VETERÁNI Z RYCHVALDU A RUMUSKO 2017

Cestu do rumunských Karpat, jsem víceméně plánovala už v roce 2009, kdy jsme ale z časových a zdravotních důvodů dojeli jen do pohoří Apuseni, tenkrát ještě autem. O ježdění na motorkách se nám v tom roce ani nezdálo☺)

Od roku 2009 se ale situace změnila, udělali jsme si řidičáky a po zhlédnutí pořadu TOP GEAR, kde ukazovali Transfagarašskou magistrálu jsem věděla, že se tam chci rozhodně podívat. V roce 2015 jsme to již s Jirkou plánovali, ale pak nebyl čas, takže jsme ten rok jeli s Jawkama do Polska k Baltu. V prosinci 2016 po jedné „besedě“ na Baníku přišel Jirka s tím, že do Rumunska chce jet také Laďa, Břeťa, Ivoš atd... Takže nás nakonec jelo osm. Šest členů Veterán klubu: Leona - Honda CM 400T (1980), Jirka - Jawa Panelka 250 (1962), Pavel - Jawa 350/634 (1984), Břeťa - Jawa 350/634 (1982), Ivoš Jawa Kývačka 250 (1957) a Laďa - Honda 500 four (1977), a dva mládežníci: Lukáš - Jawa 350/634 (1990) a Tomáš Jawa Panelka 250 (1968).

Datum odjezdu se během toho skoro ¾ roku do odjezdu několikrát změnilo. Nejdříve chtěli jet už v květnu. Cesta na Fagaraš se ale otevírá až 1. července, jelikož do té doby tam leží na cestách sníh, takže jsme vyjeli 1. 7. 2017 asi v 8:30 od rychvaldské benzinky a návrat byl naplánován na 11. 7 .2017.

1. den 438 km, trasa RYCHVALD, benzina Progres - ČAŇA, penzion Pláž (SK)

Na tento den jsme měli naplánováno dojet co nejblíž k maďarským hranicím. Jirka našel v obci Čaňa nějaký kemp, kam jsme měli namířeno. Předpovědi hlásily deště, kterým jsme se půl dne víceméně vyhýbali, ale zmokli jsme stejně. Průtrž, kvůli které jsme odjeli z penzionu Lykovec v obci Muráň, kde jsme se stavili na kafe, nás stejně dohnala. Chvilku padaly i kroupy a než jsme si pod stromy, které nás v tu chvíli vůbec neochránily, oblekli nepromoky, přestalo pršet. Stav promočení 100%, jak jinak ☺. Pak jsme chvíli ujížděli před bouřkou nad Prešovem a tím pádem jsme si najeli asi 60 km navíc. Při jednom výjezdu do

prudkého kopce se Jirkovi poprvé přidřela Panelka, ale nechal ji jen chvíli vychladnout a jeli jsme dál. Asi o půl osmé večer jsme dojeli do obce Čaňa, kde byl penzión Pláž, rybník, kemp žádný, ale hospoda tam byla a to byl důvod tam zůstat. V penzionu jsme si domluvili jednu chatku, která byla pro šest lidí a byl v ní takový bordel a špína, že jsem to už dlouho neviděla. Paní za ni chtěla 30 Euro, a že nám tam taky uklidí, než tam půjdeme spát a tak jsme to vzali. Naházeli jsme tam přilby a šli jsme na večeři a pivo. V hospodě čepovali Svijany a měli řízek, prostě jako doma... Po návratu do chaty, kde byl úplně stejný bordel a špína jako předtím, jsme se nějak naskládali a přečkali jsme noc (Jirka venku na terase).

