1

VÝCHOVNÝ ÚSTAV, DĚTSKÝ DOMOV SE ŠKOLOU, ZÁKLADNÍ ŠKOLA,

STŘEDNÍ ŠKOLA A ŠKOLNÍ JÍDELNA, MÍSTO 66; 431 58 MÍSTO

tel. č.: 474 658 216, e-mail: reditel@vudds.cz

Roční plán – příloha č. 8

MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM 2017 - 2018

Počet stránek: 10

Spisový znak: B 27 Skartační znak: A Skartační lhůta: 5

Vypracoval: Mgr. Marcela Kunartová, školní metodik prevence

Školní preventivní strategie vychází z metodického doporučení k primární prevenci

rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízení čj. 21291/2010-28

ze dne 1. 11. 2010 a směrnice k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů

ve školách a školských zařízení čj. VÚM 155/2012/IDu a z Národní strategie primární

prevence rizikového chování na období 2013-2018.

Školní preventivní strategie je dlouhodobým preventivním programem školského zařízení.

Je součástí školních vzdělávacích programů, které vychází z příslušných rámcových

vzdělávacích programů, popř. přílohou dosud platných osnov a učebních plánů (ŠVP ZV

Učíme se pro život, ŠVP ZV – LMP Učíme se pro život, ŠVP ZŠS Učíme se pro život, ŠVP

Zahradnická výroba, který je zpracovaný dle RVP Zahradnická výroba a ŠVP Provozní

služby, který je zpracovaný dle RVP Provozní služby). Vychází z omezených časových,

personálních a finančních investic se zaměřením na nejvyšší efektivitu, jasně definuje

dlouhodobé a krátkodobé cíle, je naplánována tak, aby mohla být řádně uskutečňována.

Přizpůsobuje se kulturním, sociálním či politickým okolnostem i struktuře školy či specifické

populaci jak v rámci školy, tak v jejím okolí, respektuje rozdíly ve školním prostředí.

Oddaluje, brání nebo snižuje výskyt rizikových forem chování, zvyšuje schopnost žáků a

studentů činit informovaná a zodpovědná rozhodnutí. Má dlouhotrvající výsledky,

pojmenovává problémy z oblasti rizikových forem chování. Pomáhá zejména těm jedincům,

kteří pocházejí z nejvíce ohrožených skupin (minoritám, cizincům, pacientům či dětem) při

zajištění jejich lidských práv a povinností. Podporuje zdravý životní styl, tj. harmonickou

rovnováhu tělesných a duševních funkcí s pocitem spokojenosti, chuti do života, tělesného i

duševního blaha (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výživa a pohybové aktivity).

Poskytuje podněty ke zpracování Minimálního preventivního programu.

Cílová skupina: žáci základní školy a střední školy, výchovné skupiny

Charakter zařízení a jeho dětí:

VÚ, DDŠ, ZŠ, SŠ a ŠJ Místo je státní zařízení, jehož úkolem je resocializace jedince

s poruchami v oblasti chování. Umístění dítěte provádí příslušný diagnostický ústav na

základě soudního nařízení předběžné ochrany, ústavní výchovy nebo uložené ochranné

výchovy. Horní věkový limit je 19 let. Tento druh výchovy se nařizuje mravně ohroženým

jedincům, kteří žijí v patologickém rodinném prostředí, a tudíž je jejich vývoj ohrožen. Dále

mravně narušeným nezletilcům, u nichž byla rodičovská výchova zanedbána. Může se nařídit

i z objektivních důvodů, kdy rodiče nemohou o dítě pečovat. Děti zde umístěné pocházejí ze

závadového prostředí a často mají již zkušenost s různou formou porušování norem,

předčasným sexem a drogou. V zařízení se práce s jedincem pohybuje častěji na úrovni

sekundární prevence než například v prostředí základní školy. Náplň vlastní výchovné

činnosti se tady do vysoké míry kryje s požadavky prevence negativních jevů (sociální

2

patologie). Provázanost školy a výchovné skupiny tvoří ucelenou linii směrování jedince

požadovaným směrem. Prevenci ve zmiňovaném prostředí dělíme na konkrétní opatření –

detekci a na výchovná opatření.

Cíle:

Mezi rizikové chování u dětí a mládeže zařazujeme širokou škálu výchovných problémů,

výchovných poruch a poruch chování, a to včetně zneužívání návykových látek.

Primární prevence rizikového chování u žáků v působnosti MŠMT se zaměřuje prioritně na

předcházení rozvoje rizik, které směřují zejména k následujícím rizikovým projevům v

chování dětí a mládeže:

Interpersonální agresivní chování - agrese, šikana, kyberšikana a další rizikové

formy komunikace prostřednictvím multimedií, násilí, intolerance, antisemitismus,

extremismus, rasismus a xenofobie, homofobie

Delikventní chování ve vztahu k hmotným statkům – vandalismus, krádeže,

sprejerství a další trestné činy a přečiny

Záškoláctví a neplnění školních povinností

Závislostní chování – návykové látky, alkohol, tabák, netolismus, hazardní hraní

(gambling)

Syndrom týraného dítěte

Rizikové sportovní aktivity, prevence úrazů

Rizikové chování v dopravě, prevence úrazů

Poruchy příjmu potravy

Negativní působení sekt, nová náboženská hnutí

Rizikové sexuální chování

Sebepoškozování

Příslušnost k subkulturám

Domácí násilí

Krizové situace spojené s ohrožením násilím ve školním prostředí, které přichází

z vnějšího i vnitřního prostředí

Za koordinaci preventivních aktivit na zařízení odpovídá školní metodik prevence. V rámci

své činnosti se podílí na přípravě Minimálního preventivního programu, jeho realizaci a

vyhodnocení jeho účinnosti. Spolupracuje s ředitelem školy, zástupkyní ředitele školy,

výchovnou poradkyní, etopedem, třídními učiteli a ostatními pedagogy a také s příslušnými

organizacemi a institucemi.

Minimální preventivní program - práce pedagogických pracovníků vychází z organizačního

řádu školy, část 30. Směrnice k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů

čj. VÚM 155/2012/Idu, ze školního řádu, z Dodatku ke školnímu řádu – postup školy

v oblasti primární prevence rizikového chování u žáků, který vzešel z Metodického pokynu

k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských

zařízeních ze dne 16. října 2007, čj. 20 006/2007-51.

K prevenci a řešení šikany vycházíme z Metodického pokynu ministryně školství, mládeže a

tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních (č.j. MSMT-

21149/2016).

Hlavním cílem prevence rizikového chování dětí a mládeže je minimalizovat vznik a snížit

míru rizikového chování u dětí a mládeže. Jako standardní součást výchovně vzdělávacího

procesu v našem zařízení je zabezpečována výchova k předcházení, minimalizaci či oddálení

rizikových projevů chování, ke zdravému životnímu stylu, k rozvoji pozitivního sociálního

3

chování a rozvoji psychosociálních dovedností a zvládání zátěžových situací osobnosti.

Prioritou pro nás je také motivace k opuštění rizikového chování, pokud již nastalo a ochrana

před dopady rizikového chování, pokud již nastalo ve výrazné formě.

