Vznik Československa- 6. 1. 1918 čeští poslanci říšské rady přijali Tříkrálovou deklaraci

(nepožadovala ještě samostatnost, také se jí nezříkala)

- duben 1918 osobnosti českého veřejného života složily národní přísahu (vyslovuje se pro samostatnost) – přednesl ji v Obecním domě spisovatel Alois Jirásek

- červenec 1918 – ustanoven Národní výbor, v čele Karel Kramář

- Národní výbor měl plnit funkci základního politického orgánu Čechů

- 14. 10. 1918 Socialistická rada (sloučení soc. stran) vyhlásila generální stávku proti vývozu potravin

- 18. října 1918 T. G. Masaryk vyhlásil ve Washingtonu nezávislé Československo republikou (Washingtonská deklarace)

- 28. října 1918 začala v Ženevě konference zástupců domácích politiků – Národního výboru čs. (vedl je Karel Kramář) a exilových – prozatímní vlády (vedl Edvard Beneš)

- v podvečer 28. října 1918 vydal Národní výbor zákon o zřízení samostatného československého státu ( muži 28. října: Rašín, Švehla, Stříbrný, Soukup, Šrobár). Vyhlášení předcházeli demonstrace lidu po kapitulaci R-U

- - Zákon stanovil, že dosavadní zákony z dob monarchie zůstávají v platnosti, správa obcí ale měla přecházet do českých rukou viz. okno 4

- 30. 10. 1918 se ke státu Čechů připojili Slováci Martinskou deklarací – vznikl stát Čechoslováků (Češi a Slováci v něm měli většinu)

- 14. listopadu bylo na zasedání Národního shromáždění (Revoluční národnostní shromáždění) odhlasováno, že nový stát bude republikou, prezidentem zvolen T. G. Masaryk, předsedou vlády Karel Kramář, ministrem zahraničí Edvard Beneš

- Na mírové konferenci v Paříži bylo rozhodnuto, že k ČSR bude připojena i Podkarpatská Rus (potvrzeno mírovou smlouvou s Maďarskem 10. 9. 1919)

- zástupci německé a polské menšiny se nechtěli smířit se svým začleněním do ČSR

- s Polskem musela ČSR na počátku r. 1919 válčit o Těšínsko – nakonec bylo rozděleno

- němečtí poslanci zvolení z českého území r. 1911 do vídeňského parlamentu vyhlásili tzv. samostatný zemský stát tvořený čtyřmi provinciemi – chtěli je pak připojit buď k Rakousku, nebo k Německu

Politická situace ČSR po roce 1918

- Počáteční nadšení ze vzniku republiky vystřídala denní realita – nedostatek veškerého zboží, především potravin, oděvů a základních životních potřeb

- zásobování obyvatel probíhalo pomocí lístkového systému – přesto nebylo dostatečné. Rostl černý trh se zbožím, ceny zboží na něm byly závratné.

- květen 1919 – vrcholily proti drahotní bouře

- vláda přijala zákony: uzákonění 8 hodinové pracovní doby, o státní podpoře v nezaměstnanosti, o ochraně nájemníků, o ochraně práce žen a dětí, o drahotní výpomoci a další sociální zákony

- - duben 1919 – vláda přijala zákon o pozemkové reformě. Zákon zabavoval půdu nenárodní šlechty nad 150 hektarů, případně veškeré půdy nad 250 hektarů. Půda pak byla rozdělena mezi drobné rolníky. Vznikaly i tzv. zbytkové statky v držení státu.

- po hospodářské stránce v Československu vznikl model, který patřil ve střední a východní Evropě k nejvyspělejším

1

- V počátečním Revolučním národním shromáždění zasedali čeští a slovenští poslanci podle voleb z roku 1911. Zástupci menšin se zatím odmítli zasedání účastnit.

- červen 1919 – proběhly první svobodné obecní volby

- duben 1920 – proběhly první svobodné volby do parlamentu (zvítězili sociální demokraté, vlivné postavení měli i agrárníci)

- žádná čs. strana nebyla od těchto voleb až do roku 1938 schopna sama vytvořit vládu. Všechny vítězné strany musely vytvořit vládní koalice s jinými stranami, aby si zajistily v parlamentu většinu pro přijímání zákonů.

- třikrát stát řídily tzv. úřednické vlády, v nichž zasedali odborníci, ne příslušníci politických stran

Agrární strana

- Byla zastoupena ve všech koaličních vládách první republiky, pravidelně obsazovala křeslo předsedy vlády

- založena byla na konci 19. století (1899), v roce 1922 přijala název Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu

- spolu se sudetoněmeckými agrárníky a živnostníky utvořila tzv. zelený blok

Československá strana sociálně demokratická

- Založena již roku 1878 jako součást rakouské soc. demokracie

- od roku 1893 existovala jako samostatná strana

- představovala demokratickou levici v republice

- ke konci roku 1920 se zostřoval boj ve straně mezi demokratickými a radikálními politickými proudy

- na jaře 1921 ze strany vystoupili radikální levicoví představitelé a založili Komunistickou stranu

- Sociální demokracie byla tradiční členkou vládních koalic s výjimkou let 1926 – 1929, kdy vládla tzv. panská koalice bez socialistických stran