Odjezd benzinka Rychvald 1. 7. 2017 8:00 hod

Čaňa 2. 7. 2017 ráno před odjezdem do RU

2 den 362 km, trasa ČAŇA (SK) - Kemping Turul, REMETEA 8, 417410 / (Jud.Bihor (RU)

Výhoda špinavé chaty byla nesporně v tom, že v tak hnusném prostředí se nikomu nechtělo vyspávat, a tak jsme byli ráno v 7:00 hod už na nohách. Kolem osmé jsme vyjížděli na cestu a cílem bylo přejet Maďarsko a dorazit do Rumunska - kemp Turul. Ten den bylo pěkné vedro a myslím, že to byl jeden z málo dnů, kdy jsme vůbec nezmokli. V Maďarsku se jelo sice docela rychle na naše poměry, ale roviny byly únavné a nekonečné. Jirka opět přidřel Jawu. Na benzínce u města Tokaj pak asi hodinu a půl seřizovali předstih, protože motorka špatně jela. A to jsme ještě nevěděli, že těch závad bude ten den více... Když jsme odjeli z Tokaje a jeli do Debrecenu, tak na další benzínce se urvalo Břeťovi lanko od spojky, což bylo další asi hodinové zdržení. Pak zase zastavil Jirka, protože jeho motor dostal samozápal a ani po vytažení klíče se nezastavil, takže další štelování předstihu. Po dalších pár kilometrech zastavil Lukáš, motorka mu nejela. Zjistili jsme, že mu upadl z indučky drátek, no ale bylo třeba sundat nádrž, a tak jsme se asi dalších 40 minut zdrželi.

Břeťa - oprava spojkového lanka

Lukáš - oprava upadlého drátku z indučky

My ostatní, co neopravujeme, odpočíváme ve škarpě u cesty

Přejezd hranic s Maďarskem i Rumunskem byl pohodový. Maďaři nic, Rumuni chtěli vidět pasy. Mezi hranicemi jsme si vyměnili peníze - eura za nový rumunský Lei (RON) a vyšlo to asi 6,50 Kč za 1 RON. Po příjezdu domů jsem pak dle kurzu z banky zjistila, že se rozhodně všude vyplatí platit kartou, jelikož kurz vycházel tak 5,78 až 5,88 Kč za 1/RON (ve FIO).

Do kempu v obci Remetea jsme dorazili až kolem půl osmé večer, jelikož opravy po cestě nás strašně zdržely. Jako všechny kempy v Rumunsku byl i tento v zahradě mezi rodinnými domy a při vjezdu do něj, jsem se cítila, že jsem přijela do ráje. Na velkém prostoru stálo několik krásných dřevěných chatek, tráva posekaná, na ní stál bazén, no prostě nádhera. Když jsme se pak ubytovali - v chatkách, jelikož byly levné - 28 Eur pro 4 osoby na noc a šla jsem se okoupat, byla jsem unešená ještě víc. Tak hezký kemp jsem snad ještě neviděla a to jsem byla i ve více civilizovaných zemích než je Rumunsko. Navíc pán, který nás ubytoval, byl velmi přátelský, mluvil dobře anglicky a trochu taky rusky.

Chatky v kempu Turul

Chvilku po tom, co jsme dorazili, za námi přišli 4 chlapi - Pražáci, kteří tam byli na moderních motorkách a koukali, na čem jsme tam dorazili my. Seděli naproti v hospodě, a když nás nejprve slyšeli a pak za chvíli i viděli, že přijíždíme, šli nás hned pozdravit. Řekli nám, že v hospodě se sice nevaří, ale když řekneme, že máme hlad, tak nám něco dají. V hospodě dávali pivo do zmražených krýglů a Marienka nám řekla, že za hodinu něco dostaneme na jídlo. Tu hostinu co nám udělala, tak na tu budeme dlouho vzpomínat. Celý den jsme totiž pořád něco spravovali a tak jsme se nikde nestavili na oběd. Dostali jsme mísu výborné polévky z kapusty a bůhví čeho a pak ještě pečené kuře a brambory, červenou řepu a okurky, prostě božské. Dala jsem jí asi 12 Lei dýško a i tak po přepočtu jsme za to všechno včetně piv a pálenky zaplatili po přepočtu na naše koruny asi 200 Kč/osoba.