Cílem našeho programu je pozitivní změna klimatu ve škole, minimalizace kázeňských

problémů žáků, projevů šikany, počtu kouřících žáků a žáků zneužívajících další návykové

látky, zlepšení motivace žáků i pedagogů a pozitivní změny ve vztazích učitel – žák, žák –

žák, učitel – učitel.

Pro snížení výskytu výchovných problémů bychom měli žáky posilovat hlavně v oblasti

sociálních dovedností (ve vztahu k vrstevníkům, seberegulační a sebeorganizační dovednosti

(ovládání sebe sama), kázeň a dovednost dodržování pravidel či asertivní dovednosti).

Eliminovat tyto rizikové projevy budeme v následujícím školním roce prostřednictvím

rozvoje:

Komunikačních dovedností, které představují schopnost být přiměřeně otevřený,

hovořit o svých pocitech, účinně se dorozumívat jak verbálně tak neverbálně,

vyjednávat, nacházet kompromis, vyslechnout druhého a umět dávat zpětnou vazbu.

Schopnost čelit sociálnímu tlaku a umět odmítat – např. odmítnout návykovou látku.

Asertivní dovednosti a schopnost prosazování a odmítání požadavků nebo přijímání

kritiky, ale i pochvaly a komplimentů.

Schopnost empatie – dovednost interpretovat pocity a chování druhých a porozumění

životním situacím.

Mezi další sociální dovednosti, které by měly přispět k minimalizaci výskytu rizikového

chování, které by si měl žák osvojit je sociální percepce, schopnost zvládat konfliktní situace,

rozhodování se, schopnost předvídat následky určitého jednání, upřímnost, schopnost vytvářet

vztahy a budovat si přiměřenou síť sociálních vztahů, tvořivost v sociálním chování,

komunikaci, pracovní a studijní dovednosti, přizpůsobivost.

K osvojování a procvičování těchto sociálních dovedností budeme využívat interaktivních

metod učení, hraní rolí a diskuzí zejména v kontextu konkrétních každodenních situací,

konkrétních problémových či rizikových situací pro odpovídající věkové skupiny.

Cílem minimálního preventivního programu je ve spolupráci se všemi pedagogickými

pracovníky, ale i se zaměstnanci našeho školského zařízení a s rodiči formovat takovou

osobnost žáka, která je s ohledem na svůj věk schopná orientovat se v dané problematice,

zkoumat ji, ptát se, dělat rozhodnutí, která si bude vážit svého zdraví, bude umět nakládat se

svým volným časem a zvládat základní sociální dovednosti.

I. a II. stupeň ZŠ

Práce na obou stupních základní školy je velice náročná s ohledem na charakteristiku žáků

našeho školského zařízení (děti s nařízenou ústavní výchovou, uloženou ochrannou výchovou

či předběžným opatřením a navíc s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami). Zařazení prevence do vzdělávacího procesu školy je mimo jiné též ve formě začlenění

jednotlivých témat v různých vyučovacích předmětech na I. i II. stupni ZŠ (viz ŠVP školy a

učební plány). Především se tak děje v předmětech: občanská výchova, informatika, přírodopis,

chemie, dějepis, český jazyk, člověk a společnost, člověk a příroda, výchova ke zdraví, výživa

a příprava pokrmů, rodinná a zdravotní výchova, pracovní činnosti – příprava pokrmů.

K práci s tématy budou učitelé využívat metod výkladu, samostatné práce, práce s médii,

projektové vyučování, skupinové práce, hraní rolí, práce s materiálem, besed, přednášek.

Práce na prvním i druhém stupni koordinuje třídní učitel, tak aby byla probrána všechna

témata, ale nedocházelo k jejich překrývání a přesycení žáků informacemi.

Střední škola

4

Primární prevence žáků střední školy je učiteli probírána hlavně v předmětech základy

společenských věd a a estetická výchova, informatika. K práci s tématy lze využít metod

výkladu, samostatné práce, práce s médii, projektové vyučování, skupinovou práci, hraní rolí,

práce s materiálem, besed, přednášek. Výchovné působení na studenty během vyučování

probíhá v jednotlivých předmětech, kde rozhodujícím prvkem úspěšnosti jsou pedagogové,

kteří svou erudicí i svými životními postoji manifestují přirozenou cestou hodnoty, potřebné

při výchově studentů k pozitivním životním postojům, ke zdravému životnímu stylu.

Cíl

Žáci by před opuštěním ZŠ a SŠ měli:

- pojmenovat základní návykové látky

- znát jejich účinky na lidský organizmus

- umět posoudit zdravotní důsledky užívání ilegálních i legálních drog

- orientovat se v problematice závislosti

- znát základní právní normy

- vědět, kde jsou kontaktní místa pro danou problematiku

- posilovat své sebevědomí

- správně se rozhodovat, odmítat

- zaujímat zdravé životní postoje

- orientovat se v problematice sexuální výchovy

- bránit se různým formám násilí, vědět, kde hledat pomoc

- zvládat základní sociální dovednosti

Pomocí odborných besed a filmů k dané tématice jsou děti neustále upozorňovány na

důsledky rizikového chování a o jednotlivých poučeních jsou zápisy v třídních knihách.

Prostředí na které se zaměřujeme při prevenci:

a) zařízení:

- třída

- výchovná skupina

b) sociální oblast, do které se dostává žák při krátkodobém opuštění zařízení (prázdniny,

vycházky, podmíněné ubytování žáků atd.)

c) vlastní rodina dítěte jako speciální sféra zájmu

d) sociální oblast, ve které se pravděpodobně bude dítě pohybovat po ukončení ústavní

výchovy

Prevence dalšího rizikového chování:

Na úrovni disociálních, asociálních i antisociálních projevů dítěte.

Forma prevence: podle sociálního prostředí (primární, sekundární, terciální).

Prostředky: didaktické materiály; diagnostické prostředky; literatura; videozáznamy; letáky;

informační brožury, trestní zákoník, konkrétní reálný materiál (prezervativy, jednorázové

jehly, testovací prostředky na zjištění omamných látek a alkoholu, atd.), resocializační metody

a aplikovaná etopedie.

Aktivity a techniky zaměřené na:

- zvyšování vědomostí žáků v konkrétní dané problematice a posilování společného

výchovného působení

- začlenění problematiky drog do vyučování i výchovy

- podpora interakce vychovatel - dítě, učitel - žák

5

- koexistenci jedince se společností a jeho postupné znovu začleňování

- přijímání odpovědnosti za své jednání (vedení k samostatnému správnému rozhodování)

- posilování sebevědomí a uvědomování si vlastní ceny

- navozování klimatu důvěry a využití poznatků k vlastnímu sebevzdělání

- korekce nevhodných životních postojů (prioritně zážitkovou formou)

- podávání zpětné vazby

- práce v zájmových útvarech

- posunování frustrační tolerance

- schopnost odkládat bezprostřední uspokojování

- konstruktivní řešení konfliktů, jejich zvládání a řešení některých životních situací

- rozvoj zodpovědnosti, spolupráce, samostatnosti a sebevědomí žáků

- rozvoj odpovědnosti za své chování jako alternativě k odměnám a trestům

- předcházení nevhodnému chování a podporování „toho“ pozitivního, vedení zdravého

způsobu života

- snížení napětí a přetížení (zvyšování odolnosti proti stresu, negativním zážitkům a

vlivům)

- rozvoj sociálních dovedností, které napomáhají efektivní orientaci v sociálních vztazích

