviacute o sveacutem vztahu v pojmech philia philos ač někdy použije teacutež slova agapeacute Čerpaacute předevšiacutem z klasickeacute aristotelskeacute myšlenky kde je zaacutekladem přaacutetelstviacute ctnost člověka a vzaacutejemnyacute respekt Dokonalou ctnostiacute je pro něho samozřejmě křesťanskaacute viacutera Přestože si je vědom rozdiacutelů mezi klasic-kyacutem a křesťanskyacutem pojetiacutem ctnosti (pro překlad klasickyacutech vyacuterazů areteacute virtus by se spiacuteše v současneacute češtině hodil vyacuteraz bdquozdatnostldquo) nebojiacute se použiacutevat slovniacuteku převzateacuteho z klasickeacuteho obdobiacute řeckeacute fi lozofi e Naproti tomu Bazil upřednostňuje při popisu sveacuteho vztahu spiacuteše novozaacutekonniacute obrazy bratrstviacute a laacutesky k bližniacutemu (agapeacute) V podstatnyacutech věcech se samozřejmě nauka obou otců nelišiacute Vyacuteběr ter-miacutenů spiacuteše ovlivnily okolnosti za kteryacutech jejich diacutela vznikala a adresaacuteti pro ktereacute byly spisy určeny Bazil byl viacutece ovlivněn mnišskyacutem prostřediacutem a v jeho uacutevahaacutech o vztaziacutech v křesťanskeacute komunitě se opět viacutece projevuje obava z partikulaacuterniacutech vztahů ktereacute mohou byacutet v rozporu s univerzaacutelniacute laacuteskou k bližniacutemu a k Bohu a ktereacute mohou narušit pokojneacute soužitiacute mnišskeacute komunity

SALVE

Pokud již ciacuterkevniacute otcoveacute psali o přaacutetelstviacute měli většinou na mysli vztahy v mnišskeacute komunitě popř ve společenstviacute kleriků než mezi křesťany-laiky Jako přiacuteklad může posloužit pojednaacuteniacute sv Ambrože De offi ciis ministrorum Zjevně vy-chaacuteziacute z Ciceronova vzoru De offi ciis Je rozděleno do třiacute knih z nichž posledniacute pojednaacutevaacute o přaacutetelstviacute ndash amicitia Ambrož znal samozřejmě i Ciceronovo diacutelo Laelius de amicitia Přes všechny diskuze o tom do jakeacute miacutery Ambrož zaacutevisiacute na sveacutem klasickeacutem vzoru lze tvrdit že v představě přaacutetelstviacute jako křesťanskeacute ctnosti se značně odchyluje od klasickeacute tradice reprezentovaneacute Ciceronem a zdůrazňuje naprostou vzaacutejemnou otevřenost mezi přaacuteteli Pro tuto otevřenost bychom jistě našli vzory u pohanskyacutech antickyacutech autorů avšak v křesťanskeacutem prostřediacute zvlaacuteš-tě mnišskeacutem souvisiacute s důrazem na niternost na vnitřniacuteho člověka (interior homo) kde siacutedliacute viacutera a odkud vychaacutezejiacute všechny ctnosti a neřesti Nelze ovšem směšovat tento podstatnyacute rys přaacutetelstviacute jak jej nachaacuteziacuteme u některyacutech ciacuterkevniacutech otců se současnyacutem pojetiacutem intimity a osobniacute komunikace mezi přaacuteteli Ambrož zasazu-je přaacutetelstviacute do kontextu společenstviacute bratřiacute jejichž vztah se odviacutejiacute od společně sdiacuteleneacute viacutery nebo stejneacute uacutečasti ve službě ciacuterkvi Ciacutelem přaacutetelstviacute v takoveacute komu-nitě je dosaacutehnout souladu jak na uacuterovni rozumoveacute tak i pocitoveacute a oddanosti uvnitř společenstviacute ktereacute vzniklo jak bylo vyacuteše zmiacuteněno na zaacutekladě společneacute viacutery a služby Otevřenost uvnitř maleacute komunity tak zabraňuje partikulaacuterniacutem vzta-hům štěpeniacute na menšiacute skupinky a popř tajnůstkařeniacute Tohoto jsou si vědomi teacuteměř všichni autoři mnišskyacutech cenobitskyacutech řeholiacute a proto tento rys komunit-niacuteho života naleacutezaacuteme teacuteměř ve všech normaacutech určenyacutech pro řeholniacute společenstviacute Klasickyacute ideaacutel přaacutetelstviacute jako privilegovaneacuteho pouta mezi jedinci je nahrazen šir-šiacutem souladem v raacutemci křesťanskeacute komunity Zde stojiacute v popřediacute jejiacute soudržnost společnyacute duchovniacute pokrok a laacuteska k bližniacutemu obecně

Cassianus věnuje teacutematu přaacutetelstviacute celou jednu knihu Collationes (XVI SC s ndash) Na rozdiacutel od Bazila kteryacute v některyacutech monastickyacutech spisech naznačuje že zaacutekaz partikulaacuterniacuteho přaacutetelstviacute v mnišskeacute komunitě souvisiacute se snahou zabraacutenit neřesti smilstva ndash fornicatio ndash Cassianus v teacuteto oblasti žaacutedneacute nebezpečiacute nevidiacute Opravdoveacute přaacutetelstviacute je podle něho možneacute pouze mezi dvěma askety kteřiacute jsou na stejneacutem stupni dokonalosti Zde nachaacuteziacuteme propastnyacute rozdiacutel mezi Cassiano-vyacutem pojetiacutem klaacutešterniacuteho společenstviacute a pojetiacutem některyacutech jeho předchůdců Au-gustinus buduje komunitu jako společenstviacute laacutesky Pachomius jako společenstviacute žaacuteků a učitele zatiacutemco pro Cassiana je klaacutešterniacute společenstviacute vlastně skupinou navzaacutejem si konkurujiacuteciacutech asketů kde laacuteska k bližniacutemu nehraje na cestě k perfec-tio ndash dokonalosti vůbec žaacutednou roli V Instituciacutech popisuje Cassianus askezi po-mociacute obrazu převzateacuteho z olympijskeacuteho soutěženiacute v antickeacutem Řecku (VI c SC s ) V několika maacutelo pasaacutežiacutech Instituciacute kde je zmiacuteněna bratrskaacute laacuteska

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

se zdůrazňuje jejiacute vyacuteznam jako prostředku k něčemu jineacutemu Přiacutetomnost bližniacuteho sloužiacute k bdquoprevencildquo hřiacutechu (VI c 13 s ndash) nebo jako naacutestroj s jehož pomo-ciacute mnich bojuje proti neřesti acedie (X c ndash s 13ndash13)

Řehole Benediktova o přaacutetelstviacute neřiacutekaacute nic vyacuteslovně avšak na mnoha miacutestech sdiacuteliacute obavy dřiacutevějšiacutech cenobitskyacutech řeholiacute ktereacute poukazujiacute na nebezpečiacute parti-kulaacuterniacutech vztahů vznik bdquofrakciacuteldquo uvnitř komunity upřednostňovaacuteniacute některyacutech jedinců a naacutesledneacute nepokoje ve společenstviacute Svatyacute Benedikt přiacutesně trvaacute na ml-čenlivosti (kap bdquoDe taciturnitateldquo) kteraacute nejen pozitivně vytvaacuteřiacute prostor pro naslouchaacuteniacute Božiacutemu slovu a duchovniacutemu otci nyacutebrž je i prostředkem kteryacutem se omezuje přiacuteležitost (occasio) k hřiacutešneacutemu jednaacuteniacute Tiacutemto hřiacutešnyacutem jednaacuteniacutem způso-benyacutem jazykem se mysliacute předevšiacutem murmuratio ndash reptaacuteniacute Nejednaacute se pouze o ne-spokojenost jedince nyacutebrž o rozkladnyacute prvek uvnitř komunity kteryacute se šiacuteřiacute mezi spolubratry na zaacutekladě jejich nedovolenyacutech vztahů Skutečnost že k se murmu-ratio vraciacute sv Benedikt na viacutece miacutestech Řehole dokazuje o jakeacute nebezpečiacute se pro komunitu jednaacute (např 13 13 13 13 13 13 ) Vyacuteše zmiacute-něnyacutem nebezpečiacutem se rovněž snažiacute zamezit ustanoveniacute v kapitolaacutech Řehole jež jsou součaacutestiacute jakeacutehosi disciplinaacuterniacuteho řaacutedu klaacuteštera Kapitola vyacuteslovně uklaacutedaacute trest vyloučeniacute těm kdo se sveacutevolně styacutekajiacute s potrestanyacutemi spolubratry Kapitola mluviacute dokonce o velmi přiacutesneacutem trestu pro ty kdo vytvaacuteřejiacute frakce nebo jed-najiacute na zaacutekladě partikulaacuterniacutech vztahů Benediktova zkušenost řiacutekaacute že velkaacute po-horšeniacute budiacute předevšiacutem nepotismus ( ndash bdquoJe třeba miacutet se na pozoru aby se v klaacutešteře při jakeacutekoli přiacuteležitosti nikdo neopovaacutežil haacutejit nebo braacutet v ochranu ji-neacuteho mnicha ani kdyby byli spojeni jakyacutemkoli stupněm přiacutebuzenstviacute Mniši si to v žaacutedneacutem přiacutepadě nesmějiacute dovolit protože to může vyvolat velmi těžkeacute pohorš-liveacute spory Kdyby toto pravidlo někdo překročil bude velmi přiacutesně potrestaacutenldquo) V tomto kontextu jsou zcela pochopitelnaacute ustanoveniacute kapitoly 13 o pořadiacute v ko-munitě Hierarchie v komunitě je určena prostyacutem pravidlem každyacute zaujiacutemaacute sveacute miacutesto podle doby kdy vstoupil do klaacuteštera Vyacutejimku tvořiacute ti kteřiacute zastaacutevajiacute nějakyacute uacuteřad v klaacutešteře Toto jednoducheacute avšak přiacutesně dodržovaneacute pravidlo realizuje zaacutesadu rovnosti všech bratřiacute v komunitě a snažiacute se setřiacutet ty rozdiacutely mezi nimi ktereacute by mohly vzniknout na zaacutekladě rozdiacutelneacuteho společenskeacuteho postaveniacute před vstupem do klaacuteštera kněžskeacuteho svěceniacute přiacutebuzenskyacutech vztahů talentů či slabos-tiacute mnichů Takoveacute prostřediacute zcela jistě nevybiacuteziacute k vytvaacuteřeniacute intenzivniacutech vztahů mezi některyacutemi mnichy byť založenyacutech na společně sdiacutelenyacutech ctnostech nebo spiritualitě jak je později popisujiacute v mnišskeacutem prostřediacute sv Anselm z Canterbu-ry či sv Aelred z Rievaulx

Zcela opraacutevněně se můžeme taacutezat jak mohlo v mnišskeacutem prostřediacute zvlaacuteště v prostřediacute reformovaneacuteho řaacutedu kteryacute hlaacutesal naacutevrat k prosteacutemu životu podle Ře-

SALVE

hole sv Benedikta vzniknout diacutelo jehož jedinyacutem teacutematem je duchovniacute přaacutetelstviacute ndash De spiritali amicitia sv Aelreda z Rievaulx Cisterciaacuteckaacute reforma se snažila o naacutevrat k Benediktově Řeholi k jejiacute čistotě k jejiacute liteře (puritas integritas Regulae) V po-čaacutetciacutech Cicircteaux lze vysledovat i nedůvěru ba dokonce odpor k učenosti a věděniacute Jedinou přiacutepustnou četbou pro mnicha bylo lectio divina Na jinou četbu ostatně ani neměl čas protože se většinu času musel věnovat manuaacutelniacute praacuteci Jedno z roz-hodnutiacute prvniacutech generaacutelniacutech kapitul vysloveně zakaacutezalo zřizovat klaacutešterniacute školy nařiacutedilo odstraňovat zbytečneacute knihy z klaacutešterniacutech knihoven a pořizovaacuteniacute novyacutech podřiacutedilo souhlasu kapituly Formace prvniacutech generaciacute cisterciaacuteckyacutech mnichů proto probiacutehala v duchu kteryacute se lišil od spirituality soudobyacutech černyacutech bene-diktinů Škola služby Paacutenu ziacuteskaacutevaacute novyacute obsah diacuteky charizmatickyacutem světcům jejichž duchovniacute vyzařovaacuteniacute překročilo hranice řaacutedu a vyacuterazně zasaacutehlo do praxe celeacute ciacuterkve Ačkoli se reformaacutetoři odvolaacutevali na Řeholi Benediktovu a spatřovali v niacute jedinyacute zdroj pro duchovniacute život byli zaacuteroveň vyacuteraznyacutemi osobnostmi nejen v oblasti reformy mnišskeacuteho života nyacutebrž i v oblasti osobiteacuteho teologickeacuteho myš-leniacute Přes proklamovanyacute naacutevrat ke kořenům mnišstviacute rozviacutejejiacute teologii kteraacute je ve sveacute době moderniacute a odpoviacutedaacute duchovniacute atmosfeacuteře a situaci ciacuterkve ve vrcholneacutem středověku

Ranyacute středověk do jisteacute miacutery připravoval cestu k noveacute spiritualitě jak refor-movanyacutech tak nově založenyacutech řeholniacutech společenstviacute vrcholneacuteho středověku Citaacutety z děl mnichů a misionaacuteřů z doby karoliacutenskeacute renesance od Alcuina po Wa-lafrida Strabona ukazujiacute že v teacuteto době se obnovuje zaacutejem o duchovniacute přaacutetelstviacute v klaacutešterech Autoři se již ciacutetiacute svobodniacute při použiacutevaacuteniacute antickyacutech nebo patristic-kyacutech vzorů přaacutetelstviacute Samozřejmě napodobujiacute pozdně řiacutemskeacute vzory ktereacute zdů-razňujiacute vzaacutejemnyacute respekt ohleduplnost a pomoc mezi přaacuteteli Mluvit o spojeniacute dušiacute v ničiacutem nezatiacuteženeacute duchovniacute laacutesce je ještě předčasneacute Nelze rovněž opome-nout že raněstředověkyacute žaacutenr dopisů vyjadřujiacuteciacutech přaacutetelstviacute byl velmi populaacuterniacute Takoveacute dopisy patřily k repertoaacuteru většiny dobryacutech spisovatelů a jak ukazuje velkeacute množstviacute dochovanyacutech přiacutekladů vznikaly během vyacuteuky v klaacutešterniacutech nebo katedraacutelniacutech školaacutech a nebyly určeny konkreacutetniacutem pisatelům13 Duchovniacute přaacutetel-stviacute jako součaacutest spirituality se začiacutenaacute objevovat v mnišskeacute tradici až v stoletiacute a to v centrech obnovy mnišskeacuteho života jakyacutem byl např klaacutešter Le Bec v Nor-mandii Diacuteky postavě sv Anselma považovaneacuteho za jednoho z největšiacutech teologů latinskeacuteho středověku můžeme sledovat vznik konceptu duchovniacuteho přaacutetelstviacute u mnišskyacutech autorů Svatyacute Anselm sice nezanechal žaacutedneacute pojednaacuteniacute nebo dia-log věnujiacuteciacute se teacutematu přaacutetelstviacute mezi mnichy avšak jeho četnaacute korespondence z doby kdy byl postupně mnichem převorem a opatem klaacuteštera Le Bec pro-zrazuje že refl exe nad duchovniacutem přaacutetelstviacutem učinila značnyacute krok vpřed Svatyacute

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

Anselm vychaacuteziacute ještě z Cassianova vzoru a tvrdiacute že opravdoveacute přaacutetelstviacute hodneacute toho jmeacutena může vzniknout pouze mezi těmi kdo opustili všechno a vydali se cestou k nebeskeacutemu kraacutelovstviacute v mnišskeacutem životě Projevy přaacutetelstviacute jako jsou vroucnost objetiacute pohled na druheacuteho považuje za prvky ktereacute zmiacuterňujiacute tvrdost života tiacutem že anticipujiacute Raacutej nebo za kraacutetkaacute zastaveniacute kteraacute povzbuzujiacute mnicha v každodenniacute snaze o umrtvovaacuteniacute a dalšiacute asketickeacute praktiky Takto pojataacute askeze vede ke spojeniacute dušiacute Pro Anselma je takovaacute duchovniacute jednota podstatnaacute V jed-nom dopise opatovi a převorovi v Le Bec piacuteše bdquoTiacutem že jste se přibliacutežili rozehřaacuteli jste moji duši tiacutem že jste ji rozehřaacuteli roztavili jste ji uvnitř tiacutem že jste ji roztavili spojili jste ji se svyacutemi dušemi Je ji možno zlomit ale už se nedaacute odloučit [hellip] jste s niacute pevně spojeni nejen poutem krve ale i duchovniacutem svazkemldquo Sjedno-ceniacute dušiacute překonaacutevaacute vzdaacutelenost mezi lidmi Jeden člověk se nachaacuteziacute v druheacutem v hloubi jeho srdce bdquoVejdi do komůrky sveacuteho srdce a uvaž vřeniacute sveacute opravdoveacute laacutesky tak poznaacuteš laacutesku sveacuteho praveacuteho přiacuteteleldquo (Lettere nr ) Podle Ansel-ma je přaacutetelstviacute součaacutestiacute věčnosti Všechny vztahy v tomto stvořeneacutem světě majiacute podstoupit podstatnou přeměnu Pouze přaacutetelstviacute přejde bez většiacutech změn do nebeskeacuteho kraacutelovstviacute Přaacutetelstviacute je schopno proniknout božskou přirozenost ve vzaacutejemneacute laacutesce osob Nejsvětějšiacute Trojice a proto přetrvaacute i v nebeskeacutem kraacutelovstviacute Tiacutemto se přaacutetelstviacute staacutevaacute teologickyacutem pojmem Anselm takto uvaacutediacute přaacutetelstviacute i do křesťanskeacute spirituality kdy z moraacutelniacute skutečnosti vytvaacuteřiacute skutečnost spirituaacutelniacute Spolu s novaacutetorskyacutem jazykem kteryacute při popisu přaacutetelstviacute použiacutevaacute tak připravu-je půdu autorům a reformaacutetorům stoletiacute ktereacute snad můžeme nazvat bdquostoletiacutem přaacutetelstviacuteldquo

Počaacutetkům cisterciaacuteckeacute spirituality je vlastniacute několik společnyacutech zaacutekladniacutech teo-logickyacutech vyacutechodisek kteraacute tvořiacute jejiacute piliacuteře Všichni vyacuteznamniacute cisterciaacutečtiacute autoři 13 stoletiacute se zabyacutevajiacute člověkem Jeho jedinečnost spatřujiacute ve stvořenosti k Božiacutemu obrazu Zaacuteroveň však uznaacutevajiacute jeho slabost a porušenost (anima curva) Přesto však je člověk schopen laacutesky a je svou přirozenostiacute nasměrovaacuten k dobru Obnove-niacute Božiacuteho obrazu a podoby v člověku se staacutevaacute hlavniacutem ciacutelem mnišskeacute askeze Na tuto antropologii logicky navazuje hlubokaacute uacutecta před tajemstviacutem vtěleniacute Božiacuteho Syna Kristovo lidstviacute je chaacutepaacuteno jako sacramentum znameniacute nebo tajemstviacute Božiacute přiacutetomnosti jak vyacutestižně shrnuje sv Bernard bdquoskrze Krista člověka ke Kristu Bohuldquo Již od doby sv Řehoře Velikeacuteho ciacuterkevniacuteho Otce Zaacutepadu a zaacuteroveň uči-tele středověku se začiacutenaacute v teologickyacutech spisech objevovat slovo experiri Zkuše-nost laacutesky v našem pozemskeacutem světě se staacutevaacute důležitějšiacute než teoretickaacute spekulace I cisterciaacutečtiacute autoři mluviacute o zkušenosti s Bohem o okoušeniacute Boha a jeho tajemstviacute S laacuteskou souvisiacute afektivita ndash o cisterciaacuteckeacute spiritualitě můžeme mluvit jako o spi-ritualitě afektivniacute Pročiacutetaacuteme-li meditace většiny autorů druheacute generace udiviacute

SALVE

naacutes vroucnost prožitek intimniacute bliacutezkosti bdquoDotyacutekaacuteme se Ježiacuteše rukou touhyldquo bdquoDuše očištěnaacute laacuteskou toužiacute vroucně a s důvěrou po Božiacutem objetiacute plane vrouciacute touhouhellipldquo

Svatyacute Aelred z Rievaulx nebyl takovyacutem originaacutelniacutem teologem jako sv Bernard ani za sebou neměl univerzitniacute vzdělaacuteniacute jako Vileacutem ze Saint-= ierry přesto byacutevaacute nazyacutevaacuten třetiacutem světlem cisterciaacuteckeacute mnišskeacute cesty nebo jedniacutem ze bdquočtyř evangelistů ze Cicircteauxldquo (mezi ně byl připočiacutetaacutevaacuten naviacutec Guerricus z Igny) Svyacutem vyacuteznamem se jim vyrovnal jako pastyacuteř a to zvlaacuteště v oblasti vzdělaacutevaacuteniacute a formace mnichů Sveacute vlastniacute vzdělaacuteniacute obdržel od nejlepšiacutech žaacuteků opata z Clairvaux Patřil již ke generaci jejiacutež veškeraacute formace proběhla přiacutemo v mnišskeacutem prostřediacute cisterciaacuteckeacuteho klaacutešte-ra Jeho život spadaacute do obdobiacute teacuteměř neuvěřitelneacute expanze cisterciaacuteckeacuteho řaacutedu na evropskeacutem kontinentě Svatyacute Bernard vypracoval zaacutesady reformovaneacute spirituality noveacute větve benediktinskeacute řeholniacute rodiny Svatyacute Aelred tomuto teoretickeacutemu zaacute-kladu propůjčil novou přitažlivost ndash přiacutekladem sveacute pedagogickeacute praxe v klaacutešterniacute komunitě Před zvoleniacutem opatem působil jako novicmistr a jako opat rovněž vě-noval sveacute siacutely formaci mladyacutech mnichů Zprostředkovaacuteval jim svoji vlastniacute zkuše-nost totiž že lepšiacutem zdrojem poznaacuteniacute cisterciaacuteckeacuteho ducha je cvičeniacute vlastniacuteho duchovniacuteho života v mnišskeacute komunitě než poznaacutevaacuteniacute zvenčiacute Aelredovo osobniacute vyzařovaacuteniacute umocňuje jeho osobniacute zkušenost lidskeacute slabosti kterou zakusil jako mladyacute ve světskeacutem životě (inter mores et vitia quibus aetas illa periclitari solet) a činiacute z něj kraacutesnyacute přiacuteklad pokory a milosrdenstviacute podle ideaacutelu kteryacute teoreticky načrtl sv Bernard V Aelredově diacutele se velmi silně odraacutežiacute zkušenost jeho osobniacute konverze Je si vědom toho že pokud se člověk pokoušiacute realizovat sebe sama bez Boha zů-staacutevaacute zaslepen svou touhou a jeho laacuteska je nasměrovaacutena špatnyacutem směrem Člověk zůstaacutevaacute nespokojenyacute přestože toužiacute po štěstiacute a je si vědom sveacute neschopnosti ho dosaacutehnout vlastniacutemi silami Aelred navazuje na patristickou tradici a rozpoznaacutevaacute v tomto stavu zapomněniacute na Boha omyl ducha a špatnyacute směr laacutesky

Člověk zneužil svou svobodnou vůli odvraacutetil se od onoho neproměnneacuteho dobra a zaslepen vlastniacute žaacutedostivostiacute se přiklonil k menšiacutemu dobru Tam kde hledal vyacutehodu nalezl škodu Miloval sebe sama zvraacutecenyacutem způsobem a tiacutem ztratil sebe sama i Boha [hellip] Nyniacute je obraz Božiacute v člověku znetvořen avšak ne zcela zničen Člověk maacute paměť kteraacute ovšem zapomiacutenaacute Maacute schopnost poznaacuteniacute ktereacute se může myacutelit Maacute laacutesku kteraacute maacute sklon k žaacutedostivosti

Obraz Božiacute v člověku již neodpoviacutedaacute prvotniacutemu stavu avšak neniacute nenaacutevratně zničen Paměť rozum i touha mohou znovu naleacutezt svůj původniacute směr Člověk kteryacute miloval špatnyacutem způsobem se může obraacutetit a naleacutezt znovu přirozenyacute ob-jekt sveacute laacutesky ndash Boha Toto obraacuteceniacute konverzi zakusil i Aelred ve sveacutem životě

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

Podobně jako popisuje obraacuteceniacute sv Augustin ve svyacutech Vyznaacuteniacutech nebo ndash chceme--li saacutehnout až k uacuteplnyacutem počaacutetkům mnišstviacute ndash legenda o sv Antoniacutenovi okamžik konverze provaacuteziacute siacutela slov Piacutesma svateacuteho bdquoKdyž se můj dobrotivyacute Paacuten rozhodl napravit mne kteryacute sešel na scestiacute pozdvihnout toho kteryacute padl a očistit spaacuteso-nosnyacutem dotekem nečisteacuteho vzdal jsem se toho co slibuje svět a vstoupil jsem do klaacuteštera a ihned jsem se pustil do studia Piacutesma svateacuteholdquo13 Praacutevě při četbě Piacutesma se duše ve sveacute hloubi rozpomiacutenaacute na Boha a rozum znovu objevuje pravdu a laacuteska svůj přirozenyacute ciacutel Aelredova nauka je plodem osobniacute zkušenosti a zve sveacute žaacuteky k prožitiacute teacutehož ndash zkušenosti autentickeacute spirituality Pouze zkušenost může duši uveacutest do určiteacute skutečnosti sola ut mihi videtur docet experientia

Teologie křesťanskeacute zkušenosti se rozvinula předevšiacutem v mnišskeacute tradici a tvo-řila tak již od počaacutetků protivaacutehu teologie spekulativniacute Učitelem teacuteto zkušenosti je pro zaacutepadniacute mnišstviacute jeden z velkyacutech ciacuterkevniacutech otců sv Řehoř Velikyacute jenž je rovněž spolu s Cassiodorem sv Isidorem Sevillskyacutem a sv Bedou Ctihodnyacutem nazyacutevaacuten učitelem středověku Jeho Dialogy o životě a zaacutezraciacutech italskyacutech otců jsou vlastně jedinyacutem zdrojem ze ktereacuteho viacuteme něco o životě sv Benedikta a spolu s Homiliemi na evangelia a spisem Moralia in Iob patřily k nejčtenějšiacutem diacutelům ve středověkyacutech klaacutešterech a klaacutešterniacutech školaacutech Velikost Řehořova diacutela nespočiacutevaacute v propracovaneacute teologickeacute spekulaci nyacutebrž v osobniacute zkušenosti Praacutevě tato zku-šenost a nikoli teoretickeacute věděniacute je zaacutekladem křesťanskeacute moudrosti Z tohoto zaacute-kladniacuteho principu vyvozuje Řehoř dalšiacute důsledky Pro něho zaacutevisiacute přesvědčivost nauky na opravdovosti toho kdo ji předaacutevaacute Je zřejmeacute že Řehoř se inspiroval spisy Cassianovyacutemi v nichž se mluviacute o chuti křesťanskeacute moudrosti Autor Dialogů vysvětluje že je třeba bdquoochutnaacutevatldquo miacutesto bdquovědětldquo Řehoř pak jednoduše aplikuje na duchovniacute uměniacute obecně to co Cassianus řekl o mnišskeacutem životě (Tamquam si quis dulcedinem mellis ei qui numquam quicquam dulce gustauerit uelit sermonibus enarrare profecto nec ille saporis illius suauitatem quam numquam ore percepit auribus capiet) Princip zůstaacutevaacute staacutele identickyacute na rozdiacutel od ostatniacutech věd kde teoretic-keacute studium předchaacuteziacute praxi začiacutenaacute duchovniacute nauka vždy zkušenostiacute To vysvět-luje že nauka velkyacutech duchovniacutech otců vždy refl ektuje jejich vnitřniacute zkušenost Proto takeacute můžeme poznat napřiacuteklad osobnost sv Benedikta na zaacutekladě jeho Ře-hole neboť nebylo rozdiacutelu mezi tiacutem co napsal a čiacutem žil (Cuius si quis uelit subtilius mores uitamque cognoscere potest in eadem institutione regulae omnes magisterii actus inuenire quia sanctus uir nullo modo potuit aliter docere quam uixit) Z tohoto prven-stviacute zkušenosti vyplyacutevaacute důležitost jakou Řehoř připisoval osobniacutem přiacutekladům Jsou předevšiacutem podivuhodnyacutem naacutestrojem božskeacute pedagogie Pro Řehoře je bdquozku-šenostldquo toteacutež co zkušenost křesťanskeacuteho života zvlaacuteště života ctnostneacuteho Slovo experimentum maacute velmi širokyacute vyacuteznam Jednaacute se o drobneacute každodenniacute činy ktereacute

13SALVE

jsou zaacutekladnou celeacute duchovniacute pedagogie (hoc quod ipsi per quotidianum uisionis experimentum nouimus quia plerumque hi qui nullis se oppressos peccatorum molibus sciunt stant quidem in uia iustitiae nulla illicita perpetrant sed tamen ad caelestem pat-riam anxie non anhelant) V tomto smyslu může miacutet zkušenost jedinečnyacute formač-niacute dopad pro křesťana Nezahrnuje totiž jen vnějšiacute skutky ze kteryacutech se můžeme poučit nyacutebrž i udaacutelosti našeho vlastniacuteho života často velmi bolestneacute označova-neacute jako fl agella Duchovniacute zkušenost křesťana vlastně znamenaacute že tyto udaacutelosti chaacutepe jako zkoušky ktereacute sesiacutelaacute Bůh aby ho poučil Praacutevě tyto zkoušky mohou veacutest ke svatosti ndash podle toho zda je dotyčnyacute ve viacuteře přijme nebo odmiacutetne (Ali-quando necesse est ut prauis mentibus quae humana praedicatione corrigi nequeunt diui-na fl agella optari benigne debeant [hellip] ut amici qui dolori illius per caritatem compati nesciebant ab experimento discerent alienae affl ictioni qualiter misereri debuissent)

Aelred rozlišuje tři způsoby jakyacutemi můžeme dospět k poznaacuteniacute nějakeacute pravdy ndash Quis enim hoc ignorat Fratres est aliud credere aliud scire aliud experiri Credis quod idoneis testibus constat esse probatum Scis ea que certa ratione comprehendis experiris corporis sensu vel mentis aff ectu Můžeme se spolehnout na důvěryhodneacute svědky idoneis testibus potom se jednaacute o viacuteru Pravdu teacutež můžeme uchopit rozumem certa ratione comprehendis to znamenaacute věděniacute nebo ji konečně můžeme zakusit přiacutemo ndash sola experientia doceat te Nesmiacuteme rovněž pominout opozici corporis sensu ndash mentis aff ectu tělesneacute smysly a aff ectus ducha Prvniacutem zakoušiacuteme to co je tělesneacute (cor-poralia) druhyacutem to co je duchovniacute (spiritualia) Naviacutec Aelred rozlišuje několik druhů aff ectů a rozebiacuteraacute jejich působeniacute v lidskeacute duši Pro pochopeniacute Aelredovy nauky o zkušenosti a vlastně celeacute jeho antropologie je slovo aff ectus kliacutečoveacute proto je zde ponechaacuteno v původniacutem latinskeacutem tvaru jako termiacuten Naviacutec naleacutezt vyacutestižnyacute protějšek v současnyacutech evropskyacutech jazyciacutech byacutevaacute velmi obtiacutežneacute Rovněž dokazu-je Aelredovu bdquomodernostldquo mezi jeho současniacuteky protože v duchovniacute literatuře vrcholneacuteho středověku se termiacuten cordis aff ectus objevuje zcela nově a nabyacutevaacute velkeacute důležitosti Aelred defi nuje aff ectus jako spontanea quaedam mentis inclinatio ad ali-quem cum delectatione Slovo spontanea inclinatio zde znamenaacute naacuteklonnost kteraacute v našiacute mysli povstaacutevaacute proti lidskeacute vůli a vzdoruje rozumu (contra hominis volunta-tem ratine ei per omnia resistente) Tento aff ectus však nutiacute rozum a vůli aby se s niacutem sjednotily a tak přechaacuteziacute v laacutesku (provocat tamen et voluntatem et rationem ut consen-tiant et sic aff ectio transit in amorem) Aff ectus doprovaacuteziacute teacutež potěšeniacute chuť diacuteky niacutež je duše pozornějšiacute a bystřejšiacute Musiacuteme ochutnat abychom pochopili (qui audit intelligat et gustet) Je samozřejmeacute že se nejednaacute o potěšeniacute tělesneacute nebo smysloveacute v prvniacute řadě nyacutebrž o to ktereacute pronikaacute do hloubi srdce ndash usque ad palatum cordis Zkušenost prostřednictviacutem mentis aff ectus je zkušenost duchovniacute pravaacute moudrost ndashinstructio doctos reddit aff ectio sapientes Odtud lze pochopit naleacutehavost s jakou

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

chce Aelred svyacutem mnichům vštěpovat spaacutesneacute poznaacuteniacute duchovniacute věděniacute ktereacute je darem od Boha a nemůže byacutet vyacutesledkem žaacutedneacute lidskeacute spekulace Pouze v Božiacutem světle můžeme pochopit Božiacute věci Jejich sladkost poznaacuteme jedině zkušenostiacute tělesneacute smysly nejsou s to pojmout to co představuje duchovniacute poznaacuteniacute ndash de eius dulcedine sola docet experientia non enim oculis cernitur aut tangitur manibus aut hau-ritur auditu cum sapor sit spiritualit Zkušenost kterou popisuje Aelred zname-naacute předevšiacutem sentire ndash pociťovat zakoušet Je to zakoušeniacute něčeho duchovniacuteho neboť se jednaacute o vyacutesledek mentis aff ectus ktereacute obohacuje duši o duchovniacute realitu ktereacute se nemůže naučit ve škole Duše tak zakoušiacute Boha a vše co pochaacuteziacute shůry Mnišštiacute autoři zdůrazňujiacute že tuto bdquochuťldquo nelze vypovědět Lze pouze inspirovat srdce druheacuteho aby zakusilo něco podobneacuteho ndash ad illius dulcedinem exprimendam nec cor nec lingua suffi ciat Rovněž přaacutetelstviacute použiacutevaacute k tomu aby naznačil setkaacute-niacute duše s Bohem Prostřednictviacutem aff ectu duše hledaacute Boha v aff ectu Boha naleacutezaacute a dokonce se dotyacutekaacute Ježiacuteše ndash Jesus aff ectione tangitur Laacuteskou duše objiacutemaacute Boha13 Duchovniacute zkušenost naacutem v Aelredově diacutele naviacutec ukazuje dva aspekty jež můžeme nazvat statickyacute a dynamickyacute V Bohu naleacutezaacute duše pokoj a odpočinutiacute Zaacuteroveň se v niacute probouziacute touha a novaacute siacutela ve vnitřniacutem životě aby dělala pokroky od zkuše-nosti ke zkušenosti Bůh saacutem je Laacuteska ale vyžaduje laacutesku totiž pohyb rozumoveacute duše se kteryacutem s touhou hledaacute objekt sveacuteho potěšeniacute Duše kteraacute okusila Boha nemůže zapomenout na jeho sladkost a toužiacute po něm což kraacutesně vyjadřujiacute slova modlitby kterou Aelred uvaacutediacute sveacute Zrcadlo laacutesky bdquoMoje duše suchaacute vyprahlaacute a ne-plodnaacute duše žiacutezniacute po tom aby byla svlažena těmito blahodaacuternyacutemi kapkami [hellip] Pane nech sestoupit do meacute duše něco z tveacute velkeacute sladkosti [hellip] Pane budu tě hle-dat budu tě hledat v laacutesce neboť kdo kraacutečiacute k tobě v laacutesce ten tě zajisteacute hledaacuteldquo Předtiacutem než můžeme přistoupit k četbě diacutela O duchovniacutem přaacutetelstviacute je nutneacute se-znaacutemit se s touto vyacuteše uvedenou Aelredovou antropologiiacute a předevšiacutem s naukou o duchovniacute zkušenosti a laacutesce jak jsou obsaženy ve spisu Speculum caritatis Jen takto můžeme pochopit Aelredův přiacutestup k duchovniacutemu přaacutetelstviacute

Aelredův spis O duchovniacutem přaacutetelstviacute je jedniacutem z jeho kratšiacutech děl o to viacutece jej můžeme považovat za velmi osobniacute vyznaacuteniacute jakyacutesi deniacutek jeho duše V prologu diacutela vystupuje do popřediacute zkušenost osobniacute konverze autora Zaacuteroveň uvaacutediacute mo-tivy ktereacute vedly k sepsaacuteniacute tohoto diacutela a sveacute prameny

Předmluva

Když jsem byl ještě jako chlapec ve škole a nachaacutezel velkeacute potěšeniacute v půvabu svyacutech druhů v chovaacuteniacute a špatnostech ktereacute obvykle uvaacutedějiacute v nebezpečiacute lidi v tomto věku celaacute maacute mysl se oddala a zasvětila citu a laacutesce Takže jsem neznal nic přiacutejemnějšiacuteho a nic radostnějšiacuteho

SALVE

nic užitečnějšiacuteho než milovat a byacutet milovaacuten Takto zmiacutetaacuten v různyacutech laacuteskaacutech a přaacutetelstviacutech byl jsem smyacutekaacuten sem a tam Jelikož jsem neznal řaacuted praveacuteho přaacutetelstviacute často jsem se ne-chal oklamat jeho falešnyacutem obrazem

Konečně se mi jednou dostala do ruky kniha kterou o přaacutetelstviacute napsal M Tullius Cicero Hned se mi zdaacutela užitečnaacute pro zaacutevažnost myšlenek a čtivaacute pro svůj vybranyacute styl Ačkoli jsem se nepovažoval za schopneacuteho takoveacuteho přaacutetelstviacute přece jsem měl radost že jsem nalezl nějakou defi nici přaacutetelstviacute podle ktereacute jsem mohl uspořaacutedat sveacute zmateneacute myš-lenky o laacutesce a citu Když se můj dobrotivyacute Paacuten rozhodl napravit mne kteryacute sešel na scestiacute pozdvihnout toho kteryacute padl a očistit spaacutesonosnyacutem dotekem nečisteacuteho vzdal jsem se toho co slibuje svět a vstoupil jsem do klaacuteštera a ihned jsem se pustil do studia Piacutesma svateacuteho Předtiacutem meacute oči jež byly zaslepeneacute a navykleacute na temnotu tělesnosti nezavadily ani o jeho povrch Když se mi tedy četba Piacutesma svateacuteho staacutevala přiacutejemnějšiacute a to maacutelo věděniacute ktereacute mi předala světskaacute vzdělanost ztraacutecelo ve srovnaacuteniacute s niacutem cenu tu jsem si vzpomněl na to co jsem četl o přaacutetelstviacute ve vyacuteše zmiacuteněneacute knize a podivoval jsem se že už to pro mě nemělo tuteacutež chuť jak tomu byacutevalo předtiacutem Od toho okamžiku v meacutem životě neexistovalo nic co by neoslazeneacute medem nejsladšiacuteho jmeacutena Ježiacutešova a neosoleneacute soliacute Piacutesma svateacuteho mohlo zcela strhnout můj cit

Znovu a znovu jsem o těchto myšlenkaacutech rozvažoval a ptal se zda by je snad nebylo možno zaštiacutetit autoritou Piacutesma Poteacute co jsem přečetl v diacutelech svatyacutech otců mnoheacute o přaacute-telstviacute chtěl jsem duchovně milovat avšak nebyl jsem toho schopen Začal jsem tedy psaacutet o duchovniacutem přaacutetelstviacute abych stanovil pravidla čisteacute a svateacute laacutesky Toto diacutelo jsem rozdělil na tři čaacutesti Prvniacute pojednaacutevaacute o podstatě přaacutetelstviacute a o jeho původu či přiacutečině druhaacute o jeho plodech a velikosti a ve třetiacute podle svyacutech schopnostiacute vysvětluji jakyacutem způsobem a mezi ja-kyacutemi osobami může byacutet zachovaacuteno neporušeneacute až do konce

Najde-li někdo užitek z teacuteto četby ať vzdaacutevaacute diacuteky Bohu a prosiacute milosrdneacuteho Krista za mě hřiacutešneacuteho Bude-li však kdo považovat za zbytečneacute a neužitečneacute co jsem napsal keacutež na-jde pochopeniacute pro mou nešťastnou situaci kteraacute mě donutila kvůli mnohyacutem povinnostem a starostem omezit proud myacutech myšlenek v teacuteto uacutevaze

V prvniacute knize Aelred shrnuje co bylo doposud řečeno o přaacutetelstviacute pohanskyacutemi fi lozofy jakeacute přiacuteklady pro něj nachaacuteziacute v Piacutesmu svateacutem a v tradici otců Na tomto zaacutekladě se snažiacute defi novat duchovniacute přaacutetelstviacute mezi křesťany

Ivo Domniacutevaacutem se že nejprve je třeba vyložit podstatu přaacutetelstviacute Stavěli bychom vzdušneacute zaacutemky kdybychom nevěděli jakaacute je podstata toho o čem se maacute rozvinout naše diskuse

Aelredus Cožpak ti nestačiacute to co k tomu řekl Cicero Přaacutetelstviacute je souhlas ve věcech lid-skyacutech i božskyacutech projevenyacute s laskavostiacute a laacuteskou

Ivo Pokud tato defi nice postačuje tobě pak jsem s niacute spokojen i jaacute

Aelredus Když by tedy kteřiacutekoli lideacute byli stejneacuteho naacutezoru ve věcech božskyacutech i lidskyacutech měli by stejnou vůli a žili by s laskavostiacute a laacuteskou neřekli bychom o nich že dosaacutehli doko-naleacuteho přaacutetelstviacute

Ivo A proč ne Avšak nerozumiacutem tomu co znamenaly pro tohoto pohanskeacuteho autora pojmy bdquolaskavostldquo a bdquolaacuteskaldquo

Aelredus Snad pojmem laacuteska vyjadřuje vnitřniacute cit pojmem laskavost pak vyacutesledek kon-kreacutetniacute činnosti Neboť i souhlas ve věcech lidskyacutech i božskyacutech musiacute byacutet drahyacute srdci obou přaacutetel to znamenaacute přiacutejemnyacute a vzaacutecnyacute I to jak jednajiacute ve vnějšiacutech zaacuteležitostech musiacute byacutet plneacute laskavosti a radosti

Ivo Přiznaacutevaacutem že tato defi nice se mi velmi liacutebiacute Domniacutevaacutem se ale že je vhodnaacute pro pohany a židy a rovněž pro mravně zkaženeacute křesťany Jsem však přesvědčen že opravdoveacute přaacutetelstviacute nemůže existovat mezi těmi kdo žijiacute bez Krista

Aelredus V naacutesledujiacuteciacutem hovoru si dostatečně ujasniacuteme zda teacuteto defi nici něco schaacuteziacute nebo naopak obsahuje něco naviacutec abychom ji mohli buď odmiacutetnout nebo přijmout jako dostačujiacuteciacute a bez nějakeacuteho prvku naviacutec Na zaacutekladě teacuteto defi nice ač se ti zdaacute poněkud ne-dokonalaacute můžeš pochopit co je to přaacutetelstviacute

Ivo Nechci ti byacutet na obtiacutež Prosiacutem tě abys mi vysvětlil alespoň vyacuteznam tohoto slova neboť defi nice mi nestačiacute

Aelredus Udělaacutem to raacuted pokud omluviacuteš meacute chabeacute znalosti a nebudeš mě nutit abych tě poučoval o něčem co neviacutem Mysliacutem si že slovo přiacutetel je odvozeno od slova laacuteska [lat amor ndash amicus] od slova přiacutetel pak přaacutetelstviacute [lat amicus ndash amicitia] Laacuteska je pak cit prostřednictviacutem ktereacuteho rozumovaacute duše něco hledaacute po něčem toužiacute a konečně toho dosa-huje pro sveacute potěšeniacute Těšiacute se z toho s vnitřniacute sladkostiacute držiacute se toho čeho dosaacutehla a ucho-vaacutevaacute to Povahu a dynamiku laacutesky jsem vyložil co možnaacute nejjasněji a nejpodrobněji ve sveacutem diacutele Zrcadlo laacutesky [Speculum caritatis] ktereacute jistě dostatečně znaacuteš Daacutele je přiacutetel nazyacutevaacuten straacutežce laacutesky nebo jak někteřiacute řiacutekajiacute bdquostraacutežce samotneacute dušeldquo Můj přiacutetel totiž musiacute byacutet straacutežce vzaacutejemneacute laacutesky neboli samotneacute meacute duše tak aby zachovaacuteval se spolehlivou ml-čenlivostiacute všechna jejiacute tajemstviacute aby se podle svyacutech sil snažil leacutečit a snaacutešet jakoukoli špat-nost kterou v niacute nalezne aby se radoval s jejiacute radostiacute trpěl s jejiacutem utrpeniacutem a vše co ciacutetiacute jeho přiacutetel považoval za sveacute vlastniacute Přaacutetelstviacute je tedy ctnost kteraacute spojuje duše pouty laacutesky a sladkosti a vytvaacuteřiacute z mnoha jeden celek Proto i světštiacute fi lozofoveacute zařadili přaacutetelstviacute mezi ctnosti ktereacute přetrvaacutevajiacute navěky a ne mezi věci naacutehodneacute a pomiacutejiveacute Zdaacute se že s nimi souhlasiacute i Šalomoun v knize Přiacutesloviacute když řiacutekaacute bdquoV každičkeacutem čase miluje přiacutetelldquo [Přiacutes ] Jasně potvrzuje že přaacutetelstviacute je věčneacute pokud je opravdoveacute Pokud se však rozpadne nebylo opravdoveacute i když se takovyacutem zdaacutelo

[hellip]Ivo Tedy došli jsme k zaacutevěru že mezi přaacutetelstviacutem a laacuteskou neniacute žaacutednyacute rozdiacutelAelredus Je a dokonce velikyacute Božiacute autorita rozhodla že je třeba přijmout do naacuteručiacute

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

SALVE

laacutesky mnohem viacutece lidiacute než kolik jich objiacutemaacuteme jako přaacutetele Zaacutekon laacutesky naacutes nutiacute milo-vat nejen přaacutetele ale i nepřaacutetele [srov Mt ] Přaacuteteli nazyacutevaacuteme pouze ty kteryacutem se nebojiacuteme otevřiacutet sveacute srdce a vše co skryacutevaacute A oni tak činiacute naopak naacutem neboť jsou vaacutezaacuteni tyacutemž zaacutekonem důvěry a touž jistotou

[hellip]Aelredus Zapomněl jsi co řiacutekaacute Piacutesmo bdquoV každičkeacutem čase miluje přiacutetelldquo [Přiacutes ]

Jak si vzpomiacutenaacuteš i sv Jeronyacutem řiacutekaacute bdquoPřaacutetelstviacute ktereacute se může rozpadnout nikdy nebylo opravdoveacuteldquo A že přaacutetelstviacute nemůže existovat bez laacutesky jsem vysvětlil viacutece než dostatečně Když je tedy přaacutetelstviacute naplněno věčnostiacute zaacuteřiacute z něho pravda a chutnaacute sladkostiacute laacutesky jak si můžeš myslet že je možno upřiacutet těmto třem vlastnostem moudrost

Ivo Co to maacute znamenat Mohu řiacuteci o přaacutetelstviacute to co řiacutekaacute Jan přiacutetel Ježiacutešův o laacutesce bdquoBůh je přaacutetelstviacuteldquo

Aelredus Je to neobvykleacute Nelze to zaštiacutetit autoritou Piacutesma Přesto však se odvažuji řiacuteci o přaacutetelstviacute co se daacutele řiacutekaacute o laacutesce bdquoKdo zůstaacutevaacute v přaacutetelstviacute zůstaacutevaacute v Bohu a Bůh zůstaacutevaacute v němldquo [srov Jan ] Leacutepe to pochopiacuteš až začneme rozmlouvat o plodech a užitku přaacutetelstviacute

Druhaacute kniha vysvětluje jakyacute je užitek přaacutetelstviacute a naopak jakyacutem zlem je osamo-cenost Rovněž vypočiacutetaacutevaacute druhy opravdoveacuteho přaacutetelstviacute a staviacute je do protikladu vůči falešneacutemu přaacutetelstviacute

Aelredus O tom mluviacute kraacutesně Cicero bdquoZe světa odstraňujiacute slunce ti kteřiacute z života od-straňujiacute přaacutetelstviacute neboť od boha nemaacuteme nic lepšiacuteho a nic milejšiacuteholdquo Co by to bylo za moudrost opovrhovat přaacutetelstviacutem jen aby ses vyhnul nesnaacuteziacutem neměl starosti a unikl strachu Cožpak by bylo možneacute ziacuteskat a uchovat si ctnost bez jakyacutechkoli nesnaacuteziacute Cožpak i v tobě nebojuje a ty s tiacutem maacuteš velkeacute potiacuteže moudrost proti omylům uměřenost proti vrtkavosti spravedlnost proti zleacute vůli nebo siacutela proti lenosti Ptaacutem se kdo z lidiacute zvlaacuteště dospiacutevajiacuteciacutech je schopen bez velkeacuteho utrpeniacute nebo strachu zachovat cudnost nebo zkro-tit rozbouřeneacute city Pak by byl hlupaacutek apoštol Pavel kteryacute nechtěl žiacutet aniž by pracoval a namaacutehal se pro ostatniacute Avšak veden laacuteskou kterou považoval za největšiacute ctnost bdquostal se slabyacute se slabyacutemi a nebylo pohoršeniacute ktereacute by nepaacutelilo ani jeholdquo [srov Kor Řiacutem ] Nosil v sobě velkyacute smutek a ve sveacutem srdci nepřestaacutevajiacuteciacute bolest pro ty kteřiacute byli jeho bratry podle těla [Řiacutem ndash13] Musel by se tedy vzdaacutet laacutesky aby nežil s takovyacutem strachem a bolestiacute Jednou znovu rodiacute ty ktereacute zplodil ve viacuteře jednou je hyacutečkaacute jako chůva jednou kaacuteraacute jako učitel Tu se bojiacute aby jejich mysl nepropadla zkaacuteze a neodpadli od viacutery tu je s velkou bolestiacute a mnoha slzami volaacute k pokaacuteniacute a jindy nařiacutekaacute nad těmi kteřiacute pokaacuteniacute ne-činili [srov Kor Gal ] Vidiacutete tedy jak se snažiacute zprovodit ze světa ctnosti ti kteřiacute jim nevaacutehajiacute vziacutet naacutemahu kteraacute je doprovaacuteziacute Byl snad hloupyacute Chusi Archita když

přaacutetelstviacute s Davidem zachovaacuteval s takovou věrnostiacute že daacuteval přednost uacutetrapaacutem před bezpečiacutem a spiacuteše chtěl sdiacutelet utrpeniacute přiacutetele než se oddat radostem a poctaacutem jako otco-vrah [Sam 13ndash13] Nemohu už ani nazvat lidmi jako spiacuteše šelmami ty kteřiacute tvrdiacute že je třeba žiacutet tak aby od nikoho nepotřebovali žaacutednou uacutetěchu nikomu nebyli na obtiacutež nebo přiacutečinou bolesti aby nepociťovali radost nad dobrem bližniacuteho a neroztrpčili ostatniacute svou zvraacutecenostiacute Taciacute se starajiacute jen o to aby nikoho nemilovali a nebyli nikyacutem milovaacuteni V žaacutedneacutem přiacutepadě nemohu připustit že by miloval někdo z těch kdo považujiacute přaacutetelstviacute za věc hmotneacuteho zisku Pouze uacutesty o sobě prohlašujiacute že jsou přaacuteteleacute když se naskytne možnost nějakeacuteho časneacuteho prospěchu nebo když se pokoušejiacute ziacuteskat přiacutetele pro spolupraacuteci v nějakeacute hanebneacute zaacuteležitosti

[hellip]Aelredus Vyhoviacutem vaacutem a ve stručnosti poviacutem čeho se podle meacuteho naacutezoru musiacuteme varo-

vat Existuje přaacutetelstviacute chlapeckeacute ktereacute maacute původ v nestaacutelyacutech a vrtošivyacutech citech Vrhaacute se za každyacutem kolemjdouciacutem bez rozumu bez uvaacuteženiacute bez miacutery aniž by vzalo v potaz nějakyacute prospěch či neprospěch Toto přaacutetelstviacute po nějakyacute čas působiacute na člověka velmi intenzivně pevně ho spoutaacutevaacute a svůdně přitahuje Avšak city bez rozumu představujiacute podnět čistě pudovyacute jsou naacutechylneacute konat nedovoleneacute dokonce ani nejsou schopny rozlišovat mezi do-volenyacutem a nedovolenyacutem I když většinou city přaacutetelstviacute předchaacutezejiacute je vyloučeno aby ho kdy doprovaacutezely pokud přaacutetelstviacute nevede rozum nemiacuterniacute počestnost a nevlaacutedne mu spra-vedlnost Takoveacuteho přaacutetelstviacute ktereacute jsem nazval dětinskeacute vzhledem k tomu že city ovlaacutedajiacute ponejviacutece chlapce se majiacute všemi způsoby varovat jako nevěrneacuteho nestaacuteleacuteho a vždy spo-jeneacuteho s nečistyacutemi laacuteskami ti kteřiacute nachaacutezejiacute zaliacutebeniacute v kraacutese duchovniacuteho přaacutetelstviacute Vyacuteše uvedeneacute nenazyacutevaacuteme přaacutetelstviacutem jako spiacuteš jedem přaacutetelstviacute pokud v něm vůbec nelze zachovat opraacutevněnou miacuteru laacutesky kteraacute spojuje jednu duši s druhou Jeho počestneacute jaacutedro zastiacuteraacute a kaziacute jakyacutesi dyacutem vychaacutezejiacuteciacute z žaacutedostivosti těla a strhaacutevaacute je k žaacutedostem těla protože je zanedbaacutevaacuten duch Duchovniacute přaacutetelstviacute proto musiacute miacutet na počaacutetku čistyacute uacutemysl dohled rozumu a otěže uměřenosti Tak dosaacutehneme velmi radostnyacutech pocitů a budeme je pak vniacute-mat s takovou sladkostiacute že nepřestanou byacutet nikdy spořaacutedaneacute Existuje i přaacutetelstviacute ktereacute spojuje lidi velmi zleacute podobnostiacute jejich mravů O takoveacutem mluvit nechci neboť si ani neza-sloužiacute byacutet nazvaacuteno přaacutetelstviacutem jak už jsem uvedl vyacuteše Kromě toho maacuteme i přaacutetelstviacute ktereacute je podněcovaacuteno vyacutehledem nějakeacuteho prospěchu Mnoziacute se praacutevě kvůli tomu domniacutevajiacute že je třeba po přaacutetelstviacute toužit je pěstovat a zachovaacutevat Kdybychom to připustili pak bychom odepřeli laacutesku mnoha lidem kteřiacute si ji nejviacutece zasloužiacute a kteřiacute nic nemajiacute a nevlastniacute a ni-kdo tedy od nich nemůže ziacuteskat žaacutednyacute materiaacutelniacute prospěch Sice opravdu maacuteme očekaacutevat v každeacutem přiacutepadě od přiacutetele prospěch jako napřiacuteklad radu v pochybnostech uacutetěchu v sou-ženiacutech a podobně To vše maacute přaacutetelstviacute doprovaacutezet nikoli mu předchaacutezet Nepochopil totiž co to znamenaacute přaacutetelstviacute ten kteryacute chce ještě jinou odměnu než přaacutetelstviacute sameacute Přaacutetelstviacute bude plnou odměnou těm kdo ho pěstujiacute tehdy když ho cele nasměrujiacute k Bohu a způsobiacute

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

SALVE

že se pohroužiacute do kontemplace ti ktereacute spojilo Neboť když věrneacute přaacutetelstviacute mezi dobryacutemi plodiacute tak nesmiacuternyacute užitek nevaacutehaacutem tvrdit že tento užitek pochaacuteziacute z přaacutetelstviacute a ne nao-pak Ani si nemysliacutem že velkorysost s niacutež Barzillai Galaadskyacute [Sam 13ndash Vulg 13ndash13] přijal Davida prchajiacuteciacuteho před synem otcovrahem staral se o něj a jednal s niacutem jako s přiacutetelem zplodila mezi těmito vynikajiacuteciacutemi muži přaacutetelstviacute nyacutebrž nepochybuji o tom že spiacuteše z něho vyplynula takovaacute přiacutezeň Neniacute nikdo kdo by si myslel že kraacutel po-třeboval tohoto člověka už předtiacutem Že opravdu tento muž saacutem velmi zaacutemožnyacute nedoufal v jakoukoli odměnu od kraacutele za prokaacutezanaacute dobrodiniacute jasně vyplyacutevaacute z toho když uvaacutežiacuteme že nic nepřijal i když se mu bez obtiacutežiacute nabiacutezelo veškereacute bohatstviacute města a chtěl se spokojit s tiacutem co měl Zrovna tak si musiacuteme vaacutežit vztahu mezi Davidem a Jonathanem kteryacute byl posvěcen zaacutelibou v ctnosti a ne nadějiacute na budouciacute prospěch Viacuteme že si prokazovali mnoho dobreacuteho když přičiněniacutem jednoho byl zachraacuteněn život druheacuteho jehož potomstvo nezaniklo [srov Sam ndash ndash 13ndash n 13 Sam 13ndash13] Když tedy mezi dobryacutemi lidmi vždy předchaacuteziacute přaacutetelstviacute a užitek ho doprovaacuteziacute pak radost přinaacutešiacute ne tak užitek ziacuteskanyacute od přiacutetele nyacutebrž sama laacuteska přiacutetele Nyniacute posuďte vy zda jsem dostateč-ně mluvil o plodech přaacutetelstviacute zda jsem upřesnil jasně mezi kyacutem může vzniknout byacutet za-chovaacutevaacuteno a dovršeno přaacutetelstviacute zda se mi podařilo objasnit jakeacute vztahy se nepraacutevem haliacute slovem přaacutetelstviacute a zda jsem ukaacutezal jisteacute ciacutele ke kteryacutem maacute směřovat laacuteska mezi přaacuteteli

Třetiacute kniha stanovuje čtyři stupně kteryacutemi musiacute projiacutet přaacutetelstviacute hodneacute toho jmeacutena Prvniacute stupeň představuje vyacuteběr přaacutetel kteryacute vylučuje ty jež ho nejsou hodni a stanovuje podmiacutenky konkreacutetniacuteho přaacutetelstviacute Druhyacutem stupněm je doba osvědčovaacuteniacute ve věrnosti uacutemyslu diskreacutetnosti a trpělivosti Poteacute naacutesleduje třetiacute stupeň spojeniacute dušiacute v sedmi dobrech přaacutetelstviacute Korunou čtvrtyacutem stupněm du-chovniacuteho přaacutetelstviacute je pak přaacutetelstviacute s Kristem Ita a sancto illo amore quo amplec-titur amicum ad illum conscendens quo amplectitur Christum spiritualem amicitiae fructum pleno laetus ore carpet ndash Takto postupuje od svateacute laacutesky kterou objiacutemaacute přiacutetele k laacutesce kterou objiacutemaacute Krista a s radostiacute a v plnosti ziacuteskaacutevaacute duchovniacute užitek přaacutetelstviacute

Zaacutevěr

Protože slunce se už schyluje k zaacutepadu musiacuteme ukončit tento naacuteš hovor ale doufaacutem že nepochybujete o tom že přaacutetelstviacute vychaacuteziacute z laacutesky Co je to za člověka kteryacute může milovat druheacuteho a přitom nemiluje saacutem sebe Vždyť na zaacutekladě srovnaacuteniacute s laacuteskou kterou miluje saacutem sebe může uspořaacutedat i laacutesku k bližniacutemu Nemiluje saacutem sebe ten kdo od sebe vyžaduje nebo sobě uklaacutedaacute něco hanebneacuteho a hřiacutešneacuteho Na prvniacutem miacutestě musiacute každyacute umrtvovat sveacute tělo nesmiacute strpět nic co se neslušiacute a odmiacutetat co je mu k užitku Když bude takto

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

milovat saacutem sebe pak může podle teacutehož vzoru milovat i bližniacuteho Takovaacute laacuteska zahrnuje velkeacute množstviacute lidiacute člověk si z nich musiacute vybrat ty kteryacutem může svěřit v intimitě tajem-stviacute přaacutetelstviacute do jejichž srdciacute může hojně vleacutevat svůj cit a před kteryacutemi může otevřiacutet sveacute srdce daacutet nahleacutednout do jeho hlubin prozradit smyacutešleniacute a uacutemysly srdce Přaacutetele si vybiacute-rejme ne podle rozmaru našich citů nyacutebrž na zaacutekladě bystreacuteho uacutesudku našeho rozumu podobnosti povah a snahy o ctnostnyacute život Oddejme se pak sveacutemu přiacuteteli s veselou mysliacute avšak bez lehkomyslnosti a ať neschaacuteziacute respekt a slušnost ktereacute se zaklaacutedajiacute na laska-vosti a prokazovaacuteniacute dobryacutech skutků Pak už maacute byacutet zkoušena spolehlivost dobreacute mravy a trpělivost budouciacuteho přiacutetele Postupně připojujme společneacute plaacuteny vytrvalost společneacuteho uacutesiliacute a shodu ve vnějšiacutem vyacuterazu Přaacuteteleacute se majiacute sobě tak připodobnit že jakmile jeden na druheacuteho pohleacutedne maacute vyacuteraz jedneacute tvaacuteře přeskočit na druhou ať už byl posmutnělyacute nebo rozradostněnyacute Poteacute když byl vybraacuten a vyzkoušen a pokud sis jistyacute že nebude chtiacutet nic co se neslušiacute ani to nebude žaacutedat od přiacutetele a ani to neposkytne bude-li požaacutedaacuten a když se ujistiacuteš že považuje přaacutetelstviacute za mravniacute ctnost a nikoli za zisk že neniacute podleacutezavyacute ani ser-vilniacute a když konečně objeviacuteš že je upřiacutemnyacute ale dokaacuteže rozlišovat trpělivyacute když ho někdo kaacuteraacute v laacutesce staacutelyacute a pevnyacute pak zakusiacuteš tu duchovniacute slast totiž co znamenaacute bdquoHle jak je dobreacute a jak mileacute když bratři bydliacute pospoluldquo [Ž 1313(13)] Je užitečneacute když přaacuteteleacute spolu souciacutetiacute když pro sebe podstupujiacute naacutemahu navzaacutejem nesou svaacute břemena [Gal ] Každyacute z nich považuje za přiacutejemneacute zapomenout saacutem na sebe kvůli druheacutemu daacutet přednost vůli druheacuteho před svou vlastniacute vyjiacutet vstřiacutec potřebaacutem v nouzi toho druheacuteho spiacuteše než vlastniacutem postavit se a vystavit se nepřiacutezni osudu Jakeacute je to potěšeniacute pro přaacutetele když mohou spolu diskutovat navzaacutejem si představovat sveacute zaacutejmy spolu všechno zkoumat ve všem dospět k jednomu naacutezoru K tomu ještě přistupuje modlitba za sebe navzaacutejem kteraacute v paměti přiacute-tele tiacutem silněji působiacute s čiacutem většiacute vroucnostiacute je k Bohu vysiacutelaacutena spolu s prolityacutemi slzami ktereacute vyhrknou buď ze strachu z afektu nebo z bolesti Přiacutetel se modliacute za přiacutetele ke Kristu chce aby ho Kristus vyslyšel kvůli přiacuteteli svou laacutesku a touhu směřuje ke Kristu Když se stane že jedna laacuteska naacutehle a nepozorovaně přejde ve druhou a dotkne se sladkosti jakoby přiacutemo u samotneacuteho Krista přiacutetel začne ochutnaacutevat jak je sladkeacute a pociťovat jak je mileacute byacutet u Krista Od svateacute laacutesky kterou zahrnuje přiacutetele tak vystupuje k teacute laacutesce kterou miluje Krista S radostiacute a naplno bude užiacutevat duchovniacutech plodů přaacutetelstviacute v očekaacutevaacuteniacute plnosti všeho v budouciacutem životě Pak zmiziacute strach se kteryacutem se bojiacuteme jeden o druheacuteho a dělaacuteme si starosti pak zmiziacute všechno traacutepeniacute ktereacute jeden pro druheacuteho nyniacute musiacuteme snaacutešet pak bude zlomen osten smrti a zničena sama smrt [Kor ndash] Raacuteny tohoto bodce naacutes často soužiacute a musiacuteme truchlit jeden pro druheacuteho Až budeme v bezpečiacute budeme se radovat věčně z nejvyššiacuteho dobra a toto přaacutetelstviacute ktereacute naacutes zde poutaacute jen s několika maacutelo lidmi se přelije na všechny a ze všech na Boha a Bůh bude všechno ve všem

Z latinskyacutech originaacutelů přeložil Alexius Vandrovec OSB

SALVE

POZNAacuteMKY David Konstan Friendship in the Classical World Cambridge University Press s ndash Albrecht Diem Das monastische Experiment Die Rolle der Keuschheit bei der Entstehung des westli-

chen Klosterwesens Muumlnster LIT Verlag s ndash13 Jean Leclercq bdquoLrsquoamitieacute dans les lettres au moyen-acircgeldquo IN Revue du moyen-acircge latin I s 13ndash Anselmo drsquoAosta Lettere Priore e Abate del Bec (a cura di I Biffi C Marabelli) Milano nr Wincenty Polek OCist bdquoTeologia dellrsquoamicizia negli scritti di Aelredo di Rievaulxldquo IN Cis-

tercium mater nostra II Krakoacutew s ndash Vaacuteclav Ventura bdquoCisterciaacuteckaacute spiritualitaldquo IN Kate_ina Charvaacutetovaacute let cisterciaacuteckeacuteho

řaacutedu Praha Unicornis s ndash Aelredus Rievallensis Homiliae de oneribus Propheticis Isaiae (CCr CM D) (ed Gaetano Ra-citi) Turnhout Brepols sermo Tyacutež Speculum caritatis III Spiegel der Liebe (Uumlbertr u eingeleitet von M Hildegard Brem) Trier Johannes-Verlag s ndash Laacuteszloacute Lekail e Cistercians Ideals and Reality Kent Kent State University Press s 13 Aelred von Rieval De amicitia spiritali Prol Uumlber die geistliche Freundscha Lateinisch-deutsch

Uumlbertr von Rhaban Haacke u eingeleitet von Wilhelm Nyssen Trier Spee-Verlag s Speculum caritatis I s 13 Homiliae de oneribus sermo 13 De spiritali amicitia Prol 13ndash s Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensis (Series scriptorum SOC) Roma s Cassianus Collationes patrum 13 Jean Cassien Confeacuterences Texte par I E Pichery Paris Les eacuteditions du Cerf s ndash13 Gregorius I Dialogi II 13 Greacutegoire le Grand Dialogues II Texte critique et notes par A de Voguumleacute traduction par P Antin Paris Les eacuteditions du Cerf s Tyacutež Homiliae in Euangelia 13 Gregor der Grosse Homiliae in Evangelia II Lateinisch-

Deutsch Feiburg im BreisgaundashBaselndashWien Herder s ndash Tyacutež Moralia in Iob 13 Greacutegoire le Grand Morales sur Job Livres XIndashXIV Introduction texte traduction et notes par A Bocognano Paris Les eacuteditions du Cerf s Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensishellip s Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensishellip s S Bernard In Cant XXIII Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensishellip s 13 Speculum caritatis I 13 s 13 Speculum caritatis I ndash13 s 1313ndash13

Alexius Vandrovec OSB ( ) vstoupil v roce do řaacutedu sv Benedikta v Benediktinskeacutem arciopatstviacute sv Vojtěcha a sv Markeacutety v Břevnově kde roku složil slavneacute sliby

Jean-Marie Gueullette OP

Přaacutetelstviacute u sv Tomaacuteše Akvinskeacuteho

I když bylo teacutema přaacutetelstviacute důležityacutem teacutematem diskuziacute po celeacute stoletiacute a to zvlaacuteště v mnišskeacutem prostřediacute neniacute sv Tomaacuteš při studiu tohoto pojmu prostyacutem pokračovatelem svyacutech předchůdců Mniši ndash hlavně Bernard z Clairvaux a Aelred z Rievaulx ndash vychaacutezeli při svyacutech uacutevahaacutech o přaacutetelstviacute z Cicerona Texty sv Ber-narda a Cicerona sv Tomaacuteš samozřejmě četl Jeho myšleniacute se však nejviacutece inspi-rovalo jinde ndash v souboru textů kteryacute způsobil skutečnou revoluci v evropskeacutem intelektuaacutelniacutem životě a to praacutevě mezi teology a 13 stoletiacute Jejich autorem byl Aristoteleacutes Pojednaacuteniacute o přaacutetelstviacute v Etice Nikomachově se diacuteky latinskeacutemu překla-du kteryacute vytvořil Robert Grosseteste stala přiacutestupnyacutemi už v roce Zdaacute se že v tehdejšiacutem intelektuaacutelniacutem světě zastiacutenila texty Cicerona a jeho komentaacuteto-rů

Jestliže sv Tomaacuteš tak často odkazuje na Aristotela miacutesto na Cicerona pak to neniacute jen proto že se objevily jeho noveacute texty ale takeacute s ohledem na ciacutel teologova myšleniacute Nechce po fi lozofi i pravidla chovaacuteniacute jakousi etiku přaacutetelstviacute nyacutebrž defi -nice struktury myšleniacute kteryacutem pak daacute projiacutet procesem opravdoveacute konverze než je aplikuje na život křesťana Aristoteleacutes došel hodně daleko v uacutevahaacutech o pod-statě přaacutetelstviacute a o jednotlivyacutech prvciacutech přaacutetelstviacute Zvlaacuteště zdůrazňoval že ciacutelem přaacutetelstviacute je společnyacute život vzaacutejemneacute sdiacuteleniacute všech dober Proto byl pro Tomaacuteše nejlepšiacutem partnerem v dialogu

Hlavniacute texty ve kteryacutech se Tomaacuteš zaobiacuteraacute otaacutezkou přaacutetelstviacute lze rozdělit do dvou kategoriiacute Naacuteš teolog se o přaacutetelstviacute zajiacutemaacute nejprve proto že ho poklaacutedaacute za vhodnyacute pojem k charakterizaci vztahu mezi člověkem a Bohem chtiacutet pro druheacute-ho dobro a přitom žiacutet ve vzaacutejemneacutem společenstviacute (sdiacutelet dobra) Proto věnuje rozsaacutehlaacute pojednaacuteniacute analyacuteze přaacutetelstviacute mezi lidmi Poteacute se Tomaacuteš věnuje otaacutezce laacutesky člověka k Bohu kteraacute je podle něj bdquojakyacutemsi přaacutetelstviacutemldquo O etice přaacutetelstviacute jako takoveacute pojednaacutevaacute naopak velmi stručně

Podle Aristotela nemaacute raacutez přaacutetelstviacute jakaacutekoli laacuteska nyacutebrž jen ta při ktereacute chceme dobro těm jež milujeme Když napřiacuteklad řiacutekaacuteme že milujeme viacuteno nebo koně a podobně nemilujeme tyto skutečnosti tak že bychom chtěli jejich vlastniacute dob-ro nyacutebrž pro dobro ktereacute přinaacutešejiacute naacutem Takovaacute laacuteska neniacute laacuteska přaacutetelskaacute ale

SALVE

žaacutedostivaacute Vždyť by bylo směšneacute o někom řiacutect že chovaacute přaacutetelstviacute k viacutenu nebo ke koni

Chtiacutet dobro pro druheacuteho však ke vzniku přaacutetelstviacute nestačiacute Ještě je nutnaacute vzaacute-jemnost laacutesky protože člověk je přiacutetelem druheacuteho jen tehdy je-li i ten druhyacute jeho přiacutetelem Avšak toto vzaacutejemneacute přaacuteniacute si dobra vychaacuteziacute z jisteacuteho společenstviacute sdiacute-leniacute dober

Protože však existuje jisteacute sdiacuteleniacute mezi člověkem a Bohem uskutečněneacute tiacutem že naacutem Bůh daacutevaacute uacutečast na sveacute blaženosti musiacute z tohoto sdiacuteleniacute vychaacutezet i jisteacute přaacutetelstviacute13 Praacutevě o tomto sdiacuteleniacute sv Pavel řiacutekaacute (Kor ) bdquoVěrnyacute je Bůh kteryacute vaacutes povolal do společenstviacute se svyacutem Synemldquo Je tedy zřejmeacute že laacuteska člověka k Bohu je přaacutetelstviacutem

Pojednaacuteniacute o laacutesce vysvětluje jakyacutem způsobem se dvě hlavniacute charakteristiky přaacutetelstviacute ndash chtiacutet jeden pro druheacuteho dobro a vzaacutejemneacute sdiacuteleniacute ndash nachaacutezejiacute ve vztahu mezi člověkem a Bohem jakožto jeho konstitutivniacute prvky Tento vztah je zaacutekladem pro laacutesku k sobě k bližniacutemu a k nepřiacuteteli protože ve všech těchto přiacute-padech ten kdo maacute Božiacute laacutesku vidiacute v sobě ve sveacutem vlastniacutem těle v hřiacutešniacutekovi v nepřiacuteteli a v každeacutem tvoru Božiacute diacutelo bytost milovanou Bohem

Jakmile bylo přaacutetelstviacute takto defi novaacuteno vraciacute se k němu Tomaacuteš pravidelně všude tam kde jde o vztah mezi člověkem a Bohem v pojednaacuteniacute o noveacutem zaacuteko-nu při vyacutekladu důvodů ke vtěleniacute nebo s ohledem na eucharistii či pokaacuteniacute V Contra gentiles rovněž nachaacuteziacuteme kraacutesnyacute vyacuteklad o daru Ducha Svateacuteho kteryacute člověka uvaacutediacute do přaacutetelstviacute s Bohem

Křesťanskeacute chaacutepaacuteniacute aristotelskeacute filozofie

Když od četby Aristotelovyacutech textů o přaacutetelstviacute přejdeme přiacutemo k textům sv To-maacuteše jež s odkazem na texty Aristotelovy pojednaacutevajiacute o stejneacute otaacutezce budeme zcela jistě překvapeni Na jedneacute straně jsou si tito dva autoři velmi bliacutezciacute a sv Tomaacuteš často Aristotelovy analyacutezy cituje Oba dva poklaacutedajiacute za nejdůležitějšiacute rysy přaacutetelstviacute to že si přaacuteteleacute přejiacute navzaacutejem dobro a že sdiacutelejiacute život jeden druheacuteho ani Aristoteleacutes ani Tomaacuteš nekladou důraz na to že si přiacutetel sveacuteho přiacutetele saacutem vyvolil Na druheacute straně se však zdaacute že majiacute oba autoři radikaacutelně odlišnyacute způsob přiacutestupu k otaacutezce přaacutetelstviacute a odlišnyacute ciacutel vyacutekladu Aristoteleacutes citlivě analyzuje skutečnost přaacutetelstviacute a sveacute zaacutevěry pokaždeacute pečlivě ověřuje konfrontaciacute se zkuše-nostiacute Tomaacutešův vyacuteklad je abstraktnějšiacute a evidentně mu viacutece jde o pravdivost defi -novanyacutech pojmů než o jejich potvrzeniacute každodenniacute zkušenostiacute Aristoteleacutes hledaacute nejvyššiacute formu přaacutetelstviacute a prostředky ktereacute k niacute vedou sv Tomaacuteš se o přaacutetelstviacute zajiacutemaacute předevšiacutem proto že se mu zdaacute nejvhodnějšiacute kategoriiacute k vystiženiacute vztahu

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

mezi člověkem a Bohem jakožto jisteacute formy společenstviacute mezi rozumnyacutem tvorem a jeho tvůrcem v němž si oba vzaacutejemně přejiacute dobro Přaacutetelstviacute ve vztaziacutech mezi lidmi rozebiacuteraacute vlastně jen okrajově a vždycky s odkazem na přaacutetelstviacute s Bohem nezkoumaacute ani ndash jako to činil Aelred z Rievaulx ndash jakyacutem způsobem může byacutet přaacutetelstviacute oporou a posilou v duchovniacutem životě to dva velciacute autoři se tedy lišiacute nejen svou viacuterou ale i způsobem praacutece a ciacutelem sveacuteho zkoumaacuteniacute a vyacutekladu

Co stojiacute na počaacutetku Božiacute laacuteska zjevenaacute v Ježiacuteši Kristu

Časteacute odkazy sv Tomaacuteše na fi lozofy a předevšiacutem na Aristotela naacutem nesmiacute braacutenit v odhaleniacute skutečneacuteho zdroje a zaacutekladu všech jeho uacutevah zejmeacutena těch ze Sumy Tomaacuteš je křesťan a teolog na počaacutetku jeho intelektuaacutelniacuteho uacutesiliacute stojiacute Božiacute tajem-stviacute a tajemstviacute Božiacute laacutesky k člověku Pro současneacuteho člověka je dost obtiacutežneacute po-chopit do jakeacute miacutery je pro Tomaacuteše jeho viacutera a duchovniacute život kliacutečem k jeho chaacute-paacuteniacute světa a lidskeacuteho života Viacutera je tedy nejenom zdrojem jeho myšleniacute je takeacute jeho důvodem a ciacutelem Svatyacute Tomaacuteš se nepouštiacute do žaacutedneacute psychologickeacute nebo fi lozofi ckeacute analyacutezy lidskeacuteho života a lidskyacutech skutků snažiacute se vytvořit pojmovyacute aparaacutet nutnyacute k vyjaacutedřeniacute viacutery

Pro sv Tomaacuteše nenachaacuteziacute lidskaacute existence svůj smysl a svou hlubokou podsta-tu jinde než v důvěrneacute Božiacute bliacutezkosti Setkaacutevaacuteme se tu s přesvědčeniacutem ktereacute bylo zaacutekladniacute deviacutezou i pro Augustina bdquoUčinil jsi naacutes pro sebe Pane a naše srdce je neklidneacute dokud nespočine v Toběldquo13 Žiacutezeň po štěstiacute kterou v sobě člověk nosiacute najde sveacute utišeniacute a naplněniacute jedině v životniacutem společenstviacute s Bohem To je To-maacutešova uacutestředniacute jistota a je to jistota typickaacute pro věřiacuteciacuteho člověka Teolog kteryacute se ji snažiacute pochopit a zdůvodnit však naraacutežiacute na dvě obtiacuteže je toto společens-tviacute s Bohem možneacute lze o něj usilovat vyjaacutedřit ho A neučinil hřiacutech společenstviacute s Bohem nemožnyacutem Tomaacuteš oba tyto probleacutemy pojednaacutevaacute ten prvniacute v traktaacute-tu o laacutesce ten druhyacute v Tertia Pars při zkoumaacuteniacute tajemstviacute našiacute spaacutesy uskutečňujiacuteciacute se v Kristově životě a ve svaacutetostech

bdquoUacutestředniacutem bodem Tomaacutešovy diskuze o přaacutetelstviacute je Bůh Zvlaacuteště Tomaacuteš zdů-razňuje že ciacutelem křesťanskeacuteho mravniacuteho života je přaacutetelstviacute s Bohem Tuto myš-lenku však rozviacutejiacute dvěma odlišnyacutemi i když navzaacutejem propojenyacutemi způsoby Zapr-veacute diskutuje o přaacutetelstviacute s Bohem z hlediska křesťanskeacute laacutesky zadruheacute z hlediska Krista a svaacutetostiacuteldquo

Texty ve kteryacutech se sv Tomaacuteš věnuje laacutesce k Bohu jež je přaacutetelstviacutem s Bohem lze jen těžko pochopit bez jejich christologickyacutech kořenů i když o nich pojednaacute-vaacute až v dalšiacutech čaacutestech Sumy Ta čaacutest Sumy v niacutež se probiacuteraacute mravouka předsta-vuje lidskyacute život takovyacute jakyacute maacute podle Božiacuteho plaacutenu byacutet Tertia Pars pak ukazu-

SALVE

je jak tajemstviacute spaacutesy v Kristu činiacute znovu možnyacutem uskutečněniacute tohoto hřiacutechem zmařeneacuteho plaacutenu Božiacutem přaacuteniacutem je daacutet člověku uacutečast na blaženosti kterou je Bůh saacutem Tato uacutečast je umožněna vtěleniacutem Slova podobneacuteho Otci a podobneacuteho i lidem Pokud je k přaacutetelstviacute nutnaacute jistaacute podobnost pak ji lze kontemplativniacutem pohledem vidět ve vtěleneacutem Slově Protože je Kristus podobnyacute Bohu a podob-nyacute lidem činiacute možnyacutem jejich vzaacutejemneacute sdiacuteleniacute a společenstviacute Skrze svaacutetosti ndash a vyacutesostnyacutem způsobem skrze eucharistii ndash zůstaacutevaacute Kristus staacutele přiacutetomnyacute mezi lidmi A protože je eucharistie svaacutetostiacute zpřiacutetomňujiacuteciacute Kristovo utrpeniacute jiacutemž bylo obnoveno přaacutetelstviacute člověka s Bohem je takeacute svaacutetostiacute laacutesky par excellence

Je třeba zdůraznit že ciacutelem svaacutetosti je laacuteska společenstviacute s Bohem vztah na-tolik vzaacutejemnyacute že může byacutet nazvaacuten přaacutetelstviacutem Uacutečinky svaacutetosti se neomezu-jiacute na uzdraveniacute lidskeacute hřiacutechem zraněneacute přirozenosti na pouhou naacutepravu škod Svaacutetost vede lidskou bytost k tomu k čemu byla stvořena k přaacutetelstviacute s Bohem Uacutevahy o tomto možneacutem společenstviacute člověka s Bohem neniacute nutneacute omezovat na přiacutepady kdy se uskutečňuje buď dokonale ndash a to je pouze u Ježiacuteše Krista ndash nebo tak vznešenyacutem způsobem jako se to děje u světců

Pojem společenstviacute nabiacuteziacute širokyacute rejstřiacutek možnostiacute a podob v nichž se s růz-nou intenzitou uskutečňuje Jeho zaacutesadniacutem rysem je že je otevřenyacute a může se rozšiřovat protože společenstviacute s Bohem je takeacute společenstviacutem v Bohu

Svatyacute Tomaacuteš mohl ve svyacutech uacutevahaacutech udělat krok kteryacute byl pro Aristotela ne-myslitelnyacute totiž uvažovat o skutečneacutem přaacutetelstviacute mezi člověkem a Bohem ndash a to na zaacutekladě viacutery v Krista a v to že Bůh naacutem daroval saacutem sebe a tiacutem učinil možnyacutem důvěrneacute sbliacuteženiacute s Niacutem V Etice Nikomachově to Aristoteleacutes řiacutekaacute zcela jasně mezi člověkem a Bohem si lze představit přaacutetelstviacute založeneacute na užitku nebo potěšeniacute ale nerovnost kteraacute mezi nimi je činiacute nemožnyacutem dokonaleacute přaacutetelstviacute v němž přiacute-tel miluje přiacutetele pro něj samotneacuteho nikoli pro užitek či potěšeniacute jež mu vztah přinaacutešiacute Aristotelův traktaacutet však na zaacutevěr dospiacutevaacute k pojmu společneacuteho života ja-kožto nejdokonalejšiacuteho vyjaacutedřeniacute přaacutetelstviacute A praacutevě o tuto dimenzi se Tomaacuteš opřel aby dosaacutehl zdaacutenlivě nemožneacuteho V Kristu je daacutena možnost společneacuteho života člověka a Boha možnost společenstviacute důvěrneacute bliacutezkosti V takoveacutem spo-lečenstviacute ztraacuteciacute otaacutezka rovnosti na vyacuteznamu Každyacute do něj vstupuje takovyacute jakyacute je každyacute se daacutevaacute ndash a to je důležitějšiacute než to co daacutevaacute Vtěleniacute zajisteacute nezavaacutediacute rov-nost mezi člověkem a Bohem obnovuje však společenstviacute a podobnost Saacutem fakt tohoto společenstviacute naacutem pak daacutevaacute možnost nazvat ho přaacutetelstviacutem

Přaacutetelstviacute žije z proporcionaacutelniacute rovnosti Každyacute daacutevaacute podle sveacute miacutery a samo přaacutetelstviacute každeacuteho z přaacutetel vytvaacuteřiacute ndash jak jen to je možneacute ndash rovnost vztahů v pro-storu aktivniacuteho setkaacutevaacuteniacute sdiacuteleniacute komunikace Božiacute laacuteska musiacute nutně sestoupit a naše laacuteska k Němu zase vyvažovat naši podřazenost tiacutem že k niacute připojiacuteme jako-

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

by odstiacuten nekonečneacuteho respektu absolutniacute uacutecty adorace Přes nekonečnou vzdaacute-lenost kteraacute odděluje Tvůrce od jeho tvora se tedy k naacutem Bůh sklaacuteniacute a pozvedaacute naacutes k uacutečasti na sveacutem přaacutetelstviacute

Přaacutetelstviacute je pro Tomaacuteše vskutku teologaacutelniacute ctnostiacute Božiacutem darem kteryacute pře-kračuje možnosti lidskeacute přirozenosti a činiacute ji schopnou nadpřirozeneacuteho života společenstviacute s Bohem Tento Božiacute dar činiacute přaacutetelstviacute možnyacutem a to nikoli jako svůj důsledek ale tiacutem co saacutem daacutevaacute a uskutečňuje

Společenstviacute mezi přaacuteteli zde maacute svůj zdroj v daru kteryacute pochaacuteziacute od Boha iniciativa je zcela na straně Božiacute

Člověka činiacute hodnyacutem Božiacuteho přaacutetelstviacute samo toto přaacutetelstviacute Tomaacuteš Akvinskyacute bere jako nezbytnyacute zaacuteklad milost Božiacute dar a na ni aplikuje aristotelskou struktu-ru Na vztah o němž Aristoteleacutes bez Božiacuteho zjeveniacute nemohl miacutet sebemenšiacute před-stavu aplikuje to co Filozof popsal jako dokonaleacute přaacutetelstviacute Může to udělat protože řaacuted milosti chaacutepe jako kontinuaacutelně navazujiacuteciacute na řaacuted přirozenyacute13 ndash milost obnovuje lidskou přirozenost do teacute podoby v jakeacute si ji Bůh přeje miacutet Dar kteryacute Bůh člověku daacutevaacute ho naplňuje tak že překonaacutevaacute všechny jeho touhy

Jedinyacute rozdiacutel mezi aristotelskou teoriiacute přaacutetelstviacute mezi člověkem a Bohem a To-maacutešovou teologiiacute takoveacuteho přaacutetelstviacute je ten kteryacute přineslo vtěleniacute Bez Krista by Tomaacuteš byl ndash stejně jako Aristoteleacutes ndash donucen řiacutect že přaacutetelstviacute mezi člověkem a Bohem je nemožneacute ve viacuteře v Krista konstatuje že propast jež člověka od Boha oddělovala byla zaplněna že Božiacute dar obnovuje společenstviacute a nerovnost odsou-vaacute na druheacute miacutesto

Jinyacutem aspektem nepřekročitelneacuteho rozdiacutelu je to že člověk nemůže napodobit dokonalou soběstačnost Božiacute Snažiacute se napodobit dokonalost Prvniacuteho principu ale staacutele zůstaacutevaacute člověkem staacutele je podroben nutneacute zaacutevislosti na druhyacutech na přijiacutemaacuteniacute a daacutevaacuteniacute I v tomto ohledu zjeveniacute radikaacutelně měniacute způsob uvažovaacuteniacute o přaacutetelstviacute Jednak je totiž Božiacute dokonalost dokonalostiacute laacutesky a jednak člověk neniacute zvaacuten aby Boha napodobil ale aby vstoupil do společenstviacute s niacutem aniž by přestal byacutet člověkem

Milost neničiacute přirozenost

Tomaacutešova moraacutelniacute teologie byla často zpochybňovaacutena a podeziacuteraacutena že je vlastně pouhou fi lozofi iacute protože řeckeacute zdroje zaujiacutemajiacute uacutestředniacute miacutesto v jeho argumen-taci A přece je Tomaacuteš předevšiacutem věřiacuteciacutem člověkem ndash a to i ve sveacute nauce o člo-věku antropologii Sveacute nejviacutece lidskeacute schopnosti rozviacutejiacute člověk praacutevě tam kde ho podpiacuteraacute milost Schopnost milovat a vytvaacuteřet přaacutetelstviacute kterou Bůh obnovil a zdokonalil tak unikaacute dvěma velkyacutem nebezpečiacutem na jedneacute straně touze vlastnit

SALVE

zmocnit se druheacuteho na druheacute straně absolutniacute nezištnosti kteraacute by mohla dospět až k popřeniacute vlastniacute touhy Bůh obnovil a zdokonalil v člověku touhu po životě ve společenstviacute jeho schopnost milovat přaacutetelskou laacuteskou

Duchovniacute přirozenost člověka mu tedy daacutevaacute schopnost přijmout do sebe jinou odlišnou bytost ndash aniž by s niacute splynula nebo se proti niacute postavila do opozice ndash a milovat ji pro ni samu

Řada autorů zdůraznila že Tomaacuteš mohl použiacutet aristotelskou analyacutezu přaacutetelstviacute při praacuteci s pojmem laacutesky (kteryacute je přitom specifi cky křesťanskyacute) tak snadno a s ta-kovyacutem uacutespěchem proto že byl přesvědčen o harmonickeacutem vztahu mezi přiroze-nostiacute a milostiacute Je pravda že zjeveniacute Božiacute laacutesky radikaacutelně přesunulo těžiště v poj-mu přaacutetelstviacute ale tento přesun se děl kontinuaacutelně zachovala se harmonie mezi řaacutedem přirozenosti a řaacutedem milosti To co je bohatstviacutem přaacutetelstviacute jeho antropo-logickaacute struktura a psychologickaacute dynamika se ve vztahu k Bohu rozviacutejiacute stejnyacutem způsobem jako ve vztahu k tvorům protože je to vždy lidskaacute bytost kdo miluje

Je to jeden z nejkraacutesnějšiacutech přiacutekladů harmonickeacute souhry přirozenosti a milos-ti Milost nerušiacute přirozenost nyacutebrž ji předpoklaacutedaacute a pozvedaacute tiacutem že ji posiluje v tom co maacute dobreacuteho

Tuto harmonickou souhru mohl Tomaacuteš uvidět a uznat tiacutem snadněji že jeho chaacutepaacuteniacute lidskeacute přirozenosti se odviacutejelo od Aristotelova myšleniacute hluboce zakotve-neacuteho ve zkušenosti a v uskutečňovaacuteniacute ctnosti praktickeacute moudrosti Studie dějin vztahů mezi pojetiacutem přaacutetelstviacute a pojetiacutem naacuteboženskeacuteho života by ukaacutezala jak uacutezkyacute je vztah mezi teologiiacute milosti a teologiiacute přaacutetelstviacute Tomaacuteš může na lidskeacute přaacutetelstviacute pohliacutežet s porozuměniacutem a laskavostiacute proto že milost chaacutepe jako dar kteryacute rozviacutejiacute a zdokonaluje už daneacute lidskeacute schopnosti či zkušenosti aby je pozvedlaž ke společenstviacute s Bohem Jiniacute autoři vidiacute v hřiacutechu tak radikaacutelniacute zlom že je tato kontinuita nemožnaacute Milost pak staviacute člověka do situace kteraacute je zcela odlišnaacute od řaacutedu pouze přirozeneacuteho

Přiacutenos Tomaacuteše Akvinskeacuteho

Co můžeme z tohoto rozboru sv Tomaacuteše a Aristotela odvodit pro teologii přaacute-telstviacute dnes Tomaacuteš se o lidskou zkušenost přaacutetelstviacute zajiacutemaacute potud pokud mu přinaacutešiacute pojem užitečnyacute pro jeho chaacutepaacuteniacute vztahů mezi člověkem a Bohem Naviacutec zdůrazňuje ndash stejně jako Aristoteleacutes ndash rozměr společenskyacute zatiacutemco vzaacutejemneacute vy-voleniacute přaacutetel ktereacute se dnes jeviacute jako věc podstatnaacute ponechaacutevaacute ve stiacutenu Maacute to byacutet důvodem k tomu abychom texty sv Tomaacuteše ignorovali Je užitečneacute podiacutevat se na to co jsme v nich hledali a nenašli abychom zjistili jakou teologickou me-todou postupujiacute

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

Jestliže Tomaacuteš vidiacute zaacuteklad přaacutetelstviacute v tom co majiacute přaacuteteleacute společneacuteho a nikoli ve vzaacutejemneacutem vyvoleniacute neznamenaacute to že by se odmiacutetal zajiacutemat o hlubokaacute přaacutetel-stviacute založenaacute na vzaacutejemneacute důvěře Vidiacute však takovaacute přaacutetelstviacute na horizontu kteryacute je překračuje nedovoluje jim aby se uzavřela do sveacuteho zvlaacuteštniacuteho světa Existujiacute zajisteacute vztahy určeneacute tiacutem či oniacutem druhem vzaacutejemneacuteho vyvoleniacute majiacute však přesto stejnyacute zaacutekladniacute charakter jako přaacutetelstviacute založenaacute na tom co majiacute přaacuteteleacute společ-neacuteho Oněm slavnyacutem velmi osobniacutem přaacutetelstviacutem se tak nabiacuteziacute možnost vykročit z kruhu sveacuteho solipsismu a otevřiacutet se nezměrnyacutem horizontům Jakmile dvě lidskeacute bytosti jasněji zakusiacute že si mohou navzaacutejem přaacutet dobro a sdiacutelet společneacute věci po-může jim to uvědomit si že toto jejich společenstviacute se může a maacute rozšiacuteřit Zjištěniacute že maacuteme s jedniacutem nebo viacutece lidmi hodně věciacute společnyacutech nebraacuteniacute ale naopak oteviacuteraacute cestu k poznaacuteniacute toho co maacuteme společneacuteho s každyacutem člověkem

Druhyacute podstatnyacute poznatek kteryacute si z našeho uvažovaacuteniacute můžeme odneacutest je pro-měna Aristotelovy nauky z pohledu viacutery Svatyacute Tomaacuteš se nespokojuje s povrchniacute christianizaciacute aristotelskeacute nauky Měniacute ji radikaacutelně a těžištěm sveacuteho vyacutekladu činiacute praacutevě to co bylo pro řeckeacuteho fi lozofa nemyslitelneacute přaacutetelstviacute s Bohem Nesnažiacute se vypracovat etiku přaacutetelstviacute vychaacutezejiacuteciacute z teacute či oneacute evangelijniacute hodnoty Zdroj sveacute teologie laacutesky vidiacute ve viacuteře ve vtěleniacute Božiacuteho Syna kteryacute přišel aby obnovil společenstviacute člověka s Bohem Jako u Aristotela i zde je řeč o přaacutetelstviacute ale z ra-dikaacutelně odlišneacute perspektivy Nevychaacuteziacuteme ze zkušenosti člověka nyacutebrž z toho co činiacute a člověku navrhuje Bůh Jestliže se dnes snažiacuteme pracovat na teologii přaacutetelstviacute musiacuteme miacutet tento postup staacutele na paměti Jde naacutem o to abychom řekli něco moudreacuteho o přaacutetelstviacute a stanovili etickeacute normy jejichž zachovaacutevaacuteniacute přaacutetel-stviacute prospiacutevaacute Nebo chceme hovořit jako křesťaneacute a pramen svyacutech uacutevah hledat v Ježiacuteši Kristu Vyjdeme od mravniacuteho přiacutekazu (třeba i evangelijniacuteho) nebo od uznaacuteniacute ndash ve viacuteře ndash vztahu mezi člověkem a Bohem jenž může byacutet přaacutetelstviacutem

Z francouzskeacuteho originaacutelu bdquoLrsquoamitieacute chez saint Thomas drsquoAquinldquo přeložil Oldřich Seluckyacute

13SALVE

POZNAacuteMKY Předevšiacutem v Teologickeacute sumě IaIIae q ndash Zde je třeba si hlavně zapamatovat defi nici dvou druhů laacutesky bdquoCo je milovaacuteno laacuteskou přaacutetelskou je milovaacuteno pro sebe sama laacuteskou ve vlastniacutem ry-ziacutem slova smyslu to co člověk miluje laacuteskou žaacutedostivou neniacute milovaacuteno laacuteskou ve vlastniacutem slova smyslu a jen pro sebe sama nyacutebrž kvůli něčemu jineacutemu [hellip] Proto laacuteska kterou milujeme něko-ho tak že mu chceme dobro je laacuteskou ve vlastniacutem slova smyslu a laacuteska kterou chovaacuteme k nějakeacute věci proto že přinese dobro někomu jineacutemu je laacuteskou relativniacuteldquo (IaIIae q a text člaacutenku) Rozlišeniacute mezi laacuteskou žaacutedostivou a laacuteskou přaacutetelskou lze naleacutezt rovněž v komentaacuteři k evangeliusv Jana In Ioannem lect IIaIIae q 13 Tato defi nice křesťanskeacute laacutesky jako bdquojisteacuteho přaacutetelstviacute s Bohemldquo se naleacutezaacute v Quaestiones disputatae de caritate a obj II a IIae ot 13 čl Tato defi nice přaacutetelstviacute jakožto vzaacutejemneacuteho přaacuteniacute si dobra opiacuterajiacuteciacuteho se o sdiacuteleniacute přejataacute od Aristotela se nachaacuteziacute v komentaacuteři listu k Řiacutemanům In Ep Ad Rom lec 13 IIa IIae q 13ndash bdquoBůh tedy musiacute byacutet milovaacuten na prvniacutem miacutestě a viacutece než vše ostatniacute Je totiž milovaacuten jako přiacutečina blaženosti zatiacutemco bližniacute je milovaacuten jakožto ten kteryacute maacute ndash stejně jako my sami ndash na blaženosti uacutečastldquo IIa IIae q a Ia IIae q a sed contra Když si Tomaacuteš klade otaacutezku zda by nebylo lepšiacute kdyby se Bůh vtělil už na počaacutetku světa (IIIa ) odvolaacutevaacute se na přaacutetelstviacute Je totiž faktem že ke vtěleniacute nedošlo na začaacutetku světa ač přece bdquolaacutes-ka s pomociacute přiacuteteli neotaacuteliacuteldquo (ad ) Odpověď zniacute že Bůh si zcela jistě přeje přijiacutet člověku na pomoc avšak jakožto přiacutetel rozvaacutežlivyacute znaacute nejenom leacutek nyacutebrž i vhodnyacute čas a okolnosti pro jeho použitiacute Jak prosteacute je toto chaacutepaacuteniacute Božiacuteho spaacutesneacuteho uacutemyslu jakožto aktivniacuteho soucitu přiacutetele s přiacutetelem IIIa q 13 a q a IIIa q a ad q a 13 ad C G IV ndash Teologickaacute suma začiacutenaacute praacutevě studiem Božiacuteho tajemstviacute13 Vyznaacuteniacute I A Wohlman bdquoLrsquoeacutelaboration des eacuteleacutements aristoteacuteliciens dans la doctrine thomiste de lrsquoamourldquo IN Revue thomiste LXXXII č č ndash bdquo= e focus of = omasrsquos discussion of friendship is God specifi cally = omas argues that the telos of the Christian moral life is friendship with God = omas develops that understan-ding however in two distinct (but not unrelated) ways fi rst he discusses friendship with God in terms of charity second he discusses friendship with God in terms of Christ and the sacra-mentsldquo ndash L Gregory Jones bdquo = e = eological Transformation of Aristotelian Friendship in the = ought of St = omas Aquinasldquo IN e New Scholasticism LXI č s 1313ndash13 zde s 1313 IIIa q 13 a uvaacutediacute tři důvody pro něž je vhodneacute aby se vtělil Syn ndash a dva z nich vychaacutezejiacute

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

z pojmu podobnosti Syn maacute jistou podobnost se všemi tvory protože je vzorem podle nějž Otec vytvaacuteřiacute všechna svaacute diacutela Syn maacute takeacute zvlaacuteštniacute podobnost s lidskou přirozenostiacute protože je Moud-rostiacute z niacutež plyne všechna moudrost lidskaacute a protože byl prvotniacute hřiacutech motivovaacuten touhou po věděniacute je vhodneacute aby byl člověk přiveden zpět k Bohu pravou moudrostiacute IIIa q a a J-P Torrell Saint omas drsquoAquin maicirctre spirituel ParisndashFribourg Eacuted du CerfndashEacuteditions uni-versitaires de Fribourg 13 sv zdůrazňuje že uacutevahy sv Tomaacuteše o člověku se nikdy nenesou individualistickyacutem směrem že jeho antropologie maacute vždycky sociaacutelniacute charakter Na lidskou bytost jako takovou vždy nahliacutežiacute v celku společenstviacute lidiacute na člověka věřiacuteciacuteho v celku všech lidiacute spasenyacutech tedy v celku mystickeacuteho těla Kristova Když se na vztah mezi člověkem a Bohem diacutevaacuteme v tomto kontextu pak nevniacutemaacuteme jenom samotnou existenci tohoto vztahu ale i jeho společenskyacute rozměr To je dalšiacute aspekt přaacutetelstviacute ve ktereacutem se Tomaacuteš shodoval s Aristotelem Pro řeckeacuteho myslitele se totiž přaacutetelstviacute neomezovalo na vztah založenyacute na osobniacute volbě jak jej chaacutepe moderniacute doba nyacutebrž zahrnovalo nejrůznějšiacute druhy a podoby společenstviacute lidskeacuteho rodinneacuteho sociaacutelniacuteho Přiacuteklad toho-to rozšiacuteřeneacuteho chaacutepaacuteniacute přaacutetelstviacute vidiacuteme v Quaestiones disputatae de caritate a resp Aristotelova naacutemitka je explicitně pojednaacutena v Questiones disputatae de caritate a obj a od-pověď Mezi člověkem a Bohem je takovaacute nerovnost že je nemožneacute mluvit o přaacutetelstviacute mezi nimi Odpověď zniacute tuto nerovnost překonaacutevaacute Bůh kteryacute saacutem sebe daruje Opřiacutet se zde můžeme o Jn 13

bdquoHleďte jak velikou laacutesku naacutem Otec daroval byli jsme nazvaacuteni dětmi Božiacutemi a jsme jimildquo Baudouin de la Triniteacute Nature de lrsquoamitieacute selon saint omas drsquoAquin Pars dissertationis ad laure-

am in facultate S eologiaelig apud collegium internationale O C D de Urbe Rome s Contra Gentiles IV použiacutevaacute s ohledem na tento Božiacute dar explicitnějšiacute vyacuterazy než Suma bdquoDuch Svatyacute naacutes činiacute Božiacutemi přaacuteteli Bůh miluje nekonečnou laacuteskou ty z nichž si skrze Ducha Svateacuteho vytvořil sveacute přaacutetele Duch Svatyacute z naacutes vytvaacuteřiacute Božiacute přaacuteteleldquo Tomaacuteš Akvinskyacute Summa contra gentiles franc překlad R Bernier et al Paris Cerf 13 A Wohlman opcit s k IIaIIae q 13 a 13 Tamteacutež s S Pinckaers Le renouveau de la morale Tournai Casterman s Baudouin de la Triniteacute op cit s

Jean-Marie Gueullette OP ( ) je dominikaacuten přednaacutešiacute teologii na Katolickeacute univerzitě v Lyo-nu Jeho praacutece o dějinaacutech spirituality a o otci Latastovi francouzskeacutem dominikaacutenovi kteryacute vyko-nal velkeacute diacutelo pro ženy ve vězeniacute ho přivedly k otaacutezce vlivu mistra Eckharta na Francii v stoletiacute Dlouhodobě se zabyacutevaacute etickyacutem pohledem na otaacutezku přaacutetelstviacute V nakladatelstviacute Cerf publikoval knihy Žiacutet s Kristem () Dovol Bohu aby v tobě byl Bohem () Zůstaň se mnou bratře (podtitul bdquoProžiacutet smrt přiacuteteleldquo ) Přaacutetelstviacute jako epifanie () Ženy jež byly myacutemi sestra-mi (podtitul bdquoŽivot otce Latasta apoštola vězňůldquo 13)

13

Jesuacutes Castellano Cervera OCD

Křesťanskaacute modlitba ndash přaacutetelstviacute s BohemNauka a poselstviacute sv Terezie od Ježiacuteše

Modlitba je charizmatem sv Terezie v ciacuterkvi jejiacute specifi ckou naukou Zdůraznil to i papež Pavel VI když jiacute udělil titul Učitelky ciacuterkve a aktuaacutelnost jejiacuteho posel-stviacute odůvodnil těmito slovy bdquoChceme aby ozdobena tiacutemto učitelskyacutem titulem byla věrohodnějšiacute ve sveacutem poslaacuteniacute ke sveacute řeholniacute rodině bojujiacuteciacute ciacuterkvi a světu s věčnyacutem a přiacutetomnyacutem poselstviacutem poselstviacutem modlitbyldquo

Řiacuteci že vnitřniacute modlitba je Tereziinyacutem charizmatem v ciacuterkvi neznamenaacute pouze tvrdit že jde o cosi co je jiacute vlastniacute jako spiacuteše vyjaacutedřit že praacutevě to je darem milosti jejiacute službou ciacuterkvi včera i dnes Je ovšem třeba zdůraznit že křesťanskaacute modlitba k jejiacutemuž pochopeniacute maacute Terezie kliacuteč je modlitbou osobniacute modlitbou v mlčeniacute modlitbou kontemplativniacute schopnou daacutet souhrnnou a celistvou odpověď Bohu v křesťanskeacutem životě miacutestem do ktereacuteho se sbiacutehaacute plnost naacuteboženskeacute zkušenosti v Kristu

Jako v jinyacutech oblastech Tereziiny spirituality kteraacute je zaacuteroveň zkušenostiacute a svě-dectviacutem musiacute každeacute rozsaacutehlejšiacute pojednaacuteniacute o teacutematu zahrnovat zkušenost vnitřniacute modlitby v celeacutem rozsahu jejiacute existence jak je předložena v jejiacutech spisech nauku neboli promyšlenou synteacutezu na zaacutekladě teacuteto vlastniacute zkušenosti a v kontaktu s pra-meny Zjeveniacute a v konfrontaci s teologiiacute pedagogiku jako praktickeacute a mystagogickeacute uvedeniacute do modlitby samotneacute do jejiacutech moraacutelniacutech a psychologickyacutech naacuteroků do vyacutechovy k jejiacutemu růstu nakolik jde o harmonickeacute zraacuteniacute křesťana v jeho laacutesky-plneacute odpovědi Bohu Nemůžeme zde samozřejmě rozvinout teacutema v celeacute teacuteto šiacuteři Odkazujeme tedy na vynikajiacuteciacute praacutece k daneacute otaacutezce Zvoliacuteme však takovyacute postup ve vyacutekladu kteryacute naacutem ve sveacute prostotě pomůže zachytit podstatu tereziaacutenskeacuteho poselstviacute a jeho aktuaacutelnost i pro dnešniacute ciacuterkev V tomto směru bych chtěl hned uveacutest dvě kraacutetkeacute poznaacutemky

Prvniacute se tyacutekaacute smyslu modlitby jako přaacutetelstviacute s Bohem Je znaacutemo že Terezie přiacute-značně použiacutevaacute tuto lidskou kategorii jež je ovšem zaacuteroveň podstatnou kategoriiacute biblickeacuteho Zjeveniacute To naacutem umožňuje spolu s Tereziiacute nabiacutednout křesťanskeacute posel-stviacute s antropologickyacutemi kořeny a povyacutetce biblickou hodnotou kteraacute propůjčuje tereziaacutenskeacute nauce široce aktuaacutelniacute dosah Vnitřniacute modlitba je tak okamžitě uve-dena do vztahu se zaacutekladniacute kategoriiacute křesťanstviacute jiacutež je teologaacutelniacute laacuteska Tereziino

13SALVE

uvažovaacuteniacute tak nabyacutevaacute teologickeacute uacuterovně a navraciacute modlitbě miacutesto ktereacute jiacute přiacuteslušiacute v prostoru viacutery a teologie

Druhaacute poznaacutemka se tyacutekaacute aktuaacutelnosti poselstviacute Dnes je naštěstiacute modlitba v ciacuterk-vi vniacutemaacutena jako krajně aktuaacutelniacute a uacutesiliacute o kontemplativniacute modlitbu či křesťanskou kontemplaci je navyacutesost ceněno Shrnuto zvlaacuteště po koncilu se neuacutenavně hledaacute modlitba kteraacute by nebyla odcizujiacuteciacute nyacutebrž silně zosobněnaacute a otevřenaacute vnějšiacutem zaacute-vazkům zdůrazňuje se důslednost v hodnotaacutech a v postojiacutech ktereacute by vytvaacuteřely jednotu modlitby jako vyacuterazneacuteho nasměrovaacuteniacute k Bohu plnosti pravdy v člověku ale takeacute schopnost otevřenosti a nasazeniacute ve prospěch druhyacutech Nuže Terezie od Ježiacuteše naacutes učiacute praacutevě tomuto typu modlitby života vychovaacutevaacute ke kontemplaci ja-kožto souhrnneacutemu postoji zralyacutech křesťanů kteřiacute jsou bdquokontemplativniacuteldquo ve velmi přesneacutem smyslu13

V současneacute rozmanitosti vyjaacutedřeniacute osobniacute modlitby s nebezpečnyacutemi zhoupnu-tiacutemi mezi emočniacute povrchnostiacute a hledaacuteniacutem duševniacute niternosti naacutem Terezie kteraacute jasně ukazuje na Krista jako na kliacuteč ke křesťanskeacute modlitbě nabiacuteziacute souhrnneacute bohateacute a otevřeneacute učeniacute s niacutemž by bylo dobreacute kdyby se konfrontovaly všechny současneacute zkušenosti modlitby v ciacuterkvi zvlaacuteště pokud jde o smysl růstu a zraacuteniacute kontemplativniacute zkušenosti nasazeniacute v činnosti a jednotu křesťanskeacuteho života

Tereziinu nauku o modlitbě představujeme souhrnně ve dvou momentechI Pojetiacute modlitby jako přaacutetelstviacute s Bohem a jeho biblickeacute kořenyII Dynamika přaacutetelstviacute s Bohem na cestě modlitby

I Pojetiacute modlitby jako přaacutetelstviacute s Bohem a jeho biblickeacute kořeny

Jedna slavnaacute definice křesťanskeacute modlitby

Mezi mnoha defi nicemi nebo popisy křesťanskeacute modlitby ktereacute naacutem nabiacuteze-jiacute pojednaacuteniacute o spirituaacutelniacute teologii se nachaacuteziacute rovněž ta kterou naacutem předklaacutedaacute sv Terezie ve sveacute Knize života kapitole bodě Třebaže z technickeacuteho hledis-ka o defi nici nejde zahrnuje v sobě řadu prvků ktereacute činiacute tento popis nesmiacuterně zajiacutemavyacutem Nechceme-li však tereziaacutenskeacute pojetiacute banalizovat nebo si je vyklaacutedat subjektivně je potřeba proveacutest zde jednoduchou exegezi a prostyacute vyacuteklad při-čemž je nutneacute vyjiacutet z originaacutelniacuteho španělskeacuteho textu

a) Důležitost kontextu

Kontext ve ktereacutem se tereziaacutenskaacute defi nice modlitby nachaacuteziacute je velmi vyacuteznam-nyacute V kapitole sveacute duchovniacute autobiografi e Terezie popsala a to s drama-

13JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

tickyacutem zdůrazněniacutem svou situaci řeholniacute krize v klaacutešteře Vtěleniacute šlo o kri-zi kteraacute byla zapřiacutečiněna mimo jineacute udržovaacuteniacutem lidskyacutech přaacutetelstviacute za něž ji Bůh otevřeně kaacuteral Terezie však přitom paradoxně zdůrazňuje svou temnou osamělost na uacuterovni duchovniacuteho přaacutetelstviacute ktereacute by ji v teacute době mohlo při-veacutest na spraacutevnou cestu Mezi lidskyacutem přaacutetelstviacutem a duchovniacute osamělostiacute držiacute Terezii na nohou praxe modlitby ndash praxe kterou si osvojila jako mladaacute diacutev-ka pěstovala ji s laacuteskou a byla za ni od Boha odměňovaacutena niternyacutemi milost-mi Šlo však o modlitbu kteraacute v průběhu jejiacuteho duchovniacuteho života koliacutesalaba v jednom obdobiacute ji Terezie opustila aby se k niacute pak bolestně vraacutetila během dlouheacuteho obdobiacute sveacuteho života uprostřed bojů a vyprahlostiacute Ovšem ve věrnosti modlitbě ve věrnosti přaacutetelstviacute s Bohem spočiacutevaacute kliacuteč k uacutespěchu vhodnaacute přiacutele-žitost k obraacuteceniacute jako k milosti kteraacute jiacute byla darovaacutena samotnyacutem Kristem (srov Ž ndash)

A praacutevě do tohoto kontextu kteryacute předchaacuteziacute vypraacutevěniacute o jejiacutem obraacuteceniacute Te-rezie vklaacutedaacute apologii modlitby v niacutež uplatňuje sveacute osobniacute svědectviacute naleacutehavě vy-biacuteziacute vyjadřuje defi nici a požadavky teacuteto modlitby přaacutetelstviacute aby nakonec sama vyuacutestila do modlitby obraacuteceneacute k Bohu Zde je tedy poměrně dlouhaacute citace textu zmiacuteněneacuteho uacuteryvku sv Terezie

Dobro ktereacute maacute ten kdo se cvičiacute v modlitbě popsalo mnoho svatyacutech a dobryacutech osob mys-liacutem ve vnitřniacute modlitbě Slaacuteva buď za to Bohu A i kdyby tomu tak nebylo i když jsem maacutelo pokornaacute nejsem až tak pyšnaacute abych se o tom odvažovala mluvit Mohu mluvit jen podle toho jakou maacutem zkušenost a tou je že navzdory zlům kteryacutech by se dopouštěl ten kdo s modlitbou začal ať ji neopouštiacute vždyť je to prostředek kudy se daacute vraacutetit k naacutepravě a bez niacute to bude mnohem těžšiacute A ať duši nesvaacutediacute deacutemon tiacutemteacutež způsobem jako mne totiž aby opustila modlitbu kvůli pokoře ať věřiacute že Jeho slova nemohou selhat neboť pokaždeacute když opravdově lituje a rozhodne se jej neuraacutežet obnovuje se původniacute přaacutetelstviacute a udiacuteleniacute milostiacute ktereacute předtiacutem Bůh daacuteval a někdy mnohem viacutece pokud si to zasloužiacute pro svou liacutetost

A kdo s modlitbou dosud nezačal toho jaacute pro laacutesku Paacuteně prosiacutem aby se nezbavoval ta-koveacuteho dobra Neniacute se tu čeho baacutet nyacutebrž je tu po čem toužit neboť i kdyby nebyl pokročilyacute a neusiloval by byacutet natolik dokonalyacute aby si zasloužil okoušeniacute a obdarovaacuteniacute kteraacute tako-vyacutem lidem daacutevaacute Bůh snadno bude nabyacutevat poznaacuteniacute cesty k nebi a vytrvaacute-li důvěřuji v Božiacute milosrdenstviacute protože Boha si nikdo nevybral za přiacutetele neboť vnitřniacute modlitba neniacute podle meacuteho naacutezoru nic jineacuteho než styk přaacutetelstviacute časteacute přebyacutevaacuteniacute o samotě s tiacutem od něhož viacuteme že naacutes miluje

A pokud jej dosud nemilujete ndash neboť k tomu aby byla laacuteska opravdovaacute a přaacutetelstviacute trvalo je třeba aby došlo ke shodě stavů Paacutena o ktereacutem je zřejmeacute že nikdy nemůže miacutet

13SALVE

nějakyacute nedostatek a našeho kteryacute je neřestnyacute smyslnyacute nevděčnyacute ndash nebudete moci sami ze sebe dosaacutehnout toho abyste jej tolik milovali neboť to nepřiacuteslušiacute vašemu stavu avšak když uvidiacutete jak moc je pro vaacutes cenneacute miacutet jeho přaacutetelstviacute a jak moc vaacutes miluje projde-te tiacutemto utrpeniacutem takže budete velmi často přebyacutevat s tiacutem jenž je od vaacutes tak odlišnyacute (Ž )

Tento text maacute tu vyacutehodu že shrnuje zkušenost modlitby jejiacutež rozvinutiacute pak na-chaacuteziacuteme důsledně přiacutetomneacute ve všech Tereziinyacutech knihaacutech Stojiacute za to tedy dřiacuteve než se pokusiacuteme analyzovat některeacute jejiacute originaacutelniacute hodnoty proveacutest jednoduchou exegezi pojmů

b) Slovniacute rozbor

Tratar de amistad (bdquostyk přaacutetelstviacuteldquo) ndash Terezie defi nuje modlitbu předevšiacutem jedniacutem velmi širokyacutem pojmem totiž slovem tratar (bdquostyk styacutekaacuteniacute se jednaacuteniacute probiacuteraacute-niacuteldquo) tedy pojmem přaacutetelstviacute nebo spiacuteše jeho konkreacutetnějšiacutem chaacutepaacuteniacutem jako bdquobytiacute přaacutetelildquo tiacutem že maacuteme přaacutetelskyacute vztah Byacutet oranty (lidmi modlitby) znamenaacute byacutet Božiacutemi přaacuteteli Světice daacutevaacute přednost situaci celkoveacutemu životniacutemu postoji dřiacuteve než se začne zabyacutevat konkreacutetniacutem bdquospolečnyacutem přebyacutevaacuteniacutemldquo ktereacute toto přaacutetelstviacute předpoklaacutedaacute V tomto zdůrazněniacute je touha mluvit spiacuteše o životě než o konkreacutetniacutem okamžiku o trvaleacutem stavu lidskeacuteho vztahu s Bohem než o konkreacutetniacutem uacutekonu modlitby

Estando tratando (bdquopřebyacutevaacuteniacuteldquo) ndash v opakovaacuteniacute slova (v tomto přiacutepadě tratar) jež je v jejiacutem piacutesemneacutem vyjaacutedřeniacute poměrně časteacute lze tušit důslednost přaacutetelstviacute ktereacute je budovaacuteno konkreacutetniacutemi okamžiky kdy se přaacuteteleacute setkaacutevajiacute a rozmlouvajiacute spolu je-li pravdou že neexistuje skutečneacute přaacutetelstviacute nejde-li o trvalyacute stav je takeacute prav-dou jak si toho Terezie bystře všiacutemaacute že bdquoi vztah přiacutebuzenstviacute a přaacutetelstviacute se ztraacuteciacute s nedostatkem sdiacuteleniacuteldquo (C )

Jsou tiacutem připomenuty dva poacutely přaacutetelstviacute aby byly analogicky stanoveny dva poacutely modlitby modlitba-život kteraacute předpoklaacutedaacute staacutelyacute vztah s Bohem a modlitba-cvičeniacute kteraacute vyžaduje vhodnyacute čas věnovanyacute teacuteto zkušenosti setkaacuteniacute naslouchaacuteniacute rozmluvy

Muchas veces (bdquomnohokraacutet častoldquo) ndash modlitbě jako cvičeniacute připisuje Terezie ne-zbytneacute opakovaacuteniacute vytrvalost kteraacute je znaacutemkou věrnosti a ustavičneacuteho růstu v laacutesce delšiacute a pevně daneacute doby určeneacute pro skutečnost dynamickeacuteho růstu kteraacute se stane dějinami přaacutetelstviacute jež vyžaduje neustaacuteleacute prověřovaacuteniacute

13JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

A solas ndash o samotě nebo jak to vyjadřuje španělskyacute text bdquosaacutem se samousamyacutemldquo Je jasneacute že tato samota vyžaduje prostor vnitřniacuteho mlčeniacute aby bylo možneacute na-slouchat a rozmlouvat Samota je tedy vyžadovaacutena jako duševniacute potřeba soustře-děnosti aby se mohl člověk nachaacutezet v živouciacutem vztahu s Bohem ale rovněž jako potřeba utišit vše co by mohlo překaacutežet vědomiacute a zjeveniacute přiacutetomnosti Božiacute Je však takeacute nutneacute poznamenat proti jakeacutemukoli bezdůvodneacutemu nařčeniacute z intimis-mu že motivace k tomuto a solas nemohla byacutet u Terezie opodstatněnějšiacute bdquoneboť tak to činil Paacuten když se modlil a ne proto že by toho měl zapotřebiacute nyacutebrž k na-šemu poučeniacuteldquo (C ) Je vidět že Terezie natolik často rozjiacutemala o Ježiacutešově mlčenliveacute modlitbě v samotě kterou naacutem připomiacutenajiacute evangelisteacute že i v tomto kontextu představuje Krista jako vzor modlitby v tereziaacutenskeacute motivaci je však obsaženo i jineacute Ježiacutešovo ponaučeniacute bdquoViacutete že naacutes Jeho Majestaacutet učiacute abychom se modlily o samotěldquo (tamteacutež) se zřejmyacutem odkazem na jeho pobiacutedku k modlitbě

bdquove skrytosti komůrkyldquo vyjaacutedřeno terminologiiacute Mt Terezie sama však relativi-zuje tento princip když piacuteše bdquoBylo by velmi tvrdeacute kdybychom se mohli modlit pouze ve (skrytyacutech) zaacutekoutiacutechldquo (Z ) motivace je prostaacute bdquoTen kdo opravdu miluje tak činiacute všude a vždy si připomiacutenaacute milovaneacuteholdquo (tamteacutež) Kromě toho a je to třeba zdůraznit proti každeacutemu nařčeniacute z intimismu Terezie předklaacutedaacute jako kriteacuterium ověřeniacute pravosti modlitby laacutesku k bližniacutem a službu jim do teacute miacutery že člověk zakoušiacute jak se mu v modlitbě zaplňuje samota přiacutetomnostiacute lidiacute a duše je puzena k tomu aby opouštěla Boha kvůli bližniacutemu (srov tamteacutež)

Con quien sabemos nos ama (bdquos tiacutem od něhož viacuteme že naacutes milujeldquo) ndash tj s Bohem s tiacutem koho poznaacutevaacuteme a od něhož viacuteme že je našiacutem Přiacutetelem v aktivniacutem a staacutele živeacutem sdiacuteleniacute laacutesky V tomto slově je skryto tajemstviacute modlitby vědomiacute že naacutes Bůh miluje viacutera v Boha kteryacute je našiacutem přiacutetelem Modlitba naacutem tedy znovu před-klaacutedaacute onen rozhovor laacutesky ze Zjeveniacute na kteryacute ona odpoviacutedaacute Jde o dialog ale v tom smyslu že člověk maacute odpoviacutedat na laacutesku kteraacute se už projevila Jde zde o takoveacute bdquoviacutemeldquo ktereacute je zkušenostniacute ale ktereacute v posledku takeacute vychaacuteziacute ze Zjeve-niacute diacuteky němuž bdquoviacuteme a věřiacutemeldquo laacutesce kterou maacute Bůh k naacutem Nepřiacutemo to předpo-klaacutedaacute že se křesťanskaacute modlitba jak podtrhaacutevaacute Terezie rodiacute z naslouchaacuteniacute slo-vu z Božiacuteho Zjeveniacute v Ježiacuteši Kristu jež se prostřednictviacutem modlitby sameacute staacutevaacute udaacutelostiacute a zkušenostiacute viacutery Ve vnitřniacute modlitbě se člověk osobně dotyacutekaacute smyslu Zjeveniacute jako bdquodějin spaacutesy a společenstviacuteldquo s Bohem kteryacute je Přiacutetelem lidiacute

1313SALVE

Některeacute charakteristickeacute rysy modlitby

a) Přaacutetelstviacute lidskaacute zkušenost a Božiacute zjeveniacute

V defi nici modlitby shrnula sv Terezie svou lidskou zkušenost a přijala božskeacute Zje-veniacute zjeveniacute Boha jako Laacutesky

U zaacutekladu pochopeniacute Zjeveniacute a modlitby stojiacute Tereziina lidskaacute zkušenost přaacute-telstviacute Terezie byla vždy velkou přiacutetelkyniacute prvniacute kapitoly jejiacute duchovniacute autobi-ografi e (tj Knihy života) naacutem odhalujiacute osobu kteraacute od počaacutetku milovala a byla milovaacutena kteraacute obdarovaacutevala přaacutetelstviacutem druheacute a přaacutetelstviacute od nich přijiacutemala Šlo o schopnost kteraacute se u niacute postupně rozviacutejela prostřednictviacutem silně zakou-šenyacutech chvil rozhovorů sdiacuteleniacute ktereacute je jedniacutem z kliacutečovyacutech slov tereziaacutenskeacuteho slovniacuteku o přaacutetelstviacute Naslouchaacuteniacute a uacutečast chvěniacute citlivosti a srdce přivedly Te-rezii na okraj propasti Byla to bolestnaacute zkušenost plnaacute utrpeniacute Přaacutetelstviacute ktereacute našlo svou rovnovaacutehu až v Kristu když Ježiacuteš defi nitivně obsadil citovyacute střed jejiacute bytosti tiacutem že ji osvobodil co do jejiacute efektivity a pozitivně v niacute uvolnil veš-keryacute lidskyacute naacuteboj a schopnost sebedarovaacuteniacute Lze řiacuteci že tereziaacutenskaacute zkušenost přaacutetelstviacute kteraacute byla očištěna obraacuteceniacutem a prošla skutečnyacutem vzkřiacutešeniacutem byla prostřednictviacutem milosti přijata do batůžku křesťanskyacutech zkušenostiacute našiacute světice na způsob praeambularum amoris (bdquopreambuliacute laacuteskyldquo) ktereacute jiacute umožniacute uchopit vlastniacute smysl laacutesky k Bohu a k bližniacutemu jako vztah přaacutetelstviacute Milovat Boha zname-naacute byacutet Božiacutemi přaacuteteli milovat bližniacuteho znamenaacute vnaacutešet laacutesku do konkreacutetnosti a niternosti přaacutetelstviacute

Je zajiacutemaveacute si všimnout že Terezie do sveacute pedagogiky modlitby přijala jako teo-logickeacute principy i postřehy lidskeacuteho a psychologickeacuteho raacutezu ktereacute plynou z jejiacute zkušenosti přaacutetelstviacute Zde předklaacutedaacuteme pouze některeacute z nich

Princip ztotožněniacute bdquok tomu aby byla laacuteska opravdovaacute a přaacutetelstviacute trvalo je třeba aby došlo ke shodě stavůldquo (Ž ) Jde o princip přaacutetelstviacute ktereacute buďto spojuje jako přaacutetele lidi podobneacute nebo je podobnyacutemi činiacute vzaacutejemnyacutem sdiacuteleniacutem Terezie aplikuje tento princip v tom smyslu že je potřeba aby člověk modlitby nabyl stejneacuteho stavu jakyacute maacute Bůh

Princip časteacuteho sdiacuteleniacute bdquoPřiacutebuznost a přaacutetelstviacute se ztraacutecejiacute nedostatkem sdiacuteleniacuteldquo (C ) Psychologickyacute postřeh kteryacute Terezie aplikuje na modlitbu jež proto musiacute byacutet častaacute aby se pro naacutes Bůh nestal osobou vzdaacutelenou a odcizenou našiacute zkušenosti

13JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Moc pohledu ve sdiacuteleniacute přaacutetel bdquoNezdaacute se naacutem že naacutem lideacute naslouchajiacute když mlu-viacuteme pokud nevidiacuteme že se na naacutes diacutevajiacuteldquo (CE ) Jemnyacute postřeh kteryacute na Terezii prozrazuje že je pozornou přiacutetelkyniacute kteraacute se svyacutemi přaacuteteli rozmlouvaacute mezi čtyřma očima a je s to naplno docenit takeacute v modlitbě moc pohledu jako komunikačniacute formy Musiacuteme se diacutevat na Boha chceme-li naslouchat jeho slovu ale takeacute Bůh se musiacute diacutevat na naacutes je-li pravdou že naacutes miluje a že naacutem naslou-chaacute

Důležitost laacutesky pro jakyacutekoli přaacutetelskyacute vztah bdquoPro žaacuteka neniacute malyacutem dobrem a darem když vniacutemaacute že ho maacute jeho Učitel raacutedldquo (C ) Moudraacute pedagogickaacute norma a hlubokeacute přesvědčeniacute s niacutemž Terezie vybiacuteziacute k přijiacutemaacuteniacute a naslouchaacuteniacute veškereacute-mu Ježiacutešovu vyučovaacuteniacute v modlitbě

Potřeba upřiacutemnosti ve vztaziacutech a dar uacutesudku ostatniacutech bdquoNeniacute nikoho kdo by tak dob-ře znal saacutem sebe jako naacutes znajiacute ti kdo se na naacutes diacutevajiacute je-li to s laacuteskou a starostiacute o naacuteš pokrokldquo (Ž ) Jde o princip vzaacutejemneacute naacutepravy v laacutesce kteryacute dokaacuteže Terezie aplikovat na Boha modlitby jenž se svyacutemi přaacuteteli jednaacute někdy neuacuteprosně a bdquostrašlivěldquo

Takovyacutech přiacutekladů a podobnyacutech principů by se dala uveacutest ještě celaacute řada Posta-čiacute naacutem však vědomiacute jedneacute zaacutesady v lidskeacutem přaacutetelstviacute dokaacutezala Terezie zachytit smysl přaacutetelstviacute božskeacuteho avšak zkušenost s Bohem-Přiacutetelem překonala zkuše-nost a očekaacutevaacuteniacute přaacutetelstviacute lidskeacuteho

Terezie vniacutemaacute svou existenci důsledně jako zkušenost Boha-Přiacutetele kteryacute jiacute vychaacutezel vstřiacutec od prvniacutech let jejiacuteho života kteryacute ji neopustil v průběhu krize řeholniacuteho povolaacuteniacute kteryacute se projevil jako bdquověrnyacute přiacutetelldquo až po ty nejmeacuteně předviacute-datelneacute mystickeacute milosti Modlitba je tedy pro Terezii zkušenostiacute teacuteto předchaacuteze-jiacuteciacute laacutesky Boha bdquood něhož viacuteme že naacutes milujeldquo Celaacute Tereziina autobiografi e od prvniacutech straacutenek předmluvy až po posledniacute straacutenky doslovu je svědectviacutem ktereacute světice vydaacutevaacute tomuto Bohu jenž miluje bez miacutery Lze řiacuteci že modlitba je pro Terezii prostorem kde se živě vniacutemaacute smysl Božiacuteho zjeveniacute jako společenstviacute a sdiacute-leniacute milost smlouva přaacutetelstviacute Proto se takeacute do modlitby shrnujiacute do jisteacute miacutery rovněž individuaacutelniacute osobniacute bdquodějiny spaacutesyldquo a tam se takeacute jako do rozcestiacute sbiacutehajiacute všechny osobniacute zkušenosti ve světle Boha-Laacutesky

Lze řiacuteci že v Tereziině lidskeacute zkušenosti a v jejiacutem pronikaacuteniacute do tajemstviacute spaacutesy jako daru zjeveniacute Boha kteryacute se vůči niacute choval jako přiacutetel nachaacuteziacuteme teologickyacute vyacuteznam jejiacute defi nice modlitby kteraacute maacute širokyacute zaacuteběr a vyacuterazně biblicko-teologic-kyacute formaacutet

SALVE

b) Personalismus a afektivita

Již bylo poznamenaacuteno že tereziaacutenskyacute pojem modlitby zdůrazňuje tyto dva as-pekty a nabyacutevaacute tak charakteristickeacute povahy v mnoha defi niciacutech modlitby formu-lovanyacutech v průběhu dějin

Ve sveacutem personalismu zdůrazňuje Terezie setkaacuteniacute Boha s člověkem kde převa-žuje pozornost osob nad tiacutem co by se mělo řiacutekat nebo jakyacutemi postoji by se to mělo vyjadřovat Už bylo řečeno že u Terezie je důležitějšiacute vztah přaacutetelstviacute jako osobniacuteho setkaacuteniacute než elevatio mentis in Deum (bdquopozvednutiacute mysli k Bohuldquo) a peti-tio decentium a Deo (bdquoprosba o to co je vhodneacute adresovanaacute Bohuldquo) ktereacute charak-terizujiacute jineacute defi nice Nelze však zapomiacutenat že i tereziaacutenskaacute defi nice je ohlasem na ciacuterkevniacute tradici na teologii Klementa Alexandrijskeacuteho o modlitbě Božiacuteho přiacute-tele nebo přiacutemo na vyjaacutedřeniacute bdquorozhovor s Bohemldquo ktereacute nabiacuteziacute Jan Zlatouacutestyacute

Celaacute tereziaacutenskaacute pedagogika modlitby ukazuje cestu k tomuto osobniacutemu a hlubokeacutemu nikoli povrchniacutemu nyacutebrž upřiacutemneacutemu setkaacuteniacute ve ktereacutem se pak zaacutekonitě objeviacute všechny formy přaacutetelskeacuteho vztahu modlitebniacute postoje podobneacute těm jež nachaacuteziacuteme u biblickeacute modlitby a jež jsou bohatě doloženy na straacutenkaacutech tereziaacutenskyacutech děl chvaacutela žehnaacuteniacute diacutekůvzdaacuteniacute vyznaacuteniacute kajiacutecnost přiacutemluva13 A při tomto setkaacuteniacute se všechno staacutevaacute přiacuteležitostiacute k vyjaacutedřeniacute a rozviacutejeniacute vztahu jak zaacuteležitosti Božiacute tak i věci lidskeacute Když je zajištěna tato vyacuteměna laacutesky všechno se může staacutet vyjaacutedřeniacutem přaacutetelstviacute staacuteniacute diacutevaacuteniacute se naslouchaacuteniacute mlčiacuteciacute přiacutetomnost spontaacutenniacute vyacutekřik kraacutečeniacute v Božiacute přiacutetomnosti praacutece v Paacutenově společnosti neboť jak učiacute Terezie bdquoi mezi hrnci kraacutečiacute Paacuten a pomaacutehaacute naacutem jak v tom co je vnitřniacute tak i v tom co je navenekldquo (Z )

Zdůrazněniacutem efektivity naacutes Terezie učiacute že modlitba je bdquozaacuteležitostiacute srdceldquo ani ne tak citovosti jako spiacuteše vůle Světice upřednostňuje srdce před rozumem usebraacute-niacute před meditaciacute pohled plnyacute laacutesky před uacutevahami při kteryacutech riskujeme že bdquose zvrhnou v reacutetorikuldquo Vychovaacutevaacute k laacutesce i při uacutestniacute modlitbě neboť je přesvědčena že jak v modlitbě tak v životě je tiacutem na čem opravdu zaacuteležiacute laacuteska je to jeden z viacutec-kraacutet opakovanyacutech axiomů modlitba bdquonespočiacutevaacute v mnoheacutem přemyacutešleniacute nyacutebrž v mnoheacutem milovaacuteniacuteldquo (H srov Z ) z toho takeacute logicky vyplyacutevaacute pedago-gika pro modlitbu i život bdquodělejte tedy to co ve vaacutes viacutec probouziacute laacuteskuldquo laacutesku kteraacute se vtěluje do postojů hledaacuteniacute Božiacute vůle služby ve spravedlnosti laacutesky a čin-nosti pro ciacuterkev sebedarovaacuteniacute se v laacutesce bližniacutemu (srov H )

Tiacutem je zdůrazněna rovněž gratuita zdarmadanost modlitby kteraacute nikdy nemaacute byacutet zištnaacute nyacutebrž zcela obraacutecenaacute k Bohu a k jeho zaacutejmům k jeho vůli vůči naacutem

Samozřejmě že poznaacuteniacute neniacute popiacuteraacuteno nyacutebrž podřiacutezeno laacutesce meditace zase kontemplaci přemyacutešleniacute milovaacuteniacute rozum vůli V afektivniacute zkušenosti modlitby

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

se ovšem rodiacute praveacute bdquopoznaacuteniacuteldquo Boha kteryacute se zjevuje a promlouvaacute k srdci člověka Bohatstviacute poznaacuteniacute Boha je Tereziiacute nesčetněkraacutet doloženo ve všech jejiacutech knihaacutech Z osobniacuteho setkaacuteniacute vyplynulo plnějšiacute porozuměniacute Božiacutemu Zjeveniacute pokornějšiacute a upřiacutemnějšiacute poznaacuteniacute člověka v onom sokratovskeacutem bdquopoznej saacutem sebeldquo ktereacute Terezie převaacutediacute do poznaacuteniacute sebe aby byl člověk v pravdě-pokoře

Biblickeacute kořeny tereziaacutenskeacute modlitby

Aktuaacutelnost tereziaacutenskeacuteho poselstviacute o modlitbě vyplyacutevaacute z jejiacuteho vyacuterazneacuteho biblic-keacuteho zakořeněniacute což se dnes ve studiiacutech věnovanyacutech jejiacute nauce velmi zdůrazňuje Proto zde chci přibliacutežit jen některeacute biblickeacute důrazy nebo ohlasy ktereacute stojiacute u zaacute-kladu pojetiacute modlitby jež bylo předloženo

a) Obecnyacute zaacuteklad Bůh jako Přiacutetel zjevenyacute v Kristu

V centru tereziaacutenskeacute modlitby stojiacute zaacutesadniacute zjeveniacute Noveacuteho zaacutekona bdquoBůh je Laacutes-kaldquo (Jan ) Terezie to konkreacutetně překlaacutedaacute do vyjaacutedřeniacute bdquoBůh je Přiacutetelldquo nebo leacutepe bdquoBůh je našiacutem Přiacutetelemldquo Když totiž shrnuje motivace rozhovoru s Bohem v plneacute důvěrnosti připomiacutenaacute tituly jimiž se přiodiacutevaacute Božiacute laacuteska ve Zjeveniacute bdquoJed-nejte s niacutem jako s Otcem a jako s Bratrem a jako s Paacutenem a jako se Snoubencemhellipldquo (C 13) Vypočiacutetaacutevajiacute se zde důrazy Božiacute shoviacutevavosti světici tak draheacute blaho-vůle Boha jehož rozkošiacute je přebyacutevat s lidskyacutemi dětmi či kteryacute rozmlouvaacute s lidmi jako s přaacuteteli a styacutekaacute se s nimi (srov Přiacutes 13 Bar 1313 Ex 1313) jde o toteacutež co vyjadřuje Ježiacuteš bdquoUž vaacutes nenazyacutevaacutem služebniacuteky ale přaacutetelihellipldquo (Jan a) Terezie mluviacute o společenstviacute a rozmlouvaacuteniacute s Bohem

Nelze však zapomiacutenat na to že ve vlastniacutem středu tereziaacutenskeacute modlitby se nachaacuteziacute vztah adopce vyjaacutedřenyacute Kristem v uacutevodniacutem osloveniacute modlitby Otčenaacuteš ktereacute Terezie komentuje s jednoznačně biblickyacutemi důrazy do teacute miacutery že modlitbu zahrnuje do trojičniacuteho rozměru Otce Syna a Ducha Svateacuteho (srov C )

Diacuteky předpokladu Božiacute iniciativy (bdquohellipod něhož viacuteme že naacutes milujeldquo) je tere-ziaacutenskaacute modlitba viděna jako laacuteskyplnaacute odpověď jako důraz na dialog ve ktereacutem maacute iniciativu Bůh Lze tak naleacutezt soulady tereziaacutenskeacute modlitby s tiacutem co bylo defi novaacuteno jako bdquostrukturaacutelniacute zaacutekonitosti rozhovoru s Bohemldquo v Bibli takže na-vzdory některyacutem kritikaacutem vyčiacutetajiacuteciacutem tereziaacutenskeacute modlitbě intimismus lze do-svědčit dokonalou shodu mezi biblickou a tereziaacutenskou modlitbou charakteri-zovanou tiacutemto vztahem přaacutetelstviacute se všemi jeho důsledky

Aktuaacutelnost tohoto pojetiacute vztahu s Bohem v křesťanskeacute existenci a tedy i v mod-litbě byla zdůrazněna evangelickyacutem teologem Juumlrgenem Moltmannem kteryacute je

SALVE

přesvědčen o vhodnosti prezentovat biblickou kategorii Boha jako Přiacutetele lidiacute a modlitby jako vztahu přaacutetelstviacute s tiacutemto Bohem kteryacute se staacutevaacute bliacutezkyacutem člově-ku

b) Specifickyacute zaacuteklad Kristova modlitba

Jak jsme již zdůraznili Tereziiny oči jsou upřeny na Krista když doporučuje modlit se o samotě neboť tato rada se rodiacute z jeho vyacuteslovneacute nauky o modlitbě (srov Mt ) a z jeho přiacutekladu modlitby na opuštěnyacutech a osamělyacutech miacutestech jak o tom svědčiacute evangelisteacute (srov Mk 13 Lk )

A je to praacutevě tato Ježiacutešova modlitba osobniacute a dlouhotrvajiacuteciacute v mlčeniacute a samo-tě na kterou se Tereziina nauka odvolaacutevaacute jako na prvniacute instanci do teacute miacutery že lze opět naleacutezt skrytyacute soulad mezi tiacutem co řiacutekaacute Terezie o modlitbě a tiacutem co dělal Ježiacuteš když se modlil a obracel se s důvěrou k Otci setrvaacuteval ve společenstviacute laacutesky častyacutem stykem o samotě s tiacutem od něhož věděl že je milovaacuten totiž s Otcem

Však takeacute ve sveacutem vyacutekladu modlitby Paacuteně Terezie nenahrazuje Učitele mod-litby nyacutebrž ukazuje na něj jako na bdquojedineacuteho Učitele a jedinyacute vzorldquo Ve sveacutem komentaacuteři modlitby Otčenaacuteš se odvolaacutevaacute na zaacutekladniacute Ježiacutešovu nauku přijiacutemaacute každeacute slovo z Mistrova učeniacute jako by teď splyacutevalo bdquoz oněch božskyacutech uacutestldquo a vy-klaacutedaacute prosby Otčenaacuteše jako modlitbu samotneacuteho Krista obraacutecenou v našem jmeacute-nu k Otci

c) Nezbytnyacute předpoklad modlit se v pravdě

Ve vztahu přaacutetelstviacute s Bohem jiacutemž je modlitba sv Terezie často zdůrazňuje ab-solutniacute potřebu modlit se v pravdě kteraacute se rodiacute ze sebepoznaacuteniacute Jde o onu ra-dikaacutelniacute pokoru kraacutečeniacute v pravdě jež začiacutenaacute sebepoznaacuteniacutem a uvědoměniacutem si propasti kteraacute naacutes odděluje od Boha V samotneacutem kontextu defi nice modlitby napsala bdquoK tomu aby byla laacuteska opravdovaacute a přaacutetelstviacute trvalo je třeba aby došlo ke shodě stavů Paacutena o ktereacutem je zřejmeacute že nikdy nemůže miacutet nějakyacute nedostatek a našeho kteryacute je neřestnyacute smyslnyacute nevděčnyacute ndash nebudete moci ze sebe dosaacutehnout toho abyste jej tolik milovali neboť to nepřiacuteslušiacute vašemu sta-vu avšak když uvidiacutete jak moc je pro vaacutes cenneacute miacutet jeho přaacutetelstviacute a jak mnoho vaacutes miluje projdete tiacutemto utrpeniacutem že budete velmi často přebyacutevat s tiacutem jenž je od vaacutes tak odlišnyacuteldquo (Ž ) V pokoře a obraacuteceniacute spočiacutevaacute neustaacutelaacute přiacuteležitost jak navaacutezat spraacutevnyacute vztah k Bohu v pravdě Proto Terezie často poukazuje na celniacute-ka z podobenstviacute o praveacute modlitbě kteryacute je vzorem ryziacuteho oranta (srov Ž C 13 H 13)

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

d) Zaacutekladniacute přesvědčeniacute Bůh je přiacutetomen

Teacutema přiacutetomnosti Boha v člověku antropologickeacute pojetiacute Božiacuteho chraacutemu a Božiacute-ho přiacutebytku jsou v teologii modlitby podle sv Terezie naprosto zaacutesadniacute Od ži-vota v přiacutetomnosti Paacuteně až po hledaacuteniacute Boha ve zprostředkovaacuteniacutech kde se zjevuje jeho přiacutetomnost od obrazu v přiacuterodě až po tajemstviacute přebyacutevaacuteniacute Trojice v srdci křesťana kteryacute žije v milosti maacuteme celou řadu motivaciacute ktereacute provokujiacute možnost i potřebu přaacutetelskeacute odpovědi Bohu jenž je přiacutetomnyacutem Přiacutetelem

Svataacute Terezie rozvinula toto velkeacute biblickeacute teacutema Hospodinovy přiacutetomnosti tiacutem že je aplikovala na konkreacutetniacute pedagogiku modlitby jako přaacutetelstviacute kterou je modlitba usebraacuteniacute V knize Přiacutebytků (tj ve Vnitřniacutem hradu) načrtla dlouhou cestu zniterněniacute kteraacute jde od Božiacute přiacutetomnosti v člověku až po lidskou přiacutetomnost v Bohu (srov H a naacutezev kapitoly H )

Přiacutetomnost činiacute přaacutetelstviacute bezprostředniacutem vztahem kteryacute je možnyacute všude a z rozhovoru činiacute snadneacute a přiacutejemneacute vstoupeniacute do sebe sama a to i uprostřed mnohyacutech zaměstnaacuteniacute (srov C Z ndash)

Bůh-Přiacutetel se tak staacutevaacute bliacutezkyacutem Bohem Bible a společenstviacute a smlouva jsou ko-relativniacute s Božiacute přiacutetomnostiacute a Božiacutem bdquopřiacutebytkemldquo v lidskeacutem srdci Terezie bude chaacutepat modlitbu mimo jineacute takeacute jako toto bdquovstoupeniacute do sebe samaldquo do hradu vlastniacute duše prostřednictviacutem braacuteny modlitby a bude to považovat za zaacutekladniacute požadavek osobniacuteho setkaacuteniacute s Bohem

Tyto prosteacute bdquoaktualizačniacuteldquo postřehy z tereziaacutenskeacuteho poselstviacute naacutem umožňu-jiacute uzavřiacutet teacutema dvěma odkazy na nauku II vatikaacutenskeacuteho koncilu ktereacute učinily tereziaacutenskeacute poselstviacute modlitby krajně zajiacutemavyacutem na uacuterovni teologie i katecheze spirituality i křesťanskeacute antropologie

Prvniacutem je antropologickyacute princip diacuteky němuž člověk nachaacuteziacute nejvyššiacute motiv sveacute důstojnosti v povolaacuteniacute ke společenstviacute s Bohem (srov GS ) Tereziaacutenskeacute poselstviacute chce otevřiacutet člověka teacuteto vznešeneacute důstojnosti

Druhyacutem je vyacuteznam pojetiacute Zjeveniacute jako odhaleniacute se Boha člověku (srov DV ) Tereziaacutenskaacute modlitba chce jako celostniacute forma odpovědi zdůraznit jak se osobniacute přijetiacute spaacutesneacuteho Zjeveniacute a jeho dějin nutně staacutevaacute vztahem přaacutetelstviacute modlitbou--životem

II Dynamika přaacutetelstviacute s Bohem na cestě modlitby

Pojetiacute modlitby předloženeacute sv Tereziiacute je bohateacute a dynamickeacute jako samotneacute Božiacute přaacutetelstviacute otviacuteraacute dveře dobrodružstviacute cestě kterou je třeba projiacutet spolu s Bohem rozvinutiacute dějin spaacutesy ktereacute jak bylo napsaacuteno jsou bdquodějinami přaacutetelstviacuteldquo

SALVE

Pokusme se ozřejmit některeacute charakteristickeacute rysy tereziaacutenskeacute modlitby a vy-jděme přitom z kategorie přaacutetelstviacute či setkaacuteniacute s naacutesledujiacuteciacutemi kvalitami ktereacute velmi dobře shrnujiacute celou tereziaacutenskou zkušenost a nauku o modlitbě osobniacute teo-logaacutelniacute dynamickeacute a přetvaacuteřejiacuteciacute setkaacuteniacute

Osobniacute setkaacuteniacute

Terezie od Ježiacuteše přiznaacutevaacute modlitbě hluboce personalistickyacute smysl setkaacuteniacute s dru-hyacutem ktereacutemu se naučila v lidskeacutem přaacutetelstviacute avšak ve škole božskeacuteho přaacutetelstviacute se tento smysl ještě viacutece zdokonalil V nauce a pedagogice modlitby klade Terezie důraz na osoby a vztah kteryacute se rodiacute z přebyacutevaacuteniacute z hledaacuteniacute přiacutetomnosti a z pozor-nosti vůči partnerovi v dialogu Instinktivně je vedena k tomu aby hledala přaacutetel-skou tvaacuteř Boha Zjeveniacute v Kristu a aby odmiacutetala mlhaveacute metody a naacutevrhy modlit-by ktereacute mohly veacutest ke ztroskotaacuteniacute jistoty setkaacuteniacute s Druhyacutem

I pro uacutestniacute modlitbu bude prvniacute radou vědomiacute znalosti s kyacutem mluviacuteme a kyacutem je Bůh ke ktereacutemu se obraciacutem důležitějšiacute než konkreacutetniacute formulace modliteb je život důležitějšiacute než konkreacutetniacute modlitby je modlitba jako osobniacute vztah13 To vy-zdvihuje hodnotu přebyacutevaacuteniacute s Bohem v modlitbě do teacute miacutery že se nabiacuteziacute noveacute kriteacute-rium pro posuzovaacuteniacute hodnoty teacuteto pozornosti srdce i když se zdaacute že roztržitosti narušujiacute kraacutesu setkaacuteniacute s Bohem Přebyacutevat v Božiacute přiacutetomnosti byť i uprostřed roztržitostiacute když to srdce opravdu chce způsobuje vždy dobro a Bohu se to liacutebiacute (srov H H )

Když jsou osoby v nouzi je zapotřebiacute konfrontace v pravdě Od člověka to vyža-duje schopnost byacutet pravdivyacutem v Božiacute přiacutetomnosti vyjiacutet pokorně ze sebepoznaacuteniacute a nechat se osviacutetit Božiacutem světlem aby bylo možneacute konečně pochopit vlastniacute po-volaacuteniacute a uacuteděl spolu s jejich aktuaacutelniacutem stavem V tomto uplatňovaacuteniacute pravdy je Bůh neoblomnyacute a modlitba se diacuteky světlu ktereacute Bůh na člověka vrhaacute staacutevaacute taviacuteciacutem keliacutemkem sebepoznaacuteniacute ktereacute člověka vyvaacutediacute z rovnovaacutehy odkryacutevaacute i ty nejjemnějšiacute skryteacute vrstvy očišťuje sebemenšiacute stopy hřiacutechu Modlitba je cestou sebepoznaacutevaacuteniacute vyvolaacutevaneacuteho Bohem kteryacute je přiacutetelem v pravdě a vede člověka až k nejhlubšiacute kon-frontaci s jeho vlastniacutem stavem před Bohem Ve věrnosti tomuto působeniacute prav-dy spočiacutevaacute naděje na skutečnyacute rozvoj přaacutetelstviacute Tereziaacutenskaacute zkušenost modlitby vypraacutevěnaacute v Knize života nachaacuteziacute v přiacutebytciacutech Vnitřniacuteho hradu potvrzeniacute teacuteto cesty člověka kteraacute se uskutečňuje do teacute miacutery do jakeacute přijiacutemaacute moc Božiacuteho zjevujiacuteciacuteho bdquoTyldquo ktereacute ho provaacuteziacute v přezkoumaacuteniacute sebe sama Jedna kraacutesnaacute tereziaacutenskaacute mod-litba v kliacutečoveacutem bodě třetiacutech přiacutebytků naacutem vyacutestižně ukazuje krajniacute potřebu prav-dy kteraacute zkoušiacute člověka tvaacuteřiacute v tvaacuteř neoblomneacutemu Božiacutemu očišťovaacuteniacute bdquoZkoušejte naacutes Pane kteryacute znaacutete pravdu o naacutes abychom poznali sami sebeldquo (13H )

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Ovšem dar Božiacuteho přaacutetelstviacute je postupnyacutem odhalovaacuteniacutem a darovaacuteniacutem vlastniacute osoby jde o vpaacuted Boha jako toho kdo vyvolaacutevaacute a uskutečňuje osobniacute setkaacuteniacute prostřednictviacutem postupneacuteho zjevovaacuteniacute všeho toho kyacutem On je V Tereziině du-chovniacute autobiografi i lze sledovat tuto cestu zjevovaacuteniacute se a darovaacuteniacute na ktereacute se Bůh projevuje v Kristu zjevuje Terezii tajemstviacute ciacuterkve aktivně ji uvaacutediacute do dob-rodružstviacute spaacutesy Ale i mimo vlastniacute mystickou zkušenost probouziacute modlitba touhu po poznaacuteniacute Boha velkou laacutesku k jeho slovu potřebu pronikat do Božiacutech tajemstviacute kteraacute se rozviacutejiacute do moudrostiplneacuteho pronikaacuteniacute Zjeveniacute Roste tedy vzaacute-jemneacute poznaacuteniacute mezi Bohem a člověkem ve vztahu přaacutetelstviacute

Jelikož jde o osobniacute setkaacuteniacute ktereacute s sebou nese nejen poznaacuteniacute ale i vzaacutejemneacute darovaacuteniacute se modlitba naplno rozviacutejiacute dynamiku osobniacuteho darovaacuteniacute hledaacuteniacute Božiacute vůle Existuje jeden tereziaacutenskyacute axiom viacutecekraacutet opakovanyacute že bdquoBůh se naacutem nedaacute zcela dokud se my nedaacuteme cele Bohuldquo (srov C H 13) Modlitba tedy vyvolaacutevaacute touhu po setkaacuteniacute-daru po vydaacuteniacute se Bohu a jeho požadavkům To vše je ale jen jako přiacuteprava nebo disponovaacuteniacute se k tomu aby se mohlo v plnosti usku-tečnit plneacute sebedarovaacuteniacute Boha člověku prostřednictviacutem pomaleacute cesty zjeveniacute Jde o vnitřniacute přetvaacuteřejiacuteciacute posilujiacuteciacute dar Boha sebezjeveniacute až po vlastniacute tajemstviacute Trojice pronikaacuteniacute Božiacuteho sdiacuteleniacute do člověka je přitom krajně bolestneacute očišťujiacuteciacute a vede ke skřiacutepotu samotneacuteho soukoliacute lidskeacute psychiky jak je to vidět napřiacuteklad v očištěniacutech osviacuteceniacutech a extaacuteziacutech šestyacutech přiacutebytků jde ovšem o sdiacuteleniacute ktereacute připodobňuje obrazu Krista

V teologii modlitby jako osobniacuteho setkaacuteniacute vychaacuteziacute Terezie ze zaacutekladniacuteho před-pokladu iniciativu v přaacutetelstviacute maacute vždy Bůh Hledaacuteme toho kdo hledaacute naacutes diacute-vaacuteme se na toho kdo se diacutevaacute na naacutes setkaacutevaacuteme se s tiacutem kdo už je přiacutetomen svou laacuteskou Modlitba se tak staacutevaacute osobniacute odpovědiacute Bohu kteryacute se zjevuje a daruje v Kristu Cesta modlitby pak tedy bude postupnou a dynamickou Božiacute odpovědiacute člověku kteryacute vstoupil do dějin jeho přaacutetelstviacute

Teologaacutelniacute setkaacuteniacute

V perspektivě našeho objasněniacute tereziaacutenskeacute modlitby neniacute modlitba okrajovou zaacuteležitostiacute nyacutebrž bodem do ktereacuteho se sbiacutehaacute celaacute křesťanskaacute zkušenost Už v sa-motneacute defi nici lze vytušit implicitniacute odkazy na plně teologaacutelniacute setkaacuteniacute modlit-ba se staacutevaacute uplatňovaacuteniacutem viacutery naděje a laacutesky a tedy kvalifi kovanyacutem okamžikem teologaacutelniacuteho života a faktorem růstu v teologaacutelniacutech ctnostech Nejautentičtějšiacute podobou určeniacute modlitby je praacutevě ta kteraacute je nabita teologaacutelniacutemi energiemi aby se stala křesťanskyacutem životem v akci a dynamice a mohla tak byacutet pravdivě zhod-nocena

SALVE

Tyto rozměry se v tereziaacutenskeacute modlitbě bezesporu nachaacutezejiacute

Setkaacuteniacute ve viacuteře ktereacute daacutevaacute vzrůst viacuteře V modlitbě je pro Terezii důležiteacute abychom se obraceli na Boha od něhož bdquoviacutemeldquo že naacutes miluje V onom viacuteme je skryto celeacute bohatstviacute viacutery ktereacute se rodiacute ze slova a upevňuje se postupnou křesťanskou zkuše-nostiacute modlitby jde o proces přilnutiacute ve viacuteře a to rovněž v temnotaacutech Božiacute nepřiacute-tomnosti ve vaacutešniveacutem hledaacuteniacute během mnoha let vyprahlostiacute ve věrneacutem očekaacutevaacuteniacute toho kdo věřiacute Božiacute laacutesce A s postupnyacutem přilnutiacutem viacutery jde ruku v ruce i růst viacutery v hlubokeacutem zkoumaacuteniacute Božiacuteho Zjeveniacute v Piacutesmu v radikaacutelnějšiacutem přimknutiacute se k viacuteře ciacuterkve Jde nakonec o viacuteru kteraacute je staacutele obraacutecena k Bohu a staacutevaacute se neustaacutelyacutem vyznaacuteniacutem znameniacute kteraacute Bůh konaacute a obdivem jenž připouštiacute že Bůh může uskutečnit věci ještě daleko většiacute (srov H )

Zkušenost chudoby v naději Stejně tak se v tereziaacutenskeacute modlitbě nachaacuteziacute smysl pro naději kteryacute se rodiacute z chudoby a nedostatečnosti bdquosnaacutešet toto utrpeniacute že bude-te velmi často přebyacutevat s tiacutem jenž je od vaacutes tak odlišnyacuteldquo (Ž ) Skutečnost že

bdquoviacuteme že naacutes Bůh milujeldquo v naacutes rodiacute hnutiacute naděje ktereacute Terezie potvrzuje kon-statovaacuteniacutem že Bůh na ni čekal dlouhou dobu aniž by jej mezitiacutem unavila (srov Zv Ž ) Tak duše živiacute naději a posiluje ji na různyacutech uacuterovniacutech důvěry v Boha rostouciacute na zaacutekladě zkušenosti jeho milosrdenstviacute odvahy kteraacute si dovo-liacute očekaacutevat od Boha všechno včetně znovunabytiacute ztraceneacuteho času nezadržitelneacute touhy vidět Boha kteraacute probouziacute eschatologickyacute smysl křesťanskeacuteho života smě-řujiacuteciacuteho k defi nitivniacutemu setkaacuteniacute s Kristem jehož jistotu daacutevaacute zakusit a po jehož trvalosti daacutevaacute toužit praacutevě modlitba (srov např H ndash) V modlitbě se však utvaacuteřiacute aktivniacute naděje kterou je touha sloužit jako konkreacutetniacute podoba očekaacutevaacuteniacute Kraacutelovstviacute a konaacuteniacute pro Krista

Růst v laacutesce k Bohu a k bližniacutemu Tereziaacutenskaacute modlitba jak jsme viděli upřednost-ňuje pro svůj afektivniacute charakter aspekt laacutesky jako postoje vůle V božskeacutem přaacute-telstviacute se teologaacutelniacute laacuteska staacutevaacute odpovědiacute člověka Bohu kteryacute je Přiacutetelem Ovšem modlitba kteraacute spočiacutevaacute v bdquomnoheacutem milovaacuteniacuteldquo daacutevaacute vzrůst samotneacute zkušenosti Božiacute laacutesky Jde o konkreacutetniacute zkušenost kterou dělaacute Terezie ve sveacutem životě nejprve je to afektivniacute osvobozeniacute ktereacute ji činiacute svobodnou aby soustředila všechnu svou energii na Boha pak je to růst laacutesky v jejiacutem srdci diacuteky vylitiacute daru Ducha Svateacuteho jako důsledku setkaacuteniacute s Kristem Paralelně se ale rozviacutejejiacute jejiacute touhy sloužit Paacutenu jejiacute pozornost se soustřediacute na ciacuterkev rozšiřuje se schopnost milovat bližniacuteho V modlitbě roste laacuteska kteraacute se soustřeďuje předevšiacutem na laacutesku k bližniacutem do teacute miacutery že orant na sebe zapomiacutenaacute natolik že opouštiacute Boha modlitby kvůli Bohu kteryacute je přiacutetomen a ktereacutemu je třeba sloužit v bratřiacutech a sestraacutech

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Dynamickeacute setkaacuteniacute

Přaacutetelstviacute je dynamickyacutem vztahem otevřenyacutem evoluci a dějinaacutem Je-li tiacutem kdo uskutečňuje přaacutetelstviacute Bůh předpoklaacutedaacute se že je to on kdo takeacute oteviacuteraacute cesty tomuto putovaacuteniacute a načrtaacutevaacute etapy těchto dějin spaacutesy Na jedneacute straně nevyčerpa-telnyacute Bůh neustaacutelaacute novost a na straně druheacute člověk otevřenyacute dynamice tohoto dobrodružstviacute s Bohem

Tereziaacutenskaacute modlitba je jako zkušenost celaacute poznamenanaacute dynamikou bož-skeacuteho přaacutetelstviacute Terezie začiacutenaacute po tolika zdraacutehaacuteniacutech sveacute putovaacuteniacute k nekonečnu Dynamika nebo chceme-li spaacutesnaacute historizace jejiacute zkušenosti křesťanskeacuteho života je tak zjevnaacute že všechny jejiacute knihy ktereacute jsou svědectviacutem a poselstviacutem o modlitbě vykazujiacute nezadržitelnou dynamickou siacutelu

Kniha života nakolik je vyjaacutedřeniacutem vlastniacute zkušenosti svědčiacute o dynamickeacute siacutele setkaacuteniacute s Kristem v modlitbě Terezii se oteviacuteraacute dobrodružstviacute nepředviacutedatelnyacutech etap a rostouciacuteho sdiacuteleniacute s Bohem Na uacuterovni naukoveacute je dynamika modlitby vy-jaacutedřena malyacutem traktaacutetem o modlitbě založenyacutem na obrazu zahrady Paacuteně ve kte-reacute rostou květy ctnostiacute diacuteky živeacute vodě milosti nabyteacute v modlitbě Čtyři způso-by zavlažovaacuteniacute zahrady-raacuteje Paacuteně představujiacute metodickou postupnost a rostouciacute uacutečinnost Božiacuteho sdiacuteleniacute voda namaacutehavě ziacuteskanaacute ze studny voda metodicky na-bytaacute s pomociacute čerpadla živaacute voda kteraacute je přivaacuteděna z potoka a je nenaacutesilně na-směrovaacutena k tomu aby zaleacutevala zahradu hojnaacute voda deště kteraacute zavlažuje veš-kerou půdu a činiacute ji plodnou (srov Ž ndash) Hle dynamika modlitby vyjaacutedřena literaacuterniacutem obrazem

V Cestě dokonalosti vystupuje do popřediacute metodickaacute dynamika modlitby kdy se z uacutestniacute modlitby staacutevaacute meditace usebraacuteniacute klid Jde o cestu k živeacute vodě kterou Terezie všem odvaacutežně slibuje jmeacutenem Krista (srov C ndash) Ale i v samotneacutem objasněniacute Otčenaacuteše jako metody a obsahů křesťanskeacute modlitby se nachaacuteziacute celaacute původniacute dynamika tereziaacutenskeacute exegeze od samotneacuteho prahu křesťanskeacute modlit-by kteryacutem je milost Božiacute adopce (srov osloveniacute bdquoOtče naacutešldquo) až po samotnyacute zaacute-věr křesťanskeacuteho života kteryacutem je eschatologie touha přebyacutevat s Bohem ve slaacutevě v osvobozeniacute od všeho zleacuteho (bdquozbav naacutes od zleacuteholdquo) A v teacuteto dynamice je miacutesto pro cestu k niternosti kde se člověk konečně laacuteskyplně podrobuje Božiacute vůli (bdquobuď vůle tvaacuteldquo) a pro cestu k bližniacutemu až po milosrdnou laacutesku obsaženou v odpuštěniacute uraacutežek a v životě vytyčeneacutem laacuteskou a baacutezniacute Božiacute

Vnitřniacute hrad představuje postup modlitby a křesťanskeacuteho života v nejzdařilejšiacute synteacuteze Je zde dynamika už v samotneacutem nastaveniacute teologie Vnitřniacuteho hradu kteraacute vychaacuteziacute ze třiacute kliacutečovyacutech pojetiacute biblickeacute antropologie člověk stvořenyacute k obrazu a podobě Boha člověk jako chraacutem a přiacutebytek Božiacute a člověk otevřenyacute a povolanyacute ke sdiacuteleniacute s Bohem

13SALVE

V napětiacute mezi povolaacuteniacutem člověka vyjaacutedřenyacutem těmito pojetiacutemi a jeho radikaacutelniacute realitou hřiacutechu (praacutevě tak jsou pojaty a kapitola Prvniacutech přiacutebytků) dosahuje putovaacuteniacute křesťanskeacuteho života ideaacutelniacuteho obrazu křesťana modlitbě je svěřen tento proces růstu a realizace člověka kteryacute až dojde do sedmyacutech přiacutebytků bude již do-konalyacutem obrazem a podobou Božiacute v Kristu jako svatiacute bude už žiacutet v Bohu jako ve sveacutem skutečneacutem přiacutebytku bude se dokonale sdiacutelet s Bohem v trojičniacutem tajemstviacute

Tiacutem je ve zkratce představen souhrn Tereziina vyjaacutedřeniacute modlitby v jejiacutem roz-měru rozvoje

Tuto dynamiku modlitby lze rovněž ilustrovat z jineacuteho uacutehlu pohledu nechaacute-me-li se inspirovat Listem Efezanům (13) je možneacute řiacuteci že v modlitbě mohla sv Terezie zaznamenat čtyři rozměry Kristovy laacutesky A na uacuterovni těchto čtyř rozměrů lze naznačit rostouciacute dynamiku božskeacuteho přaacutetelstviacute

Růst do deacutelky modlitba je cestou křesťanskeacuteho růstu Terezie vytyčuje jejiacute etapy obraacuteceniacute zaacutepas zkoušky milost sjednoceniacute s Bohem ktereacute se rozviacutejiacute až po pře-tvořeniacute Jde o lineaacuterniacute putovaacuteniacute ktereacute se uskutečňuje diacuteky modlitbě ve ktereacute se musejiacute ověřit jednotliveacute etapy na zaacutekladě Božiacutech požadavků Život modlitby se staacutevaacute cestou křesťanskeacuteho zraacuteniacute v tom spočiacutevaacute učeniacute charakteristickeacute pro Terezii kteraacute je mistrem v popisu těchto postupnyacutech kroků zkušenosti s Bohem jak to skvěle dělaacute zejmeacutena ve Vnitřniacutem hradu

Otevřenost do šiacuteřky v modlitbě se podle Tereziiny zkušenosti nachaacuteziacute schop-nost oteviacuterat noveacute horizonty širokeacuteho chaacutepaacuteniacute skutečnosti ciacuterkve a jejiacuteho zasazeniacute do dějin Spolu s tiacutem se v tereziaacutenskeacute modlitbě jako v soustřednyacutech kruziacutech ote-viacuterajiacute skutečnosti ktereacute tvořiacute Božiacute zaacutejmy citlivost a schopnost je přijmout za sveacute jako motivaci ke svatosti a angažovanost v přiacutemluvneacute modlitbě Pohled se staacutevaacute univerzaacutelniacutem laacuteska ekumenickou (srov H )

Pronikaacuteniacute do hloubky dynamika modlitby nachaacuteziacute v učeniacute sv Terezie rovněž typickyacute aspekt bdquokřesťanskeacute psychologieldquo ve vniacutemaacuteniacute vnitřniacuteho člověka a jeho mož-nostiacute jeho propastiacute kde je přiacutetomen a kde se daacutevaacute Bůh v postupneacute integraci a v postupneacutem uzdravovaacuteniacute kteryacutech dosahuje duchovniacute člověk praacutevě v modlitbě Niternost je pro tereziaacutenskou modlitbu charakteristickaacute vstoupit do vlastniacuteho nitra je předpokladem k tomu abychom se vztaacutehli k vlastniacutemu těžišti Modlitba je takeacute ndash i když ne vyacutelučně ndash touto cestou k vlastniacute hlubině prostřednictviacutem zjed-nodušeniacute v modlitbě a zniterňujiacuteciacutech sil milosti až po setkaacuteniacute v největšiacute hlubině naacutes samyacutech což je skutečnost kteraacute udržuje celou naši existenci až po dosaženiacute přiacutebytku ve ktereacutem přebyacutevaacute Bůh Cesta směrem k vnitřniacutemu setkaacuteniacute je v tereziaacuten-skeacutem myšleniacute vyvaacutežena neustaacutelyacutem odkazem na to co je vnějšiacute v harmonii intro-verze a extroverze a daacutevaacute životu jednotu kteraacute u-sebiacuteraacute přirozenou rozptyacutelenost do jedineacute silneacute duchovniacute a psychologickeacute jednoty

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Pozvednutiacute k nadpřirozenyacutem skutečnostem prostřednictviacutem modlitby nebo skrze mystickou zkušenost či citlivost viacutery se dosahuje vznešeneacuteho poznaacuteniacute nadpřiro-zeneacuteho světa Terezie se ve svyacutech autobiografi ckyacutech spisech jeviacute jako bdquokosmonaut Duchaldquo kteryacute kroužiacute po oběžneacute draacuteze Božiacute je svědkem tajemstviacute a ze vznešenyacutech vyacutešek Božiacutech hlediacute na skutečnosti tohoto světa Liacutečeniacute mystickyacutech milostiacute v Knize života je svědectviacutem o těchto pooteviacuteraacuteniacutech dveřiacute do širokeacuteho nadpřirozeneacuteho světa jenž se naskyacutetaacute jejiacutemu duchovniacutemu zraku Bůh Kristus ciacuterkev světcihellip Vidiacute všechno bdquoshůryldquo jako kosmonaut Ducha (Ž n)

Je-li pravdou že ne všichni jsou povolaacuteni k teacuteto dynamice modlitby přesto zů-staacutevaacute pravdivyacutem i to že do jisteacute miacutery a analogicky vede dynamika přaacutetelstviacute s Bo-hem k tomu aby na těchto rozměrech měla podiacutel každaacute křesťanskaacute zkušenost Maacute-li byacutet modlitba autentickaacute musiacute byacutet schopna zapojit se do širokeacute dynamiky Boha jenž působiacute v dějinaacutech a musiacute podrobovat prověřeniacute vztahu s Bohem reaacutel-nou hutnost oneacute existence kteraacute prožiacutevaacute dějiny lidiacute a kteraacute je zaacuteroveň bdquodějinamildquo Božiacutemi V Terezii od Ježiacuteše naleacutezaacuteme přiacuteklad a učeniacute o teacuteto dynamice modlitby---života13

Přetvaacuteřejiacuteciacute setkaacuteniacute

V apologii modlitby citovaneacute na začaacutetku našeho přiacutespěvku se nachaacuteziacute zaacutekladniacute vědomiacute modlitba je cestou k nabytiacute Božiacutech dober je cestou spaacutesy a kraacutelovskyacutem putovaacuteniacutem k posvěceniacute

V principu přaacutetelstviacute je zahrnut rovněž logickyacute důsledek ztotožněniacute člověk nabyacutevaacute bdquoBožiacuteho stavuldquo neboť je to On kdo diktuje zaacutekon ztotožněniacute Pro Terezii je však jisteacute že Bůh je tiacutem kdo jako prvniacute bdquovzal na sebe naacuteš stavldquo v nejsvětějšiacutem Kristově lidstviacute a přišel člověku vstřiacutec v jeho slabosti aby započal jeho přetvaacuteře-jiacuteciacute připodobněniacute k obrazu Syna

Všechny tereziaacutenskeacute knihy ktereacute pojednaacutevajiacute o modlitbě se shodujiacute na několi-ka teziacutech ktereacute se již staly axiomy teologickeacuteho myšleniacute světice v oblasti modlitby Jde předevšiacutem o tyto dva komplementaacuterniacute takřka paradoxniacute principy

ndash Pěstovaacuteniacute modlitby vyžaduje důslednost života pěstovaacuteniacute ctnostiacutendash Autentickaacute modlitba přinaacutešiacute plody rodiacute noveacute ctnosti milost niterneacute modlitby

a zvlaacuteště mystickeacute modlitby patřiacute k faktorům vnitřniacuteho posvěceniacuteV těchto dvou principech nachaacuteziacuteme dynamiku důslednosti přaacutetelstviacute s Bo-

hem ktereacute se houževnatě držiacute modlitba jež nechce byacutet zuacutežena na akademickeacute pěstovaacuteniacute dialogu s Bohem ani na prosteacute povzneseniacute srdce Zdůrazňuje se aspekt naslouchaacuteniacute pohledu podřiacutezenosti aby se člověk přizpůsoboval vůli Boha-Přiacutetele a nachaacutezel v Kristu spraacutevnou odpověď zaujiacutemaacuteniacutem evangelijniacutech postojů ktereacute

SALVE

majiacute byacutet vlastniacute křesťanskeacutemu životu Ovšem v miacuteře jak roste přaacutetelstviacute s Bohem ctnosti rozkveacutetajiacute upevňujiacute se jsou vykoupeny uspaneacute nebo hřiacutechem zadrženeacute energie rodiacute se noveacute energie diacuteky přetvaacuteřejiacuteciacute dynamice sdiacuteleniacute s Bohem

Zpočaacutetku jsou vidět spiacuteše zaacutekladniacute požadavky modlitby byť s vědomiacutem křehkos-ti a nejednoznačnosti ctnostiacute nabytyacutech člověkem spolupracujiacuteciacutem s Božiacute milostiacute Později vystupuje do popřediacute uacutečinnost Božiacute přiacutetomnosti kteraacute obnovuje ctnosti člo-věka vytvaacuteřiacute noveacute energie viacutery naděje a laacutesky

Mezi charakteristickyacutemi ctnostmi ktereacute Terezie nabiacuteziacute pro putovaacuteniacute modlitby patřiacute předevšiacutem pokora rozhodnost odpoutanost laacuteska a pravda Ale snahy člo-věka v jeho askezi srdce (k tomu totiž tiacutehne tereziaacutenskaacute modlitba spiacuteše než k vnějšiacute nebo kajiacuteciacute askezi) jsou odměněny samotnyacutem Božiacutem sebedarovaacuteniacutem ktereacute daacutevaacute vzrůst novyacutem ctnostem v zahradě duše Terezie překvapeně konstatuje bdquoDuše je trochu vyděšenaacute když vidiacute jak dobryacutem zahradniacutekem je Paacuten kteryacute nechce aby nesla jakoukoli naacutemahu nyacutebrž aby se kochala tiacutem že čichaacute ke květům [hellip] Nyniacute jsou ctnosti silnějšiacute než v předchoziacute modlitbě [hellip] Duše začiacutenaacute konat velkeacute věci vůniacute kterou vydaacutevajiacute květy ktereacute ndash jak chce Paacuten ndash se oteviacuterajiacute aby ona viděla že maacute ctnosti i když velmi dobře vidiacute takeacute to že by je nemohla ndash a skutečně nemoh-la ndash ziacuteskat během mnoha let a že během oneacute chvilky jiacute je nebeskyacute zahradniacutek dal Zde je pokora mnohem většiacute a zůstaacutevaacute v duši mnohem hlouběji než v minulosti protože jasně vidiacute že neudělala vůbec nic jen souhlasila aby jiacute Paacuten udělil sveacute mi-losti a duše je přijiacutemalaldquo (Ž n) Jde o přiacuteznačnyacute text jehož principy světice často opakuje

Proto Terezie navrhuje během celeacuteho putovaacuteniacute duchovniacuteho života neustaacutele pro-věřovat plněniacute Božiacute vůle a tak ověřovat nakolik jsme přijali Krista v modlitbě (srov H H 13H H H 13ndash) Je si však takeacute vědoma toho že čiacutem viacutece se uzpůsobujeme Božiacute vůli tiacutem viacutece se naacutem ona vtiskuje do srdce je zniterně-na laacuteskou a aktivniacute přiacutetomnostiacute Ducha Svateacuteho Jednou z velkyacutech teziacute tereziaacutenskeacute-ho myšleniacute je ta že když je modlitba doprovaacutezena věrnyacutem aktivniacutem a vytrvalyacutem plněniacutem Božiacute vůle lze s milostiacute Božiacute dosaacutehnout plneacuteho sjednoceniacute s Bohem (srov H 13) U člověka modlitby ndash u bdquokontemplativniacuteholdquo jak se vyjadřuje Terezie ndashse na zaacutekladě zralosti jeho křesťanskeacuteho života konstatuje hlubokeacute přetvořeniacute k němuž u něj došlo Jako se housenka bource morušoveacuteho přetvaacuteřiacute v motyacutela tak se z tělesneacuteho člověka staacutevaacute člověk duchovniacute ze stareacuteho stvořeniacute noveacute a to v pře-tvořeniacute jež maacute sveacute jasneacute christologickeacute ekleziaacutelniacute a antropologickeacute rysy

Na tvaacuteři dokonaleacuteho křesťana kteryacute už dosaacutehl štiacutetů společenstviacute s Bohem jsou totiž viditelneacute rysy samotneacuteho Krista v mohutnosti laacutesky žiteacute až k zapomiacutenaacuteniacute na sebe v laacutesce k nepřaacutetelům v nezištneacute službě ciacuterkvi a bratřiacutem a sestraacutem v jed-notě činně-kontemplativniacuteho života (srov H 13)

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Na vrcholu dynamiky modlitby je dosaženo Bohem předsevzateacuteho ciacutele učinit člověka podobnyacutem Kristu aby se jako On stal bdquoSlužebniacutekemldquo kteryacute daacutevaacute život aby se uskutečnila Otcova vůle a aby svět byl spasen

V přetvořeniacute k němuž v modlitbě dochaacuteziacute spočiacutevaacute dynamika uacutečinneacute a pro ciacuter-kev vyacuteznamneacute svatosti bdquoK tomu směřuje duchovniacute manželstviacute aby se z něj rodily skutky skutkyhellip ldquo (H ) bdquoNebudujte sveacute zaacuteklady jen na modlitbě a kontem-placi nebudete-li usilovat o ctnosti a nebudete-li je pěstovat zůstanete navždy trpasliacutekyldquo (tamteacutež ) V Tereziinyacutech slovech je obsaženo poselstviacute i vyacutezva nezne-hodnocujte modlitbu nedělejte z niacute lidskou a duchovniacute deformaci Na tvaacuteři skuteč-neacuteho člověka modlitby jako potvrzeniacute jejiacute spodobujiacuteciacute a přetvaacuteřejiacuteciacute činnosti se zračiacute Kristova tvaacuteř jeho přiacutevětiveacute lidstviacute jeho uacuteplnaacute vydanost věcem nebeskeacuteho Otce (srov H )

Zaacutevěr

Toto je kraacutetkeacute shrnutiacute Tereziiny nauky o podstatě křesťanskeacute modlitby jako přaacute-telstviacute s Bohem Synteacuteza s sebou vždy nese nedostačujiacuteciacute vyacuteklad a nutně tedy odkazuje na četbu děl světice při ktereacute naacutestin kteryacute je zde nabiacutednut může po-sloužit k noveacutemu porozuměniacute jejiacutemu poselstviacute pro dnešniacute ciacuterkev

A to v přiacutepadě že bude vniacutemaacuten v celeacute šiacuteři perspektiv a u vědomiacute že Terezii bylo Bohem daacuteno charizma evangelijniacute modlitby schopnost nabiacutednout harmonickeacute důsledneacute a dynamickeacute shrnutiacute evangelijniacuteho poselstviacute z pohledu modlitby kteraacute praacutevě proto že je přaacutetelstviacutem jako všechna slova evangelia nakonec uacutestiacute do laacutesky

Proto je jejiacute poselstviacute aktuaacutelniacute jako je aktuaacutelniacute samotneacute evangelium a vykazu-je svou autoritu kteraacute se rodiacute z Božiacuteho slova bdquoEvangelistouldquo se Terezie stala diacuteky radostneacute zvěsti o křesťanskeacute modlitbě a pohledu upřeneacutemu na Krista kteryacute je pro Terezii Učitelem a Vzorem modlitby ale takeacute tiacutem s niacutemž se toto dobrodružstviacute přaacutetelstviacute s Bohem musiacute konfrontovat a ktereacuteho musiacute přijiacutemat

Z italskeacuteho originaacutelu bdquoLa preghiera cristiana amicizia con DioDottrina e messaggio di Santa Teresaldquo IN Teresa drsquoAvila

Introduzione storiico-teologica Torino 13 s ndash přeložil Pavel Vojtěch Kohut OCD

SALVE

POZNAacuteMKY Insegnamenti di Paolo VI svazek () Roma s Viz zejmeacutena souhrnneacute pojednaacuteniacute v knize T Alvarez ndash J Castellano Nel segreto del Castel-

lo Il cammino della preghiera in Santa Teresa drsquoAvila Firenze Edizioni OCD Zřejmě nejhezčiacute a nejzdařilejšiacute přiacutespěvek k daneacutemu teacutematu představuje M Herraiz Garciacutea La oracioacuten historia de

amistad Madrid Editorial de espiritualidad Ve zmiacuteněneacute publikaci chybiacute pouze zmiacutenka o li-turgickeacute modlitbě u sv Terezie v teacuteto věci si tedy dovoluji odkaacutezat na sveacute diacutelko Vivere con Teresa di

Gesugrave la liturgia della Chiesa Firenze Edizioni OCD 13 Terezie mluviacute o bdquokontemplativniacutechldquo spiacuteše ve smyslu zralyacutech křesťanů než mystiků kteřiacute majiacute dar kontemplace V tomto smyslu je užitečneacute si přečiacutest a kapitolu Cesty dokonalosti [Tereziaacutenskeacute spisy překlaacutedaacutem přiacutemo ze španělskyacutech originaacutelů (nesleduji tedy běžně použiacutevanyacute překlad J Kolaacuteč-ka SJ kteryacute vyšel nejprve v Křesťanskeacute akademii v Řiacutemě a naacutesledně v Karmelitaacutenskeacutem nakladatel-stviacute v Kostelniacutem Vydřiacute) tam kde již překlad existuje cituji podle nově připravovaneacuteho překladu tereziaacutenskyacutech spisů pro Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute (pozn překl)] Vyjaacutedřeno zkratkou Ž Dalšiacute zkratky tereziaacutenskyacutech spisů ktereacute zde budou použity jsou naacutesledujiacuteciacute C = Cesta dokonalosti (CE = Cesta dokonalosti rukopis z El Escorialu) H = Vnitřniacute hrad

(v tomto přiacutepadě čiacuteslo před zkratkou znamenaacute přiacutebytek v Kolaacutečkově překladu bdquokomnatuldquo čiacutesla za zkratkou kapitolu a očiacuteslovanyacute odstavec jako u ostatniacutech děl) Z = Kniha o založeniacutech Zv = Zvolaacuteniacute

duše (v Kolaacutečkově překladu pod naacutezvem Duše volaacute k Bohu ve svazku Nad velepiacutesniacute) ndash pozn překl Lze vidět že tereziaacutenskaacute defi nice se pod autorčinyacutem perem objevila takřka jako z osviacuteceniacute na zaacute-kladě slova bdquoPřiacutetelldquo aplikovaneacuteho na Paacutena Prvniacute španělskyacute editor tereziaacutenskyacutech spisů fra Luis de Leoacuten chtěl vyplnit zdaacutenlivě praacutezdneacute miacutesto v textu slovy bdquohellipaby se mu to neodplatiloldquo Tato slova jsou však v textu naviacutec Je to slovo bdquoPřiacutetelldquo ktereacute přivaacutediacute pero světice k tomu aby vyjaacutedřila sveacute znaacutemeacute pojetiacute Jde o kontext ve ktereacutem mluviacute Terezie o realistickeacute modlitbě jež se uskutečňuje v každodennos-ti Jineacute rady ktereacute v tomto ohledu daacutevaacute jsou modlit se uprostřed zaměstnaacuteniacute (C ) a uprostřed těžkostiacute utrpeniacute a nemoci (Ž ) Viz k tomu autobiografi ckeacute pasaacuteže Ž ndash 13ndash Svataacute Terezie rozvinula tato pojetiacute in C ndash H 13 Odtud podle naacutes prameniacute vyacuteznam jakyacute maacute modlitba v Tereziině nauce a jakeacute miacutesto jiacute přiacuteslušiacute nejen ve spirituaacutelniacute teologii ale v teologii obecně jako odpověď viacutery a laacutesky zjevujiacuteciacutemu se Bohu T Alvarez bdquoLrsquoorazione di Santa Teresa di Gesugraveldquo IN T Alvarez ndash J Castellano op cit s 13n Jde o znaacutemeacute defi nice kontemplativniacute a prosebneacute modlitby Srov Klement Alexandrijskyacute Stromata bdquoDuchovniacute člověk se setkaacutevaacute s Bohem jako s dů-věrnyacutem přiacutetelem od srdce k srdcihellipldquo (PG ) Jan Zlatouacutestyacute piacuteše bdquoModlitba neboli rozhovor s Bohem je nejvyššiacutem dobrem Jde totiž o niterneacute společenstviacute s Bohemhellipldquo (Homilie o modlitbě PG ) Raacuted zdůrazňuji tuto přiacutebuznost s Klementem a zvlaacuteště s Janem Zlatouacutestyacutem s oniacutem

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

ciacuterkevniacutem otcem ktereacuteho měla Terezie zvlaacutešť raacuteda a z jehož četby si v posledniacutech letech sveacuteho ži-vota dělala poznaacutemky srov s těmito uacutevahami co je uvedeno IN Santa Teresa di Gesugrave Opere Roma s n13 Nemůžeme zde bohužel šiacuteře pojednat o tomto teacutematu ktereacute velmi dobře doplňuje smysl tere-ziaacutenskeacute modlitby Několik poznaacutemek lze naleacutezt v meacutem již citovaneacutem diacutelku Vivere con Santa Teresahellip

(op cit) s 13n Zaacutesadniacute text k tomuto teacutematu viz v H srov rovněž defi nici pokory jako bdquokraacutečeniacute v prav-děldquo ndash H Srov H 13 duše tu může bdquorozmlouvat s nikyacutem menšiacutem než je saacutem Bůhldquo (H ) Viz na toto teacutema M Magrassi bdquoChe cosa egrave la preghieraldquo IN La Scala (Noci) 13 s 131313ndash13 tento text byl ve zkraacuteceneacute podobě převzat pod naacutezvem bdquoLe leggi strutturali del dialogo con Dioldquo IN bdquoInsegnaci a pregareldquo Parola Spirito e Vita 13 s ndash Magrassi zde hovořiacute o Božiacute ini-ciativě o vědomiacute přaacutetelstviacute ktereacute naacutes předchaacuteziacute o chvaacutele kteraacute naacutesleduje po naslouchaacuteniacute o schop-nosti přetvaacuteřet v modlitbu všechny skutečnosti ktereacute plniacute život Pozornaacute exegeze tereziaacutenskeacute mod-litby potvrzuje že se nachaacuteziacuteme praacutevě na teacuteto uacuterovni biblickeacute modlitby Srov J Moltmann La Chiesa nella forma dello Spirito Brescia s ndash Piacuteše tam mimo jineacute bdquoSpolečenstviacute ktereacute Ježiacuteš přinaacutešiacute lidem a společenstviacute mezi lidmi ke ktereacutemu naacutes zve by pů-sobila ještě velmi jednostranně kdybychom při jejich popisu nesaacutehli po jineacutem titulu kteryacute osvěcuje intimniacute vztah existujiacuteciacute jak ve společenstviacute s Bohem tak ve společenstviacute mezi lidmi A tiacutemto titulem je titul přiacuteteleldquo (tamteacutež s ) a uzaviacuteraacute bdquoOd Ambrože a Augustina až po Tomaacuteše Akvinskeacuteho je křesťanskaacute laacuteska vždy kvalifi kovaacutena pojmem přaacutetelstviacute laacuteska je přaacutetelstviacute člověka s Bohem a se všemi jeho tvoryldquo (tamteacutež s )V tomto duchu se nese celaacute tereziaacutenskaacute teologie Uvedenyacute evangelickyacute teolog projevil veškerou svou sympatii vůči Terezii a poukaacutezal na uacutestřednost teacutematu přaacutetelstviacute s Bohem v jejiacute teologii modlitby srov J Moltmann bdquoDie Wendung zur Christusmystik bei Teresa von Avilaldquo IN Stimmen der Zeit s ndash13 Srov např celyacute komentaacuteř k prvniacutemu slovu Otčenaacuteše C Zde by bylo na miacutestě probrat veškerou techniku interiorizace a usebraacuteniacute V teacuteto věci odka-zuji na svou studii bdquoSanta Teresa di Gesugrave insegna a pregareldquo IN Nel segreto del Castello op cit s 13ndash Modlitba se nachaacuteziacute v souběžnosti viacutery kteraacute přijiacutemaacute slovo zkušenosti milosti a existenciaacutel-niacuteho nasazeniacute jako odpovědi Bohu Terezie ve sveacute modlitbě prožiacutevala svou typicky křesťanskou zkušenost viacutery Srov M Herraiz Garciacutea La oracioacuten historia de amistad op cit o toto diacutelo se budu z velkeacute čaacutesti opiacuterat v uacutevahaacutech jež naacutesledujiacute Nemůžeme zde pojednat o celeacutem christologickeacutem smyslu modlitby jako hledaacuteniacute Krista Tere-ziiacute a jako hledaacuteniacute Terezie Kristem srov na toto teacutema četbu tereziaacutenskeacute zkušenosti IN T Alvarez

bdquoLrsquoorazione di Santa Teresa di Gesugraveldquo op cit s ndash13

SALVE

13 Srov polemickeacute straacutenky Cesty dokonalosti ndash13 ve kteryacutech ospravedlňuje přechod od uacutestniacute modlitby k modlitbě vnitřniacute s ohledem na personalistickyacute vztah s tiacutem k němuž se modlitba ob-raciacute Zvlaacutešť objasňujiacuteciacute jsou Tereziiny uacutevahy ve třetiacutech přiacutebytciacutech kde Bůh zkoušiacute křesťana aby mu dal zakusit křehkost jeho ctnostiacute Od 13 kapitoly ve ktereacute se Terezie vraciacute k liacutečeniacute sveacuteho života nachaacuteziacutem jakeacutesi crescendo Bo-žiacuteho zjevovaacuteniacute se uacutečinnosti jeho slova přiacutetomnosti v Kristu vylitiacute Ducha světice nově objevuje nebeskou i pozemskou ciacuterkev Pro přehlednějšiacute představu o teologickeacutem panoramatu tereziaacutenskeacute modlitby viz T Alvarez bdquoLa contemplazione di Santa Teresa di Gesugraveldquo IN Nel segreto del Castello op cit s ndash Terezie to jasně vyjadřuje na konci cesty jednotlivyacutemi přiacutebytky Hradu srov H 13 nn Srov velkeacute touhy světice sloužit Paacutenu ktereacute se objevujiacute na konci vypraacutevěneacute zkušenosti v jejiacute duchovniacute autobiografi i Ž 13 a ktereacute se konečně budou moci konkreacutetně realizovat ve službě ciacuterkvi jejiacute doby C Terezie věnovala mnoho stran svyacutech spisů pojednaacuteniacute na toto teacutema srov např o jednotě služby a modlitby C ndash H 13ndash Zv Teacuteto jednoty se dosahuje jako uacutečinku společenstviacute s Bohem srov H n n13 Ověřeniacute veškereacute tereziaacutenskeacute modlitby lze vyacuteslovně naleacutezt rovněž ve zkušenosti zaklaacutedaacuteniacute jako službě ciacuterkvi a v jejiacutech dopisech jako schopnosti žiacutet ve vztaziacutech s druhyacutemi a darovat se ve vynikajiacuteciacute bliacuteženskeacute laacutesce

Jesuacutes Castellano Cervera OCD (ndash) je znaacutemyacute odborniacutek na liturgickou spiritualitu a naukusvateacute Terezie od Ježiacuteše Dlouholetyacute profesor sakramentaacutelniacute a spirituaacutelniacute teologie na Papežskeacutem institutu spirituality Teresianum a na Institutu Regina Mundi v Řiacutemě a poradce Kongregace pro nauku viacutery Autor viacutece než čtyřiceti knih (např Incontro al Signore Pedagogia della preghiera Roma Liturgiacutea y vida espiritual Teologiacutea celebracioacuten experiencia Barcelona ) pra-videlnyacute přispěvatel do řady časopisů a slovniacuteků ohledně liturgie a duchovniacuteho života

Nerezignujme přiacuteliš snadno na přaacutetelstviacute

Rozhovor s Michałem Ziołem OCSO

V roce jsme v Salve představili našim čtenaacuteřům v recenzi knihu Lekarstwo życia (Leacutek života) vaše společneacute diacutelo s otcem Maciejem Ziębou Mohl byste naacutes alespoň kraacutetce seznaacutemit s tiacutem jak tato kniha vznikla

Stačiacute se na tu knihu dobře podiacutevat aby bylo jasneacute jak vznikla ndash je to umělecky i literaacuterně skromnaacute bdquosklaacutedankaldquo Redaktoři nakladatelstviacute W drodze posklaacutedali naše již existujiacuteciacute texty o přaacutetelstviacute publikovaneacute rozhovory dali naacutem několik doplňujiacuteciacutech otaacutezek a požaacutedali paniacute redaktorku Czaczkowskou aby ke knize na-psala uacutevod Něco jineacuteho je ovšem napsat skromnyacute člaacutenek o přaacutetelstviacute řiacutect o něm několik slov a něco jineacuteho je usednout a napsat knihu na dva hlasy Nikdy jsme s Mačkem takoveacute plaacuteny neměli dokonce jsme o tom ani neuvažovali to už spiacuteše napsat skandaacutelniacute přiacuteběh pro čtyři ruce ndash to ano Že naacutes to ani nenapadlo nevy-chaacutezelo z nějakeacute našiacute vrozeneacute skromnosti (to je samozřejmě miacuteněno jako žert) z obavy před kritikou nebo nekompetentnostiacute Pro naacutes bylo přaacutetelstviacute životem něčiacutem konkreacutetniacutem obyčejnyacutem ba všedniacutem něčiacutem co se tak trochu vymykaacute ana-lyacuteze utiacutekaacute před perem protože pero znehybňuje A přaacutetelstviacute se staacutele tvořiacute za-koušiacute se v pohybu rozvoji i když samozřejmě existuje jeho neměnnyacute zaacuteklad Jed-niacutem slovem viacutece naacutes zajiacutemalo chodit na hory než o nich psaacutet plout na plachetnici než sestavovat přiacuteručky (jistěže velmi potřebneacute) o plachtařskeacutem uměniacute O osudu teacuteto knihy rozhodla jedna věc ndash svědectviacute potřeba vydat svědectviacute že přaacutetelstviacute je možneacute že setkaacuteniacute dvou zcela odlišnyacutech lidiacute neniacute iluziacute V našiacute knize vystupu-jiacute společně rozevlaacutetyacute baacutesniacutek a exaktniacute mysl A pokud se po přečteniacute teacuteto knihy několik lidiacute ciacutetilo meacuteně odsouzenyacutech k samotě ba naopak spiacuteše povzbuzenyacutech k riskantniacutemu vykročeniacute z ulity ndash dosaacutehli jsme sveacuteho ciacutele Naše nechuť sepiso-vat něco solidnějšiacuteho něco co by se bliacutežilo habilitačniacute praacuteci vychaacutezela ndash jak se obaacutevaacutem ndash z přesvědčeniacute že k růstu dochaacuteziacute v tichosti a že to co roste v pravdě a k pravdě kolem sebe netropiacute povyk

Jak je to s vašiacutem přaacutetelstviacutem s otcem Ziębou nyniacute Anebo možnaacute obecněji je přaacutetelstviacute zvlaacuteště přaacutetelstviacute duchovniacute bdquověčneacuteldquo Občas je možneacute setkat se s naacuterokem že takoveacute přaacute-telstviacute přece musiacute trvat věčně a když zanikaacute pak určitě jen kvůli lidskeacute slabosti či přiacutemo kvůli hřiacutechu Co si o tom mysliacutete otče

SALVE

Tuto otaacutezku je třeba si důkladně prohleacutednout zbliacutezka a zadat jiacute několik zaacuteklad-niacutech upřesňujiacuteciacutech dotazů protože v niacute slyšiacutem pokud ne přiacutemo ohlas současnyacutech fi lozofi ckyacutech tendenciacute pak jistě hlasy ospravedlněneacute dnešniacute mentalitou Kdysi jsem ze sveacute četby sbiacuteral popisy současneacuteho člověka V meacutem klaacutešteře se tak nachaacute-zel bdquočlověk bez vlastnostiacuteldquo bdquojednotlivyacute člověkldquo bdquooddělenyacute člověkldquo bdquomnohopat-rovyacute člověkldquo atd Pro sveacute potřeby jsem si však vytvořil takovou směs kterou jsem nazval bdquoapokalyptik s naacuterokem na božskou moraacutelkuldquo Pokusiacutem se to několika slo-vy objasnit Apokalyptik je člověk hluboce znepokojenyacute situaciacute světa a bližniacuteho někdo kdo je ochromen zlem ktereacute se kolem děje (a k tomu maacute důvody) někdo kdo ještě žije dobrem a dokonce ho konaacute chce chraacutenit svět před zaacutehubou tiacutem že burcuje bdquovlivneacute osobyldquo a mocneacute tohoto světa zachraňuje vymiacuterajiacuteciacute druhy zviacuteřat a posledniacute bdquodivošskeacuteldquo kmeny ale v hloubi sveacute duše zcela ztratil naději takže je možneacute řiacutect že je fatalistou par exellence a jak řiacutekaacute Lohfi nk bdquoje pro něj nepředsta-vitelneacute že by Bůh ještě mohl v tomto světě kteryacute je tak zkaženyacute a upadlyacute zviacutetě-zitldquo To co Bůh může s naacutemi a s tiacutemto světem udělat je že do něj vstoupiacute zničiacute jej a stvořiacute novyacute Apokalyptik v sobě nosiacute semiacutenka terorismu protože ho staryacute svět unavuje a chtěl by jeho katastrofu uspiacutešit Je to člověk nemajiacuteciacute důvěru ve sveacute vlastniacute uacutemysly (pomineme-li ovšem jeho apokalyptickaacute přesvědčeniacute) zkoumaacute je a chce po nich bezvyacutehradnou ryzost a šlechetnost ktereacute je ve skutečnosti možneacute přisuzovat pouze Bohu Ačkoli se tiacutemto způsobem může projevovat jeho stesk po ztraceneacutem raacuteji neniacute možneacute zde vyloučit takeacute pyacutechu ale ať je to jakkoli uacutečinky ta-kovyacutech tužeb jsou strašneacute neboť vylučujiacute z našeho světa konkreacutetnost konkreacutetniacute-ho člověka s konkreacutetniacutem jmeacutenem kteryacute stojiacute před naacutemi konkreacutetniacute udaacutelosti ktereacute něco ohlašujiacute a k něčemu vedou a nakonec i Božiacute metodu navrženou člověku metodu Boha kteryacute nemaacute zaliacutebeniacute ve velkyacutech činech a smrštiacutech ale je trpělivyacutem zahradniacutekem světa a laacutesky kteryacute vždy užiacutevaacute konkreacutetniacute čas miacutesto a člověka Apo-kalyptik neniacute zahradniacutekem ndash apokalyptik je prorokem samovolně se naplňujiacuteciacutech proroctviacute někyacutem zjevně velmi citlivyacutem a hlubokyacutem kdo však nebere na vědomiacute že cena svobody je děsivaacute mohu zabiacutet a mohu zachraacutenit Mohu pomoct a mohu se odvraacutetit Mohu protestovat a mohu mlčet

Tato velmi dlouhaacute uacutevaha mi posloužiacute k jedineacutemu ndash abych zopakoval svůj apel Nerezignujme přiacuteliš snadno na laacutesku na druheacuteho člověka neospravedlňujme se falešně že se už nic nedalo dělat nesmiřme se s tiacutem že se přaacutetelstviacute vypařilo že odumřelo zaniklo ale spiacuteše se tuto skutečnost pokusme spatřit v pravdiveacutem světle to jaacute jsem je bdquovypařilldquo to jaacute jsem je zradil to jaacute jsem je učinil mrtvyacutem Sla-bost a hřiacutech ndash pojmenovaneacute a vyznaneacute ndash nemusejiacute byacutet překaacutežkou naše ubohost bezmoc bezbrannost jsou šanciacute k zaacutechraně ndash vypoviacutedajiacute o naacutes a zaacuteroveň ukazujiacute na onen rozměr v naacutes kteryacute byl zanedbaacuten pohřben vinou našiacute nepozornosti

ROZHOVOR S MICHAŁEM ZIOŁEM OCSO

a pyacutechy Ale všude tam kde se rozmohl hřiacutech se ještě daleko viacutece projevila laacuteska Zachraňujiacuteciacute laacuteska Protože Bůh je zahradniacutekem Takže když mluviacuteme o přaacutetel-stviacute že je bdquoduchovniacuteldquo pak ne proto abychom je ochraacutenili před nejednoznačnos-tiacute abychom je idealizovali vměstnali do kategorie bdquovysokyacutechldquo projevů raacutedoby kultury kteraacute je srozumitelnaacute už jen sama pro sebe ale nazyacutevaacuteme je tak proto že maacuteme pevneacute přesvědčeniacute i vlastniacute zkušenost o tom že je diacutelem Ducha Svateacuteho Božiacuteho života Božiacute dynamiky a Božiacute logiky kteraacute staviacute na pochopeniacute svobodneacute vůli a důvěře člověka A praacutevě proto je přaacutetelstviacute naacutechylneacute k zraněniacutem je křehkeacute a bdquoodsouzeneacute ke svoboděldquo ale Zahradniacutek je přece nikdy nevyměniacute za nadvlaacute-du neodmiacutetne je ve jmeacutenu čistoty ideaacutelu nebo vymezovaacuteniacute identity člověka na zaacutekladě jeho společenskeacute uacutelohy Přaacutetelstviacute je bdquoduchovniacuteldquo protože vzniklo a žije z iniciativy Božiacuteho Ducha kteryacute jako nikdo jinyacute znaacute bdquoBožiacute věcldquo protože neustaacutele zkoumaacute bdquohlubiny sameacuteho Bohaldquo vede k sobě lidi a spojuje je se sebou a tiacutem je ziacuteskaacutevaacute pro tuto věc A ta je věčnaacute i když malaacute jako hořčičneacute zrnko nevyacuterazneacute ve svyacutech počaacutetciacutech

Mysliacutem že praacutevě podle teacuteto logiky bylo a je budovaacuteno naše přaacutetelstviacute s otcem Maciejem a praacutevě tato logika naacutem umožnila přetrvat velmi obtiacutežneacute chviacutele spo-jeneacute s našiacutem konkreacutetniacutem životem ve dvou bdquoposlaacuteniacutemldquo i bdquomentalitouldquo odlišnyacutech komunitaacutech ktereacute jsou podrobeny tlaku změn přetvaacuteřeniacute ktereacute hledajiacute novaacute po-zvaacuteniacute sebeurčeniacute Praacutevě tato komunitniacute konkreacutetnost ponor do dvou různyacutech ja-zykovyacutech a duchovniacutech kultur vzdaacutelenost vyjaacutedřenaacute v konkreacutetniacutech kilometrech plynutiacute času naše nemoci i nejobvyklejšiacute opotřebovaacuteniacute materiaacutelu naacutem paradoxně ukazujiacute velikost tohoto pozvaacuteniacute k uacutečasti na bdquoBožiacute věcildquo a noveacute uacutekoly jakyacutemi jsou vzaacutejemneacute hlubokeacute pochopeniacute ještě většiacute přijetiacute jinakosti toho druheacuteho prostaacute věrnost tomu druheacutemu v každeacute situaci a pozvaacuteniacute k naději ktereacute považuji za hlav-niacute pozvaacuteniacute tohoto obdobiacute Leacutek života se stal životniacutem zaacutejmem dobrou investiciacute kteraacute sloužiacute Božiacutemu vlaacutednutiacute ve světě Staacutele leacutepe chaacutepeme že bdquoBožiacute plaacuten neniacute něčiacutem neurčityacutem něčiacutem co se odehraacutevaacute všude a nikde ale co se vztahuje ke kon-kreacutetniacutem lidem a maacute jasnou podobu a umožňuje rozlišovaacuteniacuteldquo

Saacutem za sebe jsem si zformuloval poselstviacute vašiacute knihy naacutesledovně Přaacutetelstviacute je velkeacute tajem-stviacute ktereacute se dynamickyacutem způsobem realizuje v udaacutelostech a rozhodnutiacutech svobodnyacutech osob ktereacute žijiacute pod milosrdnyacutem pohledem Božiacutem Souhlasiacutete s takovou formulaciacute Nebo maacutete nějakeacute vyacutehrady nebo potřebu ji okomentovat doplnit upřesnit

Je to pěknaacute formulace ale bdquotajemstviacuteldquo raacuted nahradiacutem bdquosetkaacuteniacutemldquo protože mi vel-mi zaacuteležiacute na oneacute konkreacutetnosti kteraacute určuje bdquoleacutek životaldquo nejleacutepe neboť se tak děje na zaacutekladě bdquoindikaciacuteldquo Laacuteskyplnyacute Božiacute pohled je tu samozřejmě chaacutepaacuten dynamic-

SALVE

ky jako siacutela kteraacute daacutevaacute teacuteto udaacutelosti růst inspiruje jejiacute průběh stanoviacute jiacute kon-kreacutetniacute uacutekoly a adresuje přaacutetelům vyacutezvu k obraacuteceniacute k trvaleacutemu obraacuteceniacute ke zdo-konaleniacute se v chudobě ochotě byacutet k dispozici a smiacuteřlivosti To je ohromnaacute vyacutezva ale pochopiacuteme jejiacute velikost když si uvědomiacuteme že to nejsou kraacutesnaacute slova teorie a distinkce ktereacute vytrhaacutevajiacute lidi ze samoty na povrch života ale pohled reaacutelnyacute pohled na kraacutesu zaacuteř přaacutetelstviacute kteraacute opět ukazuje na Boha samotneacuteho a na lo-giku jeho jednaacuteniacute Ano Bůh miluje když jsme spolu tehdy mu dovolujeme aby byl na sveacutem miacutestě To je aby byl tiacutem kdo shromažďuje svůj lid ndash a přaacutetelstviacute mu v tom pomaacutehaacute

Jedniacutem z přesvědčeniacute vašiacute knihy jak se mi zdaacute je teze že zaacutekladem (i když často anonym-niacutem) každeacuteho opravdoveacuteho přaacutetelstviacute je Bůh Jakyacute je potom rozdiacutel mezi přaacutetelstviacutem obecně a duchovniacutem přaacutetelstviacutem

Jsem velmi vděčnyacute že v otaacutezce zdůrazňujete bdquoopravdoveacute přaacutetelstviacuteldquo ndash znamenaacute to že mluviacuteme o přaacutetelstviacute ktereacute maacute zaacuteklady ktereacute je vystavěno na jasně vymeze-neacute skutečnosti a ne na iluzi a vzaacutejemneacutem balamuceniacute ndash nazvěme takoveacute přaacutetelstviacute

bdquovirtuaacutelniacutemldquo Touto skutečnostiacute může byacutet jen pravda a laacuteska A ty si praacutevě vynu-cujiacute určityacute styl chovaacuteniacute kteryacute zavrhuje bdquozpředmětněniacuteldquo člověka a to co je možneacute nazvat obětovaacuteniacutem Samozřejmě mohou se ozvat hlasy že pojetiacute pravdy působiacute všem probleacutemy a je tiacutem co rozděluje postoje ndash což se snad Pilaacutet neptal bdquoCo je pravdaldquo Připomiacutenaacute mi to v tuto chviacuteli jeden rozhovor s Konwickim ve ktereacutem režiseacuter a spisovatel pojal probleacutem takto bdquoKdyž člověka přitiskneme ke zdi pak viacute co je pravdahellipldquo Myslel tiacutem jistě svědomiacute ktereacute maacute každyacute z naacutes a ktereacute je jistě možneacute vlastniacutema rukama bdquorozšiacuteřitldquo bdquozuacutežitldquo bdquouspatldquo nebo zabiacutet Ale to neměniacute nic na skutečnosti že existuje že je bdquoskutečnostiacuteldquo Je-li tomu tak potom je rozdiacutel nebo rozdiacutely mezi přaacutetelstviacutem a duchovniacutem přaacutetelstviacutem možneacute identifi kovat ve vztahu k pravdě jak je nazyacutevaacuteme nebo jak Jej nazyacutevaacuteme Neniacute to samozřejmě čistě jazykovaacute zaacuteležitost je to rovněž praktickeacute vědomiacute co buduji s tiacutem druhyacutem k čemu jsem povolaacuten co očekaacutevaacutem ve jmeacutenu čeho se obětuji odkud čerpaacutem siacutelu komu nebo čemu za ně děkuji na koho se obraciacutem o pomoc v přiacutepadě krize přaacutetelstviacute zrady paacutedu atd Fascinuje mě Bůh a jeho uacutemysl s naacutemi jeho vlaacuteda a uskutečněniacute jeho plaacutenů pro ktereacute se z laacutesky k naacutem rozhodl Přaacutetelstviacute v teacuteto perspektivě oteviacuteraacute oči vůči novyacutem obzorům kam je těžkeacute dohleacutednout jestliže zůstaneme mimo prostor Bible a jejiacute kultury Je to možneacute vyjaacutedřit ještě stručněji přaacuteteleacute bdquov Bohuldquo znajiacute adresu Je jiacute ON A to je obrovskeacute dobrodružstviacute a ne-vyčerpatelnyacute zdroj radosti kteryacute vyvolaacutevajiacute Božiacute dějiny dějiny jeho přaacutetelstviacute s člověkem

ROZHOVOR S MICHAŁEM ZIOŁEM OCSO

A přaacutetelstviacute mezi mužem a ženou Existuje poměrně hodně autorů ba i psychologů kte-řiacute popiacuterajiacute reaacutelnou možnost existence přinejmenšiacutem dlouhodobějšiacuteho přaacutetelskeacuteho vztahu mezi osobami opačneacuteho pohlaviacute Na druhou stranu naacutem nechybiacute svědectviacute o takovyacutech vztaziacutech mezi svatyacutemi nebo hluboce duchovniacutemi osobami Je naacutezor těch prvniacutech přiacute-liš skeptickyacute Nebo jednoduše nepočiacutetaacute s možnostiacute hlubokeacuteho ukotveniacute takoveacuteho vztahu v Bohu Nebo maacuteme naivniacute představy i o duchovniacutech přaacutetelstviacutech světců

Držme se bdquoskutečnostildquo v tomto přiacutepadě konkreacutetniacutech přiacutekladů přaacutetelstviacute mezi mužem a ženou Neniacute možneacute a přece se uskutečnilo Je zjevně jednoduššiacute takoveacute přaacutetelstviacute očernit než se poctivě zeptat saacutem sebe jak to že se takoveacute přaacutetelstviacute

bdquouskutečniloldquo Naše doba podezřiacutevaacuteniacute nahrazuje rozum okem Velkeacuteho Bratra a ztraacuteciacute miacuteru a zdravyacute uacutesudek Draacuteždiacute ji že nemaacute bezprostředniacute vhled do minu-losti kteraacute je lhostejnaacute vůči jejiacutem interpretačniacutem metodaacutem s teziacute v pozadiacute a ačko-li se probiacuteraacute hroby zkoumaacute DNA faraonů vyslovuje se k tomu na jakou nemoc zemřel piraacutet kraacutel i žebraacutek prohledaacutevaacute vysušeneacute žaludky minulosti v naději že rekonstruuje chuť daacutevnyacutech hostin a zaacutebav ndash a nakonec je nucena tvořit dějiny jako z televizniacuteho seriaacutelu ve kteryacutech ciacuterkev vždy něco ukryacutevaacute (včetně Ježiacutešova potomka) svatiacute smilniacute a naacutesledně zabiacutejejiacute hřiacutešně počateacute plody a za svatost je odpovědnyacute gen kteryacute sdiacuteliacuteme s šimpanzem a rejskem Pokud takovou metodu baacutedaacuteniacute a způsob chaacutepaacuteniacute minulosti obraacutetiacuteme proti jejich autorům s naacutemitkou že vyacutesledky baacutedaacuteniacute jsou jen projekciacute za živa pohřbenyacutech emociacute interpretaacutetorů a po-drobnyacutem popisem jejich chovaacuteniacute kdyby se jim jen naskytla možnost setkat se se světcem nebo světiciacute ndash naacutesleduje protest a obviněniacute z cynismu Minulost k naacutem však vysiacutelaacute velmi přesneacute signaacutely existuje něco jako tradice pečlivě předaacutevanaacute z generace na generaci maacuteme literaturu a uměniacute ale pokud se na uacutevod řekne že to vše je jen jeden velkyacute podvod a lež zůstaneme na uacuterovni Šifry Mistra Leonarda a o vkusu těžko diskutovat Daacutem přiacuteklad setkaacuteniacute Abelarda a Heloisy bylo pre-zentovaacuteno zcela odlišně než setkaacuteniacute dominikaacutena Jordaacutena a Diany Proč ciacuterkev tu prvniacute dvojici nekanonizovala Proč jejich vztah neukryla pod plaacuteštěm bdquoduchov-niacuteho přaacutetelstviacuteldquo aby se vyhnula bdquopohoršeniacute maličkyacutechldquo Třeba to byla jen oby-čejnaacute pomsta ciacuterkevniacutech organizaciacute Abelardovi za jeho hlaacutesaacuteniacute autonomie vědy A proč ciacuterkev nezničila korespondenci teacute druheacute dvojice Jistě se jen přehleacutedla nebo chtěl miacutet papež bdquopaacutekuldquo na přiacuteliš nezaacutevisleacute dominikaacuteny atd atd Je dob-reacute si takeacute všimnout pojetiacute bdquosoukromiacuteldquo ve staryacutech řeholniacutech společenstviacutech Neniacute třeba veacutest hlubokaacute baacutedaacuteniacute aby se člověk přesvědčil že jejich členoveacute byli pořaacuted

bdquovšem na očiacutechldquo a bdquočas pro sebeldquo ve skutečnosti neexistoval nebylo možneacute sundat řeholniacute šat a jet na praacutezdniny nikdo neviacute kam atd atd atd Na soukromiacute ne-brala ohled ani architektura klaacutešterů či obytnyacutech domů k tomu přidejme přiacutesnou

SALVE

kontrolu představenyacutech zpovědniacuteků duchovniacutech vůdců Existovalo však ještě něco Existoval rozmach radost z askeze a radost ze slaveniacute důslednaacute vize světa a silnaacute identita opřenaacute o zkušenost Krista ve společenstviacute Odkazuji rovnou na spisy cisterciaacuteckyacutech mystiků z stoletiacute

Neodmiacutetejme ovšem přiacuteliš snadno pochybnosti některyacutech psychologů kteřiacute si uchovaacutevajiacute hlubokou skepsi pokud jde o mužsko-ženskeacute přaacutetelstviacute Erotickaacute složka je v takoveacutem setkaacuteniacute velmi vyacuteraznaacute i když nemusiacute byacutet nutně jeho zaacutekla-dem Setkaacutevajiacute se však dva různeacute světy s různyacutemi reakcemi těla a ducha s různyacutem prožiacutevaacuteniacutem vniacutemaacuteniacutem gest slov chovaacuteniacute existuje v něm přirozenaacute vzaacutejemnaacute při-tažlivost touha po doplněniacute setkaacuteniacute gestem ktereacute může vyjaacutedřit viacutec než slovo či prostaacute přiacutetomnost Odvolaacutevaacuteniacute se na přiacuteklady svatyacutech že budeme jako oni může nabyacutevat formy zakliacutenaacuteniacute skutečnosti se kteryacutem neniacute spojen soubor požadavků přijatyacutech světci Zdaacute se že je to nesmiacuterně obtiacutežnaacute forma přaacutetelstviacute ke ktereacute je povolaacuten jen maacutelokdo Samozřejmě je možneacute pominout celou praktickou straacutenku takoveacuteho setkaacuteniacute ale přaacutetelstviacute přece neniacute teorie nyacutebrž život Uvedu přiacuteklad Čas hraje v přaacutetelstviacute obrovskou roli Otec Maciej v Lekarstwie życia cituje stareacute přiacutesloviacute že přaacuteteleacute musejiacute sniacutest soudek soli To je pravda ndash sniacutest soudek soli to znamenaacute braacutet z něj špetku po špetce a kořenit jiacutem společně pojiacutedanyacute pokrm Nějakou dobu to trvaacute než se opravdoveacute přaacutetelstviacute bdquovyklubeldquo Představte si prosiacutem naacutesledujiacuteciacute situaci ndash žena v takoveacutem přaacutetelstviacute informuje sveacuteho přiacutetele že se hodlaacute vdaacutet Čas věnovanyacute přiacuteteli bude bdquopřevedenldquo ve prospěch snoubence Připomeňme že den maacute čtyřiadvacet hodin Zkušenost učiacute že neniacute zamilovanosti bez žaacuterlivosti ndash snoube-nec bude jistě toužit po tom moci straacutevit se ženou kterou miluje každou volnou chviacuteli a bude na jejiacute čas žaacuterlit stejně jako na osobu přiacutetele Možnaacute ho dokonce na-padne že tamten člověk je zajiacutemavějšiacute že viacute o věcech o kteryacutech on saacutem nemaacute ani potuchy Pozvaacuteniacute přiacutetele do snoubeneckeacuteho svazku tvořiacute dost podivnou bdquotrojuacutehel-niacutekovitouldquo situaci V přiacutepadě konfl iktu bude ona hledat uacutetěchu a pomoc u přiacutetele kteryacute se zase bude ciacutetit vyvrženyacute a odstavenyacute stranou Nemůže však řiacutect bdquovyber sildquo protože to do slovniacuteku přaacutetelstviacute nepatřiacute Představte si podobnou situaci když muž řiacutekaacute sveacute přiacutetelkyni že se hodlaacute oženit Vciťte se do situace jeho snoubenky

Vaše přaacutetelstviacute s otcem Ziębou vzniklo v prostřediacute dominikaacutenskeacute spirituality hluboce po-znamenaneacute pojetiacutem augustiniaacutenskeacuteho řaacutedoveacuteho společenstviacute jako přaacutetelstviacute v Kristu Jak to prožiacutevaacutete dnes Nebo jinak jsou jineacute školy spirituality meacuteně otevřeneacute a citliveacute na přaacutetel-stviacute v řaacutedoveacutem životě Nebo viacutece jinak

Už zběžnyacute pohled na dostupneacute řaacutedoveacute řehole naacutes ujišťuje že jsou nejčastěji prostyacutem nebo rozšiacuteřenějšiacutem komentaacuteřem k evangeliu a neniacute v nich bdquospiritualitaldquo

ROZHOVOR S MICHAŁEM ZIOŁEM OCSO

a vyumělkovanaacute teologie Jsou to raději praktickeacute předpisy ktereacute se snažiacute v du-chu evangelia obsaacutehnout všechny oblasti lidskeacuteho života Použiji-li Lohfi nko-vy formulace ndash řehole bdquoustavujiacute společenstviacute Uschopňujiacute lidi žiacutet ve společenstviacute a teprve to je uschopňuje ke slaveniacute bohoslužbyldquo Zajiacutemaveacute jsou v nich odkazy na apoštolskyacute život nikoli v dnešniacutem chaacutepaacuteniacute toho slova jako bdquočinneacuteholdquo života ale života jakyacute vedli apoštoloveacute A ti žili s Kristem Jen tolik a až tolik to znamenaacute Jsme jako oni jelikož i v našem společenstviacute je Kristus A na tomto přesvědčeniacute staviacute povolaacuteniacute všech Rozdiacutely se objevujiacute v souvislosti s potřebou hlaacutesat radost-nou zvěst světu neboť někteřiacute ji šiacuteřiacute slovem jsou posiacutelaacuteni až na kraj světa jiniacute s niacute přichaacutezejiacute k nejubožejšiacutem a trpiacuteciacutem ještě jiniacute ji hlaacutesajiacute v uzavřenyacutech klaacutešteřiacutech tiacutem že vedou skrytyacute život aby ukaacutezali že radostnaacute zvěst roste ve skrytosti prostřed-nictviacutem toho co je maleacute a nepatrneacute a že Bůh je tiacutem kdo dokaacuteže čekat na svobod-nou odpověď člověka Tak tedy v ciacuterkvi neniacute jinyacutech společenstviacute než apoštolskyacutech Nejsou takeacute žaacutedneacute bdquopřiacutesnějšiacuteldquo a bdquomiacuternějšiacuteldquo řehole všechny jsou velmi naacuteročneacute ndash stačiacute je skutečně zachovaacutevat aby se o tom člověk přesvědčil Nejsou takeacute řehole viacutece či meacuteně otevřeneacute přaacutetelstviacute Způsob hlaacutesaacuteniacute radostneacute zvěsti samozřejmě urču-je způsoby jak přistupovat k druheacutemu člověku v jineacutem kontaktu jsou lideacute kteřiacute se spolu ocitli na komunitniacute plachetnici jinak se žije ve společenstviacute ktereacute je jako naacutekladniacute loď a ještě jinak v ponorce Všechna tato společenstviacute-plavidla plujiacute do jednoho přiacutestavu a nesou s sebou velmi hojnaacute svědectviacute lidskyacutech vztahů Už je to pěknyacutech paacuter let co jsem přesedl z plachetnice do ponorky a poznal jsem jak moc jsou tyto dvě jednotky spojeny a zaacuteroveň jak rozdiacutelneacute jsou to světy a jak různyacutem způsobem se v nich buduje lidskeacute přaacutetelstviacute Protože Bůh tvořiacute sveacute společenstviacute velice konkreacutetně a ne prostřednictviacutem kohokoli ne virtuaacutelně ne deklaracemi ale reaacutelně jeho posilovaacuteniacutem viditelnyacutemi pouty kteraacute vznikla v konkreacutetniacutem čase a pro-storu Byl to praacutevě cisterciaacutek Aelred z Rievaulx kteryacute naacutem zanechal pojednaacuteniacute Duchovniacute přaacutetelstviacute a v jeho opatstviacute se odehraacutevala tzv kolokvia setkaacuteniacute bratřiacute kteryacutem byl opat Aelred přiacutetelem Saacutem svatyacute Bernard nazyacutevaacute naše klaacuteštery bdquoškolou laacuteskyldquo Pamatujme že co je z Boha z jeho Ducha vytrvaacute Probleacutemem jsou však naše falešnaacute ospravedlňovaacuteniacute naše obavy pohodlnost a hlavně ndash na začaacutetku zmi-ňovanaacute mentalita bdquoapokalyptika s naacuterokem na božskou moraacutelkuldquo

Otče srdečně vaacutem děkuji za rozhovor

Rozhovor připravil Pavel Vojtěch Kohut OCDZ polštiny přeložil Martin Bedřich

SALVE

Michał Zioło OCSO ( ) je polskyacute trapista V letech 13ndash byl v řaacutedu dominikaacutenů v roce přešel k trapistům Nejprve žil v klaacutešteře ve Fezu v Maroku kde se setkal s převorem klaacuteštera Notre Dame drsquoAtlas v Tibhirine v Alžiacuteru Christianem de Charge V tomto klaacutešteře měl absolvovat noviciaacutet v čemž mu zabraacutenil brutaacutelniacute uacutetok na tamniacute mnichy v březnu během něhož bylo sedm trapistů zavražděno Od roku je novicmistrem v opatstviacute Notre Dame drsquoAiguebelle v Provence Je autorem jedenaacutecti knih a spolupracuje s řadou časopisů Je autorem pohaacutedek pro děti nevidomyacutech a naacutevrhaacuteřem ilustraciacute určenyacutech k vniacutemaacuteniacute dotykem

Fotografi e tance Petra Neuberta

I Nina Vangeli Tanec

Těla tanečniacuteků vytepaacutevajiacute do prostoru sveacute znaky ktereacute vzaacutepětiacute sotva je stačiacuteme přečiacutest miziacute a jsou nahrazeny jinyacutemi Jako magickaacute hořiacuteciacute piacutesma zjevujiacuteciacute se kraacutet-ce na zdech v myacutetech a pohaacutedkaacutech Jako mene tekel

Znak piacutesma je vztyčenyacute jako tančiacuteciacute lidskaacute postava Přitahuje ostatniacute znaky aby se k němu řadily do srozumitelnyacutech řaacutedek textu jako tělo tanečniacuteka přitahuje jinaacute těla aby s niacutem tvořila smysluplneacute uacutetvary řady kružnice a jineacute tkaacuteně Zdroj piacutesma i tance je totožnyacute ndash oba kliacutečiacute ve sfeacuteře posvaacutetneacuteho

Biacutelaacute ndash černaacute světlo ndash tma S tiacutemto jednoduchyacutem kontrastem vystačiacute prostor straacuten-ky i prostor tance Piacutesmena textu se vyryacutesujiacute na pozadiacute kontrastniacuteho prostřediacute jako se ryacutesujiacute těla tanečniacuteků světlaacute v šeru temnaacute ve světle Jsou to obrysy těla obrysy psanyacutech znaků ktereacute musiacuteme uzřiacutet abychom pochopili Vyvstaacutevajiacute naacutem k poznaacuteniacute jako pevnina na obzoru jako světlo v tmaacutech

()

II Fotografi e a tanec

Petr Neubert ( ) absolvoval magisterskeacute studium fotografi e na pražskeacute FAMU Věnuje se hlavně divadelniacute fotografi i V tomto Salve publikovaneacute fotogra-fi e pochaacutezejiacute z otevřeneacuteho autorskeacuteho souboru Mene Tekel Fotografi e vznikaly v letech ndash Zachycujiacute choreografi e moderniacuteho tance ve studiu tanečniacute konzervatoře Duncan Centre v Praze v divadle Ponec v Praze fotografi e z in-scenace hry Petrouchka souboru Teatr Novogo Fronta a takeacute představeniacute izrael-skeacuteho souboru Kibbutz Contemporary Dance Company během jejich pražskeacuteho pobytu

Vyacuteše uvedenyacute text je ukaacutezkou z doprovodnyacutech textů kritičky a teoretičky součas-neacuteho tance Niny Vangeli ktereacute napsala k fotografi iacutem Petra Neuberta v roce Na zaacutekladě jejiacutech textů vznikl i naacutezev souboru fotografi iacute

Recenze

Petr Kitzler (ed) Přiacuteběhy křesťanskyacutech mučedniacuteků Vyacutebor z nejstaršiacute latinskeacute a řeckeacute martyrologickeacute literaturyPraha Vyšehrad

Českeacutemu čtenaacuteři se dostaacutevaacute do rukou mimořaacutednyacute počin ndash sbiacuterka překladů raněkřesťanskyacutech mu-čednickyacutech textů připravenaacute I Adaacutemkovou P Dudzikem a P Kitzlerem v raacutemci projektu Centra pro praacuteci s patristickyacutemi středověkyacutemi a renesančniacutemi texty při CMTF UP v Olomouci a vydanaacute v edici Raně křesťanskaacute literatura nakladatelstviacutem Vyšehrad

Sbiacuterku překladů uvozuje studie Jiřiacuteho Šubrta v niacutež autor představuje ideu mučednictviacute ve sta-rověkeacute ciacuterkvi Studie přinaacutešiacute souhrn nejdůležitějšiacutech současnyacutech poznatků ve třech čaacutestech nejprve zkoumaacute pronaacutesledovaacuteniacute křesťanů z pohledu vnějšiacuteho tedy pohanů posleacuteze chce přibliacutežit vlastniacute pohled křesťanů na mučednictviacute a teologii mučednictviacute Posledniacute čaacutest pak představuje uacutevod do mučednickeacute literatury a k jednotlivyacutem literaacuterniacutem žaacutenrům s nimiž se můžeme v přiacuteběziacutech mučed-niacuteků setkat Uacutestředniacute čaacutest celeacuteho svazku pochopitelně tvořiacute samotneacute mučednickeacute texty z nichž je většina do češtiny přeložena vůbec poprveacute Překladu z původniacutech jazyků vždy předchaacuteziacute uacutevodniacute studie a vybranaacute bibliografi e samotnyacute text doprovaacuteziacute obsaacutehlyacute komentaacuteř osvětlujiacuteciacute složitějšiacute miacutesta a v některyacutech přiacutepadech interpretujiacuteciacute smysl textu Antologie pokryacutevaacute všechna stadia mučednickeacute literatury od jejiacutech počaacutetků v polovině stoletiacute až po velmi vyacutepravnyacute a stylisticky vybroušenyacute Život

Cypriaacutenův a texty konce 13 a začaacutetku stoletiacute Autoři se v prezentaci mučednictviacute velmi přiacutehodně neomezujiacute pouze na literaacuterniacute texty ale nabiacutezejiacute čtenaacuteři velmi bohatou obrazovou přiacutelohu kteraacute daacutevaacute nahleacutednout do některyacutech skvostů křesťanskeacute ikonografi e včetně slavneacuteho Menologia Basila II (Vat gr 13) Kniha nepostraacutedaacute pečlivě zpracovanou bibliografi i a rejstřiacuteky citovanyacutech miacutest jmen zeměpisnyacutech naacutezvů a teacutemat

Vysokou kvalitu překladů lze jen vyzdvihnout ndash překlady respektujiacute rozličnyacute žaacutenr původniacutech textů překladateleacute dostaacutevajiacute sveacutemu zaacuteměru bdquoupozornit na typickeacute narativniacute postupyldquo užiteacute při vyacutestavbě těchto textů (s ) a překlady často působiacute velmi živě Vady na kraacutese ktereacute lze v knize najiacutet pak pochaacutezejiacute z absence spolupraacutece s obory ktereacute jsou pro studium raněkřesťanskeacute litera-tury kliacutečoveacute ndash starověkyacutech dějin dějin liturgie a zvlaacuteště samotneacute teologie Jak jinak si vysvětlit takoveacute terminologickeacute chyby jako zařazeniacute Čtvrteacute knihy makabejskeacute mezi bdquodeuterokanonickeacute spisyldquo (s 1313) či sousloviacute bdquovětšinovaacute ciacuterkevldquo ktereacute maacute přeložit pojem katholikeacute ekkleacutesiaacute kteryacute ne-obstojiacute ani z teologickyacutech a historickyacutech ani fi lologickyacutech důvodů Na problematickeacute překlady dalšiacutech pojmů již upozornil ve sveacute recenzi J Žůrek a proto se jim viacutece nebudeme věnovat Chce-me si však všimnout probleacutemů historickyacutech a teologickyacutech Zvlaacuteště absence teologickeacuteho rozmě-ru a respektu k teologickeacute povaze děl velmi překvapiacute představuje-li se v předmluvě svazek jako vyacutesledek praacutece zmiňovaneacuteho Centra při Cyrilometodějskeacute teologickeacute fakultě

SALVE

Již prvniacute slova předmluvy totiž představujiacute zcela jinyacute než teologicko-historickyacute pohled na mu-čednictviacute Čteme zde že mučednictviacute jako bdquopůvodně pohanskaacute představa zakořeněnaacute hluboko v antickeacutem starověku sdiacutelenaacute však rovněž judaismemldquo mělo bdquovyrůst z představ o blahodaacuterneacute moci krve jakožto nejcennějšiacute oběti přinaacutešeneacute na oltaacuteř božstvům kteraacute za ni zahrnou svou přiacutezniacute a milos-tivyacutemi dary jedince i celeacute komunityldquo (s 13) Rovnici kteraacute bez dalšiacuteho vysvětleniacute slučuje pohanskyacute koncept krvaveacute oběti a židovskeacute a křesťanskeacute mučednictviacute (bdquoideje přetrvaacutevajiacute to co se měniacute je reacute-torikaldquo [s 13]) editor nabiacuteziacute jako kliacuteč k četbě mučednickyacutech textů kteryacute je v rozporu jak s povahou raněkřesťanskyacutech spisů k nimž chce otevřiacutet přiacutestup tak instituce kteraacute vyacutezkum zaštiťuje Podobneacute apriorniacute stanovisko pro nějž je marneacute v knize hledat odůvodněniacute nemaacute nic společneacuteho ani s teo-logiiacute ani s jinou serioacutezniacute vědou a čtenaacuteř by bezesporu ocenil kdyby byl bdquok objeveniacute zaacutekladniacutech stavebniacutech kamenůldquo mučednictviacute zvaacuten bez podobnyacutech ideovyacutech šablon Bez dostatečneacuteho vhledu do zaacutekladniacutech pojmů křesťanstviacute a bez potřebneacute teologickeacute analyacutezy pak asi opravdu nelze vidět raněkřesťanskeacute mučednictviacute jinak než jako bdquoideovou konstrukcildquo okrajovyacute fenomeacuten projev fana-tismu a psychopatologie jehož smysl zůstaacutevaacute zahalen

Na viacutecero miacutestech je křesťan představen jako ten kdo přijal nauku Ježiacuteše z Nazareta Kdokoli do-statečně obeznaacutemenyacute s křesťanstviacutem však ovšem viacute že pouheacute intelektuaacutelniacute přijetiacute nauky z člověka křesťana nedělaacute protože Ježiacutešovi bdquoučedniacutecildquo jsou svyacutem Mistrem vyzyacutevaacuteni aby mu sloužili naacutesledo-vali jej a byli mu nabliacutezku (Jan ) Proto sv Ignaacutec z Antiochie jehož bdquopodivnyacuteldquo (sic) list Řiacutema-nům J Šubrt v uacutevodniacute studii dlouze cituje (s ) nechce pouze napodobovat Ježiacutešovo utrpeniacute ale toužiacute bdquodosaacutehnout Kristaldquo (ad Rom 13) bdquotrpět s Kristem všechno podstoupit poněvadž jej miluje ten kteryacute se stal skutečnyacutem člověkemldquo (ad Smyrn ) V tomto smyslu v epizodě Umučeniacute svatyacutech

Montana a Lucia (13) takeacute nelze chaacutepat vyacuteraz spiritu habere notitiam ndash jenž popisuje vhodnost Lu-ciana pro biskupskou službu (ad sacerdotium) ndash tak že mu bdquonechyběly potřebneacute vědomostildquo (s ) Text zde nemaacute pochopitelně na mysli intelektuaacutelniacute vědomosti tedy znalost obsahu viacutery (kterou teo-logie označuje fi des quae) jichž by měl miacutet biskup zapotřebiacute ale poznaacuteniacute duchovniacute tedy vlastniacute zkušenostiacute s touto viacuterou přijatou nikoli jen rozumem ale takeacute duchem či srdcem (fi des qua)

Druhaacute čaacutest uacutevodniacute studie o křesťanskeacute teologii mučednictviacute utrpěla představou že teologii mučednictviacute lze studovat bez znalosti teologie bezpochyby nejviacutece Imitatio Christi je sice stě-žejniacutem motivem kteryacute křesťana i mučedniacuteka pojiacute ke Kristu avšak nelze jej omezit na doslovnou naacutepodobu Ježiacutešovy smrti a dokonce jejiacutech uacutečinků (srov s 13) Nejsou-li texty nutně věrnyacutem his-torickyacutem zaacuteznamem průběhu mučeniacute a zachycujiacute-li spiacuteše vědomiacute společenstviacute ktereacute pamaacutetku mu-čedniacuteků uctiacutevaacute pak se zjevně mučedniacuteci nesnažiacute napodobit či vyhledaacutevat vnějškoveacute detaily Kris-tova utrpeniacute nyacutebrž křesťanskeacute společenstviacute pomociacute literaacuterniacuteho zachyceniacute motivů Ježiacutešova utrpeniacute vyznaacutevaacute že svědectviacute mučednickeacute smrti (martyria) Krista jistyacutem způsobem zjevuje zpřiacutetomňuje a hlaacutesaacute Evangelniacute citaacutet bdquoKdo chce jiacutet za mnou zapři saacutem sebe vezmi svůj křiacutež a naacutesleduj mneldquo (Mk 13n par) nelze chaacutepat jako přiacutemou vyacutezvu k mučednictviacute k bdquoopakovaacuteniacute a naacutedobově (sic) Ježiacutešovy vykupitelskeacute obětildquo (s 13) neboť Kristus již bdquonevinně trpěl za spaacutesu všechldquo (s 13ndash13 Mart Polyc ) Podobnaacute vyacutezva k naacutesledovaacuteniacute Krista v bdquoopakovaacuteniacuteldquo jeho vykupitelskeacute oběti tedy

RECENZE

nedaacutevaacute smysl Křesťaneacute byli sice přesvědčeni že mučednickaacute smrt je zdrojem odpuštěniacute nikoli však že by mělo bdquoschopnost [hellip] přinaacutešet vykoupeniacuteldquo martyrovi či jeho komunitě (s 13ndash13) Zna-lost teologickeacuteho minima schopneacuteho mj rozpoznat rozdiacutel mezi bdquoodpuštěniacutemldquo a bdquovykoupeniacutemldquo a znalost Piacutesma hlavniacute inspirace prvniacutech křesťanů by umožnila vyhnout se chybneacute interpretaci Již zběžnyacute pohled na jineacute novozaacutekonniacute vyacuteroky totiž napoviacutedaacute proč mohli křesťaneacute chtiacutet vydat pro Krista svůj život a proč mohli ve sveacutem pronaacutesledovaacuteniacute nachaacutezet potvrzeniacute Ježiacutešova proroctviacute a ne-chat se povzbudit bdquoVe světě budete miacutet souženiacute Ale buďte dobreacute mysli Jaacute jsem přemohl světldquo (Jan 1313) Smrt mučedniacuteka neniacute samospasitelnaacute spaacutesu křesťan neočekaacutevaacute od sveacute smrti a sveacuteho utrpeniacute ale od Ježiacuteše Krista Do potiacutežiacute se křesťaneacute nedostaacutevajiacute jen kvůli sobě a sveacute nauce ale přiacute-mo kvůli Kristu bdquoJestliže pronaacutesledovali mne i vaacutes budou pronaacutesledovatldquo (Jan ) Mučed-nictviacute každopaacutedně nepředstavovalo ani jedinou formu oběti kterou křesťaneacute majiacute přinaacutešet Bohu(s 13ndash13) jak o tom svědčiacute Pavlovo bdquoVybiacuteziacuteme vaacutes tedy bratři pro Božiacute milosrdenstviacute abyste sami sebe přinaacutešeli v živou svatou Bohu přiacutejemnou oběť to je ta duchovniacute bohoslužba kterou maacutete konatldquo (Řiacutem ndash)

Chybneacute teologickeacute vymezeniacute mučednictviacute maacute pak za naacutesledek že je konfl ikt impeacuteria křesťanů zobrazen jako černobiacutelyacute boj bdquotupeacute uacuteředniacute moci kteraacute si neviacute rady s naacuteboženskou skupinou [hellip] a snažiacute se ji za každou cenu podřiacutedit sveacute autoritěldquo proti bdquofanatickeacute neuacutestupnosti a nepochopitelneacute touze obětovat život za svou viacuteru a ukaacutezat svou naacuteboženskou převahuldquo (s ) Lze polemizovat s postojem že věrnost vlastniacutemu přesvědčeniacute ndash to co by řiacutemskyacute uacuteředniacutek chaacutepal jako bdquotvrdošiacutejnyacute vzdor a neochotu podřiacutedit se vůli uacuteřadůldquo (s ) a co Šubrt označuje za fanatismus ndash je již projevem

bdquodobrovolneacuteholdquo mučednictviacute jemuž se autor v raacutemci studie relativně široce věnuje Tvrdiacute sice že vět-šina křesťanů neměla zkušenost ani s mučednictviacutem ani s odpadlictviacutem nyacutebrž že si bdquodokaacutezala najiacutet cestu jak se přiacutemeacute konfrontaci s uacuteřady vyhnoutldquo a bdquoprojevit ve věcech viacutery značnou miacuteru pružnostildquo (s ) zapomiacutenaacute však že již samotnyacutem bdquojmeacutenem křesťanldquo člověk riskoval přiacutepadneacute pronaacutesledovaacuteniacute a eventuaacutelně i smrt Byla-li mučednickaacute smrt bdquozkušenostiacute jen nepatrneacute hrstky křesťanůldquo (s ) jak je možneacute současně napsat že Valeriaacutenovo pronaacutesledovaacuteniacute bdquodopadlo na křesťanskaacute společenstviacute vel-mi těžceldquo (s ) či že se pronaacutesledovaacuteniacute Diokleciaacutenovo mohlo setkat bdquos ochotou mnoha křesťanů k mučednictviacuteldquo (s 13) Saacutem autor tak připouštiacute že o okrajovyacute jev jiacutet nemohlo Sami křesťaneacute pak vzhledem ke sveacutemu počtu13 mučednictviacute za okrajovou zaacuteležitost považovat nemohli a ani řiacutemskeacute autority by se pak touto bdquohrstkouldquo nezabyacutevaly (srov s 13ndash13)