Naše omladina a pivečko v namražených krýglech

Krmení dravé zvěře

3 den 320 km, trasa Camping Turul REMETEA - camping De Oude Wilg, Carta nr 311, CARTA SIBIU

Jelikož ráno nebylo úplně hezky, do bazénu jsem nešla, i když jsem to měla původně v plánu. Vyjeli jsme po snídani z vlastních zásob a vydali jsme se do kempu pod Fagaraš. Cesta nás vedla mimo jiné přes pohoří Apuseni, kde jsme projížděli krásnou hornatou krajinou. Mraky se honily a počasí nebylo úplně ideální. Při jednom takovém sjezdu dolů se Lukášovi vytřepal tlumič výfuku z výfuku v zatáčce. Jirka s Ivošem se tam vrátili na pomoc a my s Břeťou jsme zůstali stát u cesty na štěrkovém place. Já jsem postavila Hondu na bočák a

Břeťa mi říká“ máš to moc blízko cesty, ať ti to někdo nesrazí“ Tak jsem motorku posunula kousek dál, ale ujel mi stojan, který je na pružině a sám se vždycky sklopí, a jak jsem s ní už byla nakloněná, tak jsem ji neudržela a spadla jsem na zem. Zvedla jsem se a Břeťa na mě volá, ať mu jdu pomoci slézt z motorky, že tu moji pak zvedneme. V tu chvíli se už ale blížili naši chlapi, a jak viděli Hondu na zemi, tak se chytali za hlavu. Škody naštěstí skoro žádné, tím, že jsem na ní měla tašky, tak to víceméně spadlo na ně a jen se ohnulo zrcátko, vyteklo trochu benzínu z nádrže a ohnula se řadicí páka, což jsem zjistila, až jsem se rozjela, protože nešla zařadit dvojka. Pavel, ji pak opatrně vyhnul zpátky a jelo se dál. Abych si to ten den vybrala naplno, v horách mi poprvé přestala jet motorka. Najednou to přestalo táhnout, až to zdechlo. Jediné, co jsme na tom uměli spravit, bylo vyměnit svíčku. Musela jsem sundat všechno z motorky, abychom se dostali pod sedlo, kde jsem měla klíč a náhradní svíčky. Svíčka z levého válce byla úplně černá, tak jsme ji vyměnili a jelo se dál. Tuto proceduru, pouze s obměnou, že jsem svíčku pak už jen čistila ocelovým kartáčem a několikrát jsem svíčky prohodila, jsem dělala už celou cestu domů. Jednou jsme tam dali svíčky Honda, které měl sebou Laďa, ale na ty to nejelo vůbec.

Pavel v pohoří Apuseni

U města Sebeš nás dostihl déšť. Posledních 100 km do kempu De Oude Wilg jsme jeli v dešti. Přijeli jsme tam dost pozdě, snad v osm večer a paní, která nám otevřela, se hned zeptala, kolik je v naší skupině žen a když mě viděla, tak nás pustila. Pak nám řekla, že loni tam měla motorkáře - chlapy z Česka a že na ně musela zavolat policajty, protože tam dělali hrozný bordel. Takže pánové měli štěstí, že mě měli sebou, protože nevím, kde by ten den v tom dešti hledali jiné ubytování. Hospodu jsme nenašli, ale v obchodě jsme si koupili petku piva a taky chleba a buřty. Jirkova Jawa poprvé spadla, ještě že jsem si svoji motorku postavila dost daleko od té jeho☺)