Československá strana národně sociální

- Založena roku 1897

- představovala stranu levého středu

- byla oporou politiky Hradu (jak za Masaryka, tak za Beneše)

- byla součástí vládních koalic mimo léta 1926-1929

Československá strana lidová

- Vznikla roku 1919

- strana zastávala křesťanské názory

- hlásila se k politickému středu

- tradiční součást vládních koalic v první republice

- osobností byl msgre Jan Šrámek

Československá národní demokracie

- Vznikla roku 1919 sloučením několika stran z dob R-U, mimojiné zde byli i mladočeši

- pravicová strana, zastupovala zájmy městských kapitalistů (bankovnictví, střední a větší průmysl)

- Byla rovněž součástí vládních koalicí

- v polovině 30. let vytvořila s dalšími dvěma stranami nové politické uskupení Národní sjednocení – radikální pravicovou stranu

Komunistická strana

- Vznikla v polovině května roku 1921

2

- představovala stranu radikální levice

- od roku 1925 strana plnila politiku zaměřenou na příkazech Kominterny (organizace řídící komunistické strany ve světě, sídlila v Moskvě a odpovídala zájmům politiky SSSR)

- v roce 1929 se do čela strany dostal Klement Gottwald – do té doby vedl karlínskou pobočku, odtud označení „nástup karlínských kluků“

- na protest proti jeho nástupu řada členů opustila stranu – většinou z řad umělců

- strana byla vždy vůči čs. vládám v opozici

Hlinkova ludová strana

- Založena roku 1906 Andrjem Hlinkou, katolickým knězem bojujícím za monarchie za práva Slováků

- zpočátku byl Hlinka pro společný stát s Čechy, později ale bojoval proti Čechům za získání slovenské autonomie

- ve vládě byla strana mezi lety 1927-1929

- ve 30. letech přijala fašistické praktiky a hesla, připojila se svými požadavky vůči pražské vládě k separatistickým stranám v republice (stála po boku např. Sudetoněmecké strany)

- po smrti A. Hlinky (1938) v čele strany stanul J. Tiso (katolický kněz, pozdější hlava Slovenského štátu, německého satelitu)

- Politický systém Československa tvořily politické strany

- jejich zástupci byli voleni do Národního shromáždění

- Národní shromáždění tvořily Poslanecká sněmovna (300 členů – voleni na 6 let) a Senát (150členů – na 8 let)

- do sněmovny mohli lidé volit od 21 let, do senátu od 26 let

- 29. února 1920 přijalo Národní shromáždění Ústavu Československé republiky – ta zaručovala občanům plná občanská práva (svobodu podnikání, ochranu soukromého vlastnictví, svobodu vyznání, shromažďování a slova) bez rozdílu na národnost. ČSR tak zaručoval stejná občanská práva všem svým občanům bez ohledu na národnost, vyznání a barvu pleti.

- od podzimu 1920 (tehdy byl prezident Masaryk vážně nemocen) projednávali důležitá rozhodnutí nejdříve zástupci koaličních stran – tzv. Pětky (agrárníci, soc. demokraté, lidovci, národní socialisté, národní demokraté)

- . Po jejich domluvě přešla jednání do parlamentu, kde zástupci koaličních stran hlasovali podle domluvy svých předních zástupců z Pětky.

- proti bloku koaličních stran Pětky vznikl mocenský blok Hradu, přívrženců prezidenta Masaryka a ministra zahr. Beneše

Československo ve 20. letech

Hospodářství

- Poválečná krize odezněla do poloviny 20. let – ve druhé polovině 20. let až do roku 1929 nastal hospodářský růst

- jednotlivé oblasti republiky nebyly rozvinuty stejně (Čechy, Morava, Slezsko vyspělejší - průmyslové, Slovensko spíše zemědělské, Podkarpatská Rus velmi zaostalá)

- důležité kroky ke zlepšení čs. ekonomiky:

1) Měnová reforma v březnu 1919 (Alois Rašín)

2) Pozemková reforma v dubnu 1919 (zabrána půda nenárodní šlechty, za náhradu půda nad 150 ha nebo veškerá půda nad 250 ha). Půda rozprodána drobným zemědělcům.

3) Po překonání poválečné krize začalo období nazývané všude ve světě „zlatými dvacátými lety“.

3

4) typickým rysem těchto let byla tzv. amerikanizace života

5) lidé se stěhovali do velkých měst, rozvíjel se automobilový a letecký průmysl, domácnosti byly vybavovány vysavači, ledničkami, rádii a gramofony, telefony

6) ve volném čase lidé navštěvovali:

biografy (kina, ne multikina, ty ještě nebyly, v Čechách je nejstarším dosud fungujícím kinem Lucerna v Praze – od r. 1909 na stejném místě), divadla, plesy, zabývali se sportem

Zahraniční politika

- ČSR se orientovala na západní demokracie, především na Francii

- v lednu 1924 podepsala ČSR spojeneckou smlouvu s Francií

- od r. 1921 byla ČSR vázána spojeneckými svazky s Rumunskem a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců (Jugoslávie) – Malá dohoda

Situace ve společnosti

- V republice byli rozhodující složkou Češi

- ztotožnili se s novým státem, převzali největší díl odpovědnosti za jeho vývoj

- velkou morální osobností republiky byl od jejího vzniku prezident Masaryk (Masarykova humanitní demokracie – demokracii chápal jako způsob života, nejen jako formu státního zřízení)