Svazek však mučedniacuteky nepředstavuje jen jako fanatiky nyacutebrž přiacutemo patologickeacute přiacutepady Psychiatrickyacute popis ovšem neobstojiacute již z metodologickyacutech důvodů takto by se mohl vyjaacutedřit snad jen psychiatr po pečliveacutem a osobniacutem vyšetřeniacute pacienta Historik či fi lolog se tak vyjaacutedřit nemůže natož na zaacutekladě literaacuterniacuteho textu v němž vidiacute pouze pozdějšiacute zpracovaacuteniacute přiacuteběhu uzpůsobeneacuteho potřebaacutem komunity pro jejichž autory bdquonebylo prioritou zachovat za každou cenu co nejvěrnějšiacute podaacuteniacute popisovanyacutech udaacutelostiacuteldquo (s ) Pokud tak činiacute překračuje svou kompetenci Na s však P Kitzler komentuje Cypriaacutenova slova bdquokdyž je duše v nebi trpiacute jakoby uacuteplně jineacute tělo a toto tělo vlastně ani nic neciacutetiacute když se celyacutem duchem upře k Bohuldquo (Pass Mont Luc ) s odvolaacutevaacuteniacutem se

SALVE

na M A lleye tak že bdquoraněkřesťanštiacute mučedniacuteci byli s to fyzicky přestaacutet kruteacute mučeniacute jednak diacuteky asketickeacutemu způsobu života kteryacutem se na přiacutepadneacute zatčeniacute a uvězněniacute připravovali jednak [hellip] diacuteky určiteacutemu sbquozměněneacutemu stavu vědomiacutelsquo kteryacute dnešniacute psychiatrie označuje jako tzv sbquohysterickou (disociativniacute) fugulsquoldquo (pozn ) Pomineme-li zmiacutenku o askezi kterou je třeba chaacutepat nikoli jako přiacutepravu na mučednictviacute ale spiacuteše jako uacutesiliacute o evangelniacute dokonalost zaacutevěr kteryacute je třeba vyvodit zniacute že velkaacute čaacutest mučedniacuteků byli psychotici Psychiatrickeacute vysvětleniacute přestaacuteleacuteho utrpeniacute pak pře-kvapiacute při vzpomiacutence na nedaacutevneacute obdobiacute naacuteboženskeacuteho a politickeacuteho pronaacutesledovaacuteniacute a na dosud živou paměť mučedniacuteků a bdquovyznavačůldquo jak křesťanskyacutech tak bdquomučedniacuteků svědomiacuteldquo jejichž utrpeniacute lze v mnoheacutem s mučeniacutem starověkyacutem srovnaacutevat to mučedniacuteci stoletiacute jasně prokazujiacute že kdo přestaacutel mučeniacute nemusiacute byacutet ještě psychicky vaacutežně narušenou osobnostiacute

Když se v uacutevodniacute studii J Šubrt vyslovuje proti rozlišovaacuteniacute ortodoxniacutech a heretickyacutech mučed-niacuteků jejichž děleniacute maacute byacutet bdquospiacuteš zpětnou projekciacute jež nemaacute ve a 13 stoletiacute v době považovaneacute za sbquozlatyacute věklsquo mučedniacuteků žaacutedneacute opodstatněniacuteldquo (s 13) opět vstupuje jak z teologickeacuteho tak historic-keacuteho hlediska na velmi tenkyacute led Vyacuteznam ortodoxie a hereze v tomto obdobiacute lze prokaacutezat velmi prostě pouhyacutem poukazem na naacutezvy a obsah množstviacute soudobyacutech křesťanskyacutech spisů jež se staviacute praacutevě proti hereziacutem Irenejovo Proti bludnyacutem naukaacutem Tertulliaacutenovo Proti Markionovi a Proti Hermo-

genovi nebo Vyvraacuteceniacute veškeryacutech bludů dochovaneacute mezi spisy Hippolytovyacutemi Před bdquociziacutem učeniacutemldquo či bdquošpatnou naukouldquo (heterodidaskalein heterodoxiai) pak nevaruje jen sv Ignaacutec z Antiochie (Eph Philad Magn ) ale již list motejovi (13 13) Ortodoxie coby věrnost učeniacute Ježiacuteše a apo-štolů byla měřiacutetkem viacutery již v počaacutetciacutech pro něž existujiacute literaacuterniacute prameny Ani autor však neniacute ve svyacutech naacutezorech koherentniacute když hned na dalšiacute straacutence o bdquospontaacutenniacutem mučednictviacuteldquo tvrdiacute že bdquose netyacutekalo jen heretickyacutech sekt ale i ortodoxniacute ciacuterkveldquo (s )

Svazek ranyacutech mučednickyacutech textů dosvědčuje jak by českyacutem studiiacutem raněkřesťanskeacute litera-tury prospěla spolupraacutece předevšiacutem s patrology a teology což je evidentniacute u předmětu kde se studiu teologie vyhnout nelze Četba mučednickyacutech textů by tak mohla diacuteky přesnosti překladu i komentaacuteře přineacutest čtenaacuteřům ještě vyacuteraznějšiacute zaacutežitek a badateli solidnějšiacute zaacuteklad pro studium ra-neacuteho křesťanstviacute

David Vopřada

POZNAacuteMKY Českyacute překlad recenze je dostupnyacute na serveru iliteraturacz lthttpwwwiliteraturaczclanekasppolozkaID=gt Na s 13 pozn 13 přitom cituje takeacute Frendův odhad podle něhož mohlo byacutet mučedniacuteků kolem šesti tisiacutec (srov W H C Frend Martyrdom and Persecution in the Early Church A Study of a Confl ict

from the Maccabees to Donatus New York NY University Press s 13n)13 Saacutem J Šubrt (s pozn ) odhaduje počet křesťanů v polovině stoletiacute na asi tisiacutec a na konci 13 stoletiacute na asi tisiacutec věřiacuteciacutech

RECENZE

V tomto naacutezoru autoři navazujiacute na naacutezory W H C Frenda C E M de Ste Croixe L W Bar-barda či M A lleye

Alexandr Meň Umnoje něbo [Moudreacute nebe] Moskva Nadace Alexandra Meně

Kniha Umnoje něbo ndash Moudreacute nebe (daacutele takeacute Korespondence) vzbudila obrovskyacute zaacutejem jak v okruhu přaacutetel otce Alexandra tak i ve vědeckyacutech kruziacutech Svyacutem obsahem tvořiacute autentickyacute spojovaciacute člaacute-nek mezi naacutesilně přetrženou předrevolučniacute pravoslavnou tradiciacute otevřeneacuteho pravoslaviacute (V Solov-jov S Bulgakov N Berďajev) a dnešniacutem pravoslaviacutem Najdeme v niacute korespondenci otce Alexan-dra s ikonogra ou Juliiacute Nikolajevnou Reitlingerovou (ndash) zasvěcenou osobou žijiacuteciacute ve světě jakožto sestra Johana jejiacute autobiografi i a 13 dopisů ktereacute jiacute adresoval otec Sergej Bulgakov (ndash)

Specifi čnost korespondence s Juliiacute Nikolajevnou Reitlingerovou později sestrou Johanou tkviacute v tom že tato porevolučniacute emigrantka byla od dětstviacute vychovaacutevaacutena ve skoro zapomenuteacute tradici otevřeneacute naacuteboženskeacute a fi lozofi ckeacute diskuze Jejiacutem učitelem nebyl nikdo menšiacute než vyacuteznamnyacute ruskyacute naacuteboženskyacute fi lozof otec Sergej Bulgakov Skutečnost že sestra Johana nebyla vychovaacutena v sovět-skeacutem systeacutemu a nebyla jiacutem ovlivněna poněvadž s niacutem přišla do styku až ve zraleacutem věku tvořiacute zcela zvlaacuteštniacute podmiacutenky pro naacuteboženskou diskuzi v raacutemci veškereacute korespondence otce Alexandra Praacutevě tiacutem se jejiacute osobnost velmi lišiacute od jeho ostatniacutech duchovniacutech dětiacute ale i od většiny posluchačů jeho tematicky různorodyacutech přednaacutešek na konci let Většina jeho spisů byla v sovětskeacute době určena intelektuaacutelům kteřiacute vyrostli a byli vychovaacuteni v uměleacutem naacuteboženskeacutem vzduchopraacutezdnu Sestra Jo-hana byla naproti tomu v mnoheacutem ohledu bdquozaacutepadniacute osobouldquo Dlouho žila na Zaacutepadě byla členkou ruskeacute pravoslavneacute ciacuterkve v zahraničiacute a duchovniacute dcerou otce Bulgakova průkopniacuteka ekumenismu v ruskeacute pravoslavneacute ciacuterkvi Svyacutemi pestryacutemi životniacutemi zkušenostmi inteligenciacute vzdělaacuteniacutem i svyacutemi duchovniacutemi předpoklady byla sestra Johana pro otce Alexandra po intelektuaacutelniacute straacutence rovnocen-nou partnerkou Alexandr Meň jiacute celyacutem srdcem důvěřoval a obdivoval se jejiacutem jedinečnyacutem život-niacutem zkušenostem Uvedenaacute kniha ho ukazuje jako duchovniacuteho otce a autoritu pro duchovniacute vyacutevoj sestry Johany v pozdniacutech letech jejiacuteho života (ndash)

Julie Nikolajevna Reitlingerovaacute (ndash) byla nadanou a v cizině všeobecně uznaacutevanou ma-liacuteřkou ikon Narodila se ve šlechtickeacute rodině v Sankt Petěrburgu odkud ji v roce vyhnala do emigrace revoluce Se sestrou Jekatěrinou se protloukala z Krymu přes Polsko až do nově vznikleacuteho Československa kde žila tři roky Využila možnostiacute ktereacute nabiacutezela tehdejšiacute českaacute vlaacuteda mladyacutem rus-kyacutem emigrantům a absolvovala několik semestrů studia na Filozofi ckeacute fakultě Karlovy univerzity Pak ale dala přednost maliacuteřstviacute a přešla na pražskou Akademii vyacutetvarnyacutech uměniacute V roce odjela do Pařiacuteže a pokračovala ve studiu malby v atelieacuteru křesťansko-katolickeacuteho symbolisty Maurice De-nise Pod přiacutemyacutem vlivem Sergeje Bulgakova kteryacute tehdy staacutel v čele pařiacutežskeacuteho Institutu sv Sergeje

13SALVE

pro pravoslavnou teologii a stal se jejiacutem duchovniacutem otcem se zasvětila a přijala jmeacuteno sestra Johana I nadaacutele pak žila ve světě a zaměstnaacutevala se malbou ikon ndash ikonopisectviacutem

Na radu otce Bulgakova se začala sestra Johana připravovat na naacutevrat do Ruska Po II světoveacute vaacutelce v roce se vydala na cestu do Sovětskeacuteho svazu kam se dostala až za deset let

Po celou dobu pobyacutevala v praacutevě vznikleacutem lidově demokratickeacutem Československu Sestra Jeka-těrina se synem a manželem bydlela v Praze a obě sestry čekaly na povoleniacute sovětskyacutech uacuteřadů k re-emigraci V teacute době pracovala na ikonaacutech pro pravoslavnyacute katedraacutelniacute chraacutem sv Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze Praacutevě v Československu prožila duchovniacute krizi Ve sveacute autobiografi i a do-pisech otci Alexandrovi vzpomiacutenaacute už bez hořkosti na sveacute zaacutežitky a zklamaacuteniacute z vyacutevoje v Čechaacutech i na Slovensku na počaacutetku let Hloubku krize lze charakterizovat vyacuteroky z autobiografi e a do-pisů typu bdquohellipdistancuji se od ciacuterkveldquo nebo bdquoIkona je opět zapomenutaldquo

Po naacutevratu do Sovětskeacuteho svazu roku se sestra Johana už poněkolikaacuteteacute ve sveacutem životě ocit-la v neznaacutemeacutem kulturniacutem prostřediacute ve středniacute Asii a to ve věku kdy už je těžkeacute bdquozapustit noveacute ko-řenyldquo Naacutevrat do Petrohradu t č Leningradu jiacute nebyl povolen pryacute kvůli jejiacute osobniacute bezpečnosti a jako miacutesto pobytu byl jiacute i sestře s rodinou přidělen Taškent hlavniacute město Uzbekistaacutenu uacutedajně proto že byl nejmeacuteně postižen vaacutelkou Ve skutečnosti šlo o formu vyhnanstviacute ve ktereacutem sestra Jo-hana žila až do sveacute smrti v roce

Navzdory zdaacutenliveacute izolaci je zanedlouho obklopena lidmi o ktereacute se duchovně staraacute Byl to otec Alexandr kdo se jiacute od poloviny let začal starat o přiacutesun v tehdejšiacutem SSSR zakaacutezanyacutech nebo ne-dostupnyacutech knih Po dlouhaacute leacuteta pak plnila funkci bdquoknihovniceldquo jak bdquosamizdatoveacute tak i tamizdato-veacute literaturyldquo jinyacutemi slovy šiacuteřila domaacuteciacute i zahraničniacute zakaacutezanou literaturu Kromě toho opět malo-vala ikony Tato bdquostařenkaldquo jak se sestra Johana sama raacuteda nazyacutevala s chatrnyacutem zdraviacutem od dětstviacute nedoslyacutechavaacute a na konci sveacuteho dlouheacuteho života uacuteplně hluchaacute a teacuteměř slepaacute byla v letech trvaacuteniacute korespondence (ndash) věrnou spolupracovniciacute otce Alexandra i v mnoha dalšiacutech věcech

Sestra Johana se zmiňuje ve svyacutech dopisech ( 13) že pociťuje duchovniacute přiacutebuznost mezi otcem Alexandrem a otcem Sergejem Bulgakovem On i otec Alexandr byli inspirovaacuteni Vladimiacute-rem Solovjovem a jeho modelem bdquootevřeneacuteho pravoslaviacuteldquo Některeacute Solovjovovy myšlenky se otec Sergej snažil uplatnit i v praxi Jednou z nich bylo znovusjednoceniacute křesťanskeacute ciacuterkve ktereacute čaacutes-tečně hodlal uskutečnit a to na konkreacutetniacutem miacutestě a se skutečnyacutemi lidmi přiacuteslušniacuteky Bratrstva sv Albama a sv Sergeje (Fellowship of St Albam and St Sergej) tedy mezi anglikaacutenskyacutemi a pra-voslavnyacutemi křesťany

Otec Alexandr psal sestře Johaně že je pro něho mostem spojujiacuteciacutem současnost s bdquonejlepšiacutemi tradicemi teacute generaceldquo (13) A opravdu sestra Johana začala svou duchovniacute cestu jako duchovniacute dcera otce Sergeje a ukončila ji jako duchovniacute dcera otce Alexandra Za zmiacutenku stojiacute i to že daro-vala otci Alexandrovi ornaacutet kteryacute kdysi ušila pro otce Sergeje a dopisy otce Sergeje jako bdquoduchovniacute dědictviacuteldquo určeneacute jemu osobně ()

Probleacutemy o kteryacutech otec Alexandr a sestra Johana nejčastěji diskutujiacute se tyacutekajiacute dvanaacutecti hlav-niacutech teacutemat Bliacuteže se dotkneme pouze třiacute Prvniacutem je vztah mezi bolestiacute a modlitbou Otec Alexandr

RECENZE

podrobně vysvětluje hlavniacute smysl modlitby a důležitost modlitby za jineacute Věřiacute že utrpeniacute ktereacute dobrovolně přijmeme jako křiacutež bude vyrovnaacutevat zlo a zmiacuterňovat utrpeniacute ve světě Druheacute teacutema tedy vyplyacutevaacute z prvniacuteho a snažiacute se odpovědět na otaacutezku jak chaacutepat křiacutež Třetiacutem nejčastěji projed-naacutevanyacutem teacutematem jejich dopisů je kreativita ndash tvůrčiacute činnost včetně ikonopisectviacute misionaacuteřskyacutech aktivit a psaniacute (autobiografi e nebo memoaacuterů sestry Johany) Otec Alexandr vysvětluje jak se tvůr-čiacute schopnosti služba a poslaacuteniacute rodiacute z napětiacute způsobeneacuteho bolestiacute a utrpeniacutem těla i duše Otaacutezka kreativity volně souvisiacute i s uacutevahami o tom co to znamenaacute byacutet bdquovyvolen Bohemldquo a to jak pro naacuterod tak i pro jedince

Hned na sameacutem počaacutetku dopisovaacuteniacute nastolila sestra Johana kteraacute trpěla staacutelyacutemi bolestmi otaacutez-ku kvality modlitby přerušovaneacute zaacutechvaty bolesti Otec Alexandr jiacute doporučuje aby se řiacutedila uče-niacutem ciacuterkevniacutech otců kteřiacute přijiacutemajiacute nemoc jako křiacutež a dodaacutevaacute že by bdquobylo dobreacute vziacutet ho na sebe za někoho jineacuteholdquo Daacutele doporučuje staacutelost v modlitbě i tehdy když se zdaacute slabaacute a nesoustředěnaacute

Utrpeniacute sestry Johany bylo fyzickeacute i psychickeacute Podporovala svou sestru kteraacute trpěla nesnaacutešen-livou atmosfeacuterou v rodině sveacuteho syna a takeacute duchovně pečovala o mladou muslimku kteraacute kon-vertovala ke křesťanstviacute a setkala se s probleacutemy nejen doma ale i v ruskeacute pravoslavneacute ciacuterkvi v Taš-kentu Když sestra Johana popisuje smutnou situaci v provinciaacutelniacutem kostele setkaacutevaacute se s plnyacutem pochopeniacutem otce Alexandra kteryacute přiznaacutevaacute že současnaacute situace v ciacuterkvi může nově pokřtěneacuteho věřiacuteciacuteho odradit Sdiacuteliacute jejiacute smutek nad nemožnostiacute pomoci většiacutemu množstviacute lidiacute (ndash13) ale do-daacutevaacute že i takoveacute situace jsou naacutem daacuteny abychom byli pokorniacute a nemysleli si že všechno zvlaacutedne-me ve skutečnosti nedokaacutežeme nic neniacute-li to Božiacute vůle Vysvětluje že i jejiacute bolest a utrpeniacute majiacute veacutest k prohloubeniacute jejiacute duchovnosti aby dokaacutezala opravdově porozumět naacuteřku bdquoz hlubinldquo (ndash ndash) Otec Alexandr dělal přesně toteacutež Pouze jeden druh modlitby odmiacutetaacute Odmiacutetaacute modlit se za jejiacute smrt a ani jiacute nedoporučuje takto se modlit Sestra Johana je překvapenaacute a rozčiacutelenaacute diviacute se jak je možneacute že by nerozuměl utrpeniacute stareacute hlucheacute slepnouciacute ženy odřiacuteznuteacute od světa Trpce mu to vyčiacutetaacute Otec Alexandr však neniacute ochoten zasahovat do otaacutezek života a smrti bdquoNikdy jsem to ne-uměl Pravděpodobně ke mně mluviacute něco biblickeacuteho Život je tabu a uacuteplně patřiacute jenom Bohu On je jedinyacute kdo maacute moc o těchto věcech rozhodovatldquo (1313)

Z diskuze o bolesti utrpeniacute a modlitbě se nořiacute noveacute teacutema kreativita Sestra Johana řiacutekaacute bdquoKdo si užiacutevaacute života nedokaacuteže napsat ikonuldquo Dobře viacute že cesta ikonopisce je trnitaacute ale ke skutečneacutemu pochopeniacute sebe a sveacuteho tvůrčiacuteho vyacutevoje z hlediska Prozřetelnosti dochaacuteziacute až časem s tiacutem jak roste jejiacute viacutera Uacutekolem otce Alexandra jako duchovniacuteho otce je pomoci jiacute aby pochopila Božiacute vedeniacute ve sveacutem životě Na jeho podnět piacuteše memoaacutery a autobiografi i Podle svědectviacute svyacutech duchovniacutech dětiacute měl otec Alexandr vynikajiacuteciacute schopnost odhalovat v lidech různeacute druhy talentu V dopisech sestře Johaně vidiacuteme jak ji inspiruje povzbuzuje přesvědčuje a snad až nutiacute do psaniacute avšak počiacutenaacute si velmi jemně Vytrvale ji přesvědčuje o důležitosti jejiacute praacutece pro budouciacute generace o jejiacute povinnos-ti uchovat sveacute vzpomiacutenky pro lidi kteřiacute je budou čiacutest později Pokud jde o psaniacute ikon šlo u sest-ry Johany o zvlaacuteštniacute poslaacuteniacute Otaacutezka kreativity je jak již bylo řečeno uacutezce spojena se schopnostiacute poznat k čemu naacutes Bůh povolaacutevaacute v čem mu můžeme byacutet užitečniacute V dopisech se k tomuto teacutema-

SALVE

tu vraciacute znovu a znovu a vypadaacute to že praacutevě v tom je tajemstviacute otce Alexandra jako duchovniacuteho vůdce zvlaacuteštniacute zaacutejem o každeacuteho jednotlivce Zvlaacuteště v nejtěžšiacutem obdobiacute života kdy sestra Johana ztraacutecela zrak jsou dopisy otce Meně plneacute soucitu jsou proniknuty uacutectou ke svobodě a důstojnosti člověka Když otec Alexandr diskutuje např o literatuře nikdy se nesnažiacute přesvědčit sestru Johanu aby změnila naacutezor ale jen poukazuje na různeacute druhy literaacuterniacuteho vkusu Spisovateleacute kteryacutech si ceniacute jedni nemusiacute imponovat jinyacutem Zajiacutemavyacutem dokladem toho je jejich diskuze o vyacuteznamu turiacutenskeacute-ho plaacutetna Když se otec Alexandr v dopise zmiacutenil o důležitosti turiacutenskeacuteho plaacutetna pro ikonografi i sestra Johana okamžitě ostře vyjaacutedřila svůj nesouhlas V dlouhodobeacute vyacuteměně naacutezorů kteraacute naacutesle-dovala ( 13 ) můžeme slyšet dva hlasy hlas moudreacuteho a trpěliveacuteho duchovniacuteho otce kteryacute opravdu zdůrazňuje spiacuteš to co naacutes spojuje než to co naacutes rozděluje a hlas sestry Johany kteryacute zniacute na počaacutetku diskuze drsně ostře nesnaacutešenlivě a odmiacutetavě ke všemu ciziacutemu V průběhu vyacuteměny naacutezorů se však toacuten jejiacutech dopisů měniacute a ona postupně zjemňuje sveacute nedůtkliveacute a kousaveacute soudy ve prospěch tolerantnějšiacutech vyjaacutedřeniacute Vysvětluje sice sveacute stanovisko a obhajuje svůj naacutezor ale už připouštiacute že je možneacute diacutevat se na věc i jinak zdaacute se že praacutevě toto je ekumenickyacute přiacutestup v praxi Stojiacute za zmiacutenku že miacuterumilovnyacute a laskavyacute hlas otce Alexandra se během diskuze neměniacute Stejnaacute otevřenost je typickaacute pro všechny jeho dopisy

Ludmila HavriljukovaZ angličtiny přeložila Věra Červenkovaacute

English Summary ndash Friendship

Thomas SoumldingFriendship with JesusNew Testament Theme= e present issue of the review Salve dedicated to friendship is opened up by the text of = omas Soumlding a prominent German exegete and editor of the International Catholic Review Communio Is there any real friendship among the people And is there any friendship between human being and God = ere are the questions to which the author associates us on the journey fi rst through the antique tradition where he makes with Aristotle a distinction to three kinds of friendship ndash fi rst one brings pleasure second is carried for usefulness and the third creates goodness = en the au-thor follows the Jewish tradition where the story of David and Jonathan is highlighted ndash the real friendship is based on wisdom and who is wise goes in search of good friends = e question of friendship with God answers the Old Testament affi rmatively but at the same time recalls the fact that the friendship with God is caused by God alone who uses the wisdom in order to form the fri-endship In the New Testament friendship seems to be rather subject of ecclesiology then of ethics and comes out of Christology = ere is a friendship with Jesus Son of God who became man Fri-endship among people and friendship with God become one And then from this origin follow all kinds of friendship within the Church

Jan Pořiacutez OCDThere is Nothing in the World Friendly to the Man if there is No Man to Be a Friend Friendship in St Augustine= e study of Jan Pořiacutez analyses the role of friendship in the life of St Augustine = e author docu-ments ndash mainly on the bases of Augustinersquos Confessions and letters ndash the development of his un-derstanding of friendship starting in the period before his conversion when he was infl uenced by antique conception of friendship up to the Christian understanding = e author also touches rather complex relations of Augustine towards his women and last but not least towards his mother

Aleš Vandrovec OSBSpiritual Friendship in Aelred of Rievaulx and the Monastic Tradition= e monastic tradition in its beginnings draws on the richness of patristic cultivating classical an-tique conception of friendship and tries to plant this conception into the Scriptural and Church con-text In forefront there is an esprit de corps common spiritual progress and love of neighbour gen-erally in the monastic community As a danger is regarded an establishment of particular relations factions and disorders within the community = ereof springs the suspicion of monastic authors towards the intimately perceived spiritual friendship First the milieu of new or reformed Orders in

SALVE

the High Middle Ages shi s an accent towards the spiritual experience and intimacy of relationship with God and neighbour Consequently the spiritual friendship becomes an inseparable component of monastic spirituality as it is shown in writing De spiritali amicitia of St Aelred of Rievaulx

Jesuacutes Castellano Cervera OCDChristian Prayer ndash Friendship with GodTeaching and Message of St Teresa of Jesus= e contribution introduces reader to the conception of inner prayer understood as friendship with God how it was experienced and taught by St Teresa of Avila = e fi rst part is dedicated to the conception of inner prayer understood as friendship with God itself on the bases of analysis and subsequent comment of the famous Teresarsquos defi nition in her Life () with accent on Scriptural roots of such an understanding = e second part implies the dynamism of mentioned friendship between God and orant by means of four features of mutual encounter personal (with stress on mutual gi and responsorial character of humanrsquos share) theological (as an encounter in faith cul-tivating faith experiencing poverty in hope and cultivating love of God and neighbour) dynamic (as a progress opening to the width penetrating to the depth and elevating towards the transcen-dental) and transforming (determined fi rst of all by the transformation of onersquos life based on the inner prayer) All the forementioned suggests how actual the teaching of Teresa is and accents the charisma of evangelical prayer given to her

Let Us Not Resign too Readily from FriendshipInterview with Michał Zioło OCSO= e interview with the Polish Dominican and later Trappist co-author of a book about the friendship pounces on the range of pitfalls interposed to the genuine interpretation of friendship in present times Zioło warns against the resignation of the greatness and dignity of human being and against the fear of important relations including friendship with this resignation related Friendship will be always a spiritual one because it arises and lives on the initiative of the Spirit of God On the other side he looks critically at too ldquospiritualrdquo conception of friendship especially at the one among man and woman overlooking the requirement of people to be anchored in the life and other obligations Last but not least the author considers a role of friendship in religious communities putting stress on fact that there could not be religious orders more or less opened to the phenomenon of friend-ship because all of them ought to be a community modelled by the life of apostles around Jesus

Photography of Dance by Petr NeubertVisual accompaniment of the issue is formed by the photographs of Petr Neubert from the years ndash = ey follow choreographies of the modern dance in studio of the dance conservatoire Duncan Centre in Prague as well as the Prague performance of Israeli dance troupe the Kibbutz Contemporary Dance Company

Salve hledaacute velkoryseacutedaacuterce a podporovateleProč potřebujeme Vaši pomoc

para Salve revue pro teologii duchovniacute život a kulturu maacute za sebou let existence Během teacuteto doby prošlo takeacute vyacutevojem v odbornostigrafi ckeacute tvaacuteři obrazoveacutem doprovodu i tiskoveacute kvalitě

para Naacuteklady samozřejmě rostou a tak nyniacute překračujiacute naacuteš zisk z prodejejednotlivyacutech čiacutesel Jsme odkaacutezaacuteni na několik velkorysyacutech daacuterců

para Vzhledem ke změnaacutem cen poštovneacuteho a dalšiacutemu zdražovaacuteniacute jsmemuseli zvyacutešit cenu revue Salve na 13 Kč za vyacutetisk při ročniacutempředplatneacutem Kč a sponzorskeacutem a viacutece Kč Tato cena je však staacutele vyacuterazně nižšiacute než skutečneacute naacuteklady

Staňte se prosiacutem předplatitelem Salve ndashpodpořte tak naši revui

Čiacuteslo uacutečtu pro sponzory variabilniacute symbol 13

Adresa Salve Arcibiskupstviacute pražskeacute Hradčanskeacute naacutem Praha - Hradčany

Tel 1313

E-mail dominikaaphacz

Dalšiacute informace o revue Salve najdete na httpsalveopcz

Noveacute Souvislosti wwwsouvislosticz

Apoštol Pavel a PiacutesmoLadislav chyacute Dominik Opatrnyacute (eds)

Sborniacutek přiacutespěvků z biblickeacute konference konaneacute ndash června na CMTF UP v Olomouci

Jaroslav Brož Τέλος νόμου a interpretace Ř 13ndashPeter Cimala Svoboda jako soteriologickaacute metafora

v listu GalatskyacutemDominik Duka OP Svatyacute Pavel ndash apoštol pohanů či naacuterodůJan A Dus Apoštol Pavel v listech

Ignatia AntiochejskeacutehoLadislav Heryaacuten Smiacuteřeniacute jako křesťanskyacute paradox

u apoštola PavlaJiřiacute Lukeš Pavel v progymnasmatech

Skutků Pavla a = eklyMiroslav Pacifi k Matějka Pavlovskaacute reinterpretace izaiaacutešskyacutech

textů v listu ŘiacutemanůmJiřiacute Mraacutezek Pavel po PavloviDominik Opatrnyacute Apoštol Pavel a problematika šiacuteřeniacute

křesťanstviacute v Maleacute AsiiJan Roskovec Kristova smiacuternaacute oběť podle Ř 13Mireia Ryškovaacute Prorockyacute fenomeacuten a tradice Ježiacutešovyacutech

slov v listech apoštola PavlaOldřich Svoboda Pozdrav bdquomilost a pokojldquo jako hermeneu-

tickyacute kliacuteč k Pavlově interpretaci staro-zaacutekonniacutech proroctviacute

Ladislav chyacute Διαθήκη u apoštola PavlaPavel Větrovec K ndash ndash paradoxniacute

pavlovskaacute soteriologieGabriela Ivana Vlkovaacute Pavel jako bdquoHospodinův služebniacutekldquo

Sborniacutek je možneacute zakoupit v internetoveacutem obchodě e-vupupolcznebo jej žaacutedejte u svyacutech knihkupců

JERUZALEacuteMSKAacute BIBLE

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute a nakladatelstviacute Krystal OP vydaacutevajiacute společně

v listopadu 2009 prvniacute kompletniacute českeacute vydaacuteniacute Jeruzaleacutemskeacute bible

Co je JERUZALEacuteMSKAacute BIBLE

jeden z nejuznaacutevanějšiacutech a nejrozšiacuteřenějšiacutech moderniacutech katolickyacutech

překladů Piacutesma

zahrnuje i deuterokanonickeacute knihy 46 knih Stareacuteho zaacutekona a 27

knih Noveacuteho zaacutekona

obsahuje uacutevody k jednotlivyacutem knihaacutem jazykoveacute historickeacute

teologickeacute komentaacuteře a konkordančniacute odkazy

vznikla uacutesiliacutem Jeruzaleacutemskeacute biblickeacute školy v době kdy bylo třeba se

vyrovnat s otaacutezkami o historicitě a pravdivosti Bible jako knihy

Božiacuteho zjeveniacute

českaacute verze je plodem třicetileteacute praacutece patnaacutectičlenneacuteho

překladatelskeacuteho tyacutemu pod vedeniacutem Františka X a Dagmar

Halasovyacutech

Přednosti JERUZALEacuteMSKEacute BIBLE

je vhodnaacute k rozjiacutemaacuteniacute i ke studiu

snažiacute se formou i obsahem přibliacutežit původniacutem biblickyacutem textům

neubiacuteraacute ani nepřidaacutevaacute na literaacuterniacutech kvalitaacutech originaacutelu

jejiacute poznaacutemky a uacutevody shrnujiacute kliacutečoveacute interpretačniacute poznatky

a přitom nezatěžujiacute svyacutem rozsahem

je po několika desetiletiacutech prvniacutem uacuteplnyacutem katolickyacutem překladem

Piacutesma do češtiny

objednaacutevky httpkrystalopcz

revue pro teologii duchovniacute život a kulturučiacuteslo ročniacutek ()

vychaacuteziacute čtyřikraacutet ročně

pro Českou dominikaacutenskou provincii a Biskupstviacute kraacuteloveacutehradeckeacute vydaacutevaacuteKrystal OP s r o Husova 13 Praha

šeacutefredaktor Dominik Duka OP

redakce Norbert Schmidt a Martin Bedřich

redakčniacute rada Josef Bartoň Dominika Bohušovaacute OP Gregor Buszlig Tomasz Dostatni OPŠtěpaacuten Filip OP Ludviacutek Grundman OP Benedikt Hajas OP Klaacutera Jeliacutenkovaacute Pavel Vojtěch Kohut OCDBenedikt Mohelniacutek OP Jiřiacute Pavliacutek Tomaacuteš Petraacuteček Tomaacuteš Pospiacutešil OP Jan Regner SJAlbert-Peter Rethmann Oldřich Seluckyacute Karel Šprunk Alexius Vandrovec OSB

siacutedlo redakce Salve Arcibiskupstviacute pražskeacute Hradčanskeacute naacutem Praha -Hradčanytel 1313 e-mail dominikaaphaczRedakce přijiacutemaacute přiacutespěvky bez naacuteroku na autorskyacute honoraacuteřOdborneacute člaacutenky jsou lektorovaacuteny

jazykovaacute korektura Eva Jeliacutenkovaacutepřeklad do angličtiny Diana Kopřivovaacute OPobaacutelka a grafi ckaacute uacuteprava Otakar Karlas Norbert Schmidtsazba z piacutesem Baskerville Ten OT a John Sans Pavel Vodičkatisk Omikron Praha s r ointernetoveacute straacutenky Lukaacuteš Kratochviacutel (httpsalveopcz)

distribuce ndash objednaacutevky Postservis odd předplatneacuteho Poděbradskaacute Praha wwwperiodikcze-mail postaboprstccpostcz bezplatnaacute infolinka Českeacute pošty 13 (Dosavadniacute předplatiteleacute obdržiacute složenku na předplatneacute poštou)

cena 13 Kčročniacute předplatneacute včetně poštovneacuteho Kč sponzorskeacute Kč a viacutece

čiacuteslo uacutečtu pro sponzorskeacute přiacutespěvky vs 13

MK ČR 13

ISSN -

Salve

SALVE

v rozhovoru řekla že se už raději vyhyacutebaacute tomu aby lidem bez hlubšiacutech křesťan-skyacutech kořenů mluvila o Bohu jako o přiacuteteli a o modlitbě jako o přaacutetelstviacute s Niacutem Důvod je nasnadě bdquopřiacutetelemldquo bdquopřiacutetelkyniacuteldquo je dnes takřka vyacutehradně sexuaacutelniacute partner I v přiacutepadě že se jednaacute o vztah hlubokyacute a laacuteskyplnyacute jde o nepřijatelneacute mateniacute pojmů laacuteska přaacutetelskaacute je jinyacutem druhem laacutesky než je laacuteska partnerskaacute Velmi vyacutestižně o tom pojednaacutevaacute znaacutemyacute duchovniacute autor C S Lewis ve sveacute knize Čtyři laacutesky Kdyby partnerskyacute vztah a přaacutetelstviacute byly totožneacute bylo by zbytečneacute uvažovat samostatně o heterosexuaacutelniacutem přaacutetelstviacute o možnosti jeho uskutečněniacute o jeho uacuteskaliacutech apod Neniacute ostatně přiacuteznačneacute že se naacutem přes naši nemalou sna-hu nepodařilo do tohoto čiacutesla Salve najiacutet vhodneacute a vyvaacuteženeacute pojednaacuteniacute na toto teacutema

Při postupneacutem vyacuteběru a zpracovaacutevaacuteniacute přiacutespěvků jsme si jak věřiacutem všichni mnohokraacutet ověřili že ono zploštěniacute i ona zaacuteměna majiacute ve skutečnosti co dělat s opomiacutejeniacutem oněch bdquověčnyacutech prazaacutekladůldquo na kteryacutech přaacutetelstviacute ndash alespoň jak bylo po tisiacuteciletiacute chaacutepaacuteno ndash prostě stojiacute totiž na přaacutetelskeacutem rozměru ba přiacutemo přaacutetelskeacutem zaacutekladu vztahu mezi Bohem a lidmi (viz byť jen Ex 1313) Viděno z tohoto pohledu neniacute lidskeacute přaacutetelstviacute ničiacutem jinyacutem než uacutečastiacute podiacutelem na tom-to zaacutekladniacutem rozměru vztahu k Bohu To takeacute naznačuje jeden z důvodů proč dochaacuteziacute k zaacuteměnaacutem a povrchniacutem chaacutepaacuteniacutem přaacutetelstviacute kde chybiacute živyacute vztah s Bo-hem je jen velmi těžkeacute aby se skutečneacute přaacutetelstviacute naplno rozvinulo A to je takeacute jedniacutem z důvodů proč může byacutet zavaacutedějiacuteciacute mluvit o bdquoduchovniacutemldquo přaacutetelstviacute no-vopohanům to zniacute spiritisticky ezotericky a eacutetericky devoacutetniacute osoby pak ochot-nyacutem použiacutevaacuteniacutem teacuteto bdquoduchovniacute naacutelepkyldquo občas zaviacuterajiacute oči před mnoha uacuteskaliacute-mi přaacutetelskyacutech vztahů zvlaacuteště jde-li o vztah mezi mužem a ženou

Každeacute přaacutetelstviacute tedy buďto je bdquoduchovniacuteldquo tj vyrůstaacute z působeniacute moci Božiacute kteraacute je Osobou totiž z vanutiacute Ducha Svateacuteho (byť je toto působeniacute v daneacutem přaacutetelstviacute zakoušeno nezřiacutedka anonymně) nebo prostě nejde o přaacutetelstviacute nyacutebrž o jinou skutečnost většinou okleštěnou a zuboženou karikaturu opravdoveacuteho přaacutetelstviacute

Teacutema přaacutetelstviacute tak nyniacute kdy je čiacuteslo hotovo vniacutemaacutem zaacuteroveň jako bdquoaktuaacutelniacuteldquo i jako bdquověčneacuteldquo Doufaacutem že už jen letmyacute pohled na skladbu člaacutenků to zřetelně doložiacute trvalyacute teologicky hlubokyacute zaacuteklad přaacutetelstviacute se snažiacute přibliacutežit jak biblickaacute studie T Soumldinga o přaacutetelstviacute s Ježiacutešem tak fi lozofi cko-teologickyacute přiacutespěvek J-M Gueullette OP o Bohu jako Přiacuteteli člověka podle nauky sv Tomaacuteše Akvinskeacuteho Rozvinutiacute a aplikace těchto zaacutekladů do duchovniacuteho života a mnoheacute aktualizačniacute podněty přinaacutešejiacute člaacutenky J Pořiacuteze OCD o přaacutetelstviacute u sv Augustina A Vandrovce OSB o přaacutetelstviacute v mnišskeacute tradici (s nepominutelnou ukaacutezkou z klasickeacuteho diacutela sv Aelreda z Rievaulx) a synteacuteza nauky sv Terezie od Ježiacuteše o křesťanskeacute mod-

EDITORIAL

litbě jako přaacutetelstviacute s Bohem z pera J Castellana OCD Propojeniacute bdquoaktuaacutelniacuteholdquos bdquověčnyacutemldquo lze naleacutezt takeacute v rozhovoru s M Żiołem OCSO

Vzhledem k tomu že editorial našiacute revue je už po leacuteta většinou psaacuten jejiacutem šeacutefredaktorem Mons Dominikem Dukou OP je snad na miacutestě ještě slůvko na vysvětlenou proč tomu tak protentokraacutet neniacute vzhledem k noveacutemu poslaacuteniacute praž-skeacuteho arcibiskupa jiacutemž byl otec Dominik nedaacutevno pověřen je pochopitelneacute že se nemohl pro svou momentaacutelniacute zanepraacutezdněnost tohoto uacutekolu zhostit Pro naacutes je to ovšem milou přiacuteležitostiacute k tomu abychom mu popřaacuteli mnoho požehnaacuteniacute ve vykonaacutevaacuteniacute svěřeneacuteho uacuteřadu a ujistili jej o svyacutech modlitbaacutech za něj a jemu svěřenou arcidieceacutezi

Pavel Vojtěch Kohut OCD

Thomas Soumlding

Přaacutetelstviacute s JežiacutešemNovozaacutekonniacute motiv

Existuje praveacute přaacutetelstviacute mezi lidmi Je o tom přesvědčena jak antika tak i mo-derniacute doba Touha po přaacutetelstviacute je v člověku hluboko zakořeněna a to nejen u dětiacute Existuje mezi muži mezi ženami nebo mezi mužem a ženou laacuteska kteraacute neniacute ovlaacutedaacutena sexualitou nyacutebrž solidaritou Laacuteska kteraacute nekonkuruje rodičov-skeacute laacutesce laacutesce k dětem či manželskeacute laacutesce Existuje spřiacutezněnost volbou kteraacute spočiacutevaacute na svobodě uacutečasti a naacuteklonnosti ale neznamenaacute uacutejmu na vlastniacutem štěstiacute nyacutebrž zkvalitněniacute života Ani antika ani moderniacute doba se nechce vzdaacutet štěstiacute takoveacuteho přaacutetelstviacute ndash proto jsou stareacute i noveacute knihy plneacute empirickyacutech zpraacutev a rad jak lze toto štěstiacute najiacutet

Existuje takeacute praveacute přaacutetelstviacute mezi Bohem a lidmi Antika o tom přesvědčena neniacute a takeacute moderniacute doba vyjadřuje v tomto směru skepsi Nejsou bohoveacute naacutelado-viacute Neniacute Bůh člověku až přiacuteliš vzdaacutelenyacute až přiacuteliš vznešenyacute až přiacuteliš velkyacute než aby mu mohl byacutet dobryacutem přiacutetelem A nejsou lideacute přiacuteliš egoističtiacute aby se mohli přaacutete-lit s Bohem Jak velkyacute zaacutejem maacute Bůh na životě člověka Jak bliacutezko si lideacute hodlajiacute připustit Boha k sobě Teacutema přaacutetelstviacute s Bohem je veskrze aktuaacutelniacute Znamenalo by pro naacutes skvělou vyhliacutedku na život v němž by se vjedno propojila laacuteska k Bohu a laacuteska k bližniacutemu stvořeniacute člověka k obrazu Božiacutemu a radost ze života Je však přaacutetelstviacute s Bohem viacutec než jen pouhyacute sen A nekonkuruje laacutesce k Bohu přece jen lidskeacute přaacutetelstviacute Nebo mezi nimi existuje jakeacutesi spojeniacute či dokonce jednota

Může však takoveacute přaacutetelstviacute s Bohem vůbec existovat aniž by zraňovalo božstviacute Boha a lidskost lidiacute

Přaacuteteleacute v Řecku

Aristoteleacutes věnoval několik knih sveacute Etiky Niacutekomachovy přaacutetelstviacute (knihy VIIIndashX)13

Řeckyacute fi lozof věděl jak je důležitaacute angažovanost v politice život v rodině dobreacute povolaacuteniacute a kvetouciacute hospodaacuteřstviacute Věděl však takeacute jak je pro člověka důležiteacute miacutet dobreacute přaacutetele V přaacutetelstviacute viděl životně nezbytnou ctnost bdquoBez přaacutetel by si nikdo nepřaacutel žiacutet byť i měl všechna ostatniacute dobraldquo (VIII a n) Co však je praveacute přaacutetelstviacute

SALVE

a) Tři druhy přaacutetelstviacute

Aristoteleacutes cituje přiacutesloviacute kteraacute jsou v miacuterně pozměněneacute podobě běžnaacute dodnes bdquoRovnyacute rovneacuteho si hledaacuteldquo (Etika Niacutekomachova VIII a 13) bdquojedno srdce a jed-na dušeldquo (IX b ) bdquopřaacutetelům všechno společnoldquo (IX b ) bdquospolečneacute jsou věci přaacutetelldquo (VIII b 13n) přaacuteteleacute sdiacutelejiacute bdquoradost i žalldquo (IX a n) Na tato slova pak navazuje v dalšiacutem vyacutekladu Aristoteleacutes by samozřejmě nebyl žaacutednyacute fi lozof kdyby pouze potvrzoval moudrosti všedniacuteho života Podrobuje je naopak kritice modifi kuje je a snažiacute se přaacutetelstviacute zevrubně prozkoumat podobně jako to činiacute Platoacuten ve sveacutem dialogu Lysis

Aristoteleacutes rozlišuje tři druhy přaacutetelstviacute prvniacute je pro radost druheacute přinaacutešiacute uži-tek a třetiacute činiacute dobro Všechny tři druhy přaacutetelstviacute charakterizuje rovnost a po-spolitost bdquoPřaacutetelstviacute jest rovnostldquo (Etika Niacutekomachova IX b ) Ovšem zaacute-važnost a forma teacuteto rovnosti a jim odpoviacutedajiacuteciacuteho přaacutetelstviacute je velmi rozdiacutelnaacute Můžeme se setkaacutevat se stejně smyacutešlejiacuteciacutemi lidmi abychom společně pěstovali sport nebo se věnovali koniacutečkům Když se z takoveacuteho setkaacuteniacute nic viacutec nevyvine zůstaneme spolu jen tak dlouho dokud k tomu budeme miacutet chuť Existujiacute takeacute

bdquoobchodniacute přaacuteteleacuteldquo jejichž přiacutezeň si musiacuteme zachovat proto aby se dařilo naše-mu obchodu Spolubojovniacuteci musejiacute držet pevně pospolu protože by jinak za-hynuli Na konci vaacutelky se pak vydajiacute každyacute svou cestou a schaacutezejiacute se nanejvyacuteš při setkaacuteniacute veteraacutenů Kolegoveacute v zaměstnaacuteniacute pracujiacute efektivněji když si nejsou tak uacuteplně nesympatičtiacute Tvořiacute však v podniku přece jen uacutečelovyacute svazek Všechna tato přaacutetelstviacute jsou křehkaacute a všichni tito přaacuteteleacute zaměnitelniacute Nejviacutece ohroženaacute a pro ostatniacute nejnebezpečnějšiacute jsou politickaacute přaacutetelstviacute Stupňovaacuteniacute bdquonepřiacutetel ndash uacutehlav-niacute nepřiacutetel ndash stranickyacute přiacutetelldquo nebylo už ani v antice ničiacutem neznaacutemyacutem Politickaacute přaacutetelstviacute sloužiacute k udrženiacute moci k haacutejeniacute zaacutejmů a k prosazovaacuteniacute požadavků Pou-ze ve velmi vzaacutecnyacutech přiacutepadech se takoveacute politickeacute přaacutetelstviacute nepěstuje na uacutekor ostatniacutech a spočiacutevaacute na vzaacutejemneacute dobreacute vůli kteraacute maacute na zřeteli i mnoheacute jineacute lidi kteřiacute nepatřiacute přiacutemo k okruhu přaacutetel Jinak je přaacutetelskaacute laacuteska přece jen zakukle-nyacutem egoismem

Zcela jinyacute je třetiacute jedinyacute spraacutevnyacute druh přaacutetelstviacute kteryacute maacute zaacutejem na dobru Dobřiacute přaacuteteleacute majiacute smysl pro dobro pro sebe a pro sebe navzaacutejem Ať už jde o poznaacuteniacute nebo radost ze života o uměniacute a vědu nebo o techniku a ekonomii ndash to co je dobreacute napomaacutehaacute lidskeacutemu společenstviacute a ve společenstviacute se takeacute intenziv-něji zakoušiacute a leacutepe podporuje Opravdoveacute přaacutetelstviacute se může rozviacutejet takeacute mezi obchodniacutemi a stranickyacutemi přaacuteteli mezi kolegy v zaměstnaacuteniacute i členy spolku O to lepšiacute je to pro přaacutetelstviacute a takeacute pro prosazeniacute spraacutevně pochopenyacutech vlastniacutech zaacutej-mů V jisteacutem smyslu je samo přaacutetelstviacute velkyacutem statkem Přaacutetelstviacute existuje samo

o sobě ovšem ne v podobě viacutece rozvinuteacuteho a s ostatniacutemi sdiacuteleneacuteho egoismu nyacutebrž v podobě vzaacutejemneacuteho objevovaacuteniacute a posilovaacuteniacute lidskosti smyslu pro kraacutesu a spravedlnosti Takovaacute přaacutetelstviacute nikomu neškodiacute na rozdiacutel od těch kteraacute sloužiacute jen jako zdroj rozkoše ke zvyšovaacuteniacute zisku a k honbě za mociacute

b) Přaacutetelstviacute ve svobodě

Praveacute přaacutetelstviacute se vyznačuje svobodou Přiacutetelkyně a přaacutetele hledaacuteme a nachaacute-ziacuteme Nikdo naacutem je nepředklaacutedaacute Platiacute že přaacutetelstviacute se musiacute pěstovat musiacute se do něho investovat čas a energie Kdo pociťuje pouze averzi ten přaacutetelstviacute brzy zanechaacute Kdo se ho však pevně držiacute udělaacute potěšujiacuteciacute zkušenost že ostatniacute lideacute mu nejsou konkurenty nyacutebrž partnery kteřiacute s niacutem sdiacutelejiacute radost i žal Stejně po-těšujiacuteciacute je to když člověk saacutem v sobě objeviacute že je ochoten pomaacutehat je schopen laacutesky a je určen ke společenstviacute

Praveacute přaacutetelstviacute předpoklaacutedaacute pospolitost To neznamenaacute že bychom spolu museli bezpodmiacutenečně traacutevit velmi mnoho času Ovšem bez hlubokeacute duševniacute naacuteklonnosti bez živeacute vyacuteměny myšlenek bez toho abychom na sebe navzaacutejem staacutele znovu mysleli a bez soucitu nevznikne žaacutedneacute přaacutetelstviacute Společneacute zaacutejmy jsou dobreacute a kraacutesneacute ale přaacutetelstviacute je viacutec než jen uacutečelovyacute svazek na čas Pokud se zaklaacutedaacute na sympatiiacutech maacute siacutelu překonaacutevat hranice mezi chudaacutekem a bohaacutečem mezi paacutenem a služebniacutekem Přaacutetelstviacute se ovšem vyznačuje vzaacutejemnostiacute Jinak by byla narušena zaacutesada rovnosti To co udělaacute jeden pro druheacuteho by měl udělat i ten druhyacute pro prvniacuteho pokud to jde Přiacutetelkyně a přaacuteteleacute musejiacute staacutet při sobě Neptaacuteme se po tom co je moje a co je tvoje nyacutebrž daacutevaacuteme to co přiacutetelkyně nebo přiacutetel potřebuje Skutečneacute přaacutetelstviacute se projevuje v nouzi Ve starověku byli lideacute zajedno že přaacuteteleacute musejiacute byacutet dokonce připraveni nasadit jeden pro druheacuteho život Tento postoj zachycuje ve vysokeacutem stylu napřiacuteklad Schillerova balada Ru-kojmiacute

c) Přaacutetelstviacute s Bohem

Ze stejneacuteho důvodu ze ktereacuteho se Aristoteleacutes zastaacutevaacute přaacutetelstviacute mezi lidmi zpo-chybňuje že by existovalo přaacutetelstviacute mezi lidmi a Bohem (Etika Eudemova b n Magna Moralia b a jinde) v tomto vztahu chybiacute podle Aristotela rov-nost kteraacute je však pro přaacutetelstviacute podstatnaacute Bohoveacute mohou docela jistě udělat něco pro lidi a lideacute něco pro bohy Mohou navazovat kontakt Řekoveacute věděli sveacute o milaacutečciacutech bohů ndash a takeacute o vrtošiveacutem osudu (Iliada a jinde) Platoacuten ovšem hovořil o přaacutetelstviacute bohů s lidmi ale jen s těmi dobryacutemi ctnostnyacutemi (Symp 13b

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

SALVE

a aj) V jeho stopaacutech kraacutečeli Iacutesokrateacutes (Or ) a Xenofoacuten (Mem IV 13) Toho kdo respektuje Boha nazyacutevaacute Epikteacutetos bdquopřiacutetelem bohůldquo (Diss II ) Avšak Aristoteleacutes je přiacutesnějšiacute S bdquonehybnyacutemldquo hybatelem nelze miacutet žaacutedneacute přaacutetelskeacute vztahy A bohoveacute ať už jsou sebelidštějšiacute jsou přece jen od lidiacute odděleni musejiacute si držet odstup Ve skutečnosti nemohou miacutet s lidmi nic společneacuteho jinak by po-zbyli sveacuteho božstviacute Naopak přaacutetelstviacute mezi lidmi je nezbytneacute mimo jineacute proto že člověk bez něho sotva dokaacuteže snaacutešet raacuteny osudu

To že je přaacutetelstviacute s Bohem problematickeacute souvisiacute s lidskou svobodou Přaacute-telstviacute s Bohem by mohlo existovat jen v přiacutepadě kdyby Bůh a člověk nebyli konkurenty Řečtiacute bohoveacute však patřiacute ke stejneacutemu kosmu jako lideacute Proto se rodiacute myacutetus o Promeacutetheovi Lideacute kteřiacute si musejiacute svou svobodu na boziacutech vyvzdorovat nemohou byacutet jejich přaacuteteli Pouze lideacute kteřiacute by dostali svou svobodu darem od Boha by se s niacutem mohli přaacutetelit aniž by se přitom zřekli sami sebe

Přaacuteteleacute v Izraeli

Eacutetos přaacutetelstviacute Stareacuteho zaacutekona odpoviacutedaacute do značneacute miacutery antice V raacutemci mono-teismu se přaacutetelstviacute s Bohem staacutevaacute probleacutemem a možnostiacute

a) Moudrost přaacutetelstviacute

Nejslavnějšiacute starozaacutekonniacute dvojiciacute přaacutetel je David a Jonatan dva nestojiacute na stej-neacute uacuterovni David se vypracoval z ničeho Jonatan je kraacutelovskyacute syn Jonatan však uzavře s Davidem kteryacute se později stane otcovyacutem naacutestupcem uacutemluvu (Sam 13) aby ho před Saulem chraacutenil (srov Sam ) Aniž by to tušil připojil se tiacutem k Božiacutemu plaacutenu spaacutesy Jonatan je tiacutem kdo daacutevaacute David tiacutem kdo přijiacutemaacute Jo-natan přijal Davida do sveacuteho srdce a bdquozamiloval si ho jako sebe sameacuteholdquo (Sam 13 ) To dokazuje svyacutemi činy Při uzavřeniacute uacutemluvy daruje Davidovi svůj plaacutešť a celou svou vyacutezbroj (Sam ) a nemohl tak svou důvěru k přiacuteteli pro-jevit zřetelněji Ačkoliv jeho otec Saul usiluje Davidovi o život Jonatan mu zů-staacutevaacute věrnyacute (Sam ndash ) Na druheacute straně David neniacute jen vděčnyacute Hluboce truchliacute nad svyacutem mrtvyacutem přiacutetelem jehož laacuteska mu byla vzaacutecnějšiacute než laacuteska žen (Sam ) S tiacutemto přiacuteběhem koresponduje to jakyacute vyacuteznam přičiacutetajiacute přaacutetelskeacute laacutesce biblickeacute poučneacute knihy Přaacutetelstviacute maacute byacutet věrneacute (Př ) a spolehliveacute (Př ) osvědčuje se v krizi přičemž přiacuteteli ani nepředhazuje jeho viny (Př ) ani mu falešně nelichotiacute (Př n) Podobně se o přaacutetelstviacute vyjadřuje Si-rachovcova kniha Sirachovec viacute co je praveacutemu přaacutetelstviacute společneacute a v jakyacutech zkouškaacutech se osvědčuje (Sir ndash ndash 13ndash) a konkretizuje že nejlepšiacute

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

cestou k němu je baacutezeň před Bohem a věrnost Zaacutekonu Praveacute přaacutetelstviacute spočiacutevaacute v moudrosti a kdo je moudryacute hledaacute si dobreacute přaacutetele

b) Laacuteska k Bohu jako přaacutetelstviacute s Bohem

Platiacute ovšem toteacutež takeacute pro vztah k Bohu Staryacute zaacutekon je v tomto směru zdržen-livyacute Boha se maacuteme baacutet a milovat ho bdquocelyacutem srdcem celou dušiacute i veškerou svou silouldquo (Dt n) Neboť Bůh miluje svůj lid Může však byacutet on jeden a jedinyacute pro lidi přiacutetelem A může se člověk vůbec přaacutetelit s Bohem Neniacute v tom vlastně něco rovnostaacuteřskeacuteho Zdrženlivost Stareacuteho zaacutekona je opraacutevněnaacute Bůh se nechce rovnat lidem a lideacute musejiacute uznat Božiacute jedinečnost A je tato jedinečnost slučitelnaacute s přaacutetelstviacutem Vztahy mezi přaacuteteli mohou byacutet v zaacutesadě asymetrickeacute ale neztros-kotaacute na monoteismu principiaacutelniacute vzaacutejemnost přaacutetelstviacute

Přesto se najdou některeacute starozaacutekonniacute a starožidovskeacute texty ktereacute se zmiňujiacute o přaacutetelstviacute s Bohem Jsou to takoveacute texty ktereacute se otevřely řeckeacutemu myšleniacute a řeckeacutemu jazyku ale zůstaly biblicky laděny Všechny se zaobiacuterajiacute probleacutemem jak Bůh vůbec může navazovat vztahy s lidmi když je jeden jedinyacute Jinak řečeno pokud existuje skutečnaacute laacuteska mezi Bohem a lidmi což Staryacute zaacutekon na mnoha miacutestech řiacutekaacute nejde snad přece jen o zvlaacuteštniacute formu přaacutetelstviacute

Na tuto otaacutezku odpoviacutedaacute kladně moudryacute kraacutel Šalomoun Podle Knihy moud-rosti což je nejmladšiacute kniha Stareacuteho zaacutekona velebiacute Šalomoun vlaacutedu Božiacute moud-rosti Jiacute naacuteležiacute veškeraacute moc proto bdquoobnovuje vesmiacuter a tiacutem že od věků do věků vstupuje do svatyacutech dušiacute dělaacute z nich Božiacute přaacutetele a prorokyldquo (Mdr srov ) Symptomatickeacute jsou zde dvě věci bez prostředniacuteka jako je moudrost neniacute přaacutetelstviacute s Bohem možneacute a vznikaacute působeniacutem samotneacuteho Boha kteryacute použiacutevaacute moudrost k tomu aby uzavřel přaacutetelstviacute Kdo vytaacutehne do boje proti představě přaacutetelstviacute s Bohem Božiacute jedinečnost nepočiacutetaacute s jeho všemohoucnostiacute Přesto zů-staacutevaacute v Knize moudrosti nejasneacute co viacutec maacute bdquopřaacutetelstviacuteldquo znamenat než bliacutezkost a laacutesku k Bohu a můžeme se ptaacutet kdo je vlastně bdquota paniacute moudrostldquo když ne bohyně

Daacutele se dostaacutevaacute Filoacuten Alexandrijskyacute Maacute před očima Abrahaacutema Snad nava-zuje na ndash mimochodem mnohoznačnaacute ndash znaacutemaacute citovanaacute miacutesta z Izaiaacuteše () a z Druheacute knihy kronik ( kde však ve Vulgaacutetě najdeme na rozdiacutel od Septuagin-ty vyacuteraz bdquoamicusldquo) V každeacutem přiacutepadě navazuje na poněkud širšiacute židovskou tradi-ci kteraacute zanechala stopu takeacute u apoštola Jakuba (13) a u Klementa Řiacutemskeacuteho (Prvniacute Klementův list ) V podstatě se nejednaacute o nic většiacuteho a nic menšiacute-ho než o zvlaacuteštniacute vztah důvěry kteraacute spočiacutevaacute na Božiacutem vyvoleniacute a na Abrahaacutemo-vě viacuteře Filoacuten ovšem refl ektuje jak k tomuto přaacutetelstviacute dochaacuteziacute13 Komunikačniacute

SALVE

probleacutem s niacutemž přichaacuteziacute abstraktniacute monoteismus řešiacute Filoacuten biblickyacutem přivlast-něniacutem novoplatonskeacute teologie Podle niacute nenavazuje Bůh ve sveacute fi lantropii přiacute-myacute nyacutebrž nepřiacutemyacute kontakt s lidmi a to prostřednictviacutem Logu-Slova (Decal 1313) A lideacute kteřiacute nachaacutezejiacute cestu k Bohu jsou vedeni za hranice sebe samyacutech ale zaacute-roveň do netušenyacutech hloubek svyacutech dušiacute jež nemohou svyacutem vlastniacutem vědomiacutem nikdy obsaacutehnout Přaacutetelstviacute s Bohem vede tedy člověka pryč od světa ovšem zaacuteroveň k hlubšiacute poslušnosti Zaacutekonu Filoacuten sice ukazuje že onu naději kterou si představovali Řekoveacute totiž byacutet dobryacutem přiacutetelem bohů jedinyacute pravyacute Bůh nerušiacute ale přitom nechaacutevaacute některeacute otaacutezky otevřeneacute ndash jak je to s poměrem Boha ke Slovu a s jednotou těla duše a ducha u člověka

Přaacuteteleacute Ježiacutešovi

V Noveacutem zaacutekoně je přaacutetelstviacute spiacuteše teacutematem ekleziologie než etiky Vychaacuteziacute z christologie Existuje přaacutetelstviacute s Ježiacutešem Synem Božiacutem kteryacute se stal člověkem Přaacutetelstviacute s lidmi a přaacutetelstviacute s Bohem se sjednocuje Z něho vyplyacutevajiacute přaacutetelstviacute v ciacuterkvi

a) Přaacutetelstviacute v ciacuterkvi

Eacutetos přaacutetelstviacute neniacute v Noveacutem zaacutekoně negovaacuten spiacuteše se tu ale klade otaacutezka kde lze skutečneacute přaacutetelstviacute najiacutet Zaacutesadniacute odpověď zniacute v obci Ježiacuteš předpoviacutedaacute že jeho učedniacuteci zažijiacute jak budou zrazeni svyacutemi přaacuteteli (Lk ) A veškeryacute cy-nismus Heroda a Pilaacuteta se projevuje v tom že se v den Ježiacutešovy popravy staacutevajiacute

bdquopřaacutetelildquo (Lk 13) Přaacutetelstviacute projevujiacuteciacute se pohostinnostiacute [Gastfreundscha ] (Řiacutem 13 m 13 t Žid 13 Petr ) je samozřejmostiacute i mimo židovskou obec spoleacutehaacute na ni takeacute Ježiacuteš když posiacutelaacute učedniacuteky do světa a nabaacutedaacute je aby si na svou misijniacute cestu nic nebrali a aby zaklepali na prvniacute domovniacute dveře (Mk bndash13) Skutky apoštolů nezamlčujiacute že se Pavel přaacutetelil i s nekřesťany mezi nimiž byli i vysociacute uacuteředniacuteci v provincii Asie (Sk 13 srov )

V době kdy byli křesťaneacute pronaacutesledovaacuteni jako menšina podezřiacutevaacuteni jako fa-natici a pomlouvaacuteni jako blaacutezni měla vnitřniacute soudržnost obciacute velkyacute vyacuteznam Ne-spojovaly je etnickeacute sociaacutelniacute a kulturniacute faktory nyacutebrž společnaacute viacutera a společnaacute naděje ( t 13) Obraacuteceniacute je svobodnyacutem aktem Kdo věřiacute řiacutekaacute se stejnou in-tenzitou bdquojaacuteldquo i bdquomyldquo Proto se společenstviacute věřiacuteciacutech nikoli bezdůvodně nazyacutevaacute společenstviacutem přaacutetel byť se to v Noveacutem zaacutekoně vyskytuje jen zřiacutedka Když chce Pavel charakterizovat soužitiacute uvnitř obce cituje zaacutesady etiky přaacutetelstviacute bdquoNoste vzaacutejemně svaacute břemenaldquo (Gal ) bdquoRadujte se s radujiacuteciacutemi plačte s plačiacuteciacutemildquo

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

(Řiacutem ) budete bdquostejně smyacutešletldquo (Flp ) Lukaacuteš vidiacute prvotniacute obec tak že uskutečňuje antickyacute ideaacutel přaacutetelskeacuteho společenstviacute miacutet bdquojedno srdce a jednu dušildquo a bdquovše společneacuteldquo (Sk 13) Takeacute Janova obec se považuje za skupinu přaacute-tel (13Jan )

Můžeme si tu položit otaacutezku zda tedy byla myšlenka přaacutetelstviacute přijatelnaacute jen pro maleacute skupiny prvotniacuteho obdobiacute Přaacutetelstviacute je skutečně něco osobniacuteho a ne-snaacutešiacute se s anonymitou Kruhy přaacutetel snadno podleacutehajiacute nebezpečiacute vylučovat ostat-niacute Avšak kořeny ekleziaacutelniacuteho přaacutetelstviacute sahajiacute hluboko Spočiacutevajiacute v novozaacutekon-niacutem chaacutepaacuteniacute společenstviacute Kliacutečovyacutem slovem Pavlovy ekleziologie je koinonia13

Společenstviacute věřiacuteciacutech je tak pevneacute proto že je s nimi ve spojeniacute ještě někdo třetiacute je to Ježiacuteš Kristus kteryacute zaručuje věřiacuteciacutem podiacutel na sobě sameacutem a je tak zaacutekladem jejich soudržnosti To se děje nejintenzivněji v eucharistii (Kor n) Jan zapojuje teacutema přaacutetelstviacute do hlavniacute linie sveacute teologie agapeacute kteraacute vychaacuteziacute z laacutesky mezi Otcem a Synem a vede v siacutele Ducha Svateacuteho k uacutečasti věřiacuteciacutech na teacuteto laacutes-ce

b) Ježiacuteš jako přiacutetel

Christologie se tak osvědčuje jako kliacuteč k ekleziologii přaacutetelstviacute Čtvrtyacute evange-lista ji důsledně odvozuje z působeniacute samotneacuteho Ježiacuteše V Janově evangeliu se nejzřetelněji ukazuje že Ježiacuteš uzaviacuteral přaacutetelstviacute Jedniacutem z jeho přaacutetel kteryacute ne-patřil k užšiacutemu okruhu učedniacuteků byl Lazar nad niacutemž plakal a poteacute ho vyvedl z hrobu (Jan 13) Kristovi protivniacuteci ho podle synoptiků pomlouvajiacute jako

bdquopřiacutetele celniacuteků a hřiacutešniacutekůldquo (Mt Lk 13) a vůbec netušiacute jak velkou majiacute pravdu

Je rozhodujiacuteciacute že Ježiacuteš vidiacute i sveacute učedniacuteky jako přaacutetele Lukaacuteš tento motiv znaacute ovšem spiacuteše mimochodem (Lk ) Důležityacutem teacutematem se přaacutetelstviacute staacutevaacute u Jana Kliacutečovyacutem miacutestem je Ježiacutešova druhaacute řeč na rozloučenou Když Ježiacuteš umyl nohy svyacutem učedniacutekům (Jan 13) sňal z nich svyacutem zjeveniacutem ve slovech bdquojaacute jsem ta cesta pravda a životldquo (Jan ) v prvniacute řeči na rozloučenou (Jan ) strach že je svyacutem odchodem k Otci (Jan 13n) nechaacute na holičkaacutech Potom ndash a toto miacutesto mož-naacute vzniklo až v průběhu psaniacute Janova textu ndash jim vysvětlil jak mohou žiacutet ve svě-tě bez jeho tělesneacute přiacutetomnosti vedeni Duchem Svatyacutem (Jan ) Rozhodujiacuteciacute jenezlomnost jeho laacutesky kteraacute se maacute odrazit v jejich vzaacutejemneacute laacutesce bdquoToto pakje meacute přikaacutezaacuteniacute milujte se navzaacutejem jako jsem jaacute miloval vaacutesldquo (Jan )13 Ježiacuteš jevzorem v laacutesce ale viacutec než to jeho laacuteska je zaacutekladem laacutesky učedniacuteků a ještě mno-hem viacutec jeho laacuteska vyvolaacutevaacute laacutesku učedniacuteků a projevuje se skrze ni i když se v niacute nikdy nerozplyne Ježiacutešova laacuteska proměňuje jejich postaveniacute Ze služebniacuteků se

SALVE

staacutevajiacute přaacuteteleacute bdquoUž vaacutes nenazyacutevaacutem služebniacuteky neboť služebniacutek neviacute co dělaacute jeho paacuten ale nazyacutevaacutem vaacutes přaacuteteli protože všechno co jsem slyšel od sveacuteho Otce jsem vaacutem dal poznatldquo (Jan ) Když už Ježiacuteš svyacutem učedniacutekům neřiacutekaacute bdquoslužebniacutecildquo nyacutebrž bdquopřaacuteteleacuteldquo neměniacute tak jen jejich označeniacute nyacutebrž se tiacutem proměňuje celyacute je-jich život bdquoSlužebniacutecildquo jsou jako ti kteřiacute musejiacute Ježiacuteše uznaacutevat jako sveacuteho paacutena Jinak by se nemohlo uskutečnit poslaacuteniacute (Jan 13) To že Ježiacuteš saacutem je paacuten odraacutežiacute nouzi biacutedu smrtelnost a potřebu spaacutesy lidiacute Když však Ježiacuteš nazyacutevaacute bdquoslužebniacutekyldquo svyacutemi bdquopřaacutetelildquo jsou jimi On bdquoPaacuten a Mistrldquo (Jan 1313) jim umyl nohy a tak je očistil (Jan 13) Bez přaacutetelstviacute ktereacute jim Ježiacuteš daroval by nemohli miacutet uacutečast na jeho poslaacuteniacute o němž mluviacute v bezprostředně naacutesledujiacuteciacute větě (Jan ) smyslem Ježiacutešova poslaacuteniacute však neniacute to aby se učedniacuteci vyhřiacutevali v zaacuteři Ježiacutešovy laacutesky nyacute-brž aby lideacute jimž přinaacutešejiacute slovo Božiacute nebyli v žaacutedneacutem přiacutepadě v nevyacutehodě proti těm s nimiž se setkal saacutem Ježiacuteš Všichni jsou odkaacutezaacuteni na nedělitelnou Božiacute laacutesku a majiacute praacutevo ji zakusit Změna postaveniacute kteraacute znamenaacute změnu bytiacute vychaacuteziacute podle Jana () z toho že Ježiacuteš zjevil učedniacutekům co mu ukaacutezal Otec (Jan ) Toto zjeveniacute neniacute však jen pouhaacute informace nyacutebrž sděleniacute laacutesky Božiacute ke světu kteraacute se projevuje darovaacuteniacutem Syna (Jan 13)

Toto sděleniacute zahrnuje i Ježiacutešovu smrt dokonce se v niacute v uacuteplnosti projevuje Nikoli naacutehodou mluviacute Ježiacuteš praacutevě ve sveacute řeči na rozloučenou o přaacutetelstviacute se svyacutemi učedniacuteky Jejich přaacutetelstviacute je jeho smrtiacute poznamenaacuteno ndash a sahaacute až za ni Kliacutečovaacute věta zniacute bdquoNikdo nemaacute většiacute laacutesku nad takovouto položit svůj život za sveacute přaacutete-leldquo (Jan 13)13 Tato slova citujiacute topos heleacutenistickeacute etiky přaacutetelstviacute ovšem zaacuteroveň tento obraz prolamujiacute Řekoveacute znali stejně jako Žideacute přaacutetelskou službu ve vyacuteji-mečneacutem zastoupeniacute přiacutetel umiacuteraacute za druheacuteho aby ten nemusel zemřiacutet Ježiacutešovo zastoupeniacute je však zahrnujiacuteciacute jeho učedniacuteci umiacuterajiacute s niacutem a proto s niacutem takeacute vsta-nou z mrtvyacutech podle Jana majiacute už nyniacute život věčnyacute Smrt již za sebe navzaacutejem podstupujiacute přaacuteteleacute se v Řecku stala teacutematem trageacutedie v niacutež se na zemi odehraacutevajiacute principiaacutelně neřešitelneacute konfl ikty bohů do nichž jsou zatahovaacuteni i lideacute Proto se smrt člověka za ktereacuteho zemřel jeho přiacutetel pouze časově odklaacutedaacute Ježiacuteš však smrt zrušil On je tiacutem kteryacute zemřel za sveacute přaacutetele aby oni mohli žiacutet On je dob-ryacutem pastyacuteřem kteryacute dal svůj život za ovce (Jan )

Ježiacutešova laacuteska neplatiacute jen těm kteřiacute jsou již jeho přaacuteteli spiacuteše z nich přaacutetele teprve dělaacute ndash tiacutem že verifi kuje svaacute slova svyacutem životem až k smrti Proto je jen ve zdaacutenliveacutem protikladu k Pavlově relativizaci etiky přaacutetelstviacute v listu Řiacutemanům (n) Apoštol Pavel na tomto miacutestě vyklaacutedaacute že mezi lidmi může panovat nanej-vyacuteš naděje že někdo zemře pro dobreacuteho člověka avšak Bůh obětoval sveacuteho syna za lidi když byli ještě jeho nepřaacuteteli Janova přaacutetelskaacute laacuteska zaměřuje pohled na smiacuteřeniacute přaacutetelstviacute s Bohem ktereacute se vzniacutetiacute diacuteky osobě Ježiacuteše

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

V Janově teologii se objevuje přaacutetelstviacute s Bohem v podobě přaacutetelstviacute s Ježiacutešem To že toto přaacutetelstviacute existuje se nezaklaacutedaacute pouze na všemohoucnosti Božiacute nyacutebrž zaacuteroveň na jeho všeobjiacutemajiacuteciacute dobrotě na laacutesce kterou nejen věnuje nyacutebrž jiacute je (Jan ) V setkaacuteniacute s Ježiacutešem se však rozhořiacute takeacute lidskeacute přaacutetelstviacute podniacuteceneacute Ježiacutešem kteryacute uzaviacuteraacute přaacutetelstviacute se svyacutemi učedniacuteky Při všiacute asymetrii tohoto vztahu mezi nimi existuje pravaacute vzaacutejemnost protože Ježiacuteš prohlaacutesil učedniacuteky za sveacute přaacute-tele Ježiacutešovo přaacutetelstviacute zpečetěneacute v jeho smrti je tak velkeacute že se ze bdquoslužebniacutekůldquo staacutevajiacute svobodniacute lideacute kteřiacute mohou milovat a ve sveacute laacutesce k Bohu nejsou jen objekty Božiacute milosti nyacutebrž subjekty jež mohou přaacutetelstviacute opětovat a tak je upevňovat

c) bdquoMiluješ mneldquo

Je Ježiacutešovo přaacutetelstviacute k učedniacutekům opětovaacuteno Jan probiacuteraacute toto velkeacute teacutema na Pe-trově přiacutekladu Když Ježiacuteš ohlaacutesil ve večeřadle svou smrt a nepřiacutemo takeacute Petrovo umučeniacute (Jan 1313) Petr prohlaacutesil pln sebevědomiacute ale přitom v naprosteacutem ne-pochopeniacute bdquoSvůj život za tebe daacutemldquo (Jan 1313) Oproti synoptickeacute tradici podle niacutež Petr prohlašuje že je ochoten s Ježiacutešem zemřiacutet (Mk 13) je Janův obraz pod-statně vystupňovaacuten Evangelista Jan ironizuje ideaacutel přaacutetelstviacute Petr poznaacutevaacute že Ježiacuteš chce byacutet jeho přiacutetelem a obětovat za něj život ndash a věřiacute že z něho může tuto přaacutetelskou službu sejmout Nemůže to byacutet většiacute nepochopeniacute toho kdo je Ježiacuteš a kdo je on saacutem co pro něho Ježiacuteš musiacute udělat a co od něho Petr smiacute přijmout Konec je dovypraacutevěn rychle takeacute podle Jana zapře Petr sveacuteho Mistra (Jan 1313 ndashn)

Vyacutesledkem Ježiacutešovy přaacutetelskeacute služby je to že tento smutnyacute konec přesto nestojiacute v cestě noveacutemu počaacutetku Než se však toto trauma vyřešiacute trvaacute to až do třetiacuteho Je-žiacutešova zjeveniacute což je zjeveniacute u beriadskeacuteho jezera Tak jako Petr třikraacutet zapřel Ježiacuteše ptaacute se takeacute Ježiacuteš svyacutech učedniacuteků třikraacutet na to zda ho milujiacute (Jan n) Evangelista Jan si pohraacutevaacute se slovesy Ježiacuteš se dvakraacutet ptaacute tak že použije sloveso agapaacuteo Petr odpoviacutedaacute vždy slovem phileacuteo Seacutemantickyacute rozdiacutel těchto slov je nepa-trnyacute ale zřejmyacute Agaacutepe znamenaacute v jazyce Stareacuteho i Noveacuteho zaacutekona v prvniacute řadě laacutes-ku Boha k sveacutemu lidu kteryacute odpoviacutedaacute na laacutesku lidu k němu a k bližniacutemu naproti tomu philiacutea je přaacutetelskaacute laacuteska Ježiacuteš se tedy ptaacute na Petrovo agape protože v jeho laacutesce k němu se musiacute osvědčit laacuteska k Bohu k niacutež je Petr jako pastyacuteř ustanovenyacute Ježiacutešem naleacutehavě povolaacuten Když Petr odpoviacutedaacute ujištěniacutem o sveacute philia znovu se tak zpřiacutetomňuje jeho dřiacutevějšiacute nevhodnyacute slib že prokaacuteže Ježiacuteši tu nejkrajnějšiacute přaacute-telskou službu že za něj obětuje život Teprve třetiacute čaacutest rozhovoru vede k doko-naleacutemu souzněniacute otaacutezky a odpovědi Ježiacuteš se ptaacute a Petr kteryacute nepotlačuje smutek nad vlastniacutem selhaacuteniacutem ujišťuje Ježiacuteše o sveacutem přaacutetelstviacute k němu Petr se stane mu-

SALVE 13

čedniacutekem jak mu Ježiacuteš předpověděl (Jan n) Nasadiacute svůj život kvůli Ježiacuteši ndashale ne proto aby ho ušetřil smrti nyacutebrž aby ziacuteskal uacutečast na jeho smrti a životě

Petr prvniacute z učedniacuteků neniacute jen pastyacuteřem Ježiacutešova staacuteda nyacutebrž takeacute vzorem pro všechny kteřiacute Ježiacuteše naacutesledujiacute Na Petrovi se zřetelně projevuje že přaacutetelstviacute s Bohem se v křesťanstviacute realizuje v přaacutetelstviacute s Ježiacutešem ndash protože Slovo Božiacute se stalo člověkem a Syn Božiacute dal svůj život za spaacutesu lidiacute V tomto přaacutetelstviacute zaacuteležiacute jako v každeacutem jineacutem přaacutetelstviacute na spolehlivosti věrnosti a ochotě pomoci V tom-to přaacutetelstviacute se projevuje svoboda protože Ježiacutešova pravda osvobozuje (Jan 13) Je to přaacutetelskyacute vztah radikaacutelniacute nerovnosti kteraacute však nekonečně transcenduje protože Ježiacuteš je člověk a radikaacutelniacute rovnosti kteraacute nekonečně transcenduje pro-tože tento člověk je bdquoBůhldquo jak vyznaacutevaacute Tomaacuteš (Jan ) Takoveacute přaacutetelstviacute si nemůže konkurovat s lidskyacutem přaacutetelstviacutem Může se však v tomto přaacutetelstviacute proje-vit a zobrazit a to nejprve ve společenstviacute věřiacuteciacutech

Z německeacuteho originaacutelu bdquoFreundschaft mit Jesus Ein neutestamentliches Motivldquo INCommunio č s ndash přeložil Petr Kaška

POZNAacuteMKY K Treu bdquoFreundscha ldquo IN RAC s ndash13 A Muumlller bdquoFreundscha ldquo IN HWPh s ndash J-C Fraisse Philia La notion drsquoamitieacute dans la philosophie antique Paris O Kaiser bdquoLysis oder von der Freundscha ldquo () IN O Kaiser Der Mensch unter dem Schick-

sal Studien zur Geschichte eologie und Gegenwartsbedeutung der Weisheit (BZAW ) Berlin s ndash13 John T Fitzgerald (ed) Flattery and Frankness of Speech Studies on Friendship in the

New Testament World (NTS ) Leiden John T Fitzgerald (ed) Graeco-Roman Perspectives

on Friendship (SBL Recources for Biblical Study 13) Atlanta To je teze encykliky Deus Caritas est Benedikt XVI se ovšem nevěnuje přaacutetelskeacute laacutesce ale piacuteše v čem on vidiacute při pohledu upřeneacutem na Ježiacuteše Krista jednotu laacutesky k Bohu a laacutesky k bližniacutem bdquoJeho přiacutetel je myacutem přiacutetelemldquo (DCE )13 Srov Friedo Ricken bdquoIst Freundscha eine Tugend Die Einheit des Freundscha sbegriff s der Nikomanischen Ethikldquo IN eologie und Philosophie s ndash Srov Enrico Peroli bdquoLe bien de lrsquoautre Le rocircle de la sbquophilialsquo dans lrsquoethique drsquoAristoteldquo IN Revue drsquoethique et de theacuteologie morale s ndash Zvlaacuteště znaacutemyacute je přiacuteklad Fintia a Damona (Diod X 13ndash Jambl VitPyth 13n) Světlaacute stopa radikaacutelniacute etiky přaacutetelstviacute kteraacute zahrnuje nasazeniacute vlastniacuteho života za přiacutetele se však taacutehne až mno-hem daacutel od Platoacutena (Symp b) až po Seneku (Ep ) a Epikteacuteta (Diss II s) srov PhilostrVitAp VII Diog Laert VII 13 X Luc Tox 13s P Herc Srov Ruth Scoralick bdquoFreundscha in der Bibel Ansatzpunkte zum Weiterdenkenldquo IN Dia-

konia 1313 s 13ndash13

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

Srov Otto Kaiser bdquoDavid und Jonathanldquo IN Tyacutež Studien zur Literaturgeschichte des Alten Tes-

taments (FzB ) Wuumlrzburg s 13ndash Srov Patricia K Tull bdquoJonathanrsquos Gi of Friendshipldquo IN Intepretation s 13ndash13 Srov Friedrich V Reiter (ed) Freundscha bei Ben Sira (BZAW ) Berlin Jeremy Corley Ben Sirarsquos Teaching on Friendship (BJS 13) Providence RI Srov Erik Peterson bdquoDer Gottesfreundldquo IN Zeitschri fuumlr Kirchengeschichte 13 s ndash Abr 13 Sobr Men 13ab Prob Quaest Gen 1313 srov Praem f Abr 13 Všech-ny tři patriarchy společně jmenuje v Praem a Abr samotneacuteho Jakuba v Ios (srov Praem 13f) Aacutebela v Det (srov det ) Enoše Henocha a Noema v Abr ale předevšiacutem staacutele znovu Mojžiacuteše Leg Virt All 13 Plant Sobr Conf Cher Sacr Migr Mos 13 Imm srov Mos Sacr 13 Ebr Migr Her All 13 Jub CD 13 ApkAbr 13 Srov Yehoshua Amir Die hellenistische Gestalt des Judentums bei Philon von Alexandrien (FJCD ) Neukirchen-Vluyn 13 s ndash Srov Ceslav Spicq Notes de Lexicographie Neacuteo-Testamentaire (OBO ) FreiburgSchwndashGoumlt-tingen II s ndash Srov Gerhard Sellin bdquoGotteserkenntnis und Gotteserfahrung bei Philo von Alexandrienldquo IN H-J Klauck (ed) Monotheismus und Christologie Zur Gottesfrage im hellenistischen Judentum und

im Urchristentum (QD 13) FreiburgndashBaselndashWien s ndash Srov Luke Timothy Johnson bdquoMaking Connections = e Material Expression of Friendshipldquo IN Interpretation s ndash Srov Gerhard Hotze Jesus als Gast Studien zu einem christologischen Leitmotiv im Lukasevange-

lium (FzB ) Wuumlrzburg Srov Gal Paralely se nachaacutezejiacute IN Neuer Wettstein Texte zum Neuen Testament aus Griechen-

tum und Hellenismus II Texte zur Briefl iteratur BerlinndashNew York f Xenoph Mem II Soacutekrateacutes nabaacutedal přaacutetele bdquoaby se navzaacutejem podle majetku podporovalildquo Menand Sent 13

bdquoPochop že přaacuteteleacute nesou vše společněldquo Menelaos řiacutekaacute v Euripidově Ifi genii v Aulidě bdquoTruchlit společně s přiacutetelem je povinnostiacute přiacute-teleldquo () Společnaacute starost o Epafrodita kteryacute onemocněl je přaacutetelskou službou srov Rainer Metzner

bdquoIn aller Freundscha Ein fruumlhchristlicher Fall freundscha licher Gemeinscha (Phil ndash13)ldquo IN New Testament Studies s ndash13 Srov Thomas Soumlding Blick zuruumlck nach vorn Bilder lebendiger Gemeinden im Neuen Testament FreiburgndashBaselndashWien s ndash Srov Hans-Josef Klauck bdquoKirche als Freundesgemeinscha Auf Spurensuche im Neuen Tes-tament ()ldquo IN Tyacutež Gemeinde zwischen Haus und Stadt Kirche bei Paulus FreiburgndashBaselndashWien s ndash13

SALVE

13 Srov Thomas Soumlding bdquoEkklesia und Koinonia Grundbegriff e paulinischer Ekklesiologieldquo IN Catholica 13 s ndash13 Proto je přaacutetelstviacute s Kristem vždy charakterizovaacuteno eucharisticky srov Wilfried Hagemann Freundscha mit Christus Hinfuumlhrung zu einem bewussten Leben mit Jesus Christus Muumlnchen Srov Enno Edzard Popkes Die eologie der Liebe Gottes in den johanneischen Schri en Zur Se-

mantik der Liebe und zum Motivkreis des Dualismus (WUNT II) Tuumlbingen Srov Gail R OrsquoDay bdquoJesus as Friend in the Gospel of Johnldquo IN Interpretation s ndash Srov Rudolf Schnackenburg Freundscha mit Jesus FreiburgndashBaselndashWien Srov Luise Abramowski bdquoDie Geschichte von der Fuszligwaschung (Joh 13)ldquo IN Z= K s ndash13 Srov Jean Zumstein Kreative Erinnerung Relecture und Auslegung im Johannesevangelium

(A= ANT ) Zuumlrich Ke kapitole Jan srov Konrad Haldimann Rekonstruktion und Ent-

faltung Exegetische Untersuchungen zu Joh und (BZNW ) Berlin 13 Srov Thomas Soumlding Jesus und die Kirche Was sagt das Neue Testament FreiburgndashBaselndashWien s n13 Srov Jens Schroumlter bdquoSterben fuumlr Freunde Uumlberlegungen zur Deutung des Todes Jesu im Jo-hannesevangeliumldquo IN Axel von Dobbeler ndash Kurt Erlemann ndash Romans Heiligenthal (eds) Religionsgeschichte des Neuen Testaments FS Klaus Berger TuumlbingenndashBasel s 13ndash Klaus Scholtissek bdquosbquoEine groumlszligere Liebe hat niemand als wenn einer sein Leben hingibt fuumlr seine Freun-delsquo (Joh 13) Die hellenistische Freundscha sethik und das Johannesevangeliumldquo IN Joumlrg Frey ndashUdo Schnelle (eds) Kontexte des Johannesevangeliums Das vierte Evangelium in religions- und tradi-

tionsgeschichtlicher Perspektive (WUNT ) Tuumlbingen s 13ndash13

Thomas Soumlding ( ) studoval v letech ndash13 teologii germanistiku a historii v Muumlnsteru Působil jako pedagog v Hildesheimu a v Muumlnsteru Od roku je profesorem biblickeacute teologie na univerzitě ve Wuppertalu a působiacute jako hostujiacuteciacute profesor na mnoha dalšiacutech univerzitaacutech Je spoluvydavatel časopisu Communio a autorem teacuteměř dvaceti knih

Jan Pořiacutez OCD

Nic neniacute člověku na světě přaacutetelskeacute bez člověka kteryacute by mu byl přiacutetelemPřaacutetelstviacute u sv Augustina

bdquoIta in quibuslibet rebus humanis nihil est homini amicum sine homini amicoldquo V teacuteto těžko přeložitelneacute slovniacute hřiacutečce shrnuje Augustin vyacuteznam kteryacute maacute přaacutetelstviacute pro lidskyacute život Je čiacutemsi co daacutevaacute životu novou kvalitu vleacutevaacute radost relativizuje mnoheacute životniacute uacutespěchy a neuacutespěchy bdquoI když by naacutes sužovala chudoba tiacutežil žal zneklidňovala tělesnaacute nemoc působilo naacutem bolest vyhnanstviacute nebo traacutepila jakaacute-koliv jinaacute těžkost avšak byli by naacutem na bliacutezku lideacute kteřiacute se nejen umějiacute radovat s radujiacuteciacutemi ale takeacute plakat s plačiacuteciacutemi (srov Řiacutem ) kteřiacute dokaacutežou řiacutect slo-vo uacutetěchy a hovořit s laacuteskou velkaacute čaacutest hořkosti by byla odstraněnaldquo A naopak bdquoI v přiacutepadě když bychom měli přemiacuteru bohatstviacute nepotkala by naacutes ztraacuteta diacutetěte ani manžela byli bychom staacutele zdraviacute na těle bydleli v zemi jiacutež by se nedotkly pohromy avšak byli bychom mezi zvraacutecenyacutemi lidmi mezi nimiž by se nenašel nikdo jemuž bychom se mohli svěřit a z jehož strany bychom se nemuseli obaacutevat oklamaacuteniacute podvodu hněvu uacutekladů nestala by se všechna ostatniacute dobra hořkyacutemi nesnesitelnyacutemi a neschopnyacutemi přineacutest naacutem jakoukoli uacutetěchuldquo

Můžeme řiacutect že tiacutemto způsobem Augustin prožiacuteval přaacutetelstviacute před svyacutem defi ni-tivniacutem přiacuteklonem ke Kristu a křesťanstviacute Avšak ani poteacute se vyacuteznam kteryacute pro něj tento lidskyacute vztah měl nezmenšil Přesto dostaacutevaacute diacuteky objevu vztahu ke Kristu novyacute naacutedech a noveacute důrazy Tvaacuteřiacute v tvaacuteř Božiacute laacutesce ztraacuteciacute svou absolutniacute hodnotu je praacutevě touto Božiacute laacuteskou čaacutestečně relativizovaacuten To je ostatně zjevneacute už v citova-neacutem listu Probě jak se ukaacuteže až danyacute uacuteryvek zasadiacuteme do kontextu celeacuteho listu

V tomto přiacutespěvku se chceme pokusit ukaacutezat vyacutevoj Augustinova pojetiacute přaacutetel-stviacute od jeho dětskyacutech kamaraacutedstviacute kdy prožiacuteval ještě nerefl ektovaneacute vztahy ke svyacutem vrstevniacutekům přes obdobiacute mlaacutediacute v němž se vzdaacutelil od křesťanstviacute avšak přijal za svou ušlechtilou vizi přaacutetelstviacute pochaacutezejiacuteciacute z antickeacute fi lozofi e až k ob-dobiacute defi nitivniacuteho obraacuteceniacute a letům kněžskeacute a biskupskeacute služby Na několika přiacutekladech deacutele trvajiacuteciacutech vztahů rovněž uvidiacuteme změny v jejich prožiacutevaacuteniacute a to praacutevě v souvislosti s Augustinovyacutem vnitřniacutem vyacutevojem Augustinova konečnaacute syn-teacuteza tohoto teacutematu pokud o niacute lze hovořit je podobně jako jeho zpracovaacuteniacute celeacute

SALVE

řady dalšiacutech teacutemat poměrně originaacutelniacute Byl prvniacutem křesťanskyacutem autorem kteryacute vypracoval teorii křesťanskeacuteho přaacutetelstviacute a spojil tak antickou tradici vyvyšujiacuteciacute partikulaacuterniacute přaacutetelstviacute jednotlivců s křesťanskou viziacute univerzaacutelniacuteho bratrstviacute13

Augustinova povaha a jeho rodinneacute a kulturniacute zaacutezemiacute

bdquoLiacutebil jsem se saacutem sobě a toužil jsem byacutet kraacutesnyacute i v očiacutech lidiacute [hellip] A co mě viacutece lahodilo než milovat a byacutet milovaacutenldquo Těmito slovy Augustin popisuje sveacute zaacutejmy okolo šestnaacutecteacuteho roku věku avšak můžeme řiacutect že vyjadřujiacute jeho povahu kteraacute se nezměnila po celyacute život Projevovala se již v dětskeacutem věku v obdobiacute hledaacuteniacute pravdy a konečneacuteho obraacuteceniacute byla do hloubky očištěna aby nakonec dozraacutela v letech služby ciacuterkvi Již v dětstviacute byly pro Augustina nejšťastnějšiacute ty chviacutele ktereacute mohl traacutevit s kamaraacutedy Toužil po společenstviacute po uznaacuteniacute chtěl vyniknout co je doopravdy přaacutetelstviacute však ještě nechaacutepal O tom svědčiacute jeho vlastniacute slova ve Vyznaacuteniacutech kde vzpomiacutenaacute na nutnost bdquokupovatldquo si přaacutetelstviacute bdquoDopustil jsem se rovněž kraacutedežiacute [hellip] abych mohl rozdaacutevat ostatniacutem kteřiacute prodaacutevali sveacute hry ačkoli v nich nachaacutezeli podobneacute zaliacutebeniacute jako jaacute Při hře jsem propadal praacutezdneacute touze po vyniknutiacute a často jsem viacutetězstviacute ziacuteskal podvodemldquo Později se obě vzpomiacutena-naacute negativa touha po společenstviacute přaacutetel za každou cenu a touha byacutet obdivovaacuten prohloubiacute a přivedou tak mladeacuteho Augustina k životu ktereacuteho později tolik lito-val Pokusiacuteme se ukaacutezat jak se projevovala v různyacutech oblastech jeho života kteryacute ve Vyznaacuteniacutech vniacutemaacute z perspektivy sveacuteho hřiacutechu a odvratu od Boha Domniacutevaacutem se že tato perspektiva je pravdivaacute natolik nakolik velkeacute hodnoty laacutesky přaacutetelstviacute a věděniacute vztahoval egoisticky pouze saacutem k sobě a toužil jimi zabezpečit a naplnit svůj život

Společenstviacute vrstevniacuteků miloval natolik že se s nimi dopouštěl toho bdquoco by saacutem v žaacutedneacutem přiacutepadě nevykonalldquo Jednaacute se o kraacutedež hrušek na ktereacute neměl chuť a ktereacute ani neokusil Saacutem popisuje co ho laacutekalo bdquoByl to smiacutech kteryacute [hellip] draacuteždil naše srdce při pomyšleniacute že učiniacuteme něco takoveacuteho lidem kteřiacute by od naacutes něco podobneacuteho nečekali a byli by zcela proti Proč jsem se však radoval že nejsem saacutem Snad proto že neniacute jednoducheacute smaacutet se když je člověk saacutemldquo Prv-niacutem důvodem tedy byla radost ze společenstviacute druhyacutem strach že by přiacutelišnaacute bdquocit-livostldquo mohla vyvolat nevoli přaacutetel a tak oslabit jejich společenstviacute bdquoJeden řekne sbquoPojďme udělejme tolsquo a ostatniacute se stydiacute nebyacutet beze studuldquo

Dalšiacutem z probleacutemů kteryacute nedokaacutezal zvlaacutedat byla probouzejiacuteciacute se tělesnaacute tou-ha kterou pociťoval předevšiacutem okolo sedmnaacutecteacuteho roku I tato oblast byla spoje-na s přiacutekladem jeho vrstevniacuteků a přaacutetel Ve srovnaacuteniacute s nimi vniacutemal saacutem sebe jako

bdquonedostatečně hřiacutešneacuteholdquo což ho opět vedlo k touze vyrovnat se bdquoV meacute nevědo-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

mosti jsem se vrhal střemhlav do propasti tak slepyacute že jsem se styděl mezi svyacutemi přaacuteteli že nejsem stejně nestoudnyacute jako oni Když jsem slyšel jak vyvyšujiacute sveacute bezuzdnosti a chlubiacute se jimi tiacutem viacutec čiacutem byly horšiacute snažil jsem se jednat stejně a to nejen pro zaliacutebeniacute ve věci samotneacute ale takeacute pro chvaacutelu kterou jsem si tak ziacuteskaacutevalldquo Když Augustin psal svaacute Vyznaacuteniacute nahliacutežel již jak se v jeho srdci miacutesila touha po přaacutetelstviacute laacutesce a společenstviacute milovaneacute osoby s dosud nekontrolova-nou tělesnou touhou bdquoA co mě viacutece lahodilo než milovat a byacutet milovaacuten Nedržel jsem se však v hranici naacuteklonnosti duše k duši jak je tomu ve světle přaacutetelstviacute [hellip] Nedokaacutezal jsem již rozlišit jasnou modř naacuteklonnosti od mlhy chliacutepnosti [hellip] Milovat a byacutet milovaacuten se mi zdaacutelo byacutet tiacutem nejsladšiacutem a toužil jsem miacutet takeacute tělo milovaneacute osoby Takto jsem poskvrňoval přaacutetelstviacute nečistotou žaacutedostivosti zastiacute-ral jeho zaacuteř pekelnou temnotou chliacutepnosti [hellip] V těchto letech jsem měl u sebe ženu se kterou jsem však neuzavřel legitimniacute manželstviacute nyacutebrž jsem ji přijal pro svou vaacutešeň zbavenou rozumu měl jsem však jen ji samotnou a zachovaacuteval jsem jiacute věrnost jako v manželstviacute Přesto jsem v tomto svazku saacutem na sobě zakoušel obrovskyacute rozdiacutel jakyacute je mezi čistotou manželstviacute uzavřeneacuteho za uacutečelem plozeniacute a spojeniacutem pro chliacutepnou laacutesku kde se sice takeacute rodiacute děti ale proti vůli rodičů ačkoliv si po narozeniacute jejich laacutesku ziacuteskajiacuteldquo

Třetiacute oblastiacute v ktereacute se snažil zabezpečit přaacutetelstviacute a uacutectu lidiacute byla reacutetorika Kromě celeacute řady mravně pochybnyacutech vzorů ktereacute v antickeacute literatuře objevoval to byla atmosfeacutera školy kteraacute ho do hloubky ovlivnila a na niž činiacute naraacutežku ve Vyznaacuteniacutech bdquoPohleď Bože [hellip] na přiacutesnost s jakou lidštiacute synoveacute dodržujiacute zaacutekony piacutesmen a slabik přijatyacutech od těch kteřiacute před nimi použiacutevali slov a zaacuteroveň po-hleď na nedbalost jakou dokazujiacute vůči zaacutekonům věčneacute spaacutesy přijatyacutech od Tebe Pokud někdo z těch kteřiacute znajiacute a vyučujiacute stareacute zvyky vyacuteslovnosti vysloviacute homo bez aspirovaneacute prvniacute slabiky jak to uklaacutedajiacute zaacutekony gramatiky jsou lideacute pohorše-ni viacutece než když by nenaacuteviděl druheacuteho člověka a jednal tak proti Tvyacutem zaacutekonům [hellip] Ve škole takoveacute moraacutelky jsem sedaacuteval v takoveacute areacuteně jsem se cvičil Viacutece jsem se baacutel abych se nedopustil nepřesnosti v mluveniacute než se snažil vyhnout zaacutevisti vůči tomu kdo se nepřesnosti nedopustil Řiacutekaacutem toto můj Bože a vyznaacute-vaacutem před Tebou za co mě chvaacutelili lideacute jejichž přiacutezeň pro mě tehdy znamenala životniacute čestldquo

Jak hluboko byla ve společnosti Augustinovy doby zakořeněna zmiacuteněnaacute ne-gativa jichž se Augustin v mlaacutediacute nedokaacutezal vyvarovat ukazuje i postoj rodičů k jeho způsobu života a vzdělaacuteniacute Uveďme alespoň jednu citaci kteraacute se dotyacutekaacute jak jeho podlehnutiacute tělesnosti tak vzdělaacuteniacute bdquoMoji rodiče se nesnažili potlačit tento paacuted prostřednictviacutem manželstviacute zajiacutemali se pouze o to abych se naučil komponovat nejlepšiacute řeči a viacutetězit prostřednictviacutem liacutebivyacutech slovldquo Přiacutekrost těch-

SALVE 13

to slov se poněkud zmiacuterniacute pokud si uvědomiacuteme že mužskaacute nevěra a sexuaacutelniacute nevaacutezanost byly v době uacutepadku řiacutemskeacuteho impeacuteria čiacutemsi běžnyacutem a zaacutekonem tole-rovanyacutem13 Byl to jeden z nešvarů proti němuž musel Augustin již jako biskup bojovat Čaacutestečně podobnaacute byla i situace tyacutekajiacuteciacute se vzdělaacuteniacute Ačkoliv křesťan-stviacute v Augustinově době již v Řiacutemě zapustilo kořeny neexistoval ještě systeacutem křesťanskeacuteho školstviacute a vzdělaacuteniacute Proto rodiče kteřiacute chtěli svyacutem synům zajistit vyššiacute vzdělaacuteniacute neměli v podstatě jinou možnost než zvolit školu podobnou těm ktereacute navštěvoval Augustin Všechny tyto uacutedaje naacutem mohou napomoci leacutepe po-chopit co všechno mělo vliv na utvaacuteřeniacute Augustinovy osobnosti a snad i zmiacuter-nit jeho přiacutesneacute sebehodnoceniacute ve Vyznaacuteniacutech Pravdou však zůstaacutevaacute že v mlaacutediacute podlehl rovněž sveacute touze po vyniknutiacute a obdivu lidiacute tedy dalšiacutemu postoji kteryacute později musel korigovat

Dvojiacute role antickeacute kultury v Augustinově životě

Antickaacute kultura však pro Augustina nikdy nebyla jen synonymem hřiacutechu a uacutepad-ku jak by se mohlo zdaacutet na zaacutekladě předchoziacutech oddiacutelů Ani po přijetiacute křesťanstviacute se tohoto dědictviacute nezřekl Naopak Řiacutemanem zůstal po celyacute život a rozvraacuteceniacute řiacuteše barbarskyacutemi kmeny hořce litoval Jeho prvniacute a snad i nejdůležitějšiacute obraacutece-niacute totiž obraacuteceniacute při němž se v devatenaacutecti letech rozhodl hledat pravdu čemuž zůstal věrnyacute po celyacute zbytek života způsobila četba knihy pohanskeacuteho autora to-tiž Ciceronův Hortensius Podobnyacute vliv měl Cicero i na způsob jakyacutem Augustin prožiacuteval a refl ektoval přaacutetelstviacute Cicero ve sveacutem dialogu O přaacutetelstviacute (De amicitia) posbiacuteral staršiacute teorie a vypracoval synteacutezu klasickeacuteho ideaacutelu přaacutetelstviacute Přaacutetelstviacute je zde defi novaacuteno jako soulad citů naacuteklonnostiacute přesvědčeniacute jako soulad ve vě-cech lidskyacutech i božskyacutech doprovaacutezenyacute vzaacutejemnou laacuteskou Dokonaleacute přaacutetelstviacute může existovat jen mezi lidmi ctnostnyacutemi ndash ti kteřiacute nadřazujiacute nad ctnost bohat-stviacute moc nebo pocty nejsou skutečneacuteho přaacutetelstviacute schopni Proto je povinnostiacute přiacutetele pomoct přiacuteteli pokud se od ctnosti začne vzdalovat13 Takoveacute přaacutetelstviacute se pak staacutevaacute jedniacutem z největšiacutech pokladů kteryacute lze ziacuteskat natolik důležityacutem že bez něj nemaacute cenu žiacutet neboť neniacute nic sladšiacuteho než miacutet přiacutetele ktereacutemu by bylo možneacute beze strachu řiacutect vše tak jako bychom to řiacutekali sobě samyacutem Kromě to-hoto partikulaacuterniacuteho přaacutetelstviacute spojujiacuteciacuteho dvě osoby znaacute již Cicero přaacutetelstviacute ke všem lidem určiteacute společnosti v tom přiacutepadě však nejde o přaacutetelstviacute v praveacutem slova smyslu ale spiacuteše o jakeacutesi společenstviacute či lidskou bliacutezkost

V naacutesledujiacuteciacutech oddiacutelech se zaměřiacuteme na dva vztahy ktereacute Augustin prožiacuteval v obdobiacute hledaacuteniacute pravdy avšak ještě před svyacutem defi nitivniacutem přiacuteklonem ke křes-ťanstviacute Pokusiacuteme se ukaacutezat nakolik v nich Augustin žil ideaacutel přaacutetelstviacute popsanyacute

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Ciceronem a nakolik ho tyto vztahy naacutesledně odkaacutezaly na nedostatečnost tohoto ideaacutelu Oba tyto vztahy majiacute společnyacute bod neudaacutevajiacute jmeacuteno ani žaacutedneacute bližšiacute ži-votniacute souřadnice osob jichž se tyacutekajiacute

Přiacutetel ze čtvrteacute knihy Vyznaacuteniacute

Přiacuteběh tohoto přaacutetelstviacute se odehraacutel již po zmiacuteněneacutem Augustinově prvniacutem bdquoobraacute-ceniacuteldquo v době kdy vyučoval reacutetoriku v rodneacute Tagastě Při jeho liacutečeniacute ponechaacutevaacute stranou nejen jmeacuteno dotyčneacute osoby ale rovněž i širšiacute vnějšiacute popis přaacutetelstviacute Sou-střeďuje se na vnitřniacute prožitky ktereacute v něm přaacutetelstviacute působilo na sveacute uacutesiliacute o spo-lečenstviacute ve všech oblastech zcela v souladu s antickyacutem ideaacutelem a zejmeacutena na svůj prožitek ztraacutety tohoto přaacutetelstviacute z něhož můžeme poznat jak velkyacute vyacuteznam pro něj mělo bdquoV rodneacutem městě jsem měl přiacutetele mně draheacuteho diacuteky shodnyacutem zaacutelibaacutem ktereacute naacutes spojovaly [hellip] Odvedl jsem ho od praveacute viacutery kterou ještě ve sveacutem mlaacutediacute nevyznaacuteval s ryzostiacute a přesvědčeniacutem a připoutal ho k zhoubneacutemu pověrečneacutemu vyacutemyslu kteryacute byl přiacutečinou slz ktereacute pro mě proleacutevala maacute mat-kaldquo Přaacutetelstviacute trvalo teprve rok když Augustinův přiacutetel onemocněl a proto-že jeho bliacutezciacute se obaacutevali rychleacute smrti byl pokřtěn v bezvědomiacute Augustin liacutečiacute jak ihned po jeho procitnutiacute usiloval zachovat přiacutetele v bdquopravděldquo manichejskeacute-ho učeniacute bdquoJakmile mohl mluvit neboť jsme k sobě byli natolik připoutaacuteni že jsem ho nikdy neopouštěl snažil jsem se v jeho očiacutech zesměšnit křest kteryacute přijal v čase kdy neužiacuteval myšleniacute ani smyslů a předpoklaacutedal jsem že se bude smaacutet se mnou On se na mě však podiacuteval zděšeně a odpověděl mi s mimořaacutednou a naacutehlou přiacutesnostiacute že pokud chci byacutet jeho přiacutetelem měl bych s niacutem přestat mluvit tiacutemto způsobemldquo Můžeme v tomto vypraacutevěniacute zahleacutednout nakolik byli oba mladiacuteci přesvědčeni o nutnosti souladu bdquove věcech božskyacutechldquo13 pro skutečneacute přaacutetelstviacute Neviacuteme však jak by se jejich přaacutetelstviacute vyviacutejelo daacutel neboť Augustinův přiacutetel brzy po teacuteto udaacutelosti zemřel

Ve Vyznaacuteniacutech naacutesleduje po zmiacutence o přiacutetelově smrti dlouheacute liacutečeniacute Augustinova žalu a jeho refl exe nad přaacutetelstviacutem ktereacute ve skutečnosti ještě pravyacutem přaacutetelstviacutem nebylo Musiacuteme si uvědomit že tyto řaacutedky Augustin psal již jako biskup někdy kolem roku 13 zatiacutemco vzpomiacutenky se vracejiacute do roku 13 Straacutenky Vyznaacuteniacute tak můžeme chaacutepat takeacute jako plod čtvrt stoletiacute refl exe a zraacuteniacute

Nejprve se podiacutevejme jak světec vzpomiacutenaacute na prožitky z mlaacutediacute bdquoŽal zahalil temnotou meacute srdce [hellip] Moje oči ho očekaacutevaly všude a když jsem ho nenaleacutezal nenaacuteviděl jsem celyacute svět protože na něm nebyl a nemohl mi řiacutect Hle přijdelsquo jako v době kdy ještě žil ale nebyl se mnou Stal jsem se zaacutehadou saacutem sobě [hellip] Omrzelost životem se ve mně spojovala se strachem ze smrti Mysliacutem že čiacutem

SALVE

viacutece jsem ho miloval tiacutem viacutece jsem nenaacuteviděl smrt a baacutel jsem se jiacute jako kruteacuteho nepřiacutetele kteryacute mně vzal přiacutetele a chystal se v meacute představivosti pozřiacutet zakraacutetko všechny lidi pokud mohl pozřiacutet tohoto meacuteho přiacutetele [hellip] Všechno budilo v meacute duši odpor dokonce i denniacute světlo a vše co nebylo on bylo pro mě smutneacute a od-porneacute vyjma naacuteřků a plaacutečeldquo13

Tyto řaacutedky vyjevujiacute kraacutesu i tragiku antickeacuteho modelu přaacutetelstviacute a mysliacutem že můžeme řiacutect že vyjevujiacute takeacute kraacutesu a tragiku Augustinovy duše v těchto letech potažmo každeacuteho člověka dostatečně hlubokeacuteho na to aby ve sveacutem životě hle-dal skutečně cenneacute a vysokeacute hodnoty avšak zaacuteroveň člověka kteryacute ještě nepo-chopil že i to nejkraacutesnějšiacute v tomto světě nemůže jeho život defi nitivně naplnit Augustin saacutem mluviacute ve Vyznaacuteniacutech podobně Ukazuje jak může smrt bliacutezkeacute osoby člověku odhalit neštěstiacute kteryacutem je život bez Boha neštěstiacute ktereacute si dřiacuteve nedokaacute-zal uvědomit bdquoAno byl jsem nešťastnyacute a nešťastnyacute je každyacute kdo je sviacuteraacuten laacuteskou k tomu co podleacutehaacute smrti Avšak tehdy když ho tryacutezniacute ztraacuteta uvědomiacute si neštěs-tiacute jehož kořistiacute byl již před touto ztraacutetouldquo1313 Augustin ukazuje i to že mu jeho viacutera přijataacute od manichejců nebyla schopnaacute přineacutest uacutetěchu bdquoAbych [svou duši] vyleacutečil musel bych ji pozvednout k Tobě Pane Chaacutepal jsem to ale nechtěl jsem a nezdaacutelo se mi to přiacuteliš užitečneacute protože jsi pro mou mysl nebyl přesvědčivyacutem a neměnnyacutem bytiacutem nebyl jsi tedy pro mě tiacutem kyacutem ve skutečnosti jsildquo13 Nezbylo mu tedy nic jineacuteho než nadaacutele hledat uacutetěchu mezi hodnotami ktereacute nabiacuteziacute tento svět Aby přemohl neustaacutele se vracejiacuteciacute vzpomiacutenku na přiacutetele znovu opustil rod-neacute město a usadil se opět v Kartaacutegu kde čas a noveacute vztahy postupně zahladily bolest bdquoČas neniacute nečinnyacute nepřechaacuteziacute zahaacutelčivě aniž by se dotyacutekal našich citů Naopak jednaacute v našiacute duši s překvapujiacuteciacute silou [hellip] Největšiacute uacutetěchu mi [však] přinaacutešeli dalšiacute přaacuteteleacute s nimiž mě pojila laacuteska k tomu co jsme milovali namiacutesto Tebeldquo13

Prozatiacutem ponechaacuteme stranou jakeacutesi širšiacute bdquoponaučeniacuteldquo ktereacute Augustin čtenaacuteři Vyznaacuteniacute na tomto miacutestě předklaacutedaacute a podiacutevaacuteme se na dalšiacute hlubokyacute a dlouho trva-jiacuteciacute vztah opět s osobou jejiacutež jmeacuteno a jakeacutekoliv bližšiacute uacutedaje jsou čtenaacuteři odepřeny Nazveme ji matkou Adeodata Augustinova syna ktereacuteho mu praacutevě tato žena porodila

Přaacutetelstviacute s Adeodatovou matkou

Prvniacute otaacutezka kterou bychom si měli položit pokud chceme uvažovat o vztahu kteryacute ovlivňoval Augustinův život zhruba čtrnaacutect let je tato lze o něm vůbec uvažovat takeacute jako o vztahu přaacutetelskeacutem nebo jej lze na zaacutekladě některyacutech Au-gustinovyacutech vyacuteroků považovat za synonymum hřiacutechu a bezuzdnosti McNama-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

ra zastaacutevaacute ve sveacute obsaacutehleacute a jinak vynikajiacuteciacute studii toto miacuteněniacute bdquo[Nebyla mezi nimi] možnaacute žaacutednaacute vyacuteměna myšlenek jelikož tato žena neměla vzdělaacuteniacute a nebyla schopnaacute sdiacutelet s Augustinem jeho intelektuaacutelniacute hledaacuteniacute pravdy Nemohla mu po-skytnout viacutece než cit a fyzickeacute uspokojeniacute Jejich jednota mohla byacutet pouze čaacutes-tečnaacuteldquo13 Tento soud by plně odpoviacutedal antickeacutemu vzoru kteryacute jsme se pokusili vyacuteše představit Domniacutevaacutem se však že tento soud zaacuteroveň odhaluje jeden z limitů antickeacuteho ideaacutelu Takoveacute pojetiacute totiž vlastně snižuje velkeacute množstviacute vztahů mezi muži a ženami v dějinaacutech a to i v raacutemci křesťanskyacutech manželstviacute na uacuteroveň čistě citoveacuteho a tělesneacuteho uspokojeniacute alespoň v přiacutepadech kdy šlo o vztahy vzděla-nyacutech mužů a jejich žen ktereacute neměly přiacutestup ke vzdělaacuteniacute a nemohly tak byacutet svyacutem mužům rovnocennyacutemi partnerkami v bdquointelektuaacutelniacutem hledaacuteniacute pravdyldquo Otaacutezka kterou nemůžeme zcela vyřešit v tomto přiacutespěvku pak zniacute takto je manželstviacute jednou z forem nebo dokonce vyacutesostnou formou lidskeacuteho přaacutetelstviacute nebo je pouze jeho formou nedokonalou a čaacutestečnou nebo s niacutem dokonce nemaacute vůbec nic společneacuteho Je nepochybnou pravdou že Augustin daacutevaacute manželstviacute a přaacute-telstviacute do souvislosti poměrně zřiacutedka a zdaacute se že existuje text kteryacute skutečně naznačuje že manželstviacute je přaacutetelstviacute čistě podřazeneacute bdquoBůh naacutem poskytuje ně-kteraacute dobra kteraacute jsou žaacutedouciacute pro sebe sama jako moudrost zdraviacute přaacutetelstviacute jinaacute kteraacute jsou nezbytnaacute k jineacutemu uacutečelu jako jsou nauka jiacutedlo naacutepoj spaacutenek manželstviacute tělesneacute spojeniacute [hellip] Pro zušlechťovaacuteniacute přaacutetelstviacute [sloužiacute] manželstviacute a tělesneacute vztahy z těchto vztahů vyplyacutevaacute pokračovaacuteniacute lidskeacuteho roduldquo13 Z takoveacute-ho pojetiacute by se však dala odvodit nejen nadřazenost přaacutetelstviacute jakožto spiacuteše du-chovniacuteho vztahu před manželstviacutem jako vztahem spiacuteše tělesnyacutem ale i možnost že by mohlo byacutet v pořaacutedku když by mezi manželi ještě neexistovalo skutečneacute přaacutetelstviacute ktereacute by se prostřednictviacutem manželstviacute a tělesnyacutech vztahů teprve budo-valo Neniacute pochyb že mnoho takovyacutech manželstviacute existovalo a pravděpodobně i existuje avšak lze takovyacute vzor považovat za ideaacutel

Ponechme tuto otaacutezku stranou a podiacutevejme se jak saacutem Augustin na straacuten-kaacutech Vyznaacuteniacute liacutečiacute svůj vztah ke sveacute družce13 Je zřejmeacute že motivace tohoto vztahu byly z jeho strany značně různorodeacute Na to poukazuje již jednou citovanyacute text

bdquoMilovat a byacutet milovaacuten se mi zdaacutelo byacutet tiacutem nejsladšiacutem a toužil jsem miacutet takeacute tělo milovaneacute osoby Takto jsem poskvrňoval přaacutetelstviacute nečistotou žaacutedostivos-ti zastiacuteral jeho zaacuteř pekelnou temnotou chliacutepnostildquo13 Předchoziacute citaci potvrzuje i kontext celeacute VI knihy Vyznaacuteniacute v niacutež Augustin mimo jineacute uvažuje o způsobu života kteryacute by mu nejleacutepe umožnil hledat pravdu Před svyacutem přiacutetelem Alipi-em se v teacuteto době snažil ospravedlnit volbu života v manželstviacute jako slučitel-nou s životem zasvěcenyacutem hledaacuteniacute pravdy Jeho volba se však nezaklaacutedala na upřiacutemneacutem přesvědčeniacute o věci sameacute jako spiacuteše na přesvědčeniacute že neniacute schopen

SALVE

žiacutet bez ženy Co je pro naše teacutema ještě důležitějšiacute je však skutečnost že mu to-lik nešlo o neschopnost odloučit se od konkreacutetniacute ženy s niacutež žil viacutece než deset let a s niacutež měl syna ale o domnělou neschopnost žiacutet zdrženlivě Uvažoval dokonce o sňatku kteryacute by byl fi nančně vyacutehodnyacute a nepřinesl vyacutedaje bdquoPak bude vhodneacute vstoupit do manželstviacute se ženou kteraacute maacute majetek takže pro mě nebude zaacutetěžiacute Zmiacuterniacute [rovněž] mou vaacutešeň Mnoziacute velciacute a přiacutekladniacute muži se [přece] dokaacutezali věnovat studiu ačkoliv žili v manželstviacuteldquo Zejmeacutena kvůli naleacutehaacuteniacute matky kte-raacute se domniacutevala že se Augustin řaacutedně oženiacute přijme křest a povede spořaacutedanyacute život se nakonec pro manželstviacute opravdu rozhodl Ne však se svou družkou nyacutebrž s neznaacutemou diacutevkou jiacutež ještě chyběly dva roky do věku kdy bylo možneacute do manželstviacute vstoupit13 Zasnoubeniacute ovšem znamenalo nutnost propustit druž-ku jakožto překaacutežku řaacutedneacuteho manželstviacute Tato epizoda snad viacutece než všech-ny ostatniacute vyjadřuje rozporuplnost Augustinova vztahu k teacuteto ženě Na jednu stranu se odhodlaacute k jejiacutemu propuštěniacute na druhou stranu piacuteše bdquoMeacute srdce ktereacute k niacute bylo pevně připoutaneacute bylo bolestně zraněno a dlouho krvaacutecelo Ona se mezitiacutem vraacutetila do Afriky a učinila slib že již nikdy nebude patřit jineacutemu muži a zanechala mi syna kteryacute se naacutem narodil [hellip] Otevřenaacute raacutena způsobenaacute odloučeniacutem od meacute předchoziacute družky se nehojila naopak po prvniacutech chviacuteliacutech palčiveacute bolesti začala hnisat takže maacute bolest sice nebyla tak prudkaacute měl jsem však menšiacute naději na vyleacutečeniacuteldquo

Podobně jako po smrti přiacutetele o němž byla řeč v předchoziacutem oddiacutele hledal Augustin uacutetěchu v dalšiacutech přaacutetelstviacutech snažil se tentokraacutet ne zcela uacutespěšně pře-hlušit bolest z odloučeniacute od ženy prostřednictviacutem dalšiacute ženy dokud by neuply-nula leacuteta kteraacute dělila jeho snoubenku od věku v němž mohla vstoupit do man-želstviacute

Vraťme se nyniacute k otaacutezce kterou jsme si položili na začaacutetku teacuteto kapitoly šlo ve vztahu k nejmenovaneacute ženě matce Adeodata o skutečneacute přaacutetelstviacute Domniacute-vaacutem se že ano i když o přaacutetelstviacute velmi nedokonaleacute Nikoli však z důvodu ne-dostatku společnyacutech idejiacute ktereacute by tyto dva mladeacute lidi spojovaly Ze změti citů a myšlenek ktereacute Augustin liacutečiacute a jimiž žil v posledniacutech letech tohoto vztahu mů-žeme usuzovat že ještě nebyl bdquovyššiacute uacuterovněldquo přaacutetelstviacute schopen a to i přesto že po niacute nesmiacuterně toužil Zdaacute se že chtěl přiacuteliš vlastnit druhou osobu přiacuteliš jejiacutem prostřednictviacutem opaacutejet štěstiacutem saacutem sebe bez toho aby byl saacutem schopen plně se darovat Domniacutevaacutem se že ze stejneacuteho důvodu byl dlouho neuacutespěšnyacute i v hledaacuteniacute pravdy ktereacute bylo přiacuteliš teoretickeacute bez vztahu k životu bez vědomiacute že pravdu třeba jen čaacutestečnou je třeba den po dni uskutečňovat Pokud by tomu tak nebylo mohl by uvažovat o zapuzeniacute milovaneacute osoby a fi nančně vyacutehodneacutem sňatku kteryacute by mu bdquoumožnil hledat pravduldquo

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Augustinova reflexe jeho životniacutech ztraacutet

Ukaacutezali jsme přiacuteklad dvou vyacuteznamnyacutech přaacutetelskyacutech vztahů ktereacute pro Augustina skončily tragicky Jak ještě uvidiacuteme celyacute jeho život je poznamenaacuten jistou tragič-nostiacute a ustavičnyacutem ztraacuteceniacutem toho co pro něj bylo nejcennějšiacute Tyto udaacutelosti však měly mimořaacutednou důležitost pro Augustinův duchovniacute růst Jeho velikost se projevuje v tom že je dokaacutezal refl ektovat a integrovat do života Podiacutevejme se nyniacute na refl exi těchto ztraacutet kterou zařazuje ve Vyznaacuteniacutech praacutevě za oddiacutel v němž pojednaacutevaacute o smrti draheacuteho přiacutetele abychom mohli vniacutemat jejich odraz a změně-nyacute způsob prožiacutevaacuteniacute v době po defi nitivniacutem obraacuteceniacute

bdquoŠťasten kdo miluje Tebe přiacutetele v Tobě a nepřiacutetele kvůli Toběldquo Tuto kraacutet-kou větu snad můžeme považovat za implicitniacute rozvedeniacute biblickeacuteho dvojiacuteho přikaacutezaacuteniacute laacutesky (Mt 13ndash13) Laacuteska k Bohu zůstaacutevaacute na prvniacutem miacutestě laacuteska k bližniacutemu nabyacutevaacute dvojiacute podoby jednak jako lidskeacute přaacutetelstviacute pozvednuteacute a spo-luutvaacuteřeneacute Božiacute milostiacute jednak jako nadpřirozenyacute vztah k odpůrcům zaklaacutedajiacuteciacute se v Kristově laacutesce Je zřejmeacute že pro Augustina může bdquopřiacutetelldquo znamenat dvojiacute jednak skutečně bliacutezkeacuteho člověka jednak obecně bdquopřaacutetele pravdyldquo tedy zejmeacutena křesťany Zůstaňme zatiacutem u prvniacute možnosti To co Augustina v jeho životě toli-kraacutet bolestně zasaacutehlo byla nutnost odloučeniacute od přiacutetele Řešeniacute tohoto probleacutemu nachaacuteziacute až tehdy když přijme a pochopiacute Božiacute neměnnost a věčnost a zaacuteroveň se smiacuteřiacute s pomiacutejivostiacute pozemskyacutech kraacutes a nedostatečnou kapacitou smysloveacute straacutenky člověka kteraacute nedokaacuteže skutečnou kraacutesu plně pojmout bdquoLidskaacute duše se obraciacute sem a tam avšak ať je člověk zaměřen na cokoliv mimo Tebe je spoutaacuten bolestiacute ačkoliv je zaměřen na kraacutesu kteraacute je vnějšiacute Tobě i jemu sameacutemu Neexistovalo by však nic kraacutesneacuteho pokud by nevychaacutezelo z Tebe Vše se rodiacute a zanikaacute [hellip] Čiacutem rychleji se vyviacutejiacute k bytiacute tiacutem rychleji směřuje k nebytiacute To je ohraničeniacute [veškereacute-ho stvořeniacute] ktereacute jsi mu dal Ty protože každeacute stvořeniacute je jen čaacutestiacute skutečnosti kteraacute neexistuje celaacute naraacutezldquo13 Duše kteraacute se naplňuje jen stvořeniacutem se tak staacutevaacute praacutezdnou neboť toto ji naplnit nemůže Augustin ji proto volaacute zpět bdquoNebuď praacutezdnaacute maacute duše Neohlušuj sluch sveacuteho srdce povykem svyacutech praacutezdnyacutech tužeb Poslouchej samo Slovo tě volaacute aby ses vraacutetila Miacutesto neotřesitelneacuteho klidu je tam kde laacuteska neznaacute opuštěniacute [hellip] Zde však vše pomine dalšiacute bude naacutesledovat a tak se postupně utvaacuteřiacute svět nižšiacutech skutečnostiacute [hellip] Zkaženaacute [duše] proč naacutesle-duješ sveacute tělo Nemělo by naopak ono naacutesledovat tebe kteraacute ses obraacutetila Vše co vniacutemaacuteš prostřednictviacutem svyacutech smyslů je jen čaacutestečneacute ale neznaacuteš celek ačkoli ti i jeho čaacutesti působiacute potěšeniacute [hellip] Pokud se ti liacutebiacute těla chval za ně Boha obrať svou laacutesku k jejich Tvůrci aby ses mu nezneliacutebila zaliacutebeniacutem ve věcech Pokud se ti liacutebiacute duše miluj je v Bohu neboť i ony jsou proměnliveacute avšak v něm jsou

SALVE

ukotveny natrvalo zatiacutemco jinde by pominuly [hellip] Zůstaňte v Bohu a zůstanete pevniacute Odpočiacutevejte v něm a naleznete odpočinek [hellip] Dobro ktereacute milujete po-chaacuteziacute od něj avšak pouze pokud k němu takeacute směřuje je dobreacute a liacutebezneacute Avšak spravedlivě se stane hořkyacutem když se opustiacute Tvůrce a miluje se nespravedlivě to co od něj pochaacuteziacuteldquo

Živeacute zakoušeniacute nenaplněnosti života prostřednictviacutem všeho stvořeneacuteho ktereacute v hojnosti užiacuteval včetně nejvyššiacutech pozemskyacutech hodnot laacutesky a přaacutetelstviacute přived-lo Augustina k vědomiacute absolutniacute hodnoty viacutery a života v Bohu Pro něj naprosto typickyacute je však fakt že tato bolestnaacute zkušenost a poměrně ostraacute kritika přilnutiacute k pozemskyacutem hodnotaacutem neznamenaacute opuštěniacute těchto hodnot podobně jako kri-tika klasickeacuteho vzdělaacuteniacute neznamenala jeho zavrhnutiacute O přaacutetelstviacute to platiacute dvoj-naacutesob Augustin se nikdy nestal poustevniacutekem Po sveacutem obraacuteceniacute se obklopil přaacuteteli na statku Cassiciacum kde učinil svou prvniacute zkušenost s komunitniacutem ži-votem Kvůli hledaacuteniacute vhodneacuteho miacutesta pro svou komunitu navštiacutevil sveacute budouciacute biskupskeacute siacutedlo Hippo kde byl pod naacutetlakem lidu vysvěcen na kněze z touhy po společneacutem životě změnil sveacute biskupskeacute siacutedlo v klaacutešter vyacuteznam slova monachos vysvětloval tiacutemto způsobem ač pochaacuteziacute od monos neodkazuje k samotě ale zna-menaacute jednomyslnost a naraacutežiacute na nelpěniacute srdce což je nutneacute pro všechny kteřiacute toužiacute po společneacutem životě

Co se však zdaacute byacutet zvlaacuteště mimořaacutedneacute je jakeacutesi vtaženiacute druhyacutech osob do roz-hodujiacuteciacutech etap jeho cesty za Bohem Maacuteme na mysli přiacutetele Alipia s niacutemž prožil vrchol sveacuteho obraacuteceniacute a matku Moniku kteraacute se podiacutelela na mystickeacutem vzletu v Ostii Jednalo se o osoby důležiteacute pro celyacute vyacutevoj Augustinova života Alespoň na vztah k Monice se proto podiacutevaacuteme bliacuteže

Monika

Když uvažujeme o vztaziacutech mezi rodiči a dětmi nejsme zvykliacute nazyacutevat je přaacute-telstviacutem Avšak vztah Augustina a jeho matky Moniky si minimaacutelně v posled-niacutech letech Moničina života tento titul jistě zasloužiacute Pro Augustina nebyla jeho matka pouze tou kteraacute ho přivedla na svět popřiacutepadě na pokraj dospělosti na němž by se jejich cesty viacutece či meacuteně rozdělily Monika byla takeacute Augustinovou duchovniacute matkou jejiacutemuž vlivu Augustin připisuje sveacute obraacuteceniacute a nalezeniacute ces-ty a společniciacute na cestě za Bohem bdquo[Maacute matka] mě tělem porodila pro časnyacute svět a srdcem abych se zrodil pro život věčnyacuteldquo Podiacutevaacuteme se na některeacute kliacutečo-veacute momenty jejich vztahu ktereacute naacutem pomohou pochopit hloubku jejich přaacutetel-stviacute v kraacutetkeacutem obdobiacute mezi Augustinovyacutem defi nitivniacutem obraacuteceniacutem a Moničinousmrtiacute13

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Augustin je přesvědčen že by se nestal tiacutem kyacutem se stal bez pomoci sveacute mat-ky Toteacutež však platiacute i naopak Monika by se nestala tiacutem čiacutem se stala kdyby nebylo Augustina Ne ani tak diacuteky uacutečasti na fi lozofi ckyacutech rozpravaacutech ktereacute Au-gustin po sveacutem obraacuteceniacute vedl na Cassiciacu neboť jejichž řešeniacute většinou již předem intuitivně znala jako spiacuteše diacuteky mnohaleteacutemu modlitebniacutemu uacutesiliacute o sy-novo obraacuteceniacute duchovniacute zkušenosti s niacutem spojeneacute a postupneacutemu očišťovaacuteniacute a pozvedaacutevaacuteniacute čistě přirozeneacute mateřskeacute laacutesky k laacutesce nadpřirozeneacute Můžeme řiacutect že nakolik Augustin na některyacutech miacutestech snižuje vyacuteznam rodinneacuteho života jako cesty ke svatosti v obraze sveacute matky kteryacute vykresluje předevšiacutem ve Vyznaacuteniacutech popisuje přiacuteklad ženy kteraacute se životem v manželstviacute peacutečiacute o manžela a syna po-světila

V obdobiacute dětstviacute nevybočoval vztah matky a syna z běžnyacutech vztahů tohoto typu Monika se pochopitelně snažila vštiacutepit synovi to co sama žila tedy viacuteru a jejiacute projev ndash modlitbu Toto obdobiacute však nebylo dlouheacute Již po dokončeniacute zaacute-kladniacutech studiiacute v rodneacute Tagastě odešel studovat gramatiku do Madaury vzdaacuteleneacute dvacet pět kilometrů Od teacuteto doby se pro Moniku staacutevaacute jeho intelektuaacutelniacute svět

bdquozakaacutezanyacutem uacutezemiacutemldquo Po křesťanskeacute vyacutechově z dětstviacute ho nyniacute začiacutenaacute zaacutesadniacutem způsobem ovlivňovat pohanskaacute kultura Ještě těžšiacute obdobiacute zřejmě pro Moniku začalo v již zmiňovaneacute době kdy Augustin začal objevovat kouzlo tělesneacute rozko-še A tehdy rovněž poprveacute vidiacuteme alespoň podle pozdějšiacuteho Augustinova přiacutesneacute-ho posouzeniacute ve Vyznaacuteniacutech Moniku rozdvojenou mezi touhou po synově řaacutedneacutem křesťanskeacutem životě na jedneacute straně a světskou karieacuterou na druheacute O obojiacutem svěd-čiacute Vyznaacuteniacute bdquoŽaacutedala mě [hellip] abych se zdržel smilstva a předevšiacutem cizoložstviacute Jaacute to však považoval za ženskeacute poviacutedačky ktereacute bych se styděl uposlechnoutldquo Ve stej-neacutem čase se však obaacutevala že by přiacutepadneacute řaacutedneacute manželstviacute Augustinovi znemož-nilo pokračovaacuteniacute ve studiu na němž oběma rodičům zaacuteleželo jak naznačuje již jednou citovanyacute text bdquoMoji rodiče se nesnažili potlačit tento paacuted prostřednictviacutem manželstviacute zajiacutemali se pouze o to abych se naučil komponovat nejlepšiacute řeči a viacute-tězit prostřednictviacutem liacutebivyacutech slovldquo O něco daacutele však poznamenaacutevaacute že toto byl spiacuteše zaacutejem otce zatiacutemco matka bdquose domniacutevala že kulturniacute formace kterou jsem tehdy přijiacutemal mi nejen nezpůsobiacute žaacutednou uacutejmu ale naopak mi nakonec pomů-že dospět k Toběldquo13 Vrchol rozděleniacute matky a syna přišel zřejmě někdy v obdobiacute jeho přilnutiacute k sektě manichejců V teacuteto době ho dokonce odmiacutetala přijiacutemat do domu jak naznačuje saacutem Augustin když tvrdiacute že později znovu bdquopřipustila že bude žiacutet v meacute bliacutezkosti a sdiacutelet se mnou stejnyacute stůl což předtiacutem zavrhla z odporu k meacutemu rouhaveacutemu způsobu životaldquo

Toto noveacute sbliacuteženiacute však zaacutevisiacute na Božiacutem zaacutesahu kteryacute snad můžeme chaacutepat jako odpověď na modlitby ktereacute Monika ustavičně vysiacutelala k Bohu a na laacutesku

SALVE

kterou k Augustinovi chovala a snad i jako korekci tvrdeacuteho postoje kteryacute vůči synovu sektaacuteřstviacute zvolila Jednaacute se o znaacutemyacute prorockyacute sen v němž jiacute bylo naznače-no že Augustin nakonec dospěje tam kde se nachaacutezela ona sama Muselo však uplynout ještě devět let než se zmiacuteněnyacute přiacuteslib naplnil Byla to leacuteta v nichž Mo-nika pokračovala ve svyacutech modlitbaacutech a hledala přiacuteležitost jak Augustina přiveacutest k obraacuteceniacute

Během teacuteto doby prožila ještě jednu udaacutelost kteraacute ji znovu ubezpečila o klad-neacutem vyacutesledku jejiacutech snah Žaacutedala nejmenovaneacuteho biskupa kdysi rovněž stou-pence manichejskeacute sekty aby s Augustinem promluvil a vyvraacutetil jeho omyl Ten pochopil že Augustin ještě neniacute na podobnou debatu zralyacute a naviacutec byl zřejmě informovaacuten že po pravdě vroucně toužiacute Poradil proto Monice bdquoNech ho byacutet tam kde je Modli se jen za něj k Paacutenu Prostřednictviacutem sveacute četby objeviacute saacutem kde je jeho omyl a jak velkaacute je jeho bezbožnostldquo Když Monika i nadaacutele naleacute-hala okřikl ji bdquoJdi buď v pokoji Neniacute možneacute aby byl syn tolika slz zatracenldquo Monika přijala tato slova jako by jiacute byla seslaacutena z nebe a často to Augustinovi připomiacutenala

Oba momenty ukazujiacute jakyacutem způsobem Bůh vedl tuto ženu ať již saacutem či pro-střednictviacutem svyacutech služebniacuteků k důvěře že jeho milost viacutetěziacute a zaacuteroveň ji inspi-roval ke spolupraacuteci s touto milostiacute kteraacute maacute prvotniacute důležitost a iniciativu

Podiacutevejme se ještě na jednu udaacutelost kteraacute ukazuje hlubokyacute vztah matky a syna již před jeho obraacuteceniacutem a zaacuteroveň naznačuje jak i Moničina laacuteska musela do-zraacutevat a byacutet očišťovaacutena V devětadvaceti letech kdy již Augustina nepřesvědčo-val manicheismus a byl rozladěn nekaacutezniacute svyacutech studentů v Kartaacutegu se rozhodlpro opuštěniacute Afriky a pro přesun do Řiacutema kde hodlal pokračovat ve vyacuteuce reacute-toriky Monika však bdquohořce plakala a šla za mnou až k moři Nutila mě abych se vraacutetil nebo ji nechal odjet společně se mnou Podvedl jsem ji když jsem jiacute vysvětloval že zde musiacutem byacutet abych nenechal samotneacuteho jednoho přiacutetele kteryacute čekal až se zvedne viacutetr [hellip] S naacutemahou jsem ji přesvědčil aby když se nechce vraacutetit beze mne straacutevila alespoň noc v kapli zasvěceneacute blaženeacutemu Cypriaacutenovi bliacutezkeacute miacutestu kde byla loď Tuto noc jsem tajně odjel zatiacutemco ona zůstala pla-kala a modlila seldquo I v teacuteto udaacutelosti ndash ač zaacuteroveň vyznaacutevaacute že mu byl odpuš-těn i podvod a opuštěniacute matky že si tedy je vědom sveacuteho hřiacutechu ndash vidiacute později Augustin projev Božiacuteho vedeniacute jak pro sebe tak pro svou matku bdquoVedl jsi mě pryč od niacute abys mi dal zviacutetězit nad myacutemi vaacutešněmi prostřednictviacutem samotnyacutech těchto vaacutešniacute a takeacute abys v niacute potrestal zaslouženyacutem utrpeniacutem jejiacute přiacutelišnou laacutes-ku ke mně Ona mě toužila miacutet nabliacutezku tak jako každaacute matka avšak mnohem viacutece než je běžneacute a nevěděla že jiacute v meacute nepřiacutetomnosti připravuješ mnohem většiacute radosti Nevěděla to a proto plakala a nařiacutekalaldquo Moničino jednaacuteniacute a Božiacute

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

bdquotrestldquo jako by odraacutežely Augustinovy prožitky po ztraacutetě milovanyacutech osob a Božiacute jednaacuteniacute s niacutem Augustin zřejmě zdědil po rodičiacutech tuto mimořaacutednou až přehna-nou citlivost a nevědomou snahu přivlastňovat si milovaneacute osoby kteraacute jemu i Monice přinesla nesmiacuterneacute utrpeniacute Podobnou citlivost však zřejmě projevovala i vůči Božiacutem vyacutezvaacutem a tak mu po mnoha strastech napomohla i ke konečneacutemu dosaženiacute svatosti

V předchoziacutem oddiacutele jako bychom viděli jen jednostrannyacute vztah mateřskeacute laacutes-ky z Augustinovy strany neopětovanyacute Avšak světec naacutem zanechal i některaacute vy-jaacutedřeniacute kteraacute jednoznačně dosvědčujiacute i jeho vřelyacute vztah k matce McNamara se domniacutevaacute že to byl saacutem Augustin kteryacute Moniku pozval k sobě do Itaacutelie kraacutetce po sveacutem přesiacutedleniacute z Řiacutema do Milaacutena kde našel rovněž ekonomickeacute zabezpeče-niacute Mnohem evidentnějšiacute jsou však udaacutelosti těsně naacutesledujiacuteciacute po Augustinově obraacuteceniacute V VIII knize Vyznaacuteniacute liacutečiacute bdquohodinu obraacuteceniacuteldquo Monika byla prvniacute kdo se o něm dozvěděla bdquoIhned jsme se odebrali13 k meacute matce a oznaacutemili jsme jiacute rozhodnutiacute ktereacute jsme učinili zaradovala se a když jsme jiacute pověděli jak se celaacute věc seběhla zajaacutesala a dobrořečila Tobě kteryacute můžeš učinit mnohem viacutec než oč prosiacuteme nebo žaacutedaacutemeldquo Bezprostředně po tomto obraacuteceniacute se Augustin odebral s přaacuteteli na statek Cassiciacum kde se připravoval na křest a zaacuteroveň pokračoval ve fi lozofi ckeacutem hledaacuteniacute Monika byla jedinaacute žena na statku Augustin se staral o to aby měla možnost uacutečastnit se fi lozofi ckyacutech diskuziacute neboť si cenil jejiacutech vhle-dů ziacuteskanyacutech leacutety praxe křesťanskeacuteho života Mezi uacutečastniacuteky diskuze o podstatě blaženosti ji uvaacutediacute jako prvniacute bdquoUacutečastnili se na prvniacutem miacutestě moje matka jiacutež jak věřiacutem vděčiacutem za vše čiacutem žiji [hellip]ldquo Když opravila jeden chybnyacute zaacutevěr ke ktereacutemu uacutečastniacuteci dialogu došli Augustin jiacute nevaacutehal připsat dokonalou znalost fi lozofi e bdquoMoje matko jistě jsi dosaacutehla vrcholu fi lozofi e Chyběla ti zajisteacute [jen] terminologie aby ses vyjaacutedřila jako Tulius [hellip] [Ciceronova] slova se shodovala s takovou přesnostiacute s jejiacutemi že jsem zapomněl na jejiacute pohlaviacute a považoval jsem ji za vynikajiacuteciacuteho poradce v našem středu Nakolik jsem mohl snažil jsem se po-chopit z jakeacuteho nadlidskeacuteho zdroje pochaacutezela jejiacute slovaldquo

V tomto obdobiacute již došlo mezi matkou a synem k naplněniacute vyacuteše zmiacuteněneacuteho antickeacuteho ideaacutelu přaacutetelstviacute kteryacute zahrnoval shodu ve věcech božskyacutech i lidskyacutech i vzaacutejemneacute obohacovaacuteniacute Byl naviacutec pozvednut modlitbou milostiacute a dlouholetyacutem zraacuteniacutem do nadpřirozeneacute roviny

Za vyvrcholeniacute tohoto vztahu založeneacuteho již nyniacute plně v Bohu lze jednoznač-ně považovat společnyacute mystickyacute zaacutežitek obou světců v Ostii nad berou Ode-hraacutel se již po Augustinově křtu v očekaacutevaacuteniacute naacutevratu do Afriky kde hodlali po-kračovat v komunitniacutem životě Na tomto miacutestě se nebudeme pouštět do rozboru udaacutelosti Připomeneme jen vrcholnyacute bod důležityacute pro naše teacutema bdquo[Společně]

13SALVE

jsme překročili i sveacute duše abychom se osvěžili v krajině nevyčerpatelneacute hojnosti kde věčně paseš Izraele na pastvině pravdy kde životem je Moudrost [hellip] [ve ktereacute] neniacute minulost ani budoucnost jen pouheacute Bytiacute neboť [tato Moudrost] je věčnaacute zatiacutemco minuleacute a budouciacute věčneacute neniacuteldquo Domniacutevaacutem se že tato zkušenost uacutezce souvisiacute s naacuteslednyacutem životem obou světců Moničin již byl velmi kraacutetkyacute Udaacute-lost se pro ni stala bezprostředniacute přiacutepravou na vstup do věčnosti V naacutevaznosti na Augustinovo obraacuteceniacute prohlašuje že jejiacute mise na tomto světě již skončila Pro Augustina byla mimo jineacute přiacutepravou na jejiacute smrt dalšiacute velkou ztraacutetu tentokraacutet nejhlubšiacuteho vztahu kteryacute kdy prožiacuteval i na budouciacute uacutelohu pastyacuteře jehož nej-dražšiacute duchovniacute synoveacute s nimiž žil v jedneacute komunitě se budou postupně staacutevat biskupy viacutece či meacuteně vzdaacutelenyacutech ciacuterkviacute

Smrt Moniky Augustina hluboce zasaacutehla Přiacuteklon ke křesťanstviacute ho neučinil necitlivyacutem bdquoCo bylo to co mi uvnitř působilo těžkou bolest když ne toto zra-něniacute pochaacutezejiacuteciacute z naacutehleacuteho roztrženiacute naacutem tak draheacuteho společneacuteho života [hellip] Vraacutetil jsem se ke svyacutem staryacutem myšlenkaacutem na tvou služebnici [hellip] Takto zba-ven jejiacute přiacutetomnosti mě znenadaacuteniacute přepadla touha plakat před tvou tvaacuteřiacute pro ni a za ni pro mě a za mě Ponechal jsem slzaacutem volnost steacutekat jak se jim zachtě-loldquo

Augustin si z těchto okamžiků odnaacutešiacute poučeniacute že ani jako křesťan neniacute scho-pen svůj život plně kontrolovat a nepodleacutehat bolesti a smutku i vědomiacute že Bůh člověka někdy v tomto smutku ponechaacutevaacute bdquoModlil jsem se jak jsem jen mohl [hellip] abys uzdravil mou bolest Nevyslyšels mě věřiacutem že proto abys vštiacutepil do meacute paměti [hellip] jak silnyacutem poutem svazuje jakyacutekoliv zvyk takeacute duši kteraacute se již živiacute slovem ktereacute neklameldquo

Nedlouho po svateacute Monice umiacuteraacute takeacute Augustinův jedinyacute syn Adeodatus13 Augustin tak v průběhu několika let ztratil sveacute nejbližšiacute družku syna a matku McNamara shrnuje zaacutevěry staršiacutech autorů kteřiacute o těchto těžkyacutech chviacuteliacutech jeho života uvažovali bdquoNěkteřiacute autoři věřili že kvůli těmto rozděleniacutem a zvlaacuteště Mo-ničinou smrtiacute zemřela i v Augustinovi nejlepšiacute čaacutest jeho duše Předpoklaacutedalo se že když byl z jeho duše jednou provždy vymazaacuten tento čistyacute a něžnyacute vliv zatvrdil se a v době sveacute biskupskeacute služby jednal s extreacutemniacute rigiditou a přiacutesnostiacuteldquo Sama autorka považuje tento soud za čaacutestečně pravdivyacute avšak přehnanyacute Jisteacute je však dvojiacute Augustin se ani po smrti či rozchodu se svyacutemi nejbližšiacutemi nestal do sebe uzavřenyacutem zatrpklyacutem samotaacuteřem Teacutema partikulaacuterniacutech přaacutetelstviacute však ustupuje poněkud do pozadiacute naopak na vyacuteznamu nabyacutevaacute teacutema všezahrnujiacuteciacute laacutesky a urči-taacute skepse k možnosti dosaženiacute blaženosti na tomto světě Alespoň v kraacutetkosti se zmiňme ještě o tomto obdobiacute ktereacute můžeme identifi kovat s dobou naacutesledujiacuteciacute po kněžskeacutem a zejmeacutena biskupskeacutem svěceniacute

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Rozšiacuteřeniacute obzoru

Jak jsme ukaacutezali Augustin se od mlaacutediacute věnoval studiu a hledaacuteniacute pravdy Byl to svět do nějž měl přiacutestup omezenyacute okruh osob a můžeme řiacutect že většina Augus-tinovyacutech přaacutetel se rekrutovala z tohoto okruhu V jeho době bylo naprosto běž-neacute že vzdělanci obyčejnyacutemi lidmi viacutece či meacuteně vědomě pohrdali Před konverziacute ale ani bezprostředně po niacute Augustina prostiacute nevzdělaniacute lideacute nijak nepřitahovali Teprve po přijetiacute svěceniacute skrze ktereacute přijal zodpovědnost za všechny sociaacutelniacute vrstvy se začal utvaacuteřet jeho vztah k lidu kteryacute mu musel byacutet po lidskeacute straacutence dost vzdaacutelenyacute pokud šlo o věřiacuteciacute v Hippo jednalo se ponejviacutece o lidi mimořaacutedně prosteacute kteřiacute často sveacute naacuteboženstviacute nepraktikovali I ti kteřiacute do kostela chodi-li se nebaacuteli vyjaacutedřit hlasitě svůj nesouhlas během samotnyacutech kaacutezaacuteniacute napřiacuteklad když biskup kritizoval jejich způsob manželskeacuteho soužitiacute Povinnosti spojeneacute s biskupskou službou mu naviacutec nedovolovaly věnovat tolik času fi lozofi ckyacutem a teologickyacutem studiiacutem ani partikulaacuterniacutem přaacutetelstviacutem tedy věcem ktereacute mu do teacute doby byly ze všeho nejdražšiacute Pastyacuteřskaacute laacuteska se projevovala nadřazovaacuteniacutem služby nad přaacutetelstviacute kteraacute opouštěl s pohledem upřenyacutem k věčnosti kde věřil v trvaleacute společenstviacute se svyacutemi přaacuteteli Jeho postoj hezky vyjadřuje dopis Novato-vi ktereacutemu sděluje že k němu nemůže poslat jaacutehna Luccila Novatova rodneacuteho bratra ktereacuteho nutně potřebuje pro jeho znalost punštiny Součaacutestiacute odmiacutetnutiacute je i poučeniacute o laacutesce k ciacuterkvi kterou ukazuje na přiacutekladu sveacuteho přaacutetelstviacute se Severiem svyacutem druhem již od školniacutech let bdquoKdyž budeš Ty saacutem povinen postraacutedat jednoho z Tvyacutech nejdražšiacutech a nejmilovanějšiacutech synů tehdy pochopiacuteš [hellip] bolest kterou mi působiacute že nemohu byacutet v bliacutezkosti některyacutech svyacutech přaacutetel s nimiž mě vaacuteže nej-bližšiacute přaacutetelstviacute [hellip] Ač jsi uacutezce vaacutezaacuten ke sveacutemu bratrovi přece ne viacutece než jsme navzaacutejem spojeni jaacute a můj bratr Severius Přesto viacuteš jak zřiacutedka se přihodiacute že se s niacutem mohu setkat A to ne z meacute nebo jeho vůle nyacutebrž pro potřeby ciacuterkve ktereacute nadřazujeme potřebaacutem tohoto času s pohledem upřenyacutem k budouciacutemu životu v ktereacutem spolu budeme nerozlučně O kolik většiacute odevzdanost musiacuteš tedy miacutet pro dobro teacuteže ciacuterkve Ty a snaacutešet odloučeniacute od sveacuteho bratra s niacutemž okoušiacuteš pokrm Paacuteně kratšiacute dobu než jaacute se svyacutem nejdražšiacutem Severiem [hellip] Nyniacute se nestyacutekaacuteme viacutece než jen občas prostřednictviacutem kraacutetkyacutech dopisůldquo

Dalšiacutem důrazem kteryacute přinaacutešiacute Augustinův způsob prožiacutevaacuteniacute křesťanstviacute a jeho biskupskaacute služba pro pojetiacute přaacutetelstviacute je nutnost přivaacutedět přaacutetele ke Kristu Na-vraciacuteme se tak k citaci z listu Probě kterou jsme započali tento přiacutespěvek a kte-rou jsme sliacutebili doplnit Zdaacutelo se že podle tohoto uacuteryvku by přiacutetomnost či nepřiacute-tomnost dobryacutech přaacutetel vlastně rozhodovala o kvalitě života V dalšiacute čaacutesti listu však Augustin poněkud zmiacuterňuje toto tvrzeniacute a ukazuje že i přaacutetelstviacute maacute v po-

SALVE

sledku hodnotu natolik nakolik přivaacutediacute ke Kristu bdquoDuše se nemůže považovat za zdravou pokud nedaacutevaacute přednost věčnyacutem hodnotaacutem před časnyacutemi Proto neniacute užitečneacute žiacutet v čase než pro ziacuteskaacuteniacute zaacutesluh ktereacute naacutes přivedou k životu věčneacutemu Proto jakeacutekoliv dobro ktereacute je vhodně žaacutedaacuteno musiacute byacutet vztaženo k životu kte-ryacute se žije v Bohu a s Bohem Jestliže totiž milujeme Boha milujeme v něm i naacutes sameacute a v souladu s druhyacutem přikaacutezaacuteniacutem opravdově milujeme i sveacuteho bližniacuteho jako sebe sama To však pouze tehdy když se ho snažiacuteme přiveacutest nakolik na naacutes zaacuteležiacute k podobneacute laacutesce k Bohuldquo Augustin nevaacutehal aplikovat pravidlo o přaacutetelstviacute jako o bdquopouheacutemldquo prostředku na cestě k Bohu ve sveacutem životě a ukončit tak přaacutetelstviacute či vztahy ktereacute tento uacutečel nemohly splňovat ač pro něj takovyacute krok byl vždy bolestnyacute Přerušil napřiacuteklad několik přaacutetelstviacute s těmi ktereacute v mlaacutediacute přivedl do manichejskeacute sekty a kteřiacute ho později nebyli ochotni naacutesledovat na cestě katolickeacute viacutery S jedniacutem z nich Fortunatem se dokonce střetl ve veřejneacute disputaci V teacute sice obstaacutel znamenalo to však jeho posledniacute setkaacuteniacute s druhem z mlaacutediacute bdquoFortunatus zcela zahanben odjel z Hippo a viacutece se sem již nevraacutetil Tak byl diacuteky muži Božiacute-mu vyhnaacuten tento omyl z dušiacute všech kteřiacute byli přiacutetomni i těch kteřiacute byli nepřiacute-tomni ale dozvěděli se co se stalo Byla však potvrzena katolickaacute viacutera a posiacutelena pravdivost jejiacute naukyldquo

Přaacutetelstviacute s Bohem

Nestaacutelost časovaacute omezenost a častaacute nutnost odloučeniacute ktereacute postihujiacute přaacutetelstviacute mezi lidmi nebyly jedinyacutemi důvody ktereacute Augustinovi ukazovaly jejich relativniacute hodnotu Byl si rovněž vědom nemožnosti pochopit do hloubky srdce druheacuteho člověka a nemožnost nechat druheacuteho plně vstoupit do vlastniacuteho srdce Tuto prav-du si uvědomil již v době bolestneacuteho hledaacuteniacute pravdy v měsiacuteciacutech deziluze z mani-cheismu bdquoHorečně jsem hledal původ zla Jakeacute utrpeniacute proto co se rodilo v meacutem srdci jakeacute naacuteřky Bože můj Ty jsi zde však byl abys je vyslyšel jen jaacute jsem to ne-věděl Když jsem v mlčeniacute hledal hlasiteacute byly před tebou naacuteřky meacuteho srdce kte-reacute stoupaly k tveacutemu milosrdenstviacute Ty jsi znal meacute utrpeniacute z lidiacute však nikdo Jen malou čaacutest myacutech muk jsem vyjevoval svyacutem nejbližšiacutem přaacutetelům Ale mohli vůbec slyšet křik meacuteho ducha když nestačil čas ani slova k jeho vyjaacutedřeniacute Avšak veš-kereacute steacutenaacuteniacute meacuteho srdce pronikalo k tveacutemu sluchuldquo Zkušenosti jako tyto zřej-mě staacutely u kořenů nejen pojetiacute přaacutetelstviacute v Bohu o ktereacutem jsme až do teacuteto doby uvažovali ale takeacute toho co bychom mohli nazvat přaacutetelstviacute s Bohem Augustin ukazuje že Bůh saacutem si voliacute sveacute přaacutetele se kteryacutemi se děliacute o svou moudrost a daacutevaacute na niacute podiacutel Protože Bůh přebyacutevaacute v duši každeacuteho člověka je možneacute s niacutem zde přebyacutevat a tak jakyacutemsi způsobem překonat bolest kterou působiacute nutneacute odlouče-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

niacute od přaacutetel Tento postoj doporučuje sveacutemu přiacuteteli Nebridiovi v dopise kteryacutem odpoviacutedaacute na jeho vyacutetku že se dostatečně nestaraacute o zabezpečeniacute jejich společneacuteho života bdquoDomniacutevaacutem se že Tvaacute matka kteraacute nemohla sneacutest Tvou nepřiacutetomnost již tehdy když jsi byl zdraacutev ji snese ještě meacuteně nyniacute když jsi nemocnyacute [hellip] Zde jsou zas někteřiacute kteřiacute by se mnou nemohli odejiacutet za Tebou a ktereacute si nemohu dovolit opustit Ty však můžeš přebyacutevat s potěšeniacutem takeacute ve společenstviacute sveacuteho ducha Vyžadovalo by však velkou naacutemahu aby oni mohli činit toteacutežldquo

To co Augustin doporučoval sveacutemu přiacuteteli měl později jako biskup možnost saacutem praktikovat zbavenyacute uacutetěchy z přiacutetomnosti svyacutech nejbližšiacutech a nejlepšiacutech naacute-sledovniacuteků kteřiacute se stali biskupy ve viacutece či meacuteně vzdaacutelenyacutech siacutedlech Dosvědčuje naacutem to napřiacuteklad sama kniha Vyznaacuteniacute kteraacute je předevšiacutem dopisem Bohu a dialo-gem s niacutem do ktereacuteho daacutevaacute čaacutestečně nahleacutednout takeacute ostatniacutem lidem V tomto smyslu interpretuje prvotniacute vyacuteznam sepsaacuteniacute teacuteto knihy Agostino Trapegrave bdquoZdaacute se mi že způsob vysvětleniacute vzniku Vyznaacuteniacute je tento potřeba rozbiacutet samotu ve ktereacute se nachaacutezel a osvobodit se ze sevřeniacute apoštolskyacutech aktivit Řekl jsem vyjiacutet ze samoty Svatyacute Augustin byl bez ohledu na svou zaacutevratnou apoštolskou aktivitu velkyacutem samotaacuteřem Koho měl kolem sebe Přaacuteteleacute kteřiacute ho mohli chaacutepat a veacutest s niacutem plodnyacute dialog byli všichni vzdaacuteleni kteřiacute byli kolem ho měli raacutedi ale nebyli schopni pochopit touhy jeho duše Byl proto saacutem a aby zviacutetězil nad touto samotou napsal nejoriginaacutelnějšiacute ze svyacutech děl [hellip] Co však jsou Vyznaacuteniacute Dopis Bohu Augustin představuje to co již poznal aby navaacutezal dialog s Bohem Chtěl zaacuteroveň vypoviacutedat o sveacutem životě a modlit se k Bohu Piacuteše lidem avšak mluviacute k Bohu A zatiacutemco piacuteše rozmlouvaacute s Bohem Vše co řekne se spontaacutenně přetvaacuteřiacute v modlitbu neboť vše řiacutekaacute Bohuldquo

Zatiacutemco v celeacutem průběhu života Augustin společenstviacute přaacutetel vyhledaacuteval a jeho ztraacutetou trpěl ve svyacutech posledniacutech dnech se naopak dobrovolně odloučil od všech kteřiacute byli kolem aby se tak připravil na defi nitivniacute rozchod a zaacuteroveň na budouciacute shledaacuteniacute na věčnosti bdquoBěhem sveacute posledniacute nemoci [hellip] si nechal napsat kajiacuteciacute žal-my Davidovy a zatiacutemco ležel na posteli hleděl na tyto listy umiacutestěneacute na protějšiacute stěně četl je a staacutele hořce plakal [hellip] Deset dniacute před svou smrtiacute prosil naacutes přiacutetom-neacute abychom nenechaacutevali nikoho vstupovat do jeho pokoje mimo hodin kdy ho přichaacutezeli navštěvovat leacutekaři nebo když mu bylo přinaacutešeno jiacutedlo Jeho vůle byla respektovaacutena a on se celyacute tento čas věnoval modlitběldquo

Zaacutevěr

Na předchoziacutech straacutenkaacutech jsme se pokusili nastiacutenit proces kteryacute Augustina vedl k promyacutešleniacute antickeacuteho modelu přaacutetelstviacute jiacutemž žil ve sveacutem mlaacutediacute Viděli jsme že

SALVE

pro něj bliacutezkost přaacutetel vždy zůstala jednou z nejdůležitějšiacutech věciacute a že nikdy ne-ustal s uacutesiliacutem o budovaacuteniacute mezilidskyacutech vztahů s poukazem na všeobjiacutemajiacuteciacute laacutes-ku kteraacute by zcela smazala rozličneacute způsoby spolužitiacute s bliacutezkyacutemi či vzdaacutelenějšiacutemi osobami Můžeme řiacutect že mezi laacuteskou a přaacutetelstviacutem je uacutezkyacute vztah nejsou však zcela toteacutež Laacuteska k bližniacutemu je pro Augustina povinnostiacute přaacutetelstviacute předevšiacutem darem Darem a to je rozdiacutel oproti antickeacutemu modelu kteryacute neniacute uzavřen v me-ziacutech čistě pozemskyacutech Bylo řečeno že pro Augustina praveacute přaacutetelstviacute existuje pouze v Bohu tedy mezi těmi kdo jsou spojeni s Bohem bdquopoutem laacutesky vyliteacute do našich srdciacute Duchem Svatyacutem kteryacute naacutem byl daacutenldquo (Řiacutem ) Ač nevylučuje aktivitu člověka kteryacute v životě přirozeně hledaacute přaacutetele dosaacutehnout praveacuteho přaacutetelstviacute neniacute možneacute bez Božiacute milosti přaacutetelstviacute tedy v posledku zůstaacutevaacute Božiacutem darem přesa-hujiacuteciacutem naše přirozeneacute schopnosti Když se ještě jednou vraacutetiacuteme k citaci kterou jsme začali tento přiacutespěvek a čteme ji s pohledem na přaacutetelstviacute jako na jeden z největšiacutech Božiacutech darů můžeme vlastně těmto slovům rozumět i takto bdquoI když by naacutes sužovala chudoba tiacutežil žal zneklidňovala tělesnaacute nemoc působilo naacutem bolest vyhnanstviacute nebo traacutepila jakaacutekoliv jinaacute těžkost avšak dokaacutezali bychom vniacute-mat že Bůh je naacutem nabliacutezku a neopouštiacute naacutes velkaacute čaacutest hořkosti by byla odstra-něnaldquo A naopak bdquoI v přiacutepadě když bychom měli přemiacuteru bohatstviacute nepotkala by naacutes ztraacuteta diacutetěte ani manžela byli bychom staacutele zdraviacute na těle bydleli v zemi jiacutež by se nedotkly pohromy avšak odvraacutetili bychom se od Boha nebo nevěřili v jeho bliacutezkost nestala by se všechna ostatniacute dobra hořkyacutemi a nesnesitelnyacutemi a neschopnyacutemi přineacutest naacutem jakoukoli uacutetěchuldquo13 To že přaacutetelstviacute musiacute přivaacutedět k Bohu znamenaacute vlastně to že člověk uznaacutevaacute tento Božiacute dar spolu s přiacutetelem ho Bohu navraciacute a přinaacutešiacute tak diacutekůvzdaacuteniacute za tuto velkou uacutetěchu kterou naacutem Bůh daacutevaacute již v tomto životě a kteraacute bude naplněna na věčnosti

POZNAacuteMKY

bdquoNic neniacute člověku na světě přaacutetelskeacute bez člověka kteryacute by mu byl přiacutetelemldquo Epistola (Ep) 13 Ep 1313 Srov Allan Fitzgerald (ed) Augustine through the Ages ndash an Encyclopedia Michigan WmB Eeerdmans Publishing Co it překl Agostino Dizionario enciclopedico Roma Cittagrave Nuova s Confess ndash Tamteacutež 13 Tamteacutež Tamteacutež

Tamteacutež

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež ndash13 Tamteacutež Tato citace zřejmě zcela odpoviacutedaacute postoji Augustinova otce Patricia Pokud jde o sv Moniku neniacute zdaleka vyčerpaacutevajiacuteciacute ačkoliv na tomto miacutestě Augustin mluviacute o obou rodičiacutech Jeho vztahu k matce věnujeme samostatnyacute oddiacutel13 Srov Philip Lyndon Reynolds Marriage in the Western Church Leiden E J Brill s 13 Podrobnějšiacute pojednaacuteniacute o manželstviacute v řiacutemskeacutem praacutevu je v tomteacutež diacutele s 13ndash Srov např Sermo 13 Obecněji o vyacutevoji Augustinova postoje k manželstviacute a sexualitě Jan Po-_iacutez bdquoManželstviacute a sexualita u sv Augustinaldquo IN Teologickeacute texty č s ndash Srov Adalbert Hamman bdquoLa svolta del IV secololdquo IN Angelo di Bernardino (ed) Patro-

logia I Padri latini (secoli IVndashV) Roma Marietti s Srov např Possidius Vita Augustini Srov Confess 13 Srov Marie Aquinas McNamara Friendship in Saint Augustine Fribourg = e University Press it překl Lrsquoamicizia in SantrsquoAgostino Milano Ancora s Srov Cicero De amicitia Srov tamteacutež Srov tamteacutež Srov tamteacutež 13 Srov tamteacutež Srov tamteacutež 13 Srov tamteacutež Srov tamteacutež Srov veškereacute uacutedaje o Ciceronovi s McNamara op cit s ndash13 Augustin se vraacutetil ze studiiacute v Kartaacutegu v roce 13 smrt jeho přiacutetele se odehraacutela o rok později tedy roku 13 v němž se rovněž opět stěhuje do Kartaacutega Srov Agostino Trapegrave Agostino Lrsquouomo

il pastore il mistico Roma Cittagrave Nuova s Confess bdquoPověrečnyacutem vyacutemyslemldquo je pochopitelně miacuteněna viacutera sekty manichejců Confess 13 Srov Cicero De amicitia 13 Srov Remo Piccolomini (a cura di) SantrsquoAgostino Lrsquoamicizia Roma Cittagrave Nuova s 13 13 Confess 1313 Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež ndash1313 McNamara op cit s 13 De bono coniugali 13 Než přejdeme k liacutečeniacute tohoto vztahu je třeba poznamenat že soužitiacute v konkubinaacutetu bylo v Au-

SALVE

gustinově době rozšiacuteřeneacute přijiacutemaneacute společnostiacute a jistyacutem způsobem alespoň v některyacutech oblastech zřejmě tolerovaneacute i ciacuterkviacute Sedmnaacutectyacute kaacutenon Toledskeacuteho koncilu z roku učiacute bdquoTen kdo neniacute ženat a přijal konkubiacutenu na miacutesto manželky nemaacute byacutet vyloučen ze svateacuteho přijiacutemaacuteniacute za podmiacutenky že se spokojiacute s jedinou ženou ať už jde o manželku nebo konkubiacutenuldquo Tyto ženy často pochaacutezely z nižšiacutech společenskyacutech kruhů a věděly že legitimniacute manželstviacute s jejich druhem je jim pro jejich sociaacutelniacute zařazeniacute v podstatě nepřiacutestupneacute Srov McNamara op cit s ndash13 Confess 13 Tamteacutež Tamteacutež Srov tamteacutež 131313 Srov tamteacutež Teacuteto diacutevce zřejmě nebylo viacutece než let neboť věk potřebnyacute pro vstup do man-želstviacute bylo dovršenyacutech let Srov Tertulian De virginibus velandis Srov Confess Odtud lze s jistotou usuzovat že danaacute žena byla křesťanka Confess K tomuto sňatku nakonec nedošlo neboť Augustin se po sveacutem defi nitivniacutem obraacuteceniacute rozhodl pro život v celibaacutetu O jeho vztahu k ženaacutem po tomto obraacuteceniacute viz pozn Srov McNamara op cit s Srov Confess Samotneacute obraacuteceniacute či spiacuteše jeho vyvrcholeniacute zde nemohou byacutet obsaacutehleji refl ektovaacuteny Srov o něm celou VIII knihu Vyznaacuteniacute Prostřednictviacutem Augustinovy refl exe již v tomto oddiacutele přechaacute-ziacuteme do doby po obraacuteceniacute Confess

O vztahu laacutesky a přaacutetelstviacute např De diversis questionibus LXXXIII q ndash De catechizandis

rudibus

13 Tamteacutež Dosl bdquoUt quid perversa sequeris carnem tuam Ipsa te sequatur conversamldquo Tamteacutež ndash Za vyacutejimku potvrzujiacuteciacute pravidlo můžeme považovat jeho vztah k ženaacutem v době po jeho de-fi nitivniacutem obraacuteceniacute a rozhodnutiacute pro život v celibaacutetu Kraacutetce po tomto obraacuteceniacute popisuje ženu jako tu kteraacute bdquonejviacutece ze všeho připravuje duši muže o jistotuldquo (Solil ) Toto bdquonadšeniacuteldquo čer-stveacuteho konvertity však nebylo zcela vyvaacuteženo ani po mnoha letech biskupskeacute služby jak ukazuje jeho prvniacute životopisec Possidius bdquoŽaacutednaacute žena nikdy nevchaacutezela do jeho domu [hellip] ani jeho sestra Germana kteraacute byla vdova zasvěcenaacute Bohu a byla dlouho až do sveacute smrti představenou Božiacutech služebnic [Stejně tak nevchaacutezely] dcery jeho bratra rovněž zasvěceneacute Bohu [hellip] Zdůrazňoval že ženy nikdy nesmějiacute žiacutet v jednom domě s Božiacutemi služebniacuteky i s těmi nejčistšiacutemi Chtěl vyloučit ndashjak saacutem řekl ndash aby se takovyacute přiacuteklad stal přiacutečinou nepřiacutestojnosti a poklesku pro slabeacute Když byl pozvaacuten nějakou ženou aby ji navštiacutevil a pozdravil nikdy k niacute nepřichaacutezel bez doprovodu kleri-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

ků a nikdy s niacute nemluvil o samotě a to ani v přiacutepadě kdy se jednalo o důvěrnou zaacuteležitostldquo (Vita

Aug ) Srov např Confess Srov Sermo 13 Vita Aug Srov Ennar in Psal 13 Ep Plně se s tiacutemto ideaacutelem slučujiacute slova ze sameacuteho počaacutetku jeho řehole bdquoZaacutekladniacute motiv kvůli ktereacutemu jste se shromaacuteždili je tento Abyste žili v domě jedno-myslně a zaměřeni mysliacute i srdcem k Bohuldquo Srov Regula ad servos Dei Srov tamteacutež Vztah přaacutetelstviacute Augustina s Alipiem během mnoha let společneacuteho života mapuje McNamara op cit s 13ndash13 ndash Srov tamteacutež Tamteacutež 13 Podrobně mapuje celyacute průběh vztahu obou světců McNamara op cit s ndash13 Srov např De beata vita Srov např tamteacutež Duchovniacute růst Moniky lze často na straacutenkaacutech Vyznaacuteniacute pouze vytušit a může byacutet přebit rozsaacutehlyacutem liacutečeniacutem Moničinyacutech ctnostiacute v IX knize kde je vykreslena jako dokonalyacute vzor svatosti Srov Agostino Trapegrave Agostino lrsquouomo e maestro di preghiera Roma Citta Nuova s Srov Confess 13 McNamara op cit s McNamara op cit s Srov Confess ndash Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Srov tamteacutež Tamteacutež 13 Tamteacutež Srov tamteacutež Srov tamteacutež Tamteacutež Tamteacutež Moničina situace byla o to složitějšiacute že po manželově smrti zaacutevisela na synovi i ekonomicky Srov McNamara op cit s ndash Tamteacutež s 13 Totiž Augustin a jeho přiacutetel Alipius kteryacute ve stejneacutem čase rovněž prodělal vnitřniacute přerod Confess 13 De beata vita Augustin si všiml že na zaacutekladě sveacute životniacute zkušenosti došla ke stejnyacutem zaacutevěrům jako on saacutem diacuteky studiu Ciceronova Ortensia knihy kteraacute ho přivedla k hledaacuteniacute pravdy

SALVE

De beata vita Srov Confess nebo komentaacuteř Jan Po_iacutez Modlitba u sv Augustina pro manuscripto Praha Katolickaacute teologickaacute fakulta s 13ndash Confess Srov Confess Tamteacutež 13 1313 Tamteacutež 1313 Jelikož v teacuteto praacuteci musiacuteme pro stručnost mnohaacute teacutemata a osoby ponechaacutevat stranou o Adeo-datovi teacuteměř nepadlo slovo Pro bližšiacute přibliacuteženiacute vztahu otce a syna viz McNamara op cit s 13ndash Srov J OrsquoMeara La jeunesse de saint Augustin Paris s n McNamara op cit s ndash O dvou z nich ještě bude řeč Jedinou vyacutejimkou snad mohou byacutet dvě vyacuteše zmiňovaneacute ženy Mo-nika kteraacute však skrze svou bdquofi lozofi i životaldquo byla do tohoto okruhu přijata a nejmenovanaacute družka kterou Augustin po leacutetech propustil Srov Sermo 13 Srov G S Gasparro ndash C Magazzu ndash C A Spada (eds) La Coppia nei Padri Milano Pao-line s Srov vyacutečet některyacutech z nich ve Vita Aug ndash Byl biskupem v Sitifi Ep Srov Ep 1313 Ep 13 Z teacuteto citace neniacute zřejmeacute zda se laacuteskou o niacutež je zde řeč mysliacute laacuteska obecně či laacuteska přaacutetelskaacute Jelikož se však Augustin v předchoziacutech odstavciacutech explicitně o přaacutetelstviacute zmiňuje domniacutevaacutem se že můžeme danaacute slova chaacutepat i ve vztahu k přaacutetelskeacute laacutesce Zajiacutemavaacute je rovněž bliacutez-kost nutnosti přivaacutedět přiacutetele ke Kristu s antickyacutem požadavkem bdquosouladu ve věcech božskyacutechldquo Totiž manichejskaacute viacutera Vita Aug Confess Srov De civ Dei Srov např De Trinitate Probleacutem Božiacuteho přebyacutevaacuteniacute v člověku je však u Augustina značně komplexniacute v tomto přiacutespěvku neniacute možneacute se jiacutem podrobněji zabyacutevat Ep Agostino Trapegrave op cit s 13 Vita Aug 13ndash13 Confess 13 Srov Ep 13 Seznam některyacutech dalšiacutech praciacute na teacutema přaacutetelstviacute u sv Augustina ktereacute jsem neměl možnost

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

konzultovat V Nolte Augustinus Freundscha sideal in seinen Briefen Wuumlrsburg 13 J F Monagle bdquoFriendship in the St Augustinrsquos Biography Classical Notion of Friendshipldquo IN AugStud s ndash L F Pizzolato bdquoIntenzione e compenetrazione di amicizia e carita in santrsquoAgostinoldquo IN Forma futuri Studi in onore del Card Pellegrino Torino Botega drsquoErasmo s ndash J McEvoy bdquoAnima una et cor unum Friendship and spiritual unity in Augustineldquo IN Recherches

de theacuteologie ancienne et meacutedievale LIII s ndash J T Lienhard bdquoFriendship in Paulinus of Nola and Augustinldquo IN Augustiniana s ndash Tyacutež bdquoFriendship with God Friendship in God Traces in St Augustineldquo IN CollAug s ndash

Jan Pořiacutez OCD ( 13) je kněz člen řaacutedu bosyacutech karmelitaacutenů Vystudoval teologii na KTF UK v Praze (ndash) Je laureaacutetem ceny Oto Maacutedra () V současnosti působiacute v pastoraci na poutniacutem miacutestě pražskeacuteho Jezulaacutetka v Arenzanu (Itaacutelie)

Alexius Vandrovec OSB

Duchovniacute přaacutetelstviacute u sv Aelreda z Rievaulx a mnišskaacute tradice

V Noveacutem zaacutekoně se slova přiacutetel přaacutetelstviacute (philos philia) přiacuteliš často nevyskytujiacute Jedniacutem z maacutela miacutest je pasaacutež z Janova evangelia (Jan 13ndash) kde Ježiacuteš nazyacutevaacute ty kdo ho poslouchajiacute svyacutemi přaacuteteli Pro popis vztahů v ciacuterkevniacutem společenstviacute nebo vztahu k Bohu si ciacuterkevniacute otcoveacute spiacuteše vypůjčujiacute přiacuteměr z oblasti přiacutebu-zenskyacutech vztahů ndash křesťaneacute jsou bratři Bůh je otec Klasickou antickou defi nici přaacutetelstviacute buď vůbec nezmiňujiacute nebo se k niacute staviacute podezřiacutevavě Pro některeacute křes-ťanskeacute autory antiky je přaacutetelstviacute dokonce pohanskyacute ideaacutel kteryacute je ciziacute křesťanskeacute laacutesce Napřiacuteklad Paulinus z Noly většinou použiacutevaacute slova caritas vyacutejimečně aff ec-tus aff ectio nebo amor Přesto vyacuterazy amicus amicitia nepatřiacute v jeho diacutele k zakaacuteza-nyacutem Ve sveacutem dopise popisuje svůj vztah k Sulpiciovi Severovi vysloveně jako přaacutetelstviacute Můžeme shrnout že slovo caritas vyacutelučně označovalo křesťanskou laacutes-ku kdežto pojem amicitia bylo možneacute použiacutet i v běžneacutem světskeacutem kontextu

Byzantštiacute otcoveacute naopak použiacutevajiacute heleacutenskeacute dědictviacute volně a často v jejichspisech nachaacuteziacuteme vyacuterazy philia philioi Jan Chryzostom ve sveacutem pojednaacuteniacute O kněžstviacute poznamenaacutevaacute že měl v mlaacutediacute opravdoveacute a praveacute přaacutetele se kteryacutemi zachovaacuteval pravidla přaacutetelstviacute Je zřejmeacute že zde maacute Jan Chryzostom na mysli pravidla (nomoi) kteraacute pro přaacutetelstviacute stanovila pohanskaacute řeckaacute tradice Nejznaacute-mějšiacutem přiacutekladem přaacutetelstviacute světců v byzantskeacute oblasti je dvojice Bazila Velikeacuteho a Řehoře Naziaacutenskeacuteho Řehoř mluviacute o sveacutem vztahu v pojmech philia philos ač někdy použije teacutež slova agapeacute Čerpaacute předevšiacutem z klasickeacute aristotelskeacute myšlenky kde je zaacutekladem přaacutetelstviacute ctnost člověka a vzaacutejemnyacute respekt Dokonalou ctnostiacute je pro něho samozřejmě křesťanskaacute viacutera Přestože si je vědom rozdiacutelů mezi klasic-kyacutem a křesťanskyacutem pojetiacutem ctnosti (pro překlad klasickyacutech vyacuterazů areteacute virtus by se spiacuteše v současneacute češtině hodil vyacuteraz bdquozdatnostldquo) nebojiacute se použiacutevat slovniacuteku převzateacuteho z klasickeacuteho obdobiacute řeckeacute fi lozofi e Naproti tomu Bazil upřednostňuje při popisu sveacuteho vztahu spiacuteše novozaacutekonniacute obrazy bratrstviacute a laacutesky k bližniacutemu (agapeacute) V podstatnyacutech věcech se samozřejmě nauka obou otců nelišiacute Vyacuteběr ter-miacutenů spiacuteše ovlivnily okolnosti za kteryacutech jejich diacutela vznikala a adresaacuteti pro ktereacute byly spisy určeny Bazil byl viacutece ovlivněn mnišskyacutem prostřediacutem a v jeho uacutevahaacutech o vztaziacutech v křesťanskeacute komunitě se opět viacutece projevuje obava z partikulaacuterniacutech vztahů ktereacute mohou byacutet v rozporu s univerzaacutelniacute laacuteskou k bližniacutemu a k Bohu a ktereacute mohou narušit pokojneacute soužitiacute mnišskeacute komunity

SALVE

Pokud již ciacuterkevniacute otcoveacute psali o přaacutetelstviacute měli většinou na mysli vztahy v mnišskeacute komunitě popř ve společenstviacute kleriků než mezi křesťany-laiky Jako přiacuteklad může posloužit pojednaacuteniacute sv Ambrože De offi ciis ministrorum Zjevně vy-chaacuteziacute z Ciceronova vzoru De offi ciis Je rozděleno do třiacute knih z nichž posledniacute pojednaacutevaacute o přaacutetelstviacute ndash amicitia Ambrož znal samozřejmě i Ciceronovo diacutelo Laelius de amicitia Přes všechny diskuze o tom do jakeacute miacutery Ambrož zaacutevisiacute na sveacutem klasickeacutem vzoru lze tvrdit že v představě přaacutetelstviacute jako křesťanskeacute ctnosti se značně odchyluje od klasickeacute tradice reprezentovaneacute Ciceronem a zdůrazňuje naprostou vzaacutejemnou otevřenost mezi přaacuteteli Pro tuto otevřenost bychom jistě našli vzory u pohanskyacutech antickyacutech autorů avšak v křesťanskeacutem prostřediacute zvlaacuteš-tě mnišskeacutem souvisiacute s důrazem na niternost na vnitřniacuteho člověka (interior homo) kde siacutedliacute viacutera a odkud vychaacutezejiacute všechny ctnosti a neřesti Nelze ovšem směšovat tento podstatnyacute rys přaacutetelstviacute jak jej nachaacuteziacuteme u některyacutech ciacuterkevniacutech otců se současnyacutem pojetiacutem intimity a osobniacute komunikace mezi přaacuteteli Ambrož zasazu-je přaacutetelstviacute do kontextu společenstviacute bratřiacute jejichž vztah se odviacutejiacute od společně sdiacuteleneacute viacutery nebo stejneacute uacutečasti ve službě ciacuterkvi Ciacutelem přaacutetelstviacute v takoveacute komu-nitě je dosaacutehnout souladu jak na uacuterovni rozumoveacute tak i pocitoveacute a oddanosti uvnitř společenstviacute ktereacute vzniklo jak bylo vyacuteše zmiacuteněno na zaacutekladě společneacute viacutery a služby Otevřenost uvnitř maleacute komunity tak zabraňuje partikulaacuterniacutem vzta-hům štěpeniacute na menšiacute skupinky a popř tajnůstkařeniacute Tohoto jsou si vědomi teacuteměř všichni autoři mnišskyacutech cenobitskyacutech řeholiacute a proto tento rys komunit-niacuteho života naleacutezaacuteme teacuteměř ve všech normaacutech určenyacutech pro řeholniacute společenstviacute Klasickyacute ideaacutel přaacutetelstviacute jako privilegovaneacuteho pouta mezi jedinci je nahrazen šir-šiacutem souladem v raacutemci křesťanskeacute komunity Zde stojiacute v popřediacute jejiacute soudržnost společnyacute duchovniacute pokrok a laacuteska k bližniacutemu obecně

Cassianus věnuje teacutematu přaacutetelstviacute celou jednu knihu Collationes (XVI SC s ndash) Na rozdiacutel od Bazila kteryacute v některyacutech monastickyacutech spisech naznačuje že zaacutekaz partikulaacuterniacuteho přaacutetelstviacute v mnišskeacute komunitě souvisiacute se snahou zabraacutenit neřesti smilstva ndash fornicatio ndash Cassianus v teacuteto oblasti žaacutedneacute nebezpečiacute nevidiacute Opravdoveacute přaacutetelstviacute je podle něho možneacute pouze mezi dvěma askety kteřiacute jsou na stejneacutem stupni dokonalosti Zde nachaacuteziacuteme propastnyacute rozdiacutel mezi Cassiano-vyacutem pojetiacutem klaacutešterniacuteho společenstviacute a pojetiacutem některyacutech jeho předchůdců Au-gustinus buduje komunitu jako společenstviacute laacutesky Pachomius jako společenstviacute žaacuteků a učitele zatiacutemco pro Cassiana je klaacutešterniacute společenstviacute vlastně skupinou navzaacutejem si konkurujiacuteciacutech asketů kde laacuteska k bližniacutemu nehraje na cestě k perfec-tio ndash dokonalosti vůbec žaacutednou roli V Instituciacutech popisuje Cassianus askezi po-mociacute obrazu převzateacuteho z olympijskeacuteho soutěženiacute v antickeacutem Řecku (VI c SC s ) V několika maacutelo pasaacutežiacutech Instituciacute kde je zmiacuteněna bratrskaacute laacuteska

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

se zdůrazňuje jejiacute vyacuteznam jako prostředku k něčemu jineacutemu Přiacutetomnost bližniacuteho sloužiacute k bdquoprevencildquo hřiacutechu (VI c 13 s ndash) nebo jako naacutestroj s jehož pomo-ciacute mnich bojuje proti neřesti acedie (X c ndash s 13ndash13)

Řehole Benediktova o přaacutetelstviacute neřiacutekaacute nic vyacuteslovně avšak na mnoha miacutestech sdiacuteliacute obavy dřiacutevějšiacutech cenobitskyacutech řeholiacute ktereacute poukazujiacute na nebezpečiacute parti-kulaacuterniacutech vztahů vznik bdquofrakciacuteldquo uvnitř komunity upřednostňovaacuteniacute některyacutech jedinců a naacutesledneacute nepokoje ve společenstviacute Svatyacute Benedikt přiacutesně trvaacute na ml-čenlivosti (kap bdquoDe taciturnitateldquo) kteraacute nejen pozitivně vytvaacuteřiacute prostor pro naslouchaacuteniacute Božiacutemu slovu a duchovniacutemu otci nyacutebrž je i prostředkem kteryacutem se omezuje přiacuteležitost (occasio) k hřiacutešneacutemu jednaacuteniacute Tiacutemto hřiacutešnyacutem jednaacuteniacutem způso-benyacutem jazykem se mysliacute předevšiacutem murmuratio ndash reptaacuteniacute Nejednaacute se pouze o ne-spokojenost jedince nyacutebrž o rozkladnyacute prvek uvnitř komunity kteryacute se šiacuteřiacute mezi spolubratry na zaacutekladě jejich nedovolenyacutech vztahů Skutečnost že k se murmu-ratio vraciacute sv Benedikt na viacutece miacutestech Řehole dokazuje o jakeacute nebezpečiacute se pro komunitu jednaacute (např 13 13 13 13 13 13 ) Vyacuteše zmiacute-něnyacutem nebezpečiacutem se rovněž snažiacute zamezit ustanoveniacute v kapitolaacutech Řehole jež jsou součaacutestiacute jakeacutehosi disciplinaacuterniacuteho řaacutedu klaacuteštera Kapitola vyacuteslovně uklaacutedaacute trest vyloučeniacute těm kdo se sveacutevolně styacutekajiacute s potrestanyacutemi spolubratry Kapitola mluviacute dokonce o velmi přiacutesneacutem trestu pro ty kdo vytvaacuteřejiacute frakce nebo jed-najiacute na zaacutekladě partikulaacuterniacutech vztahů Benediktova zkušenost řiacutekaacute že velkaacute po-horšeniacute budiacute předevšiacutem nepotismus ( ndash bdquoJe třeba miacutet se na pozoru aby se v klaacutešteře při jakeacutekoli přiacuteležitosti nikdo neopovaacutežil haacutejit nebo braacutet v ochranu ji-neacuteho mnicha ani kdyby byli spojeni jakyacutemkoli stupněm přiacutebuzenstviacute Mniši si to v žaacutedneacutem přiacutepadě nesmějiacute dovolit protože to může vyvolat velmi těžkeacute pohorš-liveacute spory Kdyby toto pravidlo někdo překročil bude velmi přiacutesně potrestaacutenldquo) V tomto kontextu jsou zcela pochopitelnaacute ustanoveniacute kapitoly 13 o pořadiacute v ko-munitě Hierarchie v komunitě je určena prostyacutem pravidlem každyacute zaujiacutemaacute sveacute miacutesto podle doby kdy vstoupil do klaacuteštera Vyacutejimku tvořiacute ti kteřiacute zastaacutevajiacute nějakyacute uacuteřad v klaacutešteře Toto jednoducheacute avšak přiacutesně dodržovaneacute pravidlo realizuje zaacutesadu rovnosti všech bratřiacute v komunitě a snažiacute se setřiacutet ty rozdiacutely mezi nimi ktereacute by mohly vzniknout na zaacutekladě rozdiacutelneacuteho společenskeacuteho postaveniacute před vstupem do klaacuteštera kněžskeacuteho svěceniacute přiacutebuzenskyacutech vztahů talentů či slabos-tiacute mnichů Takoveacute prostřediacute zcela jistě nevybiacuteziacute k vytvaacuteřeniacute intenzivniacutech vztahů mezi některyacutemi mnichy byť založenyacutech na společně sdiacutelenyacutech ctnostech nebo spiritualitě jak je později popisujiacute v mnišskeacutem prostřediacute sv Anselm z Canterbu-ry či sv Aelred z Rievaulx

Zcela opraacutevněně se můžeme taacutezat jak mohlo v mnišskeacutem prostřediacute zvlaacuteště v prostřediacute reformovaneacuteho řaacutedu kteryacute hlaacutesal naacutevrat k prosteacutemu životu podle Ře-

SALVE

hole sv Benedikta vzniknout diacutelo jehož jedinyacutem teacutematem je duchovniacute přaacutetelstviacute ndash De spiritali amicitia sv Aelreda z Rievaulx Cisterciaacuteckaacute reforma se snažila o naacutevrat k Benediktově Řeholi k jejiacute čistotě k jejiacute liteře (puritas integritas Regulae) V po-čaacutetciacutech Cicircteaux lze vysledovat i nedůvěru ba dokonce odpor k učenosti a věděniacute Jedinou přiacutepustnou četbou pro mnicha bylo lectio divina Na jinou četbu ostatně ani neměl čas protože se většinu času musel věnovat manuaacutelniacute praacuteci Jedno z roz-hodnutiacute prvniacutech generaacutelniacutech kapitul vysloveně zakaacutezalo zřizovat klaacutešterniacute školy nařiacutedilo odstraňovat zbytečneacute knihy z klaacutešterniacutech knihoven a pořizovaacuteniacute novyacutech podřiacutedilo souhlasu kapituly Formace prvniacutech generaciacute cisterciaacuteckyacutech mnichů proto probiacutehala v duchu kteryacute se lišil od spirituality soudobyacutech černyacutech bene-diktinů Škola služby Paacutenu ziacuteskaacutevaacute novyacute obsah diacuteky charizmatickyacutem světcům jejichž duchovniacute vyzařovaacuteniacute překročilo hranice řaacutedu a vyacuterazně zasaacutehlo do praxe celeacute ciacuterkve Ačkoli se reformaacutetoři odvolaacutevali na Řeholi Benediktovu a spatřovali v niacute jedinyacute zdroj pro duchovniacute život byli zaacuteroveň vyacuteraznyacutemi osobnostmi nejen v oblasti reformy mnišskeacuteho života nyacutebrž i v oblasti osobiteacuteho teologickeacuteho myš-leniacute Přes proklamovanyacute naacutevrat ke kořenům mnišstviacute rozviacutejejiacute teologii kteraacute je ve sveacute době moderniacute a odpoviacutedaacute duchovniacute atmosfeacuteře a situaci ciacuterkve ve vrcholneacutem středověku

Ranyacute středověk do jisteacute miacutery připravoval cestu k noveacute spiritualitě jak refor-movanyacutech tak nově založenyacutech řeholniacutech společenstviacute vrcholneacuteho středověku Citaacutety z děl mnichů a misionaacuteřů z doby karoliacutenskeacute renesance od Alcuina po Wa-lafrida Strabona ukazujiacute že v teacuteto době se obnovuje zaacutejem o duchovniacute přaacutetelstviacute v klaacutešterech Autoři se již ciacutetiacute svobodniacute při použiacutevaacuteniacute antickyacutech nebo patristic-kyacutech vzorů přaacutetelstviacute Samozřejmě napodobujiacute pozdně řiacutemskeacute vzory ktereacute zdů-razňujiacute vzaacutejemnyacute respekt ohleduplnost a pomoc mezi přaacuteteli Mluvit o spojeniacute dušiacute v ničiacutem nezatiacuteženeacute duchovniacute laacutesce je ještě předčasneacute Nelze rovněž opome-nout že raněstředověkyacute žaacutenr dopisů vyjadřujiacuteciacutech přaacutetelstviacute byl velmi populaacuterniacute Takoveacute dopisy patřily k repertoaacuteru většiny dobryacutech spisovatelů a jak ukazuje velkeacute množstviacute dochovanyacutech přiacutekladů vznikaly během vyacuteuky v klaacutešterniacutech nebo katedraacutelniacutech školaacutech a nebyly určeny konkreacutetniacutem pisatelům13 Duchovniacute přaacutetel-stviacute jako součaacutest spirituality se začiacutenaacute objevovat v mnišskeacute tradici až v stoletiacute a to v centrech obnovy mnišskeacuteho života jakyacutem byl např klaacutešter Le Bec v Nor-mandii Diacuteky postavě sv Anselma považovaneacuteho za jednoho z největšiacutech teologů latinskeacuteho středověku můžeme sledovat vznik konceptu duchovniacuteho přaacutetelstviacute u mnišskyacutech autorů Svatyacute Anselm sice nezanechal žaacutedneacute pojednaacuteniacute nebo dia-log věnujiacuteciacute se teacutematu přaacutetelstviacute mezi mnichy avšak jeho četnaacute korespondence z doby kdy byl postupně mnichem převorem a opatem klaacuteštera Le Bec pro-zrazuje že refl exe nad duchovniacutem přaacutetelstviacutem učinila značnyacute krok vpřed Svatyacute

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

Anselm vychaacuteziacute ještě z Cassianova vzoru a tvrdiacute že opravdoveacute přaacutetelstviacute hodneacute toho jmeacutena může vzniknout pouze mezi těmi kdo opustili všechno a vydali se cestou k nebeskeacutemu kraacutelovstviacute v mnišskeacutem životě Projevy přaacutetelstviacute jako jsou vroucnost objetiacute pohled na druheacuteho považuje za prvky ktereacute zmiacuterňujiacute tvrdost života tiacutem že anticipujiacute Raacutej nebo za kraacutetkaacute zastaveniacute kteraacute povzbuzujiacute mnicha v každodenniacute snaze o umrtvovaacuteniacute a dalšiacute asketickeacute praktiky Takto pojataacute askeze vede ke spojeniacute dušiacute Pro Anselma je takovaacute duchovniacute jednota podstatnaacute V jed-nom dopise opatovi a převorovi v Le Bec piacuteše bdquoTiacutem že jste se přibliacutežili rozehřaacuteli jste moji duši tiacutem že jste ji rozehřaacuteli roztavili jste ji uvnitř tiacutem že jste ji roztavili spojili jste ji se svyacutemi dušemi Je ji možno zlomit ale už se nedaacute odloučit [hellip] jste s niacute pevně spojeni nejen poutem krve ale i duchovniacutem svazkemldquo Sjedno-ceniacute dušiacute překonaacutevaacute vzdaacutelenost mezi lidmi Jeden člověk se nachaacuteziacute v druheacutem v hloubi jeho srdce bdquoVejdi do komůrky sveacuteho srdce a uvaž vřeniacute sveacute opravdoveacute laacutesky tak poznaacuteš laacutesku sveacuteho praveacuteho přiacuteteleldquo (Lettere nr ) Podle Ansel-ma je přaacutetelstviacute součaacutestiacute věčnosti Všechny vztahy v tomto stvořeneacutem světě majiacute podstoupit podstatnou přeměnu Pouze přaacutetelstviacute přejde bez většiacutech změn do nebeskeacuteho kraacutelovstviacute Přaacutetelstviacute je schopno proniknout božskou přirozenost ve vzaacutejemneacute laacutesce osob Nejsvětějšiacute Trojice a proto přetrvaacute i v nebeskeacutem kraacutelovstviacute Tiacutemto se přaacutetelstviacute staacutevaacute teologickyacutem pojmem Anselm takto uvaacutediacute přaacutetelstviacute i do křesťanskeacute spirituality kdy z moraacutelniacute skutečnosti vytvaacuteřiacute skutečnost spirituaacutelniacute Spolu s novaacutetorskyacutem jazykem kteryacute při popisu přaacutetelstviacute použiacutevaacute tak připravu-je půdu autorům a reformaacutetorům stoletiacute ktereacute snad můžeme nazvat bdquostoletiacutem přaacutetelstviacuteldquo

Počaacutetkům cisterciaacuteckeacute spirituality je vlastniacute několik společnyacutech zaacutekladniacutech teo-logickyacutech vyacutechodisek kteraacute tvořiacute jejiacute piliacuteře Všichni vyacuteznamniacute cisterciaacutečtiacute autoři 13 stoletiacute se zabyacutevajiacute člověkem Jeho jedinečnost spatřujiacute ve stvořenosti k Božiacutemu obrazu Zaacuteroveň však uznaacutevajiacute jeho slabost a porušenost (anima curva) Přesto však je člověk schopen laacutesky a je svou přirozenostiacute nasměrovaacuten k dobru Obnove-niacute Božiacuteho obrazu a podoby v člověku se staacutevaacute hlavniacutem ciacutelem mnišskeacute askeze Na tuto antropologii logicky navazuje hlubokaacute uacutecta před tajemstviacutem vtěleniacute Božiacuteho Syna Kristovo lidstviacute je chaacutepaacuteno jako sacramentum znameniacute nebo tajemstviacute Božiacute přiacutetomnosti jak vyacutestižně shrnuje sv Bernard bdquoskrze Krista člověka ke Kristu Bohuldquo Již od doby sv Řehoře Velikeacuteho ciacuterkevniacuteho Otce Zaacutepadu a zaacuteroveň uči-tele středověku se začiacutenaacute v teologickyacutech spisech objevovat slovo experiri Zkuše-nost laacutesky v našem pozemskeacutem světě se staacutevaacute důležitějšiacute než teoretickaacute spekulace I cisterciaacutečtiacute autoři mluviacute o zkušenosti s Bohem o okoušeniacute Boha a jeho tajemstviacute S laacuteskou souvisiacute afektivita ndash o cisterciaacuteckeacute spiritualitě můžeme mluvit jako o spi-ritualitě afektivniacute Pročiacutetaacuteme-li meditace většiny autorů druheacute generace udiviacute

SALVE

naacutes vroucnost prožitek intimniacute bliacutezkosti bdquoDotyacutekaacuteme se Ježiacuteše rukou touhyldquo bdquoDuše očištěnaacute laacuteskou toužiacute vroucně a s důvěrou po Božiacutem objetiacute plane vrouciacute touhouhellipldquo

Svatyacute Aelred z Rievaulx nebyl takovyacutem originaacutelniacutem teologem jako sv Bernard ani za sebou neměl univerzitniacute vzdělaacuteniacute jako Vileacutem ze Saint-= ierry přesto byacutevaacute nazyacutevaacuten třetiacutem světlem cisterciaacuteckeacute mnišskeacute cesty nebo jedniacutem ze bdquočtyř evangelistů ze Cicircteauxldquo (mezi ně byl připočiacutetaacutevaacuten naviacutec Guerricus z Igny) Svyacutem vyacuteznamem se jim vyrovnal jako pastyacuteř a to zvlaacuteště v oblasti vzdělaacutevaacuteniacute a formace mnichů Sveacute vlastniacute vzdělaacuteniacute obdržel od nejlepšiacutech žaacuteků opata z Clairvaux Patřil již ke generaci jejiacutež veškeraacute formace proběhla přiacutemo v mnišskeacutem prostřediacute cisterciaacuteckeacuteho klaacutešte-ra Jeho život spadaacute do obdobiacute teacuteměř neuvěřitelneacute expanze cisterciaacuteckeacuteho řaacutedu na evropskeacutem kontinentě Svatyacute Bernard vypracoval zaacutesady reformovaneacute spirituality noveacute větve benediktinskeacute řeholniacute rodiny Svatyacute Aelred tomuto teoretickeacutemu zaacute-kladu propůjčil novou přitažlivost ndash přiacutekladem sveacute pedagogickeacute praxe v klaacutešterniacute komunitě Před zvoleniacutem opatem působil jako novicmistr a jako opat rovněž vě-noval sveacute siacutely formaci mladyacutech mnichů Zprostředkovaacuteval jim svoji vlastniacute zkuše-nost totiž že lepšiacutem zdrojem poznaacuteniacute cisterciaacuteckeacuteho ducha je cvičeniacute vlastniacuteho duchovniacuteho života v mnišskeacute komunitě než poznaacutevaacuteniacute zvenčiacute Aelredovo osobniacute vyzařovaacuteniacute umocňuje jeho osobniacute zkušenost lidskeacute slabosti kterou zakusil jako mladyacute ve světskeacutem životě (inter mores et vitia quibus aetas illa periclitari solet) a činiacute z něj kraacutesnyacute přiacuteklad pokory a milosrdenstviacute podle ideaacutelu kteryacute teoreticky načrtl sv Bernard V Aelredově diacutele se velmi silně odraacutežiacute zkušenost jeho osobniacute konverze Je si vědom toho že pokud se člověk pokoušiacute realizovat sebe sama bez Boha zů-staacutevaacute zaslepen svou touhou a jeho laacuteska je nasměrovaacutena špatnyacutem směrem Člověk zůstaacutevaacute nespokojenyacute přestože toužiacute po štěstiacute a je si vědom sveacute neschopnosti ho dosaacutehnout vlastniacutemi silami Aelred navazuje na patristickou tradici a rozpoznaacutevaacute v tomto stavu zapomněniacute na Boha omyl ducha a špatnyacute směr laacutesky

Člověk zneužil svou svobodnou vůli odvraacutetil se od onoho neproměnneacuteho dobra a zaslepen vlastniacute žaacutedostivostiacute se přiklonil k menšiacutemu dobru Tam kde hledal vyacutehodu nalezl škodu Miloval sebe sama zvraacutecenyacutem způsobem a tiacutem ztratil sebe sama i Boha [hellip] Nyniacute je obraz Božiacute v člověku znetvořen avšak ne zcela zničen Člověk maacute paměť kteraacute ovšem zapomiacutenaacute Maacute schopnost poznaacuteniacute ktereacute se může myacutelit Maacute laacutesku kteraacute maacute sklon k žaacutedostivosti

Obraz Božiacute v člověku již neodpoviacutedaacute prvotniacutemu stavu avšak neniacute nenaacutevratně zničen Paměť rozum i touha mohou znovu naleacutezt svůj původniacute směr Člověk kteryacute miloval špatnyacutem způsobem se může obraacutetit a naleacutezt znovu přirozenyacute ob-jekt sveacute laacutesky ndash Boha Toto obraacuteceniacute konverzi zakusil i Aelred ve sveacutem životě

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

Podobně jako popisuje obraacuteceniacute sv Augustin ve svyacutech Vyznaacuteniacutech nebo ndash chceme--li saacutehnout až k uacuteplnyacutem počaacutetkům mnišstviacute ndash legenda o sv Antoniacutenovi okamžik konverze provaacuteziacute siacutela slov Piacutesma svateacuteho bdquoKdyž se můj dobrotivyacute Paacuten rozhodl napravit mne kteryacute sešel na scestiacute pozdvihnout toho kteryacute padl a očistit spaacuteso-nosnyacutem dotekem nečisteacuteho vzdal jsem se toho co slibuje svět a vstoupil jsem do klaacuteštera a ihned jsem se pustil do studia Piacutesma svateacuteholdquo13 Praacutevě při četbě Piacutesma se duše ve sveacute hloubi rozpomiacutenaacute na Boha a rozum znovu objevuje pravdu a laacuteska svůj přirozenyacute ciacutel Aelredova nauka je plodem osobniacute zkušenosti a zve sveacute žaacuteky k prožitiacute teacutehož ndash zkušenosti autentickeacute spirituality Pouze zkušenost může duši uveacutest do určiteacute skutečnosti sola ut mihi videtur docet experientia

Teologie křesťanskeacute zkušenosti se rozvinula předevšiacutem v mnišskeacute tradici a tvo-řila tak již od počaacutetků protivaacutehu teologie spekulativniacute Učitelem teacuteto zkušenosti je pro zaacutepadniacute mnišstviacute jeden z velkyacutech ciacuterkevniacutech otců sv Řehoř Velikyacute jenž je rovněž spolu s Cassiodorem sv Isidorem Sevillskyacutem a sv Bedou Ctihodnyacutem nazyacutevaacuten učitelem středověku Jeho Dialogy o životě a zaacutezraciacutech italskyacutech otců jsou vlastně jedinyacutem zdrojem ze ktereacuteho viacuteme něco o životě sv Benedikta a spolu s Homiliemi na evangelia a spisem Moralia in Iob patřily k nejčtenějšiacutem diacutelům ve středověkyacutech klaacutešterech a klaacutešterniacutech školaacutech Velikost Řehořova diacutela nespočiacutevaacute v propracovaneacute teologickeacute spekulaci nyacutebrž v osobniacute zkušenosti Praacutevě tato zku-šenost a nikoli teoretickeacute věděniacute je zaacutekladem křesťanskeacute moudrosti Z tohoto zaacute-kladniacuteho principu vyvozuje Řehoř dalšiacute důsledky Pro něho zaacutevisiacute přesvědčivost nauky na opravdovosti toho kdo ji předaacutevaacute Je zřejmeacute že Řehoř se inspiroval spisy Cassianovyacutemi v nichž se mluviacute o chuti křesťanskeacute moudrosti Autor Dialogů vysvětluje že je třeba bdquoochutnaacutevatldquo miacutesto bdquovědětldquo Řehoř pak jednoduše aplikuje na duchovniacute uměniacute obecně to co Cassianus řekl o mnišskeacutem životě (Tamquam si quis dulcedinem mellis ei qui numquam quicquam dulce gustauerit uelit sermonibus enarrare profecto nec ille saporis illius suauitatem quam numquam ore percepit auribus capiet) Princip zůstaacutevaacute staacutele identickyacute na rozdiacutel od ostatniacutech věd kde teoretic-keacute studium předchaacuteziacute praxi začiacutenaacute duchovniacute nauka vždy zkušenostiacute To vysvět-luje že nauka velkyacutech duchovniacutech otců vždy refl ektuje jejich vnitřniacute zkušenost Proto takeacute můžeme poznat napřiacuteklad osobnost sv Benedikta na zaacutekladě jeho Ře-hole neboť nebylo rozdiacutelu mezi tiacutem co napsal a čiacutem žil (Cuius si quis uelit subtilius mores uitamque cognoscere potest in eadem institutione regulae omnes magisterii actus inuenire quia sanctus uir nullo modo potuit aliter docere quam uixit) Z tohoto prven-stviacute zkušenosti vyplyacutevaacute důležitost jakou Řehoř připisoval osobniacutem přiacutekladům Jsou předevšiacutem podivuhodnyacutem naacutestrojem božskeacute pedagogie Pro Řehoře je bdquozku-šenostldquo toteacutež co zkušenost křesťanskeacuteho života zvlaacuteště života ctnostneacuteho Slovo experimentum maacute velmi širokyacute vyacuteznam Jednaacute se o drobneacute každodenniacute činy ktereacute

13SALVE

jsou zaacutekladnou celeacute duchovniacute pedagogie (hoc quod ipsi per quotidianum uisionis experimentum nouimus quia plerumque hi qui nullis se oppressos peccatorum molibus sciunt stant quidem in uia iustitiae nulla illicita perpetrant sed tamen ad caelestem pat-riam anxie non anhelant) V tomto smyslu může miacutet zkušenost jedinečnyacute formač-niacute dopad pro křesťana Nezahrnuje totiž jen vnějšiacute skutky ze kteryacutech se můžeme poučit nyacutebrž i udaacutelosti našeho vlastniacuteho života často velmi bolestneacute označova-neacute jako fl agella Duchovniacute zkušenost křesťana vlastně znamenaacute že tyto udaacutelosti chaacutepe jako zkoušky ktereacute sesiacutelaacute Bůh aby ho poučil Praacutevě tyto zkoušky mohou veacutest ke svatosti ndash podle toho zda je dotyčnyacute ve viacuteře přijme nebo odmiacutetne (Ali-quando necesse est ut prauis mentibus quae humana praedicatione corrigi nequeunt diui-na fl agella optari benigne debeant [hellip] ut amici qui dolori illius per caritatem compati nesciebant ab experimento discerent alienae affl ictioni qualiter misereri debuissent)

Aelred rozlišuje tři způsoby jakyacutemi můžeme dospět k poznaacuteniacute nějakeacute pravdy ndash Quis enim hoc ignorat Fratres est aliud credere aliud scire aliud experiri Credis quod idoneis testibus constat esse probatum Scis ea que certa ratione comprehendis experiris corporis sensu vel mentis aff ectu Můžeme se spolehnout na důvěryhodneacute svědky idoneis testibus potom se jednaacute o viacuteru Pravdu teacutež můžeme uchopit rozumem certa ratione comprehendis to znamenaacute věděniacute nebo ji konečně můžeme zakusit přiacutemo ndash sola experientia doceat te Nesmiacuteme rovněž pominout opozici corporis sensu ndash mentis aff ectu tělesneacute smysly a aff ectus ducha Prvniacutem zakoušiacuteme to co je tělesneacute (cor-poralia) druhyacutem to co je duchovniacute (spiritualia) Naviacutec Aelred rozlišuje několik druhů aff ectů a rozebiacuteraacute jejich působeniacute v lidskeacute duši Pro pochopeniacute Aelredovy nauky o zkušenosti a vlastně celeacute jeho antropologie je slovo aff ectus kliacutečoveacute proto je zde ponechaacuteno v původniacutem latinskeacutem tvaru jako termiacuten Naviacutec naleacutezt vyacutestižnyacute protějšek v současnyacutech evropskyacutech jazyciacutech byacutevaacute velmi obtiacutežneacute Rovněž dokazu-je Aelredovu bdquomodernostldquo mezi jeho současniacuteky protože v duchovniacute literatuře vrcholneacuteho středověku se termiacuten cordis aff ectus objevuje zcela nově a nabyacutevaacute velkeacute důležitosti Aelred defi nuje aff ectus jako spontanea quaedam mentis inclinatio ad ali-quem cum delectatione Slovo spontanea inclinatio zde znamenaacute naacuteklonnost kteraacute v našiacute mysli povstaacutevaacute proti lidskeacute vůli a vzdoruje rozumu (contra hominis volunta-tem ratine ei per omnia resistente) Tento aff ectus však nutiacute rozum a vůli aby se s niacutem sjednotily a tak přechaacuteziacute v laacutesku (provocat tamen et voluntatem et rationem ut consen-tiant et sic aff ectio transit in amorem) Aff ectus doprovaacuteziacute teacutež potěšeniacute chuť diacuteky niacutež je duše pozornějšiacute a bystřejšiacute Musiacuteme ochutnat abychom pochopili (qui audit intelligat et gustet) Je samozřejmeacute že se nejednaacute o potěšeniacute tělesneacute nebo smysloveacute v prvniacute řadě nyacutebrž o to ktereacute pronikaacute do hloubi srdce ndash usque ad palatum cordis Zkušenost prostřednictviacutem mentis aff ectus je zkušenost duchovniacute pravaacute moudrost ndashinstructio doctos reddit aff ectio sapientes Odtud lze pochopit naleacutehavost s jakou

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

chce Aelred svyacutem mnichům vštěpovat spaacutesneacute poznaacuteniacute duchovniacute věděniacute ktereacute je darem od Boha a nemůže byacutet vyacutesledkem žaacutedneacute lidskeacute spekulace Pouze v Božiacutem světle můžeme pochopit Božiacute věci Jejich sladkost poznaacuteme jedině zkušenostiacute tělesneacute smysly nejsou s to pojmout to co představuje duchovniacute poznaacuteniacute ndash de eius dulcedine sola docet experientia non enim oculis cernitur aut tangitur manibus aut hau-ritur auditu cum sapor sit spiritualit Zkušenost kterou popisuje Aelred zname-naacute předevšiacutem sentire ndash pociťovat zakoušet Je to zakoušeniacute něčeho duchovniacuteho neboť se jednaacute o vyacutesledek mentis aff ectus ktereacute obohacuje duši o duchovniacute realitu ktereacute se nemůže naučit ve škole Duše tak zakoušiacute Boha a vše co pochaacuteziacute shůry Mnišštiacute autoři zdůrazňujiacute že tuto bdquochuťldquo nelze vypovědět Lze pouze inspirovat srdce druheacuteho aby zakusilo něco podobneacuteho ndash ad illius dulcedinem exprimendam nec cor nec lingua suffi ciat Rovněž přaacutetelstviacute použiacutevaacute k tomu aby naznačil setkaacute-niacute duše s Bohem Prostřednictviacutem aff ectu duše hledaacute Boha v aff ectu Boha naleacutezaacute a dokonce se dotyacutekaacute Ježiacuteše ndash Jesus aff ectione tangitur Laacuteskou duše objiacutemaacute Boha13 Duchovniacute zkušenost naacutem v Aelredově diacutele naviacutec ukazuje dva aspekty jež můžeme nazvat statickyacute a dynamickyacute V Bohu naleacutezaacute duše pokoj a odpočinutiacute Zaacuteroveň se v niacute probouziacute touha a novaacute siacutela ve vnitřniacutem životě aby dělala pokroky od zkuše-nosti ke zkušenosti Bůh saacutem je Laacuteska ale vyžaduje laacutesku totiž pohyb rozumoveacute duše se kteryacutem s touhou hledaacute objekt sveacuteho potěšeniacute Duše kteraacute okusila Boha nemůže zapomenout na jeho sladkost a toužiacute po něm což kraacutesně vyjadřujiacute slova modlitby kterou Aelred uvaacutediacute sveacute Zrcadlo laacutesky bdquoMoje duše suchaacute vyprahlaacute a ne-plodnaacute duše žiacutezniacute po tom aby byla svlažena těmito blahodaacuternyacutemi kapkami [hellip] Pane nech sestoupit do meacute duše něco z tveacute velkeacute sladkosti [hellip] Pane budu tě hle-dat budu tě hledat v laacutesce neboť kdo kraacutečiacute k tobě v laacutesce ten tě zajisteacute hledaacuteldquo Předtiacutem než můžeme přistoupit k četbě diacutela O duchovniacutem přaacutetelstviacute je nutneacute se-znaacutemit se s touto vyacuteše uvedenou Aelredovou antropologiiacute a předevšiacutem s naukou o duchovniacute zkušenosti a laacutesce jak jsou obsaženy ve spisu Speculum caritatis Jen takto můžeme pochopit Aelredův přiacutestup k duchovniacutemu přaacutetelstviacute

Aelredův spis O duchovniacutem přaacutetelstviacute je jedniacutem z jeho kratšiacutech děl o to viacutece jej můžeme považovat za velmi osobniacute vyznaacuteniacute jakyacutesi deniacutek jeho duše V prologu diacutela vystupuje do popřediacute zkušenost osobniacute konverze autora Zaacuteroveň uvaacutediacute mo-tivy ktereacute vedly k sepsaacuteniacute tohoto diacutela a sveacute prameny

Předmluva

Když jsem byl ještě jako chlapec ve škole a nachaacutezel velkeacute potěšeniacute v půvabu svyacutech druhů v chovaacuteniacute a špatnostech ktereacute obvykle uvaacutedějiacute v nebezpečiacute lidi v tomto věku celaacute maacute mysl se oddala a zasvětila citu a laacutesce Takže jsem neznal nic přiacutejemnějšiacuteho a nic radostnějšiacuteho

SALVE

nic užitečnějšiacuteho než milovat a byacutet milovaacuten Takto zmiacutetaacuten v různyacutech laacuteskaacutech a přaacutetelstviacutech byl jsem smyacutekaacuten sem a tam Jelikož jsem neznal řaacuted praveacuteho přaacutetelstviacute často jsem se ne-chal oklamat jeho falešnyacutem obrazem

Konečně se mi jednou dostala do ruky kniha kterou o přaacutetelstviacute napsal M Tullius Cicero Hned se mi zdaacutela užitečnaacute pro zaacutevažnost myšlenek a čtivaacute pro svůj vybranyacute styl Ačkoli jsem se nepovažoval za schopneacuteho takoveacuteho přaacutetelstviacute přece jsem měl radost že jsem nalezl nějakou defi nici přaacutetelstviacute podle ktereacute jsem mohl uspořaacutedat sveacute zmateneacute myš-lenky o laacutesce a citu Když se můj dobrotivyacute Paacuten rozhodl napravit mne kteryacute sešel na scestiacute pozdvihnout toho kteryacute padl a očistit spaacutesonosnyacutem dotekem nečisteacuteho vzdal jsem se toho co slibuje svět a vstoupil jsem do klaacuteštera a ihned jsem se pustil do studia Piacutesma svateacuteho Předtiacutem meacute oči jež byly zaslepeneacute a navykleacute na temnotu tělesnosti nezavadily ani o jeho povrch Když se mi tedy četba Piacutesma svateacuteho staacutevala přiacutejemnějšiacute a to maacutelo věděniacute ktereacute mi předala světskaacute vzdělanost ztraacutecelo ve srovnaacuteniacute s niacutem cenu tu jsem si vzpomněl na to co jsem četl o přaacutetelstviacute ve vyacuteše zmiacuteněneacute knize a podivoval jsem se že už to pro mě nemělo tuteacutež chuť jak tomu byacutevalo předtiacutem Od toho okamžiku v meacutem životě neexistovalo nic co by neoslazeneacute medem nejsladšiacuteho jmeacutena Ježiacutešova a neosoleneacute soliacute Piacutesma svateacuteho mohlo zcela strhnout můj cit

Znovu a znovu jsem o těchto myšlenkaacutech rozvažoval a ptal se zda by je snad nebylo možno zaštiacutetit autoritou Piacutesma Poteacute co jsem přečetl v diacutelech svatyacutech otců mnoheacute o přaacute-telstviacute chtěl jsem duchovně milovat avšak nebyl jsem toho schopen Začal jsem tedy psaacutet o duchovniacutem přaacutetelstviacute abych stanovil pravidla čisteacute a svateacute laacutesky Toto diacutelo jsem rozdělil na tři čaacutesti Prvniacute pojednaacutevaacute o podstatě přaacutetelstviacute a o jeho původu či přiacutečině druhaacute o jeho plodech a velikosti a ve třetiacute podle svyacutech schopnostiacute vysvětluji jakyacutem způsobem a mezi ja-kyacutemi osobami může byacutet zachovaacuteno neporušeneacute až do konce

Najde-li někdo užitek z teacuteto četby ať vzdaacutevaacute diacuteky Bohu a prosiacute milosrdneacuteho Krista za mě hřiacutešneacuteho Bude-li však kdo považovat za zbytečneacute a neužitečneacute co jsem napsal keacutež na-jde pochopeniacute pro mou nešťastnou situaci kteraacute mě donutila kvůli mnohyacutem povinnostem a starostem omezit proud myacutech myšlenek v teacuteto uacutevaze

V prvniacute knize Aelred shrnuje co bylo doposud řečeno o přaacutetelstviacute pohanskyacutemi fi lozofy jakeacute přiacuteklady pro něj nachaacuteziacute v Piacutesmu svateacutem a v tradici otců Na tomto zaacutekladě se snažiacute defi novat duchovniacute přaacutetelstviacute mezi křesťany

Ivo Domniacutevaacutem se že nejprve je třeba vyložit podstatu přaacutetelstviacute Stavěli bychom vzdušneacute zaacutemky kdybychom nevěděli jakaacute je podstata toho o čem se maacute rozvinout naše diskuse

Aelredus Cožpak ti nestačiacute to co k tomu řekl Cicero Přaacutetelstviacute je souhlas ve věcech lid-skyacutech i božskyacutech projevenyacute s laskavostiacute a laacuteskou

Ivo Pokud tato defi nice postačuje tobě pak jsem s niacute spokojen i jaacute

Aelredus Když by tedy kteřiacutekoli lideacute byli stejneacuteho naacutezoru ve věcech božskyacutech i lidskyacutech měli by stejnou vůli a žili by s laskavostiacute a laacuteskou neřekli bychom o nich že dosaacutehli doko-naleacuteho přaacutetelstviacute

Ivo A proč ne Avšak nerozumiacutem tomu co znamenaly pro tohoto pohanskeacuteho autora pojmy bdquolaskavostldquo a bdquolaacuteskaldquo

Aelredus Snad pojmem laacuteska vyjadřuje vnitřniacute cit pojmem laskavost pak vyacutesledek kon-kreacutetniacute činnosti Neboť i souhlas ve věcech lidskyacutech i božskyacutech musiacute byacutet drahyacute srdci obou přaacutetel to znamenaacute přiacutejemnyacute a vzaacutecnyacute I to jak jednajiacute ve vnějšiacutech zaacuteležitostech musiacute byacutet plneacute laskavosti a radosti

Ivo Přiznaacutevaacutem že tato defi nice se mi velmi liacutebiacute Domniacutevaacutem se ale že je vhodnaacute pro pohany a židy a rovněž pro mravně zkaženeacute křesťany Jsem však přesvědčen že opravdoveacute přaacutetelstviacute nemůže existovat mezi těmi kdo žijiacute bez Krista

Aelredus V naacutesledujiacuteciacutem hovoru si dostatečně ujasniacuteme zda teacuteto defi nici něco schaacuteziacute nebo naopak obsahuje něco naviacutec abychom ji mohli buď odmiacutetnout nebo přijmout jako dostačujiacuteciacute a bez nějakeacuteho prvku naviacutec Na zaacutekladě teacuteto defi nice ač se ti zdaacute poněkud ne-dokonalaacute můžeš pochopit co je to přaacutetelstviacute

Ivo Nechci ti byacutet na obtiacutež Prosiacutem tě abys mi vysvětlil alespoň vyacuteznam tohoto slova neboť defi nice mi nestačiacute

Aelredus Udělaacutem to raacuted pokud omluviacuteš meacute chabeacute znalosti a nebudeš mě nutit abych tě poučoval o něčem co neviacutem Mysliacutem si že slovo přiacutetel je odvozeno od slova laacuteska [lat amor ndash amicus] od slova přiacutetel pak přaacutetelstviacute [lat amicus ndash amicitia] Laacuteska je pak cit prostřednictviacutem ktereacuteho rozumovaacute duše něco hledaacute po něčem toužiacute a konečně toho dosa-huje pro sveacute potěšeniacute Těšiacute se z toho s vnitřniacute sladkostiacute držiacute se toho čeho dosaacutehla a ucho-vaacutevaacute to Povahu a dynamiku laacutesky jsem vyložil co možnaacute nejjasněji a nejpodrobněji ve sveacutem diacutele Zrcadlo laacutesky [Speculum caritatis] ktereacute jistě dostatečně znaacuteš Daacutele je přiacutetel nazyacutevaacuten straacutežce laacutesky nebo jak někteřiacute řiacutekajiacute bdquostraacutežce samotneacute dušeldquo Můj přiacutetel totiž musiacute byacutet straacutežce vzaacutejemneacute laacutesky neboli samotneacute meacute duše tak aby zachovaacuteval se spolehlivou ml-čenlivostiacute všechna jejiacute tajemstviacute aby se podle svyacutech sil snažil leacutečit a snaacutešet jakoukoli špat-nost kterou v niacute nalezne aby se radoval s jejiacute radostiacute trpěl s jejiacutem utrpeniacutem a vše co ciacutetiacute jeho přiacutetel považoval za sveacute vlastniacute Přaacutetelstviacute je tedy ctnost kteraacute spojuje duše pouty laacutesky a sladkosti a vytvaacuteřiacute z mnoha jeden celek Proto i světštiacute fi lozofoveacute zařadili přaacutetelstviacute mezi ctnosti ktereacute přetrvaacutevajiacute navěky a ne mezi věci naacutehodneacute a pomiacutejiveacute Zdaacute se že s nimi souhlasiacute i Šalomoun v knize Přiacutesloviacute když řiacutekaacute bdquoV každičkeacutem čase miluje přiacutetelldquo [Přiacutes ] Jasně potvrzuje že přaacutetelstviacute je věčneacute pokud je opravdoveacute Pokud se však rozpadne nebylo opravdoveacute i když se takovyacutem zdaacutelo

[hellip]Ivo Tedy došli jsme k zaacutevěru že mezi přaacutetelstviacutem a laacuteskou neniacute žaacutednyacute rozdiacutelAelredus Je a dokonce velikyacute Božiacute autorita rozhodla že je třeba přijmout do naacuteručiacute

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

SALVE

laacutesky mnohem viacutece lidiacute než kolik jich objiacutemaacuteme jako přaacutetele Zaacutekon laacutesky naacutes nutiacute milo-vat nejen přaacutetele ale i nepřaacutetele [srov Mt ] Přaacuteteli nazyacutevaacuteme pouze ty kteryacutem se nebojiacuteme otevřiacutet sveacute srdce a vše co skryacutevaacute A oni tak činiacute naopak naacutem neboť jsou vaacutezaacuteni tyacutemž zaacutekonem důvěry a touž jistotou

[hellip]Aelredus Zapomněl jsi co řiacutekaacute Piacutesmo bdquoV každičkeacutem čase miluje přiacutetelldquo [Přiacutes ]

Jak si vzpomiacutenaacuteš i sv Jeronyacutem řiacutekaacute bdquoPřaacutetelstviacute ktereacute se může rozpadnout nikdy nebylo opravdoveacuteldquo A že přaacutetelstviacute nemůže existovat bez laacutesky jsem vysvětlil viacutece než dostatečně Když je tedy přaacutetelstviacute naplněno věčnostiacute zaacuteřiacute z něho pravda a chutnaacute sladkostiacute laacutesky jak si můžeš myslet že je možno upřiacutet těmto třem vlastnostem moudrost

Ivo Co to maacute znamenat Mohu řiacuteci o přaacutetelstviacute to co řiacutekaacute Jan přiacutetel Ježiacutešův o laacutesce bdquoBůh je přaacutetelstviacuteldquo

Aelredus Je to neobvykleacute Nelze to zaštiacutetit autoritou Piacutesma Přesto však se odvažuji řiacuteci o přaacutetelstviacute co se daacutele řiacutekaacute o laacutesce bdquoKdo zůstaacutevaacute v přaacutetelstviacute zůstaacutevaacute v Bohu a Bůh zůstaacutevaacute v němldquo [srov Jan ] Leacutepe to pochopiacuteš až začneme rozmlouvat o plodech a užitku přaacutetelstviacute

Druhaacute kniha vysvětluje jakyacute je užitek přaacutetelstviacute a naopak jakyacutem zlem je osamo-cenost Rovněž vypočiacutetaacutevaacute druhy opravdoveacuteho přaacutetelstviacute a staviacute je do protikladu vůči falešneacutemu přaacutetelstviacute

Aelredus O tom mluviacute kraacutesně Cicero bdquoZe světa odstraňujiacute slunce ti kteřiacute z života od-straňujiacute přaacutetelstviacute neboť od boha nemaacuteme nic lepšiacuteho a nic milejšiacuteholdquo Co by to bylo za moudrost opovrhovat přaacutetelstviacutem jen aby ses vyhnul nesnaacuteziacutem neměl starosti a unikl strachu Cožpak by bylo možneacute ziacuteskat a uchovat si ctnost bez jakyacutechkoli nesnaacuteziacute Cožpak i v tobě nebojuje a ty s tiacutem maacuteš velkeacute potiacuteže moudrost proti omylům uměřenost proti vrtkavosti spravedlnost proti zleacute vůli nebo siacutela proti lenosti Ptaacutem se kdo z lidiacute zvlaacuteště dospiacutevajiacuteciacutech je schopen bez velkeacuteho utrpeniacute nebo strachu zachovat cudnost nebo zkro-tit rozbouřeneacute city Pak by byl hlupaacutek apoštol Pavel kteryacute nechtěl žiacutet aniž by pracoval a namaacutehal se pro ostatniacute Avšak veden laacuteskou kterou považoval za největšiacute ctnost bdquostal se slabyacute se slabyacutemi a nebylo pohoršeniacute ktereacute by nepaacutelilo ani jeholdquo [srov Kor Řiacutem ] Nosil v sobě velkyacute smutek a ve sveacutem srdci nepřestaacutevajiacuteciacute bolest pro ty kteřiacute byli jeho bratry podle těla [Řiacutem ndash13] Musel by se tedy vzdaacutet laacutesky aby nežil s takovyacutem strachem a bolestiacute Jednou znovu rodiacute ty ktereacute zplodil ve viacuteře jednou je hyacutečkaacute jako chůva jednou kaacuteraacute jako učitel Tu se bojiacute aby jejich mysl nepropadla zkaacuteze a neodpadli od viacutery tu je s velkou bolestiacute a mnoha slzami volaacute k pokaacuteniacute a jindy nařiacutekaacute nad těmi kteřiacute pokaacuteniacute ne-činili [srov Kor Gal ] Vidiacutete tedy jak se snažiacute zprovodit ze světa ctnosti ti kteřiacute jim nevaacutehajiacute vziacutet naacutemahu kteraacute je doprovaacuteziacute Byl snad hloupyacute Chusi Archita když

přaacutetelstviacute s Davidem zachovaacuteval s takovou věrnostiacute že daacuteval přednost uacutetrapaacutem před bezpečiacutem a spiacuteše chtěl sdiacutelet utrpeniacute přiacutetele než se oddat radostem a poctaacutem jako otco-vrah [Sam 13ndash13] Nemohu už ani nazvat lidmi jako spiacuteše šelmami ty kteřiacute tvrdiacute že je třeba žiacutet tak aby od nikoho nepotřebovali žaacutednou uacutetěchu nikomu nebyli na obtiacutež nebo přiacutečinou bolesti aby nepociťovali radost nad dobrem bližniacuteho a neroztrpčili ostatniacute svou zvraacutecenostiacute Taciacute se starajiacute jen o to aby nikoho nemilovali a nebyli nikyacutem milovaacuteni V žaacutedneacutem přiacutepadě nemohu připustit že by miloval někdo z těch kdo považujiacute přaacutetelstviacute za věc hmotneacuteho zisku Pouze uacutesty o sobě prohlašujiacute že jsou přaacuteteleacute když se naskytne možnost nějakeacuteho časneacuteho prospěchu nebo když se pokoušejiacute ziacuteskat přiacutetele pro spolupraacuteci v nějakeacute hanebneacute zaacuteležitosti

[hellip]Aelredus Vyhoviacutem vaacutem a ve stručnosti poviacutem čeho se podle meacuteho naacutezoru musiacuteme varo-

vat Existuje přaacutetelstviacute chlapeckeacute ktereacute maacute původ v nestaacutelyacutech a vrtošivyacutech citech Vrhaacute se za každyacutem kolemjdouciacutem bez rozumu bez uvaacuteženiacute bez miacutery aniž by vzalo v potaz nějakyacute prospěch či neprospěch Toto přaacutetelstviacute po nějakyacute čas působiacute na člověka velmi intenzivně pevně ho spoutaacutevaacute a svůdně přitahuje Avšak city bez rozumu představujiacute podnět čistě pudovyacute jsou naacutechylneacute konat nedovoleneacute dokonce ani nejsou schopny rozlišovat mezi do-volenyacutem a nedovolenyacutem I když většinou city přaacutetelstviacute předchaacutezejiacute je vyloučeno aby ho kdy doprovaacutezely pokud přaacutetelstviacute nevede rozum nemiacuterniacute počestnost a nevlaacutedne mu spra-vedlnost Takoveacuteho přaacutetelstviacute ktereacute jsem nazval dětinskeacute vzhledem k tomu že city ovlaacutedajiacute ponejviacutece chlapce se majiacute všemi způsoby varovat jako nevěrneacuteho nestaacuteleacuteho a vždy spo-jeneacuteho s nečistyacutemi laacuteskami ti kteřiacute nachaacutezejiacute zaliacutebeniacute v kraacutese duchovniacuteho přaacutetelstviacute Vyacuteše uvedeneacute nenazyacutevaacuteme přaacutetelstviacutem jako spiacuteš jedem přaacutetelstviacute pokud v něm vůbec nelze zachovat opraacutevněnou miacuteru laacutesky kteraacute spojuje jednu duši s druhou Jeho počestneacute jaacutedro zastiacuteraacute a kaziacute jakyacutesi dyacutem vychaacutezejiacuteciacute z žaacutedostivosti těla a strhaacutevaacute je k žaacutedostem těla protože je zanedbaacutevaacuten duch Duchovniacute přaacutetelstviacute proto musiacute miacutet na počaacutetku čistyacute uacutemysl dohled rozumu a otěže uměřenosti Tak dosaacutehneme velmi radostnyacutech pocitů a budeme je pak vniacute-mat s takovou sladkostiacute že nepřestanou byacutet nikdy spořaacutedaneacute Existuje i přaacutetelstviacute ktereacute spojuje lidi velmi zleacute podobnostiacute jejich mravů O takoveacutem mluvit nechci neboť si ani neza-sloužiacute byacutet nazvaacuteno přaacutetelstviacutem jak už jsem uvedl vyacuteše Kromě toho maacuteme i přaacutetelstviacute ktereacute je podněcovaacuteno vyacutehledem nějakeacuteho prospěchu Mnoziacute se praacutevě kvůli tomu domniacutevajiacute že je třeba po přaacutetelstviacute toužit je pěstovat a zachovaacutevat Kdybychom to připustili pak bychom odepřeli laacutesku mnoha lidem kteřiacute si ji nejviacutece zasloužiacute a kteřiacute nic nemajiacute a nevlastniacute a ni-kdo tedy od nich nemůže ziacuteskat žaacutednyacute materiaacutelniacute prospěch Sice opravdu maacuteme očekaacutevat v každeacutem přiacutepadě od přiacutetele prospěch jako napřiacuteklad radu v pochybnostech uacutetěchu v sou-ženiacutech a podobně To vše maacute přaacutetelstviacute doprovaacutezet nikoli mu předchaacutezet Nepochopil totiž co to znamenaacute přaacutetelstviacute ten kteryacute chce ještě jinou odměnu než přaacutetelstviacute sameacute Přaacutetelstviacute bude plnou odměnou těm kdo ho pěstujiacute tehdy když ho cele nasměrujiacute k Bohu a způsobiacute

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

SALVE

že se pohroužiacute do kontemplace ti ktereacute spojilo Neboť když věrneacute přaacutetelstviacute mezi dobryacutemi plodiacute tak nesmiacuternyacute užitek nevaacutehaacutem tvrdit že tento užitek pochaacuteziacute z přaacutetelstviacute a ne nao-pak Ani si nemysliacutem že velkorysost s niacutež Barzillai Galaadskyacute [Sam 13ndash Vulg 13ndash13] přijal Davida prchajiacuteciacuteho před synem otcovrahem staral se o něj a jednal s niacutem jako s přiacutetelem zplodila mezi těmito vynikajiacuteciacutemi muži přaacutetelstviacute nyacutebrž nepochybuji o tom že spiacuteše z něho vyplynula takovaacute přiacutezeň Neniacute nikdo kdo by si myslel že kraacutel po-třeboval tohoto člověka už předtiacutem Že opravdu tento muž saacutem velmi zaacutemožnyacute nedoufal v jakoukoli odměnu od kraacutele za prokaacutezanaacute dobrodiniacute jasně vyplyacutevaacute z toho když uvaacutežiacuteme že nic nepřijal i když se mu bez obtiacutežiacute nabiacutezelo veškereacute bohatstviacute města a chtěl se spokojit s tiacutem co měl Zrovna tak si musiacuteme vaacutežit vztahu mezi Davidem a Jonathanem kteryacute byl posvěcen zaacutelibou v ctnosti a ne nadějiacute na budouciacute prospěch Viacuteme že si prokazovali mnoho dobreacuteho když přičiněniacutem jednoho byl zachraacuteněn život druheacuteho jehož potomstvo nezaniklo [srov Sam ndash ndash 13ndash n 13 Sam 13ndash13] Když tedy mezi dobryacutemi lidmi vždy předchaacuteziacute přaacutetelstviacute a užitek ho doprovaacuteziacute pak radost přinaacutešiacute ne tak užitek ziacuteskanyacute od přiacutetele nyacutebrž sama laacuteska přiacutetele Nyniacute posuďte vy zda jsem dostateč-ně mluvil o plodech přaacutetelstviacute zda jsem upřesnil jasně mezi kyacutem může vzniknout byacutet za-chovaacutevaacuteno a dovršeno přaacutetelstviacute zda se mi podařilo objasnit jakeacute vztahy se nepraacutevem haliacute slovem přaacutetelstviacute a zda jsem ukaacutezal jisteacute ciacutele ke kteryacutem maacute směřovat laacuteska mezi přaacuteteli

Třetiacute kniha stanovuje čtyři stupně kteryacutemi musiacute projiacutet přaacutetelstviacute hodneacute toho jmeacutena Prvniacute stupeň představuje vyacuteběr přaacutetel kteryacute vylučuje ty jež ho nejsou hodni a stanovuje podmiacutenky konkreacutetniacuteho přaacutetelstviacute Druhyacutem stupněm je doba osvědčovaacuteniacute ve věrnosti uacutemyslu diskreacutetnosti a trpělivosti Poteacute naacutesleduje třetiacute stupeň spojeniacute dušiacute v sedmi dobrech přaacutetelstviacute Korunou čtvrtyacutem stupněm du-chovniacuteho přaacutetelstviacute je pak přaacutetelstviacute s Kristem Ita a sancto illo amore quo amplec-titur amicum ad illum conscendens quo amplectitur Christum spiritualem amicitiae fructum pleno laetus ore carpet ndash Takto postupuje od svateacute laacutesky kterou objiacutemaacute přiacutetele k laacutesce kterou objiacutemaacute Krista a s radostiacute a v plnosti ziacuteskaacutevaacute duchovniacute užitek přaacutetelstviacute

Zaacutevěr

Protože slunce se už schyluje k zaacutepadu musiacuteme ukončit tento naacuteš hovor ale doufaacutem že nepochybujete o tom že přaacutetelstviacute vychaacuteziacute z laacutesky Co je to za člověka kteryacute může milovat druheacuteho a přitom nemiluje saacutem sebe Vždyť na zaacutekladě srovnaacuteniacute s laacuteskou kterou miluje saacutem sebe může uspořaacutedat i laacutesku k bližniacutemu Nemiluje saacutem sebe ten kdo od sebe vyžaduje nebo sobě uklaacutedaacute něco hanebneacuteho a hřiacutešneacuteho Na prvniacutem miacutestě musiacute každyacute umrtvovat sveacute tělo nesmiacute strpět nic co se neslušiacute a odmiacutetat co je mu k užitku Když bude takto

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

milovat saacutem sebe pak může podle teacutehož vzoru milovat i bližniacuteho Takovaacute laacuteska zahrnuje velkeacute množstviacute lidiacute člověk si z nich musiacute vybrat ty kteryacutem může svěřit v intimitě tajem-stviacute přaacutetelstviacute do jejichž srdciacute může hojně vleacutevat svůj cit a před kteryacutemi může otevřiacutet sveacute srdce daacutet nahleacutednout do jeho hlubin prozradit smyacutešleniacute a uacutemysly srdce Přaacutetele si vybiacute-rejme ne podle rozmaru našich citů nyacutebrž na zaacutekladě bystreacuteho uacutesudku našeho rozumu podobnosti povah a snahy o ctnostnyacute život Oddejme se pak sveacutemu přiacuteteli s veselou mysliacute avšak bez lehkomyslnosti a ať neschaacuteziacute respekt a slušnost ktereacute se zaklaacutedajiacute na laska-vosti a prokazovaacuteniacute dobryacutech skutků Pak už maacute byacutet zkoušena spolehlivost dobreacute mravy a trpělivost budouciacuteho přiacutetele Postupně připojujme společneacute plaacuteny vytrvalost společneacuteho uacutesiliacute a shodu ve vnějšiacutem vyacuterazu Přaacuteteleacute se majiacute sobě tak připodobnit že jakmile jeden na druheacuteho pohleacutedne maacute vyacuteraz jedneacute tvaacuteře přeskočit na druhou ať už byl posmutnělyacute nebo rozradostněnyacute Poteacute když byl vybraacuten a vyzkoušen a pokud sis jistyacute že nebude chtiacutet nic co se neslušiacute ani to nebude žaacutedat od přiacutetele a ani to neposkytne bude-li požaacutedaacuten a když se ujistiacuteš že považuje přaacutetelstviacute za mravniacute ctnost a nikoli za zisk že neniacute podleacutezavyacute ani ser-vilniacute a když konečně objeviacuteš že je upřiacutemnyacute ale dokaacuteže rozlišovat trpělivyacute když ho někdo kaacuteraacute v laacutesce staacutelyacute a pevnyacute pak zakusiacuteš tu duchovniacute slast totiž co znamenaacute bdquoHle jak je dobreacute a jak mileacute když bratři bydliacute pospoluldquo [Ž 1313(13)] Je užitečneacute když přaacuteteleacute spolu souciacutetiacute když pro sebe podstupujiacute naacutemahu navzaacutejem nesou svaacute břemena [Gal ] Každyacute z nich považuje za přiacutejemneacute zapomenout saacutem na sebe kvůli druheacutemu daacutet přednost vůli druheacuteho před svou vlastniacute vyjiacutet vstřiacutec potřebaacutem v nouzi toho druheacuteho spiacuteše než vlastniacutem postavit se a vystavit se nepřiacutezni osudu Jakeacute je to potěšeniacute pro přaacutetele když mohou spolu diskutovat navzaacutejem si představovat sveacute zaacutejmy spolu všechno zkoumat ve všem dospět k jednomu naacutezoru K tomu ještě přistupuje modlitba za sebe navzaacutejem kteraacute v paměti přiacute-tele tiacutem silněji působiacute s čiacutem většiacute vroucnostiacute je k Bohu vysiacutelaacutena spolu s prolityacutemi slzami ktereacute vyhrknou buď ze strachu z afektu nebo z bolesti Přiacutetel se modliacute za přiacutetele ke Kristu chce aby ho Kristus vyslyšel kvůli přiacuteteli svou laacutesku a touhu směřuje ke Kristu Když se stane že jedna laacuteska naacutehle a nepozorovaně přejde ve druhou a dotkne se sladkosti jakoby přiacutemo u samotneacuteho Krista přiacutetel začne ochutnaacutevat jak je sladkeacute a pociťovat jak je mileacute byacutet u Krista Od svateacute laacutesky kterou zahrnuje přiacutetele tak vystupuje k teacute laacutesce kterou miluje Krista S radostiacute a naplno bude užiacutevat duchovniacutech plodů přaacutetelstviacute v očekaacutevaacuteniacute plnosti všeho v budouciacutem životě Pak zmiziacute strach se kteryacutem se bojiacuteme jeden o druheacuteho a dělaacuteme si starosti pak zmiziacute všechno traacutepeniacute ktereacute jeden pro druheacuteho nyniacute musiacuteme snaacutešet pak bude zlomen osten smrti a zničena sama smrt [Kor ndash] Raacuteny tohoto bodce naacutes často soužiacute a musiacuteme truchlit jeden pro druheacuteho Až budeme v bezpečiacute budeme se radovat věčně z nejvyššiacuteho dobra a toto přaacutetelstviacute ktereacute naacutes zde poutaacute jen s několika maacutelo lidmi se přelije na všechny a ze všech na Boha a Bůh bude všechno ve všem