Kemp De Oude Wilg

4 den 249 km, CARTA - BRAN (Drákul ův hrad) - BRASOV -CARTA

Tento den nám Jirka naplánoval „odpočinek“, jelikož počasí nebylo ještě nic moc a Transfagaraš jsme si chtěli užít za hezkého počasí. Ráno jsme tedy vyrazili bez bagáže do Brašova, ale dojeli jsme nejprve do Branu (Jirka po cestě u mostku změnil cíl cesty). Cesta byla teda fakt hustá, některé díry byly jak kolo od traktoru a byla otázka, jestli brzdit, nebo je rychle přejet. V Branu jsme navštívili Drákulův hrad. Vstupné stálo asi 35 Lei a bylo to tam jako na Václaváku. Protože je svět malý a světoběžníci z Rychvaldu jsou všude, potkali jsme tam Luďka Šostoka s manželkou, kteří se vraceli z Bulharska. Po prohlídce hradu jsme se pak vraceli zpátky přes Brašov domů. Na to, že to měl být odpočinkový den, jsme stejně ujeli 250 km a do kempu jsme přijeli v sedm večer.

Město Bran a Drákulův hrad

Výhled na město Brašov

Balíme a vyrážíme do hor

5 den 136 km, CARTA - TRASFAGARASSAN - Camping CURTEA DE ARGES, Strada Luncilor

Konečně to vypadalo, že bude slunečný den a my jsme ráno vyjeli na přejezd Fagaraše. Kilometrů nás nečekalo mnoho, ale zato náročným terénem kopce a zatáčky. Pár kilometrů za kempem jsme už vjeli do lesnatých cest plným zatáček a šplhali jsme pěkně do kopce.

Tak to jsme my a v dálce hory Fagaraše, přes který pojedeme

Zastavili jsme na vyhlídce u vodopádu Bâlea a po cestě ještě na mnoha dalších, abychom si udělali fotky. Cesta se postupně začala otevírat a vyjeli jsme z lesnatých porostů do otevřené krajiny, kde se nad námi klikatila cesta nahoru a všude kolem byly hory, prostě nádhera. Tady jsme porušili formaci a každý si jel, jak chtěl a jak uměl.

Já a v dáli vodopád Bâlea Věděli jsme, že se nemůžeme potkat nikde jinde než nahoře, nebo dole. Po cestě bylo několik tunelů, přes které tekla voda a taky tam zůstala u cesty jedena sněhová závěj, se kterou si pak Břeťa chladil hlavu na Jawě. Na zastávkách jsme samozřejmě potkali spoustu Čechů a taky Slováků. Když jsme se vyšplhali nahoru, tak jsme zase fičeli dolů, což šlo podstatně rychleji.

Prostě nádhera...

Transfagarassan a Jirkova Panelka

Bez závad a problému jsme pak dojeli do kempu. Abychom se seznámili s místním folklórem, večer jsme šli do hospody na pivo, které bylo rumunské... a záchod (pokud se tak dá označit strašně smradlavá temná díra v zemi) byl tedy taky hodně rumunský... vešla jsme tam asi až po 4 pivech☺)

Zhýčkaní spali v chatkách

Skalňáci spali ve stanech a někteří i se zvířátky, která jim pak sežrala snídani...

6 den 169 km Camping CURTEA DE ARGES - TRANSALPINA - camping CABANA SILVICA, OBARSIA LOTRULUI

Ráno jsme se vzbudili a ve stanu s námi spala kočka. To jsme ještě netušili, že snídani, kterou jsme si kopili den předem, hodil Jirka večer v bujaré náladě někde.. a kočka nám ji odtáhla a sežrala. Tak jsme opět snídali polévku do hrnečku. Po snídani jsme se nabalili a vyrazili jsme přejet Transalpinu. Po vyjetí z kempu jsme po 20 metrech zůstali stát. Pavel měl prázdné přední kolo. Došlo na Jirlkova slova, že má přeloženou duši v kole, neboť celou dobu co na motorce jel, tak mu hrozně plavala. Naštěstí jeli kolem Slováci a v autě měli kompresor. Kluci tak shodili kolo, vyměnili duši, nafoukali jsme to a mohlo se konečně vyjet.