- Velký vliv na veřejné mínění v republice měl svobodný tisk (Lidové noviny, České slovo, Venkov, Právo lidu, Lidové listy, Rudé právo, Prager Tagblatt, Přítomnost…)

- významné osobnosti české kultury mnohdy ovlivňovaly politiku a věcí veřejné – E. Bass, K. Čapek, F. Peroutka, F. X. Šalda

Národnostní problémy

- Národnostní otázka republiky byla její velkou slabinou

- ČSR byla mnohonárodnostním státem

- Češi a Slováci v něm hráli vůdčí roli – vznikla teorie československého národa

- Němci a Maďaři nesli těžce postavení menšiny

- nejpočetnější menšinou byli Němci (přes 3 mil. obyvatel, bylo jich více než Slováků – 2,9 mil.)

- Němci měli bohatě rozvinuté školství na všech stupních – přesto ve druhé pol. 30. let pod vlivem politiky SdP a tlaku Berlína sudetští Němci obviňovali pražskou vládu z odnárodňování Němců v ČSR

- vztahy mezi Čechy a Slováky také nebyly bez problémů – Slováci postupně stále více odmítali teorii společného československého národa jako dvou větví jednoho slovanského národa

- zpočátku existence republiky Češi zaujímali na Slovensku důležité pozice na úřadech a školách, protože Slováci neměli dostatečný počet vlastních úředníků a učitelů

- na Slovensku v době republiky vznikla řada divadel, byla založena Univerzita Komenského v Bratislavě, zakládaly se průmyslové podniky

- od konce 20. let Slováci po Praze žádali autonomii, tu nedostali

Léta prosperity v ČSR

- ČSR představovala po první světové válce 60% průmyslové výroby Rakousko-Uherska

- v republice převažovala průmyslová výroba nad zemědělskou

- jednotlivé části republiky nebyly stejně hospodářsky vyspělé (nejvyspělejší byly Čechy, Morava, Slezsko, pak Slovensko, nejméně Podkarpatská Rus)

4

- v období první republiky převažoval vývoz nad dovozem (značka čs. zboží Made in Czechoslovakia)

- nárůst výroby přinesl ale také problémy menším podnikatelům – nebyli schopni konkurovat velkým koncernům a kartelům

- k rozvoji hospodářství přispěla promyšlená měnová reforma (březen 1919 – Alois Rašín)

- zemědělské produkci napomohlo provedení pozemkové reformy

- Při pozemkové reformě bylo rozděleno 30% původní velkostatkářské půdy mezi 640 tis. rodin

- zpočátku se v zemědělství využívala především ruční práce, ale již od počátku 30. let se používaly secí stroje, samovazače, obracečky, traktory

- řada čs. firem se zařadila mezi světoznámé značky:

- Baťa (obuvnická firma ve Zlíně), Poldi Kladno (ocelárny), Zbrojovka Brno, Škoda Plzeň, ČKD Praha (strojírenství), Vítkovické železárny, Laurin a Klement

Léta krize

- čs. hospodářství se nevyhnula světová hospodářská krize z let 1929-1933

- Krize v ČSR rokem 1933 neskončila , s jejími následky se čs. hospodářství plně nevypořádalo do roku 1938

- krize měla zásadní dopad na sociální rovinu

- Před krizí měl v roce 1929 práci prakticky každý, kdo pracovat chtěl. Nezaměstnanost činila pouhých 42 000 osob. V době vrcholu krize (zima 1932/1933) dosáhla nezaměstnanost přes 900 tis. Osob

- vláda se snažila čelit dopadům krize zadáváním veřejných zakázek (státem dotované stavby – silnice, budovy, později zbrojní zakázky, hlavně opevnění)

- V době krize řada rodin přišla o své domovy, rostla žebrota, kriminalita, rostl počet sebevražd

Kultura a věda první republiky

- Od svého vzniku Československo patřilo mezi kulturně vyspělé státy

- Rozvíjel se kulturní život Čechů i Slováků. Čs. Němci ztratili kontakt s německým kulturním prostředím, ale ani jejich kulturní rozvoj nebyl novým státem narušován

- území Podkarpatské Rusi v období první republiky zažívalo také velký rozkvět

- pro rozvoj kultury byl důležitý i vzdělanostní rozvoj (v Čechách a na Moravě prakticky nebyla negramotnost, ve východních částech republiky se jí dařilo odstraňovat)

- české školství patřilo do světové špičky (pojetím výuky a výchovy)

učitelé byli ve společnosti vysoce vážení

- Velký rozmach vědy a kultury po vzniku ČSR zaznamenalo Slovensko

- budovalo se základní a střední školství (s pomocí českých učitelů)

- v roce 1919 vznikla Univerzita Jana Ámose Komenského (Bratislava)

- bylo také založeno Slovenské národní divadlo

- vznikaly nové osvětové organizace a spolky

- mladá generace Slováků se obávala tzv. kulturnímu čechoslovakismu (vycházelo z pojetí jednoho československého národa prosazované českou politikou)