Z latinskyacutech originaacutelů přeložil Alexius Vandrovec OSB

SALVE

POZNAacuteMKY David Konstan Friendship in the Classical World Cambridge University Press s ndash Albrecht Diem Das monastische Experiment Die Rolle der Keuschheit bei der Entstehung des westli-

chen Klosterwesens Muumlnster LIT Verlag s ndash13 Jean Leclercq bdquoLrsquoamitieacute dans les lettres au moyen-acircgeldquo IN Revue du moyen-acircge latin I s 13ndash Anselmo drsquoAosta Lettere Priore e Abate del Bec (a cura di I Biffi C Marabelli) Milano nr Wincenty Polek OCist bdquoTeologia dellrsquoamicizia negli scritti di Aelredo di Rievaulxldquo IN Cis-

tercium mater nostra II Krakoacutew s ndash Vaacuteclav Ventura bdquoCisterciaacuteckaacute spiritualitaldquo IN Kate_ina Charvaacutetovaacute let cisterciaacuteckeacuteho

řaacutedu Praha Unicornis s ndash Aelredus Rievallensis Homiliae de oneribus Propheticis Isaiae (CCr CM D) (ed Gaetano Ra-citi) Turnhout Brepols sermo Tyacutež Speculum caritatis III Spiegel der Liebe (Uumlbertr u eingeleitet von M Hildegard Brem) Trier Johannes-Verlag s ndash Laacuteszloacute Lekail e Cistercians Ideals and Reality Kent Kent State University Press s 13 Aelred von Rieval De amicitia spiritali Prol Uumlber die geistliche Freundscha Lateinisch-deutsch

Uumlbertr von Rhaban Haacke u eingeleitet von Wilhelm Nyssen Trier Spee-Verlag s Speculum caritatis I s 13 Homiliae de oneribus sermo 13 De spiritali amicitia Prol 13ndash s Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensis (Series scriptorum SOC) Roma s Cassianus Collationes patrum 13 Jean Cassien Confeacuterences Texte par I E Pichery Paris Les eacuteditions du Cerf s ndash13 Gregorius I Dialogi II 13 Greacutegoire le Grand Dialogues II Texte critique et notes par A de Voguumleacute traduction par P Antin Paris Les eacuteditions du Cerf s Tyacutež Homiliae in Euangelia 13 Gregor der Grosse Homiliae in Evangelia II Lateinisch-

Deutsch Feiburg im BreisgaundashBaselndashWien Herder s ndash Tyacutež Moralia in Iob 13 Greacutegoire le Grand Morales sur Job Livres XIndashXIV Introduction texte traduction et notes par A Bocognano Paris Les eacuteditions du Cerf s Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensishellip s Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensishellip s S Bernard In Cant XXIII Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensishellip s 13 Speculum caritatis I 13 s 13 Speculum caritatis I ndash13 s 1313ndash13

Alexius Vandrovec OSB ( ) vstoupil v roce do řaacutedu sv Benedikta v Benediktinskeacutem arciopatstviacute sv Vojtěcha a sv Markeacutety v Břevnově kde roku složil slavneacute sliby

Jean-Marie Gueullette OP

Přaacutetelstviacute u sv Tomaacuteše Akvinskeacuteho

I když bylo teacutema přaacutetelstviacute důležityacutem teacutematem diskuziacute po celeacute stoletiacute a to zvlaacuteště v mnišskeacutem prostřediacute neniacute sv Tomaacuteš při studiu tohoto pojmu prostyacutem pokračovatelem svyacutech předchůdců Mniši ndash hlavně Bernard z Clairvaux a Aelred z Rievaulx ndash vychaacutezeli při svyacutech uacutevahaacutech o přaacutetelstviacute z Cicerona Texty sv Ber-narda a Cicerona sv Tomaacuteš samozřejmě četl Jeho myšleniacute se však nejviacutece inspi-rovalo jinde ndash v souboru textů kteryacute způsobil skutečnou revoluci v evropskeacutem intelektuaacutelniacutem životě a to praacutevě mezi teology a 13 stoletiacute Jejich autorem byl Aristoteleacutes Pojednaacuteniacute o přaacutetelstviacute v Etice Nikomachově se diacuteky latinskeacutemu překla-du kteryacute vytvořil Robert Grosseteste stala přiacutestupnyacutemi už v roce Zdaacute se že v tehdejšiacutem intelektuaacutelniacutem světě zastiacutenila texty Cicerona a jeho komentaacuteto-rů

Jestliže sv Tomaacuteš tak často odkazuje na Aristotela miacutesto na Cicerona pak to neniacute jen proto že se objevily jeho noveacute texty ale takeacute s ohledem na ciacutel teologova myšleniacute Nechce po fi lozofi i pravidla chovaacuteniacute jakousi etiku přaacutetelstviacute nyacutebrž defi -nice struktury myšleniacute kteryacutem pak daacute projiacutet procesem opravdoveacute konverze než je aplikuje na život křesťana Aristoteleacutes došel hodně daleko v uacutevahaacutech o pod-statě přaacutetelstviacute a o jednotlivyacutech prvciacutech přaacutetelstviacute Zvlaacuteště zdůrazňoval že ciacutelem přaacutetelstviacute je společnyacute život vzaacutejemneacute sdiacuteleniacute všech dober Proto byl pro Tomaacuteše nejlepšiacutem partnerem v dialogu

Hlavniacute texty ve kteryacutech se Tomaacuteš zaobiacuteraacute otaacutezkou přaacutetelstviacute lze rozdělit do dvou kategoriiacute Naacuteš teolog se o přaacutetelstviacute zajiacutemaacute nejprve proto že ho poklaacutedaacute za vhodnyacute pojem k charakterizaci vztahu mezi člověkem a Bohem chtiacutet pro druheacute-ho dobro a přitom žiacutet ve vzaacutejemneacutem společenstviacute (sdiacutelet dobra) Proto věnuje rozsaacutehlaacute pojednaacuteniacute analyacuteze přaacutetelstviacute mezi lidmi Poteacute se Tomaacuteš věnuje otaacutezce laacutesky člověka k Bohu kteraacute je podle něj bdquojakyacutemsi přaacutetelstviacutemldquo O etice přaacutetelstviacute jako takoveacute pojednaacutevaacute naopak velmi stručně

Podle Aristotela nemaacute raacutez přaacutetelstviacute jakaacutekoli laacuteska nyacutebrž jen ta při ktereacute chceme dobro těm jež milujeme Když napřiacuteklad řiacutekaacuteme že milujeme viacuteno nebo koně a podobně nemilujeme tyto skutečnosti tak že bychom chtěli jejich vlastniacute dob-ro nyacutebrž pro dobro ktereacute přinaacutešejiacute naacutem Takovaacute laacuteska neniacute laacuteska přaacutetelskaacute ale

SALVE

žaacutedostivaacute Vždyť by bylo směšneacute o někom řiacutect že chovaacute přaacutetelstviacute k viacutenu nebo ke koni

Chtiacutet dobro pro druheacuteho však ke vzniku přaacutetelstviacute nestačiacute Ještě je nutnaacute vzaacute-jemnost laacutesky protože člověk je přiacutetelem druheacuteho jen tehdy je-li i ten druhyacute jeho přiacutetelem Avšak toto vzaacutejemneacute přaacuteniacute si dobra vychaacuteziacute z jisteacuteho společenstviacute sdiacute-leniacute dober

Protože však existuje jisteacute sdiacuteleniacute mezi člověkem a Bohem uskutečněneacute tiacutem že naacutem Bůh daacutevaacute uacutečast na sveacute blaženosti musiacute z tohoto sdiacuteleniacute vychaacutezet i jisteacute přaacutetelstviacute13 Praacutevě o tomto sdiacuteleniacute sv Pavel řiacutekaacute (Kor ) bdquoVěrnyacute je Bůh kteryacute vaacutes povolal do společenstviacute se svyacutem Synemldquo Je tedy zřejmeacute že laacuteska člověka k Bohu je přaacutetelstviacutem

Pojednaacuteniacute o laacutesce vysvětluje jakyacutem způsobem se dvě hlavniacute charakteristiky přaacutetelstviacute ndash chtiacutet jeden pro druheacuteho dobro a vzaacutejemneacute sdiacuteleniacute ndash nachaacutezejiacute ve vztahu mezi člověkem a Bohem jakožto jeho konstitutivniacute prvky Tento vztah je zaacutekladem pro laacutesku k sobě k bližniacutemu a k nepřiacuteteli protože ve všech těchto přiacute-padech ten kdo maacute Božiacute laacutesku vidiacute v sobě ve sveacutem vlastniacutem těle v hřiacutešniacutekovi v nepřiacuteteli a v každeacutem tvoru Božiacute diacutelo bytost milovanou Bohem

Jakmile bylo přaacutetelstviacute takto defi novaacuteno vraciacute se k němu Tomaacuteš pravidelně všude tam kde jde o vztah mezi člověkem a Bohem v pojednaacuteniacute o noveacutem zaacuteko-nu při vyacutekladu důvodů ke vtěleniacute nebo s ohledem na eucharistii či pokaacuteniacute V Contra gentiles rovněž nachaacuteziacuteme kraacutesnyacute vyacuteklad o daru Ducha Svateacuteho kteryacute člověka uvaacutediacute do přaacutetelstviacute s Bohem

Křesťanskeacute chaacutepaacuteniacute aristotelskeacute filozofie

Když od četby Aristotelovyacutech textů o přaacutetelstviacute přejdeme přiacutemo k textům sv To-maacuteše jež s odkazem na texty Aristotelovy pojednaacutevajiacute o stejneacute otaacutezce budeme zcela jistě překvapeni Na jedneacute straně jsou si tito dva autoři velmi bliacutezciacute a sv Tomaacuteš často Aristotelovy analyacutezy cituje Oba dva poklaacutedajiacute za nejdůležitějšiacute rysy přaacutetelstviacute to že si přaacuteteleacute přejiacute navzaacutejem dobro a že sdiacutelejiacute život jeden druheacuteho ani Aristoteleacutes ani Tomaacuteš nekladou důraz na to že si přiacutetel sveacuteho přiacutetele saacutem vyvolil Na druheacute straně se však zdaacute že majiacute oba autoři radikaacutelně odlišnyacute způsob přiacutestupu k otaacutezce přaacutetelstviacute a odlišnyacute ciacutel vyacutekladu Aristoteleacutes citlivě analyzuje skutečnost přaacutetelstviacute a sveacute zaacutevěry pokaždeacute pečlivě ověřuje konfrontaciacute se zkuše-nostiacute Tomaacutešův vyacuteklad je abstraktnějšiacute a evidentně mu viacutece jde o pravdivost defi -novanyacutech pojmů než o jejich potvrzeniacute každodenniacute zkušenostiacute Aristoteleacutes hledaacute nejvyššiacute formu přaacutetelstviacute a prostředky ktereacute k niacute vedou sv Tomaacuteš se o přaacutetelstviacute zajiacutemaacute předevšiacutem proto že se mu zdaacute nejvhodnějšiacute kategoriiacute k vystiženiacute vztahu

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

mezi člověkem a Bohem jakožto jisteacute formy společenstviacute mezi rozumnyacutem tvorem a jeho tvůrcem v němž si oba vzaacutejemně přejiacute dobro Přaacutetelstviacute ve vztaziacutech mezi lidmi rozebiacuteraacute vlastně jen okrajově a vždycky s odkazem na přaacutetelstviacute s Bohem nezkoumaacute ani ndash jako to činil Aelred z Rievaulx ndash jakyacutem způsobem může byacutet přaacutetelstviacute oporou a posilou v duchovniacutem životě to dva velciacute autoři se tedy lišiacute nejen svou viacuterou ale i způsobem praacutece a ciacutelem sveacuteho zkoumaacuteniacute a vyacutekladu

Co stojiacute na počaacutetku Božiacute laacuteska zjevenaacute v Ježiacuteši Kristu

Časteacute odkazy sv Tomaacuteše na fi lozofy a předevšiacutem na Aristotela naacutem nesmiacute braacutenit v odhaleniacute skutečneacuteho zdroje a zaacutekladu všech jeho uacutevah zejmeacutena těch ze Sumy Tomaacuteš je křesťan a teolog na počaacutetku jeho intelektuaacutelniacuteho uacutesiliacute stojiacute Božiacute tajem-stviacute a tajemstviacute Božiacute laacutesky k člověku Pro současneacuteho člověka je dost obtiacutežneacute po-chopit do jakeacute miacutery je pro Tomaacuteše jeho viacutera a duchovniacute život kliacutečem k jeho chaacute-paacuteniacute světa a lidskeacuteho života Viacutera je tedy nejenom zdrojem jeho myšleniacute je takeacute jeho důvodem a ciacutelem Svatyacute Tomaacuteš se nepouštiacute do žaacutedneacute psychologickeacute nebo fi lozofi ckeacute analyacutezy lidskeacuteho života a lidskyacutech skutků snažiacute se vytvořit pojmovyacute aparaacutet nutnyacute k vyjaacutedřeniacute viacutery

Pro sv Tomaacuteše nenachaacuteziacute lidskaacute existence svůj smysl a svou hlubokou podsta-tu jinde než v důvěrneacute Božiacute bliacutezkosti Setkaacutevaacuteme se tu s přesvědčeniacutem ktereacute bylo zaacutekladniacute deviacutezou i pro Augustina bdquoUčinil jsi naacutes pro sebe Pane a naše srdce je neklidneacute dokud nespočine v Toběldquo13 Žiacutezeň po štěstiacute kterou v sobě člověk nosiacute najde sveacute utišeniacute a naplněniacute jedině v životniacutem společenstviacute s Bohem To je To-maacutešova uacutestředniacute jistota a je to jistota typickaacute pro věřiacuteciacuteho člověka Teolog kteryacute se ji snažiacute pochopit a zdůvodnit však naraacutežiacute na dvě obtiacuteže je toto společens-tviacute s Bohem možneacute lze o něj usilovat vyjaacutedřit ho A neučinil hřiacutech společenstviacute s Bohem nemožnyacutem Tomaacuteš oba tyto probleacutemy pojednaacutevaacute ten prvniacute v traktaacute-tu o laacutesce ten druhyacute v Tertia Pars při zkoumaacuteniacute tajemstviacute našiacute spaacutesy uskutečňujiacuteciacute se v Kristově životě a ve svaacutetostech

bdquoUacutestředniacutem bodem Tomaacutešovy diskuze o přaacutetelstviacute je Bůh Zvlaacuteště Tomaacuteš zdů-razňuje že ciacutelem křesťanskeacuteho mravniacuteho života je přaacutetelstviacute s Bohem Tuto myš-lenku však rozviacutejiacute dvěma odlišnyacutemi i když navzaacutejem propojenyacutemi způsoby Zapr-veacute diskutuje o přaacutetelstviacute s Bohem z hlediska křesťanskeacute laacutesky zadruheacute z hlediska Krista a svaacutetostiacuteldquo

Texty ve kteryacutech se sv Tomaacuteš věnuje laacutesce k Bohu jež je přaacutetelstviacutem s Bohem lze jen těžko pochopit bez jejich christologickyacutech kořenů i když o nich pojednaacute-vaacute až v dalšiacutech čaacutestech Sumy Ta čaacutest Sumy v niacutež se probiacuteraacute mravouka předsta-vuje lidskyacute život takovyacute jakyacute maacute podle Božiacuteho plaacutenu byacutet Tertia Pars pak ukazu-

SALVE

je jak tajemstviacute spaacutesy v Kristu činiacute znovu možnyacutem uskutečněniacute tohoto hřiacutechem zmařeneacuteho plaacutenu Božiacutem přaacuteniacutem je daacutet člověku uacutečast na blaženosti kterou je Bůh saacutem Tato uacutečast je umožněna vtěleniacutem Slova podobneacuteho Otci a podobneacuteho i lidem Pokud je k přaacutetelstviacute nutnaacute jistaacute podobnost pak ji lze kontemplativniacutem pohledem vidět ve vtěleneacutem Slově Protože je Kristus podobnyacute Bohu a podob-nyacute lidem činiacute možnyacutem jejich vzaacutejemneacute sdiacuteleniacute a společenstviacute Skrze svaacutetosti ndash a vyacutesostnyacutem způsobem skrze eucharistii ndash zůstaacutevaacute Kristus staacutele přiacutetomnyacute mezi lidmi A protože je eucharistie svaacutetostiacute zpřiacutetomňujiacuteciacute Kristovo utrpeniacute jiacutemž bylo obnoveno přaacutetelstviacute člověka s Bohem je takeacute svaacutetostiacute laacutesky par excellence

Je třeba zdůraznit že ciacutelem svaacutetosti je laacuteska společenstviacute s Bohem vztah na-tolik vzaacutejemnyacute že může byacutet nazvaacuten přaacutetelstviacutem Uacutečinky svaacutetosti se neomezu-jiacute na uzdraveniacute lidskeacute hřiacutechem zraněneacute přirozenosti na pouhou naacutepravu škod Svaacutetost vede lidskou bytost k tomu k čemu byla stvořena k přaacutetelstviacute s Bohem Uacutevahy o tomto možneacutem společenstviacute člověka s Bohem neniacute nutneacute omezovat na přiacutepady kdy se uskutečňuje buď dokonale ndash a to je pouze u Ježiacuteše Krista ndash nebo tak vznešenyacutem způsobem jako se to děje u světců

Pojem společenstviacute nabiacuteziacute širokyacute rejstřiacutek možnostiacute a podob v nichž se s růz-nou intenzitou uskutečňuje Jeho zaacutesadniacutem rysem je že je otevřenyacute a může se rozšiřovat protože společenstviacute s Bohem je takeacute společenstviacutem v Bohu

Svatyacute Tomaacuteš mohl ve svyacutech uacutevahaacutech udělat krok kteryacute byl pro Aristotela ne-myslitelnyacute totiž uvažovat o skutečneacutem přaacutetelstviacute mezi člověkem a Bohem ndash a to na zaacutekladě viacutery v Krista a v to že Bůh naacutem daroval saacutem sebe a tiacutem učinil možnyacutem důvěrneacute sbliacuteženiacute s Niacutem V Etice Nikomachově to Aristoteleacutes řiacutekaacute zcela jasně mezi člověkem a Bohem si lze představit přaacutetelstviacute založeneacute na užitku nebo potěšeniacute ale nerovnost kteraacute mezi nimi je činiacute nemožnyacutem dokonaleacute přaacutetelstviacute v němž přiacute-tel miluje přiacutetele pro něj samotneacuteho nikoli pro užitek či potěšeniacute jež mu vztah přinaacutešiacute Aristotelův traktaacutet však na zaacutevěr dospiacutevaacute k pojmu společneacuteho života ja-kožto nejdokonalejšiacuteho vyjaacutedřeniacute přaacutetelstviacute A praacutevě o tuto dimenzi se Tomaacuteš opřel aby dosaacutehl zdaacutenlivě nemožneacuteho V Kristu je daacutena možnost společneacuteho života člověka a Boha možnost společenstviacute důvěrneacute bliacutezkosti V takoveacutem spo-lečenstviacute ztraacuteciacute otaacutezka rovnosti na vyacuteznamu Každyacute do něj vstupuje takovyacute jakyacute je každyacute se daacutevaacute ndash a to je důležitějšiacute než to co daacutevaacute Vtěleniacute zajisteacute nezavaacutediacute rov-nost mezi člověkem a Bohem obnovuje však společenstviacute a podobnost Saacutem fakt tohoto společenstviacute naacutem pak daacutevaacute možnost nazvat ho přaacutetelstviacutem

Přaacutetelstviacute žije z proporcionaacutelniacute rovnosti Každyacute daacutevaacute podle sveacute miacutery a samo přaacutetelstviacute každeacuteho z přaacutetel vytvaacuteřiacute ndash jak jen to je možneacute ndash rovnost vztahů v pro-storu aktivniacuteho setkaacutevaacuteniacute sdiacuteleniacute komunikace Božiacute laacuteska musiacute nutně sestoupit a naše laacuteska k Němu zase vyvažovat naši podřazenost tiacutem že k niacute připojiacuteme jako-

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

by odstiacuten nekonečneacuteho respektu absolutniacute uacutecty adorace Přes nekonečnou vzdaacute-lenost kteraacute odděluje Tvůrce od jeho tvora se tedy k naacutem Bůh sklaacuteniacute a pozvedaacute naacutes k uacutečasti na sveacutem přaacutetelstviacute

Přaacutetelstviacute je pro Tomaacuteše vskutku teologaacutelniacute ctnostiacute Božiacutem darem kteryacute pře-kračuje možnosti lidskeacute přirozenosti a činiacute ji schopnou nadpřirozeneacuteho života společenstviacute s Bohem Tento Božiacute dar činiacute přaacutetelstviacute možnyacutem a to nikoli jako svůj důsledek ale tiacutem co saacutem daacutevaacute a uskutečňuje

Společenstviacute mezi přaacuteteli zde maacute svůj zdroj v daru kteryacute pochaacuteziacute od Boha iniciativa je zcela na straně Božiacute

Člověka činiacute hodnyacutem Božiacuteho přaacutetelstviacute samo toto přaacutetelstviacute Tomaacuteš Akvinskyacute bere jako nezbytnyacute zaacuteklad milost Božiacute dar a na ni aplikuje aristotelskou struktu-ru Na vztah o němž Aristoteleacutes bez Božiacuteho zjeveniacute nemohl miacutet sebemenšiacute před-stavu aplikuje to co Filozof popsal jako dokonaleacute přaacutetelstviacute Může to udělat protože řaacuted milosti chaacutepe jako kontinuaacutelně navazujiacuteciacute na řaacuted přirozenyacute13 ndash milost obnovuje lidskou přirozenost do teacute podoby v jakeacute si ji Bůh přeje miacutet Dar kteryacute Bůh člověku daacutevaacute ho naplňuje tak že překonaacutevaacute všechny jeho touhy

Jedinyacute rozdiacutel mezi aristotelskou teoriiacute přaacutetelstviacute mezi člověkem a Bohem a To-maacutešovou teologiiacute takoveacuteho přaacutetelstviacute je ten kteryacute přineslo vtěleniacute Bez Krista by Tomaacuteš byl ndash stejně jako Aristoteleacutes ndash donucen řiacutect že přaacutetelstviacute mezi člověkem a Bohem je nemožneacute ve viacuteře v Krista konstatuje že propast jež člověka od Boha oddělovala byla zaplněna že Božiacute dar obnovuje společenstviacute a nerovnost odsou-vaacute na druheacute miacutesto

Jinyacutem aspektem nepřekročitelneacuteho rozdiacutelu je to že člověk nemůže napodobit dokonalou soběstačnost Božiacute Snažiacute se napodobit dokonalost Prvniacuteho principu ale staacutele zůstaacutevaacute člověkem staacutele je podroben nutneacute zaacutevislosti na druhyacutech na přijiacutemaacuteniacute a daacutevaacuteniacute I v tomto ohledu zjeveniacute radikaacutelně měniacute způsob uvažovaacuteniacute o přaacutetelstviacute Jednak je totiž Božiacute dokonalost dokonalostiacute laacutesky a jednak člověk neniacute zvaacuten aby Boha napodobil ale aby vstoupil do společenstviacute s niacutem aniž by přestal byacutet člověkem

Milost neničiacute přirozenost

Tomaacutešova moraacutelniacute teologie byla často zpochybňovaacutena a podeziacuteraacutena že je vlastně pouhou fi lozofi iacute protože řeckeacute zdroje zaujiacutemajiacute uacutestředniacute miacutesto v jeho argumen-taci A přece je Tomaacuteš předevšiacutem věřiacuteciacutem člověkem ndash a to i ve sveacute nauce o člo-věku antropologii Sveacute nejviacutece lidskeacute schopnosti rozviacutejiacute člověk praacutevě tam kde ho podpiacuteraacute milost Schopnost milovat a vytvaacuteřet přaacutetelstviacute kterou Bůh obnovil a zdokonalil tak unikaacute dvěma velkyacutem nebezpečiacutem na jedneacute straně touze vlastnit

SALVE

zmocnit se druheacuteho na druheacute straně absolutniacute nezištnosti kteraacute by mohla dospět až k popřeniacute vlastniacute touhy Bůh obnovil a zdokonalil v člověku touhu po životě ve společenstviacute jeho schopnost milovat přaacutetelskou laacuteskou

Duchovniacute přirozenost člověka mu tedy daacutevaacute schopnost přijmout do sebe jinou odlišnou bytost ndash aniž by s niacute splynula nebo se proti niacute postavila do opozice ndash a milovat ji pro ni samu

Řada autorů zdůraznila že Tomaacuteš mohl použiacutet aristotelskou analyacutezu přaacutetelstviacute při praacuteci s pojmem laacutesky (kteryacute je přitom specifi cky křesťanskyacute) tak snadno a s ta-kovyacutem uacutespěchem proto že byl přesvědčen o harmonickeacutem vztahu mezi přiroze-nostiacute a milostiacute Je pravda že zjeveniacute Božiacute laacutesky radikaacutelně přesunulo těžiště v poj-mu přaacutetelstviacute ale tento přesun se děl kontinuaacutelně zachovala se harmonie mezi řaacutedem přirozenosti a řaacutedem milosti To co je bohatstviacutem přaacutetelstviacute jeho antropo-logickaacute struktura a psychologickaacute dynamika se ve vztahu k Bohu rozviacutejiacute stejnyacutem způsobem jako ve vztahu k tvorům protože je to vždy lidskaacute bytost kdo miluje

Je to jeden z nejkraacutesnějšiacutech přiacutekladů harmonickeacute souhry přirozenosti a milos-ti Milost nerušiacute přirozenost nyacutebrž ji předpoklaacutedaacute a pozvedaacute tiacutem že ji posiluje v tom co maacute dobreacuteho

Tuto harmonickou souhru mohl Tomaacuteš uvidět a uznat tiacutem snadněji že jeho chaacutepaacuteniacute lidskeacute přirozenosti se odviacutejelo od Aristotelova myšleniacute hluboce zakotve-neacuteho ve zkušenosti a v uskutečňovaacuteniacute ctnosti praktickeacute moudrosti Studie dějin vztahů mezi pojetiacutem přaacutetelstviacute a pojetiacutem naacuteboženskeacuteho života by ukaacutezala jak uacutezkyacute je vztah mezi teologiiacute milosti a teologiiacute přaacutetelstviacute Tomaacuteš může na lidskeacute přaacutetelstviacute pohliacutežet s porozuměniacutem a laskavostiacute proto že milost chaacutepe jako dar kteryacute rozviacutejiacute a zdokonaluje už daneacute lidskeacute schopnosti či zkušenosti aby je pozvedlaž ke společenstviacute s Bohem Jiniacute autoři vidiacute v hřiacutechu tak radikaacutelniacute zlom že je tato kontinuita nemožnaacute Milost pak staviacute člověka do situace kteraacute je zcela odlišnaacute od řaacutedu pouze přirozeneacuteho

Přiacutenos Tomaacuteše Akvinskeacuteho

Co můžeme z tohoto rozboru sv Tomaacuteše a Aristotela odvodit pro teologii přaacute-telstviacute dnes Tomaacuteš se o lidskou zkušenost přaacutetelstviacute zajiacutemaacute potud pokud mu přinaacutešiacute pojem užitečnyacute pro jeho chaacutepaacuteniacute vztahů mezi člověkem a Bohem Naviacutec zdůrazňuje ndash stejně jako Aristoteleacutes ndash rozměr společenskyacute zatiacutemco vzaacutejemneacute vy-voleniacute přaacutetel ktereacute se dnes jeviacute jako věc podstatnaacute ponechaacutevaacute ve stiacutenu Maacute to byacutet důvodem k tomu abychom texty sv Tomaacuteše ignorovali Je užitečneacute podiacutevat se na to co jsme v nich hledali a nenašli abychom zjistili jakou teologickou me-todou postupujiacute

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

Jestliže Tomaacuteš vidiacute zaacuteklad přaacutetelstviacute v tom co majiacute přaacuteteleacute společneacuteho a nikoli ve vzaacutejemneacutem vyvoleniacute neznamenaacute to že by se odmiacutetal zajiacutemat o hlubokaacute přaacutetel-stviacute založenaacute na vzaacutejemneacute důvěře Vidiacute však takovaacute přaacutetelstviacute na horizontu kteryacute je překračuje nedovoluje jim aby se uzavřela do sveacuteho zvlaacuteštniacuteho světa Existujiacute zajisteacute vztahy určeneacute tiacutem či oniacutem druhem vzaacutejemneacuteho vyvoleniacute majiacute však přesto stejnyacute zaacutekladniacute charakter jako přaacutetelstviacute založenaacute na tom co majiacute přaacuteteleacute společ-neacuteho Oněm slavnyacutem velmi osobniacutem přaacutetelstviacutem se tak nabiacuteziacute možnost vykročit z kruhu sveacuteho solipsismu a otevřiacutet se nezměrnyacutem horizontům Jakmile dvě lidskeacute bytosti jasněji zakusiacute že si mohou navzaacutejem přaacutet dobro a sdiacutelet společneacute věci po-může jim to uvědomit si že toto jejich společenstviacute se může a maacute rozšiacuteřit Zjištěniacute že maacuteme s jedniacutem nebo viacutece lidmi hodně věciacute společnyacutech nebraacuteniacute ale naopak oteviacuteraacute cestu k poznaacuteniacute toho co maacuteme společneacuteho s každyacutem člověkem

Druhyacute podstatnyacute poznatek kteryacute si z našeho uvažovaacuteniacute můžeme odneacutest je pro-měna Aristotelovy nauky z pohledu viacutery Svatyacute Tomaacuteš se nespokojuje s povrchniacute christianizaciacute aristotelskeacute nauky Měniacute ji radikaacutelně a těžištěm sveacuteho vyacutekladu činiacute praacutevě to co bylo pro řeckeacuteho fi lozofa nemyslitelneacute přaacutetelstviacute s Bohem Nesnažiacute se vypracovat etiku přaacutetelstviacute vychaacutezejiacuteciacute z teacute či oneacute evangelijniacute hodnoty Zdroj sveacute teologie laacutesky vidiacute ve viacuteře ve vtěleniacute Božiacuteho Syna kteryacute přišel aby obnovil společenstviacute člověka s Bohem Jako u Aristotela i zde je řeč o přaacutetelstviacute ale z ra-dikaacutelně odlišneacute perspektivy Nevychaacuteziacuteme ze zkušenosti člověka nyacutebrž z toho co činiacute a člověku navrhuje Bůh Jestliže se dnes snažiacuteme pracovat na teologii přaacutetelstviacute musiacuteme miacutet tento postup staacutele na paměti Jde naacutem o to abychom řekli něco moudreacuteho o přaacutetelstviacute a stanovili etickeacute normy jejichž zachovaacutevaacuteniacute přaacutetel-stviacute prospiacutevaacute Nebo chceme hovořit jako křesťaneacute a pramen svyacutech uacutevah hledat v Ježiacuteši Kristu Vyjdeme od mravniacuteho přiacutekazu (třeba i evangelijniacuteho) nebo od uznaacuteniacute ndash ve viacuteře ndash vztahu mezi člověkem a Bohem jenž může byacutet přaacutetelstviacutem

Z francouzskeacuteho originaacutelu bdquoLrsquoamitieacute chez saint Thomas drsquoAquinldquo přeložil Oldřich Seluckyacute

13SALVE

POZNAacuteMKY Předevšiacutem v Teologickeacute sumě IaIIae q ndash Zde je třeba si hlavně zapamatovat defi nici dvou druhů laacutesky bdquoCo je milovaacuteno laacuteskou přaacutetelskou je milovaacuteno pro sebe sama laacuteskou ve vlastniacutem ry-ziacutem slova smyslu to co člověk miluje laacuteskou žaacutedostivou neniacute milovaacuteno laacuteskou ve vlastniacutem slova smyslu a jen pro sebe sama nyacutebrž kvůli něčemu jineacutemu [hellip] Proto laacuteska kterou milujeme něko-ho tak že mu chceme dobro je laacuteskou ve vlastniacutem slova smyslu a laacuteska kterou chovaacuteme k nějakeacute věci proto že přinese dobro někomu jineacutemu je laacuteskou relativniacuteldquo (IaIIae q a text člaacutenku) Rozlišeniacute mezi laacuteskou žaacutedostivou a laacuteskou přaacutetelskou lze naleacutezt rovněž v komentaacuteři k evangeliusv Jana In Ioannem lect IIaIIae q 13 Tato defi nice křesťanskeacute laacutesky jako bdquojisteacuteho přaacutetelstviacute s Bohemldquo se naleacutezaacute v Quaestiones disputatae de caritate a obj II a IIae ot 13 čl Tato defi nice přaacutetelstviacute jakožto vzaacutejemneacuteho přaacuteniacute si dobra opiacuterajiacuteciacuteho se o sdiacuteleniacute přejataacute od Aristotela se nachaacuteziacute v komentaacuteři listu k Řiacutemanům In Ep Ad Rom lec 13 IIa IIae q 13ndash bdquoBůh tedy musiacute byacutet milovaacuten na prvniacutem miacutestě a viacutece než vše ostatniacute Je totiž milovaacuten jako přiacutečina blaženosti zatiacutemco bližniacute je milovaacuten jakožto ten kteryacute maacute ndash stejně jako my sami ndash na blaženosti uacutečastldquo IIa IIae q a Ia IIae q a sed contra Když si Tomaacuteš klade otaacutezku zda by nebylo lepšiacute kdyby se Bůh vtělil už na počaacutetku světa (IIIa ) odvolaacutevaacute se na přaacutetelstviacute Je totiž faktem že ke vtěleniacute nedošlo na začaacutetku světa ač přece bdquolaacutes-ka s pomociacute přiacuteteli neotaacuteliacuteldquo (ad ) Odpověď zniacute že Bůh si zcela jistě přeje přijiacutet člověku na pomoc avšak jakožto přiacutetel rozvaacutežlivyacute znaacute nejenom leacutek nyacutebrž i vhodnyacute čas a okolnosti pro jeho použitiacute Jak prosteacute je toto chaacutepaacuteniacute Božiacuteho spaacutesneacuteho uacutemyslu jakožto aktivniacuteho soucitu přiacutetele s přiacutetelem IIIa q 13 a q a IIIa q a ad q a 13 ad C G IV ndash Teologickaacute suma začiacutenaacute praacutevě studiem Božiacuteho tajemstviacute13 Vyznaacuteniacute I A Wohlman bdquoLrsquoeacutelaboration des eacuteleacutements aristoteacuteliciens dans la doctrine thomiste de lrsquoamourldquo IN Revue thomiste LXXXII č č ndash bdquo= e focus of = omasrsquos discussion of friendship is God specifi cally = omas argues that the telos of the Christian moral life is friendship with God = omas develops that understan-ding however in two distinct (but not unrelated) ways fi rst he discusses friendship with God in terms of charity second he discusses friendship with God in terms of Christ and the sacra-mentsldquo ndash L Gregory Jones bdquo = e = eological Transformation of Aristotelian Friendship in the = ought of St = omas Aquinasldquo IN e New Scholasticism LXI č s 1313ndash13 zde s 1313 IIIa q 13 a uvaacutediacute tři důvody pro něž je vhodneacute aby se vtělil Syn ndash a dva z nich vychaacutezejiacute

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

z pojmu podobnosti Syn maacute jistou podobnost se všemi tvory protože je vzorem podle nějž Otec vytvaacuteřiacute všechna svaacute diacutela Syn maacute takeacute zvlaacuteštniacute podobnost s lidskou přirozenostiacute protože je Moud-rostiacute z niacutež plyne všechna moudrost lidskaacute a protože byl prvotniacute hřiacutech motivovaacuten touhou po věděniacute je vhodneacute aby byl člověk přiveden zpět k Bohu pravou moudrostiacute IIIa q a a J-P Torrell Saint omas drsquoAquin maicirctre spirituel ParisndashFribourg Eacuted du CerfndashEacuteditions uni-versitaires de Fribourg 13 sv zdůrazňuje že uacutevahy sv Tomaacuteše o člověku se nikdy nenesou individualistickyacutem směrem že jeho antropologie maacute vždycky sociaacutelniacute charakter Na lidskou bytost jako takovou vždy nahliacutežiacute v celku společenstviacute lidiacute na člověka věřiacuteciacuteho v celku všech lidiacute spasenyacutech tedy v celku mystickeacuteho těla Kristova Když se na vztah mezi člověkem a Bohem diacutevaacuteme v tomto kontextu pak nevniacutemaacuteme jenom samotnou existenci tohoto vztahu ale i jeho společenskyacute rozměr To je dalšiacute aspekt přaacutetelstviacute ve ktereacutem se Tomaacuteš shodoval s Aristotelem Pro řeckeacuteho myslitele se totiž přaacutetelstviacute neomezovalo na vztah založenyacute na osobniacute volbě jak jej chaacutepe moderniacute doba nyacutebrž zahrnovalo nejrůznějšiacute druhy a podoby společenstviacute lidskeacuteho rodinneacuteho sociaacutelniacuteho Přiacuteklad toho-to rozšiacuteřeneacuteho chaacutepaacuteniacute přaacutetelstviacute vidiacuteme v Quaestiones disputatae de caritate a resp Aristotelova naacutemitka je explicitně pojednaacutena v Questiones disputatae de caritate a obj a od-pověď Mezi člověkem a Bohem je takovaacute nerovnost že je nemožneacute mluvit o přaacutetelstviacute mezi nimi Odpověď zniacute tuto nerovnost překonaacutevaacute Bůh kteryacute saacutem sebe daruje Opřiacutet se zde můžeme o Jn 13

bdquoHleďte jak velikou laacutesku naacutem Otec daroval byli jsme nazvaacuteni dětmi Božiacutemi a jsme jimildquo Baudouin de la Triniteacute Nature de lrsquoamitieacute selon saint omas drsquoAquin Pars dissertationis ad laure-

am in facultate S eologiaelig apud collegium internationale O C D de Urbe Rome s Contra Gentiles IV použiacutevaacute s ohledem na tento Božiacute dar explicitnějšiacute vyacuterazy než Suma bdquoDuch Svatyacute naacutes činiacute Božiacutemi přaacuteteli Bůh miluje nekonečnou laacuteskou ty z nichž si skrze Ducha Svateacuteho vytvořil sveacute přaacutetele Duch Svatyacute z naacutes vytvaacuteřiacute Božiacute přaacuteteleldquo Tomaacuteš Akvinskyacute Summa contra gentiles franc překlad R Bernier et al Paris Cerf 13 A Wohlman opcit s k IIaIIae q 13 a 13 Tamteacutež s S Pinckaers Le renouveau de la morale Tournai Casterman s Baudouin de la Triniteacute op cit s

Jean-Marie Gueullette OP ( ) je dominikaacuten přednaacutešiacute teologii na Katolickeacute univerzitě v Lyo-nu Jeho praacutece o dějinaacutech spirituality a o otci Latastovi francouzskeacutem dominikaacutenovi kteryacute vyko-nal velkeacute diacutelo pro ženy ve vězeniacute ho přivedly k otaacutezce vlivu mistra Eckharta na Francii v stoletiacute Dlouhodobě se zabyacutevaacute etickyacutem pohledem na otaacutezku přaacutetelstviacute V nakladatelstviacute Cerf publikoval knihy Žiacutet s Kristem () Dovol Bohu aby v tobě byl Bohem () Zůstaň se mnou bratře (podtitul bdquoProžiacutet smrt přiacuteteleldquo ) Přaacutetelstviacute jako epifanie () Ženy jež byly myacutemi sestra-mi (podtitul bdquoŽivot otce Latasta apoštola vězňůldquo 13)

13

Jesuacutes Castellano Cervera OCD

Křesťanskaacute modlitba ndash přaacutetelstviacute s BohemNauka a poselstviacute sv Terezie od Ježiacuteše

Modlitba je charizmatem sv Terezie v ciacuterkvi jejiacute specifi ckou naukou Zdůraznil to i papež Pavel VI když jiacute udělil titul Učitelky ciacuterkve a aktuaacutelnost jejiacuteho posel-stviacute odůvodnil těmito slovy bdquoChceme aby ozdobena tiacutemto učitelskyacutem titulem byla věrohodnějšiacute ve sveacutem poslaacuteniacute ke sveacute řeholniacute rodině bojujiacuteciacute ciacuterkvi a světu s věčnyacutem a přiacutetomnyacutem poselstviacutem poselstviacutem modlitbyldquo

Řiacuteci že vnitřniacute modlitba je Tereziinyacutem charizmatem v ciacuterkvi neznamenaacute pouze tvrdit že jde o cosi co je jiacute vlastniacute jako spiacuteše vyjaacutedřit že praacutevě to je darem milosti jejiacute službou ciacuterkvi včera i dnes Je ovšem třeba zdůraznit že křesťanskaacute modlitba k jejiacutemuž pochopeniacute maacute Terezie kliacuteč je modlitbou osobniacute modlitbou v mlčeniacute modlitbou kontemplativniacute schopnou daacutet souhrnnou a celistvou odpověď Bohu v křesťanskeacutem životě miacutestem do ktereacuteho se sbiacutehaacute plnost naacuteboženskeacute zkušenosti v Kristu

Jako v jinyacutech oblastech Tereziiny spirituality kteraacute je zaacuteroveň zkušenostiacute a svě-dectviacutem musiacute každeacute rozsaacutehlejšiacute pojednaacuteniacute o teacutematu zahrnovat zkušenost vnitřniacute modlitby v celeacutem rozsahu jejiacute existence jak je předložena v jejiacutech spisech nauku neboli promyšlenou synteacutezu na zaacutekladě teacuteto vlastniacute zkušenosti a v kontaktu s pra-meny Zjeveniacute a v konfrontaci s teologiiacute pedagogiku jako praktickeacute a mystagogickeacute uvedeniacute do modlitby samotneacute do jejiacutech moraacutelniacutech a psychologickyacutech naacuteroků do vyacutechovy k jejiacutemu růstu nakolik jde o harmonickeacute zraacuteniacute křesťana v jeho laacutesky-plneacute odpovědi Bohu Nemůžeme zde samozřejmě rozvinout teacutema v celeacute teacuteto šiacuteři Odkazujeme tedy na vynikajiacuteciacute praacutece k daneacute otaacutezce Zvoliacuteme však takovyacute postup ve vyacutekladu kteryacute naacutem ve sveacute prostotě pomůže zachytit podstatu tereziaacutenskeacuteho poselstviacute a jeho aktuaacutelnost i pro dnešniacute ciacuterkev V tomto směru bych chtěl hned uveacutest dvě kraacutetkeacute poznaacutemky

Prvniacute se tyacutekaacute smyslu modlitby jako přaacutetelstviacute s Bohem Je znaacutemo že Terezie přiacute-značně použiacutevaacute tuto lidskou kategorii jež je ovšem zaacuteroveň podstatnou kategoriiacute biblickeacuteho Zjeveniacute To naacutem umožňuje spolu s Tereziiacute nabiacutednout křesťanskeacute posel-stviacute s antropologickyacutemi kořeny a povyacutetce biblickou hodnotou kteraacute propůjčuje tereziaacutenskeacute nauce široce aktuaacutelniacute dosah Vnitřniacute modlitba je tak okamžitě uve-dena do vztahu se zaacutekladniacute kategoriiacute křesťanstviacute jiacutež je teologaacutelniacute laacuteska Tereziino

13SALVE

uvažovaacuteniacute tak nabyacutevaacute teologickeacute uacuterovně a navraciacute modlitbě miacutesto ktereacute jiacute přiacuteslušiacute v prostoru viacutery a teologie

Druhaacute poznaacutemka se tyacutekaacute aktuaacutelnosti poselstviacute Dnes je naštěstiacute modlitba v ciacuterk-vi vniacutemaacutena jako krajně aktuaacutelniacute a uacutesiliacute o kontemplativniacute modlitbu či křesťanskou kontemplaci je navyacutesost ceněno Shrnuto zvlaacuteště po koncilu se neuacutenavně hledaacute modlitba kteraacute by nebyla odcizujiacuteciacute nyacutebrž silně zosobněnaacute a otevřenaacute vnějšiacutem zaacute-vazkům zdůrazňuje se důslednost v hodnotaacutech a v postojiacutech ktereacute by vytvaacuteřely jednotu modlitby jako vyacuterazneacuteho nasměrovaacuteniacute k Bohu plnosti pravdy v člověku ale takeacute schopnost otevřenosti a nasazeniacute ve prospěch druhyacutech Nuže Terezie od Ježiacuteše naacutes učiacute praacutevě tomuto typu modlitby života vychovaacutevaacute ke kontemplaci ja-kožto souhrnneacutemu postoji zralyacutech křesťanů kteřiacute jsou bdquokontemplativniacuteldquo ve velmi přesneacutem smyslu13

V současneacute rozmanitosti vyjaacutedřeniacute osobniacute modlitby s nebezpečnyacutemi zhoupnu-tiacutemi mezi emočniacute povrchnostiacute a hledaacuteniacutem duševniacute niternosti naacutem Terezie kteraacute jasně ukazuje na Krista jako na kliacuteč ke křesťanskeacute modlitbě nabiacuteziacute souhrnneacute bohateacute a otevřeneacute učeniacute s niacutemž by bylo dobreacute kdyby se konfrontovaly všechny současneacute zkušenosti modlitby v ciacuterkvi zvlaacuteště pokud jde o smysl růstu a zraacuteniacute kontemplativniacute zkušenosti nasazeniacute v činnosti a jednotu křesťanskeacuteho života

Tereziinu nauku o modlitbě představujeme souhrnně ve dvou momentechI Pojetiacute modlitby jako přaacutetelstviacute s Bohem a jeho biblickeacute kořenyII Dynamika přaacutetelstviacute s Bohem na cestě modlitby

I Pojetiacute modlitby jako přaacutetelstviacute s Bohem a jeho biblickeacute kořeny

Jedna slavnaacute definice křesťanskeacute modlitby

Mezi mnoha defi nicemi nebo popisy křesťanskeacute modlitby ktereacute naacutem nabiacuteze-jiacute pojednaacuteniacute o spirituaacutelniacute teologii se nachaacuteziacute rovněž ta kterou naacutem předklaacutedaacute sv Terezie ve sveacute Knize života kapitole bodě Třebaže z technickeacuteho hledis-ka o defi nici nejde zahrnuje v sobě řadu prvků ktereacute činiacute tento popis nesmiacuterně zajiacutemavyacutem Nechceme-li však tereziaacutenskeacute pojetiacute banalizovat nebo si je vyklaacutedat subjektivně je potřeba proveacutest zde jednoduchou exegezi a prostyacute vyacuteklad při-čemž je nutneacute vyjiacutet z originaacutelniacuteho španělskeacuteho textu

a) Důležitost kontextu

Kontext ve ktereacutem se tereziaacutenskaacute defi nice modlitby nachaacuteziacute je velmi vyacuteznam-nyacute V kapitole sveacute duchovniacute autobiografi e Terezie popsala a to s drama-

13JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

tickyacutem zdůrazněniacutem svou situaci řeholniacute krize v klaacutešteře Vtěleniacute šlo o kri-zi kteraacute byla zapřiacutečiněna mimo jineacute udržovaacuteniacutem lidskyacutech přaacutetelstviacute za něž ji Bůh otevřeně kaacuteral Terezie však přitom paradoxně zdůrazňuje svou temnou osamělost na uacuterovni duchovniacuteho přaacutetelstviacute ktereacute by ji v teacute době mohlo při-veacutest na spraacutevnou cestu Mezi lidskyacutem přaacutetelstviacutem a duchovniacute osamělostiacute držiacute Terezii na nohou praxe modlitby ndash praxe kterou si osvojila jako mladaacute diacutev-ka pěstovala ji s laacuteskou a byla za ni od Boha odměňovaacutena niternyacutemi milost-mi Šlo však o modlitbu kteraacute v průběhu jejiacuteho duchovniacuteho života koliacutesalaba v jednom obdobiacute ji Terezie opustila aby se k niacute pak bolestně vraacutetila během dlouheacuteho obdobiacute sveacuteho života uprostřed bojů a vyprahlostiacute Ovšem ve věrnosti modlitbě ve věrnosti přaacutetelstviacute s Bohem spočiacutevaacute kliacuteč k uacutespěchu vhodnaacute přiacutele-žitost k obraacuteceniacute jako k milosti kteraacute jiacute byla darovaacutena samotnyacutem Kristem (srov Ž ndash)

A praacutevě do tohoto kontextu kteryacute předchaacuteziacute vypraacutevěniacute o jejiacutem obraacuteceniacute Te-rezie vklaacutedaacute apologii modlitby v niacutež uplatňuje sveacute osobniacute svědectviacute naleacutehavě vy-biacuteziacute vyjadřuje defi nici a požadavky teacuteto modlitby přaacutetelstviacute aby nakonec sama vyuacutestila do modlitby obraacuteceneacute k Bohu Zde je tedy poměrně dlouhaacute citace textu zmiacuteněneacuteho uacuteryvku sv Terezie

Dobro ktereacute maacute ten kdo se cvičiacute v modlitbě popsalo mnoho svatyacutech a dobryacutech osob mys-liacutem ve vnitřniacute modlitbě Slaacuteva buď za to Bohu A i kdyby tomu tak nebylo i když jsem maacutelo pokornaacute nejsem až tak pyšnaacute abych se o tom odvažovala mluvit Mohu mluvit jen podle toho jakou maacutem zkušenost a tou je že navzdory zlům kteryacutech by se dopouštěl ten kdo s modlitbou začal ať ji neopouštiacute vždyť je to prostředek kudy se daacute vraacutetit k naacutepravě a bez niacute to bude mnohem těžšiacute A ať duši nesvaacutediacute deacutemon tiacutemteacutež způsobem jako mne totiž aby opustila modlitbu kvůli pokoře ať věřiacute že Jeho slova nemohou selhat neboť pokaždeacute když opravdově lituje a rozhodne se jej neuraacutežet obnovuje se původniacute přaacutetelstviacute a udiacuteleniacute milostiacute ktereacute předtiacutem Bůh daacuteval a někdy mnohem viacutece pokud si to zasloužiacute pro svou liacutetost

A kdo s modlitbou dosud nezačal toho jaacute pro laacutesku Paacuteně prosiacutem aby se nezbavoval ta-koveacuteho dobra Neniacute se tu čeho baacutet nyacutebrž je tu po čem toužit neboť i kdyby nebyl pokročilyacute a neusiloval by byacutet natolik dokonalyacute aby si zasloužil okoušeniacute a obdarovaacuteniacute kteraacute tako-vyacutem lidem daacutevaacute Bůh snadno bude nabyacutevat poznaacuteniacute cesty k nebi a vytrvaacute-li důvěřuji v Božiacute milosrdenstviacute protože Boha si nikdo nevybral za přiacutetele neboť vnitřniacute modlitba neniacute podle meacuteho naacutezoru nic jineacuteho než styk přaacutetelstviacute časteacute přebyacutevaacuteniacute o samotě s tiacutem od něhož viacuteme že naacutes miluje

A pokud jej dosud nemilujete ndash neboť k tomu aby byla laacuteska opravdovaacute a přaacutetelstviacute trvalo je třeba aby došlo ke shodě stavů Paacutena o ktereacutem je zřejmeacute že nikdy nemůže miacutet

13SALVE

nějakyacute nedostatek a našeho kteryacute je neřestnyacute smyslnyacute nevděčnyacute ndash nebudete moci sami ze sebe dosaacutehnout toho abyste jej tolik milovali neboť to nepřiacuteslušiacute vašemu stavu avšak když uvidiacutete jak moc je pro vaacutes cenneacute miacutet jeho přaacutetelstviacute a jak moc vaacutes miluje projde-te tiacutemto utrpeniacutem takže budete velmi často přebyacutevat s tiacutem jenž je od vaacutes tak odlišnyacute (Ž )

Tento text maacute tu vyacutehodu že shrnuje zkušenost modlitby jejiacutež rozvinutiacute pak na-chaacuteziacuteme důsledně přiacutetomneacute ve všech Tereziinyacutech knihaacutech Stojiacute za to tedy dřiacuteve než se pokusiacuteme analyzovat některeacute jejiacute originaacutelniacute hodnoty proveacutest jednoduchou exegezi pojmů

b) Slovniacute rozbor

Tratar de amistad (bdquostyk přaacutetelstviacuteldquo) ndash Terezie defi nuje modlitbu předevšiacutem jedniacutem velmi širokyacutem pojmem totiž slovem tratar (bdquostyk styacutekaacuteniacute se jednaacuteniacute probiacuteraacute-niacuteldquo) tedy pojmem přaacutetelstviacute nebo spiacuteše jeho konkreacutetnějšiacutem chaacutepaacuteniacutem jako bdquobytiacute přaacutetelildquo tiacutem že maacuteme přaacutetelskyacute vztah Byacutet oranty (lidmi modlitby) znamenaacute byacutet Božiacutemi přaacuteteli Světice daacutevaacute přednost situaci celkoveacutemu životniacutemu postoji dřiacuteve než se začne zabyacutevat konkreacutetniacutem bdquospolečnyacutem přebyacutevaacuteniacutemldquo ktereacute toto přaacutetelstviacute předpoklaacutedaacute V tomto zdůrazněniacute je touha mluvit spiacuteše o životě než o konkreacutetniacutem okamžiku o trvaleacutem stavu lidskeacuteho vztahu s Bohem než o konkreacutetniacutem uacutekonu modlitby

Estando tratando (bdquopřebyacutevaacuteniacuteldquo) ndash v opakovaacuteniacute slova (v tomto přiacutepadě tratar) jež je v jejiacutem piacutesemneacutem vyjaacutedřeniacute poměrně časteacute lze tušit důslednost přaacutetelstviacute ktereacute je budovaacuteno konkreacutetniacutemi okamžiky kdy se přaacuteteleacute setkaacutevajiacute a rozmlouvajiacute spolu je-li pravdou že neexistuje skutečneacute přaacutetelstviacute nejde-li o trvalyacute stav je takeacute prav-dou jak si toho Terezie bystře všiacutemaacute že bdquoi vztah přiacutebuzenstviacute a přaacutetelstviacute se ztraacuteciacute s nedostatkem sdiacuteleniacuteldquo (C )

Jsou tiacutem připomenuty dva poacutely přaacutetelstviacute aby byly analogicky stanoveny dva poacutely modlitby modlitba-život kteraacute předpoklaacutedaacute staacutelyacute vztah s Bohem a modlitba-cvičeniacute kteraacute vyžaduje vhodnyacute čas věnovanyacute teacuteto zkušenosti setkaacuteniacute naslouchaacuteniacute rozmluvy

Muchas veces (bdquomnohokraacutet častoldquo) ndash modlitbě jako cvičeniacute připisuje Terezie ne-zbytneacute opakovaacuteniacute vytrvalost kteraacute je znaacutemkou věrnosti a ustavičneacuteho růstu v laacutesce delšiacute a pevně daneacute doby určeneacute pro skutečnost dynamickeacuteho růstu kteraacute se stane dějinami přaacutetelstviacute jež vyžaduje neustaacuteleacute prověřovaacuteniacute

13JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

A solas ndash o samotě nebo jak to vyjadřuje španělskyacute text bdquosaacutem se samousamyacutemldquo Je jasneacute že tato samota vyžaduje prostor vnitřniacuteho mlčeniacute aby bylo možneacute na-slouchat a rozmlouvat Samota je tedy vyžadovaacutena jako duševniacute potřeba soustře-děnosti aby se mohl člověk nachaacutezet v živouciacutem vztahu s Bohem ale rovněž jako potřeba utišit vše co by mohlo překaacutežet vědomiacute a zjeveniacute přiacutetomnosti Božiacute Je však takeacute nutneacute poznamenat proti jakeacutemukoli bezdůvodneacutemu nařčeniacute z intimis-mu že motivace k tomuto a solas nemohla byacutet u Terezie opodstatněnějšiacute bdquoneboť tak to činil Paacuten když se modlil a ne proto že by toho měl zapotřebiacute nyacutebrž k na-šemu poučeniacuteldquo (C ) Je vidět že Terezie natolik často rozjiacutemala o Ježiacutešově mlčenliveacute modlitbě v samotě kterou naacutem připomiacutenajiacute evangelisteacute že i v tomto kontextu představuje Krista jako vzor modlitby v tereziaacutenskeacute motivaci je však obsaženo i jineacute Ježiacutešovo ponaučeniacute bdquoViacutete že naacutes Jeho Majestaacutet učiacute abychom se modlily o samotěldquo (tamteacutež) se zřejmyacutem odkazem na jeho pobiacutedku k modlitbě

bdquove skrytosti komůrkyldquo vyjaacutedřeno terminologiiacute Mt Terezie sama však relativi-zuje tento princip když piacuteše bdquoBylo by velmi tvrdeacute kdybychom se mohli modlit pouze ve (skrytyacutech) zaacutekoutiacutechldquo (Z ) motivace je prostaacute bdquoTen kdo opravdu miluje tak činiacute všude a vždy si připomiacutenaacute milovaneacuteholdquo (tamteacutež) Kromě toho a je to třeba zdůraznit proti každeacutemu nařčeniacute z intimismu Terezie předklaacutedaacute jako kriteacuterium ověřeniacute pravosti modlitby laacutesku k bližniacutem a službu jim do teacute miacutery že člověk zakoušiacute jak se mu v modlitbě zaplňuje samota přiacutetomnostiacute lidiacute a duše je puzena k tomu aby opouštěla Boha kvůli bližniacutemu (srov tamteacutež)

Con quien sabemos nos ama (bdquos tiacutem od něhož viacuteme že naacutes milujeldquo) ndash tj s Bohem s tiacutem koho poznaacutevaacuteme a od něhož viacuteme že je našiacutem Přiacutetelem v aktivniacutem a staacutele živeacutem sdiacuteleniacute laacutesky V tomto slově je skryto tajemstviacute modlitby vědomiacute že naacutes Bůh miluje viacutera v Boha kteryacute je našiacutem přiacutetelem Modlitba naacutem tedy znovu před-klaacutedaacute onen rozhovor laacutesky ze Zjeveniacute na kteryacute ona odpoviacutedaacute Jde o dialog ale v tom smyslu že člověk maacute odpoviacutedat na laacutesku kteraacute se už projevila Jde zde o takoveacute bdquoviacutemeldquo ktereacute je zkušenostniacute ale ktereacute v posledku takeacute vychaacuteziacute ze Zjeve-niacute diacuteky němuž bdquoviacuteme a věřiacutemeldquo laacutesce kterou maacute Bůh k naacutem Nepřiacutemo to předpo-klaacutedaacute že se křesťanskaacute modlitba jak podtrhaacutevaacute Terezie rodiacute z naslouchaacuteniacute slo-vu z Božiacuteho Zjeveniacute v Ježiacuteši Kristu jež se prostřednictviacutem modlitby sameacute staacutevaacute udaacutelostiacute a zkušenostiacute viacutery Ve vnitřniacute modlitbě se člověk osobně dotyacutekaacute smyslu Zjeveniacute jako bdquodějin spaacutesy a společenstviacuteldquo s Bohem kteryacute je Přiacutetelem lidiacute

1313SALVE

Některeacute charakteristickeacute rysy modlitby

a) Přaacutetelstviacute lidskaacute zkušenost a Božiacute zjeveniacute

V defi nici modlitby shrnula sv Terezie svou lidskou zkušenost a přijala božskeacute Zje-veniacute zjeveniacute Boha jako Laacutesky

U zaacutekladu pochopeniacute Zjeveniacute a modlitby stojiacute Tereziina lidskaacute zkušenost přaacute-telstviacute Terezie byla vždy velkou přiacutetelkyniacute prvniacute kapitoly jejiacute duchovniacute autobi-ografi e (tj Knihy života) naacutem odhalujiacute osobu kteraacute od počaacutetku milovala a byla milovaacutena kteraacute obdarovaacutevala přaacutetelstviacutem druheacute a přaacutetelstviacute od nich přijiacutemala Šlo o schopnost kteraacute se u niacute postupně rozviacutejela prostřednictviacutem silně zakou-šenyacutech chvil rozhovorů sdiacuteleniacute ktereacute je jedniacutem z kliacutečovyacutech slov tereziaacutenskeacuteho slovniacuteku o přaacutetelstviacute Naslouchaacuteniacute a uacutečast chvěniacute citlivosti a srdce přivedly Te-rezii na okraj propasti Byla to bolestnaacute zkušenost plnaacute utrpeniacute Přaacutetelstviacute ktereacute našlo svou rovnovaacutehu až v Kristu když Ježiacuteš defi nitivně obsadil citovyacute střed jejiacute bytosti tiacutem že ji osvobodil co do jejiacute efektivity a pozitivně v niacute uvolnil veš-keryacute lidskyacute naacuteboj a schopnost sebedarovaacuteniacute Lze řiacuteci že tereziaacutenskaacute zkušenost přaacutetelstviacute kteraacute byla očištěna obraacuteceniacutem a prošla skutečnyacutem vzkřiacutešeniacutem byla prostřednictviacutem milosti přijata do batůžku křesťanskyacutech zkušenostiacute našiacute světice na způsob praeambularum amoris (bdquopreambuliacute laacuteskyldquo) ktereacute jiacute umožniacute uchopit vlastniacute smysl laacutesky k Bohu a k bližniacutemu jako vztah přaacutetelstviacute Milovat Boha zname-naacute byacutet Božiacutemi přaacuteteli milovat bližniacuteho znamenaacute vnaacutešet laacutesku do konkreacutetnosti a niternosti přaacutetelstviacute

Je zajiacutemaveacute si všimnout že Terezie do sveacute pedagogiky modlitby přijala jako teo-logickeacute principy i postřehy lidskeacuteho a psychologickeacuteho raacutezu ktereacute plynou z jejiacute zkušenosti přaacutetelstviacute Zde předklaacutedaacuteme pouze některeacute z nich

Princip ztotožněniacute bdquok tomu aby byla laacuteska opravdovaacute a přaacutetelstviacute trvalo je třeba aby došlo ke shodě stavůldquo (Ž ) Jde o princip přaacutetelstviacute ktereacute buďto spojuje jako přaacutetele lidi podobneacute nebo je podobnyacutemi činiacute vzaacutejemnyacutem sdiacuteleniacutem Terezie aplikuje tento princip v tom smyslu že je potřeba aby člověk modlitby nabyl stejneacuteho stavu jakyacute maacute Bůh

Princip časteacuteho sdiacuteleniacute bdquoPřiacutebuznost a přaacutetelstviacute se ztraacutecejiacute nedostatkem sdiacuteleniacuteldquo (C ) Psychologickyacute postřeh kteryacute Terezie aplikuje na modlitbu jež proto musiacute byacutet častaacute aby se pro naacutes Bůh nestal osobou vzdaacutelenou a odcizenou našiacute zkušenosti

13JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Moc pohledu ve sdiacuteleniacute přaacutetel bdquoNezdaacute se naacutem že naacutem lideacute naslouchajiacute když mlu-viacuteme pokud nevidiacuteme že se na naacutes diacutevajiacuteldquo (CE ) Jemnyacute postřeh kteryacute na Terezii prozrazuje že je pozornou přiacutetelkyniacute kteraacute se svyacutemi přaacuteteli rozmlouvaacute mezi čtyřma očima a je s to naplno docenit takeacute v modlitbě moc pohledu jako komunikačniacute formy Musiacuteme se diacutevat na Boha chceme-li naslouchat jeho slovu ale takeacute Bůh se musiacute diacutevat na naacutes je-li pravdou že naacutes miluje a že naacutem naslou-chaacute

Důležitost laacutesky pro jakyacutekoli přaacutetelskyacute vztah bdquoPro žaacuteka neniacute malyacutem dobrem a darem když vniacutemaacute že ho maacute jeho Učitel raacutedldquo (C ) Moudraacute pedagogickaacute norma a hlubokeacute přesvědčeniacute s niacutemž Terezie vybiacuteziacute k přijiacutemaacuteniacute a naslouchaacuteniacute veškereacute-mu Ježiacutešovu vyučovaacuteniacute v modlitbě

Potřeba upřiacutemnosti ve vztaziacutech a dar uacutesudku ostatniacutech bdquoNeniacute nikoho kdo by tak dob-ře znal saacutem sebe jako naacutes znajiacute ti kdo se na naacutes diacutevajiacute je-li to s laacuteskou a starostiacute o naacuteš pokrokldquo (Ž ) Jde o princip vzaacutejemneacute naacutepravy v laacutesce kteryacute dokaacuteže Terezie aplikovat na Boha modlitby jenž se svyacutemi přaacuteteli jednaacute někdy neuacuteprosně a bdquostrašlivěldquo

Takovyacutech přiacutekladů a podobnyacutech principů by se dala uveacutest ještě celaacute řada Posta-čiacute naacutem však vědomiacute jedneacute zaacutesady v lidskeacutem přaacutetelstviacute dokaacutezala Terezie zachytit smysl přaacutetelstviacute božskeacuteho avšak zkušenost s Bohem-Přiacutetelem překonala zkuše-nost a očekaacutevaacuteniacute přaacutetelstviacute lidskeacuteho

Terezie vniacutemaacute svou existenci důsledně jako zkušenost Boha-Přiacutetele kteryacute jiacute vychaacutezel vstřiacutec od prvniacutech let jejiacuteho života kteryacute ji neopustil v průběhu krize řeholniacuteho povolaacuteniacute kteryacute se projevil jako bdquověrnyacute přiacutetelldquo až po ty nejmeacuteně předviacute-datelneacute mystickeacute milosti Modlitba je tedy pro Terezii zkušenostiacute teacuteto předchaacuteze-jiacuteciacute laacutesky Boha bdquood něhož viacuteme že naacutes milujeldquo Celaacute Tereziina autobiografi e od prvniacutech straacutenek předmluvy až po posledniacute straacutenky doslovu je svědectviacutem ktereacute světice vydaacutevaacute tomuto Bohu jenž miluje bez miacutery Lze řiacuteci že modlitba je pro Terezii prostorem kde se živě vniacutemaacute smysl Božiacuteho zjeveniacute jako společenstviacute a sdiacute-leniacute milost smlouva přaacutetelstviacute Proto se takeacute do modlitby shrnujiacute do jisteacute miacutery rovněž individuaacutelniacute osobniacute bdquodějiny spaacutesyldquo a tam se takeacute jako do rozcestiacute sbiacutehajiacute všechny osobniacute zkušenosti ve světle Boha-Laacutesky

Lze řiacuteci že v Tereziině lidskeacute zkušenosti a v jejiacutem pronikaacuteniacute do tajemstviacute spaacutesy jako daru zjeveniacute Boha kteryacute se vůči niacute choval jako přiacutetel nachaacuteziacuteme teologickyacute vyacuteznam jejiacute defi nice modlitby kteraacute maacute širokyacute zaacuteběr a vyacuterazně biblicko-teologic-kyacute formaacutet

SALVE

b) Personalismus a afektivita

Již bylo poznamenaacuteno že tereziaacutenskyacute pojem modlitby zdůrazňuje tyto dva as-pekty a nabyacutevaacute tak charakteristickeacute povahy v mnoha defi niciacutech modlitby formu-lovanyacutech v průběhu dějin

Ve sveacutem personalismu zdůrazňuje Terezie setkaacuteniacute Boha s člověkem kde převa-žuje pozornost osob nad tiacutem co by se mělo řiacutekat nebo jakyacutemi postoji by se to mělo vyjadřovat Už bylo řečeno že u Terezie je důležitějšiacute vztah přaacutetelstviacute jako osobniacuteho setkaacuteniacute než elevatio mentis in Deum (bdquopozvednutiacute mysli k Bohuldquo) a peti-tio decentium a Deo (bdquoprosba o to co je vhodneacute adresovanaacute Bohuldquo) ktereacute charak-terizujiacute jineacute defi nice Nelze však zapomiacutenat že i tereziaacutenskaacute defi nice je ohlasem na ciacuterkevniacute tradici na teologii Klementa Alexandrijskeacuteho o modlitbě Božiacuteho přiacute-tele nebo přiacutemo na vyjaacutedřeniacute bdquorozhovor s Bohemldquo ktereacute nabiacuteziacute Jan Zlatouacutestyacute

Celaacute tereziaacutenskaacute pedagogika modlitby ukazuje cestu k tomuto osobniacutemu a hlubokeacutemu nikoli povrchniacutemu nyacutebrž upřiacutemneacutemu setkaacuteniacute ve ktereacutem se pak zaacutekonitě objeviacute všechny formy přaacutetelskeacuteho vztahu modlitebniacute postoje podobneacute těm jež nachaacuteziacuteme u biblickeacute modlitby a jež jsou bohatě doloženy na straacutenkaacutech tereziaacutenskyacutech děl chvaacutela žehnaacuteniacute diacutekůvzdaacuteniacute vyznaacuteniacute kajiacutecnost přiacutemluva13 A při tomto setkaacuteniacute se všechno staacutevaacute přiacuteležitostiacute k vyjaacutedřeniacute a rozviacutejeniacute vztahu jak zaacuteležitosti Božiacute tak i věci lidskeacute Když je zajištěna tato vyacuteměna laacutesky všechno se může staacutet vyjaacutedřeniacutem přaacutetelstviacute staacuteniacute diacutevaacuteniacute se naslouchaacuteniacute mlčiacuteciacute přiacutetomnost spontaacutenniacute vyacutekřik kraacutečeniacute v Božiacute přiacutetomnosti praacutece v Paacutenově společnosti neboť jak učiacute Terezie bdquoi mezi hrnci kraacutečiacute Paacuten a pomaacutehaacute naacutem jak v tom co je vnitřniacute tak i v tom co je navenekldquo (Z )

Zdůrazněniacutem efektivity naacutes Terezie učiacute že modlitba je bdquozaacuteležitostiacute srdceldquo ani ne tak citovosti jako spiacuteše vůle Světice upřednostňuje srdce před rozumem usebraacute-niacute před meditaciacute pohled plnyacute laacutesky před uacutevahami při kteryacutech riskujeme že bdquose zvrhnou v reacutetorikuldquo Vychovaacutevaacute k laacutesce i při uacutestniacute modlitbě neboť je přesvědčena že jak v modlitbě tak v životě je tiacutem na čem opravdu zaacuteležiacute laacuteska je to jeden z viacutec-kraacutet opakovanyacutech axiomů modlitba bdquonespočiacutevaacute v mnoheacutem přemyacutešleniacute nyacutebrž v mnoheacutem milovaacuteniacuteldquo (H srov Z ) z toho takeacute logicky vyplyacutevaacute pedago-gika pro modlitbu i život bdquodělejte tedy to co ve vaacutes viacutec probouziacute laacuteskuldquo laacutesku kteraacute se vtěluje do postojů hledaacuteniacute Božiacute vůle služby ve spravedlnosti laacutesky a čin-nosti pro ciacuterkev sebedarovaacuteniacute se v laacutesce bližniacutemu (srov H )

Tiacutem je zdůrazněna rovněž gratuita zdarmadanost modlitby kteraacute nikdy nemaacute byacutet zištnaacute nyacutebrž zcela obraacutecenaacute k Bohu a k jeho zaacutejmům k jeho vůli vůči naacutem

Samozřejmě že poznaacuteniacute neniacute popiacuteraacuteno nyacutebrž podřiacutezeno laacutesce meditace zase kontemplaci přemyacutešleniacute milovaacuteniacute rozum vůli V afektivniacute zkušenosti modlitby

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

se ovšem rodiacute praveacute bdquopoznaacuteniacuteldquo Boha kteryacute se zjevuje a promlouvaacute k srdci člověka Bohatstviacute poznaacuteniacute Boha je Tereziiacute nesčetněkraacutet doloženo ve všech jejiacutech knihaacutech Z osobniacuteho setkaacuteniacute vyplynulo plnějšiacute porozuměniacute Božiacutemu Zjeveniacute pokornějšiacute a upřiacutemnějšiacute poznaacuteniacute člověka v onom sokratovskeacutem bdquopoznej saacutem sebeldquo ktereacute Terezie převaacutediacute do poznaacuteniacute sebe aby byl člověk v pravdě-pokoře

Biblickeacute kořeny tereziaacutenskeacute modlitby

Aktuaacutelnost tereziaacutenskeacuteho poselstviacute o modlitbě vyplyacutevaacute z jejiacuteho vyacuterazneacuteho biblic-keacuteho zakořeněniacute což se dnes ve studiiacutech věnovanyacutech jejiacute nauce velmi zdůrazňuje Proto zde chci přibliacutežit jen některeacute biblickeacute důrazy nebo ohlasy ktereacute stojiacute u zaacute-kladu pojetiacute modlitby jež bylo předloženo

a) Obecnyacute zaacuteklad Bůh jako Přiacutetel zjevenyacute v Kristu

V centru tereziaacutenskeacute modlitby stojiacute zaacutesadniacute zjeveniacute Noveacuteho zaacutekona bdquoBůh je Laacutes-kaldquo (Jan ) Terezie to konkreacutetně překlaacutedaacute do vyjaacutedřeniacute bdquoBůh je Přiacutetelldquo nebo leacutepe bdquoBůh je našiacutem Přiacutetelemldquo Když totiž shrnuje motivace rozhovoru s Bohem v plneacute důvěrnosti připomiacutenaacute tituly jimiž se přiodiacutevaacute Božiacute laacuteska ve Zjeveniacute bdquoJed-nejte s niacutem jako s Otcem a jako s Bratrem a jako s Paacutenem a jako se Snoubencemhellipldquo (C 13) Vypočiacutetaacutevajiacute se zde důrazy Božiacute shoviacutevavosti světici tak draheacute blaho-vůle Boha jehož rozkošiacute je přebyacutevat s lidskyacutemi dětmi či kteryacute rozmlouvaacute s lidmi jako s přaacuteteli a styacutekaacute se s nimi (srov Přiacutes 13 Bar 1313 Ex 1313) jde o toteacutež co vyjadřuje Ježiacuteš bdquoUž vaacutes nenazyacutevaacutem služebniacuteky ale přaacutetelihellipldquo (Jan a) Terezie mluviacute o společenstviacute a rozmlouvaacuteniacute s Bohem

Nelze však zapomiacutenat na to že ve vlastniacutem středu tereziaacutenskeacute modlitby se nachaacuteziacute vztah adopce vyjaacutedřenyacute Kristem v uacutevodniacutem osloveniacute modlitby Otčenaacuteš ktereacute Terezie komentuje s jednoznačně biblickyacutemi důrazy do teacute miacutery že modlitbu zahrnuje do trojičniacuteho rozměru Otce Syna a Ducha Svateacuteho (srov C )

Diacuteky předpokladu Božiacute iniciativy (bdquohellipod něhož viacuteme že naacutes milujeldquo) je tere-ziaacutenskaacute modlitba viděna jako laacuteskyplnaacute odpověď jako důraz na dialog ve ktereacutem maacute iniciativu Bůh Lze tak naleacutezt soulady tereziaacutenskeacute modlitby s tiacutem co bylo defi novaacuteno jako bdquostrukturaacutelniacute zaacutekonitosti rozhovoru s Bohemldquo v Bibli takže na-vzdory některyacutem kritikaacutem vyčiacutetajiacuteciacutem tereziaacutenskeacute modlitbě intimismus lze do-svědčit dokonalou shodu mezi biblickou a tereziaacutenskou modlitbou charakteri-zovanou tiacutemto vztahem přaacutetelstviacute se všemi jeho důsledky

Aktuaacutelnost tohoto pojetiacute vztahu s Bohem v křesťanskeacute existenci a tedy i v mod-litbě byla zdůrazněna evangelickyacutem teologem Juumlrgenem Moltmannem kteryacute je

SALVE

přesvědčen o vhodnosti prezentovat biblickou kategorii Boha jako Přiacutetele lidiacute a modlitby jako vztahu přaacutetelstviacute s tiacutemto Bohem kteryacute se staacutevaacute bliacutezkyacutem člově-ku

b) Specifickyacute zaacuteklad Kristova modlitba

Jak jsme již zdůraznili Tereziiny oči jsou upřeny na Krista když doporučuje modlit se o samotě neboť tato rada se rodiacute z jeho vyacuteslovneacute nauky o modlitbě (srov Mt ) a z jeho přiacutekladu modlitby na opuštěnyacutech a osamělyacutech miacutestech jak o tom svědčiacute evangelisteacute (srov Mk 13 Lk )

A je to praacutevě tato Ježiacutešova modlitba osobniacute a dlouhotrvajiacuteciacute v mlčeniacute a samo-tě na kterou se Tereziina nauka odvolaacutevaacute jako na prvniacute instanci do teacute miacutery že lze opět naleacutezt skrytyacute soulad mezi tiacutem co řiacutekaacute Terezie o modlitbě a tiacutem co dělal Ježiacuteš když se modlil a obracel se s důvěrou k Otci setrvaacuteval ve společenstviacute laacutesky častyacutem stykem o samotě s tiacutem od něhož věděl že je milovaacuten totiž s Otcem

Však takeacute ve sveacutem vyacutekladu modlitby Paacuteně Terezie nenahrazuje Učitele mod-litby nyacutebrž ukazuje na něj jako na bdquojedineacuteho Učitele a jedinyacute vzorldquo Ve sveacutem komentaacuteři modlitby Otčenaacuteš se odvolaacutevaacute na zaacutekladniacute Ježiacutešovu nauku přijiacutemaacute každeacute slovo z Mistrova učeniacute jako by teď splyacutevalo bdquoz oněch božskyacutech uacutestldquo a vy-klaacutedaacute prosby Otčenaacuteše jako modlitbu samotneacuteho Krista obraacutecenou v našem jmeacute-nu k Otci

c) Nezbytnyacute předpoklad modlit se v pravdě

Ve vztahu přaacutetelstviacute s Bohem jiacutemž je modlitba sv Terezie často zdůrazňuje ab-solutniacute potřebu modlit se v pravdě kteraacute se rodiacute ze sebepoznaacuteniacute Jde o onu ra-dikaacutelniacute pokoru kraacutečeniacute v pravdě jež začiacutenaacute sebepoznaacuteniacutem a uvědoměniacutem si propasti kteraacute naacutes odděluje od Boha V samotneacutem kontextu defi nice modlitby napsala bdquoK tomu aby byla laacuteska opravdovaacute a přaacutetelstviacute trvalo je třeba aby došlo ke shodě stavů Paacutena o ktereacutem je zřejmeacute že nikdy nemůže miacutet nějakyacute nedostatek a našeho kteryacute je neřestnyacute smyslnyacute nevděčnyacute ndash nebudete moci ze sebe dosaacutehnout toho abyste jej tolik milovali neboť to nepřiacuteslušiacute vašemu sta-vu avšak když uvidiacutete jak moc je pro vaacutes cenneacute miacutet jeho přaacutetelstviacute a jak mnoho vaacutes miluje projdete tiacutemto utrpeniacutem že budete velmi často přebyacutevat s tiacutem jenž je od vaacutes tak odlišnyacuteldquo (Ž ) V pokoře a obraacuteceniacute spočiacutevaacute neustaacutelaacute přiacuteležitost jak navaacutezat spraacutevnyacute vztah k Bohu v pravdě Proto Terezie často poukazuje na celniacute-ka z podobenstviacute o praveacute modlitbě kteryacute je vzorem ryziacuteho oranta (srov Ž C 13 H 13)

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

d) Zaacutekladniacute přesvědčeniacute Bůh je přiacutetomen

Teacutema přiacutetomnosti Boha v člověku antropologickeacute pojetiacute Božiacuteho chraacutemu a Božiacute-ho přiacutebytku jsou v teologii modlitby podle sv Terezie naprosto zaacutesadniacute Od ži-vota v přiacutetomnosti Paacuteně až po hledaacuteniacute Boha ve zprostředkovaacuteniacutech kde se zjevuje jeho přiacutetomnost od obrazu v přiacuterodě až po tajemstviacute přebyacutevaacuteniacute Trojice v srdci křesťana kteryacute žije v milosti maacuteme celou řadu motivaciacute ktereacute provokujiacute možnost i potřebu přaacutetelskeacute odpovědi Bohu jenž je přiacutetomnyacutem Přiacutetelem

Svataacute Terezie rozvinula toto velkeacute biblickeacute teacutema Hospodinovy přiacutetomnosti tiacutem že je aplikovala na konkreacutetniacute pedagogiku modlitby jako přaacutetelstviacute kterou je modlitba usebraacuteniacute V knize Přiacutebytků (tj ve Vnitřniacutem hradu) načrtla dlouhou cestu zniterněniacute kteraacute jde od Božiacute přiacutetomnosti v člověku až po lidskou přiacutetomnost v Bohu (srov H a naacutezev kapitoly H )

Přiacutetomnost činiacute přaacutetelstviacute bezprostředniacutem vztahem kteryacute je možnyacute všude a z rozhovoru činiacute snadneacute a přiacutejemneacute vstoupeniacute do sebe sama a to i uprostřed mnohyacutech zaměstnaacuteniacute (srov C Z ndash)

Bůh-Přiacutetel se tak staacutevaacute bliacutezkyacutem Bohem Bible a společenstviacute a smlouva jsou ko-relativniacute s Božiacute přiacutetomnostiacute a Božiacutem bdquopřiacutebytkemldquo v lidskeacutem srdci Terezie bude chaacutepat modlitbu mimo jineacute takeacute jako toto bdquovstoupeniacute do sebe samaldquo do hradu vlastniacute duše prostřednictviacutem braacuteny modlitby a bude to považovat za zaacutekladniacute požadavek osobniacuteho setkaacuteniacute s Bohem

Tyto prosteacute bdquoaktualizačniacuteldquo postřehy z tereziaacutenskeacuteho poselstviacute naacutem umožňu-jiacute uzavřiacutet teacutema dvěma odkazy na nauku II vatikaacutenskeacuteho koncilu ktereacute učinily tereziaacutenskeacute poselstviacute modlitby krajně zajiacutemavyacutem na uacuterovni teologie i katecheze spirituality i křesťanskeacute antropologie

Prvniacutem je antropologickyacute princip diacuteky němuž člověk nachaacuteziacute nejvyššiacute motiv sveacute důstojnosti v povolaacuteniacute ke společenstviacute s Bohem (srov GS ) Tereziaacutenskeacute poselstviacute chce otevřiacutet člověka teacuteto vznešeneacute důstojnosti

Druhyacutem je vyacuteznam pojetiacute Zjeveniacute jako odhaleniacute se Boha člověku (srov DV ) Tereziaacutenskaacute modlitba chce jako celostniacute forma odpovědi zdůraznit jak se osobniacute přijetiacute spaacutesneacuteho Zjeveniacute a jeho dějin nutně staacutevaacute vztahem přaacutetelstviacute modlitbou--životem

II Dynamika přaacutetelstviacute s Bohem na cestě modlitby

Pojetiacute modlitby předloženeacute sv Tereziiacute je bohateacute a dynamickeacute jako samotneacute Božiacute přaacutetelstviacute otviacuteraacute dveře dobrodružstviacute cestě kterou je třeba projiacutet spolu s Bohem rozvinutiacute dějin spaacutesy ktereacute jak bylo napsaacuteno jsou bdquodějinami přaacutetelstviacuteldquo

SALVE

Pokusme se ozřejmit některeacute charakteristickeacute rysy tereziaacutenskeacute modlitby a vy-jděme přitom z kategorie přaacutetelstviacute či setkaacuteniacute s naacutesledujiacuteciacutemi kvalitami ktereacute velmi dobře shrnujiacute celou tereziaacutenskou zkušenost a nauku o modlitbě osobniacute teo-logaacutelniacute dynamickeacute a přetvaacuteřejiacuteciacute setkaacuteniacute

Osobniacute setkaacuteniacute

Terezie od Ježiacuteše přiznaacutevaacute modlitbě hluboce personalistickyacute smysl setkaacuteniacute s dru-hyacutem ktereacutemu se naučila v lidskeacutem přaacutetelstviacute avšak ve škole božskeacuteho přaacutetelstviacute se tento smysl ještě viacutece zdokonalil V nauce a pedagogice modlitby klade Terezie důraz na osoby a vztah kteryacute se rodiacute z přebyacutevaacuteniacute z hledaacuteniacute přiacutetomnosti a z pozor-nosti vůči partnerovi v dialogu Instinktivně je vedena k tomu aby hledala přaacutetel-skou tvaacuteř Boha Zjeveniacute v Kristu a aby odmiacutetala mlhaveacute metody a naacutevrhy modlit-by ktereacute mohly veacutest ke ztroskotaacuteniacute jistoty setkaacuteniacute s Druhyacutem

I pro uacutestniacute modlitbu bude prvniacute radou vědomiacute znalosti s kyacutem mluviacuteme a kyacutem je Bůh ke ktereacutemu se obraciacutem důležitějšiacute než konkreacutetniacute formulace modliteb je život důležitějšiacute než konkreacutetniacute modlitby je modlitba jako osobniacute vztah13 To vy-zdvihuje hodnotu přebyacutevaacuteniacute s Bohem v modlitbě do teacute miacutery že se nabiacuteziacute noveacute kriteacute-rium pro posuzovaacuteniacute hodnoty teacuteto pozornosti srdce i když se zdaacute že roztržitosti narušujiacute kraacutesu setkaacuteniacute s Bohem Přebyacutevat v Božiacute přiacutetomnosti byť i uprostřed roztržitostiacute když to srdce opravdu chce způsobuje vždy dobro a Bohu se to liacutebiacute (srov H H )

Když jsou osoby v nouzi je zapotřebiacute konfrontace v pravdě Od člověka to vyža-duje schopnost byacutet pravdivyacutem v Božiacute přiacutetomnosti vyjiacutet pokorně ze sebepoznaacuteniacute a nechat se osviacutetit Božiacutem světlem aby bylo možneacute konečně pochopit vlastniacute po-volaacuteniacute a uacuteděl spolu s jejich aktuaacutelniacutem stavem V tomto uplatňovaacuteniacute pravdy je Bůh neoblomnyacute a modlitba se diacuteky světlu ktereacute Bůh na člověka vrhaacute staacutevaacute taviacuteciacutem keliacutemkem sebepoznaacuteniacute ktereacute člověka vyvaacutediacute z rovnovaacutehy odkryacutevaacute i ty nejjemnějšiacute skryteacute vrstvy očišťuje sebemenšiacute stopy hřiacutechu Modlitba je cestou sebepoznaacutevaacuteniacute vyvolaacutevaneacuteho Bohem kteryacute je přiacutetelem v pravdě a vede člověka až k nejhlubšiacute kon-frontaci s jeho vlastniacutem stavem před Bohem Ve věrnosti tomuto působeniacute prav-dy spočiacutevaacute naděje na skutečnyacute rozvoj přaacutetelstviacute Tereziaacutenskaacute zkušenost modlitby vypraacutevěnaacute v Knize života nachaacuteziacute v přiacutebytciacutech Vnitřniacuteho hradu potvrzeniacute teacuteto cesty člověka kteraacute se uskutečňuje do teacute miacutery do jakeacute přijiacutemaacute moc Božiacuteho zjevujiacuteciacuteho bdquoTyldquo ktereacute ho provaacuteziacute v přezkoumaacuteniacute sebe sama Jedna kraacutesnaacute tereziaacutenskaacute mod-litba v kliacutečoveacutem bodě třetiacutech přiacutebytků naacutem vyacutestižně ukazuje krajniacute potřebu prav-dy kteraacute zkoušiacute člověka tvaacuteřiacute v tvaacuteř neoblomneacutemu Božiacutemu očišťovaacuteniacute bdquoZkoušejte naacutes Pane kteryacute znaacutete pravdu o naacutes abychom poznali sami sebeldquo (13H )

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Ovšem dar Božiacuteho přaacutetelstviacute je postupnyacutem odhalovaacuteniacutem a darovaacuteniacutem vlastniacute osoby jde o vpaacuted Boha jako toho kdo vyvolaacutevaacute a uskutečňuje osobniacute setkaacuteniacute prostřednictviacutem postupneacuteho zjevovaacuteniacute všeho toho kyacutem On je V Tereziině du-chovniacute autobiografi i lze sledovat tuto cestu zjevovaacuteniacute se a darovaacuteniacute na ktereacute se Bůh projevuje v Kristu zjevuje Terezii tajemstviacute ciacuterkve aktivně ji uvaacutediacute do dob-rodružstviacute spaacutesy Ale i mimo vlastniacute mystickou zkušenost probouziacute modlitba touhu po poznaacuteniacute Boha velkou laacutesku k jeho slovu potřebu pronikat do Božiacutech tajemstviacute kteraacute se rozviacutejiacute do moudrostiplneacuteho pronikaacuteniacute Zjeveniacute Roste tedy vzaacute-jemneacute poznaacuteniacute mezi Bohem a člověkem ve vztahu přaacutetelstviacute

Jelikož jde o osobniacute setkaacuteniacute ktereacute s sebou nese nejen poznaacuteniacute ale i vzaacutejemneacute darovaacuteniacute se modlitba naplno rozviacutejiacute dynamiku osobniacuteho darovaacuteniacute hledaacuteniacute Božiacute vůle Existuje jeden tereziaacutenskyacute axiom viacutecekraacutet opakovanyacute že bdquoBůh se naacutem nedaacute zcela dokud se my nedaacuteme cele Bohuldquo (srov C H 13) Modlitba tedy vyvolaacutevaacute touhu po setkaacuteniacute-daru po vydaacuteniacute se Bohu a jeho požadavkům To vše je ale jen jako přiacuteprava nebo disponovaacuteniacute se k tomu aby se mohlo v plnosti usku-tečnit plneacute sebedarovaacuteniacute Boha člověku prostřednictviacutem pomaleacute cesty zjeveniacute Jde o vnitřniacute přetvaacuteřejiacuteciacute posilujiacuteciacute dar Boha sebezjeveniacute až po vlastniacute tajemstviacute Trojice pronikaacuteniacute Božiacuteho sdiacuteleniacute do člověka je přitom krajně bolestneacute očišťujiacuteciacute a vede ke skřiacutepotu samotneacuteho soukoliacute lidskeacute psychiky jak je to vidět napřiacuteklad v očištěniacutech osviacuteceniacutech a extaacuteziacutech šestyacutech přiacutebytků jde ovšem o sdiacuteleniacute ktereacute připodobňuje obrazu Krista

V teologii modlitby jako osobniacuteho setkaacuteniacute vychaacuteziacute Terezie ze zaacutekladniacuteho před-pokladu iniciativu v přaacutetelstviacute maacute vždy Bůh Hledaacuteme toho kdo hledaacute naacutes diacute-vaacuteme se na toho kdo se diacutevaacute na naacutes setkaacutevaacuteme se s tiacutem kdo už je přiacutetomen svou laacuteskou Modlitba se tak staacutevaacute osobniacute odpovědiacute Bohu kteryacute se zjevuje a daruje v Kristu Cesta modlitby pak tedy bude postupnou a dynamickou Božiacute odpovědiacute člověku kteryacute vstoupil do dějin jeho přaacutetelstviacute

Teologaacutelniacute setkaacuteniacute

V perspektivě našeho objasněniacute tereziaacutenskeacute modlitby neniacute modlitba okrajovou zaacuteležitostiacute nyacutebrž bodem do ktereacuteho se sbiacutehaacute celaacute křesťanskaacute zkušenost Už v sa-motneacute defi nici lze vytušit implicitniacute odkazy na plně teologaacutelniacute setkaacuteniacute modlit-ba se staacutevaacute uplatňovaacuteniacutem viacutery naděje a laacutesky a tedy kvalifi kovanyacutem okamžikem teologaacutelniacuteho života a faktorem růstu v teologaacutelniacutech ctnostech Nejautentičtějšiacute podobou určeniacute modlitby je praacutevě ta kteraacute je nabita teologaacutelniacutemi energiemi aby se stala křesťanskyacutem životem v akci a dynamice a mohla tak byacutet pravdivě zhod-nocena

SALVE

Tyto rozměry se v tereziaacutenskeacute modlitbě bezesporu nachaacutezejiacute

Setkaacuteniacute ve viacuteře ktereacute daacutevaacute vzrůst viacuteře V modlitbě je pro Terezii důležiteacute abychom se obraceli na Boha od něhož bdquoviacutemeldquo že naacutes miluje V onom viacuteme je skryto celeacute bohatstviacute viacutery ktereacute se rodiacute ze slova a upevňuje se postupnou křesťanskou zkuše-nostiacute modlitby jde o proces přilnutiacute ve viacuteře a to rovněž v temnotaacutech Božiacute nepřiacute-tomnosti ve vaacutešniveacutem hledaacuteniacute během mnoha let vyprahlostiacute ve věrneacutem očekaacutevaacuteniacute toho kdo věřiacute Božiacute laacutesce A s postupnyacutem přilnutiacutem viacutery jde ruku v ruce i růst viacutery v hlubokeacutem zkoumaacuteniacute Božiacuteho Zjeveniacute v Piacutesmu v radikaacutelnějšiacutem přimknutiacute se k viacuteře ciacuterkve Jde nakonec o viacuteru kteraacute je staacutele obraacutecena k Bohu a staacutevaacute se neustaacutelyacutem vyznaacuteniacutem znameniacute kteraacute Bůh konaacute a obdivem jenž připouštiacute že Bůh může uskutečnit věci ještě daleko většiacute (srov H )

Zkušenost chudoby v naději Stejně tak se v tereziaacutenskeacute modlitbě nachaacuteziacute smysl pro naději kteryacute se rodiacute z chudoby a nedostatečnosti bdquosnaacutešet toto utrpeniacute že bude-te velmi často přebyacutevat s tiacutem jenž je od vaacutes tak odlišnyacuteldquo (Ž ) Skutečnost že

bdquoviacuteme že naacutes Bůh milujeldquo v naacutes rodiacute hnutiacute naděje ktereacute Terezie potvrzuje kon-statovaacuteniacutem že Bůh na ni čekal dlouhou dobu aniž by jej mezitiacutem unavila (srov Zv Ž ) Tak duše živiacute naději a posiluje ji na různyacutech uacuterovniacutech důvěry v Boha rostouciacute na zaacutekladě zkušenosti jeho milosrdenstviacute odvahy kteraacute si dovo-liacute očekaacutevat od Boha všechno včetně znovunabytiacute ztraceneacuteho času nezadržitelneacute touhy vidět Boha kteraacute probouziacute eschatologickyacute smysl křesťanskeacuteho života smě-řujiacuteciacuteho k defi nitivniacutemu setkaacuteniacute s Kristem jehož jistotu daacutevaacute zakusit a po jehož trvalosti daacutevaacute toužit praacutevě modlitba (srov např H ndash) V modlitbě se však utvaacuteřiacute aktivniacute naděje kterou je touha sloužit jako konkreacutetniacute podoba očekaacutevaacuteniacute Kraacutelovstviacute a konaacuteniacute pro Krista

Růst v laacutesce k Bohu a k bližniacutemu Tereziaacutenskaacute modlitba jak jsme viděli upřednost-ňuje pro svůj afektivniacute charakter aspekt laacutesky jako postoje vůle V božskeacutem přaacute-telstviacute se teologaacutelniacute laacuteska staacutevaacute odpovědiacute člověka Bohu kteryacute je Přiacutetelem Ovšem modlitba kteraacute spočiacutevaacute v bdquomnoheacutem milovaacuteniacuteldquo daacutevaacute vzrůst samotneacute zkušenosti Božiacute laacutesky Jde o konkreacutetniacute zkušenost kterou dělaacute Terezie ve sveacutem životě nejprve je to afektivniacute osvobozeniacute ktereacute ji činiacute svobodnou aby soustředila všechnu svou energii na Boha pak je to růst laacutesky v jejiacutem srdci diacuteky vylitiacute daru Ducha Svateacuteho jako důsledku setkaacuteniacute s Kristem Paralelně se ale rozviacutejejiacute jejiacute touhy sloužit Paacutenu jejiacute pozornost se soustřediacute na ciacuterkev rozšiřuje se schopnost milovat bližniacuteho V modlitbě roste laacuteska kteraacute se soustřeďuje předevšiacutem na laacutesku k bližniacutem do teacute miacutery že orant na sebe zapomiacutenaacute natolik že opouštiacute Boha modlitby kvůli Bohu kteryacute je přiacutetomen a ktereacutemu je třeba sloužit v bratřiacutech a sestraacutech

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Dynamickeacute setkaacuteniacute

Přaacutetelstviacute je dynamickyacutem vztahem otevřenyacutem evoluci a dějinaacutem Je-li tiacutem kdo uskutečňuje přaacutetelstviacute Bůh předpoklaacutedaacute se že je to on kdo takeacute oteviacuteraacute cesty tomuto putovaacuteniacute a načrtaacutevaacute etapy těchto dějin spaacutesy Na jedneacute straně nevyčerpa-telnyacute Bůh neustaacutelaacute novost a na straně druheacute člověk otevřenyacute dynamice tohoto dobrodružstviacute s Bohem

Tereziaacutenskaacute modlitba je jako zkušenost celaacute poznamenanaacute dynamikou bož-skeacuteho přaacutetelstviacute Terezie začiacutenaacute po tolika zdraacutehaacuteniacutech sveacute putovaacuteniacute k nekonečnu Dynamika nebo chceme-li spaacutesnaacute historizace jejiacute zkušenosti křesťanskeacuteho života je tak zjevnaacute že všechny jejiacute knihy ktereacute jsou svědectviacutem a poselstviacutem o modlitbě vykazujiacute nezadržitelnou dynamickou siacutelu

Kniha života nakolik je vyjaacutedřeniacutem vlastniacute zkušenosti svědčiacute o dynamickeacute siacutele setkaacuteniacute s Kristem v modlitbě Terezii se oteviacuteraacute dobrodružstviacute nepředviacutedatelnyacutech etap a rostouciacuteho sdiacuteleniacute s Bohem Na uacuterovni naukoveacute je dynamika modlitby vy-jaacutedřena malyacutem traktaacutetem o modlitbě založenyacutem na obrazu zahrady Paacuteně ve kte-reacute rostou květy ctnostiacute diacuteky živeacute vodě milosti nabyteacute v modlitbě Čtyři způso-by zavlažovaacuteniacute zahrady-raacuteje Paacuteně představujiacute metodickou postupnost a rostouciacute uacutečinnost Božiacuteho sdiacuteleniacute voda namaacutehavě ziacuteskanaacute ze studny voda metodicky na-bytaacute s pomociacute čerpadla živaacute voda kteraacute je přivaacuteděna z potoka a je nenaacutesilně na-směrovaacutena k tomu aby zaleacutevala zahradu hojnaacute voda deště kteraacute zavlažuje veš-kerou půdu a činiacute ji plodnou (srov Ž ndash) Hle dynamika modlitby vyjaacutedřena literaacuterniacutem obrazem

V Cestě dokonalosti vystupuje do popřediacute metodickaacute dynamika modlitby kdy se z uacutestniacute modlitby staacutevaacute meditace usebraacuteniacute klid Jde o cestu k živeacute vodě kterou Terezie všem odvaacutežně slibuje jmeacutenem Krista (srov C ndash) Ale i v samotneacutem objasněniacute Otčenaacuteše jako metody a obsahů křesťanskeacute modlitby se nachaacuteziacute celaacute původniacute dynamika tereziaacutenskeacute exegeze od samotneacuteho prahu křesťanskeacute modlit-by kteryacutem je milost Božiacute adopce (srov osloveniacute bdquoOtče naacutešldquo) až po samotnyacute zaacute-věr křesťanskeacuteho života kteryacutem je eschatologie touha přebyacutevat s Bohem ve slaacutevě v osvobozeniacute od všeho zleacuteho (bdquozbav naacutes od zleacuteholdquo) A v teacuteto dynamice je miacutesto pro cestu k niternosti kde se člověk konečně laacuteskyplně podrobuje Božiacute vůli (bdquobuď vůle tvaacuteldquo) a pro cestu k bližniacutemu až po milosrdnou laacutesku obsaženou v odpuštěniacute uraacutežek a v životě vytyčeneacutem laacuteskou a baacutezniacute Božiacute

Vnitřniacute hrad představuje postup modlitby a křesťanskeacuteho života v nejzdařilejšiacute synteacuteze Je zde dynamika už v samotneacutem nastaveniacute teologie Vnitřniacuteho hradu kteraacute vychaacuteziacute ze třiacute kliacutečovyacutech pojetiacute biblickeacute antropologie člověk stvořenyacute k obrazu a podobě Boha člověk jako chraacutem a přiacutebytek Božiacute a člověk otevřenyacute a povolanyacute ke sdiacuteleniacute s Bohem

13SALVE

V napětiacute mezi povolaacuteniacutem člověka vyjaacutedřenyacutem těmito pojetiacutemi a jeho radikaacutelniacute realitou hřiacutechu (praacutevě tak jsou pojaty a kapitola Prvniacutech přiacutebytků) dosahuje putovaacuteniacute křesťanskeacuteho života ideaacutelniacuteho obrazu křesťana modlitbě je svěřen tento proces růstu a realizace člověka kteryacute až dojde do sedmyacutech přiacutebytků bude již do-konalyacutem obrazem a podobou Božiacute v Kristu jako svatiacute bude už žiacutet v Bohu jako ve sveacutem skutečneacutem přiacutebytku bude se dokonale sdiacutelet s Bohem v trojičniacutem tajemstviacute

Tiacutem je ve zkratce představen souhrn Tereziina vyjaacutedřeniacute modlitby v jejiacutem roz-měru rozvoje

Tuto dynamiku modlitby lze rovněž ilustrovat z jineacuteho uacutehlu pohledu nechaacute-me-li se inspirovat Listem Efezanům (13) je možneacute řiacuteci že v modlitbě mohla sv Terezie zaznamenat čtyři rozměry Kristovy laacutesky A na uacuterovni těchto čtyř rozměrů lze naznačit rostouciacute dynamiku božskeacuteho přaacutetelstviacute

Růst do deacutelky modlitba je cestou křesťanskeacuteho růstu Terezie vytyčuje jejiacute etapy obraacuteceniacute zaacutepas zkoušky milost sjednoceniacute s Bohem ktereacute se rozviacutejiacute až po pře-tvořeniacute Jde o lineaacuterniacute putovaacuteniacute ktereacute se uskutečňuje diacuteky modlitbě ve ktereacute se musejiacute ověřit jednotliveacute etapy na zaacutekladě Božiacutech požadavků Život modlitby se staacutevaacute cestou křesťanskeacuteho zraacuteniacute v tom spočiacutevaacute učeniacute charakteristickeacute pro Terezii kteraacute je mistrem v popisu těchto postupnyacutech kroků zkušenosti s Bohem jak to skvěle dělaacute zejmeacutena ve Vnitřniacutem hradu

Otevřenost do šiacuteřky v modlitbě se podle Tereziiny zkušenosti nachaacuteziacute schop-nost oteviacuterat noveacute horizonty širokeacuteho chaacutepaacuteniacute skutečnosti ciacuterkve a jejiacuteho zasazeniacute do dějin Spolu s tiacutem se v tereziaacutenskeacute modlitbě jako v soustřednyacutech kruziacutech ote-viacuterajiacute skutečnosti ktereacute tvořiacute Božiacute zaacutejmy citlivost a schopnost je přijmout za sveacute jako motivaci ke svatosti a angažovanost v přiacutemluvneacute modlitbě Pohled se staacutevaacute univerzaacutelniacutem laacuteska ekumenickou (srov H )

Pronikaacuteniacute do hloubky dynamika modlitby nachaacuteziacute v učeniacute sv Terezie rovněž typickyacute aspekt bdquokřesťanskeacute psychologieldquo ve vniacutemaacuteniacute vnitřniacuteho člověka a jeho mož-nostiacute jeho propastiacute kde je přiacutetomen a kde se daacutevaacute Bůh v postupneacute integraci a v postupneacutem uzdravovaacuteniacute kteryacutech dosahuje duchovniacute člověk praacutevě v modlitbě Niternost je pro tereziaacutenskou modlitbu charakteristickaacute vstoupit do vlastniacuteho nitra je předpokladem k tomu abychom se vztaacutehli k vlastniacutemu těžišti Modlitba je takeacute ndash i když ne vyacutelučně ndash touto cestou k vlastniacute hlubině prostřednictviacutem zjed-nodušeniacute v modlitbě a zniterňujiacuteciacutech sil milosti až po setkaacuteniacute v největšiacute hlubině naacutes samyacutech což je skutečnost kteraacute udržuje celou naši existenci až po dosaženiacute přiacutebytku ve ktereacutem přebyacutevaacute Bůh Cesta směrem k vnitřniacutemu setkaacuteniacute je v tereziaacuten-skeacutem myšleniacute vyvaacutežena neustaacutelyacutem odkazem na to co je vnějšiacute v harmonii intro-verze a extroverze a daacutevaacute životu jednotu kteraacute u-sebiacuteraacute přirozenou rozptyacutelenost do jedineacute silneacute duchovniacute a psychologickeacute jednoty

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Pozvednutiacute k nadpřirozenyacutem skutečnostem prostřednictviacutem modlitby nebo skrze mystickou zkušenost či citlivost viacutery se dosahuje vznešeneacuteho poznaacuteniacute nadpřiro-zeneacuteho světa Terezie se ve svyacutech autobiografi ckyacutech spisech jeviacute jako bdquokosmonaut Duchaldquo kteryacute kroužiacute po oběžneacute draacuteze Božiacute je svědkem tajemstviacute a ze vznešenyacutech vyacutešek Božiacutech hlediacute na skutečnosti tohoto světa Liacutečeniacute mystickyacutech milostiacute v Knize života je svědectviacutem o těchto pooteviacuteraacuteniacutech dveřiacute do širokeacuteho nadpřirozeneacuteho světa jenž se naskyacutetaacute jejiacutemu duchovniacutemu zraku Bůh Kristus ciacuterkev světcihellip Vidiacute všechno bdquoshůryldquo jako kosmonaut Ducha (Ž n)

Je-li pravdou že ne všichni jsou povolaacuteni k teacuteto dynamice modlitby přesto zů-staacutevaacute pravdivyacutem i to že do jisteacute miacutery a analogicky vede dynamika přaacutetelstviacute s Bo-hem k tomu aby na těchto rozměrech měla podiacutel každaacute křesťanskaacute zkušenost Maacute-li byacutet modlitba autentickaacute musiacute byacutet schopna zapojit se do širokeacute dynamiky Boha jenž působiacute v dějinaacutech a musiacute podrobovat prověřeniacute vztahu s Bohem reaacutel-nou hutnost oneacute existence kteraacute prožiacutevaacute dějiny lidiacute a kteraacute je zaacuteroveň bdquodějinamildquo Božiacutemi V Terezii od Ježiacuteše naleacutezaacuteme přiacuteklad a učeniacute o teacuteto dynamice modlitby---života13

Přetvaacuteřejiacuteciacute setkaacuteniacute

V apologii modlitby citovaneacute na začaacutetku našeho přiacutespěvku se nachaacuteziacute zaacutekladniacute vědomiacute modlitba je cestou k nabytiacute Božiacutech dober je cestou spaacutesy a kraacutelovskyacutem putovaacuteniacutem k posvěceniacute

V principu přaacutetelstviacute je zahrnut rovněž logickyacute důsledek ztotožněniacute člověk nabyacutevaacute bdquoBožiacuteho stavuldquo neboť je to On kdo diktuje zaacutekon ztotožněniacute Pro Terezii je však jisteacute že Bůh je tiacutem kdo jako prvniacute bdquovzal na sebe naacuteš stavldquo v nejsvětějšiacutem Kristově lidstviacute a přišel člověku vstřiacutec v jeho slabosti aby započal jeho přetvaacuteře-jiacuteciacute připodobněniacute k obrazu Syna

Všechny tereziaacutenskeacute knihy ktereacute pojednaacutevajiacute o modlitbě se shodujiacute na několi-ka teziacutech ktereacute se již staly axiomy teologickeacuteho myšleniacute světice v oblasti modlitby Jde předevšiacutem o tyto dva komplementaacuterniacute takřka paradoxniacute principy

ndash Pěstovaacuteniacute modlitby vyžaduje důslednost života pěstovaacuteniacute ctnostiacutendash Autentickaacute modlitba přinaacutešiacute plody rodiacute noveacute ctnosti milost niterneacute modlitby

a zvlaacuteště mystickeacute modlitby patřiacute k faktorům vnitřniacuteho posvěceniacuteV těchto dvou principech nachaacuteziacuteme dynamiku důslednosti přaacutetelstviacute s Bo-

hem ktereacute se houževnatě držiacute modlitba jež nechce byacutet zuacutežena na akademickeacute pěstovaacuteniacute dialogu s Bohem ani na prosteacute povzneseniacute srdce Zdůrazňuje se aspekt naslouchaacuteniacute pohledu podřiacutezenosti aby se člověk přizpůsoboval vůli Boha-Přiacutetele a nachaacutezel v Kristu spraacutevnou odpověď zaujiacutemaacuteniacutem evangelijniacutech postojů ktereacute

SALVE

majiacute byacutet vlastniacute křesťanskeacutemu životu Ovšem v miacuteře jak roste přaacutetelstviacute s Bohem ctnosti rozkveacutetajiacute upevňujiacute se jsou vykoupeny uspaneacute nebo hřiacutechem zadrženeacute energie rodiacute se noveacute energie diacuteky přetvaacuteřejiacuteciacute dynamice sdiacuteleniacute s Bohem

Zpočaacutetku jsou vidět spiacuteše zaacutekladniacute požadavky modlitby byť s vědomiacutem křehkos-ti a nejednoznačnosti ctnostiacute nabytyacutech člověkem spolupracujiacuteciacutem s Božiacute milostiacute Později vystupuje do popřediacute uacutečinnost Božiacute přiacutetomnosti kteraacute obnovuje ctnosti člo-věka vytvaacuteřiacute noveacute energie viacutery naděje a laacutesky

Mezi charakteristickyacutemi ctnostmi ktereacute Terezie nabiacuteziacute pro putovaacuteniacute modlitby patřiacute předevšiacutem pokora rozhodnost odpoutanost laacuteska a pravda Ale snahy člo-věka v jeho askezi srdce (k tomu totiž tiacutehne tereziaacutenskaacute modlitba spiacuteše než k vnějšiacute nebo kajiacuteciacute askezi) jsou odměněny samotnyacutem Božiacutem sebedarovaacuteniacutem ktereacute daacutevaacute vzrůst novyacutem ctnostem v zahradě duše Terezie překvapeně konstatuje bdquoDuše je trochu vyděšenaacute když vidiacute jak dobryacutem zahradniacutekem je Paacuten kteryacute nechce aby nesla jakoukoli naacutemahu nyacutebrž aby se kochala tiacutem že čichaacute ke květům [hellip] Nyniacute jsou ctnosti silnějšiacute než v předchoziacute modlitbě [hellip] Duše začiacutenaacute konat velkeacute věci vůniacute kterou vydaacutevajiacute květy ktereacute ndash jak chce Paacuten ndash se oteviacuterajiacute aby ona viděla že maacute ctnosti i když velmi dobře vidiacute takeacute to že by je nemohla ndash a skutečně nemoh-la ndash ziacuteskat během mnoha let a že během oneacute chvilky jiacute je nebeskyacute zahradniacutek dal Zde je pokora mnohem většiacute a zůstaacutevaacute v duši mnohem hlouběji než v minulosti protože jasně vidiacute že neudělala vůbec nic jen souhlasila aby jiacute Paacuten udělil sveacute mi-losti a duše je přijiacutemalaldquo (Ž n) Jde o přiacuteznačnyacute text jehož principy světice často opakuje

Proto Terezie navrhuje během celeacuteho putovaacuteniacute duchovniacuteho života neustaacutele pro-věřovat plněniacute Božiacute vůle a tak ověřovat nakolik jsme přijali Krista v modlitbě (srov H H 13H H H 13ndash) Je si však takeacute vědoma toho že čiacutem viacutece se uzpůsobujeme Božiacute vůli tiacutem viacutece se naacutem ona vtiskuje do srdce je zniterně-na laacuteskou a aktivniacute přiacutetomnostiacute Ducha Svateacuteho Jednou z velkyacutech teziacute tereziaacutenskeacute-ho myšleniacute je ta že když je modlitba doprovaacutezena věrnyacutem aktivniacutem a vytrvalyacutem plněniacutem Božiacute vůle lze s milostiacute Božiacute dosaacutehnout plneacuteho sjednoceniacute s Bohem (srov H 13) U člověka modlitby ndash u bdquokontemplativniacuteholdquo jak se vyjadřuje Terezie ndashse na zaacutekladě zralosti jeho křesťanskeacuteho života konstatuje hlubokeacute přetvořeniacute k němuž u něj došlo Jako se housenka bource morušoveacuteho přetvaacuteřiacute v motyacutela tak se z tělesneacuteho člověka staacutevaacute člověk duchovniacute ze stareacuteho stvořeniacute noveacute a to v pře-tvořeniacute jež maacute sveacute jasneacute christologickeacute ekleziaacutelniacute a antropologickeacute rysy

Na tvaacuteři dokonaleacuteho křesťana kteryacute už dosaacutehl štiacutetů společenstviacute s Bohem jsou totiž viditelneacute rysy samotneacuteho Krista v mohutnosti laacutesky žiteacute až k zapomiacutenaacuteniacute na sebe v laacutesce k nepřaacutetelům v nezištneacute službě ciacuterkvi a bratřiacutem a sestraacutem v jed-notě činně-kontemplativniacuteho života (srov H 13)

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Na vrcholu dynamiky modlitby je dosaženo Bohem předsevzateacuteho ciacutele učinit člověka podobnyacutem Kristu aby se jako On stal bdquoSlužebniacutekemldquo kteryacute daacutevaacute život aby se uskutečnila Otcova vůle a aby svět byl spasen

V přetvořeniacute k němuž v modlitbě dochaacuteziacute spočiacutevaacute dynamika uacutečinneacute a pro ciacuter-kev vyacuteznamneacute svatosti bdquoK tomu směřuje duchovniacute manželstviacute aby se z něj rodily skutky skutkyhellip ldquo (H ) bdquoNebudujte sveacute zaacuteklady jen na modlitbě a kontem-placi nebudete-li usilovat o ctnosti a nebudete-li je pěstovat zůstanete navždy trpasliacutekyldquo (tamteacutež ) V Tereziinyacutech slovech je obsaženo poselstviacute i vyacutezva nezne-hodnocujte modlitbu nedělejte z niacute lidskou a duchovniacute deformaci Na tvaacuteři skuteč-neacuteho člověka modlitby jako potvrzeniacute jejiacute spodobujiacuteciacute a přetvaacuteřejiacuteciacute činnosti se zračiacute Kristova tvaacuteř jeho přiacutevětiveacute lidstviacute jeho uacuteplnaacute vydanost věcem nebeskeacuteho Otce (srov H )

Zaacutevěr

Toto je kraacutetkeacute shrnutiacute Tereziiny nauky o podstatě křesťanskeacute modlitby jako přaacute-telstviacute s Bohem Synteacuteza s sebou vždy nese nedostačujiacuteciacute vyacuteklad a nutně tedy odkazuje na četbu děl světice při ktereacute naacutestin kteryacute je zde nabiacutednut může po-sloužit k noveacutemu porozuměniacute jejiacutemu poselstviacute pro dnešniacute ciacuterkev

A to v přiacutepadě že bude vniacutemaacuten v celeacute šiacuteři perspektiv a u vědomiacute že Terezii bylo Bohem daacuteno charizma evangelijniacute modlitby schopnost nabiacutednout harmonickeacute důsledneacute a dynamickeacute shrnutiacute evangelijniacuteho poselstviacute z pohledu modlitby kteraacute praacutevě proto že je přaacutetelstviacutem jako všechna slova evangelia nakonec uacutestiacute do laacutesky

Proto je jejiacute poselstviacute aktuaacutelniacute jako je aktuaacutelniacute samotneacute evangelium a vykazu-je svou autoritu kteraacute se rodiacute z Božiacuteho slova bdquoEvangelistouldquo se Terezie stala diacuteky radostneacute zvěsti o křesťanskeacute modlitbě a pohledu upřeneacutemu na Krista kteryacute je pro Terezii Učitelem a Vzorem modlitby ale takeacute tiacutem s niacutemž se toto dobrodružstviacute přaacutetelstviacute s Bohem musiacute konfrontovat a ktereacuteho musiacute přijiacutemat

Z italskeacuteho originaacutelu bdquoLa preghiera cristiana amicizia con DioDottrina e messaggio di Santa Teresaldquo IN Teresa drsquoAvila

Introduzione storiico-teologica Torino 13 s ndash přeložil Pavel Vojtěch Kohut OCD

SALVE

POZNAacuteMKY Insegnamenti di Paolo VI svazek () Roma s Viz zejmeacutena souhrnneacute pojednaacuteniacute v knize T Alvarez ndash J Castellano Nel segreto del Castel-

lo Il cammino della preghiera in Santa Teresa drsquoAvila Firenze Edizioni OCD Zřejmě nejhezčiacute a nejzdařilejšiacute přiacutespěvek k daneacutemu teacutematu představuje M Herraiz Garciacutea La oracioacuten historia de

amistad Madrid Editorial de espiritualidad Ve zmiacuteněneacute publikaci chybiacute pouze zmiacutenka o li-turgickeacute modlitbě u sv Terezie v teacuteto věci si tedy dovoluji odkaacutezat na sveacute diacutelko Vivere con Teresa di

Gesugrave la liturgia della Chiesa Firenze Edizioni OCD 13 Terezie mluviacute o bdquokontemplativniacutechldquo spiacuteše ve smyslu zralyacutech křesťanů než mystiků kteřiacute majiacute dar kontemplace V tomto smyslu je užitečneacute si přečiacutest a kapitolu Cesty dokonalosti [Tereziaacutenskeacute spisy překlaacutedaacutem přiacutemo ze španělskyacutech originaacutelů (nesleduji tedy běžně použiacutevanyacute překlad J Kolaacuteč-ka SJ kteryacute vyšel nejprve v Křesťanskeacute akademii v Řiacutemě a naacutesledně v Karmelitaacutenskeacutem nakladatel-stviacute v Kostelniacutem Vydřiacute) tam kde již překlad existuje cituji podle nově připravovaneacuteho překladu tereziaacutenskyacutech spisů pro Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute (pozn překl)] Vyjaacutedřeno zkratkou Ž Dalšiacute zkratky tereziaacutenskyacutech spisů ktereacute zde budou použity jsou naacutesledujiacuteciacute C = Cesta dokonalosti (CE = Cesta dokonalosti rukopis z El Escorialu) H = Vnitřniacute hrad

(v tomto přiacutepadě čiacuteslo před zkratkou znamenaacute přiacutebytek v Kolaacutečkově překladu bdquokomnatuldquo čiacutesla za zkratkou kapitolu a očiacuteslovanyacute odstavec jako u ostatniacutech děl) Z = Kniha o založeniacutech Zv = Zvolaacuteniacute

duše (v Kolaacutečkově překladu pod naacutezvem Duše volaacute k Bohu ve svazku Nad velepiacutesniacute) ndash pozn překl Lze vidět že tereziaacutenskaacute defi nice se pod autorčinyacutem perem objevila takřka jako z osviacuteceniacute na zaacute-kladě slova bdquoPřiacutetelldquo aplikovaneacuteho na Paacutena Prvniacute španělskyacute editor tereziaacutenskyacutech spisů fra Luis de Leoacuten chtěl vyplnit zdaacutenlivě praacutezdneacute miacutesto v textu slovy bdquohellipaby se mu to neodplatiloldquo Tato slova jsou však v textu naviacutec Je to slovo bdquoPřiacutetelldquo ktereacute přivaacutediacute pero světice k tomu aby vyjaacutedřila sveacute znaacutemeacute pojetiacute Jde o kontext ve ktereacutem mluviacute Terezie o realistickeacute modlitbě jež se uskutečňuje v každodennos-ti Jineacute rady ktereacute v tomto ohledu daacutevaacute jsou modlit se uprostřed zaměstnaacuteniacute (C ) a uprostřed těžkostiacute utrpeniacute a nemoci (Ž ) Viz k tomu autobiografi ckeacute pasaacuteže Ž ndash 13ndash Svataacute Terezie rozvinula tato pojetiacute in C ndash H 13 Odtud podle naacutes prameniacute vyacuteznam jakyacute maacute modlitba v Tereziině nauce a jakeacute miacutesto jiacute přiacuteslušiacute nejen ve spirituaacutelniacute teologii ale v teologii obecně jako odpověď viacutery a laacutesky zjevujiacuteciacutemu se Bohu T Alvarez bdquoLrsquoorazione di Santa Teresa di Gesugraveldquo IN T Alvarez ndash J Castellano op cit s 13n Jde o znaacutemeacute defi nice kontemplativniacute a prosebneacute modlitby Srov Klement Alexandrijskyacute Stromata bdquoDuchovniacute člověk se setkaacutevaacute s Bohem jako s dů-věrnyacutem přiacutetelem od srdce k srdcihellipldquo (PG ) Jan Zlatouacutestyacute piacuteše bdquoModlitba neboli rozhovor s Bohem je nejvyššiacutem dobrem Jde totiž o niterneacute společenstviacute s Bohemhellipldquo (Homilie o modlitbě PG ) Raacuted zdůrazňuji tuto přiacutebuznost s Klementem a zvlaacuteště s Janem Zlatouacutestyacutem s oniacutem

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

ciacuterkevniacutem otcem ktereacuteho měla Terezie zvlaacutešť raacuteda a z jehož četby si v posledniacutech letech sveacuteho ži-vota dělala poznaacutemky srov s těmito uacutevahami co je uvedeno IN Santa Teresa di Gesugrave Opere Roma s n13 Nemůžeme zde bohužel šiacuteře pojednat o tomto teacutematu ktereacute velmi dobře doplňuje smysl tere-ziaacutenskeacute modlitby Několik poznaacutemek lze naleacutezt v meacutem již citovaneacutem diacutelku Vivere con Santa Teresahellip

(op cit) s 13n Zaacutesadniacute text k tomuto teacutematu viz v H srov rovněž defi nici pokory jako bdquokraacutečeniacute v prav-děldquo ndash H Srov H 13 duše tu může bdquorozmlouvat s nikyacutem menšiacutem než je saacutem Bůhldquo (H ) Viz na toto teacutema M Magrassi bdquoChe cosa egrave la preghieraldquo IN La Scala (Noci) 13 s 131313ndash13 tento text byl ve zkraacuteceneacute podobě převzat pod naacutezvem bdquoLe leggi strutturali del dialogo con Dioldquo IN bdquoInsegnaci a pregareldquo Parola Spirito e Vita 13 s ndash Magrassi zde hovořiacute o Božiacute ini-ciativě o vědomiacute přaacutetelstviacute ktereacute naacutes předchaacuteziacute o chvaacutele kteraacute naacutesleduje po naslouchaacuteniacute o schop-nosti přetvaacuteřet v modlitbu všechny skutečnosti ktereacute plniacute život Pozornaacute exegeze tereziaacutenskeacute mod-litby potvrzuje že se nachaacuteziacuteme praacutevě na teacuteto uacuterovni biblickeacute modlitby Srov J Moltmann La Chiesa nella forma dello Spirito Brescia s ndash Piacuteše tam mimo jineacute bdquoSpolečenstviacute ktereacute Ježiacuteš přinaacutešiacute lidem a společenstviacute mezi lidmi ke ktereacutemu naacutes zve by pů-sobila ještě velmi jednostranně kdybychom při jejich popisu nesaacutehli po jineacutem titulu kteryacute osvěcuje intimniacute vztah existujiacuteciacute jak ve společenstviacute s Bohem tak ve společenstviacute mezi lidmi A tiacutemto titulem je titul přiacuteteleldquo (tamteacutež s ) a uzaviacuteraacute bdquoOd Ambrože a Augustina až po Tomaacuteše Akvinskeacuteho je křesťanskaacute laacuteska vždy kvalifi kovaacutena pojmem přaacutetelstviacute laacuteska je přaacutetelstviacute člověka s Bohem a se všemi jeho tvoryldquo (tamteacutež s )V tomto duchu se nese celaacute tereziaacutenskaacute teologie Uvedenyacute evangelickyacute teolog projevil veškerou svou sympatii vůči Terezii a poukaacutezal na uacutestřednost teacutematu přaacutetelstviacute s Bohem v jejiacute teologii modlitby srov J Moltmann bdquoDie Wendung zur Christusmystik bei Teresa von Avilaldquo IN Stimmen der Zeit s ndash13 Srov např celyacute komentaacuteř k prvniacutemu slovu Otčenaacuteše C Zde by bylo na miacutestě probrat veškerou techniku interiorizace a usebraacuteniacute V teacuteto věci odka-zuji na svou studii bdquoSanta Teresa di Gesugrave insegna a pregareldquo IN Nel segreto del Castello op cit s 13ndash Modlitba se nachaacuteziacute v souběžnosti viacutery kteraacute přijiacutemaacute slovo zkušenosti milosti a existenciaacutel-niacuteho nasazeniacute jako odpovědi Bohu Terezie ve sveacute modlitbě prožiacutevala svou typicky křesťanskou zkušenost viacutery Srov M Herraiz Garciacutea La oracioacuten historia de amistad op cit o toto diacutelo se budu z velkeacute čaacutesti opiacuterat v uacutevahaacutech jež naacutesledujiacute Nemůžeme zde pojednat o celeacutem christologickeacutem smyslu modlitby jako hledaacuteniacute Krista Tere-ziiacute a jako hledaacuteniacute Terezie Kristem srov na toto teacutema četbu tereziaacutenskeacute zkušenosti IN T Alvarez

bdquoLrsquoorazione di Santa Teresa di Gesugraveldquo op cit s ndash13

SALVE

13 Srov polemickeacute straacutenky Cesty dokonalosti ndash13 ve kteryacutech ospravedlňuje přechod od uacutestniacute modlitby k modlitbě vnitřniacute s ohledem na personalistickyacute vztah s tiacutem k němuž se modlitba ob-raciacute Zvlaacutešť objasňujiacuteciacute jsou Tereziiny uacutevahy ve třetiacutech přiacutebytciacutech kde Bůh zkoušiacute křesťana aby mu dal zakusit křehkost jeho ctnostiacute Od 13 kapitoly ve ktereacute se Terezie vraciacute k liacutečeniacute sveacuteho života nachaacuteziacutem jakeacutesi crescendo Bo-žiacuteho zjevovaacuteniacute se uacutečinnosti jeho slova přiacutetomnosti v Kristu vylitiacute Ducha světice nově objevuje nebeskou i pozemskou ciacuterkev Pro přehlednějšiacute představu o teologickeacutem panoramatu tereziaacutenskeacute modlitby viz T Alvarez bdquoLa contemplazione di Santa Teresa di Gesugraveldquo IN Nel segreto del Castello op cit s ndash Terezie to jasně vyjadřuje na konci cesty jednotlivyacutemi přiacutebytky Hradu srov H 13 nn Srov velkeacute touhy světice sloužit Paacutenu ktereacute se objevujiacute na konci vypraacutevěneacute zkušenosti v jejiacute duchovniacute autobiografi i Ž 13 a ktereacute se konečně budou moci konkreacutetně realizovat ve službě ciacuterkvi jejiacute doby C Terezie věnovala mnoho stran svyacutech spisů pojednaacuteniacute na toto teacutema srov např o jednotě služby a modlitby C ndash H 13ndash Zv Teacuteto jednoty se dosahuje jako uacutečinku společenstviacute s Bohem srov H n n13 Ověřeniacute veškereacute tereziaacutenskeacute modlitby lze vyacuteslovně naleacutezt rovněž ve zkušenosti zaklaacutedaacuteniacute jako službě ciacuterkvi a v jejiacutech dopisech jako schopnosti žiacutet ve vztaziacutech s druhyacutemi a darovat se ve vynikajiacuteciacute bliacuteženskeacute laacutesce

Jesuacutes Castellano Cervera OCD (ndash) je znaacutemyacute odborniacutek na liturgickou spiritualitu a naukusvateacute Terezie od Ježiacuteše Dlouholetyacute profesor sakramentaacutelniacute a spirituaacutelniacute teologie na Papežskeacutem institutu spirituality Teresianum a na Institutu Regina Mundi v Řiacutemě a poradce Kongregace pro nauku viacutery Autor viacutece než čtyřiceti knih (např Incontro al Signore Pedagogia della preghiera Roma Liturgiacutea y vida espiritual Teologiacutea celebracioacuten experiencia Barcelona ) pra-videlnyacute přispěvatel do řady časopisů a slovniacuteků ohledně liturgie a duchovniacuteho života

Nerezignujme přiacuteliš snadno na přaacutetelstviacute

Rozhovor s Michałem Ziołem OCSO

V roce jsme v Salve představili našim čtenaacuteřům v recenzi knihu Lekarstwo życia (Leacutek života) vaše společneacute diacutelo s otcem Maciejem Ziębou Mohl byste naacutes alespoň kraacutetce seznaacutemit s tiacutem jak tato kniha vznikla

Stačiacute se na tu knihu dobře podiacutevat aby bylo jasneacute jak vznikla ndash je to umělecky i literaacuterně skromnaacute bdquosklaacutedankaldquo Redaktoři nakladatelstviacute W drodze posklaacutedali naše již existujiacuteciacute texty o přaacutetelstviacute publikovaneacute rozhovory dali naacutem několik doplňujiacuteciacutech otaacutezek a požaacutedali paniacute redaktorku Czaczkowskou aby ke knize na-psala uacutevod Něco jineacuteho je ovšem napsat skromnyacute člaacutenek o přaacutetelstviacute řiacutect o něm několik slov a něco jineacuteho je usednout a napsat knihu na dva hlasy Nikdy jsme s Mačkem takoveacute plaacuteny neměli dokonce jsme o tom ani neuvažovali to už spiacuteše napsat skandaacutelniacute přiacuteběh pro čtyři ruce ndash to ano Že naacutes to ani nenapadlo nevy-chaacutezelo z nějakeacute našiacute vrozeneacute skromnosti (to je samozřejmě miacuteněno jako žert) z obavy před kritikou nebo nekompetentnostiacute Pro naacutes bylo přaacutetelstviacute životem něčiacutem konkreacutetniacutem obyčejnyacutem ba všedniacutem něčiacutem co se tak trochu vymykaacute ana-lyacuteze utiacutekaacute před perem protože pero znehybňuje A přaacutetelstviacute se staacutele tvořiacute za-koušiacute se v pohybu rozvoji i když samozřejmě existuje jeho neměnnyacute zaacuteklad Jed-niacutem slovem viacutece naacutes zajiacutemalo chodit na hory než o nich psaacutet plout na plachetnici než sestavovat přiacuteručky (jistěže velmi potřebneacute) o plachtařskeacutem uměniacute O osudu teacuteto knihy rozhodla jedna věc ndash svědectviacute potřeba vydat svědectviacute že přaacutetelstviacute je možneacute že setkaacuteniacute dvou zcela odlišnyacutech lidiacute neniacute iluziacute V našiacute knize vystupu-jiacute společně rozevlaacutetyacute baacutesniacutek a exaktniacute mysl A pokud se po přečteniacute teacuteto knihy několik lidiacute ciacutetilo meacuteně odsouzenyacutech k samotě ba naopak spiacuteše povzbuzenyacutech k riskantniacutemu vykročeniacute z ulity ndash dosaacutehli jsme sveacuteho ciacutele Naše nechuť sepiso-vat něco solidnějšiacuteho něco co by se bliacutežilo habilitačniacute praacuteci vychaacutezela ndash jak se obaacutevaacutem ndash z přesvědčeniacute že k růstu dochaacuteziacute v tichosti a že to co roste v pravdě a k pravdě kolem sebe netropiacute povyk

Jak je to s vašiacutem přaacutetelstviacutem s otcem Ziębou nyniacute Anebo možnaacute obecněji je přaacutetelstviacute zvlaacuteště přaacutetelstviacute duchovniacute bdquověčneacuteldquo Občas je možneacute setkat se s naacuterokem že takoveacute přaacute-telstviacute přece musiacute trvat věčně a když zanikaacute pak určitě jen kvůli lidskeacute slabosti či přiacutemo kvůli hřiacutechu Co si o tom mysliacutete otče

SALVE

Tuto otaacutezku je třeba si důkladně prohleacutednout zbliacutezka a zadat jiacute několik zaacuteklad-niacutech upřesňujiacuteciacutech dotazů protože v niacute slyšiacutem pokud ne přiacutemo ohlas současnyacutech fi lozofi ckyacutech tendenciacute pak jistě hlasy ospravedlněneacute dnešniacute mentalitou Kdysi jsem ze sveacute četby sbiacuteral popisy současneacuteho člověka V meacutem klaacutešteře se tak nachaacute-zel bdquočlověk bez vlastnostiacuteldquo bdquojednotlivyacute člověkldquo bdquooddělenyacute člověkldquo bdquomnohopat-rovyacute člověkldquo atd Pro sveacute potřeby jsem si však vytvořil takovou směs kterou jsem nazval bdquoapokalyptik s naacuterokem na božskou moraacutelkuldquo Pokusiacutem se to několika slo-vy objasnit Apokalyptik je člověk hluboce znepokojenyacute situaciacute světa a bližniacuteho někdo kdo je ochromen zlem ktereacute se kolem děje (a k tomu maacute důvody) někdo kdo ještě žije dobrem a dokonce ho konaacute chce chraacutenit svět před zaacutehubou tiacutem že burcuje bdquovlivneacute osobyldquo a mocneacute tohoto světa zachraňuje vymiacuterajiacuteciacute druhy zviacuteřat a posledniacute bdquodivošskeacuteldquo kmeny ale v hloubi sveacute duše zcela ztratil naději takže je možneacute řiacutect že je fatalistou par exellence a jak řiacutekaacute Lohfi nk bdquoje pro něj nepředsta-vitelneacute že by Bůh ještě mohl v tomto světě kteryacute je tak zkaženyacute a upadlyacute zviacutetě-zitldquo To co Bůh může s naacutemi a s tiacutemto světem udělat je že do něj vstoupiacute zničiacute jej a stvořiacute novyacute Apokalyptik v sobě nosiacute semiacutenka terorismu protože ho staryacute svět unavuje a chtěl by jeho katastrofu uspiacutešit Je to člověk nemajiacuteciacute důvěru ve sveacute vlastniacute uacutemysly (pomineme-li ovšem jeho apokalyptickaacute přesvědčeniacute) zkoumaacute je a chce po nich bezvyacutehradnou ryzost a šlechetnost ktereacute je ve skutečnosti možneacute přisuzovat pouze Bohu Ačkoli se tiacutemto způsobem může projevovat jeho stesk po ztraceneacutem raacuteji neniacute možneacute zde vyloučit takeacute pyacutechu ale ať je to jakkoli uacutečinky ta-kovyacutech tužeb jsou strašneacute neboť vylučujiacute z našeho světa konkreacutetnost konkreacutetniacute-ho člověka s konkreacutetniacutem jmeacutenem kteryacute stojiacute před naacutemi konkreacutetniacute udaacutelosti ktereacute něco ohlašujiacute a k něčemu vedou a nakonec i Božiacute metodu navrženou člověku metodu Boha kteryacute nemaacute zaliacutebeniacute ve velkyacutech činech a smrštiacutech ale je trpělivyacutem zahradniacutekem světa a laacutesky kteryacute vždy užiacutevaacute konkreacutetniacute čas miacutesto a člověka Apo-kalyptik neniacute zahradniacutekem ndash apokalyptik je prorokem samovolně se naplňujiacuteciacutech proroctviacute někyacutem zjevně velmi citlivyacutem a hlubokyacutem kdo však nebere na vědomiacute že cena svobody je děsivaacute mohu zabiacutet a mohu zachraacutenit Mohu pomoct a mohu se odvraacutetit Mohu protestovat a mohu mlčet

Tato velmi dlouhaacute uacutevaha mi posloužiacute k jedineacutemu ndash abych zopakoval svůj apel Nerezignujme přiacuteliš snadno na laacutesku na druheacuteho člověka neospravedlňujme se falešně že se už nic nedalo dělat nesmiřme se s tiacutem že se přaacutetelstviacute vypařilo že odumřelo zaniklo ale spiacuteše se tuto skutečnost pokusme spatřit v pravdiveacutem světle to jaacute jsem je bdquovypařilldquo to jaacute jsem je zradil to jaacute jsem je učinil mrtvyacutem Sla-bost a hřiacutech ndash pojmenovaneacute a vyznaneacute ndash nemusejiacute byacutet překaacutežkou naše ubohost bezmoc bezbrannost jsou šanciacute k zaacutechraně ndash vypoviacutedajiacute o naacutes a zaacuteroveň ukazujiacute na onen rozměr v naacutes kteryacute byl zanedbaacuten pohřben vinou našiacute nepozornosti

ROZHOVOR S MICHAŁEM ZIOŁEM OCSO

a pyacutechy Ale všude tam kde se rozmohl hřiacutech se ještě daleko viacutece projevila laacuteska Zachraňujiacuteciacute laacuteska Protože Bůh je zahradniacutekem Takže když mluviacuteme o přaacutetel-stviacute že je bdquoduchovniacuteldquo pak ne proto abychom je ochraacutenili před nejednoznačnos-tiacute abychom je idealizovali vměstnali do kategorie bdquovysokyacutechldquo projevů raacutedoby kultury kteraacute je srozumitelnaacute už jen sama pro sebe ale nazyacutevaacuteme je tak proto že maacuteme pevneacute přesvědčeniacute i vlastniacute zkušenost o tom že je diacutelem Ducha Svateacuteho Božiacuteho života Božiacute dynamiky a Božiacute logiky kteraacute staviacute na pochopeniacute svobodneacute vůli a důvěře člověka A praacutevě proto je přaacutetelstviacute naacutechylneacute k zraněniacutem je křehkeacute a bdquoodsouzeneacute ke svoboděldquo ale Zahradniacutek je přece nikdy nevyměniacute za nadvlaacute-du neodmiacutetne je ve jmeacutenu čistoty ideaacutelu nebo vymezovaacuteniacute identity člověka na zaacutekladě jeho společenskeacute uacutelohy Přaacutetelstviacute je bdquoduchovniacuteldquo protože vzniklo a žije z iniciativy Božiacuteho Ducha kteryacute jako nikdo jinyacute znaacute bdquoBožiacute věcldquo protože neustaacutele zkoumaacute bdquohlubiny sameacuteho Bohaldquo vede k sobě lidi a spojuje je se sebou a tiacutem je ziacuteskaacutevaacute pro tuto věc A ta je věčnaacute i když malaacute jako hořčičneacute zrnko nevyacuterazneacute ve svyacutech počaacutetciacutech

Mysliacutem že praacutevě podle teacuteto logiky bylo a je budovaacuteno naše přaacutetelstviacute s otcem Maciejem a praacutevě tato logika naacutem umožnila přetrvat velmi obtiacutežneacute chviacutele spo-jeneacute s našiacutem konkreacutetniacutem životem ve dvou bdquoposlaacuteniacutemldquo i bdquomentalitouldquo odlišnyacutech komunitaacutech ktereacute jsou podrobeny tlaku změn přetvaacuteřeniacute ktereacute hledajiacute novaacute po-zvaacuteniacute sebeurčeniacute Praacutevě tato komunitniacute konkreacutetnost ponor do dvou různyacutech ja-zykovyacutech a duchovniacutech kultur vzdaacutelenost vyjaacutedřenaacute v konkreacutetniacutech kilometrech plynutiacute času naše nemoci i nejobvyklejšiacute opotřebovaacuteniacute materiaacutelu naacutem paradoxně ukazujiacute velikost tohoto pozvaacuteniacute k uacutečasti na bdquoBožiacute věcildquo a noveacute uacutekoly jakyacutemi jsou vzaacutejemneacute hlubokeacute pochopeniacute ještě většiacute přijetiacute jinakosti toho druheacuteho prostaacute věrnost tomu druheacutemu v každeacute situaci a pozvaacuteniacute k naději ktereacute považuji za hlav-niacute pozvaacuteniacute tohoto obdobiacute Leacutek života se stal životniacutem zaacutejmem dobrou investiciacute kteraacute sloužiacute Božiacutemu vlaacutednutiacute ve světě Staacutele leacutepe chaacutepeme že bdquoBožiacute plaacuten neniacute něčiacutem neurčityacutem něčiacutem co se odehraacutevaacute všude a nikde ale co se vztahuje ke kon-kreacutetniacutem lidem a maacute jasnou podobu a umožňuje rozlišovaacuteniacuteldquo

Saacutem za sebe jsem si zformuloval poselstviacute vašiacute knihy naacutesledovně Přaacutetelstviacute je velkeacute tajem-stviacute ktereacute se dynamickyacutem způsobem realizuje v udaacutelostech a rozhodnutiacutech svobodnyacutech osob ktereacute žijiacute pod milosrdnyacutem pohledem Božiacutem Souhlasiacutete s takovou formulaciacute Nebo maacutete nějakeacute vyacutehrady nebo potřebu ji okomentovat doplnit upřesnit

Je to pěknaacute formulace ale bdquotajemstviacuteldquo raacuted nahradiacutem bdquosetkaacuteniacutemldquo protože mi vel-mi zaacuteležiacute na oneacute konkreacutetnosti kteraacute určuje bdquoleacutek životaldquo nejleacutepe neboť se tak děje na zaacutekladě bdquoindikaciacuteldquo Laacuteskyplnyacute Božiacute pohled je tu samozřejmě chaacutepaacuten dynamic-

SALVE

ky jako siacutela kteraacute daacutevaacute teacuteto udaacutelosti růst inspiruje jejiacute průběh stanoviacute jiacute kon-kreacutetniacute uacutekoly a adresuje přaacutetelům vyacutezvu k obraacuteceniacute k trvaleacutemu obraacuteceniacute ke zdo-konaleniacute se v chudobě ochotě byacutet k dispozici a smiacuteřlivosti To je ohromnaacute vyacutezva ale pochopiacuteme jejiacute velikost když si uvědomiacuteme že to nejsou kraacutesnaacute slova teorie a distinkce ktereacute vytrhaacutevajiacute lidi ze samoty na povrch života ale pohled reaacutelnyacute pohled na kraacutesu zaacuteř přaacutetelstviacute kteraacute opět ukazuje na Boha samotneacuteho a na lo-giku jeho jednaacuteniacute Ano Bůh miluje když jsme spolu tehdy mu dovolujeme aby byl na sveacutem miacutestě To je aby byl tiacutem kdo shromažďuje svůj lid ndash a přaacutetelstviacute mu v tom pomaacutehaacute

Jedniacutem z přesvědčeniacute vašiacute knihy jak se mi zdaacute je teze že zaacutekladem (i když často anonym-niacutem) každeacuteho opravdoveacuteho přaacutetelstviacute je Bůh Jakyacute je potom rozdiacutel mezi přaacutetelstviacutem obecně a duchovniacutem přaacutetelstviacutem

Jsem velmi vděčnyacute že v otaacutezce zdůrazňujete bdquoopravdoveacute přaacutetelstviacuteldquo ndash znamenaacute to že mluviacuteme o přaacutetelstviacute ktereacute maacute zaacuteklady ktereacute je vystavěno na jasně vymeze-neacute skutečnosti a ne na iluzi a vzaacutejemneacutem balamuceniacute ndash nazvěme takoveacute přaacutetelstviacute

bdquovirtuaacutelniacutemldquo Touto skutečnostiacute může byacutet jen pravda a laacuteska A ty si praacutevě vynu-cujiacute určityacute styl chovaacuteniacute kteryacute zavrhuje bdquozpředmětněniacuteldquo člověka a to co je možneacute nazvat obětovaacuteniacutem Samozřejmě mohou se ozvat hlasy že pojetiacute pravdy působiacute všem probleacutemy a je tiacutem co rozděluje postoje ndash což se snad Pilaacutet neptal bdquoCo je pravdaldquo Připomiacutenaacute mi to v tuto chviacuteli jeden rozhovor s Konwickim ve ktereacutem režiseacuter a spisovatel pojal probleacutem takto bdquoKdyž člověka přitiskneme ke zdi pak viacute co je pravdahellipldquo Myslel tiacutem jistě svědomiacute ktereacute maacute každyacute z naacutes a ktereacute je jistě možneacute vlastniacutema rukama bdquorozšiacuteřitldquo bdquozuacutežitldquo bdquouspatldquo nebo zabiacutet Ale to neměniacute nic na skutečnosti že existuje že je bdquoskutečnostiacuteldquo Je-li tomu tak potom je rozdiacutel nebo rozdiacutely mezi přaacutetelstviacutem a duchovniacutem přaacutetelstviacutem možneacute identifi kovat ve vztahu k pravdě jak je nazyacutevaacuteme nebo jak Jej nazyacutevaacuteme Neniacute to samozřejmě čistě jazykovaacute zaacuteležitost je to rovněž praktickeacute vědomiacute co buduji s tiacutem druhyacutem k čemu jsem povolaacuten co očekaacutevaacutem ve jmeacutenu čeho se obětuji odkud čerpaacutem siacutelu komu nebo čemu za ně děkuji na koho se obraciacutem o pomoc v přiacutepadě krize přaacutetelstviacute zrady paacutedu atd Fascinuje mě Bůh a jeho uacutemysl s naacutemi jeho vlaacuteda a uskutečněniacute jeho plaacutenů pro ktereacute se z laacutesky k naacutem rozhodl Přaacutetelstviacute v teacuteto perspektivě oteviacuteraacute oči vůči novyacutem obzorům kam je těžkeacute dohleacutednout jestliže zůstaneme mimo prostor Bible a jejiacute kultury Je to možneacute vyjaacutedřit ještě stručněji přaacuteteleacute bdquov Bohuldquo znajiacute adresu Je jiacute ON A to je obrovskeacute dobrodružstviacute a ne-vyčerpatelnyacute zdroj radosti kteryacute vyvolaacutevajiacute Božiacute dějiny dějiny jeho přaacutetelstviacute s člověkem

ROZHOVOR S MICHAŁEM ZIOŁEM OCSO

A přaacutetelstviacute mezi mužem a ženou Existuje poměrně hodně autorů ba i psychologů kte-řiacute popiacuterajiacute reaacutelnou možnost existence přinejmenšiacutem dlouhodobějšiacuteho přaacutetelskeacuteho vztahu mezi osobami opačneacuteho pohlaviacute Na druhou stranu naacutem nechybiacute svědectviacute o takovyacutech vztaziacutech mezi svatyacutemi nebo hluboce duchovniacutemi osobami Je naacutezor těch prvniacutech přiacute-liš skeptickyacute Nebo jednoduše nepočiacutetaacute s možnostiacute hlubokeacuteho ukotveniacute takoveacuteho vztahu v Bohu Nebo maacuteme naivniacute představy i o duchovniacutech přaacutetelstviacutech světců

Držme se bdquoskutečnostildquo v tomto přiacutepadě konkreacutetniacutech přiacutekladů přaacutetelstviacute mezi mužem a ženou Neniacute možneacute a přece se uskutečnilo Je zjevně jednoduššiacute takoveacute přaacutetelstviacute očernit než se poctivě zeptat saacutem sebe jak to že se takoveacute přaacutetelstviacute

bdquouskutečniloldquo Naše doba podezřiacutevaacuteniacute nahrazuje rozum okem Velkeacuteho Bratra a ztraacuteciacute miacuteru a zdravyacute uacutesudek Draacuteždiacute ji že nemaacute bezprostředniacute vhled do minu-losti kteraacute je lhostejnaacute vůči jejiacutem interpretačniacutem metodaacutem s teziacute v pozadiacute a ačko-li se probiacuteraacute hroby zkoumaacute DNA faraonů vyslovuje se k tomu na jakou nemoc zemřel piraacutet kraacutel i žebraacutek prohledaacutevaacute vysušeneacute žaludky minulosti v naději že rekonstruuje chuť daacutevnyacutech hostin a zaacutebav ndash a nakonec je nucena tvořit dějiny jako z televizniacuteho seriaacutelu ve kteryacutech ciacuterkev vždy něco ukryacutevaacute (včetně Ježiacutešova potomka) svatiacute smilniacute a naacutesledně zabiacutejejiacute hřiacutešně počateacute plody a za svatost je odpovědnyacute gen kteryacute sdiacuteliacuteme s šimpanzem a rejskem Pokud takovou metodu baacutedaacuteniacute a způsob chaacutepaacuteniacute minulosti obraacutetiacuteme proti jejich autorům s naacutemitkou že vyacutesledky baacutedaacuteniacute jsou jen projekciacute za živa pohřbenyacutech emociacute interpretaacutetorů a po-drobnyacutem popisem jejich chovaacuteniacute kdyby se jim jen naskytla možnost setkat se se světcem nebo světiciacute ndash naacutesleduje protest a obviněniacute z cynismu Minulost k naacutem však vysiacutelaacute velmi přesneacute signaacutely existuje něco jako tradice pečlivě předaacutevanaacute z generace na generaci maacuteme literaturu a uměniacute ale pokud se na uacutevod řekne že to vše je jen jeden velkyacute podvod a lež zůstaneme na uacuterovni Šifry Mistra Leonarda a o vkusu těžko diskutovat Daacutem přiacuteklad setkaacuteniacute Abelarda a Heloisy bylo pre-zentovaacuteno zcela odlišně než setkaacuteniacute dominikaacutena Jordaacutena a Diany Proč ciacuterkev tu prvniacute dvojici nekanonizovala Proč jejich vztah neukryla pod plaacuteštěm bdquoduchov-niacuteho přaacutetelstviacuteldquo aby se vyhnula bdquopohoršeniacute maličkyacutechldquo Třeba to byla jen oby-čejnaacute pomsta ciacuterkevniacutech organizaciacute Abelardovi za jeho hlaacutesaacuteniacute autonomie vědy A proč ciacuterkev nezničila korespondenci teacute druheacute dvojice Jistě se jen přehleacutedla nebo chtěl miacutet papež bdquopaacutekuldquo na přiacuteliš nezaacutevisleacute dominikaacuteny atd atd Je dob-reacute si takeacute všimnout pojetiacute bdquosoukromiacuteldquo ve staryacutech řeholniacutech společenstviacutech Neniacute třeba veacutest hlubokaacute baacutedaacuteniacute aby se člověk přesvědčil že jejich členoveacute byli pořaacuted

bdquovšem na očiacutechldquo a bdquočas pro sebeldquo ve skutečnosti neexistoval nebylo možneacute sundat řeholniacute šat a jet na praacutezdniny nikdo neviacute kam atd atd atd Na soukromiacute ne-brala ohled ani architektura klaacutešterů či obytnyacutech domů k tomu přidejme přiacutesnou

SALVE

kontrolu představenyacutech zpovědniacuteků duchovniacutech vůdců Existovalo však ještě něco Existoval rozmach radost z askeze a radost ze slaveniacute důslednaacute vize světa a silnaacute identita opřenaacute o zkušenost Krista ve společenstviacute Odkazuji rovnou na spisy cisterciaacuteckyacutech mystiků z stoletiacute

Neodmiacutetejme ovšem přiacuteliš snadno pochybnosti některyacutech psychologů kteřiacute si uchovaacutevajiacute hlubokou skepsi pokud jde o mužsko-ženskeacute přaacutetelstviacute Erotickaacute složka je v takoveacutem setkaacuteniacute velmi vyacuteraznaacute i když nemusiacute byacutet nutně jeho zaacutekla-dem Setkaacutevajiacute se však dva různeacute světy s různyacutemi reakcemi těla a ducha s různyacutem prožiacutevaacuteniacutem vniacutemaacuteniacutem gest slov chovaacuteniacute existuje v něm přirozenaacute vzaacutejemnaacute při-tažlivost touha po doplněniacute setkaacuteniacute gestem ktereacute může vyjaacutedřit viacutec než slovo či prostaacute přiacutetomnost Odvolaacutevaacuteniacute se na přiacuteklady svatyacutech že budeme jako oni může nabyacutevat formy zakliacutenaacuteniacute skutečnosti se kteryacutem neniacute spojen soubor požadavků přijatyacutech světci Zdaacute se že je to nesmiacuterně obtiacutežnaacute forma přaacutetelstviacute ke ktereacute je povolaacuten jen maacutelokdo Samozřejmě je možneacute pominout celou praktickou straacutenku takoveacuteho setkaacuteniacute ale přaacutetelstviacute přece neniacute teorie nyacutebrž život Uvedu přiacuteklad Čas hraje v přaacutetelstviacute obrovskou roli Otec Maciej v Lekarstwie życia cituje stareacute přiacutesloviacute že přaacuteteleacute musejiacute sniacutest soudek soli To je pravda ndash sniacutest soudek soli to znamenaacute braacutet z něj špetku po špetce a kořenit jiacutem společně pojiacutedanyacute pokrm Nějakou dobu to trvaacute než se opravdoveacute přaacutetelstviacute bdquovyklubeldquo Představte si prosiacutem naacutesledujiacuteciacute situaci ndash žena v takoveacutem přaacutetelstviacute informuje sveacuteho přiacutetele že se hodlaacute vdaacutet Čas věnovanyacute přiacuteteli bude bdquopřevedenldquo ve prospěch snoubence Připomeňme že den maacute čtyřiadvacet hodin Zkušenost učiacute že neniacute zamilovanosti bez žaacuterlivosti ndash snoube-nec bude jistě toužit po tom moci straacutevit se ženou kterou miluje každou volnou chviacuteli a bude na jejiacute čas žaacuterlit stejně jako na osobu přiacutetele Možnaacute ho dokonce na-padne že tamten člověk je zajiacutemavějšiacute že viacute o věcech o kteryacutech on saacutem nemaacute ani potuchy Pozvaacuteniacute přiacutetele do snoubeneckeacuteho svazku tvořiacute dost podivnou bdquotrojuacutehel-niacutekovitouldquo situaci V přiacutepadě konfl iktu bude ona hledat uacutetěchu a pomoc u přiacutetele kteryacute se zase bude ciacutetit vyvrženyacute a odstavenyacute stranou Nemůže však řiacutect bdquovyber sildquo protože to do slovniacuteku přaacutetelstviacute nepatřiacute Představte si podobnou situaci když muž řiacutekaacute sveacute přiacutetelkyni že se hodlaacute oženit Vciťte se do situace jeho snoubenky

Vaše přaacutetelstviacute s otcem Ziębou vzniklo v prostřediacute dominikaacutenskeacute spirituality hluboce po-znamenaneacute pojetiacutem augustiniaacutenskeacuteho řaacutedoveacuteho společenstviacute jako přaacutetelstviacute v Kristu Jak to prožiacutevaacutete dnes Nebo jinak jsou jineacute školy spirituality meacuteně otevřeneacute a citliveacute na přaacutetel-stviacute v řaacutedoveacutem životě Nebo viacutece jinak

Už zběžnyacute pohled na dostupneacute řaacutedoveacute řehole naacutes ujišťuje že jsou nejčastěji prostyacutem nebo rozšiacuteřenějšiacutem komentaacuteřem k evangeliu a neniacute v nich bdquospiritualitaldquo

ROZHOVOR S MICHAŁEM ZIOŁEM OCSO

a vyumělkovanaacute teologie Jsou to raději praktickeacute předpisy ktereacute se snažiacute v du-chu evangelia obsaacutehnout všechny oblasti lidskeacuteho života Použiji-li Lohfi nko-vy formulace ndash řehole bdquoustavujiacute společenstviacute Uschopňujiacute lidi žiacutet ve společenstviacute a teprve to je uschopňuje ke slaveniacute bohoslužbyldquo Zajiacutemaveacute jsou v nich odkazy na apoštolskyacute život nikoli v dnešniacutem chaacutepaacuteniacute toho slova jako bdquočinneacuteholdquo života ale života jakyacute vedli apoštoloveacute A ti žili s Kristem Jen tolik a až tolik to znamenaacute Jsme jako oni jelikož i v našem společenstviacute je Kristus A na tomto přesvědčeniacute staviacute povolaacuteniacute všech Rozdiacutely se objevujiacute v souvislosti s potřebou hlaacutesat radost-nou zvěst světu neboť někteřiacute ji šiacuteřiacute slovem jsou posiacutelaacuteni až na kraj světa jiniacute s niacute přichaacutezejiacute k nejubožejšiacutem a trpiacuteciacutem ještě jiniacute ji hlaacutesajiacute v uzavřenyacutech klaacutešteřiacutech tiacutem že vedou skrytyacute život aby ukaacutezali že radostnaacute zvěst roste ve skrytosti prostřed-nictviacutem toho co je maleacute a nepatrneacute a že Bůh je tiacutem kdo dokaacuteže čekat na svobod-nou odpověď člověka Tak tedy v ciacuterkvi neniacute jinyacutech společenstviacute než apoštolskyacutech Nejsou takeacute žaacutedneacute bdquopřiacutesnějšiacuteldquo a bdquomiacuternějšiacuteldquo řehole všechny jsou velmi naacuteročneacute ndash stačiacute je skutečně zachovaacutevat aby se o tom člověk přesvědčil Nejsou takeacute řehole viacutece či meacuteně otevřeneacute přaacutetelstviacute Způsob hlaacutesaacuteniacute radostneacute zvěsti samozřejmě urču-je způsoby jak přistupovat k druheacutemu člověku v jineacutem kontaktu jsou lideacute kteřiacute se spolu ocitli na komunitniacute plachetnici jinak se žije ve společenstviacute ktereacute je jako naacutekladniacute loď a ještě jinak v ponorce Všechna tato společenstviacute-plavidla plujiacute do jednoho přiacutestavu a nesou s sebou velmi hojnaacute svědectviacute lidskyacutech vztahů Už je to pěknyacutech paacuter let co jsem přesedl z plachetnice do ponorky a poznal jsem jak moc jsou tyto dvě jednotky spojeny a zaacuteroveň jak rozdiacutelneacute jsou to světy a jak různyacutem způsobem se v nich buduje lidskeacute přaacutetelstviacute Protože Bůh tvořiacute sveacute společenstviacute velice konkreacutetně a ne prostřednictviacutem kohokoli ne virtuaacutelně ne deklaracemi ale reaacutelně jeho posilovaacuteniacutem viditelnyacutemi pouty kteraacute vznikla v konkreacutetniacutem čase a pro-storu Byl to praacutevě cisterciaacutek Aelred z Rievaulx kteryacute naacutem zanechal pojednaacuteniacute Duchovniacute přaacutetelstviacute a v jeho opatstviacute se odehraacutevala tzv kolokvia setkaacuteniacute bratřiacute kteryacutem byl opat Aelred přiacutetelem Saacutem svatyacute Bernard nazyacutevaacute naše klaacuteštery bdquoškolou laacuteskyldquo Pamatujme že co je z Boha z jeho Ducha vytrvaacute Probleacutemem jsou však naše falešnaacute ospravedlňovaacuteniacute naše obavy pohodlnost a hlavně ndash na začaacutetku zmi-ňovanaacute mentalita bdquoapokalyptika s naacuterokem na božskou moraacutelkuldquo

Otče srdečně vaacutem děkuji za rozhovor

Rozhovor připravil Pavel Vojtěch Kohut OCDZ polštiny přeložil Martin Bedřich

SALVE

Michał Zioło OCSO ( ) je polskyacute trapista V letech 13ndash byl v řaacutedu dominikaacutenů v roce přešel k trapistům Nejprve žil v klaacutešteře ve Fezu v Maroku kde se setkal s převorem klaacuteštera Notre Dame drsquoAtlas v Tibhirine v Alžiacuteru Christianem de Charge V tomto klaacutešteře měl absolvovat noviciaacutet v čemž mu zabraacutenil brutaacutelniacute uacutetok na tamniacute mnichy v březnu během něhož bylo sedm trapistů zavražděno Od roku je novicmistrem v opatstviacute Notre Dame drsquoAiguebelle v Provence Je autorem jedenaacutecti knih a spolupracuje s řadou časopisů Je autorem pohaacutedek pro děti nevidomyacutech a naacutevrhaacuteřem ilustraciacute určenyacutech k vniacutemaacuteniacute dotykem

Fotografi e tance Petra Neuberta

I Nina Vangeli Tanec

Těla tanečniacuteků vytepaacutevajiacute do prostoru sveacute znaky ktereacute vzaacutepětiacute sotva je stačiacuteme přečiacutest miziacute a jsou nahrazeny jinyacutemi Jako magickaacute hořiacuteciacute piacutesma zjevujiacuteciacute se kraacutet-ce na zdech v myacutetech a pohaacutedkaacutech Jako mene tekel

Znak piacutesma je vztyčenyacute jako tančiacuteciacute lidskaacute postava Přitahuje ostatniacute znaky aby se k němu řadily do srozumitelnyacutech řaacutedek textu jako tělo tanečniacuteka přitahuje jinaacute těla aby s niacutem tvořila smysluplneacute uacutetvary řady kružnice a jineacute tkaacuteně Zdroj piacutesma i tance je totožnyacute ndash oba kliacutečiacute ve sfeacuteře posvaacutetneacuteho

Biacutelaacute ndash černaacute světlo ndash tma S tiacutemto jednoduchyacutem kontrastem vystačiacute prostor straacuten-ky i prostor tance Piacutesmena textu se vyryacutesujiacute na pozadiacute kontrastniacuteho prostřediacute jako se ryacutesujiacute těla tanečniacuteků světlaacute v šeru temnaacute ve světle Jsou to obrysy těla obrysy psanyacutech znaků ktereacute musiacuteme uzřiacutet abychom pochopili Vyvstaacutevajiacute naacutem k poznaacuteniacute jako pevnina na obzoru jako světlo v tmaacutech

()

II Fotografi e a tanec

Petr Neubert ( ) absolvoval magisterskeacute studium fotografi e na pražskeacute FAMU Věnuje se hlavně divadelniacute fotografi i V tomto Salve publikovaneacute fotogra-fi e pochaacutezejiacute z otevřeneacuteho autorskeacuteho souboru Mene Tekel Fotografi e vznikaly v letech ndash Zachycujiacute choreografi e moderniacuteho tance ve studiu tanečniacute konzervatoře Duncan Centre v Praze v divadle Ponec v Praze fotografi e z in-scenace hry Petrouchka souboru Teatr Novogo Fronta a takeacute představeniacute izrael-skeacuteho souboru Kibbutz Contemporary Dance Company během jejich pražskeacuteho pobytu

Vyacuteše uvedenyacute text je ukaacutezkou z doprovodnyacutech textů kritičky a teoretičky součas-neacuteho tance Niny Vangeli ktereacute napsala k fotografi iacutem Petra Neuberta v roce Na zaacutekladě jejiacutech textů vznikl i naacutezev souboru fotografi iacute

Recenze

Petr Kitzler (ed) Přiacuteběhy křesťanskyacutech mučedniacuteků Vyacutebor z nejstaršiacute latinskeacute a řeckeacute martyrologickeacute literaturyPraha Vyšehrad

Českeacutemu čtenaacuteři se dostaacutevaacute do rukou mimořaacutednyacute počin ndash sbiacuterka překladů raněkřesťanskyacutech mu-čednickyacutech textů připravenaacute I Adaacutemkovou P Dudzikem a P Kitzlerem v raacutemci projektu Centra pro praacuteci s patristickyacutemi středověkyacutemi a renesančniacutemi texty při CMTF UP v Olomouci a vydanaacute v edici Raně křesťanskaacute literatura nakladatelstviacutem Vyšehrad

Sbiacuterku překladů uvozuje studie Jiřiacuteho Šubrta v niacutež autor představuje ideu mučednictviacute ve sta-rověkeacute ciacuterkvi Studie přinaacutešiacute souhrn nejdůležitějšiacutech současnyacutech poznatků ve třech čaacutestech nejprve zkoumaacute pronaacutesledovaacuteniacute křesťanů z pohledu vnějšiacuteho tedy pohanů posleacuteze chce přibliacutežit vlastniacute pohled křesťanů na mučednictviacute a teologii mučednictviacute Posledniacute čaacutest pak představuje uacutevod do mučednickeacute literatury a k jednotlivyacutem literaacuterniacutem žaacutenrům s nimiž se můžeme v přiacuteběziacutech mučed-niacuteků setkat Uacutestředniacute čaacutest celeacuteho svazku pochopitelně tvořiacute samotneacute mučednickeacute texty z nichž je většina do češtiny přeložena vůbec poprveacute Překladu z původniacutech jazyků vždy předchaacuteziacute uacutevodniacute studie a vybranaacute bibliografi e samotnyacute text doprovaacuteziacute obsaacutehlyacute komentaacuteř osvětlujiacuteciacute složitějšiacute miacutesta a v některyacutech přiacutepadech interpretujiacuteciacute smysl textu Antologie pokryacutevaacute všechna stadia mučednickeacute literatury od jejiacutech počaacutetků v polovině stoletiacute až po velmi vyacutepravnyacute a stylisticky vybroušenyacute Život

Cypriaacutenův a texty konce 13 a začaacutetku stoletiacute Autoři se v prezentaci mučednictviacute velmi přiacutehodně neomezujiacute pouze na literaacuterniacute texty ale nabiacutezejiacute čtenaacuteři velmi bohatou obrazovou přiacutelohu kteraacute daacutevaacute nahleacutednout do některyacutech skvostů křesťanskeacute ikonografi e včetně slavneacuteho Menologia Basila II (Vat gr 13) Kniha nepostraacutedaacute pečlivě zpracovanou bibliografi i a rejstřiacuteky citovanyacutech miacutest jmen zeměpisnyacutech naacutezvů a teacutemat

Vysokou kvalitu překladů lze jen vyzdvihnout ndash překlady respektujiacute rozličnyacute žaacutenr původniacutech textů překladateleacute dostaacutevajiacute sveacutemu zaacuteměru bdquoupozornit na typickeacute narativniacute postupyldquo užiteacute při vyacutestavbě těchto textů (s ) a překlady často působiacute velmi živě Vady na kraacutese ktereacute lze v knize najiacutet pak pochaacutezejiacute z absence spolupraacutece s obory ktereacute jsou pro studium raněkřesťanskeacute litera-tury kliacutečoveacute ndash starověkyacutech dějin dějin liturgie a zvlaacuteště samotneacute teologie Jak jinak si vysvětlit takoveacute terminologickeacute chyby jako zařazeniacute Čtvrteacute knihy makabejskeacute mezi bdquodeuterokanonickeacute spisyldquo (s 1313) či sousloviacute bdquovětšinovaacute ciacuterkevldquo ktereacute maacute přeložit pojem katholikeacute ekkleacutesiaacute kteryacute ne-obstojiacute ani z teologickyacutech a historickyacutech ani fi lologickyacutech důvodů Na problematickeacute překlady dalšiacutech pojmů již upozornil ve sveacute recenzi J Žůrek a proto se jim viacutece nebudeme věnovat Chce-me si však všimnout probleacutemů historickyacutech a teologickyacutech Zvlaacuteště absence teologickeacuteho rozmě-ru a respektu k teologickeacute povaze děl velmi překvapiacute představuje-li se v předmluvě svazek jako vyacutesledek praacutece zmiňovaneacuteho Centra při Cyrilometodějskeacute teologickeacute fakultě

SALVE

Již prvniacute slova předmluvy totiž představujiacute zcela jinyacute než teologicko-historickyacute pohled na mu-čednictviacute Čteme zde že mučednictviacute jako bdquopůvodně pohanskaacute představa zakořeněnaacute hluboko v antickeacutem starověku sdiacutelenaacute však rovněž judaismemldquo mělo bdquovyrůst z představ o blahodaacuterneacute moci krve jakožto nejcennějšiacute oběti přinaacutešeneacute na oltaacuteř božstvům kteraacute za ni zahrnou svou přiacutezniacute a milos-tivyacutemi dary jedince i celeacute komunityldquo (s 13) Rovnici kteraacute bez dalšiacuteho vysvětleniacute slučuje pohanskyacute koncept krvaveacute oběti a židovskeacute a křesťanskeacute mučednictviacute (bdquoideje přetrvaacutevajiacute to co se měniacute je reacute-torikaldquo [s 13]) editor nabiacuteziacute jako kliacuteč k četbě mučednickyacutech textů kteryacute je v rozporu jak s povahou raněkřesťanskyacutech spisů k nimž chce otevřiacutet přiacutestup tak instituce kteraacute vyacutezkum zaštiťuje Podobneacute apriorniacute stanovisko pro nějž je marneacute v knize hledat odůvodněniacute nemaacute nic společneacuteho ani s teo-logiiacute ani s jinou serioacutezniacute vědou a čtenaacuteř by bezesporu ocenil kdyby byl bdquok objeveniacute zaacutekladniacutech stavebniacutech kamenůldquo mučednictviacute zvaacuten bez podobnyacutech ideovyacutech šablon Bez dostatečneacuteho vhledu do zaacutekladniacutech pojmů křesťanstviacute a bez potřebneacute teologickeacute analyacutezy pak asi opravdu nelze vidět raněkřesťanskeacute mučednictviacute jinak než jako bdquoideovou konstrukcildquo okrajovyacute fenomeacuten projev fana-tismu a psychopatologie jehož smysl zůstaacutevaacute zahalen

Na viacutecero miacutestech je křesťan představen jako ten kdo přijal nauku Ježiacuteše z Nazareta Kdokoli do-statečně obeznaacutemenyacute s křesťanstviacutem však ovšem viacute že pouheacute intelektuaacutelniacute přijetiacute nauky z člověka křesťana nedělaacute protože Ježiacutešovi bdquoučedniacutecildquo jsou svyacutem Mistrem vyzyacutevaacuteni aby mu sloužili naacutesledo-vali jej a byli mu nabliacutezku (Jan ) Proto sv Ignaacutec z Antiochie jehož bdquopodivnyacuteldquo (sic) list Řiacutema-nům J Šubrt v uacutevodniacute studii dlouze cituje (s ) nechce pouze napodobovat Ježiacutešovo utrpeniacute ale toužiacute bdquodosaacutehnout Kristaldquo (ad Rom 13) bdquotrpět s Kristem všechno podstoupit poněvadž jej miluje ten kteryacute se stal skutečnyacutem člověkemldquo (ad Smyrn ) V tomto smyslu v epizodě Umučeniacute svatyacutech

Montana a Lucia (13) takeacute nelze chaacutepat vyacuteraz spiritu habere notitiam ndash jenž popisuje vhodnost Lu-ciana pro biskupskou službu (ad sacerdotium) ndash tak že mu bdquonechyběly potřebneacute vědomostildquo (s ) Text zde nemaacute pochopitelně na mysli intelektuaacutelniacute vědomosti tedy znalost obsahu viacutery (kterou teo-logie označuje fi des quae) jichž by měl miacutet biskup zapotřebiacute ale poznaacuteniacute duchovniacute tedy vlastniacute zkušenostiacute s touto viacuterou přijatou nikoli jen rozumem ale takeacute duchem či srdcem (fi des qua)

Druhaacute čaacutest uacutevodniacute studie o křesťanskeacute teologii mučednictviacute utrpěla představou že teologii mučednictviacute lze studovat bez znalosti teologie bezpochyby nejviacutece Imitatio Christi je sice stě-žejniacutem motivem kteryacute křesťana i mučedniacuteka pojiacute ke Kristu avšak nelze jej omezit na doslovnou naacutepodobu Ježiacutešovy smrti a dokonce jejiacutech uacutečinků (srov s 13) Nejsou-li texty nutně věrnyacutem his-torickyacutem zaacuteznamem průběhu mučeniacute a zachycujiacute-li spiacuteše vědomiacute společenstviacute ktereacute pamaacutetku mu-čedniacuteků uctiacutevaacute pak se zjevně mučedniacuteci nesnažiacute napodobit či vyhledaacutevat vnějškoveacute detaily Kris-tova utrpeniacute nyacutebrž křesťanskeacute společenstviacute pomociacute literaacuterniacuteho zachyceniacute motivů Ježiacutešova utrpeniacute vyznaacutevaacute že svědectviacute mučednickeacute smrti (martyria) Krista jistyacutem způsobem zjevuje zpřiacutetomňuje a hlaacutesaacute Evangelniacute citaacutet bdquoKdo chce jiacutet za mnou zapři saacutem sebe vezmi svůj křiacutež a naacutesleduj mneldquo (Mk 13n par) nelze chaacutepat jako přiacutemou vyacutezvu k mučednictviacute k bdquoopakovaacuteniacute a naacutedobově (sic) Ježiacutešovy vykupitelskeacute obětildquo (s 13) neboť Kristus již bdquonevinně trpěl za spaacutesu všechldquo (s 13ndash13 Mart Polyc ) Podobnaacute vyacutezva k naacutesledovaacuteniacute Krista v bdquoopakovaacuteniacuteldquo jeho vykupitelskeacute oběti tedy

RECENZE

nedaacutevaacute smysl Křesťaneacute byli sice přesvědčeni že mučednickaacute smrt je zdrojem odpuštěniacute nikoli však že by mělo bdquoschopnost [hellip] přinaacutešet vykoupeniacuteldquo martyrovi či jeho komunitě (s 13ndash13) Zna-lost teologickeacuteho minima schopneacuteho mj rozpoznat rozdiacutel mezi bdquoodpuštěniacutemldquo a bdquovykoupeniacutemldquo a znalost Piacutesma hlavniacute inspirace prvniacutech křesťanů by umožnila vyhnout se chybneacute interpretaci Již zběžnyacute pohled na jineacute novozaacutekonniacute vyacuteroky totiž napoviacutedaacute proč mohli křesťaneacute chtiacutet vydat pro Krista svůj život a proč mohli ve sveacutem pronaacutesledovaacuteniacute nachaacutezet potvrzeniacute Ježiacutešova proroctviacute a ne-chat se povzbudit bdquoVe světě budete miacutet souženiacute Ale buďte dobreacute mysli Jaacute jsem přemohl světldquo (Jan 1313) Smrt mučedniacuteka neniacute samospasitelnaacute spaacutesu křesťan neočekaacutevaacute od sveacute smrti a sveacuteho utrpeniacute ale od Ježiacuteše Krista Do potiacutežiacute se křesťaneacute nedostaacutevajiacute jen kvůli sobě a sveacute nauce ale přiacute-mo kvůli Kristu bdquoJestliže pronaacutesledovali mne i vaacutes budou pronaacutesledovatldquo (Jan ) Mučed-nictviacute každopaacutedně nepředstavovalo ani jedinou formu oběti kterou křesťaneacute majiacute přinaacutešet Bohu(s 13ndash13) jak o tom svědčiacute Pavlovo bdquoVybiacuteziacuteme vaacutes tedy bratři pro Božiacute milosrdenstviacute abyste sami sebe přinaacutešeli v živou svatou Bohu přiacutejemnou oběť to je ta duchovniacute bohoslužba kterou maacutete konatldquo (Řiacutem ndash)

Chybneacute teologickeacute vymezeniacute mučednictviacute maacute pak za naacutesledek že je konfl ikt impeacuteria křesťanů zobrazen jako černobiacutelyacute boj bdquotupeacute uacuteředniacute moci kteraacute si neviacute rady s naacuteboženskou skupinou [hellip] a snažiacute se ji za každou cenu podřiacutedit sveacute autoritěldquo proti bdquofanatickeacute neuacutestupnosti a nepochopitelneacute touze obětovat život za svou viacuteru a ukaacutezat svou naacuteboženskou převahuldquo (s ) Lze polemizovat s postojem že věrnost vlastniacutemu přesvědčeniacute ndash to co by řiacutemskyacute uacuteředniacutek chaacutepal jako bdquotvrdošiacutejnyacute vzdor a neochotu podřiacutedit se vůli uacuteřadůldquo (s ) a co Šubrt označuje za fanatismus ndash je již projevem

bdquodobrovolneacuteholdquo mučednictviacute jemuž se autor v raacutemci studie relativně široce věnuje Tvrdiacute sice že vět-šina křesťanů neměla zkušenost ani s mučednictviacutem ani s odpadlictviacutem nyacutebrž že si bdquodokaacutezala najiacutet cestu jak se přiacutemeacute konfrontaci s uacuteřady vyhnoutldquo a bdquoprojevit ve věcech viacutery značnou miacuteru pružnostildquo (s ) zapomiacutenaacute však že již samotnyacutem bdquojmeacutenem křesťanldquo člověk riskoval přiacutepadneacute pronaacutesledovaacuteniacute a eventuaacutelně i smrt Byla-li mučednickaacute smrt bdquozkušenostiacute jen nepatrneacute hrstky křesťanůldquo (s ) jak je možneacute současně napsat že Valeriaacutenovo pronaacutesledovaacuteniacute bdquodopadlo na křesťanskaacute společenstviacute vel-mi těžceldquo (s ) či že se pronaacutesledovaacuteniacute Diokleciaacutenovo mohlo setkat bdquos ochotou mnoha křesťanů k mučednictviacuteldquo (s 13) Saacutem autor tak připouštiacute že o okrajovyacute jev jiacutet nemohlo Sami křesťaneacute pak vzhledem ke sveacutemu počtu13 mučednictviacute za okrajovou zaacuteležitost považovat nemohli a ani řiacutemskeacute autority by se pak touto bdquohrstkouldquo nezabyacutevaly (srov s 13ndash13)

Svazek však mučedniacuteky nepředstavuje jen jako fanatiky nyacutebrž přiacutemo patologickeacute přiacutepady Psychiatrickyacute popis ovšem neobstojiacute již z metodologickyacutech důvodů takto by se mohl vyjaacutedřit snad jen psychiatr po pečliveacutem a osobniacutem vyšetřeniacute pacienta Historik či fi lolog se tak vyjaacutedřit nemůže natož na zaacutekladě literaacuterniacuteho textu v němž vidiacute pouze pozdějšiacute zpracovaacuteniacute přiacuteběhu uzpůsobeneacuteho potřebaacutem komunity pro jejichž autory bdquonebylo prioritou zachovat za každou cenu co nejvěrnějšiacute podaacuteniacute popisovanyacutech udaacutelostiacuteldquo (s ) Pokud tak činiacute překračuje svou kompetenci Na s však P Kitzler komentuje Cypriaacutenova slova bdquokdyž je duše v nebi trpiacute jakoby uacuteplně jineacute tělo a toto tělo vlastně ani nic neciacutetiacute když se celyacutem duchem upře k Bohuldquo (Pass Mont Luc ) s odvolaacutevaacuteniacutem se

SALVE

na M A lleye tak že bdquoraněkřesťanštiacute mučedniacuteci byli s to fyzicky přestaacutet kruteacute mučeniacute jednak diacuteky asketickeacutemu způsobu života kteryacutem se na přiacutepadneacute zatčeniacute a uvězněniacute připravovali jednak [hellip] diacuteky určiteacutemu sbquozměněneacutemu stavu vědomiacutelsquo kteryacute dnešniacute psychiatrie označuje jako tzv sbquohysterickou (disociativniacute) fugulsquoldquo (pozn ) Pomineme-li zmiacutenku o askezi kterou je třeba chaacutepat nikoli jako přiacutepravu na mučednictviacute ale spiacuteše jako uacutesiliacute o evangelniacute dokonalost zaacutevěr kteryacute je třeba vyvodit zniacute že velkaacute čaacutest mučedniacuteků byli psychotici Psychiatrickeacute vysvětleniacute přestaacuteleacuteho utrpeniacute pak pře-kvapiacute při vzpomiacutence na nedaacutevneacute obdobiacute naacuteboženskeacuteho a politickeacuteho pronaacutesledovaacuteniacute a na dosud živou paměť mučedniacuteků a bdquovyznavačůldquo jak křesťanskyacutech tak bdquomučedniacuteků svědomiacuteldquo jejichž utrpeniacute lze v mnoheacutem s mučeniacutem starověkyacutem srovnaacutevat to mučedniacuteci stoletiacute jasně prokazujiacute že kdo přestaacutel mučeniacute nemusiacute byacutet ještě psychicky vaacutežně narušenou osobnostiacute

Když se v uacutevodniacute studii J Šubrt vyslovuje proti rozlišovaacuteniacute ortodoxniacutech a heretickyacutech mučed-niacuteků jejichž děleniacute maacute byacutet bdquospiacuteš zpětnou projekciacute jež nemaacute ve a 13 stoletiacute v době považovaneacute za sbquozlatyacute věklsquo mučedniacuteků žaacutedneacute opodstatněniacuteldquo (s 13) opět vstupuje jak z teologickeacuteho tak historic-keacuteho hlediska na velmi tenkyacute led Vyacuteznam ortodoxie a hereze v tomto obdobiacute lze prokaacutezat velmi prostě pouhyacutem poukazem na naacutezvy a obsah množstviacute soudobyacutech křesťanskyacutech spisů jež se staviacute praacutevě proti hereziacutem Irenejovo Proti bludnyacutem naukaacutem Tertulliaacutenovo Proti Markionovi a Proti Hermo-

genovi nebo Vyvraacuteceniacute veškeryacutech bludů dochovaneacute mezi spisy Hippolytovyacutemi Před bdquociziacutem učeniacutemldquo či bdquošpatnou naukouldquo (heterodidaskalein heterodoxiai) pak nevaruje jen sv Ignaacutec z Antiochie (Eph Philad Magn ) ale již list motejovi (13 13) Ortodoxie coby věrnost učeniacute Ježiacuteše a apo-štolů byla měřiacutetkem viacutery již v počaacutetciacutech pro něž existujiacute literaacuterniacute prameny Ani autor však neniacute ve svyacutech naacutezorech koherentniacute když hned na dalšiacute straacutence o bdquospontaacutenniacutem mučednictviacuteldquo tvrdiacute že bdquose netyacutekalo jen heretickyacutech sekt ale i ortodoxniacute ciacuterkveldquo (s )

Svazek ranyacutech mučednickyacutech textů dosvědčuje jak by českyacutem studiiacutem raněkřesťanskeacute litera-tury prospěla spolupraacutece předevšiacutem s patrology a teology což je evidentniacute u předmětu kde se studiu teologie vyhnout nelze Četba mučednickyacutech textů by tak mohla diacuteky přesnosti překladu i komentaacuteře přineacutest čtenaacuteřům ještě vyacuteraznějšiacute zaacutežitek a badateli solidnějšiacute zaacuteklad pro studium ra-neacuteho křesťanstviacute

David Vopřada

POZNAacuteMKY Českyacute překlad recenze je dostupnyacute na serveru iliteraturacz lthttpwwwiliteraturaczclanekasppolozkaID=gt Na s 13 pozn 13 přitom cituje takeacute Frendův odhad podle něhož mohlo byacutet mučedniacuteků kolem šesti tisiacutec (srov W H C Frend Martyrdom and Persecution in the Early Church A Study of a Confl ict

from the Maccabees to Donatus New York NY University Press s 13n)13 Saacutem J Šubrt (s pozn ) odhaduje počet křesťanů v polovině stoletiacute na asi tisiacutec a na konci 13 stoletiacute na asi tisiacutec věřiacuteciacutech

RECENZE

V tomto naacutezoru autoři navazujiacute na naacutezory W H C Frenda C E M de Ste Croixe L W Bar-barda či M A lleye

Alexandr Meň Umnoje něbo [Moudreacute nebe] Moskva Nadace Alexandra Meně

Kniha Umnoje něbo ndash Moudreacute nebe (daacutele takeacute Korespondence) vzbudila obrovskyacute zaacutejem jak v okruhu přaacutetel otce Alexandra tak i ve vědeckyacutech kruziacutech Svyacutem obsahem tvořiacute autentickyacute spojovaciacute člaacute-nek mezi naacutesilně přetrženou předrevolučniacute pravoslavnou tradiciacute otevřeneacuteho pravoslaviacute (V Solov-jov S Bulgakov N Berďajev) a dnešniacutem pravoslaviacutem Najdeme v niacute korespondenci otce Alexan-dra s ikonogra ou Juliiacute Nikolajevnou Reitlingerovou (ndash) zasvěcenou osobou žijiacuteciacute ve světě jakožto sestra Johana jejiacute autobiografi i a 13 dopisů ktereacute jiacute adresoval otec Sergej Bulgakov (ndash)

Specifi čnost korespondence s Juliiacute Nikolajevnou Reitlingerovou později sestrou Johanou tkviacute v tom že tato porevolučniacute emigrantka byla od dětstviacute vychovaacutevaacutena ve skoro zapomenuteacute tradici otevřeneacute naacuteboženskeacute a fi lozofi ckeacute diskuze Jejiacutem učitelem nebyl nikdo menšiacute než vyacuteznamnyacute ruskyacute naacuteboženskyacute fi lozof otec Sergej Bulgakov Skutečnost že sestra Johana nebyla vychovaacutena v sovět-skeacutem systeacutemu a nebyla jiacutem ovlivněna poněvadž s niacutem přišla do styku až ve zraleacutem věku tvořiacute zcela zvlaacuteštniacute podmiacutenky pro naacuteboženskou diskuzi v raacutemci veškereacute korespondence otce Alexandra Praacutevě tiacutem se jejiacute osobnost velmi lišiacute od jeho ostatniacutech duchovniacutech dětiacute ale i od většiny posluchačů jeho tematicky různorodyacutech přednaacutešek na konci let Většina jeho spisů byla v sovětskeacute době určena intelektuaacutelům kteřiacute vyrostli a byli vychovaacuteni v uměleacutem naacuteboženskeacutem vzduchopraacutezdnu Sestra Jo-hana byla naproti tomu v mnoheacutem ohledu bdquozaacutepadniacute osobouldquo Dlouho žila na Zaacutepadě byla členkou ruskeacute pravoslavneacute ciacuterkve v zahraničiacute a duchovniacute dcerou otce Bulgakova průkopniacuteka ekumenismu v ruskeacute pravoslavneacute ciacuterkvi Svyacutemi pestryacutemi životniacutemi zkušenostmi inteligenciacute vzdělaacuteniacutem i svyacutemi duchovniacutemi předpoklady byla sestra Johana pro otce Alexandra po intelektuaacutelniacute straacutence rovnocen-nou partnerkou Alexandr Meň jiacute celyacutem srdcem důvěřoval a obdivoval se jejiacutem jedinečnyacutem život-niacutem zkušenostem Uvedenaacute kniha ho ukazuje jako duchovniacuteho otce a autoritu pro duchovniacute vyacutevoj sestry Johany v pozdniacutech letech jejiacuteho života (ndash)

Julie Nikolajevna Reitlingerovaacute (ndash) byla nadanou a v cizině všeobecně uznaacutevanou ma-liacuteřkou ikon Narodila se ve šlechtickeacute rodině v Sankt Petěrburgu odkud ji v roce vyhnala do emigrace revoluce Se sestrou Jekatěrinou se protloukala z Krymu přes Polsko až do nově vznikleacuteho Československa kde žila tři roky Využila možnostiacute ktereacute nabiacutezela tehdejšiacute českaacute vlaacuteda mladyacutem rus-kyacutem emigrantům a absolvovala několik semestrů studia na Filozofi ckeacute fakultě Karlovy univerzity Pak ale dala přednost maliacuteřstviacute a přešla na pražskou Akademii vyacutetvarnyacutech uměniacute V roce odjela do Pařiacuteže a pokračovala ve studiu malby v atelieacuteru křesťansko-katolickeacuteho symbolisty Maurice De-nise Pod přiacutemyacutem vlivem Sergeje Bulgakova kteryacute tehdy staacutel v čele pařiacutežskeacuteho Institutu sv Sergeje

13SALVE

pro pravoslavnou teologii a stal se jejiacutem duchovniacutem otcem se zasvětila a přijala jmeacuteno sestra Johana I nadaacutele pak žila ve světě a zaměstnaacutevala se malbou ikon ndash ikonopisectviacutem

Na radu otce Bulgakova se začala sestra Johana připravovat na naacutevrat do Ruska Po II světoveacute vaacutelce v roce se vydala na cestu do Sovětskeacuteho svazu kam se dostala až za deset let

Po celou dobu pobyacutevala v praacutevě vznikleacutem lidově demokratickeacutem Československu Sestra Jeka-těrina se synem a manželem bydlela v Praze a obě sestry čekaly na povoleniacute sovětskyacutech uacuteřadů k re-emigraci V teacute době pracovala na ikonaacutech pro pravoslavnyacute katedraacutelniacute chraacutem sv Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze Praacutevě v Československu prožila duchovniacute krizi Ve sveacute autobiografi i a do-pisech otci Alexandrovi vzpomiacutenaacute už bez hořkosti na sveacute zaacutežitky a zklamaacuteniacute z vyacutevoje v Čechaacutech i na Slovensku na počaacutetku let Hloubku krize lze charakterizovat vyacuteroky z autobiografi e a do-pisů typu bdquohellipdistancuji se od ciacuterkveldquo nebo bdquoIkona je opět zapomenutaldquo

Po naacutevratu do Sovětskeacuteho svazu roku se sestra Johana už poněkolikaacuteteacute ve sveacutem životě ocit-la v neznaacutemeacutem kulturniacutem prostřediacute ve středniacute Asii a to ve věku kdy už je těžkeacute bdquozapustit noveacute ko-řenyldquo Naacutevrat do Petrohradu t č Leningradu jiacute nebyl povolen pryacute kvůli jejiacute osobniacute bezpečnosti a jako miacutesto pobytu byl jiacute i sestře s rodinou přidělen Taškent hlavniacute město Uzbekistaacutenu uacutedajně proto že byl nejmeacuteně postižen vaacutelkou Ve skutečnosti šlo o formu vyhnanstviacute ve ktereacutem sestra Jo-hana žila až do sveacute smrti v roce

Navzdory zdaacutenliveacute izolaci je zanedlouho obklopena lidmi o ktereacute se duchovně staraacute Byl to otec Alexandr kdo se jiacute od poloviny let začal starat o přiacutesun v tehdejšiacutem SSSR zakaacutezanyacutech nebo ne-dostupnyacutech knih Po dlouhaacute leacuteta pak plnila funkci bdquoknihovniceldquo jak bdquosamizdatoveacute tak i tamizdato-veacute literaturyldquo jinyacutemi slovy šiacuteřila domaacuteciacute i zahraničniacute zakaacutezanou literaturu Kromě toho opět malo-vala ikony Tato bdquostařenkaldquo jak se sestra Johana sama raacuteda nazyacutevala s chatrnyacutem zdraviacutem od dětstviacute nedoslyacutechavaacute a na konci sveacuteho dlouheacuteho života uacuteplně hluchaacute a teacuteměř slepaacute byla v letech trvaacuteniacute korespondence (ndash) věrnou spolupracovniciacute otce Alexandra i v mnoha dalšiacutech věcech

Sestra Johana se zmiňuje ve svyacutech dopisech ( 13) že pociťuje duchovniacute přiacutebuznost mezi otcem Alexandrem a otcem Sergejem Bulgakovem On i otec Alexandr byli inspirovaacuteni Vladimiacute-rem Solovjovem a jeho modelem bdquootevřeneacuteho pravoslaviacuteldquo Některeacute Solovjovovy myšlenky se otec Sergej snažil uplatnit i v praxi Jednou z nich bylo znovusjednoceniacute křesťanskeacute ciacuterkve ktereacute čaacutes-tečně hodlal uskutečnit a to na konkreacutetniacutem miacutestě a se skutečnyacutemi lidmi přiacuteslušniacuteky Bratrstva sv Albama a sv Sergeje (Fellowship of St Albam and St Sergej) tedy mezi anglikaacutenskyacutemi a pra-voslavnyacutemi křesťany

Otec Alexandr psal sestře Johaně že je pro něho mostem spojujiacuteciacutem současnost s bdquonejlepšiacutemi tradicemi teacute generaceldquo (13) A opravdu sestra Johana začala svou duchovniacute cestu jako duchovniacute dcera otce Sergeje a ukončila ji jako duchovniacute dcera otce Alexandra Za zmiacutenku stojiacute i to že daro-vala otci Alexandrovi ornaacutet kteryacute kdysi ušila pro otce Sergeje a dopisy otce Sergeje jako bdquoduchovniacute dědictviacuteldquo určeneacute jemu osobně ()

Probleacutemy o kteryacutech otec Alexandr a sestra Johana nejčastěji diskutujiacute se tyacutekajiacute dvanaacutecti hlav-niacutech teacutemat Bliacuteže se dotkneme pouze třiacute Prvniacutem je vztah mezi bolestiacute a modlitbou Otec Alexandr

RECENZE

podrobně vysvětluje hlavniacute smysl modlitby a důležitost modlitby za jineacute Věřiacute že utrpeniacute ktereacute dobrovolně přijmeme jako křiacutež bude vyrovnaacutevat zlo a zmiacuterňovat utrpeniacute ve světě Druheacute teacutema tedy vyplyacutevaacute z prvniacuteho a snažiacute se odpovědět na otaacutezku jak chaacutepat křiacutež Třetiacutem nejčastěji projed-naacutevanyacutem teacutematem jejich dopisů je kreativita ndash tvůrčiacute činnost včetně ikonopisectviacute misionaacuteřskyacutech aktivit a psaniacute (autobiografi e nebo memoaacuterů sestry Johany) Otec Alexandr vysvětluje jak se tvůr-čiacute schopnosti služba a poslaacuteniacute rodiacute z napětiacute způsobeneacuteho bolestiacute a utrpeniacutem těla i duše Otaacutezka kreativity volně souvisiacute i s uacutevahami o tom co to znamenaacute byacutet bdquovyvolen Bohemldquo a to jak pro naacuterod tak i pro jedince

Hned na sameacutem počaacutetku dopisovaacuteniacute nastolila sestra Johana kteraacute trpěla staacutelyacutemi bolestmi otaacutez-ku kvality modlitby přerušovaneacute zaacutechvaty bolesti Otec Alexandr jiacute doporučuje aby se řiacutedila uče-niacutem ciacuterkevniacutech otců kteřiacute přijiacutemajiacute nemoc jako křiacutež a dodaacutevaacute že by bdquobylo dobreacute vziacutet ho na sebe za někoho jineacuteholdquo Daacutele doporučuje staacutelost v modlitbě i tehdy když se zdaacute slabaacute a nesoustředěnaacute

Utrpeniacute sestry Johany bylo fyzickeacute i psychickeacute Podporovala svou sestru kteraacute trpěla nesnaacutešen-livou atmosfeacuterou v rodině sveacuteho syna a takeacute duchovně pečovala o mladou muslimku kteraacute kon-vertovala ke křesťanstviacute a setkala se s probleacutemy nejen doma ale i v ruskeacute pravoslavneacute ciacuterkvi v Taš-kentu Když sestra Johana popisuje smutnou situaci v provinciaacutelniacutem kostele setkaacutevaacute se s plnyacutem pochopeniacutem otce Alexandra kteryacute přiznaacutevaacute že současnaacute situace v ciacuterkvi může nově pokřtěneacuteho věřiacuteciacuteho odradit Sdiacuteliacute jejiacute smutek nad nemožnostiacute pomoci většiacutemu množstviacute lidiacute (ndash13) ale do-daacutevaacute že i takoveacute situace jsou naacutem daacuteny abychom byli pokorniacute a nemysleli si že všechno zvlaacutedne-me ve skutečnosti nedokaacutežeme nic neniacute-li to Božiacute vůle Vysvětluje že i jejiacute bolest a utrpeniacute majiacute veacutest k prohloubeniacute jejiacute duchovnosti aby dokaacutezala opravdově porozumět naacuteřku bdquoz hlubinldquo (ndash ndash) Otec Alexandr dělal přesně toteacutež Pouze jeden druh modlitby odmiacutetaacute Odmiacutetaacute modlit se za jejiacute smrt a ani jiacute nedoporučuje takto se modlit Sestra Johana je překvapenaacute a rozčiacutelenaacute diviacute se jak je možneacute že by nerozuměl utrpeniacute stareacute hlucheacute slepnouciacute ženy odřiacuteznuteacute od světa Trpce mu to vyčiacutetaacute Otec Alexandr však neniacute ochoten zasahovat do otaacutezek života a smrti bdquoNikdy jsem to ne-uměl Pravděpodobně ke mně mluviacute něco biblickeacuteho Život je tabu a uacuteplně patřiacute jenom Bohu On je jedinyacute kdo maacute moc o těchto věcech rozhodovatldquo (1313)

Z diskuze o bolesti utrpeniacute a modlitbě se nořiacute noveacute teacutema kreativita Sestra Johana řiacutekaacute bdquoKdo si užiacutevaacute života nedokaacuteže napsat ikonuldquo Dobře viacute že cesta ikonopisce je trnitaacute ale ke skutečneacutemu pochopeniacute sebe a sveacuteho tvůrčiacuteho vyacutevoje z hlediska Prozřetelnosti dochaacuteziacute až časem s tiacutem jak roste jejiacute viacutera Uacutekolem otce Alexandra jako duchovniacuteho otce je pomoci jiacute aby pochopila Božiacute vedeniacute ve sveacutem životě Na jeho podnět piacuteše memoaacutery a autobiografi i Podle svědectviacute svyacutech duchovniacutech dětiacute měl otec Alexandr vynikajiacuteciacute schopnost odhalovat v lidech různeacute druhy talentu V dopisech sestře Johaně vidiacuteme jak ji inspiruje povzbuzuje přesvědčuje a snad až nutiacute do psaniacute avšak počiacutenaacute si velmi jemně Vytrvale ji přesvědčuje o důležitosti jejiacute praacutece pro budouciacute generace o jejiacute povinnos-ti uchovat sveacute vzpomiacutenky pro lidi kteřiacute je budou čiacutest později Pokud jde o psaniacute ikon šlo u sest-ry Johany o zvlaacuteštniacute poslaacuteniacute Otaacutezka kreativity je jak již bylo řečeno uacutezce spojena se schopnostiacute poznat k čemu naacutes Bůh povolaacutevaacute v čem mu můžeme byacutet užitečniacute V dopisech se k tomuto teacutema-

SALVE

tu vraciacute znovu a znovu a vypadaacute to že praacutevě v tom je tajemstviacute otce Alexandra jako duchovniacuteho vůdce zvlaacuteštniacute zaacutejem o každeacuteho jednotlivce Zvlaacuteště v nejtěžšiacutem obdobiacute života kdy sestra Johana ztraacutecela zrak jsou dopisy otce Meně plneacute soucitu jsou proniknuty uacutectou ke svobodě a důstojnosti člověka Když otec Alexandr diskutuje např o literatuře nikdy se nesnažiacute přesvědčit sestru Johanu aby změnila naacutezor ale jen poukazuje na různeacute druhy literaacuterniacuteho vkusu Spisovateleacute kteryacutech si ceniacute jedni nemusiacute imponovat jinyacutem Zajiacutemavyacutem dokladem toho je jejich diskuze o vyacuteznamu turiacutenskeacute-ho plaacutetna Když se otec Alexandr v dopise zmiacutenil o důležitosti turiacutenskeacuteho plaacutetna pro ikonografi i sestra Johana okamžitě ostře vyjaacutedřila svůj nesouhlas V dlouhodobeacute vyacuteměně naacutezorů kteraacute naacutesle-dovala ( 13 ) můžeme slyšet dva hlasy hlas moudreacuteho a trpěliveacuteho duchovniacuteho otce kteryacute opravdu zdůrazňuje spiacuteš to co naacutes spojuje než to co naacutes rozděluje a hlas sestry Johany kteryacute zniacute na počaacutetku diskuze drsně ostře nesnaacutešenlivě a odmiacutetavě ke všemu ciziacutemu V průběhu vyacuteměny naacutezorů se však toacuten jejiacutech dopisů měniacute a ona postupně zjemňuje sveacute nedůtkliveacute a kousaveacute soudy ve prospěch tolerantnějšiacutech vyjaacutedřeniacute Vysvětluje sice sveacute stanovisko a obhajuje svůj naacutezor ale už připouštiacute že je možneacute diacutevat se na věc i jinak zdaacute se že praacutevě toto je ekumenickyacute přiacutestup v praxi Stojiacute za zmiacutenku že miacuterumilovnyacute a laskavyacute hlas otce Alexandra se během diskuze neměniacute Stejnaacute otevřenost je typickaacute pro všechny jeho dopisy

Ludmila HavriljukovaZ angličtiny přeložila Věra Červenkovaacute

English Summary ndash Friendship

Thomas SoumldingFriendship with JesusNew Testament Theme= e present issue of the review Salve dedicated to friendship is opened up by the text of = omas Soumlding a prominent German exegete and editor of the International Catholic Review Communio Is there any real friendship among the people And is there any friendship between human being and God = ere are the questions to which the author associates us on the journey fi rst through the antique tradition where he makes with Aristotle a distinction to three kinds of friendship ndash fi rst one brings pleasure second is carried for usefulness and the third creates goodness = en the au-thor follows the Jewish tradition where the story of David and Jonathan is highlighted ndash the real friendship is based on wisdom and who is wise goes in search of good friends = e question of friendship with God answers the Old Testament affi rmatively but at the same time recalls the fact that the friendship with God is caused by God alone who uses the wisdom in order to form the fri-endship In the New Testament friendship seems to be rather subject of ecclesiology then of ethics and comes out of Christology = ere is a friendship with Jesus Son of God who became man Fri-endship among people and friendship with God become one And then from this origin follow all kinds of friendship within the Church

Jan Pořiacutez OCDThere is Nothing in the World Friendly to the Man if there is No Man to Be a Friend Friendship in St Augustine= e study of Jan Pořiacutez analyses the role of friendship in the life of St Augustine = e author docu-ments ndash mainly on the bases of Augustinersquos Confessions and letters ndash the development of his un-derstanding of friendship starting in the period before his conversion when he was infl uenced by antique conception of friendship up to the Christian understanding = e author also touches rather complex relations of Augustine towards his women and last but not least towards his mother

Aleš Vandrovec OSBSpiritual Friendship in Aelred of Rievaulx and the Monastic Tradition= e monastic tradition in its beginnings draws on the richness of patristic cultivating classical an-tique conception of friendship and tries to plant this conception into the Scriptural and Church con-text In forefront there is an esprit de corps common spiritual progress and love of neighbour gen-erally in the monastic community As a danger is regarded an establishment of particular relations factions and disorders within the community = ereof springs the suspicion of monastic authors towards the intimately perceived spiritual friendship First the milieu of new or reformed Orders in

SALVE

the High Middle Ages shi s an accent towards the spiritual experience and intimacy of relationship with God and neighbour Consequently the spiritual friendship becomes an inseparable component of monastic spirituality as it is shown in writing De spiritali amicitia of St Aelred of Rievaulx

Jesuacutes Castellano Cervera OCDChristian Prayer ndash Friendship with GodTeaching and Message of St Teresa of Jesus= e contribution introduces reader to the conception of inner prayer understood as friendship with God how it was experienced and taught by St Teresa of Avila = e fi rst part is dedicated to the conception of inner prayer understood as friendship with God itself on the bases of analysis and subsequent comment of the famous Teresarsquos defi nition in her Life () with accent on Scriptural roots of such an understanding = e second part implies the dynamism of mentioned friendship between God and orant by means of four features of mutual encounter personal (with stress on mutual gi and responsorial character of humanrsquos share) theological (as an encounter in faith cul-tivating faith experiencing poverty in hope and cultivating love of God and neighbour) dynamic (as a progress opening to the width penetrating to the depth and elevating towards the transcen-dental) and transforming (determined fi rst of all by the transformation of onersquos life based on the inner prayer) All the forementioned suggests how actual the teaching of Teresa is and accents the charisma of evangelical prayer given to her

Let Us Not Resign too Readily from FriendshipInterview with Michał Zioło OCSO= e interview with the Polish Dominican and later Trappist co-author of a book about the friendship pounces on the range of pitfalls interposed to the genuine interpretation of friendship in present times Zioło warns against the resignation of the greatness and dignity of human being and against the fear of important relations including friendship with this resignation related Friendship will be always a spiritual one because it arises and lives on the initiative of the Spirit of God On the other side he looks critically at too ldquospiritualrdquo conception of friendship especially at the one among man and woman overlooking the requirement of people to be anchored in the life and other obligations Last but not least the author considers a role of friendship in religious communities putting stress on fact that there could not be religious orders more or less opened to the phenomenon of friend-ship because all of them ought to be a community modelled by the life of apostles around Jesus

Photography of Dance by Petr NeubertVisual accompaniment of the issue is formed by the photographs of Petr Neubert from the years ndash = ey follow choreographies of the modern dance in studio of the dance conservatoire Duncan Centre in Prague as well as the Prague performance of Israeli dance troupe the Kibbutz Contemporary Dance Company

Salve hledaacute velkoryseacutedaacuterce a podporovateleProč potřebujeme Vaši pomoc

para Salve revue pro teologii duchovniacute život a kulturu maacute za sebou let existence Během teacuteto doby prošlo takeacute vyacutevojem v odbornostigrafi ckeacute tvaacuteři obrazoveacutem doprovodu i tiskoveacute kvalitě

para Naacuteklady samozřejmě rostou a tak nyniacute překračujiacute naacuteš zisk z prodejejednotlivyacutech čiacutesel Jsme odkaacutezaacuteni na několik velkorysyacutech daacuterců

para Vzhledem ke změnaacutem cen poštovneacuteho a dalšiacutemu zdražovaacuteniacute jsmemuseli zvyacutešit cenu revue Salve na 13 Kč za vyacutetisk při ročniacutempředplatneacutem Kč a sponzorskeacutem a viacutece Kč Tato cena je však staacutele vyacuterazně nižšiacute než skutečneacute naacuteklady

Staňte se prosiacutem předplatitelem Salve ndashpodpořte tak naši revui

Čiacuteslo uacutečtu pro sponzory variabilniacute symbol 13

Adresa Salve Arcibiskupstviacute pražskeacute Hradčanskeacute naacutem Praha - Hradčany

Tel 1313

E-mail dominikaaphacz

Dalšiacute informace o revue Salve najdete na httpsalveopcz

Noveacute Souvislosti wwwsouvislosticz

Apoštol Pavel a PiacutesmoLadislav chyacute Dominik Opatrnyacute (eds)

Sborniacutek přiacutespěvků z biblickeacute konference konaneacute ndash června na CMTF UP v Olomouci

Jaroslav Brož Τέλος νόμου a interpretace Ř 13ndashPeter Cimala Svoboda jako soteriologickaacute metafora

v listu GalatskyacutemDominik Duka OP Svatyacute Pavel ndash apoštol pohanů či naacuterodůJan A Dus Apoštol Pavel v listech

Ignatia AntiochejskeacutehoLadislav Heryaacuten Smiacuteřeniacute jako křesťanskyacute paradox

u apoštola PavlaJiřiacute Lukeš Pavel v progymnasmatech

Skutků Pavla a = eklyMiroslav Pacifi k Matějka Pavlovskaacute reinterpretace izaiaacutešskyacutech

textů v listu ŘiacutemanůmJiřiacute Mraacutezek Pavel po PavloviDominik Opatrnyacute Apoštol Pavel a problematika šiacuteřeniacute

křesťanstviacute v Maleacute AsiiJan Roskovec Kristova smiacuternaacute oběť podle Ř 13Mireia Ryškovaacute Prorockyacute fenomeacuten a tradice Ježiacutešovyacutech

slov v listech apoštola PavlaOldřich Svoboda Pozdrav bdquomilost a pokojldquo jako hermeneu-

tickyacute kliacuteč k Pavlově interpretaci staro-zaacutekonniacutech proroctviacute

Ladislav chyacute Διαθήκη u apoštola PavlaPavel Větrovec K ndash ndash paradoxniacute

pavlovskaacute soteriologieGabriela Ivana Vlkovaacute Pavel jako bdquoHospodinův služebniacutekldquo

Sborniacutek je možneacute zakoupit v internetoveacutem obchodě e-vupupolcznebo jej žaacutedejte u svyacutech knihkupců

JERUZALEacuteMSKAacute BIBLE

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute a nakladatelstviacute Krystal OP vydaacutevajiacute společně

v listopadu 2009 prvniacute kompletniacute českeacute vydaacuteniacute Jeruzaleacutemskeacute bible

Co je JERUZALEacuteMSKAacute BIBLE

jeden z nejuznaacutevanějšiacutech a nejrozšiacuteřenějšiacutech moderniacutech katolickyacutech

překladů Piacutesma

zahrnuje i deuterokanonickeacute knihy 46 knih Stareacuteho zaacutekona a 27

knih Noveacuteho zaacutekona

obsahuje uacutevody k jednotlivyacutem knihaacutem jazykoveacute historickeacute

teologickeacute komentaacuteře a konkordančniacute odkazy

vznikla uacutesiliacutem Jeruzaleacutemskeacute biblickeacute školy v době kdy bylo třeba se

vyrovnat s otaacutezkami o historicitě a pravdivosti Bible jako knihy

Božiacuteho zjeveniacute

českaacute verze je plodem třicetileteacute praacutece patnaacutectičlenneacuteho

překladatelskeacuteho tyacutemu pod vedeniacutem Františka X a Dagmar

Halasovyacutech

Přednosti JERUZALEacuteMSKEacute BIBLE

je vhodnaacute k rozjiacutemaacuteniacute i ke studiu

snažiacute se formou i obsahem přibliacutežit původniacutem biblickyacutem textům

neubiacuteraacute ani nepřidaacutevaacute na literaacuterniacutech kvalitaacutech originaacutelu

jejiacute poznaacutemky a uacutevody shrnujiacute kliacutečoveacute interpretačniacute poznatky

a přitom nezatěžujiacute svyacutem rozsahem

je po několika desetiletiacutech prvniacutem uacuteplnyacutem katolickyacutem překladem

Piacutesma do češtiny

objednaacutevky httpkrystalopcz

revue pro teologii duchovniacute život a kulturučiacuteslo ročniacutek ()

vychaacuteziacute čtyřikraacutet ročně

pro Českou dominikaacutenskou provincii a Biskupstviacute kraacuteloveacutehradeckeacute vydaacutevaacuteKrystal OP s r o Husova 13 Praha

šeacutefredaktor Dominik Duka OP

redakce Norbert Schmidt a Martin Bedřich

redakčniacute rada Josef Bartoň Dominika Bohušovaacute OP Gregor Buszlig Tomasz Dostatni OPŠtěpaacuten Filip OP Ludviacutek Grundman OP Benedikt Hajas OP Klaacutera Jeliacutenkovaacute Pavel Vojtěch Kohut OCDBenedikt Mohelniacutek OP Jiřiacute Pavliacutek Tomaacuteš Petraacuteček Tomaacuteš Pospiacutešil OP Jan Regner SJAlbert-Peter Rethmann Oldřich Seluckyacute Karel Šprunk Alexius Vandrovec OSB

siacutedlo redakce Salve Arcibiskupstviacute pražskeacute Hradčanskeacute naacutem Praha -Hradčanytel 1313 e-mail dominikaaphaczRedakce přijiacutemaacute přiacutespěvky bez naacuteroku na autorskyacute honoraacuteřOdborneacute člaacutenky jsou lektorovaacuteny

jazykovaacute korektura Eva Jeliacutenkovaacutepřeklad do angličtiny Diana Kopřivovaacute OPobaacutelka a grafi ckaacute uacuteprava Otakar Karlas Norbert Schmidtsazba z piacutesem Baskerville Ten OT a John Sans Pavel Vodičkatisk Omikron Praha s r ointernetoveacute straacutenky Lukaacuteš Kratochviacutel (httpsalveopcz)

distribuce ndash objednaacutevky Postservis odd předplatneacuteho Poděbradskaacute Praha wwwperiodikcze-mail postaboprstccpostcz bezplatnaacute infolinka Českeacute pošty 13 (Dosavadniacute předplatiteleacute obdržiacute složenku na předplatneacute poštou)

cena 13 Kčročniacute předplatneacute včetně poštovneacuteho Kč sponzorskeacute Kč a viacutece

čiacuteslo uacutečtu pro sponzorskeacute přiacutespěvky vs 13

MK ČR 13

ISSN -

Salve

EDITORIAL

litbě jako přaacutetelstviacute s Bohem z pera J Castellana OCD Propojeniacute bdquoaktuaacutelniacuteholdquos bdquověčnyacutemldquo lze naleacutezt takeacute v rozhovoru s M Żiołem OCSO

Vzhledem k tomu že editorial našiacute revue je už po leacuteta většinou psaacuten jejiacutem šeacutefredaktorem Mons Dominikem Dukou OP je snad na miacutestě ještě slůvko na vysvětlenou proč tomu tak protentokraacutet neniacute vzhledem k noveacutemu poslaacuteniacute praž-skeacuteho arcibiskupa jiacutemž byl otec Dominik nedaacutevno pověřen je pochopitelneacute že se nemohl pro svou momentaacutelniacute zanepraacutezdněnost tohoto uacutekolu zhostit Pro naacutes je to ovšem milou přiacuteležitostiacute k tomu abychom mu popřaacuteli mnoho požehnaacuteniacute ve vykonaacutevaacuteniacute svěřeneacuteho uacuteřadu a ujistili jej o svyacutech modlitbaacutech za něj a jemu svěřenou arcidieceacutezi

Pavel Vojtěch Kohut OCD

Thomas Soumlding

Přaacutetelstviacute s JežiacutešemNovozaacutekonniacute motiv

Existuje praveacute přaacutetelstviacute mezi lidmi Je o tom přesvědčena jak antika tak i mo-derniacute doba Touha po přaacutetelstviacute je v člověku hluboko zakořeněna a to nejen u dětiacute Existuje mezi muži mezi ženami nebo mezi mužem a ženou laacuteska kteraacute neniacute ovlaacutedaacutena sexualitou nyacutebrž solidaritou Laacuteska kteraacute nekonkuruje rodičov-skeacute laacutesce laacutesce k dětem či manželskeacute laacutesce Existuje spřiacutezněnost volbou kteraacute spočiacutevaacute na svobodě uacutečasti a naacuteklonnosti ale neznamenaacute uacutejmu na vlastniacutem štěstiacute nyacutebrž zkvalitněniacute života Ani antika ani moderniacute doba se nechce vzdaacutet štěstiacute takoveacuteho přaacutetelstviacute ndash proto jsou stareacute i noveacute knihy plneacute empirickyacutech zpraacutev a rad jak lze toto štěstiacute najiacutet

Existuje takeacute praveacute přaacutetelstviacute mezi Bohem a lidmi Antika o tom přesvědčena neniacute a takeacute moderniacute doba vyjadřuje v tomto směru skepsi Nejsou bohoveacute naacutelado-viacute Neniacute Bůh člověku až přiacuteliš vzdaacutelenyacute až přiacuteliš vznešenyacute až přiacuteliš velkyacute než aby mu mohl byacutet dobryacutem přiacutetelem A nejsou lideacute přiacuteliš egoističtiacute aby se mohli přaacutete-lit s Bohem Jak velkyacute zaacutejem maacute Bůh na životě člověka Jak bliacutezko si lideacute hodlajiacute připustit Boha k sobě Teacutema přaacutetelstviacute s Bohem je veskrze aktuaacutelniacute Znamenalo by pro naacutes skvělou vyhliacutedku na život v němž by se vjedno propojila laacuteska k Bohu a laacuteska k bližniacutemu stvořeniacute člověka k obrazu Božiacutemu a radost ze života Je však přaacutetelstviacute s Bohem viacutec než jen pouhyacute sen A nekonkuruje laacutesce k Bohu přece jen lidskeacute přaacutetelstviacute Nebo mezi nimi existuje jakeacutesi spojeniacute či dokonce jednota

Může však takoveacute přaacutetelstviacute s Bohem vůbec existovat aniž by zraňovalo božstviacute Boha a lidskost lidiacute

Přaacuteteleacute v Řecku

Aristoteleacutes věnoval několik knih sveacute Etiky Niacutekomachovy přaacutetelstviacute (knihy VIIIndashX)13

Řeckyacute fi lozof věděl jak je důležitaacute angažovanost v politice život v rodině dobreacute povolaacuteniacute a kvetouciacute hospodaacuteřstviacute Věděl však takeacute jak je pro člověka důležiteacute miacutet dobreacute přaacutetele V přaacutetelstviacute viděl životně nezbytnou ctnost bdquoBez přaacutetel by si nikdo nepřaacutel žiacutet byť i měl všechna ostatniacute dobraldquo (VIII a n) Co však je praveacute přaacutetelstviacute

SALVE

a) Tři druhy přaacutetelstviacute

Aristoteleacutes cituje přiacutesloviacute kteraacute jsou v miacuterně pozměněneacute podobě běžnaacute dodnes bdquoRovnyacute rovneacuteho si hledaacuteldquo (Etika Niacutekomachova VIII a 13) bdquojedno srdce a jed-na dušeldquo (IX b ) bdquopřaacutetelům všechno společnoldquo (IX b ) bdquospolečneacute jsou věci přaacutetelldquo (VIII b 13n) přaacuteteleacute sdiacutelejiacute bdquoradost i žalldquo (IX a n) Na tato slova pak navazuje v dalšiacutem vyacutekladu Aristoteleacutes by samozřejmě nebyl žaacutednyacute fi lozof kdyby pouze potvrzoval moudrosti všedniacuteho života Podrobuje je naopak kritice modifi kuje je a snažiacute se přaacutetelstviacute zevrubně prozkoumat podobně jako to činiacute Platoacuten ve sveacutem dialogu Lysis

Aristoteleacutes rozlišuje tři druhy přaacutetelstviacute prvniacute je pro radost druheacute přinaacutešiacute uži-tek a třetiacute činiacute dobro Všechny tři druhy přaacutetelstviacute charakterizuje rovnost a po-spolitost bdquoPřaacutetelstviacute jest rovnostldquo (Etika Niacutekomachova IX b ) Ovšem zaacute-važnost a forma teacuteto rovnosti a jim odpoviacutedajiacuteciacuteho přaacutetelstviacute je velmi rozdiacutelnaacute Můžeme se setkaacutevat se stejně smyacutešlejiacuteciacutemi lidmi abychom společně pěstovali sport nebo se věnovali koniacutečkům Když se z takoveacuteho setkaacuteniacute nic viacutec nevyvine zůstaneme spolu jen tak dlouho dokud k tomu budeme miacutet chuť Existujiacute takeacute

bdquoobchodniacute přaacuteteleacuteldquo jejichž přiacutezeň si musiacuteme zachovat proto aby se dařilo naše-mu obchodu Spolubojovniacuteci musejiacute držet pevně pospolu protože by jinak za-hynuli Na konci vaacutelky se pak vydajiacute každyacute svou cestou a schaacutezejiacute se nanejvyacuteš při setkaacuteniacute veteraacutenů Kolegoveacute v zaměstnaacuteniacute pracujiacute efektivněji když si nejsou tak uacuteplně nesympatičtiacute Tvořiacute však v podniku přece jen uacutečelovyacute svazek Všechna tato přaacutetelstviacute jsou křehkaacute a všichni tito přaacuteteleacute zaměnitelniacute Nejviacutece ohroženaacute a pro ostatniacute nejnebezpečnějšiacute jsou politickaacute přaacutetelstviacute Stupňovaacuteniacute bdquonepřiacutetel ndash uacutehlav-niacute nepřiacutetel ndash stranickyacute přiacutetelldquo nebylo už ani v antice ničiacutem neznaacutemyacutem Politickaacute přaacutetelstviacute sloužiacute k udrženiacute moci k haacutejeniacute zaacutejmů a k prosazovaacuteniacute požadavků Pou-ze ve velmi vzaacutecnyacutech přiacutepadech se takoveacute politickeacute přaacutetelstviacute nepěstuje na uacutekor ostatniacutech a spočiacutevaacute na vzaacutejemneacute dobreacute vůli kteraacute maacute na zřeteli i mnoheacute jineacute lidi kteřiacute nepatřiacute přiacutemo k okruhu přaacutetel Jinak je přaacutetelskaacute laacuteska přece jen zakukle-nyacutem egoismem

Zcela jinyacute je třetiacute jedinyacute spraacutevnyacute druh přaacutetelstviacute kteryacute maacute zaacutejem na dobru Dobřiacute přaacuteteleacute majiacute smysl pro dobro pro sebe a pro sebe navzaacutejem Ať už jde o poznaacuteniacute nebo radost ze života o uměniacute a vědu nebo o techniku a ekonomii ndash to co je dobreacute napomaacutehaacute lidskeacutemu společenstviacute a ve společenstviacute se takeacute intenziv-něji zakoušiacute a leacutepe podporuje Opravdoveacute přaacutetelstviacute se může rozviacutejet takeacute mezi obchodniacutemi a stranickyacutemi přaacuteteli mezi kolegy v zaměstnaacuteniacute i členy spolku O to lepšiacute je to pro přaacutetelstviacute a takeacute pro prosazeniacute spraacutevně pochopenyacutech vlastniacutech zaacutej-mů V jisteacutem smyslu je samo přaacutetelstviacute velkyacutem statkem Přaacutetelstviacute existuje samo

o sobě ovšem ne v podobě viacutece rozvinuteacuteho a s ostatniacutemi sdiacuteleneacuteho egoismu nyacutebrž v podobě vzaacutejemneacuteho objevovaacuteniacute a posilovaacuteniacute lidskosti smyslu pro kraacutesu a spravedlnosti Takovaacute přaacutetelstviacute nikomu neškodiacute na rozdiacutel od těch kteraacute sloužiacute jen jako zdroj rozkoše ke zvyšovaacuteniacute zisku a k honbě za mociacute

b) Přaacutetelstviacute ve svobodě

Praveacute přaacutetelstviacute se vyznačuje svobodou Přiacutetelkyně a přaacutetele hledaacuteme a nachaacute-ziacuteme Nikdo naacutem je nepředklaacutedaacute Platiacute že přaacutetelstviacute se musiacute pěstovat musiacute se do něho investovat čas a energie Kdo pociťuje pouze averzi ten přaacutetelstviacute brzy zanechaacute Kdo se ho však pevně držiacute udělaacute potěšujiacuteciacute zkušenost že ostatniacute lideacute mu nejsou konkurenty nyacutebrž partnery kteřiacute s niacutem sdiacutelejiacute radost i žal Stejně po-těšujiacuteciacute je to když člověk saacutem v sobě objeviacute že je ochoten pomaacutehat je schopen laacutesky a je určen ke společenstviacute

Praveacute přaacutetelstviacute předpoklaacutedaacute pospolitost To neznamenaacute že bychom spolu museli bezpodmiacutenečně traacutevit velmi mnoho času Ovšem bez hlubokeacute duševniacute naacuteklonnosti bez živeacute vyacuteměny myšlenek bez toho abychom na sebe navzaacutejem staacutele znovu mysleli a bez soucitu nevznikne žaacutedneacute přaacutetelstviacute Společneacute zaacutejmy jsou dobreacute a kraacutesneacute ale přaacutetelstviacute je viacutec než jen uacutečelovyacute svazek na čas Pokud se zaklaacutedaacute na sympatiiacutech maacute siacutelu překonaacutevat hranice mezi chudaacutekem a bohaacutečem mezi paacutenem a služebniacutekem Přaacutetelstviacute se ovšem vyznačuje vzaacutejemnostiacute Jinak by byla narušena zaacutesada rovnosti To co udělaacute jeden pro druheacuteho by měl udělat i ten druhyacute pro prvniacuteho pokud to jde Přiacutetelkyně a přaacuteteleacute musejiacute staacutet při sobě Neptaacuteme se po tom co je moje a co je tvoje nyacutebrž daacutevaacuteme to co přiacutetelkyně nebo přiacutetel potřebuje Skutečneacute přaacutetelstviacute se projevuje v nouzi Ve starověku byli lideacute zajedno že přaacuteteleacute musejiacute byacutet dokonce připraveni nasadit jeden pro druheacuteho život Tento postoj zachycuje ve vysokeacutem stylu napřiacuteklad Schillerova balada Ru-kojmiacute

c) Přaacutetelstviacute s Bohem

Ze stejneacuteho důvodu ze ktereacuteho se Aristoteleacutes zastaacutevaacute přaacutetelstviacute mezi lidmi zpo-chybňuje že by existovalo přaacutetelstviacute mezi lidmi a Bohem (Etika Eudemova b n Magna Moralia b a jinde) v tomto vztahu chybiacute podle Aristotela rov-nost kteraacute je však pro přaacutetelstviacute podstatnaacute Bohoveacute mohou docela jistě udělat něco pro lidi a lideacute něco pro bohy Mohou navazovat kontakt Řekoveacute věděli sveacute o milaacutečciacutech bohů ndash a takeacute o vrtošiveacutem osudu (Iliada a jinde) Platoacuten ovšem hovořil o přaacutetelstviacute bohů s lidmi ale jen s těmi dobryacutemi ctnostnyacutemi (Symp 13b

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

SALVE

a aj) V jeho stopaacutech kraacutečeli Iacutesokrateacutes (Or ) a Xenofoacuten (Mem IV 13) Toho kdo respektuje Boha nazyacutevaacute Epikteacutetos bdquopřiacutetelem bohůldquo (Diss II ) Avšak Aristoteleacutes je přiacutesnějšiacute S bdquonehybnyacutemldquo hybatelem nelze miacutet žaacutedneacute přaacutetelskeacute vztahy A bohoveacute ať už jsou sebelidštějšiacute jsou přece jen od lidiacute odděleni musejiacute si držet odstup Ve skutečnosti nemohou miacutet s lidmi nic společneacuteho jinak by po-zbyli sveacuteho božstviacute Naopak přaacutetelstviacute mezi lidmi je nezbytneacute mimo jineacute proto že člověk bez něho sotva dokaacuteže snaacutešet raacuteny osudu

To že je přaacutetelstviacute s Bohem problematickeacute souvisiacute s lidskou svobodou Přaacute-telstviacute s Bohem by mohlo existovat jen v přiacutepadě kdyby Bůh a člověk nebyli konkurenty Řečtiacute bohoveacute však patřiacute ke stejneacutemu kosmu jako lideacute Proto se rodiacute myacutetus o Promeacutetheovi Lideacute kteřiacute si musejiacute svou svobodu na boziacutech vyvzdorovat nemohou byacutet jejich přaacuteteli Pouze lideacute kteřiacute by dostali svou svobodu darem od Boha by se s niacutem mohli přaacutetelit aniž by se přitom zřekli sami sebe

Přaacuteteleacute v Izraeli

Eacutetos přaacutetelstviacute Stareacuteho zaacutekona odpoviacutedaacute do značneacute miacutery antice V raacutemci mono-teismu se přaacutetelstviacute s Bohem staacutevaacute probleacutemem a možnostiacute

a) Moudrost přaacutetelstviacute

Nejslavnějšiacute starozaacutekonniacute dvojiciacute přaacutetel je David a Jonatan dva nestojiacute na stej-neacute uacuterovni David se vypracoval z ničeho Jonatan je kraacutelovskyacute syn Jonatan však uzavře s Davidem kteryacute se později stane otcovyacutem naacutestupcem uacutemluvu (Sam 13) aby ho před Saulem chraacutenil (srov Sam ) Aniž by to tušil připojil se tiacutem k Božiacutemu plaacutenu spaacutesy Jonatan je tiacutem kdo daacutevaacute David tiacutem kdo přijiacutemaacute Jo-natan přijal Davida do sveacuteho srdce a bdquozamiloval si ho jako sebe sameacuteholdquo (Sam 13 ) To dokazuje svyacutemi činy Při uzavřeniacute uacutemluvy daruje Davidovi svůj plaacutešť a celou svou vyacutezbroj (Sam ) a nemohl tak svou důvěru k přiacuteteli pro-jevit zřetelněji Ačkoliv jeho otec Saul usiluje Davidovi o život Jonatan mu zů-staacutevaacute věrnyacute (Sam ndash ) Na druheacute straně David neniacute jen vděčnyacute Hluboce truchliacute nad svyacutem mrtvyacutem přiacutetelem jehož laacuteska mu byla vzaacutecnějšiacute než laacuteska žen (Sam ) S tiacutemto přiacuteběhem koresponduje to jakyacute vyacuteznam přičiacutetajiacute přaacutetelskeacute laacutesce biblickeacute poučneacute knihy Přaacutetelstviacute maacute byacutet věrneacute (Př ) a spolehliveacute (Př ) osvědčuje se v krizi přičemž přiacuteteli ani nepředhazuje jeho viny (Př ) ani mu falešně nelichotiacute (Př n) Podobně se o přaacutetelstviacute vyjadřuje Si-rachovcova kniha Sirachovec viacute co je praveacutemu přaacutetelstviacute společneacute a v jakyacutech zkouškaacutech se osvědčuje (Sir ndash ndash 13ndash) a konkretizuje že nejlepšiacute

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

cestou k němu je baacutezeň před Bohem a věrnost Zaacutekonu Praveacute přaacutetelstviacute spočiacutevaacute v moudrosti a kdo je moudryacute hledaacute si dobreacute přaacutetele

b) Laacuteska k Bohu jako přaacutetelstviacute s Bohem

Platiacute ovšem toteacutež takeacute pro vztah k Bohu Staryacute zaacutekon je v tomto směru zdržen-livyacute Boha se maacuteme baacutet a milovat ho bdquocelyacutem srdcem celou dušiacute i veškerou svou silouldquo (Dt n) Neboť Bůh miluje svůj lid Může však byacutet on jeden a jedinyacute pro lidi přiacutetelem A může se člověk vůbec přaacutetelit s Bohem Neniacute v tom vlastně něco rovnostaacuteřskeacuteho Zdrženlivost Stareacuteho zaacutekona je opraacutevněnaacute Bůh se nechce rovnat lidem a lideacute musejiacute uznat Božiacute jedinečnost A je tato jedinečnost slučitelnaacute s přaacutetelstviacutem Vztahy mezi přaacuteteli mohou byacutet v zaacutesadě asymetrickeacute ale neztros-kotaacute na monoteismu principiaacutelniacute vzaacutejemnost přaacutetelstviacute

Přesto se najdou některeacute starozaacutekonniacute a starožidovskeacute texty ktereacute se zmiňujiacute o přaacutetelstviacute s Bohem Jsou to takoveacute texty ktereacute se otevřely řeckeacutemu myšleniacute a řeckeacutemu jazyku ale zůstaly biblicky laděny Všechny se zaobiacuterajiacute probleacutemem jak Bůh vůbec může navazovat vztahy s lidmi když je jeden jedinyacute Jinak řečeno pokud existuje skutečnaacute laacuteska mezi Bohem a lidmi což Staryacute zaacutekon na mnoha miacutestech řiacutekaacute nejde snad přece jen o zvlaacuteštniacute formu přaacutetelstviacute

Na tuto otaacutezku odpoviacutedaacute kladně moudryacute kraacutel Šalomoun Podle Knihy moud-rosti což je nejmladšiacute kniha Stareacuteho zaacutekona velebiacute Šalomoun vlaacutedu Božiacute moud-rosti Jiacute naacuteležiacute veškeraacute moc proto bdquoobnovuje vesmiacuter a tiacutem že od věků do věků vstupuje do svatyacutech dušiacute dělaacute z nich Božiacute přaacutetele a prorokyldquo (Mdr srov ) Symptomatickeacute jsou zde dvě věci bez prostředniacuteka jako je moudrost neniacute přaacutetelstviacute s Bohem možneacute a vznikaacute působeniacutem samotneacuteho Boha kteryacute použiacutevaacute moudrost k tomu aby uzavřel přaacutetelstviacute Kdo vytaacutehne do boje proti představě přaacutetelstviacute s Bohem Božiacute jedinečnost nepočiacutetaacute s jeho všemohoucnostiacute Přesto zů-staacutevaacute v Knize moudrosti nejasneacute co viacutec maacute bdquopřaacutetelstviacuteldquo znamenat než bliacutezkost a laacutesku k Bohu a můžeme se ptaacutet kdo je vlastně bdquota paniacute moudrostldquo když ne bohyně

Daacutele se dostaacutevaacute Filoacuten Alexandrijskyacute Maacute před očima Abrahaacutema Snad nava-zuje na ndash mimochodem mnohoznačnaacute ndash znaacutemaacute citovanaacute miacutesta z Izaiaacuteše () a z Druheacute knihy kronik ( kde však ve Vulgaacutetě najdeme na rozdiacutel od Septuagin-ty vyacuteraz bdquoamicusldquo) V každeacutem přiacutepadě navazuje na poněkud širšiacute židovskou tradi-ci kteraacute zanechala stopu takeacute u apoštola Jakuba (13) a u Klementa Řiacutemskeacuteho (Prvniacute Klementův list ) V podstatě se nejednaacute o nic většiacuteho a nic menšiacute-ho než o zvlaacuteštniacute vztah důvěry kteraacute spočiacutevaacute na Božiacutem vyvoleniacute a na Abrahaacutemo-vě viacuteře Filoacuten ovšem refl ektuje jak k tomuto přaacutetelstviacute dochaacuteziacute13 Komunikačniacute

SALVE

probleacutem s niacutemž přichaacuteziacute abstraktniacute monoteismus řešiacute Filoacuten biblickyacutem přivlast-něniacutem novoplatonskeacute teologie Podle niacute nenavazuje Bůh ve sveacute fi lantropii přiacute-myacute nyacutebrž nepřiacutemyacute kontakt s lidmi a to prostřednictviacutem Logu-Slova (Decal 1313) A lideacute kteřiacute nachaacutezejiacute cestu k Bohu jsou vedeni za hranice sebe samyacutech ale zaacute-roveň do netušenyacutech hloubek svyacutech dušiacute jež nemohou svyacutem vlastniacutem vědomiacutem nikdy obsaacutehnout Přaacutetelstviacute s Bohem vede tedy člověka pryč od světa ovšem zaacuteroveň k hlubšiacute poslušnosti Zaacutekonu Filoacuten sice ukazuje že onu naději kterou si představovali Řekoveacute totiž byacutet dobryacutem přiacutetelem bohů jedinyacute pravyacute Bůh nerušiacute ale přitom nechaacutevaacute některeacute otaacutezky otevřeneacute ndash jak je to s poměrem Boha ke Slovu a s jednotou těla duše a ducha u člověka

Přaacuteteleacute Ježiacutešovi

V Noveacutem zaacutekoně je přaacutetelstviacute spiacuteše teacutematem ekleziologie než etiky Vychaacuteziacute z christologie Existuje přaacutetelstviacute s Ježiacutešem Synem Božiacutem kteryacute se stal člověkem Přaacutetelstviacute s lidmi a přaacutetelstviacute s Bohem se sjednocuje Z něho vyplyacutevajiacute přaacutetelstviacute v ciacuterkvi

a) Přaacutetelstviacute v ciacuterkvi

Eacutetos přaacutetelstviacute neniacute v Noveacutem zaacutekoně negovaacuten spiacuteše se tu ale klade otaacutezka kde lze skutečneacute přaacutetelstviacute najiacutet Zaacutesadniacute odpověď zniacute v obci Ježiacuteš předpoviacutedaacute že jeho učedniacuteci zažijiacute jak budou zrazeni svyacutemi přaacuteteli (Lk ) A veškeryacute cy-nismus Heroda a Pilaacuteta se projevuje v tom že se v den Ježiacutešovy popravy staacutevajiacute

bdquopřaacutetelildquo (Lk 13) Přaacutetelstviacute projevujiacuteciacute se pohostinnostiacute [Gastfreundscha ] (Řiacutem 13 m 13 t Žid 13 Petr ) je samozřejmostiacute i mimo židovskou obec spoleacutehaacute na ni takeacute Ježiacuteš když posiacutelaacute učedniacuteky do světa a nabaacutedaacute je aby si na svou misijniacute cestu nic nebrali a aby zaklepali na prvniacute domovniacute dveře (Mk bndash13) Skutky apoštolů nezamlčujiacute že se Pavel přaacutetelil i s nekřesťany mezi nimiž byli i vysociacute uacuteředniacuteci v provincii Asie (Sk 13 srov )

V době kdy byli křesťaneacute pronaacutesledovaacuteni jako menšina podezřiacutevaacuteni jako fa-natici a pomlouvaacuteni jako blaacutezni měla vnitřniacute soudržnost obciacute velkyacute vyacuteznam Ne-spojovaly je etnickeacute sociaacutelniacute a kulturniacute faktory nyacutebrž společnaacute viacutera a společnaacute naděje ( t 13) Obraacuteceniacute je svobodnyacutem aktem Kdo věřiacute řiacutekaacute se stejnou in-tenzitou bdquojaacuteldquo i bdquomyldquo Proto se společenstviacute věřiacuteciacutech nikoli bezdůvodně nazyacutevaacute společenstviacutem přaacutetel byť se to v Noveacutem zaacutekoně vyskytuje jen zřiacutedka Když chce Pavel charakterizovat soužitiacute uvnitř obce cituje zaacutesady etiky přaacutetelstviacute bdquoNoste vzaacutejemně svaacute břemenaldquo (Gal ) bdquoRadujte se s radujiacuteciacutemi plačte s plačiacuteciacutemildquo

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

(Řiacutem ) budete bdquostejně smyacutešletldquo (Flp ) Lukaacuteš vidiacute prvotniacute obec tak že uskutečňuje antickyacute ideaacutel přaacutetelskeacuteho společenstviacute miacutet bdquojedno srdce a jednu dušildquo a bdquovše společneacuteldquo (Sk 13) Takeacute Janova obec se považuje za skupinu přaacute-tel (13Jan )

Můžeme si tu položit otaacutezku zda tedy byla myšlenka přaacutetelstviacute přijatelnaacute jen pro maleacute skupiny prvotniacuteho obdobiacute Přaacutetelstviacute je skutečně něco osobniacuteho a ne-snaacutešiacute se s anonymitou Kruhy přaacutetel snadno podleacutehajiacute nebezpečiacute vylučovat ostat-niacute Avšak kořeny ekleziaacutelniacuteho přaacutetelstviacute sahajiacute hluboko Spočiacutevajiacute v novozaacutekon-niacutem chaacutepaacuteniacute společenstviacute Kliacutečovyacutem slovem Pavlovy ekleziologie je koinonia13

Společenstviacute věřiacuteciacutech je tak pevneacute proto že je s nimi ve spojeniacute ještě někdo třetiacute je to Ježiacuteš Kristus kteryacute zaručuje věřiacuteciacutem podiacutel na sobě sameacutem a je tak zaacutekladem jejich soudržnosti To se děje nejintenzivněji v eucharistii (Kor n) Jan zapojuje teacutema přaacutetelstviacute do hlavniacute linie sveacute teologie agapeacute kteraacute vychaacuteziacute z laacutesky mezi Otcem a Synem a vede v siacutele Ducha Svateacuteho k uacutečasti věřiacuteciacutech na teacuteto laacutes-ce

b) Ježiacuteš jako přiacutetel

Christologie se tak osvědčuje jako kliacuteč k ekleziologii přaacutetelstviacute Čtvrtyacute evange-lista ji důsledně odvozuje z působeniacute samotneacuteho Ježiacuteše V Janově evangeliu se nejzřetelněji ukazuje že Ježiacuteš uzaviacuteral přaacutetelstviacute Jedniacutem z jeho přaacutetel kteryacute ne-patřil k užšiacutemu okruhu učedniacuteků byl Lazar nad niacutemž plakal a poteacute ho vyvedl z hrobu (Jan 13) Kristovi protivniacuteci ho podle synoptiků pomlouvajiacute jako

bdquopřiacutetele celniacuteků a hřiacutešniacutekůldquo (Mt Lk 13) a vůbec netušiacute jak velkou majiacute pravdu

Je rozhodujiacuteciacute že Ježiacuteš vidiacute i sveacute učedniacuteky jako přaacutetele Lukaacuteš tento motiv znaacute ovšem spiacuteše mimochodem (Lk ) Důležityacutem teacutematem se přaacutetelstviacute staacutevaacute u Jana Kliacutečovyacutem miacutestem je Ježiacutešova druhaacute řeč na rozloučenou Když Ježiacuteš umyl nohy svyacutem učedniacutekům (Jan 13) sňal z nich svyacutem zjeveniacutem ve slovech bdquojaacute jsem ta cesta pravda a životldquo (Jan ) v prvniacute řeči na rozloučenou (Jan ) strach že je svyacutem odchodem k Otci (Jan 13n) nechaacute na holičkaacutech Potom ndash a toto miacutesto mož-naacute vzniklo až v průběhu psaniacute Janova textu ndash jim vysvětlil jak mohou žiacutet ve svě-tě bez jeho tělesneacute přiacutetomnosti vedeni Duchem Svatyacutem (Jan ) Rozhodujiacuteciacute jenezlomnost jeho laacutesky kteraacute se maacute odrazit v jejich vzaacutejemneacute laacutesce bdquoToto pakje meacute přikaacutezaacuteniacute milujte se navzaacutejem jako jsem jaacute miloval vaacutesldquo (Jan )13 Ježiacuteš jevzorem v laacutesce ale viacutec než to jeho laacuteska je zaacutekladem laacutesky učedniacuteků a ještě mno-hem viacutec jeho laacuteska vyvolaacutevaacute laacutesku učedniacuteků a projevuje se skrze ni i když se v niacute nikdy nerozplyne Ježiacutešova laacuteska proměňuje jejich postaveniacute Ze služebniacuteků se