Po ránu si Pavel cvičně vyměnil hned za kempem přeloženou duši v kole

V plánu jsme měli přejet Transalpinu a dojet k Sebeši. Cesta ubíhala celkem dobře a šplhali jsme se do kopců. Sluníčko svítilo, mě motorka zase nejela, a vrchol v nedohlednu. Na jednom placu nahoře jsme zastavili, protože se Jirkovi ucpal výfuk a já čistila svíčku. Výfuk jsme ekologicky vypálili benzínem (ještě že jsem si vezla záložní petku pod sedadlem). Potkali jsme tam nějaké Čechy a ti říkali, že vrchol je asi ještě 5 km.

Ekologická katastrofa v Rumusku...

Začalo se ale povážlivě mračit a přímo na nás se valily obrovské mraky plné deště. Stihli jsme ale všichni dojet na vrchol, kde byly restaurace a tam jsme se schovali. Byli jsme v nadmořské výšce asi 2 140 m, takže počasí se tu mění každou chvíli.

Museli jsme se schovat, fičel hrozný vítr a pršelo..

Jakmile přestalo pršet, začali jsme sjíždět dolů z kopce. Ztratili jsme dost času a už jsme věděli, že do Sebeše nedojedeme. Začalo zase pršet, naštěstí, kde se vzala, tu se vzala, vyloupla se malá osada s chatkama za pár korun. Večer jsme šli na večeři a na pivo a šli spát.

K chatkám jsme dojeli na poslední chvíli, než se spustil liják jako hrom

7 den 278 km, CABANA SILVICA, OBARSIA LOTRULUI - SALINA TURDA - penzion POARTA SALAJULUI

Ráno se vylouplo sluníčko, ve kterém i naše příšerné chatky vypadaly docela hezky. Udělali jsme si snídani ze skromných zásob - polévka do hrníčku a vyrazli jsme na cestu.

Krásné studené ráno v rumunských horách

Cesta byla úplně úžasná, jen široko daleko nikde žádná benzina a už jsme do nádrže nalila i ty 2 litry zásoby z pod sedla. Čekalo nás 80 km, tak jsme s Laďou doufali, že to dojedeme, jelikož Hondy prostě mají malé nádrže. Po cestě jsme několikrát měnila svíčky, Laďa mi půjčil jeho, originál Honda, ty nejely vůbec a tak jsme asi 60 km jela co to dalo, nejelo mi to víc než 70 a valila jsem na tu benzinku. Tam jsme dali jinou svíčku a motorka zase táhla. Cestou jsme se stavili do solného dolu Salina de Turda. Je to opravud ohromující podívaná. Důl má několik pater a úplně dole je solné jezero, s ruským kolem a pinpongovými stoly, kam nemocní chodí dýchat slaný vzduch.

Pavel s Lukášem obdivují starý razící stroj

Zábavní park na dně solného dolu

Po prohlídce dolu jsme opět sedli na morky a chtěli sjem dorazit někam blízko Sebeše do kempu, který měl Jirka vyhlídnutý. Při projíždění městem Cluj-Napoca, jsme se tedy pěkně zapotili, Jirkla nějak zakufroval a protáhl nás celým centrem, kde byla strašná doprava. Jako každý den, se za se začaly hnát mraky a my jsme už věděli, že zmokneme. Navíc už bylo dost hodin a tak jsme se po cestě začali dívat, kde bychom zastavili na přespání. Penzion u cesty byl naše spása. Moc milý majitel nás nechal schovat motorky před deštěm. Na pokojích (asi 200 kč/osoba) nás čekaly voňavé postele a sprchy (kdo nebyl nedočkavý jako my dva s Jirkou měl i teplou vodu) a pan majitel nám udělal výbornou večeři a pivo... jak jinak.

8 den 294 km POARTA SALAJULUI (RU) - ZEMPLÍNSKÁ ŠÍRAVA (SK)

Ráno bylo bez deště a tak jsme po snídani vyrazili směr Slovensko. Docela to jelo až do chvíle, kdy Pavlovi upadl výfuk v koleni.