- Česká věda přijímala vlivy z ciziny a využívala je k vlastnímu rozvoji

- v roce 1919 byla založena Masarykova univerzita v Brně

- zakládaly se nové vědecké ústavy a instituce

5

Architektura, sochařství, malířství

- V nové republice byla postavena řada nových staveb moderního směru

- Kladl se důraz na tzv. technicko-konstrukční stránku, na účelovost a funkci

- mezi takové stavby patří: Veletržní palác (Praha), budova Elektrických podniků (Praha), tovární a obytné objekty ve Zlíně (Baťa), další stavby v českých a slovenských městech

- přestavovaly se také historické objekty (případně se dostavovaly) – typickým příkladem je areál Pražského hradu (slovinský architekt Josip Plečnik)

- na pražském Vítkově vznikla jezdecká socha Jana Žižky (od Bohumila Kafky – socha je největší jezdeckou sochou na světě)

- další významní sochaři: např. Jan Štursa, Otakar Španiel

- Prvorepublikové malířství zažívalo velký rozkvět (malíři se sdružovali v Umělecké besedě, Mánesu, Devětsilu, Osmě, Tvrdošíjných apod.)

- mezi významné malíře patřili např.: Max Švabinský (portréty), Alfons Mucha (secese), Otakar Nejedlý, Václav Rabas, Vlastimil Rada, Josef Lada, Vojtěch Sedláček (krajináři), Emil Filla, Bohumil Kubišta, Václav Špála, Josef Čapek, Jan Zrzavý, Toyen, František Kupka (modernistické směry)

- v malířství se podobně jako v literatuře střídala řada směrů kubismus, dadaismus, surrealismus

Divadlo

- V čele divadelnictví stály dvě scény: Národní divadlo, Divadlo na Vinohradech

- v obou divadlech se vystřídala řada skvělých herců

- Divadla hrála cizí i domácí hry – významným českým dramatikem byl Karel Čapek (RUR, Bílá nemoc, Matka)

- vedle klasických kamenných divadel se prosazovaly i avantgardní scény a kabarety

- mezi avantgardu patřilo Osvobozené divadlo (Voskovec, Werich, hudbu skládal Jaroslav Ježek-v duchu jazzu, swingu)

- Výraznou divadelní osobností byl také Emil František Burian – divadlo D 34

- mezi kabarety se významně prosadila činnost Červené sedmy (Jiří Červený, Eduard Bass, Ferenc Futurista, Saša Rašilov, Jindřich Plachta, Jaroslav Hašek)

Hudba

- Mezi skladateli se uplatnili žáci Antonína Dvořáka: Josef Suk, Vítězslav Novák. Prosadili se i Leoš Janáček a Bohuslav Martinů.

- rozvíjel se i operní a koncertní život

- šíření hudby napomohl rozvoj rozhlasu a gramofonového průmyslu (Esta, Ultraphon – německá firma)

- zajímavou úlohu v rozvoji hudby rozhlasové a filmové měl orchestr R. A. Dvorského

Literatura

- Hrála nejvýznamnější roli v prvorepublikovém umění

- meziválečná doba je označována za zlatý věk české literatury

- v tomto období tvořila řada významných českých autorů: Bass, bratři Čapkové, Poláček, Majerová, Olbracht, Hašek, Kafka (sice Němec, ale tvořil v Praze), Pujmanová, Orten, Zahradníček, Durych, Deml,Čep, Reynek, Jiří a František Langrovi, Kopta a další

Boj umění za republiku a demokracii

6

- Umění je úzce propojeno s běžným životem – odrážejí se v něm i politické události

- česká kultura vnímala jako ohrožení už nástup Hitlera k moci

- v roce 1934 byl vydán protifašistický manifest spisovatelů

- v květnu 1938 vydán manifest Věrni zůstaneme (odkazu T.G.M.)manifest podepsalo přes 300 českých umělců, v září pak více než 1,5 mil. občanů ČSR

- Obec československých spisovatelů svou výzvou K svědomí světa varovala před politikou usmiřování a obětováním republiky Hitlerovi

- na ohrožení republiky reagovalo i divadlo (hry Osvobozeného divadla, hry Karla Čapka)

- i řada básníků ve svých sbírkách reagovala na mnichovskou dohodu (Holan, Halas, Seifert, Hora)

Vývoj v Československu od 30. let dvacátého století do května 1945

Československo ve 30. letech – ohrožení demokracie

- Nástup Hitlera k moci v Německu znamenal hrozbu pro demokratický vývoj v ČSR (označoval se jako ochránce sudetských Němců, nenáviděl Československo)

- značná část čs. Němců se pod dojmem změn v Německu a hospodářské krize přiklonila k programu sjednocení všech Němců

- v čs. vládě od roku 1926 zasedali zástupci německých demokratických (aktivistických) stran v ČSR (soc. demokraté, agrárníci, křesťanští socialisté)

- Pronacistickou politiku prováděla Sudetoněmecká strana ( SdP - v čele Konrád Henlein)

- Henlein navenek působil vůči politikům Británie a Francie jako umírnění zástupce sudetských Němců v ČSR

- politika SdP vedla na příkaz Hitlera k rozbití republiky – ve vhodný okamžik měli předáci strany klást čs. vládě nepřijatelné národnostní požadavky a tím vyvolat nepokoje, kterých by nacistické Německo využilo k obsazení čs. pohraničí