SALVE

staacutevajiacute přaacuteteleacute bdquoUž vaacutes nenazyacutevaacutem služebniacuteky neboť služebniacutek neviacute co dělaacute jeho paacuten ale nazyacutevaacutem vaacutes přaacuteteli protože všechno co jsem slyšel od sveacuteho Otce jsem vaacutem dal poznatldquo (Jan ) Když už Ježiacuteš svyacutem učedniacutekům neřiacutekaacute bdquoslužebniacutecildquo nyacutebrž bdquopřaacuteteleacuteldquo neměniacute tak jen jejich označeniacute nyacutebrž se tiacutem proměňuje celyacute je-jich život bdquoSlužebniacutecildquo jsou jako ti kteřiacute musejiacute Ježiacuteše uznaacutevat jako sveacuteho paacutena Jinak by se nemohlo uskutečnit poslaacuteniacute (Jan 13) To že Ježiacuteš saacutem je paacuten odraacutežiacute nouzi biacutedu smrtelnost a potřebu spaacutesy lidiacute Když však Ježiacuteš nazyacutevaacute bdquoslužebniacutekyldquo svyacutemi bdquopřaacutetelildquo jsou jimi On bdquoPaacuten a Mistrldquo (Jan 1313) jim umyl nohy a tak je očistil (Jan 13) Bez přaacutetelstviacute ktereacute jim Ježiacuteš daroval by nemohli miacutet uacutečast na jeho poslaacuteniacute o němž mluviacute v bezprostředně naacutesledujiacuteciacute větě (Jan ) smyslem Ježiacutešova poslaacuteniacute však neniacute to aby se učedniacuteci vyhřiacutevali v zaacuteři Ježiacutešovy laacutesky nyacute-brž aby lideacute jimž přinaacutešejiacute slovo Božiacute nebyli v žaacutedneacutem přiacutepadě v nevyacutehodě proti těm s nimiž se setkal saacutem Ježiacuteš Všichni jsou odkaacutezaacuteni na nedělitelnou Božiacute laacutesku a majiacute praacutevo ji zakusit Změna postaveniacute kteraacute znamenaacute změnu bytiacute vychaacuteziacute podle Jana () z toho že Ježiacuteš zjevil učedniacutekům co mu ukaacutezal Otec (Jan ) Toto zjeveniacute neniacute však jen pouhaacute informace nyacutebrž sděleniacute laacutesky Božiacute ke světu kteraacute se projevuje darovaacuteniacutem Syna (Jan 13)

Toto sděleniacute zahrnuje i Ježiacutešovu smrt dokonce se v niacute v uacuteplnosti projevuje Nikoli naacutehodou mluviacute Ježiacuteš praacutevě ve sveacute řeči na rozloučenou o přaacutetelstviacute se svyacutemi učedniacuteky Jejich přaacutetelstviacute je jeho smrtiacute poznamenaacuteno ndash a sahaacute až za ni Kliacutečovaacute věta zniacute bdquoNikdo nemaacute většiacute laacutesku nad takovouto položit svůj život za sveacute přaacutete-leldquo (Jan 13)13 Tato slova citujiacute topos heleacutenistickeacute etiky přaacutetelstviacute ovšem zaacuteroveň tento obraz prolamujiacute Řekoveacute znali stejně jako Žideacute přaacutetelskou službu ve vyacuteji-mečneacutem zastoupeniacute přiacutetel umiacuteraacute za druheacuteho aby ten nemusel zemřiacutet Ježiacutešovo zastoupeniacute je však zahrnujiacuteciacute jeho učedniacuteci umiacuterajiacute s niacutem a proto s niacutem takeacute vsta-nou z mrtvyacutech podle Jana majiacute už nyniacute život věčnyacute Smrt již za sebe navzaacutejem podstupujiacute přaacuteteleacute se v Řecku stala teacutematem trageacutedie v niacutež se na zemi odehraacutevajiacute principiaacutelně neřešitelneacute konfl ikty bohů do nichž jsou zatahovaacuteni i lideacute Proto se smrt člověka za ktereacuteho zemřel jeho přiacutetel pouze časově odklaacutedaacute Ježiacuteš však smrt zrušil On je tiacutem kteryacute zemřel za sveacute přaacutetele aby oni mohli žiacutet On je dob-ryacutem pastyacuteřem kteryacute dal svůj život za ovce (Jan )

Ježiacutešova laacuteska neplatiacute jen těm kteřiacute jsou již jeho přaacuteteli spiacuteše z nich přaacutetele teprve dělaacute ndash tiacutem že verifi kuje svaacute slova svyacutem životem až k smrti Proto je jen ve zdaacutenliveacutem protikladu k Pavlově relativizaci etiky přaacutetelstviacute v listu Řiacutemanům (n) Apoštol Pavel na tomto miacutestě vyklaacutedaacute že mezi lidmi může panovat nanej-vyacuteš naděje že někdo zemře pro dobreacuteho člověka avšak Bůh obětoval sveacuteho syna za lidi když byli ještě jeho nepřaacuteteli Janova přaacutetelskaacute laacuteska zaměřuje pohled na smiacuteřeniacute přaacutetelstviacute s Bohem ktereacute se vzniacutetiacute diacuteky osobě Ježiacuteše

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

V Janově teologii se objevuje přaacutetelstviacute s Bohem v podobě přaacutetelstviacute s Ježiacutešem To že toto přaacutetelstviacute existuje se nezaklaacutedaacute pouze na všemohoucnosti Božiacute nyacutebrž zaacuteroveň na jeho všeobjiacutemajiacuteciacute dobrotě na laacutesce kterou nejen věnuje nyacutebrž jiacute je (Jan ) V setkaacuteniacute s Ježiacutešem se však rozhořiacute takeacute lidskeacute přaacutetelstviacute podniacuteceneacute Ježiacutešem kteryacute uzaviacuteraacute přaacutetelstviacute se svyacutemi učedniacuteky Při všiacute asymetrii tohoto vztahu mezi nimi existuje pravaacute vzaacutejemnost protože Ježiacuteš prohlaacutesil učedniacuteky za sveacute přaacute-tele Ježiacutešovo přaacutetelstviacute zpečetěneacute v jeho smrti je tak velkeacute že se ze bdquoslužebniacutekůldquo staacutevajiacute svobodniacute lideacute kteřiacute mohou milovat a ve sveacute laacutesce k Bohu nejsou jen objekty Božiacute milosti nyacutebrž subjekty jež mohou přaacutetelstviacute opětovat a tak je upevňovat

c) bdquoMiluješ mneldquo

Je Ježiacutešovo přaacutetelstviacute k učedniacutekům opětovaacuteno Jan probiacuteraacute toto velkeacute teacutema na Pe-trově přiacutekladu Když Ježiacuteš ohlaacutesil ve večeřadle svou smrt a nepřiacutemo takeacute Petrovo umučeniacute (Jan 1313) Petr prohlaacutesil pln sebevědomiacute ale přitom v naprosteacutem ne-pochopeniacute bdquoSvůj život za tebe daacutemldquo (Jan 1313) Oproti synoptickeacute tradici podle niacutež Petr prohlašuje že je ochoten s Ježiacutešem zemřiacutet (Mk 13) je Janův obraz pod-statně vystupňovaacuten Evangelista Jan ironizuje ideaacutel přaacutetelstviacute Petr poznaacutevaacute že Ježiacuteš chce byacutet jeho přiacutetelem a obětovat za něj život ndash a věřiacute že z něho může tuto přaacutetelskou službu sejmout Nemůže to byacutet většiacute nepochopeniacute toho kdo je Ježiacuteš a kdo je on saacutem co pro něho Ježiacuteš musiacute udělat a co od něho Petr smiacute přijmout Konec je dovypraacutevěn rychle takeacute podle Jana zapře Petr sveacuteho Mistra (Jan 1313 ndashn)

Vyacutesledkem Ježiacutešovy přaacutetelskeacute služby je to že tento smutnyacute konec přesto nestojiacute v cestě noveacutemu počaacutetku Než se však toto trauma vyřešiacute trvaacute to až do třetiacuteho Je-žiacutešova zjeveniacute což je zjeveniacute u beriadskeacuteho jezera Tak jako Petr třikraacutet zapřel Ježiacuteše ptaacute se takeacute Ježiacuteš svyacutech učedniacuteků třikraacutet na to zda ho milujiacute (Jan n) Evangelista Jan si pohraacutevaacute se slovesy Ježiacuteš se dvakraacutet ptaacute tak že použije sloveso agapaacuteo Petr odpoviacutedaacute vždy slovem phileacuteo Seacutemantickyacute rozdiacutel těchto slov je nepa-trnyacute ale zřejmyacute Agaacutepe znamenaacute v jazyce Stareacuteho i Noveacuteho zaacutekona v prvniacute řadě laacutes-ku Boha k sveacutemu lidu kteryacute odpoviacutedaacute na laacutesku lidu k němu a k bližniacutemu naproti tomu philiacutea je přaacutetelskaacute laacuteska Ježiacuteš se tedy ptaacute na Petrovo agape protože v jeho laacutesce k němu se musiacute osvědčit laacuteska k Bohu k niacutež je Petr jako pastyacuteř ustanovenyacute Ježiacutešem naleacutehavě povolaacuten Když Petr odpoviacutedaacute ujištěniacutem o sveacute philia znovu se tak zpřiacutetomňuje jeho dřiacutevějšiacute nevhodnyacute slib že prokaacuteže Ježiacuteši tu nejkrajnějšiacute přaacute-telskou službu že za něj obětuje život Teprve třetiacute čaacutest rozhovoru vede k doko-naleacutemu souzněniacute otaacutezky a odpovědi Ježiacuteš se ptaacute a Petr kteryacute nepotlačuje smutek nad vlastniacutem selhaacuteniacutem ujišťuje Ježiacuteše o sveacutem přaacutetelstviacute k němu Petr se stane mu-

SALVE 13

čedniacutekem jak mu Ježiacuteš předpověděl (Jan n) Nasadiacute svůj život kvůli Ježiacuteši ndashale ne proto aby ho ušetřil smrti nyacutebrž aby ziacuteskal uacutečast na jeho smrti a životě

Petr prvniacute z učedniacuteků neniacute jen pastyacuteřem Ježiacutešova staacuteda nyacutebrž takeacute vzorem pro všechny kteřiacute Ježiacuteše naacutesledujiacute Na Petrovi se zřetelně projevuje že přaacutetelstviacute s Bohem se v křesťanstviacute realizuje v přaacutetelstviacute s Ježiacutešem ndash protože Slovo Božiacute se stalo člověkem a Syn Božiacute dal svůj život za spaacutesu lidiacute V tomto přaacutetelstviacute zaacuteležiacute jako v každeacutem jineacutem přaacutetelstviacute na spolehlivosti věrnosti a ochotě pomoci V tom-to přaacutetelstviacute se projevuje svoboda protože Ježiacutešova pravda osvobozuje (Jan 13) Je to přaacutetelskyacute vztah radikaacutelniacute nerovnosti kteraacute však nekonečně transcenduje protože Ježiacuteš je člověk a radikaacutelniacute rovnosti kteraacute nekonečně transcenduje pro-tože tento člověk je bdquoBůhldquo jak vyznaacutevaacute Tomaacuteš (Jan ) Takoveacute přaacutetelstviacute si nemůže konkurovat s lidskyacutem přaacutetelstviacutem Může se však v tomto přaacutetelstviacute proje-vit a zobrazit a to nejprve ve společenstviacute věřiacuteciacutech

Z německeacuteho originaacutelu bdquoFreundschaft mit Jesus Ein neutestamentliches Motivldquo INCommunio č s ndash přeložil Petr Kaška

POZNAacuteMKY K Treu bdquoFreundscha ldquo IN RAC s ndash13 A Muumlller bdquoFreundscha ldquo IN HWPh s ndash J-C Fraisse Philia La notion drsquoamitieacute dans la philosophie antique Paris O Kaiser bdquoLysis oder von der Freundscha ldquo () IN O Kaiser Der Mensch unter dem Schick-

sal Studien zur Geschichte eologie und Gegenwartsbedeutung der Weisheit (BZAW ) Berlin s ndash13 John T Fitzgerald (ed) Flattery and Frankness of Speech Studies on Friendship in the

New Testament World (NTS ) Leiden John T Fitzgerald (ed) Graeco-Roman Perspectives

on Friendship (SBL Recources for Biblical Study 13) Atlanta To je teze encykliky Deus Caritas est Benedikt XVI se ovšem nevěnuje přaacutetelskeacute laacutesce ale piacuteše v čem on vidiacute při pohledu upřeneacutem na Ježiacuteše Krista jednotu laacutesky k Bohu a laacutesky k bližniacutem bdquoJeho přiacutetel je myacutem přiacutetelemldquo (DCE )13 Srov Friedo Ricken bdquoIst Freundscha eine Tugend Die Einheit des Freundscha sbegriff s der Nikomanischen Ethikldquo IN eologie und Philosophie s ndash Srov Enrico Peroli bdquoLe bien de lrsquoautre Le rocircle de la sbquophilialsquo dans lrsquoethique drsquoAristoteldquo IN Revue drsquoethique et de theacuteologie morale s ndash Zvlaacuteště znaacutemyacute je přiacuteklad Fintia a Damona (Diod X 13ndash Jambl VitPyth 13n) Světlaacute stopa radikaacutelniacute etiky přaacutetelstviacute kteraacute zahrnuje nasazeniacute vlastniacuteho života za přiacutetele se však taacutehne až mno-hem daacutel od Platoacutena (Symp b) až po Seneku (Ep ) a Epikteacuteta (Diss II s) srov PhilostrVitAp VII Diog Laert VII 13 X Luc Tox 13s P Herc Srov Ruth Scoralick bdquoFreundscha in der Bibel Ansatzpunkte zum Weiterdenkenldquo IN Dia-

konia 1313 s 13ndash13

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

Srov Otto Kaiser bdquoDavid und Jonathanldquo IN Tyacutež Studien zur Literaturgeschichte des Alten Tes-

taments (FzB ) Wuumlrzburg s 13ndash Srov Patricia K Tull bdquoJonathanrsquos Gi of Friendshipldquo IN Intepretation s 13ndash13 Srov Friedrich V Reiter (ed) Freundscha bei Ben Sira (BZAW ) Berlin Jeremy Corley Ben Sirarsquos Teaching on Friendship (BJS 13) Providence RI Srov Erik Peterson bdquoDer Gottesfreundldquo IN Zeitschri fuumlr Kirchengeschichte 13 s ndash Abr 13 Sobr Men 13ab Prob Quaest Gen 1313 srov Praem f Abr 13 Všech-ny tři patriarchy společně jmenuje v Praem a Abr samotneacuteho Jakuba v Ios (srov Praem 13f) Aacutebela v Det (srov det ) Enoše Henocha a Noema v Abr ale předevšiacutem staacutele znovu Mojžiacuteše Leg Virt All 13 Plant Sobr Conf Cher Sacr Migr Mos 13 Imm srov Mos Sacr 13 Ebr Migr Her All 13 Jub CD 13 ApkAbr 13 Srov Yehoshua Amir Die hellenistische Gestalt des Judentums bei Philon von Alexandrien (FJCD ) Neukirchen-Vluyn 13 s ndash Srov Ceslav Spicq Notes de Lexicographie Neacuteo-Testamentaire (OBO ) FreiburgSchwndashGoumlt-tingen II s ndash Srov Gerhard Sellin bdquoGotteserkenntnis und Gotteserfahrung bei Philo von Alexandrienldquo IN H-J Klauck (ed) Monotheismus und Christologie Zur Gottesfrage im hellenistischen Judentum und

im Urchristentum (QD 13) FreiburgndashBaselndashWien s ndash Srov Luke Timothy Johnson bdquoMaking Connections = e Material Expression of Friendshipldquo IN Interpretation s ndash Srov Gerhard Hotze Jesus als Gast Studien zu einem christologischen Leitmotiv im Lukasevange-

lium (FzB ) Wuumlrzburg Srov Gal Paralely se nachaacutezejiacute IN Neuer Wettstein Texte zum Neuen Testament aus Griechen-

tum und Hellenismus II Texte zur Briefl iteratur BerlinndashNew York f Xenoph Mem II Soacutekrateacutes nabaacutedal přaacutetele bdquoaby se navzaacutejem podle majetku podporovalildquo Menand Sent 13

bdquoPochop že přaacuteteleacute nesou vše společněldquo Menelaos řiacutekaacute v Euripidově Ifi genii v Aulidě bdquoTruchlit společně s přiacutetelem je povinnostiacute přiacute-teleldquo () Společnaacute starost o Epafrodita kteryacute onemocněl je přaacutetelskou službou srov Rainer Metzner

bdquoIn aller Freundscha Ein fruumlhchristlicher Fall freundscha licher Gemeinscha (Phil ndash13)ldquo IN New Testament Studies s ndash13 Srov Thomas Soumlding Blick zuruumlck nach vorn Bilder lebendiger Gemeinden im Neuen Testament FreiburgndashBaselndashWien s ndash Srov Hans-Josef Klauck bdquoKirche als Freundesgemeinscha Auf Spurensuche im Neuen Tes-tament ()ldquo IN Tyacutež Gemeinde zwischen Haus und Stadt Kirche bei Paulus FreiburgndashBaselndashWien s ndash13

SALVE

13 Srov Thomas Soumlding bdquoEkklesia und Koinonia Grundbegriff e paulinischer Ekklesiologieldquo IN Catholica 13 s ndash13 Proto je přaacutetelstviacute s Kristem vždy charakterizovaacuteno eucharisticky srov Wilfried Hagemann Freundscha mit Christus Hinfuumlhrung zu einem bewussten Leben mit Jesus Christus Muumlnchen Srov Enno Edzard Popkes Die eologie der Liebe Gottes in den johanneischen Schri en Zur Se-

mantik der Liebe und zum Motivkreis des Dualismus (WUNT II) Tuumlbingen Srov Gail R OrsquoDay bdquoJesus as Friend in the Gospel of Johnldquo IN Interpretation s ndash Srov Rudolf Schnackenburg Freundscha mit Jesus FreiburgndashBaselndashWien Srov Luise Abramowski bdquoDie Geschichte von der Fuszligwaschung (Joh 13)ldquo IN Z= K s ndash13 Srov Jean Zumstein Kreative Erinnerung Relecture und Auslegung im Johannesevangelium

(A= ANT ) Zuumlrich Ke kapitole Jan srov Konrad Haldimann Rekonstruktion und Ent-

faltung Exegetische Untersuchungen zu Joh und (BZNW ) Berlin 13 Srov Thomas Soumlding Jesus und die Kirche Was sagt das Neue Testament FreiburgndashBaselndashWien s n13 Srov Jens Schroumlter bdquoSterben fuumlr Freunde Uumlberlegungen zur Deutung des Todes Jesu im Jo-hannesevangeliumldquo IN Axel von Dobbeler ndash Kurt Erlemann ndash Romans Heiligenthal (eds) Religionsgeschichte des Neuen Testaments FS Klaus Berger TuumlbingenndashBasel s 13ndash Klaus Scholtissek bdquosbquoEine groumlszligere Liebe hat niemand als wenn einer sein Leben hingibt fuumlr seine Freun-delsquo (Joh 13) Die hellenistische Freundscha sethik und das Johannesevangeliumldquo IN Joumlrg Frey ndashUdo Schnelle (eds) Kontexte des Johannesevangeliums Das vierte Evangelium in religions- und tradi-

tionsgeschichtlicher Perspektive (WUNT ) Tuumlbingen s 13ndash13

Thomas Soumlding ( ) studoval v letech ndash13 teologii germanistiku a historii v Muumlnsteru Působil jako pedagog v Hildesheimu a v Muumlnsteru Od roku je profesorem biblickeacute teologie na univerzitě ve Wuppertalu a působiacute jako hostujiacuteciacute profesor na mnoha dalšiacutech univerzitaacutech Je spoluvydavatel časopisu Communio a autorem teacuteměř dvaceti knih

Jan Pořiacutez OCD

Nic neniacute člověku na světě přaacutetelskeacute bez člověka kteryacute by mu byl přiacutetelemPřaacutetelstviacute u sv Augustina

bdquoIta in quibuslibet rebus humanis nihil est homini amicum sine homini amicoldquo V teacuteto těžko přeložitelneacute slovniacute hřiacutečce shrnuje Augustin vyacuteznam kteryacute maacute přaacutetelstviacute pro lidskyacute život Je čiacutemsi co daacutevaacute životu novou kvalitu vleacutevaacute radost relativizuje mnoheacute životniacute uacutespěchy a neuacutespěchy bdquoI když by naacutes sužovala chudoba tiacutežil žal zneklidňovala tělesnaacute nemoc působilo naacutem bolest vyhnanstviacute nebo traacutepila jakaacute-koliv jinaacute těžkost avšak byli by naacutem na bliacutezku lideacute kteřiacute se nejen umějiacute radovat s radujiacuteciacutemi ale takeacute plakat s plačiacuteciacutemi (srov Řiacutem ) kteřiacute dokaacutežou řiacutect slo-vo uacutetěchy a hovořit s laacuteskou velkaacute čaacutest hořkosti by byla odstraněnaldquo A naopak bdquoI v přiacutepadě když bychom měli přemiacuteru bohatstviacute nepotkala by naacutes ztraacuteta diacutetěte ani manžela byli bychom staacutele zdraviacute na těle bydleli v zemi jiacutež by se nedotkly pohromy avšak byli bychom mezi zvraacutecenyacutemi lidmi mezi nimiž by se nenašel nikdo jemuž bychom se mohli svěřit a z jehož strany bychom se nemuseli obaacutevat oklamaacuteniacute podvodu hněvu uacutekladů nestala by se všechna ostatniacute dobra hořkyacutemi nesnesitelnyacutemi a neschopnyacutemi přineacutest naacutem jakoukoli uacutetěchuldquo

Můžeme řiacutect že tiacutemto způsobem Augustin prožiacuteval přaacutetelstviacute před svyacutem defi ni-tivniacutem přiacuteklonem ke Kristu a křesťanstviacute Avšak ani poteacute se vyacuteznam kteryacute pro něj tento lidskyacute vztah měl nezmenšil Přesto dostaacutevaacute diacuteky objevu vztahu ke Kristu novyacute naacutedech a noveacute důrazy Tvaacuteřiacute v tvaacuteř Božiacute laacutesce ztraacuteciacute svou absolutniacute hodnotu je praacutevě touto Božiacute laacuteskou čaacutestečně relativizovaacuten To je ostatně zjevneacute už v citova-neacutem listu Probě jak se ukaacuteže až danyacute uacuteryvek zasadiacuteme do kontextu celeacuteho listu

V tomto přiacutespěvku se chceme pokusit ukaacutezat vyacutevoj Augustinova pojetiacute přaacutetel-stviacute od jeho dětskyacutech kamaraacutedstviacute kdy prožiacuteval ještě nerefl ektovaneacute vztahy ke svyacutem vrstevniacutekům přes obdobiacute mlaacutediacute v němž se vzdaacutelil od křesťanstviacute avšak přijal za svou ušlechtilou vizi přaacutetelstviacute pochaacutezejiacuteciacute z antickeacute fi lozofi e až k ob-dobiacute defi nitivniacuteho obraacuteceniacute a letům kněžskeacute a biskupskeacute služby Na několika přiacutekladech deacutele trvajiacuteciacutech vztahů rovněž uvidiacuteme změny v jejich prožiacutevaacuteniacute a to praacutevě v souvislosti s Augustinovyacutem vnitřniacutem vyacutevojem Augustinova konečnaacute syn-teacuteza tohoto teacutematu pokud o niacute lze hovořit je podobně jako jeho zpracovaacuteniacute celeacute

SALVE

řady dalšiacutech teacutemat poměrně originaacutelniacute Byl prvniacutem křesťanskyacutem autorem kteryacute vypracoval teorii křesťanskeacuteho přaacutetelstviacute a spojil tak antickou tradici vyvyšujiacuteciacute partikulaacuterniacute přaacutetelstviacute jednotlivců s křesťanskou viziacute univerzaacutelniacuteho bratrstviacute13

Augustinova povaha a jeho rodinneacute a kulturniacute zaacutezemiacute

bdquoLiacutebil jsem se saacutem sobě a toužil jsem byacutet kraacutesnyacute i v očiacutech lidiacute [hellip] A co mě viacutece lahodilo než milovat a byacutet milovaacutenldquo Těmito slovy Augustin popisuje sveacute zaacutejmy okolo šestnaacutecteacuteho roku věku avšak můžeme řiacutect že vyjadřujiacute jeho povahu kteraacute se nezměnila po celyacute život Projevovala se již v dětskeacutem věku v obdobiacute hledaacuteniacute pravdy a konečneacuteho obraacuteceniacute byla do hloubky očištěna aby nakonec dozraacutela v letech služby ciacuterkvi Již v dětstviacute byly pro Augustina nejšťastnějšiacute ty chviacutele ktereacute mohl traacutevit s kamaraacutedy Toužil po společenstviacute po uznaacuteniacute chtěl vyniknout co je doopravdy přaacutetelstviacute však ještě nechaacutepal O tom svědčiacute jeho vlastniacute slova ve Vyznaacuteniacutech kde vzpomiacutenaacute na nutnost bdquokupovatldquo si přaacutetelstviacute bdquoDopustil jsem se rovněž kraacutedežiacute [hellip] abych mohl rozdaacutevat ostatniacutem kteřiacute prodaacutevali sveacute hry ačkoli v nich nachaacutezeli podobneacute zaliacutebeniacute jako jaacute Při hře jsem propadal praacutezdneacute touze po vyniknutiacute a často jsem viacutetězstviacute ziacuteskal podvodemldquo Později se obě vzpomiacutena-naacute negativa touha po společenstviacute přaacutetel za každou cenu a touha byacutet obdivovaacuten prohloubiacute a přivedou tak mladeacuteho Augustina k životu ktereacuteho později tolik lito-val Pokusiacuteme se ukaacutezat jak se projevovala v různyacutech oblastech jeho života kteryacute ve Vyznaacuteniacutech vniacutemaacute z perspektivy sveacuteho hřiacutechu a odvratu od Boha Domniacutevaacutem se že tato perspektiva je pravdivaacute natolik nakolik velkeacute hodnoty laacutesky přaacutetelstviacute a věděniacute vztahoval egoisticky pouze saacutem k sobě a toužil jimi zabezpečit a naplnit svůj život

Společenstviacute vrstevniacuteků miloval natolik že se s nimi dopouštěl toho bdquoco by saacutem v žaacutedneacutem přiacutepadě nevykonalldquo Jednaacute se o kraacutedež hrušek na ktereacute neměl chuť a ktereacute ani neokusil Saacutem popisuje co ho laacutekalo bdquoByl to smiacutech kteryacute [hellip] draacuteždil naše srdce při pomyšleniacute že učiniacuteme něco takoveacuteho lidem kteřiacute by od naacutes něco podobneacuteho nečekali a byli by zcela proti Proč jsem se však radoval že nejsem saacutem Snad proto že neniacute jednoducheacute smaacutet se když je člověk saacutemldquo Prv-niacutem důvodem tedy byla radost ze společenstviacute druhyacutem strach že by přiacutelišnaacute bdquocit-livostldquo mohla vyvolat nevoli přaacutetel a tak oslabit jejich společenstviacute bdquoJeden řekne sbquoPojďme udělejme tolsquo a ostatniacute se stydiacute nebyacutet beze studuldquo

Dalšiacutem z probleacutemů kteryacute nedokaacutezal zvlaacutedat byla probouzejiacuteciacute se tělesnaacute tou-ha kterou pociťoval předevšiacutem okolo sedmnaacutecteacuteho roku I tato oblast byla spoje-na s přiacutekladem jeho vrstevniacuteků a přaacutetel Ve srovnaacuteniacute s nimi vniacutemal saacutem sebe jako

bdquonedostatečně hřiacutešneacuteholdquo což ho opět vedlo k touze vyrovnat se bdquoV meacute nevědo-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

mosti jsem se vrhal střemhlav do propasti tak slepyacute že jsem se styděl mezi svyacutemi přaacuteteli že nejsem stejně nestoudnyacute jako oni Když jsem slyšel jak vyvyšujiacute sveacute bezuzdnosti a chlubiacute se jimi tiacutem viacutec čiacutem byly horšiacute snažil jsem se jednat stejně a to nejen pro zaliacutebeniacute ve věci samotneacute ale takeacute pro chvaacutelu kterou jsem si tak ziacuteskaacutevalldquo Když Augustin psal svaacute Vyznaacuteniacute nahliacutežel již jak se v jeho srdci miacutesila touha po přaacutetelstviacute laacutesce a společenstviacute milovaneacute osoby s dosud nekontrolova-nou tělesnou touhou bdquoA co mě viacutece lahodilo než milovat a byacutet milovaacuten Nedržel jsem se však v hranici naacuteklonnosti duše k duši jak je tomu ve světle přaacutetelstviacute [hellip] Nedokaacutezal jsem již rozlišit jasnou modř naacuteklonnosti od mlhy chliacutepnosti [hellip] Milovat a byacutet milovaacuten se mi zdaacutelo byacutet tiacutem nejsladšiacutem a toužil jsem miacutet takeacute tělo milovaneacute osoby Takto jsem poskvrňoval přaacutetelstviacute nečistotou žaacutedostivosti zastiacute-ral jeho zaacuteř pekelnou temnotou chliacutepnosti [hellip] V těchto letech jsem měl u sebe ženu se kterou jsem však neuzavřel legitimniacute manželstviacute nyacutebrž jsem ji přijal pro svou vaacutešeň zbavenou rozumu měl jsem však jen ji samotnou a zachovaacuteval jsem jiacute věrnost jako v manželstviacute Přesto jsem v tomto svazku saacutem na sobě zakoušel obrovskyacute rozdiacutel jakyacute je mezi čistotou manželstviacute uzavřeneacuteho za uacutečelem plozeniacute a spojeniacutem pro chliacutepnou laacutesku kde se sice takeacute rodiacute děti ale proti vůli rodičů ačkoliv si po narozeniacute jejich laacutesku ziacuteskajiacuteldquo

Třetiacute oblastiacute v ktereacute se snažil zabezpečit přaacutetelstviacute a uacutectu lidiacute byla reacutetorika Kromě celeacute řady mravně pochybnyacutech vzorů ktereacute v antickeacute literatuře objevoval to byla atmosfeacutera školy kteraacute ho do hloubky ovlivnila a na niž činiacute naraacutežku ve Vyznaacuteniacutech bdquoPohleď Bože [hellip] na přiacutesnost s jakou lidštiacute synoveacute dodržujiacute zaacutekony piacutesmen a slabik přijatyacutech od těch kteřiacute před nimi použiacutevali slov a zaacuteroveň po-hleď na nedbalost jakou dokazujiacute vůči zaacutekonům věčneacute spaacutesy přijatyacutech od Tebe Pokud někdo z těch kteřiacute znajiacute a vyučujiacute stareacute zvyky vyacuteslovnosti vysloviacute homo bez aspirovaneacute prvniacute slabiky jak to uklaacutedajiacute zaacutekony gramatiky jsou lideacute pohorše-ni viacutece než když by nenaacuteviděl druheacuteho člověka a jednal tak proti Tvyacutem zaacutekonům [hellip] Ve škole takoveacute moraacutelky jsem sedaacuteval v takoveacute areacuteně jsem se cvičil Viacutece jsem se baacutel abych se nedopustil nepřesnosti v mluveniacute než se snažil vyhnout zaacutevisti vůči tomu kdo se nepřesnosti nedopustil Řiacutekaacutem toto můj Bože a vyznaacute-vaacutem před Tebou za co mě chvaacutelili lideacute jejichž přiacutezeň pro mě tehdy znamenala životniacute čestldquo

Jak hluboko byla ve společnosti Augustinovy doby zakořeněna zmiacuteněnaacute ne-gativa jichž se Augustin v mlaacutediacute nedokaacutezal vyvarovat ukazuje i postoj rodičů k jeho způsobu života a vzdělaacuteniacute Uveďme alespoň jednu citaci kteraacute se dotyacutekaacute jak jeho podlehnutiacute tělesnosti tak vzdělaacuteniacute bdquoMoji rodiče se nesnažili potlačit tento paacuted prostřednictviacutem manželstviacute zajiacutemali se pouze o to abych se naučil komponovat nejlepšiacute řeči a viacutetězit prostřednictviacutem liacutebivyacutech slovldquo Přiacutekrost těch-

SALVE 13

to slov se poněkud zmiacuterniacute pokud si uvědomiacuteme že mužskaacute nevěra a sexuaacutelniacute nevaacutezanost byly v době uacutepadku řiacutemskeacuteho impeacuteria čiacutemsi běžnyacutem a zaacutekonem tole-rovanyacutem13 Byl to jeden z nešvarů proti němuž musel Augustin již jako biskup bojovat Čaacutestečně podobnaacute byla i situace tyacutekajiacuteciacute se vzdělaacuteniacute Ačkoliv křesťan-stviacute v Augustinově době již v Řiacutemě zapustilo kořeny neexistoval ještě systeacutem křesťanskeacuteho školstviacute a vzdělaacuteniacute Proto rodiče kteřiacute chtěli svyacutem synům zajistit vyššiacute vzdělaacuteniacute neměli v podstatě jinou možnost než zvolit školu podobnou těm ktereacute navštěvoval Augustin Všechny tyto uacutedaje naacutem mohou napomoci leacutepe po-chopit co všechno mělo vliv na utvaacuteřeniacute Augustinovy osobnosti a snad i zmiacuter-nit jeho přiacutesneacute sebehodnoceniacute ve Vyznaacuteniacutech Pravdou však zůstaacutevaacute že v mlaacutediacute podlehl rovněž sveacute touze po vyniknutiacute a obdivu lidiacute tedy dalšiacutemu postoji kteryacute později musel korigovat

Dvojiacute role antickeacute kultury v Augustinově životě

Antickaacute kultura však pro Augustina nikdy nebyla jen synonymem hřiacutechu a uacutepad-ku jak by se mohlo zdaacutet na zaacutekladě předchoziacutech oddiacutelů Ani po přijetiacute křesťanstviacute se tohoto dědictviacute nezřekl Naopak Řiacutemanem zůstal po celyacute život a rozvraacuteceniacute řiacuteše barbarskyacutemi kmeny hořce litoval Jeho prvniacute a snad i nejdůležitějšiacute obraacutece-niacute totiž obraacuteceniacute při němž se v devatenaacutecti letech rozhodl hledat pravdu čemuž zůstal věrnyacute po celyacute zbytek života způsobila četba knihy pohanskeacuteho autora to-tiž Ciceronův Hortensius Podobnyacute vliv měl Cicero i na způsob jakyacutem Augustin prožiacuteval a refl ektoval přaacutetelstviacute Cicero ve sveacutem dialogu O přaacutetelstviacute (De amicitia) posbiacuteral staršiacute teorie a vypracoval synteacutezu klasickeacuteho ideaacutelu přaacutetelstviacute Přaacutetelstviacute je zde defi novaacuteno jako soulad citů naacuteklonnostiacute přesvědčeniacute jako soulad ve vě-cech lidskyacutech i božskyacutech doprovaacutezenyacute vzaacutejemnou laacuteskou Dokonaleacute přaacutetelstviacute může existovat jen mezi lidmi ctnostnyacutemi ndash ti kteřiacute nadřazujiacute nad ctnost bohat-stviacute moc nebo pocty nejsou skutečneacuteho přaacutetelstviacute schopni Proto je povinnostiacute přiacutetele pomoct přiacuteteli pokud se od ctnosti začne vzdalovat13 Takoveacute přaacutetelstviacute se pak staacutevaacute jedniacutem z největšiacutech pokladů kteryacute lze ziacuteskat natolik důležityacutem že bez něj nemaacute cenu žiacutet neboť neniacute nic sladšiacuteho než miacutet přiacutetele ktereacutemu by bylo možneacute beze strachu řiacutect vše tak jako bychom to řiacutekali sobě samyacutem Kromě to-hoto partikulaacuterniacuteho přaacutetelstviacute spojujiacuteciacuteho dvě osoby znaacute již Cicero přaacutetelstviacute ke všem lidem určiteacute společnosti v tom přiacutepadě však nejde o přaacutetelstviacute v praveacutem slova smyslu ale spiacuteše o jakeacutesi společenstviacute či lidskou bliacutezkost

V naacutesledujiacuteciacutech oddiacutelech se zaměřiacuteme na dva vztahy ktereacute Augustin prožiacuteval v obdobiacute hledaacuteniacute pravdy avšak ještě před svyacutem defi nitivniacutem přiacuteklonem ke křes-ťanstviacute Pokusiacuteme se ukaacutezat nakolik v nich Augustin žil ideaacutel přaacutetelstviacute popsanyacute

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Ciceronem a nakolik ho tyto vztahy naacutesledně odkaacutezaly na nedostatečnost tohoto ideaacutelu Oba tyto vztahy majiacute společnyacute bod neudaacutevajiacute jmeacuteno ani žaacutedneacute bližšiacute ži-votniacute souřadnice osob jichž se tyacutekajiacute

Přiacutetel ze čtvrteacute knihy Vyznaacuteniacute

Přiacuteběh tohoto přaacutetelstviacute se odehraacutel již po zmiacuteněneacutem Augustinově prvniacutem bdquoobraacute-ceniacuteldquo v době kdy vyučoval reacutetoriku v rodneacute Tagastě Při jeho liacutečeniacute ponechaacutevaacute stranou nejen jmeacuteno dotyčneacute osoby ale rovněž i širšiacute vnějšiacute popis přaacutetelstviacute Sou-střeďuje se na vnitřniacute prožitky ktereacute v něm přaacutetelstviacute působilo na sveacute uacutesiliacute o spo-lečenstviacute ve všech oblastech zcela v souladu s antickyacutem ideaacutelem a zejmeacutena na svůj prožitek ztraacutety tohoto přaacutetelstviacute z něhož můžeme poznat jak velkyacute vyacuteznam pro něj mělo bdquoV rodneacutem městě jsem měl přiacutetele mně draheacuteho diacuteky shodnyacutem zaacutelibaacutem ktereacute naacutes spojovaly [hellip] Odvedl jsem ho od praveacute viacutery kterou ještě ve sveacutem mlaacutediacute nevyznaacuteval s ryzostiacute a přesvědčeniacutem a připoutal ho k zhoubneacutemu pověrečneacutemu vyacutemyslu kteryacute byl přiacutečinou slz ktereacute pro mě proleacutevala maacute mat-kaldquo Přaacutetelstviacute trvalo teprve rok když Augustinův přiacutetel onemocněl a proto-že jeho bliacutezciacute se obaacutevali rychleacute smrti byl pokřtěn v bezvědomiacute Augustin liacutečiacute jak ihned po jeho procitnutiacute usiloval zachovat přiacutetele v bdquopravděldquo manichejskeacute-ho učeniacute bdquoJakmile mohl mluvit neboť jsme k sobě byli natolik připoutaacuteni že jsem ho nikdy neopouštěl snažil jsem se v jeho očiacutech zesměšnit křest kteryacute přijal v čase kdy neužiacuteval myšleniacute ani smyslů a předpoklaacutedal jsem že se bude smaacutet se mnou On se na mě však podiacuteval zděšeně a odpověděl mi s mimořaacutednou a naacutehlou přiacutesnostiacute že pokud chci byacutet jeho přiacutetelem měl bych s niacutem přestat mluvit tiacutemto způsobemldquo Můžeme v tomto vypraacutevěniacute zahleacutednout nakolik byli oba mladiacuteci přesvědčeni o nutnosti souladu bdquove věcech božskyacutechldquo13 pro skutečneacute přaacutetelstviacute Neviacuteme však jak by se jejich přaacutetelstviacute vyviacutejelo daacutel neboť Augustinův přiacutetel brzy po teacuteto udaacutelosti zemřel

Ve Vyznaacuteniacutech naacutesleduje po zmiacutence o přiacutetelově smrti dlouheacute liacutečeniacute Augustinova žalu a jeho refl exe nad přaacutetelstviacutem ktereacute ve skutečnosti ještě pravyacutem přaacutetelstviacutem nebylo Musiacuteme si uvědomit že tyto řaacutedky Augustin psal již jako biskup někdy kolem roku 13 zatiacutemco vzpomiacutenky se vracejiacute do roku 13 Straacutenky Vyznaacuteniacute tak můžeme chaacutepat takeacute jako plod čtvrt stoletiacute refl exe a zraacuteniacute

Nejprve se podiacutevejme jak světec vzpomiacutenaacute na prožitky z mlaacutediacute bdquoŽal zahalil temnotou meacute srdce [hellip] Moje oči ho očekaacutevaly všude a když jsem ho nenaleacutezal nenaacuteviděl jsem celyacute svět protože na něm nebyl a nemohl mi řiacutect Hle přijdelsquo jako v době kdy ještě žil ale nebyl se mnou Stal jsem se zaacutehadou saacutem sobě [hellip] Omrzelost životem se ve mně spojovala se strachem ze smrti Mysliacutem že čiacutem

SALVE

viacutece jsem ho miloval tiacutem viacutece jsem nenaacuteviděl smrt a baacutel jsem se jiacute jako kruteacuteho nepřiacutetele kteryacute mně vzal přiacutetele a chystal se v meacute představivosti pozřiacutet zakraacutetko všechny lidi pokud mohl pozřiacutet tohoto meacuteho přiacutetele [hellip] Všechno budilo v meacute duši odpor dokonce i denniacute světlo a vše co nebylo on bylo pro mě smutneacute a od-porneacute vyjma naacuteřků a plaacutečeldquo13

Tyto řaacutedky vyjevujiacute kraacutesu i tragiku antickeacuteho modelu přaacutetelstviacute a mysliacutem že můžeme řiacutect že vyjevujiacute takeacute kraacutesu a tragiku Augustinovy duše v těchto letech potažmo každeacuteho člověka dostatečně hlubokeacuteho na to aby ve sveacutem životě hle-dal skutečně cenneacute a vysokeacute hodnoty avšak zaacuteroveň člověka kteryacute ještě nepo-chopil že i to nejkraacutesnějšiacute v tomto světě nemůže jeho život defi nitivně naplnit Augustin saacutem mluviacute ve Vyznaacuteniacutech podobně Ukazuje jak může smrt bliacutezkeacute osoby člověku odhalit neštěstiacute kteryacutem je život bez Boha neštěstiacute ktereacute si dřiacuteve nedokaacute-zal uvědomit bdquoAno byl jsem nešťastnyacute a nešťastnyacute je každyacute kdo je sviacuteraacuten laacuteskou k tomu co podleacutehaacute smrti Avšak tehdy když ho tryacutezniacute ztraacuteta uvědomiacute si neštěs-tiacute jehož kořistiacute byl již před touto ztraacutetouldquo1313 Augustin ukazuje i to že mu jeho viacutera přijataacute od manichejců nebyla schopnaacute přineacutest uacutetěchu bdquoAbych [svou duši] vyleacutečil musel bych ji pozvednout k Tobě Pane Chaacutepal jsem to ale nechtěl jsem a nezdaacutelo se mi to přiacuteliš užitečneacute protože jsi pro mou mysl nebyl přesvědčivyacutem a neměnnyacutem bytiacutem nebyl jsi tedy pro mě tiacutem kyacutem ve skutečnosti jsildquo13 Nezbylo mu tedy nic jineacuteho než nadaacutele hledat uacutetěchu mezi hodnotami ktereacute nabiacuteziacute tento svět Aby přemohl neustaacutele se vracejiacuteciacute vzpomiacutenku na přiacutetele znovu opustil rod-neacute město a usadil se opět v Kartaacutegu kde čas a noveacute vztahy postupně zahladily bolest bdquoČas neniacute nečinnyacute nepřechaacuteziacute zahaacutelčivě aniž by se dotyacutekal našich citů Naopak jednaacute v našiacute duši s překvapujiacuteciacute silou [hellip] Největšiacute uacutetěchu mi [však] přinaacutešeli dalšiacute přaacuteteleacute s nimiž mě pojila laacuteska k tomu co jsme milovali namiacutesto Tebeldquo13

Prozatiacutem ponechaacuteme stranou jakeacutesi širšiacute bdquoponaučeniacuteldquo ktereacute Augustin čtenaacuteři Vyznaacuteniacute na tomto miacutestě předklaacutedaacute a podiacutevaacuteme se na dalšiacute hlubokyacute a dlouho trva-jiacuteciacute vztah opět s osobou jejiacutež jmeacuteno a jakeacutekoliv bližšiacute uacutedaje jsou čtenaacuteři odepřeny Nazveme ji matkou Adeodata Augustinova syna ktereacuteho mu praacutevě tato žena porodila

Přaacutetelstviacute s Adeodatovou matkou

Prvniacute otaacutezka kterou bychom si měli položit pokud chceme uvažovat o vztahu kteryacute ovlivňoval Augustinův život zhruba čtrnaacutect let je tato lze o něm vůbec uvažovat takeacute jako o vztahu přaacutetelskeacutem nebo jej lze na zaacutekladě některyacutech Au-gustinovyacutech vyacuteroků považovat za synonymum hřiacutechu a bezuzdnosti McNama-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

ra zastaacutevaacute ve sveacute obsaacutehleacute a jinak vynikajiacuteciacute studii toto miacuteněniacute bdquo[Nebyla mezi nimi] možnaacute žaacutednaacute vyacuteměna myšlenek jelikož tato žena neměla vzdělaacuteniacute a nebyla schopnaacute sdiacutelet s Augustinem jeho intelektuaacutelniacute hledaacuteniacute pravdy Nemohla mu po-skytnout viacutece než cit a fyzickeacute uspokojeniacute Jejich jednota mohla byacutet pouze čaacutes-tečnaacuteldquo13 Tento soud by plně odpoviacutedal antickeacutemu vzoru kteryacute jsme se pokusili vyacuteše představit Domniacutevaacutem se však že tento soud zaacuteroveň odhaluje jeden z limitů antickeacuteho ideaacutelu Takoveacute pojetiacute totiž vlastně snižuje velkeacute množstviacute vztahů mezi muži a ženami v dějinaacutech a to i v raacutemci křesťanskyacutech manželstviacute na uacuteroveň čistě citoveacuteho a tělesneacuteho uspokojeniacute alespoň v přiacutepadech kdy šlo o vztahy vzděla-nyacutech mužů a jejich žen ktereacute neměly přiacutestup ke vzdělaacuteniacute a nemohly tak byacutet svyacutem mužům rovnocennyacutemi partnerkami v bdquointelektuaacutelniacutem hledaacuteniacute pravdyldquo Otaacutezka kterou nemůžeme zcela vyřešit v tomto přiacutespěvku pak zniacute takto je manželstviacute jednou z forem nebo dokonce vyacutesostnou formou lidskeacuteho přaacutetelstviacute nebo je pouze jeho formou nedokonalou a čaacutestečnou nebo s niacutem dokonce nemaacute vůbec nic společneacuteho Je nepochybnou pravdou že Augustin daacutevaacute manželstviacute a přaacute-telstviacute do souvislosti poměrně zřiacutedka a zdaacute se že existuje text kteryacute skutečně naznačuje že manželstviacute je přaacutetelstviacute čistě podřazeneacute bdquoBůh naacutem poskytuje ně-kteraacute dobra kteraacute jsou žaacutedouciacute pro sebe sama jako moudrost zdraviacute přaacutetelstviacute jinaacute kteraacute jsou nezbytnaacute k jineacutemu uacutečelu jako jsou nauka jiacutedlo naacutepoj spaacutenek manželstviacute tělesneacute spojeniacute [hellip] Pro zušlechťovaacuteniacute přaacutetelstviacute [sloužiacute] manželstviacute a tělesneacute vztahy z těchto vztahů vyplyacutevaacute pokračovaacuteniacute lidskeacuteho roduldquo13 Z takoveacute-ho pojetiacute by se však dala odvodit nejen nadřazenost přaacutetelstviacute jakožto spiacuteše du-chovniacuteho vztahu před manželstviacutem jako vztahem spiacuteše tělesnyacutem ale i možnost že by mohlo byacutet v pořaacutedku když by mezi manželi ještě neexistovalo skutečneacute přaacutetelstviacute ktereacute by se prostřednictviacutem manželstviacute a tělesnyacutech vztahů teprve budo-valo Neniacute pochyb že mnoho takovyacutech manželstviacute existovalo a pravděpodobně i existuje avšak lze takovyacute vzor považovat za ideaacutel

Ponechme tuto otaacutezku stranou a podiacutevejme se jak saacutem Augustin na straacuten-kaacutech Vyznaacuteniacute liacutečiacute svůj vztah ke sveacute družce13 Je zřejmeacute že motivace tohoto vztahu byly z jeho strany značně různorodeacute Na to poukazuje již jednou citovanyacute text

bdquoMilovat a byacutet milovaacuten se mi zdaacutelo byacutet tiacutem nejsladšiacutem a toužil jsem miacutet takeacute tělo milovaneacute osoby Takto jsem poskvrňoval přaacutetelstviacute nečistotou žaacutedostivos-ti zastiacuteral jeho zaacuteř pekelnou temnotou chliacutepnostildquo13 Předchoziacute citaci potvrzuje i kontext celeacute VI knihy Vyznaacuteniacute v niacutež Augustin mimo jineacute uvažuje o způsobu života kteryacute by mu nejleacutepe umožnil hledat pravdu Před svyacutem přiacutetelem Alipi-em se v teacuteto době snažil ospravedlnit volbu života v manželstviacute jako slučitel-nou s životem zasvěcenyacutem hledaacuteniacute pravdy Jeho volba se však nezaklaacutedala na upřiacutemneacutem přesvědčeniacute o věci sameacute jako spiacuteše na přesvědčeniacute že neniacute schopen

SALVE

žiacutet bez ženy Co je pro naše teacutema ještě důležitějšiacute je však skutečnost že mu to-lik nešlo o neschopnost odloučit se od konkreacutetniacute ženy s niacutež žil viacutece než deset let a s niacutež měl syna ale o domnělou neschopnost žiacutet zdrženlivě Uvažoval dokonce o sňatku kteryacute by byl fi nančně vyacutehodnyacute a nepřinesl vyacutedaje bdquoPak bude vhodneacute vstoupit do manželstviacute se ženou kteraacute maacute majetek takže pro mě nebude zaacutetěžiacute Zmiacuterniacute [rovněž] mou vaacutešeň Mnoziacute velciacute a přiacutekladniacute muži se [přece] dokaacutezali věnovat studiu ačkoliv žili v manželstviacuteldquo Zejmeacutena kvůli naleacutehaacuteniacute matky kte-raacute se domniacutevala že se Augustin řaacutedně oženiacute přijme křest a povede spořaacutedanyacute život se nakonec pro manželstviacute opravdu rozhodl Ne však se svou družkou nyacutebrž s neznaacutemou diacutevkou jiacutež ještě chyběly dva roky do věku kdy bylo možneacute do manželstviacute vstoupit13 Zasnoubeniacute ovšem znamenalo nutnost propustit druž-ku jakožto překaacutežku řaacutedneacuteho manželstviacute Tato epizoda snad viacutece než všech-ny ostatniacute vyjadřuje rozporuplnost Augustinova vztahu k teacuteto ženě Na jednu stranu se odhodlaacute k jejiacutemu propuštěniacute na druhou stranu piacuteše bdquoMeacute srdce ktereacute k niacute bylo pevně připoutaneacute bylo bolestně zraněno a dlouho krvaacutecelo Ona se mezitiacutem vraacutetila do Afriky a učinila slib že již nikdy nebude patřit jineacutemu muži a zanechala mi syna kteryacute se naacutem narodil [hellip] Otevřenaacute raacutena způsobenaacute odloučeniacutem od meacute předchoziacute družky se nehojila naopak po prvniacutech chviacuteliacutech palčiveacute bolesti začala hnisat takže maacute bolest sice nebyla tak prudkaacute měl jsem však menšiacute naději na vyleacutečeniacuteldquo

Podobně jako po smrti přiacutetele o němž byla řeč v předchoziacutem oddiacutele hledal Augustin uacutetěchu v dalšiacutech přaacutetelstviacutech snažil se tentokraacutet ne zcela uacutespěšně pře-hlušit bolest z odloučeniacute od ženy prostřednictviacutem dalšiacute ženy dokud by neuply-nula leacuteta kteraacute dělila jeho snoubenku od věku v němž mohla vstoupit do man-želstviacute

Vraťme se nyniacute k otaacutezce kterou jsme si položili na začaacutetku teacuteto kapitoly šlo ve vztahu k nejmenovaneacute ženě matce Adeodata o skutečneacute přaacutetelstviacute Domniacute-vaacutem se že ano i když o přaacutetelstviacute velmi nedokonaleacute Nikoli však z důvodu ne-dostatku společnyacutech idejiacute ktereacute by tyto dva mladeacute lidi spojovaly Ze změti citů a myšlenek ktereacute Augustin liacutečiacute a jimiž žil v posledniacutech letech tohoto vztahu mů-žeme usuzovat že ještě nebyl bdquovyššiacute uacuterovněldquo přaacutetelstviacute schopen a to i přesto že po niacute nesmiacuterně toužil Zdaacute se že chtěl přiacuteliš vlastnit druhou osobu přiacuteliš jejiacutem prostřednictviacutem opaacutejet štěstiacutem saacutem sebe bez toho aby byl saacutem schopen plně se darovat Domniacutevaacutem se že ze stejneacuteho důvodu byl dlouho neuacutespěšnyacute i v hledaacuteniacute pravdy ktereacute bylo přiacuteliš teoretickeacute bez vztahu k životu bez vědomiacute že pravdu třeba jen čaacutestečnou je třeba den po dni uskutečňovat Pokud by tomu tak nebylo mohl by uvažovat o zapuzeniacute milovaneacute osoby a fi nančně vyacutehodneacutem sňatku kteryacute by mu bdquoumožnil hledat pravduldquo

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Augustinova reflexe jeho životniacutech ztraacutet

Ukaacutezali jsme přiacuteklad dvou vyacuteznamnyacutech přaacutetelskyacutech vztahů ktereacute pro Augustina skončily tragicky Jak ještě uvidiacuteme celyacute jeho život je poznamenaacuten jistou tragič-nostiacute a ustavičnyacutem ztraacuteceniacutem toho co pro něj bylo nejcennějšiacute Tyto udaacutelosti však měly mimořaacutednou důležitost pro Augustinův duchovniacute růst Jeho velikost se projevuje v tom že je dokaacutezal refl ektovat a integrovat do života Podiacutevejme se nyniacute na refl exi těchto ztraacutet kterou zařazuje ve Vyznaacuteniacutech praacutevě za oddiacutel v němž pojednaacutevaacute o smrti draheacuteho přiacutetele abychom mohli vniacutemat jejich odraz a změně-nyacute způsob prožiacutevaacuteniacute v době po defi nitivniacutem obraacuteceniacute

bdquoŠťasten kdo miluje Tebe přiacutetele v Tobě a nepřiacutetele kvůli Toběldquo Tuto kraacutet-kou větu snad můžeme považovat za implicitniacute rozvedeniacute biblickeacuteho dvojiacuteho přikaacutezaacuteniacute laacutesky (Mt 13ndash13) Laacuteska k Bohu zůstaacutevaacute na prvniacutem miacutestě laacuteska k bližniacutemu nabyacutevaacute dvojiacute podoby jednak jako lidskeacute přaacutetelstviacute pozvednuteacute a spo-luutvaacuteřeneacute Božiacute milostiacute jednak jako nadpřirozenyacute vztah k odpůrcům zaklaacutedajiacuteciacute se v Kristově laacutesce Je zřejmeacute že pro Augustina může bdquopřiacutetelldquo znamenat dvojiacute jednak skutečně bliacutezkeacuteho člověka jednak obecně bdquopřaacutetele pravdyldquo tedy zejmeacutena křesťany Zůstaňme zatiacutem u prvniacute možnosti To co Augustina v jeho životě toli-kraacutet bolestně zasaacutehlo byla nutnost odloučeniacute od přiacutetele Řešeniacute tohoto probleacutemu nachaacuteziacute až tehdy když přijme a pochopiacute Božiacute neměnnost a věčnost a zaacuteroveň se smiacuteřiacute s pomiacutejivostiacute pozemskyacutech kraacutes a nedostatečnou kapacitou smysloveacute straacutenky člověka kteraacute nedokaacuteže skutečnou kraacutesu plně pojmout bdquoLidskaacute duše se obraciacute sem a tam avšak ať je člověk zaměřen na cokoliv mimo Tebe je spoutaacuten bolestiacute ačkoliv je zaměřen na kraacutesu kteraacute je vnějšiacute Tobě i jemu sameacutemu Neexistovalo by však nic kraacutesneacuteho pokud by nevychaacutezelo z Tebe Vše se rodiacute a zanikaacute [hellip] Čiacutem rychleji se vyviacutejiacute k bytiacute tiacutem rychleji směřuje k nebytiacute To je ohraničeniacute [veškereacute-ho stvořeniacute] ktereacute jsi mu dal Ty protože každeacute stvořeniacute je jen čaacutestiacute skutečnosti kteraacute neexistuje celaacute naraacutezldquo13 Duše kteraacute se naplňuje jen stvořeniacutem se tak staacutevaacute praacutezdnou neboť toto ji naplnit nemůže Augustin ji proto volaacute zpět bdquoNebuď praacutezdnaacute maacute duše Neohlušuj sluch sveacuteho srdce povykem svyacutech praacutezdnyacutech tužeb Poslouchej samo Slovo tě volaacute aby ses vraacutetila Miacutesto neotřesitelneacuteho klidu je tam kde laacuteska neznaacute opuštěniacute [hellip] Zde však vše pomine dalšiacute bude naacutesledovat a tak se postupně utvaacuteřiacute svět nižšiacutech skutečnostiacute [hellip] Zkaženaacute [duše] proč naacutesle-duješ sveacute tělo Nemělo by naopak ono naacutesledovat tebe kteraacute ses obraacutetila Vše co vniacutemaacuteš prostřednictviacutem svyacutech smyslů je jen čaacutestečneacute ale neznaacuteš celek ačkoli ti i jeho čaacutesti působiacute potěšeniacute [hellip] Pokud se ti liacutebiacute těla chval za ně Boha obrať svou laacutesku k jejich Tvůrci aby ses mu nezneliacutebila zaliacutebeniacutem ve věcech Pokud se ti liacutebiacute duše miluj je v Bohu neboť i ony jsou proměnliveacute avšak v něm jsou

SALVE

ukotveny natrvalo zatiacutemco jinde by pominuly [hellip] Zůstaňte v Bohu a zůstanete pevniacute Odpočiacutevejte v něm a naleznete odpočinek [hellip] Dobro ktereacute milujete po-chaacuteziacute od něj avšak pouze pokud k němu takeacute směřuje je dobreacute a liacutebezneacute Avšak spravedlivě se stane hořkyacutem když se opustiacute Tvůrce a miluje se nespravedlivě to co od něj pochaacuteziacuteldquo

Živeacute zakoušeniacute nenaplněnosti života prostřednictviacutem všeho stvořeneacuteho ktereacute v hojnosti užiacuteval včetně nejvyššiacutech pozemskyacutech hodnot laacutesky a přaacutetelstviacute přived-lo Augustina k vědomiacute absolutniacute hodnoty viacutery a života v Bohu Pro něj naprosto typickyacute je však fakt že tato bolestnaacute zkušenost a poměrně ostraacute kritika přilnutiacute k pozemskyacutem hodnotaacutem neznamenaacute opuštěniacute těchto hodnot podobně jako kri-tika klasickeacuteho vzdělaacuteniacute neznamenala jeho zavrhnutiacute O přaacutetelstviacute to platiacute dvoj-naacutesob Augustin se nikdy nestal poustevniacutekem Po sveacutem obraacuteceniacute se obklopil přaacuteteli na statku Cassiciacum kde učinil svou prvniacute zkušenost s komunitniacutem ži-votem Kvůli hledaacuteniacute vhodneacuteho miacutesta pro svou komunitu navštiacutevil sveacute budouciacute biskupskeacute siacutedlo Hippo kde byl pod naacutetlakem lidu vysvěcen na kněze z touhy po společneacutem životě změnil sveacute biskupskeacute siacutedlo v klaacutešter vyacuteznam slova monachos vysvětloval tiacutemto způsobem ač pochaacuteziacute od monos neodkazuje k samotě ale zna-menaacute jednomyslnost a naraacutežiacute na nelpěniacute srdce což je nutneacute pro všechny kteřiacute toužiacute po společneacutem životě

Co se však zdaacute byacutet zvlaacuteště mimořaacutedneacute je jakeacutesi vtaženiacute druhyacutech osob do roz-hodujiacuteciacutech etap jeho cesty za Bohem Maacuteme na mysli přiacutetele Alipia s niacutemž prožil vrchol sveacuteho obraacuteceniacute a matku Moniku kteraacute se podiacutelela na mystickeacutem vzletu v Ostii Jednalo se o osoby důležiteacute pro celyacute vyacutevoj Augustinova života Alespoň na vztah k Monice se proto podiacutevaacuteme bliacuteže

Monika

Když uvažujeme o vztaziacutech mezi rodiči a dětmi nejsme zvykliacute nazyacutevat je přaacute-telstviacutem Avšak vztah Augustina a jeho matky Moniky si minimaacutelně v posled-niacutech letech Moničina života tento titul jistě zasloužiacute Pro Augustina nebyla jeho matka pouze tou kteraacute ho přivedla na svět popřiacutepadě na pokraj dospělosti na němž by se jejich cesty viacutece či meacuteně rozdělily Monika byla takeacute Augustinovou duchovniacute matkou jejiacutemuž vlivu Augustin připisuje sveacute obraacuteceniacute a nalezeniacute ces-ty a společniciacute na cestě za Bohem bdquo[Maacute matka] mě tělem porodila pro časnyacute svět a srdcem abych se zrodil pro život věčnyacuteldquo Podiacutevaacuteme se na některeacute kliacutečo-veacute momenty jejich vztahu ktereacute naacutem pomohou pochopit hloubku jejich přaacutetel-stviacute v kraacutetkeacutem obdobiacute mezi Augustinovyacutem defi nitivniacutem obraacuteceniacutem a Moničinousmrtiacute13

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Augustin je přesvědčen že by se nestal tiacutem kyacutem se stal bez pomoci sveacute mat-ky Toteacutež však platiacute i naopak Monika by se nestala tiacutem čiacutem se stala kdyby nebylo Augustina Ne ani tak diacuteky uacutečasti na fi lozofi ckyacutech rozpravaacutech ktereacute Au-gustin po sveacutem obraacuteceniacute vedl na Cassiciacu neboť jejichž řešeniacute většinou již předem intuitivně znala jako spiacuteše diacuteky mnohaleteacutemu modlitebniacutemu uacutesiliacute o sy-novo obraacuteceniacute duchovniacute zkušenosti s niacutem spojeneacute a postupneacutemu očišťovaacuteniacute a pozvedaacutevaacuteniacute čistě přirozeneacute mateřskeacute laacutesky k laacutesce nadpřirozeneacute Můžeme řiacutect že nakolik Augustin na některyacutech miacutestech snižuje vyacuteznam rodinneacuteho života jako cesty ke svatosti v obraze sveacute matky kteryacute vykresluje předevšiacutem ve Vyznaacuteniacutech popisuje přiacuteklad ženy kteraacute se životem v manželstviacute peacutečiacute o manžela a syna po-světila

V obdobiacute dětstviacute nevybočoval vztah matky a syna z běžnyacutech vztahů tohoto typu Monika se pochopitelně snažila vštiacutepit synovi to co sama žila tedy viacuteru a jejiacute projev ndash modlitbu Toto obdobiacute však nebylo dlouheacute Již po dokončeniacute zaacute-kladniacutech studiiacute v rodneacute Tagastě odešel studovat gramatiku do Madaury vzdaacuteleneacute dvacet pět kilometrů Od teacuteto doby se pro Moniku staacutevaacute jeho intelektuaacutelniacute svět

bdquozakaacutezanyacutem uacutezemiacutemldquo Po křesťanskeacute vyacutechově z dětstviacute ho nyniacute začiacutenaacute zaacutesadniacutem způsobem ovlivňovat pohanskaacute kultura Ještě těžšiacute obdobiacute zřejmě pro Moniku začalo v již zmiňovaneacute době kdy Augustin začal objevovat kouzlo tělesneacute rozko-še A tehdy rovněž poprveacute vidiacuteme alespoň podle pozdějšiacuteho Augustinova přiacutesneacute-ho posouzeniacute ve Vyznaacuteniacutech Moniku rozdvojenou mezi touhou po synově řaacutedneacutem křesťanskeacutem životě na jedneacute straně a světskou karieacuterou na druheacute O obojiacutem svěd-čiacute Vyznaacuteniacute bdquoŽaacutedala mě [hellip] abych se zdržel smilstva a předevšiacutem cizoložstviacute Jaacute to však považoval za ženskeacute poviacutedačky ktereacute bych se styděl uposlechnoutldquo Ve stej-neacutem čase se však obaacutevala že by přiacutepadneacute řaacutedneacute manželstviacute Augustinovi znemož-nilo pokračovaacuteniacute ve studiu na němž oběma rodičům zaacuteleželo jak naznačuje již jednou citovanyacute text bdquoMoji rodiče se nesnažili potlačit tento paacuted prostřednictviacutem manželstviacute zajiacutemali se pouze o to abych se naučil komponovat nejlepšiacute řeči a viacute-tězit prostřednictviacutem liacutebivyacutech slovldquo O něco daacutele však poznamenaacutevaacute že toto byl spiacuteše zaacutejem otce zatiacutemco matka bdquose domniacutevala že kulturniacute formace kterou jsem tehdy přijiacutemal mi nejen nezpůsobiacute žaacutednou uacutejmu ale naopak mi nakonec pomů-že dospět k Toběldquo13 Vrchol rozděleniacute matky a syna přišel zřejmě někdy v obdobiacute jeho přilnutiacute k sektě manichejců V teacuteto době ho dokonce odmiacutetala přijiacutemat do domu jak naznačuje saacutem Augustin když tvrdiacute že později znovu bdquopřipustila že bude žiacutet v meacute bliacutezkosti a sdiacutelet se mnou stejnyacute stůl což předtiacutem zavrhla z odporu k meacutemu rouhaveacutemu způsobu životaldquo

Toto noveacute sbliacuteženiacute však zaacutevisiacute na Božiacutem zaacutesahu kteryacute snad můžeme chaacutepat jako odpověď na modlitby ktereacute Monika ustavičně vysiacutelala k Bohu a na laacutesku

SALVE

kterou k Augustinovi chovala a snad i jako korekci tvrdeacuteho postoje kteryacute vůči synovu sektaacuteřstviacute zvolila Jednaacute se o znaacutemyacute prorockyacute sen v němž jiacute bylo naznače-no že Augustin nakonec dospěje tam kde se nachaacutezela ona sama Muselo však uplynout ještě devět let než se zmiacuteněnyacute přiacuteslib naplnil Byla to leacuteta v nichž Mo-nika pokračovala ve svyacutech modlitbaacutech a hledala přiacuteležitost jak Augustina přiveacutest k obraacuteceniacute

Během teacuteto doby prožila ještě jednu udaacutelost kteraacute ji znovu ubezpečila o klad-neacutem vyacutesledku jejiacutech snah Žaacutedala nejmenovaneacuteho biskupa kdysi rovněž stou-pence manichejskeacute sekty aby s Augustinem promluvil a vyvraacutetil jeho omyl Ten pochopil že Augustin ještě neniacute na podobnou debatu zralyacute a naviacutec byl zřejmě informovaacuten že po pravdě vroucně toužiacute Poradil proto Monice bdquoNech ho byacutet tam kde je Modli se jen za něj k Paacutenu Prostřednictviacutem sveacute četby objeviacute saacutem kde je jeho omyl a jak velkaacute je jeho bezbožnostldquo Když Monika i nadaacutele naleacute-hala okřikl ji bdquoJdi buď v pokoji Neniacute možneacute aby byl syn tolika slz zatracenldquo Monika přijala tato slova jako by jiacute byla seslaacutena z nebe a často to Augustinovi připomiacutenala

Oba momenty ukazujiacute jakyacutem způsobem Bůh vedl tuto ženu ať již saacutem či pro-střednictviacutem svyacutech služebniacuteků k důvěře že jeho milost viacutetěziacute a zaacuteroveň ji inspi-roval ke spolupraacuteci s touto milostiacute kteraacute maacute prvotniacute důležitost a iniciativu

Podiacutevejme se ještě na jednu udaacutelost kteraacute ukazuje hlubokyacute vztah matky a syna již před jeho obraacuteceniacutem a zaacuteroveň naznačuje jak i Moničina laacuteska musela do-zraacutevat a byacutet očišťovaacutena V devětadvaceti letech kdy již Augustina nepřesvědčo-val manicheismus a byl rozladěn nekaacutezniacute svyacutech studentů v Kartaacutegu se rozhodlpro opuštěniacute Afriky a pro přesun do Řiacutema kde hodlal pokračovat ve vyacuteuce reacute-toriky Monika však bdquohořce plakala a šla za mnou až k moři Nutila mě abych se vraacutetil nebo ji nechal odjet společně se mnou Podvedl jsem ji když jsem jiacute vysvětloval že zde musiacutem byacutet abych nenechal samotneacuteho jednoho přiacutetele kteryacute čekal až se zvedne viacutetr [hellip] S naacutemahou jsem ji přesvědčil aby když se nechce vraacutetit beze mne straacutevila alespoň noc v kapli zasvěceneacute blaženeacutemu Cypriaacutenovi bliacutezkeacute miacutestu kde byla loď Tuto noc jsem tajně odjel zatiacutemco ona zůstala pla-kala a modlila seldquo I v teacuteto udaacutelosti ndash ač zaacuteroveň vyznaacutevaacute že mu byl odpuš-těn i podvod a opuštěniacute matky že si tedy je vědom sveacuteho hřiacutechu ndash vidiacute později Augustin projev Božiacuteho vedeniacute jak pro sebe tak pro svou matku bdquoVedl jsi mě pryč od niacute abys mi dal zviacutetězit nad myacutemi vaacutešněmi prostřednictviacutem samotnyacutech těchto vaacutešniacute a takeacute abys v niacute potrestal zaslouženyacutem utrpeniacutem jejiacute přiacutelišnou laacutes-ku ke mně Ona mě toužila miacutet nabliacutezku tak jako každaacute matka avšak mnohem viacutece než je běžneacute a nevěděla že jiacute v meacute nepřiacutetomnosti připravuješ mnohem většiacute radosti Nevěděla to a proto plakala a nařiacutekalaldquo Moničino jednaacuteniacute a Božiacute

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

bdquotrestldquo jako by odraacutežely Augustinovy prožitky po ztraacutetě milovanyacutech osob a Božiacute jednaacuteniacute s niacutem Augustin zřejmě zdědil po rodičiacutech tuto mimořaacutednou až přehna-nou citlivost a nevědomou snahu přivlastňovat si milovaneacute osoby kteraacute jemu i Monice přinesla nesmiacuterneacute utrpeniacute Podobnou citlivost však zřejmě projevovala i vůči Božiacutem vyacutezvaacutem a tak mu po mnoha strastech napomohla i ke konečneacutemu dosaženiacute svatosti

V předchoziacutem oddiacutele jako bychom viděli jen jednostrannyacute vztah mateřskeacute laacutes-ky z Augustinovy strany neopětovanyacute Avšak světec naacutem zanechal i některaacute vy-jaacutedřeniacute kteraacute jednoznačně dosvědčujiacute i jeho vřelyacute vztah k matce McNamara se domniacutevaacute že to byl saacutem Augustin kteryacute Moniku pozval k sobě do Itaacutelie kraacutetce po sveacutem přesiacutedleniacute z Řiacutema do Milaacutena kde našel rovněž ekonomickeacute zabezpeče-niacute Mnohem evidentnějšiacute jsou však udaacutelosti těsně naacutesledujiacuteciacute po Augustinově obraacuteceniacute V VIII knize Vyznaacuteniacute liacutečiacute bdquohodinu obraacuteceniacuteldquo Monika byla prvniacute kdo se o něm dozvěděla bdquoIhned jsme se odebrali13 k meacute matce a oznaacutemili jsme jiacute rozhodnutiacute ktereacute jsme učinili zaradovala se a když jsme jiacute pověděli jak se celaacute věc seběhla zajaacutesala a dobrořečila Tobě kteryacute můžeš učinit mnohem viacutec než oč prosiacuteme nebo žaacutedaacutemeldquo Bezprostředně po tomto obraacuteceniacute se Augustin odebral s přaacuteteli na statek Cassiciacum kde se připravoval na křest a zaacuteroveň pokračoval ve fi lozofi ckeacutem hledaacuteniacute Monika byla jedinaacute žena na statku Augustin se staral o to aby měla možnost uacutečastnit se fi lozofi ckyacutech diskuziacute neboť si cenil jejiacutech vhle-dů ziacuteskanyacutech leacutety praxe křesťanskeacuteho života Mezi uacutečastniacuteky diskuze o podstatě blaženosti ji uvaacutediacute jako prvniacute bdquoUacutečastnili se na prvniacutem miacutestě moje matka jiacutež jak věřiacutem vděčiacutem za vše čiacutem žiji [hellip]ldquo Když opravila jeden chybnyacute zaacutevěr ke ktereacutemu uacutečastniacuteci dialogu došli Augustin jiacute nevaacutehal připsat dokonalou znalost fi lozofi e bdquoMoje matko jistě jsi dosaacutehla vrcholu fi lozofi e Chyběla ti zajisteacute [jen] terminologie aby ses vyjaacutedřila jako Tulius [hellip] [Ciceronova] slova se shodovala s takovou přesnostiacute s jejiacutemi že jsem zapomněl na jejiacute pohlaviacute a považoval jsem ji za vynikajiacuteciacuteho poradce v našem středu Nakolik jsem mohl snažil jsem se po-chopit z jakeacuteho nadlidskeacuteho zdroje pochaacutezela jejiacute slovaldquo

V tomto obdobiacute již došlo mezi matkou a synem k naplněniacute vyacuteše zmiacuteněneacuteho antickeacuteho ideaacutelu přaacutetelstviacute kteryacute zahrnoval shodu ve věcech božskyacutech i lidskyacutech i vzaacutejemneacute obohacovaacuteniacute Byl naviacutec pozvednut modlitbou milostiacute a dlouholetyacutem zraacuteniacutem do nadpřirozeneacute roviny

Za vyvrcholeniacute tohoto vztahu založeneacuteho již nyniacute plně v Bohu lze jednoznač-ně považovat společnyacute mystickyacute zaacutežitek obou světců v Ostii nad berou Ode-hraacutel se již po Augustinově křtu v očekaacutevaacuteniacute naacutevratu do Afriky kde hodlali po-kračovat v komunitniacutem životě Na tomto miacutestě se nebudeme pouštět do rozboru udaacutelosti Připomeneme jen vrcholnyacute bod důležityacute pro naše teacutema bdquo[Společně]

13SALVE

jsme překročili i sveacute duše abychom se osvěžili v krajině nevyčerpatelneacute hojnosti kde věčně paseš Izraele na pastvině pravdy kde životem je Moudrost [hellip] [ve ktereacute] neniacute minulost ani budoucnost jen pouheacute Bytiacute neboť [tato Moudrost] je věčnaacute zatiacutemco minuleacute a budouciacute věčneacute neniacuteldquo Domniacutevaacutem se že tato zkušenost uacutezce souvisiacute s naacuteslednyacutem životem obou světců Moničin již byl velmi kraacutetkyacute Udaacute-lost se pro ni stala bezprostředniacute přiacutepravou na vstup do věčnosti V naacutevaznosti na Augustinovo obraacuteceniacute prohlašuje že jejiacute mise na tomto světě již skončila Pro Augustina byla mimo jineacute přiacutepravou na jejiacute smrt dalšiacute velkou ztraacutetu tentokraacutet nejhlubšiacuteho vztahu kteryacute kdy prožiacuteval i na budouciacute uacutelohu pastyacuteře jehož nej-dražšiacute duchovniacute synoveacute s nimiž žil v jedneacute komunitě se budou postupně staacutevat biskupy viacutece či meacuteně vzdaacutelenyacutech ciacuterkviacute

Smrt Moniky Augustina hluboce zasaacutehla Přiacuteklon ke křesťanstviacute ho neučinil necitlivyacutem bdquoCo bylo to co mi uvnitř působilo těžkou bolest když ne toto zra-něniacute pochaacutezejiacuteciacute z naacutehleacuteho roztrženiacute naacutem tak draheacuteho společneacuteho života [hellip] Vraacutetil jsem se ke svyacutem staryacutem myšlenkaacutem na tvou služebnici [hellip] Takto zba-ven jejiacute přiacutetomnosti mě znenadaacuteniacute přepadla touha plakat před tvou tvaacuteřiacute pro ni a za ni pro mě a za mě Ponechal jsem slzaacutem volnost steacutekat jak se jim zachtě-loldquo

Augustin si z těchto okamžiků odnaacutešiacute poučeniacute že ani jako křesťan neniacute scho-pen svůj život plně kontrolovat a nepodleacutehat bolesti a smutku i vědomiacute že Bůh člověka někdy v tomto smutku ponechaacutevaacute bdquoModlil jsem se jak jsem jen mohl [hellip] abys uzdravil mou bolest Nevyslyšels mě věřiacutem že proto abys vštiacutepil do meacute paměti [hellip] jak silnyacutem poutem svazuje jakyacutekoliv zvyk takeacute duši kteraacute se již živiacute slovem ktereacute neklameldquo

Nedlouho po svateacute Monice umiacuteraacute takeacute Augustinův jedinyacute syn Adeodatus13 Augustin tak v průběhu několika let ztratil sveacute nejbližšiacute družku syna a matku McNamara shrnuje zaacutevěry staršiacutech autorů kteřiacute o těchto těžkyacutech chviacuteliacutech jeho života uvažovali bdquoNěkteřiacute autoři věřili že kvůli těmto rozděleniacutem a zvlaacuteště Mo-ničinou smrtiacute zemřela i v Augustinovi nejlepšiacute čaacutest jeho duše Předpoklaacutedalo se že když byl z jeho duše jednou provždy vymazaacuten tento čistyacute a něžnyacute vliv zatvrdil se a v době sveacute biskupskeacute služby jednal s extreacutemniacute rigiditou a přiacutesnostiacuteldquo Sama autorka považuje tento soud za čaacutestečně pravdivyacute avšak přehnanyacute Jisteacute je však dvojiacute Augustin se ani po smrti či rozchodu se svyacutemi nejbližšiacutemi nestal do sebe uzavřenyacutem zatrpklyacutem samotaacuteřem Teacutema partikulaacuterniacutech přaacutetelstviacute však ustupuje poněkud do pozadiacute naopak na vyacuteznamu nabyacutevaacute teacutema všezahrnujiacuteciacute laacutesky a urči-taacute skepse k možnosti dosaženiacute blaženosti na tomto světě Alespoň v kraacutetkosti se zmiňme ještě o tomto obdobiacute ktereacute můžeme identifi kovat s dobou naacutesledujiacuteciacute po kněžskeacutem a zejmeacutena biskupskeacutem svěceniacute

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Rozšiacuteřeniacute obzoru

Jak jsme ukaacutezali Augustin se od mlaacutediacute věnoval studiu a hledaacuteniacute pravdy Byl to svět do nějž měl přiacutestup omezenyacute okruh osob a můžeme řiacutect že většina Augus-tinovyacutech přaacutetel se rekrutovala z tohoto okruhu V jeho době bylo naprosto běž-neacute že vzdělanci obyčejnyacutemi lidmi viacutece či meacuteně vědomě pohrdali Před konverziacute ale ani bezprostředně po niacute Augustina prostiacute nevzdělaniacute lideacute nijak nepřitahovali Teprve po přijetiacute svěceniacute skrze ktereacute přijal zodpovědnost za všechny sociaacutelniacute vrstvy se začal utvaacuteřet jeho vztah k lidu kteryacute mu musel byacutet po lidskeacute straacutence dost vzdaacutelenyacute pokud šlo o věřiacuteciacute v Hippo jednalo se ponejviacutece o lidi mimořaacutedně prosteacute kteřiacute často sveacute naacuteboženstviacute nepraktikovali I ti kteřiacute do kostela chodi-li se nebaacuteli vyjaacutedřit hlasitě svůj nesouhlas během samotnyacutech kaacutezaacuteniacute napřiacuteklad když biskup kritizoval jejich způsob manželskeacuteho soužitiacute Povinnosti spojeneacute s biskupskou službou mu naviacutec nedovolovaly věnovat tolik času fi lozofi ckyacutem a teologickyacutem studiiacutem ani partikulaacuterniacutem přaacutetelstviacutem tedy věcem ktereacute mu do teacute doby byly ze všeho nejdražšiacute Pastyacuteřskaacute laacuteska se projevovala nadřazovaacuteniacutem služby nad přaacutetelstviacute kteraacute opouštěl s pohledem upřenyacutem k věčnosti kde věřil v trvaleacute společenstviacute se svyacutemi přaacuteteli Jeho postoj hezky vyjadřuje dopis Novato-vi ktereacutemu sděluje že k němu nemůže poslat jaacutehna Luccila Novatova rodneacuteho bratra ktereacuteho nutně potřebuje pro jeho znalost punštiny Součaacutestiacute odmiacutetnutiacute je i poučeniacute o laacutesce k ciacuterkvi kterou ukazuje na přiacutekladu sveacuteho přaacutetelstviacute se Severiem svyacutem druhem již od školniacutech let bdquoKdyž budeš Ty saacutem povinen postraacutedat jednoho z Tvyacutech nejdražšiacutech a nejmilovanějšiacutech synů tehdy pochopiacuteš [hellip] bolest kterou mi působiacute že nemohu byacutet v bliacutezkosti některyacutech svyacutech přaacutetel s nimiž mě vaacuteže nej-bližšiacute přaacutetelstviacute [hellip] Ač jsi uacutezce vaacutezaacuten ke sveacutemu bratrovi přece ne viacutece než jsme navzaacutejem spojeni jaacute a můj bratr Severius Přesto viacuteš jak zřiacutedka se přihodiacute že se s niacutem mohu setkat A to ne z meacute nebo jeho vůle nyacutebrž pro potřeby ciacuterkve ktereacute nadřazujeme potřebaacutem tohoto času s pohledem upřenyacutem k budouciacutemu životu v ktereacutem spolu budeme nerozlučně O kolik většiacute odevzdanost musiacuteš tedy miacutet pro dobro teacuteže ciacuterkve Ty a snaacutešet odloučeniacute od sveacuteho bratra s niacutemž okoušiacuteš pokrm Paacuteně kratšiacute dobu než jaacute se svyacutem nejdražšiacutem Severiem [hellip] Nyniacute se nestyacutekaacuteme viacutece než jen občas prostřednictviacutem kraacutetkyacutech dopisůldquo

Dalšiacutem důrazem kteryacute přinaacutešiacute Augustinův způsob prožiacutevaacuteniacute křesťanstviacute a jeho biskupskaacute služba pro pojetiacute přaacutetelstviacute je nutnost přivaacutedět přaacutetele ke Kristu Na-vraciacuteme se tak k citaci z listu Probě kterou jsme započali tento přiacutespěvek a kte-rou jsme sliacutebili doplnit Zdaacutelo se že podle tohoto uacuteryvku by přiacutetomnost či nepřiacute-tomnost dobryacutech přaacutetel vlastně rozhodovala o kvalitě života V dalšiacute čaacutesti listu však Augustin poněkud zmiacuterňuje toto tvrzeniacute a ukazuje že i přaacutetelstviacute maacute v po-

SALVE

sledku hodnotu natolik nakolik přivaacutediacute ke Kristu bdquoDuše se nemůže považovat za zdravou pokud nedaacutevaacute přednost věčnyacutem hodnotaacutem před časnyacutemi Proto neniacute užitečneacute žiacutet v čase než pro ziacuteskaacuteniacute zaacutesluh ktereacute naacutes přivedou k životu věčneacutemu Proto jakeacutekoliv dobro ktereacute je vhodně žaacutedaacuteno musiacute byacutet vztaženo k životu kte-ryacute se žije v Bohu a s Bohem Jestliže totiž milujeme Boha milujeme v něm i naacutes sameacute a v souladu s druhyacutem přikaacutezaacuteniacutem opravdově milujeme i sveacuteho bližniacuteho jako sebe sama To však pouze tehdy když se ho snažiacuteme přiveacutest nakolik na naacutes zaacuteležiacute k podobneacute laacutesce k Bohuldquo Augustin nevaacutehal aplikovat pravidlo o přaacutetelstviacute jako o bdquopouheacutemldquo prostředku na cestě k Bohu ve sveacutem životě a ukončit tak přaacutetelstviacute či vztahy ktereacute tento uacutečel nemohly splňovat ač pro něj takovyacute krok byl vždy bolestnyacute Přerušil napřiacuteklad několik přaacutetelstviacute s těmi ktereacute v mlaacutediacute přivedl do manichejskeacute sekty a kteřiacute ho později nebyli ochotni naacutesledovat na cestě katolickeacute viacutery S jedniacutem z nich Fortunatem se dokonce střetl ve veřejneacute disputaci V teacute sice obstaacutel znamenalo to však jeho posledniacute setkaacuteniacute s druhem z mlaacutediacute bdquoFortunatus zcela zahanben odjel z Hippo a viacutece se sem již nevraacutetil Tak byl diacuteky muži Božiacute-mu vyhnaacuten tento omyl z dušiacute všech kteřiacute byli přiacutetomni i těch kteřiacute byli nepřiacute-tomni ale dozvěděli se co se stalo Byla však potvrzena katolickaacute viacutera a posiacutelena pravdivost jejiacute naukyldquo

Přaacutetelstviacute s Bohem

Nestaacutelost časovaacute omezenost a častaacute nutnost odloučeniacute ktereacute postihujiacute přaacutetelstviacute mezi lidmi nebyly jedinyacutemi důvody ktereacute Augustinovi ukazovaly jejich relativniacute hodnotu Byl si rovněž vědom nemožnosti pochopit do hloubky srdce druheacuteho člověka a nemožnost nechat druheacuteho plně vstoupit do vlastniacuteho srdce Tuto prav-du si uvědomil již v době bolestneacuteho hledaacuteniacute pravdy v měsiacuteciacutech deziluze z mani-cheismu bdquoHorečně jsem hledal původ zla Jakeacute utrpeniacute proto co se rodilo v meacutem srdci jakeacute naacuteřky Bože můj Ty jsi zde však byl abys je vyslyšel jen jaacute jsem to ne-věděl Když jsem v mlčeniacute hledal hlasiteacute byly před tebou naacuteřky meacuteho srdce kte-reacute stoupaly k tveacutemu milosrdenstviacute Ty jsi znal meacute utrpeniacute z lidiacute však nikdo Jen malou čaacutest myacutech muk jsem vyjevoval svyacutem nejbližšiacutem přaacutetelům Ale mohli vůbec slyšet křik meacuteho ducha když nestačil čas ani slova k jeho vyjaacutedřeniacute Avšak veš-kereacute steacutenaacuteniacute meacuteho srdce pronikalo k tveacutemu sluchuldquo Zkušenosti jako tyto zřej-mě staacutely u kořenů nejen pojetiacute přaacutetelstviacute v Bohu o ktereacutem jsme až do teacuteto doby uvažovali ale takeacute toho co bychom mohli nazvat přaacutetelstviacute s Bohem Augustin ukazuje že Bůh saacutem si voliacute sveacute přaacutetele se kteryacutemi se děliacute o svou moudrost a daacutevaacute na niacute podiacutel Protože Bůh přebyacutevaacute v duši každeacuteho člověka je možneacute s niacutem zde přebyacutevat a tak jakyacutemsi způsobem překonat bolest kterou působiacute nutneacute odlouče-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

niacute od přaacutetel Tento postoj doporučuje sveacutemu přiacuteteli Nebridiovi v dopise kteryacutem odpoviacutedaacute na jeho vyacutetku že se dostatečně nestaraacute o zabezpečeniacute jejich společneacuteho života bdquoDomniacutevaacutem se že Tvaacute matka kteraacute nemohla sneacutest Tvou nepřiacutetomnost již tehdy když jsi byl zdraacutev ji snese ještě meacuteně nyniacute když jsi nemocnyacute [hellip] Zde jsou zas někteřiacute kteřiacute by se mnou nemohli odejiacutet za Tebou a ktereacute si nemohu dovolit opustit Ty však můžeš přebyacutevat s potěšeniacutem takeacute ve společenstviacute sveacuteho ducha Vyžadovalo by však velkou naacutemahu aby oni mohli činit toteacutežldquo

To co Augustin doporučoval sveacutemu přiacuteteli měl později jako biskup možnost saacutem praktikovat zbavenyacute uacutetěchy z přiacutetomnosti svyacutech nejbližšiacutech a nejlepšiacutech naacute-sledovniacuteků kteřiacute se stali biskupy ve viacutece či meacuteně vzdaacutelenyacutech siacutedlech Dosvědčuje naacutem to napřiacuteklad sama kniha Vyznaacuteniacute kteraacute je předevšiacutem dopisem Bohu a dialo-gem s niacutem do ktereacuteho daacutevaacute čaacutestečně nahleacutednout takeacute ostatniacutem lidem V tomto smyslu interpretuje prvotniacute vyacuteznam sepsaacuteniacute teacuteto knihy Agostino Trapegrave bdquoZdaacute se mi že způsob vysvětleniacute vzniku Vyznaacuteniacute je tento potřeba rozbiacutet samotu ve ktereacute se nachaacutezel a osvobodit se ze sevřeniacute apoštolskyacutech aktivit Řekl jsem vyjiacutet ze samoty Svatyacute Augustin byl bez ohledu na svou zaacutevratnou apoštolskou aktivitu velkyacutem samotaacuteřem Koho měl kolem sebe Přaacuteteleacute kteřiacute ho mohli chaacutepat a veacutest s niacutem plodnyacute dialog byli všichni vzdaacuteleni kteřiacute byli kolem ho měli raacutedi ale nebyli schopni pochopit touhy jeho duše Byl proto saacutem a aby zviacutetězil nad touto samotou napsal nejoriginaacutelnějšiacute ze svyacutech děl [hellip] Co však jsou Vyznaacuteniacute Dopis Bohu Augustin představuje to co již poznal aby navaacutezal dialog s Bohem Chtěl zaacuteroveň vypoviacutedat o sveacutem životě a modlit se k Bohu Piacuteše lidem avšak mluviacute k Bohu A zatiacutemco piacuteše rozmlouvaacute s Bohem Vše co řekne se spontaacutenně přetvaacuteřiacute v modlitbu neboť vše řiacutekaacute Bohuldquo

Zatiacutemco v celeacutem průběhu života Augustin společenstviacute přaacutetel vyhledaacuteval a jeho ztraacutetou trpěl ve svyacutech posledniacutech dnech se naopak dobrovolně odloučil od všech kteřiacute byli kolem aby se tak připravil na defi nitivniacute rozchod a zaacuteroveň na budouciacute shledaacuteniacute na věčnosti bdquoBěhem sveacute posledniacute nemoci [hellip] si nechal napsat kajiacuteciacute žal-my Davidovy a zatiacutemco ležel na posteli hleděl na tyto listy umiacutestěneacute na protějšiacute stěně četl je a staacutele hořce plakal [hellip] Deset dniacute před svou smrtiacute prosil naacutes přiacutetom-neacute abychom nenechaacutevali nikoho vstupovat do jeho pokoje mimo hodin kdy ho přichaacutezeli navštěvovat leacutekaři nebo když mu bylo přinaacutešeno jiacutedlo Jeho vůle byla respektovaacutena a on se celyacute tento čas věnoval modlitběldquo

Zaacutevěr

Na předchoziacutech straacutenkaacutech jsme se pokusili nastiacutenit proces kteryacute Augustina vedl k promyacutešleniacute antickeacuteho modelu přaacutetelstviacute jiacutemž žil ve sveacutem mlaacutediacute Viděli jsme že

SALVE

pro něj bliacutezkost přaacutetel vždy zůstala jednou z nejdůležitějšiacutech věciacute a že nikdy ne-ustal s uacutesiliacutem o budovaacuteniacute mezilidskyacutech vztahů s poukazem na všeobjiacutemajiacuteciacute laacutes-ku kteraacute by zcela smazala rozličneacute způsoby spolužitiacute s bliacutezkyacutemi či vzdaacutelenějšiacutemi osobami Můžeme řiacutect že mezi laacuteskou a přaacutetelstviacutem je uacutezkyacute vztah nejsou však zcela toteacutež Laacuteska k bližniacutemu je pro Augustina povinnostiacute přaacutetelstviacute předevšiacutem darem Darem a to je rozdiacutel oproti antickeacutemu modelu kteryacute neniacute uzavřen v me-ziacutech čistě pozemskyacutech Bylo řečeno že pro Augustina praveacute přaacutetelstviacute existuje pouze v Bohu tedy mezi těmi kdo jsou spojeni s Bohem bdquopoutem laacutesky vyliteacute do našich srdciacute Duchem Svatyacutem kteryacute naacutem byl daacutenldquo (Řiacutem ) Ač nevylučuje aktivitu člověka kteryacute v životě přirozeně hledaacute přaacutetele dosaacutehnout praveacuteho přaacutetelstviacute neniacute možneacute bez Božiacute milosti přaacutetelstviacute tedy v posledku zůstaacutevaacute Božiacutem darem přesa-hujiacuteciacutem naše přirozeneacute schopnosti Když se ještě jednou vraacutetiacuteme k citaci kterou jsme začali tento přiacutespěvek a čteme ji s pohledem na přaacutetelstviacute jako na jeden z největšiacutech Božiacutech darů můžeme vlastně těmto slovům rozumět i takto bdquoI když by naacutes sužovala chudoba tiacutežil žal zneklidňovala tělesnaacute nemoc působilo naacutem bolest vyhnanstviacute nebo traacutepila jakaacutekoliv jinaacute těžkost avšak dokaacutezali bychom vniacute-mat že Bůh je naacutem nabliacutezku a neopouštiacute naacutes velkaacute čaacutest hořkosti by byla odstra-něnaldquo A naopak bdquoI v přiacutepadě když bychom měli přemiacuteru bohatstviacute nepotkala by naacutes ztraacuteta diacutetěte ani manžela byli bychom staacutele zdraviacute na těle bydleli v zemi jiacutež by se nedotkly pohromy avšak odvraacutetili bychom se od Boha nebo nevěřili v jeho bliacutezkost nestala by se všechna ostatniacute dobra hořkyacutemi a nesnesitelnyacutemi a neschopnyacutemi přineacutest naacutem jakoukoli uacutetěchuldquo13 To že přaacutetelstviacute musiacute přivaacutedět k Bohu znamenaacute vlastně to že člověk uznaacutevaacute tento Božiacute dar spolu s přiacutetelem ho Bohu navraciacute a přinaacutešiacute tak diacutekůvzdaacuteniacute za tuto velkou uacutetěchu kterou naacutem Bůh daacutevaacute již v tomto životě a kteraacute bude naplněna na věčnosti

POZNAacuteMKY

bdquoNic neniacute člověku na světě přaacutetelskeacute bez člověka kteryacute by mu byl přiacutetelemldquo Epistola (Ep) 13 Ep 1313 Srov Allan Fitzgerald (ed) Augustine through the Ages ndash an Encyclopedia Michigan WmB Eeerdmans Publishing Co it překl Agostino Dizionario enciclopedico Roma Cittagrave Nuova s Confess ndash Tamteacutež 13 Tamteacutež Tamteacutež

Tamteacutež

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež ndash13 Tamteacutež Tato citace zřejmě zcela odpoviacutedaacute postoji Augustinova otce Patricia Pokud jde o sv Moniku neniacute zdaleka vyčerpaacutevajiacuteciacute ačkoliv na tomto miacutestě Augustin mluviacute o obou rodičiacutech Jeho vztahu k matce věnujeme samostatnyacute oddiacutel13 Srov Philip Lyndon Reynolds Marriage in the Western Church Leiden E J Brill s 13 Podrobnějšiacute pojednaacuteniacute o manželstviacute v řiacutemskeacutem praacutevu je v tomteacutež diacutele s 13ndash Srov např Sermo 13 Obecněji o vyacutevoji Augustinova postoje k manželstviacute a sexualitě Jan Po-_iacutez bdquoManželstviacute a sexualita u sv Augustinaldquo IN Teologickeacute texty č s ndash Srov Adalbert Hamman bdquoLa svolta del IV secololdquo IN Angelo di Bernardino (ed) Patro-

logia I Padri latini (secoli IVndashV) Roma Marietti s Srov např Possidius Vita Augustini Srov Confess 13 Srov Marie Aquinas McNamara Friendship in Saint Augustine Fribourg = e University Press it překl Lrsquoamicizia in SantrsquoAgostino Milano Ancora s Srov Cicero De amicitia Srov tamteacutež Srov tamteacutež Srov tamteacutež 13 Srov tamteacutež Srov tamteacutež 13 Srov tamteacutež Srov tamteacutež Srov veškereacute uacutedaje o Ciceronovi s McNamara op cit s ndash13 Augustin se vraacutetil ze studiiacute v Kartaacutegu v roce 13 smrt jeho přiacutetele se odehraacutela o rok později tedy roku 13 v němž se rovněž opět stěhuje do Kartaacutega Srov Agostino Trapegrave Agostino Lrsquouomo

il pastore il mistico Roma Cittagrave Nuova s Confess bdquoPověrečnyacutem vyacutemyslemldquo je pochopitelně miacuteněna viacutera sekty manichejců Confess 13 Srov Cicero De amicitia 13 Srov Remo Piccolomini (a cura di) SantrsquoAgostino Lrsquoamicizia Roma Cittagrave Nuova s 13 13 Confess 1313 Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež ndash1313 McNamara op cit s 13 De bono coniugali 13 Než přejdeme k liacutečeniacute tohoto vztahu je třeba poznamenat že soužitiacute v konkubinaacutetu bylo v Au-

SALVE

gustinově době rozšiacuteřeneacute přijiacutemaneacute společnostiacute a jistyacutem způsobem alespoň v některyacutech oblastech zřejmě tolerovaneacute i ciacuterkviacute Sedmnaacutectyacute kaacutenon Toledskeacuteho koncilu z roku učiacute bdquoTen kdo neniacute ženat a přijal konkubiacutenu na miacutesto manželky nemaacute byacutet vyloučen ze svateacuteho přijiacutemaacuteniacute za podmiacutenky že se spokojiacute s jedinou ženou ať už jde o manželku nebo konkubiacutenuldquo Tyto ženy často pochaacutezely z nižšiacutech společenskyacutech kruhů a věděly že legitimniacute manželstviacute s jejich druhem je jim pro jejich sociaacutelniacute zařazeniacute v podstatě nepřiacutestupneacute Srov McNamara op cit s ndash13 Confess 13 Tamteacutež Tamteacutež Srov tamteacutež 131313 Srov tamteacutež Teacuteto diacutevce zřejmě nebylo viacutece než let neboť věk potřebnyacute pro vstup do man-želstviacute bylo dovršenyacutech let Srov Tertulian De virginibus velandis Srov Confess Odtud lze s jistotou usuzovat že danaacute žena byla křesťanka Confess K tomuto sňatku nakonec nedošlo neboť Augustin se po sveacutem defi nitivniacutem obraacuteceniacute rozhodl pro život v celibaacutetu O jeho vztahu k ženaacutem po tomto obraacuteceniacute viz pozn Srov McNamara op cit s Srov Confess Samotneacute obraacuteceniacute či spiacuteše jeho vyvrcholeniacute zde nemohou byacutet obsaacutehleji refl ektovaacuteny Srov o něm celou VIII knihu Vyznaacuteniacute Prostřednictviacutem Augustinovy refl exe již v tomto oddiacutele přechaacute-ziacuteme do doby po obraacuteceniacute Confess

O vztahu laacutesky a přaacutetelstviacute např De diversis questionibus LXXXIII q ndash De catechizandis

rudibus

13 Tamteacutež Dosl bdquoUt quid perversa sequeris carnem tuam Ipsa te sequatur conversamldquo Tamteacutež ndash Za vyacutejimku potvrzujiacuteciacute pravidlo můžeme považovat jeho vztah k ženaacutem v době po jeho de-fi nitivniacutem obraacuteceniacute a rozhodnutiacute pro život v celibaacutetu Kraacutetce po tomto obraacuteceniacute popisuje ženu jako tu kteraacute bdquonejviacutece ze všeho připravuje duši muže o jistotuldquo (Solil ) Toto bdquonadšeniacuteldquo čer-stveacuteho konvertity však nebylo zcela vyvaacuteženo ani po mnoha letech biskupskeacute služby jak ukazuje jeho prvniacute životopisec Possidius bdquoŽaacutednaacute žena nikdy nevchaacutezela do jeho domu [hellip] ani jeho sestra Germana kteraacute byla vdova zasvěcenaacute Bohu a byla dlouho až do sveacute smrti představenou Božiacutech služebnic [Stejně tak nevchaacutezely] dcery jeho bratra rovněž zasvěceneacute Bohu [hellip] Zdůrazňoval že ženy nikdy nesmějiacute žiacutet v jednom domě s Božiacutemi služebniacuteky i s těmi nejčistšiacutemi Chtěl vyloučit ndashjak saacutem řekl ndash aby se takovyacute přiacuteklad stal přiacutečinou nepřiacutestojnosti a poklesku pro slabeacute Když byl pozvaacuten nějakou ženou aby ji navštiacutevil a pozdravil nikdy k niacute nepřichaacutezel bez doprovodu kleri-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

ků a nikdy s niacute nemluvil o samotě a to ani v přiacutepadě kdy se jednalo o důvěrnou zaacuteležitostldquo (Vita

Aug ) Srov např Confess Srov Sermo 13 Vita Aug Srov Ennar in Psal 13 Ep Plně se s tiacutemto ideaacutelem slučujiacute slova ze sameacuteho počaacutetku jeho řehole bdquoZaacutekladniacute motiv kvůli ktereacutemu jste se shromaacuteždili je tento Abyste žili v domě jedno-myslně a zaměřeni mysliacute i srdcem k Bohuldquo Srov Regula ad servos Dei Srov tamteacutež Vztah přaacutetelstviacute Augustina s Alipiem během mnoha let společneacuteho života mapuje McNamara op cit s 13ndash13 ndash Srov tamteacutež Tamteacutež 13 Podrobně mapuje celyacute průběh vztahu obou světců McNamara op cit s ndash13 Srov např De beata vita Srov např tamteacutež Duchovniacute růst Moniky lze často na straacutenkaacutech Vyznaacuteniacute pouze vytušit a může byacutet přebit rozsaacutehlyacutem liacutečeniacutem Moničinyacutech ctnostiacute v IX knize kde je vykreslena jako dokonalyacute vzor svatosti Srov Agostino Trapegrave Agostino lrsquouomo e maestro di preghiera Roma Citta Nuova s Srov Confess 13 McNamara op cit s McNamara op cit s Srov Confess ndash Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Srov tamteacutež Tamteacutež 13 Tamteacutež Srov tamteacutež Srov tamteacutež Tamteacutež Tamteacutež Moničina situace byla o to složitějšiacute že po manželově smrti zaacutevisela na synovi i ekonomicky Srov McNamara op cit s ndash Tamteacutež s 13 Totiž Augustin a jeho přiacutetel Alipius kteryacute ve stejneacutem čase rovněž prodělal vnitřniacute přerod Confess 13 De beata vita Augustin si všiml že na zaacutekladě sveacute životniacute zkušenosti došla ke stejnyacutem zaacutevěrům jako on saacutem diacuteky studiu Ciceronova Ortensia knihy kteraacute ho přivedla k hledaacuteniacute pravdy

SALVE

De beata vita Srov Confess nebo komentaacuteř Jan Po_iacutez Modlitba u sv Augustina pro manuscripto Praha Katolickaacute teologickaacute fakulta s 13ndash Confess Srov Confess Tamteacutež 13 1313 Tamteacutež 1313 Jelikož v teacuteto praacuteci musiacuteme pro stručnost mnohaacute teacutemata a osoby ponechaacutevat stranou o Adeo-datovi teacuteměř nepadlo slovo Pro bližšiacute přibliacuteženiacute vztahu otce a syna viz McNamara op cit s 13ndash Srov J OrsquoMeara La jeunesse de saint Augustin Paris s n McNamara op cit s ndash O dvou z nich ještě bude řeč Jedinou vyacutejimkou snad mohou byacutet dvě vyacuteše zmiňovaneacute ženy Mo-nika kteraacute však skrze svou bdquofi lozofi i životaldquo byla do tohoto okruhu přijata a nejmenovanaacute družka kterou Augustin po leacutetech propustil Srov Sermo 13 Srov G S Gasparro ndash C Magazzu ndash C A Spada (eds) La Coppia nei Padri Milano Pao-line s Srov vyacutečet některyacutech z nich ve Vita Aug ndash Byl biskupem v Sitifi Ep Srov Ep 1313 Ep 13 Z teacuteto citace neniacute zřejmeacute zda se laacuteskou o niacutež je zde řeč mysliacute laacuteska obecně či laacuteska přaacutetelskaacute Jelikož se však Augustin v předchoziacutech odstavciacutech explicitně o přaacutetelstviacute zmiňuje domniacutevaacutem se že můžeme danaacute slova chaacutepat i ve vztahu k přaacutetelskeacute laacutesce Zajiacutemavaacute je rovněž bliacutez-kost nutnosti přivaacutedět přiacutetele ke Kristu s antickyacutem požadavkem bdquosouladu ve věcech božskyacutechldquo Totiž manichejskaacute viacutera Vita Aug Confess Srov De civ Dei Srov např De Trinitate Probleacutem Božiacuteho přebyacutevaacuteniacute v člověku je však u Augustina značně komplexniacute v tomto přiacutespěvku neniacute možneacute se jiacutem podrobněji zabyacutevat Ep Agostino Trapegrave op cit s 13 Vita Aug 13ndash13 Confess 13 Srov Ep 13 Seznam některyacutech dalšiacutech praciacute na teacutema přaacutetelstviacute u sv Augustina ktereacute jsem neměl možnost

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

konzultovat V Nolte Augustinus Freundscha sideal in seinen Briefen Wuumlrsburg 13 J F Monagle bdquoFriendship in the St Augustinrsquos Biography Classical Notion of Friendshipldquo IN AugStud s ndash L F Pizzolato bdquoIntenzione e compenetrazione di amicizia e carita in santrsquoAgostinoldquo IN Forma futuri Studi in onore del Card Pellegrino Torino Botega drsquoErasmo s ndash J McEvoy bdquoAnima una et cor unum Friendship and spiritual unity in Augustineldquo IN Recherches

de theacuteologie ancienne et meacutedievale LIII s ndash J T Lienhard bdquoFriendship in Paulinus of Nola and Augustinldquo IN Augustiniana s ndash Tyacutež bdquoFriendship with God Friendship in God Traces in St Augustineldquo IN CollAug s ndash

Jan Pořiacutez OCD ( 13) je kněz člen řaacutedu bosyacutech karmelitaacutenů Vystudoval teologii na KTF UK v Praze (ndash) Je laureaacutetem ceny Oto Maacutedra () V současnosti působiacute v pastoraci na poutniacutem miacutestě pražskeacuteho Jezulaacutetka v Arenzanu (Itaacutelie)

Alexius Vandrovec OSB

Duchovniacute přaacutetelstviacute u sv Aelreda z Rievaulx a mnišskaacute tradice

V Noveacutem zaacutekoně se slova přiacutetel přaacutetelstviacute (philos philia) přiacuteliš často nevyskytujiacute Jedniacutem z maacutela miacutest je pasaacutež z Janova evangelia (Jan 13ndash) kde Ježiacuteš nazyacutevaacute ty kdo ho poslouchajiacute svyacutemi přaacuteteli Pro popis vztahů v ciacuterkevniacutem společenstviacute nebo vztahu k Bohu si ciacuterkevniacute otcoveacute spiacuteše vypůjčujiacute přiacuteměr z oblasti přiacutebu-zenskyacutech vztahů ndash křesťaneacute jsou bratři Bůh je otec Klasickou antickou defi nici přaacutetelstviacute buď vůbec nezmiňujiacute nebo se k niacute staviacute podezřiacutevavě Pro některeacute křes-ťanskeacute autory antiky je přaacutetelstviacute dokonce pohanskyacute ideaacutel kteryacute je ciziacute křesťanskeacute laacutesce Napřiacuteklad Paulinus z Noly většinou použiacutevaacute slova caritas vyacutejimečně aff ec-tus aff ectio nebo amor Přesto vyacuterazy amicus amicitia nepatřiacute v jeho diacutele k zakaacuteza-nyacutem Ve sveacutem dopise popisuje svůj vztah k Sulpiciovi Severovi vysloveně jako přaacutetelstviacute Můžeme shrnout že slovo caritas vyacutelučně označovalo křesťanskou laacutes-ku kdežto pojem amicitia bylo možneacute použiacutet i v běžneacutem světskeacutem kontextu

Byzantštiacute otcoveacute naopak použiacutevajiacute heleacutenskeacute dědictviacute volně a často v jejichspisech nachaacuteziacuteme vyacuterazy philia philioi Jan Chryzostom ve sveacutem pojednaacuteniacute O kněžstviacute poznamenaacutevaacute že měl v mlaacutediacute opravdoveacute a praveacute přaacutetele se kteryacutemi zachovaacuteval pravidla přaacutetelstviacute Je zřejmeacute že zde maacute Jan Chryzostom na mysli pravidla (nomoi) kteraacute pro přaacutetelstviacute stanovila pohanskaacute řeckaacute tradice Nejznaacute-mějšiacutem přiacutekladem přaacutetelstviacute světců v byzantskeacute oblasti je dvojice Bazila Velikeacuteho a Řehoře Naziaacutenskeacuteho Řehoř mluviacute o sveacutem vztahu v pojmech philia philos ač někdy použije teacutež slova agapeacute Čerpaacute předevšiacutem z klasickeacute aristotelskeacute myšlenky kde je zaacutekladem přaacutetelstviacute ctnost člověka a vzaacutejemnyacute respekt Dokonalou ctnostiacute je pro něho samozřejmě křesťanskaacute viacutera Přestože si je vědom rozdiacutelů mezi klasic-kyacutem a křesťanskyacutem pojetiacutem ctnosti (pro překlad klasickyacutech vyacuterazů areteacute virtus by se spiacuteše v současneacute češtině hodil vyacuteraz bdquozdatnostldquo) nebojiacute se použiacutevat slovniacuteku převzateacuteho z klasickeacuteho obdobiacute řeckeacute fi lozofi e Naproti tomu Bazil upřednostňuje při popisu sveacuteho vztahu spiacuteše novozaacutekonniacute obrazy bratrstviacute a laacutesky k bližniacutemu (agapeacute) V podstatnyacutech věcech se samozřejmě nauka obou otců nelišiacute Vyacuteběr ter-miacutenů spiacuteše ovlivnily okolnosti za kteryacutech jejich diacutela vznikala a adresaacuteti pro ktereacute byly spisy určeny Bazil byl viacutece ovlivněn mnišskyacutem prostřediacutem a v jeho uacutevahaacutech o vztaziacutech v křesťanskeacute komunitě se opět viacutece projevuje obava z partikulaacuterniacutech vztahů ktereacute mohou byacutet v rozporu s univerzaacutelniacute laacuteskou k bližniacutemu a k Bohu a ktereacute mohou narušit pokojneacute soužitiacute mnišskeacute komunity

SALVE

Pokud již ciacuterkevniacute otcoveacute psali o přaacutetelstviacute měli většinou na mysli vztahy v mnišskeacute komunitě popř ve společenstviacute kleriků než mezi křesťany-laiky Jako přiacuteklad může posloužit pojednaacuteniacute sv Ambrože De offi ciis ministrorum Zjevně vy-chaacuteziacute z Ciceronova vzoru De offi ciis Je rozděleno do třiacute knih z nichž posledniacute pojednaacutevaacute o přaacutetelstviacute ndash amicitia Ambrož znal samozřejmě i Ciceronovo diacutelo Laelius de amicitia Přes všechny diskuze o tom do jakeacute miacutery Ambrož zaacutevisiacute na sveacutem klasickeacutem vzoru lze tvrdit že v představě přaacutetelstviacute jako křesťanskeacute ctnosti se značně odchyluje od klasickeacute tradice reprezentovaneacute Ciceronem a zdůrazňuje naprostou vzaacutejemnou otevřenost mezi přaacuteteli Pro tuto otevřenost bychom jistě našli vzory u pohanskyacutech antickyacutech autorů avšak v křesťanskeacutem prostřediacute zvlaacuteš-tě mnišskeacutem souvisiacute s důrazem na niternost na vnitřniacuteho člověka (interior homo) kde siacutedliacute viacutera a odkud vychaacutezejiacute všechny ctnosti a neřesti Nelze ovšem směšovat tento podstatnyacute rys přaacutetelstviacute jak jej nachaacuteziacuteme u některyacutech ciacuterkevniacutech otců se současnyacutem pojetiacutem intimity a osobniacute komunikace mezi přaacuteteli Ambrož zasazu-je přaacutetelstviacute do kontextu společenstviacute bratřiacute jejichž vztah se odviacutejiacute od společně sdiacuteleneacute viacutery nebo stejneacute uacutečasti ve službě ciacuterkvi Ciacutelem přaacutetelstviacute v takoveacute komu-nitě je dosaacutehnout souladu jak na uacuterovni rozumoveacute tak i pocitoveacute a oddanosti uvnitř společenstviacute ktereacute vzniklo jak bylo vyacuteše zmiacuteněno na zaacutekladě společneacute viacutery a služby Otevřenost uvnitř maleacute komunity tak zabraňuje partikulaacuterniacutem vzta-hům štěpeniacute na menšiacute skupinky a popř tajnůstkařeniacute Tohoto jsou si vědomi teacuteměř všichni autoři mnišskyacutech cenobitskyacutech řeholiacute a proto tento rys komunit-niacuteho života naleacutezaacuteme teacuteměř ve všech normaacutech určenyacutech pro řeholniacute společenstviacute Klasickyacute ideaacutel přaacutetelstviacute jako privilegovaneacuteho pouta mezi jedinci je nahrazen šir-šiacutem souladem v raacutemci křesťanskeacute komunity Zde stojiacute v popřediacute jejiacute soudržnost společnyacute duchovniacute pokrok a laacuteska k bližniacutemu obecně

Cassianus věnuje teacutematu přaacutetelstviacute celou jednu knihu Collationes (XVI SC s ndash) Na rozdiacutel od Bazila kteryacute v některyacutech monastickyacutech spisech naznačuje že zaacutekaz partikulaacuterniacuteho přaacutetelstviacute v mnišskeacute komunitě souvisiacute se snahou zabraacutenit neřesti smilstva ndash fornicatio ndash Cassianus v teacuteto oblasti žaacutedneacute nebezpečiacute nevidiacute Opravdoveacute přaacutetelstviacute je podle něho možneacute pouze mezi dvěma askety kteřiacute jsou na stejneacutem stupni dokonalosti Zde nachaacuteziacuteme propastnyacute rozdiacutel mezi Cassiano-vyacutem pojetiacutem klaacutešterniacuteho společenstviacute a pojetiacutem některyacutech jeho předchůdců Au-gustinus buduje komunitu jako společenstviacute laacutesky Pachomius jako společenstviacute žaacuteků a učitele zatiacutemco pro Cassiana je klaacutešterniacute společenstviacute vlastně skupinou navzaacutejem si konkurujiacuteciacutech asketů kde laacuteska k bližniacutemu nehraje na cestě k perfec-tio ndash dokonalosti vůbec žaacutednou roli V Instituciacutech popisuje Cassianus askezi po-mociacute obrazu převzateacuteho z olympijskeacuteho soutěženiacute v antickeacutem Řecku (VI c SC s ) V několika maacutelo pasaacutežiacutech Instituciacute kde je zmiacuteněna bratrskaacute laacuteska

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

se zdůrazňuje jejiacute vyacuteznam jako prostředku k něčemu jineacutemu Přiacutetomnost bližniacuteho sloužiacute k bdquoprevencildquo hřiacutechu (VI c 13 s ndash) nebo jako naacutestroj s jehož pomo-ciacute mnich bojuje proti neřesti acedie (X c ndash s 13ndash13)

Řehole Benediktova o přaacutetelstviacute neřiacutekaacute nic vyacuteslovně avšak na mnoha miacutestech sdiacuteliacute obavy dřiacutevějšiacutech cenobitskyacutech řeholiacute ktereacute poukazujiacute na nebezpečiacute parti-kulaacuterniacutech vztahů vznik bdquofrakciacuteldquo uvnitř komunity upřednostňovaacuteniacute některyacutech jedinců a naacutesledneacute nepokoje ve společenstviacute Svatyacute Benedikt přiacutesně trvaacute na ml-čenlivosti (kap bdquoDe taciturnitateldquo) kteraacute nejen pozitivně vytvaacuteřiacute prostor pro naslouchaacuteniacute Božiacutemu slovu a duchovniacutemu otci nyacutebrž je i prostředkem kteryacutem se omezuje přiacuteležitost (occasio) k hřiacutešneacutemu jednaacuteniacute Tiacutemto hřiacutešnyacutem jednaacuteniacutem způso-benyacutem jazykem se mysliacute předevšiacutem murmuratio ndash reptaacuteniacute Nejednaacute se pouze o ne-spokojenost jedince nyacutebrž o rozkladnyacute prvek uvnitř komunity kteryacute se šiacuteřiacute mezi spolubratry na zaacutekladě jejich nedovolenyacutech vztahů Skutečnost že k se murmu-ratio vraciacute sv Benedikt na viacutece miacutestech Řehole dokazuje o jakeacute nebezpečiacute se pro komunitu jednaacute (např 13 13 13 13 13 13 ) Vyacuteše zmiacute-něnyacutem nebezpečiacutem se rovněž snažiacute zamezit ustanoveniacute v kapitolaacutech Řehole jež jsou součaacutestiacute jakeacutehosi disciplinaacuterniacuteho řaacutedu klaacuteštera Kapitola vyacuteslovně uklaacutedaacute trest vyloučeniacute těm kdo se sveacutevolně styacutekajiacute s potrestanyacutemi spolubratry Kapitola mluviacute dokonce o velmi přiacutesneacutem trestu pro ty kdo vytvaacuteřejiacute frakce nebo jed-najiacute na zaacutekladě partikulaacuterniacutech vztahů Benediktova zkušenost řiacutekaacute že velkaacute po-horšeniacute budiacute předevšiacutem nepotismus ( ndash bdquoJe třeba miacutet se na pozoru aby se v klaacutešteře při jakeacutekoli přiacuteležitosti nikdo neopovaacutežil haacutejit nebo braacutet v ochranu ji-neacuteho mnicha ani kdyby byli spojeni jakyacutemkoli stupněm přiacutebuzenstviacute Mniši si to v žaacutedneacutem přiacutepadě nesmějiacute dovolit protože to může vyvolat velmi těžkeacute pohorš-liveacute spory Kdyby toto pravidlo někdo překročil bude velmi přiacutesně potrestaacutenldquo) V tomto kontextu jsou zcela pochopitelnaacute ustanoveniacute kapitoly 13 o pořadiacute v ko-munitě Hierarchie v komunitě je určena prostyacutem pravidlem každyacute zaujiacutemaacute sveacute miacutesto podle doby kdy vstoupil do klaacuteštera Vyacutejimku tvořiacute ti kteřiacute zastaacutevajiacute nějakyacute uacuteřad v klaacutešteře Toto jednoducheacute avšak přiacutesně dodržovaneacute pravidlo realizuje zaacutesadu rovnosti všech bratřiacute v komunitě a snažiacute se setřiacutet ty rozdiacutely mezi nimi ktereacute by mohly vzniknout na zaacutekladě rozdiacutelneacuteho společenskeacuteho postaveniacute před vstupem do klaacuteštera kněžskeacuteho svěceniacute přiacutebuzenskyacutech vztahů talentů či slabos-tiacute mnichů Takoveacute prostřediacute zcela jistě nevybiacuteziacute k vytvaacuteřeniacute intenzivniacutech vztahů mezi některyacutemi mnichy byť založenyacutech na společně sdiacutelenyacutech ctnostech nebo spiritualitě jak je později popisujiacute v mnišskeacutem prostřediacute sv Anselm z Canterbu-ry či sv Aelred z Rievaulx

Zcela opraacutevněně se můžeme taacutezat jak mohlo v mnišskeacutem prostřediacute zvlaacuteště v prostřediacute reformovaneacuteho řaacutedu kteryacute hlaacutesal naacutevrat k prosteacutemu životu podle Ře-

SALVE

hole sv Benedikta vzniknout diacutelo jehož jedinyacutem teacutematem je duchovniacute přaacutetelstviacute ndash De spiritali amicitia sv Aelreda z Rievaulx Cisterciaacuteckaacute reforma se snažila o naacutevrat k Benediktově Řeholi k jejiacute čistotě k jejiacute liteře (puritas integritas Regulae) V po-čaacutetciacutech Cicircteaux lze vysledovat i nedůvěru ba dokonce odpor k učenosti a věděniacute Jedinou přiacutepustnou četbou pro mnicha bylo lectio divina Na jinou četbu ostatně ani neměl čas protože se většinu času musel věnovat manuaacutelniacute praacuteci Jedno z roz-hodnutiacute prvniacutech generaacutelniacutech kapitul vysloveně zakaacutezalo zřizovat klaacutešterniacute školy nařiacutedilo odstraňovat zbytečneacute knihy z klaacutešterniacutech knihoven a pořizovaacuteniacute novyacutech podřiacutedilo souhlasu kapituly Formace prvniacutech generaciacute cisterciaacuteckyacutech mnichů proto probiacutehala v duchu kteryacute se lišil od spirituality soudobyacutech černyacutech bene-diktinů Škola služby Paacutenu ziacuteskaacutevaacute novyacute obsah diacuteky charizmatickyacutem světcům jejichž duchovniacute vyzařovaacuteniacute překročilo hranice řaacutedu a vyacuterazně zasaacutehlo do praxe celeacute ciacuterkve Ačkoli se reformaacutetoři odvolaacutevali na Řeholi Benediktovu a spatřovali v niacute jedinyacute zdroj pro duchovniacute život byli zaacuteroveň vyacuteraznyacutemi osobnostmi nejen v oblasti reformy mnišskeacuteho života nyacutebrž i v oblasti osobiteacuteho teologickeacuteho myš-leniacute Přes proklamovanyacute naacutevrat ke kořenům mnišstviacute rozviacutejejiacute teologii kteraacute je ve sveacute době moderniacute a odpoviacutedaacute duchovniacute atmosfeacuteře a situaci ciacuterkve ve vrcholneacutem středověku

Ranyacute středověk do jisteacute miacutery připravoval cestu k noveacute spiritualitě jak refor-movanyacutech tak nově založenyacutech řeholniacutech společenstviacute vrcholneacuteho středověku Citaacutety z děl mnichů a misionaacuteřů z doby karoliacutenskeacute renesance od Alcuina po Wa-lafrida Strabona ukazujiacute že v teacuteto době se obnovuje zaacutejem o duchovniacute přaacutetelstviacute v klaacutešterech Autoři se již ciacutetiacute svobodniacute při použiacutevaacuteniacute antickyacutech nebo patristic-kyacutech vzorů přaacutetelstviacute Samozřejmě napodobujiacute pozdně řiacutemskeacute vzory ktereacute zdů-razňujiacute vzaacutejemnyacute respekt ohleduplnost a pomoc mezi přaacuteteli Mluvit o spojeniacute dušiacute v ničiacutem nezatiacuteženeacute duchovniacute laacutesce je ještě předčasneacute Nelze rovněž opome-nout že raněstředověkyacute žaacutenr dopisů vyjadřujiacuteciacutech přaacutetelstviacute byl velmi populaacuterniacute Takoveacute dopisy patřily k repertoaacuteru většiny dobryacutech spisovatelů a jak ukazuje velkeacute množstviacute dochovanyacutech přiacutekladů vznikaly během vyacuteuky v klaacutešterniacutech nebo katedraacutelniacutech školaacutech a nebyly určeny konkreacutetniacutem pisatelům13 Duchovniacute přaacutetel-stviacute jako součaacutest spirituality se začiacutenaacute objevovat v mnišskeacute tradici až v stoletiacute a to v centrech obnovy mnišskeacuteho života jakyacutem byl např klaacutešter Le Bec v Nor-mandii Diacuteky postavě sv Anselma považovaneacuteho za jednoho z největšiacutech teologů latinskeacuteho středověku můžeme sledovat vznik konceptu duchovniacuteho přaacutetelstviacute u mnišskyacutech autorů Svatyacute Anselm sice nezanechal žaacutedneacute pojednaacuteniacute nebo dia-log věnujiacuteciacute se teacutematu přaacutetelstviacute mezi mnichy avšak jeho četnaacute korespondence z doby kdy byl postupně mnichem převorem a opatem klaacuteštera Le Bec pro-zrazuje že refl exe nad duchovniacutem přaacutetelstviacutem učinila značnyacute krok vpřed Svatyacute

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

Anselm vychaacuteziacute ještě z Cassianova vzoru a tvrdiacute že opravdoveacute přaacutetelstviacute hodneacute toho jmeacutena může vzniknout pouze mezi těmi kdo opustili všechno a vydali se cestou k nebeskeacutemu kraacutelovstviacute v mnišskeacutem životě Projevy přaacutetelstviacute jako jsou vroucnost objetiacute pohled na druheacuteho považuje za prvky ktereacute zmiacuterňujiacute tvrdost života tiacutem že anticipujiacute Raacutej nebo za kraacutetkaacute zastaveniacute kteraacute povzbuzujiacute mnicha v každodenniacute snaze o umrtvovaacuteniacute a dalšiacute asketickeacute praktiky Takto pojataacute askeze vede ke spojeniacute dušiacute Pro Anselma je takovaacute duchovniacute jednota podstatnaacute V jed-nom dopise opatovi a převorovi v Le Bec piacuteše bdquoTiacutem že jste se přibliacutežili rozehřaacuteli jste moji duši tiacutem že jste ji rozehřaacuteli roztavili jste ji uvnitř tiacutem že jste ji roztavili spojili jste ji se svyacutemi dušemi Je ji možno zlomit ale už se nedaacute odloučit [hellip] jste s niacute pevně spojeni nejen poutem krve ale i duchovniacutem svazkemldquo Sjedno-ceniacute dušiacute překonaacutevaacute vzdaacutelenost mezi lidmi Jeden člověk se nachaacuteziacute v druheacutem v hloubi jeho srdce bdquoVejdi do komůrky sveacuteho srdce a uvaž vřeniacute sveacute opravdoveacute laacutesky tak poznaacuteš laacutesku sveacuteho praveacuteho přiacuteteleldquo (Lettere nr ) Podle Ansel-ma je přaacutetelstviacute součaacutestiacute věčnosti Všechny vztahy v tomto stvořeneacutem světě majiacute podstoupit podstatnou přeměnu Pouze přaacutetelstviacute přejde bez většiacutech změn do nebeskeacuteho kraacutelovstviacute Přaacutetelstviacute je schopno proniknout božskou přirozenost ve vzaacutejemneacute laacutesce osob Nejsvětějšiacute Trojice a proto přetrvaacute i v nebeskeacutem kraacutelovstviacute Tiacutemto se přaacutetelstviacute staacutevaacute teologickyacutem pojmem Anselm takto uvaacutediacute přaacutetelstviacute i do křesťanskeacute spirituality kdy z moraacutelniacute skutečnosti vytvaacuteřiacute skutečnost spirituaacutelniacute Spolu s novaacutetorskyacutem jazykem kteryacute při popisu přaacutetelstviacute použiacutevaacute tak připravu-je půdu autorům a reformaacutetorům stoletiacute ktereacute snad můžeme nazvat bdquostoletiacutem přaacutetelstviacuteldquo

Počaacutetkům cisterciaacuteckeacute spirituality je vlastniacute několik společnyacutech zaacutekladniacutech teo-logickyacutech vyacutechodisek kteraacute tvořiacute jejiacute piliacuteře Všichni vyacuteznamniacute cisterciaacutečtiacute autoři 13 stoletiacute se zabyacutevajiacute člověkem Jeho jedinečnost spatřujiacute ve stvořenosti k Božiacutemu obrazu Zaacuteroveň však uznaacutevajiacute jeho slabost a porušenost (anima curva) Přesto však je člověk schopen laacutesky a je svou přirozenostiacute nasměrovaacuten k dobru Obnove-niacute Božiacuteho obrazu a podoby v člověku se staacutevaacute hlavniacutem ciacutelem mnišskeacute askeze Na tuto antropologii logicky navazuje hlubokaacute uacutecta před tajemstviacutem vtěleniacute Božiacuteho Syna Kristovo lidstviacute je chaacutepaacuteno jako sacramentum znameniacute nebo tajemstviacute Božiacute přiacutetomnosti jak vyacutestižně shrnuje sv Bernard bdquoskrze Krista člověka ke Kristu Bohuldquo Již od doby sv Řehoře Velikeacuteho ciacuterkevniacuteho Otce Zaacutepadu a zaacuteroveň uči-tele středověku se začiacutenaacute v teologickyacutech spisech objevovat slovo experiri Zkuše-nost laacutesky v našem pozemskeacutem světě se staacutevaacute důležitějšiacute než teoretickaacute spekulace I cisterciaacutečtiacute autoři mluviacute o zkušenosti s Bohem o okoušeniacute Boha a jeho tajemstviacute S laacuteskou souvisiacute afektivita ndash o cisterciaacuteckeacute spiritualitě můžeme mluvit jako o spi-ritualitě afektivniacute Pročiacutetaacuteme-li meditace většiny autorů druheacute generace udiviacute

SALVE

naacutes vroucnost prožitek intimniacute bliacutezkosti bdquoDotyacutekaacuteme se Ježiacuteše rukou touhyldquo bdquoDuše očištěnaacute laacuteskou toužiacute vroucně a s důvěrou po Božiacutem objetiacute plane vrouciacute touhouhellipldquo

Svatyacute Aelred z Rievaulx nebyl takovyacutem originaacutelniacutem teologem jako sv Bernard ani za sebou neměl univerzitniacute vzdělaacuteniacute jako Vileacutem ze Saint-= ierry přesto byacutevaacute nazyacutevaacuten třetiacutem světlem cisterciaacuteckeacute mnišskeacute cesty nebo jedniacutem ze bdquočtyř evangelistů ze Cicircteauxldquo (mezi ně byl připočiacutetaacutevaacuten naviacutec Guerricus z Igny) Svyacutem vyacuteznamem se jim vyrovnal jako pastyacuteř a to zvlaacuteště v oblasti vzdělaacutevaacuteniacute a formace mnichů Sveacute vlastniacute vzdělaacuteniacute obdržel od nejlepšiacutech žaacuteků opata z Clairvaux Patřil již ke generaci jejiacutež veškeraacute formace proběhla přiacutemo v mnišskeacutem prostřediacute cisterciaacuteckeacuteho klaacutešte-ra Jeho život spadaacute do obdobiacute teacuteměř neuvěřitelneacute expanze cisterciaacuteckeacuteho řaacutedu na evropskeacutem kontinentě Svatyacute Bernard vypracoval zaacutesady reformovaneacute spirituality noveacute větve benediktinskeacute řeholniacute rodiny Svatyacute Aelred tomuto teoretickeacutemu zaacute-kladu propůjčil novou přitažlivost ndash přiacutekladem sveacute pedagogickeacute praxe v klaacutešterniacute komunitě Před zvoleniacutem opatem působil jako novicmistr a jako opat rovněž vě-noval sveacute siacutely formaci mladyacutech mnichů Zprostředkovaacuteval jim svoji vlastniacute zkuše-nost totiž že lepšiacutem zdrojem poznaacuteniacute cisterciaacuteckeacuteho ducha je cvičeniacute vlastniacuteho duchovniacuteho života v mnišskeacute komunitě než poznaacutevaacuteniacute zvenčiacute Aelredovo osobniacute vyzařovaacuteniacute umocňuje jeho osobniacute zkušenost lidskeacute slabosti kterou zakusil jako mladyacute ve světskeacutem životě (inter mores et vitia quibus aetas illa periclitari solet) a činiacute z něj kraacutesnyacute přiacuteklad pokory a milosrdenstviacute podle ideaacutelu kteryacute teoreticky načrtl sv Bernard V Aelredově diacutele se velmi silně odraacutežiacute zkušenost jeho osobniacute konverze Je si vědom toho že pokud se člověk pokoušiacute realizovat sebe sama bez Boha zů-staacutevaacute zaslepen svou touhou a jeho laacuteska je nasměrovaacutena špatnyacutem směrem Člověk zůstaacutevaacute nespokojenyacute přestože toužiacute po štěstiacute a je si vědom sveacute neschopnosti ho dosaacutehnout vlastniacutemi silami Aelred navazuje na patristickou tradici a rozpoznaacutevaacute v tomto stavu zapomněniacute na Boha omyl ducha a špatnyacute směr laacutesky

Člověk zneužil svou svobodnou vůli odvraacutetil se od onoho neproměnneacuteho dobra a zaslepen vlastniacute žaacutedostivostiacute se přiklonil k menšiacutemu dobru Tam kde hledal vyacutehodu nalezl škodu Miloval sebe sama zvraacutecenyacutem způsobem a tiacutem ztratil sebe sama i Boha [hellip] Nyniacute je obraz Božiacute v člověku znetvořen avšak ne zcela zničen Člověk maacute paměť kteraacute ovšem zapomiacutenaacute Maacute schopnost poznaacuteniacute ktereacute se může myacutelit Maacute laacutesku kteraacute maacute sklon k žaacutedostivosti

Obraz Božiacute v člověku již neodpoviacutedaacute prvotniacutemu stavu avšak neniacute nenaacutevratně zničen Paměť rozum i touha mohou znovu naleacutezt svůj původniacute směr Člověk kteryacute miloval špatnyacutem způsobem se může obraacutetit a naleacutezt znovu přirozenyacute ob-jekt sveacute laacutesky ndash Boha Toto obraacuteceniacute konverzi zakusil i Aelred ve sveacutem životě

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

Podobně jako popisuje obraacuteceniacute sv Augustin ve svyacutech Vyznaacuteniacutech nebo ndash chceme--li saacutehnout až k uacuteplnyacutem počaacutetkům mnišstviacute ndash legenda o sv Antoniacutenovi okamžik konverze provaacuteziacute siacutela slov Piacutesma svateacuteho bdquoKdyž se můj dobrotivyacute Paacuten rozhodl napravit mne kteryacute sešel na scestiacute pozdvihnout toho kteryacute padl a očistit spaacuteso-nosnyacutem dotekem nečisteacuteho vzdal jsem se toho co slibuje svět a vstoupil jsem do klaacuteštera a ihned jsem se pustil do studia Piacutesma svateacuteholdquo13 Praacutevě při četbě Piacutesma se duše ve sveacute hloubi rozpomiacutenaacute na Boha a rozum znovu objevuje pravdu a laacuteska svůj přirozenyacute ciacutel Aelredova nauka je plodem osobniacute zkušenosti a zve sveacute žaacuteky k prožitiacute teacutehož ndash zkušenosti autentickeacute spirituality Pouze zkušenost může duši uveacutest do určiteacute skutečnosti sola ut mihi videtur docet experientia

Teologie křesťanskeacute zkušenosti se rozvinula předevšiacutem v mnišskeacute tradici a tvo-řila tak již od počaacutetků protivaacutehu teologie spekulativniacute Učitelem teacuteto zkušenosti je pro zaacutepadniacute mnišstviacute jeden z velkyacutech ciacuterkevniacutech otců sv Řehoř Velikyacute jenž je rovněž spolu s Cassiodorem sv Isidorem Sevillskyacutem a sv Bedou Ctihodnyacutem nazyacutevaacuten učitelem středověku Jeho Dialogy o životě a zaacutezraciacutech italskyacutech otců jsou vlastně jedinyacutem zdrojem ze ktereacuteho viacuteme něco o životě sv Benedikta a spolu s Homiliemi na evangelia a spisem Moralia in Iob patřily k nejčtenějšiacutem diacutelům ve středověkyacutech klaacutešterech a klaacutešterniacutech školaacutech Velikost Řehořova diacutela nespočiacutevaacute v propracovaneacute teologickeacute spekulaci nyacutebrž v osobniacute zkušenosti Praacutevě tato zku-šenost a nikoli teoretickeacute věděniacute je zaacutekladem křesťanskeacute moudrosti Z tohoto zaacute-kladniacuteho principu vyvozuje Řehoř dalšiacute důsledky Pro něho zaacutevisiacute přesvědčivost nauky na opravdovosti toho kdo ji předaacutevaacute Je zřejmeacute že Řehoř se inspiroval spisy Cassianovyacutemi v nichž se mluviacute o chuti křesťanskeacute moudrosti Autor Dialogů vysvětluje že je třeba bdquoochutnaacutevatldquo miacutesto bdquovědětldquo Řehoř pak jednoduše aplikuje na duchovniacute uměniacute obecně to co Cassianus řekl o mnišskeacutem životě (Tamquam si quis dulcedinem mellis ei qui numquam quicquam dulce gustauerit uelit sermonibus enarrare profecto nec ille saporis illius suauitatem quam numquam ore percepit auribus capiet) Princip zůstaacutevaacute staacutele identickyacute na rozdiacutel od ostatniacutech věd kde teoretic-keacute studium předchaacuteziacute praxi začiacutenaacute duchovniacute nauka vždy zkušenostiacute To vysvět-luje že nauka velkyacutech duchovniacutech otců vždy refl ektuje jejich vnitřniacute zkušenost Proto takeacute můžeme poznat napřiacuteklad osobnost sv Benedikta na zaacutekladě jeho Ře-hole neboť nebylo rozdiacutelu mezi tiacutem co napsal a čiacutem žil (Cuius si quis uelit subtilius mores uitamque cognoscere potest in eadem institutione regulae omnes magisterii actus inuenire quia sanctus uir nullo modo potuit aliter docere quam uixit) Z tohoto prven-stviacute zkušenosti vyplyacutevaacute důležitost jakou Řehoř připisoval osobniacutem přiacutekladům Jsou předevšiacutem podivuhodnyacutem naacutestrojem božskeacute pedagogie Pro Řehoře je bdquozku-šenostldquo toteacutež co zkušenost křesťanskeacuteho života zvlaacuteště života ctnostneacuteho Slovo experimentum maacute velmi širokyacute vyacuteznam Jednaacute se o drobneacute každodenniacute činy ktereacute

13SALVE

jsou zaacutekladnou celeacute duchovniacute pedagogie (hoc quod ipsi per quotidianum uisionis experimentum nouimus quia plerumque hi qui nullis se oppressos peccatorum molibus sciunt stant quidem in uia iustitiae nulla illicita perpetrant sed tamen ad caelestem pat-riam anxie non anhelant) V tomto smyslu může miacutet zkušenost jedinečnyacute formač-niacute dopad pro křesťana Nezahrnuje totiž jen vnějšiacute skutky ze kteryacutech se můžeme poučit nyacutebrž i udaacutelosti našeho vlastniacuteho života často velmi bolestneacute označova-neacute jako fl agella Duchovniacute zkušenost křesťana vlastně znamenaacute že tyto udaacutelosti chaacutepe jako zkoušky ktereacute sesiacutelaacute Bůh aby ho poučil Praacutevě tyto zkoušky mohou veacutest ke svatosti ndash podle toho zda je dotyčnyacute ve viacuteře přijme nebo odmiacutetne (Ali-quando necesse est ut prauis mentibus quae humana praedicatione corrigi nequeunt diui-na fl agella optari benigne debeant [hellip] ut amici qui dolori illius per caritatem compati nesciebant ab experimento discerent alienae affl ictioni qualiter misereri debuissent)

Aelred rozlišuje tři způsoby jakyacutemi můžeme dospět k poznaacuteniacute nějakeacute pravdy ndash Quis enim hoc ignorat Fratres est aliud credere aliud scire aliud experiri Credis quod idoneis testibus constat esse probatum Scis ea que certa ratione comprehendis experiris corporis sensu vel mentis aff ectu Můžeme se spolehnout na důvěryhodneacute svědky idoneis testibus potom se jednaacute o viacuteru Pravdu teacutež můžeme uchopit rozumem certa ratione comprehendis to znamenaacute věděniacute nebo ji konečně můžeme zakusit přiacutemo ndash sola experientia doceat te Nesmiacuteme rovněž pominout opozici corporis sensu ndash mentis aff ectu tělesneacute smysly a aff ectus ducha Prvniacutem zakoušiacuteme to co je tělesneacute (cor-poralia) druhyacutem to co je duchovniacute (spiritualia) Naviacutec Aelred rozlišuje několik druhů aff ectů a rozebiacuteraacute jejich působeniacute v lidskeacute duši Pro pochopeniacute Aelredovy nauky o zkušenosti a vlastně celeacute jeho antropologie je slovo aff ectus kliacutečoveacute proto je zde ponechaacuteno v původniacutem latinskeacutem tvaru jako termiacuten Naviacutec naleacutezt vyacutestižnyacute protějšek v současnyacutech evropskyacutech jazyciacutech byacutevaacute velmi obtiacutežneacute Rovněž dokazu-je Aelredovu bdquomodernostldquo mezi jeho současniacuteky protože v duchovniacute literatuře vrcholneacuteho středověku se termiacuten cordis aff ectus objevuje zcela nově a nabyacutevaacute velkeacute důležitosti Aelred defi nuje aff ectus jako spontanea quaedam mentis inclinatio ad ali-quem cum delectatione Slovo spontanea inclinatio zde znamenaacute naacuteklonnost kteraacute v našiacute mysli povstaacutevaacute proti lidskeacute vůli a vzdoruje rozumu (contra hominis volunta-tem ratine ei per omnia resistente) Tento aff ectus však nutiacute rozum a vůli aby se s niacutem sjednotily a tak přechaacuteziacute v laacutesku (provocat tamen et voluntatem et rationem ut consen-tiant et sic aff ectio transit in amorem) Aff ectus doprovaacuteziacute teacutež potěšeniacute chuť diacuteky niacutež je duše pozornějšiacute a bystřejšiacute Musiacuteme ochutnat abychom pochopili (qui audit intelligat et gustet) Je samozřejmeacute že se nejednaacute o potěšeniacute tělesneacute nebo smysloveacute v prvniacute řadě nyacutebrž o to ktereacute pronikaacute do hloubi srdce ndash usque ad palatum cordis Zkušenost prostřednictviacutem mentis aff ectus je zkušenost duchovniacute pravaacute moudrost ndashinstructio doctos reddit aff ectio sapientes Odtud lze pochopit naleacutehavost s jakou

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

chce Aelred svyacutem mnichům vštěpovat spaacutesneacute poznaacuteniacute duchovniacute věděniacute ktereacute je darem od Boha a nemůže byacutet vyacutesledkem žaacutedneacute lidskeacute spekulace Pouze v Božiacutem světle můžeme pochopit Božiacute věci Jejich sladkost poznaacuteme jedině zkušenostiacute tělesneacute smysly nejsou s to pojmout to co představuje duchovniacute poznaacuteniacute ndash de eius dulcedine sola docet experientia non enim oculis cernitur aut tangitur manibus aut hau-ritur auditu cum sapor sit spiritualit Zkušenost kterou popisuje Aelred zname-naacute předevšiacutem sentire ndash pociťovat zakoušet Je to zakoušeniacute něčeho duchovniacuteho neboť se jednaacute o vyacutesledek mentis aff ectus ktereacute obohacuje duši o duchovniacute realitu ktereacute se nemůže naučit ve škole Duše tak zakoušiacute Boha a vše co pochaacuteziacute shůry Mnišštiacute autoři zdůrazňujiacute že tuto bdquochuťldquo nelze vypovědět Lze pouze inspirovat srdce druheacuteho aby zakusilo něco podobneacuteho ndash ad illius dulcedinem exprimendam nec cor nec lingua suffi ciat Rovněž přaacutetelstviacute použiacutevaacute k tomu aby naznačil setkaacute-niacute duše s Bohem Prostřednictviacutem aff ectu duše hledaacute Boha v aff ectu Boha naleacutezaacute a dokonce se dotyacutekaacute Ježiacuteše ndash Jesus aff ectione tangitur Laacuteskou duše objiacutemaacute Boha13 Duchovniacute zkušenost naacutem v Aelredově diacutele naviacutec ukazuje dva aspekty jež můžeme nazvat statickyacute a dynamickyacute V Bohu naleacutezaacute duše pokoj a odpočinutiacute Zaacuteroveň se v niacute probouziacute touha a novaacute siacutela ve vnitřniacutem životě aby dělala pokroky od zkuše-nosti ke zkušenosti Bůh saacutem je Laacuteska ale vyžaduje laacutesku totiž pohyb rozumoveacute duše se kteryacutem s touhou hledaacute objekt sveacuteho potěšeniacute Duše kteraacute okusila Boha nemůže zapomenout na jeho sladkost a toužiacute po něm což kraacutesně vyjadřujiacute slova modlitby kterou Aelred uvaacutediacute sveacute Zrcadlo laacutesky bdquoMoje duše suchaacute vyprahlaacute a ne-plodnaacute duše žiacutezniacute po tom aby byla svlažena těmito blahodaacuternyacutemi kapkami [hellip] Pane nech sestoupit do meacute duše něco z tveacute velkeacute sladkosti [hellip] Pane budu tě hle-dat budu tě hledat v laacutesce neboť kdo kraacutečiacute k tobě v laacutesce ten tě zajisteacute hledaacuteldquo Předtiacutem než můžeme přistoupit k četbě diacutela O duchovniacutem přaacutetelstviacute je nutneacute se-znaacutemit se s touto vyacuteše uvedenou Aelredovou antropologiiacute a předevšiacutem s naukou o duchovniacute zkušenosti a laacutesce jak jsou obsaženy ve spisu Speculum caritatis Jen takto můžeme pochopit Aelredův přiacutestup k duchovniacutemu přaacutetelstviacute

Aelredův spis O duchovniacutem přaacutetelstviacute je jedniacutem z jeho kratšiacutech děl o to viacutece jej můžeme považovat za velmi osobniacute vyznaacuteniacute jakyacutesi deniacutek jeho duše V prologu diacutela vystupuje do popřediacute zkušenost osobniacute konverze autora Zaacuteroveň uvaacutediacute mo-tivy ktereacute vedly k sepsaacuteniacute tohoto diacutela a sveacute prameny

Předmluva

Když jsem byl ještě jako chlapec ve škole a nachaacutezel velkeacute potěšeniacute v půvabu svyacutech druhů v chovaacuteniacute a špatnostech ktereacute obvykle uvaacutedějiacute v nebezpečiacute lidi v tomto věku celaacute maacute mysl se oddala a zasvětila citu a laacutesce Takže jsem neznal nic přiacutejemnějšiacuteho a nic radostnějšiacuteho

SALVE

nic užitečnějšiacuteho než milovat a byacutet milovaacuten Takto zmiacutetaacuten v různyacutech laacuteskaacutech a přaacutetelstviacutech byl jsem smyacutekaacuten sem a tam Jelikož jsem neznal řaacuted praveacuteho přaacutetelstviacute často jsem se ne-chal oklamat jeho falešnyacutem obrazem

Konečně se mi jednou dostala do ruky kniha kterou o přaacutetelstviacute napsal M Tullius Cicero Hned se mi zdaacutela užitečnaacute pro zaacutevažnost myšlenek a čtivaacute pro svůj vybranyacute styl Ačkoli jsem se nepovažoval za schopneacuteho takoveacuteho přaacutetelstviacute přece jsem měl radost že jsem nalezl nějakou defi nici přaacutetelstviacute podle ktereacute jsem mohl uspořaacutedat sveacute zmateneacute myš-lenky o laacutesce a citu Když se můj dobrotivyacute Paacuten rozhodl napravit mne kteryacute sešel na scestiacute pozdvihnout toho kteryacute padl a očistit spaacutesonosnyacutem dotekem nečisteacuteho vzdal jsem se toho co slibuje svět a vstoupil jsem do klaacuteštera a ihned jsem se pustil do studia Piacutesma svateacuteho Předtiacutem meacute oči jež byly zaslepeneacute a navykleacute na temnotu tělesnosti nezavadily ani o jeho povrch Když se mi tedy četba Piacutesma svateacuteho staacutevala přiacutejemnějšiacute a to maacutelo věděniacute ktereacute mi předala světskaacute vzdělanost ztraacutecelo ve srovnaacuteniacute s niacutem cenu tu jsem si vzpomněl na to co jsem četl o přaacutetelstviacute ve vyacuteše zmiacuteněneacute knize a podivoval jsem se že už to pro mě nemělo tuteacutež chuť jak tomu byacutevalo předtiacutem Od toho okamžiku v meacutem životě neexistovalo nic co by neoslazeneacute medem nejsladšiacuteho jmeacutena Ježiacutešova a neosoleneacute soliacute Piacutesma svateacuteho mohlo zcela strhnout můj cit

Znovu a znovu jsem o těchto myšlenkaacutech rozvažoval a ptal se zda by je snad nebylo možno zaštiacutetit autoritou Piacutesma Poteacute co jsem přečetl v diacutelech svatyacutech otců mnoheacute o přaacute-telstviacute chtěl jsem duchovně milovat avšak nebyl jsem toho schopen Začal jsem tedy psaacutet o duchovniacutem přaacutetelstviacute abych stanovil pravidla čisteacute a svateacute laacutesky Toto diacutelo jsem rozdělil na tři čaacutesti Prvniacute pojednaacutevaacute o podstatě přaacutetelstviacute a o jeho původu či přiacutečině druhaacute o jeho plodech a velikosti a ve třetiacute podle svyacutech schopnostiacute vysvětluji jakyacutem způsobem a mezi ja-kyacutemi osobami může byacutet zachovaacuteno neporušeneacute až do konce

Najde-li někdo užitek z teacuteto četby ať vzdaacutevaacute diacuteky Bohu a prosiacute milosrdneacuteho Krista za mě hřiacutešneacuteho Bude-li však kdo považovat za zbytečneacute a neužitečneacute co jsem napsal keacutež na-jde pochopeniacute pro mou nešťastnou situaci kteraacute mě donutila kvůli mnohyacutem povinnostem a starostem omezit proud myacutech myšlenek v teacuteto uacutevaze

V prvniacute knize Aelred shrnuje co bylo doposud řečeno o přaacutetelstviacute pohanskyacutemi fi lozofy jakeacute přiacuteklady pro něj nachaacuteziacute v Piacutesmu svateacutem a v tradici otců Na tomto zaacutekladě se snažiacute defi novat duchovniacute přaacutetelstviacute mezi křesťany

Ivo Domniacutevaacutem se že nejprve je třeba vyložit podstatu přaacutetelstviacute Stavěli bychom vzdušneacute zaacutemky kdybychom nevěděli jakaacute je podstata toho o čem se maacute rozvinout naše diskuse

Aelredus Cožpak ti nestačiacute to co k tomu řekl Cicero Přaacutetelstviacute je souhlas ve věcech lid-skyacutech i božskyacutech projevenyacute s laskavostiacute a laacuteskou

Ivo Pokud tato defi nice postačuje tobě pak jsem s niacute spokojen i jaacute

Aelredus Když by tedy kteřiacutekoli lideacute byli stejneacuteho naacutezoru ve věcech božskyacutech i lidskyacutech měli by stejnou vůli a žili by s laskavostiacute a laacuteskou neřekli bychom o nich že dosaacutehli doko-naleacuteho přaacutetelstviacute

Ivo A proč ne Avšak nerozumiacutem tomu co znamenaly pro tohoto pohanskeacuteho autora pojmy bdquolaskavostldquo a bdquolaacuteskaldquo

Aelredus Snad pojmem laacuteska vyjadřuje vnitřniacute cit pojmem laskavost pak vyacutesledek kon-kreacutetniacute činnosti Neboť i souhlas ve věcech lidskyacutech i božskyacutech musiacute byacutet drahyacute srdci obou přaacutetel to znamenaacute přiacutejemnyacute a vzaacutecnyacute I to jak jednajiacute ve vnějšiacutech zaacuteležitostech musiacute byacutet plneacute laskavosti a radosti

Ivo Přiznaacutevaacutem že tato defi nice se mi velmi liacutebiacute Domniacutevaacutem se ale že je vhodnaacute pro pohany a židy a rovněž pro mravně zkaženeacute křesťany Jsem však přesvědčen že opravdoveacute přaacutetelstviacute nemůže existovat mezi těmi kdo žijiacute bez Krista

Aelredus V naacutesledujiacuteciacutem hovoru si dostatečně ujasniacuteme zda teacuteto defi nici něco schaacuteziacute nebo naopak obsahuje něco naviacutec abychom ji mohli buď odmiacutetnout nebo přijmout jako dostačujiacuteciacute a bez nějakeacuteho prvku naviacutec Na zaacutekladě teacuteto defi nice ač se ti zdaacute poněkud ne-dokonalaacute můžeš pochopit co je to přaacutetelstviacute

Ivo Nechci ti byacutet na obtiacutež Prosiacutem tě abys mi vysvětlil alespoň vyacuteznam tohoto slova neboť defi nice mi nestačiacute

Aelredus Udělaacutem to raacuted pokud omluviacuteš meacute chabeacute znalosti a nebudeš mě nutit abych tě poučoval o něčem co neviacutem Mysliacutem si že slovo přiacutetel je odvozeno od slova laacuteska [lat amor ndash amicus] od slova přiacutetel pak přaacutetelstviacute [lat amicus ndash amicitia] Laacuteska je pak cit prostřednictviacutem ktereacuteho rozumovaacute duše něco hledaacute po něčem toužiacute a konečně toho dosa-huje pro sveacute potěšeniacute Těšiacute se z toho s vnitřniacute sladkostiacute držiacute se toho čeho dosaacutehla a ucho-vaacutevaacute to Povahu a dynamiku laacutesky jsem vyložil co možnaacute nejjasněji a nejpodrobněji ve sveacutem diacutele Zrcadlo laacutesky [Speculum caritatis] ktereacute jistě dostatečně znaacuteš Daacutele je přiacutetel nazyacutevaacuten straacutežce laacutesky nebo jak někteřiacute řiacutekajiacute bdquostraacutežce samotneacute dušeldquo Můj přiacutetel totiž musiacute byacutet straacutežce vzaacutejemneacute laacutesky neboli samotneacute meacute duše tak aby zachovaacuteval se spolehlivou ml-čenlivostiacute všechna jejiacute tajemstviacute aby se podle svyacutech sil snažil leacutečit a snaacutešet jakoukoli špat-nost kterou v niacute nalezne aby se radoval s jejiacute radostiacute trpěl s jejiacutem utrpeniacutem a vše co ciacutetiacute jeho přiacutetel považoval za sveacute vlastniacute Přaacutetelstviacute je tedy ctnost kteraacute spojuje duše pouty laacutesky a sladkosti a vytvaacuteřiacute z mnoha jeden celek Proto i světštiacute fi lozofoveacute zařadili přaacutetelstviacute mezi ctnosti ktereacute přetrvaacutevajiacute navěky a ne mezi věci naacutehodneacute a pomiacutejiveacute Zdaacute se že s nimi souhlasiacute i Šalomoun v knize Přiacutesloviacute když řiacutekaacute bdquoV každičkeacutem čase miluje přiacutetelldquo [Přiacutes ] Jasně potvrzuje že přaacutetelstviacute je věčneacute pokud je opravdoveacute Pokud se však rozpadne nebylo opravdoveacute i když se takovyacutem zdaacutelo

[hellip]Ivo Tedy došli jsme k zaacutevěru že mezi přaacutetelstviacutem a laacuteskou neniacute žaacutednyacute rozdiacutelAelredus Je a dokonce velikyacute Božiacute autorita rozhodla že je třeba přijmout do naacuteručiacute

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

SALVE

laacutesky mnohem viacutece lidiacute než kolik jich objiacutemaacuteme jako přaacutetele Zaacutekon laacutesky naacutes nutiacute milo-vat nejen přaacutetele ale i nepřaacutetele [srov Mt ] Přaacuteteli nazyacutevaacuteme pouze ty kteryacutem se nebojiacuteme otevřiacutet sveacute srdce a vše co skryacutevaacute A oni tak činiacute naopak naacutem neboť jsou vaacutezaacuteni tyacutemž zaacutekonem důvěry a touž jistotou

[hellip]Aelredus Zapomněl jsi co řiacutekaacute Piacutesmo bdquoV každičkeacutem čase miluje přiacutetelldquo [Přiacutes ]

Jak si vzpomiacutenaacuteš i sv Jeronyacutem řiacutekaacute bdquoPřaacutetelstviacute ktereacute se může rozpadnout nikdy nebylo opravdoveacuteldquo A že přaacutetelstviacute nemůže existovat bez laacutesky jsem vysvětlil viacutece než dostatečně Když je tedy přaacutetelstviacute naplněno věčnostiacute zaacuteřiacute z něho pravda a chutnaacute sladkostiacute laacutesky jak si můžeš myslet že je možno upřiacutet těmto třem vlastnostem moudrost

Ivo Co to maacute znamenat Mohu řiacuteci o přaacutetelstviacute to co řiacutekaacute Jan přiacutetel Ježiacutešův o laacutesce bdquoBůh je přaacutetelstviacuteldquo

Aelredus Je to neobvykleacute Nelze to zaštiacutetit autoritou Piacutesma Přesto však se odvažuji řiacuteci o přaacutetelstviacute co se daacutele řiacutekaacute o laacutesce bdquoKdo zůstaacutevaacute v přaacutetelstviacute zůstaacutevaacute v Bohu a Bůh zůstaacutevaacute v němldquo [srov Jan ] Leacutepe to pochopiacuteš až začneme rozmlouvat o plodech a užitku přaacutetelstviacute

Druhaacute kniha vysvětluje jakyacute je užitek přaacutetelstviacute a naopak jakyacutem zlem je osamo-cenost Rovněž vypočiacutetaacutevaacute druhy opravdoveacuteho přaacutetelstviacute a staviacute je do protikladu vůči falešneacutemu přaacutetelstviacute

Aelredus O tom mluviacute kraacutesně Cicero bdquoZe světa odstraňujiacute slunce ti kteřiacute z života od-straňujiacute přaacutetelstviacute neboť od boha nemaacuteme nic lepšiacuteho a nic milejšiacuteholdquo Co by to bylo za moudrost opovrhovat přaacutetelstviacutem jen aby ses vyhnul nesnaacuteziacutem neměl starosti a unikl strachu Cožpak by bylo možneacute ziacuteskat a uchovat si ctnost bez jakyacutechkoli nesnaacuteziacute Cožpak i v tobě nebojuje a ty s tiacutem maacuteš velkeacute potiacuteže moudrost proti omylům uměřenost proti vrtkavosti spravedlnost proti zleacute vůli nebo siacutela proti lenosti Ptaacutem se kdo z lidiacute zvlaacuteště dospiacutevajiacuteciacutech je schopen bez velkeacuteho utrpeniacute nebo strachu zachovat cudnost nebo zkro-tit rozbouřeneacute city Pak by byl hlupaacutek apoštol Pavel kteryacute nechtěl žiacutet aniž by pracoval a namaacutehal se pro ostatniacute Avšak veden laacuteskou kterou považoval za největšiacute ctnost bdquostal se slabyacute se slabyacutemi a nebylo pohoršeniacute ktereacute by nepaacutelilo ani jeholdquo [srov Kor Řiacutem ] Nosil v sobě velkyacute smutek a ve sveacutem srdci nepřestaacutevajiacuteciacute bolest pro ty kteřiacute byli jeho bratry podle těla [Řiacutem ndash13] Musel by se tedy vzdaacutet laacutesky aby nežil s takovyacutem strachem a bolestiacute Jednou znovu rodiacute ty ktereacute zplodil ve viacuteře jednou je hyacutečkaacute jako chůva jednou kaacuteraacute jako učitel Tu se bojiacute aby jejich mysl nepropadla zkaacuteze a neodpadli od viacutery tu je s velkou bolestiacute a mnoha slzami volaacute k pokaacuteniacute a jindy nařiacutekaacute nad těmi kteřiacute pokaacuteniacute ne-činili [srov Kor Gal ] Vidiacutete tedy jak se snažiacute zprovodit ze světa ctnosti ti kteřiacute jim nevaacutehajiacute vziacutet naacutemahu kteraacute je doprovaacuteziacute Byl snad hloupyacute Chusi Archita když

přaacutetelstviacute s Davidem zachovaacuteval s takovou věrnostiacute že daacuteval přednost uacutetrapaacutem před bezpečiacutem a spiacuteše chtěl sdiacutelet utrpeniacute přiacutetele než se oddat radostem a poctaacutem jako otco-vrah [Sam 13ndash13] Nemohu už ani nazvat lidmi jako spiacuteše šelmami ty kteřiacute tvrdiacute že je třeba žiacutet tak aby od nikoho nepotřebovali žaacutednou uacutetěchu nikomu nebyli na obtiacutež nebo přiacutečinou bolesti aby nepociťovali radost nad dobrem bližniacuteho a neroztrpčili ostatniacute svou zvraacutecenostiacute Taciacute se starajiacute jen o to aby nikoho nemilovali a nebyli nikyacutem milovaacuteni V žaacutedneacutem přiacutepadě nemohu připustit že by miloval někdo z těch kdo považujiacute přaacutetelstviacute za věc hmotneacuteho zisku Pouze uacutesty o sobě prohlašujiacute že jsou přaacuteteleacute když se naskytne možnost nějakeacuteho časneacuteho prospěchu nebo když se pokoušejiacute ziacuteskat přiacutetele pro spolupraacuteci v nějakeacute hanebneacute zaacuteležitosti

[hellip]Aelredus Vyhoviacutem vaacutem a ve stručnosti poviacutem čeho se podle meacuteho naacutezoru musiacuteme varo-

vat Existuje přaacutetelstviacute chlapeckeacute ktereacute maacute původ v nestaacutelyacutech a vrtošivyacutech citech Vrhaacute se za každyacutem kolemjdouciacutem bez rozumu bez uvaacuteženiacute bez miacutery aniž by vzalo v potaz nějakyacute prospěch či neprospěch Toto přaacutetelstviacute po nějakyacute čas působiacute na člověka velmi intenzivně pevně ho spoutaacutevaacute a svůdně přitahuje Avšak city bez rozumu představujiacute podnět čistě pudovyacute jsou naacutechylneacute konat nedovoleneacute dokonce ani nejsou schopny rozlišovat mezi do-volenyacutem a nedovolenyacutem I když většinou city přaacutetelstviacute předchaacutezejiacute je vyloučeno aby ho kdy doprovaacutezely pokud přaacutetelstviacute nevede rozum nemiacuterniacute počestnost a nevlaacutedne mu spra-vedlnost Takoveacuteho přaacutetelstviacute ktereacute jsem nazval dětinskeacute vzhledem k tomu že city ovlaacutedajiacute ponejviacutece chlapce se majiacute všemi způsoby varovat jako nevěrneacuteho nestaacuteleacuteho a vždy spo-jeneacuteho s nečistyacutemi laacuteskami ti kteřiacute nachaacutezejiacute zaliacutebeniacute v kraacutese duchovniacuteho přaacutetelstviacute Vyacuteše uvedeneacute nenazyacutevaacuteme přaacutetelstviacutem jako spiacuteš jedem přaacutetelstviacute pokud v něm vůbec nelze zachovat opraacutevněnou miacuteru laacutesky kteraacute spojuje jednu duši s druhou Jeho počestneacute jaacutedro zastiacuteraacute a kaziacute jakyacutesi dyacutem vychaacutezejiacuteciacute z žaacutedostivosti těla a strhaacutevaacute je k žaacutedostem těla protože je zanedbaacutevaacuten duch Duchovniacute přaacutetelstviacute proto musiacute miacutet na počaacutetku čistyacute uacutemysl dohled rozumu a otěže uměřenosti Tak dosaacutehneme velmi radostnyacutech pocitů a budeme je pak vniacute-mat s takovou sladkostiacute že nepřestanou byacutet nikdy spořaacutedaneacute Existuje i přaacutetelstviacute ktereacute spojuje lidi velmi zleacute podobnostiacute jejich mravů O takoveacutem mluvit nechci neboť si ani neza-sloužiacute byacutet nazvaacuteno přaacutetelstviacutem jak už jsem uvedl vyacuteše Kromě toho maacuteme i přaacutetelstviacute ktereacute je podněcovaacuteno vyacutehledem nějakeacuteho prospěchu Mnoziacute se praacutevě kvůli tomu domniacutevajiacute že je třeba po přaacutetelstviacute toužit je pěstovat a zachovaacutevat Kdybychom to připustili pak bychom odepřeli laacutesku mnoha lidem kteřiacute si ji nejviacutece zasloužiacute a kteřiacute nic nemajiacute a nevlastniacute a ni-kdo tedy od nich nemůže ziacuteskat žaacutednyacute materiaacutelniacute prospěch Sice opravdu maacuteme očekaacutevat v každeacutem přiacutepadě od přiacutetele prospěch jako napřiacuteklad radu v pochybnostech uacutetěchu v sou-ženiacutech a podobně To vše maacute přaacutetelstviacute doprovaacutezet nikoli mu předchaacutezet Nepochopil totiž co to znamenaacute přaacutetelstviacute ten kteryacute chce ještě jinou odměnu než přaacutetelstviacute sameacute Přaacutetelstviacute bude plnou odměnou těm kdo ho pěstujiacute tehdy když ho cele nasměrujiacute k Bohu a způsobiacute

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

SALVE

že se pohroužiacute do kontemplace ti ktereacute spojilo Neboť když věrneacute přaacutetelstviacute mezi dobryacutemi plodiacute tak nesmiacuternyacute užitek nevaacutehaacutem tvrdit že tento užitek pochaacuteziacute z přaacutetelstviacute a ne nao-pak Ani si nemysliacutem že velkorysost s niacutež Barzillai Galaadskyacute [Sam 13ndash Vulg 13ndash13] přijal Davida prchajiacuteciacuteho před synem otcovrahem staral se o něj a jednal s niacutem jako s přiacutetelem zplodila mezi těmito vynikajiacuteciacutemi muži přaacutetelstviacute nyacutebrž nepochybuji o tom že spiacuteše z něho vyplynula takovaacute přiacutezeň Neniacute nikdo kdo by si myslel že kraacutel po-třeboval tohoto člověka už předtiacutem Že opravdu tento muž saacutem velmi zaacutemožnyacute nedoufal v jakoukoli odměnu od kraacutele za prokaacutezanaacute dobrodiniacute jasně vyplyacutevaacute z toho když uvaacutežiacuteme že nic nepřijal i když se mu bez obtiacutežiacute nabiacutezelo veškereacute bohatstviacute města a chtěl se spokojit s tiacutem co měl Zrovna tak si musiacuteme vaacutežit vztahu mezi Davidem a Jonathanem kteryacute byl posvěcen zaacutelibou v ctnosti a ne nadějiacute na budouciacute prospěch Viacuteme že si prokazovali mnoho dobreacuteho když přičiněniacutem jednoho byl zachraacuteněn život druheacuteho jehož potomstvo nezaniklo [srov Sam ndash ndash 13ndash n 13 Sam 13ndash13] Když tedy mezi dobryacutemi lidmi vždy předchaacuteziacute přaacutetelstviacute a užitek ho doprovaacuteziacute pak radost přinaacutešiacute ne tak užitek ziacuteskanyacute od přiacutetele nyacutebrž sama laacuteska přiacutetele Nyniacute posuďte vy zda jsem dostateč-ně mluvil o plodech přaacutetelstviacute zda jsem upřesnil jasně mezi kyacutem může vzniknout byacutet za-chovaacutevaacuteno a dovršeno přaacutetelstviacute zda se mi podařilo objasnit jakeacute vztahy se nepraacutevem haliacute slovem přaacutetelstviacute a zda jsem ukaacutezal jisteacute ciacutele ke kteryacutem maacute směřovat laacuteska mezi přaacuteteli

Třetiacute kniha stanovuje čtyři stupně kteryacutemi musiacute projiacutet přaacutetelstviacute hodneacute toho jmeacutena Prvniacute stupeň představuje vyacuteběr přaacutetel kteryacute vylučuje ty jež ho nejsou hodni a stanovuje podmiacutenky konkreacutetniacuteho přaacutetelstviacute Druhyacutem stupněm je doba osvědčovaacuteniacute ve věrnosti uacutemyslu diskreacutetnosti a trpělivosti Poteacute naacutesleduje třetiacute stupeň spojeniacute dušiacute v sedmi dobrech přaacutetelstviacute Korunou čtvrtyacutem stupněm du-chovniacuteho přaacutetelstviacute je pak přaacutetelstviacute s Kristem Ita a sancto illo amore quo amplec-titur amicum ad illum conscendens quo amplectitur Christum spiritualem amicitiae fructum pleno laetus ore carpet ndash Takto postupuje od svateacute laacutesky kterou objiacutemaacute přiacutetele k laacutesce kterou objiacutemaacute Krista a s radostiacute a v plnosti ziacuteskaacutevaacute duchovniacute užitek přaacutetelstviacute

Zaacutevěr

Protože slunce se už schyluje k zaacutepadu musiacuteme ukončit tento naacuteš hovor ale doufaacutem že nepochybujete o tom že přaacutetelstviacute vychaacuteziacute z laacutesky Co je to za člověka kteryacute může milovat druheacuteho a přitom nemiluje saacutem sebe Vždyť na zaacutekladě srovnaacuteniacute s laacuteskou kterou miluje saacutem sebe může uspořaacutedat i laacutesku k bližniacutemu Nemiluje saacutem sebe ten kdo od sebe vyžaduje nebo sobě uklaacutedaacute něco hanebneacuteho a hřiacutešneacuteho Na prvniacutem miacutestě musiacute každyacute umrtvovat sveacute tělo nesmiacute strpět nic co se neslušiacute a odmiacutetat co je mu k užitku Když bude takto

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

milovat saacutem sebe pak může podle teacutehož vzoru milovat i bližniacuteho Takovaacute laacuteska zahrnuje velkeacute množstviacute lidiacute člověk si z nich musiacute vybrat ty kteryacutem může svěřit v intimitě tajem-stviacute přaacutetelstviacute do jejichž srdciacute může hojně vleacutevat svůj cit a před kteryacutemi může otevřiacutet sveacute srdce daacutet nahleacutednout do jeho hlubin prozradit smyacutešleniacute a uacutemysly srdce Přaacutetele si vybiacute-rejme ne podle rozmaru našich citů nyacutebrž na zaacutekladě bystreacuteho uacutesudku našeho rozumu podobnosti povah a snahy o ctnostnyacute život Oddejme se pak sveacutemu přiacuteteli s veselou mysliacute avšak bez lehkomyslnosti a ať neschaacuteziacute respekt a slušnost ktereacute se zaklaacutedajiacute na laska-vosti a prokazovaacuteniacute dobryacutech skutků Pak už maacute byacutet zkoušena spolehlivost dobreacute mravy a trpělivost budouciacuteho přiacutetele Postupně připojujme společneacute plaacuteny vytrvalost společneacuteho uacutesiliacute a shodu ve vnějšiacutem vyacuterazu Přaacuteteleacute se majiacute sobě tak připodobnit že jakmile jeden na druheacuteho pohleacutedne maacute vyacuteraz jedneacute tvaacuteře přeskočit na druhou ať už byl posmutnělyacute nebo rozradostněnyacute Poteacute když byl vybraacuten a vyzkoušen a pokud sis jistyacute že nebude chtiacutet nic co se neslušiacute ani to nebude žaacutedat od přiacutetele a ani to neposkytne bude-li požaacutedaacuten a když se ujistiacuteš že považuje přaacutetelstviacute za mravniacute ctnost a nikoli za zisk že neniacute podleacutezavyacute ani ser-vilniacute a když konečně objeviacuteš že je upřiacutemnyacute ale dokaacuteže rozlišovat trpělivyacute když ho někdo kaacuteraacute v laacutesce staacutelyacute a pevnyacute pak zakusiacuteš tu duchovniacute slast totiž co znamenaacute bdquoHle jak je dobreacute a jak mileacute když bratři bydliacute pospoluldquo [Ž 1313(13)] Je užitečneacute když přaacuteteleacute spolu souciacutetiacute když pro sebe podstupujiacute naacutemahu navzaacutejem nesou svaacute břemena [Gal ] Každyacute z nich považuje za přiacutejemneacute zapomenout saacutem na sebe kvůli druheacutemu daacutet přednost vůli druheacuteho před svou vlastniacute vyjiacutet vstřiacutec potřebaacutem v nouzi toho druheacuteho spiacuteše než vlastniacutem postavit se a vystavit se nepřiacutezni osudu Jakeacute je to potěšeniacute pro přaacutetele když mohou spolu diskutovat navzaacutejem si představovat sveacute zaacutejmy spolu všechno zkoumat ve všem dospět k jednomu naacutezoru K tomu ještě přistupuje modlitba za sebe navzaacutejem kteraacute v paměti přiacute-tele tiacutem silněji působiacute s čiacutem většiacute vroucnostiacute je k Bohu vysiacutelaacutena spolu s prolityacutemi slzami ktereacute vyhrknou buď ze strachu z afektu nebo z bolesti Přiacutetel se modliacute za přiacutetele ke Kristu chce aby ho Kristus vyslyšel kvůli přiacuteteli svou laacutesku a touhu směřuje ke Kristu Když se stane že jedna laacuteska naacutehle a nepozorovaně přejde ve druhou a dotkne se sladkosti jakoby přiacutemo u samotneacuteho Krista přiacutetel začne ochutnaacutevat jak je sladkeacute a pociťovat jak je mileacute byacutet u Krista Od svateacute laacutesky kterou zahrnuje přiacutetele tak vystupuje k teacute laacutesce kterou miluje Krista S radostiacute a naplno bude užiacutevat duchovniacutech plodů přaacutetelstviacute v očekaacutevaacuteniacute plnosti všeho v budouciacutem životě Pak zmiziacute strach se kteryacutem se bojiacuteme jeden o druheacuteho a dělaacuteme si starosti pak zmiziacute všechno traacutepeniacute ktereacute jeden pro druheacuteho nyniacute musiacuteme snaacutešet pak bude zlomen osten smrti a zničena sama smrt [Kor ndash] Raacuteny tohoto bodce naacutes často soužiacute a musiacuteme truchlit jeden pro druheacuteho Až budeme v bezpečiacute budeme se radovat věčně z nejvyššiacuteho dobra a toto přaacutetelstviacute ktereacute naacutes zde poutaacute jen s několika maacutelo lidmi se přelije na všechny a ze všech na Boha a Bůh bude všechno ve všem

Z latinskyacutech originaacutelů přeložil Alexius Vandrovec OSB

SALVE

POZNAacuteMKY David Konstan Friendship in the Classical World Cambridge University Press s ndash Albrecht Diem Das monastische Experiment Die Rolle der Keuschheit bei der Entstehung des westli-

chen Klosterwesens Muumlnster LIT Verlag s ndash13 Jean Leclercq bdquoLrsquoamitieacute dans les lettres au moyen-acircgeldquo IN Revue du moyen-acircge latin I s 13ndash Anselmo drsquoAosta Lettere Priore e Abate del Bec (a cura di I Biffi C Marabelli) Milano nr Wincenty Polek OCist bdquoTeologia dellrsquoamicizia negli scritti di Aelredo di Rievaulxldquo IN Cis-

tercium mater nostra II Krakoacutew s ndash Vaacuteclav Ventura bdquoCisterciaacuteckaacute spiritualitaldquo IN Kate_ina Charvaacutetovaacute let cisterciaacuteckeacuteho

řaacutedu Praha Unicornis s ndash Aelredus Rievallensis Homiliae de oneribus Propheticis Isaiae (CCr CM D) (ed Gaetano Ra-citi) Turnhout Brepols sermo Tyacutež Speculum caritatis III Spiegel der Liebe (Uumlbertr u eingeleitet von M Hildegard Brem) Trier Johannes-Verlag s ndash Laacuteszloacute Lekail e Cistercians Ideals and Reality Kent Kent State University Press s 13 Aelred von Rieval De amicitia spiritali Prol Uumlber die geistliche Freundscha Lateinisch-deutsch

Uumlbertr von Rhaban Haacke u eingeleitet von Wilhelm Nyssen Trier Spee-Verlag s Speculum caritatis I s 13 Homiliae de oneribus sermo 13 De spiritali amicitia Prol 13ndash s Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensis (Series scriptorum SOC) Roma s Cassianus Collationes patrum 13 Jean Cassien Confeacuterences Texte par I E Pichery Paris Les eacuteditions du Cerf s ndash13 Gregorius I Dialogi II 13 Greacutegoire le Grand Dialogues II Texte critique et notes par A de Voguumleacute traduction par P Antin Paris Les eacuteditions du Cerf s Tyacutež Homiliae in Euangelia 13 Gregor der Grosse Homiliae in Evangelia II Lateinisch-

Deutsch Feiburg im BreisgaundashBaselndashWien Herder s ndash Tyacutež Moralia in Iob 13 Greacutegoire le Grand Morales sur Job Livres XIndashXIV Introduction texte traduction et notes par A Bocognano Paris Les eacuteditions du Cerf s Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensishellip s Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensishellip s S Bernard In Cant XXIII Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensishellip s 13 Speculum caritatis I 13 s 13 Speculum caritatis I ndash13 s 1313ndash13

Alexius Vandrovec OSB ( ) vstoupil v roce do řaacutedu sv Benedikta v Benediktinskeacutem arciopatstviacute sv Vojtěcha a sv Markeacutety v Břevnově kde roku složil slavneacute sliby

Jean-Marie Gueullette OP

Přaacutetelstviacute u sv Tomaacuteše Akvinskeacuteho

I když bylo teacutema přaacutetelstviacute důležityacutem teacutematem diskuziacute po celeacute stoletiacute a to zvlaacuteště v mnišskeacutem prostřediacute neniacute sv Tomaacuteš při studiu tohoto pojmu prostyacutem pokračovatelem svyacutech předchůdců Mniši ndash hlavně Bernard z Clairvaux a Aelred z Rievaulx ndash vychaacutezeli při svyacutech uacutevahaacutech o přaacutetelstviacute z Cicerona Texty sv Ber-narda a Cicerona sv Tomaacuteš samozřejmě četl Jeho myšleniacute se však nejviacutece inspi-rovalo jinde ndash v souboru textů kteryacute způsobil skutečnou revoluci v evropskeacutem intelektuaacutelniacutem životě a to praacutevě mezi teology a 13 stoletiacute Jejich autorem byl Aristoteleacutes Pojednaacuteniacute o přaacutetelstviacute v Etice Nikomachově se diacuteky latinskeacutemu překla-du kteryacute vytvořil Robert Grosseteste stala přiacutestupnyacutemi už v roce Zdaacute se že v tehdejšiacutem intelektuaacutelniacutem světě zastiacutenila texty Cicerona a jeho komentaacuteto-rů

Jestliže sv Tomaacuteš tak často odkazuje na Aristotela miacutesto na Cicerona pak to neniacute jen proto že se objevily jeho noveacute texty ale takeacute s ohledem na ciacutel teologova myšleniacute Nechce po fi lozofi i pravidla chovaacuteniacute jakousi etiku přaacutetelstviacute nyacutebrž defi -nice struktury myšleniacute kteryacutem pak daacute projiacutet procesem opravdoveacute konverze než je aplikuje na život křesťana Aristoteleacutes došel hodně daleko v uacutevahaacutech o pod-statě přaacutetelstviacute a o jednotlivyacutech prvciacutech přaacutetelstviacute Zvlaacuteště zdůrazňoval že ciacutelem přaacutetelstviacute je společnyacute život vzaacutejemneacute sdiacuteleniacute všech dober Proto byl pro Tomaacuteše nejlepšiacutem partnerem v dialogu

Hlavniacute texty ve kteryacutech se Tomaacuteš zaobiacuteraacute otaacutezkou přaacutetelstviacute lze rozdělit do dvou kategoriiacute Naacuteš teolog se o přaacutetelstviacute zajiacutemaacute nejprve proto že ho poklaacutedaacute za vhodnyacute pojem k charakterizaci vztahu mezi člověkem a Bohem chtiacutet pro druheacute-ho dobro a přitom žiacutet ve vzaacutejemneacutem společenstviacute (sdiacutelet dobra) Proto věnuje rozsaacutehlaacute pojednaacuteniacute analyacuteze přaacutetelstviacute mezi lidmi Poteacute se Tomaacuteš věnuje otaacutezce laacutesky člověka k Bohu kteraacute je podle něj bdquojakyacutemsi přaacutetelstviacutemldquo O etice přaacutetelstviacute jako takoveacute pojednaacutevaacute naopak velmi stručně

Podle Aristotela nemaacute raacutez přaacutetelstviacute jakaacutekoli laacuteska nyacutebrž jen ta při ktereacute chceme dobro těm jež milujeme Když napřiacuteklad řiacutekaacuteme že milujeme viacuteno nebo koně a podobně nemilujeme tyto skutečnosti tak že bychom chtěli jejich vlastniacute dob-ro nyacutebrž pro dobro ktereacute přinaacutešejiacute naacutem Takovaacute laacuteska neniacute laacuteska přaacutetelskaacute ale

SALVE

žaacutedostivaacute Vždyť by bylo směšneacute o někom řiacutect že chovaacute přaacutetelstviacute k viacutenu nebo ke koni

Chtiacutet dobro pro druheacuteho však ke vzniku přaacutetelstviacute nestačiacute Ještě je nutnaacute vzaacute-jemnost laacutesky protože člověk je přiacutetelem druheacuteho jen tehdy je-li i ten druhyacute jeho přiacutetelem Avšak toto vzaacutejemneacute přaacuteniacute si dobra vychaacuteziacute z jisteacuteho společenstviacute sdiacute-leniacute dober

Protože však existuje jisteacute sdiacuteleniacute mezi člověkem a Bohem uskutečněneacute tiacutem že naacutem Bůh daacutevaacute uacutečast na sveacute blaženosti musiacute z tohoto sdiacuteleniacute vychaacutezet i jisteacute přaacutetelstviacute13 Praacutevě o tomto sdiacuteleniacute sv Pavel řiacutekaacute (Kor ) bdquoVěrnyacute je Bůh kteryacute vaacutes povolal do společenstviacute se svyacutem Synemldquo Je tedy zřejmeacute že laacuteska člověka k Bohu je přaacutetelstviacutem

Pojednaacuteniacute o laacutesce vysvětluje jakyacutem způsobem se dvě hlavniacute charakteristiky přaacutetelstviacute ndash chtiacutet jeden pro druheacuteho dobro a vzaacutejemneacute sdiacuteleniacute ndash nachaacutezejiacute ve vztahu mezi člověkem a Bohem jakožto jeho konstitutivniacute prvky Tento vztah je zaacutekladem pro laacutesku k sobě k bližniacutemu a k nepřiacuteteli protože ve všech těchto přiacute-padech ten kdo maacute Božiacute laacutesku vidiacute v sobě ve sveacutem vlastniacutem těle v hřiacutešniacutekovi v nepřiacuteteli a v každeacutem tvoru Božiacute diacutelo bytost milovanou Bohem

Jakmile bylo přaacutetelstviacute takto defi novaacuteno vraciacute se k němu Tomaacuteš pravidelně všude tam kde jde o vztah mezi člověkem a Bohem v pojednaacuteniacute o noveacutem zaacuteko-nu při vyacutekladu důvodů ke vtěleniacute nebo s ohledem na eucharistii či pokaacuteniacute V Contra gentiles rovněž nachaacuteziacuteme kraacutesnyacute vyacuteklad o daru Ducha Svateacuteho kteryacute člověka uvaacutediacute do přaacutetelstviacute s Bohem

Křesťanskeacute chaacutepaacuteniacute aristotelskeacute filozofie

Když od četby Aristotelovyacutech textů o přaacutetelstviacute přejdeme přiacutemo k textům sv To-maacuteše jež s odkazem na texty Aristotelovy pojednaacutevajiacute o stejneacute otaacutezce budeme zcela jistě překvapeni Na jedneacute straně jsou si tito dva autoři velmi bliacutezciacute a sv Tomaacuteš často Aristotelovy analyacutezy cituje Oba dva poklaacutedajiacute za nejdůležitějšiacute rysy přaacutetelstviacute to že si přaacuteteleacute přejiacute navzaacutejem dobro a že sdiacutelejiacute život jeden druheacuteho ani Aristoteleacutes ani Tomaacuteš nekladou důraz na to že si přiacutetel sveacuteho přiacutetele saacutem vyvolil Na druheacute straně se však zdaacute že majiacute oba autoři radikaacutelně odlišnyacute způsob přiacutestupu k otaacutezce přaacutetelstviacute a odlišnyacute ciacutel vyacutekladu Aristoteleacutes citlivě analyzuje skutečnost přaacutetelstviacute a sveacute zaacutevěry pokaždeacute pečlivě ověřuje konfrontaciacute se zkuše-nostiacute Tomaacutešův vyacuteklad je abstraktnějšiacute a evidentně mu viacutece jde o pravdivost defi -novanyacutech pojmů než o jejich potvrzeniacute každodenniacute zkušenostiacute Aristoteleacutes hledaacute nejvyššiacute formu přaacutetelstviacute a prostředky ktereacute k niacute vedou sv Tomaacuteš se o přaacutetelstviacute zajiacutemaacute předevšiacutem proto že se mu zdaacute nejvhodnějšiacute kategoriiacute k vystiženiacute vztahu

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

mezi člověkem a Bohem jakožto jisteacute formy společenstviacute mezi rozumnyacutem tvorem a jeho tvůrcem v němž si oba vzaacutejemně přejiacute dobro Přaacutetelstviacute ve vztaziacutech mezi lidmi rozebiacuteraacute vlastně jen okrajově a vždycky s odkazem na přaacutetelstviacute s Bohem nezkoumaacute ani ndash jako to činil Aelred z Rievaulx ndash jakyacutem způsobem může byacutet přaacutetelstviacute oporou a posilou v duchovniacutem životě to dva velciacute autoři se tedy lišiacute nejen svou viacuterou ale i způsobem praacutece a ciacutelem sveacuteho zkoumaacuteniacute a vyacutekladu

Co stojiacute na počaacutetku Božiacute laacuteska zjevenaacute v Ježiacuteši Kristu

Časteacute odkazy sv Tomaacuteše na fi lozofy a předevšiacutem na Aristotela naacutem nesmiacute braacutenit v odhaleniacute skutečneacuteho zdroje a zaacutekladu všech jeho uacutevah zejmeacutena těch ze Sumy Tomaacuteš je křesťan a teolog na počaacutetku jeho intelektuaacutelniacuteho uacutesiliacute stojiacute Božiacute tajem-stviacute a tajemstviacute Božiacute laacutesky k člověku Pro současneacuteho člověka je dost obtiacutežneacute po-chopit do jakeacute miacutery je pro Tomaacuteše jeho viacutera a duchovniacute život kliacutečem k jeho chaacute-paacuteniacute světa a lidskeacuteho života Viacutera je tedy nejenom zdrojem jeho myšleniacute je takeacute jeho důvodem a ciacutelem Svatyacute Tomaacuteš se nepouštiacute do žaacutedneacute psychologickeacute nebo fi lozofi ckeacute analyacutezy lidskeacuteho života a lidskyacutech skutků snažiacute se vytvořit pojmovyacute aparaacutet nutnyacute k vyjaacutedřeniacute viacutery

Pro sv Tomaacuteše nenachaacuteziacute lidskaacute existence svůj smysl a svou hlubokou podsta-tu jinde než v důvěrneacute Božiacute bliacutezkosti Setkaacutevaacuteme se tu s přesvědčeniacutem ktereacute bylo zaacutekladniacute deviacutezou i pro Augustina bdquoUčinil jsi naacutes pro sebe Pane a naše srdce je neklidneacute dokud nespočine v Toběldquo13 Žiacutezeň po štěstiacute kterou v sobě člověk nosiacute najde sveacute utišeniacute a naplněniacute jedině v životniacutem společenstviacute s Bohem To je To-maacutešova uacutestředniacute jistota a je to jistota typickaacute pro věřiacuteciacuteho člověka Teolog kteryacute se ji snažiacute pochopit a zdůvodnit však naraacutežiacute na dvě obtiacuteže je toto společens-tviacute s Bohem možneacute lze o něj usilovat vyjaacutedřit ho A neučinil hřiacutech společenstviacute s Bohem nemožnyacutem Tomaacuteš oba tyto probleacutemy pojednaacutevaacute ten prvniacute v traktaacute-tu o laacutesce ten druhyacute v Tertia Pars při zkoumaacuteniacute tajemstviacute našiacute spaacutesy uskutečňujiacuteciacute se v Kristově životě a ve svaacutetostech

bdquoUacutestředniacutem bodem Tomaacutešovy diskuze o přaacutetelstviacute je Bůh Zvlaacuteště Tomaacuteš zdů-razňuje že ciacutelem křesťanskeacuteho mravniacuteho života je přaacutetelstviacute s Bohem Tuto myš-lenku však rozviacutejiacute dvěma odlišnyacutemi i když navzaacutejem propojenyacutemi způsoby Zapr-veacute diskutuje o přaacutetelstviacute s Bohem z hlediska křesťanskeacute laacutesky zadruheacute z hlediska Krista a svaacutetostiacuteldquo

Texty ve kteryacutech se sv Tomaacuteš věnuje laacutesce k Bohu jež je přaacutetelstviacutem s Bohem lze jen těžko pochopit bez jejich christologickyacutech kořenů i když o nich pojednaacute-vaacute až v dalšiacutech čaacutestech Sumy Ta čaacutest Sumy v niacutež se probiacuteraacute mravouka předsta-vuje lidskyacute život takovyacute jakyacute maacute podle Božiacuteho plaacutenu byacutet Tertia Pars pak ukazu-

SALVE

je jak tajemstviacute spaacutesy v Kristu činiacute znovu možnyacutem uskutečněniacute tohoto hřiacutechem zmařeneacuteho plaacutenu Božiacutem přaacuteniacutem je daacutet člověku uacutečast na blaženosti kterou je Bůh saacutem Tato uacutečast je umožněna vtěleniacutem Slova podobneacuteho Otci a podobneacuteho i lidem Pokud je k přaacutetelstviacute nutnaacute jistaacute podobnost pak ji lze kontemplativniacutem pohledem vidět ve vtěleneacutem Slově Protože je Kristus podobnyacute Bohu a podob-nyacute lidem činiacute možnyacutem jejich vzaacutejemneacute sdiacuteleniacute a společenstviacute Skrze svaacutetosti ndash a vyacutesostnyacutem způsobem skrze eucharistii ndash zůstaacutevaacute Kristus staacutele přiacutetomnyacute mezi lidmi A protože je eucharistie svaacutetostiacute zpřiacutetomňujiacuteciacute Kristovo utrpeniacute jiacutemž bylo obnoveno přaacutetelstviacute člověka s Bohem je takeacute svaacutetostiacute laacutesky par excellence

Je třeba zdůraznit že ciacutelem svaacutetosti je laacuteska společenstviacute s Bohem vztah na-tolik vzaacutejemnyacute že může byacutet nazvaacuten přaacutetelstviacutem Uacutečinky svaacutetosti se neomezu-jiacute na uzdraveniacute lidskeacute hřiacutechem zraněneacute přirozenosti na pouhou naacutepravu škod Svaacutetost vede lidskou bytost k tomu k čemu byla stvořena k přaacutetelstviacute s Bohem Uacutevahy o tomto možneacutem společenstviacute člověka s Bohem neniacute nutneacute omezovat na přiacutepady kdy se uskutečňuje buď dokonale ndash a to je pouze u Ježiacuteše Krista ndash nebo tak vznešenyacutem způsobem jako se to děje u světců

Pojem společenstviacute nabiacuteziacute širokyacute rejstřiacutek možnostiacute a podob v nichž se s růz-nou intenzitou uskutečňuje Jeho zaacutesadniacutem rysem je že je otevřenyacute a může se rozšiřovat protože společenstviacute s Bohem je takeacute společenstviacutem v Bohu

Svatyacute Tomaacuteš mohl ve svyacutech uacutevahaacutech udělat krok kteryacute byl pro Aristotela ne-myslitelnyacute totiž uvažovat o skutečneacutem přaacutetelstviacute mezi člověkem a Bohem ndash a to na zaacutekladě viacutery v Krista a v to že Bůh naacutem daroval saacutem sebe a tiacutem učinil možnyacutem důvěrneacute sbliacuteženiacute s Niacutem V Etice Nikomachově to Aristoteleacutes řiacutekaacute zcela jasně mezi člověkem a Bohem si lze představit přaacutetelstviacute založeneacute na užitku nebo potěšeniacute ale nerovnost kteraacute mezi nimi je činiacute nemožnyacutem dokonaleacute přaacutetelstviacute v němž přiacute-tel miluje přiacutetele pro něj samotneacuteho nikoli pro užitek či potěšeniacute jež mu vztah přinaacutešiacute Aristotelův traktaacutet však na zaacutevěr dospiacutevaacute k pojmu společneacuteho života ja-kožto nejdokonalejšiacuteho vyjaacutedřeniacute přaacutetelstviacute A praacutevě o tuto dimenzi se Tomaacuteš opřel aby dosaacutehl zdaacutenlivě nemožneacuteho V Kristu je daacutena možnost společneacuteho života člověka a Boha možnost společenstviacute důvěrneacute bliacutezkosti V takoveacutem spo-lečenstviacute ztraacuteciacute otaacutezka rovnosti na vyacuteznamu Každyacute do něj vstupuje takovyacute jakyacute je každyacute se daacutevaacute ndash a to je důležitějšiacute než to co daacutevaacute Vtěleniacute zajisteacute nezavaacutediacute rov-nost mezi člověkem a Bohem obnovuje však společenstviacute a podobnost Saacutem fakt tohoto společenstviacute naacutem pak daacutevaacute možnost nazvat ho přaacutetelstviacutem

Přaacutetelstviacute žije z proporcionaacutelniacute rovnosti Každyacute daacutevaacute podle sveacute miacutery a samo přaacutetelstviacute každeacuteho z přaacutetel vytvaacuteřiacute ndash jak jen to je možneacute ndash rovnost vztahů v pro-storu aktivniacuteho setkaacutevaacuteniacute sdiacuteleniacute komunikace Božiacute laacuteska musiacute nutně sestoupit a naše laacuteska k Němu zase vyvažovat naši podřazenost tiacutem že k niacute připojiacuteme jako-

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

by odstiacuten nekonečneacuteho respektu absolutniacute uacutecty adorace Přes nekonečnou vzdaacute-lenost kteraacute odděluje Tvůrce od jeho tvora se tedy k naacutem Bůh sklaacuteniacute a pozvedaacute naacutes k uacutečasti na sveacutem přaacutetelstviacute

Přaacutetelstviacute je pro Tomaacuteše vskutku teologaacutelniacute ctnostiacute Božiacutem darem kteryacute pře-kračuje možnosti lidskeacute přirozenosti a činiacute ji schopnou nadpřirozeneacuteho života společenstviacute s Bohem Tento Božiacute dar činiacute přaacutetelstviacute možnyacutem a to nikoli jako svůj důsledek ale tiacutem co saacutem daacutevaacute a uskutečňuje

Společenstviacute mezi přaacuteteli zde maacute svůj zdroj v daru kteryacute pochaacuteziacute od Boha iniciativa je zcela na straně Božiacute

Člověka činiacute hodnyacutem Božiacuteho přaacutetelstviacute samo toto přaacutetelstviacute Tomaacuteš Akvinskyacute bere jako nezbytnyacute zaacuteklad milost Božiacute dar a na ni aplikuje aristotelskou struktu-ru Na vztah o němž Aristoteleacutes bez Božiacuteho zjeveniacute nemohl miacutet sebemenšiacute před-stavu aplikuje to co Filozof popsal jako dokonaleacute přaacutetelstviacute Může to udělat protože řaacuted milosti chaacutepe jako kontinuaacutelně navazujiacuteciacute na řaacuted přirozenyacute13 ndash milost obnovuje lidskou přirozenost do teacute podoby v jakeacute si ji Bůh přeje miacutet Dar kteryacute Bůh člověku daacutevaacute ho naplňuje tak že překonaacutevaacute všechny jeho touhy

Jedinyacute rozdiacutel mezi aristotelskou teoriiacute přaacutetelstviacute mezi člověkem a Bohem a To-maacutešovou teologiiacute takoveacuteho přaacutetelstviacute je ten kteryacute přineslo vtěleniacute Bez Krista by Tomaacuteš byl ndash stejně jako Aristoteleacutes ndash donucen řiacutect že přaacutetelstviacute mezi člověkem a Bohem je nemožneacute ve viacuteře v Krista konstatuje že propast jež člověka od Boha oddělovala byla zaplněna že Božiacute dar obnovuje společenstviacute a nerovnost odsou-vaacute na druheacute miacutesto

Jinyacutem aspektem nepřekročitelneacuteho rozdiacutelu je to že člověk nemůže napodobit dokonalou soběstačnost Božiacute Snažiacute se napodobit dokonalost Prvniacuteho principu ale staacutele zůstaacutevaacute člověkem staacutele je podroben nutneacute zaacutevislosti na druhyacutech na přijiacutemaacuteniacute a daacutevaacuteniacute I v tomto ohledu zjeveniacute radikaacutelně měniacute způsob uvažovaacuteniacute o přaacutetelstviacute Jednak je totiž Božiacute dokonalost dokonalostiacute laacutesky a jednak člověk neniacute zvaacuten aby Boha napodobil ale aby vstoupil do společenstviacute s niacutem aniž by přestal byacutet člověkem

Milost neničiacute přirozenost

Tomaacutešova moraacutelniacute teologie byla často zpochybňovaacutena a podeziacuteraacutena že je vlastně pouhou fi lozofi iacute protože řeckeacute zdroje zaujiacutemajiacute uacutestředniacute miacutesto v jeho argumen-taci A přece je Tomaacuteš předevšiacutem věřiacuteciacutem člověkem ndash a to i ve sveacute nauce o člo-věku antropologii Sveacute nejviacutece lidskeacute schopnosti rozviacutejiacute člověk praacutevě tam kde ho podpiacuteraacute milost Schopnost milovat a vytvaacuteřet přaacutetelstviacute kterou Bůh obnovil a zdokonalil tak unikaacute dvěma velkyacutem nebezpečiacutem na jedneacute straně touze vlastnit

SALVE

zmocnit se druheacuteho na druheacute straně absolutniacute nezištnosti kteraacute by mohla dospět až k popřeniacute vlastniacute touhy Bůh obnovil a zdokonalil v člověku touhu po životě ve společenstviacute jeho schopnost milovat přaacutetelskou laacuteskou

Duchovniacute přirozenost člověka mu tedy daacutevaacute schopnost přijmout do sebe jinou odlišnou bytost ndash aniž by s niacute splynula nebo se proti niacute postavila do opozice ndash a milovat ji pro ni samu

Řada autorů zdůraznila že Tomaacuteš mohl použiacutet aristotelskou analyacutezu přaacutetelstviacute při praacuteci s pojmem laacutesky (kteryacute je přitom specifi cky křesťanskyacute) tak snadno a s ta-kovyacutem uacutespěchem proto že byl přesvědčen o harmonickeacutem vztahu mezi přiroze-nostiacute a milostiacute Je pravda že zjeveniacute Božiacute laacutesky radikaacutelně přesunulo těžiště v poj-mu přaacutetelstviacute ale tento přesun se děl kontinuaacutelně zachovala se harmonie mezi řaacutedem přirozenosti a řaacutedem milosti To co je bohatstviacutem přaacutetelstviacute jeho antropo-logickaacute struktura a psychologickaacute dynamika se ve vztahu k Bohu rozviacutejiacute stejnyacutem způsobem jako ve vztahu k tvorům protože je to vždy lidskaacute bytost kdo miluje

Je to jeden z nejkraacutesnějšiacutech přiacutekladů harmonickeacute souhry přirozenosti a milos-ti Milost nerušiacute přirozenost nyacutebrž ji předpoklaacutedaacute a pozvedaacute tiacutem že ji posiluje v tom co maacute dobreacuteho

Tuto harmonickou souhru mohl Tomaacuteš uvidět a uznat tiacutem snadněji že jeho chaacutepaacuteniacute lidskeacute přirozenosti se odviacutejelo od Aristotelova myšleniacute hluboce zakotve-neacuteho ve zkušenosti a v uskutečňovaacuteniacute ctnosti praktickeacute moudrosti Studie dějin vztahů mezi pojetiacutem přaacutetelstviacute a pojetiacutem naacuteboženskeacuteho života by ukaacutezala jak uacutezkyacute je vztah mezi teologiiacute milosti a teologiiacute přaacutetelstviacute Tomaacuteš může na lidskeacute přaacutetelstviacute pohliacutežet s porozuměniacutem a laskavostiacute proto že milost chaacutepe jako dar kteryacute rozviacutejiacute a zdokonaluje už daneacute lidskeacute schopnosti či zkušenosti aby je pozvedlaž ke společenstviacute s Bohem Jiniacute autoři vidiacute v hřiacutechu tak radikaacutelniacute zlom že je tato kontinuita nemožnaacute Milost pak staviacute člověka do situace kteraacute je zcela odlišnaacute od řaacutedu pouze přirozeneacuteho

Přiacutenos Tomaacuteše Akvinskeacuteho

Co můžeme z tohoto rozboru sv Tomaacuteše a Aristotela odvodit pro teologii přaacute-telstviacute dnes Tomaacuteš se o lidskou zkušenost přaacutetelstviacute zajiacutemaacute potud pokud mu přinaacutešiacute pojem užitečnyacute pro jeho chaacutepaacuteniacute vztahů mezi člověkem a Bohem Naviacutec zdůrazňuje ndash stejně jako Aristoteleacutes ndash rozměr společenskyacute zatiacutemco vzaacutejemneacute vy-voleniacute přaacutetel ktereacute se dnes jeviacute jako věc podstatnaacute ponechaacutevaacute ve stiacutenu Maacute to byacutet důvodem k tomu abychom texty sv Tomaacuteše ignorovali Je užitečneacute podiacutevat se na to co jsme v nich hledali a nenašli abychom zjistili jakou teologickou me-todou postupujiacute

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

Jestliže Tomaacuteš vidiacute zaacuteklad přaacutetelstviacute v tom co majiacute přaacuteteleacute společneacuteho a nikoli ve vzaacutejemneacutem vyvoleniacute neznamenaacute to že by se odmiacutetal zajiacutemat o hlubokaacute přaacutetel-stviacute založenaacute na vzaacutejemneacute důvěře Vidiacute však takovaacute přaacutetelstviacute na horizontu kteryacute je překračuje nedovoluje jim aby se uzavřela do sveacuteho zvlaacuteštniacuteho světa Existujiacute zajisteacute vztahy určeneacute tiacutem či oniacutem druhem vzaacutejemneacuteho vyvoleniacute majiacute však přesto stejnyacute zaacutekladniacute charakter jako přaacutetelstviacute založenaacute na tom co majiacute přaacuteteleacute společ-neacuteho Oněm slavnyacutem velmi osobniacutem přaacutetelstviacutem se tak nabiacuteziacute možnost vykročit z kruhu sveacuteho solipsismu a otevřiacutet se nezměrnyacutem horizontům Jakmile dvě lidskeacute bytosti jasněji zakusiacute že si mohou navzaacutejem přaacutet dobro a sdiacutelet společneacute věci po-může jim to uvědomit si že toto jejich společenstviacute se může a maacute rozšiacuteřit Zjištěniacute že maacuteme s jedniacutem nebo viacutece lidmi hodně věciacute společnyacutech nebraacuteniacute ale naopak oteviacuteraacute cestu k poznaacuteniacute toho co maacuteme společneacuteho s každyacutem člověkem

Druhyacute podstatnyacute poznatek kteryacute si z našeho uvažovaacuteniacute můžeme odneacutest je pro-měna Aristotelovy nauky z pohledu viacutery Svatyacute Tomaacuteš se nespokojuje s povrchniacute christianizaciacute aristotelskeacute nauky Měniacute ji radikaacutelně a těžištěm sveacuteho vyacutekladu činiacute praacutevě to co bylo pro řeckeacuteho fi lozofa nemyslitelneacute přaacutetelstviacute s Bohem Nesnažiacute se vypracovat etiku přaacutetelstviacute vychaacutezejiacuteciacute z teacute či oneacute evangelijniacute hodnoty Zdroj sveacute teologie laacutesky vidiacute ve viacuteře ve vtěleniacute Božiacuteho Syna kteryacute přišel aby obnovil společenstviacute člověka s Bohem Jako u Aristotela i zde je řeč o přaacutetelstviacute ale z ra-dikaacutelně odlišneacute perspektivy Nevychaacuteziacuteme ze zkušenosti člověka nyacutebrž z toho co činiacute a člověku navrhuje Bůh Jestliže se dnes snažiacuteme pracovat na teologii přaacutetelstviacute musiacuteme miacutet tento postup staacutele na paměti Jde naacutem o to abychom řekli něco moudreacuteho o přaacutetelstviacute a stanovili etickeacute normy jejichž zachovaacutevaacuteniacute přaacutetel-stviacute prospiacutevaacute Nebo chceme hovořit jako křesťaneacute a pramen svyacutech uacutevah hledat v Ježiacuteši Kristu Vyjdeme od mravniacuteho přiacutekazu (třeba i evangelijniacuteho) nebo od uznaacuteniacute ndash ve viacuteře ndash vztahu mezi člověkem a Bohem jenž může byacutet přaacutetelstviacutem

Z francouzskeacuteho originaacutelu bdquoLrsquoamitieacute chez saint Thomas drsquoAquinldquo přeložil Oldřich Seluckyacute

13SALVE

POZNAacuteMKY Předevšiacutem v Teologickeacute sumě IaIIae q ndash Zde je třeba si hlavně zapamatovat defi nici dvou druhů laacutesky bdquoCo je milovaacuteno laacuteskou přaacutetelskou je milovaacuteno pro sebe sama laacuteskou ve vlastniacutem ry-ziacutem slova smyslu to co člověk miluje laacuteskou žaacutedostivou neniacute milovaacuteno laacuteskou ve vlastniacutem slova smyslu a jen pro sebe sama nyacutebrž kvůli něčemu jineacutemu [hellip] Proto laacuteska kterou milujeme něko-ho tak že mu chceme dobro je laacuteskou ve vlastniacutem slova smyslu a laacuteska kterou chovaacuteme k nějakeacute věci proto že přinese dobro někomu jineacutemu je laacuteskou relativniacuteldquo (IaIIae q a text člaacutenku) Rozlišeniacute mezi laacuteskou žaacutedostivou a laacuteskou přaacutetelskou lze naleacutezt rovněž v komentaacuteři k evangeliusv Jana In Ioannem lect IIaIIae q 13 Tato defi nice křesťanskeacute laacutesky jako bdquojisteacuteho přaacutetelstviacute s Bohemldquo se naleacutezaacute v Quaestiones disputatae de caritate a obj II a IIae ot 13 čl Tato defi nice přaacutetelstviacute jakožto vzaacutejemneacuteho přaacuteniacute si dobra opiacuterajiacuteciacuteho se o sdiacuteleniacute přejataacute od Aristotela se nachaacuteziacute v komentaacuteři listu k Řiacutemanům In Ep Ad Rom lec 13 IIa IIae q 13ndash bdquoBůh tedy musiacute byacutet milovaacuten na prvniacutem miacutestě a viacutece než vše ostatniacute Je totiž milovaacuten jako přiacutečina blaženosti zatiacutemco bližniacute je milovaacuten jakožto ten kteryacute maacute ndash stejně jako my sami ndash na blaženosti uacutečastldquo IIa IIae q a Ia IIae q a sed contra Když si Tomaacuteš klade otaacutezku zda by nebylo lepšiacute kdyby se Bůh vtělil už na počaacutetku světa (IIIa ) odvolaacutevaacute se na přaacutetelstviacute Je totiž faktem že ke vtěleniacute nedošlo na začaacutetku světa ač přece bdquolaacutes-ka s pomociacute přiacuteteli neotaacuteliacuteldquo (ad ) Odpověď zniacute že Bůh si zcela jistě přeje přijiacutet člověku na pomoc avšak jakožto přiacutetel rozvaacutežlivyacute znaacute nejenom leacutek nyacutebrž i vhodnyacute čas a okolnosti pro jeho použitiacute Jak prosteacute je toto chaacutepaacuteniacute Božiacuteho spaacutesneacuteho uacutemyslu jakožto aktivniacuteho soucitu přiacutetele s přiacutetelem IIIa q 13 a q a IIIa q a ad q a 13 ad C G IV ndash Teologickaacute suma začiacutenaacute praacutevě studiem Božiacuteho tajemstviacute13 Vyznaacuteniacute I A Wohlman bdquoLrsquoeacutelaboration des eacuteleacutements aristoteacuteliciens dans la doctrine thomiste de lrsquoamourldquo IN Revue thomiste LXXXII č č ndash bdquo= e focus of = omasrsquos discussion of friendship is God specifi cally = omas argues that the telos of the Christian moral life is friendship with God = omas develops that understan-ding however in two distinct (but not unrelated) ways fi rst he discusses friendship with God in terms of charity second he discusses friendship with God in terms of Christ and the sacra-mentsldquo ndash L Gregory Jones bdquo = e = eological Transformation of Aristotelian Friendship in the = ought of St = omas Aquinasldquo IN e New Scholasticism LXI č s 1313ndash13 zde s 1313 IIIa q 13 a uvaacutediacute tři důvody pro něž je vhodneacute aby se vtělil Syn ndash a dva z nich vychaacutezejiacute

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

z pojmu podobnosti Syn maacute jistou podobnost se všemi tvory protože je vzorem podle nějž Otec vytvaacuteřiacute všechna svaacute diacutela Syn maacute takeacute zvlaacuteštniacute podobnost s lidskou přirozenostiacute protože je Moud-rostiacute z niacutež plyne všechna moudrost lidskaacute a protože byl prvotniacute hřiacutech motivovaacuten touhou po věděniacute je vhodneacute aby byl člověk přiveden zpět k Bohu pravou moudrostiacute IIIa q a a J-P Torrell Saint omas drsquoAquin maicirctre spirituel ParisndashFribourg Eacuted du CerfndashEacuteditions uni-versitaires de Fribourg 13 sv zdůrazňuje že uacutevahy sv Tomaacuteše o člověku se nikdy nenesou individualistickyacutem směrem že jeho antropologie maacute vždycky sociaacutelniacute charakter Na lidskou bytost jako takovou vždy nahliacutežiacute v celku společenstviacute lidiacute na člověka věřiacuteciacuteho v celku všech lidiacute spasenyacutech tedy v celku mystickeacuteho těla Kristova Když se na vztah mezi člověkem a Bohem diacutevaacuteme v tomto kontextu pak nevniacutemaacuteme jenom samotnou existenci tohoto vztahu ale i jeho společenskyacute rozměr To je dalšiacute aspekt přaacutetelstviacute ve ktereacutem se Tomaacuteš shodoval s Aristotelem Pro řeckeacuteho myslitele se totiž přaacutetelstviacute neomezovalo na vztah založenyacute na osobniacute volbě jak jej chaacutepe moderniacute doba nyacutebrž zahrnovalo nejrůznějšiacute druhy a podoby společenstviacute lidskeacuteho rodinneacuteho sociaacutelniacuteho Přiacuteklad toho-to rozšiacuteřeneacuteho chaacutepaacuteniacute přaacutetelstviacute vidiacuteme v Quaestiones disputatae de caritate a resp Aristotelova naacutemitka je explicitně pojednaacutena v Questiones disputatae de caritate a obj a od-pověď Mezi člověkem a Bohem je takovaacute nerovnost že je nemožneacute mluvit o přaacutetelstviacute mezi nimi Odpověď zniacute tuto nerovnost překonaacutevaacute Bůh kteryacute saacutem sebe daruje Opřiacutet se zde můžeme o Jn 13

bdquoHleďte jak velikou laacutesku naacutem Otec daroval byli jsme nazvaacuteni dětmi Božiacutemi a jsme jimildquo Baudouin de la Triniteacute Nature de lrsquoamitieacute selon saint omas drsquoAquin Pars dissertationis ad laure-

am in facultate S eologiaelig apud collegium internationale O C D de Urbe Rome s Contra Gentiles IV použiacutevaacute s ohledem na tento Božiacute dar explicitnějšiacute vyacuterazy než Suma bdquoDuch Svatyacute naacutes činiacute Božiacutemi přaacuteteli Bůh miluje nekonečnou laacuteskou ty z nichž si skrze Ducha Svateacuteho vytvořil sveacute přaacutetele Duch Svatyacute z naacutes vytvaacuteřiacute Božiacute přaacuteteleldquo Tomaacuteš Akvinskyacute Summa contra gentiles franc překlad R Bernier et al Paris Cerf 13 A Wohlman opcit s k IIaIIae q 13 a 13 Tamteacutež s S Pinckaers Le renouveau de la morale Tournai Casterman s Baudouin de la Triniteacute op cit s

Jean-Marie Gueullette OP ( ) je dominikaacuten přednaacutešiacute teologii na Katolickeacute univerzitě v Lyo-nu Jeho praacutece o dějinaacutech spirituality a o otci Latastovi francouzskeacutem dominikaacutenovi kteryacute vyko-nal velkeacute diacutelo pro ženy ve vězeniacute ho přivedly k otaacutezce vlivu mistra Eckharta na Francii v stoletiacute Dlouhodobě se zabyacutevaacute etickyacutem pohledem na otaacutezku přaacutetelstviacute V nakladatelstviacute Cerf publikoval knihy Žiacutet s Kristem () Dovol Bohu aby v tobě byl Bohem () Zůstaň se mnou bratře (podtitul bdquoProžiacutet smrt přiacuteteleldquo ) Přaacutetelstviacute jako epifanie () Ženy jež byly myacutemi sestra-mi (podtitul bdquoŽivot otce Latasta apoštola vězňůldquo 13)

13

Jesuacutes Castellano Cervera OCD

Křesťanskaacute modlitba ndash přaacutetelstviacute s BohemNauka a poselstviacute sv Terezie od Ježiacuteše

Modlitba je charizmatem sv Terezie v ciacuterkvi jejiacute specifi ckou naukou Zdůraznil to i papež Pavel VI když jiacute udělil titul Učitelky ciacuterkve a aktuaacutelnost jejiacuteho posel-stviacute odůvodnil těmito slovy bdquoChceme aby ozdobena tiacutemto učitelskyacutem titulem byla věrohodnějšiacute ve sveacutem poslaacuteniacute ke sveacute řeholniacute rodině bojujiacuteciacute ciacuterkvi a světu s věčnyacutem a přiacutetomnyacutem poselstviacutem poselstviacutem modlitbyldquo

Řiacuteci že vnitřniacute modlitba je Tereziinyacutem charizmatem v ciacuterkvi neznamenaacute pouze tvrdit že jde o cosi co je jiacute vlastniacute jako spiacuteše vyjaacutedřit že praacutevě to je darem milosti jejiacute službou ciacuterkvi včera i dnes Je ovšem třeba zdůraznit že křesťanskaacute modlitba k jejiacutemuž pochopeniacute maacute Terezie kliacuteč je modlitbou osobniacute modlitbou v mlčeniacute modlitbou kontemplativniacute schopnou daacutet souhrnnou a celistvou odpověď Bohu v křesťanskeacutem životě miacutestem do ktereacuteho se sbiacutehaacute plnost naacuteboženskeacute zkušenosti v Kristu

Jako v jinyacutech oblastech Tereziiny spirituality kteraacute je zaacuteroveň zkušenostiacute a svě-dectviacutem musiacute každeacute rozsaacutehlejšiacute pojednaacuteniacute o teacutematu zahrnovat zkušenost vnitřniacute modlitby v celeacutem rozsahu jejiacute existence jak je předložena v jejiacutech spisech nauku neboli promyšlenou synteacutezu na zaacutekladě teacuteto vlastniacute zkušenosti a v kontaktu s pra-meny Zjeveniacute a v konfrontaci s teologiiacute pedagogiku jako praktickeacute a mystagogickeacute uvedeniacute do modlitby samotneacute do jejiacutech moraacutelniacutech a psychologickyacutech naacuteroků do vyacutechovy k jejiacutemu růstu nakolik jde o harmonickeacute zraacuteniacute křesťana v jeho laacutesky-plneacute odpovědi Bohu Nemůžeme zde samozřejmě rozvinout teacutema v celeacute teacuteto šiacuteři Odkazujeme tedy na vynikajiacuteciacute praacutece k daneacute otaacutezce Zvoliacuteme však takovyacute postup ve vyacutekladu kteryacute naacutem ve sveacute prostotě pomůže zachytit podstatu tereziaacutenskeacuteho poselstviacute a jeho aktuaacutelnost i pro dnešniacute ciacuterkev V tomto směru bych chtěl hned uveacutest dvě kraacutetkeacute poznaacutemky

Prvniacute se tyacutekaacute smyslu modlitby jako přaacutetelstviacute s Bohem Je znaacutemo že Terezie přiacute-značně použiacutevaacute tuto lidskou kategorii jež je ovšem zaacuteroveň podstatnou kategoriiacute biblickeacuteho Zjeveniacute To naacutem umožňuje spolu s Tereziiacute nabiacutednout křesťanskeacute posel-stviacute s antropologickyacutemi kořeny a povyacutetce biblickou hodnotou kteraacute propůjčuje tereziaacutenskeacute nauce široce aktuaacutelniacute dosah Vnitřniacute modlitba je tak okamžitě uve-dena do vztahu se zaacutekladniacute kategoriiacute křesťanstviacute jiacutež je teologaacutelniacute laacuteska Tereziino

13SALVE

uvažovaacuteniacute tak nabyacutevaacute teologickeacute uacuterovně a navraciacute modlitbě miacutesto ktereacute jiacute přiacuteslušiacute v prostoru viacutery a teologie

Druhaacute poznaacutemka se tyacutekaacute aktuaacutelnosti poselstviacute Dnes je naštěstiacute modlitba v ciacuterk-vi vniacutemaacutena jako krajně aktuaacutelniacute a uacutesiliacute o kontemplativniacute modlitbu či křesťanskou kontemplaci je navyacutesost ceněno Shrnuto zvlaacuteště po koncilu se neuacutenavně hledaacute modlitba kteraacute by nebyla odcizujiacuteciacute nyacutebrž silně zosobněnaacute a otevřenaacute vnějšiacutem zaacute-vazkům zdůrazňuje se důslednost v hodnotaacutech a v postojiacutech ktereacute by vytvaacuteřely jednotu modlitby jako vyacuterazneacuteho nasměrovaacuteniacute k Bohu plnosti pravdy v člověku ale takeacute schopnost otevřenosti a nasazeniacute ve prospěch druhyacutech Nuže Terezie od Ježiacuteše naacutes učiacute praacutevě tomuto typu modlitby života vychovaacutevaacute ke kontemplaci ja-kožto souhrnneacutemu postoji zralyacutech křesťanů kteřiacute jsou bdquokontemplativniacuteldquo ve velmi přesneacutem smyslu13

V současneacute rozmanitosti vyjaacutedřeniacute osobniacute modlitby s nebezpečnyacutemi zhoupnu-tiacutemi mezi emočniacute povrchnostiacute a hledaacuteniacutem duševniacute niternosti naacutem Terezie kteraacute jasně ukazuje na Krista jako na kliacuteč ke křesťanskeacute modlitbě nabiacuteziacute souhrnneacute bohateacute a otevřeneacute učeniacute s niacutemž by bylo dobreacute kdyby se konfrontovaly všechny současneacute zkušenosti modlitby v ciacuterkvi zvlaacuteště pokud jde o smysl růstu a zraacuteniacute kontemplativniacute zkušenosti nasazeniacute v činnosti a jednotu křesťanskeacuteho života

Tereziinu nauku o modlitbě představujeme souhrnně ve dvou momentechI Pojetiacute modlitby jako přaacutetelstviacute s Bohem a jeho biblickeacute kořenyII Dynamika přaacutetelstviacute s Bohem na cestě modlitby

I Pojetiacute modlitby jako přaacutetelstviacute s Bohem a jeho biblickeacute kořeny

Jedna slavnaacute definice křesťanskeacute modlitby

Mezi mnoha defi nicemi nebo popisy křesťanskeacute modlitby ktereacute naacutem nabiacuteze-jiacute pojednaacuteniacute o spirituaacutelniacute teologii se nachaacuteziacute rovněž ta kterou naacutem předklaacutedaacute sv Terezie ve sveacute Knize života kapitole bodě Třebaže z technickeacuteho hledis-ka o defi nici nejde zahrnuje v sobě řadu prvků ktereacute činiacute tento popis nesmiacuterně zajiacutemavyacutem Nechceme-li však tereziaacutenskeacute pojetiacute banalizovat nebo si je vyklaacutedat subjektivně je potřeba proveacutest zde jednoduchou exegezi a prostyacute vyacuteklad při-čemž je nutneacute vyjiacutet z originaacutelniacuteho španělskeacuteho textu

a) Důležitost kontextu

Kontext ve ktereacutem se tereziaacutenskaacute defi nice modlitby nachaacuteziacute je velmi vyacuteznam-nyacute V kapitole sveacute duchovniacute autobiografi e Terezie popsala a to s drama-

13JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

tickyacutem zdůrazněniacutem svou situaci řeholniacute krize v klaacutešteře Vtěleniacute šlo o kri-zi kteraacute byla zapřiacutečiněna mimo jineacute udržovaacuteniacutem lidskyacutech přaacutetelstviacute za něž ji Bůh otevřeně kaacuteral Terezie však přitom paradoxně zdůrazňuje svou temnou osamělost na uacuterovni duchovniacuteho přaacutetelstviacute ktereacute by ji v teacute době mohlo při-veacutest na spraacutevnou cestu Mezi lidskyacutem přaacutetelstviacutem a duchovniacute osamělostiacute držiacute Terezii na nohou praxe modlitby ndash praxe kterou si osvojila jako mladaacute diacutev-ka pěstovala ji s laacuteskou a byla za ni od Boha odměňovaacutena niternyacutemi milost-mi Šlo však o modlitbu kteraacute v průběhu jejiacuteho duchovniacuteho života koliacutesalaba v jednom obdobiacute ji Terezie opustila aby se k niacute pak bolestně vraacutetila během dlouheacuteho obdobiacute sveacuteho života uprostřed bojů a vyprahlostiacute Ovšem ve věrnosti modlitbě ve věrnosti přaacutetelstviacute s Bohem spočiacutevaacute kliacuteč k uacutespěchu vhodnaacute přiacutele-žitost k obraacuteceniacute jako k milosti kteraacute jiacute byla darovaacutena samotnyacutem Kristem (srov Ž ndash)

A praacutevě do tohoto kontextu kteryacute předchaacuteziacute vypraacutevěniacute o jejiacutem obraacuteceniacute Te-rezie vklaacutedaacute apologii modlitby v niacutež uplatňuje sveacute osobniacute svědectviacute naleacutehavě vy-biacuteziacute vyjadřuje defi nici a požadavky teacuteto modlitby přaacutetelstviacute aby nakonec sama vyuacutestila do modlitby obraacuteceneacute k Bohu Zde je tedy poměrně dlouhaacute citace textu zmiacuteněneacuteho uacuteryvku sv Terezie

Dobro ktereacute maacute ten kdo se cvičiacute v modlitbě popsalo mnoho svatyacutech a dobryacutech osob mys-liacutem ve vnitřniacute modlitbě Slaacuteva buď za to Bohu A i kdyby tomu tak nebylo i když jsem maacutelo pokornaacute nejsem až tak pyšnaacute abych se o tom odvažovala mluvit Mohu mluvit jen podle toho jakou maacutem zkušenost a tou je že navzdory zlům kteryacutech by se dopouštěl ten kdo s modlitbou začal ať ji neopouštiacute vždyť je to prostředek kudy se daacute vraacutetit k naacutepravě a bez niacute to bude mnohem těžšiacute A ať duši nesvaacutediacute deacutemon tiacutemteacutež způsobem jako mne totiž aby opustila modlitbu kvůli pokoře ať věřiacute že Jeho slova nemohou selhat neboť pokaždeacute když opravdově lituje a rozhodne se jej neuraacutežet obnovuje se původniacute přaacutetelstviacute a udiacuteleniacute milostiacute ktereacute předtiacutem Bůh daacuteval a někdy mnohem viacutece pokud si to zasloužiacute pro svou liacutetost

A kdo s modlitbou dosud nezačal toho jaacute pro laacutesku Paacuteně prosiacutem aby se nezbavoval ta-koveacuteho dobra Neniacute se tu čeho baacutet nyacutebrž je tu po čem toužit neboť i kdyby nebyl pokročilyacute a neusiloval by byacutet natolik dokonalyacute aby si zasloužil okoušeniacute a obdarovaacuteniacute kteraacute tako-vyacutem lidem daacutevaacute Bůh snadno bude nabyacutevat poznaacuteniacute cesty k nebi a vytrvaacute-li důvěřuji v Božiacute milosrdenstviacute protože Boha si nikdo nevybral za přiacutetele neboť vnitřniacute modlitba neniacute podle meacuteho naacutezoru nic jineacuteho než styk přaacutetelstviacute časteacute přebyacutevaacuteniacute o samotě s tiacutem od něhož viacuteme že naacutes miluje

A pokud jej dosud nemilujete ndash neboť k tomu aby byla laacuteska opravdovaacute a přaacutetelstviacute trvalo je třeba aby došlo ke shodě stavů Paacutena o ktereacutem je zřejmeacute že nikdy nemůže miacutet

13SALVE

nějakyacute nedostatek a našeho kteryacute je neřestnyacute smyslnyacute nevděčnyacute ndash nebudete moci sami ze sebe dosaacutehnout toho abyste jej tolik milovali neboť to nepřiacuteslušiacute vašemu stavu avšak když uvidiacutete jak moc je pro vaacutes cenneacute miacutet jeho přaacutetelstviacute a jak moc vaacutes miluje projde-te tiacutemto utrpeniacutem takže budete velmi často přebyacutevat s tiacutem jenž je od vaacutes tak odlišnyacute (Ž )

Tento text maacute tu vyacutehodu že shrnuje zkušenost modlitby jejiacutež rozvinutiacute pak na-chaacuteziacuteme důsledně přiacutetomneacute ve všech Tereziinyacutech knihaacutech Stojiacute za to tedy dřiacuteve než se pokusiacuteme analyzovat některeacute jejiacute originaacutelniacute hodnoty proveacutest jednoduchou exegezi pojmů

b) Slovniacute rozbor

Tratar de amistad (bdquostyk přaacutetelstviacuteldquo) ndash Terezie defi nuje modlitbu předevšiacutem jedniacutem velmi širokyacutem pojmem totiž slovem tratar (bdquostyk styacutekaacuteniacute se jednaacuteniacute probiacuteraacute-niacuteldquo) tedy pojmem přaacutetelstviacute nebo spiacuteše jeho konkreacutetnějšiacutem chaacutepaacuteniacutem jako bdquobytiacute přaacutetelildquo tiacutem že maacuteme přaacutetelskyacute vztah Byacutet oranty (lidmi modlitby) znamenaacute byacutet Božiacutemi přaacuteteli Světice daacutevaacute přednost situaci celkoveacutemu životniacutemu postoji dřiacuteve než se začne zabyacutevat konkreacutetniacutem bdquospolečnyacutem přebyacutevaacuteniacutemldquo ktereacute toto přaacutetelstviacute předpoklaacutedaacute V tomto zdůrazněniacute je touha mluvit spiacuteše o životě než o konkreacutetniacutem okamžiku o trvaleacutem stavu lidskeacuteho vztahu s Bohem než o konkreacutetniacutem uacutekonu modlitby

Estando tratando (bdquopřebyacutevaacuteniacuteldquo) ndash v opakovaacuteniacute slova (v tomto přiacutepadě tratar) jež je v jejiacutem piacutesemneacutem vyjaacutedřeniacute poměrně časteacute lze tušit důslednost přaacutetelstviacute ktereacute je budovaacuteno konkreacutetniacutemi okamžiky kdy se přaacuteteleacute setkaacutevajiacute a rozmlouvajiacute spolu je-li pravdou že neexistuje skutečneacute přaacutetelstviacute nejde-li o trvalyacute stav je takeacute prav-dou jak si toho Terezie bystře všiacutemaacute že bdquoi vztah přiacutebuzenstviacute a přaacutetelstviacute se ztraacuteciacute s nedostatkem sdiacuteleniacuteldquo (C )

Jsou tiacutem připomenuty dva poacutely přaacutetelstviacute aby byly analogicky stanoveny dva poacutely modlitby modlitba-život kteraacute předpoklaacutedaacute staacutelyacute vztah s Bohem a modlitba-cvičeniacute kteraacute vyžaduje vhodnyacute čas věnovanyacute teacuteto zkušenosti setkaacuteniacute naslouchaacuteniacute rozmluvy

Muchas veces (bdquomnohokraacutet častoldquo) ndash modlitbě jako cvičeniacute připisuje Terezie ne-zbytneacute opakovaacuteniacute vytrvalost kteraacute je znaacutemkou věrnosti a ustavičneacuteho růstu v laacutesce delšiacute a pevně daneacute doby určeneacute pro skutečnost dynamickeacuteho růstu kteraacute se stane dějinami přaacutetelstviacute jež vyžaduje neustaacuteleacute prověřovaacuteniacute

13JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

A solas ndash o samotě nebo jak to vyjadřuje španělskyacute text bdquosaacutem se samousamyacutemldquo Je jasneacute že tato samota vyžaduje prostor vnitřniacuteho mlčeniacute aby bylo možneacute na-slouchat a rozmlouvat Samota je tedy vyžadovaacutena jako duševniacute potřeba soustře-děnosti aby se mohl člověk nachaacutezet v živouciacutem vztahu s Bohem ale rovněž jako potřeba utišit vše co by mohlo překaacutežet vědomiacute a zjeveniacute přiacutetomnosti Božiacute Je však takeacute nutneacute poznamenat proti jakeacutemukoli bezdůvodneacutemu nařčeniacute z intimis-mu že motivace k tomuto a solas nemohla byacutet u Terezie opodstatněnějšiacute bdquoneboť tak to činil Paacuten když se modlil a ne proto že by toho měl zapotřebiacute nyacutebrž k na-šemu poučeniacuteldquo (C ) Je vidět že Terezie natolik často rozjiacutemala o Ježiacutešově mlčenliveacute modlitbě v samotě kterou naacutem připomiacutenajiacute evangelisteacute že i v tomto kontextu představuje Krista jako vzor modlitby v tereziaacutenskeacute motivaci je však obsaženo i jineacute Ježiacutešovo ponaučeniacute bdquoViacutete že naacutes Jeho Majestaacutet učiacute abychom se modlily o samotěldquo (tamteacutež) se zřejmyacutem odkazem na jeho pobiacutedku k modlitbě

bdquove skrytosti komůrkyldquo vyjaacutedřeno terminologiiacute Mt Terezie sama však relativi-zuje tento princip když piacuteše bdquoBylo by velmi tvrdeacute kdybychom se mohli modlit pouze ve (skrytyacutech) zaacutekoutiacutechldquo (Z ) motivace je prostaacute bdquoTen kdo opravdu miluje tak činiacute všude a vždy si připomiacutenaacute milovaneacuteholdquo (tamteacutež) Kromě toho a je to třeba zdůraznit proti každeacutemu nařčeniacute z intimismu Terezie předklaacutedaacute jako kriteacuterium ověřeniacute pravosti modlitby laacutesku k bližniacutem a službu jim do teacute miacutery že člověk zakoušiacute jak se mu v modlitbě zaplňuje samota přiacutetomnostiacute lidiacute a duše je puzena k tomu aby opouštěla Boha kvůli bližniacutemu (srov tamteacutež)

Con quien sabemos nos ama (bdquos tiacutem od něhož viacuteme že naacutes milujeldquo) ndash tj s Bohem s tiacutem koho poznaacutevaacuteme a od něhož viacuteme že je našiacutem Přiacutetelem v aktivniacutem a staacutele živeacutem sdiacuteleniacute laacutesky V tomto slově je skryto tajemstviacute modlitby vědomiacute že naacutes Bůh miluje viacutera v Boha kteryacute je našiacutem přiacutetelem Modlitba naacutem tedy znovu před-klaacutedaacute onen rozhovor laacutesky ze Zjeveniacute na kteryacute ona odpoviacutedaacute Jde o dialog ale v tom smyslu že člověk maacute odpoviacutedat na laacutesku kteraacute se už projevila Jde zde o takoveacute bdquoviacutemeldquo ktereacute je zkušenostniacute ale ktereacute v posledku takeacute vychaacuteziacute ze Zjeve-niacute diacuteky němuž bdquoviacuteme a věřiacutemeldquo laacutesce kterou maacute Bůh k naacutem Nepřiacutemo to předpo-klaacutedaacute že se křesťanskaacute modlitba jak podtrhaacutevaacute Terezie rodiacute z naslouchaacuteniacute slo-vu z Božiacuteho Zjeveniacute v Ježiacuteši Kristu jež se prostřednictviacutem modlitby sameacute staacutevaacute udaacutelostiacute a zkušenostiacute viacutery Ve vnitřniacute modlitbě se člověk osobně dotyacutekaacute smyslu Zjeveniacute jako bdquodějin spaacutesy a společenstviacuteldquo s Bohem kteryacute je Přiacutetelem lidiacute

1313SALVE

Některeacute charakteristickeacute rysy modlitby

a) Přaacutetelstviacute lidskaacute zkušenost a Božiacute zjeveniacute

V defi nici modlitby shrnula sv Terezie svou lidskou zkušenost a přijala božskeacute Zje-veniacute zjeveniacute Boha jako Laacutesky

U zaacutekladu pochopeniacute Zjeveniacute a modlitby stojiacute Tereziina lidskaacute zkušenost přaacute-telstviacute Terezie byla vždy velkou přiacutetelkyniacute prvniacute kapitoly jejiacute duchovniacute autobi-ografi e (tj Knihy života) naacutem odhalujiacute osobu kteraacute od počaacutetku milovala a byla milovaacutena kteraacute obdarovaacutevala přaacutetelstviacutem druheacute a přaacutetelstviacute od nich přijiacutemala Šlo o schopnost kteraacute se u niacute postupně rozviacutejela prostřednictviacutem silně zakou-šenyacutech chvil rozhovorů sdiacuteleniacute ktereacute je jedniacutem z kliacutečovyacutech slov tereziaacutenskeacuteho slovniacuteku o přaacutetelstviacute Naslouchaacuteniacute a uacutečast chvěniacute citlivosti a srdce přivedly Te-rezii na okraj propasti Byla to bolestnaacute zkušenost plnaacute utrpeniacute Přaacutetelstviacute ktereacute našlo svou rovnovaacutehu až v Kristu když Ježiacuteš defi nitivně obsadil citovyacute střed jejiacute bytosti tiacutem že ji osvobodil co do jejiacute efektivity a pozitivně v niacute uvolnil veš-keryacute lidskyacute naacuteboj a schopnost sebedarovaacuteniacute Lze řiacuteci že tereziaacutenskaacute zkušenost přaacutetelstviacute kteraacute byla očištěna obraacuteceniacutem a prošla skutečnyacutem vzkřiacutešeniacutem byla prostřednictviacutem milosti přijata do batůžku křesťanskyacutech zkušenostiacute našiacute světice na způsob praeambularum amoris (bdquopreambuliacute laacuteskyldquo) ktereacute jiacute umožniacute uchopit vlastniacute smysl laacutesky k Bohu a k bližniacutemu jako vztah přaacutetelstviacute Milovat Boha zname-naacute byacutet Božiacutemi přaacuteteli milovat bližniacuteho znamenaacute vnaacutešet laacutesku do konkreacutetnosti a niternosti přaacutetelstviacute

Je zajiacutemaveacute si všimnout že Terezie do sveacute pedagogiky modlitby přijala jako teo-logickeacute principy i postřehy lidskeacuteho a psychologickeacuteho raacutezu ktereacute plynou z jejiacute zkušenosti přaacutetelstviacute Zde předklaacutedaacuteme pouze některeacute z nich

Princip ztotožněniacute bdquok tomu aby byla laacuteska opravdovaacute a přaacutetelstviacute trvalo je třeba aby došlo ke shodě stavůldquo (Ž ) Jde o princip přaacutetelstviacute ktereacute buďto spojuje jako přaacutetele lidi podobneacute nebo je podobnyacutemi činiacute vzaacutejemnyacutem sdiacuteleniacutem Terezie aplikuje tento princip v tom smyslu že je potřeba aby člověk modlitby nabyl stejneacuteho stavu jakyacute maacute Bůh

Princip časteacuteho sdiacuteleniacute bdquoPřiacutebuznost a přaacutetelstviacute se ztraacutecejiacute nedostatkem sdiacuteleniacuteldquo (C ) Psychologickyacute postřeh kteryacute Terezie aplikuje na modlitbu jež proto musiacute byacutet častaacute aby se pro naacutes Bůh nestal osobou vzdaacutelenou a odcizenou našiacute zkušenosti

13JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Moc pohledu ve sdiacuteleniacute přaacutetel bdquoNezdaacute se naacutem že naacutem lideacute naslouchajiacute když mlu-viacuteme pokud nevidiacuteme že se na naacutes diacutevajiacuteldquo (CE ) Jemnyacute postřeh kteryacute na Terezii prozrazuje že je pozornou přiacutetelkyniacute kteraacute se svyacutemi přaacuteteli rozmlouvaacute mezi čtyřma očima a je s to naplno docenit takeacute v modlitbě moc pohledu jako komunikačniacute formy Musiacuteme se diacutevat na Boha chceme-li naslouchat jeho slovu ale takeacute Bůh se musiacute diacutevat na naacutes je-li pravdou že naacutes miluje a že naacutem naslou-chaacute

Důležitost laacutesky pro jakyacutekoli přaacutetelskyacute vztah bdquoPro žaacuteka neniacute malyacutem dobrem a darem když vniacutemaacute že ho maacute jeho Učitel raacutedldquo (C ) Moudraacute pedagogickaacute norma a hlubokeacute přesvědčeniacute s niacutemž Terezie vybiacuteziacute k přijiacutemaacuteniacute a naslouchaacuteniacute veškereacute-mu Ježiacutešovu vyučovaacuteniacute v modlitbě

Potřeba upřiacutemnosti ve vztaziacutech a dar uacutesudku ostatniacutech bdquoNeniacute nikoho kdo by tak dob-ře znal saacutem sebe jako naacutes znajiacute ti kdo se na naacutes diacutevajiacute je-li to s laacuteskou a starostiacute o naacuteš pokrokldquo (Ž ) Jde o princip vzaacutejemneacute naacutepravy v laacutesce kteryacute dokaacuteže Terezie aplikovat na Boha modlitby jenž se svyacutemi přaacuteteli jednaacute někdy neuacuteprosně a bdquostrašlivěldquo

Takovyacutech přiacutekladů a podobnyacutech principů by se dala uveacutest ještě celaacute řada Posta-čiacute naacutem však vědomiacute jedneacute zaacutesady v lidskeacutem přaacutetelstviacute dokaacutezala Terezie zachytit smysl přaacutetelstviacute božskeacuteho avšak zkušenost s Bohem-Přiacutetelem překonala zkuše-nost a očekaacutevaacuteniacute přaacutetelstviacute lidskeacuteho

Terezie vniacutemaacute svou existenci důsledně jako zkušenost Boha-Přiacutetele kteryacute jiacute vychaacutezel vstřiacutec od prvniacutech let jejiacuteho života kteryacute ji neopustil v průběhu krize řeholniacuteho povolaacuteniacute kteryacute se projevil jako bdquověrnyacute přiacutetelldquo až po ty nejmeacuteně předviacute-datelneacute mystickeacute milosti Modlitba je tedy pro Terezii zkušenostiacute teacuteto předchaacuteze-jiacuteciacute laacutesky Boha bdquood něhož viacuteme že naacutes milujeldquo Celaacute Tereziina autobiografi e od prvniacutech straacutenek předmluvy až po posledniacute straacutenky doslovu je svědectviacutem ktereacute světice vydaacutevaacute tomuto Bohu jenž miluje bez miacutery Lze řiacuteci že modlitba je pro Terezii prostorem kde se živě vniacutemaacute smysl Božiacuteho zjeveniacute jako společenstviacute a sdiacute-leniacute milost smlouva přaacutetelstviacute Proto se takeacute do modlitby shrnujiacute do jisteacute miacutery rovněž individuaacutelniacute osobniacute bdquodějiny spaacutesyldquo a tam se takeacute jako do rozcestiacute sbiacutehajiacute všechny osobniacute zkušenosti ve světle Boha-Laacutesky

Lze řiacuteci že v Tereziině lidskeacute zkušenosti a v jejiacutem pronikaacuteniacute do tajemstviacute spaacutesy jako daru zjeveniacute Boha kteryacute se vůči niacute choval jako přiacutetel nachaacuteziacuteme teologickyacute vyacuteznam jejiacute defi nice modlitby kteraacute maacute širokyacute zaacuteběr a vyacuterazně biblicko-teologic-kyacute formaacutet

SALVE

b) Personalismus a afektivita

Již bylo poznamenaacuteno že tereziaacutenskyacute pojem modlitby zdůrazňuje tyto dva as-pekty a nabyacutevaacute tak charakteristickeacute povahy v mnoha defi niciacutech modlitby formu-lovanyacutech v průběhu dějin

Ve sveacutem personalismu zdůrazňuje Terezie setkaacuteniacute Boha s člověkem kde převa-žuje pozornost osob nad tiacutem co by se mělo řiacutekat nebo jakyacutemi postoji by se to mělo vyjadřovat Už bylo řečeno že u Terezie je důležitějšiacute vztah přaacutetelstviacute jako osobniacuteho setkaacuteniacute než elevatio mentis in Deum (bdquopozvednutiacute mysli k Bohuldquo) a peti-tio decentium a Deo (bdquoprosba o to co je vhodneacute adresovanaacute Bohuldquo) ktereacute charak-terizujiacute jineacute defi nice Nelze však zapomiacutenat že i tereziaacutenskaacute defi nice je ohlasem na ciacuterkevniacute tradici na teologii Klementa Alexandrijskeacuteho o modlitbě Božiacuteho přiacute-tele nebo přiacutemo na vyjaacutedřeniacute bdquorozhovor s Bohemldquo ktereacute nabiacuteziacute Jan Zlatouacutestyacute

