Vítězslav Nezval

BÁSNĚ I /Most / Pantomima / Rozdělená / Židovský hřbitov / Básně noci / Signál času / Pět prstů

BRNO 2011

Ediční přípravu svazku zajistil Nadační fond Česká knižnice za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Magistrátu hlavního města PrahyVychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR

© Vítězslav Nezval — dědicové c/o DILIA, 1922 (Most), 1924 (Pantomima), 1926—1927 (Rozdělená), 1928 (Židovský hřbitov), 1930 (Básně noci), 1931 (Signál času), 1933 (Pět prstů)Editor and commentary © Milan Blahynka, 2011© Host — vydavatelství, s. r. o., 2011

ISBN 978-80-7294-381-4

Uspořádání, ediční příprava a komentář Milan BlahynkaVědecká redakce Jiří Holý

MOSTBásně 1919—1921

9

HODINY SLYŠENÉ NA CESTÁCH

Láska

Den pláče… Den je mlhou užaslý,vazačky s ženci trávu kosit šly —nevrátí se.

Tráva je zelená, oči modré, oči jsou jako trsy fialeka hoši s děvčaty objímají se v pase, že jsou ty oči jak

fialky moudré.

Těžko je žíti láskou a srpem, srp ostrý je a lásku poraní,oči už nebudou tolik vážit v kráse, až zazní nade vsí klekání.

Však se zas dočkají, k štěstí se dočkají požaté chrpy uvadlé,z polštáře děcko se rozhlédne po kraji — matka je zakleta

v zrcadle.

A tak je nejvíc bolesti a krásy, bolestí krása rozkvete,na kopci pasou se červánky zase, nebe je hvězdami poseté.A večer pláče, pláče užaslý,družičky s chlapci na líbánky šly,zrána jim půjdou děti otvírat,nenavrátí se snad —nevrátí.

10

Bon repos

Listpo listu

opadává,co časů přešlo, co jich přejdem zase,

trojcípé hvězdy po rybníku jezdía žádný cíl —

to věčnost bloudí v čase.

Labuti,krásko,

dvě stě let ubíhá za jediný den,zámecká okna ti házejí

smuteční kytice,vodotrysků sen,

těch lásek úsměv dvorný —vzpomínám…

Ty jsi tu byla před dvěma lety ještě,víc nejsou slzy mé než tato sprcha deště,

z východní komnaty pláčídůvěrné hodiny,

lampa,z tvých oken,

z mých očílist

po listuopadává.

11

Poutník

Oči jsou tmavé, noc je temnější,poutníka smutek hodin vábí:do krčmy nechoď za mnou, milá má,raději zemři. Usneš pro můj sen.

A do mých vzpomínek též nechoď spát,hvězdy jsou tmavé, zrána uplovou,majákem buď mi raděj, milá má,ten povždy láká.

Snad až tě potkám, cesta tmavá je,snad až tě potkám nepoznanou zas,potom i já si umřít namanupro tvoje oči.

Vždyť ani smrt se nenavrátí,tak jako sníh, jenž roztál nad krbem,poutníka vábí vzdálenější zem,majákem buď mi raděj, milá má,oči jsou tmavé, zemři, milá má.

12

Most

Na tomto mostě s kamennými chodcivelbloudi táhnou, jak temena horských stád,někdy se tudy zabloudí,po této lávceavlnytam dole,těm jsi už dávno mohl přivykat —na kříži mostuženy jsou do modra uplakány.

Jdeš sklíčen, poutníku, a temná bárka svítí,jen čas — a ty jí neuzříš.

Shrbené mosty, překovaná těla,na tomto mostě jsi zapomněl svůj cíl,ta, která na tebe zapomněla,v kajutě bárky vábí teskné dálky,půl života jsi promodlil,ostatní půli voda unese,tak zvolna, jako lásky polibek.

Na tomto mostě s kamennými chodcismrti se nedočkáš.Lucerny planou,zkamenělé svíčkymodlí se tiše za dušičky,

13

a ty sám duši svou jsi vlnám zanechal,až pod leknínem v dáli opadnou,opadne s nimi bezděčný tvůj žal,tak zvolna, jako lásky polibek,tak jako hlas, jenž zpívá.

14

Žebrákova dlaň

Z těch osmnácti let život náš tragickýlodníku podoben je navždyckypro tento svět.

— Můj otec rybářem byl —,na věky světla nám hasnou,po třetí rybářku krásnou jsem neulovil.

Na mostě žebrá s dívkou flašinetz těch osmnácti let,z těch osmnácti let život náš tragickýlodníku podoben je navždycky.