- rozvoj odpovědnosti za vlastní chování a uvědomění si důsledků jednání

- podílení se na tvorbě prostředí a životních podmínek

- rozvoj etického a právního vědomí a občanských postojů

- vytváření pozitivní motivace ke studiu a dobrým studijním výsledkům

- posilování pozitivního sebehodnocení žáků a jejich přátelských vztahů ve skupině

Diagnostika návykových látek:

je řešena metodickým doporučením, který vychází ze Směrnice ředitele školy a je popsána

v Dodatku školního řádu (postup dle Metodického pokynu k primární prevenci rizikového

chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, MŠMT, čj. 21291/2010-28

ze dne 1. 11. 2010)

- výchovná práce v případě pozitivního nálezu

- sankce při distribuci drog v zařízení i mimo něj

- zvýšená pozornost u jedinců s drogovou zkušeností

Vlastní pedagogické působení ve třídách, ve výchovných skupinách:

žáci do 12 let

- rozvoj komunikativních technik

- využití besed, projekce, literatury

- činnost v zájmových útvarech

žáci do 18 let (resp. do 19 let)

- korekce nesprávného chování, návyků

- regulace nesprávných informací

- nácvik smysluplné komunikace

- činnost v zájmových útvarech

- přizpůsobení tématu výchov simulací reálných situací v každodenním životě mimo

zařízení

Organizační formy:

výběr adekvátních metod práce s žáky, pomůcek, individuální přístup, volba místa, času a

strategií s ohledem na skupinovou dynamiku a zvláštnosti mentálně postižených jedinců;

6

organizační formy volit s respektem sociálního a emocionálního klimatu skupiny, začleňování

herních a prožitkových aktivit do výuky, využívání skupinových forem výuky.

Učitelé a vychovatelé

Úkoly:

Pedagogové musí být seznámeni se sociálním klimatem tříd, ve kterých pracují, musí být

vytvořena pravidelná a včasná komunikace mezi třídními učiteli a celým pedagogickým

sborem, mezi učiteli, vychovateli, etopedem a výchovnou poradkyní. Každý vyučující by měl

být sociálním manažerem třídy jako sociální skupiny,

Současně je třeba, aby se učitelé dobře orientovali v prostorách školy a odborných pracovišť,

aby dobře pracovaly služby, dozory a pohotovosti na školních chodbách, aby učitelé dokázali

předjímat případná rizika spojená i s prostorovým uspořádáním školního prostředí (rizika

úrazů, pádů, nekontrolovaného pobytu v určitých místech školy atd.).

Pro zlepšení sociálního klimatu školy je nezbytné zvyšovat bezpečnost ve školních třídách,

vést žáky ke zdravému sebepojetí a k vhodným způsobům vzájemné komunikace. K tomu

můžeme využívat mnoho různých forem práce, např. třídnické hodiny nebo hodiny OV, RZV,

ZSV, ….

Tyto hodiny poskytují prostor k náhledu na situaci a vztahy ve třídách, umožňují jejich

modelování prostřednictvím práce se školní třídou jako sociální skupinou.

Spolupráce s metodikem prevence (třídní učitel; vedoucí vychovatel; etoped,

vychovatelé)

a) sebevzdělávání pedagogického personálu, školení metodika prevence a ostatních

pedagogických pracovníků, besedy, materiály (spolupráce s PPP v Chomutově)

b) vytváření podmínek pro kladné postoje ke společnosti, ke zdravému životnímu stylu

c) vytváření důvěry v poradenské služby

d) vytváření negativních postojů k drogám

e) kvalitní náplň a úroveň volnočasových aktivit

f) přizpůsobování výchov simulaci reálného života

g) zařazování zátěžových programů

h) uplatňování přiměřené represe (viz. vnitřní řád, školní řád školského zařízení)

Rozšíření vlastní výchovné práce

Adaptační programy

a) trénink a účast na sportovních utkáních

b) zátěžově laděná výchovná činnost (zátěžová turistika, přežívání v přírodě, ergoterapie)

c) zvyšování frustrační tolerance

d) zájmové činnosti probíhající v reálném světě (mimo ústav), zaměřené na komunikaci

s okolím

e) zdravé prosazování a volba přiměřených interakčních strategií (návštěvy veřejných

zařízení – bazén, kino, sportoviště, atd.).

Besedy s odborníky:

- spolupráce s PČR Kadaň, Chomutov

- lékaři (specialisté)

- spolupráce s PPP a SPC

- spolupráce s K-centrem

Podpora spolupráce s rodinou:

- vlastní práce s rodinou (navázání kontaktu, zpráva o chování dítěte)

7

- podpora zdravého kontaktu dítě - rodina (dovolenky, návštěvy v domácnosti,

korespondence)

- provázanost kontaktu s rodinou ve spolupráci s OSPOD

Komunikace rodiny a školy:

Vztah mezi rodinou a školu často nebývá vyvážný a komunikace je velmi povrchní nebo

žádná. Rodiče přistupují ke škole jako k instituci. Je prokázáno, že vzájemná spolupráce

přispívá ke školní úspěšnosti dětí i k prevenci rizikového chování. Výukové a výchovné

problémy nelze řešit bez spolupráce na obou stranách, nelze dělat preventivní opatření.

V této problematice je velmi důležité neformální setkávání a vytváření společenských vztahů

školy a veřejnosti. Velmi neformální a efektivní je možnost účasti rodičů ve výuce a jejich

podílu na výchovných a vzdělávacích činnostech organizovaných zařízením.

Tematické zájezdy:

- kultura (divadlo, kino, muzeum, vánoční trhy…)

- školní a třídní výlety

- návštěvy historických lokalit

- návštěva i jiných školských zařízení

Zátěžové programy (viz. výše):

- turistické zátěžové aktivity – spolupráce s různými organizacemi, např. CAO Jezdecká

společnost Špičák, MO ČRS Jirkov, TJ Sokol Místo, DOZP Vejprty, Autokemp Vikletice,

Nordic walking Kadaň, aj.

- přežívání v přírodě

Další aktivity:

- možnost komunikovat také písemnou formou pomocí Schránky důvěry

- poskytnout prostor pro zapojení žáků do života školy, podporovat zodpovědnost žáků za

vlastní vzdělávání prostřednictvím Školního parlamentu

- otevřená komunikace s možností vyjádřit se k ději ve školském zařízení, k hodnocení

chování a prospěchu formou Tribuny

- prezentace školy, účast na sportovních soutěžích (vybíjená – Jirkov, fotbal – Kadaň, atd.)

- účast na soutěžích zručnosti žáků, výtvarných přehlídkách

- zapojení školy do celorepublikového vzdělávacího programu pro základní a mateřské

školy „Zdravá Pětka“

- projektové dny – Den Země, Barevný svět, Čím budu, Finanční gramotnost, Vánoce,

Recyklohraní, Branný závod,…

- vystoupení žáků umělecko - zájmové činnosti

- vztah studentů k prostředí školy – společná péče o třídy a výzdobu školy

- realizace samostatných projektů a akcí v rámci preventivního programu,

- dlouhodobé projekty (např. „Les ve škole, škole v lese“)

- spolupráce s DpS a LDN

- zimní sporty a hry na sněhu

- vycházky do lesa, krmení zvěře

- výroba plakátů s protidrogovou tématikou

- projekce DVD či VHS s tématikou prevence rizikového chování a následná diskuze

Důležitým výchovným prvkem je školní a třídní prostředí, ve kterém tráví žáci hodně času.