- ČSR byla ohrožena i vnitřní krizí (národnostní politika)- Stabilitu republiky narušovaly také snahy Hlinkovy slovenské ludové

strany po zisku autonomie- na jaře 1935 se uskutečnily parlamentní volby – nejvíce hlasů získala SdP

(15,2% hlasů=2/3 čs. Němců), druhou stranou byli agrárníci (14,2%)- v prosinci (18.12.) 1935 byl 2. čs. prezidentem zvolen Edvard Beneš

(zatím byl udržen demokratický charakter republiky)- od roku 1936 se neustále stupňovaly požadavky SdP a HSLS vůči čs. vládě - sousední Německo zbrojilo – od roku 1937 připravovalo útok na ČSR

(případ zelený)- březen 1938 (po připojení Rakouska k Německu) – se SdP se spojily

všechny německé strany na území ČSR, kromě německé soc. demokratické strany

- v dubnu (24.4.) 1938 vyhlásila v Karlových Varech program SdP – obsahoval požadavek zrušení spojenectví s Francií a SSSR, orientaci na Německo, povolení nacistické ideologie v ČSR apod.

- Květen 1938 – volby do obecních zastupitelstev – SdP získala v německy mluvících oblastech republiky přes 89% hlasů

- cíl SdP – vyvolat konflikt s čs. vládou – žádali by o pomoc Hitlera - HSLS rovněž po vládě požadovala provedení autonomie Slovenska –

stupňování útoků vůči Čechům- 20. května 1938 provedla čs. vláda částečnou mobilizaci z důvodu

uklidnění situace v pohraničí a z obav před napadením německou armádou (mobilizace = povolání mužů do armády)

7

- vlády Británie a Francie tlačily na vládu ČSR (dohoda se SdP)- srpen 1938 do Prahy přijel vyslanec Británie lord Runciman – prostředník

mezi vládou ČSR a henleinovci- V září se situace mezi vládou a henleinovci vyhrotila- na počátku září vláda přijala sudetoněmecký požadavek uspořádání

menšinové otázky sudetských Němců podle karlovarského programu SdP- 12. září Hitler v projevu na sjezdu NSDAP v Mnichově zaútočil na

Československo – projev vyvolal nepokoje v pohraničí (několik mrtvých, desítky zraněných)

- do 14. září byl v pohraničí klid – zákrok četníků, armády, vůdci SdP prchli do Německa

- 15. září - první jednání britského premiéra Chamberlaina s Hitlerem (výsledkem byl zvýšený tlak na Prahu, aby odstoupila pohraničí s 50% a vyšší převahou Němců)

- 22 září pražská vláda se podvolila britsko-francouzskému ultimátu a slíbila odevzdání pohraničních oblastí Německu

- 22. září na jednání s Chamberlainem Hitler stupňoval požadavky vůči ČSR – Chamberlain se vzdal dalších rad pražské vládě

- 23. září československá vláda vyhlásila mobilizaci – ve zbrani bylo přes 1 milion vojáků (německá armáda měla aktuálně kolem 1,4 mil. vojáků, ale mohla ještě mobilizovat)

- čs. armáda obranu republiky opírala o výbornou morálku, skvělou výzbroj, systém opevnění (nebyl zdaleka dokončen). Slabinou byly slabší letectvo, dlouhé hranice, celkově méně vojáků, kromě Německa hrozilo útokem Maďarsko, Polsko

- vlády Británie a Francie se obávaly války s Německem „kvůli čs. Němcům“ – hledaly cesty, jak uspokojit Hitlera

- v noci z 29. na 30. září proběhla konference v Mnichově – bylo ujednáno odstoupení čs. území s většinou Němců Německu

- 30. září byla čs. vláda donucena mnichovskou dohodu přijmout

8

Od Mnichova k okupaci

- Mnichovská dohoda přinesla republice velké územní ztráty

Celková rozloha ČSR se zmenšila o 30%, počet obyvatel klesl o jednu třetinu (republika ztratila 1 450 000 Čechů, Slováků, Rusínů a Ukrajinců); do vnitrozemí přišlo 450 000 uprchlíků z pohraničí – většina bez majetku

Období po Mnichovu do 15. března 1939 označujeme jako období druhé republiky;

V ČSR začal se projevovat i politický a morální úpadek (rozmáhající se antisemitismus); pohraniční oblasti odtržené od republiky se staly součástí říše – sudetské župy (Češi se stali cizinci v říši) po Mnichovu byla ČSR plně závislá na politice Berlína

Vznikly nové politické strany: Strana národní jednoty – sdružovala povolené strany pod vedením agrárníků – občanské strany + část nár. socialistů

Národní strana práce – sociální demokracie, leví národní socialisté

politická situace se blížila totalitě – zavedena cenzura, zrušeny některé organizace, deníky a KSČ

po Mnichovu nejprve abdikoval prezident Beneš (5. 10. 1938), novým prezidentem zvolen dr. Emil Hácha (30. 11. 1938)

byla jmenována nová vláda: v čele agrárník Rudolf Beran

– ministrem zahraničí František Chvalkovský (proněmecky orientovaný)

- Prosinec 1938 – zmocňovací zákon (vláda bez kontroly parl.)