Celaacute tereziaacutenskaacute pedagogika modlitby ukazuje cestu k tomuto osobniacutemu a hlubokeacutemu nikoli povrchniacutemu nyacutebrž upřiacutemneacutemu setkaacuteniacute ve ktereacutem se pak zaacutekonitě objeviacute všechny formy přaacutetelskeacuteho vztahu modlitebniacute postoje podobneacute těm jež nachaacuteziacuteme u biblickeacute modlitby a jež jsou bohatě doloženy na straacutenkaacutech tereziaacutenskyacutech děl chvaacutela žehnaacuteniacute diacutekůvzdaacuteniacute vyznaacuteniacute kajiacutecnost přiacutemluva13 A při tomto setkaacuteniacute se všechno staacutevaacute přiacuteležitostiacute k vyjaacutedřeniacute a rozviacutejeniacute vztahu jak zaacuteležitosti Božiacute tak i věci lidskeacute Když je zajištěna tato vyacuteměna laacutesky všechno se může staacutet vyjaacutedřeniacutem přaacutetelstviacute staacuteniacute diacutevaacuteniacute se naslouchaacuteniacute mlčiacuteciacute přiacutetomnost spontaacutenniacute vyacutekřik kraacutečeniacute v Božiacute přiacutetomnosti praacutece v Paacutenově společnosti neboť jak učiacute Terezie bdquoi mezi hrnci kraacutečiacute Paacuten a pomaacutehaacute naacutem jak v tom co je vnitřniacute tak i v tom co je navenekldquo (Z )

Zdůrazněniacutem efektivity naacutes Terezie učiacute že modlitba je bdquozaacuteležitostiacute srdceldquo ani ne tak citovosti jako spiacuteše vůle Světice upřednostňuje srdce před rozumem usebraacute-niacute před meditaciacute pohled plnyacute laacutesky před uacutevahami při kteryacutech riskujeme že bdquose zvrhnou v reacutetorikuldquo Vychovaacutevaacute k laacutesce i při uacutestniacute modlitbě neboť je přesvědčena že jak v modlitbě tak v životě je tiacutem na čem opravdu zaacuteležiacute laacuteska je to jeden z viacutec-kraacutet opakovanyacutech axiomů modlitba bdquonespočiacutevaacute v mnoheacutem přemyacutešleniacute nyacutebrž v mnoheacutem milovaacuteniacuteldquo (H srov Z ) z toho takeacute logicky vyplyacutevaacute pedago-gika pro modlitbu i život bdquodělejte tedy to co ve vaacutes viacutec probouziacute laacuteskuldquo laacutesku kteraacute se vtěluje do postojů hledaacuteniacute Božiacute vůle služby ve spravedlnosti laacutesky a čin-nosti pro ciacuterkev sebedarovaacuteniacute se v laacutesce bližniacutemu (srov H )

Tiacutem je zdůrazněna rovněž gratuita zdarmadanost modlitby kteraacute nikdy nemaacute byacutet zištnaacute nyacutebrž zcela obraacutecenaacute k Bohu a k jeho zaacutejmům k jeho vůli vůči naacutem

Samozřejmě že poznaacuteniacute neniacute popiacuteraacuteno nyacutebrž podřiacutezeno laacutesce meditace zase kontemplaci přemyacutešleniacute milovaacuteniacute rozum vůli V afektivniacute zkušenosti modlitby

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

se ovšem rodiacute praveacute bdquopoznaacuteniacuteldquo Boha kteryacute se zjevuje a promlouvaacute k srdci člověka Bohatstviacute poznaacuteniacute Boha je Tereziiacute nesčetněkraacutet doloženo ve všech jejiacutech knihaacutech Z osobniacuteho setkaacuteniacute vyplynulo plnějšiacute porozuměniacute Božiacutemu Zjeveniacute pokornějšiacute a upřiacutemnějšiacute poznaacuteniacute člověka v onom sokratovskeacutem bdquopoznej saacutem sebeldquo ktereacute Terezie převaacutediacute do poznaacuteniacute sebe aby byl člověk v pravdě-pokoře

Biblickeacute kořeny tereziaacutenskeacute modlitby

Aktuaacutelnost tereziaacutenskeacuteho poselstviacute o modlitbě vyplyacutevaacute z jejiacuteho vyacuterazneacuteho biblic-keacuteho zakořeněniacute což se dnes ve studiiacutech věnovanyacutech jejiacute nauce velmi zdůrazňuje Proto zde chci přibliacutežit jen některeacute biblickeacute důrazy nebo ohlasy ktereacute stojiacute u zaacute-kladu pojetiacute modlitby jež bylo předloženo

a) Obecnyacute zaacuteklad Bůh jako Přiacutetel zjevenyacute v Kristu

V centru tereziaacutenskeacute modlitby stojiacute zaacutesadniacute zjeveniacute Noveacuteho zaacutekona bdquoBůh je Laacutes-kaldquo (Jan ) Terezie to konkreacutetně překlaacutedaacute do vyjaacutedřeniacute bdquoBůh je Přiacutetelldquo nebo leacutepe bdquoBůh je našiacutem Přiacutetelemldquo Když totiž shrnuje motivace rozhovoru s Bohem v plneacute důvěrnosti připomiacutenaacute tituly jimiž se přiodiacutevaacute Božiacute laacuteska ve Zjeveniacute bdquoJed-nejte s niacutem jako s Otcem a jako s Bratrem a jako s Paacutenem a jako se Snoubencemhellipldquo (C 13) Vypočiacutetaacutevajiacute se zde důrazy Božiacute shoviacutevavosti světici tak draheacute blaho-vůle Boha jehož rozkošiacute je přebyacutevat s lidskyacutemi dětmi či kteryacute rozmlouvaacute s lidmi jako s přaacuteteli a styacutekaacute se s nimi (srov Přiacutes 13 Bar 1313 Ex 1313) jde o toteacutež co vyjadřuje Ježiacuteš bdquoUž vaacutes nenazyacutevaacutem služebniacuteky ale přaacutetelihellipldquo (Jan a) Terezie mluviacute o společenstviacute a rozmlouvaacuteniacute s Bohem

Nelze však zapomiacutenat na to že ve vlastniacutem středu tereziaacutenskeacute modlitby se nachaacuteziacute vztah adopce vyjaacutedřenyacute Kristem v uacutevodniacutem osloveniacute modlitby Otčenaacuteš ktereacute Terezie komentuje s jednoznačně biblickyacutemi důrazy do teacute miacutery že modlitbu zahrnuje do trojičniacuteho rozměru Otce Syna a Ducha Svateacuteho (srov C )

Diacuteky předpokladu Božiacute iniciativy (bdquohellipod něhož viacuteme že naacutes milujeldquo) je tere-ziaacutenskaacute modlitba viděna jako laacuteskyplnaacute odpověď jako důraz na dialog ve ktereacutem maacute iniciativu Bůh Lze tak naleacutezt soulady tereziaacutenskeacute modlitby s tiacutem co bylo defi novaacuteno jako bdquostrukturaacutelniacute zaacutekonitosti rozhovoru s Bohemldquo v Bibli takže na-vzdory některyacutem kritikaacutem vyčiacutetajiacuteciacutem tereziaacutenskeacute modlitbě intimismus lze do-svědčit dokonalou shodu mezi biblickou a tereziaacutenskou modlitbou charakteri-zovanou tiacutemto vztahem přaacutetelstviacute se všemi jeho důsledky

Aktuaacutelnost tohoto pojetiacute vztahu s Bohem v křesťanskeacute existenci a tedy i v mod-litbě byla zdůrazněna evangelickyacutem teologem Juumlrgenem Moltmannem kteryacute je

SALVE

přesvědčen o vhodnosti prezentovat biblickou kategorii Boha jako Přiacutetele lidiacute a modlitby jako vztahu přaacutetelstviacute s tiacutemto Bohem kteryacute se staacutevaacute bliacutezkyacutem člově-ku

b) Specifickyacute zaacuteklad Kristova modlitba

Jak jsme již zdůraznili Tereziiny oči jsou upřeny na Krista když doporučuje modlit se o samotě neboť tato rada se rodiacute z jeho vyacuteslovneacute nauky o modlitbě (srov Mt ) a z jeho přiacutekladu modlitby na opuštěnyacutech a osamělyacutech miacutestech jak o tom svědčiacute evangelisteacute (srov Mk 13 Lk )

A je to praacutevě tato Ježiacutešova modlitba osobniacute a dlouhotrvajiacuteciacute v mlčeniacute a samo-tě na kterou se Tereziina nauka odvolaacutevaacute jako na prvniacute instanci do teacute miacutery že lze opět naleacutezt skrytyacute soulad mezi tiacutem co řiacutekaacute Terezie o modlitbě a tiacutem co dělal Ježiacuteš když se modlil a obracel se s důvěrou k Otci setrvaacuteval ve společenstviacute laacutesky častyacutem stykem o samotě s tiacutem od něhož věděl že je milovaacuten totiž s Otcem

Však takeacute ve sveacutem vyacutekladu modlitby Paacuteně Terezie nenahrazuje Učitele mod-litby nyacutebrž ukazuje na něj jako na bdquojedineacuteho Učitele a jedinyacute vzorldquo Ve sveacutem komentaacuteři modlitby Otčenaacuteš se odvolaacutevaacute na zaacutekladniacute Ježiacutešovu nauku přijiacutemaacute každeacute slovo z Mistrova učeniacute jako by teď splyacutevalo bdquoz oněch božskyacutech uacutestldquo a vy-klaacutedaacute prosby Otčenaacuteše jako modlitbu samotneacuteho Krista obraacutecenou v našem jmeacute-nu k Otci

c) Nezbytnyacute předpoklad modlit se v pravdě

Ve vztahu přaacutetelstviacute s Bohem jiacutemž je modlitba sv Terezie často zdůrazňuje ab-solutniacute potřebu modlit se v pravdě kteraacute se rodiacute ze sebepoznaacuteniacute Jde o onu ra-dikaacutelniacute pokoru kraacutečeniacute v pravdě jež začiacutenaacute sebepoznaacuteniacutem a uvědoměniacutem si propasti kteraacute naacutes odděluje od Boha V samotneacutem kontextu defi nice modlitby napsala bdquoK tomu aby byla laacuteska opravdovaacute a přaacutetelstviacute trvalo je třeba aby došlo ke shodě stavů Paacutena o ktereacutem je zřejmeacute že nikdy nemůže miacutet nějakyacute nedostatek a našeho kteryacute je neřestnyacute smyslnyacute nevděčnyacute ndash nebudete moci ze sebe dosaacutehnout toho abyste jej tolik milovali neboť to nepřiacuteslušiacute vašemu sta-vu avšak když uvidiacutete jak moc je pro vaacutes cenneacute miacutet jeho přaacutetelstviacute a jak mnoho vaacutes miluje projdete tiacutemto utrpeniacutem že budete velmi často přebyacutevat s tiacutem jenž je od vaacutes tak odlišnyacuteldquo (Ž ) V pokoře a obraacuteceniacute spočiacutevaacute neustaacutelaacute přiacuteležitost jak navaacutezat spraacutevnyacute vztah k Bohu v pravdě Proto Terezie často poukazuje na celniacute-ka z podobenstviacute o praveacute modlitbě kteryacute je vzorem ryziacuteho oranta (srov Ž C 13 H 13)

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

d) Zaacutekladniacute přesvědčeniacute Bůh je přiacutetomen

Teacutema přiacutetomnosti Boha v člověku antropologickeacute pojetiacute Božiacuteho chraacutemu a Božiacute-ho přiacutebytku jsou v teologii modlitby podle sv Terezie naprosto zaacutesadniacute Od ži-vota v přiacutetomnosti Paacuteně až po hledaacuteniacute Boha ve zprostředkovaacuteniacutech kde se zjevuje jeho přiacutetomnost od obrazu v přiacuterodě až po tajemstviacute přebyacutevaacuteniacute Trojice v srdci křesťana kteryacute žije v milosti maacuteme celou řadu motivaciacute ktereacute provokujiacute možnost i potřebu přaacutetelskeacute odpovědi Bohu jenž je přiacutetomnyacutem Přiacutetelem

Svataacute Terezie rozvinula toto velkeacute biblickeacute teacutema Hospodinovy přiacutetomnosti tiacutem že je aplikovala na konkreacutetniacute pedagogiku modlitby jako přaacutetelstviacute kterou je modlitba usebraacuteniacute V knize Přiacutebytků (tj ve Vnitřniacutem hradu) načrtla dlouhou cestu zniterněniacute kteraacute jde od Božiacute přiacutetomnosti v člověku až po lidskou přiacutetomnost v Bohu (srov H a naacutezev kapitoly H )

Přiacutetomnost činiacute přaacutetelstviacute bezprostředniacutem vztahem kteryacute je možnyacute všude a z rozhovoru činiacute snadneacute a přiacutejemneacute vstoupeniacute do sebe sama a to i uprostřed mnohyacutech zaměstnaacuteniacute (srov C Z ndash)

Bůh-Přiacutetel se tak staacutevaacute bliacutezkyacutem Bohem Bible a společenstviacute a smlouva jsou ko-relativniacute s Božiacute přiacutetomnostiacute a Božiacutem bdquopřiacutebytkemldquo v lidskeacutem srdci Terezie bude chaacutepat modlitbu mimo jineacute takeacute jako toto bdquovstoupeniacute do sebe samaldquo do hradu vlastniacute duše prostřednictviacutem braacuteny modlitby a bude to považovat za zaacutekladniacute požadavek osobniacuteho setkaacuteniacute s Bohem

Tyto prosteacute bdquoaktualizačniacuteldquo postřehy z tereziaacutenskeacuteho poselstviacute naacutem umožňu-jiacute uzavřiacutet teacutema dvěma odkazy na nauku II vatikaacutenskeacuteho koncilu ktereacute učinily tereziaacutenskeacute poselstviacute modlitby krajně zajiacutemavyacutem na uacuterovni teologie i katecheze spirituality i křesťanskeacute antropologie

Prvniacutem je antropologickyacute princip diacuteky němuž člověk nachaacuteziacute nejvyššiacute motiv sveacute důstojnosti v povolaacuteniacute ke společenstviacute s Bohem (srov GS ) Tereziaacutenskeacute poselstviacute chce otevřiacutet člověka teacuteto vznešeneacute důstojnosti

Druhyacutem je vyacuteznam pojetiacute Zjeveniacute jako odhaleniacute se Boha člověku (srov DV ) Tereziaacutenskaacute modlitba chce jako celostniacute forma odpovědi zdůraznit jak se osobniacute přijetiacute spaacutesneacuteho Zjeveniacute a jeho dějin nutně staacutevaacute vztahem přaacutetelstviacute modlitbou--životem

II Dynamika přaacutetelstviacute s Bohem na cestě modlitby

Pojetiacute modlitby předloženeacute sv Tereziiacute je bohateacute a dynamickeacute jako samotneacute Božiacute přaacutetelstviacute otviacuteraacute dveře dobrodružstviacute cestě kterou je třeba projiacutet spolu s Bohem rozvinutiacute dějin spaacutesy ktereacute jak bylo napsaacuteno jsou bdquodějinami přaacutetelstviacuteldquo

SALVE

Pokusme se ozřejmit některeacute charakteristickeacute rysy tereziaacutenskeacute modlitby a vy-jděme přitom z kategorie přaacutetelstviacute či setkaacuteniacute s naacutesledujiacuteciacutemi kvalitami ktereacute velmi dobře shrnujiacute celou tereziaacutenskou zkušenost a nauku o modlitbě osobniacute teo-logaacutelniacute dynamickeacute a přetvaacuteřejiacuteciacute setkaacuteniacute

Osobniacute setkaacuteniacute

Terezie od Ježiacuteše přiznaacutevaacute modlitbě hluboce personalistickyacute smysl setkaacuteniacute s dru-hyacutem ktereacutemu se naučila v lidskeacutem přaacutetelstviacute avšak ve škole božskeacuteho přaacutetelstviacute se tento smysl ještě viacutece zdokonalil V nauce a pedagogice modlitby klade Terezie důraz na osoby a vztah kteryacute se rodiacute z přebyacutevaacuteniacute z hledaacuteniacute přiacutetomnosti a z pozor-nosti vůči partnerovi v dialogu Instinktivně je vedena k tomu aby hledala přaacutetel-skou tvaacuteř Boha Zjeveniacute v Kristu a aby odmiacutetala mlhaveacute metody a naacutevrhy modlit-by ktereacute mohly veacutest ke ztroskotaacuteniacute jistoty setkaacuteniacute s Druhyacutem

I pro uacutestniacute modlitbu bude prvniacute radou vědomiacute znalosti s kyacutem mluviacuteme a kyacutem je Bůh ke ktereacutemu se obraciacutem důležitějšiacute než konkreacutetniacute formulace modliteb je život důležitějšiacute než konkreacutetniacute modlitby je modlitba jako osobniacute vztah13 To vy-zdvihuje hodnotu přebyacutevaacuteniacute s Bohem v modlitbě do teacute miacutery že se nabiacuteziacute noveacute kriteacute-rium pro posuzovaacuteniacute hodnoty teacuteto pozornosti srdce i když se zdaacute že roztržitosti narušujiacute kraacutesu setkaacuteniacute s Bohem Přebyacutevat v Božiacute přiacutetomnosti byť i uprostřed roztržitostiacute když to srdce opravdu chce způsobuje vždy dobro a Bohu se to liacutebiacute (srov H H )

Když jsou osoby v nouzi je zapotřebiacute konfrontace v pravdě Od člověka to vyža-duje schopnost byacutet pravdivyacutem v Božiacute přiacutetomnosti vyjiacutet pokorně ze sebepoznaacuteniacute a nechat se osviacutetit Božiacutem světlem aby bylo možneacute konečně pochopit vlastniacute po-volaacuteniacute a uacuteděl spolu s jejich aktuaacutelniacutem stavem V tomto uplatňovaacuteniacute pravdy je Bůh neoblomnyacute a modlitba se diacuteky světlu ktereacute Bůh na člověka vrhaacute staacutevaacute taviacuteciacutem keliacutemkem sebepoznaacuteniacute ktereacute člověka vyvaacutediacute z rovnovaacutehy odkryacutevaacute i ty nejjemnějšiacute skryteacute vrstvy očišťuje sebemenšiacute stopy hřiacutechu Modlitba je cestou sebepoznaacutevaacuteniacute vyvolaacutevaneacuteho Bohem kteryacute je přiacutetelem v pravdě a vede člověka až k nejhlubšiacute kon-frontaci s jeho vlastniacutem stavem před Bohem Ve věrnosti tomuto působeniacute prav-dy spočiacutevaacute naděje na skutečnyacute rozvoj přaacutetelstviacute Tereziaacutenskaacute zkušenost modlitby vypraacutevěnaacute v Knize života nachaacuteziacute v přiacutebytciacutech Vnitřniacuteho hradu potvrzeniacute teacuteto cesty člověka kteraacute se uskutečňuje do teacute miacutery do jakeacute přijiacutemaacute moc Božiacuteho zjevujiacuteciacuteho bdquoTyldquo ktereacute ho provaacuteziacute v přezkoumaacuteniacute sebe sama Jedna kraacutesnaacute tereziaacutenskaacute mod-litba v kliacutečoveacutem bodě třetiacutech přiacutebytků naacutem vyacutestižně ukazuje krajniacute potřebu prav-dy kteraacute zkoušiacute člověka tvaacuteřiacute v tvaacuteř neoblomneacutemu Božiacutemu očišťovaacuteniacute bdquoZkoušejte naacutes Pane kteryacute znaacutete pravdu o naacutes abychom poznali sami sebeldquo (13H )

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Ovšem dar Božiacuteho přaacutetelstviacute je postupnyacutem odhalovaacuteniacutem a darovaacuteniacutem vlastniacute osoby jde o vpaacuted Boha jako toho kdo vyvolaacutevaacute a uskutečňuje osobniacute setkaacuteniacute prostřednictviacutem postupneacuteho zjevovaacuteniacute všeho toho kyacutem On je V Tereziině du-chovniacute autobiografi i lze sledovat tuto cestu zjevovaacuteniacute se a darovaacuteniacute na ktereacute se Bůh projevuje v Kristu zjevuje Terezii tajemstviacute ciacuterkve aktivně ji uvaacutediacute do dob-rodružstviacute spaacutesy Ale i mimo vlastniacute mystickou zkušenost probouziacute modlitba touhu po poznaacuteniacute Boha velkou laacutesku k jeho slovu potřebu pronikat do Božiacutech tajemstviacute kteraacute se rozviacutejiacute do moudrostiplneacuteho pronikaacuteniacute Zjeveniacute Roste tedy vzaacute-jemneacute poznaacuteniacute mezi Bohem a člověkem ve vztahu přaacutetelstviacute

Jelikož jde o osobniacute setkaacuteniacute ktereacute s sebou nese nejen poznaacuteniacute ale i vzaacutejemneacute darovaacuteniacute se modlitba naplno rozviacutejiacute dynamiku osobniacuteho darovaacuteniacute hledaacuteniacute Božiacute vůle Existuje jeden tereziaacutenskyacute axiom viacutecekraacutet opakovanyacute že bdquoBůh se naacutem nedaacute zcela dokud se my nedaacuteme cele Bohuldquo (srov C H 13) Modlitba tedy vyvolaacutevaacute touhu po setkaacuteniacute-daru po vydaacuteniacute se Bohu a jeho požadavkům To vše je ale jen jako přiacuteprava nebo disponovaacuteniacute se k tomu aby se mohlo v plnosti usku-tečnit plneacute sebedarovaacuteniacute Boha člověku prostřednictviacutem pomaleacute cesty zjeveniacute Jde o vnitřniacute přetvaacuteřejiacuteciacute posilujiacuteciacute dar Boha sebezjeveniacute až po vlastniacute tajemstviacute Trojice pronikaacuteniacute Božiacuteho sdiacuteleniacute do člověka je přitom krajně bolestneacute očišťujiacuteciacute a vede ke skřiacutepotu samotneacuteho soukoliacute lidskeacute psychiky jak je to vidět napřiacuteklad v očištěniacutech osviacuteceniacutech a extaacuteziacutech šestyacutech přiacutebytků jde ovšem o sdiacuteleniacute ktereacute připodobňuje obrazu Krista

V teologii modlitby jako osobniacuteho setkaacuteniacute vychaacuteziacute Terezie ze zaacutekladniacuteho před-pokladu iniciativu v přaacutetelstviacute maacute vždy Bůh Hledaacuteme toho kdo hledaacute naacutes diacute-vaacuteme se na toho kdo se diacutevaacute na naacutes setkaacutevaacuteme se s tiacutem kdo už je přiacutetomen svou laacuteskou Modlitba se tak staacutevaacute osobniacute odpovědiacute Bohu kteryacute se zjevuje a daruje v Kristu Cesta modlitby pak tedy bude postupnou a dynamickou Božiacute odpovědiacute člověku kteryacute vstoupil do dějin jeho přaacutetelstviacute

Teologaacutelniacute setkaacuteniacute

V perspektivě našeho objasněniacute tereziaacutenskeacute modlitby neniacute modlitba okrajovou zaacuteležitostiacute nyacutebrž bodem do ktereacuteho se sbiacutehaacute celaacute křesťanskaacute zkušenost Už v sa-motneacute defi nici lze vytušit implicitniacute odkazy na plně teologaacutelniacute setkaacuteniacute modlit-ba se staacutevaacute uplatňovaacuteniacutem viacutery naděje a laacutesky a tedy kvalifi kovanyacutem okamžikem teologaacutelniacuteho života a faktorem růstu v teologaacutelniacutech ctnostech Nejautentičtějšiacute podobou určeniacute modlitby je praacutevě ta kteraacute je nabita teologaacutelniacutemi energiemi aby se stala křesťanskyacutem životem v akci a dynamice a mohla tak byacutet pravdivě zhod-nocena

SALVE

Tyto rozměry se v tereziaacutenskeacute modlitbě bezesporu nachaacutezejiacute

Setkaacuteniacute ve viacuteře ktereacute daacutevaacute vzrůst viacuteře V modlitbě je pro Terezii důležiteacute abychom se obraceli na Boha od něhož bdquoviacutemeldquo že naacutes miluje V onom viacuteme je skryto celeacute bohatstviacute viacutery ktereacute se rodiacute ze slova a upevňuje se postupnou křesťanskou zkuše-nostiacute modlitby jde o proces přilnutiacute ve viacuteře a to rovněž v temnotaacutech Božiacute nepřiacute-tomnosti ve vaacutešniveacutem hledaacuteniacute během mnoha let vyprahlostiacute ve věrneacutem očekaacutevaacuteniacute toho kdo věřiacute Božiacute laacutesce A s postupnyacutem přilnutiacutem viacutery jde ruku v ruce i růst viacutery v hlubokeacutem zkoumaacuteniacute Božiacuteho Zjeveniacute v Piacutesmu v radikaacutelnějšiacutem přimknutiacute se k viacuteře ciacuterkve Jde nakonec o viacuteru kteraacute je staacutele obraacutecena k Bohu a staacutevaacute se neustaacutelyacutem vyznaacuteniacutem znameniacute kteraacute Bůh konaacute a obdivem jenž připouštiacute že Bůh může uskutečnit věci ještě daleko většiacute (srov H )

Zkušenost chudoby v naději Stejně tak se v tereziaacutenskeacute modlitbě nachaacuteziacute smysl pro naději kteryacute se rodiacute z chudoby a nedostatečnosti bdquosnaacutešet toto utrpeniacute že bude-te velmi často přebyacutevat s tiacutem jenž je od vaacutes tak odlišnyacuteldquo (Ž ) Skutečnost že

bdquoviacuteme že naacutes Bůh milujeldquo v naacutes rodiacute hnutiacute naděje ktereacute Terezie potvrzuje kon-statovaacuteniacutem že Bůh na ni čekal dlouhou dobu aniž by jej mezitiacutem unavila (srov Zv Ž ) Tak duše živiacute naději a posiluje ji na různyacutech uacuterovniacutech důvěry v Boha rostouciacute na zaacutekladě zkušenosti jeho milosrdenstviacute odvahy kteraacute si dovo-liacute očekaacutevat od Boha všechno včetně znovunabytiacute ztraceneacuteho času nezadržitelneacute touhy vidět Boha kteraacute probouziacute eschatologickyacute smysl křesťanskeacuteho života smě-řujiacuteciacuteho k defi nitivniacutemu setkaacuteniacute s Kristem jehož jistotu daacutevaacute zakusit a po jehož trvalosti daacutevaacute toužit praacutevě modlitba (srov např H ndash) V modlitbě se však utvaacuteřiacute aktivniacute naděje kterou je touha sloužit jako konkreacutetniacute podoba očekaacutevaacuteniacute Kraacutelovstviacute a konaacuteniacute pro Krista

Růst v laacutesce k Bohu a k bližniacutemu Tereziaacutenskaacute modlitba jak jsme viděli upřednost-ňuje pro svůj afektivniacute charakter aspekt laacutesky jako postoje vůle V božskeacutem přaacute-telstviacute se teologaacutelniacute laacuteska staacutevaacute odpovědiacute člověka Bohu kteryacute je Přiacutetelem Ovšem modlitba kteraacute spočiacutevaacute v bdquomnoheacutem milovaacuteniacuteldquo daacutevaacute vzrůst samotneacute zkušenosti Božiacute laacutesky Jde o konkreacutetniacute zkušenost kterou dělaacute Terezie ve sveacutem životě nejprve je to afektivniacute osvobozeniacute ktereacute ji činiacute svobodnou aby soustředila všechnu svou energii na Boha pak je to růst laacutesky v jejiacutem srdci diacuteky vylitiacute daru Ducha Svateacuteho jako důsledku setkaacuteniacute s Kristem Paralelně se ale rozviacutejejiacute jejiacute touhy sloužit Paacutenu jejiacute pozornost se soustřediacute na ciacuterkev rozšiřuje se schopnost milovat bližniacuteho V modlitbě roste laacuteska kteraacute se soustřeďuje předevšiacutem na laacutesku k bližniacutem do teacute miacutery že orant na sebe zapomiacutenaacute natolik že opouštiacute Boha modlitby kvůli Bohu kteryacute je přiacutetomen a ktereacutemu je třeba sloužit v bratřiacutech a sestraacutech

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Dynamickeacute setkaacuteniacute

Přaacutetelstviacute je dynamickyacutem vztahem otevřenyacutem evoluci a dějinaacutem Je-li tiacutem kdo uskutečňuje přaacutetelstviacute Bůh předpoklaacutedaacute se že je to on kdo takeacute oteviacuteraacute cesty tomuto putovaacuteniacute a načrtaacutevaacute etapy těchto dějin spaacutesy Na jedneacute straně nevyčerpa-telnyacute Bůh neustaacutelaacute novost a na straně druheacute člověk otevřenyacute dynamice tohoto dobrodružstviacute s Bohem

Tereziaacutenskaacute modlitba je jako zkušenost celaacute poznamenanaacute dynamikou bož-skeacuteho přaacutetelstviacute Terezie začiacutenaacute po tolika zdraacutehaacuteniacutech sveacute putovaacuteniacute k nekonečnu Dynamika nebo chceme-li spaacutesnaacute historizace jejiacute zkušenosti křesťanskeacuteho života je tak zjevnaacute že všechny jejiacute knihy ktereacute jsou svědectviacutem a poselstviacutem o modlitbě vykazujiacute nezadržitelnou dynamickou siacutelu

Kniha života nakolik je vyjaacutedřeniacutem vlastniacute zkušenosti svědčiacute o dynamickeacute siacutele setkaacuteniacute s Kristem v modlitbě Terezii se oteviacuteraacute dobrodružstviacute nepředviacutedatelnyacutech etap a rostouciacuteho sdiacuteleniacute s Bohem Na uacuterovni naukoveacute je dynamika modlitby vy-jaacutedřena malyacutem traktaacutetem o modlitbě založenyacutem na obrazu zahrady Paacuteně ve kte-reacute rostou květy ctnostiacute diacuteky živeacute vodě milosti nabyteacute v modlitbě Čtyři způso-by zavlažovaacuteniacute zahrady-raacuteje Paacuteně představujiacute metodickou postupnost a rostouciacute uacutečinnost Božiacuteho sdiacuteleniacute voda namaacutehavě ziacuteskanaacute ze studny voda metodicky na-bytaacute s pomociacute čerpadla živaacute voda kteraacute je přivaacuteděna z potoka a je nenaacutesilně na-směrovaacutena k tomu aby zaleacutevala zahradu hojnaacute voda deště kteraacute zavlažuje veš-kerou půdu a činiacute ji plodnou (srov Ž ndash) Hle dynamika modlitby vyjaacutedřena literaacuterniacutem obrazem

V Cestě dokonalosti vystupuje do popřediacute metodickaacute dynamika modlitby kdy se z uacutestniacute modlitby staacutevaacute meditace usebraacuteniacute klid Jde o cestu k živeacute vodě kterou Terezie všem odvaacutežně slibuje jmeacutenem Krista (srov C ndash) Ale i v samotneacutem objasněniacute Otčenaacuteše jako metody a obsahů křesťanskeacute modlitby se nachaacuteziacute celaacute původniacute dynamika tereziaacutenskeacute exegeze od samotneacuteho prahu křesťanskeacute modlit-by kteryacutem je milost Božiacute adopce (srov osloveniacute bdquoOtče naacutešldquo) až po samotnyacute zaacute-věr křesťanskeacuteho života kteryacutem je eschatologie touha přebyacutevat s Bohem ve slaacutevě v osvobozeniacute od všeho zleacuteho (bdquozbav naacutes od zleacuteholdquo) A v teacuteto dynamice je miacutesto pro cestu k niternosti kde se člověk konečně laacuteskyplně podrobuje Božiacute vůli (bdquobuď vůle tvaacuteldquo) a pro cestu k bližniacutemu až po milosrdnou laacutesku obsaženou v odpuštěniacute uraacutežek a v životě vytyčeneacutem laacuteskou a baacutezniacute Božiacute

Vnitřniacute hrad představuje postup modlitby a křesťanskeacuteho života v nejzdařilejšiacute synteacuteze Je zde dynamika už v samotneacutem nastaveniacute teologie Vnitřniacuteho hradu kteraacute vychaacuteziacute ze třiacute kliacutečovyacutech pojetiacute biblickeacute antropologie člověk stvořenyacute k obrazu a podobě Boha člověk jako chraacutem a přiacutebytek Božiacute a člověk otevřenyacute a povolanyacute ke sdiacuteleniacute s Bohem

13SALVE

V napětiacute mezi povolaacuteniacutem člověka vyjaacutedřenyacutem těmito pojetiacutemi a jeho radikaacutelniacute realitou hřiacutechu (praacutevě tak jsou pojaty a kapitola Prvniacutech přiacutebytků) dosahuje putovaacuteniacute křesťanskeacuteho života ideaacutelniacuteho obrazu křesťana modlitbě je svěřen tento proces růstu a realizace člověka kteryacute až dojde do sedmyacutech přiacutebytků bude již do-konalyacutem obrazem a podobou Božiacute v Kristu jako svatiacute bude už žiacutet v Bohu jako ve sveacutem skutečneacutem přiacutebytku bude se dokonale sdiacutelet s Bohem v trojičniacutem tajemstviacute

Tiacutem je ve zkratce představen souhrn Tereziina vyjaacutedřeniacute modlitby v jejiacutem roz-měru rozvoje

Tuto dynamiku modlitby lze rovněž ilustrovat z jineacuteho uacutehlu pohledu nechaacute-me-li se inspirovat Listem Efezanům (13) je možneacute řiacuteci že v modlitbě mohla sv Terezie zaznamenat čtyři rozměry Kristovy laacutesky A na uacuterovni těchto čtyř rozměrů lze naznačit rostouciacute dynamiku božskeacuteho přaacutetelstviacute

Růst do deacutelky modlitba je cestou křesťanskeacuteho růstu Terezie vytyčuje jejiacute etapy obraacuteceniacute zaacutepas zkoušky milost sjednoceniacute s Bohem ktereacute se rozviacutejiacute až po pře-tvořeniacute Jde o lineaacuterniacute putovaacuteniacute ktereacute se uskutečňuje diacuteky modlitbě ve ktereacute se musejiacute ověřit jednotliveacute etapy na zaacutekladě Božiacutech požadavků Život modlitby se staacutevaacute cestou křesťanskeacuteho zraacuteniacute v tom spočiacutevaacute učeniacute charakteristickeacute pro Terezii kteraacute je mistrem v popisu těchto postupnyacutech kroků zkušenosti s Bohem jak to skvěle dělaacute zejmeacutena ve Vnitřniacutem hradu

Otevřenost do šiacuteřky v modlitbě se podle Tereziiny zkušenosti nachaacuteziacute schop-nost oteviacuterat noveacute horizonty širokeacuteho chaacutepaacuteniacute skutečnosti ciacuterkve a jejiacuteho zasazeniacute do dějin Spolu s tiacutem se v tereziaacutenskeacute modlitbě jako v soustřednyacutech kruziacutech ote-viacuterajiacute skutečnosti ktereacute tvořiacute Božiacute zaacutejmy citlivost a schopnost je přijmout za sveacute jako motivaci ke svatosti a angažovanost v přiacutemluvneacute modlitbě Pohled se staacutevaacute univerzaacutelniacutem laacuteska ekumenickou (srov H )

Pronikaacuteniacute do hloubky dynamika modlitby nachaacuteziacute v učeniacute sv Terezie rovněž typickyacute aspekt bdquokřesťanskeacute psychologieldquo ve vniacutemaacuteniacute vnitřniacuteho člověka a jeho mož-nostiacute jeho propastiacute kde je přiacutetomen a kde se daacutevaacute Bůh v postupneacute integraci a v postupneacutem uzdravovaacuteniacute kteryacutech dosahuje duchovniacute člověk praacutevě v modlitbě Niternost je pro tereziaacutenskou modlitbu charakteristickaacute vstoupit do vlastniacuteho nitra je předpokladem k tomu abychom se vztaacutehli k vlastniacutemu těžišti Modlitba je takeacute ndash i když ne vyacutelučně ndash touto cestou k vlastniacute hlubině prostřednictviacutem zjed-nodušeniacute v modlitbě a zniterňujiacuteciacutech sil milosti až po setkaacuteniacute v největšiacute hlubině naacutes samyacutech což je skutečnost kteraacute udržuje celou naši existenci až po dosaženiacute přiacutebytku ve ktereacutem přebyacutevaacute Bůh Cesta směrem k vnitřniacutemu setkaacuteniacute je v tereziaacuten-skeacutem myšleniacute vyvaacutežena neustaacutelyacutem odkazem na to co je vnějšiacute v harmonii intro-verze a extroverze a daacutevaacute životu jednotu kteraacute u-sebiacuteraacute přirozenou rozptyacutelenost do jedineacute silneacute duchovniacute a psychologickeacute jednoty

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Pozvednutiacute k nadpřirozenyacutem skutečnostem prostřednictviacutem modlitby nebo skrze mystickou zkušenost či citlivost viacutery se dosahuje vznešeneacuteho poznaacuteniacute nadpřiro-zeneacuteho světa Terezie se ve svyacutech autobiografi ckyacutech spisech jeviacute jako bdquokosmonaut Duchaldquo kteryacute kroužiacute po oběžneacute draacuteze Božiacute je svědkem tajemstviacute a ze vznešenyacutech vyacutešek Božiacutech hlediacute na skutečnosti tohoto světa Liacutečeniacute mystickyacutech milostiacute v Knize života je svědectviacutem o těchto pooteviacuteraacuteniacutech dveřiacute do širokeacuteho nadpřirozeneacuteho světa jenž se naskyacutetaacute jejiacutemu duchovniacutemu zraku Bůh Kristus ciacuterkev světcihellip Vidiacute všechno bdquoshůryldquo jako kosmonaut Ducha (Ž n)

Je-li pravdou že ne všichni jsou povolaacuteni k teacuteto dynamice modlitby přesto zů-staacutevaacute pravdivyacutem i to že do jisteacute miacutery a analogicky vede dynamika přaacutetelstviacute s Bo-hem k tomu aby na těchto rozměrech měla podiacutel každaacute křesťanskaacute zkušenost Maacute-li byacutet modlitba autentickaacute musiacute byacutet schopna zapojit se do širokeacute dynamiky Boha jenž působiacute v dějinaacutech a musiacute podrobovat prověřeniacute vztahu s Bohem reaacutel-nou hutnost oneacute existence kteraacute prožiacutevaacute dějiny lidiacute a kteraacute je zaacuteroveň bdquodějinamildquo Božiacutemi V Terezii od Ježiacuteše naleacutezaacuteme přiacuteklad a učeniacute o teacuteto dynamice modlitby---života13

Přetvaacuteřejiacuteciacute setkaacuteniacute

V apologii modlitby citovaneacute na začaacutetku našeho přiacutespěvku se nachaacuteziacute zaacutekladniacute vědomiacute modlitba je cestou k nabytiacute Božiacutech dober je cestou spaacutesy a kraacutelovskyacutem putovaacuteniacutem k posvěceniacute

V principu přaacutetelstviacute je zahrnut rovněž logickyacute důsledek ztotožněniacute člověk nabyacutevaacute bdquoBožiacuteho stavuldquo neboť je to On kdo diktuje zaacutekon ztotožněniacute Pro Terezii je však jisteacute že Bůh je tiacutem kdo jako prvniacute bdquovzal na sebe naacuteš stavldquo v nejsvětějšiacutem Kristově lidstviacute a přišel člověku vstřiacutec v jeho slabosti aby započal jeho přetvaacuteře-jiacuteciacute připodobněniacute k obrazu Syna

Všechny tereziaacutenskeacute knihy ktereacute pojednaacutevajiacute o modlitbě se shodujiacute na několi-ka teziacutech ktereacute se již staly axiomy teologickeacuteho myšleniacute světice v oblasti modlitby Jde předevšiacutem o tyto dva komplementaacuterniacute takřka paradoxniacute principy

ndash Pěstovaacuteniacute modlitby vyžaduje důslednost života pěstovaacuteniacute ctnostiacutendash Autentickaacute modlitba přinaacutešiacute plody rodiacute noveacute ctnosti milost niterneacute modlitby

a zvlaacuteště mystickeacute modlitby patřiacute k faktorům vnitřniacuteho posvěceniacuteV těchto dvou principech nachaacuteziacuteme dynamiku důslednosti přaacutetelstviacute s Bo-

hem ktereacute se houževnatě držiacute modlitba jež nechce byacutet zuacutežena na akademickeacute pěstovaacuteniacute dialogu s Bohem ani na prosteacute povzneseniacute srdce Zdůrazňuje se aspekt naslouchaacuteniacute pohledu podřiacutezenosti aby se člověk přizpůsoboval vůli Boha-Přiacutetele a nachaacutezel v Kristu spraacutevnou odpověď zaujiacutemaacuteniacutem evangelijniacutech postojů ktereacute

SALVE

majiacute byacutet vlastniacute křesťanskeacutemu životu Ovšem v miacuteře jak roste přaacutetelstviacute s Bohem ctnosti rozkveacutetajiacute upevňujiacute se jsou vykoupeny uspaneacute nebo hřiacutechem zadrženeacute energie rodiacute se noveacute energie diacuteky přetvaacuteřejiacuteciacute dynamice sdiacuteleniacute s Bohem

Zpočaacutetku jsou vidět spiacuteše zaacutekladniacute požadavky modlitby byť s vědomiacutem křehkos-ti a nejednoznačnosti ctnostiacute nabytyacutech člověkem spolupracujiacuteciacutem s Božiacute milostiacute Později vystupuje do popřediacute uacutečinnost Božiacute přiacutetomnosti kteraacute obnovuje ctnosti člo-věka vytvaacuteřiacute noveacute energie viacutery naděje a laacutesky

Mezi charakteristickyacutemi ctnostmi ktereacute Terezie nabiacuteziacute pro putovaacuteniacute modlitby patřiacute předevšiacutem pokora rozhodnost odpoutanost laacuteska a pravda Ale snahy člo-věka v jeho askezi srdce (k tomu totiž tiacutehne tereziaacutenskaacute modlitba spiacuteše než k vnějšiacute nebo kajiacuteciacute askezi) jsou odměněny samotnyacutem Božiacutem sebedarovaacuteniacutem ktereacute daacutevaacute vzrůst novyacutem ctnostem v zahradě duše Terezie překvapeně konstatuje bdquoDuše je trochu vyděšenaacute když vidiacute jak dobryacutem zahradniacutekem je Paacuten kteryacute nechce aby nesla jakoukoli naacutemahu nyacutebrž aby se kochala tiacutem že čichaacute ke květům [hellip] Nyniacute jsou ctnosti silnějšiacute než v předchoziacute modlitbě [hellip] Duše začiacutenaacute konat velkeacute věci vůniacute kterou vydaacutevajiacute květy ktereacute ndash jak chce Paacuten ndash se oteviacuterajiacute aby ona viděla že maacute ctnosti i když velmi dobře vidiacute takeacute to že by je nemohla ndash a skutečně nemoh-la ndash ziacuteskat během mnoha let a že během oneacute chvilky jiacute je nebeskyacute zahradniacutek dal Zde je pokora mnohem většiacute a zůstaacutevaacute v duši mnohem hlouběji než v minulosti protože jasně vidiacute že neudělala vůbec nic jen souhlasila aby jiacute Paacuten udělil sveacute mi-losti a duše je přijiacutemalaldquo (Ž n) Jde o přiacuteznačnyacute text jehož principy světice často opakuje

Proto Terezie navrhuje během celeacuteho putovaacuteniacute duchovniacuteho života neustaacutele pro-věřovat plněniacute Božiacute vůle a tak ověřovat nakolik jsme přijali Krista v modlitbě (srov H H 13H H H 13ndash) Je si však takeacute vědoma toho že čiacutem viacutece se uzpůsobujeme Božiacute vůli tiacutem viacutece se naacutem ona vtiskuje do srdce je zniterně-na laacuteskou a aktivniacute přiacutetomnostiacute Ducha Svateacuteho Jednou z velkyacutech teziacute tereziaacutenskeacute-ho myšleniacute je ta že když je modlitba doprovaacutezena věrnyacutem aktivniacutem a vytrvalyacutem plněniacutem Božiacute vůle lze s milostiacute Božiacute dosaacutehnout plneacuteho sjednoceniacute s Bohem (srov H 13) U člověka modlitby ndash u bdquokontemplativniacuteholdquo jak se vyjadřuje Terezie ndashse na zaacutekladě zralosti jeho křesťanskeacuteho života konstatuje hlubokeacute přetvořeniacute k němuž u něj došlo Jako se housenka bource morušoveacuteho přetvaacuteřiacute v motyacutela tak se z tělesneacuteho člověka staacutevaacute člověk duchovniacute ze stareacuteho stvořeniacute noveacute a to v pře-tvořeniacute jež maacute sveacute jasneacute christologickeacute ekleziaacutelniacute a antropologickeacute rysy

Na tvaacuteři dokonaleacuteho křesťana kteryacute už dosaacutehl štiacutetů společenstviacute s Bohem jsou totiž viditelneacute rysy samotneacuteho Krista v mohutnosti laacutesky žiteacute až k zapomiacutenaacuteniacute na sebe v laacutesce k nepřaacutetelům v nezištneacute službě ciacuterkvi a bratřiacutem a sestraacutem v jed-notě činně-kontemplativniacuteho života (srov H 13)

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Na vrcholu dynamiky modlitby je dosaženo Bohem předsevzateacuteho ciacutele učinit člověka podobnyacutem Kristu aby se jako On stal bdquoSlužebniacutekemldquo kteryacute daacutevaacute život aby se uskutečnila Otcova vůle a aby svět byl spasen

V přetvořeniacute k němuž v modlitbě dochaacuteziacute spočiacutevaacute dynamika uacutečinneacute a pro ciacuter-kev vyacuteznamneacute svatosti bdquoK tomu směřuje duchovniacute manželstviacute aby se z něj rodily skutky skutkyhellip ldquo (H ) bdquoNebudujte sveacute zaacuteklady jen na modlitbě a kontem-placi nebudete-li usilovat o ctnosti a nebudete-li je pěstovat zůstanete navždy trpasliacutekyldquo (tamteacutež ) V Tereziinyacutech slovech je obsaženo poselstviacute i vyacutezva nezne-hodnocujte modlitbu nedělejte z niacute lidskou a duchovniacute deformaci Na tvaacuteři skuteč-neacuteho člověka modlitby jako potvrzeniacute jejiacute spodobujiacuteciacute a přetvaacuteřejiacuteciacute činnosti se zračiacute Kristova tvaacuteř jeho přiacutevětiveacute lidstviacute jeho uacuteplnaacute vydanost věcem nebeskeacuteho Otce (srov H )

Zaacutevěr

Toto je kraacutetkeacute shrnutiacute Tereziiny nauky o podstatě křesťanskeacute modlitby jako přaacute-telstviacute s Bohem Synteacuteza s sebou vždy nese nedostačujiacuteciacute vyacuteklad a nutně tedy odkazuje na četbu děl světice při ktereacute naacutestin kteryacute je zde nabiacutednut může po-sloužit k noveacutemu porozuměniacute jejiacutemu poselstviacute pro dnešniacute ciacuterkev

A to v přiacutepadě že bude vniacutemaacuten v celeacute šiacuteři perspektiv a u vědomiacute že Terezii bylo Bohem daacuteno charizma evangelijniacute modlitby schopnost nabiacutednout harmonickeacute důsledneacute a dynamickeacute shrnutiacute evangelijniacuteho poselstviacute z pohledu modlitby kteraacute praacutevě proto že je přaacutetelstviacutem jako všechna slova evangelia nakonec uacutestiacute do laacutesky

Proto je jejiacute poselstviacute aktuaacutelniacute jako je aktuaacutelniacute samotneacute evangelium a vykazu-je svou autoritu kteraacute se rodiacute z Božiacuteho slova bdquoEvangelistouldquo se Terezie stala diacuteky radostneacute zvěsti o křesťanskeacute modlitbě a pohledu upřeneacutemu na Krista kteryacute je pro Terezii Učitelem a Vzorem modlitby ale takeacute tiacutem s niacutemž se toto dobrodružstviacute přaacutetelstviacute s Bohem musiacute konfrontovat a ktereacuteho musiacute přijiacutemat

Z italskeacuteho originaacutelu bdquoLa preghiera cristiana amicizia con DioDottrina e messaggio di Santa Teresaldquo IN Teresa drsquoAvila

Introduzione storiico-teologica Torino 13 s ndash přeložil Pavel Vojtěch Kohut OCD

SALVE

POZNAacuteMKY Insegnamenti di Paolo VI svazek () Roma s Viz zejmeacutena souhrnneacute pojednaacuteniacute v knize T Alvarez ndash J Castellano Nel segreto del Castel-

lo Il cammino della preghiera in Santa Teresa drsquoAvila Firenze Edizioni OCD Zřejmě nejhezčiacute a nejzdařilejšiacute přiacutespěvek k daneacutemu teacutematu představuje M Herraiz Garciacutea La oracioacuten historia de

amistad Madrid Editorial de espiritualidad Ve zmiacuteněneacute publikaci chybiacute pouze zmiacutenka o li-turgickeacute modlitbě u sv Terezie v teacuteto věci si tedy dovoluji odkaacutezat na sveacute diacutelko Vivere con Teresa di

Gesugrave la liturgia della Chiesa Firenze Edizioni OCD 13 Terezie mluviacute o bdquokontemplativniacutechldquo spiacuteše ve smyslu zralyacutech křesťanů než mystiků kteřiacute majiacute dar kontemplace V tomto smyslu je užitečneacute si přečiacutest a kapitolu Cesty dokonalosti [Tereziaacutenskeacute spisy překlaacutedaacutem přiacutemo ze španělskyacutech originaacutelů (nesleduji tedy běžně použiacutevanyacute překlad J Kolaacuteč-ka SJ kteryacute vyšel nejprve v Křesťanskeacute akademii v Řiacutemě a naacutesledně v Karmelitaacutenskeacutem nakladatel-stviacute v Kostelniacutem Vydřiacute) tam kde již překlad existuje cituji podle nově připravovaneacuteho překladu tereziaacutenskyacutech spisů pro Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute (pozn překl)] Vyjaacutedřeno zkratkou Ž Dalšiacute zkratky tereziaacutenskyacutech spisů ktereacute zde budou použity jsou naacutesledujiacuteciacute C = Cesta dokonalosti (CE = Cesta dokonalosti rukopis z El Escorialu) H = Vnitřniacute hrad

(v tomto přiacutepadě čiacuteslo před zkratkou znamenaacute přiacutebytek v Kolaacutečkově překladu bdquokomnatuldquo čiacutesla za zkratkou kapitolu a očiacuteslovanyacute odstavec jako u ostatniacutech děl) Z = Kniha o založeniacutech Zv = Zvolaacuteniacute

duše (v Kolaacutečkově překladu pod naacutezvem Duše volaacute k Bohu ve svazku Nad velepiacutesniacute) ndash pozn překl Lze vidět že tereziaacutenskaacute defi nice se pod autorčinyacutem perem objevila takřka jako z osviacuteceniacute na zaacute-kladě slova bdquoPřiacutetelldquo aplikovaneacuteho na Paacutena Prvniacute španělskyacute editor tereziaacutenskyacutech spisů fra Luis de Leoacuten chtěl vyplnit zdaacutenlivě praacutezdneacute miacutesto v textu slovy bdquohellipaby se mu to neodplatiloldquo Tato slova jsou však v textu naviacutec Je to slovo bdquoPřiacutetelldquo ktereacute přivaacutediacute pero světice k tomu aby vyjaacutedřila sveacute znaacutemeacute pojetiacute Jde o kontext ve ktereacutem mluviacute Terezie o realistickeacute modlitbě jež se uskutečňuje v každodennos-ti Jineacute rady ktereacute v tomto ohledu daacutevaacute jsou modlit se uprostřed zaměstnaacuteniacute (C ) a uprostřed těžkostiacute utrpeniacute a nemoci (Ž ) Viz k tomu autobiografi ckeacute pasaacuteže Ž ndash 13ndash Svataacute Terezie rozvinula tato pojetiacute in C ndash H 13 Odtud podle naacutes prameniacute vyacuteznam jakyacute maacute modlitba v Tereziině nauce a jakeacute miacutesto jiacute přiacuteslušiacute nejen ve spirituaacutelniacute teologii ale v teologii obecně jako odpověď viacutery a laacutesky zjevujiacuteciacutemu se Bohu T Alvarez bdquoLrsquoorazione di Santa Teresa di Gesugraveldquo IN T Alvarez ndash J Castellano op cit s 13n Jde o znaacutemeacute defi nice kontemplativniacute a prosebneacute modlitby Srov Klement Alexandrijskyacute Stromata bdquoDuchovniacute člověk se setkaacutevaacute s Bohem jako s dů-věrnyacutem přiacutetelem od srdce k srdcihellipldquo (PG ) Jan Zlatouacutestyacute piacuteše bdquoModlitba neboli rozhovor s Bohem je nejvyššiacutem dobrem Jde totiž o niterneacute společenstviacute s Bohemhellipldquo (Homilie o modlitbě PG ) Raacuted zdůrazňuji tuto přiacutebuznost s Klementem a zvlaacuteště s Janem Zlatouacutestyacutem s oniacutem

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

ciacuterkevniacutem otcem ktereacuteho měla Terezie zvlaacutešť raacuteda a z jehož četby si v posledniacutech letech sveacuteho ži-vota dělala poznaacutemky srov s těmito uacutevahami co je uvedeno IN Santa Teresa di Gesugrave Opere Roma s n13 Nemůžeme zde bohužel šiacuteře pojednat o tomto teacutematu ktereacute velmi dobře doplňuje smysl tere-ziaacutenskeacute modlitby Několik poznaacutemek lze naleacutezt v meacutem již citovaneacutem diacutelku Vivere con Santa Teresahellip

(op cit) s 13n Zaacutesadniacute text k tomuto teacutematu viz v H srov rovněž defi nici pokory jako bdquokraacutečeniacute v prav-děldquo ndash H Srov H 13 duše tu může bdquorozmlouvat s nikyacutem menšiacutem než je saacutem Bůhldquo (H ) Viz na toto teacutema M Magrassi bdquoChe cosa egrave la preghieraldquo IN La Scala (Noci) 13 s 131313ndash13 tento text byl ve zkraacuteceneacute podobě převzat pod naacutezvem bdquoLe leggi strutturali del dialogo con Dioldquo IN bdquoInsegnaci a pregareldquo Parola Spirito e Vita 13 s ndash Magrassi zde hovořiacute o Božiacute ini-ciativě o vědomiacute přaacutetelstviacute ktereacute naacutes předchaacuteziacute o chvaacutele kteraacute naacutesleduje po naslouchaacuteniacute o schop-nosti přetvaacuteřet v modlitbu všechny skutečnosti ktereacute plniacute život Pozornaacute exegeze tereziaacutenskeacute mod-litby potvrzuje že se nachaacuteziacuteme praacutevě na teacuteto uacuterovni biblickeacute modlitby Srov J Moltmann La Chiesa nella forma dello Spirito Brescia s ndash Piacuteše tam mimo jineacute bdquoSpolečenstviacute ktereacute Ježiacuteš přinaacutešiacute lidem a společenstviacute mezi lidmi ke ktereacutemu naacutes zve by pů-sobila ještě velmi jednostranně kdybychom při jejich popisu nesaacutehli po jineacutem titulu kteryacute osvěcuje intimniacute vztah existujiacuteciacute jak ve společenstviacute s Bohem tak ve společenstviacute mezi lidmi A tiacutemto titulem je titul přiacuteteleldquo (tamteacutež s ) a uzaviacuteraacute bdquoOd Ambrože a Augustina až po Tomaacuteše Akvinskeacuteho je křesťanskaacute laacuteska vždy kvalifi kovaacutena pojmem přaacutetelstviacute laacuteska je přaacutetelstviacute člověka s Bohem a se všemi jeho tvoryldquo (tamteacutež s )V tomto duchu se nese celaacute tereziaacutenskaacute teologie Uvedenyacute evangelickyacute teolog projevil veškerou svou sympatii vůči Terezii a poukaacutezal na uacutestřednost teacutematu přaacutetelstviacute s Bohem v jejiacute teologii modlitby srov J Moltmann bdquoDie Wendung zur Christusmystik bei Teresa von Avilaldquo IN Stimmen der Zeit s ndash13 Srov např celyacute komentaacuteř k prvniacutemu slovu Otčenaacuteše C Zde by bylo na miacutestě probrat veškerou techniku interiorizace a usebraacuteniacute V teacuteto věci odka-zuji na svou studii bdquoSanta Teresa di Gesugrave insegna a pregareldquo IN Nel segreto del Castello op cit s 13ndash Modlitba se nachaacuteziacute v souběžnosti viacutery kteraacute přijiacutemaacute slovo zkušenosti milosti a existenciaacutel-niacuteho nasazeniacute jako odpovědi Bohu Terezie ve sveacute modlitbě prožiacutevala svou typicky křesťanskou zkušenost viacutery Srov M Herraiz Garciacutea La oracioacuten historia de amistad op cit o toto diacutelo se budu z velkeacute čaacutesti opiacuterat v uacutevahaacutech jež naacutesledujiacute Nemůžeme zde pojednat o celeacutem christologickeacutem smyslu modlitby jako hledaacuteniacute Krista Tere-ziiacute a jako hledaacuteniacute Terezie Kristem srov na toto teacutema četbu tereziaacutenskeacute zkušenosti IN T Alvarez

bdquoLrsquoorazione di Santa Teresa di Gesugraveldquo op cit s ndash13

SALVE

13 Srov polemickeacute straacutenky Cesty dokonalosti ndash13 ve kteryacutech ospravedlňuje přechod od uacutestniacute modlitby k modlitbě vnitřniacute s ohledem na personalistickyacute vztah s tiacutem k němuž se modlitba ob-raciacute Zvlaacutešť objasňujiacuteciacute jsou Tereziiny uacutevahy ve třetiacutech přiacutebytciacutech kde Bůh zkoušiacute křesťana aby mu dal zakusit křehkost jeho ctnostiacute Od 13 kapitoly ve ktereacute se Terezie vraciacute k liacutečeniacute sveacuteho života nachaacuteziacutem jakeacutesi crescendo Bo-žiacuteho zjevovaacuteniacute se uacutečinnosti jeho slova přiacutetomnosti v Kristu vylitiacute Ducha světice nově objevuje nebeskou i pozemskou ciacuterkev Pro přehlednějšiacute představu o teologickeacutem panoramatu tereziaacutenskeacute modlitby viz T Alvarez bdquoLa contemplazione di Santa Teresa di Gesugraveldquo IN Nel segreto del Castello op cit s ndash Terezie to jasně vyjadřuje na konci cesty jednotlivyacutemi přiacutebytky Hradu srov H 13 nn Srov velkeacute touhy světice sloužit Paacutenu ktereacute se objevujiacute na konci vypraacutevěneacute zkušenosti v jejiacute duchovniacute autobiografi i Ž 13 a ktereacute se konečně budou moci konkreacutetně realizovat ve službě ciacuterkvi jejiacute doby C Terezie věnovala mnoho stran svyacutech spisů pojednaacuteniacute na toto teacutema srov např o jednotě služby a modlitby C ndash H 13ndash Zv Teacuteto jednoty se dosahuje jako uacutečinku společenstviacute s Bohem srov H n n13 Ověřeniacute veškereacute tereziaacutenskeacute modlitby lze vyacuteslovně naleacutezt rovněž ve zkušenosti zaklaacutedaacuteniacute jako službě ciacuterkvi a v jejiacutech dopisech jako schopnosti žiacutet ve vztaziacutech s druhyacutemi a darovat se ve vynikajiacuteciacute bliacuteženskeacute laacutesce

Jesuacutes Castellano Cervera OCD (ndash) je znaacutemyacute odborniacutek na liturgickou spiritualitu a naukusvateacute Terezie od Ježiacuteše Dlouholetyacute profesor sakramentaacutelniacute a spirituaacutelniacute teologie na Papežskeacutem institutu spirituality Teresianum a na Institutu Regina Mundi v Řiacutemě a poradce Kongregace pro nauku viacutery Autor viacutece než čtyřiceti knih (např Incontro al Signore Pedagogia della preghiera Roma Liturgiacutea y vida espiritual Teologiacutea celebracioacuten experiencia Barcelona ) pra-videlnyacute přispěvatel do řady časopisů a slovniacuteků ohledně liturgie a duchovniacuteho života

Nerezignujme přiacuteliš snadno na přaacutetelstviacute

Rozhovor s Michałem Ziołem OCSO

V roce jsme v Salve představili našim čtenaacuteřům v recenzi knihu Lekarstwo życia (Leacutek života) vaše společneacute diacutelo s otcem Maciejem Ziębou Mohl byste naacutes alespoň kraacutetce seznaacutemit s tiacutem jak tato kniha vznikla

Stačiacute se na tu knihu dobře podiacutevat aby bylo jasneacute jak vznikla ndash je to umělecky i literaacuterně skromnaacute bdquosklaacutedankaldquo Redaktoři nakladatelstviacute W drodze posklaacutedali naše již existujiacuteciacute texty o přaacutetelstviacute publikovaneacute rozhovory dali naacutem několik doplňujiacuteciacutech otaacutezek a požaacutedali paniacute redaktorku Czaczkowskou aby ke knize na-psala uacutevod Něco jineacuteho je ovšem napsat skromnyacute člaacutenek o přaacutetelstviacute řiacutect o něm několik slov a něco jineacuteho je usednout a napsat knihu na dva hlasy Nikdy jsme s Mačkem takoveacute plaacuteny neměli dokonce jsme o tom ani neuvažovali to už spiacuteše napsat skandaacutelniacute přiacuteběh pro čtyři ruce ndash to ano Že naacutes to ani nenapadlo nevy-chaacutezelo z nějakeacute našiacute vrozeneacute skromnosti (to je samozřejmě miacuteněno jako žert) z obavy před kritikou nebo nekompetentnostiacute Pro naacutes bylo přaacutetelstviacute životem něčiacutem konkreacutetniacutem obyčejnyacutem ba všedniacutem něčiacutem co se tak trochu vymykaacute ana-lyacuteze utiacutekaacute před perem protože pero znehybňuje A přaacutetelstviacute se staacutele tvořiacute za-koušiacute se v pohybu rozvoji i když samozřejmě existuje jeho neměnnyacute zaacuteklad Jed-niacutem slovem viacutece naacutes zajiacutemalo chodit na hory než o nich psaacutet plout na plachetnici než sestavovat přiacuteručky (jistěže velmi potřebneacute) o plachtařskeacutem uměniacute O osudu teacuteto knihy rozhodla jedna věc ndash svědectviacute potřeba vydat svědectviacute že přaacutetelstviacute je možneacute že setkaacuteniacute dvou zcela odlišnyacutech lidiacute neniacute iluziacute V našiacute knize vystupu-jiacute společně rozevlaacutetyacute baacutesniacutek a exaktniacute mysl A pokud se po přečteniacute teacuteto knihy několik lidiacute ciacutetilo meacuteně odsouzenyacutech k samotě ba naopak spiacuteše povzbuzenyacutech k riskantniacutemu vykročeniacute z ulity ndash dosaacutehli jsme sveacuteho ciacutele Naše nechuť sepiso-vat něco solidnějšiacuteho něco co by se bliacutežilo habilitačniacute praacuteci vychaacutezela ndash jak se obaacutevaacutem ndash z přesvědčeniacute že k růstu dochaacuteziacute v tichosti a že to co roste v pravdě a k pravdě kolem sebe netropiacute povyk

Jak je to s vašiacutem přaacutetelstviacutem s otcem Ziębou nyniacute Anebo možnaacute obecněji je přaacutetelstviacute zvlaacuteště přaacutetelstviacute duchovniacute bdquověčneacuteldquo Občas je možneacute setkat se s naacuterokem že takoveacute přaacute-telstviacute přece musiacute trvat věčně a když zanikaacute pak určitě jen kvůli lidskeacute slabosti či přiacutemo kvůli hřiacutechu Co si o tom mysliacutete otče

SALVE

Tuto otaacutezku je třeba si důkladně prohleacutednout zbliacutezka a zadat jiacute několik zaacuteklad-niacutech upřesňujiacuteciacutech dotazů protože v niacute slyšiacutem pokud ne přiacutemo ohlas současnyacutech fi lozofi ckyacutech tendenciacute pak jistě hlasy ospravedlněneacute dnešniacute mentalitou Kdysi jsem ze sveacute četby sbiacuteral popisy současneacuteho člověka V meacutem klaacutešteře se tak nachaacute-zel bdquočlověk bez vlastnostiacuteldquo bdquojednotlivyacute člověkldquo bdquooddělenyacute člověkldquo bdquomnohopat-rovyacute člověkldquo atd Pro sveacute potřeby jsem si však vytvořil takovou směs kterou jsem nazval bdquoapokalyptik s naacuterokem na božskou moraacutelkuldquo Pokusiacutem se to několika slo-vy objasnit Apokalyptik je člověk hluboce znepokojenyacute situaciacute světa a bližniacuteho někdo kdo je ochromen zlem ktereacute se kolem děje (a k tomu maacute důvody) někdo kdo ještě žije dobrem a dokonce ho konaacute chce chraacutenit svět před zaacutehubou tiacutem že burcuje bdquovlivneacute osobyldquo a mocneacute tohoto světa zachraňuje vymiacuterajiacuteciacute druhy zviacuteřat a posledniacute bdquodivošskeacuteldquo kmeny ale v hloubi sveacute duše zcela ztratil naději takže je možneacute řiacutect že je fatalistou par exellence a jak řiacutekaacute Lohfi nk bdquoje pro něj nepředsta-vitelneacute že by Bůh ještě mohl v tomto světě kteryacute je tak zkaženyacute a upadlyacute zviacutetě-zitldquo To co Bůh může s naacutemi a s tiacutemto světem udělat je že do něj vstoupiacute zničiacute jej a stvořiacute novyacute Apokalyptik v sobě nosiacute semiacutenka terorismu protože ho staryacute svět unavuje a chtěl by jeho katastrofu uspiacutešit Je to člověk nemajiacuteciacute důvěru ve sveacute vlastniacute uacutemysly (pomineme-li ovšem jeho apokalyptickaacute přesvědčeniacute) zkoumaacute je a chce po nich bezvyacutehradnou ryzost a šlechetnost ktereacute je ve skutečnosti možneacute přisuzovat pouze Bohu Ačkoli se tiacutemto způsobem může projevovat jeho stesk po ztraceneacutem raacuteji neniacute možneacute zde vyloučit takeacute pyacutechu ale ať je to jakkoli uacutečinky ta-kovyacutech tužeb jsou strašneacute neboť vylučujiacute z našeho světa konkreacutetnost konkreacutetniacute-ho člověka s konkreacutetniacutem jmeacutenem kteryacute stojiacute před naacutemi konkreacutetniacute udaacutelosti ktereacute něco ohlašujiacute a k něčemu vedou a nakonec i Božiacute metodu navrženou člověku metodu Boha kteryacute nemaacute zaliacutebeniacute ve velkyacutech činech a smrštiacutech ale je trpělivyacutem zahradniacutekem světa a laacutesky kteryacute vždy užiacutevaacute konkreacutetniacute čas miacutesto a člověka Apo-kalyptik neniacute zahradniacutekem ndash apokalyptik je prorokem samovolně se naplňujiacuteciacutech proroctviacute někyacutem zjevně velmi citlivyacutem a hlubokyacutem kdo však nebere na vědomiacute že cena svobody je děsivaacute mohu zabiacutet a mohu zachraacutenit Mohu pomoct a mohu se odvraacutetit Mohu protestovat a mohu mlčet

Tato velmi dlouhaacute uacutevaha mi posloužiacute k jedineacutemu ndash abych zopakoval svůj apel Nerezignujme přiacuteliš snadno na laacutesku na druheacuteho člověka neospravedlňujme se falešně že se už nic nedalo dělat nesmiřme se s tiacutem že se přaacutetelstviacute vypařilo že odumřelo zaniklo ale spiacuteše se tuto skutečnost pokusme spatřit v pravdiveacutem světle to jaacute jsem je bdquovypařilldquo to jaacute jsem je zradil to jaacute jsem je učinil mrtvyacutem Sla-bost a hřiacutech ndash pojmenovaneacute a vyznaneacute ndash nemusejiacute byacutet překaacutežkou naše ubohost bezmoc bezbrannost jsou šanciacute k zaacutechraně ndash vypoviacutedajiacute o naacutes a zaacuteroveň ukazujiacute na onen rozměr v naacutes kteryacute byl zanedbaacuten pohřben vinou našiacute nepozornosti

ROZHOVOR S MICHAŁEM ZIOŁEM OCSO

a pyacutechy Ale všude tam kde se rozmohl hřiacutech se ještě daleko viacutece projevila laacuteska Zachraňujiacuteciacute laacuteska Protože Bůh je zahradniacutekem Takže když mluviacuteme o přaacutetel-stviacute že je bdquoduchovniacuteldquo pak ne proto abychom je ochraacutenili před nejednoznačnos-tiacute abychom je idealizovali vměstnali do kategorie bdquovysokyacutechldquo projevů raacutedoby kultury kteraacute je srozumitelnaacute už jen sama pro sebe ale nazyacutevaacuteme je tak proto že maacuteme pevneacute přesvědčeniacute i vlastniacute zkušenost o tom že je diacutelem Ducha Svateacuteho Božiacuteho života Božiacute dynamiky a Božiacute logiky kteraacute staviacute na pochopeniacute svobodneacute vůli a důvěře člověka A praacutevě proto je přaacutetelstviacute naacutechylneacute k zraněniacutem je křehkeacute a bdquoodsouzeneacute ke svoboděldquo ale Zahradniacutek je přece nikdy nevyměniacute za nadvlaacute-du neodmiacutetne je ve jmeacutenu čistoty ideaacutelu nebo vymezovaacuteniacute identity člověka na zaacutekladě jeho společenskeacute uacutelohy Přaacutetelstviacute je bdquoduchovniacuteldquo protože vzniklo a žije z iniciativy Božiacuteho Ducha kteryacute jako nikdo jinyacute znaacute bdquoBožiacute věcldquo protože neustaacutele zkoumaacute bdquohlubiny sameacuteho Bohaldquo vede k sobě lidi a spojuje je se sebou a tiacutem je ziacuteskaacutevaacute pro tuto věc A ta je věčnaacute i když malaacute jako hořčičneacute zrnko nevyacuterazneacute ve svyacutech počaacutetciacutech

Mysliacutem že praacutevě podle teacuteto logiky bylo a je budovaacuteno naše přaacutetelstviacute s otcem Maciejem a praacutevě tato logika naacutem umožnila přetrvat velmi obtiacutežneacute chviacutele spo-jeneacute s našiacutem konkreacutetniacutem životem ve dvou bdquoposlaacuteniacutemldquo i bdquomentalitouldquo odlišnyacutech komunitaacutech ktereacute jsou podrobeny tlaku změn přetvaacuteřeniacute ktereacute hledajiacute novaacute po-zvaacuteniacute sebeurčeniacute Praacutevě tato komunitniacute konkreacutetnost ponor do dvou různyacutech ja-zykovyacutech a duchovniacutech kultur vzdaacutelenost vyjaacutedřenaacute v konkreacutetniacutech kilometrech plynutiacute času naše nemoci i nejobvyklejšiacute opotřebovaacuteniacute materiaacutelu naacutem paradoxně ukazujiacute velikost tohoto pozvaacuteniacute k uacutečasti na bdquoBožiacute věcildquo a noveacute uacutekoly jakyacutemi jsou vzaacutejemneacute hlubokeacute pochopeniacute ještě většiacute přijetiacute jinakosti toho druheacuteho prostaacute věrnost tomu druheacutemu v každeacute situaci a pozvaacuteniacute k naději ktereacute považuji za hlav-niacute pozvaacuteniacute tohoto obdobiacute Leacutek života se stal životniacutem zaacutejmem dobrou investiciacute kteraacute sloužiacute Božiacutemu vlaacutednutiacute ve světě Staacutele leacutepe chaacutepeme že bdquoBožiacute plaacuten neniacute něčiacutem neurčityacutem něčiacutem co se odehraacutevaacute všude a nikde ale co se vztahuje ke kon-kreacutetniacutem lidem a maacute jasnou podobu a umožňuje rozlišovaacuteniacuteldquo

Saacutem za sebe jsem si zformuloval poselstviacute vašiacute knihy naacutesledovně Přaacutetelstviacute je velkeacute tajem-stviacute ktereacute se dynamickyacutem způsobem realizuje v udaacutelostech a rozhodnutiacutech svobodnyacutech osob ktereacute žijiacute pod milosrdnyacutem pohledem Božiacutem Souhlasiacutete s takovou formulaciacute Nebo maacutete nějakeacute vyacutehrady nebo potřebu ji okomentovat doplnit upřesnit

Je to pěknaacute formulace ale bdquotajemstviacuteldquo raacuted nahradiacutem bdquosetkaacuteniacutemldquo protože mi vel-mi zaacuteležiacute na oneacute konkreacutetnosti kteraacute určuje bdquoleacutek životaldquo nejleacutepe neboť se tak děje na zaacutekladě bdquoindikaciacuteldquo Laacuteskyplnyacute Božiacute pohled je tu samozřejmě chaacutepaacuten dynamic-

SALVE

ky jako siacutela kteraacute daacutevaacute teacuteto udaacutelosti růst inspiruje jejiacute průběh stanoviacute jiacute kon-kreacutetniacute uacutekoly a adresuje přaacutetelům vyacutezvu k obraacuteceniacute k trvaleacutemu obraacuteceniacute ke zdo-konaleniacute se v chudobě ochotě byacutet k dispozici a smiacuteřlivosti To je ohromnaacute vyacutezva ale pochopiacuteme jejiacute velikost když si uvědomiacuteme že to nejsou kraacutesnaacute slova teorie a distinkce ktereacute vytrhaacutevajiacute lidi ze samoty na povrch života ale pohled reaacutelnyacute pohled na kraacutesu zaacuteř přaacutetelstviacute kteraacute opět ukazuje na Boha samotneacuteho a na lo-giku jeho jednaacuteniacute Ano Bůh miluje když jsme spolu tehdy mu dovolujeme aby byl na sveacutem miacutestě To je aby byl tiacutem kdo shromažďuje svůj lid ndash a přaacutetelstviacute mu v tom pomaacutehaacute

Jedniacutem z přesvědčeniacute vašiacute knihy jak se mi zdaacute je teze že zaacutekladem (i když často anonym-niacutem) každeacuteho opravdoveacuteho přaacutetelstviacute je Bůh Jakyacute je potom rozdiacutel mezi přaacutetelstviacutem obecně a duchovniacutem přaacutetelstviacutem

Jsem velmi vděčnyacute že v otaacutezce zdůrazňujete bdquoopravdoveacute přaacutetelstviacuteldquo ndash znamenaacute to že mluviacuteme o přaacutetelstviacute ktereacute maacute zaacuteklady ktereacute je vystavěno na jasně vymeze-neacute skutečnosti a ne na iluzi a vzaacutejemneacutem balamuceniacute ndash nazvěme takoveacute přaacutetelstviacute

bdquovirtuaacutelniacutemldquo Touto skutečnostiacute může byacutet jen pravda a laacuteska A ty si praacutevě vynu-cujiacute určityacute styl chovaacuteniacute kteryacute zavrhuje bdquozpředmětněniacuteldquo člověka a to co je možneacute nazvat obětovaacuteniacutem Samozřejmě mohou se ozvat hlasy že pojetiacute pravdy působiacute všem probleacutemy a je tiacutem co rozděluje postoje ndash což se snad Pilaacutet neptal bdquoCo je pravdaldquo Připomiacutenaacute mi to v tuto chviacuteli jeden rozhovor s Konwickim ve ktereacutem režiseacuter a spisovatel pojal probleacutem takto bdquoKdyž člověka přitiskneme ke zdi pak viacute co je pravdahellipldquo Myslel tiacutem jistě svědomiacute ktereacute maacute každyacute z naacutes a ktereacute je jistě možneacute vlastniacutema rukama bdquorozšiacuteřitldquo bdquozuacutežitldquo bdquouspatldquo nebo zabiacutet Ale to neměniacute nic na skutečnosti že existuje že je bdquoskutečnostiacuteldquo Je-li tomu tak potom je rozdiacutel nebo rozdiacutely mezi přaacutetelstviacutem a duchovniacutem přaacutetelstviacutem možneacute identifi kovat ve vztahu k pravdě jak je nazyacutevaacuteme nebo jak Jej nazyacutevaacuteme Neniacute to samozřejmě čistě jazykovaacute zaacuteležitost je to rovněž praktickeacute vědomiacute co buduji s tiacutem druhyacutem k čemu jsem povolaacuten co očekaacutevaacutem ve jmeacutenu čeho se obětuji odkud čerpaacutem siacutelu komu nebo čemu za ně děkuji na koho se obraciacutem o pomoc v přiacutepadě krize přaacutetelstviacute zrady paacutedu atd Fascinuje mě Bůh a jeho uacutemysl s naacutemi jeho vlaacuteda a uskutečněniacute jeho plaacutenů pro ktereacute se z laacutesky k naacutem rozhodl Přaacutetelstviacute v teacuteto perspektivě oteviacuteraacute oči vůči novyacutem obzorům kam je těžkeacute dohleacutednout jestliže zůstaneme mimo prostor Bible a jejiacute kultury Je to možneacute vyjaacutedřit ještě stručněji přaacuteteleacute bdquov Bohuldquo znajiacute adresu Je jiacute ON A to je obrovskeacute dobrodružstviacute a ne-vyčerpatelnyacute zdroj radosti kteryacute vyvolaacutevajiacute Božiacute dějiny dějiny jeho přaacutetelstviacute s člověkem

ROZHOVOR S MICHAŁEM ZIOŁEM OCSO

A přaacutetelstviacute mezi mužem a ženou Existuje poměrně hodně autorů ba i psychologů kte-řiacute popiacuterajiacute reaacutelnou možnost existence přinejmenšiacutem dlouhodobějšiacuteho přaacutetelskeacuteho vztahu mezi osobami opačneacuteho pohlaviacute Na druhou stranu naacutem nechybiacute svědectviacute o takovyacutech vztaziacutech mezi svatyacutemi nebo hluboce duchovniacutemi osobami Je naacutezor těch prvniacutech přiacute-liš skeptickyacute Nebo jednoduše nepočiacutetaacute s možnostiacute hlubokeacuteho ukotveniacute takoveacuteho vztahu v Bohu Nebo maacuteme naivniacute představy i o duchovniacutech přaacutetelstviacutech světců

Držme se bdquoskutečnostildquo v tomto přiacutepadě konkreacutetniacutech přiacutekladů přaacutetelstviacute mezi mužem a ženou Neniacute možneacute a přece se uskutečnilo Je zjevně jednoduššiacute takoveacute přaacutetelstviacute očernit než se poctivě zeptat saacutem sebe jak to že se takoveacute přaacutetelstviacute

bdquouskutečniloldquo Naše doba podezřiacutevaacuteniacute nahrazuje rozum okem Velkeacuteho Bratra a ztraacuteciacute miacuteru a zdravyacute uacutesudek Draacuteždiacute ji že nemaacute bezprostředniacute vhled do minu-losti kteraacute je lhostejnaacute vůči jejiacutem interpretačniacutem metodaacutem s teziacute v pozadiacute a ačko-li se probiacuteraacute hroby zkoumaacute DNA faraonů vyslovuje se k tomu na jakou nemoc zemřel piraacutet kraacutel i žebraacutek prohledaacutevaacute vysušeneacute žaludky minulosti v naději že rekonstruuje chuť daacutevnyacutech hostin a zaacutebav ndash a nakonec je nucena tvořit dějiny jako z televizniacuteho seriaacutelu ve kteryacutech ciacuterkev vždy něco ukryacutevaacute (včetně Ježiacutešova potomka) svatiacute smilniacute a naacutesledně zabiacutejejiacute hřiacutešně počateacute plody a za svatost je odpovědnyacute gen kteryacute sdiacuteliacuteme s šimpanzem a rejskem Pokud takovou metodu baacutedaacuteniacute a způsob chaacutepaacuteniacute minulosti obraacutetiacuteme proti jejich autorům s naacutemitkou že vyacutesledky baacutedaacuteniacute jsou jen projekciacute za živa pohřbenyacutech emociacute interpretaacutetorů a po-drobnyacutem popisem jejich chovaacuteniacute kdyby se jim jen naskytla možnost setkat se se světcem nebo světiciacute ndash naacutesleduje protest a obviněniacute z cynismu Minulost k naacutem však vysiacutelaacute velmi přesneacute signaacutely existuje něco jako tradice pečlivě předaacutevanaacute z generace na generaci maacuteme literaturu a uměniacute ale pokud se na uacutevod řekne že to vše je jen jeden velkyacute podvod a lež zůstaneme na uacuterovni Šifry Mistra Leonarda a o vkusu těžko diskutovat Daacutem přiacuteklad setkaacuteniacute Abelarda a Heloisy bylo pre-zentovaacuteno zcela odlišně než setkaacuteniacute dominikaacutena Jordaacutena a Diany Proč ciacuterkev tu prvniacute dvojici nekanonizovala Proč jejich vztah neukryla pod plaacuteštěm bdquoduchov-niacuteho přaacutetelstviacuteldquo aby se vyhnula bdquopohoršeniacute maličkyacutechldquo Třeba to byla jen oby-čejnaacute pomsta ciacuterkevniacutech organizaciacute Abelardovi za jeho hlaacutesaacuteniacute autonomie vědy A proč ciacuterkev nezničila korespondenci teacute druheacute dvojice Jistě se jen přehleacutedla nebo chtěl miacutet papež bdquopaacutekuldquo na přiacuteliš nezaacutevisleacute dominikaacuteny atd atd Je dob-reacute si takeacute všimnout pojetiacute bdquosoukromiacuteldquo ve staryacutech řeholniacutech společenstviacutech Neniacute třeba veacutest hlubokaacute baacutedaacuteniacute aby se člověk přesvědčil že jejich členoveacute byli pořaacuted

bdquovšem na očiacutechldquo a bdquočas pro sebeldquo ve skutečnosti neexistoval nebylo možneacute sundat řeholniacute šat a jet na praacutezdniny nikdo neviacute kam atd atd atd Na soukromiacute ne-brala ohled ani architektura klaacutešterů či obytnyacutech domů k tomu přidejme přiacutesnou

SALVE

kontrolu představenyacutech zpovědniacuteků duchovniacutech vůdců Existovalo však ještě něco Existoval rozmach radost z askeze a radost ze slaveniacute důslednaacute vize světa a silnaacute identita opřenaacute o zkušenost Krista ve společenstviacute Odkazuji rovnou na spisy cisterciaacuteckyacutech mystiků z stoletiacute

Neodmiacutetejme ovšem přiacuteliš snadno pochybnosti některyacutech psychologů kteřiacute si uchovaacutevajiacute hlubokou skepsi pokud jde o mužsko-ženskeacute přaacutetelstviacute Erotickaacute složka je v takoveacutem setkaacuteniacute velmi vyacuteraznaacute i když nemusiacute byacutet nutně jeho zaacutekla-dem Setkaacutevajiacute se však dva různeacute světy s různyacutemi reakcemi těla a ducha s různyacutem prožiacutevaacuteniacutem vniacutemaacuteniacutem gest slov chovaacuteniacute existuje v něm přirozenaacute vzaacutejemnaacute při-tažlivost touha po doplněniacute setkaacuteniacute gestem ktereacute může vyjaacutedřit viacutec než slovo či prostaacute přiacutetomnost Odvolaacutevaacuteniacute se na přiacuteklady svatyacutech že budeme jako oni může nabyacutevat formy zakliacutenaacuteniacute skutečnosti se kteryacutem neniacute spojen soubor požadavků přijatyacutech světci Zdaacute se že je to nesmiacuterně obtiacutežnaacute forma přaacutetelstviacute ke ktereacute je povolaacuten jen maacutelokdo Samozřejmě je možneacute pominout celou praktickou straacutenku takoveacuteho setkaacuteniacute ale přaacutetelstviacute přece neniacute teorie nyacutebrž život Uvedu přiacuteklad Čas hraje v přaacutetelstviacute obrovskou roli Otec Maciej v Lekarstwie życia cituje stareacute přiacutesloviacute že přaacuteteleacute musejiacute sniacutest soudek soli To je pravda ndash sniacutest soudek soli to znamenaacute braacutet z něj špetku po špetce a kořenit jiacutem společně pojiacutedanyacute pokrm Nějakou dobu to trvaacute než se opravdoveacute přaacutetelstviacute bdquovyklubeldquo Představte si prosiacutem naacutesledujiacuteciacute situaci ndash žena v takoveacutem přaacutetelstviacute informuje sveacuteho přiacutetele že se hodlaacute vdaacutet Čas věnovanyacute přiacuteteli bude bdquopřevedenldquo ve prospěch snoubence Připomeňme že den maacute čtyřiadvacet hodin Zkušenost učiacute že neniacute zamilovanosti bez žaacuterlivosti ndash snoube-nec bude jistě toužit po tom moci straacutevit se ženou kterou miluje každou volnou chviacuteli a bude na jejiacute čas žaacuterlit stejně jako na osobu přiacutetele Možnaacute ho dokonce na-padne že tamten člověk je zajiacutemavějšiacute že viacute o věcech o kteryacutech on saacutem nemaacute ani potuchy Pozvaacuteniacute přiacutetele do snoubeneckeacuteho svazku tvořiacute dost podivnou bdquotrojuacutehel-niacutekovitouldquo situaci V přiacutepadě konfl iktu bude ona hledat uacutetěchu a pomoc u přiacutetele kteryacute se zase bude ciacutetit vyvrženyacute a odstavenyacute stranou Nemůže však řiacutect bdquovyber sildquo protože to do slovniacuteku přaacutetelstviacute nepatřiacute Představte si podobnou situaci když muž řiacutekaacute sveacute přiacutetelkyni že se hodlaacute oženit Vciťte se do situace jeho snoubenky

Vaše přaacutetelstviacute s otcem Ziębou vzniklo v prostřediacute dominikaacutenskeacute spirituality hluboce po-znamenaneacute pojetiacutem augustiniaacutenskeacuteho řaacutedoveacuteho společenstviacute jako přaacutetelstviacute v Kristu Jak to prožiacutevaacutete dnes Nebo jinak jsou jineacute školy spirituality meacuteně otevřeneacute a citliveacute na přaacutetel-stviacute v řaacutedoveacutem životě Nebo viacutece jinak

Už zběžnyacute pohled na dostupneacute řaacutedoveacute řehole naacutes ujišťuje že jsou nejčastěji prostyacutem nebo rozšiacuteřenějšiacutem komentaacuteřem k evangeliu a neniacute v nich bdquospiritualitaldquo

ROZHOVOR S MICHAŁEM ZIOŁEM OCSO

a vyumělkovanaacute teologie Jsou to raději praktickeacute předpisy ktereacute se snažiacute v du-chu evangelia obsaacutehnout všechny oblasti lidskeacuteho života Použiji-li Lohfi nko-vy formulace ndash řehole bdquoustavujiacute společenstviacute Uschopňujiacute lidi žiacutet ve společenstviacute a teprve to je uschopňuje ke slaveniacute bohoslužbyldquo Zajiacutemaveacute jsou v nich odkazy na apoštolskyacute život nikoli v dnešniacutem chaacutepaacuteniacute toho slova jako bdquočinneacuteholdquo života ale života jakyacute vedli apoštoloveacute A ti žili s Kristem Jen tolik a až tolik to znamenaacute Jsme jako oni jelikož i v našem společenstviacute je Kristus A na tomto přesvědčeniacute staviacute povolaacuteniacute všech Rozdiacutely se objevujiacute v souvislosti s potřebou hlaacutesat radost-nou zvěst světu neboť někteřiacute ji šiacuteřiacute slovem jsou posiacutelaacuteni až na kraj světa jiniacute s niacute přichaacutezejiacute k nejubožejšiacutem a trpiacuteciacutem ještě jiniacute ji hlaacutesajiacute v uzavřenyacutech klaacutešteřiacutech tiacutem že vedou skrytyacute život aby ukaacutezali že radostnaacute zvěst roste ve skrytosti prostřed-nictviacutem toho co je maleacute a nepatrneacute a že Bůh je tiacutem kdo dokaacuteže čekat na svobod-nou odpověď člověka Tak tedy v ciacuterkvi neniacute jinyacutech společenstviacute než apoštolskyacutech Nejsou takeacute žaacutedneacute bdquopřiacutesnějšiacuteldquo a bdquomiacuternějšiacuteldquo řehole všechny jsou velmi naacuteročneacute ndash stačiacute je skutečně zachovaacutevat aby se o tom člověk přesvědčil Nejsou takeacute řehole viacutece či meacuteně otevřeneacute přaacutetelstviacute Způsob hlaacutesaacuteniacute radostneacute zvěsti samozřejmě urču-je způsoby jak přistupovat k druheacutemu člověku v jineacutem kontaktu jsou lideacute kteřiacute se spolu ocitli na komunitniacute plachetnici jinak se žije ve společenstviacute ktereacute je jako naacutekladniacute loď a ještě jinak v ponorce Všechna tato společenstviacute-plavidla plujiacute do jednoho přiacutestavu a nesou s sebou velmi hojnaacute svědectviacute lidskyacutech vztahů Už je to pěknyacutech paacuter let co jsem přesedl z plachetnice do ponorky a poznal jsem jak moc jsou tyto dvě jednotky spojeny a zaacuteroveň jak rozdiacutelneacute jsou to světy a jak různyacutem způsobem se v nich buduje lidskeacute přaacutetelstviacute Protože Bůh tvořiacute sveacute společenstviacute velice konkreacutetně a ne prostřednictviacutem kohokoli ne virtuaacutelně ne deklaracemi ale reaacutelně jeho posilovaacuteniacutem viditelnyacutemi pouty kteraacute vznikla v konkreacutetniacutem čase a pro-storu Byl to praacutevě cisterciaacutek Aelred z Rievaulx kteryacute naacutem zanechal pojednaacuteniacute Duchovniacute přaacutetelstviacute a v jeho opatstviacute se odehraacutevala tzv kolokvia setkaacuteniacute bratřiacute kteryacutem byl opat Aelred přiacutetelem Saacutem svatyacute Bernard nazyacutevaacute naše klaacuteštery bdquoškolou laacuteskyldquo Pamatujme že co je z Boha z jeho Ducha vytrvaacute Probleacutemem jsou však naše falešnaacute ospravedlňovaacuteniacute naše obavy pohodlnost a hlavně ndash na začaacutetku zmi-ňovanaacute mentalita bdquoapokalyptika s naacuterokem na božskou moraacutelkuldquo

Otče srdečně vaacutem děkuji za rozhovor

Rozhovor připravil Pavel Vojtěch Kohut OCDZ polštiny přeložil Martin Bedřich

SALVE

Michał Zioło OCSO ( ) je polskyacute trapista V letech 13ndash byl v řaacutedu dominikaacutenů v roce přešel k trapistům Nejprve žil v klaacutešteře ve Fezu v Maroku kde se setkal s převorem klaacuteštera Notre Dame drsquoAtlas v Tibhirine v Alžiacuteru Christianem de Charge V tomto klaacutešteře měl absolvovat noviciaacutet v čemž mu zabraacutenil brutaacutelniacute uacutetok na tamniacute mnichy v březnu během něhož bylo sedm trapistů zavražděno Od roku je novicmistrem v opatstviacute Notre Dame drsquoAiguebelle v Provence Je autorem jedenaacutecti knih a spolupracuje s řadou časopisů Je autorem pohaacutedek pro děti nevidomyacutech a naacutevrhaacuteřem ilustraciacute určenyacutech k vniacutemaacuteniacute dotykem

Fotografi e tance Petra Neuberta

I Nina Vangeli Tanec

Těla tanečniacuteků vytepaacutevajiacute do prostoru sveacute znaky ktereacute vzaacutepětiacute sotva je stačiacuteme přečiacutest miziacute a jsou nahrazeny jinyacutemi Jako magickaacute hořiacuteciacute piacutesma zjevujiacuteciacute se kraacutet-ce na zdech v myacutetech a pohaacutedkaacutech Jako mene tekel

Znak piacutesma je vztyčenyacute jako tančiacuteciacute lidskaacute postava Přitahuje ostatniacute znaky aby se k němu řadily do srozumitelnyacutech řaacutedek textu jako tělo tanečniacuteka přitahuje jinaacute těla aby s niacutem tvořila smysluplneacute uacutetvary řady kružnice a jineacute tkaacuteně Zdroj piacutesma i tance je totožnyacute ndash oba kliacutečiacute ve sfeacuteře posvaacutetneacuteho

Biacutelaacute ndash černaacute světlo ndash tma S tiacutemto jednoduchyacutem kontrastem vystačiacute prostor straacuten-ky i prostor tance Piacutesmena textu se vyryacutesujiacute na pozadiacute kontrastniacuteho prostřediacute jako se ryacutesujiacute těla tanečniacuteků světlaacute v šeru temnaacute ve světle Jsou to obrysy těla obrysy psanyacutech znaků ktereacute musiacuteme uzřiacutet abychom pochopili Vyvstaacutevajiacute naacutem k poznaacuteniacute jako pevnina na obzoru jako světlo v tmaacutech

()

II Fotografi e a tanec

Petr Neubert ( ) absolvoval magisterskeacute studium fotografi e na pražskeacute FAMU Věnuje se hlavně divadelniacute fotografi i V tomto Salve publikovaneacute fotogra-fi e pochaacutezejiacute z otevřeneacuteho autorskeacuteho souboru Mene Tekel Fotografi e vznikaly v letech ndash Zachycujiacute choreografi e moderniacuteho tance ve studiu tanečniacute konzervatoře Duncan Centre v Praze v divadle Ponec v Praze fotografi e z in-scenace hry Petrouchka souboru Teatr Novogo Fronta a takeacute představeniacute izrael-skeacuteho souboru Kibbutz Contemporary Dance Company během jejich pražskeacuteho pobytu

Vyacuteše uvedenyacute text je ukaacutezkou z doprovodnyacutech textů kritičky a teoretičky součas-neacuteho tance Niny Vangeli ktereacute napsala k fotografi iacutem Petra Neuberta v roce Na zaacutekladě jejiacutech textů vznikl i naacutezev souboru fotografi iacute

Recenze

Petr Kitzler (ed) Přiacuteběhy křesťanskyacutech mučedniacuteků Vyacutebor z nejstaršiacute latinskeacute a řeckeacute martyrologickeacute literaturyPraha Vyšehrad

Českeacutemu čtenaacuteři se dostaacutevaacute do rukou mimořaacutednyacute počin ndash sbiacuterka překladů raněkřesťanskyacutech mu-čednickyacutech textů připravenaacute I Adaacutemkovou P Dudzikem a P Kitzlerem v raacutemci projektu Centra pro praacuteci s patristickyacutemi středověkyacutemi a renesančniacutemi texty při CMTF UP v Olomouci a vydanaacute v edici Raně křesťanskaacute literatura nakladatelstviacutem Vyšehrad

Sbiacuterku překladů uvozuje studie Jiřiacuteho Šubrta v niacutež autor představuje ideu mučednictviacute ve sta-rověkeacute ciacuterkvi Studie přinaacutešiacute souhrn nejdůležitějšiacutech současnyacutech poznatků ve třech čaacutestech nejprve zkoumaacute pronaacutesledovaacuteniacute křesťanů z pohledu vnějšiacuteho tedy pohanů posleacuteze chce přibliacutežit vlastniacute pohled křesťanů na mučednictviacute a teologii mučednictviacute Posledniacute čaacutest pak představuje uacutevod do mučednickeacute literatury a k jednotlivyacutem literaacuterniacutem žaacutenrům s nimiž se můžeme v přiacuteběziacutech mučed-niacuteků setkat Uacutestředniacute čaacutest celeacuteho svazku pochopitelně tvořiacute samotneacute mučednickeacute texty z nichž je většina do češtiny přeložena vůbec poprveacute Překladu z původniacutech jazyků vždy předchaacuteziacute uacutevodniacute studie a vybranaacute bibliografi e samotnyacute text doprovaacuteziacute obsaacutehlyacute komentaacuteř osvětlujiacuteciacute složitějšiacute miacutesta a v některyacutech přiacutepadech interpretujiacuteciacute smysl textu Antologie pokryacutevaacute všechna stadia mučednickeacute literatury od jejiacutech počaacutetků v polovině stoletiacute až po velmi vyacutepravnyacute a stylisticky vybroušenyacute Život

Cypriaacutenův a texty konce 13 a začaacutetku stoletiacute Autoři se v prezentaci mučednictviacute velmi přiacutehodně neomezujiacute pouze na literaacuterniacute texty ale nabiacutezejiacute čtenaacuteři velmi bohatou obrazovou přiacutelohu kteraacute daacutevaacute nahleacutednout do některyacutech skvostů křesťanskeacute ikonografi e včetně slavneacuteho Menologia Basila II (Vat gr 13) Kniha nepostraacutedaacute pečlivě zpracovanou bibliografi i a rejstřiacuteky citovanyacutech miacutest jmen zeměpisnyacutech naacutezvů a teacutemat

Vysokou kvalitu překladů lze jen vyzdvihnout ndash překlady respektujiacute rozličnyacute žaacutenr původniacutech textů překladateleacute dostaacutevajiacute sveacutemu zaacuteměru bdquoupozornit na typickeacute narativniacute postupyldquo užiteacute při vyacutestavbě těchto textů (s ) a překlady často působiacute velmi živě Vady na kraacutese ktereacute lze v knize najiacutet pak pochaacutezejiacute z absence spolupraacutece s obory ktereacute jsou pro studium raněkřesťanskeacute litera-tury kliacutečoveacute ndash starověkyacutech dějin dějin liturgie a zvlaacuteště samotneacute teologie Jak jinak si vysvětlit takoveacute terminologickeacute chyby jako zařazeniacute Čtvrteacute knihy makabejskeacute mezi bdquodeuterokanonickeacute spisyldquo (s 1313) či sousloviacute bdquovětšinovaacute ciacuterkevldquo ktereacute maacute přeložit pojem katholikeacute ekkleacutesiaacute kteryacute ne-obstojiacute ani z teologickyacutech a historickyacutech ani fi lologickyacutech důvodů Na problematickeacute překlady dalšiacutech pojmů již upozornil ve sveacute recenzi J Žůrek a proto se jim viacutece nebudeme věnovat Chce-me si však všimnout probleacutemů historickyacutech a teologickyacutech Zvlaacuteště absence teologickeacuteho rozmě-ru a respektu k teologickeacute povaze děl velmi překvapiacute představuje-li se v předmluvě svazek jako vyacutesledek praacutece zmiňovaneacuteho Centra při Cyrilometodějskeacute teologickeacute fakultě

SALVE

Již prvniacute slova předmluvy totiž představujiacute zcela jinyacute než teologicko-historickyacute pohled na mu-čednictviacute Čteme zde že mučednictviacute jako bdquopůvodně pohanskaacute představa zakořeněnaacute hluboko v antickeacutem starověku sdiacutelenaacute však rovněž judaismemldquo mělo bdquovyrůst z představ o blahodaacuterneacute moci krve jakožto nejcennějšiacute oběti přinaacutešeneacute na oltaacuteř božstvům kteraacute za ni zahrnou svou přiacutezniacute a milos-tivyacutemi dary jedince i celeacute komunityldquo (s 13) Rovnici kteraacute bez dalšiacuteho vysvětleniacute slučuje pohanskyacute koncept krvaveacute oběti a židovskeacute a křesťanskeacute mučednictviacute (bdquoideje přetrvaacutevajiacute to co se měniacute je reacute-torikaldquo [s 13]) editor nabiacuteziacute jako kliacuteč k četbě mučednickyacutech textů kteryacute je v rozporu jak s povahou raněkřesťanskyacutech spisů k nimž chce otevřiacutet přiacutestup tak instituce kteraacute vyacutezkum zaštiťuje Podobneacute apriorniacute stanovisko pro nějž je marneacute v knize hledat odůvodněniacute nemaacute nic společneacuteho ani s teo-logiiacute ani s jinou serioacutezniacute vědou a čtenaacuteř by bezesporu ocenil kdyby byl bdquok objeveniacute zaacutekladniacutech stavebniacutech kamenůldquo mučednictviacute zvaacuten bez podobnyacutech ideovyacutech šablon Bez dostatečneacuteho vhledu do zaacutekladniacutech pojmů křesťanstviacute a bez potřebneacute teologickeacute analyacutezy pak asi opravdu nelze vidět raněkřesťanskeacute mučednictviacute jinak než jako bdquoideovou konstrukcildquo okrajovyacute fenomeacuten projev fana-tismu a psychopatologie jehož smysl zůstaacutevaacute zahalen

Na viacutecero miacutestech je křesťan představen jako ten kdo přijal nauku Ježiacuteše z Nazareta Kdokoli do-statečně obeznaacutemenyacute s křesťanstviacutem však ovšem viacute že pouheacute intelektuaacutelniacute přijetiacute nauky z člověka křesťana nedělaacute protože Ježiacutešovi bdquoučedniacutecildquo jsou svyacutem Mistrem vyzyacutevaacuteni aby mu sloužili naacutesledo-vali jej a byli mu nabliacutezku (Jan ) Proto sv Ignaacutec z Antiochie jehož bdquopodivnyacuteldquo (sic) list Řiacutema-nům J Šubrt v uacutevodniacute studii dlouze cituje (s ) nechce pouze napodobovat Ježiacutešovo utrpeniacute ale toužiacute bdquodosaacutehnout Kristaldquo (ad Rom 13) bdquotrpět s Kristem všechno podstoupit poněvadž jej miluje ten kteryacute se stal skutečnyacutem člověkemldquo (ad Smyrn ) V tomto smyslu v epizodě Umučeniacute svatyacutech

Montana a Lucia (13) takeacute nelze chaacutepat vyacuteraz spiritu habere notitiam ndash jenž popisuje vhodnost Lu-ciana pro biskupskou službu (ad sacerdotium) ndash tak že mu bdquonechyběly potřebneacute vědomostildquo (s ) Text zde nemaacute pochopitelně na mysli intelektuaacutelniacute vědomosti tedy znalost obsahu viacutery (kterou teo-logie označuje fi des quae) jichž by měl miacutet biskup zapotřebiacute ale poznaacuteniacute duchovniacute tedy vlastniacute zkušenostiacute s touto viacuterou přijatou nikoli jen rozumem ale takeacute duchem či srdcem (fi des qua)

Druhaacute čaacutest uacutevodniacute studie o křesťanskeacute teologii mučednictviacute utrpěla představou že teologii mučednictviacute lze studovat bez znalosti teologie bezpochyby nejviacutece Imitatio Christi je sice stě-žejniacutem motivem kteryacute křesťana i mučedniacuteka pojiacute ke Kristu avšak nelze jej omezit na doslovnou naacutepodobu Ježiacutešovy smrti a dokonce jejiacutech uacutečinků (srov s 13) Nejsou-li texty nutně věrnyacutem his-torickyacutem zaacuteznamem průběhu mučeniacute a zachycujiacute-li spiacuteše vědomiacute společenstviacute ktereacute pamaacutetku mu-čedniacuteků uctiacutevaacute pak se zjevně mučedniacuteci nesnažiacute napodobit či vyhledaacutevat vnějškoveacute detaily Kris-tova utrpeniacute nyacutebrž křesťanskeacute společenstviacute pomociacute literaacuterniacuteho zachyceniacute motivů Ježiacutešova utrpeniacute vyznaacutevaacute že svědectviacute mučednickeacute smrti (martyria) Krista jistyacutem způsobem zjevuje zpřiacutetomňuje a hlaacutesaacute Evangelniacute citaacutet bdquoKdo chce jiacutet za mnou zapři saacutem sebe vezmi svůj křiacutež a naacutesleduj mneldquo (Mk 13n par) nelze chaacutepat jako přiacutemou vyacutezvu k mučednictviacute k bdquoopakovaacuteniacute a naacutedobově (sic) Ježiacutešovy vykupitelskeacute obětildquo (s 13) neboť Kristus již bdquonevinně trpěl za spaacutesu všechldquo (s 13ndash13 Mart Polyc ) Podobnaacute vyacutezva k naacutesledovaacuteniacute Krista v bdquoopakovaacuteniacuteldquo jeho vykupitelskeacute oběti tedy

RECENZE

nedaacutevaacute smysl Křesťaneacute byli sice přesvědčeni že mučednickaacute smrt je zdrojem odpuštěniacute nikoli však že by mělo bdquoschopnost [hellip] přinaacutešet vykoupeniacuteldquo martyrovi či jeho komunitě (s 13ndash13) Zna-lost teologickeacuteho minima schopneacuteho mj rozpoznat rozdiacutel mezi bdquoodpuštěniacutemldquo a bdquovykoupeniacutemldquo a znalost Piacutesma hlavniacute inspirace prvniacutech křesťanů by umožnila vyhnout se chybneacute interpretaci Již zběžnyacute pohled na jineacute novozaacutekonniacute vyacuteroky totiž napoviacutedaacute proč mohli křesťaneacute chtiacutet vydat pro Krista svůj život a proč mohli ve sveacutem pronaacutesledovaacuteniacute nachaacutezet potvrzeniacute Ježiacutešova proroctviacute a ne-chat se povzbudit bdquoVe světě budete miacutet souženiacute Ale buďte dobreacute mysli Jaacute jsem přemohl světldquo (Jan 1313) Smrt mučedniacuteka neniacute samospasitelnaacute spaacutesu křesťan neočekaacutevaacute od sveacute smrti a sveacuteho utrpeniacute ale od Ježiacuteše Krista Do potiacutežiacute se křesťaneacute nedostaacutevajiacute jen kvůli sobě a sveacute nauce ale přiacute-mo kvůli Kristu bdquoJestliže pronaacutesledovali mne i vaacutes budou pronaacutesledovatldquo (Jan ) Mučed-nictviacute každopaacutedně nepředstavovalo ani jedinou formu oběti kterou křesťaneacute majiacute přinaacutešet Bohu(s 13ndash13) jak o tom svědčiacute Pavlovo bdquoVybiacuteziacuteme vaacutes tedy bratři pro Božiacute milosrdenstviacute abyste sami sebe přinaacutešeli v živou svatou Bohu přiacutejemnou oběť to je ta duchovniacute bohoslužba kterou maacutete konatldquo (Řiacutem ndash)

Chybneacute teologickeacute vymezeniacute mučednictviacute maacute pak za naacutesledek že je konfl ikt impeacuteria křesťanů zobrazen jako černobiacutelyacute boj bdquotupeacute uacuteředniacute moci kteraacute si neviacute rady s naacuteboženskou skupinou [hellip] a snažiacute se ji za každou cenu podřiacutedit sveacute autoritěldquo proti bdquofanatickeacute neuacutestupnosti a nepochopitelneacute touze obětovat život za svou viacuteru a ukaacutezat svou naacuteboženskou převahuldquo (s ) Lze polemizovat s postojem že věrnost vlastniacutemu přesvědčeniacute ndash to co by řiacutemskyacute uacuteředniacutek chaacutepal jako bdquotvrdošiacutejnyacute vzdor a neochotu podřiacutedit se vůli uacuteřadůldquo (s ) a co Šubrt označuje za fanatismus ndash je již projevem

bdquodobrovolneacuteholdquo mučednictviacute jemuž se autor v raacutemci studie relativně široce věnuje Tvrdiacute sice že vět-šina křesťanů neměla zkušenost ani s mučednictviacutem ani s odpadlictviacutem nyacutebrž že si bdquodokaacutezala najiacutet cestu jak se přiacutemeacute konfrontaci s uacuteřady vyhnoutldquo a bdquoprojevit ve věcech viacutery značnou miacuteru pružnostildquo (s ) zapomiacutenaacute však že již samotnyacutem bdquojmeacutenem křesťanldquo člověk riskoval přiacutepadneacute pronaacutesledovaacuteniacute a eventuaacutelně i smrt Byla-li mučednickaacute smrt bdquozkušenostiacute jen nepatrneacute hrstky křesťanůldquo (s ) jak je možneacute současně napsat že Valeriaacutenovo pronaacutesledovaacuteniacute bdquodopadlo na křesťanskaacute společenstviacute vel-mi těžceldquo (s ) či že se pronaacutesledovaacuteniacute Diokleciaacutenovo mohlo setkat bdquos ochotou mnoha křesťanů k mučednictviacuteldquo (s 13) Saacutem autor tak připouštiacute že o okrajovyacute jev jiacutet nemohlo Sami křesťaneacute pak vzhledem ke sveacutemu počtu13 mučednictviacute za okrajovou zaacuteležitost považovat nemohli a ani řiacutemskeacute autority by se pak touto bdquohrstkouldquo nezabyacutevaly (srov s 13ndash13)

Svazek však mučedniacuteky nepředstavuje jen jako fanatiky nyacutebrž přiacutemo patologickeacute přiacutepady Psychiatrickyacute popis ovšem neobstojiacute již z metodologickyacutech důvodů takto by se mohl vyjaacutedřit snad jen psychiatr po pečliveacutem a osobniacutem vyšetřeniacute pacienta Historik či fi lolog se tak vyjaacutedřit nemůže natož na zaacutekladě literaacuterniacuteho textu v němž vidiacute pouze pozdějšiacute zpracovaacuteniacute přiacuteběhu uzpůsobeneacuteho potřebaacutem komunity pro jejichž autory bdquonebylo prioritou zachovat za každou cenu co nejvěrnějšiacute podaacuteniacute popisovanyacutech udaacutelostiacuteldquo (s ) Pokud tak činiacute překračuje svou kompetenci Na s však P Kitzler komentuje Cypriaacutenova slova bdquokdyž je duše v nebi trpiacute jakoby uacuteplně jineacute tělo a toto tělo vlastně ani nic neciacutetiacute když se celyacutem duchem upře k Bohuldquo (Pass Mont Luc ) s odvolaacutevaacuteniacutem se

SALVE

na M A lleye tak že bdquoraněkřesťanštiacute mučedniacuteci byli s to fyzicky přestaacutet kruteacute mučeniacute jednak diacuteky asketickeacutemu způsobu života kteryacutem se na přiacutepadneacute zatčeniacute a uvězněniacute připravovali jednak [hellip] diacuteky určiteacutemu sbquozměněneacutemu stavu vědomiacutelsquo kteryacute dnešniacute psychiatrie označuje jako tzv sbquohysterickou (disociativniacute) fugulsquoldquo (pozn ) Pomineme-li zmiacutenku o askezi kterou je třeba chaacutepat nikoli jako přiacutepravu na mučednictviacute ale spiacuteše jako uacutesiliacute o evangelniacute dokonalost zaacutevěr kteryacute je třeba vyvodit zniacute že velkaacute čaacutest mučedniacuteků byli psychotici Psychiatrickeacute vysvětleniacute přestaacuteleacuteho utrpeniacute pak pře-kvapiacute při vzpomiacutence na nedaacutevneacute obdobiacute naacuteboženskeacuteho a politickeacuteho pronaacutesledovaacuteniacute a na dosud živou paměť mučedniacuteků a bdquovyznavačůldquo jak křesťanskyacutech tak bdquomučedniacuteků svědomiacuteldquo jejichž utrpeniacute lze v mnoheacutem s mučeniacutem starověkyacutem srovnaacutevat to mučedniacuteci stoletiacute jasně prokazujiacute že kdo přestaacutel mučeniacute nemusiacute byacutet ještě psychicky vaacutežně narušenou osobnostiacute

Když se v uacutevodniacute studii J Šubrt vyslovuje proti rozlišovaacuteniacute ortodoxniacutech a heretickyacutech mučed-niacuteků jejichž děleniacute maacute byacutet bdquospiacuteš zpětnou projekciacute jež nemaacute ve a 13 stoletiacute v době považovaneacute za sbquozlatyacute věklsquo mučedniacuteků žaacutedneacute opodstatněniacuteldquo (s 13) opět vstupuje jak z teologickeacuteho tak historic-keacuteho hlediska na velmi tenkyacute led Vyacuteznam ortodoxie a hereze v tomto obdobiacute lze prokaacutezat velmi prostě pouhyacutem poukazem na naacutezvy a obsah množstviacute soudobyacutech křesťanskyacutech spisů jež se staviacute praacutevě proti hereziacutem Irenejovo Proti bludnyacutem naukaacutem Tertulliaacutenovo Proti Markionovi a Proti Hermo-

genovi nebo Vyvraacuteceniacute veškeryacutech bludů dochovaneacute mezi spisy Hippolytovyacutemi Před bdquociziacutem učeniacutemldquo či bdquošpatnou naukouldquo (heterodidaskalein heterodoxiai) pak nevaruje jen sv Ignaacutec z Antiochie (Eph Philad Magn ) ale již list motejovi (13 13) Ortodoxie coby věrnost učeniacute Ježiacuteše a apo-štolů byla měřiacutetkem viacutery již v počaacutetciacutech pro něž existujiacute literaacuterniacute prameny Ani autor však neniacute ve svyacutech naacutezorech koherentniacute když hned na dalšiacute straacutence o bdquospontaacutenniacutem mučednictviacuteldquo tvrdiacute že bdquose netyacutekalo jen heretickyacutech sekt ale i ortodoxniacute ciacuterkveldquo (s )

Svazek ranyacutech mučednickyacutech textů dosvědčuje jak by českyacutem studiiacutem raněkřesťanskeacute litera-tury prospěla spolupraacutece předevšiacutem s patrology a teology což je evidentniacute u předmětu kde se studiu teologie vyhnout nelze Četba mučednickyacutech textů by tak mohla diacuteky přesnosti překladu i komentaacuteře přineacutest čtenaacuteřům ještě vyacuteraznějšiacute zaacutežitek a badateli solidnějšiacute zaacuteklad pro studium ra-neacuteho křesťanstviacute

David Vopřada

POZNAacuteMKY Českyacute překlad recenze je dostupnyacute na serveru iliteraturacz lthttpwwwiliteraturaczclanekasppolozkaID=gt Na s 13 pozn 13 přitom cituje takeacute Frendův odhad podle něhož mohlo byacutet mučedniacuteků kolem šesti tisiacutec (srov W H C Frend Martyrdom and Persecution in the Early Church A Study of a Confl ict

from the Maccabees to Donatus New York NY University Press s 13n)13 Saacutem J Šubrt (s pozn ) odhaduje počet křesťanů v polovině stoletiacute na asi tisiacutec a na konci 13 stoletiacute na asi tisiacutec věřiacuteciacutech

RECENZE

V tomto naacutezoru autoři navazujiacute na naacutezory W H C Frenda C E M de Ste Croixe L W Bar-barda či M A lleye

Alexandr Meň Umnoje něbo [Moudreacute nebe] Moskva Nadace Alexandra Meně

Kniha Umnoje něbo ndash Moudreacute nebe (daacutele takeacute Korespondence) vzbudila obrovskyacute zaacutejem jak v okruhu přaacutetel otce Alexandra tak i ve vědeckyacutech kruziacutech Svyacutem obsahem tvořiacute autentickyacute spojovaciacute člaacute-nek mezi naacutesilně přetrženou předrevolučniacute pravoslavnou tradiciacute otevřeneacuteho pravoslaviacute (V Solov-jov S Bulgakov N Berďajev) a dnešniacutem pravoslaviacutem Najdeme v niacute korespondenci otce Alexan-dra s ikonogra ou Juliiacute Nikolajevnou Reitlingerovou (ndash) zasvěcenou osobou žijiacuteciacute ve světě jakožto sestra Johana jejiacute autobiografi i a 13 dopisů ktereacute jiacute adresoval otec Sergej Bulgakov (ndash)

Specifi čnost korespondence s Juliiacute Nikolajevnou Reitlingerovou později sestrou Johanou tkviacute v tom že tato porevolučniacute emigrantka byla od dětstviacute vychovaacutevaacutena ve skoro zapomenuteacute tradici otevřeneacute naacuteboženskeacute a fi lozofi ckeacute diskuze Jejiacutem učitelem nebyl nikdo menšiacute než vyacuteznamnyacute ruskyacute naacuteboženskyacute fi lozof otec Sergej Bulgakov Skutečnost že sestra Johana nebyla vychovaacutena v sovět-skeacutem systeacutemu a nebyla jiacutem ovlivněna poněvadž s niacutem přišla do styku až ve zraleacutem věku tvořiacute zcela zvlaacuteštniacute podmiacutenky pro naacuteboženskou diskuzi v raacutemci veškereacute korespondence otce Alexandra Praacutevě tiacutem se jejiacute osobnost velmi lišiacute od jeho ostatniacutech duchovniacutech dětiacute ale i od většiny posluchačů jeho tematicky různorodyacutech přednaacutešek na konci let Většina jeho spisů byla v sovětskeacute době určena intelektuaacutelům kteřiacute vyrostli a byli vychovaacuteni v uměleacutem naacuteboženskeacutem vzduchopraacutezdnu Sestra Jo-hana byla naproti tomu v mnoheacutem ohledu bdquozaacutepadniacute osobouldquo Dlouho žila na Zaacutepadě byla členkou ruskeacute pravoslavneacute ciacuterkve v zahraničiacute a duchovniacute dcerou otce Bulgakova průkopniacuteka ekumenismu v ruskeacute pravoslavneacute ciacuterkvi Svyacutemi pestryacutemi životniacutemi zkušenostmi inteligenciacute vzdělaacuteniacutem i svyacutemi duchovniacutemi předpoklady byla sestra Johana pro otce Alexandra po intelektuaacutelniacute straacutence rovnocen-nou partnerkou Alexandr Meň jiacute celyacutem srdcem důvěřoval a obdivoval se jejiacutem jedinečnyacutem život-niacutem zkušenostem Uvedenaacute kniha ho ukazuje jako duchovniacuteho otce a autoritu pro duchovniacute vyacutevoj sestry Johany v pozdniacutech letech jejiacuteho života (ndash)

Julie Nikolajevna Reitlingerovaacute (ndash) byla nadanou a v cizině všeobecně uznaacutevanou ma-liacuteřkou ikon Narodila se ve šlechtickeacute rodině v Sankt Petěrburgu odkud ji v roce vyhnala do emigrace revoluce Se sestrou Jekatěrinou se protloukala z Krymu přes Polsko až do nově vznikleacuteho Československa kde žila tři roky Využila možnostiacute ktereacute nabiacutezela tehdejšiacute českaacute vlaacuteda mladyacutem rus-kyacutem emigrantům a absolvovala několik semestrů studia na Filozofi ckeacute fakultě Karlovy univerzity Pak ale dala přednost maliacuteřstviacute a přešla na pražskou Akademii vyacutetvarnyacutech uměniacute V roce odjela do Pařiacuteže a pokračovala ve studiu malby v atelieacuteru křesťansko-katolickeacuteho symbolisty Maurice De-nise Pod přiacutemyacutem vlivem Sergeje Bulgakova kteryacute tehdy staacutel v čele pařiacutežskeacuteho Institutu sv Sergeje

13SALVE

pro pravoslavnou teologii a stal se jejiacutem duchovniacutem otcem se zasvětila a přijala jmeacuteno sestra Johana I nadaacutele pak žila ve světě a zaměstnaacutevala se malbou ikon ndash ikonopisectviacutem

Na radu otce Bulgakova se začala sestra Johana připravovat na naacutevrat do Ruska Po II světoveacute vaacutelce v roce se vydala na cestu do Sovětskeacuteho svazu kam se dostala až za deset let

Po celou dobu pobyacutevala v praacutevě vznikleacutem lidově demokratickeacutem Československu Sestra Jeka-těrina se synem a manželem bydlela v Praze a obě sestry čekaly na povoleniacute sovětskyacutech uacuteřadů k re-emigraci V teacute době pracovala na ikonaacutech pro pravoslavnyacute katedraacutelniacute chraacutem sv Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze Praacutevě v Československu prožila duchovniacute krizi Ve sveacute autobiografi i a do-pisech otci Alexandrovi vzpomiacutenaacute už bez hořkosti na sveacute zaacutežitky a zklamaacuteniacute z vyacutevoje v Čechaacutech i na Slovensku na počaacutetku let Hloubku krize lze charakterizovat vyacuteroky z autobiografi e a do-pisů typu bdquohellipdistancuji se od ciacuterkveldquo nebo bdquoIkona je opět zapomenutaldquo

Po naacutevratu do Sovětskeacuteho svazu roku se sestra Johana už poněkolikaacuteteacute ve sveacutem životě ocit-la v neznaacutemeacutem kulturniacutem prostřediacute ve středniacute Asii a to ve věku kdy už je těžkeacute bdquozapustit noveacute ko-řenyldquo Naacutevrat do Petrohradu t č Leningradu jiacute nebyl povolen pryacute kvůli jejiacute osobniacute bezpečnosti a jako miacutesto pobytu byl jiacute i sestře s rodinou přidělen Taškent hlavniacute město Uzbekistaacutenu uacutedajně proto že byl nejmeacuteně postižen vaacutelkou Ve skutečnosti šlo o formu vyhnanstviacute ve ktereacutem sestra Jo-hana žila až do sveacute smrti v roce

Navzdory zdaacutenliveacute izolaci je zanedlouho obklopena lidmi o ktereacute se duchovně staraacute Byl to otec Alexandr kdo se jiacute od poloviny let začal starat o přiacutesun v tehdejšiacutem SSSR zakaacutezanyacutech nebo ne-dostupnyacutech knih Po dlouhaacute leacuteta pak plnila funkci bdquoknihovniceldquo jak bdquosamizdatoveacute tak i tamizdato-veacute literaturyldquo jinyacutemi slovy šiacuteřila domaacuteciacute i zahraničniacute zakaacutezanou literaturu Kromě toho opět malo-vala ikony Tato bdquostařenkaldquo jak se sestra Johana sama raacuteda nazyacutevala s chatrnyacutem zdraviacutem od dětstviacute nedoslyacutechavaacute a na konci sveacuteho dlouheacuteho života uacuteplně hluchaacute a teacuteměř slepaacute byla v letech trvaacuteniacute korespondence (ndash) věrnou spolupracovniciacute otce Alexandra i v mnoha dalšiacutech věcech

Sestra Johana se zmiňuje ve svyacutech dopisech ( 13) že pociťuje duchovniacute přiacutebuznost mezi otcem Alexandrem a otcem Sergejem Bulgakovem On i otec Alexandr byli inspirovaacuteni Vladimiacute-rem Solovjovem a jeho modelem bdquootevřeneacuteho pravoslaviacuteldquo Některeacute Solovjovovy myšlenky se otec Sergej snažil uplatnit i v praxi Jednou z nich bylo znovusjednoceniacute křesťanskeacute ciacuterkve ktereacute čaacutes-tečně hodlal uskutečnit a to na konkreacutetniacutem miacutestě a se skutečnyacutemi lidmi přiacuteslušniacuteky Bratrstva sv Albama a sv Sergeje (Fellowship of St Albam and St Sergej) tedy mezi anglikaacutenskyacutemi a pra-voslavnyacutemi křesťany

Otec Alexandr psal sestře Johaně že je pro něho mostem spojujiacuteciacutem současnost s bdquonejlepšiacutemi tradicemi teacute generaceldquo (13) A opravdu sestra Johana začala svou duchovniacute cestu jako duchovniacute dcera otce Sergeje a ukončila ji jako duchovniacute dcera otce Alexandra Za zmiacutenku stojiacute i to že daro-vala otci Alexandrovi ornaacutet kteryacute kdysi ušila pro otce Sergeje a dopisy otce Sergeje jako bdquoduchovniacute dědictviacuteldquo určeneacute jemu osobně ()

Probleacutemy o kteryacutech otec Alexandr a sestra Johana nejčastěji diskutujiacute se tyacutekajiacute dvanaacutecti hlav-niacutech teacutemat Bliacuteže se dotkneme pouze třiacute Prvniacutem je vztah mezi bolestiacute a modlitbou Otec Alexandr

RECENZE

podrobně vysvětluje hlavniacute smysl modlitby a důležitost modlitby za jineacute Věřiacute že utrpeniacute ktereacute dobrovolně přijmeme jako křiacutež bude vyrovnaacutevat zlo a zmiacuterňovat utrpeniacute ve světě Druheacute teacutema tedy vyplyacutevaacute z prvniacuteho a snažiacute se odpovědět na otaacutezku jak chaacutepat křiacutež Třetiacutem nejčastěji projed-naacutevanyacutem teacutematem jejich dopisů je kreativita ndash tvůrčiacute činnost včetně ikonopisectviacute misionaacuteřskyacutech aktivit a psaniacute (autobiografi e nebo memoaacuterů sestry Johany) Otec Alexandr vysvětluje jak se tvůr-čiacute schopnosti služba a poslaacuteniacute rodiacute z napětiacute způsobeneacuteho bolestiacute a utrpeniacutem těla i duše Otaacutezka kreativity volně souvisiacute i s uacutevahami o tom co to znamenaacute byacutet bdquovyvolen Bohemldquo a to jak pro naacuterod tak i pro jedince

Hned na sameacutem počaacutetku dopisovaacuteniacute nastolila sestra Johana kteraacute trpěla staacutelyacutemi bolestmi otaacutez-ku kvality modlitby přerušovaneacute zaacutechvaty bolesti Otec Alexandr jiacute doporučuje aby se řiacutedila uče-niacutem ciacuterkevniacutech otců kteřiacute přijiacutemajiacute nemoc jako křiacutež a dodaacutevaacute že by bdquobylo dobreacute vziacutet ho na sebe za někoho jineacuteholdquo Daacutele doporučuje staacutelost v modlitbě i tehdy když se zdaacute slabaacute a nesoustředěnaacute

Utrpeniacute sestry Johany bylo fyzickeacute i psychickeacute Podporovala svou sestru kteraacute trpěla nesnaacutešen-livou atmosfeacuterou v rodině sveacuteho syna a takeacute duchovně pečovala o mladou muslimku kteraacute kon-vertovala ke křesťanstviacute a setkala se s probleacutemy nejen doma ale i v ruskeacute pravoslavneacute ciacuterkvi v Taš-kentu Když sestra Johana popisuje smutnou situaci v provinciaacutelniacutem kostele setkaacutevaacute se s plnyacutem pochopeniacutem otce Alexandra kteryacute přiznaacutevaacute že současnaacute situace v ciacuterkvi může nově pokřtěneacuteho věřiacuteciacuteho odradit Sdiacuteliacute jejiacute smutek nad nemožnostiacute pomoci většiacutemu množstviacute lidiacute (ndash13) ale do-daacutevaacute že i takoveacute situace jsou naacutem daacuteny abychom byli pokorniacute a nemysleli si že všechno zvlaacutedne-me ve skutečnosti nedokaacutežeme nic neniacute-li to Božiacute vůle Vysvětluje že i jejiacute bolest a utrpeniacute majiacute veacutest k prohloubeniacute jejiacute duchovnosti aby dokaacutezala opravdově porozumět naacuteřku bdquoz hlubinldquo (ndash ndash) Otec Alexandr dělal přesně toteacutež Pouze jeden druh modlitby odmiacutetaacute Odmiacutetaacute modlit se za jejiacute smrt a ani jiacute nedoporučuje takto se modlit Sestra Johana je překvapenaacute a rozčiacutelenaacute diviacute se jak je možneacute že by nerozuměl utrpeniacute stareacute hlucheacute slepnouciacute ženy odřiacuteznuteacute od světa Trpce mu to vyčiacutetaacute Otec Alexandr však neniacute ochoten zasahovat do otaacutezek života a smrti bdquoNikdy jsem to ne-uměl Pravděpodobně ke mně mluviacute něco biblickeacuteho Život je tabu a uacuteplně patřiacute jenom Bohu On je jedinyacute kdo maacute moc o těchto věcech rozhodovatldquo (1313)

Z diskuze o bolesti utrpeniacute a modlitbě se nořiacute noveacute teacutema kreativita Sestra Johana řiacutekaacute bdquoKdo si užiacutevaacute života nedokaacuteže napsat ikonuldquo Dobře viacute že cesta ikonopisce je trnitaacute ale ke skutečneacutemu pochopeniacute sebe a sveacuteho tvůrčiacuteho vyacutevoje z hlediska Prozřetelnosti dochaacuteziacute až časem s tiacutem jak roste jejiacute viacutera Uacutekolem otce Alexandra jako duchovniacuteho otce je pomoci jiacute aby pochopila Božiacute vedeniacute ve sveacutem životě Na jeho podnět piacuteše memoaacutery a autobiografi i Podle svědectviacute svyacutech duchovniacutech dětiacute měl otec Alexandr vynikajiacuteciacute schopnost odhalovat v lidech různeacute druhy talentu V dopisech sestře Johaně vidiacuteme jak ji inspiruje povzbuzuje přesvědčuje a snad až nutiacute do psaniacute avšak počiacutenaacute si velmi jemně Vytrvale ji přesvědčuje o důležitosti jejiacute praacutece pro budouciacute generace o jejiacute povinnos-ti uchovat sveacute vzpomiacutenky pro lidi kteřiacute je budou čiacutest později Pokud jde o psaniacute ikon šlo u sest-ry Johany o zvlaacuteštniacute poslaacuteniacute Otaacutezka kreativity je jak již bylo řečeno uacutezce spojena se schopnostiacute poznat k čemu naacutes Bůh povolaacutevaacute v čem mu můžeme byacutet užitečniacute V dopisech se k tomuto teacutema-

SALVE

tu vraciacute znovu a znovu a vypadaacute to že praacutevě v tom je tajemstviacute otce Alexandra jako duchovniacuteho vůdce zvlaacuteštniacute zaacutejem o každeacuteho jednotlivce Zvlaacuteště v nejtěžšiacutem obdobiacute života kdy sestra Johana ztraacutecela zrak jsou dopisy otce Meně plneacute soucitu jsou proniknuty uacutectou ke svobodě a důstojnosti člověka Když otec Alexandr diskutuje např o literatuře nikdy se nesnažiacute přesvědčit sestru Johanu aby změnila naacutezor ale jen poukazuje na různeacute druhy literaacuterniacuteho vkusu Spisovateleacute kteryacutech si ceniacute jedni nemusiacute imponovat jinyacutem Zajiacutemavyacutem dokladem toho je jejich diskuze o vyacuteznamu turiacutenskeacute-ho plaacutetna Když se otec Alexandr v dopise zmiacutenil o důležitosti turiacutenskeacuteho plaacutetna pro ikonografi i sestra Johana okamžitě ostře vyjaacutedřila svůj nesouhlas V dlouhodobeacute vyacuteměně naacutezorů kteraacute naacutesle-dovala ( 13 ) můžeme slyšet dva hlasy hlas moudreacuteho a trpěliveacuteho duchovniacuteho otce kteryacute opravdu zdůrazňuje spiacuteš to co naacutes spojuje než to co naacutes rozděluje a hlas sestry Johany kteryacute zniacute na počaacutetku diskuze drsně ostře nesnaacutešenlivě a odmiacutetavě ke všemu ciziacutemu V průběhu vyacuteměny naacutezorů se však toacuten jejiacutech dopisů měniacute a ona postupně zjemňuje sveacute nedůtkliveacute a kousaveacute soudy ve prospěch tolerantnějšiacutech vyjaacutedřeniacute Vysvětluje sice sveacute stanovisko a obhajuje svůj naacutezor ale už připouštiacute že je možneacute diacutevat se na věc i jinak zdaacute se že praacutevě toto je ekumenickyacute přiacutestup v praxi Stojiacute za zmiacutenku že miacuterumilovnyacute a laskavyacute hlas otce Alexandra se během diskuze neměniacute Stejnaacute otevřenost je typickaacute pro všechny jeho dopisy

Ludmila HavriljukovaZ angličtiny přeložila Věra Červenkovaacute

English Summary ndash Friendship

Thomas SoumldingFriendship with JesusNew Testament Theme= e present issue of the review Salve dedicated to friendship is opened up by the text of = omas Soumlding a prominent German exegete and editor of the International Catholic Review Communio Is there any real friendship among the people And is there any friendship between human being and God = ere are the questions to which the author associates us on the journey fi rst through the antique tradition where he makes with Aristotle a distinction to three kinds of friendship ndash fi rst one brings pleasure second is carried for usefulness and the third creates goodness = en the au-thor follows the Jewish tradition where the story of David and Jonathan is highlighted ndash the real friendship is based on wisdom and who is wise goes in search of good friends = e question of friendship with God answers the Old Testament affi rmatively but at the same time recalls the fact that the friendship with God is caused by God alone who uses the wisdom in order to form the fri-endship In the New Testament friendship seems to be rather subject of ecclesiology then of ethics and comes out of Christology = ere is a friendship with Jesus Son of God who became man Fri-endship among people and friendship with God become one And then from this origin follow all kinds of friendship within the Church

Jan Pořiacutez OCDThere is Nothing in the World Friendly to the Man if there is No Man to Be a Friend Friendship in St Augustine= e study of Jan Pořiacutez analyses the role of friendship in the life of St Augustine = e author docu-ments ndash mainly on the bases of Augustinersquos Confessions and letters ndash the development of his un-derstanding of friendship starting in the period before his conversion when he was infl uenced by antique conception of friendship up to the Christian understanding = e author also touches rather complex relations of Augustine towards his women and last but not least towards his mother

Aleš Vandrovec OSBSpiritual Friendship in Aelred of Rievaulx and the Monastic Tradition= e monastic tradition in its beginnings draws on the richness of patristic cultivating classical an-tique conception of friendship and tries to plant this conception into the Scriptural and Church con-text In forefront there is an esprit de corps common spiritual progress and love of neighbour gen-erally in the monastic community As a danger is regarded an establishment of particular relations factions and disorders within the community = ereof springs the suspicion of monastic authors towards the intimately perceived spiritual friendship First the milieu of new or reformed Orders in

SALVE

the High Middle Ages shi s an accent towards the spiritual experience and intimacy of relationship with God and neighbour Consequently the spiritual friendship becomes an inseparable component of monastic spirituality as it is shown in writing De spiritali amicitia of St Aelred of Rievaulx

Jesuacutes Castellano Cervera OCDChristian Prayer ndash Friendship with GodTeaching and Message of St Teresa of Jesus= e contribution introduces reader to the conception of inner prayer understood as friendship with God how it was experienced and taught by St Teresa of Avila = e fi rst part is dedicated to the conception of inner prayer understood as friendship with God itself on the bases of analysis and subsequent comment of the famous Teresarsquos defi nition in her Life () with accent on Scriptural roots of such an understanding = e second part implies the dynamism of mentioned friendship between God and orant by means of four features of mutual encounter personal (with stress on mutual gi and responsorial character of humanrsquos share) theological (as an encounter in faith cul-tivating faith experiencing poverty in hope and cultivating love of God and neighbour) dynamic (as a progress opening to the width penetrating to the depth and elevating towards the transcen-dental) and transforming (determined fi rst of all by the transformation of onersquos life based on the inner prayer) All the forementioned suggests how actual the teaching of Teresa is and accents the charisma of evangelical prayer given to her

Let Us Not Resign too Readily from FriendshipInterview with Michał Zioło OCSO= e interview with the Polish Dominican and later Trappist co-author of a book about the friendship pounces on the range of pitfalls interposed to the genuine interpretation of friendship in present times Zioło warns against the resignation of the greatness and dignity of human being and against the fear of important relations including friendship with this resignation related Friendship will be always a spiritual one because it arises and lives on the initiative of the Spirit of God On the other side he looks critically at too ldquospiritualrdquo conception of friendship especially at the one among man and woman overlooking the requirement of people to be anchored in the life and other obligations Last but not least the author considers a role of friendship in religious communities putting stress on fact that there could not be religious orders more or less opened to the phenomenon of friend-ship because all of them ought to be a community modelled by the life of apostles around Jesus

Photography of Dance by Petr NeubertVisual accompaniment of the issue is formed by the photographs of Petr Neubert from the years ndash = ey follow choreographies of the modern dance in studio of the dance conservatoire Duncan Centre in Prague as well as the Prague performance of Israeli dance troupe the Kibbutz Contemporary Dance Company

Salve hledaacute velkoryseacutedaacuterce a podporovateleProč potřebujeme Vaši pomoc

para Salve revue pro teologii duchovniacute život a kulturu maacute za sebou let existence Během teacuteto doby prošlo takeacute vyacutevojem v odbornostigrafi ckeacute tvaacuteři obrazoveacutem doprovodu i tiskoveacute kvalitě

para Naacuteklady samozřejmě rostou a tak nyniacute překračujiacute naacuteš zisk z prodejejednotlivyacutech čiacutesel Jsme odkaacutezaacuteni na několik velkorysyacutech daacuterců

para Vzhledem ke změnaacutem cen poštovneacuteho a dalšiacutemu zdražovaacuteniacute jsmemuseli zvyacutešit cenu revue Salve na 13 Kč za vyacutetisk při ročniacutempředplatneacutem Kč a sponzorskeacutem a viacutece Kč Tato cena je však staacutele vyacuterazně nižšiacute než skutečneacute naacuteklady

Staňte se prosiacutem předplatitelem Salve ndashpodpořte tak naši revui

Čiacuteslo uacutečtu pro sponzory variabilniacute symbol 13

Adresa Salve Arcibiskupstviacute pražskeacute Hradčanskeacute naacutem Praha - Hradčany

Tel 1313

E-mail dominikaaphacz

Dalšiacute informace o revue Salve najdete na httpsalveopcz

Noveacute Souvislosti wwwsouvislosticz

Apoštol Pavel a PiacutesmoLadislav chyacute Dominik Opatrnyacute (eds)

Sborniacutek přiacutespěvků z biblickeacute konference konaneacute ndash června na CMTF UP v Olomouci

Jaroslav Brož Τέλος νόμου a interpretace Ř 13ndashPeter Cimala Svoboda jako soteriologickaacute metafora

v listu GalatskyacutemDominik Duka OP Svatyacute Pavel ndash apoštol pohanů či naacuterodůJan A Dus Apoštol Pavel v listech

Ignatia AntiochejskeacutehoLadislav Heryaacuten Smiacuteřeniacute jako křesťanskyacute paradox

u apoštola PavlaJiřiacute Lukeš Pavel v progymnasmatech

Skutků Pavla a = eklyMiroslav Pacifi k Matějka Pavlovskaacute reinterpretace izaiaacutešskyacutech

textů v listu ŘiacutemanůmJiřiacute Mraacutezek Pavel po PavloviDominik Opatrnyacute Apoštol Pavel a problematika šiacuteřeniacute

křesťanstviacute v Maleacute AsiiJan Roskovec Kristova smiacuternaacute oběť podle Ř 13Mireia Ryškovaacute Prorockyacute fenomeacuten a tradice Ježiacutešovyacutech

slov v listech apoštola PavlaOldřich Svoboda Pozdrav bdquomilost a pokojldquo jako hermeneu-

tickyacute kliacuteč k Pavlově interpretaci staro-zaacutekonniacutech proroctviacute

Ladislav chyacute Διαθήκη u apoštola PavlaPavel Větrovec K ndash ndash paradoxniacute

pavlovskaacute soteriologieGabriela Ivana Vlkovaacute Pavel jako bdquoHospodinův služebniacutekldquo

Sborniacutek je možneacute zakoupit v internetoveacutem obchodě e-vupupolcznebo jej žaacutedejte u svyacutech knihkupců

JERUZALEacuteMSKAacute BIBLE

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute a nakladatelstviacute Krystal OP vydaacutevajiacute společně

v listopadu 2009 prvniacute kompletniacute českeacute vydaacuteniacute Jeruzaleacutemskeacute bible

Co je JERUZALEacuteMSKAacute BIBLE

jeden z nejuznaacutevanějšiacutech a nejrozšiacuteřenějšiacutech moderniacutech katolickyacutech

překladů Piacutesma

zahrnuje i deuterokanonickeacute knihy 46 knih Stareacuteho zaacutekona a 27

knih Noveacuteho zaacutekona

obsahuje uacutevody k jednotlivyacutem knihaacutem jazykoveacute historickeacute

teologickeacute komentaacuteře a konkordančniacute odkazy

vznikla uacutesiliacutem Jeruzaleacutemskeacute biblickeacute školy v době kdy bylo třeba se

vyrovnat s otaacutezkami o historicitě a pravdivosti Bible jako knihy

Božiacuteho zjeveniacute

českaacute verze je plodem třicetileteacute praacutece patnaacutectičlenneacuteho

překladatelskeacuteho tyacutemu pod vedeniacutem Františka X a Dagmar

Halasovyacutech

Přednosti JERUZALEacuteMSKEacute BIBLE

je vhodnaacute k rozjiacutemaacuteniacute i ke studiu

snažiacute se formou i obsahem přibliacutežit původniacutem biblickyacutem textům

neubiacuteraacute ani nepřidaacutevaacute na literaacuterniacutech kvalitaacutech originaacutelu

jejiacute poznaacutemky a uacutevody shrnujiacute kliacutečoveacute interpretačniacute poznatky

a přitom nezatěžujiacute svyacutem rozsahem

je po několika desetiletiacutech prvniacutem uacuteplnyacutem katolickyacutem překladem

Piacutesma do češtiny

objednaacutevky httpkrystalopcz

revue pro teologii duchovniacute život a kulturučiacuteslo ročniacutek ()

vychaacuteziacute čtyřikraacutet ročně

pro Českou dominikaacutenskou provincii a Biskupstviacute kraacuteloveacutehradeckeacute vydaacutevaacuteKrystal OP s r o Husova 13 Praha

šeacutefredaktor Dominik Duka OP

redakce Norbert Schmidt a Martin Bedřich

redakčniacute rada Josef Bartoň Dominika Bohušovaacute OP Gregor Buszlig Tomasz Dostatni OPŠtěpaacuten Filip OP Ludviacutek Grundman OP Benedikt Hajas OP Klaacutera Jeliacutenkovaacute Pavel Vojtěch Kohut OCDBenedikt Mohelniacutek OP Jiřiacute Pavliacutek Tomaacuteš Petraacuteček Tomaacuteš Pospiacutešil OP Jan Regner SJAlbert-Peter Rethmann Oldřich Seluckyacute Karel Šprunk Alexius Vandrovec OSB

siacutedlo redakce Salve Arcibiskupstviacute pražskeacute Hradčanskeacute naacutem Praha -Hradčanytel 1313 e-mail dominikaaphaczRedakce přijiacutemaacute přiacutespěvky bez naacuteroku na autorskyacute honoraacuteřOdborneacute člaacutenky jsou lektorovaacuteny

jazykovaacute korektura Eva Jeliacutenkovaacutepřeklad do angličtiny Diana Kopřivovaacute OPobaacutelka a grafi ckaacute uacuteprava Otakar Karlas Norbert Schmidtsazba z piacutesem Baskerville Ten OT a John Sans Pavel Vodičkatisk Omikron Praha s r ointernetoveacute straacutenky Lukaacuteš Kratochviacutel (httpsalveopcz)

distribuce ndash objednaacutevky Postservis odd předplatneacuteho Poděbradskaacute Praha wwwperiodikcze-mail postaboprstccpostcz bezplatnaacute infolinka Českeacute pošty 13 (Dosavadniacute předplatiteleacute obdržiacute složenku na předplatneacute poštou)

cena 13 Kčročniacute předplatneacute včetně poštovneacuteho Kč sponzorskeacute Kč a viacutece

čiacuteslo uacutečtu pro sponzorskeacute přiacutespěvky vs 13

MK ČR 13

ISSN -

Salve

Thomas Soumlding

Přaacutetelstviacute s JežiacutešemNovozaacutekonniacute motiv

Existuje praveacute přaacutetelstviacute mezi lidmi Je o tom přesvědčena jak antika tak i mo-derniacute doba Touha po přaacutetelstviacute je v člověku hluboko zakořeněna a to nejen u dětiacute Existuje mezi muži mezi ženami nebo mezi mužem a ženou laacuteska kteraacute neniacute ovlaacutedaacutena sexualitou nyacutebrž solidaritou Laacuteska kteraacute nekonkuruje rodičov-skeacute laacutesce laacutesce k dětem či manželskeacute laacutesce Existuje spřiacutezněnost volbou kteraacute spočiacutevaacute na svobodě uacutečasti a naacuteklonnosti ale neznamenaacute uacutejmu na vlastniacutem štěstiacute nyacutebrž zkvalitněniacute života Ani antika ani moderniacute doba se nechce vzdaacutet štěstiacute takoveacuteho přaacutetelstviacute ndash proto jsou stareacute i noveacute knihy plneacute empirickyacutech zpraacutev a rad jak lze toto štěstiacute najiacutet

Existuje takeacute praveacute přaacutetelstviacute mezi Bohem a lidmi Antika o tom přesvědčena neniacute a takeacute moderniacute doba vyjadřuje v tomto směru skepsi Nejsou bohoveacute naacutelado-viacute Neniacute Bůh člověku až přiacuteliš vzdaacutelenyacute až přiacuteliš vznešenyacute až přiacuteliš velkyacute než aby mu mohl byacutet dobryacutem přiacutetelem A nejsou lideacute přiacuteliš egoističtiacute aby se mohli přaacutete-lit s Bohem Jak velkyacute zaacutejem maacute Bůh na životě člověka Jak bliacutezko si lideacute hodlajiacute připustit Boha k sobě Teacutema přaacutetelstviacute s Bohem je veskrze aktuaacutelniacute Znamenalo by pro naacutes skvělou vyhliacutedku na život v němž by se vjedno propojila laacuteska k Bohu a laacuteska k bližniacutemu stvořeniacute člověka k obrazu Božiacutemu a radost ze života Je však přaacutetelstviacute s Bohem viacutec než jen pouhyacute sen A nekonkuruje laacutesce k Bohu přece jen lidskeacute přaacutetelstviacute Nebo mezi nimi existuje jakeacutesi spojeniacute či dokonce jednota

Může však takoveacute přaacutetelstviacute s Bohem vůbec existovat aniž by zraňovalo božstviacute Boha a lidskost lidiacute

Přaacuteteleacute v Řecku

Aristoteleacutes věnoval několik knih sveacute Etiky Niacutekomachovy přaacutetelstviacute (knihy VIIIndashX)13

Řeckyacute fi lozof věděl jak je důležitaacute angažovanost v politice život v rodině dobreacute povolaacuteniacute a kvetouciacute hospodaacuteřstviacute Věděl však takeacute jak je pro člověka důležiteacute miacutet dobreacute přaacutetele V přaacutetelstviacute viděl životně nezbytnou ctnost bdquoBez přaacutetel by si nikdo nepřaacutel žiacutet byť i měl všechna ostatniacute dobraldquo (VIII a n) Co však je praveacute přaacutetelstviacute

SALVE

a) Tři druhy přaacutetelstviacute

Aristoteleacutes cituje přiacutesloviacute kteraacute jsou v miacuterně pozměněneacute podobě běžnaacute dodnes bdquoRovnyacute rovneacuteho si hledaacuteldquo (Etika Niacutekomachova VIII a 13) bdquojedno srdce a jed-na dušeldquo (IX b ) bdquopřaacutetelům všechno společnoldquo (IX b ) bdquospolečneacute jsou věci přaacutetelldquo (VIII b 13n) přaacuteteleacute sdiacutelejiacute bdquoradost i žalldquo (IX a n) Na tato slova pak navazuje v dalšiacutem vyacutekladu Aristoteleacutes by samozřejmě nebyl žaacutednyacute fi lozof kdyby pouze potvrzoval moudrosti všedniacuteho života Podrobuje je naopak kritice modifi kuje je a snažiacute se přaacutetelstviacute zevrubně prozkoumat podobně jako to činiacute Platoacuten ve sveacutem dialogu Lysis

Aristoteleacutes rozlišuje tři druhy přaacutetelstviacute prvniacute je pro radost druheacute přinaacutešiacute uži-tek a třetiacute činiacute dobro Všechny tři druhy přaacutetelstviacute charakterizuje rovnost a po-spolitost bdquoPřaacutetelstviacute jest rovnostldquo (Etika Niacutekomachova IX b ) Ovšem zaacute-važnost a forma teacuteto rovnosti a jim odpoviacutedajiacuteciacuteho přaacutetelstviacute je velmi rozdiacutelnaacute Můžeme se setkaacutevat se stejně smyacutešlejiacuteciacutemi lidmi abychom společně pěstovali sport nebo se věnovali koniacutečkům Když se z takoveacuteho setkaacuteniacute nic viacutec nevyvine zůstaneme spolu jen tak dlouho dokud k tomu budeme miacutet chuť Existujiacute takeacute

bdquoobchodniacute přaacuteteleacuteldquo jejichž přiacutezeň si musiacuteme zachovat proto aby se dařilo naše-mu obchodu Spolubojovniacuteci musejiacute držet pevně pospolu protože by jinak za-hynuli Na konci vaacutelky se pak vydajiacute každyacute svou cestou a schaacutezejiacute se nanejvyacuteš při setkaacuteniacute veteraacutenů Kolegoveacute v zaměstnaacuteniacute pracujiacute efektivněji když si nejsou tak uacuteplně nesympatičtiacute Tvořiacute však v podniku přece jen uacutečelovyacute svazek Všechna tato přaacutetelstviacute jsou křehkaacute a všichni tito přaacuteteleacute zaměnitelniacute Nejviacutece ohroženaacute a pro ostatniacute nejnebezpečnějšiacute jsou politickaacute přaacutetelstviacute Stupňovaacuteniacute bdquonepřiacutetel ndash uacutehlav-niacute nepřiacutetel ndash stranickyacute přiacutetelldquo nebylo už ani v antice ničiacutem neznaacutemyacutem Politickaacute přaacutetelstviacute sloužiacute k udrženiacute moci k haacutejeniacute zaacutejmů a k prosazovaacuteniacute požadavků Pou-ze ve velmi vzaacutecnyacutech přiacutepadech se takoveacute politickeacute přaacutetelstviacute nepěstuje na uacutekor ostatniacutech a spočiacutevaacute na vzaacutejemneacute dobreacute vůli kteraacute maacute na zřeteli i mnoheacute jineacute lidi kteřiacute nepatřiacute přiacutemo k okruhu přaacutetel Jinak je přaacutetelskaacute laacuteska přece jen zakukle-nyacutem egoismem

Zcela jinyacute je třetiacute jedinyacute spraacutevnyacute druh přaacutetelstviacute kteryacute maacute zaacutejem na dobru Dobřiacute přaacuteteleacute majiacute smysl pro dobro pro sebe a pro sebe navzaacutejem Ať už jde o poznaacuteniacute nebo radost ze života o uměniacute a vědu nebo o techniku a ekonomii ndash to co je dobreacute napomaacutehaacute lidskeacutemu společenstviacute a ve společenstviacute se takeacute intenziv-něji zakoušiacute a leacutepe podporuje Opravdoveacute přaacutetelstviacute se může rozviacutejet takeacute mezi obchodniacutemi a stranickyacutemi přaacuteteli mezi kolegy v zaměstnaacuteniacute i členy spolku O to lepšiacute je to pro přaacutetelstviacute a takeacute pro prosazeniacute spraacutevně pochopenyacutech vlastniacutech zaacutej-mů V jisteacutem smyslu je samo přaacutetelstviacute velkyacutem statkem Přaacutetelstviacute existuje samo

o sobě ovšem ne v podobě viacutece rozvinuteacuteho a s ostatniacutemi sdiacuteleneacuteho egoismu nyacutebrž v podobě vzaacutejemneacuteho objevovaacuteniacute a posilovaacuteniacute lidskosti smyslu pro kraacutesu a spravedlnosti Takovaacute přaacutetelstviacute nikomu neškodiacute na rozdiacutel od těch kteraacute sloužiacute jen jako zdroj rozkoše ke zvyšovaacuteniacute zisku a k honbě za mociacute

b) Přaacutetelstviacute ve svobodě

Praveacute přaacutetelstviacute se vyznačuje svobodou Přiacutetelkyně a přaacutetele hledaacuteme a nachaacute-ziacuteme Nikdo naacutem je nepředklaacutedaacute Platiacute že přaacutetelstviacute se musiacute pěstovat musiacute se do něho investovat čas a energie Kdo pociťuje pouze averzi ten přaacutetelstviacute brzy zanechaacute Kdo se ho však pevně držiacute udělaacute potěšujiacuteciacute zkušenost že ostatniacute lideacute mu nejsou konkurenty nyacutebrž partnery kteřiacute s niacutem sdiacutelejiacute radost i žal Stejně po-těšujiacuteciacute je to když člověk saacutem v sobě objeviacute že je ochoten pomaacutehat je schopen laacutesky a je určen ke společenstviacute

Praveacute přaacutetelstviacute předpoklaacutedaacute pospolitost To neznamenaacute že bychom spolu museli bezpodmiacutenečně traacutevit velmi mnoho času Ovšem bez hlubokeacute duševniacute naacuteklonnosti bez živeacute vyacuteměny myšlenek bez toho abychom na sebe navzaacutejem staacutele znovu mysleli a bez soucitu nevznikne žaacutedneacute přaacutetelstviacute Společneacute zaacutejmy jsou dobreacute a kraacutesneacute ale přaacutetelstviacute je viacutec než jen uacutečelovyacute svazek na čas Pokud se zaklaacutedaacute na sympatiiacutech maacute siacutelu překonaacutevat hranice mezi chudaacutekem a bohaacutečem mezi paacutenem a služebniacutekem Přaacutetelstviacute se ovšem vyznačuje vzaacutejemnostiacute Jinak by byla narušena zaacutesada rovnosti To co udělaacute jeden pro druheacuteho by měl udělat i ten druhyacute pro prvniacuteho pokud to jde Přiacutetelkyně a přaacuteteleacute musejiacute staacutet při sobě Neptaacuteme se po tom co je moje a co je tvoje nyacutebrž daacutevaacuteme to co přiacutetelkyně nebo přiacutetel potřebuje Skutečneacute přaacutetelstviacute se projevuje v nouzi Ve starověku byli lideacute zajedno že přaacuteteleacute musejiacute byacutet dokonce připraveni nasadit jeden pro druheacuteho život Tento postoj zachycuje ve vysokeacutem stylu napřiacuteklad Schillerova balada Ru-kojmiacute

c) Přaacutetelstviacute s Bohem

Ze stejneacuteho důvodu ze ktereacuteho se Aristoteleacutes zastaacutevaacute přaacutetelstviacute mezi lidmi zpo-chybňuje že by existovalo přaacutetelstviacute mezi lidmi a Bohem (Etika Eudemova b n Magna Moralia b a jinde) v tomto vztahu chybiacute podle Aristotela rov-nost kteraacute je však pro přaacutetelstviacute podstatnaacute Bohoveacute mohou docela jistě udělat něco pro lidi a lideacute něco pro bohy Mohou navazovat kontakt Řekoveacute věděli sveacute o milaacutečciacutech bohů ndash a takeacute o vrtošiveacutem osudu (Iliada a jinde) Platoacuten ovšem hovořil o přaacutetelstviacute bohů s lidmi ale jen s těmi dobryacutemi ctnostnyacutemi (Symp 13b

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

SALVE

a aj) V jeho stopaacutech kraacutečeli Iacutesokrateacutes (Or ) a Xenofoacuten (Mem IV 13) Toho kdo respektuje Boha nazyacutevaacute Epikteacutetos bdquopřiacutetelem bohůldquo (Diss II ) Avšak Aristoteleacutes je přiacutesnějšiacute S bdquonehybnyacutemldquo hybatelem nelze miacutet žaacutedneacute přaacutetelskeacute vztahy A bohoveacute ať už jsou sebelidštějšiacute jsou přece jen od lidiacute odděleni musejiacute si držet odstup Ve skutečnosti nemohou miacutet s lidmi nic společneacuteho jinak by po-zbyli sveacuteho božstviacute Naopak přaacutetelstviacute mezi lidmi je nezbytneacute mimo jineacute proto že člověk bez něho sotva dokaacuteže snaacutešet raacuteny osudu

To že je přaacutetelstviacute s Bohem problematickeacute souvisiacute s lidskou svobodou Přaacute-telstviacute s Bohem by mohlo existovat jen v přiacutepadě kdyby Bůh a člověk nebyli konkurenty Řečtiacute bohoveacute však patřiacute ke stejneacutemu kosmu jako lideacute Proto se rodiacute myacutetus o Promeacutetheovi Lideacute kteřiacute si musejiacute svou svobodu na boziacutech vyvzdorovat nemohou byacutet jejich přaacuteteli Pouze lideacute kteřiacute by dostali svou svobodu darem od Boha by se s niacutem mohli přaacutetelit aniž by se přitom zřekli sami sebe

Přaacuteteleacute v Izraeli

Eacutetos přaacutetelstviacute Stareacuteho zaacutekona odpoviacutedaacute do značneacute miacutery antice V raacutemci mono-teismu se přaacutetelstviacute s Bohem staacutevaacute probleacutemem a možnostiacute

a) Moudrost přaacutetelstviacute

Nejslavnějšiacute starozaacutekonniacute dvojiciacute přaacutetel je David a Jonatan dva nestojiacute na stej-neacute uacuterovni David se vypracoval z ničeho Jonatan je kraacutelovskyacute syn Jonatan však uzavře s Davidem kteryacute se později stane otcovyacutem naacutestupcem uacutemluvu (Sam 13) aby ho před Saulem chraacutenil (srov Sam ) Aniž by to tušil připojil se tiacutem k Božiacutemu plaacutenu spaacutesy Jonatan je tiacutem kdo daacutevaacute David tiacutem kdo přijiacutemaacute Jo-natan přijal Davida do sveacuteho srdce a bdquozamiloval si ho jako sebe sameacuteholdquo (Sam 13 ) To dokazuje svyacutemi činy Při uzavřeniacute uacutemluvy daruje Davidovi svůj plaacutešť a celou svou vyacutezbroj (Sam ) a nemohl tak svou důvěru k přiacuteteli pro-jevit zřetelněji Ačkoliv jeho otec Saul usiluje Davidovi o život Jonatan mu zů-staacutevaacute věrnyacute (Sam ndash ) Na druheacute straně David neniacute jen vděčnyacute Hluboce truchliacute nad svyacutem mrtvyacutem přiacutetelem jehož laacuteska mu byla vzaacutecnějšiacute než laacuteska žen (Sam ) S tiacutemto přiacuteběhem koresponduje to jakyacute vyacuteznam přičiacutetajiacute přaacutetelskeacute laacutesce biblickeacute poučneacute knihy Přaacutetelstviacute maacute byacutet věrneacute (Př ) a spolehliveacute (Př ) osvědčuje se v krizi přičemž přiacuteteli ani nepředhazuje jeho viny (Př ) ani mu falešně nelichotiacute (Př n) Podobně se o přaacutetelstviacute vyjadřuje Si-rachovcova kniha Sirachovec viacute co je praveacutemu přaacutetelstviacute společneacute a v jakyacutech zkouškaacutech se osvědčuje (Sir ndash ndash 13ndash) a konkretizuje že nejlepšiacute

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

cestou k němu je baacutezeň před Bohem a věrnost Zaacutekonu Praveacute přaacutetelstviacute spočiacutevaacute v moudrosti a kdo je moudryacute hledaacute si dobreacute přaacutetele

b) Laacuteska k Bohu jako přaacutetelstviacute s Bohem

Platiacute ovšem toteacutež takeacute pro vztah k Bohu Staryacute zaacutekon je v tomto směru zdržen-livyacute Boha se maacuteme baacutet a milovat ho bdquocelyacutem srdcem celou dušiacute i veškerou svou silouldquo (Dt n) Neboť Bůh miluje svůj lid Může však byacutet on jeden a jedinyacute pro lidi přiacutetelem A může se člověk vůbec přaacutetelit s Bohem Neniacute v tom vlastně něco rovnostaacuteřskeacuteho Zdrženlivost Stareacuteho zaacutekona je opraacutevněnaacute Bůh se nechce rovnat lidem a lideacute musejiacute uznat Božiacute jedinečnost A je tato jedinečnost slučitelnaacute s přaacutetelstviacutem Vztahy mezi přaacuteteli mohou byacutet v zaacutesadě asymetrickeacute ale neztros-kotaacute na monoteismu principiaacutelniacute vzaacutejemnost přaacutetelstviacute

Přesto se najdou některeacute starozaacutekonniacute a starožidovskeacute texty ktereacute se zmiňujiacute o přaacutetelstviacute s Bohem Jsou to takoveacute texty ktereacute se otevřely řeckeacutemu myšleniacute a řeckeacutemu jazyku ale zůstaly biblicky laděny Všechny se zaobiacuterajiacute probleacutemem jak Bůh vůbec může navazovat vztahy s lidmi když je jeden jedinyacute Jinak řečeno pokud existuje skutečnaacute laacuteska mezi Bohem a lidmi což Staryacute zaacutekon na mnoha miacutestech řiacutekaacute nejde snad přece jen o zvlaacuteštniacute formu přaacutetelstviacute

Na tuto otaacutezku odpoviacutedaacute kladně moudryacute kraacutel Šalomoun Podle Knihy moud-rosti což je nejmladšiacute kniha Stareacuteho zaacutekona velebiacute Šalomoun vlaacutedu Božiacute moud-rosti Jiacute naacuteležiacute veškeraacute moc proto bdquoobnovuje vesmiacuter a tiacutem že od věků do věků vstupuje do svatyacutech dušiacute dělaacute z nich Božiacute přaacutetele a prorokyldquo (Mdr srov ) Symptomatickeacute jsou zde dvě věci bez prostředniacuteka jako je moudrost neniacute přaacutetelstviacute s Bohem možneacute a vznikaacute působeniacutem samotneacuteho Boha kteryacute použiacutevaacute moudrost k tomu aby uzavřel přaacutetelstviacute Kdo vytaacutehne do boje proti představě přaacutetelstviacute s Bohem Božiacute jedinečnost nepočiacutetaacute s jeho všemohoucnostiacute Přesto zů-staacutevaacute v Knize moudrosti nejasneacute co viacutec maacute bdquopřaacutetelstviacuteldquo znamenat než bliacutezkost a laacutesku k Bohu a můžeme se ptaacutet kdo je vlastně bdquota paniacute moudrostldquo když ne bohyně

Daacutele se dostaacutevaacute Filoacuten Alexandrijskyacute Maacute před očima Abrahaacutema Snad nava-zuje na ndash mimochodem mnohoznačnaacute ndash znaacutemaacute citovanaacute miacutesta z Izaiaacuteše () a z Druheacute knihy kronik ( kde však ve Vulgaacutetě najdeme na rozdiacutel od Septuagin-ty vyacuteraz bdquoamicusldquo) V každeacutem přiacutepadě navazuje na poněkud širšiacute židovskou tradi-ci kteraacute zanechala stopu takeacute u apoštola Jakuba (13) a u Klementa Řiacutemskeacuteho (Prvniacute Klementův list ) V podstatě se nejednaacute o nic většiacuteho a nic menšiacute-ho než o zvlaacuteštniacute vztah důvěry kteraacute spočiacutevaacute na Božiacutem vyvoleniacute a na Abrahaacutemo-vě viacuteře Filoacuten ovšem refl ektuje jak k tomuto přaacutetelstviacute dochaacuteziacute13 Komunikačniacute

SALVE

probleacutem s niacutemž přichaacuteziacute abstraktniacute monoteismus řešiacute Filoacuten biblickyacutem přivlast-něniacutem novoplatonskeacute teologie Podle niacute nenavazuje Bůh ve sveacute fi lantropii přiacute-myacute nyacutebrž nepřiacutemyacute kontakt s lidmi a to prostřednictviacutem Logu-Slova (Decal 1313) A lideacute kteřiacute nachaacutezejiacute cestu k Bohu jsou vedeni za hranice sebe samyacutech ale zaacute-roveň do netušenyacutech hloubek svyacutech dušiacute jež nemohou svyacutem vlastniacutem vědomiacutem nikdy obsaacutehnout Přaacutetelstviacute s Bohem vede tedy člověka pryč od světa ovšem zaacuteroveň k hlubšiacute poslušnosti Zaacutekonu Filoacuten sice ukazuje že onu naději kterou si představovali Řekoveacute totiž byacutet dobryacutem přiacutetelem bohů jedinyacute pravyacute Bůh nerušiacute ale přitom nechaacutevaacute některeacute otaacutezky otevřeneacute ndash jak je to s poměrem Boha ke Slovu a s jednotou těla duše a ducha u člověka

Přaacuteteleacute Ježiacutešovi

V Noveacutem zaacutekoně je přaacutetelstviacute spiacuteše teacutematem ekleziologie než etiky Vychaacuteziacute z christologie Existuje přaacutetelstviacute s Ježiacutešem Synem Božiacutem kteryacute se stal člověkem Přaacutetelstviacute s lidmi a přaacutetelstviacute s Bohem se sjednocuje Z něho vyplyacutevajiacute přaacutetelstviacute v ciacuterkvi

a) Přaacutetelstviacute v ciacuterkvi

Eacutetos přaacutetelstviacute neniacute v Noveacutem zaacutekoně negovaacuten spiacuteše se tu ale klade otaacutezka kde lze skutečneacute přaacutetelstviacute najiacutet Zaacutesadniacute odpověď zniacute v obci Ježiacuteš předpoviacutedaacute že jeho učedniacuteci zažijiacute jak budou zrazeni svyacutemi přaacuteteli (Lk ) A veškeryacute cy-nismus Heroda a Pilaacuteta se projevuje v tom že se v den Ježiacutešovy popravy staacutevajiacute

bdquopřaacutetelildquo (Lk 13) Přaacutetelstviacute projevujiacuteciacute se pohostinnostiacute [Gastfreundscha ] (Řiacutem 13 m 13 t Žid 13 Petr ) je samozřejmostiacute i mimo židovskou obec spoleacutehaacute na ni takeacute Ježiacuteš když posiacutelaacute učedniacuteky do světa a nabaacutedaacute je aby si na svou misijniacute cestu nic nebrali a aby zaklepali na prvniacute domovniacute dveře (Mk bndash13) Skutky apoštolů nezamlčujiacute že se Pavel přaacutetelil i s nekřesťany mezi nimiž byli i vysociacute uacuteředniacuteci v provincii Asie (Sk 13 srov )

V době kdy byli křesťaneacute pronaacutesledovaacuteni jako menšina podezřiacutevaacuteni jako fa-natici a pomlouvaacuteni jako blaacutezni měla vnitřniacute soudržnost obciacute velkyacute vyacuteznam Ne-spojovaly je etnickeacute sociaacutelniacute a kulturniacute faktory nyacutebrž společnaacute viacutera a společnaacute naděje ( t 13) Obraacuteceniacute je svobodnyacutem aktem Kdo věřiacute řiacutekaacute se stejnou in-tenzitou bdquojaacuteldquo i bdquomyldquo Proto se společenstviacute věřiacuteciacutech nikoli bezdůvodně nazyacutevaacute společenstviacutem přaacutetel byť se to v Noveacutem zaacutekoně vyskytuje jen zřiacutedka Když chce Pavel charakterizovat soužitiacute uvnitř obce cituje zaacutesady etiky přaacutetelstviacute bdquoNoste vzaacutejemně svaacute břemenaldquo (Gal ) bdquoRadujte se s radujiacuteciacutemi plačte s plačiacuteciacutemildquo

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

(Řiacutem ) budete bdquostejně smyacutešletldquo (Flp ) Lukaacuteš vidiacute prvotniacute obec tak že uskutečňuje antickyacute ideaacutel přaacutetelskeacuteho společenstviacute miacutet bdquojedno srdce a jednu dušildquo a bdquovše společneacuteldquo (Sk 13) Takeacute Janova obec se považuje za skupinu přaacute-tel (13Jan )

Můžeme si tu položit otaacutezku zda tedy byla myšlenka přaacutetelstviacute přijatelnaacute jen pro maleacute skupiny prvotniacuteho obdobiacute Přaacutetelstviacute je skutečně něco osobniacuteho a ne-snaacutešiacute se s anonymitou Kruhy přaacutetel snadno podleacutehajiacute nebezpečiacute vylučovat ostat-niacute Avšak kořeny ekleziaacutelniacuteho přaacutetelstviacute sahajiacute hluboko Spočiacutevajiacute v novozaacutekon-niacutem chaacutepaacuteniacute společenstviacute Kliacutečovyacutem slovem Pavlovy ekleziologie je koinonia13

Společenstviacute věřiacuteciacutech je tak pevneacute proto že je s nimi ve spojeniacute ještě někdo třetiacute je to Ježiacuteš Kristus kteryacute zaručuje věřiacuteciacutem podiacutel na sobě sameacutem a je tak zaacutekladem jejich soudržnosti To se děje nejintenzivněji v eucharistii (Kor n) Jan zapojuje teacutema přaacutetelstviacute do hlavniacute linie sveacute teologie agapeacute kteraacute vychaacuteziacute z laacutesky mezi Otcem a Synem a vede v siacutele Ducha Svateacuteho k uacutečasti věřiacuteciacutech na teacuteto laacutes-ce

b) Ježiacuteš jako přiacutetel

Christologie se tak osvědčuje jako kliacuteč k ekleziologii přaacutetelstviacute Čtvrtyacute evange-lista ji důsledně odvozuje z působeniacute samotneacuteho Ježiacuteše V Janově evangeliu se nejzřetelněji ukazuje že Ježiacuteš uzaviacuteral přaacutetelstviacute Jedniacutem z jeho přaacutetel kteryacute ne-patřil k užšiacutemu okruhu učedniacuteků byl Lazar nad niacutemž plakal a poteacute ho vyvedl z hrobu (Jan 13) Kristovi protivniacuteci ho podle synoptiků pomlouvajiacute jako

bdquopřiacutetele celniacuteků a hřiacutešniacutekůldquo (Mt Lk 13) a vůbec netušiacute jak velkou majiacute pravdu

Je rozhodujiacuteciacute že Ježiacuteš vidiacute i sveacute učedniacuteky jako přaacutetele Lukaacuteš tento motiv znaacute ovšem spiacuteše mimochodem (Lk ) Důležityacutem teacutematem se přaacutetelstviacute staacutevaacute u Jana Kliacutečovyacutem miacutestem je Ježiacutešova druhaacute řeč na rozloučenou Když Ježiacuteš umyl nohy svyacutem učedniacutekům (Jan 13) sňal z nich svyacutem zjeveniacutem ve slovech bdquojaacute jsem ta cesta pravda a životldquo (Jan ) v prvniacute řeči na rozloučenou (Jan ) strach že je svyacutem odchodem k Otci (Jan 13n) nechaacute na holičkaacutech Potom ndash a toto miacutesto mož-naacute vzniklo až v průběhu psaniacute Janova textu ndash jim vysvětlil jak mohou žiacutet ve svě-tě bez jeho tělesneacute přiacutetomnosti vedeni Duchem Svatyacutem (Jan ) Rozhodujiacuteciacute jenezlomnost jeho laacutesky kteraacute se maacute odrazit v jejich vzaacutejemneacute laacutesce bdquoToto pakje meacute přikaacutezaacuteniacute milujte se navzaacutejem jako jsem jaacute miloval vaacutesldquo (Jan )13 Ježiacuteš jevzorem v laacutesce ale viacutec než to jeho laacuteska je zaacutekladem laacutesky učedniacuteků a ještě mno-hem viacutec jeho laacuteska vyvolaacutevaacute laacutesku učedniacuteků a projevuje se skrze ni i když se v niacute nikdy nerozplyne Ježiacutešova laacuteska proměňuje jejich postaveniacute Ze služebniacuteků se

SALVE

staacutevajiacute přaacuteteleacute bdquoUž vaacutes nenazyacutevaacutem služebniacuteky neboť služebniacutek neviacute co dělaacute jeho paacuten ale nazyacutevaacutem vaacutes přaacuteteli protože všechno co jsem slyšel od sveacuteho Otce jsem vaacutem dal poznatldquo (Jan ) Když už Ježiacuteš svyacutem učedniacutekům neřiacutekaacute bdquoslužebniacutecildquo nyacutebrž bdquopřaacuteteleacuteldquo neměniacute tak jen jejich označeniacute nyacutebrž se tiacutem proměňuje celyacute je-jich život bdquoSlužebniacutecildquo jsou jako ti kteřiacute musejiacute Ježiacuteše uznaacutevat jako sveacuteho paacutena Jinak by se nemohlo uskutečnit poslaacuteniacute (Jan 13) To že Ježiacuteš saacutem je paacuten odraacutežiacute nouzi biacutedu smrtelnost a potřebu spaacutesy lidiacute Když však Ježiacuteš nazyacutevaacute bdquoslužebniacutekyldquo svyacutemi bdquopřaacutetelildquo jsou jimi On bdquoPaacuten a Mistrldquo (Jan 1313) jim umyl nohy a tak je očistil (Jan 13) Bez přaacutetelstviacute ktereacute jim Ježiacuteš daroval by nemohli miacutet uacutečast na jeho poslaacuteniacute o němž mluviacute v bezprostředně naacutesledujiacuteciacute větě (Jan ) smyslem Ježiacutešova poslaacuteniacute však neniacute to aby se učedniacuteci vyhřiacutevali v zaacuteři Ježiacutešovy laacutesky nyacute-brž aby lideacute jimž přinaacutešejiacute slovo Božiacute nebyli v žaacutedneacutem přiacutepadě v nevyacutehodě proti těm s nimiž se setkal saacutem Ježiacuteš Všichni jsou odkaacutezaacuteni na nedělitelnou Božiacute laacutesku a majiacute praacutevo ji zakusit Změna postaveniacute kteraacute znamenaacute změnu bytiacute vychaacuteziacute podle Jana () z toho že Ježiacuteš zjevil učedniacutekům co mu ukaacutezal Otec (Jan ) Toto zjeveniacute neniacute však jen pouhaacute informace nyacutebrž sděleniacute laacutesky Božiacute ke světu kteraacute se projevuje darovaacuteniacutem Syna (Jan 13)

Toto sděleniacute zahrnuje i Ježiacutešovu smrt dokonce se v niacute v uacuteplnosti projevuje Nikoli naacutehodou mluviacute Ježiacuteš praacutevě ve sveacute řeči na rozloučenou o přaacutetelstviacute se svyacutemi učedniacuteky Jejich přaacutetelstviacute je jeho smrtiacute poznamenaacuteno ndash a sahaacute až za ni Kliacutečovaacute věta zniacute bdquoNikdo nemaacute většiacute laacutesku nad takovouto položit svůj život za sveacute přaacutete-leldquo (Jan 13)13 Tato slova citujiacute topos heleacutenistickeacute etiky přaacutetelstviacute ovšem zaacuteroveň tento obraz prolamujiacute Řekoveacute znali stejně jako Žideacute přaacutetelskou službu ve vyacuteji-mečneacutem zastoupeniacute přiacutetel umiacuteraacute za druheacuteho aby ten nemusel zemřiacutet Ježiacutešovo zastoupeniacute je však zahrnujiacuteciacute jeho učedniacuteci umiacuterajiacute s niacutem a proto s niacutem takeacute vsta-nou z mrtvyacutech podle Jana majiacute už nyniacute život věčnyacute Smrt již za sebe navzaacutejem podstupujiacute přaacuteteleacute se v Řecku stala teacutematem trageacutedie v niacutež se na zemi odehraacutevajiacute principiaacutelně neřešitelneacute konfl ikty bohů do nichž jsou zatahovaacuteni i lideacute Proto se smrt člověka za ktereacuteho zemřel jeho přiacutetel pouze časově odklaacutedaacute Ježiacuteš však smrt zrušil On je tiacutem kteryacute zemřel za sveacute přaacutetele aby oni mohli žiacutet On je dob-ryacutem pastyacuteřem kteryacute dal svůj život za ovce (Jan )

Ježiacutešova laacuteska neplatiacute jen těm kteřiacute jsou již jeho přaacuteteli spiacuteše z nich přaacutetele teprve dělaacute ndash tiacutem že verifi kuje svaacute slova svyacutem životem až k smrti Proto je jen ve zdaacutenliveacutem protikladu k Pavlově relativizaci etiky přaacutetelstviacute v listu Řiacutemanům (n) Apoštol Pavel na tomto miacutestě vyklaacutedaacute že mezi lidmi může panovat nanej-vyacuteš naděje že někdo zemře pro dobreacuteho člověka avšak Bůh obětoval sveacuteho syna za lidi když byli ještě jeho nepřaacuteteli Janova přaacutetelskaacute laacuteska zaměřuje pohled na smiacuteřeniacute přaacutetelstviacute s Bohem ktereacute se vzniacutetiacute diacuteky osobě Ježiacuteše

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

V Janově teologii se objevuje přaacutetelstviacute s Bohem v podobě přaacutetelstviacute s Ježiacutešem To že toto přaacutetelstviacute existuje se nezaklaacutedaacute pouze na všemohoucnosti Božiacute nyacutebrž zaacuteroveň na jeho všeobjiacutemajiacuteciacute dobrotě na laacutesce kterou nejen věnuje nyacutebrž jiacute je (Jan ) V setkaacuteniacute s Ježiacutešem se však rozhořiacute takeacute lidskeacute přaacutetelstviacute podniacuteceneacute Ježiacutešem kteryacute uzaviacuteraacute přaacutetelstviacute se svyacutemi učedniacuteky Při všiacute asymetrii tohoto vztahu mezi nimi existuje pravaacute vzaacutejemnost protože Ježiacuteš prohlaacutesil učedniacuteky za sveacute přaacute-tele Ježiacutešovo přaacutetelstviacute zpečetěneacute v jeho smrti je tak velkeacute že se ze bdquoslužebniacutekůldquo staacutevajiacute svobodniacute lideacute kteřiacute mohou milovat a ve sveacute laacutesce k Bohu nejsou jen objekty Božiacute milosti nyacutebrž subjekty jež mohou přaacutetelstviacute opětovat a tak je upevňovat

c) bdquoMiluješ mneldquo

Je Ježiacutešovo přaacutetelstviacute k učedniacutekům opětovaacuteno Jan probiacuteraacute toto velkeacute teacutema na Pe-trově přiacutekladu Když Ježiacuteš ohlaacutesil ve večeřadle svou smrt a nepřiacutemo takeacute Petrovo umučeniacute (Jan 1313) Petr prohlaacutesil pln sebevědomiacute ale přitom v naprosteacutem ne-pochopeniacute bdquoSvůj život za tebe daacutemldquo (Jan 1313) Oproti synoptickeacute tradici podle niacutež Petr prohlašuje že je ochoten s Ježiacutešem zemřiacutet (Mk 13) je Janův obraz pod-statně vystupňovaacuten Evangelista Jan ironizuje ideaacutel přaacutetelstviacute Petr poznaacutevaacute že Ježiacuteš chce byacutet jeho přiacutetelem a obětovat za něj život ndash a věřiacute že z něho může tuto přaacutetelskou službu sejmout Nemůže to byacutet většiacute nepochopeniacute toho kdo je Ježiacuteš a kdo je on saacutem co pro něho Ježiacuteš musiacute udělat a co od něho Petr smiacute přijmout Konec je dovypraacutevěn rychle takeacute podle Jana zapře Petr sveacuteho Mistra (Jan 1313 ndashn)

Vyacutesledkem Ježiacutešovy přaacutetelskeacute služby je to že tento smutnyacute konec přesto nestojiacute v cestě noveacutemu počaacutetku Než se však toto trauma vyřešiacute trvaacute to až do třetiacuteho Je-žiacutešova zjeveniacute což je zjeveniacute u beriadskeacuteho jezera Tak jako Petr třikraacutet zapřel Ježiacuteše ptaacute se takeacute Ježiacuteš svyacutech učedniacuteků třikraacutet na to zda ho milujiacute (Jan n) Evangelista Jan si pohraacutevaacute se slovesy Ježiacuteš se dvakraacutet ptaacute tak že použije sloveso agapaacuteo Petr odpoviacutedaacute vždy slovem phileacuteo Seacutemantickyacute rozdiacutel těchto slov je nepa-trnyacute ale zřejmyacute Agaacutepe znamenaacute v jazyce Stareacuteho i Noveacuteho zaacutekona v prvniacute řadě laacutes-ku Boha k sveacutemu lidu kteryacute odpoviacutedaacute na laacutesku lidu k němu a k bližniacutemu naproti tomu philiacutea je přaacutetelskaacute laacuteska Ježiacuteš se tedy ptaacute na Petrovo agape protože v jeho laacutesce k němu se musiacute osvědčit laacuteska k Bohu k niacutež je Petr jako pastyacuteř ustanovenyacute Ježiacutešem naleacutehavě povolaacuten Když Petr odpoviacutedaacute ujištěniacutem o sveacute philia znovu se tak zpřiacutetomňuje jeho dřiacutevějšiacute nevhodnyacute slib že prokaacuteže Ježiacuteši tu nejkrajnějšiacute přaacute-telskou službu že za něj obětuje život Teprve třetiacute čaacutest rozhovoru vede k doko-naleacutemu souzněniacute otaacutezky a odpovědi Ježiacuteš se ptaacute a Petr kteryacute nepotlačuje smutek nad vlastniacutem selhaacuteniacutem ujišťuje Ježiacuteše o sveacutem přaacutetelstviacute k němu Petr se stane mu-

SALVE 13

čedniacutekem jak mu Ježiacuteš předpověděl (Jan n) Nasadiacute svůj život kvůli Ježiacuteši ndashale ne proto aby ho ušetřil smrti nyacutebrž aby ziacuteskal uacutečast na jeho smrti a životě

Petr prvniacute z učedniacuteků neniacute jen pastyacuteřem Ježiacutešova staacuteda nyacutebrž takeacute vzorem pro všechny kteřiacute Ježiacuteše naacutesledujiacute Na Petrovi se zřetelně projevuje že přaacutetelstviacute s Bohem se v křesťanstviacute realizuje v přaacutetelstviacute s Ježiacutešem ndash protože Slovo Božiacute se stalo člověkem a Syn Božiacute dal svůj život za spaacutesu lidiacute V tomto přaacutetelstviacute zaacuteležiacute jako v každeacutem jineacutem přaacutetelstviacute na spolehlivosti věrnosti a ochotě pomoci V tom-to přaacutetelstviacute se projevuje svoboda protože Ježiacutešova pravda osvobozuje (Jan 13) Je to přaacutetelskyacute vztah radikaacutelniacute nerovnosti kteraacute však nekonečně transcenduje protože Ježiacuteš je člověk a radikaacutelniacute rovnosti kteraacute nekonečně transcenduje pro-tože tento člověk je bdquoBůhldquo jak vyznaacutevaacute Tomaacuteš (Jan ) Takoveacute přaacutetelstviacute si nemůže konkurovat s lidskyacutem přaacutetelstviacutem Může se však v tomto přaacutetelstviacute proje-vit a zobrazit a to nejprve ve společenstviacute věřiacuteciacutech

Z německeacuteho originaacutelu bdquoFreundschaft mit Jesus Ein neutestamentliches Motivldquo INCommunio č s ndash přeložil Petr Kaška

POZNAacuteMKY K Treu bdquoFreundscha ldquo IN RAC s ndash13 A Muumlller bdquoFreundscha ldquo IN HWPh s ndash J-C Fraisse Philia La notion drsquoamitieacute dans la philosophie antique Paris O Kaiser bdquoLysis oder von der Freundscha ldquo () IN O Kaiser Der Mensch unter dem Schick-

sal Studien zur Geschichte eologie und Gegenwartsbedeutung der Weisheit (BZAW ) Berlin s ndash13 John T Fitzgerald (ed) Flattery and Frankness of Speech Studies on Friendship in the

New Testament World (NTS ) Leiden John T Fitzgerald (ed) Graeco-Roman Perspectives

on Friendship (SBL Recources for Biblical Study 13) Atlanta To je teze encykliky Deus Caritas est Benedikt XVI se ovšem nevěnuje přaacutetelskeacute laacutesce ale piacuteše v čem on vidiacute při pohledu upřeneacutem na Ježiacuteše Krista jednotu laacutesky k Bohu a laacutesky k bližniacutem bdquoJeho přiacutetel je myacutem přiacutetelemldquo (DCE )13 Srov Friedo Ricken bdquoIst Freundscha eine Tugend Die Einheit des Freundscha sbegriff s der Nikomanischen Ethikldquo IN eologie und Philosophie s ndash Srov Enrico Peroli bdquoLe bien de lrsquoautre Le rocircle de la sbquophilialsquo dans lrsquoethique drsquoAristoteldquo IN Revue drsquoethique et de theacuteologie morale s ndash Zvlaacuteště znaacutemyacute je přiacuteklad Fintia a Damona (Diod X 13ndash Jambl VitPyth 13n) Světlaacute stopa radikaacutelniacute etiky přaacutetelstviacute kteraacute zahrnuje nasazeniacute vlastniacuteho života za přiacutetele se však taacutehne až mno-hem daacutel od Platoacutena (Symp b) až po Seneku (Ep ) a Epikteacuteta (Diss II s) srov PhilostrVitAp VII Diog Laert VII 13 X Luc Tox 13s P Herc Srov Ruth Scoralick bdquoFreundscha in der Bibel Ansatzpunkte zum Weiterdenkenldquo IN Dia-

konia 1313 s 13ndash13

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

Srov Otto Kaiser bdquoDavid und Jonathanldquo IN Tyacutež Studien zur Literaturgeschichte des Alten Tes-

taments (FzB ) Wuumlrzburg s 13ndash Srov Patricia K Tull bdquoJonathanrsquos Gi of Friendshipldquo IN Intepretation s 13ndash13 Srov Friedrich V Reiter (ed) Freundscha bei Ben Sira (BZAW ) Berlin Jeremy Corley Ben Sirarsquos Teaching on Friendship (BJS 13) Providence RI Srov Erik Peterson bdquoDer Gottesfreundldquo IN Zeitschri fuumlr Kirchengeschichte 13 s ndash Abr 13 Sobr Men 13ab Prob Quaest Gen 1313 srov Praem f Abr 13 Všech-ny tři patriarchy společně jmenuje v Praem a Abr samotneacuteho Jakuba v Ios (srov Praem 13f) Aacutebela v Det (srov det ) Enoše Henocha a Noema v Abr ale předevšiacutem staacutele znovu Mojžiacuteše Leg Virt All 13 Plant Sobr Conf Cher Sacr Migr Mos 13 Imm srov Mos Sacr 13 Ebr Migr Her All 13 Jub CD 13 ApkAbr 13 Srov Yehoshua Amir Die hellenistische Gestalt des Judentums bei Philon von Alexandrien (FJCD ) Neukirchen-Vluyn 13 s ndash Srov Ceslav Spicq Notes de Lexicographie Neacuteo-Testamentaire (OBO ) FreiburgSchwndashGoumlt-tingen II s ndash Srov Gerhard Sellin bdquoGotteserkenntnis und Gotteserfahrung bei Philo von Alexandrienldquo IN H-J Klauck (ed) Monotheismus und Christologie Zur Gottesfrage im hellenistischen Judentum und

im Urchristentum (QD 13) FreiburgndashBaselndashWien s ndash Srov Luke Timothy Johnson bdquoMaking Connections = e Material Expression of Friendshipldquo IN Interpretation s ndash Srov Gerhard Hotze Jesus als Gast Studien zu einem christologischen Leitmotiv im Lukasevange-

lium (FzB ) Wuumlrzburg Srov Gal Paralely se nachaacutezejiacute IN Neuer Wettstein Texte zum Neuen Testament aus Griechen-

tum und Hellenismus II Texte zur Briefl iteratur BerlinndashNew York f Xenoph Mem II Soacutekrateacutes nabaacutedal přaacutetele bdquoaby se navzaacutejem podle majetku podporovalildquo Menand Sent 13

bdquoPochop že přaacuteteleacute nesou vše společněldquo Menelaos řiacutekaacute v Euripidově Ifi genii v Aulidě bdquoTruchlit společně s přiacutetelem je povinnostiacute přiacute-teleldquo () Společnaacute starost o Epafrodita kteryacute onemocněl je přaacutetelskou službou srov Rainer Metzner

bdquoIn aller Freundscha Ein fruumlhchristlicher Fall freundscha licher Gemeinscha (Phil ndash13)ldquo IN New Testament Studies s ndash13 Srov Thomas Soumlding Blick zuruumlck nach vorn Bilder lebendiger Gemeinden im Neuen Testament FreiburgndashBaselndashWien s ndash Srov Hans-Josef Klauck bdquoKirche als Freundesgemeinscha Auf Spurensuche im Neuen Tes-tament ()ldquo IN Tyacutež Gemeinde zwischen Haus und Stadt Kirche bei Paulus FreiburgndashBaselndashWien s ndash13

SALVE

13 Srov Thomas Soumlding bdquoEkklesia und Koinonia Grundbegriff e paulinischer Ekklesiologieldquo IN Catholica 13 s ndash13 Proto je přaacutetelstviacute s Kristem vždy charakterizovaacuteno eucharisticky srov Wilfried Hagemann Freundscha mit Christus Hinfuumlhrung zu einem bewussten Leben mit Jesus Christus Muumlnchen Srov Enno Edzard Popkes Die eologie der Liebe Gottes in den johanneischen Schri en Zur Se-

mantik der Liebe und zum Motivkreis des Dualismus (WUNT II) Tuumlbingen Srov Gail R OrsquoDay bdquoJesus as Friend in the Gospel of Johnldquo IN Interpretation s ndash Srov Rudolf Schnackenburg Freundscha mit Jesus FreiburgndashBaselndashWien Srov Luise Abramowski bdquoDie Geschichte von der Fuszligwaschung (Joh 13)ldquo IN Z= K s ndash13 Srov Jean Zumstein Kreative Erinnerung Relecture und Auslegung im Johannesevangelium

(A= ANT ) Zuumlrich Ke kapitole Jan srov Konrad Haldimann Rekonstruktion und Ent-

faltung Exegetische Untersuchungen zu Joh und (BZNW ) Berlin 13 Srov Thomas Soumlding Jesus und die Kirche Was sagt das Neue Testament FreiburgndashBaselndashWien s n13 Srov Jens Schroumlter bdquoSterben fuumlr Freunde Uumlberlegungen zur Deutung des Todes Jesu im Jo-hannesevangeliumldquo IN Axel von Dobbeler ndash Kurt Erlemann ndash Romans Heiligenthal (eds) Religionsgeschichte des Neuen Testaments FS Klaus Berger TuumlbingenndashBasel s 13ndash Klaus Scholtissek bdquosbquoEine groumlszligere Liebe hat niemand als wenn einer sein Leben hingibt fuumlr seine Freun-delsquo (Joh 13) Die hellenistische Freundscha sethik und das Johannesevangeliumldquo IN Joumlrg Frey ndashUdo Schnelle (eds) Kontexte des Johannesevangeliums Das vierte Evangelium in religions- und tradi-

tionsgeschichtlicher Perspektive (WUNT ) Tuumlbingen s 13ndash13

Thomas Soumlding ( ) studoval v letech ndash13 teologii germanistiku a historii v Muumlnsteru Působil jako pedagog v Hildesheimu a v Muumlnsteru Od roku je profesorem biblickeacute teologie na univerzitě ve Wuppertalu a působiacute jako hostujiacuteciacute profesor na mnoha dalšiacutech univerzitaacutech Je spoluvydavatel časopisu Communio a autorem teacuteměř dvaceti knih

Jan Pořiacutez OCD

Nic neniacute člověku na světě přaacutetelskeacute bez člověka kteryacute by mu byl přiacutetelemPřaacutetelstviacute u sv Augustina

bdquoIta in quibuslibet rebus humanis nihil est homini amicum sine homini amicoldquo V teacuteto těžko přeložitelneacute slovniacute hřiacutečce shrnuje Augustin vyacuteznam kteryacute maacute přaacutetelstviacute pro lidskyacute život Je čiacutemsi co daacutevaacute životu novou kvalitu vleacutevaacute radost relativizuje mnoheacute životniacute uacutespěchy a neuacutespěchy bdquoI když by naacutes sužovala chudoba tiacutežil žal zneklidňovala tělesnaacute nemoc působilo naacutem bolest vyhnanstviacute nebo traacutepila jakaacute-koliv jinaacute těžkost avšak byli by naacutem na bliacutezku lideacute kteřiacute se nejen umějiacute radovat s radujiacuteciacutemi ale takeacute plakat s plačiacuteciacutemi (srov Řiacutem ) kteřiacute dokaacutežou řiacutect slo-vo uacutetěchy a hovořit s laacuteskou velkaacute čaacutest hořkosti by byla odstraněnaldquo A naopak bdquoI v přiacutepadě když bychom měli přemiacuteru bohatstviacute nepotkala by naacutes ztraacuteta diacutetěte ani manžela byli bychom staacutele zdraviacute na těle bydleli v zemi jiacutež by se nedotkly pohromy avšak byli bychom mezi zvraacutecenyacutemi lidmi mezi nimiž by se nenašel nikdo jemuž bychom se mohli svěřit a z jehož strany bychom se nemuseli obaacutevat oklamaacuteniacute podvodu hněvu uacutekladů nestala by se všechna ostatniacute dobra hořkyacutemi nesnesitelnyacutemi a neschopnyacutemi přineacutest naacutem jakoukoli uacutetěchuldquo

Můžeme řiacutect že tiacutemto způsobem Augustin prožiacuteval přaacutetelstviacute před svyacutem defi ni-tivniacutem přiacuteklonem ke Kristu a křesťanstviacute Avšak ani poteacute se vyacuteznam kteryacute pro něj tento lidskyacute vztah měl nezmenšil Přesto dostaacutevaacute diacuteky objevu vztahu ke Kristu novyacute naacutedech a noveacute důrazy Tvaacuteřiacute v tvaacuteř Božiacute laacutesce ztraacuteciacute svou absolutniacute hodnotu je praacutevě touto Božiacute laacuteskou čaacutestečně relativizovaacuten To je ostatně zjevneacute už v citova-neacutem listu Probě jak se ukaacuteže až danyacute uacuteryvek zasadiacuteme do kontextu celeacuteho listu

V tomto přiacutespěvku se chceme pokusit ukaacutezat vyacutevoj Augustinova pojetiacute přaacutetel-stviacute od jeho dětskyacutech kamaraacutedstviacute kdy prožiacuteval ještě nerefl ektovaneacute vztahy ke svyacutem vrstevniacutekům přes obdobiacute mlaacutediacute v němž se vzdaacutelil od křesťanstviacute avšak přijal za svou ušlechtilou vizi přaacutetelstviacute pochaacutezejiacuteciacute z antickeacute fi lozofi e až k ob-dobiacute defi nitivniacuteho obraacuteceniacute a letům kněžskeacute a biskupskeacute služby Na několika přiacutekladech deacutele trvajiacuteciacutech vztahů rovněž uvidiacuteme změny v jejich prožiacutevaacuteniacute a to praacutevě v souvislosti s Augustinovyacutem vnitřniacutem vyacutevojem Augustinova konečnaacute syn-teacuteza tohoto teacutematu pokud o niacute lze hovořit je podobně jako jeho zpracovaacuteniacute celeacute

SALVE

řady dalšiacutech teacutemat poměrně originaacutelniacute Byl prvniacutem křesťanskyacutem autorem kteryacute vypracoval teorii křesťanskeacuteho přaacutetelstviacute a spojil tak antickou tradici vyvyšujiacuteciacute partikulaacuterniacute přaacutetelstviacute jednotlivců s křesťanskou viziacute univerzaacutelniacuteho bratrstviacute13

Augustinova povaha a jeho rodinneacute a kulturniacute zaacutezemiacute

bdquoLiacutebil jsem se saacutem sobě a toužil jsem byacutet kraacutesnyacute i v očiacutech lidiacute [hellip] A co mě viacutece lahodilo než milovat a byacutet milovaacutenldquo Těmito slovy Augustin popisuje sveacute zaacutejmy okolo šestnaacutecteacuteho roku věku avšak můžeme řiacutect že vyjadřujiacute jeho povahu kteraacute se nezměnila po celyacute život Projevovala se již v dětskeacutem věku v obdobiacute hledaacuteniacute pravdy a konečneacuteho obraacuteceniacute byla do hloubky očištěna aby nakonec dozraacutela v letech služby ciacuterkvi Již v dětstviacute byly pro Augustina nejšťastnějšiacute ty chviacutele ktereacute mohl traacutevit s kamaraacutedy Toužil po společenstviacute po uznaacuteniacute chtěl vyniknout co je doopravdy přaacutetelstviacute však ještě nechaacutepal O tom svědčiacute jeho vlastniacute slova ve Vyznaacuteniacutech kde vzpomiacutenaacute na nutnost bdquokupovatldquo si přaacutetelstviacute bdquoDopustil jsem se rovněž kraacutedežiacute [hellip] abych mohl rozdaacutevat ostatniacutem kteřiacute prodaacutevali sveacute hry ačkoli v nich nachaacutezeli podobneacute zaliacutebeniacute jako jaacute Při hře jsem propadal praacutezdneacute touze po vyniknutiacute a často jsem viacutetězstviacute ziacuteskal podvodemldquo Později se obě vzpomiacutena-naacute negativa touha po společenstviacute přaacutetel za každou cenu a touha byacutet obdivovaacuten prohloubiacute a přivedou tak mladeacuteho Augustina k životu ktereacuteho později tolik lito-val Pokusiacuteme se ukaacutezat jak se projevovala v různyacutech oblastech jeho života kteryacute ve Vyznaacuteniacutech vniacutemaacute z perspektivy sveacuteho hřiacutechu a odvratu od Boha Domniacutevaacutem se že tato perspektiva je pravdivaacute natolik nakolik velkeacute hodnoty laacutesky přaacutetelstviacute a věděniacute vztahoval egoisticky pouze saacutem k sobě a toužil jimi zabezpečit a naplnit svůj život

Společenstviacute vrstevniacuteků miloval natolik že se s nimi dopouštěl toho bdquoco by saacutem v žaacutedneacutem přiacutepadě nevykonalldquo Jednaacute se o kraacutedež hrušek na ktereacute neměl chuť a ktereacute ani neokusil Saacutem popisuje co ho laacutekalo bdquoByl to smiacutech kteryacute [hellip] draacuteždil naše srdce při pomyšleniacute že učiniacuteme něco takoveacuteho lidem kteřiacute by od naacutes něco podobneacuteho nečekali a byli by zcela proti Proč jsem se však radoval že nejsem saacutem Snad proto že neniacute jednoducheacute smaacutet se když je člověk saacutemldquo Prv-niacutem důvodem tedy byla radost ze společenstviacute druhyacutem strach že by přiacutelišnaacute bdquocit-livostldquo mohla vyvolat nevoli přaacutetel a tak oslabit jejich společenstviacute bdquoJeden řekne sbquoPojďme udělejme tolsquo a ostatniacute se stydiacute nebyacutet beze studuldquo

Dalšiacutem z probleacutemů kteryacute nedokaacutezal zvlaacutedat byla probouzejiacuteciacute se tělesnaacute tou-ha kterou pociťoval předevšiacutem okolo sedmnaacutecteacuteho roku I tato oblast byla spoje-na s přiacutekladem jeho vrstevniacuteků a přaacutetel Ve srovnaacuteniacute s nimi vniacutemal saacutem sebe jako

bdquonedostatečně hřiacutešneacuteholdquo což ho opět vedlo k touze vyrovnat se bdquoV meacute nevědo-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

mosti jsem se vrhal střemhlav do propasti tak slepyacute že jsem se styděl mezi svyacutemi přaacuteteli že nejsem stejně nestoudnyacute jako oni Když jsem slyšel jak vyvyšujiacute sveacute bezuzdnosti a chlubiacute se jimi tiacutem viacutec čiacutem byly horšiacute snažil jsem se jednat stejně a to nejen pro zaliacutebeniacute ve věci samotneacute ale takeacute pro chvaacutelu kterou jsem si tak ziacuteskaacutevalldquo Když Augustin psal svaacute Vyznaacuteniacute nahliacutežel již jak se v jeho srdci miacutesila touha po přaacutetelstviacute laacutesce a společenstviacute milovaneacute osoby s dosud nekontrolova-nou tělesnou touhou bdquoA co mě viacutece lahodilo než milovat a byacutet milovaacuten Nedržel jsem se však v hranici naacuteklonnosti duše k duši jak je tomu ve světle přaacutetelstviacute [hellip] Nedokaacutezal jsem již rozlišit jasnou modř naacuteklonnosti od mlhy chliacutepnosti [hellip] Milovat a byacutet milovaacuten se mi zdaacutelo byacutet tiacutem nejsladšiacutem a toužil jsem miacutet takeacute tělo milovaneacute osoby Takto jsem poskvrňoval přaacutetelstviacute nečistotou žaacutedostivosti zastiacute-ral jeho zaacuteř pekelnou temnotou chliacutepnosti [hellip] V těchto letech jsem měl u sebe ženu se kterou jsem však neuzavřel legitimniacute manželstviacute nyacutebrž jsem ji přijal pro svou vaacutešeň zbavenou rozumu měl jsem však jen ji samotnou a zachovaacuteval jsem jiacute věrnost jako v manželstviacute Přesto jsem v tomto svazku saacutem na sobě zakoušel obrovskyacute rozdiacutel jakyacute je mezi čistotou manželstviacute uzavřeneacuteho za uacutečelem plozeniacute a spojeniacutem pro chliacutepnou laacutesku kde se sice takeacute rodiacute děti ale proti vůli rodičů ačkoliv si po narozeniacute jejich laacutesku ziacuteskajiacuteldquo

Třetiacute oblastiacute v ktereacute se snažil zabezpečit přaacutetelstviacute a uacutectu lidiacute byla reacutetorika Kromě celeacute řady mravně pochybnyacutech vzorů ktereacute v antickeacute literatuře objevoval to byla atmosfeacutera školy kteraacute ho do hloubky ovlivnila a na niž činiacute naraacutežku ve Vyznaacuteniacutech bdquoPohleď Bože [hellip] na přiacutesnost s jakou lidštiacute synoveacute dodržujiacute zaacutekony piacutesmen a slabik přijatyacutech od těch kteřiacute před nimi použiacutevali slov a zaacuteroveň po-hleď na nedbalost jakou dokazujiacute vůči zaacutekonům věčneacute spaacutesy přijatyacutech od Tebe Pokud někdo z těch kteřiacute znajiacute a vyučujiacute stareacute zvyky vyacuteslovnosti vysloviacute homo bez aspirovaneacute prvniacute slabiky jak to uklaacutedajiacute zaacutekony gramatiky jsou lideacute pohorše-ni viacutece než když by nenaacuteviděl druheacuteho člověka a jednal tak proti Tvyacutem zaacutekonům [hellip] Ve škole takoveacute moraacutelky jsem sedaacuteval v takoveacute areacuteně jsem se cvičil Viacutece jsem se baacutel abych se nedopustil nepřesnosti v mluveniacute než se snažil vyhnout zaacutevisti vůči tomu kdo se nepřesnosti nedopustil Řiacutekaacutem toto můj Bože a vyznaacute-vaacutem před Tebou za co mě chvaacutelili lideacute jejichž přiacutezeň pro mě tehdy znamenala životniacute čestldquo

Jak hluboko byla ve společnosti Augustinovy doby zakořeněna zmiacuteněnaacute ne-gativa jichž se Augustin v mlaacutediacute nedokaacutezal vyvarovat ukazuje i postoj rodičů k jeho způsobu života a vzdělaacuteniacute Uveďme alespoň jednu citaci kteraacute se dotyacutekaacute jak jeho podlehnutiacute tělesnosti tak vzdělaacuteniacute bdquoMoji rodiče se nesnažili potlačit tento paacuted prostřednictviacutem manželstviacute zajiacutemali se pouze o to abych se naučil komponovat nejlepšiacute řeči a viacutetězit prostřednictviacutem liacutebivyacutech slovldquo Přiacutekrost těch-

SALVE 13

to slov se poněkud zmiacuterniacute pokud si uvědomiacuteme že mužskaacute nevěra a sexuaacutelniacute nevaacutezanost byly v době uacutepadku řiacutemskeacuteho impeacuteria čiacutemsi běžnyacutem a zaacutekonem tole-rovanyacutem13 Byl to jeden z nešvarů proti němuž musel Augustin již jako biskup bojovat Čaacutestečně podobnaacute byla i situace tyacutekajiacuteciacute se vzdělaacuteniacute Ačkoliv křesťan-stviacute v Augustinově době již v Řiacutemě zapustilo kořeny neexistoval ještě systeacutem křesťanskeacuteho školstviacute a vzdělaacuteniacute Proto rodiče kteřiacute chtěli svyacutem synům zajistit vyššiacute vzdělaacuteniacute neměli v podstatě jinou možnost než zvolit školu podobnou těm ktereacute navštěvoval Augustin Všechny tyto uacutedaje naacutem mohou napomoci leacutepe po-chopit co všechno mělo vliv na utvaacuteřeniacute Augustinovy osobnosti a snad i zmiacuter-nit jeho přiacutesneacute sebehodnoceniacute ve Vyznaacuteniacutech Pravdou však zůstaacutevaacute že v mlaacutediacute podlehl rovněž sveacute touze po vyniknutiacute a obdivu lidiacute tedy dalšiacutemu postoji kteryacute později musel korigovat

Dvojiacute role antickeacute kultury v Augustinově životě

Antickaacute kultura však pro Augustina nikdy nebyla jen synonymem hřiacutechu a uacutepad-ku jak by se mohlo zdaacutet na zaacutekladě předchoziacutech oddiacutelů Ani po přijetiacute křesťanstviacute se tohoto dědictviacute nezřekl Naopak Řiacutemanem zůstal po celyacute život a rozvraacuteceniacute řiacuteše barbarskyacutemi kmeny hořce litoval Jeho prvniacute a snad i nejdůležitějšiacute obraacutece-niacute totiž obraacuteceniacute při němž se v devatenaacutecti letech rozhodl hledat pravdu čemuž zůstal věrnyacute po celyacute zbytek života způsobila četba knihy pohanskeacuteho autora to-tiž Ciceronův Hortensius Podobnyacute vliv měl Cicero i na způsob jakyacutem Augustin prožiacuteval a refl ektoval přaacutetelstviacute Cicero ve sveacutem dialogu O přaacutetelstviacute (De amicitia) posbiacuteral staršiacute teorie a vypracoval synteacutezu klasickeacuteho ideaacutelu přaacutetelstviacute Přaacutetelstviacute je zde defi novaacuteno jako soulad citů naacuteklonnostiacute přesvědčeniacute jako soulad ve vě-cech lidskyacutech i božskyacutech doprovaacutezenyacute vzaacutejemnou laacuteskou Dokonaleacute přaacutetelstviacute může existovat jen mezi lidmi ctnostnyacutemi ndash ti kteřiacute nadřazujiacute nad ctnost bohat-stviacute moc nebo pocty nejsou skutečneacuteho přaacutetelstviacute schopni Proto je povinnostiacute přiacutetele pomoct přiacuteteli pokud se od ctnosti začne vzdalovat13 Takoveacute přaacutetelstviacute se pak staacutevaacute jedniacutem z největšiacutech pokladů kteryacute lze ziacuteskat natolik důležityacutem že bez něj nemaacute cenu žiacutet neboť neniacute nic sladšiacuteho než miacutet přiacutetele ktereacutemu by bylo možneacute beze strachu řiacutect vše tak jako bychom to řiacutekali sobě samyacutem Kromě to-hoto partikulaacuterniacuteho přaacutetelstviacute spojujiacuteciacuteho dvě osoby znaacute již Cicero přaacutetelstviacute ke všem lidem určiteacute společnosti v tom přiacutepadě však nejde o přaacutetelstviacute v praveacutem slova smyslu ale spiacuteše o jakeacutesi společenstviacute či lidskou bliacutezkost

V naacutesledujiacuteciacutech oddiacutelech se zaměřiacuteme na dva vztahy ktereacute Augustin prožiacuteval v obdobiacute hledaacuteniacute pravdy avšak ještě před svyacutem defi nitivniacutem přiacuteklonem ke křes-ťanstviacute Pokusiacuteme se ukaacutezat nakolik v nich Augustin žil ideaacutel přaacutetelstviacute popsanyacute

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Ciceronem a nakolik ho tyto vztahy naacutesledně odkaacutezaly na nedostatečnost tohoto ideaacutelu Oba tyto vztahy majiacute společnyacute bod neudaacutevajiacute jmeacuteno ani žaacutedneacute bližšiacute ži-votniacute souřadnice osob jichž se tyacutekajiacute

Přiacutetel ze čtvrteacute knihy Vyznaacuteniacute

Přiacuteběh tohoto přaacutetelstviacute se odehraacutel již po zmiacuteněneacutem Augustinově prvniacutem bdquoobraacute-ceniacuteldquo v době kdy vyučoval reacutetoriku v rodneacute Tagastě Při jeho liacutečeniacute ponechaacutevaacute stranou nejen jmeacuteno dotyčneacute osoby ale rovněž i širšiacute vnějšiacute popis přaacutetelstviacute Sou-střeďuje se na vnitřniacute prožitky ktereacute v něm přaacutetelstviacute působilo na sveacute uacutesiliacute o spo-lečenstviacute ve všech oblastech zcela v souladu s antickyacutem ideaacutelem a zejmeacutena na svůj prožitek ztraacutety tohoto přaacutetelstviacute z něhož můžeme poznat jak velkyacute vyacuteznam pro něj mělo bdquoV rodneacutem městě jsem měl přiacutetele mně draheacuteho diacuteky shodnyacutem zaacutelibaacutem ktereacute naacutes spojovaly [hellip] Odvedl jsem ho od praveacute viacutery kterou ještě ve sveacutem mlaacutediacute nevyznaacuteval s ryzostiacute a přesvědčeniacutem a připoutal ho k zhoubneacutemu pověrečneacutemu vyacutemyslu kteryacute byl přiacutečinou slz ktereacute pro mě proleacutevala maacute mat-kaldquo Přaacutetelstviacute trvalo teprve rok když Augustinův přiacutetel onemocněl a proto-že jeho bliacutezciacute se obaacutevali rychleacute smrti byl pokřtěn v bezvědomiacute Augustin liacutečiacute jak ihned po jeho procitnutiacute usiloval zachovat přiacutetele v bdquopravděldquo manichejskeacute-ho učeniacute bdquoJakmile mohl mluvit neboť jsme k sobě byli natolik připoutaacuteni že jsem ho nikdy neopouštěl snažil jsem se v jeho očiacutech zesměšnit křest kteryacute přijal v čase kdy neužiacuteval myšleniacute ani smyslů a předpoklaacutedal jsem že se bude smaacutet se mnou On se na mě však podiacuteval zděšeně a odpověděl mi s mimořaacutednou a naacutehlou přiacutesnostiacute že pokud chci byacutet jeho přiacutetelem měl bych s niacutem přestat mluvit tiacutemto způsobemldquo Můžeme v tomto vypraacutevěniacute zahleacutednout nakolik byli oba mladiacuteci přesvědčeni o nutnosti souladu bdquove věcech božskyacutechldquo13 pro skutečneacute přaacutetelstviacute Neviacuteme však jak by se jejich přaacutetelstviacute vyviacutejelo daacutel neboť Augustinův přiacutetel brzy po teacuteto udaacutelosti zemřel

Ve Vyznaacuteniacutech naacutesleduje po zmiacutence o přiacutetelově smrti dlouheacute liacutečeniacute Augustinova žalu a jeho refl exe nad přaacutetelstviacutem ktereacute ve skutečnosti ještě pravyacutem přaacutetelstviacutem nebylo Musiacuteme si uvědomit že tyto řaacutedky Augustin psal již jako biskup někdy kolem roku 13 zatiacutemco vzpomiacutenky se vracejiacute do roku 13 Straacutenky Vyznaacuteniacute tak můžeme chaacutepat takeacute jako plod čtvrt stoletiacute refl exe a zraacuteniacute

Nejprve se podiacutevejme jak světec vzpomiacutenaacute na prožitky z mlaacutediacute bdquoŽal zahalil temnotou meacute srdce [hellip] Moje oči ho očekaacutevaly všude a když jsem ho nenaleacutezal nenaacuteviděl jsem celyacute svět protože na něm nebyl a nemohl mi řiacutect Hle přijdelsquo jako v době kdy ještě žil ale nebyl se mnou Stal jsem se zaacutehadou saacutem sobě [hellip] Omrzelost životem se ve mně spojovala se strachem ze smrti Mysliacutem že čiacutem

SALVE

viacutece jsem ho miloval tiacutem viacutece jsem nenaacuteviděl smrt a baacutel jsem se jiacute jako kruteacuteho nepřiacutetele kteryacute mně vzal přiacutetele a chystal se v meacute představivosti pozřiacutet zakraacutetko všechny lidi pokud mohl pozřiacutet tohoto meacuteho přiacutetele [hellip] Všechno budilo v meacute duši odpor dokonce i denniacute světlo a vše co nebylo on bylo pro mě smutneacute a od-porneacute vyjma naacuteřků a plaacutečeldquo13

Tyto řaacutedky vyjevujiacute kraacutesu i tragiku antickeacuteho modelu přaacutetelstviacute a mysliacutem že můžeme řiacutect že vyjevujiacute takeacute kraacutesu a tragiku Augustinovy duše v těchto letech potažmo každeacuteho člověka dostatečně hlubokeacuteho na to aby ve sveacutem životě hle-dal skutečně cenneacute a vysokeacute hodnoty avšak zaacuteroveň člověka kteryacute ještě nepo-chopil že i to nejkraacutesnějšiacute v tomto světě nemůže jeho život defi nitivně naplnit Augustin saacutem mluviacute ve Vyznaacuteniacutech podobně Ukazuje jak může smrt bliacutezkeacute osoby člověku odhalit neštěstiacute kteryacutem je život bez Boha neštěstiacute ktereacute si dřiacuteve nedokaacute-zal uvědomit bdquoAno byl jsem nešťastnyacute a nešťastnyacute je každyacute kdo je sviacuteraacuten laacuteskou k tomu co podleacutehaacute smrti Avšak tehdy když ho tryacutezniacute ztraacuteta uvědomiacute si neštěs-tiacute jehož kořistiacute byl již před touto ztraacutetouldquo1313 Augustin ukazuje i to že mu jeho viacutera přijataacute od manichejců nebyla schopnaacute přineacutest uacutetěchu bdquoAbych [svou duši] vyleacutečil musel bych ji pozvednout k Tobě Pane Chaacutepal jsem to ale nechtěl jsem a nezdaacutelo se mi to přiacuteliš užitečneacute protože jsi pro mou mysl nebyl přesvědčivyacutem a neměnnyacutem bytiacutem nebyl jsi tedy pro mě tiacutem kyacutem ve skutečnosti jsildquo13 Nezbylo mu tedy nic jineacuteho než nadaacutele hledat uacutetěchu mezi hodnotami ktereacute nabiacuteziacute tento svět Aby přemohl neustaacutele se vracejiacuteciacute vzpomiacutenku na přiacutetele znovu opustil rod-neacute město a usadil se opět v Kartaacutegu kde čas a noveacute vztahy postupně zahladily bolest bdquoČas neniacute nečinnyacute nepřechaacuteziacute zahaacutelčivě aniž by se dotyacutekal našich citů Naopak jednaacute v našiacute duši s překvapujiacuteciacute silou [hellip] Největšiacute uacutetěchu mi [však] přinaacutešeli dalšiacute přaacuteteleacute s nimiž mě pojila laacuteska k tomu co jsme milovali namiacutesto Tebeldquo13

Prozatiacutem ponechaacuteme stranou jakeacutesi širšiacute bdquoponaučeniacuteldquo ktereacute Augustin čtenaacuteři Vyznaacuteniacute na tomto miacutestě předklaacutedaacute a podiacutevaacuteme se na dalšiacute hlubokyacute a dlouho trva-jiacuteciacute vztah opět s osobou jejiacutež jmeacuteno a jakeacutekoliv bližšiacute uacutedaje jsou čtenaacuteři odepřeny Nazveme ji matkou Adeodata Augustinova syna ktereacuteho mu praacutevě tato žena porodila

Přaacutetelstviacute s Adeodatovou matkou

Prvniacute otaacutezka kterou bychom si měli položit pokud chceme uvažovat o vztahu kteryacute ovlivňoval Augustinův život zhruba čtrnaacutect let je tato lze o něm vůbec uvažovat takeacute jako o vztahu přaacutetelskeacutem nebo jej lze na zaacutekladě některyacutech Au-gustinovyacutech vyacuteroků považovat za synonymum hřiacutechu a bezuzdnosti McNama-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

ra zastaacutevaacute ve sveacute obsaacutehleacute a jinak vynikajiacuteciacute studii toto miacuteněniacute bdquo[Nebyla mezi nimi] možnaacute žaacutednaacute vyacuteměna myšlenek jelikož tato žena neměla vzdělaacuteniacute a nebyla schopnaacute sdiacutelet s Augustinem jeho intelektuaacutelniacute hledaacuteniacute pravdy Nemohla mu po-skytnout viacutece než cit a fyzickeacute uspokojeniacute Jejich jednota mohla byacutet pouze čaacutes-tečnaacuteldquo13 Tento soud by plně odpoviacutedal antickeacutemu vzoru kteryacute jsme se pokusili vyacuteše představit Domniacutevaacutem se však že tento soud zaacuteroveň odhaluje jeden z limitů antickeacuteho ideaacutelu Takoveacute pojetiacute totiž vlastně snižuje velkeacute množstviacute vztahů mezi muži a ženami v dějinaacutech a to i v raacutemci křesťanskyacutech manželstviacute na uacuteroveň čistě citoveacuteho a tělesneacuteho uspokojeniacute alespoň v přiacutepadech kdy šlo o vztahy vzděla-nyacutech mužů a jejich žen ktereacute neměly přiacutestup ke vzdělaacuteniacute a nemohly tak byacutet svyacutem mužům rovnocennyacutemi partnerkami v bdquointelektuaacutelniacutem hledaacuteniacute pravdyldquo Otaacutezka kterou nemůžeme zcela vyřešit v tomto přiacutespěvku pak zniacute takto je manželstviacute jednou z forem nebo dokonce vyacutesostnou formou lidskeacuteho přaacutetelstviacute nebo je pouze jeho formou nedokonalou a čaacutestečnou nebo s niacutem dokonce nemaacute vůbec nic společneacuteho Je nepochybnou pravdou že Augustin daacutevaacute manželstviacute a přaacute-telstviacute do souvislosti poměrně zřiacutedka a zdaacute se že existuje text kteryacute skutečně naznačuje že manželstviacute je přaacutetelstviacute čistě podřazeneacute bdquoBůh naacutem poskytuje ně-kteraacute dobra kteraacute jsou žaacutedouciacute pro sebe sama jako moudrost zdraviacute přaacutetelstviacute jinaacute kteraacute jsou nezbytnaacute k jineacutemu uacutečelu jako jsou nauka jiacutedlo naacutepoj spaacutenek manželstviacute tělesneacute spojeniacute [hellip] Pro zušlechťovaacuteniacute přaacutetelstviacute [sloužiacute] manželstviacute a tělesneacute vztahy z těchto vztahů vyplyacutevaacute pokračovaacuteniacute lidskeacuteho roduldquo13 Z takoveacute-ho pojetiacute by se však dala odvodit nejen nadřazenost přaacutetelstviacute jakožto spiacuteše du-chovniacuteho vztahu před manželstviacutem jako vztahem spiacuteše tělesnyacutem ale i možnost že by mohlo byacutet v pořaacutedku když by mezi manželi ještě neexistovalo skutečneacute přaacutetelstviacute ktereacute by se prostřednictviacutem manželstviacute a tělesnyacutech vztahů teprve budo-valo Neniacute pochyb že mnoho takovyacutech manželstviacute existovalo a pravděpodobně i existuje avšak lze takovyacute vzor považovat za ideaacutel

Ponechme tuto otaacutezku stranou a podiacutevejme se jak saacutem Augustin na straacuten-kaacutech Vyznaacuteniacute liacutečiacute svůj vztah ke sveacute družce13 Je zřejmeacute že motivace tohoto vztahu byly z jeho strany značně různorodeacute Na to poukazuje již jednou citovanyacute text

bdquoMilovat a byacutet milovaacuten se mi zdaacutelo byacutet tiacutem nejsladšiacutem a toužil jsem miacutet takeacute tělo milovaneacute osoby Takto jsem poskvrňoval přaacutetelstviacute nečistotou žaacutedostivos-ti zastiacuteral jeho zaacuteř pekelnou temnotou chliacutepnostildquo13 Předchoziacute citaci potvrzuje i kontext celeacute VI knihy Vyznaacuteniacute v niacutež Augustin mimo jineacute uvažuje o způsobu života kteryacute by mu nejleacutepe umožnil hledat pravdu Před svyacutem přiacutetelem Alipi-em se v teacuteto době snažil ospravedlnit volbu života v manželstviacute jako slučitel-nou s životem zasvěcenyacutem hledaacuteniacute pravdy Jeho volba se však nezaklaacutedala na upřiacutemneacutem přesvědčeniacute o věci sameacute jako spiacuteše na přesvědčeniacute že neniacute schopen

SALVE

žiacutet bez ženy Co je pro naše teacutema ještě důležitějšiacute je však skutečnost že mu to-lik nešlo o neschopnost odloučit se od konkreacutetniacute ženy s niacutež žil viacutece než deset let a s niacutež měl syna ale o domnělou neschopnost žiacutet zdrženlivě Uvažoval dokonce o sňatku kteryacute by byl fi nančně vyacutehodnyacute a nepřinesl vyacutedaje bdquoPak bude vhodneacute vstoupit do manželstviacute se ženou kteraacute maacute majetek takže pro mě nebude zaacutetěžiacute Zmiacuterniacute [rovněž] mou vaacutešeň Mnoziacute velciacute a přiacutekladniacute muži se [přece] dokaacutezali věnovat studiu ačkoliv žili v manželstviacuteldquo Zejmeacutena kvůli naleacutehaacuteniacute matky kte-raacute se domniacutevala že se Augustin řaacutedně oženiacute přijme křest a povede spořaacutedanyacute život se nakonec pro manželstviacute opravdu rozhodl Ne však se svou družkou nyacutebrž s neznaacutemou diacutevkou jiacutež ještě chyběly dva roky do věku kdy bylo možneacute do manželstviacute vstoupit13 Zasnoubeniacute ovšem znamenalo nutnost propustit druž-ku jakožto překaacutežku řaacutedneacuteho manželstviacute Tato epizoda snad viacutece než všech-ny ostatniacute vyjadřuje rozporuplnost Augustinova vztahu k teacuteto ženě Na jednu stranu se odhodlaacute k jejiacutemu propuštěniacute na druhou stranu piacuteše bdquoMeacute srdce ktereacute k niacute bylo pevně připoutaneacute bylo bolestně zraněno a dlouho krvaacutecelo Ona se mezitiacutem vraacutetila do Afriky a učinila slib že již nikdy nebude patřit jineacutemu muži a zanechala mi syna kteryacute se naacutem narodil [hellip] Otevřenaacute raacutena způsobenaacute odloučeniacutem od meacute předchoziacute družky se nehojila naopak po prvniacutech chviacuteliacutech palčiveacute bolesti začala hnisat takže maacute bolest sice nebyla tak prudkaacute měl jsem však menšiacute naději na vyleacutečeniacuteldquo

Podobně jako po smrti přiacutetele o němž byla řeč v předchoziacutem oddiacutele hledal Augustin uacutetěchu v dalšiacutech přaacutetelstviacutech snažil se tentokraacutet ne zcela uacutespěšně pře-hlušit bolest z odloučeniacute od ženy prostřednictviacutem dalšiacute ženy dokud by neuply-nula leacuteta kteraacute dělila jeho snoubenku od věku v němž mohla vstoupit do man-želstviacute

Vraťme se nyniacute k otaacutezce kterou jsme si položili na začaacutetku teacuteto kapitoly šlo ve vztahu k nejmenovaneacute ženě matce Adeodata o skutečneacute přaacutetelstviacute Domniacute-vaacutem se že ano i když o přaacutetelstviacute velmi nedokonaleacute Nikoli však z důvodu ne-dostatku společnyacutech idejiacute ktereacute by tyto dva mladeacute lidi spojovaly Ze změti citů a myšlenek ktereacute Augustin liacutečiacute a jimiž žil v posledniacutech letech tohoto vztahu mů-žeme usuzovat že ještě nebyl bdquovyššiacute uacuterovněldquo přaacutetelstviacute schopen a to i přesto že po niacute nesmiacuterně toužil Zdaacute se že chtěl přiacuteliš vlastnit druhou osobu přiacuteliš jejiacutem prostřednictviacutem opaacutejet štěstiacutem saacutem sebe bez toho aby byl saacutem schopen plně se darovat Domniacutevaacutem se že ze stejneacuteho důvodu byl dlouho neuacutespěšnyacute i v hledaacuteniacute pravdy ktereacute bylo přiacuteliš teoretickeacute bez vztahu k životu bez vědomiacute že pravdu třeba jen čaacutestečnou je třeba den po dni uskutečňovat Pokud by tomu tak nebylo mohl by uvažovat o zapuzeniacute milovaneacute osoby a fi nančně vyacutehodneacutem sňatku kteryacute by mu bdquoumožnil hledat pravduldquo

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Augustinova reflexe jeho životniacutech ztraacutet

Ukaacutezali jsme přiacuteklad dvou vyacuteznamnyacutech přaacutetelskyacutech vztahů ktereacute pro Augustina skončily tragicky Jak ještě uvidiacuteme celyacute jeho život je poznamenaacuten jistou tragič-nostiacute a ustavičnyacutem ztraacuteceniacutem toho co pro něj bylo nejcennějšiacute Tyto udaacutelosti však měly mimořaacutednou důležitost pro Augustinův duchovniacute růst Jeho velikost se projevuje v tom že je dokaacutezal refl ektovat a integrovat do života Podiacutevejme se nyniacute na refl exi těchto ztraacutet kterou zařazuje ve Vyznaacuteniacutech praacutevě za oddiacutel v němž pojednaacutevaacute o smrti draheacuteho přiacutetele abychom mohli vniacutemat jejich odraz a změně-nyacute způsob prožiacutevaacuteniacute v době po defi nitivniacutem obraacuteceniacute

bdquoŠťasten kdo miluje Tebe přiacutetele v Tobě a nepřiacutetele kvůli Toběldquo Tuto kraacutet-kou větu snad můžeme považovat za implicitniacute rozvedeniacute biblickeacuteho dvojiacuteho přikaacutezaacuteniacute laacutesky (Mt 13ndash13) Laacuteska k Bohu zůstaacutevaacute na prvniacutem miacutestě laacuteska k bližniacutemu nabyacutevaacute dvojiacute podoby jednak jako lidskeacute přaacutetelstviacute pozvednuteacute a spo-luutvaacuteřeneacute Božiacute milostiacute jednak jako nadpřirozenyacute vztah k odpůrcům zaklaacutedajiacuteciacute se v Kristově laacutesce Je zřejmeacute že pro Augustina může bdquopřiacutetelldquo znamenat dvojiacute jednak skutečně bliacutezkeacuteho člověka jednak obecně bdquopřaacutetele pravdyldquo tedy zejmeacutena křesťany Zůstaňme zatiacutem u prvniacute možnosti To co Augustina v jeho životě toli-kraacutet bolestně zasaacutehlo byla nutnost odloučeniacute od přiacutetele Řešeniacute tohoto probleacutemu nachaacuteziacute až tehdy když přijme a pochopiacute Božiacute neměnnost a věčnost a zaacuteroveň se smiacuteřiacute s pomiacutejivostiacute pozemskyacutech kraacutes a nedostatečnou kapacitou smysloveacute straacutenky člověka kteraacute nedokaacuteže skutečnou kraacutesu plně pojmout bdquoLidskaacute duše se obraciacute sem a tam avšak ať je člověk zaměřen na cokoliv mimo Tebe je spoutaacuten bolestiacute ačkoliv je zaměřen na kraacutesu kteraacute je vnějšiacute Tobě i jemu sameacutemu Neexistovalo by však nic kraacutesneacuteho pokud by nevychaacutezelo z Tebe Vše se rodiacute a zanikaacute [hellip] Čiacutem rychleji se vyviacutejiacute k bytiacute tiacutem rychleji směřuje k nebytiacute To je ohraničeniacute [veškereacute-ho stvořeniacute] ktereacute jsi mu dal Ty protože každeacute stvořeniacute je jen čaacutestiacute skutečnosti kteraacute neexistuje celaacute naraacutezldquo13 Duše kteraacute se naplňuje jen stvořeniacutem se tak staacutevaacute praacutezdnou neboť toto ji naplnit nemůže Augustin ji proto volaacute zpět bdquoNebuď praacutezdnaacute maacute duše Neohlušuj sluch sveacuteho srdce povykem svyacutech praacutezdnyacutech tužeb Poslouchej samo Slovo tě volaacute aby ses vraacutetila Miacutesto neotřesitelneacuteho klidu je tam kde laacuteska neznaacute opuštěniacute [hellip] Zde však vše pomine dalšiacute bude naacutesledovat a tak se postupně utvaacuteřiacute svět nižšiacutech skutečnostiacute [hellip] Zkaženaacute [duše] proč naacutesle-duješ sveacute tělo Nemělo by naopak ono naacutesledovat tebe kteraacute ses obraacutetila Vše co vniacutemaacuteš prostřednictviacutem svyacutech smyslů je jen čaacutestečneacute ale neznaacuteš celek ačkoli ti i jeho čaacutesti působiacute potěšeniacute [hellip] Pokud se ti liacutebiacute těla chval za ně Boha obrať svou laacutesku k jejich Tvůrci aby ses mu nezneliacutebila zaliacutebeniacutem ve věcech Pokud se ti liacutebiacute duše miluj je v Bohu neboť i ony jsou proměnliveacute avšak v něm jsou

SALVE

ukotveny natrvalo zatiacutemco jinde by pominuly [hellip] Zůstaňte v Bohu a zůstanete pevniacute Odpočiacutevejte v něm a naleznete odpočinek [hellip] Dobro ktereacute milujete po-chaacuteziacute od něj avšak pouze pokud k němu takeacute směřuje je dobreacute a liacutebezneacute Avšak spravedlivě se stane hořkyacutem když se opustiacute Tvůrce a miluje se nespravedlivě to co od něj pochaacuteziacuteldquo

Živeacute zakoušeniacute nenaplněnosti života prostřednictviacutem všeho stvořeneacuteho ktereacute v hojnosti užiacuteval včetně nejvyššiacutech pozemskyacutech hodnot laacutesky a přaacutetelstviacute přived-lo Augustina k vědomiacute absolutniacute hodnoty viacutery a života v Bohu Pro něj naprosto typickyacute je však fakt že tato bolestnaacute zkušenost a poměrně ostraacute kritika přilnutiacute k pozemskyacutem hodnotaacutem neznamenaacute opuštěniacute těchto hodnot podobně jako kri-tika klasickeacuteho vzdělaacuteniacute neznamenala jeho zavrhnutiacute O přaacutetelstviacute to platiacute dvoj-naacutesob Augustin se nikdy nestal poustevniacutekem Po sveacutem obraacuteceniacute se obklopil přaacuteteli na statku Cassiciacum kde učinil svou prvniacute zkušenost s komunitniacutem ži-votem Kvůli hledaacuteniacute vhodneacuteho miacutesta pro svou komunitu navštiacutevil sveacute budouciacute biskupskeacute siacutedlo Hippo kde byl pod naacutetlakem lidu vysvěcen na kněze z touhy po společneacutem životě změnil sveacute biskupskeacute siacutedlo v klaacutešter vyacuteznam slova monachos vysvětloval tiacutemto způsobem ač pochaacuteziacute od monos neodkazuje k samotě ale zna-menaacute jednomyslnost a naraacutežiacute na nelpěniacute srdce což je nutneacute pro všechny kteřiacute toužiacute po společneacutem životě

Co se však zdaacute byacutet zvlaacuteště mimořaacutedneacute je jakeacutesi vtaženiacute druhyacutech osob do roz-hodujiacuteciacutech etap jeho cesty za Bohem Maacuteme na mysli přiacutetele Alipia s niacutemž prožil vrchol sveacuteho obraacuteceniacute a matku Moniku kteraacute se podiacutelela na mystickeacutem vzletu v Ostii Jednalo se o osoby důležiteacute pro celyacute vyacutevoj Augustinova života Alespoň na vztah k Monice se proto podiacutevaacuteme bliacuteže

Monika

Když uvažujeme o vztaziacutech mezi rodiči a dětmi nejsme zvykliacute nazyacutevat je přaacute-telstviacutem Avšak vztah Augustina a jeho matky Moniky si minimaacutelně v posled-niacutech letech Moničina života tento titul jistě zasloužiacute Pro Augustina nebyla jeho matka pouze tou kteraacute ho přivedla na svět popřiacutepadě na pokraj dospělosti na němž by se jejich cesty viacutece či meacuteně rozdělily Monika byla takeacute Augustinovou duchovniacute matkou jejiacutemuž vlivu Augustin připisuje sveacute obraacuteceniacute a nalezeniacute ces-ty a společniciacute na cestě za Bohem bdquo[Maacute matka] mě tělem porodila pro časnyacute svět a srdcem abych se zrodil pro život věčnyacuteldquo Podiacutevaacuteme se na některeacute kliacutečo-veacute momenty jejich vztahu ktereacute naacutem pomohou pochopit hloubku jejich přaacutetel-stviacute v kraacutetkeacutem obdobiacute mezi Augustinovyacutem defi nitivniacutem obraacuteceniacutem a Moničinousmrtiacute13

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Augustin je přesvědčen že by se nestal tiacutem kyacutem se stal bez pomoci sveacute mat-ky Toteacutež však platiacute i naopak Monika by se nestala tiacutem čiacutem se stala kdyby nebylo Augustina Ne ani tak diacuteky uacutečasti na fi lozofi ckyacutech rozpravaacutech ktereacute Au-gustin po sveacutem obraacuteceniacute vedl na Cassiciacu neboť jejichž řešeniacute většinou již předem intuitivně znala jako spiacuteše diacuteky mnohaleteacutemu modlitebniacutemu uacutesiliacute o sy-novo obraacuteceniacute duchovniacute zkušenosti s niacutem spojeneacute a postupneacutemu očišťovaacuteniacute a pozvedaacutevaacuteniacute čistě přirozeneacute mateřskeacute laacutesky k laacutesce nadpřirozeneacute Můžeme řiacutect že nakolik Augustin na některyacutech miacutestech snižuje vyacuteznam rodinneacuteho života jako cesty ke svatosti v obraze sveacute matky kteryacute vykresluje předevšiacutem ve Vyznaacuteniacutech popisuje přiacuteklad ženy kteraacute se životem v manželstviacute peacutečiacute o manžela a syna po-světila

V obdobiacute dětstviacute nevybočoval vztah matky a syna z běžnyacutech vztahů tohoto typu Monika se pochopitelně snažila vštiacutepit synovi to co sama žila tedy viacuteru a jejiacute projev ndash modlitbu Toto obdobiacute však nebylo dlouheacute Již po dokončeniacute zaacute-kladniacutech studiiacute v rodneacute Tagastě odešel studovat gramatiku do Madaury vzdaacuteleneacute dvacet pět kilometrů Od teacuteto doby se pro Moniku staacutevaacute jeho intelektuaacutelniacute svět

bdquozakaacutezanyacutem uacutezemiacutemldquo Po křesťanskeacute vyacutechově z dětstviacute ho nyniacute začiacutenaacute zaacutesadniacutem způsobem ovlivňovat pohanskaacute kultura Ještě těžšiacute obdobiacute zřejmě pro Moniku začalo v již zmiňovaneacute době kdy Augustin začal objevovat kouzlo tělesneacute rozko-še A tehdy rovněž poprveacute vidiacuteme alespoň podle pozdějšiacuteho Augustinova přiacutesneacute-ho posouzeniacute ve Vyznaacuteniacutech Moniku rozdvojenou mezi touhou po synově řaacutedneacutem křesťanskeacutem životě na jedneacute straně a světskou karieacuterou na druheacute O obojiacutem svěd-čiacute Vyznaacuteniacute bdquoŽaacutedala mě [hellip] abych se zdržel smilstva a předevšiacutem cizoložstviacute Jaacute to však považoval za ženskeacute poviacutedačky ktereacute bych se styděl uposlechnoutldquo Ve stej-neacutem čase se však obaacutevala že by přiacutepadneacute řaacutedneacute manželstviacute Augustinovi znemož-nilo pokračovaacuteniacute ve studiu na němž oběma rodičům zaacuteleželo jak naznačuje již jednou citovanyacute text bdquoMoji rodiče se nesnažili potlačit tento paacuted prostřednictviacutem manželstviacute zajiacutemali se pouze o to abych se naučil komponovat nejlepšiacute řeči a viacute-tězit prostřednictviacutem liacutebivyacutech slovldquo O něco daacutele však poznamenaacutevaacute že toto byl spiacuteše zaacutejem otce zatiacutemco matka bdquose domniacutevala že kulturniacute formace kterou jsem tehdy přijiacutemal mi nejen nezpůsobiacute žaacutednou uacutejmu ale naopak mi nakonec pomů-že dospět k Toběldquo13 Vrchol rozděleniacute matky a syna přišel zřejmě někdy v obdobiacute jeho přilnutiacute k sektě manichejců V teacuteto době ho dokonce odmiacutetala přijiacutemat do domu jak naznačuje saacutem Augustin když tvrdiacute že později znovu bdquopřipustila že bude žiacutet v meacute bliacutezkosti a sdiacutelet se mnou stejnyacute stůl což předtiacutem zavrhla z odporu k meacutemu rouhaveacutemu způsobu životaldquo

Toto noveacute sbliacuteženiacute však zaacutevisiacute na Božiacutem zaacutesahu kteryacute snad můžeme chaacutepat jako odpověď na modlitby ktereacute Monika ustavičně vysiacutelala k Bohu a na laacutesku

SALVE

kterou k Augustinovi chovala a snad i jako korekci tvrdeacuteho postoje kteryacute vůči synovu sektaacuteřstviacute zvolila Jednaacute se o znaacutemyacute prorockyacute sen v němž jiacute bylo naznače-no že Augustin nakonec dospěje tam kde se nachaacutezela ona sama Muselo však uplynout ještě devět let než se zmiacuteněnyacute přiacuteslib naplnil Byla to leacuteta v nichž Mo-nika pokračovala ve svyacutech modlitbaacutech a hledala přiacuteležitost jak Augustina přiveacutest k obraacuteceniacute

Během teacuteto doby prožila ještě jednu udaacutelost kteraacute ji znovu ubezpečila o klad-neacutem vyacutesledku jejiacutech snah Žaacutedala nejmenovaneacuteho biskupa kdysi rovněž stou-pence manichejskeacute sekty aby s Augustinem promluvil a vyvraacutetil jeho omyl Ten pochopil že Augustin ještě neniacute na podobnou debatu zralyacute a naviacutec byl zřejmě informovaacuten že po pravdě vroucně toužiacute Poradil proto Monice bdquoNech ho byacutet tam kde je Modli se jen za něj k Paacutenu Prostřednictviacutem sveacute četby objeviacute saacutem kde je jeho omyl a jak velkaacute je jeho bezbožnostldquo Když Monika i nadaacutele naleacute-hala okřikl ji bdquoJdi buď v pokoji Neniacute možneacute aby byl syn tolika slz zatracenldquo Monika přijala tato slova jako by jiacute byla seslaacutena z nebe a často to Augustinovi připomiacutenala

Oba momenty ukazujiacute jakyacutem způsobem Bůh vedl tuto ženu ať již saacutem či pro-střednictviacutem svyacutech služebniacuteků k důvěře že jeho milost viacutetěziacute a zaacuteroveň ji inspi-roval ke spolupraacuteci s touto milostiacute kteraacute maacute prvotniacute důležitost a iniciativu

Podiacutevejme se ještě na jednu udaacutelost kteraacute ukazuje hlubokyacute vztah matky a syna již před jeho obraacuteceniacutem a zaacuteroveň naznačuje jak i Moničina laacuteska musela do-zraacutevat a byacutet očišťovaacutena V devětadvaceti letech kdy již Augustina nepřesvědčo-val manicheismus a byl rozladěn nekaacutezniacute svyacutech studentů v Kartaacutegu se rozhodlpro opuštěniacute Afriky a pro přesun do Řiacutema kde hodlal pokračovat ve vyacuteuce reacute-toriky Monika však bdquohořce plakala a šla za mnou až k moři Nutila mě abych se vraacutetil nebo ji nechal odjet společně se mnou Podvedl jsem ji když jsem jiacute vysvětloval že zde musiacutem byacutet abych nenechal samotneacuteho jednoho přiacutetele kteryacute čekal až se zvedne viacutetr [hellip] S naacutemahou jsem ji přesvědčil aby když se nechce vraacutetit beze mne straacutevila alespoň noc v kapli zasvěceneacute blaženeacutemu Cypriaacutenovi bliacutezkeacute miacutestu kde byla loď Tuto noc jsem tajně odjel zatiacutemco ona zůstala pla-kala a modlila seldquo I v teacuteto udaacutelosti ndash ač zaacuteroveň vyznaacutevaacute že mu byl odpuš-těn i podvod a opuštěniacute matky že si tedy je vědom sveacuteho hřiacutechu ndash vidiacute později Augustin projev Božiacuteho vedeniacute jak pro sebe tak pro svou matku bdquoVedl jsi mě pryč od niacute abys mi dal zviacutetězit nad myacutemi vaacutešněmi prostřednictviacutem samotnyacutech těchto vaacutešniacute a takeacute abys v niacute potrestal zaslouženyacutem utrpeniacutem jejiacute přiacutelišnou laacutes-ku ke mně Ona mě toužila miacutet nabliacutezku tak jako každaacute matka avšak mnohem viacutece než je běžneacute a nevěděla že jiacute v meacute nepřiacutetomnosti připravuješ mnohem většiacute radosti Nevěděla to a proto plakala a nařiacutekalaldquo Moničino jednaacuteniacute a Božiacute

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

bdquotrestldquo jako by odraacutežely Augustinovy prožitky po ztraacutetě milovanyacutech osob a Božiacute jednaacuteniacute s niacutem Augustin zřejmě zdědil po rodičiacutech tuto mimořaacutednou až přehna-nou citlivost a nevědomou snahu přivlastňovat si milovaneacute osoby kteraacute jemu i Monice přinesla nesmiacuterneacute utrpeniacute Podobnou citlivost však zřejmě projevovala i vůči Božiacutem vyacutezvaacutem a tak mu po mnoha strastech napomohla i ke konečneacutemu dosaženiacute svatosti