Proto se sami žáci podílí na jeho výzdobě, udržování pořádku a zároveň mají prostor pro

realizaci svých nápadů na výzdobu školy a třídy a ubikací.

8

Zájmové kroužky (v ročním plánu – dle zájmu pedagogických pracovníků a dětí):

- Výtvarný kroužek

- Informatika

- Nordic Walking

- Umělecko-zájmová činnost

- Kondiční kulturistika

- Rybářský kroužek

- Florbalový kroužek

Školní preventivní strategie VÚ vychází ze samotného výchovného zaměření tohoto zařízení.

Je cílen na resocializaci jedince, který opakovaně a v delším časovém období (minimálně 6

měsíců) přišel do kontaktu s porušováním sociálních norem. Z těchto důvodů je i požadavek

prevence začleněn do výchovných praktik jednotlivých skupin více, než je tomu obvyklé u

ostatní populace tohoto věku.

V programu je kladen důraz na specifika, která vyplývají z charakteru zařízení. Nosnými se

do budoucna jeví zátěžové programy, pojaté jako prevence i náplň zdravého životního stylu.

Programové doplnění:

a) teoretická část – dostupná literatura, přednášky

H. Vágnerová – Psychopatologie pro pomáhající profese

P. Říčan – Agresivita a šikana mezi dětmi

J. Presl – Drogová závislost

K. Nešpor – Jak předcházet problémům s návykovými látkami na základních a středních

školách

S. Langer – Mládež problémová

K. Nešpor – Kouření, pití, drogy

Časopisy: Závislosti; Romano Hangos

b) praktická část - dle programové nabídky PPP, DVPP, NIDV, atd. …

c) vzdělávací programy pro pedagogické pracovníky zaměřené na: prohloubení

schopností pedagogických pracovníků provádět primární prevenci, seznámení

s možnostmi řešení krizových situací, právní problematika - dle nabídky školení

s akreditací MŠMT.

Ve školním roce 2017/2018 se zaměříme na snižování agresivity, šikany, vulgárního a

fyzického napadání nejen žáků vůči sobě, ale i vůči dospělým. Budeme se snažit o eliminaci

útěků ze školy, užívání návykových látek. Zlepšíme chování žáků nejen ve třídách, ale i mezi

sebou hlavně o přestávkách. Třídní učitelé budou i nadále řešit rizikové chování s metodikem

rizikového chování, výchovným poradcem i etopedem. Učivo týkající se prevence rizikového

chování budou zapisovat do třídní knihy a sešitu k tomu určenému.

Budeme se i nadále setkávat nejen na tribunách, ale i na školním parlamentu, kde zástupci

jednotlivých tříd řeší spolu s vedením školy a metodikem rizikového chování problémy

týkající se problémů v našem zařízení.

Školní metodik rizikového chování zajistí besedy týkající se prevence rizikového chování.

Budeme i nadále spolupracovat především s Policií v Kadani, s PPP v Chomutově, SPC

Měcholupy.

Školní metodik prevence se bude zúčastňovat setkání metodiků prevence škol v PPP

Chomutov, bude se také účastnit porad vedení (ředitel zařízení, zástup. řed., vých. poradce,

etoped, sociální pracovníci). Bude shromažďovat materiály týkající se prevence, které bude

9

následně předávat ostatním pedagogům. Získané informace bude prezentovat na poradách a

pedagogických radách.

10

Kontakty s jinými organizacemi

NÁZEV ADRESA KONTAKT

Policie ČR Kadaň Klášterecká 1483

432 01 Kadaň

Tel.: 474 334 534, 474 334 533, 474 334 536

Magistrát města

Chomutov (OSPOD)

Zborovská 4602

430 28 Chomutov

Tel.: 474 637 111

Dětský diagnostický

ústav a středisko

výchovné péče

U Opatrovny 3

460 01 Liberec

Tel.: 485 101 656, 485 101 577

Diagnostický ústav a

SVP (dívky)

Na Dlouhé mezi 19

147 00 Praha 4 -

Hodkovičky

Tel.: 241 727 763, 241 727 713, 241 723 646-9

Diagnostický ústav a

SVP (chlapci)

Lublaňská 33

120 00 Praha 2

Tel.: 224 262 505-6

Občanské sdružení

Světlo – Centrum

prevence Světlo

KZ Orfeum

Jana Švermy 824

432 01 Kadaň

Tel.: 725 758 588

Web:http://cps.os-svetlo.net

PPP Chomutov Na Průhoně 4800

430 03 Chomutov

Tel.: 474 699 200, email:chomutov@pppuk.cz

Mgr. Veselá Leona

Intervenční centrum

Spirála

Tel.: 475 511 811

Kontakty na organizace působící v oblasti prevence

www.meta-ops.cz

www.inkluzivniskola.cz

www.stopnasilinadetech.cz

www.e-bezpeci.cz

www.zachranykruh.cz

www.czechkid.cz

www.seznamtesebezpecne.cz

Seznam některých odkazů na webové stránky s problematikou společensky nežádoucích

jevů

www.msmt.cz - Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

www.marihuana.cz - O drogách

www.odrogach.cz - O drogách

www.adam.cz - ADAM – Informační systém mládeže

www.crdm.cz - Česká rada dětí a mládeže

www.ceskaskola.cz - Web pro ZŠ a SŠ

www.csicr.cz - Česká školní inspekce

www.czso.cz - Český statistický úřad

www.sananim.cz - Drogová poradna

www.dropin.cz - Drogový informační server

www.drogy*info.cz - Monitorovací středisko

www.idm*msmt.cz/default.html - Institut dětí a mládeže MŠMT ČR

www.ippp.cz - Institut pedag.*psychologického poradenství

www.nvf.cz - Národní vzdělávací fond

www.nuov.cz - Národní ústav odborného vzdělávání

11

www.renarkon.cz - Renarkon, o. p. s.

www.kurakovaplice.cz - Téma kuřáctví

www.doktorka.cz - Stránky o zdraví

www.nekurte.cz - Téma kuřáctví

www.abcde.cz/studie/ - Studie efektivity preventivních programů

www.kappa*help.cz - KKC Kappa Přerov

www.volny.cz/metodik/emaily.htm - Adresář metodiků prevence

www.harmoniauniversalis.webnode.cz - Harmonia Universalis o. s.

www.pit*cr.cz - Psychosociální intervenční tým ČR

V Místě dne 31. 08. 2017 Zpracovala: Mgr. Kunartová Marcela

12

Prevence šikany

Obecná ustanovení

Na základě ustanovení písmene a) odstavce 1 § 165 zákona č. 561/2004 Sb. o předškolním,

základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (Školský zákon) v platném znění

vydávám jako statutární orgán školy tuto směrnici. Směrnice je součástí organizačního řádu

školy.

Cílem směrnice je upozornit na závažnost šikanování, poskytnout pedagogickým

pracovníkům základní informace o jeho projevech a napomoci hledat řešení těchto

specifických problémů.

1. Charakteristika šikanování

1.1. Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo

zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí

jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších

důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží,

poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či

ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i

v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou

skupinou spolužáků. Nebezpečnost působení šikany spočívá zvláště v závažnosti,

dlouhodobosti a nezřídka v celoživotních následcích na duševním a tělesném zdraví.