Hitler byl však již ke konci roku 1938 rozhodnut zničit Česko-Slovensko silou

13. 3. 1939 si Hitler pozval do svého sídla Tisa – pohrozil mu maďarským útokem, pokud se Slovensko neodtrhne

14. 3. 1939 v odpoledních hodinách slovenský sněm vyhlásil vznik samostatného Slovenského štátu, ve stejný den se odtrhla i Podkarpatská Rus – začali ji hned obsazovat Maďaři

Okupace Čech a Moravy

- 14. 3. 1939 prezident Hácha odjel do Berlína za Hitlerem

9

- Hitler mu oznámil záměr okupovat Čechy a Moravu – Hácha odevzdal osud českého národa do Hitlerových rukou

- 15. 3. 1939 v 6,00 německá vojska vstoupila na území Čech a Moravy

- večer 15. 3. 1939 dorazil do Prahy i Hitler

- 16. 3. 1939 vyhlásil Hitler protektorát Čechy a Morava

- protektorát měl formální autonomii (v souladu s politickými, hospodářskými a vojenskými zájmy říše)

- protektorát měl povoleno tzv. vládní vojsko (7000 mužů)

- parlament byl rozpuštěn

Představitelé protektorátní správy:

1) Státní prezident (Hácha)

2) Vláda (postupně 4 premiéři Beran, Eliáš, Krejčí, Bienert)

3) Nižší úřady, policie, četnictvo

- Vláda musela přijímat zákony v zájmu říše. Vládní rozhodnutí mohlo být Němci zrušeno, nebo jí Němci naopak vynuceno

Německá okupační správa – dohled nad dodržováním zájmů Německa v protektorátu

- V čele říšský protektor – Konstantin von Neurath (dále Heydrich, Daluege, Frick)

- Později zřízeno Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu – státním ministrem K.H. Frank

- Cílem německé okupační politiky bylo úplné začlenění českých zemí do německé říše – plná germanizace prostoru a lidí

- na území protektorátu působila německá tajná policie – GESTAPO (potírání nepřátelské činnosti)

- snižovat německý tlak v protektorátu se snažili Hácha i generál Eliáš – až do příchodu Heydricha se to částečně dařilo

- přesto zanikly politické strany – vzniklo v březnu Národní souručenství

- Národní odborové ústředny zaměstnanců; Ústředí veřejných zaměstnanců – omezená forma odborů

- Protektorát po vzoru německé říše kontroloval vývoj politický, hospodářský i kulturní

- Kuratorium pro výchovu mládeže mělo patronát nad školstvím a osvětou – ministr Emanuel Moravec stál v jeho čele (mladá generace vychovaná v duchu nacistických idejí)

- o polovinu se snížil počet českých středních škol

- povinně se vyučovala němčina

- omezen výklad učitelům češtiny, dějepisu, zeměpisu

- jména prezidentů Masaryka a Beneše musela být začerněna

- od roku 1942 němčinu musel ovládat každý státní úředník

- postupně se zaváděl režim nucené práce v protektorátu od roku 1942 byly na nucenou práci do Německa nasazovány celé ročníky mladých lidí z Čech a Moravy (celkem asi 600 000)

- Nacisté chtěli využít hospodářských možností protektorátu ke svým válečným cílům

- Nejdůležitější průmyslové podniky a doly přešly do německých rukou

10

- Červen 1939 – vešlo v platnost nařízení o arizaci židovského majetku (předání do árijských rukou)

- Židé byli zbaveni na základě norimberských zákonů občanských práv – museli nosit žlutou Davidovu hvězdu, nesměli vstupovat do veřejných zařízení, dopravních prostředků, stýkat se s árijci

- V Terezíně byly v roce 1941 zřízeny ghetto a v Malé pevnosti věznice pražského gestapa – měla režim jako v koncentračním táboře

- Ghetto sloužilo jako shromaždiště pro Židy z okupované Evropy před cestou do vyhlazovacích táborů v Polsku

- Pronásledováni byli i Romové – byly zřízeny kárné pracovní tábory v Letech u Písku a v Hodoníně, okr. Blansko → z těchto táborů pro vězně vedla cesta do Osvětimi

- po vypuknutí války protektorátní vláda zavedla přídělový systém odběru potravin – potraviny na lístky

- Reguloval se tak odběr potravin – masa, tuků, cukru, másla, mléka, kávy, čaje mouky, pečiva

- Postupně byl přídělový systém „na lístky“ zaveden prakticky na všechno spotřební zboží a suroviny (oděvy, obuv apod.)