V předchoziacutem oddiacutele jako bychom viděli jen jednostrannyacute vztah mateřskeacute laacutes-ky z Augustinovy strany neopětovanyacute Avšak světec naacutem zanechal i některaacute vy-jaacutedřeniacute kteraacute jednoznačně dosvědčujiacute i jeho vřelyacute vztah k matce McNamara se domniacutevaacute že to byl saacutem Augustin kteryacute Moniku pozval k sobě do Itaacutelie kraacutetce po sveacutem přesiacutedleniacute z Řiacutema do Milaacutena kde našel rovněž ekonomickeacute zabezpeče-niacute Mnohem evidentnějšiacute jsou však udaacutelosti těsně naacutesledujiacuteciacute po Augustinově obraacuteceniacute V VIII knize Vyznaacuteniacute liacutečiacute bdquohodinu obraacuteceniacuteldquo Monika byla prvniacute kdo se o něm dozvěděla bdquoIhned jsme se odebrali13 k meacute matce a oznaacutemili jsme jiacute rozhodnutiacute ktereacute jsme učinili zaradovala se a když jsme jiacute pověděli jak se celaacute věc seběhla zajaacutesala a dobrořečila Tobě kteryacute můžeš učinit mnohem viacutec než oč prosiacuteme nebo žaacutedaacutemeldquo Bezprostředně po tomto obraacuteceniacute se Augustin odebral s přaacuteteli na statek Cassiciacum kde se připravoval na křest a zaacuteroveň pokračoval ve fi lozofi ckeacutem hledaacuteniacute Monika byla jedinaacute žena na statku Augustin se staral o to aby měla možnost uacutečastnit se fi lozofi ckyacutech diskuziacute neboť si cenil jejiacutech vhle-dů ziacuteskanyacutech leacutety praxe křesťanskeacuteho života Mezi uacutečastniacuteky diskuze o podstatě blaženosti ji uvaacutediacute jako prvniacute bdquoUacutečastnili se na prvniacutem miacutestě moje matka jiacutež jak věřiacutem vděčiacutem za vše čiacutem žiji [hellip]ldquo Když opravila jeden chybnyacute zaacutevěr ke ktereacutemu uacutečastniacuteci dialogu došli Augustin jiacute nevaacutehal připsat dokonalou znalost fi lozofi e bdquoMoje matko jistě jsi dosaacutehla vrcholu fi lozofi e Chyběla ti zajisteacute [jen] terminologie aby ses vyjaacutedřila jako Tulius [hellip] [Ciceronova] slova se shodovala s takovou přesnostiacute s jejiacutemi že jsem zapomněl na jejiacute pohlaviacute a považoval jsem ji za vynikajiacuteciacuteho poradce v našem středu Nakolik jsem mohl snažil jsem se po-chopit z jakeacuteho nadlidskeacuteho zdroje pochaacutezela jejiacute slovaldquo

V tomto obdobiacute již došlo mezi matkou a synem k naplněniacute vyacuteše zmiacuteněneacuteho antickeacuteho ideaacutelu přaacutetelstviacute kteryacute zahrnoval shodu ve věcech božskyacutech i lidskyacutech i vzaacutejemneacute obohacovaacuteniacute Byl naviacutec pozvednut modlitbou milostiacute a dlouholetyacutem zraacuteniacutem do nadpřirozeneacute roviny

Za vyvrcholeniacute tohoto vztahu založeneacuteho již nyniacute plně v Bohu lze jednoznač-ně považovat společnyacute mystickyacute zaacutežitek obou světců v Ostii nad berou Ode-hraacutel se již po Augustinově křtu v očekaacutevaacuteniacute naacutevratu do Afriky kde hodlali po-kračovat v komunitniacutem životě Na tomto miacutestě se nebudeme pouštět do rozboru udaacutelosti Připomeneme jen vrcholnyacute bod důležityacute pro naše teacutema bdquo[Společně]

13SALVE

jsme překročili i sveacute duše abychom se osvěžili v krajině nevyčerpatelneacute hojnosti kde věčně paseš Izraele na pastvině pravdy kde životem je Moudrost [hellip] [ve ktereacute] neniacute minulost ani budoucnost jen pouheacute Bytiacute neboť [tato Moudrost] je věčnaacute zatiacutemco minuleacute a budouciacute věčneacute neniacuteldquo Domniacutevaacutem se že tato zkušenost uacutezce souvisiacute s naacuteslednyacutem životem obou světců Moničin již byl velmi kraacutetkyacute Udaacute-lost se pro ni stala bezprostředniacute přiacutepravou na vstup do věčnosti V naacutevaznosti na Augustinovo obraacuteceniacute prohlašuje že jejiacute mise na tomto světě již skončila Pro Augustina byla mimo jineacute přiacutepravou na jejiacute smrt dalšiacute velkou ztraacutetu tentokraacutet nejhlubšiacuteho vztahu kteryacute kdy prožiacuteval i na budouciacute uacutelohu pastyacuteře jehož nej-dražšiacute duchovniacute synoveacute s nimiž žil v jedneacute komunitě se budou postupně staacutevat biskupy viacutece či meacuteně vzdaacutelenyacutech ciacuterkviacute

Smrt Moniky Augustina hluboce zasaacutehla Přiacuteklon ke křesťanstviacute ho neučinil necitlivyacutem bdquoCo bylo to co mi uvnitř působilo těžkou bolest když ne toto zra-něniacute pochaacutezejiacuteciacute z naacutehleacuteho roztrženiacute naacutem tak draheacuteho společneacuteho života [hellip] Vraacutetil jsem se ke svyacutem staryacutem myšlenkaacutem na tvou služebnici [hellip] Takto zba-ven jejiacute přiacutetomnosti mě znenadaacuteniacute přepadla touha plakat před tvou tvaacuteřiacute pro ni a za ni pro mě a za mě Ponechal jsem slzaacutem volnost steacutekat jak se jim zachtě-loldquo

Augustin si z těchto okamžiků odnaacutešiacute poučeniacute že ani jako křesťan neniacute scho-pen svůj život plně kontrolovat a nepodleacutehat bolesti a smutku i vědomiacute že Bůh člověka někdy v tomto smutku ponechaacutevaacute bdquoModlil jsem se jak jsem jen mohl [hellip] abys uzdravil mou bolest Nevyslyšels mě věřiacutem že proto abys vštiacutepil do meacute paměti [hellip] jak silnyacutem poutem svazuje jakyacutekoliv zvyk takeacute duši kteraacute se již živiacute slovem ktereacute neklameldquo

Nedlouho po svateacute Monice umiacuteraacute takeacute Augustinův jedinyacute syn Adeodatus13 Augustin tak v průběhu několika let ztratil sveacute nejbližšiacute družku syna a matku McNamara shrnuje zaacutevěry staršiacutech autorů kteřiacute o těchto těžkyacutech chviacuteliacutech jeho života uvažovali bdquoNěkteřiacute autoři věřili že kvůli těmto rozděleniacutem a zvlaacuteště Mo-ničinou smrtiacute zemřela i v Augustinovi nejlepšiacute čaacutest jeho duše Předpoklaacutedalo se že když byl z jeho duše jednou provždy vymazaacuten tento čistyacute a něžnyacute vliv zatvrdil se a v době sveacute biskupskeacute služby jednal s extreacutemniacute rigiditou a přiacutesnostiacuteldquo Sama autorka považuje tento soud za čaacutestečně pravdivyacute avšak přehnanyacute Jisteacute je však dvojiacute Augustin se ani po smrti či rozchodu se svyacutemi nejbližšiacutemi nestal do sebe uzavřenyacutem zatrpklyacutem samotaacuteřem Teacutema partikulaacuterniacutech přaacutetelstviacute však ustupuje poněkud do pozadiacute naopak na vyacuteznamu nabyacutevaacute teacutema všezahrnujiacuteciacute laacutesky a urči-taacute skepse k možnosti dosaženiacute blaženosti na tomto světě Alespoň v kraacutetkosti se zmiňme ještě o tomto obdobiacute ktereacute můžeme identifi kovat s dobou naacutesledujiacuteciacute po kněžskeacutem a zejmeacutena biskupskeacutem svěceniacute

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Rozšiacuteřeniacute obzoru

Jak jsme ukaacutezali Augustin se od mlaacutediacute věnoval studiu a hledaacuteniacute pravdy Byl to svět do nějž měl přiacutestup omezenyacute okruh osob a můžeme řiacutect že většina Augus-tinovyacutech přaacutetel se rekrutovala z tohoto okruhu V jeho době bylo naprosto běž-neacute že vzdělanci obyčejnyacutemi lidmi viacutece či meacuteně vědomě pohrdali Před konverziacute ale ani bezprostředně po niacute Augustina prostiacute nevzdělaniacute lideacute nijak nepřitahovali Teprve po přijetiacute svěceniacute skrze ktereacute přijal zodpovědnost za všechny sociaacutelniacute vrstvy se začal utvaacuteřet jeho vztah k lidu kteryacute mu musel byacutet po lidskeacute straacutence dost vzdaacutelenyacute pokud šlo o věřiacuteciacute v Hippo jednalo se ponejviacutece o lidi mimořaacutedně prosteacute kteřiacute často sveacute naacuteboženstviacute nepraktikovali I ti kteřiacute do kostela chodi-li se nebaacuteli vyjaacutedřit hlasitě svůj nesouhlas během samotnyacutech kaacutezaacuteniacute napřiacuteklad když biskup kritizoval jejich způsob manželskeacuteho soužitiacute Povinnosti spojeneacute s biskupskou službou mu naviacutec nedovolovaly věnovat tolik času fi lozofi ckyacutem a teologickyacutem studiiacutem ani partikulaacuterniacutem přaacutetelstviacutem tedy věcem ktereacute mu do teacute doby byly ze všeho nejdražšiacute Pastyacuteřskaacute laacuteska se projevovala nadřazovaacuteniacutem služby nad přaacutetelstviacute kteraacute opouštěl s pohledem upřenyacutem k věčnosti kde věřil v trvaleacute společenstviacute se svyacutemi přaacuteteli Jeho postoj hezky vyjadřuje dopis Novato-vi ktereacutemu sděluje že k němu nemůže poslat jaacutehna Luccila Novatova rodneacuteho bratra ktereacuteho nutně potřebuje pro jeho znalost punštiny Součaacutestiacute odmiacutetnutiacute je i poučeniacute o laacutesce k ciacuterkvi kterou ukazuje na přiacutekladu sveacuteho přaacutetelstviacute se Severiem svyacutem druhem již od školniacutech let bdquoKdyž budeš Ty saacutem povinen postraacutedat jednoho z Tvyacutech nejdražšiacutech a nejmilovanějšiacutech synů tehdy pochopiacuteš [hellip] bolest kterou mi působiacute že nemohu byacutet v bliacutezkosti některyacutech svyacutech přaacutetel s nimiž mě vaacuteže nej-bližšiacute přaacutetelstviacute [hellip] Ač jsi uacutezce vaacutezaacuten ke sveacutemu bratrovi přece ne viacutece než jsme navzaacutejem spojeni jaacute a můj bratr Severius Přesto viacuteš jak zřiacutedka se přihodiacute že se s niacutem mohu setkat A to ne z meacute nebo jeho vůle nyacutebrž pro potřeby ciacuterkve ktereacute nadřazujeme potřebaacutem tohoto času s pohledem upřenyacutem k budouciacutemu životu v ktereacutem spolu budeme nerozlučně O kolik většiacute odevzdanost musiacuteš tedy miacutet pro dobro teacuteže ciacuterkve Ty a snaacutešet odloučeniacute od sveacuteho bratra s niacutemž okoušiacuteš pokrm Paacuteně kratšiacute dobu než jaacute se svyacutem nejdražšiacutem Severiem [hellip] Nyniacute se nestyacutekaacuteme viacutece než jen občas prostřednictviacutem kraacutetkyacutech dopisůldquo

Dalšiacutem důrazem kteryacute přinaacutešiacute Augustinův způsob prožiacutevaacuteniacute křesťanstviacute a jeho biskupskaacute služba pro pojetiacute přaacutetelstviacute je nutnost přivaacutedět přaacutetele ke Kristu Na-vraciacuteme se tak k citaci z listu Probě kterou jsme započali tento přiacutespěvek a kte-rou jsme sliacutebili doplnit Zdaacutelo se že podle tohoto uacuteryvku by přiacutetomnost či nepřiacute-tomnost dobryacutech přaacutetel vlastně rozhodovala o kvalitě života V dalšiacute čaacutesti listu však Augustin poněkud zmiacuterňuje toto tvrzeniacute a ukazuje že i přaacutetelstviacute maacute v po-

SALVE

sledku hodnotu natolik nakolik přivaacutediacute ke Kristu bdquoDuše se nemůže považovat za zdravou pokud nedaacutevaacute přednost věčnyacutem hodnotaacutem před časnyacutemi Proto neniacute užitečneacute žiacutet v čase než pro ziacuteskaacuteniacute zaacutesluh ktereacute naacutes přivedou k životu věčneacutemu Proto jakeacutekoliv dobro ktereacute je vhodně žaacutedaacuteno musiacute byacutet vztaženo k životu kte-ryacute se žije v Bohu a s Bohem Jestliže totiž milujeme Boha milujeme v něm i naacutes sameacute a v souladu s druhyacutem přikaacutezaacuteniacutem opravdově milujeme i sveacuteho bližniacuteho jako sebe sama To však pouze tehdy když se ho snažiacuteme přiveacutest nakolik na naacutes zaacuteležiacute k podobneacute laacutesce k Bohuldquo Augustin nevaacutehal aplikovat pravidlo o přaacutetelstviacute jako o bdquopouheacutemldquo prostředku na cestě k Bohu ve sveacutem životě a ukončit tak přaacutetelstviacute či vztahy ktereacute tento uacutečel nemohly splňovat ač pro něj takovyacute krok byl vždy bolestnyacute Přerušil napřiacuteklad několik přaacutetelstviacute s těmi ktereacute v mlaacutediacute přivedl do manichejskeacute sekty a kteřiacute ho později nebyli ochotni naacutesledovat na cestě katolickeacute viacutery S jedniacutem z nich Fortunatem se dokonce střetl ve veřejneacute disputaci V teacute sice obstaacutel znamenalo to však jeho posledniacute setkaacuteniacute s druhem z mlaacutediacute bdquoFortunatus zcela zahanben odjel z Hippo a viacutece se sem již nevraacutetil Tak byl diacuteky muži Božiacute-mu vyhnaacuten tento omyl z dušiacute všech kteřiacute byli přiacutetomni i těch kteřiacute byli nepřiacute-tomni ale dozvěděli se co se stalo Byla však potvrzena katolickaacute viacutera a posiacutelena pravdivost jejiacute naukyldquo

Přaacutetelstviacute s Bohem

Nestaacutelost časovaacute omezenost a častaacute nutnost odloučeniacute ktereacute postihujiacute přaacutetelstviacute mezi lidmi nebyly jedinyacutemi důvody ktereacute Augustinovi ukazovaly jejich relativniacute hodnotu Byl si rovněž vědom nemožnosti pochopit do hloubky srdce druheacuteho člověka a nemožnost nechat druheacuteho plně vstoupit do vlastniacuteho srdce Tuto prav-du si uvědomil již v době bolestneacuteho hledaacuteniacute pravdy v měsiacuteciacutech deziluze z mani-cheismu bdquoHorečně jsem hledal původ zla Jakeacute utrpeniacute proto co se rodilo v meacutem srdci jakeacute naacuteřky Bože můj Ty jsi zde však byl abys je vyslyšel jen jaacute jsem to ne-věděl Když jsem v mlčeniacute hledal hlasiteacute byly před tebou naacuteřky meacuteho srdce kte-reacute stoupaly k tveacutemu milosrdenstviacute Ty jsi znal meacute utrpeniacute z lidiacute však nikdo Jen malou čaacutest myacutech muk jsem vyjevoval svyacutem nejbližšiacutem přaacutetelům Ale mohli vůbec slyšet křik meacuteho ducha když nestačil čas ani slova k jeho vyjaacutedřeniacute Avšak veš-kereacute steacutenaacuteniacute meacuteho srdce pronikalo k tveacutemu sluchuldquo Zkušenosti jako tyto zřej-mě staacutely u kořenů nejen pojetiacute přaacutetelstviacute v Bohu o ktereacutem jsme až do teacuteto doby uvažovali ale takeacute toho co bychom mohli nazvat přaacutetelstviacute s Bohem Augustin ukazuje že Bůh saacutem si voliacute sveacute přaacutetele se kteryacutemi se děliacute o svou moudrost a daacutevaacute na niacute podiacutel Protože Bůh přebyacutevaacute v duši každeacuteho člověka je možneacute s niacutem zde přebyacutevat a tak jakyacutemsi způsobem překonat bolest kterou působiacute nutneacute odlouče-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

niacute od přaacutetel Tento postoj doporučuje sveacutemu přiacuteteli Nebridiovi v dopise kteryacutem odpoviacutedaacute na jeho vyacutetku že se dostatečně nestaraacute o zabezpečeniacute jejich společneacuteho života bdquoDomniacutevaacutem se že Tvaacute matka kteraacute nemohla sneacutest Tvou nepřiacutetomnost již tehdy když jsi byl zdraacutev ji snese ještě meacuteně nyniacute když jsi nemocnyacute [hellip] Zde jsou zas někteřiacute kteřiacute by se mnou nemohli odejiacutet za Tebou a ktereacute si nemohu dovolit opustit Ty však můžeš přebyacutevat s potěšeniacutem takeacute ve společenstviacute sveacuteho ducha Vyžadovalo by však velkou naacutemahu aby oni mohli činit toteacutežldquo

To co Augustin doporučoval sveacutemu přiacuteteli měl později jako biskup možnost saacutem praktikovat zbavenyacute uacutetěchy z přiacutetomnosti svyacutech nejbližšiacutech a nejlepšiacutech naacute-sledovniacuteků kteřiacute se stali biskupy ve viacutece či meacuteně vzdaacutelenyacutech siacutedlech Dosvědčuje naacutem to napřiacuteklad sama kniha Vyznaacuteniacute kteraacute je předevšiacutem dopisem Bohu a dialo-gem s niacutem do ktereacuteho daacutevaacute čaacutestečně nahleacutednout takeacute ostatniacutem lidem V tomto smyslu interpretuje prvotniacute vyacuteznam sepsaacuteniacute teacuteto knihy Agostino Trapegrave bdquoZdaacute se mi že způsob vysvětleniacute vzniku Vyznaacuteniacute je tento potřeba rozbiacutet samotu ve ktereacute se nachaacutezel a osvobodit se ze sevřeniacute apoštolskyacutech aktivit Řekl jsem vyjiacutet ze samoty Svatyacute Augustin byl bez ohledu na svou zaacutevratnou apoštolskou aktivitu velkyacutem samotaacuteřem Koho měl kolem sebe Přaacuteteleacute kteřiacute ho mohli chaacutepat a veacutest s niacutem plodnyacute dialog byli všichni vzdaacuteleni kteřiacute byli kolem ho měli raacutedi ale nebyli schopni pochopit touhy jeho duše Byl proto saacutem a aby zviacutetězil nad touto samotou napsal nejoriginaacutelnějšiacute ze svyacutech děl [hellip] Co však jsou Vyznaacuteniacute Dopis Bohu Augustin představuje to co již poznal aby navaacutezal dialog s Bohem Chtěl zaacuteroveň vypoviacutedat o sveacutem životě a modlit se k Bohu Piacuteše lidem avšak mluviacute k Bohu A zatiacutemco piacuteše rozmlouvaacute s Bohem Vše co řekne se spontaacutenně přetvaacuteřiacute v modlitbu neboť vše řiacutekaacute Bohuldquo

Zatiacutemco v celeacutem průběhu života Augustin společenstviacute přaacutetel vyhledaacuteval a jeho ztraacutetou trpěl ve svyacutech posledniacutech dnech se naopak dobrovolně odloučil od všech kteřiacute byli kolem aby se tak připravil na defi nitivniacute rozchod a zaacuteroveň na budouciacute shledaacuteniacute na věčnosti bdquoBěhem sveacute posledniacute nemoci [hellip] si nechal napsat kajiacuteciacute žal-my Davidovy a zatiacutemco ležel na posteli hleděl na tyto listy umiacutestěneacute na protějšiacute stěně četl je a staacutele hořce plakal [hellip] Deset dniacute před svou smrtiacute prosil naacutes přiacutetom-neacute abychom nenechaacutevali nikoho vstupovat do jeho pokoje mimo hodin kdy ho přichaacutezeli navštěvovat leacutekaři nebo když mu bylo přinaacutešeno jiacutedlo Jeho vůle byla respektovaacutena a on se celyacute tento čas věnoval modlitběldquo

Zaacutevěr

Na předchoziacutech straacutenkaacutech jsme se pokusili nastiacutenit proces kteryacute Augustina vedl k promyacutešleniacute antickeacuteho modelu přaacutetelstviacute jiacutemž žil ve sveacutem mlaacutediacute Viděli jsme že

SALVE

pro něj bliacutezkost přaacutetel vždy zůstala jednou z nejdůležitějšiacutech věciacute a že nikdy ne-ustal s uacutesiliacutem o budovaacuteniacute mezilidskyacutech vztahů s poukazem na všeobjiacutemajiacuteciacute laacutes-ku kteraacute by zcela smazala rozličneacute způsoby spolužitiacute s bliacutezkyacutemi či vzdaacutelenějšiacutemi osobami Můžeme řiacutect že mezi laacuteskou a přaacutetelstviacutem je uacutezkyacute vztah nejsou však zcela toteacutež Laacuteska k bližniacutemu je pro Augustina povinnostiacute přaacutetelstviacute předevšiacutem darem Darem a to je rozdiacutel oproti antickeacutemu modelu kteryacute neniacute uzavřen v me-ziacutech čistě pozemskyacutech Bylo řečeno že pro Augustina praveacute přaacutetelstviacute existuje pouze v Bohu tedy mezi těmi kdo jsou spojeni s Bohem bdquopoutem laacutesky vyliteacute do našich srdciacute Duchem Svatyacutem kteryacute naacutem byl daacutenldquo (Řiacutem ) Ač nevylučuje aktivitu člověka kteryacute v životě přirozeně hledaacute přaacutetele dosaacutehnout praveacuteho přaacutetelstviacute neniacute možneacute bez Božiacute milosti přaacutetelstviacute tedy v posledku zůstaacutevaacute Božiacutem darem přesa-hujiacuteciacutem naše přirozeneacute schopnosti Když se ještě jednou vraacutetiacuteme k citaci kterou jsme začali tento přiacutespěvek a čteme ji s pohledem na přaacutetelstviacute jako na jeden z největšiacutech Božiacutech darů můžeme vlastně těmto slovům rozumět i takto bdquoI když by naacutes sužovala chudoba tiacutežil žal zneklidňovala tělesnaacute nemoc působilo naacutem bolest vyhnanstviacute nebo traacutepila jakaacutekoliv jinaacute těžkost avšak dokaacutezali bychom vniacute-mat že Bůh je naacutem nabliacutezku a neopouštiacute naacutes velkaacute čaacutest hořkosti by byla odstra-něnaldquo A naopak bdquoI v přiacutepadě když bychom měli přemiacuteru bohatstviacute nepotkala by naacutes ztraacuteta diacutetěte ani manžela byli bychom staacutele zdraviacute na těle bydleli v zemi jiacutež by se nedotkly pohromy avšak odvraacutetili bychom se od Boha nebo nevěřili v jeho bliacutezkost nestala by se všechna ostatniacute dobra hořkyacutemi a nesnesitelnyacutemi a neschopnyacutemi přineacutest naacutem jakoukoli uacutetěchuldquo13 To že přaacutetelstviacute musiacute přivaacutedět k Bohu znamenaacute vlastně to že člověk uznaacutevaacute tento Božiacute dar spolu s přiacutetelem ho Bohu navraciacute a přinaacutešiacute tak diacutekůvzdaacuteniacute za tuto velkou uacutetěchu kterou naacutem Bůh daacutevaacute již v tomto životě a kteraacute bude naplněna na věčnosti

POZNAacuteMKY

bdquoNic neniacute člověku na světě přaacutetelskeacute bez člověka kteryacute by mu byl přiacutetelemldquo Epistola (Ep) 13 Ep 1313 Srov Allan Fitzgerald (ed) Augustine through the Ages ndash an Encyclopedia Michigan WmB Eeerdmans Publishing Co it překl Agostino Dizionario enciclopedico Roma Cittagrave Nuova s Confess ndash Tamteacutež 13 Tamteacutež Tamteacutež

Tamteacutež

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež ndash13 Tamteacutež Tato citace zřejmě zcela odpoviacutedaacute postoji Augustinova otce Patricia Pokud jde o sv Moniku neniacute zdaleka vyčerpaacutevajiacuteciacute ačkoliv na tomto miacutestě Augustin mluviacute o obou rodičiacutech Jeho vztahu k matce věnujeme samostatnyacute oddiacutel13 Srov Philip Lyndon Reynolds Marriage in the Western Church Leiden E J Brill s 13 Podrobnějšiacute pojednaacuteniacute o manželstviacute v řiacutemskeacutem praacutevu je v tomteacutež diacutele s 13ndash Srov např Sermo 13 Obecněji o vyacutevoji Augustinova postoje k manželstviacute a sexualitě Jan Po-_iacutez bdquoManželstviacute a sexualita u sv Augustinaldquo IN Teologickeacute texty č s ndash Srov Adalbert Hamman bdquoLa svolta del IV secololdquo IN Angelo di Bernardino (ed) Patro-

logia I Padri latini (secoli IVndashV) Roma Marietti s Srov např Possidius Vita Augustini Srov Confess 13 Srov Marie Aquinas McNamara Friendship in Saint Augustine Fribourg = e University Press it překl Lrsquoamicizia in SantrsquoAgostino Milano Ancora s Srov Cicero De amicitia Srov tamteacutež Srov tamteacutež Srov tamteacutež 13 Srov tamteacutež Srov tamteacutež 13 Srov tamteacutež Srov tamteacutež Srov veškereacute uacutedaje o Ciceronovi s McNamara op cit s ndash13 Augustin se vraacutetil ze studiiacute v Kartaacutegu v roce 13 smrt jeho přiacutetele se odehraacutela o rok později tedy roku 13 v němž se rovněž opět stěhuje do Kartaacutega Srov Agostino Trapegrave Agostino Lrsquouomo

il pastore il mistico Roma Cittagrave Nuova s Confess bdquoPověrečnyacutem vyacutemyslemldquo je pochopitelně miacuteněna viacutera sekty manichejců Confess 13 Srov Cicero De amicitia 13 Srov Remo Piccolomini (a cura di) SantrsquoAgostino Lrsquoamicizia Roma Cittagrave Nuova s 13 13 Confess 1313 Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež ndash1313 McNamara op cit s 13 De bono coniugali 13 Než přejdeme k liacutečeniacute tohoto vztahu je třeba poznamenat že soužitiacute v konkubinaacutetu bylo v Au-

SALVE

gustinově době rozšiacuteřeneacute přijiacutemaneacute společnostiacute a jistyacutem způsobem alespoň v některyacutech oblastech zřejmě tolerovaneacute i ciacuterkviacute Sedmnaacutectyacute kaacutenon Toledskeacuteho koncilu z roku učiacute bdquoTen kdo neniacute ženat a přijal konkubiacutenu na miacutesto manželky nemaacute byacutet vyloučen ze svateacuteho přijiacutemaacuteniacute za podmiacutenky že se spokojiacute s jedinou ženou ať už jde o manželku nebo konkubiacutenuldquo Tyto ženy často pochaacutezely z nižšiacutech společenskyacutech kruhů a věděly že legitimniacute manželstviacute s jejich druhem je jim pro jejich sociaacutelniacute zařazeniacute v podstatě nepřiacutestupneacute Srov McNamara op cit s ndash13 Confess 13 Tamteacutež Tamteacutež Srov tamteacutež 131313 Srov tamteacutež Teacuteto diacutevce zřejmě nebylo viacutece než let neboť věk potřebnyacute pro vstup do man-želstviacute bylo dovršenyacutech let Srov Tertulian De virginibus velandis Srov Confess Odtud lze s jistotou usuzovat že danaacute žena byla křesťanka Confess K tomuto sňatku nakonec nedošlo neboť Augustin se po sveacutem defi nitivniacutem obraacuteceniacute rozhodl pro život v celibaacutetu O jeho vztahu k ženaacutem po tomto obraacuteceniacute viz pozn Srov McNamara op cit s Srov Confess Samotneacute obraacuteceniacute či spiacuteše jeho vyvrcholeniacute zde nemohou byacutet obsaacutehleji refl ektovaacuteny Srov o něm celou VIII knihu Vyznaacuteniacute Prostřednictviacutem Augustinovy refl exe již v tomto oddiacutele přechaacute-ziacuteme do doby po obraacuteceniacute Confess

O vztahu laacutesky a přaacutetelstviacute např De diversis questionibus LXXXIII q ndash De catechizandis

rudibus

13 Tamteacutež Dosl bdquoUt quid perversa sequeris carnem tuam Ipsa te sequatur conversamldquo Tamteacutež ndash Za vyacutejimku potvrzujiacuteciacute pravidlo můžeme považovat jeho vztah k ženaacutem v době po jeho de-fi nitivniacutem obraacuteceniacute a rozhodnutiacute pro život v celibaacutetu Kraacutetce po tomto obraacuteceniacute popisuje ženu jako tu kteraacute bdquonejviacutece ze všeho připravuje duši muže o jistotuldquo (Solil ) Toto bdquonadšeniacuteldquo čer-stveacuteho konvertity však nebylo zcela vyvaacuteženo ani po mnoha letech biskupskeacute služby jak ukazuje jeho prvniacute životopisec Possidius bdquoŽaacutednaacute žena nikdy nevchaacutezela do jeho domu [hellip] ani jeho sestra Germana kteraacute byla vdova zasvěcenaacute Bohu a byla dlouho až do sveacute smrti představenou Božiacutech služebnic [Stejně tak nevchaacutezely] dcery jeho bratra rovněž zasvěceneacute Bohu [hellip] Zdůrazňoval že ženy nikdy nesmějiacute žiacutet v jednom domě s Božiacutemi služebniacuteky i s těmi nejčistšiacutemi Chtěl vyloučit ndashjak saacutem řekl ndash aby se takovyacute přiacuteklad stal přiacutečinou nepřiacutestojnosti a poklesku pro slabeacute Když byl pozvaacuten nějakou ženou aby ji navštiacutevil a pozdravil nikdy k niacute nepřichaacutezel bez doprovodu kleri-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

ků a nikdy s niacute nemluvil o samotě a to ani v přiacutepadě kdy se jednalo o důvěrnou zaacuteležitostldquo (Vita

Aug ) Srov např Confess Srov Sermo 13 Vita Aug Srov Ennar in Psal 13 Ep Plně se s tiacutemto ideaacutelem slučujiacute slova ze sameacuteho počaacutetku jeho řehole bdquoZaacutekladniacute motiv kvůli ktereacutemu jste se shromaacuteždili je tento Abyste žili v domě jedno-myslně a zaměřeni mysliacute i srdcem k Bohuldquo Srov Regula ad servos Dei Srov tamteacutež Vztah přaacutetelstviacute Augustina s Alipiem během mnoha let společneacuteho života mapuje McNamara op cit s 13ndash13 ndash Srov tamteacutež Tamteacutež 13 Podrobně mapuje celyacute průběh vztahu obou světců McNamara op cit s ndash13 Srov např De beata vita Srov např tamteacutež Duchovniacute růst Moniky lze často na straacutenkaacutech Vyznaacuteniacute pouze vytušit a může byacutet přebit rozsaacutehlyacutem liacutečeniacutem Moničinyacutech ctnostiacute v IX knize kde je vykreslena jako dokonalyacute vzor svatosti Srov Agostino Trapegrave Agostino lrsquouomo e maestro di preghiera Roma Citta Nuova s Srov Confess 13 McNamara op cit s McNamara op cit s Srov Confess ndash Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Srov tamteacutež Tamteacutež 13 Tamteacutež Srov tamteacutež Srov tamteacutež Tamteacutež Tamteacutež Moničina situace byla o to složitějšiacute že po manželově smrti zaacutevisela na synovi i ekonomicky Srov McNamara op cit s ndash Tamteacutež s 13 Totiž Augustin a jeho přiacutetel Alipius kteryacute ve stejneacutem čase rovněž prodělal vnitřniacute přerod Confess 13 De beata vita Augustin si všiml že na zaacutekladě sveacute životniacute zkušenosti došla ke stejnyacutem zaacutevěrům jako on saacutem diacuteky studiu Ciceronova Ortensia knihy kteraacute ho přivedla k hledaacuteniacute pravdy

SALVE

De beata vita Srov Confess nebo komentaacuteř Jan Po_iacutez Modlitba u sv Augustina pro manuscripto Praha Katolickaacute teologickaacute fakulta s 13ndash Confess Srov Confess Tamteacutež 13 1313 Tamteacutež 1313 Jelikož v teacuteto praacuteci musiacuteme pro stručnost mnohaacute teacutemata a osoby ponechaacutevat stranou o Adeo-datovi teacuteměř nepadlo slovo Pro bližšiacute přibliacuteženiacute vztahu otce a syna viz McNamara op cit s 13ndash Srov J OrsquoMeara La jeunesse de saint Augustin Paris s n McNamara op cit s ndash O dvou z nich ještě bude řeč Jedinou vyacutejimkou snad mohou byacutet dvě vyacuteše zmiňovaneacute ženy Mo-nika kteraacute však skrze svou bdquofi lozofi i životaldquo byla do tohoto okruhu přijata a nejmenovanaacute družka kterou Augustin po leacutetech propustil Srov Sermo 13 Srov G S Gasparro ndash C Magazzu ndash C A Spada (eds) La Coppia nei Padri Milano Pao-line s Srov vyacutečet některyacutech z nich ve Vita Aug ndash Byl biskupem v Sitifi Ep Srov Ep 1313 Ep 13 Z teacuteto citace neniacute zřejmeacute zda se laacuteskou o niacutež je zde řeč mysliacute laacuteska obecně či laacuteska přaacutetelskaacute Jelikož se však Augustin v předchoziacutech odstavciacutech explicitně o přaacutetelstviacute zmiňuje domniacutevaacutem se že můžeme danaacute slova chaacutepat i ve vztahu k přaacutetelskeacute laacutesce Zajiacutemavaacute je rovněž bliacutez-kost nutnosti přivaacutedět přiacutetele ke Kristu s antickyacutem požadavkem bdquosouladu ve věcech božskyacutechldquo Totiž manichejskaacute viacutera Vita Aug Confess Srov De civ Dei Srov např De Trinitate Probleacutem Božiacuteho přebyacutevaacuteniacute v člověku je však u Augustina značně komplexniacute v tomto přiacutespěvku neniacute možneacute se jiacutem podrobněji zabyacutevat Ep Agostino Trapegrave op cit s 13 Vita Aug 13ndash13 Confess 13 Srov Ep 13 Seznam některyacutech dalšiacutech praciacute na teacutema přaacutetelstviacute u sv Augustina ktereacute jsem neměl možnost

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

konzultovat V Nolte Augustinus Freundscha sideal in seinen Briefen Wuumlrsburg 13 J F Monagle bdquoFriendship in the St Augustinrsquos Biography Classical Notion of Friendshipldquo IN AugStud s ndash L F Pizzolato bdquoIntenzione e compenetrazione di amicizia e carita in santrsquoAgostinoldquo IN Forma futuri Studi in onore del Card Pellegrino Torino Botega drsquoErasmo s ndash J McEvoy bdquoAnima una et cor unum Friendship and spiritual unity in Augustineldquo IN Recherches

de theacuteologie ancienne et meacutedievale LIII s ndash J T Lienhard bdquoFriendship in Paulinus of Nola and Augustinldquo IN Augustiniana s ndash Tyacutež bdquoFriendship with God Friendship in God Traces in St Augustineldquo IN CollAug s ndash

Jan Pořiacutez OCD ( 13) je kněz člen řaacutedu bosyacutech karmelitaacutenů Vystudoval teologii na KTF UK v Praze (ndash) Je laureaacutetem ceny Oto Maacutedra () V současnosti působiacute v pastoraci na poutniacutem miacutestě pražskeacuteho Jezulaacutetka v Arenzanu (Itaacutelie)

Alexius Vandrovec OSB

Duchovniacute přaacutetelstviacute u sv Aelreda z Rievaulx a mnišskaacute tradice

V Noveacutem zaacutekoně se slova přiacutetel přaacutetelstviacute (philos philia) přiacuteliš často nevyskytujiacute Jedniacutem z maacutela miacutest je pasaacutež z Janova evangelia (Jan 13ndash) kde Ježiacuteš nazyacutevaacute ty kdo ho poslouchajiacute svyacutemi přaacuteteli Pro popis vztahů v ciacuterkevniacutem společenstviacute nebo vztahu k Bohu si ciacuterkevniacute otcoveacute spiacuteše vypůjčujiacute přiacuteměr z oblasti přiacutebu-zenskyacutech vztahů ndash křesťaneacute jsou bratři Bůh je otec Klasickou antickou defi nici přaacutetelstviacute buď vůbec nezmiňujiacute nebo se k niacute staviacute podezřiacutevavě Pro některeacute křes-ťanskeacute autory antiky je přaacutetelstviacute dokonce pohanskyacute ideaacutel kteryacute je ciziacute křesťanskeacute laacutesce Napřiacuteklad Paulinus z Noly většinou použiacutevaacute slova caritas vyacutejimečně aff ec-tus aff ectio nebo amor Přesto vyacuterazy amicus amicitia nepatřiacute v jeho diacutele k zakaacuteza-nyacutem Ve sveacutem dopise popisuje svůj vztah k Sulpiciovi Severovi vysloveně jako přaacutetelstviacute Můžeme shrnout že slovo caritas vyacutelučně označovalo křesťanskou laacutes-ku kdežto pojem amicitia bylo možneacute použiacutet i v běžneacutem světskeacutem kontextu

Byzantštiacute otcoveacute naopak použiacutevajiacute heleacutenskeacute dědictviacute volně a často v jejichspisech nachaacuteziacuteme vyacuterazy philia philioi Jan Chryzostom ve sveacutem pojednaacuteniacute O kněžstviacute poznamenaacutevaacute že měl v mlaacutediacute opravdoveacute a praveacute přaacutetele se kteryacutemi zachovaacuteval pravidla přaacutetelstviacute Je zřejmeacute že zde maacute Jan Chryzostom na mysli pravidla (nomoi) kteraacute pro přaacutetelstviacute stanovila pohanskaacute řeckaacute tradice Nejznaacute-mějšiacutem přiacutekladem přaacutetelstviacute světců v byzantskeacute oblasti je dvojice Bazila Velikeacuteho a Řehoře Naziaacutenskeacuteho Řehoř mluviacute o sveacutem vztahu v pojmech philia philos ač někdy použije teacutež slova agapeacute Čerpaacute předevšiacutem z klasickeacute aristotelskeacute myšlenky kde je zaacutekladem přaacutetelstviacute ctnost člověka a vzaacutejemnyacute respekt Dokonalou ctnostiacute je pro něho samozřejmě křesťanskaacute viacutera Přestože si je vědom rozdiacutelů mezi klasic-kyacutem a křesťanskyacutem pojetiacutem ctnosti (pro překlad klasickyacutech vyacuterazů areteacute virtus by se spiacuteše v současneacute češtině hodil vyacuteraz bdquozdatnostldquo) nebojiacute se použiacutevat slovniacuteku převzateacuteho z klasickeacuteho obdobiacute řeckeacute fi lozofi e Naproti tomu Bazil upřednostňuje při popisu sveacuteho vztahu spiacuteše novozaacutekonniacute obrazy bratrstviacute a laacutesky k bližniacutemu (agapeacute) V podstatnyacutech věcech se samozřejmě nauka obou otců nelišiacute Vyacuteběr ter-miacutenů spiacuteše ovlivnily okolnosti za kteryacutech jejich diacutela vznikala a adresaacuteti pro ktereacute byly spisy určeny Bazil byl viacutece ovlivněn mnišskyacutem prostřediacutem a v jeho uacutevahaacutech o vztaziacutech v křesťanskeacute komunitě se opět viacutece projevuje obava z partikulaacuterniacutech vztahů ktereacute mohou byacutet v rozporu s univerzaacutelniacute laacuteskou k bližniacutemu a k Bohu a ktereacute mohou narušit pokojneacute soužitiacute mnišskeacute komunity

SALVE

Pokud již ciacuterkevniacute otcoveacute psali o přaacutetelstviacute měli většinou na mysli vztahy v mnišskeacute komunitě popř ve společenstviacute kleriků než mezi křesťany-laiky Jako přiacuteklad může posloužit pojednaacuteniacute sv Ambrože De offi ciis ministrorum Zjevně vy-chaacuteziacute z Ciceronova vzoru De offi ciis Je rozděleno do třiacute knih z nichž posledniacute pojednaacutevaacute o přaacutetelstviacute ndash amicitia Ambrož znal samozřejmě i Ciceronovo diacutelo Laelius de amicitia Přes všechny diskuze o tom do jakeacute miacutery Ambrož zaacutevisiacute na sveacutem klasickeacutem vzoru lze tvrdit že v představě přaacutetelstviacute jako křesťanskeacute ctnosti se značně odchyluje od klasickeacute tradice reprezentovaneacute Ciceronem a zdůrazňuje naprostou vzaacutejemnou otevřenost mezi přaacuteteli Pro tuto otevřenost bychom jistě našli vzory u pohanskyacutech antickyacutech autorů avšak v křesťanskeacutem prostřediacute zvlaacuteš-tě mnišskeacutem souvisiacute s důrazem na niternost na vnitřniacuteho člověka (interior homo) kde siacutedliacute viacutera a odkud vychaacutezejiacute všechny ctnosti a neřesti Nelze ovšem směšovat tento podstatnyacute rys přaacutetelstviacute jak jej nachaacuteziacuteme u některyacutech ciacuterkevniacutech otců se současnyacutem pojetiacutem intimity a osobniacute komunikace mezi přaacuteteli Ambrož zasazu-je přaacutetelstviacute do kontextu společenstviacute bratřiacute jejichž vztah se odviacutejiacute od společně sdiacuteleneacute viacutery nebo stejneacute uacutečasti ve službě ciacuterkvi Ciacutelem přaacutetelstviacute v takoveacute komu-nitě je dosaacutehnout souladu jak na uacuterovni rozumoveacute tak i pocitoveacute a oddanosti uvnitř společenstviacute ktereacute vzniklo jak bylo vyacuteše zmiacuteněno na zaacutekladě společneacute viacutery a služby Otevřenost uvnitř maleacute komunity tak zabraňuje partikulaacuterniacutem vzta-hům štěpeniacute na menšiacute skupinky a popř tajnůstkařeniacute Tohoto jsou si vědomi teacuteměř všichni autoři mnišskyacutech cenobitskyacutech řeholiacute a proto tento rys komunit-niacuteho života naleacutezaacuteme teacuteměř ve všech normaacutech určenyacutech pro řeholniacute společenstviacute Klasickyacute ideaacutel přaacutetelstviacute jako privilegovaneacuteho pouta mezi jedinci je nahrazen šir-šiacutem souladem v raacutemci křesťanskeacute komunity Zde stojiacute v popřediacute jejiacute soudržnost společnyacute duchovniacute pokrok a laacuteska k bližniacutemu obecně

Cassianus věnuje teacutematu přaacutetelstviacute celou jednu knihu Collationes (XVI SC s ndash) Na rozdiacutel od Bazila kteryacute v některyacutech monastickyacutech spisech naznačuje že zaacutekaz partikulaacuterniacuteho přaacutetelstviacute v mnišskeacute komunitě souvisiacute se snahou zabraacutenit neřesti smilstva ndash fornicatio ndash Cassianus v teacuteto oblasti žaacutedneacute nebezpečiacute nevidiacute Opravdoveacute přaacutetelstviacute je podle něho možneacute pouze mezi dvěma askety kteřiacute jsou na stejneacutem stupni dokonalosti Zde nachaacuteziacuteme propastnyacute rozdiacutel mezi Cassiano-vyacutem pojetiacutem klaacutešterniacuteho společenstviacute a pojetiacutem některyacutech jeho předchůdců Au-gustinus buduje komunitu jako společenstviacute laacutesky Pachomius jako společenstviacute žaacuteků a učitele zatiacutemco pro Cassiana je klaacutešterniacute společenstviacute vlastně skupinou navzaacutejem si konkurujiacuteciacutech asketů kde laacuteska k bližniacutemu nehraje na cestě k perfec-tio ndash dokonalosti vůbec žaacutednou roli V Instituciacutech popisuje Cassianus askezi po-mociacute obrazu převzateacuteho z olympijskeacuteho soutěženiacute v antickeacutem Řecku (VI c SC s ) V několika maacutelo pasaacutežiacutech Instituciacute kde je zmiacuteněna bratrskaacute laacuteska

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

se zdůrazňuje jejiacute vyacuteznam jako prostředku k něčemu jineacutemu Přiacutetomnost bližniacuteho sloužiacute k bdquoprevencildquo hřiacutechu (VI c 13 s ndash) nebo jako naacutestroj s jehož pomo-ciacute mnich bojuje proti neřesti acedie (X c ndash s 13ndash13)

Řehole Benediktova o přaacutetelstviacute neřiacutekaacute nic vyacuteslovně avšak na mnoha miacutestech sdiacuteliacute obavy dřiacutevějšiacutech cenobitskyacutech řeholiacute ktereacute poukazujiacute na nebezpečiacute parti-kulaacuterniacutech vztahů vznik bdquofrakciacuteldquo uvnitř komunity upřednostňovaacuteniacute některyacutech jedinců a naacutesledneacute nepokoje ve společenstviacute Svatyacute Benedikt přiacutesně trvaacute na ml-čenlivosti (kap bdquoDe taciturnitateldquo) kteraacute nejen pozitivně vytvaacuteřiacute prostor pro naslouchaacuteniacute Božiacutemu slovu a duchovniacutemu otci nyacutebrž je i prostředkem kteryacutem se omezuje přiacuteležitost (occasio) k hřiacutešneacutemu jednaacuteniacute Tiacutemto hřiacutešnyacutem jednaacuteniacutem způso-benyacutem jazykem se mysliacute předevšiacutem murmuratio ndash reptaacuteniacute Nejednaacute se pouze o ne-spokojenost jedince nyacutebrž o rozkladnyacute prvek uvnitř komunity kteryacute se šiacuteřiacute mezi spolubratry na zaacutekladě jejich nedovolenyacutech vztahů Skutečnost že k se murmu-ratio vraciacute sv Benedikt na viacutece miacutestech Řehole dokazuje o jakeacute nebezpečiacute se pro komunitu jednaacute (např 13 13 13 13 13 13 ) Vyacuteše zmiacute-něnyacutem nebezpečiacutem se rovněž snažiacute zamezit ustanoveniacute v kapitolaacutech Řehole jež jsou součaacutestiacute jakeacutehosi disciplinaacuterniacuteho řaacutedu klaacuteštera Kapitola vyacuteslovně uklaacutedaacute trest vyloučeniacute těm kdo se sveacutevolně styacutekajiacute s potrestanyacutemi spolubratry Kapitola mluviacute dokonce o velmi přiacutesneacutem trestu pro ty kdo vytvaacuteřejiacute frakce nebo jed-najiacute na zaacutekladě partikulaacuterniacutech vztahů Benediktova zkušenost řiacutekaacute že velkaacute po-horšeniacute budiacute předevšiacutem nepotismus ( ndash bdquoJe třeba miacutet se na pozoru aby se v klaacutešteře při jakeacutekoli přiacuteležitosti nikdo neopovaacutežil haacutejit nebo braacutet v ochranu ji-neacuteho mnicha ani kdyby byli spojeni jakyacutemkoli stupněm přiacutebuzenstviacute Mniši si to v žaacutedneacutem přiacutepadě nesmějiacute dovolit protože to může vyvolat velmi těžkeacute pohorš-liveacute spory Kdyby toto pravidlo někdo překročil bude velmi přiacutesně potrestaacutenldquo) V tomto kontextu jsou zcela pochopitelnaacute ustanoveniacute kapitoly 13 o pořadiacute v ko-munitě Hierarchie v komunitě je určena prostyacutem pravidlem každyacute zaujiacutemaacute sveacute miacutesto podle doby kdy vstoupil do klaacuteštera Vyacutejimku tvořiacute ti kteřiacute zastaacutevajiacute nějakyacute uacuteřad v klaacutešteře Toto jednoducheacute avšak přiacutesně dodržovaneacute pravidlo realizuje zaacutesadu rovnosti všech bratřiacute v komunitě a snažiacute se setřiacutet ty rozdiacutely mezi nimi ktereacute by mohly vzniknout na zaacutekladě rozdiacutelneacuteho společenskeacuteho postaveniacute před vstupem do klaacuteštera kněžskeacuteho svěceniacute přiacutebuzenskyacutech vztahů talentů či slabos-tiacute mnichů Takoveacute prostřediacute zcela jistě nevybiacuteziacute k vytvaacuteřeniacute intenzivniacutech vztahů mezi některyacutemi mnichy byť založenyacutech na společně sdiacutelenyacutech ctnostech nebo spiritualitě jak je později popisujiacute v mnišskeacutem prostřediacute sv Anselm z Canterbu-ry či sv Aelred z Rievaulx

Zcela opraacutevněně se můžeme taacutezat jak mohlo v mnišskeacutem prostřediacute zvlaacuteště v prostřediacute reformovaneacuteho řaacutedu kteryacute hlaacutesal naacutevrat k prosteacutemu životu podle Ře-

SALVE

hole sv Benedikta vzniknout diacutelo jehož jedinyacutem teacutematem je duchovniacute přaacutetelstviacute ndash De spiritali amicitia sv Aelreda z Rievaulx Cisterciaacuteckaacute reforma se snažila o naacutevrat k Benediktově Řeholi k jejiacute čistotě k jejiacute liteře (puritas integritas Regulae) V po-čaacutetciacutech Cicircteaux lze vysledovat i nedůvěru ba dokonce odpor k učenosti a věděniacute Jedinou přiacutepustnou četbou pro mnicha bylo lectio divina Na jinou četbu ostatně ani neměl čas protože se většinu času musel věnovat manuaacutelniacute praacuteci Jedno z roz-hodnutiacute prvniacutech generaacutelniacutech kapitul vysloveně zakaacutezalo zřizovat klaacutešterniacute školy nařiacutedilo odstraňovat zbytečneacute knihy z klaacutešterniacutech knihoven a pořizovaacuteniacute novyacutech podřiacutedilo souhlasu kapituly Formace prvniacutech generaciacute cisterciaacuteckyacutech mnichů proto probiacutehala v duchu kteryacute se lišil od spirituality soudobyacutech černyacutech bene-diktinů Škola služby Paacutenu ziacuteskaacutevaacute novyacute obsah diacuteky charizmatickyacutem světcům jejichž duchovniacute vyzařovaacuteniacute překročilo hranice řaacutedu a vyacuterazně zasaacutehlo do praxe celeacute ciacuterkve Ačkoli se reformaacutetoři odvolaacutevali na Řeholi Benediktovu a spatřovali v niacute jedinyacute zdroj pro duchovniacute život byli zaacuteroveň vyacuteraznyacutemi osobnostmi nejen v oblasti reformy mnišskeacuteho života nyacutebrž i v oblasti osobiteacuteho teologickeacuteho myš-leniacute Přes proklamovanyacute naacutevrat ke kořenům mnišstviacute rozviacutejejiacute teologii kteraacute je ve sveacute době moderniacute a odpoviacutedaacute duchovniacute atmosfeacuteře a situaci ciacuterkve ve vrcholneacutem středověku

Ranyacute středověk do jisteacute miacutery připravoval cestu k noveacute spiritualitě jak refor-movanyacutech tak nově založenyacutech řeholniacutech společenstviacute vrcholneacuteho středověku Citaacutety z děl mnichů a misionaacuteřů z doby karoliacutenskeacute renesance od Alcuina po Wa-lafrida Strabona ukazujiacute že v teacuteto době se obnovuje zaacutejem o duchovniacute přaacutetelstviacute v klaacutešterech Autoři se již ciacutetiacute svobodniacute při použiacutevaacuteniacute antickyacutech nebo patristic-kyacutech vzorů přaacutetelstviacute Samozřejmě napodobujiacute pozdně řiacutemskeacute vzory ktereacute zdů-razňujiacute vzaacutejemnyacute respekt ohleduplnost a pomoc mezi přaacuteteli Mluvit o spojeniacute dušiacute v ničiacutem nezatiacuteženeacute duchovniacute laacutesce je ještě předčasneacute Nelze rovněž opome-nout že raněstředověkyacute žaacutenr dopisů vyjadřujiacuteciacutech přaacutetelstviacute byl velmi populaacuterniacute Takoveacute dopisy patřily k repertoaacuteru většiny dobryacutech spisovatelů a jak ukazuje velkeacute množstviacute dochovanyacutech přiacutekladů vznikaly během vyacuteuky v klaacutešterniacutech nebo katedraacutelniacutech školaacutech a nebyly určeny konkreacutetniacutem pisatelům13 Duchovniacute přaacutetel-stviacute jako součaacutest spirituality se začiacutenaacute objevovat v mnišskeacute tradici až v stoletiacute a to v centrech obnovy mnišskeacuteho života jakyacutem byl např klaacutešter Le Bec v Nor-mandii Diacuteky postavě sv Anselma považovaneacuteho za jednoho z největšiacutech teologů latinskeacuteho středověku můžeme sledovat vznik konceptu duchovniacuteho přaacutetelstviacute u mnišskyacutech autorů Svatyacute Anselm sice nezanechal žaacutedneacute pojednaacuteniacute nebo dia-log věnujiacuteciacute se teacutematu přaacutetelstviacute mezi mnichy avšak jeho četnaacute korespondence z doby kdy byl postupně mnichem převorem a opatem klaacuteštera Le Bec pro-zrazuje že refl exe nad duchovniacutem přaacutetelstviacutem učinila značnyacute krok vpřed Svatyacute

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

Anselm vychaacuteziacute ještě z Cassianova vzoru a tvrdiacute že opravdoveacute přaacutetelstviacute hodneacute toho jmeacutena může vzniknout pouze mezi těmi kdo opustili všechno a vydali se cestou k nebeskeacutemu kraacutelovstviacute v mnišskeacutem životě Projevy přaacutetelstviacute jako jsou vroucnost objetiacute pohled na druheacuteho považuje za prvky ktereacute zmiacuterňujiacute tvrdost života tiacutem že anticipujiacute Raacutej nebo za kraacutetkaacute zastaveniacute kteraacute povzbuzujiacute mnicha v každodenniacute snaze o umrtvovaacuteniacute a dalšiacute asketickeacute praktiky Takto pojataacute askeze vede ke spojeniacute dušiacute Pro Anselma je takovaacute duchovniacute jednota podstatnaacute V jed-nom dopise opatovi a převorovi v Le Bec piacuteše bdquoTiacutem že jste se přibliacutežili rozehřaacuteli jste moji duši tiacutem že jste ji rozehřaacuteli roztavili jste ji uvnitř tiacutem že jste ji roztavili spojili jste ji se svyacutemi dušemi Je ji možno zlomit ale už se nedaacute odloučit [hellip] jste s niacute pevně spojeni nejen poutem krve ale i duchovniacutem svazkemldquo Sjedno-ceniacute dušiacute překonaacutevaacute vzdaacutelenost mezi lidmi Jeden člověk se nachaacuteziacute v druheacutem v hloubi jeho srdce bdquoVejdi do komůrky sveacuteho srdce a uvaž vřeniacute sveacute opravdoveacute laacutesky tak poznaacuteš laacutesku sveacuteho praveacuteho přiacuteteleldquo (Lettere nr ) Podle Ansel-ma je přaacutetelstviacute součaacutestiacute věčnosti Všechny vztahy v tomto stvořeneacutem světě majiacute podstoupit podstatnou přeměnu Pouze přaacutetelstviacute přejde bez většiacutech změn do nebeskeacuteho kraacutelovstviacute Přaacutetelstviacute je schopno proniknout božskou přirozenost ve vzaacutejemneacute laacutesce osob Nejsvětějšiacute Trojice a proto přetrvaacute i v nebeskeacutem kraacutelovstviacute Tiacutemto se přaacutetelstviacute staacutevaacute teologickyacutem pojmem Anselm takto uvaacutediacute přaacutetelstviacute i do křesťanskeacute spirituality kdy z moraacutelniacute skutečnosti vytvaacuteřiacute skutečnost spirituaacutelniacute Spolu s novaacutetorskyacutem jazykem kteryacute při popisu přaacutetelstviacute použiacutevaacute tak připravu-je půdu autorům a reformaacutetorům stoletiacute ktereacute snad můžeme nazvat bdquostoletiacutem přaacutetelstviacuteldquo

Počaacutetkům cisterciaacuteckeacute spirituality je vlastniacute několik společnyacutech zaacutekladniacutech teo-logickyacutech vyacutechodisek kteraacute tvořiacute jejiacute piliacuteře Všichni vyacuteznamniacute cisterciaacutečtiacute autoři 13 stoletiacute se zabyacutevajiacute člověkem Jeho jedinečnost spatřujiacute ve stvořenosti k Božiacutemu obrazu Zaacuteroveň však uznaacutevajiacute jeho slabost a porušenost (anima curva) Přesto však je člověk schopen laacutesky a je svou přirozenostiacute nasměrovaacuten k dobru Obnove-niacute Božiacuteho obrazu a podoby v člověku se staacutevaacute hlavniacutem ciacutelem mnišskeacute askeze Na tuto antropologii logicky navazuje hlubokaacute uacutecta před tajemstviacutem vtěleniacute Božiacuteho Syna Kristovo lidstviacute je chaacutepaacuteno jako sacramentum znameniacute nebo tajemstviacute Božiacute přiacutetomnosti jak vyacutestižně shrnuje sv Bernard bdquoskrze Krista člověka ke Kristu Bohuldquo Již od doby sv Řehoře Velikeacuteho ciacuterkevniacuteho Otce Zaacutepadu a zaacuteroveň uči-tele středověku se začiacutenaacute v teologickyacutech spisech objevovat slovo experiri Zkuše-nost laacutesky v našem pozemskeacutem světě se staacutevaacute důležitějšiacute než teoretickaacute spekulace I cisterciaacutečtiacute autoři mluviacute o zkušenosti s Bohem o okoušeniacute Boha a jeho tajemstviacute S laacuteskou souvisiacute afektivita ndash o cisterciaacuteckeacute spiritualitě můžeme mluvit jako o spi-ritualitě afektivniacute Pročiacutetaacuteme-li meditace většiny autorů druheacute generace udiviacute

SALVE

naacutes vroucnost prožitek intimniacute bliacutezkosti bdquoDotyacutekaacuteme se Ježiacuteše rukou touhyldquo bdquoDuše očištěnaacute laacuteskou toužiacute vroucně a s důvěrou po Božiacutem objetiacute plane vrouciacute touhouhellipldquo

Svatyacute Aelred z Rievaulx nebyl takovyacutem originaacutelniacutem teologem jako sv Bernard ani za sebou neměl univerzitniacute vzdělaacuteniacute jako Vileacutem ze Saint-= ierry přesto byacutevaacute nazyacutevaacuten třetiacutem světlem cisterciaacuteckeacute mnišskeacute cesty nebo jedniacutem ze bdquočtyř evangelistů ze Cicircteauxldquo (mezi ně byl připočiacutetaacutevaacuten naviacutec Guerricus z Igny) Svyacutem vyacuteznamem se jim vyrovnal jako pastyacuteř a to zvlaacuteště v oblasti vzdělaacutevaacuteniacute a formace mnichů Sveacute vlastniacute vzdělaacuteniacute obdržel od nejlepšiacutech žaacuteků opata z Clairvaux Patřil již ke generaci jejiacutež veškeraacute formace proběhla přiacutemo v mnišskeacutem prostřediacute cisterciaacuteckeacuteho klaacutešte-ra Jeho život spadaacute do obdobiacute teacuteměř neuvěřitelneacute expanze cisterciaacuteckeacuteho řaacutedu na evropskeacutem kontinentě Svatyacute Bernard vypracoval zaacutesady reformovaneacute spirituality noveacute větve benediktinskeacute řeholniacute rodiny Svatyacute Aelred tomuto teoretickeacutemu zaacute-kladu propůjčil novou přitažlivost ndash přiacutekladem sveacute pedagogickeacute praxe v klaacutešterniacute komunitě Před zvoleniacutem opatem působil jako novicmistr a jako opat rovněž vě-noval sveacute siacutely formaci mladyacutech mnichů Zprostředkovaacuteval jim svoji vlastniacute zkuše-nost totiž že lepšiacutem zdrojem poznaacuteniacute cisterciaacuteckeacuteho ducha je cvičeniacute vlastniacuteho duchovniacuteho života v mnišskeacute komunitě než poznaacutevaacuteniacute zvenčiacute Aelredovo osobniacute vyzařovaacuteniacute umocňuje jeho osobniacute zkušenost lidskeacute slabosti kterou zakusil jako mladyacute ve světskeacutem životě (inter mores et vitia quibus aetas illa periclitari solet) a činiacute z něj kraacutesnyacute přiacuteklad pokory a milosrdenstviacute podle ideaacutelu kteryacute teoreticky načrtl sv Bernard V Aelredově diacutele se velmi silně odraacutežiacute zkušenost jeho osobniacute konverze Je si vědom toho že pokud se člověk pokoušiacute realizovat sebe sama bez Boha zů-staacutevaacute zaslepen svou touhou a jeho laacuteska je nasměrovaacutena špatnyacutem směrem Člověk zůstaacutevaacute nespokojenyacute přestože toužiacute po štěstiacute a je si vědom sveacute neschopnosti ho dosaacutehnout vlastniacutemi silami Aelred navazuje na patristickou tradici a rozpoznaacutevaacute v tomto stavu zapomněniacute na Boha omyl ducha a špatnyacute směr laacutesky

Člověk zneužil svou svobodnou vůli odvraacutetil se od onoho neproměnneacuteho dobra a zaslepen vlastniacute žaacutedostivostiacute se přiklonil k menšiacutemu dobru Tam kde hledal vyacutehodu nalezl škodu Miloval sebe sama zvraacutecenyacutem způsobem a tiacutem ztratil sebe sama i Boha [hellip] Nyniacute je obraz Božiacute v člověku znetvořen avšak ne zcela zničen Člověk maacute paměť kteraacute ovšem zapomiacutenaacute Maacute schopnost poznaacuteniacute ktereacute se může myacutelit Maacute laacutesku kteraacute maacute sklon k žaacutedostivosti

Obraz Božiacute v člověku již neodpoviacutedaacute prvotniacutemu stavu avšak neniacute nenaacutevratně zničen Paměť rozum i touha mohou znovu naleacutezt svůj původniacute směr Člověk kteryacute miloval špatnyacutem způsobem se může obraacutetit a naleacutezt znovu přirozenyacute ob-jekt sveacute laacutesky ndash Boha Toto obraacuteceniacute konverzi zakusil i Aelred ve sveacutem životě

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

Podobně jako popisuje obraacuteceniacute sv Augustin ve svyacutech Vyznaacuteniacutech nebo ndash chceme--li saacutehnout až k uacuteplnyacutem počaacutetkům mnišstviacute ndash legenda o sv Antoniacutenovi okamžik konverze provaacuteziacute siacutela slov Piacutesma svateacuteho bdquoKdyž se můj dobrotivyacute Paacuten rozhodl napravit mne kteryacute sešel na scestiacute pozdvihnout toho kteryacute padl a očistit spaacuteso-nosnyacutem dotekem nečisteacuteho vzdal jsem se toho co slibuje svět a vstoupil jsem do klaacuteštera a ihned jsem se pustil do studia Piacutesma svateacuteholdquo13 Praacutevě při četbě Piacutesma se duše ve sveacute hloubi rozpomiacutenaacute na Boha a rozum znovu objevuje pravdu a laacuteska svůj přirozenyacute ciacutel Aelredova nauka je plodem osobniacute zkušenosti a zve sveacute žaacuteky k prožitiacute teacutehož ndash zkušenosti autentickeacute spirituality Pouze zkušenost může duši uveacutest do určiteacute skutečnosti sola ut mihi videtur docet experientia

Teologie křesťanskeacute zkušenosti se rozvinula předevšiacutem v mnišskeacute tradici a tvo-řila tak již od počaacutetků protivaacutehu teologie spekulativniacute Učitelem teacuteto zkušenosti je pro zaacutepadniacute mnišstviacute jeden z velkyacutech ciacuterkevniacutech otců sv Řehoř Velikyacute jenž je rovněž spolu s Cassiodorem sv Isidorem Sevillskyacutem a sv Bedou Ctihodnyacutem nazyacutevaacuten učitelem středověku Jeho Dialogy o životě a zaacutezraciacutech italskyacutech otců jsou vlastně jedinyacutem zdrojem ze ktereacuteho viacuteme něco o životě sv Benedikta a spolu s Homiliemi na evangelia a spisem Moralia in Iob patřily k nejčtenějšiacutem diacutelům ve středověkyacutech klaacutešterech a klaacutešterniacutech školaacutech Velikost Řehořova diacutela nespočiacutevaacute v propracovaneacute teologickeacute spekulaci nyacutebrž v osobniacute zkušenosti Praacutevě tato zku-šenost a nikoli teoretickeacute věděniacute je zaacutekladem křesťanskeacute moudrosti Z tohoto zaacute-kladniacuteho principu vyvozuje Řehoř dalšiacute důsledky Pro něho zaacutevisiacute přesvědčivost nauky na opravdovosti toho kdo ji předaacutevaacute Je zřejmeacute že Řehoř se inspiroval spisy Cassianovyacutemi v nichž se mluviacute o chuti křesťanskeacute moudrosti Autor Dialogů vysvětluje že je třeba bdquoochutnaacutevatldquo miacutesto bdquovědětldquo Řehoř pak jednoduše aplikuje na duchovniacute uměniacute obecně to co Cassianus řekl o mnišskeacutem životě (Tamquam si quis dulcedinem mellis ei qui numquam quicquam dulce gustauerit uelit sermonibus enarrare profecto nec ille saporis illius suauitatem quam numquam ore percepit auribus capiet) Princip zůstaacutevaacute staacutele identickyacute na rozdiacutel od ostatniacutech věd kde teoretic-keacute studium předchaacuteziacute praxi začiacutenaacute duchovniacute nauka vždy zkušenostiacute To vysvět-luje že nauka velkyacutech duchovniacutech otců vždy refl ektuje jejich vnitřniacute zkušenost Proto takeacute můžeme poznat napřiacuteklad osobnost sv Benedikta na zaacutekladě jeho Ře-hole neboť nebylo rozdiacutelu mezi tiacutem co napsal a čiacutem žil (Cuius si quis uelit subtilius mores uitamque cognoscere potest in eadem institutione regulae omnes magisterii actus inuenire quia sanctus uir nullo modo potuit aliter docere quam uixit) Z tohoto prven-stviacute zkušenosti vyplyacutevaacute důležitost jakou Řehoř připisoval osobniacutem přiacutekladům Jsou předevšiacutem podivuhodnyacutem naacutestrojem božskeacute pedagogie Pro Řehoře je bdquozku-šenostldquo toteacutež co zkušenost křesťanskeacuteho života zvlaacuteště života ctnostneacuteho Slovo experimentum maacute velmi širokyacute vyacuteznam Jednaacute se o drobneacute každodenniacute činy ktereacute

13SALVE

jsou zaacutekladnou celeacute duchovniacute pedagogie (hoc quod ipsi per quotidianum uisionis experimentum nouimus quia plerumque hi qui nullis se oppressos peccatorum molibus sciunt stant quidem in uia iustitiae nulla illicita perpetrant sed tamen ad caelestem pat-riam anxie non anhelant) V tomto smyslu může miacutet zkušenost jedinečnyacute formač-niacute dopad pro křesťana Nezahrnuje totiž jen vnějšiacute skutky ze kteryacutech se můžeme poučit nyacutebrž i udaacutelosti našeho vlastniacuteho života často velmi bolestneacute označova-neacute jako fl agella Duchovniacute zkušenost křesťana vlastně znamenaacute že tyto udaacutelosti chaacutepe jako zkoušky ktereacute sesiacutelaacute Bůh aby ho poučil Praacutevě tyto zkoušky mohou veacutest ke svatosti ndash podle toho zda je dotyčnyacute ve viacuteře přijme nebo odmiacutetne (Ali-quando necesse est ut prauis mentibus quae humana praedicatione corrigi nequeunt diui-na fl agella optari benigne debeant [hellip] ut amici qui dolori illius per caritatem compati nesciebant ab experimento discerent alienae affl ictioni qualiter misereri debuissent)

Aelred rozlišuje tři způsoby jakyacutemi můžeme dospět k poznaacuteniacute nějakeacute pravdy ndash Quis enim hoc ignorat Fratres est aliud credere aliud scire aliud experiri Credis quod idoneis testibus constat esse probatum Scis ea que certa ratione comprehendis experiris corporis sensu vel mentis aff ectu Můžeme se spolehnout na důvěryhodneacute svědky idoneis testibus potom se jednaacute o viacuteru Pravdu teacutež můžeme uchopit rozumem certa ratione comprehendis to znamenaacute věděniacute nebo ji konečně můžeme zakusit přiacutemo ndash sola experientia doceat te Nesmiacuteme rovněž pominout opozici corporis sensu ndash mentis aff ectu tělesneacute smysly a aff ectus ducha Prvniacutem zakoušiacuteme to co je tělesneacute (cor-poralia) druhyacutem to co je duchovniacute (spiritualia) Naviacutec Aelred rozlišuje několik druhů aff ectů a rozebiacuteraacute jejich působeniacute v lidskeacute duši Pro pochopeniacute Aelredovy nauky o zkušenosti a vlastně celeacute jeho antropologie je slovo aff ectus kliacutečoveacute proto je zde ponechaacuteno v původniacutem latinskeacutem tvaru jako termiacuten Naviacutec naleacutezt vyacutestižnyacute protějšek v současnyacutech evropskyacutech jazyciacutech byacutevaacute velmi obtiacutežneacute Rovněž dokazu-je Aelredovu bdquomodernostldquo mezi jeho současniacuteky protože v duchovniacute literatuře vrcholneacuteho středověku se termiacuten cordis aff ectus objevuje zcela nově a nabyacutevaacute velkeacute důležitosti Aelred defi nuje aff ectus jako spontanea quaedam mentis inclinatio ad ali-quem cum delectatione Slovo spontanea inclinatio zde znamenaacute naacuteklonnost kteraacute v našiacute mysli povstaacutevaacute proti lidskeacute vůli a vzdoruje rozumu (contra hominis volunta-tem ratine ei per omnia resistente) Tento aff ectus však nutiacute rozum a vůli aby se s niacutem sjednotily a tak přechaacuteziacute v laacutesku (provocat tamen et voluntatem et rationem ut consen-tiant et sic aff ectio transit in amorem) Aff ectus doprovaacuteziacute teacutež potěšeniacute chuť diacuteky niacutež je duše pozornějšiacute a bystřejšiacute Musiacuteme ochutnat abychom pochopili (qui audit intelligat et gustet) Je samozřejmeacute že se nejednaacute o potěšeniacute tělesneacute nebo smysloveacute v prvniacute řadě nyacutebrž o to ktereacute pronikaacute do hloubi srdce ndash usque ad palatum cordis Zkušenost prostřednictviacutem mentis aff ectus je zkušenost duchovniacute pravaacute moudrost ndashinstructio doctos reddit aff ectio sapientes Odtud lze pochopit naleacutehavost s jakou

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

chce Aelred svyacutem mnichům vštěpovat spaacutesneacute poznaacuteniacute duchovniacute věděniacute ktereacute je darem od Boha a nemůže byacutet vyacutesledkem žaacutedneacute lidskeacute spekulace Pouze v Božiacutem světle můžeme pochopit Božiacute věci Jejich sladkost poznaacuteme jedině zkušenostiacute tělesneacute smysly nejsou s to pojmout to co představuje duchovniacute poznaacuteniacute ndash de eius dulcedine sola docet experientia non enim oculis cernitur aut tangitur manibus aut hau-ritur auditu cum sapor sit spiritualit Zkušenost kterou popisuje Aelred zname-naacute předevšiacutem sentire ndash pociťovat zakoušet Je to zakoušeniacute něčeho duchovniacuteho neboť se jednaacute o vyacutesledek mentis aff ectus ktereacute obohacuje duši o duchovniacute realitu ktereacute se nemůže naučit ve škole Duše tak zakoušiacute Boha a vše co pochaacuteziacute shůry Mnišštiacute autoři zdůrazňujiacute že tuto bdquochuťldquo nelze vypovědět Lze pouze inspirovat srdce druheacuteho aby zakusilo něco podobneacuteho ndash ad illius dulcedinem exprimendam nec cor nec lingua suffi ciat Rovněž přaacutetelstviacute použiacutevaacute k tomu aby naznačil setkaacute-niacute duše s Bohem Prostřednictviacutem aff ectu duše hledaacute Boha v aff ectu Boha naleacutezaacute a dokonce se dotyacutekaacute Ježiacuteše ndash Jesus aff ectione tangitur Laacuteskou duše objiacutemaacute Boha13 Duchovniacute zkušenost naacutem v Aelredově diacutele naviacutec ukazuje dva aspekty jež můžeme nazvat statickyacute a dynamickyacute V Bohu naleacutezaacute duše pokoj a odpočinutiacute Zaacuteroveň se v niacute probouziacute touha a novaacute siacutela ve vnitřniacutem životě aby dělala pokroky od zkuše-nosti ke zkušenosti Bůh saacutem je Laacuteska ale vyžaduje laacutesku totiž pohyb rozumoveacute duše se kteryacutem s touhou hledaacute objekt sveacuteho potěšeniacute Duše kteraacute okusila Boha nemůže zapomenout na jeho sladkost a toužiacute po něm což kraacutesně vyjadřujiacute slova modlitby kterou Aelred uvaacutediacute sveacute Zrcadlo laacutesky bdquoMoje duše suchaacute vyprahlaacute a ne-plodnaacute duše žiacutezniacute po tom aby byla svlažena těmito blahodaacuternyacutemi kapkami [hellip] Pane nech sestoupit do meacute duše něco z tveacute velkeacute sladkosti [hellip] Pane budu tě hle-dat budu tě hledat v laacutesce neboť kdo kraacutečiacute k tobě v laacutesce ten tě zajisteacute hledaacuteldquo Předtiacutem než můžeme přistoupit k četbě diacutela O duchovniacutem přaacutetelstviacute je nutneacute se-znaacutemit se s touto vyacuteše uvedenou Aelredovou antropologiiacute a předevšiacutem s naukou o duchovniacute zkušenosti a laacutesce jak jsou obsaženy ve spisu Speculum caritatis Jen takto můžeme pochopit Aelredův přiacutestup k duchovniacutemu přaacutetelstviacute

Aelredův spis O duchovniacutem přaacutetelstviacute je jedniacutem z jeho kratšiacutech děl o to viacutece jej můžeme považovat za velmi osobniacute vyznaacuteniacute jakyacutesi deniacutek jeho duše V prologu diacutela vystupuje do popřediacute zkušenost osobniacute konverze autora Zaacuteroveň uvaacutediacute mo-tivy ktereacute vedly k sepsaacuteniacute tohoto diacutela a sveacute prameny

Předmluva

Když jsem byl ještě jako chlapec ve škole a nachaacutezel velkeacute potěšeniacute v půvabu svyacutech druhů v chovaacuteniacute a špatnostech ktereacute obvykle uvaacutedějiacute v nebezpečiacute lidi v tomto věku celaacute maacute mysl se oddala a zasvětila citu a laacutesce Takže jsem neznal nic přiacutejemnějšiacuteho a nic radostnějšiacuteho

SALVE

nic užitečnějšiacuteho než milovat a byacutet milovaacuten Takto zmiacutetaacuten v různyacutech laacuteskaacutech a přaacutetelstviacutech byl jsem smyacutekaacuten sem a tam Jelikož jsem neznal řaacuted praveacuteho přaacutetelstviacute často jsem se ne-chal oklamat jeho falešnyacutem obrazem

Konečně se mi jednou dostala do ruky kniha kterou o přaacutetelstviacute napsal M Tullius Cicero Hned se mi zdaacutela užitečnaacute pro zaacutevažnost myšlenek a čtivaacute pro svůj vybranyacute styl Ačkoli jsem se nepovažoval za schopneacuteho takoveacuteho přaacutetelstviacute přece jsem měl radost že jsem nalezl nějakou defi nici přaacutetelstviacute podle ktereacute jsem mohl uspořaacutedat sveacute zmateneacute myš-lenky o laacutesce a citu Když se můj dobrotivyacute Paacuten rozhodl napravit mne kteryacute sešel na scestiacute pozdvihnout toho kteryacute padl a očistit spaacutesonosnyacutem dotekem nečisteacuteho vzdal jsem se toho co slibuje svět a vstoupil jsem do klaacuteštera a ihned jsem se pustil do studia Piacutesma svateacuteho Předtiacutem meacute oči jež byly zaslepeneacute a navykleacute na temnotu tělesnosti nezavadily ani o jeho povrch Když se mi tedy četba Piacutesma svateacuteho staacutevala přiacutejemnějšiacute a to maacutelo věděniacute ktereacute mi předala světskaacute vzdělanost ztraacutecelo ve srovnaacuteniacute s niacutem cenu tu jsem si vzpomněl na to co jsem četl o přaacutetelstviacute ve vyacuteše zmiacuteněneacute knize a podivoval jsem se že už to pro mě nemělo tuteacutež chuť jak tomu byacutevalo předtiacutem Od toho okamžiku v meacutem životě neexistovalo nic co by neoslazeneacute medem nejsladšiacuteho jmeacutena Ježiacutešova a neosoleneacute soliacute Piacutesma svateacuteho mohlo zcela strhnout můj cit

Znovu a znovu jsem o těchto myšlenkaacutech rozvažoval a ptal se zda by je snad nebylo možno zaštiacutetit autoritou Piacutesma Poteacute co jsem přečetl v diacutelech svatyacutech otců mnoheacute o přaacute-telstviacute chtěl jsem duchovně milovat avšak nebyl jsem toho schopen Začal jsem tedy psaacutet o duchovniacutem přaacutetelstviacute abych stanovil pravidla čisteacute a svateacute laacutesky Toto diacutelo jsem rozdělil na tři čaacutesti Prvniacute pojednaacutevaacute o podstatě přaacutetelstviacute a o jeho původu či přiacutečině druhaacute o jeho plodech a velikosti a ve třetiacute podle svyacutech schopnostiacute vysvětluji jakyacutem způsobem a mezi ja-kyacutemi osobami může byacutet zachovaacuteno neporušeneacute až do konce

Najde-li někdo užitek z teacuteto četby ať vzdaacutevaacute diacuteky Bohu a prosiacute milosrdneacuteho Krista za mě hřiacutešneacuteho Bude-li však kdo považovat za zbytečneacute a neužitečneacute co jsem napsal keacutež na-jde pochopeniacute pro mou nešťastnou situaci kteraacute mě donutila kvůli mnohyacutem povinnostem a starostem omezit proud myacutech myšlenek v teacuteto uacutevaze

V prvniacute knize Aelred shrnuje co bylo doposud řečeno o přaacutetelstviacute pohanskyacutemi fi lozofy jakeacute přiacuteklady pro něj nachaacuteziacute v Piacutesmu svateacutem a v tradici otců Na tomto zaacutekladě se snažiacute defi novat duchovniacute přaacutetelstviacute mezi křesťany

Ivo Domniacutevaacutem se že nejprve je třeba vyložit podstatu přaacutetelstviacute Stavěli bychom vzdušneacute zaacutemky kdybychom nevěděli jakaacute je podstata toho o čem se maacute rozvinout naše diskuse

Aelredus Cožpak ti nestačiacute to co k tomu řekl Cicero Přaacutetelstviacute je souhlas ve věcech lid-skyacutech i božskyacutech projevenyacute s laskavostiacute a laacuteskou

Ivo Pokud tato defi nice postačuje tobě pak jsem s niacute spokojen i jaacute

Aelredus Když by tedy kteřiacutekoli lideacute byli stejneacuteho naacutezoru ve věcech božskyacutech i lidskyacutech měli by stejnou vůli a žili by s laskavostiacute a laacuteskou neřekli bychom o nich že dosaacutehli doko-naleacuteho přaacutetelstviacute

Ivo A proč ne Avšak nerozumiacutem tomu co znamenaly pro tohoto pohanskeacuteho autora pojmy bdquolaskavostldquo a bdquolaacuteskaldquo

Aelredus Snad pojmem laacuteska vyjadřuje vnitřniacute cit pojmem laskavost pak vyacutesledek kon-kreacutetniacute činnosti Neboť i souhlas ve věcech lidskyacutech i božskyacutech musiacute byacutet drahyacute srdci obou přaacutetel to znamenaacute přiacutejemnyacute a vzaacutecnyacute I to jak jednajiacute ve vnějšiacutech zaacuteležitostech musiacute byacutet plneacute laskavosti a radosti

Ivo Přiznaacutevaacutem že tato defi nice se mi velmi liacutebiacute Domniacutevaacutem se ale že je vhodnaacute pro pohany a židy a rovněž pro mravně zkaženeacute křesťany Jsem však přesvědčen že opravdoveacute přaacutetelstviacute nemůže existovat mezi těmi kdo žijiacute bez Krista

Aelredus V naacutesledujiacuteciacutem hovoru si dostatečně ujasniacuteme zda teacuteto defi nici něco schaacuteziacute nebo naopak obsahuje něco naviacutec abychom ji mohli buď odmiacutetnout nebo přijmout jako dostačujiacuteciacute a bez nějakeacuteho prvku naviacutec Na zaacutekladě teacuteto defi nice ač se ti zdaacute poněkud ne-dokonalaacute můžeš pochopit co je to přaacutetelstviacute

Ivo Nechci ti byacutet na obtiacutež Prosiacutem tě abys mi vysvětlil alespoň vyacuteznam tohoto slova neboť defi nice mi nestačiacute

Aelredus Udělaacutem to raacuted pokud omluviacuteš meacute chabeacute znalosti a nebudeš mě nutit abych tě poučoval o něčem co neviacutem Mysliacutem si že slovo přiacutetel je odvozeno od slova laacuteska [lat amor ndash amicus] od slova přiacutetel pak přaacutetelstviacute [lat amicus ndash amicitia] Laacuteska je pak cit prostřednictviacutem ktereacuteho rozumovaacute duše něco hledaacute po něčem toužiacute a konečně toho dosa-huje pro sveacute potěšeniacute Těšiacute se z toho s vnitřniacute sladkostiacute držiacute se toho čeho dosaacutehla a ucho-vaacutevaacute to Povahu a dynamiku laacutesky jsem vyložil co možnaacute nejjasněji a nejpodrobněji ve sveacutem diacutele Zrcadlo laacutesky [Speculum caritatis] ktereacute jistě dostatečně znaacuteš Daacutele je přiacutetel nazyacutevaacuten straacutežce laacutesky nebo jak někteřiacute řiacutekajiacute bdquostraacutežce samotneacute dušeldquo Můj přiacutetel totiž musiacute byacutet straacutežce vzaacutejemneacute laacutesky neboli samotneacute meacute duše tak aby zachovaacuteval se spolehlivou ml-čenlivostiacute všechna jejiacute tajemstviacute aby se podle svyacutech sil snažil leacutečit a snaacutešet jakoukoli špat-nost kterou v niacute nalezne aby se radoval s jejiacute radostiacute trpěl s jejiacutem utrpeniacutem a vše co ciacutetiacute jeho přiacutetel považoval za sveacute vlastniacute Přaacutetelstviacute je tedy ctnost kteraacute spojuje duše pouty laacutesky a sladkosti a vytvaacuteřiacute z mnoha jeden celek Proto i světštiacute fi lozofoveacute zařadili přaacutetelstviacute mezi ctnosti ktereacute přetrvaacutevajiacute navěky a ne mezi věci naacutehodneacute a pomiacutejiveacute Zdaacute se že s nimi souhlasiacute i Šalomoun v knize Přiacutesloviacute když řiacutekaacute bdquoV každičkeacutem čase miluje přiacutetelldquo [Přiacutes ] Jasně potvrzuje že přaacutetelstviacute je věčneacute pokud je opravdoveacute Pokud se však rozpadne nebylo opravdoveacute i když se takovyacutem zdaacutelo

[hellip]Ivo Tedy došli jsme k zaacutevěru že mezi přaacutetelstviacutem a laacuteskou neniacute žaacutednyacute rozdiacutelAelredus Je a dokonce velikyacute Božiacute autorita rozhodla že je třeba přijmout do naacuteručiacute

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

SALVE

laacutesky mnohem viacutece lidiacute než kolik jich objiacutemaacuteme jako přaacutetele Zaacutekon laacutesky naacutes nutiacute milo-vat nejen přaacutetele ale i nepřaacutetele [srov Mt ] Přaacuteteli nazyacutevaacuteme pouze ty kteryacutem se nebojiacuteme otevřiacutet sveacute srdce a vše co skryacutevaacute A oni tak činiacute naopak naacutem neboť jsou vaacutezaacuteni tyacutemž zaacutekonem důvěry a touž jistotou

[hellip]Aelredus Zapomněl jsi co řiacutekaacute Piacutesmo bdquoV každičkeacutem čase miluje přiacutetelldquo [Přiacutes ]

Jak si vzpomiacutenaacuteš i sv Jeronyacutem řiacutekaacute bdquoPřaacutetelstviacute ktereacute se může rozpadnout nikdy nebylo opravdoveacuteldquo A že přaacutetelstviacute nemůže existovat bez laacutesky jsem vysvětlil viacutece než dostatečně Když je tedy přaacutetelstviacute naplněno věčnostiacute zaacuteřiacute z něho pravda a chutnaacute sladkostiacute laacutesky jak si můžeš myslet že je možno upřiacutet těmto třem vlastnostem moudrost

Ivo Co to maacute znamenat Mohu řiacuteci o přaacutetelstviacute to co řiacutekaacute Jan přiacutetel Ježiacutešův o laacutesce bdquoBůh je přaacutetelstviacuteldquo

Aelredus Je to neobvykleacute Nelze to zaštiacutetit autoritou Piacutesma Přesto však se odvažuji řiacuteci o přaacutetelstviacute co se daacutele řiacutekaacute o laacutesce bdquoKdo zůstaacutevaacute v přaacutetelstviacute zůstaacutevaacute v Bohu a Bůh zůstaacutevaacute v němldquo [srov Jan ] Leacutepe to pochopiacuteš až začneme rozmlouvat o plodech a užitku přaacutetelstviacute

Druhaacute kniha vysvětluje jakyacute je užitek přaacutetelstviacute a naopak jakyacutem zlem je osamo-cenost Rovněž vypočiacutetaacutevaacute druhy opravdoveacuteho přaacutetelstviacute a staviacute je do protikladu vůči falešneacutemu přaacutetelstviacute

Aelredus O tom mluviacute kraacutesně Cicero bdquoZe světa odstraňujiacute slunce ti kteřiacute z života od-straňujiacute přaacutetelstviacute neboť od boha nemaacuteme nic lepšiacuteho a nic milejšiacuteholdquo Co by to bylo za moudrost opovrhovat přaacutetelstviacutem jen aby ses vyhnul nesnaacuteziacutem neměl starosti a unikl strachu Cožpak by bylo možneacute ziacuteskat a uchovat si ctnost bez jakyacutechkoli nesnaacuteziacute Cožpak i v tobě nebojuje a ty s tiacutem maacuteš velkeacute potiacuteže moudrost proti omylům uměřenost proti vrtkavosti spravedlnost proti zleacute vůli nebo siacutela proti lenosti Ptaacutem se kdo z lidiacute zvlaacuteště dospiacutevajiacuteciacutech je schopen bez velkeacuteho utrpeniacute nebo strachu zachovat cudnost nebo zkro-tit rozbouřeneacute city Pak by byl hlupaacutek apoštol Pavel kteryacute nechtěl žiacutet aniž by pracoval a namaacutehal se pro ostatniacute Avšak veden laacuteskou kterou považoval za největšiacute ctnost bdquostal se slabyacute se slabyacutemi a nebylo pohoršeniacute ktereacute by nepaacutelilo ani jeholdquo [srov Kor Řiacutem ] Nosil v sobě velkyacute smutek a ve sveacutem srdci nepřestaacutevajiacuteciacute bolest pro ty kteřiacute byli jeho bratry podle těla [Řiacutem ndash13] Musel by se tedy vzdaacutet laacutesky aby nežil s takovyacutem strachem a bolestiacute Jednou znovu rodiacute ty ktereacute zplodil ve viacuteře jednou je hyacutečkaacute jako chůva jednou kaacuteraacute jako učitel Tu se bojiacute aby jejich mysl nepropadla zkaacuteze a neodpadli od viacutery tu je s velkou bolestiacute a mnoha slzami volaacute k pokaacuteniacute a jindy nařiacutekaacute nad těmi kteřiacute pokaacuteniacute ne-činili [srov Kor Gal ] Vidiacutete tedy jak se snažiacute zprovodit ze světa ctnosti ti kteřiacute jim nevaacutehajiacute vziacutet naacutemahu kteraacute je doprovaacuteziacute Byl snad hloupyacute Chusi Archita když

přaacutetelstviacute s Davidem zachovaacuteval s takovou věrnostiacute že daacuteval přednost uacutetrapaacutem před bezpečiacutem a spiacuteše chtěl sdiacutelet utrpeniacute přiacutetele než se oddat radostem a poctaacutem jako otco-vrah [Sam 13ndash13] Nemohu už ani nazvat lidmi jako spiacuteše šelmami ty kteřiacute tvrdiacute že je třeba žiacutet tak aby od nikoho nepotřebovali žaacutednou uacutetěchu nikomu nebyli na obtiacutež nebo přiacutečinou bolesti aby nepociťovali radost nad dobrem bližniacuteho a neroztrpčili ostatniacute svou zvraacutecenostiacute Taciacute se starajiacute jen o to aby nikoho nemilovali a nebyli nikyacutem milovaacuteni V žaacutedneacutem přiacutepadě nemohu připustit že by miloval někdo z těch kdo považujiacute přaacutetelstviacute za věc hmotneacuteho zisku Pouze uacutesty o sobě prohlašujiacute že jsou přaacuteteleacute když se naskytne možnost nějakeacuteho časneacuteho prospěchu nebo když se pokoušejiacute ziacuteskat přiacutetele pro spolupraacuteci v nějakeacute hanebneacute zaacuteležitosti

[hellip]Aelredus Vyhoviacutem vaacutem a ve stručnosti poviacutem čeho se podle meacuteho naacutezoru musiacuteme varo-

vat Existuje přaacutetelstviacute chlapeckeacute ktereacute maacute původ v nestaacutelyacutech a vrtošivyacutech citech Vrhaacute se za každyacutem kolemjdouciacutem bez rozumu bez uvaacuteženiacute bez miacutery aniž by vzalo v potaz nějakyacute prospěch či neprospěch Toto přaacutetelstviacute po nějakyacute čas působiacute na člověka velmi intenzivně pevně ho spoutaacutevaacute a svůdně přitahuje Avšak city bez rozumu představujiacute podnět čistě pudovyacute jsou naacutechylneacute konat nedovoleneacute dokonce ani nejsou schopny rozlišovat mezi do-volenyacutem a nedovolenyacutem I když většinou city přaacutetelstviacute předchaacutezejiacute je vyloučeno aby ho kdy doprovaacutezely pokud přaacutetelstviacute nevede rozum nemiacuterniacute počestnost a nevlaacutedne mu spra-vedlnost Takoveacuteho přaacutetelstviacute ktereacute jsem nazval dětinskeacute vzhledem k tomu že city ovlaacutedajiacute ponejviacutece chlapce se majiacute všemi způsoby varovat jako nevěrneacuteho nestaacuteleacuteho a vždy spo-jeneacuteho s nečistyacutemi laacuteskami ti kteřiacute nachaacutezejiacute zaliacutebeniacute v kraacutese duchovniacuteho přaacutetelstviacute Vyacuteše uvedeneacute nenazyacutevaacuteme přaacutetelstviacutem jako spiacuteš jedem přaacutetelstviacute pokud v něm vůbec nelze zachovat opraacutevněnou miacuteru laacutesky kteraacute spojuje jednu duši s druhou Jeho počestneacute jaacutedro zastiacuteraacute a kaziacute jakyacutesi dyacutem vychaacutezejiacuteciacute z žaacutedostivosti těla a strhaacutevaacute je k žaacutedostem těla protože je zanedbaacutevaacuten duch Duchovniacute přaacutetelstviacute proto musiacute miacutet na počaacutetku čistyacute uacutemysl dohled rozumu a otěže uměřenosti Tak dosaacutehneme velmi radostnyacutech pocitů a budeme je pak vniacute-mat s takovou sladkostiacute že nepřestanou byacutet nikdy spořaacutedaneacute Existuje i přaacutetelstviacute ktereacute spojuje lidi velmi zleacute podobnostiacute jejich mravů O takoveacutem mluvit nechci neboť si ani neza-sloužiacute byacutet nazvaacuteno přaacutetelstviacutem jak už jsem uvedl vyacuteše Kromě toho maacuteme i přaacutetelstviacute ktereacute je podněcovaacuteno vyacutehledem nějakeacuteho prospěchu Mnoziacute se praacutevě kvůli tomu domniacutevajiacute že je třeba po přaacutetelstviacute toužit je pěstovat a zachovaacutevat Kdybychom to připustili pak bychom odepřeli laacutesku mnoha lidem kteřiacute si ji nejviacutece zasloužiacute a kteřiacute nic nemajiacute a nevlastniacute a ni-kdo tedy od nich nemůže ziacuteskat žaacutednyacute materiaacutelniacute prospěch Sice opravdu maacuteme očekaacutevat v každeacutem přiacutepadě od přiacutetele prospěch jako napřiacuteklad radu v pochybnostech uacutetěchu v sou-ženiacutech a podobně To vše maacute přaacutetelstviacute doprovaacutezet nikoli mu předchaacutezet Nepochopil totiž co to znamenaacute přaacutetelstviacute ten kteryacute chce ještě jinou odměnu než přaacutetelstviacute sameacute Přaacutetelstviacute bude plnou odměnou těm kdo ho pěstujiacute tehdy když ho cele nasměrujiacute k Bohu a způsobiacute

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

SALVE

že se pohroužiacute do kontemplace ti ktereacute spojilo Neboť když věrneacute přaacutetelstviacute mezi dobryacutemi plodiacute tak nesmiacuternyacute užitek nevaacutehaacutem tvrdit že tento užitek pochaacuteziacute z přaacutetelstviacute a ne nao-pak Ani si nemysliacutem že velkorysost s niacutež Barzillai Galaadskyacute [Sam 13ndash Vulg 13ndash13] přijal Davida prchajiacuteciacuteho před synem otcovrahem staral se o něj a jednal s niacutem jako s přiacutetelem zplodila mezi těmito vynikajiacuteciacutemi muži přaacutetelstviacute nyacutebrž nepochybuji o tom že spiacuteše z něho vyplynula takovaacute přiacutezeň Neniacute nikdo kdo by si myslel že kraacutel po-třeboval tohoto člověka už předtiacutem Že opravdu tento muž saacutem velmi zaacutemožnyacute nedoufal v jakoukoli odměnu od kraacutele za prokaacutezanaacute dobrodiniacute jasně vyplyacutevaacute z toho když uvaacutežiacuteme že nic nepřijal i když se mu bez obtiacutežiacute nabiacutezelo veškereacute bohatstviacute města a chtěl se spokojit s tiacutem co měl Zrovna tak si musiacuteme vaacutežit vztahu mezi Davidem a Jonathanem kteryacute byl posvěcen zaacutelibou v ctnosti a ne nadějiacute na budouciacute prospěch Viacuteme že si prokazovali mnoho dobreacuteho když přičiněniacutem jednoho byl zachraacuteněn život druheacuteho jehož potomstvo nezaniklo [srov Sam ndash ndash 13ndash n 13 Sam 13ndash13] Když tedy mezi dobryacutemi lidmi vždy předchaacuteziacute přaacutetelstviacute a užitek ho doprovaacuteziacute pak radost přinaacutešiacute ne tak užitek ziacuteskanyacute od přiacutetele nyacutebrž sama laacuteska přiacutetele Nyniacute posuďte vy zda jsem dostateč-ně mluvil o plodech přaacutetelstviacute zda jsem upřesnil jasně mezi kyacutem může vzniknout byacutet za-chovaacutevaacuteno a dovršeno přaacutetelstviacute zda se mi podařilo objasnit jakeacute vztahy se nepraacutevem haliacute slovem přaacutetelstviacute a zda jsem ukaacutezal jisteacute ciacutele ke kteryacutem maacute směřovat laacuteska mezi přaacuteteli

Třetiacute kniha stanovuje čtyři stupně kteryacutemi musiacute projiacutet přaacutetelstviacute hodneacute toho jmeacutena Prvniacute stupeň představuje vyacuteběr přaacutetel kteryacute vylučuje ty jež ho nejsou hodni a stanovuje podmiacutenky konkreacutetniacuteho přaacutetelstviacute Druhyacutem stupněm je doba osvědčovaacuteniacute ve věrnosti uacutemyslu diskreacutetnosti a trpělivosti Poteacute naacutesleduje třetiacute stupeň spojeniacute dušiacute v sedmi dobrech přaacutetelstviacute Korunou čtvrtyacutem stupněm du-chovniacuteho přaacutetelstviacute je pak přaacutetelstviacute s Kristem Ita a sancto illo amore quo amplec-titur amicum ad illum conscendens quo amplectitur Christum spiritualem amicitiae fructum pleno laetus ore carpet ndash Takto postupuje od svateacute laacutesky kterou objiacutemaacute přiacutetele k laacutesce kterou objiacutemaacute Krista a s radostiacute a v plnosti ziacuteskaacutevaacute duchovniacute užitek přaacutetelstviacute

Zaacutevěr

Protože slunce se už schyluje k zaacutepadu musiacuteme ukončit tento naacuteš hovor ale doufaacutem že nepochybujete o tom že přaacutetelstviacute vychaacuteziacute z laacutesky Co je to za člověka kteryacute může milovat druheacuteho a přitom nemiluje saacutem sebe Vždyť na zaacutekladě srovnaacuteniacute s laacuteskou kterou miluje saacutem sebe může uspořaacutedat i laacutesku k bližniacutemu Nemiluje saacutem sebe ten kdo od sebe vyžaduje nebo sobě uklaacutedaacute něco hanebneacuteho a hřiacutešneacuteho Na prvniacutem miacutestě musiacute každyacute umrtvovat sveacute tělo nesmiacute strpět nic co se neslušiacute a odmiacutetat co je mu k užitku Když bude takto

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

milovat saacutem sebe pak může podle teacutehož vzoru milovat i bližniacuteho Takovaacute laacuteska zahrnuje velkeacute množstviacute lidiacute člověk si z nich musiacute vybrat ty kteryacutem může svěřit v intimitě tajem-stviacute přaacutetelstviacute do jejichž srdciacute může hojně vleacutevat svůj cit a před kteryacutemi může otevřiacutet sveacute srdce daacutet nahleacutednout do jeho hlubin prozradit smyacutešleniacute a uacutemysly srdce Přaacutetele si vybiacute-rejme ne podle rozmaru našich citů nyacutebrž na zaacutekladě bystreacuteho uacutesudku našeho rozumu podobnosti povah a snahy o ctnostnyacute život Oddejme se pak sveacutemu přiacuteteli s veselou mysliacute avšak bez lehkomyslnosti a ať neschaacuteziacute respekt a slušnost ktereacute se zaklaacutedajiacute na laska-vosti a prokazovaacuteniacute dobryacutech skutků Pak už maacute byacutet zkoušena spolehlivost dobreacute mravy a trpělivost budouciacuteho přiacutetele Postupně připojujme společneacute plaacuteny vytrvalost společneacuteho uacutesiliacute a shodu ve vnějšiacutem vyacuterazu Přaacuteteleacute se majiacute sobě tak připodobnit že jakmile jeden na druheacuteho pohleacutedne maacute vyacuteraz jedneacute tvaacuteře přeskočit na druhou ať už byl posmutnělyacute nebo rozradostněnyacute Poteacute když byl vybraacuten a vyzkoušen a pokud sis jistyacute že nebude chtiacutet nic co se neslušiacute ani to nebude žaacutedat od přiacutetele a ani to neposkytne bude-li požaacutedaacuten a když se ujistiacuteš že považuje přaacutetelstviacute za mravniacute ctnost a nikoli za zisk že neniacute podleacutezavyacute ani ser-vilniacute a když konečně objeviacuteš že je upřiacutemnyacute ale dokaacuteže rozlišovat trpělivyacute když ho někdo kaacuteraacute v laacutesce staacutelyacute a pevnyacute pak zakusiacuteš tu duchovniacute slast totiž co znamenaacute bdquoHle jak je dobreacute a jak mileacute když bratři bydliacute pospoluldquo [Ž 1313(13)] Je užitečneacute když přaacuteteleacute spolu souciacutetiacute když pro sebe podstupujiacute naacutemahu navzaacutejem nesou svaacute břemena [Gal ] Každyacute z nich považuje za přiacutejemneacute zapomenout saacutem na sebe kvůli druheacutemu daacutet přednost vůli druheacuteho před svou vlastniacute vyjiacutet vstřiacutec potřebaacutem v nouzi toho druheacuteho spiacuteše než vlastniacutem postavit se a vystavit se nepřiacutezni osudu Jakeacute je to potěšeniacute pro přaacutetele když mohou spolu diskutovat navzaacutejem si představovat sveacute zaacutejmy spolu všechno zkoumat ve všem dospět k jednomu naacutezoru K tomu ještě přistupuje modlitba za sebe navzaacutejem kteraacute v paměti přiacute-tele tiacutem silněji působiacute s čiacutem většiacute vroucnostiacute je k Bohu vysiacutelaacutena spolu s prolityacutemi slzami ktereacute vyhrknou buď ze strachu z afektu nebo z bolesti Přiacutetel se modliacute za přiacutetele ke Kristu chce aby ho Kristus vyslyšel kvůli přiacuteteli svou laacutesku a touhu směřuje ke Kristu Když se stane že jedna laacuteska naacutehle a nepozorovaně přejde ve druhou a dotkne se sladkosti jakoby přiacutemo u samotneacuteho Krista přiacutetel začne ochutnaacutevat jak je sladkeacute a pociťovat jak je mileacute byacutet u Krista Od svateacute laacutesky kterou zahrnuje přiacutetele tak vystupuje k teacute laacutesce kterou miluje Krista S radostiacute a naplno bude užiacutevat duchovniacutech plodů přaacutetelstviacute v očekaacutevaacuteniacute plnosti všeho v budouciacutem životě Pak zmiziacute strach se kteryacutem se bojiacuteme jeden o druheacuteho a dělaacuteme si starosti pak zmiziacute všechno traacutepeniacute ktereacute jeden pro druheacuteho nyniacute musiacuteme snaacutešet pak bude zlomen osten smrti a zničena sama smrt [Kor ndash] Raacuteny tohoto bodce naacutes často soužiacute a musiacuteme truchlit jeden pro druheacuteho Až budeme v bezpečiacute budeme se radovat věčně z nejvyššiacuteho dobra a toto přaacutetelstviacute ktereacute naacutes zde poutaacute jen s několika maacutelo lidmi se přelije na všechny a ze všech na Boha a Bůh bude všechno ve všem

Z latinskyacutech originaacutelů přeložil Alexius Vandrovec OSB

SALVE

POZNAacuteMKY David Konstan Friendship in the Classical World Cambridge University Press s ndash Albrecht Diem Das monastische Experiment Die Rolle der Keuschheit bei der Entstehung des westli-

chen Klosterwesens Muumlnster LIT Verlag s ndash13 Jean Leclercq bdquoLrsquoamitieacute dans les lettres au moyen-acircgeldquo IN Revue du moyen-acircge latin I s 13ndash Anselmo drsquoAosta Lettere Priore e Abate del Bec (a cura di I Biffi C Marabelli) Milano nr Wincenty Polek OCist bdquoTeologia dellrsquoamicizia negli scritti di Aelredo di Rievaulxldquo IN Cis-

tercium mater nostra II Krakoacutew s ndash Vaacuteclav Ventura bdquoCisterciaacuteckaacute spiritualitaldquo IN Kate_ina Charvaacutetovaacute let cisterciaacuteckeacuteho

řaacutedu Praha Unicornis s ndash Aelredus Rievallensis Homiliae de oneribus Propheticis Isaiae (CCr CM D) (ed Gaetano Ra-citi) Turnhout Brepols sermo Tyacutež Speculum caritatis III Spiegel der Liebe (Uumlbertr u eingeleitet von M Hildegard Brem) Trier Johannes-Verlag s ndash Laacuteszloacute Lekail e Cistercians Ideals and Reality Kent Kent State University Press s 13 Aelred von Rieval De amicitia spiritali Prol Uumlber die geistliche Freundscha Lateinisch-deutsch

Uumlbertr von Rhaban Haacke u eingeleitet von Wilhelm Nyssen Trier Spee-Verlag s Speculum caritatis I s 13 Homiliae de oneribus sermo 13 De spiritali amicitia Prol 13ndash s Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensis (Series scriptorum SOC) Roma s Cassianus Collationes patrum 13 Jean Cassien Confeacuterences Texte par I E Pichery Paris Les eacuteditions du Cerf s ndash13 Gregorius I Dialogi II 13 Greacutegoire le Grand Dialogues II Texte critique et notes par A de Voguumleacute traduction par P Antin Paris Les eacuteditions du Cerf s Tyacutež Homiliae in Euangelia 13 Gregor der Grosse Homiliae in Evangelia II Lateinisch-

Deutsch Feiburg im BreisgaundashBaselndashWien Herder s ndash Tyacutež Moralia in Iob 13 Greacutegoire le Grand Morales sur Job Livres XIndashXIV Introduction texte traduction et notes par A Bocognano Paris Les eacuteditions du Cerf s Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensishellip s Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensishellip s S Bernard In Cant XXIII Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensishellip s 13 Speculum caritatis I 13 s 13 Speculum caritatis I ndash13 s 1313ndash13

Alexius Vandrovec OSB ( ) vstoupil v roce do řaacutedu sv Benedikta v Benediktinskeacutem arciopatstviacute sv Vojtěcha a sv Markeacutety v Břevnově kde roku složil slavneacute sliby

Jean-Marie Gueullette OP

Přaacutetelstviacute u sv Tomaacuteše Akvinskeacuteho

I když bylo teacutema přaacutetelstviacute důležityacutem teacutematem diskuziacute po celeacute stoletiacute a to zvlaacuteště v mnišskeacutem prostřediacute neniacute sv Tomaacuteš při studiu tohoto pojmu prostyacutem pokračovatelem svyacutech předchůdců Mniši ndash hlavně Bernard z Clairvaux a Aelred z Rievaulx ndash vychaacutezeli při svyacutech uacutevahaacutech o přaacutetelstviacute z Cicerona Texty sv Ber-narda a Cicerona sv Tomaacuteš samozřejmě četl Jeho myšleniacute se však nejviacutece inspi-rovalo jinde ndash v souboru textů kteryacute způsobil skutečnou revoluci v evropskeacutem intelektuaacutelniacutem životě a to praacutevě mezi teology a 13 stoletiacute Jejich autorem byl Aristoteleacutes Pojednaacuteniacute o přaacutetelstviacute v Etice Nikomachově se diacuteky latinskeacutemu překla-du kteryacute vytvořil Robert Grosseteste stala přiacutestupnyacutemi už v roce Zdaacute se že v tehdejšiacutem intelektuaacutelniacutem světě zastiacutenila texty Cicerona a jeho komentaacuteto-rů

Jestliže sv Tomaacuteš tak často odkazuje na Aristotela miacutesto na Cicerona pak to neniacute jen proto že se objevily jeho noveacute texty ale takeacute s ohledem na ciacutel teologova myšleniacute Nechce po fi lozofi i pravidla chovaacuteniacute jakousi etiku přaacutetelstviacute nyacutebrž defi -nice struktury myšleniacute kteryacutem pak daacute projiacutet procesem opravdoveacute konverze než je aplikuje na život křesťana Aristoteleacutes došel hodně daleko v uacutevahaacutech o pod-statě přaacutetelstviacute a o jednotlivyacutech prvciacutech přaacutetelstviacute Zvlaacuteště zdůrazňoval že ciacutelem přaacutetelstviacute je společnyacute život vzaacutejemneacute sdiacuteleniacute všech dober Proto byl pro Tomaacuteše nejlepšiacutem partnerem v dialogu

Hlavniacute texty ve kteryacutech se Tomaacuteš zaobiacuteraacute otaacutezkou přaacutetelstviacute lze rozdělit do dvou kategoriiacute Naacuteš teolog se o přaacutetelstviacute zajiacutemaacute nejprve proto že ho poklaacutedaacute za vhodnyacute pojem k charakterizaci vztahu mezi člověkem a Bohem chtiacutet pro druheacute-ho dobro a přitom žiacutet ve vzaacutejemneacutem společenstviacute (sdiacutelet dobra) Proto věnuje rozsaacutehlaacute pojednaacuteniacute analyacuteze přaacutetelstviacute mezi lidmi Poteacute se Tomaacuteš věnuje otaacutezce laacutesky člověka k Bohu kteraacute je podle něj bdquojakyacutemsi přaacutetelstviacutemldquo O etice přaacutetelstviacute jako takoveacute pojednaacutevaacute naopak velmi stručně

Podle Aristotela nemaacute raacutez přaacutetelstviacute jakaacutekoli laacuteska nyacutebrž jen ta při ktereacute chceme dobro těm jež milujeme Když napřiacuteklad řiacutekaacuteme že milujeme viacuteno nebo koně a podobně nemilujeme tyto skutečnosti tak že bychom chtěli jejich vlastniacute dob-ro nyacutebrž pro dobro ktereacute přinaacutešejiacute naacutem Takovaacute laacuteska neniacute laacuteska přaacutetelskaacute ale

SALVE

žaacutedostivaacute Vždyť by bylo směšneacute o někom řiacutect že chovaacute přaacutetelstviacute k viacutenu nebo ke koni

Chtiacutet dobro pro druheacuteho však ke vzniku přaacutetelstviacute nestačiacute Ještě je nutnaacute vzaacute-jemnost laacutesky protože člověk je přiacutetelem druheacuteho jen tehdy je-li i ten druhyacute jeho přiacutetelem Avšak toto vzaacutejemneacute přaacuteniacute si dobra vychaacuteziacute z jisteacuteho společenstviacute sdiacute-leniacute dober

Protože však existuje jisteacute sdiacuteleniacute mezi člověkem a Bohem uskutečněneacute tiacutem že naacutem Bůh daacutevaacute uacutečast na sveacute blaženosti musiacute z tohoto sdiacuteleniacute vychaacutezet i jisteacute přaacutetelstviacute13 Praacutevě o tomto sdiacuteleniacute sv Pavel řiacutekaacute (Kor ) bdquoVěrnyacute je Bůh kteryacute vaacutes povolal do společenstviacute se svyacutem Synemldquo Je tedy zřejmeacute že laacuteska člověka k Bohu je přaacutetelstviacutem

Pojednaacuteniacute o laacutesce vysvětluje jakyacutem způsobem se dvě hlavniacute charakteristiky přaacutetelstviacute ndash chtiacutet jeden pro druheacuteho dobro a vzaacutejemneacute sdiacuteleniacute ndash nachaacutezejiacute ve vztahu mezi člověkem a Bohem jakožto jeho konstitutivniacute prvky Tento vztah je zaacutekladem pro laacutesku k sobě k bližniacutemu a k nepřiacuteteli protože ve všech těchto přiacute-padech ten kdo maacute Božiacute laacutesku vidiacute v sobě ve sveacutem vlastniacutem těle v hřiacutešniacutekovi v nepřiacuteteli a v každeacutem tvoru Božiacute diacutelo bytost milovanou Bohem

Jakmile bylo přaacutetelstviacute takto defi novaacuteno vraciacute se k němu Tomaacuteš pravidelně všude tam kde jde o vztah mezi člověkem a Bohem v pojednaacuteniacute o noveacutem zaacuteko-nu při vyacutekladu důvodů ke vtěleniacute nebo s ohledem na eucharistii či pokaacuteniacute V Contra gentiles rovněž nachaacuteziacuteme kraacutesnyacute vyacuteklad o daru Ducha Svateacuteho kteryacute člověka uvaacutediacute do přaacutetelstviacute s Bohem

Křesťanskeacute chaacutepaacuteniacute aristotelskeacute filozofie

Když od četby Aristotelovyacutech textů o přaacutetelstviacute přejdeme přiacutemo k textům sv To-maacuteše jež s odkazem na texty Aristotelovy pojednaacutevajiacute o stejneacute otaacutezce budeme zcela jistě překvapeni Na jedneacute straně jsou si tito dva autoři velmi bliacutezciacute a sv Tomaacuteš často Aristotelovy analyacutezy cituje Oba dva poklaacutedajiacute za nejdůležitějšiacute rysy přaacutetelstviacute to že si přaacuteteleacute přejiacute navzaacutejem dobro a že sdiacutelejiacute život jeden druheacuteho ani Aristoteleacutes ani Tomaacuteš nekladou důraz na to že si přiacutetel sveacuteho přiacutetele saacutem vyvolil Na druheacute straně se však zdaacute že majiacute oba autoři radikaacutelně odlišnyacute způsob přiacutestupu k otaacutezce přaacutetelstviacute a odlišnyacute ciacutel vyacutekladu Aristoteleacutes citlivě analyzuje skutečnost přaacutetelstviacute a sveacute zaacutevěry pokaždeacute pečlivě ověřuje konfrontaciacute se zkuše-nostiacute Tomaacutešův vyacuteklad je abstraktnějšiacute a evidentně mu viacutece jde o pravdivost defi -novanyacutech pojmů než o jejich potvrzeniacute každodenniacute zkušenostiacute Aristoteleacutes hledaacute nejvyššiacute formu přaacutetelstviacute a prostředky ktereacute k niacute vedou sv Tomaacuteš se o přaacutetelstviacute zajiacutemaacute předevšiacutem proto že se mu zdaacute nejvhodnějšiacute kategoriiacute k vystiženiacute vztahu

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

mezi člověkem a Bohem jakožto jisteacute formy společenstviacute mezi rozumnyacutem tvorem a jeho tvůrcem v němž si oba vzaacutejemně přejiacute dobro Přaacutetelstviacute ve vztaziacutech mezi lidmi rozebiacuteraacute vlastně jen okrajově a vždycky s odkazem na přaacutetelstviacute s Bohem nezkoumaacute ani ndash jako to činil Aelred z Rievaulx ndash jakyacutem způsobem může byacutet přaacutetelstviacute oporou a posilou v duchovniacutem životě to dva velciacute autoři se tedy lišiacute nejen svou viacuterou ale i způsobem praacutece a ciacutelem sveacuteho zkoumaacuteniacute a vyacutekladu

Co stojiacute na počaacutetku Božiacute laacuteska zjevenaacute v Ježiacuteši Kristu

Časteacute odkazy sv Tomaacuteše na fi lozofy a předevšiacutem na Aristotela naacutem nesmiacute braacutenit v odhaleniacute skutečneacuteho zdroje a zaacutekladu všech jeho uacutevah zejmeacutena těch ze Sumy Tomaacuteš je křesťan a teolog na počaacutetku jeho intelektuaacutelniacuteho uacutesiliacute stojiacute Božiacute tajem-stviacute a tajemstviacute Božiacute laacutesky k člověku Pro současneacuteho člověka je dost obtiacutežneacute po-chopit do jakeacute miacutery je pro Tomaacuteše jeho viacutera a duchovniacute život kliacutečem k jeho chaacute-paacuteniacute světa a lidskeacuteho života Viacutera je tedy nejenom zdrojem jeho myšleniacute je takeacute jeho důvodem a ciacutelem Svatyacute Tomaacuteš se nepouštiacute do žaacutedneacute psychologickeacute nebo fi lozofi ckeacute analyacutezy lidskeacuteho života a lidskyacutech skutků snažiacute se vytvořit pojmovyacute aparaacutet nutnyacute k vyjaacutedřeniacute viacutery

Pro sv Tomaacuteše nenachaacuteziacute lidskaacute existence svůj smysl a svou hlubokou podsta-tu jinde než v důvěrneacute Božiacute bliacutezkosti Setkaacutevaacuteme se tu s přesvědčeniacutem ktereacute bylo zaacutekladniacute deviacutezou i pro Augustina bdquoUčinil jsi naacutes pro sebe Pane a naše srdce je neklidneacute dokud nespočine v Toběldquo13 Žiacutezeň po štěstiacute kterou v sobě člověk nosiacute najde sveacute utišeniacute a naplněniacute jedině v životniacutem společenstviacute s Bohem To je To-maacutešova uacutestředniacute jistota a je to jistota typickaacute pro věřiacuteciacuteho člověka Teolog kteryacute se ji snažiacute pochopit a zdůvodnit však naraacutežiacute na dvě obtiacuteže je toto společens-tviacute s Bohem možneacute lze o něj usilovat vyjaacutedřit ho A neučinil hřiacutech společenstviacute s Bohem nemožnyacutem Tomaacuteš oba tyto probleacutemy pojednaacutevaacute ten prvniacute v traktaacute-tu o laacutesce ten druhyacute v Tertia Pars při zkoumaacuteniacute tajemstviacute našiacute spaacutesy uskutečňujiacuteciacute se v Kristově životě a ve svaacutetostech

bdquoUacutestředniacutem bodem Tomaacutešovy diskuze o přaacutetelstviacute je Bůh Zvlaacuteště Tomaacuteš zdů-razňuje že ciacutelem křesťanskeacuteho mravniacuteho života je přaacutetelstviacute s Bohem Tuto myš-lenku však rozviacutejiacute dvěma odlišnyacutemi i když navzaacutejem propojenyacutemi způsoby Zapr-veacute diskutuje o přaacutetelstviacute s Bohem z hlediska křesťanskeacute laacutesky zadruheacute z hlediska Krista a svaacutetostiacuteldquo

Texty ve kteryacutech se sv Tomaacuteš věnuje laacutesce k Bohu jež je přaacutetelstviacutem s Bohem lze jen těžko pochopit bez jejich christologickyacutech kořenů i když o nich pojednaacute-vaacute až v dalšiacutech čaacutestech Sumy Ta čaacutest Sumy v niacutež se probiacuteraacute mravouka předsta-vuje lidskyacute život takovyacute jakyacute maacute podle Božiacuteho plaacutenu byacutet Tertia Pars pak ukazu-

SALVE

je jak tajemstviacute spaacutesy v Kristu činiacute znovu možnyacutem uskutečněniacute tohoto hřiacutechem zmařeneacuteho plaacutenu Božiacutem přaacuteniacutem je daacutet člověku uacutečast na blaženosti kterou je Bůh saacutem Tato uacutečast je umožněna vtěleniacutem Slova podobneacuteho Otci a podobneacuteho i lidem Pokud je k přaacutetelstviacute nutnaacute jistaacute podobnost pak ji lze kontemplativniacutem pohledem vidět ve vtěleneacutem Slově Protože je Kristus podobnyacute Bohu a podob-nyacute lidem činiacute možnyacutem jejich vzaacutejemneacute sdiacuteleniacute a společenstviacute Skrze svaacutetosti ndash a vyacutesostnyacutem způsobem skrze eucharistii ndash zůstaacutevaacute Kristus staacutele přiacutetomnyacute mezi lidmi A protože je eucharistie svaacutetostiacute zpřiacutetomňujiacuteciacute Kristovo utrpeniacute jiacutemž bylo obnoveno přaacutetelstviacute člověka s Bohem je takeacute svaacutetostiacute laacutesky par excellence

Je třeba zdůraznit že ciacutelem svaacutetosti je laacuteska společenstviacute s Bohem vztah na-tolik vzaacutejemnyacute že může byacutet nazvaacuten přaacutetelstviacutem Uacutečinky svaacutetosti se neomezu-jiacute na uzdraveniacute lidskeacute hřiacutechem zraněneacute přirozenosti na pouhou naacutepravu škod Svaacutetost vede lidskou bytost k tomu k čemu byla stvořena k přaacutetelstviacute s Bohem Uacutevahy o tomto možneacutem společenstviacute člověka s Bohem neniacute nutneacute omezovat na přiacutepady kdy se uskutečňuje buď dokonale ndash a to je pouze u Ježiacuteše Krista ndash nebo tak vznešenyacutem způsobem jako se to děje u světců

Pojem společenstviacute nabiacuteziacute širokyacute rejstřiacutek možnostiacute a podob v nichž se s růz-nou intenzitou uskutečňuje Jeho zaacutesadniacutem rysem je že je otevřenyacute a může se rozšiřovat protože společenstviacute s Bohem je takeacute společenstviacutem v Bohu

Svatyacute Tomaacuteš mohl ve svyacutech uacutevahaacutech udělat krok kteryacute byl pro Aristotela ne-myslitelnyacute totiž uvažovat o skutečneacutem přaacutetelstviacute mezi člověkem a Bohem ndash a to na zaacutekladě viacutery v Krista a v to že Bůh naacutem daroval saacutem sebe a tiacutem učinil možnyacutem důvěrneacute sbliacuteženiacute s Niacutem V Etice Nikomachově to Aristoteleacutes řiacutekaacute zcela jasně mezi člověkem a Bohem si lze představit přaacutetelstviacute založeneacute na užitku nebo potěšeniacute ale nerovnost kteraacute mezi nimi je činiacute nemožnyacutem dokonaleacute přaacutetelstviacute v němž přiacute-tel miluje přiacutetele pro něj samotneacuteho nikoli pro užitek či potěšeniacute jež mu vztah přinaacutešiacute Aristotelův traktaacutet však na zaacutevěr dospiacutevaacute k pojmu společneacuteho života ja-kožto nejdokonalejšiacuteho vyjaacutedřeniacute přaacutetelstviacute A praacutevě o tuto dimenzi se Tomaacuteš opřel aby dosaacutehl zdaacutenlivě nemožneacuteho V Kristu je daacutena možnost společneacuteho života člověka a Boha možnost společenstviacute důvěrneacute bliacutezkosti V takoveacutem spo-lečenstviacute ztraacuteciacute otaacutezka rovnosti na vyacuteznamu Každyacute do něj vstupuje takovyacute jakyacute je každyacute se daacutevaacute ndash a to je důležitějšiacute než to co daacutevaacute Vtěleniacute zajisteacute nezavaacutediacute rov-nost mezi člověkem a Bohem obnovuje však společenstviacute a podobnost Saacutem fakt tohoto společenstviacute naacutem pak daacutevaacute možnost nazvat ho přaacutetelstviacutem

Přaacutetelstviacute žije z proporcionaacutelniacute rovnosti Každyacute daacutevaacute podle sveacute miacutery a samo přaacutetelstviacute každeacuteho z přaacutetel vytvaacuteřiacute ndash jak jen to je možneacute ndash rovnost vztahů v pro-storu aktivniacuteho setkaacutevaacuteniacute sdiacuteleniacute komunikace Božiacute laacuteska musiacute nutně sestoupit a naše laacuteska k Němu zase vyvažovat naši podřazenost tiacutem že k niacute připojiacuteme jako-

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

by odstiacuten nekonečneacuteho respektu absolutniacute uacutecty adorace Přes nekonečnou vzdaacute-lenost kteraacute odděluje Tvůrce od jeho tvora se tedy k naacutem Bůh sklaacuteniacute a pozvedaacute naacutes k uacutečasti na sveacutem přaacutetelstviacute

Přaacutetelstviacute je pro Tomaacuteše vskutku teologaacutelniacute ctnostiacute Božiacutem darem kteryacute pře-kračuje možnosti lidskeacute přirozenosti a činiacute ji schopnou nadpřirozeneacuteho života společenstviacute s Bohem Tento Božiacute dar činiacute přaacutetelstviacute možnyacutem a to nikoli jako svůj důsledek ale tiacutem co saacutem daacutevaacute a uskutečňuje

Společenstviacute mezi přaacuteteli zde maacute svůj zdroj v daru kteryacute pochaacuteziacute od Boha iniciativa je zcela na straně Božiacute

Člověka činiacute hodnyacutem Božiacuteho přaacutetelstviacute samo toto přaacutetelstviacute Tomaacuteš Akvinskyacute bere jako nezbytnyacute zaacuteklad milost Božiacute dar a na ni aplikuje aristotelskou struktu-ru Na vztah o němž Aristoteleacutes bez Božiacuteho zjeveniacute nemohl miacutet sebemenšiacute před-stavu aplikuje to co Filozof popsal jako dokonaleacute přaacutetelstviacute Může to udělat protože řaacuted milosti chaacutepe jako kontinuaacutelně navazujiacuteciacute na řaacuted přirozenyacute13 ndash milost obnovuje lidskou přirozenost do teacute podoby v jakeacute si ji Bůh přeje miacutet Dar kteryacute Bůh člověku daacutevaacute ho naplňuje tak že překonaacutevaacute všechny jeho touhy

Jedinyacute rozdiacutel mezi aristotelskou teoriiacute přaacutetelstviacute mezi člověkem a Bohem a To-maacutešovou teologiiacute takoveacuteho přaacutetelstviacute je ten kteryacute přineslo vtěleniacute Bez Krista by Tomaacuteš byl ndash stejně jako Aristoteleacutes ndash donucen řiacutect že přaacutetelstviacute mezi člověkem a Bohem je nemožneacute ve viacuteře v Krista konstatuje že propast jež člověka od Boha oddělovala byla zaplněna že Božiacute dar obnovuje společenstviacute a nerovnost odsou-vaacute na druheacute miacutesto

Jinyacutem aspektem nepřekročitelneacuteho rozdiacutelu je to že člověk nemůže napodobit dokonalou soběstačnost Božiacute Snažiacute se napodobit dokonalost Prvniacuteho principu ale staacutele zůstaacutevaacute člověkem staacutele je podroben nutneacute zaacutevislosti na druhyacutech na přijiacutemaacuteniacute a daacutevaacuteniacute I v tomto ohledu zjeveniacute radikaacutelně měniacute způsob uvažovaacuteniacute o přaacutetelstviacute Jednak je totiž Božiacute dokonalost dokonalostiacute laacutesky a jednak člověk neniacute zvaacuten aby Boha napodobil ale aby vstoupil do společenstviacute s niacutem aniž by přestal byacutet člověkem

Milost neničiacute přirozenost

Tomaacutešova moraacutelniacute teologie byla často zpochybňovaacutena a podeziacuteraacutena že je vlastně pouhou fi lozofi iacute protože řeckeacute zdroje zaujiacutemajiacute uacutestředniacute miacutesto v jeho argumen-taci A přece je Tomaacuteš předevšiacutem věřiacuteciacutem člověkem ndash a to i ve sveacute nauce o člo-věku antropologii Sveacute nejviacutece lidskeacute schopnosti rozviacutejiacute člověk praacutevě tam kde ho podpiacuteraacute milost Schopnost milovat a vytvaacuteřet přaacutetelstviacute kterou Bůh obnovil a zdokonalil tak unikaacute dvěma velkyacutem nebezpečiacutem na jedneacute straně touze vlastnit

SALVE

zmocnit se druheacuteho na druheacute straně absolutniacute nezištnosti kteraacute by mohla dospět až k popřeniacute vlastniacute touhy Bůh obnovil a zdokonalil v člověku touhu po životě ve společenstviacute jeho schopnost milovat přaacutetelskou laacuteskou

Duchovniacute přirozenost člověka mu tedy daacutevaacute schopnost přijmout do sebe jinou odlišnou bytost ndash aniž by s niacute splynula nebo se proti niacute postavila do opozice ndash a milovat ji pro ni samu

Řada autorů zdůraznila že Tomaacuteš mohl použiacutet aristotelskou analyacutezu přaacutetelstviacute při praacuteci s pojmem laacutesky (kteryacute je přitom specifi cky křesťanskyacute) tak snadno a s ta-kovyacutem uacutespěchem proto že byl přesvědčen o harmonickeacutem vztahu mezi přiroze-nostiacute a milostiacute Je pravda že zjeveniacute Božiacute laacutesky radikaacutelně přesunulo těžiště v poj-mu přaacutetelstviacute ale tento přesun se děl kontinuaacutelně zachovala se harmonie mezi řaacutedem přirozenosti a řaacutedem milosti To co je bohatstviacutem přaacutetelstviacute jeho antropo-logickaacute struktura a psychologickaacute dynamika se ve vztahu k Bohu rozviacutejiacute stejnyacutem způsobem jako ve vztahu k tvorům protože je to vždy lidskaacute bytost kdo miluje

Je to jeden z nejkraacutesnějšiacutech přiacutekladů harmonickeacute souhry přirozenosti a milos-ti Milost nerušiacute přirozenost nyacutebrž ji předpoklaacutedaacute a pozvedaacute tiacutem že ji posiluje v tom co maacute dobreacuteho

Tuto harmonickou souhru mohl Tomaacuteš uvidět a uznat tiacutem snadněji že jeho chaacutepaacuteniacute lidskeacute přirozenosti se odviacutejelo od Aristotelova myšleniacute hluboce zakotve-neacuteho ve zkušenosti a v uskutečňovaacuteniacute ctnosti praktickeacute moudrosti Studie dějin vztahů mezi pojetiacutem přaacutetelstviacute a pojetiacutem naacuteboženskeacuteho života by ukaacutezala jak uacutezkyacute je vztah mezi teologiiacute milosti a teologiiacute přaacutetelstviacute Tomaacuteš může na lidskeacute přaacutetelstviacute pohliacutežet s porozuměniacutem a laskavostiacute proto že milost chaacutepe jako dar kteryacute rozviacutejiacute a zdokonaluje už daneacute lidskeacute schopnosti či zkušenosti aby je pozvedlaž ke společenstviacute s Bohem Jiniacute autoři vidiacute v hřiacutechu tak radikaacutelniacute zlom že je tato kontinuita nemožnaacute Milost pak staviacute člověka do situace kteraacute je zcela odlišnaacute od řaacutedu pouze přirozeneacuteho

Přiacutenos Tomaacuteše Akvinskeacuteho

Co můžeme z tohoto rozboru sv Tomaacuteše a Aristotela odvodit pro teologii přaacute-telstviacute dnes Tomaacuteš se o lidskou zkušenost přaacutetelstviacute zajiacutemaacute potud pokud mu přinaacutešiacute pojem užitečnyacute pro jeho chaacutepaacuteniacute vztahů mezi člověkem a Bohem Naviacutec zdůrazňuje ndash stejně jako Aristoteleacutes ndash rozměr společenskyacute zatiacutemco vzaacutejemneacute vy-voleniacute přaacutetel ktereacute se dnes jeviacute jako věc podstatnaacute ponechaacutevaacute ve stiacutenu Maacute to byacutet důvodem k tomu abychom texty sv Tomaacuteše ignorovali Je užitečneacute podiacutevat se na to co jsme v nich hledali a nenašli abychom zjistili jakou teologickou me-todou postupujiacute

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

Jestliže Tomaacuteš vidiacute zaacuteklad přaacutetelstviacute v tom co majiacute přaacuteteleacute společneacuteho a nikoli ve vzaacutejemneacutem vyvoleniacute neznamenaacute to že by se odmiacutetal zajiacutemat o hlubokaacute přaacutetel-stviacute založenaacute na vzaacutejemneacute důvěře Vidiacute však takovaacute přaacutetelstviacute na horizontu kteryacute je překračuje nedovoluje jim aby se uzavřela do sveacuteho zvlaacuteštniacuteho světa Existujiacute zajisteacute vztahy určeneacute tiacutem či oniacutem druhem vzaacutejemneacuteho vyvoleniacute majiacute však přesto stejnyacute zaacutekladniacute charakter jako přaacutetelstviacute založenaacute na tom co majiacute přaacuteteleacute společ-neacuteho Oněm slavnyacutem velmi osobniacutem přaacutetelstviacutem se tak nabiacuteziacute možnost vykročit z kruhu sveacuteho solipsismu a otevřiacutet se nezměrnyacutem horizontům Jakmile dvě lidskeacute bytosti jasněji zakusiacute že si mohou navzaacutejem přaacutet dobro a sdiacutelet společneacute věci po-může jim to uvědomit si že toto jejich společenstviacute se může a maacute rozšiacuteřit Zjištěniacute že maacuteme s jedniacutem nebo viacutece lidmi hodně věciacute společnyacutech nebraacuteniacute ale naopak oteviacuteraacute cestu k poznaacuteniacute toho co maacuteme společneacuteho s každyacutem člověkem

Druhyacute podstatnyacute poznatek kteryacute si z našeho uvažovaacuteniacute můžeme odneacutest je pro-měna Aristotelovy nauky z pohledu viacutery Svatyacute Tomaacuteš se nespokojuje s povrchniacute christianizaciacute aristotelskeacute nauky Měniacute ji radikaacutelně a těžištěm sveacuteho vyacutekladu činiacute praacutevě to co bylo pro řeckeacuteho fi lozofa nemyslitelneacute přaacutetelstviacute s Bohem Nesnažiacute se vypracovat etiku přaacutetelstviacute vychaacutezejiacuteciacute z teacute či oneacute evangelijniacute hodnoty Zdroj sveacute teologie laacutesky vidiacute ve viacuteře ve vtěleniacute Božiacuteho Syna kteryacute přišel aby obnovil společenstviacute člověka s Bohem Jako u Aristotela i zde je řeč o přaacutetelstviacute ale z ra-dikaacutelně odlišneacute perspektivy Nevychaacuteziacuteme ze zkušenosti člověka nyacutebrž z toho co činiacute a člověku navrhuje Bůh Jestliže se dnes snažiacuteme pracovat na teologii přaacutetelstviacute musiacuteme miacutet tento postup staacutele na paměti Jde naacutem o to abychom řekli něco moudreacuteho o přaacutetelstviacute a stanovili etickeacute normy jejichž zachovaacutevaacuteniacute přaacutetel-stviacute prospiacutevaacute Nebo chceme hovořit jako křesťaneacute a pramen svyacutech uacutevah hledat v Ježiacuteši Kristu Vyjdeme od mravniacuteho přiacutekazu (třeba i evangelijniacuteho) nebo od uznaacuteniacute ndash ve viacuteře ndash vztahu mezi člověkem a Bohem jenž může byacutet přaacutetelstviacutem

Z francouzskeacuteho originaacutelu bdquoLrsquoamitieacute chez saint Thomas drsquoAquinldquo přeložil Oldřich Seluckyacute

13SALVE

POZNAacuteMKY Předevšiacutem v Teologickeacute sumě IaIIae q ndash Zde je třeba si hlavně zapamatovat defi nici dvou druhů laacutesky bdquoCo je milovaacuteno laacuteskou přaacutetelskou je milovaacuteno pro sebe sama laacuteskou ve vlastniacutem ry-ziacutem slova smyslu to co člověk miluje laacuteskou žaacutedostivou neniacute milovaacuteno laacuteskou ve vlastniacutem slova smyslu a jen pro sebe sama nyacutebrž kvůli něčemu jineacutemu [hellip] Proto laacuteska kterou milujeme něko-ho tak že mu chceme dobro je laacuteskou ve vlastniacutem slova smyslu a laacuteska kterou chovaacuteme k nějakeacute věci proto že přinese dobro někomu jineacutemu je laacuteskou relativniacuteldquo (IaIIae q a text člaacutenku) Rozlišeniacute mezi laacuteskou žaacutedostivou a laacuteskou přaacutetelskou lze naleacutezt rovněž v komentaacuteři k evangeliusv Jana In Ioannem lect IIaIIae q 13 Tato defi nice křesťanskeacute laacutesky jako bdquojisteacuteho přaacutetelstviacute s Bohemldquo se naleacutezaacute v Quaestiones disputatae de caritate a obj II a IIae ot 13 čl Tato defi nice přaacutetelstviacute jakožto vzaacutejemneacuteho přaacuteniacute si dobra opiacuterajiacuteciacuteho se o sdiacuteleniacute přejataacute od Aristotela se nachaacuteziacute v komentaacuteři listu k Řiacutemanům In Ep Ad Rom lec 13 IIa IIae q 13ndash bdquoBůh tedy musiacute byacutet milovaacuten na prvniacutem miacutestě a viacutece než vše ostatniacute Je totiž milovaacuten jako přiacutečina blaženosti zatiacutemco bližniacute je milovaacuten jakožto ten kteryacute maacute ndash stejně jako my sami ndash na blaženosti uacutečastldquo IIa IIae q a Ia IIae q a sed contra Když si Tomaacuteš klade otaacutezku zda by nebylo lepšiacute kdyby se Bůh vtělil už na počaacutetku světa (IIIa ) odvolaacutevaacute se na přaacutetelstviacute Je totiž faktem že ke vtěleniacute nedošlo na začaacutetku světa ač přece bdquolaacutes-ka s pomociacute přiacuteteli neotaacuteliacuteldquo (ad ) Odpověď zniacute že Bůh si zcela jistě přeje přijiacutet člověku na pomoc avšak jakožto přiacutetel rozvaacutežlivyacute znaacute nejenom leacutek nyacutebrž i vhodnyacute čas a okolnosti pro jeho použitiacute Jak prosteacute je toto chaacutepaacuteniacute Božiacuteho spaacutesneacuteho uacutemyslu jakožto aktivniacuteho soucitu přiacutetele s přiacutetelem IIIa q 13 a q a IIIa q a ad q a 13 ad C G IV ndash Teologickaacute suma začiacutenaacute praacutevě studiem Božiacuteho tajemstviacute13 Vyznaacuteniacute I A Wohlman bdquoLrsquoeacutelaboration des eacuteleacutements aristoteacuteliciens dans la doctrine thomiste de lrsquoamourldquo IN Revue thomiste LXXXII č č ndash bdquo= e focus of = omasrsquos discussion of friendship is God specifi cally = omas argues that the telos of the Christian moral life is friendship with God = omas develops that understan-ding however in two distinct (but not unrelated) ways fi rst he discusses friendship with God in terms of charity second he discusses friendship with God in terms of Christ and the sacra-mentsldquo ndash L Gregory Jones bdquo = e = eological Transformation of Aristotelian Friendship in the = ought of St = omas Aquinasldquo IN e New Scholasticism LXI č s 1313ndash13 zde s 1313 IIIa q 13 a uvaacutediacute tři důvody pro něž je vhodneacute aby se vtělil Syn ndash a dva z nich vychaacutezejiacute

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

z pojmu podobnosti Syn maacute jistou podobnost se všemi tvory protože je vzorem podle nějž Otec vytvaacuteřiacute všechna svaacute diacutela Syn maacute takeacute zvlaacuteštniacute podobnost s lidskou přirozenostiacute protože je Moud-rostiacute z niacutež plyne všechna moudrost lidskaacute a protože byl prvotniacute hřiacutech motivovaacuten touhou po věděniacute je vhodneacute aby byl člověk přiveden zpět k Bohu pravou moudrostiacute IIIa q a a J-P Torrell Saint omas drsquoAquin maicirctre spirituel ParisndashFribourg Eacuted du CerfndashEacuteditions uni-versitaires de Fribourg 13 sv zdůrazňuje že uacutevahy sv Tomaacuteše o člověku se nikdy nenesou individualistickyacutem směrem že jeho antropologie maacute vždycky sociaacutelniacute charakter Na lidskou bytost jako takovou vždy nahliacutežiacute v celku společenstviacute lidiacute na člověka věřiacuteciacuteho v celku všech lidiacute spasenyacutech tedy v celku mystickeacuteho těla Kristova Když se na vztah mezi člověkem a Bohem diacutevaacuteme v tomto kontextu pak nevniacutemaacuteme jenom samotnou existenci tohoto vztahu ale i jeho společenskyacute rozměr To je dalšiacute aspekt přaacutetelstviacute ve ktereacutem se Tomaacuteš shodoval s Aristotelem Pro řeckeacuteho myslitele se totiž přaacutetelstviacute neomezovalo na vztah založenyacute na osobniacute volbě jak jej chaacutepe moderniacute doba nyacutebrž zahrnovalo nejrůznějšiacute druhy a podoby společenstviacute lidskeacuteho rodinneacuteho sociaacutelniacuteho Přiacuteklad toho-to rozšiacuteřeneacuteho chaacutepaacuteniacute přaacutetelstviacute vidiacuteme v Quaestiones disputatae de caritate a resp Aristotelova naacutemitka je explicitně pojednaacutena v Questiones disputatae de caritate a obj a od-pověď Mezi člověkem a Bohem je takovaacute nerovnost že je nemožneacute mluvit o přaacutetelstviacute mezi nimi Odpověď zniacute tuto nerovnost překonaacutevaacute Bůh kteryacute saacutem sebe daruje Opřiacutet se zde můžeme o Jn 13

bdquoHleďte jak velikou laacutesku naacutem Otec daroval byli jsme nazvaacuteni dětmi Božiacutemi a jsme jimildquo Baudouin de la Triniteacute Nature de lrsquoamitieacute selon saint omas drsquoAquin Pars dissertationis ad laure-

am in facultate S eologiaelig apud collegium internationale O C D de Urbe Rome s Contra Gentiles IV použiacutevaacute s ohledem na tento Božiacute dar explicitnějšiacute vyacuterazy než Suma bdquoDuch Svatyacute naacutes činiacute Božiacutemi přaacuteteli Bůh miluje nekonečnou laacuteskou ty z nichž si skrze Ducha Svateacuteho vytvořil sveacute přaacutetele Duch Svatyacute z naacutes vytvaacuteřiacute Božiacute přaacuteteleldquo Tomaacuteš Akvinskyacute Summa contra gentiles franc překlad R Bernier et al Paris Cerf 13 A Wohlman opcit s k IIaIIae q 13 a 13 Tamteacutež s S Pinckaers Le renouveau de la morale Tournai Casterman s Baudouin de la Triniteacute op cit s

Jean-Marie Gueullette OP ( ) je dominikaacuten přednaacutešiacute teologii na Katolickeacute univerzitě v Lyo-nu Jeho praacutece o dějinaacutech spirituality a o otci Latastovi francouzskeacutem dominikaacutenovi kteryacute vyko-nal velkeacute diacutelo pro ženy ve vězeniacute ho přivedly k otaacutezce vlivu mistra Eckharta na Francii v stoletiacute Dlouhodobě se zabyacutevaacute etickyacutem pohledem na otaacutezku přaacutetelstviacute V nakladatelstviacute Cerf publikoval knihy Žiacutet s Kristem () Dovol Bohu aby v tobě byl Bohem () Zůstaň se mnou bratře (podtitul bdquoProžiacutet smrt přiacuteteleldquo ) Přaacutetelstviacute jako epifanie () Ženy jež byly myacutemi sestra-mi (podtitul bdquoŽivot otce Latasta apoštola vězňůldquo 13)

13

Jesuacutes Castellano Cervera OCD

Křesťanskaacute modlitba ndash přaacutetelstviacute s BohemNauka a poselstviacute sv Terezie od Ježiacuteše

Modlitba je charizmatem sv Terezie v ciacuterkvi jejiacute specifi ckou naukou Zdůraznil to i papež Pavel VI když jiacute udělil titul Učitelky ciacuterkve a aktuaacutelnost jejiacuteho posel-stviacute odůvodnil těmito slovy bdquoChceme aby ozdobena tiacutemto učitelskyacutem titulem byla věrohodnějšiacute ve sveacutem poslaacuteniacute ke sveacute řeholniacute rodině bojujiacuteciacute ciacuterkvi a světu s věčnyacutem a přiacutetomnyacutem poselstviacutem poselstviacutem modlitbyldquo

Řiacuteci že vnitřniacute modlitba je Tereziinyacutem charizmatem v ciacuterkvi neznamenaacute pouze tvrdit že jde o cosi co je jiacute vlastniacute jako spiacuteše vyjaacutedřit že praacutevě to je darem milosti jejiacute službou ciacuterkvi včera i dnes Je ovšem třeba zdůraznit že křesťanskaacute modlitba k jejiacutemuž pochopeniacute maacute Terezie kliacuteč je modlitbou osobniacute modlitbou v mlčeniacute modlitbou kontemplativniacute schopnou daacutet souhrnnou a celistvou odpověď Bohu v křesťanskeacutem životě miacutestem do ktereacuteho se sbiacutehaacute plnost naacuteboženskeacute zkušenosti v Kristu

Jako v jinyacutech oblastech Tereziiny spirituality kteraacute je zaacuteroveň zkušenostiacute a svě-dectviacutem musiacute každeacute rozsaacutehlejšiacute pojednaacuteniacute o teacutematu zahrnovat zkušenost vnitřniacute modlitby v celeacutem rozsahu jejiacute existence jak je předložena v jejiacutech spisech nauku neboli promyšlenou synteacutezu na zaacutekladě teacuteto vlastniacute zkušenosti a v kontaktu s pra-meny Zjeveniacute a v konfrontaci s teologiiacute pedagogiku jako praktickeacute a mystagogickeacute uvedeniacute do modlitby samotneacute do jejiacutech moraacutelniacutech a psychologickyacutech naacuteroků do vyacutechovy k jejiacutemu růstu nakolik jde o harmonickeacute zraacuteniacute křesťana v jeho laacutesky-plneacute odpovědi Bohu Nemůžeme zde samozřejmě rozvinout teacutema v celeacute teacuteto šiacuteři Odkazujeme tedy na vynikajiacuteciacute praacutece k daneacute otaacutezce Zvoliacuteme však takovyacute postup ve vyacutekladu kteryacute naacutem ve sveacute prostotě pomůže zachytit podstatu tereziaacutenskeacuteho poselstviacute a jeho aktuaacutelnost i pro dnešniacute ciacuterkev V tomto směru bych chtěl hned uveacutest dvě kraacutetkeacute poznaacutemky

Prvniacute se tyacutekaacute smyslu modlitby jako přaacutetelstviacute s Bohem Je znaacutemo že Terezie přiacute-značně použiacutevaacute tuto lidskou kategorii jež je ovšem zaacuteroveň podstatnou kategoriiacute biblickeacuteho Zjeveniacute To naacutem umožňuje spolu s Tereziiacute nabiacutednout křesťanskeacute posel-stviacute s antropologickyacutemi kořeny a povyacutetce biblickou hodnotou kteraacute propůjčuje tereziaacutenskeacute nauce široce aktuaacutelniacute dosah Vnitřniacute modlitba je tak okamžitě uve-dena do vztahu se zaacutekladniacute kategoriiacute křesťanstviacute jiacutež je teologaacutelniacute laacuteska Tereziino

13SALVE

uvažovaacuteniacute tak nabyacutevaacute teologickeacute uacuterovně a navraciacute modlitbě miacutesto ktereacute jiacute přiacuteslušiacute v prostoru viacutery a teologie

Druhaacute poznaacutemka se tyacutekaacute aktuaacutelnosti poselstviacute Dnes je naštěstiacute modlitba v ciacuterk-vi vniacutemaacutena jako krajně aktuaacutelniacute a uacutesiliacute o kontemplativniacute modlitbu či křesťanskou kontemplaci je navyacutesost ceněno Shrnuto zvlaacuteště po koncilu se neuacutenavně hledaacute modlitba kteraacute by nebyla odcizujiacuteciacute nyacutebrž silně zosobněnaacute a otevřenaacute vnějšiacutem zaacute-vazkům zdůrazňuje se důslednost v hodnotaacutech a v postojiacutech ktereacute by vytvaacuteřely jednotu modlitby jako vyacuterazneacuteho nasměrovaacuteniacute k Bohu plnosti pravdy v člověku ale takeacute schopnost otevřenosti a nasazeniacute ve prospěch druhyacutech Nuže Terezie od Ježiacuteše naacutes učiacute praacutevě tomuto typu modlitby života vychovaacutevaacute ke kontemplaci ja-kožto souhrnneacutemu postoji zralyacutech křesťanů kteřiacute jsou bdquokontemplativniacuteldquo ve velmi přesneacutem smyslu13

V současneacute rozmanitosti vyjaacutedřeniacute osobniacute modlitby s nebezpečnyacutemi zhoupnu-tiacutemi mezi emočniacute povrchnostiacute a hledaacuteniacutem duševniacute niternosti naacutem Terezie kteraacute jasně ukazuje na Krista jako na kliacuteč ke křesťanskeacute modlitbě nabiacuteziacute souhrnneacute bohateacute a otevřeneacute učeniacute s niacutemž by bylo dobreacute kdyby se konfrontovaly všechny současneacute zkušenosti modlitby v ciacuterkvi zvlaacuteště pokud jde o smysl růstu a zraacuteniacute kontemplativniacute zkušenosti nasazeniacute v činnosti a jednotu křesťanskeacuteho života

Tereziinu nauku o modlitbě představujeme souhrnně ve dvou momentechI Pojetiacute modlitby jako přaacutetelstviacute s Bohem a jeho biblickeacute kořenyII Dynamika přaacutetelstviacute s Bohem na cestě modlitby

I Pojetiacute modlitby jako přaacutetelstviacute s Bohem a jeho biblickeacute kořeny

Jedna slavnaacute definice křesťanskeacute modlitby

Mezi mnoha defi nicemi nebo popisy křesťanskeacute modlitby ktereacute naacutem nabiacuteze-jiacute pojednaacuteniacute o spirituaacutelniacute teologii se nachaacuteziacute rovněž ta kterou naacutem předklaacutedaacute sv Terezie ve sveacute Knize života kapitole bodě Třebaže z technickeacuteho hledis-ka o defi nici nejde zahrnuje v sobě řadu prvků ktereacute činiacute tento popis nesmiacuterně zajiacutemavyacutem Nechceme-li však tereziaacutenskeacute pojetiacute banalizovat nebo si je vyklaacutedat subjektivně je potřeba proveacutest zde jednoduchou exegezi a prostyacute vyacuteklad při-čemž je nutneacute vyjiacutet z originaacutelniacuteho španělskeacuteho textu

a) Důležitost kontextu

Kontext ve ktereacutem se tereziaacutenskaacute defi nice modlitby nachaacuteziacute je velmi vyacuteznam-nyacute V kapitole sveacute duchovniacute autobiografi e Terezie popsala a to s drama-

13JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

tickyacutem zdůrazněniacutem svou situaci řeholniacute krize v klaacutešteře Vtěleniacute šlo o kri-zi kteraacute byla zapřiacutečiněna mimo jineacute udržovaacuteniacutem lidskyacutech přaacutetelstviacute za něž ji Bůh otevřeně kaacuteral Terezie však přitom paradoxně zdůrazňuje svou temnou osamělost na uacuterovni duchovniacuteho přaacutetelstviacute ktereacute by ji v teacute době mohlo při-veacutest na spraacutevnou cestu Mezi lidskyacutem přaacutetelstviacutem a duchovniacute osamělostiacute držiacute Terezii na nohou praxe modlitby ndash praxe kterou si osvojila jako mladaacute diacutev-ka pěstovala ji s laacuteskou a byla za ni od Boha odměňovaacutena niternyacutemi milost-mi Šlo však o modlitbu kteraacute v průběhu jejiacuteho duchovniacuteho života koliacutesalaba v jednom obdobiacute ji Terezie opustila aby se k niacute pak bolestně vraacutetila během dlouheacuteho obdobiacute sveacuteho života uprostřed bojů a vyprahlostiacute Ovšem ve věrnosti modlitbě ve věrnosti přaacutetelstviacute s Bohem spočiacutevaacute kliacuteč k uacutespěchu vhodnaacute přiacutele-žitost k obraacuteceniacute jako k milosti kteraacute jiacute byla darovaacutena samotnyacutem Kristem (srov Ž ndash)

A praacutevě do tohoto kontextu kteryacute předchaacuteziacute vypraacutevěniacute o jejiacutem obraacuteceniacute Te-rezie vklaacutedaacute apologii modlitby v niacutež uplatňuje sveacute osobniacute svědectviacute naleacutehavě vy-biacuteziacute vyjadřuje defi nici a požadavky teacuteto modlitby přaacutetelstviacute aby nakonec sama vyuacutestila do modlitby obraacuteceneacute k Bohu Zde je tedy poměrně dlouhaacute citace textu zmiacuteněneacuteho uacuteryvku sv Terezie

Dobro ktereacute maacute ten kdo se cvičiacute v modlitbě popsalo mnoho svatyacutech a dobryacutech osob mys-liacutem ve vnitřniacute modlitbě Slaacuteva buď za to Bohu A i kdyby tomu tak nebylo i když jsem maacutelo pokornaacute nejsem až tak pyšnaacute abych se o tom odvažovala mluvit Mohu mluvit jen podle toho jakou maacutem zkušenost a tou je že navzdory zlům kteryacutech by se dopouštěl ten kdo s modlitbou začal ať ji neopouštiacute vždyť je to prostředek kudy se daacute vraacutetit k naacutepravě a bez niacute to bude mnohem těžšiacute A ať duši nesvaacutediacute deacutemon tiacutemteacutež způsobem jako mne totiž aby opustila modlitbu kvůli pokoře ať věřiacute že Jeho slova nemohou selhat neboť pokaždeacute když opravdově lituje a rozhodne se jej neuraacutežet obnovuje se původniacute přaacutetelstviacute a udiacuteleniacute milostiacute ktereacute předtiacutem Bůh daacuteval a někdy mnohem viacutece pokud si to zasloužiacute pro svou liacutetost

A kdo s modlitbou dosud nezačal toho jaacute pro laacutesku Paacuteně prosiacutem aby se nezbavoval ta-koveacuteho dobra Neniacute se tu čeho baacutet nyacutebrž je tu po čem toužit neboť i kdyby nebyl pokročilyacute a neusiloval by byacutet natolik dokonalyacute aby si zasloužil okoušeniacute a obdarovaacuteniacute kteraacute tako-vyacutem lidem daacutevaacute Bůh snadno bude nabyacutevat poznaacuteniacute cesty k nebi a vytrvaacute-li důvěřuji v Božiacute milosrdenstviacute protože Boha si nikdo nevybral za přiacutetele neboť vnitřniacute modlitba neniacute podle meacuteho naacutezoru nic jineacuteho než styk přaacutetelstviacute časteacute přebyacutevaacuteniacute o samotě s tiacutem od něhož viacuteme že naacutes miluje

A pokud jej dosud nemilujete ndash neboť k tomu aby byla laacuteska opravdovaacute a přaacutetelstviacute trvalo je třeba aby došlo ke shodě stavů Paacutena o ktereacutem je zřejmeacute že nikdy nemůže miacutet

13SALVE

nějakyacute nedostatek a našeho kteryacute je neřestnyacute smyslnyacute nevděčnyacute ndash nebudete moci sami ze sebe dosaacutehnout toho abyste jej tolik milovali neboť to nepřiacuteslušiacute vašemu stavu avšak když uvidiacutete jak moc je pro vaacutes cenneacute miacutet jeho přaacutetelstviacute a jak moc vaacutes miluje projde-te tiacutemto utrpeniacutem takže budete velmi často přebyacutevat s tiacutem jenž je od vaacutes tak odlišnyacute (Ž )

Tento text maacute tu vyacutehodu že shrnuje zkušenost modlitby jejiacutež rozvinutiacute pak na-chaacuteziacuteme důsledně přiacutetomneacute ve všech Tereziinyacutech knihaacutech Stojiacute za to tedy dřiacuteve než se pokusiacuteme analyzovat některeacute jejiacute originaacutelniacute hodnoty proveacutest jednoduchou exegezi pojmů

b) Slovniacute rozbor

Tratar de amistad (bdquostyk přaacutetelstviacuteldquo) ndash Terezie defi nuje modlitbu předevšiacutem jedniacutem velmi širokyacutem pojmem totiž slovem tratar (bdquostyk styacutekaacuteniacute se jednaacuteniacute probiacuteraacute-niacuteldquo) tedy pojmem přaacutetelstviacute nebo spiacuteše jeho konkreacutetnějšiacutem chaacutepaacuteniacutem jako bdquobytiacute přaacutetelildquo tiacutem že maacuteme přaacutetelskyacute vztah Byacutet oranty (lidmi modlitby) znamenaacute byacutet Božiacutemi přaacuteteli Světice daacutevaacute přednost situaci celkoveacutemu životniacutemu postoji dřiacuteve než se začne zabyacutevat konkreacutetniacutem bdquospolečnyacutem přebyacutevaacuteniacutemldquo ktereacute toto přaacutetelstviacute předpoklaacutedaacute V tomto zdůrazněniacute je touha mluvit spiacuteše o životě než o konkreacutetniacutem okamžiku o trvaleacutem stavu lidskeacuteho vztahu s Bohem než o konkreacutetniacutem uacutekonu modlitby

Estando tratando (bdquopřebyacutevaacuteniacuteldquo) ndash v opakovaacuteniacute slova (v tomto přiacutepadě tratar) jež je v jejiacutem piacutesemneacutem vyjaacutedřeniacute poměrně časteacute lze tušit důslednost přaacutetelstviacute ktereacute je budovaacuteno konkreacutetniacutemi okamžiky kdy se přaacuteteleacute setkaacutevajiacute a rozmlouvajiacute spolu je-li pravdou že neexistuje skutečneacute přaacutetelstviacute nejde-li o trvalyacute stav je takeacute prav-dou jak si toho Terezie bystře všiacutemaacute že bdquoi vztah přiacutebuzenstviacute a přaacutetelstviacute se ztraacuteciacute s nedostatkem sdiacuteleniacuteldquo (C )

Jsou tiacutem připomenuty dva poacutely přaacutetelstviacute aby byly analogicky stanoveny dva poacutely modlitby modlitba-život kteraacute předpoklaacutedaacute staacutelyacute vztah s Bohem a modlitba-cvičeniacute kteraacute vyžaduje vhodnyacute čas věnovanyacute teacuteto zkušenosti setkaacuteniacute naslouchaacuteniacute rozmluvy

Muchas veces (bdquomnohokraacutet častoldquo) ndash modlitbě jako cvičeniacute připisuje Terezie ne-zbytneacute opakovaacuteniacute vytrvalost kteraacute je znaacutemkou věrnosti a ustavičneacuteho růstu v laacutesce delšiacute a pevně daneacute doby určeneacute pro skutečnost dynamickeacuteho růstu kteraacute se stane dějinami přaacutetelstviacute jež vyžaduje neustaacuteleacute prověřovaacuteniacute

13JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

A solas ndash o samotě nebo jak to vyjadřuje španělskyacute text bdquosaacutem se samousamyacutemldquo Je jasneacute že tato samota vyžaduje prostor vnitřniacuteho mlčeniacute aby bylo možneacute na-slouchat a rozmlouvat Samota je tedy vyžadovaacutena jako duševniacute potřeba soustře-děnosti aby se mohl člověk nachaacutezet v živouciacutem vztahu s Bohem ale rovněž jako potřeba utišit vše co by mohlo překaacutežet vědomiacute a zjeveniacute přiacutetomnosti Božiacute Je však takeacute nutneacute poznamenat proti jakeacutemukoli bezdůvodneacutemu nařčeniacute z intimis-mu že motivace k tomuto a solas nemohla byacutet u Terezie opodstatněnějšiacute bdquoneboť tak to činil Paacuten když se modlil a ne proto že by toho měl zapotřebiacute nyacutebrž k na-šemu poučeniacuteldquo (C ) Je vidět že Terezie natolik často rozjiacutemala o Ježiacutešově mlčenliveacute modlitbě v samotě kterou naacutem připomiacutenajiacute evangelisteacute že i v tomto kontextu představuje Krista jako vzor modlitby v tereziaacutenskeacute motivaci je však obsaženo i jineacute Ježiacutešovo ponaučeniacute bdquoViacutete že naacutes Jeho Majestaacutet učiacute abychom se modlily o samotěldquo (tamteacutež) se zřejmyacutem odkazem na jeho pobiacutedku k modlitbě

bdquove skrytosti komůrkyldquo vyjaacutedřeno terminologiiacute Mt Terezie sama však relativi-zuje tento princip když piacuteše bdquoBylo by velmi tvrdeacute kdybychom se mohli modlit pouze ve (skrytyacutech) zaacutekoutiacutechldquo (Z ) motivace je prostaacute bdquoTen kdo opravdu miluje tak činiacute všude a vždy si připomiacutenaacute milovaneacuteholdquo (tamteacutež) Kromě toho a je to třeba zdůraznit proti každeacutemu nařčeniacute z intimismu Terezie předklaacutedaacute jako kriteacuterium ověřeniacute pravosti modlitby laacutesku k bližniacutem a službu jim do teacute miacutery že člověk zakoušiacute jak se mu v modlitbě zaplňuje samota přiacutetomnostiacute lidiacute a duše je puzena k tomu aby opouštěla Boha kvůli bližniacutemu (srov tamteacutež)

Con quien sabemos nos ama (bdquos tiacutem od něhož viacuteme že naacutes milujeldquo) ndash tj s Bohem s tiacutem koho poznaacutevaacuteme a od něhož viacuteme že je našiacutem Přiacutetelem v aktivniacutem a staacutele živeacutem sdiacuteleniacute laacutesky V tomto slově je skryto tajemstviacute modlitby vědomiacute že naacutes Bůh miluje viacutera v Boha kteryacute je našiacutem přiacutetelem Modlitba naacutem tedy znovu před-klaacutedaacute onen rozhovor laacutesky ze Zjeveniacute na kteryacute ona odpoviacutedaacute Jde o dialog ale v tom smyslu že člověk maacute odpoviacutedat na laacutesku kteraacute se už projevila Jde zde o takoveacute bdquoviacutemeldquo ktereacute je zkušenostniacute ale ktereacute v posledku takeacute vychaacuteziacute ze Zjeve-niacute diacuteky němuž bdquoviacuteme a věřiacutemeldquo laacutesce kterou maacute Bůh k naacutem Nepřiacutemo to předpo-klaacutedaacute že se křesťanskaacute modlitba jak podtrhaacutevaacute Terezie rodiacute z naslouchaacuteniacute slo-vu z Božiacuteho Zjeveniacute v Ježiacuteši Kristu jež se prostřednictviacutem modlitby sameacute staacutevaacute udaacutelostiacute a zkušenostiacute viacutery Ve vnitřniacute modlitbě se člověk osobně dotyacutekaacute smyslu Zjeveniacute jako bdquodějin spaacutesy a společenstviacuteldquo s Bohem kteryacute je Přiacutetelem lidiacute

1313SALVE

Některeacute charakteristickeacute rysy modlitby

a) Přaacutetelstviacute lidskaacute zkušenost a Božiacute zjeveniacute

V defi nici modlitby shrnula sv Terezie svou lidskou zkušenost a přijala božskeacute Zje-veniacute zjeveniacute Boha jako Laacutesky

U zaacutekladu pochopeniacute Zjeveniacute a modlitby stojiacute Tereziina lidskaacute zkušenost přaacute-telstviacute Terezie byla vždy velkou přiacutetelkyniacute prvniacute kapitoly jejiacute duchovniacute autobi-ografi e (tj Knihy života) naacutem odhalujiacute osobu kteraacute od počaacutetku milovala a byla milovaacutena kteraacute obdarovaacutevala přaacutetelstviacutem druheacute a přaacutetelstviacute od nich přijiacutemala Šlo o schopnost kteraacute se u niacute postupně rozviacutejela prostřednictviacutem silně zakou-šenyacutech chvil rozhovorů sdiacuteleniacute ktereacute je jedniacutem z kliacutečovyacutech slov tereziaacutenskeacuteho slovniacuteku o přaacutetelstviacute Naslouchaacuteniacute a uacutečast chvěniacute citlivosti a srdce přivedly Te-rezii na okraj propasti Byla to bolestnaacute zkušenost plnaacute utrpeniacute Přaacutetelstviacute ktereacute našlo svou rovnovaacutehu až v Kristu když Ježiacuteš defi nitivně obsadil citovyacute střed jejiacute bytosti tiacutem že ji osvobodil co do jejiacute efektivity a pozitivně v niacute uvolnil veš-keryacute lidskyacute naacuteboj a schopnost sebedarovaacuteniacute Lze řiacuteci že tereziaacutenskaacute zkušenost přaacutetelstviacute kteraacute byla očištěna obraacuteceniacutem a prošla skutečnyacutem vzkřiacutešeniacutem byla prostřednictviacutem milosti přijata do batůžku křesťanskyacutech zkušenostiacute našiacute světice na způsob praeambularum amoris (bdquopreambuliacute laacuteskyldquo) ktereacute jiacute umožniacute uchopit vlastniacute smysl laacutesky k Bohu a k bližniacutemu jako vztah přaacutetelstviacute Milovat Boha zname-naacute byacutet Božiacutemi přaacuteteli milovat bližniacuteho znamenaacute vnaacutešet laacutesku do konkreacutetnosti a niternosti přaacutetelstviacute

Je zajiacutemaveacute si všimnout že Terezie do sveacute pedagogiky modlitby přijala jako teo-logickeacute principy i postřehy lidskeacuteho a psychologickeacuteho raacutezu ktereacute plynou z jejiacute zkušenosti přaacutetelstviacute Zde předklaacutedaacuteme pouze některeacute z nich

Princip ztotožněniacute bdquok tomu aby byla laacuteska opravdovaacute a přaacutetelstviacute trvalo je třeba aby došlo ke shodě stavůldquo (Ž ) Jde o princip přaacutetelstviacute ktereacute buďto spojuje jako přaacutetele lidi podobneacute nebo je podobnyacutemi činiacute vzaacutejemnyacutem sdiacuteleniacutem Terezie aplikuje tento princip v tom smyslu že je potřeba aby člověk modlitby nabyl stejneacuteho stavu jakyacute maacute Bůh

Princip časteacuteho sdiacuteleniacute bdquoPřiacutebuznost a přaacutetelstviacute se ztraacutecejiacute nedostatkem sdiacuteleniacuteldquo (C ) Psychologickyacute postřeh kteryacute Terezie aplikuje na modlitbu jež proto musiacute byacutet častaacute aby se pro naacutes Bůh nestal osobou vzdaacutelenou a odcizenou našiacute zkušenosti

13JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Moc pohledu ve sdiacuteleniacute přaacutetel bdquoNezdaacute se naacutem že naacutem lideacute naslouchajiacute když mlu-viacuteme pokud nevidiacuteme že se na naacutes diacutevajiacuteldquo (CE ) Jemnyacute postřeh kteryacute na Terezii prozrazuje že je pozornou přiacutetelkyniacute kteraacute se svyacutemi přaacuteteli rozmlouvaacute mezi čtyřma očima a je s to naplno docenit takeacute v modlitbě moc pohledu jako komunikačniacute formy Musiacuteme se diacutevat na Boha chceme-li naslouchat jeho slovu ale takeacute Bůh se musiacute diacutevat na naacutes je-li pravdou že naacutes miluje a že naacutem naslou-chaacute

Důležitost laacutesky pro jakyacutekoli přaacutetelskyacute vztah bdquoPro žaacuteka neniacute malyacutem dobrem a darem když vniacutemaacute že ho maacute jeho Učitel raacutedldquo (C ) Moudraacute pedagogickaacute norma a hlubokeacute přesvědčeniacute s niacutemž Terezie vybiacuteziacute k přijiacutemaacuteniacute a naslouchaacuteniacute veškereacute-mu Ježiacutešovu vyučovaacuteniacute v modlitbě

Potřeba upřiacutemnosti ve vztaziacutech a dar uacutesudku ostatniacutech bdquoNeniacute nikoho kdo by tak dob-ře znal saacutem sebe jako naacutes znajiacute ti kdo se na naacutes diacutevajiacute je-li to s laacuteskou a starostiacute o naacuteš pokrokldquo (Ž ) Jde o princip vzaacutejemneacute naacutepravy v laacutesce kteryacute dokaacuteže Terezie aplikovat na Boha modlitby jenž se svyacutemi přaacuteteli jednaacute někdy neuacuteprosně a bdquostrašlivěldquo

Takovyacutech přiacutekladů a podobnyacutech principů by se dala uveacutest ještě celaacute řada Posta-čiacute naacutem však vědomiacute jedneacute zaacutesady v lidskeacutem přaacutetelstviacute dokaacutezala Terezie zachytit smysl přaacutetelstviacute božskeacuteho avšak zkušenost s Bohem-Přiacutetelem překonala zkuše-nost a očekaacutevaacuteniacute přaacutetelstviacute lidskeacuteho

Terezie vniacutemaacute svou existenci důsledně jako zkušenost Boha-Přiacutetele kteryacute jiacute vychaacutezel vstřiacutec od prvniacutech let jejiacuteho života kteryacute ji neopustil v průběhu krize řeholniacuteho povolaacuteniacute kteryacute se projevil jako bdquověrnyacute přiacutetelldquo až po ty nejmeacuteně předviacute-datelneacute mystickeacute milosti Modlitba je tedy pro Terezii zkušenostiacute teacuteto předchaacuteze-jiacuteciacute laacutesky Boha bdquood něhož viacuteme že naacutes milujeldquo Celaacute Tereziina autobiografi e od prvniacutech straacutenek předmluvy až po posledniacute straacutenky doslovu je svědectviacutem ktereacute světice vydaacutevaacute tomuto Bohu jenž miluje bez miacutery Lze řiacuteci že modlitba je pro Terezii prostorem kde se živě vniacutemaacute smysl Božiacuteho zjeveniacute jako společenstviacute a sdiacute-leniacute milost smlouva přaacutetelstviacute Proto se takeacute do modlitby shrnujiacute do jisteacute miacutery rovněž individuaacutelniacute osobniacute bdquodějiny spaacutesyldquo a tam se takeacute jako do rozcestiacute sbiacutehajiacute všechny osobniacute zkušenosti ve světle Boha-Laacutesky

Lze řiacuteci že v Tereziině lidskeacute zkušenosti a v jejiacutem pronikaacuteniacute do tajemstviacute spaacutesy jako daru zjeveniacute Boha kteryacute se vůči niacute choval jako přiacutetel nachaacuteziacuteme teologickyacute vyacuteznam jejiacute defi nice modlitby kteraacute maacute širokyacute zaacuteběr a vyacuterazně biblicko-teologic-kyacute formaacutet

SALVE

b) Personalismus a afektivita

Již bylo poznamenaacuteno že tereziaacutenskyacute pojem modlitby zdůrazňuje tyto dva as-pekty a nabyacutevaacute tak charakteristickeacute povahy v mnoha defi niciacutech modlitby formu-lovanyacutech v průběhu dějin

Ve sveacutem personalismu zdůrazňuje Terezie setkaacuteniacute Boha s člověkem kde převa-žuje pozornost osob nad tiacutem co by se mělo řiacutekat nebo jakyacutemi postoji by se to mělo vyjadřovat Už bylo řečeno že u Terezie je důležitějšiacute vztah přaacutetelstviacute jako osobniacuteho setkaacuteniacute než elevatio mentis in Deum (bdquopozvednutiacute mysli k Bohuldquo) a peti-tio decentium a Deo (bdquoprosba o to co je vhodneacute adresovanaacute Bohuldquo) ktereacute charak-terizujiacute jineacute defi nice Nelze však zapomiacutenat že i tereziaacutenskaacute defi nice je ohlasem na ciacuterkevniacute tradici na teologii Klementa Alexandrijskeacuteho o modlitbě Božiacuteho přiacute-tele nebo přiacutemo na vyjaacutedřeniacute bdquorozhovor s Bohemldquo ktereacute nabiacuteziacute Jan Zlatouacutestyacute

Celaacute tereziaacutenskaacute pedagogika modlitby ukazuje cestu k tomuto osobniacutemu a hlubokeacutemu nikoli povrchniacutemu nyacutebrž upřiacutemneacutemu setkaacuteniacute ve ktereacutem se pak zaacutekonitě objeviacute všechny formy přaacutetelskeacuteho vztahu modlitebniacute postoje podobneacute těm jež nachaacuteziacuteme u biblickeacute modlitby a jež jsou bohatě doloženy na straacutenkaacutech tereziaacutenskyacutech děl chvaacutela žehnaacuteniacute diacutekůvzdaacuteniacute vyznaacuteniacute kajiacutecnost přiacutemluva13 A při tomto setkaacuteniacute se všechno staacutevaacute přiacuteležitostiacute k vyjaacutedřeniacute a rozviacutejeniacute vztahu jak zaacuteležitosti Božiacute tak i věci lidskeacute Když je zajištěna tato vyacuteměna laacutesky všechno se může staacutet vyjaacutedřeniacutem přaacutetelstviacute staacuteniacute diacutevaacuteniacute se naslouchaacuteniacute mlčiacuteciacute přiacutetomnost spontaacutenniacute vyacutekřik kraacutečeniacute v Božiacute přiacutetomnosti praacutece v Paacutenově společnosti neboť jak učiacute Terezie bdquoi mezi hrnci kraacutečiacute Paacuten a pomaacutehaacute naacutem jak v tom co je vnitřniacute tak i v tom co je navenekldquo (Z )

Zdůrazněniacutem efektivity naacutes Terezie učiacute že modlitba je bdquozaacuteležitostiacute srdceldquo ani ne tak citovosti jako spiacuteše vůle Světice upřednostňuje srdce před rozumem usebraacute-niacute před meditaciacute pohled plnyacute laacutesky před uacutevahami při kteryacutech riskujeme že bdquose zvrhnou v reacutetorikuldquo Vychovaacutevaacute k laacutesce i při uacutestniacute modlitbě neboť je přesvědčena že jak v modlitbě tak v životě je tiacutem na čem opravdu zaacuteležiacute laacuteska je to jeden z viacutec-kraacutet opakovanyacutech axiomů modlitba bdquonespočiacutevaacute v mnoheacutem přemyacutešleniacute nyacutebrž v mnoheacutem milovaacuteniacuteldquo (H srov Z ) z toho takeacute logicky vyplyacutevaacute pedago-gika pro modlitbu i život bdquodělejte tedy to co ve vaacutes viacutec probouziacute laacuteskuldquo laacutesku kteraacute se vtěluje do postojů hledaacuteniacute Božiacute vůle služby ve spravedlnosti laacutesky a čin-nosti pro ciacuterkev sebedarovaacuteniacute se v laacutesce bližniacutemu (srov H )

Tiacutem je zdůrazněna rovněž gratuita zdarmadanost modlitby kteraacute nikdy nemaacute byacutet zištnaacute nyacutebrž zcela obraacutecenaacute k Bohu a k jeho zaacutejmům k jeho vůli vůči naacutem

Samozřejmě že poznaacuteniacute neniacute popiacuteraacuteno nyacutebrž podřiacutezeno laacutesce meditace zase kontemplaci přemyacutešleniacute milovaacuteniacute rozum vůli V afektivniacute zkušenosti modlitby

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

se ovšem rodiacute praveacute bdquopoznaacuteniacuteldquo Boha kteryacute se zjevuje a promlouvaacute k srdci člověka Bohatstviacute poznaacuteniacute Boha je Tereziiacute nesčetněkraacutet doloženo ve všech jejiacutech knihaacutech Z osobniacuteho setkaacuteniacute vyplynulo plnějšiacute porozuměniacute Božiacutemu Zjeveniacute pokornějšiacute a upřiacutemnějšiacute poznaacuteniacute člověka v onom sokratovskeacutem bdquopoznej saacutem sebeldquo ktereacute Terezie převaacutediacute do poznaacuteniacute sebe aby byl člověk v pravdě-pokoře

Biblickeacute kořeny tereziaacutenskeacute modlitby

Aktuaacutelnost tereziaacutenskeacuteho poselstviacute o modlitbě vyplyacutevaacute z jejiacuteho vyacuterazneacuteho biblic-keacuteho zakořeněniacute což se dnes ve studiiacutech věnovanyacutech jejiacute nauce velmi zdůrazňuje Proto zde chci přibliacutežit jen některeacute biblickeacute důrazy nebo ohlasy ktereacute stojiacute u zaacute-kladu pojetiacute modlitby jež bylo předloženo

a) Obecnyacute zaacuteklad Bůh jako Přiacutetel zjevenyacute v Kristu

V centru tereziaacutenskeacute modlitby stojiacute zaacutesadniacute zjeveniacute Noveacuteho zaacutekona bdquoBůh je Laacutes-kaldquo (Jan ) Terezie to konkreacutetně překlaacutedaacute do vyjaacutedřeniacute bdquoBůh je Přiacutetelldquo nebo leacutepe bdquoBůh je našiacutem Přiacutetelemldquo Když totiž shrnuje motivace rozhovoru s Bohem v plneacute důvěrnosti připomiacutenaacute tituly jimiž se přiodiacutevaacute Božiacute laacuteska ve Zjeveniacute bdquoJed-nejte s niacutem jako s Otcem a jako s Bratrem a jako s Paacutenem a jako se Snoubencemhellipldquo (C 13) Vypočiacutetaacutevajiacute se zde důrazy Božiacute shoviacutevavosti světici tak draheacute blaho-vůle Boha jehož rozkošiacute je přebyacutevat s lidskyacutemi dětmi či kteryacute rozmlouvaacute s lidmi jako s přaacuteteli a styacutekaacute se s nimi (srov Přiacutes 13 Bar 1313 Ex 1313) jde o toteacutež co vyjadřuje Ježiacuteš bdquoUž vaacutes nenazyacutevaacutem služebniacuteky ale přaacutetelihellipldquo (Jan a) Terezie mluviacute o společenstviacute a rozmlouvaacuteniacute s Bohem

Nelze však zapomiacutenat na to že ve vlastniacutem středu tereziaacutenskeacute modlitby se nachaacuteziacute vztah adopce vyjaacutedřenyacute Kristem v uacutevodniacutem osloveniacute modlitby Otčenaacuteš ktereacute Terezie komentuje s jednoznačně biblickyacutemi důrazy do teacute miacutery že modlitbu zahrnuje do trojičniacuteho rozměru Otce Syna a Ducha Svateacuteho (srov C )

Diacuteky předpokladu Božiacute iniciativy (bdquohellipod něhož viacuteme že naacutes milujeldquo) je tere-ziaacutenskaacute modlitba viděna jako laacuteskyplnaacute odpověď jako důraz na dialog ve ktereacutem maacute iniciativu Bůh Lze tak naleacutezt soulady tereziaacutenskeacute modlitby s tiacutem co bylo defi novaacuteno jako bdquostrukturaacutelniacute zaacutekonitosti rozhovoru s Bohemldquo v Bibli takže na-vzdory některyacutem kritikaacutem vyčiacutetajiacuteciacutem tereziaacutenskeacute modlitbě intimismus lze do-svědčit dokonalou shodu mezi biblickou a tereziaacutenskou modlitbou charakteri-zovanou tiacutemto vztahem přaacutetelstviacute se všemi jeho důsledky

Aktuaacutelnost tohoto pojetiacute vztahu s Bohem v křesťanskeacute existenci a tedy i v mod-litbě byla zdůrazněna evangelickyacutem teologem Juumlrgenem Moltmannem kteryacute je

SALVE

přesvědčen o vhodnosti prezentovat biblickou kategorii Boha jako Přiacutetele lidiacute a modlitby jako vztahu přaacutetelstviacute s tiacutemto Bohem kteryacute se staacutevaacute bliacutezkyacutem člově-ku

b) Specifickyacute zaacuteklad Kristova modlitba

Jak jsme již zdůraznili Tereziiny oči jsou upřeny na Krista když doporučuje modlit se o samotě neboť tato rada se rodiacute z jeho vyacuteslovneacute nauky o modlitbě (srov Mt ) a z jeho přiacutekladu modlitby na opuštěnyacutech a osamělyacutech miacutestech jak o tom svědčiacute evangelisteacute (srov Mk 13 Lk )

A je to praacutevě tato Ježiacutešova modlitba osobniacute a dlouhotrvajiacuteciacute v mlčeniacute a samo-tě na kterou se Tereziina nauka odvolaacutevaacute jako na prvniacute instanci do teacute miacutery že lze opět naleacutezt skrytyacute soulad mezi tiacutem co řiacutekaacute Terezie o modlitbě a tiacutem co dělal Ježiacuteš když se modlil a obracel se s důvěrou k Otci setrvaacuteval ve společenstviacute laacutesky častyacutem stykem o samotě s tiacutem od něhož věděl že je milovaacuten totiž s Otcem

Však takeacute ve sveacutem vyacutekladu modlitby Paacuteně Terezie nenahrazuje Učitele mod-litby nyacutebrž ukazuje na něj jako na bdquojedineacuteho Učitele a jedinyacute vzorldquo Ve sveacutem komentaacuteři modlitby Otčenaacuteš se odvolaacutevaacute na zaacutekladniacute Ježiacutešovu nauku přijiacutemaacute každeacute slovo z Mistrova učeniacute jako by teď splyacutevalo bdquoz oněch božskyacutech uacutestldquo a vy-klaacutedaacute prosby Otčenaacuteše jako modlitbu samotneacuteho Krista obraacutecenou v našem jmeacute-nu k Otci

c) Nezbytnyacute předpoklad modlit se v pravdě

Ve vztahu přaacutetelstviacute s Bohem jiacutemž je modlitba sv Terezie často zdůrazňuje ab-solutniacute potřebu modlit se v pravdě kteraacute se rodiacute ze sebepoznaacuteniacute Jde o onu ra-dikaacutelniacute pokoru kraacutečeniacute v pravdě jež začiacutenaacute sebepoznaacuteniacutem a uvědoměniacutem si propasti kteraacute naacutes odděluje od Boha V samotneacutem kontextu defi nice modlitby napsala bdquoK tomu aby byla laacuteska opravdovaacute a přaacutetelstviacute trvalo je třeba aby došlo ke shodě stavů Paacutena o ktereacutem je zřejmeacute že nikdy nemůže miacutet nějakyacute nedostatek a našeho kteryacute je neřestnyacute smyslnyacute nevděčnyacute ndash nebudete moci ze sebe dosaacutehnout toho abyste jej tolik milovali neboť to nepřiacuteslušiacute vašemu sta-vu avšak když uvidiacutete jak moc je pro vaacutes cenneacute miacutet jeho přaacutetelstviacute a jak mnoho vaacutes miluje projdete tiacutemto utrpeniacutem že budete velmi často přebyacutevat s tiacutem jenž je od vaacutes tak odlišnyacuteldquo (Ž ) V pokoře a obraacuteceniacute spočiacutevaacute neustaacutelaacute přiacuteležitost jak navaacutezat spraacutevnyacute vztah k Bohu v pravdě Proto Terezie často poukazuje na celniacute-ka z podobenstviacute o praveacute modlitbě kteryacute je vzorem ryziacuteho oranta (srov Ž C 13 H 13)

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

d) Zaacutekladniacute přesvědčeniacute Bůh je přiacutetomen

Teacutema přiacutetomnosti Boha v člověku antropologickeacute pojetiacute Božiacuteho chraacutemu a Božiacute-ho přiacutebytku jsou v teologii modlitby podle sv Terezie naprosto zaacutesadniacute Od ži-vota v přiacutetomnosti Paacuteně až po hledaacuteniacute Boha ve zprostředkovaacuteniacutech kde se zjevuje jeho přiacutetomnost od obrazu v přiacuterodě až po tajemstviacute přebyacutevaacuteniacute Trojice v srdci křesťana kteryacute žije v milosti maacuteme celou řadu motivaciacute ktereacute provokujiacute možnost i potřebu přaacutetelskeacute odpovědi Bohu jenž je přiacutetomnyacutem Přiacutetelem

Svataacute Terezie rozvinula toto velkeacute biblickeacute teacutema Hospodinovy přiacutetomnosti tiacutem že je aplikovala na konkreacutetniacute pedagogiku modlitby jako přaacutetelstviacute kterou je modlitba usebraacuteniacute V knize Přiacutebytků (tj ve Vnitřniacutem hradu) načrtla dlouhou cestu zniterněniacute kteraacute jde od Božiacute přiacutetomnosti v člověku až po lidskou přiacutetomnost v Bohu (srov H a naacutezev kapitoly H )

Přiacutetomnost činiacute přaacutetelstviacute bezprostředniacutem vztahem kteryacute je možnyacute všude a z rozhovoru činiacute snadneacute a přiacutejemneacute vstoupeniacute do sebe sama a to i uprostřed mnohyacutech zaměstnaacuteniacute (srov C Z ndash)

Bůh-Přiacutetel se tak staacutevaacute bliacutezkyacutem Bohem Bible a společenstviacute a smlouva jsou ko-relativniacute s Božiacute přiacutetomnostiacute a Božiacutem bdquopřiacutebytkemldquo v lidskeacutem srdci Terezie bude chaacutepat modlitbu mimo jineacute takeacute jako toto bdquovstoupeniacute do sebe samaldquo do hradu vlastniacute duše prostřednictviacutem braacuteny modlitby a bude to považovat za zaacutekladniacute požadavek osobniacuteho setkaacuteniacute s Bohem

Tyto prosteacute bdquoaktualizačniacuteldquo postřehy z tereziaacutenskeacuteho poselstviacute naacutem umožňu-jiacute uzavřiacutet teacutema dvěma odkazy na nauku II vatikaacutenskeacuteho koncilu ktereacute učinily tereziaacutenskeacute poselstviacute modlitby krajně zajiacutemavyacutem na uacuterovni teologie i katecheze spirituality i křesťanskeacute antropologie

Prvniacutem je antropologickyacute princip diacuteky němuž člověk nachaacuteziacute nejvyššiacute motiv sveacute důstojnosti v povolaacuteniacute ke společenstviacute s Bohem (srov GS ) Tereziaacutenskeacute poselstviacute chce otevřiacutet člověka teacuteto vznešeneacute důstojnosti

Druhyacutem je vyacuteznam pojetiacute Zjeveniacute jako odhaleniacute se Boha člověku (srov DV ) Tereziaacutenskaacute modlitba chce jako celostniacute forma odpovědi zdůraznit jak se osobniacute přijetiacute spaacutesneacuteho Zjeveniacute a jeho dějin nutně staacutevaacute vztahem přaacutetelstviacute modlitbou--životem

II Dynamika přaacutetelstviacute s Bohem na cestě modlitby

Pojetiacute modlitby předloženeacute sv Tereziiacute je bohateacute a dynamickeacute jako samotneacute Božiacute přaacutetelstviacute otviacuteraacute dveře dobrodružstviacute cestě kterou je třeba projiacutet spolu s Bohem rozvinutiacute dějin spaacutesy ktereacute jak bylo napsaacuteno jsou bdquodějinami přaacutetelstviacuteldquo

SALVE

Pokusme se ozřejmit některeacute charakteristickeacute rysy tereziaacutenskeacute modlitby a vy-jděme přitom z kategorie přaacutetelstviacute či setkaacuteniacute s naacutesledujiacuteciacutemi kvalitami ktereacute velmi dobře shrnujiacute celou tereziaacutenskou zkušenost a nauku o modlitbě osobniacute teo-logaacutelniacute dynamickeacute a přetvaacuteřejiacuteciacute setkaacuteniacute

Osobniacute setkaacuteniacute

Terezie od Ježiacuteše přiznaacutevaacute modlitbě hluboce personalistickyacute smysl setkaacuteniacute s dru-hyacutem ktereacutemu se naučila v lidskeacutem přaacutetelstviacute avšak ve škole božskeacuteho přaacutetelstviacute se tento smysl ještě viacutece zdokonalil V nauce a pedagogice modlitby klade Terezie důraz na osoby a vztah kteryacute se rodiacute z přebyacutevaacuteniacute z hledaacuteniacute přiacutetomnosti a z pozor-nosti vůči partnerovi v dialogu Instinktivně je vedena k tomu aby hledala přaacutetel-skou tvaacuteř Boha Zjeveniacute v Kristu a aby odmiacutetala mlhaveacute metody a naacutevrhy modlit-by ktereacute mohly veacutest ke ztroskotaacuteniacute jistoty setkaacuteniacute s Druhyacutem

I pro uacutestniacute modlitbu bude prvniacute radou vědomiacute znalosti s kyacutem mluviacuteme a kyacutem je Bůh ke ktereacutemu se obraciacutem důležitějšiacute než konkreacutetniacute formulace modliteb je život důležitějšiacute než konkreacutetniacute modlitby je modlitba jako osobniacute vztah13 To vy-zdvihuje hodnotu přebyacutevaacuteniacute s Bohem v modlitbě do teacute miacutery že se nabiacuteziacute noveacute kriteacute-rium pro posuzovaacuteniacute hodnoty teacuteto pozornosti srdce i když se zdaacute že roztržitosti narušujiacute kraacutesu setkaacuteniacute s Bohem Přebyacutevat v Božiacute přiacutetomnosti byť i uprostřed roztržitostiacute když to srdce opravdu chce způsobuje vždy dobro a Bohu se to liacutebiacute (srov H H )

Když jsou osoby v nouzi je zapotřebiacute konfrontace v pravdě Od člověka to vyža-duje schopnost byacutet pravdivyacutem v Božiacute přiacutetomnosti vyjiacutet pokorně ze sebepoznaacuteniacute a nechat se osviacutetit Božiacutem světlem aby bylo možneacute konečně pochopit vlastniacute po-volaacuteniacute a uacuteděl spolu s jejich aktuaacutelniacutem stavem V tomto uplatňovaacuteniacute pravdy je Bůh neoblomnyacute a modlitba se diacuteky světlu ktereacute Bůh na člověka vrhaacute staacutevaacute taviacuteciacutem keliacutemkem sebepoznaacuteniacute ktereacute člověka vyvaacutediacute z rovnovaacutehy odkryacutevaacute i ty nejjemnějšiacute skryteacute vrstvy očišťuje sebemenšiacute stopy hřiacutechu Modlitba je cestou sebepoznaacutevaacuteniacute vyvolaacutevaneacuteho Bohem kteryacute je přiacutetelem v pravdě a vede člověka až k nejhlubšiacute kon-frontaci s jeho vlastniacutem stavem před Bohem Ve věrnosti tomuto působeniacute prav-dy spočiacutevaacute naděje na skutečnyacute rozvoj přaacutetelstviacute Tereziaacutenskaacute zkušenost modlitby vypraacutevěnaacute v Knize života nachaacuteziacute v přiacutebytciacutech Vnitřniacuteho hradu potvrzeniacute teacuteto cesty člověka kteraacute se uskutečňuje do teacute miacutery do jakeacute přijiacutemaacute moc Božiacuteho zjevujiacuteciacuteho bdquoTyldquo ktereacute ho provaacuteziacute v přezkoumaacuteniacute sebe sama Jedna kraacutesnaacute tereziaacutenskaacute mod-litba v kliacutečoveacutem bodě třetiacutech přiacutebytků naacutem vyacutestižně ukazuje krajniacute potřebu prav-dy kteraacute zkoušiacute člověka tvaacuteřiacute v tvaacuteř neoblomneacutemu Božiacutemu očišťovaacuteniacute bdquoZkoušejte naacutes Pane kteryacute znaacutete pravdu o naacutes abychom poznali sami sebeldquo (13H )

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Ovšem dar Božiacuteho přaacutetelstviacute je postupnyacutem odhalovaacuteniacutem a darovaacuteniacutem vlastniacute osoby jde o vpaacuted Boha jako toho kdo vyvolaacutevaacute a uskutečňuje osobniacute setkaacuteniacute prostřednictviacutem postupneacuteho zjevovaacuteniacute všeho toho kyacutem On je V Tereziině du-chovniacute autobiografi i lze sledovat tuto cestu zjevovaacuteniacute se a darovaacuteniacute na ktereacute se Bůh projevuje v Kristu zjevuje Terezii tajemstviacute ciacuterkve aktivně ji uvaacutediacute do dob-rodružstviacute spaacutesy Ale i mimo vlastniacute mystickou zkušenost probouziacute modlitba touhu po poznaacuteniacute Boha velkou laacutesku k jeho slovu potřebu pronikat do Božiacutech tajemstviacute kteraacute se rozviacutejiacute do moudrostiplneacuteho pronikaacuteniacute Zjeveniacute Roste tedy vzaacute-jemneacute poznaacuteniacute mezi Bohem a člověkem ve vztahu přaacutetelstviacute

Jelikož jde o osobniacute setkaacuteniacute ktereacute s sebou nese nejen poznaacuteniacute ale i vzaacutejemneacute darovaacuteniacute se modlitba naplno rozviacutejiacute dynamiku osobniacuteho darovaacuteniacute hledaacuteniacute Božiacute vůle Existuje jeden tereziaacutenskyacute axiom viacutecekraacutet opakovanyacute že bdquoBůh se naacutem nedaacute zcela dokud se my nedaacuteme cele Bohuldquo (srov C H 13) Modlitba tedy vyvolaacutevaacute touhu po setkaacuteniacute-daru po vydaacuteniacute se Bohu a jeho požadavkům To vše je ale jen jako přiacuteprava nebo disponovaacuteniacute se k tomu aby se mohlo v plnosti usku-tečnit plneacute sebedarovaacuteniacute Boha člověku prostřednictviacutem pomaleacute cesty zjeveniacute Jde o vnitřniacute přetvaacuteřejiacuteciacute posilujiacuteciacute dar Boha sebezjeveniacute až po vlastniacute tajemstviacute Trojice pronikaacuteniacute Božiacuteho sdiacuteleniacute do člověka je přitom krajně bolestneacute očišťujiacuteciacute a vede ke skřiacutepotu samotneacuteho soukoliacute lidskeacute psychiky jak je to vidět napřiacuteklad v očištěniacutech osviacuteceniacutech a extaacuteziacutech šestyacutech přiacutebytků jde ovšem o sdiacuteleniacute ktereacute připodobňuje obrazu Krista

V teologii modlitby jako osobniacuteho setkaacuteniacute vychaacuteziacute Terezie ze zaacutekladniacuteho před-pokladu iniciativu v přaacutetelstviacute maacute vždy Bůh Hledaacuteme toho kdo hledaacute naacutes diacute-vaacuteme se na toho kdo se diacutevaacute na naacutes setkaacutevaacuteme se s tiacutem kdo už je přiacutetomen svou laacuteskou Modlitba se tak staacutevaacute osobniacute odpovědiacute Bohu kteryacute se zjevuje a daruje v Kristu Cesta modlitby pak tedy bude postupnou a dynamickou Božiacute odpovědiacute člověku kteryacute vstoupil do dějin jeho přaacutetelstviacute

Teologaacutelniacute setkaacuteniacute

V perspektivě našeho objasněniacute tereziaacutenskeacute modlitby neniacute modlitba okrajovou zaacuteležitostiacute nyacutebrž bodem do ktereacuteho se sbiacutehaacute celaacute křesťanskaacute zkušenost Už v sa-motneacute defi nici lze vytušit implicitniacute odkazy na plně teologaacutelniacute setkaacuteniacute modlit-ba se staacutevaacute uplatňovaacuteniacutem viacutery naděje a laacutesky a tedy kvalifi kovanyacutem okamžikem teologaacutelniacuteho života a faktorem růstu v teologaacutelniacutech ctnostech Nejautentičtějšiacute podobou určeniacute modlitby je praacutevě ta kteraacute je nabita teologaacutelniacutemi energiemi aby se stala křesťanskyacutem životem v akci a dynamice a mohla tak byacutet pravdivě zhod-nocena

SALVE

Tyto rozměry se v tereziaacutenskeacute modlitbě bezesporu nachaacutezejiacute

Setkaacuteniacute ve viacuteře ktereacute daacutevaacute vzrůst viacuteře V modlitbě je pro Terezii důležiteacute abychom se obraceli na Boha od něhož bdquoviacutemeldquo že naacutes miluje V onom viacuteme je skryto celeacute bohatstviacute viacutery ktereacute se rodiacute ze slova a upevňuje se postupnou křesťanskou zkuše-nostiacute modlitby jde o proces přilnutiacute ve viacuteře a to rovněž v temnotaacutech Božiacute nepřiacute-tomnosti ve vaacutešniveacutem hledaacuteniacute během mnoha let vyprahlostiacute ve věrneacutem očekaacutevaacuteniacute toho kdo věřiacute Božiacute laacutesce A s postupnyacutem přilnutiacutem viacutery jde ruku v ruce i růst viacutery v hlubokeacutem zkoumaacuteniacute Božiacuteho Zjeveniacute v Piacutesmu v radikaacutelnějšiacutem přimknutiacute se k viacuteře ciacuterkve Jde nakonec o viacuteru kteraacute je staacutele obraacutecena k Bohu a staacutevaacute se neustaacutelyacutem vyznaacuteniacutem znameniacute kteraacute Bůh konaacute a obdivem jenž připouštiacute že Bůh může uskutečnit věci ještě daleko většiacute (srov H )

Zkušenost chudoby v naději Stejně tak se v tereziaacutenskeacute modlitbě nachaacuteziacute smysl pro naději kteryacute se rodiacute z chudoby a nedostatečnosti bdquosnaacutešet toto utrpeniacute že bude-te velmi často přebyacutevat s tiacutem jenž je od vaacutes tak odlišnyacuteldquo (Ž ) Skutečnost že

bdquoviacuteme že naacutes Bůh milujeldquo v naacutes rodiacute hnutiacute naděje ktereacute Terezie potvrzuje kon-statovaacuteniacutem že Bůh na ni čekal dlouhou dobu aniž by jej mezitiacutem unavila (srov Zv Ž ) Tak duše živiacute naději a posiluje ji na různyacutech uacuterovniacutech důvěry v Boha rostouciacute na zaacutekladě zkušenosti jeho milosrdenstviacute odvahy kteraacute si dovo-liacute očekaacutevat od Boha všechno včetně znovunabytiacute ztraceneacuteho času nezadržitelneacute touhy vidět Boha kteraacute probouziacute eschatologickyacute smysl křesťanskeacuteho života smě-řujiacuteciacuteho k defi nitivniacutemu setkaacuteniacute s Kristem jehož jistotu daacutevaacute zakusit a po jehož trvalosti daacutevaacute toužit praacutevě modlitba (srov např H ndash) V modlitbě se však utvaacuteřiacute aktivniacute naděje kterou je touha sloužit jako konkreacutetniacute podoba očekaacutevaacuteniacute Kraacutelovstviacute a konaacuteniacute pro Krista

Růst v laacutesce k Bohu a k bližniacutemu Tereziaacutenskaacute modlitba jak jsme viděli upřednost-ňuje pro svůj afektivniacute charakter aspekt laacutesky jako postoje vůle V božskeacutem přaacute-telstviacute se teologaacutelniacute laacuteska staacutevaacute odpovědiacute člověka Bohu kteryacute je Přiacutetelem Ovšem modlitba kteraacute spočiacutevaacute v bdquomnoheacutem milovaacuteniacuteldquo daacutevaacute vzrůst samotneacute zkušenosti Božiacute laacutesky Jde o konkreacutetniacute zkušenost kterou dělaacute Terezie ve sveacutem životě nejprve je to afektivniacute osvobozeniacute ktereacute ji činiacute svobodnou aby soustředila všechnu svou energii na Boha pak je to růst laacutesky v jejiacutem srdci diacuteky vylitiacute daru Ducha Svateacuteho jako důsledku setkaacuteniacute s Kristem Paralelně se ale rozviacutejejiacute jejiacute touhy sloužit Paacutenu jejiacute pozornost se soustřediacute na ciacuterkev rozšiřuje se schopnost milovat bližniacuteho V modlitbě roste laacuteska kteraacute se soustřeďuje předevšiacutem na laacutesku k bližniacutem do teacute miacutery že orant na sebe zapomiacutenaacute natolik že opouštiacute Boha modlitby kvůli Bohu kteryacute je přiacutetomen a ktereacutemu je třeba sloužit v bratřiacutech a sestraacutech

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Dynamickeacute setkaacuteniacute

Přaacutetelstviacute je dynamickyacutem vztahem otevřenyacutem evoluci a dějinaacutem Je-li tiacutem kdo uskutečňuje přaacutetelstviacute Bůh předpoklaacutedaacute se že je to on kdo takeacute oteviacuteraacute cesty tomuto putovaacuteniacute a načrtaacutevaacute etapy těchto dějin spaacutesy Na jedneacute straně nevyčerpa-telnyacute Bůh neustaacutelaacute novost a na straně druheacute člověk otevřenyacute dynamice tohoto dobrodružstviacute s Bohem

Tereziaacutenskaacute modlitba je jako zkušenost celaacute poznamenanaacute dynamikou bož-skeacuteho přaacutetelstviacute Terezie začiacutenaacute po tolika zdraacutehaacuteniacutech sveacute putovaacuteniacute k nekonečnu Dynamika nebo chceme-li spaacutesnaacute historizace jejiacute zkušenosti křesťanskeacuteho života je tak zjevnaacute že všechny jejiacute knihy ktereacute jsou svědectviacutem a poselstviacutem o modlitbě vykazujiacute nezadržitelnou dynamickou siacutelu

Kniha života nakolik je vyjaacutedřeniacutem vlastniacute zkušenosti svědčiacute o dynamickeacute siacutele setkaacuteniacute s Kristem v modlitbě Terezii se oteviacuteraacute dobrodružstviacute nepředviacutedatelnyacutech etap a rostouciacuteho sdiacuteleniacute s Bohem Na uacuterovni naukoveacute je dynamika modlitby vy-jaacutedřena malyacutem traktaacutetem o modlitbě založenyacutem na obrazu zahrady Paacuteně ve kte-reacute rostou květy ctnostiacute diacuteky živeacute vodě milosti nabyteacute v modlitbě Čtyři způso-by zavlažovaacuteniacute zahrady-raacuteje Paacuteně představujiacute metodickou postupnost a rostouciacute uacutečinnost Božiacuteho sdiacuteleniacute voda namaacutehavě ziacuteskanaacute ze studny voda metodicky na-bytaacute s pomociacute čerpadla živaacute voda kteraacute je přivaacuteděna z potoka a je nenaacutesilně na-směrovaacutena k tomu aby zaleacutevala zahradu hojnaacute voda deště kteraacute zavlažuje veš-kerou půdu a činiacute ji plodnou (srov Ž ndash) Hle dynamika modlitby vyjaacutedřena literaacuterniacutem obrazem

V Cestě dokonalosti vystupuje do popřediacute metodickaacute dynamika modlitby kdy se z uacutestniacute modlitby staacutevaacute meditace usebraacuteniacute klid Jde o cestu k živeacute vodě kterou Terezie všem odvaacutežně slibuje jmeacutenem Krista (srov C ndash) Ale i v samotneacutem objasněniacute Otčenaacuteše jako metody a obsahů křesťanskeacute modlitby se nachaacuteziacute celaacute původniacute dynamika tereziaacutenskeacute exegeze od samotneacuteho prahu křesťanskeacute modlit-by kteryacutem je milost Božiacute adopce (srov osloveniacute bdquoOtče naacutešldquo) až po samotnyacute zaacute-věr křesťanskeacuteho života kteryacutem je eschatologie touha přebyacutevat s Bohem ve slaacutevě v osvobozeniacute od všeho zleacuteho (bdquozbav naacutes od zleacuteholdquo) A v teacuteto dynamice je miacutesto pro cestu k niternosti kde se člověk konečně laacuteskyplně podrobuje Božiacute vůli (bdquobuď vůle tvaacuteldquo) a pro cestu k bližniacutemu až po milosrdnou laacutesku obsaženou v odpuštěniacute uraacutežek a v životě vytyčeneacutem laacuteskou a baacutezniacute Božiacute

Vnitřniacute hrad představuje postup modlitby a křesťanskeacuteho života v nejzdařilejšiacute synteacuteze Je zde dynamika už v samotneacutem nastaveniacute teologie Vnitřniacuteho hradu kteraacute vychaacuteziacute ze třiacute kliacutečovyacutech pojetiacute biblickeacute antropologie člověk stvořenyacute k obrazu a podobě Boha člověk jako chraacutem a přiacutebytek Božiacute a člověk otevřenyacute a povolanyacute ke sdiacuteleniacute s Bohem

13SALVE

V napětiacute mezi povolaacuteniacutem člověka vyjaacutedřenyacutem těmito pojetiacutemi a jeho radikaacutelniacute realitou hřiacutechu (praacutevě tak jsou pojaty a kapitola Prvniacutech přiacutebytků) dosahuje putovaacuteniacute křesťanskeacuteho života ideaacutelniacuteho obrazu křesťana modlitbě je svěřen tento proces růstu a realizace člověka kteryacute až dojde do sedmyacutech přiacutebytků bude již do-konalyacutem obrazem a podobou Božiacute v Kristu jako svatiacute bude už žiacutet v Bohu jako ve sveacutem skutečneacutem přiacutebytku bude se dokonale sdiacutelet s Bohem v trojičniacutem tajemstviacute

Tiacutem je ve zkratce představen souhrn Tereziina vyjaacutedřeniacute modlitby v jejiacutem roz-měru rozvoje

Tuto dynamiku modlitby lze rovněž ilustrovat z jineacuteho uacutehlu pohledu nechaacute-me-li se inspirovat Listem Efezanům (13) je možneacute řiacuteci že v modlitbě mohla sv Terezie zaznamenat čtyři rozměry Kristovy laacutesky A na uacuterovni těchto čtyř rozměrů lze naznačit rostouciacute dynamiku božskeacuteho přaacutetelstviacute

Růst do deacutelky modlitba je cestou křesťanskeacuteho růstu Terezie vytyčuje jejiacute etapy obraacuteceniacute zaacutepas zkoušky milost sjednoceniacute s Bohem ktereacute se rozviacutejiacute až po pře-tvořeniacute Jde o lineaacuterniacute putovaacuteniacute ktereacute se uskutečňuje diacuteky modlitbě ve ktereacute se musejiacute ověřit jednotliveacute etapy na zaacutekladě Božiacutech požadavků Život modlitby se staacutevaacute cestou křesťanskeacuteho zraacuteniacute v tom spočiacutevaacute učeniacute charakteristickeacute pro Terezii kteraacute je mistrem v popisu těchto postupnyacutech kroků zkušenosti s Bohem jak to skvěle dělaacute zejmeacutena ve Vnitřniacutem hradu

Otevřenost do šiacuteřky v modlitbě se podle Tereziiny zkušenosti nachaacuteziacute schop-nost oteviacuterat noveacute horizonty širokeacuteho chaacutepaacuteniacute skutečnosti ciacuterkve a jejiacuteho zasazeniacute do dějin Spolu s tiacutem se v tereziaacutenskeacute modlitbě jako v soustřednyacutech kruziacutech ote-viacuterajiacute skutečnosti ktereacute tvořiacute Božiacute zaacutejmy citlivost a schopnost je přijmout za sveacute jako motivaci ke svatosti a angažovanost v přiacutemluvneacute modlitbě Pohled se staacutevaacute univerzaacutelniacutem laacuteska ekumenickou (srov H )

Pronikaacuteniacute do hloubky dynamika modlitby nachaacuteziacute v učeniacute sv Terezie rovněž typickyacute aspekt bdquokřesťanskeacute psychologieldquo ve vniacutemaacuteniacute vnitřniacuteho člověka a jeho mož-nostiacute jeho propastiacute kde je přiacutetomen a kde se daacutevaacute Bůh v postupneacute integraci a v postupneacutem uzdravovaacuteniacute kteryacutech dosahuje duchovniacute člověk praacutevě v modlitbě Niternost je pro tereziaacutenskou modlitbu charakteristickaacute vstoupit do vlastniacuteho nitra je předpokladem k tomu abychom se vztaacutehli k vlastniacutemu těžišti Modlitba je takeacute ndash i když ne vyacutelučně ndash touto cestou k vlastniacute hlubině prostřednictviacutem zjed-nodušeniacute v modlitbě a zniterňujiacuteciacutech sil milosti až po setkaacuteniacute v největšiacute hlubině naacutes samyacutech což je skutečnost kteraacute udržuje celou naši existenci až po dosaženiacute přiacutebytku ve ktereacutem přebyacutevaacute Bůh Cesta směrem k vnitřniacutemu setkaacuteniacute je v tereziaacuten-skeacutem myšleniacute vyvaacutežena neustaacutelyacutem odkazem na to co je vnějšiacute v harmonii intro-verze a extroverze a daacutevaacute životu jednotu kteraacute u-sebiacuteraacute přirozenou rozptyacutelenost do jedineacute silneacute duchovniacute a psychologickeacute jednoty

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Pozvednutiacute k nadpřirozenyacutem skutečnostem prostřednictviacutem modlitby nebo skrze mystickou zkušenost či citlivost viacutery se dosahuje vznešeneacuteho poznaacuteniacute nadpřiro-zeneacuteho světa Terezie se ve svyacutech autobiografi ckyacutech spisech jeviacute jako bdquokosmonaut Duchaldquo kteryacute kroužiacute po oběžneacute draacuteze Božiacute je svědkem tajemstviacute a ze vznešenyacutech vyacutešek Božiacutech hlediacute na skutečnosti tohoto světa Liacutečeniacute mystickyacutech milostiacute v Knize života je svědectviacutem o těchto pooteviacuteraacuteniacutech dveřiacute do širokeacuteho nadpřirozeneacuteho světa jenž se naskyacutetaacute jejiacutemu duchovniacutemu zraku Bůh Kristus ciacuterkev světcihellip Vidiacute všechno bdquoshůryldquo jako kosmonaut Ducha (Ž n)

Je-li pravdou že ne všichni jsou povolaacuteni k teacuteto dynamice modlitby přesto zů-staacutevaacute pravdivyacutem i to že do jisteacute miacutery a analogicky vede dynamika přaacutetelstviacute s Bo-hem k tomu aby na těchto rozměrech měla podiacutel každaacute křesťanskaacute zkušenost Maacute-li byacutet modlitba autentickaacute musiacute byacutet schopna zapojit se do širokeacute dynamiky Boha jenž působiacute v dějinaacutech a musiacute podrobovat prověřeniacute vztahu s Bohem reaacutel-nou hutnost oneacute existence kteraacute prožiacutevaacute dějiny lidiacute a kteraacute je zaacuteroveň bdquodějinamildquo Božiacutemi V Terezii od Ježiacuteše naleacutezaacuteme přiacuteklad a učeniacute o teacuteto dynamice modlitby---života13

Přetvaacuteřejiacuteciacute setkaacuteniacute

V apologii modlitby citovaneacute na začaacutetku našeho přiacutespěvku se nachaacuteziacute zaacutekladniacute vědomiacute modlitba je cestou k nabytiacute Božiacutech dober je cestou spaacutesy a kraacutelovskyacutem putovaacuteniacutem k posvěceniacute

V principu přaacutetelstviacute je zahrnut rovněž logickyacute důsledek ztotožněniacute člověk nabyacutevaacute bdquoBožiacuteho stavuldquo neboť je to On kdo diktuje zaacutekon ztotožněniacute Pro Terezii je však jisteacute že Bůh je tiacutem kdo jako prvniacute bdquovzal na sebe naacuteš stavldquo v nejsvětějšiacutem Kristově lidstviacute a přišel člověku vstřiacutec v jeho slabosti aby započal jeho přetvaacuteře-jiacuteciacute připodobněniacute k obrazu Syna

Všechny tereziaacutenskeacute knihy ktereacute pojednaacutevajiacute o modlitbě se shodujiacute na několi-ka teziacutech ktereacute se již staly axiomy teologickeacuteho myšleniacute světice v oblasti modlitby Jde předevšiacutem o tyto dva komplementaacuterniacute takřka paradoxniacute principy

ndash Pěstovaacuteniacute modlitby vyžaduje důslednost života pěstovaacuteniacute ctnostiacutendash Autentickaacute modlitba přinaacutešiacute plody rodiacute noveacute ctnosti milost niterneacute modlitby

a zvlaacuteště mystickeacute modlitby patřiacute k faktorům vnitřniacuteho posvěceniacuteV těchto dvou principech nachaacuteziacuteme dynamiku důslednosti přaacutetelstviacute s Bo-

hem ktereacute se houževnatě držiacute modlitba jež nechce byacutet zuacutežena na akademickeacute pěstovaacuteniacute dialogu s Bohem ani na prosteacute povzneseniacute srdce Zdůrazňuje se aspekt naslouchaacuteniacute pohledu podřiacutezenosti aby se člověk přizpůsoboval vůli Boha-Přiacutetele a nachaacutezel v Kristu spraacutevnou odpověď zaujiacutemaacuteniacutem evangelijniacutech postojů ktereacute

SALVE

majiacute byacutet vlastniacute křesťanskeacutemu životu Ovšem v miacuteře jak roste přaacutetelstviacute s Bohem ctnosti rozkveacutetajiacute upevňujiacute se jsou vykoupeny uspaneacute nebo hřiacutechem zadrženeacute energie rodiacute se noveacute energie diacuteky přetvaacuteřejiacuteciacute dynamice sdiacuteleniacute s Bohem

Zpočaacutetku jsou vidět spiacuteše zaacutekladniacute požadavky modlitby byť s vědomiacutem křehkos-ti a nejednoznačnosti ctnostiacute nabytyacutech člověkem spolupracujiacuteciacutem s Božiacute milostiacute Později vystupuje do popřediacute uacutečinnost Božiacute přiacutetomnosti kteraacute obnovuje ctnosti člo-věka vytvaacuteřiacute noveacute energie viacutery naděje a laacutesky

Mezi charakteristickyacutemi ctnostmi ktereacute Terezie nabiacuteziacute pro putovaacuteniacute modlitby patřiacute předevšiacutem pokora rozhodnost odpoutanost laacuteska a pravda Ale snahy člo-věka v jeho askezi srdce (k tomu totiž tiacutehne tereziaacutenskaacute modlitba spiacuteše než k vnějšiacute nebo kajiacuteciacute askezi) jsou odměněny samotnyacutem Božiacutem sebedarovaacuteniacutem ktereacute daacutevaacute vzrůst novyacutem ctnostem v zahradě duše Terezie překvapeně konstatuje bdquoDuše je trochu vyděšenaacute když vidiacute jak dobryacutem zahradniacutekem je Paacuten kteryacute nechce aby nesla jakoukoli naacutemahu nyacutebrž aby se kochala tiacutem že čichaacute ke květům [hellip] Nyniacute jsou ctnosti silnějšiacute než v předchoziacute modlitbě [hellip] Duše začiacutenaacute konat velkeacute věci vůniacute kterou vydaacutevajiacute květy ktereacute ndash jak chce Paacuten ndash se oteviacuterajiacute aby ona viděla že maacute ctnosti i když velmi dobře vidiacute takeacute to že by je nemohla ndash a skutečně nemoh-la ndash ziacuteskat během mnoha let a že během oneacute chvilky jiacute je nebeskyacute zahradniacutek dal Zde je pokora mnohem většiacute a zůstaacutevaacute v duši mnohem hlouběji než v minulosti protože jasně vidiacute že neudělala vůbec nic jen souhlasila aby jiacute Paacuten udělil sveacute mi-losti a duše je přijiacutemalaldquo (Ž n) Jde o přiacuteznačnyacute text jehož principy světice často opakuje

Proto Terezie navrhuje během celeacuteho putovaacuteniacute duchovniacuteho života neustaacutele pro-věřovat plněniacute Božiacute vůle a tak ověřovat nakolik jsme přijali Krista v modlitbě (srov H H 13H H H 13ndash) Je si však takeacute vědoma toho že čiacutem viacutece se uzpůsobujeme Božiacute vůli tiacutem viacutece se naacutem ona vtiskuje do srdce je zniterně-na laacuteskou a aktivniacute přiacutetomnostiacute Ducha Svateacuteho Jednou z velkyacutech teziacute tereziaacutenskeacute-ho myšleniacute je ta že když je modlitba doprovaacutezena věrnyacutem aktivniacutem a vytrvalyacutem plněniacutem Božiacute vůle lze s milostiacute Božiacute dosaacutehnout plneacuteho sjednoceniacute s Bohem (srov H 13) U člověka modlitby ndash u bdquokontemplativniacuteholdquo jak se vyjadřuje Terezie ndashse na zaacutekladě zralosti jeho křesťanskeacuteho života konstatuje hlubokeacute přetvořeniacute k němuž u něj došlo Jako se housenka bource morušoveacuteho přetvaacuteřiacute v motyacutela tak se z tělesneacuteho člověka staacutevaacute člověk duchovniacute ze stareacuteho stvořeniacute noveacute a to v pře-tvořeniacute jež maacute sveacute jasneacute christologickeacute ekleziaacutelniacute a antropologickeacute rysy

Na tvaacuteři dokonaleacuteho křesťana kteryacute už dosaacutehl štiacutetů společenstviacute s Bohem jsou totiž viditelneacute rysy samotneacuteho Krista v mohutnosti laacutesky žiteacute až k zapomiacutenaacuteniacute na sebe v laacutesce k nepřaacutetelům v nezištneacute službě ciacuterkvi a bratřiacutem a sestraacutem v jed-notě činně-kontemplativniacuteho života (srov H 13)

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Na vrcholu dynamiky modlitby je dosaženo Bohem předsevzateacuteho ciacutele učinit člověka podobnyacutem Kristu aby se jako On stal bdquoSlužebniacutekemldquo kteryacute daacutevaacute život aby se uskutečnila Otcova vůle a aby svět byl spasen

V přetvořeniacute k němuž v modlitbě dochaacuteziacute spočiacutevaacute dynamika uacutečinneacute a pro ciacuter-kev vyacuteznamneacute svatosti bdquoK tomu směřuje duchovniacute manželstviacute aby se z něj rodily skutky skutkyhellip ldquo (H ) bdquoNebudujte sveacute zaacuteklady jen na modlitbě a kontem-placi nebudete-li usilovat o ctnosti a nebudete-li je pěstovat zůstanete navždy trpasliacutekyldquo (tamteacutež ) V Tereziinyacutech slovech je obsaženo poselstviacute i vyacutezva nezne-hodnocujte modlitbu nedělejte z niacute lidskou a duchovniacute deformaci Na tvaacuteři skuteč-neacuteho člověka modlitby jako potvrzeniacute jejiacute spodobujiacuteciacute a přetvaacuteřejiacuteciacute činnosti se zračiacute Kristova tvaacuteř jeho přiacutevětiveacute lidstviacute jeho uacuteplnaacute vydanost věcem nebeskeacuteho Otce (srov H )

Zaacutevěr

Toto je kraacutetkeacute shrnutiacute Tereziiny nauky o podstatě křesťanskeacute modlitby jako přaacute-telstviacute s Bohem Synteacuteza s sebou vždy nese nedostačujiacuteciacute vyacuteklad a nutně tedy odkazuje na četbu děl světice při ktereacute naacutestin kteryacute je zde nabiacutednut může po-sloužit k noveacutemu porozuměniacute jejiacutemu poselstviacute pro dnešniacute ciacuterkev

A to v přiacutepadě že bude vniacutemaacuten v celeacute šiacuteři perspektiv a u vědomiacute že Terezii bylo Bohem daacuteno charizma evangelijniacute modlitby schopnost nabiacutednout harmonickeacute důsledneacute a dynamickeacute shrnutiacute evangelijniacuteho poselstviacute z pohledu modlitby kteraacute praacutevě proto že je přaacutetelstviacutem jako všechna slova evangelia nakonec uacutestiacute do laacutesky

Proto je jejiacute poselstviacute aktuaacutelniacute jako je aktuaacutelniacute samotneacute evangelium a vykazu-je svou autoritu kteraacute se rodiacute z Božiacuteho slova bdquoEvangelistouldquo se Terezie stala diacuteky radostneacute zvěsti o křesťanskeacute modlitbě a pohledu upřeneacutemu na Krista kteryacute je pro Terezii Učitelem a Vzorem modlitby ale takeacute tiacutem s niacutemž se toto dobrodružstviacute přaacutetelstviacute s Bohem musiacute konfrontovat a ktereacuteho musiacute přijiacutemat

Z italskeacuteho originaacutelu bdquoLa preghiera cristiana amicizia con DioDottrina e messaggio di Santa Teresaldquo IN Teresa drsquoAvila

Introduzione storiico-teologica Torino 13 s ndash přeložil Pavel Vojtěch Kohut OCD

SALVE

POZNAacuteMKY Insegnamenti di Paolo VI svazek () Roma s Viz zejmeacutena souhrnneacute pojednaacuteniacute v knize T Alvarez ndash J Castellano Nel segreto del Castel-

lo Il cammino della preghiera in Santa Teresa drsquoAvila Firenze Edizioni OCD Zřejmě nejhezčiacute a nejzdařilejšiacute přiacutespěvek k daneacutemu teacutematu představuje M Herraiz Garciacutea La oracioacuten historia de

amistad Madrid Editorial de espiritualidad Ve zmiacuteněneacute publikaci chybiacute pouze zmiacutenka o li-turgickeacute modlitbě u sv Terezie v teacuteto věci si tedy dovoluji odkaacutezat na sveacute diacutelko Vivere con Teresa di

Gesugrave la liturgia della Chiesa Firenze Edizioni OCD 13 Terezie mluviacute o bdquokontemplativniacutechldquo spiacuteše ve smyslu zralyacutech křesťanů než mystiků kteřiacute majiacute dar kontemplace V tomto smyslu je užitečneacute si přečiacutest a kapitolu Cesty dokonalosti [Tereziaacutenskeacute spisy překlaacutedaacutem přiacutemo ze španělskyacutech originaacutelů (nesleduji tedy běžně použiacutevanyacute překlad J Kolaacuteč-ka SJ kteryacute vyšel nejprve v Křesťanskeacute akademii v Řiacutemě a naacutesledně v Karmelitaacutenskeacutem nakladatel-stviacute v Kostelniacutem Vydřiacute) tam kde již překlad existuje cituji podle nově připravovaneacuteho překladu tereziaacutenskyacutech spisů pro Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute (pozn překl)] Vyjaacutedřeno zkratkou Ž Dalšiacute zkratky tereziaacutenskyacutech spisů ktereacute zde budou použity jsou naacutesledujiacuteciacute C = Cesta dokonalosti (CE = Cesta dokonalosti rukopis z El Escorialu) H = Vnitřniacute hrad

(v tomto přiacutepadě čiacuteslo před zkratkou znamenaacute přiacutebytek v Kolaacutečkově překladu bdquokomnatuldquo čiacutesla za zkratkou kapitolu a očiacuteslovanyacute odstavec jako u ostatniacutech děl) Z = Kniha o založeniacutech Zv = Zvolaacuteniacute

duše (v Kolaacutečkově překladu pod naacutezvem Duše volaacute k Bohu ve svazku Nad velepiacutesniacute) ndash pozn překl Lze vidět že tereziaacutenskaacute defi nice se pod autorčinyacutem perem objevila takřka jako z osviacuteceniacute na zaacute-kladě slova bdquoPřiacutetelldquo aplikovaneacuteho na Paacutena Prvniacute španělskyacute editor tereziaacutenskyacutech spisů fra Luis de Leoacuten chtěl vyplnit zdaacutenlivě praacutezdneacute miacutesto v textu slovy bdquohellipaby se mu to neodplatiloldquo Tato slova jsou však v textu naviacutec Je to slovo bdquoPřiacutetelldquo ktereacute přivaacutediacute pero světice k tomu aby vyjaacutedřila sveacute znaacutemeacute pojetiacute Jde o kontext ve ktereacutem mluviacute Terezie o realistickeacute modlitbě jež se uskutečňuje v každodennos-ti Jineacute rady ktereacute v tomto ohledu daacutevaacute jsou modlit se uprostřed zaměstnaacuteniacute (C ) a uprostřed těžkostiacute utrpeniacute a nemoci (Ž ) Viz k tomu autobiografi ckeacute pasaacuteže Ž ndash 13ndash Svataacute Terezie rozvinula tato pojetiacute in C ndash H 13 Odtud podle naacutes prameniacute vyacuteznam jakyacute maacute modlitba v Tereziině nauce a jakeacute miacutesto jiacute přiacuteslušiacute nejen ve spirituaacutelniacute teologii ale v teologii obecně jako odpověď viacutery a laacutesky zjevujiacuteciacutemu se Bohu T Alvarez bdquoLrsquoorazione di Santa Teresa di Gesugraveldquo IN T Alvarez ndash J Castellano op cit s 13n Jde o znaacutemeacute defi nice kontemplativniacute a prosebneacute modlitby Srov Klement Alexandrijskyacute Stromata bdquoDuchovniacute člověk se setkaacutevaacute s Bohem jako s dů-věrnyacutem přiacutetelem od srdce k srdcihellipldquo (PG ) Jan Zlatouacutestyacute piacuteše bdquoModlitba neboli rozhovor s Bohem je nejvyššiacutem dobrem Jde totiž o niterneacute společenstviacute s Bohemhellipldquo (Homilie o modlitbě PG ) Raacuted zdůrazňuji tuto přiacutebuznost s Klementem a zvlaacuteště s Janem Zlatouacutestyacutem s oniacutem

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

ciacuterkevniacutem otcem ktereacuteho měla Terezie zvlaacutešť raacuteda a z jehož četby si v posledniacutech letech sveacuteho ži-vota dělala poznaacutemky srov s těmito uacutevahami co je uvedeno IN Santa Teresa di Gesugrave Opere Roma s n13 Nemůžeme zde bohužel šiacuteře pojednat o tomto teacutematu ktereacute velmi dobře doplňuje smysl tere-ziaacutenskeacute modlitby Několik poznaacutemek lze naleacutezt v meacutem již citovaneacutem diacutelku Vivere con Santa Teresahellip

(op cit) s 13n Zaacutesadniacute text k tomuto teacutematu viz v H srov rovněž defi nici pokory jako bdquokraacutečeniacute v prav-děldquo ndash H Srov H 13 duše tu může bdquorozmlouvat s nikyacutem menšiacutem než je saacutem Bůhldquo (H ) Viz na toto teacutema M Magrassi bdquoChe cosa egrave la preghieraldquo IN La Scala (Noci) 13 s 131313ndash13 tento text byl ve zkraacuteceneacute podobě převzat pod naacutezvem bdquoLe leggi strutturali del dialogo con Dioldquo IN bdquoInsegnaci a pregareldquo Parola Spirito e Vita 13 s ndash Magrassi zde hovořiacute o Božiacute ini-ciativě o vědomiacute přaacutetelstviacute ktereacute naacutes předchaacuteziacute o chvaacutele kteraacute naacutesleduje po naslouchaacuteniacute o schop-nosti přetvaacuteřet v modlitbu všechny skutečnosti ktereacute plniacute život Pozornaacute exegeze tereziaacutenskeacute mod-litby potvrzuje že se nachaacuteziacuteme praacutevě na teacuteto uacuterovni biblickeacute modlitby Srov J Moltmann La Chiesa nella forma dello Spirito Brescia s ndash Piacuteše tam mimo jineacute bdquoSpolečenstviacute ktereacute Ježiacuteš přinaacutešiacute lidem a společenstviacute mezi lidmi ke ktereacutemu naacutes zve by pů-sobila ještě velmi jednostranně kdybychom při jejich popisu nesaacutehli po jineacutem titulu kteryacute osvěcuje intimniacute vztah existujiacuteciacute jak ve společenstviacute s Bohem tak ve společenstviacute mezi lidmi A tiacutemto titulem je titul přiacuteteleldquo (tamteacutež s ) a uzaviacuteraacute bdquoOd Ambrože a Augustina až po Tomaacuteše Akvinskeacuteho je křesťanskaacute laacuteska vždy kvalifi kovaacutena pojmem přaacutetelstviacute laacuteska je přaacutetelstviacute člověka s Bohem a se všemi jeho tvoryldquo (tamteacutež s )V tomto duchu se nese celaacute tereziaacutenskaacute teologie Uvedenyacute evangelickyacute teolog projevil veškerou svou sympatii vůči Terezii a poukaacutezal na uacutestřednost teacutematu přaacutetelstviacute s Bohem v jejiacute teologii modlitby srov J Moltmann bdquoDie Wendung zur Christusmystik bei Teresa von Avilaldquo IN Stimmen der Zeit s ndash13 Srov např celyacute komentaacuteř k prvniacutemu slovu Otčenaacuteše C Zde by bylo na miacutestě probrat veškerou techniku interiorizace a usebraacuteniacute V teacuteto věci odka-zuji na svou studii bdquoSanta Teresa di Gesugrave insegna a pregareldquo IN Nel segreto del Castello op cit s 13ndash Modlitba se nachaacuteziacute v souběžnosti viacutery kteraacute přijiacutemaacute slovo zkušenosti milosti a existenciaacutel-niacuteho nasazeniacute jako odpovědi Bohu Terezie ve sveacute modlitbě prožiacutevala svou typicky křesťanskou zkušenost viacutery Srov M Herraiz Garciacutea La oracioacuten historia de amistad op cit o toto diacutelo se budu z velkeacute čaacutesti opiacuterat v uacutevahaacutech jež naacutesledujiacute Nemůžeme zde pojednat o celeacutem christologickeacutem smyslu modlitby jako hledaacuteniacute Krista Tere-ziiacute a jako hledaacuteniacute Terezie Kristem srov na toto teacutema četbu tereziaacutenskeacute zkušenosti IN T Alvarez

bdquoLrsquoorazione di Santa Teresa di Gesugraveldquo op cit s ndash13

SALVE

13 Srov polemickeacute straacutenky Cesty dokonalosti ndash13 ve kteryacutech ospravedlňuje přechod od uacutestniacute modlitby k modlitbě vnitřniacute s ohledem na personalistickyacute vztah s tiacutem k němuž se modlitba ob-raciacute Zvlaacutešť objasňujiacuteciacute jsou Tereziiny uacutevahy ve třetiacutech přiacutebytciacutech kde Bůh zkoušiacute křesťana aby mu dal zakusit křehkost jeho ctnostiacute Od 13 kapitoly ve ktereacute se Terezie vraciacute k liacutečeniacute sveacuteho života nachaacuteziacutem jakeacutesi crescendo Bo-žiacuteho zjevovaacuteniacute se uacutečinnosti jeho slova přiacutetomnosti v Kristu vylitiacute Ducha světice nově objevuje nebeskou i pozemskou ciacuterkev Pro přehlednějšiacute představu o teologickeacutem panoramatu tereziaacutenskeacute modlitby viz T Alvarez bdquoLa contemplazione di Santa Teresa di Gesugraveldquo IN Nel segreto del Castello op cit s ndash Terezie to jasně vyjadřuje na konci cesty jednotlivyacutemi přiacutebytky Hradu srov H 13 nn Srov velkeacute touhy světice sloužit Paacutenu ktereacute se objevujiacute na konci vypraacutevěneacute zkušenosti v jejiacute duchovniacute autobiografi i Ž 13 a ktereacute se konečně budou moci konkreacutetně realizovat ve službě ciacuterkvi jejiacute doby C Terezie věnovala mnoho stran svyacutech spisů pojednaacuteniacute na toto teacutema srov např o jednotě služby a modlitby C ndash H 13ndash Zv Teacuteto jednoty se dosahuje jako uacutečinku společenstviacute s Bohem srov H n n13 Ověřeniacute veškereacute tereziaacutenskeacute modlitby lze vyacuteslovně naleacutezt rovněž ve zkušenosti zaklaacutedaacuteniacute jako službě ciacuterkvi a v jejiacutech dopisech jako schopnosti žiacutet ve vztaziacutech s druhyacutemi a darovat se ve vynikajiacuteciacute bliacuteženskeacute laacutesce

Jesuacutes Castellano Cervera OCD (ndash) je znaacutemyacute odborniacutek na liturgickou spiritualitu a naukusvateacute Terezie od Ježiacuteše Dlouholetyacute profesor sakramentaacutelniacute a spirituaacutelniacute teologie na Papežskeacutem institutu spirituality Teresianum a na Institutu Regina Mundi v Řiacutemě a poradce Kongregace pro nauku viacutery Autor viacutece než čtyřiceti knih (např Incontro al Signore Pedagogia della preghiera Roma Liturgiacutea y vida espiritual Teologiacutea celebracioacuten experiencia Barcelona ) pra-videlnyacute přispěvatel do řady časopisů a slovniacuteků ohledně liturgie a duchovniacuteho života

Nerezignujme přiacuteliš snadno na přaacutetelstviacute

Rozhovor s Michałem Ziołem OCSO

V roce jsme v Salve představili našim čtenaacuteřům v recenzi knihu Lekarstwo życia (Leacutek života) vaše společneacute diacutelo s otcem Maciejem Ziębou Mohl byste naacutes alespoň kraacutetce seznaacutemit s tiacutem jak tato kniha vznikla

Stačiacute se na tu knihu dobře podiacutevat aby bylo jasneacute jak vznikla ndash je to umělecky i literaacuterně skromnaacute bdquosklaacutedankaldquo Redaktoři nakladatelstviacute W drodze posklaacutedali naše již existujiacuteciacute texty o přaacutetelstviacute publikovaneacute rozhovory dali naacutem několik doplňujiacuteciacutech otaacutezek a požaacutedali paniacute redaktorku Czaczkowskou aby ke knize na-psala uacutevod Něco jineacuteho je ovšem napsat skromnyacute člaacutenek o přaacutetelstviacute řiacutect o něm několik slov a něco jineacuteho je usednout a napsat knihu na dva hlasy Nikdy jsme s Mačkem takoveacute plaacuteny neměli dokonce jsme o tom ani neuvažovali to už spiacuteše napsat skandaacutelniacute přiacuteběh pro čtyři ruce ndash to ano Že naacutes to ani nenapadlo nevy-chaacutezelo z nějakeacute našiacute vrozeneacute skromnosti (to je samozřejmě miacuteněno jako žert) z obavy před kritikou nebo nekompetentnostiacute Pro naacutes bylo přaacutetelstviacute životem něčiacutem konkreacutetniacutem obyčejnyacutem ba všedniacutem něčiacutem co se tak trochu vymykaacute ana-lyacuteze utiacutekaacute před perem protože pero znehybňuje A přaacutetelstviacute se staacutele tvořiacute za-koušiacute se v pohybu rozvoji i když samozřejmě existuje jeho neměnnyacute zaacuteklad Jed-niacutem slovem viacutece naacutes zajiacutemalo chodit na hory než o nich psaacutet plout na plachetnici než sestavovat přiacuteručky (jistěže velmi potřebneacute) o plachtařskeacutem uměniacute O osudu teacuteto knihy rozhodla jedna věc ndash svědectviacute potřeba vydat svědectviacute že přaacutetelstviacute je možneacute že setkaacuteniacute dvou zcela odlišnyacutech lidiacute neniacute iluziacute V našiacute knize vystupu-jiacute společně rozevlaacutetyacute baacutesniacutek a exaktniacute mysl A pokud se po přečteniacute teacuteto knihy několik lidiacute ciacutetilo meacuteně odsouzenyacutech k samotě ba naopak spiacuteše povzbuzenyacutech k riskantniacutemu vykročeniacute z ulity ndash dosaacutehli jsme sveacuteho ciacutele Naše nechuť sepiso-vat něco solidnějšiacuteho něco co by se bliacutežilo habilitačniacute praacuteci vychaacutezela ndash jak se obaacutevaacutem ndash z přesvědčeniacute že k růstu dochaacuteziacute v tichosti a že to co roste v pravdě a k pravdě kolem sebe netropiacute povyk

Jak je to s vašiacutem přaacutetelstviacutem s otcem Ziębou nyniacute Anebo možnaacute obecněji je přaacutetelstviacute zvlaacuteště přaacutetelstviacute duchovniacute bdquověčneacuteldquo Občas je možneacute setkat se s naacuterokem že takoveacute přaacute-telstviacute přece musiacute trvat věčně a když zanikaacute pak určitě jen kvůli lidskeacute slabosti či přiacutemo kvůli hřiacutechu Co si o tom mysliacutete otče

SALVE

Tuto otaacutezku je třeba si důkladně prohleacutednout zbliacutezka a zadat jiacute několik zaacuteklad-niacutech upřesňujiacuteciacutech dotazů protože v niacute slyšiacutem pokud ne přiacutemo ohlas současnyacutech fi lozofi ckyacutech tendenciacute pak jistě hlasy ospravedlněneacute dnešniacute mentalitou Kdysi jsem ze sveacute četby sbiacuteral popisy současneacuteho člověka V meacutem klaacutešteře se tak nachaacute-zel bdquočlověk bez vlastnostiacuteldquo bdquojednotlivyacute člověkldquo bdquooddělenyacute člověkldquo bdquomnohopat-rovyacute člověkldquo atd Pro sveacute potřeby jsem si však vytvořil takovou směs kterou jsem nazval bdquoapokalyptik s naacuterokem na božskou moraacutelkuldquo Pokusiacutem se to několika slo-vy objasnit Apokalyptik je člověk hluboce znepokojenyacute situaciacute světa a bližniacuteho někdo kdo je ochromen zlem ktereacute se kolem děje (a k tomu maacute důvody) někdo kdo ještě žije dobrem a dokonce ho konaacute chce chraacutenit svět před zaacutehubou tiacutem že burcuje bdquovlivneacute osobyldquo a mocneacute tohoto světa zachraňuje vymiacuterajiacuteciacute druhy zviacuteřat a posledniacute bdquodivošskeacuteldquo kmeny ale v hloubi sveacute duše zcela ztratil naději takže je možneacute řiacutect že je fatalistou par exellence a jak řiacutekaacute Lohfi nk bdquoje pro něj nepředsta-vitelneacute že by Bůh ještě mohl v tomto světě kteryacute je tak zkaženyacute a upadlyacute zviacutetě-zitldquo To co Bůh může s naacutemi a s tiacutemto světem udělat je že do něj vstoupiacute zničiacute jej a stvořiacute novyacute Apokalyptik v sobě nosiacute semiacutenka terorismu protože ho staryacute svět unavuje a chtěl by jeho katastrofu uspiacutešit Je to člověk nemajiacuteciacute důvěru ve sveacute vlastniacute uacutemysly (pomineme-li ovšem jeho apokalyptickaacute přesvědčeniacute) zkoumaacute je a chce po nich bezvyacutehradnou ryzost a šlechetnost ktereacute je ve skutečnosti možneacute přisuzovat pouze Bohu Ačkoli se tiacutemto způsobem může projevovat jeho stesk po ztraceneacutem raacuteji neniacute možneacute zde vyloučit takeacute pyacutechu ale ať je to jakkoli uacutečinky ta-kovyacutech tužeb jsou strašneacute neboť vylučujiacute z našeho světa konkreacutetnost konkreacutetniacute-ho člověka s konkreacutetniacutem jmeacutenem kteryacute stojiacute před naacutemi konkreacutetniacute udaacutelosti ktereacute něco ohlašujiacute a k něčemu vedou a nakonec i Božiacute metodu navrženou člověku metodu Boha kteryacute nemaacute zaliacutebeniacute ve velkyacutech činech a smrštiacutech ale je trpělivyacutem zahradniacutekem světa a laacutesky kteryacute vždy užiacutevaacute konkreacutetniacute čas miacutesto a člověka Apo-kalyptik neniacute zahradniacutekem ndash apokalyptik je prorokem samovolně se naplňujiacuteciacutech proroctviacute někyacutem zjevně velmi citlivyacutem a hlubokyacutem kdo však nebere na vědomiacute že cena svobody je děsivaacute mohu zabiacutet a mohu zachraacutenit Mohu pomoct a mohu se odvraacutetit Mohu protestovat a mohu mlčet

Tato velmi dlouhaacute uacutevaha mi posloužiacute k jedineacutemu ndash abych zopakoval svůj apel Nerezignujme přiacuteliš snadno na laacutesku na druheacuteho člověka neospravedlňujme se falešně že se už nic nedalo dělat nesmiřme se s tiacutem že se přaacutetelstviacute vypařilo že odumřelo zaniklo ale spiacuteše se tuto skutečnost pokusme spatřit v pravdiveacutem světle to jaacute jsem je bdquovypařilldquo to jaacute jsem je zradil to jaacute jsem je učinil mrtvyacutem Sla-bost a hřiacutech ndash pojmenovaneacute a vyznaneacute ndash nemusejiacute byacutet překaacutežkou naše ubohost bezmoc bezbrannost jsou šanciacute k zaacutechraně ndash vypoviacutedajiacute o naacutes a zaacuteroveň ukazujiacute na onen rozměr v naacutes kteryacute byl zanedbaacuten pohřben vinou našiacute nepozornosti

ROZHOVOR S MICHAŁEM ZIOŁEM OCSO

a pyacutechy Ale všude tam kde se rozmohl hřiacutech se ještě daleko viacutece projevila laacuteska Zachraňujiacuteciacute laacuteska Protože Bůh je zahradniacutekem Takže když mluviacuteme o přaacutetel-stviacute že je bdquoduchovniacuteldquo pak ne proto abychom je ochraacutenili před nejednoznačnos-tiacute abychom je idealizovali vměstnali do kategorie bdquovysokyacutechldquo projevů raacutedoby kultury kteraacute je srozumitelnaacute už jen sama pro sebe ale nazyacutevaacuteme je tak proto že maacuteme pevneacute přesvědčeniacute i vlastniacute zkušenost o tom že je diacutelem Ducha Svateacuteho Božiacuteho života Božiacute dynamiky a Božiacute logiky kteraacute staviacute na pochopeniacute svobodneacute vůli a důvěře člověka A praacutevě proto je přaacutetelstviacute naacutechylneacute k zraněniacutem je křehkeacute a bdquoodsouzeneacute ke svoboděldquo ale Zahradniacutek je přece nikdy nevyměniacute za nadvlaacute-du neodmiacutetne je ve jmeacutenu čistoty ideaacutelu nebo vymezovaacuteniacute identity člověka na zaacutekladě jeho společenskeacute uacutelohy Přaacutetelstviacute je bdquoduchovniacuteldquo protože vzniklo a žije z iniciativy Božiacuteho Ducha kteryacute jako nikdo jinyacute znaacute bdquoBožiacute věcldquo protože neustaacutele zkoumaacute bdquohlubiny sameacuteho Bohaldquo vede k sobě lidi a spojuje je se sebou a tiacutem je ziacuteskaacutevaacute pro tuto věc A ta je věčnaacute i když malaacute jako hořčičneacute zrnko nevyacuterazneacute ve svyacutech počaacutetciacutech