Příprava na cestu u penziónu

Bohužel to nešlo opravit jen tak. Bylo potřeba výfuk zavařit. Provizorně se tam dal měděný drátek a Pavel trochu roztáhl konce, aby to drželo a jeli jsme do nejbližší vesnice hledat svářeče. Měli jsme zase štěstí, protože hned první chlap, kterého se Pavel zeptal ho vzal do dvora plného hoven, ze kterých tam spolu s pilinami vyráběli nějaké brikety na topení, ale výfuk mu tam zavařili a přivezl si i kus hovna na stupačce. Bylo to tak rychlé, že jsme si sotva stačili dát u obchodu nanuk za poslední rumunské peníze.

Improvizace

Zavařeno

Hranice s Maďarskem jsme projeli na trojmezí s Ukrajinou a Slovenskem. Tam jsme se motali po dědinách s hroznými názvy, až jsme se domotali na Slovensko. Konečně jsme si začali připadat, že už jsme skoro doma. Náhodou Jirka po cestě uviděl Bufet Oáza u Velkých Kapušan, kam jsem dojeli opět tak tak, protože začalo jak jinak- pršet.

Motorky jsem schovali pod budovou bufetu Oáza

Počkali jsme asi hodinu, a když přestalo pršet sedli jsme na motorky a vyrazili směr Zemplínská Šírava. V kempu byla volná jen jedna chatka pro 5, nás bylo 8. Stany se nám na tu jednu noc nechtělo stavět, a tak Pavel spal v chatce na zemi a my s Jirkou v přístřešku ve spacáku na lavicích. To se ukázalo jako velmi prozíravé, neboť kemp byl plný romských návštěvníků a v noci obhlíželi naše motorky. Jakmile zjistili, že tam spíme, nechali je na pokoji. Protože bylo docela vedro, někteří z nás vyzkoušeli koupání v přehradě, voda dobrá, jen pár mrtvých ryb☺). Klasicky večeře, pivo a spát.

V tom altánu jsme si ustlali na noc my s Jirkou a hlídali

9 den 216 km - ZEMPLÍNSKÁ ŠÍRAVA (SK) - PODOLINEC - KROS ČENKO NAD DUNAJCEM (PL)

Ráno jsme si dali na snídani výbornou vaječinu s čerstvým pečivem a zeleninou. Byly zde dvě možnosti. Buď pojedeme rovnou domů, anebo pojedeme přes Polsko a přespíme v kempu Kroscienko nad Dunajcem. Nakonec jsme se rozhodli jet do Polska, jelikož domů to bylo dost daleko a ujet to za jeden den náročné. Byli jsme přece jen už docela unavení.

Příprava na odjezd, vyčistit svíčku..

Cestou do Podolince, kam nás pozval Pavel k tchýni a tchánovi nás Jirka protáhl lesem z Čakova pře horu Šimonku zkratkou do Prešova. Cesta to byla výborná, samé šutry, díry, asfalt žádný, jeli jsme na jedničku sotva, že člověk nespadl z motorky. Bylo jasné, že Laďa bude zuřit... a taky že zuřil. Sotva jsme vyjeli na normální cestu už nadával ☺).

Výjezd z lesní cesty

Pak jsme po krásných cestách přijeli do Koliby ve Staré Lubovni, kde jsme si dali dobré jídlo a pokračovali jsme na kafe k Pavlově tchýni do Podolince. Když jsem se na parkovišti koukla na svou zadní pneumatiku, bylo mi docela špatně. Zadní gumu, která už nebyla nejlepší při odjezdu, jsem za těch skoro 3000 km úplně sjela. Těsně před příjezdem k nim mi motorka zdechla, naštěstí jsem zase vyčistila svíčku a dojela jsem. U Pavlovy tchýně a tchána jsme dostali samé dobroty, škoda, že jsme byli tak najezení. Bylo tam tak příjemně, že by se nám tam chtělo i zůstat. Pavel s Lukášem tam zůstali a nás šest jelo dál do Kroscienka.