Šikana je agresivní chování ze strany žáka/ů vůči žákovi nebo skupině žáků či učiteli, které se

v čase opakuje (nikoli nutně) a je založeno na vědomé, záměrné, úmyslné a obvykle skryté

snaze ublížit fyzicky, emocionálně, sociálně a/nebo v případě šikany učitele také

profesionálně. Šikana je dále charakteristická nepoměrem sil, bezmocností oběti,

nepříjemností útoku pro oběť a samoúčelností agrese.

Jednou z nejčastějších forem šikany je také elektronická šikana, tj. kyberšikana, která může

mít podobu např. zakládání falešných profilů na jméno žáka či učitele s dehonestujícím

obsahem, prezentace ponižujících videí na portálech, jako je youtube.com, spoluzaci.cz nebo

facebook.com apod., prezentace zraňujících komentářů na webu, rozesílání vulgárních nebo

výhružných koláží s tváří žáka nebo učitele či příslušníků jeho rodiny, výhružné SMS nebo e-

maily apod. Oproti šikaně tváří v tvář má kyberšikana ze své podstaty mnohem větší dosah,

čímž ještě více zhoršuje prožívání oběti. Pokud je oběť šikanována ve třídě, svědky pomluv,

nadávek, posmívání a ztrapňování je max. několik desítek lidí. V prostředí internetu může být

svědkem (ale i útočníkem) stejného chování i několik desítek tisíc lidí. Kyberšikana bývá u

dětí školního věku často doplňkem klasické přímé a nepřímé šikany. Je tedy důležité při

řešení prověřit případné souvislosti s klasickou šikanou. Tedy pokud probíhá klasická šikana

(např. nadávky, ponižování), je nutné zjistit situaci oběti v kyberprostoru (mobil, profil, chat

apod.) a naopak. Škola by se kyberšikanou měla zabývat vždy, když se o ní dozví. Základním

úkolem musí být zmapování konkrétního případu, které škole pomůže rozhodnout se pro

správný postup řešení

1.2. Pocit bezpečí každého jedince je neodmyslitelnou podmínkou vytváření produktivního

prostředí a dobrého sociálního klimatu školy. Všechny školy a školská zařízení mají proto

povinnost předcházet všem náznakům agresivity a všem způsobům šikanování mezi žáky a

svěřenci. Šikanování nesmí být pracovníky školy v jakékoli formě akceptováno. Šikanování

se ve své zárodečné formě vyskytuje prakticky na všech školách. Probíhá nejčastěji mezi žáky

ve stejné třídě či výchovné skupině a odehrává se v době přestávek, cestou do školy a ze školy

nebo v době osobního volna.

13

Škola má odpovědnost za žáky. V souladu s ustanovením § 29 zákona č. 561/2004 Sb., o

předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve

znění pozdějších předpisů, jsou školy a školská zařízení povinny zajišťovat bezpečnost a

ochranu zdraví dětí, žáků a studentů v průběhu všech vzdělávacích a souvisejících aktivit a

současně vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku rizikového

chování. Z tohoto důvodu pedagog musí šikanování mezi žáky neprodleně řešit a každé jeho

oběti poskytnout okamžitou pomoc.

Podle vyhlášky č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a

školních zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo

dobrovolným svazkem obcí, odpovídá i za škodu způsobenou žákům v době vykonávání

přechodného dohledu, tj. při vyučování a v přímé souvislosti s ním.

Ředitel školy nese také odpovědnost za zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví pro své

zaměstnance dle § 101 a § 102 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších

předpisů.

1.3. Z hlediska trestního zákona může šikanování žáků naplňovat skutkovou podstatu

trestných činů vydírání, omezování osobní svobody, útisku, ublížení na zdraví, loupeže,

vzbuzení důvodné obavy, poškození cizí věci, znásilnění, kuplířství apod.

1.4. Učitel nebo vychovatel, kterému bude znám případ šikanování a nepřijme v tomto ohledu

žádné opatření, se vystavuje riziku trestního postihu pro neoznámení, případně nepřekažení

trestného činu. V úvahu přicházejí i další trestné činy jako např. nadržování či schvalování

trestného činu, v krajním případě i podněcování. Skutkovou podstatu účastenství na trestném

činu podle § 10 trestního zákona může jednání pedagogického pracovníka naplňovat

v případě, že o chování žáků věděl a nezabránil spáchání trestného činu např. tím, že ponechal

šikanovaného samotného mezi šikanujícími žáky apod.

2. Projevy šikanování

Šikanování má ve svých projevech velice různou podobu s následky především na

psychickém zdraví. Jejich znaky je možno rozdělit podle různých hledisek přibližně do

následujících skupin:

verbální přímé a nepřímé

fyzické přímé a nepřímé

aktivní a pasivní

Za určitých okolností může šikanování přerůst až do forem skupinové trestné činnosti a v

některých opravdu závažných případech nabýt i rysy organizovaného zločinu. Příklady znaků

šikanování, které neustále přibývají, jsou uvedeny v příloze.

3. Školy v prevenci šikanování

3.1. Je nutné, aby se s podstatou, formami a nebezpečnými důsledky šikany jako

antisociálního chování jedinců i skupin žáků seznámili všichni žáci, učitelé, vychovatelé,

výchovní poradci, ředitelé škol a školní inspektoři. Žáci i pedagogové by měli vědět, že tyto

formy chování nejsou neškodnou legrací a zábavou, měli by být seznámeni zejména

s negativními důsledky šikany, a to jak pro její oběti, tak pro její pachatele. Za zvlášť

nebezpečnou je třeba považovat tendenci podceňovat počáteční projevy šikanování.

3.2. Každý pedagogický pracovník vede důsledně a systematicky žáky a studenty

k osvojování norem mezilidských vztahů založených na demokratických principech,

respektujících identitu a individualitu žáka a rozvíjí zejména:

• pozitivní mezilidské vztahy a úctu k životu druhého člověka,

14

• respekt k individualitě každého jedince,

• etické jednání (humanita, tolerance),

• jednání v souladu s právními normami a s důrazem na právní odpovědnost jedince.

Všichni pedagogičtí pracovníci využívají možností osobní, společenské a morální výchovy

v prevenci šikanování a prohlubovat si své znalosti a dovednosti v tomto oboru.

3.3. Ředitel školy odpovídá za systémové aktivity školy v oblasti prevence šikanování a

agresivity. Vychází přitom z komplexního pojetí preventivní strategie, která je ve smyslu

metodického pokynu ministra k prevenci rizikového chování součástí minimálního

preventivního programu školy.

V rámci účinné prevence šikanování je při přípravě a realizaci celoškolské strategie důležité

zejména:

• Zajistit účast školního metodika prevence a případně i dalších učitelů

v akreditovaných kurzech k problematice šikanování. Školní metodik prevence bude

informovat pedagogické pracovníky školy nebo školského zařízení o dané

problematice. Bude se aktivně podílet na řešení případů šikanování a napomáhat svým

kolegům zvládnout základní postup a strategii při řešení konkrétních situací. Navodit

úzkou spolupráci mezi žáky, rodiči a pedagogy a jasně vymezit možnosti oznamovat i

zárodky šikanování (při zachování důvěrnosti takovýchto sdělení).