- V dopravě se benzín nahrazoval dřevoplynem

- Postupně se používaly tzv. náhražky všeho druhu za nedostatkové zboží (místo kávy tzv. cikorka, kouřila se tzv. domovina, místo džemu marmeláda z řepy)

Protifašistický odboj v českých zemích

- Protifašistický odboj začal pracovat prakticky od vzniku protektorátu

- v začátcích šlo zpravidla jen o „nevinné“ projevy nespokojenosti s přítomností Němců (při německých týdenících v kinech šoupání nohou, kýchání, potlesk v divadlech při narážkách na nesvobodu, anekdoty)

- lidé poslouchali i zahraniční rozhlas – především vysílání londýnského rozhlasu BBC (byl za to trest smrti)

- Otevřeným vyjádřením nesouhlasu s okupací byl převoz ostatků K. H. Máchy z Litoměřic na vyšehradský hřbitov v Praze

- svou úlohu odporu hrály i národní poutě v létě 1939

- 30. 9. 1939 ve výročí přijetí mnichovské dohody – bojkot pražské hromadné dopravy

- 28. 10. 1939 demonstrativní oslavy vzniku ČSR – řada letáků, lidé nepracovali, sváteční oblečení, trikolora, zasáhla okupační moc, smrtelně zraněni medik Jan Opletal, dělník V. Sedláček – oba zemřeli

- 15.11. 1939 pohřeb Jana Opletala dalším projevem odporu proti Němcům

- 17.11. 1939 nacisté uzavřeli české vysoké školy, popravili 9 představitelů českého studentstva, kolem 1200 studentů odvlečeno do koncentračních táborů

- Klasickou formou odporu byly sabotáže – záměrné poškozování výroby (zde i v duchu hesla PP-pracuj pomalu)

- další forma – odboj kulturní – důraz na národní kulturní dědictví, návraty k české slavné minulosti, zájem o české divadlo, českou hudbu

- formou odboje jsou i kulturní aktivity židovských vězňů v Terezíně

11

- odbojové organizace prováděly zpravodajskou činnost – vysílačkou, tajnými zprávami po železnici přes Bělehrad posílány zprávy do Londýna, Moskvy

- na jaře 1939 se začaly na území protektorátu formovat první odbojové skupiny, organizace a odbojová centra

- V Londýně pracovali představitelé čs. politiky na osvobození Československa a jeho obnovení v předmnichovských hranicích – vznikla zde prozatímní čs. vláda (Šrámek, Jan Masaryk – syn prvního prezidenta a další) a působil zde i prezident Beneš

- Do Moskvy se přesunulo vedení KSČ (Gottwald, Slánský)

Základní dělení protifašistického odboje v českých zemích:

Demokratický odboj

- řízen z Londýna čs. exilovou vládou v čele s prezidentem E. Benešem

- organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme, Obrana národa, Politické ústředí roku 1940 vytvořily ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího)

- existovaly i menší skupiny , do kterých se zapojovali obyvatelé všech společenských vrstev (Jindra, Rada tří, Zpravodajská brigáda a další)

- zvláštní význam měla skupina tří bývalých důstojníků čs. armády (Tři králové) – plukovníci Balabán a Mašín a štb. kapitán Morávek – provedli několik sabotážních a teroristických činů i na území Německa, udržovali

spojení s Londýnem (vysílačka, kurýrní spojení přes Balkán); unikali gestapu až do jara 1942, kdy poslední z nich padl v přestřelce s agenty gestapa

- Londýn udržoval styk s domácím odbojem vysílačkami a také pomocí vycvičených agentů-parašutistů

Komunistický

- řízen vedením KSČ, které sídlilo v Moskvě, plnilo příkazy K. Gottwalda a jeho soudruhů

- Aktivizováno po 22. 6. 1941, kdy Německo napadlo SSSR, do té doby po podepsání Německo-sovětském paktu vedení KSČ zakázalo protiněmeckou činnost v protektorátu

- Zapojovali se dělníci i komunistická inteligence

Charakteristika odbojových organizací12

Politické ústředí – sdružovalo představitele bývalých koaličních politických stran, gestapu se podařilo řadu významných členů zatknout, zbytek emigroval

Obrana národa – tvořena převážně bývalými čs. důstojníky a legionáři, členy Sokola, učiteli, železničáři. I tato organizace neodolala tlaku gestapa, které v ní mělo řadu informátorů

Petiční výbor Věrni zůstaneme – široké politické i společenské zastoupení, jádro tvořili představitelé demokratické levice, navazoval na petiční akci z května 1938 a na věrnost odkazu T.G.M., vytvořil Program Za svobodu do nové Československé republiky, který se stal programem celého demokratického odboje

Heydrich – zastupující protektor

- V roce 1941 vrcholila odbojová činnost v protektorátu (byl do ní zapojen i ministerský předseda protektorátní vlády generál Eliáš)

- z tohoto důvodu do protektorátu přijel 27. 9. 1941 R. Heydrich – vystřídal von Neuratha a nastoupil do úřadu zastupujícího říšského protektora

- Heydrich měl jeden hlavní cíl: zlikvidovat každý projev českého odporu proti německé okupaci

- Heydrich okamžitě vyhlásil stanné právo (skončilo až 20. 1. 1942), stanné soudy popravovaly příslušníky odboje bez jakýchkoli důkazů (oznamovaly červené vyhlášky)

- tisíce lidí byly deportovány do koncentračních táborů

- exilová vláda v Londýně se rozhodla Heydricha zlikvidovat – parašutistický výsadek

- od podzimu 1941 byly na území protektorátu vysazovány skupiny parašutistů s různými úkoly (spojení s odbojem, sabotáže, zpravodajská činnost)

- prosinec 1941 vysazena skupina ANTHROPOID (cíl – likvidace Heydricha)

- Skupinu tvořili dva muži: Jozef Gabčík (Slovák) a Jan Kubiš

- skupina byla vysazena společně s výsadky SILVER A, SILVER B

- 27. 5. 1942 provedli Gabčík a Kubiš s pomocí dalšího parašutisty Josefa Valčíka v Praze Kobylisích útok (atentát) na R. Heydricha