Návštěva v Podolinci

Jsme jeli po krásné cestě přes Toporec do Červeného Kláštora. Postavili jsme si stany, jen Ivoš s Břeťou se rozhodli, že si ustelou na betonu u sociálek, jelikož ten jejich stan byl spíše na ozdobu, ale proti dešti ne. Nakonec se ukázalo, že ani náš stan Husky Felen za 6 tisíc nebyl proti dešti.

Kempování Kroscienko nad Dunajcem

A jde se na večeři a pivko

10 den 230 km KROSČENKO NAD DUNAJCEM (PL) - RYCHVALD (CZ)

Ráno jsme se vzbudili a lilo jako hrom. Jak tak ležím, začne na mě najednou kapat. Náš stan začala propouštět ve spojích na více místech, takže teklo na mě i na Jirku. Tomu to bylo celkem jedno, a to jsem mu říkala, že má jít z té hospody už domů. Naštěstí za chvíli přestalo pršet, ale všude visely mraky plné deště, takže bylo jasné, že i poslední etapa bude mokrá. Začali jsme balit a kolem 9:30 jsme vyrazili k domovu.

Poslední balení a můžeme vyrazit na poslední cestu k domovu.

Já na těch sjetých pneumatikách na mokré cestě jsem se teda úplně necítila dobře. Čekalo nás přes 200 km, co to je že? asi po hodině jízdy už jsme oblékali nepromoky, začalo lít jak z konve, tím pádem, jelikož si nikdo nedal vestu, už jsme se vůbec neviděli v zrcátkách. Odbočili jsme na benzinku, ale Laďa za námi nebyl. Zkoušeli jsme mu volat, nic. Tomáš za ním jel a naštěstí po chvíli přijeli oba. Musel vyměnit svíčku na Hondě. Po pár dalších kilometrech naštěstí přestalo pršet a tak se jelo líp. Mně se celou dobu zdálo, že mi motorka strašně plave, tak jsem si říkala, co se děje, jestli je to blbou cestou nebo čím. No bylo to tím, že jsem měla v zadním kole jen 0,5 atm, což jsme zjistili při zastávce na oběd v Oravské Lesné. Šla jsem si do obchodu s moto-díly půjčit pumpu a kolo jsme nafoukali. Vyčistila jsem zase svíčku a doufala jsem, že už dojedu domů v pohodě. Začalo svítit sluníčko...

Leonka si vypůjčila pumpu a jde se foukat zadní kolo. Dnes už ví, proč motorka plavala.

Další drobný problém se stal v Třinci, kdy jsem si myslela, že zase svíčka, ale pro změnu mi došel benzín. Tak jsme ještě naposledy natankovali. Ivoš trochu přeplavil Jawu a tak nejela. Naštěstí ji roztlačil a jelo se domů. Teď už se snad nic nemůže pokazit. Byli jsme 30 km před Rychvaldem. Tam na nás na benzině čekala uvítací delegace. Na fotkách si můžete, prohlédnou ty, kteří na ni dorazili po necelých 3 000 km za 10 dnů zpátky. Pavel s Lukášem jeli ze Slovenska od tchýně už sami dva, takže fotky z benzinky nemají. Bylo to náročné, ale krásné. Tato cesta nebyla jen o ježdění na motorkách, ale propojily se zde tři generace lidí, kteří mají vztah ke starým strojům a dokázali si nejen to, že na nich ujedou tisíce kilometrů, ale že spolu dokážou přátelsky vycházet a pomáhat si v nelehkých podmínkách a v nekomfortních situacích. Díky všem, že jsme se vrátili domů živí.

Leona a účastníci zájezdu...

Tomáš Jawa Panelka 250 (1968)

Laďa - Honda 500 four (1977)

Leona - Honda CM 400T (1980)

Břeťa - Jawa 350/634 (1982)

Ivoš Jawa Kývačka 250 (1957)

Jirka - Jawa Panelka 250 (1962)

Pavel - Jawa 350/634 (1984) a Lukáš - Jawa 350/634 (1990)