• Ve školním (i vnitřním) řádu jasně stanovit pravidla chování včetně sankcí za jejich

porušení.

• Zajistit v souladu s pracovním řádem zvýšený a kvalitní dohled pedagogů o

přestávkách, před začátkem vyučování, po jeho skončení i během osobního volna, a to

hlavně v prostorách, kde k šikanování již došlo nebo kde by k němu mohlo docházet.

• Seznámit pedagogy se systémem školy pro oznamování a vyšetřování šikanování, vést

pečlivou evidenci všech případů agresivního chování a šikanování mezi spolužáky (ve

škole - školní metodik prevence Mgr. Marcela Kunartová, výchovný poradce – Mgr.

Ivana Dudková, etoped – PhDr. Arnošt Smolík).

• Aktivně zapojit do prevence šikanování i nepedagogické pracovníky.

• Zvyšovat informovanost pedagogů v této oblasti, doplňovat školní knihovnu o

literaturu z oblasti problematiky agresivního chování a šikanování, účastnit se DVPP

apod.

• Informovat pedagogy, žáky i rodiče o tom, co dělat v případě, když se dozvědí o

šikanování.

• Spolupracovat s odbornými službami resortu školství (pedagogicko-psychologickou

poradnou, střediskem výchovné péče a s dalšími odbornými pracovišti poradenských a

preventivních služeb v regionu, poskytujícími odbornou konzultaci

psychoterapeutickou péči, s metodiky preventivních aktivit a s dalšími odborníky

v regionu).

4. Metody řešení šikanování

4.1. Při vyšetřování šikany dodržují pedagogové strategii prováděnou v těchto pěti krocích:

• Rozhovor s těmi, kteří na šikanování upozornili a s oběťmi.

• Nalezení vhodných svědků.

• Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky (nikoli však konfrontace

obětí a agresorů).

• Zajištění ochrany obětem.

15

• Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi.

4.2. Při skupinovém násilí vůči oběti, tzv.”školního lynčování” je nutný následující postup:

• Překonání šoku pedagoga a bezprostřední záchrana oběti.

• Domluva pedagogů na spolupráci a postupu vyšetřování.

• Zabránění domluvě agresorů na křivé výpovědi.

• Pokračující pomoc a podpora oběti.

• Nahlášení policii.

• Vlastní vyšetřování.

4.3. Účastní-li se šikanování většina problémové skupiny, nebo jsou-li normy agresorů

skupinou akceptovány, je k řešení přizván, aby šetření vedl odborník - specialista na

problematiku šikanování (z pedagogicko-psychologické poradny, střediska výchovné péče,

diagnostického ústavu, krizového centra apod.)

5. Výchovná opatření

5.1. Škola má k dispozici pro zastavení násilí agresorů nápravná opatření, z nichž některá

přicházejí při šikanování v úvahu:

• výchovná opatření (napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele školy;

podmíněné vyloučení a vyloučení ze školy - nelze použít v případě žáka, který plní

povinnou školní docházku);

• realizace individuálního výchovného plánu agresora;

• snížení známky z chování;

• převedení do jiné třídy, pracovní či výchovné skupiny (je třeba individuálně posoudit

efektivitu tohoto opatření, aby nedošlo k přesunutí šikany do nového prostředí a

podmínek);

• vyloučení ze školy při mimořádně závažné šikaně a opakované šikaně po rozhodnutí

výchovné komise – nelze použít v případě žáka, který plní povinnou školní docházku.

Při vyloučení žáka se musí postupovat v souladu se zákonem č. 561/20004 Sb.,

předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský

zákon), ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád

• v extrémních případech si lze představit potřebu urychlit proces vyloučení žáka proto,

aby se neopakovaly negativní projevy plynoucí z přítomnosti problematického žáka ve

škole. Taková potřeba může vzniknout zejména v situaci, kdy selžou všechna ostatní

opatření organizačního, výchovného či kázeňského charakteru. Pro urychlení procesu

vyloučení žáka ze školy zejména v jasných případech, kdy není pochyb o tom, že jsou

pro takový postup splněny podmínky, je možné uvažovat o vyloučení odkladného

účinku rozhodnutí o vyloučení žáka ze školy podle § 85 správního řádu. Takto nabyde

rozhodnutí o vyloučení žáka ze školy právní moci již doručením účastníkovi nebo

účastníkům řízení a nemusí se čekat na uplynutí lhůt pro podání odvolání, případně na

rozhodnutí o odvolání. Žák bude takto vyloučen ze školy již dnem doručení

rozhodnutí žákovi (v případě, že je žák zletilý), nebo jeho zákonným zástupcům;

• doporučení rodičům, aby dobrovolně umístili žáka do pobytového oddělení střediska

výchovné péče, případně doporučení realizovat dobrovolný diagnostický pobyt žáka v

diagnostickém ústavu;

• podání návrhu orgánu sociálně-právní ochrany dětí k zahájení práce s rodinou,

případně k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy s

následným umístěním v diagnostickém ústavu.

16

O konkrétním výchovném opatření rozhoduje ředitel školy po projednání ve výchovné komisi

a pedagogické radě. V úvahu připadá napomenutí, důtka třídního učitele (případně učitele

odborné výchovy na střední škole, středním odborném učilišti), důtka ředitele školy, příp.

podmíněné vyloučení a vyloučení ze školy.

5.2. Oběti šikanování bude nabídnuta psychoterapeutická péče PPP nebo jiného poradenského

pracoviště.

6. Spolupráce školy s rodiči žáků

Při podezření na šikanování žáka je nezbytná spolupráce vedení školy nebo školského

zařízení, výchovného poradce a dalších pedagogických pracovníků jak s rodinou oběti, tak i

s rodinou agresora. Nelze však předpokládat, že rodiče budou vždy hodnotit situaci

objektivně, proto se doporučuje upozornit je na to, aby si všímali možných příznaků šikany a

nabídnout jim pomoc. Při jednání s rodiči dbají pedagogičtí pracovníci na taktní přístup a

zejména na zachování důvěrnosti informací. Pokud se rodiče setkají s příznaky šikanování

(viz příloha č. 1), měli by se poradit s třídním učitelem, školním metodikem prevence,

ředitelem školy, popř. psychologem, etopedem nebo jiným specialistou.

7. Spolupráce školy se specializovanými a ostatními institucemi

7.1. Při předcházení případům šikany a při jejich řešení je důležitá spolupráce vedení školy

nebo školského zařízení, výchovného poradce nebo zástupce školy s dalšími institucemi a

orgány, a to zejména ve zdravotnictví s pediatry, odbornými lékaři, psychiatrickou péčí,

v oblasti soudnictví se soudci, obhájci a žalobci (také využívání alternativních trestů),

v oblasti sociální péče s oddělením péče o rodinu a děti, s oddělením sociální prevence

(možnost vstupovat do každého šetření, jednat s dalšími zainteresovanými stranami,

s rodinou).

7.2. Škola má ohlašovací povinnost při výskytu šikany v následujících případech:

Dojde-li k šikaně v průběhu vyučování, s ním souvisejících činností anebo poskytování

školských služeb, má škola povinnost tuto skutečnost oznámit zákonnému zástupci jak žáka,

který byl útočníkem, tak žáka, který byl obětí. Tato povinnost vyplývá ze školského zákona (§

21 odst. 2 školského zákona).