Mysliacutem že praacutevě podle teacuteto logiky bylo a je budovaacuteno naše přaacutetelstviacute s otcem Maciejem a praacutevě tato logika naacutem umožnila přetrvat velmi obtiacutežneacute chviacutele spo-jeneacute s našiacutem konkreacutetniacutem životem ve dvou bdquoposlaacuteniacutemldquo i bdquomentalitouldquo odlišnyacutech komunitaacutech ktereacute jsou podrobeny tlaku změn přetvaacuteřeniacute ktereacute hledajiacute novaacute po-zvaacuteniacute sebeurčeniacute Praacutevě tato komunitniacute konkreacutetnost ponor do dvou různyacutech ja-zykovyacutech a duchovniacutech kultur vzdaacutelenost vyjaacutedřenaacute v konkreacutetniacutech kilometrech plynutiacute času naše nemoci i nejobvyklejšiacute opotřebovaacuteniacute materiaacutelu naacutem paradoxně ukazujiacute velikost tohoto pozvaacuteniacute k uacutečasti na bdquoBožiacute věcildquo a noveacute uacutekoly jakyacutemi jsou vzaacutejemneacute hlubokeacute pochopeniacute ještě většiacute přijetiacute jinakosti toho druheacuteho prostaacute věrnost tomu druheacutemu v každeacute situaci a pozvaacuteniacute k naději ktereacute považuji za hlav-niacute pozvaacuteniacute tohoto obdobiacute Leacutek života se stal životniacutem zaacutejmem dobrou investiciacute kteraacute sloužiacute Božiacutemu vlaacutednutiacute ve světě Staacutele leacutepe chaacutepeme že bdquoBožiacute plaacuten neniacute něčiacutem neurčityacutem něčiacutem co se odehraacutevaacute všude a nikde ale co se vztahuje ke kon-kreacutetniacutem lidem a maacute jasnou podobu a umožňuje rozlišovaacuteniacuteldquo

Saacutem za sebe jsem si zformuloval poselstviacute vašiacute knihy naacutesledovně Přaacutetelstviacute je velkeacute tajem-stviacute ktereacute se dynamickyacutem způsobem realizuje v udaacutelostech a rozhodnutiacutech svobodnyacutech osob ktereacute žijiacute pod milosrdnyacutem pohledem Božiacutem Souhlasiacutete s takovou formulaciacute Nebo maacutete nějakeacute vyacutehrady nebo potřebu ji okomentovat doplnit upřesnit

Je to pěknaacute formulace ale bdquotajemstviacuteldquo raacuted nahradiacutem bdquosetkaacuteniacutemldquo protože mi vel-mi zaacuteležiacute na oneacute konkreacutetnosti kteraacute určuje bdquoleacutek životaldquo nejleacutepe neboť se tak děje na zaacutekladě bdquoindikaciacuteldquo Laacuteskyplnyacute Božiacute pohled je tu samozřejmě chaacutepaacuten dynamic-

SALVE

ky jako siacutela kteraacute daacutevaacute teacuteto udaacutelosti růst inspiruje jejiacute průběh stanoviacute jiacute kon-kreacutetniacute uacutekoly a adresuje přaacutetelům vyacutezvu k obraacuteceniacute k trvaleacutemu obraacuteceniacute ke zdo-konaleniacute se v chudobě ochotě byacutet k dispozici a smiacuteřlivosti To je ohromnaacute vyacutezva ale pochopiacuteme jejiacute velikost když si uvědomiacuteme že to nejsou kraacutesnaacute slova teorie a distinkce ktereacute vytrhaacutevajiacute lidi ze samoty na povrch života ale pohled reaacutelnyacute pohled na kraacutesu zaacuteř přaacutetelstviacute kteraacute opět ukazuje na Boha samotneacuteho a na lo-giku jeho jednaacuteniacute Ano Bůh miluje když jsme spolu tehdy mu dovolujeme aby byl na sveacutem miacutestě To je aby byl tiacutem kdo shromažďuje svůj lid ndash a přaacutetelstviacute mu v tom pomaacutehaacute

Jedniacutem z přesvědčeniacute vašiacute knihy jak se mi zdaacute je teze že zaacutekladem (i když často anonym-niacutem) každeacuteho opravdoveacuteho přaacutetelstviacute je Bůh Jakyacute je potom rozdiacutel mezi přaacutetelstviacutem obecně a duchovniacutem přaacutetelstviacutem

Jsem velmi vděčnyacute že v otaacutezce zdůrazňujete bdquoopravdoveacute přaacutetelstviacuteldquo ndash znamenaacute to že mluviacuteme o přaacutetelstviacute ktereacute maacute zaacuteklady ktereacute je vystavěno na jasně vymeze-neacute skutečnosti a ne na iluzi a vzaacutejemneacutem balamuceniacute ndash nazvěme takoveacute přaacutetelstviacute

bdquovirtuaacutelniacutemldquo Touto skutečnostiacute může byacutet jen pravda a laacuteska A ty si praacutevě vynu-cujiacute určityacute styl chovaacuteniacute kteryacute zavrhuje bdquozpředmětněniacuteldquo člověka a to co je možneacute nazvat obětovaacuteniacutem Samozřejmě mohou se ozvat hlasy že pojetiacute pravdy působiacute všem probleacutemy a je tiacutem co rozděluje postoje ndash což se snad Pilaacutet neptal bdquoCo je pravdaldquo Připomiacutenaacute mi to v tuto chviacuteli jeden rozhovor s Konwickim ve ktereacutem režiseacuter a spisovatel pojal probleacutem takto bdquoKdyž člověka přitiskneme ke zdi pak viacute co je pravdahellipldquo Myslel tiacutem jistě svědomiacute ktereacute maacute každyacute z naacutes a ktereacute je jistě možneacute vlastniacutema rukama bdquorozšiacuteřitldquo bdquozuacutežitldquo bdquouspatldquo nebo zabiacutet Ale to neměniacute nic na skutečnosti že existuje že je bdquoskutečnostiacuteldquo Je-li tomu tak potom je rozdiacutel nebo rozdiacutely mezi přaacutetelstviacutem a duchovniacutem přaacutetelstviacutem možneacute identifi kovat ve vztahu k pravdě jak je nazyacutevaacuteme nebo jak Jej nazyacutevaacuteme Neniacute to samozřejmě čistě jazykovaacute zaacuteležitost je to rovněž praktickeacute vědomiacute co buduji s tiacutem druhyacutem k čemu jsem povolaacuten co očekaacutevaacutem ve jmeacutenu čeho se obětuji odkud čerpaacutem siacutelu komu nebo čemu za ně děkuji na koho se obraciacutem o pomoc v přiacutepadě krize přaacutetelstviacute zrady paacutedu atd Fascinuje mě Bůh a jeho uacutemysl s naacutemi jeho vlaacuteda a uskutečněniacute jeho plaacutenů pro ktereacute se z laacutesky k naacutem rozhodl Přaacutetelstviacute v teacuteto perspektivě oteviacuteraacute oči vůči novyacutem obzorům kam je těžkeacute dohleacutednout jestliže zůstaneme mimo prostor Bible a jejiacute kultury Je to možneacute vyjaacutedřit ještě stručněji přaacuteteleacute bdquov Bohuldquo znajiacute adresu Je jiacute ON A to je obrovskeacute dobrodružstviacute a ne-vyčerpatelnyacute zdroj radosti kteryacute vyvolaacutevajiacute Božiacute dějiny dějiny jeho přaacutetelstviacute s člověkem

ROZHOVOR S MICHAŁEM ZIOŁEM OCSO

A přaacutetelstviacute mezi mužem a ženou Existuje poměrně hodně autorů ba i psychologů kte-řiacute popiacuterajiacute reaacutelnou možnost existence přinejmenšiacutem dlouhodobějšiacuteho přaacutetelskeacuteho vztahu mezi osobami opačneacuteho pohlaviacute Na druhou stranu naacutem nechybiacute svědectviacute o takovyacutech vztaziacutech mezi svatyacutemi nebo hluboce duchovniacutemi osobami Je naacutezor těch prvniacutech přiacute-liš skeptickyacute Nebo jednoduše nepočiacutetaacute s možnostiacute hlubokeacuteho ukotveniacute takoveacuteho vztahu v Bohu Nebo maacuteme naivniacute představy i o duchovniacutech přaacutetelstviacutech světců

Držme se bdquoskutečnostildquo v tomto přiacutepadě konkreacutetniacutech přiacutekladů přaacutetelstviacute mezi mužem a ženou Neniacute možneacute a přece se uskutečnilo Je zjevně jednoduššiacute takoveacute přaacutetelstviacute očernit než se poctivě zeptat saacutem sebe jak to že se takoveacute přaacutetelstviacute

bdquouskutečniloldquo Naše doba podezřiacutevaacuteniacute nahrazuje rozum okem Velkeacuteho Bratra a ztraacuteciacute miacuteru a zdravyacute uacutesudek Draacuteždiacute ji že nemaacute bezprostředniacute vhled do minu-losti kteraacute je lhostejnaacute vůči jejiacutem interpretačniacutem metodaacutem s teziacute v pozadiacute a ačko-li se probiacuteraacute hroby zkoumaacute DNA faraonů vyslovuje se k tomu na jakou nemoc zemřel piraacutet kraacutel i žebraacutek prohledaacutevaacute vysušeneacute žaludky minulosti v naději že rekonstruuje chuť daacutevnyacutech hostin a zaacutebav ndash a nakonec je nucena tvořit dějiny jako z televizniacuteho seriaacutelu ve kteryacutech ciacuterkev vždy něco ukryacutevaacute (včetně Ježiacutešova potomka) svatiacute smilniacute a naacutesledně zabiacutejejiacute hřiacutešně počateacute plody a za svatost je odpovědnyacute gen kteryacute sdiacuteliacuteme s šimpanzem a rejskem Pokud takovou metodu baacutedaacuteniacute a způsob chaacutepaacuteniacute minulosti obraacutetiacuteme proti jejich autorům s naacutemitkou že vyacutesledky baacutedaacuteniacute jsou jen projekciacute za živa pohřbenyacutech emociacute interpretaacutetorů a po-drobnyacutem popisem jejich chovaacuteniacute kdyby se jim jen naskytla možnost setkat se se světcem nebo světiciacute ndash naacutesleduje protest a obviněniacute z cynismu Minulost k naacutem však vysiacutelaacute velmi přesneacute signaacutely existuje něco jako tradice pečlivě předaacutevanaacute z generace na generaci maacuteme literaturu a uměniacute ale pokud se na uacutevod řekne že to vše je jen jeden velkyacute podvod a lež zůstaneme na uacuterovni Šifry Mistra Leonarda a o vkusu těžko diskutovat Daacutem přiacuteklad setkaacuteniacute Abelarda a Heloisy bylo pre-zentovaacuteno zcela odlišně než setkaacuteniacute dominikaacutena Jordaacutena a Diany Proč ciacuterkev tu prvniacute dvojici nekanonizovala Proč jejich vztah neukryla pod plaacuteštěm bdquoduchov-niacuteho přaacutetelstviacuteldquo aby se vyhnula bdquopohoršeniacute maličkyacutechldquo Třeba to byla jen oby-čejnaacute pomsta ciacuterkevniacutech organizaciacute Abelardovi za jeho hlaacutesaacuteniacute autonomie vědy A proč ciacuterkev nezničila korespondenci teacute druheacute dvojice Jistě se jen přehleacutedla nebo chtěl miacutet papež bdquopaacutekuldquo na přiacuteliš nezaacutevisleacute dominikaacuteny atd atd Je dob-reacute si takeacute všimnout pojetiacute bdquosoukromiacuteldquo ve staryacutech řeholniacutech společenstviacutech Neniacute třeba veacutest hlubokaacute baacutedaacuteniacute aby se člověk přesvědčil že jejich členoveacute byli pořaacuted

bdquovšem na očiacutechldquo a bdquočas pro sebeldquo ve skutečnosti neexistoval nebylo možneacute sundat řeholniacute šat a jet na praacutezdniny nikdo neviacute kam atd atd atd Na soukromiacute ne-brala ohled ani architektura klaacutešterů či obytnyacutech domů k tomu přidejme přiacutesnou

SALVE

kontrolu představenyacutech zpovědniacuteků duchovniacutech vůdců Existovalo však ještě něco Existoval rozmach radost z askeze a radost ze slaveniacute důslednaacute vize světa a silnaacute identita opřenaacute o zkušenost Krista ve společenstviacute Odkazuji rovnou na spisy cisterciaacuteckyacutech mystiků z stoletiacute

Neodmiacutetejme ovšem přiacuteliš snadno pochybnosti některyacutech psychologů kteřiacute si uchovaacutevajiacute hlubokou skepsi pokud jde o mužsko-ženskeacute přaacutetelstviacute Erotickaacute složka je v takoveacutem setkaacuteniacute velmi vyacuteraznaacute i když nemusiacute byacutet nutně jeho zaacutekla-dem Setkaacutevajiacute se však dva různeacute světy s různyacutemi reakcemi těla a ducha s různyacutem prožiacutevaacuteniacutem vniacutemaacuteniacutem gest slov chovaacuteniacute existuje v něm přirozenaacute vzaacutejemnaacute při-tažlivost touha po doplněniacute setkaacuteniacute gestem ktereacute může vyjaacutedřit viacutec než slovo či prostaacute přiacutetomnost Odvolaacutevaacuteniacute se na přiacuteklady svatyacutech že budeme jako oni může nabyacutevat formy zakliacutenaacuteniacute skutečnosti se kteryacutem neniacute spojen soubor požadavků přijatyacutech světci Zdaacute se že je to nesmiacuterně obtiacutežnaacute forma přaacutetelstviacute ke ktereacute je povolaacuten jen maacutelokdo Samozřejmě je možneacute pominout celou praktickou straacutenku takoveacuteho setkaacuteniacute ale přaacutetelstviacute přece neniacute teorie nyacutebrž život Uvedu přiacuteklad Čas hraje v přaacutetelstviacute obrovskou roli Otec Maciej v Lekarstwie życia cituje stareacute přiacutesloviacute že přaacuteteleacute musejiacute sniacutest soudek soli To je pravda ndash sniacutest soudek soli to znamenaacute braacutet z něj špetku po špetce a kořenit jiacutem společně pojiacutedanyacute pokrm Nějakou dobu to trvaacute než se opravdoveacute přaacutetelstviacute bdquovyklubeldquo Představte si prosiacutem naacutesledujiacuteciacute situaci ndash žena v takoveacutem přaacutetelstviacute informuje sveacuteho přiacutetele že se hodlaacute vdaacutet Čas věnovanyacute přiacuteteli bude bdquopřevedenldquo ve prospěch snoubence Připomeňme že den maacute čtyřiadvacet hodin Zkušenost učiacute že neniacute zamilovanosti bez žaacuterlivosti ndash snoube-nec bude jistě toužit po tom moci straacutevit se ženou kterou miluje každou volnou chviacuteli a bude na jejiacute čas žaacuterlit stejně jako na osobu přiacutetele Možnaacute ho dokonce na-padne že tamten člověk je zajiacutemavějšiacute že viacute o věcech o kteryacutech on saacutem nemaacute ani potuchy Pozvaacuteniacute přiacutetele do snoubeneckeacuteho svazku tvořiacute dost podivnou bdquotrojuacutehel-niacutekovitouldquo situaci V přiacutepadě konfl iktu bude ona hledat uacutetěchu a pomoc u přiacutetele kteryacute se zase bude ciacutetit vyvrženyacute a odstavenyacute stranou Nemůže však řiacutect bdquovyber sildquo protože to do slovniacuteku přaacutetelstviacute nepatřiacute Představte si podobnou situaci když muž řiacutekaacute sveacute přiacutetelkyni že se hodlaacute oženit Vciťte se do situace jeho snoubenky

Vaše přaacutetelstviacute s otcem Ziębou vzniklo v prostřediacute dominikaacutenskeacute spirituality hluboce po-znamenaneacute pojetiacutem augustiniaacutenskeacuteho řaacutedoveacuteho společenstviacute jako přaacutetelstviacute v Kristu Jak to prožiacutevaacutete dnes Nebo jinak jsou jineacute školy spirituality meacuteně otevřeneacute a citliveacute na přaacutetel-stviacute v řaacutedoveacutem životě Nebo viacutece jinak

Už zběžnyacute pohled na dostupneacute řaacutedoveacute řehole naacutes ujišťuje že jsou nejčastěji prostyacutem nebo rozšiacuteřenějšiacutem komentaacuteřem k evangeliu a neniacute v nich bdquospiritualitaldquo

ROZHOVOR S MICHAŁEM ZIOŁEM OCSO

a vyumělkovanaacute teologie Jsou to raději praktickeacute předpisy ktereacute se snažiacute v du-chu evangelia obsaacutehnout všechny oblasti lidskeacuteho života Použiji-li Lohfi nko-vy formulace ndash řehole bdquoustavujiacute společenstviacute Uschopňujiacute lidi žiacutet ve společenstviacute a teprve to je uschopňuje ke slaveniacute bohoslužbyldquo Zajiacutemaveacute jsou v nich odkazy na apoštolskyacute život nikoli v dnešniacutem chaacutepaacuteniacute toho slova jako bdquočinneacuteholdquo života ale života jakyacute vedli apoštoloveacute A ti žili s Kristem Jen tolik a až tolik to znamenaacute Jsme jako oni jelikož i v našem společenstviacute je Kristus A na tomto přesvědčeniacute staviacute povolaacuteniacute všech Rozdiacutely se objevujiacute v souvislosti s potřebou hlaacutesat radost-nou zvěst světu neboť někteřiacute ji šiacuteřiacute slovem jsou posiacutelaacuteni až na kraj světa jiniacute s niacute přichaacutezejiacute k nejubožejšiacutem a trpiacuteciacutem ještě jiniacute ji hlaacutesajiacute v uzavřenyacutech klaacutešteřiacutech tiacutem že vedou skrytyacute život aby ukaacutezali že radostnaacute zvěst roste ve skrytosti prostřed-nictviacutem toho co je maleacute a nepatrneacute a že Bůh je tiacutem kdo dokaacuteže čekat na svobod-nou odpověď člověka Tak tedy v ciacuterkvi neniacute jinyacutech společenstviacute než apoštolskyacutech Nejsou takeacute žaacutedneacute bdquopřiacutesnějšiacuteldquo a bdquomiacuternějšiacuteldquo řehole všechny jsou velmi naacuteročneacute ndash stačiacute je skutečně zachovaacutevat aby se o tom člověk přesvědčil Nejsou takeacute řehole viacutece či meacuteně otevřeneacute přaacutetelstviacute Způsob hlaacutesaacuteniacute radostneacute zvěsti samozřejmě urču-je způsoby jak přistupovat k druheacutemu člověku v jineacutem kontaktu jsou lideacute kteřiacute se spolu ocitli na komunitniacute plachetnici jinak se žije ve společenstviacute ktereacute je jako naacutekladniacute loď a ještě jinak v ponorce Všechna tato společenstviacute-plavidla plujiacute do jednoho přiacutestavu a nesou s sebou velmi hojnaacute svědectviacute lidskyacutech vztahů Už je to pěknyacutech paacuter let co jsem přesedl z plachetnice do ponorky a poznal jsem jak moc jsou tyto dvě jednotky spojeny a zaacuteroveň jak rozdiacutelneacute jsou to světy a jak různyacutem způsobem se v nich buduje lidskeacute přaacutetelstviacute Protože Bůh tvořiacute sveacute společenstviacute velice konkreacutetně a ne prostřednictviacutem kohokoli ne virtuaacutelně ne deklaracemi ale reaacutelně jeho posilovaacuteniacutem viditelnyacutemi pouty kteraacute vznikla v konkreacutetniacutem čase a pro-storu Byl to praacutevě cisterciaacutek Aelred z Rievaulx kteryacute naacutem zanechal pojednaacuteniacute Duchovniacute přaacutetelstviacute a v jeho opatstviacute se odehraacutevala tzv kolokvia setkaacuteniacute bratřiacute kteryacutem byl opat Aelred přiacutetelem Saacutem svatyacute Bernard nazyacutevaacute naše klaacuteštery bdquoškolou laacuteskyldquo Pamatujme že co je z Boha z jeho Ducha vytrvaacute Probleacutemem jsou však naše falešnaacute ospravedlňovaacuteniacute naše obavy pohodlnost a hlavně ndash na začaacutetku zmi-ňovanaacute mentalita bdquoapokalyptika s naacuterokem na božskou moraacutelkuldquo

Otče srdečně vaacutem děkuji za rozhovor

Rozhovor připravil Pavel Vojtěch Kohut OCDZ polštiny přeložil Martin Bedřich

SALVE

Michał Zioło OCSO ( ) je polskyacute trapista V letech 13ndash byl v řaacutedu dominikaacutenů v roce přešel k trapistům Nejprve žil v klaacutešteře ve Fezu v Maroku kde se setkal s převorem klaacuteštera Notre Dame drsquoAtlas v Tibhirine v Alžiacuteru Christianem de Charge V tomto klaacutešteře měl absolvovat noviciaacutet v čemž mu zabraacutenil brutaacutelniacute uacutetok na tamniacute mnichy v březnu během něhož bylo sedm trapistů zavražděno Od roku je novicmistrem v opatstviacute Notre Dame drsquoAiguebelle v Provence Je autorem jedenaacutecti knih a spolupracuje s řadou časopisů Je autorem pohaacutedek pro děti nevidomyacutech a naacutevrhaacuteřem ilustraciacute určenyacutech k vniacutemaacuteniacute dotykem

Fotografi e tance Petra Neuberta

I Nina Vangeli Tanec

Těla tanečniacuteků vytepaacutevajiacute do prostoru sveacute znaky ktereacute vzaacutepětiacute sotva je stačiacuteme přečiacutest miziacute a jsou nahrazeny jinyacutemi Jako magickaacute hořiacuteciacute piacutesma zjevujiacuteciacute se kraacutet-ce na zdech v myacutetech a pohaacutedkaacutech Jako mene tekel

Znak piacutesma je vztyčenyacute jako tančiacuteciacute lidskaacute postava Přitahuje ostatniacute znaky aby se k němu řadily do srozumitelnyacutech řaacutedek textu jako tělo tanečniacuteka přitahuje jinaacute těla aby s niacutem tvořila smysluplneacute uacutetvary řady kružnice a jineacute tkaacuteně Zdroj piacutesma i tance je totožnyacute ndash oba kliacutečiacute ve sfeacuteře posvaacutetneacuteho

Biacutelaacute ndash černaacute světlo ndash tma S tiacutemto jednoduchyacutem kontrastem vystačiacute prostor straacuten-ky i prostor tance Piacutesmena textu se vyryacutesujiacute na pozadiacute kontrastniacuteho prostřediacute jako se ryacutesujiacute těla tanečniacuteků světlaacute v šeru temnaacute ve světle Jsou to obrysy těla obrysy psanyacutech znaků ktereacute musiacuteme uzřiacutet abychom pochopili Vyvstaacutevajiacute naacutem k poznaacuteniacute jako pevnina na obzoru jako světlo v tmaacutech

()

II Fotografi e a tanec

Petr Neubert ( ) absolvoval magisterskeacute studium fotografi e na pražskeacute FAMU Věnuje se hlavně divadelniacute fotografi i V tomto Salve publikovaneacute fotogra-fi e pochaacutezejiacute z otevřeneacuteho autorskeacuteho souboru Mene Tekel Fotografi e vznikaly v letech ndash Zachycujiacute choreografi e moderniacuteho tance ve studiu tanečniacute konzervatoře Duncan Centre v Praze v divadle Ponec v Praze fotografi e z in-scenace hry Petrouchka souboru Teatr Novogo Fronta a takeacute představeniacute izrael-skeacuteho souboru Kibbutz Contemporary Dance Company během jejich pražskeacuteho pobytu

Vyacuteše uvedenyacute text je ukaacutezkou z doprovodnyacutech textů kritičky a teoretičky součas-neacuteho tance Niny Vangeli ktereacute napsala k fotografi iacutem Petra Neuberta v roce Na zaacutekladě jejiacutech textů vznikl i naacutezev souboru fotografi iacute

Recenze

Petr Kitzler (ed) Přiacuteběhy křesťanskyacutech mučedniacuteků Vyacutebor z nejstaršiacute latinskeacute a řeckeacute martyrologickeacute literaturyPraha Vyšehrad

Českeacutemu čtenaacuteři se dostaacutevaacute do rukou mimořaacutednyacute počin ndash sbiacuterka překladů raněkřesťanskyacutech mu-čednickyacutech textů připravenaacute I Adaacutemkovou P Dudzikem a P Kitzlerem v raacutemci projektu Centra pro praacuteci s patristickyacutemi středověkyacutemi a renesančniacutemi texty při CMTF UP v Olomouci a vydanaacute v edici Raně křesťanskaacute literatura nakladatelstviacutem Vyšehrad

Sbiacuterku překladů uvozuje studie Jiřiacuteho Šubrta v niacutež autor představuje ideu mučednictviacute ve sta-rověkeacute ciacuterkvi Studie přinaacutešiacute souhrn nejdůležitějšiacutech současnyacutech poznatků ve třech čaacutestech nejprve zkoumaacute pronaacutesledovaacuteniacute křesťanů z pohledu vnějšiacuteho tedy pohanů posleacuteze chce přibliacutežit vlastniacute pohled křesťanů na mučednictviacute a teologii mučednictviacute Posledniacute čaacutest pak představuje uacutevod do mučednickeacute literatury a k jednotlivyacutem literaacuterniacutem žaacutenrům s nimiž se můžeme v přiacuteběziacutech mučed-niacuteků setkat Uacutestředniacute čaacutest celeacuteho svazku pochopitelně tvořiacute samotneacute mučednickeacute texty z nichž je většina do češtiny přeložena vůbec poprveacute Překladu z původniacutech jazyků vždy předchaacuteziacute uacutevodniacute studie a vybranaacute bibliografi e samotnyacute text doprovaacuteziacute obsaacutehlyacute komentaacuteř osvětlujiacuteciacute složitějšiacute miacutesta a v některyacutech přiacutepadech interpretujiacuteciacute smysl textu Antologie pokryacutevaacute všechna stadia mučednickeacute literatury od jejiacutech počaacutetků v polovině stoletiacute až po velmi vyacutepravnyacute a stylisticky vybroušenyacute Život

Cypriaacutenův a texty konce 13 a začaacutetku stoletiacute Autoři se v prezentaci mučednictviacute velmi přiacutehodně neomezujiacute pouze na literaacuterniacute texty ale nabiacutezejiacute čtenaacuteři velmi bohatou obrazovou přiacutelohu kteraacute daacutevaacute nahleacutednout do některyacutech skvostů křesťanskeacute ikonografi e včetně slavneacuteho Menologia Basila II (Vat gr 13) Kniha nepostraacutedaacute pečlivě zpracovanou bibliografi i a rejstřiacuteky citovanyacutech miacutest jmen zeměpisnyacutech naacutezvů a teacutemat

Vysokou kvalitu překladů lze jen vyzdvihnout ndash překlady respektujiacute rozličnyacute žaacutenr původniacutech textů překladateleacute dostaacutevajiacute sveacutemu zaacuteměru bdquoupozornit na typickeacute narativniacute postupyldquo užiteacute při vyacutestavbě těchto textů (s ) a překlady často působiacute velmi živě Vady na kraacutese ktereacute lze v knize najiacutet pak pochaacutezejiacute z absence spolupraacutece s obory ktereacute jsou pro studium raněkřesťanskeacute litera-tury kliacutečoveacute ndash starověkyacutech dějin dějin liturgie a zvlaacuteště samotneacute teologie Jak jinak si vysvětlit takoveacute terminologickeacute chyby jako zařazeniacute Čtvrteacute knihy makabejskeacute mezi bdquodeuterokanonickeacute spisyldquo (s 1313) či sousloviacute bdquovětšinovaacute ciacuterkevldquo ktereacute maacute přeložit pojem katholikeacute ekkleacutesiaacute kteryacute ne-obstojiacute ani z teologickyacutech a historickyacutech ani fi lologickyacutech důvodů Na problematickeacute překlady dalšiacutech pojmů již upozornil ve sveacute recenzi J Žůrek a proto se jim viacutece nebudeme věnovat Chce-me si však všimnout probleacutemů historickyacutech a teologickyacutech Zvlaacuteště absence teologickeacuteho rozmě-ru a respektu k teologickeacute povaze děl velmi překvapiacute představuje-li se v předmluvě svazek jako vyacutesledek praacutece zmiňovaneacuteho Centra při Cyrilometodějskeacute teologickeacute fakultě

SALVE

Již prvniacute slova předmluvy totiž představujiacute zcela jinyacute než teologicko-historickyacute pohled na mu-čednictviacute Čteme zde že mučednictviacute jako bdquopůvodně pohanskaacute představa zakořeněnaacute hluboko v antickeacutem starověku sdiacutelenaacute však rovněž judaismemldquo mělo bdquovyrůst z představ o blahodaacuterneacute moci krve jakožto nejcennějšiacute oběti přinaacutešeneacute na oltaacuteř božstvům kteraacute za ni zahrnou svou přiacutezniacute a milos-tivyacutemi dary jedince i celeacute komunityldquo (s 13) Rovnici kteraacute bez dalšiacuteho vysvětleniacute slučuje pohanskyacute koncept krvaveacute oběti a židovskeacute a křesťanskeacute mučednictviacute (bdquoideje přetrvaacutevajiacute to co se měniacute je reacute-torikaldquo [s 13]) editor nabiacuteziacute jako kliacuteč k četbě mučednickyacutech textů kteryacute je v rozporu jak s povahou raněkřesťanskyacutech spisů k nimž chce otevřiacutet přiacutestup tak instituce kteraacute vyacutezkum zaštiťuje Podobneacute apriorniacute stanovisko pro nějž je marneacute v knize hledat odůvodněniacute nemaacute nic společneacuteho ani s teo-logiiacute ani s jinou serioacutezniacute vědou a čtenaacuteř by bezesporu ocenil kdyby byl bdquok objeveniacute zaacutekladniacutech stavebniacutech kamenůldquo mučednictviacute zvaacuten bez podobnyacutech ideovyacutech šablon Bez dostatečneacuteho vhledu do zaacutekladniacutech pojmů křesťanstviacute a bez potřebneacute teologickeacute analyacutezy pak asi opravdu nelze vidět raněkřesťanskeacute mučednictviacute jinak než jako bdquoideovou konstrukcildquo okrajovyacute fenomeacuten projev fana-tismu a psychopatologie jehož smysl zůstaacutevaacute zahalen

Na viacutecero miacutestech je křesťan představen jako ten kdo přijal nauku Ježiacuteše z Nazareta Kdokoli do-statečně obeznaacutemenyacute s křesťanstviacutem však ovšem viacute že pouheacute intelektuaacutelniacute přijetiacute nauky z člověka křesťana nedělaacute protože Ježiacutešovi bdquoučedniacutecildquo jsou svyacutem Mistrem vyzyacutevaacuteni aby mu sloužili naacutesledo-vali jej a byli mu nabliacutezku (Jan ) Proto sv Ignaacutec z Antiochie jehož bdquopodivnyacuteldquo (sic) list Řiacutema-nům J Šubrt v uacutevodniacute studii dlouze cituje (s ) nechce pouze napodobovat Ježiacutešovo utrpeniacute ale toužiacute bdquodosaacutehnout Kristaldquo (ad Rom 13) bdquotrpět s Kristem všechno podstoupit poněvadž jej miluje ten kteryacute se stal skutečnyacutem člověkemldquo (ad Smyrn ) V tomto smyslu v epizodě Umučeniacute svatyacutech

Montana a Lucia (13) takeacute nelze chaacutepat vyacuteraz spiritu habere notitiam ndash jenž popisuje vhodnost Lu-ciana pro biskupskou službu (ad sacerdotium) ndash tak že mu bdquonechyběly potřebneacute vědomostildquo (s ) Text zde nemaacute pochopitelně na mysli intelektuaacutelniacute vědomosti tedy znalost obsahu viacutery (kterou teo-logie označuje fi des quae) jichž by měl miacutet biskup zapotřebiacute ale poznaacuteniacute duchovniacute tedy vlastniacute zkušenostiacute s touto viacuterou přijatou nikoli jen rozumem ale takeacute duchem či srdcem (fi des qua)

Druhaacute čaacutest uacutevodniacute studie o křesťanskeacute teologii mučednictviacute utrpěla představou že teologii mučednictviacute lze studovat bez znalosti teologie bezpochyby nejviacutece Imitatio Christi je sice stě-žejniacutem motivem kteryacute křesťana i mučedniacuteka pojiacute ke Kristu avšak nelze jej omezit na doslovnou naacutepodobu Ježiacutešovy smrti a dokonce jejiacutech uacutečinků (srov s 13) Nejsou-li texty nutně věrnyacutem his-torickyacutem zaacuteznamem průběhu mučeniacute a zachycujiacute-li spiacuteše vědomiacute společenstviacute ktereacute pamaacutetku mu-čedniacuteků uctiacutevaacute pak se zjevně mučedniacuteci nesnažiacute napodobit či vyhledaacutevat vnějškoveacute detaily Kris-tova utrpeniacute nyacutebrž křesťanskeacute společenstviacute pomociacute literaacuterniacuteho zachyceniacute motivů Ježiacutešova utrpeniacute vyznaacutevaacute že svědectviacute mučednickeacute smrti (martyria) Krista jistyacutem způsobem zjevuje zpřiacutetomňuje a hlaacutesaacute Evangelniacute citaacutet bdquoKdo chce jiacutet za mnou zapři saacutem sebe vezmi svůj křiacutež a naacutesleduj mneldquo (Mk 13n par) nelze chaacutepat jako přiacutemou vyacutezvu k mučednictviacute k bdquoopakovaacuteniacute a naacutedobově (sic) Ježiacutešovy vykupitelskeacute obětildquo (s 13) neboť Kristus již bdquonevinně trpěl za spaacutesu všechldquo (s 13ndash13 Mart Polyc ) Podobnaacute vyacutezva k naacutesledovaacuteniacute Krista v bdquoopakovaacuteniacuteldquo jeho vykupitelskeacute oběti tedy

RECENZE

nedaacutevaacute smysl Křesťaneacute byli sice přesvědčeni že mučednickaacute smrt je zdrojem odpuštěniacute nikoli však že by mělo bdquoschopnost [hellip] přinaacutešet vykoupeniacuteldquo martyrovi či jeho komunitě (s 13ndash13) Zna-lost teologickeacuteho minima schopneacuteho mj rozpoznat rozdiacutel mezi bdquoodpuštěniacutemldquo a bdquovykoupeniacutemldquo a znalost Piacutesma hlavniacute inspirace prvniacutech křesťanů by umožnila vyhnout se chybneacute interpretaci Již zběžnyacute pohled na jineacute novozaacutekonniacute vyacuteroky totiž napoviacutedaacute proč mohli křesťaneacute chtiacutet vydat pro Krista svůj život a proč mohli ve sveacutem pronaacutesledovaacuteniacute nachaacutezet potvrzeniacute Ježiacutešova proroctviacute a ne-chat se povzbudit bdquoVe světě budete miacutet souženiacute Ale buďte dobreacute mysli Jaacute jsem přemohl světldquo (Jan 1313) Smrt mučedniacuteka neniacute samospasitelnaacute spaacutesu křesťan neočekaacutevaacute od sveacute smrti a sveacuteho utrpeniacute ale od Ježiacuteše Krista Do potiacutežiacute se křesťaneacute nedostaacutevajiacute jen kvůli sobě a sveacute nauce ale přiacute-mo kvůli Kristu bdquoJestliže pronaacutesledovali mne i vaacutes budou pronaacutesledovatldquo (Jan ) Mučed-nictviacute každopaacutedně nepředstavovalo ani jedinou formu oběti kterou křesťaneacute majiacute přinaacutešet Bohu(s 13ndash13) jak o tom svědčiacute Pavlovo bdquoVybiacuteziacuteme vaacutes tedy bratři pro Božiacute milosrdenstviacute abyste sami sebe přinaacutešeli v živou svatou Bohu přiacutejemnou oběť to je ta duchovniacute bohoslužba kterou maacutete konatldquo (Řiacutem ndash)

Chybneacute teologickeacute vymezeniacute mučednictviacute maacute pak za naacutesledek že je konfl ikt impeacuteria křesťanů zobrazen jako černobiacutelyacute boj bdquotupeacute uacuteředniacute moci kteraacute si neviacute rady s naacuteboženskou skupinou [hellip] a snažiacute se ji za každou cenu podřiacutedit sveacute autoritěldquo proti bdquofanatickeacute neuacutestupnosti a nepochopitelneacute touze obětovat život za svou viacuteru a ukaacutezat svou naacuteboženskou převahuldquo (s ) Lze polemizovat s postojem že věrnost vlastniacutemu přesvědčeniacute ndash to co by řiacutemskyacute uacuteředniacutek chaacutepal jako bdquotvrdošiacutejnyacute vzdor a neochotu podřiacutedit se vůli uacuteřadůldquo (s ) a co Šubrt označuje za fanatismus ndash je již projevem

bdquodobrovolneacuteholdquo mučednictviacute jemuž se autor v raacutemci studie relativně široce věnuje Tvrdiacute sice že vět-šina křesťanů neměla zkušenost ani s mučednictviacutem ani s odpadlictviacutem nyacutebrž že si bdquodokaacutezala najiacutet cestu jak se přiacutemeacute konfrontaci s uacuteřady vyhnoutldquo a bdquoprojevit ve věcech viacutery značnou miacuteru pružnostildquo (s ) zapomiacutenaacute však že již samotnyacutem bdquojmeacutenem křesťanldquo člověk riskoval přiacutepadneacute pronaacutesledovaacuteniacute a eventuaacutelně i smrt Byla-li mučednickaacute smrt bdquozkušenostiacute jen nepatrneacute hrstky křesťanůldquo (s ) jak je možneacute současně napsat že Valeriaacutenovo pronaacutesledovaacuteniacute bdquodopadlo na křesťanskaacute společenstviacute vel-mi těžceldquo (s ) či že se pronaacutesledovaacuteniacute Diokleciaacutenovo mohlo setkat bdquos ochotou mnoha křesťanů k mučednictviacuteldquo (s 13) Saacutem autor tak připouštiacute že o okrajovyacute jev jiacutet nemohlo Sami křesťaneacute pak vzhledem ke sveacutemu počtu13 mučednictviacute za okrajovou zaacuteležitost považovat nemohli a ani řiacutemskeacute autority by se pak touto bdquohrstkouldquo nezabyacutevaly (srov s 13ndash13)

Svazek však mučedniacuteky nepředstavuje jen jako fanatiky nyacutebrž přiacutemo patologickeacute přiacutepady Psychiatrickyacute popis ovšem neobstojiacute již z metodologickyacutech důvodů takto by se mohl vyjaacutedřit snad jen psychiatr po pečliveacutem a osobniacutem vyšetřeniacute pacienta Historik či fi lolog se tak vyjaacutedřit nemůže natož na zaacutekladě literaacuterniacuteho textu v němž vidiacute pouze pozdějšiacute zpracovaacuteniacute přiacuteběhu uzpůsobeneacuteho potřebaacutem komunity pro jejichž autory bdquonebylo prioritou zachovat za každou cenu co nejvěrnějšiacute podaacuteniacute popisovanyacutech udaacutelostiacuteldquo (s ) Pokud tak činiacute překračuje svou kompetenci Na s však P Kitzler komentuje Cypriaacutenova slova bdquokdyž je duše v nebi trpiacute jakoby uacuteplně jineacute tělo a toto tělo vlastně ani nic neciacutetiacute když se celyacutem duchem upře k Bohuldquo (Pass Mont Luc ) s odvolaacutevaacuteniacutem se

SALVE

na M A lleye tak že bdquoraněkřesťanštiacute mučedniacuteci byli s to fyzicky přestaacutet kruteacute mučeniacute jednak diacuteky asketickeacutemu způsobu života kteryacutem se na přiacutepadneacute zatčeniacute a uvězněniacute připravovali jednak [hellip] diacuteky určiteacutemu sbquozměněneacutemu stavu vědomiacutelsquo kteryacute dnešniacute psychiatrie označuje jako tzv sbquohysterickou (disociativniacute) fugulsquoldquo (pozn ) Pomineme-li zmiacutenku o askezi kterou je třeba chaacutepat nikoli jako přiacutepravu na mučednictviacute ale spiacuteše jako uacutesiliacute o evangelniacute dokonalost zaacutevěr kteryacute je třeba vyvodit zniacute že velkaacute čaacutest mučedniacuteků byli psychotici Psychiatrickeacute vysvětleniacute přestaacuteleacuteho utrpeniacute pak pře-kvapiacute při vzpomiacutence na nedaacutevneacute obdobiacute naacuteboženskeacuteho a politickeacuteho pronaacutesledovaacuteniacute a na dosud živou paměť mučedniacuteků a bdquovyznavačůldquo jak křesťanskyacutech tak bdquomučedniacuteků svědomiacuteldquo jejichž utrpeniacute lze v mnoheacutem s mučeniacutem starověkyacutem srovnaacutevat to mučedniacuteci stoletiacute jasně prokazujiacute že kdo přestaacutel mučeniacute nemusiacute byacutet ještě psychicky vaacutežně narušenou osobnostiacute

Když se v uacutevodniacute studii J Šubrt vyslovuje proti rozlišovaacuteniacute ortodoxniacutech a heretickyacutech mučed-niacuteků jejichž děleniacute maacute byacutet bdquospiacuteš zpětnou projekciacute jež nemaacute ve a 13 stoletiacute v době považovaneacute za sbquozlatyacute věklsquo mučedniacuteků žaacutedneacute opodstatněniacuteldquo (s 13) opět vstupuje jak z teologickeacuteho tak historic-keacuteho hlediska na velmi tenkyacute led Vyacuteznam ortodoxie a hereze v tomto obdobiacute lze prokaacutezat velmi prostě pouhyacutem poukazem na naacutezvy a obsah množstviacute soudobyacutech křesťanskyacutech spisů jež se staviacute praacutevě proti hereziacutem Irenejovo Proti bludnyacutem naukaacutem Tertulliaacutenovo Proti Markionovi a Proti Hermo-

genovi nebo Vyvraacuteceniacute veškeryacutech bludů dochovaneacute mezi spisy Hippolytovyacutemi Před bdquociziacutem učeniacutemldquo či bdquošpatnou naukouldquo (heterodidaskalein heterodoxiai) pak nevaruje jen sv Ignaacutec z Antiochie (Eph Philad Magn ) ale již list motejovi (13 13) Ortodoxie coby věrnost učeniacute Ježiacuteše a apo-štolů byla měřiacutetkem viacutery již v počaacutetciacutech pro něž existujiacute literaacuterniacute prameny Ani autor však neniacute ve svyacutech naacutezorech koherentniacute když hned na dalšiacute straacutence o bdquospontaacutenniacutem mučednictviacuteldquo tvrdiacute že bdquose netyacutekalo jen heretickyacutech sekt ale i ortodoxniacute ciacuterkveldquo (s )

Svazek ranyacutech mučednickyacutech textů dosvědčuje jak by českyacutem studiiacutem raněkřesťanskeacute litera-tury prospěla spolupraacutece předevšiacutem s patrology a teology což je evidentniacute u předmětu kde se studiu teologie vyhnout nelze Četba mučednickyacutech textů by tak mohla diacuteky přesnosti překladu i komentaacuteře přineacutest čtenaacuteřům ještě vyacuteraznějšiacute zaacutežitek a badateli solidnějšiacute zaacuteklad pro studium ra-neacuteho křesťanstviacute

David Vopřada

POZNAacuteMKY Českyacute překlad recenze je dostupnyacute na serveru iliteraturacz lthttpwwwiliteraturaczclanekasppolozkaID=gt Na s 13 pozn 13 přitom cituje takeacute Frendův odhad podle něhož mohlo byacutet mučedniacuteků kolem šesti tisiacutec (srov W H C Frend Martyrdom and Persecution in the Early Church A Study of a Confl ict

from the Maccabees to Donatus New York NY University Press s 13n)13 Saacutem J Šubrt (s pozn ) odhaduje počet křesťanů v polovině stoletiacute na asi tisiacutec a na konci 13 stoletiacute na asi tisiacutec věřiacuteciacutech

RECENZE

V tomto naacutezoru autoři navazujiacute na naacutezory W H C Frenda C E M de Ste Croixe L W Bar-barda či M A lleye

Alexandr Meň Umnoje něbo [Moudreacute nebe] Moskva Nadace Alexandra Meně

Kniha Umnoje něbo ndash Moudreacute nebe (daacutele takeacute Korespondence) vzbudila obrovskyacute zaacutejem jak v okruhu přaacutetel otce Alexandra tak i ve vědeckyacutech kruziacutech Svyacutem obsahem tvořiacute autentickyacute spojovaciacute člaacute-nek mezi naacutesilně přetrženou předrevolučniacute pravoslavnou tradiciacute otevřeneacuteho pravoslaviacute (V Solov-jov S Bulgakov N Berďajev) a dnešniacutem pravoslaviacutem Najdeme v niacute korespondenci otce Alexan-dra s ikonogra ou Juliiacute Nikolajevnou Reitlingerovou (ndash) zasvěcenou osobou žijiacuteciacute ve světě jakožto sestra Johana jejiacute autobiografi i a 13 dopisů ktereacute jiacute adresoval otec Sergej Bulgakov (ndash)

Specifi čnost korespondence s Juliiacute Nikolajevnou Reitlingerovou později sestrou Johanou tkviacute v tom že tato porevolučniacute emigrantka byla od dětstviacute vychovaacutevaacutena ve skoro zapomenuteacute tradici otevřeneacute naacuteboženskeacute a fi lozofi ckeacute diskuze Jejiacutem učitelem nebyl nikdo menšiacute než vyacuteznamnyacute ruskyacute naacuteboženskyacute fi lozof otec Sergej Bulgakov Skutečnost že sestra Johana nebyla vychovaacutena v sovět-skeacutem systeacutemu a nebyla jiacutem ovlivněna poněvadž s niacutem přišla do styku až ve zraleacutem věku tvořiacute zcela zvlaacuteštniacute podmiacutenky pro naacuteboženskou diskuzi v raacutemci veškereacute korespondence otce Alexandra Praacutevě tiacutem se jejiacute osobnost velmi lišiacute od jeho ostatniacutech duchovniacutech dětiacute ale i od většiny posluchačů jeho tematicky různorodyacutech přednaacutešek na konci let Většina jeho spisů byla v sovětskeacute době určena intelektuaacutelům kteřiacute vyrostli a byli vychovaacuteni v uměleacutem naacuteboženskeacutem vzduchopraacutezdnu Sestra Jo-hana byla naproti tomu v mnoheacutem ohledu bdquozaacutepadniacute osobouldquo Dlouho žila na Zaacutepadě byla členkou ruskeacute pravoslavneacute ciacuterkve v zahraničiacute a duchovniacute dcerou otce Bulgakova průkopniacuteka ekumenismu v ruskeacute pravoslavneacute ciacuterkvi Svyacutemi pestryacutemi životniacutemi zkušenostmi inteligenciacute vzdělaacuteniacutem i svyacutemi duchovniacutemi předpoklady byla sestra Johana pro otce Alexandra po intelektuaacutelniacute straacutence rovnocen-nou partnerkou Alexandr Meň jiacute celyacutem srdcem důvěřoval a obdivoval se jejiacutem jedinečnyacutem život-niacutem zkušenostem Uvedenaacute kniha ho ukazuje jako duchovniacuteho otce a autoritu pro duchovniacute vyacutevoj sestry Johany v pozdniacutech letech jejiacuteho života (ndash)

Julie Nikolajevna Reitlingerovaacute (ndash) byla nadanou a v cizině všeobecně uznaacutevanou ma-liacuteřkou ikon Narodila se ve šlechtickeacute rodině v Sankt Petěrburgu odkud ji v roce vyhnala do emigrace revoluce Se sestrou Jekatěrinou se protloukala z Krymu přes Polsko až do nově vznikleacuteho Československa kde žila tři roky Využila možnostiacute ktereacute nabiacutezela tehdejšiacute českaacute vlaacuteda mladyacutem rus-kyacutem emigrantům a absolvovala několik semestrů studia na Filozofi ckeacute fakultě Karlovy univerzity Pak ale dala přednost maliacuteřstviacute a přešla na pražskou Akademii vyacutetvarnyacutech uměniacute V roce odjela do Pařiacuteže a pokračovala ve studiu malby v atelieacuteru křesťansko-katolickeacuteho symbolisty Maurice De-nise Pod přiacutemyacutem vlivem Sergeje Bulgakova kteryacute tehdy staacutel v čele pařiacutežskeacuteho Institutu sv Sergeje

13SALVE

pro pravoslavnou teologii a stal se jejiacutem duchovniacutem otcem se zasvětila a přijala jmeacuteno sestra Johana I nadaacutele pak žila ve světě a zaměstnaacutevala se malbou ikon ndash ikonopisectviacutem

Na radu otce Bulgakova se začala sestra Johana připravovat na naacutevrat do Ruska Po II světoveacute vaacutelce v roce se vydala na cestu do Sovětskeacuteho svazu kam se dostala až za deset let

Po celou dobu pobyacutevala v praacutevě vznikleacutem lidově demokratickeacutem Československu Sestra Jeka-těrina se synem a manželem bydlela v Praze a obě sestry čekaly na povoleniacute sovětskyacutech uacuteřadů k re-emigraci V teacute době pracovala na ikonaacutech pro pravoslavnyacute katedraacutelniacute chraacutem sv Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze Praacutevě v Československu prožila duchovniacute krizi Ve sveacute autobiografi i a do-pisech otci Alexandrovi vzpomiacutenaacute už bez hořkosti na sveacute zaacutežitky a zklamaacuteniacute z vyacutevoje v Čechaacutech i na Slovensku na počaacutetku let Hloubku krize lze charakterizovat vyacuteroky z autobiografi e a do-pisů typu bdquohellipdistancuji se od ciacuterkveldquo nebo bdquoIkona je opět zapomenutaldquo

Po naacutevratu do Sovětskeacuteho svazu roku se sestra Johana už poněkolikaacuteteacute ve sveacutem životě ocit-la v neznaacutemeacutem kulturniacutem prostřediacute ve středniacute Asii a to ve věku kdy už je těžkeacute bdquozapustit noveacute ko-řenyldquo Naacutevrat do Petrohradu t č Leningradu jiacute nebyl povolen pryacute kvůli jejiacute osobniacute bezpečnosti a jako miacutesto pobytu byl jiacute i sestře s rodinou přidělen Taškent hlavniacute město Uzbekistaacutenu uacutedajně proto že byl nejmeacuteně postižen vaacutelkou Ve skutečnosti šlo o formu vyhnanstviacute ve ktereacutem sestra Jo-hana žila až do sveacute smrti v roce

Navzdory zdaacutenliveacute izolaci je zanedlouho obklopena lidmi o ktereacute se duchovně staraacute Byl to otec Alexandr kdo se jiacute od poloviny let začal starat o přiacutesun v tehdejšiacutem SSSR zakaacutezanyacutech nebo ne-dostupnyacutech knih Po dlouhaacute leacuteta pak plnila funkci bdquoknihovniceldquo jak bdquosamizdatoveacute tak i tamizdato-veacute literaturyldquo jinyacutemi slovy šiacuteřila domaacuteciacute i zahraničniacute zakaacutezanou literaturu Kromě toho opět malo-vala ikony Tato bdquostařenkaldquo jak se sestra Johana sama raacuteda nazyacutevala s chatrnyacutem zdraviacutem od dětstviacute nedoslyacutechavaacute a na konci sveacuteho dlouheacuteho života uacuteplně hluchaacute a teacuteměř slepaacute byla v letech trvaacuteniacute korespondence (ndash) věrnou spolupracovniciacute otce Alexandra i v mnoha dalšiacutech věcech

Sestra Johana se zmiňuje ve svyacutech dopisech ( 13) že pociťuje duchovniacute přiacutebuznost mezi otcem Alexandrem a otcem Sergejem Bulgakovem On i otec Alexandr byli inspirovaacuteni Vladimiacute-rem Solovjovem a jeho modelem bdquootevřeneacuteho pravoslaviacuteldquo Některeacute Solovjovovy myšlenky se otec Sergej snažil uplatnit i v praxi Jednou z nich bylo znovusjednoceniacute křesťanskeacute ciacuterkve ktereacute čaacutes-tečně hodlal uskutečnit a to na konkreacutetniacutem miacutestě a se skutečnyacutemi lidmi přiacuteslušniacuteky Bratrstva sv Albama a sv Sergeje (Fellowship of St Albam and St Sergej) tedy mezi anglikaacutenskyacutemi a pra-voslavnyacutemi křesťany

Otec Alexandr psal sestře Johaně že je pro něho mostem spojujiacuteciacutem současnost s bdquonejlepšiacutemi tradicemi teacute generaceldquo (13) A opravdu sestra Johana začala svou duchovniacute cestu jako duchovniacute dcera otce Sergeje a ukončila ji jako duchovniacute dcera otce Alexandra Za zmiacutenku stojiacute i to že daro-vala otci Alexandrovi ornaacutet kteryacute kdysi ušila pro otce Sergeje a dopisy otce Sergeje jako bdquoduchovniacute dědictviacuteldquo určeneacute jemu osobně ()

Probleacutemy o kteryacutech otec Alexandr a sestra Johana nejčastěji diskutujiacute se tyacutekajiacute dvanaacutecti hlav-niacutech teacutemat Bliacuteže se dotkneme pouze třiacute Prvniacutem je vztah mezi bolestiacute a modlitbou Otec Alexandr

RECENZE

podrobně vysvětluje hlavniacute smysl modlitby a důležitost modlitby za jineacute Věřiacute že utrpeniacute ktereacute dobrovolně přijmeme jako křiacutež bude vyrovnaacutevat zlo a zmiacuterňovat utrpeniacute ve světě Druheacute teacutema tedy vyplyacutevaacute z prvniacuteho a snažiacute se odpovědět na otaacutezku jak chaacutepat křiacutež Třetiacutem nejčastěji projed-naacutevanyacutem teacutematem jejich dopisů je kreativita ndash tvůrčiacute činnost včetně ikonopisectviacute misionaacuteřskyacutech aktivit a psaniacute (autobiografi e nebo memoaacuterů sestry Johany) Otec Alexandr vysvětluje jak se tvůr-čiacute schopnosti služba a poslaacuteniacute rodiacute z napětiacute způsobeneacuteho bolestiacute a utrpeniacutem těla i duše Otaacutezka kreativity volně souvisiacute i s uacutevahami o tom co to znamenaacute byacutet bdquovyvolen Bohemldquo a to jak pro naacuterod tak i pro jedince

Hned na sameacutem počaacutetku dopisovaacuteniacute nastolila sestra Johana kteraacute trpěla staacutelyacutemi bolestmi otaacutez-ku kvality modlitby přerušovaneacute zaacutechvaty bolesti Otec Alexandr jiacute doporučuje aby se řiacutedila uče-niacutem ciacuterkevniacutech otců kteřiacute přijiacutemajiacute nemoc jako křiacutež a dodaacutevaacute že by bdquobylo dobreacute vziacutet ho na sebe za někoho jineacuteholdquo Daacutele doporučuje staacutelost v modlitbě i tehdy když se zdaacute slabaacute a nesoustředěnaacute

Utrpeniacute sestry Johany bylo fyzickeacute i psychickeacute Podporovala svou sestru kteraacute trpěla nesnaacutešen-livou atmosfeacuterou v rodině sveacuteho syna a takeacute duchovně pečovala o mladou muslimku kteraacute kon-vertovala ke křesťanstviacute a setkala se s probleacutemy nejen doma ale i v ruskeacute pravoslavneacute ciacuterkvi v Taš-kentu Když sestra Johana popisuje smutnou situaci v provinciaacutelniacutem kostele setkaacutevaacute se s plnyacutem pochopeniacutem otce Alexandra kteryacute přiznaacutevaacute že současnaacute situace v ciacuterkvi může nově pokřtěneacuteho věřiacuteciacuteho odradit Sdiacuteliacute jejiacute smutek nad nemožnostiacute pomoci většiacutemu množstviacute lidiacute (ndash13) ale do-daacutevaacute že i takoveacute situace jsou naacutem daacuteny abychom byli pokorniacute a nemysleli si že všechno zvlaacutedne-me ve skutečnosti nedokaacutežeme nic neniacute-li to Božiacute vůle Vysvětluje že i jejiacute bolest a utrpeniacute majiacute veacutest k prohloubeniacute jejiacute duchovnosti aby dokaacutezala opravdově porozumět naacuteřku bdquoz hlubinldquo (ndash ndash) Otec Alexandr dělal přesně toteacutež Pouze jeden druh modlitby odmiacutetaacute Odmiacutetaacute modlit se za jejiacute smrt a ani jiacute nedoporučuje takto se modlit Sestra Johana je překvapenaacute a rozčiacutelenaacute diviacute se jak je možneacute že by nerozuměl utrpeniacute stareacute hlucheacute slepnouciacute ženy odřiacuteznuteacute od světa Trpce mu to vyčiacutetaacute Otec Alexandr však neniacute ochoten zasahovat do otaacutezek života a smrti bdquoNikdy jsem to ne-uměl Pravděpodobně ke mně mluviacute něco biblickeacuteho Život je tabu a uacuteplně patřiacute jenom Bohu On je jedinyacute kdo maacute moc o těchto věcech rozhodovatldquo (1313)

Z diskuze o bolesti utrpeniacute a modlitbě se nořiacute noveacute teacutema kreativita Sestra Johana řiacutekaacute bdquoKdo si užiacutevaacute života nedokaacuteže napsat ikonuldquo Dobře viacute že cesta ikonopisce je trnitaacute ale ke skutečneacutemu pochopeniacute sebe a sveacuteho tvůrčiacuteho vyacutevoje z hlediska Prozřetelnosti dochaacuteziacute až časem s tiacutem jak roste jejiacute viacutera Uacutekolem otce Alexandra jako duchovniacuteho otce je pomoci jiacute aby pochopila Božiacute vedeniacute ve sveacutem životě Na jeho podnět piacuteše memoaacutery a autobiografi i Podle svědectviacute svyacutech duchovniacutech dětiacute měl otec Alexandr vynikajiacuteciacute schopnost odhalovat v lidech různeacute druhy talentu V dopisech sestře Johaně vidiacuteme jak ji inspiruje povzbuzuje přesvědčuje a snad až nutiacute do psaniacute avšak počiacutenaacute si velmi jemně Vytrvale ji přesvědčuje o důležitosti jejiacute praacutece pro budouciacute generace o jejiacute povinnos-ti uchovat sveacute vzpomiacutenky pro lidi kteřiacute je budou čiacutest později Pokud jde o psaniacute ikon šlo u sest-ry Johany o zvlaacuteštniacute poslaacuteniacute Otaacutezka kreativity je jak již bylo řečeno uacutezce spojena se schopnostiacute poznat k čemu naacutes Bůh povolaacutevaacute v čem mu můžeme byacutet užitečniacute V dopisech se k tomuto teacutema-

SALVE

tu vraciacute znovu a znovu a vypadaacute to že praacutevě v tom je tajemstviacute otce Alexandra jako duchovniacuteho vůdce zvlaacuteštniacute zaacutejem o každeacuteho jednotlivce Zvlaacuteště v nejtěžšiacutem obdobiacute života kdy sestra Johana ztraacutecela zrak jsou dopisy otce Meně plneacute soucitu jsou proniknuty uacutectou ke svobodě a důstojnosti člověka Když otec Alexandr diskutuje např o literatuře nikdy se nesnažiacute přesvědčit sestru Johanu aby změnila naacutezor ale jen poukazuje na různeacute druhy literaacuterniacuteho vkusu Spisovateleacute kteryacutech si ceniacute jedni nemusiacute imponovat jinyacutem Zajiacutemavyacutem dokladem toho je jejich diskuze o vyacuteznamu turiacutenskeacute-ho plaacutetna Když se otec Alexandr v dopise zmiacutenil o důležitosti turiacutenskeacuteho plaacutetna pro ikonografi i sestra Johana okamžitě ostře vyjaacutedřila svůj nesouhlas V dlouhodobeacute vyacuteměně naacutezorů kteraacute naacutesle-dovala ( 13 ) můžeme slyšet dva hlasy hlas moudreacuteho a trpěliveacuteho duchovniacuteho otce kteryacute opravdu zdůrazňuje spiacuteš to co naacutes spojuje než to co naacutes rozděluje a hlas sestry Johany kteryacute zniacute na počaacutetku diskuze drsně ostře nesnaacutešenlivě a odmiacutetavě ke všemu ciziacutemu V průběhu vyacuteměny naacutezorů se však toacuten jejiacutech dopisů měniacute a ona postupně zjemňuje sveacute nedůtkliveacute a kousaveacute soudy ve prospěch tolerantnějšiacutech vyjaacutedřeniacute Vysvětluje sice sveacute stanovisko a obhajuje svůj naacutezor ale už připouštiacute že je možneacute diacutevat se na věc i jinak zdaacute se že praacutevě toto je ekumenickyacute přiacutestup v praxi Stojiacute za zmiacutenku že miacuterumilovnyacute a laskavyacute hlas otce Alexandra se během diskuze neměniacute Stejnaacute otevřenost je typickaacute pro všechny jeho dopisy

Ludmila HavriljukovaZ angličtiny přeložila Věra Červenkovaacute

English Summary ndash Friendship

Thomas SoumldingFriendship with JesusNew Testament Theme= e present issue of the review Salve dedicated to friendship is opened up by the text of = omas Soumlding a prominent German exegete and editor of the International Catholic Review Communio Is there any real friendship among the people And is there any friendship between human being and God = ere are the questions to which the author associates us on the journey fi rst through the antique tradition where he makes with Aristotle a distinction to three kinds of friendship ndash fi rst one brings pleasure second is carried for usefulness and the third creates goodness = en the au-thor follows the Jewish tradition where the story of David and Jonathan is highlighted ndash the real friendship is based on wisdom and who is wise goes in search of good friends = e question of friendship with God answers the Old Testament affi rmatively but at the same time recalls the fact that the friendship with God is caused by God alone who uses the wisdom in order to form the fri-endship In the New Testament friendship seems to be rather subject of ecclesiology then of ethics and comes out of Christology = ere is a friendship with Jesus Son of God who became man Fri-endship among people and friendship with God become one And then from this origin follow all kinds of friendship within the Church

Jan Pořiacutez OCDThere is Nothing in the World Friendly to the Man if there is No Man to Be a Friend Friendship in St Augustine= e study of Jan Pořiacutez analyses the role of friendship in the life of St Augustine = e author docu-ments ndash mainly on the bases of Augustinersquos Confessions and letters ndash the development of his un-derstanding of friendship starting in the period before his conversion when he was infl uenced by antique conception of friendship up to the Christian understanding = e author also touches rather complex relations of Augustine towards his women and last but not least towards his mother

Aleš Vandrovec OSBSpiritual Friendship in Aelred of Rievaulx and the Monastic Tradition= e monastic tradition in its beginnings draws on the richness of patristic cultivating classical an-tique conception of friendship and tries to plant this conception into the Scriptural and Church con-text In forefront there is an esprit de corps common spiritual progress and love of neighbour gen-erally in the monastic community As a danger is regarded an establishment of particular relations factions and disorders within the community = ereof springs the suspicion of monastic authors towards the intimately perceived spiritual friendship First the milieu of new or reformed Orders in

SALVE

the High Middle Ages shi s an accent towards the spiritual experience and intimacy of relationship with God and neighbour Consequently the spiritual friendship becomes an inseparable component of monastic spirituality as it is shown in writing De spiritali amicitia of St Aelred of Rievaulx

Jesuacutes Castellano Cervera OCDChristian Prayer ndash Friendship with GodTeaching and Message of St Teresa of Jesus= e contribution introduces reader to the conception of inner prayer understood as friendship with God how it was experienced and taught by St Teresa of Avila = e fi rst part is dedicated to the conception of inner prayer understood as friendship with God itself on the bases of analysis and subsequent comment of the famous Teresarsquos defi nition in her Life () with accent on Scriptural roots of such an understanding = e second part implies the dynamism of mentioned friendship between God and orant by means of four features of mutual encounter personal (with stress on mutual gi and responsorial character of humanrsquos share) theological (as an encounter in faith cul-tivating faith experiencing poverty in hope and cultivating love of God and neighbour) dynamic (as a progress opening to the width penetrating to the depth and elevating towards the transcen-dental) and transforming (determined fi rst of all by the transformation of onersquos life based on the inner prayer) All the forementioned suggests how actual the teaching of Teresa is and accents the charisma of evangelical prayer given to her

Let Us Not Resign too Readily from FriendshipInterview with Michał Zioło OCSO= e interview with the Polish Dominican and later Trappist co-author of a book about the friendship pounces on the range of pitfalls interposed to the genuine interpretation of friendship in present times Zioło warns against the resignation of the greatness and dignity of human being and against the fear of important relations including friendship with this resignation related Friendship will be always a spiritual one because it arises and lives on the initiative of the Spirit of God On the other side he looks critically at too ldquospiritualrdquo conception of friendship especially at the one among man and woman overlooking the requirement of people to be anchored in the life and other obligations Last but not least the author considers a role of friendship in religious communities putting stress on fact that there could not be religious orders more or less opened to the phenomenon of friend-ship because all of them ought to be a community modelled by the life of apostles around Jesus

Photography of Dance by Petr NeubertVisual accompaniment of the issue is formed by the photographs of Petr Neubert from the years ndash = ey follow choreographies of the modern dance in studio of the dance conservatoire Duncan Centre in Prague as well as the Prague performance of Israeli dance troupe the Kibbutz Contemporary Dance Company

Salve hledaacute velkoryseacutedaacuterce a podporovateleProč potřebujeme Vaši pomoc

para Salve revue pro teologii duchovniacute život a kulturu maacute za sebou let existence Během teacuteto doby prošlo takeacute vyacutevojem v odbornostigrafi ckeacute tvaacuteři obrazoveacutem doprovodu i tiskoveacute kvalitě

para Naacuteklady samozřejmě rostou a tak nyniacute překračujiacute naacuteš zisk z prodejejednotlivyacutech čiacutesel Jsme odkaacutezaacuteni na několik velkorysyacutech daacuterců

para Vzhledem ke změnaacutem cen poštovneacuteho a dalšiacutemu zdražovaacuteniacute jsmemuseli zvyacutešit cenu revue Salve na 13 Kč za vyacutetisk při ročniacutempředplatneacutem Kč a sponzorskeacutem a viacutece Kč Tato cena je však staacutele vyacuterazně nižšiacute než skutečneacute naacuteklady

Staňte se prosiacutem předplatitelem Salve ndashpodpořte tak naši revui

Čiacuteslo uacutečtu pro sponzory variabilniacute symbol 13

Adresa Salve Arcibiskupstviacute pražskeacute Hradčanskeacute naacutem Praha - Hradčany

Tel 1313

E-mail dominikaaphacz

Dalšiacute informace o revue Salve najdete na httpsalveopcz

Noveacute Souvislosti wwwsouvislosticz

Apoštol Pavel a PiacutesmoLadislav chyacute Dominik Opatrnyacute (eds)

Sborniacutek přiacutespěvků z biblickeacute konference konaneacute ndash června na CMTF UP v Olomouci

Jaroslav Brož Τέλος νόμου a interpretace Ř 13ndashPeter Cimala Svoboda jako soteriologickaacute metafora

v listu GalatskyacutemDominik Duka OP Svatyacute Pavel ndash apoštol pohanů či naacuterodůJan A Dus Apoštol Pavel v listech

Ignatia AntiochejskeacutehoLadislav Heryaacuten Smiacuteřeniacute jako křesťanskyacute paradox

u apoštola PavlaJiřiacute Lukeš Pavel v progymnasmatech

Skutků Pavla a = eklyMiroslav Pacifi k Matějka Pavlovskaacute reinterpretace izaiaacutešskyacutech

textů v listu ŘiacutemanůmJiřiacute Mraacutezek Pavel po PavloviDominik Opatrnyacute Apoštol Pavel a problematika šiacuteřeniacute

křesťanstviacute v Maleacute AsiiJan Roskovec Kristova smiacuternaacute oběť podle Ř 13Mireia Ryškovaacute Prorockyacute fenomeacuten a tradice Ježiacutešovyacutech

slov v listech apoštola PavlaOldřich Svoboda Pozdrav bdquomilost a pokojldquo jako hermeneu-

tickyacute kliacuteč k Pavlově interpretaci staro-zaacutekonniacutech proroctviacute

Ladislav chyacute Διαθήκη u apoštola PavlaPavel Větrovec K ndash ndash paradoxniacute

pavlovskaacute soteriologieGabriela Ivana Vlkovaacute Pavel jako bdquoHospodinův služebniacutekldquo

Sborniacutek je možneacute zakoupit v internetoveacutem obchodě e-vupupolcznebo jej žaacutedejte u svyacutech knihkupců

JERUZALEacuteMSKAacute BIBLE

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute a nakladatelstviacute Krystal OP vydaacutevajiacute společně

v listopadu 2009 prvniacute kompletniacute českeacute vydaacuteniacute Jeruzaleacutemskeacute bible

Co je JERUZALEacuteMSKAacute BIBLE

jeden z nejuznaacutevanějšiacutech a nejrozšiacuteřenějšiacutech moderniacutech katolickyacutech

překladů Piacutesma

zahrnuje i deuterokanonickeacute knihy 46 knih Stareacuteho zaacutekona a 27

knih Noveacuteho zaacutekona

obsahuje uacutevody k jednotlivyacutem knihaacutem jazykoveacute historickeacute

teologickeacute komentaacuteře a konkordančniacute odkazy

vznikla uacutesiliacutem Jeruzaleacutemskeacute biblickeacute školy v době kdy bylo třeba se

vyrovnat s otaacutezkami o historicitě a pravdivosti Bible jako knihy

Božiacuteho zjeveniacute

českaacute verze je plodem třicetileteacute praacutece patnaacutectičlenneacuteho

překladatelskeacuteho tyacutemu pod vedeniacutem Františka X a Dagmar

Halasovyacutech

Přednosti JERUZALEacuteMSKEacute BIBLE

je vhodnaacute k rozjiacutemaacuteniacute i ke studiu

snažiacute se formou i obsahem přibliacutežit původniacutem biblickyacutem textům

neubiacuteraacute ani nepřidaacutevaacute na literaacuterniacutech kvalitaacutech originaacutelu

jejiacute poznaacutemky a uacutevody shrnujiacute kliacutečoveacute interpretačniacute poznatky

a přitom nezatěžujiacute svyacutem rozsahem

je po několika desetiletiacutech prvniacutem uacuteplnyacutem katolickyacutem překladem

Piacutesma do češtiny

objednaacutevky httpkrystalopcz

revue pro teologii duchovniacute život a kulturučiacuteslo ročniacutek ()

vychaacuteziacute čtyřikraacutet ročně

pro Českou dominikaacutenskou provincii a Biskupstviacute kraacuteloveacutehradeckeacute vydaacutevaacuteKrystal OP s r o Husova 13 Praha

šeacutefredaktor Dominik Duka OP

redakce Norbert Schmidt a Martin Bedřich

redakčniacute rada Josef Bartoň Dominika Bohušovaacute OP Gregor Buszlig Tomasz Dostatni OPŠtěpaacuten Filip OP Ludviacutek Grundman OP Benedikt Hajas OP Klaacutera Jeliacutenkovaacute Pavel Vojtěch Kohut OCDBenedikt Mohelniacutek OP Jiřiacute Pavliacutek Tomaacuteš Petraacuteček Tomaacuteš Pospiacutešil OP Jan Regner SJAlbert-Peter Rethmann Oldřich Seluckyacute Karel Šprunk Alexius Vandrovec OSB

siacutedlo redakce Salve Arcibiskupstviacute pražskeacute Hradčanskeacute naacutem Praha -Hradčanytel 1313 e-mail dominikaaphaczRedakce přijiacutemaacute přiacutespěvky bez naacuteroku na autorskyacute honoraacuteřOdborneacute člaacutenky jsou lektorovaacuteny

jazykovaacute korektura Eva Jeliacutenkovaacutepřeklad do angličtiny Diana Kopřivovaacute OPobaacutelka a grafi ckaacute uacuteprava Otakar Karlas Norbert Schmidtsazba z piacutesem Baskerville Ten OT a John Sans Pavel Vodičkatisk Omikron Praha s r ointernetoveacute straacutenky Lukaacuteš Kratochviacutel (httpsalveopcz)

distribuce ndash objednaacutevky Postservis odd předplatneacuteho Poděbradskaacute Praha wwwperiodikcze-mail postaboprstccpostcz bezplatnaacute infolinka Českeacute pošty 13 (Dosavadniacute předplatiteleacute obdržiacute složenku na předplatneacute poštou)

cena 13 Kčročniacute předplatneacute včetně poštovneacuteho Kč sponzorskeacute Kč a viacutece

čiacuteslo uacutečtu pro sponzorskeacute přiacutespěvky vs 13

MK ČR 13

ISSN -

Salve

SALVE

a) Tři druhy přaacutetelstviacute

Aristoteleacutes cituje přiacutesloviacute kteraacute jsou v miacuterně pozměněneacute podobě běžnaacute dodnes bdquoRovnyacute rovneacuteho si hledaacuteldquo (Etika Niacutekomachova VIII a 13) bdquojedno srdce a jed-na dušeldquo (IX b ) bdquopřaacutetelům všechno společnoldquo (IX b ) bdquospolečneacute jsou věci přaacutetelldquo (VIII b 13n) přaacuteteleacute sdiacutelejiacute bdquoradost i žalldquo (IX a n) Na tato slova pak navazuje v dalšiacutem vyacutekladu Aristoteleacutes by samozřejmě nebyl žaacutednyacute fi lozof kdyby pouze potvrzoval moudrosti všedniacuteho života Podrobuje je naopak kritice modifi kuje je a snažiacute se přaacutetelstviacute zevrubně prozkoumat podobně jako to činiacute Platoacuten ve sveacutem dialogu Lysis

Aristoteleacutes rozlišuje tři druhy přaacutetelstviacute prvniacute je pro radost druheacute přinaacutešiacute uži-tek a třetiacute činiacute dobro Všechny tři druhy přaacutetelstviacute charakterizuje rovnost a po-spolitost bdquoPřaacutetelstviacute jest rovnostldquo (Etika Niacutekomachova IX b ) Ovšem zaacute-važnost a forma teacuteto rovnosti a jim odpoviacutedajiacuteciacuteho přaacutetelstviacute je velmi rozdiacutelnaacute Můžeme se setkaacutevat se stejně smyacutešlejiacuteciacutemi lidmi abychom společně pěstovali sport nebo se věnovali koniacutečkům Když se z takoveacuteho setkaacuteniacute nic viacutec nevyvine zůstaneme spolu jen tak dlouho dokud k tomu budeme miacutet chuť Existujiacute takeacute

bdquoobchodniacute přaacuteteleacuteldquo jejichž přiacutezeň si musiacuteme zachovat proto aby se dařilo naše-mu obchodu Spolubojovniacuteci musejiacute držet pevně pospolu protože by jinak za-hynuli Na konci vaacutelky se pak vydajiacute každyacute svou cestou a schaacutezejiacute se nanejvyacuteš při setkaacuteniacute veteraacutenů Kolegoveacute v zaměstnaacuteniacute pracujiacute efektivněji když si nejsou tak uacuteplně nesympatičtiacute Tvořiacute však v podniku přece jen uacutečelovyacute svazek Všechna tato přaacutetelstviacute jsou křehkaacute a všichni tito přaacuteteleacute zaměnitelniacute Nejviacutece ohroženaacute a pro ostatniacute nejnebezpečnějšiacute jsou politickaacute přaacutetelstviacute Stupňovaacuteniacute bdquonepřiacutetel ndash uacutehlav-niacute nepřiacutetel ndash stranickyacute přiacutetelldquo nebylo už ani v antice ničiacutem neznaacutemyacutem Politickaacute přaacutetelstviacute sloužiacute k udrženiacute moci k haacutejeniacute zaacutejmů a k prosazovaacuteniacute požadavků Pou-ze ve velmi vzaacutecnyacutech přiacutepadech se takoveacute politickeacute přaacutetelstviacute nepěstuje na uacutekor ostatniacutech a spočiacutevaacute na vzaacutejemneacute dobreacute vůli kteraacute maacute na zřeteli i mnoheacute jineacute lidi kteřiacute nepatřiacute přiacutemo k okruhu přaacutetel Jinak je přaacutetelskaacute laacuteska přece jen zakukle-nyacutem egoismem

Zcela jinyacute je třetiacute jedinyacute spraacutevnyacute druh přaacutetelstviacute kteryacute maacute zaacutejem na dobru Dobřiacute přaacuteteleacute majiacute smysl pro dobro pro sebe a pro sebe navzaacutejem Ať už jde o poznaacuteniacute nebo radost ze života o uměniacute a vědu nebo o techniku a ekonomii ndash to co je dobreacute napomaacutehaacute lidskeacutemu společenstviacute a ve společenstviacute se takeacute intenziv-něji zakoušiacute a leacutepe podporuje Opravdoveacute přaacutetelstviacute se může rozviacutejet takeacute mezi obchodniacutemi a stranickyacutemi přaacuteteli mezi kolegy v zaměstnaacuteniacute i členy spolku O to lepšiacute je to pro přaacutetelstviacute a takeacute pro prosazeniacute spraacutevně pochopenyacutech vlastniacutech zaacutej-mů V jisteacutem smyslu je samo přaacutetelstviacute velkyacutem statkem Přaacutetelstviacute existuje samo

o sobě ovšem ne v podobě viacutece rozvinuteacuteho a s ostatniacutemi sdiacuteleneacuteho egoismu nyacutebrž v podobě vzaacutejemneacuteho objevovaacuteniacute a posilovaacuteniacute lidskosti smyslu pro kraacutesu a spravedlnosti Takovaacute přaacutetelstviacute nikomu neškodiacute na rozdiacutel od těch kteraacute sloužiacute jen jako zdroj rozkoše ke zvyšovaacuteniacute zisku a k honbě za mociacute

b) Přaacutetelstviacute ve svobodě

Praveacute přaacutetelstviacute se vyznačuje svobodou Přiacutetelkyně a přaacutetele hledaacuteme a nachaacute-ziacuteme Nikdo naacutem je nepředklaacutedaacute Platiacute že přaacutetelstviacute se musiacute pěstovat musiacute se do něho investovat čas a energie Kdo pociťuje pouze averzi ten přaacutetelstviacute brzy zanechaacute Kdo se ho však pevně držiacute udělaacute potěšujiacuteciacute zkušenost že ostatniacute lideacute mu nejsou konkurenty nyacutebrž partnery kteřiacute s niacutem sdiacutelejiacute radost i žal Stejně po-těšujiacuteciacute je to když člověk saacutem v sobě objeviacute že je ochoten pomaacutehat je schopen laacutesky a je určen ke společenstviacute

Praveacute přaacutetelstviacute předpoklaacutedaacute pospolitost To neznamenaacute že bychom spolu museli bezpodmiacutenečně traacutevit velmi mnoho času Ovšem bez hlubokeacute duševniacute naacuteklonnosti bez živeacute vyacuteměny myšlenek bez toho abychom na sebe navzaacutejem staacutele znovu mysleli a bez soucitu nevznikne žaacutedneacute přaacutetelstviacute Společneacute zaacutejmy jsou dobreacute a kraacutesneacute ale přaacutetelstviacute je viacutec než jen uacutečelovyacute svazek na čas Pokud se zaklaacutedaacute na sympatiiacutech maacute siacutelu překonaacutevat hranice mezi chudaacutekem a bohaacutečem mezi paacutenem a služebniacutekem Přaacutetelstviacute se ovšem vyznačuje vzaacutejemnostiacute Jinak by byla narušena zaacutesada rovnosti To co udělaacute jeden pro druheacuteho by měl udělat i ten druhyacute pro prvniacuteho pokud to jde Přiacutetelkyně a přaacuteteleacute musejiacute staacutet při sobě Neptaacuteme se po tom co je moje a co je tvoje nyacutebrž daacutevaacuteme to co přiacutetelkyně nebo přiacutetel potřebuje Skutečneacute přaacutetelstviacute se projevuje v nouzi Ve starověku byli lideacute zajedno že přaacuteteleacute musejiacute byacutet dokonce připraveni nasadit jeden pro druheacuteho život Tento postoj zachycuje ve vysokeacutem stylu napřiacuteklad Schillerova balada Ru-kojmiacute

c) Přaacutetelstviacute s Bohem

Ze stejneacuteho důvodu ze ktereacuteho se Aristoteleacutes zastaacutevaacute přaacutetelstviacute mezi lidmi zpo-chybňuje že by existovalo přaacutetelstviacute mezi lidmi a Bohem (Etika Eudemova b n Magna Moralia b a jinde) v tomto vztahu chybiacute podle Aristotela rov-nost kteraacute je však pro přaacutetelstviacute podstatnaacute Bohoveacute mohou docela jistě udělat něco pro lidi a lideacute něco pro bohy Mohou navazovat kontakt Řekoveacute věděli sveacute o milaacutečciacutech bohů ndash a takeacute o vrtošiveacutem osudu (Iliada a jinde) Platoacuten ovšem hovořil o přaacutetelstviacute bohů s lidmi ale jen s těmi dobryacutemi ctnostnyacutemi (Symp 13b

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

SALVE

a aj) V jeho stopaacutech kraacutečeli Iacutesokrateacutes (Or ) a Xenofoacuten (Mem IV 13) Toho kdo respektuje Boha nazyacutevaacute Epikteacutetos bdquopřiacutetelem bohůldquo (Diss II ) Avšak Aristoteleacutes je přiacutesnějšiacute S bdquonehybnyacutemldquo hybatelem nelze miacutet žaacutedneacute přaacutetelskeacute vztahy A bohoveacute ať už jsou sebelidštějšiacute jsou přece jen od lidiacute odděleni musejiacute si držet odstup Ve skutečnosti nemohou miacutet s lidmi nic společneacuteho jinak by po-zbyli sveacuteho božstviacute Naopak přaacutetelstviacute mezi lidmi je nezbytneacute mimo jineacute proto že člověk bez něho sotva dokaacuteže snaacutešet raacuteny osudu

To že je přaacutetelstviacute s Bohem problematickeacute souvisiacute s lidskou svobodou Přaacute-telstviacute s Bohem by mohlo existovat jen v přiacutepadě kdyby Bůh a člověk nebyli konkurenty Řečtiacute bohoveacute však patřiacute ke stejneacutemu kosmu jako lideacute Proto se rodiacute myacutetus o Promeacutetheovi Lideacute kteřiacute si musejiacute svou svobodu na boziacutech vyvzdorovat nemohou byacutet jejich přaacuteteli Pouze lideacute kteřiacute by dostali svou svobodu darem od Boha by se s niacutem mohli přaacutetelit aniž by se přitom zřekli sami sebe

Přaacuteteleacute v Izraeli

Eacutetos přaacutetelstviacute Stareacuteho zaacutekona odpoviacutedaacute do značneacute miacutery antice V raacutemci mono-teismu se přaacutetelstviacute s Bohem staacutevaacute probleacutemem a možnostiacute

a) Moudrost přaacutetelstviacute

Nejslavnějšiacute starozaacutekonniacute dvojiciacute přaacutetel je David a Jonatan dva nestojiacute na stej-neacute uacuterovni David se vypracoval z ničeho Jonatan je kraacutelovskyacute syn Jonatan však uzavře s Davidem kteryacute se později stane otcovyacutem naacutestupcem uacutemluvu (Sam 13) aby ho před Saulem chraacutenil (srov Sam ) Aniž by to tušil připojil se tiacutem k Božiacutemu plaacutenu spaacutesy Jonatan je tiacutem kdo daacutevaacute David tiacutem kdo přijiacutemaacute Jo-natan přijal Davida do sveacuteho srdce a bdquozamiloval si ho jako sebe sameacuteholdquo (Sam 13 ) To dokazuje svyacutemi činy Při uzavřeniacute uacutemluvy daruje Davidovi svůj plaacutešť a celou svou vyacutezbroj (Sam ) a nemohl tak svou důvěru k přiacuteteli pro-jevit zřetelněji Ačkoliv jeho otec Saul usiluje Davidovi o život Jonatan mu zů-staacutevaacute věrnyacute (Sam ndash ) Na druheacute straně David neniacute jen vděčnyacute Hluboce truchliacute nad svyacutem mrtvyacutem přiacutetelem jehož laacuteska mu byla vzaacutecnějšiacute než laacuteska žen (Sam ) S tiacutemto přiacuteběhem koresponduje to jakyacute vyacuteznam přičiacutetajiacute přaacutetelskeacute laacutesce biblickeacute poučneacute knihy Přaacutetelstviacute maacute byacutet věrneacute (Př ) a spolehliveacute (Př ) osvědčuje se v krizi přičemž přiacuteteli ani nepředhazuje jeho viny (Př ) ani mu falešně nelichotiacute (Př n) Podobně se o přaacutetelstviacute vyjadřuje Si-rachovcova kniha Sirachovec viacute co je praveacutemu přaacutetelstviacute společneacute a v jakyacutech zkouškaacutech se osvědčuje (Sir ndash ndash 13ndash) a konkretizuje že nejlepšiacute

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

cestou k němu je baacutezeň před Bohem a věrnost Zaacutekonu Praveacute přaacutetelstviacute spočiacutevaacute v moudrosti a kdo je moudryacute hledaacute si dobreacute přaacutetele

b) Laacuteska k Bohu jako přaacutetelstviacute s Bohem

Platiacute ovšem toteacutež takeacute pro vztah k Bohu Staryacute zaacutekon je v tomto směru zdržen-livyacute Boha se maacuteme baacutet a milovat ho bdquocelyacutem srdcem celou dušiacute i veškerou svou silouldquo (Dt n) Neboť Bůh miluje svůj lid Může však byacutet on jeden a jedinyacute pro lidi přiacutetelem A může se člověk vůbec přaacutetelit s Bohem Neniacute v tom vlastně něco rovnostaacuteřskeacuteho Zdrženlivost Stareacuteho zaacutekona je opraacutevněnaacute Bůh se nechce rovnat lidem a lideacute musejiacute uznat Božiacute jedinečnost A je tato jedinečnost slučitelnaacute s přaacutetelstviacutem Vztahy mezi přaacuteteli mohou byacutet v zaacutesadě asymetrickeacute ale neztros-kotaacute na monoteismu principiaacutelniacute vzaacutejemnost přaacutetelstviacute

Přesto se najdou některeacute starozaacutekonniacute a starožidovskeacute texty ktereacute se zmiňujiacute o přaacutetelstviacute s Bohem Jsou to takoveacute texty ktereacute se otevřely řeckeacutemu myšleniacute a řeckeacutemu jazyku ale zůstaly biblicky laděny Všechny se zaobiacuterajiacute probleacutemem jak Bůh vůbec může navazovat vztahy s lidmi když je jeden jedinyacute Jinak řečeno pokud existuje skutečnaacute laacuteska mezi Bohem a lidmi což Staryacute zaacutekon na mnoha miacutestech řiacutekaacute nejde snad přece jen o zvlaacuteštniacute formu přaacutetelstviacute

Na tuto otaacutezku odpoviacutedaacute kladně moudryacute kraacutel Šalomoun Podle Knihy moud-rosti což je nejmladšiacute kniha Stareacuteho zaacutekona velebiacute Šalomoun vlaacutedu Božiacute moud-rosti Jiacute naacuteležiacute veškeraacute moc proto bdquoobnovuje vesmiacuter a tiacutem že od věků do věků vstupuje do svatyacutech dušiacute dělaacute z nich Božiacute přaacutetele a prorokyldquo (Mdr srov ) Symptomatickeacute jsou zde dvě věci bez prostředniacuteka jako je moudrost neniacute přaacutetelstviacute s Bohem možneacute a vznikaacute působeniacutem samotneacuteho Boha kteryacute použiacutevaacute moudrost k tomu aby uzavřel přaacutetelstviacute Kdo vytaacutehne do boje proti představě přaacutetelstviacute s Bohem Božiacute jedinečnost nepočiacutetaacute s jeho všemohoucnostiacute Přesto zů-staacutevaacute v Knize moudrosti nejasneacute co viacutec maacute bdquopřaacutetelstviacuteldquo znamenat než bliacutezkost a laacutesku k Bohu a můžeme se ptaacutet kdo je vlastně bdquota paniacute moudrostldquo když ne bohyně

Daacutele se dostaacutevaacute Filoacuten Alexandrijskyacute Maacute před očima Abrahaacutema Snad nava-zuje na ndash mimochodem mnohoznačnaacute ndash znaacutemaacute citovanaacute miacutesta z Izaiaacuteše () a z Druheacute knihy kronik ( kde však ve Vulgaacutetě najdeme na rozdiacutel od Septuagin-ty vyacuteraz bdquoamicusldquo) V každeacutem přiacutepadě navazuje na poněkud širšiacute židovskou tradi-ci kteraacute zanechala stopu takeacute u apoštola Jakuba (13) a u Klementa Řiacutemskeacuteho (Prvniacute Klementův list ) V podstatě se nejednaacute o nic většiacuteho a nic menšiacute-ho než o zvlaacuteštniacute vztah důvěry kteraacute spočiacutevaacute na Božiacutem vyvoleniacute a na Abrahaacutemo-vě viacuteře Filoacuten ovšem refl ektuje jak k tomuto přaacutetelstviacute dochaacuteziacute13 Komunikačniacute

SALVE

probleacutem s niacutemž přichaacuteziacute abstraktniacute monoteismus řešiacute Filoacuten biblickyacutem přivlast-něniacutem novoplatonskeacute teologie Podle niacute nenavazuje Bůh ve sveacute fi lantropii přiacute-myacute nyacutebrž nepřiacutemyacute kontakt s lidmi a to prostřednictviacutem Logu-Slova (Decal 1313) A lideacute kteřiacute nachaacutezejiacute cestu k Bohu jsou vedeni za hranice sebe samyacutech ale zaacute-roveň do netušenyacutech hloubek svyacutech dušiacute jež nemohou svyacutem vlastniacutem vědomiacutem nikdy obsaacutehnout Přaacutetelstviacute s Bohem vede tedy člověka pryč od světa ovšem zaacuteroveň k hlubšiacute poslušnosti Zaacutekonu Filoacuten sice ukazuje že onu naději kterou si představovali Řekoveacute totiž byacutet dobryacutem přiacutetelem bohů jedinyacute pravyacute Bůh nerušiacute ale přitom nechaacutevaacute některeacute otaacutezky otevřeneacute ndash jak je to s poměrem Boha ke Slovu a s jednotou těla duše a ducha u člověka

Přaacuteteleacute Ježiacutešovi

V Noveacutem zaacutekoně je přaacutetelstviacute spiacuteše teacutematem ekleziologie než etiky Vychaacuteziacute z christologie Existuje přaacutetelstviacute s Ježiacutešem Synem Božiacutem kteryacute se stal člověkem Přaacutetelstviacute s lidmi a přaacutetelstviacute s Bohem se sjednocuje Z něho vyplyacutevajiacute přaacutetelstviacute v ciacuterkvi

a) Přaacutetelstviacute v ciacuterkvi

Eacutetos přaacutetelstviacute neniacute v Noveacutem zaacutekoně negovaacuten spiacuteše se tu ale klade otaacutezka kde lze skutečneacute přaacutetelstviacute najiacutet Zaacutesadniacute odpověď zniacute v obci Ježiacuteš předpoviacutedaacute že jeho učedniacuteci zažijiacute jak budou zrazeni svyacutemi přaacuteteli (Lk ) A veškeryacute cy-nismus Heroda a Pilaacuteta se projevuje v tom že se v den Ježiacutešovy popravy staacutevajiacute

bdquopřaacutetelildquo (Lk 13) Přaacutetelstviacute projevujiacuteciacute se pohostinnostiacute [Gastfreundscha ] (Řiacutem 13 m 13 t Žid 13 Petr ) je samozřejmostiacute i mimo židovskou obec spoleacutehaacute na ni takeacute Ježiacuteš když posiacutelaacute učedniacuteky do světa a nabaacutedaacute je aby si na svou misijniacute cestu nic nebrali a aby zaklepali na prvniacute domovniacute dveře (Mk bndash13) Skutky apoštolů nezamlčujiacute že se Pavel přaacutetelil i s nekřesťany mezi nimiž byli i vysociacute uacuteředniacuteci v provincii Asie (Sk 13 srov )

V době kdy byli křesťaneacute pronaacutesledovaacuteni jako menšina podezřiacutevaacuteni jako fa-natici a pomlouvaacuteni jako blaacutezni měla vnitřniacute soudržnost obciacute velkyacute vyacuteznam Ne-spojovaly je etnickeacute sociaacutelniacute a kulturniacute faktory nyacutebrž společnaacute viacutera a společnaacute naděje ( t 13) Obraacuteceniacute je svobodnyacutem aktem Kdo věřiacute řiacutekaacute se stejnou in-tenzitou bdquojaacuteldquo i bdquomyldquo Proto se společenstviacute věřiacuteciacutech nikoli bezdůvodně nazyacutevaacute společenstviacutem přaacutetel byť se to v Noveacutem zaacutekoně vyskytuje jen zřiacutedka Když chce Pavel charakterizovat soužitiacute uvnitř obce cituje zaacutesady etiky přaacutetelstviacute bdquoNoste vzaacutejemně svaacute břemenaldquo (Gal ) bdquoRadujte se s radujiacuteciacutemi plačte s plačiacuteciacutemildquo

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

(Řiacutem ) budete bdquostejně smyacutešletldquo (Flp ) Lukaacuteš vidiacute prvotniacute obec tak že uskutečňuje antickyacute ideaacutel přaacutetelskeacuteho společenstviacute miacutet bdquojedno srdce a jednu dušildquo a bdquovše společneacuteldquo (Sk 13) Takeacute Janova obec se považuje za skupinu přaacute-tel (13Jan )

Můžeme si tu položit otaacutezku zda tedy byla myšlenka přaacutetelstviacute přijatelnaacute jen pro maleacute skupiny prvotniacuteho obdobiacute Přaacutetelstviacute je skutečně něco osobniacuteho a ne-snaacutešiacute se s anonymitou Kruhy přaacutetel snadno podleacutehajiacute nebezpečiacute vylučovat ostat-niacute Avšak kořeny ekleziaacutelniacuteho přaacutetelstviacute sahajiacute hluboko Spočiacutevajiacute v novozaacutekon-niacutem chaacutepaacuteniacute společenstviacute Kliacutečovyacutem slovem Pavlovy ekleziologie je koinonia13

Společenstviacute věřiacuteciacutech je tak pevneacute proto že je s nimi ve spojeniacute ještě někdo třetiacute je to Ježiacuteš Kristus kteryacute zaručuje věřiacuteciacutem podiacutel na sobě sameacutem a je tak zaacutekladem jejich soudržnosti To se děje nejintenzivněji v eucharistii (Kor n) Jan zapojuje teacutema přaacutetelstviacute do hlavniacute linie sveacute teologie agapeacute kteraacute vychaacuteziacute z laacutesky mezi Otcem a Synem a vede v siacutele Ducha Svateacuteho k uacutečasti věřiacuteciacutech na teacuteto laacutes-ce

b) Ježiacuteš jako přiacutetel

Christologie se tak osvědčuje jako kliacuteč k ekleziologii přaacutetelstviacute Čtvrtyacute evange-lista ji důsledně odvozuje z působeniacute samotneacuteho Ježiacuteše V Janově evangeliu se nejzřetelněji ukazuje že Ježiacuteš uzaviacuteral přaacutetelstviacute Jedniacutem z jeho přaacutetel kteryacute ne-patřil k užšiacutemu okruhu učedniacuteků byl Lazar nad niacutemž plakal a poteacute ho vyvedl z hrobu (Jan 13) Kristovi protivniacuteci ho podle synoptiků pomlouvajiacute jako

bdquopřiacutetele celniacuteků a hřiacutešniacutekůldquo (Mt Lk 13) a vůbec netušiacute jak velkou majiacute pravdu

Je rozhodujiacuteciacute že Ježiacuteš vidiacute i sveacute učedniacuteky jako přaacutetele Lukaacuteš tento motiv znaacute ovšem spiacuteše mimochodem (Lk ) Důležityacutem teacutematem se přaacutetelstviacute staacutevaacute u Jana Kliacutečovyacutem miacutestem je Ježiacutešova druhaacute řeč na rozloučenou Když Ježiacuteš umyl nohy svyacutem učedniacutekům (Jan 13) sňal z nich svyacutem zjeveniacutem ve slovech bdquojaacute jsem ta cesta pravda a životldquo (Jan ) v prvniacute řeči na rozloučenou (Jan ) strach že je svyacutem odchodem k Otci (Jan 13n) nechaacute na holičkaacutech Potom ndash a toto miacutesto mož-naacute vzniklo až v průběhu psaniacute Janova textu ndash jim vysvětlil jak mohou žiacutet ve svě-tě bez jeho tělesneacute přiacutetomnosti vedeni Duchem Svatyacutem (Jan ) Rozhodujiacuteciacute jenezlomnost jeho laacutesky kteraacute se maacute odrazit v jejich vzaacutejemneacute laacutesce bdquoToto pakje meacute přikaacutezaacuteniacute milujte se navzaacutejem jako jsem jaacute miloval vaacutesldquo (Jan )13 Ježiacuteš jevzorem v laacutesce ale viacutec než to jeho laacuteska je zaacutekladem laacutesky učedniacuteků a ještě mno-hem viacutec jeho laacuteska vyvolaacutevaacute laacutesku učedniacuteků a projevuje se skrze ni i když se v niacute nikdy nerozplyne Ježiacutešova laacuteska proměňuje jejich postaveniacute Ze služebniacuteků se

SALVE

staacutevajiacute přaacuteteleacute bdquoUž vaacutes nenazyacutevaacutem služebniacuteky neboť služebniacutek neviacute co dělaacute jeho paacuten ale nazyacutevaacutem vaacutes přaacuteteli protože všechno co jsem slyšel od sveacuteho Otce jsem vaacutem dal poznatldquo (Jan ) Když už Ježiacuteš svyacutem učedniacutekům neřiacutekaacute bdquoslužebniacutecildquo nyacutebrž bdquopřaacuteteleacuteldquo neměniacute tak jen jejich označeniacute nyacutebrž se tiacutem proměňuje celyacute je-jich život bdquoSlužebniacutecildquo jsou jako ti kteřiacute musejiacute Ježiacuteše uznaacutevat jako sveacuteho paacutena Jinak by se nemohlo uskutečnit poslaacuteniacute (Jan 13) To že Ježiacuteš saacutem je paacuten odraacutežiacute nouzi biacutedu smrtelnost a potřebu spaacutesy lidiacute Když však Ježiacuteš nazyacutevaacute bdquoslužebniacutekyldquo svyacutemi bdquopřaacutetelildquo jsou jimi On bdquoPaacuten a Mistrldquo (Jan 1313) jim umyl nohy a tak je očistil (Jan 13) Bez přaacutetelstviacute ktereacute jim Ježiacuteš daroval by nemohli miacutet uacutečast na jeho poslaacuteniacute o němž mluviacute v bezprostředně naacutesledujiacuteciacute větě (Jan ) smyslem Ježiacutešova poslaacuteniacute však neniacute to aby se učedniacuteci vyhřiacutevali v zaacuteři Ježiacutešovy laacutesky nyacute-brž aby lideacute jimž přinaacutešejiacute slovo Božiacute nebyli v žaacutedneacutem přiacutepadě v nevyacutehodě proti těm s nimiž se setkal saacutem Ježiacuteš Všichni jsou odkaacutezaacuteni na nedělitelnou Božiacute laacutesku a majiacute praacutevo ji zakusit Změna postaveniacute kteraacute znamenaacute změnu bytiacute vychaacuteziacute podle Jana () z toho že Ježiacuteš zjevil učedniacutekům co mu ukaacutezal Otec (Jan ) Toto zjeveniacute neniacute však jen pouhaacute informace nyacutebrž sděleniacute laacutesky Božiacute ke světu kteraacute se projevuje darovaacuteniacutem Syna (Jan 13)

Toto sděleniacute zahrnuje i Ježiacutešovu smrt dokonce se v niacute v uacuteplnosti projevuje Nikoli naacutehodou mluviacute Ježiacuteš praacutevě ve sveacute řeči na rozloučenou o přaacutetelstviacute se svyacutemi učedniacuteky Jejich přaacutetelstviacute je jeho smrtiacute poznamenaacuteno ndash a sahaacute až za ni Kliacutečovaacute věta zniacute bdquoNikdo nemaacute většiacute laacutesku nad takovouto položit svůj život za sveacute přaacutete-leldquo (Jan 13)13 Tato slova citujiacute topos heleacutenistickeacute etiky přaacutetelstviacute ovšem zaacuteroveň tento obraz prolamujiacute Řekoveacute znali stejně jako Žideacute přaacutetelskou službu ve vyacuteji-mečneacutem zastoupeniacute přiacutetel umiacuteraacute za druheacuteho aby ten nemusel zemřiacutet Ježiacutešovo zastoupeniacute je však zahrnujiacuteciacute jeho učedniacuteci umiacuterajiacute s niacutem a proto s niacutem takeacute vsta-nou z mrtvyacutech podle Jana majiacute už nyniacute život věčnyacute Smrt již za sebe navzaacutejem podstupujiacute přaacuteteleacute se v Řecku stala teacutematem trageacutedie v niacutež se na zemi odehraacutevajiacute principiaacutelně neřešitelneacute konfl ikty bohů do nichž jsou zatahovaacuteni i lideacute Proto se smrt člověka za ktereacuteho zemřel jeho přiacutetel pouze časově odklaacutedaacute Ježiacuteš však smrt zrušil On je tiacutem kteryacute zemřel za sveacute přaacutetele aby oni mohli žiacutet On je dob-ryacutem pastyacuteřem kteryacute dal svůj život za ovce (Jan )

Ježiacutešova laacuteska neplatiacute jen těm kteřiacute jsou již jeho přaacuteteli spiacuteše z nich přaacutetele teprve dělaacute ndash tiacutem že verifi kuje svaacute slova svyacutem životem až k smrti Proto je jen ve zdaacutenliveacutem protikladu k Pavlově relativizaci etiky přaacutetelstviacute v listu Řiacutemanům (n) Apoštol Pavel na tomto miacutestě vyklaacutedaacute že mezi lidmi může panovat nanej-vyacuteš naděje že někdo zemře pro dobreacuteho člověka avšak Bůh obětoval sveacuteho syna za lidi když byli ještě jeho nepřaacuteteli Janova přaacutetelskaacute laacuteska zaměřuje pohled na smiacuteřeniacute přaacutetelstviacute s Bohem ktereacute se vzniacutetiacute diacuteky osobě Ježiacuteše

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

V Janově teologii se objevuje přaacutetelstviacute s Bohem v podobě přaacutetelstviacute s Ježiacutešem To že toto přaacutetelstviacute existuje se nezaklaacutedaacute pouze na všemohoucnosti Božiacute nyacutebrž zaacuteroveň na jeho všeobjiacutemajiacuteciacute dobrotě na laacutesce kterou nejen věnuje nyacutebrž jiacute je (Jan ) V setkaacuteniacute s Ježiacutešem se však rozhořiacute takeacute lidskeacute přaacutetelstviacute podniacuteceneacute Ježiacutešem kteryacute uzaviacuteraacute přaacutetelstviacute se svyacutemi učedniacuteky Při všiacute asymetrii tohoto vztahu mezi nimi existuje pravaacute vzaacutejemnost protože Ježiacuteš prohlaacutesil učedniacuteky za sveacute přaacute-tele Ježiacutešovo přaacutetelstviacute zpečetěneacute v jeho smrti je tak velkeacute že se ze bdquoslužebniacutekůldquo staacutevajiacute svobodniacute lideacute kteřiacute mohou milovat a ve sveacute laacutesce k Bohu nejsou jen objekty Božiacute milosti nyacutebrž subjekty jež mohou přaacutetelstviacute opětovat a tak je upevňovat

c) bdquoMiluješ mneldquo

Je Ježiacutešovo přaacutetelstviacute k učedniacutekům opětovaacuteno Jan probiacuteraacute toto velkeacute teacutema na Pe-trově přiacutekladu Když Ježiacuteš ohlaacutesil ve večeřadle svou smrt a nepřiacutemo takeacute Petrovo umučeniacute (Jan 1313) Petr prohlaacutesil pln sebevědomiacute ale přitom v naprosteacutem ne-pochopeniacute bdquoSvůj život za tebe daacutemldquo (Jan 1313) Oproti synoptickeacute tradici podle niacutež Petr prohlašuje že je ochoten s Ježiacutešem zemřiacutet (Mk 13) je Janův obraz pod-statně vystupňovaacuten Evangelista Jan ironizuje ideaacutel přaacutetelstviacute Petr poznaacutevaacute že Ježiacuteš chce byacutet jeho přiacutetelem a obětovat za něj život ndash a věřiacute že z něho může tuto přaacutetelskou službu sejmout Nemůže to byacutet většiacute nepochopeniacute toho kdo je Ježiacuteš a kdo je on saacutem co pro něho Ježiacuteš musiacute udělat a co od něho Petr smiacute přijmout Konec je dovypraacutevěn rychle takeacute podle Jana zapře Petr sveacuteho Mistra (Jan 1313 ndashn)

Vyacutesledkem Ježiacutešovy přaacutetelskeacute služby je to že tento smutnyacute konec přesto nestojiacute v cestě noveacutemu počaacutetku Než se však toto trauma vyřešiacute trvaacute to až do třetiacuteho Je-žiacutešova zjeveniacute což je zjeveniacute u beriadskeacuteho jezera Tak jako Petr třikraacutet zapřel Ježiacuteše ptaacute se takeacute Ježiacuteš svyacutech učedniacuteků třikraacutet na to zda ho milujiacute (Jan n) Evangelista Jan si pohraacutevaacute se slovesy Ježiacuteš se dvakraacutet ptaacute tak že použije sloveso agapaacuteo Petr odpoviacutedaacute vždy slovem phileacuteo Seacutemantickyacute rozdiacutel těchto slov je nepa-trnyacute ale zřejmyacute Agaacutepe znamenaacute v jazyce Stareacuteho i Noveacuteho zaacutekona v prvniacute řadě laacutes-ku Boha k sveacutemu lidu kteryacute odpoviacutedaacute na laacutesku lidu k němu a k bližniacutemu naproti tomu philiacutea je přaacutetelskaacute laacuteska Ježiacuteš se tedy ptaacute na Petrovo agape protože v jeho laacutesce k němu se musiacute osvědčit laacuteska k Bohu k niacutež je Petr jako pastyacuteř ustanovenyacute Ježiacutešem naleacutehavě povolaacuten Když Petr odpoviacutedaacute ujištěniacutem o sveacute philia znovu se tak zpřiacutetomňuje jeho dřiacutevějšiacute nevhodnyacute slib že prokaacuteže Ježiacuteši tu nejkrajnějšiacute přaacute-telskou službu že za něj obětuje život Teprve třetiacute čaacutest rozhovoru vede k doko-naleacutemu souzněniacute otaacutezky a odpovědi Ježiacuteš se ptaacute a Petr kteryacute nepotlačuje smutek nad vlastniacutem selhaacuteniacutem ujišťuje Ježiacuteše o sveacutem přaacutetelstviacute k němu Petr se stane mu-

SALVE 13

čedniacutekem jak mu Ježiacuteš předpověděl (Jan n) Nasadiacute svůj život kvůli Ježiacuteši ndashale ne proto aby ho ušetřil smrti nyacutebrž aby ziacuteskal uacutečast na jeho smrti a životě

Petr prvniacute z učedniacuteků neniacute jen pastyacuteřem Ježiacutešova staacuteda nyacutebrž takeacute vzorem pro všechny kteřiacute Ježiacuteše naacutesledujiacute Na Petrovi se zřetelně projevuje že přaacutetelstviacute s Bohem se v křesťanstviacute realizuje v přaacutetelstviacute s Ježiacutešem ndash protože Slovo Božiacute se stalo člověkem a Syn Božiacute dal svůj život za spaacutesu lidiacute V tomto přaacutetelstviacute zaacuteležiacute jako v každeacutem jineacutem přaacutetelstviacute na spolehlivosti věrnosti a ochotě pomoci V tom-to přaacutetelstviacute se projevuje svoboda protože Ježiacutešova pravda osvobozuje (Jan 13) Je to přaacutetelskyacute vztah radikaacutelniacute nerovnosti kteraacute však nekonečně transcenduje protože Ježiacuteš je člověk a radikaacutelniacute rovnosti kteraacute nekonečně transcenduje pro-tože tento člověk je bdquoBůhldquo jak vyznaacutevaacute Tomaacuteš (Jan ) Takoveacute přaacutetelstviacute si nemůže konkurovat s lidskyacutem přaacutetelstviacutem Může se však v tomto přaacutetelstviacute proje-vit a zobrazit a to nejprve ve společenstviacute věřiacuteciacutech

Z německeacuteho originaacutelu bdquoFreundschaft mit Jesus Ein neutestamentliches Motivldquo INCommunio č s ndash přeložil Petr Kaška

POZNAacuteMKY K Treu bdquoFreundscha ldquo IN RAC s ndash13 A Muumlller bdquoFreundscha ldquo IN HWPh s ndash J-C Fraisse Philia La notion drsquoamitieacute dans la philosophie antique Paris O Kaiser bdquoLysis oder von der Freundscha ldquo () IN O Kaiser Der Mensch unter dem Schick-

sal Studien zur Geschichte eologie und Gegenwartsbedeutung der Weisheit (BZAW ) Berlin s ndash13 John T Fitzgerald (ed) Flattery and Frankness of Speech Studies on Friendship in the

New Testament World (NTS ) Leiden John T Fitzgerald (ed) Graeco-Roman Perspectives

on Friendship (SBL Recources for Biblical Study 13) Atlanta To je teze encykliky Deus Caritas est Benedikt XVI se ovšem nevěnuje přaacutetelskeacute laacutesce ale piacuteše v čem on vidiacute při pohledu upřeneacutem na Ježiacuteše Krista jednotu laacutesky k Bohu a laacutesky k bližniacutem bdquoJeho přiacutetel je myacutem přiacutetelemldquo (DCE )13 Srov Friedo Ricken bdquoIst Freundscha eine Tugend Die Einheit des Freundscha sbegriff s der Nikomanischen Ethikldquo IN eologie und Philosophie s ndash Srov Enrico Peroli bdquoLe bien de lrsquoautre Le rocircle de la sbquophilialsquo dans lrsquoethique drsquoAristoteldquo IN Revue drsquoethique et de theacuteologie morale s ndash Zvlaacuteště znaacutemyacute je přiacuteklad Fintia a Damona (Diod X 13ndash Jambl VitPyth 13n) Světlaacute stopa radikaacutelniacute etiky přaacutetelstviacute kteraacute zahrnuje nasazeniacute vlastniacuteho života za přiacutetele se však taacutehne až mno-hem daacutel od Platoacutena (Symp b) až po Seneku (Ep ) a Epikteacuteta (Diss II s) srov PhilostrVitAp VII Diog Laert VII 13 X Luc Tox 13s P Herc Srov Ruth Scoralick bdquoFreundscha in der Bibel Ansatzpunkte zum Weiterdenkenldquo IN Dia-

konia 1313 s 13ndash13

THOMAS SOumlDING PŘAacuteTELSTVIacute S JEŽIacuteŠEM

Srov Otto Kaiser bdquoDavid und Jonathanldquo IN Tyacutež Studien zur Literaturgeschichte des Alten Tes-

taments (FzB ) Wuumlrzburg s 13ndash Srov Patricia K Tull bdquoJonathanrsquos Gi of Friendshipldquo IN Intepretation s 13ndash13 Srov Friedrich V Reiter (ed) Freundscha bei Ben Sira (BZAW ) Berlin Jeremy Corley Ben Sirarsquos Teaching on Friendship (BJS 13) Providence RI Srov Erik Peterson bdquoDer Gottesfreundldquo IN Zeitschri fuumlr Kirchengeschichte 13 s ndash Abr 13 Sobr Men 13ab Prob Quaest Gen 1313 srov Praem f Abr 13 Všech-ny tři patriarchy společně jmenuje v Praem a Abr samotneacuteho Jakuba v Ios (srov Praem 13f) Aacutebela v Det (srov det ) Enoše Henocha a Noema v Abr ale předevšiacutem staacutele znovu Mojžiacuteše Leg Virt All 13 Plant Sobr Conf Cher Sacr Migr Mos 13 Imm srov Mos Sacr 13 Ebr Migr Her All 13 Jub CD 13 ApkAbr 13 Srov Yehoshua Amir Die hellenistische Gestalt des Judentums bei Philon von Alexandrien (FJCD ) Neukirchen-Vluyn 13 s ndash Srov Ceslav Spicq Notes de Lexicographie Neacuteo-Testamentaire (OBO ) FreiburgSchwndashGoumlt-tingen II s ndash Srov Gerhard Sellin bdquoGotteserkenntnis und Gotteserfahrung bei Philo von Alexandrienldquo IN H-J Klauck (ed) Monotheismus und Christologie Zur Gottesfrage im hellenistischen Judentum und

im Urchristentum (QD 13) FreiburgndashBaselndashWien s ndash Srov Luke Timothy Johnson bdquoMaking Connections = e Material Expression of Friendshipldquo IN Interpretation s ndash Srov Gerhard Hotze Jesus als Gast Studien zu einem christologischen Leitmotiv im Lukasevange-

lium (FzB ) Wuumlrzburg Srov Gal Paralely se nachaacutezejiacute IN Neuer Wettstein Texte zum Neuen Testament aus Griechen-

tum und Hellenismus II Texte zur Briefl iteratur BerlinndashNew York f Xenoph Mem II Soacutekrateacutes nabaacutedal přaacutetele bdquoaby se navzaacutejem podle majetku podporovalildquo Menand Sent 13

bdquoPochop že přaacuteteleacute nesou vše společněldquo Menelaos řiacutekaacute v Euripidově Ifi genii v Aulidě bdquoTruchlit společně s přiacutetelem je povinnostiacute přiacute-teleldquo () Společnaacute starost o Epafrodita kteryacute onemocněl je přaacutetelskou službou srov Rainer Metzner

bdquoIn aller Freundscha Ein fruumlhchristlicher Fall freundscha licher Gemeinscha (Phil ndash13)ldquo IN New Testament Studies s ndash13 Srov Thomas Soumlding Blick zuruumlck nach vorn Bilder lebendiger Gemeinden im Neuen Testament FreiburgndashBaselndashWien s ndash Srov Hans-Josef Klauck bdquoKirche als Freundesgemeinscha Auf Spurensuche im Neuen Tes-tament ()ldquo IN Tyacutež Gemeinde zwischen Haus und Stadt Kirche bei Paulus FreiburgndashBaselndashWien s ndash13

SALVE

13 Srov Thomas Soumlding bdquoEkklesia und Koinonia Grundbegriff e paulinischer Ekklesiologieldquo IN Catholica 13 s ndash13 Proto je přaacutetelstviacute s Kristem vždy charakterizovaacuteno eucharisticky srov Wilfried Hagemann Freundscha mit Christus Hinfuumlhrung zu einem bewussten Leben mit Jesus Christus Muumlnchen Srov Enno Edzard Popkes Die eologie der Liebe Gottes in den johanneischen Schri en Zur Se-

mantik der Liebe und zum Motivkreis des Dualismus (WUNT II) Tuumlbingen Srov Gail R OrsquoDay bdquoJesus as Friend in the Gospel of Johnldquo IN Interpretation s ndash Srov Rudolf Schnackenburg Freundscha mit Jesus FreiburgndashBaselndashWien Srov Luise Abramowski bdquoDie Geschichte von der Fuszligwaschung (Joh 13)ldquo IN Z= K s ndash13 Srov Jean Zumstein Kreative Erinnerung Relecture und Auslegung im Johannesevangelium

(A= ANT ) Zuumlrich Ke kapitole Jan srov Konrad Haldimann Rekonstruktion und Ent-

faltung Exegetische Untersuchungen zu Joh und (BZNW ) Berlin 13 Srov Thomas Soumlding Jesus und die Kirche Was sagt das Neue Testament FreiburgndashBaselndashWien s n13 Srov Jens Schroumlter bdquoSterben fuumlr Freunde Uumlberlegungen zur Deutung des Todes Jesu im Jo-hannesevangeliumldquo IN Axel von Dobbeler ndash Kurt Erlemann ndash Romans Heiligenthal (eds) Religionsgeschichte des Neuen Testaments FS Klaus Berger TuumlbingenndashBasel s 13ndash Klaus Scholtissek bdquosbquoEine groumlszligere Liebe hat niemand als wenn einer sein Leben hingibt fuumlr seine Freun-delsquo (Joh 13) Die hellenistische Freundscha sethik und das Johannesevangeliumldquo IN Joumlrg Frey ndashUdo Schnelle (eds) Kontexte des Johannesevangeliums Das vierte Evangelium in religions- und tradi-

tionsgeschichtlicher Perspektive (WUNT ) Tuumlbingen s 13ndash13

Thomas Soumlding ( ) studoval v letech ndash13 teologii germanistiku a historii v Muumlnsteru Působil jako pedagog v Hildesheimu a v Muumlnsteru Od roku je profesorem biblickeacute teologie na univerzitě ve Wuppertalu a působiacute jako hostujiacuteciacute profesor na mnoha dalšiacutech univerzitaacutech Je spoluvydavatel časopisu Communio a autorem teacuteměř dvaceti knih

Jan Pořiacutez OCD

Nic neniacute člověku na světě přaacutetelskeacute bez člověka kteryacute by mu byl přiacutetelemPřaacutetelstviacute u sv Augustina

bdquoIta in quibuslibet rebus humanis nihil est homini amicum sine homini amicoldquo V teacuteto těžko přeložitelneacute slovniacute hřiacutečce shrnuje Augustin vyacuteznam kteryacute maacute přaacutetelstviacute pro lidskyacute život Je čiacutemsi co daacutevaacute životu novou kvalitu vleacutevaacute radost relativizuje mnoheacute životniacute uacutespěchy a neuacutespěchy bdquoI když by naacutes sužovala chudoba tiacutežil žal zneklidňovala tělesnaacute nemoc působilo naacutem bolest vyhnanstviacute nebo traacutepila jakaacute-koliv jinaacute těžkost avšak byli by naacutem na bliacutezku lideacute kteřiacute se nejen umějiacute radovat s radujiacuteciacutemi ale takeacute plakat s plačiacuteciacutemi (srov Řiacutem ) kteřiacute dokaacutežou řiacutect slo-vo uacutetěchy a hovořit s laacuteskou velkaacute čaacutest hořkosti by byla odstraněnaldquo A naopak bdquoI v přiacutepadě když bychom měli přemiacuteru bohatstviacute nepotkala by naacutes ztraacuteta diacutetěte ani manžela byli bychom staacutele zdraviacute na těle bydleli v zemi jiacutež by se nedotkly pohromy avšak byli bychom mezi zvraacutecenyacutemi lidmi mezi nimiž by se nenašel nikdo jemuž bychom se mohli svěřit a z jehož strany bychom se nemuseli obaacutevat oklamaacuteniacute podvodu hněvu uacutekladů nestala by se všechna ostatniacute dobra hořkyacutemi nesnesitelnyacutemi a neschopnyacutemi přineacutest naacutem jakoukoli uacutetěchuldquo

Můžeme řiacutect že tiacutemto způsobem Augustin prožiacuteval přaacutetelstviacute před svyacutem defi ni-tivniacutem přiacuteklonem ke Kristu a křesťanstviacute Avšak ani poteacute se vyacuteznam kteryacute pro něj tento lidskyacute vztah měl nezmenšil Přesto dostaacutevaacute diacuteky objevu vztahu ke Kristu novyacute naacutedech a noveacute důrazy Tvaacuteřiacute v tvaacuteř Božiacute laacutesce ztraacuteciacute svou absolutniacute hodnotu je praacutevě touto Božiacute laacuteskou čaacutestečně relativizovaacuten To je ostatně zjevneacute už v citova-neacutem listu Probě jak se ukaacuteže až danyacute uacuteryvek zasadiacuteme do kontextu celeacuteho listu

V tomto přiacutespěvku se chceme pokusit ukaacutezat vyacutevoj Augustinova pojetiacute přaacutetel-stviacute od jeho dětskyacutech kamaraacutedstviacute kdy prožiacuteval ještě nerefl ektovaneacute vztahy ke svyacutem vrstevniacutekům přes obdobiacute mlaacutediacute v němž se vzdaacutelil od křesťanstviacute avšak přijal za svou ušlechtilou vizi přaacutetelstviacute pochaacutezejiacuteciacute z antickeacute fi lozofi e až k ob-dobiacute defi nitivniacuteho obraacuteceniacute a letům kněžskeacute a biskupskeacute služby Na několika přiacutekladech deacutele trvajiacuteciacutech vztahů rovněž uvidiacuteme změny v jejich prožiacutevaacuteniacute a to praacutevě v souvislosti s Augustinovyacutem vnitřniacutem vyacutevojem Augustinova konečnaacute syn-teacuteza tohoto teacutematu pokud o niacute lze hovořit je podobně jako jeho zpracovaacuteniacute celeacute

SALVE

řady dalšiacutech teacutemat poměrně originaacutelniacute Byl prvniacutem křesťanskyacutem autorem kteryacute vypracoval teorii křesťanskeacuteho přaacutetelstviacute a spojil tak antickou tradici vyvyšujiacuteciacute partikulaacuterniacute přaacutetelstviacute jednotlivců s křesťanskou viziacute univerzaacutelniacuteho bratrstviacute13

Augustinova povaha a jeho rodinneacute a kulturniacute zaacutezemiacute

bdquoLiacutebil jsem se saacutem sobě a toužil jsem byacutet kraacutesnyacute i v očiacutech lidiacute [hellip] A co mě viacutece lahodilo než milovat a byacutet milovaacutenldquo Těmito slovy Augustin popisuje sveacute zaacutejmy okolo šestnaacutecteacuteho roku věku avšak můžeme řiacutect že vyjadřujiacute jeho povahu kteraacute se nezměnila po celyacute život Projevovala se již v dětskeacutem věku v obdobiacute hledaacuteniacute pravdy a konečneacuteho obraacuteceniacute byla do hloubky očištěna aby nakonec dozraacutela v letech služby ciacuterkvi Již v dětstviacute byly pro Augustina nejšťastnějšiacute ty chviacutele ktereacute mohl traacutevit s kamaraacutedy Toužil po společenstviacute po uznaacuteniacute chtěl vyniknout co je doopravdy přaacutetelstviacute však ještě nechaacutepal O tom svědčiacute jeho vlastniacute slova ve Vyznaacuteniacutech kde vzpomiacutenaacute na nutnost bdquokupovatldquo si přaacutetelstviacute bdquoDopustil jsem se rovněž kraacutedežiacute [hellip] abych mohl rozdaacutevat ostatniacutem kteřiacute prodaacutevali sveacute hry ačkoli v nich nachaacutezeli podobneacute zaliacutebeniacute jako jaacute Při hře jsem propadal praacutezdneacute touze po vyniknutiacute a často jsem viacutetězstviacute ziacuteskal podvodemldquo Později se obě vzpomiacutena-naacute negativa touha po společenstviacute přaacutetel za každou cenu a touha byacutet obdivovaacuten prohloubiacute a přivedou tak mladeacuteho Augustina k životu ktereacuteho později tolik lito-val Pokusiacuteme se ukaacutezat jak se projevovala v různyacutech oblastech jeho života kteryacute ve Vyznaacuteniacutech vniacutemaacute z perspektivy sveacuteho hřiacutechu a odvratu od Boha Domniacutevaacutem se že tato perspektiva je pravdivaacute natolik nakolik velkeacute hodnoty laacutesky přaacutetelstviacute a věděniacute vztahoval egoisticky pouze saacutem k sobě a toužil jimi zabezpečit a naplnit svůj život

Společenstviacute vrstevniacuteků miloval natolik že se s nimi dopouštěl toho bdquoco by saacutem v žaacutedneacutem přiacutepadě nevykonalldquo Jednaacute se o kraacutedež hrušek na ktereacute neměl chuť a ktereacute ani neokusil Saacutem popisuje co ho laacutekalo bdquoByl to smiacutech kteryacute [hellip] draacuteždil naše srdce při pomyšleniacute že učiniacuteme něco takoveacuteho lidem kteřiacute by od naacutes něco podobneacuteho nečekali a byli by zcela proti Proč jsem se však radoval že nejsem saacutem Snad proto že neniacute jednoducheacute smaacutet se když je člověk saacutemldquo Prv-niacutem důvodem tedy byla radost ze společenstviacute druhyacutem strach že by přiacutelišnaacute bdquocit-livostldquo mohla vyvolat nevoli přaacutetel a tak oslabit jejich společenstviacute bdquoJeden řekne sbquoPojďme udělejme tolsquo a ostatniacute se stydiacute nebyacutet beze studuldquo

Dalšiacutem z probleacutemů kteryacute nedokaacutezal zvlaacutedat byla probouzejiacuteciacute se tělesnaacute tou-ha kterou pociťoval předevšiacutem okolo sedmnaacutecteacuteho roku I tato oblast byla spoje-na s přiacutekladem jeho vrstevniacuteků a přaacutetel Ve srovnaacuteniacute s nimi vniacutemal saacutem sebe jako

bdquonedostatečně hřiacutešneacuteholdquo což ho opět vedlo k touze vyrovnat se bdquoV meacute nevědo-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

mosti jsem se vrhal střemhlav do propasti tak slepyacute že jsem se styděl mezi svyacutemi přaacuteteli že nejsem stejně nestoudnyacute jako oni Když jsem slyšel jak vyvyšujiacute sveacute bezuzdnosti a chlubiacute se jimi tiacutem viacutec čiacutem byly horšiacute snažil jsem se jednat stejně a to nejen pro zaliacutebeniacute ve věci samotneacute ale takeacute pro chvaacutelu kterou jsem si tak ziacuteskaacutevalldquo Když Augustin psal svaacute Vyznaacuteniacute nahliacutežel již jak se v jeho srdci miacutesila touha po přaacutetelstviacute laacutesce a společenstviacute milovaneacute osoby s dosud nekontrolova-nou tělesnou touhou bdquoA co mě viacutece lahodilo než milovat a byacutet milovaacuten Nedržel jsem se však v hranici naacuteklonnosti duše k duši jak je tomu ve světle přaacutetelstviacute [hellip] Nedokaacutezal jsem již rozlišit jasnou modř naacuteklonnosti od mlhy chliacutepnosti [hellip] Milovat a byacutet milovaacuten se mi zdaacutelo byacutet tiacutem nejsladšiacutem a toužil jsem miacutet takeacute tělo milovaneacute osoby Takto jsem poskvrňoval přaacutetelstviacute nečistotou žaacutedostivosti zastiacute-ral jeho zaacuteř pekelnou temnotou chliacutepnosti [hellip] V těchto letech jsem měl u sebe ženu se kterou jsem však neuzavřel legitimniacute manželstviacute nyacutebrž jsem ji přijal pro svou vaacutešeň zbavenou rozumu měl jsem však jen ji samotnou a zachovaacuteval jsem jiacute věrnost jako v manželstviacute Přesto jsem v tomto svazku saacutem na sobě zakoušel obrovskyacute rozdiacutel jakyacute je mezi čistotou manželstviacute uzavřeneacuteho za uacutečelem plozeniacute a spojeniacutem pro chliacutepnou laacutesku kde se sice takeacute rodiacute děti ale proti vůli rodičů ačkoliv si po narozeniacute jejich laacutesku ziacuteskajiacuteldquo

Třetiacute oblastiacute v ktereacute se snažil zabezpečit přaacutetelstviacute a uacutectu lidiacute byla reacutetorika Kromě celeacute řady mravně pochybnyacutech vzorů ktereacute v antickeacute literatuře objevoval to byla atmosfeacutera školy kteraacute ho do hloubky ovlivnila a na niž činiacute naraacutežku ve Vyznaacuteniacutech bdquoPohleď Bože [hellip] na přiacutesnost s jakou lidštiacute synoveacute dodržujiacute zaacutekony piacutesmen a slabik přijatyacutech od těch kteřiacute před nimi použiacutevali slov a zaacuteroveň po-hleď na nedbalost jakou dokazujiacute vůči zaacutekonům věčneacute spaacutesy přijatyacutech od Tebe Pokud někdo z těch kteřiacute znajiacute a vyučujiacute stareacute zvyky vyacuteslovnosti vysloviacute homo bez aspirovaneacute prvniacute slabiky jak to uklaacutedajiacute zaacutekony gramatiky jsou lideacute pohorše-ni viacutece než když by nenaacuteviděl druheacuteho člověka a jednal tak proti Tvyacutem zaacutekonům [hellip] Ve škole takoveacute moraacutelky jsem sedaacuteval v takoveacute areacuteně jsem se cvičil Viacutece jsem se baacutel abych se nedopustil nepřesnosti v mluveniacute než se snažil vyhnout zaacutevisti vůči tomu kdo se nepřesnosti nedopustil Řiacutekaacutem toto můj Bože a vyznaacute-vaacutem před Tebou za co mě chvaacutelili lideacute jejichž přiacutezeň pro mě tehdy znamenala životniacute čestldquo

Jak hluboko byla ve společnosti Augustinovy doby zakořeněna zmiacuteněnaacute ne-gativa jichž se Augustin v mlaacutediacute nedokaacutezal vyvarovat ukazuje i postoj rodičů k jeho způsobu života a vzdělaacuteniacute Uveďme alespoň jednu citaci kteraacute se dotyacutekaacute jak jeho podlehnutiacute tělesnosti tak vzdělaacuteniacute bdquoMoji rodiče se nesnažili potlačit tento paacuted prostřednictviacutem manželstviacute zajiacutemali se pouze o to abych se naučil komponovat nejlepšiacute řeči a viacutetězit prostřednictviacutem liacutebivyacutech slovldquo Přiacutekrost těch-

SALVE 13

to slov se poněkud zmiacuterniacute pokud si uvědomiacuteme že mužskaacute nevěra a sexuaacutelniacute nevaacutezanost byly v době uacutepadku řiacutemskeacuteho impeacuteria čiacutemsi běžnyacutem a zaacutekonem tole-rovanyacutem13 Byl to jeden z nešvarů proti němuž musel Augustin již jako biskup bojovat Čaacutestečně podobnaacute byla i situace tyacutekajiacuteciacute se vzdělaacuteniacute Ačkoliv křesťan-stviacute v Augustinově době již v Řiacutemě zapustilo kořeny neexistoval ještě systeacutem křesťanskeacuteho školstviacute a vzdělaacuteniacute Proto rodiče kteřiacute chtěli svyacutem synům zajistit vyššiacute vzdělaacuteniacute neměli v podstatě jinou možnost než zvolit školu podobnou těm ktereacute navštěvoval Augustin Všechny tyto uacutedaje naacutem mohou napomoci leacutepe po-chopit co všechno mělo vliv na utvaacuteřeniacute Augustinovy osobnosti a snad i zmiacuter-nit jeho přiacutesneacute sebehodnoceniacute ve Vyznaacuteniacutech Pravdou však zůstaacutevaacute že v mlaacutediacute podlehl rovněž sveacute touze po vyniknutiacute a obdivu lidiacute tedy dalšiacutemu postoji kteryacute později musel korigovat

Dvojiacute role antickeacute kultury v Augustinově životě

Antickaacute kultura však pro Augustina nikdy nebyla jen synonymem hřiacutechu a uacutepad-ku jak by se mohlo zdaacutet na zaacutekladě předchoziacutech oddiacutelů Ani po přijetiacute křesťanstviacute se tohoto dědictviacute nezřekl Naopak Řiacutemanem zůstal po celyacute život a rozvraacuteceniacute řiacuteše barbarskyacutemi kmeny hořce litoval Jeho prvniacute a snad i nejdůležitějšiacute obraacutece-niacute totiž obraacuteceniacute při němž se v devatenaacutecti letech rozhodl hledat pravdu čemuž zůstal věrnyacute po celyacute zbytek života způsobila četba knihy pohanskeacuteho autora to-tiž Ciceronův Hortensius Podobnyacute vliv měl Cicero i na způsob jakyacutem Augustin prožiacuteval a refl ektoval přaacutetelstviacute Cicero ve sveacutem dialogu O přaacutetelstviacute (De amicitia) posbiacuteral staršiacute teorie a vypracoval synteacutezu klasickeacuteho ideaacutelu přaacutetelstviacute Přaacutetelstviacute je zde defi novaacuteno jako soulad citů naacuteklonnostiacute přesvědčeniacute jako soulad ve vě-cech lidskyacutech i božskyacutech doprovaacutezenyacute vzaacutejemnou laacuteskou Dokonaleacute přaacutetelstviacute může existovat jen mezi lidmi ctnostnyacutemi ndash ti kteřiacute nadřazujiacute nad ctnost bohat-stviacute moc nebo pocty nejsou skutečneacuteho přaacutetelstviacute schopni Proto je povinnostiacute přiacutetele pomoct přiacuteteli pokud se od ctnosti začne vzdalovat13 Takoveacute přaacutetelstviacute se pak staacutevaacute jedniacutem z největšiacutech pokladů kteryacute lze ziacuteskat natolik důležityacutem že bez něj nemaacute cenu žiacutet neboť neniacute nic sladšiacuteho než miacutet přiacutetele ktereacutemu by bylo možneacute beze strachu řiacutect vše tak jako bychom to řiacutekali sobě samyacutem Kromě to-hoto partikulaacuterniacuteho přaacutetelstviacute spojujiacuteciacuteho dvě osoby znaacute již Cicero přaacutetelstviacute ke všem lidem určiteacute společnosti v tom přiacutepadě však nejde o přaacutetelstviacute v praveacutem slova smyslu ale spiacuteše o jakeacutesi společenstviacute či lidskou bliacutezkost

V naacutesledujiacuteciacutech oddiacutelech se zaměřiacuteme na dva vztahy ktereacute Augustin prožiacuteval v obdobiacute hledaacuteniacute pravdy avšak ještě před svyacutem defi nitivniacutem přiacuteklonem ke křes-ťanstviacute Pokusiacuteme se ukaacutezat nakolik v nich Augustin žil ideaacutel přaacutetelstviacute popsanyacute

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Ciceronem a nakolik ho tyto vztahy naacutesledně odkaacutezaly na nedostatečnost tohoto ideaacutelu Oba tyto vztahy majiacute společnyacute bod neudaacutevajiacute jmeacuteno ani žaacutedneacute bližšiacute ži-votniacute souřadnice osob jichž se tyacutekajiacute

Přiacutetel ze čtvrteacute knihy Vyznaacuteniacute

Přiacuteběh tohoto přaacutetelstviacute se odehraacutel již po zmiacuteněneacutem Augustinově prvniacutem bdquoobraacute-ceniacuteldquo v době kdy vyučoval reacutetoriku v rodneacute Tagastě Při jeho liacutečeniacute ponechaacutevaacute stranou nejen jmeacuteno dotyčneacute osoby ale rovněž i širšiacute vnějšiacute popis přaacutetelstviacute Sou-střeďuje se na vnitřniacute prožitky ktereacute v něm přaacutetelstviacute působilo na sveacute uacutesiliacute o spo-lečenstviacute ve všech oblastech zcela v souladu s antickyacutem ideaacutelem a zejmeacutena na svůj prožitek ztraacutety tohoto přaacutetelstviacute z něhož můžeme poznat jak velkyacute vyacuteznam pro něj mělo bdquoV rodneacutem městě jsem měl přiacutetele mně draheacuteho diacuteky shodnyacutem zaacutelibaacutem ktereacute naacutes spojovaly [hellip] Odvedl jsem ho od praveacute viacutery kterou ještě ve sveacutem mlaacutediacute nevyznaacuteval s ryzostiacute a přesvědčeniacutem a připoutal ho k zhoubneacutemu pověrečneacutemu vyacutemyslu kteryacute byl přiacutečinou slz ktereacute pro mě proleacutevala maacute mat-kaldquo Přaacutetelstviacute trvalo teprve rok když Augustinův přiacutetel onemocněl a proto-že jeho bliacutezciacute se obaacutevali rychleacute smrti byl pokřtěn v bezvědomiacute Augustin liacutečiacute jak ihned po jeho procitnutiacute usiloval zachovat přiacutetele v bdquopravděldquo manichejskeacute-ho učeniacute bdquoJakmile mohl mluvit neboť jsme k sobě byli natolik připoutaacuteni že jsem ho nikdy neopouštěl snažil jsem se v jeho očiacutech zesměšnit křest kteryacute přijal v čase kdy neužiacuteval myšleniacute ani smyslů a předpoklaacutedal jsem že se bude smaacutet se mnou On se na mě však podiacuteval zděšeně a odpověděl mi s mimořaacutednou a naacutehlou přiacutesnostiacute že pokud chci byacutet jeho přiacutetelem měl bych s niacutem přestat mluvit tiacutemto způsobemldquo Můžeme v tomto vypraacutevěniacute zahleacutednout nakolik byli oba mladiacuteci přesvědčeni o nutnosti souladu bdquove věcech božskyacutechldquo13 pro skutečneacute přaacutetelstviacute Neviacuteme však jak by se jejich přaacutetelstviacute vyviacutejelo daacutel neboť Augustinův přiacutetel brzy po teacuteto udaacutelosti zemřel

Ve Vyznaacuteniacutech naacutesleduje po zmiacutence o přiacutetelově smrti dlouheacute liacutečeniacute Augustinova žalu a jeho refl exe nad přaacutetelstviacutem ktereacute ve skutečnosti ještě pravyacutem přaacutetelstviacutem nebylo Musiacuteme si uvědomit že tyto řaacutedky Augustin psal již jako biskup někdy kolem roku 13 zatiacutemco vzpomiacutenky se vracejiacute do roku 13 Straacutenky Vyznaacuteniacute tak můžeme chaacutepat takeacute jako plod čtvrt stoletiacute refl exe a zraacuteniacute

Nejprve se podiacutevejme jak světec vzpomiacutenaacute na prožitky z mlaacutediacute bdquoŽal zahalil temnotou meacute srdce [hellip] Moje oči ho očekaacutevaly všude a když jsem ho nenaleacutezal nenaacuteviděl jsem celyacute svět protože na něm nebyl a nemohl mi řiacutect Hle přijdelsquo jako v době kdy ještě žil ale nebyl se mnou Stal jsem se zaacutehadou saacutem sobě [hellip] Omrzelost životem se ve mně spojovala se strachem ze smrti Mysliacutem že čiacutem

SALVE

viacutece jsem ho miloval tiacutem viacutece jsem nenaacuteviděl smrt a baacutel jsem se jiacute jako kruteacuteho nepřiacutetele kteryacute mně vzal přiacutetele a chystal se v meacute představivosti pozřiacutet zakraacutetko všechny lidi pokud mohl pozřiacutet tohoto meacuteho přiacutetele [hellip] Všechno budilo v meacute duši odpor dokonce i denniacute světlo a vše co nebylo on bylo pro mě smutneacute a od-porneacute vyjma naacuteřků a plaacutečeldquo13

Tyto řaacutedky vyjevujiacute kraacutesu i tragiku antickeacuteho modelu přaacutetelstviacute a mysliacutem že můžeme řiacutect že vyjevujiacute takeacute kraacutesu a tragiku Augustinovy duše v těchto letech potažmo každeacuteho člověka dostatečně hlubokeacuteho na to aby ve sveacutem životě hle-dal skutečně cenneacute a vysokeacute hodnoty avšak zaacuteroveň člověka kteryacute ještě nepo-chopil že i to nejkraacutesnějšiacute v tomto světě nemůže jeho život defi nitivně naplnit Augustin saacutem mluviacute ve Vyznaacuteniacutech podobně Ukazuje jak může smrt bliacutezkeacute osoby člověku odhalit neštěstiacute kteryacutem je život bez Boha neštěstiacute ktereacute si dřiacuteve nedokaacute-zal uvědomit bdquoAno byl jsem nešťastnyacute a nešťastnyacute je každyacute kdo je sviacuteraacuten laacuteskou k tomu co podleacutehaacute smrti Avšak tehdy když ho tryacutezniacute ztraacuteta uvědomiacute si neštěs-tiacute jehož kořistiacute byl již před touto ztraacutetouldquo1313 Augustin ukazuje i to že mu jeho viacutera přijataacute od manichejců nebyla schopnaacute přineacutest uacutetěchu bdquoAbych [svou duši] vyleacutečil musel bych ji pozvednout k Tobě Pane Chaacutepal jsem to ale nechtěl jsem a nezdaacutelo se mi to přiacuteliš užitečneacute protože jsi pro mou mysl nebyl přesvědčivyacutem a neměnnyacutem bytiacutem nebyl jsi tedy pro mě tiacutem kyacutem ve skutečnosti jsildquo13 Nezbylo mu tedy nic jineacuteho než nadaacutele hledat uacutetěchu mezi hodnotami ktereacute nabiacuteziacute tento svět Aby přemohl neustaacutele se vracejiacuteciacute vzpomiacutenku na přiacutetele znovu opustil rod-neacute město a usadil se opět v Kartaacutegu kde čas a noveacute vztahy postupně zahladily bolest bdquoČas neniacute nečinnyacute nepřechaacuteziacute zahaacutelčivě aniž by se dotyacutekal našich citů Naopak jednaacute v našiacute duši s překvapujiacuteciacute silou [hellip] Největšiacute uacutetěchu mi [však] přinaacutešeli dalšiacute přaacuteteleacute s nimiž mě pojila laacuteska k tomu co jsme milovali namiacutesto Tebeldquo13

Prozatiacutem ponechaacuteme stranou jakeacutesi širšiacute bdquoponaučeniacuteldquo ktereacute Augustin čtenaacuteři Vyznaacuteniacute na tomto miacutestě předklaacutedaacute a podiacutevaacuteme se na dalšiacute hlubokyacute a dlouho trva-jiacuteciacute vztah opět s osobou jejiacutež jmeacuteno a jakeacutekoliv bližšiacute uacutedaje jsou čtenaacuteři odepřeny Nazveme ji matkou Adeodata Augustinova syna ktereacuteho mu praacutevě tato žena porodila

Přaacutetelstviacute s Adeodatovou matkou

Prvniacute otaacutezka kterou bychom si měli položit pokud chceme uvažovat o vztahu kteryacute ovlivňoval Augustinův život zhruba čtrnaacutect let je tato lze o něm vůbec uvažovat takeacute jako o vztahu přaacutetelskeacutem nebo jej lze na zaacutekladě některyacutech Au-gustinovyacutech vyacuteroků považovat za synonymum hřiacutechu a bezuzdnosti McNama-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

ra zastaacutevaacute ve sveacute obsaacutehleacute a jinak vynikajiacuteciacute studii toto miacuteněniacute bdquo[Nebyla mezi nimi] možnaacute žaacutednaacute vyacuteměna myšlenek jelikož tato žena neměla vzdělaacuteniacute a nebyla schopnaacute sdiacutelet s Augustinem jeho intelektuaacutelniacute hledaacuteniacute pravdy Nemohla mu po-skytnout viacutece než cit a fyzickeacute uspokojeniacute Jejich jednota mohla byacutet pouze čaacutes-tečnaacuteldquo13 Tento soud by plně odpoviacutedal antickeacutemu vzoru kteryacute jsme se pokusili vyacuteše představit Domniacutevaacutem se však že tento soud zaacuteroveň odhaluje jeden z limitů antickeacuteho ideaacutelu Takoveacute pojetiacute totiž vlastně snižuje velkeacute množstviacute vztahů mezi muži a ženami v dějinaacutech a to i v raacutemci křesťanskyacutech manželstviacute na uacuteroveň čistě citoveacuteho a tělesneacuteho uspokojeniacute alespoň v přiacutepadech kdy šlo o vztahy vzděla-nyacutech mužů a jejich žen ktereacute neměly přiacutestup ke vzdělaacuteniacute a nemohly tak byacutet svyacutem mužům rovnocennyacutemi partnerkami v bdquointelektuaacutelniacutem hledaacuteniacute pravdyldquo Otaacutezka kterou nemůžeme zcela vyřešit v tomto přiacutespěvku pak zniacute takto je manželstviacute jednou z forem nebo dokonce vyacutesostnou formou lidskeacuteho přaacutetelstviacute nebo je pouze jeho formou nedokonalou a čaacutestečnou nebo s niacutem dokonce nemaacute vůbec nic společneacuteho Je nepochybnou pravdou že Augustin daacutevaacute manželstviacute a přaacute-telstviacute do souvislosti poměrně zřiacutedka a zdaacute se že existuje text kteryacute skutečně naznačuje že manželstviacute je přaacutetelstviacute čistě podřazeneacute bdquoBůh naacutem poskytuje ně-kteraacute dobra kteraacute jsou žaacutedouciacute pro sebe sama jako moudrost zdraviacute přaacutetelstviacute jinaacute kteraacute jsou nezbytnaacute k jineacutemu uacutečelu jako jsou nauka jiacutedlo naacutepoj spaacutenek manželstviacute tělesneacute spojeniacute [hellip] Pro zušlechťovaacuteniacute přaacutetelstviacute [sloužiacute] manželstviacute a tělesneacute vztahy z těchto vztahů vyplyacutevaacute pokračovaacuteniacute lidskeacuteho roduldquo13 Z takoveacute-ho pojetiacute by se však dala odvodit nejen nadřazenost přaacutetelstviacute jakožto spiacuteše du-chovniacuteho vztahu před manželstviacutem jako vztahem spiacuteše tělesnyacutem ale i možnost že by mohlo byacutet v pořaacutedku když by mezi manželi ještě neexistovalo skutečneacute přaacutetelstviacute ktereacute by se prostřednictviacutem manželstviacute a tělesnyacutech vztahů teprve budo-valo Neniacute pochyb že mnoho takovyacutech manželstviacute existovalo a pravděpodobně i existuje avšak lze takovyacute vzor považovat za ideaacutel

Ponechme tuto otaacutezku stranou a podiacutevejme se jak saacutem Augustin na straacuten-kaacutech Vyznaacuteniacute liacutečiacute svůj vztah ke sveacute družce13 Je zřejmeacute že motivace tohoto vztahu byly z jeho strany značně různorodeacute Na to poukazuje již jednou citovanyacute text

bdquoMilovat a byacutet milovaacuten se mi zdaacutelo byacutet tiacutem nejsladšiacutem a toužil jsem miacutet takeacute tělo milovaneacute osoby Takto jsem poskvrňoval přaacutetelstviacute nečistotou žaacutedostivos-ti zastiacuteral jeho zaacuteř pekelnou temnotou chliacutepnostildquo13 Předchoziacute citaci potvrzuje i kontext celeacute VI knihy Vyznaacuteniacute v niacutež Augustin mimo jineacute uvažuje o způsobu života kteryacute by mu nejleacutepe umožnil hledat pravdu Před svyacutem přiacutetelem Alipi-em se v teacuteto době snažil ospravedlnit volbu života v manželstviacute jako slučitel-nou s životem zasvěcenyacutem hledaacuteniacute pravdy Jeho volba se však nezaklaacutedala na upřiacutemneacutem přesvědčeniacute o věci sameacute jako spiacuteše na přesvědčeniacute že neniacute schopen

SALVE

žiacutet bez ženy Co je pro naše teacutema ještě důležitějšiacute je však skutečnost že mu to-lik nešlo o neschopnost odloučit se od konkreacutetniacute ženy s niacutež žil viacutece než deset let a s niacutež měl syna ale o domnělou neschopnost žiacutet zdrženlivě Uvažoval dokonce o sňatku kteryacute by byl fi nančně vyacutehodnyacute a nepřinesl vyacutedaje bdquoPak bude vhodneacute vstoupit do manželstviacute se ženou kteraacute maacute majetek takže pro mě nebude zaacutetěžiacute Zmiacuterniacute [rovněž] mou vaacutešeň Mnoziacute velciacute a přiacutekladniacute muži se [přece] dokaacutezali věnovat studiu ačkoliv žili v manželstviacuteldquo Zejmeacutena kvůli naleacutehaacuteniacute matky kte-raacute se domniacutevala že se Augustin řaacutedně oženiacute přijme křest a povede spořaacutedanyacute život se nakonec pro manželstviacute opravdu rozhodl Ne však se svou družkou nyacutebrž s neznaacutemou diacutevkou jiacutež ještě chyběly dva roky do věku kdy bylo možneacute do manželstviacute vstoupit13 Zasnoubeniacute ovšem znamenalo nutnost propustit druž-ku jakožto překaacutežku řaacutedneacuteho manželstviacute Tato epizoda snad viacutece než všech-ny ostatniacute vyjadřuje rozporuplnost Augustinova vztahu k teacuteto ženě Na jednu stranu se odhodlaacute k jejiacutemu propuštěniacute na druhou stranu piacuteše bdquoMeacute srdce ktereacute k niacute bylo pevně připoutaneacute bylo bolestně zraněno a dlouho krvaacutecelo Ona se mezitiacutem vraacutetila do Afriky a učinila slib že již nikdy nebude patřit jineacutemu muži a zanechala mi syna kteryacute se naacutem narodil [hellip] Otevřenaacute raacutena způsobenaacute odloučeniacutem od meacute předchoziacute družky se nehojila naopak po prvniacutech chviacuteliacutech palčiveacute bolesti začala hnisat takže maacute bolest sice nebyla tak prudkaacute měl jsem však menšiacute naději na vyleacutečeniacuteldquo

Podobně jako po smrti přiacutetele o němž byla řeč v předchoziacutem oddiacutele hledal Augustin uacutetěchu v dalšiacutech přaacutetelstviacutech snažil se tentokraacutet ne zcela uacutespěšně pře-hlušit bolest z odloučeniacute od ženy prostřednictviacutem dalšiacute ženy dokud by neuply-nula leacuteta kteraacute dělila jeho snoubenku od věku v němž mohla vstoupit do man-želstviacute

Vraťme se nyniacute k otaacutezce kterou jsme si položili na začaacutetku teacuteto kapitoly šlo ve vztahu k nejmenovaneacute ženě matce Adeodata o skutečneacute přaacutetelstviacute Domniacute-vaacutem se že ano i když o přaacutetelstviacute velmi nedokonaleacute Nikoli však z důvodu ne-dostatku společnyacutech idejiacute ktereacute by tyto dva mladeacute lidi spojovaly Ze změti citů a myšlenek ktereacute Augustin liacutečiacute a jimiž žil v posledniacutech letech tohoto vztahu mů-žeme usuzovat že ještě nebyl bdquovyššiacute uacuterovněldquo přaacutetelstviacute schopen a to i přesto že po niacute nesmiacuterně toužil Zdaacute se že chtěl přiacuteliš vlastnit druhou osobu přiacuteliš jejiacutem prostřednictviacutem opaacutejet štěstiacutem saacutem sebe bez toho aby byl saacutem schopen plně se darovat Domniacutevaacutem se že ze stejneacuteho důvodu byl dlouho neuacutespěšnyacute i v hledaacuteniacute pravdy ktereacute bylo přiacuteliš teoretickeacute bez vztahu k životu bez vědomiacute že pravdu třeba jen čaacutestečnou je třeba den po dni uskutečňovat Pokud by tomu tak nebylo mohl by uvažovat o zapuzeniacute milovaneacute osoby a fi nančně vyacutehodneacutem sňatku kteryacute by mu bdquoumožnil hledat pravduldquo

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Augustinova reflexe jeho životniacutech ztraacutet

Ukaacutezali jsme přiacuteklad dvou vyacuteznamnyacutech přaacutetelskyacutech vztahů ktereacute pro Augustina skončily tragicky Jak ještě uvidiacuteme celyacute jeho život je poznamenaacuten jistou tragič-nostiacute a ustavičnyacutem ztraacuteceniacutem toho co pro něj bylo nejcennějšiacute Tyto udaacutelosti však měly mimořaacutednou důležitost pro Augustinův duchovniacute růst Jeho velikost se projevuje v tom že je dokaacutezal refl ektovat a integrovat do života Podiacutevejme se nyniacute na refl exi těchto ztraacutet kterou zařazuje ve Vyznaacuteniacutech praacutevě za oddiacutel v němž pojednaacutevaacute o smrti draheacuteho přiacutetele abychom mohli vniacutemat jejich odraz a změně-nyacute způsob prožiacutevaacuteniacute v době po defi nitivniacutem obraacuteceniacute

bdquoŠťasten kdo miluje Tebe přiacutetele v Tobě a nepřiacutetele kvůli Toběldquo Tuto kraacutet-kou větu snad můžeme považovat za implicitniacute rozvedeniacute biblickeacuteho dvojiacuteho přikaacutezaacuteniacute laacutesky (Mt 13ndash13) Laacuteska k Bohu zůstaacutevaacute na prvniacutem miacutestě laacuteska k bližniacutemu nabyacutevaacute dvojiacute podoby jednak jako lidskeacute přaacutetelstviacute pozvednuteacute a spo-luutvaacuteřeneacute Božiacute milostiacute jednak jako nadpřirozenyacute vztah k odpůrcům zaklaacutedajiacuteciacute se v Kristově laacutesce Je zřejmeacute že pro Augustina může bdquopřiacutetelldquo znamenat dvojiacute jednak skutečně bliacutezkeacuteho člověka jednak obecně bdquopřaacutetele pravdyldquo tedy zejmeacutena křesťany Zůstaňme zatiacutem u prvniacute možnosti To co Augustina v jeho životě toli-kraacutet bolestně zasaacutehlo byla nutnost odloučeniacute od přiacutetele Řešeniacute tohoto probleacutemu nachaacuteziacute až tehdy když přijme a pochopiacute Božiacute neměnnost a věčnost a zaacuteroveň se smiacuteřiacute s pomiacutejivostiacute pozemskyacutech kraacutes a nedostatečnou kapacitou smysloveacute straacutenky člověka kteraacute nedokaacuteže skutečnou kraacutesu plně pojmout bdquoLidskaacute duše se obraciacute sem a tam avšak ať je člověk zaměřen na cokoliv mimo Tebe je spoutaacuten bolestiacute ačkoliv je zaměřen na kraacutesu kteraacute je vnějšiacute Tobě i jemu sameacutemu Neexistovalo by však nic kraacutesneacuteho pokud by nevychaacutezelo z Tebe Vše se rodiacute a zanikaacute [hellip] Čiacutem rychleji se vyviacutejiacute k bytiacute tiacutem rychleji směřuje k nebytiacute To je ohraničeniacute [veškereacute-ho stvořeniacute] ktereacute jsi mu dal Ty protože každeacute stvořeniacute je jen čaacutestiacute skutečnosti kteraacute neexistuje celaacute naraacutezldquo13 Duše kteraacute se naplňuje jen stvořeniacutem se tak staacutevaacute praacutezdnou neboť toto ji naplnit nemůže Augustin ji proto volaacute zpět bdquoNebuď praacutezdnaacute maacute duše Neohlušuj sluch sveacuteho srdce povykem svyacutech praacutezdnyacutech tužeb Poslouchej samo Slovo tě volaacute aby ses vraacutetila Miacutesto neotřesitelneacuteho klidu je tam kde laacuteska neznaacute opuštěniacute [hellip] Zde však vše pomine dalšiacute bude naacutesledovat a tak se postupně utvaacuteřiacute svět nižšiacutech skutečnostiacute [hellip] Zkaženaacute [duše] proč naacutesle-duješ sveacute tělo Nemělo by naopak ono naacutesledovat tebe kteraacute ses obraacutetila Vše co vniacutemaacuteš prostřednictviacutem svyacutech smyslů je jen čaacutestečneacute ale neznaacuteš celek ačkoli ti i jeho čaacutesti působiacute potěšeniacute [hellip] Pokud se ti liacutebiacute těla chval za ně Boha obrať svou laacutesku k jejich Tvůrci aby ses mu nezneliacutebila zaliacutebeniacutem ve věcech Pokud se ti liacutebiacute duše miluj je v Bohu neboť i ony jsou proměnliveacute avšak v něm jsou

SALVE

ukotveny natrvalo zatiacutemco jinde by pominuly [hellip] Zůstaňte v Bohu a zůstanete pevniacute Odpočiacutevejte v něm a naleznete odpočinek [hellip] Dobro ktereacute milujete po-chaacuteziacute od něj avšak pouze pokud k němu takeacute směřuje je dobreacute a liacutebezneacute Avšak spravedlivě se stane hořkyacutem když se opustiacute Tvůrce a miluje se nespravedlivě to co od něj pochaacuteziacuteldquo

Živeacute zakoušeniacute nenaplněnosti života prostřednictviacutem všeho stvořeneacuteho ktereacute v hojnosti užiacuteval včetně nejvyššiacutech pozemskyacutech hodnot laacutesky a přaacutetelstviacute přived-lo Augustina k vědomiacute absolutniacute hodnoty viacutery a života v Bohu Pro něj naprosto typickyacute je však fakt že tato bolestnaacute zkušenost a poměrně ostraacute kritika přilnutiacute k pozemskyacutem hodnotaacutem neznamenaacute opuštěniacute těchto hodnot podobně jako kri-tika klasickeacuteho vzdělaacuteniacute neznamenala jeho zavrhnutiacute O přaacutetelstviacute to platiacute dvoj-naacutesob Augustin se nikdy nestal poustevniacutekem Po sveacutem obraacuteceniacute se obklopil přaacuteteli na statku Cassiciacum kde učinil svou prvniacute zkušenost s komunitniacutem ži-votem Kvůli hledaacuteniacute vhodneacuteho miacutesta pro svou komunitu navštiacutevil sveacute budouciacute biskupskeacute siacutedlo Hippo kde byl pod naacutetlakem lidu vysvěcen na kněze z touhy po společneacutem životě změnil sveacute biskupskeacute siacutedlo v klaacutešter vyacuteznam slova monachos vysvětloval tiacutemto způsobem ač pochaacuteziacute od monos neodkazuje k samotě ale zna-menaacute jednomyslnost a naraacutežiacute na nelpěniacute srdce což je nutneacute pro všechny kteřiacute toužiacute po společneacutem životě

Co se však zdaacute byacutet zvlaacuteště mimořaacutedneacute je jakeacutesi vtaženiacute druhyacutech osob do roz-hodujiacuteciacutech etap jeho cesty za Bohem Maacuteme na mysli přiacutetele Alipia s niacutemž prožil vrchol sveacuteho obraacuteceniacute a matku Moniku kteraacute se podiacutelela na mystickeacutem vzletu v Ostii Jednalo se o osoby důležiteacute pro celyacute vyacutevoj Augustinova života Alespoň na vztah k Monice se proto podiacutevaacuteme bliacuteže

Monika

Když uvažujeme o vztaziacutech mezi rodiči a dětmi nejsme zvykliacute nazyacutevat je přaacute-telstviacutem Avšak vztah Augustina a jeho matky Moniky si minimaacutelně v posled-niacutech letech Moničina života tento titul jistě zasloužiacute Pro Augustina nebyla jeho matka pouze tou kteraacute ho přivedla na svět popřiacutepadě na pokraj dospělosti na němž by se jejich cesty viacutece či meacuteně rozdělily Monika byla takeacute Augustinovou duchovniacute matkou jejiacutemuž vlivu Augustin připisuje sveacute obraacuteceniacute a nalezeniacute ces-ty a společniciacute na cestě za Bohem bdquo[Maacute matka] mě tělem porodila pro časnyacute svět a srdcem abych se zrodil pro život věčnyacuteldquo Podiacutevaacuteme se na některeacute kliacutečo-veacute momenty jejich vztahu ktereacute naacutem pomohou pochopit hloubku jejich přaacutetel-stviacute v kraacutetkeacutem obdobiacute mezi Augustinovyacutem defi nitivniacutem obraacuteceniacutem a Moničinousmrtiacute13

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Augustin je přesvědčen že by se nestal tiacutem kyacutem se stal bez pomoci sveacute mat-ky Toteacutež však platiacute i naopak Monika by se nestala tiacutem čiacutem se stala kdyby nebylo Augustina Ne ani tak diacuteky uacutečasti na fi lozofi ckyacutech rozpravaacutech ktereacute Au-gustin po sveacutem obraacuteceniacute vedl na Cassiciacu neboť jejichž řešeniacute většinou již předem intuitivně znala jako spiacuteše diacuteky mnohaleteacutemu modlitebniacutemu uacutesiliacute o sy-novo obraacuteceniacute duchovniacute zkušenosti s niacutem spojeneacute a postupneacutemu očišťovaacuteniacute a pozvedaacutevaacuteniacute čistě přirozeneacute mateřskeacute laacutesky k laacutesce nadpřirozeneacute Můžeme řiacutect že nakolik Augustin na některyacutech miacutestech snižuje vyacuteznam rodinneacuteho života jako cesty ke svatosti v obraze sveacute matky kteryacute vykresluje předevšiacutem ve Vyznaacuteniacutech popisuje přiacuteklad ženy kteraacute se životem v manželstviacute peacutečiacute o manžela a syna po-světila

V obdobiacute dětstviacute nevybočoval vztah matky a syna z běžnyacutech vztahů tohoto typu Monika se pochopitelně snažila vštiacutepit synovi to co sama žila tedy viacuteru a jejiacute projev ndash modlitbu Toto obdobiacute však nebylo dlouheacute Již po dokončeniacute zaacute-kladniacutech studiiacute v rodneacute Tagastě odešel studovat gramatiku do Madaury vzdaacuteleneacute dvacet pět kilometrů Od teacuteto doby se pro Moniku staacutevaacute jeho intelektuaacutelniacute svět

bdquozakaacutezanyacutem uacutezemiacutemldquo Po křesťanskeacute vyacutechově z dětstviacute ho nyniacute začiacutenaacute zaacutesadniacutem způsobem ovlivňovat pohanskaacute kultura Ještě těžšiacute obdobiacute zřejmě pro Moniku začalo v již zmiňovaneacute době kdy Augustin začal objevovat kouzlo tělesneacute rozko-še A tehdy rovněž poprveacute vidiacuteme alespoň podle pozdějšiacuteho Augustinova přiacutesneacute-ho posouzeniacute ve Vyznaacuteniacutech Moniku rozdvojenou mezi touhou po synově řaacutedneacutem křesťanskeacutem životě na jedneacute straně a světskou karieacuterou na druheacute O obojiacutem svěd-čiacute Vyznaacuteniacute bdquoŽaacutedala mě [hellip] abych se zdržel smilstva a předevšiacutem cizoložstviacute Jaacute to však považoval za ženskeacute poviacutedačky ktereacute bych se styděl uposlechnoutldquo Ve stej-neacutem čase se však obaacutevala že by přiacutepadneacute řaacutedneacute manželstviacute Augustinovi znemož-nilo pokračovaacuteniacute ve studiu na němž oběma rodičům zaacuteleželo jak naznačuje již jednou citovanyacute text bdquoMoji rodiče se nesnažili potlačit tento paacuted prostřednictviacutem manželstviacute zajiacutemali se pouze o to abych se naučil komponovat nejlepšiacute řeči a viacute-tězit prostřednictviacutem liacutebivyacutech slovldquo O něco daacutele však poznamenaacutevaacute že toto byl spiacuteše zaacutejem otce zatiacutemco matka bdquose domniacutevala že kulturniacute formace kterou jsem tehdy přijiacutemal mi nejen nezpůsobiacute žaacutednou uacutejmu ale naopak mi nakonec pomů-že dospět k Toběldquo13 Vrchol rozděleniacute matky a syna přišel zřejmě někdy v obdobiacute jeho přilnutiacute k sektě manichejců V teacuteto době ho dokonce odmiacutetala přijiacutemat do domu jak naznačuje saacutem Augustin když tvrdiacute že později znovu bdquopřipustila že bude žiacutet v meacute bliacutezkosti a sdiacutelet se mnou stejnyacute stůl což předtiacutem zavrhla z odporu k meacutemu rouhaveacutemu způsobu životaldquo

Toto noveacute sbliacuteženiacute však zaacutevisiacute na Božiacutem zaacutesahu kteryacute snad můžeme chaacutepat jako odpověď na modlitby ktereacute Monika ustavičně vysiacutelala k Bohu a na laacutesku

SALVE

kterou k Augustinovi chovala a snad i jako korekci tvrdeacuteho postoje kteryacute vůči synovu sektaacuteřstviacute zvolila Jednaacute se o znaacutemyacute prorockyacute sen v němž jiacute bylo naznače-no že Augustin nakonec dospěje tam kde se nachaacutezela ona sama Muselo však uplynout ještě devět let než se zmiacuteněnyacute přiacuteslib naplnil Byla to leacuteta v nichž Mo-nika pokračovala ve svyacutech modlitbaacutech a hledala přiacuteležitost jak Augustina přiveacutest k obraacuteceniacute

Během teacuteto doby prožila ještě jednu udaacutelost kteraacute ji znovu ubezpečila o klad-neacutem vyacutesledku jejiacutech snah Žaacutedala nejmenovaneacuteho biskupa kdysi rovněž stou-pence manichejskeacute sekty aby s Augustinem promluvil a vyvraacutetil jeho omyl Ten pochopil že Augustin ještě neniacute na podobnou debatu zralyacute a naviacutec byl zřejmě informovaacuten že po pravdě vroucně toužiacute Poradil proto Monice bdquoNech ho byacutet tam kde je Modli se jen za něj k Paacutenu Prostřednictviacutem sveacute četby objeviacute saacutem kde je jeho omyl a jak velkaacute je jeho bezbožnostldquo Když Monika i nadaacutele naleacute-hala okřikl ji bdquoJdi buď v pokoji Neniacute možneacute aby byl syn tolika slz zatracenldquo Monika přijala tato slova jako by jiacute byla seslaacutena z nebe a často to Augustinovi připomiacutenala

Oba momenty ukazujiacute jakyacutem způsobem Bůh vedl tuto ženu ať již saacutem či pro-střednictviacutem svyacutech služebniacuteků k důvěře že jeho milost viacutetěziacute a zaacuteroveň ji inspi-roval ke spolupraacuteci s touto milostiacute kteraacute maacute prvotniacute důležitost a iniciativu

Podiacutevejme se ještě na jednu udaacutelost kteraacute ukazuje hlubokyacute vztah matky a syna již před jeho obraacuteceniacutem a zaacuteroveň naznačuje jak i Moničina laacuteska musela do-zraacutevat a byacutet očišťovaacutena V devětadvaceti letech kdy již Augustina nepřesvědčo-val manicheismus a byl rozladěn nekaacutezniacute svyacutech studentů v Kartaacutegu se rozhodlpro opuštěniacute Afriky a pro přesun do Řiacutema kde hodlal pokračovat ve vyacuteuce reacute-toriky Monika však bdquohořce plakala a šla za mnou až k moři Nutila mě abych se vraacutetil nebo ji nechal odjet společně se mnou Podvedl jsem ji když jsem jiacute vysvětloval že zde musiacutem byacutet abych nenechal samotneacuteho jednoho přiacutetele kteryacute čekal až se zvedne viacutetr [hellip] S naacutemahou jsem ji přesvědčil aby když se nechce vraacutetit beze mne straacutevila alespoň noc v kapli zasvěceneacute blaženeacutemu Cypriaacutenovi bliacutezkeacute miacutestu kde byla loď Tuto noc jsem tajně odjel zatiacutemco ona zůstala pla-kala a modlila seldquo I v teacuteto udaacutelosti ndash ač zaacuteroveň vyznaacutevaacute že mu byl odpuš-těn i podvod a opuštěniacute matky že si tedy je vědom sveacuteho hřiacutechu ndash vidiacute později Augustin projev Božiacuteho vedeniacute jak pro sebe tak pro svou matku bdquoVedl jsi mě pryč od niacute abys mi dal zviacutetězit nad myacutemi vaacutešněmi prostřednictviacutem samotnyacutech těchto vaacutešniacute a takeacute abys v niacute potrestal zaslouženyacutem utrpeniacutem jejiacute přiacutelišnou laacutes-ku ke mně Ona mě toužila miacutet nabliacutezku tak jako každaacute matka avšak mnohem viacutece než je běžneacute a nevěděla že jiacute v meacute nepřiacutetomnosti připravuješ mnohem většiacute radosti Nevěděla to a proto plakala a nařiacutekalaldquo Moničino jednaacuteniacute a Božiacute

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

bdquotrestldquo jako by odraacutežely Augustinovy prožitky po ztraacutetě milovanyacutech osob a Božiacute jednaacuteniacute s niacutem Augustin zřejmě zdědil po rodičiacutech tuto mimořaacutednou až přehna-nou citlivost a nevědomou snahu přivlastňovat si milovaneacute osoby kteraacute jemu i Monice přinesla nesmiacuterneacute utrpeniacute Podobnou citlivost však zřejmě projevovala i vůči Božiacutem vyacutezvaacutem a tak mu po mnoha strastech napomohla i ke konečneacutemu dosaženiacute svatosti

V předchoziacutem oddiacutele jako bychom viděli jen jednostrannyacute vztah mateřskeacute laacutes-ky z Augustinovy strany neopětovanyacute Avšak světec naacutem zanechal i některaacute vy-jaacutedřeniacute kteraacute jednoznačně dosvědčujiacute i jeho vřelyacute vztah k matce McNamara se domniacutevaacute že to byl saacutem Augustin kteryacute Moniku pozval k sobě do Itaacutelie kraacutetce po sveacutem přesiacutedleniacute z Řiacutema do Milaacutena kde našel rovněž ekonomickeacute zabezpeče-niacute Mnohem evidentnějšiacute jsou však udaacutelosti těsně naacutesledujiacuteciacute po Augustinově obraacuteceniacute V VIII knize Vyznaacuteniacute liacutečiacute bdquohodinu obraacuteceniacuteldquo Monika byla prvniacute kdo se o něm dozvěděla bdquoIhned jsme se odebrali13 k meacute matce a oznaacutemili jsme jiacute rozhodnutiacute ktereacute jsme učinili zaradovala se a když jsme jiacute pověděli jak se celaacute věc seběhla zajaacutesala a dobrořečila Tobě kteryacute můžeš učinit mnohem viacutec než oč prosiacuteme nebo žaacutedaacutemeldquo Bezprostředně po tomto obraacuteceniacute se Augustin odebral s přaacuteteli na statek Cassiciacum kde se připravoval na křest a zaacuteroveň pokračoval ve fi lozofi ckeacutem hledaacuteniacute Monika byla jedinaacute žena na statku Augustin se staral o to aby měla možnost uacutečastnit se fi lozofi ckyacutech diskuziacute neboť si cenil jejiacutech vhle-dů ziacuteskanyacutech leacutety praxe křesťanskeacuteho života Mezi uacutečastniacuteky diskuze o podstatě blaženosti ji uvaacutediacute jako prvniacute bdquoUacutečastnili se na prvniacutem miacutestě moje matka jiacutež jak věřiacutem vděčiacutem za vše čiacutem žiji [hellip]ldquo Když opravila jeden chybnyacute zaacutevěr ke ktereacutemu uacutečastniacuteci dialogu došli Augustin jiacute nevaacutehal připsat dokonalou znalost fi lozofi e bdquoMoje matko jistě jsi dosaacutehla vrcholu fi lozofi e Chyběla ti zajisteacute [jen] terminologie aby ses vyjaacutedřila jako Tulius [hellip] [Ciceronova] slova se shodovala s takovou přesnostiacute s jejiacutemi že jsem zapomněl na jejiacute pohlaviacute a považoval jsem ji za vynikajiacuteciacuteho poradce v našem středu Nakolik jsem mohl snažil jsem se po-chopit z jakeacuteho nadlidskeacuteho zdroje pochaacutezela jejiacute slovaldquo

V tomto obdobiacute již došlo mezi matkou a synem k naplněniacute vyacuteše zmiacuteněneacuteho antickeacuteho ideaacutelu přaacutetelstviacute kteryacute zahrnoval shodu ve věcech božskyacutech i lidskyacutech i vzaacutejemneacute obohacovaacuteniacute Byl naviacutec pozvednut modlitbou milostiacute a dlouholetyacutem zraacuteniacutem do nadpřirozeneacute roviny

Za vyvrcholeniacute tohoto vztahu založeneacuteho již nyniacute plně v Bohu lze jednoznač-ně považovat společnyacute mystickyacute zaacutežitek obou světců v Ostii nad berou Ode-hraacutel se již po Augustinově křtu v očekaacutevaacuteniacute naacutevratu do Afriky kde hodlali po-kračovat v komunitniacutem životě Na tomto miacutestě se nebudeme pouštět do rozboru udaacutelosti Připomeneme jen vrcholnyacute bod důležityacute pro naše teacutema bdquo[Společně]

13SALVE

jsme překročili i sveacute duše abychom se osvěžili v krajině nevyčerpatelneacute hojnosti kde věčně paseš Izraele na pastvině pravdy kde životem je Moudrost [hellip] [ve ktereacute] neniacute minulost ani budoucnost jen pouheacute Bytiacute neboť [tato Moudrost] je věčnaacute zatiacutemco minuleacute a budouciacute věčneacute neniacuteldquo Domniacutevaacutem se že tato zkušenost uacutezce souvisiacute s naacuteslednyacutem životem obou světců Moničin již byl velmi kraacutetkyacute Udaacute-lost se pro ni stala bezprostředniacute přiacutepravou na vstup do věčnosti V naacutevaznosti na Augustinovo obraacuteceniacute prohlašuje že jejiacute mise na tomto světě již skončila Pro Augustina byla mimo jineacute přiacutepravou na jejiacute smrt dalšiacute velkou ztraacutetu tentokraacutet nejhlubšiacuteho vztahu kteryacute kdy prožiacuteval i na budouciacute uacutelohu pastyacuteře jehož nej-dražšiacute duchovniacute synoveacute s nimiž žil v jedneacute komunitě se budou postupně staacutevat biskupy viacutece či meacuteně vzdaacutelenyacutech ciacuterkviacute

Smrt Moniky Augustina hluboce zasaacutehla Přiacuteklon ke křesťanstviacute ho neučinil necitlivyacutem bdquoCo bylo to co mi uvnitř působilo těžkou bolest když ne toto zra-něniacute pochaacutezejiacuteciacute z naacutehleacuteho roztrženiacute naacutem tak draheacuteho společneacuteho života [hellip] Vraacutetil jsem se ke svyacutem staryacutem myšlenkaacutem na tvou služebnici [hellip] Takto zba-ven jejiacute přiacutetomnosti mě znenadaacuteniacute přepadla touha plakat před tvou tvaacuteřiacute pro ni a za ni pro mě a za mě Ponechal jsem slzaacutem volnost steacutekat jak se jim zachtě-loldquo

Augustin si z těchto okamžiků odnaacutešiacute poučeniacute že ani jako křesťan neniacute scho-pen svůj život plně kontrolovat a nepodleacutehat bolesti a smutku i vědomiacute že Bůh člověka někdy v tomto smutku ponechaacutevaacute bdquoModlil jsem se jak jsem jen mohl [hellip] abys uzdravil mou bolest Nevyslyšels mě věřiacutem že proto abys vštiacutepil do meacute paměti [hellip] jak silnyacutem poutem svazuje jakyacutekoliv zvyk takeacute duši kteraacute se již živiacute slovem ktereacute neklameldquo

Nedlouho po svateacute Monice umiacuteraacute takeacute Augustinův jedinyacute syn Adeodatus13 Augustin tak v průběhu několika let ztratil sveacute nejbližšiacute družku syna a matku McNamara shrnuje zaacutevěry staršiacutech autorů kteřiacute o těchto těžkyacutech chviacuteliacutech jeho života uvažovali bdquoNěkteřiacute autoři věřili že kvůli těmto rozděleniacutem a zvlaacuteště Mo-ničinou smrtiacute zemřela i v Augustinovi nejlepšiacute čaacutest jeho duše Předpoklaacutedalo se že když byl z jeho duše jednou provždy vymazaacuten tento čistyacute a něžnyacute vliv zatvrdil se a v době sveacute biskupskeacute služby jednal s extreacutemniacute rigiditou a přiacutesnostiacuteldquo Sama autorka považuje tento soud za čaacutestečně pravdivyacute avšak přehnanyacute Jisteacute je však dvojiacute Augustin se ani po smrti či rozchodu se svyacutemi nejbližšiacutemi nestal do sebe uzavřenyacutem zatrpklyacutem samotaacuteřem Teacutema partikulaacuterniacutech přaacutetelstviacute však ustupuje poněkud do pozadiacute naopak na vyacuteznamu nabyacutevaacute teacutema všezahrnujiacuteciacute laacutesky a urči-taacute skepse k možnosti dosaženiacute blaženosti na tomto světě Alespoň v kraacutetkosti se zmiňme ještě o tomto obdobiacute ktereacute můžeme identifi kovat s dobou naacutesledujiacuteciacute po kněžskeacutem a zejmeacutena biskupskeacutem svěceniacute

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Rozšiacuteřeniacute obzoru

Jak jsme ukaacutezali Augustin se od mlaacutediacute věnoval studiu a hledaacuteniacute pravdy Byl to svět do nějž měl přiacutestup omezenyacute okruh osob a můžeme řiacutect že většina Augus-tinovyacutech přaacutetel se rekrutovala z tohoto okruhu V jeho době bylo naprosto běž-neacute že vzdělanci obyčejnyacutemi lidmi viacutece či meacuteně vědomě pohrdali Před konverziacute ale ani bezprostředně po niacute Augustina prostiacute nevzdělaniacute lideacute nijak nepřitahovali Teprve po přijetiacute svěceniacute skrze ktereacute přijal zodpovědnost za všechny sociaacutelniacute vrstvy se začal utvaacuteřet jeho vztah k lidu kteryacute mu musel byacutet po lidskeacute straacutence dost vzdaacutelenyacute pokud šlo o věřiacuteciacute v Hippo jednalo se ponejviacutece o lidi mimořaacutedně prosteacute kteřiacute často sveacute naacuteboženstviacute nepraktikovali I ti kteřiacute do kostela chodi-li se nebaacuteli vyjaacutedřit hlasitě svůj nesouhlas během samotnyacutech kaacutezaacuteniacute napřiacuteklad když biskup kritizoval jejich způsob manželskeacuteho soužitiacute Povinnosti spojeneacute s biskupskou službou mu naviacutec nedovolovaly věnovat tolik času fi lozofi ckyacutem a teologickyacutem studiiacutem ani partikulaacuterniacutem přaacutetelstviacutem tedy věcem ktereacute mu do teacute doby byly ze všeho nejdražšiacute Pastyacuteřskaacute laacuteska se projevovala nadřazovaacuteniacutem služby nad přaacutetelstviacute kteraacute opouštěl s pohledem upřenyacutem k věčnosti kde věřil v trvaleacute společenstviacute se svyacutemi přaacuteteli Jeho postoj hezky vyjadřuje dopis Novato-vi ktereacutemu sděluje že k němu nemůže poslat jaacutehna Luccila Novatova rodneacuteho bratra ktereacuteho nutně potřebuje pro jeho znalost punštiny Součaacutestiacute odmiacutetnutiacute je i poučeniacute o laacutesce k ciacuterkvi kterou ukazuje na přiacutekladu sveacuteho přaacutetelstviacute se Severiem svyacutem druhem již od školniacutech let bdquoKdyž budeš Ty saacutem povinen postraacutedat jednoho z Tvyacutech nejdražšiacutech a nejmilovanějšiacutech synů tehdy pochopiacuteš [hellip] bolest kterou mi působiacute že nemohu byacutet v bliacutezkosti některyacutech svyacutech přaacutetel s nimiž mě vaacuteže nej-bližšiacute přaacutetelstviacute [hellip] Ač jsi uacutezce vaacutezaacuten ke sveacutemu bratrovi přece ne viacutece než jsme navzaacutejem spojeni jaacute a můj bratr Severius Přesto viacuteš jak zřiacutedka se přihodiacute že se s niacutem mohu setkat A to ne z meacute nebo jeho vůle nyacutebrž pro potřeby ciacuterkve ktereacute nadřazujeme potřebaacutem tohoto času s pohledem upřenyacutem k budouciacutemu životu v ktereacutem spolu budeme nerozlučně O kolik většiacute odevzdanost musiacuteš tedy miacutet pro dobro teacuteže ciacuterkve Ty a snaacutešet odloučeniacute od sveacuteho bratra s niacutemž okoušiacuteš pokrm Paacuteně kratšiacute dobu než jaacute se svyacutem nejdražšiacutem Severiem [hellip] Nyniacute se nestyacutekaacuteme viacutece než jen občas prostřednictviacutem kraacutetkyacutech dopisůldquo

Dalšiacutem důrazem kteryacute přinaacutešiacute Augustinův způsob prožiacutevaacuteniacute křesťanstviacute a jeho biskupskaacute služba pro pojetiacute přaacutetelstviacute je nutnost přivaacutedět přaacutetele ke Kristu Na-vraciacuteme se tak k citaci z listu Probě kterou jsme započali tento přiacutespěvek a kte-rou jsme sliacutebili doplnit Zdaacutelo se že podle tohoto uacuteryvku by přiacutetomnost či nepřiacute-tomnost dobryacutech přaacutetel vlastně rozhodovala o kvalitě života V dalšiacute čaacutesti listu však Augustin poněkud zmiacuterňuje toto tvrzeniacute a ukazuje že i přaacutetelstviacute maacute v po-

SALVE

sledku hodnotu natolik nakolik přivaacutediacute ke Kristu bdquoDuše se nemůže považovat za zdravou pokud nedaacutevaacute přednost věčnyacutem hodnotaacutem před časnyacutemi Proto neniacute užitečneacute žiacutet v čase než pro ziacuteskaacuteniacute zaacutesluh ktereacute naacutes přivedou k životu věčneacutemu Proto jakeacutekoliv dobro ktereacute je vhodně žaacutedaacuteno musiacute byacutet vztaženo k životu kte-ryacute se žije v Bohu a s Bohem Jestliže totiž milujeme Boha milujeme v něm i naacutes sameacute a v souladu s druhyacutem přikaacutezaacuteniacutem opravdově milujeme i sveacuteho bližniacuteho jako sebe sama To však pouze tehdy když se ho snažiacuteme přiveacutest nakolik na naacutes zaacuteležiacute k podobneacute laacutesce k Bohuldquo Augustin nevaacutehal aplikovat pravidlo o přaacutetelstviacute jako o bdquopouheacutemldquo prostředku na cestě k Bohu ve sveacutem životě a ukončit tak přaacutetelstviacute či vztahy ktereacute tento uacutečel nemohly splňovat ač pro něj takovyacute krok byl vždy bolestnyacute Přerušil napřiacuteklad několik přaacutetelstviacute s těmi ktereacute v mlaacutediacute přivedl do manichejskeacute sekty a kteřiacute ho později nebyli ochotni naacutesledovat na cestě katolickeacute viacutery S jedniacutem z nich Fortunatem se dokonce střetl ve veřejneacute disputaci V teacute sice obstaacutel znamenalo to však jeho posledniacute setkaacuteniacute s druhem z mlaacutediacute bdquoFortunatus zcela zahanben odjel z Hippo a viacutece se sem již nevraacutetil Tak byl diacuteky muži Božiacute-mu vyhnaacuten tento omyl z dušiacute všech kteřiacute byli přiacutetomni i těch kteřiacute byli nepřiacute-tomni ale dozvěděli se co se stalo Byla však potvrzena katolickaacute viacutera a posiacutelena pravdivost jejiacute naukyldquo

Přaacutetelstviacute s Bohem

Nestaacutelost časovaacute omezenost a častaacute nutnost odloučeniacute ktereacute postihujiacute přaacutetelstviacute mezi lidmi nebyly jedinyacutemi důvody ktereacute Augustinovi ukazovaly jejich relativniacute hodnotu Byl si rovněž vědom nemožnosti pochopit do hloubky srdce druheacuteho člověka a nemožnost nechat druheacuteho plně vstoupit do vlastniacuteho srdce Tuto prav-du si uvědomil již v době bolestneacuteho hledaacuteniacute pravdy v měsiacuteciacutech deziluze z mani-cheismu bdquoHorečně jsem hledal původ zla Jakeacute utrpeniacute proto co se rodilo v meacutem srdci jakeacute naacuteřky Bože můj Ty jsi zde však byl abys je vyslyšel jen jaacute jsem to ne-věděl Když jsem v mlčeniacute hledal hlasiteacute byly před tebou naacuteřky meacuteho srdce kte-reacute stoupaly k tveacutemu milosrdenstviacute Ty jsi znal meacute utrpeniacute z lidiacute však nikdo Jen malou čaacutest myacutech muk jsem vyjevoval svyacutem nejbližšiacutem přaacutetelům Ale mohli vůbec slyšet křik meacuteho ducha když nestačil čas ani slova k jeho vyjaacutedřeniacute Avšak veš-kereacute steacutenaacuteniacute meacuteho srdce pronikalo k tveacutemu sluchuldquo Zkušenosti jako tyto zřej-mě staacutely u kořenů nejen pojetiacute přaacutetelstviacute v Bohu o ktereacutem jsme až do teacuteto doby uvažovali ale takeacute toho co bychom mohli nazvat přaacutetelstviacute s Bohem Augustin ukazuje že Bůh saacutem si voliacute sveacute přaacutetele se kteryacutemi se děliacute o svou moudrost a daacutevaacute na niacute podiacutel Protože Bůh přebyacutevaacute v duši každeacuteho člověka je možneacute s niacutem zde přebyacutevat a tak jakyacutemsi způsobem překonat bolest kterou působiacute nutneacute odlouče-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

niacute od přaacutetel Tento postoj doporučuje sveacutemu přiacuteteli Nebridiovi v dopise kteryacutem odpoviacutedaacute na jeho vyacutetku že se dostatečně nestaraacute o zabezpečeniacute jejich společneacuteho života bdquoDomniacutevaacutem se že Tvaacute matka kteraacute nemohla sneacutest Tvou nepřiacutetomnost již tehdy když jsi byl zdraacutev ji snese ještě meacuteně nyniacute když jsi nemocnyacute [hellip] Zde jsou zas někteřiacute kteřiacute by se mnou nemohli odejiacutet za Tebou a ktereacute si nemohu dovolit opustit Ty však můžeš přebyacutevat s potěšeniacutem takeacute ve společenstviacute sveacuteho ducha Vyžadovalo by však velkou naacutemahu aby oni mohli činit toteacutežldquo

To co Augustin doporučoval sveacutemu přiacuteteli měl později jako biskup možnost saacutem praktikovat zbavenyacute uacutetěchy z přiacutetomnosti svyacutech nejbližšiacutech a nejlepšiacutech naacute-sledovniacuteků kteřiacute se stali biskupy ve viacutece či meacuteně vzdaacutelenyacutech siacutedlech Dosvědčuje naacutem to napřiacuteklad sama kniha Vyznaacuteniacute kteraacute je předevšiacutem dopisem Bohu a dialo-gem s niacutem do ktereacuteho daacutevaacute čaacutestečně nahleacutednout takeacute ostatniacutem lidem V tomto smyslu interpretuje prvotniacute vyacuteznam sepsaacuteniacute teacuteto knihy Agostino Trapegrave bdquoZdaacute se mi že způsob vysvětleniacute vzniku Vyznaacuteniacute je tento potřeba rozbiacutet samotu ve ktereacute se nachaacutezel a osvobodit se ze sevřeniacute apoštolskyacutech aktivit Řekl jsem vyjiacutet ze samoty Svatyacute Augustin byl bez ohledu na svou zaacutevratnou apoštolskou aktivitu velkyacutem samotaacuteřem Koho měl kolem sebe Přaacuteteleacute kteřiacute ho mohli chaacutepat a veacutest s niacutem plodnyacute dialog byli všichni vzdaacuteleni kteřiacute byli kolem ho měli raacutedi ale nebyli schopni pochopit touhy jeho duše Byl proto saacutem a aby zviacutetězil nad touto samotou napsal nejoriginaacutelnějšiacute ze svyacutech děl [hellip] Co však jsou Vyznaacuteniacute Dopis Bohu Augustin představuje to co již poznal aby navaacutezal dialog s Bohem Chtěl zaacuteroveň vypoviacutedat o sveacutem životě a modlit se k Bohu Piacuteše lidem avšak mluviacute k Bohu A zatiacutemco piacuteše rozmlouvaacute s Bohem Vše co řekne se spontaacutenně přetvaacuteřiacute v modlitbu neboť vše řiacutekaacute Bohuldquo

Zatiacutemco v celeacutem průběhu života Augustin společenstviacute přaacutetel vyhledaacuteval a jeho ztraacutetou trpěl ve svyacutech posledniacutech dnech se naopak dobrovolně odloučil od všech kteřiacute byli kolem aby se tak připravil na defi nitivniacute rozchod a zaacuteroveň na budouciacute shledaacuteniacute na věčnosti bdquoBěhem sveacute posledniacute nemoci [hellip] si nechal napsat kajiacuteciacute žal-my Davidovy a zatiacutemco ležel na posteli hleděl na tyto listy umiacutestěneacute na protějšiacute stěně četl je a staacutele hořce plakal [hellip] Deset dniacute před svou smrtiacute prosil naacutes přiacutetom-neacute abychom nenechaacutevali nikoho vstupovat do jeho pokoje mimo hodin kdy ho přichaacutezeli navštěvovat leacutekaři nebo když mu bylo přinaacutešeno jiacutedlo Jeho vůle byla respektovaacutena a on se celyacute tento čas věnoval modlitběldquo

Zaacutevěr

Na předchoziacutech straacutenkaacutech jsme se pokusili nastiacutenit proces kteryacute Augustina vedl k promyacutešleniacute antickeacuteho modelu přaacutetelstviacute jiacutemž žil ve sveacutem mlaacutediacute Viděli jsme že

SALVE

pro něj bliacutezkost přaacutetel vždy zůstala jednou z nejdůležitějšiacutech věciacute a že nikdy ne-ustal s uacutesiliacutem o budovaacuteniacute mezilidskyacutech vztahů s poukazem na všeobjiacutemajiacuteciacute laacutes-ku kteraacute by zcela smazala rozličneacute způsoby spolužitiacute s bliacutezkyacutemi či vzdaacutelenějšiacutemi osobami Můžeme řiacutect že mezi laacuteskou a přaacutetelstviacutem je uacutezkyacute vztah nejsou však zcela toteacutež Laacuteska k bližniacutemu je pro Augustina povinnostiacute přaacutetelstviacute předevšiacutem darem Darem a to je rozdiacutel oproti antickeacutemu modelu kteryacute neniacute uzavřen v me-ziacutech čistě pozemskyacutech Bylo řečeno že pro Augustina praveacute přaacutetelstviacute existuje pouze v Bohu tedy mezi těmi kdo jsou spojeni s Bohem bdquopoutem laacutesky vyliteacute do našich srdciacute Duchem Svatyacutem kteryacute naacutem byl daacutenldquo (Řiacutem ) Ač nevylučuje aktivitu člověka kteryacute v životě přirozeně hledaacute přaacutetele dosaacutehnout praveacuteho přaacutetelstviacute neniacute možneacute bez Božiacute milosti přaacutetelstviacute tedy v posledku zůstaacutevaacute Božiacutem darem přesa-hujiacuteciacutem naše přirozeneacute schopnosti Když se ještě jednou vraacutetiacuteme k citaci kterou jsme začali tento přiacutespěvek a čteme ji s pohledem na přaacutetelstviacute jako na jeden z největšiacutech Božiacutech darů můžeme vlastně těmto slovům rozumět i takto bdquoI když by naacutes sužovala chudoba tiacutežil žal zneklidňovala tělesnaacute nemoc působilo naacutem bolest vyhnanstviacute nebo traacutepila jakaacutekoliv jinaacute těžkost avšak dokaacutezali bychom vniacute-mat že Bůh je naacutem nabliacutezku a neopouštiacute naacutes velkaacute čaacutest hořkosti by byla odstra-něnaldquo A naopak bdquoI v přiacutepadě když bychom měli přemiacuteru bohatstviacute nepotkala by naacutes ztraacuteta diacutetěte ani manžela byli bychom staacutele zdraviacute na těle bydleli v zemi jiacutež by se nedotkly pohromy avšak odvraacutetili bychom se od Boha nebo nevěřili v jeho bliacutezkost nestala by se všechna ostatniacute dobra hořkyacutemi a nesnesitelnyacutemi a neschopnyacutemi přineacutest naacutem jakoukoli uacutetěchuldquo13 To že přaacutetelstviacute musiacute přivaacutedět k Bohu znamenaacute vlastně to že člověk uznaacutevaacute tento Božiacute dar spolu s přiacutetelem ho Bohu navraciacute a přinaacutešiacute tak diacutekůvzdaacuteniacute za tuto velkou uacutetěchu kterou naacutem Bůh daacutevaacute již v tomto životě a kteraacute bude naplněna na věčnosti

POZNAacuteMKY

bdquoNic neniacute člověku na světě přaacutetelskeacute bez člověka kteryacute by mu byl přiacutetelemldquo Epistola (Ep) 13 Ep 1313 Srov Allan Fitzgerald (ed) Augustine through the Ages ndash an Encyclopedia Michigan WmB Eeerdmans Publishing Co it překl Agostino Dizionario enciclopedico Roma Cittagrave Nuova s Confess ndash Tamteacutež 13 Tamteacutež Tamteacutež

Tamteacutež

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež ndash13 Tamteacutež Tato citace zřejmě zcela odpoviacutedaacute postoji Augustinova otce Patricia Pokud jde o sv Moniku neniacute zdaleka vyčerpaacutevajiacuteciacute ačkoliv na tomto miacutestě Augustin mluviacute o obou rodičiacutech Jeho vztahu k matce věnujeme samostatnyacute oddiacutel13 Srov Philip Lyndon Reynolds Marriage in the Western Church Leiden E J Brill s 13 Podrobnějšiacute pojednaacuteniacute o manželstviacute v řiacutemskeacutem praacutevu je v tomteacutež diacutele s 13ndash Srov např Sermo 13 Obecněji o vyacutevoji Augustinova postoje k manželstviacute a sexualitě Jan Po-_iacutez bdquoManželstviacute a sexualita u sv Augustinaldquo IN Teologickeacute texty č s ndash Srov Adalbert Hamman bdquoLa svolta del IV secololdquo IN Angelo di Bernardino (ed) Patro-

logia I Padri latini (secoli IVndashV) Roma Marietti s Srov např Possidius Vita Augustini Srov Confess 13 Srov Marie Aquinas McNamara Friendship in Saint Augustine Fribourg = e University Press it překl Lrsquoamicizia in SantrsquoAgostino Milano Ancora s Srov Cicero De amicitia Srov tamteacutež Srov tamteacutež Srov tamteacutež 13 Srov tamteacutež Srov tamteacutež 13 Srov tamteacutež Srov tamteacutež Srov veškereacute uacutedaje o Ciceronovi s McNamara op cit s ndash13 Augustin se vraacutetil ze studiiacute v Kartaacutegu v roce 13 smrt jeho přiacutetele se odehraacutela o rok později tedy roku 13 v němž se rovněž opět stěhuje do Kartaacutega Srov Agostino Trapegrave Agostino Lrsquouomo

il pastore il mistico Roma Cittagrave Nuova s Confess bdquoPověrečnyacutem vyacutemyslemldquo je pochopitelně miacuteněna viacutera sekty manichejců Confess 13 Srov Cicero De amicitia 13 Srov Remo Piccolomini (a cura di) SantrsquoAgostino Lrsquoamicizia Roma Cittagrave Nuova s 13 13 Confess 1313 Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež ndash1313 McNamara op cit s 13 De bono coniugali 13 Než přejdeme k liacutečeniacute tohoto vztahu je třeba poznamenat že soužitiacute v konkubinaacutetu bylo v Au-

SALVE

gustinově době rozšiacuteřeneacute přijiacutemaneacute společnostiacute a jistyacutem způsobem alespoň v některyacutech oblastech zřejmě tolerovaneacute i ciacuterkviacute Sedmnaacutectyacute kaacutenon Toledskeacuteho koncilu z roku učiacute bdquoTen kdo neniacute ženat a přijal konkubiacutenu na miacutesto manželky nemaacute byacutet vyloučen ze svateacuteho přijiacutemaacuteniacute za podmiacutenky že se spokojiacute s jedinou ženou ať už jde o manželku nebo konkubiacutenuldquo Tyto ženy často pochaacutezely z nižšiacutech společenskyacutech kruhů a věděly že legitimniacute manželstviacute s jejich druhem je jim pro jejich sociaacutelniacute zařazeniacute v podstatě nepřiacutestupneacute Srov McNamara op cit s ndash13 Confess 13 Tamteacutež Tamteacutež Srov tamteacutež 131313 Srov tamteacutež Teacuteto diacutevce zřejmě nebylo viacutece než let neboť věk potřebnyacute pro vstup do man-želstviacute bylo dovršenyacutech let Srov Tertulian De virginibus velandis Srov Confess Odtud lze s jistotou usuzovat že danaacute žena byla křesťanka Confess K tomuto sňatku nakonec nedošlo neboť Augustin se po sveacutem defi nitivniacutem obraacuteceniacute rozhodl pro život v celibaacutetu O jeho vztahu k ženaacutem po tomto obraacuteceniacute viz pozn Srov McNamara op cit s Srov Confess Samotneacute obraacuteceniacute či spiacuteše jeho vyvrcholeniacute zde nemohou byacutet obsaacutehleji refl ektovaacuteny Srov o něm celou VIII knihu Vyznaacuteniacute Prostřednictviacutem Augustinovy refl exe již v tomto oddiacutele přechaacute-ziacuteme do doby po obraacuteceniacute Confess

O vztahu laacutesky a přaacutetelstviacute např De diversis questionibus LXXXIII q ndash De catechizandis

rudibus

13 Tamteacutež Dosl bdquoUt quid perversa sequeris carnem tuam Ipsa te sequatur conversamldquo Tamteacutež ndash Za vyacutejimku potvrzujiacuteciacute pravidlo můžeme považovat jeho vztah k ženaacutem v době po jeho de-fi nitivniacutem obraacuteceniacute a rozhodnutiacute pro život v celibaacutetu Kraacutetce po tomto obraacuteceniacute popisuje ženu jako tu kteraacute bdquonejviacutece ze všeho připravuje duši muže o jistotuldquo (Solil ) Toto bdquonadšeniacuteldquo čer-stveacuteho konvertity však nebylo zcela vyvaacuteženo ani po mnoha letech biskupskeacute služby jak ukazuje jeho prvniacute životopisec Possidius bdquoŽaacutednaacute žena nikdy nevchaacutezela do jeho domu [hellip] ani jeho sestra Germana kteraacute byla vdova zasvěcenaacute Bohu a byla dlouho až do sveacute smrti představenou Božiacutech služebnic [Stejně tak nevchaacutezely] dcery jeho bratra rovněž zasvěceneacute Bohu [hellip] Zdůrazňoval že ženy nikdy nesmějiacute žiacutet v jednom domě s Božiacutemi služebniacuteky i s těmi nejčistšiacutemi Chtěl vyloučit ndashjak saacutem řekl ndash aby se takovyacute přiacuteklad stal přiacutečinou nepřiacutestojnosti a poklesku pro slabeacute Když byl pozvaacuten nějakou ženou aby ji navštiacutevil a pozdravil nikdy k niacute nepřichaacutezel bez doprovodu kleri-

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

ků a nikdy s niacute nemluvil o samotě a to ani v přiacutepadě kdy se jednalo o důvěrnou zaacuteležitostldquo (Vita

Aug ) Srov např Confess Srov Sermo 13 Vita Aug Srov Ennar in Psal 13 Ep Plně se s tiacutemto ideaacutelem slučujiacute slova ze sameacuteho počaacutetku jeho řehole bdquoZaacutekladniacute motiv kvůli ktereacutemu jste se shromaacuteždili je tento Abyste žili v domě jedno-myslně a zaměřeni mysliacute i srdcem k Bohuldquo Srov Regula ad servos Dei Srov tamteacutež Vztah přaacutetelstviacute Augustina s Alipiem během mnoha let společneacuteho života mapuje McNamara op cit s 13ndash13 ndash Srov tamteacutež Tamteacutež 13 Podrobně mapuje celyacute průběh vztahu obou světců McNamara op cit s ndash13 Srov např De beata vita Srov např tamteacutež Duchovniacute růst Moniky lze často na straacutenkaacutech Vyznaacuteniacute pouze vytušit a může byacutet přebit rozsaacutehlyacutem liacutečeniacutem Moničinyacutech ctnostiacute v IX knize kde je vykreslena jako dokonalyacute vzor svatosti Srov Agostino Trapegrave Agostino lrsquouomo e maestro di preghiera Roma Citta Nuova s Srov Confess 13 McNamara op cit s McNamara op cit s Srov Confess ndash Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Tamteacutež 13 Srov tamteacutež Tamteacutež 13 Tamteacutež Srov tamteacutež Srov tamteacutež Tamteacutež Tamteacutež Moničina situace byla o to složitějšiacute že po manželově smrti zaacutevisela na synovi i ekonomicky Srov McNamara op cit s ndash Tamteacutež s 13 Totiž Augustin a jeho přiacutetel Alipius kteryacute ve stejneacutem čase rovněž prodělal vnitřniacute přerod Confess 13 De beata vita Augustin si všiml že na zaacutekladě sveacute životniacute zkušenosti došla ke stejnyacutem zaacutevěrům jako on saacutem diacuteky studiu Ciceronova Ortensia knihy kteraacute ho přivedla k hledaacuteniacute pravdy

SALVE

De beata vita Srov Confess nebo komentaacuteř Jan Po_iacutez Modlitba u sv Augustina pro manuscripto Praha Katolickaacute teologickaacute fakulta s 13ndash Confess Srov Confess Tamteacutež 13 1313 Tamteacutež 1313 Jelikož v teacuteto praacuteci musiacuteme pro stručnost mnohaacute teacutemata a osoby ponechaacutevat stranou o Adeo-datovi teacuteměř nepadlo slovo Pro bližšiacute přibliacuteženiacute vztahu otce a syna viz McNamara op cit s 13ndash Srov J OrsquoMeara La jeunesse de saint Augustin Paris s n McNamara op cit s ndash O dvou z nich ještě bude řeč Jedinou vyacutejimkou snad mohou byacutet dvě vyacuteše zmiňovaneacute ženy Mo-nika kteraacute však skrze svou bdquofi lozofi i životaldquo byla do tohoto okruhu přijata a nejmenovanaacute družka kterou Augustin po leacutetech propustil Srov Sermo 13 Srov G S Gasparro ndash C Magazzu ndash C A Spada (eds) La Coppia nei Padri Milano Pao-line s Srov vyacutečet některyacutech z nich ve Vita Aug ndash Byl biskupem v Sitifi Ep Srov Ep 1313 Ep 13 Z teacuteto citace neniacute zřejmeacute zda se laacuteskou o niacutež je zde řeč mysliacute laacuteska obecně či laacuteska přaacutetelskaacute Jelikož se však Augustin v předchoziacutech odstavciacutech explicitně o přaacutetelstviacute zmiňuje domniacutevaacutem se že můžeme danaacute slova chaacutepat i ve vztahu k přaacutetelskeacute laacutesce Zajiacutemavaacute je rovněž bliacutez-kost nutnosti přivaacutedět přiacutetele ke Kristu s antickyacutem požadavkem bdquosouladu ve věcech božskyacutechldquo Totiž manichejskaacute viacutera Vita Aug Confess Srov De civ Dei Srov např De Trinitate Probleacutem Božiacuteho přebyacutevaacuteniacute v člověku je však u Augustina značně komplexniacute v tomto přiacutespěvku neniacute možneacute se jiacutem podrobněji zabyacutevat Ep Agostino Trapegrave op cit s 13 Vita Aug 13ndash13 Confess 13 Srov Ep 13 Seznam některyacutech dalšiacutech praciacute na teacutema přaacutetelstviacute u sv Augustina ktereacute jsem neměl možnost

JAN POŘIacuteZ OCD NIC NENIacute ČLOVĚKU NA SVĚTĚ PŘAacuteTELSKEacute BEZ ČLOVĚKA

konzultovat V Nolte Augustinus Freundscha sideal in seinen Briefen Wuumlrsburg 13 J F Monagle bdquoFriendship in the St Augustinrsquos Biography Classical Notion of Friendshipldquo IN AugStud s ndash L F Pizzolato bdquoIntenzione e compenetrazione di amicizia e carita in santrsquoAgostinoldquo IN Forma futuri Studi in onore del Card Pellegrino Torino Botega drsquoErasmo s ndash J McEvoy bdquoAnima una et cor unum Friendship and spiritual unity in Augustineldquo IN Recherches

de theacuteologie ancienne et meacutedievale LIII s ndash J T Lienhard bdquoFriendship in Paulinus of Nola and Augustinldquo IN Augustiniana s ndash Tyacutež bdquoFriendship with God Friendship in God Traces in St Augustineldquo IN CollAug s ndash

Jan Pořiacutez OCD ( 13) je kněz člen řaacutedu bosyacutech karmelitaacutenů Vystudoval teologii na KTF UK v Praze (ndash) Je laureaacutetem ceny Oto Maacutedra () V současnosti působiacute v pastoraci na poutniacutem miacutestě pražskeacuteho Jezulaacutetka v Arenzanu (Itaacutelie)

Alexius Vandrovec OSB

Duchovniacute přaacutetelstviacute u sv Aelreda z Rievaulx a mnišskaacute tradice

V Noveacutem zaacutekoně se slova přiacutetel přaacutetelstviacute (philos philia) přiacuteliš často nevyskytujiacute Jedniacutem z maacutela miacutest je pasaacutež z Janova evangelia (Jan 13ndash) kde Ježiacuteš nazyacutevaacute ty kdo ho poslouchajiacute svyacutemi přaacuteteli Pro popis vztahů v ciacuterkevniacutem společenstviacute nebo vztahu k Bohu si ciacuterkevniacute otcoveacute spiacuteše vypůjčujiacute přiacuteměr z oblasti přiacutebu-zenskyacutech vztahů ndash křesťaneacute jsou bratři Bůh je otec Klasickou antickou defi nici přaacutetelstviacute buď vůbec nezmiňujiacute nebo se k niacute staviacute podezřiacutevavě Pro některeacute křes-ťanskeacute autory antiky je přaacutetelstviacute dokonce pohanskyacute ideaacutel kteryacute je ciziacute křesťanskeacute laacutesce Napřiacuteklad Paulinus z Noly většinou použiacutevaacute slova caritas vyacutejimečně aff ec-tus aff ectio nebo amor Přesto vyacuterazy amicus amicitia nepatřiacute v jeho diacutele k zakaacuteza-nyacutem Ve sveacutem dopise popisuje svůj vztah k Sulpiciovi Severovi vysloveně jako přaacutetelstviacute Můžeme shrnout že slovo caritas vyacutelučně označovalo křesťanskou laacutes-ku kdežto pojem amicitia bylo možneacute použiacutet i v běžneacutem světskeacutem kontextu

Byzantštiacute otcoveacute naopak použiacutevajiacute heleacutenskeacute dědictviacute volně a často v jejichspisech nachaacuteziacuteme vyacuterazy philia philioi Jan Chryzostom ve sveacutem pojednaacuteniacute O kněžstviacute poznamenaacutevaacute že měl v mlaacutediacute opravdoveacute a praveacute přaacutetele se kteryacutemi zachovaacuteval pravidla přaacutetelstviacute Je zřejmeacute že zde maacute Jan Chryzostom na mysli pravidla (nomoi) kteraacute pro přaacutetelstviacute stanovila pohanskaacute řeckaacute tradice Nejznaacute-mějšiacutem přiacutekladem přaacutetelstviacute světců v byzantskeacute oblasti je dvojice Bazila Velikeacuteho a Řehoře Naziaacutenskeacuteho Řehoř mluviacute o sveacutem vztahu v pojmech philia philos ač někdy použije teacutež slova agapeacute Čerpaacute předevšiacutem z klasickeacute aristotelskeacute myšlenky kde je zaacutekladem přaacutetelstviacute ctnost člověka a vzaacutejemnyacute respekt Dokonalou ctnostiacute je pro něho samozřejmě křesťanskaacute viacutera Přestože si je vědom rozdiacutelů mezi klasic-kyacutem a křesťanskyacutem pojetiacutem ctnosti (pro překlad klasickyacutech vyacuterazů areteacute virtus by se spiacuteše v současneacute češtině hodil vyacuteraz bdquozdatnostldquo) nebojiacute se použiacutevat slovniacuteku převzateacuteho z klasickeacuteho obdobiacute řeckeacute fi lozofi e Naproti tomu Bazil upřednostňuje při popisu sveacuteho vztahu spiacuteše novozaacutekonniacute obrazy bratrstviacute a laacutesky k bližniacutemu (agapeacute) V podstatnyacutech věcech se samozřejmě nauka obou otců nelišiacute Vyacuteběr ter-miacutenů spiacuteše ovlivnily okolnosti za kteryacutech jejich diacutela vznikala a adresaacuteti pro ktereacute byly spisy určeny Bazil byl viacutece ovlivněn mnišskyacutem prostřediacutem a v jeho uacutevahaacutech o vztaziacutech v křesťanskeacute komunitě se opět viacutece projevuje obava z partikulaacuterniacutech vztahů ktereacute mohou byacutet v rozporu s univerzaacutelniacute laacuteskou k bližniacutemu a k Bohu a ktereacute mohou narušit pokojneacute soužitiacute mnišskeacute komunity

SALVE

Pokud již ciacuterkevniacute otcoveacute psali o přaacutetelstviacute měli většinou na mysli vztahy v mnišskeacute komunitě popř ve společenstviacute kleriků než mezi křesťany-laiky Jako přiacuteklad může posloužit pojednaacuteniacute sv Ambrože De offi ciis ministrorum Zjevně vy-chaacuteziacute z Ciceronova vzoru De offi ciis Je rozděleno do třiacute knih z nichž posledniacute pojednaacutevaacute o přaacutetelstviacute ndash amicitia Ambrož znal samozřejmě i Ciceronovo diacutelo Laelius de amicitia Přes všechny diskuze o tom do jakeacute miacutery Ambrož zaacutevisiacute na sveacutem klasickeacutem vzoru lze tvrdit že v představě přaacutetelstviacute jako křesťanskeacute ctnosti se značně odchyluje od klasickeacute tradice reprezentovaneacute Ciceronem a zdůrazňuje naprostou vzaacutejemnou otevřenost mezi přaacuteteli Pro tuto otevřenost bychom jistě našli vzory u pohanskyacutech antickyacutech autorů avšak v křesťanskeacutem prostřediacute zvlaacuteš-tě mnišskeacutem souvisiacute s důrazem na niternost na vnitřniacuteho člověka (interior homo) kde siacutedliacute viacutera a odkud vychaacutezejiacute všechny ctnosti a neřesti Nelze ovšem směšovat tento podstatnyacute rys přaacutetelstviacute jak jej nachaacuteziacuteme u některyacutech ciacuterkevniacutech otců se současnyacutem pojetiacutem intimity a osobniacute komunikace mezi přaacuteteli Ambrož zasazu-je přaacutetelstviacute do kontextu společenstviacute bratřiacute jejichž vztah se odviacutejiacute od společně sdiacuteleneacute viacutery nebo stejneacute uacutečasti ve službě ciacuterkvi Ciacutelem přaacutetelstviacute v takoveacute komu-nitě je dosaacutehnout souladu jak na uacuterovni rozumoveacute tak i pocitoveacute a oddanosti uvnitř společenstviacute ktereacute vzniklo jak bylo vyacuteše zmiacuteněno na zaacutekladě společneacute viacutery a služby Otevřenost uvnitř maleacute komunity tak zabraňuje partikulaacuterniacutem vzta-hům štěpeniacute na menšiacute skupinky a popř tajnůstkařeniacute Tohoto jsou si vědomi teacuteměř všichni autoři mnišskyacutech cenobitskyacutech řeholiacute a proto tento rys komunit-niacuteho života naleacutezaacuteme teacuteměř ve všech normaacutech určenyacutech pro řeholniacute společenstviacute Klasickyacute ideaacutel přaacutetelstviacute jako privilegovaneacuteho pouta mezi jedinci je nahrazen šir-šiacutem souladem v raacutemci křesťanskeacute komunity Zde stojiacute v popřediacute jejiacute soudržnost společnyacute duchovniacute pokrok a laacuteska k bližniacutemu obecně

Cassianus věnuje teacutematu přaacutetelstviacute celou jednu knihu Collationes (XVI SC s ndash) Na rozdiacutel od Bazila kteryacute v některyacutech monastickyacutech spisech naznačuje že zaacutekaz partikulaacuterniacuteho přaacutetelstviacute v mnišskeacute komunitě souvisiacute se snahou zabraacutenit neřesti smilstva ndash fornicatio ndash Cassianus v teacuteto oblasti žaacutedneacute nebezpečiacute nevidiacute Opravdoveacute přaacutetelstviacute je podle něho možneacute pouze mezi dvěma askety kteřiacute jsou na stejneacutem stupni dokonalosti Zde nachaacuteziacuteme propastnyacute rozdiacutel mezi Cassiano-vyacutem pojetiacutem klaacutešterniacuteho společenstviacute a pojetiacutem některyacutech jeho předchůdců Au-gustinus buduje komunitu jako společenstviacute laacutesky Pachomius jako společenstviacute žaacuteků a učitele zatiacutemco pro Cassiana je klaacutešterniacute společenstviacute vlastně skupinou navzaacutejem si konkurujiacuteciacutech asketů kde laacuteska k bližniacutemu nehraje na cestě k perfec-tio ndash dokonalosti vůbec žaacutednou roli V Instituciacutech popisuje Cassianus askezi po-mociacute obrazu převzateacuteho z olympijskeacuteho soutěženiacute v antickeacutem Řecku (VI c SC s ) V několika maacutelo pasaacutežiacutech Instituciacute kde je zmiacuteněna bratrskaacute laacuteska

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

se zdůrazňuje jejiacute vyacuteznam jako prostředku k něčemu jineacutemu Přiacutetomnost bližniacuteho sloužiacute k bdquoprevencildquo hřiacutechu (VI c 13 s ndash) nebo jako naacutestroj s jehož pomo-ciacute mnich bojuje proti neřesti acedie (X c ndash s 13ndash13)

Řehole Benediktova o přaacutetelstviacute neřiacutekaacute nic vyacuteslovně avšak na mnoha miacutestech sdiacuteliacute obavy dřiacutevějšiacutech cenobitskyacutech řeholiacute ktereacute poukazujiacute na nebezpečiacute parti-kulaacuterniacutech vztahů vznik bdquofrakciacuteldquo uvnitř komunity upřednostňovaacuteniacute některyacutech jedinců a naacutesledneacute nepokoje ve společenstviacute Svatyacute Benedikt přiacutesně trvaacute na ml-čenlivosti (kap bdquoDe taciturnitateldquo) kteraacute nejen pozitivně vytvaacuteřiacute prostor pro naslouchaacuteniacute Božiacutemu slovu a duchovniacutemu otci nyacutebrž je i prostředkem kteryacutem se omezuje přiacuteležitost (occasio) k hřiacutešneacutemu jednaacuteniacute Tiacutemto hřiacutešnyacutem jednaacuteniacutem způso-benyacutem jazykem se mysliacute předevšiacutem murmuratio ndash reptaacuteniacute Nejednaacute se pouze o ne-spokojenost jedince nyacutebrž o rozkladnyacute prvek uvnitř komunity kteryacute se šiacuteřiacute mezi spolubratry na zaacutekladě jejich nedovolenyacutech vztahů Skutečnost že k se murmu-ratio vraciacute sv Benedikt na viacutece miacutestech Řehole dokazuje o jakeacute nebezpečiacute se pro komunitu jednaacute (např 13 13 13 13 13 13 ) Vyacuteše zmiacute-něnyacutem nebezpečiacutem se rovněž snažiacute zamezit ustanoveniacute v kapitolaacutech Řehole jež jsou součaacutestiacute jakeacutehosi disciplinaacuterniacuteho řaacutedu klaacuteštera Kapitola vyacuteslovně uklaacutedaacute trest vyloučeniacute těm kdo se sveacutevolně styacutekajiacute s potrestanyacutemi spolubratry Kapitola mluviacute dokonce o velmi přiacutesneacutem trestu pro ty kdo vytvaacuteřejiacute frakce nebo jed-najiacute na zaacutekladě partikulaacuterniacutech vztahů Benediktova zkušenost řiacutekaacute že velkaacute po-horšeniacute budiacute předevšiacutem nepotismus ( ndash bdquoJe třeba miacutet se na pozoru aby se v klaacutešteře při jakeacutekoli přiacuteležitosti nikdo neopovaacutežil haacutejit nebo braacutet v ochranu ji-neacuteho mnicha ani kdyby byli spojeni jakyacutemkoli stupněm přiacutebuzenstviacute Mniši si to v žaacutedneacutem přiacutepadě nesmějiacute dovolit protože to může vyvolat velmi těžkeacute pohorš-liveacute spory Kdyby toto pravidlo někdo překročil bude velmi přiacutesně potrestaacutenldquo) V tomto kontextu jsou zcela pochopitelnaacute ustanoveniacute kapitoly 13 o pořadiacute v ko-munitě Hierarchie v komunitě je určena prostyacutem pravidlem každyacute zaujiacutemaacute sveacute miacutesto podle doby kdy vstoupil do klaacuteštera Vyacutejimku tvořiacute ti kteřiacute zastaacutevajiacute nějakyacute uacuteřad v klaacutešteře Toto jednoducheacute avšak přiacutesně dodržovaneacute pravidlo realizuje zaacutesadu rovnosti všech bratřiacute v komunitě a snažiacute se setřiacutet ty rozdiacutely mezi nimi ktereacute by mohly vzniknout na zaacutekladě rozdiacutelneacuteho společenskeacuteho postaveniacute před vstupem do klaacuteštera kněžskeacuteho svěceniacute přiacutebuzenskyacutech vztahů talentů či slabos-tiacute mnichů Takoveacute prostřediacute zcela jistě nevybiacuteziacute k vytvaacuteřeniacute intenzivniacutech vztahů mezi některyacutemi mnichy byť založenyacutech na společně sdiacutelenyacutech ctnostech nebo spiritualitě jak je později popisujiacute v mnišskeacutem prostřediacute sv Anselm z Canterbu-ry či sv Aelred z Rievaulx

Zcela opraacutevněně se můžeme taacutezat jak mohlo v mnišskeacutem prostřediacute zvlaacuteště v prostřediacute reformovaneacuteho řaacutedu kteryacute hlaacutesal naacutevrat k prosteacutemu životu podle Ře-

SALVE

hole sv Benedikta vzniknout diacutelo jehož jedinyacutem teacutematem je duchovniacute přaacutetelstviacute ndash De spiritali amicitia sv Aelreda z Rievaulx Cisterciaacuteckaacute reforma se snažila o naacutevrat k Benediktově Řeholi k jejiacute čistotě k jejiacute liteře (puritas integritas Regulae) V po-čaacutetciacutech Cicircteaux lze vysledovat i nedůvěru ba dokonce odpor k učenosti a věděniacute Jedinou přiacutepustnou četbou pro mnicha bylo lectio divina Na jinou četbu ostatně ani neměl čas protože se většinu času musel věnovat manuaacutelniacute praacuteci Jedno z roz-hodnutiacute prvniacutech generaacutelniacutech kapitul vysloveně zakaacutezalo zřizovat klaacutešterniacute školy nařiacutedilo odstraňovat zbytečneacute knihy z klaacutešterniacutech knihoven a pořizovaacuteniacute novyacutech podřiacutedilo souhlasu kapituly Formace prvniacutech generaciacute cisterciaacuteckyacutech mnichů proto probiacutehala v duchu kteryacute se lišil od spirituality soudobyacutech černyacutech bene-diktinů Škola služby Paacutenu ziacuteskaacutevaacute novyacute obsah diacuteky charizmatickyacutem světcům jejichž duchovniacute vyzařovaacuteniacute překročilo hranice řaacutedu a vyacuterazně zasaacutehlo do praxe celeacute ciacuterkve Ačkoli se reformaacutetoři odvolaacutevali na Řeholi Benediktovu a spatřovali v niacute jedinyacute zdroj pro duchovniacute život byli zaacuteroveň vyacuteraznyacutemi osobnostmi nejen v oblasti reformy mnišskeacuteho života nyacutebrž i v oblasti osobiteacuteho teologickeacuteho myš-leniacute Přes proklamovanyacute naacutevrat ke kořenům mnišstviacute rozviacutejejiacute teologii kteraacute je ve sveacute době moderniacute a odpoviacutedaacute duchovniacute atmosfeacuteře a situaci ciacuterkve ve vrcholneacutem středověku

Ranyacute středověk do jisteacute miacutery připravoval cestu k noveacute spiritualitě jak refor-movanyacutech tak nově založenyacutech řeholniacutech společenstviacute vrcholneacuteho středověku Citaacutety z děl mnichů a misionaacuteřů z doby karoliacutenskeacute renesance od Alcuina po Wa-lafrida Strabona ukazujiacute že v teacuteto době se obnovuje zaacutejem o duchovniacute přaacutetelstviacute v klaacutešterech Autoři se již ciacutetiacute svobodniacute při použiacutevaacuteniacute antickyacutech nebo patristic-kyacutech vzorů přaacutetelstviacute Samozřejmě napodobujiacute pozdně řiacutemskeacute vzory ktereacute zdů-razňujiacute vzaacutejemnyacute respekt ohleduplnost a pomoc mezi přaacuteteli Mluvit o spojeniacute dušiacute v ničiacutem nezatiacuteženeacute duchovniacute laacutesce je ještě předčasneacute Nelze rovněž opome-nout že raněstředověkyacute žaacutenr dopisů vyjadřujiacuteciacutech přaacutetelstviacute byl velmi populaacuterniacute Takoveacute dopisy patřily k repertoaacuteru většiny dobryacutech spisovatelů a jak ukazuje velkeacute množstviacute dochovanyacutech přiacutekladů vznikaly během vyacuteuky v klaacutešterniacutech nebo katedraacutelniacutech školaacutech a nebyly určeny konkreacutetniacutem pisatelům13 Duchovniacute přaacutetel-stviacute jako součaacutest spirituality se začiacutenaacute objevovat v mnišskeacute tradici až v stoletiacute a to v centrech obnovy mnišskeacuteho života jakyacutem byl např klaacutešter Le Bec v Nor-mandii Diacuteky postavě sv Anselma považovaneacuteho za jednoho z největšiacutech teologů latinskeacuteho středověku můžeme sledovat vznik konceptu duchovniacuteho přaacutetelstviacute u mnišskyacutech autorů Svatyacute Anselm sice nezanechal žaacutedneacute pojednaacuteniacute nebo dia-log věnujiacuteciacute se teacutematu přaacutetelstviacute mezi mnichy avšak jeho četnaacute korespondence z doby kdy byl postupně mnichem převorem a opatem klaacuteštera Le Bec pro-zrazuje že refl exe nad duchovniacutem přaacutetelstviacutem učinila značnyacute krok vpřed Svatyacute

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

Anselm vychaacuteziacute ještě z Cassianova vzoru a tvrdiacute že opravdoveacute přaacutetelstviacute hodneacute toho jmeacutena může vzniknout pouze mezi těmi kdo opustili všechno a vydali se cestou k nebeskeacutemu kraacutelovstviacute v mnišskeacutem životě Projevy přaacutetelstviacute jako jsou vroucnost objetiacute pohled na druheacuteho považuje za prvky ktereacute zmiacuterňujiacute tvrdost života tiacutem že anticipujiacute Raacutej nebo za kraacutetkaacute zastaveniacute kteraacute povzbuzujiacute mnicha v každodenniacute snaze o umrtvovaacuteniacute a dalšiacute asketickeacute praktiky Takto pojataacute askeze vede ke spojeniacute dušiacute Pro Anselma je takovaacute duchovniacute jednota podstatnaacute V jed-nom dopise opatovi a převorovi v Le Bec piacuteše bdquoTiacutem že jste se přibliacutežili rozehřaacuteli jste moji duši tiacutem že jste ji rozehřaacuteli roztavili jste ji uvnitř tiacutem že jste ji roztavili spojili jste ji se svyacutemi dušemi Je ji možno zlomit ale už se nedaacute odloučit [hellip] jste s niacute pevně spojeni nejen poutem krve ale i duchovniacutem svazkemldquo Sjedno-ceniacute dušiacute překonaacutevaacute vzdaacutelenost mezi lidmi Jeden člověk se nachaacuteziacute v druheacutem v hloubi jeho srdce bdquoVejdi do komůrky sveacuteho srdce a uvaž vřeniacute sveacute opravdoveacute laacutesky tak poznaacuteš laacutesku sveacuteho praveacuteho přiacuteteleldquo (Lettere nr ) Podle Ansel-ma je přaacutetelstviacute součaacutestiacute věčnosti Všechny vztahy v tomto stvořeneacutem světě majiacute podstoupit podstatnou přeměnu Pouze přaacutetelstviacute přejde bez většiacutech změn do nebeskeacuteho kraacutelovstviacute Přaacutetelstviacute je schopno proniknout božskou přirozenost ve vzaacutejemneacute laacutesce osob Nejsvětějšiacute Trojice a proto přetrvaacute i v nebeskeacutem kraacutelovstviacute Tiacutemto se přaacutetelstviacute staacutevaacute teologickyacutem pojmem Anselm takto uvaacutediacute přaacutetelstviacute i do křesťanskeacute spirituality kdy z moraacutelniacute skutečnosti vytvaacuteřiacute skutečnost spirituaacutelniacute Spolu s novaacutetorskyacutem jazykem kteryacute při popisu přaacutetelstviacute použiacutevaacute tak připravu-je půdu autorům a reformaacutetorům stoletiacute ktereacute snad můžeme nazvat bdquostoletiacutem přaacutetelstviacuteldquo

Počaacutetkům cisterciaacuteckeacute spirituality je vlastniacute několik společnyacutech zaacutekladniacutech teo-logickyacutech vyacutechodisek kteraacute tvořiacute jejiacute piliacuteře Všichni vyacuteznamniacute cisterciaacutečtiacute autoři 13 stoletiacute se zabyacutevajiacute člověkem Jeho jedinečnost spatřujiacute ve stvořenosti k Božiacutemu obrazu Zaacuteroveň však uznaacutevajiacute jeho slabost a porušenost (anima curva) Přesto však je člověk schopen laacutesky a je svou přirozenostiacute nasměrovaacuten k dobru Obnove-niacute Božiacuteho obrazu a podoby v člověku se staacutevaacute hlavniacutem ciacutelem mnišskeacute askeze Na tuto antropologii logicky navazuje hlubokaacute uacutecta před tajemstviacutem vtěleniacute Božiacuteho Syna Kristovo lidstviacute je chaacutepaacuteno jako sacramentum znameniacute nebo tajemstviacute Božiacute přiacutetomnosti jak vyacutestižně shrnuje sv Bernard bdquoskrze Krista člověka ke Kristu Bohuldquo Již od doby sv Řehoře Velikeacuteho ciacuterkevniacuteho Otce Zaacutepadu a zaacuteroveň uči-tele středověku se začiacutenaacute v teologickyacutech spisech objevovat slovo experiri Zkuše-nost laacutesky v našem pozemskeacutem světě se staacutevaacute důležitějšiacute než teoretickaacute spekulace I cisterciaacutečtiacute autoři mluviacute o zkušenosti s Bohem o okoušeniacute Boha a jeho tajemstviacute S laacuteskou souvisiacute afektivita ndash o cisterciaacuteckeacute spiritualitě můžeme mluvit jako o spi-ritualitě afektivniacute Pročiacutetaacuteme-li meditace většiny autorů druheacute generace udiviacute

SALVE

naacutes vroucnost prožitek intimniacute bliacutezkosti bdquoDotyacutekaacuteme se Ježiacuteše rukou touhyldquo bdquoDuše očištěnaacute laacuteskou toužiacute vroucně a s důvěrou po Božiacutem objetiacute plane vrouciacute touhouhellipldquo

Svatyacute Aelred z Rievaulx nebyl takovyacutem originaacutelniacutem teologem jako sv Bernard ani za sebou neměl univerzitniacute vzdělaacuteniacute jako Vileacutem ze Saint-= ierry přesto byacutevaacute nazyacutevaacuten třetiacutem světlem cisterciaacuteckeacute mnišskeacute cesty nebo jedniacutem ze bdquočtyř evangelistů ze Cicircteauxldquo (mezi ně byl připočiacutetaacutevaacuten naviacutec Guerricus z Igny) Svyacutem vyacuteznamem se jim vyrovnal jako pastyacuteř a to zvlaacuteště v oblasti vzdělaacutevaacuteniacute a formace mnichů Sveacute vlastniacute vzdělaacuteniacute obdržel od nejlepšiacutech žaacuteků opata z Clairvaux Patřil již ke generaci jejiacutež veškeraacute formace proběhla přiacutemo v mnišskeacutem prostřediacute cisterciaacuteckeacuteho klaacutešte-ra Jeho život spadaacute do obdobiacute teacuteměř neuvěřitelneacute expanze cisterciaacuteckeacuteho řaacutedu na evropskeacutem kontinentě Svatyacute Bernard vypracoval zaacutesady reformovaneacute spirituality noveacute větve benediktinskeacute řeholniacute rodiny Svatyacute Aelred tomuto teoretickeacutemu zaacute-kladu propůjčil novou přitažlivost ndash přiacutekladem sveacute pedagogickeacute praxe v klaacutešterniacute komunitě Před zvoleniacutem opatem působil jako novicmistr a jako opat rovněž vě-noval sveacute siacutely formaci mladyacutech mnichů Zprostředkovaacuteval jim svoji vlastniacute zkuše-nost totiž že lepšiacutem zdrojem poznaacuteniacute cisterciaacuteckeacuteho ducha je cvičeniacute vlastniacuteho duchovniacuteho života v mnišskeacute komunitě než poznaacutevaacuteniacute zvenčiacute Aelredovo osobniacute vyzařovaacuteniacute umocňuje jeho osobniacute zkušenost lidskeacute slabosti kterou zakusil jako mladyacute ve světskeacutem životě (inter mores et vitia quibus aetas illa periclitari solet) a činiacute z něj kraacutesnyacute přiacuteklad pokory a milosrdenstviacute podle ideaacutelu kteryacute teoreticky načrtl sv Bernard V Aelredově diacutele se velmi silně odraacutežiacute zkušenost jeho osobniacute konverze Je si vědom toho že pokud se člověk pokoušiacute realizovat sebe sama bez Boha zů-staacutevaacute zaslepen svou touhou a jeho laacuteska je nasměrovaacutena špatnyacutem směrem Člověk zůstaacutevaacute nespokojenyacute přestože toužiacute po štěstiacute a je si vědom sveacute neschopnosti ho dosaacutehnout vlastniacutemi silami Aelred navazuje na patristickou tradici a rozpoznaacutevaacute v tomto stavu zapomněniacute na Boha omyl ducha a špatnyacute směr laacutesky

Člověk zneužil svou svobodnou vůli odvraacutetil se od onoho neproměnneacuteho dobra a zaslepen vlastniacute žaacutedostivostiacute se přiklonil k menšiacutemu dobru Tam kde hledal vyacutehodu nalezl škodu Miloval sebe sama zvraacutecenyacutem způsobem a tiacutem ztratil sebe sama i Boha [hellip] Nyniacute je obraz Božiacute v člověku znetvořen avšak ne zcela zničen Člověk maacute paměť kteraacute ovšem zapomiacutenaacute Maacute schopnost poznaacuteniacute ktereacute se může myacutelit Maacute laacutesku kteraacute maacute sklon k žaacutedostivosti

Obraz Božiacute v člověku již neodpoviacutedaacute prvotniacutemu stavu avšak neniacute nenaacutevratně zničen Paměť rozum i touha mohou znovu naleacutezt svůj původniacute směr Člověk kteryacute miloval špatnyacutem způsobem se může obraacutetit a naleacutezt znovu přirozenyacute ob-jekt sveacute laacutesky ndash Boha Toto obraacuteceniacute konverzi zakusil i Aelred ve sveacutem životě

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

Podobně jako popisuje obraacuteceniacute sv Augustin ve svyacutech Vyznaacuteniacutech nebo ndash chceme--li saacutehnout až k uacuteplnyacutem počaacutetkům mnišstviacute ndash legenda o sv Antoniacutenovi okamžik konverze provaacuteziacute siacutela slov Piacutesma svateacuteho bdquoKdyž se můj dobrotivyacute Paacuten rozhodl napravit mne kteryacute sešel na scestiacute pozdvihnout toho kteryacute padl a očistit spaacuteso-nosnyacutem dotekem nečisteacuteho vzdal jsem se toho co slibuje svět a vstoupil jsem do klaacuteštera a ihned jsem se pustil do studia Piacutesma svateacuteholdquo13 Praacutevě při četbě Piacutesma se duše ve sveacute hloubi rozpomiacutenaacute na Boha a rozum znovu objevuje pravdu a laacuteska svůj přirozenyacute ciacutel Aelredova nauka je plodem osobniacute zkušenosti a zve sveacute žaacuteky k prožitiacute teacutehož ndash zkušenosti autentickeacute spirituality Pouze zkušenost může duši uveacutest do určiteacute skutečnosti sola ut mihi videtur docet experientia

Teologie křesťanskeacute zkušenosti se rozvinula předevšiacutem v mnišskeacute tradici a tvo-řila tak již od počaacutetků protivaacutehu teologie spekulativniacute Učitelem teacuteto zkušenosti je pro zaacutepadniacute mnišstviacute jeden z velkyacutech ciacuterkevniacutech otců sv Řehoř Velikyacute jenž je rovněž spolu s Cassiodorem sv Isidorem Sevillskyacutem a sv Bedou Ctihodnyacutem nazyacutevaacuten učitelem středověku Jeho Dialogy o životě a zaacutezraciacutech italskyacutech otců jsou vlastně jedinyacutem zdrojem ze ktereacuteho viacuteme něco o životě sv Benedikta a spolu s Homiliemi na evangelia a spisem Moralia in Iob patřily k nejčtenějšiacutem diacutelům ve středověkyacutech klaacutešterech a klaacutešterniacutech školaacutech Velikost Řehořova diacutela nespočiacutevaacute v propracovaneacute teologickeacute spekulaci nyacutebrž v osobniacute zkušenosti Praacutevě tato zku-šenost a nikoli teoretickeacute věděniacute je zaacutekladem křesťanskeacute moudrosti Z tohoto zaacute-kladniacuteho principu vyvozuje Řehoř dalšiacute důsledky Pro něho zaacutevisiacute přesvědčivost nauky na opravdovosti toho kdo ji předaacutevaacute Je zřejmeacute že Řehoř se inspiroval spisy Cassianovyacutemi v nichž se mluviacute o chuti křesťanskeacute moudrosti Autor Dialogů vysvětluje že je třeba bdquoochutnaacutevatldquo miacutesto bdquovědětldquo Řehoř pak jednoduše aplikuje na duchovniacute uměniacute obecně to co Cassianus řekl o mnišskeacutem životě (Tamquam si quis dulcedinem mellis ei qui numquam quicquam dulce gustauerit uelit sermonibus enarrare profecto nec ille saporis illius suauitatem quam numquam ore percepit auribus capiet) Princip zůstaacutevaacute staacutele identickyacute na rozdiacutel od ostatniacutech věd kde teoretic-keacute studium předchaacuteziacute praxi začiacutenaacute duchovniacute nauka vždy zkušenostiacute To vysvět-luje že nauka velkyacutech duchovniacutech otců vždy refl ektuje jejich vnitřniacute zkušenost Proto takeacute můžeme poznat napřiacuteklad osobnost sv Benedikta na zaacutekladě jeho Ře-hole neboť nebylo rozdiacutelu mezi tiacutem co napsal a čiacutem žil (Cuius si quis uelit subtilius mores uitamque cognoscere potest in eadem institutione regulae omnes magisterii actus inuenire quia sanctus uir nullo modo potuit aliter docere quam uixit) Z tohoto prven-stviacute zkušenosti vyplyacutevaacute důležitost jakou Řehoř připisoval osobniacutem přiacutekladům Jsou předevšiacutem podivuhodnyacutem naacutestrojem božskeacute pedagogie Pro Řehoře je bdquozku-šenostldquo toteacutež co zkušenost křesťanskeacuteho života zvlaacuteště života ctnostneacuteho Slovo experimentum maacute velmi širokyacute vyacuteznam Jednaacute se o drobneacute každodenniacute činy ktereacute

13SALVE

jsou zaacutekladnou celeacute duchovniacute pedagogie (hoc quod ipsi per quotidianum uisionis experimentum nouimus quia plerumque hi qui nullis se oppressos peccatorum molibus sciunt stant quidem in uia iustitiae nulla illicita perpetrant sed tamen ad caelestem pat-riam anxie non anhelant) V tomto smyslu může miacutet zkušenost jedinečnyacute formač-niacute dopad pro křesťana Nezahrnuje totiž jen vnějšiacute skutky ze kteryacutech se můžeme poučit nyacutebrž i udaacutelosti našeho vlastniacuteho života často velmi bolestneacute označova-neacute jako fl agella Duchovniacute zkušenost křesťana vlastně znamenaacute že tyto udaacutelosti chaacutepe jako zkoušky ktereacute sesiacutelaacute Bůh aby ho poučil Praacutevě tyto zkoušky mohou veacutest ke svatosti ndash podle toho zda je dotyčnyacute ve viacuteře přijme nebo odmiacutetne (Ali-quando necesse est ut prauis mentibus quae humana praedicatione corrigi nequeunt diui-na fl agella optari benigne debeant [hellip] ut amici qui dolori illius per caritatem compati nesciebant ab experimento discerent alienae affl ictioni qualiter misereri debuissent)

Aelred rozlišuje tři způsoby jakyacutemi můžeme dospět k poznaacuteniacute nějakeacute pravdy ndash Quis enim hoc ignorat Fratres est aliud credere aliud scire aliud experiri Credis quod idoneis testibus constat esse probatum Scis ea que certa ratione comprehendis experiris corporis sensu vel mentis aff ectu Můžeme se spolehnout na důvěryhodneacute svědky idoneis testibus potom se jednaacute o viacuteru Pravdu teacutež můžeme uchopit rozumem certa ratione comprehendis to znamenaacute věděniacute nebo ji konečně můžeme zakusit přiacutemo ndash sola experientia doceat te Nesmiacuteme rovněž pominout opozici corporis sensu ndash mentis aff ectu tělesneacute smysly a aff ectus ducha Prvniacutem zakoušiacuteme to co je tělesneacute (cor-poralia) druhyacutem to co je duchovniacute (spiritualia) Naviacutec Aelred rozlišuje několik druhů aff ectů a rozebiacuteraacute jejich působeniacute v lidskeacute duši Pro pochopeniacute Aelredovy nauky o zkušenosti a vlastně celeacute jeho antropologie je slovo aff ectus kliacutečoveacute proto je zde ponechaacuteno v původniacutem latinskeacutem tvaru jako termiacuten Naviacutec naleacutezt vyacutestižnyacute protějšek v současnyacutech evropskyacutech jazyciacutech byacutevaacute velmi obtiacutežneacute Rovněž dokazu-je Aelredovu bdquomodernostldquo mezi jeho současniacuteky protože v duchovniacute literatuře vrcholneacuteho středověku se termiacuten cordis aff ectus objevuje zcela nově a nabyacutevaacute velkeacute důležitosti Aelred defi nuje aff ectus jako spontanea quaedam mentis inclinatio ad ali-quem cum delectatione Slovo spontanea inclinatio zde znamenaacute naacuteklonnost kteraacute v našiacute mysli povstaacutevaacute proti lidskeacute vůli a vzdoruje rozumu (contra hominis volunta-tem ratine ei per omnia resistente) Tento aff ectus však nutiacute rozum a vůli aby se s niacutem sjednotily a tak přechaacuteziacute v laacutesku (provocat tamen et voluntatem et rationem ut consen-tiant et sic aff ectio transit in amorem) Aff ectus doprovaacuteziacute teacutež potěšeniacute chuť diacuteky niacutež je duše pozornějšiacute a bystřejšiacute Musiacuteme ochutnat abychom pochopili (qui audit intelligat et gustet) Je samozřejmeacute že se nejednaacute o potěšeniacute tělesneacute nebo smysloveacute v prvniacute řadě nyacutebrž o to ktereacute pronikaacute do hloubi srdce ndash usque ad palatum cordis Zkušenost prostřednictviacutem mentis aff ectus je zkušenost duchovniacute pravaacute moudrost ndashinstructio doctos reddit aff ectio sapientes Odtud lze pochopit naleacutehavost s jakou

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

chce Aelred svyacutem mnichům vštěpovat spaacutesneacute poznaacuteniacute duchovniacute věděniacute ktereacute je darem od Boha a nemůže byacutet vyacutesledkem žaacutedneacute lidskeacute spekulace Pouze v Božiacutem světle můžeme pochopit Božiacute věci Jejich sladkost poznaacuteme jedině zkušenostiacute tělesneacute smysly nejsou s to pojmout to co představuje duchovniacute poznaacuteniacute ndash de eius dulcedine sola docet experientia non enim oculis cernitur aut tangitur manibus aut hau-ritur auditu cum sapor sit spiritualit Zkušenost kterou popisuje Aelred zname-naacute předevšiacutem sentire ndash pociťovat zakoušet Je to zakoušeniacute něčeho duchovniacuteho neboť se jednaacute o vyacutesledek mentis aff ectus ktereacute obohacuje duši o duchovniacute realitu ktereacute se nemůže naučit ve škole Duše tak zakoušiacute Boha a vše co pochaacuteziacute shůry Mnišštiacute autoři zdůrazňujiacute že tuto bdquochuťldquo nelze vypovědět Lze pouze inspirovat srdce druheacuteho aby zakusilo něco podobneacuteho ndash ad illius dulcedinem exprimendam nec cor nec lingua suffi ciat Rovněž přaacutetelstviacute použiacutevaacute k tomu aby naznačil setkaacute-niacute duše s Bohem Prostřednictviacutem aff ectu duše hledaacute Boha v aff ectu Boha naleacutezaacute a dokonce se dotyacutekaacute Ježiacuteše ndash Jesus aff ectione tangitur Laacuteskou duše objiacutemaacute Boha13 Duchovniacute zkušenost naacutem v Aelredově diacutele naviacutec ukazuje dva aspekty jež můžeme nazvat statickyacute a dynamickyacute V Bohu naleacutezaacute duše pokoj a odpočinutiacute Zaacuteroveň se v niacute probouziacute touha a novaacute siacutela ve vnitřniacutem životě aby dělala pokroky od zkuše-nosti ke zkušenosti Bůh saacutem je Laacuteska ale vyžaduje laacutesku totiž pohyb rozumoveacute duše se kteryacutem s touhou hledaacute objekt sveacuteho potěšeniacute Duše kteraacute okusila Boha nemůže zapomenout na jeho sladkost a toužiacute po něm což kraacutesně vyjadřujiacute slova modlitby kterou Aelred uvaacutediacute sveacute Zrcadlo laacutesky bdquoMoje duše suchaacute vyprahlaacute a ne-plodnaacute duše žiacutezniacute po tom aby byla svlažena těmito blahodaacuternyacutemi kapkami [hellip] Pane nech sestoupit do meacute duše něco z tveacute velkeacute sladkosti [hellip] Pane budu tě hle-dat budu tě hledat v laacutesce neboť kdo kraacutečiacute k tobě v laacutesce ten tě zajisteacute hledaacuteldquo Předtiacutem než můžeme přistoupit k četbě diacutela O duchovniacutem přaacutetelstviacute je nutneacute se-znaacutemit se s touto vyacuteše uvedenou Aelredovou antropologiiacute a předevšiacutem s naukou o duchovniacute zkušenosti a laacutesce jak jsou obsaženy ve spisu Speculum caritatis Jen takto můžeme pochopit Aelredův přiacutestup k duchovniacutemu přaacutetelstviacute