- Heydrich následkům zranění podlehl 4. 6. 1942

- nacisté rozpoutali vlnu krutého teroru jako odvetu za útok na Heydricha – období heydrichiády

13

- vrcholem tohoto teroru bylo vyhlazení obcí Lidice (10.6. 1942) a Ležáky (24. 6. 1942)

- 18. 6. 1942 byla skupina sedmi parašutistů obklíčena v kostele sv. Cyrila a Metoděje (tehdy Karla Boromejského) – GESTAPO se na stopu parašutistů dostalo díky zradě jednoho z nich – Karla Čurdy

- Heydrichiáda stála život asi 5 000 českých lidí

- odboj byl prakticky rozbitý (demokratický i komunistický)

- k obnově větší odbojové činnosti došlo v průběhu roku 1943

- vznikly nové organizace – především Rada tří (R-3), obnovil se i III. Ilegální výbor KSČ

- vznikaly i partyzánské skupiny

Českoslovenští vojáci na frontách druhé světové války

Zárodek československého zahraničního vojska se začal tvořit již na jaře 1939 v Polsku (Československý legion – asi 1 000 mužů).

V Polsku zasáhli čs. vojáci do bojů druhé světové války nejdříve.

Občané bývalé ČSR z protektorátu utíkali také do SSSR – zde však byli internováni do gulagů jako imperialističtí agenti (řada z nich zde zemřela).

V roce 1940 byli z části převeleni do Francie a později do Palestiny (případně Afriky).

Po napadení SSSR Německem a následném podepsání Československo-sovětské smlouvy v červenci 1941 začala na území SSSR vznikat československá vojenská jednotka – ustavila se jako 1. samostatný prapor – velel Ludvík Svoboda; podíl na jeho vzniku měl i plukovník Heliodor Píka (později komunisty popraven).

Prapor do bojů vstoupil na počátku roku 1943. V březnu 1943 se prapor vyznamenal v bojích u Sokolova.

V listopadu 1943 se jednotka účastnila osvobozování Kyjeva.

Přelom let 1943/44 bojovala u Bílé Cerkve

Jaro 1944 jednotka přebudována na 1. čs. Armádní sbor v SSSR (nábor mezi volyňskými Čechy; dezerce Slováků).

Od září 1944 se 1. československý armádní sbor podílel na osvobozování území ČSR.

Čs. vojsko se budovalo také na Západě

Nejvíce dobrovolníků z řad občanů bývalé ČSR se shromáždilo ve Francii ►2. 10. 1939 bylo dosaženo dohody o obnovení československé armády ve Francii

Čs. vojáci se podíleli na obraně Francie – zvláště se vyznamenali letci. Po kapitulaci Francie se většina československých vojáků přesunula do Británie (asi 5 000 vojáků).

Koncem října 1940 byla vytvořena 1. československá smíšená brigáda. Měla za úkol spolupodílet se na obraně ostrova.

Od poloviny července 1940 se k obraně Británie připravovali také čs. letci -velel jim generál Karel Janoušek

Zpočátku vynikali především stíhači, kteří se aktivně zapojili do bitvy o Británii, později se prosadily i bombardovací letky.

Českoslovenští letci si v řadách RAF vydobyli výbornou pověst a patřili k elitě RAF

14

Konec druhé světové války v Evropě – pražské povstání

V závěrečné fázi bojů naplno propukl odpor českého obyvatelstva proti okupantům - povstání začala již 1. 5. 1945 v Přerově.

V Praze povstání vypuklo 5. 5. 1945. Vedení se ujala Česká národní rada.

V noci z 5. na 6. 5. v ulicích Prahy vyrostlo na 1 600 barikád. Praze také přicházeli na pomoc lidé z blízkého okolí.

Proti Němcům zasáhly i jednotky Ruské osvobozenecké armády (tzv. Vlasovci – původně sovětští zajatci, kteří nesouhlasili s bolševickým režimem v SSSR a Němci je chtěli využít v boji proti Rudé armádě).

Boje probíhaly až do 9. 5. 1945 (Němci v Praze sice podepsali kapitulaci 8. 5. a většina jejich vojsk Prahu na základě dohody s ČNR opustila, ale jednotky SS bojovaly dál). Rudá armáda vstoupila do Prahy 9. 5. 1945.

Poslední výstřely druhé světové války v Evropě padly 12. 5. 1945 na Příbramsku (Milín).

OSOBNOSTI PRAŽSKÉHO POVSTÁNÍ:

Albert Pražák – předseda ČNR, profesor UK, literární historik, zemřel 1956

Josef Smrkovský – místopředseda ČNR, zástupce KSČ v ČNR, na konci 60. letech patřil k reformnímu křídlu KSČ, po roce 1968 zbaven stranických funkcí, 1970 vyloučen z KSČ, zemřel v roce 1974

Karel Kutlvašr – legionář, čs. důstojník, vojenský velitel pražského povstání. Po únoru 1948 byl z armády propuštěn a ještě v témže roce zatčen a odsouzen ve smyšleném procesu na doživotí za zradu. V roce 1960 propuštěn, o rok později zemřel.

15