Škola ohlašuje orgánu sociálně-právní ochrany dětí takové skutečnosti, které nasvědčují tomu,

že dítě je v ohrožení buď proto, že ho ohrožuje někdo jiný, nebo proto, že se ohrožuje svým

chováním samo. Situace ohrožení dítěte přitom musí trvat po takovou dobu nebo nabývat

takové intenzity, že nepříznivě ovlivňuje vývoj dítěte anebo je nebo může být příčinou

nepříznivého vývoje dítěte (viz § 6, 7 a 10 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně

dětí, ve znění pozdějších předpisů); v případě šikany se jedná o všechny případy, které škola

oznámila policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci a dále případy, které sice výše

uvedeným nebyly oznámeny, avšak které jsou svou povahou velmi závažné a nasvědčují

tomu, že dítě se nachází v nepříznivé sociální situaci, jelikož jeho přirozené prostředí

nedokáže dostatečným způsobem naplňovat své funkce při zajišťování přiměřené ochrany

příznivého vývoje dítěte.

Dojde-li v souvislosti se šikanou k jednání, které by mohlo naplňovat znaky přestupku nebo

trestného činu, obrací se škola na Policii ČR. Trestní oznámení je možné podat také na státní

zastupitelství. Tuto skutečnost oznámí ředitel školy nebo jiná pověřená osoba jakoukoliv

formou (písemně, telefonicky, osobně) na Policii ČR, v ideálním případě přímo specialistovi

na problematiku mládeže Služby kriminální policie a vyšetřování, jinak na nejbližším

obvodním oddělení Policie ČR. V takovém případě vystupuje tato osoba jako oznamovatel a

17

má právo na vyrozumění do jednoho měsíce od podání oznámení. Oznámení může podat také

zákonný zástupce dítěte.

18

8. Závěrečná ustanovení

8.1. Kontrolou provádění ustanovení této směrnice je statutárním orgánem školy pověřen

zaměstnanec: PhDr. Arnošt Smolík.

8.2. Uložení směrnice v archivu školy se řídí spisovým řádem školy.

V Místě dne 31. 8. 2017

19

Příloha č. 1

Příklady nepřímých a přímých znaků šikanování

Nepřímé varovné signály šikanování mohou být např.:

žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády;

při týmových sportech bývá jedinec volen do družstva mezi posledními;

při přestávkách vyhledává blízkost učitelů;

má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený;

působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči;

stává se uzavřeným;

jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje;

jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené;

zašpiněný nebo poškozený oděv;

stále postrádá nějaké své věci;

odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy;

mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy;

začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole;

odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.

Přímé varovné signály šikanování mohou být např.:

posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování,

hrubé žerty na jeho účet; účet např. z důvodu etnicity, sexuální orientace,

náboženského vyznání apod.;

kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejm. pronášené nepřátelským, nenávistným,

pohrdavým tónem;

nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil;

příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným

tónem;

skutečnost, že se žák podřizuje ponižujícím a panovačným příkazům spolužáků;

nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k nucení spoluúčasti na

nich;

honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je

nápadné, že je oběť neoplácí;

rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout;

žák se snaží bránit cestou zvýšené agrese, podrážděnosti, odmlouvání učitelům apod.

Zákonní zástupci žáků by si měli všímat především těchto možných signálů šikanování:

za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi;

dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod.;

dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem;

nechuť dítěte jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá

jídlu;

dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o

odvoz autem;

dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu);

usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!";

dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně;

dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad;

20

zmínky o možné sebevraždě;

odmítá svěřit se s tím, co ho trápí;

dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že

je ztratilo), případně doma krade peníze;

dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí;

dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, projevuje i

zlobu vůči rodičům;

dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat

doma; své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s

dítě se zdržuje doma více, než mělo ve zvyku.

21

PŘÍLOHA 2: Stadia šikanování

První stadium: Zrod ostrakismu

Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je

neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho,

spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod. Tato situace je již

zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje.

Druhé stadium: Fyzická agrese a přitvrzování manipulace

V zátěžových situacích (což může být i školou vytvářené konkurenční prostředí), kdy ve

skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich

odreagovávají nepříjemné pocity, například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s

učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Manipulace se přitvrzuje a

objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese. Stupňování agrese může být dáno také

neřešením předchozí situace.

Třetí stadium (klíčový moment): Vytvoření jádra

Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a

systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají

jejich oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Třída ví, o koho jde. Jde o

žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti „slabí“. Většinou platí mezi ostatními žáky názor -

„raději on, než já“.

Čtvrté stadium: Většina přijímá normy

Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává

neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. Platí „Buď

jsi s námi, nebo proti nám.“ U členů „virem“ přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési

alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat

krutě – aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení.

Páté stadium: Totalita neboli dokonalá šikana

Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým

programem. Obrazně řečeno nastává éra „vykořisťování“. Žáci jsou rozděleni na dvě sorty

lidí, které pro přehlednost můžeme označit jako „otrokáře“ a „otroky“. Jedni mají všechna

práva, ti druzí nemají práva žádná. Ve čtvrtém a pátém stadiu hrozí reálné riziko prorůstání

parastruktury šikany do oficiální školní struktury. Stává se to v případě, kdy iniciátor

šikanování je sociometrickou hvězdou. Je žákem s výborným prospěchem, má kultivované

chování a ochotně pomáhá pedagogovi plnit jeho úkoly.

Zvláštnosti u psychických šikan

U psychických šikan zůstává princip stadií nezměněn. Nicméně jejich podoba je jiná. V

popředí je nepřímá a přímá verbální agrese čili psychické násilí. Často se zraňuje „jen“

slovem a izolací. Rozdíl je pouze v tom, že se nestupňuje násilí fyzické, ale psychické.

Krutost psychického násilí si však v ničem nezadá s nejbrutálnější fyzickou agresí.

(Kolář, 2011)

22

PŘÍLOHA 3: Postupy pro vyšetření a řešení šikany

První pomoc při počáteční šikaně: Krizový scénář pro výbuch skupinového násilí

při pokročilé šikaně:

1. odhad závažnosti a formy šikany;

2. rozhovor s těmi, kteří na šikanování

upozornili, a s oběťmi;

3. nalezení vhodných svědků;

4. individuální rozhovory se svědky

(nepřípustné je společné vyšetřování

agresorů a svědků a konfrontace oběti s

agresory);

5. ochrana oběti;

6. předběžné vyhodnocení a volba ze dvou

typů rozhovoru:

a) rozhovor s oběťmi a rozhovor s agresory

(směřování k metodě usmíření);

b) rozhovor s agresory (směřování k metodě

vnějšího nátlaku);

7. realizace vhodné metody:

a) metoda usmíření;

b) metoda vnějšího nátlaku (výchovný

pohovor nebo výchovná komise s agresorem

a jeho rodiči);

8. třídní hodina:

a) efekt metody usmíření;

b) oznámení potrestání agresorů;

9. rozhovor s rodiči oběti;

10. třídní schůzka;

11. práce s celou třídou.