Aelredův spis O duchovniacutem přaacutetelstviacute je jedniacutem z jeho kratšiacutech děl o to viacutece jej můžeme považovat za velmi osobniacute vyznaacuteniacute jakyacutesi deniacutek jeho duše V prologu diacutela vystupuje do popřediacute zkušenost osobniacute konverze autora Zaacuteroveň uvaacutediacute mo-tivy ktereacute vedly k sepsaacuteniacute tohoto diacutela a sveacute prameny

Předmluva

Když jsem byl ještě jako chlapec ve škole a nachaacutezel velkeacute potěšeniacute v půvabu svyacutech druhů v chovaacuteniacute a špatnostech ktereacute obvykle uvaacutedějiacute v nebezpečiacute lidi v tomto věku celaacute maacute mysl se oddala a zasvětila citu a laacutesce Takže jsem neznal nic přiacutejemnějšiacuteho a nic radostnějšiacuteho

SALVE

nic užitečnějšiacuteho než milovat a byacutet milovaacuten Takto zmiacutetaacuten v různyacutech laacuteskaacutech a přaacutetelstviacutech byl jsem smyacutekaacuten sem a tam Jelikož jsem neznal řaacuted praveacuteho přaacutetelstviacute často jsem se ne-chal oklamat jeho falešnyacutem obrazem

Konečně se mi jednou dostala do ruky kniha kterou o přaacutetelstviacute napsal M Tullius Cicero Hned se mi zdaacutela užitečnaacute pro zaacutevažnost myšlenek a čtivaacute pro svůj vybranyacute styl Ačkoli jsem se nepovažoval za schopneacuteho takoveacuteho přaacutetelstviacute přece jsem měl radost že jsem nalezl nějakou defi nici přaacutetelstviacute podle ktereacute jsem mohl uspořaacutedat sveacute zmateneacute myš-lenky o laacutesce a citu Když se můj dobrotivyacute Paacuten rozhodl napravit mne kteryacute sešel na scestiacute pozdvihnout toho kteryacute padl a očistit spaacutesonosnyacutem dotekem nečisteacuteho vzdal jsem se toho co slibuje svět a vstoupil jsem do klaacuteštera a ihned jsem se pustil do studia Piacutesma svateacuteho Předtiacutem meacute oči jež byly zaslepeneacute a navykleacute na temnotu tělesnosti nezavadily ani o jeho povrch Když se mi tedy četba Piacutesma svateacuteho staacutevala přiacutejemnějšiacute a to maacutelo věděniacute ktereacute mi předala světskaacute vzdělanost ztraacutecelo ve srovnaacuteniacute s niacutem cenu tu jsem si vzpomněl na to co jsem četl o přaacutetelstviacute ve vyacuteše zmiacuteněneacute knize a podivoval jsem se že už to pro mě nemělo tuteacutež chuť jak tomu byacutevalo předtiacutem Od toho okamžiku v meacutem životě neexistovalo nic co by neoslazeneacute medem nejsladšiacuteho jmeacutena Ježiacutešova a neosoleneacute soliacute Piacutesma svateacuteho mohlo zcela strhnout můj cit

Znovu a znovu jsem o těchto myšlenkaacutech rozvažoval a ptal se zda by je snad nebylo možno zaštiacutetit autoritou Piacutesma Poteacute co jsem přečetl v diacutelech svatyacutech otců mnoheacute o přaacute-telstviacute chtěl jsem duchovně milovat avšak nebyl jsem toho schopen Začal jsem tedy psaacutet o duchovniacutem přaacutetelstviacute abych stanovil pravidla čisteacute a svateacute laacutesky Toto diacutelo jsem rozdělil na tři čaacutesti Prvniacute pojednaacutevaacute o podstatě přaacutetelstviacute a o jeho původu či přiacutečině druhaacute o jeho plodech a velikosti a ve třetiacute podle svyacutech schopnostiacute vysvětluji jakyacutem způsobem a mezi ja-kyacutemi osobami může byacutet zachovaacuteno neporušeneacute až do konce

Najde-li někdo užitek z teacuteto četby ať vzdaacutevaacute diacuteky Bohu a prosiacute milosrdneacuteho Krista za mě hřiacutešneacuteho Bude-li však kdo považovat za zbytečneacute a neužitečneacute co jsem napsal keacutež na-jde pochopeniacute pro mou nešťastnou situaci kteraacute mě donutila kvůli mnohyacutem povinnostem a starostem omezit proud myacutech myšlenek v teacuteto uacutevaze

V prvniacute knize Aelred shrnuje co bylo doposud řečeno o přaacutetelstviacute pohanskyacutemi fi lozofy jakeacute přiacuteklady pro něj nachaacuteziacute v Piacutesmu svateacutem a v tradici otců Na tomto zaacutekladě se snažiacute defi novat duchovniacute přaacutetelstviacute mezi křesťany

Ivo Domniacutevaacutem se že nejprve je třeba vyložit podstatu přaacutetelstviacute Stavěli bychom vzdušneacute zaacutemky kdybychom nevěděli jakaacute je podstata toho o čem se maacute rozvinout naše diskuse

Aelredus Cožpak ti nestačiacute to co k tomu řekl Cicero Přaacutetelstviacute je souhlas ve věcech lid-skyacutech i božskyacutech projevenyacute s laskavostiacute a laacuteskou

Ivo Pokud tato defi nice postačuje tobě pak jsem s niacute spokojen i jaacute

Aelredus Když by tedy kteřiacutekoli lideacute byli stejneacuteho naacutezoru ve věcech božskyacutech i lidskyacutech měli by stejnou vůli a žili by s laskavostiacute a laacuteskou neřekli bychom o nich že dosaacutehli doko-naleacuteho přaacutetelstviacute

Ivo A proč ne Avšak nerozumiacutem tomu co znamenaly pro tohoto pohanskeacuteho autora pojmy bdquolaskavostldquo a bdquolaacuteskaldquo

Aelredus Snad pojmem laacuteska vyjadřuje vnitřniacute cit pojmem laskavost pak vyacutesledek kon-kreacutetniacute činnosti Neboť i souhlas ve věcech lidskyacutech i božskyacutech musiacute byacutet drahyacute srdci obou přaacutetel to znamenaacute přiacutejemnyacute a vzaacutecnyacute I to jak jednajiacute ve vnějšiacutech zaacuteležitostech musiacute byacutet plneacute laskavosti a radosti

Ivo Přiznaacutevaacutem že tato defi nice se mi velmi liacutebiacute Domniacutevaacutem se ale že je vhodnaacute pro pohany a židy a rovněž pro mravně zkaženeacute křesťany Jsem však přesvědčen že opravdoveacute přaacutetelstviacute nemůže existovat mezi těmi kdo žijiacute bez Krista

Aelredus V naacutesledujiacuteciacutem hovoru si dostatečně ujasniacuteme zda teacuteto defi nici něco schaacuteziacute nebo naopak obsahuje něco naviacutec abychom ji mohli buď odmiacutetnout nebo přijmout jako dostačujiacuteciacute a bez nějakeacuteho prvku naviacutec Na zaacutekladě teacuteto defi nice ač se ti zdaacute poněkud ne-dokonalaacute můžeš pochopit co je to přaacutetelstviacute

Ivo Nechci ti byacutet na obtiacutež Prosiacutem tě abys mi vysvětlil alespoň vyacuteznam tohoto slova neboť defi nice mi nestačiacute

Aelredus Udělaacutem to raacuted pokud omluviacuteš meacute chabeacute znalosti a nebudeš mě nutit abych tě poučoval o něčem co neviacutem Mysliacutem si že slovo přiacutetel je odvozeno od slova laacuteska [lat amor ndash amicus] od slova přiacutetel pak přaacutetelstviacute [lat amicus ndash amicitia] Laacuteska je pak cit prostřednictviacutem ktereacuteho rozumovaacute duše něco hledaacute po něčem toužiacute a konečně toho dosa-huje pro sveacute potěšeniacute Těšiacute se z toho s vnitřniacute sladkostiacute držiacute se toho čeho dosaacutehla a ucho-vaacutevaacute to Povahu a dynamiku laacutesky jsem vyložil co možnaacute nejjasněji a nejpodrobněji ve sveacutem diacutele Zrcadlo laacutesky [Speculum caritatis] ktereacute jistě dostatečně znaacuteš Daacutele je přiacutetel nazyacutevaacuten straacutežce laacutesky nebo jak někteřiacute řiacutekajiacute bdquostraacutežce samotneacute dušeldquo Můj přiacutetel totiž musiacute byacutet straacutežce vzaacutejemneacute laacutesky neboli samotneacute meacute duše tak aby zachovaacuteval se spolehlivou ml-čenlivostiacute všechna jejiacute tajemstviacute aby se podle svyacutech sil snažil leacutečit a snaacutešet jakoukoli špat-nost kterou v niacute nalezne aby se radoval s jejiacute radostiacute trpěl s jejiacutem utrpeniacutem a vše co ciacutetiacute jeho přiacutetel považoval za sveacute vlastniacute Přaacutetelstviacute je tedy ctnost kteraacute spojuje duše pouty laacutesky a sladkosti a vytvaacuteřiacute z mnoha jeden celek Proto i světštiacute fi lozofoveacute zařadili přaacutetelstviacute mezi ctnosti ktereacute přetrvaacutevajiacute navěky a ne mezi věci naacutehodneacute a pomiacutejiveacute Zdaacute se že s nimi souhlasiacute i Šalomoun v knize Přiacutesloviacute když řiacutekaacute bdquoV každičkeacutem čase miluje přiacutetelldquo [Přiacutes ] Jasně potvrzuje že přaacutetelstviacute je věčneacute pokud je opravdoveacute Pokud se však rozpadne nebylo opravdoveacute i když se takovyacutem zdaacutelo

[hellip]Ivo Tedy došli jsme k zaacutevěru že mezi přaacutetelstviacutem a laacuteskou neniacute žaacutednyacute rozdiacutelAelredus Je a dokonce velikyacute Božiacute autorita rozhodla že je třeba přijmout do naacuteručiacute

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

SALVE

laacutesky mnohem viacutece lidiacute než kolik jich objiacutemaacuteme jako přaacutetele Zaacutekon laacutesky naacutes nutiacute milo-vat nejen přaacutetele ale i nepřaacutetele [srov Mt ] Přaacuteteli nazyacutevaacuteme pouze ty kteryacutem se nebojiacuteme otevřiacutet sveacute srdce a vše co skryacutevaacute A oni tak činiacute naopak naacutem neboť jsou vaacutezaacuteni tyacutemž zaacutekonem důvěry a touž jistotou

[hellip]Aelredus Zapomněl jsi co řiacutekaacute Piacutesmo bdquoV každičkeacutem čase miluje přiacutetelldquo [Přiacutes ]

Jak si vzpomiacutenaacuteš i sv Jeronyacutem řiacutekaacute bdquoPřaacutetelstviacute ktereacute se může rozpadnout nikdy nebylo opravdoveacuteldquo A že přaacutetelstviacute nemůže existovat bez laacutesky jsem vysvětlil viacutece než dostatečně Když je tedy přaacutetelstviacute naplněno věčnostiacute zaacuteřiacute z něho pravda a chutnaacute sladkostiacute laacutesky jak si můžeš myslet že je možno upřiacutet těmto třem vlastnostem moudrost

Ivo Co to maacute znamenat Mohu řiacuteci o přaacutetelstviacute to co řiacutekaacute Jan přiacutetel Ježiacutešův o laacutesce bdquoBůh je přaacutetelstviacuteldquo

Aelredus Je to neobvykleacute Nelze to zaštiacutetit autoritou Piacutesma Přesto však se odvažuji řiacuteci o přaacutetelstviacute co se daacutele řiacutekaacute o laacutesce bdquoKdo zůstaacutevaacute v přaacutetelstviacute zůstaacutevaacute v Bohu a Bůh zůstaacutevaacute v němldquo [srov Jan ] Leacutepe to pochopiacuteš až začneme rozmlouvat o plodech a užitku přaacutetelstviacute

Druhaacute kniha vysvětluje jakyacute je užitek přaacutetelstviacute a naopak jakyacutem zlem je osamo-cenost Rovněž vypočiacutetaacutevaacute druhy opravdoveacuteho přaacutetelstviacute a staviacute je do protikladu vůči falešneacutemu přaacutetelstviacute

Aelredus O tom mluviacute kraacutesně Cicero bdquoZe světa odstraňujiacute slunce ti kteřiacute z života od-straňujiacute přaacutetelstviacute neboť od boha nemaacuteme nic lepšiacuteho a nic milejšiacuteholdquo Co by to bylo za moudrost opovrhovat přaacutetelstviacutem jen aby ses vyhnul nesnaacuteziacutem neměl starosti a unikl strachu Cožpak by bylo možneacute ziacuteskat a uchovat si ctnost bez jakyacutechkoli nesnaacuteziacute Cožpak i v tobě nebojuje a ty s tiacutem maacuteš velkeacute potiacuteže moudrost proti omylům uměřenost proti vrtkavosti spravedlnost proti zleacute vůli nebo siacutela proti lenosti Ptaacutem se kdo z lidiacute zvlaacuteště dospiacutevajiacuteciacutech je schopen bez velkeacuteho utrpeniacute nebo strachu zachovat cudnost nebo zkro-tit rozbouřeneacute city Pak by byl hlupaacutek apoštol Pavel kteryacute nechtěl žiacutet aniž by pracoval a namaacutehal se pro ostatniacute Avšak veden laacuteskou kterou považoval za největšiacute ctnost bdquostal se slabyacute se slabyacutemi a nebylo pohoršeniacute ktereacute by nepaacutelilo ani jeholdquo [srov Kor Řiacutem ] Nosil v sobě velkyacute smutek a ve sveacutem srdci nepřestaacutevajiacuteciacute bolest pro ty kteřiacute byli jeho bratry podle těla [Řiacutem ndash13] Musel by se tedy vzdaacutet laacutesky aby nežil s takovyacutem strachem a bolestiacute Jednou znovu rodiacute ty ktereacute zplodil ve viacuteře jednou je hyacutečkaacute jako chůva jednou kaacuteraacute jako učitel Tu se bojiacute aby jejich mysl nepropadla zkaacuteze a neodpadli od viacutery tu je s velkou bolestiacute a mnoha slzami volaacute k pokaacuteniacute a jindy nařiacutekaacute nad těmi kteřiacute pokaacuteniacute ne-činili [srov Kor Gal ] Vidiacutete tedy jak se snažiacute zprovodit ze světa ctnosti ti kteřiacute jim nevaacutehajiacute vziacutet naacutemahu kteraacute je doprovaacuteziacute Byl snad hloupyacute Chusi Archita když

přaacutetelstviacute s Davidem zachovaacuteval s takovou věrnostiacute že daacuteval přednost uacutetrapaacutem před bezpečiacutem a spiacuteše chtěl sdiacutelet utrpeniacute přiacutetele než se oddat radostem a poctaacutem jako otco-vrah [Sam 13ndash13] Nemohu už ani nazvat lidmi jako spiacuteše šelmami ty kteřiacute tvrdiacute že je třeba žiacutet tak aby od nikoho nepotřebovali žaacutednou uacutetěchu nikomu nebyli na obtiacutež nebo přiacutečinou bolesti aby nepociťovali radost nad dobrem bližniacuteho a neroztrpčili ostatniacute svou zvraacutecenostiacute Taciacute se starajiacute jen o to aby nikoho nemilovali a nebyli nikyacutem milovaacuteni V žaacutedneacutem přiacutepadě nemohu připustit že by miloval někdo z těch kdo považujiacute přaacutetelstviacute za věc hmotneacuteho zisku Pouze uacutesty o sobě prohlašujiacute že jsou přaacuteteleacute když se naskytne možnost nějakeacuteho časneacuteho prospěchu nebo když se pokoušejiacute ziacuteskat přiacutetele pro spolupraacuteci v nějakeacute hanebneacute zaacuteležitosti

[hellip]Aelredus Vyhoviacutem vaacutem a ve stručnosti poviacutem čeho se podle meacuteho naacutezoru musiacuteme varo-

vat Existuje přaacutetelstviacute chlapeckeacute ktereacute maacute původ v nestaacutelyacutech a vrtošivyacutech citech Vrhaacute se za každyacutem kolemjdouciacutem bez rozumu bez uvaacuteženiacute bez miacutery aniž by vzalo v potaz nějakyacute prospěch či neprospěch Toto přaacutetelstviacute po nějakyacute čas působiacute na člověka velmi intenzivně pevně ho spoutaacutevaacute a svůdně přitahuje Avšak city bez rozumu představujiacute podnět čistě pudovyacute jsou naacutechylneacute konat nedovoleneacute dokonce ani nejsou schopny rozlišovat mezi do-volenyacutem a nedovolenyacutem I když většinou city přaacutetelstviacute předchaacutezejiacute je vyloučeno aby ho kdy doprovaacutezely pokud přaacutetelstviacute nevede rozum nemiacuterniacute počestnost a nevlaacutedne mu spra-vedlnost Takoveacuteho přaacutetelstviacute ktereacute jsem nazval dětinskeacute vzhledem k tomu že city ovlaacutedajiacute ponejviacutece chlapce se majiacute všemi způsoby varovat jako nevěrneacuteho nestaacuteleacuteho a vždy spo-jeneacuteho s nečistyacutemi laacuteskami ti kteřiacute nachaacutezejiacute zaliacutebeniacute v kraacutese duchovniacuteho přaacutetelstviacute Vyacuteše uvedeneacute nenazyacutevaacuteme přaacutetelstviacutem jako spiacuteš jedem přaacutetelstviacute pokud v něm vůbec nelze zachovat opraacutevněnou miacuteru laacutesky kteraacute spojuje jednu duši s druhou Jeho počestneacute jaacutedro zastiacuteraacute a kaziacute jakyacutesi dyacutem vychaacutezejiacuteciacute z žaacutedostivosti těla a strhaacutevaacute je k žaacutedostem těla protože je zanedbaacutevaacuten duch Duchovniacute přaacutetelstviacute proto musiacute miacutet na počaacutetku čistyacute uacutemysl dohled rozumu a otěže uměřenosti Tak dosaacutehneme velmi radostnyacutech pocitů a budeme je pak vniacute-mat s takovou sladkostiacute že nepřestanou byacutet nikdy spořaacutedaneacute Existuje i přaacutetelstviacute ktereacute spojuje lidi velmi zleacute podobnostiacute jejich mravů O takoveacutem mluvit nechci neboť si ani neza-sloužiacute byacutet nazvaacuteno přaacutetelstviacutem jak už jsem uvedl vyacuteše Kromě toho maacuteme i přaacutetelstviacute ktereacute je podněcovaacuteno vyacutehledem nějakeacuteho prospěchu Mnoziacute se praacutevě kvůli tomu domniacutevajiacute že je třeba po přaacutetelstviacute toužit je pěstovat a zachovaacutevat Kdybychom to připustili pak bychom odepřeli laacutesku mnoha lidem kteřiacute si ji nejviacutece zasloužiacute a kteřiacute nic nemajiacute a nevlastniacute a ni-kdo tedy od nich nemůže ziacuteskat žaacutednyacute materiaacutelniacute prospěch Sice opravdu maacuteme očekaacutevat v každeacutem přiacutepadě od přiacutetele prospěch jako napřiacuteklad radu v pochybnostech uacutetěchu v sou-ženiacutech a podobně To vše maacute přaacutetelstviacute doprovaacutezet nikoli mu předchaacutezet Nepochopil totiž co to znamenaacute přaacutetelstviacute ten kteryacute chce ještě jinou odměnu než přaacutetelstviacute sameacute Přaacutetelstviacute bude plnou odměnou těm kdo ho pěstujiacute tehdy když ho cele nasměrujiacute k Bohu a způsobiacute

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

SALVE

že se pohroužiacute do kontemplace ti ktereacute spojilo Neboť když věrneacute přaacutetelstviacute mezi dobryacutemi plodiacute tak nesmiacuternyacute užitek nevaacutehaacutem tvrdit že tento užitek pochaacuteziacute z přaacutetelstviacute a ne nao-pak Ani si nemysliacutem že velkorysost s niacutež Barzillai Galaadskyacute [Sam 13ndash Vulg 13ndash13] přijal Davida prchajiacuteciacuteho před synem otcovrahem staral se o něj a jednal s niacutem jako s přiacutetelem zplodila mezi těmito vynikajiacuteciacutemi muži přaacutetelstviacute nyacutebrž nepochybuji o tom že spiacuteše z něho vyplynula takovaacute přiacutezeň Neniacute nikdo kdo by si myslel že kraacutel po-třeboval tohoto člověka už předtiacutem Že opravdu tento muž saacutem velmi zaacutemožnyacute nedoufal v jakoukoli odměnu od kraacutele za prokaacutezanaacute dobrodiniacute jasně vyplyacutevaacute z toho když uvaacutežiacuteme že nic nepřijal i když se mu bez obtiacutežiacute nabiacutezelo veškereacute bohatstviacute města a chtěl se spokojit s tiacutem co měl Zrovna tak si musiacuteme vaacutežit vztahu mezi Davidem a Jonathanem kteryacute byl posvěcen zaacutelibou v ctnosti a ne nadějiacute na budouciacute prospěch Viacuteme že si prokazovali mnoho dobreacuteho když přičiněniacutem jednoho byl zachraacuteněn život druheacuteho jehož potomstvo nezaniklo [srov Sam ndash ndash 13ndash n 13 Sam 13ndash13] Když tedy mezi dobryacutemi lidmi vždy předchaacuteziacute přaacutetelstviacute a užitek ho doprovaacuteziacute pak radost přinaacutešiacute ne tak užitek ziacuteskanyacute od přiacutetele nyacutebrž sama laacuteska přiacutetele Nyniacute posuďte vy zda jsem dostateč-ně mluvil o plodech přaacutetelstviacute zda jsem upřesnil jasně mezi kyacutem může vzniknout byacutet za-chovaacutevaacuteno a dovršeno přaacutetelstviacute zda se mi podařilo objasnit jakeacute vztahy se nepraacutevem haliacute slovem přaacutetelstviacute a zda jsem ukaacutezal jisteacute ciacutele ke kteryacutem maacute směřovat laacuteska mezi přaacuteteli

Třetiacute kniha stanovuje čtyři stupně kteryacutemi musiacute projiacutet přaacutetelstviacute hodneacute toho jmeacutena Prvniacute stupeň představuje vyacuteběr přaacutetel kteryacute vylučuje ty jež ho nejsou hodni a stanovuje podmiacutenky konkreacutetniacuteho přaacutetelstviacute Druhyacutem stupněm je doba osvědčovaacuteniacute ve věrnosti uacutemyslu diskreacutetnosti a trpělivosti Poteacute naacutesleduje třetiacute stupeň spojeniacute dušiacute v sedmi dobrech přaacutetelstviacute Korunou čtvrtyacutem stupněm du-chovniacuteho přaacutetelstviacute je pak přaacutetelstviacute s Kristem Ita a sancto illo amore quo amplec-titur amicum ad illum conscendens quo amplectitur Christum spiritualem amicitiae fructum pleno laetus ore carpet ndash Takto postupuje od svateacute laacutesky kterou objiacutemaacute přiacutetele k laacutesce kterou objiacutemaacute Krista a s radostiacute a v plnosti ziacuteskaacutevaacute duchovniacute užitek přaacutetelstviacute

Zaacutevěr

Protože slunce se už schyluje k zaacutepadu musiacuteme ukončit tento naacuteš hovor ale doufaacutem že nepochybujete o tom že přaacutetelstviacute vychaacuteziacute z laacutesky Co je to za člověka kteryacute může milovat druheacuteho a přitom nemiluje saacutem sebe Vždyť na zaacutekladě srovnaacuteniacute s laacuteskou kterou miluje saacutem sebe může uspořaacutedat i laacutesku k bližniacutemu Nemiluje saacutem sebe ten kdo od sebe vyžaduje nebo sobě uklaacutedaacute něco hanebneacuteho a hřiacutešneacuteho Na prvniacutem miacutestě musiacute každyacute umrtvovat sveacute tělo nesmiacute strpět nic co se neslušiacute a odmiacutetat co je mu k užitku Když bude takto

ALEXIUS VANDROVEC OSB DUCHOVNIacute PŘAacuteTELSTVIacute U SV AELREDA Z RIEVAULX

milovat saacutem sebe pak může podle teacutehož vzoru milovat i bližniacuteho Takovaacute laacuteska zahrnuje velkeacute množstviacute lidiacute člověk si z nich musiacute vybrat ty kteryacutem může svěřit v intimitě tajem-stviacute přaacutetelstviacute do jejichž srdciacute může hojně vleacutevat svůj cit a před kteryacutemi může otevřiacutet sveacute srdce daacutet nahleacutednout do jeho hlubin prozradit smyacutešleniacute a uacutemysly srdce Přaacutetele si vybiacute-rejme ne podle rozmaru našich citů nyacutebrž na zaacutekladě bystreacuteho uacutesudku našeho rozumu podobnosti povah a snahy o ctnostnyacute život Oddejme se pak sveacutemu přiacuteteli s veselou mysliacute avšak bez lehkomyslnosti a ať neschaacuteziacute respekt a slušnost ktereacute se zaklaacutedajiacute na laska-vosti a prokazovaacuteniacute dobryacutech skutků Pak už maacute byacutet zkoušena spolehlivost dobreacute mravy a trpělivost budouciacuteho přiacutetele Postupně připojujme společneacute plaacuteny vytrvalost společneacuteho uacutesiliacute a shodu ve vnějšiacutem vyacuterazu Přaacuteteleacute se majiacute sobě tak připodobnit že jakmile jeden na druheacuteho pohleacutedne maacute vyacuteraz jedneacute tvaacuteře přeskočit na druhou ať už byl posmutnělyacute nebo rozradostněnyacute Poteacute když byl vybraacuten a vyzkoušen a pokud sis jistyacute že nebude chtiacutet nic co se neslušiacute ani to nebude žaacutedat od přiacutetele a ani to neposkytne bude-li požaacutedaacuten a když se ujistiacuteš že považuje přaacutetelstviacute za mravniacute ctnost a nikoli za zisk že neniacute podleacutezavyacute ani ser-vilniacute a když konečně objeviacuteš že je upřiacutemnyacute ale dokaacuteže rozlišovat trpělivyacute když ho někdo kaacuteraacute v laacutesce staacutelyacute a pevnyacute pak zakusiacuteš tu duchovniacute slast totiž co znamenaacute bdquoHle jak je dobreacute a jak mileacute když bratři bydliacute pospoluldquo [Ž 1313(13)] Je užitečneacute když přaacuteteleacute spolu souciacutetiacute když pro sebe podstupujiacute naacutemahu navzaacutejem nesou svaacute břemena [Gal ] Každyacute z nich považuje za přiacutejemneacute zapomenout saacutem na sebe kvůli druheacutemu daacutet přednost vůli druheacuteho před svou vlastniacute vyjiacutet vstřiacutec potřebaacutem v nouzi toho druheacuteho spiacuteše než vlastniacutem postavit se a vystavit se nepřiacutezni osudu Jakeacute je to potěšeniacute pro přaacutetele když mohou spolu diskutovat navzaacutejem si představovat sveacute zaacutejmy spolu všechno zkoumat ve všem dospět k jednomu naacutezoru K tomu ještě přistupuje modlitba za sebe navzaacutejem kteraacute v paměti přiacute-tele tiacutem silněji působiacute s čiacutem většiacute vroucnostiacute je k Bohu vysiacutelaacutena spolu s prolityacutemi slzami ktereacute vyhrknou buď ze strachu z afektu nebo z bolesti Přiacutetel se modliacute za přiacutetele ke Kristu chce aby ho Kristus vyslyšel kvůli přiacuteteli svou laacutesku a touhu směřuje ke Kristu Když se stane že jedna laacuteska naacutehle a nepozorovaně přejde ve druhou a dotkne se sladkosti jakoby přiacutemo u samotneacuteho Krista přiacutetel začne ochutnaacutevat jak je sladkeacute a pociťovat jak je mileacute byacutet u Krista Od svateacute laacutesky kterou zahrnuje přiacutetele tak vystupuje k teacute laacutesce kterou miluje Krista S radostiacute a naplno bude užiacutevat duchovniacutech plodů přaacutetelstviacute v očekaacutevaacuteniacute plnosti všeho v budouciacutem životě Pak zmiziacute strach se kteryacutem se bojiacuteme jeden o druheacuteho a dělaacuteme si starosti pak zmiziacute všechno traacutepeniacute ktereacute jeden pro druheacuteho nyniacute musiacuteme snaacutešet pak bude zlomen osten smrti a zničena sama smrt [Kor ndash] Raacuteny tohoto bodce naacutes často soužiacute a musiacuteme truchlit jeden pro druheacuteho Až budeme v bezpečiacute budeme se radovat věčně z nejvyššiacuteho dobra a toto přaacutetelstviacute ktereacute naacutes zde poutaacute jen s několika maacutelo lidmi se přelije na všechny a ze všech na Boha a Bůh bude všechno ve všem

Z latinskyacutech originaacutelů přeložil Alexius Vandrovec OSB

SALVE

POZNAacuteMKY David Konstan Friendship in the Classical World Cambridge University Press s ndash Albrecht Diem Das monastische Experiment Die Rolle der Keuschheit bei der Entstehung des westli-

chen Klosterwesens Muumlnster LIT Verlag s ndash13 Jean Leclercq bdquoLrsquoamitieacute dans les lettres au moyen-acircgeldquo IN Revue du moyen-acircge latin I s 13ndash Anselmo drsquoAosta Lettere Priore e Abate del Bec (a cura di I Biffi C Marabelli) Milano nr Wincenty Polek OCist bdquoTeologia dellrsquoamicizia negli scritti di Aelredo di Rievaulxldquo IN Cis-

tercium mater nostra II Krakoacutew s ndash Vaacuteclav Ventura bdquoCisterciaacuteckaacute spiritualitaldquo IN Kate_ina Charvaacutetovaacute let cisterciaacuteckeacuteho

řaacutedu Praha Unicornis s ndash Aelredus Rievallensis Homiliae de oneribus Propheticis Isaiae (CCr CM D) (ed Gaetano Ra-citi) Turnhout Brepols sermo Tyacutež Speculum caritatis III Spiegel der Liebe (Uumlbertr u eingeleitet von M Hildegard Brem) Trier Johannes-Verlag s ndash Laacuteszloacute Lekail e Cistercians Ideals and Reality Kent Kent State University Press s 13 Aelred von Rieval De amicitia spiritali Prol Uumlber die geistliche Freundscha Lateinisch-deutsch

Uumlbertr von Rhaban Haacke u eingeleitet von Wilhelm Nyssen Trier Spee-Verlag s Speculum caritatis I s 13 Homiliae de oneribus sermo 13 De spiritali amicitia Prol 13ndash s Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensis (Series scriptorum SOC) Roma s Cassianus Collationes patrum 13 Jean Cassien Confeacuterences Texte par I E Pichery Paris Les eacuteditions du Cerf s ndash13 Gregorius I Dialogi II 13 Greacutegoire le Grand Dialogues II Texte critique et notes par A de Voguumleacute traduction par P Antin Paris Les eacuteditions du Cerf s Tyacutež Homiliae in Euangelia 13 Gregor der Grosse Homiliae in Evangelia II Lateinisch-

Deutsch Feiburg im BreisgaundashBaselndashWien Herder s ndash Tyacutež Moralia in Iob 13 Greacutegoire le Grand Morales sur Job Livres XIndashXIV Introduction texte traduction et notes par A Bocognano Paris Les eacuteditions du Cerf s Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensishellip s Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensishellip s S Bernard In Cant XXIII Sermones Inediti B Aelredis Abbatis Rievallensishellip s 13 Speculum caritatis I 13 s 13 Speculum caritatis I ndash13 s 1313ndash13

Alexius Vandrovec OSB ( ) vstoupil v roce do řaacutedu sv Benedikta v Benediktinskeacutem arciopatstviacute sv Vojtěcha a sv Markeacutety v Břevnově kde roku složil slavneacute sliby

Jean-Marie Gueullette OP

Přaacutetelstviacute u sv Tomaacuteše Akvinskeacuteho

I když bylo teacutema přaacutetelstviacute důležityacutem teacutematem diskuziacute po celeacute stoletiacute a to zvlaacuteště v mnišskeacutem prostřediacute neniacute sv Tomaacuteš při studiu tohoto pojmu prostyacutem pokračovatelem svyacutech předchůdců Mniši ndash hlavně Bernard z Clairvaux a Aelred z Rievaulx ndash vychaacutezeli při svyacutech uacutevahaacutech o přaacutetelstviacute z Cicerona Texty sv Ber-narda a Cicerona sv Tomaacuteš samozřejmě četl Jeho myšleniacute se však nejviacutece inspi-rovalo jinde ndash v souboru textů kteryacute způsobil skutečnou revoluci v evropskeacutem intelektuaacutelniacutem životě a to praacutevě mezi teology a 13 stoletiacute Jejich autorem byl Aristoteleacutes Pojednaacuteniacute o přaacutetelstviacute v Etice Nikomachově se diacuteky latinskeacutemu překla-du kteryacute vytvořil Robert Grosseteste stala přiacutestupnyacutemi už v roce Zdaacute se že v tehdejšiacutem intelektuaacutelniacutem světě zastiacutenila texty Cicerona a jeho komentaacuteto-rů

Jestliže sv Tomaacuteš tak často odkazuje na Aristotela miacutesto na Cicerona pak to neniacute jen proto že se objevily jeho noveacute texty ale takeacute s ohledem na ciacutel teologova myšleniacute Nechce po fi lozofi i pravidla chovaacuteniacute jakousi etiku přaacutetelstviacute nyacutebrž defi -nice struktury myšleniacute kteryacutem pak daacute projiacutet procesem opravdoveacute konverze než je aplikuje na život křesťana Aristoteleacutes došel hodně daleko v uacutevahaacutech o pod-statě přaacutetelstviacute a o jednotlivyacutech prvciacutech přaacutetelstviacute Zvlaacuteště zdůrazňoval že ciacutelem přaacutetelstviacute je společnyacute život vzaacutejemneacute sdiacuteleniacute všech dober Proto byl pro Tomaacuteše nejlepšiacutem partnerem v dialogu

Hlavniacute texty ve kteryacutech se Tomaacuteš zaobiacuteraacute otaacutezkou přaacutetelstviacute lze rozdělit do dvou kategoriiacute Naacuteš teolog se o přaacutetelstviacute zajiacutemaacute nejprve proto že ho poklaacutedaacute za vhodnyacute pojem k charakterizaci vztahu mezi člověkem a Bohem chtiacutet pro druheacute-ho dobro a přitom žiacutet ve vzaacutejemneacutem společenstviacute (sdiacutelet dobra) Proto věnuje rozsaacutehlaacute pojednaacuteniacute analyacuteze přaacutetelstviacute mezi lidmi Poteacute se Tomaacuteš věnuje otaacutezce laacutesky člověka k Bohu kteraacute je podle něj bdquojakyacutemsi přaacutetelstviacutemldquo O etice přaacutetelstviacute jako takoveacute pojednaacutevaacute naopak velmi stručně

Podle Aristotela nemaacute raacutez přaacutetelstviacute jakaacutekoli laacuteska nyacutebrž jen ta při ktereacute chceme dobro těm jež milujeme Když napřiacuteklad řiacutekaacuteme že milujeme viacuteno nebo koně a podobně nemilujeme tyto skutečnosti tak že bychom chtěli jejich vlastniacute dob-ro nyacutebrž pro dobro ktereacute přinaacutešejiacute naacutem Takovaacute laacuteska neniacute laacuteska přaacutetelskaacute ale

SALVE

žaacutedostivaacute Vždyť by bylo směšneacute o někom řiacutect že chovaacute přaacutetelstviacute k viacutenu nebo ke koni

Chtiacutet dobro pro druheacuteho však ke vzniku přaacutetelstviacute nestačiacute Ještě je nutnaacute vzaacute-jemnost laacutesky protože člověk je přiacutetelem druheacuteho jen tehdy je-li i ten druhyacute jeho přiacutetelem Avšak toto vzaacutejemneacute přaacuteniacute si dobra vychaacuteziacute z jisteacuteho společenstviacute sdiacute-leniacute dober

Protože však existuje jisteacute sdiacuteleniacute mezi člověkem a Bohem uskutečněneacute tiacutem že naacutem Bůh daacutevaacute uacutečast na sveacute blaženosti musiacute z tohoto sdiacuteleniacute vychaacutezet i jisteacute přaacutetelstviacute13 Praacutevě o tomto sdiacuteleniacute sv Pavel řiacutekaacute (Kor ) bdquoVěrnyacute je Bůh kteryacute vaacutes povolal do společenstviacute se svyacutem Synemldquo Je tedy zřejmeacute že laacuteska člověka k Bohu je přaacutetelstviacutem

Pojednaacuteniacute o laacutesce vysvětluje jakyacutem způsobem se dvě hlavniacute charakteristiky přaacutetelstviacute ndash chtiacutet jeden pro druheacuteho dobro a vzaacutejemneacute sdiacuteleniacute ndash nachaacutezejiacute ve vztahu mezi člověkem a Bohem jakožto jeho konstitutivniacute prvky Tento vztah je zaacutekladem pro laacutesku k sobě k bližniacutemu a k nepřiacuteteli protože ve všech těchto přiacute-padech ten kdo maacute Božiacute laacutesku vidiacute v sobě ve sveacutem vlastniacutem těle v hřiacutešniacutekovi v nepřiacuteteli a v každeacutem tvoru Božiacute diacutelo bytost milovanou Bohem

Jakmile bylo přaacutetelstviacute takto defi novaacuteno vraciacute se k němu Tomaacuteš pravidelně všude tam kde jde o vztah mezi člověkem a Bohem v pojednaacuteniacute o noveacutem zaacuteko-nu při vyacutekladu důvodů ke vtěleniacute nebo s ohledem na eucharistii či pokaacuteniacute V Contra gentiles rovněž nachaacuteziacuteme kraacutesnyacute vyacuteklad o daru Ducha Svateacuteho kteryacute člověka uvaacutediacute do přaacutetelstviacute s Bohem

Křesťanskeacute chaacutepaacuteniacute aristotelskeacute filozofie

Když od četby Aristotelovyacutech textů o přaacutetelstviacute přejdeme přiacutemo k textům sv To-maacuteše jež s odkazem na texty Aristotelovy pojednaacutevajiacute o stejneacute otaacutezce budeme zcela jistě překvapeni Na jedneacute straně jsou si tito dva autoři velmi bliacutezciacute a sv Tomaacuteš často Aristotelovy analyacutezy cituje Oba dva poklaacutedajiacute za nejdůležitějšiacute rysy přaacutetelstviacute to že si přaacuteteleacute přejiacute navzaacutejem dobro a že sdiacutelejiacute život jeden druheacuteho ani Aristoteleacutes ani Tomaacuteš nekladou důraz na to že si přiacutetel sveacuteho přiacutetele saacutem vyvolil Na druheacute straně se však zdaacute že majiacute oba autoři radikaacutelně odlišnyacute způsob přiacutestupu k otaacutezce přaacutetelstviacute a odlišnyacute ciacutel vyacutekladu Aristoteleacutes citlivě analyzuje skutečnost přaacutetelstviacute a sveacute zaacutevěry pokaždeacute pečlivě ověřuje konfrontaciacute se zkuše-nostiacute Tomaacutešův vyacuteklad je abstraktnějšiacute a evidentně mu viacutece jde o pravdivost defi -novanyacutech pojmů než o jejich potvrzeniacute každodenniacute zkušenostiacute Aristoteleacutes hledaacute nejvyššiacute formu přaacutetelstviacute a prostředky ktereacute k niacute vedou sv Tomaacuteš se o přaacutetelstviacute zajiacutemaacute předevšiacutem proto že se mu zdaacute nejvhodnějšiacute kategoriiacute k vystiženiacute vztahu

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

mezi člověkem a Bohem jakožto jisteacute formy společenstviacute mezi rozumnyacutem tvorem a jeho tvůrcem v němž si oba vzaacutejemně přejiacute dobro Přaacutetelstviacute ve vztaziacutech mezi lidmi rozebiacuteraacute vlastně jen okrajově a vždycky s odkazem na přaacutetelstviacute s Bohem nezkoumaacute ani ndash jako to činil Aelred z Rievaulx ndash jakyacutem způsobem může byacutet přaacutetelstviacute oporou a posilou v duchovniacutem životě to dva velciacute autoři se tedy lišiacute nejen svou viacuterou ale i způsobem praacutece a ciacutelem sveacuteho zkoumaacuteniacute a vyacutekladu

Co stojiacute na počaacutetku Božiacute laacuteska zjevenaacute v Ježiacuteši Kristu

Časteacute odkazy sv Tomaacuteše na fi lozofy a předevšiacutem na Aristotela naacutem nesmiacute braacutenit v odhaleniacute skutečneacuteho zdroje a zaacutekladu všech jeho uacutevah zejmeacutena těch ze Sumy Tomaacuteš je křesťan a teolog na počaacutetku jeho intelektuaacutelniacuteho uacutesiliacute stojiacute Božiacute tajem-stviacute a tajemstviacute Božiacute laacutesky k člověku Pro současneacuteho člověka je dost obtiacutežneacute po-chopit do jakeacute miacutery je pro Tomaacuteše jeho viacutera a duchovniacute život kliacutečem k jeho chaacute-paacuteniacute světa a lidskeacuteho života Viacutera je tedy nejenom zdrojem jeho myšleniacute je takeacute jeho důvodem a ciacutelem Svatyacute Tomaacuteš se nepouštiacute do žaacutedneacute psychologickeacute nebo fi lozofi ckeacute analyacutezy lidskeacuteho života a lidskyacutech skutků snažiacute se vytvořit pojmovyacute aparaacutet nutnyacute k vyjaacutedřeniacute viacutery

Pro sv Tomaacuteše nenachaacuteziacute lidskaacute existence svůj smysl a svou hlubokou podsta-tu jinde než v důvěrneacute Božiacute bliacutezkosti Setkaacutevaacuteme se tu s přesvědčeniacutem ktereacute bylo zaacutekladniacute deviacutezou i pro Augustina bdquoUčinil jsi naacutes pro sebe Pane a naše srdce je neklidneacute dokud nespočine v Toběldquo13 Žiacutezeň po štěstiacute kterou v sobě člověk nosiacute najde sveacute utišeniacute a naplněniacute jedině v životniacutem společenstviacute s Bohem To je To-maacutešova uacutestředniacute jistota a je to jistota typickaacute pro věřiacuteciacuteho člověka Teolog kteryacute se ji snažiacute pochopit a zdůvodnit však naraacutežiacute na dvě obtiacuteže je toto společens-tviacute s Bohem možneacute lze o něj usilovat vyjaacutedřit ho A neučinil hřiacutech společenstviacute s Bohem nemožnyacutem Tomaacuteš oba tyto probleacutemy pojednaacutevaacute ten prvniacute v traktaacute-tu o laacutesce ten druhyacute v Tertia Pars při zkoumaacuteniacute tajemstviacute našiacute spaacutesy uskutečňujiacuteciacute se v Kristově životě a ve svaacutetostech

bdquoUacutestředniacutem bodem Tomaacutešovy diskuze o přaacutetelstviacute je Bůh Zvlaacuteště Tomaacuteš zdů-razňuje že ciacutelem křesťanskeacuteho mravniacuteho života je přaacutetelstviacute s Bohem Tuto myš-lenku však rozviacutejiacute dvěma odlišnyacutemi i když navzaacutejem propojenyacutemi způsoby Zapr-veacute diskutuje o přaacutetelstviacute s Bohem z hlediska křesťanskeacute laacutesky zadruheacute z hlediska Krista a svaacutetostiacuteldquo

Texty ve kteryacutech se sv Tomaacuteš věnuje laacutesce k Bohu jež je přaacutetelstviacutem s Bohem lze jen těžko pochopit bez jejich christologickyacutech kořenů i když o nich pojednaacute-vaacute až v dalšiacutech čaacutestech Sumy Ta čaacutest Sumy v niacutež se probiacuteraacute mravouka předsta-vuje lidskyacute život takovyacute jakyacute maacute podle Božiacuteho plaacutenu byacutet Tertia Pars pak ukazu-

SALVE

je jak tajemstviacute spaacutesy v Kristu činiacute znovu možnyacutem uskutečněniacute tohoto hřiacutechem zmařeneacuteho plaacutenu Božiacutem přaacuteniacutem je daacutet člověku uacutečast na blaženosti kterou je Bůh saacutem Tato uacutečast je umožněna vtěleniacutem Slova podobneacuteho Otci a podobneacuteho i lidem Pokud je k přaacutetelstviacute nutnaacute jistaacute podobnost pak ji lze kontemplativniacutem pohledem vidět ve vtěleneacutem Slově Protože je Kristus podobnyacute Bohu a podob-nyacute lidem činiacute možnyacutem jejich vzaacutejemneacute sdiacuteleniacute a společenstviacute Skrze svaacutetosti ndash a vyacutesostnyacutem způsobem skrze eucharistii ndash zůstaacutevaacute Kristus staacutele přiacutetomnyacute mezi lidmi A protože je eucharistie svaacutetostiacute zpřiacutetomňujiacuteciacute Kristovo utrpeniacute jiacutemž bylo obnoveno přaacutetelstviacute člověka s Bohem je takeacute svaacutetostiacute laacutesky par excellence

Je třeba zdůraznit že ciacutelem svaacutetosti je laacuteska společenstviacute s Bohem vztah na-tolik vzaacutejemnyacute že může byacutet nazvaacuten přaacutetelstviacutem Uacutečinky svaacutetosti se neomezu-jiacute na uzdraveniacute lidskeacute hřiacutechem zraněneacute přirozenosti na pouhou naacutepravu škod Svaacutetost vede lidskou bytost k tomu k čemu byla stvořena k přaacutetelstviacute s Bohem Uacutevahy o tomto možneacutem společenstviacute člověka s Bohem neniacute nutneacute omezovat na přiacutepady kdy se uskutečňuje buď dokonale ndash a to je pouze u Ježiacuteše Krista ndash nebo tak vznešenyacutem způsobem jako se to děje u světců

Pojem společenstviacute nabiacuteziacute širokyacute rejstřiacutek možnostiacute a podob v nichž se s růz-nou intenzitou uskutečňuje Jeho zaacutesadniacutem rysem je že je otevřenyacute a může se rozšiřovat protože společenstviacute s Bohem je takeacute společenstviacutem v Bohu

Svatyacute Tomaacuteš mohl ve svyacutech uacutevahaacutech udělat krok kteryacute byl pro Aristotela ne-myslitelnyacute totiž uvažovat o skutečneacutem přaacutetelstviacute mezi člověkem a Bohem ndash a to na zaacutekladě viacutery v Krista a v to že Bůh naacutem daroval saacutem sebe a tiacutem učinil možnyacutem důvěrneacute sbliacuteženiacute s Niacutem V Etice Nikomachově to Aristoteleacutes řiacutekaacute zcela jasně mezi člověkem a Bohem si lze představit přaacutetelstviacute založeneacute na užitku nebo potěšeniacute ale nerovnost kteraacute mezi nimi je činiacute nemožnyacutem dokonaleacute přaacutetelstviacute v němž přiacute-tel miluje přiacutetele pro něj samotneacuteho nikoli pro užitek či potěšeniacute jež mu vztah přinaacutešiacute Aristotelův traktaacutet však na zaacutevěr dospiacutevaacute k pojmu společneacuteho života ja-kožto nejdokonalejšiacuteho vyjaacutedřeniacute přaacutetelstviacute A praacutevě o tuto dimenzi se Tomaacuteš opřel aby dosaacutehl zdaacutenlivě nemožneacuteho V Kristu je daacutena možnost společneacuteho života člověka a Boha možnost společenstviacute důvěrneacute bliacutezkosti V takoveacutem spo-lečenstviacute ztraacuteciacute otaacutezka rovnosti na vyacuteznamu Každyacute do něj vstupuje takovyacute jakyacute je každyacute se daacutevaacute ndash a to je důležitějšiacute než to co daacutevaacute Vtěleniacute zajisteacute nezavaacutediacute rov-nost mezi člověkem a Bohem obnovuje však společenstviacute a podobnost Saacutem fakt tohoto společenstviacute naacutem pak daacutevaacute možnost nazvat ho přaacutetelstviacutem

Přaacutetelstviacute žije z proporcionaacutelniacute rovnosti Každyacute daacutevaacute podle sveacute miacutery a samo přaacutetelstviacute každeacuteho z přaacutetel vytvaacuteřiacute ndash jak jen to je možneacute ndash rovnost vztahů v pro-storu aktivniacuteho setkaacutevaacuteniacute sdiacuteleniacute komunikace Božiacute laacuteska musiacute nutně sestoupit a naše laacuteska k Němu zase vyvažovat naši podřazenost tiacutem že k niacute připojiacuteme jako-

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

by odstiacuten nekonečneacuteho respektu absolutniacute uacutecty adorace Přes nekonečnou vzdaacute-lenost kteraacute odděluje Tvůrce od jeho tvora se tedy k naacutem Bůh sklaacuteniacute a pozvedaacute naacutes k uacutečasti na sveacutem přaacutetelstviacute

Přaacutetelstviacute je pro Tomaacuteše vskutku teologaacutelniacute ctnostiacute Božiacutem darem kteryacute pře-kračuje možnosti lidskeacute přirozenosti a činiacute ji schopnou nadpřirozeneacuteho života společenstviacute s Bohem Tento Božiacute dar činiacute přaacutetelstviacute možnyacutem a to nikoli jako svůj důsledek ale tiacutem co saacutem daacutevaacute a uskutečňuje

Společenstviacute mezi přaacuteteli zde maacute svůj zdroj v daru kteryacute pochaacuteziacute od Boha iniciativa je zcela na straně Božiacute

Člověka činiacute hodnyacutem Božiacuteho přaacutetelstviacute samo toto přaacutetelstviacute Tomaacuteš Akvinskyacute bere jako nezbytnyacute zaacuteklad milost Božiacute dar a na ni aplikuje aristotelskou struktu-ru Na vztah o němž Aristoteleacutes bez Božiacuteho zjeveniacute nemohl miacutet sebemenšiacute před-stavu aplikuje to co Filozof popsal jako dokonaleacute přaacutetelstviacute Může to udělat protože řaacuted milosti chaacutepe jako kontinuaacutelně navazujiacuteciacute na řaacuted přirozenyacute13 ndash milost obnovuje lidskou přirozenost do teacute podoby v jakeacute si ji Bůh přeje miacutet Dar kteryacute Bůh člověku daacutevaacute ho naplňuje tak že překonaacutevaacute všechny jeho touhy

Jedinyacute rozdiacutel mezi aristotelskou teoriiacute přaacutetelstviacute mezi člověkem a Bohem a To-maacutešovou teologiiacute takoveacuteho přaacutetelstviacute je ten kteryacute přineslo vtěleniacute Bez Krista by Tomaacuteš byl ndash stejně jako Aristoteleacutes ndash donucen řiacutect že přaacutetelstviacute mezi člověkem a Bohem je nemožneacute ve viacuteře v Krista konstatuje že propast jež člověka od Boha oddělovala byla zaplněna že Božiacute dar obnovuje společenstviacute a nerovnost odsou-vaacute na druheacute miacutesto

Jinyacutem aspektem nepřekročitelneacuteho rozdiacutelu je to že člověk nemůže napodobit dokonalou soběstačnost Božiacute Snažiacute se napodobit dokonalost Prvniacuteho principu ale staacutele zůstaacutevaacute člověkem staacutele je podroben nutneacute zaacutevislosti na druhyacutech na přijiacutemaacuteniacute a daacutevaacuteniacute I v tomto ohledu zjeveniacute radikaacutelně měniacute způsob uvažovaacuteniacute o přaacutetelstviacute Jednak je totiž Božiacute dokonalost dokonalostiacute laacutesky a jednak člověk neniacute zvaacuten aby Boha napodobil ale aby vstoupil do společenstviacute s niacutem aniž by přestal byacutet člověkem

Milost neničiacute přirozenost

Tomaacutešova moraacutelniacute teologie byla často zpochybňovaacutena a podeziacuteraacutena že je vlastně pouhou fi lozofi iacute protože řeckeacute zdroje zaujiacutemajiacute uacutestředniacute miacutesto v jeho argumen-taci A přece je Tomaacuteš předevšiacutem věřiacuteciacutem člověkem ndash a to i ve sveacute nauce o člo-věku antropologii Sveacute nejviacutece lidskeacute schopnosti rozviacutejiacute člověk praacutevě tam kde ho podpiacuteraacute milost Schopnost milovat a vytvaacuteřet přaacutetelstviacute kterou Bůh obnovil a zdokonalil tak unikaacute dvěma velkyacutem nebezpečiacutem na jedneacute straně touze vlastnit

SALVE

zmocnit se druheacuteho na druheacute straně absolutniacute nezištnosti kteraacute by mohla dospět až k popřeniacute vlastniacute touhy Bůh obnovil a zdokonalil v člověku touhu po životě ve společenstviacute jeho schopnost milovat přaacutetelskou laacuteskou

Duchovniacute přirozenost člověka mu tedy daacutevaacute schopnost přijmout do sebe jinou odlišnou bytost ndash aniž by s niacute splynula nebo se proti niacute postavila do opozice ndash a milovat ji pro ni samu

Řada autorů zdůraznila že Tomaacuteš mohl použiacutet aristotelskou analyacutezu přaacutetelstviacute při praacuteci s pojmem laacutesky (kteryacute je přitom specifi cky křesťanskyacute) tak snadno a s ta-kovyacutem uacutespěchem proto že byl přesvědčen o harmonickeacutem vztahu mezi přiroze-nostiacute a milostiacute Je pravda že zjeveniacute Božiacute laacutesky radikaacutelně přesunulo těžiště v poj-mu přaacutetelstviacute ale tento přesun se děl kontinuaacutelně zachovala se harmonie mezi řaacutedem přirozenosti a řaacutedem milosti To co je bohatstviacutem přaacutetelstviacute jeho antropo-logickaacute struktura a psychologickaacute dynamika se ve vztahu k Bohu rozviacutejiacute stejnyacutem způsobem jako ve vztahu k tvorům protože je to vždy lidskaacute bytost kdo miluje

Je to jeden z nejkraacutesnějšiacutech přiacutekladů harmonickeacute souhry přirozenosti a milos-ti Milost nerušiacute přirozenost nyacutebrž ji předpoklaacutedaacute a pozvedaacute tiacutem že ji posiluje v tom co maacute dobreacuteho

Tuto harmonickou souhru mohl Tomaacuteš uvidět a uznat tiacutem snadněji že jeho chaacutepaacuteniacute lidskeacute přirozenosti se odviacutejelo od Aristotelova myšleniacute hluboce zakotve-neacuteho ve zkušenosti a v uskutečňovaacuteniacute ctnosti praktickeacute moudrosti Studie dějin vztahů mezi pojetiacutem přaacutetelstviacute a pojetiacutem naacuteboženskeacuteho života by ukaacutezala jak uacutezkyacute je vztah mezi teologiiacute milosti a teologiiacute přaacutetelstviacute Tomaacuteš může na lidskeacute přaacutetelstviacute pohliacutežet s porozuměniacutem a laskavostiacute proto že milost chaacutepe jako dar kteryacute rozviacutejiacute a zdokonaluje už daneacute lidskeacute schopnosti či zkušenosti aby je pozvedlaž ke společenstviacute s Bohem Jiniacute autoři vidiacute v hřiacutechu tak radikaacutelniacute zlom že je tato kontinuita nemožnaacute Milost pak staviacute člověka do situace kteraacute je zcela odlišnaacute od řaacutedu pouze přirozeneacuteho

Přiacutenos Tomaacuteše Akvinskeacuteho

Co můžeme z tohoto rozboru sv Tomaacuteše a Aristotela odvodit pro teologii přaacute-telstviacute dnes Tomaacuteš se o lidskou zkušenost přaacutetelstviacute zajiacutemaacute potud pokud mu přinaacutešiacute pojem užitečnyacute pro jeho chaacutepaacuteniacute vztahů mezi člověkem a Bohem Naviacutec zdůrazňuje ndash stejně jako Aristoteleacutes ndash rozměr společenskyacute zatiacutemco vzaacutejemneacute vy-voleniacute přaacutetel ktereacute se dnes jeviacute jako věc podstatnaacute ponechaacutevaacute ve stiacutenu Maacute to byacutet důvodem k tomu abychom texty sv Tomaacuteše ignorovali Je užitečneacute podiacutevat se na to co jsme v nich hledali a nenašli abychom zjistili jakou teologickou me-todou postupujiacute

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

Jestliže Tomaacuteš vidiacute zaacuteklad přaacutetelstviacute v tom co majiacute přaacuteteleacute společneacuteho a nikoli ve vzaacutejemneacutem vyvoleniacute neznamenaacute to že by se odmiacutetal zajiacutemat o hlubokaacute přaacutetel-stviacute založenaacute na vzaacutejemneacute důvěře Vidiacute však takovaacute přaacutetelstviacute na horizontu kteryacute je překračuje nedovoluje jim aby se uzavřela do sveacuteho zvlaacuteštniacuteho světa Existujiacute zajisteacute vztahy určeneacute tiacutem či oniacutem druhem vzaacutejemneacuteho vyvoleniacute majiacute však přesto stejnyacute zaacutekladniacute charakter jako přaacutetelstviacute založenaacute na tom co majiacute přaacuteteleacute společ-neacuteho Oněm slavnyacutem velmi osobniacutem přaacutetelstviacutem se tak nabiacuteziacute možnost vykročit z kruhu sveacuteho solipsismu a otevřiacutet se nezměrnyacutem horizontům Jakmile dvě lidskeacute bytosti jasněji zakusiacute že si mohou navzaacutejem přaacutet dobro a sdiacutelet společneacute věci po-může jim to uvědomit si že toto jejich společenstviacute se může a maacute rozšiacuteřit Zjištěniacute že maacuteme s jedniacutem nebo viacutece lidmi hodně věciacute společnyacutech nebraacuteniacute ale naopak oteviacuteraacute cestu k poznaacuteniacute toho co maacuteme společneacuteho s každyacutem člověkem

Druhyacute podstatnyacute poznatek kteryacute si z našeho uvažovaacuteniacute můžeme odneacutest je pro-měna Aristotelovy nauky z pohledu viacutery Svatyacute Tomaacuteš se nespokojuje s povrchniacute christianizaciacute aristotelskeacute nauky Měniacute ji radikaacutelně a těžištěm sveacuteho vyacutekladu činiacute praacutevě to co bylo pro řeckeacuteho fi lozofa nemyslitelneacute přaacutetelstviacute s Bohem Nesnažiacute se vypracovat etiku přaacutetelstviacute vychaacutezejiacuteciacute z teacute či oneacute evangelijniacute hodnoty Zdroj sveacute teologie laacutesky vidiacute ve viacuteře ve vtěleniacute Božiacuteho Syna kteryacute přišel aby obnovil společenstviacute člověka s Bohem Jako u Aristotela i zde je řeč o přaacutetelstviacute ale z ra-dikaacutelně odlišneacute perspektivy Nevychaacuteziacuteme ze zkušenosti člověka nyacutebrž z toho co činiacute a člověku navrhuje Bůh Jestliže se dnes snažiacuteme pracovat na teologii přaacutetelstviacute musiacuteme miacutet tento postup staacutele na paměti Jde naacutem o to abychom řekli něco moudreacuteho o přaacutetelstviacute a stanovili etickeacute normy jejichž zachovaacutevaacuteniacute přaacutetel-stviacute prospiacutevaacute Nebo chceme hovořit jako křesťaneacute a pramen svyacutech uacutevah hledat v Ježiacuteši Kristu Vyjdeme od mravniacuteho přiacutekazu (třeba i evangelijniacuteho) nebo od uznaacuteniacute ndash ve viacuteře ndash vztahu mezi člověkem a Bohem jenž může byacutet přaacutetelstviacutem

Z francouzskeacuteho originaacutelu bdquoLrsquoamitieacute chez saint Thomas drsquoAquinldquo přeložil Oldřich Seluckyacute

13SALVE

POZNAacuteMKY Předevšiacutem v Teologickeacute sumě IaIIae q ndash Zde je třeba si hlavně zapamatovat defi nici dvou druhů laacutesky bdquoCo je milovaacuteno laacuteskou přaacutetelskou je milovaacuteno pro sebe sama laacuteskou ve vlastniacutem ry-ziacutem slova smyslu to co člověk miluje laacuteskou žaacutedostivou neniacute milovaacuteno laacuteskou ve vlastniacutem slova smyslu a jen pro sebe sama nyacutebrž kvůli něčemu jineacutemu [hellip] Proto laacuteska kterou milujeme něko-ho tak že mu chceme dobro je laacuteskou ve vlastniacutem slova smyslu a laacuteska kterou chovaacuteme k nějakeacute věci proto že přinese dobro někomu jineacutemu je laacuteskou relativniacuteldquo (IaIIae q a text člaacutenku) Rozlišeniacute mezi laacuteskou žaacutedostivou a laacuteskou přaacutetelskou lze naleacutezt rovněž v komentaacuteři k evangeliusv Jana In Ioannem lect IIaIIae q 13 Tato defi nice křesťanskeacute laacutesky jako bdquojisteacuteho přaacutetelstviacute s Bohemldquo se naleacutezaacute v Quaestiones disputatae de caritate a obj II a IIae ot 13 čl Tato defi nice přaacutetelstviacute jakožto vzaacutejemneacuteho přaacuteniacute si dobra opiacuterajiacuteciacuteho se o sdiacuteleniacute přejataacute od Aristotela se nachaacuteziacute v komentaacuteři listu k Řiacutemanům In Ep Ad Rom lec 13 IIa IIae q 13ndash bdquoBůh tedy musiacute byacutet milovaacuten na prvniacutem miacutestě a viacutece než vše ostatniacute Je totiž milovaacuten jako přiacutečina blaženosti zatiacutemco bližniacute je milovaacuten jakožto ten kteryacute maacute ndash stejně jako my sami ndash na blaženosti uacutečastldquo IIa IIae q a Ia IIae q a sed contra Když si Tomaacuteš klade otaacutezku zda by nebylo lepšiacute kdyby se Bůh vtělil už na počaacutetku světa (IIIa ) odvolaacutevaacute se na přaacutetelstviacute Je totiž faktem že ke vtěleniacute nedošlo na začaacutetku světa ač přece bdquolaacutes-ka s pomociacute přiacuteteli neotaacuteliacuteldquo (ad ) Odpověď zniacute že Bůh si zcela jistě přeje přijiacutet člověku na pomoc avšak jakožto přiacutetel rozvaacutežlivyacute znaacute nejenom leacutek nyacutebrž i vhodnyacute čas a okolnosti pro jeho použitiacute Jak prosteacute je toto chaacutepaacuteniacute Božiacuteho spaacutesneacuteho uacutemyslu jakožto aktivniacuteho soucitu přiacutetele s přiacutetelem IIIa q 13 a q a IIIa q a ad q a 13 ad C G IV ndash Teologickaacute suma začiacutenaacute praacutevě studiem Božiacuteho tajemstviacute13 Vyznaacuteniacute I A Wohlman bdquoLrsquoeacutelaboration des eacuteleacutements aristoteacuteliciens dans la doctrine thomiste de lrsquoamourldquo IN Revue thomiste LXXXII č č ndash bdquo= e focus of = omasrsquos discussion of friendship is God specifi cally = omas argues that the telos of the Christian moral life is friendship with God = omas develops that understan-ding however in two distinct (but not unrelated) ways fi rst he discusses friendship with God in terms of charity second he discusses friendship with God in terms of Christ and the sacra-mentsldquo ndash L Gregory Jones bdquo = e = eological Transformation of Aristotelian Friendship in the = ought of St = omas Aquinasldquo IN e New Scholasticism LXI č s 1313ndash13 zde s 1313 IIIa q 13 a uvaacutediacute tři důvody pro něž je vhodneacute aby se vtělil Syn ndash a dva z nich vychaacutezejiacute

JEAN-MARIE GUEULLETTE OP PŘAacuteTELSTVIacute U SV TOMAacuteŠE AKVINSKEacuteHO

z pojmu podobnosti Syn maacute jistou podobnost se všemi tvory protože je vzorem podle nějž Otec vytvaacuteřiacute všechna svaacute diacutela Syn maacute takeacute zvlaacuteštniacute podobnost s lidskou přirozenostiacute protože je Moud-rostiacute z niacutež plyne všechna moudrost lidskaacute a protože byl prvotniacute hřiacutech motivovaacuten touhou po věděniacute je vhodneacute aby byl člověk přiveden zpět k Bohu pravou moudrostiacute IIIa q a a J-P Torrell Saint omas drsquoAquin maicirctre spirituel ParisndashFribourg Eacuted du CerfndashEacuteditions uni-versitaires de Fribourg 13 sv zdůrazňuje že uacutevahy sv Tomaacuteše o člověku se nikdy nenesou individualistickyacutem směrem že jeho antropologie maacute vždycky sociaacutelniacute charakter Na lidskou bytost jako takovou vždy nahliacutežiacute v celku společenstviacute lidiacute na člověka věřiacuteciacuteho v celku všech lidiacute spasenyacutech tedy v celku mystickeacuteho těla Kristova Když se na vztah mezi člověkem a Bohem diacutevaacuteme v tomto kontextu pak nevniacutemaacuteme jenom samotnou existenci tohoto vztahu ale i jeho společenskyacute rozměr To je dalšiacute aspekt přaacutetelstviacute ve ktereacutem se Tomaacuteš shodoval s Aristotelem Pro řeckeacuteho myslitele se totiž přaacutetelstviacute neomezovalo na vztah založenyacute na osobniacute volbě jak jej chaacutepe moderniacute doba nyacutebrž zahrnovalo nejrůznějšiacute druhy a podoby společenstviacute lidskeacuteho rodinneacuteho sociaacutelniacuteho Přiacuteklad toho-to rozšiacuteřeneacuteho chaacutepaacuteniacute přaacutetelstviacute vidiacuteme v Quaestiones disputatae de caritate a resp Aristotelova naacutemitka je explicitně pojednaacutena v Questiones disputatae de caritate a obj a od-pověď Mezi člověkem a Bohem je takovaacute nerovnost že je nemožneacute mluvit o přaacutetelstviacute mezi nimi Odpověď zniacute tuto nerovnost překonaacutevaacute Bůh kteryacute saacutem sebe daruje Opřiacutet se zde můžeme o Jn 13

bdquoHleďte jak velikou laacutesku naacutem Otec daroval byli jsme nazvaacuteni dětmi Božiacutemi a jsme jimildquo Baudouin de la Triniteacute Nature de lrsquoamitieacute selon saint omas drsquoAquin Pars dissertationis ad laure-

am in facultate S eologiaelig apud collegium internationale O C D de Urbe Rome s Contra Gentiles IV použiacutevaacute s ohledem na tento Božiacute dar explicitnějšiacute vyacuterazy než Suma bdquoDuch Svatyacute naacutes činiacute Božiacutemi přaacuteteli Bůh miluje nekonečnou laacuteskou ty z nichž si skrze Ducha Svateacuteho vytvořil sveacute přaacutetele Duch Svatyacute z naacutes vytvaacuteřiacute Božiacute přaacuteteleldquo Tomaacuteš Akvinskyacute Summa contra gentiles franc překlad R Bernier et al Paris Cerf 13 A Wohlman opcit s k IIaIIae q 13 a 13 Tamteacutež s S Pinckaers Le renouveau de la morale Tournai Casterman s Baudouin de la Triniteacute op cit s

Jean-Marie Gueullette OP ( ) je dominikaacuten přednaacutešiacute teologii na Katolickeacute univerzitě v Lyo-nu Jeho praacutece o dějinaacutech spirituality a o otci Latastovi francouzskeacutem dominikaacutenovi kteryacute vyko-nal velkeacute diacutelo pro ženy ve vězeniacute ho přivedly k otaacutezce vlivu mistra Eckharta na Francii v stoletiacute Dlouhodobě se zabyacutevaacute etickyacutem pohledem na otaacutezku přaacutetelstviacute V nakladatelstviacute Cerf publikoval knihy Žiacutet s Kristem () Dovol Bohu aby v tobě byl Bohem () Zůstaň se mnou bratře (podtitul bdquoProžiacutet smrt přiacuteteleldquo ) Přaacutetelstviacute jako epifanie () Ženy jež byly myacutemi sestra-mi (podtitul bdquoŽivot otce Latasta apoštola vězňůldquo 13)

13

Jesuacutes Castellano Cervera OCD

Křesťanskaacute modlitba ndash přaacutetelstviacute s BohemNauka a poselstviacute sv Terezie od Ježiacuteše

Modlitba je charizmatem sv Terezie v ciacuterkvi jejiacute specifi ckou naukou Zdůraznil to i papež Pavel VI když jiacute udělil titul Učitelky ciacuterkve a aktuaacutelnost jejiacuteho posel-stviacute odůvodnil těmito slovy bdquoChceme aby ozdobena tiacutemto učitelskyacutem titulem byla věrohodnějšiacute ve sveacutem poslaacuteniacute ke sveacute řeholniacute rodině bojujiacuteciacute ciacuterkvi a světu s věčnyacutem a přiacutetomnyacutem poselstviacutem poselstviacutem modlitbyldquo

Řiacuteci že vnitřniacute modlitba je Tereziinyacutem charizmatem v ciacuterkvi neznamenaacute pouze tvrdit že jde o cosi co je jiacute vlastniacute jako spiacuteše vyjaacutedřit že praacutevě to je darem milosti jejiacute službou ciacuterkvi včera i dnes Je ovšem třeba zdůraznit že křesťanskaacute modlitba k jejiacutemuž pochopeniacute maacute Terezie kliacuteč je modlitbou osobniacute modlitbou v mlčeniacute modlitbou kontemplativniacute schopnou daacutet souhrnnou a celistvou odpověď Bohu v křesťanskeacutem životě miacutestem do ktereacuteho se sbiacutehaacute plnost naacuteboženskeacute zkušenosti v Kristu

Jako v jinyacutech oblastech Tereziiny spirituality kteraacute je zaacuteroveň zkušenostiacute a svě-dectviacutem musiacute každeacute rozsaacutehlejšiacute pojednaacuteniacute o teacutematu zahrnovat zkušenost vnitřniacute modlitby v celeacutem rozsahu jejiacute existence jak je předložena v jejiacutech spisech nauku neboli promyšlenou synteacutezu na zaacutekladě teacuteto vlastniacute zkušenosti a v kontaktu s pra-meny Zjeveniacute a v konfrontaci s teologiiacute pedagogiku jako praktickeacute a mystagogickeacute uvedeniacute do modlitby samotneacute do jejiacutech moraacutelniacutech a psychologickyacutech naacuteroků do vyacutechovy k jejiacutemu růstu nakolik jde o harmonickeacute zraacuteniacute křesťana v jeho laacutesky-plneacute odpovědi Bohu Nemůžeme zde samozřejmě rozvinout teacutema v celeacute teacuteto šiacuteři Odkazujeme tedy na vynikajiacuteciacute praacutece k daneacute otaacutezce Zvoliacuteme však takovyacute postup ve vyacutekladu kteryacute naacutem ve sveacute prostotě pomůže zachytit podstatu tereziaacutenskeacuteho poselstviacute a jeho aktuaacutelnost i pro dnešniacute ciacuterkev V tomto směru bych chtěl hned uveacutest dvě kraacutetkeacute poznaacutemky

Prvniacute se tyacutekaacute smyslu modlitby jako přaacutetelstviacute s Bohem Je znaacutemo že Terezie přiacute-značně použiacutevaacute tuto lidskou kategorii jež je ovšem zaacuteroveň podstatnou kategoriiacute biblickeacuteho Zjeveniacute To naacutem umožňuje spolu s Tereziiacute nabiacutednout křesťanskeacute posel-stviacute s antropologickyacutemi kořeny a povyacutetce biblickou hodnotou kteraacute propůjčuje tereziaacutenskeacute nauce široce aktuaacutelniacute dosah Vnitřniacute modlitba je tak okamžitě uve-dena do vztahu se zaacutekladniacute kategoriiacute křesťanstviacute jiacutež je teologaacutelniacute laacuteska Tereziino

13SALVE

uvažovaacuteniacute tak nabyacutevaacute teologickeacute uacuterovně a navraciacute modlitbě miacutesto ktereacute jiacute přiacuteslušiacute v prostoru viacutery a teologie

Druhaacute poznaacutemka se tyacutekaacute aktuaacutelnosti poselstviacute Dnes je naštěstiacute modlitba v ciacuterk-vi vniacutemaacutena jako krajně aktuaacutelniacute a uacutesiliacute o kontemplativniacute modlitbu či křesťanskou kontemplaci je navyacutesost ceněno Shrnuto zvlaacuteště po koncilu se neuacutenavně hledaacute modlitba kteraacute by nebyla odcizujiacuteciacute nyacutebrž silně zosobněnaacute a otevřenaacute vnějšiacutem zaacute-vazkům zdůrazňuje se důslednost v hodnotaacutech a v postojiacutech ktereacute by vytvaacuteřely jednotu modlitby jako vyacuterazneacuteho nasměrovaacuteniacute k Bohu plnosti pravdy v člověku ale takeacute schopnost otevřenosti a nasazeniacute ve prospěch druhyacutech Nuže Terezie od Ježiacuteše naacutes učiacute praacutevě tomuto typu modlitby života vychovaacutevaacute ke kontemplaci ja-kožto souhrnneacutemu postoji zralyacutech křesťanů kteřiacute jsou bdquokontemplativniacuteldquo ve velmi přesneacutem smyslu13

V současneacute rozmanitosti vyjaacutedřeniacute osobniacute modlitby s nebezpečnyacutemi zhoupnu-tiacutemi mezi emočniacute povrchnostiacute a hledaacuteniacutem duševniacute niternosti naacutem Terezie kteraacute jasně ukazuje na Krista jako na kliacuteč ke křesťanskeacute modlitbě nabiacuteziacute souhrnneacute bohateacute a otevřeneacute učeniacute s niacutemž by bylo dobreacute kdyby se konfrontovaly všechny současneacute zkušenosti modlitby v ciacuterkvi zvlaacuteště pokud jde o smysl růstu a zraacuteniacute kontemplativniacute zkušenosti nasazeniacute v činnosti a jednotu křesťanskeacuteho života

Tereziinu nauku o modlitbě představujeme souhrnně ve dvou momentechI Pojetiacute modlitby jako přaacutetelstviacute s Bohem a jeho biblickeacute kořenyII Dynamika přaacutetelstviacute s Bohem na cestě modlitby

I Pojetiacute modlitby jako přaacutetelstviacute s Bohem a jeho biblickeacute kořeny

Jedna slavnaacute definice křesťanskeacute modlitby

Mezi mnoha defi nicemi nebo popisy křesťanskeacute modlitby ktereacute naacutem nabiacuteze-jiacute pojednaacuteniacute o spirituaacutelniacute teologii se nachaacuteziacute rovněž ta kterou naacutem předklaacutedaacute sv Terezie ve sveacute Knize života kapitole bodě Třebaže z technickeacuteho hledis-ka o defi nici nejde zahrnuje v sobě řadu prvků ktereacute činiacute tento popis nesmiacuterně zajiacutemavyacutem Nechceme-li však tereziaacutenskeacute pojetiacute banalizovat nebo si je vyklaacutedat subjektivně je potřeba proveacutest zde jednoduchou exegezi a prostyacute vyacuteklad při-čemž je nutneacute vyjiacutet z originaacutelniacuteho španělskeacuteho textu

a) Důležitost kontextu

Kontext ve ktereacutem se tereziaacutenskaacute defi nice modlitby nachaacuteziacute je velmi vyacuteznam-nyacute V kapitole sveacute duchovniacute autobiografi e Terezie popsala a to s drama-

13JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

tickyacutem zdůrazněniacutem svou situaci řeholniacute krize v klaacutešteře Vtěleniacute šlo o kri-zi kteraacute byla zapřiacutečiněna mimo jineacute udržovaacuteniacutem lidskyacutech přaacutetelstviacute za něž ji Bůh otevřeně kaacuteral Terezie však přitom paradoxně zdůrazňuje svou temnou osamělost na uacuterovni duchovniacuteho přaacutetelstviacute ktereacute by ji v teacute době mohlo při-veacutest na spraacutevnou cestu Mezi lidskyacutem přaacutetelstviacutem a duchovniacute osamělostiacute držiacute Terezii na nohou praxe modlitby ndash praxe kterou si osvojila jako mladaacute diacutev-ka pěstovala ji s laacuteskou a byla za ni od Boha odměňovaacutena niternyacutemi milost-mi Šlo však o modlitbu kteraacute v průběhu jejiacuteho duchovniacuteho života koliacutesalaba v jednom obdobiacute ji Terezie opustila aby se k niacute pak bolestně vraacutetila během dlouheacuteho obdobiacute sveacuteho života uprostřed bojů a vyprahlostiacute Ovšem ve věrnosti modlitbě ve věrnosti přaacutetelstviacute s Bohem spočiacutevaacute kliacuteč k uacutespěchu vhodnaacute přiacutele-žitost k obraacuteceniacute jako k milosti kteraacute jiacute byla darovaacutena samotnyacutem Kristem (srov Ž ndash)

A praacutevě do tohoto kontextu kteryacute předchaacuteziacute vypraacutevěniacute o jejiacutem obraacuteceniacute Te-rezie vklaacutedaacute apologii modlitby v niacutež uplatňuje sveacute osobniacute svědectviacute naleacutehavě vy-biacuteziacute vyjadřuje defi nici a požadavky teacuteto modlitby přaacutetelstviacute aby nakonec sama vyuacutestila do modlitby obraacuteceneacute k Bohu Zde je tedy poměrně dlouhaacute citace textu zmiacuteněneacuteho uacuteryvku sv Terezie

Dobro ktereacute maacute ten kdo se cvičiacute v modlitbě popsalo mnoho svatyacutech a dobryacutech osob mys-liacutem ve vnitřniacute modlitbě Slaacuteva buď za to Bohu A i kdyby tomu tak nebylo i když jsem maacutelo pokornaacute nejsem až tak pyšnaacute abych se o tom odvažovala mluvit Mohu mluvit jen podle toho jakou maacutem zkušenost a tou je že navzdory zlům kteryacutech by se dopouštěl ten kdo s modlitbou začal ať ji neopouštiacute vždyť je to prostředek kudy se daacute vraacutetit k naacutepravě a bez niacute to bude mnohem těžšiacute A ať duši nesvaacutediacute deacutemon tiacutemteacutež způsobem jako mne totiž aby opustila modlitbu kvůli pokoře ať věřiacute že Jeho slova nemohou selhat neboť pokaždeacute když opravdově lituje a rozhodne se jej neuraacutežet obnovuje se původniacute přaacutetelstviacute a udiacuteleniacute milostiacute ktereacute předtiacutem Bůh daacuteval a někdy mnohem viacutece pokud si to zasloužiacute pro svou liacutetost

A kdo s modlitbou dosud nezačal toho jaacute pro laacutesku Paacuteně prosiacutem aby se nezbavoval ta-koveacuteho dobra Neniacute se tu čeho baacutet nyacutebrž je tu po čem toužit neboť i kdyby nebyl pokročilyacute a neusiloval by byacutet natolik dokonalyacute aby si zasloužil okoušeniacute a obdarovaacuteniacute kteraacute tako-vyacutem lidem daacutevaacute Bůh snadno bude nabyacutevat poznaacuteniacute cesty k nebi a vytrvaacute-li důvěřuji v Božiacute milosrdenstviacute protože Boha si nikdo nevybral za přiacutetele neboť vnitřniacute modlitba neniacute podle meacuteho naacutezoru nic jineacuteho než styk přaacutetelstviacute časteacute přebyacutevaacuteniacute o samotě s tiacutem od něhož viacuteme že naacutes miluje

A pokud jej dosud nemilujete ndash neboť k tomu aby byla laacuteska opravdovaacute a přaacutetelstviacute trvalo je třeba aby došlo ke shodě stavů Paacutena o ktereacutem je zřejmeacute že nikdy nemůže miacutet

13SALVE

nějakyacute nedostatek a našeho kteryacute je neřestnyacute smyslnyacute nevděčnyacute ndash nebudete moci sami ze sebe dosaacutehnout toho abyste jej tolik milovali neboť to nepřiacuteslušiacute vašemu stavu avšak když uvidiacutete jak moc je pro vaacutes cenneacute miacutet jeho přaacutetelstviacute a jak moc vaacutes miluje projde-te tiacutemto utrpeniacutem takže budete velmi často přebyacutevat s tiacutem jenž je od vaacutes tak odlišnyacute (Ž )

Tento text maacute tu vyacutehodu že shrnuje zkušenost modlitby jejiacutež rozvinutiacute pak na-chaacuteziacuteme důsledně přiacutetomneacute ve všech Tereziinyacutech knihaacutech Stojiacute za to tedy dřiacuteve než se pokusiacuteme analyzovat některeacute jejiacute originaacutelniacute hodnoty proveacutest jednoduchou exegezi pojmů

b) Slovniacute rozbor

Tratar de amistad (bdquostyk přaacutetelstviacuteldquo) ndash Terezie defi nuje modlitbu předevšiacutem jedniacutem velmi širokyacutem pojmem totiž slovem tratar (bdquostyk styacutekaacuteniacute se jednaacuteniacute probiacuteraacute-niacuteldquo) tedy pojmem přaacutetelstviacute nebo spiacuteše jeho konkreacutetnějšiacutem chaacutepaacuteniacutem jako bdquobytiacute přaacutetelildquo tiacutem že maacuteme přaacutetelskyacute vztah Byacutet oranty (lidmi modlitby) znamenaacute byacutet Božiacutemi přaacuteteli Světice daacutevaacute přednost situaci celkoveacutemu životniacutemu postoji dřiacuteve než se začne zabyacutevat konkreacutetniacutem bdquospolečnyacutem přebyacutevaacuteniacutemldquo ktereacute toto přaacutetelstviacute předpoklaacutedaacute V tomto zdůrazněniacute je touha mluvit spiacuteše o životě než o konkreacutetniacutem okamžiku o trvaleacutem stavu lidskeacuteho vztahu s Bohem než o konkreacutetniacutem uacutekonu modlitby

Estando tratando (bdquopřebyacutevaacuteniacuteldquo) ndash v opakovaacuteniacute slova (v tomto přiacutepadě tratar) jež je v jejiacutem piacutesemneacutem vyjaacutedřeniacute poměrně časteacute lze tušit důslednost přaacutetelstviacute ktereacute je budovaacuteno konkreacutetniacutemi okamžiky kdy se přaacuteteleacute setkaacutevajiacute a rozmlouvajiacute spolu je-li pravdou že neexistuje skutečneacute přaacutetelstviacute nejde-li o trvalyacute stav je takeacute prav-dou jak si toho Terezie bystře všiacutemaacute že bdquoi vztah přiacutebuzenstviacute a přaacutetelstviacute se ztraacuteciacute s nedostatkem sdiacuteleniacuteldquo (C )

Jsou tiacutem připomenuty dva poacutely přaacutetelstviacute aby byly analogicky stanoveny dva poacutely modlitby modlitba-život kteraacute předpoklaacutedaacute staacutelyacute vztah s Bohem a modlitba-cvičeniacute kteraacute vyžaduje vhodnyacute čas věnovanyacute teacuteto zkušenosti setkaacuteniacute naslouchaacuteniacute rozmluvy

Muchas veces (bdquomnohokraacutet častoldquo) ndash modlitbě jako cvičeniacute připisuje Terezie ne-zbytneacute opakovaacuteniacute vytrvalost kteraacute je znaacutemkou věrnosti a ustavičneacuteho růstu v laacutesce delšiacute a pevně daneacute doby určeneacute pro skutečnost dynamickeacuteho růstu kteraacute se stane dějinami přaacutetelstviacute jež vyžaduje neustaacuteleacute prověřovaacuteniacute

13JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

A solas ndash o samotě nebo jak to vyjadřuje španělskyacute text bdquosaacutem se samousamyacutemldquo Je jasneacute že tato samota vyžaduje prostor vnitřniacuteho mlčeniacute aby bylo možneacute na-slouchat a rozmlouvat Samota je tedy vyžadovaacutena jako duševniacute potřeba soustře-děnosti aby se mohl člověk nachaacutezet v živouciacutem vztahu s Bohem ale rovněž jako potřeba utišit vše co by mohlo překaacutežet vědomiacute a zjeveniacute přiacutetomnosti Božiacute Je však takeacute nutneacute poznamenat proti jakeacutemukoli bezdůvodneacutemu nařčeniacute z intimis-mu že motivace k tomuto a solas nemohla byacutet u Terezie opodstatněnějšiacute bdquoneboť tak to činil Paacuten když se modlil a ne proto že by toho měl zapotřebiacute nyacutebrž k na-šemu poučeniacuteldquo (C ) Je vidět že Terezie natolik často rozjiacutemala o Ježiacutešově mlčenliveacute modlitbě v samotě kterou naacutem připomiacutenajiacute evangelisteacute že i v tomto kontextu představuje Krista jako vzor modlitby v tereziaacutenskeacute motivaci je však obsaženo i jineacute Ježiacutešovo ponaučeniacute bdquoViacutete že naacutes Jeho Majestaacutet učiacute abychom se modlily o samotěldquo (tamteacutež) se zřejmyacutem odkazem na jeho pobiacutedku k modlitbě

bdquove skrytosti komůrkyldquo vyjaacutedřeno terminologiiacute Mt Terezie sama však relativi-zuje tento princip když piacuteše bdquoBylo by velmi tvrdeacute kdybychom se mohli modlit pouze ve (skrytyacutech) zaacutekoutiacutechldquo (Z ) motivace je prostaacute bdquoTen kdo opravdu miluje tak činiacute všude a vždy si připomiacutenaacute milovaneacuteholdquo (tamteacutež) Kromě toho a je to třeba zdůraznit proti každeacutemu nařčeniacute z intimismu Terezie předklaacutedaacute jako kriteacuterium ověřeniacute pravosti modlitby laacutesku k bližniacutem a službu jim do teacute miacutery že člověk zakoušiacute jak se mu v modlitbě zaplňuje samota přiacutetomnostiacute lidiacute a duše je puzena k tomu aby opouštěla Boha kvůli bližniacutemu (srov tamteacutež)

Con quien sabemos nos ama (bdquos tiacutem od něhož viacuteme že naacutes milujeldquo) ndash tj s Bohem s tiacutem koho poznaacutevaacuteme a od něhož viacuteme že je našiacutem Přiacutetelem v aktivniacutem a staacutele živeacutem sdiacuteleniacute laacutesky V tomto slově je skryto tajemstviacute modlitby vědomiacute že naacutes Bůh miluje viacutera v Boha kteryacute je našiacutem přiacutetelem Modlitba naacutem tedy znovu před-klaacutedaacute onen rozhovor laacutesky ze Zjeveniacute na kteryacute ona odpoviacutedaacute Jde o dialog ale v tom smyslu že člověk maacute odpoviacutedat na laacutesku kteraacute se už projevila Jde zde o takoveacute bdquoviacutemeldquo ktereacute je zkušenostniacute ale ktereacute v posledku takeacute vychaacuteziacute ze Zjeve-niacute diacuteky němuž bdquoviacuteme a věřiacutemeldquo laacutesce kterou maacute Bůh k naacutem Nepřiacutemo to předpo-klaacutedaacute že se křesťanskaacute modlitba jak podtrhaacutevaacute Terezie rodiacute z naslouchaacuteniacute slo-vu z Božiacuteho Zjeveniacute v Ježiacuteši Kristu jež se prostřednictviacutem modlitby sameacute staacutevaacute udaacutelostiacute a zkušenostiacute viacutery Ve vnitřniacute modlitbě se člověk osobně dotyacutekaacute smyslu Zjeveniacute jako bdquodějin spaacutesy a společenstviacuteldquo s Bohem kteryacute je Přiacutetelem lidiacute

1313SALVE

Některeacute charakteristickeacute rysy modlitby

a) Přaacutetelstviacute lidskaacute zkušenost a Božiacute zjeveniacute

V defi nici modlitby shrnula sv Terezie svou lidskou zkušenost a přijala božskeacute Zje-veniacute zjeveniacute Boha jako Laacutesky

U zaacutekladu pochopeniacute Zjeveniacute a modlitby stojiacute Tereziina lidskaacute zkušenost přaacute-telstviacute Terezie byla vždy velkou přiacutetelkyniacute prvniacute kapitoly jejiacute duchovniacute autobi-ografi e (tj Knihy života) naacutem odhalujiacute osobu kteraacute od počaacutetku milovala a byla milovaacutena kteraacute obdarovaacutevala přaacutetelstviacutem druheacute a přaacutetelstviacute od nich přijiacutemala Šlo o schopnost kteraacute se u niacute postupně rozviacutejela prostřednictviacutem silně zakou-šenyacutech chvil rozhovorů sdiacuteleniacute ktereacute je jedniacutem z kliacutečovyacutech slov tereziaacutenskeacuteho slovniacuteku o přaacutetelstviacute Naslouchaacuteniacute a uacutečast chvěniacute citlivosti a srdce přivedly Te-rezii na okraj propasti Byla to bolestnaacute zkušenost plnaacute utrpeniacute Přaacutetelstviacute ktereacute našlo svou rovnovaacutehu až v Kristu když Ježiacuteš defi nitivně obsadil citovyacute střed jejiacute bytosti tiacutem že ji osvobodil co do jejiacute efektivity a pozitivně v niacute uvolnil veš-keryacute lidskyacute naacuteboj a schopnost sebedarovaacuteniacute Lze řiacuteci že tereziaacutenskaacute zkušenost přaacutetelstviacute kteraacute byla očištěna obraacuteceniacutem a prošla skutečnyacutem vzkřiacutešeniacutem byla prostřednictviacutem milosti přijata do batůžku křesťanskyacutech zkušenostiacute našiacute světice na způsob praeambularum amoris (bdquopreambuliacute laacuteskyldquo) ktereacute jiacute umožniacute uchopit vlastniacute smysl laacutesky k Bohu a k bližniacutemu jako vztah přaacutetelstviacute Milovat Boha zname-naacute byacutet Božiacutemi přaacuteteli milovat bližniacuteho znamenaacute vnaacutešet laacutesku do konkreacutetnosti a niternosti přaacutetelstviacute

Je zajiacutemaveacute si všimnout že Terezie do sveacute pedagogiky modlitby přijala jako teo-logickeacute principy i postřehy lidskeacuteho a psychologickeacuteho raacutezu ktereacute plynou z jejiacute zkušenosti přaacutetelstviacute Zde předklaacutedaacuteme pouze některeacute z nich

Princip ztotožněniacute bdquok tomu aby byla laacuteska opravdovaacute a přaacutetelstviacute trvalo je třeba aby došlo ke shodě stavůldquo (Ž ) Jde o princip přaacutetelstviacute ktereacute buďto spojuje jako přaacutetele lidi podobneacute nebo je podobnyacutemi činiacute vzaacutejemnyacutem sdiacuteleniacutem Terezie aplikuje tento princip v tom smyslu že je potřeba aby člověk modlitby nabyl stejneacuteho stavu jakyacute maacute Bůh

Princip časteacuteho sdiacuteleniacute bdquoPřiacutebuznost a přaacutetelstviacute se ztraacutecejiacute nedostatkem sdiacuteleniacuteldquo (C ) Psychologickyacute postřeh kteryacute Terezie aplikuje na modlitbu jež proto musiacute byacutet častaacute aby se pro naacutes Bůh nestal osobou vzdaacutelenou a odcizenou našiacute zkušenosti

13JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Moc pohledu ve sdiacuteleniacute přaacutetel bdquoNezdaacute se naacutem že naacutem lideacute naslouchajiacute když mlu-viacuteme pokud nevidiacuteme že se na naacutes diacutevajiacuteldquo (CE ) Jemnyacute postřeh kteryacute na Terezii prozrazuje že je pozornou přiacutetelkyniacute kteraacute se svyacutemi přaacuteteli rozmlouvaacute mezi čtyřma očima a je s to naplno docenit takeacute v modlitbě moc pohledu jako komunikačniacute formy Musiacuteme se diacutevat na Boha chceme-li naslouchat jeho slovu ale takeacute Bůh se musiacute diacutevat na naacutes je-li pravdou že naacutes miluje a že naacutem naslou-chaacute

Důležitost laacutesky pro jakyacutekoli přaacutetelskyacute vztah bdquoPro žaacuteka neniacute malyacutem dobrem a darem když vniacutemaacute že ho maacute jeho Učitel raacutedldquo (C ) Moudraacute pedagogickaacute norma a hlubokeacute přesvědčeniacute s niacutemž Terezie vybiacuteziacute k přijiacutemaacuteniacute a naslouchaacuteniacute veškereacute-mu Ježiacutešovu vyučovaacuteniacute v modlitbě

Potřeba upřiacutemnosti ve vztaziacutech a dar uacutesudku ostatniacutech bdquoNeniacute nikoho kdo by tak dob-ře znal saacutem sebe jako naacutes znajiacute ti kdo se na naacutes diacutevajiacute je-li to s laacuteskou a starostiacute o naacuteš pokrokldquo (Ž ) Jde o princip vzaacutejemneacute naacutepravy v laacutesce kteryacute dokaacuteže Terezie aplikovat na Boha modlitby jenž se svyacutemi přaacuteteli jednaacute někdy neuacuteprosně a bdquostrašlivěldquo

Takovyacutech přiacutekladů a podobnyacutech principů by se dala uveacutest ještě celaacute řada Posta-čiacute naacutem však vědomiacute jedneacute zaacutesady v lidskeacutem přaacutetelstviacute dokaacutezala Terezie zachytit smysl přaacutetelstviacute božskeacuteho avšak zkušenost s Bohem-Přiacutetelem překonala zkuše-nost a očekaacutevaacuteniacute přaacutetelstviacute lidskeacuteho

Terezie vniacutemaacute svou existenci důsledně jako zkušenost Boha-Přiacutetele kteryacute jiacute vychaacutezel vstřiacutec od prvniacutech let jejiacuteho života kteryacute ji neopustil v průběhu krize řeholniacuteho povolaacuteniacute kteryacute se projevil jako bdquověrnyacute přiacutetelldquo až po ty nejmeacuteně předviacute-datelneacute mystickeacute milosti Modlitba je tedy pro Terezii zkušenostiacute teacuteto předchaacuteze-jiacuteciacute laacutesky Boha bdquood něhož viacuteme že naacutes milujeldquo Celaacute Tereziina autobiografi e od prvniacutech straacutenek předmluvy až po posledniacute straacutenky doslovu je svědectviacutem ktereacute světice vydaacutevaacute tomuto Bohu jenž miluje bez miacutery Lze řiacuteci že modlitba je pro Terezii prostorem kde se živě vniacutemaacute smysl Božiacuteho zjeveniacute jako společenstviacute a sdiacute-leniacute milost smlouva přaacutetelstviacute Proto se takeacute do modlitby shrnujiacute do jisteacute miacutery rovněž individuaacutelniacute osobniacute bdquodějiny spaacutesyldquo a tam se takeacute jako do rozcestiacute sbiacutehajiacute všechny osobniacute zkušenosti ve světle Boha-Laacutesky

Lze řiacuteci že v Tereziině lidskeacute zkušenosti a v jejiacutem pronikaacuteniacute do tajemstviacute spaacutesy jako daru zjeveniacute Boha kteryacute se vůči niacute choval jako přiacutetel nachaacuteziacuteme teologickyacute vyacuteznam jejiacute defi nice modlitby kteraacute maacute širokyacute zaacuteběr a vyacuterazně biblicko-teologic-kyacute formaacutet

SALVE

b) Personalismus a afektivita

Již bylo poznamenaacuteno že tereziaacutenskyacute pojem modlitby zdůrazňuje tyto dva as-pekty a nabyacutevaacute tak charakteristickeacute povahy v mnoha defi niciacutech modlitby formu-lovanyacutech v průběhu dějin

Ve sveacutem personalismu zdůrazňuje Terezie setkaacuteniacute Boha s člověkem kde převa-žuje pozornost osob nad tiacutem co by se mělo řiacutekat nebo jakyacutemi postoji by se to mělo vyjadřovat Už bylo řečeno že u Terezie je důležitějšiacute vztah přaacutetelstviacute jako osobniacuteho setkaacuteniacute než elevatio mentis in Deum (bdquopozvednutiacute mysli k Bohuldquo) a peti-tio decentium a Deo (bdquoprosba o to co je vhodneacute adresovanaacute Bohuldquo) ktereacute charak-terizujiacute jineacute defi nice Nelze však zapomiacutenat že i tereziaacutenskaacute defi nice je ohlasem na ciacuterkevniacute tradici na teologii Klementa Alexandrijskeacuteho o modlitbě Božiacuteho přiacute-tele nebo přiacutemo na vyjaacutedřeniacute bdquorozhovor s Bohemldquo ktereacute nabiacuteziacute Jan Zlatouacutestyacute

Celaacute tereziaacutenskaacute pedagogika modlitby ukazuje cestu k tomuto osobniacutemu a hlubokeacutemu nikoli povrchniacutemu nyacutebrž upřiacutemneacutemu setkaacuteniacute ve ktereacutem se pak zaacutekonitě objeviacute všechny formy přaacutetelskeacuteho vztahu modlitebniacute postoje podobneacute těm jež nachaacuteziacuteme u biblickeacute modlitby a jež jsou bohatě doloženy na straacutenkaacutech tereziaacutenskyacutech děl chvaacutela žehnaacuteniacute diacutekůvzdaacuteniacute vyznaacuteniacute kajiacutecnost přiacutemluva13 A při tomto setkaacuteniacute se všechno staacutevaacute přiacuteležitostiacute k vyjaacutedřeniacute a rozviacutejeniacute vztahu jak zaacuteležitosti Božiacute tak i věci lidskeacute Když je zajištěna tato vyacuteměna laacutesky všechno se může staacutet vyjaacutedřeniacutem přaacutetelstviacute staacuteniacute diacutevaacuteniacute se naslouchaacuteniacute mlčiacuteciacute přiacutetomnost spontaacutenniacute vyacutekřik kraacutečeniacute v Božiacute přiacutetomnosti praacutece v Paacutenově společnosti neboť jak učiacute Terezie bdquoi mezi hrnci kraacutečiacute Paacuten a pomaacutehaacute naacutem jak v tom co je vnitřniacute tak i v tom co je navenekldquo (Z )

Zdůrazněniacutem efektivity naacutes Terezie učiacute že modlitba je bdquozaacuteležitostiacute srdceldquo ani ne tak citovosti jako spiacuteše vůle Světice upřednostňuje srdce před rozumem usebraacute-niacute před meditaciacute pohled plnyacute laacutesky před uacutevahami při kteryacutech riskujeme že bdquose zvrhnou v reacutetorikuldquo Vychovaacutevaacute k laacutesce i při uacutestniacute modlitbě neboť je přesvědčena že jak v modlitbě tak v životě je tiacutem na čem opravdu zaacuteležiacute laacuteska je to jeden z viacutec-kraacutet opakovanyacutech axiomů modlitba bdquonespočiacutevaacute v mnoheacutem přemyacutešleniacute nyacutebrž v mnoheacutem milovaacuteniacuteldquo (H srov Z ) z toho takeacute logicky vyplyacutevaacute pedago-gika pro modlitbu i život bdquodělejte tedy to co ve vaacutes viacutec probouziacute laacuteskuldquo laacutesku kteraacute se vtěluje do postojů hledaacuteniacute Božiacute vůle služby ve spravedlnosti laacutesky a čin-nosti pro ciacuterkev sebedarovaacuteniacute se v laacutesce bližniacutemu (srov H )

Tiacutem je zdůrazněna rovněž gratuita zdarmadanost modlitby kteraacute nikdy nemaacute byacutet zištnaacute nyacutebrž zcela obraacutecenaacute k Bohu a k jeho zaacutejmům k jeho vůli vůči naacutem

Samozřejmě že poznaacuteniacute neniacute popiacuteraacuteno nyacutebrž podřiacutezeno laacutesce meditace zase kontemplaci přemyacutešleniacute milovaacuteniacute rozum vůli V afektivniacute zkušenosti modlitby

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

se ovšem rodiacute praveacute bdquopoznaacuteniacuteldquo Boha kteryacute se zjevuje a promlouvaacute k srdci člověka Bohatstviacute poznaacuteniacute Boha je Tereziiacute nesčetněkraacutet doloženo ve všech jejiacutech knihaacutech Z osobniacuteho setkaacuteniacute vyplynulo plnějšiacute porozuměniacute Božiacutemu Zjeveniacute pokornějšiacute a upřiacutemnějšiacute poznaacuteniacute člověka v onom sokratovskeacutem bdquopoznej saacutem sebeldquo ktereacute Terezie převaacutediacute do poznaacuteniacute sebe aby byl člověk v pravdě-pokoře

Biblickeacute kořeny tereziaacutenskeacute modlitby

Aktuaacutelnost tereziaacutenskeacuteho poselstviacute o modlitbě vyplyacutevaacute z jejiacuteho vyacuterazneacuteho biblic-keacuteho zakořeněniacute což se dnes ve studiiacutech věnovanyacutech jejiacute nauce velmi zdůrazňuje Proto zde chci přibliacutežit jen některeacute biblickeacute důrazy nebo ohlasy ktereacute stojiacute u zaacute-kladu pojetiacute modlitby jež bylo předloženo

a) Obecnyacute zaacuteklad Bůh jako Přiacutetel zjevenyacute v Kristu

V centru tereziaacutenskeacute modlitby stojiacute zaacutesadniacute zjeveniacute Noveacuteho zaacutekona bdquoBůh je Laacutes-kaldquo (Jan ) Terezie to konkreacutetně překlaacutedaacute do vyjaacutedřeniacute bdquoBůh je Přiacutetelldquo nebo leacutepe bdquoBůh je našiacutem Přiacutetelemldquo Když totiž shrnuje motivace rozhovoru s Bohem v plneacute důvěrnosti připomiacutenaacute tituly jimiž se přiodiacutevaacute Božiacute laacuteska ve Zjeveniacute bdquoJed-nejte s niacutem jako s Otcem a jako s Bratrem a jako s Paacutenem a jako se Snoubencemhellipldquo (C 13) Vypočiacutetaacutevajiacute se zde důrazy Božiacute shoviacutevavosti světici tak draheacute blaho-vůle Boha jehož rozkošiacute je přebyacutevat s lidskyacutemi dětmi či kteryacute rozmlouvaacute s lidmi jako s přaacuteteli a styacutekaacute se s nimi (srov Přiacutes 13 Bar 1313 Ex 1313) jde o toteacutež co vyjadřuje Ježiacuteš bdquoUž vaacutes nenazyacutevaacutem služebniacuteky ale přaacutetelihellipldquo (Jan a) Terezie mluviacute o společenstviacute a rozmlouvaacuteniacute s Bohem

Nelze však zapomiacutenat na to že ve vlastniacutem středu tereziaacutenskeacute modlitby se nachaacuteziacute vztah adopce vyjaacutedřenyacute Kristem v uacutevodniacutem osloveniacute modlitby Otčenaacuteš ktereacute Terezie komentuje s jednoznačně biblickyacutemi důrazy do teacute miacutery že modlitbu zahrnuje do trojičniacuteho rozměru Otce Syna a Ducha Svateacuteho (srov C )

Diacuteky předpokladu Božiacute iniciativy (bdquohellipod něhož viacuteme že naacutes milujeldquo) je tere-ziaacutenskaacute modlitba viděna jako laacuteskyplnaacute odpověď jako důraz na dialog ve ktereacutem maacute iniciativu Bůh Lze tak naleacutezt soulady tereziaacutenskeacute modlitby s tiacutem co bylo defi novaacuteno jako bdquostrukturaacutelniacute zaacutekonitosti rozhovoru s Bohemldquo v Bibli takže na-vzdory některyacutem kritikaacutem vyčiacutetajiacuteciacutem tereziaacutenskeacute modlitbě intimismus lze do-svědčit dokonalou shodu mezi biblickou a tereziaacutenskou modlitbou charakteri-zovanou tiacutemto vztahem přaacutetelstviacute se všemi jeho důsledky

Aktuaacutelnost tohoto pojetiacute vztahu s Bohem v křesťanskeacute existenci a tedy i v mod-litbě byla zdůrazněna evangelickyacutem teologem Juumlrgenem Moltmannem kteryacute je

SALVE

přesvědčen o vhodnosti prezentovat biblickou kategorii Boha jako Přiacutetele lidiacute a modlitby jako vztahu přaacutetelstviacute s tiacutemto Bohem kteryacute se staacutevaacute bliacutezkyacutem člově-ku

b) Specifickyacute zaacuteklad Kristova modlitba

Jak jsme již zdůraznili Tereziiny oči jsou upřeny na Krista když doporučuje modlit se o samotě neboť tato rada se rodiacute z jeho vyacuteslovneacute nauky o modlitbě (srov Mt ) a z jeho přiacutekladu modlitby na opuštěnyacutech a osamělyacutech miacutestech jak o tom svědčiacute evangelisteacute (srov Mk 13 Lk )

A je to praacutevě tato Ježiacutešova modlitba osobniacute a dlouhotrvajiacuteciacute v mlčeniacute a samo-tě na kterou se Tereziina nauka odvolaacutevaacute jako na prvniacute instanci do teacute miacutery že lze opět naleacutezt skrytyacute soulad mezi tiacutem co řiacutekaacute Terezie o modlitbě a tiacutem co dělal Ježiacuteš když se modlil a obracel se s důvěrou k Otci setrvaacuteval ve společenstviacute laacutesky častyacutem stykem o samotě s tiacutem od něhož věděl že je milovaacuten totiž s Otcem

Však takeacute ve sveacutem vyacutekladu modlitby Paacuteně Terezie nenahrazuje Učitele mod-litby nyacutebrž ukazuje na něj jako na bdquojedineacuteho Učitele a jedinyacute vzorldquo Ve sveacutem komentaacuteři modlitby Otčenaacuteš se odvolaacutevaacute na zaacutekladniacute Ježiacutešovu nauku přijiacutemaacute každeacute slovo z Mistrova učeniacute jako by teď splyacutevalo bdquoz oněch božskyacutech uacutestldquo a vy-klaacutedaacute prosby Otčenaacuteše jako modlitbu samotneacuteho Krista obraacutecenou v našem jmeacute-nu k Otci

c) Nezbytnyacute předpoklad modlit se v pravdě

Ve vztahu přaacutetelstviacute s Bohem jiacutemž je modlitba sv Terezie často zdůrazňuje ab-solutniacute potřebu modlit se v pravdě kteraacute se rodiacute ze sebepoznaacuteniacute Jde o onu ra-dikaacutelniacute pokoru kraacutečeniacute v pravdě jež začiacutenaacute sebepoznaacuteniacutem a uvědoměniacutem si propasti kteraacute naacutes odděluje od Boha V samotneacutem kontextu defi nice modlitby napsala bdquoK tomu aby byla laacuteska opravdovaacute a přaacutetelstviacute trvalo je třeba aby došlo ke shodě stavů Paacutena o ktereacutem je zřejmeacute že nikdy nemůže miacutet nějakyacute nedostatek a našeho kteryacute je neřestnyacute smyslnyacute nevděčnyacute ndash nebudete moci ze sebe dosaacutehnout toho abyste jej tolik milovali neboť to nepřiacuteslušiacute vašemu sta-vu avšak když uvidiacutete jak moc je pro vaacutes cenneacute miacutet jeho přaacutetelstviacute a jak mnoho vaacutes miluje projdete tiacutemto utrpeniacutem že budete velmi často přebyacutevat s tiacutem jenž je od vaacutes tak odlišnyacuteldquo (Ž ) V pokoře a obraacuteceniacute spočiacutevaacute neustaacutelaacute přiacuteležitost jak navaacutezat spraacutevnyacute vztah k Bohu v pravdě Proto Terezie často poukazuje na celniacute-ka z podobenstviacute o praveacute modlitbě kteryacute je vzorem ryziacuteho oranta (srov Ž C 13 H 13)

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

d) Zaacutekladniacute přesvědčeniacute Bůh je přiacutetomen

Teacutema přiacutetomnosti Boha v člověku antropologickeacute pojetiacute Božiacuteho chraacutemu a Božiacute-ho přiacutebytku jsou v teologii modlitby podle sv Terezie naprosto zaacutesadniacute Od ži-vota v přiacutetomnosti Paacuteně až po hledaacuteniacute Boha ve zprostředkovaacuteniacutech kde se zjevuje jeho přiacutetomnost od obrazu v přiacuterodě až po tajemstviacute přebyacutevaacuteniacute Trojice v srdci křesťana kteryacute žije v milosti maacuteme celou řadu motivaciacute ktereacute provokujiacute možnost i potřebu přaacutetelskeacute odpovědi Bohu jenž je přiacutetomnyacutem Přiacutetelem

Svataacute Terezie rozvinula toto velkeacute biblickeacute teacutema Hospodinovy přiacutetomnosti tiacutem že je aplikovala na konkreacutetniacute pedagogiku modlitby jako přaacutetelstviacute kterou je modlitba usebraacuteniacute V knize Přiacutebytků (tj ve Vnitřniacutem hradu) načrtla dlouhou cestu zniterněniacute kteraacute jde od Božiacute přiacutetomnosti v člověku až po lidskou přiacutetomnost v Bohu (srov H a naacutezev kapitoly H )

Přiacutetomnost činiacute přaacutetelstviacute bezprostředniacutem vztahem kteryacute je možnyacute všude a z rozhovoru činiacute snadneacute a přiacutejemneacute vstoupeniacute do sebe sama a to i uprostřed mnohyacutech zaměstnaacuteniacute (srov C Z ndash)

Bůh-Přiacutetel se tak staacutevaacute bliacutezkyacutem Bohem Bible a společenstviacute a smlouva jsou ko-relativniacute s Božiacute přiacutetomnostiacute a Božiacutem bdquopřiacutebytkemldquo v lidskeacutem srdci Terezie bude chaacutepat modlitbu mimo jineacute takeacute jako toto bdquovstoupeniacute do sebe samaldquo do hradu vlastniacute duše prostřednictviacutem braacuteny modlitby a bude to považovat za zaacutekladniacute požadavek osobniacuteho setkaacuteniacute s Bohem

Tyto prosteacute bdquoaktualizačniacuteldquo postřehy z tereziaacutenskeacuteho poselstviacute naacutem umožňu-jiacute uzavřiacutet teacutema dvěma odkazy na nauku II vatikaacutenskeacuteho koncilu ktereacute učinily tereziaacutenskeacute poselstviacute modlitby krajně zajiacutemavyacutem na uacuterovni teologie i katecheze spirituality i křesťanskeacute antropologie

Prvniacutem je antropologickyacute princip diacuteky němuž člověk nachaacuteziacute nejvyššiacute motiv sveacute důstojnosti v povolaacuteniacute ke společenstviacute s Bohem (srov GS ) Tereziaacutenskeacute poselstviacute chce otevřiacutet člověka teacuteto vznešeneacute důstojnosti

Druhyacutem je vyacuteznam pojetiacute Zjeveniacute jako odhaleniacute se Boha člověku (srov DV ) Tereziaacutenskaacute modlitba chce jako celostniacute forma odpovědi zdůraznit jak se osobniacute přijetiacute spaacutesneacuteho Zjeveniacute a jeho dějin nutně staacutevaacute vztahem přaacutetelstviacute modlitbou--životem

II Dynamika přaacutetelstviacute s Bohem na cestě modlitby

Pojetiacute modlitby předloženeacute sv Tereziiacute je bohateacute a dynamickeacute jako samotneacute Božiacute přaacutetelstviacute otviacuteraacute dveře dobrodružstviacute cestě kterou je třeba projiacutet spolu s Bohem rozvinutiacute dějin spaacutesy ktereacute jak bylo napsaacuteno jsou bdquodějinami přaacutetelstviacuteldquo

SALVE

Pokusme se ozřejmit některeacute charakteristickeacute rysy tereziaacutenskeacute modlitby a vy-jděme přitom z kategorie přaacutetelstviacute či setkaacuteniacute s naacutesledujiacuteciacutemi kvalitami ktereacute velmi dobře shrnujiacute celou tereziaacutenskou zkušenost a nauku o modlitbě osobniacute teo-logaacutelniacute dynamickeacute a přetvaacuteřejiacuteciacute setkaacuteniacute

Osobniacute setkaacuteniacute

Terezie od Ježiacuteše přiznaacutevaacute modlitbě hluboce personalistickyacute smysl setkaacuteniacute s dru-hyacutem ktereacutemu se naučila v lidskeacutem přaacutetelstviacute avšak ve škole božskeacuteho přaacutetelstviacute se tento smysl ještě viacutece zdokonalil V nauce a pedagogice modlitby klade Terezie důraz na osoby a vztah kteryacute se rodiacute z přebyacutevaacuteniacute z hledaacuteniacute přiacutetomnosti a z pozor-nosti vůči partnerovi v dialogu Instinktivně je vedena k tomu aby hledala přaacutetel-skou tvaacuteř Boha Zjeveniacute v Kristu a aby odmiacutetala mlhaveacute metody a naacutevrhy modlit-by ktereacute mohly veacutest ke ztroskotaacuteniacute jistoty setkaacuteniacute s Druhyacutem

I pro uacutestniacute modlitbu bude prvniacute radou vědomiacute znalosti s kyacutem mluviacuteme a kyacutem je Bůh ke ktereacutemu se obraciacutem důležitějšiacute než konkreacutetniacute formulace modliteb je život důležitějšiacute než konkreacutetniacute modlitby je modlitba jako osobniacute vztah13 To vy-zdvihuje hodnotu přebyacutevaacuteniacute s Bohem v modlitbě do teacute miacutery že se nabiacuteziacute noveacute kriteacute-rium pro posuzovaacuteniacute hodnoty teacuteto pozornosti srdce i když se zdaacute že roztržitosti narušujiacute kraacutesu setkaacuteniacute s Bohem Přebyacutevat v Božiacute přiacutetomnosti byť i uprostřed roztržitostiacute když to srdce opravdu chce způsobuje vždy dobro a Bohu se to liacutebiacute (srov H H )

Když jsou osoby v nouzi je zapotřebiacute konfrontace v pravdě Od člověka to vyža-duje schopnost byacutet pravdivyacutem v Božiacute přiacutetomnosti vyjiacutet pokorně ze sebepoznaacuteniacute a nechat se osviacutetit Božiacutem světlem aby bylo možneacute konečně pochopit vlastniacute po-volaacuteniacute a uacuteděl spolu s jejich aktuaacutelniacutem stavem V tomto uplatňovaacuteniacute pravdy je Bůh neoblomnyacute a modlitba se diacuteky světlu ktereacute Bůh na člověka vrhaacute staacutevaacute taviacuteciacutem keliacutemkem sebepoznaacuteniacute ktereacute člověka vyvaacutediacute z rovnovaacutehy odkryacutevaacute i ty nejjemnějšiacute skryteacute vrstvy očišťuje sebemenšiacute stopy hřiacutechu Modlitba je cestou sebepoznaacutevaacuteniacute vyvolaacutevaneacuteho Bohem kteryacute je přiacutetelem v pravdě a vede člověka až k nejhlubšiacute kon-frontaci s jeho vlastniacutem stavem před Bohem Ve věrnosti tomuto působeniacute prav-dy spočiacutevaacute naděje na skutečnyacute rozvoj přaacutetelstviacute Tereziaacutenskaacute zkušenost modlitby vypraacutevěnaacute v Knize života nachaacuteziacute v přiacutebytciacutech Vnitřniacuteho hradu potvrzeniacute teacuteto cesty člověka kteraacute se uskutečňuje do teacute miacutery do jakeacute přijiacutemaacute moc Božiacuteho zjevujiacuteciacuteho bdquoTyldquo ktereacute ho provaacuteziacute v přezkoumaacuteniacute sebe sama Jedna kraacutesnaacute tereziaacutenskaacute mod-litba v kliacutečoveacutem bodě třetiacutech přiacutebytků naacutem vyacutestižně ukazuje krajniacute potřebu prav-dy kteraacute zkoušiacute člověka tvaacuteřiacute v tvaacuteř neoblomneacutemu Božiacutemu očišťovaacuteniacute bdquoZkoušejte naacutes Pane kteryacute znaacutete pravdu o naacutes abychom poznali sami sebeldquo (13H )

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Ovšem dar Božiacuteho přaacutetelstviacute je postupnyacutem odhalovaacuteniacutem a darovaacuteniacutem vlastniacute osoby jde o vpaacuted Boha jako toho kdo vyvolaacutevaacute a uskutečňuje osobniacute setkaacuteniacute prostřednictviacutem postupneacuteho zjevovaacuteniacute všeho toho kyacutem On je V Tereziině du-chovniacute autobiografi i lze sledovat tuto cestu zjevovaacuteniacute se a darovaacuteniacute na ktereacute se Bůh projevuje v Kristu zjevuje Terezii tajemstviacute ciacuterkve aktivně ji uvaacutediacute do dob-rodružstviacute spaacutesy Ale i mimo vlastniacute mystickou zkušenost probouziacute modlitba touhu po poznaacuteniacute Boha velkou laacutesku k jeho slovu potřebu pronikat do Božiacutech tajemstviacute kteraacute se rozviacutejiacute do moudrostiplneacuteho pronikaacuteniacute Zjeveniacute Roste tedy vzaacute-jemneacute poznaacuteniacute mezi Bohem a člověkem ve vztahu přaacutetelstviacute

Jelikož jde o osobniacute setkaacuteniacute ktereacute s sebou nese nejen poznaacuteniacute ale i vzaacutejemneacute darovaacuteniacute se modlitba naplno rozviacutejiacute dynamiku osobniacuteho darovaacuteniacute hledaacuteniacute Božiacute vůle Existuje jeden tereziaacutenskyacute axiom viacutecekraacutet opakovanyacute že bdquoBůh se naacutem nedaacute zcela dokud se my nedaacuteme cele Bohuldquo (srov C H 13) Modlitba tedy vyvolaacutevaacute touhu po setkaacuteniacute-daru po vydaacuteniacute se Bohu a jeho požadavkům To vše je ale jen jako přiacuteprava nebo disponovaacuteniacute se k tomu aby se mohlo v plnosti usku-tečnit plneacute sebedarovaacuteniacute Boha člověku prostřednictviacutem pomaleacute cesty zjeveniacute Jde o vnitřniacute přetvaacuteřejiacuteciacute posilujiacuteciacute dar Boha sebezjeveniacute až po vlastniacute tajemstviacute Trojice pronikaacuteniacute Božiacuteho sdiacuteleniacute do člověka je přitom krajně bolestneacute očišťujiacuteciacute a vede ke skřiacutepotu samotneacuteho soukoliacute lidskeacute psychiky jak je to vidět napřiacuteklad v očištěniacutech osviacuteceniacutech a extaacuteziacutech šestyacutech přiacutebytků jde ovšem o sdiacuteleniacute ktereacute připodobňuje obrazu Krista

V teologii modlitby jako osobniacuteho setkaacuteniacute vychaacuteziacute Terezie ze zaacutekladniacuteho před-pokladu iniciativu v přaacutetelstviacute maacute vždy Bůh Hledaacuteme toho kdo hledaacute naacutes diacute-vaacuteme se na toho kdo se diacutevaacute na naacutes setkaacutevaacuteme se s tiacutem kdo už je přiacutetomen svou laacuteskou Modlitba se tak staacutevaacute osobniacute odpovědiacute Bohu kteryacute se zjevuje a daruje v Kristu Cesta modlitby pak tedy bude postupnou a dynamickou Božiacute odpovědiacute člověku kteryacute vstoupil do dějin jeho přaacutetelstviacute

Teologaacutelniacute setkaacuteniacute

V perspektivě našeho objasněniacute tereziaacutenskeacute modlitby neniacute modlitba okrajovou zaacuteležitostiacute nyacutebrž bodem do ktereacuteho se sbiacutehaacute celaacute křesťanskaacute zkušenost Už v sa-motneacute defi nici lze vytušit implicitniacute odkazy na plně teologaacutelniacute setkaacuteniacute modlit-ba se staacutevaacute uplatňovaacuteniacutem viacutery naděje a laacutesky a tedy kvalifi kovanyacutem okamžikem teologaacutelniacuteho života a faktorem růstu v teologaacutelniacutech ctnostech Nejautentičtějšiacute podobou určeniacute modlitby je praacutevě ta kteraacute je nabita teologaacutelniacutemi energiemi aby se stala křesťanskyacutem životem v akci a dynamice a mohla tak byacutet pravdivě zhod-nocena

SALVE

Tyto rozměry se v tereziaacutenskeacute modlitbě bezesporu nachaacutezejiacute

Setkaacuteniacute ve viacuteře ktereacute daacutevaacute vzrůst viacuteře V modlitbě je pro Terezii důležiteacute abychom se obraceli na Boha od něhož bdquoviacutemeldquo že naacutes miluje V onom viacuteme je skryto celeacute bohatstviacute viacutery ktereacute se rodiacute ze slova a upevňuje se postupnou křesťanskou zkuše-nostiacute modlitby jde o proces přilnutiacute ve viacuteře a to rovněž v temnotaacutech Božiacute nepřiacute-tomnosti ve vaacutešniveacutem hledaacuteniacute během mnoha let vyprahlostiacute ve věrneacutem očekaacutevaacuteniacute toho kdo věřiacute Božiacute laacutesce A s postupnyacutem přilnutiacutem viacutery jde ruku v ruce i růst viacutery v hlubokeacutem zkoumaacuteniacute Božiacuteho Zjeveniacute v Piacutesmu v radikaacutelnějšiacutem přimknutiacute se k viacuteře ciacuterkve Jde nakonec o viacuteru kteraacute je staacutele obraacutecena k Bohu a staacutevaacute se neustaacutelyacutem vyznaacuteniacutem znameniacute kteraacute Bůh konaacute a obdivem jenž připouštiacute že Bůh může uskutečnit věci ještě daleko většiacute (srov H )

Zkušenost chudoby v naději Stejně tak se v tereziaacutenskeacute modlitbě nachaacuteziacute smysl pro naději kteryacute se rodiacute z chudoby a nedostatečnosti bdquosnaacutešet toto utrpeniacute že bude-te velmi často přebyacutevat s tiacutem jenž je od vaacutes tak odlišnyacuteldquo (Ž ) Skutečnost že

bdquoviacuteme že naacutes Bůh milujeldquo v naacutes rodiacute hnutiacute naděje ktereacute Terezie potvrzuje kon-statovaacuteniacutem že Bůh na ni čekal dlouhou dobu aniž by jej mezitiacutem unavila (srov Zv Ž ) Tak duše živiacute naději a posiluje ji na různyacutech uacuterovniacutech důvěry v Boha rostouciacute na zaacutekladě zkušenosti jeho milosrdenstviacute odvahy kteraacute si dovo-liacute očekaacutevat od Boha všechno včetně znovunabytiacute ztraceneacuteho času nezadržitelneacute touhy vidět Boha kteraacute probouziacute eschatologickyacute smysl křesťanskeacuteho života smě-řujiacuteciacuteho k defi nitivniacutemu setkaacuteniacute s Kristem jehož jistotu daacutevaacute zakusit a po jehož trvalosti daacutevaacute toužit praacutevě modlitba (srov např H ndash) V modlitbě se však utvaacuteřiacute aktivniacute naděje kterou je touha sloužit jako konkreacutetniacute podoba očekaacutevaacuteniacute Kraacutelovstviacute a konaacuteniacute pro Krista

Růst v laacutesce k Bohu a k bližniacutemu Tereziaacutenskaacute modlitba jak jsme viděli upřednost-ňuje pro svůj afektivniacute charakter aspekt laacutesky jako postoje vůle V božskeacutem přaacute-telstviacute se teologaacutelniacute laacuteska staacutevaacute odpovědiacute člověka Bohu kteryacute je Přiacutetelem Ovšem modlitba kteraacute spočiacutevaacute v bdquomnoheacutem milovaacuteniacuteldquo daacutevaacute vzrůst samotneacute zkušenosti Božiacute laacutesky Jde o konkreacutetniacute zkušenost kterou dělaacute Terezie ve sveacutem životě nejprve je to afektivniacute osvobozeniacute ktereacute ji činiacute svobodnou aby soustředila všechnu svou energii na Boha pak je to růst laacutesky v jejiacutem srdci diacuteky vylitiacute daru Ducha Svateacuteho jako důsledku setkaacuteniacute s Kristem Paralelně se ale rozviacutejejiacute jejiacute touhy sloužit Paacutenu jejiacute pozornost se soustřediacute na ciacuterkev rozšiřuje se schopnost milovat bližniacuteho V modlitbě roste laacuteska kteraacute se soustřeďuje předevšiacutem na laacutesku k bližniacutem do teacute miacutery že orant na sebe zapomiacutenaacute natolik že opouštiacute Boha modlitby kvůli Bohu kteryacute je přiacutetomen a ktereacutemu je třeba sloužit v bratřiacutech a sestraacutech

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Dynamickeacute setkaacuteniacute

Přaacutetelstviacute je dynamickyacutem vztahem otevřenyacutem evoluci a dějinaacutem Je-li tiacutem kdo uskutečňuje přaacutetelstviacute Bůh předpoklaacutedaacute se že je to on kdo takeacute oteviacuteraacute cesty tomuto putovaacuteniacute a načrtaacutevaacute etapy těchto dějin spaacutesy Na jedneacute straně nevyčerpa-telnyacute Bůh neustaacutelaacute novost a na straně druheacute člověk otevřenyacute dynamice tohoto dobrodružstviacute s Bohem

Tereziaacutenskaacute modlitba je jako zkušenost celaacute poznamenanaacute dynamikou bož-skeacuteho přaacutetelstviacute Terezie začiacutenaacute po tolika zdraacutehaacuteniacutech sveacute putovaacuteniacute k nekonečnu Dynamika nebo chceme-li spaacutesnaacute historizace jejiacute zkušenosti křesťanskeacuteho života je tak zjevnaacute že všechny jejiacute knihy ktereacute jsou svědectviacutem a poselstviacutem o modlitbě vykazujiacute nezadržitelnou dynamickou siacutelu

Kniha života nakolik je vyjaacutedřeniacutem vlastniacute zkušenosti svědčiacute o dynamickeacute siacutele setkaacuteniacute s Kristem v modlitbě Terezii se oteviacuteraacute dobrodružstviacute nepředviacutedatelnyacutech etap a rostouciacuteho sdiacuteleniacute s Bohem Na uacuterovni naukoveacute je dynamika modlitby vy-jaacutedřena malyacutem traktaacutetem o modlitbě založenyacutem na obrazu zahrady Paacuteně ve kte-reacute rostou květy ctnostiacute diacuteky živeacute vodě milosti nabyteacute v modlitbě Čtyři způso-by zavlažovaacuteniacute zahrady-raacuteje Paacuteně představujiacute metodickou postupnost a rostouciacute uacutečinnost Božiacuteho sdiacuteleniacute voda namaacutehavě ziacuteskanaacute ze studny voda metodicky na-bytaacute s pomociacute čerpadla živaacute voda kteraacute je přivaacuteděna z potoka a je nenaacutesilně na-směrovaacutena k tomu aby zaleacutevala zahradu hojnaacute voda deště kteraacute zavlažuje veš-kerou půdu a činiacute ji plodnou (srov Ž ndash) Hle dynamika modlitby vyjaacutedřena literaacuterniacutem obrazem

V Cestě dokonalosti vystupuje do popřediacute metodickaacute dynamika modlitby kdy se z uacutestniacute modlitby staacutevaacute meditace usebraacuteniacute klid Jde o cestu k živeacute vodě kterou Terezie všem odvaacutežně slibuje jmeacutenem Krista (srov C ndash) Ale i v samotneacutem objasněniacute Otčenaacuteše jako metody a obsahů křesťanskeacute modlitby se nachaacuteziacute celaacute původniacute dynamika tereziaacutenskeacute exegeze od samotneacuteho prahu křesťanskeacute modlit-by kteryacutem je milost Božiacute adopce (srov osloveniacute bdquoOtče naacutešldquo) až po samotnyacute zaacute-věr křesťanskeacuteho života kteryacutem je eschatologie touha přebyacutevat s Bohem ve slaacutevě v osvobozeniacute od všeho zleacuteho (bdquozbav naacutes od zleacuteholdquo) A v teacuteto dynamice je miacutesto pro cestu k niternosti kde se člověk konečně laacuteskyplně podrobuje Božiacute vůli (bdquobuď vůle tvaacuteldquo) a pro cestu k bližniacutemu až po milosrdnou laacutesku obsaženou v odpuštěniacute uraacutežek a v životě vytyčeneacutem laacuteskou a baacutezniacute Božiacute

Vnitřniacute hrad představuje postup modlitby a křesťanskeacuteho života v nejzdařilejšiacute synteacuteze Je zde dynamika už v samotneacutem nastaveniacute teologie Vnitřniacuteho hradu kteraacute vychaacuteziacute ze třiacute kliacutečovyacutech pojetiacute biblickeacute antropologie člověk stvořenyacute k obrazu a podobě Boha člověk jako chraacutem a přiacutebytek Božiacute a člověk otevřenyacute a povolanyacute ke sdiacuteleniacute s Bohem

13SALVE

V napětiacute mezi povolaacuteniacutem člověka vyjaacutedřenyacutem těmito pojetiacutemi a jeho radikaacutelniacute realitou hřiacutechu (praacutevě tak jsou pojaty a kapitola Prvniacutech přiacutebytků) dosahuje putovaacuteniacute křesťanskeacuteho života ideaacutelniacuteho obrazu křesťana modlitbě je svěřen tento proces růstu a realizace člověka kteryacute až dojde do sedmyacutech přiacutebytků bude již do-konalyacutem obrazem a podobou Božiacute v Kristu jako svatiacute bude už žiacutet v Bohu jako ve sveacutem skutečneacutem přiacutebytku bude se dokonale sdiacutelet s Bohem v trojičniacutem tajemstviacute

Tiacutem je ve zkratce představen souhrn Tereziina vyjaacutedřeniacute modlitby v jejiacutem roz-měru rozvoje

Tuto dynamiku modlitby lze rovněž ilustrovat z jineacuteho uacutehlu pohledu nechaacute-me-li se inspirovat Listem Efezanům (13) je možneacute řiacuteci že v modlitbě mohla sv Terezie zaznamenat čtyři rozměry Kristovy laacutesky A na uacuterovni těchto čtyř rozměrů lze naznačit rostouciacute dynamiku božskeacuteho přaacutetelstviacute

Růst do deacutelky modlitba je cestou křesťanskeacuteho růstu Terezie vytyčuje jejiacute etapy obraacuteceniacute zaacutepas zkoušky milost sjednoceniacute s Bohem ktereacute se rozviacutejiacute až po pře-tvořeniacute Jde o lineaacuterniacute putovaacuteniacute ktereacute se uskutečňuje diacuteky modlitbě ve ktereacute se musejiacute ověřit jednotliveacute etapy na zaacutekladě Božiacutech požadavků Život modlitby se staacutevaacute cestou křesťanskeacuteho zraacuteniacute v tom spočiacutevaacute učeniacute charakteristickeacute pro Terezii kteraacute je mistrem v popisu těchto postupnyacutech kroků zkušenosti s Bohem jak to skvěle dělaacute zejmeacutena ve Vnitřniacutem hradu

Otevřenost do šiacuteřky v modlitbě se podle Tereziiny zkušenosti nachaacuteziacute schop-nost oteviacuterat noveacute horizonty širokeacuteho chaacutepaacuteniacute skutečnosti ciacuterkve a jejiacuteho zasazeniacute do dějin Spolu s tiacutem se v tereziaacutenskeacute modlitbě jako v soustřednyacutech kruziacutech ote-viacuterajiacute skutečnosti ktereacute tvořiacute Božiacute zaacutejmy citlivost a schopnost je přijmout za sveacute jako motivaci ke svatosti a angažovanost v přiacutemluvneacute modlitbě Pohled se staacutevaacute univerzaacutelniacutem laacuteska ekumenickou (srov H )

Pronikaacuteniacute do hloubky dynamika modlitby nachaacuteziacute v učeniacute sv Terezie rovněž typickyacute aspekt bdquokřesťanskeacute psychologieldquo ve vniacutemaacuteniacute vnitřniacuteho člověka a jeho mož-nostiacute jeho propastiacute kde je přiacutetomen a kde se daacutevaacute Bůh v postupneacute integraci a v postupneacutem uzdravovaacuteniacute kteryacutech dosahuje duchovniacute člověk praacutevě v modlitbě Niternost je pro tereziaacutenskou modlitbu charakteristickaacute vstoupit do vlastniacuteho nitra je předpokladem k tomu abychom se vztaacutehli k vlastniacutemu těžišti Modlitba je takeacute ndash i když ne vyacutelučně ndash touto cestou k vlastniacute hlubině prostřednictviacutem zjed-nodušeniacute v modlitbě a zniterňujiacuteciacutech sil milosti až po setkaacuteniacute v největšiacute hlubině naacutes samyacutech což je skutečnost kteraacute udržuje celou naši existenci až po dosaženiacute přiacutebytku ve ktereacutem přebyacutevaacute Bůh Cesta směrem k vnitřniacutemu setkaacuteniacute je v tereziaacuten-skeacutem myšleniacute vyvaacutežena neustaacutelyacutem odkazem na to co je vnějšiacute v harmonii intro-verze a extroverze a daacutevaacute životu jednotu kteraacute u-sebiacuteraacute přirozenou rozptyacutelenost do jedineacute silneacute duchovniacute a psychologickeacute jednoty

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Pozvednutiacute k nadpřirozenyacutem skutečnostem prostřednictviacutem modlitby nebo skrze mystickou zkušenost či citlivost viacutery se dosahuje vznešeneacuteho poznaacuteniacute nadpřiro-zeneacuteho světa Terezie se ve svyacutech autobiografi ckyacutech spisech jeviacute jako bdquokosmonaut Duchaldquo kteryacute kroužiacute po oběžneacute draacuteze Božiacute je svědkem tajemstviacute a ze vznešenyacutech vyacutešek Božiacutech hlediacute na skutečnosti tohoto světa Liacutečeniacute mystickyacutech milostiacute v Knize života je svědectviacutem o těchto pooteviacuteraacuteniacutech dveřiacute do širokeacuteho nadpřirozeneacuteho světa jenž se naskyacutetaacute jejiacutemu duchovniacutemu zraku Bůh Kristus ciacuterkev světcihellip Vidiacute všechno bdquoshůryldquo jako kosmonaut Ducha (Ž n)

Je-li pravdou že ne všichni jsou povolaacuteni k teacuteto dynamice modlitby přesto zů-staacutevaacute pravdivyacutem i to že do jisteacute miacutery a analogicky vede dynamika přaacutetelstviacute s Bo-hem k tomu aby na těchto rozměrech měla podiacutel každaacute křesťanskaacute zkušenost Maacute-li byacutet modlitba autentickaacute musiacute byacutet schopna zapojit se do širokeacute dynamiky Boha jenž působiacute v dějinaacutech a musiacute podrobovat prověřeniacute vztahu s Bohem reaacutel-nou hutnost oneacute existence kteraacute prožiacutevaacute dějiny lidiacute a kteraacute je zaacuteroveň bdquodějinamildquo Božiacutemi V Terezii od Ježiacuteše naleacutezaacuteme přiacuteklad a učeniacute o teacuteto dynamice modlitby---života13

Přetvaacuteřejiacuteciacute setkaacuteniacute

V apologii modlitby citovaneacute na začaacutetku našeho přiacutespěvku se nachaacuteziacute zaacutekladniacute vědomiacute modlitba je cestou k nabytiacute Božiacutech dober je cestou spaacutesy a kraacutelovskyacutem putovaacuteniacutem k posvěceniacute

V principu přaacutetelstviacute je zahrnut rovněž logickyacute důsledek ztotožněniacute člověk nabyacutevaacute bdquoBožiacuteho stavuldquo neboť je to On kdo diktuje zaacutekon ztotožněniacute Pro Terezii je však jisteacute že Bůh je tiacutem kdo jako prvniacute bdquovzal na sebe naacuteš stavldquo v nejsvětějšiacutem Kristově lidstviacute a přišel člověku vstřiacutec v jeho slabosti aby započal jeho přetvaacuteře-jiacuteciacute připodobněniacute k obrazu Syna

Všechny tereziaacutenskeacute knihy ktereacute pojednaacutevajiacute o modlitbě se shodujiacute na několi-ka teziacutech ktereacute se již staly axiomy teologickeacuteho myšleniacute světice v oblasti modlitby Jde předevšiacutem o tyto dva komplementaacuterniacute takřka paradoxniacute principy

ndash Pěstovaacuteniacute modlitby vyžaduje důslednost života pěstovaacuteniacute ctnostiacutendash Autentickaacute modlitba přinaacutešiacute plody rodiacute noveacute ctnosti milost niterneacute modlitby

a zvlaacuteště mystickeacute modlitby patřiacute k faktorům vnitřniacuteho posvěceniacuteV těchto dvou principech nachaacuteziacuteme dynamiku důslednosti přaacutetelstviacute s Bo-

hem ktereacute se houževnatě držiacute modlitba jež nechce byacutet zuacutežena na akademickeacute pěstovaacuteniacute dialogu s Bohem ani na prosteacute povzneseniacute srdce Zdůrazňuje se aspekt naslouchaacuteniacute pohledu podřiacutezenosti aby se člověk přizpůsoboval vůli Boha-Přiacutetele a nachaacutezel v Kristu spraacutevnou odpověď zaujiacutemaacuteniacutem evangelijniacutech postojů ktereacute

SALVE

majiacute byacutet vlastniacute křesťanskeacutemu životu Ovšem v miacuteře jak roste přaacutetelstviacute s Bohem ctnosti rozkveacutetajiacute upevňujiacute se jsou vykoupeny uspaneacute nebo hřiacutechem zadrženeacute energie rodiacute se noveacute energie diacuteky přetvaacuteřejiacuteciacute dynamice sdiacuteleniacute s Bohem

Zpočaacutetku jsou vidět spiacuteše zaacutekladniacute požadavky modlitby byť s vědomiacutem křehkos-ti a nejednoznačnosti ctnostiacute nabytyacutech člověkem spolupracujiacuteciacutem s Božiacute milostiacute Později vystupuje do popřediacute uacutečinnost Božiacute přiacutetomnosti kteraacute obnovuje ctnosti člo-věka vytvaacuteřiacute noveacute energie viacutery naděje a laacutesky

Mezi charakteristickyacutemi ctnostmi ktereacute Terezie nabiacuteziacute pro putovaacuteniacute modlitby patřiacute předevšiacutem pokora rozhodnost odpoutanost laacuteska a pravda Ale snahy člo-věka v jeho askezi srdce (k tomu totiž tiacutehne tereziaacutenskaacute modlitba spiacuteše než k vnějšiacute nebo kajiacuteciacute askezi) jsou odměněny samotnyacutem Božiacutem sebedarovaacuteniacutem ktereacute daacutevaacute vzrůst novyacutem ctnostem v zahradě duše Terezie překvapeně konstatuje bdquoDuše je trochu vyděšenaacute když vidiacute jak dobryacutem zahradniacutekem je Paacuten kteryacute nechce aby nesla jakoukoli naacutemahu nyacutebrž aby se kochala tiacutem že čichaacute ke květům [hellip] Nyniacute jsou ctnosti silnějšiacute než v předchoziacute modlitbě [hellip] Duše začiacutenaacute konat velkeacute věci vůniacute kterou vydaacutevajiacute květy ktereacute ndash jak chce Paacuten ndash se oteviacuterajiacute aby ona viděla že maacute ctnosti i když velmi dobře vidiacute takeacute to že by je nemohla ndash a skutečně nemoh-la ndash ziacuteskat během mnoha let a že během oneacute chvilky jiacute je nebeskyacute zahradniacutek dal Zde je pokora mnohem většiacute a zůstaacutevaacute v duši mnohem hlouběji než v minulosti protože jasně vidiacute že neudělala vůbec nic jen souhlasila aby jiacute Paacuten udělil sveacute mi-losti a duše je přijiacutemalaldquo (Ž n) Jde o přiacuteznačnyacute text jehož principy světice často opakuje

Proto Terezie navrhuje během celeacuteho putovaacuteniacute duchovniacuteho života neustaacutele pro-věřovat plněniacute Božiacute vůle a tak ověřovat nakolik jsme přijali Krista v modlitbě (srov H H 13H H H 13ndash) Je si však takeacute vědoma toho že čiacutem viacutece se uzpůsobujeme Božiacute vůli tiacutem viacutece se naacutem ona vtiskuje do srdce je zniterně-na laacuteskou a aktivniacute přiacutetomnostiacute Ducha Svateacuteho Jednou z velkyacutech teziacute tereziaacutenskeacute-ho myšleniacute je ta že když je modlitba doprovaacutezena věrnyacutem aktivniacutem a vytrvalyacutem plněniacutem Božiacute vůle lze s milostiacute Božiacute dosaacutehnout plneacuteho sjednoceniacute s Bohem (srov H 13) U člověka modlitby ndash u bdquokontemplativniacuteholdquo jak se vyjadřuje Terezie ndashse na zaacutekladě zralosti jeho křesťanskeacuteho života konstatuje hlubokeacute přetvořeniacute k němuž u něj došlo Jako se housenka bource morušoveacuteho přetvaacuteřiacute v motyacutela tak se z tělesneacuteho člověka staacutevaacute člověk duchovniacute ze stareacuteho stvořeniacute noveacute a to v pře-tvořeniacute jež maacute sveacute jasneacute christologickeacute ekleziaacutelniacute a antropologickeacute rysy

Na tvaacuteři dokonaleacuteho křesťana kteryacute už dosaacutehl štiacutetů společenstviacute s Bohem jsou totiž viditelneacute rysy samotneacuteho Krista v mohutnosti laacutesky žiteacute až k zapomiacutenaacuteniacute na sebe v laacutesce k nepřaacutetelům v nezištneacute službě ciacuterkvi a bratřiacutem a sestraacutem v jed-notě činně-kontemplativniacuteho života (srov H 13)

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

Na vrcholu dynamiky modlitby je dosaženo Bohem předsevzateacuteho ciacutele učinit člověka podobnyacutem Kristu aby se jako On stal bdquoSlužebniacutekemldquo kteryacute daacutevaacute život aby se uskutečnila Otcova vůle a aby svět byl spasen

V přetvořeniacute k němuž v modlitbě dochaacuteziacute spočiacutevaacute dynamika uacutečinneacute a pro ciacuter-kev vyacuteznamneacute svatosti bdquoK tomu směřuje duchovniacute manželstviacute aby se z něj rodily skutky skutkyhellip ldquo (H ) bdquoNebudujte sveacute zaacuteklady jen na modlitbě a kontem-placi nebudete-li usilovat o ctnosti a nebudete-li je pěstovat zůstanete navždy trpasliacutekyldquo (tamteacutež ) V Tereziinyacutech slovech je obsaženo poselstviacute i vyacutezva nezne-hodnocujte modlitbu nedělejte z niacute lidskou a duchovniacute deformaci Na tvaacuteři skuteč-neacuteho člověka modlitby jako potvrzeniacute jejiacute spodobujiacuteciacute a přetvaacuteřejiacuteciacute činnosti se zračiacute Kristova tvaacuteř jeho přiacutevětiveacute lidstviacute jeho uacuteplnaacute vydanost věcem nebeskeacuteho Otce (srov H )

Zaacutevěr

Toto je kraacutetkeacute shrnutiacute Tereziiny nauky o podstatě křesťanskeacute modlitby jako přaacute-telstviacute s Bohem Synteacuteza s sebou vždy nese nedostačujiacuteciacute vyacuteklad a nutně tedy odkazuje na četbu děl světice při ktereacute naacutestin kteryacute je zde nabiacutednut může po-sloužit k noveacutemu porozuměniacute jejiacutemu poselstviacute pro dnešniacute ciacuterkev

A to v přiacutepadě že bude vniacutemaacuten v celeacute šiacuteři perspektiv a u vědomiacute že Terezii bylo Bohem daacuteno charizma evangelijniacute modlitby schopnost nabiacutednout harmonickeacute důsledneacute a dynamickeacute shrnutiacute evangelijniacuteho poselstviacute z pohledu modlitby kteraacute praacutevě proto že je přaacutetelstviacutem jako všechna slova evangelia nakonec uacutestiacute do laacutesky

Proto je jejiacute poselstviacute aktuaacutelniacute jako je aktuaacutelniacute samotneacute evangelium a vykazu-je svou autoritu kteraacute se rodiacute z Božiacuteho slova bdquoEvangelistouldquo se Terezie stala diacuteky radostneacute zvěsti o křesťanskeacute modlitbě a pohledu upřeneacutemu na Krista kteryacute je pro Terezii Učitelem a Vzorem modlitby ale takeacute tiacutem s niacutemž se toto dobrodružstviacute přaacutetelstviacute s Bohem musiacute konfrontovat a ktereacuteho musiacute přijiacutemat

Z italskeacuteho originaacutelu bdquoLa preghiera cristiana amicizia con DioDottrina e messaggio di Santa Teresaldquo IN Teresa drsquoAvila

Introduzione storiico-teologica Torino 13 s ndash přeložil Pavel Vojtěch Kohut OCD

SALVE

POZNAacuteMKY Insegnamenti di Paolo VI svazek () Roma s Viz zejmeacutena souhrnneacute pojednaacuteniacute v knize T Alvarez ndash J Castellano Nel segreto del Castel-

lo Il cammino della preghiera in Santa Teresa drsquoAvila Firenze Edizioni OCD Zřejmě nejhezčiacute a nejzdařilejšiacute přiacutespěvek k daneacutemu teacutematu představuje M Herraiz Garciacutea La oracioacuten historia de

amistad Madrid Editorial de espiritualidad Ve zmiacuteněneacute publikaci chybiacute pouze zmiacutenka o li-turgickeacute modlitbě u sv Terezie v teacuteto věci si tedy dovoluji odkaacutezat na sveacute diacutelko Vivere con Teresa di

Gesugrave la liturgia della Chiesa Firenze Edizioni OCD 13 Terezie mluviacute o bdquokontemplativniacutechldquo spiacuteše ve smyslu zralyacutech křesťanů než mystiků kteřiacute majiacute dar kontemplace V tomto smyslu je užitečneacute si přečiacutest a kapitolu Cesty dokonalosti [Tereziaacutenskeacute spisy překlaacutedaacutem přiacutemo ze španělskyacutech originaacutelů (nesleduji tedy běžně použiacutevanyacute překlad J Kolaacuteč-ka SJ kteryacute vyšel nejprve v Křesťanskeacute akademii v Řiacutemě a naacutesledně v Karmelitaacutenskeacutem nakladatel-stviacute v Kostelniacutem Vydřiacute) tam kde již překlad existuje cituji podle nově připravovaneacuteho překladu tereziaacutenskyacutech spisů pro Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute (pozn překl)] Vyjaacutedřeno zkratkou Ž Dalšiacute zkratky tereziaacutenskyacutech spisů ktereacute zde budou použity jsou naacutesledujiacuteciacute C = Cesta dokonalosti (CE = Cesta dokonalosti rukopis z El Escorialu) H = Vnitřniacute hrad

(v tomto přiacutepadě čiacuteslo před zkratkou znamenaacute přiacutebytek v Kolaacutečkově překladu bdquokomnatuldquo čiacutesla za zkratkou kapitolu a očiacuteslovanyacute odstavec jako u ostatniacutech děl) Z = Kniha o založeniacutech Zv = Zvolaacuteniacute

duše (v Kolaacutečkově překladu pod naacutezvem Duše volaacute k Bohu ve svazku Nad velepiacutesniacute) ndash pozn překl Lze vidět že tereziaacutenskaacute defi nice se pod autorčinyacutem perem objevila takřka jako z osviacuteceniacute na zaacute-kladě slova bdquoPřiacutetelldquo aplikovaneacuteho na Paacutena Prvniacute španělskyacute editor tereziaacutenskyacutech spisů fra Luis de Leoacuten chtěl vyplnit zdaacutenlivě praacutezdneacute miacutesto v textu slovy bdquohellipaby se mu to neodplatiloldquo Tato slova jsou však v textu naviacutec Je to slovo bdquoPřiacutetelldquo ktereacute přivaacutediacute pero světice k tomu aby vyjaacutedřila sveacute znaacutemeacute pojetiacute Jde o kontext ve ktereacutem mluviacute Terezie o realistickeacute modlitbě jež se uskutečňuje v každodennos-ti Jineacute rady ktereacute v tomto ohledu daacutevaacute jsou modlit se uprostřed zaměstnaacuteniacute (C ) a uprostřed těžkostiacute utrpeniacute a nemoci (Ž ) Viz k tomu autobiografi ckeacute pasaacuteže Ž ndash 13ndash Svataacute Terezie rozvinula tato pojetiacute in C ndash H 13 Odtud podle naacutes prameniacute vyacuteznam jakyacute maacute modlitba v Tereziině nauce a jakeacute miacutesto jiacute přiacuteslušiacute nejen ve spirituaacutelniacute teologii ale v teologii obecně jako odpověď viacutery a laacutesky zjevujiacuteciacutemu se Bohu T Alvarez bdquoLrsquoorazione di Santa Teresa di Gesugraveldquo IN T Alvarez ndash J Castellano op cit s 13n Jde o znaacutemeacute defi nice kontemplativniacute a prosebneacute modlitby Srov Klement Alexandrijskyacute Stromata bdquoDuchovniacute člověk se setkaacutevaacute s Bohem jako s dů-věrnyacutem přiacutetelem od srdce k srdcihellipldquo (PG ) Jan Zlatouacutestyacute piacuteše bdquoModlitba neboli rozhovor s Bohem je nejvyššiacutem dobrem Jde totiž o niterneacute společenstviacute s Bohemhellipldquo (Homilie o modlitbě PG ) Raacuted zdůrazňuji tuto přiacutebuznost s Klementem a zvlaacuteště s Janem Zlatouacutestyacutem s oniacutem

JESUacuteS CASTELLANO CERVERA OCD KŘESŤANSKAacute MODLITBA ndash PŘAacuteTELSTVIacute S BOHEM

ciacuterkevniacutem otcem ktereacuteho měla Terezie zvlaacutešť raacuteda a z jehož četby si v posledniacutech letech sveacuteho ži-vota dělala poznaacutemky srov s těmito uacutevahami co je uvedeno IN Santa Teresa di Gesugrave Opere Roma s n13 Nemůžeme zde bohužel šiacuteře pojednat o tomto teacutematu ktereacute velmi dobře doplňuje smysl tere-ziaacutenskeacute modlitby Několik poznaacutemek lze naleacutezt v meacutem již citovaneacutem diacutelku Vivere con Santa Teresahellip

(op cit) s 13n Zaacutesadniacute text k tomuto teacutematu viz v H srov rovněž defi nici pokory jako bdquokraacutečeniacute v prav-děldquo ndash H Srov H 13 duše tu může bdquorozmlouvat s nikyacutem menšiacutem než je saacutem Bůhldquo (H ) Viz na toto teacutema M Magrassi bdquoChe cosa egrave la preghieraldquo IN La Scala (Noci) 13 s 131313ndash13 tento text byl ve zkraacuteceneacute podobě převzat pod naacutezvem bdquoLe leggi strutturali del dialogo con Dioldquo IN bdquoInsegnaci a pregareldquo Parola Spirito e Vita 13 s ndash Magrassi zde hovořiacute o Božiacute ini-ciativě o vědomiacute přaacutetelstviacute ktereacute naacutes předchaacuteziacute o chvaacutele kteraacute naacutesleduje po naslouchaacuteniacute o schop-nosti přetvaacuteřet v modlitbu všechny skutečnosti ktereacute plniacute život Pozornaacute exegeze tereziaacutenskeacute mod-litby potvrzuje že se nachaacuteziacuteme praacutevě na teacuteto uacuterovni biblickeacute modlitby Srov J Moltmann La Chiesa nella forma dello Spirito Brescia s ndash Piacuteše tam mimo jineacute bdquoSpolečenstviacute ktereacute Ježiacuteš přinaacutešiacute lidem a společenstviacute mezi lidmi ke ktereacutemu naacutes zve by pů-sobila ještě velmi jednostranně kdybychom při jejich popisu nesaacutehli po jineacutem titulu kteryacute osvěcuje intimniacute vztah existujiacuteciacute jak ve společenstviacute s Bohem tak ve společenstviacute mezi lidmi A tiacutemto titulem je titul přiacuteteleldquo (tamteacutež s ) a uzaviacuteraacute bdquoOd Ambrože a Augustina až po Tomaacuteše Akvinskeacuteho je křesťanskaacute laacuteska vždy kvalifi kovaacutena pojmem přaacutetelstviacute laacuteska je přaacutetelstviacute člověka s Bohem a se všemi jeho tvoryldquo (tamteacutež s )V tomto duchu se nese celaacute tereziaacutenskaacute teologie Uvedenyacute evangelickyacute teolog projevil veškerou svou sympatii vůči Terezii a poukaacutezal na uacutestřednost teacutematu přaacutetelstviacute s Bohem v jejiacute teologii modlitby srov J Moltmann bdquoDie Wendung zur Christusmystik bei Teresa von Avilaldquo IN Stimmen der Zeit s ndash13 Srov např celyacute komentaacuteř k prvniacutemu slovu Otčenaacuteše C Zde by bylo na miacutestě probrat veškerou techniku interiorizace a usebraacuteniacute V teacuteto věci odka-zuji na svou studii bdquoSanta Teresa di Gesugrave insegna a pregareldquo IN Nel segreto del Castello op cit s 13ndash Modlitba se nachaacuteziacute v souběžnosti viacutery kteraacute přijiacutemaacute slovo zkušenosti milosti a existenciaacutel-niacuteho nasazeniacute jako odpovědi Bohu Terezie ve sveacute modlitbě prožiacutevala svou typicky křesťanskou zkušenost viacutery Srov M Herraiz Garciacutea La oracioacuten historia de amistad op cit o toto diacutelo se budu z velkeacute čaacutesti opiacuterat v uacutevahaacutech jež naacutesledujiacute Nemůžeme zde pojednat o celeacutem christologickeacutem smyslu modlitby jako hledaacuteniacute Krista Tere-ziiacute a jako hledaacuteniacute Terezie Kristem srov na toto teacutema četbu tereziaacutenskeacute zkušenosti IN T Alvarez

bdquoLrsquoorazione di Santa Teresa di Gesugraveldquo op cit s ndash13

SALVE

13 Srov polemickeacute straacutenky Cesty dokonalosti ndash13 ve kteryacutech ospravedlňuje přechod od uacutestniacute modlitby k modlitbě vnitřniacute s ohledem na personalistickyacute vztah s tiacutem k němuž se modlitba ob-raciacute Zvlaacutešť objasňujiacuteciacute jsou Tereziiny uacutevahy ve třetiacutech přiacutebytciacutech kde Bůh zkoušiacute křesťana aby mu dal zakusit křehkost jeho ctnostiacute Od 13 kapitoly ve ktereacute se Terezie vraciacute k liacutečeniacute sveacuteho života nachaacuteziacutem jakeacutesi crescendo Bo-žiacuteho zjevovaacuteniacute se uacutečinnosti jeho slova přiacutetomnosti v Kristu vylitiacute Ducha světice nově objevuje nebeskou i pozemskou ciacuterkev Pro přehlednějšiacute představu o teologickeacutem panoramatu tereziaacutenskeacute modlitby viz T Alvarez bdquoLa contemplazione di Santa Teresa di Gesugraveldquo IN Nel segreto del Castello op cit s ndash Terezie to jasně vyjadřuje na konci cesty jednotlivyacutemi přiacutebytky Hradu srov H 13 nn Srov velkeacute touhy světice sloužit Paacutenu ktereacute se objevujiacute na konci vypraacutevěneacute zkušenosti v jejiacute duchovniacute autobiografi i Ž 13 a ktereacute se konečně budou moci konkreacutetně realizovat ve službě ciacuterkvi jejiacute doby C Terezie věnovala mnoho stran svyacutech spisů pojednaacuteniacute na toto teacutema srov např o jednotě služby a modlitby C ndash H 13ndash Zv Teacuteto jednoty se dosahuje jako uacutečinku společenstviacute s Bohem srov H n n13 Ověřeniacute veškereacute tereziaacutenskeacute modlitby lze vyacuteslovně naleacutezt rovněž ve zkušenosti zaklaacutedaacuteniacute jako službě ciacuterkvi a v jejiacutech dopisech jako schopnosti žiacutet ve vztaziacutech s druhyacutemi a darovat se ve vynikajiacuteciacute bliacuteženskeacute laacutesce

Jesuacutes Castellano Cervera OCD (ndash) je znaacutemyacute odborniacutek na liturgickou spiritualitu a naukusvateacute Terezie od Ježiacuteše Dlouholetyacute profesor sakramentaacutelniacute a spirituaacutelniacute teologie na Papežskeacutem institutu spirituality Teresianum a na Institutu Regina Mundi v Řiacutemě a poradce Kongregace pro nauku viacutery Autor viacutece než čtyřiceti knih (např Incontro al Signore Pedagogia della preghiera Roma Liturgiacutea y vida espiritual Teologiacutea celebracioacuten experiencia Barcelona ) pra-videlnyacute přispěvatel do řady časopisů a slovniacuteků ohledně liturgie a duchovniacuteho života

Nerezignujme přiacuteliš snadno na přaacutetelstviacute

Rozhovor s Michałem Ziołem OCSO

V roce jsme v Salve představili našim čtenaacuteřům v recenzi knihu Lekarstwo życia (Leacutek života) vaše společneacute diacutelo s otcem Maciejem Ziębou Mohl byste naacutes alespoň kraacutetce seznaacutemit s tiacutem jak tato kniha vznikla

Stačiacute se na tu knihu dobře podiacutevat aby bylo jasneacute jak vznikla ndash je to umělecky i literaacuterně skromnaacute bdquosklaacutedankaldquo Redaktoři nakladatelstviacute W drodze posklaacutedali naše již existujiacuteciacute texty o přaacutetelstviacute publikovaneacute rozhovory dali naacutem několik doplňujiacuteciacutech otaacutezek a požaacutedali paniacute redaktorku Czaczkowskou aby ke knize na-psala uacutevod Něco jineacuteho je ovšem napsat skromnyacute člaacutenek o přaacutetelstviacute řiacutect o něm několik slov a něco jineacuteho je usednout a napsat knihu na dva hlasy Nikdy jsme s Mačkem takoveacute plaacuteny neměli dokonce jsme o tom ani neuvažovali to už spiacuteše napsat skandaacutelniacute přiacuteběh pro čtyři ruce ndash to ano Že naacutes to ani nenapadlo nevy-chaacutezelo z nějakeacute našiacute vrozeneacute skromnosti (to je samozřejmě miacuteněno jako žert) z obavy před kritikou nebo nekompetentnostiacute Pro naacutes bylo přaacutetelstviacute životem něčiacutem konkreacutetniacutem obyčejnyacutem ba všedniacutem něčiacutem co se tak trochu vymykaacute ana-lyacuteze utiacutekaacute před perem protože pero znehybňuje A přaacutetelstviacute se staacutele tvořiacute za-koušiacute se v pohybu rozvoji i když samozřejmě existuje jeho neměnnyacute zaacuteklad Jed-niacutem slovem viacutece naacutes zajiacutemalo chodit na hory než o nich psaacutet plout na plachetnici než sestavovat přiacuteručky (jistěže velmi potřebneacute) o plachtařskeacutem uměniacute O osudu teacuteto knihy rozhodla jedna věc ndash svědectviacute potřeba vydat svědectviacute že přaacutetelstviacute je možneacute že setkaacuteniacute dvou zcela odlišnyacutech lidiacute neniacute iluziacute V našiacute knize vystupu-jiacute společně rozevlaacutetyacute baacutesniacutek a exaktniacute mysl A pokud se po přečteniacute teacuteto knihy několik lidiacute ciacutetilo meacuteně odsouzenyacutech k samotě ba naopak spiacuteše povzbuzenyacutech k riskantniacutemu vykročeniacute z ulity ndash dosaacutehli jsme sveacuteho ciacutele Naše nechuť sepiso-vat něco solidnějšiacuteho něco co by se bliacutežilo habilitačniacute praacuteci vychaacutezela ndash jak se obaacutevaacutem ndash z přesvědčeniacute že k růstu dochaacuteziacute v tichosti a že to co roste v pravdě a k pravdě kolem sebe netropiacute povyk

Jak je to s vašiacutem přaacutetelstviacutem s otcem Ziębou nyniacute Anebo možnaacute obecněji je přaacutetelstviacute zvlaacuteště přaacutetelstviacute duchovniacute bdquověčneacuteldquo Občas je možneacute setkat se s naacuterokem že takoveacute přaacute-telstviacute přece musiacute trvat věčně a když zanikaacute pak určitě jen kvůli lidskeacute slabosti či přiacutemo kvůli hřiacutechu Co si o tom mysliacutete otče

SALVE

Tuto otaacutezku je třeba si důkladně prohleacutednout zbliacutezka a zadat jiacute několik zaacuteklad-niacutech upřesňujiacuteciacutech dotazů protože v niacute slyšiacutem pokud ne přiacutemo ohlas současnyacutech fi lozofi ckyacutech tendenciacute pak jistě hlasy ospravedlněneacute dnešniacute mentalitou Kdysi jsem ze sveacute četby sbiacuteral popisy současneacuteho člověka V meacutem klaacutešteře se tak nachaacute-zel bdquočlověk bez vlastnostiacuteldquo bdquojednotlivyacute člověkldquo bdquooddělenyacute člověkldquo bdquomnohopat-rovyacute člověkldquo atd Pro sveacute potřeby jsem si však vytvořil takovou směs kterou jsem nazval bdquoapokalyptik s naacuterokem na božskou moraacutelkuldquo Pokusiacutem se to několika slo-vy objasnit Apokalyptik je člověk hluboce znepokojenyacute situaciacute světa a bližniacuteho někdo kdo je ochromen zlem ktereacute se kolem děje (a k tomu maacute důvody) někdo kdo ještě žije dobrem a dokonce ho konaacute chce chraacutenit svět před zaacutehubou tiacutem že burcuje bdquovlivneacute osobyldquo a mocneacute tohoto světa zachraňuje vymiacuterajiacuteciacute druhy zviacuteřat a posledniacute bdquodivošskeacuteldquo kmeny ale v hloubi sveacute duše zcela ztratil naději takže je možneacute řiacutect že je fatalistou par exellence a jak řiacutekaacute Lohfi nk bdquoje pro něj nepředsta-vitelneacute že by Bůh ještě mohl v tomto světě kteryacute je tak zkaženyacute a upadlyacute zviacutetě-zitldquo To co Bůh může s naacutemi a s tiacutemto světem udělat je že do něj vstoupiacute zničiacute jej a stvořiacute novyacute Apokalyptik v sobě nosiacute semiacutenka terorismu protože ho staryacute svět unavuje a chtěl by jeho katastrofu uspiacutešit Je to člověk nemajiacuteciacute důvěru ve sveacute vlastniacute uacutemysly (pomineme-li ovšem jeho apokalyptickaacute přesvědčeniacute) zkoumaacute je a chce po nich bezvyacutehradnou ryzost a šlechetnost ktereacute je ve skutečnosti možneacute přisuzovat pouze Bohu Ačkoli se tiacutemto způsobem může projevovat jeho stesk po ztraceneacutem raacuteji neniacute možneacute zde vyloučit takeacute pyacutechu ale ať je to jakkoli uacutečinky ta-kovyacutech tužeb jsou strašneacute neboť vylučujiacute z našeho světa konkreacutetnost konkreacutetniacute-ho člověka s konkreacutetniacutem jmeacutenem kteryacute stojiacute před naacutemi konkreacutetniacute udaacutelosti ktereacute něco ohlašujiacute a k něčemu vedou a nakonec i Božiacute metodu navrženou člověku metodu Boha kteryacute nemaacute zaliacutebeniacute ve velkyacutech činech a smrštiacutech ale je trpělivyacutem zahradniacutekem světa a laacutesky kteryacute vždy užiacutevaacute konkreacutetniacute čas miacutesto a člověka Apo-kalyptik neniacute zahradniacutekem ndash apokalyptik je prorokem samovolně se naplňujiacuteciacutech proroctviacute někyacutem zjevně velmi citlivyacutem a hlubokyacutem kdo však nebere na vědomiacute že cena svobody je děsivaacute mohu zabiacutet a mohu zachraacutenit Mohu pomoct a mohu se odvraacutetit Mohu protestovat a mohu mlčet

Tato velmi dlouhaacute uacutevaha mi posloužiacute k jedineacutemu ndash abych zopakoval svůj apel Nerezignujme přiacuteliš snadno na laacutesku na druheacuteho člověka neospravedlňujme se falešně že se už nic nedalo dělat nesmiřme se s tiacutem že se přaacutetelstviacute vypařilo že odumřelo zaniklo ale spiacuteše se tuto skutečnost pokusme spatřit v pravdiveacutem světle to jaacute jsem je bdquovypařilldquo to jaacute jsem je zradil to jaacute jsem je učinil mrtvyacutem Sla-bost a hřiacutech ndash pojmenovaneacute a vyznaneacute ndash nemusejiacute byacutet překaacutežkou naše ubohost bezmoc bezbrannost jsou šanciacute k zaacutechraně ndash vypoviacutedajiacute o naacutes a zaacuteroveň ukazujiacute na onen rozměr v naacutes kteryacute byl zanedbaacuten pohřben vinou našiacute nepozornosti

ROZHOVOR S MICHAŁEM ZIOŁEM OCSO

a pyacutechy Ale všude tam kde se rozmohl hřiacutech se ještě daleko viacutece projevila laacuteska Zachraňujiacuteciacute laacuteska Protože Bůh je zahradniacutekem Takže když mluviacuteme o přaacutetel-stviacute že je bdquoduchovniacuteldquo pak ne proto abychom je ochraacutenili před nejednoznačnos-tiacute abychom je idealizovali vměstnali do kategorie bdquovysokyacutechldquo projevů raacutedoby kultury kteraacute je srozumitelnaacute už jen sama pro sebe ale nazyacutevaacuteme je tak proto že maacuteme pevneacute přesvědčeniacute i vlastniacute zkušenost o tom že je diacutelem Ducha Svateacuteho Božiacuteho života Božiacute dynamiky a Božiacute logiky kteraacute staviacute na pochopeniacute svobodneacute vůli a důvěře člověka A praacutevě proto je přaacutetelstviacute naacutechylneacute k zraněniacutem je křehkeacute a bdquoodsouzeneacute ke svoboděldquo ale Zahradniacutek je přece nikdy nevyměniacute za nadvlaacute-du neodmiacutetne je ve jmeacutenu čistoty ideaacutelu nebo vymezovaacuteniacute identity člověka na zaacutekladě jeho společenskeacute uacutelohy Přaacutetelstviacute je bdquoduchovniacuteldquo protože vzniklo a žije z iniciativy Božiacuteho Ducha kteryacute jako nikdo jinyacute znaacute bdquoBožiacute věcldquo protože neustaacutele zkoumaacute bdquohlubiny sameacuteho Bohaldquo vede k sobě lidi a spojuje je se sebou a tiacutem je ziacuteskaacutevaacute pro tuto věc A ta je věčnaacute i když malaacute jako hořčičneacute zrnko nevyacuterazneacute ve svyacutech počaacutetciacutech

Mysliacutem že praacutevě podle teacuteto logiky bylo a je budovaacuteno naše přaacutetelstviacute s otcem Maciejem a praacutevě tato logika naacutem umožnila přetrvat velmi obtiacutežneacute chviacutele spo-jeneacute s našiacutem konkreacutetniacutem životem ve dvou bdquoposlaacuteniacutemldquo i bdquomentalitouldquo odlišnyacutech komunitaacutech ktereacute jsou podrobeny tlaku změn přetvaacuteřeniacute ktereacute hledajiacute novaacute po-zvaacuteniacute sebeurčeniacute Praacutevě tato komunitniacute konkreacutetnost ponor do dvou různyacutech ja-zykovyacutech a duchovniacutech kultur vzdaacutelenost vyjaacutedřenaacute v konkreacutetniacutech kilometrech plynutiacute času naše nemoci i nejobvyklejšiacute opotřebovaacuteniacute materiaacutelu naacutem paradoxně ukazujiacute velikost tohoto pozvaacuteniacute k uacutečasti na bdquoBožiacute věcildquo a noveacute uacutekoly jakyacutemi jsou vzaacutejemneacute hlubokeacute pochopeniacute ještě většiacute přijetiacute jinakosti toho druheacuteho prostaacute věrnost tomu druheacutemu v každeacute situaci a pozvaacuteniacute k naději ktereacute považuji za hlav-niacute pozvaacuteniacute tohoto obdobiacute Leacutek života se stal životniacutem zaacutejmem dobrou investiciacute kteraacute sloužiacute Božiacutemu vlaacutednutiacute ve světě Staacutele leacutepe chaacutepeme že bdquoBožiacute plaacuten neniacute něčiacutem neurčityacutem něčiacutem co se odehraacutevaacute všude a nikde ale co se vztahuje ke kon-kreacutetniacutem lidem a maacute jasnou podobu a umožňuje rozlišovaacuteniacuteldquo

Saacutem za sebe jsem si zformuloval poselstviacute vašiacute knihy naacutesledovně Přaacutetelstviacute je velkeacute tajem-stviacute ktereacute se dynamickyacutem způsobem realizuje v udaacutelostech a rozhodnutiacutech svobodnyacutech osob ktereacute žijiacute pod milosrdnyacutem pohledem Božiacutem Souhlasiacutete s takovou formulaciacute Nebo maacutete nějakeacute vyacutehrady nebo potřebu ji okomentovat doplnit upřesnit

Je to pěknaacute formulace ale bdquotajemstviacuteldquo raacuted nahradiacutem bdquosetkaacuteniacutemldquo protože mi vel-mi zaacuteležiacute na oneacute konkreacutetnosti kteraacute určuje bdquoleacutek životaldquo nejleacutepe neboť se tak děje na zaacutekladě bdquoindikaciacuteldquo Laacuteskyplnyacute Božiacute pohled je tu samozřejmě chaacutepaacuten dynamic-

SALVE

ky jako siacutela kteraacute daacutevaacute teacuteto udaacutelosti růst inspiruje jejiacute průběh stanoviacute jiacute kon-kreacutetniacute uacutekoly a adresuje přaacutetelům vyacutezvu k obraacuteceniacute k trvaleacutemu obraacuteceniacute ke zdo-konaleniacute se v chudobě ochotě byacutet k dispozici a smiacuteřlivosti To je ohromnaacute vyacutezva ale pochopiacuteme jejiacute velikost když si uvědomiacuteme že to nejsou kraacutesnaacute slova teorie a distinkce ktereacute vytrhaacutevajiacute lidi ze samoty na povrch života ale pohled reaacutelnyacute pohled na kraacutesu zaacuteř přaacutetelstviacute kteraacute opět ukazuje na Boha samotneacuteho a na lo-giku jeho jednaacuteniacute Ano Bůh miluje když jsme spolu tehdy mu dovolujeme aby byl na sveacutem miacutestě To je aby byl tiacutem kdo shromažďuje svůj lid ndash a přaacutetelstviacute mu v tom pomaacutehaacute

Jedniacutem z přesvědčeniacute vašiacute knihy jak se mi zdaacute je teze že zaacutekladem (i když často anonym-niacutem) každeacuteho opravdoveacuteho přaacutetelstviacute je Bůh Jakyacute je potom rozdiacutel mezi přaacutetelstviacutem obecně a duchovniacutem přaacutetelstviacutem

Jsem velmi vděčnyacute že v otaacutezce zdůrazňujete bdquoopravdoveacute přaacutetelstviacuteldquo ndash znamenaacute to že mluviacuteme o přaacutetelstviacute ktereacute maacute zaacuteklady ktereacute je vystavěno na jasně vymeze-neacute skutečnosti a ne na iluzi a vzaacutejemneacutem balamuceniacute ndash nazvěme takoveacute přaacutetelstviacute

bdquovirtuaacutelniacutemldquo Touto skutečnostiacute může byacutet jen pravda a laacuteska A ty si praacutevě vynu-cujiacute určityacute styl chovaacuteniacute kteryacute zavrhuje bdquozpředmětněniacuteldquo člověka a to co je možneacute nazvat obětovaacuteniacutem Samozřejmě mohou se ozvat hlasy že pojetiacute pravdy působiacute všem probleacutemy a je tiacutem co rozděluje postoje ndash což se snad Pilaacutet neptal bdquoCo je pravdaldquo Připomiacutenaacute mi to v tuto chviacuteli jeden rozhovor s Konwickim ve ktereacutem režiseacuter a spisovatel pojal probleacutem takto bdquoKdyž člověka přitiskneme ke zdi pak viacute co je pravdahellipldquo Myslel tiacutem jistě svědomiacute ktereacute maacute každyacute z naacutes a ktereacute je jistě možneacute vlastniacutema rukama bdquorozšiacuteřitldquo bdquozuacutežitldquo bdquouspatldquo nebo zabiacutet Ale to neměniacute nic na skutečnosti že existuje že je bdquoskutečnostiacuteldquo Je-li tomu tak potom je rozdiacutel nebo rozdiacutely mezi přaacutetelstviacutem a duchovniacutem přaacutetelstviacutem možneacute identifi kovat ve vztahu k pravdě jak je nazyacutevaacuteme nebo jak Jej nazyacutevaacuteme Neniacute to samozřejmě čistě jazykovaacute zaacuteležitost je to rovněž praktickeacute vědomiacute co buduji s tiacutem druhyacutem k čemu jsem povolaacuten co očekaacutevaacutem ve jmeacutenu čeho se obětuji odkud čerpaacutem siacutelu komu nebo čemu za ně děkuji na koho se obraciacutem o pomoc v přiacutepadě krize přaacutetelstviacute zrady paacutedu atd Fascinuje mě Bůh a jeho uacutemysl s naacutemi jeho vlaacuteda a uskutečněniacute jeho plaacutenů pro ktereacute se z laacutesky k naacutem rozhodl Přaacutetelstviacute v teacuteto perspektivě oteviacuteraacute oči vůči novyacutem obzorům kam je těžkeacute dohleacutednout jestliže zůstaneme mimo prostor Bible a jejiacute kultury Je to možneacute vyjaacutedřit ještě stručněji přaacuteteleacute bdquov Bohuldquo znajiacute adresu Je jiacute ON A to je obrovskeacute dobrodružstviacute a ne-vyčerpatelnyacute zdroj radosti kteryacute vyvolaacutevajiacute Božiacute dějiny dějiny jeho přaacutetelstviacute s člověkem

ROZHOVOR S MICHAŁEM ZIOŁEM OCSO

A přaacutetelstviacute mezi mužem a ženou Existuje poměrně hodně autorů ba i psychologů kte-řiacute popiacuterajiacute reaacutelnou možnost existence přinejmenšiacutem dlouhodobějšiacuteho přaacutetelskeacuteho vztahu mezi osobami opačneacuteho pohlaviacute Na druhou stranu naacutem nechybiacute svědectviacute o takovyacutech vztaziacutech mezi svatyacutemi nebo hluboce duchovniacutemi osobami Je naacutezor těch prvniacutech přiacute-liš skeptickyacute Nebo jednoduše nepočiacutetaacute s možnostiacute hlubokeacuteho ukotveniacute takoveacuteho vztahu v Bohu Nebo maacuteme naivniacute představy i o duchovniacutech přaacutetelstviacutech světců

Držme se bdquoskutečnostildquo v tomto přiacutepadě konkreacutetniacutech přiacutekladů přaacutetelstviacute mezi mužem a ženou Neniacute možneacute a přece se uskutečnilo Je zjevně jednoduššiacute takoveacute přaacutetelstviacute očernit než se poctivě zeptat saacutem sebe jak to že se takoveacute přaacutetelstviacute

bdquouskutečniloldquo Naše doba podezřiacutevaacuteniacute nahrazuje rozum okem Velkeacuteho Bratra a ztraacuteciacute miacuteru a zdravyacute uacutesudek Draacuteždiacute ji že nemaacute bezprostředniacute vhled do minu-losti kteraacute je lhostejnaacute vůči jejiacutem interpretačniacutem metodaacutem s teziacute v pozadiacute a ačko-li se probiacuteraacute hroby zkoumaacute DNA faraonů vyslovuje se k tomu na jakou nemoc zemřel piraacutet kraacutel i žebraacutek prohledaacutevaacute vysušeneacute žaludky minulosti v naději že rekonstruuje chuť daacutevnyacutech hostin a zaacutebav ndash a nakonec je nucena tvořit dějiny jako z televizniacuteho seriaacutelu ve kteryacutech ciacuterkev vždy něco ukryacutevaacute (včetně Ježiacutešova potomka) svatiacute smilniacute a naacutesledně zabiacutejejiacute hřiacutešně počateacute plody a za svatost je odpovědnyacute gen kteryacute sdiacuteliacuteme s šimpanzem a rejskem Pokud takovou metodu baacutedaacuteniacute a způsob chaacutepaacuteniacute minulosti obraacutetiacuteme proti jejich autorům s naacutemitkou že vyacutesledky baacutedaacuteniacute jsou jen projekciacute za živa pohřbenyacutech emociacute interpretaacutetorů a po-drobnyacutem popisem jejich chovaacuteniacute kdyby se jim jen naskytla možnost setkat se se světcem nebo světiciacute ndash naacutesleduje protest a obviněniacute z cynismu Minulost k naacutem však vysiacutelaacute velmi přesneacute signaacutely existuje něco jako tradice pečlivě předaacutevanaacute z generace na generaci maacuteme literaturu a uměniacute ale pokud se na uacutevod řekne že to vše je jen jeden velkyacute podvod a lež zůstaneme na uacuterovni Šifry Mistra Leonarda a o vkusu těžko diskutovat Daacutem přiacuteklad setkaacuteniacute Abelarda a Heloisy bylo pre-zentovaacuteno zcela odlišně než setkaacuteniacute dominikaacutena Jordaacutena a Diany Proč ciacuterkev tu prvniacute dvojici nekanonizovala Proč jejich vztah neukryla pod plaacuteštěm bdquoduchov-niacuteho přaacutetelstviacuteldquo aby se vyhnula bdquopohoršeniacute maličkyacutechldquo Třeba to byla jen oby-čejnaacute pomsta ciacuterkevniacutech organizaciacute Abelardovi za jeho hlaacutesaacuteniacute autonomie vědy A proč ciacuterkev nezničila korespondenci teacute druheacute dvojice Jistě se jen přehleacutedla nebo chtěl miacutet papež bdquopaacutekuldquo na přiacuteliš nezaacutevisleacute dominikaacuteny atd atd Je dob-reacute si takeacute všimnout pojetiacute bdquosoukromiacuteldquo ve staryacutech řeholniacutech společenstviacutech Neniacute třeba veacutest hlubokaacute baacutedaacuteniacute aby se člověk přesvědčil že jejich členoveacute byli pořaacuted

bdquovšem na očiacutechldquo a bdquočas pro sebeldquo ve skutečnosti neexistoval nebylo možneacute sundat řeholniacute šat a jet na praacutezdniny nikdo neviacute kam atd atd atd Na soukromiacute ne-brala ohled ani architektura klaacutešterů či obytnyacutech domů k tomu přidejme přiacutesnou

SALVE

kontrolu představenyacutech zpovědniacuteků duchovniacutech vůdců Existovalo však ještě něco Existoval rozmach radost z askeze a radost ze slaveniacute důslednaacute vize světa a silnaacute identita opřenaacute o zkušenost Krista ve společenstviacute Odkazuji rovnou na spisy cisterciaacuteckyacutech mystiků z stoletiacute

Neodmiacutetejme ovšem přiacuteliš snadno pochybnosti některyacutech psychologů kteřiacute si uchovaacutevajiacute hlubokou skepsi pokud jde o mužsko-ženskeacute přaacutetelstviacute Erotickaacute složka je v takoveacutem setkaacuteniacute velmi vyacuteraznaacute i když nemusiacute byacutet nutně jeho zaacutekla-dem Setkaacutevajiacute se však dva různeacute světy s různyacutemi reakcemi těla a ducha s různyacutem prožiacutevaacuteniacutem vniacutemaacuteniacutem gest slov chovaacuteniacute existuje v něm přirozenaacute vzaacutejemnaacute při-tažlivost touha po doplněniacute setkaacuteniacute gestem ktereacute může vyjaacutedřit viacutec než slovo či prostaacute přiacutetomnost Odvolaacutevaacuteniacute se na přiacuteklady svatyacutech že budeme jako oni může nabyacutevat formy zakliacutenaacuteniacute skutečnosti se kteryacutem neniacute spojen soubor požadavků přijatyacutech světci Zdaacute se že je to nesmiacuterně obtiacutežnaacute forma přaacutetelstviacute ke ktereacute je povolaacuten jen maacutelokdo Samozřejmě je možneacute pominout celou praktickou straacutenku takoveacuteho setkaacuteniacute ale přaacutetelstviacute přece neniacute teorie nyacutebrž život Uvedu přiacuteklad Čas hraje v přaacutetelstviacute obrovskou roli Otec Maciej v Lekarstwie życia cituje stareacute přiacutesloviacute že přaacuteteleacute musejiacute sniacutest soudek soli To je pravda ndash sniacutest soudek soli to znamenaacute braacutet z něj špetku po špetce a kořenit jiacutem společně pojiacutedanyacute pokrm Nějakou dobu to trvaacute než se opravdoveacute přaacutetelstviacute bdquovyklubeldquo Představte si prosiacutem naacutesledujiacuteciacute situaci ndash žena v takoveacutem přaacutetelstviacute informuje sveacuteho přiacutetele že se hodlaacute vdaacutet Čas věnovanyacute přiacuteteli bude bdquopřevedenldquo ve prospěch snoubence Připomeňme že den maacute čtyřiadvacet hodin Zkušenost učiacute že neniacute zamilovanosti bez žaacuterlivosti ndash snoube-nec bude jistě toužit po tom moci straacutevit se ženou kterou miluje každou volnou chviacuteli a bude na jejiacute čas žaacuterlit stejně jako na osobu přiacutetele Možnaacute ho dokonce na-padne že tamten člověk je zajiacutemavějšiacute že viacute o věcech o kteryacutech on saacutem nemaacute ani potuchy Pozvaacuteniacute přiacutetele do snoubeneckeacuteho svazku tvořiacute dost podivnou bdquotrojuacutehel-niacutekovitouldquo situaci V přiacutepadě konfl iktu bude ona hledat uacutetěchu a pomoc u přiacutetele kteryacute se zase bude ciacutetit vyvrženyacute a odstavenyacute stranou Nemůže však řiacutect bdquovyber sildquo protože to do slovniacuteku přaacutetelstviacute nepatřiacute Představte si podobnou situaci když muž řiacutekaacute sveacute přiacutetelkyni že se hodlaacute oženit Vciťte se do situace jeho snoubenky

Vaše přaacutetelstviacute s otcem Ziębou vzniklo v prostřediacute dominikaacutenskeacute spirituality hluboce po-znamenaneacute pojetiacutem augustiniaacutenskeacuteho řaacutedoveacuteho společenstviacute jako přaacutetelstviacute v Kristu Jak to prožiacutevaacutete dnes Nebo jinak jsou jineacute školy spirituality meacuteně otevřeneacute a citliveacute na přaacutetel-stviacute v řaacutedoveacutem životě Nebo viacutece jinak

Už zběžnyacute pohled na dostupneacute řaacutedoveacute řehole naacutes ujišťuje že jsou nejčastěji prostyacutem nebo rozšiacuteřenějšiacutem komentaacuteřem k evangeliu a neniacute v nich bdquospiritualitaldquo

ROZHOVOR S MICHAŁEM ZIOŁEM OCSO

a vyumělkovanaacute teologie Jsou to raději praktickeacute předpisy ktereacute se snažiacute v du-chu evangelia obsaacutehnout všechny oblasti lidskeacuteho života Použiji-li Lohfi nko-vy formulace ndash řehole bdquoustavujiacute společenstviacute Uschopňujiacute lidi žiacutet ve společenstviacute a teprve to je uschopňuje ke slaveniacute bohoslužbyldquo Zajiacutemaveacute jsou v nich odkazy na apoštolskyacute život nikoli v dnešniacutem chaacutepaacuteniacute toho slova jako bdquočinneacuteholdquo života ale života jakyacute vedli apoštoloveacute A ti žili s Kristem Jen tolik a až tolik to znamenaacute Jsme jako oni jelikož i v našem společenstviacute je Kristus A na tomto přesvědčeniacute staviacute povolaacuteniacute všech Rozdiacutely se objevujiacute v souvislosti s potřebou hlaacutesat radost-nou zvěst světu neboť někteřiacute ji šiacuteřiacute slovem jsou posiacutelaacuteni až na kraj světa jiniacute s niacute přichaacutezejiacute k nejubožejšiacutem a trpiacuteciacutem ještě jiniacute ji hlaacutesajiacute v uzavřenyacutech klaacutešteřiacutech tiacutem že vedou skrytyacute život aby ukaacutezali že radostnaacute zvěst roste ve skrytosti prostřed-nictviacutem toho co je maleacute a nepatrneacute a že Bůh je tiacutem kdo dokaacuteže čekat na svobod-nou odpověď člověka Tak tedy v ciacuterkvi neniacute jinyacutech společenstviacute než apoštolskyacutech Nejsou takeacute žaacutedneacute bdquopřiacutesnějšiacuteldquo a bdquomiacuternějšiacuteldquo řehole všechny jsou velmi naacuteročneacute ndash stačiacute je skutečně zachovaacutevat aby se o tom člověk přesvědčil Nejsou takeacute řehole viacutece či meacuteně otevřeneacute přaacutetelstviacute Způsob hlaacutesaacuteniacute radostneacute zvěsti samozřejmě urču-je způsoby jak přistupovat k druheacutemu člověku v jineacutem kontaktu jsou lideacute kteřiacute se spolu ocitli na komunitniacute plachetnici jinak se žije ve společenstviacute ktereacute je jako naacutekladniacute loď a ještě jinak v ponorce Všechna tato společenstviacute-plavidla plujiacute do jednoho přiacutestavu a nesou s sebou velmi hojnaacute svědectviacute lidskyacutech vztahů Už je to pěknyacutech paacuter let co jsem přesedl z plachetnice do ponorky a poznal jsem jak moc jsou tyto dvě jednotky spojeny a zaacuteroveň jak rozdiacutelneacute jsou to světy a jak různyacutem způsobem se v nich buduje lidskeacute přaacutetelstviacute Protože Bůh tvořiacute sveacute společenstviacute velice konkreacutetně a ne prostřednictviacutem kohokoli ne virtuaacutelně ne deklaracemi ale reaacutelně jeho posilovaacuteniacutem viditelnyacutemi pouty kteraacute vznikla v konkreacutetniacutem čase a pro-storu Byl to praacutevě cisterciaacutek Aelred z Rievaulx kteryacute naacutem zanechal pojednaacuteniacute Duchovniacute přaacutetelstviacute a v jeho opatstviacute se odehraacutevala tzv kolokvia setkaacuteniacute bratřiacute kteryacutem byl opat Aelred přiacutetelem Saacutem svatyacute Bernard nazyacutevaacute naše klaacuteštery bdquoškolou laacuteskyldquo Pamatujme že co je z Boha z jeho Ducha vytrvaacute Probleacutemem jsou však naše falešnaacute ospravedlňovaacuteniacute naše obavy pohodlnost a hlavně ndash na začaacutetku zmi-ňovanaacute mentalita bdquoapokalyptika s naacuterokem na božskou moraacutelkuldquo

Otče srdečně vaacutem děkuji za rozhovor

Rozhovor připravil Pavel Vojtěch Kohut OCDZ polštiny přeložil Martin Bedřich

SALVE

Michał Zioło OCSO ( ) je polskyacute trapista V letech 13ndash byl v řaacutedu dominikaacutenů v roce přešel k trapistům Nejprve žil v klaacutešteře ve Fezu v Maroku kde se setkal s převorem klaacuteštera Notre Dame drsquoAtlas v Tibhirine v Alžiacuteru Christianem de Charge V tomto klaacutešteře měl absolvovat noviciaacutet v čemž mu zabraacutenil brutaacutelniacute uacutetok na tamniacute mnichy v březnu během něhož bylo sedm trapistů zavražděno Od roku je novicmistrem v opatstviacute Notre Dame drsquoAiguebelle v Provence Je autorem jedenaacutecti knih a spolupracuje s řadou časopisů Je autorem pohaacutedek pro děti nevidomyacutech a naacutevrhaacuteřem ilustraciacute určenyacutech k vniacutemaacuteniacute dotykem

Fotografi e tance Petra Neuberta

I Nina Vangeli Tanec

Těla tanečniacuteků vytepaacutevajiacute do prostoru sveacute znaky ktereacute vzaacutepětiacute sotva je stačiacuteme přečiacutest miziacute a jsou nahrazeny jinyacutemi Jako magickaacute hořiacuteciacute piacutesma zjevujiacuteciacute se kraacutet-ce na zdech v myacutetech a pohaacutedkaacutech Jako mene tekel

Znak piacutesma je vztyčenyacute jako tančiacuteciacute lidskaacute postava Přitahuje ostatniacute znaky aby se k němu řadily do srozumitelnyacutech řaacutedek textu jako tělo tanečniacuteka přitahuje jinaacute těla aby s niacutem tvořila smysluplneacute uacutetvary řady kružnice a jineacute tkaacuteně Zdroj piacutesma i tance je totožnyacute ndash oba kliacutečiacute ve sfeacuteře posvaacutetneacuteho

Biacutelaacute ndash černaacute světlo ndash tma S tiacutemto jednoduchyacutem kontrastem vystačiacute prostor straacuten-ky i prostor tance Piacutesmena textu se vyryacutesujiacute na pozadiacute kontrastniacuteho prostřediacute jako se ryacutesujiacute těla tanečniacuteků světlaacute v šeru temnaacute ve světle Jsou to obrysy těla obrysy psanyacutech znaků ktereacute musiacuteme uzřiacutet abychom pochopili Vyvstaacutevajiacute naacutem k poznaacuteniacute jako pevnina na obzoru jako světlo v tmaacutech

()

II Fotografi e a tanec

Petr Neubert ( ) absolvoval magisterskeacute studium fotografi e na pražskeacute FAMU Věnuje se hlavně divadelniacute fotografi i V tomto Salve publikovaneacute fotogra-fi e pochaacutezejiacute z otevřeneacuteho autorskeacuteho souboru Mene Tekel Fotografi e vznikaly v letech ndash Zachycujiacute choreografi e moderniacuteho tance ve studiu tanečniacute konzervatoře Duncan Centre v Praze v divadle Ponec v Praze fotografi e z in-scenace hry Petrouchka souboru Teatr Novogo Fronta a takeacute představeniacute izrael-skeacuteho souboru Kibbutz Contemporary Dance Company během jejich pražskeacuteho pobytu

Vyacuteše uvedenyacute text je ukaacutezkou z doprovodnyacutech textů kritičky a teoretičky součas-neacuteho tance Niny Vangeli ktereacute napsala k fotografi iacutem Petra Neuberta v roce Na zaacutekladě jejiacutech textů vznikl i naacutezev souboru fotografi iacute

Recenze

Petr Kitzler (ed) Přiacuteběhy křesťanskyacutech mučedniacuteků Vyacutebor z nejstaršiacute latinskeacute a řeckeacute martyrologickeacute literaturyPraha Vyšehrad

Českeacutemu čtenaacuteři se dostaacutevaacute do rukou mimořaacutednyacute počin ndash sbiacuterka překladů raněkřesťanskyacutech mu-čednickyacutech textů připravenaacute I Adaacutemkovou P Dudzikem a P Kitzlerem v raacutemci projektu Centra pro praacuteci s patristickyacutemi středověkyacutemi a renesančniacutemi texty při CMTF UP v Olomouci a vydanaacute v edici Raně křesťanskaacute literatura nakladatelstviacutem Vyšehrad

Sbiacuterku překladů uvozuje studie Jiřiacuteho Šubrta v niacutež autor představuje ideu mučednictviacute ve sta-rověkeacute ciacuterkvi Studie přinaacutešiacute souhrn nejdůležitějšiacutech současnyacutech poznatků ve třech čaacutestech nejprve zkoumaacute pronaacutesledovaacuteniacute křesťanů z pohledu vnějšiacuteho tedy pohanů posleacuteze chce přibliacutežit vlastniacute pohled křesťanů na mučednictviacute a teologii mučednictviacute Posledniacute čaacutest pak představuje uacutevod do mučednickeacute literatury a k jednotlivyacutem literaacuterniacutem žaacutenrům s nimiž se můžeme v přiacuteběziacutech mučed-niacuteků setkat Uacutestředniacute čaacutest celeacuteho svazku pochopitelně tvořiacute samotneacute mučednickeacute texty z nichž je většina do češtiny přeložena vůbec poprveacute Překladu z původniacutech jazyků vždy předchaacuteziacute uacutevodniacute studie a vybranaacute bibliografi e samotnyacute text doprovaacuteziacute obsaacutehlyacute komentaacuteř osvětlujiacuteciacute složitějšiacute miacutesta a v některyacutech přiacutepadech interpretujiacuteciacute smysl textu Antologie pokryacutevaacute všechna stadia mučednickeacute literatury od jejiacutech počaacutetků v polovině stoletiacute až po velmi vyacutepravnyacute a stylisticky vybroušenyacute Život

Cypriaacutenův a texty konce 13 a začaacutetku stoletiacute Autoři se v prezentaci mučednictviacute velmi přiacutehodně neomezujiacute pouze na literaacuterniacute texty ale nabiacutezejiacute čtenaacuteři velmi bohatou obrazovou přiacutelohu kteraacute daacutevaacute nahleacutednout do některyacutech skvostů křesťanskeacute ikonografi e včetně slavneacuteho Menologia Basila II (Vat gr 13) Kniha nepostraacutedaacute pečlivě zpracovanou bibliografi i a rejstřiacuteky citovanyacutech miacutest jmen zeměpisnyacutech naacutezvů a teacutemat

Vysokou kvalitu překladů lze jen vyzdvihnout ndash překlady respektujiacute rozličnyacute žaacutenr původniacutech textů překladateleacute dostaacutevajiacute sveacutemu zaacuteměru bdquoupozornit na typickeacute narativniacute postupyldquo užiteacute při vyacutestavbě těchto textů (s ) a překlady často působiacute velmi živě Vady na kraacutese ktereacute lze v knize najiacutet pak pochaacutezejiacute z absence spolupraacutece s obory ktereacute jsou pro studium raněkřesťanskeacute litera-tury kliacutečoveacute ndash starověkyacutech dějin dějin liturgie a zvlaacuteště samotneacute teologie Jak jinak si vysvětlit takoveacute terminologickeacute chyby jako zařazeniacute Čtvrteacute knihy makabejskeacute mezi bdquodeuterokanonickeacute spisyldquo (s 1313) či sousloviacute bdquovětšinovaacute ciacuterkevldquo ktereacute maacute přeložit pojem katholikeacute ekkleacutesiaacute kteryacute ne-obstojiacute ani z teologickyacutech a historickyacutech ani fi lologickyacutech důvodů Na problematickeacute překlady dalšiacutech pojmů již upozornil ve sveacute recenzi J Žůrek a proto se jim viacutece nebudeme věnovat Chce-me si však všimnout probleacutemů historickyacutech a teologickyacutech Zvlaacuteště absence teologickeacuteho rozmě-ru a respektu k teologickeacute povaze děl velmi překvapiacute představuje-li se v předmluvě svazek jako vyacutesledek praacutece zmiňovaneacuteho Centra při Cyrilometodějskeacute teologickeacute fakultě

SALVE

Již prvniacute slova předmluvy totiž představujiacute zcela jinyacute než teologicko-historickyacute pohled na mu-čednictviacute Čteme zde že mučednictviacute jako bdquopůvodně pohanskaacute představa zakořeněnaacute hluboko v antickeacutem starověku sdiacutelenaacute však rovněž judaismemldquo mělo bdquovyrůst z představ o blahodaacuterneacute moci krve jakožto nejcennějšiacute oběti přinaacutešeneacute na oltaacuteř božstvům kteraacute za ni zahrnou svou přiacutezniacute a milos-tivyacutemi dary jedince i celeacute komunityldquo (s 13) Rovnici kteraacute bez dalšiacuteho vysvětleniacute slučuje pohanskyacute koncept krvaveacute oběti a židovskeacute a křesťanskeacute mučednictviacute (bdquoideje přetrvaacutevajiacute to co se měniacute je reacute-torikaldquo [s 13]) editor nabiacuteziacute jako kliacuteč k četbě mučednickyacutech textů kteryacute je v rozporu jak s povahou raněkřesťanskyacutech spisů k nimž chce otevřiacutet přiacutestup tak instituce kteraacute vyacutezkum zaštiťuje Podobneacute apriorniacute stanovisko pro nějž je marneacute v knize hledat odůvodněniacute nemaacute nic společneacuteho ani s teo-logiiacute ani s jinou serioacutezniacute vědou a čtenaacuteř by bezesporu ocenil kdyby byl bdquok objeveniacute zaacutekladniacutech stavebniacutech kamenůldquo mučednictviacute zvaacuten bez podobnyacutech ideovyacutech šablon Bez dostatečneacuteho vhledu do zaacutekladniacutech pojmů křesťanstviacute a bez potřebneacute teologickeacute analyacutezy pak asi opravdu nelze vidět raněkřesťanskeacute mučednictviacute jinak než jako bdquoideovou konstrukcildquo okrajovyacute fenomeacuten projev fana-tismu a psychopatologie jehož smysl zůstaacutevaacute zahalen

Na viacutecero miacutestech je křesťan představen jako ten kdo přijal nauku Ježiacuteše z Nazareta Kdokoli do-statečně obeznaacutemenyacute s křesťanstviacutem však ovšem viacute že pouheacute intelektuaacutelniacute přijetiacute nauky z člověka křesťana nedělaacute protože Ježiacutešovi bdquoučedniacutecildquo jsou svyacutem Mistrem vyzyacutevaacuteni aby mu sloužili naacutesledo-vali jej a byli mu nabliacutezku (Jan ) Proto sv Ignaacutec z Antiochie jehož bdquopodivnyacuteldquo (sic) list Řiacutema-nům J Šubrt v uacutevodniacute studii dlouze cituje (s ) nechce pouze napodobovat Ježiacutešovo utrpeniacute ale toužiacute bdquodosaacutehnout Kristaldquo (ad Rom 13) bdquotrpět s Kristem všechno podstoupit poněvadž jej miluje ten kteryacute se stal skutečnyacutem člověkemldquo (ad Smyrn ) V tomto smyslu v epizodě Umučeniacute svatyacutech

Montana a Lucia (13) takeacute nelze chaacutepat vyacuteraz spiritu habere notitiam ndash jenž popisuje vhodnost Lu-ciana pro biskupskou službu (ad sacerdotium) ndash tak že mu bdquonechyběly potřebneacute vědomostildquo (s ) Text zde nemaacute pochopitelně na mysli intelektuaacutelniacute vědomosti tedy znalost obsahu viacutery (kterou teo-logie označuje fi des quae) jichž by měl miacutet biskup zapotřebiacute ale poznaacuteniacute duchovniacute tedy vlastniacute zkušenostiacute s touto viacuterou přijatou nikoli jen rozumem ale takeacute duchem či srdcem (fi des qua)

Druhaacute čaacutest uacutevodniacute studie o křesťanskeacute teologii mučednictviacute utrpěla představou že teologii mučednictviacute lze studovat bez znalosti teologie bezpochyby nejviacutece Imitatio Christi je sice stě-žejniacutem motivem kteryacute křesťana i mučedniacuteka pojiacute ke Kristu avšak nelze jej omezit na doslovnou naacutepodobu Ježiacutešovy smrti a dokonce jejiacutech uacutečinků (srov s 13) Nejsou-li texty nutně věrnyacutem his-torickyacutem zaacuteznamem průběhu mučeniacute a zachycujiacute-li spiacuteše vědomiacute společenstviacute ktereacute pamaacutetku mu-čedniacuteků uctiacutevaacute pak se zjevně mučedniacuteci nesnažiacute napodobit či vyhledaacutevat vnějškoveacute detaily Kris-tova utrpeniacute nyacutebrž křesťanskeacute společenstviacute pomociacute literaacuterniacuteho zachyceniacute motivů Ježiacutešova utrpeniacute vyznaacutevaacute že svědectviacute mučednickeacute smrti (martyria) Krista jistyacutem způsobem zjevuje zpřiacutetomňuje a hlaacutesaacute Evangelniacute citaacutet bdquoKdo chce jiacutet za mnou zapři saacutem sebe vezmi svůj křiacutež a naacutesleduj mneldquo (Mk 13n par) nelze chaacutepat jako přiacutemou vyacutezvu k mučednictviacute k bdquoopakovaacuteniacute a naacutedobově (sic) Ježiacutešovy vykupitelskeacute obětildquo (s 13) neboť Kristus již bdquonevinně trpěl za spaacutesu všechldquo (s 13ndash13 Mart Polyc ) Podobnaacute vyacutezva k naacutesledovaacuteniacute Krista v bdquoopakovaacuteniacuteldquo jeho vykupitelskeacute oběti tedy

RECENZE

nedaacutevaacute smysl Křesťaneacute byli sice přesvědčeni že mučednickaacute smrt je zdrojem odpuštěniacute nikoli však že by mělo bdquoschopnost [hellip] přinaacutešet vykoupeniacuteldquo martyrovi či jeho komunitě (s 13ndash13) Zna-lost teologickeacuteho minima schopneacuteho mj rozpoznat rozdiacutel mezi bdquoodpuštěniacutemldquo a bdquovykoupeniacutemldquo a znalost Piacutesma hlavniacute inspirace prvniacutech křesťanů by umožnila vyhnout se chybneacute interpretaci Již zběžnyacute pohled na jineacute novozaacutekonniacute vyacuteroky totiž napoviacutedaacute proč mohli křesťaneacute chtiacutet vydat pro Krista svůj život a proč mohli ve sveacutem pronaacutesledovaacuteniacute nachaacutezet potvrzeniacute Ježiacutešova proroctviacute a ne-chat se povzbudit bdquoVe světě budete miacutet souženiacute Ale buďte dobreacute mysli Jaacute jsem přemohl světldquo (Jan 1313) Smrt mučedniacuteka neniacute samospasitelnaacute spaacutesu křesťan neočekaacutevaacute od sveacute smrti a sveacuteho utrpeniacute ale od Ježiacuteše Krista Do potiacutežiacute se křesťaneacute nedostaacutevajiacute jen kvůli sobě a sveacute nauce ale přiacute-mo kvůli Kristu bdquoJestliže pronaacutesledovali mne i vaacutes budou pronaacutesledovatldquo (Jan ) Mučed-nictviacute každopaacutedně nepředstavovalo ani jedinou formu oběti kterou křesťaneacute majiacute přinaacutešet Bohu(s 13ndash13) jak o tom svědčiacute Pavlovo bdquoVybiacuteziacuteme vaacutes tedy bratři pro Božiacute milosrdenstviacute abyste sami sebe přinaacutešeli v živou svatou Bohu přiacutejemnou oběť to je ta duchovniacute bohoslužba kterou maacutete konatldquo (Řiacutem ndash)

Chybneacute teologickeacute vymezeniacute mučednictviacute maacute pak za naacutesledek že je konfl ikt impeacuteria křesťanů zobrazen jako černobiacutelyacute boj bdquotupeacute uacuteředniacute moci kteraacute si neviacute rady s naacuteboženskou skupinou [hellip] a snažiacute se ji za každou cenu podřiacutedit sveacute autoritěldquo proti bdquofanatickeacute neuacutestupnosti a nepochopitelneacute touze obětovat život za svou viacuteru a ukaacutezat svou naacuteboženskou převahuldquo (s ) Lze polemizovat s postojem že věrnost vlastniacutemu přesvědčeniacute ndash to co by řiacutemskyacute uacuteředniacutek chaacutepal jako bdquotvrdošiacutejnyacute vzdor a neochotu podřiacutedit se vůli uacuteřadůldquo (s ) a co Šubrt označuje za fanatismus ndash je již projevem

bdquodobrovolneacuteholdquo mučednictviacute jemuž se autor v raacutemci studie relativně široce věnuje Tvrdiacute sice že vět-šina křesťanů neměla zkušenost ani s mučednictviacutem ani s odpadlictviacutem nyacutebrž že si bdquodokaacutezala najiacutet cestu jak se přiacutemeacute konfrontaci s uacuteřady vyhnoutldquo a bdquoprojevit ve věcech viacutery značnou miacuteru pružnostildquo (s ) zapomiacutenaacute však že již samotnyacutem bdquojmeacutenem křesťanldquo člověk riskoval přiacutepadneacute pronaacutesledovaacuteniacute a eventuaacutelně i smrt Byla-li mučednickaacute smrt bdquozkušenostiacute jen nepatrneacute hrstky křesťanůldquo (s ) jak je možneacute současně napsat že Valeriaacutenovo pronaacutesledovaacuteniacute bdquodopadlo na křesťanskaacute společenstviacute vel-mi těžceldquo (s ) či že se pronaacutesledovaacuteniacute Diokleciaacutenovo mohlo setkat bdquos ochotou mnoha křesťanů k mučednictviacuteldquo (s 13) Saacutem autor tak připouštiacute že o okrajovyacute jev jiacutet nemohlo Sami křesťaneacute pak vzhledem ke sveacutemu počtu13 mučednictviacute za okrajovou zaacuteležitost považovat nemohli a ani řiacutemskeacute autority by se pak touto bdquohrstkouldquo nezabyacutevaly (srov s 13ndash13)

Svazek však mučedniacuteky nepředstavuje jen jako fanatiky nyacutebrž přiacutemo patologickeacute přiacutepady Psychiatrickyacute popis ovšem neobstojiacute již z metodologickyacutech důvodů takto by se mohl vyjaacutedřit snad jen psychiatr po pečliveacutem a osobniacutem vyšetřeniacute pacienta Historik či fi lolog se tak vyjaacutedřit nemůže natož na zaacutekladě literaacuterniacuteho textu v němž vidiacute pouze pozdějšiacute zpracovaacuteniacute přiacuteběhu uzpůsobeneacuteho potřebaacutem komunity pro jejichž autory bdquonebylo prioritou zachovat za každou cenu co nejvěrnějšiacute podaacuteniacute popisovanyacutech udaacutelostiacuteldquo (s ) Pokud tak činiacute překračuje svou kompetenci Na s však P Kitzler komentuje Cypriaacutenova slova bdquokdyž je duše v nebi trpiacute jakoby uacuteplně jineacute tělo a toto tělo vlastně ani nic neciacutetiacute když se celyacutem duchem upře k Bohuldquo (Pass Mont Luc ) s odvolaacutevaacuteniacutem se

SALVE

na M A lleye tak že bdquoraněkřesťanštiacute mučedniacuteci byli s to fyzicky přestaacutet kruteacute mučeniacute jednak diacuteky asketickeacutemu způsobu života kteryacutem se na přiacutepadneacute zatčeniacute a uvězněniacute připravovali jednak [hellip] diacuteky určiteacutemu sbquozměněneacutemu stavu vědomiacutelsquo kteryacute dnešniacute psychiatrie označuje jako tzv sbquohysterickou (disociativniacute) fugulsquoldquo (pozn ) Pomineme-li zmiacutenku o askezi kterou je třeba chaacutepat nikoli jako přiacutepravu na mučednictviacute ale spiacuteše jako uacutesiliacute o evangelniacute dokonalost zaacutevěr kteryacute je třeba vyvodit zniacute že velkaacute čaacutest mučedniacuteků byli psychotici Psychiatrickeacute vysvětleniacute přestaacuteleacuteho utrpeniacute pak pře-kvapiacute při vzpomiacutence na nedaacutevneacute obdobiacute naacuteboženskeacuteho a politickeacuteho pronaacutesledovaacuteniacute a na dosud živou paměť mučedniacuteků a bdquovyznavačůldquo jak křesťanskyacutech tak bdquomučedniacuteků svědomiacuteldquo jejichž utrpeniacute lze v mnoheacutem s mučeniacutem starověkyacutem srovnaacutevat to mučedniacuteci stoletiacute jasně prokazujiacute že kdo přestaacutel mučeniacute nemusiacute byacutet ještě psychicky vaacutežně narušenou osobnostiacute

Když se v uacutevodniacute studii J Šubrt vyslovuje proti rozlišovaacuteniacute ortodoxniacutech a heretickyacutech mučed-niacuteků jejichž děleniacute maacute byacutet bdquospiacuteš zpětnou projekciacute jež nemaacute ve a 13 stoletiacute v době považovaneacute za sbquozlatyacute věklsquo mučedniacuteků žaacutedneacute opodstatněniacuteldquo (s 13) opět vstupuje jak z teologickeacuteho tak historic-keacuteho hlediska na velmi tenkyacute led Vyacuteznam ortodoxie a hereze v tomto obdobiacute lze prokaacutezat velmi prostě pouhyacutem poukazem na naacutezvy a obsah množstviacute soudobyacutech křesťanskyacutech spisů jež se staviacute praacutevě proti hereziacutem Irenejovo Proti bludnyacutem naukaacutem Tertulliaacutenovo Proti Markionovi a Proti Hermo-

genovi nebo Vyvraacuteceniacute veškeryacutech bludů dochovaneacute mezi spisy Hippolytovyacutemi Před bdquociziacutem učeniacutemldquo či bdquošpatnou naukouldquo (heterodidaskalein heterodoxiai) pak nevaruje jen sv Ignaacutec z Antiochie (Eph Philad Magn ) ale již list motejovi (13 13) Ortodoxie coby věrnost učeniacute Ježiacuteše a apo-štolů byla měřiacutetkem viacutery již v počaacutetciacutech pro něž existujiacute literaacuterniacute prameny Ani autor však neniacute ve svyacutech naacutezorech koherentniacute když hned na dalšiacute straacutence o bdquospontaacutenniacutem mučednictviacuteldquo tvrdiacute že bdquose netyacutekalo jen heretickyacutech sekt ale i ortodoxniacute ciacuterkveldquo (s )

Svazek ranyacutech mučednickyacutech textů dosvědčuje jak by českyacutem studiiacutem raněkřesťanskeacute litera-tury prospěla spolupraacutece předevšiacutem s patrology a teology což je evidentniacute u předmětu kde se studiu teologie vyhnout nelze Četba mučednickyacutech textů by tak mohla diacuteky přesnosti překladu i komentaacuteře přineacutest čtenaacuteřům ještě vyacuteraznějšiacute zaacutežitek a badateli solidnějšiacute zaacuteklad pro studium ra-neacuteho křesťanstviacute

David Vopřada

POZNAacuteMKY Českyacute překlad recenze je dostupnyacute na serveru iliteraturacz lthttpwwwiliteraturaczclanekasppolozkaID=gt Na s 13 pozn 13 přitom cituje takeacute Frendův odhad podle něhož mohlo byacutet mučedniacuteků kolem šesti tisiacutec (srov W H C Frend Martyrdom and Persecution in the Early Church A Study of a Confl ict

from the Maccabees to Donatus New York NY University Press s 13n)13 Saacutem J Šubrt (s pozn ) odhaduje počet křesťanů v polovině stoletiacute na asi tisiacutec a na konci 13 stoletiacute na asi tisiacutec věřiacuteciacutech

RECENZE

V tomto naacutezoru autoři navazujiacute na naacutezory W H C Frenda C E M de Ste Croixe L W Bar-barda či M A lleye

Alexandr Meň Umnoje něbo [Moudreacute nebe] Moskva Nadace Alexandra Meně

Kniha Umnoje něbo ndash Moudreacute nebe (daacutele takeacute Korespondence) vzbudila obrovskyacute zaacutejem jak v okruhu přaacutetel otce Alexandra tak i ve vědeckyacutech kruziacutech Svyacutem obsahem tvořiacute autentickyacute spojovaciacute člaacute-nek mezi naacutesilně přetrženou předrevolučniacute pravoslavnou tradiciacute otevřeneacuteho pravoslaviacute (V Solov-jov S Bulgakov N Berďajev) a dnešniacutem pravoslaviacutem Najdeme v niacute korespondenci otce Alexan-dra s ikonogra ou Juliiacute Nikolajevnou Reitlingerovou (ndash) zasvěcenou osobou žijiacuteciacute ve světě jakožto sestra Johana jejiacute autobiografi i a 13 dopisů ktereacute jiacute adresoval otec Sergej Bulgakov (ndash)

Specifi čnost korespondence s Juliiacute Nikolajevnou Reitlingerovou později sestrou Johanou tkviacute v tom že tato porevolučniacute emigrantka byla od dětstviacute vychovaacutevaacutena ve skoro zapomenuteacute tradici otevřeneacute naacuteboženskeacute a fi lozofi ckeacute diskuze Jejiacutem učitelem nebyl nikdo menšiacute než vyacuteznamnyacute ruskyacute naacuteboženskyacute fi lozof otec Sergej Bulgakov Skutečnost že sestra Johana nebyla vychovaacutena v sovět-skeacutem systeacutemu a nebyla jiacutem ovlivněna poněvadž s niacutem přišla do styku až ve zraleacutem věku tvořiacute zcela zvlaacuteštniacute podmiacutenky pro naacuteboženskou diskuzi v raacutemci veškereacute korespondence otce Alexandra Praacutevě tiacutem se jejiacute osobnost velmi lišiacute od jeho ostatniacutech duchovniacutech dětiacute ale i od většiny posluchačů jeho tematicky různorodyacutech přednaacutešek na konci let Většina jeho spisů byla v sovětskeacute době určena intelektuaacutelům kteřiacute vyrostli a byli vychovaacuteni v uměleacutem naacuteboženskeacutem vzduchopraacutezdnu Sestra Jo-hana byla naproti tomu v mnoheacutem ohledu bdquozaacutepadniacute osobouldquo Dlouho žila na Zaacutepadě byla členkou ruskeacute pravoslavneacute ciacuterkve v zahraničiacute a duchovniacute dcerou otce Bulgakova průkopniacuteka ekumenismu v ruskeacute pravoslavneacute ciacuterkvi Svyacutemi pestryacutemi životniacutemi zkušenostmi inteligenciacute vzdělaacuteniacutem i svyacutemi duchovniacutemi předpoklady byla sestra Johana pro otce Alexandra po intelektuaacutelniacute straacutence rovnocen-nou partnerkou Alexandr Meň jiacute celyacutem srdcem důvěřoval a obdivoval se jejiacutem jedinečnyacutem život-niacutem zkušenostem Uvedenaacute kniha ho ukazuje jako duchovniacuteho otce a autoritu pro duchovniacute vyacutevoj sestry Johany v pozdniacutech letech jejiacuteho života (ndash)

Julie Nikolajevna Reitlingerovaacute (ndash) byla nadanou a v cizině všeobecně uznaacutevanou ma-liacuteřkou ikon Narodila se ve šlechtickeacute rodině v Sankt Petěrburgu odkud ji v roce vyhnala do emigrace revoluce Se sestrou Jekatěrinou se protloukala z Krymu přes Polsko až do nově vznikleacuteho Československa kde žila tři roky Využila možnostiacute ktereacute nabiacutezela tehdejšiacute českaacute vlaacuteda mladyacutem rus-kyacutem emigrantům a absolvovala několik semestrů studia na Filozofi ckeacute fakultě Karlovy univerzity Pak ale dala přednost maliacuteřstviacute a přešla na pražskou Akademii vyacutetvarnyacutech uměniacute V roce odjela do Pařiacuteže a pokračovala ve studiu malby v atelieacuteru křesťansko-katolickeacuteho symbolisty Maurice De-nise Pod přiacutemyacutem vlivem Sergeje Bulgakova kteryacute tehdy staacutel v čele pařiacutežskeacuteho Institutu sv Sergeje

13SALVE

pro pravoslavnou teologii a stal se jejiacutem duchovniacutem otcem se zasvětila a přijala jmeacuteno sestra Johana I nadaacutele pak žila ve světě a zaměstnaacutevala se malbou ikon ndash ikonopisectviacutem

Na radu otce Bulgakova se začala sestra Johana připravovat na naacutevrat do Ruska Po II světoveacute vaacutelce v roce se vydala na cestu do Sovětskeacuteho svazu kam se dostala až za deset let

Po celou dobu pobyacutevala v praacutevě vznikleacutem lidově demokratickeacutem Československu Sestra Jeka-těrina se synem a manželem bydlela v Praze a obě sestry čekaly na povoleniacute sovětskyacutech uacuteřadů k re-emigraci V teacute době pracovala na ikonaacutech pro pravoslavnyacute katedraacutelniacute chraacutem sv Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze Praacutevě v Československu prožila duchovniacute krizi Ve sveacute autobiografi i a do-pisech otci Alexandrovi vzpomiacutenaacute už bez hořkosti na sveacute zaacutežitky a zklamaacuteniacute z vyacutevoje v Čechaacutech i na Slovensku na počaacutetku let Hloubku krize lze charakterizovat vyacuteroky z autobiografi e a do-pisů typu bdquohellipdistancuji se od ciacuterkveldquo nebo bdquoIkona je opět zapomenutaldquo

Po naacutevratu do Sovětskeacuteho svazu roku se sestra Johana už poněkolikaacuteteacute ve sveacutem životě ocit-la v neznaacutemeacutem kulturniacutem prostřediacute ve středniacute Asii a to ve věku kdy už je těžkeacute bdquozapustit noveacute ko-řenyldquo Naacutevrat do Petrohradu t č Leningradu jiacute nebyl povolen pryacute kvůli jejiacute osobniacute bezpečnosti a jako miacutesto pobytu byl jiacute i sestře s rodinou přidělen Taškent hlavniacute město Uzbekistaacutenu uacutedajně proto že byl nejmeacuteně postižen vaacutelkou Ve skutečnosti šlo o formu vyhnanstviacute ve ktereacutem sestra Jo-hana žila až do sveacute smrti v roce

Navzdory zdaacutenliveacute izolaci je zanedlouho obklopena lidmi o ktereacute se duchovně staraacute Byl to otec Alexandr kdo se jiacute od poloviny let začal starat o přiacutesun v tehdejšiacutem SSSR zakaacutezanyacutech nebo ne-dostupnyacutech knih Po dlouhaacute leacuteta pak plnila funkci bdquoknihovniceldquo jak bdquosamizdatoveacute tak i tamizdato-veacute literaturyldquo jinyacutemi slovy šiacuteřila domaacuteciacute i zahraničniacute zakaacutezanou literaturu Kromě toho opět malo-vala ikony Tato bdquostařenkaldquo jak se sestra Johana sama raacuteda nazyacutevala s chatrnyacutem zdraviacutem od dětstviacute nedoslyacutechavaacute a na konci sveacuteho dlouheacuteho života uacuteplně hluchaacute a teacuteměř slepaacute byla v letech trvaacuteniacute korespondence (ndash) věrnou spolupracovniciacute otce Alexandra i v mnoha dalšiacutech věcech

Sestra Johana se zmiňuje ve svyacutech dopisech ( 13) že pociťuje duchovniacute přiacutebuznost mezi otcem Alexandrem a otcem Sergejem Bulgakovem On i otec Alexandr byli inspirovaacuteni Vladimiacute-rem Solovjovem a jeho modelem bdquootevřeneacuteho pravoslaviacuteldquo Některeacute Solovjovovy myšlenky se otec Sergej snažil uplatnit i v praxi Jednou z nich bylo znovusjednoceniacute křesťanskeacute ciacuterkve ktereacute čaacutes-tečně hodlal uskutečnit a to na konkreacutetniacutem miacutestě a se skutečnyacutemi lidmi přiacuteslušniacuteky Bratrstva sv Albama a sv Sergeje (Fellowship of St Albam and St Sergej) tedy mezi anglikaacutenskyacutemi a pra-voslavnyacutemi křesťany

Otec Alexandr psal sestře Johaně že je pro něho mostem spojujiacuteciacutem současnost s bdquonejlepšiacutemi tradicemi teacute generaceldquo (13) A opravdu sestra Johana začala svou duchovniacute cestu jako duchovniacute dcera otce Sergeje a ukončila ji jako duchovniacute dcera otce Alexandra Za zmiacutenku stojiacute i to že daro-vala otci Alexandrovi ornaacutet kteryacute kdysi ušila pro otce Sergeje a dopisy otce Sergeje jako bdquoduchovniacute dědictviacuteldquo určeneacute jemu osobně ()

Probleacutemy o kteryacutech otec Alexandr a sestra Johana nejčastěji diskutujiacute se tyacutekajiacute dvanaacutecti hlav-niacutech teacutemat Bliacuteže se dotkneme pouze třiacute Prvniacutem je vztah mezi bolestiacute a modlitbou Otec Alexandr

RECENZE

podrobně vysvětluje hlavniacute smysl modlitby a důležitost modlitby za jineacute Věřiacute že utrpeniacute ktereacute dobrovolně přijmeme jako křiacutež bude vyrovnaacutevat zlo a zmiacuterňovat utrpeniacute ve světě Druheacute teacutema tedy vyplyacutevaacute z prvniacuteho a snažiacute se odpovědět na otaacutezku jak chaacutepat křiacutež Třetiacutem nejčastěji projed-naacutevanyacutem teacutematem jejich dopisů je kreativita ndash tvůrčiacute činnost včetně ikonopisectviacute misionaacuteřskyacutech aktivit a psaniacute (autobiografi e nebo memoaacuterů sestry Johany) Otec Alexandr vysvětluje jak se tvůr-čiacute schopnosti služba a poslaacuteniacute rodiacute z napětiacute způsobeneacuteho bolestiacute a utrpeniacutem těla i duše Otaacutezka kreativity volně souvisiacute i s uacutevahami o tom co to znamenaacute byacutet bdquovyvolen Bohemldquo a to jak pro naacuterod tak i pro jedince

Hned na sameacutem počaacutetku dopisovaacuteniacute nastolila sestra Johana kteraacute trpěla staacutelyacutemi bolestmi otaacutez-ku kvality modlitby přerušovaneacute zaacutechvaty bolesti Otec Alexandr jiacute doporučuje aby se řiacutedila uče-niacutem ciacuterkevniacutech otců kteřiacute přijiacutemajiacute nemoc jako křiacutež a dodaacutevaacute že by bdquobylo dobreacute vziacutet ho na sebe za někoho jineacuteholdquo Daacutele doporučuje staacutelost v modlitbě i tehdy když se zdaacute slabaacute a nesoustředěnaacute

Utrpeniacute sestry Johany bylo fyzickeacute i psychickeacute Podporovala svou sestru kteraacute trpěla nesnaacutešen-livou atmosfeacuterou v rodině sveacuteho syna a takeacute duchovně pečovala o mladou muslimku kteraacute kon-vertovala ke křesťanstviacute a setkala se s probleacutemy nejen doma ale i v ruskeacute pravoslavneacute ciacuterkvi v Taš-kentu Když sestra Johana popisuje smutnou situaci v provinciaacutelniacutem kostele setkaacutevaacute se s plnyacutem pochopeniacutem otce Alexandra kteryacute přiznaacutevaacute že současnaacute situace v ciacuterkvi může nově pokřtěneacuteho věřiacuteciacuteho odradit Sdiacuteliacute jejiacute smutek nad nemožnostiacute pomoci většiacutemu množstviacute lidiacute (ndash13) ale do-daacutevaacute že i takoveacute situace jsou naacutem daacuteny abychom byli pokorniacute a nemysleli si že všechno zvlaacutedne-me ve skutečnosti nedokaacutežeme nic neniacute-li to Božiacute vůle Vysvětluje že i jejiacute bolest a utrpeniacute majiacute veacutest k prohloubeniacute jejiacute duchovnosti aby dokaacutezala opravdově porozumět naacuteřku bdquoz hlubinldquo (ndash ndash) Otec Alexandr dělal přesně toteacutež Pouze jeden druh modlitby odmiacutetaacute Odmiacutetaacute modlit se za jejiacute smrt a ani jiacute nedoporučuje takto se modlit Sestra Johana je překvapenaacute a rozčiacutelenaacute diviacute se jak je možneacute že by nerozuměl utrpeniacute stareacute hlucheacute slepnouciacute ženy odřiacuteznuteacute od světa Trpce mu to vyčiacutetaacute Otec Alexandr však neniacute ochoten zasahovat do otaacutezek života a smrti bdquoNikdy jsem to ne-uměl Pravděpodobně ke mně mluviacute něco biblickeacuteho Život je tabu a uacuteplně patřiacute jenom Bohu On je jedinyacute kdo maacute moc o těchto věcech rozhodovatldquo (1313)

Z diskuze o bolesti utrpeniacute a modlitbě se nořiacute noveacute teacutema kreativita Sestra Johana řiacutekaacute bdquoKdo si užiacutevaacute života nedokaacuteže napsat ikonuldquo Dobře viacute že cesta ikonopisce je trnitaacute ale ke skutečneacutemu pochopeniacute sebe a sveacuteho tvůrčiacuteho vyacutevoje z hlediska Prozřetelnosti dochaacuteziacute až časem s tiacutem jak roste jejiacute viacutera Uacutekolem otce Alexandra jako duchovniacuteho otce je pomoci jiacute aby pochopila Božiacute vedeniacute ve sveacutem životě Na jeho podnět piacuteše memoaacutery a autobiografi i Podle svědectviacute svyacutech duchovniacutech dětiacute měl otec Alexandr vynikajiacuteciacute schopnost odhalovat v lidech různeacute druhy talentu V dopisech sestře Johaně vidiacuteme jak ji inspiruje povzbuzuje přesvědčuje a snad až nutiacute do psaniacute avšak počiacutenaacute si velmi jemně Vytrvale ji přesvědčuje o důležitosti jejiacute praacutece pro budouciacute generace o jejiacute povinnos-ti uchovat sveacute vzpomiacutenky pro lidi kteřiacute je budou čiacutest později Pokud jde o psaniacute ikon šlo u sest-ry Johany o zvlaacuteštniacute poslaacuteniacute Otaacutezka kreativity je jak již bylo řečeno uacutezce spojena se schopnostiacute poznat k čemu naacutes Bůh povolaacutevaacute v čem mu můžeme byacutet užitečniacute V dopisech se k tomuto teacutema-

SALVE

tu vraciacute znovu a znovu a vypadaacute to že praacutevě v tom je tajemstviacute otce Alexandra jako duchovniacuteho vůdce zvlaacuteštniacute zaacutejem o každeacuteho jednotlivce Zvlaacuteště v nejtěžšiacutem obdobiacute života kdy sestra Johana ztraacutecela zrak jsou dopisy otce Meně plneacute soucitu jsou proniknuty uacutectou ke svobodě a důstojnosti člověka Když otec Alexandr diskutuje např o literatuře nikdy se nesnažiacute přesvědčit sestru Johanu aby změnila naacutezor ale jen poukazuje na různeacute druhy literaacuterniacuteho vkusu Spisovateleacute kteryacutech si ceniacute jedni nemusiacute imponovat jinyacutem Zajiacutemavyacutem dokladem toho je jejich diskuze o vyacuteznamu turiacutenskeacute-ho plaacutetna Když se otec Alexandr v dopise zmiacutenil o důležitosti turiacutenskeacuteho plaacutetna pro ikonografi i sestra Johana okamžitě ostře vyjaacutedřila svůj nesouhlas V dlouhodobeacute vyacuteměně naacutezorů kteraacute naacutesle-dovala ( 13 ) můžeme slyšet dva hlasy hlas moudreacuteho a trpěliveacuteho duchovniacuteho otce kteryacute opravdu zdůrazňuje spiacuteš to co naacutes spojuje než to co naacutes rozděluje a hlas sestry Johany kteryacute zniacute na počaacutetku diskuze drsně ostře nesnaacutešenlivě a odmiacutetavě ke všemu ciziacutemu V průběhu vyacuteměny naacutezorů se však toacuten jejiacutech dopisů měniacute a ona postupně zjemňuje sveacute nedůtkliveacute a kousaveacute soudy ve prospěch tolerantnějšiacutech vyjaacutedřeniacute Vysvětluje sice sveacute stanovisko a obhajuje svůj naacutezor ale už připouštiacute že je možneacute diacutevat se na věc i jinak zdaacute se že praacutevě toto je ekumenickyacute přiacutestup v praxi Stojiacute za zmiacutenku že miacuterumilovnyacute a laskavyacute hlas otce Alexandra se během diskuze neměniacute Stejnaacute otevřenost je typickaacute pro všechny jeho dopisy

Ludmila HavriljukovaZ angličtiny přeložila Věra Červenkovaacute

English Summary ndash Friendship

Thomas SoumldingFriendship with JesusNew Testament Theme= e present issue of the review Salve dedicated to friendship is opened up by the text of = omas Soumlding a prominent German exegete and editor of the International Catholic Review Communio Is there any real friendship among the people And is there any friendship between human being and God = ere are the questions to which the author associates us on the journey fi rst through the antique tradition where he makes with Aristotle a distinction to three kinds of friendship ndash fi rst one brings pleasure second is carried for usefulness and the third creates goodness = en the au-thor follows the Jewish tradition where the story of David and Jonathan is highlighted ndash the real friendship is based on wisdom and who is wise goes in search of good friends = e question of friendship with God answers the Old Testament affi rmatively but at the same time recalls the fact that the friendship with God is caused by God alone who uses the wisdom in order to form the fri-endship In the New Testament friendship seems to be rather subject of ecclesiology then of ethics and comes out of Christology = ere is a friendship with Jesus Son of God who became man Fri-endship among people and friendship with God become one And then from this origin follow all kinds of friendship within the Church

Jan Pořiacutez OCDThere is Nothing in the World Friendly to the Man if there is No Man to Be a Friend Friendship in St Augustine= e study of Jan Pořiacutez analyses the role of friendship in the life of St Augustine = e author docu-ments ndash mainly on the bases of Augustinersquos Confessions and letters ndash the development of his un-derstanding of friendship starting in the period before his conversion when he was infl uenced by antique conception of friendship up to the Christian understanding = e author also touches rather complex relations of Augustine towards his women and last but not least towards his mother

Aleš Vandrovec OSBSpiritual Friendship in Aelred of Rievaulx and the Monastic Tradition= e monastic tradition in its beginnings draws on the richness of patristic cultivating classical an-tique conception of friendship and tries to plant this conception into the Scriptural and Church con-text In forefront there is an esprit de corps common spiritual progress and love of neighbour gen-erally in the monastic community As a danger is regarded an establishment of particular relations factions and disorders within the community = ereof springs the suspicion of monastic authors towards the intimately perceived spiritual friendship First the milieu of new or reformed Orders in

SALVE

the High Middle Ages shi s an accent towards the spiritual experience and intimacy of relationship with God and neighbour Consequently the spiritual friendship becomes an inseparable component of monastic spirituality as it is shown in writing De spiritali amicitia of St Aelred of Rievaulx

Jesuacutes Castellano Cervera OCDChristian Prayer ndash Friendship with GodTeaching and Message of St Teresa of Jesus= e contribution introduces reader to the conception of inner prayer understood as friendship with God how it was experienced and taught by St Teresa of Avila = e fi rst part is dedicated to the conception of inner prayer understood as friendship with God itself on the bases of analysis and subsequent comment of the famous Teresarsquos defi nition in her Life () with accent on Scriptural roots of such an understanding = e second part implies the dynamism of mentioned friendship between God and orant by means of four features of mutual encounter personal (with stress on mutual gi and responsorial character of humanrsquos share) theological (as an encounter in faith cul-tivating faith experiencing poverty in hope and cultivating love of God and neighbour) dynamic (as a progress opening to the width penetrating to the depth and elevating towards the transcen-dental) and transforming (determined fi rst of all by the transformation of onersquos life based on the inner prayer) All the forementioned suggests how actual the teaching of Teresa is and accents the charisma of evangelical prayer given to her

Let Us Not Resign too Readily from FriendshipInterview with Michał Zioło OCSO= e interview with the Polish Dominican and later Trappist co-author of a book about the friendship pounces on the range of pitfalls interposed to the genuine interpretation of friendship in present times Zioło warns against the resignation of the greatness and dignity of human being and against the fear of important relations including friendship with this resignation related Friendship will be always a spiritual one because it arises and lives on the initiative of the Spirit of God On the other side he looks critically at too ldquospiritualrdquo conception of friendship especially at the one among man and woman overlooking the requirement of people to be anchored in the life and other obligations Last but not least the author considers a role of friendship in religious communities putting stress on fact that there could not be religious orders more or less opened to the phenomenon of friend-ship because all of them ought to be a community modelled by the life of apostles around Jesus

Photography of Dance by Petr NeubertVisual accompaniment of the issue is formed by the photographs of Petr Neubert from the years ndash = ey follow choreographies of the modern dance in studio of the dance conservatoire Duncan Centre in Prague as well as the Prague performance of Israeli dance troupe the Kibbutz Contemporary Dance Company

Salve hledaacute velkoryseacutedaacuterce a podporovateleProč potřebujeme Vaši pomoc

para Salve revue pro teologii duchovniacute život a kulturu maacute za sebou let existence Během teacuteto doby prošlo takeacute vyacutevojem v odbornostigrafi ckeacute tvaacuteři obrazoveacutem doprovodu i tiskoveacute kvalitě

para Naacuteklady samozřejmě rostou a tak nyniacute překračujiacute naacuteš zisk z prodejejednotlivyacutech čiacutesel Jsme odkaacutezaacuteni na několik velkorysyacutech daacuterců

para Vzhledem ke změnaacutem cen poštovneacuteho a dalšiacutemu zdražovaacuteniacute jsmemuseli zvyacutešit cenu revue Salve na 13 Kč za vyacutetisk při ročniacutempředplatneacutem Kč a sponzorskeacutem a viacutece Kč Tato cena je však staacutele vyacuterazně nižšiacute než skutečneacute naacuteklady

Staňte se prosiacutem předplatitelem Salve ndashpodpořte tak naši revui

Čiacuteslo uacutečtu pro sponzory variabilniacute symbol 13

Adresa Salve Arcibiskupstviacute pražskeacute Hradčanskeacute naacutem Praha - Hradčany

Tel 1313

E-mail dominikaaphacz

Dalšiacute informace o revue Salve najdete na httpsalveopcz

Noveacute Souvislosti wwwsouvislosticz

Apoštol Pavel a PiacutesmoLadislav chyacute Dominik Opatrnyacute (eds)

Sborniacutek přiacutespěvků z biblickeacute konference konaneacute ndash června na CMTF UP v Olomouci

Jaroslav Brož Τέλος νόμου a interpretace Ř 13ndashPeter Cimala Svoboda jako soteriologickaacute metafora

v listu GalatskyacutemDominik Duka OP Svatyacute Pavel ndash apoštol pohanů či naacuterodůJan A Dus Apoštol Pavel v listech

Ignatia AntiochejskeacutehoLadislav Heryaacuten Smiacuteřeniacute jako křesťanskyacute paradox

u apoštola PavlaJiřiacute Lukeš Pavel v progymnasmatech

Skutků Pavla a = eklyMiroslav Pacifi k Matějka Pavlovskaacute reinterpretace izaiaacutešskyacutech

textů v listu ŘiacutemanůmJiřiacute Mraacutezek Pavel po PavloviDominik Opatrnyacute Apoštol Pavel a problematika šiacuteřeniacute

křesťanstviacute v Maleacute AsiiJan Roskovec Kristova smiacuternaacute oběť podle Ř 13Mireia Ryškovaacute Prorockyacute fenomeacuten a tradice Ježiacutešovyacutech

slov v listech apoštola PavlaOldřich Svoboda Pozdrav bdquomilost a pokojldquo jako hermeneu-

tickyacute kliacuteč k Pavlově interpretaci staro-zaacutekonniacutech proroctviacute

Ladislav chyacute Διαθήκη u apoštola PavlaPavel Větrovec K ndash ndash paradoxniacute

pavlovskaacute soteriologieGabriela Ivana Vlkovaacute Pavel jako bdquoHospodinův služebniacutekldquo

Sborniacutek je možneacute zakoupit v internetoveacutem obchodě e-vupupolcznebo jej žaacutedejte u svyacutech knihkupců

JERUZALEacuteMSKAacute BIBLE

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute a nakladatelstviacute Krystal OP vydaacutevajiacute společně

v listopadu 2009 prvniacute kompletniacute českeacute vydaacuteniacute Jeruzaleacutemskeacute bible

Co je JERUZALEacuteMSKAacute BIBLE

jeden z nejuznaacutevanějšiacutech a nejrozšiacuteřenějšiacutech moderniacutech katolickyacutech

překladů Piacutesma

zahrnuje i deuterokanonickeacute knihy 46 knih Stareacuteho zaacutekona a 27

knih Noveacuteho zaacutekona

obsahuje uacutevody k jednotlivyacutem knihaacutem jazykoveacute historickeacute

teologickeacute komentaacuteře a konkordančniacute odkazy

vznikla uacutesiliacutem Jeruzaleacutemskeacute biblickeacute školy v době kdy bylo třeba se

vyrovnat s otaacutezkami o historicitě a pravdivosti Bible jako knihy

Božiacuteho zjeveniacute

českaacute verze je plodem třicetileteacute praacutece patnaacutectičlenneacuteho

překladatelskeacuteho tyacutemu pod vedeniacutem Františka X a Dagmar

Halasovyacutech

Přednosti JERUZALEacuteMSKEacute BIBLE

je vhodnaacute k rozjiacutemaacuteniacute i ke studiu

snažiacute se formou i obsahem přibliacutežit původniacutem biblickyacutem textům

neubiacuteraacute ani nepřidaacutevaacute na literaacuterniacutech kvalitaacutech originaacutelu

jejiacute poznaacutemky a uacutevody shrnujiacute kliacutečoveacute interpretačniacute poznatky

a přitom nezatěžujiacute svyacutem rozsahem

je po několika desetiletiacutech prvniacutem uacuteplnyacutem katolickyacutem překladem

Piacutesma do češtiny

objednaacutevky httpkrystalopcz

revue pro teologii duchovniacute život a kulturučiacuteslo ročniacutek ()

vychaacuteziacute čtyřikraacutet ročně

pro Českou dominikaacutenskou provincii a Biskupstviacute kraacuteloveacutehradeckeacute vydaacutevaacuteKrystal OP s r o Husova 13 Praha

šeacutefredaktor Dominik Duka OP

redakce Norbert Schmidt a Martin Bedřich

redakčniacute rada Josef Bartoň Dominika Bohušovaacute OP Gregor Buszlig Tomasz Dostatni OPŠtěpaacuten Filip OP Ludviacutek Grundman OP Benedikt Hajas OP Klaacutera Jeliacutenkovaacute Pavel Vojtěch Kohut OCDBenedikt Mohelniacutek OP Jiřiacute Pavliacutek Tomaacuteš Petraacuteček Tomaacuteš Pospiacutešil OP Jan Regner SJAlbert-Peter Rethmann Oldřich Seluckyacute Karel Šprunk Alexius Vandrovec OSB

siacutedlo redakce Salve Arcibiskupstviacute pražskeacute Hradčanskeacute naacutem Praha -Hradčanytel 1313 e-mail dominikaaphaczRedakce přijiacutemaacute přiacutespěvky bez naacuteroku na autorskyacute honoraacuteřOdborneacute člaacutenky jsou lektorovaacuteny

jazykovaacute korektura Eva Jeliacutenkovaacutepřeklad do angličtiny Diana Kopřivovaacute OPobaacutelka a grafi ckaacute uacuteprava Otakar Karlas Norbert Schmidtsazba z piacutesem Baskerville Ten OT a John Sans Pavel Vodičkatisk Omikron Praha s r ointernetoveacute straacutenky Lukaacuteš Kratochviacutel (httpsalveopcz)

distribuce ndash objednaacutevky Postservis odd předplatneacuteho Poděbradskaacute Praha wwwperiodikcze-mail postaboprstccpostcz bezplatnaacute infolinka Českeacute pošty 13 (Dosavadniacute předplatiteleacute obdržiacute složenku na předplatneacute poštou)

cena 13 Kčročniacute předplatneacute včetně poštovneacuteho Kč sponzorskeacute Kč a viacutece

čiacuteslo uacutečtu pro sponzorskeacute přiacutespěvky vs 13

MK ČR 13

ISSN -

Salve