A. První (alarmující) kroky pomoci

1. zvládnutí vlastního šoku – bleskový

odhad závažnosti a formy šikany;

2. bezprostřední záchrana oběti, zastavení

skupinového násilí

B. Příprava podmínek pro vyšetřování

3. zalarmováni pedagogů na poschodí a

informování vedení školy;

4. zabránění domluvě na křivé skupinové

výpovědi;

5. pokračující pomoc oběti (přivolání

lékaře);

6. oznámení na policii, paralelně –

navázání kontaktu se specialistou na

šikanování, informace rodičům

C. Vyšetřování

7. rozhovor s obětí a informátory;

8. nalezení nejslabších článků,

nespolupracujících svědků;

9. individuální, případně konfrontační

rozhovory se svědky;

10. rozhovor s agresory, případně

konfrontace mezi agresory, není

vhodné konfrontovat agresora

(agresory) s obětí (oběťmi)

D. Náprava

11. metoda vnějšího nátlaku a změna

konstelace skupiny

Komentář k jednotlivým krokům postupů viz kniha Nová cesta k léčbě šikany - Kolář M.

(2011)

23

PŘÍLOHA 4: Literatura a webové odkazy

Bendl, S.: Prevence a řešení šikany ve škole. Praha: ISV, 2003.

Braun, R.: Diagnostika školní třídy. Skupinová práce se třídou. Praha: IPPP ČR, 2008.

Čapek, R.: Třídní klima a školní klima. Praha: GradaPublishing, 2010.

Grecmanová, H.: Klima školy. Olomouc: Hanex, 2008.

Janošová, P., Kollerová, L., Zábrodská, K., Kressa, J., Dědová, M. (2016). Psychologie školní

šikany [Psychology of the school bullying] Praha: Grada.

Kavalír, A. (Eds.). (2009). Kyberšikana a její prevence – příručka pro učitele. Plzeň: Dragon

press s.r.o. Kolář, M. (2013): Výcvik odborníků v léčbě šikany. Praha: Pražská vysoká škola

psychosociálních studií.

Kolář M. (2011). Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál.

Kolář, M. (2001, 2005). Bolest šikanování. Praha: Portál.

Kolář, M. (2000, 1997). Skrytý svět šikanování ve školách. Praha: Portál.

Kopecký, K., Krejčí, V. (2010). Rizika virtuální komunikace. (Příručka pro učitele.)

Olomouc: Net

Kopecký, K. Úvod do problematiky kyberšikany páchané na učitelích. Internetový portál E-

Bezpečí

[online]. 2016 [vid. 23. únor 2016]. Dostupné z:

http://www.ebezpeci.cz/index.php/temata/kyberikana/1120-kybersikana-ucitelu-vyzkum

Univerzity. [cit. 2. 12. 2012] http://www.e-nebezpeci.cz/index.php/ke-stazeni Krejčí, V.

(2010). Kyberšikana – kybernetická šikana. Olomouc: E-Bezpečí.

[cit. 2. 12. 2012] Dostupný z WWW – http://www.e-nebezpeci.cz/index.php/ke-

stazeni/materialypro-studium-studie-atd

Krejčí, V. Pravidla bezpečného používání internetu pro rodiče. Olomouc: Univerzita

Palackého v Olomouci, 2016. Dostupné z: http://e-bezpeci.cz/index.php/ke-

stazeni/doc_download/74-pravidla-bezpeneho-chovanina-internetu-pro-rodie-2015

Lašek, J.: Sociálně psychologické klima školních tříd a školy. Hradec Králové: Gaudeamus,

2001.

Mareš, J.: Dotazník sociálního klimatu školní třídy. Praha: IPPP, 1998

Mareš, J.: Přehled kvantitativních metod pro diagnostiku psychosociálního klimatu školy I. in:

JEŽEK, S. (ed.).: Psychosociální klima školy II. Brno: MSD, 2004.

Mareš, J.: Přehled kvantitativních metod pro diagnostiku psychosociálního klimatu školy II.

in: JEŽEK, S. (ed.).: Psychosociální klima školy III. Brno: MSD, 2005.

Mareš, J. Diagnostika sociálního klimatu školy. In Ježek, S. (ed.), Psychosociální klima školy

I. Brno: MSD 2003.

Mertin, V., Krejčová, L.: Metody a postupy poznávání žáka: pedagogická diagnostika.

1.vyd.Praha:

Wolters Kluwer ČR, 2012

Miovský, M., Skácelová, L., Zapletalová, J., Novák, P., Barták, M., Bártík, P. et al. (2015).

Prevence rizikového chování ve školství (2nd ed.). Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK a

VFN v Praze v Nakladatelství Lidové noviny.

Miovský, M., Adámková, T., Barták, M., Čablová, L., Čech, T., Doležalová, P. et al. (2015).

Výkladový slovník základních pojmů školské prevence rizikového chování (2nd ed.). Praha:

Klinika adiktologie 1.

LF UK a VFN v Praze v Nakladatelství Lidové noviny.

Miovský, M., Aujezká, A., Burešová, I., Čablová, L., Červenková, E., Jírová Exnerová, M. et

al. (2015). Programy a intervence školské prevence rizikového chování v praxi (2nd ed.).

Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze v Nakladatelství Lidové noviny.

24

Miovský, M., Gabrhelík, R., Charvát, M., Šťastná, L., Jurystová, L. & Pavlas Martanová, V.

(2015). Kvalita a efektivita v prevenci rizikového chování dětí a dospívajících. Praha: Klinika

adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze v Nakladatelství Lidové noviny.

Miovský, M., Skácelová, L., Čablová, L., Veselá, M., & Zapletalová, J. (2012). Návrh

doporučené struktury minimálního preventivního programu prevence rizikového chování pro

základní školy.

Praha: Univerzita Karlova v Praze & Togga.

Parry, J., Carrington, G. (1997). Čelíme šikanování: Sborník metod. Praha: IPPP: Portál.

Rogers, V. (2011). Kyberšikana. (Pracovní materiály pro učitele a žáky.) Praha: Portál.

Říčan, P., Janošová, P. (2010). Jak na šikanu. Praha: Grada.

Říčan, P. (1995). Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. Praha:

Portál. Širůčková, M., Miovský, M., Skácelová, L., Gabrhelík, R. a kol. (2012). Příklady

dobré praxe programů školské prevence rizikového chování. Praha: Univerzita Karlova v

Praze & Togga.

Vágnerová, K. (2009). Minimalizace šikany. Praktické rady pro rodiče. Praha: Portál.

Webové odkazy

Web Minimalizace šikany, www.minimalizacesikany.cz (poradna, publikace, letáky ke

stažení apod.)

Společenství proti šikaně, www.sikana.org

Internet poradna, www.internetporadna.cz

Sdružení Linka bezpečí (116 111), www.linkabezpeci.cz

Veřejný ochránce práv, www.ochrance.cz.

Amnesty International ČR, www.amnesty.cz

E-Nebezpeci pro učitele, www.e-nebezpeci.cz

Národní centrum bezpečnějšího internetu, www.ncbi.cz

Portál E-Bezpečí, www.e-bezpeci.cz

Online poradna projektu E-Bezpečí, www.napisnam.cz

Kontaktní centrum, které přijímá hlášení, týkající se nezákonného a nevhodného obsahu

internetu, www.Horka-linka.cz

Vyhledávací aplikace certifikovaných primárně preventivních programů také v oblasti šikany:

http://www.nuv.cz/t/pracoviste-pro-certifikace/poskytovatele